{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_sha256": "56a96ab44a8bea6896aeae1640a16c46889c427b490b9f6be40bfd7ac86acd12", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/07/10_01/bmtnabd_1862-07-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[153]", "page_fin": "154", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.1", "titre_corps": "Ludevít Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "titre_sommaire": "Ludevít Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[153]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3348, "texte": "Ludevít Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\nKaždému známo, že se na poli naší literatury hu-\ndební v nejnovější době mnoho rozmanitých skladeb objevilo,\nkteré více méně dobré jsouce jedním šmahern za absolutně\nzdařilé se uznávají. Ano, byla naše kritika vždy tak tole-\nrantní, že se zde jenom o pouhé odporučení a bezvými-\nnečné schválení nově vyšlých skladeb jednalo, aniž by se\nvady a poklesky jejich byly řádně a svědomitě odkryly a odů-\nvodnily. Přiznejme se, že jsme teprv začátečníci a že nám\ntřeba neunavené činnosti ze strany kritiky, abychom se ně-\nčeho řádného dodělali. Obapolným vyměňováním myšlének\na náhledů tříbí se nad míru duch a nedá se upříti, že již\nnejvyšší čas, abychom vší shovívavostí se odřeknouce sobě\npravdu pravím ryzou pravdu do očí mluvili. Dobré a\nšpatné stránky odkrývati, proti nevčasným přechmatům v umění\nvystupovati, mladým a nadaným skladatelům svědomitě raditi\na je podporovati, jest svatou povinností každého nepředpoja-\ntého kritika a jenom na základě tohoto výroku vystupujeme\nzde veřejně, abychom všecky novější a nám až posud známé\nskladby českých skladatelů, jednu po druhé probrali a promy-\nslíce dle našeho vždy jenom subjektivního náhledu každou\nkomposici, všecky nám nápadné a o hudební neznalosti svěd-\nčící vady naznačili. Počínáme tedy se skladbami velmi čin-\nného a nadaného, u našeho obecenstva v skutku- oblíbeného\nčeského skladatele p. Lud. Procházky, ponechávajíce si dáiší\nod jiných skladatelů uveřejněné plody na příští dobu.\nŽe není vše dobré a užitečné, co se obecenstvu líbí a\nže též -samy o sobě dobré ano i výtečné práce bez jejich\nujmy přísně posouzeny býti mohou, rozumí se samo sebou.\nA konečně ohrazujeme se slavně proti důmince, jako-\nbychom nepřátelsky proti našim sílám vystupovati za-\nmýšleli. Iv těchto listech nešetřilo se vždy takové kritiky,\nkterá by byla souhlasila s naším výše vyřčeným měřítkem,\ncož však nebudiž na ujmu věci samé. My chceme pokroku\ndocíliti a zavrhujeme způsob dřívější, jehožto následky leží\nzajisté na bílední. ..\n1. Kovářská. (Slova od F. L. Riegra.) Vyšla nákladem Christofa\na Kuhé v Praze.\nNedá se upříti, že tato píseň v krátkém čase všeobecné\nobliby u obecenstva došla, a sice hlavně proto, ježto z péra\nnašeho výtečníka Riegra pochází, a museli bychom ji za velmi\nzdařilou a původní drželi, kdyby co do rythmu ano i co do\nnápěvu tak nápadně neupomínala na Veitovu píseň „Jezdec\npřed bojem.u Důkazem budiž následující výňatek.\nJezdec před bojem.\n(Z Věnce poslední ročník od Škroupa)\nDále shledali jsme na stránce 3tí v stém taktu nepři-\nměřené rythmisování nápěvu ke slovům a hodily by se v\ntomto taktu lépe ctyry čtvrťové noty, kdežto s nynějším roz-\ndělením výraz dlouhých a krátkých slabik podloženou melodii\nco do deklamace nemálo utrpí a též ráznost, kterouž básník\ndo slov vložily nedosáhne své platnosti; podobná chyba stala\nv / •W T 1 V—' V\nse v taktech 1.a 2. na 4té str. („díla věčná krásu mno-\náow\"), a nenechá se v těchto dvou taktech žádná sloka dle\npodloženého rythmu dobře deklamovat. Harmonický poklesek,\nkterý se sdvojením citlivého tónu (v tomto pádu čtvrtý zvý-\nšený stupeň gis), v 11. taktu na tétéž straně mezi nápěvem\na basem nalézá, dal by se tím odstraniti, že by se v druhé\npolovici taktu místo septimového akordu jeho první převrat\nvolil a tímto zamezily by se též nelibě znějící oktávy mezi\nzevnějšími hlasy."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 853, "texte": "Chyba tato nedá se mlkami (pausami) omluviti, anto\nnimi harmonická souvislost rozdvojena není. Naproti tomu\nnemohl skladatel lepší výraz voliti na slova: „Nadarmo\" a\n„nižádnou,\" ačkoli proti výměru krátkých a dlouhých slabik\nbrodí a souhlasíme v tomto pádu úplně s jeho pojmutím,\nještě to mu vystavujíce, že by v Stém taktu na Sté straně\nmísto zde se nacházejícího quartsext-akordu buďto zmenšený\nseptimový aneb dvojzmenšený septimový akord (gis, hes, d, f)\nmnohem rázněji účinkovaly a musel by se pro ten případ kvart-\nsextový akord mezi ně vřaditi. Dohra končí lehkou čtvrtí,\na nedá se vada tato ničím omluviti, poněvadž za jedno přiro-\nzený cit uráží a za druhé se se stávajícím pravidlem, že se\nvždy na těžké době ukončiti musí, nesrovnává.\nV 13., 16. a 17. taktu str. 5. chybí při notách f od-\nrážky a v 14. taktu má státi místo g a.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "155", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.2", "titre_corps": "Obrana tažného pozounku. Podává Václav Proška, ředitel kůru.", "titre_sommaire": "Obrana tažného pozounku. Podává Václav Proška, ředitel kůru.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.2", "debut_caractere": 855, "fin_caractere_exclue": 5596, "texte": "Obrana tažného pozounku.\nPodává Václav Proška,\nředitel kůru.\n(Pokračování.)\nCo jsem výše o výhodách při ventile uznaných již po-\nvěděl, nechť své platnosti nabývá všude, kde jí (ventily) ku\nrychlejšímu a snažšímu provedení skladby potřebí a kde tomu\nokolnosti jinak nedovolují.\nPři vojenských kapelách a menších hudebních sborech\n(harmoniích) budiž přede vším na svém místě.\nVe chrámu pak a ve velkém orkestru vůbec, kde vyšší\nidea a hloubka myšlének duchem pojmuta býti má, slušelo by se\nkromě zlý obyčej vedle těchto i naturálních nástrojů decho-\nvých valně použiti a přijíti v čas k poznání, že ani býti ne-\nmůže tón ten jako onen, byt oba dechem z vnitra prsou svůj\npočátek braly a tudíž s hlasem lidským blíž se spříbuzněly:\ntón naturální co nejoužeji požívá pokrevenství' svého se hla-\nsem, který z duše k duši pěje, an druhý cestou mody na\nstrojním mlýnku ze své bytnosti se raduje.\nPověděl jsem, co jsem v skutku poznal a co mi na\nsrdci leželo, že ona barvitost, jež hudební skladbu živě\nvylíčiti přispívá, že tato barvitost tónů naturálních se značně\nliší od ventilových jako žito od koukole.\nÚvod tento nebyl úvodem ani labyrintem, jakým autoři\ntučných spisův čtenáře své dříve provodí, nežli jim z pra-\nmenu své moudrosti žizeň hasiti popřejí, nýbrž skromným avšak\nnevyhnutelným povšimnutím zdravé, byť některým, odporné\npravdy, bez níž o tažném pozounku rnluvitj by ani nelzelo.\nPakli již některé nástroje, že chromatiky nabyly, světu mohou\nodporučit ventilu, co rnedle získal pozounek, aby taktéž při-\nspěl na oltář vděčnosti ?\nCo získal? Nic; neboť chudák bohakyni spíše neoceni-\ntelný svůj karakter zadal.\nTažný pozounek měl již a má celý tonosled s úplnou\nchromatikou, jíž se prodlužováním rour do sebe vnikajících\nnejen čistě a jistě, ano i dálším cvikem rychle a lehce do-\ncílili dá.\nTyto ctnosti, jimiž se tažný pozounek honositi může,\npřiměly nejvýtečnější skladatele hudby k tomu, aby mu širší\npůdy domácí zjednali, ho u vynikajících míst použili, a barvi-\ntostí jeho a naturální zvučností svá malebná díla oživili.\nTažný pozounek, který dříve jen ledabylo barvu ve stí-\nnech přiznával (rozumí se v orkestru), počal rychle zaujímati\nčestnější místo zvlášť v době, kdy Haydnem a Mozartem se\nvyvinoval krásný a svobodný sloh, a hudba ku klassické do-\nkonalosti a úplnému vývinu svých hlavních forem se vyšinula.\nJmenovitě byl to Mozart, který v tažném pozounku schopnější\nnástroj poznal, než aby ladem spočívati měl, onen veliký Mo-\nzart, jenž bystrým smyslem vznešenou zádumčivost a jemný\nzvuk jeho, jakoby z vnitra ušlechtilého ducha hřímající hlas\npocítil, povolal jej do řádu (ať tak dím) mluvných instrumen-\ntův a zavedl jej ve svých nesmrtelných skladbách světské i\ncírkevní hudby.\nCírkevní sloh dosahuje tažným pozounkem své výsosti.\nIdea, kterou již písmo svaté, tu kde o zvucích pozouny vy-\npravuje, v nás rozněcuje, přivodí k domněnce, že pozounek\nvše, co svatého a velebného v posvátné hudbě zdroji, nej-\nlíp přetlumočiti dovede.\nTím se srovnávali naši svorní mistrové Tuma a Brixi\nsázeli pro tažný pozounek, až srdce zbožných plesalo. Ti a\njiní výtečníci ručí nám za přesný karakter tažného po-\nzounku.\nNemohu tvrditi, žeby jedině nástroj zvukovému pohybu\nkarakter bud vznešenosti, mohútnosti neb cituplné jemnosti\npropůjčoval; nebof nástroj podstatně činí onen výraz jen úpl-\nným a dokonalým.\nKdeby však hudební myšlénka s domnělým výrazem ná-\nstrojovým v rozporu stála, minula by se svého účinku.\nMám tedy za to, že i pozounek pro objev nějakého vý-\nznamu svůj analogický výraz rozhoduje.\nKarakteristika pozounku tažného neslouží pouze chrá-\nmu, nýbrž toulá se jak ti čeští hudebníci po všem světě:\nvplyv její/sahá s kůru andělského až do salonu pozemského.\nAesthetika mu vydala na tu cestu dobře odporuční list.\nVšimněme si ho blíže!\nPozounek jest srnířivého karakteru a hry, jenž subjek-\ntivnímu momentu méně pronikati dává a hlavně táhlé zvuky\nmiluje, zní odhodlaně a mohútně, pevně avšak s rozvahou;\ntímto klidem, svou přirozeností a plností tónů ač u své\nmíře, je-li pozouna pozounek tažný nabývá vznešenosti,\nskvostu, slavnosti, majestátu a dojímavé opravdivosti (byť i\nv hořeních polohách), tak že ve své idealitě na výsledek nej-\nbohatějším nástrojem sluje, který jen tam svého výrazu pro-\npůjčuje, kde se ho pouze ku zevním effektům nezneužívá.\nPřejem-li si dále, aby tón pozounový nedrkotal, leč in-\ntensivně potřásal, a vážně plnou zvučností (aniž by se sla-\ndounce rozléhal, neb zas ostře vyrážel) zvuky své, jak to jeho\nkarakter či přirozenost žádá, přirozeně pojil, pak nehle-\ndejme za bílého dne s lucernou na tržišti nových pokroků,\nco tak snadně při naturálním pozounku nalezáme.\nPro tyto ušlechtilé vnady udržel náš pozounek svoji\nšlechtu po meči i po přeslici z věků šedých až do časů kla-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1496, "texte": "pek, aniž by mu bylo zklaplo, právo znaku svého „truc na\ntruc\" zabájiti.\nZa svou dokonalost dostalo se mu jako statečnosti\nreka historických triumfů, nimiž mnozí výtečníci dílo své\nvěčné památce zachovali a je zpopularizovali.\nJaké to hejno vybraných pozounníků závodilo o čest při\nprodukci světoznámého sola „Tuba mirum\" v Mozartově re-\nkviem, v němžto genius svobodné sebevědomí hudby s obje-\nvením se v plné kráse tak vyjádřil, žeby duše nevěřící do\nlůna víry pospíšila.\nVědělif dobře staří trubači tito hudebníci skrz na\nskrz, že tu řada na nich, aby v duchu mistrově pěli ná-\nstrojem voleným, a podílu brali na vavřínu veřejného uznání.\nMluví o tom se vší úctou znalcové, jak oblíbený Poek\npři velkolepé produkci onoho rekviem r. 1834 u příležitosti\númrtí cisaře Františka I. přednášel sólo jedině na tažný po-\nzounek.\nPřed ním a po něm vynikali na témž ohnisku tu- i jino-\nkrajní umělci dovednou routinou, aniž nutno řadu jejich\njmen uvésti tu, kde lexikon napsati jsem si nepředevzal.\nZnámf kraje, kde si obyvatelé za občanskou povinnost\nbrali, hudbou sloužiti Pánu a za cest si pokládali dilettant—\nství své na tažném pozounku ku statečnosti přivésti.\nBylo lze všude nalézti, kde hudba jen poněkud\nsprávná, aniž se obávati bylo rozpačitosti, tažný pozounek\nlesnicí aneb dokonce fagotem nahrazovati. A pročby\nv našich zpěvu- i hudbymilovných Cechách, kde každá kraso-\nvědecká pravda svým dějepisem se vykáže, proč by se u nás\nvše dobré a krásné na plodné půdě naší neujalo ?\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "155", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.3", "titre_corps": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "titre_sommaire": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.3", "debut_caractere": 1498, "fin_caractere_exclue": 4746, "texte": "Vévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování.)\nFoukat (prohledává neustále ve svých šarádách). Ge-\nniální nápad od Kapouna.\nVsetecka (šňupaje). Hm hm!\nCizinec (vezme láhev, drží ji proti světlu). Tedy Měl-\nnické. Ale u ďábla, vytahuje se zde na venkově zátka zu-\nbama?\nHospodský (udeří se v celo). Pane Bože na nebesích\nna ten jsem zase zapomněl! (běží do šenkovny).\nCizinec. Ten člověk je ztřeštěn.\nHospodský. Kačenko vývrtku! Válku! vy jste\ndnes kohoutem v koši; dělejte co chcete. K vévodovi z\nKrumlova! (Vezme vývrtku, nese ji hostovi, vytáhne z lá-\nhve zátku.)\nVsetecka. Kačenko! opatřit hudbu, křičet Vivat.\nFoukal. Je všecko objednáno, pane čtvrtníku.\nCizinec. Kde pak je sklenice? Myslíte pane, že piju\nz láhve jako nějaký sprostý vandrovník?\nHospodský. Ó Bože! ó Bože! Na sklenici jsem já tr-\ndlo ani nepomyslil! (odběhne, klopýtne přes práh a mne si\nkolena.) Nedělá nic, nedělá nic, vždyť je to vévoda a jaký ✓\nvévoda!\nFoukal. Pst! pst! žádné politické poznámky, Kapoune!\nHospodský. Nedělejte se tak znamenitým. Kačenko\nsklenici.\nVálek (podá hospodskému spěšně sklenici). Tu je, pane\ntcháne!\nVsetecka. Kapoune!\nHospodský. Prosím!\nVsetecka. Pozvat, Jeho Výsost k tabuli pozvat.\nHospodský (přisvědčí, mne si ruce a běží se sklenicí\nk cizinci). Je to dnes den!\nCizinec (vezme sklenici netrpělivě hospodskému z ruky,\nnaleje a pije). Brr! Dam! Poslechněte pane to víno není\nk pití. Nemáte jiné?\nHospodský. Škoda! škoda! tentokrát ne; ale jestli\npane vévodo neráčíte zamítnout, malé pojedení u přítomnosti\nhonorace našeho města přijmouti; tedy přicházím nejponíže-\nněji k tabuli Vaši Milost zváti.\nCizinec. Kdy pak bude tabule?\nHospodský. Za malou hodinku.\nCizinec. Připravte tedy místo pro mne. Já přijdu.\nHospodský (radostí celý unesen, kdežto se na podpatku\notočil). Prach a broky! Neslýchané štěstí! Tabule s Vaší Vý-\nsostí o ta radost, ta nesmírná radost! (odejde do šenkovny.)\nCizinec (hledí za ním). Již počínám se obávat o svou\nvlastní hlavu.\nFoukal (hospodskému spěchá v ústrety). Nuže tedy,\npřijde?! Válkiri Považte tuto pyramidální velikost tohoto štěstí!\nVálek. Já se rozplynu v tomto moři slasti a rozkoši.\nHospodský. Já se roztaju v potu jako špikovaný zajíc.\nr .\nO nebesa, děkuji vám!\nFoukal. A já také, za ten velký talent, kterým se mi\npodařilo, tyto výtečné hádanky a-šarády vytvořit. Válku,\nzdaž se nám mohla lepší příležitost naskytnout, než když\nmu při pospolitém veselém hodování svá díla podáme.\nHospodský (k Kačence, která dohotovuje prostřenou ta-\nbuli). Jsem spokojen, teď ale pospěš a vem se' dohromady.\nOblékni si zelené hedbávné svatebné šaty se zlatou šněro-\nvačkou po své zemřelé matce.\nVálek. Mám být při tom nápomocným ?\nHospodský. Není zapotřebí.\nKačenka. Hned jsem hotova (odběhne).\nHospodský (pilně obchází tabuli). Tuto pan vévoda!\nzde pan čtvrtník; zde pan obecní výbor; zde\nVšetedka. Kapoune! Tedy ne více Kapoun? K vévo-\ndovi z Krumlova tedy ?\nHospodský. Rozumí se ode dneška, od této blažené\nchvíle.\nVsetecka. Hm ! hm! Ne jen tak. Musí se zadat\na vysoké povolení obdržet.\nMikula. Co jste pravil ?\nHospodský (k Všetečkovi). Za to vám ručím, Jeho Vý-\nsost mi neodepře mou prosbu.\nFoukal (potažně na své šarády). On bude v zanícení;\nta „kuříoka\" ta šarada jest vznešeně krásná.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "156", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.4", "titre_corps": "Stručný nástin pěstováni hudby v Čechách za času Rudolfa II. až do XIX. století.", "titre_sommaire": "Stručný nástin pěstováni hudby v Čechách za času Rudolfa II. až do XIX. století.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4398, "texte": "Stručný nástin pěstováni hudby\nv Čechách\nza času Rudolfa II. až do XIX. století.\n(Pokračování.)\nTato změna může se vlastně za vlastní příčinu klesa-\njícího hudebního umění považovati v zemi, v nížto tak utě-\nšeně rozkvétala. Množství hudebníků ještě žijících pochází\nz malých míst a z nevalných českých venkovských škol. Jen\nzde byla příležitost, vzdělati pravého uměleckého genia, kdež\ntalent a osamělé studium si ruce podávaly. Když ale talent\npěti- nebo šestiletého žáka s osmi neb desíti jinými hochy\nna jednu a tutéž světnici obmezen byl, když na př. Antonín\nv koutku na lesnici, Ondřej v druhém koutku na hoboj, Mi-\nchal v třetím na housle a Matěj ve čtvrtém v diškantu 4 až\n5 hodin cvičiti se musel; měl učitel příležitost, jedním uchem\nvšecko slyšcti, co k vedení jeho chovanců zapotřebí bylo.\nByla tu snadná věc, tempo držeti, když v jedné světnici 7\nba až 8 nástrojů najednou svůj zvláštní kus provozovalo ?\nkdyž právě v té samé světnici často několik tuctů hochů ve\nčtení cvičili se mělo ?\nTato nesnadnost v takovéto směsici tónů pozornost a\npořádek udržeti, měla býti pravou zkouškou, zdaž to neb ono\ndítě náklonnost a nadání k hudbě má. Prozrazovalo-li ně-\nkteré dítě (navzdor těmto těžkostem) výborné schopnosti, mu-\nsel se mladý virtuos veřejně dát slyšeti. Nejbližší nová ko-\nstelní skladba, kterouž kantor složil, zavdala příležitosti k této\numělecké zkoušce. Y Čechách byl tehdáž způsob a povin-\nnost kantora, že přednosta školy každý rok alespoň jednu\nnovou mši složiti musel, a pakli tento zavedený obyčej za-\nmeškal, byl za hudlare považován. Po těchto zdařilých hu-\ndebních cvičeních byl chlapec dán do kláštera, kdež vedle\nvzděláváni se v hudbě svá řádná studia konati mohl. Zde\ndobyl si známostí s duchovními a milovníky hudby, kteří ho\nze začátku jen maličkostmi zaměstnávali.\nJako druhdy hlavně kláštery, prelátové a vznešené ro-\ndiny co ochráncové a podporovatelé slynuli, tak také našla\nse brzy příležitost, mladé talenty hudební do orkestrů aneb\nkapel přivésti. Zvláště platilo to u šlechty. Šlechtická ro-\ndina Morzina, Hartiga, Černína, Mannsfelda, Netolického, Pachty,\npak arcibiskup Pražský a jiní brali hudebníky obratné do\nslužby a vřadily je do svých domácích kapel. Hudebníci tito\nnosili livrej a tvořili část služebnictva u šlechty. Jejich pu-\nškovníci (Bůchsenspanner) nesměli dříve livrej obléci, dokud'\nna lesnice výtečně troubiti neuměli. Není tomu ani deset\nlet (tedy r. 1786), co se v Praze od mnohých služebníků u\nšlechty žádalo, aby hudbě rozuměli, pakli do služby přijati\nbýti chtěli. Těmito záležitostmi přišly znamenité talenty na\njevo. Při tabulích, v koncertech stala se jména obratných\nhudebníků známá; dostalo se jim zasloužilého potlesku a dá-\nvala se jim přednost před jinými. Jelikož Praha od cizinců\nje hojně navštěvována, stalo se často, že zběhlí hudebníci\nbuď odporučením aneb docela odvedením do jiných zemí se\nzdokonalili a štěstí učinili, jež přiměřeno bylo výbornosti\njich umění. Odtud to bývá, že ve všech státech české hu-\ndební umělce naiézti lze a že všude hledáni a ctění jsou.\nTak se líčí tehdejší stav hudby v Cechách v knížce\n„Jahrbuch der Tonkunst fiir Wien und Prag r. 1796.\"\nDomácí kapely šlechtických rodin činily na pěstování\ninstrumentální hudby, i když tato zde hlavně luxusu a rado-\nstem při hostinách sloužila, přec velmi blahodárný vplyv.\nOtec moderní instrumentální hudby, Josef Haydn, jest pod-\nstatně plodem jejich. Poznenáhla však vymizel obyčej do-\nmácí kapely si držeti. R. 1796 zbyla v Praze jen ještě\ndomácí z dechových nástrojů sestávající kapela neb tak zvaná\nharmonie hraběte Pachty.\nSvrchu jmenovaný „Jahrbuch\" praví o ní: „V ní nachází\nse velmi obratný a výtečný klarinetista, pan Václav.\" Tento\nobratný a výtečný klarinetista pan Václav zasluhoval tuto\nchválu; nebof nebyl to nikdo jiný, než při založení konser-\nvatoria co učitel klarinetu ustanovený výborný umělec Václav\nFarník, jenž v nejstarší matrice konservatoria strana 4 co\nkomorník u Jeho Exc. pana hraběte Pachty zaznamenán jest.\nJeho cituplný i tón, jejž jeho výtečný žák p. Julius Pisařovic,\nnynější professor klarinetu na konservatoriu zdědil, je ještě\nv Praze v dobré paměti. Zmizely-li také poznenáhla domácí\nkapely, tvořily přec na konci předešlého století v šlechtických\na jiných vznešených domech tak zvané „dilettantní akade-\nmie\" oblíbenou a duchaplnou zábavu, v nížto se hlavně smyč-\ncový kvartett s oblibou pěstoval.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "157", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.5", "titre_corps": "Z Londýna.", "titre_sommaire": "Z Londýna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.4", "debut_caractere": 4400, "fin_caractere_exclue": 5687, "texte": "Z Londýna.\n(Dop. původní.)\n(Rakouské hudební stroj e dechové na výstavě Lon-\ndýnské, české pak zvlášť.)\nII.\nPodavše předběžné náčrtky, sednem si dnes na omni-\nbus, který co stohlavý drak k výstavě se übírá, zastaviv se\ntu neb onde, by bud co hltavec 1, 2 až 6 osob jedním rá-\nzem pohltil t. j. do vnitra neb na hřbet svůj posadit nechal,\nbud jednotlivce vyvrhl na dlažbu Londýnskou, jako kdysi\nvelryba s Jonášem učinila, a zároveň odejmutí hlavy povrch\nhřbetu svého opět dosadil.\nJedeme tak až k samé výstavě za 3 pence.\nOmnibusy tyto mimochodem řečeno se nejspíše v hu-\ndebním ohledu varhanám podobají, majíce v skutku píšfaly na\nsobě rozličné velkosti posazeny, připravené čekají jen na\nhráče, by pak jednou ranou jako ve výstavě spustily pochod,\nujíždějí dále.\nNechrne však omnibus a jděme hlavním vchodem v Crom-\nvell Road rovnou čárou do oddělení anglického, kde delší\nřadou galerie ozdobena jest tabulkami s nápisy Music, co\nznamení že v tomto místě hudební stroje anglické se nachá-\nzejí. A věru ani nápisu nebylo by třeba, povážíme-li, že\ntoto oddělení takřka každému navštěvovateli v cestě jest a\nmimo to se z větší části celé dny na forte i na žesfové ná-\nstroje hrá a fouká, odpoledne však k 4té hodině obyčejně u\nvýstavy p. Distin-ové všeliké úryvky z oper, obzvláště z „Němé"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4504, "texte": "z Portiči\" na 3 stroje plechové, doprovázené fořtem při velké\ntlačenici se provozují.\nPan Distin dosti obratný trubač provádí vždy co sólista\nsvé žerty na nejlepších a nejpěknějších strojích v tomto\nkvartettě, a že při takém množství lidu právě v tu ho-\ndinu, kdy nejvíce výstava přeplněna bývá, na potlesku ne-\nchybí, lehko se domyslit, a to tím spíše, an hudba vojenská\nvětších a lepších výsledků při produkcích svých ve výstavě\nnedocíluje.\nMimoděk vzdychne si posluchač, který rakouské vo-\njenské hudby slyšel, as lítostí pomyslí; „Když takový kolo-\nvrat tleskotu dosáhne, kolik by as lidu umačkáno bylo v 1\nšillingový den, když by se tu octla najednou hudba c. k.\npluku Gustava Wasy, neb hrabětě Nugenta, aneb našímariny?\nJaký příjem by asi docílil se na půl korunový den,\nkdyž předem produkce rakouské hudby by oznámena byla\nye výstavě ? a jakýž konečně prodej v oddělení rakouském\nv nástrojích pak zvlášť by se tímto docílil ?\nMnohý milovník anglických hudeb nebude snad souhla-\nsit s vyřčením tímto, a my sami pochybujem, že by lepších\nsborů hudebních v Anglicku nebylo, ale to co jsme slyšeli\nod ní, by v Rakousku nejméně řečeno, povšimnutí nedošlo.\nObraťme se opět k nástrojům, zanechavše jich pod ga-\nlerií a pohlédněme, jak asi nástrojaři Anglicka vystavili.\nGalerie as 8 neb 10 sáhů široká, chová pod sebou právě\ntak dlouhou skříni na zemi postavenou z lesklého dřeva a\nskla zhotovenou, mající as 1 sáh šířky, na jejížto prostorách\nnad nástroji u výšce as 10 střev, zlatem psané firmy, jak da-\nleko každého vystavovatele stroje v síni sahají.\nMetzler & Comp. vystavil as 100 kusů všelikého druhu\ndechových strojů žesfových, ponejvíce však do kola jak hle-\nmejžď točených s otvorem do předu ohnutým, a v té krátko-\nsti a způsobu as jako prý p. A. Rotta „Glagol,\" jen že od\nbombardonu až po kornet z velké části postříbřené, mezi ni-\nmiž bubny všelikého druhu a množství nechybí.\nDistin & Comp. vyvěsil veliké množství dřevěných a\nžesfovných strojů, bubny opět nevynechav, a mezi nimi stroje\ndle formy p. Metzlerové, též postříbřené. Kostelní kotle pak\npostříbřené a v také nádheře, že se za ně žádná světová\nhudba kteréhokoli vladaře stydět by nemusela. Jaký zvuk\nvydávají, těžko uhodnout. Podle této firmy nastupuje řada\ndálších vystavovatelů, jakové jsou: J. Hichan, Clington & Comp.,\nR. J. Carte & Comp., Boosey andtsohns, J. E. Stárk, Butt-\nler, Potter H. a jiní, každý má jakési oddělení v skříni této,\naniž seznati možná, které vlastně té neb oné firmě náleží.\nNěkteré pak firmy majíázvláštní ještě oddělení či skříně, jako\nKohlor a Besson a j. Besson byv r. 1855 ještě dvorním\nnástrojářem v Paříži, přistěhoval se do Londýna, jak sám\npraví, následkem sporu s Adolfem Saxem a vystavil zvláštní\nskříni s nástroji svými, jak mosaznými tak postříbřenými všeho\ndruhu, mezi jiným Cornet a Piston, z aluminium, které má\njen tu výhodu, že je lehké jako z lepenky, naproti tomu v\npeněžitém ohledu těžší než stříbro. Vynálezy, které Besson\nudává, seznali jsme z jedné části na strojích p. Stovassera\njiž r. 1845, zlepšené pak p. V. F. Červeným, vynálezem jeho\ntotiž tak zvanou zvukovodkou, kterou se kotouče odstranit a\ntouto mašinou ku př. z C do B, do A atd. rychle změnit\nmohou.\nPáně Bessonův vynález však možná iu nástrojů nizo-\nzemských viděti, druhý pak vynález jeho, že se totiž maši-\nnou změní zvuk stroje z třeskavého na měký a líbezný, po-\nzůstává v tom, že jsou 2 nástroje, ku př. posud tak zvaný\nBassflugelhorn a Pozoun spojené v jednu mašinu, kterou se\n/\nzvuk z jednoho stroje do druhého převádí a tím zvuk jinačí.\nTento vynález, jak kdosi udával, měl již p. Červený, r. 1847\nnásledkem jeho zvukovodky, který ale co nepotřebný ani ne-\nvyráběl, až Pelitti v Miláně as v r. 1856 tentýž výmysl s\nvelkou sensací vydal, by nyní na výstavě světové, nemaje\nzástupce, za páně Bessonův uznán byl, ai na dokazování\nnašeho červeného, že vynález ten starý a nepraktický, od\nkomissarů francouzských a anglických Bessonovi přiřknut jest.\nObraťme se ještě k p. Kohlórovi, který vystavil mimo\nskříň pod skleněnou bání dle svého udání nový stroj z dvou\ndílů zhotovený a postříbřený podobný bývalému pozounu sniž-\ncovému do F, kdesnižec 2krát točen byl; otvor či díl druhý\np. Kohlorova stroje však as také silné trubice má, jak u nás\nBombardýn či malý Bombardonek, krátce a okolo levého ra-\nmena točený, první díl však s nátrubkem v ruce držán a\nšoupán býti musí dle potřeby škály.\nZkoušet nám stroj nemožné a co do praktičnosti nezdá\nse nám nikterak výhodným, tím méně pro kavallerii, jak\nudáno jest."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "158", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.6", "titre_corps": "Lemaure. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Lemaure. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.5", "debut_caractere": 4506, "fin_caractere_exclue": 5932, "texte": "Lemaure.\nVýjev ze života.\nJeanne Antoinette Poisson milostivě dovolila, že jí\nkrál u jejích nohou nyjící titul „Marquise de Pompadouru\nuděliti směl, a Ludvík XV. byl rozkoší unesen nad touto mi-\nlostí as ním sdílel jak se samo sebou rozumí celý úslužný\ndvůr tuto rozkoš, neb se psalo r. 1745, kterého dotčená dáma\nco hvězda první velikosti na obloze kralování francouzského\nbyla vzešla. Každý se snažil o závod vypátrati nejtajnější\nrozmary a přání všemohoucí bohyně, ai umění v tu dráhu\nzajely, především ale hudba, kteroužto půvabná markýzka\nzvláště sobě byla oblíbila. Ale slečna Lemaure, první hvězda\nopery jiného byla smýšlení, buďto že závistivě na rychlé ví-\ntězství markýzky hleděla, buďto že byla ve své marnivosti\nuražena, neb byla tak krásná a vše okouzlující, že její salon\nvždy hojnem milovníků byl naplněn, mezi nimiž Vicomte De-\ncazes a markýz Bouffleurs, nejuhlazenější šlechticové teh-\ndejšího času první zaujímali místo.\nAle všichni tito jí oddaní pánové nemohli jí vynahradit\nkrále Ludvíka XV. a zpěvkyně Lemaure, která svým slavičím\nhlasem celý Paříž okouzlila, předevzala si, zavésti jakousi\nopposici proti markýzce, kterouž záští ani viděti nemohla.\nJednoho večera umyslil si král překvapili svou milenku\nkoncertem zvláštního provedení; rozumí se, že věhlasné jméno\nzpěvkyně Lemaure na první řádce stálo a kdokoli s to byl,\nobdržeti přístupu ke dvoru, nebyl by zajisté tuto neobyčejnou\npochoutku zmeškal."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 711, "texte": "Tak dalece šlo všechno dobře, ale slečna Lemaure\nměla svou hlavičku, krásnou sice a roztomilou, ale také plnou\nrozmaru a piklí, mimo to byla kadidlem, jež se jí se všech\nstran sypalo, tak opojena, že žádných mezí více neznala; na\nto se zapomnělo u dvora a to také koncert překazilo. Před\npolednem dne koncertního shromáždili se, jak obyčejně, v\nsalonu zpěvkyně lvové Pařížští, by se jí kořili, věnce uznání\nvili, své nadšení o posledním vystoupení jejím verši i prosou\nna jevo dali a za to milostivivý pohled někdy také více\nulovili. Mluvilo se, jak se samo sebou rozumí, o dvorním\nkoncertu a každý z přítomných vypracoval zajímavých o něm\npodrobností, neb přípravy k němu děly se co možná tajně.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "160", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.7", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.6", "debut_caractere": 713, "fin_caractere_exclue": 6824, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Pardubic. (Národní slavnost.)\nDne 27. cervence 1862 bude na hradu\nKunětickém u Pardubic velká národní\npěvecká zábava od pardubického zpěváckého\nspolku ve prospěch „Svatoboru44 uspořá-\ndána, při které ku předběžnému vyzvání\nctěné zpěvácké spolky: pražský „Hlahol,44\nČáslavský, Heřmanoměstecký, Chrastecký,\nChrudimský, Jaroměřský, Kolínský, Králové-\nhradecký, Novopacký, Přeloučský a Vy-\nsokomýtský s více než 300 pěvců spolu-\npásohiti slíbily a při níž také městská ka-\npella chrudimská vedením pana Čeňka V i-\nnare ůcinkovati bude. Program zábavy:\nBěhem dopoledne sejdou se pěvci s vlaky\na dostavníky a shromáždí se v hostinci na\n„Veselce\" v Pardubicích, kdež bude ve 12\nhodin zkouška. Po zkoušce bude následo-\nvati společný oběd, načež se pěvci se svý-\nmi prápory a hudbou budou übírati mě-\nstem ku povozům, kteréž je budou za mě-\nstem ocekávati a na Kunětice je dopraví.\nPočátek zábavy bude určitě v 5 hodin od-\npoledne, vstupné 40 kr. r. c. Po proslovu\nbudou předneseny následující skladby: 1.\nHudební skladba. 2. Sbor „Na vlast\" od\nLablera. 3. „Cikáni\" od Vogla. 4. „Naše\nprobuzení44 od Procházky. 5. Kadrylla z\nnárodních písní od Hellera. 6. Hudební\nskladba. 7. („Na Prahu44). 8. Národní\npísně („Horo, horo44, „Mládí a láska,44\n„Kde domov můj\"). 9. „Husitská44 od\nKrova ve sbor uvedl Heller. 10. Pochod\nze zpěvohry „Rienzi\" od Wagnera. Oni\npěvci, kteří téhož dne s vlaky železničními\ndomů nebudou moci se odebrati, budou od\nctěného měšťanstva pardubického přes noc\npohoštěni. Zpěvácký spolek pardubický\nvyzývá tímto zpěvácké spolky cesko-mo-\nravské, kteří až posud své účastnění ne-\nohlásili, aby to co nejdříve učinili a spolu\ntéž počet údu, kteří ku slavnosti přibu-\ndou, oznámili. Výbor zpěv. spolku Par-\ndubického.\nZe Třebiee. (J—ý.) Ve svatodušní\npondělí byli jsme na besedě v Třebíči. Dvo-\nranu besední nalezli jsme velmi vkusně o-\nzdobenou národními praporečky a obrazy\nnašich výtečníků. Program pozůstávající\nze 6 sborů, 3 deklamac a jedné sólové\npísně byl dosti zajímavý ; všechny skladby\nbyly skoro vesměs výtečně provedeny, což\nzvlášť o sborech platí, z nichžto mnohé\n| opakovány býti musely. Mezi těmito vy-\njnikal sbor „Zámky v povětří44 od učitele\nd. Strniště. Mladistvým slečnám, které\nideklamace „Dlouhé vlasy44 a ~Slze vlaste-\nnek44 přednášely, vadil slabý hlas a něco\nmalá živost, což' prvním i deklaraátoru\n„Ženichových radostí'4 vytýkati dlužno, který\nby byl jinak svou přirozenou a zdařilou\npřednáškou vetší dojem učinil. Co do sla-\nbého hlasu nenesou slečny, ani p. dekla-\nmátor všecku vinu, ale nejvíc myslím, ne-\nšetrnost jakýchsi pánů, kteří v cas před-\nnášek na chodbě vzdor upomínání hlasitě\nmluvili a se vyráželi. „V las ten sk á44\nod J. Dvořáka byla s průvodem smyčco-\nvých nástrojů důrazně a cituplně předne-\nšena a byla na obecné přání opakována.\nNa závěrek vystoupila z ochoty paní K . . .\nz Polny, kteráž „obranou krinoliny44 ve-\nškeré obecenstvo rozjařila as nemalou po-\nchvalou se potkala. Načež nastal tanec;\nv půlnoc zpívala se „národní hymna,44 pak\nznárodnělá „Hej Slované ,4i provolávala se\n„sláva4' Slovanům a jich výtečníkům.\nZ Věro van u Tovacova. (Beseda).\nDne 24. června odbývala se na lukách\nnárodní beseda. Program. 1. Ouver-\ntura k opeře : „Cikánka4' od Balfé-a, před-\nnesl hudební sbor c. k. pluku Wasa. 2.\n~Za sto let,44 deklamovánka od Rubeše,\npřednesla Anna Mráčková. 3. „Diver-\ntimento44 od Maysedra, solo pro cello, před-\nnesl p. N. Veselý. „Ženit nebo neženit,'4\ndeklamovánka od F. Rubeše, přednesl p.\nFrantišek Smolka, rolník. 5. Ouvertura\nk opeře „Vilém Tell,44 přednesl hudební sbor\nc. k. pluku Wasa. 6. „Báseň bez nápisu44\nod V. Klicpery, přednesl p. František Hu-\ndec, rolník. 7. Variace na slovanskou pí-\nseň: „Sil jsem proso44 od Kohouta, solo\npro křídlovku, přednesl p. Frant. Čánský.\n\nKronika zpěv. spolků.\nZpěvácký spolek Kolínský při-\njal jméno „Dobr osla v\" a uspořádal v\nneděli dne 6. Lipna velkou hudební a de-\nlklamatorní akademii. Program byl ná-\nsledující : Ouvertura k „Dráteníku\" od Fr.\nŠ k r ou p a; „Slavská domovina\" od Win-\ntra; „České perle,\" fantasie pro piano\nod Ed. Nápravník a; „Utonulá\" od\nKřížkovského; deklamace; arie Květenského\nz „Dráteníka;\" píseů sv. Vojtěcha; Mo-\nravská národní „Mládí a láska;\" Česká\nnárodní „Horo, horo; „Hubinka,\" valčík\npro zpěv od Arditiho; deklamace; směs z\nnárodních písní od Tittla. Zpěvácký\nspolek Pocátecký uspořádá dne 10.\nLipna výlet na českou „Lípu44 do Kameni-\nce, na kterémž výletu se i ostatní spolky\nsucastní. Brněnský zpěv. spolek\nvyvolil nového místodržitele, svob. pána\nPoche za čestného spoluúda a odevzdal\nmu dne 27. června diplom. Jeho Exc, laska-\nvě přijal volbu a slíbil spolku své účasten-\nství. Slánský zpěv. spolek přijal\njméno „Dalibor.44 Zpěv. spolek\nv Karlině zřizuje se již a stanovy jeho\npředloženy budou ku potvrzení úřadnímu.\nV Benešově zařizuje se též zpěv.\nspolek, jenž už mnoho členů cítá a sta-\nnovy své k úřadnímu stvrzení předložil.\nStanovy zpěv. spolku v Rakovní-\nku jsou již úřadu k potvrzení předloženy.\nV Mnichově Hradišti zařizuje se\ntaké zpěv. spolek a co nevidět zakročí\nse o úřadní stvrzení. Prozatímným ředi-\ntelem je horlivý a činný pan Bubák, od\nněhož lze se nadíti velmi příjemných zpě-\nváckých zábav.\n\nOchotnická divadla.\nŘeditel divadelního výboru v Kolíně,\np. Vác. Mareš všemožně se stará, aby\nzase Kolínskému obecenstvu novou po-\nchoutku připravil a protož nejdéle za 14\ndní bude se dávati Pflegrova veselohra\n„Ona mne miluje44 a „Svéhlavost.44 0-\nchotnické divadlo v Sobotce je zavřeno,\nneboť bylo to pro činné ochotníky spatnou\nodměnou, když před prázdnými lavicemi\nhráti museli. K oslavení zasvěcení zpě-\nváckého práporu Pardubického provozovalo\nse v v neděli dne 6. cervence v 6 hodin\nvečer v letním divadle v zahradě p. Lo-\nrence v Pardubicích : „Statek Lho-\nta,a aneb Kocourkovský výslech. Čistý\nvýnos určen jest k zvelebení pardubického\ndivadla.\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. V divadle Varšavském stala\nse citelná demonstrace. Dne 25. června\ndávalo se dráma Feliňského „Barbara Rad-\nziwillowna.\" Při slovech: „Buďme jen\nsvorni, pak zahynouti musí utiskovatelé\nPolsky, neboi ruka Páně bdí nad zemí na-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 316, "texte": "ší,\" strhl se tak bouřlivý a nekonečný po-\ntlesk, že generál Liiders právě též přítom-\nný, již chtěl dálší hru zameziti. Potlesku\ntoho neúčastnilo se jen obyčejné obecen-\nstvo, nýbrž i vysocí úřadníci a vojenští\ndůstojníci. Zavedeno jest vyšetřování proti\nintendantu divadelnímu, proč místo to pro-\npustil.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.7", "debut_caractere": 2116, "fin_caractere_exclue": 7576, "texte": "—oe—\n— Koncert páně Svěčínův. Dobrá\npověst, která řečeného umělce před-\ncházela, nebyla zajisté na ujmu vystoupení\njeho dne 4. července v zemském divadle.\nP. Svěčín osvědčil se co správný a ú-\nsečný hráč; jeho tón jest silný a všech\nnuancí schopný; je-li místo zpěvné, ví vir-\ntuos tento do něho ducha vložiti. Až na\nněkteré okamžiky, byla jeho intonace ve-\nsměs čistá, vedení smyčce vzorné. Co se\njbravoury týká, nemůžeme jej právě nad\njiné umělce staviti; jest však jisto, že ve\nvšech třech číslech jeho programu neoby-\nčejné těžkosti obsaženy jsou a že je pan\nSvěčín velmi zdatně a vkusně provedl.\nHrál totiž 2hý koncert do fis-moll od Vieux-\ntempsa, „Scěne chantante\" od Willmersa\na Arlótovu „Scéně de tombaux de Lu-\ncia de Lammermoor.\" Sl. Ehrenbergova\na p. Bachmann převzali z ochoty k panu\nSvěčínovi přednos dvou německých písní,\na byli, jakož i p. koncertista, vícekrát vy-\nvoláni.\n\n—ý.\n— Pan R. Slavík, ředitel orkestru\nu divadla Moskevského a bratr zesnulého\nJosefa Slavíka, o němž J. K. Tyl pěknou\npovídku byl napsal, prodlévá v Praze.\nProstonárodní bibliotéky\nhistorické vyšel sešit druhý, jenž\nobsahuje činnost Černého Jiříka a knížat\nsrbských od Emila Pražáka a V. H(utara).\nKnížka tato nabývá zvláště za nynějších časů\nzajímavosti.\nArthur Grottgier, mladý ale\nvelmi nadaný malíř polský, vyobrazil ně-\nkolik výstupův z loňských krvavých udá-\nlostí Varšavských. Obrazy ty podařily se\nmu výtečně a zajisté každého hluboko do-\njaly, kdo měl příležitost se jim obdivovati.\nFotografové Mietke a Vávra ve Vídni umě-\nním svým přispěli k tomu, aby se tyto vý-\ntvory umělecké rozšířily, tím způsobem do-\nstaly se i k nám do Prahy. U p. Řivnáče\nv ulici Kolovratské vystaveno několik fo-\ntografií takových. Upozorňujeme na to o-\nbecenstvo, jen že bychom si přáli aby p.\nRivnáč chtěl pod každý obraz dáti též krátký\nnápis český, by každý porozuměl, co obraz\npředstavuje.\n—■ Nás Alexandr Dreyschock\npřibude na konec tohoto měsíce z lázní\nblíž Hamburku do Prahy a nastoupí dne\n1. září t. r. místo professora na konser-\nvatoriu v Petrohradě. Jeho bratr Rai-\nm u n d, koncertní mistr a professor konser-\nvatoria v Lipsku, zavítá co nevidět do Prahy.\nHudební zábava v měšťanské\nbesedě v sobotu dne 5. Lipna byla zajímavá\na mimo jiné také tím, že v ní ruský hou-\nslista Dimitriev Svěéín účinkoval. Zvlá-\nště líbila se jeho fantasie na ruské nápěvy,\nkterou pěkně přednášel. Velké pochvaly\ndošla sl. E h re nb e r g o v a, která vzletu-\nplnou píseň „I šepce kvítí\" od Ed. Ná~\npravníka a národní písně rozkošně zpívala.\nPan Lukeš zpíval jak obyčejně jednu\nProcházkovu píseů a „Zastaveníčko\" od\nTheod. Hradského. Mimo tyto slyšeli\njsme jeden Procházkův sbor.\n\n— Katolického varhanníka,\nsbírky nejvíce užívaných kostelních zpěvů\nod výtečného organisty pana Josefa Fhr-\nst ra vyšel právě sešit devátý. Upozor-\nňujeme všechny varhanníky ve vlastech slo-\nvanských na toto důkladné dílo, kterýmž\nsi skladatel značných zásluh dobyl. Cena\nsešitu 36 kr. r. č.\n„Slavoje,\" časopisu výhradně\nhudebního vyšlo 1. Lipna číslo I.a obsa-\nhuje odůvodnění názvu „Slavoj,\" pak\núvod od L. Zvonaře. Několik slov o\nčeském slohu hudebním od Z. Kolešovské-\nho. 0 ladění nástrojů orkestrálních a\nfeuilleton zahrnující v sobě zprávy\nmístní a rozmanitosti a volné žerty. Po-\nručujeme všem milovníkům hudby nový\ntento časopis, jenž bez vší pochyby rozsejo\nmnohé zrno, jež nepadne na skálu.\nSlečna Rastrelliova, která\ntéž v české opeře vystoupila, engažována\njest u divadla v Elberfeldu ; taktéž kra-\njanka naše, sl. Symferova u městského di-\nvadla v Mohuči.\nPodobiznu pana prof. dra Ant.\nMajera, poslance na sněmu zemském,\nvydají v několika dnech žáci jeho na če-\nské vyšší realce pražské u Farského, čímž\nse zajisté četným ctitelům a voličům jeho\nzavděčí. Vbrzku oznámí se, kde bude\nlze podobiznu tu dostati.\nV Li b á ni u Jičína povolil zádušní\núřad k zakoupení hudebních nástrojů pro\ntamnější kostel značnou částku peněz, a\nmeškal tuty dni p. Stára, místní učitel\na spolu ředitel kůru z tohoto města v Praze\nza tou příčinou, aby sobě všecky potřebné\nnástroje zakoupil. Jak se dovídáme, bylo\nvyhotovení dřevěných foukacích nástrojů\nsvěřeno p. Horákovi, kterého jsme v těchto\nlistech již několikráte venkovským p. uči-\ntelům a patronátním úřadům odporučili.\nNedocházejí ho zakázky jenom z Čech,\nMoravy atd., ale také z Německa, z Itálie\na Angličan, a doufáme, že si pan Horák\nsvými důkladnými výrobky značného jména\nzíská.\nJosef Leopold Z v ona ř a pů-\nsobení Dalibora. Na slovo vzatý u-\nmělec hudební a kompetentní soudce vy-\nslovuje se v „Slavoji\" následovně o pů-\nsobení Dalibora: „Smysl pro pravdu nám\nkáže, abychom nezatajili, co dobrého\nvykonal až posud vycházející hudební list\n„Dalibor;\" oživili zajisté značně\ndřímající mysl pro hudební umění\ndomácí, povzbudil mnohou sílu\nmladou k činnosti na roli hudebního\numění i vědění, a rozsil mnohé zrno,\njež nepadlo do trní ani na skálu, jehož si\nale oko až posud málo všímalo. O\nmnohém talentu bychom nyní ještě ni-\nčehož nevěděli, mnohá vítaná sklad-\nba by odpočívala v psacím stolku,\nanebo by byla ani v život nevešla,\nkdyby nebylo bývalo působení\nDalibora. Tuším, že to není osobní\nmínění jednotlivce; nýbrž v š ech,\nkdož bez podjatosti souditi dovedou\ni dosti upřímní a rozšafní jsou, aby dobré\nuznali, kdekoliv se objeví, byť by se i na\nnepříteli objevilo.\" Tento výrok nejdu*\nkladnějšího hudebního znalce našeho jest\nnám odměnou za uliěnícký nájezd v ji-\nstém provinciálním listě působení Dalibora\nse týkající.\nJeden z obrazů Brantlových"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7179, "texte": "nachází se v Bechyni, v děkanském chrámě\nsv. Matěje. Představuje zjevení Páně. Pů-\nvodně byl v Smiřicích. Když Jan Václav\nhrabě Paar roku 1770 prodal panství smi-\nřické císaři Josefovi, vymínil sobě při pro-\ndeji obraz ten, takové měl v něm zalíbení.\nByl tehda od znalců prý ceněn na 6000\nzlatých. Hrabě Jan Václav Paar daroval\npak obraz ten kostelu děkanskému v Be-\nchyni, kde až posud pozornost každého\nmocně poutá a skvělým jest důkazem, ja-\nkým byl mistrem náš Petr Brantl. Schal-\nler a Dlabač o tomto arcidíle Brantlově\nnevěděli.\nNová hudební skladba. Na\nvětší vokální skladby chudá naše hudební\nliteratura rozmnožena jest novým dílem,\nkteréž bude zvlášť zpěváckým spolkům ví-\ntaným, proto že jest snadným k provedení.\nSkladba tato jest „Běla Krasavice,\" již na\nslova Fr. Lad. Čelakovského složil pro\nmužský sbor J. L. Zvonař. Sestává ze\nčtyr čísel větších, jež sestávají zase z ně-\nkolika menších částí. V básní líčí básník\n„Jaro, Léto, Podzim a Zimu lásky.\" Skladba\nhudební jest v duchu prostonárodním star-\nším i novějším a vyjde tiskem co nevidět.\nV tisku se nachází od téhož skladatele\nJosefa Koláře „Rosmarinový věneček.\"\nRovněž delší skladba o šesti číslech avšak\njen pro jeden hlas s průvodem piana.\nPan Fr. Gregora, ředitel zpěv.\nspolku v Písku, vydá ještě tento měsíc ná-\nkladem Krištofa a Kuhé hudbu k balladě\n„Sirotek.\" Jestit to, pokuď se pamatujeme,\njediná práce tohoto druhu.\nUprázdněné místo ředitele\nkůru u sv. Havla uděleno jest nynějšímu\nchorregentu u sv. Ducha p. Ulmovi.\nKonkurs na toto místo nebyl ani vypsán.\nNaše krajanka sl. Čechova\nengažována jest co zpěvačka u divadla v\nKielu.\nPan Polák, o němž se povídalo,\nže jest u české opery engažován, zpíval\ns velmi příznivým výsledkem ve Wiesba-\ndenu.\nErnst churav. Několik právě v\nLondýně meškajících umělců uspořádá kon-\ncert ve prospěch moravského virtuosa na\nhousle Ernsta, jenž v Nizze churav jsa\nprodlévá. Budou se provozovati kvartetta\nsmyčcová od Haydna, Mozarta a Beetho-\nvena. Hráti budou Joachim (prim), Ferd.\nLaub (sekund), Molique (violu) a Piatti\n(cello).\nNápravní kovy skladby do-\ncházejí iv Americe velké obliby. Krásnou\nfantasii jeho „České perle\" pro piano před-\nnášel, jak se nám ze St. Louis píše, jistý\nČech, pianista při večerní zábavě osadníků\nčeských a zbudil skladbou touto tak vel-\nkého nadšení, že jí několikkrát opakovati\nmusel. V Novém Yorku byla tato fantasie\nv jednom koncertu s nejskvělejším výsled-\nkem přednešena. Jistý mnsikální kněhku-\npec v Americe objednal si, jek nám pra-\nveno bylo, 5o exemplárů Nápravní ko-\nvy nejnovější fantasie „Loučení,\" která\njest p. hraběti Clam-Martinicovi věnována.\nPři této příležitosti podotýkáme, že fantasii\ntuto za 1 zl. 5 kr. u Krištofa a Kuhé do-\nstati možná. ,\nSocha Zdiradova za Olo-\nmúckou ulicí v Brně, památka to staro-\nžitná, bude prý obnovena péčí společnosti,\njenž sestoupila se k tomu konci.\n„Veliká národní slavnost ku\noslavě památky Havlíčkovy v Praze dne\n17. a 18. května roku 1862\" jest název\nknížky, jižto pan František Schwarz se-\npsal a nákladem Schreyera a Fuchse právě\nvydal. Velkolepé slavnosti národní před\nnedávnem v královské naší Praze odbývané\nutkvěly zajisté každému účastníku trvale\nv mysli a protož s radostí uvítá knížku,\nv nížto veškeré ty slavnosti do podrobná\nvylíčené najde, jakož i všechny řeči při té\npříležitosti držané a zde doslovně podané.\nMimo to vše obsahuje knížka ta obraz,\npředstavující skupení českoslovanských spol-\nků zpěváckých na ostrově žofínském dne\n18. května 1862, notovou přílohu „Píseň\nsv. Vojtěcha\" z X. století, sdělenou L. J.\nZvonařem, potom Jahnův proslov a texty\nsborů ku společné zábavě dne 18. května.\nZ toho patrno, že velmi úhledně vydaná\nas nevšední pílí sepsaná knížka Schwar-\nzova podává nejúplnějšího obrazu nezapo-\nmenutelných a pro nás zajisté veledůleži-\ntých slavností sv. Janských, a tudíž že\njest trvalou památkou na slavnostní dny\nnejenom pro všechny účastníky ale i pro\nty, jimž nebylo popřáno súčastniti se v\nnich osobně. Zároveň podotýkáme, že do-\nstati lze tež skvostné výtisky, kteréž je-\ndnotlivé spolky zpěvácké po jednom kusu\nzdarma pro archiv obdrží, pakli ob-\njednají pro sebe nejméně deset exem-\nplářů obyčejných. Knížku tu věnoval\nspisovatel statečným spojeným zpěváckým\nspolkům českoslovanským, jež se byly v\ntéto veliké národní slavnosti tak vřele\nsúčastnily.\nNáš krajan JUDr. Vilém B.\nMayer stal se v těchto dnech ředitelem\nzemské hudební jednoty v Štýrském Hradci.\nPan Mayer řídil v onom městě již několik\nkoncertů, a dostalo se mu za jeho snažlivé\npůsobení všeobecných důkazův nejvřelejšího\núčastenství.\nVelký kancionál, jehožto hu-\ndební část na slovo vzatý varhanník, p. J.\nMiiller vede, nachází se již v tisku a ry-\nchle se v něm pokračuje.\nčeské památky hudební.\nPokleslému církevnímu zpěvu v naší vlasti\npřijde velmi vhod výbor církevních zpěvů,\nkteré co nevidět počnou se vydávati pod\nsborným jmenem „Památky hudební české.\"\nJelikož největší část zpěvů obsahovati bude\nmužské sbory, nabudou tedy české zpěvá-\ncké spolky v krátkém čase hojnou zásobu\nnejkrásnějšíck zpěvův církevních, jimiž\nbudou moci napomáhati k oslavení služeb\nBožích, a tudíž nejvydatněji usilovati o\nzvelebení církevního zpěvu. Potřeba po-\ndobné sbírky viděla se u nás již dávno ;\nza nynějších časův stala se ještě mnohem\npotřebnější, poněvadž církevní zpěv snad\nnikdy hůře nehynul, nežli nyní; a právě\nvzniklým zpěváckým spolkům nedostává se\nzásoba důstojných zpěvů, jež by při služ-\nbách Božích a za jiných vážných případ-\nností zpívati mohly. Trváme, že se ctěné\nzpěvácké spolky zmíněné sbírky uchopí, a\nve prospěch umění vynaloží. Nejdražší náš\npoklad by zajisté dlel ve tmách, kdyby se\nnepochopila důležitost řečeného podniknutí,\na kdyby se nezavedly zbožné tyto zpěvy\ndo kostelů, z nichž nemilosrdně byly vy-\ntištěny; neboť jako jisto jest, že naši před-\nkové v církevní písni nejvíce dokázali, tak\nzase jisto jest, že církevní píseň je na\nsvém místě, totiž v kostele hlubokou mocí\ndojímá. Aby se však i jednotlivec v spro-\nstých, bohumilých nápěvech staročeských\npokochati mohl, bude obsahovati každý\nsešit příhodné písně s průvodem piana.\nO sbírce pracuje již po několik let p. L.\nZvonař. Vydání a náklad vzala na sebe\nčinná firma L. Kober, od kteréž lze oče-\nkávati vydání důstojné.\nSkladby pro piano českých\nskladatelů a sice L. Duška, A. Drey-\nschocka, Schulhoffa, Tomáška, Voříška atd.\npřednášel na výstavě Londýnský rakouský\npianista p. Pauer, aby obecenstvo prý se\nskladbami rakouských komponistů seznámil.\nHudební literatura. ~S est r i ce\" je\ntitul transkripce na tři jihoslovanské písně\npro piano od Slavoljuba Lžičara\n(op. 21). Pan Lžičař, bývalý žák varha-\nnické školy Pražské osvědčil se již mno-\nhými svými skladbami co povážlivý skla-\ndatel a dokázal tímto svým novým dílem,\nže zná s úspěchem zpracovat podané my-\nšlenky. Po malém úvodu zavzní píseň „Po-\npu hnul je tihi vet ar,\" ku kteréž se\npak přidruží „Prosto zrakom ptica\nleti,\" až pak novou písní „Pridi go-\nrene\" skladba se ukončí. Všechny tři\npísně jsou půvabnými arabeskami a přimě-\nřenými íiguracemi ověnčeny a propleteny a\nzaručují pianistovi při dobrém provedení\nskvělého výsledku. Skladba ta věnována\njest paní Sidonii Rubido de Zagorje, roz.\nhraběnce Erdody a stojí 1 zl. r. čís."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "158", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.7.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.6", "debut_caractere": 726, "fin_caractere_exclue": 4503, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Pardubic. (Národní slavnost.)\nDne 27. cervence 1862 bude na hradu\nKunětickém u Pardubic velká národní\npěvecká zábava od pardubického zpěváckého\nspolku ve prospěch „Svatoboru44 uspořá-\ndána, při které ku předběžnému vyzvání\nctěné zpěvácké spolky: pražský „Hlahol,44\nČáslavský, Heřmanoměstecký, Chrastecký,\nChrudimský, Jaroměřský, Kolínský, Králové-\nhradecký, Novopacký, Přeloučský a Vy-\nsokomýtský s více než 300 pěvců spolu-\npásohiti slíbily a při níž také městská ka-\npella chrudimská vedením pana Čeňka V i-\nnare ůcinkovati bude. Program zábavy:\nBěhem dopoledne sejdou se pěvci s vlaky\na dostavníky a shromáždí se v hostinci na\n„Veselce\" v Pardubicích, kdež bude ve 12\nhodin zkouška. Po zkoušce bude následo-\nvati společný oběd, načež se pěvci se svý-\nmi prápory a hudbou budou übírati mě-\nstem ku povozům, kteréž je budou za mě-\nstem ocekávati a na Kunětice je dopraví.\nPočátek zábavy bude určitě v 5 hodin od-\npoledne, vstupné 40 kr. r. c. Po proslovu\nbudou předneseny následující skladby: 1.\nHudební skladba. 2. Sbor „Na vlast\" od\nLablera. 3. „Cikáni\" od Vogla. 4. „Naše\nprobuzení44 od Procházky. 5. Kadrylla z\nnárodních písní od Hellera. 6. Hudební\nskladba. 7. („Na Prahu44). 8. Národní\npísně („Horo, horo44, „Mládí a láska,44\n„Kde domov můj\"). 9. „Husitská44 od\nKrova ve sbor uvedl Heller. 10. Pochod\nze zpěvohry „Rienzi\" od Wagnera. Oni\npěvci, kteří téhož dne s vlaky železničními\ndomů nebudou moci se odebrati, budou od\nctěného měšťanstva pardubického přes noc\npohoštěni. Zpěvácký spolek pardubický\nvyzývá tímto zpěvácké spolky cesko-mo-\nravské, kteří až posud své účastnění ne-\nohlásili, aby to co nejdříve učinili a spolu\ntéž počet údu, kteří ku slavnosti přibu-\ndou, oznámili. Výbor zpěv. spolku Par-\ndubického.\nZe Třebiee. (J—ý.) Ve svatodušní\npondělí byli jsme na besedě v Třebíči. Dvo-\nranu besední nalezli jsme velmi vkusně o-\nzdobenou národními praporečky a obrazy\nnašich výtečníků. Program pozůstávající\nze 6 sborů, 3 deklamac a jedné sólové\npísně byl dosti zajímavý ; všechny skladby\nbyly skoro vesměs výtečně provedeny, což\nzvlášť o sborech platí, z nichžto mnohé\n| opakovány býti musely. Mezi těmito vy-\njnikal sbor „Zámky v povětří44 od učitele\nd. Strniště. Mladistvým slečnám, které\nideklamace „Dlouhé vlasy44 a ~Slze vlaste-\nnek44 přednášely, vadil slabý hlas a něco\nmalá živost, což' prvním i deklaraátoru\n„Ženichových radostí'4 vytýkati dlužno, který\nby byl jinak svou přirozenou a zdařilou\npřednáškou vetší dojem učinil. Co do sla-\nbého hlasu nenesou slečny, ani p. dekla-\nmátor všecku vinu, ale nejvíc myslím, ne-\nšetrnost jakýchsi pánů, kteří v cas před-\nnášek na chodbě vzdor upomínání hlasitě\nmluvili a se vyráželi. „V las ten sk á44\nod J. Dvořáka byla s průvodem smyčco-\nvých nástrojů důrazně a cituplně předne-\nšena a byla na obecné přání opakována.\nNa závěrek vystoupila z ochoty paní K . . .\nz Polny, kteráž „obranou krinoliny44 ve-\nškeré obecenstvo rozjařila as nemalou po-\nchvalou se potkala. Načež nastal tanec;\nv půlnoc zpívala se „národní hymna,44 pak\nznárodnělá „Hej Slované ,4i provolávala se\n„sláva4' Slovanům a jich výtečníkům.\nZ Věro van u Tovacova. (Beseda).\nDne 24. června odbývala se na lukách\nnárodní beseda. Program. 1. Ouver-\ntura k opeře : „Cikánka4' od Balfé-a, před-\nnesl hudební sbor c. k. pluku Wasa. 2.\n~Za sto let,44 deklamovánka od Rubeše,\npřednesla Anna Mráčková. 3. „Diver-\ntimento44 od Maysedra, solo pro cello, před-\nnesl p. N. Veselý. „Ženit nebo neženit,'4\ndeklamovánka od F. Rubeše, přednesl p.\nFrantišek Smolka, rolník. 5. Ouvertura\nk opeře „Vilém Tell,44 přednesl hudební sbor\nc. k. pluku Wasa. 6. „Báseň bez nápisu44\nod V. Klicpery, přednesl p. František Hu-\ndec, rolník. 7. Variace na slovanskou pí-\nseň: „Sil jsem proso44 od Kohouta, solo\npro křídlovku, přednesl p. Frant. Čánský."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "158", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.7.2", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.6", "debut_caractere": 4505, "fin_caractere_exclue": 5918, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nZpěvácký spolek Kolínský při-\njal jméno „Dobr osla v\" a uspořádal v\nneděli dne 6. Lipna velkou hudební a de-\nlklamatorní akademii. Program byl ná-\nsledující : Ouvertura k „Dráteníku\" od Fr.\nŠ k r ou p a; „Slavská domovina\" od Win-\ntra; „České perle,\" fantasie pro piano\nod Ed. Nápravník a; „Utonulá\" od\nKřížkovského; deklamace; arie Květenského\nz „Dráteníka;\" píseů sv. Vojtěcha; Mo-\nravská národní „Mládí a láska;\" Česká\nnárodní „Horo, horo; „Hubinka,\" valčík\npro zpěv od Arditiho; deklamace; směs z\nnárodních písní od Tittla. Zpěvácký\nspolek Pocátecký uspořádá dne 10.\nLipna výlet na českou „Lípu44 do Kameni-\nce, na kterémž výletu se i ostatní spolky\nsucastní. Brněnský zpěv. spolek\nvyvolil nového místodržitele, svob. pána\nPoche za čestného spoluúda a odevzdal\nmu dne 27. června diplom. Jeho Exc, laska-\nvě přijal volbu a slíbil spolku své účasten-\nství. Slánský zpěv. spolek přijal\njméno „Dalibor.44 Zpěv. spolek\nv Karlině zřizuje se již a stanovy jeho\npředloženy budou ku potvrzení úřadnímu.\nV Benešově zařizuje se též zpěv.\nspolek, jenž už mnoho členů cítá a sta-\nnovy své k úřadnímu stvrzení předložil.\nStanovy zpěv. spolku v Rakovní-\nku jsou již úřadu k potvrzení předloženy.\nV Mnichově Hradišti zařizuje se\ntaké zpěv. spolek a co nevidět zakročí\nse o úřadní stvrzení. Prozatímným ředi-\ntelem je horlivý a činný pan Bubák, od\nněhož lze se nadíti velmi příjemných zpě-\nváckých zábav."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "158", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.7.3", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.6", "debut_caractere": 5920, "fin_caractere_exclue": 6573, "texte": "Ochotnická divadla.\nŘeditel divadelního výboru v Kolíně,\np. Vác. Mareš všemožně se stará, aby\nzase Kolínskému obecenstvu novou po-\nchoutku připravil a protož nejdéle za 14\ndní bude se dávati Pflegrova veselohra\n„Ona mne miluje44 a „Svéhlavost.44 0-\nchotnické divadlo v Sobotce je zavřeno,\nneboť bylo to pro činné ochotníky spatnou\nodměnou, když před prázdnými lavicemi\nhráti museli. K oslavení zasvěcení zpě-\nváckého práporu Pardubického provozovalo\nse v v neděli dne 6. cervence v 6 hodin\nvečer v letním divadle v zahradě p. Lo-\nrence v Pardubicích : „Statek Lho-\nta,a aneb Kocourkovský výslech. Čistý\nvýnos určen jest k zvelebení pardubického\ndivadla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "159", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.7.4", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.6", "debut_caractere": 6575, "fin_caractere_exclue": 6824, "texte": "Obzor umělecký.\nDivadlo. V divadle Varšavském stala\nse citelná demonstrace. Dne 25. června\ndávalo se dráma Feliňského „Barbara Rad-\nziwillowna.\" Při slovech: „Buďme jen\nsvorni, pak zahynouti musí utiskovatelé\nPolsky, neboi ruka Páně bdí nad zemí na-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 306, "texte": "ší,\" strhl se tak bouřlivý a nekonečný po-\ntlesk, že generál Liiders právě též přítom-\nný, již chtěl dálší hru zameziti. Potlesku\ntoho neúčastnilo se jen obyčejné obecen-\nstvo, nýbrž i vysocí úřadníci a vojenští\ndůstojníci. Zavedeno jest vyšetřování proti\nintendantu divadelnímu, proč místo to pro-\npustil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "159", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.7.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.7", "debut_caractere": 308, "fin_caractere_exclue": 316, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "159", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.7.5.1", "titre_corps": "České divadlo. V úterý dne 1. lipna", "titre_sommaire": "České divadlo. V úterý dne 1. lipna", "signature_source": "—t—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.7", "debut_caractere": 318, "fin_caractere_exclue": 2114, "texte": "—t—\nČeské divadlo. V úterý dne 1. lipna\ndával se „Š teffe k Langer z Hloho-\nva\" od paní Birchpfeifrové, kterýž však\nmálo zajímal obecenstvo. Na to měli jsme\nviděti „Vicomta z Letoriěru;\" avšak\npro nenadálé překážky sešlo z toho a dvě\nveselohry „Rohovin čtverrohý\" od\nKlicpéry a „On nežárlí\" byly nám za\nto náhradou. V neděli dne 6. Lipna provo-\nzován jest „Bankrotář a kramářka\"\nod J. K. Tyla a v úterý dne 8. místo „0-\nthella\" viděli jsme „Hraběte z Letoriěru.\"\nJelikož všechna tato představení nic zvlášt-\nního do sebe neměla, nebudeme je probí-\nrati a podotkneme toliko, že pánové Ko-\nlár ml., Simanovský, Pokorný,\nKaš ka, pak paní Pešková, sl. Libická\na pí. Turnovská v kusech těchto s pro-\nspěchem účinkovali. Dnes má býti opera\n„Troubadour.\"\nKoncert chovanců vojenské\nhudební školy odbýval se konečně v\nsobotu dne 28. června a došel velice pří-\nznivého výsledku. Pan Pavlis« ředitel\nškoly, dokázal opět tímto koncertem, jak\nrychle jeho chovanci prospívají a jak ve-\nlice na tom záleží, když žáci výbornou\nmethodou vedeni jsou. Žáci jeho výtečné\nškoly: Josef Strejc, Fr. Dolenský, V.\nSvoboda a V. Jirkovský osvědčili ne-\nobyčejnou sběhlosť na svých nástrojích,\npěkný okrouhlý tón a skutečně velmi do-\nbrý přednos. V koncertě účinkovali pan\nLukeš, jenž národní písně s velkou po-\nchvalou přednášel a sl. Helena Zawiszan-\nka, kteráž Schubertovy písně významně zpí-\nvala. Oba museli na všestranné přání ještě\njednu píseň přidati. Velké obliby došel od\nPavli se velmi obratně a uměle zpraco-\nvaný „Pochodňový tanec\" od Meyerbeera.\nMimo tyto účinkovaly při koncertě čtyry\nv Praze meškající vojenské kapely, které\n16 kusů buď tanečních neb salonních buď\njednotlivě neb společně přednášely. Obe-\ncenstva nebylo tolik, jak by se jich oče-\nkávat dalo při oblibě, jížto p. Pavlis po-\nžívá a zasluhuje."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "159", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.7.6", "titre_corps": "— Koncert páně Svěčínův. Dobrá", "titre_sommaire": "— Koncert páně Svěčínův. Dobrá", "signature_source": "—oe—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.7", "debut_caractere": 2116, "fin_caractere_exclue": 3005, "texte": "—oe—\n— Koncert páně Svěčínův. Dobrá\npověst, která řečeného umělce před-\ncházela, nebyla zajisté na ujmu vystoupení\njeho dne 4. července v zemském divadle.\nP. Svěčín osvědčil se co správný a ú-\nsečný hráč; jeho tón jest silný a všech\nnuancí schopný; je-li místo zpěvné, ví vir-\ntuos tento do něho ducha vložiti. Až na\nněkteré okamžiky, byla jeho intonace ve-\nsměs čistá, vedení smyčce vzorné. Co se\njbravoury týká, nemůžeme jej právě nad\njiné umělce staviti; jest však jisto, že ve\nvšech třech číslech jeho programu neoby-\nčejné těžkosti obsaženy jsou a že je pan\nSvěčín velmi zdatně a vkusně provedl.\nHrál totiž 2hý koncert do fis-moll od Vieux-\ntempsa, „Scěne chantante\" od Willmersa\na Arlótovu „Scéně de tombaux de Lu-\ncia de Lammermoor.\" Sl. Ehrenbergova\na p. Bachmann převzali z ochoty k panu\nSvěčínovi přednos dvou německých písní,\na byli, jakož i p. koncertista, vícekrát vy-\nvoláni."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "159", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.7.7", "titre_corps": "— Pan R. Slavík, ředitel orkestru", "titre_sommaire": "— Pan R. Slavík, ředitel orkestru", "signature_source": "—ý", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.7", "debut_caractere": 3007, "fin_caractere_exclue": 4766, "texte": "—ý.\n— Pan R. Slavík, ředitel orkestru\nu divadla Moskevského a bratr zesnulého\nJosefa Slavíka, o němž J. K. Tyl pěknou\npovídku byl napsal, prodlévá v Praze.\nProstonárodní bibliotéky\nhistorické vyšel sešit druhý, jenž\nobsahuje činnost Černého Jiříka a knížat\nsrbských od Emila Pražáka a V. H(utara).\nKnížka tato nabývá zvláště za nynějších časů\nzajímavosti.\nArthur Grottgier, mladý ale\nvelmi nadaný malíř polský, vyobrazil ně-\nkolik výstupův z loňských krvavých udá-\nlostí Varšavských. Obrazy ty podařily se\nmu výtečně a zajisté každého hluboko do-\njaly, kdo měl příležitost se jim obdivovati.\nFotografové Mietke a Vávra ve Vídni umě-\nním svým přispěli k tomu, aby se tyto vý-\ntvory umělecké rozšířily, tím způsobem do-\nstaly se i k nám do Prahy. U p. Řivnáče\nv ulici Kolovratské vystaveno několik fo-\ntografií takových. Upozorňujeme na to o-\nbecenstvo, jen že bychom si přáli aby p.\nRivnáč chtěl pod každý obraz dáti též krátký\nnápis český, by každý porozuměl, co obraz\npředstavuje.\n—■ Nás Alexandr Dreyschock\npřibude na konec tohoto měsíce z lázní\nblíž Hamburku do Prahy a nastoupí dne\n1. září t. r. místo professora na konser-\nvatoriu v Petrohradě. Jeho bratr Rai-\nm u n d, koncertní mistr a professor konser-\nvatoria v Lipsku, zavítá co nevidět do Prahy.\nHudební zábava v měšťanské\nbesedě v sobotu dne 5. Lipna byla zajímavá\na mimo jiné také tím, že v ní ruský hou-\nslista Dimitriev Svěéín účinkoval. Zvlá-\nště líbila se jeho fantasie na ruské nápěvy,\nkterou pěkně přednášel. Velké pochvaly\ndošla sl. E h re nb e r g o v a, která vzletu-\nplnou píseň „I šepce kvítí\" od Ed. Ná~\npravníka a národní písně rozkošně zpívala.\nPan Lukeš zpíval jak obyčejně jednu\nProcházkovu píseů a „Zastaveníčko\" od\nTheod. Hradského. Mimo tyto slyšeli\njsme jeden Procházkův sbor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c018", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "160", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.7.8", "titre_corps": "— Katolického varhanníka,", "titre_sommaire": "— Katolického varhanníka,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.7", "debut_caractere": 4768, "fin_caractere_exclue": 7576, "texte": "— Katolického varhanníka,\nsbírky nejvíce užívaných kostelních zpěvů\nod výtečného organisty pana Josefa Fhr-\nst ra vyšel právě sešit devátý. Upozor-\nňujeme všechny varhanníky ve vlastech slo-\nvanských na toto důkladné dílo, kterýmž\nsi skladatel značných zásluh dobyl. Cena\nsešitu 36 kr. r. č.\n„Slavoje,\" časopisu výhradně\nhudebního vyšlo 1. Lipna číslo I.a obsa-\nhuje odůvodnění názvu „Slavoj,\" pak\núvod od L. Zvonaře. Několik slov o\nčeském slohu hudebním od Z. Kolešovské-\nho. 0 ladění nástrojů orkestrálních a\nfeuilleton zahrnující v sobě zprávy\nmístní a rozmanitosti a volné žerty. Po-\nručujeme všem milovníkům hudby nový\ntento časopis, jenž bez vší pochyby rozsejo\nmnohé zrno, jež nepadne na skálu.\nSlečna Rastrelliova, která\ntéž v české opeře vystoupila, engažována\njest u divadla v Elberfeldu ; taktéž kra-\njanka naše, sl. Symferova u městského di-\nvadla v Mohuči.\nPodobiznu pana prof. dra Ant.\nMajera, poslance na sněmu zemském,\nvydají v několika dnech žáci jeho na če-\nské vyšší realce pražské u Farského, čímž\nse zajisté četným ctitelům a voličům jeho\nzavděčí. Vbrzku oznámí se, kde bude\nlze podobiznu tu dostati.\nV Li b á ni u Jičína povolil zádušní\núřad k zakoupení hudebních nástrojů pro\ntamnější kostel značnou částku peněz, a\nmeškal tuty dni p. Stára, místní učitel\na spolu ředitel kůru z tohoto města v Praze\nza tou příčinou, aby sobě všecky potřebné\nnástroje zakoupil. Jak se dovídáme, bylo\nvyhotovení dřevěných foukacích nástrojů\nsvěřeno p. Horákovi, kterého jsme v těchto\nlistech již několikráte venkovským p. uči-\ntelům a patronátním úřadům odporučili.\nNedocházejí ho zakázky jenom z Čech,\nMoravy atd., ale také z Německa, z Itálie\na Angličan, a doufáme, že si pan Horák\nsvými důkladnými výrobky značného jména\nzíská.\nJosef Leopold Z v ona ř a pů-\nsobení Dalibora. Na slovo vzatý u-\nmělec hudební a kompetentní soudce vy-\nslovuje se v „Slavoji\" následovně o pů-\nsobení Dalibora: „Smysl pro pravdu nám\nkáže, abychom nezatajili, co dobrého\nvykonal až posud vycházející hudební list\n„Dalibor;\" oživili zajisté značně\ndřímající mysl pro hudební umění\ndomácí, povzbudil mnohou sílu\nmladou k činnosti na roli hudebního\numění i vědění, a rozsil mnohé zrno,\njež nepadlo do trní ani na skálu, jehož si\nale oko až posud málo všímalo. O\nmnohém talentu bychom nyní ještě ni-\nčehož nevěděli, mnohá vítaná sklad-\nba by odpočívala v psacím stolku,\nanebo by byla ani v život nevešla,\nkdyby nebylo bývalo působení\nDalibora. Tuším, že to není osobní\nmínění jednotlivce; nýbrž v š ech,\nkdož bez podjatosti souditi dovedou\ni dosti upřímní a rozšafní jsou, aby dobré\nuznali, kdekoliv se objeví, byť by se i na\nnepříteli objevilo.\" Tento výrok nejdu*\nkladnějšího hudebního znalce našeho jest\nnám odměnou za uliěnícký nájezd v ji-\nstém provinciálním listě působení Dalibora\nse týkající.\nJeden z obrazů Brantlových"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7179, "texte": "nachází se v Bechyni, v děkanském chrámě\nsv. Matěje. Představuje zjevení Páně. Pů-\nvodně byl v Smiřicích. Když Jan Václav\nhrabě Paar roku 1770 prodal panství smi-\nřické císaři Josefovi, vymínil sobě při pro-\ndeji obraz ten, takové měl v něm zalíbení.\nByl tehda od znalců prý ceněn na 6000\nzlatých. Hrabě Jan Václav Paar daroval\npak obraz ten kostelu děkanskému v Be-\nchyni, kde až posud pozornost každého\nmocně poutá a skvělým jest důkazem, ja-\nkým byl mistrem náš Petr Brantl. Schal-\nler a Dlabač o tomto arcidíle Brantlově\nnevěděli.\nNová hudební skladba. Na\nvětší vokální skladby chudá naše hudební\nliteratura rozmnožena jest novým dílem,\nkteréž bude zvlášť zpěváckým spolkům ví-\ntaným, proto že jest snadným k provedení.\nSkladba tato jest „Běla Krasavice,\" již na\nslova Fr. Lad. Čelakovského složil pro\nmužský sbor J. L. Zvonař. Sestává ze\nčtyr čísel větších, jež sestávají zase z ně-\nkolika menších částí. V básní líčí básník\n„Jaro, Léto, Podzim a Zimu lásky.\" Skladba\nhudební jest v duchu prostonárodním star-\nším i novějším a vyjde tiskem co nevidět.\nV tisku se nachází od téhož skladatele\nJosefa Koláře „Rosmarinový věneček.\"\nRovněž delší skladba o šesti číslech avšak\njen pro jeden hlas s průvodem piana.\nPan Fr. Gregora, ředitel zpěv.\nspolku v Písku, vydá ještě tento měsíc ná-\nkladem Krištofa a Kuhé hudbu k balladě\n„Sirotek.\" Jestit to, pokuď se pamatujeme,\njediná práce tohoto druhu.\nUprázdněné místo ředitele\nkůru u sv. Havla uděleno jest nynějšímu\nchorregentu u sv. Ducha p. Ulmovi.\nKonkurs na toto místo nebyl ani vypsán.\nNaše krajanka sl. Čechova\nengažována jest co zpěvačka u divadla v\nKielu.\nPan Polák, o němž se povídalo,\nže jest u české opery engažován, zpíval\ns velmi příznivým výsledkem ve Wiesba-\ndenu.\nErnst churav. Několik právě v\nLondýně meškajících umělců uspořádá kon-\ncert ve prospěch moravského virtuosa na\nhousle Ernsta, jenž v Nizze churav jsa\nprodlévá. Budou se provozovati kvartetta\nsmyčcová od Haydna, Mozarta a Beetho-\nvena. Hráti budou Joachim (prim), Ferd.\nLaub (sekund), Molique (violu) a Piatti\n(cello).\nNápravní kovy skladby do-\ncházejí iv Americe velké obliby. Krásnou\nfantasii jeho „České perle\" pro piano před-\nnášel, jak se nám ze St. Louis píše, jistý\nČech, pianista při večerní zábavě osadníků\nčeských a zbudil skladbou touto tak vel-\nkého nadšení, že jí několikkrát opakovati\nmusel. V Novém Yorku byla tato fantasie\nv jednom koncertu s nejskvělejším výsled-\nkem přednešena. Jistý mnsikální kněhku-\npec v Americe objednal si, jek nám pra-\nveno bylo, 5o exemplárů Nápravní ko-\nvy nejnovější fantasie „Loučení,\" která\njest p. hraběti Clam-Martinicovi věnována.\nPři této příležitosti podotýkáme, že fantasii\ntuto za 1 zl. 5 kr. u Krištofa a Kuhé do-\nstati možná. ,\nSocha Zdiradova za Olo-\nmúckou ulicí v Brně, památka to staro-\nžitná, bude prý obnovena péčí společnosti,\njenž sestoupila se k tomu konci.\n„Veliká národní slavnost ku\noslavě památky Havlíčkovy v Praze dne\n17. a 18. května roku 1862\" jest název\nknížky, jižto pan František Schwarz se-\npsal a nákladem Schreyera a Fuchse právě\nvydal. Velkolepé slavnosti národní před\nnedávnem v královské naší Praze odbývané\nutkvěly zajisté každému účastníku trvale\nv mysli a protož s radostí uvítá knížku,\nv nížto veškeré ty slavnosti do podrobná\nvylíčené najde, jakož i všechny řeči při té\npříležitosti držané a zde doslovně podané.\nMimo to vše obsahuje knížka ta obraz,\npředstavující skupení českoslovanských spol-\nků zpěváckých na ostrově žofínském dne\n18. května 1862, notovou přílohu „Píseň\nsv. Vojtěcha\" z X. století, sdělenou L. J.\nZvonařem, potom Jahnův proslov a texty\nsborů ku společné zábavě dne 18. května.\nZ toho patrno, že velmi úhledně vydaná\nas nevšední pílí sepsaná knížka Schwar-\nzova podává nejúplnějšího obrazu nezapo-\nmenutelných a pro nás zajisté veledůleži-\ntých slavností sv. Janských, a tudíž že\njest trvalou památkou na slavnostní dny\nnejenom pro všechny účastníky ale i pro\nty, jimž nebylo popřáno súčastniti se v\nnich osobně. Zároveň podotýkáme, že do-\nstati lze tež skvostné výtisky, kteréž je-\ndnotlivé spolky zpěvácké po jednom kusu\nzdarma pro archiv obdrží, pakli ob-\njednají pro sebe nejméně deset exem-\nplářů obyčejných. Knížku tu věnoval\nspisovatel statečným spojeným zpěváckým\nspolkům českoslovanským, jež se byly v\ntéto veliké národní slavnosti tak vřele\nsúčastnily.\nNáš krajan JUDr. Vilém B.\nMayer stal se v těchto dnech ředitelem\nzemské hudební jednoty v Štýrském Hradci.\nPan Mayer řídil v onom městě již několik\nkoncertů, a dostalo se mu za jeho snažlivé\npůsobení všeobecných důkazův nejvřelejšího\núčastenství.\nVelký kancionál, jehožto hu-\ndební část na slovo vzatý varhanník, p. J.\nMiiller vede, nachází se již v tisku a ry-\nchle se v něm pokračuje.\nčeské památky hudební.\nPokleslému církevnímu zpěvu v naší vlasti\npřijde velmi vhod výbor církevních zpěvů,\nkteré co nevidět počnou se vydávati pod\nsborným jmenem „Památky hudební české.\"\nJelikož největší část zpěvů obsahovati bude\nmužské sbory, nabudou tedy české zpěvá-\ncké spolky v krátkém čase hojnou zásobu\nnejkrásnějšíck zpěvův církevních, jimiž\nbudou moci napomáhati k oslavení služeb\nBožích, a tudíž nejvydatněji usilovati o\nzvelebení církevního zpěvu. Potřeba po-\ndobné sbírky viděla se u nás již dávno ;\nza nynějších časův stala se ještě mnohem\npotřebnější, poněvadž církevní zpěv snad\nnikdy hůře nehynul, nežli nyní; a právě\nvzniklým zpěváckým spolkům nedostává se\nzásoba důstojných zpěvů, jež by při služ-\nbách Božích a za jiných vážných případ-\nností zpívati mohly. Trváme, že se ctěné\nzpěvácké spolky zmíněné sbírky uchopí, a\nve prospěch umění vynaloží. Nejdražší náš\npoklad by zajisté dlel ve tmách, kdyby se\nnepochopila důležitost řečeného podniknutí,\na kdyby se nezavedly zbožné tyto zpěvy\ndo kostelů, z nichž nemilosrdně byly vy-\ntištěny; neboť jako jisto jest, že naši před-\nkové v církevní písni nejvíce dokázali, tak\nzase jisto jest, že církevní píseň je na\nsvém místě, totiž v kostele hlubokou mocí\ndojímá. Aby se však i jednotlivec v spro-\nstých, bohumilých nápěvech staročeských\npokochati mohl, bude obsahovati každý\nsešit příhodné písně s průvodem piana.\nO sbírce pracuje již po několik let p. L.\nZvonař. Vydání a náklad vzala na sebe\nčinná firma L. Kober, od kteréž lze oče-\nkávati vydání důstojné.\nSkladby pro piano českých\nskladatelů a sice L. Duška, A. Drey-\nschocka, Schulhoffa, Tomáška, Voříška atd.\npřednášel na výstavě Londýnský rakouský\npianista p. Pauer, aby obecenstvo prý se\nskladbami rakouských komponistů seznámil.\nHudební literatura. ~S est r i ce\" je\ntitul transkripce na tři jihoslovanské písně\npro piano od Slavoljuba Lžičara\n(op. 21). Pan Lžičař, bývalý žák varha-\nnické školy Pražské osvědčil se již mno-\nhými svými skladbami co povážlivý skla-\ndatel a dokázal tímto svým novým dílem,\nže zná s úspěchem zpracovat podané my-\nšlenky. Po malém úvodu zavzní píseň „Po-\npu hnul je tihi vet ar,\" ku kteréž se\npak přidruží „Prosto zrakom ptica\nleti,\" až pak novou písní „Pridi go-\nrene\" skladba se ukončí. Všechny tři\npísně jsou půvabnými arabeskami a přimě-\nřenými íiguracemi ověnčeny a propleteny a\nzaručují pianistovi při dobrém provedení\nskvělého výsledku. Skladba ta věnována\njest paní Sidonii Rubido de Zagorje, roz.\nhraběnce Erdody a stojí 1 zl. r. čís."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-10-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-10_01#c019", "volume": "bmtnabd_1862-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.8", "debut_caractere": 7181, "fin_caractere_exclue": 7326, "texte": "Listárna.\nSI. správě zl. kněh v P/sku. Račte jen\nposlat 400 exemplárů. Poštovné obnáší za\n400 as 1 zl. 68 kr. — Panu dop. v Ko-\nlíně. P ř í * tě."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[153]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.1", "texte": "Ludevít Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\nKaždému známo, že se na poli naší literatury hu-\ndební v nejnovější době mnoho rozmanitých skladeb objevilo,\nkteré více méně dobré jsouce jedním šmahern za absolutně\nzdařilé se uznávají. Ano, byla naše kritika vždy tak tole-\nrantní, že se zde jenom o pouhé odporučení a bezvými-\nnečné schválení nově vyšlých skladeb jednalo, aniž by se\nvady a poklesky jejich byly řádně a svědomitě odkryly a odů-\nvodnily. Přiznejme se, že jsme teprv začátečníci a že nám\ntřeba neunavené činnosti ze strany kritiky, abychom se ně-\nčeho řádného dodělali. Obapolným vyměňováním myšlének\na náhledů tříbí se nad míru duch a nedá se upříti, že již\nnejvyšší čas, abychom vší shovívavostí se odřeknouce sobě\npravdu pravím ryzou pravdu do očí mluvili. Dobré a\nšpatné stránky odkrývati, proti nevčasným přechmatům v umění\nvystupovati, mladým a nadaným skladatelům svědomitě raditi\na je podporovati, jest svatou povinností každého nepředpoja-\ntého kritika a jenom na základě tohoto výroku vystupujeme\nzde veřejně, abychom všecky novější a nám až posud známé\nskladby českých skladatelů, jednu po druhé probrali a promy-\nslíce dle našeho vždy jenom subjektivního náhledu každou\nkomposici, všecky nám nápadné a o hudební neznalosti svěd-\nčící vady naznačili. Počínáme tedy se skladbami velmi čin-\nného a nadaného, u našeho obecenstva v skutku- oblíbeného\nčeského skladatele p. Lud. Procházky, ponechávajíce si dáiší\nod jiných skladatelů uveřejněné plody na příští dobu.\nŽe není vše dobré a užitečné, co se obecenstvu líbí a\nže též -samy o sobě dobré ano i výtečné práce bez jejich\nujmy přísně posouzeny býti mohou, rozumí se samo sebou.\nA konečně ohrazujeme se slavně proti důmince, jako-\nbychom nepřátelsky proti našim sílám vystupovati za-\nmýšleli. Iv těchto listech nešetřilo se vždy takové kritiky,\nkterá by byla souhlasila s naším výše vyřčeným měřítkem,\ncož však nebudiž na ujmu věci samé. My chceme pokroku\ndocíliti a zavrhujeme způsob dřívější, jehožto následky leží\nzajisté na bílední. ..\n1. Kovářská. (Slova od F. L. Riegra.) Vyšla nákladem Christofa\na Kuhé v Praze.\nNedá se upříti, že tato píseň v krátkém čase všeobecné\nobliby u obecenstva došla, a sice hlavně proto, ježto z péra\nnašeho výtečníka Riegra pochází, a museli bychom ji za velmi\nzdařilou a původní drželi, kdyby co do rythmu ano i co do\nnápěvu tak nápadně neupomínala na Veitovu píseň „Jezdec\npřed bojem.u Důkazem budiž následující výňatek.\nJezdec před bojem.\n(Z Věnce poslední ročník od Škroupa)\nDále shledali jsme na stránce 3tí v stém taktu nepři-\nměřené rythmisování nápěvu ke slovům a hodily by se v\ntomto taktu lépe ctyry čtvrťové noty, kdežto s nynějším roz-\ndělením výraz dlouhých a krátkých slabik podloženou melodii\nco do deklamace nemálo utrpí a též ráznost, kterouž básník\ndo slov vložily nedosáhne své platnosti; podobná chyba stala\nv / •W T 1 V—' V\nse v taktech 1.a 2. na 4té str. („díla věčná krásu mno-\náow\"), a nenechá se v těchto dvou taktech žádná sloka dle\npodloženého rythmu dobře deklamovat. Harmonický poklesek,\nkterý se sdvojením citlivého tónu (v tomto pádu čtvrtý zvý-\nšený stupeň gis), v 11. taktu na tétéž straně mezi nápěvem\na basem nalézá, dal by se tím odstraniti, že by se v druhé\npolovici taktu místo septimového akordu jeho první převrat\nvolil a tímto zamezily by se též nelibě znějící oktávy mezi\nzevnějšími hlasy."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.2", "texte": "Chyba tato nedá se mlkami (pausami) omluviti, anto\nnimi harmonická souvislost rozdvojena není. Naproti tomu\nnemohl skladatel lepší výraz voliti na slova: „Nadarmo\" a\n„nižádnou,\" ačkoli proti výměru krátkých a dlouhých slabik\nbrodí a souhlasíme v tomto pádu úplně s jeho pojmutím,\nještě to mu vystavujíce, že by v Stém taktu na Sté straně\nmísto zde se nacházejícího quartsext-akordu buďto zmenšený\nseptimový aneb dvojzmenšený septimový akord (gis, hes, d, f)\nmnohem rázněji účinkovaly a musel by se pro ten případ kvart-\nsextový akord mezi ně vřaditi. Dohra končí lehkou čtvrtí,\na nedá se vada tato ničím omluviti, poněvadž za jedno přiro-\nzený cit uráží a za druhé se se stávajícím pravidlem, že se\nvždy na těžké době ukončiti musí, nesrovnává.\nV 13., 16. a 17. taktu str. 5. chybí při notách f od-\nrážky a v 14. taktu má státi místo g a.\n(Pokračování.)\n\nObrana tažného pozounku.\nPodává Václav Proška,\nředitel kůru.\n(Pokračování.)\nCo jsem výše o výhodách při ventile uznaných již po-\nvěděl, nechť své platnosti nabývá všude, kde jí (ventily) ku\nrychlejšímu a snažšímu provedení skladby potřebí a kde tomu\nokolnosti jinak nedovolují.\nPři vojenských kapelách a menších hudebních sborech\n(harmoniích) budiž přede vším na svém místě.\nVe chrámu pak a ve velkém orkestru vůbec, kde vyšší\nidea a hloubka myšlének duchem pojmuta býti má, slušelo by se\nkromě zlý obyčej vedle těchto i naturálních nástrojů decho-\nvých valně použiti a přijíti v čas k poznání, že ani býti ne-\nmůže tón ten jako onen, byt oba dechem z vnitra prsou svůj\npočátek braly a tudíž s hlasem lidským blíž se spříbuzněly:\ntón naturální co nejoužeji požívá pokrevenství' svého se hla-\nsem, který z duše k duši pěje, an druhý cestou mody na\nstrojním mlýnku ze své bytnosti se raduje.\nPověděl jsem, co jsem v skutku poznal a co mi na\nsrdci leželo, že ona barvitost, jež hudební skladbu živě\nvylíčiti přispívá, že tato barvitost tónů naturálních se značně\nliší od ventilových jako žito od koukole.\nÚvod tento nebyl úvodem ani labyrintem, jakým autoři\ntučných spisův čtenáře své dříve provodí, nežli jim z pra-\nmenu své moudrosti žizeň hasiti popřejí, nýbrž skromným avšak\nnevyhnutelným povšimnutím zdravé, byť některým, odporné\npravdy, bez níž o tažném pozounku rnluvitj by ani nelzelo.\nPakli již některé nástroje, že chromatiky nabyly, světu mohou\nodporučit ventilu, co rnedle získal pozounek, aby taktéž při-\nspěl na oltář vděčnosti ?\nCo získal? Nic; neboť chudák bohakyni spíše neoceni-\ntelný svůj karakter zadal.\nTažný pozounek měl již a má celý tonosled s úplnou\nchromatikou, jíž se prodlužováním rour do sebe vnikajících\nnejen čistě a jistě, ano i dálším cvikem rychle a lehce do-\ncílili dá.\nTyto ctnosti, jimiž se tažný pozounek honositi může,\npřiměly nejvýtečnější skladatele hudby k tomu, aby mu širší\npůdy domácí zjednali, ho u vynikajících míst použili, a barvi-\ntostí jeho a naturální zvučností svá malebná díla oživili.\nTažný pozounek, který dříve jen ledabylo barvu ve stí-\nnech přiznával (rozumí se v orkestru), počal rychle zaujímati\nčestnější místo zvlášť v době, kdy Haydnem a Mozartem se\nvyvinoval krásný a svobodný sloh, a hudba ku klassické do-\nkonalosti a úplnému vývinu svých hlavních forem se vyšinula.\nJmenovitě byl to Mozart, který v tažném pozounku schopnější\nnástroj poznal, než aby ladem spočívati měl, onen veliký Mo-\nzart, jenž bystrým smyslem vznešenou zádumčivost a jemný\nzvuk jeho, jakoby z vnitra ušlechtilého ducha hřímající hlas\npocítil, povolal jej do řádu (ať tak dím) mluvných instrumen-\ntův a zavedl jej ve svých nesmrtelných skladbách světské i\ncírkevní hudby.\nCírkevní sloh dosahuje tažným pozounkem své výsosti.\nIdea, kterou již písmo svaté, tu kde o zvucích pozouny vy-\npravuje, v nás rozněcuje, přivodí k domněnce, že pozounek\nvše, co svatého a velebného v posvátné hudbě zdroji, nej-\nlíp přetlumočiti dovede.\nTím se srovnávali naši svorní mistrové Tuma a Brixi\nsázeli pro tažný pozounek, až srdce zbožných plesalo. Ti a\njiní výtečníci ručí nám za přesný karakter tažného po-\nzounku.\nNemohu tvrditi, žeby jedině nástroj zvukovému pohybu\nkarakter bud vznešenosti, mohútnosti neb cituplné jemnosti\npropůjčoval; nebof nástroj podstatně činí onen výraz jen úpl-\nným a dokonalým.\nKdeby však hudební myšlénka s domnělým výrazem ná-\nstrojovým v rozporu stála, minula by se svého účinku.\nMám tedy za to, že i pozounek pro objev nějakého vý-\nznamu svůj analogický výraz rozhoduje.\nKarakteristika pozounku tažného neslouží pouze chrá-\nmu, nýbrž toulá se jak ti čeští hudebníci po všem světě:\nvplyv její/sahá s kůru andělského až do salonu pozemského.\nAesthetika mu vydala na tu cestu dobře odporuční list.\nVšimněme si ho blíže!\nPozounek jest srnířivého karakteru a hry, jenž subjek-\ntivnímu momentu méně pronikati dává a hlavně táhlé zvuky\nmiluje, zní odhodlaně a mohútně, pevně avšak s rozvahou;\ntímto klidem, svou přirozeností a plností tónů ač u své\nmíře, je-li pozouna pozounek tažný nabývá vznešenosti,\nskvostu, slavnosti, majestátu a dojímavé opravdivosti (byť i\nv hořeních polohách), tak že ve své idealitě na výsledek nej-\nbohatějším nástrojem sluje, který jen tam svého výrazu pro-\npůjčuje, kde se ho pouze ku zevním effektům nezneužívá.\nPřejem-li si dále, aby tón pozounový nedrkotal, leč in-\ntensivně potřásal, a vážně plnou zvučností (aniž by se sla-\ndounce rozléhal, neb zas ostře vyrážel) zvuky své, jak to jeho\nkarakter či přirozenost žádá, přirozeně pojil, pak nehle-\ndejme za bílého dne s lucernou na tržišti nových pokroků,\nco tak snadně při naturálním pozounku nalezáme.\nPro tyto ušlechtilé vnady udržel náš pozounek svoji\nšlechtu po meči i po přeslici z věků šedých až do časů kla-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.3", "texte": "pek, aniž by mu bylo zklaplo, právo znaku svého „truc na\ntruc\" zabájiti.\nZa svou dokonalost dostalo se mu jako statečnosti\nreka historických triumfů, nimiž mnozí výtečníci dílo své\nvěčné památce zachovali a je zpopularizovali.\nJaké to hejno vybraných pozounníků závodilo o čest při\nprodukci světoznámého sola „Tuba mirum\" v Mozartově re-\nkviem, v němžto genius svobodné sebevědomí hudby s obje-\nvením se v plné kráse tak vyjádřil, žeby duše nevěřící do\nlůna víry pospíšila.\nVědělif dobře staří trubači tito hudebníci skrz na\nskrz, že tu řada na nich, aby v duchu mistrově pěli ná-\nstrojem voleným, a podílu brali na vavřínu veřejného uznání.\nMluví o tom se vší úctou znalcové, jak oblíbený Poek\npři velkolepé produkci onoho rekviem r. 1834 u příležitosti\númrtí cisaře Františka I. přednášel sólo jedině na tažný po-\nzounek.\nPřed ním a po něm vynikali na témž ohnisku tu- i jino-\nkrajní umělci dovednou routinou, aniž nutno řadu jejich\njmen uvésti tu, kde lexikon napsati jsem si nepředevzal.\nZnámf kraje, kde si obyvatelé za občanskou povinnost\nbrali, hudbou sloužiti Pánu a za cest si pokládali dilettant—\nství své na tažném pozounku ku statečnosti přivésti.\nBylo lze všude nalézti, kde hudba jen poněkud\nsprávná, aniž se obávati bylo rozpačitosti, tažný pozounek\nlesnicí aneb dokonce fagotem nahrazovati. A pročby\nv našich zpěvu- i hudbymilovných Cechách, kde každá kraso-\nvědecká pravda svým dějepisem se vykáže, proč by se u nás\nvše dobré a krásné na plodné půdě naší neujalo ?\n(Pokračování.)\n\nVévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování.)\nFoukat (prohledává neustále ve svých šarádách). Ge-\nniální nápad od Kapouna.\nVsetecka (šňupaje). Hm hm!\nCizinec (vezme láhev, drží ji proti světlu). Tedy Měl-\nnické. Ale u ďábla, vytahuje se zde na venkově zátka zu-\nbama?\nHospodský (udeří se v celo). Pane Bože na nebesích\nna ten jsem zase zapomněl! (běží do šenkovny).\nCizinec. Ten člověk je ztřeštěn.\nHospodský. Kačenko vývrtku! Válku! vy jste\ndnes kohoutem v koši; dělejte co chcete. K vévodovi z\nKrumlova! (Vezme vývrtku, nese ji hostovi, vytáhne z lá-\nhve zátku.)\nVsetecka. Kačenko! opatřit hudbu, křičet Vivat.\nFoukal. Je všecko objednáno, pane čtvrtníku.\nCizinec. Kde pak je sklenice? Myslíte pane, že piju\nz láhve jako nějaký sprostý vandrovník?\nHospodský. Ó Bože! ó Bože! Na sklenici jsem já tr-\ndlo ani nepomyslil! (odběhne, klopýtne přes práh a mne si\nkolena.) Nedělá nic, nedělá nic, vždyť je to vévoda a jaký ✓\nvévoda!\nFoukal. Pst! pst! žádné politické poznámky, Kapoune!\nHospodský. Nedělejte se tak znamenitým. Kačenko\nsklenici.\nVálek (podá hospodskému spěšně sklenici). Tu je, pane\ntcháne!\nVsetecka. Kapoune!\nHospodský. Prosím!\nVsetecka. Pozvat, Jeho Výsost k tabuli pozvat.\nHospodský (přisvědčí, mne si ruce a běží se sklenicí\nk cizinci). Je to dnes den!\nCizinec (vezme sklenici netrpělivě hospodskému z ruky,\nnaleje a pije). Brr! Dam! Poslechněte pane to víno není\nk pití. Nemáte jiné?\nHospodský. Škoda! škoda! tentokrát ne; ale jestli\npane vévodo neráčíte zamítnout, malé pojedení u přítomnosti\nhonorace našeho města přijmouti; tedy přicházím nejponíže-\nněji k tabuli Vaši Milost zváti.\nCizinec. Kdy pak bude tabule?\nHospodský. Za malou hodinku.\nCizinec. Připravte tedy místo pro mne. Já přijdu.\nHospodský (radostí celý unesen, kdežto se na podpatku\notočil). Prach a broky! Neslýchané štěstí! Tabule s Vaší Vý-\nsostí o ta radost, ta nesmírná radost! (odejde do šenkovny.)\nCizinec (hledí za ním). Již počínám se obávat o svou\nvlastní hlavu.\nFoukal (hospodskému spěchá v ústrety). Nuže tedy,\npřijde?! Válkiri Považte tuto pyramidální velikost tohoto štěstí!\nVálek. Já se rozplynu v tomto moři slasti a rozkoši.\nHospodský. Já se roztaju v potu jako špikovaný zajíc.\nr .\nO nebesa, děkuji vám!\nFoukal. A já také, za ten velký talent, kterým se mi\npodařilo, tyto výtečné hádanky a-šarády vytvořit. Válku,\nzdaž se nám mohla lepší příležitost naskytnout, než když\nmu při pospolitém veselém hodování svá díla podáme.\nHospodský (k Kačence, která dohotovuje prostřenou ta-\nbuli). Jsem spokojen, teď ale pospěš a vem se' dohromady.\nOblékni si zelené hedbávné svatebné šaty se zlatou šněro-\nvačkou po své zemřelé matce.\nVálek. Mám být při tom nápomocným ?\nHospodský. Není zapotřebí.\nKačenka. Hned jsem hotova (odběhne).\nHospodský (pilně obchází tabuli). Tuto pan vévoda!\nzde pan čtvrtník; zde pan obecní výbor; zde\nVšetedka. Kapoune! Tedy ne více Kapoun? K vévo-\ndovi z Krumlova tedy ?\nHospodský. Rozumí se ode dneška, od této blažené\nchvíle.\nVsetecka. Hm ! hm! Ne jen tak. Musí se zadat\na vysoké povolení obdržet.\nMikula. Co jste pravil ?\nHospodský (k Všetečkovi). Za to vám ručím, Jeho Vý-\nsost mi neodepře mou prosbu.\nFoukal (potažně na své šarády). On bude v zanícení;\nta „kuříoka\" ta šarada jest vznešeně krásná.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.4", "texte": "Stručný nástin pěstováni hudby\nv Čechách\nza času Rudolfa II. až do XIX. století.\n(Pokračování.)\nTato změna může se vlastně za vlastní příčinu klesa-\njícího hudebního umění považovati v zemi, v nížto tak utě-\nšeně rozkvétala. Množství hudebníků ještě žijících pochází\nz malých míst a z nevalných českých venkovských škol. Jen\nzde byla příležitost, vzdělati pravého uměleckého genia, kdež\ntalent a osamělé studium si ruce podávaly. Když ale talent\npěti- nebo šestiletého žáka s osmi neb desíti jinými hochy\nna jednu a tutéž světnici obmezen byl, když na př. Antonín\nv koutku na lesnici, Ondřej v druhém koutku na hoboj, Mi-\nchal v třetím na housle a Matěj ve čtvrtém v diškantu 4 až\n5 hodin cvičiti se musel; měl učitel příležitost, jedním uchem\nvšecko slyšcti, co k vedení jeho chovanců zapotřebí bylo.\nByla tu snadná věc, tempo držeti, když v jedné světnici 7\nba až 8 nástrojů najednou svůj zvláštní kus provozovalo ?\nkdyž právě v té samé světnici často několik tuctů hochů ve\nčtení cvičili se mělo ?\nTato nesnadnost v takovéto směsici tónů pozornost a\npořádek udržeti, měla býti pravou zkouškou, zdaž to neb ono\ndítě náklonnost a nadání k hudbě má. Prozrazovalo-li ně-\nkteré dítě (navzdor těmto těžkostem) výborné schopnosti, mu-\nsel se mladý virtuos veřejně dát slyšeti. Nejbližší nová ko-\nstelní skladba, kterouž kantor složil, zavdala příležitosti k této\numělecké zkoušce. Y Čechách byl tehdáž způsob a povin-\nnost kantora, že přednosta školy každý rok alespoň jednu\nnovou mši složiti musel, a pakli tento zavedený obyčej za-\nmeškal, byl za hudlare považován. Po těchto zdařilých hu-\ndebních cvičeních byl chlapec dán do kláštera, kdež vedle\nvzděláváni se v hudbě svá řádná studia konati mohl. Zde\ndobyl si známostí s duchovními a milovníky hudby, kteří ho\nze začátku jen maličkostmi zaměstnávali.\nJako druhdy hlavně kláštery, prelátové a vznešené ro-\ndiny co ochráncové a podporovatelé slynuli, tak také našla\nse brzy příležitost, mladé talenty hudební do orkestrů aneb\nkapel přivésti. Zvláště platilo to u šlechty. Šlechtická ro-\ndina Morzina, Hartiga, Černína, Mannsfelda, Netolického, Pachty,\npak arcibiskup Pražský a jiní brali hudebníky obratné do\nslužby a vřadily je do svých domácích kapel. Hudebníci tito\nnosili livrej a tvořili část služebnictva u šlechty. Jejich pu-\nškovníci (Bůchsenspanner) nesměli dříve livrej obléci, dokud'\nna lesnice výtečně troubiti neuměli. Není tomu ani deset\nlet (tedy r. 1786), co se v Praze od mnohých služebníků u\nšlechty žádalo, aby hudbě rozuměli, pakli do služby přijati\nbýti chtěli. Těmito záležitostmi přišly znamenité talenty na\njevo. Při tabulích, v koncertech stala se jména obratných\nhudebníků známá; dostalo se jim zasloužilého potlesku a dá-\nvala se jim přednost před jinými. Jelikož Praha od cizinců\nje hojně navštěvována, stalo se často, že zběhlí hudebníci\nbuď odporučením aneb docela odvedením do jiných zemí se\nzdokonalili a štěstí učinili, jež přiměřeno bylo výbornosti\njich umění. Odtud to bývá, že ve všech státech české hu-\ndební umělce naiézti lze a že všude hledáni a ctění jsou.\nTak se líčí tehdejší stav hudby v Cechách v knížce\n„Jahrbuch der Tonkunst fiir Wien und Prag r. 1796.\"\nDomácí kapely šlechtických rodin činily na pěstování\ninstrumentální hudby, i když tato zde hlavně luxusu a rado-\nstem při hostinách sloužila, přec velmi blahodárný vplyv.\nOtec moderní instrumentální hudby, Josef Haydn, jest pod-\nstatně plodem jejich. Poznenáhla však vymizel obyčej do-\nmácí kapely si držeti. R. 1796 zbyla v Praze jen ještě\ndomácí z dechových nástrojů sestávající kapela neb tak zvaná\nharmonie hraběte Pachty.\nSvrchu jmenovaný „Jahrbuch\" praví o ní: „V ní nachází\nse velmi obratný a výtečný klarinetista, pan Václav.\" Tento\nobratný a výtečný klarinetista pan Václav zasluhoval tuto\nchválu; nebof nebyl to nikdo jiný, než při založení konser-\nvatoria co učitel klarinetu ustanovený výborný umělec Václav\nFarník, jenž v nejstarší matrice konservatoria strana 4 co\nkomorník u Jeho Exc. pana hraběte Pachty zaznamenán jest.\nJeho cituplný i tón, jejž jeho výtečný žák p. Julius Pisařovic,\nnynější professor klarinetu na konservatoriu zdědil, je ještě\nv Praze v dobré paměti. Zmizely-li také poznenáhla domácí\nkapely, tvořily přec na konci předešlého století v šlechtických\na jiných vznešených domech tak zvané „dilettantní akade-\nmie\" oblíbenou a duchaplnou zábavu, v nížto se hlavně smyč-\ncový kvartett s oblibou pěstoval.\n(Dokončení.)\n\nZ Londýna.\n(Dop. původní.)\n(Rakouské hudební stroj e dechové na výstavě Lon-\ndýnské, české pak zvlášť.)\nII.\nPodavše předběžné náčrtky, sednem si dnes na omni-\nbus, který co stohlavý drak k výstavě se übírá, zastaviv se\ntu neb onde, by bud co hltavec 1, 2 až 6 osob jedním rá-\nzem pohltil t. j. do vnitra neb na hřbet svůj posadit nechal,\nbud jednotlivce vyvrhl na dlažbu Londýnskou, jako kdysi\nvelryba s Jonášem učinila, a zároveň odejmutí hlavy povrch\nhřbetu svého opět dosadil.\nJedeme tak až k samé výstavě za 3 pence.\nOmnibusy tyto mimochodem řečeno se nejspíše v hu-\ndebním ohledu varhanám podobají, majíce v skutku píšfaly na\nsobě rozličné velkosti posazeny, připravené čekají jen na\nhráče, by pak jednou ranou jako ve výstavě spustily pochod,\nujíždějí dále.\nNechrne však omnibus a jděme hlavním vchodem v Crom-\nvell Road rovnou čárou do oddělení anglického, kde delší\nřadou galerie ozdobena jest tabulkami s nápisy Music, co\nznamení že v tomto místě hudební stroje anglické se nachá-\nzejí. A věru ani nápisu nebylo by třeba, povážíme-li, že\ntoto oddělení takřka každému navštěvovateli v cestě jest a\nmimo to se z větší části celé dny na forte i na žesfové ná-\nstroje hrá a fouká, odpoledne však k 4té hodině obyčejně u\nvýstavy p. Distin-ové všeliké úryvky z oper, obzvláště z „Němé"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.5", "texte": "z Portiči\" na 3 stroje plechové, doprovázené fořtem při velké\ntlačenici se provozují.\nPan Distin dosti obratný trubač provádí vždy co sólista\nsvé žerty na nejlepších a nejpěknějších strojích v tomto\nkvartettě, a že při takém množství lidu právě v tu ho-\ndinu, kdy nejvíce výstava přeplněna bývá, na potlesku ne-\nchybí, lehko se domyslit, a to tím spíše, an hudba vojenská\nvětších a lepších výsledků při produkcích svých ve výstavě\nnedocíluje.\nMimoděk vzdychne si posluchač, který rakouské vo-\njenské hudby slyšel, as lítostí pomyslí; „Když takový kolo-\nvrat tleskotu dosáhne, kolik by as lidu umačkáno bylo v 1\nšillingový den, když by se tu octla najednou hudba c. k.\npluku Gustava Wasy, neb hrabětě Nugenta, aneb našímariny?\nJaký příjem by asi docílil se na půl korunový den,\nkdyž předem produkce rakouské hudby by oznámena byla\nye výstavě ? a jakýž konečně prodej v oddělení rakouském\nv nástrojích pak zvlášť by se tímto docílil ?\nMnohý milovník anglických hudeb nebude snad souhla-\nsit s vyřčením tímto, a my sami pochybujem, že by lepších\nsborů hudebních v Anglicku nebylo, ale to co jsme slyšeli\nod ní, by v Rakousku nejméně řečeno, povšimnutí nedošlo.\nObraťme se opět k nástrojům, zanechavše jich pod ga-\nlerií a pohlédněme, jak asi nástrojaři Anglicka vystavili.\nGalerie as 8 neb 10 sáhů široká, chová pod sebou právě\ntak dlouhou skříni na zemi postavenou z lesklého dřeva a\nskla zhotovenou, mající as 1 sáh šířky, na jejížto prostorách\nnad nástroji u výšce as 10 střev, zlatem psané firmy, jak da-\nleko každého vystavovatele stroje v síni sahají.\nMetzler & Comp. vystavil as 100 kusů všelikého druhu\ndechových strojů žesfových, ponejvíce však do kola jak hle-\nmejžď točených s otvorem do předu ohnutým, a v té krátko-\nsti a způsobu as jako prý p. A. Rotta „Glagol,\" jen že od\nbombardonu až po kornet z velké části postříbřené, mezi ni-\nmiž bubny všelikého druhu a množství nechybí.\nDistin & Comp. vyvěsil veliké množství dřevěných a\nžesfovných strojů, bubny opět nevynechav, a mezi nimi stroje\ndle formy p. Metzlerové, též postříbřené. Kostelní kotle pak\npostříbřené a v také nádheře, že se za ně žádná světová\nhudba kteréhokoli vladaře stydět by nemusela. Jaký zvuk\nvydávají, těžko uhodnout. Podle této firmy nastupuje řada\ndálších vystavovatelů, jakové jsou: J. Hichan, Clington & Comp.,\nR. J. Carte & Comp., Boosey andtsohns, J. E. Stárk, Butt-\nler, Potter H. a jiní, každý má jakési oddělení v skříni této,\naniž seznati možná, které vlastně té neb oné firmě náleží.\nNěkteré pak firmy majíázvláštní ještě oddělení či skříně, jako\nKohlor a Besson a j. Besson byv r. 1855 ještě dvorním\nnástrojářem v Paříži, přistěhoval se do Londýna, jak sám\npraví, následkem sporu s Adolfem Saxem a vystavil zvláštní\nskříni s nástroji svými, jak mosaznými tak postříbřenými všeho\ndruhu, mezi jiným Cornet a Piston, z aluminium, které má\njen tu výhodu, že je lehké jako z lepenky, naproti tomu v\npeněžitém ohledu těžší než stříbro. Vynálezy, které Besson\nudává, seznali jsme z jedné části na strojích p. Stovassera\njiž r. 1845, zlepšené pak p. V. F. Červeným, vynálezem jeho\ntotiž tak zvanou zvukovodkou, kterou se kotouče odstranit a\ntouto mašinou ku př. z C do B, do A atd. rychle změnit\nmohou.\nPáně Bessonův vynález však možná iu nástrojů nizo-\nzemských viděti, druhý pak vynález jeho, že se totiž maši-\nnou změní zvuk stroje z třeskavého na měký a líbezný, po-\nzůstává v tom, že jsou 2 nástroje, ku př. posud tak zvaný\nBassflugelhorn a Pozoun spojené v jednu mašinu, kterou se\n/\nzvuk z jednoho stroje do druhého převádí a tím zvuk jinačí.\nTento vynález, jak kdosi udával, měl již p. Červený, r. 1847\nnásledkem jeho zvukovodky, který ale co nepotřebný ani ne-\nvyráběl, až Pelitti v Miláně as v r. 1856 tentýž výmysl s\nvelkou sensací vydal, by nyní na výstavě světové, nemaje\nzástupce, za páně Bessonův uznán byl, ai na dokazování\nnašeho červeného, že vynález ten starý a nepraktický, od\nkomissarů francouzských a anglických Bessonovi přiřknut jest.\nObraťme se ještě k p. Kohlórovi, který vystavil mimo\nskříň pod skleněnou bání dle svého udání nový stroj z dvou\ndílů zhotovený a postříbřený podobný bývalému pozounu sniž-\ncovému do F, kdesnižec 2krát točen byl; otvor či díl druhý\np. Kohlorova stroje však as také silné trubice má, jak u nás\nBombardýn či malý Bombardonek, krátce a okolo levého ra-\nmena točený, první díl však s nátrubkem v ruce držán a\nšoupán býti musí dle potřeby škály.\nZkoušet nám stroj nemožné a co do praktičnosti nezdá\nse nám nikterak výhodným, tím méně pro kavallerii, jak\nudáno jest.\n\nLemaure.\nVýjev ze života.\nJeanne Antoinette Poisson milostivě dovolila, že jí\nkrál u jejích nohou nyjící titul „Marquise de Pompadouru\nuděliti směl, a Ludvík XV. byl rozkoší unesen nad touto mi-\nlostí as ním sdílel jak se samo sebou rozumí celý úslužný\ndvůr tuto rozkoš, neb se psalo r. 1745, kterého dotčená dáma\nco hvězda první velikosti na obloze kralování francouzského\nbyla vzešla. Každý se snažil o závod vypátrati nejtajnější\nrozmary a přání všemohoucí bohyně, ai umění v tu dráhu\nzajely, především ale hudba, kteroužto půvabná markýzka\nzvláště sobě byla oblíbila. Ale slečna Lemaure, první hvězda\nopery jiného byla smýšlení, buďto že závistivě na rychlé ví-\ntězství markýzky hleděla, buďto že byla ve své marnivosti\nuražena, neb byla tak krásná a vše okouzlující, že její salon\nvždy hojnem milovníků byl naplněn, mezi nimiž Vicomte De-\ncazes a markýz Bouffleurs, nejuhlazenější šlechticové teh-\ndejšího času první zaujímali místo.\nAle všichni tito jí oddaní pánové nemohli jí vynahradit\nkrále Ludvíka XV. a zpěvkyně Lemaure, která svým slavičím\nhlasem celý Paříž okouzlila, předevzala si, zavésti jakousi\nopposici proti markýzce, kterouž záští ani viděti nemohla.\nJednoho večera umyslil si král překvapili svou milenku\nkoncertem zvláštního provedení; rozumí se, že věhlasné jméno\nzpěvkyně Lemaure na první řádce stálo a kdokoli s to byl,\nobdržeti přístupu ke dvoru, nebyl by zajisté tuto neobyčejnou\npochoutku zmeškal."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.6", "texte": "Tak dalece šlo všechno dobře, ale slečna Lemaure\nměla svou hlavičku, krásnou sice a roztomilou, ale také plnou\nrozmaru a piklí, mimo to byla kadidlem, jež se jí se všech\nstran sypalo, tak opojena, že žádných mezí více neznala; na\nto se zapomnělo u dvora a to také koncert překazilo. Před\npolednem dne koncertního shromáždili se, jak obyčejně, v\nsalonu zpěvkyně lvové Pařížští, by se jí kořili, věnce uznání\nvili, své nadšení o posledním vystoupení jejím verši i prosou\nna jevo dali a za to milostivivý pohled někdy také více\nulovili. Mluvilo se, jak se samo sebou rozumí, o dvorním\nkoncertu a každý z přítomných vypracoval zajímavých o něm\npodrobností, neb přípravy k němu děly se co možná tajně.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Pardubic. (Národní slavnost.)\nDne 27. cervence 1862 bude na hradu\nKunětickém u Pardubic velká národní\npěvecká zábava od pardubického zpěváckého\nspolku ve prospěch „Svatoboru44 uspořá-\ndána, při které ku předběžnému vyzvání\nctěné zpěvácké spolky: pražský „Hlahol,44\nČáslavský, Heřmanoměstecký, Chrastecký,\nChrudimský, Jaroměřský, Kolínský, Králové-\nhradecký, Novopacký, Přeloučský a Vy-\nsokomýtský s více než 300 pěvců spolu-\npásohiti slíbily a při níž také městská ka-\npella chrudimská vedením pana Čeňka V i-\nnare ůcinkovati bude. Program zábavy:\nBěhem dopoledne sejdou se pěvci s vlaky\na dostavníky a shromáždí se v hostinci na\n„Veselce\" v Pardubicích, kdež bude ve 12\nhodin zkouška. Po zkoušce bude následo-\nvati společný oběd, načež se pěvci se svý-\nmi prápory a hudbou budou übírati mě-\nstem ku povozům, kteréž je budou za mě-\nstem ocekávati a na Kunětice je dopraví.\nPočátek zábavy bude určitě v 5 hodin od-\npoledne, vstupné 40 kr. r. c. Po proslovu\nbudou předneseny následující skladby: 1.\nHudební skladba. 2. Sbor „Na vlast\" od\nLablera. 3. „Cikáni\" od Vogla. 4. „Naše\nprobuzení44 od Procházky. 5. Kadrylla z\nnárodních písní od Hellera. 6. Hudební\nskladba. 7. („Na Prahu44). 8. Národní\npísně („Horo, horo44, „Mládí a láska,44\n„Kde domov můj\"). 9. „Husitská44 od\nKrova ve sbor uvedl Heller. 10. Pochod\nze zpěvohry „Rienzi\" od Wagnera. Oni\npěvci, kteří téhož dne s vlaky železničními\ndomů nebudou moci se odebrati, budou od\nctěného měšťanstva pardubického přes noc\npohoštěni. Zpěvácký spolek pardubický\nvyzývá tímto zpěvácké spolky cesko-mo-\nravské, kteří až posud své účastnění ne-\nohlásili, aby to co nejdříve učinili a spolu\ntéž počet údu, kteří ku slavnosti přibu-\ndou, oznámili. Výbor zpěv. spolku Par-\ndubického.\nZe Třebiee. (J—ý.) Ve svatodušní\npondělí byli jsme na besedě v Třebíči. Dvo-\nranu besední nalezli jsme velmi vkusně o-\nzdobenou národními praporečky a obrazy\nnašich výtečníků. Program pozůstávající\nze 6 sborů, 3 deklamac a jedné sólové\npísně byl dosti zajímavý ; všechny skladby\nbyly skoro vesměs výtečně provedeny, což\nzvlášť o sborech platí, z nichžto mnohé\n| opakovány býti musely. Mezi těmito vy-\njnikal sbor „Zámky v povětří44 od učitele\nd. Strniště. Mladistvým slečnám, které\nideklamace „Dlouhé vlasy44 a ~Slze vlaste-\nnek44 přednášely, vadil slabý hlas a něco\nmalá živost, což' prvním i deklaraátoru\n„Ženichových radostí'4 vytýkati dlužno, který\nby byl jinak svou přirozenou a zdařilou\npřednáškou vetší dojem učinil. Co do sla-\nbého hlasu nenesou slečny, ani p. dekla-\nmátor všecku vinu, ale nejvíc myslím, ne-\nšetrnost jakýchsi pánů, kteří v cas před-\nnášek na chodbě vzdor upomínání hlasitě\nmluvili a se vyráželi. „V las ten sk á44\nod J. Dvořáka byla s průvodem smyčco-\nvých nástrojů důrazně a cituplně předne-\nšena a byla na obecné přání opakována.\nNa závěrek vystoupila z ochoty paní K . . .\nz Polny, kteráž „obranou krinoliny44 ve-\nškeré obecenstvo rozjařila as nemalou po-\nchvalou se potkala. Načež nastal tanec;\nv půlnoc zpívala se „národní hymna,44 pak\nznárodnělá „Hej Slované ,4i provolávala se\n„sláva4' Slovanům a jich výtečníkům.\nZ Věro van u Tovacova. (Beseda).\nDne 24. června odbývala se na lukách\nnárodní beseda. Program. 1. Ouver-\ntura k opeře : „Cikánka4' od Balfé-a, před-\nnesl hudební sbor c. k. pluku Wasa. 2.\n~Za sto let,44 deklamovánka od Rubeše,\npřednesla Anna Mráčková. 3. „Diver-\ntimento44 od Maysedra, solo pro cello, před-\nnesl p. N. Veselý. „Ženit nebo neženit,'4\ndeklamovánka od F. Rubeše, přednesl p.\nFrantišek Smolka, rolník. 5. Ouvertura\nk opeře „Vilém Tell,44 přednesl hudební sbor\nc. k. pluku Wasa. 6. „Báseň bez nápisu44\nod V. Klicpery, přednesl p. František Hu-\ndec, rolník. 7. Variace na slovanskou pí-\nseň: „Sil jsem proso44 od Kohouta, solo\npro křídlovku, přednesl p. Frant. Čánský.\n\nKronika zpěv. spolků.\nZpěvácký spolek Kolínský při-\njal jméno „Dobr osla v\" a uspořádal v\nneděli dne 6. Lipna velkou hudební a de-\nlklamatorní akademii. Program byl ná-\nsledující : Ouvertura k „Dráteníku\" od Fr.\nŠ k r ou p a; „Slavská domovina\" od Win-\ntra; „České perle,\" fantasie pro piano\nod Ed. Nápravník a; „Utonulá\" od\nKřížkovského; deklamace; arie Květenského\nz „Dráteníka;\" píseů sv. Vojtěcha; Mo-\nravská národní „Mládí a láska;\" Česká\nnárodní „Horo, horo; „Hubinka,\" valčík\npro zpěv od Arditiho; deklamace; směs z\nnárodních písní od Tittla. Zpěvácký\nspolek Pocátecký uspořádá dne 10.\nLipna výlet na českou „Lípu44 do Kameni-\nce, na kterémž výletu se i ostatní spolky\nsucastní. Brněnský zpěv. spolek\nvyvolil nového místodržitele, svob. pána\nPoche za čestného spoluúda a odevzdal\nmu dne 27. června diplom. Jeho Exc, laska-\nvě přijal volbu a slíbil spolku své účasten-\nství. Slánský zpěv. spolek přijal\njméno „Dalibor.44 Zpěv. spolek\nv Karlině zřizuje se již a stanovy jeho\npředloženy budou ku potvrzení úřadnímu.\nV Benešově zařizuje se též zpěv.\nspolek, jenž už mnoho členů cítá a sta-\nnovy své k úřadnímu stvrzení předložil.\nStanovy zpěv. spolku v Rakovní-\nku jsou již úřadu k potvrzení předloženy.\nV Mnichově Hradišti zařizuje se\ntaké zpěv. spolek a co nevidět zakročí\nse o úřadní stvrzení. Prozatímným ředi-\ntelem je horlivý a činný pan Bubák, od\nněhož lze se nadíti velmi příjemných zpě-\nváckých zábav.\n\nOchotnická divadla.\nŘeditel divadelního výboru v Kolíně,\np. Vác. Mareš všemožně se stará, aby\nzase Kolínskému obecenstvu novou po-\nchoutku připravil a protož nejdéle za 14\ndní bude se dávati Pflegrova veselohra\n„Ona mne miluje44 a „Svéhlavost.44 0-\nchotnické divadlo v Sobotce je zavřeno,\nneboť bylo to pro činné ochotníky spatnou\nodměnou, když před prázdnými lavicemi\nhráti museli. K oslavení zasvěcení zpě-\nváckého práporu Pardubického provozovalo\nse v v neděli dne 6. cervence v 6 hodin\nvečer v letním divadle v zahradě p. Lo-\nrence v Pardubicích : „Statek Lho-\nta,a aneb Kocourkovský výslech. Čistý\nvýnos určen jest k zvelebení pardubického\ndivadla.\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. V divadle Varšavském stala\nse citelná demonstrace. Dne 25. června\ndávalo se dráma Feliňského „Barbara Rad-\nziwillowna.\" Při slovech: „Buďme jen\nsvorni, pak zahynouti musí utiskovatelé\nPolsky, neboi ruka Páně bdí nad zemí na-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.7", "texte": "ší,\" strhl se tak bouřlivý a nekonečný po-\ntlesk, že generál Liiders právě též přítom-\nný, již chtěl dálší hru zameziti. Potlesku\ntoho neúčastnilo se jen obyčejné obecen-\nstvo, nýbrž i vysocí úřadníci a vojenští\ndůstojníci. Zavedeno jest vyšetřování proti\nintendantu divadelnímu, proč místo to pro-\npustil.\n\nZ Prahy.\n\n—t—\nČeské divadlo. V úterý dne 1. lipna\ndával se „Š teffe k Langer z Hloho-\nva\" od paní Birchpfeifrové, kterýž však\nmálo zajímal obecenstvo. Na to měli jsme\nviděti „Vicomta z Letoriěru;\" avšak\npro nenadálé překážky sešlo z toho a dvě\nveselohry „Rohovin čtverrohý\" od\nKlicpéry a „On nežárlí\" byly nám za\nto náhradou. V neděli dne 6. Lipna provo-\nzován jest „Bankrotář a kramářka\"\nod J. K. Tyla a v úterý dne 8. místo „0-\nthella\" viděli jsme „Hraběte z Letoriěru.\"\nJelikož všechna tato představení nic zvlášt-\nního do sebe neměla, nebudeme je probí-\nrati a podotkneme toliko, že pánové Ko-\nlár ml., Simanovský, Pokorný,\nKaš ka, pak paní Pešková, sl. Libická\na pí. Turnovská v kusech těchto s pro-\nspěchem účinkovali. Dnes má býti opera\n„Troubadour.\"\nKoncert chovanců vojenské\nhudební školy odbýval se konečně v\nsobotu dne 28. června a došel velice pří-\nznivého výsledku. Pan Pavlis« ředitel\nškoly, dokázal opět tímto koncertem, jak\nrychle jeho chovanci prospívají a jak ve-\nlice na tom záleží, když žáci výbornou\nmethodou vedeni jsou. Žáci jeho výtečné\nškoly: Josef Strejc, Fr. Dolenský, V.\nSvoboda a V. Jirkovský osvědčili ne-\nobyčejnou sběhlosť na svých nástrojích,\npěkný okrouhlý tón a skutečně velmi do-\nbrý přednos. V koncertě účinkovali pan\nLukeš, jenž národní písně s velkou po-\nchvalou přednášel a sl. Helena Zawiszan-\nka, kteráž Schubertovy písně významně zpí-\nvala. Oba museli na všestranné přání ještě\njednu píseň přidati. Velké obliby došel od\nPavli se velmi obratně a uměle zpraco-\nvaný „Pochodňový tanec\" od Meyerbeera.\nMimo tyto účinkovaly při koncertě čtyry\nv Praze meškající vojenské kapely, které\n16 kusů buď tanečních neb salonních buď\njednotlivě neb společně přednášely. Obe-\ncenstva nebylo tolik, jak by se jich oče-\nkávat dalo při oblibě, jížto p. Pavlis po-\nžívá a zasluhuje.\n\n—oe—\n— Koncert páně Svěčínův. Dobrá\npověst, která řečeného umělce před-\ncházela, nebyla zajisté na ujmu vystoupení\njeho dne 4. července v zemském divadle.\nP. Svěčín osvědčil se co správný a ú-\nsečný hráč; jeho tón jest silný a všech\nnuancí schopný; je-li místo zpěvné, ví vir-\ntuos tento do něho ducha vložiti. Až na\nněkteré okamžiky, byla jeho intonace ve-\nsměs čistá, vedení smyčce vzorné. Co se\njbravoury týká, nemůžeme jej právě nad\njiné umělce staviti; jest však jisto, že ve\nvšech třech číslech jeho programu neoby-\nčejné těžkosti obsaženy jsou a že je pan\nSvěčín velmi zdatně a vkusně provedl.\nHrál totiž 2hý koncert do fis-moll od Vieux-\ntempsa, „Scěne chantante\" od Willmersa\na Arlótovu „Scéně de tombaux de Lu-\ncia de Lammermoor.\" Sl. Ehrenbergova\na p. Bachmann převzali z ochoty k panu\nSvěčínovi přednos dvou německých písní,\na byli, jakož i p. koncertista, vícekrát vy-\nvoláni.\n\n—ý.\n— Pan R. Slavík, ředitel orkestru\nu divadla Moskevského a bratr zesnulého\nJosefa Slavíka, o němž J. K. Tyl pěknou\npovídku byl napsal, prodlévá v Praze.\nProstonárodní bibliotéky\nhistorické vyšel sešit druhý, jenž\nobsahuje činnost Černého Jiříka a knížat\nsrbských od Emila Pražáka a V. H(utara).\nKnížka tato nabývá zvláště za nynějších časů\nzajímavosti.\nArthur Grottgier, mladý ale\nvelmi nadaný malíř polský, vyobrazil ně-\nkolik výstupův z loňských krvavých udá-\nlostí Varšavských. Obrazy ty podařily se\nmu výtečně a zajisté každého hluboko do-\njaly, kdo měl příležitost se jim obdivovati.\nFotografové Mietke a Vávra ve Vídni umě-\nním svým přispěli k tomu, aby se tyto vý-\ntvory umělecké rozšířily, tím způsobem do-\nstaly se i k nám do Prahy. U p. Řivnáče\nv ulici Kolovratské vystaveno několik fo-\ntografií takových. Upozorňujeme na to o-\nbecenstvo, jen že bychom si přáli aby p.\nRivnáč chtěl pod každý obraz dáti též krátký\nnápis český, by každý porozuměl, co obraz\npředstavuje.\n—■ Nás Alexandr Dreyschock\npřibude na konec tohoto měsíce z lázní\nblíž Hamburku do Prahy a nastoupí dne\n1. září t. r. místo professora na konser-\nvatoriu v Petrohradě. Jeho bratr Rai-\nm u n d, koncertní mistr a professor konser-\nvatoria v Lipsku, zavítá co nevidět do Prahy.\nHudební zábava v měšťanské\nbesedě v sobotu dne 5. Lipna byla zajímavá\na mimo jiné také tím, že v ní ruský hou-\nslista Dimitriev Svěéín účinkoval. Zvlá-\nště líbila se jeho fantasie na ruské nápěvy,\nkterou pěkně přednášel. Velké pochvaly\ndošla sl. E h re nb e r g o v a, která vzletu-\nplnou píseň „I šepce kvítí\" od Ed. Ná~\npravníka a národní písně rozkošně zpívala.\nPan Lukeš zpíval jak obyčejně jednu\nProcházkovu píseů a „Zastaveníčko\" od\nTheod. Hradského. Mimo tyto slyšeli\njsme jeden Procházkův sbor.\n\n— Katolického varhanníka,\nsbírky nejvíce užívaných kostelních zpěvů\nod výtečného organisty pana Josefa Fhr-\nst ra vyšel právě sešit devátý. Upozor-\nňujeme všechny varhanníky ve vlastech slo-\nvanských na toto důkladné dílo, kterýmž\nsi skladatel značných zásluh dobyl. Cena\nsešitu 36 kr. r. č.\n„Slavoje,\" časopisu výhradně\nhudebního vyšlo 1. Lipna číslo I.a obsa-\nhuje odůvodnění názvu „Slavoj,\" pak\núvod od L. Zvonaře. Několik slov o\nčeském slohu hudebním od Z. Kolešovské-\nho. 0 ladění nástrojů orkestrálních a\nfeuilleton zahrnující v sobě zprávy\nmístní a rozmanitosti a volné žerty. Po-\nručujeme všem milovníkům hudby nový\ntento časopis, jenž bez vší pochyby rozsejo\nmnohé zrno, jež nepadne na skálu.\nSlečna Rastrelliova, která\ntéž v české opeře vystoupila, engažována\njest u divadla v Elberfeldu ; taktéž kra-\njanka naše, sl. Symferova u městského di-\nvadla v Mohuči.\nPodobiznu pana prof. dra Ant.\nMajera, poslance na sněmu zemském,\nvydají v několika dnech žáci jeho na če-\nské vyšší realce pražské u Farského, čímž\nse zajisté četným ctitelům a voličům jeho\nzavděčí. Vbrzku oznámí se, kde bude\nlze podobiznu tu dostati.\nV Li b á ni u Jičína povolil zádušní\núřad k zakoupení hudebních nástrojů pro\ntamnější kostel značnou částku peněz, a\nmeškal tuty dni p. Stára, místní učitel\na spolu ředitel kůru z tohoto města v Praze\nza tou příčinou, aby sobě všecky potřebné\nnástroje zakoupil. Jak se dovídáme, bylo\nvyhotovení dřevěných foukacích nástrojů\nsvěřeno p. Horákovi, kterého jsme v těchto\nlistech již několikráte venkovským p. uči-\ntelům a patronátním úřadům odporučili.\nNedocházejí ho zakázky jenom z Čech,\nMoravy atd., ale také z Německa, z Itálie\na Angličan, a doufáme, že si pan Horák\nsvými důkladnými výrobky značného jména\nzíská.\nJosef Leopold Z v ona ř a pů-\nsobení Dalibora. Na slovo vzatý u-\nmělec hudební a kompetentní soudce vy-\nslovuje se v „Slavoji\" následovně o pů-\nsobení Dalibora: „Smysl pro pravdu nám\nkáže, abychom nezatajili, co dobrého\nvykonal až posud vycházející hudební list\n„Dalibor;\" oživili zajisté značně\ndřímající mysl pro hudební umění\ndomácí, povzbudil mnohou sílu\nmladou k činnosti na roli hudebního\numění i vědění, a rozsil mnohé zrno,\njež nepadlo do trní ani na skálu, jehož si\nale oko až posud málo všímalo. O\nmnohém talentu bychom nyní ještě ni-\nčehož nevěděli, mnohá vítaná sklad-\nba by odpočívala v psacím stolku,\nanebo by byla ani v život nevešla,\nkdyby nebylo bývalo působení\nDalibora. Tuším, že to není osobní\nmínění jednotlivce; nýbrž v š ech,\nkdož bez podjatosti souditi dovedou\ni dosti upřímní a rozšafní jsou, aby dobré\nuznali, kdekoliv se objeví, byť by se i na\nnepříteli objevilo.\" Tento výrok nejdu*\nkladnějšího hudebního znalce našeho jest\nnám odměnou za uliěnícký nájezd v ji-\nstém provinciálním listě působení Dalibora\nse týkající.\nJeden z obrazů Brantlových"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620710-01.1.8", "texte": "nachází se v Bechyni, v děkanském chrámě\nsv. Matěje. Představuje zjevení Páně. Pů-\nvodně byl v Smiřicích. Když Jan Václav\nhrabě Paar roku 1770 prodal panství smi-\nřické císaři Josefovi, vymínil sobě při pro-\ndeji obraz ten, takové měl v něm zalíbení.\nByl tehda od znalců prý ceněn na 6000\nzlatých. Hrabě Jan Václav Paar daroval\npak obraz ten kostelu děkanskému v Be-\nchyni, kde až posud pozornost každého\nmocně poutá a skvělým jest důkazem, ja-\nkým byl mistrem náš Petr Brantl. Schal-\nler a Dlabač o tomto arcidíle Brantlově\nnevěděli.\nNová hudební skladba. Na\nvětší vokální skladby chudá naše hudební\nliteratura rozmnožena jest novým dílem,\nkteréž bude zvlášť zpěváckým spolkům ví-\ntaným, proto že jest snadným k provedení.\nSkladba tato jest „Běla Krasavice,\" již na\nslova Fr. Lad. Čelakovského složil pro\nmužský sbor J. L. Zvonař. Sestává ze\nčtyr čísel větších, jež sestávají zase z ně-\nkolika menších částí. V básní líčí básník\n„Jaro, Léto, Podzim a Zimu lásky.\" Skladba\nhudební jest v duchu prostonárodním star-\nším i novějším a vyjde tiskem co nevidět.\nV tisku se nachází od téhož skladatele\nJosefa Koláře „Rosmarinový věneček.\"\nRovněž delší skladba o šesti číslech avšak\njen pro jeden hlas s průvodem piana.\nPan Fr. Gregora, ředitel zpěv.\nspolku v Písku, vydá ještě tento měsíc ná-\nkladem Krištofa a Kuhé hudbu k balladě\n„Sirotek.\" Jestit to, pokuď se pamatujeme,\njediná práce tohoto druhu.\nUprázdněné místo ředitele\nkůru u sv. Havla uděleno jest nynějšímu\nchorregentu u sv. Ducha p. Ulmovi.\nKonkurs na toto místo nebyl ani vypsán.\nNaše krajanka sl. Čechova\nengažována jest co zpěvačka u divadla v\nKielu.\nPan Polák, o němž se povídalo,\nže jest u české opery engažován, zpíval\ns velmi příznivým výsledkem ve Wiesba-\ndenu.\nErnst churav. Několik právě v\nLondýně meškajících umělců uspořádá kon-\ncert ve prospěch moravského virtuosa na\nhousle Ernsta, jenž v Nizze churav jsa\nprodlévá. Budou se provozovati kvartetta\nsmyčcová od Haydna, Mozarta a Beetho-\nvena. Hráti budou Joachim (prim), Ferd.\nLaub (sekund), Molique (violu) a Piatti\n(cello).\nNápravní kovy skladby do-\ncházejí iv Americe velké obliby. Krásnou\nfantasii jeho „České perle\" pro piano před-\nnášel, jak se nám ze St. Louis píše, jistý\nČech, pianista při večerní zábavě osadníků\nčeských a zbudil skladbou touto tak vel-\nkého nadšení, že jí několikkrát opakovati\nmusel. V Novém Yorku byla tato fantasie\nv jednom koncertu s nejskvělejším výsled-\nkem přednešena. Jistý mnsikální kněhku-\npec v Americe objednal si, jek nám pra-\nveno bylo, 5o exemplárů Nápravní ko-\nvy nejnovější fantasie „Loučení,\" která\njest p. hraběti Clam-Martinicovi věnována.\nPři této příležitosti podotýkáme, že fantasii\ntuto za 1 zl. 5 kr. u Krištofa a Kuhé do-\nstati možná. ,\nSocha Zdiradova za Olo-\nmúckou ulicí v Brně, památka to staro-\nžitná, bude prý obnovena péčí společnosti,\njenž sestoupila se k tomu konci.\n„Veliká národní slavnost ku\noslavě památky Havlíčkovy v Praze dne\n17. a 18. května roku 1862\" jest název\nknížky, jižto pan František Schwarz se-\npsal a nákladem Schreyera a Fuchse právě\nvydal. Velkolepé slavnosti národní před\nnedávnem v královské naší Praze odbývané\nutkvěly zajisté každému účastníku trvale\nv mysli a protož s radostí uvítá knížku,\nv nížto veškeré ty slavnosti do podrobná\nvylíčené najde, jakož i všechny řeči při té\npříležitosti držané a zde doslovně podané.\nMimo to vše obsahuje knížka ta obraz,\npředstavující skupení českoslovanských spol-\nků zpěváckých na ostrově žofínském dne\n18. května 1862, notovou přílohu „Píseň\nsv. Vojtěcha\" z X. století, sdělenou L. J.\nZvonařem, potom Jahnův proslov a texty\nsborů ku společné zábavě dne 18. května.\nZ toho patrno, že velmi úhledně vydaná\nas nevšední pílí sepsaná knížka Schwar-\nzova podává nejúplnějšího obrazu nezapo-\nmenutelných a pro nás zajisté veledůleži-\ntých slavností sv. Janských, a tudíž že\njest trvalou památkou na slavnostní dny\nnejenom pro všechny účastníky ale i pro\nty, jimž nebylo popřáno súčastniti se v\nnich osobně. Zároveň podotýkáme, že do-\nstati lze tež skvostné výtisky, kteréž je-\ndnotlivé spolky zpěvácké po jednom kusu\nzdarma pro archiv obdrží, pakli ob-\njednají pro sebe nejméně deset exem-\nplářů obyčejných. Knížku tu věnoval\nspisovatel statečným spojeným zpěváckým\nspolkům českoslovanským, jež se byly v\ntéto veliké národní slavnosti tak vřele\nsúčastnily.\nNáš krajan JUDr. Vilém B.\nMayer stal se v těchto dnech ředitelem\nzemské hudební jednoty v Štýrském Hradci.\nPan Mayer řídil v onom městě již několik\nkoncertů, a dostalo se mu za jeho snažlivé\npůsobení všeobecných důkazův nejvřelejšího\núčastenství.\nVelký kancionál, jehožto hu-\ndební část na slovo vzatý varhanník, p. J.\nMiiller vede, nachází se již v tisku a ry-\nchle se v něm pokračuje.\nčeské památky hudební.\nPokleslému církevnímu zpěvu v naší vlasti\npřijde velmi vhod výbor církevních zpěvů,\nkteré co nevidět počnou se vydávati pod\nsborným jmenem „Památky hudební české.\"\nJelikož největší část zpěvů obsahovati bude\nmužské sbory, nabudou tedy české zpěvá-\ncké spolky v krátkém čase hojnou zásobu\nnejkrásnějšíck zpěvův církevních, jimiž\nbudou moci napomáhati k oslavení služeb\nBožích, a tudíž nejvydatněji usilovati o\nzvelebení církevního zpěvu. Potřeba po-\ndobné sbírky viděla se u nás již dávno ;\nza nynějších časův stala se ještě mnohem\npotřebnější, poněvadž církevní zpěv snad\nnikdy hůře nehynul, nežli nyní; a právě\nvzniklým zpěváckým spolkům nedostává se\nzásoba důstojných zpěvů, jež by při služ-\nbách Božích a za jiných vážných případ-\nností zpívati mohly. Trváme, že se ctěné\nzpěvácké spolky zmíněné sbírky uchopí, a\nve prospěch umění vynaloží. Nejdražší náš\npoklad by zajisté dlel ve tmách, kdyby se\nnepochopila důležitost řečeného podniknutí,\na kdyby se nezavedly zbožné tyto zpěvy\ndo kostelů, z nichž nemilosrdně byly vy-\ntištěny; neboť jako jisto jest, že naši před-\nkové v církevní písni nejvíce dokázali, tak\nzase jisto jest, že církevní píseň je na\nsvém místě, totiž v kostele hlubokou mocí\ndojímá. Aby se však i jednotlivec v spro-\nstých, bohumilých nápěvech staročeských\npokochati mohl, bude obsahovati každý\nsešit příhodné písně s průvodem piana.\nO sbírce pracuje již po několik let p. L.\nZvonař. Vydání a náklad vzala na sebe\nčinná firma L. Kober, od kteréž lze oče-\nkávati vydání důstojné.\nSkladby pro piano českých\nskladatelů a sice L. Duška, A. Drey-\nschocka, Schulhoffa, Tomáška, Voříška atd.\npřednášel na výstavě Londýnský rakouský\npianista p. Pauer, aby obecenstvo prý se\nskladbami rakouských komponistů seznámil.\nHudební literatura. ~S est r i ce\" je\ntitul transkripce na tři jihoslovanské písně\npro piano od Slavoljuba Lžičara\n(op. 21). Pan Lžičař, bývalý žák varha-\nnické školy Pražské osvědčil se již mno-\nhými svými skladbami co povážlivý skla-\ndatel a dokázal tímto svým novým dílem,\nže zná s úspěchem zpracovat podané my-\nšlenky. Po malém úvodu zavzní píseň „Po-\npu hnul je tihi vet ar,\" ku kteréž se\npak přidruží „Prosto zrakom ptica\nleti,\" až pak novou písní „Pridi go-\nrene\" skladba se ukončí. Všechny tři\npísně jsou půvabnými arabeskami a přimě-\nřenými íiguracemi ověnčeny a propleteny a\nzaručují pianistovi při dobrém provedení\nskvělého výsledku. Skladba ta věnována\njest paní Sidonii Rubido de Zagorje, roz.\nhraběnce Erdody a stojí 1 zl. r. čís.\n\nListárna.\nSI. správě zl. kněh v P/sku. Račte jen\nposlat 400 exemplárů. Poštovné obnáší za\n400 as 1 zl. 68 kr. — Panu dop. v Ko-\nlíně. P ř í * tě."}]}