{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_sha256": "135203cb358b78869c4eef2a55db37dec95942db2b5041c475d27a04ab7e415f", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/07/20_01/bmtnabd_1862-07-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[161]", "page_fin": "162", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.1", "titre_corps": "Ludevít Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "titre_sommaire": "Ludevít Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[161]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4166, "texte": "Ludevít Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n(Pokračování.)\nProskoumáme-li píseň tuto též z esthetického stanoviska,\nnajdeme i zde věci, které dokazují, že pan skladatel význam-\nnost těchto pádných, nejenom kováře Čecha, nýbrž i Čecha\nstatného vůbec karakterisujících slov dostatečně nepromyslil.\nDejme tomu, žeby unisona nestávalo; čím by se bylo nápo-\ntom žádoucné ráznosti docílilo? D-raol-téninou jistě ne, neb\nbyla by se stala hudba bez unisona poměrně k textu v celku\nměkkou a beze slov by se též dobře hodila za smutečný po-\nchod. Nej větší důraz spočívá ve slovech „tu rána na ránu\nco hrom dopadáu a jmenovitě slovo „hrom\" žádá nejenom\nnejvyšší tón melodie, ale i nějakým karakteristickým akkordem\nzvýšený výraz, což však skladatel nepojmu! a velmi slabě\nvyjádřil. Připadá totiž slovo „hrom\" na H-rnoi trojzvuk. kte-\nrému již sám o sobě mdlý terckvartakord předchází. Když\njiž nebyla ráznější harmonie při ruce, proč nepoložil sklada-\ntel místo ais fis (v 9. taktu str. 4) a na slovo hrom nej-\nvyšší tén ha nevedl napotom nápěv dolů? na př.\nv*\nSřastnou myšlénkou musím nazvali, že refrain „u nás\"\njde „ráz na ráz,44 jaksi překvapujíc v D-dur vystoupí a takto\ncelé písni živosti dodá. Avšak myslíme, že se nepřekvapu-\njeme, tvrdíce, že se nám zdá celý refrain míti ráz cizí: hu-\ndebníci, kteří Lortzinga, Marschnera a j. v. znají, jistě nám\npřisvědčí. Nápěv držán jest v celku v barytonové poloze a\nvyžaduje objem více jak 1J oktávy, a sice od velkého A až\ndo jednou čárkovaného F ; staví tedy na zpěváka nevšední\nobjem hlasu, nemá-li dolení poloha mělce zníti.\nTolik jest jisto, ze skladatel význam textu hudbou\npatřičně nedosáhl a můžeme směle tvrditi, že kromě re-\nfrainu jest celá tato píseň laikovi nepřístupná, to jest (budiž\nnám rozuměno), by se provedla jak patřičně, nebof vyzpívati\nse dá leccos, ale jak ?!\n2- Dvě písně vlastenecké.\na) „Naše vlast ve světě jediná.\" (Slova od Fr. L. Riegra.)\nHned z počátku v úvodu pohřešujeme správnost vedení\nhlasů a jmenovitě první tři takty zdají se nám býti tak cha-\ntrné, že je za chybu tisku považovali musíme. Co do nápěvu,\njest sice zpěvný, ale docela obyčejný a první dva takty jsou\npravý opis Pivodovy písně „Slovan Čech.\" Větu melodickou\nv taktech 3., 4., 5.a 6. na str. 4♦ použil skladatel též pro\nslova „řeky v lučných dolinách atd.\" a poněvadž se nejenom\nvýznamu, alebrž také prosodii slov příčí, jest zde toto opa-\nkování tím více nemístné, anto řečená myšlénka 3krát před-\nvedena jest a již v běhu jediné sloky posluchače unaví, jsouc\npříliš jednotvárná. V dohře, která opět na lehké době končí\na skorém rozvláčná jest, pohřešujeme harmonické spojení\nmezi takty 3.a 4. na poslední řádce a sice za tou příčinou,\njelikož zde sextakord f—a—d vynechán jest.\nb) „Naše/' (Slova od Hálka.).\nVedle Kovářské jest nejoblíbenější mezi Procházkovými\nskladbami píseň „Naše/ více však pro svá rázná slova nežli\npro důkladnou a ráznou hudbu. Vyzývavý a v zápalu slo-\nžený text, který se zde ve všech čtyřech slokách jeví, ne-\nmůže se plačtivým způsobem přednášet, neb sama slova praví:\n„Již neplač, nelkej národe,\" tedy ne „Plač a naříkej národe.\"\n| Nepřiměřené jest tedy vésti melodii v diatonickém postupu, jak\nse hned z počátku písně děje, neb se zpěvákovi tímto způ-\nsobem nedá patřičného výrazu docíliti. Co se prosodie týká,\njest v této písni tolik vad, že bychom naposled vše zavrh-\nnouti museli, chtějíce jednu každou opravili. Příslovky „již,\nted\" atd. zůstanou vždy bez přízvuku a že se toho zákona\nzde nešetří, vidíme již s počátku píšně, kde se tyto na těžké\ndobě nacházejí. První díl písně této jest v F-inol-tónině a\nv § taktu držán, refrain právě jako u Kovářské v stejnojmené\ntvrdé tónině a sice v f taktu. Začáteční motiv refrainu jest\nupomínka na známý kvapík „Nun beschliesst den Balla z\noperettky „Orfeus\" od Offenbacha a nemůžeme pochopit,\nkterak se p. skladateli tato reminiscence do péra vlouditi\nmohla. Co se harmonické správnosti dotýče, jen dvě místa\njsou poněkud kritická a nebudiž nám co pedantství vyklá-\ndáno, že se o nich zmiňujeme. Jest to totiž chybné spojeni\ntrojzvuků C-dur u Des-dur v dohře str. 5. od 9—lo taktu,\njelikož zde pokračování hlasu v kvintách a oktávy C-Des"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 435, "texte": "kryje ; ostatně víme se pamatovat, že ve *šech theoretických,\ndílech o harmonii žák na závadné spojování trojzvuků pá-\ntého a šestého slupne v obou tóninách obzvláště pozorná se\n•činí a jest jistě vytknutí toto na svém místě. Konečně podo-\ntýkáme, že skladba tato , když se sama o sobě, tedy beze\nslov posuzuje, v skutku mnoho dobrého do sebe má, textu\nvšak přiměřena není, jelikož hudba docela jinam nežli text\nsměřuje. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "162", "page_fin": "162", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.2", "titre_corps": "Obrana tažného pozounku. Podává Václav Proška.", "titre_sommaire": "Obrana tažného pozounku. Podává Václav Proška.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.2", "debut_caractere": 437, "fin_caractere_exclue": 4553, "texte": "Obrana tažného pozounku.\nPodává Václav Proška.\n(Pokračování.)\nPo dnes ještě vytasí se kraj i Praha mnohým do-\nbrým hudebníkem na tažnou pozounu, který rodopis svůj ze\nsamých proslulých pozounníků až do pozdního kolena vykáže,\na jen pro nával dotíravé novoty mimovolně odpočívá.\nTak by snad po vůli pana J. B-ého měl také pozounek\nažný odpočívati ve říši starého haraburdí v dlouhém spánku\na pouhém snění o předešlé slávě, k níž jej ani hlas andělův\nz mrtvých nevzkřísí?\nTu mi napadá, že před onou chvílí osudnou asi v do-\nbrém přátelství státi musí anděl s naším pozounkem; neboť\npochopili nemohu, žehy asi na pozounu ventilovou kadenci\npřednášel, chtě člověčenstvo k novému životu vzkřísiti. Jaká\nto směs! Mnohá tanečnice a mnohý panáček by ovšem vy-\nskočil z rumu neparfumovaného, ale poctivý muzikář procitl\nby snad, avšak vzdychnuv, že hlas pozounku andělského jej\nku slávě věčné ještě nevolá, obrátil by se na druhou stranu\na spal by zase dále od repetice.\nNa krátce jen spočíval tažný pozounek a skvělá bu-\ndoucnost počíná mu svítati na obzoru hudebním; neboť již\ndříve a tím více za posledních časů reformy přicházela hudba\nku přesvědčenosti, že není systemem ani vědou, nýbrž vol-\nným se pohybováním lyrikou: že se stává citem a citem\nže zůstává.\nMožno tedy mysliti, že by tomuto přesvědčení vyho-\nvěla pozouna s ventilou spíše nežli pozounek tažný, v němž\n(jak výše řečeno) jedině pravý karakter znělosti vězí?\nJen nadvládající převaha ve výjevu tvoří pojem v po-\nvaze, která, ač má-li se zřejmě jevili, ve svých hlavních\ntazích jasná býti musí. Což hlavnějšího hledati dlužno v ná-\nstrojích v pozounech nežli původně krásný tón po-\nzounku tažného ? Tu medle přestává býii náhled domněn-\nkou a stává se povinným uznáním.\nMěl by snad zkušený a pravdou krasovědeckou ozbro-\njený skladatel aneb vůbec dobrý hudebník na nevyvratnou\ntuto výhodu zapomenouli k vůli ventile, nížto lze pohodl-\nněji ač zcela materiální tón urobit ?\nVždyť jsem již pravil, že jsme měli starých pozounní-\nků, kteří pohodlně beze vší obtíže, jistě a lehce troubiti\nznali na pozounku tažném, a dokládám, že by i ti novější\noněch přikladu pilni jsouce svou dovedností jak na po-\nzounku s ventilou taktéž bez ventily na rovně státi mohli,\nkdyby „spojenou silou vůli měli nerozbornou.\" <\nSlyšeli jsme virtuosa Bóhrna z Drážďan, co před ne-\ndávnem ve svých koncertech na pražském divadle k ustrnutí\nznamenitou bravouru osvědčil, na pozounek tažný (jemuž roz-\nhodně přednost dával, ač i výborný byl ventilisla), přesvěd-\nčili jsme se o všech tuto sečítaných vlastnostech neoceni-\ntelných a poznali, že i nástroj náš v pravých rukou také\nrychle předepsané šestnácterky zpívali umí: také rychle\na tedy více než žádáme a více než je zapotřebí.\nÚkon tažného pozounku a pozouny vůbec soustředěn\nje v orkeslru, a dobře se činí na tom, pakli se mu nepříliš\nrychlé pohybování předpisuje, mírné tempo svěřuje a hlavně\npoznává, že ty i ostatní rozmanité druhy nástrojů uspůsobi-\nlostí a zvučnosti svou zároveň ve specielním poměru stojí\nku hlavním živlům hudby: k melodii, harmonii a rhytma. Že\ntýž úkon pozounku nesahá směle do práv samostatných pro-\ndukcí, jako že inu dokonce potřebí není na samostatnosti své\nzkracováno býti, vizme velké mistry a zkušenost.\nMáme nezřídké přesvědčení o tom, že se tažného po-\nzounku již na mnoze užívá. Právě jsme se také dověděli,\nže nebožtík Rotterdamský kapelník, náš proslulý Frant. Škroup\ntamtéž použití tažného pozounku jadrně schválil, a jej pro\nty a ony ctnosti značně před ventilovým vyznamenával. Vším\nprávem z podstatných příčin! Vždyť i celému světu známý\nLiszt k vůli pravému výsledku svých skladeb vozí sebou zvlášt-\nního vycvičeného pozounníka na tažný pozounek, aby věci\nsamé a aesthetickým požadavkům svým spravedlivě dostál.\nNeslušelo by se, abychom u nás až poslední byli, aneb\ndokonce zaplašitp se dali z role krasovědecké pravdy panem\ndopisovatelem J. B—ým !\nPravím, abychom se chopili opět tažného pozoun-\nku, zaváděli jej ve svých čackých orkestrech a novou\nchutí pěstovali nástroj, jemuž po tak drahný věk jmeno-\nvitě „Musica sacra\" hlavní část velebnosti své do rukou\nvložila.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "162", "page_fin": "163", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.3", "titre_corps": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "titre_sommaire": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.2", "debut_caractere": 4555, "fin_caractere_exclue": 5316, "texte": "Vévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování.)\n11. výstup.\nMěstská honorace. Předešlí bez Kačenky.\nVseteěka (vstříc příchozím). Pěkně vítám, pánové, pékně\nvítám. Slunce blaha vyšlo nad námi! Požehnané je naše\nměsto !\nHonorace (mezi sebou). Velmi jsme potěšeni. Vzácná\nčest! Jsme velmi dychtiví. s Neřekli jsme to, že k něčemu\nzvláštnímu zrozeni jsme.\nVálek. Račte se posadit, pánové.\nFoukal. Sans génei sans géne! (ukazujíc na druhou\nsvětnici.) Zde jsme jako doma.\nHospodský. Přešťastný kapoun (zpamatuje se a udeří\nse přes ústa). Ano tak! chtěl jsem říci: Přeštastný vévoda\nz Krumlova! (k hunoracím) Víte-li pak již, že se jmenuji ode\ndneška u „Vévody z Krumlova?\"\nHonorace (jako dříve). Ah! výborně! My gratulujem!\nNáš kapoun jest celý diplomat."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2858, "texte": "Hospodský. Děkuju! děkuju!\nPrvní z honorace. Jeho Výsost již vstala ?\nMikula. Co jste pravil ?\nDruhý z honorace (Mikulovi do ucha). Jestli Jeho Vý-\nsost již vstala ?\nMikula. Aha! To se rozumí, avšak to je výminka;\nnebo chce zase dále cestovat. Jinak nevstává před 11 hodinou.\nPrvní z honorace. Jak to?\nMikula. To jest tak způsob vysokých a nejvyšších vrch-\nností, což jmenují čínským slovem: etiketta.\nVálek. Zcela dobře, čím vznešenější vrchnost, tím\npozději vylézá z postelí.\nMikula (držel ruku na ucífu, aby Válkovi lépe poroz-\numěl)). Ano ! Tak vstává na př. svobodný pán z „vonw o 8.\nhodině, baron o 9té, hrabě o 10té, vévoda o 11té hodině.\nPrvní z honorace. No a kdy vstává král?\nMikula. Co jste (zpamatuje se) ano král!\nPočkejte trochu král\nFoukaL Králové, můj milý Mikulo, ani nevstávají.\nVšichni mezi sebou. Ah! Tak je tomu! Foukal je\nhned hotov.\n\\ %\nMikula. Co jste pravil?\n12. výstup.\nCizinec. Předešlí.\nCizinec (Vstoupí do šenkovny). Yoilá ! Já mám apetit!\nVšetečka (k honoracím). Jeho Výsost, kuráž! (volá)\nVivat!\nVšichni. (Klobouky a šátky točíce.) Vivat!\nCizinec (podiven še ohlíží). Zvláštní to mravy v této\nkrajině. Zdá se mi, že se zde máchá kloboukem, než se\nsedne ke stolu ! No budiž! (Máchne kloboukem a zvolá)\nVivat!\nVšichni (jako drive). Hurá! hurá!\nFoukal. To je výborná látka pro můj týdenník (vytá-\nhne svou zápisku).\nCizinec. Vivat! Hurá !\nFoukaL Vivat! Poznamenám to co číslo druhé.\nVšetečka (nemůže dále svou netrpělivost přemoci, volá\nze dveří) Zatrubte! Zatrubte!\nCizinec. Kde pak je polívka ?\nVšetečka (který honoracím něco šeptal). Vivat!\nVšichni. Vivat!\n(Za jevištěm spustí špatná hudba, v níž trubky zvláště křiklavě\nvynikají: „Aj můj milý Augustin, domů tě nepustím.\" atd.)\nPrvní z honorací. Pozor, pozor!\nFoukaL Co se stalo ?\n%vní z honorací. Právě se pan vévoda zatahal za\nlímec.\nFoukaL Zatahal ? Zaznamenám si to.\nCizinec (k Mikulovi). Ah!v Snad se slaví narozeniny,\nje-li pravda ?\nMikula (v poníženém postavení vyjeven, drží ruku vzhůru,\nnebo neopovažuje se je k uchu položit). Co jste ráčil říci?\nCizinec (potažně na hudbu). To není k vydržení, tato\nkočičina nezadá alespoň nižehož tomu kyselému vínu.\nVšetečka (k ostatním). Ted budu držet řeč. Dejte po-\nzor (přiblíží se k cizinci). Srdce jsou rozjařena v jásání\nvivat! Stala se čest požehnání, radost a štěstí at\nv\nžije Čechie (s pláčem). Srdce Evťopy. Vzácní vévodové!\n(vytáhne šátek, utírá si oči.) Račte prominout toto dojmutí.\nCizinec (který se často ohlíží). Věru se mi zdá, že sním\no podivné události. Měl bych snad horečku?\n(Za jevištěm voláno: Vivat! At žije!)\nFoukat (poníženě se přiblíží k cizinci). Poslyšte hlas\nšťastného lidu ? Žádá si\nCizinec (čerstvě praví) jisti a nic více. Ajá bych my-\nslil, abysme mu předešli dobrým příkladem. Nemyslíte také ?\nJá mám čertovský hlad.\nFoukal (opakuje) hlad ! (s jásáním). Hlad ! Zazname-\nnám si to.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163", "page_fin": "164", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.4", "titre_corps": "Stručný nástin pěstováni hudby v Čechách za času Rudolfa II. až do XIX. století", "titre_sommaire": "Stručný nástin pěstováni hudby v Čechách za času Rudolfa II. až do XIX. století", "signature_source": "A. A. V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.3", "debut_caractere": 2860, "fin_caractere_exclue": 4763, "texte": "Stručný nástin pěstováni hudby\nv Čechách\nza času Rudolfa II. až do XIX. století\n\n(Dokončení.)\nMimo jiné jmenuje dotčený „Jahrbuch\" hraběte Kri-\nstiána Clama, u něhož se často hudba odbývala, pak zem-\nského podkomořího, svobodného pana z Hennetů, jehožto vkus\njmenovitě k houslím a vokální hudbě lnul, jenž každý týden\nkvartetta uspořádal a přitom sám na housle mistrovský hrál;\ndále jmenuje appelačního přednostu hraběte Šporka, jenž při\ntýhodných kvartetfcech hraním na cello velmi se vyznamenal,\npak hraběte Bedřicha Nostice a Jana Pachtu a konečně hra-\nběcí Sweertsův důrn.\nCo zvláštní příznivce a podporovatele hudebního umění\nuvádí dotčený „Jahrbuch\" četné osoby: hraběte Kristiána\nClam-Galase, knížete Josefa Lobkovice, hraběte Bedřicha No-\nstice a Jana Pachtu. Co výkonní dillctanti vynikali mimo\nsvrchu jmenované kníže Y. Auersberg, hraběnky Chamarée\n(roz. Dobřenské), Louisa Desfoursová, Josefína, baronka Do-\nbřenská; hraběnka Josefína Clary, Schliková (roz. hraběnka\nNosticova), hrabata: František Hartig, Fr. Klebelsberg, Filip\nKolovrat. Z toho patrně vysvitá, s jakou láskou a horlivostí\nse hudba u šlechty v Čechách a ve vzdělaných kruzích pě-\nstovala.\nNicméně byly již r. 1796 velké k veřejným produkcím\nustanovené orkestry v Praze jen slabě obsazeny, snad právě\nproto, poněvadž domácí kapely (jak dlouho u vrchností dr-\nžány byly), klášterní a kostelní kůry- velké množství talentů\npohltily. Kostelních kůrů bylo tenkráte 19 a sice : u sv.\nVíta, u Křížovníků, v Týně, na Strahově, v Emanzích,\nu sv. Mikuláše, u sv. Jindřicha, u sv. Štěpána, u sv.\nVojtěcha, u Marie Sněžně, u Trojice, u sv. Petra, u sv.\nHaštala, u sv. Jakuba, u sv. Jiljího, u sv. Tomáše, Marie\nVítězně, Marie Loretánské a v chrámě na Vyšehradě.\nOperní orkestr stavovského divadla sestával z 3 houslí\n(prim), z 4 (second), z 2 viol, 1 cella a 2 kontrabassů, 2\nflét, 2 hobojů, 2 klarinettů, 2 fagottů, 2 Jesnic, polnic a\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2047, "texte": "bubnů. Pozaunisté nebyli engažováni, nýbrž dle potřeby pro\njednotlivé produkce dožádáni. Tyto co do množství velmi skromné\nsíly byly ale velmi dobře cvičeny a routinovaný bylyf však\ns to, při prvním provedení Don Juana (4. listop. 1787) ou-\nverturu, jejížto poslední hlasy tlustě posypátkem jsouce po-\nkryty okolo 48 hod. do orkestru přinešeny byly, a prima\nvista tak přednésti, že Mozart sám se tomu divil. „Několik\nnot,\" pravil, „padlo pod pulpit; avšak celek šel přec dobře!\"\nJeště méně obsazen byl orkestr u „německého divadla,\"\nmělf jen 2 housle (prim), 3 housle (second), mezi foukaci\nchyběli fagotisté. Nicméně obsazen byl orkestr u tak zva-\nného „vlasteneckého divadla na kapucínském náměstíu\n(ve vyzdviženém konventu, kde nyní c. k. celnice jest. Před-\nstavení odbývala od 4 hodin až do hod. večer). Orkestr\njeho sestával z 1 houslí (prim), z 2 houslí (second), z 2\nbráěů, z 1 cella, 1 kontrabassu z dřevěných dechových ná-\nstrojů, z lesnic, polnic a bubnů. K tabulní a taneční kudbě\npočaly se, když se domácí kapely rozpouštěly, vojenské sbory\nbráti. Zvlášť byla hudba dělostřelectva oblíbena.\nPřehlédneme-li stav tehdejšího pěstování hudby v Če-\nchách, jak jsme ho na základě současných a hodnověrných\npramenů ve zběžných obrysech vylíčili se pokusili, snadno\npoznáme, že se v skutku stávající dobré síly mnohonásobně\nroztříštily a pak opět ve malé hudební sbory soustředily, z\nnichžto nemožno bylo dosáhnouti uměleckého života ve většl\nmíře; napotom že vzdělávání čerstvých sil napolo náhodě\nsvěřeno bylo. Kdyby se byly zevnější okolnosti jen trochu\nnepříznivě změnily, byla by rychle hudba klesla. Ato se\ntaké stalo.\nKu konci 18. století pozvedla se Francie a rozžehla\nválečný plamen v celé Evropě, při němžto se umění hudeb-\nnímu nedařilo. Hudba v Praze klesala víc a více, až pak\nr. 1808 tak daleko to přišlo, že téměř nemožno bylo úplný\norkestr y Praze sestaviti aneb při úplném orkestru jednotlivé\nnástroje dostatečně obsadili.\nNedostatek na dobré hudebníky odstranil se na dobro\nzaložením konservatoria r. 1810 v Praze.\n\nA. A. V."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "165", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.5", "titre_corps": "Z Londyna.", "titre_sommaire": "Z Londyna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.4", "debut_caractere": 2049, "fin_caractere_exclue": 5972, "texte": "Z Londyna.\n(Dop. původní.)\n(Rakouské hudební stroje dechové na výstavě Lon-\ndýnské, české pak zvlášť.)\nIII.\nKdyž pozorovatel pilně a usilovně všecka zřídla jednot-\nlivých předmětů s každého stanoviska vyčerpati hodlá, mimo-\nchodem se mu všelijaké výstupy všeho druhu, syěení a hem-\nžení lidstva, šťouchaní a odstrkování v to míchá, tu věru po\nněkolikahodinném pozorování a zapisování odloží s chutí tužku\na poznámku a obrátí se docela k jiným výrobkům, by čas,\nkterý v Londýně v skutku drahý jest, zbytečně nepromrhal\na oko i duši občerstvil.\nTak učinili jsme i my a stoupavše po schodech na gal-\nlerie, vedrali jsme se konečně do obrazárny, bychom na ne-\nštěstí vyjdouce z ní opět vrazili na stroje, však ale francouz-\nské. Co ted, z výstavy odejít je brzo, kamž jinam se obra-\ntit, chybí přítel neb okamžitá vědomost a příhodná chvíle, i\nnezbylo ničehož než osudem přivedené stroje opět zkoumatí.\nTu nejdříve spatříme ve skříni dosti velké a prostranné\nfirmu Alfonse Saxe z Paříže, bratra to věhlasného Adolfa\nSaxe, který vystavil, jak sečísti možno bylo, 38 kusů nástro-\njů, ponejvíce mosazných, a mezi nimi korný tak skroucené,\nže podoba jejich byla více velikého preclíku, než korný;\ntrubice na sebe tak připevněné, že by lehko takovým stro-\njem přes střechu házet mohl, aniž by kousek z něho odpad-\nnul, věru krásný to vynález, který v Paříži nicméně paten-\ntován jest. Když člověk v tomto udivení na tyto stroje hledí\na mimochodem zvýše oči před sebe sklopí, zdá se mu, že\nněkam co lovec do pralesů zabloudil, s takou trubkou, která\ndo pralesů vhodná by být mohla, a to tím spíše, spatře před\nsebou, jak tigr rozsápaný do uhoněné oběti své drápy vtíná\na zuby v tělo zakusuje, a tento muž, myslí prý také, že\nprvním nástrojářem jest ve Francii. Obraťme se po galerii\nřadou dále, jak se nám stroje zrovna nahodí, a najdeme opět\nv jednom oddělení vícero skříní stejné výšky pro hloubky,\npodle sebe na zdi upevněné, nad nimi firmy s medailiemi na-\nznačené. První firma Barbier á Paris, vystavil ohromnou sílu\npřekrásných lístků jinak jazýčků, ku klarinetům všelikého\ndruhu, které na první pohled zdání vnucují, že nemožno ta-\nkové maličkosti v té kráse vystavit. Breton á Paris vysta-\nvil 2 flétny ze zeleného skla, pak flétny a klarinety z ebeno-\nvého dřeva, hubičky skleněné ku klarinetům, ba i nátrubky\nskleněné k dechovým strojům. Lot z Paříže pak 6 flét ko-\nvových s postříbřenými a pozlacenými klapkami, v největší\nnádheře dle Bohmova způsobu, k tomu pak pikoly a j.\nBuffet pak z Paříže obral sobě vystaviti nejen více\nkovových flét v způsobu Lotově, nýbrž i vícero klarinetu,\npikol, bassových klarinetů a fagotů velmi elegantního druhu.\nObraťme oči v prav© a zhlédnern firmu Triebert & Comp.\ná Paris v tomto odvětví t. j. fagotech a hobojech nejslavněj-\nšího zhotovitele ve Francii, který vystaviv nejnovějšího druhu\nhobojů, fagotů, stříbrné trubičky ku klarinetům, jazýčky ku\nklarinetům, hobojům a fagotům strojky, podal nám nad míru\npěkný přehled, co člověk pilný dovésti může, a litovati nám\npouze, že jsme nemohli posoudit dokonalost strojů těchto.\nBuffet-Crampon z Paříže vystavil opět vícero flét, ho-\nbojů, fagotů, pikol a klarinetů bassových z černého i žlutého\ndřeva, velmi pěkného druhu.\nGodfroy z Paříže vystavil 5 flét z kovů, 6 z černého\ndřeva, mimo to pikoly a j. elegantně zhotovené věci, Labage\nv Paříži pak vícero kovových strojů dechových dlouhé stav-\nby, a mezi nimi snižcové pozouny všeho druhu prostředně\nvyvedené.\nHenri <fc Martin v Paříži dosti dobrých žesťových strojů\na nyní spatřujeme prvního nástrojáře z Paříže, který snad\nneměl kdy, aneb bídného zástupce svého, jenž opomenul v\npolovici června stroje z papíru vybalit a ve skříni tam sto-\njící vyvěsit; tento zhotovitel sluje David. Po něm následuje\nLecomte <fc Sili z Paříže, který opět hromadu strojů dosti do-\nbrých, jak se zdálo, vystavil, hned podle ' něho stojí skříně\npáně Antoni Karthaus s vícero stroji žestovými, mezi nimi i"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2597, "texte": "postříbřené, pak přijde Husson, Ruthod Thibouvill as s ÍOU\nkusy strojů dřevěných i žesfových, jak vidět dosti dobře\nzhotovených, kterýmžto vystavovatelem galerie tohoto druhu\nstrojů vyčerpána jest, bychom však ve Francii úplně hotovi\nbyli, sejdern s galerie a pustíme se do dvora francouzského\ns Zollvereinem hraničícím, kde stojí Sax a Goutrot. Jakmile\ndo prostory této vstoupíme, mimovolně nám napadne, což pak\nfortuna všude s panem Ad. Saxem dlí? že opět jako v Pa-\nříži na svou skříni 4 až 5 sáhů velkou až 3 sáhy vysokou,\nv kulaté formě stavenou, takřka první místo obdržel? Ra-\nkouským vystavovatelům dávali na střevíce místa a pak ještě\nuzmuli, Sax a Gautrot dostanou také místo, že první, as\ntohoto kulatého paláců ku 200 strojů přes ně vystaviti může.\nmaje v místnosti té ještě kancelář pro svého knihovního,\nGautrot pak < bdržev as J, vystavil strojů méně, ale zbývá mu\nještě dosti místa pro malý stolek, stolici a průchod mezi\nstroji a ještě nebyl Sax spokojen, odůvodňuje, že nemá do-\nstatečného světla ve skříni své, i dal vyndati všechny stroje\na na kvap zadělati skla do stropu své klece; na čehož ovšem\naranžéři francouzští zabedňováním stěn naproti celní jednotě\nvinu nesou.\nPohlédněme do této ohromné klece p. Saxa dříve, než\nvyklidí stroje, bychom poznali stroj z mosaze zhotovený v\ndélce 2 sáhů, mající otvor nejméně 3 střevíců v průměru a\nod něho Irubu as 2 stř. širokou od otvoru k prvnímu ohybu\nkuželovitě se táhnoucí, na stranách pak připevněné 4 kruhy,\npotřebné, snad aby jej 4 osoby nosit mohly.\nPostavíte-li se z rána s lačným žaludkem před tento\nstroj, jistě že vás mdloba a hrůza pojme nad domýšleným\nlibozvukem stroje tohoto; pomyslíte-li si k tomu, že prý p.\nSax parostroj zhotovit nechal, by do nástroje foukal, který ku\npotěšení společnosti a lidu dohotoven není snad proto, že by\nzvukem jeho výstava jako Jericho se zbořila a tak spíš ku\nzábavě a obdivování, konec učiněn nebyl.\nTento velikán p. Sax co do množství strojů, vynálezce\ntak zvaných Saxofonů, na které sám také velmi pěkně a běžně\npískali umí, obětoval prý na dovoz a j. výlohy 6000, nástrojů\npak zaslal v ceně přes 8000 franků a přede mu nebylo možno\ntenkráte s jakousi nadobyčejnou novotou vystoupiti. Gautrot\nvšak v porovnání jeho velké továrny si velmi mírně počínal\na jeho stroje všeho druhu, dřevěné, dechové i žesfové, stru-\nnové i bubny, byly v každém ohledu dosti slušně zastoupeny.\nSpočítáme-li stroje těchto 2 vystavitelů, seznáme, že vysta-\nvili dohromady aspoň 3krát tolik, co všickni vystavovatelé z\nRakous i Čech, a z toho seznati možná, jaká váha ve Fran-\noii na toto odvětví se klade."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "165", "page_fin": "165", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.6", "titre_corps": "Lemaure. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Lemaure. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.5", "debut_caractere": 2599, "fin_caractere_exclue": 4711, "texte": "Lemaure.\nVýjev ze života.\n(Pokračování.)\n„To bude velkolepé,\" pravil markýz Bouffleurs, „král\ndoufá, že markýzku překvapí a jí tím velkou radost způsobí!\nInu, jen když se nic v cestu nevloží; za žádnou cenu ne-\nchtěl bych být osobou, která by slavnost pokazila; Ludvík XV.\nbyl by rozhořčen a bezuzdná by byla jeho vášeň; více bylo\nby se ale strachovali před paní z Pompadouru.\"\n„Strachovali? Směšné'* pohodila zpěvkyně, ura-\nžena důležitostí, která se markýzce přičítala.\n„Nehřešte, muso zpěvu,-' odpověděl vicomte Decares,\n„ani za poklady Indie nechtěl bych zlost všemohoucí na se\npřivolali.'*\n„A já se osmělím bez váhání,** hovořila krásná Le-\nmaure odporem pobouřena, „a na důkaz toho nebudu dnes\nvečer zpívali, aniž se dám za tou příčinou u dvora omluviti.'*\nPo těchto slovech hodila sebou do an druzí\nsvoje překvapení aneb pochybování nad touto odvážlivostí\nrozličnými slovy na jevo dávali; ale zpěvkyně stála na svém,\ndílem již z hrdosti, ačkoli v myšlénkách takového přenáhlení\nsnad pykala. Ale slovo bylo dané a ona mu dostála, ačko-\nliv všichni se vynasnažili vymluvili jí to a ji zaklínali, aby se\njinak rozhodla; nadarmo; pánové se rozloučili, aby se co\nhosté koncertu skvostně oblékli, a půvabná odpůrkyně opako-\nvala svou přísahu, že dnes nebude zpívat!, nechf se stane\nco chce.\nCo den jasně zářily sály královského paláců, v nichž\nšlechta říše zlatem a šperky ozdobena, se procházela dalo\nse znamení ku počátku koncertu. Předehra byla skončena,\norkestr sám sebe předčil, posluchači tleskali, jenom kapelník\nstál, chvěje se v předsíni, sem tam přebíhal a naslouchal ra-\nchocení vozů, neb třetí číslo koncertu byla arie líbezné Le-\nmaure, která se ješté nebyla dostavila. Sledovala dlouhá pře-\nstávka, arie měla započiti, markýzka jevila netrpělivost, Lud-\nvík XV. dal svou nelibost o takovém prodloužení hlasitě na\njevo v tom vstoupil kapelník a ohlásil onemocnění zpěvkyně.\nKoncert byl pokažen, scházela koruna, večer byl ztra-\ncen, paní z Pompadouru byla v špatném rozmaru, král se\nmračil a proto nesměl celý dvůr radosti se oddati slovem\nslečna Lemaure si tajně radostí mnula ruce.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "168", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.7", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7506, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z čech a Moravy.\nH-.\nZ Kolína nad Labem. (Zpěvácký\nspolek. Volba nového výboru.\nHudební a de klama torní aka-\ndemie. Sokol.) Žije, žije pěvců spo-\nlek, bude žiti pokud bratři svorně k\nsobě státi budete! V čísle 18. tohoto ča-\nsopisu zmínka se děje o našem spolku\npěveckém, že znovu ze své ospalosti po-\nvstal. Jest tomu tak. Všecky ukolébace\npán Bůh naprav, za to ale buditele věcí\nnárodních pozdrav. V sezení dne 31. května\nodbývaném zvolen nový výbor spolkový.\nZa ředitele zvolen jednohlasně zase náš\nvýtečný pěvec p. Eduard Morstat, spolu\npřevzal na sebe řízení zpěvu. Za výbory\nzvoleni pp. Fr. Skalický a Jos. Že-\nlezný, za jednatele p. Jos. Fáfl a za po-\nkladníka p. Jos. Březina. Jak tito páni\nse o věc zasadí a zdaž a jak úkolu svému\ndostojí ukáže nám budoucnost. Nuže\ndoufejme to nejlepší. Na všelikých rýpa-\nlech u nás nechybí; což ale koukol iv\nté nejlepší zahrádce. Vůbec jsme pohře-\nšovali pp. měšťany v zpěv. spolku a\ntož bylo nedobré znamení. Učiněno k nim\nvyzvání, as potěšením slyšíme, že jich\nvícero přistouplo a p. Morstat že pře-\nvzal na se elementární cvičení ve zpěvu.\nMalé, spojené však síly k žádoucímu ve-\ndou cíli! Doufáme, že jak pp. učňové tak\np. učitel v svém záměru vytrvají a spolek\nsesílí. S radostí též přijímáme zprávu, že\nvšickni pp. činní údové ochotně hodiny\npěvecké navštěvují a v nich pilně se cvičí.\nJen statně ku předu a ne do Račic. Na\nden 5. července uspořádal spolek velkou\nhudební a deklamatorní akade-\nmii v divadle. Program se nám líbil.\nOčekávali jsme jen provedení; toto nás\núplně uspokojilo, ne-li překvapilo. 1. čí-\nslo programu vyplnila ouvertura k „Drá-\nteníku\" od Fr. Škroupa. Měla se u nás\ndávat celá zpěvohra, byla nám tato la-\nhůdka hudební dávno a mnohokrát slibo-\nvána i přípravy již se konaly; kdo a proč\nnás o ni připravil, nebudu soudili. Sly-\nšeli jsme aspoň částě z ní a líbily se\nnám velmi* 2. číslo podalo nám „Slav-\nská domovina,44 sbor od Win tra. Sbor\nten vyniká rázem a hodí se dobře pro\nvětší sílu pěvců. Myslím ale, opakuje-li\nse pětkrát, že zpěváky i posluchače unaví.\nV 3. čísle jsme měli slyšet „Perle České\"\nod Ed. Nápravník a. Jelikož teď bý-\nvá lze ty pravé České perle vzácněji\na řidčeji viděti, nebyly také nešťastným\nosudem tyto ohnivou fantasií utvořené perle\nprovedeny. Za to nás překvapil p. K a-\nván, zručný to pianista, třemi kratšími\nskladbami: a) „U kolébky\" od Schul-\nhoffa, b) „Ukolébavka44 od Chopina,\nc) Koncertní polka „Ples rusalek\" od\nFr. Kavána. Nejvíce se líbil poslední kus.\n4. číslo bylo „Utonulá,\" sbor od Kříž-\nkovského. Sbor ten se velmi líbil a\nbyl zdařile proveden. V čísle 5. deklamo-\nvala paní Železná „Ženám Českým\" od\nBoženy Němcové s výrazem. Kýž se o-\nzvala slova deklamatorkyně v srdcích našich\nžen, kýž poznávají úkol svůj a vychovají\nšvarných a ne odrodilých synů vlasti.\nTato deklamace byla vhodná, neboť zajisté\npotřeby též vážným slovem ponaporaenouti\nnaše matičky, aby již od toho cizopásného\nopičení upustily. 6. číslo nám přineslo 2.\na 5. číslo z prvního oddělení zpěvohry\n„Dráte nik \" Pan Morstat, ředitel spolku,\nnám obě čísla v,zorně as citera zapěl, za-\nčež hojným potleskem odměněn. Doprovázení\norkestru bylo slušné. V7. čísle jsme sly-\nšeli a) Píseň sv. Vojtěcha zX. století, b)\nMoravská národní „Mládí a láska.\" c)\nHoro vysoká jsi. Podotknouti musím, aby\nzpěv. spolek nikdy neopomenul nějaké vážné,\nzbožné city vzbuzující číslo (jako ku př.\n„Hospodine pomiluj ny) do progra-\nmu přijmouti. I toto číslo neminulo se\ndobrého výsledku. V 8. čisle nám slečna\nLejhancova zapěla uhlazeně valčík od\nArditiho. 9. číslo bylo deklamace: „Hroby\nPřemyslovců\" od E. Vocela, přednesl pan\nS ch u s t r vážně a významně. Závěrek u-\nčiněn Potpourrim ze slovanských\nnápěvů od Tittla. Při nápěvu „Hej Slo-\nvané\" bouřlivý potlesk. Návštěva byla jak\nobyčejně tak i tentokrát četná. Pp. Kavá-\nnovi, Schustrovi, paní Železné a sl. Lej-\nhancové „Sláva,\" za jejich spoluúčinko-\nvání. Též slavnému spolku a statnému\n„orkestru'* „Sláva\" by co nejdřív zase\nsvou sílu propůjčil. Přípravy na Kunětice\na Poděbrady se od spolku konají as po-\ntěšením slyšíme, že se skoro celý spolek\nv obou slavnostech sucastní. Zajisté utuží\nse svornost a bratrství mezi námi —a té\nmocné pásky je a bude snad nám ještě\nvíce zapotřebí. Mile překvapily nás pla-\nkáty veliké na rozích s provoláním, by\nobčané Kolínští bez rozdílu stavu a nábo-\nženství k mladému „Sokolu\" polabské-\nmu přistoupili. Ano, staňte se občané so-\nkoly ne dle jména ale dle činu. Tužte\nrámě své proti nspříteli zrádnému, za to\nale srdce otevřete bratru svému rodnému.\nProtož provolávám ve jménu mnohých\n„Siávaí4 prozatímnímu výboru Sokolu\nkolínského, Sláva všem mladým, třeba\nještě neopeřeným sokolům. Čas růží při-\nnáší, časem i peří sokolům naroste. Jak\njsme na programu poslední akademie četli,\npřijal náš zpěv. spolek na vyzvání Da-\nlibora čísle 18. jméno Dobroslav.\nSlavte, bratři, slavně slávu Slávňv slav-\nských slavte, co dobré jest, pak bude\ni sláva Vám. Že ~Dobroslavu se „Soko-\nlem\" se nejen snášeti, ale i jeden druhého\npodporovati bude, o tom nepochybujem.\nPřejeme zdaru oboum spolkům z upřímného\nsrdce. Budoucně více.\n\nKronika zpěv. spolků.\nPři otevření občanské besedy v Jičíně\núčinkoval zpěvácký spolek dne 14. čer-\nvence. Program byl následující: 1. Ouver-\ntura z národních písní. 2. Proslov. 3.\n„Na Prahu,\" sbor od J. Picka, složil V. J.\nVeit. 4. „Bohatá nevěsta,\" deklamace pro\ndámu od Fr* Douchy. 5. Besední čtení. 6.\n„Na výsosti hvězdy svítí,\" píseú od B.\nJablonského. 7. Variace pro krídlatec od\nNěmce. 8. Gdě je slavska domovina\" od\nJ. Kukuljeviče, složil Winter. 0. Potpourri\nz národních písní od Babického. Na to\nspolečný zpěv písní: „Tážete se, proč jsem\nSlovan,\" „Kde domov můj.\" Zpěv.\nspolek v Německém Brodě přijal jméno\n„Jason\" a světí dnes svůj prápor. Pro-\ngram jest následující: 0 10. hodině dopo-\nledne bude prápor v divadelních místno-\nstech zpěváckému spolku odevzdán. Za-\npěje se při tom píseň sv. Vojtěšská a sbor\nod Jelena „Nad vlastí hvězda vze-\nšla.\" Napotom se půjde s práporem do\nděkanského chrámu Páně, kdež bude posvě-\ncen. 0 půl 12. hodině bude pak odbý-\nvána zkouška, a odpoledne výlet do „Roz-\nkoše.\" Nato o půl 8. hodině v divadle\nakademie, při nížto též cizí spolky spolu-\núčinkovati budou, v následujícím pořádku :\n1. Proslov. 2. Slavnostní sbor od Josefa\nPfofa, slova od p. Karla Šindeláře. 3.\nDivadelní představení : „Pan Čapek,\" aneb\n„Což pak mne nikdo nezná?\" Veselohra\nv 1 dějství, přeložená z polského od dra.\nFr. Lad. Riegra. 4. „Utonulá,\" sbor od\nKřižko vs kého. 5. Deklamace: „To se\nnesluší.\" 6. „Sem bratří, sem pospěšte,\"\nsbor od Ktick e na. Po akademii následuje\ntaneční zábava.\n\nZ ciziny.\n? Z Vídně. (Beseda. Di-\nvadlo.) Musím se vyznat, že jsem dlou-\nho již s takovým potěšením a vnitřním\nuspokojením vám nepsal jako tenkráte,\npodávaje zprávu o besedě u „Čížka.\" Na-\nbýváme vždy více přesvědčení, že nám\nvídenským Čechoslovanům více pomohou\nk zábavě společné a čilejšímu ruchu mé-\nně hlučné besedy druhu takového, a řídké\nslov. besedy v sále dianském a j. (ačkoliv\nby obě vedle sebe mohly býti.) Čtvero\ndobře volených sborů přednesl vedením\nvýtečného p. Tovacovského zdejší spo-\nlek zpěvácký, jenž navzdor mládí své-\nmu pevnou již půdu míti se zdá. Jak do-\nslýchám, hodlá tento vypsati cenu na nej-\nlepší heslo krátké a řízné. Zpěvu i spol-\nku dostalo se hlučné a zasloužené po-\nchvaly, neméně p, V. Patrčkovi za vý-\nbornýr přednos „Noci\" z „Meče a kalichu\"\nod Vocela. Obecenstvo stopovalo před-\nnos tento i „Posledního hrobaře\" (panem\nJ. Borůvkou, jehož jsem ondy při div."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3633, "texte": "zprávě náhodou jmenovat opomenul, jak\ni p. H. Rosu) s velkou pozorností a dalo\nsvé uspokojení často na jevo. Nu klari-\nnet pískal soío koncertní výtečně p. Tvr-\ndek, clen vojenské kapely, na níž hned\npo prvních zvucích bylo znát, že pozůstá-\nvá vesměs ze synů národu hudby milov-\nného. Byl to dojemný obraz pln poetic-\nnosti, když kapelník p. Th. Svoboda, hrdě\nse vypnuv, takt dával k efektně instru-\nmentovanému „Hej Slované!\" a když mezi\ntím, co turecký buben trefně napodobíioval\nvzdálené rány děl starým hudebníkům bra-\ndáčům slze pohnutí po lících se ronily.\nObecenstvo dost četné bylo očividně velmi\nvelmi uspokojeno a následkem toho roz-\nhostila se milá zábava v shromáždění\ntěžko bylo se loučit. Z poslanců po-\nznali jsme ?en prof. Zeleného, Kostelníka,\nLjubissu a pak Tomana, jenž žádné z na-\nšich zábav byt by byly sebe skromnější,\nnezanedbá! Čistý výnos obnáší více\n80 zl., z nichž asi 20 zl. zl. odpadá na\ndobrovolné příspěvky v prospěch rodiny\nSkřivánkovy u kasy složené. Jak se z\nnejlepších pramenů dozvídám, máme ještě\nběhem tohoto měsíce opět míti české diva-\ndelní představení. Má se dávat „Duch\ncasu\" od Raupacha; a jak se dále mluví,\nuvítáme mezi sebou i „Drateníka\" Skrou-\npova, ale bez zpěvu, jen co veselohru s\nvloženými zpěvy. Též jiné překvapení\nceká nás: podnikavá firma „Foerster a\nBartelmus\" hodlá založili nové kněhku-\npectví slovanské, zvláště české a polské.\nTož se bohdá přece dovoláme pořádného\nkněhkupectví! !\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. Věhlasná herecká, Adelaida\nRistoriova vypsala v Paříži cenu 840 lir\nza nejlepši italskou veselohru. Za soudce\nustanovila Ristoriova jednotu ku povzbu-\nzení dramatického umění ve Florenci.\nFotografie. Italský fotograf Petagna\ndostal od papeže dovolení, podobizny 258\npapežů, jejichžto originalie se ve Vatikánu\nnalézají, fotografií r o z m n o ž i ti.\nHudba. Známý klavírní virtuos a skla-\ndatel Karel Mayer zemřel dne 3. Lipna\nt. r. v Drážďanech. Narodil se v mě-\nstečku v Klausthalu v Německu, prozrazo-\nval již záhy hudební talent, jenž zavdal\nvarhanníku Rohrmannovi příčinu, aby hocha\nklavíru, varhanám a houslím učil. Když\nMayer dospěl, byl k vojsku odveden a pro-\ndělal r. 1812 polní tažení do Rus. Ná-\nhodou übytován byl u jedné vznesené šlech-\ntické rodiny, kdež se svou výtečnou hrou\nna piano tak vyznačil, že rodina tato kroky\nučinila k jeho osvobození od stavu vojen-\nského, což se i poštěstilo. Mayer zůstal\ndlouhý čas u této rodiny a přišel s ní do\nMoskvy, kdež pod Fieldem několik let hudbu\nstudoval. Nato cestoval nějaký cas co vir-\ntuos, vrátil se opět do Moskvy, kdež se\nnejoblíbenějším učitelem hudby stal. Mayer\nnekladl co pianista tak velkou váhu na\nskvělou bravouru, jako na krásný zpěvný\ntón. Tento směr sledoval co skladatel.\nJeho dřívější skladby neprozrazují v celku\ntak vzletuplného ducha, jako vkus u vy-\nnálezu. V posledních skladbách stal se\nmělkým. Opět nové divotvorné\nděti, sestry Julietta (9 let stará) a Julia\n(6 let stará) Delépierreovy, rodilé Fran-\ncouzky, vystoupily dne 3. Lipna v divadle\n„Viktoria\" v Berlíně a zbudili svou podivu-\nhodnou hrou na housle velké sensací. Jme-\nnovitě starší Julietta je geniální děvčátko;\njejí technická zběhlost dosáhla výše, která\nobdivování vzbuzuje. Přednos její je sr-\ndečný a cituplný. U těchto dětí jí vše\npln vděku a půvabu; svěžest a veselost\nzáří z očí jejich a zvyšuje vnady hry jejich.\nCar Russký rozkázal, aby se v Rusí\nuvedlo nové, v jiných zemích již užívané\nladění dle Pařížské normální ladění.\nKníže Galicín chce uspořádat ve prospěch\npohořelou v Petrohradě v sále Hersově v\nPaříži koncert, jejž sám říditi hodlá. Pro-\nvedeny budou toliko skladby ruských skla-\ndatelů.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.8", "debut_caractere": 6877, "fin_caractere_exclue": 6888, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "166", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.7.1", "titre_corps": "Dopisy z čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z čech a Moravy.", "signature_source": "H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 5099, "texte": "Dopisy z čech a Moravy.\nH-.\nZ Kolína nad Labem. (Zpěvácký\nspolek. Volba nového výboru.\nHudební a de klama torní aka-\ndemie. Sokol.) Žije, žije pěvců spo-\nlek, bude žiti pokud bratři svorně k\nsobě státi budete! V čísle 18. tohoto ča-\nsopisu zmínka se děje o našem spolku\npěveckém, že znovu ze své ospalosti po-\nvstal. Jest tomu tak. Všecky ukolébace\npán Bůh naprav, za to ale buditele věcí\nnárodních pozdrav. V sezení dne 31. května\nodbývaném zvolen nový výbor spolkový.\nZa ředitele zvolen jednohlasně zase náš\nvýtečný pěvec p. Eduard Morstat, spolu\npřevzal na sebe řízení zpěvu. Za výbory\nzvoleni pp. Fr. Skalický a Jos. Že-\nlezný, za jednatele p. Jos. Fáfl a za po-\nkladníka p. Jos. Březina. Jak tito páni\nse o věc zasadí a zdaž a jak úkolu svému\ndostojí ukáže nám budoucnost. Nuže\ndoufejme to nejlepší. Na všelikých rýpa-\nlech u nás nechybí; což ale koukol iv\nté nejlepší zahrádce. Vůbec jsme pohře-\nšovali pp. měšťany v zpěv. spolku a\ntož bylo nedobré znamení. Učiněno k nim\nvyzvání, as potěšením slyšíme, že jich\nvícero přistouplo a p. Morstat že pře-\nvzal na se elementární cvičení ve zpěvu.\nMalé, spojené však síly k žádoucímu ve-\ndou cíli! Doufáme, že jak pp. učňové tak\np. učitel v svém záměru vytrvají a spolek\nsesílí. S radostí též přijímáme zprávu, že\nvšickni pp. činní údové ochotně hodiny\npěvecké navštěvují a v nich pilně se cvičí.\nJen statně ku předu a ne do Račic. Na\nden 5. července uspořádal spolek velkou\nhudební a deklamatorní akade-\nmii v divadle. Program se nám líbil.\nOčekávali jsme jen provedení; toto nás\núplně uspokojilo, ne-li překvapilo. 1. čí-\nslo programu vyplnila ouvertura k „Drá-\nteníku\" od Fr. Škroupa. Měla se u nás\ndávat celá zpěvohra, byla nám tato la-\nhůdka hudební dávno a mnohokrát slibo-\nvána i přípravy již se konaly; kdo a proč\nnás o ni připravil, nebudu soudili. Sly-\nšeli jsme aspoň částě z ní a líbily se\nnám velmi* 2. číslo podalo nám „Slav-\nská domovina,44 sbor od Win tra. Sbor\nten vyniká rázem a hodí se dobře pro\nvětší sílu pěvců. Myslím ale, opakuje-li\nse pětkrát, že zpěváky i posluchače unaví.\nV 3. čísle jsme měli slyšet „Perle České\"\nod Ed. Nápravník a. Jelikož teď bý-\nvá lze ty pravé České perle vzácněji\na řidčeji viděti, nebyly také nešťastným\nosudem tyto ohnivou fantasií utvořené perle\nprovedeny. Za to nás překvapil p. K a-\nván, zručný to pianista, třemi kratšími\nskladbami: a) „U kolébky\" od Schul-\nhoffa, b) „Ukolébavka44 od Chopina,\nc) Koncertní polka „Ples rusalek\" od\nFr. Kavána. Nejvíce se líbil poslední kus.\n4. číslo bylo „Utonulá,\" sbor od Kříž-\nkovského. Sbor ten se velmi líbil a\nbyl zdařile proveden. V čísle 5. deklamo-\nvala paní Železná „Ženám Českým\" od\nBoženy Němcové s výrazem. Kýž se o-\nzvala slova deklamatorkyně v srdcích našich\nžen, kýž poznávají úkol svůj a vychovají\nšvarných a ne odrodilých synů vlasti.\nTato deklamace byla vhodná, neboť zajisté\npotřeby též vážným slovem ponaporaenouti\nnaše matičky, aby již od toho cizopásného\nopičení upustily. 6. číslo nám přineslo 2.\na 5. číslo z prvního oddělení zpěvohry\n„Dráte nik \" Pan Morstat, ředitel spolku,\nnám obě čísla v,zorně as citera zapěl, za-\nčež hojným potleskem odměněn. Doprovázení\norkestru bylo slušné. V7. čísle jsme sly-\nšeli a) Píseň sv. Vojtěcha zX. století, b)\nMoravská národní „Mládí a láska.\" c)\nHoro vysoká jsi. Podotknouti musím, aby\nzpěv. spolek nikdy neopomenul nějaké vážné,\nzbožné city vzbuzující číslo (jako ku př.\n„Hospodine pomiluj ny) do progra-\nmu přijmouti. I toto číslo neminulo se\ndobrého výsledku. V 8. čisle nám slečna\nLejhancova zapěla uhlazeně valčík od\nArditiho. 9. číslo bylo deklamace: „Hroby\nPřemyslovců\" od E. Vocela, přednesl pan\nS ch u s t r vážně a významně. Závěrek u-\nčiněn Potpourrim ze slovanských\nnápěvů od Tittla. Při nápěvu „Hej Slo-\nvané\" bouřlivý potlesk. Návštěva byla jak\nobyčejně tak i tentokrát četná. Pp. Kavá-\nnovi, Schustrovi, paní Železné a sl. Lej-\nhancové „Sláva,\" za jejich spoluúčinko-\nvání. Též slavnému spolku a statnému\n„orkestru'* „Sláva\" by co nejdřív zase\nsvou sílu propůjčil. Přípravy na Kunětice\na Poděbrady se od spolku konají as po-\ntěšením slyšíme, že se skoro celý spolek\nv obou slavnostech sucastní. Zajisté utuží\nse svornost a bratrství mezi námi —a té\nmocné pásky je a bude snad nám ještě\nvíce zapotřebí. Mile překvapily nás pla-\nkáty veliké na rozích s provoláním, by\nobčané Kolínští bez rozdílu stavu a nábo-\nženství k mladému „Sokolu\" polabské-\nmu přistoupili. Ano, staňte se občané so-\nkoly ne dle jména ale dle činu. Tužte\nrámě své proti nspříteli zrádnému, za to\nale srdce otevřete bratru svému rodnému.\nProtož provolávám ve jménu mnohých\n„Siávaí4 prozatímnímu výboru Sokolu\nkolínského, Sláva všem mladým, třeba\nještě neopeřeným sokolům. Čas růží při-\nnáší, časem i peří sokolům naroste. Jak\njsme na programu poslední akademie četli,\npřijal náš zpěv. spolek na vyzvání Da-\nlibora čísle 18. jméno Dobroslav.\nSlavte, bratři, slavně slávu Slávňv slav-\nských slavte, co dobré jest, pak bude\ni sláva Vám. Že ~Dobroslavu se „Soko-\nlem\" se nejen snášeti, ale i jeden druhého\npodporovati bude, o tom nepochybujem.\nPřejeme zdaru oboum spolkům z upřímného\nsrdce. Budoucně více."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "166", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.7.2", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.6", "debut_caractere": 5101, "fin_caractere_exclue": 6609, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nPři otevření občanské besedy v Jičíně\núčinkoval zpěvácký spolek dne 14. čer-\nvence. Program byl následující: 1. Ouver-\ntura z národních písní. 2. Proslov. 3.\n„Na Prahu,\" sbor od J. Picka, složil V. J.\nVeit. 4. „Bohatá nevěsta,\" deklamace pro\ndámu od Fr* Douchy. 5. Besední čtení. 6.\n„Na výsosti hvězdy svítí,\" píseú od B.\nJablonského. 7. Variace pro krídlatec od\nNěmce. 8. Gdě je slavska domovina\" od\nJ. Kukuljeviče, složil Winter. 0. Potpourri\nz národních písní od Babického. Na to\nspolečný zpěv písní: „Tážete se, proč jsem\nSlovan,\" „Kde domov můj.\" Zpěv.\nspolek v Německém Brodě přijal jméno\n„Jason\" a světí dnes svůj prápor. Pro-\ngram jest následující: 0 10. hodině dopo-\nledne bude prápor v divadelních místno-\nstech zpěváckému spolku odevzdán. Za-\npěje se při tom píseň sv. Vojtěšská a sbor\nod Jelena „Nad vlastí hvězda vze-\nšla.\" Napotom se půjde s práporem do\nděkanského chrámu Páně, kdež bude posvě-\ncen. 0 půl 12. hodině bude pak odbý-\nvána zkouška, a odpoledne výlet do „Roz-\nkoše.\" Nato o půl 8. hodině v divadle\nakademie, při nížto též cizí spolky spolu-\núčinkovati budou, v následujícím pořádku :\n1. Proslov. 2. Slavnostní sbor od Josefa\nPfofa, slova od p. Karla Šindeláře. 3.\nDivadelní představení : „Pan Čapek,\" aneb\n„Což pak mne nikdo nezná?\" Veselohra\nv 1 dějství, přeložená z polského od dra.\nFr. Lad. Riegra. 4. „Utonulá,\" sbor od\nKřižko vs kého. 5. Deklamace: „To se\nnesluší.\" 6. „Sem bratří, sem pospěšte,\"\nsbor od Ktick e na. Po akademii následuje\ntaneční zábava."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "167", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.7.3", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.6", "debut_caractere": 6611, "fin_caractere_exclue": 7506, "texte": "Z ciziny.\n? Z Vídně. (Beseda. Di-\nvadlo.) Musím se vyznat, že jsem dlou-\nho již s takovým potěšením a vnitřním\nuspokojením vám nepsal jako tenkráte,\npodávaje zprávu o besedě u „Čížka.\" Na-\nbýváme vždy více přesvědčení, že nám\nvídenským Čechoslovanům více pomohou\nk zábavě společné a čilejšímu ruchu mé-\nně hlučné besedy druhu takového, a řídké\nslov. besedy v sále dianském a j. (ačkoliv\nby obě vedle sebe mohly býti.) Čtvero\ndobře volených sborů přednesl vedením\nvýtečného p. Tovacovského zdejší spo-\nlek zpěvácký, jenž navzdor mládí své-\nmu pevnou již půdu míti se zdá. Jak do-\nslýchám, hodlá tento vypsati cenu na nej-\nlepší heslo krátké a řízné. Zpěvu i spol-\nku dostalo se hlučné a zasloužené po-\nchvaly, neméně p, V. Patrčkovi za vý-\nbornýr přednos „Noci\" z „Meče a kalichu\"\nod Vocela. Obecenstvo stopovalo před-\nnos tento i „Posledního hrobaře\" (panem\nJ. Borůvkou, jehož jsem ondy při div."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1442, "texte": "zprávě náhodou jmenovat opomenul, jak\ni p. H. Rosu) s velkou pozorností a dalo\nsvé uspokojení často na jevo. Nu klari-\nnet pískal soío koncertní výtečně p. Tvr-\ndek, clen vojenské kapely, na níž hned\npo prvních zvucích bylo znát, že pozůstá-\nvá vesměs ze synů národu hudby milov-\nného. Byl to dojemný obraz pln poetic-\nnosti, když kapelník p. Th. Svoboda, hrdě\nse vypnuv, takt dával k efektně instru-\nmentovanému „Hej Slované!\" a když mezi\ntím, co turecký buben trefně napodobíioval\nvzdálené rány děl starým hudebníkům bra-\ndáčům slze pohnutí po lících se ronily.\nObecenstvo dost četné bylo očividně velmi\nvelmi uspokojeno a následkem toho roz-\nhostila se milá zábava v shromáždění\ntěžko bylo se loučit. Z poslanců po-\nznali jsme ?en prof. Zeleného, Kostelníka,\nLjubissu a pak Tomana, jenž žádné z na-\nšich zábav byt by byly sebe skromnější,\nnezanedbá! Čistý výnos obnáší více\n80 zl., z nichž asi 20 zl. zl. odpadá na\ndobrovolné příspěvky v prospěch rodiny\nSkřivánkovy u kasy složené. Jak se z\nnejlepších pramenů dozvídám, máme ještě\nběhem tohoto měsíce opět míti české diva-\ndelní představení. Má se dávat „Duch\ncasu\" od Raupacha; a jak se dále mluví,\nuvítáme mezi sebou i „Drateníka\" Skrou-\npova, ale bez zpěvu, jen co veselohru s\nvloženými zpěvy. Též jiné překvapení\nceká nás: podnikavá firma „Foerster a\nBartelmus\" hodlá založili nové kněhku-\npectví slovanské, zvláště české a polské.\nTož se bohdá přece dovoláme pořádného\nkněhkupectví! !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167", "page_fin": "167", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.7.4", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.7", "debut_caractere": 1444, "fin_caractere_exclue": 3623, "texte": "Obzor umělecký.\nDivadlo. Věhlasná herecká, Adelaida\nRistoriova vypsala v Paříži cenu 840 lir\nza nejlepši italskou veselohru. Za soudce\nustanovila Ristoriova jednotu ku povzbu-\nzení dramatického umění ve Florenci.\nFotografie. Italský fotograf Petagna\ndostal od papeže dovolení, podobizny 258\npapežů, jejichžto originalie se ve Vatikánu\nnalézají, fotografií r o z m n o ž i ti.\nHudba. Známý klavírní virtuos a skla-\ndatel Karel Mayer zemřel dne 3. Lipna\nt. r. v Drážďanech. Narodil se v mě-\nstečku v Klausthalu v Německu, prozrazo-\nval již záhy hudební talent, jenž zavdal\nvarhanníku Rohrmannovi příčinu, aby hocha\nklavíru, varhanám a houslím učil. Když\nMayer dospěl, byl k vojsku odveden a pro-\ndělal r. 1812 polní tažení do Rus. Ná-\nhodou übytován byl u jedné vznesené šlech-\ntické rodiny, kdež se svou výtečnou hrou\nna piano tak vyznačil, že rodina tato kroky\nučinila k jeho osvobození od stavu vojen-\nského, což se i poštěstilo. Mayer zůstal\ndlouhý čas u této rodiny a přišel s ní do\nMoskvy, kdež pod Fieldem několik let hudbu\nstudoval. Nato cestoval nějaký cas co vir-\ntuos, vrátil se opět do Moskvy, kdež se\nnejoblíbenějším učitelem hudby stal. Mayer\nnekladl co pianista tak velkou váhu na\nskvělou bravouru, jako na krásný zpěvný\ntón. Tento směr sledoval co skladatel.\nJeho dřívější skladby neprozrazují v celku\ntak vzletuplného ducha, jako vkus u vy-\nnálezu. V posledních skladbách stal se\nmělkým. Opět nové divotvorné\nděti, sestry Julietta (9 let stará) a Julia\n(6 let stará) Delépierreovy, rodilé Fran-\ncouzky, vystoupily dne 3. Lipna v divadle\n„Viktoria\" v Berlíně a zbudili svou podivu-\nhodnou hrou na housle velké sensací. Jme-\nnovitě starší Julietta je geniální děvčátko;\njejí technická zběhlost dosáhla výše, která\nobdivování vzbuzuje. Přednos její je sr-\ndečný a cituplný. U těchto dětí jí vše\npln vděku a půvabu; svěžest a veselost\nzáří z očí jejich a zvyšuje vnady hry jejich.\nCar Russký rozkázal, aby se v Rusí\nuvedlo nové, v jiných zemích již užívané\nladění dle Pařížské normální ladění.\nKníže Galicín chce uspořádat ve prospěch\npohořelou v Petrohradě v sále Hersově v\nPaříži koncert, jejž sám říditi hodlá. Pro-\nvedeny budou toliko skladby ruských skla-\ndatelů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167", "page_fin": "168", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.7.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.7", "debut_caractere": 3625, "fin_caractere_exclue": 3633, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167", "page_fin": "168", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.7.5.1", "titre_corps": "Česká opera dne 10. července. Nebylo", "titre_sommaire": "Česká opera dne 10. července. Nebylo", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.7", "debut_caractere": 3635, "fin_caractere_exclue": 7927, "texte": "Česká opera dne 10. července. Nebylo\npro nás právě zajímavé poslednímu\nprovozování „Troubadoura44 naslouchati, a\njak se domníváme, byl větší díl obecen-\nstva méně uspokojen, nežli obyčejně. Ob-\nvyklá úsečnost a ráznost orkestrální sou-\nhry zmizela docela, skorém vše odbýváno\nbez žádoucí pilnosti a horlivosti a přichá-\nzelo nám na mysl, že my snad se vším\nuspokojení býti musíme, nám že se jenom\no to jedná, aby se cas od času některá\nitaliáuská neb německá opera „s českým\ntextem44 atsí jaksi provedla a tak počet\npředplatních her vyplněn byl. Hlavní úlo-\nhy přiděleny byly, jak následuje: Hra-\nbě z Luny , p, Veigelt (jakožto host\nod cis. divadla z Varšavy), Leonora, sic.\nzEhren berg u: Azucena, pL Proc há z-\nková, Maurico, p. Lukeš, Fernando,\np. Švarc, 0 sic. z Ehrenhergů, pí. Pro-\ncházkové a p. Lukešovi můžeme se jenom\nchvalně zmíniti; vadila-3i Azuceně tu a tam\nvýřečnost, byl zajisté její způsob zpěvu a\nhry výtečný. P. Švarc zdál se býti o něco\nlepší, nežli v dřívějších představeních, ve\nhře však pohřešovali jsme živost. Bary-\ntonista, p. Veigelt, má dosti silný hlas;\nzneužíval ho však, více křičel, nežli zpí-\nval. Ostatně bylo viděti, že co herec lépe\nna svém místě jest, nežli co zpěvák a\nvysvětlujeme si některé nejisté intonování\nprozatím jenom co příhodu. Slč. Mott-\nlova (Inez) měla velmi nepříjemný osud.\nAčkoliv její úloha sotva 20 taktů obsahu-\nje, nebyla s to v intonaci a rytmu se udr-\nžeti a přivedla zajisté p. kapelníka Mayra\na poměrně i posluchače v trapnou situaci.\nKdyby i tomu tak bylo, že se sl. Gaučova\nroznemohla, proč se nepřidělila úloha tato\nslečně Macháčkové ? A neukázalo se již\npři zkoušce, že slč. Mottlova úloze této\nnedostojí ? Sbory byly poměrně k budově\nnovoměstského divadia slabě obsazeny a\načkoliv vesměs „á la nnisona44 psány jsou,\nnetěšily se ze vždy precizného vyvedení. Tem-\npa byla větším dílem přehnaná. Onehdy\nvyslovily jsme se o panu Lukešovi, že v\núloze Drátěníka nedostižný ideál jest.\nStojíme navzdor opačnému tvrzení ji-\nstého velemoudrého referenta přec na\nsvém výroku podotýkajíce, že jme netvrdili\nnedostižný ideál pro věčné časy\nnýbrž pro nynější dobu, s čímž zaji-\nsté větší část souhlasiti bude. —oe.—\n- Svěcení práporu zpěvá-\nc kého spolku „HJaholu\" odbývalo se\nv neděli dne 13. Lipna na střeleckém ostro-\nvě vzdor počasí nad míru nepříznivému\nvelmi slavným způsobem. Prostranné míst-\nnosti střelnice byly hostmi přeplněny. Pro\nřečníky upraven byl vkusný stan v bar-\nvách slovanských, okrášlený věnci a prá-\npory. Tělocvičný spolek „Sokol\", súčast-\nniv se na bratrský vzájem v slavnosti této\nzastoupen byl mnoha sty údy. V nadře-\nčeném stanu nalézali se matka práporu,\npí. kněžna z Thurn-Taxisň, za ní starosta\n„Hlabolu\" kn. Thurn-Taxis. Na právo\nusadily se kmotry, na Jevo pak kmotrové\npráporu. Před řečniště.n stáli po obou\nstranách Sokolové v malebném kroji svém.\nPo odzpívání dojemného sboru z 18. sto-\nletí oslovil starosta spolku kn. Th. Taxis\nshromáždění, načež zpěvácký spolek před-\nnesl krásný staročeský chorál „Svatý\nVáclave.\" Když byly lahodné zvuky\nzpěvu dozněly , vystoupila matka práporu,\nkněžna z Thurn-Taxisů, a měla k shro-\nmáždění významnou řeč, kteráž hlučným\n„Sláva44 voláním byla přijata. S heslem\n„Láska k zpěvu\" zatloukla pak první hřeb\ndo práporu, což veškeří členové „Hlaholu44\nopako\\ali. Na to předstopili kmotry a\nkmotři a pronesše hesla svá, ostatní hřeby\nzatloukli. Každé jednotlivé heslo bylo od\ncelé zpěvácké společnosti opakováno, bylaf\npak následující: nadšenost, láska k vlasti,\nvroucnost, šlechetnost, osvěta, rovnost,\nbratrství, vytrvalost, ráznost a svoboda.\nPo vykonání tohoto slavného obřadu ujal\nse p. Sladkovský slova, a řečnil velmi vý-\nmluvně o slovanské lípě, která zlobou ne-\npřátel po dva věky hynouc, počíná opět\nutěšeně se zelenati a v netušenou silu\nvzrňstati. Mezi tím odevzdán jest prápor\npraporečníku, jehožto řeči následoval Pro-\ncházkův zboř „Pravý Čech44. Předseda\nspolku oznámil, že se k dnešní slavnosti\ndostavili také zástupcové zpěváckých spol-\nků slánského, chrudimského a hořického,\njakož i že došly telegramy z Chrudimi,\nHory Kutné, Jaroměře a Pardubic. Kaž\ndý telegram uvítán jest bouřlivým „Slá\nva.44 Ku konci měl starosta ještě zavěreča\nřeč, v níž upozornil shromážděné pěvce\nna pravý význam práporu a díky vzdal\nvšem, kdož ve slavnosti té se súčatnil( na-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6875, "texte": "čei hlučně provolána jest „Sláva\" všem\nkmotrám, kmotrům a starostovi. Prá-\npor zhotoven jest z bílého těžkého hedbá-\nví, na jedné straně nese nápis „Hlahol v\nPraze\" na druhé heslo „Hlaholu\" : „zpě-\nvem k srdci, srdcem k vlasti.\" Po\ntakto ukončené slavnosti odebrala se celá\nspolečnost u slavném průvodu k bytu sta-\nrosty kn. Taxise, kdež se prápor uložil.\nMa nábřeží nvítán jest průvod srdečným\n„Slava.\" Společný výlet na odpoledne do\nmalebného údolí svatoprokopského určený,\nnemohl se pro deštivé počasí vykonati, členo-\nvé „Hlabolu\" a „Sokolu\" sešli se tedy na\nvečír opět na střeleckém ostrově ku společné\nzábavě, kteráž u nejveselejším rozmaru\npozdě do noci trvala. Zábava byla zahá-\njena pochodem Hlaholu , jejž k slovům J.\nBoehma v hudbu uvedl Bendi, kterýž\nse opakovati musil. Dále přednášel „Hla-\nhol\" „Dárek z lásky\" a Žití pěvcovo,\" pak\npřekrásné sbory F. A. Vogla „Cikáni,\"\na „Zpěv jinochů.\" Pravá bouře potlesku\na nadšení probudila se však ohnivým uchva-\ncujícím zborem „Naprej* od D. Jeoka,\njenz se po každé opakovati musí, vždy!\nje nám poselstvím od statečných bratří,\nktenz na jihu světa slovanského v bojích\na hrůzách staletých co skály stojí, však\nne, nestojí, letem sokolím ku předu se de-\nrou a zastavu osvěty vysoko vynášejí v\npevných rukou, zpívajíce a bojujíce ne-\nunaveně. Mnohé srdce se tu zachvělo\nbázní a výše vzedmulo rozkoší nad ne-\nvídaným divadlem, jehož světu poskytuje\nhrstka lidu na Černých Skalách, jejž ovšem\nobletuje chrání duch svobody, osvěty a\nvíry. . Sl. Luisia Blažkova zapěla líbez-\nným hlasem jednu z písní králové Alžběty\n(od Vocela, nápěv od F. P i vody), pak\nnárodní písně: „Já mám holubičku„ a\n„Vyletěla holubička ze skalí.\" Sl. Blažko-\nva zpívala tak prostomile, tak pravdivým\ncitem, jak jen Češka milované písně naše\nzazpívati dovede, však zároveíí tak doko-\nnale a něžně, že ty písně sotva nám kdo\nlepe přednese. Sotva utichl hřmotný po-\ntlesk, vystoupil pan Lukeš a zapěl ráz-\nnou „Svoji k svému, páže k páži\" (Slova\nod B. Pešky, hudba od Lud. Procház-\nky)} refrian „svorná mysl, svorný\nduch divy ěiní jako Bůh\", byl opakován\".\nNásledovala směs z národních písní, kte-\nrouž Hlahol výborně přednes!. Pan Přer-\nhof přednesl některé z oblíbených svých\ndeklamovánek, načež ale shromáždění po-\nvstalo a velebnou hymnu „Kde do mov\ninůj\" zapělo. Tím se vlastní zábava skon-\nčila, však zpěvy Sokolů ještě dlouho do\njarné noci se rozléhaly, co apoštolové svor-\nnosti a lásky bratrské -\nCo smí primadonna hráti? Me-\nzi ředitelem divadla p. Thoméra a zpěvač-\nkou Grabingrovou povstala právní ro-\nzepře. Paní Hertschová, roz. Grabingr o-\nva, vzpírala se v Mozartově opeře „Svat-\nba Figarova\" pážete zpívali , anto prý\ntato role stojí pod její důstojností. Soud\nrozhodl ve prospěch paní Hertachové-Gr a-\nbingerové, poněvadž první dramatická\nzpěvačka partii pážete, která jí nepřináleží,\nodepřiti může.\nSI o v ú tný zhotovitel nástro-\njů hudebních p. Červený v Králové\nHradci obdržel na své výborné nástroje de-\nchové v Londýnské světové výstavě me da i- !\nli i; chvalnou zmínku obdrželi p. B o li-\nla ndv Kradlicích ap. J. Stó hr v Praze.\nJ. F. Bořický, rodem z Milína,\njenž r. 1840 Pražskou varhanickou školu ,\nabsolvoval, je nyní učitelem hudby v Lon-\ndýně. Jet tam pravou rukou Rongea, kte-\nrý má v Londýně tak zvané školy „Dět-\nské zahrady,\", kde podle Pestalozziho a\nFrobla malé iA též odrostlejší dítky odcho- \\\nvává.\nZa příčinou nepředvídané\nchoroby jest spoluredaktor „Slavoje\"\np. Kubelka přinucen, odpovědnosti\nredakční se odříci potud, pokud se\nzdravotní poměry jeho nezlepší.\nKlarinetista pan Mráz, jenž\nteprv ctyry leta v Pražském konservato-\ntoriu pod prof. Pisařovicem studoval,\nengažovan jest k opernímu orkestru do\nRotterdamu. Když po 41etém učení žáci\nkonservatoria schopni jsou v operních or-\nkestrách účinkovali, tu nelze jinak my-\nsliti, než že žák tento talentem vynikal a\nvýbornou methodou veden jest.\nNový zpěv. spolek utvořil se\npřed nedávnem v Oustí nad Orlicí, kdež se\ntéž Cecilská jednota hudební nachází. Nový\nspolek cítá 34 výkonných údů a může se\nsměle tvrdit, že za krátký cas spolek na\n50 výkonných údů vzrostl. Na začátku\nzáří vystoupí spolek veřejně.\nPan Jan Bayer, nejslarší cbo-\nralista v chrámu Páně u sv. Petra a Pavla\nna Vyšehradě, byl, jak se Slavoj dovídá,\nod taranějsí kapitoly v běhu minulého mě-\nsíce za ředitele kůru jmenován.\nV dílně Menclově v Karlině\npracuje se právě en relif poprsí zvěčně-\nlého Váceslava Hanky, jenž jest určeno pro\nrodinný dům Hankův v Hořenovsi. Po-\nprsí toto bude z kovové komposice zhoto-\nveno a pokud jsme hotové již části spa-\ntřili, jest to práce bezvadná, výtečná.\n[ podobnost s tváří jest nad míru dobře\nvyvedena dle nejiepší stávající podobizny\nHankovy.\nPan Lev, clen opery v Korutan-\nském divadle ve Vídni, hodlá v brzce\nuspořádati české divadelní představení ve\nVídni k dobročinnému ucelu, což má býti\ni začátkem k divadelním představením, jež\nse po celou letošní zimu ve lhůtách 14\ndenních odbývati mají, a ku kterémuž cíli\njiž i výbor z několika tamních měštanu\nsestoupil, by se věc řádně a důstojně vedla.\nChvatně známý barytoni-\nsta p. Rokytanský, syn znamenitého na-\nšeho rodáka, lékaře to Rokytanského ve\nVídni, dostal od 2 dvorních divadel skvělé\nnabídnuti k engagementu.\nHudební literatura. Od chvalně zná-\nmého skladatele Bedřicha Šim á k a vyšla\nprávě transcripce na českou národní\npíseů „Tece voda tece\" pro piano a vě-\nnována jest hraběnce Eleonoře Kou-\nnicové z Voracic a Paběnic. Skladba\ntato hodí se velmi dobře k besedám, anto\nchová v sobě zajímavých a effektních va-\nriací. Stojí! 66 kr. r. c.\nPrávě vyšel nákladem cinných mu-\nsikálních obchodníků pp. Krisřofa a Kuhé\ntřetí sešit známé sbírky ~Z áb o je,4'\nobsahujíc sbor „Lá sk y touha\" (slova\njod Machácka) od výtečného kapelníka Jo-\nsefa Nesvadby v hlasech a partituře.\nHned první pohlédnutí do partitury pře-\nsvědčí každého, že vážený skladatel velmi\nobratně a přiměřeně pro mužské hlasy píše.\nVedení hlasů je tak přirozené a plynné, že\nnám v tomto ohledu žádného přání ne-\nzbývá. Nápěv je slovům přiměřený, ušlech-\ntilý, a vyjadřuje vše, cožkoliv text poža-\nduje. Zkrátka, sbor tento patří mezi nej-<\nzdařilejší vokální skladby páně Nesvadbovy\na rádi promineme v 4. taktu tu okolnost,\nže skladatel v slově ~tebe\" první slabyku\nza krátkou, druhou však za dlouhou po-\nvažoval. Slavným zpěváckým spolkům za-\njisté vítán bude sbor tento, kterýž při správ-\nném provedení krásný výsledek\nPartitura i hlasy stojí 80 kr. r. c.\n„Hlahol,\" je titul nového po-\nchodu pro mužský sbor (slova od J. H.\nBóhma) od nadějného skladatele Karla\nBendi a, jenž od básníka i skladatele zpě-\nváckému spolku „Hlaholu\" věnován jest.\nOdporucujeme skladbu tuto slavným zpěv.\nspolkům k výletům, k nimž se zvláště hodí.\nStojít u skladatele p. K. Ben d 1 a v Praze\n(v Jirchářích čís. 187—II.) 25 kr., u mu-\nsikalníbo kněhkupce Hoffmanna v Praze\n30 kr. Kdo více exemplářů odebere, tomu\nposkytnuta bude ještě jiná výhoda."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "168", "page_fin": "168", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.7.6", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.8", "debut_caractere": 6877, "fin_caractere_exclue": 6888, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "168", "page_fin": "168", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.2.7.6.1", "titre_corps": "Psaní umělců a umělkyň. V poslední", "titre_sommaire": "Psaní umělců a umělkyň. V poslední", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.8", "debut_caractere": 6890, "fin_caractere_exclue": 7587, "texte": "Psaní umělců a umělkyň. V poslední\ndražbě na rukopisy T. Weigla v Lipsku dne\n2. června byly následující listy umělců a uměl-\nkyň takto zaplaceny. List Jenny Lindové (na\nhlavního intendanta v Berlině) 31/2 tolarů, psaní\nLisztovo 2 nov. groše, lisl kapelníka Himmla\n1 tol. 1 nov. gr., list tanečnice Fanny Elszle-\nrové 1 tol. 5 nov. gr., list skladatele písní F.\nCurschmanna 1 tol. 4 nov, gr., list dramatické\nspisovatelky 1 áž 2 nov., gr. list Mendelssohna\n12 tol. 6 nov. gr., list Paganiniho 2 tol. lnov.\ngr., list zpěvkyně J.Pastové 2l/atol., list Ade-\nlaidy Ristonové 1 !/2 tol., zpěvkyně Sontagové\n(Rossi) 1 tol. 4 nov. gr., list Spontiniho 20\nnov. gr.: list Karla Marie Webra 4 tol. 1 nov. gr."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[161]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.1", "texte": "Ludevít Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n(Pokračování.)\nProskoumáme-li píseň tuto též z esthetického stanoviska,\nnajdeme i zde věci, které dokazují, že pan skladatel význam-\nnost těchto pádných, nejenom kováře Čecha, nýbrž i Čecha\nstatného vůbec karakterisujících slov dostatečně nepromyslil.\nDejme tomu, žeby unisona nestávalo; čím by se bylo nápo-\ntom žádoucné ráznosti docílilo? D-raol-téninou jistě ne, neb\nbyla by se stala hudba bez unisona poměrně k textu v celku\nměkkou a beze slov by se též dobře hodila za smutečný po-\nchod. Nej větší důraz spočívá ve slovech „tu rána na ránu\nco hrom dopadáu a jmenovitě slovo „hrom\" žádá nejenom\nnejvyšší tón melodie, ale i nějakým karakteristickým akkordem\nzvýšený výraz, což však skladatel nepojmu! a velmi slabě\nvyjádřil. Připadá totiž slovo „hrom\" na H-rnoi trojzvuk. kte-\nrému již sám o sobě mdlý terckvartakord předchází. Když\njiž nebyla ráznější harmonie při ruce, proč nepoložil sklada-\ntel místo ais fis (v 9. taktu str. 4) a na slovo hrom nej-\nvyšší tén ha nevedl napotom nápěv dolů? na př.\nv*\nSřastnou myšlénkou musím nazvali, že refrain „u nás\"\njde „ráz na ráz,44 jaksi překvapujíc v D-dur vystoupí a takto\ncelé písni živosti dodá. Avšak myslíme, že se nepřekvapu-\njeme, tvrdíce, že se nám zdá celý refrain míti ráz cizí: hu-\ndebníci, kteří Lortzinga, Marschnera a j. v. znají, jistě nám\npřisvědčí. Nápěv držán jest v celku v barytonové poloze a\nvyžaduje objem více jak 1J oktávy, a sice od velkého A až\ndo jednou čárkovaného F ; staví tedy na zpěváka nevšední\nobjem hlasu, nemá-li dolení poloha mělce zníti.\nTolik jest jisto, ze skladatel význam textu hudbou\npatřičně nedosáhl a můžeme směle tvrditi, že kromě re-\nfrainu jest celá tato píseň laikovi nepřístupná, to jest (budiž\nnám rozuměno), by se provedla jak patřičně, nebof vyzpívati\nse dá leccos, ale jak ?!\n2- Dvě písně vlastenecké.\na) „Naše vlast ve světě jediná.\" (Slova od Fr. L. Riegra.)\nHned z počátku v úvodu pohřešujeme správnost vedení\nhlasů a jmenovitě první tři takty zdají se nám býti tak cha-\ntrné, že je za chybu tisku považovali musíme. Co do nápěvu,\njest sice zpěvný, ale docela obyčejný a první dva takty jsou\npravý opis Pivodovy písně „Slovan Čech.\" Větu melodickou\nv taktech 3., 4., 5.a 6. na str. 4♦ použil skladatel též pro\nslova „řeky v lučných dolinách atd.\" a poněvadž se nejenom\nvýznamu, alebrž také prosodii slov příčí, jest zde toto opa-\nkování tím více nemístné, anto řečená myšlénka 3krát před-\nvedena jest a již v běhu jediné sloky posluchače unaví, jsouc\npříliš jednotvárná. V dohře, která opět na lehké době končí\na skorém rozvláčná jest, pohřešujeme harmonické spojení\nmezi takty 3.a 4. na poslední řádce a sice za tou příčinou,\njelikož zde sextakord f—a—d vynechán jest.\nb) „Naše/' (Slova od Hálka.).\nVedle Kovářské jest nejoblíbenější mezi Procházkovými\nskladbami píseň „Naše/ více však pro svá rázná slova nežli\npro důkladnou a ráznou hudbu. Vyzývavý a v zápalu slo-\nžený text, který se zde ve všech čtyřech slokách jeví, ne-\nmůže se plačtivým způsobem přednášet, neb sama slova praví:\n„Již neplač, nelkej národe,\" tedy ne „Plač a naříkej národe.\"\n| Nepřiměřené jest tedy vésti melodii v diatonickém postupu, jak\nse hned z počátku písně děje, neb se zpěvákovi tímto způ-\nsobem nedá patřičného výrazu docíliti. Co se prosodie týká,\njest v této písni tolik vad, že bychom naposled vše zavrh-\nnouti museli, chtějíce jednu každou opravili. Příslovky „již,\nted\" atd. zůstanou vždy bez přízvuku a že se toho zákona\nzde nešetří, vidíme již s počátku píšně, kde se tyto na těžké\ndobě nacházejí. První díl písně této jest v F-inol-tónině a\nv § taktu držán, refrain právě jako u Kovářské v stejnojmené\ntvrdé tónině a sice v f taktu. Začáteční motiv refrainu jest\nupomínka na známý kvapík „Nun beschliesst den Balla z\noperettky „Orfeus\" od Offenbacha a nemůžeme pochopit,\nkterak se p. skladateli tato reminiscence do péra vlouditi\nmohla. Co se harmonické správnosti dotýče, jen dvě místa\njsou poněkud kritická a nebudiž nám co pedantství vyklá-\ndáno, že se o nich zmiňujeme. Jest to totiž chybné spojeni\ntrojzvuků C-dur u Des-dur v dohře str. 5. od 9—lo taktu,\njelikož zde pokračování hlasu v kvintách a oktávy C-Des"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.2", "texte": "kryje ; ostatně víme se pamatovat, že ve *šech theoretických,\ndílech o harmonii žák na závadné spojování trojzvuků pá-\ntého a šestého slupne v obou tóninách obzvláště pozorná se\n•činí a jest jistě vytknutí toto na svém místě. Konečně podo-\ntýkáme, že skladba tato , když se sama o sobě, tedy beze\nslov posuzuje, v skutku mnoho dobrého do sebe má, textu\nvšak přiměřena není, jelikož hudba docela jinam nežli text\nsměřuje. (Pokračování.)\n\nObrana tažného pozounku.\nPodává Václav Proška.\n(Pokračování.)\nPo dnes ještě vytasí se kraj i Praha mnohým do-\nbrým hudebníkem na tažnou pozounu, který rodopis svůj ze\nsamých proslulých pozounníků až do pozdního kolena vykáže,\na jen pro nával dotíravé novoty mimovolně odpočívá.\nTak by snad po vůli pana J. B-ého měl také pozounek\nažný odpočívati ve říši starého haraburdí v dlouhém spánku\na pouhém snění o předešlé slávě, k níž jej ani hlas andělův\nz mrtvých nevzkřísí?\nTu mi napadá, že před onou chvílí osudnou asi v do-\nbrém přátelství státi musí anděl s naším pozounkem; neboť\npochopili nemohu, žehy asi na pozounu ventilovou kadenci\npřednášel, chtě člověčenstvo k novému životu vzkřísiti. Jaká\nto směs! Mnohá tanečnice a mnohý panáček by ovšem vy-\nskočil z rumu neparfumovaného, ale poctivý muzikář procitl\nby snad, avšak vzdychnuv, že hlas pozounku andělského jej\nku slávě věčné ještě nevolá, obrátil by se na druhou stranu\na spal by zase dále od repetice.\nNa krátce jen spočíval tažný pozounek a skvělá bu-\ndoucnost počíná mu svítati na obzoru hudebním; neboť již\ndříve a tím více za posledních časů reformy přicházela hudba\nku přesvědčenosti, že není systemem ani vědou, nýbrž vol-\nným se pohybováním lyrikou: že se stává citem a citem\nže zůstává.\nMožno tedy mysliti, že by tomuto přesvědčení vyho-\nvěla pozouna s ventilou spíše nežli pozounek tažný, v němž\n(jak výše řečeno) jedině pravý karakter znělosti vězí?\nJen nadvládající převaha ve výjevu tvoří pojem v po-\nvaze, která, ač má-li se zřejmě jevili, ve svých hlavních\ntazích jasná býti musí. Což hlavnějšího hledati dlužno v ná-\nstrojích v pozounech nežli původně krásný tón po-\nzounku tažného ? Tu medle přestává býii náhled domněn-\nkou a stává se povinným uznáním.\nMěl by snad zkušený a pravdou krasovědeckou ozbro-\njený skladatel aneb vůbec dobrý hudebník na nevyvratnou\ntuto výhodu zapomenouli k vůli ventile, nížto lze pohodl-\nněji ač zcela materiální tón urobit ?\nVždyť jsem již pravil, že jsme měli starých pozounní-\nků, kteří pohodlně beze vší obtíže, jistě a lehce troubiti\nznali na pozounku tažném, a dokládám, že by i ti novější\noněch přikladu pilni jsouce svou dovedností jak na po-\nzounku s ventilou taktéž bez ventily na rovně státi mohli,\nkdyby „spojenou silou vůli měli nerozbornou.\" <\nSlyšeli jsme virtuosa Bóhrna z Drážďan, co před ne-\ndávnem ve svých koncertech na pražském divadle k ustrnutí\nznamenitou bravouru osvědčil, na pozounek tažný (jemuž roz-\nhodně přednost dával, ač i výborný byl ventilisla), přesvěd-\nčili jsme se o všech tuto sečítaných vlastnostech neoceni-\ntelných a poznali, že i nástroj náš v pravých rukou také\nrychle předepsané šestnácterky zpívali umí: také rychle\na tedy více než žádáme a více než je zapotřebí.\nÚkon tažného pozounku a pozouny vůbec soustředěn\nje v orkeslru, a dobře se činí na tom, pakli se mu nepříliš\nrychlé pohybování předpisuje, mírné tempo svěřuje a hlavně\npoznává, že ty i ostatní rozmanité druhy nástrojů uspůsobi-\nlostí a zvučnosti svou zároveň ve specielním poměru stojí\nku hlavním živlům hudby: k melodii, harmonii a rhytma. Že\ntýž úkon pozounku nesahá směle do práv samostatných pro-\ndukcí, jako že inu dokonce potřebí není na samostatnosti své\nzkracováno býti, vizme velké mistry a zkušenost.\nMáme nezřídké přesvědčení o tom, že se tažného po-\nzounku již na mnoze užívá. Právě jsme se také dověděli,\nže nebožtík Rotterdamský kapelník, náš proslulý Frant. Škroup\ntamtéž použití tažného pozounku jadrně schválil, a jej pro\nty a ony ctnosti značně před ventilovým vyznamenával. Vším\nprávem z podstatných příčin! Vždyť i celému světu známý\nLiszt k vůli pravému výsledku svých skladeb vozí sebou zvlášt-\nního vycvičeného pozounníka na tažný pozounek, aby věci\nsamé a aesthetickým požadavkům svým spravedlivě dostál.\nNeslušelo by se, abychom u nás až poslední byli, aneb\ndokonce zaplašitp se dali z role krasovědecké pravdy panem\ndopisovatelem J. B—ým !\nPravím, abychom se chopili opět tažného pozoun-\nku, zaváděli jej ve svých čackých orkestrech a novou\nchutí pěstovali nástroj, jemuž po tak drahný věk jmeno-\nvitě „Musica sacra\" hlavní část velebnosti své do rukou\nvložila.\n(Dokončení.)\n\nVévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování.)\n11. výstup.\nMěstská honorace. Předešlí bez Kačenky.\nVseteěka (vstříc příchozím). Pěkně vítám, pánové, pékně\nvítám. Slunce blaha vyšlo nad námi! Požehnané je naše\nměsto !\nHonorace (mezi sebou). Velmi jsme potěšeni. Vzácná\nčest! Jsme velmi dychtiví. s Neřekli jsme to, že k něčemu\nzvláštnímu zrozeni jsme.\nVálek. Račte se posadit, pánové.\nFoukal. Sans génei sans géne! (ukazujíc na druhou\nsvětnici.) Zde jsme jako doma.\nHospodský. Přešťastný kapoun (zpamatuje se a udeří\nse přes ústa). Ano tak! chtěl jsem říci: Přeštastný vévoda\nz Krumlova! (k hunoracím) Víte-li pak již, že se jmenuji ode\ndneška u „Vévody z Krumlova?\"\nHonorace (jako dříve). Ah! výborně! My gratulujem!\nNáš kapoun jest celý diplomat."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.3", "texte": "Hospodský. Děkuju! děkuju!\nPrvní z honorace. Jeho Výsost již vstala ?\nMikula. Co jste pravil ?\nDruhý z honorace (Mikulovi do ucha). Jestli Jeho Vý-\nsost již vstala ?\nMikula. Aha! To se rozumí, avšak to je výminka;\nnebo chce zase dále cestovat. Jinak nevstává před 11 hodinou.\nPrvní z honorace. Jak to?\nMikula. To jest tak způsob vysokých a nejvyšších vrch-\nností, což jmenují čínským slovem: etiketta.\nVálek. Zcela dobře, čím vznešenější vrchnost, tím\npozději vylézá z postelí.\nMikula (držel ruku na ucífu, aby Válkovi lépe poroz-\numěl)). Ano ! Tak vstává na př. svobodný pán z „vonw o 8.\nhodině, baron o 9té, hrabě o 10té, vévoda o 11té hodině.\nPrvní z honorace. No a kdy vstává král?\nMikula. Co jste (zpamatuje se) ano král!\nPočkejte trochu král\nFoukaL Králové, můj milý Mikulo, ani nevstávají.\nVšichni mezi sebou. Ah! Tak je tomu! Foukal je\nhned hotov.\n\\ %\nMikula. Co jste pravil?\n12. výstup.\nCizinec. Předešlí.\nCizinec (Vstoupí do šenkovny). Yoilá ! Já mám apetit!\nVšetečka (k honoracím). Jeho Výsost, kuráž! (volá)\nVivat!\nVšichni. (Klobouky a šátky točíce.) Vivat!\nCizinec (podiven še ohlíží). Zvláštní to mravy v této\nkrajině. Zdá se mi, že se zde máchá kloboukem, než se\nsedne ke stolu ! No budiž! (Máchne kloboukem a zvolá)\nVivat!\nVšichni (jako drive). Hurá! hurá!\nFoukal. To je výborná látka pro můj týdenník (vytá-\nhne svou zápisku).\nCizinec. Vivat! Hurá !\nFoukaL Vivat! Poznamenám to co číslo druhé.\nVšetečka (nemůže dále svou netrpělivost přemoci, volá\nze dveří) Zatrubte! Zatrubte!\nCizinec. Kde pak je polívka ?\nVšetečka (který honoracím něco šeptal). Vivat!\nVšichni. Vivat!\n(Za jevištěm spustí špatná hudba, v níž trubky zvláště křiklavě\nvynikají: „Aj můj milý Augustin, domů tě nepustím.\" atd.)\nPrvní z honorací. Pozor, pozor!\nFoukaL Co se stalo ?\n%vní z honorací. Právě se pan vévoda zatahal za\nlímec.\nFoukaL Zatahal ? Zaznamenám si to.\nCizinec (k Mikulovi). Ah!v Snad se slaví narozeniny,\nje-li pravda ?\nMikula (v poníženém postavení vyjeven, drží ruku vzhůru,\nnebo neopovažuje se je k uchu položit). Co jste ráčil říci?\nCizinec (potažně na hudbu). To není k vydržení, tato\nkočičina nezadá alespoň nižehož tomu kyselému vínu.\nVšetečka (k ostatním). Ted budu držet řeč. Dejte po-\nzor (přiblíží se k cizinci). Srdce jsou rozjařena v jásání\nvivat! Stala se čest požehnání, radost a štěstí at\nv\nžije Čechie (s pláčem). Srdce Evťopy. Vzácní vévodové!\n(vytáhne šátek, utírá si oči.) Račte prominout toto dojmutí.\nCizinec (který se často ohlíží). Věru se mi zdá, že sním\no podivné události. Měl bych snad horečku?\n(Za jevištěm voláno: Vivat! At žije!)\nFoukat (poníženě se přiblíží k cizinci). Poslyšte hlas\nšťastného lidu ? Žádá si\nCizinec (čerstvě praví) jisti a nic více. Ajá bych my-\nslil, abysme mu předešli dobrým příkladem. Nemyslíte také ?\nJá mám čertovský hlad.\nFoukal (opakuje) hlad ! (s jásáním). Hlad ! Zazname-\nnám si to.\n(Pokračování.)\n\nStručný nástin pěstováni hudby\nv Čechách\nza času Rudolfa II. až do XIX. století\n\n(Dokončení.)\nMimo jiné jmenuje dotčený „Jahrbuch\" hraběte Kri-\nstiána Clama, u něhož se často hudba odbývala, pak zem-\nského podkomořího, svobodného pana z Hennetů, jehožto vkus\njmenovitě k houslím a vokální hudbě lnul, jenž každý týden\nkvartetta uspořádal a přitom sám na housle mistrovský hrál;\ndále jmenuje appelačního přednostu hraběte Šporka, jenž při\ntýhodných kvartetfcech hraním na cello velmi se vyznamenal,\npak hraběte Bedřicha Nostice a Jana Pachtu a konečně hra-\nběcí Sweertsův důrn.\nCo zvláštní příznivce a podporovatele hudebního umění\nuvádí dotčený „Jahrbuch\" četné osoby: hraběte Kristiána\nClam-Galase, knížete Josefa Lobkovice, hraběte Bedřicha No-\nstice a Jana Pachtu. Co výkonní dillctanti vynikali mimo\nsvrchu jmenované kníže Y. Auersberg, hraběnky Chamarée\n(roz. Dobřenské), Louisa Desfoursová, Josefína, baronka Do-\nbřenská; hraběnka Josefína Clary, Schliková (roz. hraběnka\nNosticova), hrabata: František Hartig, Fr. Klebelsberg, Filip\nKolovrat. Z toho patrně vysvitá, s jakou láskou a horlivostí\nse hudba u šlechty v Čechách a ve vzdělaných kruzích pě-\nstovala.\nNicméně byly již r. 1796 velké k veřejným produkcím\nustanovené orkestry v Praze jen slabě obsazeny, snad právě\nproto, poněvadž domácí kapely (jak dlouho u vrchností dr-\nžány byly), klášterní a kostelní kůry- velké množství talentů\npohltily. Kostelních kůrů bylo tenkráte 19 a sice : u sv.\nVíta, u Křížovníků, v Týně, na Strahově, v Emanzích,\nu sv. Mikuláše, u sv. Jindřicha, u sv. Štěpána, u sv.\nVojtěcha, u Marie Sněžně, u Trojice, u sv. Petra, u sv.\nHaštala, u sv. Jakuba, u sv. Jiljího, u sv. Tomáše, Marie\nVítězně, Marie Loretánské a v chrámě na Vyšehradě.\nOperní orkestr stavovského divadla sestával z 3 houslí\n(prim), z 4 (second), z 2 viol, 1 cella a 2 kontrabassů, 2\nflét, 2 hobojů, 2 klarinettů, 2 fagottů, 2 Jesnic, polnic a\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.4", "texte": "bubnů. Pozaunisté nebyli engažováni, nýbrž dle potřeby pro\njednotlivé produkce dožádáni. Tyto co do množství velmi skromné\nsíly byly ale velmi dobře cvičeny a routinovaný bylyf však\ns to, při prvním provedení Don Juana (4. listop. 1787) ou-\nverturu, jejížto poslední hlasy tlustě posypátkem jsouce po-\nkryty okolo 48 hod. do orkestru přinešeny byly, a prima\nvista tak přednésti, že Mozart sám se tomu divil. „Několik\nnot,\" pravil, „padlo pod pulpit; avšak celek šel přec dobře!\"\nJeště méně obsazen byl orkestr u „německého divadla,\"\nmělf jen 2 housle (prim), 3 housle (second), mezi foukaci\nchyběli fagotisté. Nicméně obsazen byl orkestr u tak zva-\nného „vlasteneckého divadla na kapucínském náměstíu\n(ve vyzdviženém konventu, kde nyní c. k. celnice jest. Před-\nstavení odbývala od 4 hodin až do hod. večer). Orkestr\njeho sestával z 1 houslí (prim), z 2 houslí (second), z 2\nbráěů, z 1 cella, 1 kontrabassu z dřevěných dechových ná-\nstrojů, z lesnic, polnic a bubnů. K tabulní a taneční kudbě\npočaly se, když se domácí kapely rozpouštěly, vojenské sbory\nbráti. Zvlášť byla hudba dělostřelectva oblíbena.\nPřehlédneme-li stav tehdejšího pěstování hudby v Če-\nchách, jak jsme ho na základě současných a hodnověrných\npramenů ve zběžných obrysech vylíčili se pokusili, snadno\npoznáme, že se v skutku stávající dobré síly mnohonásobně\nroztříštily a pak opět ve malé hudební sbory soustředily, z\nnichžto nemožno bylo dosáhnouti uměleckého života ve většl\nmíře; napotom že vzdělávání čerstvých sil napolo náhodě\nsvěřeno bylo. Kdyby se byly zevnější okolnosti jen trochu\nnepříznivě změnily, byla by rychle hudba klesla. Ato se\ntaké stalo.\nKu konci 18. století pozvedla se Francie a rozžehla\nválečný plamen v celé Evropě, při němžto se umění hudeb-\nnímu nedařilo. Hudba v Praze klesala víc a více, až pak\nr. 1808 tak daleko to přišlo, že téměř nemožno bylo úplný\norkestr y Praze sestaviti aneb při úplném orkestru jednotlivé\nnástroje dostatečně obsadili.\nNedostatek na dobré hudebníky odstranil se na dobro\nzaložením konservatoria r. 1810 v Praze.\n\nA. A. V.\n\nZ Londyna.\n(Dop. původní.)\n(Rakouské hudební stroje dechové na výstavě Lon-\ndýnské, české pak zvlášť.)\nIII.\nKdyž pozorovatel pilně a usilovně všecka zřídla jednot-\nlivých předmětů s každého stanoviska vyčerpati hodlá, mimo-\nchodem se mu všelijaké výstupy všeho druhu, syěení a hem-\nžení lidstva, šťouchaní a odstrkování v to míchá, tu věru po\nněkolikahodinném pozorování a zapisování odloží s chutí tužku\na poznámku a obrátí se docela k jiným výrobkům, by čas,\nkterý v Londýně v skutku drahý jest, zbytečně nepromrhal\na oko i duši občerstvil.\nTak učinili jsme i my a stoupavše po schodech na gal-\nlerie, vedrali jsme se konečně do obrazárny, bychom na ne-\nštěstí vyjdouce z ní opět vrazili na stroje, však ale francouz-\nské. Co ted, z výstavy odejít je brzo, kamž jinam se obra-\ntit, chybí přítel neb okamžitá vědomost a příhodná chvíle, i\nnezbylo ničehož než osudem přivedené stroje opět zkoumatí.\nTu nejdříve spatříme ve skříni dosti velké a prostranné\nfirmu Alfonse Saxe z Paříže, bratra to věhlasného Adolfa\nSaxe, který vystavil, jak sečísti možno bylo, 38 kusů nástro-\njů, ponejvíce mosazných, a mezi nimi korný tak skroucené,\nže podoba jejich byla více velikého preclíku, než korný;\ntrubice na sebe tak připevněné, že by lehko takovým stro-\njem přes střechu házet mohl, aniž by kousek z něho odpad-\nnul, věru krásný to vynález, který v Paříži nicméně paten-\ntován jest. Když člověk v tomto udivení na tyto stroje hledí\na mimochodem zvýše oči před sebe sklopí, zdá se mu, že\nněkam co lovec do pralesů zabloudil, s takou trubkou, která\ndo pralesů vhodná by být mohla, a to tím spíše, spatře před\nsebou, jak tigr rozsápaný do uhoněné oběti své drápy vtíná\na zuby v tělo zakusuje, a tento muž, myslí prý také, že\nprvním nástrojářem jest ve Francii. Obraťme se po galerii\nřadou dále, jak se nám stroje zrovna nahodí, a najdeme opět\nv jednom oddělení vícero skříní stejné výšky pro hloubky,\npodle sebe na zdi upevněné, nad nimi firmy s medailiemi na-\nznačené. První firma Barbier á Paris, vystavil ohromnou sílu\npřekrásných lístků jinak jazýčků, ku klarinetům všelikého\ndruhu, které na první pohled zdání vnucují, že nemožno ta-\nkové maličkosti v té kráse vystavit. Breton á Paris vysta-\nvil 2 flétny ze zeleného skla, pak flétny a klarinety z ebeno-\nvého dřeva, hubičky skleněné ku klarinetům, ba i nátrubky\nskleněné k dechovým strojům. Lot z Paříže pak 6 flét ko-\nvových s postříbřenými a pozlacenými klapkami, v největší\nnádheře dle Bohmova způsobu, k tomu pak pikoly a j.\nBuffet pak z Paříže obral sobě vystaviti nejen více\nkovových flét v způsobu Lotově, nýbrž i vícero klarinetu,\npikol, bassových klarinetů a fagotů velmi elegantního druhu.\nObraťme oči v prav© a zhlédnern firmu Triebert & Comp.\ná Paris v tomto odvětví t. j. fagotech a hobojech nejslavněj-\nšího zhotovitele ve Francii, který vystaviv nejnovějšího druhu\nhobojů, fagotů, stříbrné trubičky ku klarinetům, jazýčky ku\nklarinetům, hobojům a fagotům strojky, podal nám nad míru\npěkný přehled, co člověk pilný dovésti může, a litovati nám\npouze, že jsme nemohli posoudit dokonalost strojů těchto.\nBuffet-Crampon z Paříže vystavil opět vícero flét, ho-\nbojů, fagotů, pikol a klarinetů bassových z černého i žlutého\ndřeva, velmi pěkného druhu.\nGodfroy z Paříže vystavil 5 flét z kovů, 6 z černého\ndřeva, mimo to pikoly a j. elegantně zhotovené věci, Labage\nv Paříži pak vícero kovových strojů dechových dlouhé stav-\nby, a mezi nimi snižcové pozouny všeho druhu prostředně\nvyvedené.\nHenri <fc Martin v Paříži dosti dobrých žesťových strojů\na nyní spatřujeme prvního nástrojáře z Paříže, který snad\nneměl kdy, aneb bídného zástupce svého, jenž opomenul v\npolovici června stroje z papíru vybalit a ve skříni tam sto-\njící vyvěsit; tento zhotovitel sluje David. Po něm následuje\nLecomte <fc Sili z Paříže, který opět hromadu strojů dosti do-\nbrých, jak se zdálo, vystavil, hned podle ' něho stojí skříně\npáně Antoni Karthaus s vícero stroji žestovými, mezi nimi i"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.5", "texte": "postříbřené, pak přijde Husson, Ruthod Thibouvill as s ÍOU\nkusy strojů dřevěných i žesfových, jak vidět dosti dobře\nzhotovených, kterýmžto vystavovatelem galerie tohoto druhu\nstrojů vyčerpána jest, bychom však ve Francii úplně hotovi\nbyli, sejdern s galerie a pustíme se do dvora francouzského\ns Zollvereinem hraničícím, kde stojí Sax a Goutrot. Jakmile\ndo prostory této vstoupíme, mimovolně nám napadne, což pak\nfortuna všude s panem Ad. Saxem dlí? že opět jako v Pa-\nříži na svou skříni 4 až 5 sáhů velkou až 3 sáhy vysokou,\nv kulaté formě stavenou, takřka první místo obdržel? Ra-\nkouským vystavovatelům dávali na střevíce místa a pak ještě\nuzmuli, Sax a Gautrot dostanou také místo, že první, as\ntohoto kulatého paláců ku 200 strojů přes ně vystaviti může.\nmaje v místnosti té ještě kancelář pro svého knihovního,\nGautrot pak < bdržev as J, vystavil strojů méně, ale zbývá mu\nještě dosti místa pro malý stolek, stolici a průchod mezi\nstroji a ještě nebyl Sax spokojen, odůvodňuje, že nemá do-\nstatečného světla ve skříni své, i dal vyndati všechny stroje\na na kvap zadělati skla do stropu své klece; na čehož ovšem\naranžéři francouzští zabedňováním stěn naproti celní jednotě\nvinu nesou.\nPohlédněme do této ohromné klece p. Saxa dříve, než\nvyklidí stroje, bychom poznali stroj z mosaze zhotovený v\ndélce 2 sáhů, mající otvor nejméně 3 střevíců v průměru a\nod něho Irubu as 2 stř. širokou od otvoru k prvnímu ohybu\nkuželovitě se táhnoucí, na stranách pak připevněné 4 kruhy,\npotřebné, snad aby jej 4 osoby nosit mohly.\nPostavíte-li se z rána s lačným žaludkem před tento\nstroj, jistě že vás mdloba a hrůza pojme nad domýšleným\nlibozvukem stroje tohoto; pomyslíte-li si k tomu, že prý p.\nSax parostroj zhotovit nechal, by do nástroje foukal, který ku\npotěšení společnosti a lidu dohotoven není snad proto, že by\nzvukem jeho výstava jako Jericho se zbořila a tak spíš ku\nzábavě a obdivování, konec učiněn nebyl.\nTento velikán p. Sax co do množství strojů, vynálezce\ntak zvaných Saxofonů, na které sám také velmi pěkně a běžně\npískali umí, obětoval prý na dovoz a j. výlohy 6000, nástrojů\npak zaslal v ceně přes 8000 franků a přede mu nebylo možno\ntenkráte s jakousi nadobyčejnou novotou vystoupiti. Gautrot\nvšak v porovnání jeho velké továrny si velmi mírně počínal\na jeho stroje všeho druhu, dřevěné, dechové i žesfové, stru-\nnové i bubny, byly v každém ohledu dosti slušně zastoupeny.\nSpočítáme-li stroje těchto 2 vystavitelů, seznáme, že vysta-\nvili dohromady aspoň 3krát tolik, co všickni vystavovatelé z\nRakous i Čech, a z toho seznati možná, jaká váha ve Fran-\noii na toto odvětví se klade.\n\nLemaure.\nVýjev ze života.\n(Pokračování.)\n„To bude velkolepé,\" pravil markýz Bouffleurs, „král\ndoufá, že markýzku překvapí a jí tím velkou radost způsobí!\nInu, jen když se nic v cestu nevloží; za žádnou cenu ne-\nchtěl bych být osobou, která by slavnost pokazila; Ludvík XV.\nbyl by rozhořčen a bezuzdná by byla jeho vášeň; více bylo\nby se ale strachovali před paní z Pompadouru.\"\n„Strachovali? Směšné'* pohodila zpěvkyně, ura-\nžena důležitostí, která se markýzce přičítala.\n„Nehřešte, muso zpěvu,-' odpověděl vicomte Decares,\n„ani za poklady Indie nechtěl bych zlost všemohoucí na se\npřivolali.'*\n„A já se osmělím bez váhání,** hovořila krásná Le-\nmaure odporem pobouřena, „a na důkaz toho nebudu dnes\nvečer zpívali, aniž se dám za tou příčinou u dvora omluviti.'*\nPo těchto slovech hodila sebou do an druzí\nsvoje překvapení aneb pochybování nad touto odvážlivostí\nrozličnými slovy na jevo dávali; ale zpěvkyně stála na svém,\ndílem již z hrdosti, ačkoli v myšlénkách takového přenáhlení\nsnad pykala. Ale slovo bylo dané a ona mu dostála, ačko-\nliv všichni se vynasnažili vymluvili jí to a ji zaklínali, aby se\njinak rozhodla; nadarmo; pánové se rozloučili, aby se co\nhosté koncertu skvostně oblékli, a půvabná odpůrkyně opako-\nvala svou přísahu, že dnes nebude zpívat!, nechf se stane\nco chce.\nCo den jasně zářily sály královského paláců, v nichž\nšlechta říše zlatem a šperky ozdobena, se procházela dalo\nse znamení ku počátku koncertu. Předehra byla skončena,\norkestr sám sebe předčil, posluchači tleskali, jenom kapelník\nstál, chvěje se v předsíni, sem tam přebíhal a naslouchal ra-\nchocení vozů, neb třetí číslo koncertu byla arie líbezné Le-\nmaure, která se ješté nebyla dostavila. Sledovala dlouhá pře-\nstávka, arie měla započiti, markýzka jevila netrpělivost, Lud-\nvík XV. dal svou nelibost o takovém prodloužení hlasitě na\njevo v tom vstoupil kapelník a ohlásil onemocnění zpěvkyně.\nKoncert byl pokažen, scházela koruna, večer byl ztra-\ncen, paní z Pompadouru byla v špatném rozmaru, král se\nmračil a proto nesměl celý dvůr radosti se oddati slovem\nslečna Lemaure si tajně radostí mnula ruce.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.6", "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z čech a Moravy.\nH-.\nZ Kolína nad Labem. (Zpěvácký\nspolek. Volba nového výboru.\nHudební a de klama torní aka-\ndemie. Sokol.) Žije, žije pěvců spo-\nlek, bude žiti pokud bratři svorně k\nsobě státi budete! V čísle 18. tohoto ča-\nsopisu zmínka se děje o našem spolku\npěveckém, že znovu ze své ospalosti po-\nvstal. Jest tomu tak. Všecky ukolébace\npán Bůh naprav, za to ale buditele věcí\nnárodních pozdrav. V sezení dne 31. května\nodbývaném zvolen nový výbor spolkový.\nZa ředitele zvolen jednohlasně zase náš\nvýtečný pěvec p. Eduard Morstat, spolu\npřevzal na sebe řízení zpěvu. Za výbory\nzvoleni pp. Fr. Skalický a Jos. Že-\nlezný, za jednatele p. Jos. Fáfl a za po-\nkladníka p. Jos. Březina. Jak tito páni\nse o věc zasadí a zdaž a jak úkolu svému\ndostojí ukáže nám budoucnost. Nuže\ndoufejme to nejlepší. Na všelikých rýpa-\nlech u nás nechybí; což ale koukol iv\nté nejlepší zahrádce. Vůbec jsme pohře-\nšovali pp. měšťany v zpěv. spolku a\ntož bylo nedobré znamení. Učiněno k nim\nvyzvání, as potěšením slyšíme, že jich\nvícero přistouplo a p. Morstat že pře-\nvzal na se elementární cvičení ve zpěvu.\nMalé, spojené však síly k žádoucímu ve-\ndou cíli! Doufáme, že jak pp. učňové tak\np. učitel v svém záměru vytrvají a spolek\nsesílí. S radostí též přijímáme zprávu, že\nvšickni pp. činní údové ochotně hodiny\npěvecké navštěvují a v nich pilně se cvičí.\nJen statně ku předu a ne do Račic. Na\nden 5. července uspořádal spolek velkou\nhudební a deklamatorní akade-\nmii v divadle. Program se nám líbil.\nOčekávali jsme jen provedení; toto nás\núplně uspokojilo, ne-li překvapilo. 1. čí-\nslo programu vyplnila ouvertura k „Drá-\nteníku\" od Fr. Škroupa. Měla se u nás\ndávat celá zpěvohra, byla nám tato la-\nhůdka hudební dávno a mnohokrát slibo-\nvána i přípravy již se konaly; kdo a proč\nnás o ni připravil, nebudu soudili. Sly-\nšeli jsme aspoň částě z ní a líbily se\nnám velmi* 2. číslo podalo nám „Slav-\nská domovina,44 sbor od Win tra. Sbor\nten vyniká rázem a hodí se dobře pro\nvětší sílu pěvců. Myslím ale, opakuje-li\nse pětkrát, že zpěváky i posluchače unaví.\nV 3. čísle jsme měli slyšet „Perle České\"\nod Ed. Nápravník a. Jelikož teď bý-\nvá lze ty pravé České perle vzácněji\na řidčeji viděti, nebyly také nešťastným\nosudem tyto ohnivou fantasií utvořené perle\nprovedeny. Za to nás překvapil p. K a-\nván, zručný to pianista, třemi kratšími\nskladbami: a) „U kolébky\" od Schul-\nhoffa, b) „Ukolébavka44 od Chopina,\nc) Koncertní polka „Ples rusalek\" od\nFr. Kavána. Nejvíce se líbil poslední kus.\n4. číslo bylo „Utonulá,\" sbor od Kříž-\nkovského. Sbor ten se velmi líbil a\nbyl zdařile proveden. V čísle 5. deklamo-\nvala paní Železná „Ženám Českým\" od\nBoženy Němcové s výrazem. Kýž se o-\nzvala slova deklamatorkyně v srdcích našich\nžen, kýž poznávají úkol svůj a vychovají\nšvarných a ne odrodilých synů vlasti.\nTato deklamace byla vhodná, neboť zajisté\npotřeby též vážným slovem ponaporaenouti\nnaše matičky, aby již od toho cizopásného\nopičení upustily. 6. číslo nám přineslo 2.\na 5. číslo z prvního oddělení zpěvohry\n„Dráte nik \" Pan Morstat, ředitel spolku,\nnám obě čísla v,zorně as citera zapěl, za-\nčež hojným potleskem odměněn. Doprovázení\norkestru bylo slušné. V7. čísle jsme sly-\nšeli a) Píseň sv. Vojtěcha zX. století, b)\nMoravská národní „Mládí a láska.\" c)\nHoro vysoká jsi. Podotknouti musím, aby\nzpěv. spolek nikdy neopomenul nějaké vážné,\nzbožné city vzbuzující číslo (jako ku př.\n„Hospodine pomiluj ny) do progra-\nmu přijmouti. I toto číslo neminulo se\ndobrého výsledku. V 8. čisle nám slečna\nLejhancova zapěla uhlazeně valčík od\nArditiho. 9. číslo bylo deklamace: „Hroby\nPřemyslovců\" od E. Vocela, přednesl pan\nS ch u s t r vážně a významně. Závěrek u-\nčiněn Potpourrim ze slovanských\nnápěvů od Tittla. Při nápěvu „Hej Slo-\nvané\" bouřlivý potlesk. Návštěva byla jak\nobyčejně tak i tentokrát četná. Pp. Kavá-\nnovi, Schustrovi, paní Železné a sl. Lej-\nhancové „Sláva,\" za jejich spoluúčinko-\nvání. Též slavnému spolku a statnému\n„orkestru'* „Sláva\" by co nejdřív zase\nsvou sílu propůjčil. Přípravy na Kunětice\na Poděbrady se od spolku konají as po-\ntěšením slyšíme, že se skoro celý spolek\nv obou slavnostech sucastní. Zajisté utuží\nse svornost a bratrství mezi námi —a té\nmocné pásky je a bude snad nám ještě\nvíce zapotřebí. Mile překvapily nás pla-\nkáty veliké na rozích s provoláním, by\nobčané Kolínští bez rozdílu stavu a nábo-\nženství k mladému „Sokolu\" polabské-\nmu přistoupili. Ano, staňte se občané so-\nkoly ne dle jména ale dle činu. Tužte\nrámě své proti nspříteli zrádnému, za to\nale srdce otevřete bratru svému rodnému.\nProtož provolávám ve jménu mnohých\n„Siávaí4 prozatímnímu výboru Sokolu\nkolínského, Sláva všem mladým, třeba\nještě neopeřeným sokolům. Čas růží při-\nnáší, časem i peří sokolům naroste. Jak\njsme na programu poslední akademie četli,\npřijal náš zpěv. spolek na vyzvání Da-\nlibora čísle 18. jméno Dobroslav.\nSlavte, bratři, slavně slávu Slávňv slav-\nských slavte, co dobré jest, pak bude\ni sláva Vám. Že ~Dobroslavu se „Soko-\nlem\" se nejen snášeti, ale i jeden druhého\npodporovati bude, o tom nepochybujem.\nPřejeme zdaru oboum spolkům z upřímného\nsrdce. Budoucně více.\n\nKronika zpěv. spolků.\nPři otevření občanské besedy v Jičíně\núčinkoval zpěvácký spolek dne 14. čer-\nvence. Program byl následující: 1. Ouver-\ntura z národních písní. 2. Proslov. 3.\n„Na Prahu,\" sbor od J. Picka, složil V. J.\nVeit. 4. „Bohatá nevěsta,\" deklamace pro\ndámu od Fr* Douchy. 5. Besední čtení. 6.\n„Na výsosti hvězdy svítí,\" píseú od B.\nJablonského. 7. Variace pro krídlatec od\nNěmce. 8. Gdě je slavska domovina\" od\nJ. Kukuljeviče, složil Winter. 0. Potpourri\nz národních písní od Babického. Na to\nspolečný zpěv písní: „Tážete se, proč jsem\nSlovan,\" „Kde domov můj.\" Zpěv.\nspolek v Německém Brodě přijal jméno\n„Jason\" a světí dnes svůj prápor. Pro-\ngram jest následující: 0 10. hodině dopo-\nledne bude prápor v divadelních místno-\nstech zpěváckému spolku odevzdán. Za-\npěje se při tom píseň sv. Vojtěšská a sbor\nod Jelena „Nad vlastí hvězda vze-\nšla.\" Napotom se půjde s práporem do\nděkanského chrámu Páně, kdež bude posvě-\ncen. 0 půl 12. hodině bude pak odbý-\nvána zkouška, a odpoledne výlet do „Roz-\nkoše.\" Nato o půl 8. hodině v divadle\nakademie, při nížto též cizí spolky spolu-\núčinkovati budou, v následujícím pořádku :\n1. Proslov. 2. Slavnostní sbor od Josefa\nPfofa, slova od p. Karla Šindeláře. 3.\nDivadelní představení : „Pan Čapek,\" aneb\n„Což pak mne nikdo nezná?\" Veselohra\nv 1 dějství, přeložená z polského od dra.\nFr. Lad. Riegra. 4. „Utonulá,\" sbor od\nKřižko vs kého. 5. Deklamace: „To se\nnesluší.\" 6. „Sem bratří, sem pospěšte,\"\nsbor od Ktick e na. Po akademii následuje\ntaneční zábava.\n\nZ ciziny.\n? Z Vídně. (Beseda. Di-\nvadlo.) Musím se vyznat, že jsem dlou-\nho již s takovým potěšením a vnitřním\nuspokojením vám nepsal jako tenkráte,\npodávaje zprávu o besedě u „Čížka.\" Na-\nbýváme vždy více přesvědčení, že nám\nvídenským Čechoslovanům více pomohou\nk zábavě společné a čilejšímu ruchu mé-\nně hlučné besedy druhu takového, a řídké\nslov. besedy v sále dianském a j. (ačkoliv\nby obě vedle sebe mohly býti.) Čtvero\ndobře volených sborů přednesl vedením\nvýtečného p. Tovacovského zdejší spo-\nlek zpěvácký, jenž navzdor mládí své-\nmu pevnou již půdu míti se zdá. Jak do-\nslýchám, hodlá tento vypsati cenu na nej-\nlepší heslo krátké a řízné. Zpěvu i spol-\nku dostalo se hlučné a zasloužené po-\nchvaly, neméně p, V. Patrčkovi za vý-\nbornýr přednos „Noci\" z „Meče a kalichu\"\nod Vocela. Obecenstvo stopovalo před-\nnos tento i „Posledního hrobaře\" (panem\nJ. Borůvkou, jehož jsem ondy při div."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.7", "texte": "zprávě náhodou jmenovat opomenul, jak\ni p. H. Rosu) s velkou pozorností a dalo\nsvé uspokojení často na jevo. Nu klari-\nnet pískal soío koncertní výtečně p. Tvr-\ndek, clen vojenské kapely, na níž hned\npo prvních zvucích bylo znát, že pozůstá-\nvá vesměs ze synů národu hudby milov-\nného. Byl to dojemný obraz pln poetic-\nnosti, když kapelník p. Th. Svoboda, hrdě\nse vypnuv, takt dával k efektně instru-\nmentovanému „Hej Slované!\" a když mezi\ntím, co turecký buben trefně napodobíioval\nvzdálené rány děl starým hudebníkům bra-\ndáčům slze pohnutí po lících se ronily.\nObecenstvo dost četné bylo očividně velmi\nvelmi uspokojeno a následkem toho roz-\nhostila se milá zábava v shromáždění\ntěžko bylo se loučit. Z poslanců po-\nznali jsme ?en prof. Zeleného, Kostelníka,\nLjubissu a pak Tomana, jenž žádné z na-\nšich zábav byt by byly sebe skromnější,\nnezanedbá! Čistý výnos obnáší více\n80 zl., z nichž asi 20 zl. zl. odpadá na\ndobrovolné příspěvky v prospěch rodiny\nSkřivánkovy u kasy složené. Jak se z\nnejlepších pramenů dozvídám, máme ještě\nběhem tohoto měsíce opět míti české diva-\ndelní představení. Má se dávat „Duch\ncasu\" od Raupacha; a jak se dále mluví,\nuvítáme mezi sebou i „Drateníka\" Skrou-\npova, ale bez zpěvu, jen co veselohru s\nvloženými zpěvy. Též jiné překvapení\nceká nás: podnikavá firma „Foerster a\nBartelmus\" hodlá založili nové kněhku-\npectví slovanské, zvláště české a polské.\nTož se bohdá přece dovoláme pořádného\nkněhkupectví! !\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. Věhlasná herecká, Adelaida\nRistoriova vypsala v Paříži cenu 840 lir\nza nejlepši italskou veselohru. Za soudce\nustanovila Ristoriova jednotu ku povzbu-\nzení dramatického umění ve Florenci.\nFotografie. Italský fotograf Petagna\ndostal od papeže dovolení, podobizny 258\npapežů, jejichžto originalie se ve Vatikánu\nnalézají, fotografií r o z m n o ž i ti.\nHudba. Známý klavírní virtuos a skla-\ndatel Karel Mayer zemřel dne 3. Lipna\nt. r. v Drážďanech. Narodil se v mě-\nstečku v Klausthalu v Německu, prozrazo-\nval již záhy hudební talent, jenž zavdal\nvarhanníku Rohrmannovi příčinu, aby hocha\nklavíru, varhanám a houslím učil. Když\nMayer dospěl, byl k vojsku odveden a pro-\ndělal r. 1812 polní tažení do Rus. Ná-\nhodou übytován byl u jedné vznesené šlech-\ntické rodiny, kdež se svou výtečnou hrou\nna piano tak vyznačil, že rodina tato kroky\nučinila k jeho osvobození od stavu vojen-\nského, což se i poštěstilo. Mayer zůstal\ndlouhý čas u této rodiny a přišel s ní do\nMoskvy, kdež pod Fieldem několik let hudbu\nstudoval. Nato cestoval nějaký cas co vir-\ntuos, vrátil se opět do Moskvy, kdež se\nnejoblíbenějším učitelem hudby stal. Mayer\nnekladl co pianista tak velkou váhu na\nskvělou bravouru, jako na krásný zpěvný\ntón. Tento směr sledoval co skladatel.\nJeho dřívější skladby neprozrazují v celku\ntak vzletuplného ducha, jako vkus u vy-\nnálezu. V posledních skladbách stal se\nmělkým. Opět nové divotvorné\nděti, sestry Julietta (9 let stará) a Julia\n(6 let stará) Delépierreovy, rodilé Fran-\ncouzky, vystoupily dne 3. Lipna v divadle\n„Viktoria\" v Berlíně a zbudili svou podivu-\nhodnou hrou na housle velké sensací. Jme-\nnovitě starší Julietta je geniální děvčátko;\njejí technická zběhlost dosáhla výše, která\nobdivování vzbuzuje. Přednos její je sr-\ndečný a cituplný. U těchto dětí jí vše\npln vděku a půvabu; svěžest a veselost\nzáří z očí jejich a zvyšuje vnady hry jejich.\nCar Russký rozkázal, aby se v Rusí\nuvedlo nové, v jiných zemích již užívané\nladění dle Pařížské normální ladění.\nKníže Galicín chce uspořádat ve prospěch\npohořelou v Petrohradě v sále Hersově v\nPaříži koncert, jejž sám říditi hodlá. Pro-\nvedeny budou toliko skladby ruských skla-\ndatelů.\n\nZ Prahy.\n\nČeská opera dne 10. července. Nebylo\npro nás právě zajímavé poslednímu\nprovozování „Troubadoura44 naslouchati, a\njak se domníváme, byl větší díl obecen-\nstva méně uspokojen, nežli obyčejně. Ob-\nvyklá úsečnost a ráznost orkestrální sou-\nhry zmizela docela, skorém vše odbýváno\nbez žádoucí pilnosti a horlivosti a přichá-\nzelo nám na mysl, že my snad se vším\nuspokojení býti musíme, nám že se jenom\no to jedná, aby se cas od času některá\nitaliáuská neb německá opera „s českým\ntextem44 atsí jaksi provedla a tak počet\npředplatních her vyplněn byl. Hlavní úlo-\nhy přiděleny byly, jak následuje: Hra-\nbě z Luny , p, Veigelt (jakožto host\nod cis. divadla z Varšavy), Leonora, sic.\nzEhren berg u: Azucena, pL Proc há z-\nková, Maurico, p. Lukeš, Fernando,\np. Švarc, 0 sic. z Ehrenhergů, pí. Pro-\ncházkové a p. Lukešovi můžeme se jenom\nchvalně zmíniti; vadila-3i Azuceně tu a tam\nvýřečnost, byl zajisté její způsob zpěvu a\nhry výtečný. P. Švarc zdál se býti o něco\nlepší, nežli v dřívějších představeních, ve\nhře však pohřešovali jsme živost. Bary-\ntonista, p. Veigelt, má dosti silný hlas;\nzneužíval ho však, více křičel, nežli zpí-\nval. Ostatně bylo viděti, že co herec lépe\nna svém místě jest, nežli co zpěvák a\nvysvětlujeme si některé nejisté intonování\nprozatím jenom co příhodu. Slč. Mott-\nlova (Inez) měla velmi nepříjemný osud.\nAčkoliv její úloha sotva 20 taktů obsahu-\nje, nebyla s to v intonaci a rytmu se udr-\nžeti a přivedla zajisté p. kapelníka Mayra\na poměrně i posluchače v trapnou situaci.\nKdyby i tomu tak bylo, že se sl. Gaučova\nroznemohla, proč se nepřidělila úloha tato\nslečně Macháčkové ? A neukázalo se již\npři zkoušce, že slč. Mottlova úloze této\nnedostojí ? Sbory byly poměrně k budově\nnovoměstského divadia slabě obsazeny a\načkoliv vesměs „á la nnisona44 psány jsou,\nnetěšily se ze vždy precizného vyvedení. Tem-\npa byla větším dílem přehnaná. Onehdy\nvyslovily jsme se o panu Lukešovi, že v\núloze Drátěníka nedostižný ideál jest.\nStojíme navzdor opačnému tvrzení ji-\nstého velemoudrého referenta přec na\nsvém výroku podotýkajíce, že jme netvrdili\nnedostižný ideál pro věčné časy\nnýbrž pro nynější dobu, s čímž zaji-\nsté větší část souhlasiti bude. —oe.—\n- Svěcení práporu zpěvá-\nc kého spolku „HJaholu\" odbývalo se\nv neděli dne 13. Lipna na střeleckém ostro-\nvě vzdor počasí nad míru nepříznivému\nvelmi slavným způsobem. Prostranné míst-\nnosti střelnice byly hostmi přeplněny. Pro\nřečníky upraven byl vkusný stan v bar-\nvách slovanských, okrášlený věnci a prá-\npory. Tělocvičný spolek „Sokol\", súčast-\nniv se na bratrský vzájem v slavnosti této\nzastoupen byl mnoha sty údy. V nadře-\nčeném stanu nalézali se matka práporu,\npí. kněžna z Thurn-Taxisň, za ní starosta\n„Hlabolu\" kn. Thurn-Taxis. Na právo\nusadily se kmotry, na Jevo pak kmotrové\npráporu. Před řečniště.n stáli po obou\nstranách Sokolové v malebném kroji svém.\nPo odzpívání dojemného sboru z 18. sto-\nletí oslovil starosta spolku kn. Th. Taxis\nshromáždění, načež zpěvácký spolek před-\nnesl krásný staročeský chorál „Svatý\nVáclave.\" Když byly lahodné zvuky\nzpěvu dozněly , vystoupila matka práporu,\nkněžna z Thurn-Taxisů, a měla k shro-\nmáždění významnou řeč, kteráž hlučným\n„Sláva44 voláním byla přijata. S heslem\n„Láska k zpěvu\" zatloukla pak první hřeb\ndo práporu, což veškeří členové „Hlaholu44\nopako\\ali. Na to předstopili kmotry a\nkmotři a pronesše hesla svá, ostatní hřeby\nzatloukli. Každé jednotlivé heslo bylo od\ncelé zpěvácké společnosti opakováno, bylaf\npak následující: nadšenost, láska k vlasti,\nvroucnost, šlechetnost, osvěta, rovnost,\nbratrství, vytrvalost, ráznost a svoboda.\nPo vykonání tohoto slavného obřadu ujal\nse p. Sladkovský slova, a řečnil velmi vý-\nmluvně o slovanské lípě, která zlobou ne-\npřátel po dva věky hynouc, počíná opět\nutěšeně se zelenati a v netušenou silu\nvzrňstati. Mezi tím odevzdán jest prápor\npraporečníku, jehožto řeči následoval Pro-\ncházkův zboř „Pravý Čech44. Předseda\nspolku oznámil, že se k dnešní slavnosti\ndostavili také zástupcové zpěváckých spol-\nků slánského, chrudimského a hořického,\njakož i že došly telegramy z Chrudimi,\nHory Kutné, Jaroměře a Pardubic. Kaž\ndý telegram uvítán jest bouřlivým „Slá\nva.44 Ku konci měl starosta ještě zavěreča\nřeč, v níž upozornil shromážděné pěvce\nna pravý význam práporu a díky vzdal\nvšem, kdož ve slavnosti té se súčatnil( na-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620720-01.1.8", "texte": "čei hlučně provolána jest „Sláva\" všem\nkmotrám, kmotrům a starostovi. Prá-\npor zhotoven jest z bílého těžkého hedbá-\nví, na jedné straně nese nápis „Hlahol v\nPraze\" na druhé heslo „Hlaholu\" : „zpě-\nvem k srdci, srdcem k vlasti.\" Po\ntakto ukončené slavnosti odebrala se celá\nspolečnost u slavném průvodu k bytu sta-\nrosty kn. Taxise, kdež se prápor uložil.\nMa nábřeží nvítán jest průvod srdečným\n„Slava.\" Společný výlet na odpoledne do\nmalebného údolí svatoprokopského určený,\nnemohl se pro deštivé počasí vykonati, členo-\nvé „Hlabolu\" a „Sokolu\" sešli se tedy na\nvečír opět na střeleckém ostrově ku společné\nzábavě, kteráž u nejveselejším rozmaru\npozdě do noci trvala. Zábava byla zahá-\njena pochodem Hlaholu , jejž k slovům J.\nBoehma v hudbu uvedl Bendi, kterýž\nse opakovati musil. Dále přednášel „Hla-\nhol\" „Dárek z lásky\" a Žití pěvcovo,\" pak\npřekrásné sbory F. A. Vogla „Cikáni,\"\na „Zpěv jinochů.\" Pravá bouře potlesku\na nadšení probudila se však ohnivým uchva-\ncujícím zborem „Naprej* od D. Jeoka,\njenz se po každé opakovati musí, vždy!\nje nám poselstvím od statečných bratří,\nktenz na jihu světa slovanského v bojích\na hrůzách staletých co skály stojí, však\nne, nestojí, letem sokolím ku předu se de-\nrou a zastavu osvěty vysoko vynášejí v\npevných rukou, zpívajíce a bojujíce ne-\nunaveně. Mnohé srdce se tu zachvělo\nbázní a výše vzedmulo rozkoší nad ne-\nvídaným divadlem, jehož světu poskytuje\nhrstka lidu na Černých Skalách, jejž ovšem\nobletuje chrání duch svobody, osvěty a\nvíry. . Sl. Luisia Blažkova zapěla líbez-\nným hlasem jednu z písní králové Alžběty\n(od Vocela, nápěv od F. P i vody), pak\nnárodní písně: „Já mám holubičku„ a\n„Vyletěla holubička ze skalí.\" Sl. Blažko-\nva zpívala tak prostomile, tak pravdivým\ncitem, jak jen Češka milované písně naše\nzazpívati dovede, však zároveíí tak doko-\nnale a něžně, že ty písně sotva nám kdo\nlepe přednese. Sotva utichl hřmotný po-\ntlesk, vystoupil pan Lukeš a zapěl ráz-\nnou „Svoji k svému, páže k páži\" (Slova\nod B. Pešky, hudba od Lud. Procház-\nky)} refrian „svorná mysl, svorný\nduch divy ěiní jako Bůh\", byl opakován\".\nNásledovala směs z národních písní, kte-\nrouž Hlahol výborně přednes!. Pan Přer-\nhof přednesl některé z oblíbených svých\ndeklamovánek, načež ale shromáždění po-\nvstalo a velebnou hymnu „Kde do mov\ninůj\" zapělo. Tím se vlastní zábava skon-\nčila, však zpěvy Sokolů ještě dlouho do\njarné noci se rozléhaly, co apoštolové svor-\nnosti a lásky bratrské -\nCo smí primadonna hráti? Me-\nzi ředitelem divadla p. Thoméra a zpěvač-\nkou Grabingrovou povstala právní ro-\nzepře. Paní Hertschová, roz. Grabingr o-\nva, vzpírala se v Mozartově opeře „Svat-\nba Figarova\" pážete zpívali , anto prý\ntato role stojí pod její důstojností. Soud\nrozhodl ve prospěch paní Hertachové-Gr a-\nbingerové, poněvadž první dramatická\nzpěvačka partii pážete, která jí nepřináleží,\nodepřiti může.\nSI o v ú tný zhotovitel nástro-\njů hudebních p. Červený v Králové\nHradci obdržel na své výborné nástroje de-\nchové v Londýnské světové výstavě me da i- !\nli i; chvalnou zmínku obdrželi p. B o li-\nla ndv Kradlicích ap. J. Stó hr v Praze.\nJ. F. Bořický, rodem z Milína,\njenž r. 1840 Pražskou varhanickou školu ,\nabsolvoval, je nyní učitelem hudby v Lon-\ndýně. Jet tam pravou rukou Rongea, kte-\nrý má v Londýně tak zvané školy „Dět-\nské zahrady,\", kde podle Pestalozziho a\nFrobla malé iA též odrostlejší dítky odcho- \\\nvává.\nZa příčinou nepředvídané\nchoroby jest spoluredaktor „Slavoje\"\np. Kubelka přinucen, odpovědnosti\nredakční se odříci potud, pokud se\nzdravotní poměry jeho nezlepší.\nKlarinetista pan Mráz, jenž\nteprv ctyry leta v Pražském konservato-\ntoriu pod prof. Pisařovicem studoval,\nengažovan jest k opernímu orkestru do\nRotterdamu. Když po 41etém učení žáci\nkonservatoria schopni jsou v operních or-\nkestrách účinkovali, tu nelze jinak my-\nsliti, než že žák tento talentem vynikal a\nvýbornou methodou veden jest.\nNový zpěv. spolek utvořil se\npřed nedávnem v Oustí nad Orlicí, kdež se\ntéž Cecilská jednota hudební nachází. Nový\nspolek cítá 34 výkonných údů a může se\nsměle tvrdit, že za krátký cas spolek na\n50 výkonných údů vzrostl. Na začátku\nzáří vystoupí spolek veřejně.\nPan Jan Bayer, nejslarší cbo-\nralista v chrámu Páně u sv. Petra a Pavla\nna Vyšehradě, byl, jak se Slavoj dovídá,\nod taranějsí kapitoly v běhu minulého mě-\nsíce za ředitele kůru jmenován.\nV dílně Menclově v Karlině\npracuje se právě en relif poprsí zvěčně-\nlého Váceslava Hanky, jenž jest určeno pro\nrodinný dům Hankův v Hořenovsi. Po-\nprsí toto bude z kovové komposice zhoto-\nveno a pokud jsme hotové již části spa-\ntřili, jest to práce bezvadná, výtečná.\n[ podobnost s tváří jest nad míru dobře\nvyvedena dle nejiepší stávající podobizny\nHankovy.\nPan Lev, clen opery v Korutan-\nském divadle ve Vídni, hodlá v brzce\nuspořádati české divadelní představení ve\nVídni k dobročinnému ucelu, což má býti\ni začátkem k divadelním představením, jež\nse po celou letošní zimu ve lhůtách 14\ndenních odbývati mají, a ku kterémuž cíli\njiž i výbor z několika tamních měštanu\nsestoupil, by se věc řádně a důstojně vedla.\nChvatně známý barytoni-\nsta p. Rokytanský, syn znamenitého na-\nšeho rodáka, lékaře to Rokytanského ve\nVídni, dostal od 2 dvorních divadel skvělé\nnabídnuti k engagementu.\nHudební literatura. Od chvalně zná-\nmého skladatele Bedřicha Šim á k a vyšla\nprávě transcripce na českou národní\npíseů „Tece voda tece\" pro piano a vě-\nnována jest hraběnce Eleonoře Kou-\nnicové z Voracic a Paběnic. Skladba\ntato hodí se velmi dobře k besedám, anto\nchová v sobě zajímavých a effektních va-\nriací. Stojí! 66 kr. r. c.\nPrávě vyšel nákladem cinných mu-\nsikálních obchodníků pp. Krisřofa a Kuhé\ntřetí sešit známé sbírky ~Z áb o je,4'\nobsahujíc sbor „Lá sk y touha\" (slova\njod Machácka) od výtečného kapelníka Jo-\nsefa Nesvadby v hlasech a partituře.\nHned první pohlédnutí do partitury pře-\nsvědčí každého, že vážený skladatel velmi\nobratně a přiměřeně pro mužské hlasy píše.\nVedení hlasů je tak přirozené a plynné, že\nnám v tomto ohledu žádného přání ne-\nzbývá. Nápěv je slovům přiměřený, ušlech-\ntilý, a vyjadřuje vše, cožkoliv text poža-\nduje. Zkrátka, sbor tento patří mezi nej-<\nzdařilejší vokální skladby páně Nesvadbovy\na rádi promineme v 4. taktu tu okolnost,\nže skladatel v slově ~tebe\" první slabyku\nza krátkou, druhou však za dlouhou po-\nvažoval. Slavným zpěváckým spolkům za-\njisté vítán bude sbor tento, kterýž při správ-\nném provedení krásný výsledek\nPartitura i hlasy stojí 80 kr. r. c.\n„Hlahol,\" je titul nového po-\nchodu pro mužský sbor (slova od J. H.\nBóhma) od nadějného skladatele Karla\nBendi a, jenž od básníka i skladatele zpě-\nváckému spolku „Hlaholu\" věnován jest.\nOdporucujeme skladbu tuto slavným zpěv.\nspolkům k výletům, k nimž se zvláště hodí.\nStojít u skladatele p. K. Ben d 1 a v Praze\n(v Jirchářích čís. 187—II.) 25 kr., u mu-\nsikalníbo kněhkupce Hoffmanna v Praze\n30 kr. Kdo více exemplářů odebere, tomu\nposkytnuta bude ještě jiná výhoda.\n\nDur a moll.\n\nPsaní umělců a umělkyň. V poslední\ndražbě na rukopisy T. Weigla v Lipsku dne\n2. června byly následující listy umělců a uměl-\nkyň takto zaplaceny. List Jenny Lindové (na\nhlavního intendanta v Berlině) 31/2 tolarů, psaní\nLisztovo 2 nov. groše, lisl kapelníka Himmla\n1 tol. 1 nov. gr., list tanečnice Fanny Elszle-\nrové 1 tol. 5 nov. gr., list skladatele písní F.\nCurschmanna 1 tol. 4 nov, gr., list dramatické\nspisovatelky 1 áž 2 nov., gr. list Mendelssohna\n12 tol. 6 nov. gr., list Paganiniho 2 tol. lnov.\ngr., list zpěvkyně J.Pastové 2l/atol., list Ade-\nlaidy Ristonové 1 !/2 tol., zpěvkyně Sontagové\n(Rossi) 1 tol. 4 nov. gr., list Spontiniho 20\nnov. gr.: list Karla Marie Webra 4 tol. 1 nov. gr."}]}