{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_sha256": "40f0f6d991cdf3b08fd098e7a9cfb900148020f3db0be59efe255a7b8f15d9bd", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/08/01_01/bmtnabd_1862-08-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[169]", "page_fin": "[169]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.1", "titre_corps": "Ludevit Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "titre_sommaire": "Ludevit Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[169]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2634, "texte": "Ludevit Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n(Pokračování.)\n3. Čtvero písní pro jeden hlas s průvodem piana.\n(V Praze u Jos. Šálka.)\nČíslo 1. Píseň Čechů. (Slova od Jahna.)\nŽe nestejnost textu z ohledu začátečních brzy dlouhých,\nbrzy krátkých slabik jednotlivých řádků p. skladateli velkých\nobtíží dělalo a že by lépe bylo, kdyby se nebyly všecky\nsloky pod jeden nápěv přivedly, nedá se upříti. Básník bral\ntotiž ohled na stejný počet slabik, na stejný výměr ale mé-\nně, a následkem toho přijde brzy dlouhá, brzy krátká slabika\nna těžkou dobu, což skladatelově hudbě nemálo vadí. Nápěv\npozůstává hlavně z dvoutaktových rytmů, které pausami od-\nděleny jsouce, s rozdělením textu se neshodují. Vezmeme\nna příklad první dva řádky pro sebe:\n„Minulost slavná hrůzy plná (pausa) se promě-\nnila v dřímotu (pausa) a dějů neúprosná vlna (pausa)\nnás vrhla z bouře v samotu\" (pausa). Tu shledáme,\nže první a třetí pausa smysl a spojení slov ruší. Osmý takt\nnápěvu měl by souhlasit! se čtvrtým, a byl by na ten pád p.\nskladatel' nemusel slabiku tu (od slova „samotu\") celé tři\nčtvrtě táhnouti, což se při vážném pohybu tím hnusněji vy-\njímá a nemotorné jest. Porovnejme k lepšímu přehledu do-\ntýčné takty:\nJak z předešlého vysvítá, bylo v 7. taktu drobným\nrytmem příliš plýtváno a následkem toho nedostalo se pro\n8. t. takt dosti slabik, kterému vlastně slovo „v samotu\" ná-\nležeti mělo.\nV\nZe se chyba tato ve všech slokách opakuje, rozumí\nse samo sebou a jest toto nedopatření v skutku směšné a\nohyzdí celou skladbu.\nČtenářům již známý motiv z „Kovářské\" na slova „na-\ndarmo\" a „nižádnou\" ©pakuje se zde, jak následující úryv do-\nkazuje co do rytmu i co do intervalu :\nPro slova, která „v cizině\" smysl tvoří, hodilo by se\npodobné metrům, sem ale na žádný způsob nepřináleží.\nS doprovázením souhlasíme až na jeden pád, který\nsnad od jiných za dobrý uznán bude, my ale se s nimi\nza tou příčinou nesrovnáváme, onto zpěváka v trapnou neji-\nstotu přivádí. V 5. taktu na 3. str. stojí totiž doprováze-\njící quintsextakord v sextové poloze a zpěvák má nastoupiti\no jednu osminu později s kvintou téhož akordu. Nám zdá\nse nastoupení toto velmi nebezpečnou líčkou pro každého\nzpěváka, a byť by sebe lepší intonovati dovedl, není s to,\npředepsaný tón (ě) jistě udati. V tomto pádu musel by se\nbuďto nápěv aneb doprovázení změniti, a dle našeho náhledu\nneutrpěla by melodie, kdyby se místo ě fis volilo. V\nmezihře na 3. str. v 6. taktu hodilo by se na místo posledn\nšestnácterky a, lépe g, má-li totiž následující kvintsextakord\na-c-e-fis patřičně účinkovali, taktéž podobně v 12* na 3.,\nv 16. na 4té, a v 6tém taktu na sté straně.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[169]", "page_fin": "170", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.2", "titre_corps": "Obrana tažného pozounku. Podává Václav Proška.", "titre_sommaire": "Obrana tažného pozounku. Podává Václav Proška.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[169]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.1", "debut_caractere": 2636, "fin_caractere_exclue": 3071, "texte": "Obrana tažného pozounku.\nPodává Václav Proška.\n(Dokončení.)\nZběžně vypočítal jsem důležité strany naturálních in-\nstrumentův a tažného pozounku především, a nezapomněl na\nto, že i ventila podél časových pokrokův své zasloužilé\nmísto zaujímá, ačkoli pro své zevní výhody ještě nedospěla,\npřísné rovnoprávnosti s oněmi požívali.\nZbývá mi ještě poukázali na to, jak p. J. B—ý z po-\nzounku jej uštěpačným pérem tak ranil, aniž ví, na které"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3723, "texte": "traně üboh nejspíše krváceti má, by konečně za oběť libo-\nvůle klesnul.\nČetli jsme na příklad, že nesnesitelně účinkuje hlas\ntažného pozounku na truchlící při průvodu pohřebním, anto\nprý i dilletant tvrdí, že se hudební průvod truchlících, niko-\nliv však mrtvých dotýká.\nPrávě proto, že to dilletant hudby tvrdí, a právě proto,\nže se to jen truchlících dotýká, má napomáhali žalmovým\ntónem jeviti bol duše nad ztrátou nenahraditelnou a zbožným\nzvukem smířit! pomíjejičnost světa s věčností, kde idea pís-\nmem božím zbuzena ještě jednou majestátný hlahol pozouny\nv\npřipomíná, jenž zpráchnivělý popel k životu povolá. Ci ne-\nmohlby také onen dilletant tvrdili, aby plačícím skočnou za-\nhráli a\nDůkaz nový, že při pohřbu pozounek tažný zcela na\nsvém místě (co odvětví církevní hudby), a že pro svoji výše\nsčítanou zvučnost vůbec veliké mluvy jeví se býti nástrojem.\nNemůže-li p. J. B—ý takto porazili, domnívá se, že se\nostatně ze stanoviska krasovědeckého (!) tažný pozounek\nnedá odporučili pro svoji nejapnou formu, a na dove-\ndení toho přináší bohužel čerstvou (?) anekdotu ze života\nrolníka, na jehož bedra mnohý malíř generových obrázku\nnevčasnou hloupost složil, aby si na intellegenci své u ve-\nřejnosti kapitálně uškodil.\nAesthetika a anekdoty! Pojednání mé nedovoluje, bych\npo boku prázné anekdoty humoristické obrázky byf i ze zku-\nšenosti podával, kdy, kde a jak ventilka tuhle majíc čile švi-\ntořiti, selhávala, tamopak chtíc svým zpěvem rozehřátí\nzamrzla. Účelem řádků mých věru není ventilu do prachu\nsměšnosti snížiti.\nNetřeba mi o směšné (?) formě trouby s rourami šíře\nmluviti, abych snad nevpadl do šprýmovného vypravování o\nbase a nástrojích (v podobě gigantických klobásů s klapka-\nmi), do nich se hudebník teprva obléci musí, a v nich se\ntak vyjímá, že věru nelze soudit, zdali takový heligon na\nmuzikanta aneb muzikant na heligon hraje.\nKrasovědecké stanovisko tu, kde o ducha a duši hu-\ndebních tónův mluviti má, málo sobe všímá formy, jenž pri\ntažném pozounku veleskromné homérický smích buditi může,\nnýbrž svědčí svědomitě na slova moje, slova to k ochraně\ntažného pozounku pronesená. Byl by čas, aby tento své\nobligátnosli tak požíval jako pozouna s ventilou, aby se již\npoznalo, že není jeden co druhý, aniž by měl býti nahra-\nzován pozounek tažný pozounou ventilovou.\nCo do kvality tónů patrně stává rozdílů mezi oběma,\njako že stává difíerence mezi suknem, jež druhdy tkali ruce\npilné vůlí mistrovou, a mezi suknem, jež sotva že zrak stačí\nstroj tak lehce lepí, že je velmi lehké a lehko k pozbytí,\nkdežto v onom praděd pokolení svoje odchoval. Sluší však\nodpočísti, že duch času jinak rnysliti káže, a kdo by módě od-\nporoval, starým bláznem konečně by slouti musel podle médy#\nCo do kvantity vyrobení suken i zvuků (pozounkových\nku př.) ovšem pokročil čas mašinový dosti daleko, ačkoliv se\nnám o to nikdy jednati nebude, zdali i za málo peněz mnoho\nmuziky (špatné) uslyšíme. Leč uvázl bych snadno na samém\nkonci řádků těch do předmluvy své.\nJeště jednu otázku: Neměl by se tedy (na základě\nkrásné zvučnosfi) tažný pozounek zaváděli a pěstovati?\nPředpokládaje úsudek spravedlivý uvedl jsem odpověď\njiž dříve. Němečtí sousedé rozluštili otázku tu důležitou\nvelmi dobře a pospíšili o ten krok učiniti více. A u nás\nměl by pokrok tento slouli krokem račím, u nás, kde\nkaždé umění se zdatně odchovává a drahá naše vlast koléb-\nkou hudby před celým světem se honosili může ?\nŠkolou tedy budiž učiněn začátek !\nPak se dočkáme žádoucí přesnosti v provozování vý-\ntečných skladeb u chrámovém i světském orkestru, a všude\nshledáme, jak velice by zapotřebí bylo, aby pokulhávající po-\nzounek tažný z novu zdráv a čil na nohy se postavil: okamžik\nten bylby skutečným pokrokem u věci dobré.\nPročež zdař bůh !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "170", "page_fin": "171", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.3", "titre_corps": "Z Londýna.", "titre_sommaire": "Z Londýna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.2", "debut_caractere": 3725, "fin_caractere_exclue": 5615, "texte": "Z Londýna.\n(Dop. původní.)\n(Rakouské hudební str oj e dechové na výstavě Lon-\ndýnské, české pak zvlášť.)\nIV.\nČeské přísloví dí: Hlavou zeď neprorazíš, my však co\nprůvodčí po výstavě všech foukajících národů potřebujem jen\nvzíti do ruky jeden z p. Saxových 8 až 10 střevíců dlou-\nhých bombordonů neb jak se všecky tyto stroje nazývají, a\nfouknouce řádně do stroje toho proti oddělující zdi prkenné,\nčervenou látkou potažené v kterémkoli místě, jenž Francii od\ncelního spolku dělí, a hle; díra jak by ji vyloup', a my jsme\nzrovna v oddělení Zoílvereinu, jednak v jednotě spojených\nstátů německých.\nSlovo „spojených\" by na první zdání okazovalo na cen-\ntralizaci hudebních strojů těchto států, což také v skutku co\ndo místnosti tak jest, in natura ale drží se každá zem a ze-\nmička, jinak vystavovatelé, federace, poslavši každá buď skříni\nsklennou neb pouzdra se stroji svými, jak se komu uzdálo.\nVrazíme nejdříve na stroje Wůrtembergské p. Missen-\nhardta z Ulmu, dosti úpravné, kterých vystavil as 20 kusů\nve skleněné skříni všelikého druhu. Prohlédneme-li tyto stroje\nblíže, zhlédnem patrné namáhání a lapání po všelikých do-\nbrých věcech, které buď přílišnou dychtivostí neb krátkostí\nčasu v patřičné kompaktnosti vyvedeny být nemohly, a co\nstavby vůbec se zdá, že ponejvíce Červeného, částečně Sto-\nwassera formy padělal, nicméně snaha chvály hodna býti se zdá.\nPo všem uvážení a prohlédnuti bychom strojům těmto\nHonorable mention přiřkli, než p. červený troubil na stroje\ntyto, a přiřknuta prý jim inedaille.\nVůbec by se zdálo, že Zollverein velkých pokroků v\ntomto odvětví nedosáhl, komu však známo, jak tyto státy v\nMnichově a Paříži, kde v onom místě takřka doma zastou-\npeny byly; podiví se mimovolně pokroku velkému, tak že se\nco obávati u pokroku takého konkurrence.\nM. B. Pfaíf z Kaiserslautern-u v Bavořích vystavil ve\nskříni as 10, Štegmayer z Ingolstadtu též as tolik žesfových"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2158, "texte": "strojů, oba v práci stejné dokonalosti s p. Missenhardtem,\nnejdůkladnější však jsou stroje p. Maxe Schustra z Neukir-\nchenu a p. Schmieda z Rýna Kolína. Prvnější vystavil as 25\nkusů strojů stavby francouzské s cylindry jiného jak se zdá,\nvšak ne nového druhu při skvělé ouhlednosti a dle formy\nfrancouzské; nejvýše však stojí co do uhlazenosti a souměru\nstroje p. Schmiedovy (3 kusy) z Rýna Kolína, mohouce býti\nvzorem mnohým tamnějším vystavovatelům.\nF. A. Paulus z Brunšvíka vyvedl své dva kornety fran-\ncouzského druhu, z nich jeden postříbřený velmi slušně; na-\nopak mizerné stroje takové podali p. bratří Schustrové v Neu-\nkirchenu v Saších, p. Leidl Jos. v Mohuči, které věru ani do\nvýstavy nepatří.\nProhlédnem-li ještě 2 stroje z Hamburku p. Pieninga,\nkde nejlepší odchod dařiti se může, poznáme však, že vysta-\nvené stroje toho nedovolují, nezbývá nám nic jiného, než\nprojiti polovici dlouhé lodi Zollvereinu a zabrousiti v právo\ndo Itálie, kde vystavil Pelitti z Milana. Věru, ani nám to\nslovo z hrdla nechce, když viděli jsme p. Pelittiho v Paříži\nještě v oddělení rakouském.\nPan Pelitti tehdy vystavil na dvou místech mosazné i\ndřevěné stroje a kdežto v prvním oddělení takřka na nejlep-\nším místě, kde 2 řady skříní na zemi běžmo stojící u spo-\njení svém zaokrouhlený roh tvoří, vystaveno pouze 12 až\n15 kusů strojů; na druhém pak rohu na jakési krabičce opět\nas 10 pověšených strojů má, nemohli jsme věru dle ouhled-\nnosti žádných pokroků spatřiti, jak dle výstavy jeho v Paříži\nsoudím.\nNa cestě své z Itálie stavme se na okamžik v Nizo-\nzemsku a Švýcarsku, kde vystavené nástroje obou zemí vše-\nlikých pomůcek dodělávati se musí, mají-li se alespoň na\nobstojném místě udržeti. Pohlédněme dále na cestě své k\nrakouským a posledním to strojům ještě na výstavu p. Mo-\nhilona z Brusselu v Belgicku, jak jednoduše sice, ale záro-\nveň velkolepě vystavil stroje všeho druhu, bubny nevyjímaje,\njak samojediný ve svých skříních ouhledně složil více než\n30 žesťových a 20 kusů dřevěnýeh strojů v rakouském i\nfrancouzském slohu, velmi chvalitebného zhledu a jak kolíe-\ngové jeho Albert z Brusselu strunové stroje v pěkným sou-\nměru vystavili. (Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171", "page_fin": "172", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.4", "titre_corps": "Z Petrohradu.", "titre_sommaire": "Z Petrohradu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.3", "debut_caractere": 2160, "fin_caractere_exclue": 5970, "texte": "Z Petrohradu.\n(Dop. pův.)\n(Koncerty zpěváckého sboru. Předplatní kon-\ncerty řízením Rubinsteina. Dvorní koncerty\nřízením Šuberta. Glinkova ouvertura a slo-\nvanský duch jeho skladeb. Koncerty spirituelní.\nK v ar tett a.)\nZdejší hudební vývin spočívající nejvíce v koncertní\nsaisoně jest proto pro každého cizozemce v prvním čase za-\njímavý, poněvadž svými rozmanitými spůsoby a prostředky se\nnápadným stává a tím největší pozornost na sebe obrací. Ač\nse pěstuje i hudba dramatická všech posud stávajících škol\n(pod těmito rozuměj i školu slovanskou), pak hudba do-\nmácí neb salonní, přec předčí hudba koncertní svou zvláštní\noriginálností a pestrostí obě ostatní. Zmíním se prozatím o\nkoncertní saisoně vůbec.\nZačnem-li s koncerty zabývajícími se vážnou hudbou,\nnalezneme jich v poměru k druhým málo. K zcela ryzým\nmohou se počítali : 3 koncerty uspořádané péveckým smí-\nšeným sborem hraběte Sěremetěva, které každého nejvíce\nzajímaly. Musím se přiznati, že jsem nikdy neslyšel takového\npianissima, crescenda a decrescenda, vše s nejčistší intonací\na vzornou uhiazeností. Podivuhodné jest však slyšet na při\nv tónině A-dur poslední akkord sesílený v druhém bassu s\nContra A, které od Forte zmizí asi tak, jako blízký zvuk\ntratící se v dálku. Podle této hloubky 2ho bassu může sobě\nkaždý učinit pojem, jak dojímavě působí sbor smíšených zpě-\nváků všemi přednostmi obohacený. Barvitost tónů da se nej-\nlépe porovnati se zvukem varhan, když čisté Smistřevícové\nregistry podporované bývají s pedálem 16ti střevíců. Vý-\ntečný ředitel tohoto 100 (při koncertách 150) členů čítají-\ncího sboru jest J. (Lomakin). Koncerty byly co\nnejčetněji navštíveny a jejich značné příjmy k prospěšným\núčelům věnovány. Osvobození všech ruských nevolníků bude\nmíti bohužel zde špatný vliv na zdejší četné jak pěvecké tak\ni orkestráln1 kapelly ; jelikož členové dosáhnuvše nyní samo-\nstatnosti a svobody, počínají býti hrdými, aniž by předzvídali\nčas trapný a smutný, který jim nastane.\nSvrchu řečeným koncertům mohou se nej blíže vřadit\npředplatní koncerty (10) řízením A. Rubinsteina a velké\nvokální i instrumentální dvorní koncerty řízené K. Šuber-\ntem. Oba dva ředitelé požívají zde velké vážnosti a zvláště\nŠubertovi náleží zásluha, že zde symfonické koncerty zavedl\na rozšířil.\nVlastnosti Rubinsteina jsou zde jak náleží oceněny a\nkaždý koncert, kde Rubinstein spoluúčinkuje , dojde nejen\nvšeobecné pochvaly a uznání, nýbrž mají mimo toto nejznač-\nnější účastenství se strany obecenstva. Při řízení věnuje\nRubinstein svoji pozornost jenom k předsevzatému předmětu,\nvyzná se v upozornění jednotlivých nástrojů, káraje každou\nnepozornost přísně a důstojně. Jedinou chybu, která by se\nmu vytknouti dala, jest: příliš taste opakování jednotlivých\nvět při zkouškách, což spoluúčinkující umdlí a k novým chy-\nbám zavádí. Na toto poukázané měl by se zvláště ohled\nvzíti při hudbě vokální, jelikož hlas lidský více šetření poža-\nduje a zasluhuje, než jakýkoliv jiný nástroj. Co pianista\nsúčastňuje se Rubinstein v těchto koncertách málo a popřeje\nraději druhým příležitost k veřejnému vystoupení. Nicméně\nsúčastní se Rubinstein vždy s velkou ochotností v koncer-\ntech jiných umělců neb k prospěšným účelům určených, a\nčasto lze ho za den dvakráte slyšeli.\nDvorní symfonické koncerty ve velkém divadelním domě\nřídí Šubert. Název těchto pochází z časů, kde vešly u ve-\nřejnost. Nyní nachází se v programu jenom jedna symfonie\na dle přání císařovny byla i ta při jednom koncertu ouver-\nturou nahražena, kteréž přání pro ostatní koncerty v platnost\nse však neuvedlo. Orkestr sestává ze 150 hudebníků, vy-\nbraných z veškerých císařských divadel. Yšechni choristé\nveškerých divadel tvoří sbor, který však v sopránu a v altu\nnedá se porovnati s naším Pražským, kde 80 farních mla-\ndistvých choralistů při oratoriích spoluúčinkuje. Šubert řídí\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3175, "texte": "tyto masy obezřele a nenucené, vyzná se vždy v pravém tem-\npu, vůbec dostojí vždy řádně své úloze. Volba přec nezdá\nse však od Šuberta záviset; nýbrž spíše od vysoce rozených\nosob, které vždy svoje oblíbené skladby, tomu neb onomu\ndruhu náležící, rády opakovány slýchají. Císařovna a velko-\nkníže Konstantin navštěvují pilné tyto koncerty. Poprvé sly-\nšel jsem Glinkovu ouverturu na španělské motivy, která\nse ve dvou koncertech dávala a pokaždé opakována býti mu-\nsela. Myslel bych, že již přišel čas, kdeby měli pražští\nředitelé všímati sobě slavného slovanského komponisty\nGlinky, který vším právem musí nazván býti zaklada-\ntelem slovanské dramatické hudby, hudby to ryzé a\nvesměs originální. Taková zásoba vytrhla by pány ředitele\nnejen z častých rozpaků, nýbrž podali by jak umělcům tak\ni obecenstvu tu velikou výhodu, poznat cistou a pravou\nhudbu velikého národa slovanského. Má-li se u nás\nhudba slovanská vyvinovat, jest již na čase, všímat sobě\nvíce hudby této a ne cizí. Jen touto nadšen, možná po-\nnenáhlu otřást a vypudit zevnitř ducha nynější zakořeněné\na odnárodnělé naší hudby a častým slyšením, pak při horli-\nvém studování všeslovanských skladeh najdeme cestu jinou,\nsamostatnou a k cíli vedoucí.\nNa provedení výtečných a zdařilých slovanských oper\nnedá se arci dříve mysleti, pokud národní divadlo státi ne-\nbude ; tím více potřeba ukazuje, sbírat všemožným přióině-\nním látky čisté a pravé, ne však padělané, jelikož jenoin\nna základě první lze se nějakého výsledku dočkati. K tomu\naf pomáhají prozatím koncerty, akademie a poněkud i ostatní\nhudební zábavy. V naší královské Praze najde se nyní\ntolik jinostranných Slovanů a taktéž mnoho našinců zběh-\nlých v slovanských nářečích, kteří zajisté o řádný překlad se\npostarají. Jiných překážek se nenaskytuje a protož vyna-\nsnažme se. Těchto několik slov budiž důtklivě podotknuto,\nan se právě zmínka stala o Glinkovi. Ouverturu tuto nelze\nčítat ku skladbám slovanským, jelikož motivy (jak již uvede-\nno) a dle těchto i celé spracování rázu španělské národní\nhudby nabylo. Není to první a poslední pokus Glinky, obí-\nrat se národní hudbou cizích zemí. Pokud mi známo z pře-\nsvědčení, vyznamenal se mimo v ruské též v polské a ber-\nkésské národní hudbě a věrnou karakteristikou. Důkazy\ntoho podávají výtečné zpěvohry „}KIÍ3HI> 3A Itapa\" a PYCCJAHHE\nh AiOAMÚMa.\" Glinka studoval nejen národní zpěvy a hudbu\ntěchto národů vůbec, nýbrž on čerpal z národa samého, což\nlépe utkví v paměti, a rozněcuje duševní obraznost.\nKoncertu spirituelních dostane se Rusům málo. Pro-\ngram několika takových koncertů sestává mimo některé\nstarší ruské církevní zpěvy a skladby ze zlomků chatrných\na neznámých oratorií; z uznaných skladeb církevního slohu\nprovozovalo se u velkoknížete Konstantina oratorium : „Čtvero\npočasí,\" řízením Šuberta, ku kterémuž jen císařská rodina\na vyšší stavové pozvání obdrželi.\nKvartettní zábavy rozvrhují se na dva tábory; v\njednom hraje první housle Wieniawski a v druhém Pickel.\nWieniaw ski zdá se však více vynikavým v soíové hře, a\nPicklovi přiřknem pravou povážlivost, kterou má každý kvar-\ntetní hráč sobě osvojit. V obou hrají pánové Weikmann\n(violu) a výtečný Šubert (cello). (Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "173", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.5", "titre_corps": "Lemaure. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Lemaure. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.4", "debut_caractere": 3177, "fin_caractere_exclue": 6225, "texte": "Lemaure.\nVýjev ze života.\n(Dokončení.)\nKomorník králův byl k ní odeslán, jenž sotva dechu\npopadaje k ní vstoupil. Ku svému ustrnutí nalezl zpěvkyni\nv půvabném oděvu domácím švitořící nejlíbeznějsí písně, a\nkdyž koktaje jí připomínal, by do koncertu pospíšila, odpo-\nvěděla s úsměvem: „Můj drahý! zazpívám jindy, zapomněla\njsem zcela na dnešní koncert a nyní je již pozdě,u tím se\nod něho odvrátila, a ve svém zpívání dále pokračovala.\nKapelník se zdráhal, králi z počátku úplnou pravdu od-\nhaliti, ale úslužní jazýčkové to donesli markýzce, a tato ne-\nbyla takové povahy, aby na podobnou urážku zapomněla.\nOstatně uplynulo několik týhodnů, slečna Lemaure seděla jako\ndříve na trůně hudby, zajímavá událost zvýšila její oblíbe-\nnost, rozmnožila její přátele a byla původem mnoha satyr na\nmarkýzku, až jinými událostmi ve světě urozeném se zběhlých\nbyla zapomenuta. Každý se divil nad všemohoucností zpěv-\nkyně tu jednoho večera, když právě množstvím svých\nctitelů obklopena byla, vstoupil její komorník, odevzdávaje jí\nlist, který právě od krále a paní markýzky jí byl podán. Z\npočátku nechtěla Lemaure svým očím věřit; rychle odtrhla\npečeť, proběhla mžikem řádky a pak vítězným úsměchem ho\npodala markýzu Boufflerovi, volajíc samolibě: „Pane markýz,\nčtěte tyto řádky a učte se z nich, že netřeba strachovati se\npřed žádným, když se nazýváme Lemaure.\"\nMarkýz as ním druzí čtli podaný jim list, v němž se\nzpěvkyně velmi přívětivě vítala, by příštího dne u hostiny\ndvora vynajít se dala, ano litováno, že byla churavostí zdr-\nžována oslaviti svou přítomností poslední dvorní koncert.\nMísto hostiny byl veliký palác markýzky u prostřed města.\nKaždý četl opětně tyto milostivé řádky, neb jenom\nvlastníma očima chtěl se každý o této novince přesvědčili,\nkterá se rychle rozšířila a již příštího jitra hlavní rozpráv-\nkou šlechty se stala. Tak mnohý, jenž přístupu k dvoru měl,\nspěchal domů, v naději, že naň čeká podobné uvítání, ale\ndivno, ani jeden Pařížan, ba ani jediná Pařížanka nemohla se\nz takové milosti radovati, neb bylo patrno, že zpěvkyni bylo\npopřáno účastnou se státi hostiny v kruhu rodiny královské*\nŽádoucí poledne se blížilo. Ačkoli ledová vichřice sníh\npovětřím hnala, stálo přece na sta lidí v ulici, aby vítězství\nzpěvkyně vlastníma očima spatřili aneb účastníky této tajné\nhostiny zhlédli a jásající vítězoslavná Lemaure, skvostněji než\njindy oblečena a zdobena, vstoupila do kočáru rnarkýze Bouf-\nffeurs-a, jenž se nemálo vypínal, že všemohoucí krása jeho\nkočáru a služebnictva použiti ráčila v době, v které se o\nnové hvězdě po boku Ludvíkovu bájilo, která v osobě uví-\ntané markýzku Pompadour vystrnaditi měla. Kdo by vypočí-\ntal všechny pověsti, jež o této věci obíhaly! Kdoby ale mohl\nvykreslili nedostihlý ráz úsměchu, který zahrával okolo rtů\nPompadourovýeh, když se jí popisovala skvostnost, kterouž\npověst královskou hostinu ozářiti si byla oblíbila!\nLemaure letěla mezitím ulicemi, třepajíc se zimou, neb\nse neopovážila, svůj nádherný oblek těžkým pláštěm zmač-\nkali a dojela takto až k vchodu naznačeného paláců, těšíc se"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1793, "texte": "plnou duší na teplý salon. Podomek otevřel pokorně kočár,\nna každém slupni skvostných schodů klaněli se jí dva slu-\nžebníci co nejskvostněji odění a blažená zpěvkyně okolo nich\njako zefír k sálu se übírala. Dvéře sálu mramorového se\nrozlítnou ona vstoupí lahodným úsměchem do sálu ale\ntentof jest prázdný a ani jiskry v kamnech není viděti. Uplyne\npět, deset minut uplyne čtvrt hodiny, kráska mrzne na-\nvzdor polštářů pohovky, v něž se zaobalila zůstává pořád\nsama a nadarmo k oknu přistupuje, aby někoho zhlédla.\nŽádný kočár nerachotí a přece se neosmělí, zvoniti, ano ona\nse zlobí na sebe samu. neb zvyklá o hodinu později do spo-\nlečnosti se übírati, než jak to lístek zvací udával, zapo-\nmněla radostí nad svým vítězstvím na svůj obyčej a tfak mu-\nsela sama čekati to byla pro chvíli její jediná útěcha.\nNež čtvrt hodiny vzrostlo na půl hodiny Lemaure\nČeká ještě sama, zima ní tak lomcuje, že se více nezdráhá\nzvoniti komorník vejde, aby jí ohlásil: „Paní markýzka na\npozvání docela zapomněla; slečna bude jindy k obědu po-\nzvána, dnes je již pozdě.\" Po těchto slovech otevřel komor-\nník dvéře, a volal, hluboce se pokloniv: „Přeju dobrého\nzažití.\"\nSlečna Lemaure chvěla se vztekem a hanbou zůstala\nněkolik minut jako bezživotná socha v sále státi a potácela\nse pak se schodů, kde ještě služebníci stáli, kteří hluboce\nse kloníce nahlas volali: „Přejeme dobrého zažití.\" Ano když\nzpěvkyně na polo mrtva do kočáru byla vsedla, volal i po-\ndomek, smeknuv hluboce klobouk: „Přeji dobrého zažití.\"\nHvězda slečny Lemaure rychle zašla ; markýz Boufflers\nzměnil ještě toho samého dne oblek svého služebnictva a\nprodal kočár, jehož zpěvkyně použila, která se stala nyní\nterčem posměchu ; na dvoře Ludvíka XV. a paní markýzky\npanovala bezuzdnější veselost než dříve a smíchu nechtělo\nbýt ani konce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "173", "page_fin": "176", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.5", "debut_caractere": 1795, "fin_caractere_exclue": 6547, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Dašic. (Hudební poměry.) Ji-\nstý dopisovatel do „Nár. Listů\" vylíčil\npřed nedávnem velmi trefně bídný stav\nzdejšího společenského života a musíme\nse, co se učitelstva týče, pana učitele Au-\ngusty Svobody zastati, jenž snad jediný\nvícero časopisů odebírá a zde zpěvácký\nspolek zaraziti hodlá. Bude to ovsem\nHerkulesská práce, spolek takový do ži-\nvota uvésíi, anto zde téměř žádného\nřádného zpěváka nenalezneš. Avšak p. u-\nčitel Svoboda je hudebník všestranně\nvzdělaný, jenž zde zpěvácký spolek\nzaraziti může. Nejprvé bude ovsem třeba,\nmladé síly ve zpěvu cvičiti a nepochybu-\njeme, že v brzkém čase i my přičiněním\np. Svobody zpěvácký spolek iníti budeme.\nJen vůle a vytrvalost je zapotřebí a na-\npotom se vše podá. Žeby zpěvácký spo-\nlek i naši kostelní hudbu pozvedl\nje očividné, a právě to bude p. Svobodo-\nvi, jenž zde ředitelem kůru jest, mocnou\npákou k zaražení zpěv. spolku.\nZ Pardubic. (Svěcení práporu\nzpěv. spolku. Volba ředitel-\nstva. Janda. Pernštýn. Lu-\nkeš. Výroční zpráva.) Den 6.\nli pna utkví zajisté v paměti zdejšího o-\nbyvatelstva; neboť tohoto dne odbývalo se\nsvěcení práporu zdejšího zpěv. spolku\njakož i volba nového ředitelství. 011.\nhodině ráno vynesl statný praporečník p.\nV. Červinka, maje přes sebe krásný slo-\nvanský trikolor, prápor ze zákristie a\npoložil ho na oltář. Za ním šlo ducho-\nvenstvo, hojný počet dám, majíce v čele\nkmotry práporu: paní A. Bubeníkovou,\nchoti ctěného měšťanosty, pí. A. Vernero-\nvou. Výbor zpěv. spolku a zastupitelé jednot-\nlivých cechů se svítilnami. Slavnosti pře-\ndeslán jest staročeský vznešený chorál\n„Svatý Václave,\" jenž od sl. zpěv.\nspolku významně proveden byl a hlu-\nboký dojem na obecenstvo učinil. PJukovní\nkněz na odpočinku, p. P. Szabolicz s assi-\nstencí 4 jiných knčží vykonal obřad svě-\ncení. Když byl obřad ukončen, přivěšen\njest na prápor od kmoter bohatý slovan-\nský trikolor, darovaný od paní měšťa-\nnostové, paní Antonie Bubeníkové.\nNa červené stužce trikoloru stojí slova:\n„Zpěvácký spolek Pardubický\" a na bílé:\n„Věnováno od Ant. Bubeníkové. Při za-\ntloukání hřebů súčastníly se následu-\njící dámy: Paní Bubeníková, Vernerová,\nbaronka Zetvieová, Krausová , Jahnová,\nLorencová, Kučerová, Kotovicová, Vacková,\nKlieperová, Jiříčkova, Lemanová a jiné;\nz pánů: p. měšťanosta Bubeník, vrchní\nKotovic, rada Verner. Po skončení tohoto\núkonu promluvil místní kaplan, p. P. No-\nvák několik vřelých slov k shromáždění,\njimiž poukázal k významu a úkolu\nzpěvu, jenž šlecht i ti má srdce a\npovznášeti mysl k činům vzneše-\nným. Posléze vyslovil přání, aby sbor na-\nšich zpěvných mužů nosil prápor ten vždy\njen ku oslavě tohoto rodného města.\nKu konci musím se ještě zmíniti o úpravě\npráporu zpěv. spolku. Jest z těžké bílé\nlátky hedbávné ; na jedné straně ství se v\nčerveném poli bohatě stříbrem vyšívaný\nlev, nad ním vznáší se taktéž skvostně\npracovaná, drahokamy ozdobená koruna;\nstrana druhá opatřena jest znakem měst-\nským: bílým polkoněm v červeném\npoli taktéž stříbrem vyšívaným, nad ním\npak skví se zlatem vyšitá slova: Sláva\nvlasti! na konci žerdě opatřené znakem\nzpěváků: ly rou připevněn jest trikolor. -\nVolba ředitelstva děla se odpoledne\nza předsednictví komisara p. Dumonta. Se-\nšloť se 39 údů. Za ředitele spolku zvo-\nlen jest: Matěj Kučera, učitel na zdejší\nhlavní škole (30 hlasy), za výbory v ná-\nsledujícím pořádku: pp. Jan Tomšu, úřad-\nník při poště (34 hlasy), František Jan-\nda, učitel na reální škole (30 faL), Matěj\nHušek, učitel na hlavní škole (28 hl.),\nVáclav Pospíšil, učitel na hlavní škole\n(28 hl.); za tajemníka opět zvolen pan\nJosef Klika, reální učitel (38 hl.) Při\ntéto příležitosti nesmíme opomenouti, býva-\nlému p. řediteli Františku Jandovi své\nnejvřelejší díky vzdáti; nebof on to byl,\njenž zdejší spě v. spolek s pomocí jiných\ndo života uvedl; on to byl, jenž se\npři produkcích zpěv. spolku o výtečné\nsíly z Prahy postaral a nám tak ještě\npříjemnější zábavy poskytl; on to byl, jenž\nneúnavně o zdar sp o lku pracoval. 1 vo-\nláme mu, jak jsme to již také osobně uči-\nnili, třikráte „Sláva.\" Jak se dovídáme,\njedná se nyní u zdejšího zpěv. spolku o\nto, aby se u nás založila škola pěve-\ncká, která by si za úkol obrala, cvičiti\nmladší síly ve zpěvu a tím počet\nv ý konn ý ch údů rozmnožovati. Člá-\nnek v Daliboru, aby zpěvácké spolky ja-\nkási jména přijala, nepadl na skálu; ba\nnaopak je vodítkem spolku. V příští\nschůzi spolku přednesen bude návrh, aby\nspolek náš přijal jméno „Pernštýn,\" což\nzajisté přijato bude. Při slavnosti na\nHoře Kunětické bude pan J. L. Lukeš,\nředitel Hlaholu, sbory říditi. Tyto dni\nvyšla výroční zpráva o působení zdej-\nšího zpěváckého spolku v prvním roce jeho\ntrvání, jižto sepsal velmi obratný pan ta-\njemník Josef Klika. Vyjímáme z této o-\nbezřele sepsané knížky následující dáta"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8129, "texte": "Během prvního roku svého trvání\nměl spolek: 57 výkonných, 131 přispíva-\njících a 6 čestných členů, úhrnem 194\nčlenů. Úmrtím, přeložením ve službě ztra-\ntil spolek během roku 8 výkonných a 10\npřispívajících členů, tak ie měl na konci\nroku 49 výkonných, 120 přispívajících a\n6 čestných clenu. Ředitelství spolku. Před-\nseda. Frant. Janda, reální učitel. Výbo-\nrové: Matěj Kučera, učitel na hlavní\nškole. Jan Hušek, učitel na hlavní škole.\nJan Tomsii, poštovní úřadník, Václav Po-\nspíšil, učitel na dívčí škole. Tajemník\na pokladník. Josef Klika, učitel na reální\nškole. Čestný výbor. Jan Ludevít Lukeš,\nředitel „Hlaholu\" a měšťan Pražský. Čestní\nčlenové. Jan Dumont, c. k. okr. adjunkt,\nKar. Kisslinger, c. k. okr. berní, Jan\nLorenc, měšťan a městský výbor, Em.\nMeliš, redaktor „Dalibora\" v Praze, Ed.\nNápravník, kapelník v Petrohradě. Dne\n20. srpna 1860 podali pp. Janda, Kiss-\nlinger, Klika, Kučera, Podroužek\na Remeš k vys. c. k. místodržitelství žá-\ndost o povolení ku zřízení zpěváckého\nspolku v Pardubicích, přiloživše seznam asi\n40 osob z úřednictva, učitelstva a měšťan-\nstva, kteří co členové ku spolku přistoupiti\nhodlají, a stanovy ku potvrzení. Vyne-\nsením od 8. ledna 1861 c. 67348 povo-\nlilo vys. místodržitelství, aby se v Pardu-\nbicích zpěvácký spolek zřídil, a vynese-\nním od 11. května 25314 potvrzeny sta-\nnovy spolku tohoto. Dne 9. června 1861\nodbýval spolek první valnou hromadu, k\nníž se 16 výkonných členů dostavilo, a\nv níž přečteny stanovy a vyvoleni ředitel,\nvýborové a tajemník spolku. Knihy spol-\nkové jsou v nejlepším pořádku, listovna\nčítá 60 čísel; spolek má v 71 sešitech\n142 hudební skladby, z nichž darem ob-\ndržel: 58 od p. Vostřebala, 38 od p. Loj\nrence, 4 (věnované) od p. Nápravníka, 3\nod p. Jandy, 2 od p. Vinaře, po 1 od p. j\nKnittla (věnovanou), od sl. Kopfmalerovy,\nod p. Rosůlka a od p. Hubáčka. Příjmy\nobnášely úhrnem 631 zl. 8 kr. Vydání ob-\nnášela úhrnem 529 zl. 89 kr. Odpočte-li\nse od příjmů 631 zl. 8 kr.; od vydání\n529 zl. 89 kr., zbylo v pokladnici hoto-\nvých 101 zl. 19 kr.\nZ Pardubic. (Zpěvácká slav-\nnost na hoře Kunětické.) Jak v těch-\nto listech oznámeno bylo, odbývalase v ne-\nděli dne 27. Lipna slavnost pěvecká na Hoře\nKunětické, ku které na tisíce lidí z vů-\nkolí ai z dálných krajů se dostavilo. V\nhostinci na „Veselce\" ve vkusně okrášle-\nném sále „Odeonu\" odbývala se hudební\nzkouška a které již všecky zpěv. spolky\nse svými prápory přítomny byly. V plném\npoctu shromážděných spolků zpěvá-\nckých i s prápory tam bylo deset a sice:\nPražský H 1 a ho 1, Pardubický Pernštýn,\nChrudimský Slavoj, Kutnohorský spolek,\nKrálovéhradecký, Kralodvorský, Jaroměř-\nský, Choceňský, Čáslavský a Chrastecký; j\nzastoupeni byly jedním neb více cleny\nzpěv. spolky: Vysokomýtský Otakar, Ko-\nlínský Dobro slav, Litomyselský, Novo-\npacký, Brandýsský nad Orlicí, Lomnický.\nPolenský , Přeloučský , Heřmanoměstský,\nBydžovský, Turnovský, Českoskalický, Ho-\nřický a Mělnický. Nejvzdálenější zastupi-\ntelé byli čtyři statní členové Mělnického\nspolku pp. Kozdera, Viktoryn, Vykyšal a\nZahrádka, kteří na 20 mil cestu podnikli do\nČech východních. Všech zpěváku bylo 457\nnepočítaje 60 údů domácího spolku Pardu-\nbického. Již při této zkoušce přibyly te-\nlegramy s pozdravy od Slovanů Víden-\nských shromážděných na Lysé bore a spolku\n„Velký Poděbrad\" v Poděbradech. Pardu-\nbice byly ve svátečním oděvu. Nad bra-\nnou vztýčen byl v slovanských barvách vy-\nvedený velký nápi3 „Vítáme vás;\" o něco\nníže visel na levé straně korunovaný\nlev, po pravé straně pak znak Pardubi-\nckého půlko ně, jejž město toto obdrželo\nod prvního arcibiskupa Arnošta z Pardu-\nbic. Na některých domech byly též ná-\npisy na př. „Zpěvem k srdci, srdcem k\nvlasti,\" „Hej Slované\" atd. Asi po 3. hod.\npdpoledne hnul se veliký průvod spojených\nzpěv. spolků z hostince na „Veselce\" a\ntáhl přes náměstí labským předměstím ke\nKunětické Hoře as li hodiny od města\nvzdálené. Ve vesnicích Hradešti v Bro-\nzanech a v Rábu, jimiž se jeti musí, byly\nbrány ze zelené chvoje okrášleny znaky\nstavu rolnického. Na Hradišťské bráně stál\nnápis: „Sláva vlasti a sborům zpěváckýra\nna bráně Brozanské: „Vítáni buďte od bra-\ntrů rolníků\" a na Rábské: „Zdař Bůh.\"\nAsi k sté hodině přihrnuly se do hradu\nzpěvácké spolky s vlajícími prápory. Po-\nhled, který se nyní naskétal zrakům, byl\nv pravém smyslu slova uchvacující. U pro-\nstřed rozsáhlého hradního dvora bylo na\n7000 diváků, hlava vedle hlavy, žeby bylo\njablko nepropadlo. Mnozí seděli v oknech\nproměněných v lože primitivního ovšem\nzpůsobu, mnozí na galeriích střech, ano i\nz listů a větví velikého u prostřed zřícenin\nstojícího ořechu vyhlídaly hlavy lidské.\nValná většina obecenstva ovšem stála, a\nskoro u prostřed tohoto dvoru stál na vy-\nvýšeném podium Lukeš, okolo něhož s\nprápory zpěvácké spolky. Když Lukeš vy-\nstoupil, pozdravili jej zpěváci i ostatní o-\nbecenstvo hlučným potleskem. P. Přerhof za-\nhájil přednesením Jahnova proslovu produkci\nsamou. Proslov byl vřele přijat, některé\nnarážky jako „Nedejme se\" opětovalo o-\njbecenstvo hlučným jásotem. Pak přednesla\n|kapela Chrudimská jednu hudební skladbu,\navšak dojem ohromný způsobily zajisté\nkrásný Voglův sbor „Cikáni,\" při němž\nchrudimský p. purkmistr Klimeš svým\n| příjemným tenorem cituplně solo zpíval, a\nHellerova kadryla z národních písní. Žer-\ntovná tato komposice obecenstvo zvláště\n! dobře bavila, a některé jadrnou českou sa-\ntyru vyznačující písně přijaty byly se sr-\ndečným smíchem. Po prvním oddělení pro-\n|dukce volán byl pardubický p. starosta Bu-\nbeník, aby přečetl některé telegramy od\nčeských horníků z Lubna v Štýrsku a z\nKrálové Dvoru. Z druhého oddělení pro-\ngramu líbila se nejvíce staročeská píseú:\n„Naděje se vyplnily,\" jakož i oblíbený\nVe i t ů v sbor „Na Prahu.\" Ke konci\nzpíval Lukeš jednu sloku národní písně\n„Kde domov můj,\" již tisíce hlasův po\nněm opětovalo. Byl to slavný okamžik,\nkdyž s vysoké stráně Kunětické še zříce-\nnin staré slávy české rozléhaly se krásné\nzvuky této písně v bohatou rovinu pardu-\nbickou, kterouž s chloubou zoveme domo-\nvem a jejíž úrodu nejeden soused za hra-\nnicemi nám závidí. Počet lidí na Kuně-\ntické Hoře shromážděných může se páčit\nna 15.000: 5.000 osobám byly dány lístky\ndo hradu, přes 500 bylo zpěváků , více\nnež 1.000 lidí se pustilo zdarma. Venku\npřed hradem bylo posluchačů více než\njednou tolik.\nZe Slaného, 24. července 1862.\n(Výlet Sokolů do Ster nberga.\nSpolky zpěv. .u ěsta Loun a Sla-\nného.) „Na zdar,\" doznělo sice v lese\nšternbergském, ale hluboko utkvělo v srd-\ncí všechněch na místě tom shromážděných,\njenžto se z našeho okolí v četném množ-\nství sešli, aby uvítali zároveň se spolky\nzpěv. měst Loun a Slaného statečné So—\nkolíky. Slavnost takovou neviděl zajisté\nještě nikdy Šternberg. V Muncifaji oče-\nkávali pěvci dotčených spolků a množství\nobecenstva ve bráně slavnostní, k tomu\nschválně shotovené, blížící se malebný tah\nbujarých Sokolů, aby je odtud do Stern-\nberga uvedli. Byl-li to pohled krásný a\nzajímavý na vítězný tah svižných Sokolu\nv jejich kroji malebném, byl nyní ještě\nkrásnější a zajímavější, když se k nim při-\ndružili oba dotčení zpěv. spolkové se svý-\nmi prápory a sbor místních hudebníků.\nZdaž neplesalo srdce každého Sokola, když\nbyl překvapen od pěvců písní svou: „Hoj\nSokolíci mužně v před !\" ? A jak statečně\nvykračovali sobě nejen Sokoli sami, ale i\npěvci a přítomní všicknil Po písni Sokolů\nhrála hudba krásný pochod z písní ná-\nrodních až na prostrannou louku, kdež\nstanulo okolo 400 Sokolů. Byliť 2 hod.\na jistě na čase, poohlédnouti se po něja-\nkém občerstvení. Na krátký čas opuštěna\nbyla zelená louka, neboť již ve 3 hodiny\nzačaly prostocviky Sokolů. Velmi krásně\nvypadalo jednokaždé cvičení, největšího ale\nobdivováni vzbudilo mezi diváky vyhazo-\nvání na plachtě. Především zazněl sbor\n„Na Prahu\" od přítomných pěvcu obou\nspolků, jenž byl s hlučným potleskem od\nobecenstva přijat. Po odbytých cvičeních\nzatančili sobě Sokolové s našimi děvčaty\ndílem v sále, dílem na louce. Před od-\nchodem sestoupli se ještě jednou pěvci a\nzapěli 3 sbory, n to: Píseň cestujících od\nAbta, „Píseň Šumavanň\" od Jirgesa,\nKadryla od Hellefa. Na to mluvil velmi\ndojímavě p. prof. Tonner k pěvcům obou\nspolků vyjadřuje své díky za všecky bratry"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6181, "texte": "Sokoly, V krásné své řeci zpomínal na\nminulost obou měst Loun i Slaného. A tu\nse tuším dotekl pravého místa každého o-\nbyvatele těchže měst; neboť nastalo pro-\nvolávání „Sláva!\" s obou stran. Před\ndomem, kde Havlíček bydlel, postavili se\nSokolové as nimi veliký dav lidstva, aby\npoctili ono místo. Před apo řeči p. prof.\nTonnera zpívala se „Kde domov můj ?\"\nKratičká byla již jen cesta, po které pěvci\ndoprovázeli své bratry Sokoly k domovu.\nZa to bylo tím srdečnější loučení-se ; ne-\nboť každný z nás chtěl ruku tisknouti kaž-\ndému Sokolu. Nekonečné zdálo se býti\npozdravování „Nazdar!\" a předce jsme sc\ndočkali mužů posledních, Smutně se mnohý\nz nás za nimi díval, přeje jim šťastnou cestu\na vzkazoval pozdravení matičce své Praze\nstověžaté. Hned se dali také pěvci na cestu\nku Slanému, aby se ještě bavili se svými\nbratry z Loun, jenžto ochotně se dostavili na\nvyzvání slánského „Dalibora.\" Společně\nsobě pohovoříce, aby program vyzpívali,\npozvedli ještě hlasů svých a tu jsme sly-\nšeli „Svorný duch\" od Suchánka a\n„Bratří rozveselme se\" od Pivody. Těší-\nme se již zase na jeden výlet do Peruce,\nmísta historicky památného, o němž se\nvyjednává. Okolo půlnoci loučili se opět\nbratři zpěváci, děkujíce jedni druhým za\ntak utěšené chvíle právě minulé. A roz-\nléhalo se opět ono rázné a významné po-\nzdravení : Na zdar!\n(J.) 2e Strakonic. (Národní slav-\nnost.) Dne 5.a 6. srpna bude se zde\nodbývati národní slavnost památky F. L.\nČelakovského. Jak Vám z programu *)\nsnad známo bude, odbývati se zde bude\ndne 4. srpna ve 4 hodiny odpoledne hla-\nvní zkouška; na večer oznámí hudba,\nstřelba a osvětlení města slavnost na 5.\nsrpna ustanovenou. Dne 5. srpna o 10.\nhod. ráno bude rekviem ze 17. století od V.\nHolana pro 4 mužské hlasy, jež upravil\nJos. L. Zvonař, po ukončení mše slavný\nprůvod k rodinnému domu Čelakovského\na odhalení p a 111 át ní desky. 05. hod.\ntéhož dne odpoledne započne koncert „u\nbílé růže,\" při němž i údové jiných zpěv.\nspolků spoluúcinkovati budou. Program\nkoncertu je následující: I. Oddělení,\nj. „Saročeská\" ze 17. století, pro sbor\nod J. L. Zvonare upravena. 2. Pro-\nslov složil V. Lešetický, přednese p. Bohrn.\n3. „Umlklo stromů šumění,\" dvojzpěv pro\n2 soprány s průvodem piana od K. Be n-\ndla. 4. Introdukce a variace na kontra-\nbas, s průvodem piana od Fr. Gregory.\n5. „Vlaštovice Selanka,\" trojzpěv se sbo-\nrem od Fr. Gregory. 6. „Na Prahu,\" sbor\nod Veita. 11. Oddělení. 1. „Běla Kra-\nsavice,\" od F. L. Čelakovského, ve\nsbor uvedl J. L. Zvon a ř. 2. La Mélan-\ncolie Pastorále, pour le Violin par Fr.\nPrume. 3. „Nitra\", ětverozpěv od Fr.\nGregory. 4. Deklamace od Čelakovského.\n*) Obdrželi jsme též program od pp. pořa-\ndatelů. Red.\nv\n5. „Sumavan\", sbor od P. Jirgesa. 6.\nReminiscence z opery: „Die Guelfen und\nGibellinen\" od Meyerbeera, uspořádána pro\nfisharmoniku od Lickela. 7. „Kde domov\nmůj\", ve sbor uvedl Ferd. Heller. S pro-\ngramem tímto souhlasíme až na dvě čísla,\nkterá se tam v skutku dobře nevyjímají ;\nje to melancholie, kus pro housle od\nPrume-a a reminiscence z opery „die Guel-\nfen.\" Místo první skladky mohla se vzít\nE legie od našeho rodáka Ernsta aneb\njiné skladby téhož druhu od Pech áčka,\nJa ns y, M i1 d ne r a nebo od Li pi n s ké-\nho, Wi enia\\vs k é h o, Rubin'steina,\nslovem od nějakého slovanského sklada-\ntele. Místo těch reminiscencí mohl se dát\nnějaký originální kus od českého sklada-\ntele. Co zvláště také nápadné jest, že p.\nGregora, jehož si ostatně co důklad-\nného skladatele velice vážíme, třemi sklad-\nbami zastoupen jest, čímž program na roz-\nmanitosti ztrácí. Konečně musíme ještě po-\ndotknout! , že se zvláště takové skladby\nvybrati měly, které Čelakovského bá-\nsně za základ mají, k čemuž se jen málo\nhledělo.\n\nKronika zpěv. spolků.\nŽe zpěvácký spolek Počátecký\npřed čtyřmi roky založený, z tvrdého spánku\nprocitl a značný pokrok učinil, jest zásluha\nrázného předsedy p. Jana Budíka a výteč-\nného ředitele zpévu p. V. Fišera. Na vzdor\ntomu, že někteří údové svým vystoupením\nze spolku jej zničit mínili, udržel se tento\nspolek přec a dochází všudy, kdekoliv se\nslyšet dá, valné pochvaly, jak se z dopisu\nz Vlašimi a Pelhřimova dovídáme, čemu\nby sotva bylo tak bývalo, kdyby se nebyla\nstala změna v ředitelství. V Počátkách\nodbývali bude zpěvácký spolek svěcení\nsvého práporu. Následující sbory budou\nse společně zpívati a sice při slavnosti:\n1. Píseň sv. Vojtěcha. 2. „Vzhůru ku\nzpěvu,44 dvojsbor od Nápravníku. Při kon-\ncertu: 1. „Utonula\" od Křížkovského. 2.\n„Lovecká\" od Nápravníka a 3. „Na Prahu44\nod Veita. Zpěv. spolek v Selča-\nnech dočkal se konečně svých stanov a\nvolil dne 24. definitivní výbor. Zvolen byl\nza protektora poslanec na sněmu zemském\npan děkan Beneš Meth. Kulda, za předsedu\nP. Jiří Skřivánek, za místopředsedu p. Jos.\nGaerthner, za ředitele p. J. Lipka a za\nmístořediteíe p. J. Výtvar. Zpěvácký\nspolek Klatovský umluvil se s tam-\nnějšími občany k společnému výletu na\nV ráž v neděli 3. srpna, přičemž se zvlá-\nště zpěvácký spolek a studující zúčastní.\nOčekávají se též sousední zpěv. spolky.\nZpěvácký spolek Poděbradský\n„Velký Poděbrad44 uspořádal 20. července\nnárodní slavnost pěveckou ve prospěch po-\nžárem postižených obyvatelů skuječských\na vodúanských. Mimo zastupitelů zpěv.\nspolku pražského „Hlaholu44 pp. Hellera,\nProcházky á Kučeru účinkovalo více půl\ndruhé sta pěvců z Poděbrad, Čáslavi, Ko-\nlína, Králova Městce, Kutných Hor, Nym-\nburka a Sadské; zpivány byly následující\nzbory: 1. „Píseň cestujících po vlasti44 od\nAbta, „Utonulá44 od Křížkovského, „Na\nPrahu\" od Veita, „Válečná44 z Rienzi od\nVintra, „Odchod českých myslivců44 od\nMendelssohna a „Večerní44 od Zvonaře.\nZpěv rozjaříl a oblažil všech přítomných,\ndošed všeobecného uznání. Zpěv. spo-\nlek v Litomyšli přijal jméno „Otokar/\nZpěv. spolek ve Mšeně uspořádá dne\n3. srpna ku prospěchu krupobitím ztíže-\nných oby\\atelň, pěveckou, hudební a de-\nklamatorní besedu. Spoluúčinkovat bude\nrodák tamnější p.Jan Pí šek, jeden z nej-\nsjavnějších zpěváků žijících, potom oblíbený\ndeklamator p. Pierhof. Pan František\nNáhlovský, rádní a předseda záložny slí-\nbil zpěv. spolku Mni cho vo-Hr ad i št-\nskérau 50 zl. V Plzni zadali někteří\nzpěvu a hudby milovní za povolení k za-\nložení zpěv. spolku jrnenem „Hlahol Pl-\nzeňský.44\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.7", "debut_caractere": 7359, "fin_caractere_exclue": 7795, "texte": "Italská opera. Společnost italských operních\npěvců pana Merelliho při-\nnesla žádoucího občerstveni v stagnaci o-\npery zdejší; mámet bez toho větší část\nprvních zpěvaček a zpěváků rozpuštěných\nna dovolenou, což pak právě nyní rádi sne-\nseme, anto se nám nepřítomnost domácích\ntak bohatě nahrazuje. Společnost k nám\npřibyvší čítá ale též výborné síly, než a-\nbychom se bylí přenáhlili ve svém tvr-\nzení. Dávaly se následující opery až po-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7279, "texte": "sudí BC e nerent ola\" od Rossiniho\n(22. července), „La T r a vi a 1 a\" od\nVerdiho (24. čvce.), „II barbiere di\nSiviglia\" od Rossiniho (26. čeveuce.),\n„Don Pasquale\" a„Lucrezia Bor-\ngia\" (2 akty) od Donizettiho (29. čvce.)\nDále jsou na programu : „Marta\" od\nFlotowa (31. čvce.) a „Don Giovanni\"\nod Mozarta na jeho památku (2. srpna).\nMezi dámami slušno do popředí postaviti\nsign. Volpini a Filippi, ač i druhé\ndobré, routinované síly jsou. Sl. Volpini\nzpívá něžně, čistě, hru má výbornou, vše\nu ní jest přirozené. Sl. Filippi má silný,\npříjemný orgán, zpívá rázně, tak že u-\nchvátí i přísného posluchače. Mezi pány\nvynikají sign. Mazetti se svým silným\nbassovým hlasem, čistou výřečností a dra-\nstickou. avšak nepřeháněnou hrou; sign.\nAgnesi, jehož překrásný, bujarý hlas i\nv sebe větším divadle vystačí; sign. Za c-\nchi, výtečný barytonista; sign. Tombe-\ns i, tenorista s výbornou školou. Nechce-\nme rozváděti do podrobná výtečnosti zmí-\nněných umělců, podotýkáme jen, že sou-\nhra jejich jest vzorná, k cemu přispívá\ntéž jejich zvláštní ředitel, sign. L u i g i\nOrsini. Při těchto italských představe-\nních se mohl každý přesvědčiti, jak líbezně\nitalská řeč se vyjímá ve zpěvu, jíž česká\njen něco málo ustoupí; byli bychom žá-\ndoucí, slyšeti „Don Pasquale\" v německé\nřeči, zdaž by mohl právě tak kvapně zpí-\nván býti jako od pana Mazettiho! Co se\nnám nelíbilo v představeních italských a\nco zajisté pro ucho urážlivé jest, bylo\nzpívání někdy jen několika slov v ně-\nmeckém jazyku od vypomáhajících zdej-\nších členů! což se nemohou tito rozloučí ti\ns pohodlností a naučiti se těch pár slov\ntaktéž italských ? Nepravíme toto snad z ten-\ndenci, neb bychom kárali taktéž vloudění\nčeských slov do jinojazyěného představení.\nVýtečná operní společnost\np. Merelliho bude k oslavé památky\nMozarta, jenž svého „Don Juana\" pro Če-\nchy složil, dne 2. srpna v Novoměstském\ndivadle „Don Juana\" provozovati. Upozor-\nňujeme veškeré hudby milovné obecenstvo\nna toto zajímavé představení. Při této pří-\nležitosti podáváme malou básničku co vý-\nraz nadšenosti pro hudbu italskou zauja-\ntého Čecha :\nBella Italia! i tuoi messaggieri\nCogli accenti di voce sonore\nSan penetrare nelť imo del cuore\nFa che sian i gentiP forieri\nDi nuovi accordi sentimentali\nFra i due paesi piu musicali.\nCelo roční z kousky žáku var-\nhanické školy obou roků odbývaly se,\njak jsme se náhodou z nárožních\ncedul dozvěděli, v úterý due 29. Lipna\nv místnostech téhož ústavu. Záci prvního\nroku doprovázeli na varhany následující\nskladby: Graduale z Es-dur, pro smíšený\nsbor od A. Koželuha, doprovázeno Mo-\nravcem Jos. Benedictus z A-dur, pro\nsolový altový hlas od F. Brixiho, dopro-\nvázel Walter Vilém. Benedictus z G-\nmoll pro solový soprán a alt, provázel\nWacek Jindřich. Kyrie do B-dur, složil\nA. Caldara pro smíšený sbor, doprová-\nzel Šedivý Josef. Žáci druhého roku\npřednášelo následující varhanní skladby:\nKoncertní fantasie z C-moll od A. Hesse,\nop. 36. c. 4., přednesl Benda Josef, a)\nAdagio z As-dur od Jos. Krejčího, op. 1.\nč. 2.; b) Slavnostní předehra z D-dur\n(nová), složil Jos. Krejčí, op. 33. c. i.,\npřednesl Ulbr ich t Karel. Praeludium a\nveliká pětihlasní fuga z Es-dur od Šebest.\nBacha, přednesl Riicker Bernard, a) Smu-\nteění praeludium z C-moll od Jos. Krej-\nčího (nové), op. 33. c. 5. ; b) Velke\npraeludium z C-moll od Fel. Mendelssoh-\nna-Bartholdyho, op. 37. č. 1., přednesl\nV oves Antonín, a) Andante z H-moll od\nF. Mendelssohna-Bartholdyho, op. 65. c.\n5; b) Velká fuga z D-dur od Jos. Krej-\nčího, op. 2. c. 1, přednesl K rol op Josef.\nVelké praeludium a fuga z A-moll od S.\nBacha, přednesl Ladislav rytíř Zeleň ski.\nPraemie obdrželi, jak se z „Bohemieu do-\nvídáme, B. Brucker (první), Krolop (dru-\nhé), Krehan (třetí); akcessit obdrželi\nBenda a Gynric.\nVýroční zkoušky hudební\nchovanců p. Václava Stáry, reditete ú-\nstavu pro piano, které se dne 16. a 17.\nm. ra. v sále na Žofíně odbývaly, došly\nnejen hojného účastenství, alebrž i velké\npochvaly se strany obecenstva. Chovanci\nveškeří velmi statně si počínali a osvědčili\nvšude přiměřený přednos, značnou tech-\nnickou zběhlost a krásný pružný úhoz. Co\nse volby kusů dotýče, svědci ona o obe-\nzrelosti pana ředitele, jenž také velký zře-\ntel k skladbám od českých skladate-\nlů bral. Slyšeli jsme následující sklad-\nby českých skladatelů: Menuet z\nDon Juana od Schulhoffa, La Mignon od\nFr. Kavana, fantasii z Dinory od Kuhe,\nLa Gazelle, polka od V. Grafa, La sen-\ntinelle od Voříška, rhapsodie od Ham-\npla, České perle, fantasie od Ed. Náprav-\nnika, *duo od Lad. Dusska; fantasie\nz Marty od Kuhé, Souvenir de Bohéme\nod Grafa, acherzo od Jos. Forstra.\nVšechny tyto skladby došly velké pochva-\nly; nejvíce však líbily se „Sentinlele\" pro\ndvé piana od J. V. Voříška; roztomilé\nMignon od Kavana; dovádivé scherzo od\nJos. Forstra: vzletuplná fantasie „České\nperle\" od Náprav nik a a Souvenir de Bo-\nhéme od Grafa. V sólech vyznačila se\nsl. Summova, pak sl. Chevalierova, Otcín-\nkova, Severova, Schwarzova, Frankova,\nHeinsohnova, které své úlohy s velkou po-\nchvalou provedly. Z chovanců vynikli p.\nKarner, Čížek, Leder, Vacek, kteří taktéž\nza správné provedení svých partií hojným\npotleskem odměněni byli. Chvalnou zmínku\nzasluhují: si. Freyova, Freundova, Schwab,\nFormánek, Mareš atd. Pospolné kusy šly\nse vší možnou správností a plynností £\nzvláště slušno jmenovati quatuor od Spohra $\ntrio od Beethovena, Holdování Haendlovi,\nduo od Mošelesa a Mendelssohna, ouver-\ntura k „Anakreonu\" od Cherubiniho, duo\nod Volfa a Vieuxtempse, trio od Bargiela,\nduo od Lysberga, sonata pro housle a\npiano od Mendelssohna, trio od Marsch-\nnera, symfonie od Mozarta, quatuor od\ntéhož, duo od Thalberga a Beriota, a ouver-\ntura na české písně od Emila Tittla, které\nod žáků byvše dobře provedeny velice se\nlíbily. Pan ředitel V. Stára dokázal pa-\ntrně těmito produkcemi, že požadavkům a\npovinnostem svým úplně dostál a u svých\nchovanců značných pokroků docílil. Ze\nvšeho bylo viděti, že dlouhá zkušenost u\nvyučování, vytříbený vkus u volení skla-\ndeb a všude bdící opatrnost jsou předními\nvlastnostmi pana ředitele V. Stáry, jenž\ntaké i co do rovnoprávnosti nejvčtší ne-\nstrannost zachovává. Jak se dovídáme,\nčítá ústav pána V. Stáry as 120 žáků,\na což jest také důkazem o oblíbenosti hor-\nlivého a přičinlivého téhož ředitele, rá—\nSlečna Marie Ko r s chnerova,\nježto následkem mnohých nepříjemností do-\nbrovolně od českého jeviště odstoupila,\nengažována jest s velice příznivými vý-\nminkami u velkého divadla „Viktoria\" v\nBerlíně.\nNaše krajanka sl. Kroppo-\nvá, kteráž byla údem německé opery v\nPešti, engažována jest pro letošní rok u\nopery v Brně.\nSlečna Marie Scbmid t o v a?\nPražanka, engažována jest u dvorního di-\nvadla v Meiningách.\nHudební literatura. Nákladem Chri-\nstofa a Kuhé vyšly tyto dni dvě německé\npísně od Aug. V. Ambro se, při nichžto\njen litujeme, že nejsou české. Jmenujíf\nse „Roslein,\" a „Walaeinsamkeit\" a stojí\n42 kr. rak. e. V tomtéž skladě vyšlo\npět lehounkých klavírních kusů: Pochod,\nnárodní píseň s variacemi; Bolero, Ron-\ndino a závěreční kus od C. F. Brunnera,\nkteré pro jejich lehkost a přístupnost všem\nzačátečníkům odporučujerae. Stojíť 54 kr.\nrak. č. „Svoji k svému\" je titul\nnové vlastenecké písně pro nižší a vyšší\nhlas od neúnavně pilného Ludevíta Pro-\ncházky. Zevrubnější kritiku o ní podáme\npři posuzování skladeb páně Procházkových."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "173", "page_fin": "175", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.5", "debut_caractere": 1808, "fin_caractere_exclue": 6547, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Dašic. (Hudební poměry.) Ji-\nstý dopisovatel do „Nár. Listů\" vylíčil\npřed nedávnem velmi trefně bídný stav\nzdejšího společenského života a musíme\nse, co se učitelstva týče, pana učitele Au-\ngusty Svobody zastati, jenž snad jediný\nvícero časopisů odebírá a zde zpěvácký\nspolek zaraziti hodlá. Bude to ovsem\nHerkulesská práce, spolek takový do ži-\nvota uvésíi, anto zde téměř žádného\nřádného zpěváka nenalezneš. Avšak p. u-\nčitel Svoboda je hudebník všestranně\nvzdělaný, jenž zde zpěvácký spolek\nzaraziti může. Nejprvé bude ovsem třeba,\nmladé síly ve zpěvu cvičiti a nepochybu-\njeme, že v brzkém čase i my přičiněním\np. Svobody zpěvácký spolek iníti budeme.\nJen vůle a vytrvalost je zapotřebí a na-\npotom se vše podá. Žeby zpěvácký spo-\nlek i naši kostelní hudbu pozvedl\nje očividné, a právě to bude p. Svobodo-\nvi, jenž zde ředitelem kůru jest, mocnou\npákou k zaražení zpěv. spolku.\nZ Pardubic. (Svěcení práporu\nzpěv. spolku. Volba ředitel-\nstva. Janda. Pernštýn. Lu-\nkeš. Výroční zpráva.) Den 6.\nli pna utkví zajisté v paměti zdejšího o-\nbyvatelstva; neboť tohoto dne odbývalo se\nsvěcení práporu zdejšího zpěv. spolku\njakož i volba nového ředitelství. 011.\nhodině ráno vynesl statný praporečník p.\nV. Červinka, maje přes sebe krásný slo-\nvanský trikolor, prápor ze zákristie a\npoložil ho na oltář. Za ním šlo ducho-\nvenstvo, hojný počet dám, majíce v čele\nkmotry práporu: paní A. Bubeníkovou,\nchoti ctěného měšťanosty, pí. A. Vernero-\nvou. Výbor zpěv. spolku a zastupitelé jednot-\nlivých cechů se svítilnami. Slavnosti pře-\ndeslán jest staročeský vznešený chorál\n„Svatý Václave,\" jenž od sl. zpěv.\nspolku významně proveden byl a hlu-\nboký dojem na obecenstvo učinil. PJukovní\nkněz na odpočinku, p. P. Szabolicz s assi-\nstencí 4 jiných knčží vykonal obřad svě-\ncení. Když byl obřad ukončen, přivěšen\njest na prápor od kmoter bohatý slovan-\nský trikolor, darovaný od paní měšťa-\nnostové, paní Antonie Bubeníkové.\nNa červené stužce trikoloru stojí slova:\n„Zpěvácký spolek Pardubický\" a na bílé:\n„Věnováno od Ant. Bubeníkové. Při za-\ntloukání hřebů súčastníly se následu-\njící dámy: Paní Bubeníková, Vernerová,\nbaronka Zetvieová, Krausová , Jahnová,\nLorencová, Kučerová, Kotovicová, Vacková,\nKlieperová, Jiříčkova, Lemanová a jiné;\nz pánů: p. měšťanosta Bubeník, vrchní\nKotovic, rada Verner. Po skončení tohoto\núkonu promluvil místní kaplan, p. P. No-\nvák několik vřelých slov k shromáždění,\njimiž poukázal k významu a úkolu\nzpěvu, jenž šlecht i ti má srdce a\npovznášeti mysl k činům vzneše-\nným. Posléze vyslovil přání, aby sbor na-\nšich zpěvných mužů nosil prápor ten vždy\njen ku oslavě tohoto rodného města.\nKu konci musím se ještě zmíniti o úpravě\npráporu zpěv. spolku. Jest z těžké bílé\nlátky hedbávné ; na jedné straně ství se v\nčerveném poli bohatě stříbrem vyšívaný\nlev, nad ním vznáší se taktéž skvostně\npracovaná, drahokamy ozdobená koruna;\nstrana druhá opatřena jest znakem měst-\nským: bílým polkoněm v červeném\npoli taktéž stříbrem vyšívaným, nad ním\npak skví se zlatem vyšitá slova: Sláva\nvlasti! na konci žerdě opatřené znakem\nzpěváků: ly rou připevněn jest trikolor. -\nVolba ředitelstva děla se odpoledne\nza předsednictví komisara p. Dumonta. Se-\nšloť se 39 údů. Za ředitele spolku zvo-\nlen jest: Matěj Kučera, učitel na zdejší\nhlavní škole (30 hlasy), za výbory v ná-\nsledujícím pořádku: pp. Jan Tomšu, úřad-\nník při poště (34 hlasy), František Jan-\nda, učitel na reální škole (30 faL), Matěj\nHušek, učitel na hlavní škole (28 hl.),\nVáclav Pospíšil, učitel na hlavní škole\n(28 hl.); za tajemníka opět zvolen pan\nJosef Klika, reální učitel (38 hl.) Při\ntéto příležitosti nesmíme opomenouti, býva-\nlému p. řediteli Františku Jandovi své\nnejvřelejší díky vzdáti; nebof on to byl,\njenž zdejší spě v. spolek s pomocí jiných\ndo života uvedl; on to byl, jenž se\npři produkcích zpěv. spolku o výtečné\nsíly z Prahy postaral a nám tak ještě\npříjemnější zábavy poskytl; on to byl, jenž\nneúnavně o zdar sp o lku pracoval. 1 vo-\nláme mu, jak jsme to již také osobně uči-\nnili, třikráte „Sláva.\" Jak se dovídáme,\njedná se nyní u zdejšího zpěv. spolku o\nto, aby se u nás založila škola pěve-\ncká, která by si za úkol obrala, cvičiti\nmladší síly ve zpěvu a tím počet\nv ý konn ý ch údů rozmnožovati. Člá-\nnek v Daliboru, aby zpěvácké spolky ja-\nkási jména přijala, nepadl na skálu; ba\nnaopak je vodítkem spolku. V příští\nschůzi spolku přednesen bude návrh, aby\nspolek náš přijal jméno „Pernštýn,\" což\nzajisté přijato bude. Při slavnosti na\nHoře Kunětické bude pan J. L. Lukeš,\nředitel Hlaholu, sbory říditi. Tyto dni\nvyšla výroční zpráva o působení zdej-\nšího zpěváckého spolku v prvním roce jeho\ntrvání, jižto sepsal velmi obratný pan ta-\njemník Josef Klika. Vyjímáme z této o-\nbezřele sepsané knížky následující dáta"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8129, "texte": "Během prvního roku svého trvání\nměl spolek: 57 výkonných, 131 přispíva-\njících a 6 čestných členů, úhrnem 194\nčlenů. Úmrtím, přeložením ve službě ztra-\ntil spolek během roku 8 výkonných a 10\npřispívajících členů, tak ie měl na konci\nroku 49 výkonných, 120 přispívajících a\n6 čestných clenu. Ředitelství spolku. Před-\nseda. Frant. Janda, reální učitel. Výbo-\nrové: Matěj Kučera, učitel na hlavní\nškole. Jan Hušek, učitel na hlavní škole.\nJan Tomsii, poštovní úřadník, Václav Po-\nspíšil, učitel na dívčí škole. Tajemník\na pokladník. Josef Klika, učitel na reální\nškole. Čestný výbor. Jan Ludevít Lukeš,\nředitel „Hlaholu\" a měšťan Pražský. Čestní\nčlenové. Jan Dumont, c. k. okr. adjunkt,\nKar. Kisslinger, c. k. okr. berní, Jan\nLorenc, měšťan a městský výbor, Em.\nMeliš, redaktor „Dalibora\" v Praze, Ed.\nNápravník, kapelník v Petrohradě. Dne\n20. srpna 1860 podali pp. Janda, Kiss-\nlinger, Klika, Kučera, Podroužek\na Remeš k vys. c. k. místodržitelství žá-\ndost o povolení ku zřízení zpěváckého\nspolku v Pardubicích, přiloživše seznam asi\n40 osob z úřednictva, učitelstva a měšťan-\nstva, kteří co členové ku spolku přistoupiti\nhodlají, a stanovy ku potvrzení. Vyne-\nsením od 8. ledna 1861 c. 67348 povo-\nlilo vys. místodržitelství, aby se v Pardu-\nbicích zpěvácký spolek zřídil, a vynese-\nním od 11. května 25314 potvrzeny sta-\nnovy spolku tohoto. Dne 9. června 1861\nodbýval spolek první valnou hromadu, k\nníž se 16 výkonných členů dostavilo, a\nv níž přečteny stanovy a vyvoleni ředitel,\nvýborové a tajemník spolku. Knihy spol-\nkové jsou v nejlepším pořádku, listovna\nčítá 60 čísel; spolek má v 71 sešitech\n142 hudební skladby, z nichž darem ob-\ndržel: 58 od p. Vostřebala, 38 od p. Loj\nrence, 4 (věnované) od p. Nápravníka, 3\nod p. Jandy, 2 od p. Vinaře, po 1 od p. j\nKnittla (věnovanou), od sl. Kopfmalerovy,\nod p. Rosůlka a od p. Hubáčka. Příjmy\nobnášely úhrnem 631 zl. 8 kr. Vydání ob-\nnášela úhrnem 529 zl. 89 kr. Odpočte-li\nse od příjmů 631 zl. 8 kr.; od vydání\n529 zl. 89 kr., zbylo v pokladnici hoto-\nvých 101 zl. 19 kr.\nZ Pardubic. (Zpěvácká slav-\nnost na hoře Kunětické.) Jak v těch-\nto listech oznámeno bylo, odbývalase v ne-\nděli dne 27. Lipna slavnost pěvecká na Hoře\nKunětické, ku které na tisíce lidí z vů-\nkolí ai z dálných krajů se dostavilo. V\nhostinci na „Veselce\" ve vkusně okrášle-\nném sále „Odeonu\" odbývala se hudební\nzkouška a které již všecky zpěv. spolky\nse svými prápory přítomny byly. V plném\npoctu shromážděných spolků zpěvá-\nckých i s prápory tam bylo deset a sice:\nPražský H 1 a ho 1, Pardubický Pernštýn,\nChrudimský Slavoj, Kutnohorský spolek,\nKrálovéhradecký, Kralodvorský, Jaroměř-\nský, Choceňský, Čáslavský a Chrastecký; j\nzastoupeni byly jedním neb více cleny\nzpěv. spolky: Vysokomýtský Otakar, Ko-\nlínský Dobro slav, Litomyselský, Novo-\npacký, Brandýsský nad Orlicí, Lomnický.\nPolenský , Přeloučský , Heřmanoměstský,\nBydžovský, Turnovský, Českoskalický, Ho-\nřický a Mělnický. Nejvzdálenější zastupi-\ntelé byli čtyři statní členové Mělnického\nspolku pp. Kozdera, Viktoryn, Vykyšal a\nZahrádka, kteří na 20 mil cestu podnikli do\nČech východních. Všech zpěváku bylo 457\nnepočítaje 60 údů domácího spolku Pardu-\nbického. Již při této zkoušce přibyly te-\nlegramy s pozdravy od Slovanů Víden-\nských shromážděných na Lysé bore a spolku\n„Velký Poděbrad\" v Poděbradech. Pardu-\nbice byly ve svátečním oděvu. Nad bra-\nnou vztýčen byl v slovanských barvách vy-\nvedený velký nápi3 „Vítáme vás;\" o něco\nníže visel na levé straně korunovaný\nlev, po pravé straně pak znak Pardubi-\nckého půlko ně, jejž město toto obdrželo\nod prvního arcibiskupa Arnošta z Pardu-\nbic. Na některých domech byly též ná-\npisy na př. „Zpěvem k srdci, srdcem k\nvlasti,\" „Hej Slované\" atd. Asi po 3. hod.\npdpoledne hnul se veliký průvod spojených\nzpěv. spolků z hostince na „Veselce\" a\ntáhl přes náměstí labským předměstím ke\nKunětické Hoře as li hodiny od města\nvzdálené. Ve vesnicích Hradešti v Bro-\nzanech a v Rábu, jimiž se jeti musí, byly\nbrány ze zelené chvoje okrášleny znaky\nstavu rolnického. Na Hradišťské bráně stál\nnápis: „Sláva vlasti a sborům zpěváckýra\nna bráně Brozanské: „Vítáni buďte od bra-\ntrů rolníků\" a na Rábské: „Zdař Bůh.\"\nAsi k sté hodině přihrnuly se do hradu\nzpěvácké spolky s vlajícími prápory. Po-\nhled, který se nyní naskétal zrakům, byl\nv pravém smyslu slova uchvacující. U pro-\nstřed rozsáhlého hradního dvora bylo na\n7000 diváků, hlava vedle hlavy, žeby bylo\njablko nepropadlo. Mnozí seděli v oknech\nproměněných v lože primitivního ovšem\nzpůsobu, mnozí na galeriích střech, ano i\nz listů a větví velikého u prostřed zřícenin\nstojícího ořechu vyhlídaly hlavy lidské.\nValná většina obecenstva ovšem stála, a\nskoro u prostřed tohoto dvoru stál na vy-\nvýšeném podium Lukeš, okolo něhož s\nprápory zpěvácké spolky. Když Lukeš vy-\nstoupil, pozdravili jej zpěváci i ostatní o-\nbecenstvo hlučným potleskem. P. Přerhof za-\nhájil přednesením Jahnova proslovu produkci\nsamou. Proslov byl vřele přijat, některé\nnarážky jako „Nedejme se\" opětovalo o-\njbecenstvo hlučným jásotem. Pak přednesla\n|kapela Chrudimská jednu hudební skladbu,\navšak dojem ohromný způsobily zajisté\nkrásný Voglův sbor „Cikáni,\" při němž\nchrudimský p. purkmistr Klimeš svým\n| příjemným tenorem cituplně solo zpíval, a\nHellerova kadryla z národních písní. Žer-\ntovná tato komposice obecenstvo zvláště\n! dobře bavila, a některé jadrnou českou sa-\ntyru vyznačující písně přijaty byly se sr-\ndečným smíchem. Po prvním oddělení pro-\n|dukce volán byl pardubický p. starosta Bu-\nbeník, aby přečetl některé telegramy od\nčeských horníků z Lubna v Štýrsku a z\nKrálové Dvoru. Z druhého oddělení pro-\ngramu líbila se nejvíce staročeská píseú:\n„Naděje se vyplnily,\" jakož i oblíbený\nVe i t ů v sbor „Na Prahu.\" Ke konci\nzpíval Lukeš jednu sloku národní písně\n„Kde domov můj,\" již tisíce hlasův po\nněm opětovalo. Byl to slavný okamžik,\nkdyž s vysoké stráně Kunětické še zříce-\nnin staré slávy české rozléhaly se krásné\nzvuky této písně v bohatou rovinu pardu-\nbickou, kterouž s chloubou zoveme domo-\nvem a jejíž úrodu nejeden soused za hra-\nnicemi nám závidí. Počet lidí na Kuně-\ntické Hoře shromážděných může se páčit\nna 15.000: 5.000 osobám byly dány lístky\ndo hradu, přes 500 bylo zpěváků , více\nnež 1.000 lidí se pustilo zdarma. Venku\npřed hradem bylo posluchačů více než\njednou tolik.\nZe Slaného, 24. července 1862.\n(Výlet Sokolů do Ster nberga.\nSpolky zpěv. .u ěsta Loun a Sla-\nného.) „Na zdar,\" doznělo sice v lese\nšternbergském, ale hluboko utkvělo v srd-\ncí všechněch na místě tom shromážděných,\njenžto se z našeho okolí v četném množ-\nství sešli, aby uvítali zároveň se spolky\nzpěv. měst Loun a Slaného statečné So—\nkolíky. Slavnost takovou neviděl zajisté\nještě nikdy Šternberg. V Muncifaji oče-\nkávali pěvci dotčených spolků a množství\nobecenstva ve bráně slavnostní, k tomu\nschválně shotovené, blížící se malebný tah\nbujarých Sokolů, aby je odtud do Stern-\nberga uvedli. Byl-li to pohled krásný a\nzajímavý na vítězný tah svižných Sokolu\nv jejich kroji malebném, byl nyní ještě\nkrásnější a zajímavější, když se k nim při-\ndružili oba dotčení zpěv. spolkové se svý-\nmi prápory a sbor místních hudebníků.\nZdaž neplesalo srdce každého Sokola, když\nbyl překvapen od pěvců písní svou: „Hoj\nSokolíci mužně v před !\" ? A jak statečně\nvykračovali sobě nejen Sokoli sami, ale i\npěvci a přítomní všicknil Po písni Sokolů\nhrála hudba krásný pochod z písní ná-\nrodních až na prostrannou louku, kdež\nstanulo okolo 400 Sokolů. Byliť 2 hod.\na jistě na čase, poohlédnouti se po něja-\nkém občerstvení. Na krátký čas opuštěna\nbyla zelená louka, neboť již ve 3 hodiny\nzačaly prostocviky Sokolů. Velmi krásně\nvypadalo jednokaždé cvičení, největšího ale\nobdivováni vzbudilo mezi diváky vyhazo-\nvání na plachtě. Především zazněl sbor\n„Na Prahu\" od přítomných pěvcu obou\nspolků, jenž byl s hlučným potleskem od\nobecenstva přijat. Po odbytých cvičeních\nzatančili sobě Sokolové s našimi děvčaty\ndílem v sále, dílem na louce. Před od-\nchodem sestoupli se ještě jednou pěvci a\nzapěli 3 sbory, n to: Píseň cestujících od\nAbta, „Píseň Šumavanň\" od Jirgesa,\nKadryla od Hellefa. Na to mluvil velmi\ndojímavě p. prof. Tonner k pěvcům obou\nspolků vyjadřuje své díky za všecky bratry"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3674, "texte": "Sokoly, V krásné své řeci zpomínal na\nminulost obou měst Loun i Slaného. A tu\nse tuším dotekl pravého místa každého o-\nbyvatele těchže měst; neboť nastalo pro-\nvolávání „Sláva!\" s obou stran. Před\ndomem, kde Havlíček bydlel, postavili se\nSokolové as nimi veliký dav lidstva, aby\npoctili ono místo. Před apo řeči p. prof.\nTonnera zpívala se „Kde domov můj ?\"\nKratičká byla již jen cesta, po které pěvci\ndoprovázeli své bratry Sokoly k domovu.\nZa to bylo tím srdečnější loučení-se ; ne-\nboť každný z nás chtěl ruku tisknouti kaž-\ndému Sokolu. Nekonečné zdálo se býti\npozdravování „Nazdar!\" a předce jsme sc\ndočkali mužů posledních, Smutně se mnohý\nz nás za nimi díval, přeje jim šťastnou cestu\na vzkazoval pozdravení matičce své Praze\nstověžaté. Hned se dali také pěvci na cestu\nku Slanému, aby se ještě bavili se svými\nbratry z Loun, jenžto ochotně se dostavili na\nvyzvání slánského „Dalibora.\" Společně\nsobě pohovoříce, aby program vyzpívali,\npozvedli ještě hlasů svých a tu jsme sly-\nšeli „Svorný duch\" od Suchánka a\n„Bratří rozveselme se\" od Pivody. Těší-\nme se již zase na jeden výlet do Peruce,\nmísta historicky památného, o němž se\nvyjednává. Okolo půlnoci loučili se opět\nbratři zpěváci, děkujíce jedni druhým za\ntak utěšené chvíle právě minulé. A roz-\nléhalo se opět ono rázné a významné po-\nzdravení : Na zdar!\n(J.) 2e Strakonic. (Národní slav-\nnost.) Dne 5.a 6. srpna bude se zde\nodbývati národní slavnost památky F. L.\nČelakovského. Jak Vám z programu *)\nsnad známo bude, odbývati se zde bude\ndne 4. srpna ve 4 hodiny odpoledne hla-\nvní zkouška; na večer oznámí hudba,\nstřelba a osvětlení města slavnost na 5.\nsrpna ustanovenou. Dne 5. srpna o 10.\nhod. ráno bude rekviem ze 17. století od V.\nHolana pro 4 mužské hlasy, jež upravil\nJos. L. Zvonař, po ukončení mše slavný\nprůvod k rodinnému domu Čelakovského\na odhalení p a 111 át ní desky. 05. hod.\ntéhož dne odpoledne započne koncert „u\nbílé růže,\" při němž i údové jiných zpěv.\nspolků spoluúcinkovati budou. Program\nkoncertu je následující: I. Oddělení,\nj. „Saročeská\" ze 17. století, pro sbor\nod J. L. Zvonare upravena. 2. Pro-\nslov složil V. Lešetický, přednese p. Bohrn.\n3. „Umlklo stromů šumění,\" dvojzpěv pro\n2 soprány s průvodem piana od K. Be n-\ndla. 4. Introdukce a variace na kontra-\nbas, s průvodem piana od Fr. Gregory.\n5. „Vlaštovice Selanka,\" trojzpěv se sbo-\nrem od Fr. Gregory. 6. „Na Prahu,\" sbor\nod Veita. 11. Oddělení. 1. „Běla Kra-\nsavice,\" od F. L. Čelakovského, ve\nsbor uvedl J. L. Zvon a ř. 2. La Mélan-\ncolie Pastorále, pour le Violin par Fr.\nPrume. 3. „Nitra\", ětverozpěv od Fr.\nGregory. 4. Deklamace od Čelakovského.\n*) Obdrželi jsme též program od pp. pořa-\ndatelů. Red.\nv\n5. „Sumavan\", sbor od P. Jirgesa. 6.\nReminiscence z opery: „Die Guelfen und\nGibellinen\" od Meyerbeera, uspořádána pro\nfisharmoniku od Lickela. 7. „Kde domov\nmůj\", ve sbor uvedl Ferd. Heller. S pro-\ngramem tímto souhlasíme až na dvě čísla,\nkterá se tam v skutku dobře nevyjímají ;\nje to melancholie, kus pro housle od\nPrume-a a reminiscence z opery „die Guel-\nfen.\" Místo první skladky mohla se vzít\nE legie od našeho rodáka Ernsta aneb\njiné skladby téhož druhu od Pech áčka,\nJa ns y, M i1 d ne r a nebo od Li pi n s ké-\nho, Wi enia\\vs k é h o, Rubin'steina,\nslovem od nějakého slovanského sklada-\ntele. Místo těch reminiscencí mohl se dát\nnějaký originální kus od českého sklada-\ntele. Co zvláště také nápadné jest, že p.\nGregora, jehož si ostatně co důklad-\nného skladatele velice vážíme, třemi sklad-\nbami zastoupen jest, čímž program na roz-\nmanitosti ztrácí. Konečně musíme ještě po-\ndotknout! , že se zvláště takové skladby\nvybrati měly, které Čelakovského bá-\nsně za základ mají, k čemuž se jen málo\nhledělo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "175", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.6.2", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.7", "debut_caractere": 3676, "fin_caractere_exclue": 6171, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nŽe zpěvácký spolek Počátecký\npřed čtyřmi roky založený, z tvrdého spánku\nprocitl a značný pokrok učinil, jest zásluha\nrázného předsedy p. Jana Budíka a výteč-\nného ředitele zpévu p. V. Fišera. Na vzdor\ntomu, že někteří údové svým vystoupením\nze spolku jej zničit mínili, udržel se tento\nspolek přec a dochází všudy, kdekoliv se\nslyšet dá, valné pochvaly, jak se z dopisu\nz Vlašimi a Pelhřimova dovídáme, čemu\nby sotva bylo tak bývalo, kdyby se nebyla\nstala změna v ředitelství. V Počátkách\nodbývali bude zpěvácký spolek svěcení\nsvého práporu. Následující sbory budou\nse společně zpívati a sice při slavnosti:\n1. Píseň sv. Vojtěcha. 2. „Vzhůru ku\nzpěvu,44 dvojsbor od Nápravníku. Při kon-\ncertu: 1. „Utonula\" od Křížkovského. 2.\n„Lovecká\" od Nápravníka a 3. „Na Prahu44\nod Veita. Zpěv. spolek v Selča-\nnech dočkal se konečně svých stanov a\nvolil dne 24. definitivní výbor. Zvolen byl\nza protektora poslanec na sněmu zemském\npan děkan Beneš Meth. Kulda, za předsedu\nP. Jiří Skřivánek, za místopředsedu p. Jos.\nGaerthner, za ředitele p. J. Lipka a za\nmístořediteíe p. J. Výtvar. Zpěvácký\nspolek Klatovský umluvil se s tam-\nnějšími občany k společnému výletu na\nV ráž v neděli 3. srpna, přičemž se zvlá-\nště zpěvácký spolek a studující zúčastní.\nOčekávají se též sousední zpěv. spolky.\nZpěvácký spolek Poděbradský\n„Velký Poděbrad44 uspořádal 20. července\nnárodní slavnost pěveckou ve prospěch po-\nžárem postižených obyvatelů skuječských\na vodúanských. Mimo zastupitelů zpěv.\nspolku pražského „Hlaholu44 pp. Hellera,\nProcházky á Kučeru účinkovalo více půl\ndruhé sta pěvců z Poděbrad, Čáslavi, Ko-\nlína, Králova Městce, Kutných Hor, Nym-\nburka a Sadské; zpivány byly následující\nzbory: 1. „Píseň cestujících po vlasti44 od\nAbta, „Utonulá44 od Křížkovského, „Na\nPrahu\" od Veita, „Válečná44 z Rienzi od\nVintra, „Odchod českých myslivců44 od\nMendelssohna a „Večerní44 od Zvonaře.\nZpěv rozjaříl a oblažil všech přítomných,\ndošed všeobecného uznání. Zpěv. spo-\nlek v Litomyšli přijal jméno „Otokar/\nZpěv. spolek ve Mšeně uspořádá dne\n3. srpna ku prospěchu krupobitím ztíže-\nných oby\\atelň, pěveckou, hudební a de-\nklamatorní besedu. Spoluúčinkovat bude\nrodák tamnější p.Jan Pí šek, jeden z nej-\nsjavnějších zpěváků žijících, potom oblíbený\ndeklamator p. Pierhof. Pan František\nNáhlovský, rádní a předseda záložny slí-\nbil zpěv. spolku Mni cho vo-Hr ad i št-\nskérau 50 zl. V Plzni zadali někteří\nzpěvu a hudby milovní za povolení k za-\nložení zpěv. spolku jrnenem „Hlahol Pl-\nzeňský.44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "175", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.7", "debut_caractere": 6173, "fin_caractere_exclue": 6181, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "175", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.6.3.1", "titre_corps": "Česká opera. Dne 27. července se", "titre_sommaire": "Česká opera. Dne 27. července se", "signature_source": "A. O", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.7", "debut_caractere": 6183, "fin_caractere_exclue": 7357, "texte": "A. O.\nČeská opera. Dne 27. července se\ndávala Donizettiho „Marie, dcera pluku\"\nv překladu od Pečírky. Musíme se\nvyznati, že jsme byli uspokojeni, hrálo a\nzpívalo se v celku slušně, zvlášť vynikala\nzase sl. z Ehrenbergů (Marie). Co se\nnám zvlášť u této slečny líbilo, bylo to,\nže nepřeháněla jednotlivé momenty a zpí-\nvala nenucené, plynně. I p. Polák (To-\nnio) co nově engažovaný člen opravňuje\nnás k naději, že z něho bude zdatný he-\nrec ; zpěvák dobrý (ač má poněkud slabý\nhlas) už je a cvicením-se ve zpěvu samo\nsebou přivádí sílu hlasu takřka v náručí;\na má-li zpěvák příjemný hlas a dobrou\nškolu, lépe se vyjímá na jevišti než mnohý\nkřikloun beze školy. Pročež radíme panu\nPolákovi, by se jen pilně cvičil v dra-\nmatické hře a nemyslil, že jenom musí\nzpívati. Pan Sák (Sulpíc) byl ve své\núloze dobrým. Sbory byly na prostoru\nnovoměstského divadla příliš slabé, ač šly\ndobře. Obecenstva bylo poskrovnu shro-\nmážděno, ale bavilo se dobře, tlesklalo sle-\nčně z Ehrenbergů za výtečný zpěv (zpívala\nslečna dvě vložené německé písně s če-\nským překladem) i za zručné bubnování.\nOpera netrvala dlouho, pan kapelník ji\nhnal taktovkou jen v před; nu vždyť bylo\nmálo obecenstva !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "176", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.6.4", "titre_corps": "Italská opera. Společnost italských operních", "titre_sommaire": "Italská opera. Společnost italských operních", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.7", "debut_caractere": 7359, "fin_caractere_exclue": 7795, "texte": "Italská opera. Společnost italských operních\npěvců pana Merelliho při-\nnesla žádoucího občerstveni v stagnaci o-\npery zdejší; mámet bez toho větší část\nprvních zpěvaček a zpěváků rozpuštěných\nna dovolenou, což pak právě nyní rádi sne-\nseme, anto se nám nepřítomnost domácích\ntak bohatě nahrazuje. Společnost k nám\npřibyvší čítá ale též výborné síly, než a-\nbychom se bylí přenáhlili ve svém tvr-\nzení. Dávaly se následující opery až po-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7279, "texte": "sudí BC e nerent ola\" od Rossiniho\n(22. července), „La T r a vi a 1 a\" od\nVerdiho (24. čvce.), „II barbiere di\nSiviglia\" od Rossiniho (26. čeveuce.),\n„Don Pasquale\" a„Lucrezia Bor-\ngia\" (2 akty) od Donizettiho (29. čvce.)\nDále jsou na programu : „Marta\" od\nFlotowa (31. čvce.) a „Don Giovanni\"\nod Mozarta na jeho památku (2. srpna).\nMezi dámami slušno do popředí postaviti\nsign. Volpini a Filippi, ač i druhé\ndobré, routinované síly jsou. Sl. Volpini\nzpívá něžně, čistě, hru má výbornou, vše\nu ní jest přirozené. Sl. Filippi má silný,\npříjemný orgán, zpívá rázně, tak že u-\nchvátí i přísného posluchače. Mezi pány\nvynikají sign. Mazetti se svým silným\nbassovým hlasem, čistou výřečností a dra-\nstickou. avšak nepřeháněnou hrou; sign.\nAgnesi, jehož překrásný, bujarý hlas i\nv sebe větším divadle vystačí; sign. Za c-\nchi, výtečný barytonista; sign. Tombe-\ns i, tenorista s výbornou školou. Nechce-\nme rozváděti do podrobná výtečnosti zmí-\nněných umělců, podotýkáme jen, že sou-\nhra jejich jest vzorná, k cemu přispívá\ntéž jejich zvláštní ředitel, sign. L u i g i\nOrsini. Při těchto italských představe-\nních se mohl každý přesvědčiti, jak líbezně\nitalská řeč se vyjímá ve zpěvu, jíž česká\njen něco málo ustoupí; byli bychom žá-\ndoucí, slyšeti „Don Pasquale\" v německé\nřeči, zdaž by mohl právě tak kvapně zpí-\nván býti jako od pana Mazettiho! Co se\nnám nelíbilo v představeních italských a\nco zajisté pro ucho urážlivé jest, bylo\nzpívání někdy jen několika slov v ně-\nmeckém jazyku od vypomáhajících zdej-\nších členů! což se nemohou tito rozloučí ti\ns pohodlností a naučiti se těch pár slov\ntaktéž italských ? Nepravíme toto snad z ten-\ndenci, neb bychom kárali taktéž vloudění\nčeských slov do jinojazyěného představení.\nVýtečná operní společnost\np. Merelliho bude k oslavé památky\nMozarta, jenž svého „Don Juana\" pro Če-\nchy složil, dne 2. srpna v Novoměstském\ndivadle „Don Juana\" provozovati. Upozor-\nňujeme veškeré hudby milovné obecenstvo\nna toto zajímavé představení. Při této pří-\nležitosti podáváme malou básničku co vý-\nraz nadšenosti pro hudbu italskou zauja-\ntého Čecha :\nBella Italia! i tuoi messaggieri\nCogli accenti di voce sonore\nSan penetrare nelť imo del cuore\nFa che sian i gentiP forieri\nDi nuovi accordi sentimentali\nFra i due paesi piu musicali.\nCelo roční z kousky žáku var-\nhanické školy obou roků odbývaly se,\njak jsme se náhodou z nárožních\ncedul dozvěděli, v úterý due 29. Lipna\nv místnostech téhož ústavu. Záci prvního\nroku doprovázeli na varhany následující\nskladby: Graduale z Es-dur, pro smíšený\nsbor od A. Koželuha, doprovázeno Mo-\nravcem Jos. Benedictus z A-dur, pro\nsolový altový hlas od F. Brixiho, dopro-\nvázel Walter Vilém. Benedictus z G-\nmoll pro solový soprán a alt, provázel\nWacek Jindřich. Kyrie do B-dur, složil\nA. Caldara pro smíšený sbor, doprová-\nzel Šedivý Josef. Žáci druhého roku\npřednášelo následující varhanní skladby:\nKoncertní fantasie z C-moll od A. Hesse,\nop. 36. c. 4., přednesl Benda Josef, a)\nAdagio z As-dur od Jos. Krejčího, op. 1.\nč. 2.; b) Slavnostní předehra z D-dur\n(nová), složil Jos. Krejčí, op. 33. c. i.,\npřednesl Ulbr ich t Karel. Praeludium a\nveliká pětihlasní fuga z Es-dur od Šebest.\nBacha, přednesl Riicker Bernard, a) Smu-\nteění praeludium z C-moll od Jos. Krej-\nčího (nové), op. 33. c. 5. ; b) Velke\npraeludium z C-moll od Fel. Mendelssoh-\nna-Bartholdyho, op. 37. č. 1., přednesl\nV oves Antonín, a) Andante z H-moll od\nF. Mendelssohna-Bartholdyho, op. 65. c.\n5; b) Velká fuga z D-dur od Jos. Krej-\nčího, op. 2. c. 1, přednesl K rol op Josef.\nVelké praeludium a fuga z A-moll od S.\nBacha, přednesl Ladislav rytíř Zeleň ski.\nPraemie obdrželi, jak se z „Bohemieu do-\nvídáme, B. Brucker (první), Krolop (dru-\nhé), Krehan (třetí); akcessit obdrželi\nBenda a Gynric.\nVýroční zkoušky hudební\nchovanců p. Václava Stáry, reditete ú-\nstavu pro piano, které se dne 16. a 17.\nm. ra. v sále na Žofíně odbývaly, došly\nnejen hojného účastenství, alebrž i velké\npochvaly se strany obecenstva. Chovanci\nveškeří velmi statně si počínali a osvědčili\nvšude přiměřený přednos, značnou tech-\nnickou zběhlost a krásný pružný úhoz. Co\nse volby kusů dotýče, svědci ona o obe-\nzrelosti pana ředitele, jenž také velký zře-\ntel k skladbám od českých skladate-\nlů bral. Slyšeli jsme následující sklad-\nby českých skladatelů: Menuet z\nDon Juana od Schulhoffa, La Mignon od\nFr. Kavana, fantasii z Dinory od Kuhe,\nLa Gazelle, polka od V. Grafa, La sen-\ntinelle od Voříška, rhapsodie od Ham-\npla, České perle, fantasie od Ed. Náprav-\nnika, *duo od Lad. Dusska; fantasie\nz Marty od Kuhé, Souvenir de Bohéme\nod Grafa, acherzo od Jos. Forstra.\nVšechny tyto skladby došly velké pochva-\nly; nejvíce však líbily se „Sentinlele\" pro\ndvé piana od J. V. Voříška; roztomilé\nMignon od Kavana; dovádivé scherzo od\nJos. Forstra: vzletuplná fantasie „České\nperle\" od Náprav nik a a Souvenir de Bo-\nhéme od Grafa. V sólech vyznačila se\nsl. Summova, pak sl. Chevalierova, Otcín-\nkova, Severova, Schwarzova, Frankova,\nHeinsohnova, které své úlohy s velkou po-\nchvalou provedly. Z chovanců vynikli p.\nKarner, Čížek, Leder, Vacek, kteří taktéž\nza správné provedení svých partií hojným\npotleskem odměněni byli. Chvalnou zmínku\nzasluhují: si. Freyova, Freundova, Schwab,\nFormánek, Mareš atd. Pospolné kusy šly\nse vší možnou správností a plynností £\nzvláště slušno jmenovati quatuor od Spohra $\ntrio od Beethovena, Holdování Haendlovi,\nduo od Mošelesa a Mendelssohna, ouver-\ntura k „Anakreonu\" od Cherubiniho, duo\nod Volfa a Vieuxtempse, trio od Bargiela,\nduo od Lysberga, sonata pro housle a\npiano od Mendelssohna, trio od Marsch-\nnera, symfonie od Mozarta, quatuor od\ntéhož, duo od Thalberga a Beriota, a ouver-\ntura na české písně od Emila Tittla, které\nod žáků byvše dobře provedeny velice se\nlíbily. Pan ředitel V. Stára dokázal pa-\ntrně těmito produkcemi, že požadavkům a\npovinnostem svým úplně dostál a u svých\nchovanců značných pokroků docílil. Ze\nvšeho bylo viděti, že dlouhá zkušenost u\nvyučování, vytříbený vkus u volení skla-\ndeb a všude bdící opatrnost jsou předními\nvlastnostmi pana ředitele V. Stáry, jenž\ntaké i co do rovnoprávnosti nejvčtší ne-\nstrannost zachovává. Jak se dovídáme,\nčítá ústav pána V. Stáry as 120 žáků,\na což jest také důkazem o oblíbenosti hor-\nlivého a přičinlivého téhož ředitele, rá—\nSlečna Marie Ko r s chnerova,\nježto následkem mnohých nepříjemností do-\nbrovolně od českého jeviště odstoupila,\nengažována jest s velice příznivými vý-\nminkami u velkého divadla „Viktoria\" v\nBerlíně.\nNaše krajanka sl. Kroppo-\nvá, kteráž byla údem německé opery v\nPešti, engažována jest pro letošní rok u\nopery v Brně.\nSlečna Marie Scbmid t o v a?\nPražanka, engažována jest u dvorního di-\nvadla v Meiningách.\nHudební literatura. Nákladem Chri-\nstofa a Kuhé vyšly tyto dni dvě německé\npísně od Aug. V. Ambro se, při nichžto\njen litujeme, že nejsou české. Jmenujíf\nse „Roslein,\" a „Walaeinsamkeit\" a stojí\n42 kr. rak. e. V tomtéž skladě vyšlo\npět lehounkých klavírních kusů: Pochod,\nnárodní píseň s variacemi; Bolero, Ron-\ndino a závěreční kus od C. F. Brunnera,\nkteré pro jejich lehkost a přístupnost všem\nzačátečníkům odporučujerae. Stojíť 54 kr.\nrak. č. „Svoji k svému\" je titul\nnové vlastenecké písně pro nižší a vyšší\nhlas od neúnavně pilného Ludevíta Pro-\ncházky. Zevrubnější kritiku o ní podáme\npři posuzování skladeb páně Procházkových."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.8", "debut_caractere": 7281, "fin_caractere_exclue": 7406, "texte": "Listárna.\nPanu Jos. Uh. v Sel. Žádaný kus K.\nB. můžete dle svého přání pro kvartett do-\nstati; d>ude státi 1 zl. 50 kr. r. č."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[169]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.1", "texte": "Ludevit Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n(Pokračování.)\n3. Čtvero písní pro jeden hlas s průvodem piana.\n(V Praze u Jos. Šálka.)\nČíslo 1. Píseň Čechů. (Slova od Jahna.)\nŽe nestejnost textu z ohledu začátečních brzy dlouhých,\nbrzy krátkých slabik jednotlivých řádků p. skladateli velkých\nobtíží dělalo a že by lépe bylo, kdyby se nebyly všecky\nsloky pod jeden nápěv přivedly, nedá se upříti. Básník bral\ntotiž ohled na stejný počet slabik, na stejný výměr ale mé-\nně, a následkem toho přijde brzy dlouhá, brzy krátká slabika\nna těžkou dobu, což skladatelově hudbě nemálo vadí. Nápěv\npozůstává hlavně z dvoutaktových rytmů, které pausami od-\nděleny jsouce, s rozdělením textu se neshodují. Vezmeme\nna příklad první dva řádky pro sebe:\n„Minulost slavná hrůzy plná (pausa) se promě-\nnila v dřímotu (pausa) a dějů neúprosná vlna (pausa)\nnás vrhla z bouře v samotu\" (pausa). Tu shledáme,\nže první a třetí pausa smysl a spojení slov ruší. Osmý takt\nnápěvu měl by souhlasit! se čtvrtým, a byl by na ten pád p.\nskladatel' nemusel slabiku tu (od slova „samotu\") celé tři\nčtvrtě táhnouti, což se při vážném pohybu tím hnusněji vy-\njímá a nemotorné jest. Porovnejme k lepšímu přehledu do-\ntýčné takty:\nJak z předešlého vysvítá, bylo v 7. taktu drobným\nrytmem příliš plýtváno a následkem toho nedostalo se pro\n8. t. takt dosti slabik, kterému vlastně slovo „v samotu\" ná-\nležeti mělo.\nV\nZe se chyba tato ve všech slokách opakuje, rozumí\nse samo sebou a jest toto nedopatření v skutku směšné a\nohyzdí celou skladbu.\nČtenářům již známý motiv z „Kovářské\" na slova „na-\ndarmo\" a „nižádnou\" ©pakuje se zde, jak následující úryv do-\nkazuje co do rytmu i co do intervalu :\nPro slova, která „v cizině\" smysl tvoří, hodilo by se\npodobné metrům, sem ale na žádný způsob nepřináleží.\nS doprovázením souhlasíme až na jeden pád, který\nsnad od jiných za dobrý uznán bude, my ale se s nimi\nza tou příčinou nesrovnáváme, onto zpěváka v trapnou neji-\nstotu přivádí. V 5. taktu na 3. str. stojí totiž doprováze-\njící quintsextakord v sextové poloze a zpěvák má nastoupiti\no jednu osminu později s kvintou téhož akordu. Nám zdá\nse nastoupení toto velmi nebezpečnou líčkou pro každého\nzpěváka, a byť by sebe lepší intonovati dovedl, není s to,\npředepsaný tón (ě) jistě udati. V tomto pádu musel by se\nbuďto nápěv aneb doprovázení změniti, a dle našeho náhledu\nneutrpěla by melodie, kdyby se místo ě fis volilo. V\nmezihře na 3. str. v 6. taktu hodilo by se na místo posledn\nšestnácterky a, lépe g, má-li totiž následující kvintsextakord\na-c-e-fis patřičně účinkovali, taktéž podobně v 12* na 3.,\nv 16. na 4té, a v 6tém taktu na sté straně.\n(Pokračování.)\n\nObrana tažného pozounku.\nPodává Václav Proška.\n(Dokončení.)\nZběžně vypočítal jsem důležité strany naturálních in-\nstrumentův a tažného pozounku především, a nezapomněl na\nto, že i ventila podél časových pokrokův své zasloužilé\nmísto zaujímá, ačkoli pro své zevní výhody ještě nedospěla,\npřísné rovnoprávnosti s oněmi požívali.\nZbývá mi ještě poukázali na to, jak p. J. B—ý z po-\nzounku jej uštěpačným pérem tak ranil, aniž ví, na které"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.2", "texte": "traně üboh nejspíše krváceti má, by konečně za oběť libo-\nvůle klesnul.\nČetli jsme na příklad, že nesnesitelně účinkuje hlas\ntažného pozounku na truchlící při průvodu pohřebním, anto\nprý i dilletant tvrdí, že se hudební průvod truchlících, niko-\nliv však mrtvých dotýká.\nPrávě proto, že to dilletant hudby tvrdí, a právě proto,\nže se to jen truchlících dotýká, má napomáhali žalmovým\ntónem jeviti bol duše nad ztrátou nenahraditelnou a zbožným\nzvukem smířit! pomíjejičnost světa s věčností, kde idea pís-\nmem božím zbuzena ještě jednou majestátný hlahol pozouny\nv\npřipomíná, jenž zpráchnivělý popel k životu povolá. Ci ne-\nmohlby také onen dilletant tvrdili, aby plačícím skočnou za-\nhráli a\nDůkaz nový, že při pohřbu pozounek tažný zcela na\nsvém místě (co odvětví církevní hudby), a že pro svoji výše\nsčítanou zvučnost vůbec veliké mluvy jeví se býti nástrojem.\nNemůže-li p. J. B—ý takto porazili, domnívá se, že se\nostatně ze stanoviska krasovědeckého (!) tažný pozounek\nnedá odporučili pro svoji nejapnou formu, a na dove-\ndení toho přináší bohužel čerstvou (?) anekdotu ze života\nrolníka, na jehož bedra mnohý malíř generových obrázku\nnevčasnou hloupost složil, aby si na intellegenci své u ve-\nřejnosti kapitálně uškodil.\nAesthetika a anekdoty! Pojednání mé nedovoluje, bych\npo boku prázné anekdoty humoristické obrázky byf i ze zku-\nšenosti podával, kdy, kde a jak ventilka tuhle majíc čile švi-\ntořiti, selhávala, tamopak chtíc svým zpěvem rozehřátí\nzamrzla. Účelem řádků mých věru není ventilu do prachu\nsměšnosti snížiti.\nNetřeba mi o směšné (?) formě trouby s rourami šíře\nmluviti, abych snad nevpadl do šprýmovného vypravování o\nbase a nástrojích (v podobě gigantických klobásů s klapka-\nmi), do nich se hudebník teprva obléci musí, a v nich se\ntak vyjímá, že věru nelze soudit, zdali takový heligon na\nmuzikanta aneb muzikant na heligon hraje.\nKrasovědecké stanovisko tu, kde o ducha a duši hu-\ndebních tónův mluviti má, málo sobe všímá formy, jenž pri\ntažném pozounku veleskromné homérický smích buditi může,\nnýbrž svědčí svědomitě na slova moje, slova to k ochraně\ntažného pozounku pronesená. Byl by čas, aby tento své\nobligátnosli tak požíval jako pozouna s ventilou, aby se již\npoznalo, že není jeden co druhý, aniž by měl býti nahra-\nzován pozounek tažný pozounou ventilovou.\nCo do kvality tónů patrně stává rozdílů mezi oběma,\njako že stává difíerence mezi suknem, jež druhdy tkali ruce\npilné vůlí mistrovou, a mezi suknem, jež sotva že zrak stačí\nstroj tak lehce lepí, že je velmi lehké a lehko k pozbytí,\nkdežto v onom praděd pokolení svoje odchoval. Sluší však\nodpočísti, že duch času jinak rnysliti káže, a kdo by módě od-\nporoval, starým bláznem konečně by slouti musel podle médy#\nCo do kvantity vyrobení suken i zvuků (pozounkových\nku př.) ovšem pokročil čas mašinový dosti daleko, ačkoliv se\nnám o to nikdy jednati nebude, zdali i za málo peněz mnoho\nmuziky (špatné) uslyšíme. Leč uvázl bych snadno na samém\nkonci řádků těch do předmluvy své.\nJeště jednu otázku: Neměl by se tedy (na základě\nkrásné zvučnosfi) tažný pozounek zaváděli a pěstovati?\nPředpokládaje úsudek spravedlivý uvedl jsem odpověď\njiž dříve. Němečtí sousedé rozluštili otázku tu důležitou\nvelmi dobře a pospíšili o ten krok učiniti více. A u nás\nměl by pokrok tento slouli krokem račím, u nás, kde\nkaždé umění se zdatně odchovává a drahá naše vlast koléb-\nkou hudby před celým světem se honosili může ?\nŠkolou tedy budiž učiněn začátek !\nPak se dočkáme žádoucí přesnosti v provozování vý-\ntečných skladeb u chrámovém i světském orkestru, a všude\nshledáme, jak velice by zapotřebí bylo, aby pokulhávající po-\nzounek tažný z novu zdráv a čil na nohy se postavil: okamžik\nten bylby skutečným pokrokem u věci dobré.\nPročež zdař bůh !\n\nZ Londýna.\n(Dop. původní.)\n(Rakouské hudební str oj e dechové na výstavě Lon-\ndýnské, české pak zvlášť.)\nIV.\nČeské přísloví dí: Hlavou zeď neprorazíš, my však co\nprůvodčí po výstavě všech foukajících národů potřebujem jen\nvzíti do ruky jeden z p. Saxových 8 až 10 střevíců dlou-\nhých bombordonů neb jak se všecky tyto stroje nazývají, a\nfouknouce řádně do stroje toho proti oddělující zdi prkenné,\nčervenou látkou potažené v kterémkoli místě, jenž Francii od\ncelního spolku dělí, a hle; díra jak by ji vyloup', a my jsme\nzrovna v oddělení Zoílvereinu, jednak v jednotě spojených\nstátů německých.\nSlovo „spojených\" by na první zdání okazovalo na cen-\ntralizaci hudebních strojů těchto států, což také v skutku co\ndo místnosti tak jest, in natura ale drží se každá zem a ze-\nmička, jinak vystavovatelé, federace, poslavši každá buď skříni\nsklennou neb pouzdra se stroji svými, jak se komu uzdálo.\nVrazíme nejdříve na stroje Wůrtembergské p. Missen-\nhardta z Ulmu, dosti úpravné, kterých vystavil as 20 kusů\nve skleněné skříni všelikého druhu. Prohlédneme-li tyto stroje\nblíže, zhlédnem patrné namáhání a lapání po všelikých do-\nbrých věcech, které buď přílišnou dychtivostí neb krátkostí\nčasu v patřičné kompaktnosti vyvedeny být nemohly, a co\nstavby vůbec se zdá, že ponejvíce Červeného, částečně Sto-\nwassera formy padělal, nicméně snaha chvály hodna býti se zdá.\nPo všem uvážení a prohlédnuti bychom strojům těmto\nHonorable mention přiřkli, než p. červený troubil na stroje\ntyto, a přiřknuta prý jim inedaille.\nVůbec by se zdálo, že Zollverein velkých pokroků v\ntomto odvětví nedosáhl, komu však známo, jak tyto státy v\nMnichově a Paříži, kde v onom místě takřka doma zastou-\npeny byly; podiví se mimovolně pokroku velkému, tak že se\nco obávati u pokroku takého konkurrence.\nM. B. Pfaíf z Kaiserslautern-u v Bavořích vystavil ve\nskříni as 10, Štegmayer z Ingolstadtu též as tolik žesfových"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.3", "texte": "strojů, oba v práci stejné dokonalosti s p. Missenhardtem,\nnejdůkladnější však jsou stroje p. Maxe Schustra z Neukir-\nchenu a p. Schmieda z Rýna Kolína. Prvnější vystavil as 25\nkusů strojů stavby francouzské s cylindry jiného jak se zdá,\nvšak ne nového druhu při skvělé ouhlednosti a dle formy\nfrancouzské; nejvýše však stojí co do uhlazenosti a souměru\nstroje p. Schmiedovy (3 kusy) z Rýna Kolína, mohouce býti\nvzorem mnohým tamnějším vystavovatelům.\nF. A. Paulus z Brunšvíka vyvedl své dva kornety fran-\ncouzského druhu, z nich jeden postříbřený velmi slušně; na-\nopak mizerné stroje takové podali p. bratří Schustrové v Neu-\nkirchenu v Saších, p. Leidl Jos. v Mohuči, které věru ani do\nvýstavy nepatří.\nProhlédnem-li ještě 2 stroje z Hamburku p. Pieninga,\nkde nejlepší odchod dařiti se může, poznáme však, že vysta-\nvené stroje toho nedovolují, nezbývá nám nic jiného, než\nprojiti polovici dlouhé lodi Zollvereinu a zabrousiti v právo\ndo Itálie, kde vystavil Pelitti z Milana. Věru, ani nám to\nslovo z hrdla nechce, když viděli jsme p. Pelittiho v Paříži\nještě v oddělení rakouském.\nPan Pelitti tehdy vystavil na dvou místech mosazné i\ndřevěné stroje a kdežto v prvním oddělení takřka na nejlep-\nším místě, kde 2 řady skříní na zemi běžmo stojící u spo-\njení svém zaokrouhlený roh tvoří, vystaveno pouze 12 až\n15 kusů strojů; na druhém pak rohu na jakési krabičce opět\nas 10 pověšených strojů má, nemohli jsme věru dle ouhled-\nnosti žádných pokroků spatřiti, jak dle výstavy jeho v Paříži\nsoudím.\nNa cestě své z Itálie stavme se na okamžik v Nizo-\nzemsku a Švýcarsku, kde vystavené nástroje obou zemí vše-\nlikých pomůcek dodělávati se musí, mají-li se alespoň na\nobstojném místě udržeti. Pohlédněme dále na cestě své k\nrakouským a posledním to strojům ještě na výstavu p. Mo-\nhilona z Brusselu v Belgicku, jak jednoduše sice, ale záro-\nveň velkolepě vystavil stroje všeho druhu, bubny nevyjímaje,\njak samojediný ve svých skříních ouhledně složil více než\n30 žesťových a 20 kusů dřevěnýeh strojů v rakouském i\nfrancouzském slohu, velmi chvalitebného zhledu a jak kolíe-\ngové jeho Albert z Brusselu strunové stroje v pěkným sou-\nměru vystavili. (Dokončení.)\n\nZ Petrohradu.\n(Dop. pův.)\n(Koncerty zpěváckého sboru. Předplatní kon-\ncerty řízením Rubinsteina. Dvorní koncerty\nřízením Šuberta. Glinkova ouvertura a slo-\nvanský duch jeho skladeb. Koncerty spirituelní.\nK v ar tett a.)\nZdejší hudební vývin spočívající nejvíce v koncertní\nsaisoně jest proto pro každého cizozemce v prvním čase za-\njímavý, poněvadž svými rozmanitými spůsoby a prostředky se\nnápadným stává a tím největší pozornost na sebe obrací. Ač\nse pěstuje i hudba dramatická všech posud stávajících škol\n(pod těmito rozuměj i školu slovanskou), pak hudba do-\nmácí neb salonní, přec předčí hudba koncertní svou zvláštní\noriginálností a pestrostí obě ostatní. Zmíním se prozatím o\nkoncertní saisoně vůbec.\nZačnem-li s koncerty zabývajícími se vážnou hudbou,\nnalezneme jich v poměru k druhým málo. K zcela ryzým\nmohou se počítali : 3 koncerty uspořádané péveckým smí-\nšeným sborem hraběte Sěremetěva, které každého nejvíce\nzajímaly. Musím se přiznati, že jsem nikdy neslyšel takového\npianissima, crescenda a decrescenda, vše s nejčistší intonací\na vzornou uhiazeností. Podivuhodné jest však slyšet na při\nv tónině A-dur poslední akkord sesílený v druhém bassu s\nContra A, které od Forte zmizí asi tak, jako blízký zvuk\ntratící se v dálku. Podle této hloubky 2ho bassu může sobě\nkaždý učinit pojem, jak dojímavě působí sbor smíšených zpě-\nváků všemi přednostmi obohacený. Barvitost tónů da se nej-\nlépe porovnati se zvukem varhan, když čisté Smistřevícové\nregistry podporované bývají s pedálem 16ti střevíců. Vý-\ntečný ředitel tohoto 100 (při koncertách 150) členů čítají-\ncího sboru jest J. (Lomakin). Koncerty byly co\nnejčetněji navštíveny a jejich značné příjmy k prospěšným\núčelům věnovány. Osvobození všech ruských nevolníků bude\nmíti bohužel zde špatný vliv na zdejší četné jak pěvecké tak\ni orkestráln1 kapelly ; jelikož členové dosáhnuvše nyní samo-\nstatnosti a svobody, počínají býti hrdými, aniž by předzvídali\nčas trapný a smutný, který jim nastane.\nSvrchu řečeným koncertům mohou se nej blíže vřadit\npředplatní koncerty (10) řízením A. Rubinsteina a velké\nvokální i instrumentální dvorní koncerty řízené K. Šuber-\ntem. Oba dva ředitelé požívají zde velké vážnosti a zvláště\nŠubertovi náleží zásluha, že zde symfonické koncerty zavedl\na rozšířil.\nVlastnosti Rubinsteina jsou zde jak náleží oceněny a\nkaždý koncert, kde Rubinstein spoluúčinkuje , dojde nejen\nvšeobecné pochvaly a uznání, nýbrž mají mimo toto nejznač-\nnější účastenství se strany obecenstva. Při řízení věnuje\nRubinstein svoji pozornost jenom k předsevzatému předmětu,\nvyzná se v upozornění jednotlivých nástrojů, káraje každou\nnepozornost přísně a důstojně. Jedinou chybu, která by se\nmu vytknouti dala, jest: příliš taste opakování jednotlivých\nvět při zkouškách, což spoluúčinkující umdlí a k novým chy-\nbám zavádí. Na toto poukázané měl by se zvláště ohled\nvzíti při hudbě vokální, jelikož hlas lidský více šetření poža-\nduje a zasluhuje, než jakýkoliv jiný nástroj. Co pianista\nsúčastňuje se Rubinstein v těchto koncertách málo a popřeje\nraději druhým příležitost k veřejnému vystoupení. Nicméně\nsúčastní se Rubinstein vždy s velkou ochotností v koncer-\ntech jiných umělců neb k prospěšným účelům určených, a\nčasto lze ho za den dvakráte slyšeli.\nDvorní symfonické koncerty ve velkém divadelním domě\nřídí Šubert. Název těchto pochází z časů, kde vešly u ve-\nřejnost. Nyní nachází se v programu jenom jedna symfonie\na dle přání císařovny byla i ta při jednom koncertu ouver-\nturou nahražena, kteréž přání pro ostatní koncerty v platnost\nse však neuvedlo. Orkestr sestává ze 150 hudebníků, vy-\nbraných z veškerých císařských divadel. Yšechni choristé\nveškerých divadel tvoří sbor, který však v sopránu a v altu\nnedá se porovnati s naším Pražským, kde 80 farních mla-\ndistvých choralistů při oratoriích spoluúčinkuje. Šubert řídí\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.4", "texte": "tyto masy obezřele a nenucené, vyzná se vždy v pravém tem-\npu, vůbec dostojí vždy řádně své úloze. Volba přec nezdá\nse však od Šuberta záviset; nýbrž spíše od vysoce rozených\nosob, které vždy svoje oblíbené skladby, tomu neb onomu\ndruhu náležící, rády opakovány slýchají. Císařovna a velko-\nkníže Konstantin navštěvují pilné tyto koncerty. Poprvé sly-\nšel jsem Glinkovu ouverturu na španělské motivy, která\nse ve dvou koncertech dávala a pokaždé opakována býti mu-\nsela. Myslel bych, že již přišel čas, kdeby měli pražští\nředitelé všímati sobě slavného slovanského komponisty\nGlinky, který vším právem musí nazván býti zaklada-\ntelem slovanské dramatické hudby, hudby to ryzé a\nvesměs originální. Taková zásoba vytrhla by pány ředitele\nnejen z častých rozpaků, nýbrž podali by jak umělcům tak\ni obecenstvu tu velikou výhodu, poznat cistou a pravou\nhudbu velikého národa slovanského. Má-li se u nás\nhudba slovanská vyvinovat, jest již na čase, všímat sobě\nvíce hudby této a ne cizí. Jen touto nadšen, možná po-\nnenáhlu otřást a vypudit zevnitř ducha nynější zakořeněné\na odnárodnělé naší hudby a častým slyšením, pak při horli-\nvém studování všeslovanských skladeh najdeme cestu jinou,\nsamostatnou a k cíli vedoucí.\nNa provedení výtečných a zdařilých slovanských oper\nnedá se arci dříve mysleti, pokud národní divadlo státi ne-\nbude ; tím více potřeba ukazuje, sbírat všemožným přióině-\nním látky čisté a pravé, ne však padělané, jelikož jenoin\nna základě první lze se nějakého výsledku dočkati. K tomu\naf pomáhají prozatím koncerty, akademie a poněkud i ostatní\nhudební zábavy. V naší královské Praze najde se nyní\ntolik jinostranných Slovanů a taktéž mnoho našinců zběh-\nlých v slovanských nářečích, kteří zajisté o řádný překlad se\npostarají. Jiných překážek se nenaskytuje a protož vyna-\nsnažme se. Těchto několik slov budiž důtklivě podotknuto,\nan se právě zmínka stala o Glinkovi. Ouverturu tuto nelze\nčítat ku skladbám slovanským, jelikož motivy (jak již uvede-\nno) a dle těchto i celé spracování rázu španělské národní\nhudby nabylo. Není to první a poslední pokus Glinky, obí-\nrat se národní hudbou cizích zemí. Pokud mi známo z pře-\nsvědčení, vyznamenal se mimo v ruské též v polské a ber-\nkésské národní hudbě a věrnou karakteristikou. Důkazy\ntoho podávají výtečné zpěvohry „}KIÍ3HI> 3A Itapa\" a PYCCJAHHE\nh AiOAMÚMa.\" Glinka studoval nejen národní zpěvy a hudbu\ntěchto národů vůbec, nýbrž on čerpal z národa samého, což\nlépe utkví v paměti, a rozněcuje duševní obraznost.\nKoncertu spirituelních dostane se Rusům málo. Pro-\ngram několika takových koncertů sestává mimo některé\nstarší ruské církevní zpěvy a skladby ze zlomků chatrných\na neznámých oratorií; z uznaných skladeb církevního slohu\nprovozovalo se u velkoknížete Konstantina oratorium : „Čtvero\npočasí,\" řízením Šuberta, ku kterémuž jen císařská rodina\na vyšší stavové pozvání obdrželi.\nKvartettní zábavy rozvrhují se na dva tábory; v\njednom hraje první housle Wieniawski a v druhém Pickel.\nWieniaw ski zdá se však více vynikavým v soíové hře, a\nPicklovi přiřknem pravou povážlivost, kterou má každý kvar-\ntetní hráč sobě osvojit. V obou hrají pánové Weikmann\n(violu) a výtečný Šubert (cello). (Dokončení.)\n\nLemaure.\nVýjev ze života.\n(Dokončení.)\nKomorník králův byl k ní odeslán, jenž sotva dechu\npopadaje k ní vstoupil. Ku svému ustrnutí nalezl zpěvkyni\nv půvabném oděvu domácím švitořící nejlíbeznějsí písně, a\nkdyž koktaje jí připomínal, by do koncertu pospíšila, odpo-\nvěděla s úsměvem: „Můj drahý! zazpívám jindy, zapomněla\njsem zcela na dnešní koncert a nyní je již pozdě,u tím se\nod něho odvrátila, a ve svém zpívání dále pokračovala.\nKapelník se zdráhal, králi z počátku úplnou pravdu od-\nhaliti, ale úslužní jazýčkové to donesli markýzce, a tato ne-\nbyla takové povahy, aby na podobnou urážku zapomněla.\nOstatně uplynulo několik týhodnů, slečna Lemaure seděla jako\ndříve na trůně hudby, zajímavá událost zvýšila její oblíbe-\nnost, rozmnožila její přátele a byla původem mnoha satyr na\nmarkýzku, až jinými událostmi ve světě urozeném se zběhlých\nbyla zapomenuta. Každý se divil nad všemohoucností zpěv-\nkyně tu jednoho večera, když právě množstvím svých\nctitelů obklopena byla, vstoupil její komorník, odevzdávaje jí\nlist, který právě od krále a paní markýzky jí byl podán. Z\npočátku nechtěla Lemaure svým očím věřit; rychle odtrhla\npečeť, proběhla mžikem řádky a pak vítězným úsměchem ho\npodala markýzu Boufflerovi, volajíc samolibě: „Pane markýz,\nčtěte tyto řádky a učte se z nich, že netřeba strachovati se\npřed žádným, když se nazýváme Lemaure.\"\nMarkýz as ním druzí čtli podaný jim list, v němž se\nzpěvkyně velmi přívětivě vítala, by příštího dne u hostiny\ndvora vynajít se dala, ano litováno, že byla churavostí zdr-\nžována oslaviti svou přítomností poslední dvorní koncert.\nMísto hostiny byl veliký palác markýzky u prostřed města.\nKaždý četl opětně tyto milostivé řádky, neb jenom\nvlastníma očima chtěl se každý o této novince přesvědčili,\nkterá se rychle rozšířila a již příštího jitra hlavní rozpráv-\nkou šlechty se stala. Tak mnohý, jenž přístupu k dvoru měl,\nspěchal domů, v naději, že naň čeká podobné uvítání, ale\ndivno, ani jeden Pařížan, ba ani jediná Pařížanka nemohla se\nz takové milosti radovati, neb bylo patrno, že zpěvkyni bylo\npopřáno účastnou se státi hostiny v kruhu rodiny královské*\nŽádoucí poledne se blížilo. Ačkoli ledová vichřice sníh\npovětřím hnala, stálo přece na sta lidí v ulici, aby vítězství\nzpěvkyně vlastníma očima spatřili aneb účastníky této tajné\nhostiny zhlédli a jásající vítězoslavná Lemaure, skvostněji než\njindy oblečena a zdobena, vstoupila do kočáru rnarkýze Bouf-\nffeurs-a, jenž se nemálo vypínal, že všemohoucí krása jeho\nkočáru a služebnictva použiti ráčila v době, v které se o\nnové hvězdě po boku Ludvíkovu bájilo, která v osobě uví-\ntané markýzku Pompadour vystrnaditi měla. Kdo by vypočí-\ntal všechny pověsti, jež o této věci obíhaly! Kdoby ale mohl\nvykreslili nedostihlý ráz úsměchu, který zahrával okolo rtů\nPompadourovýeh, když se jí popisovala skvostnost, kterouž\npověst královskou hostinu ozářiti si byla oblíbila!\nLemaure letěla mezitím ulicemi, třepajíc se zimou, neb\nse neopovážila, svůj nádherný oblek těžkým pláštěm zmač-\nkali a dojela takto až k vchodu naznačeného paláců, těšíc se"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.5", "texte": "plnou duší na teplý salon. Podomek otevřel pokorně kočár,\nna každém slupni skvostných schodů klaněli se jí dva slu-\nžebníci co nejskvostněji odění a blažená zpěvkyně okolo nich\njako zefír k sálu se übírala. Dvéře sálu mramorového se\nrozlítnou ona vstoupí lahodným úsměchem do sálu ale\ntentof jest prázdný a ani jiskry v kamnech není viděti. Uplyne\npět, deset minut uplyne čtvrt hodiny, kráska mrzne na-\nvzdor polštářů pohovky, v něž se zaobalila zůstává pořád\nsama a nadarmo k oknu přistupuje, aby někoho zhlédla.\nŽádný kočár nerachotí a přece se neosmělí, zvoniti, ano ona\nse zlobí na sebe samu. neb zvyklá o hodinu později do spo-\nlečnosti se übírati, než jak to lístek zvací udával, zapo-\nmněla radostí nad svým vítězstvím na svůj obyčej a tfak mu-\nsela sama čekati to byla pro chvíli její jediná útěcha.\nNež čtvrt hodiny vzrostlo na půl hodiny Lemaure\nČeká ještě sama, zima ní tak lomcuje, že se více nezdráhá\nzvoniti komorník vejde, aby jí ohlásil: „Paní markýzka na\npozvání docela zapomněla; slečna bude jindy k obědu po-\nzvána, dnes je již pozdě.\" Po těchto slovech otevřel komor-\nník dvéře, a volal, hluboce se pokloniv: „Přeju dobrého\nzažití.\"\nSlečna Lemaure chvěla se vztekem a hanbou zůstala\nněkolik minut jako bezživotná socha v sále státi a potácela\nse pak se schodů, kde ještě služebníci stáli, kteří hluboce\nse kloníce nahlas volali: „Přejeme dobrého zažití.\" Ano když\nzpěvkyně na polo mrtva do kočáru byla vsedla, volal i po-\ndomek, smeknuv hluboce klobouk: „Přeji dobrého zažití.\"\nHvězda slečny Lemaure rychle zašla ; markýz Boufflers\nzměnil ještě toho samého dne oblek svého služebnictva a\nprodal kočár, jehož zpěvkyně použila, která se stala nyní\nterčem posměchu ; na dvoře Ludvíka XV. a paní markýzky\npanovala bezuzdnější veselost než dříve a smíchu nechtělo\nbýt ani konce.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Dašic. (Hudební poměry.) Ji-\nstý dopisovatel do „Nár. Listů\" vylíčil\npřed nedávnem velmi trefně bídný stav\nzdejšího společenského života a musíme\nse, co se učitelstva týče, pana učitele Au-\ngusty Svobody zastati, jenž snad jediný\nvícero časopisů odebírá a zde zpěvácký\nspolek zaraziti hodlá. Bude to ovsem\nHerkulesská práce, spolek takový do ži-\nvota uvésíi, anto zde téměř žádného\nřádného zpěváka nenalezneš. Avšak p. u-\nčitel Svoboda je hudebník všestranně\nvzdělaný, jenž zde zpěvácký spolek\nzaraziti může. Nejprvé bude ovsem třeba,\nmladé síly ve zpěvu cvičiti a nepochybu-\njeme, že v brzkém čase i my přičiněním\np. Svobody zpěvácký spolek iníti budeme.\nJen vůle a vytrvalost je zapotřebí a na-\npotom se vše podá. Žeby zpěvácký spo-\nlek i naši kostelní hudbu pozvedl\nje očividné, a právě to bude p. Svobodo-\nvi, jenž zde ředitelem kůru jest, mocnou\npákou k zaražení zpěv. spolku.\nZ Pardubic. (Svěcení práporu\nzpěv. spolku. Volba ředitel-\nstva. Janda. Pernštýn. Lu-\nkeš. Výroční zpráva.) Den 6.\nli pna utkví zajisté v paměti zdejšího o-\nbyvatelstva; neboť tohoto dne odbývalo se\nsvěcení práporu zdejšího zpěv. spolku\njakož i volba nového ředitelství. 011.\nhodině ráno vynesl statný praporečník p.\nV. Červinka, maje přes sebe krásný slo-\nvanský trikolor, prápor ze zákristie a\npoložil ho na oltář. Za ním šlo ducho-\nvenstvo, hojný počet dám, majíce v čele\nkmotry práporu: paní A. Bubeníkovou,\nchoti ctěného měšťanosty, pí. A. Vernero-\nvou. Výbor zpěv. spolku a zastupitelé jednot-\nlivých cechů se svítilnami. Slavnosti pře-\ndeslán jest staročeský vznešený chorál\n„Svatý Václave,\" jenž od sl. zpěv.\nspolku významně proveden byl a hlu-\nboký dojem na obecenstvo učinil. PJukovní\nkněz na odpočinku, p. P. Szabolicz s assi-\nstencí 4 jiných knčží vykonal obřad svě-\ncení. Když byl obřad ukončen, přivěšen\njest na prápor od kmoter bohatý slovan-\nský trikolor, darovaný od paní měšťa-\nnostové, paní Antonie Bubeníkové.\nNa červené stužce trikoloru stojí slova:\n„Zpěvácký spolek Pardubický\" a na bílé:\n„Věnováno od Ant. Bubeníkové. Při za-\ntloukání hřebů súčastníly se následu-\njící dámy: Paní Bubeníková, Vernerová,\nbaronka Zetvieová, Krausová , Jahnová,\nLorencová, Kučerová, Kotovicová, Vacková,\nKlieperová, Jiříčkova, Lemanová a jiné;\nz pánů: p. měšťanosta Bubeník, vrchní\nKotovic, rada Verner. Po skončení tohoto\núkonu promluvil místní kaplan, p. P. No-\nvák několik vřelých slov k shromáždění,\njimiž poukázal k významu a úkolu\nzpěvu, jenž šlecht i ti má srdce a\npovznášeti mysl k činům vzneše-\nným. Posléze vyslovil přání, aby sbor na-\nšich zpěvných mužů nosil prápor ten vždy\njen ku oslavě tohoto rodného města.\nKu konci musím se ještě zmíniti o úpravě\npráporu zpěv. spolku. Jest z těžké bílé\nlátky hedbávné ; na jedné straně ství se v\nčerveném poli bohatě stříbrem vyšívaný\nlev, nad ním vznáší se taktéž skvostně\npracovaná, drahokamy ozdobená koruna;\nstrana druhá opatřena jest znakem měst-\nským: bílým polkoněm v červeném\npoli taktéž stříbrem vyšívaným, nad ním\npak skví se zlatem vyšitá slova: Sláva\nvlasti! na konci žerdě opatřené znakem\nzpěváků: ly rou připevněn jest trikolor. -\nVolba ředitelstva děla se odpoledne\nza předsednictví komisara p. Dumonta. Se-\nšloť se 39 údů. Za ředitele spolku zvo-\nlen jest: Matěj Kučera, učitel na zdejší\nhlavní škole (30 hlasy), za výbory v ná-\nsledujícím pořádku: pp. Jan Tomšu, úřad-\nník při poště (34 hlasy), František Jan-\nda, učitel na reální škole (30 faL), Matěj\nHušek, učitel na hlavní škole (28 hl.),\nVáclav Pospíšil, učitel na hlavní škole\n(28 hl.); za tajemníka opět zvolen pan\nJosef Klika, reální učitel (38 hl.) Při\ntéto příležitosti nesmíme opomenouti, býva-\nlému p. řediteli Františku Jandovi své\nnejvřelejší díky vzdáti; nebof on to byl,\njenž zdejší spě v. spolek s pomocí jiných\ndo života uvedl; on to byl, jenž se\npři produkcích zpěv. spolku o výtečné\nsíly z Prahy postaral a nám tak ještě\npříjemnější zábavy poskytl; on to byl, jenž\nneúnavně o zdar sp o lku pracoval. 1 vo-\nláme mu, jak jsme to již také osobně uči-\nnili, třikráte „Sláva.\" Jak se dovídáme,\njedná se nyní u zdejšího zpěv. spolku o\nto, aby se u nás založila škola pěve-\ncká, která by si za úkol obrala, cvičiti\nmladší síly ve zpěvu a tím počet\nv ý konn ý ch údů rozmnožovati. Člá-\nnek v Daliboru, aby zpěvácké spolky ja-\nkási jména přijala, nepadl na skálu; ba\nnaopak je vodítkem spolku. V příští\nschůzi spolku přednesen bude návrh, aby\nspolek náš přijal jméno „Pernštýn,\" což\nzajisté přijato bude. Při slavnosti na\nHoře Kunětické bude pan J. L. Lukeš,\nředitel Hlaholu, sbory říditi. Tyto dni\nvyšla výroční zpráva o působení zdej-\nšího zpěváckého spolku v prvním roce jeho\ntrvání, jižto sepsal velmi obratný pan ta-\njemník Josef Klika. Vyjímáme z této o-\nbezřele sepsané knížky následující dáta"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.6", "texte": "Během prvního roku svého trvání\nměl spolek: 57 výkonných, 131 přispíva-\njících a 6 čestných členů, úhrnem 194\nčlenů. Úmrtím, přeložením ve službě ztra-\ntil spolek během roku 8 výkonných a 10\npřispívajících členů, tak ie měl na konci\nroku 49 výkonných, 120 přispívajících a\n6 čestných clenu. Ředitelství spolku. Před-\nseda. Frant. Janda, reální učitel. Výbo-\nrové: Matěj Kučera, učitel na hlavní\nškole. Jan Hušek, učitel na hlavní škole.\nJan Tomsii, poštovní úřadník, Václav Po-\nspíšil, učitel na dívčí škole. Tajemník\na pokladník. Josef Klika, učitel na reální\nškole. Čestný výbor. Jan Ludevít Lukeš,\nředitel „Hlaholu\" a měšťan Pražský. Čestní\nčlenové. Jan Dumont, c. k. okr. adjunkt,\nKar. Kisslinger, c. k. okr. berní, Jan\nLorenc, měšťan a městský výbor, Em.\nMeliš, redaktor „Dalibora\" v Praze, Ed.\nNápravník, kapelník v Petrohradě. Dne\n20. srpna 1860 podali pp. Janda, Kiss-\nlinger, Klika, Kučera, Podroužek\na Remeš k vys. c. k. místodržitelství žá-\ndost o povolení ku zřízení zpěváckého\nspolku v Pardubicích, přiloživše seznam asi\n40 osob z úřednictva, učitelstva a měšťan-\nstva, kteří co členové ku spolku přistoupiti\nhodlají, a stanovy ku potvrzení. Vyne-\nsením od 8. ledna 1861 c. 67348 povo-\nlilo vys. místodržitelství, aby se v Pardu-\nbicích zpěvácký spolek zřídil, a vynese-\nním od 11. května 25314 potvrzeny sta-\nnovy spolku tohoto. Dne 9. června 1861\nodbýval spolek první valnou hromadu, k\nníž se 16 výkonných členů dostavilo, a\nv níž přečteny stanovy a vyvoleni ředitel,\nvýborové a tajemník spolku. Knihy spol-\nkové jsou v nejlepším pořádku, listovna\nčítá 60 čísel; spolek má v 71 sešitech\n142 hudební skladby, z nichž darem ob-\ndržel: 58 od p. Vostřebala, 38 od p. Loj\nrence, 4 (věnované) od p. Nápravníka, 3\nod p. Jandy, 2 od p. Vinaře, po 1 od p. j\nKnittla (věnovanou), od sl. Kopfmalerovy,\nod p. Rosůlka a od p. Hubáčka. Příjmy\nobnášely úhrnem 631 zl. 8 kr. Vydání ob-\nnášela úhrnem 529 zl. 89 kr. Odpočte-li\nse od příjmů 631 zl. 8 kr.; od vydání\n529 zl. 89 kr., zbylo v pokladnici hoto-\nvých 101 zl. 19 kr.\nZ Pardubic. (Zpěvácká slav-\nnost na hoře Kunětické.) Jak v těch-\nto listech oznámeno bylo, odbývalase v ne-\nděli dne 27. Lipna slavnost pěvecká na Hoře\nKunětické, ku které na tisíce lidí z vů-\nkolí ai z dálných krajů se dostavilo. V\nhostinci na „Veselce\" ve vkusně okrášle-\nném sále „Odeonu\" odbývala se hudební\nzkouška a které již všecky zpěv. spolky\nse svými prápory přítomny byly. V plném\npoctu shromážděných spolků zpěvá-\nckých i s prápory tam bylo deset a sice:\nPražský H 1 a ho 1, Pardubický Pernštýn,\nChrudimský Slavoj, Kutnohorský spolek,\nKrálovéhradecký, Kralodvorský, Jaroměř-\nský, Choceňský, Čáslavský a Chrastecký; j\nzastoupeni byly jedním neb více cleny\nzpěv. spolky: Vysokomýtský Otakar, Ko-\nlínský Dobro slav, Litomyselský, Novo-\npacký, Brandýsský nad Orlicí, Lomnický.\nPolenský , Přeloučský , Heřmanoměstský,\nBydžovský, Turnovský, Českoskalický, Ho-\nřický a Mělnický. Nejvzdálenější zastupi-\ntelé byli čtyři statní členové Mělnického\nspolku pp. Kozdera, Viktoryn, Vykyšal a\nZahrádka, kteří na 20 mil cestu podnikli do\nČech východních. Všech zpěváku bylo 457\nnepočítaje 60 údů domácího spolku Pardu-\nbického. Již při této zkoušce přibyly te-\nlegramy s pozdravy od Slovanů Víden-\nských shromážděných na Lysé bore a spolku\n„Velký Poděbrad\" v Poděbradech. Pardu-\nbice byly ve svátečním oděvu. Nad bra-\nnou vztýčen byl v slovanských barvách vy-\nvedený velký nápi3 „Vítáme vás;\" o něco\nníže visel na levé straně korunovaný\nlev, po pravé straně pak znak Pardubi-\nckého půlko ně, jejž město toto obdrželo\nod prvního arcibiskupa Arnošta z Pardu-\nbic. Na některých domech byly též ná-\npisy na př. „Zpěvem k srdci, srdcem k\nvlasti,\" „Hej Slované\" atd. Asi po 3. hod.\npdpoledne hnul se veliký průvod spojených\nzpěv. spolků z hostince na „Veselce\" a\ntáhl přes náměstí labským předměstím ke\nKunětické Hoře as li hodiny od města\nvzdálené. Ve vesnicích Hradešti v Bro-\nzanech a v Rábu, jimiž se jeti musí, byly\nbrány ze zelené chvoje okrášleny znaky\nstavu rolnického. Na Hradišťské bráně stál\nnápis: „Sláva vlasti a sborům zpěváckýra\nna bráně Brozanské: „Vítáni buďte od bra-\ntrů rolníků\" a na Rábské: „Zdař Bůh.\"\nAsi k sté hodině přihrnuly se do hradu\nzpěvácké spolky s vlajícími prápory. Po-\nhled, který se nyní naskétal zrakům, byl\nv pravém smyslu slova uchvacující. U pro-\nstřed rozsáhlého hradního dvora bylo na\n7000 diváků, hlava vedle hlavy, žeby bylo\njablko nepropadlo. Mnozí seděli v oknech\nproměněných v lože primitivního ovšem\nzpůsobu, mnozí na galeriích střech, ano i\nz listů a větví velikého u prostřed zřícenin\nstojícího ořechu vyhlídaly hlavy lidské.\nValná většina obecenstva ovšem stála, a\nskoro u prostřed tohoto dvoru stál na vy-\nvýšeném podium Lukeš, okolo něhož s\nprápory zpěvácké spolky. Když Lukeš vy-\nstoupil, pozdravili jej zpěváci i ostatní o-\nbecenstvo hlučným potleskem. P. Přerhof za-\nhájil přednesením Jahnova proslovu produkci\nsamou. Proslov byl vřele přijat, některé\nnarážky jako „Nedejme se\" opětovalo o-\njbecenstvo hlučným jásotem. Pak přednesla\n|kapela Chrudimská jednu hudební skladbu,\navšak dojem ohromný způsobily zajisté\nkrásný Voglův sbor „Cikáni,\" při němž\nchrudimský p. purkmistr Klimeš svým\n| příjemným tenorem cituplně solo zpíval, a\nHellerova kadryla z národních písní. Žer-\ntovná tato komposice obecenstvo zvláště\n! dobře bavila, a některé jadrnou českou sa-\ntyru vyznačující písně přijaty byly se sr-\ndečným smíchem. Po prvním oddělení pro-\n|dukce volán byl pardubický p. starosta Bu-\nbeník, aby přečetl některé telegramy od\nčeských horníků z Lubna v Štýrsku a z\nKrálové Dvoru. Z druhého oddělení pro-\ngramu líbila se nejvíce staročeská píseú:\n„Naděje se vyplnily,\" jakož i oblíbený\nVe i t ů v sbor „Na Prahu.\" Ke konci\nzpíval Lukeš jednu sloku národní písně\n„Kde domov můj,\" již tisíce hlasův po\nněm opětovalo. Byl to slavný okamžik,\nkdyž s vysoké stráně Kunětické še zříce-\nnin staré slávy české rozléhaly se krásné\nzvuky této písně v bohatou rovinu pardu-\nbickou, kterouž s chloubou zoveme domo-\nvem a jejíž úrodu nejeden soused za hra-\nnicemi nám závidí. Počet lidí na Kuně-\ntické Hoře shromážděných může se páčit\nna 15.000: 5.000 osobám byly dány lístky\ndo hradu, přes 500 bylo zpěváků , více\nnež 1.000 lidí se pustilo zdarma. Venku\npřed hradem bylo posluchačů více než\njednou tolik.\nZe Slaného, 24. července 1862.\n(Výlet Sokolů do Ster nberga.\nSpolky zpěv. .u ěsta Loun a Sla-\nného.) „Na zdar,\" doznělo sice v lese\nšternbergském, ale hluboko utkvělo v srd-\ncí všechněch na místě tom shromážděných,\njenžto se z našeho okolí v četném množ-\nství sešli, aby uvítali zároveň se spolky\nzpěv. měst Loun a Slaného statečné So—\nkolíky. Slavnost takovou neviděl zajisté\nještě nikdy Šternberg. V Muncifaji oče-\nkávali pěvci dotčených spolků a množství\nobecenstva ve bráně slavnostní, k tomu\nschválně shotovené, blížící se malebný tah\nbujarých Sokolů, aby je odtud do Stern-\nberga uvedli. Byl-li to pohled krásný a\nzajímavý na vítězný tah svižných Sokolu\nv jejich kroji malebném, byl nyní ještě\nkrásnější a zajímavější, když se k nim při-\ndružili oba dotčení zpěv. spolkové se svý-\nmi prápory a sbor místních hudebníků.\nZdaž neplesalo srdce každého Sokola, když\nbyl překvapen od pěvců písní svou: „Hoj\nSokolíci mužně v před !\" ? A jak statečně\nvykračovali sobě nejen Sokoli sami, ale i\npěvci a přítomní všicknil Po písni Sokolů\nhrála hudba krásný pochod z písní ná-\nrodních až na prostrannou louku, kdež\nstanulo okolo 400 Sokolů. Byliť 2 hod.\na jistě na čase, poohlédnouti se po něja-\nkém občerstvení. Na krátký čas opuštěna\nbyla zelená louka, neboť již ve 3 hodiny\nzačaly prostocviky Sokolů. Velmi krásně\nvypadalo jednokaždé cvičení, největšího ale\nobdivováni vzbudilo mezi diváky vyhazo-\nvání na plachtě. Především zazněl sbor\n„Na Prahu\" od přítomných pěvcu obou\nspolků, jenž byl s hlučným potleskem od\nobecenstva přijat. Po odbytých cvičeních\nzatančili sobě Sokolové s našimi děvčaty\ndílem v sále, dílem na louce. Před od-\nchodem sestoupli se ještě jednou pěvci a\nzapěli 3 sbory, n to: Píseň cestujících od\nAbta, „Píseň Šumavanň\" od Jirgesa,\nKadryla od Hellefa. Na to mluvil velmi\ndojímavě p. prof. Tonner k pěvcům obou\nspolků vyjadřuje své díky za všecky bratry"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.7", "texte": "Sokoly, V krásné své řeci zpomínal na\nminulost obou měst Loun i Slaného. A tu\nse tuším dotekl pravého místa každého o-\nbyvatele těchže měst; neboť nastalo pro-\nvolávání „Sláva!\" s obou stran. Před\ndomem, kde Havlíček bydlel, postavili se\nSokolové as nimi veliký dav lidstva, aby\npoctili ono místo. Před apo řeči p. prof.\nTonnera zpívala se „Kde domov můj ?\"\nKratičká byla již jen cesta, po které pěvci\ndoprovázeli své bratry Sokoly k domovu.\nZa to bylo tím srdečnější loučení-se ; ne-\nboť každný z nás chtěl ruku tisknouti kaž-\ndému Sokolu. Nekonečné zdálo se býti\npozdravování „Nazdar!\" a předce jsme sc\ndočkali mužů posledních, Smutně se mnohý\nz nás za nimi díval, přeje jim šťastnou cestu\na vzkazoval pozdravení matičce své Praze\nstověžaté. Hned se dali také pěvci na cestu\nku Slanému, aby se ještě bavili se svými\nbratry z Loun, jenžto ochotně se dostavili na\nvyzvání slánského „Dalibora.\" Společně\nsobě pohovoříce, aby program vyzpívali,\npozvedli ještě hlasů svých a tu jsme sly-\nšeli „Svorný duch\" od Suchánka a\n„Bratří rozveselme se\" od Pivody. Těší-\nme se již zase na jeden výlet do Peruce,\nmísta historicky památného, o němž se\nvyjednává. Okolo půlnoci loučili se opět\nbratři zpěváci, děkujíce jedni druhým za\ntak utěšené chvíle právě minulé. A roz-\nléhalo se opět ono rázné a významné po-\nzdravení : Na zdar!\n(J.) 2e Strakonic. (Národní slav-\nnost.) Dne 5.a 6. srpna bude se zde\nodbývati národní slavnost památky F. L.\nČelakovského. Jak Vám z programu *)\nsnad známo bude, odbývati se zde bude\ndne 4. srpna ve 4 hodiny odpoledne hla-\nvní zkouška; na večer oznámí hudba,\nstřelba a osvětlení města slavnost na 5.\nsrpna ustanovenou. Dne 5. srpna o 10.\nhod. ráno bude rekviem ze 17. století od V.\nHolana pro 4 mužské hlasy, jež upravil\nJos. L. Zvonař, po ukončení mše slavný\nprůvod k rodinnému domu Čelakovského\na odhalení p a 111 át ní desky. 05. hod.\ntéhož dne odpoledne započne koncert „u\nbílé růže,\" při němž i údové jiných zpěv.\nspolků spoluúcinkovati budou. Program\nkoncertu je následující: I. Oddělení,\nj. „Saročeská\" ze 17. století, pro sbor\nod J. L. Zvonare upravena. 2. Pro-\nslov složil V. Lešetický, přednese p. Bohrn.\n3. „Umlklo stromů šumění,\" dvojzpěv pro\n2 soprány s průvodem piana od K. Be n-\ndla. 4. Introdukce a variace na kontra-\nbas, s průvodem piana od Fr. Gregory.\n5. „Vlaštovice Selanka,\" trojzpěv se sbo-\nrem od Fr. Gregory. 6. „Na Prahu,\" sbor\nod Veita. 11. Oddělení. 1. „Běla Kra-\nsavice,\" od F. L. Čelakovského, ve\nsbor uvedl J. L. Zvon a ř. 2. La Mélan-\ncolie Pastorále, pour le Violin par Fr.\nPrume. 3. „Nitra\", ětverozpěv od Fr.\nGregory. 4. Deklamace od Čelakovského.\n*) Obdrželi jsme též program od pp. pořa-\ndatelů. Red.\nv\n5. „Sumavan\", sbor od P. Jirgesa. 6.\nReminiscence z opery: „Die Guelfen und\nGibellinen\" od Meyerbeera, uspořádána pro\nfisharmoniku od Lickela. 7. „Kde domov\nmůj\", ve sbor uvedl Ferd. Heller. S pro-\ngramem tímto souhlasíme až na dvě čísla,\nkterá se tam v skutku dobře nevyjímají ;\nje to melancholie, kus pro housle od\nPrume-a a reminiscence z opery „die Guel-\nfen.\" Místo první skladky mohla se vzít\nE legie od našeho rodáka Ernsta aneb\njiné skladby téhož druhu od Pech áčka,\nJa ns y, M i1 d ne r a nebo od Li pi n s ké-\nho, Wi enia\\vs k é h o, Rubin'steina,\nslovem od nějakého slovanského sklada-\ntele. Místo těch reminiscencí mohl se dát\nnějaký originální kus od českého sklada-\ntele. Co zvláště také nápadné jest, že p.\nGregora, jehož si ostatně co důklad-\nného skladatele velice vážíme, třemi sklad-\nbami zastoupen jest, čímž program na roz-\nmanitosti ztrácí. Konečně musíme ještě po-\ndotknout! , že se zvláště takové skladby\nvybrati měly, které Čelakovského bá-\nsně za základ mají, k čemuž se jen málo\nhledělo.\n\nKronika zpěv. spolků.\nŽe zpěvácký spolek Počátecký\npřed čtyřmi roky založený, z tvrdého spánku\nprocitl a značný pokrok učinil, jest zásluha\nrázného předsedy p. Jana Budíka a výteč-\nného ředitele zpévu p. V. Fišera. Na vzdor\ntomu, že někteří údové svým vystoupením\nze spolku jej zničit mínili, udržel se tento\nspolek přec a dochází všudy, kdekoliv se\nslyšet dá, valné pochvaly, jak se z dopisu\nz Vlašimi a Pelhřimova dovídáme, čemu\nby sotva bylo tak bývalo, kdyby se nebyla\nstala změna v ředitelství. V Počátkách\nodbývali bude zpěvácký spolek svěcení\nsvého práporu. Následující sbory budou\nse společně zpívati a sice při slavnosti:\n1. Píseň sv. Vojtěcha. 2. „Vzhůru ku\nzpěvu,44 dvojsbor od Nápravníku. Při kon-\ncertu: 1. „Utonula\" od Křížkovského. 2.\n„Lovecká\" od Nápravníka a 3. „Na Prahu44\nod Veita. Zpěv. spolek v Selča-\nnech dočkal se konečně svých stanov a\nvolil dne 24. definitivní výbor. Zvolen byl\nza protektora poslanec na sněmu zemském\npan děkan Beneš Meth. Kulda, za předsedu\nP. Jiří Skřivánek, za místopředsedu p. Jos.\nGaerthner, za ředitele p. J. Lipka a za\nmístořediteíe p. J. Výtvar. Zpěvácký\nspolek Klatovský umluvil se s tam-\nnějšími občany k společnému výletu na\nV ráž v neděli 3. srpna, přičemž se zvlá-\nště zpěvácký spolek a studující zúčastní.\nOčekávají se též sousední zpěv. spolky.\nZpěvácký spolek Poděbradský\n„Velký Poděbrad44 uspořádal 20. července\nnárodní slavnost pěveckou ve prospěch po-\nžárem postižených obyvatelů skuječských\na vodúanských. Mimo zastupitelů zpěv.\nspolku pražského „Hlaholu44 pp. Hellera,\nProcházky á Kučeru účinkovalo více půl\ndruhé sta pěvců z Poděbrad, Čáslavi, Ko-\nlína, Králova Městce, Kutných Hor, Nym-\nburka a Sadské; zpivány byly následující\nzbory: 1. „Píseň cestujících po vlasti44 od\nAbta, „Utonulá44 od Křížkovského, „Na\nPrahu\" od Veita, „Válečná44 z Rienzi od\nVintra, „Odchod českých myslivců44 od\nMendelssohna a „Večerní44 od Zvonaře.\nZpěv rozjaříl a oblažil všech přítomných,\ndošed všeobecného uznání. Zpěv. spo-\nlek v Litomyšli přijal jméno „Otokar/\nZpěv. spolek ve Mšeně uspořádá dne\n3. srpna ku prospěchu krupobitím ztíže-\nných oby\\atelň, pěveckou, hudební a de-\nklamatorní besedu. Spoluúčinkovat bude\nrodák tamnější p.Jan Pí šek, jeden z nej-\nsjavnějších zpěváků žijících, potom oblíbený\ndeklamator p. Pierhof. Pan František\nNáhlovský, rádní a předseda záložny slí-\nbil zpěv. spolku Mni cho vo-Hr ad i št-\nskérau 50 zl. V Plzni zadali někteří\nzpěvu a hudby milovní za povolení k za-\nložení zpěv. spolku jrnenem „Hlahol Pl-\nzeňský.44\n\nZ Prahy.\n\nA. O.\nČeská opera. Dne 27. července se\ndávala Donizettiho „Marie, dcera pluku\"\nv překladu od Pečírky. Musíme se\nvyznati, že jsme byli uspokojeni, hrálo a\nzpívalo se v celku slušně, zvlášť vynikala\nzase sl. z Ehrenbergů (Marie). Co se\nnám zvlášť u této slečny líbilo, bylo to,\nže nepřeháněla jednotlivé momenty a zpí-\nvala nenucené, plynně. I p. Polák (To-\nnio) co nově engažovaný člen opravňuje\nnás k naději, že z něho bude zdatný he-\nrec ; zpěvák dobrý (ač má poněkud slabý\nhlas) už je a cvicením-se ve zpěvu samo\nsebou přivádí sílu hlasu takřka v náručí;\na má-li zpěvák příjemný hlas a dobrou\nškolu, lépe se vyjímá na jevišti než mnohý\nkřikloun beze školy. Pročež radíme panu\nPolákovi, by se jen pilně cvičil v dra-\nmatické hře a nemyslil, že jenom musí\nzpívati. Pan Sák (Sulpíc) byl ve své\núloze dobrým. Sbory byly na prostoru\nnovoměstského divadla příliš slabé, ač šly\ndobře. Obecenstva bylo poskrovnu shro-\nmážděno, ale bavilo se dobře, tlesklalo sle-\nčně z Ehrenbergů za výtečný zpěv (zpívala\nslečna dvě vložené německé písně s če-\nským překladem) i za zručné bubnování.\nOpera netrvala dlouho, pan kapelník ji\nhnal taktovkou jen v před; nu vždyť bylo\nmálo obecenstva !\n\nItalská opera. Společnost italských operních\npěvců pana Merelliho při-\nnesla žádoucího občerstveni v stagnaci o-\npery zdejší; mámet bez toho větší část\nprvních zpěvaček a zpěváků rozpuštěných\nna dovolenou, což pak právě nyní rádi sne-\nseme, anto se nám nepřítomnost domácích\ntak bohatě nahrazuje. Společnost k nám\npřibyvší čítá ale též výborné síly, než a-\nbychom se bylí přenáhlili ve svém tvr-\nzení. Dávaly se následující opery až po-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620801-01.1.8", "texte": "sudí BC e nerent ola\" od Rossiniho\n(22. července), „La T r a vi a 1 a\" od\nVerdiho (24. čvce.), „II barbiere di\nSiviglia\" od Rossiniho (26. čeveuce.),\n„Don Pasquale\" a„Lucrezia Bor-\ngia\" (2 akty) od Donizettiho (29. čvce.)\nDále jsou na programu : „Marta\" od\nFlotowa (31. čvce.) a „Don Giovanni\"\nod Mozarta na jeho památku (2. srpna).\nMezi dámami slušno do popředí postaviti\nsign. Volpini a Filippi, ač i druhé\ndobré, routinované síly jsou. Sl. Volpini\nzpívá něžně, čistě, hru má výbornou, vše\nu ní jest přirozené. Sl. Filippi má silný,\npříjemný orgán, zpívá rázně, tak že u-\nchvátí i přísného posluchače. Mezi pány\nvynikají sign. Mazetti se svým silným\nbassovým hlasem, čistou výřečností a dra-\nstickou. avšak nepřeháněnou hrou; sign.\nAgnesi, jehož překrásný, bujarý hlas i\nv sebe větším divadle vystačí; sign. Za c-\nchi, výtečný barytonista; sign. Tombe-\ns i, tenorista s výbornou školou. Nechce-\nme rozváděti do podrobná výtečnosti zmí-\nněných umělců, podotýkáme jen, že sou-\nhra jejich jest vzorná, k cemu přispívá\ntéž jejich zvláštní ředitel, sign. L u i g i\nOrsini. Při těchto italských představe-\nních se mohl každý přesvědčiti, jak líbezně\nitalská řeč se vyjímá ve zpěvu, jíž česká\njen něco málo ustoupí; byli bychom žá-\ndoucí, slyšeti „Don Pasquale\" v německé\nřeči, zdaž by mohl právě tak kvapně zpí-\nván býti jako od pana Mazettiho! Co se\nnám nelíbilo v představeních italských a\nco zajisté pro ucho urážlivé jest, bylo\nzpívání někdy jen několika slov v ně-\nmeckém jazyku od vypomáhajících zdej-\nších členů! což se nemohou tito rozloučí ti\ns pohodlností a naučiti se těch pár slov\ntaktéž italských ? Nepravíme toto snad z ten-\ndenci, neb bychom kárali taktéž vloudění\nčeských slov do jinojazyěného představení.\nVýtečná operní společnost\np. Merelliho bude k oslavé památky\nMozarta, jenž svého „Don Juana\" pro Če-\nchy složil, dne 2. srpna v Novoměstském\ndivadle „Don Juana\" provozovati. Upozor-\nňujeme veškeré hudby milovné obecenstvo\nna toto zajímavé představení. Při této pří-\nležitosti podáváme malou básničku co vý-\nraz nadšenosti pro hudbu italskou zauja-\ntého Čecha :\nBella Italia! i tuoi messaggieri\nCogli accenti di voce sonore\nSan penetrare nelť imo del cuore\nFa che sian i gentiP forieri\nDi nuovi accordi sentimentali\nFra i due paesi piu musicali.\nCelo roční z kousky žáku var-\nhanické školy obou roků odbývaly se,\njak jsme se náhodou z nárožních\ncedul dozvěděli, v úterý due 29. Lipna\nv místnostech téhož ústavu. Záci prvního\nroku doprovázeli na varhany následující\nskladby: Graduale z Es-dur, pro smíšený\nsbor od A. Koželuha, doprovázeno Mo-\nravcem Jos. Benedictus z A-dur, pro\nsolový altový hlas od F. Brixiho, dopro-\nvázel Walter Vilém. Benedictus z G-\nmoll pro solový soprán a alt, provázel\nWacek Jindřich. Kyrie do B-dur, složil\nA. Caldara pro smíšený sbor, doprová-\nzel Šedivý Josef. Žáci druhého roku\npřednášelo následující varhanní skladby:\nKoncertní fantasie z C-moll od A. Hesse,\nop. 36. c. 4., přednesl Benda Josef, a)\nAdagio z As-dur od Jos. Krejčího, op. 1.\nč. 2.; b) Slavnostní předehra z D-dur\n(nová), složil Jos. Krejčí, op. 33. c. i.,\npřednesl Ulbr ich t Karel. Praeludium a\nveliká pětihlasní fuga z Es-dur od Šebest.\nBacha, přednesl Riicker Bernard, a) Smu-\nteění praeludium z C-moll od Jos. Krej-\nčího (nové), op. 33. c. 5. ; b) Velke\npraeludium z C-moll od Fel. Mendelssoh-\nna-Bartholdyho, op. 37. č. 1., přednesl\nV oves Antonín, a) Andante z H-moll od\nF. Mendelssohna-Bartholdyho, op. 65. c.\n5; b) Velká fuga z D-dur od Jos. Krej-\nčího, op. 2. c. 1, přednesl K rol op Josef.\nVelké praeludium a fuga z A-moll od S.\nBacha, přednesl Ladislav rytíř Zeleň ski.\nPraemie obdrželi, jak se z „Bohemieu do-\nvídáme, B. Brucker (první), Krolop (dru-\nhé), Krehan (třetí); akcessit obdrželi\nBenda a Gynric.\nVýroční zkoušky hudební\nchovanců p. Václava Stáry, reditete ú-\nstavu pro piano, které se dne 16. a 17.\nm. ra. v sále na Žofíně odbývaly, došly\nnejen hojného účastenství, alebrž i velké\npochvaly se strany obecenstva. Chovanci\nveškeří velmi statně si počínali a osvědčili\nvšude přiměřený přednos, značnou tech-\nnickou zběhlost a krásný pružný úhoz. Co\nse volby kusů dotýče, svědci ona o obe-\nzrelosti pana ředitele, jenž také velký zře-\ntel k skladbám od českých skladate-\nlů bral. Slyšeli jsme následující sklad-\nby českých skladatelů: Menuet z\nDon Juana od Schulhoffa, La Mignon od\nFr. Kavana, fantasii z Dinory od Kuhe,\nLa Gazelle, polka od V. Grafa, La sen-\ntinelle od Voříška, rhapsodie od Ham-\npla, České perle, fantasie od Ed. Náprav-\nnika, *duo od Lad. Dusska; fantasie\nz Marty od Kuhé, Souvenir de Bohéme\nod Grafa, acherzo od Jos. Forstra.\nVšechny tyto skladby došly velké pochva-\nly; nejvíce však líbily se „Sentinlele\" pro\ndvé piana od J. V. Voříška; roztomilé\nMignon od Kavana; dovádivé scherzo od\nJos. Forstra: vzletuplná fantasie „České\nperle\" od Náprav nik a a Souvenir de Bo-\nhéme od Grafa. V sólech vyznačila se\nsl. Summova, pak sl. Chevalierova, Otcín-\nkova, Severova, Schwarzova, Frankova,\nHeinsohnova, které své úlohy s velkou po-\nchvalou provedly. Z chovanců vynikli p.\nKarner, Čížek, Leder, Vacek, kteří taktéž\nza správné provedení svých partií hojným\npotleskem odměněni byli. Chvalnou zmínku\nzasluhují: si. Freyova, Freundova, Schwab,\nFormánek, Mareš atd. Pospolné kusy šly\nse vší možnou správností a plynností £\nzvláště slušno jmenovati quatuor od Spohra $\ntrio od Beethovena, Holdování Haendlovi,\nduo od Mošelesa a Mendelssohna, ouver-\ntura k „Anakreonu\" od Cherubiniho, duo\nod Volfa a Vieuxtempse, trio od Bargiela,\nduo od Lysberga, sonata pro housle a\npiano od Mendelssohna, trio od Marsch-\nnera, symfonie od Mozarta, quatuor od\ntéhož, duo od Thalberga a Beriota, a ouver-\ntura na české písně od Emila Tittla, které\nod žáků byvše dobře provedeny velice se\nlíbily. Pan ředitel V. Stára dokázal pa-\ntrně těmito produkcemi, že požadavkům a\npovinnostem svým úplně dostál a u svých\nchovanců značných pokroků docílil. Ze\nvšeho bylo viděti, že dlouhá zkušenost u\nvyučování, vytříbený vkus u volení skla-\ndeb a všude bdící opatrnost jsou předními\nvlastnostmi pana ředitele V. Stáry, jenž\ntaké i co do rovnoprávnosti nejvčtší ne-\nstrannost zachovává. Jak se dovídáme,\nčítá ústav pána V. Stáry as 120 žáků,\na což jest také důkazem o oblíbenosti hor-\nlivého a přičinlivého téhož ředitele, rá—\nSlečna Marie Ko r s chnerova,\nježto následkem mnohých nepříjemností do-\nbrovolně od českého jeviště odstoupila,\nengažována jest s velice příznivými vý-\nminkami u velkého divadla „Viktoria\" v\nBerlíně.\nNaše krajanka sl. Kroppo-\nvá, kteráž byla údem německé opery v\nPešti, engažována jest pro letošní rok u\nopery v Brně.\nSlečna Marie Scbmid t o v a?\nPražanka, engažována jest u dvorního di-\nvadla v Meiningách.\nHudební literatura. Nákladem Chri-\nstofa a Kuhé vyšly tyto dni dvě německé\npísně od Aug. V. Ambro se, při nichžto\njen litujeme, že nejsou české. Jmenujíf\nse „Roslein,\" a „Walaeinsamkeit\" a stojí\n42 kr. rak. e. V tomtéž skladě vyšlo\npět lehounkých klavírních kusů: Pochod,\nnárodní píseň s variacemi; Bolero, Ron-\ndino a závěreční kus od C. F. Brunnera,\nkteré pro jejich lehkost a přístupnost všem\nzačátečníkům odporučujerae. Stojíť 54 kr.\nrak. č. „Svoji k svému\" je titul\nnové vlastenecké písně pro nižší a vyšší\nhlas od neúnavně pilného Ludevíta Pro-\ncházky. Zevrubnější kritiku o ní podáme\npři posuzování skladeb páně Procházkových.\n\nListárna.\nPanu Jos. Uh. v Sel. Žádaný kus K.\nB. můžete dle svého přání pro kvartett do-\nstati; d>ude státi 1 zl. 50 kr. r. č."}]}