{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_sha256": "aedf73d2ab4c19365f85399d551d7a1088b86b5c5e41cb235c1f072008c12a69", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/08/20_01/bmtnabd_1862-08-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[185]", "page_fin": "186", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.1", "titre_corps": "Ludevit Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "titre_sommaire": "Ludevit Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[185]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1752, "texte": "Ludevit Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n\n(Pokračování.)\n„Svoji k svému\" slově 11.z písní Procházkových na\nslova od Pešky, která již snad pro důmyslný obsah rázných\nslov našemu zpěvumilovnému obecenstvu „Národními Listy44\nodporučena byla a jižto Procházka ráznou myšlenkou mnoho-\nplodného hudebního talentu svého oživiti se snažil, jak již\nz nadepsaného tempa „Rázně, Tempo giusto\" se dočítáme.\nMnožství not a forma skladby, Procházkovi obvyklá, ručí věru\nza to, že by tato skladba karakterístický kousek klavírní, asi\ntak vlasteneckou píseň beze slov slušně representovala. Leč\nsluch kritický svede posuzovatele bedlivého na onu zvratkou\ncestičku, na níž Procházka, kdykoli po ní nějakou novou\nskladbu světu přináší, skoro pokaždé klopýtne. Dlužno na\nmnohý poklesek v písni té, má-Ii nám skutečným zpěvem\nbýti, poukázat, ergo: svoji k svému!u\nHudba má svá práva i své povinnosti: vzletem myšle-\nnek a zpěvností slovům barvy a života dodati, leč také $\nnimi v nerozlučném svazku věrného a svorného manželství\nsetrvati. Co v manželství příčinou nešváru, to v hudbě násled-\nkem nepravého rytmu. Ladný zpěv a někdy bodrá myšlenka\nlítá pustě po krajině, v níž Procházkovi zákon jest pouhou bájí\na časomíra holým strništěm. Hřích je otcem viny. Tím\nzbloudil skladatel do jiného výměru básníkovi opačného\ntaktu (trojčtvrfového), jenž přirozenou svou mírností a leh-\nkostí ráznosti předepsané pozbývá, maje toliko jednu jen\ndobu těžkou (thesis).\nJestliže rytmus zvětřelý a temperace taktu dovádivá,\njak možno mhiviti o karakteru mužné ráznosti? Radíme\nupřímně mladému p. komponistovi, aby více šetřil rytmu a\nmetrům českého, a skladby jeho budou zpěvnější, než je po-\nčátek vrch uvedené písně jeho. Hle tu bílé na černém!\n\nPerioda I.\n\nPerioda II."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4142, "texte": "Každá věta písně té sestává ze dvou dvoutaktových\núryvků. Úryvek lni se Hltím a Ilhý se IVtým musí býti co\ndo rytmu logicky proveden. Taktéž úryvky druhé periody.\nTéto logiky pohřešujeme hned v úryvku prvém u porovnání\ns třetím, v němžto na celý motiv „páže k páži\" pouze\nslabiky „ráží\" připadají; a ještě hůře v úryvku dru-\nhém ohledně čtvrtého, v němžto celý takt jedinou koncovku\n„ský\" na úplný motiv „obrovský\" zúhrnuje.\nNa místě\nSvoji k svému! j páže k páži! | čiňme řetěz | obrovský!\nNechť na život | náš doráží | záhuby meč | lotrovský, atd.\npředělal skladatel:\nSvoji k svému! j páže kpáži! | čiňme řetěz | obrovský!\nNechf na život náš do j ráží— | záhuby meč lotrov } ský atd.\nUznal-Ii skladatei za slušné neprohřešovati se proti\neurytmu, neměl již se dopouštěti přečinů rytmických vůbec.\nAle quantita?\nZbavena libovůlí komponistovou historického práva své-\nho , pláče prepříliš, než abychom se sirotka neujali. Viz\nobrazec. V 11. taktě úryvku prvého, hle dvakrát krátkou\nnotu nadvakrát dlouhou slabiku, totiž: (k p\"á—ž7) a ve-\ndle motivu toho ještě čtvrťovou pomlku, snad proto, aby to-\ntéž místo třetí sloky ve slově tím samým spůsobem zlehče-\nném, ještě porušeno bylo ve souvislosti slovesné, totiž (spojil\nna věky) atd.\nV třetím úryvku vadí patrnž slovo život tím více, že\nje triola tu se nacházející už sama o sobě trojdílným tak-\ntem , jehož třetí čásf lehkou čtvrť (arsis) značí. Poklesek\ndruhu toho vrchovaté míry nabývá v druhé periodě, v úryvku\nI.a 111., kdež v oblíbeném triolu arsis k tomu ještě osmer-\nkou zastoupenou slabiku „zrá;í přízvukem i přírodní dél-\nkou opatřenou tak krátce odbývá, a po rovnoprávnosti (?)\nkrátkou slabiku - „da\" až brůza dlouhou notou poděluje.\nK vůli rozmanitosti hned v sousedních taktech tatáž vada\no—-po—vá—ží. A tak více.\nZbývá toliko stručně se zmíniti o doprůvodu písně.\nNač píseň, je-li dobrá, přeplňovati titěrným a nevkusným po-\nzlátkem, kdeby dobře promyšlený průvod jednoduchý byl\nopravdu šperkem ozdobným, a hlubokého zpěvu zcela dů-\nstojným ?\nAno, „svorná vůle, svorný duch divy činí,\" tak pějeme\nv písni, leč namnoze nepohnula slova tato skladatele k pří-\nsnému šetření svorné vule a svorného ducha v harmonii.\nNěkterý akkord, mnohdy celý takt přeplněn celou sesutinou\ntónů v, že hráči nestačí jedenácte prstův, které hnedle v ji-\nném taktu pro chudobu akkordu děravého co robiti nemají.\nJak snadno se muže státi, že mnohý obratem harmo-\nnickým poněkud ozbrojený improvisator, znaje nápěv písně,\nvelmi vkusně doprovodí; ale kde jest přesný karakter a ráz-\nnost písně ?\nSkladatel se zavedl slepým effektem, chtě intervally pře-\nplněným akkordem dobytí rázu, mohútnostnosti a síly, jíž se\ntoliko symetrickým rozložením intervallův a pravidelným jich\nzdvojnásobňováním dodělati lze.\nToho u skladatele marně hledáme.\nMéně důležité intervally zdvojuje, a více důležité ve\nsvých trojzvucích vynechává, takže v některém z nich tercii\ntřikrále a kvintu jen jednou nalezáme, kdežto trojzvuk tento\ns předešlým v rovném pohybu a tedy v špatném spojení\nstojí, následkem čehož zjevné kvinty a zakryté oktávy (mno-\nhem hůř než zjevně znějící) se naskytují. Tak to nalezáme\nv 6. taktě předehry.\nDruhý takt refrainu chová sice dobře upotřebený kvint—\nsextový akkord, ale skladateli nezdálo se býti za dobré še-\ntřiti logické důslednosti v taktu čtvrtém, v němžto akkord\nzmíněný nic jiného není, nežli pouhé přednešení na stupeň\nvyšší, a protož také se dvěma kvintama předveden býti neměl.\nPříliš rozvláčná dohra tratí dokoná svého půvabu ro-\nzervaností a neladem šíré myšlénky, která skladatele z nej-\nlepší blouznivosti do všední obyčejnosti vrhá a posluchači\nproti vší jeho vůli do duševního nápoje makoviny jpřisypává.\nNení naší úlohou přednášky o nauce hudební zde držeti, leč\naby budoucně pěknému úkolu snáze dostál a národu na\nnejkrásnější zpěvy bohatému důstojnější plody ducha svého\npřinášel, upozorňujeme skladatele národního na slova jisté hu-\ndební autority:\nBásníkem hudebním se ovšem člověk rodí, ale skla-\ndatel musí sobě zákony umění svého hluboce vštípili a\njen ten má právo komponistou slouti, kdo hudební svůj ta-\nlent ouzce pojí s hudební vědou.\nSvoji k svému !\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[185]", "page_fin": "[185]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.1.1", "titre_corps": "Perioda I.", "titre_sommaire": "Perioda I.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[185]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.1", "debut_caractere": 1729, "fin_caractere_exclue": 1739, "texte": "Perioda I."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[185]", "page_fin": "[185]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.1.2", "titre_corps": "Perioda II.", "titre_sommaire": "Perioda II.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[185]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.1", "debut_caractere": 1741, "fin_caractere_exclue": 1752, "texte": "Perioda II."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "187", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.2", "titre_corps": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "titre_sommaire": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.2", "debut_caractere": 4144, "fin_caractere_exclue": 5540, "texte": "Beethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\nSonata Cis-moll (op. 27 čís. 2.)\nHlavní účel tohoto rozebíráni sonát Beethovenových s\nesthétického stanoviska jest ten, bychom mladým pianistům\npodali vodítko a komentár při studium těchto nejznamenitěj-\nších výtvorů pro piano, a pročež počínáme zrovna s jednou\nz nejvýbornějších.\nSonata Cis-moll, jížto poznamenání „quasi fantasia\"\npřipojeno jest, náleží bez odporu k největším a knejznačněj-\nsím utvorum nejen v kruhu sonát; nýbrž iv oboru veškeré\nBeethovenovy instrumentální hudby. Dobylať si také vždy\nzvláštní přízně u pianistů, jako sonata pathetická. Dílo toto je\ntak Beethovenovské, že bychom s ní takřka druhou hlavní\nperiodu sonát otevřití mohli. Nicméně však patří k přechodním\npracím, anto v druhé větě ještě na Haydno-Mozartovskou pe-\nriodu upomíná. Neníf ještě nový princip veskrz v celku dů-\nsledně proveden. Jen o první a poslední větě může se to\ntvrditi. Někteří nazvali sonátu tuto „sonátou při měsíčku.\"\nPodnět k tomu zavdala as hlavně první věta se svým šeři-\nvým, co luna zářícím se obsahem citů, se svým zvláště sni-\nvým, melancholickým rozpoložením, které v nás věta ta vzbu-\nzuje a nás v stejném spůsobu za tiché lunojasné noci, když\nměsíc svou šedou záři rozlévá, uchvacuje. Tak dalece hodí\nse toto pojmenování, jakkoliv jest jen zevnější k této sonátě\nHluboký význam není však tím vyčerpán. Vypravujef se"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6193, "texte": "vmilokrásné karakteristice Beethovena v Schillingově všeobec-\nném hudebním slovníku, že zklamaná náklonnost srdce Bee-\nthovenova vnitřní podnét k této sonátě zavdala. Tato okol-\nnost podává trefného klíče k rozumění. Nevýslovný vnitřní\nzul a ostrá bolest duse dýchá % této sonáty.\nV první větě (adagio, Cis-moll, 4/4 takt) objevuje se\nvnitřní bolest zatajena a stěsněna, odměřené vzdechy vyvi-\nnuji se z usouženého srdce, pronikající tóny stesku a nářku\nvystupují ze sevřených prsou ; žal dosahuje vrchole svého v\ntrpkých zvucích v taktech 16, 18, 52, 54.\nS touto hořkostí duše jest cit tichého-se odevzdání do\nnevyhnutelnosti spojen, ano na nejvýše sloučen a časem, kdež\nmodulace do D-dur vstoupí, prokmitne útěcha touto nocí. 80l\ndrží vždy převahu, démon bolesti vystupuje vždy na novo a\ntak jako kus tento žalostně počal, tak také doznívá.\nBarvitost tónů v celku je čarovná, podivné šerojasno\nje nad tímto kusem rozprostřeno, a noční dech vším prochvívá.\nAvšak při vší temnotě, při všem splynutí jest docela určitý,\nstav duše nakreslen, určitý poetický obraz zosobněn tako-\nvouto vnitřní pravdivostí. V tomto adagiu je Beethovenské\nduše, malířství skutečnou hudební básní.\nNásledující allegretto (Des-dur, 3/4 takt) není, jak již\nnaznačeno bylo, s adagiem a poslední větou v žádném zna-\ntelném vnitřním spojení. Pominouce toho, že to není již ve\nformelním ohledu nic jiného, než menuet v Mozartově slohu\na to menuet méně značný, náleží allegretto toto dle svého\nobsahu kruhu, jenž se základním rozpoložením mysli v ostat-\nních větách nesouhlasí, ba ano se jemu příčí. Upřímně řečeno,\ncítíme se uraženy, když z poetického kouzla adagia, z tohoto\nhluboce vážného rozpoložení do tohoto lehkého, těkavého,\nbezstarostného světa náhle uvrženi jsme ; padáme jako s nebe\na nevíme, co se s námi stalo. Budme upřímní, pozorujme\nsvůj nepředpojatý cit, on se nemýlí. Nevěřme tomu, že tato\nvěta, kterouž Beethoven složil a jež zde stojí, zde státi musí.\nNezdá se nám býti možné, že Beethoven bezprostředně po\nadagiu tomto menuet složil; Beethoven jest příliš velký, než\nabychom to věřili. I domníváme se tedy, že tato věta po-\nzději od nějaké ruky sem vstrčena jest a jsme přesvědčeni,\nže první a poslední věta od něho bezprostředně po sobě\nz jednoho úlitku utvořena jest.\nŽalem prochvětá mysl bouří nyní v poslední větě (Pre-\nsto agitato, Cis-moll, 4/4 takt) s bolnou vášní. Sevřená prsa\nse uvolňují, tiše zatajené hoře vypryšfuje se ze srdce, jehož\nstrašná duševní bouře se zmocní. Jako z vrčící hloubky vul-\nkánu vystupují dusní démonové, z vnitřní kotliny srdce v\nkřečovitém trhání a na to rozlévá se láva bolesti. Mohlo-li\npak se to trefněji než v prvním začátečním motivu podati a\nv nepřehledném moři nejdivočejších modulací, které se před\nnámi rozvinují ? Mysl zápasí mohutně s těmito mocnostmi\ntemnoty a poskytuje nám vznešeného divadla obrovského\nboje. Podlehne mysl ? Nikoliv, to praví nám onen druhý\nhlavní motiv, jenž poprvé v 21. taktu zavzní, tato pevná,\nübezpečlivá postava; to nám praví blýskání-se osvobozujícího-\nse humoru v místě A-dur (takt 33.), později v D-dur. Zde\nvystupují mocnosti, jimž démonové rovni nejsou. To jsou ta\njistá, osvětlená místa v této směsici. Bouře nechf vysoptí,\nvždyl soptí ještě i na konci. Avšak tu vysoptěla ; mysl hu-\ndebního básníka je očištěna a osvobozena neztratila se;\nnaopak vyplakaíaf se aje tím nyní volná. Totof je velký,\nideální význam tohoto neporovnatelného, barevnatého nočního\nobrazu, tohoto velkolepého vyobrazení duše.\nSonata pathetická C-moll (op. 13.)\nV této sonátě dosahuje Beethoven vyšší jednoty jedno-\ntlivých vět. Tato sonata těšila se vždy ze zvláštní obliby se\nstrany diletantů, je to jedna z nejpopulárnějších sonát Bee-\nthovenových ; požíváf podobné přízně jako Beethovenova sym-\nfonie C-moll. To je skutečná věc. Ptáme-li se proč, zdá\nse, že toho je příčinou jistá svěží, významná plastika jedno-\ntlivých hudebních obrazů, čímž tato sonata vyniká. Rozpo-\nložení mysli, které tomuto dílu za základ slouží, je velmi\nzjevně v themách a motivech vyznačen. K tomu dlužno do-\ndati, že sonata tato patří k těm, které se nejsnadněji dají\nvyhráti. Základní karakter sonáty jest slovem „pathétique\"\nnaznačen. Pathos (vášeň) sluje zde vážná, hluboká náruži-\nvosf, povznešené rozpoložení duše.\nPrvní věta Grave, pak Allegro niolto con trio (C-moll,\n4/4 takt) jest velkolepý obraz takového rozpoložení duše.\nBeethoven podává zde ve velkých tazích obraz pln svěžesti,\ntotiž vážnější, bolestnější náruživosti, která je plná drama-\ntické pohyblivosti. V rázném úvodu objevuje se vnitřní žár\nještě stísněn, zde a onde vyskakuje již oheň v markýrova-\nných rytmech, avšak jest opět nazpět tlačen. Jakmile ale\nAllegro vstoupí, protrhne si proud lávy volnou cestu a mo-\nhútně se rozšiřuje. Nadarmo snaží se jednotlivé recitativně\ndržené názvuky z úvodu zátopu zamezit i, nadarmo hledí vroucí\ndruhá hlavní thema nejprve v Es-mollk, pak zvýšená v Des-\ndur v první části v F-rnoll a C-moll, v druhé části duševní\nbouři ukonejšiti; směle rozmítá všechny hradby* Když se\nbyla bouře vysoptěla, naplňuje mysl v druhé věté Ada-\ngio cantabile (2/4 takt As-dur) hluboký poklid duše, občer-\nstvující ukojení, ano rozpoložení, jež nejjasněji vyjádřeno\njest nesenou, zpěvnou themou. Rozpoložení toto dochází se\npoznenáhla vroucnosti a srdečnosti, ano i u přechodu do jas-\nného E-dur, dostupuje až k mužnému povznešení-se, na to\npak vezme na se svůj původní ráz. Celá tato věta je plna\npoesie citu, plna růžové hudební barvitosti.\nPoslední věta (C-moll, Rondo, Alegro, 4/4 takt), je\nnyní prostředkující závěrek celku. Proud lávy, jenž se v\nprvní větě rozbil, chladl, mysl hudebního básníka se ochrá-\nnila, osvědčila! sílu vnitřního duševního poklidu, slovem, ona\nse tím vytříbila. Poslední věta objevuje se jen co plod to-\nhoto tříbení, co nejurčitější výraz jeho. Teuto výsledek jest\nblíže jakési odřeknutí-se něčeho (resignace), odevzdání-se\ndo něčeho, co nevyhnutelné bylo; avšak je to zmužilé\nse odevzdání, které má sílu k obnovené pohyblivosti. Ta-\nkovýto čilý život pln střídavosti jest rozpoložením této\nzávěreční věty, kteréž obě hlavní thémy nejjasněji vyja-\ndřují. Tak se celek harmonicky ukončí; avšak poslední\nvěta upomíná na Mozarta.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "188", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.3", "titre_corps": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "titre_sommaire": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "signature_source": "Zčeštil Alois Civin", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3124, "texte": "Vévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\nZčeštil Alois Civin.\n(Dokončení.)\n14. výstup.\nJakub. Předešlí.\nJakub (prostředkem do Foukalovy světnice). Poroučíte\nprvního sklepníka aneb podotnka ?\nCizinec. Oba.\nJakub (ukazujíc na sebe). Tady jsme oba.\nCizinec. Platit!\nJakub (nastrčí obě ruce). Prosím, zde pro prvního sklep-\nníka, a zde pro podomka.\nCizinec. Kde je hospodský?\nHospodský (přiblíží se). Nejmilostivější pane Vévodo,\nmilost za spravedlnost.\nCizinec (zacpe si usi). Můj účet!\nHospodský. Jen pro jednou! Ten Válek, račte pro-\nminout, je zbabělec.\nCizinec. Je blázen, jako vy všickni.\nHospodský (prosíc). Pane Vévodo!\nCizinec (k Jakubovi). Honem poštovní koně! Par-\nbleu vite! vité! (strká Jakuba ze dveří ven.)\nHospodský. Račte prominout ne Vít, Michal a ještě\njinak když pan Vévoda a když chcete starého muže\na jeho celou rodinu šťastnou učinit\nCizinec. Nuže nuže, nuže ? Nové bláznovství.\nHospodský. Tedy poskytněte mu jedné milosti.\nCizinec. A které, smím-li se ptáti?\nHospodský. Račte dovolit pane Vévodo, bych směl být\ntak smělým, a můj štít zlatého kapouna\nCizinec. Vite ! vite! pokračujte dále.\nHospodský (pro sebe). Již zase Vít!\nCizinec. Nuže?\nHospodský (vykoktá). Bych směl být tak smělým, svůj\nštít ve Vévodu z Krumlova přeměnit?\nCizinec. Jak (směje se). Hahaha! nyní pochopuji.\nVálek (v tom okamžiku vtlačen od ostatních k spojova-\ncím dveřím, vzklouzne aby usel svým pronásledujícím do Fou-\nkalovy světnice a vleze nejsa od cizince a hospodského spoxo-\nván pod stůl).\nFoukal (důrazně). Nechte ho, je to darebák!\nCizinec (zotavě se od smíchu). Pro já nemám\nnic proti tomu.\nHospodský (který vyjeveně stojí). Tedy smím sku-\ntečně žádný žert? Prach a broky!\nCizinec. Vy tedy milujete Krumlovské?\nHospodský (horlivě). Jako sám sebe!\nCizinec• Nuže tedy - mohu vám tedy soudek Krum-\nlovského prodati.\nHospodský (směje se hloupě). Hehehe!\nVálek (pozorujíc, vystrčí hlavu).\nCizinec. Míním to zcela opravdivě. Přejete si soudeček ?\nHospodský. Ah můj Bože kdo pak jste tedy?\nCizinec. Jsem obchodník ve víně; jmenuji se Vévoda\na cestuji z Krumlova.\nHospodský (udeří se do cela). Oh oh, já mezek!\nCizinec. Jak si přejete. Zde jsou peníze za můj\noběd (hodí mu dukát na stůl). Ted jsem ale poučen, abych\nv Čechách snad hladem neumřel, nebudu se jmenovat zase\nsvým pravým jmenem. Budu se jmenovat: Procházka, Svo-\nboda, Souček anebo Špaček, jen ne, Bůh zachraň, zase Vé-\nvoda. (Odejde.)\nVálek (vyleze ven). Pane tcháne\nHospodský (svou zlost vyleje na Válka). Neopovažujte\nse slovo promluvit!\nVálek (potutelně). Já vím vše. Upokojte se; zlatý\nkapoun zůstane proto\nHospodský. Ne! Prach a broky! Justamente ne!\naU vévody z Krumlova\" a konec a dost.\nVálek. Já dovedu mlčet. Ale, (významně) pane tcháne?\nHospodský. Co mi ted zbývá hanba! Budiž.\nAle pst! pro všecky časy.\nVálek (podává mu ruku). Budiž! On zůstane Vé-\nvodou z Krumlova. (Vstoupí s hospodským do senkovny.) Vše-\ncko je prominuto, pánové. Učinil jsem poklesek. Důležité\ndepeše Yévoda je pryč; (ukazujíc na hospodského.) Ať\nžije Vévoda! (Mezi tím, co se vytrhl Foukal Kacence, která\njej při vchodu Válka prosebně držela, a na tohoto se vrhl —-\nspadne opona.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "189", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.4", "titre_corps": "Paganini a Lipiński. Výjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.", "titre_sommaire": "Paganini a Lipiński. Výjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.4", "debut_caractere": 3126, "fin_caractere_exclue": 4749, "texte": "Paganini a Lipiński.\nVýjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.\nNa sta třpytících se světel odráželo se o velká benát-\nská zrcadla v bohatě ozdobených salónech hraběnky Chod-\nkiewiczowé ve Varšavě a záře voskových svící rozptylovala\nse v křišťálových lustrech na pestrobarevné paprsky. Tu byl\npřijímací salón, v němž se po mramorových, umělými řez-\nbami okrášlených stěnách drahocenné malby novějších i\nstarších mistrů nalézaly, a jehož podlaha na spůsob pestré\nmosaiky pokryta byla z největsí části perskými a tureckými\nkoberci ; onde rozprostíral se koncertní sál, zde květinový\nsalón a mnoho jiných komnat., jichžto uspořádání o zname-\nnitém bohatství a nejvytříbenějším vkusu svědčily. Avšak\nvšecka tato nádhera zmizela zastíněna jsouc bohatýrskou spo-\nlečností, která v tuto dobu právě tam shromážděna byla, aby\nse súčastnila v zábavě, kterou uměnímilovná hraběnka Chod-\nkiewiczowá uspořádala. Zábava byla tak znamenitá a skvělá,\nže se tam každý šťastný býli cítil.\nU prostřed hlavního salónu spočívala na pohovce hra-\nběnka obklopena jsouc krásným věncem mladé i starší polské\nšlechty. Nebyla sice v onom rozkvětu mládí, kde všechen\nzevnější šperk ustoupiti musí bohatým darům přírody zemi\ntak vděkuplně zdobící; avšak usmívavý její obličej, kdež se\nza každým tahem nějaký bůžek rozmaru ukrýval, velké jasno-\nmodré oko, které tak významně kolem patřilo, byly plny ta-\njemného výrazu, za jehožto mlhavým závojem se celá řada\nromantických báchorek tušili dala. Perutě času okolo ní za-\nšuměly, aniž by se jí byly zkázonosně dotkly, a tak se stalo,\nže hraběnka, ačkoliv již více než třicet podzimků chladným"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2623, "texte": "dechem svým ji bylo zulíbalo, jen málo na své spanilosti ztra-\ntila. Zvláštním kouzlem bystrého ducha svého a půvabnosti své\nstala se čarovnou osou, o nižto se všechno otáčelo. Aksa-\nmitová vlečka zakrývala dnes její vnadné údy, spodní šaty\nzlatem vyšívané, diamanty ve vlasech a na ňadrech, zkrátka\nvyhledaná její toiletta patrně dávala na jevo, že dnes zvláště\nvzácného hosta očekává.\nHovor byl dnes v salónech velmi živý; nemluvilof se\ntu o ničem, než o slavném virtuosu Nicolu Paganinim, kterýž\nprávě do Varšavy přibyl. Stojazyčná pověsf rozhlásila tak\nrychle neobyčejnou jeho slávu, že každý, kdo ho ještě ne-\nviděl a neslyšel, takřka bytost nadzemskou v něm očeká-\nval. Jaký div tedy, že se ve Varšavě, kamž tento divo-\ntvorný umělec r. 1829 zavítal, všechny chladné i povážlivé,\nsankvinické i lhostejné hlavy v jednom víru točily na vy-\nstoupení Paganiniho s nevýslovnou dychtivostí čekajíce.\nIv krJiu kolem hraběnky rokovalo se o Paganinim.\n„Jsemf věru žádostiv, spanilá hraběnko, spatřili onoho\nmuže, o něinžto jste s takým zápalem již častěji vypravovala,\"\nozval se jeden ze šlechticů, „rád zočím tu bledou tvář, která\nprý démonického do sebe má výrazu.\"\n„Ano i já,\" pravil hrabě Gorczynski, „dychtím spatřit\nony oči, v nichžto se bezkonečná muka rozervané jeho duše\nnad vraždou, jižto na své vlastní ženě spáchal, zračití musí.\"\n„Bude to as svědomím utýraná a dlouholetým uvězně-\nnírn umořená postava,\" dodal mladý důstojník, „a myslím, že\nspíše politování než podivení zbudili může.\"\n„Není divu,\" prohodila kněžna Chwojczyckó, „kdyl\ntolik let ve vlhkém sklepení hluboko pod zemí těžkými okovy\npoután nýti musel. Avšak právě onen žalář je původem jeho\nslávy a štěstí.\"\n„A jak to myslíte, urozená kněžno,\" tázal se na to\ndůstojník?\n„Yyžádalf si k své útěše housle, na nichžto se tak\ndlouho cvičil, až prý hrou svou každého uchvátil a krváce-\njící srdce své zhojil.\"\n„Takové rány,\" namítal Gorczynski, „nedají se tak snadno\ni nejčarovnější hrou utišiti; srdce po nich krvácí až do sko-\nnání. Jsemf však toho domnění, že to bouřící moře\nnevýslovných bolů jej naučilo zcela jinak v strunách burá-\nceti, než jak to obyčejný smrtelník činí.\"\nPři této rozmluvě usmívala se domácí hostitelka a mlčky\nposlouchala ty rozličné pověsti, které se zde o Paganinim\nvypravovaly.\n~Aj pánové, vy si tvoříte podivný obraz o Paganinim,\"\nozval se nyní líbezný hlas hraběnky. „Kdo by vás slyšel a\nneznal ho osobně, jako já, ten by se domníval, nejbídnějšího\nzločince před sebou viděti. Avšak mohu vás ujistit, že všech-\nny tyto pověsti, které bud ze zlomyslnosti neb z tendence o\nněm roztrušovány jsou, žádné podstaty nemají.\" (Pokr.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189", "page_fin": "192", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.5", "debut_caractere": 2625, "fin_caractere_exclue": 6366, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Brandýsa nad Labem. (Výlet\ndo Kostelce n. L.) Včerejší den (10. srpua)\nlažili jsme nad míru příjemně a každému\núčastníku zůstane on v premilé paměti.\nKonal se výlet do sesterského a soused-\nního našeho města Kostelce n. L. Náš zpě-\nvácký spolek, který, mimochodem budiž to\nřečeno, přijal jméno „Bojan\", jméno to\nstaroslavného pěvce slovanského, dal se\nodpoledne o 1. hodině na pochod do Ko-\nstelce. Sousední zpěvácký spolek starobo-\nleslavský vyslal taktéž na vzájem bratrský\nsvou representaci. Cestování při nejpřízni-\nvějším počasí bylo velmi příjemné a ne-\nsmírné množství obyvatelstva brandýsského,\nnazvíce krásné pleti náležícího, doprová-\nzelo nás, a tak se übíral pestrý tento dav,\nkrátě sobě cestu veselými zpěvy k svému\ncíli. Před městem uvítala příchozí střelba\n2 moždířů a hudba očekávala nás již před\npředměstím svato-martinským. Když naše\nzpěvy umlkly, počala ona hráli, a vedeni\nzvuky jejími kráčeli jsme jarým krokem\nskrz město. Všude vítaly nás radostné\ntváře obyvatelů Kosteleckých. Stanuli jsme\npak v hostinci p. Konára, byvše nad míru\nsrdečně uvítáni slavnou městskou radou s\np. měštanostou v cele a statečným měšťan-\nstvem Kosteleckým, jakož i obyvateli vů-\nkolními, četně se shromáždivšími. Zahrada\nhostince byla slavnostně upravena a ozdo-\nbena. Po vzájemném uvítání počala živá\nnenucená pravě národní zábava. Zpěvy\npečlivým řízením horlivého ředitele p. Pro-\ncházky provedené střídaly se se skladba-\nmi hudebními a též naše bujará mládež\nbavila se tancem. Zpívalo se: „Pozdravení\npěvcovo\" od Veita, „Děvám českým\" od\nGernera, „Na Prahu\" od Veita, „Su-\nmavan,\" „Staročeská\" od J. N. Š kroupa,\nValčík („Hoj mládence dál\"), Píseň Čechů,\nZpěv Čechů („Vstupme v kolo Čechové\"),\nZastavenícko od F. Škřoup a („Vůkol v\nroušku\") „Svítání\" též od Škroupa, „Horo,\nhoro vysoká jsi,\" ~Kovářská\" a „Kde do-\nmov můj.\" Pozdě večer museli jsme se\nkonečně rozlouciti. Po srdečném loučení a\npo krátké řeči vlasteneckého p. měštanosty\nKlášterského a jednoho p. člena brandýs-\nského spolku, v které na přátelskou vzá-\njemnost obou sesterských měst Kostelce\ni Brandýsa poukazovali dali jsme se,\nopět vedeni hudbou na zpáteční cestu. V\nkaždé tváři zářila radost a spokojenost.\nDlouho ještě zněly a rozléhaly se veselé\nzpěvy odcházejících obyvatelů bradýsských,\na pozdravy bodrých obyvatelů kosteleckých.\nZažili jsme zajisté jeden z nejkrásnějších\ndnů v tomto létě, poobcovavše sousedsky\ns našimi milými sousedy. Náš spolek u-\nčinil již tři výlety: do Skór kov a (spo-\nléčně se staroboleslavským), Ostrova a\nKostelce. Čtvrtý výlet konati se bude\npříští neděli do Cvrčovic. Při slavno-\nsti Kunětické byl náš spolek taktéž čtyřmi\nrepresentanty zastoupen; o čemž se zde\njen proto zmiňuji, poněvadž se kromě „Hla-\nsu\" v ostatních časopisech na nás zapo-\nmnělo. Vůbec neochabuje činnost našeho\nspolku, ano zmáhá se vždy více a více.\nAs potěšením shledáváme, že náš Bran-\ndýs již více nezavání Frankfurtem, jak jej\ndříve, ovšem tenkráte právem jakýmsi, pro-\nbudilejší naši krajané pokřtili, a bohdá,\nbrzy zmizí a vymazána bude docela skvr-\nna tato, která naše město hyzdila. Měšfan-\nsivo naše probouzí se ponenáhlu z ne-\ntečnosti, v kterou až doposaváde ponořeno\nbylo. Spolek náš zakládá v něm již své\nkořeny; rieb větší část výkonných údů zá-\nleží z vážených měšfanů, aneb synů mě-\nšfanskýcb. Zvláště sluší našim paním a\npannám všecka chvála a sláva. Několik\nvlastenek usneslo se, že náš spolek\nobdaří práporem. A ve dvou dnech bylo\npřes 90 zl. pohromadě. Všude byly pří-\nvětivě přijaty, a každá matinka a dceruška\nspěchala, aby též přispěla svou hřivnou k\ntomuto dílu šlechetnému! Bohdá , brzy u-\nslyšíte i od nás o svěcení práporu, ku\nkterémužto se připravuje slavnostní mše a\nslavnostní beseda. Na zdar! A"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7832, "texte": "Z O listí nad Orlicí. (Akademie.)\nOznámená hudební a deklamatorní akade-\nmie odbývala se spoluúcinkováním zdej-\nšího rodáka, pana Jana L. Lukeše a\ndeklamatora p. Přerhofa dne 10. srpna v\nnově upraveném sále p. Sponara. Jedno\nz nejzajímavějších čísel programu byla in-\nstrumentální skladba našeho velezdatného\nAlojse Hniličky, .ředitele zdejšího zpěv.\nspolku. Byla to koncertní ouvertura „Tá-\nbořit a,\" v níž i sbor pěvecký účinkuje.\nNemýlíme-li se, bude to as první ouver-\ntura, v nížto sbor účinkuje, a beze vší po-\nchyby vzal si p. Hnilička Beethovenovu sym-\nfonii devátou za vzor. Ouvertura tato je\nkarakteristická nejen co do myšlénky i co\ndo provedení, a má za hlavní myšlénku\npíseň „Kdyby vojna byla.\" Orkestr pro-\nvedl řízením p. Hniličky tuto s velkým dů-\nmyslem zosnovanou skladbu velmi slušně\na zvláště vyznačil se pan Z á brodský,\njenž sóla na obligátní violu významně pro-\nvedl. Ouvertura tato, kterážto o skvělém\ntalentu a hudební znalosti p. Hniličky svědci,\ndošla velké pochvaly. Co se sborů týce,\nřídil je p. Lukeš a musíme se o provedení\ns nej větší chválou zmíniti. Sbory „Šumí\nLabe\" od Zvonaře, „Utonulá\" od Křížkov-\nského, „Cikáni\" od Vogla došly, byvše vý-\ntečně provedeny, všestranné obliby. Pan\nLukeš zpíval národní písně s dramatickou\nsilou tak významně a cituplně, že každého\nposluchače uchvátil. P. Přerhof přednesl\nněkolik deklamací s nevšedním úspěchem.\nZpěv. spolek dokázal touto produkcí, že\nv krátkém čase jedno znej přednějších míst\nzaujme; nebof má v skutku zdatné, ano\nvýtečné pěvecké síly. O jménu, které náš\nzpěvácký spolek přijmouti hodlá, není ještě\naž dosud nic rozhodnuto; někteří míní, aby\nse jmenoval „Lumír,\" druzí Lubomír.\" *)\nZ Pardubic. (Pěvecká zábava.)\nK oslavení nejvyšších narozenin Jeho c. k.\napošt. Veličenstva císaře a krále našeho\nFrantiška Josefa I. uspořádá zdejší zpě-\nváčky spolek „Pernštýn44 dne 17. srpna\n1862 „na Vinici\" u Pardubic ve prospěch\nchudé školní mládeže pěveckou zába-\nvu, při které továrník p. Walzel z Wiesen\nohledně dobrého účele velikolepý ohněstroj\nvypálí. Program: 1. „Vše jen ku chvále\nvlasti a krále\" od Jelena. 2. „Těžké\norání\" od Vasáka. 3. „Na Prahu\" od\nVeita. 4. „Žárlivý holoubek\" od Hynka.\n5. Sbor od Procházky. 6. „Hlahol,\"\npochod spolku věnovaný od Vasáka.\nMaterovská hudba, vedena kapelníkem p.\nJedličkou, bude při ohněstroji hudební\nskladby provozovati.\n(S). Z Plzně. (Koncert. J. N.\nKrál.) Tyto dni uspořádala tu v městském\ndivadle Pražská koncertní společnost v cele\nmajíc p, Schaede tri koncerty. Mezi sklad-\nbami, ježto přednášeny byly, nacházely se\ntaké skladby české a od šeských skla-\ndatelů. Jmenovitě přednesl p. Schaede\n„Oumysl české děvy\" od Fr. Pivody.\n„Jezdec před bojem\" od V. J. Veita a\n„Cikánova píšfala\" od Vorla, pak znárod-\nnělou Skroupovu píseň „Kde domov můj\"\ns velkým úspěchem; p. Fiedler, jenž také\nv české opeře vystoupil, zapěl Nes vad-\nbovu „Pražskou Bětulinku,\" „Čechoslo-\nvana\" a písně národní, a líbil se velice.\nVelkou sensaci zbudil pianista p. Kiehaupt\nobratným a bravurním přednosem výtečné\nfantasie „České perle\" pro piano od Ed.\nNápravník a, která se nesmírně líbila a\nobecenstvo v pravém smyslu slova k bouř-\nlivému potlesku uchvátila. V soukromé\nzábavě slyšeli jsme od této pěvecké spo-\nlečnosti nové u Fleischra v Praze vyšlé\nhumorisfické čtverozpěvy „Ó ra-\ndostné cestování\" a „Vávra\" od Eduarda\nNápravník a, z nichžto poslední takové\nobliby došla, že třikrát po sobě opa-\nkována býti musela. Odporučujeme tyto\numěle zosnované skladby všem zpěváckým\nspolkům, které se jimi zajisté obecenstvu\nzavděčí. Náš krajan J. N. Král, ka-\npelník divadla „Grand Theatre\" v Ainste-\nrodamě uspořádá na všestranné přání zdej-\nších hudbomilů před svým odjezdem v\nměstském divadle hudební a divadelní aka-\ndemii, v nížto i někteří dilettanti spolu-\núčinkovati budou.\n*)' Dle našeho skrovného mínění radili bychom\nsl. zpěv. spolku, aby přijal jméno ~Lub-\nb o mi r,\" anío již zpěv. spolku „Lumíra\"\nstává. Red.\n\nKronika zpěv. spolků.\nLounský zpěv. spo 1 ek „Vratislav\"\nučiní zítra dne 21. t. m. výlet na Peruc,\nkdež se i více zpěv. spolku zúčastní. Pěti\nse bude při této slavnosti, 1. „Na Prahu,\"\nod J. V. Veita. 2. „Svorný duch,' od Su-\nchánka. 3. ~Pozdravení pěvcovo,\" od J. V.\nVeita. 4. „Cestující po vlasti\" od F. Abta.\n5. „Cikání\" od F. Vogla. 6. „Bratři, roz-\nveselme se\" od Vil. Blodka. 7. „Lovecká,\"\nod Ed. Nápravníka. 8. „Směs z národních\npísni\" od K. Slavíka. 9. „Utonulá\" od P.\nKřížkovského. 10. „Šumavan\" od K. Jir-\ngesa. 11. Národní písně. 12. „Hlahol,\" po-\nchod od Lud. Procházky. Výbor zpěv. a\nhudebního spolku v Lounech jmenoval dů-\nstojného p. faráře Františka Medru ve Sla-\nvětíně čestným údem. Též daroval důstojný\npan vikář perucký a zemský poslanec p.\nFrant. Daneš spolku 20 zl. rak. cis.\nZpěvácký spolek v Pardubicích\nzúčastnil se při slavnosti svěcení městského\npivováru, kdežto zapěl „Sv. Václavskou,\"\n„Náš český zpěv,\" „Kde domov můj\" a\n„Kde je sládek.\" Lomnický zpěv.\nspolek uspořádal dne 15. t. m. pěveckou\nzábavu. Program byl následující: 1. Ouver-\ntura. 2. Chorál. 3. „Český zpěv\" od Kali-\nvody. 5. „Macocha,\" Moravská národní po-\nvěst od Jos. Soukupa. 6. „Utonulá\" od P.\nKřížkovského. 7. „Cikáni\" od Vogla. 8.\nHudební skladba. 9. „Kde je slavská do-\nod Vintra. 10. „Na vlast,\" od\nLáblera. 11. „Na Prahu\" od Veita. 12.\n„Naprej\" od Jenka. 16. Pochod, hudební\nskladba. Zpěvácký spolek Jičín-\nský zúčastnil se svým spoluúcinkováním\npři otevření tamnější „občanské besedy,\"\nkdež zapěl od Veita sbor „Na Prahu\" tak\nvýtečně, že jej musel na všeobecnou žá-\ndost opakovat. —Ve Vysokém Mýtě\npři tažení báně na tamnější chrámovou věž\npřednesl zpěv. spolek sbory „Kde domov\nmůj,\" „Staročeskou\" a „Husitskou.\" V\nKataru (v Dalmácii) světili tam žijící Če-\nchové zpěv. sbor. Berounský zpě-\nvácký spolek „Slavoš\" zvolil Jeho Jas-\nnost pana dra. Rudolfa knížete z Thurnů\na Taxisů, pp. Lukeše, Hellera a Procházku\nza čestné údy. Ve Skuci odbývala se\nt7. t. m. pěvecká, hudební a deklamatorní\nbeseda ve prospěch tainnějsích pohořelých.\nPropram jest následující: I. oddělení. í.\nProslov od P—. 2. Slavnostní ouvertura\nod Škroupa. 3. Sbor: „Vše jen ku chvá-\nle\" od Jelena. 4. „To se nesluší,\" de-\nklamace od Tyla. 5. Sbor „Kovářská\" od\nVogla. 6. ,Matěj Honzů u výslechu,\" de-\nklamace od D.11. oddělení: 7. „Hálka,\"\nouvertura od Moniuszky. 8. Sbor „Na Pra-\nhu,\" od Veita. 9. „Česká muzika,\" de-\nklemace od Adamce. 10. Sbor „Čtverylka\nz národních písní\" od Hellera. 11. „Ne-\nhoda,\" dekl. od Tůmy. 12. Ouvertura, na-\nčež taneční zábava. Zpěvácký spo-\nlek Hořický „Ratiboř\" volil si 11. toho\nměsíce předsedu a bude co nevidět sla-\nvit svěcení svého práporu. Zpěvácký\nspolek v Táboře odbýval produkci na\nstřelnici a provozovaly se tyto kusy: 1.\n„Šumí Labe\" od Zvonaře (sbor). 2. „Tvé\noci,\" píseú od Kavana. 3. „Utonulá,\" od\nKřížkovského (sbor). 4. „Jarní sen\" od\nMoesera (mužské solo s průvodem piana\na sboru). 5. Deklamace. 6. „Víra, naděje\na láska,\" píseň od Vincenta (sólo mužské).\n7. Sbory : a) „Horo, horo, vysoká jsi. b)\n„Mládí a láska\" (moravská národní). 8.\n„Nedůvěra,\" píseň od Procházky (solo žen-\nské). 9. „Marné výstrahy,\" od Sedláčka\n(sbor). Slánskému „Daliboru\" ode-\nvzdán byl dne 17. t. m. nový prápor, jejž\nmu J. Exc. pan hrabě Klam-Martinic vě-\nnoval. Zpěv. spolek Čáslavský\npřijal jméno „Kovář.\" Mnichové-\nHradištský zpěv. spolek přijal jméno\n„Lubor.44— Zpěvácký spolek Nym-\nburský přijal jméno „Hlahol\" a bude od-\nbývat dne 14. září svěcení práporu, načež\nbude následovat pěvecká a taneční zábava.\nZpěv. spolek v Nové Pace přijal\nve svém valném shromáždění dne 9. srpna\njméno „Hlasoň.\"\n\nOchotnické divadlo.\nŠtudující v Táboře provozovali v di-\nvadle k dobročinnému účelu frašku „Roz-\ntržití,\" dle Kozebue od J. H., potom „Fraj-\ntra Kalinu,\" žertovnou deklamaci se sbo-\nrem od V. Hálka, a konečně „Vychovatele\nv nesnázích,\" veselohru v jednom jednání\nse zpěvy od Gornera, přeložená od F. Mi-\nrovského."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2246, "texte": "Obzor umělecký.\nDivadlo. Král Ludvík Bavorský poslal\nvrchnímu měšťanostovi Aschenbachu v Mann-\nheimu list, v němž úmysl svůj projevuje,\naby se v tomž městě dramatickému spiso-\nvateli Ifflandovi pomník postavil.\nHudba. Pomník skladatele „Mar-\nseillaisy.\" V novinách „Le Siécle\" činí\np. Cayla návrh, aby se na Maršově poli\npostavil slovutnému skladateli písně „La\nMarseillaise\" Rougetovi de ťísle obrovský\npomník, a příspěvky k tomu aby se sbí-\nraly po groších po celém světě. „Kóln.\nZtg.u dokládá, že k zasvěcení budou, jak\nprý se samo sebou rozumí, pozváni vši-\nckni národové.\nC. dvorní pianista Kat ski obdržel od\nJ. M. cára ruského za dedikaci své nové\nskladby „Souvenirde Petersbourg\" draho-\ncenný prsten s brilianty. Na začátku\nzáří toho roku bude se v Berlíně a na\nzačátku října v Drážďanech nová Rubin-\nsteinova opera „Laila Rook\" dávati.\n„Noe,\" poslední to opera Halevyho, bude\nco nevidět v císařské akademii hudby pro-\nvozována. Skladatel A. Thomas složí s do-\nvolením vdovy po Halevym chybící recitativy.\nDuryňský zpěv. spolek vypsal kon-\nkurs na nejlepší skladby pro ctverozpěv,\npři čemž i dva Češi cenou poctěni byli.\nBylo zasláno přes sto skladeb. Cenou\nbyli poctěni: 1.„Der deutsche Aara od\nV. E. Beckera ; 2. „Jagdlied\" od Pod hor-\nského v Praze. 3. „Sángers Scheide-\ngruss\" od Neumanna v Praze. 4. „Allen\nDeutschen\" od I. F. Schmolzra v Kind-\nberku v Štýrsku. 5. „Ew'ge Liebe\" od S.\nWohlfahrta v Jeně. 6. „Maiinorgen\" a 7.\n„Der rechte Arzt\" od Hernera v Hanovru.\n8. „Lied od Wysz-a v Špajeru.\nMozartova nadace ve Frankfurtě n.\nM. hodlá při své 2oleté jubilejní slavnosti,\nkterá se tam v červnu 1863 odbývati bu-\nde, stipendium uděliti. Jinochové, kteří\nse o to ucházeti chtějí, nechť se hlásí ve\n2 měsících. Uchazeči musí složiti jednu\npíseň a 1 instrumentální kvartetto. Ten,\njemuž cena přiřknuta bude, odevzdán bude\nk dalšímu vzdělání některému znamenité-\nmu mistru; při volbě tohoto mistra bude\nse hleděti na přání žákovo. Duchaplný\nspisovatel Eduard Maria Oettinger vydal u\nJanke v Berlíně dvousvazkový umělecký\nromán pod jinenem „Jan Strauss.\"\nMalířství. Belgický malíř podobizen\nAdolf Stache zemřel vlvellesu v 39. roku\nsvého stáří. Město Důsseldorf jmeno-\nvalo věhlasného malíře Petra Corneliusa\nza clena čestného.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.7", "debut_caractere": 5476, "fin_caractere_exclue": 7812, "texte": "Opera. Výtečný vídeňský barytonista,\npan B e ck, přibyl hned po ukon-\nčení operních představení italských umělců\nk nám do Prahy, by v některých operách\nopět rozjařil hudební obecenstvo, kterému\nse nyní při zdejší režii nevalně daří. Avšak\nani všecky opery, v nichž chtěl pan Beck\nvystoupiti, nemohly se provozovati; pročež\nzpíval jen v joperách: „Tell\" od Rossiniho,\n„Rigoletto 4 od Verdiho, „Ernani\" od téhož\na „Don Juan'4 od Mozarta. Z nouze se\nměl dávati „Tell\" po druhé, avšak slečna\nSternauova se náhle prý roznemohla, dával\nse tedy druhý akt z „Telia/4 jeden z „Er-\nnani\" a jeden z „Němé z Portici'4, v kte-\nréžto poslední zpěvohře však pan Beck ne-\nzpíval. Na „Belisara\" a „Fliegenden Hol-\nlánder\" to ani nedošlo pro mizerný stav\nzdejší opery v nynějším čase. Co se pana\nBečka týče, jest již Pražanům známým u-\nmělcem, honosí se silným, velikým, ale též\nkrásným, jemným hlasem, ač což se\nvždy samo sebou rozumí hlas v jeho\nstáří již poněkud utrpěl. Pau Beck zpívá\ndle výborné školy, zpívá svědomitě, neod-\nbývá své úlohy jarmarečně, i hra jeho, ač\npřec zpěv nedostihuje, je dobrá. Zvlášť se\nlíbil v „Tellu\" a „Don Juanu.\" Anto po-\nbyt jeho byl tenkráte u nás krátký, hodlá\npan Be ck v zimě, až budou snad akcie\nlépe státi, do Prahy opět zavítati. A. O.\nLudvík K 6sz 1, druhdy žák Praž-\nského konservatoria, jenž již 15 let co ka-\npelník vojenského pluku v Anglicku slouží,\nobdržel před nedávnem od důstojníku k.\n11. pluku zlaté kapesní hodinky v\nceně 52 guineí darem.\nP. Tichá č e k, kapelník v ruském\nvo stě, mešká právě v Praze, aby rodinu\nsvou do místa svého povolání sebou vzal.\nP. Ticháček vydal též v Praze několik\nskladeb pro piano.\nNa památku Karla Havlíč-\nka a slavnosti Borovské dne 19.\nsrpna 1862 jest název knížky vydané od\nJana Nerudy. Obsahuje dva zdařilé obráz-\nky, představujíc podobiznu Karla Havlíčka\na domek, v němž se narodil. Mimo toho\nobsahuje „Karlu Havlíčkovi Borovskému/'\nbáseň od Jana Nerudy. Slavnostní po-\nřádek. Slavnostní proslov od J. J. Jahna.\nŘeč Karla Sladkovského. Životopis\nKarla Havlíčka Borovského. Upomínky\nlékařovy na poslední chvíle Karla Havlíčka\na choti jeho Julie. Konečně text k slav-\nnostnímu sboru Zvonařovu. Cena knížky\ntéto jest 20 krejc., a čistý výnos připadne\nnadaci Havlíčkově.\nNáš rodák Julius Schulhoff,\njenž se obyčejně v Drážďanech zdržuje,\nprodlévá v lázních ve Wildbadu."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3410, "texte": "Alexandr Dreyschock opustil\ndne 18. srpna Prahu a odebral se do Pe-\ntrohradu, kde za professora piana na kon-\nservatoriu Petrohradském ustanoven jest.\nO chorregentské místo o\nchrámu sv. Ducha v Praze uchází se, jak\n»e dovídáme, 15 kompeteutů, z nichžto\nvětší část Pražských jest.\nPan Stamberk, o němž as před\nrokem pověst se roznesla, že v Rusi byl\nzemřel, žije, jak se dovídáme, v Petrov-\nsku, kde se mu velmi dobře daří.\nSokol vypsal, jak známo, cenu\nza nejlepší báseů turnéřskou. První cenu\nobdržel p. J. B. Cidlinský. Kapelníkem\nSokolu jest jmenován p. Koubek, ředitel\nsalonního orkestru.\nTheoreticko - praktické vy-\nučování v pražské škole varhanické začne\ndne 1. října. Kdož přijati býti chtějí, mají\nsvé žádosti nejdéle do 28. září v místno-\nstech ústavu (v Konviktě, v ulici Bartolo-\nmějské) podati, opatřivše je křticím listem\na vysvědčením k tomu se vztahujícím, že\njsou v jedné řeci zemské zběhlí.\nJednota ku vzdělání v hudbě\nvojenské odbývati bude v polovici měsíce\npříštího celoroční zkoušku chovanců, z nichž\npotom 12 úplně vycvičených posláno bude\nk hudebním sborům jednotlivých c. k. pluků.\nNový školní rok počne 1. října, kde se\nopět přijímati budou schopní mladíci k\nbezplatnému vyučování v hudbě vojenské,\na sice na polnici, eufonion, křídelnici a\nna housle.\nPan Alojs Hnilička co skla-\ndatel chvalně znám, složil tři nové sbory\nv r\npro mužské hlasy, které nákladem J. Salka\nv Praze tiskem vyjdou.\nHosté. Mezi četnými hudebními\numělci, kteří letošního roku Prahu navští-\nnacházel se poslední cas též skladatel M.\nSiegfried Salomon z Petrohradu se svou chotí,\nvěhlasnou zpěvačkou Nissen-Salomonovou.\nZvláště byl posledního času ruský hudební\nsvět značně zastoupen s oněmi našimi kra-\njany, kteří v dálném cárství se usadili. Po\ntěchto následují co do poctu nejprvé se-\nveroněmectí hudební umělci. Nyní nachá-\nzejí se zde na návštěvě Nesvadba, ka-\npelník z Hamburku, a Skuherský, ředi-\ntel zpěv. spolku z Inšpruku.\nNaši rodáci, pan Traué, cl en\nPešfského divadelního orkestru, a p. Frant.\nHofbauer, varhanník z Revalu, zavítali\ndo Prahy.\nDivadlo v Košířích. V neděli\ndne 17. srpna započali divadelní ochotníci\nv Košířích svá představení fraškou: „Da-\nreba,\" aneb „Dobré jádro v špatné ško-\nřápcew (ve 3 jednáních dle Kaisera pro\nčeské divadlo zpracováno od J. K. Kope-\nckého). Ačkoli se první tento pokus mnoho\nskvělého slibovati nezdál, byla předce sou-\nhra v celku velmi dobrá. K zdařilejšímu\nprovedení byla by i lepší hudba více pro-\nspěla. Z mužských se líbili „Bednář Vo-\nbroucek, Dareba, Rokoš a Lípa,w jenž své\núloze výborně dostáli. Úlohy dám byly\nslušně provedeny. Ačkoli počasí ne-\npříznivé bylo, sešlo se předce i z Prahy\nčetné obecenstvo. Povážíme-li, s jakými ob-\ntížemi podobná podniknuií na takových mí-\nstech co zápoliti mají, musíme tento první\npokus zaslouženou uznalostí vyznačiti. K\npříštímu představení chystají: „Deboru.\"\nHudební literatura. „Chant sans pa-\nroles\" (Píseň beze slov) je titul nové sklad-\nby pro cello s průvodem piana od A.\nSchmita, prof. na konservatoriu Pražském,\nkterá nákladem Christofa a Kubé v Praze\nvyšla. Skladba tata není příliš těžká a\nzpěv její je ušlechtilý a průvod dobře vo-\nlený. Stojí 66 kr. r. č. Y tomž skladě\nvyšla česká ballada „Sirotek44, pro alt neb\nbass s průvodem piana od Fr. Grégory.\nO této v pravdě zajímavé skladbě, v níž\nse důmysl a skladatelský talent jeví, pro-\nmluvíme co nevidět zevrubněji. Stojíť 1\nzl. r. č.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189", "page_fin": "190", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.5", "debut_caractere": 2638, "fin_caractere_exclue": 6366, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Brandýsa nad Labem. (Výlet\ndo Kostelce n. L.) Včerejší den (10. srpua)\nlažili jsme nad míru příjemně a každému\núčastníku zůstane on v premilé paměti.\nKonal se výlet do sesterského a soused-\nního našeho města Kostelce n. L. Náš zpě-\nvácký spolek, který, mimochodem budiž to\nřečeno, přijal jméno „Bojan\", jméno to\nstaroslavného pěvce slovanského, dal se\nodpoledne o 1. hodině na pochod do Ko-\nstelce. Sousední zpěvácký spolek starobo-\nleslavský vyslal taktéž na vzájem bratrský\nsvou representaci. Cestování při nejpřízni-\nvějším počasí bylo velmi příjemné a ne-\nsmírné množství obyvatelstva brandýsského,\nnazvíce krásné pleti náležícího, doprová-\nzelo nás, a tak se übíral pestrý tento dav,\nkrátě sobě cestu veselými zpěvy k svému\ncíli. Před městem uvítala příchozí střelba\n2 moždířů a hudba očekávala nás již před\npředměstím svato-martinským. Když naše\nzpěvy umlkly, počala ona hráli, a vedeni\nzvuky jejími kráčeli jsme jarým krokem\nskrz město. Všude vítaly nás radostné\ntváře obyvatelů Kosteleckých. Stanuli jsme\npak v hostinci p. Konára, byvše nad míru\nsrdečně uvítáni slavnou městskou radou s\np. měštanostou v cele a statečným měšťan-\nstvem Kosteleckým, jakož i obyvateli vů-\nkolními, četně se shromáždivšími. Zahrada\nhostince byla slavnostně upravena a ozdo-\nbena. Po vzájemném uvítání počala živá\nnenucená pravě národní zábava. Zpěvy\npečlivým řízením horlivého ředitele p. Pro-\ncházky provedené střídaly se se skladba-\nmi hudebními a též naše bujará mládež\nbavila se tancem. Zpívalo se: „Pozdravení\npěvcovo\" od Veita, „Děvám českým\" od\nGernera, „Na Prahu\" od Veita, „Su-\nmavan,\" „Staročeská\" od J. N. Š kroupa,\nValčík („Hoj mládence dál\"), Píseň Čechů,\nZpěv Čechů („Vstupme v kolo Čechové\"),\nZastavenícko od F. Škřoup a („Vůkol v\nroušku\") „Svítání\" též od Škroupa, „Horo,\nhoro vysoká jsi,\" ~Kovářská\" a „Kde do-\nmov můj.\" Pozdě večer museli jsme se\nkonečně rozlouciti. Po srdečném loučení a\npo krátké řeči vlasteneckého p. měštanosty\nKlášterského a jednoho p. člena brandýs-\nského spolku, v které na přátelskou vzá-\njemnost obou sesterských měst Kostelce\ni Brandýsa poukazovali dali jsme se,\nopět vedeni hudbou na zpáteční cestu. V\nkaždé tváři zářila radost a spokojenost.\nDlouho ještě zněly a rozléhaly se veselé\nzpěvy odcházejících obyvatelů bradýsských,\na pozdravy bodrých obyvatelů kosteleckých.\nZažili jsme zajisté jeden z nejkrásnějších\ndnů v tomto létě, poobcovavše sousedsky\ns našimi milými sousedy. Náš spolek u-\nčinil již tři výlety: do Skór kov a (spo-\nléčně se staroboleslavským), Ostrova a\nKostelce. Čtvrtý výlet konati se bude\npříští neděli do Cvrčovic. Při slavno-\nsti Kunětické byl náš spolek taktéž čtyřmi\nrepresentanty zastoupen; o čemž se zde\njen proto zmiňuji, poněvadž se kromě „Hla-\nsu\" v ostatních časopisech na nás zapo-\nmnělo. Vůbec neochabuje činnost našeho\nspolku, ano zmáhá se vždy více a více.\nAs potěšením shledáváme, že náš Bran-\ndýs již více nezavání Frankfurtem, jak jej\ndříve, ovšem tenkráte právem jakýmsi, pro-\nbudilejší naši krajané pokřtili, a bohdá,\nbrzy zmizí a vymazána bude docela skvr-\nna tato, která naše město hyzdila. Měšfan-\nsivo naše probouzí se ponenáhlu z ne-\ntečnosti, v kterou až doposaváde ponořeno\nbylo. Spolek náš zakládá v něm již své\nkořeny; rieb větší část výkonných údů zá-\nleží z vážených měšfanů, aneb synů mě-\nšfanskýcb. Zvláště sluší našim paním a\npannám všecka chvála a sláva. Několik\nvlastenek usneslo se, že náš spolek\nobdaří práporem. A ve dvou dnech bylo\npřes 90 zl. pohromadě. Všude byly pří-\nvětivě přijaty, a každá matinka a dceruška\nspěchala, aby též přispěla svou hřivnou k\ntomuto dílu šlechetnému! Bohdá , brzy u-\nslyšíte i od nás o svěcení práporu, ku\nkterémužto se připravuje slavnostní mše a\nslavnostní beseda. Na zdar! A"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3919, "texte": "Z O listí nad Orlicí. (Akademie.)\nOznámená hudební a deklamatorní akade-\nmie odbývala se spoluúcinkováním zdej-\nšího rodáka, pana Jana L. Lukeše a\ndeklamatora p. Přerhofa dne 10. srpna v\nnově upraveném sále p. Sponara. Jedno\nz nejzajímavějších čísel programu byla in-\nstrumentální skladba našeho velezdatného\nAlojse Hniličky, .ředitele zdejšího zpěv.\nspolku. Byla to koncertní ouvertura „Tá-\nbořit a,\" v níž i sbor pěvecký účinkuje.\nNemýlíme-li se, bude to as první ouver-\ntura, v nížto sbor účinkuje, a beze vší po-\nchyby vzal si p. Hnilička Beethovenovu sym-\nfonii devátou za vzor. Ouvertura tato je\nkarakteristická nejen co do myšlénky i co\ndo provedení, a má za hlavní myšlénku\npíseň „Kdyby vojna byla.\" Orkestr pro-\nvedl řízením p. Hniličky tuto s velkým dů-\nmyslem zosnovanou skladbu velmi slušně\na zvláště vyznačil se pan Z á brodský,\njenž sóla na obligátní violu významně pro-\nvedl. Ouvertura tato, kterážto o skvělém\ntalentu a hudební znalosti p. Hniličky svědci,\ndošla velké pochvaly. Co se sborů týce,\nřídil je p. Lukeš a musíme se o provedení\ns nej větší chválou zmíniti. Sbory „Šumí\nLabe\" od Zvonaře, „Utonulá\" od Křížkov-\nského, „Cikáni\" od Vogla došly, byvše vý-\ntečně provedeny, všestranné obliby. Pan\nLukeš zpíval národní písně s dramatickou\nsilou tak významně a cituplně, že každého\nposluchače uchvátil. P. Přerhof přednesl\nněkolik deklamací s nevšedním úspěchem.\nZpěv. spolek dokázal touto produkcí, že\nv krátkém čase jedno znej přednějších míst\nzaujme; nebof má v skutku zdatné, ano\nvýtečné pěvecké síly. O jménu, které náš\nzpěvácký spolek přijmouti hodlá, není ještě\naž dosud nic rozhodnuto; někteří míní, aby\nse jmenoval „Lumír,\" druzí Lubomír.\" *)\nZ Pardubic. (Pěvecká zábava.)\nK oslavení nejvyšších narozenin Jeho c. k.\napošt. Veličenstva císaře a krále našeho\nFrantiška Josefa I. uspořádá zdejší zpě-\nváčky spolek „Pernštýn44 dne 17. srpna\n1862 „na Vinici\" u Pardubic ve prospěch\nchudé školní mládeže pěveckou zába-\nvu, při které továrník p. Walzel z Wiesen\nohledně dobrého účele velikolepý ohněstroj\nvypálí. Program: 1. „Vše jen ku chvále\nvlasti a krále\" od Jelena. 2. „Těžké\norání\" od Vasáka. 3. „Na Prahu\" od\nVeita. 4. „Žárlivý holoubek\" od Hynka.\n5. Sbor od Procházky. 6. „Hlahol,\"\npochod spolku věnovaný od Vasáka.\nMaterovská hudba, vedena kapelníkem p.\nJedličkou, bude při ohněstroji hudební\nskladby provozovati.\n(S). Z Plzně. (Koncert. J. N.\nKrál.) Tyto dni uspořádala tu v městském\ndivadle Pražská koncertní společnost v cele\nmajíc p, Schaede tri koncerty. Mezi sklad-\nbami, ježto přednášeny byly, nacházely se\ntaké skladby české a od šeských skla-\ndatelů. Jmenovitě přednesl p. Schaede\n„Oumysl české děvy\" od Fr. Pivody.\n„Jezdec před bojem\" od V. J. Veita a\n„Cikánova píšfala\" od Vorla, pak znárod-\nnělou Skroupovu píseň „Kde domov můj\"\ns velkým úspěchem; p. Fiedler, jenž také\nv české opeře vystoupil, zapěl Nes vad-\nbovu „Pražskou Bětulinku,\" „Čechoslo-\nvana\" a písně národní, a líbil se velice.\nVelkou sensaci zbudil pianista p. Kiehaupt\nobratným a bravurním přednosem výtečné\nfantasie „České perle\" pro piano od Ed.\nNápravník a, která se nesmírně líbila a\nobecenstvo v pravém smyslu slova k bouř-\nlivému potlesku uchvátila. V soukromé\nzábavě slyšeli jsme od této pěvecké spo-\nlečnosti nové u Fleischra v Praze vyšlé\nhumorisfické čtverozpěvy „Ó ra-\ndostné cestování\" a „Vávra\" od Eduarda\nNápravník a, z nichžto poslední takové\nobliby došla, že třikrát po sobě opa-\nkována býti musela. Odporučujeme tyto\numěle zosnované skladby všem zpěváckým\nspolkům, které se jimi zajisté obecenstvu\nzavděčí. Náš krajan J. N. Král, ka-\npelník divadla „Grand Theatre\" v Ainste-\nrodamě uspořádá na všestranné přání zdej-\nších hudbomilů před svým odjezdem v\nměstském divadle hudební a divadelní aka-\ndemii, v nížto i někteří dilettanti spolu-\núčinkovati budou.\n*)' Dle našeho skrovného mínění radili bychom\nsl. zpěv. spolku, aby přijal jméno ~Lub-\nb o mi r,\" anío již zpěv. spolku „Lumíra\"\nstává. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "190", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.5.2", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.6", "debut_caractere": 3921, "fin_caractere_exclue": 7517, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nLounský zpěv. spo 1 ek „Vratislav\"\nučiní zítra dne 21. t. m. výlet na Peruc,\nkdež se i více zpěv. spolku zúčastní. Pěti\nse bude při této slavnosti, 1. „Na Prahu,\"\nod J. V. Veita. 2. „Svorný duch,' od Su-\nchánka. 3. ~Pozdravení pěvcovo,\" od J. V.\nVeita. 4. „Cestující po vlasti\" od F. Abta.\n5. „Cikání\" od F. Vogla. 6. „Bratři, roz-\nveselme se\" od Vil. Blodka. 7. „Lovecká,\"\nod Ed. Nápravníka. 8. „Směs z národních\npísni\" od K. Slavíka. 9. „Utonulá\" od P.\nKřížkovského. 10. „Šumavan\" od K. Jir-\ngesa. 11. Národní písně. 12. „Hlahol,\" po-\nchod od Lud. Procházky. Výbor zpěv. a\nhudebního spolku v Lounech jmenoval dů-\nstojného p. faráře Františka Medru ve Sla-\nvětíně čestným údem. Též daroval důstojný\npan vikář perucký a zemský poslanec p.\nFrant. Daneš spolku 20 zl. rak. cis.\nZpěvácký spolek v Pardubicích\nzúčastnil se při slavnosti svěcení městského\npivováru, kdežto zapěl „Sv. Václavskou,\"\n„Náš český zpěv,\" „Kde domov můj\" a\n„Kde je sládek.\" Lomnický zpěv.\nspolek uspořádal dne 15. t. m. pěveckou\nzábavu. Program byl následující: 1. Ouver-\ntura. 2. Chorál. 3. „Český zpěv\" od Kali-\nvody. 5. „Macocha,\" Moravská národní po-\nvěst od Jos. Soukupa. 6. „Utonulá\" od P.\nKřížkovského. 7. „Cikáni\" od Vogla. 8.\nHudební skladba. 9. „Kde je slavská do-\nod Vintra. 10. „Na vlast,\" od\nLáblera. 11. „Na Prahu\" od Veita. 12.\n„Naprej\" od Jenka. 16. Pochod, hudební\nskladba. Zpěvácký spolek Jičín-\nský zúčastnil se svým spoluúcinkováním\npři otevření tamnější „občanské besedy,\"\nkdež zapěl od Veita sbor „Na Prahu\" tak\nvýtečně, že jej musel na všeobecnou žá-\ndost opakovat. —Ve Vysokém Mýtě\npři tažení báně na tamnější chrámovou věž\npřednesl zpěv. spolek sbory „Kde domov\nmůj,\" „Staročeskou\" a „Husitskou.\" V\nKataru (v Dalmácii) světili tam žijící Če-\nchové zpěv. sbor. Berounský zpě-\nvácký spolek „Slavoš\" zvolil Jeho Jas-\nnost pana dra. Rudolfa knížete z Thurnů\na Taxisů, pp. Lukeše, Hellera a Procházku\nza čestné údy. Ve Skuci odbývala se\nt7. t. m. pěvecká, hudební a deklamatorní\nbeseda ve prospěch tainnějsích pohořelých.\nPropram jest následující: I. oddělení. í.\nProslov od P—. 2. Slavnostní ouvertura\nod Škroupa. 3. Sbor: „Vše jen ku chvá-\nle\" od Jelena. 4. „To se nesluší,\" de-\nklamace od Tyla. 5. Sbor „Kovářská\" od\nVogla. 6. ,Matěj Honzů u výslechu,\" de-\nklamace od D.11. oddělení: 7. „Hálka,\"\nouvertura od Moniuszky. 8. Sbor „Na Pra-\nhu,\" od Veita. 9. „Česká muzika,\" de-\nklemace od Adamce. 10. Sbor „Čtverylka\nz národních písní\" od Hellera. 11. „Ne-\nhoda,\" dekl. od Tůmy. 12. Ouvertura, na-\nčež taneční zábava. Zpěvácký spo-\nlek Hořický „Ratiboř\" volil si 11. toho\nměsíce předsedu a bude co nevidět sla-\nvit svěcení svého práporu. Zpěvácký\nspolek v Táboře odbýval produkci na\nstřelnici a provozovaly se tyto kusy: 1.\n„Šumí Labe\" od Zvonaře (sbor). 2. „Tvé\noci,\" píseú od Kavana. 3. „Utonulá,\" od\nKřížkovského (sbor). 4. „Jarní sen\" od\nMoesera (mužské solo s průvodem piana\na sboru). 5. Deklamace. 6. „Víra, naděje\na láska,\" píseň od Vincenta (sólo mužské).\n7. Sbory : a) „Horo, horo, vysoká jsi. b)\n„Mládí a láska\" (moravská národní). 8.\n„Nedůvěra,\" píseň od Procházky (solo žen-\nské). 9. „Marné výstrahy,\" od Sedláčka\n(sbor). Slánskému „Daliboru\" ode-\nvzdán byl dne 17. t. m. nový prápor, jejž\nmu J. Exc. pan hrabě Klam-Martinic vě-\nnoval. Zpěv. spolek Čáslavský\npřijal jméno „Kovář.\" Mnichové-\nHradištský zpěv. spolek přijal jméno\n„Lubor.44— Zpěvácký spolek Nym-\nburský přijal jméno „Hlahol\" a bude od-\nbývat dne 14. září svěcení práporu, načež\nbude následovat pěvecká a taneční zábava.\nZpěv. spolek v Nové Pace přijal\nve svém valném shromáždění dne 9. srpna\njméno „Hlasoň.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "190", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.5.3", "titre_corps": "Ochotnické divadlo.", "titre_sommaire": "Ochotnické divadlo.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.6", "debut_caractere": 7519, "fin_caractere_exclue": 7832, "texte": "Ochotnické divadlo.\nŠtudující v Táboře provozovali v di-\nvadle k dobročinnému účelu frašku „Roz-\ntržití,\" dle Kozebue od J. H., potom „Fraj-\ntra Kalinu,\" žertovnou deklamaci se sbo-\nrem od V. Hálka, a konečně „Vychovatele\nv nesnázích,\" veselohru v jednom jednání\nse zpěvy od Gornera, přeložená od F. Mi-\nrovského."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191", "page_fin": "191", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.5.4", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2236, "texte": "Obzor umělecký.\nDivadlo. Král Ludvík Bavorský poslal\nvrchnímu měšťanostovi Aschenbachu v Mann-\nheimu list, v němž úmysl svůj projevuje,\naby se v tomž městě dramatickému spiso-\nvateli Ifflandovi pomník postavil.\nHudba. Pomník skladatele „Mar-\nseillaisy.\" V novinách „Le Siécle\" činí\np. Cayla návrh, aby se na Maršově poli\npostavil slovutnému skladateli písně „La\nMarseillaise\" Rougetovi de ťísle obrovský\npomník, a příspěvky k tomu aby se sbí-\nraly po groších po celém světě. „Kóln.\nZtg.u dokládá, že k zasvěcení budou, jak\nprý se samo sebou rozumí, pozváni vši-\nckni národové.\nC. dvorní pianista Kat ski obdržel od\nJ. M. cára ruského za dedikaci své nové\nskladby „Souvenirde Petersbourg\" draho-\ncenný prsten s brilianty. Na začátku\nzáří toho roku bude se v Berlíně a na\nzačátku října v Drážďanech nová Rubin-\nsteinova opera „Laila Rook\" dávati.\n„Noe,\" poslední to opera Halevyho, bude\nco nevidět v císařské akademii hudby pro-\nvozována. Skladatel A. Thomas složí s do-\nvolením vdovy po Halevym chybící recitativy.\nDuryňský zpěv. spolek vypsal kon-\nkurs na nejlepší skladby pro ctverozpěv,\npři čemž i dva Češi cenou poctěni byli.\nBylo zasláno přes sto skladeb. Cenou\nbyli poctěni: 1.„Der deutsche Aara od\nV. E. Beckera ; 2. „Jagdlied\" od Pod hor-\nského v Praze. 3. „Sángers Scheide-\ngruss\" od Neumanna v Praze. 4. „Allen\nDeutschen\" od I. F. Schmolzra v Kind-\nberku v Štýrsku. 5. „Ew'ge Liebe\" od S.\nWohlfahrta v Jeně. 6. „Maiinorgen\" a 7.\n„Der rechte Arzt\" od Hernera v Hanovru.\n8. „Lied od Wysz-a v Špajeru.\nMozartova nadace ve Frankfurtě n.\nM. hodlá při své 2oleté jubilejní slavnosti,\nkterá se tam v červnu 1863 odbývati bu-\nde, stipendium uděliti. Jinochové, kteří\nse o to ucházeti chtějí, nechť se hlásí ve\n2 měsících. Uchazeči musí složiti jednu\npíseň a 1 instrumentální kvartetto. Ten,\njemuž cena přiřknuta bude, odevzdán bude\nk dalšímu vzdělání některému znamenité-\nmu mistru; při volbě tohoto mistra bude\nse hleděti na přání žákovo. Duchaplný\nspisovatel Eduard Maria Oettinger vydal u\nJanke v Berlíně dvousvazkový umělecký\nromán pod jinenem „Jan Strauss.\"\nMalířství. Belgický malíř podobizen\nAdolf Stache zemřel vlvellesu v 39. roku\nsvého stáří. Město Důsseldorf jmeno-\nvalo věhlasného malíře Petra Corneliusa\nza clena čestného."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191", "page_fin": "191", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.5.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.7", "debut_caractere": 2238, "fin_caractere_exclue": 2246, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191", "page_fin": "191", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.5.5.1", "titre_corps": "České divadlo. 15. srpna. „Noc a", "titre_sommaire": "České divadlo. 15. srpna. „Noc a", "signature_source": "A. O", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.7", "debut_caractere": 2248, "fin_caractere_exclue": 5474, "texte": "A. O.\nČeské divadlo. 15. srpna. „Noc a\njitro,\" drama ve 4 odděleních a 5 jed-\nnáních dle romanu Bulwerova od K. Birch-\nPfeiferové. Nepamatuji se již dobře, kdo\nto byl, jenž nazval jednou dramatické práce\nBirch-Pfeifferovské pochlebně pestrou mo-\nzaikou, z níž jednotlivé kameny ostrým le-\nskem oko oslňují; nu, každý dle svého, já\nbych se k tomu výroku neodvážil, ano při\nvší uctivosti k dámám nemohu jinak, než\nnazvat uvedené shora drama pravou stra-\nkatinou bez ladu a skladu, nátěrkou na\npůvodní obraz básníkův, z něhož milostivá\nnáhoda nám zde onde právě umělecký rys\nzachovala. Zato o effekty tu není nouze,\na jaké effekty, že by se za ně tam na Se-\nkvaně ani nestyděli; ale poctivý vývin ka-\nrakteru, vývin děje, důslednost a podobné\nve drámě zbytečné věci kdož by je od\nB. Pf. žádal ? A což ty ncřídké poklesky\nproti všední logice! Souhra nebyla ani\ndobrá ani špatná; čestné zmínky zasluhují\npí. Kolářová (Mortonová), p. Pešková (Si-\ndonie), pp. Kolár ml. (Gawetry) a Ša:n-\nberg (Filip Morton), kterémuž poslednímu\nbychom radili, aby již jednou tak častého\nmluvení hlasným šeptem zanechal za-\nbíhá to do manýry. P. Kolár st. hrál jaksi\nbez chuti; inu, kdož má také s chutí hrát,\nkdyž pamět selhává. Návštěva slabá.\n17. srpna. „Troje znamení,\" aneb\n„Svatojanský turnaj na Kraselo-\nvě,\" rytířská komedie v 5 jednáních od\nHolbeina, zčeštěná nebožtíkem Štěpánkem.\nKdyž jsem odcházel z divadla, nevěděl\njsem, márn-Ii litovat více herců, nebo sebe\nsama, herců, že museli přežvykovat, co\nnemá v sobě šťávy, sebe, že jsem měl za-\nžívat, co k zažití není. Byla sice neděle\nale pro nás přece jeden z večerů, kde\nse hraje česky a ten večer opět ztracen!\nSvého času, tak asi před 30 lety, ano\nmohl to být kus, jenž snad i kasu plnil;\ndnes je již tak sešlý, jako to brnění Kon-\nrádovo. Sláva naší režii, že se tak ma-\nteřsky o naši zábavu stará, že se stará,\naby se i kritikovi řemeslo znechutilo. Ten-\nkrát nechci proti hercům pronést ostrého\nslova, odbylyť si očistec již na prknáeh a\nčinili, seč byli z milosti nápovědy. Paní\nPešková (Eliška, hraběnka ze Supíhory) a\np. Šimanovský (Konrád Vojnovský) byli i\ntenkráte svědomití nad míru. Návštěva\nbyla valnější než předešle.\nóeská opera. K oslavení narozenin J.\nV. císaře pána dávala se Donizettiho ko-\nmická opera „Nápoj lásky44 s předchá-\nzejícím zpíváním rakouské hymny. My Ceši\njsme nemohli k vůli německé opeře již\npředednem 18. narozeniny slaviti, ač jsme\nměli představení, pročež se hrálo v pon-\ndělí místo v úterý. Zpívalo se v celku\nlépe než hrálo, zvlášť vynikala sl. z Ehre li-\nber gů (Adina), která jeví nevšední píli a\nochotu ve svém povolání, neb den před\ntím zpívala v německé opeře (taktéž v\nslavnostním představení) „T r o u ba d o n r,44\nkde co Leo nora taktéž vynikla. Ku konci\nopery české zpívala slečna dvakráte Ardi-\ntiho, již velmi otřepaný valčík „II baccio44 v\npřekladu, potahujícím se na Neraorina.\nTohoto zpíval pan Polák, o nemž jsme\nse zmínili, že má příjemný tenor, dobrou\nškolu, avšak ještě poněkud dřevěnou hru,\ncož bohdá později nebudeme museti vytý-\nkat. Belcoure zpíval p. Schwarz a Dul-\ncamaru p. Sák, oba dobře. Návštěva byla\nvelmi slabá. Poctěno bylo představení pří-\ntomností Jeho Excell. svob. pána Kel-\nlersperga, p. purkmistra Pštrose a j."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191", "page_fin": "192", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.5.6", "titre_corps": "Opera. Výtečný vídeňský barytonista,", "titre_sommaire": "Opera. Výtečný vídeňský barytonista,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.7", "debut_caractere": 5476, "fin_caractere_exclue": 7812, "texte": "Opera. Výtečný vídeňský barytonista,\npan B e ck, přibyl hned po ukon-\nčení operních představení italských umělců\nk nám do Prahy, by v některých operách\nopět rozjařil hudební obecenstvo, kterému\nse nyní při zdejší režii nevalně daří. Avšak\nani všecky opery, v nichž chtěl pan Beck\nvystoupiti, nemohly se provozovati; pročež\nzpíval jen v joperách: „Tell\" od Rossiniho,\n„Rigoletto 4 od Verdiho, „Ernani\" od téhož\na „Don Juan'4 od Mozarta. Z nouze se\nměl dávati „Tell\" po druhé, avšak slečna\nSternauova se náhle prý roznemohla, dával\nse tedy druhý akt z „Telia/4 jeden z „Er-\nnani\" a jeden z „Němé z Portici'4, v kte-\nréžto poslední zpěvohře však pan Beck ne-\nzpíval. Na „Belisara\" a „Fliegenden Hol-\nlánder\" to ani nedošlo pro mizerný stav\nzdejší opery v nynějším čase. Co se pana\nBečka týče, jest již Pražanům známým u-\nmělcem, honosí se silným, velikým, ale též\nkrásným, jemným hlasem, ač což se\nvždy samo sebou rozumí hlas v jeho\nstáří již poněkud utrpěl. Pau Beck zpívá\ndle výborné školy, zpívá svědomitě, neod-\nbývá své úlohy jarmarečně, i hra jeho, ač\npřec zpěv nedostihuje, je dobrá. Zvlášť se\nlíbil v „Tellu\" a „Don Juanu.\" Anto po-\nbyt jeho byl tenkráte u nás krátký, hodlá\npan Be ck v zimě, až budou snad akcie\nlépe státi, do Prahy opět zavítati. A. O.\nLudvík K 6sz 1, druhdy žák Praž-\nského konservatoria, jenž již 15 let co ka-\npelník vojenského pluku v Anglicku slouží,\nobdržel před nedávnem od důstojníku k.\n11. pluku zlaté kapesní hodinky v\nceně 52 guineí darem.\nP. Tichá č e k, kapelník v ruském\nvo stě, mešká právě v Praze, aby rodinu\nsvou do místa svého povolání sebou vzal.\nP. Ticháček vydal též v Praze několik\nskladeb pro piano.\nNa památku Karla Havlíč-\nka a slavnosti Borovské dne 19.\nsrpna 1862 jest název knížky vydané od\nJana Nerudy. Obsahuje dva zdařilé obráz-\nky, představujíc podobiznu Karla Havlíčka\na domek, v němž se narodil. Mimo toho\nobsahuje „Karlu Havlíčkovi Borovskému/'\nbáseň od Jana Nerudy. Slavnostní po-\nřádek. Slavnostní proslov od J. J. Jahna.\nŘeč Karla Sladkovského. Životopis\nKarla Havlíčka Borovského. Upomínky\nlékařovy na poslední chvíle Karla Havlíčka\na choti jeho Julie. Konečně text k slav-\nnostnímu sboru Zvonařovu. Cena knížky\ntéto jest 20 krejc., a čistý výnos připadne\nnadaci Havlíčkově.\nNáš rodák Julius Schulhoff,\njenž se obyčejně v Drážďanech zdržuje,\nprodlévá v lázních ve Wildbadu."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3397, "texte": "Alexandr Dreyschock opustil\ndne 18. srpna Prahu a odebral se do Pe-\ntrohradu, kde za professora piana na kon-\nservatoriu Petrohradském ustanoven jest.\nO chorregentské místo o\nchrámu sv. Ducha v Praze uchází se, jak\n»e dovídáme, 15 kompeteutů, z nichžto\nvětší část Pražských jest.\nPan Stamberk, o němž as před\nrokem pověst se roznesla, že v Rusi byl\nzemřel, žije, jak se dovídáme, v Petrov-\nsku, kde se mu velmi dobře daří.\nSokol vypsal, jak známo, cenu\nza nejlepší báseů turnéřskou. První cenu\nobdržel p. J. B. Cidlinský. Kapelníkem\nSokolu jest jmenován p. Koubek, ředitel\nsalonního orkestru.\nTheoreticko - praktické vy-\nučování v pražské škole varhanické začne\ndne 1. října. Kdož přijati býti chtějí, mají\nsvé žádosti nejdéle do 28. září v místno-\nstech ústavu (v Konviktě, v ulici Bartolo-\nmějské) podati, opatřivše je křticím listem\na vysvědčením k tomu se vztahujícím, že\njsou v jedné řeci zemské zběhlí.\nJednota ku vzdělání v hudbě\nvojenské odbývati bude v polovici měsíce\npříštího celoroční zkoušku chovanců, z nichž\npotom 12 úplně vycvičených posláno bude\nk hudebním sborům jednotlivých c. k. pluků.\nNový školní rok počne 1. října, kde se\nopět přijímati budou schopní mladíci k\nbezplatnému vyučování v hudbě vojenské,\na sice na polnici, eufonion, křídelnici a\nna housle.\nPan Alojs Hnilička co skla-\ndatel chvalně znám, složil tři nové sbory\nv r\npro mužské hlasy, které nákladem J. Salka\nv Praze tiskem vyjdou.\nHosté. Mezi četnými hudebními\numělci, kteří letošního roku Prahu navští-\nnacházel se poslední cas též skladatel M.\nSiegfried Salomon z Petrohradu se svou chotí,\nvěhlasnou zpěvačkou Nissen-Salomonovou.\nZvláště byl posledního času ruský hudební\nsvět značně zastoupen s oněmi našimi kra-\njany, kteří v dálném cárství se usadili. Po\ntěchto následují co do poctu nejprvé se-\nveroněmectí hudební umělci. Nyní nachá-\nzejí se zde na návštěvě Nesvadba, ka-\npelník z Hamburku, a Skuherský, ředi-\ntel zpěv. spolku z Inšpruku.\nNaši rodáci, pan Traué, cl en\nPešfského divadelního orkestru, a p. Frant.\nHofbauer, varhanník z Revalu, zavítali\ndo Prahy.\nDivadlo v Košířích. V neděli\ndne 17. srpna započali divadelní ochotníci\nv Košířích svá představení fraškou: „Da-\nreba,\" aneb „Dobré jádro v špatné ško-\nřápcew (ve 3 jednáních dle Kaisera pro\nčeské divadlo zpracováno od J. K. Kope-\nckého). Ačkoli se první tento pokus mnoho\nskvělého slibovati nezdál, byla předce sou-\nhra v celku velmi dobrá. K zdařilejšímu\nprovedení byla by i lepší hudba více pro-\nspěla. Z mužských se líbili „Bednář Vo-\nbroucek, Dareba, Rokoš a Lípa,w jenž své\núloze výborně dostáli. Úlohy dám byly\nslušně provedeny. Ačkoli počasí ne-\npříznivé bylo, sešlo se předce i z Prahy\nčetné obecenstvo. Povážíme-li, s jakými ob-\ntížemi podobná podniknuií na takových mí-\nstech co zápoliti mají, musíme tento první\npokus zaslouženou uznalostí vyznačiti. K\npříštímu představení chystají: „Deboru.\"\nHudební literatura. „Chant sans pa-\nroles\" (Píseň beze slov) je titul nové sklad-\nby pro cello s průvodem piana od A.\nSchmita, prof. na konservatoriu Pražském,\nkterá nákladem Christofa a Kubé v Praze\nvyšla. Skladba tata není příliš těžká a\nzpěv její je ušlechtilý a průvod dobře vo-\nlený. Stojí 66 kr. r. č. Y tomž skladě\nvyšla česká ballada „Sirotek44, pro alt neb\nbass s průvodem piana od Fr. Grégory.\nO této v pravdě zajímavé skladbě, v níž\nse důmysl a skladatelský talent jeví, pro-\nmluvíme co nevidět zevrubněji. Stojíť 1\nzl. r. č."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.5.7", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.8", "debut_caractere": 3399, "fin_caractere_exclue": 3410, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.5.7.1", "titre_corps": "Zvláštností geniů. Rytíř Gluck (* 1714,", "titre_sommaire": "Zvláštností geniů. Rytíř Gluck (* 1714,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.8", "debut_caractere": 3412, "fin_caractere_exclue": 5659, "texte": "Zvláštností geniů. Rytíř Gluck (* 1714,\nf 178?) skládal svou operu „Ifi^eniina\nčerstvě zelené louc*, v jejíž kvítkách byl si 11-\nschoval láhev se šampaňským. Sarti (* 1730,\nf 1802) pracoval v noční ticho3ti uzavřev se\nv pustých sálech, co zaumfCimarosovi (* 1755,\nf 1801) v hejsování veselé společnosti myšiénky\nk jeho opeře „Skrytýsňatek'4 přišly. Sacchini\n(* 1735, f 1786) dal se nadchnouti k svým\npracím společností, co zatím Traetta (* 1738,\n*j* 1786) se do sloupových síní hlavních chrámů\nvkradl, aby se tam svým myšlénkám oddal.\nPaerovi (* 1774, + 1819) plynul teprv pra-\nmen jeho nevyčerpatelných nápěvů, když svému\npříteli naproti seděl. Tatík J. Haydn (* 1732,\nf 1809) musel si svou paruku dobře uspořádati\na učesati a ku klavíru se posaditi, aby se do\nříše tónů ponořil. Zinga re 11 i,(* 1752, f 1837)\nčetl spisy církevních otců, aby myšlénky k své\nopeře „Romeo a Julie\" sehrál, co zatím Marcan-\ntouio Anfossi (* 1729, f 1795) tabuli si za-\nvánějícími pokrmy, kapouny a selaty obložiti\ndal, aby nadšení ku komponování dosáhl. Mo-\nzart (* 1756, f 1791) shromážděl v čarokrág-\nných hájích třpytící se kvítí svého umění, co\nzatím Rossini (* 1792) komponoval, jak, kdy\na eo mu napadlo. Paesiello (*1741, f 1816)\nlovil nejraději své myšlénky v posteli.\nMalibranka. Mezi četnými zbožuovateli\ntéto věhlasné zpěvačky, nacházel se též Lafay-\nette, tento liberální markýz, galantní republi-\nkán a měšťan dvou světů. Více než jednou pra-\nvil k roztomilé zpěvkyni této, přívětivě jí tváře\nhladě: „Zůstane to při tom, Marie! Vy jste moje\nprvní a poslední láska!* Tímto chtěl dvorný\nkmet naznačit mocnost zpěvu Malibrancina.\nPasta. Jak znamenitě tato proslavená zpě-\nvačka v operách hrála, dosvědčuje výrok vě-\nhlasného herce Talmy, jenž o ní pravil: »To je\npaní, u nížto se ještě něčemu naučiti mohu.\nTartini. Tartini platil svého času za nej-\nvětšího virtuosa na housle v Itálii a dával vždy\npřednost významnému přednosu, než umělůstkám\nna housle. Výteční italští virtuosové přicházeli\nčasto k němu, aby se před velkým mistrem\nslyšeti dali a jeho pochvaly si dobyli. Když byh\nna nejzvláštnější způsob smycec vedli a všechno\nsvé umění na odiv postavili, řikávával obyčejně\nzcela chladně: „To je brillantní a valné; avšak\nničehož jsem při tom necítil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-08-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-08-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1862-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.8", "debut_caractere": 5661, "fin_caractere_exclue": 6547, "texte": "Listárna.\nSI. zpěv. spolku v B. Napravní-\nkovy sbory: „O radostné cestovaní/'\n„Vávra,\" — ,.Zrušení slibu\" vyšly nákla-\ndem p. Fleischra v Praze a stojí 1 zL\n20 kr. — SI. zpěv. spolku v P. Netiš.tě-\nnýcb sborů máme jmenovitě sbory\nod Vasáka st., Kalivody, Škroupa, Sokola,\nAI. Hniličky atd. Opisy obstará nase kan-\ncelář pro opisování. — Pánům\ndivadelním ochotníkům vT. Diva-\ndelní netistěné kusy, nacházejí-li se v ar-\nchivu Pražského divadla, bude možná Vám\nopaťriti, jmenovitě: Paní Marjánka, —Če-\nské Amazonky, — Řemeslnická merenda,\nLoupežníci atd. —— Panu kap. R. v Za .\nOuvertury od slovanských skladatelů\nobdržíte v nasí kanceláři v rozličném arran-\nžování. Ouverturu „Vlast u\" od N á p r av-\nníka můžete též v sextettu obdržeti. Tak-\ntéž ouvertury od Vojáčka, Moniuszki, Aberta\natd. — Slec. Marii L. v M. Duettň pro ženské\nhlasy není mnoho* máme toliko tři od\nViléma B1 o d k a."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[185]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.1", "texte": "Ludevit Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n\n(Pokračování.)\n„Svoji k svému\" slově 11.z písní Procházkových na\nslova od Pešky, která již snad pro důmyslný obsah rázných\nslov našemu zpěvumilovnému obecenstvu „Národními Listy44\nodporučena byla a jižto Procházka ráznou myšlenkou mnoho-\nplodného hudebního talentu svého oživiti se snažil, jak již\nz nadepsaného tempa „Rázně, Tempo giusto\" se dočítáme.\nMnožství not a forma skladby, Procházkovi obvyklá, ručí věru\nza to, že by tato skladba karakterístický kousek klavírní, asi\ntak vlasteneckou píseň beze slov slušně representovala. Leč\nsluch kritický svede posuzovatele bedlivého na onu zvratkou\ncestičku, na níž Procházka, kdykoli po ní nějakou novou\nskladbu světu přináší, skoro pokaždé klopýtne. Dlužno na\nmnohý poklesek v písni té, má-Ii nám skutečným zpěvem\nbýti, poukázat, ergo: svoji k svému!u\nHudba má svá práva i své povinnosti: vzletem myšle-\nnek a zpěvností slovům barvy a života dodati, leč také $\nnimi v nerozlučném svazku věrného a svorného manželství\nsetrvati. Co v manželství příčinou nešváru, to v hudbě násled-\nkem nepravého rytmu. Ladný zpěv a někdy bodrá myšlenka\nlítá pustě po krajině, v níž Procházkovi zákon jest pouhou bájí\na časomíra holým strništěm. Hřích je otcem viny. Tím\nzbloudil skladatel do jiného výměru básníkovi opačného\ntaktu (trojčtvrfového), jenž přirozenou svou mírností a leh-\nkostí ráznosti předepsané pozbývá, maje toliko jednu jen\ndobu těžkou (thesis).\nJestliže rytmus zvětřelý a temperace taktu dovádivá,\njak možno mhiviti o karakteru mužné ráznosti? Radíme\nupřímně mladému p. komponistovi, aby více šetřil rytmu a\nmetrům českého, a skladby jeho budou zpěvnější, než je po-\nčátek vrch uvedené písně jeho. Hle tu bílé na černém!\n\nPerioda I.\n\nPerioda II."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.2", "texte": "Každá věta písně té sestává ze dvou dvoutaktových\núryvků. Úryvek lni se Hltím a Ilhý se IVtým musí býti co\ndo rytmu logicky proveden. Taktéž úryvky druhé periody.\nTéto logiky pohřešujeme hned v úryvku prvém u porovnání\ns třetím, v němžto na celý motiv „páže k páži\" pouze\nslabiky „ráží\" připadají; a ještě hůře v úryvku dru-\nhém ohledně čtvrtého, v němžto celý takt jedinou koncovku\n„ský\" na úplný motiv „obrovský\" zúhrnuje.\nNa místě\nSvoji k svému! j páže k páži! | čiňme řetěz | obrovský!\nNechť na život | náš doráží | záhuby meč | lotrovský, atd.\npředělal skladatel:\nSvoji k svému! j páže kpáži! | čiňme řetěz | obrovský!\nNechf na život náš do j ráží— | záhuby meč lotrov } ský atd.\nUznal-Ii skladatei za slušné neprohřešovati se proti\neurytmu, neměl již se dopouštěti přečinů rytmických vůbec.\nAle quantita?\nZbavena libovůlí komponistovou historického práva své-\nho , pláče prepříliš, než abychom se sirotka neujali. Viz\nobrazec. V 11. taktě úryvku prvého, hle dvakrát krátkou\nnotu nadvakrát dlouhou slabiku, totiž: (k p\"á—ž7) a ve-\ndle motivu toho ještě čtvrťovou pomlku, snad proto, aby to-\ntéž místo třetí sloky ve slově tím samým spůsobem zlehče-\nném, ještě porušeno bylo ve souvislosti slovesné, totiž (spojil\nna věky) atd.\nV třetím úryvku vadí patrnž slovo život tím více, že\nje triola tu se nacházející už sama o sobě trojdílným tak-\ntem , jehož třetí čásf lehkou čtvrť (arsis) značí. Poklesek\ndruhu toho vrchovaté míry nabývá v druhé periodě, v úryvku\nI.a 111., kdež v oblíbeném triolu arsis k tomu ještě osmer-\nkou zastoupenou slabiku „zrá;í přízvukem i přírodní dél-\nkou opatřenou tak krátce odbývá, a po rovnoprávnosti (?)\nkrátkou slabiku - „da\" až brůza dlouhou notou poděluje.\nK vůli rozmanitosti hned v sousedních taktech tatáž vada\no—-po—vá—ží. A tak více.\nZbývá toliko stručně se zmíniti o doprůvodu písně.\nNač píseň, je-li dobrá, přeplňovati titěrným a nevkusným po-\nzlátkem, kdeby dobře promyšlený průvod jednoduchý byl\nopravdu šperkem ozdobným, a hlubokého zpěvu zcela dů-\nstojným ?\nAno, „svorná vůle, svorný duch divy činí,\" tak pějeme\nv písni, leč namnoze nepohnula slova tato skladatele k pří-\nsnému šetření svorné vule a svorného ducha v harmonii.\nNěkterý akkord, mnohdy celý takt přeplněn celou sesutinou\ntónů v, že hráči nestačí jedenácte prstův, které hnedle v ji-\nném taktu pro chudobu akkordu děravého co robiti nemají.\nJak snadno se muže státi, že mnohý obratem harmo-\nnickým poněkud ozbrojený improvisator, znaje nápěv písně,\nvelmi vkusně doprovodí; ale kde jest přesný karakter a ráz-\nnost písně ?\nSkladatel se zavedl slepým effektem, chtě intervally pře-\nplněným akkordem dobytí rázu, mohútnostnosti a síly, jíž se\ntoliko symetrickým rozložením intervallův a pravidelným jich\nzdvojnásobňováním dodělati lze.\nToho u skladatele marně hledáme.\nMéně důležité intervally zdvojuje, a více důležité ve\nsvých trojzvucích vynechává, takže v některém z nich tercii\ntřikrále a kvintu jen jednou nalezáme, kdežto trojzvuk tento\ns předešlým v rovném pohybu a tedy v špatném spojení\nstojí, následkem čehož zjevné kvinty a zakryté oktávy (mno-\nhem hůř než zjevně znějící) se naskytují. Tak to nalezáme\nv 6. taktě předehry.\nDruhý takt refrainu chová sice dobře upotřebený kvint—\nsextový akkord, ale skladateli nezdálo se býti za dobré še-\ntřiti logické důslednosti v taktu čtvrtém, v němžto akkord\nzmíněný nic jiného není, nežli pouhé přednešení na stupeň\nvyšší, a protož také se dvěma kvintama předveden býti neměl.\nPříliš rozvláčná dohra tratí dokoná svého půvabu ro-\nzervaností a neladem šíré myšlénky, která skladatele z nej-\nlepší blouznivosti do všední obyčejnosti vrhá a posluchači\nproti vší jeho vůli do duševního nápoje makoviny jpřisypává.\nNení naší úlohou přednášky o nauce hudební zde držeti, leč\naby budoucně pěknému úkolu snáze dostál a národu na\nnejkrásnější zpěvy bohatému důstojnější plody ducha svého\npřinášel, upozorňujeme skladatele národního na slova jisté hu-\ndební autority:\nBásníkem hudebním se ovšem člověk rodí, ale skla-\ndatel musí sobě zákony umění svého hluboce vštípili a\njen ten má právo komponistou slouti, kdo hudební svůj ta-\nlent ouzce pojí s hudební vědou.\nSvoji k svému !\n(Pokračování.)\n\nBeethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\nSonata Cis-moll (op. 27 čís. 2.)\nHlavní účel tohoto rozebíráni sonát Beethovenových s\nesthétického stanoviska jest ten, bychom mladým pianistům\npodali vodítko a komentár při studium těchto nejznamenitěj-\nších výtvorů pro piano, a pročež počínáme zrovna s jednou\nz nejvýbornějších.\nSonata Cis-moll, jížto poznamenání „quasi fantasia\"\npřipojeno jest, náleží bez odporu k největším a knejznačněj-\nsím utvorum nejen v kruhu sonát; nýbrž iv oboru veškeré\nBeethovenovy instrumentální hudby. Dobylať si také vždy\nzvláštní přízně u pianistů, jako sonata pathetická. Dílo toto je\ntak Beethovenovské, že bychom s ní takřka druhou hlavní\nperiodu sonát otevřití mohli. Nicméně však patří k přechodním\npracím, anto v druhé větě ještě na Haydno-Mozartovskou pe-\nriodu upomíná. Neníf ještě nový princip veskrz v celku dů-\nsledně proveden. Jen o první a poslední větě může se to\ntvrditi. Někteří nazvali sonátu tuto „sonátou při měsíčku.\"\nPodnět k tomu zavdala as hlavně první věta se svým šeři-\nvým, co luna zářícím se obsahem citů, se svým zvláště sni-\nvým, melancholickým rozpoložením, které v nás věta ta vzbu-\nzuje a nás v stejném spůsobu za tiché lunojasné noci, když\nměsíc svou šedou záři rozlévá, uchvacuje. Tak dalece hodí\nse toto pojmenování, jakkoliv jest jen zevnější k této sonátě\nHluboký význam není však tím vyčerpán. Vypravujef se"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.3", "texte": "vmilokrásné karakteristice Beethovena v Schillingově všeobec-\nném hudebním slovníku, že zklamaná náklonnost srdce Bee-\nthovenova vnitřní podnét k této sonátě zavdala. Tato okol-\nnost podává trefného klíče k rozumění. Nevýslovný vnitřní\nzul a ostrá bolest duse dýchá % této sonáty.\nV první větě (adagio, Cis-moll, 4/4 takt) objevuje se\nvnitřní bolest zatajena a stěsněna, odměřené vzdechy vyvi-\nnuji se z usouženého srdce, pronikající tóny stesku a nářku\nvystupují ze sevřených prsou ; žal dosahuje vrchole svého v\ntrpkých zvucích v taktech 16, 18, 52, 54.\nS touto hořkostí duše jest cit tichého-se odevzdání do\nnevyhnutelnosti spojen, ano na nejvýše sloučen a časem, kdež\nmodulace do D-dur vstoupí, prokmitne útěcha touto nocí. 80l\ndrží vždy převahu, démon bolesti vystupuje vždy na novo a\ntak jako kus tento žalostně počal, tak také doznívá.\nBarvitost tónů v celku je čarovná, podivné šerojasno\nje nad tímto kusem rozprostřeno, a noční dech vším prochvívá.\nAvšak při vší temnotě, při všem splynutí jest docela určitý,\nstav duše nakreslen, určitý poetický obraz zosobněn tako-\nvouto vnitřní pravdivostí. V tomto adagiu je Beethovenské\nduše, malířství skutečnou hudební básní.\nNásledující allegretto (Des-dur, 3/4 takt) není, jak již\nnaznačeno bylo, s adagiem a poslední větou v žádném zna-\ntelném vnitřním spojení. Pominouce toho, že to není již ve\nformelním ohledu nic jiného, než menuet v Mozartově slohu\na to menuet méně značný, náleží allegretto toto dle svého\nobsahu kruhu, jenž se základním rozpoložením mysli v ostat-\nních větách nesouhlasí, ba ano se jemu příčí. Upřímně řečeno,\ncítíme se uraženy, když z poetického kouzla adagia, z tohoto\nhluboce vážného rozpoložení do tohoto lehkého, těkavého,\nbezstarostného světa náhle uvrženi jsme ; padáme jako s nebe\na nevíme, co se s námi stalo. Budme upřímní, pozorujme\nsvůj nepředpojatý cit, on se nemýlí. Nevěřme tomu, že tato\nvěta, kterouž Beethoven složil a jež zde stojí, zde státi musí.\nNezdá se nám býti možné, že Beethoven bezprostředně po\nadagiu tomto menuet složil; Beethoven jest příliš velký, než\nabychom to věřili. I domníváme se tedy, že tato věta po-\nzději od nějaké ruky sem vstrčena jest a jsme přesvědčeni,\nže první a poslední věta od něho bezprostředně po sobě\nz jednoho úlitku utvořena jest.\nŽalem prochvětá mysl bouří nyní v poslední větě (Pre-\nsto agitato, Cis-moll, 4/4 takt) s bolnou vášní. Sevřená prsa\nse uvolňují, tiše zatajené hoře vypryšfuje se ze srdce, jehož\nstrašná duševní bouře se zmocní. Jako z vrčící hloubky vul-\nkánu vystupují dusní démonové, z vnitřní kotliny srdce v\nkřečovitém trhání a na to rozlévá se láva bolesti. Mohlo-li\npak se to trefněji než v prvním začátečním motivu podati a\nv nepřehledném moři nejdivočejších modulací, které se před\nnámi rozvinují ? Mysl zápasí mohutně s těmito mocnostmi\ntemnoty a poskytuje nám vznešeného divadla obrovského\nboje. Podlehne mysl ? Nikoliv, to praví nám onen druhý\nhlavní motiv, jenž poprvé v 21. taktu zavzní, tato pevná,\nübezpečlivá postava; to nám praví blýskání-se osvobozujícího-\nse humoru v místě A-dur (takt 33.), později v D-dur. Zde\nvystupují mocnosti, jimž démonové rovni nejsou. To jsou ta\njistá, osvětlená místa v této směsici. Bouře nechf vysoptí,\nvždyl soptí ještě i na konci. Avšak tu vysoptěla ; mysl hu-\ndebního básníka je očištěna a osvobozena neztratila se;\nnaopak vyplakaíaf se aje tím nyní volná. Totof je velký,\nideální význam tohoto neporovnatelného, barevnatého nočního\nobrazu, tohoto velkolepého vyobrazení duše.\nSonata pathetická C-moll (op. 13.)\nV této sonátě dosahuje Beethoven vyšší jednoty jedno-\ntlivých vět. Tato sonata těšila se vždy ze zvláštní obliby se\nstrany diletantů, je to jedna z nejpopulárnějších sonát Bee-\nthovenových ; požíváf podobné přízně jako Beethovenova sym-\nfonie C-moll. To je skutečná věc. Ptáme-li se proč, zdá\nse, že toho je příčinou jistá svěží, významná plastika jedno-\ntlivých hudebních obrazů, čímž tato sonata vyniká. Rozpo-\nložení mysli, které tomuto dílu za základ slouží, je velmi\nzjevně v themách a motivech vyznačen. K tomu dlužno do-\ndati, že sonata tato patří k těm, které se nejsnadněji dají\nvyhráti. Základní karakter sonáty jest slovem „pathétique\"\nnaznačen. Pathos (vášeň) sluje zde vážná, hluboká náruži-\nvosf, povznešené rozpoložení duše.\nPrvní věta Grave, pak Allegro niolto con trio (C-moll,\n4/4 takt) jest velkolepý obraz takového rozpoložení duše.\nBeethoven podává zde ve velkých tazích obraz pln svěžesti,\ntotiž vážnější, bolestnější náruživosti, která je plná drama-\ntické pohyblivosti. V rázném úvodu objevuje se vnitřní žár\nještě stísněn, zde a onde vyskakuje již oheň v markýrova-\nných rytmech, avšak jest opět nazpět tlačen. Jakmile ale\nAllegro vstoupí, protrhne si proud lávy volnou cestu a mo-\nhútně se rozšiřuje. Nadarmo snaží se jednotlivé recitativně\ndržené názvuky z úvodu zátopu zamezit i, nadarmo hledí vroucí\ndruhá hlavní thema nejprve v Es-mollk, pak zvýšená v Des-\ndur v první části v F-rnoll a C-moll, v druhé části duševní\nbouři ukonejšiti; směle rozmítá všechny hradby* Když se\nbyla bouře vysoptěla, naplňuje mysl v druhé věté Ada-\ngio cantabile (2/4 takt As-dur) hluboký poklid duše, občer-\nstvující ukojení, ano rozpoložení, jež nejjasněji vyjádřeno\njest nesenou, zpěvnou themou. Rozpoložení toto dochází se\npoznenáhla vroucnosti a srdečnosti, ano i u přechodu do jas-\nného E-dur, dostupuje až k mužnému povznešení-se, na to\npak vezme na se svůj původní ráz. Celá tato věta je plna\npoesie citu, plna růžové hudební barvitosti.\nPoslední věta (C-moll, Rondo, Alegro, 4/4 takt), je\nnyní prostředkující závěrek celku. Proud lávy, jenž se v\nprvní větě rozbil, chladl, mysl hudebního básníka se ochrá-\nnila, osvědčila! sílu vnitřního duševního poklidu, slovem, ona\nse tím vytříbila. Poslední věta objevuje se jen co plod to-\nhoto tříbení, co nejurčitější výraz jeho. Teuto výsledek jest\nblíže jakési odřeknutí-se něčeho (resignace), odevzdání-se\ndo něčeho, co nevyhnutelné bylo; avšak je to zmužilé\nse odevzdání, které má sílu k obnovené pohyblivosti. Ta-\nkovýto čilý život pln střídavosti jest rozpoložením této\nzávěreční věty, kteréž obě hlavní thémy nejjasněji vyja-\ndřují. Tak se celek harmonicky ukončí; avšak poslední\nvěta upomíná na Mozarta.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.4", "texte": "Vévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\nZčeštil Alois Civin.\n(Dokončení.)\n14. výstup.\nJakub. Předešlí.\nJakub (prostředkem do Foukalovy světnice). Poroučíte\nprvního sklepníka aneb podotnka ?\nCizinec. Oba.\nJakub (ukazujíc na sebe). Tady jsme oba.\nCizinec. Platit!\nJakub (nastrčí obě ruce). Prosím, zde pro prvního sklep-\nníka, a zde pro podomka.\nCizinec. Kde je hospodský?\nHospodský (přiblíží se). Nejmilostivější pane Vévodo,\nmilost za spravedlnost.\nCizinec (zacpe si usi). Můj účet!\nHospodský. Jen pro jednou! Ten Válek, račte pro-\nminout, je zbabělec.\nCizinec. Je blázen, jako vy všickni.\nHospodský (prosíc). Pane Vévodo!\nCizinec (k Jakubovi). Honem poštovní koně! Par-\nbleu vite! vité! (strká Jakuba ze dveří ven.)\nHospodský. Račte prominout ne Vít, Michal a ještě\njinak když pan Vévoda a když chcete starého muže\na jeho celou rodinu šťastnou učinit\nCizinec. Nuže nuže, nuže ? Nové bláznovství.\nHospodský. Tedy poskytněte mu jedné milosti.\nCizinec. A které, smím-li se ptáti?\nHospodský. Račte dovolit pane Vévodo, bych směl být\ntak smělým, a můj štít zlatého kapouna\nCizinec. Vite ! vite! pokračujte dále.\nHospodský (pro sebe). Již zase Vít!\nCizinec. Nuže?\nHospodský (vykoktá). Bych směl být tak smělým, svůj\nštít ve Vévodu z Krumlova přeměnit?\nCizinec. Jak (směje se). Hahaha! nyní pochopuji.\nVálek (v tom okamžiku vtlačen od ostatních k spojova-\ncím dveřím, vzklouzne aby usel svým pronásledujícím do Fou-\nkalovy světnice a vleze nejsa od cizince a hospodského spoxo-\nván pod stůl).\nFoukal (důrazně). Nechte ho, je to darebák!\nCizinec (zotavě se od smíchu). Pro já nemám\nnic proti tomu.\nHospodský (který vyjeveně stojí). Tedy smím sku-\ntečně žádný žert? Prach a broky!\nCizinec. Vy tedy milujete Krumlovské?\nHospodský (horlivě). Jako sám sebe!\nCizinec• Nuže tedy - mohu vám tedy soudek Krum-\nlovského prodati.\nHospodský (směje se hloupě). Hehehe!\nVálek (pozorujíc, vystrčí hlavu).\nCizinec. Míním to zcela opravdivě. Přejete si soudeček ?\nHospodský. Ah můj Bože kdo pak jste tedy?\nCizinec. Jsem obchodník ve víně; jmenuji se Vévoda\na cestuji z Krumlova.\nHospodský (udeří se do cela). Oh oh, já mezek!\nCizinec. Jak si přejete. Zde jsou peníze za můj\noběd (hodí mu dukát na stůl). Ted jsem ale poučen, abych\nv Čechách snad hladem neumřel, nebudu se jmenovat zase\nsvým pravým jmenem. Budu se jmenovat: Procházka, Svo-\nboda, Souček anebo Špaček, jen ne, Bůh zachraň, zase Vé-\nvoda. (Odejde.)\nVálek (vyleze ven). Pane tcháne\nHospodský (svou zlost vyleje na Válka). Neopovažujte\nse slovo promluvit!\nVálek (potutelně). Já vím vše. Upokojte se; zlatý\nkapoun zůstane proto\nHospodský. Ne! Prach a broky! Justamente ne!\naU vévody z Krumlova\" a konec a dost.\nVálek. Já dovedu mlčet. Ale, (významně) pane tcháne?\nHospodský. Co mi ted zbývá hanba! Budiž.\nAle pst! pro všecky časy.\nVálek (podává mu ruku). Budiž! On zůstane Vé-\nvodou z Krumlova. (Vstoupí s hospodským do senkovny.) Vše-\ncko je prominuto, pánové. Učinil jsem poklesek. Důležité\ndepeše Yévoda je pryč; (ukazujíc na hospodského.) Ať\nžije Vévoda! (Mezi tím, co se vytrhl Foukal Kacence, která\njej při vchodu Válka prosebně držela, a na tohoto se vrhl —-\nspadne opona.)\n\nPaganini a Lipiński.\nVýjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.\nNa sta třpytících se světel odráželo se o velká benát-\nská zrcadla v bohatě ozdobených salónech hraběnky Chod-\nkiewiczowé ve Varšavě a záře voskových svící rozptylovala\nse v křišťálových lustrech na pestrobarevné paprsky. Tu byl\npřijímací salón, v němž se po mramorových, umělými řez-\nbami okrášlených stěnách drahocenné malby novějších i\nstarších mistrů nalézaly, a jehož podlaha na spůsob pestré\nmosaiky pokryta byla z největsí části perskými a tureckými\nkoberci ; onde rozprostíral se koncertní sál, zde květinový\nsalón a mnoho jiných komnat., jichžto uspořádání o zname-\nnitém bohatství a nejvytříbenějším vkusu svědčily. Avšak\nvšecka tato nádhera zmizela zastíněna jsouc bohatýrskou spo-\nlečností, která v tuto dobu právě tam shromážděna byla, aby\nse súčastnila v zábavě, kterou uměnímilovná hraběnka Chod-\nkiewiczowá uspořádala. Zábava byla tak znamenitá a skvělá,\nže se tam každý šťastný býli cítil.\nU prostřed hlavního salónu spočívala na pohovce hra-\nběnka obklopena jsouc krásným věncem mladé i starší polské\nšlechty. Nebyla sice v onom rozkvětu mládí, kde všechen\nzevnější šperk ustoupiti musí bohatým darům přírody zemi\ntak vděkuplně zdobící; avšak usmívavý její obličej, kdež se\nza každým tahem nějaký bůžek rozmaru ukrýval, velké jasno-\nmodré oko, které tak významně kolem patřilo, byly plny ta-\njemného výrazu, za jehožto mlhavým závojem se celá řada\nromantických báchorek tušili dala. Perutě času okolo ní za-\nšuměly, aniž by se jí byly zkázonosně dotkly, a tak se stalo,\nže hraběnka, ačkoliv již více než třicet podzimků chladným"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.5", "texte": "dechem svým ji bylo zulíbalo, jen málo na své spanilosti ztra-\ntila. Zvláštním kouzlem bystrého ducha svého a půvabnosti své\nstala se čarovnou osou, o nižto se všechno otáčelo. Aksa-\nmitová vlečka zakrývala dnes její vnadné údy, spodní šaty\nzlatem vyšívané, diamanty ve vlasech a na ňadrech, zkrátka\nvyhledaná její toiletta patrně dávala na jevo, že dnes zvláště\nvzácného hosta očekává.\nHovor byl dnes v salónech velmi živý; nemluvilof se\ntu o ničem, než o slavném virtuosu Nicolu Paganinim, kterýž\nprávě do Varšavy přibyl. Stojazyčná pověsf rozhlásila tak\nrychle neobyčejnou jeho slávu, že každý, kdo ho ještě ne-\nviděl a neslyšel, takřka bytost nadzemskou v něm očeká-\nval. Jaký div tedy, že se ve Varšavě, kamž tento divo-\ntvorný umělec r. 1829 zavítal, všechny chladné i povážlivé,\nsankvinické i lhostejné hlavy v jednom víru točily na vy-\nstoupení Paganiniho s nevýslovnou dychtivostí čekajíce.\nIv krJiu kolem hraběnky rokovalo se o Paganinim.\n„Jsemf věru žádostiv, spanilá hraběnko, spatřili onoho\nmuže, o něinžto jste s takým zápalem již častěji vypravovala,\"\nozval se jeden ze šlechticů, „rád zočím tu bledou tvář, která\nprý démonického do sebe má výrazu.\"\n„Ano i já,\" pravil hrabě Gorczynski, „dychtím spatřit\nony oči, v nichžto se bezkonečná muka rozervané jeho duše\nnad vraždou, jižto na své vlastní ženě spáchal, zračití musí.\"\n„Bude to as svědomím utýraná a dlouholetým uvězně-\nnírn umořená postava,\" dodal mladý důstojník, „a myslím, že\nspíše politování než podivení zbudili může.\"\n„Není divu,\" prohodila kněžna Chwojczyckó, „kdyl\ntolik let ve vlhkém sklepení hluboko pod zemí těžkými okovy\npoután nýti musel. Avšak právě onen žalář je původem jeho\nslávy a štěstí.\"\n„A jak to myslíte, urozená kněžno,\" tázal se na to\ndůstojník?\n„Yyžádalf si k své útěše housle, na nichžto se tak\ndlouho cvičil, až prý hrou svou každého uchvátil a krváce-\njící srdce své zhojil.\"\n„Takové rány,\" namítal Gorczynski, „nedají se tak snadno\ni nejčarovnější hrou utišiti; srdce po nich krvácí až do sko-\nnání. Jsemf však toho domnění, že to bouřící moře\nnevýslovných bolů jej naučilo zcela jinak v strunách burá-\nceti, než jak to obyčejný smrtelník činí.\"\nPři této rozmluvě usmívala se domácí hostitelka a mlčky\nposlouchala ty rozličné pověsti, které se zde o Paganinim\nvypravovaly.\n~Aj pánové, vy si tvoříte podivný obraz o Paganinim,\"\nozval se nyní líbezný hlas hraběnky. „Kdo by vás slyšel a\nneznal ho osobně, jako já, ten by se domníval, nejbídnějšího\nzločince před sebou viděti. Avšak mohu vás ujistit, že všech-\nny tyto pověsti, které bud ze zlomyslnosti neb z tendence o\nněm roztrušovány jsou, žádné podstaty nemají.\" (Pokr.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Brandýsa nad Labem. (Výlet\ndo Kostelce n. L.) Včerejší den (10. srpua)\nlažili jsme nad míru příjemně a každému\núčastníku zůstane on v premilé paměti.\nKonal se výlet do sesterského a soused-\nního našeho města Kostelce n. L. Náš zpě-\nvácký spolek, který, mimochodem budiž to\nřečeno, přijal jméno „Bojan\", jméno to\nstaroslavného pěvce slovanského, dal se\nodpoledne o 1. hodině na pochod do Ko-\nstelce. Sousední zpěvácký spolek starobo-\nleslavský vyslal taktéž na vzájem bratrský\nsvou representaci. Cestování při nejpřízni-\nvějším počasí bylo velmi příjemné a ne-\nsmírné množství obyvatelstva brandýsského,\nnazvíce krásné pleti náležícího, doprová-\nzelo nás, a tak se übíral pestrý tento dav,\nkrátě sobě cestu veselými zpěvy k svému\ncíli. Před městem uvítala příchozí střelba\n2 moždířů a hudba očekávala nás již před\npředměstím svato-martinským. Když naše\nzpěvy umlkly, počala ona hráli, a vedeni\nzvuky jejími kráčeli jsme jarým krokem\nskrz město. Všude vítaly nás radostné\ntváře obyvatelů Kosteleckých. Stanuli jsme\npak v hostinci p. Konára, byvše nad míru\nsrdečně uvítáni slavnou městskou radou s\np. měštanostou v cele a statečným měšťan-\nstvem Kosteleckým, jakož i obyvateli vů-\nkolními, četně se shromáždivšími. Zahrada\nhostince byla slavnostně upravena a ozdo-\nbena. Po vzájemném uvítání počala živá\nnenucená pravě národní zábava. Zpěvy\npečlivým řízením horlivého ředitele p. Pro-\ncházky provedené střídaly se se skladba-\nmi hudebními a též naše bujará mládež\nbavila se tancem. Zpívalo se: „Pozdravení\npěvcovo\" od Veita, „Děvám českým\" od\nGernera, „Na Prahu\" od Veita, „Su-\nmavan,\" „Staročeská\" od J. N. Š kroupa,\nValčík („Hoj mládence dál\"), Píseň Čechů,\nZpěv Čechů („Vstupme v kolo Čechové\"),\nZastavenícko od F. Škřoup a („Vůkol v\nroušku\") „Svítání\" též od Škroupa, „Horo,\nhoro vysoká jsi,\" ~Kovářská\" a „Kde do-\nmov můj.\" Pozdě večer museli jsme se\nkonečně rozlouciti. Po srdečném loučení a\npo krátké řeči vlasteneckého p. měštanosty\nKlášterského a jednoho p. člena brandýs-\nského spolku, v které na přátelskou vzá-\njemnost obou sesterských měst Kostelce\ni Brandýsa poukazovali dali jsme se,\nopět vedeni hudbou na zpáteční cestu. V\nkaždé tváři zářila radost a spokojenost.\nDlouho ještě zněly a rozléhaly se veselé\nzpěvy odcházejících obyvatelů bradýsských,\na pozdravy bodrých obyvatelů kosteleckých.\nZažili jsme zajisté jeden z nejkrásnějších\ndnů v tomto létě, poobcovavše sousedsky\ns našimi milými sousedy. Náš spolek u-\nčinil již tři výlety: do Skór kov a (spo-\nléčně se staroboleslavským), Ostrova a\nKostelce. Čtvrtý výlet konati se bude\npříští neděli do Cvrčovic. Při slavno-\nsti Kunětické byl náš spolek taktéž čtyřmi\nrepresentanty zastoupen; o čemž se zde\njen proto zmiňuji, poněvadž se kromě „Hla-\nsu\" v ostatních časopisech na nás zapo-\nmnělo. Vůbec neochabuje činnost našeho\nspolku, ano zmáhá se vždy více a více.\nAs potěšením shledáváme, že náš Bran-\ndýs již více nezavání Frankfurtem, jak jej\ndříve, ovšem tenkráte právem jakýmsi, pro-\nbudilejší naši krajané pokřtili, a bohdá,\nbrzy zmizí a vymazána bude docela skvr-\nna tato, která naše město hyzdila. Měšfan-\nsivo naše probouzí se ponenáhlu z ne-\ntečnosti, v kterou až doposaváde ponořeno\nbylo. Spolek náš zakládá v něm již své\nkořeny; rieb větší část výkonných údů zá-\nleží z vážených měšfanů, aneb synů mě-\nšfanskýcb. Zvláště sluší našim paním a\npannám všecka chvála a sláva. Několik\nvlastenek usneslo se, že náš spolek\nobdaří práporem. A ve dvou dnech bylo\npřes 90 zl. pohromadě. Všude byly pří-\nvětivě přijaty, a každá matinka a dceruška\nspěchala, aby též přispěla svou hřivnou k\ntomuto dílu šlechetnému! Bohdá , brzy u-\nslyšíte i od nás o svěcení práporu, ku\nkterémužto se připravuje slavnostní mše a\nslavnostní beseda. Na zdar! A"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.6", "texte": "Z O listí nad Orlicí. (Akademie.)\nOznámená hudební a deklamatorní akade-\nmie odbývala se spoluúcinkováním zdej-\nšího rodáka, pana Jana L. Lukeše a\ndeklamatora p. Přerhofa dne 10. srpna v\nnově upraveném sále p. Sponara. Jedno\nz nejzajímavějších čísel programu byla in-\nstrumentální skladba našeho velezdatného\nAlojse Hniličky, .ředitele zdejšího zpěv.\nspolku. Byla to koncertní ouvertura „Tá-\nbořit a,\" v níž i sbor pěvecký účinkuje.\nNemýlíme-li se, bude to as první ouver-\ntura, v nížto sbor účinkuje, a beze vší po-\nchyby vzal si p. Hnilička Beethovenovu sym-\nfonii devátou za vzor. Ouvertura tato je\nkarakteristická nejen co do myšlénky i co\ndo provedení, a má za hlavní myšlénku\npíseň „Kdyby vojna byla.\" Orkestr pro-\nvedl řízením p. Hniličky tuto s velkým dů-\nmyslem zosnovanou skladbu velmi slušně\na zvláště vyznačil se pan Z á brodský,\njenž sóla na obligátní violu významně pro-\nvedl. Ouvertura tato, kterážto o skvělém\ntalentu a hudební znalosti p. Hniličky svědci,\ndošla velké pochvaly. Co se sborů týce,\nřídil je p. Lukeš a musíme se o provedení\ns nej větší chválou zmíniti. Sbory „Šumí\nLabe\" od Zvonaře, „Utonulá\" od Křížkov-\nského, „Cikáni\" od Vogla došly, byvše vý-\ntečně provedeny, všestranné obliby. Pan\nLukeš zpíval národní písně s dramatickou\nsilou tak významně a cituplně, že každého\nposluchače uchvátil. P. Přerhof přednesl\nněkolik deklamací s nevšedním úspěchem.\nZpěv. spolek dokázal touto produkcí, že\nv krátkém čase jedno znej přednějších míst\nzaujme; nebof má v skutku zdatné, ano\nvýtečné pěvecké síly. O jménu, které náš\nzpěvácký spolek přijmouti hodlá, není ještě\naž dosud nic rozhodnuto; někteří míní, aby\nse jmenoval „Lumír,\" druzí Lubomír.\" *)\nZ Pardubic. (Pěvecká zábava.)\nK oslavení nejvyšších narozenin Jeho c. k.\napošt. Veličenstva císaře a krále našeho\nFrantiška Josefa I. uspořádá zdejší zpě-\nváčky spolek „Pernštýn44 dne 17. srpna\n1862 „na Vinici\" u Pardubic ve prospěch\nchudé školní mládeže pěveckou zába-\nvu, při které továrník p. Walzel z Wiesen\nohledně dobrého účele velikolepý ohněstroj\nvypálí. Program: 1. „Vše jen ku chvále\nvlasti a krále\" od Jelena. 2. „Těžké\norání\" od Vasáka. 3. „Na Prahu\" od\nVeita. 4. „Žárlivý holoubek\" od Hynka.\n5. Sbor od Procházky. 6. „Hlahol,\"\npochod spolku věnovaný od Vasáka.\nMaterovská hudba, vedena kapelníkem p.\nJedličkou, bude při ohněstroji hudební\nskladby provozovati.\n(S). Z Plzně. (Koncert. J. N.\nKrál.) Tyto dni uspořádala tu v městském\ndivadle Pražská koncertní společnost v cele\nmajíc p, Schaede tri koncerty. Mezi sklad-\nbami, ježto přednášeny byly, nacházely se\ntaké skladby české a od šeských skla-\ndatelů. Jmenovitě přednesl p. Schaede\n„Oumysl české děvy\" od Fr. Pivody.\n„Jezdec před bojem\" od V. J. Veita a\n„Cikánova píšfala\" od Vorla, pak znárod-\nnělou Skroupovu píseň „Kde domov můj\"\ns velkým úspěchem; p. Fiedler, jenž také\nv české opeře vystoupil, zapěl Nes vad-\nbovu „Pražskou Bětulinku,\" „Čechoslo-\nvana\" a písně národní, a líbil se velice.\nVelkou sensaci zbudil pianista p. Kiehaupt\nobratným a bravurním přednosem výtečné\nfantasie „České perle\" pro piano od Ed.\nNápravník a, která se nesmírně líbila a\nobecenstvo v pravém smyslu slova k bouř-\nlivému potlesku uchvátila. V soukromé\nzábavě slyšeli jsme od této pěvecké spo-\nlečnosti nové u Fleischra v Praze vyšlé\nhumorisfické čtverozpěvy „Ó ra-\ndostné cestování\" a „Vávra\" od Eduarda\nNápravník a, z nichžto poslední takové\nobliby došla, že třikrát po sobě opa-\nkována býti musela. Odporučujeme tyto\numěle zosnované skladby všem zpěváckým\nspolkům, které se jimi zajisté obecenstvu\nzavděčí. Náš krajan J. N. Král, ka-\npelník divadla „Grand Theatre\" v Ainste-\nrodamě uspořádá na všestranné přání zdej-\nších hudbomilů před svým odjezdem v\nměstském divadle hudební a divadelní aka-\ndemii, v nížto i někteří dilettanti spolu-\núčinkovati budou.\n*)' Dle našeho skrovného mínění radili bychom\nsl. zpěv. spolku, aby přijal jméno ~Lub-\nb o mi r,\" anío již zpěv. spolku „Lumíra\"\nstává. Red.\n\nKronika zpěv. spolků.\nLounský zpěv. spo 1 ek „Vratislav\"\nučiní zítra dne 21. t. m. výlet na Peruc,\nkdež se i více zpěv. spolku zúčastní. Pěti\nse bude při této slavnosti, 1. „Na Prahu,\"\nod J. V. Veita. 2. „Svorný duch,' od Su-\nchánka. 3. ~Pozdravení pěvcovo,\" od J. V.\nVeita. 4. „Cestující po vlasti\" od F. Abta.\n5. „Cikání\" od F. Vogla. 6. „Bratři, roz-\nveselme se\" od Vil. Blodka. 7. „Lovecká,\"\nod Ed. Nápravníka. 8. „Směs z národních\npísni\" od K. Slavíka. 9. „Utonulá\" od P.\nKřížkovského. 10. „Šumavan\" od K. Jir-\ngesa. 11. Národní písně. 12. „Hlahol,\" po-\nchod od Lud. Procházky. Výbor zpěv. a\nhudebního spolku v Lounech jmenoval dů-\nstojného p. faráře Františka Medru ve Sla-\nvětíně čestným údem. Též daroval důstojný\npan vikář perucký a zemský poslanec p.\nFrant. Daneš spolku 20 zl. rak. cis.\nZpěvácký spolek v Pardubicích\nzúčastnil se při slavnosti svěcení městského\npivováru, kdežto zapěl „Sv. Václavskou,\"\n„Náš český zpěv,\" „Kde domov můj\" a\n„Kde je sládek.\" Lomnický zpěv.\nspolek uspořádal dne 15. t. m. pěveckou\nzábavu. Program byl následující: 1. Ouver-\ntura. 2. Chorál. 3. „Český zpěv\" od Kali-\nvody. 5. „Macocha,\" Moravská národní po-\nvěst od Jos. Soukupa. 6. „Utonulá\" od P.\nKřížkovského. 7. „Cikáni\" od Vogla. 8.\nHudební skladba. 9. „Kde je slavská do-\nod Vintra. 10. „Na vlast,\" od\nLáblera. 11. „Na Prahu\" od Veita. 12.\n„Naprej\" od Jenka. 16. Pochod, hudební\nskladba. Zpěvácký spolek Jičín-\nský zúčastnil se svým spoluúcinkováním\npři otevření tamnější „občanské besedy,\"\nkdež zapěl od Veita sbor „Na Prahu\" tak\nvýtečně, že jej musel na všeobecnou žá-\ndost opakovat. —Ve Vysokém Mýtě\npři tažení báně na tamnější chrámovou věž\npřednesl zpěv. spolek sbory „Kde domov\nmůj,\" „Staročeskou\" a „Husitskou.\" V\nKataru (v Dalmácii) světili tam žijící Če-\nchové zpěv. sbor. Berounský zpě-\nvácký spolek „Slavoš\" zvolil Jeho Jas-\nnost pana dra. Rudolfa knížete z Thurnů\na Taxisů, pp. Lukeše, Hellera a Procházku\nza čestné údy. Ve Skuci odbývala se\nt7. t. m. pěvecká, hudební a deklamatorní\nbeseda ve prospěch tainnějsích pohořelých.\nPropram jest následující: I. oddělení. í.\nProslov od P—. 2. Slavnostní ouvertura\nod Škroupa. 3. Sbor: „Vše jen ku chvá-\nle\" od Jelena. 4. „To se nesluší,\" de-\nklamace od Tyla. 5. Sbor „Kovářská\" od\nVogla. 6. ,Matěj Honzů u výslechu,\" de-\nklamace od D.11. oddělení: 7. „Hálka,\"\nouvertura od Moniuszky. 8. Sbor „Na Pra-\nhu,\" od Veita. 9. „Česká muzika,\" de-\nklemace od Adamce. 10. Sbor „Čtverylka\nz národních písní\" od Hellera. 11. „Ne-\nhoda,\" dekl. od Tůmy. 12. Ouvertura, na-\nčež taneční zábava. Zpěvácký spo-\nlek Hořický „Ratiboř\" volil si 11. toho\nměsíce předsedu a bude co nevidět sla-\nvit svěcení svého práporu. Zpěvácký\nspolek v Táboře odbýval produkci na\nstřelnici a provozovaly se tyto kusy: 1.\n„Šumí Labe\" od Zvonaře (sbor). 2. „Tvé\noci,\" píseú od Kavana. 3. „Utonulá,\" od\nKřížkovského (sbor). 4. „Jarní sen\" od\nMoesera (mužské solo s průvodem piana\na sboru). 5. Deklamace. 6. „Víra, naděje\na láska,\" píseň od Vincenta (sólo mužské).\n7. Sbory : a) „Horo, horo, vysoká jsi. b)\n„Mládí a láska\" (moravská národní). 8.\n„Nedůvěra,\" píseň od Procházky (solo žen-\nské). 9. „Marné výstrahy,\" od Sedláčka\n(sbor). Slánskému „Daliboru\" ode-\nvzdán byl dne 17. t. m. nový prápor, jejž\nmu J. Exc. pan hrabě Klam-Martinic vě-\nnoval. Zpěv. spolek Čáslavský\npřijal jméno „Kovář.\" Mnichové-\nHradištský zpěv. spolek přijal jméno\n„Lubor.44— Zpěvácký spolek Nym-\nburský přijal jméno „Hlahol\" a bude od-\nbývat dne 14. září svěcení práporu, načež\nbude následovat pěvecká a taneční zábava.\nZpěv. spolek v Nové Pace přijal\nve svém valném shromáždění dne 9. srpna\njméno „Hlasoň.\"\n\nOchotnické divadlo.\nŠtudující v Táboře provozovali v di-\nvadle k dobročinnému účelu frašku „Roz-\ntržití,\" dle Kozebue od J. H., potom „Fraj-\ntra Kalinu,\" žertovnou deklamaci se sbo-\nrem od V. Hálka, a konečně „Vychovatele\nv nesnázích,\" veselohru v jednom jednání\nse zpěvy od Gornera, přeložená od F. Mi-\nrovského."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.7", "texte": "Obzor umělecký.\nDivadlo. Král Ludvík Bavorský poslal\nvrchnímu měšťanostovi Aschenbachu v Mann-\nheimu list, v němž úmysl svůj projevuje,\naby se v tomž městě dramatickému spiso-\nvateli Ifflandovi pomník postavil.\nHudba. Pomník skladatele „Mar-\nseillaisy.\" V novinách „Le Siécle\" činí\np. Cayla návrh, aby se na Maršově poli\npostavil slovutnému skladateli písně „La\nMarseillaise\" Rougetovi de ťísle obrovský\npomník, a příspěvky k tomu aby se sbí-\nraly po groších po celém světě. „Kóln.\nZtg.u dokládá, že k zasvěcení budou, jak\nprý se samo sebou rozumí, pozváni vši-\nckni národové.\nC. dvorní pianista Kat ski obdržel od\nJ. M. cára ruského za dedikaci své nové\nskladby „Souvenirde Petersbourg\" draho-\ncenný prsten s brilianty. Na začátku\nzáří toho roku bude se v Berlíně a na\nzačátku října v Drážďanech nová Rubin-\nsteinova opera „Laila Rook\" dávati.\n„Noe,\" poslední to opera Halevyho, bude\nco nevidět v císařské akademii hudby pro-\nvozována. Skladatel A. Thomas složí s do-\nvolením vdovy po Halevym chybící recitativy.\nDuryňský zpěv. spolek vypsal kon-\nkurs na nejlepší skladby pro ctverozpěv,\npři čemž i dva Češi cenou poctěni byli.\nBylo zasláno přes sto skladeb. Cenou\nbyli poctěni: 1.„Der deutsche Aara od\nV. E. Beckera ; 2. „Jagdlied\" od Pod hor-\nského v Praze. 3. „Sángers Scheide-\ngruss\" od Neumanna v Praze. 4. „Allen\nDeutschen\" od I. F. Schmolzra v Kind-\nberku v Štýrsku. 5. „Ew'ge Liebe\" od S.\nWohlfahrta v Jeně. 6. „Maiinorgen\" a 7.\n„Der rechte Arzt\" od Hernera v Hanovru.\n8. „Lied od Wysz-a v Špajeru.\nMozartova nadace ve Frankfurtě n.\nM. hodlá při své 2oleté jubilejní slavnosti,\nkterá se tam v červnu 1863 odbývati bu-\nde, stipendium uděliti. Jinochové, kteří\nse o to ucházeti chtějí, nechť se hlásí ve\n2 měsících. Uchazeči musí složiti jednu\npíseň a 1 instrumentální kvartetto. Ten,\njemuž cena přiřknuta bude, odevzdán bude\nk dalšímu vzdělání některému znamenité-\nmu mistru; při volbě tohoto mistra bude\nse hleděti na přání žákovo. Duchaplný\nspisovatel Eduard Maria Oettinger vydal u\nJanke v Berlíně dvousvazkový umělecký\nromán pod jinenem „Jan Strauss.\"\nMalířství. Belgický malíř podobizen\nAdolf Stache zemřel vlvellesu v 39. roku\nsvého stáří. Město Důsseldorf jmeno-\nvalo věhlasného malíře Petra Corneliusa\nza clena čestného.\n\nZ Prahy.\n\nA. O.\nČeské divadlo. 15. srpna. „Noc a\njitro,\" drama ve 4 odděleních a 5 jed-\nnáních dle romanu Bulwerova od K. Birch-\nPfeiferové. Nepamatuji se již dobře, kdo\nto byl, jenž nazval jednou dramatické práce\nBirch-Pfeifferovské pochlebně pestrou mo-\nzaikou, z níž jednotlivé kameny ostrým le-\nskem oko oslňují; nu, každý dle svého, já\nbych se k tomu výroku neodvážil, ano při\nvší uctivosti k dámám nemohu jinak, než\nnazvat uvedené shora drama pravou stra-\nkatinou bez ladu a skladu, nátěrkou na\npůvodní obraz básníkův, z něhož milostivá\nnáhoda nám zde onde právě umělecký rys\nzachovala. Zato o effekty tu není nouze,\na jaké effekty, že by se za ně tam na Se-\nkvaně ani nestyděli; ale poctivý vývin ka-\nrakteru, vývin děje, důslednost a podobné\nve drámě zbytečné věci kdož by je od\nB. Pf. žádal ? A což ty ncřídké poklesky\nproti všední logice! Souhra nebyla ani\ndobrá ani špatná; čestné zmínky zasluhují\npí. Kolářová (Mortonová), p. Pešková (Si-\ndonie), pp. Kolár ml. (Gawetry) a Ša:n-\nberg (Filip Morton), kterémuž poslednímu\nbychom radili, aby již jednou tak častého\nmluvení hlasným šeptem zanechal za-\nbíhá to do manýry. P. Kolár st. hrál jaksi\nbez chuti; inu, kdož má také s chutí hrát,\nkdyž pamět selhává. Návštěva slabá.\n17. srpna. „Troje znamení,\" aneb\n„Svatojanský turnaj na Kraselo-\nvě,\" rytířská komedie v 5 jednáních od\nHolbeina, zčeštěná nebožtíkem Štěpánkem.\nKdyž jsem odcházel z divadla, nevěděl\njsem, márn-Ii litovat více herců, nebo sebe\nsama, herců, že museli přežvykovat, co\nnemá v sobě šťávy, sebe, že jsem měl za-\nžívat, co k zažití není. Byla sice neděle\nale pro nás přece jeden z večerů, kde\nse hraje česky a ten večer opět ztracen!\nSvého času, tak asi před 30 lety, ano\nmohl to být kus, jenž snad i kasu plnil;\ndnes je již tak sešlý, jako to brnění Kon-\nrádovo. Sláva naší režii, že se tak ma-\nteřsky o naši zábavu stará, že se stará,\naby se i kritikovi řemeslo znechutilo. Ten-\nkrát nechci proti hercům pronést ostrého\nslova, odbylyť si očistec již na prknáeh a\nčinili, seč byli z milosti nápovědy. Paní\nPešková (Eliška, hraběnka ze Supíhory) a\np. Šimanovský (Konrád Vojnovský) byli i\ntenkráte svědomití nad míru. Návštěva\nbyla valnější než předešle.\nóeská opera. K oslavení narozenin J.\nV. císaře pána dávala se Donizettiho ko-\nmická opera „Nápoj lásky44 s předchá-\nzejícím zpíváním rakouské hymny. My Ceši\njsme nemohli k vůli německé opeře již\npředednem 18. narozeniny slaviti, ač jsme\nměli představení, pročež se hrálo v pon-\ndělí místo v úterý. Zpívalo se v celku\nlépe než hrálo, zvlášť vynikala sl. z Ehre li-\nber gů (Adina), která jeví nevšední píli a\nochotu ve svém povolání, neb den před\ntím zpívala v německé opeře (taktéž v\nslavnostním představení) „T r o u ba d o n r,44\nkde co Leo nora taktéž vynikla. Ku konci\nopery české zpívala slečna dvakráte Ardi-\ntiho, již velmi otřepaný valčík „II baccio44 v\npřekladu, potahujícím se na Neraorina.\nTohoto zpíval pan Polák, o nemž jsme\nse zmínili, že má příjemný tenor, dobrou\nškolu, avšak ještě poněkud dřevěnou hru,\ncož bohdá později nebudeme museti vytý-\nkat. Belcoure zpíval p. Schwarz a Dul-\ncamaru p. Sák, oba dobře. Návštěva byla\nvelmi slabá. Poctěno bylo představení pří-\ntomností Jeho Excell. svob. pána Kel-\nlersperga, p. purkmistra Pštrose a j.\n\nOpera. Výtečný vídeňský barytonista,\npan B e ck, přibyl hned po ukon-\nčení operních představení italských umělců\nk nám do Prahy, by v některých operách\nopět rozjařil hudební obecenstvo, kterému\nse nyní při zdejší režii nevalně daří. Avšak\nani všecky opery, v nichž chtěl pan Beck\nvystoupiti, nemohly se provozovati; pročež\nzpíval jen v joperách: „Tell\" od Rossiniho,\n„Rigoletto 4 od Verdiho, „Ernani\" od téhož\na „Don Juan'4 od Mozarta. Z nouze se\nměl dávati „Tell\" po druhé, avšak slečna\nSternauova se náhle prý roznemohla, dával\nse tedy druhý akt z „Telia/4 jeden z „Er-\nnani\" a jeden z „Němé z Portici'4, v kte-\nréžto poslední zpěvohře však pan Beck ne-\nzpíval. Na „Belisara\" a „Fliegenden Hol-\nlánder\" to ani nedošlo pro mizerný stav\nzdejší opery v nynějším čase. Co se pana\nBečka týče, jest již Pražanům známým u-\nmělcem, honosí se silným, velikým, ale též\nkrásným, jemným hlasem, ač což se\nvždy samo sebou rozumí hlas v jeho\nstáří již poněkud utrpěl. Pau Beck zpívá\ndle výborné školy, zpívá svědomitě, neod-\nbývá své úlohy jarmarečně, i hra jeho, ač\npřec zpěv nedostihuje, je dobrá. Zvlášť se\nlíbil v „Tellu\" a „Don Juanu.\" Anto po-\nbyt jeho byl tenkráte u nás krátký, hodlá\npan Be ck v zimě, až budou snad akcie\nlépe státi, do Prahy opět zavítati. A. O.\nLudvík K 6sz 1, druhdy žák Praž-\nského konservatoria, jenž již 15 let co ka-\npelník vojenského pluku v Anglicku slouží,\nobdržel před nedávnem od důstojníku k.\n11. pluku zlaté kapesní hodinky v\nceně 52 guineí darem.\nP. Tichá č e k, kapelník v ruském\nvo stě, mešká právě v Praze, aby rodinu\nsvou do místa svého povolání sebou vzal.\nP. Ticháček vydal též v Praze několik\nskladeb pro piano.\nNa památku Karla Havlíč-\nka a slavnosti Borovské dne 19.\nsrpna 1862 jest název knížky vydané od\nJana Nerudy. Obsahuje dva zdařilé obráz-\nky, představujíc podobiznu Karla Havlíčka\na domek, v němž se narodil. Mimo toho\nobsahuje „Karlu Havlíčkovi Borovskému/'\nbáseň od Jana Nerudy. Slavnostní po-\nřádek. Slavnostní proslov od J. J. Jahna.\nŘeč Karla Sladkovského. Životopis\nKarla Havlíčka Borovského. Upomínky\nlékařovy na poslední chvíle Karla Havlíčka\na choti jeho Julie. Konečně text k slav-\nnostnímu sboru Zvonařovu. Cena knížky\ntéto jest 20 krejc., a čistý výnos připadne\nnadaci Havlíčkově.\nNáš rodák Julius Schulhoff,\njenž se obyčejně v Drážďanech zdržuje,\nprodlévá v lázních ve Wildbadu."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620820-01.1.8", "texte": "Alexandr Dreyschock opustil\ndne 18. srpna Prahu a odebral se do Pe-\ntrohradu, kde za professora piana na kon-\nservatoriu Petrohradském ustanoven jest.\nO chorregentské místo o\nchrámu sv. Ducha v Praze uchází se, jak\n»e dovídáme, 15 kompeteutů, z nichžto\nvětší část Pražských jest.\nPan Stamberk, o němž as před\nrokem pověst se roznesla, že v Rusi byl\nzemřel, žije, jak se dovídáme, v Petrov-\nsku, kde se mu velmi dobře daří.\nSokol vypsal, jak známo, cenu\nza nejlepší báseů turnéřskou. První cenu\nobdržel p. J. B. Cidlinský. Kapelníkem\nSokolu jest jmenován p. Koubek, ředitel\nsalonního orkestru.\nTheoreticko - praktické vy-\nučování v pražské škole varhanické začne\ndne 1. října. Kdož přijati býti chtějí, mají\nsvé žádosti nejdéle do 28. září v místno-\nstech ústavu (v Konviktě, v ulici Bartolo-\nmějské) podati, opatřivše je křticím listem\na vysvědčením k tomu se vztahujícím, že\njsou v jedné řeci zemské zběhlí.\nJednota ku vzdělání v hudbě\nvojenské odbývati bude v polovici měsíce\npříštího celoroční zkoušku chovanců, z nichž\npotom 12 úplně vycvičených posláno bude\nk hudebním sborům jednotlivých c. k. pluků.\nNový školní rok počne 1. října, kde se\nopět přijímati budou schopní mladíci k\nbezplatnému vyučování v hudbě vojenské,\na sice na polnici, eufonion, křídelnici a\nna housle.\nPan Alojs Hnilička co skla-\ndatel chvalně znám, složil tři nové sbory\nv r\npro mužské hlasy, které nákladem J. Salka\nv Praze tiskem vyjdou.\nHosté. Mezi četnými hudebními\numělci, kteří letošního roku Prahu navští-\nnacházel se poslední cas též skladatel M.\nSiegfried Salomon z Petrohradu se svou chotí,\nvěhlasnou zpěvačkou Nissen-Salomonovou.\nZvláště byl posledního času ruský hudební\nsvět značně zastoupen s oněmi našimi kra-\njany, kteří v dálném cárství se usadili. Po\ntěchto následují co do poctu nejprvé se-\nveroněmectí hudební umělci. Nyní nachá-\nzejí se zde na návštěvě Nesvadba, ka-\npelník z Hamburku, a Skuherský, ředi-\ntel zpěv. spolku z Inšpruku.\nNaši rodáci, pan Traué, cl en\nPešfského divadelního orkestru, a p. Frant.\nHofbauer, varhanník z Revalu, zavítali\ndo Prahy.\nDivadlo v Košířích. V neděli\ndne 17. srpna započali divadelní ochotníci\nv Košířích svá představení fraškou: „Da-\nreba,\" aneb „Dobré jádro v špatné ško-\nřápcew (ve 3 jednáních dle Kaisera pro\nčeské divadlo zpracováno od J. K. Kope-\nckého). Ačkoli se první tento pokus mnoho\nskvělého slibovati nezdál, byla předce sou-\nhra v celku velmi dobrá. K zdařilejšímu\nprovedení byla by i lepší hudba více pro-\nspěla. Z mužských se líbili „Bednář Vo-\nbroucek, Dareba, Rokoš a Lípa,w jenž své\núloze výborně dostáli. Úlohy dám byly\nslušně provedeny. Ačkoli počasí ne-\npříznivé bylo, sešlo se předce i z Prahy\nčetné obecenstvo. Povážíme-li, s jakými ob-\ntížemi podobná podniknuií na takových mí-\nstech co zápoliti mají, musíme tento první\npokus zaslouženou uznalostí vyznačiti. K\npříštímu představení chystají: „Deboru.\"\nHudební literatura. „Chant sans pa-\nroles\" (Píseň beze slov) je titul nové sklad-\nby pro cello s průvodem piana od A.\nSchmita, prof. na konservatoriu Pražském,\nkterá nákladem Christofa a Kubé v Praze\nvyšla. Skladba tata není příliš těžká a\nzpěv její je ušlechtilý a průvod dobře vo-\nlený. Stojí 66 kr. r. č. Y tomž skladě\nvyšla česká ballada „Sirotek44, pro alt neb\nbass s průvodem piana od Fr. Grégory.\nO této v pravdě zajímavé skladbě, v níž\nse důmysl a skladatelský talent jeví, pro-\nmluvíme co nevidět zevrubněji. Stojíť 1\nzl. r. č.\n\nDur a moll.\n\nZvláštností geniů. Rytíř Gluck (* 1714,\nf 178?) skládal svou operu „Ifi^eniina\nčerstvě zelené louc*, v jejíž kvítkách byl si 11-\nschoval láhev se šampaňským. Sarti (* 1730,\nf 1802) pracoval v noční ticho3ti uzavřev se\nv pustých sálech, co zaumfCimarosovi (* 1755,\nf 1801) v hejsování veselé společnosti myšiénky\nk jeho opeře „Skrytýsňatek'4 přišly. Sacchini\n(* 1735, f 1786) dal se nadchnouti k svým\npracím společností, co zatím Traetta (* 1738,\n*j* 1786) se do sloupových síní hlavních chrámů\nvkradl, aby se tam svým myšlénkám oddal.\nPaerovi (* 1774, + 1819) plynul teprv pra-\nmen jeho nevyčerpatelných nápěvů, když svému\npříteli naproti seděl. Tatík J. Haydn (* 1732,\nf 1809) musel si svou paruku dobře uspořádati\na učesati a ku klavíru se posaditi, aby se do\nříše tónů ponořil. Zinga re 11 i,(* 1752, f 1837)\nčetl spisy církevních otců, aby myšlénky k své\nopeře „Romeo a Julie\" sehrál, co zatím Marcan-\ntouio Anfossi (* 1729, f 1795) tabuli si za-\nvánějícími pokrmy, kapouny a selaty obložiti\ndal, aby nadšení ku komponování dosáhl. Mo-\nzart (* 1756, f 1791) shromážděl v čarokrág-\nných hájích třpytící se kvítí svého umění, co\nzatím Rossini (* 1792) komponoval, jak, kdy\na eo mu napadlo. Paesiello (*1741, f 1816)\nlovil nejraději své myšlénky v posteli.\nMalibranka. Mezi četnými zbožuovateli\ntéto věhlasné zpěvačky, nacházel se též Lafay-\nette, tento liberální markýz, galantní republi-\nkán a měšťan dvou světů. Více než jednou pra-\nvil k roztomilé zpěvkyni této, přívětivě jí tváře\nhladě: „Zůstane to při tom, Marie! Vy jste moje\nprvní a poslední láska!* Tímto chtěl dvorný\nkmet naznačit mocnost zpěvu Malibrancina.\nPasta. Jak znamenitě tato proslavená zpě-\nvačka v operách hrála, dosvědčuje výrok vě-\nhlasného herce Talmy, jenž o ní pravil: »To je\npaní, u nížto se ještě něčemu naučiti mohu.\nTartini. Tartini platil svého času za nej-\nvětšího virtuosa na housle v Itálii a dával vždy\npřednost významnému přednosu, než umělůstkám\nna housle. Výteční italští virtuosové přicházeli\nčasto k němu, aby se před velkým mistrem\nslyšeti dali a jeho pochvaly si dobyli. Když byh\nna nejzvláštnější způsob smycec vedli a všechno\nsvé umění na odiv postavili, řikávával obyčejně\nzcela chladně: „To je brillantní a valné; avšak\nničehož jsem při tom necítil.\n\nListárna.\nSI. zpěv. spolku v B. Napravní-\nkovy sbory: „O radostné cestovaní/'\n„Vávra,\" — ,.Zrušení slibu\" vyšly nákla-\ndem p. Fleischra v Praze a stojí 1 zL\n20 kr. — SI. zpěv. spolku v P. Netiš.tě-\nnýcb sborů máme jmenovitě sbory\nod Vasáka st., Kalivody, Škroupa, Sokola,\nAI. Hniličky atd. Opisy obstará nase kan-\ncelář pro opisování. — Pánům\ndivadelním ochotníkům vT. Diva-\ndelní netistěné kusy, nacházejí-li se v ar-\nchivu Pražského divadla, bude možná Vám\nopaťriti, jmenovitě: Paní Marjánka, —Če-\nské Amazonky, — Řemeslnická merenda,\nLoupežníci atd. —— Panu kap. R. v Za .\nOuvertury od slovanských skladatelů\nobdržíte v nasí kanceláři v rozličném arran-\nžování. Ouverturu „Vlast u\" od N á p r av-\nníka můžete též v sextettu obdržeti. Tak-\ntéž ouvertury od Vojáčka, Moniuszki, Aberta\natd. — Slec. Marii L. v M. Duettň pro ženské\nhlasy není mnoho* máme toliko tři od\nViléma B1 o d k a."}]}