{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_sha256": "a4cf794b123a38ddebea901bf3da94180777b02e4bde732f0db6c6a8cd3811a6", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/09/01_01/bmtnabd_1862-09-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[193]", "page_fin": "194", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.1", "titre_corps": "Ludevít Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "titre_sommaire": "Ludevít Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[193]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3285, "texte": "Ludevít Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n\n(Pokračování.)\nPísně v rákosí.\nNení to věru ani snadnou, ba ani příjemnou prací pro\nkritika, skladbu hudební hudebními poklesky prokvětlou posu-\nzovati, aby ji konečně přece posoudil a jen tak šmahem ne-\nodsoudil.\nKritik, jenž by nejprve duši a ducha skladby ohledá-\nvati měl, jest nucen toliko tělo její anatomickým nožíkem\nrozebírati a s jeho neduhem se seznámiti. Že se co kri-\ntikové právě teď v takovémto kritickém stavu nalezáme, do-\nsvědčí nám nejlépe „píseň v rákosíu čís. I. dle Lenaua\nod Procházky.\nZde sobě udělej každý komentár sárn, my prozatím jen\npřihlížíme k oktávám, které se v druhém takte mezi soprá-\nnem a basem objevily, ges ges, f f, a připomínáme, že se\nprávě při těchto hlasech na zprávnost harmonickou co nej-\nvíce ohled bráti musí.\nV taktě 6. doprovází skladatel melodii dvěma sebe sle-\ndujícími sextovými akkordy v tercové poloze rovného pohybu,\nobdržel ale za trest dvě velké kvinty ges, des, f, c, a sna-\nžení, druhou kvintu kvartou zadržeti, přivedlo skladatele ne\nz bláta do louže, ale z louže do bláta, anto zadržená kvarta\nges s melodií f do harmonického rozporu přichází. Lépe by\nbylo bývalo, kdyby byl skladatel nechal jít tyto akkordy za\n6ebou v rovném pohybu se dvěma sextami a zřejmé kvinty\nudělal, protože tyto pohybujíce se v půltonech špatně ne-\nznějí, jen když zakryty jsou. Zpěv je zde ale nezakryje,\nanto se lidský hlas svou zvláštní barvitostí a karakterem od\nostatních nástrojův hudebních tak značně liší, že posluchač i\nproti své vůli zpěv zvlášf a piano také zvlášf sledovati musí.\nPíseň tato, jež se namnoze nemelodickou melodií,\nmonotonií, neharmonickou harmonií a zvlášť rovnoprávností\nobou zemských jazykův vyznamenává (anto hudba na slova\nčeská jako na německá stejně špatně zní), má do sebe ještě\ntu výhodu, že se nedá ani bez průvodu a ani s průvodem\npiana zpívati.\nŽe nežertujeme, hodláme hnedle vysvětliti.\nBez průvodu ji nelze pěti, proto že jest v ní někdy pro\nnezpěvnost intervallův, jako jest g ges od 17. k 18. taktu\nmodulatorických prostředkův zapotřebí, což p. skladateli ni-\nkoli na ujmu není, anto těchto prostředků použil, aby tak\nprůvod s písní v jediný zaokrouhlený celek sloučil.\nS průvodem to tak nejde, protože tento namnoze s ná-\npěvem v harmonickém rozporu stojí a tak přátelství mezi\noběma více ruší než udržuje. Aby se náš soud někomu ne-\nspravedlivým nezdál, počínáme úvodem k této písni.\nV laktě 12. jest melodie des c es des c c as\nnezpěvná a dala by se poněkud opraviti, kdyby se raději\ntonem f než as končila.\nHarmonie k této melodii jest chybná. První des v me-\nlodii požaduje harmonii malého septimového akkordu z f-\nmoll a skladatel ji basiruje jen na septimový akkord s oktá-\nvou, což jest tolik jako : pianista rozvedl malou nonu hned\nna první čtvrti do oktávy, a zpěvák ji teprv rozvádí až na\ntřetí, což tím více uráží pří volném tempu, jak je byl skla-\ndatel předepsal.\nZdaliž tomu pan skladatel nevěří, ať sobě tuto melodii\nsám zpívá a dá se místo piana varhanami aneb aspoň fis—\nharmonikou doprovázeti, a přesvědčí se hnedle, bude-li mu\nmožno se na této noně bez kyselého obličeje a velkého sebe-\nzapření udržeti.\nY taktě 14. jest v melodii jedno c půlnotou a vedlejší c\nosmerkonotou zastoupeno. Pan skladatel zakládá tuto melo-\n\nPianoforte"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1943, "texte": "dii zcela dobře na f-moll trojzvuk, ale druhé c již poděluje\nenharmonií f as h d, a moduluje melodicky do as-dur pátého\nstupně kvintextového akkordu, což se nemile ucha dotkne,\nprotože melodie s průvodem asi tak harmonuje jako h c d,\na zpěvák sobě gratulovat může, že tímto akkordem průvod\npausiruje.\nTakt 18. jest co do rozvádění nony u přirovnání ku\nprůvodu ouplně analogický s taktem 12. V průvodu se ale\nliší od tohoto, že v něm skladatel kvintsextový akkord\nz b-moll figuruje, ač trochu nevkusně. Kdyby byl skla-\ndatel při figurování tohoto kvintsextového akkordu ze sexto-\nlové figury v dolejším hlasu dal druhou notu za první a první\nza druhou, mohl tomu snadno odpomoci, neboť Dy se ve fi-\nguře terce a sexty jako c es a f, místo prázdných kvint a\nkvart, jako jsou a es, c f tvořily.\nTakt 21. nelze pro samé hudební hieroglify rozluštit.\nZavedlo pana skladatele bezpochyby imitování melodie do to-\nhoto harmonického bludiště.\nV taktu 26. jest nadmírný kvintsextový akkord ges,\ndes e hes špatně rozveden do trojtonu pátého stupně, pro-\ntože skladatel kvintu (bývalou septimu) nahoru na f, a nad-\nmírnou sextu místo na faž na a vedl. Kdyby byl vedl jes\nna f, des na c, e na f, a hes na a, bylby byl dostal mimo\njedné malé a druhé velké kvinty ovšem mezi tenorem a ba-\nsem dvě velké ale obzvláštně v této poloze dobře znějící,\nkterým se zajisté žádný harmonik vyhýbati nebude*\nZe všech skladeb Procházkových, které se nám do ru-\nkou dostaly, jest vidno, že sobě p. skladatel při svých schop-\nnostech málo záleželi dává a velmi spěšně kompromovati musí,\ncož se může jen u takového skladatele předpokládati, který\nvelikou technichou zběhlost a routinované péro má, což u\npana Procházky jest marně hledali. Skladbaj se musí se\nvšech stran dobře promysliti, každá nota dobře uvážiti, nebo\nv umění jest mezi krásným a špatným taková malinká meze-\nra, že se stane z toho nejkrásnějšího malou neopatrností\nhnedle to nejškaredější. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[193]", "page_fin": "[193]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.1.1", "titre_corps": "Pianoforte", "titre_sommaire": "Pianoforte", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[193]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.1", "debut_caractere": 3275, "fin_caractere_exclue": 3285, "texte": "Pianoforte"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "194", "page_fin": "195", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.2", "titre_corps": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "titre_sommaire": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.2", "debut_caractere": 1945, "fin_caractere_exclue": 5848, "texte": "Beethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokra čovám.)\nAs-dur (op. 26).\nDříve než se o této zmíníme, rozvrhneme si sonáty\nBeethovenovy na 5 skupenin.\nPrvní skupenina zaujímá sonáty, jež jsou jaksi před-\nstupek k Haydno-Mozartovskě periodě. Op. 6. 49. 79.\nDruhá skupenina Haydno-Mozartovská perioda. Op.\n2. 7. 10. 13. 14. 22. 26.\nTřetí skupenina. — Přechodní díla k druhé periodě.\nOp. 27. 28. 31. 54. 78.\nČtvrtá skupenina. — Druhá perioda, díla vyznačená\nzvláštnostmi Beethovena. Op. 53. 57. 81. 90.\nPata skupenina. — Třetí a poslední perioda. Jsou to\ndíla zcela do sebe uzavřené subjektiynosti Beethovenovy.\nSonata tato je poslední z první periody a nejprvnější\nze všech sonát Beethovenových, do nichžto umělecká forma\nvariací vzata jest. Dílo toto není vůbec v čisté formě sonát\npsána. Sestáváf z thémy s variacemi, ze scherza, ze smu-\ntečního pochodu a závěrečního ronda. Sonata tato nemá\nvnitřní organické jednoty, jak dalece smuteční pochod v ni\nvetkán jest. Pochod je sám v sobě mistrovské dílo, jež se\nvyrovná smutečnímu pochodu v heroické symfonii. Pochod\npovstal, jak známo tím, že Beethoven dokázati chtěl, že tehdáž\nvelmi oblíbený smuteční pochod z opery „Achilles\" od Paera\nsvým tvůrčím talentem přestihne. Že se mu to úplně poda-\nřilo, je jisté; neboť kdo zná ještě onen pochod a kdo nezná\nBeethovenův ? Avšak co má pochod v této sonátě a v tomto\nmístě dělati? V jakém spojení stojí s celkem a v jakém zvláště\nse závěreční větou? Poslední věta zdá se nám nejslabší částí\ncelku. Jakási zběžnost lpí na ní; jakési rozpoložení mysli\nje zde vyjádřeno, kteréž po onom, jež ze smutečního po-\nchodu tak vznešeně zavznívá, téměř uráží, tak že se zdá,\njako kdyby člověk s nebe na zem padl. Mnohem vynikající\nje však thema s variacemi.\nThema tato dýchá tichou, vroucí tužbu a vyšla, jak Marx\npraví, z hlubokého, touhou zvýšeného pocitu. Ve vděkuplně\nkrásných variacích jeví se, jak Marx dí, tento vnitřní smysly\njenž se tu tvoří. Tak jest hned první začáteční úvod es — as\nv tomto smyslu více oživený za motiv první variace vzat.\nPocit stává se mocnějším a rozmanitějším při každém\npostupu, a to vždy víc a více, když toužebný motiv vždy\nvýše vyniká hned až k čtvrté oktávě od začátku, hned ostý-\nchavě a uzavřeně do původní polohy klesá. V druhé va-\nriaci vše se hýbe, thema je v tenoru. Tentýž tah avšak ve\nzkormouceném rozpoložení mysli určuje následující variace a\nnásledek toho jest, že nejbližší variace jemněji a potěšně\nmezi výškou a hloubkou, mezi vzletem a klesáním kolísá.\nV poslední variaci leží thema střídavě mezi sopránem a\naltem, a celek končí blahodějným, sladkým ukonejšením. Marx\nnazývá ostatně celou tuto sonátu vzorem důmyslného, mnoho-\nstranného v skutku básnického zacházení s nástrojem. Co se\nformy variací týče, dlužno však také okolnost uvésti: Bee-\nthoven řídí se co do formy variaci podstatně jiným principem\nnež na př. Mozart. U Mozarta je variace více důmyslné opi-\nsování formy thémy. U Beethovena však je duševní stránka\nthémy převládající motiv pro jednotlivé variace. Konečně\nmusíme se zmíniti, že krasovědec V. R. GriepenkerJ sonátě\ntéto německý text pod názvem „Die Liebesahnung\" podložil\na že ji v Praze sleč. Fischerova z Tiefensee v jednom kon-\ncertě zpívala.\nSonate pastorále. (D-dur op. 28.)\nPoznamenání „pastorále\" naznačuje trefně rozpoložení\nmysli, jež se v tomto dílu jeví. Celá tato sonata je jakási\npředehra jeho pastorální symfonie. Tatáž základní myšlenka\nje vní živě stělesněna. V pastorální symfonii však je všecko\nplastičnější, individuálnější a výraz s větší určitostí udán\nrozpoloženími mysli, která se v této symfonii ozývají, jsou\nspojeny s jistými momenty přírodního života. Sonata tato\nmá více všeobecný karakter. Spolu je Beethoven zde ještě\nzaujat Haydnovým vplyvem. V první větě (D-dur, Allegro,\n3/4 takt) naznačeno jest základní rozpoložení mysli nejvše-\nobecnějšími tahy. Jemný, čerstvý jarní duch vše prochvívá,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1992, "texte": "jasná sluneční zář prohřívá celek, nejrozkošnější obrazy přírody\nvyobrazivše se v duši hudebního básníka, rozprostírají se\npřed námi v oživeném, v pestrobarevném střídání jsouce pů-\nvabně a něžně spojeny. Něžný dech vroucího citu všude se\nrozprostírá a cudnost veškerého cítění veskrz se zde jeví.\nv\nČasem zdá se, že se tento přívětivý a míruplný obraz trochu\nzatemňuje, avšak tím jasněji září hned na to opět slunce.\nTak klidně a tiše, jak věta tato počala, končí se nej-\nharmoničtějším rozpoložením. Tato věta je nejzvláštnější ze\nvšech; upomíná nás nejméně na Mozarta a Haydna. Y druhé\nvětě (Andante D-molI, s/4 takt) však více. Lehké obláčky\nzdají se slunce zatemňovati. Krajina je jaksi bledá, rozpolo-\nžení mysli co subjektivní odlesk trochu zachmúřeno; jen v ně-\nkterém okamžení oddělí se v přívětivém D-dur chmúry od\nsebe a slunce opět prozírá. Moll-karakter má podobnou bar-\nvitost jako v druhé větě symfonie A-dur. V třetí větě\n(Scherzo Allegro vivace, D-dur, 3/4 takt) rozvinuje se opět\nveselý a jasný obraz života. Kus tento je značně původní\nklokotného vynálezu, jako. na příklad začáteční karakteri-\nstickétakty; je to motiv, jenž v běhu jv harmonicky bohatěj-\nším přestrojování vždy vystupuje. Trio je však čistě Mo-\nzartovské. V poslední větě (Rondo, D-dur, % takt, Alle-\ngro ma non troppo) objevuje se hlavní ráz této sonáty v nej-\nživější barvitosti. Rozpoložení mysli stoupá k dovádivému,\nrozpustilému rozmaru; zdá se, jako kdyby výjev přírodní\nnajednou oživen byl davem veselých, rozbujnělých tvorů, které\nse nyní žertujíce kolem prohánějí, se hledají, pak opět utí-\nkají, se opět schovávají, na žmučku hrají, na to opět vyrazí,\nby tím divočeji se honily. Jakkoliv celek jest velmi živý,\njeví se zde přec Haydnův duch, Haydnův způsob pojímání\nvěcí. Jinak počínal si Beethoven ve své pastorální symfonii.\nDle všeho soudíce je sonata tato bohem Janusem s dvěma\nobličeji, s jedním napřed, s druhým do zad, je to pravý\nprotichůdce a tedy skutečné přechozí dílo.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "195", "page_fin": "196", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.3", "titre_corps": "A. N. Věrstovský. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "A. N. Věrstovský. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.3", "debut_caractere": 1994, "fin_caractere_exclue": 5960, "texte": "A. N. Věrstovský.\nŽivotopisný nástin.\nZ ruského. *)\nSkladatel „ACKOJAOBOH MOHLIM\" (Askoldovy mohyly),\nkterýž vším právem velmi čestné zaujímá místo mezi ruský-\nmi národními skladateli, zasluhuje zajisté, by vážené čtenář-\nstvo blíže s mužem tírn se seznámilo.\nRozumí se, se podrobný životopis člověka, dokud tento\nžije, napsati nelze, jelikož každý o něm pronesený nestranný\núsudek mohl by se zdáti buď nepravdivým neb chválou pře-\nmrštěným. Za tou příčinou tedy předsevzali jsme si obme-\nziti se toliko na jednoduchý nákres jeho života a zásluh, kte-\nrých si dobyl o umění, tak jako každá zpráva o podobném\numělci zvláštní má míti zajímavost.\nAléksej Nikolajevič Věrstovský narodil se v Tam-\nbovské gubernii 18. února 1799. Počátečního vzdělání do-\nstalo se mu doma, po čemž do ústavu zeměměřického vstou-\npil, připravuje se k službě vojenské. Již v mladším jeho\nvěku byla hudba panující u něho vášnivostí. Hudební talent\nrozvinul se v něm velmi brzy působením vlastní snahy a pod\nnavedením znamenitých učitelů toho času. Fortepianu učil\nse Aleksej Nikolajevič u Fielda a Steibelta, houslím u Mau-\nrena a Bóhma, zpěvu u slavného pěvce Tarquinia a generál-\nnímu basu u Brodta, Zeinera a Mlillera.\nPři skvělých vlohách, jimiž ho příroda obdařila, byl\nVěrstovský jeden z prvních žáků Fielda a stal se výtečným\npianistou. Nelze opominouti, že k všeobecné lítosti málo-\nkterým se přihodí, hru jeho slyšeti. On jest jeden z nej-\nzdatnějších ličitelů nastávající Fieldovské školy, plné citů ve\nhře, plné úchvatu a vzletu a cizí každého současného ruchu\na effektu. Jsa ještě desítiletým hochem, přednášel velmi do-\nbře ve veřejném koncertu ve prospěch chudých těžký kon-\ncert od J. L. Dusska (rodilého Čecha). V sedmnáctém roku\nsvého stáří začal již psáti pro divadlo. Nejprvší jeho výtvory\njsou hudba k vaudevillám: „EaóyiiiKHHM nonyra\" (Babičini\npapouškové), „KapaHTHHBa (Karanténa), „HoBan uiaiocTt\"\n(Nová svévolnost), „CTamic.iaBK\" (Stanislav) aj. Tyto slouží\ndosud co vzor žertovné vaudevillské hudby a vzbudily svého\nčasu velikou sensaci. Mnohá čísla z těchto vaudevillů staly\nse současně populárními, na př. mazurka z „Karantény,\"\nkterá po několik let ve všech jen možných plesích jak v Mo-\nskvě tak i v Petrohradě hrána bývala.\nMimo hudební skladby pro divadlo osvědčil se Věr-\nstovský též co spisovatel, přeloživ z francouzského žertovný\nkousek: „Le mariage extravagant,\" který nazval „AOME\ncyMacine4iHHx$w (Dům šílenců). Kousek ten udržel se po\ndlouhý čas na repertoiru a byl za posledního času s někte-\nrými změnami provozován s velkým úspěchem. Jeden kuplet\ntoho kusu : „OKOHUHBB Kyp CL Moeit HAYKH 3AB EZ& H cyMac-\nuieAuiuxB 40MBa (Ukončiv kurs mé vědy, dům šílenců jsem\nzavedl) zpíval se skoro od každého.\nSeznámení se Yěrstovského s výtečným spisovatelem\npředešlé doby A. J. Pisarevem mělo velmi dobré následky,\nneboť napsal Věrstovský rnnoho krásné hudby k slovům Pisa-\nreva. Nejprve složil hudbu k opernímu vaudevillu „npocirreďL\"\n(Žebrák), JÍTB BB napnut\" (Patnáct let v Pa-\nříži), „nacTyniKa\" (Pastýřka), (Stará\nčarodějka), yqme.ii> ii yqemiKB\" (Učitel a žák), „XnonoTyifc\"\n(Bázlivec), „Tpn (Tři desátky), HOCE\"\n(Čarodějný nos) a mnohé jiné.\nNapotom byli jeho spolupracovníky A. A. Aljaběv, ka-\npelník Šolc a hrabě M. J. Yělhorský*\nVěrstrovský byv u přátelském spojení s V. A. Žu-\nkovským složil k mnohým jeho baládám a písním hudbu,\nzejmena: „Tpn nbcHu\" (Tři písně), „CBkraiHa\" (Svítilna),\n„nycTi>iHHHK^u (Poustevník), „IFbBem BÍ> ciairfe pyccKHxs\nBOHHOBE\" fPěvec v stanu ruských vojínů), IRBBEIVB\"\n(Chudý básník) a j. Puškinovi napsal krásnou hudbu ke ku-\npletu z Poltavy a romanci „CauxaiH-BU?\" (Slyšeli jste?).\nBohužel není větší část těchto výtvorů tištěna, ostatní ale\nbyly od nejznamenitějších pěvců toho času, Lavrova a Bula-\nchová, s velkým úspěchem přednešeny. Některé z nich zpí-\nvala také slovútná paní Yiardotová a jiní znamenití umělci.\n*\n\n*) Článek tento vyšel v prvním čísle časopisu: „TeaTpaatHHH h\nMy3HKaa*HHH BacTHHK-B,\" ročník čtvrtý."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1181, "texte": "Mezi tím napsal Věrstovský větší hudební kus od zna-\nmenitého básníka Batjuškova H conepmiKH\"\n(Goziod a Omir soupeřové). Velkolepá tato skladba, jakož i\n„BHKyir& (Výkup barda), slova od M. Dimitrieva byly\nse znamenitým úspěchem na Moskevském divadle provozo-\nvány. Ze všech jeho kantát vydobyla sobě největší populár-\nnosti „HepHan (Černý šprým) od Puškina. Po dlouhý\nčas ostala tato kantáta okrasou repertoiru Moskevského di-\nvadla a posledně byla mnohokráte provozována od cizích vý-\ntečníků v překladu italském a německém. Sám skladatel za-\npěl ji jednou svým krásným hlasem v koncertě ochotníků,\nuspořádaném od zvěčnělého hraběte M. J. Vělhorského v Moskvě.\nVěrstovský pokusil se též v hudbě kostelní a složil\ntři mše s kostelními koncerty, z nichž jedna od umělců na\nslovo vzatých v Moskvě byla provedena v kostele na Nebe-\nvzetí, druhá v universitním. Svatý nábožný cit, jímž\nskladby tyto vynikají, naplnil duši všech přítomných a spů-\nsobil velký dojem.\nPři otevření Velkého Moskevského divadla v lednu r.\n1825 sepsal M. A. Dimitriev proslov: ,,TopjKecTBO Myafc\" (Ví-\ntězství Mus), k němuž Věrstovský hudbu složil, kteráž se\nsvou půvabností zvláště vyznamenává.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "196", "page_fin": "197", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.4", "titre_corps": "Jaké opery měly by se pro české prozatímní divadlo překládati?", "titre_sommaire": "Jaké opery měly by se pro české prozatímní divadlo překládati?", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.4", "debut_caractere": 1183, "fin_caractere_exclue": 4037, "texte": "Jaké opery měly by se pro české prozatímní\ndivadlo překládati?\nS novým prozatímním divadlem, které snad již v říjnu\ntoho roku otevřeno bude, nastane, jak se domníváme, zajisté\nčilý ruch v činnosti našeho herectva, režie a spisovatelstva.\nDle doslechu překládají se pilně nové kusy divadelní, jmeno-\nvitě veselohry od duchaplného Korzeniowského, dále pra-\ncují naši spisovatelé o nových dramatických dílech, aby se\nrepertoir českého divadla doplnil a obohatil; toliko opery\nnaší, jak se až posud zdá, nikdo se otcovsky neujímá.\nAž doposud neslyšeli jsme, vyjímaje „Dráteníka,\" leč\nněkolik každému již známých, též na německém jevišti zhusta\nprovozovaných oper, které více méně slušně provedeny byly\na následkem častého opakování přitažlivé síly pozbyly.\nCo se našich, u české opery az dosud engažova-\nných operních sil dotýče, nedostačí větší čásť jich k řád-\nnému provedení oper i při nejiepší vůli kapelníka; tím méně\nvšak mohou závodili s pěvci u německé opery, na jejížto\nvydržování se značné sumy vynakládají, kdežto pro českou\noperu téměř ničehož se nedělá. A přec dává režie jen\ntakové opery, které na německém jevišti a to v zdařilej-\nším provedení vidíváme.\nMá-li se tedy opera česká v prozatímním divadle pě-\nstovati, bude as nejvyšší čas, aby se dostatečný počet do-\nbrých operních sil engažovalo a aby se o získání původních\nčeských oper a o překlady zdařilých a uznaných starších\ni novějších oper pečovalo. Pokusme se naznačiti některé ze\nstarších oper francouzské, italské i německé školy, které by\nse zvláště pro české divadlo hodily. Dříve však, než k tomu\npřikročíme, upozorňujeme na opery slovanské, jmenovitě\nruské a polské, které by nižádným spůsobem v repertoíru\nnašem chyběti neměly. Jsou to as následující:\nZ ruských.\nGlinky: Život za cara (opera národní).\nRuslan a Ludmila.\nVěrstovského: Askoldova mohyla.\nMoskevský čarodějník.\nHromoboj.\nZ polských.\nKurpinský: Královna Hedvika (opera národní).\nŠarlatán (komická).\nZámek Czorstinský.\nMoniuszki: Halka (národní opera).\nHrabina.\nVerbum mobile.\nPo těchto a jiných nám ještě neznámých slovanských\noperách postarejme se o překlady pikantních oper fran-\ncouzskýchjmenovitě oper\nAd. Adama: Poštovák z Lonjumeau.\nVěrný pastýř.\nSládek Prestonský.\nKrálovna na jednu noc.\nRůže Péronská.\nKvětinářka.\nFr. Es. Aubera: Zedník a zámečník.\nNěmá z Portici.\nNevěsta.\nPřísaha.\nSníh atd.\nAd. T. Boildieu-a: Kalif Bagdadský. (V krátkém čase byl\nve Francii 700krát dáván.)\nAlina, královna Golgondská.\nObě noci.\nPřevržený vozka atd.\nA. E. Gretry: Modro vous.\nHerolda: Marie, neb skrytá láska.\nIsouarda: Popelka.\nJokonda.\nMehula: Josef a bratří jeho.\nPaera: Sargiao.\nKamilla; atd. atd.\nZ italských.\nCimarosa: Matrimonio segreto. (Tajný sňatek.)\nCherubíni: Vodař.\nFaniska.\nLodoiska.\nSalieri: Král Azur atd. atd.\nZ německých.\nDitterse z Dittersdorfu: Doktor a lékař.\nGlaesera: Orlí brloha.\nKreulzera: Libuša."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 793, "texte": "Kreulzera: Norec.\nNocleh v Granadě.\nFiichse: Guttenberg.\nDessauera: Lid vina.\nVolframa: Okouzlená růže.\nWurfla: Krákonoš.\nK. M. z Webrů: Sil vana atd. atd.\nPo těchto a nápodobných starších následujtež překlady\nnovějších a nejnovějsích oper francouzských, italských\na německých, které zde uváděti nemusíme, jelikož z větší\nčásti známy jsou.\nMámef sice některé překlady svrchu uvedených oper;\navšak překlady tyto nejsou vždy dobré a přesné a zasluho-\nvaly by obezřelou revisi.\nUvedením pěkných starších francouzských a italských\noper do českého repertoiru nestýkalo by se české operní jeviště\ns německým a mnohý navštěvovatel německého divadla rád\nby navštěvoval česká představení operní, anto by mu příle-\nžitosti poskytla, slyšeti opery, které se nyní na zdejším ně-\nmeckém jevišti nedávají. —"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197", "page_fin": "197", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.5", "titre_corps": "Paganini a Lipiński. Výjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.", "titre_sommaire": "Paganini a Lipiński. Výjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.5", "debut_caractere": 795, "fin_caractere_exclue": 3856, "texte": "Paganini a Lipiński.\nVýjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování.)\n„Že takové pověsti o Paganinim povstaly,\" pokračovala\nhraběnka dále, „nelze se diviti. Neobyčejná a nedostižná hra\njeho nedala se na obyčejné cestě vysvětliti a pročež bájilo\nse o démonech, s nimiž prý se spolčil, o vraždě manželky,\nkteréž nikdy ani neměl, o žaláři a mnohých jiných věcech,\nkteré mu k slávě dopomohly; avšak tomu není tak. Paganini\nprobděl celé dny a noci neustálým cvičením, on pátral po\nnových ještě netušených hmatech, an vyčerpal až do dna\nbohatou hřivnu genia svého a tak jen dostoupil až k závratné\nvýši, kdež najednou co meteor všeobecného podivení zbudil.\"\n„Budiž, avšak je také to smyšlénkou,\" tázala se s ou-\nsměškem kněžna Chwojczycka, „že Paganini sličnou dceru\nWatsona sebou do Francie odvedl ?\n„Nic jiného,a a na důkaz toho činím Vás pozorná na\nohražení Paganiniho ve francouzských novinách, v němž do-\nkázal, že pana Watsona 45 librami šterlingů z dlužního vě-\nzení vykoupil; načež vykoupenec ženu svou od sebe vyhnav\njinou sobě pojal a jedinou svou dceru nemilostně trýznil.\nPaganini maje s dcerou jeho, jež se zpěvem zanášela, útrp-\nnost, uspořádal k prospěchu jejímu koncert, jehož čistý vý-\nnos 120 lib. št. jí daroval, by se v umění zdokonalili mohla.\"\n„A za tím vším vězel bezpochyby někde v úkrytu mi-\nlostný svazek obou,\" prohodila kněžna.\n„Nikoliv, Paganini veřejně oznámil, že takového svazku\nmezi ním a dcerou Watsonovou nestávalo, že ho dívka do-\nbrovolně do Francie následovala a že by byl býval k pří-\nznivému obcování s ní v době, kdež její otec uvězněn byl\ndosti příležitosti nalézti mohl.\nTakto zastávala hraběnka s velkou výmluvností a hor-\nlivostí Paganiniho a obracela od času k času zrak ku vcho-\ndu, jako kdyby někoho s netrpělivostí čekala.\nTu však oznámil komorník příchod národního skladatele\npolského Karla Kurpiňského.\nHraběnkou to trhlo a celé shromáždění vítalo svého\noslaveného mistra, na jehož prsou skvěl se ruský řád sv.\nStanislava.\nKurpiňski přiblíživ se k hraběnce, která jaksi tázavě\nnaň pohlížela, hluboce se uklonil a ústa své k hebounké ruce\njejí přitiskl.\n„Rozumím Vašnostině pohledu, milostivá hraběnko a\nčtu v něm podivení, proč hosta od Vás tak dychtivě oče-\nkávaného s sebou nepřivádím; avšak zvláštní nehoda, kte-\nrouž Vašnostem později sdělím, tom překazila.\"\n„Smíme prosím zvěděti,\" tázal se mladý důstojník, „jméno\nvzácného hosta, jejž nám spanilá naše hostitelka předvésti\nchtěla ?\"\n„Je to někdo, kdo by Vám o Paganinim mnoho pově-\ndíti mohl,\" odvětila hraběnka jaksi trpce a obrátíc se keKur-\npinskému doložila: „Utište zvědavost, pane důstojníku, rcete,\no co se tu jedná; povězte tedy, proč jste nepřivedl s sebou\npána Karla Lipinskěho ?\"\n„Lipinského ?í4 zavznělo náhle z mnoha úst.\n„Ano, slavného našeho virtuosa, jenž se před nedávnem\nstal prvním houslistou cara ruského a nyní v našem městě\nprodlévá.\n„Aj, tu bude nám snad popřáno, Lipiúského a Pagani-\nniho v podvojném koncertu slyšeti,41 mínila kněžna Chwoczycká.\n„Na to se on as s tíží odváží,\" namítla jí hraběnka.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197", "page_fin": "200", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.5", "debut_caractere": 3858, "fin_caractere_exclue": 5016, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Hořeňoysi. (Slavnost Han-\nko v a.) Slavnost odhalení kovové podo-\nbizny a památní tabule na rodinném domu\nnašeho nesmrtelného Váceslava Hanky, ná-\nlezce rukopisu Kralodvorského, bude se\nkonati dne 7. září t. r. s povolením cis.\nkrál. okresního úřadu Jaroměřského. Po-\nřádek slavnostní: 1. Slavnost odbývati se\nbude v Hořiněvsi, kolébce proslaveného\nVácsl. Hanky, a započne záhy zjitra hud-\nbou a střelbou z moždířů. 2. Po službách\nbožích odebeře se průvod v udaném po-\nřádku z chrámu na místo slavnosti. 3.\nPěvecké jednoty zapějí chorál sv.-VácIav-\nský. 4. Řeč slavnostní při odhalení po-\ndobizny. 5. Zvláště složený sbor slavnostní\nod L. Zvonaře. 6. Hostina na vykázaných\nmístnostech. 7. Po hostině, na znamení\nvýstřelů z moždířů, shromáždí se pěvecké\njednoty před domem slavnostním, odkud pak\ncelý průvod po 3. hod. odpolední k ná-\nrodní besedě se odebeře, v níž spojené pě-\nvecké jednoty po proslovu od Jahna za-\npějí následující sbory t a) Píseň sv. Voj-\ntěcha. b) „Utonulá14 od Křížkovského. c)\n„Naše probuzení44 od L. Procházky, d)\n„Oslava rukopisu Kralodvorského44 od Krej-\nčího. II. e) „Na vlasť4 od Láblera. f)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8047, "texte": "„Rekův sen\" od Slavíka, g) Moravská\nkadrylla od Hellera. h) „Gdě je slavská\ndomovina ?\" od Wintera. Načež se ode-\nbere celé shromáždění k domu Hankovu,\nnynějších majitelů pana Jana Rolla a\nmanželky jeho Anny, kdež zpíváno bude\nna rozloučenou „Kde domov můj?\" a\nslavnost se ukončí.\nZ Jaroměřic ve Znojemsku. (Be-\nseda.) Dne 17. m. m. odbývala se v mě-\nstě našem opět národní beseda, jejíž\nčistý výnos věnován ve prospěch oltáře\n€y r ill o-M e t hod ějské ho. Sál „u čer-\nného orla\" byl vkusně ozdoben podobiz-\nnami výtečníků našich, a na vzdor nepří-\nznivému počasí i cizími hostmi hojně na-\nplněn. Především se zpívala jakožto v pod-\nvečer narozenin J. V. ode všech přítom-\nných „národní hymna,\" poníž hlučné\n„Sláva\" provoláno nejm. císaři a králi\nnašemu. První číslo programu byl nový\nsbor od H. Vojáčka „Na Moravě,\" kte-\nrážto vážná skladba k všeobecné spokoje-\nnosti provedena byla. Na to přednášela\nsl. Pavlína R. báseň od J. Soukupa „Sv.\nCyrill a Method před jubileum,\"\na dostála této zajisté těžké úloze velmi\ndobře, zač se jí takě hojného potlesku ce-\nlého obecenstva dostalo. Pánové C. a Z.\nzpívali dvojzpěv „Č e ch\" od L. Procházky\nvelmi zdařile. Pak proveden řízením p.\nR. SpJíchala „hudební zápas,4' jejž dle\nnárodních nápěvů jmenovaný pán pro smyč-\ncové nástroje uměle sestavil. Souhra byla\ntentokráte docela dobrá a došla zaslouže-\nného uznání. (Jen nám bylo divno, že dle\nprogramu i lesní rohy mezi smyčcové ná-\nstroje čítány byly). Slč. Růženka R. de-\nklamovala „Ženskou politiku\" od K.\nAdamce s dobrým rozmarem a povzbudila ob-\nzvláště vychvalováním samosprávy, federace\na ukončením „Nedejme se\" hojného potlesku.\nPo ní vystoupil výtečný zpěvák p. Ed. S.\na byl ode všech hlučně přivítán. Zapěl\nvýborně, jako vždy „n árod ní\" píseň s\nprůvodem piana od Griinbergra a mu-\nsel ji k všeobecné žádosti opakovati. Dále\njsme slyšeli opět nový sbor od H. Vojáčka\n„J ih o slo vanská\" (snad modlitba?),\nkterý jako první dobrého výsledku došel.\nJen bychom si přáli, by sl. výbor budoucně\nslova sborů hned k programu připojil *),\nnebof činí sbor, jehož text úplně známe,\nmnohem větší dojem. Po sboru tomto po-\ndala sl. Vilemína V. deklamaci „Mora-\nvanka\" dle R. a přidala, hlučným po-\ntleskem povzbuzena, jinou (nemýlíme-li se\n„Královnu plesu4') s tímtéž úspěchem. A\nopět nám zazpíval p. S. a sice „Husara,\"\npíseň s průvodem piana od Strniště, a\nspůsobil mistrným přednosem písně této\nkrátké sice, ale velmi zdařilé, významně\nbouřlivý potlesk, který dříve nepřestal, až\nji podruhé zanotil. (Hudební skladby pana\nStrniště Třebíčského docházejí všudy velké\nobliby, vane z nich duch ryze slovanský,\na jest toliko xádoucno, by p. St. od pří-\nlišné skromnosti své upustil a je dále roz-\nšiřovati dovolil.) K všeobecné žádosti při-\npojil p. S. ještě jednu píseň, veselou sice\na pro vtipný obsah dosti zajímavou, alcř\nbeze vší hudební ceny. Raději bychom\nbyli slyšeli některou národní, jichž zajisté\nhojnost zná. K závěrce hrály sl. Pavl. a\nRůž. R. Tittlovu „Ouverturu ze slov.\npísní\" pro 4 ruce na piano velmi zběžně\na dobře, a finále „Hej Slované\" zano-\ntovalo s nimi celé obecenstvo. Na přidá-\nv\nnou deklamovali pp. studující L. a V. ,,Z e-\nni chovy radosti\" a „Švingulace\"\nk všeobecnému obveselení. Pak následo-\nval, jako vždy, obligátní tanec !\nZ Litomyšle. (Koncert.) Zdá se,\njako by byla Litomyšle od hudebního\nsvěta odloučena, jako by docela žádný\nzpěvný ruch v našem starobylém městě\nnepanoval — a přece není tomu tak! Se-\nmotam naskytnou se příležitosti, semotam\nuspořádají se zábavy a koncerty, jež se\nmohou k velezdařilým v naší české vlasti\npočítati; taková deklamatorní, hudební a\nzpěvná zábava dávala se v neděli dne 10.\nsrpna, kdež náš mladý čacký zpěvácký\nspolek dokázal, že může výdatně účin-\nkovati, když stálá vytrvalost a neúnavná\npilnost nechybí. Řízením ředitele zpěvu p.\nTheodora Tomáška zapěl správně zpěv.\nspolek tyto skladby: „Slovana\" od Vášá-\nk a, „Večerní\" od Pecha a znárodnělou\n„Kde domov můj?\" od Fr. Skroupa ve\nsbor uvedl Heller. Co host vystoupil u\nnás již po druhé činný a horlivý bassista\np. Frant. Janda, učitel na realce v Par-\ndubicích. Již po prvé dostál své úloze,\na i tentokráte dobyl si hojného potlesku\nu zdejšího obecenstva; zpívalt „Pravý Čech\"\nod L. Procházky a „Oumysl české děvy\"\nod Pivo d y. Na housle jsme slyšeli kon-\ncert od Vieuxtemps-a a fantasii od Ernsta.\nJak p. Tomášek hraje, nebudu mnoho slov\nšířiti, protože on nejen v celé Litomyšli, ale\n1 ve vůkolí v městech co zdatný, ano ne-\nvšední virtuos na housle znám jest. Uspo-\nkojil i tento večer naše posluchačslvo, jež\nse četně z našeho města, z vůkolí i vzdá-\nlené Svitavy, Poličky, Vysokého Mýta a od\njinud sešlo. Koncert na housle doprová-\nzela sl. Faltys-ova na piano velmi ně-\nžnocitně. Při zprávě své uvádím ještě, že\n2 deklamace přednešeny byly. Celá hu-\ndební a zpěvná zábava vypadla skvěle a\nnašemu zpěv. spolku může tato pro-\ndukce novou pohnutkou býti, by dále po-\nkračoval, a jistě bude jednou vrchol toho\npřičinění k cti a radosti jednotlivým údům\nsloužiti. Po ukončené produkci počalo se\nťrepčit, a při hlaholu radostných polek,\nkvapíků, třasáků a strašáků strávila se pří-\njemně celá noc. Těšíme se na příští zá-\nbavu, k nížto žertovné sbory „Radostné\ncestování*4 — „Vávra\" od Ed. Náprav-\nník a určeny jsou, a voláme uspořadate-\nlům: „Na zdar!\"\nZ Poděbrad. Dne 10. září t. r. bude\nse zde odbývat slavnost na desítiletou pa-\nmátku úmrtí slavného básníka a rodáka\nFrantiška Turínského. Pořádek bude\nnásledující: A. V 10 hodin slavné rekviem\nv děkanském chrámu Páně, při kterémž\nzpěvácký spolek chorální rekviem od Lá-\nblera zpívati bude. R. V 7 hodin večer\npočne slavnostní beseda v místnostech o-\nchotnického divadla. I. Oddělení. 1.\nSměs z českých národních písní od Illnera.\n2. „Odvedeného prosba,\" sbor od Pavla\nKřížkovského. - 3. Deklamovánka „Nevěsta\"\nod Jana Nerudy. 4. 111. věta ze sonáty\ncis-moli od L. Beethovena, na piano. 5.\n„Slovlan,\" sbor od Vašáka. II. oddělení.\n6. Ouvertura k zpěvohře „Vilém Telí.\" 7.\n„Gdě je slavská domovina,\" sbor od Win-\ntra. 8. Vínek z národních písní od B. E.\npro housle. 9. Deklamovánka „Jedna to-\nliko vlast\" od Františka Turínského. 10.\n.,Teče voda, teče,\" národní píseň, koncertně\nvzdělaná od B. Šimáka. 11. „Kde domov\nmůj,\" pro sbor upravil Ferd. Heller.\n(T.) Z Radnic. (Beseda.) Dne 17.\nsrpna uspořádána byla zde beseda ve pro-\nspěch nově zřízeného zde divadla. Mimo\nproslov od J. Jahna, jejž pan Salát rázně\npřednesl, slyšeli jsme sbory: „Staročeská 6\nod J. N. Skroupa a „Utonulá\" od Kříž-\nkovského, které od zdejších zpěváků správně\na zdařile provedeny byly. Pan Herbin-\nger, sběhlý tenorista, zapěl Pivodovu píseň\n„Větry k vlasti mile spěchající\" se znač-\nným úspěchem. Dále přednášela sl. Anna\nAlizarova uhlazeně valčík pro piano od V.\nGrafa a sl. Thekla Alizarova koncertní fan-\nv\ntasii „České perle\" od Ed. Ná práv-\nníka, kterouž s velkou obratností a bra-\nvourou provedla. Nadějná tato pianistka\nzbudila výtečným přednosem této ducha-\nplné skladby, která by ve všech besedách\nzaznívati měla, velkého účinku a rozjařila\nobecenstvo k hlučnému potlesku. V příští\nbesedě potěší nás sl. Th. Alizarova před-\nnosem nové fantasie na české národní pí-\nsně „Loučení\" od Ed. Nápravník a. Mimo\nto deklamovala sl. Pavlína Alizarova „Slze\nvlastenek\" od J. K. Tyla, p. Majer vy-\nsloužilce\" a potkali se s velmi příznivým\núspěchem. O zábavu tuto získali si zvlá-\nště p. Fr. Kadner a p. Zafouk velké zá-\nsluhy. Jak doslýchám, bude zde co ne-\nvidět zařízen zpěv. spolek, jemuž již\nnapřed „Zdař Bůh\" voláme!\nZe Žebráka. Včera dne 31. srpna\nodbývala se slavnost odhalení pomníku Voj-\ntěcha Nejedlého v následujícím pořádku:\nSlavnost oznámila se střelbou na návrších\nokolo Žebráka. O osmé hodině ráno zkou-\nška zpěváckých spolků v sále „u českého\nlva.\" Po příchodu Sokolů o desáté hodině\npočala na znamení střelbou a zvoněním\nslavnost. V hlavním chrámu odbývaly se\nslužby boží, při nichž sbor zpěváků zapěl\nchorální mši od Jos. Leop. Zvonaře, osob-\nním vedením skladatelovým. Průvod k po-\nmníku na hřbitov v následujícím pořádku:\n\n*) To by měl též každý zpěv. spolek při své\nprodukci učiniti. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7636, "texte": "I. Školní mládež. II. Hudební sbor „Ko-\nmárovskýck havířů.\" III. Sokol. IV. Děv-\nčata nesoucí věnec na pomník. Y. Zpěvácké\nspolky, jenž zpívaly hymnu svatého Vojtě-\ncha. VI. Duchovenstvo. VII. Městský vý-\nbor a zástupcové přifařených obcí. VIII. Ře-\nmeslnické pořádky. IX. Ostatní obecenstvo.\nNa hřbitově: Sbor „Staročeská\" od Škroupa,\nodhalení pomníku, posvěcení, slavnostní řeč,\nk závěrku „Animas fidelium\" od Horáka.\nPrůvod ze hřbitova v prvotním pořádku na-\nzpět do hlavního chrámu, kde chvalozpě-\nvem sv. Ambrože kostelní slavnost se ukon-\nčila. Společenský oběd v místnostech pro\nhosty vykázaných. O druhé hodině společný\nvýlet na hrad Točník v následujícím po-\nřádku : I Zpěvácké spolky. II. Hudební\nsbor. III. Sokol. IV. Obecenstvo. U vchodu\ndo hradu se vybíralo 10 kr. vstupného ve\nprospěch „Svatoboru.\" Na hradě I. Pro-\nslov, přednesl p. Jos. Barák. II. „Pozdra-\nvení pěvcovo,\" sbor od Yeita. III. „Vhůru\nk zpěvu,\" dvojsbor od Nápravník a,\nIY. Pochod od Bendla. Návrat z hradu\nna louku pod Točnickým vrchem. Tělo-\ncvičné hry a prostocviky Sokolů. O sedmé\nhodině návrat do Žebráka v předešlém po-\nřádku. Po odchodu Sokolů beseda v ho-\nstinci u „českého lva'c, čím slavnost se\nskončila.\n\nKronika zpěv. spolků.\nV Plzni utvoří se konečně řádný zpěv.\nspolek, jelikož stanovy tohoto spolku po-\ntvrzeny jsou. — Zpěvácký spolek Že-\nleznobrodský uspořádal dne 26. srpna\nv hostinci „u koníčka\" první pěveckou a\ndeklamatorní besedu, s kterouž taneční\nzábava spojena byla. — Zpěv. spolek\nv Hořicích „Ratiboř\" slavil včera 31.\nsrpna odevzdání proporu, věnovaného inu\nod vlasteneckých dcer. Program byl ná-\nsledující: Společná zkouška od 1 hodiny\ns poledne. Začátek slavnosti o 3. hodině,\na) Sbor: „Zavzni plese\" od Jelena, b)\nStarosty řeč zahájecí, c) Sbor: Chorál\nsv.-Václavský. d) Řec paní kmotry, e)\nZatloukání hřebů, f) Reč děkovací prápo-\nrecníka. g) Sbor: „Já jsem Slovan\" od\nJelena, b) Řec slavnostní, i) Sbor: „Na\nPrahu\" od Veita. k) Návrat s praporem\nk starostovi. 1) Večer: Beseda. — Zpěv.\nspolek v Ledči „Buryan\" světil též\nvčera dne 31. srpna prapor. Slavnost svě-\ncení počala o 10. hod. na náměstí. Zapěl\nse „Staročeský chorál svatováclavský, sbor\n„Na Prahu\" a „Kde domov můj?\" — Po-\ncátecký zpěvácký spolek světil dne\n11. srpna velkolepě svůj prápor, od vla-\nsteuských dívek mu darovaný. Zavítali\ntam hosté z Polné, Jíhlavi a z Vlašimi, s\nnimiž přijel p. Heller, ředitel „Hlaholu\"\nPražského. Při průvodu zapěl zpěv. spo-\nlek „Hospodine pomiluj nyu a „Kde do-\nmov můj?\" Načež následoval jadrný pro-\nslov a sólové partie „I šepce kvítí\" zají-\nmavá a vzletuplná píseň od Ed. Ná práv-\nníka; solo pro baryton a solo na flétnu, slo-\nženo a přednešeno panem Vodrážkou z Ře-\ncice, a došly všeobecné pochvaly. Spolek\nPelhřimovský zpíval velmi precizně „Ci-\nkání\" a spolek Jindřicho-Hradecký přednesl\n„Moravskou kadryllu\" od Hellera, po kte-\nréž přítomnému p. skladateli hlučné „Slá-\nva\" provoláno. Konečně byly tri sbory\nod všech spolků společně zpívány, z nichž\nse „Utonulá\" a „Na Prahu\" velice líbily.\n— Lomnický zpěvácký spolek „Bo-\nřivoj\" účinkoval dne 17. t. rm při besedě\nv Železnici a přednášel „Cikání\" od F. A.\nVogla, „Na vlast\" od Láblera, „Český zpěv\"\nod Kalivody, „Utonulá\" od P. Křížkovského,\nkonečně dle přání obecenstva připojil „Na-\nprej\" od Janka a „Kde domov můj?\"\n— Lounský zpěv. spo 1 e k „Vratislav\"\nuspořádá velikou slavnost na Peruci teprv\ndne 21. září a nedála se dne 21. srpna,\njak mylně v předešlém čísle udáno bylo.\n— Zpév. spolek Nymburský odlo-\nžil slavnost svěcení práporu na den 21.\nzáří. Pořádek slavnosti: 1. 0 9té hodině\ndopolední odevzdání práporu v divadle a\nzatloukání hřebů, před tím sbor „Pozdra-\nvení pěvcovo,\" potom „Bratři, již svitá\"\nod Veita. 2. Slavný průvod všech spolků\ndo chrámu Pánc. 3. Svěcení práporu v\nkostele, při tom píseň sv. Vojtěcha. 4.\nVokální mše pro mužský sbor od Horáka.\n5. Společenská zkouška shromážděných\nspolků v divadle. 6. 0 3(| hod. po obědě\nprůvod spolků s prápory na „střelnici\" ku\nspolečné zábavě. 7. Průvod do divadla.\n8. Pěvecká produkce. Sbory : „Rekův sen\"\nod Slavíka, „Žárlivý basař\" od Zvonaře,\np,Utonulá\" od Křižkovského, „Cikání\" od\nVogla. Mezi produkcí budou hráti ochot-\nníci jednoaktovou veselohru, načež taneční\nzábava ,,u Černého Orla.\" — Zpěv. s p o-\nlek Hořovický přijal jméno „Slavík/'\n\nOchotnická divadla.\nVe Vysokém Mýtě dávali tamnější\nochotníci dne 18. srpna ku poctě sešlých\nse rolníků „Diblíka\" před velmi četným\nobecenstvem. Ku konci voláni jsou všickni\nspoluucinkující, z nichž většina toho v skutku\nzasluhovala. Ano i sem již dostal se zvyk\nházení květin a věnců. Nejvic pochvaly\ndošla herecká titulní díohy si. J. Příště\nprý se budou dávat dvě Nerudovy veselo-\nhry. — V Bystřici pernštýnské zřizuje se\nochotnické divadlo, — V ochotnickém di-\nvadle v Košířích provozovala se v ne-\nděli dílem ve prospěch tamnějsí školy, dí-\nlem národního divadla „Deborah,\" činohra\nve 4 jednáních. Dle J. H. Mosenthala pře-\nložil J. J. Kolár.\n— V Domažlicích tamnějsí ochotníci,\nkteří s nemalou péci dekorace a divadelní\npotřeby dříve si uspořádat a zastaralé oh-\nnout museli, provozovali dne 10. srpna\n„Rohovin ctverrohý\" od Klicpery a „Pro-\ndaná láska\" od Nerudy. Provedení vypa-\ndlo výborně, o čemž hojný potlesk a o-\nkolnost, že na konec všickni hlučně vo-\nláni byli, svědci. — Ve středu 13. m. m.\ndávali Pisečtí studující co ochotnici: ,,Vě-\nzení,\" veselohra ve 4 jednáních od R.\nBenedixe, překlad J. V, Lomnického. Vy-\nvedení bylo dobré, návštěva valná. — V\nLiptov. Sv. Mikuláši uspořádali tamnější o-\nchotníci divadelní představení, dávajíce\npřeloženou Kotzebuovou činohru „Odplata\npravdy hrálo se s dobrým prospěchem.\nV krátkém čase bude prý se provozovat!\nveselohra Ferencikova „Pravda přec zvítězí.\"\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. V Londýně hraje se nyní na\n18. diva d 1 e ch. Tato jsou: divadlo Co-\nvent-garden. — Kr. opera. — New-Roy-\nalty. — Anglická komická opera. — Hay-\nMarket-Princesz — Adolphi. — Saint Ja-\nmes. — Stranci. — Surreý. — Sadlers\nWelles. — Olympia. — Crecian. — New-\nBritania — Standart. — Marý-le-Bone. —\nYictoria. — Astley.\nHudba. Znamenitá opera od Pergolese\n„La serva pádrona\" (stoletá novinka) dá-\nvala se před nedávnem v komické opeře\nv Paříži s příznivým úspěchem. Místo chy-\nbící ouvertury instrumentovai skla-\ndatel Gavaert klavírní větu od D. Scarlati-\nho. — Berlínský kapelník Dora složil o-\nperu „Kníže z Hildburgshausenu,\" bude ve\nVratislavi provozována, — Zajímavý ruko-\npis objeven jest v knihovně medicínské fa-\nkulty v Montpeílierú. Jsou to francouzské\nzpěvy z 13. století, v níchžto se stopy po-\ndvojného kontrapunkt u, jehož vy-\nnález teprv 16. století se připisoval, nalé-\nzají. Rukopis obsahuje 350 kusů dvoj,- tří-\naž ctverohlasných. — Nová opera od Yer-\ndiho „Mocnost vůle\" bude se v Petro-\nhrade, Madridě a Římě současně provo-\nzovati.\n— Y listopadu bude se ve Yratislavi\nprovozovat nová romantická opera „Vine-\nta\" (dle noveliy od Gerstackra) od VYuer-\nsta. — Madarský skladatel Mossonyi kom-\nponuje novou národní operu „Olmos.\"\n— Berliozova nejnovější opera „Beatrice\na Benedikt\" (dle Shakespearova „Mnoho\nhluku pro nic za nic\") dávala se poprvé\ndne 23. lipna v Baden-Badenu s příznivým\nvýsledkem. Jednotlivé karaktery jsou s ne-\nobyčejnou ostrostí a jemností hudbou na-\nznačeny. Zvláštní zmínku zasluhují výborná\na vzletuplná. ouvertura, rozkošné nocturno\npro dva soprány na konci prvního aktu,\narie Hery (Je vais le voir), duett mezi Be-\nnediktem a Beatricí v 2 aktu, duett na\nkonci druhého aktu mezí témiž (I/amour\nest un flambeau), mužský terzett, jakož\ni některé karakteristické sbory. — Fran-\ntišku Schubertovi, věhlasnému skladateli\npísní, hodlá Yídeňský zpěv. spolek pomník\npostaviti.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197", "page_fin": "199", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.5", "debut_caractere": 3871, "fin_caractere_exclue": 5016, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Hořeňoysi. (Slavnost Han-\nko v a.) Slavnost odhalení kovové podo-\nbizny a památní tabule na rodinném domu\nnašeho nesmrtelného Váceslava Hanky, ná-\nlezce rukopisu Kralodvorského, bude se\nkonati dne 7. září t. r. s povolením cis.\nkrál. okresního úřadu Jaroměřského. Po-\nřádek slavnostní: 1. Slavnost odbývati se\nbude v Hořiněvsi, kolébce proslaveného\nVácsl. Hanky, a započne záhy zjitra hud-\nbou a střelbou z moždířů. 2. Po službách\nbožích odebeře se průvod v udaném po-\nřádku z chrámu na místo slavnosti. 3.\nPěvecké jednoty zapějí chorál sv.-VácIav-\nský. 4. Řeč slavnostní při odhalení po-\ndobizny. 5. Zvláště složený sbor slavnostní\nod L. Zvonaře. 6. Hostina na vykázaných\nmístnostech. 7. Po hostině, na znamení\nvýstřelů z moždířů, shromáždí se pěvecké\njednoty před domem slavnostním, odkud pak\ncelý průvod po 3. hod. odpolední k ná-\nrodní besedě se odebeře, v níž spojené pě-\nvecké jednoty po proslovu od Jahna za-\npějí následující sbory t a) Píseň sv. Voj-\ntěcha. b) „Utonulá14 od Křížkovského. c)\n„Naše probuzení44 od L. Procházky, d)\n„Oslava rukopisu Kralodvorského44 od Krej-\nčího. II. e) „Na vlasť4 od Láblera. f)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8047, "texte": "„Rekův sen\" od Slavíka, g) Moravská\nkadrylla od Hellera. h) „Gdě je slavská\ndomovina ?\" od Wintera. Načež se ode-\nbere celé shromáždění k domu Hankovu,\nnynějších majitelů pana Jana Rolla a\nmanželky jeho Anny, kdež zpíváno bude\nna rozloučenou „Kde domov můj?\" a\nslavnost se ukončí.\nZ Jaroměřic ve Znojemsku. (Be-\nseda.) Dne 17. m. m. odbývala se v mě-\nstě našem opět národní beseda, jejíž\nčistý výnos věnován ve prospěch oltáře\n€y r ill o-M e t hod ějské ho. Sál „u čer-\nného orla\" byl vkusně ozdoben podobiz-\nnami výtečníků našich, a na vzdor nepří-\nznivému počasí i cizími hostmi hojně na-\nplněn. Především se zpívala jakožto v pod-\nvečer narozenin J. V. ode všech přítom-\nných „národní hymna,\" poníž hlučné\n„Sláva\" provoláno nejm. císaři a králi\nnašemu. První číslo programu byl nový\nsbor od H. Vojáčka „Na Moravě,\" kte-\nrážto vážná skladba k všeobecné spokoje-\nnosti provedena byla. Na to přednášela\nsl. Pavlína R. báseň od J. Soukupa „Sv.\nCyrill a Method před jubileum,\"\na dostála této zajisté těžké úloze velmi\ndobře, zač se jí takě hojného potlesku ce-\nlého obecenstva dostalo. Pánové C. a Z.\nzpívali dvojzpěv „Č e ch\" od L. Procházky\nvelmi zdařile. Pak proveden řízením p.\nR. SpJíchala „hudební zápas,4' jejž dle\nnárodních nápěvů jmenovaný pán pro smyč-\ncové nástroje uměle sestavil. Souhra byla\ntentokráte docela dobrá a došla zaslouže-\nného uznání. (Jen nám bylo divno, že dle\nprogramu i lesní rohy mezi smyčcové ná-\nstroje čítány byly). Slč. Růženka R. de-\nklamovala „Ženskou politiku\" od K.\nAdamce s dobrým rozmarem a povzbudila ob-\nzvláště vychvalováním samosprávy, federace\na ukončením „Nedejme se\" hojného potlesku.\nPo ní vystoupil výtečný zpěvák p. Ed. S.\na byl ode všech hlučně přivítán. Zapěl\nvýborně, jako vždy „n árod ní\" píseň s\nprůvodem piana od Griinbergra a mu-\nsel ji k všeobecné žádosti opakovati. Dále\njsme slyšeli opět nový sbor od H. Vojáčka\n„J ih o slo vanská\" (snad modlitba?),\nkterý jako první dobrého výsledku došel.\nJen bychom si přáli, by sl. výbor budoucně\nslova sborů hned k programu připojil *),\nnebof činí sbor, jehož text úplně známe,\nmnohem větší dojem. Po sboru tomto po-\ndala sl. Vilemína V. deklamaci „Mora-\nvanka\" dle R. a přidala, hlučným po-\ntleskem povzbuzena, jinou (nemýlíme-li se\n„Královnu plesu4') s tímtéž úspěchem. A\nopět nám zazpíval p. S. a sice „Husara,\"\npíseň s průvodem piana od Strniště, a\nspůsobil mistrným přednosem písně této\nkrátké sice, ale velmi zdařilé, významně\nbouřlivý potlesk, který dříve nepřestal, až\nji podruhé zanotil. (Hudební skladby pana\nStrniště Třebíčského docházejí všudy velké\nobliby, vane z nich duch ryze slovanský,\na jest toliko xádoucno, by p. St. od pří-\nlišné skromnosti své upustil a je dále roz-\nšiřovati dovolil.) K všeobecné žádosti při-\npojil p. S. ještě jednu píseň, veselou sice\na pro vtipný obsah dosti zajímavou, alcř\nbeze vší hudební ceny. Raději bychom\nbyli slyšeli některou národní, jichž zajisté\nhojnost zná. K závěrce hrály sl. Pavl. a\nRůž. R. Tittlovu „Ouverturu ze slov.\npísní\" pro 4 ruce na piano velmi zběžně\na dobře, a finále „Hej Slované\" zano-\ntovalo s nimi celé obecenstvo. Na přidá-\nv\nnou deklamovali pp. studující L. a V. ,,Z e-\nni chovy radosti\" a „Švingulace\"\nk všeobecnému obveselení. Pak následo-\nval, jako vždy, obligátní tanec !\nZ Litomyšle. (Koncert.) Zdá se,\njako by byla Litomyšle od hudebního\nsvěta odloučena, jako by docela žádný\nzpěvný ruch v našem starobylém městě\nnepanoval — a přece není tomu tak! Se-\nmotam naskytnou se příležitosti, semotam\nuspořádají se zábavy a koncerty, jež se\nmohou k velezdařilým v naší české vlasti\npočítati; taková deklamatorní, hudební a\nzpěvná zábava dávala se v neděli dne 10.\nsrpna, kdež náš mladý čacký zpěvácký\nspolek dokázal, že může výdatně účin-\nkovati, když stálá vytrvalost a neúnavná\npilnost nechybí. Řízením ředitele zpěvu p.\nTheodora Tomáška zapěl správně zpěv.\nspolek tyto skladby: „Slovana\" od Vášá-\nk a, „Večerní\" od Pecha a znárodnělou\n„Kde domov můj?\" od Fr. Skroupa ve\nsbor uvedl Heller. Co host vystoupil u\nnás již po druhé činný a horlivý bassista\np. Frant. Janda, učitel na realce v Par-\ndubicích. Již po prvé dostál své úloze,\na i tentokráte dobyl si hojného potlesku\nu zdejšího obecenstva; zpívalt „Pravý Čech\"\nod L. Procházky a „Oumysl české děvy\"\nod Pivo d y. Na housle jsme slyšeli kon-\ncert od Vieuxtemps-a a fantasii od Ernsta.\nJak p. Tomášek hraje, nebudu mnoho slov\nšířiti, protože on nejen v celé Litomyšli, ale\n1 ve vůkolí v městech co zdatný, ano ne-\nvšední virtuos na housle znám jest. Uspo-\nkojil i tento večer naše posluchačslvo, jež\nse četně z našeho města, z vůkolí i vzdá-\nlené Svitavy, Poličky, Vysokého Mýta a od\njinud sešlo. Koncert na housle doprová-\nzela sl. Faltys-ova na piano velmi ně-\nžnocitně. Při zprávě své uvádím ještě, že\n2 deklamace přednešeny byly. Celá hu-\ndební a zpěvná zábava vypadla skvěle a\nnašemu zpěv. spolku může tato pro-\ndukce novou pohnutkou býti, by dále po-\nkračoval, a jistě bude jednou vrchol toho\npřičinění k cti a radosti jednotlivým údům\nsloužiti. Po ukončené produkci počalo se\nťrepčit, a při hlaholu radostných polek,\nkvapíků, třasáků a strašáků strávila se pří-\njemně celá noc. Těšíme se na příští zá-\nbavu, k nížto žertovné sbory „Radostné\ncestování*4 — „Vávra\" od Ed. Náprav-\nník a určeny jsou, a voláme uspořadate-\nlům: „Na zdar!\"\nZ Poděbrad. Dne 10. září t. r. bude\nse zde odbývat slavnost na desítiletou pa-\nmátku úmrtí slavného básníka a rodáka\nFrantiška Turínského. Pořádek bude\nnásledující: A. V 10 hodin slavné rekviem\nv děkanském chrámu Páně, při kterémž\nzpěvácký spolek chorální rekviem od Lá-\nblera zpívati bude. R. V 7 hodin večer\npočne slavnostní beseda v místnostech o-\nchotnického divadla. I. Oddělení. 1.\nSměs z českých národních písní od Illnera.\n2. „Odvedeného prosba,\" sbor od Pavla\nKřížkovského. - 3. Deklamovánka „Nevěsta\"\nod Jana Nerudy. 4. 111. věta ze sonáty\ncis-moli od L. Beethovena, na piano. 5.\n„Slovlan,\" sbor od Vašáka. II. oddělení.\n6. Ouvertura k zpěvohře „Vilém Telí.\" 7.\n„Gdě je slavská domovina,\" sbor od Win-\ntra. 8. Vínek z národních písní od B. E.\npro housle. 9. Deklamovánka „Jedna to-\nliko vlast\" od Františka Turínského. 10.\n.,Teče voda, teče,\" národní píseň, koncertně\nvzdělaná od B. Šimáka. 11. „Kde domov\nmůj,\" pro sbor upravil Ferd. Heller.\n(T.) Z Radnic. (Beseda.) Dne 17.\nsrpna uspořádána byla zde beseda ve pro-\nspěch nově zřízeného zde divadla. Mimo\nproslov od J. Jahna, jejž pan Salát rázně\npřednesl, slyšeli jsme sbory: „Staročeská 6\nod J. N. Skroupa a „Utonulá\" od Kříž-\nkovského, které od zdejších zpěváků správně\na zdařile provedeny byly. Pan Herbin-\nger, sběhlý tenorista, zapěl Pivodovu píseň\n„Větry k vlasti mile spěchající\" se znač-\nným úspěchem. Dále přednášela sl. Anna\nAlizarova uhlazeně valčík pro piano od V.\nGrafa a sl. Thekla Alizarova koncertní fan-\nv\ntasii „České perle\" od Ed. Ná práv-\nníka, kterouž s velkou obratností a bra-\nvourou provedla. Nadějná tato pianistka\nzbudila výtečným přednosem této ducha-\nplné skladby, která by ve všech besedách\nzaznívati měla, velkého účinku a rozjařila\nobecenstvo k hlučnému potlesku. V příští\nbesedě potěší nás sl. Th. Alizarova před-\nnosem nové fantasie na české národní pí-\nsně „Loučení\" od Ed. Nápravník a. Mimo\nto deklamovala sl. Pavlína Alizarova „Slze\nvlastenek\" od J. K. Tyla, p. Majer vy-\nsloužilce\" a potkali se s velmi příznivým\núspěchem. O zábavu tuto získali si zvlá-\nště p. Fr. Kadner a p. Zafouk velké zá-\nsluhy. Jak doslýchám, bude zde co ne-\nvidět zařízen zpěv. spolek, jemuž již\nnapřed „Zdař Bůh\" voláme!\nZe Žebráka. Včera dne 31. srpna\nodbývala se slavnost odhalení pomníku Voj-\ntěcha Nejedlého v následujícím pořádku:\nSlavnost oznámila se střelbou na návrších\nokolo Žebráka. O osmé hodině ráno zkou-\nška zpěváckých spolků v sále „u českého\nlva.\" Po příchodu Sokolů o desáté hodině\npočala na znamení střelbou a zvoněním\nslavnost. V hlavním chrámu odbývaly se\nslužby boží, při nichž sbor zpěváků zapěl\nchorální mši od Jos. Leop. Zvonaře, osob-\nním vedením skladatelovým. Průvod k po-\nmníku na hřbitov v následujícím pořádku:\n\n*) To by měl též každý zpěv. spolek při své\nprodukci učiniti. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1194, "texte": "I. Školní mládež. II. Hudební sbor „Ko-\nmárovskýck havířů.\" III. Sokol. IV. Děv-\nčata nesoucí věnec na pomník. Y. Zpěvácké\nspolky, jenž zpívaly hymnu svatého Vojtě-\ncha. VI. Duchovenstvo. VII. Městský vý-\nbor a zástupcové přifařených obcí. VIII. Ře-\nmeslnické pořádky. IX. Ostatní obecenstvo.\nNa hřbitově: Sbor „Staročeská\" od Škroupa,\nodhalení pomníku, posvěcení, slavnostní řeč,\nk závěrku „Animas fidelium\" od Horáka.\nPrůvod ze hřbitova v prvotním pořádku na-\nzpět do hlavního chrámu, kde chvalozpě-\nvem sv. Ambrože kostelní slavnost se ukon-\nčila. Společenský oběd v místnostech pro\nhosty vykázaných. O druhé hodině společný\nvýlet na hrad Točník v následujícím po-\nřádku : I Zpěvácké spolky. II. Hudební\nsbor. III. Sokol. IV. Obecenstvo. U vchodu\ndo hradu se vybíralo 10 kr. vstupného ve\nprospěch „Svatoboru.\" Na hradě I. Pro-\nslov, přednesl p. Jos. Barák. II. „Pozdra-\nvení pěvcovo,\" sbor od Yeita. III. „Vhůru\nk zpěvu,\" dvojsbor od Nápravník a,\nIY. Pochod od Bendla. Návrat z hradu\nna louku pod Točnickým vrchem. Tělo-\ncvičné hry a prostocviky Sokolů. O sedmé\nhodině návrat do Žebráka v předešlém po-\nřádku. Po odchodu Sokolů beseda v ho-\nstinci u „českého lva'c, čím slavnost se\nskončila."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199", "page_fin": "199", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.6.2", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.7", "debut_caractere": 1196, "fin_caractere_exclue": 4275, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nV Plzni utvoří se konečně řádný zpěv.\nspolek, jelikož stanovy tohoto spolku po-\ntvrzeny jsou. — Zpěvácký spolek Že-\nleznobrodský uspořádal dne 26. srpna\nv hostinci „u koníčka\" první pěveckou a\ndeklamatorní besedu, s kterouž taneční\nzábava spojena byla. — Zpěv. spolek\nv Hořicích „Ratiboř\" slavil včera 31.\nsrpna odevzdání proporu, věnovaného inu\nod vlasteneckých dcer. Program byl ná-\nsledující: Společná zkouška od 1 hodiny\ns poledne. Začátek slavnosti o 3. hodině,\na) Sbor: „Zavzni plese\" od Jelena, b)\nStarosty řeč zahájecí, c) Sbor: Chorál\nsv.-Václavský. d) Řec paní kmotry, e)\nZatloukání hřebů, f) Reč děkovací prápo-\nrecníka. g) Sbor: „Já jsem Slovan\" od\nJelena, b) Řec slavnostní, i) Sbor: „Na\nPrahu\" od Veita. k) Návrat s praporem\nk starostovi. 1) Večer: Beseda. — Zpěv.\nspolek v Ledči „Buryan\" světil též\nvčera dne 31. srpna prapor. Slavnost svě-\ncení počala o 10. hod. na náměstí. Zapěl\nse „Staročeský chorál svatováclavský, sbor\n„Na Prahu\" a „Kde domov můj?\" — Po-\ncátecký zpěvácký spolek světil dne\n11. srpna velkolepě svůj prápor, od vla-\nsteuských dívek mu darovaný. Zavítali\ntam hosté z Polné, Jíhlavi a z Vlašimi, s\nnimiž přijel p. Heller, ředitel „Hlaholu\"\nPražského. Při průvodu zapěl zpěv. spo-\nlek „Hospodine pomiluj nyu a „Kde do-\nmov můj?\" Načež následoval jadrný pro-\nslov a sólové partie „I šepce kvítí\" zají-\nmavá a vzletuplná píseň od Ed. Ná práv-\nníka; solo pro baryton a solo na flétnu, slo-\nženo a přednešeno panem Vodrážkou z Ře-\ncice, a došly všeobecné pochvaly. Spolek\nPelhřimovský zpíval velmi precizně „Ci-\nkání\" a spolek Jindřicho-Hradecký přednesl\n„Moravskou kadryllu\" od Hellera, po kte-\nréž přítomnému p. skladateli hlučné „Slá-\nva\" provoláno. Konečně byly tri sbory\nod všech spolků společně zpívány, z nichž\nse „Utonulá\" a „Na Prahu\" velice líbily.\n— Lomnický zpěvácký spolek „Bo-\nřivoj\" účinkoval dne 17. t. rm při besedě\nv Železnici a přednášel „Cikání\" od F. A.\nVogla, „Na vlast\" od Láblera, „Český zpěv\"\nod Kalivody, „Utonulá\" od P. Křížkovského,\nkonečně dle přání obecenstva připojil „Na-\nprej\" od Janka a „Kde domov můj?\"\n— Lounský zpěv. spo 1 e k „Vratislav\"\nuspořádá velikou slavnost na Peruci teprv\ndne 21. září a nedála se dne 21. srpna,\njak mylně v předešlém čísle udáno bylo.\n— Zpév. spolek Nymburský odlo-\nžil slavnost svěcení práporu na den 21.\nzáří. Pořádek slavnosti: 1. 0 9té hodině\ndopolední odevzdání práporu v divadle a\nzatloukání hřebů, před tím sbor „Pozdra-\nvení pěvcovo,\" potom „Bratři, již svitá\"\nod Veita. 2. Slavný průvod všech spolků\ndo chrámu Pánc. 3. Svěcení práporu v\nkostele, při tom píseň sv. Vojtěcha. 4.\nVokální mše pro mužský sbor od Horáka.\n5. Společenská zkouška shromážděných\nspolků v divadle. 6. 0 3(| hod. po obědě\nprůvod spolků s prápory na „střelnici\" ku\nspolečné zábavě. 7. Průvod do divadla.\n8. Pěvecká produkce. Sbory : „Rekův sen\"\nod Slavíka, „Žárlivý basař\" od Zvonaře,\np,Utonulá\" od Křižkovského, „Cikání\" od\nVogla. Mezi produkcí budou hráti ochot-\nníci jednoaktovou veselohru, načež taneční\nzábava ,,u Černého Orla.\" — Zpěv. s p o-\nlek Hořovický přijal jméno „Slavík/'"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199", "page_fin": "199", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.6.3", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.7", "debut_caractere": 4277, "fin_caractere_exclue": 5691, "texte": "Ochotnická divadla.\nVe Vysokém Mýtě dávali tamnější\nochotníci dne 18. srpna ku poctě sešlých\nse rolníků „Diblíka\" před velmi četným\nobecenstvem. Ku konci voláni jsou všickni\nspoluucinkující, z nichž většina toho v skutku\nzasluhovala. Ano i sem již dostal se zvyk\nházení květin a věnců. Nejvic pochvaly\ndošla herecká titulní díohy si. J. Příště\nprý se budou dávat dvě Nerudovy veselo-\nhry. — V Bystřici pernštýnské zřizuje se\nochotnické divadlo, — V ochotnickém di-\nvadle v Košířích provozovala se v ne-\nděli dílem ve prospěch tamnějsí školy, dí-\nlem národního divadla „Deborah,\" činohra\nve 4 jednáních. Dle J. H. Mosenthala pře-\nložil J. J. Kolár.\n— V Domažlicích tamnějsí ochotníci,\nkteří s nemalou péci dekorace a divadelní\npotřeby dříve si uspořádat a zastaralé oh-\nnout museli, provozovali dne 10. srpna\n„Rohovin ctverrohý\" od Klicpery a „Pro-\ndaná láska\" od Nerudy. Provedení vypa-\ndlo výborně, o čemž hojný potlesk a o-\nkolnost, že na konec všickni hlučně vo-\nláni byli, svědci. — Ve středu 13. m. m.\ndávali Pisečtí studující co ochotnici: ,,Vě-\nzení,\" veselohra ve 4 jednáních od R.\nBenedixe, překlad J. V, Lomnického. Vy-\nvedení bylo dobré, návštěva valná. — V\nLiptov. Sv. Mikuláši uspořádali tamnější o-\nchotníci divadelní představení, dávajíce\npřeloženou Kotzebuovou činohru „Odplata\npravdy hrálo se s dobrým prospěchem.\nV krátkém čase bude prý se provozovat!\nveselohra Ferencikova „Pravda přec zvítězí.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199", "page_fin": "199", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.6.4", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.7", "debut_caractere": 5693, "fin_caractere_exclue": 7626, "texte": "Obzor umělecký.\nDivadlo. V Londýně hraje se nyní na\n18. diva d 1 e ch. Tato jsou: divadlo Co-\nvent-garden. — Kr. opera. — New-Roy-\nalty. — Anglická komická opera. — Hay-\nMarket-Princesz — Adolphi. — Saint Ja-\nmes. — Stranci. — Surreý. — Sadlers\nWelles. — Olympia. — Crecian. — New-\nBritania — Standart. — Marý-le-Bone. —\nYictoria. — Astley.\nHudba. Znamenitá opera od Pergolese\n„La serva pádrona\" (stoletá novinka) dá-\nvala se před nedávnem v komické opeře\nv Paříži s příznivým úspěchem. Místo chy-\nbící ouvertury instrumentovai skla-\ndatel Gavaert klavírní větu od D. Scarlati-\nho. — Berlínský kapelník Dora složil o-\nperu „Kníže z Hildburgshausenu,\" bude ve\nVratislavi provozována, — Zajímavý ruko-\npis objeven jest v knihovně medicínské fa-\nkulty v Montpeílierú. Jsou to francouzské\nzpěvy z 13. století, v níchžto se stopy po-\ndvojného kontrapunkt u, jehož vy-\nnález teprv 16. století se připisoval, nalé-\nzají. Rukopis obsahuje 350 kusů dvoj,- tří-\naž ctverohlasných. — Nová opera od Yer-\ndiho „Mocnost vůle\" bude se v Petro-\nhrade, Madridě a Římě současně provo-\nzovati.\n— Y listopadu bude se ve Yratislavi\nprovozovat nová romantická opera „Vine-\nta\" (dle noveliy od Gerstackra) od VYuer-\nsta. — Madarský skladatel Mossonyi kom-\nponuje novou národní operu „Olmos.\"\n— Berliozova nejnovější opera „Beatrice\na Benedikt\" (dle Shakespearova „Mnoho\nhluku pro nic za nic\") dávala se poprvé\ndne 23. lipna v Baden-Badenu s příznivým\nvýsledkem. Jednotlivé karaktery jsou s ne-\nobyčejnou ostrostí a jemností hudbou na-\nznačeny. Zvláštní zmínku zasluhují výborná\na vzletuplná. ouvertura, rozkošné nocturno\npro dva soprány na konci prvního aktu,\narie Hery (Je vais le voir), duett mezi Be-\nnediktem a Beatricí v 2 aktu, duett na\nkonci druhého aktu mezí témiž (I/amour\nest un flambeau), mužský terzett, jakož\ni některé karakteristické sbory. — Fran-\ntišku Schubertovi, věhlasnému skladateli\npísní, hodlá Yídeňský zpěv. spolek pomník\npostaviti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199", "page_fin": "200", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.6.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.7", "debut_caractere": 7628, "fin_caractere_exclue": 7636, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199", "page_fin": "200", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.6.5.1", "titre_corps": "České divadlo. 21. srpna. Tenkráte", "titre_sommaire": "České divadlo. 21. srpna. Tenkráte", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.7", "debut_caractere": 7638, "fin_caractere_exclue": 7715, "texte": "České divadlo. 21. srpna. Tenkráte\nhrály se: „Malíř v nes n á z í ch,\" fraška"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6920, "texte": "v 1 jedn. od Ř. z C. (novinka); pak „Klo-\nbouk,\" veselohra v 1 jedn. dle Em. Gi-\nra rdi nové od V. V. Již dávno jsme\nnebyli nápisem novinky na divadelní\nceduli tak zklamáni, jako tentokráte; ne-\njenom že dotčená fraška co do myšlenky\nnic původního do sebe nemá, jest ona v\npravém smyslu slova sprosté vylíčení\nsprostých situací, nemajících té nejmenší\ndůslednosti v sobě. — Škoda slov; vo-\nláme pouze k panu spisovateli se svatým\nŠtěpánem: Pane, odpusť mu, neb nevěděl,\nco činí! — Zdařilá veselohra Girardinové\njest zvláště německému obecenstvu z dob\nFeistmantlovýeh dobře známa; naše obecen-\nstvo ji přijalo s patrnou zálibou, rovněž\njako „Malíře v nesnázích\" s význam-\nným mlčením. Škoda že hlavní role sluhy\nVáclava měla tak slabého v zastupitele v p.\nSvobodovi; za to byl p. Šimanovský v ú-\nloze Uherského výtečný. Ostatní hra ne-\nstojí za zmínku. — Na konec se dával ba-\nlet: „Po s k akuj icí že ni ch v nesná-\nzi,\" v němž zvláště p. Reisinger vynikl.\n— 24. srpna. rodu Přemy-\nslovského,\" dráma ve 4 jedn. od Ferd.\nB. Mik ovce. Cena drámy je již vše-\nobecně uznána, a protivníci její mohou říd-\nkých a nikoliv tak značných vad v dra-\nmatickém ústrojí jejím vytýkat; pročež i\nzde nebudeme opakovat, co kde pochvalně\nneb hanlivě pověděno. Jedině to se nám\nbýt zdá záhodno, abychom poukázali k\njedné věci, jsoucí celku na ujmu — jestit\nto řeč, které by v celém kuse neškodilo\nvětšího vypilování; na mnohých místech\nuráží až ucho. V usrozumění se spisova-\ntelem by mohl p. dramaturg svého pera\nleckde přiložit! Co do souhry a pilnosti\nherců nepamatujeme již dávno tak zdaři-\nlého představení, jakéhose dostalo tenkráte\ndramě Mikovcově; snad se v svědomí tak\nmnohého herce ozval hlas káravý, snad\npřičinila se též i pieta k spisovateli, bohu-\nžel těžce nemocnému — budiž to neb ono,\ntenkráte jsme spokojeni až na malé vý-\nmínky. Z herců vynikali pp. Šimanovský\n(Václav III.), Kolár st. (Přech z Koldic), j\npak sl. Libická (Jarmila). 1 zastupitelé\nmenších úloh dostáli tenkráte požadavkům\nmírné kritiky, až na p. Boschettiho (Kun-\nrad), který, lámaje nemilosrdně ubohou če-\nštinu, div že sebe sama, místo obecenstva,\nnerozplakal. Návštěva byla za dlouhý čas\nopět jednou valnější — ač na vzdor tomu,\nže se v neděli dával zdařilý kus a\nnikoliv křiklavá jakás fraška. Toto ad\nnotám slavné režii! —26. srpna. „Dříve\nmatinka,\" veselohra v 1 jedn. dle Ko-\nřeůovskéhoodE. Z.; „Svéhlavos t,\"\nveselohra v 1 jedn. od Benedixa; „Po-\nzvu si majora,\" veselohra v 1 jedn.\nod Mosra. První z těchto veseloher vy-\nznačuje se jako vůbec všecky dramatické\npráce Kořeůovského elegancí svou; ač by-\nchom ji pravou veselohrou nazvati neměli,\nmilerádi ji vidíme i pod jmenem veselohry\nna repertoiru našem. Jest to více poda-\nřený dramatický žert, zosnovaný na poně-\nkud frapantní půdě: dcera hledí dostat\nmatku pod čepec, při tom však nezapomí-\nná na sebe. Dcera tu hlavní osobou, o-\nstatní vše podřízeno 5 zdá se, že veselohra\nta psána pro jistou herečku, a psána jest\ntak, že možná jen dceři vyniknout. Matka\na oba ženichové činí pouhou stafáži. Že\npaní Pešková v takové úloze vynikla, ne-\ntřeba dotvrzovat, divno ale nám, že se 0-\nbecenstvo příliš chladně k té novince mělo.\nPoslední dvě veselohry, dostatečně již zná-\nmé, bavily jako vždycky. Souhře se nedá\ntenkráte nic vystavit. O čest dne se dě-\nlily dámy p. Pešková a sl. Libická (Eliška\nv „Pozvu si majora\")* pak pánové Šam-\nberg a Kolár ml., z nichž zvláště první\nsi velmi statečně počínal. Návštěva ne-\nbyla valná. — 28. srpna. „Nevolníci,\"\naneb „Isidor a Olga,\" tragédie v 5 jedn.\nod Raupacha, zčeštěná S. K. Macháčkem.\nRaupach psal pro svůj čas a zašel se svým\nčasem; nadání dramatického mu neschá-\nzelo, ale proud času je neuprositelný, a\nduch Raupachův na nás hledí jako sta-\nrec, jenž mladému pokolení nerozumí víc.\nŽe poměrům Ruska nerozuměl lépe než\nkterýkoliv německo-filosofický vrstevník jeho,\nkdož mu to bude vykládat za zlé ? I za\nnašich dob — však, sunt exempla odiosa !\nDivíme se tenkráte hercům, že nám nahra-\ndili nedostatky dobrou souhrou; zvláště p.\nKolár st. (Osip šašek (!) vynikal důmyslným\na svědomitým provedením úlohy. P. Ši-\nmanovský musil bouřit — jak stojí psá-\nno ; že umírnil, kde mohl, to jeho zásluha.\nČestné zmínky zasluhuje ještě sl. Libická.\nNávštěva byla skrovná.\n— Repertoir českého divadla.\n2. září: Břetislav a Jitka. 4. září: Pravzor\nTartuffa. 7. září: Žižkův meč. — Rekru-\ntýrka v Kocourkově. 9. září: Kouzelná\nflétna. 11. září: Katinka Heilbronská.\n— Malíř p. Koutský dohotovil už\nněkteré dekorace pro nové české divadlo,\nkteréž u přítomnosti intendanta českého\ndivadla, pana dra. Riegra v zemském di-\nvadle se zkoušely, zdali budou činit pa-\ntřičný dojem.\n— Slovútný pianista a skladatel\npan Bedřich Smetana koncertoval dne\n24. t. m. v Nymburce ve prospěch ná-\nrodního divadla při velkém účasten-\nství a s úspěchem neobyčejným. Tamnější\nzpěv. spolek a nadaná zpěvačka sl. Dla-\nbačova z ochoty pana koncertistu podporo-\nvali. Každá z jeho přednášek byla s nej-\nskvělejším potleskem přijata a chválu vzbu-\ndila nová jeho fantasie na národní písně.\nSl. D., kteráž zpívala Pivodovu píseň „Na\nvlast,\" velmi významně a s panem Vágne-\nrem duetto z „Libušina sňatku\", jakož i\np. ředitel Slabihoudek, jenž velmi dojemně\npíseň „Zahučaly hory, zahučaly lesy\" před-\nnesl, byli hlučným potleskem vyznamenáni.\nVýborně provedeny byly sbory: „Vzájemná\"\nod L. Zvonaře, „Naše probuzení\" od Lu-\ndevíta Procházky a „Hlahol\" od K. Bendla.\n— P. Šeb or, absolvovaný žák kon-\nservatoria, jenž byl učitelem hudby v Rusi,\nzavítal do Prahy. Nadějný tento skladatel\nznám jest Pražanům z jedné ouvertury,\nkterá se zde v jednom koncertě provo-\nzovala.\n— P. J. K. Bláha, jenž zastával\nmísto klášterního varhaníka ve Vyšším\nBrodě, stal se varhaníkem v Netolicích.\n— Hálkova nová tragedie „Sergius\nCatilina\" bude se provozovati ještě letos\nběhem měsíce listopadu a sice ve prospěch\np. Kolára mladšího.\n— SI. Albina Heinzova, dříve člen\ndivadla českého v Praze, engažována jest\nse skvělými výminkami k divadlu Vrati-\nslavskému co první tragická milovnice.\n— SI. Beu 11 ov a, žákyně p. Appé,\nengažována jest s příznivými výminkami\nv Olomouci co dramatická zpěvačka. SI.\nBeutlova zpívala i v Praze též na českém\njevišti, pokud víme, v „Kouzelné flétně.\"\n— „Divadelního ochotníka,\" vy-\ndávaného p. Mikulášem Boleslavským, vy-\nšel první díl v šesti sešitech, a byl uvítán\nod všech českých ochotníků a přátel ná-\nrodního divadla s upřímnou pochvalou a\nobsažené v něm hry byly provozovány všude\ns velkou oblibou. Nastala u vydávání této\ndivadelní bibliotéky kratičká přestávka, nyní\nvšak, kde divadelní společnosti na venkově\nse zmáhají, pomýšlí se na další vydávání\na zařízeno jest předplacení na II. díl „Di-\nvadelního ochotníka\", jenž na 6 svazků\n1 zl. 50 kr. i obnáší a do „Slov. knihku-\npectví\" se zasílá. První svazek vyjde 1. září,\na není pochybnosti, že se druhému dílu\ntohoto pilně sestaveného díla téže přízně\ndostane jako prvnímu, jenž z velikého úča-\nstenství se těšil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "200", "page_fin": "200", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.8", "debut_caractere": 6922, "fin_caractere_exclue": 7509, "texte": "Listárna.\nPanu L. M. v T. Ouverturu „Halku\"\nod Moniuszki pro čtyry ruce můžete\nobdržet, taktéž „Vlastu\" od Ed. Nápra-\nvníku. Panu Fr. K. v Bl. Fantasie „Lou-\nčení\" z písní národních od Ed. Nápravníku\nstojí u Krištofa a Kuhé 1 zl. 5 kr. —\nSI. zpěv. sp. v P. Žertovné sbory\nmáme, a sice: „Žáby a kuňky\" od Ka-\n1 iv o dy, pak „Žabí kantata\" a jiných více.\n— SI. zpěv. spolku v Hořovicích. Dvoj-\nsbor „Vzhůru ku zpěvu\" vyšel v třetím\nsvazku „Záboje.\" — Panu kap. Jed... v\nZ. S tanečními hudebními kusy můžeme\nVám vždy posloužit. — Panu dopis, v\nLondýně. Uhodl jste, děkujeme za ode-\nslané. —"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[193]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.1", "texte": "Ludevít Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n\n(Pokračování.)\nPísně v rákosí.\nNení to věru ani snadnou, ba ani příjemnou prací pro\nkritika, skladbu hudební hudebními poklesky prokvětlou posu-\nzovati, aby ji konečně přece posoudil a jen tak šmahem ne-\nodsoudil.\nKritik, jenž by nejprve duši a ducha skladby ohledá-\nvati měl, jest nucen toliko tělo její anatomickým nožíkem\nrozebírati a s jeho neduhem se seznámiti. Že se co kri-\ntikové právě teď v takovémto kritickém stavu nalezáme, do-\nsvědčí nám nejlépe „píseň v rákosíu čís. I. dle Lenaua\nod Procházky.\nZde sobě udělej každý komentár sárn, my prozatím jen\npřihlížíme k oktávám, které se v druhém takte mezi soprá-\nnem a basem objevily, ges ges, f f, a připomínáme, že se\nprávě při těchto hlasech na zprávnost harmonickou co nej-\nvíce ohled bráti musí.\nV taktě 6. doprovází skladatel melodii dvěma sebe sle-\ndujícími sextovými akkordy v tercové poloze rovného pohybu,\nobdržel ale za trest dvě velké kvinty ges, des, f, c, a sna-\nžení, druhou kvintu kvartou zadržeti, přivedlo skladatele ne\nz bláta do louže, ale z louže do bláta, anto zadržená kvarta\nges s melodií f do harmonického rozporu přichází. Lépe by\nbylo bývalo, kdyby byl skladatel nechal jít tyto akkordy za\n6ebou v rovném pohybu se dvěma sextami a zřejmé kvinty\nudělal, protože tyto pohybujíce se v půltonech špatně ne-\nznějí, jen když zakryty jsou. Zpěv je zde ale nezakryje,\nanto se lidský hlas svou zvláštní barvitostí a karakterem od\nostatních nástrojův hudebních tak značně liší, že posluchač i\nproti své vůli zpěv zvlášf a piano také zvlášf sledovati musí.\nPíseň tato, jež se namnoze nemelodickou melodií,\nmonotonií, neharmonickou harmonií a zvlášť rovnoprávností\nobou zemských jazykův vyznamenává (anto hudba na slova\nčeská jako na německá stejně špatně zní), má do sebe ještě\ntu výhodu, že se nedá ani bez průvodu a ani s průvodem\npiana zpívati.\nŽe nežertujeme, hodláme hnedle vysvětliti.\nBez průvodu ji nelze pěti, proto že jest v ní někdy pro\nnezpěvnost intervallův, jako jest g ges od 17. k 18. taktu\nmodulatorických prostředkův zapotřebí, což p. skladateli ni-\nkoli na ujmu není, anto těchto prostředků použil, aby tak\nprůvod s písní v jediný zaokrouhlený celek sloučil.\nS průvodem to tak nejde, protože tento namnoze s ná-\npěvem v harmonickém rozporu stojí a tak přátelství mezi\noběma více ruší než udržuje. Aby se náš soud někomu ne-\nspravedlivým nezdál, počínáme úvodem k této písni.\nV laktě 12. jest melodie des c es des c c as\nnezpěvná a dala by se poněkud opraviti, kdyby se raději\ntonem f než as končila.\nHarmonie k této melodii jest chybná. První des v me-\nlodii požaduje harmonii malého septimového akkordu z f-\nmoll a skladatel ji basiruje jen na septimový akkord s oktá-\nvou, což jest tolik jako : pianista rozvedl malou nonu hned\nna první čtvrti do oktávy, a zpěvák ji teprv rozvádí až na\ntřetí, což tím více uráží pří volném tempu, jak je byl skla-\ndatel předepsal.\nZdaliž tomu pan skladatel nevěří, ať sobě tuto melodii\nsám zpívá a dá se místo piana varhanami aneb aspoň fis—\nharmonikou doprovázeti, a přesvědčí se hnedle, bude-li mu\nmožno se na této noně bez kyselého obličeje a velkého sebe-\nzapření udržeti.\nY taktě 14. jest v melodii jedno c půlnotou a vedlejší c\nosmerkonotou zastoupeno. Pan skladatel zakládá tuto melo-\n\nPianoforte"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.2", "texte": "dii zcela dobře na f-moll trojzvuk, ale druhé c již poděluje\nenharmonií f as h d, a moduluje melodicky do as-dur pátého\nstupně kvintextového akkordu, což se nemile ucha dotkne,\nprotože melodie s průvodem asi tak harmonuje jako h c d,\na zpěvák sobě gratulovat může, že tímto akkordem průvod\npausiruje.\nTakt 18. jest co do rozvádění nony u přirovnání ku\nprůvodu ouplně analogický s taktem 12. V průvodu se ale\nliší od tohoto, že v něm skladatel kvintsextový akkord\nz b-moll figuruje, ač trochu nevkusně. Kdyby byl skla-\ndatel při figurování tohoto kvintsextového akkordu ze sexto-\nlové figury v dolejším hlasu dal druhou notu za první a první\nza druhou, mohl tomu snadno odpomoci, neboť Dy se ve fi-\nguře terce a sexty jako c es a f, místo prázdných kvint a\nkvart, jako jsou a es, c f tvořily.\nTakt 21. nelze pro samé hudební hieroglify rozluštit.\nZavedlo pana skladatele bezpochyby imitování melodie do to-\nhoto harmonického bludiště.\nV taktu 26. jest nadmírný kvintsextový akkord ges,\ndes e hes špatně rozveden do trojtonu pátého stupně, pro-\ntože skladatel kvintu (bývalou septimu) nahoru na f, a nad-\nmírnou sextu místo na faž na a vedl. Kdyby byl vedl jes\nna f, des na c, e na f, a hes na a, bylby byl dostal mimo\njedné malé a druhé velké kvinty ovšem mezi tenorem a ba-\nsem dvě velké ale obzvláštně v této poloze dobře znějící,\nkterým se zajisté žádný harmonik vyhýbati nebude*\nZe všech skladeb Procházkových, které se nám do ru-\nkou dostaly, jest vidno, že sobě p. skladatel při svých schop-\nnostech málo záleželi dává a velmi spěšně kompromovati musí,\ncož se může jen u takového skladatele předpokládati, který\nvelikou technichou zběhlost a routinované péro má, což u\npana Procházky jest marně hledali. Skladbaj se musí se\nvšech stran dobře promysliti, každá nota dobře uvážiti, nebo\nv umění jest mezi krásným a špatným taková malinká meze-\nra, že se stane z toho nejkrásnějšího malou neopatrností\nhnedle to nejškaredější. (Pokračování.)\n\nBeethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokra čovám.)\nAs-dur (op. 26).\nDříve než se o této zmíníme, rozvrhneme si sonáty\nBeethovenovy na 5 skupenin.\nPrvní skupenina zaujímá sonáty, jež jsou jaksi před-\nstupek k Haydno-Mozartovskě periodě. Op. 6. 49. 79.\nDruhá skupenina Haydno-Mozartovská perioda. Op.\n2. 7. 10. 13. 14. 22. 26.\nTřetí skupenina. — Přechodní díla k druhé periodě.\nOp. 27. 28. 31. 54. 78.\nČtvrtá skupenina. — Druhá perioda, díla vyznačená\nzvláštnostmi Beethovena. Op. 53. 57. 81. 90.\nPata skupenina. — Třetí a poslední perioda. Jsou to\ndíla zcela do sebe uzavřené subjektiynosti Beethovenovy.\nSonata tato je poslední z první periody a nejprvnější\nze všech sonát Beethovenových, do nichžto umělecká forma\nvariací vzata jest. Dílo toto není vůbec v čisté formě sonát\npsána. Sestáváf z thémy s variacemi, ze scherza, ze smu-\ntečního pochodu a závěrečního ronda. Sonata tato nemá\nvnitřní organické jednoty, jak dalece smuteční pochod v ni\nvetkán jest. Pochod je sám v sobě mistrovské dílo, jež se\nvyrovná smutečnímu pochodu v heroické symfonii. Pochod\npovstal, jak známo tím, že Beethoven dokázati chtěl, že tehdáž\nvelmi oblíbený smuteční pochod z opery „Achilles\" od Paera\nsvým tvůrčím talentem přestihne. Že se mu to úplně poda-\nřilo, je jisté; neboť kdo zná ještě onen pochod a kdo nezná\nBeethovenův ? Avšak co má pochod v této sonátě a v tomto\nmístě dělati? V jakém spojení stojí s celkem a v jakém zvláště\nse závěreční větou? Poslední věta zdá se nám nejslabší částí\ncelku. Jakási zběžnost lpí na ní; jakési rozpoložení mysli\nje zde vyjádřeno, kteréž po onom, jež ze smutečního po-\nchodu tak vznešeně zavznívá, téměř uráží, tak že se zdá,\njako kdyby člověk s nebe na zem padl. Mnohem vynikající\nje však thema s variacemi.\nThema tato dýchá tichou, vroucí tužbu a vyšla, jak Marx\npraví, z hlubokého, touhou zvýšeného pocitu. Ve vděkuplně\nkrásných variacích jeví se, jak Marx dí, tento vnitřní smysly\njenž se tu tvoří. Tak jest hned první začáteční úvod es — as\nv tomto smyslu více oživený za motiv první variace vzat.\nPocit stává se mocnějším a rozmanitějším při každém\npostupu, a to vždy víc a více, když toužebný motiv vždy\nvýše vyniká hned až k čtvrté oktávě od začátku, hned ostý-\nchavě a uzavřeně do původní polohy klesá. V druhé va-\nriaci vše se hýbe, thema je v tenoru. Tentýž tah avšak ve\nzkormouceném rozpoložení mysli určuje následující variace a\nnásledek toho jest, že nejbližší variace jemněji a potěšně\nmezi výškou a hloubkou, mezi vzletem a klesáním kolísá.\nV poslední variaci leží thema střídavě mezi sopránem a\naltem, a celek končí blahodějným, sladkým ukonejšením. Marx\nnazývá ostatně celou tuto sonátu vzorem důmyslného, mnoho-\nstranného v skutku básnického zacházení s nástrojem. Co se\nformy variací týče, dlužno však také okolnost uvésti: Bee-\nthoven řídí se co do formy variaci podstatně jiným principem\nnež na př. Mozart. U Mozarta je variace více důmyslné opi-\nsování formy thémy. U Beethovena však je duševní stránka\nthémy převládající motiv pro jednotlivé variace. Konečně\nmusíme se zmíniti, že krasovědec V. R. GriepenkerJ sonátě\ntéto německý text pod názvem „Die Liebesahnung\" podložil\na že ji v Praze sleč. Fischerova z Tiefensee v jednom kon-\ncertě zpívala.\nSonate pastorále. (D-dur op. 28.)\nPoznamenání „pastorále\" naznačuje trefně rozpoložení\nmysli, jež se v tomto dílu jeví. Celá tato sonata je jakási\npředehra jeho pastorální symfonie. Tatáž základní myšlenka\nje vní živě stělesněna. V pastorální symfonii však je všecko\nplastičnější, individuálnější a výraz s větší určitostí udán\nrozpoloženími mysli, která se v této symfonii ozývají, jsou\nspojeny s jistými momenty přírodního života. Sonata tato\nmá více všeobecný karakter. Spolu je Beethoven zde ještě\nzaujat Haydnovým vplyvem. V první větě (D-dur, Allegro,\n3/4 takt) naznačeno jest základní rozpoložení mysli nejvše-\nobecnějšími tahy. Jemný, čerstvý jarní duch vše prochvívá,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.3", "texte": "jasná sluneční zář prohřívá celek, nejrozkošnější obrazy přírody\nvyobrazivše se v duši hudebního básníka, rozprostírají se\npřed námi v oživeném, v pestrobarevném střídání jsouce pů-\nvabně a něžně spojeny. Něžný dech vroucího citu všude se\nrozprostírá a cudnost veškerého cítění veskrz se zde jeví.\nv\nČasem zdá se, že se tento přívětivý a míruplný obraz trochu\nzatemňuje, avšak tím jasněji září hned na to opět slunce.\nTak klidně a tiše, jak věta tato počala, končí se nej-\nharmoničtějším rozpoložením. Tato věta je nejzvláštnější ze\nvšech; upomíná nás nejméně na Mozarta a Haydna. Y druhé\nvětě (Andante D-molI, s/4 takt) však více. Lehké obláčky\nzdají se slunce zatemňovati. Krajina je jaksi bledá, rozpolo-\nžení mysli co subjektivní odlesk trochu zachmúřeno; jen v ně-\nkterém okamžení oddělí se v přívětivém D-dur chmúry od\nsebe a slunce opět prozírá. Moll-karakter má podobnou bar-\nvitost jako v druhé větě symfonie A-dur. V třetí větě\n(Scherzo Allegro vivace, D-dur, 3/4 takt) rozvinuje se opět\nveselý a jasný obraz života. Kus tento je značně původní\nklokotného vynálezu, jako. na příklad začáteční karakteri-\nstickétakty; je to motiv, jenž v běhu jv harmonicky bohatěj-\nším přestrojování vždy vystupuje. Trio je však čistě Mo-\nzartovské. V poslední větě (Rondo, D-dur, % takt, Alle-\ngro ma non troppo) objevuje se hlavní ráz této sonáty v nej-\nživější barvitosti. Rozpoložení mysli stoupá k dovádivému,\nrozpustilému rozmaru; zdá se, jako kdyby výjev přírodní\nnajednou oživen byl davem veselých, rozbujnělých tvorů, které\nse nyní žertujíce kolem prohánějí, se hledají, pak opět utí-\nkají, se opět schovávají, na žmučku hrají, na to opět vyrazí,\nby tím divočeji se honily. Jakkoliv celek jest velmi živý,\njeví se zde přec Haydnův duch, Haydnův způsob pojímání\nvěcí. Jinak počínal si Beethoven ve své pastorální symfonii.\nDle všeho soudíce je sonata tato bohem Janusem s dvěma\nobličeji, s jedním napřed, s druhým do zad, je to pravý\nprotichůdce a tedy skutečné přechozí dílo.\n(Pokračování.)\n\nA. N. Věrstovský.\nŽivotopisný nástin.\nZ ruského. *)\nSkladatel „ACKOJAOBOH MOHLIM\" (Askoldovy mohyly),\nkterýž vším právem velmi čestné zaujímá místo mezi ruský-\nmi národními skladateli, zasluhuje zajisté, by vážené čtenář-\nstvo blíže s mužem tírn se seznámilo.\nRozumí se, se podrobný životopis člověka, dokud tento\nžije, napsati nelze, jelikož každý o něm pronesený nestranný\núsudek mohl by se zdáti buď nepravdivým neb chválou pře-\nmrštěným. Za tou příčinou tedy předsevzali jsme si obme-\nziti se toliko na jednoduchý nákres jeho života a zásluh, kte-\nrých si dobyl o umění, tak jako každá zpráva o podobném\numělci zvláštní má míti zajímavost.\nAléksej Nikolajevič Věrstovský narodil se v Tam-\nbovské gubernii 18. února 1799. Počátečního vzdělání do-\nstalo se mu doma, po čemž do ústavu zeměměřického vstou-\npil, připravuje se k službě vojenské. Již v mladším jeho\nvěku byla hudba panující u něho vášnivostí. Hudební talent\nrozvinul se v něm velmi brzy působením vlastní snahy a pod\nnavedením znamenitých učitelů toho času. Fortepianu učil\nse Aleksej Nikolajevič u Fielda a Steibelta, houslím u Mau-\nrena a Bóhma, zpěvu u slavného pěvce Tarquinia a generál-\nnímu basu u Brodta, Zeinera a Mlillera.\nPři skvělých vlohách, jimiž ho příroda obdařila, byl\nVěrstovský jeden z prvních žáků Fielda a stal se výtečným\npianistou. Nelze opominouti, že k všeobecné lítosti málo-\nkterým se přihodí, hru jeho slyšeti. On jest jeden z nej-\nzdatnějších ličitelů nastávající Fieldovské školy, plné citů ve\nhře, plné úchvatu a vzletu a cizí každého současného ruchu\na effektu. Jsa ještě desítiletým hochem, přednášel velmi do-\nbře ve veřejném koncertu ve prospěch chudých těžký kon-\ncert od J. L. Dusska (rodilého Čecha). V sedmnáctém roku\nsvého stáří začal již psáti pro divadlo. Nejprvší jeho výtvory\njsou hudba k vaudevillám: „EaóyiiiKHHM nonyra\" (Babičini\npapouškové), „KapaHTHHBa (Karanténa), „HoBan uiaiocTt\"\n(Nová svévolnost), „CTamic.iaBK\" (Stanislav) aj. Tyto slouží\ndosud co vzor žertovné vaudevillské hudby a vzbudily svého\nčasu velikou sensaci. Mnohá čísla z těchto vaudevillů staly\nse současně populárními, na př. mazurka z „Karantény,\"\nkterá po několik let ve všech jen možných plesích jak v Mo-\nskvě tak i v Petrohradě hrána bývala.\nMimo hudební skladby pro divadlo osvědčil se Věr-\nstovský též co spisovatel, přeloživ z francouzského žertovný\nkousek: „Le mariage extravagant,\" který nazval „AOME\ncyMacine4iHHx$w (Dům šílenců). Kousek ten udržel se po\ndlouhý čas na repertoiru a byl za posledního času s někte-\nrými změnami provozován s velkým úspěchem. Jeden kuplet\ntoho kusu : „OKOHUHBB Kyp CL Moeit HAYKH 3AB EZ& H cyMac-\nuieAuiuxB 40MBa (Ukončiv kurs mé vědy, dům šílenců jsem\nzavedl) zpíval se skoro od každého.\nSeznámení se Yěrstovského s výtečným spisovatelem\npředešlé doby A. J. Pisarevem mělo velmi dobré následky,\nneboť napsal Věrstovský rnnoho krásné hudby k slovům Pisa-\nreva. Nejprve složil hudbu k opernímu vaudevillu „npocirreďL\"\n(Žebrák), JÍTB BB napnut\" (Patnáct let v Pa-\nříži), „nacTyniKa\" (Pastýřka), (Stará\nčarodějka), yqme.ii> ii yqemiKB\" (Učitel a žák), „XnonoTyifc\"\n(Bázlivec), „Tpn (Tři desátky), HOCE\"\n(Čarodějný nos) a mnohé jiné.\nNapotom byli jeho spolupracovníky A. A. Aljaběv, ka-\npelník Šolc a hrabě M. J. Yělhorský*\nVěrstrovský byv u přátelském spojení s V. A. Žu-\nkovským složil k mnohým jeho baládám a písním hudbu,\nzejmena: „Tpn nbcHu\" (Tři písně), „CBkraiHa\" (Svítilna),\n„nycTi>iHHHK^u (Poustevník), „IFbBem BÍ> ciairfe pyccKHxs\nBOHHOBE\" fPěvec v stanu ruských vojínů), IRBBEIVB\"\n(Chudý básník) a j. Puškinovi napsal krásnou hudbu ke ku-\npletu z Poltavy a romanci „CauxaiH-BU?\" (Slyšeli jste?).\nBohužel není větší část těchto výtvorů tištěna, ostatní ale\nbyly od nejznamenitějších pěvců toho času, Lavrova a Bula-\nchová, s velkým úspěchem přednešeny. Některé z nich zpí-\nvala také slovútná paní Yiardotová a jiní znamenití umělci.\n*\n\n*) Článek tento vyšel v prvním čísle časopisu: „TeaTpaatHHH h\nMy3HKaa*HHH BacTHHK-B,\" ročník čtvrtý."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.4", "texte": "Mezi tím napsal Věrstovský větší hudební kus od zna-\nmenitého básníka Batjuškova H conepmiKH\"\n(Goziod a Omir soupeřové). Velkolepá tato skladba, jakož i\n„BHKyir& (Výkup barda), slova od M. Dimitrieva byly\nse znamenitým úspěchem na Moskevském divadle provozo-\nvány. Ze všech jeho kantát vydobyla sobě největší populár-\nnosti „HepHan (Černý šprým) od Puškina. Po dlouhý\nčas ostala tato kantáta okrasou repertoiru Moskevského di-\nvadla a posledně byla mnohokráte provozována od cizích vý-\ntečníků v překladu italském a německém. Sám skladatel za-\npěl ji jednou svým krásným hlasem v koncertě ochotníků,\nuspořádaném od zvěčnělého hraběte M. J. Vělhorského v Moskvě.\nVěrstovský pokusil se též v hudbě kostelní a složil\ntři mše s kostelními koncerty, z nichž jedna od umělců na\nslovo vzatých v Moskvě byla provedena v kostele na Nebe-\nvzetí, druhá v universitním. Svatý nábožný cit, jímž\nskladby tyto vynikají, naplnil duši všech přítomných a spů-\nsobil velký dojem.\nPři otevření Velkého Moskevského divadla v lednu r.\n1825 sepsal M. A. Dimitriev proslov: ,,TopjKecTBO Myafc\" (Ví-\ntězství Mus), k němuž Věrstovský hudbu složil, kteráž se\nsvou půvabností zvláště vyznamenává.\n(Dokončení.)\n\nJaké opery měly by se pro české prozatímní\ndivadlo překládati?\nS novým prozatímním divadlem, které snad již v říjnu\ntoho roku otevřeno bude, nastane, jak se domníváme, zajisté\nčilý ruch v činnosti našeho herectva, režie a spisovatelstva.\nDle doslechu překládají se pilně nové kusy divadelní, jmeno-\nvitě veselohry od duchaplného Korzeniowského, dále pra-\ncují naši spisovatelé o nových dramatických dílech, aby se\nrepertoir českého divadla doplnil a obohatil; toliko opery\nnaší, jak se až posud zdá, nikdo se otcovsky neujímá.\nAž doposud neslyšeli jsme, vyjímaje „Dráteníka,\" leč\nněkolik každému již známých, též na německém jevišti zhusta\nprovozovaných oper, které více méně slušně provedeny byly\na následkem častého opakování přitažlivé síly pozbyly.\nCo se našich, u české opery az dosud engažova-\nných operních sil dotýče, nedostačí větší čásť jich k řád-\nnému provedení oper i při nejiepší vůli kapelníka; tím méně\nvšak mohou závodili s pěvci u německé opery, na jejížto\nvydržování se značné sumy vynakládají, kdežto pro českou\noperu téměř ničehož se nedělá. A přec dává režie jen\ntakové opery, které na německém jevišti a to v zdařilej-\nším provedení vidíváme.\nMá-li se tedy opera česká v prozatímním divadle pě-\nstovati, bude as nejvyšší čas, aby se dostatečný počet do-\nbrých operních sil engažovalo a aby se o získání původních\nčeských oper a o překlady zdařilých a uznaných starších\ni novějších oper pečovalo. Pokusme se naznačiti některé ze\nstarších oper francouzské, italské i německé školy, které by\nse zvláště pro české divadlo hodily. Dříve však, než k tomu\npřikročíme, upozorňujeme na opery slovanské, jmenovitě\nruské a polské, které by nižádným spůsobem v repertoíru\nnašem chyběti neměly. Jsou to as následující:\nZ ruských.\nGlinky: Život za cara (opera národní).\nRuslan a Ludmila.\nVěrstovského: Askoldova mohyla.\nMoskevský čarodějník.\nHromoboj.\nZ polských.\nKurpinský: Královna Hedvika (opera národní).\nŠarlatán (komická).\nZámek Czorstinský.\nMoniuszki: Halka (národní opera).\nHrabina.\nVerbum mobile.\nPo těchto a jiných nám ještě neznámých slovanských\noperách postarejme se o překlady pikantních oper fran-\ncouzskýchjmenovitě oper\nAd. Adama: Poštovák z Lonjumeau.\nVěrný pastýř.\nSládek Prestonský.\nKrálovna na jednu noc.\nRůže Péronská.\nKvětinářka.\nFr. Es. Aubera: Zedník a zámečník.\nNěmá z Portici.\nNevěsta.\nPřísaha.\nSníh atd.\nAd. T. Boildieu-a: Kalif Bagdadský. (V krátkém čase byl\nve Francii 700krát dáván.)\nAlina, královna Golgondská.\nObě noci.\nPřevržený vozka atd.\nA. E. Gretry: Modro vous.\nHerolda: Marie, neb skrytá láska.\nIsouarda: Popelka.\nJokonda.\nMehula: Josef a bratří jeho.\nPaera: Sargiao.\nKamilla; atd. atd.\nZ italských.\nCimarosa: Matrimonio segreto. (Tajný sňatek.)\nCherubíni: Vodař.\nFaniska.\nLodoiska.\nSalieri: Král Azur atd. atd.\nZ německých.\nDitterse z Dittersdorfu: Doktor a lékař.\nGlaesera: Orlí brloha.\nKreulzera: Libuša."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.5", "texte": "Kreulzera: Norec.\nNocleh v Granadě.\nFiichse: Guttenberg.\nDessauera: Lid vina.\nVolframa: Okouzlená růže.\nWurfla: Krákonoš.\nK. M. z Webrů: Sil vana atd. atd.\nPo těchto a nápodobných starších následujtež překlady\nnovějších a nejnovějsích oper francouzských, italských\na německých, které zde uváděti nemusíme, jelikož z větší\nčásti známy jsou.\nMámef sice některé překlady svrchu uvedených oper;\navšak překlady tyto nejsou vždy dobré a přesné a zasluho-\nvaly by obezřelou revisi.\nUvedením pěkných starších francouzských a italských\noper do českého repertoiru nestýkalo by se české operní jeviště\ns německým a mnohý navštěvovatel německého divadla rád\nby navštěvoval česká představení operní, anto by mu příle-\nžitosti poskytla, slyšeti opery, které se nyní na zdejším ně-\nmeckém jevišti nedávají. —\n\nPaganini a Lipiński.\nVýjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování.)\n„Že takové pověsti o Paganinim povstaly,\" pokračovala\nhraběnka dále, „nelze se diviti. Neobyčejná a nedostižná hra\njeho nedala se na obyčejné cestě vysvětliti a pročež bájilo\nse o démonech, s nimiž prý se spolčil, o vraždě manželky,\nkteréž nikdy ani neměl, o žaláři a mnohých jiných věcech,\nkteré mu k slávě dopomohly; avšak tomu není tak. Paganini\nprobděl celé dny a noci neustálým cvičením, on pátral po\nnových ještě netušených hmatech, an vyčerpal až do dna\nbohatou hřivnu genia svého a tak jen dostoupil až k závratné\nvýši, kdež najednou co meteor všeobecného podivení zbudil.\"\n„Budiž, avšak je také to smyšlénkou,\" tázala se s ou-\nsměškem kněžna Chwojczycka, „že Paganini sličnou dceru\nWatsona sebou do Francie odvedl ?\n„Nic jiného,a a na důkaz toho činím Vás pozorná na\nohražení Paganiniho ve francouzských novinách, v němž do-\nkázal, že pana Watsona 45 librami šterlingů z dlužního vě-\nzení vykoupil; načež vykoupenec ženu svou od sebe vyhnav\njinou sobě pojal a jedinou svou dceru nemilostně trýznil.\nPaganini maje s dcerou jeho, jež se zpěvem zanášela, útrp-\nnost, uspořádal k prospěchu jejímu koncert, jehož čistý vý-\nnos 120 lib. št. jí daroval, by se v umění zdokonalili mohla.\"\n„A za tím vším vězel bezpochyby někde v úkrytu mi-\nlostný svazek obou,\" prohodila kněžna.\n„Nikoliv, Paganini veřejně oznámil, že takového svazku\nmezi ním a dcerou Watsonovou nestávalo, že ho dívka do-\nbrovolně do Francie následovala a že by byl býval k pří-\nznivému obcování s ní v době, kdež její otec uvězněn byl\ndosti příležitosti nalézti mohl.\nTakto zastávala hraběnka s velkou výmluvností a hor-\nlivostí Paganiniho a obracela od času k času zrak ku vcho-\ndu, jako kdyby někoho s netrpělivostí čekala.\nTu však oznámil komorník příchod národního skladatele\npolského Karla Kurpiňského.\nHraběnkou to trhlo a celé shromáždění vítalo svého\noslaveného mistra, na jehož prsou skvěl se ruský řád sv.\nStanislava.\nKurpiňski přiblíživ se k hraběnce, která jaksi tázavě\nnaň pohlížela, hluboce se uklonil a ústa své k hebounké ruce\njejí přitiskl.\n„Rozumím Vašnostině pohledu, milostivá hraběnko a\nčtu v něm podivení, proč hosta od Vás tak dychtivě oče-\nkávaného s sebou nepřivádím; avšak zvláštní nehoda, kte-\nrouž Vašnostem později sdělím, tom překazila.\"\n„Smíme prosím zvěděti,\" tázal se mladý důstojník, „jméno\nvzácného hosta, jejž nám spanilá naše hostitelka předvésti\nchtěla ?\"\n„Je to někdo, kdo by Vám o Paganinim mnoho pově-\ndíti mohl,\" odvětila hraběnka jaksi trpce a obrátíc se keKur-\npinskému doložila: „Utište zvědavost, pane důstojníku, rcete,\no co se tu jedná; povězte tedy, proč jste nepřivedl s sebou\npána Karla Lipinskěho ?\"\n„Lipinského ?í4 zavznělo náhle z mnoha úst.\n„Ano, slavného našeho virtuosa, jenž se před nedávnem\nstal prvním houslistou cara ruského a nyní v našem městě\nprodlévá.\n„Aj, tu bude nám snad popřáno, Lipiúského a Pagani-\nniho v podvojném koncertu slyšeti,41 mínila kněžna Chwoczycká.\n„Na to se on as s tíží odváží,\" namítla jí hraběnka.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Hořeňoysi. (Slavnost Han-\nko v a.) Slavnost odhalení kovové podo-\nbizny a památní tabule na rodinném domu\nnašeho nesmrtelného Váceslava Hanky, ná-\nlezce rukopisu Kralodvorského, bude se\nkonati dne 7. září t. r. s povolením cis.\nkrál. okresního úřadu Jaroměřského. Po-\nřádek slavnostní: 1. Slavnost odbývati se\nbude v Hořiněvsi, kolébce proslaveného\nVácsl. Hanky, a započne záhy zjitra hud-\nbou a střelbou z moždířů. 2. Po službách\nbožích odebeře se průvod v udaném po-\nřádku z chrámu na místo slavnosti. 3.\nPěvecké jednoty zapějí chorál sv.-VácIav-\nský. 4. Řeč slavnostní při odhalení po-\ndobizny. 5. Zvláště složený sbor slavnostní\nod L. Zvonaře. 6. Hostina na vykázaných\nmístnostech. 7. Po hostině, na znamení\nvýstřelů z moždířů, shromáždí se pěvecké\njednoty před domem slavnostním, odkud pak\ncelý průvod po 3. hod. odpolední k ná-\nrodní besedě se odebeře, v níž spojené pě-\nvecké jednoty po proslovu od Jahna za-\npějí následující sbory t a) Píseň sv. Voj-\ntěcha. b) „Utonulá14 od Křížkovského. c)\n„Naše probuzení44 od L. Procházky, d)\n„Oslava rukopisu Kralodvorského44 od Krej-\nčího. II. e) „Na vlasť4 od Láblera. f)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.6", "texte": "„Rekův sen\" od Slavíka, g) Moravská\nkadrylla od Hellera. h) „Gdě je slavská\ndomovina ?\" od Wintera. Načež se ode-\nbere celé shromáždění k domu Hankovu,\nnynějších majitelů pana Jana Rolla a\nmanželky jeho Anny, kdež zpíváno bude\nna rozloučenou „Kde domov můj?\" a\nslavnost se ukončí.\nZ Jaroměřic ve Znojemsku. (Be-\nseda.) Dne 17. m. m. odbývala se v mě-\nstě našem opět národní beseda, jejíž\nčistý výnos věnován ve prospěch oltáře\n€y r ill o-M e t hod ějské ho. Sál „u čer-\nného orla\" byl vkusně ozdoben podobiz-\nnami výtečníků našich, a na vzdor nepří-\nznivému počasí i cizími hostmi hojně na-\nplněn. Především se zpívala jakožto v pod-\nvečer narozenin J. V. ode všech přítom-\nných „národní hymna,\" poníž hlučné\n„Sláva\" provoláno nejm. císaři a králi\nnašemu. První číslo programu byl nový\nsbor od H. Vojáčka „Na Moravě,\" kte-\nrážto vážná skladba k všeobecné spokoje-\nnosti provedena byla. Na to přednášela\nsl. Pavlína R. báseň od J. Soukupa „Sv.\nCyrill a Method před jubileum,\"\na dostála této zajisté těžké úloze velmi\ndobře, zač se jí takě hojného potlesku ce-\nlého obecenstva dostalo. Pánové C. a Z.\nzpívali dvojzpěv „Č e ch\" od L. Procházky\nvelmi zdařile. Pak proveden řízením p.\nR. SpJíchala „hudební zápas,4' jejž dle\nnárodních nápěvů jmenovaný pán pro smyč-\ncové nástroje uměle sestavil. Souhra byla\ntentokráte docela dobrá a došla zaslouže-\nného uznání. (Jen nám bylo divno, že dle\nprogramu i lesní rohy mezi smyčcové ná-\nstroje čítány byly). Slč. Růženka R. de-\nklamovala „Ženskou politiku\" od K.\nAdamce s dobrým rozmarem a povzbudila ob-\nzvláště vychvalováním samosprávy, federace\na ukončením „Nedejme se\" hojného potlesku.\nPo ní vystoupil výtečný zpěvák p. Ed. S.\na byl ode všech hlučně přivítán. Zapěl\nvýborně, jako vždy „n árod ní\" píseň s\nprůvodem piana od Griinbergra a mu-\nsel ji k všeobecné žádosti opakovati. Dále\njsme slyšeli opět nový sbor od H. Vojáčka\n„J ih o slo vanská\" (snad modlitba?),\nkterý jako první dobrého výsledku došel.\nJen bychom si přáli, by sl. výbor budoucně\nslova sborů hned k programu připojil *),\nnebof činí sbor, jehož text úplně známe,\nmnohem větší dojem. Po sboru tomto po-\ndala sl. Vilemína V. deklamaci „Mora-\nvanka\" dle R. a přidala, hlučným po-\ntleskem povzbuzena, jinou (nemýlíme-li se\n„Královnu plesu4') s tímtéž úspěchem. A\nopět nám zazpíval p. S. a sice „Husara,\"\npíseň s průvodem piana od Strniště, a\nspůsobil mistrným přednosem písně této\nkrátké sice, ale velmi zdařilé, významně\nbouřlivý potlesk, který dříve nepřestal, až\nji podruhé zanotil. (Hudební skladby pana\nStrniště Třebíčského docházejí všudy velké\nobliby, vane z nich duch ryze slovanský,\na jest toliko xádoucno, by p. St. od pří-\nlišné skromnosti své upustil a je dále roz-\nšiřovati dovolil.) K všeobecné žádosti při-\npojil p. S. ještě jednu píseň, veselou sice\na pro vtipný obsah dosti zajímavou, alcř\nbeze vší hudební ceny. Raději bychom\nbyli slyšeli některou národní, jichž zajisté\nhojnost zná. K závěrce hrály sl. Pavl. a\nRůž. R. Tittlovu „Ouverturu ze slov.\npísní\" pro 4 ruce na piano velmi zběžně\na dobře, a finále „Hej Slované\" zano-\ntovalo s nimi celé obecenstvo. Na přidá-\nv\nnou deklamovali pp. studující L. a V. ,,Z e-\nni chovy radosti\" a „Švingulace\"\nk všeobecnému obveselení. Pak následo-\nval, jako vždy, obligátní tanec !\nZ Litomyšle. (Koncert.) Zdá se,\njako by byla Litomyšle od hudebního\nsvěta odloučena, jako by docela žádný\nzpěvný ruch v našem starobylém městě\nnepanoval — a přece není tomu tak! Se-\nmotam naskytnou se příležitosti, semotam\nuspořádají se zábavy a koncerty, jež se\nmohou k velezdařilým v naší české vlasti\npočítati; taková deklamatorní, hudební a\nzpěvná zábava dávala se v neděli dne 10.\nsrpna, kdež náš mladý čacký zpěvácký\nspolek dokázal, že může výdatně účin-\nkovati, když stálá vytrvalost a neúnavná\npilnost nechybí. Řízením ředitele zpěvu p.\nTheodora Tomáška zapěl správně zpěv.\nspolek tyto skladby: „Slovana\" od Vášá-\nk a, „Večerní\" od Pecha a znárodnělou\n„Kde domov můj?\" od Fr. Skroupa ve\nsbor uvedl Heller. Co host vystoupil u\nnás již po druhé činný a horlivý bassista\np. Frant. Janda, učitel na realce v Par-\ndubicích. Již po prvé dostál své úloze,\na i tentokráte dobyl si hojného potlesku\nu zdejšího obecenstva; zpívalt „Pravý Čech\"\nod L. Procházky a „Oumysl české děvy\"\nod Pivo d y. Na housle jsme slyšeli kon-\ncert od Vieuxtemps-a a fantasii od Ernsta.\nJak p. Tomášek hraje, nebudu mnoho slov\nšířiti, protože on nejen v celé Litomyšli, ale\n1 ve vůkolí v městech co zdatný, ano ne-\nvšední virtuos na housle znám jest. Uspo-\nkojil i tento večer naše posluchačslvo, jež\nse četně z našeho města, z vůkolí i vzdá-\nlené Svitavy, Poličky, Vysokého Mýta a od\njinud sešlo. Koncert na housle doprová-\nzela sl. Faltys-ova na piano velmi ně-\nžnocitně. Při zprávě své uvádím ještě, že\n2 deklamace přednešeny byly. Celá hu-\ndební a zpěvná zábava vypadla skvěle a\nnašemu zpěv. spolku může tato pro-\ndukce novou pohnutkou býti, by dále po-\nkračoval, a jistě bude jednou vrchol toho\npřičinění k cti a radosti jednotlivým údům\nsloužiti. Po ukončené produkci počalo se\nťrepčit, a při hlaholu radostných polek,\nkvapíků, třasáků a strašáků strávila se pří-\njemně celá noc. Těšíme se na příští zá-\nbavu, k nížto žertovné sbory „Radostné\ncestování*4 — „Vávra\" od Ed. Náprav-\nník a určeny jsou, a voláme uspořadate-\nlům: „Na zdar!\"\nZ Poděbrad. Dne 10. září t. r. bude\nse zde odbývat slavnost na desítiletou pa-\nmátku úmrtí slavného básníka a rodáka\nFrantiška Turínského. Pořádek bude\nnásledující: A. V 10 hodin slavné rekviem\nv děkanském chrámu Páně, při kterémž\nzpěvácký spolek chorální rekviem od Lá-\nblera zpívati bude. R. V 7 hodin večer\npočne slavnostní beseda v místnostech o-\nchotnického divadla. I. Oddělení. 1.\nSměs z českých národních písní od Illnera.\n2. „Odvedeného prosba,\" sbor od Pavla\nKřížkovského. - 3. Deklamovánka „Nevěsta\"\nod Jana Nerudy. 4. 111. věta ze sonáty\ncis-moli od L. Beethovena, na piano. 5.\n„Slovlan,\" sbor od Vašáka. II. oddělení.\n6. Ouvertura k zpěvohře „Vilém Telí.\" 7.\n„Gdě je slavská domovina,\" sbor od Win-\ntra. 8. Vínek z národních písní od B. E.\npro housle. 9. Deklamovánka „Jedna to-\nliko vlast\" od Františka Turínského. 10.\n.,Teče voda, teče,\" národní píseň, koncertně\nvzdělaná od B. Šimáka. 11. „Kde domov\nmůj,\" pro sbor upravil Ferd. Heller.\n(T.) Z Radnic. (Beseda.) Dne 17.\nsrpna uspořádána byla zde beseda ve pro-\nspěch nově zřízeného zde divadla. Mimo\nproslov od J. Jahna, jejž pan Salát rázně\npřednesl, slyšeli jsme sbory: „Staročeská 6\nod J. N. Skroupa a „Utonulá\" od Kříž-\nkovského, které od zdejších zpěváků správně\na zdařile provedeny byly. Pan Herbin-\nger, sběhlý tenorista, zapěl Pivodovu píseň\n„Větry k vlasti mile spěchající\" se znač-\nným úspěchem. Dále přednášela sl. Anna\nAlizarova uhlazeně valčík pro piano od V.\nGrafa a sl. Thekla Alizarova koncertní fan-\nv\ntasii „České perle\" od Ed. Ná práv-\nníka, kterouž s velkou obratností a bra-\nvourou provedla. Nadějná tato pianistka\nzbudila výtečným přednosem této ducha-\nplné skladby, která by ve všech besedách\nzaznívati měla, velkého účinku a rozjařila\nobecenstvo k hlučnému potlesku. V příští\nbesedě potěší nás sl. Th. Alizarova před-\nnosem nové fantasie na české národní pí-\nsně „Loučení\" od Ed. Nápravník a. Mimo\nto deklamovala sl. Pavlína Alizarova „Slze\nvlastenek\" od J. K. Tyla, p. Majer vy-\nsloužilce\" a potkali se s velmi příznivým\núspěchem. O zábavu tuto získali si zvlá-\nště p. Fr. Kadner a p. Zafouk velké zá-\nsluhy. Jak doslýchám, bude zde co ne-\nvidět zařízen zpěv. spolek, jemuž již\nnapřed „Zdař Bůh\" voláme!\nZe Žebráka. Včera dne 31. srpna\nodbývala se slavnost odhalení pomníku Voj-\ntěcha Nejedlého v následujícím pořádku:\nSlavnost oznámila se střelbou na návrších\nokolo Žebráka. O osmé hodině ráno zkou-\nška zpěváckých spolků v sále „u českého\nlva.\" Po příchodu Sokolů o desáté hodině\npočala na znamení střelbou a zvoněním\nslavnost. V hlavním chrámu odbývaly se\nslužby boží, při nichž sbor zpěváků zapěl\nchorální mši od Jos. Leop. Zvonaře, osob-\nním vedením skladatelovým. Průvod k po-\nmníku na hřbitov v následujícím pořádku:\n\n*) To by měl též každý zpěv. spolek při své\nprodukci učiniti. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.7", "texte": "I. Školní mládež. II. Hudební sbor „Ko-\nmárovskýck havířů.\" III. Sokol. IV. Děv-\nčata nesoucí věnec na pomník. Y. Zpěvácké\nspolky, jenž zpívaly hymnu svatého Vojtě-\ncha. VI. Duchovenstvo. VII. Městský vý-\nbor a zástupcové přifařených obcí. VIII. Ře-\nmeslnické pořádky. IX. Ostatní obecenstvo.\nNa hřbitově: Sbor „Staročeská\" od Škroupa,\nodhalení pomníku, posvěcení, slavnostní řeč,\nk závěrku „Animas fidelium\" od Horáka.\nPrůvod ze hřbitova v prvotním pořádku na-\nzpět do hlavního chrámu, kde chvalozpě-\nvem sv. Ambrože kostelní slavnost se ukon-\nčila. Společenský oběd v místnostech pro\nhosty vykázaných. O druhé hodině společný\nvýlet na hrad Točník v následujícím po-\nřádku : I Zpěvácké spolky. II. Hudební\nsbor. III. Sokol. IV. Obecenstvo. U vchodu\ndo hradu se vybíralo 10 kr. vstupného ve\nprospěch „Svatoboru.\" Na hradě I. Pro-\nslov, přednesl p. Jos. Barák. II. „Pozdra-\nvení pěvcovo,\" sbor od Yeita. III. „Vhůru\nk zpěvu,\" dvojsbor od Nápravník a,\nIY. Pochod od Bendla. Návrat z hradu\nna louku pod Točnickým vrchem. Tělo-\ncvičné hry a prostocviky Sokolů. O sedmé\nhodině návrat do Žebráka v předešlém po-\nřádku. Po odchodu Sokolů beseda v ho-\nstinci u „českého lva'c, čím slavnost se\nskončila.\n\nKronika zpěv. spolků.\nV Plzni utvoří se konečně řádný zpěv.\nspolek, jelikož stanovy tohoto spolku po-\ntvrzeny jsou. — Zpěvácký spolek Že-\nleznobrodský uspořádal dne 26. srpna\nv hostinci „u koníčka\" první pěveckou a\ndeklamatorní besedu, s kterouž taneční\nzábava spojena byla. — Zpěv. spolek\nv Hořicích „Ratiboř\" slavil včera 31.\nsrpna odevzdání proporu, věnovaného inu\nod vlasteneckých dcer. Program byl ná-\nsledující: Společná zkouška od 1 hodiny\ns poledne. Začátek slavnosti o 3. hodině,\na) Sbor: „Zavzni plese\" od Jelena, b)\nStarosty řeč zahájecí, c) Sbor: Chorál\nsv.-Václavský. d) Řec paní kmotry, e)\nZatloukání hřebů, f) Reč děkovací prápo-\nrecníka. g) Sbor: „Já jsem Slovan\" od\nJelena, b) Řec slavnostní, i) Sbor: „Na\nPrahu\" od Veita. k) Návrat s praporem\nk starostovi. 1) Večer: Beseda. — Zpěv.\nspolek v Ledči „Buryan\" světil též\nvčera dne 31. srpna prapor. Slavnost svě-\ncení počala o 10. hod. na náměstí. Zapěl\nse „Staročeský chorál svatováclavský, sbor\n„Na Prahu\" a „Kde domov můj?\" — Po-\ncátecký zpěvácký spolek světil dne\n11. srpna velkolepě svůj prápor, od vla-\nsteuských dívek mu darovaný. Zavítali\ntam hosté z Polné, Jíhlavi a z Vlašimi, s\nnimiž přijel p. Heller, ředitel „Hlaholu\"\nPražského. Při průvodu zapěl zpěv. spo-\nlek „Hospodine pomiluj nyu a „Kde do-\nmov můj?\" Načež následoval jadrný pro-\nslov a sólové partie „I šepce kvítí\" zají-\nmavá a vzletuplná píseň od Ed. Ná práv-\nníka; solo pro baryton a solo na flétnu, slo-\nženo a přednešeno panem Vodrážkou z Ře-\ncice, a došly všeobecné pochvaly. Spolek\nPelhřimovský zpíval velmi precizně „Ci-\nkání\" a spolek Jindřicho-Hradecký přednesl\n„Moravskou kadryllu\" od Hellera, po kte-\nréž přítomnému p. skladateli hlučné „Slá-\nva\" provoláno. Konečně byly tri sbory\nod všech spolků společně zpívány, z nichž\nse „Utonulá\" a „Na Prahu\" velice líbily.\n— Lomnický zpěvácký spolek „Bo-\nřivoj\" účinkoval dne 17. t. rm při besedě\nv Železnici a přednášel „Cikání\" od F. A.\nVogla, „Na vlast\" od Láblera, „Český zpěv\"\nod Kalivody, „Utonulá\" od P. Křížkovského,\nkonečně dle přání obecenstva připojil „Na-\nprej\" od Janka a „Kde domov můj?\"\n— Lounský zpěv. spo 1 e k „Vratislav\"\nuspořádá velikou slavnost na Peruci teprv\ndne 21. září a nedála se dne 21. srpna,\njak mylně v předešlém čísle udáno bylo.\n— Zpév. spolek Nymburský odlo-\nžil slavnost svěcení práporu na den 21.\nzáří. Pořádek slavnosti: 1. 0 9té hodině\ndopolední odevzdání práporu v divadle a\nzatloukání hřebů, před tím sbor „Pozdra-\nvení pěvcovo,\" potom „Bratři, již svitá\"\nod Veita. 2. Slavný průvod všech spolků\ndo chrámu Pánc. 3. Svěcení práporu v\nkostele, při tom píseň sv. Vojtěcha. 4.\nVokální mše pro mužský sbor od Horáka.\n5. Společenská zkouška shromážděných\nspolků v divadle. 6. 0 3(| hod. po obědě\nprůvod spolků s prápory na „střelnici\" ku\nspolečné zábavě. 7. Průvod do divadla.\n8. Pěvecká produkce. Sbory : „Rekův sen\"\nod Slavíka, „Žárlivý basař\" od Zvonaře,\np,Utonulá\" od Křižkovského, „Cikání\" od\nVogla. Mezi produkcí budou hráti ochot-\nníci jednoaktovou veselohru, načež taneční\nzábava ,,u Černého Orla.\" — Zpěv. s p o-\nlek Hořovický přijal jméno „Slavík/'\n\nOchotnická divadla.\nVe Vysokém Mýtě dávali tamnější\nochotníci dne 18. srpna ku poctě sešlých\nse rolníků „Diblíka\" před velmi četným\nobecenstvem. Ku konci voláni jsou všickni\nspoluucinkující, z nichž většina toho v skutku\nzasluhovala. Ano i sem již dostal se zvyk\nházení květin a věnců. Nejvic pochvaly\ndošla herecká titulní díohy si. J. Příště\nprý se budou dávat dvě Nerudovy veselo-\nhry. — V Bystřici pernštýnské zřizuje se\nochotnické divadlo, — V ochotnickém di-\nvadle v Košířích provozovala se v ne-\nděli dílem ve prospěch tamnějsí školy, dí-\nlem národního divadla „Deborah,\" činohra\nve 4 jednáních. Dle J. H. Mosenthala pře-\nložil J. J. Kolár.\n— V Domažlicích tamnějsí ochotníci,\nkteří s nemalou péci dekorace a divadelní\npotřeby dříve si uspořádat a zastaralé oh-\nnout museli, provozovali dne 10. srpna\n„Rohovin ctverrohý\" od Klicpery a „Pro-\ndaná láska\" od Nerudy. Provedení vypa-\ndlo výborně, o čemž hojný potlesk a o-\nkolnost, že na konec všickni hlučně vo-\nláni byli, svědci. — Ve středu 13. m. m.\ndávali Pisečtí studující co ochotnici: ,,Vě-\nzení,\" veselohra ve 4 jednáních od R.\nBenedixe, překlad J. V, Lomnického. Vy-\nvedení bylo dobré, návštěva valná. — V\nLiptov. Sv. Mikuláši uspořádali tamnější o-\nchotníci divadelní představení, dávajíce\npřeloženou Kotzebuovou činohru „Odplata\npravdy hrálo se s dobrým prospěchem.\nV krátkém čase bude prý se provozovat!\nveselohra Ferencikova „Pravda přec zvítězí.\"\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. V Londýně hraje se nyní na\n18. diva d 1 e ch. Tato jsou: divadlo Co-\nvent-garden. — Kr. opera. — New-Roy-\nalty. — Anglická komická opera. — Hay-\nMarket-Princesz — Adolphi. — Saint Ja-\nmes. — Stranci. — Surreý. — Sadlers\nWelles. — Olympia. — Crecian. — New-\nBritania — Standart. — Marý-le-Bone. —\nYictoria. — Astley.\nHudba. Znamenitá opera od Pergolese\n„La serva pádrona\" (stoletá novinka) dá-\nvala se před nedávnem v komické opeře\nv Paříži s příznivým úspěchem. Místo chy-\nbící ouvertury instrumentovai skla-\ndatel Gavaert klavírní větu od D. Scarlati-\nho. — Berlínský kapelník Dora složil o-\nperu „Kníže z Hildburgshausenu,\" bude ve\nVratislavi provozována, — Zajímavý ruko-\npis objeven jest v knihovně medicínské fa-\nkulty v Montpeílierú. Jsou to francouzské\nzpěvy z 13. století, v níchžto se stopy po-\ndvojného kontrapunkt u, jehož vy-\nnález teprv 16. století se připisoval, nalé-\nzají. Rukopis obsahuje 350 kusů dvoj,- tří-\naž ctverohlasných. — Nová opera od Yer-\ndiho „Mocnost vůle\" bude se v Petro-\nhrade, Madridě a Římě současně provo-\nzovati.\n— Y listopadu bude se ve Yratislavi\nprovozovat nová romantická opera „Vine-\nta\" (dle noveliy od Gerstackra) od VYuer-\nsta. — Madarský skladatel Mossonyi kom-\nponuje novou národní operu „Olmos.\"\n— Berliozova nejnovější opera „Beatrice\na Benedikt\" (dle Shakespearova „Mnoho\nhluku pro nic za nic\") dávala se poprvé\ndne 23. lipna v Baden-Badenu s příznivým\nvýsledkem. Jednotlivé karaktery jsou s ne-\nobyčejnou ostrostí a jemností hudbou na-\nznačeny. Zvláštní zmínku zasluhují výborná\na vzletuplná. ouvertura, rozkošné nocturno\npro dva soprány na konci prvního aktu,\narie Hery (Je vais le voir), duett mezi Be-\nnediktem a Beatricí v 2 aktu, duett na\nkonci druhého aktu mezí témiž (I/amour\nest un flambeau), mužský terzett, jakož\ni některé karakteristické sbory. — Fran-\ntišku Schubertovi, věhlasnému skladateli\npísní, hodlá Yídeňský zpěv. spolek pomník\npostaviti.\n\nZ Prahy.\n\nČeské divadlo. 21. srpna. Tenkráte\nhrály se: „Malíř v nes n á z í ch,\" fraška"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620901-01.1.8", "texte": "v 1 jedn. od Ř. z C. (novinka); pak „Klo-\nbouk,\" veselohra v 1 jedn. dle Em. Gi-\nra rdi nové od V. V. Již dávno jsme\nnebyli nápisem novinky na divadelní\nceduli tak zklamáni, jako tentokráte; ne-\njenom že dotčená fraška co do myšlenky\nnic původního do sebe nemá, jest ona v\npravém smyslu slova sprosté vylíčení\nsprostých situací, nemajících té nejmenší\ndůslednosti v sobě. — Škoda slov; vo-\nláme pouze k panu spisovateli se svatým\nŠtěpánem: Pane, odpusť mu, neb nevěděl,\nco činí! — Zdařilá veselohra Girardinové\njest zvláště německému obecenstvu z dob\nFeistmantlovýeh dobře známa; naše obecen-\nstvo ji přijalo s patrnou zálibou, rovněž\njako „Malíře v nesnázích\" s význam-\nným mlčením. Škoda že hlavní role sluhy\nVáclava měla tak slabého v zastupitele v p.\nSvobodovi; za to byl p. Šimanovský v ú-\nloze Uherského výtečný. Ostatní hra ne-\nstojí za zmínku. — Na konec se dával ba-\nlet: „Po s k akuj icí že ni ch v nesná-\nzi,\" v němž zvláště p. Reisinger vynikl.\n— 24. srpna. rodu Přemy-\nslovského,\" dráma ve 4 jedn. od Ferd.\nB. Mik ovce. Cena drámy je již vše-\nobecně uznána, a protivníci její mohou říd-\nkých a nikoliv tak značných vad v dra-\nmatickém ústrojí jejím vytýkat; pročež i\nzde nebudeme opakovat, co kde pochvalně\nneb hanlivě pověděno. Jedině to se nám\nbýt zdá záhodno, abychom poukázali k\njedné věci, jsoucí celku na ujmu — jestit\nto řeč, které by v celém kuse neškodilo\nvětšího vypilování; na mnohých místech\nuráží až ucho. V usrozumění se spisova-\ntelem by mohl p. dramaturg svého pera\nleckde přiložit! Co do souhry a pilnosti\nherců nepamatujeme již dávno tak zdaři-\nlého představení, jakéhose dostalo tenkráte\ndramě Mikovcově; snad se v svědomí tak\nmnohého herce ozval hlas káravý, snad\npřičinila se též i pieta k spisovateli, bohu-\nžel těžce nemocnému — budiž to neb ono,\ntenkráte jsme spokojeni až na malé vý-\nmínky. Z herců vynikali pp. Šimanovský\n(Václav III.), Kolár st. (Přech z Koldic), j\npak sl. Libická (Jarmila). 1 zastupitelé\nmenších úloh dostáli tenkráte požadavkům\nmírné kritiky, až na p. Boschettiho (Kun-\nrad), který, lámaje nemilosrdně ubohou če-\nštinu, div že sebe sama, místo obecenstva,\nnerozplakal. Návštěva byla za dlouhý čas\nopět jednou valnější — ač na vzdor tomu,\nže se v neděli dával zdařilý kus a\nnikoliv křiklavá jakás fraška. Toto ad\nnotám slavné režii! —26. srpna. „Dříve\nmatinka,\" veselohra v 1 jedn. dle Ko-\nřeůovskéhoodE. Z.; „Svéhlavos t,\"\nveselohra v 1 jedn. od Benedixa; „Po-\nzvu si majora,\" veselohra v 1 jedn.\nod Mosra. První z těchto veseloher vy-\nznačuje se jako vůbec všecky dramatické\npráce Kořeůovského elegancí svou; ač by-\nchom ji pravou veselohrou nazvati neměli,\nmilerádi ji vidíme i pod jmenem veselohry\nna repertoiru našem. Jest to více poda-\nřený dramatický žert, zosnovaný na poně-\nkud frapantní půdě: dcera hledí dostat\nmatku pod čepec, při tom však nezapomí-\nná na sebe. Dcera tu hlavní osobou, o-\nstatní vše podřízeno 5 zdá se, že veselohra\nta psána pro jistou herečku, a psána jest\ntak, že možná jen dceři vyniknout. Matka\na oba ženichové činí pouhou stafáži. Že\npaní Pešková v takové úloze vynikla, ne-\ntřeba dotvrzovat, divno ale nám, že se 0-\nbecenstvo příliš chladně k té novince mělo.\nPoslední dvě veselohry, dostatečně již zná-\nmé, bavily jako vždycky. Souhře se nedá\ntenkráte nic vystavit. O čest dne se dě-\nlily dámy p. Pešková a sl. Libická (Eliška\nv „Pozvu si majora\")* pak pánové Šam-\nberg a Kolár ml., z nichž zvláště první\nsi velmi statečně počínal. Návštěva ne-\nbyla valná. — 28. srpna. „Nevolníci,\"\naneb „Isidor a Olga,\" tragédie v 5 jedn.\nod Raupacha, zčeštěná S. K. Macháčkem.\nRaupach psal pro svůj čas a zašel se svým\nčasem; nadání dramatického mu neschá-\nzelo, ale proud času je neuprositelný, a\nduch Raupachův na nás hledí jako sta-\nrec, jenž mladému pokolení nerozumí víc.\nŽe poměrům Ruska nerozuměl lépe než\nkterýkoliv německo-filosofický vrstevník jeho,\nkdož mu to bude vykládat za zlé ? I za\nnašich dob — však, sunt exempla odiosa !\nDivíme se tenkráte hercům, že nám nahra-\ndili nedostatky dobrou souhrou; zvláště p.\nKolár st. (Osip šašek (!) vynikal důmyslným\na svědomitým provedením úlohy. P. Ši-\nmanovský musil bouřit — jak stojí psá-\nno ; že umírnil, kde mohl, to jeho zásluha.\nČestné zmínky zasluhuje ještě sl. Libická.\nNávštěva byla skrovná.\n— Repertoir českého divadla.\n2. září: Břetislav a Jitka. 4. září: Pravzor\nTartuffa. 7. září: Žižkův meč. — Rekru-\ntýrka v Kocourkově. 9. září: Kouzelná\nflétna. 11. září: Katinka Heilbronská.\n— Malíř p. Koutský dohotovil už\nněkteré dekorace pro nové české divadlo,\nkteréž u přítomnosti intendanta českého\ndivadla, pana dra. Riegra v zemském di-\nvadle se zkoušely, zdali budou činit pa-\ntřičný dojem.\n— Slovútný pianista a skladatel\npan Bedřich Smetana koncertoval dne\n24. t. m. v Nymburce ve prospěch ná-\nrodního divadla při velkém účasten-\nství a s úspěchem neobyčejným. Tamnější\nzpěv. spolek a nadaná zpěvačka sl. Dla-\nbačova z ochoty pana koncertistu podporo-\nvali. Každá z jeho přednášek byla s nej-\nskvělejším potleskem přijata a chválu vzbu-\ndila nová jeho fantasie na národní písně.\nSl. D., kteráž zpívala Pivodovu píseň „Na\nvlast,\" velmi významně a s panem Vágne-\nrem duetto z „Libušina sňatku\", jakož i\np. ředitel Slabihoudek, jenž velmi dojemně\npíseň „Zahučaly hory, zahučaly lesy\" před-\nnesl, byli hlučným potleskem vyznamenáni.\nVýborně provedeny byly sbory: „Vzájemná\"\nod L. Zvonaře, „Naše probuzení\" od Lu-\ndevíta Procházky a „Hlahol\" od K. Bendla.\n— P. Šeb or, absolvovaný žák kon-\nservatoria, jenž byl učitelem hudby v Rusi,\nzavítal do Prahy. Nadějný tento skladatel\nznám jest Pražanům z jedné ouvertury,\nkterá se zde v jednom koncertě provo-\nzovala.\n— P. J. K. Bláha, jenž zastával\nmísto klášterního varhaníka ve Vyšším\nBrodě, stal se varhaníkem v Netolicích.\n— Hálkova nová tragedie „Sergius\nCatilina\" bude se provozovati ještě letos\nběhem měsíce listopadu a sice ve prospěch\np. Kolára mladšího.\n— SI. Albina Heinzova, dříve člen\ndivadla českého v Praze, engažována jest\nse skvělými výminkami k divadlu Vrati-\nslavskému co první tragická milovnice.\n— SI. Beu 11 ov a, žákyně p. Appé,\nengažována jest s příznivými výminkami\nv Olomouci co dramatická zpěvačka. SI.\nBeutlova zpívala i v Praze též na českém\njevišti, pokud víme, v „Kouzelné flétně.\"\n— „Divadelního ochotníka,\" vy-\ndávaného p. Mikulášem Boleslavským, vy-\nšel první díl v šesti sešitech, a byl uvítán\nod všech českých ochotníků a přátel ná-\nrodního divadla s upřímnou pochvalou a\nobsažené v něm hry byly provozovány všude\ns velkou oblibou. Nastala u vydávání této\ndivadelní bibliotéky kratičká přestávka, nyní\nvšak, kde divadelní společnosti na venkově\nse zmáhají, pomýšlí se na další vydávání\na zařízeno jest předplacení na II. díl „Di-\nvadelního ochotníka\", jenž na 6 svazků\n1 zl. 50 kr. i obnáší a do „Slov. knihku-\npectví\" se zasílá. První svazek vyjde 1. září,\na není pochybnosti, že se druhému dílu\ntohoto pilně sestaveného díla téže přízně\ndostane jako prvnímu, jenž z velikého úča-\nstenství se těšil.\n\nListárna.\nPanu L. M. v T. Ouverturu „Halku\"\nod Moniuszki pro čtyry ruce můžete\nobdržet, taktéž „Vlastu\" od Ed. Nápra-\nvníku. Panu Fr. K. v Bl. Fantasie „Lou-\nčení\" z písní národních od Ed. Nápravníku\nstojí u Krištofa a Kuhé 1 zl. 5 kr. —\nSI. zpěv. sp. v P. Žertovné sbory\nmáme, a sice: „Žáby a kuňky\" od Ka-\n1 iv o dy, pak „Žabí kantata\" a jiných více.\n— SI. zpěv. spolku v Hořovicích. Dvoj-\nsbor „Vzhůru ku zpěvu\" vyšel v třetím\nsvazku „Záboje.\" — Panu kap. Jed... v\nZ. S tanečními hudebními kusy můžeme\nVám vždy posloužit. — Panu dopis, v\nLondýně. Uhodl jste, děkujeme za ode-\nslané. —"}]}