{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_sha256": "66a88d81d941e4dc3d00c78fd2f7514f7a9809a4dbdd74f6bf46363417509a59", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/09/10_01/bmtnabd_1862-09-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[201]", "page_fin": "202", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.1", "titre_corps": "Gospodine pomiluj ny — Svatý Václave, nejstarší chorální zpěvy české.", "titre_sommaire": "Gospodine pomiluj ny — Svatý Václave, nejstarší chorální zpěvy české.", "signature_source": "S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[201]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4403, "texte": "Gospodine pomiluj ny — Svatý Václave,\nnejstarší chorální zpěvy české.\n\nKdyž v IX. a X. století křesťanství se v říši velko-\nmoravské a v Čechách rozšiřovalo, sbližovali se řečtí a la-*\ntinští věrověstové k sobě. Od toho času se zachovalo podání\nas tisíc let v lidu, že po dobu sv. Vojtěcha u nás slovanská\nliturgie, řeckým obřadem (ritus) zavedena, přednost měla.\nVojtěch sv. nastoupiv za Boleslava 11. příjmím Nábožného r.\n983 biskupství české, přislíbil, že latinskému ritu vítězství v\ndiocesi své pojistí.\nPročež zřetel svůj obrátil k zpěvům chrámovým a opa-\ntřil starodávné nápěvy textem českým. Původu tohoto jest\ni jmenovitě národní hymna: „Gospodine pomiluy ny,\" zpívána\naž podnes v hlavním chrámu Pražském, již tradice apošto-\nlům slovanským sv. Cyrillu a Methoději připisuje. Hymna ta\nzpívána již před narozením sv. Vojtěcha v bitvách. V čas\npobytu svého v Římě 992 neopomenul sv. Vojtěch od papeže\nJana XV. povolení vymoci, aby píseň ta zpívána byla v slo-\nvanštině pří mši místo Kyrie eíeison.\nPovolením tímto ulehčil se nemálo průchod ritu latin-\nskému, nebof co dříve v cizím bulharském nářečí zpíváno\nbylo, zavznělo nyní bezprostředně z plného srdce v ma-\nteřštině, řeči české. Zmiňuje se již v XIV. století, že píseň\nta dle uzavření Pražské synody každou neděli a svátek\npři mši svaté a před kázáním ve všech farních chrámích bi-\nskupství od lidu slavně zpívána byla. časem však změněno\nustanovení toto; kdežto ovšem připomenouti sluší, že zpěv\n„Gospodine\" nikoliv jen v chrámě, nýbrž i při nastoupení\ntrůnu a volbě biskupů, při slavnostech národních, v bitvách,\njako ku př. v bitvě proti králi Bélovi 11. (13. července 1260)\nzpíván byl; konečně iv čas náramného sucha od r. 1039\nna hrobě sv. Vojtěcha a následkem arcibis. mandátu r. 1667.\nNebylf tedy zpěv tento jen církevný a slavnostný, nýbrž\ni národní, a pročež jest i pamětným z ohledu národo-cirkev-\nního, historického a filologického.\nJak jsme výše pravili, zpíván zpěv tento povolením pa-\npeže Jana XV. při denní mši sv. místo Kyrie eleison.\nKdyž pak za časů děkana Pražského (1333) napotom-\nního arcibiskupa Arnošta zpěv i při ranní mši sv. zaveden\nbyl, zpívána píseň sv. Vojtěcha v Pražském hlavním chrámě\nod 24 kleriků v jiných pak městských chrámech, jako ku\npř. v Budějovicích, v Plzni, Kutné Hoře, Klatovech atd. od tak\nzvaných literátů. Obyčej ten trval až po leta 1653—54;\nzvláště v neděle a svátky času velkonočního ku konci slavné\nzpívané mše jak Bolelucký co svědek udává; později\nvšak a až po nynější dobu zpívá se starožitný a veleslavný\nchorál ten s průvodem varhan, kdykoli monstrance z kaple\nsvatováclavské k hlavnímu oltáři neb odtud zpět do kaple\npřenešena bývá. A sice zanotí choralisté i lid předně píseň\n„Sv. Václave\" a pak „Gospodine pomiluy ny.\"\nNejstarsí text chorálu jest následující:\nGospodyne pomiluy ny.\nIsa Xre. pomiluy ny.\nTy si spasa wsseho mira.\nSpasyz ny y uslyss\nGospodine hlasy nassye.\nDay nam wssem Gospodine\nŽizn a mir v zemi.\nKrleš. Krleš. Krleš*\nJiž Hájek ve své kronice české (1541 fol. 89) podává\ntext pod jménem sv. Vojtěcha. Pražský probošt a podbiskup\nŠimon Brosius vydal jej za časů 301eté války tiskem zároveň\ns překladem latinským.\nV neúrodném roce 1667, pro nedostatek deště na-\nřídil Pražský děkan Sebastian Zbraslavský (jelikož dle man-\ndátu arcib. konsistore píseň sv. Vojtěcha v celé zemi při pro-\ncesí zpívána byla, aby chorál ten i s písní „Sv. Václave\"\nznovu a sice česky i latinsky se odzpěvoval, čímž právě\ntyto nejstarší chorály české iv cizině v známost vešly.\nArnošt z Pardubic, nastoupiv biskupství Pražské, zavedl\nke cti sv. Václava, patrona země české, chvalozpěv, jehožto\nskladatelem dle histor. svědectví sám byl. Tím nabyla úcta\nk sv. Václavu, jehož ostatky v hlavníui chrámě Pražském se\nnalézají, důležitého národního významu; píseň však sa-\nma, možná že dle starších nápěvů uspořádaná, brzkého roz-\nšíření. Nástupce Arnoštův udělil 40denní odpůstky těm, kte-\nříby píseň tuto v čas kajícný nábožně zpívali. Tak se stalo,\nže píseň „Sv. Václave44 skoro oblíbenější byla, nežli o mno-\nhem starší chorál „Gospodine pomiluj ny.\"\nL. P. 1497 přišel král Vladislav 11.z Uher do Prahy\na byl zde přítomen vigilií slavnosti přenešení ostatků sv.\nVáclava, konal pobožnost svou v oratoriu hlavního chrámu\nPáně. Tu prý zjevili se mu patronové země české sv. Voj-\ntěch, Zykmund a Vít, jakoby opustivše hrobky své v kapli\nsvatováclavské zapěli píseň: „Svatý Yáclave.\" I ustanovil"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2025, "texte": "tedy Vladislav 15 choralistů a poručil jim, aby vždy po\nranní rnši sv. do zmíněné kaple vešli a zde slavně píseň tuto\nzanotili. Pořádek bohoslužebný (čili vlastně Matutinum v Praž-\nském hlavním chrámu) nově zřízen kapitularním usnesením\n10. července 1616, pak vepsán do breviafe Pražského. Dle\ntoho připadá konec zmíněné ranní mše na první hodinu ka-\nnonickou, počínající o půl osmé ráno. V tom čase jest Ma-\ntutinum ukončeno, první hodina začrie intonirováním apoštol-\nského vyznání víry, načež se choralisté k odzpívání písně\n„Svatý Vaclave\" do kaple übírají. Pěšina zjevně dí; Peracta\nmatura (hora media octava) incipit Prima ex horis cannoni-\neis cum D. Athanasii symbole quotidie; qua íinita proeessie\nfit ex choro ad sacellurn S. Venceslai, choralibus, juxta piam\nVJadislai Regis institutionem, cantantibus responsorium etc.\nPobožnost ta koriá se s malým rozdílem až po dnešní\ndni. Každého rána a odpoledne zaznívají podivuhodné akkordy\npísně svatováclavské, kteráž původně pozůstávala z 12 řádků,\nk nimž později více slok k úctě ostatních patronů zemských\npřipojeno celek však co drahocenná památka národu če-\nsko-slovanského se zachoval. Zní pak píseň původně:\n„Svatý Vaclave Vévodo české země, Kníže náš!\npros za ny (nás) Boha Svatého Ducha. Kyrie ělejsort.\"\n~Nebeské jest dvorstvo krásné: Blaze tomu, klož\ntam dojde. Žiyot věčný, oheň jasný Svatého Ducha.\nKryste eleison.\"\n„Pomocy my tvé žádarny Smiluj se nad námi!\nUtěš smutné, zažeň vše zlé *) Svatý Václave! Kyrie eleison.1'\nJestiť to věru podivuhodné, že po čas náboženských\nrozbrojů za časů krále Václava IV. (1405—1419) starobylý\nchorál tento nezanikl ani změněn byl. I Husité nosili na\nsvých válečných štítech refrain : „Svatý Václave! Vévodo Če-\nské zemie, knieže naš! Pros za ny Boha svatého Ducha.\nKyrie eleison.\"\nA taktéž nalézáme obě zde opsané písně nejen v čet-\nných zpěvnících utraquistů, nýbrž iv obsáhlých častokráte\nkolosálních kancionálech literátů spolků vyzdvižených od\ncísaře Joseía po nichž se i dnešní vokální zpěvy chrá-\nmové zachovaly.\n\nS."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "203", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.2", "titre_corps": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "titre_sommaire": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.2", "debut_caractere": 2027, "fin_caractere_exclue": 5868, "texte": "Beethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračováni.)\nSonata G-dur (op. 31 čís. 1.)\nTato sonata dýchá právě takovou veselost jako sonata\npastorální, avšak v jiné barvitosti. Vedle zvláštnosti tu a\ntam rozhodně vynikající převládá Mozartovský způsob vy-\njádření. Rozpoložení mysli v první větě (G-dur Allegro\nvivace, 3/4 takt) jest humor. Hned první motiv je duchaplný,\nrozmarem sršící; krátký tento karakteristický motiv, jenž\ndruhou hlavní periodu, čtvrtou skupeninu sonát naznačuje,\nvyniká důtklivou rhytmikou. Když byl motiv tento v mnoho-\nnásobných metamorfosách bud zlomkovitě neb nákresovitě\nvystoupil, vyřine se originální dolů a nahoru pádící chod ok-\ntáv, jenž na fermatě v hlubokém D náhle umlkne. Na to vy-\nstoupí první motiv znova v stejném rhytmickéin postupu, až\nv H-dur druhá théma plna libosti zavzní a až ku konci první\nčástě pře\\ahu má. Až ku vchodu druhé thémy podobá se\ncelý spusob vyjádření se ručeji přes skaliska se vrhajícímu,\no rozsediiny se odrážejícímu, jenž své potočiště nachází a se\nklidně rozšíří. Při nastoupení druhé částě opustí opět své\npotočiště a znova rozvinuje se ono divadlo. Ještě jednou\nslyšet klidné proudění druhé thémy. Toto střídavé uspůso-\nbení činí větu velmi zajímavou a svěží, spolu také nejznač-\nnější celého díla. Druhá věta (C-dur, Adagio grazioso, 9/8 takt)\nvyniká lahodností a vroucností motivu, bohatým jeho a roz-\nmanitým provedením, líbeznou barvitostí; je však zcela v Mo-\nzartově duchu cítěno a utvořeno, a zdá se být trochu roz-\nvláčné. Poslední věta (Rondo Allegretto, G-dur, 4/4 takt)\nnemá harmonického vývinu, jistého rozpoložení mysli, jedno-*\nstejnosti ve výrazu. Marx naznačuje její karakter tak , že\nmá celek pohodlně se ploužící mysl, již po dlouhém zkypření\nzpaní. Tato pohodlně ploužící mysl a toto ohnivé kypění jsou\novšem dva živlové, z nichžto věta sestává, kteří však k or-\nganické jednotě se nesloučili. První moment vyjádřen jest\njasně v začáteční thémě. Je zcela Mozartovská. Dále je to\npodrobeno pochodu kvašení; avšak jak se mi zdá děje se mu\nnásilí. Významný je však tento pochod kvašení; neboť vněm\nobsaženi jsou živlové pozdějšího Beethovena. Avšak při kva-\nšení to zůstane; zčištění chodu se nedosáhne; závěrek není\nod počnutí adagia bez zvláštnosti; je to hledání nového vý-\nrazu, nového uspůsobení. Předchozí kvašení má ostatně vyšší\nby se totiž skladatel vymkl z Mozartova vplyvu;\nnení to pouze hudební kvašení, psychologické pohnútky jsou\njim za zaklad položeny.\nSonata D-moll (op. 31, čís. 2.)\nSonata lato je po sonátě Cis-moll nejznacnější dílo pře-\nchodní periody, pro kterouž též Beethoven zvláštní lásku rníti\nse zdá, jelikož tuto sonátu jak se praví v pozdějších letech\nv společenských kruzích často předvedl Pivní věta (D-moll,\nAllegro, % takt) je nejvynikajicí. Zde rozprostírá se opět\ncela mohutnost náruživosti jako v Cis-moll sonátě. Rozpou-\ntaná naruživosf jest základním rozpoložením této věty. Výraz\ntohoto stavu duševního je skutečně dramaticky rozkvašený,\nzvláštní drastické sily, na nejvýš individuelně oživený, k nej-\nmožnější určitosti zvýšený. Proud vášně objevuje se časem\nco udušen a v běhu zastaven. Jsou to místa „Largem\" po-\nznamenaná a ze skutečně mluvícího motivu utvořena, recita-\ntivně uspůsobena. Věta hned tím počíná, že to jako otázka\nna osud, zdaž mysl bojovali musí. Po prvním krátkém roz-\nkvašení náruživosti lze slyšet ještě jednou onu otázku, pak\núplný výlev a úplné se rozprostření bolestné vášně. Na za-\nčátku druhého diíu vystoupí motiv důrazněji třikrát po sobě,\nby nejprudší bouři vyvolal. Konečně utichne tato na A-dur\nakkordu. Nyní prodírá se v mluvících tónech motiv plný\nsnažně prosícího, úpěnlivého výrazu. Však nadarmo; vnitřní\n\n*) Nenávist k INt;mcuna vymyslela v předešlých stoletích přídavek:\n»Vyžeň Němce, cizozemce, svatý Václave !« jakož vyzvání, aby se\nz vlasti vypudili."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2491, "texte": "boj počíná znova: teprv na konci umlkne temně a tiše bu-\nblaje. Jaká to pravdivost v tónech! To je opět kus hudební\nbásně, výtvor z určité základní myšlénky. Z této strany\nsouvisí tato věta s druhou hlavní periodou. Hudební sloh,\nformální uspůsobení, ano i hlavní motivy Allegra: to vše upo-\nmíná přec jen na Mozarta; základ Mozartovského uspůsobení\nještě prozírá; zvláštnosti, kterážto se v Cis-moll-sonatě jeví,\nnení zde dosáhnuto. To také platí o druhé větě (Adagio\nB-dur, 3/4 takt). Určitého, poetického obsahu nedá se tu za-\npříti; hudební motivy jsou jasnějším, určitějším, živějším jich\nvýrazem; avšak celý spůsob výrazu není ještě ryze Beetho-\nvenovský. Bychom u poetického obsahu státi zůstali, praví-\nme, že v tomto Adagiu vyniká podivuhodná hkubka a vrouc-\nnost citů, čisté rozpoložení mysli. Je to blažený poklid po\noné vnitřní bouři, jež se duše zmocnila; vnitřní mír, jenž\nv této první thémě spočívá. Brzy však prodírá se nejhlubší\nvnitřní pohnutí v otřesených prsou, proud tlačících se citů\nzvedá dmoucí se prsa, až v druhé thémě v F-dur tlak tento\nse ukonejší a jasnější kmit útěchy do vnitra vpadne. Z těchto\nmomentů rozpřádá se věta dále, arito se opět střídavě a v jiné\nbarvitosti objeví. V posvátném rozpoložení mysli s náde-\nchem zanícení končí skladatel; dosáhlí poklidu, po němž ba-\nžil boj je úplně vybojován. Yšak nyní rozprostře se na\ntomto základě říše fantastického rozmaru. Tento karakter\nnalezáme v poslední větě (D-moll, Allegrelto, 3/8 takt), roz-\nhodně naznačen. Sestáváf, přísně-li se to vezme, jen z dvou\nmotivů. Hlavní motiv na začátku sestává pouze ze čtyr not\nopět krátký a karakteristický motiv druhé hLvní periody,\nkterýž u velké rozmanitosti ve všech tóninách opsán a jistou\nbizarní svévolností udržen jest. Druhý motiv má jen tři\ntóny v sekundovém kroku, jimž jaksi mlhou mrzutosti se\nobestře. Vůbec rná celek temnou, divokou barvitost, kteráž\nzmírněna jest zvláštním fantastickým dechem, jenž ji pro-\nbíhá. Skutečná bolesf, vnitřní boj a vnitřní žaly nejsou bez-\nprostředním psychologickým základem tohoto obrazu, nýbrž\njen temným pozadím. Na první pohled zdá se tato poslední\nvěta se svém vzácném rouchu býti pouhou kapřicí, hrou suD-\njektivního rozmaru. Avšak hlouhěji-li vnikneme, zpozorujeme\ntenké nitky, které ji s předcházejícími větami spojují, tak že\ncelá sonata se co důsledně a jednotně vyvinutý ústroj objeví.\nFantasticko-huisorisUcké rozpoložení, které naposled vítězně\nz boje vystoupilo, stane se základem nového útvoru.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203", "page_fin": "204", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.3", "titre_corps": "Z cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala. Zajatý Donizetti.", "titre_sommaire": "Z cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala. Zajatý Donizetti.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.3", "debut_caractere": 2493, "fin_caractere_exclue": 5980, "texte": "Z cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala.\nZajatý Donizetti.\nKonečně uzřeli jsme pobřeží Neapolské a brzy na to\nhrozila nám vstříc nejdivočejší část Apeninskýeh hor Abruz.\nSeverozápadně za námi vztýčoval se vysoko přes celé, sve-\nřepé pohoří kopec Gran Sasso ďltalia, 8934 stop vysoký\nnejvyšší to bod italského poloostrova co hrozící gigant.\nI tu to šlo v hučící rychlosti dále a já neuzřel hudeb-\nníka loupežnického národu Abruz, a nadarmo zaznívala v uchu\nmém Auberova romance:\nHle tam na návrší\ninuz statný, smělý dlí,\nv rukou on pušku má,\naj, vždyť ho každý zná!\nNadarmo namáhal jsern své oči, já ho neviděl toho\nrytířského náčelníka loupežníků Fra Diavola. Ovšem není\nčlověk v Abruzách velmi jist a to za příčinou pánů Birbantů\na které zde již od dávných časů své řemeslo\nprovozují. Avšak tito lidé jsou musikalní a znají spůsoby ;\nto dokazali.\nDonizetti byl totiž z Benátek do Neapole pozván, aby pro\niamnější divadlo San Carlo operu složil. Tenkráte nebylo ani\npárníků ani železnic a skladatel musel v poštovském voze\nAbruzzami jeti. Jeho vždy hotová Musa ukolébala jeho fan-\ntasii v nejkrasnějši melodie, když strašné „Sta!\" (stůj) mu\ndo uši zahřmělo. Okamžitě byl vůz obklopen. Z divokých po-\nhledů těchto pánů, které od paty až k hlavě ozbrojeni byli,\npoznal ihned Donizetti jejich přání. Postílion a konduktér\nzdáli se již býti uvykli těrnto výjevům, a přesvědčeni jsouce\no bezužitečnosti Každého odporu slezli docela pohodlně dolů a\ntrpělivě očekávali, co se díti bude. Co měl Donizetti dělati ?\nProti takové přemoci něco začíti, bylo by bývalo pošetilé.\nOčekávali tedy také trpělivě, až na něho řada přijde. Tu\npřiblížil se k vozu muž, jehož rozkazující pohled a lepší šat\nprozrazoval, že bude as náčelníkem této vybrané společnosti ;\notevřeli dvířka a žádal ho dosti zdvořile slézti. Donizetti\nuposlechl. Tu mu bylo sděleno, aby veškeré své zlato, své\nhodinky, prsteny roztomilému panu náčelníkovi loupežníků\nodevzdal.\n„Ecco, ecco!\" pravil Donizetti mrzutě a vyprázdnil své\nkapsy, „ale teď mne nechte odejit!\"\n„Nikoliv pane ! Z vašich klenotů je vidět, že ještě více\npeněz miti musíte. Půjdete laskavě s námi a zůstanete tak\ndlouho pod naší ochranou, dokud* výkupné peníze, které ještě\nustanovíme, z Vaší dědiny na jisté místo se neuloží!\"\nTu neplatilo žádné „ma Signoři\" (ale pánové); nýbrž\nDonizetti byl do jejich středu vzat a rychle šlo se do kopce,\nco zatím šibeniční kandidáti svěží a veselý sbor s tak výteč-\nnými hlasy zapěli, že se zajatý maestro udržeti nemohl, aby\njim hlučné „bravi\" nevolal. Loupežníci započali znova a\nDonizetti byl celý nadšen, až najednou vykřikl : „U ďasa to\nnení dobře!\" Loupežníci pohlíželi udiveně na smělého upra-\nvovatele, jenž se opovážili mohl, je napomenouti, a volali sú-\nsměškem M0 che gran maestro!\" (o jaký to velký mistr). Do-\nnizetti zapomněl docela kde se nacházel, a myslel před se-\nbou viděli bezpochyby choristy v divadelní zkoušce a obořil\nse na ně: „Maiadetti cani, chi io sa meglio io o voi! Jo il\ncompositore e voi gli asini, stupidi!\" (Zatroíení psi, kdo to zná\nlépe, vy neb já ! Já skladatel a vy blbí oslové!)\nLoupežníci s podivením na sebe pohlíželi a nevěděli, co\nse s nimi děje. Tu předstoupil náčelník a smekna klobouk,\ntázal se ho po tichu: „Chi siete Eccelenza ?tt (Kdo jste Yaš-\nnosti?) „Jsem Donizetti !u odpověděl mistr hlavu pozvedna.\n„II maestro Donizetti!'1 (mistr Donizetti!) zvolali lou-\npežníci s podivením, smekli před ním své klobouky a chtěli\npřed ním na kolena padnouti; tu však náčelník to zabrániv\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2475, "texte": "zvolal: „Počkejte, počkejte! to by mohl každý řící. Ale je-li\nten pán Donizettim, tedy af nám složí novou operu!1' Na to\npošeptal vedle stojícímu loupežníku něco do ucha. Tento\npokynuv hlavou, rychle se odstranil. Donizetti se smál a\ntázal, zdaž také noty znají? Všechny odpověděli, že ne.\n„Nuže tu vám opera ničehož nespomůžé. Ostatně nezdr-\nžujte mne a nechte mne odejít. Když za určitý čas s ope-\nrou hotov nebudu, ztratím nejen svůj honorár, nýbrž budu\nmuset impresaři velkou] sumu poněz co náhradu zaplatit.\"\n„Pazienza, pazienza, un memento, Eccelenza,\" (Trpěli-\nvost, trpělivost na okamžik, Vašnosti) odvětil mu náčelník.\nPo mnohém hádání se ze strany Donizettiho apo mno-\nhém napomínání k trpělivosti se strany loupežníků přišel as\nza půl hodiny odstranivší se loupežník s konduktérem.\n„Je tento pán mistr Donizetti?\" volal na konduktéra\nnáčelník.\n„Ano!\" odvětil tázaný a vytáhl svůj pas, v němž zjevně\nstálo: „Poštovní vůz pro mistra rytíře Donizettiho.\"\n„Pro větší jistotu máte tuto vládní pas,\" pravil Doni-\nzetti, vytáhnuv z kapsy svoje listiny.\nNáčelník prohlídnuv je pozorně, vrátil je Donizettimu\nnazpět, smekl před ním klobouk a řekl uctivě: „Prosím tedy\nza odpuštění pane mistře,\" a rozkázal udivenému skladateli\nvšechny peníze a klenoty navrátiti.\nS velkou radostí uposlechli loupežníci, hnali se k mi-\nstrovi líbajíce mu ruce a šosy a přísahali slavně a věčně, jej\naž do Caserty doprovodit. Vůz, který beztoho již dříve od\nvyslaných loupežníků zastaven byl, na krátkých vedlejších ce-\nstách spěšně dohonili. Jako vítězoslávce vsadili skladatele do\nvozu a dále uhánělo se se zpěvem čerstvých a svěžích sborů\ndo Benevenlo, kdež se hudební hrdlořezci ztratili, a opět na\nmístě, kde se koně přeměňovali, mistra dohonili. Ještě rnnohý\nden zažil Donizetti na cestě se svými novými přátely; učil je\nněkterým ze svých sborů a přál si mnohého z výtečných te-\nnorů teto počestné banditské společnosti získat pro svou o-\nperu na jeviště. Obdržel ale poučnou odpověď „Ognurn me-\nstiere ě ouorevole, guando se connusee i suoi doveri.\"\n(Každé řemeslo je čestné, jen když známe jeho povinnosti).\nNa to nemohl mistr ničeho odpověděli a za několik dni, kdežto\nloupežníci zbožňovaného mistra v skutku až do Caserli do-\nprovodili, bylo skoro oběma stranám za těžko se rozloučiti,\na z obou stran stiskovali si vřele ruce a poslední „dunque\na rivederci\" (Tedy na shledanou) bylo snad z obou stran u-\npřímně myšleno. Tak vypravoval mi náš starý veslař cestu\nDonizettiho do Abruz."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "205", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.4", "titre_corps": "A. N. Věrstovský. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "A. N. Věrstovský. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.4", "debut_caractere": 2477, "fin_caractere_exclue": 5956, "texte": "A. N. Věrstovský.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování.)\nVelmi krásně vyjímal se hymnus, který pro tenkráte\nv Moskvě přebývající znamenitou zpěvačku Catalani složil,\nHymnus ten zpívala donna Fillis. Roku 1841 napsal k slav-\nnosti otevření nového malého divadla vítěznou ouverturu.\nR. 18ól napsal pro koncert ochotníků, odbývaný ve prospěch\nsirotkft po zesnulých na choleru, hymnus se sborem a or-\nkestrem, na slova Jazykova: „Beanne FOCIIOA:&\" (Veliký jest\nHospodin). Hymnus tento došel skvělého provedení v „bia—\nhorodném shromáždění\" (6.iaropoAHoe coópaHHe) od více než\n500 ochotníků a prvních umělců vedením skladatele a byl\njak tenkrát, tak i při posledním opakování provázen ohrom-\nným potleskem.\nKrom uvedených již skladeb složil ještě velkolepý vo-\njenský hymnus k slovům A. Chvostová, kterýž provozován\nbyl při hlídce vojenské v Penzě u přítomnosti cara Aleksan-\ndra Pavloviče od více než tisíc hudebníků a zpěváků; na\nprosbu A. V. Kukolníka a hraběte Orlova Dějsova větší vo-\njenskou kantatu se sbory, pak při zahájení „spolku milovníků\nruské krásovědy\" (poccificKOH CJOBCCHOCTH), jíž údem též byl\nVěrstovský, větší hudební skladbu se sbory a recitativy,\npři níž znamenitý tragik P. S. Močalov přednášel báseň s prů-\nvodem harf; konečně při slavení stoletého jubileum moskev-\nské university velebnou kantatu k slovům S. P. Ševyreva.\nNetřeba dokládali, že všechny tyto skladby vesměs se potkaly\ns všeobecnou pochvalou*\nPo jistý čas osvědčil se také Věrstovský co přičinlivý\nbuditel taneční hudby. Nechtíce zde podati seznam všech\njeho výtvorů v oboru tomto, uvádíme zde toliko dvou pol-\nských, jež na se obrátily všeobecnou pozornost. První z těchto\nskladeb byla napsána pro pies moskevské dvorní společnosti,\npři oslavení korunovace Gosudara Nikolaje Pavlovice, druhá\npři otevření nového moskevského paláce (blíže Moskvy). I\nv baletní hudbě pokusil se Věrstovský: na žádost býva-\nlého baletního mLstra Didla složil několik půvabných kusů\nk výtečným baletům.\nPro jednohlasový zpěv s průvodem piana složil Věrstov-\nský na sta romancí, kupletů a arií, z nichž zejrnena uvádíme\npíseň Fiory v dramě „PocjaßHeßs\" (Roslavlěv) a pak píseň\nNasti v dramě „KpeMHeß*\" (Kremněv). Na tuto píseň složil\nYieuxtemps výtečné potpourri pro housle.\nZ jeho skladeb pro piano zachovala se tiskem sonata,\nvěnována Fieldovi, z koncertních jeho skladeb zasluhuje\nzvláštní pozornosti výborné potpourri pro anglický roh, jež\nbylo provedeno v Petrohradě v koncertě filharmonické spo-\nlečnosti od bývalého sólisty Ferlendisa.\n\\ubec musíme želet, že při takovém ohromném množ-\nství výtvorů v každém oboru hudby, jak vokální tak instru-\nmentální, Věrstovský velmi málo pečoval o zachování svých\nskladeb. Velmi málo jich vyšlo tiskem, ale velmi mnoho jím\nsamým jich přišlo ku ztrátě, a valná část jich zahynula při\npožáru velkého moskevského divadla. Mimo toho nalézá se\nještě v bibliothece skladatelově více než třicet svazků partitur\nrozličných jeho spisů. Všechny jeho výtvory jsou nepochyb-\nným důkazem znamenitého jeho talentu a získaly mu slávy,\nk níž neodnímatelné má právo, jakož i na úctu a uznalost\nsoučasníků a na nesmrtelnost u potomstva, jelikož on jest\ntvůrcem národní ruské opery. Jeho skladby provívá takový\nduch, kterýž jest tak blízký, tak rodný ruskému uchu, že\nbezděky je přijmeš za vjtvor národa ruského, za píseň\nruskou, a přec není to píseň ruská, není to výtvor národa,\njest to výtvor skladatele, uspokojující všechny požadavky\nnárodnosti a vyhovující Yšem výminkám umění. V tom ná-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1569, "texte": "rodním duchu, který provívá všechny skladby Věrstovského,\nchová se tajemství, jež je činí tak brzy, tak všeobecně ná-\nrodními, jež přecházejí ve všeobecné dědictví a stávají se\npopulárními a tudiž zasluhuje Věrstovský nidarmo jméno\nruského národního skladatele.\nOn jest v ruské hudbě tím, čím jest v ruském básni-\nctví Kolcov. Písně Kolcova nejsou zrovna ruské písně ty\nto poznáváš a cítíš ale jeho písně obsahují v sobě tolik\nnárodního, že takový činí na nás dojem, jako ruská píseň,\ntoliko u větším rozměru, jakožto výtvor umělý. Ruský národ\nnezpívá tak, on by ale musil tak pěti na požádání vzdělaného\nucha. V takovém poměru nachází se též hudba Věrstovského.\nOna rovná se k ruským národním motivům, jako básně Kol-\ncovy k slovům ruských národních písní. Uvedli jsme naschvál\ntento příklad, abychom v porovnání lépe objasnili zásluhy Věr-\nstovského o hudbu v Rusku, lajemství jeho vplyvu na srdce,\ntajemství jeho všenárodnosii a pospolu tím významnost, kte-\nrou tento skladatel míti musí-, jakožto jeden z tvůrců ru-\nské opery.\nPrvní opera Věrstovského která se v scénu uvedla, byl\n„Ilairß (Pan Tvěrdovský) k níž text napsal M,\nN. Zagoskin. Ačkoli látka této [opery v celku není ruská,\ntak jest přec vzata z jedné legendy rodného nám národa pol-\nského. První provedení této opery mladého umělce došlo\nohromného úspěchu a skoro všechna čísla této opery utkvěla\nbrzy v paměti obecenstva. Připomínám n. p. romanci, duet\nz této opery „H HAJ npoTHBT> HeßkpuHXfc44 (Já jdu proti ne-\nvěrným), již s nadšením všichni pěli zpěváci a zpěvačky teh-\ndejšího času.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205", "page_fin": "208", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.5", "debut_caractere": 1571, "fin_caractere_exclue": 6696, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Blanska. (Beseda.) Dne 24.\nsrpna odbývala se zde první národní\nbeseda v knížecí restauraci na Klepá-\nčově. Vlastimilovnému p. starostovi Blan-\nskému Charvátovi s rázným výborem tam-\nním přísluší přední zásluha o zařízení této\nušlechtilé zábavy. Výtečný Pavel Křiž-\nkovský neopovrhl pozváním do skrom-\nného městečka našeho, by sbory řídil. 0-\nkolo 6 hodin zahajil besedu přiměřeným\nproslovem p. Andrlík, rázný našinec v\nBlansku. Obecenstvo vy/nacilo horlivou\nsnahu jeho hojným potleskem. Pak ná-\nsledoval krásný sbor Křížkovského „Uto-\nnulá.\" Provedení ovšem sboru toho bylo\nmistrovské. P. Pieta přednášel na to ně-\nkolik národních písní tak vroucně, tak\nněžně, že se mu tuším všecka srdce do\nkořán otevřela. Sbor „Cikáni\" od Vogla\ndošel velké obliby. Pak jsme slyšeli „Mi-\nlencův stesk\" od Horáka a Riegrovu „Ko-\nvářskou,u kteroužto p. Peka tak rázně\nzpíval, že jsme s ním všichni, ani útlých\nrukou v duchu bušili a pře-\nhlušili skutečná kladiva obrovská, jež hned\nvedle restaurace dnem i nocí vzdorné že-\nlezo rozbijí. Následovali ještě: „Na Prahu,\"\nsbor od Veita ; „Na mou víasl44 od Pivody\na „Gdě je slavská domovina?44 sbor od\nVintra. Naposled opakovala se ještě „Uto-\nnulá\" na počest Jeho Jasn. pana knížete\nSalina, jenžto v druhé polovici besedy\nzavítav mezi nás, hromovým: „Sláva, af\nžije!44 uvítán i vyprovázen byl. Sotva do-\nzněly poslední zvuky sboru pěveckého,\nspustila výborná kapela hornická ouver-\nturu ze slovanských nápěvů od Tittla a\nprovedla ji chvalitebně. Bylo by žádoucno,\naby tato obratná kapella nás seznámila též\ns novou ouverturou na národní pí-\nsně „Vlastou\" od Ed. Nápravnika, která\nvšude velké obliby dochází.\nZ Lomnice. Dne 26. srpna odbývali\njsme ve zdejším kostele mši tichou za na-\nšeho výtečníka Karla Havlíčka Borovského.\nMši sloužil náš pan farař D. A. Šalk a\nspolek zapěl „dies irae,44 večer jsme od-\nbývali společenskou večeři a bylo nás d-\ncastníků 63, pozděj jsme zapěli několik\npísní. Dne 31. srpna účinkoval spolek na\nbesedě národní v Libuni, čistý výnos tento\nbude obětován našim Lomnickým pohoře-\nlým, bude Varn již známo, že u nás 43\ndomů a městská radnice vyhořela, oheíi\nvyšel dne 29. srpna odp ledne ve ctyry\nhodiny a počítá se škoda přes 100,000 zl.,\npro nás to jest kruté neštěstí. Přijdouc\ndo Libuně udělali jsme zastavenícko tam-\nnějšímu panu kanovníkovi P. Antonínu\nMarkovi, v osm hodin byla potom beseda,\npřednášeli jsme: „Novonárodní44 od Jos.\nSoukupa,44 „Na vlast\" od Láblera, „Ci-\nkáni44 od F. A. Vogla, „Píseú cestujících\npo vlasti\" od Frant. Abta, „Naprej44 od\nJenka, potom na vyzvání ctěného obe-\ncenstva „Kde domov můj?44\n(ík.) Z NákSa. (Beseda.) Již po\nněkolik let odbývají se zde s velkým ú-\nspěchem besedy, které velice k probuzení\nnárodnosti přispívají. Neméně zdařilá byla\nbeseda, která se zde dne 24. srpna ve pro-\nspěch zdejší školy odbývala. Ředitel této\nbesedy je náš horlivý učitel p. 0. W., jenž\nouverturu od Tittla výborně řídil. Skladba\ntato pronikla každého posluchače a došla\nvelké obliby. P. 0. W. slíbil nám v příští besedě\nnejnovější ouverturu na slovanské národní pí-\nsně „Vlastu44 provésti, na kterouž se velmi\ntěšíme. Ze sborů došly znamenitého ú-\nspěchu jmenovitě „Naprej44 od Jenka a\n„Lovecká44 od Ed. Na pra vniká. Zvláštní\nzásluhu o precisně a správné provedení\nsborů dobyl si p «n sbormistr Jan W. De-\nklamace přednesly velmi zdařile sl. Fr. Vei-\nnerova, p. Hřivna a p. Behul. Tentokráte\nj musím si stěžovat! na Olomúcké Slovany\nkteré navzdor pozvání k besedě se nedo-\nvili. Až příště doufáme, že naší zábavou\nnepohrdnou. Uslyšíme prý v příští besedě\nněkteré písně od Fr. Pivody\nsrdce44 a Jos. Bergmanna ~Česká krev\na srdce české,44 se sborem, které je jakož\ni jiné sbory a deblamace k nám přilákají.\nZ IVetolic. (Beseda.) Mohu Vám ra-\ndostnou zprávu podati, že duch národní\nmocně veškeré naše obyvatelstvo uchvátil.\nJmenovitě nastal v našem sotva rok sta-\nrém zpěváčkem spolku cilý ruch a\npro jeho rázné smýšlení rádi bychom vi-\nděli, kdyby si jméno „Perun44 osvojil. Dne\n31. srpna uspořádal k oslavení uzdravení\ncísařovny pěknou besedu v sále u Plamin-\ngrů. Beseda otevřena byla rázným sborem\n„Gdě je slavská domovina44 od Win tra.\nMimo tento slyšeli jsme sbory , Loveckou44\nod Ed. Nápravník a. „Láska a mlá-\ndí.44 - „Horo, horo/4 které dobře nastudo-\nvány a zdařile provedeny byly. Mladistvá\npanna Cecilie K. přednesla s úspěchem kus\npro piano a p. Kocí sonátu pro piano a\nhousle od Beethovena a p. Havelka roz-\ntomilé impromptu, kteréž značné pochvaly\ndošli. Konečně slyšeli jsme Bendiův dvoj-\nzpěv „Umlklo stromů šumění,44 v němž se\np. Michálek, žák p. Gregory vyznamenal,\npak „Kovářskou44 a deklamace „Já jsem\nČech44 a „Bericht na krajzamt,44 v nichžto\np. Říha a p. Gregora vynikli. (ř.)\nZ Poděbrad, 5. září. (Slavnost\nT u r i n sk é h o.) Dne 4. září slavilo město\nnaše desítiletou památku úmrtí rodáka svého\nbásníka českého, Fr. Turinkého, naroze-\nného v městské radnici dne 16. listopadu\n1796 a v pánu zesnulého dne 4. září 1852\nv Praze, pohřbeného ale na Pouchově u\nKrálové Hradce, kdež vezdejší pozůstatky\n[jeho po boku tchánově odpočívají. Radnice,\n.kdež Turínský se narodil otec jeho byl"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7876, "texte": "městským úředníkem byla vkusně věnci\nz květin uvitými ozdobena; uprostřed nad\nvchodem nalézal se vkusný nápis : „Zde\nnarodil se dne 16. listopadu 1796 Fran-\ntišek Turínský;\" as věže na náměstí vlál\nprápor národních barev, maje po boku ví-\ncero menších práporů. O 10. hod. z rána\nübíral se z radnice s městskou radou v\nčele zástup ctitelů Turínského do chrámu\nPáně ku zádušním službám božím. Slavné\nrequiem Láblerovo chorálně přednesl pod\nsprávou ředitele Jos. Stolly náš zpěvácký\nspolek velezdařile. O 2. hod. odpoledne\nbyla společná hostina u p. K. Šímáka, šva-\ngra zvěčnělého Turínského. Při hostině pro-\nneseni jsou přípitkové: slavné památce Tu-\nrínského a zdaru rodiště jeho od p. purk-\nmistra, na zdar p. hostitele a všech pozů-\nstalých jeho přátel, na počest p. purkmi-\nstra V. Hraského a veškeré městské rady,\njakož i domácího a přespolního duchoven-\nstva a vjboru slavnostního. U večer o hod.\n7. dávána v místnostech městského divadla,\ndle programu v těchto listech již uveřej-\nněného slavnostní beseda. I dopadla vele-\nzdařile. Zvláštní potěšení připravil nám p.\nB. Šimák, chval ně známý pianista praž-\nský, bratr švagra neboštíka Turínského,\nsvou koncertně vzdělanou národní písní :\n„Teče voda, teče,\" již při všeobecném po-\ntlesku na žádost obecenstva opakoval, ja-\nkož i neméně v skutku uměleckým předne-\nsem 111. věty ze sonáty Cis-moll od L.\nBeethovena na piano. Ne menšího potěšení\nměli jsme též z rodačky naší, 141eté dcery\nnašeho statečného p. purkmistra V. Hra-\nského, jenž sprovázena jsouc p. B. Ši-\nmák em na pianě, přednesla zdařile na\nhousle „Vínek národních písní\" od B. F.\nSl. M. Boučková provedla mistrně svou\n„Nevěstu\", deklamováním od J. Nerudy, a\nzpěvácký spolek zvláště se vyznamenal vc\nsboru „Odvedeného prosba\" od P. Kříž-\nkovského. U večer byla radnice\nosvětlena.\nZe Sobotky. (Otevření besedy.)\nDuch společenský a národní počíná se u nás\nzmáhati. Sotva zřízen tu byl odbor ho-\nspodářského spolku, tu již opět slavili jsme\notevření zdejší občanské besedy a to sice\ndne 1. září v městském pěkně ozdobeném\ndivadle. Provozovány byly : ouvertura z ná-\nrodních písní od Tittla; sbory „Já jsem\nSlovan\"' od Vašáka; „Šumí Labe4' od L.\nZvonaře, pak sólové zpěvy a deklamace\n„Česká muzika44 od Adamce, proslov od J.\nS., „Vysloužilec44 atd. Provedení bylo do-\nbré, některých kusů i výtečné. Kojíme se\nnadějí, že více podobných zábav nyní pro-\nžijeme a máme za to, aby se k tomu cíli\nzvláštní komité zřídilo, které by o hudební\nčást péci vedlo; neboť iv hudbě musíme\npokracONat a nové skladby provozovat.\nZdař Bůh. J. Ř.\n(L.) Z Tišwova. (Beseda.) Dne 24.\nsrpna odbývala se při valném účastenství\nbeseda spojena s tancem, kterouž se zase\nnárodní duchu nás takřka oživil. Množ-\nství rolníku, měšťanů, zvláště velká síla\nhostů z okolí dostavil se k této besedě.\nTéž jsme zocili několik dívčinek v národ-\nním kroji dle vzorku „Ladycož zvláště\nzajímavé bylo. Přednášeliť se čtyry sbory,\nz nichžto nejvíce ~Já jsem Slovan\" od Va~\nšáka a „Naprej\" od Jenka se líbily. Po\nprvním sboru přednesla sl. Padevietho-\nva Pivodovu píseň s hlubokým citem a\ndošla velké pochvaly. Národní písně za-\npěla sl. Dvořákova tak něžně a krásně,\njak toho písně tyto požadují. V deklamací\nvynikla sl. Kopřivová a p. Z., kterýžto poj\nslední „Vysloužilce44 deklamoval. V příští\nbesedě uslyšíme prý roztomilou žertovnou\npíseň „Šotek44 od Jos. Bergmanna a\ndva žertovné sbory: ~Piadostne cestovaní4'\na „Vávra\" od Ed. Nápravníka, kteréžto\nu Fleischera v Praze tiskem vyšly. 0 be-\nsedu naši získali si zvláště p. Celár a p.\nPtacovský vytrvalostí a cilostí svou dík a\nzásluhu.\nZ Vodňan. (Beseda.) Zdejší statní\nstudující uspořádali dne 31. srpna besedu,\nv nížto zdejší zpěv. spolek účinkoval. Pro-\ngram byl zajímavý a přilákal hojných po-\nsluchačů. Mimo pěkný proslov od P. Fr.\nSchonbecka slyšeli jsme dva Veitovy\nsbory, totiž: „Pozdravení pěvcovo\" a „Na\nPrahu,\" ježto zpěv. spolek správně a vel-\nmi precisně přednesl. Pan P— k zapěl „Dvě\nslze,\" píseň od Fr. Suchánka, s příznivým\nvýsledkem. SI. S. přednesla na pianu va-\nriace na národní píseň „Tece voda, tece\"\nod Bedřicha Šimáka uhlazeně a velmi zda-\nřile. Mimo tyto slyšeli jsme karakteristi-\nckou baladu od Gregory, pak deklamace\n„Slze vlastenek,\" ježto sl. Ž. významně a\ncituplně přednášela, dále „Obranu muž-\nského pohlaví\" od Bělohrobského, ježto\nbyvši od p. H. výborně přednesena, velmi\nse líbila. Palpja toho večera náleží však\npanu P skoví, jenžto effektní a výborně\nzosnovanou fantasii „České perle\" na ná-\nrodní písně od Eduarda Náprav nika\ns takovou bravourou, s takou sběhlostí a\ns takým hlubokým citem přednesl, že ve-\nškeré obecenstvo k hlučnému potlesku a\nbouřlivé pochvale uch átil a ji na vše-\nstrannou žádost opakovati musel. Pak\nnásledoval ples, jenž až do bílého rána\ntrval.\n\nKronika zpěv. spolků.\nv\nVeškerým zpeváckým spolkům v Ce-\nchách a na Moravě. Bratrský pěvecký po-\nzdrav ! Naše rodiště Lomnici u Jičína\nstihlo 29. srpna kruté neštěstí. 43 domů\ns radnicí proměněno v několika hodinách\nv pusté rozvaliny, v nichž blaho více než\n100 rodin pohrbeno, neboť jejich jediným\njměním byl příbytek a řemeslnické potřeby\na toto vše stalo se obětí rychlosti pla-\nmenů. Naše městečko, ležíc v horách, jest\nchudé; tu však již podruhé stihnuto právě\nv nejchudší své části sirašlivým požárem.\nObec i měšťanstvo jsou tak znuzeny, že\nnemůžeme sami sobě pomoci; protož hle-\ndáme svou spásu v dobročinnosti útrpných\nsrdcí. My jediný to spolek v Lomnici\nobrali sobě nyní za přední ukol, po-\nrna hati všemi silami našim übohým poho-\nřelým, prosíme Vás tedy jmenem na-\nšeho krutě stíhaného města, byste do-\nbročinným skutkem ověnčili svoji pě-\nveckou dráhu, byste některou & pro-\ndukcí ve prospěch našich pohořelých\nuspořádali. Veškeré příspěvky přijímá ní-\nžepsaný předseda. Zpěvácký spolek „Boři-\nvoj\" v Lomnici u Jičína.\nPředseda:\nJindřich Yelebín Mastný.\nPan Antonín Helpert, akade-\nmický malíř v Praze, daroval zpěváckému\nspolku „Buryanu\" vLedci dva skvostné\na umělecky vyvedené obrazy na spolkový\nprápor. Zpěvácký spolek Vlašimský\npřijal jméno Blaník* a stanovy jeho jsou\njiž úředně potvrzeny. Nově zřízený\nzpěv. spolek Skutecský přijal jméno\n„Rubeš.\" Zpěv. spolek ve Vyso-\nkém přijal jméno „Krakonoš.\" Zpěv.\nspolek y Poli oce přijal jméno „Kollár.\"\nSlavnost svěcení práporu zpěv. spolku\nv Slaném odročena jest následkem ne-\npředvídaných překážek na neurčitý cas.\nV Herm ano vám Městci přednesl tam-\nnější zpěváčky spolek při národní besedě :\n1. „Hlahol44, pochod pro mužský sbor od\nL. Procházky. 2. „Dar na rozloučenou\", sbor\nod Veita, 3. „Žárlivý holoubek\", sbor od\nHynka. 4. „Kde domov můj\", sbor od Kel-\nlera. Dále byly provozovány dvě hudební\nskladby : „Variace4*', solo pro housle od\nArtota; solo pro housle, variace ze zpěvo-\nhry „Dcera pluku.44 Při besedě v Jaro-\nměři cích byly předneseny následující sbory\na hudební kusy: „Na Moravu\" a „Jihosío-\nvanská modlitba před bojem\", sbory od\nVojáčka. „Cech\", dvojzpěv od L. Procházky.\n„Národní*4 od Grůnberga. „Husar.\" „Vše-\ncko, jen pravdu ne.\" „Hudební zápas'4.\nBeseda končila s písní „Hej Slované' .\nČistý výnos věnován jest na oltář Cyrillo-\nMeťhodějský pro kostel Jaroměřický.\nZpěv. spolek „Ratiboř\" v Hořicích svě-\ntil dne 31. srpna krásnou slavnost; byl\nmu odevzdán skvostný prápor, jejž\nmu ušlechtilé paní a dcery Hořické věno-\nvaly. Vystavěno 7 bran, z nichž jedna na\nzačátku ulice Hradecké, jedna na záčátku\nulice Miletinské a pět v ulici sv.-Gotthard-\nské, kudy měl jiti průvod slavnostní. 0-\nkolo poledne přijeli hosté zpěv. spolků a\nsice: Pernštýna 3 (výborové), Hrade-\nckého 46, L u b o r a (Novobydžovského) 7,\nZáboje 28, tak že bylo s Holickými 140\nzpěváků. Po 3tí hodině počal slavný\nprůvod od domu pana starosty Kunce.\nMezi kostelem a lázněmi stála ozdobená\ntribuna pro paní kmotry, které zde s prá-\nporem očekávaly, pro pány kmotry a vý-\nbor slavnostní. Zavzněl sbor Jelenův „Za-\nzni plese44 a p. Kunc zahájil krátkou sr-\ndečnou řeci slavnost vděčně, zpomenuv"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5705, "texte": "mladé paní Erbenové, která měla největší\nzásluhy o prápor. Potom zavzněl chorál\nSvatováclavský, na to pěkná řeč kmotry\npaní Srbové. Dále provedeny byly sbory\n„Já jsem Slovan\" od Vašáka a „Na Pra-\nhu\" od Veita. Prápor , Ratibora\" podobá\nse práporu Pražského „Hlaholu ;\" na těžké\nhedbávné látce červené vymaloval misr Q.\nMánes bílého českého lva a na druhé\nbílé straně znak města Hořic a Ratibora\n(varyto) s ozdobnými arabeskami. Na ši-\nrokých stužkách vyšito jest heslo „Rati-\nbora\" „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti.\nOdznak Ratibora je lyra s českým lvem\nu vnitř as modře emailovaným nápisem\n„Ratiboř.\" Spolek čítá 82 údů. Zpě-\nvá cký spolek „Buryan\" v Led či\nslavil dne 31. srpna svěcení práporu.\nPřed zatloukáním hřebu zavzněl chorál Sva-\ntováclavský, pak sbory „Na Prahu\" od\nVeita, „Kde domov můj?\" a při besedě\nuspořádané vc velké zahradě p. Pospíšila\nsbory „Naprej\" od Jenka a „Šuinavan\"\nod Jirgesa, které správně provedeny byly.\nV Záhřebě v Horvátsku založil se, jak\nHorvátské listy oznamují, zpěvácký spolek\n„H orvatsko pěvaco družstvo\n„Kolo.\" Za předsedu spolku zvolen jest\np. Jiří Zlataro\\iě, za sbormistra p. S. Lží—\nčar (Čech), za administrátora A. Dutkovič,\nza tajemníka Jan Renkovic, za pokladníka\nYinkler, za archiváře Ferd. Saj. Vbrzku\nuspořádá spolek zábavu, v nížto kromě ka-\nri ryly z národních horvátských písní od\nLži čáře provedeny budou sbory „Kde stá-\nnek můj?\" ve sbor od Hellera, ~Gdě je\nslavská domovina\" od Jos. Vintra, „Staro-\nčeská\" od Škroupa, „Husitská\" od Krova,\nve sbor od Hellera, „Slovan\" od Vašáka a\n„Odvedeného prosba\" od Křížkovského.\n\nOchotnická divadla.\nV Březně (na Slovensku) hráli tam-\nnější ochotnici dne 17. m.m. „Naleze-\nnec,\" veselohru ve 2 jednáních a „Dva\npřátelé a jeden kabát,\" veselohru v jednom\njednání. Obecenstvo bylo velmi početné.\nMezi dějstvem překvapil obecenstvo pan\nMudra, tamnější učitel a výborný hráč\nna fortepiano a p. Dr. Dvořák na flétnu. Hra\ntěchto pánů a ochotníků byla výtečná.\nDivadelní ochotnici v Jílovém uspořádali\nv neděli dne 7. září představení veseloher\n„Pošta na Sebranicijí\" a „Prodaná láska.\"\nDivadelní ochotníci v Nymburce u-\nspořádali dne 7. září představení „Diblík,\nšotek z hor,\" čistý výnos určen k účelům\ndomácím. —V ochotnickém divadle v Par-\ndubicích na Veselce uspořádáno na den\n6. září představení „Husička z Podháje\"\na dramatický žert „Študenti na svátcích.\"\nČistý výnos určen ve prospěch zařízení no-\nvého ochotnického divadla.\n\nZ ciziny.\nJ. L.\n(Dop. pův.) Z Moskvy. (C rh a.\nNápravník.) Četl jsem jednou v Dali-\nboru, že nestává snad orkestru, v němž\nby nějaký Cech neúčinkoval. Pravdivost to-\nhoto výroku se při mé cestě po Rusi mnoho-\nkráte potvrdila. V Oděse, v Kievě, ve Var-\nšavě nalezl jsem naše rodáky buď v or-\nkestru neb co soukromé učitele. Přišed\ndo Moskvy, našel jsem i zde několik kra-\njanů jmenovitě hudebníky p. Krále, Rybu, Ha-\nvránka. Před nedávnem přibyl sem p. Crha,\nfsgotista Pražského divadelního orkestru, a\npřijal místo u zdejšího divadla. Jeho ná-\nrodní strannost počíná zde táti a kojím se\nnadějí, že z něho bude řádný syn vlasti,\nkterý na povolání vstoupí do orkestru bu-\ndoucího národního divadla. Dozvěděv se\nzde, že náš krajan pan Eduard Náprav-\nník v Archangelsku u kněžny Yusupuvové\nprodlévá, předsevzal jsem si ho navštívit.\nPan Ed. Nápravník je štíhlý mladík, as\n231etý, z Bejšté v Čechách rodilý, horlivý\nvlastenec a jak jsem později seznal, ducha-\nplný skladatel. Zijeř zde na dosti pří-\njemný způsob 5 chodí na hony a přináší\nčasto bohatou kořist z káňat, havranů a\nvran sestávající domů. Zajíců zde není k\nspatření, a objeví-Ii se nějaký, hned je na\nněj 8 pušek namířeno a celé vesnice ho\npronásledují. Také se učil, jak mi pravil,\nkonino jezcliti, avšak bujný kůň ho jednou\ntak nemile vyhodil, že mu další chut k\ncvičení se zašla; za to však obětuje své\nprázdné hodiny komponování* Hrált mi\nnejnovější své skladby, v nichžto nevšední\nhloubku ducha a citu osvědčil. Mimo dvě\nmenší písně od Chmelenského pro has u-\nvedl též báseň „Otročník44 do hudby a\n\\sice pro bas s průvodem orkestru. Hudba\nk básni této je v pravém smyslu slova ve-\nlezdařilá a činí již s průvodem piana zna-\nmenitý účinek, kterýž však karakteristickou\nínstrumentací ještě větší síly nabude. Jedna\nz největšícli vzácností v p.iláci kněžny Yusu-\npovové jest knihovna, která 25.000 svazků\ncítá. Pan Nápravník odebeře se ve 3 ne-\ndělích do Petrohradu, co zatím já zpáteční\ncestu do vlasti nastoupím.\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. Záhřebský divadelní spolek\nvypsal cenu za nejlepsí historické drama\nv jihoslovanském jazyku, při čemž cenou\npoctěni byli: P. I)r. Jan Subotič za\nhistorické drama „Zvonimir\" první cenu\n300 zl., druhou cenu 200 zl. r. č. do-\nstal P. Eliáš Okrugič za veselohru:\n„Sto za jednoho,'4 třetí cena 100 zl.\nbyla p. R as t k o Markovíčovi za pře-\nklad Schillerovy „Panna Orleanská\" udělena.\nHudba. Ignác Aszmayer, c. k.\nprvní dvorní kapelník, zemřel dne 3. srpna\nve Vídni v 73. roku svého stáří. Aszmayer\nnarodil se dne 11. února 1789 v Solno-\nhrade, měl Tad. Gerla za učitele zpěvu,\nOndřeje Brunmeyra za učitele piana a var-\nhan a zdokonalil se v hudbě pod Mi-\nchalem liaydnem. Jsa 18 let stár, byl\nvarhaníkem v klášteře u sv. Petra. Při ote-\nvření musejního sálu složil kantátu „Worte\nder Weihé\" a později oratorium „Die\nSiindflut\". R. 1815 přišel do Vídně a\nnašel v dvorním kapelníku p. Eyblerovi\notcovského přítele. Mnoho jeho skladeb\ndošlo chvalného uznání. Roku 1824 stal\nse Aszmayer kapelníkem kůru, r. 1825\nc. k. dvorním varhaníkem, r. 1837 dvor-\nním rniístokapelníkem. Celá pozornost Asz-\nmayrova obrácena byla k slohu kostelnímu.\nV posledních letech svého života složil\nmnoho komorních skladeb Ještě na smr-\ntelné posteli udělil mu J. M. císař zlatý\nzáslužný kříž s korunou.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205", "page_fin": "206", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.5", "debut_caractere": 1584, "fin_caractere_exclue": 6696, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Blanska. (Beseda.) Dne 24.\nsrpna odbývala se zde první národní\nbeseda v knížecí restauraci na Klepá-\nčově. Vlastimilovnému p. starostovi Blan-\nskému Charvátovi s rázným výborem tam-\nním přísluší přední zásluha o zařízení této\nušlechtilé zábavy. Výtečný Pavel Křiž-\nkovský neopovrhl pozváním do skrom-\nného městečka našeho, by sbory řídil. 0-\nkolo 6 hodin zahajil besedu přiměřeným\nproslovem p. Andrlík, rázný našinec v\nBlansku. Obecenstvo vy/nacilo horlivou\nsnahu jeho hojným potleskem. Pak ná-\nsledoval krásný sbor Křížkovského „Uto-\nnulá.\" Provedení ovšem sboru toho bylo\nmistrovské. P. Pieta přednášel na to ně-\nkolik národních písní tak vroucně, tak\nněžně, že se mu tuším všecka srdce do\nkořán otevřela. Sbor „Cikáni\" od Vogla\ndošel velké obliby. Pak jsme slyšeli „Mi-\nlencův stesk\" od Horáka a Riegrovu „Ko-\nvářskou,u kteroužto p. Peka tak rázně\nzpíval, že jsme s ním všichni, ani útlých\nrukou v duchu bušili a pře-\nhlušili skutečná kladiva obrovská, jež hned\nvedle restaurace dnem i nocí vzdorné že-\nlezo rozbijí. Následovali ještě: „Na Prahu,\"\nsbor od Veita ; „Na mou víasl44 od Pivody\na „Gdě je slavská domovina?44 sbor od\nVintra. Naposled opakovala se ještě „Uto-\nnulá\" na počest Jeho Jasn. pana knížete\nSalina, jenžto v druhé polovici besedy\nzavítav mezi nás, hromovým: „Sláva, af\nžije!44 uvítán i vyprovázen byl. Sotva do-\nzněly poslední zvuky sboru pěveckého,\nspustila výborná kapela hornická ouver-\nturu ze slovanských nápěvů od Tittla a\nprovedla ji chvalitebně. Bylo by žádoucno,\naby tato obratná kapella nás seznámila též\ns novou ouverturou na národní pí-\nsně „Vlastou\" od Ed. Nápravnika, která\nvšude velké obliby dochází.\nZ Lomnice. Dne 26. srpna odbývali\njsme ve zdejším kostele mši tichou za na-\nšeho výtečníka Karla Havlíčka Borovského.\nMši sloužil náš pan farař D. A. Šalk a\nspolek zapěl „dies irae,44 večer jsme od-\nbývali společenskou večeři a bylo nás d-\ncastníků 63, pozděj jsme zapěli několik\npísní. Dne 31. srpna účinkoval spolek na\nbesedě národní v Libuni, čistý výnos tento\nbude obětován našim Lomnickým pohoře-\nlým, bude Varn již známo, že u nás 43\ndomů a městská radnice vyhořela, oheíi\nvyšel dne 29. srpna odp ledne ve ctyry\nhodiny a počítá se škoda přes 100,000 zl.,\npro nás to jest kruté neštěstí. Přijdouc\ndo Libuně udělali jsme zastavenícko tam-\nnějšímu panu kanovníkovi P. Antonínu\nMarkovi, v osm hodin byla potom beseda,\npřednášeli jsme: „Novonárodní44 od Jos.\nSoukupa,44 „Na vlast\" od Láblera, „Ci-\nkáni44 od F. A. Vogla, „Píseú cestujících\npo vlasti\" od Frant. Abta, „Naprej44 od\nJenka, potom na vyzvání ctěného obe-\ncenstva „Kde domov můj?44\n(ík.) Z NákSa. (Beseda.) Již po\nněkolik let odbývají se zde s velkým ú-\nspěchem besedy, které velice k probuzení\nnárodnosti přispívají. Neméně zdařilá byla\nbeseda, která se zde dne 24. srpna ve pro-\nspěch zdejší školy odbývala. Ředitel této\nbesedy je náš horlivý učitel p. 0. W., jenž\nouverturu od Tittla výborně řídil. Skladba\ntato pronikla každého posluchače a došla\nvelké obliby. P. 0. W. slíbil nám v příští besedě\nnejnovější ouverturu na slovanské národní pí-\nsně „Vlastu44 provésti, na kterouž se velmi\ntěšíme. Ze sborů došly znamenitého ú-\nspěchu jmenovitě „Naprej44 od Jenka a\n„Lovecká44 od Ed. Na pra vniká. Zvláštní\nzásluhu o precisně a správné provedení\nsborů dobyl si p «n sbormistr Jan W. De-\nklamace přednesly velmi zdařile sl. Fr. Vei-\nnerova, p. Hřivna a p. Behul. Tentokráte\nj musím si stěžovat! na Olomúcké Slovany\nkteré navzdor pozvání k besedě se nedo-\nvili. Až příště doufáme, že naší zábavou\nnepohrdnou. Uslyšíme prý v příští besedě\nněkteré písně od Fr. Pivody\nsrdce44 a Jos. Bergmanna ~Česká krev\na srdce české,44 se sborem, které je jakož\ni jiné sbory a deblamace k nám přilákají.\nZ IVetolic. (Beseda.) Mohu Vám ra-\ndostnou zprávu podati, že duch národní\nmocně veškeré naše obyvatelstvo uchvátil.\nJmenovitě nastal v našem sotva rok sta-\nrém zpěváčkem spolku cilý ruch a\npro jeho rázné smýšlení rádi bychom vi-\nděli, kdyby si jméno „Perun44 osvojil. Dne\n31. srpna uspořádal k oslavení uzdravení\ncísařovny pěknou besedu v sále u Plamin-\ngrů. Beseda otevřena byla rázným sborem\n„Gdě je slavská domovina44 od Win tra.\nMimo tento slyšeli jsme sbory , Loveckou44\nod Ed. Nápravník a. „Láska a mlá-\ndí.44 - „Horo, horo/4 které dobře nastudo-\nvány a zdařile provedeny byly. Mladistvá\npanna Cecilie K. přednesla s úspěchem kus\npro piano a p. Kocí sonátu pro piano a\nhousle od Beethovena a p. Havelka roz-\ntomilé impromptu, kteréž značné pochvaly\ndošli. Konečně slyšeli jsme Bendiův dvoj-\nzpěv „Umlklo stromů šumění,44 v němž se\np. Michálek, žák p. Gregory vyznamenal,\npak „Kovářskou44 a deklamace „Já jsem\nČech44 a „Bericht na krajzamt,44 v nichžto\np. Říha a p. Gregora vynikli. (ř.)\nZ Poděbrad, 5. září. (Slavnost\nT u r i n sk é h o.) Dne 4. září slavilo město\nnaše desítiletou památku úmrtí rodáka svého\nbásníka českého, Fr. Turinkého, naroze-\nného v městské radnici dne 16. listopadu\n1796 a v pánu zesnulého dne 4. září 1852\nv Praze, pohřbeného ale na Pouchově u\nKrálové Hradce, kdež vezdejší pozůstatky\n[jeho po boku tchánově odpočívají. Radnice,\n.kdež Turínský se narodil otec jeho byl"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4730, "texte": "městským úředníkem byla vkusně věnci\nz květin uvitými ozdobena; uprostřed nad\nvchodem nalézal se vkusný nápis : „Zde\nnarodil se dne 16. listopadu 1796 Fran-\ntišek Turínský;\" as věže na náměstí vlál\nprápor národních barev, maje po boku ví-\ncero menších práporů. O 10. hod. z rána\nübíral se z radnice s městskou radou v\nčele zástup ctitelů Turínského do chrámu\nPáně ku zádušním službám božím. Slavné\nrequiem Láblerovo chorálně přednesl pod\nsprávou ředitele Jos. Stolly náš zpěvácký\nspolek velezdařile. O 2. hod. odpoledne\nbyla společná hostina u p. K. Šímáka, šva-\ngra zvěčnělého Turínského. Při hostině pro-\nneseni jsou přípitkové: slavné památce Tu-\nrínského a zdaru rodiště jeho od p. purk-\nmistra, na zdar p. hostitele a všech pozů-\nstalých jeho přátel, na počest p. purkmi-\nstra V. Hraského a veškeré městské rady,\njakož i domácího a přespolního duchoven-\nstva a vjboru slavnostního. U večer o hod.\n7. dávána v místnostech městského divadla,\ndle programu v těchto listech již uveřej-\nněného slavnostní beseda. I dopadla vele-\nzdařile. Zvláštní potěšení připravil nám p.\nB. Šimák, chval ně známý pianista praž-\nský, bratr švagra neboštíka Turínského,\nsvou koncertně vzdělanou národní písní :\n„Teče voda, teče,\" již při všeobecném po-\ntlesku na žádost obecenstva opakoval, ja-\nkož i neméně v skutku uměleckým předne-\nsem 111. věty ze sonáty Cis-moll od L.\nBeethovena na piano. Ne menšího potěšení\nměli jsme též z rodačky naší, 141eté dcery\nnašeho statečného p. purkmistra V. Hra-\nského, jenž sprovázena jsouc p. B. Ši-\nmák em na pianě, přednesla zdařile na\nhousle „Vínek národních písní\" od B. F.\nSl. M. Boučková provedla mistrně svou\n„Nevěstu\", deklamováním od J. Nerudy, a\nzpěvácký spolek zvláště se vyznamenal vc\nsboru „Odvedeného prosba\" od P. Kříž-\nkovského. U večer byla radnice\nosvětlena.\nZe Sobotky. (Otevření besedy.)\nDuch společenský a národní počíná se u nás\nzmáhati. Sotva zřízen tu byl odbor ho-\nspodářského spolku, tu již opět slavili jsme\notevření zdejší občanské besedy a to sice\ndne 1. září v městském pěkně ozdobeném\ndivadle. Provozovány byly : ouvertura z ná-\nrodních písní od Tittla; sbory „Já jsem\nSlovan\"' od Vašáka; „Šumí Labe4' od L.\nZvonaře, pak sólové zpěvy a deklamace\n„Česká muzika44 od Adamce, proslov od J.\nS., „Vysloužilec44 atd. Provedení bylo do-\nbré, některých kusů i výtečné. Kojíme se\nnadějí, že více podobných zábav nyní pro-\nžijeme a máme za to, aby se k tomu cíli\nzvláštní komité zřídilo, které by o hudební\nčást péci vedlo; neboť iv hudbě musíme\npokracONat a nové skladby provozovat.\nZdař Bůh. J. Ř.\n(L.) Z Tišwova. (Beseda.) Dne 24.\nsrpna odbývala se při valném účastenství\nbeseda spojena s tancem, kterouž se zase\nnárodní duchu nás takřka oživil. Množ-\nství rolníku, měšťanů, zvláště velká síla\nhostů z okolí dostavil se k této besedě.\nTéž jsme zocili několik dívčinek v národ-\nním kroji dle vzorku „Ladycož zvláště\nzajímavé bylo. Přednášeliť se čtyry sbory,\nz nichžto nejvíce ~Já jsem Slovan\" od Va~\nšáka a „Naprej\" od Jenka se líbily. Po\nprvním sboru přednesla sl. Padevietho-\nva Pivodovu píseň s hlubokým citem a\ndošla velké pochvaly. Národní písně za-\npěla sl. Dvořákova tak něžně a krásně,\njak toho písně tyto požadují. V deklamací\nvynikla sl. Kopřivová a p. Z., kterýžto poj\nslední „Vysloužilce44 deklamoval. V příští\nbesedě uslyšíme prý roztomilou žertovnou\npíseň „Šotek44 od Jos. Bergmanna a\ndva žertovné sbory: ~Piadostne cestovaní4'\na „Vávra\" od Ed. Nápravníka, kteréžto\nu Fleischera v Praze tiskem vyšly. 0 be-\nsedu naši získali si zvláště p. Celár a p.\nPtacovský vytrvalostí a cilostí svou dík a\nzásluhu.\nZ Vodňan. (Beseda.) Zdejší statní\nstudující uspořádali dne 31. srpna besedu,\nv nížto zdejší zpěv. spolek účinkoval. Pro-\ngram byl zajímavý a přilákal hojných po-\nsluchačů. Mimo pěkný proslov od P. Fr.\nSchonbecka slyšeli jsme dva Veitovy\nsbory, totiž: „Pozdravení pěvcovo\" a „Na\nPrahu,\" ježto zpěv. spolek správně a vel-\nmi precisně přednesl. Pan P— k zapěl „Dvě\nslze,\" píseň od Fr. Suchánka, s příznivým\nvýsledkem. SI. S. přednesla na pianu va-\nriace na národní píseň „Tece voda, tece\"\nod Bedřicha Šimáka uhlazeně a velmi zda-\nřile. Mimo tyto slyšeli jsme karakteristi-\nckou baladu od Gregory, pak deklamace\n„Slze vlastenek,\" ježto sl. Ž. významně a\ncituplně přednášela, dále „Obranu muž-\nského pohlaví\" od Bělohrobského, ježto\nbyvši od p. H. výborně přednesena, velmi\nse líbila. Palpja toho večera náleží však\npanu P skoví, jenžto effektní a výborně\nzosnovanou fantasii „České perle\" na ná-\nrodní písně od Eduarda Náprav nika\ns takovou bravourou, s takou sběhlostí a\ns takým hlubokým citem přednesl, že ve-\nškeré obecenstvo k hlučnému potlesku a\nbouřlivé pochvale uch átil a ji na vše-\nstrannou žádost opakovati musel. Pak\nnásledoval ples, jenž až do bílého rána\ntrval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "206", "page_fin": "207", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.5.2", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.6", "debut_caractere": 4732, "fin_caractere_exclue": 7876, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nv\nVeškerým zpeváckým spolkům v Ce-\nchách a na Moravě. Bratrský pěvecký po-\nzdrav ! Naše rodiště Lomnici u Jičína\nstihlo 29. srpna kruté neštěstí. 43 domů\ns radnicí proměněno v několika hodinách\nv pusté rozvaliny, v nichž blaho více než\n100 rodin pohrbeno, neboť jejich jediným\njměním byl příbytek a řemeslnické potřeby\na toto vše stalo se obětí rychlosti pla-\nmenů. Naše městečko, ležíc v horách, jest\nchudé; tu však již podruhé stihnuto právě\nv nejchudší své části sirašlivým požárem.\nObec i měšťanstvo jsou tak znuzeny, že\nnemůžeme sami sobě pomoci; protož hle-\ndáme svou spásu v dobročinnosti útrpných\nsrdcí. My jediný to spolek v Lomnici\nobrali sobě nyní za přední ukol, po-\nrna hati všemi silami našim übohým poho-\nřelým, prosíme Vás tedy jmenem na-\nšeho krutě stíhaného města, byste do-\nbročinným skutkem ověnčili svoji pě-\nveckou dráhu, byste některou & pro-\ndukcí ve prospěch našich pohořelých\nuspořádali. Veškeré příspěvky přijímá ní-\nžepsaný předseda. Zpěvácký spolek „Boři-\nvoj\" v Lomnici u Jičína.\nPředseda:\nJindřich Yelebín Mastný.\nPan Antonín Helpert, akade-\nmický malíř v Praze, daroval zpěváckému\nspolku „Buryanu\" vLedci dva skvostné\na umělecky vyvedené obrazy na spolkový\nprápor. Zpěvácký spolek Vlašimský\npřijal jméno Blaník* a stanovy jeho jsou\njiž úředně potvrzeny. Nově zřízený\nzpěv. spolek Skutecský přijal jméno\n„Rubeš.\" Zpěv. spolek ve Vyso-\nkém přijal jméno „Krakonoš.\" Zpěv.\nspolek y Poli oce přijal jméno „Kollár.\"\nSlavnost svěcení práporu zpěv. spolku\nv Slaném odročena jest následkem ne-\npředvídaných překážek na neurčitý cas.\nV Herm ano vám Městci přednesl tam-\nnější zpěváčky spolek při národní besedě :\n1. „Hlahol44, pochod pro mužský sbor od\nL. Procházky. 2. „Dar na rozloučenou\", sbor\nod Veita, 3. „Žárlivý holoubek\", sbor od\nHynka. 4. „Kde domov můj\", sbor od Kel-\nlera. Dále byly provozovány dvě hudební\nskladby : „Variace4*', solo pro housle od\nArtota; solo pro housle, variace ze zpěvo-\nhry „Dcera pluku.44 Při besedě v Jaro-\nměři cích byly předneseny následující sbory\na hudební kusy: „Na Moravu\" a „Jihosío-\nvanská modlitba před bojem\", sbory od\nVojáčka. „Cech\", dvojzpěv od L. Procházky.\n„Národní*4 od Grůnberga. „Husar.\" „Vše-\ncko, jen pravdu ne.\" „Hudební zápas'4.\nBeseda končila s písní „Hej Slované' .\nČistý výnos věnován jest na oltář Cyrillo-\nMeťhodějský pro kostel Jaroměřický.\nZpěv. spolek „Ratiboř\" v Hořicích svě-\ntil dne 31. srpna krásnou slavnost; byl\nmu odevzdán skvostný prápor, jejž\nmu ušlechtilé paní a dcery Hořické věno-\nvaly. Vystavěno 7 bran, z nichž jedna na\nzačátku ulice Hradecké, jedna na záčátku\nulice Miletinské a pět v ulici sv.-Gotthard-\nské, kudy měl jiti průvod slavnostní. 0-\nkolo poledne přijeli hosté zpěv. spolků a\nsice: Pernštýna 3 (výborové), Hrade-\nckého 46, L u b o r a (Novobydžovského) 7,\nZáboje 28, tak že bylo s Holickými 140\nzpěváků. Po 3tí hodině počal slavný\nprůvod od domu pana starosty Kunce.\nMezi kostelem a lázněmi stála ozdobená\ntribuna pro paní kmotry, které zde s prá-\nporem očekávaly, pro pány kmotry a vý-\nbor slavnostní. Zavzněl sbor Jelenův „Za-\nzni plese44 a p. Kunc zahájil krátkou sr-\ndečnou řeci slavnost vděčně, zpomenuv"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1571, "texte": "mladé paní Erbenové, která měla největší\nzásluhy o prápor. Potom zavzněl chorál\nSvatováclavský, na to pěkná řeč kmotry\npaní Srbové. Dále provedeny byly sbory\n„Já jsem Slovan\" od Vašáka a „Na Pra-\nhu\" od Veita. Prápor , Ratibora\" podobá\nse práporu Pražského „Hlaholu ;\" na těžké\nhedbávné látce červené vymaloval misr Q.\nMánes bílého českého lva a na druhé\nbílé straně znak města Hořic a Ratibora\n(varyto) s ozdobnými arabeskami. Na ši-\nrokých stužkách vyšito jest heslo „Rati-\nbora\" „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti.\nOdznak Ratibora je lyra s českým lvem\nu vnitř as modře emailovaným nápisem\n„Ratiboř.\" Spolek čítá 82 údů. Zpě-\nvá cký spolek „Buryan\" v Led či\nslavil dne 31. srpna svěcení práporu.\nPřed zatloukáním hřebu zavzněl chorál Sva-\ntováclavský, pak sbory „Na Prahu\" od\nVeita, „Kde domov můj?\" a při besedě\nuspořádané vc velké zahradě p. Pospíšila\nsbory „Naprej\" od Jenka a „Šuinavan\"\nod Jirgesa, které správně provedeny byly.\nV Záhřebě v Horvátsku založil se, jak\nHorvátské listy oznamují, zpěvácký spolek\n„H orvatsko pěvaco družstvo\n„Kolo.\" Za předsedu spolku zvolen jest\np. Jiří Zlataro\\iě, za sbormistra p. S. Lží—\nčar (Čech), za administrátora A. Dutkovič,\nza tajemníka Jan Renkovic, za pokladníka\nYinkler, za archiváře Ferd. Saj. Vbrzku\nuspořádá spolek zábavu, v nížto kromě ka-\nri ryly z národních horvátských písní od\nLži čáře provedeny budou sbory „Kde stá-\nnek můj?\" ve sbor od Hellera, ~Gdě je\nslavská domovina\" od Jos. Vintra, „Staro-\nčeská\" od Škroupa, „Husitská\" od Krova,\nve sbor od Hellera, „Slovan\" od Vašáka a\n„Odvedeného prosba\" od Křížkovského."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "207", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.5.3", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.7", "debut_caractere": 1573, "fin_caractere_exclue": 2419, "texte": "Ochotnická divadla.\nV Březně (na Slovensku) hráli tam-\nnější ochotnici dne 17. m.m. „Naleze-\nnec,\" veselohru ve 2 jednáních a „Dva\npřátelé a jeden kabát,\" veselohru v jednom\njednání. Obecenstvo bylo velmi početné.\nMezi dějstvem překvapil obecenstvo pan\nMudra, tamnější učitel a výborný hráč\nna fortepiano a p. Dr. Dvořák na flétnu. Hra\ntěchto pánů a ochotníků byla výtečná.\nDivadelní ochotnici v Jílovém uspořádali\nv neděli dne 7. září představení veseloher\n„Pošta na Sebranicijí\" a „Prodaná láska.\"\nDivadelní ochotníci v Nymburce u-\nspořádali dne 7. září představení „Diblík,\nšotek z hor,\" čistý výnos určen k účelům\ndomácím. —V ochotnickém divadle v Par-\ndubicích na Veselce uspořádáno na den\n6. září představení „Husička z Podháje\"\na dramatický žert „Študenti na svátcích.\"\nČistý výnos určen ve prospěch zařízení no-\nvého ochotnického divadla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "207", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.5.4", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "J. L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.7", "debut_caractere": 2421, "fin_caractere_exclue": 4395, "texte": "Z ciziny.\nJ. L.\n(Dop. pův.) Z Moskvy. (C rh a.\nNápravník.) Četl jsem jednou v Dali-\nboru, že nestává snad orkestru, v němž\nby nějaký Cech neúčinkoval. Pravdivost to-\nhoto výroku se při mé cestě po Rusi mnoho-\nkráte potvrdila. V Oděse, v Kievě, ve Var-\nšavě nalezl jsem naše rodáky buď v or-\nkestru neb co soukromé učitele. Přišed\ndo Moskvy, našel jsem i zde několik kra-\njanů jmenovitě hudebníky p. Krále, Rybu, Ha-\nvránka. Před nedávnem přibyl sem p. Crha,\nfsgotista Pražského divadelního orkestru, a\npřijal místo u zdejšího divadla. Jeho ná-\nrodní strannost počíná zde táti a kojím se\nnadějí, že z něho bude řádný syn vlasti,\nkterý na povolání vstoupí do orkestru bu-\ndoucího národního divadla. Dozvěděv se\nzde, že náš krajan pan Eduard Náprav-\nník v Archangelsku u kněžny Yusupuvové\nprodlévá, předsevzal jsem si ho navštívit.\nPan Ed. Nápravník je štíhlý mladík, as\n231etý, z Bejšté v Čechách rodilý, horlivý\nvlastenec a jak jsem později seznal, ducha-\nplný skladatel. Zijeř zde na dosti pří-\njemný způsob 5 chodí na hony a přináší\nčasto bohatou kořist z káňat, havranů a\nvran sestávající domů. Zajíců zde není k\nspatření, a objeví-Ii se nějaký, hned je na\nněj 8 pušek namířeno a celé vesnice ho\npronásledují. Také se učil, jak mi pravil,\nkonino jezcliti, avšak bujný kůň ho jednou\ntak nemile vyhodil, že mu další chut k\ncvičení se zašla; za to však obětuje své\nprázdné hodiny komponování* Hrált mi\nnejnovější své skladby, v nichžto nevšední\nhloubku ducha a citu osvědčil. Mimo dvě\nmenší písně od Chmelenského pro has u-\nvedl též báseň „Otročník44 do hudby a\n\\sice pro bas s průvodem orkestru. Hudba\nk básni této je v pravém smyslu slova ve-\nlezdařilá a činí již s průvodem piana zna-\nmenitý účinek, kterýž však karakteristickou\nínstrumentací ještě větší síly nabude. Jedna\nz největšícli vzácností v p.iláci kněžny Yusu-\npovové jest knihovna, která 25.000 svazků\ncítá. Pan Nápravník odebeře se ve 3 ne-\ndělích do Petrohradu, co zatím já zpáteční\ncestu do vlasti nastoupím."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "207", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.5.5", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.7", "debut_caractere": 4397, "fin_caractere_exclue": 5695, "texte": "Obzor umělecký.\nDivadlo. Záhřebský divadelní spolek\nvypsal cenu za nejlepsí historické drama\nv jihoslovanském jazyku, při čemž cenou\npoctěni byli: P. I)r. Jan Subotič za\nhistorické drama „Zvonimir\" první cenu\n300 zl., druhou cenu 200 zl. r. č. do-\nstal P. Eliáš Okrugič za veselohru:\n„Sto za jednoho,'4 třetí cena 100 zl.\nbyla p. R as t k o Markovíčovi za pře-\nklad Schillerovy „Panna Orleanská\" udělena.\nHudba. Ignác Aszmayer, c. k.\nprvní dvorní kapelník, zemřel dne 3. srpna\nve Vídni v 73. roku svého stáří. Aszmayer\nnarodil se dne 11. února 1789 v Solno-\nhrade, měl Tad. Gerla za učitele zpěvu,\nOndřeje Brunmeyra za učitele piana a var-\nhan a zdokonalil se v hudbě pod Mi-\nchalem liaydnem. Jsa 18 let stár, byl\nvarhaníkem v klášteře u sv. Petra. Při ote-\nvření musejního sálu složil kantátu „Worte\nder Weihé\" a později oratorium „Die\nSiindflut\". R. 1815 přišel do Vídně a\nnašel v dvorním kapelníku p. Eyblerovi\notcovského přítele. Mnoho jeho skladeb\ndošlo chvalného uznání. Roku 1824 stal\nse Aszmayer kapelníkem kůru, r. 1825\nc. k. dvorním varhaníkem, r. 1837 dvor-\nním rniístokapelníkem. Celá pozornost Asz-\nmayrova obrácena byla k slohu kostelnímu.\nV posledních letech svého života složil\nmnoho komorních skladeb Ještě na smr-\ntelné posteli udělil mu J. M. císař zlatý\nzáslužný kříž s korunou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "208", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.5.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.7", "debut_caractere": 5697, "fin_caractere_exclue": 5705, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "208", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.5.6.1", "titre_corps": "České divadlo. 2. září. Veškeré tři", "titre_sommaire": "České divadlo. 2. září. Veškeré tři", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.7", "debut_caractere": 5707, "fin_caractere_exclue": 7816, "texte": "České divadlo. 2. září. Veškeré tři\nhry, jež se tohoto dne dávaly „Kniha\n111. kapitola dle francouzského od\nJ. Novotného ; „V ychov at e 1 v čepci\"\nod Gornera, zčeštěn od Mirovského, a Al-\nr '\nbiniho „Útěk do Afriky\" vzaty jsou z\noboru veseloher a jsou co do ceny vesměs\nsobě skoro rovné. Jelikož to byla pouhá\nreprise z nedávných dnů, neni nutno, aby-\nchom o nich opět šířeji mluvili; podotý-\nkáme, že byla tenkráte opět souhra vý-\nborná, až na jednotlivé poklesky v mluvě\nherců, které se nás nemile dotkly a proudu\nhry na úkor byly. Fodivno nám |ale jest,\nže se na nás sype najednou tolik veselo-\nher a frašek, kdežto se čino- a trucblohra\nsvětla božího straní. Přiznáváme se, že\nrádi vidíme paní Peškovou, kdykoliv vy-\nstoupí, ale že má celý repertoir jen tak-\nřka na jejich bedrách spočívat, to jest přes\npříliš, a nebylo by divu, kdyby i ona se\nkonečně opřela zneužívání jejích sil.\n4. září. „Břetislav a Jitka,\" histori-\ncký děj v 5 jedn. od K. E. Eberta, pře-\nklad od Svobody. Dobře učinil spiso-\nvatel, že se vyhnul ostře naznačujícímu\nnázvu svého plodu, pokřtiv jej histori-\nckým dějem. Bože, co se dá vše pod\nten název vtěsnati! A kdyby se jen byl spi-\nsovatel držel historie a předvedl nám aspoň\nněco jí podobného; k tomu bylo by as\ntřeba jiných charakteru, než je jich panem\nspisovatelem v historickém ději (mimocho-\ndem řečeno: název tento sám je již holý\nnesmysl) utvořeno. Břetislav ztrácí v ra-\nchotícím pathosu pravdu a důstojnost; cí-\nsaře Kunráda zahanbuje spisovatel již při\nprvním výstupu coram popuio, dávaje mu\njako školnímu chlapci vypravěti Přeslavem,\nco se v Čechách již od šedého soumraku\ndějinného stalo, až mu zároveň přiosobuje\nprávo nu léno české a císař se musí\nzhrozit nad tím, .že byli a jsou v Čechách\ntak bezbožní lidé, o nichž on dosud ne-\nvěděl ; líčí císaře takovým flegmatickým tó-\nnem, že nechápeme, jak by byl podobný\nmuž mohl za tehdejších dob dosednouti na\ncísařský stolec. Jitku předvádí spisovatel\nv celém díle jako ženštinu, která žijíc jen\npro okamžik, neví že dříve žila a že bude\ndále žiti, páska duševního jejího života\npřetržena jest v každé scéně; mlu\\í-li"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6708, "texte": "8 otcem, horuje k němu s dětinskou láskou,\nmluví-li s Břetislavem, nezpomene si naň.\nNechceme zde ani připomínat té primitivní\nscény, kde se ponejprv setkají s Břetisla-\nvem v marionetkách se nemůže lépe\npodařit! A což ten intrigán Přešla v, který\nmusí všude nastavovat uši, kde mu rozum\na duch nestačí. Jsou-li hlavní osoby již\npodobného rázu, což bychom ještě mluvili\no vedlejších. Co pak se týče uspořádání\nděje, nemůžeme i tu ničeho pochvalného\nříci ; jednotlivé scény jsou sice samy o\nsobě dobré, nekteré však uvádějí se, aniž\nby člověku možno bylo uhodnout, proč se\nvlastně uvádějí; na př. příchod Přeslavův\ndo kláštera. Dosti však, ta jednoduchá pí-\nseň o Břetislavu a Jitce, již každý dobře\nzná, má desetkrát vyšší ceny do sebe, než\nonen pětiaktový neladný aparát. Souhra\nbyla kusu odpovídající, jak to bývá vždy,\nkde se objeví na jevišti vice než tři neb\nčtyry osoby. Namáhali-li se zastupitelé\nhlavních úloh, aby kus nad vodou udrželi\npřičinili se opět vedlejší herci, aby, co je-\nště dobrého bylo, člověku zhnusili, láma-\njíce při tom řeč a koktajíce až milo. Ná-\nvštěva byla střední; vzdor tomu se ale\ntleskalo nad míru a což zvláště nepříjemné,\nv nečas, tak že se to podobalo spíše ironii.\n7. září. Byla benefice páně Sekyrová\n- čtyry ta slova dostačí celé kritice.\n„Žižkův m eČc; a „Rekrutýrka vK o-\ncourkově bavily obecenstvo při výtečné\nsouhře dobře. Pan beneficiant si nemůže\nstěžovat na návštěvu; doufáme že ani o-\nbecenstvo pro tenkráte naň; jestli by\nbyv ale nebožtík náš Klicpera býval sroz-\numěn se změnami v úloze Ladoně-Jasoně,\nza jistou příčinou učiněnými, dovolujeme\nsi pochybovat.\nPan Josef Bergmann, hudební\nskladatel, a p. Em. MeJiš, redaktor těchto\nlistu, sestavují a co nevidět vydají „Prů-\nvodce v oboru českých písní pro\njeden a vícero hlasů.\" Bude to úplný\nseznam všech v tomto století tiskem\nvyšlých českých písní, duett, ter-\nzett, kvartett a sborů, a překlady\ncizích písní, arií atd. tiskem vy-\nšlých. Skladby tyto rozvrženy jsou a) na\nvlastenecké, b) vlastenecko-společenské, c)\nspolečenské, d) milostné, e) vážné, f) žer-\ntovné, g) příležitostné. U každé písně pro\njeden hlas s průvodem piana udáno jest\njméno skladatele, básníka a na-\nkladatele, pak pro jaký hlas a ku\nkteré příležitosti se píseň hodí. Totéž udá-\nno jest u písní pro více hlasů. Větší\nčást písní jest stručným přísudkem opa-\ntřena. Ku konci přidány budou stručné\niivotopisy skladatelů těchto písní. Dou-\nfáme, že tento „Průvodce\" všem slav.\nzpěv. spolkům, uspořadatelům besed, uči-\ntelům, zpěvákům a zpěvačkám vítán bude,\na to tím více, anto se nahlédnutím do této\nknížky mnohé často marného poptávání uspoří.\nStavitel p. Šal and a v Praze\nvypracoval pěkný nákres pantheonu a po-\ndal jej komissi Svatoborem k účeli tomu\nsestavené*\nPán Václav Lhota, úd „Hla-\nholu\" věnoval k installací Magnana, mar-\nšálka francouzského za velmistra svobod-\nných zedníků řádu tomu kantatu k po-\nctě svobodných zedníků od W. Am. Mo-\nzarta. Maršálek Magnan přijal dedikaci\na poslal p. V. Lh otovi následující list:\n„Pane! Obdržel jsem kantatu, jejížto za-\nsláním jste mne poctil. Bylí jseui velmi\npovděčen za tuto zásilku z Vaší strany a\nmám tu cest, obnoviti veškeré své díky.\nPřijměte pane, ujištění mých citů za toto\nvěnování. Maršálek Magnan, velmistr\nřádu svobodných zedníků.44\nVrchní ředitelství českého\nprozatímního divadla ponecháno bude\npo čas běžícího kontraktu pro zemské di-\nvadlo posavadnímu řediteli p. Fr. Thomé-\nlovi, artistické řízení však bude svěřeno panu\nfeavlu Švandovi ze Semčic. Pro posud ne-\nobsazený obor prvních milovnic v trage-\ndiích vyšších nalezena jest prý již nová\nmladistvá mnohoslibná začátečnice. Zpěvač-\nkou pro vaudevilie a frašku mátse státi\nsl. Boschettiova. Pro mladé komiky bude\nopětně' povolán p, Vilhelm, pro obor otcův\nzase p. Chramosta.\nSbor zpěváků a zpěvaček\nzatímního českého divadla, zcela neodvislý\nod divadla německého, co nevidět bude pro\nčeské opery sestaven. Mladé zpěvačky a\nzpěváci, jenž chtějí býti engažováni, nechf\nse hlásí až do 20. t. m. u pana kapelníka\nMayera (v Kocích číslo 532 a 33—1).\nKapelníkem Pražské tělocvičné je-\ndnoty „Sokol\" není jak jsme v těchto li-\nstech oznámili p. Koubek, nýbrž p. Sakař.\nDílnu malíře Rudolfa Mullera,\njenž právě dohotovil velký oltářní obraz,\npředstavující sv. Trojici a ustanovený pro\nchrám v Starém Sedle, poctil svou návště-\nvou v úterý Jeho Em. kardinál arcibiskup\nkníže Švarcenberg a včera Jeho Exc. pan\nvicepresident místodržitelství svob. p. Kel-\nlersperg.\nŽofinská akademie. Solová\na sborová cvičení pro dámy začnou\nse jako již loňského i letošního roku 1.\nříjna. Cvičením tímto poskytuje se našim\nspanilomyslným dámám výborná příležitost,\nže se mohou v solovém zpěvu zdo-\nkonaliti a v souzpěvu utvrditi a\nse tak pro veřejné vystoupení v salóně\npřipraviti. K cvičením mohou se přihlásiti\nvšecky dámy, kteréž již nějaké hotovosti\nve zpěvu mají. Zaručuje se jim všecka\npohlaví jejich povinnovaná šetrnost a stojí\nvšem pp. rodičům, resp. pp máteřím\nvolno, cvičení přítomnu býti. Cvi-\nčení budou se odbývati jednou v týdnu\nvždy dvě hodiny trvajíce a nebude se\nza ně platiti nic. Zvouce všecky hudby mi-\nlovné dámy k súcastnění se těchto cvičení,\ndomníváme se, že naše dámy za Yídeň-\nskými, jež se již dávno v podobný sbor\nsestoupily, po zadu nezůstanou, a že se\npříležitosti uchopí, jíž si mohou mnohou\nhodinu osladiti a mysl svou po domácích\npracích zotaviti, jelikož jest nedostatek u-\nslechtilejší zábavy v našem městě dost a dost\ncitelný. Tímtéž dnem otevře se běh\npro dámy, jež mí nejí zvoliti si stav\nučitelek piana a zpěvu. Nedostatek\nškoly, v níž by se mohly mladé dámy, jež\nse k učitelství hudebnímu odhodlaly, s me-\nthodou obeznámit i, cítil se u nás již\ndávno, a byl příčinou mnohého nezdařilého\nvýsledku Běh bude trvati 9 měsíců;\nvýminky, pod nimiž do běhu vstoupí ti bude\nlze, budou prospěšné. Žáci pro zpěv a\npiano přijímají se od nynějška až do 15.\nříjna. Yšickni žáci zpěvu a piana budou\nse vyučovati v hudební theorii, har-\nmonii a ve vědách khudbě potřeb-\nných zdarma. Jelikož se v ústavě pra-\ncuje spravedlivě a všecky síly jeho smě-\nřují jen k tomu, aby důvěru obecenstva\nsi zachovaly, a ústavu nová získaná síla\nv osobě pana Ferd, He 11 er a, ředitele zpě-\nváckého spolku „Hlaholu\", o jehož zdat-\nnosti, horlivosti a vytrvalosti velevážené\nnaše obecenstvo mnohokráte již se pře-\nsvědčilo, tohoto snažení novým rukojem-\nstvím jest: koji se ústav nadějí, že hudby-\nmilovné a šlechetnomyslné naše obecenstvo,\njež rádo spravedlnosti průchodu dává, ústa-\nvu náklonnost svou prokáže a jemu pod-\npory hmotné i morální neodepře. Při-\nhlášení se ke sboru a pro učení ve zpěvu\na pianě mohou se učiniti v místnostech\njústavu v Kuhlmannove domě, č, p. 208-11.\njv úterý, ve čtvrtek a v sobotu od\n10 do 1 hodiny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "208", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.8", "debut_caractere": 6710, "fin_caractere_exclue": 7563, "texte": "Listárna.\nSlavnému zpěv. spolku v P. Bergman-\nnovy písně můžete dostat jednotlivé u p.\nFleischera v Praze. „Sotek,\" píseň žer-\ntovná nachází se také v nich. Panu\nkap. St. v Z. Ouvertur od slovanských skla-\ndatelů máme několik; avšak pro harmonii\nmusejí se dát usporádati. Sl. zpěv.\nsp. S. ve V. Smíšených sborů s českými\nslovy je velmi málo. Příčinou toho jest, ž©\nse na venkově, kde to možná, netvoří žen-\nské sbory. Jaká zajímavost by tu vzni-\nkla při produkcích, kdyby se smíšené sbory\ndávati mohly? Neznáme ani jedinkého mě-\nsta mimo Prahu, kdeby takový ženský\nsbor se nacházel. Radím Vám tedy, byste\nk tomu hleděli, poznenáhla takový sbor\nutvořiti ; české dívky budou zajisté rády v\nněm účinkovat. Divad. ochotníkům vT.\nNetistěoé kusy, v bibliotéce st. divadla se\nnacházející, budeme Vám moci opatřit. 0-\npeiu „Nápoj lásky\" máme úplnou v\npartituře."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[201]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.1", "texte": "Gospodine pomiluj ny — Svatý Václave,\nnejstarší chorální zpěvy české.\n\nKdyž v IX. a X. století křesťanství se v říši velko-\nmoravské a v Čechách rozšiřovalo, sbližovali se řečtí a la-*\ntinští věrověstové k sobě. Od toho času se zachovalo podání\nas tisíc let v lidu, že po dobu sv. Vojtěcha u nás slovanská\nliturgie, řeckým obřadem (ritus) zavedena, přednost měla.\nVojtěch sv. nastoupiv za Boleslava 11. příjmím Nábožného r.\n983 biskupství české, přislíbil, že latinskému ritu vítězství v\ndiocesi své pojistí.\nPročež zřetel svůj obrátil k zpěvům chrámovým a opa-\ntřil starodávné nápěvy textem českým. Původu tohoto jest\ni jmenovitě národní hymna: „Gospodine pomiluy ny,\" zpívána\naž podnes v hlavním chrámu Pražském, již tradice apošto-\nlům slovanským sv. Cyrillu a Methoději připisuje. Hymna ta\nzpívána již před narozením sv. Vojtěcha v bitvách. V čas\npobytu svého v Římě 992 neopomenul sv. Vojtěch od papeže\nJana XV. povolení vymoci, aby píseň ta zpívána byla v slo-\nvanštině pří mši místo Kyrie eíeison.\nPovolením tímto ulehčil se nemálo průchod ritu latin-\nskému, nebof co dříve v cizím bulharském nářečí zpíváno\nbylo, zavznělo nyní bezprostředně z plného srdce v ma-\nteřštině, řeči české. Zmiňuje se již v XIV. století, že píseň\nta dle uzavření Pražské synody každou neděli a svátek\npři mši svaté a před kázáním ve všech farních chrámích bi-\nskupství od lidu slavně zpívána byla. časem však změněno\nustanovení toto; kdežto ovšem připomenouti sluší, že zpěv\n„Gospodine\" nikoliv jen v chrámě, nýbrž i při nastoupení\ntrůnu a volbě biskupů, při slavnostech národních, v bitvách,\njako ku př. v bitvě proti králi Bélovi 11. (13. července 1260)\nzpíván byl; konečně iv čas náramného sucha od r. 1039\nna hrobě sv. Vojtěcha a následkem arcibis. mandátu r. 1667.\nNebylf tedy zpěv tento jen církevný a slavnostný, nýbrž\ni národní, a pročež jest i pamětným z ohledu národo-cirkev-\nního, historického a filologického.\nJak jsme výše pravili, zpíván zpěv tento povolením pa-\npeže Jana XV. při denní mši sv. místo Kyrie eleison.\nKdyž pak za časů děkana Pražského (1333) napotom-\nního arcibiskupa Arnošta zpěv i při ranní mši sv. zaveden\nbyl, zpívána píseň sv. Vojtěcha v Pražském hlavním chrámě\nod 24 kleriků v jiných pak městských chrámech, jako ku\npř. v Budějovicích, v Plzni, Kutné Hoře, Klatovech atd. od tak\nzvaných literátů. Obyčej ten trval až po leta 1653—54;\nzvláště v neděle a svátky času velkonočního ku konci slavné\nzpívané mše jak Bolelucký co svědek udává; později\nvšak a až po nynější dobu zpívá se starožitný a veleslavný\nchorál ten s průvodem varhan, kdykoli monstrance z kaple\nsvatováclavské k hlavnímu oltáři neb odtud zpět do kaple\npřenešena bývá. A sice zanotí choralisté i lid předně píseň\n„Sv. Václave\" a pak „Gospodine pomiluy ny.\"\nNejstarsí text chorálu jest následující:\nGospodyne pomiluy ny.\nIsa Xre. pomiluy ny.\nTy si spasa wsseho mira.\nSpasyz ny y uslyss\nGospodine hlasy nassye.\nDay nam wssem Gospodine\nŽizn a mir v zemi.\nKrleš. Krleš. Krleš*\nJiž Hájek ve své kronice české (1541 fol. 89) podává\ntext pod jménem sv. Vojtěcha. Pražský probošt a podbiskup\nŠimon Brosius vydal jej za časů 301eté války tiskem zároveň\ns překladem latinským.\nV neúrodném roce 1667, pro nedostatek deště na-\nřídil Pražský děkan Sebastian Zbraslavský (jelikož dle man-\ndátu arcib. konsistore píseň sv. Vojtěcha v celé zemi při pro-\ncesí zpívána byla, aby chorál ten i s písní „Sv. Václave\"\nznovu a sice česky i latinsky se odzpěvoval, čímž právě\ntyto nejstarší chorály české iv cizině v známost vešly.\nArnošt z Pardubic, nastoupiv biskupství Pražské, zavedl\nke cti sv. Václava, patrona země české, chvalozpěv, jehožto\nskladatelem dle histor. svědectví sám byl. Tím nabyla úcta\nk sv. Václavu, jehož ostatky v hlavníui chrámě Pražském se\nnalézají, důležitého národního významu; píseň však sa-\nma, možná že dle starších nápěvů uspořádaná, brzkého roz-\nšíření. Nástupce Arnoštův udělil 40denní odpůstky těm, kte-\nříby píseň tuto v čas kajícný nábožně zpívali. Tak se stalo,\nže píseň „Sv. Václave44 skoro oblíbenější byla, nežli o mno-\nhem starší chorál „Gospodine pomiluj ny.\"\nL. P. 1497 přišel král Vladislav 11.z Uher do Prahy\na byl zde přítomen vigilií slavnosti přenešení ostatků sv.\nVáclava, konal pobožnost svou v oratoriu hlavního chrámu\nPáně. Tu prý zjevili se mu patronové země české sv. Voj-\ntěch, Zykmund a Vít, jakoby opustivše hrobky své v kapli\nsvatováclavské zapěli píseň: „Svatý Yáclave.\" I ustanovil"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.2", "texte": "tedy Vladislav 15 choralistů a poručil jim, aby vždy po\nranní rnši sv. do zmíněné kaple vešli a zde slavně píseň tuto\nzanotili. Pořádek bohoslužebný (čili vlastně Matutinum v Praž-\nském hlavním chrámu) nově zřízen kapitularním usnesením\n10. července 1616, pak vepsán do breviafe Pražského. Dle\ntoho připadá konec zmíněné ranní mše na první hodinu ka-\nnonickou, počínající o půl osmé ráno. V tom čase jest Ma-\ntutinum ukončeno, první hodina začrie intonirováním apoštol-\nského vyznání víry, načež se choralisté k odzpívání písně\n„Svatý Vaclave\" do kaple übírají. Pěšina zjevně dí; Peracta\nmatura (hora media octava) incipit Prima ex horis cannoni-\neis cum D. Athanasii symbole quotidie; qua íinita proeessie\nfit ex choro ad sacellurn S. Venceslai, choralibus, juxta piam\nVJadislai Regis institutionem, cantantibus responsorium etc.\nPobožnost ta koriá se s malým rozdílem až po dnešní\ndni. Každého rána a odpoledne zaznívají podivuhodné akkordy\npísně svatováclavské, kteráž původně pozůstávala z 12 řádků,\nk nimž později více slok k úctě ostatních patronů zemských\npřipojeno celek však co drahocenná památka národu če-\nsko-slovanského se zachoval. Zní pak píseň původně:\n„Svatý Vaclave Vévodo české země, Kníže náš!\npros za ny (nás) Boha Svatého Ducha. Kyrie ělejsort.\"\n~Nebeské jest dvorstvo krásné: Blaze tomu, klož\ntam dojde. Žiyot věčný, oheň jasný Svatého Ducha.\nKryste eleison.\"\n„Pomocy my tvé žádarny Smiluj se nad námi!\nUtěš smutné, zažeň vše zlé *) Svatý Václave! Kyrie eleison.1'\nJestiť to věru podivuhodné, že po čas náboženských\nrozbrojů za časů krále Václava IV. (1405—1419) starobylý\nchorál tento nezanikl ani změněn byl. I Husité nosili na\nsvých válečných štítech refrain : „Svatý Václave! Vévodo Če-\nské zemie, knieže naš! Pros za ny Boha svatého Ducha.\nKyrie eleison.\"\nA taktéž nalézáme obě zde opsané písně nejen v čet-\nných zpěvnících utraquistů, nýbrž iv obsáhlých častokráte\nkolosálních kancionálech literátů spolků vyzdvižených od\ncísaře Joseía po nichž se i dnešní vokální zpěvy chrá-\nmové zachovaly.\n\nS.\n\nBeethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračováni.)\nSonata G-dur (op. 31 čís. 1.)\nTato sonata dýchá právě takovou veselost jako sonata\npastorální, avšak v jiné barvitosti. Vedle zvláštnosti tu a\ntam rozhodně vynikající převládá Mozartovský způsob vy-\njádření. Rozpoložení mysli v první větě (G-dur Allegro\nvivace, 3/4 takt) jest humor. Hned první motiv je duchaplný,\nrozmarem sršící; krátký tento karakteristický motiv, jenž\ndruhou hlavní periodu, čtvrtou skupeninu sonát naznačuje,\nvyniká důtklivou rhytmikou. Když byl motiv tento v mnoho-\nnásobných metamorfosách bud zlomkovitě neb nákresovitě\nvystoupil, vyřine se originální dolů a nahoru pádící chod ok-\ntáv, jenž na fermatě v hlubokém D náhle umlkne. Na to vy-\nstoupí první motiv znova v stejném rhytmickéin postupu, až\nv H-dur druhá théma plna libosti zavzní a až ku konci první\nčástě pře\\ahu má. Až ku vchodu druhé thémy podobá se\ncelý spusob vyjádření se ručeji přes skaliska se vrhajícímu,\no rozsediiny se odrážejícímu, jenž své potočiště nachází a se\nklidně rozšíří. Při nastoupení druhé částě opustí opět své\npotočiště a znova rozvinuje se ono divadlo. Ještě jednou\nslyšet klidné proudění druhé thémy. Toto střídavé uspůso-\nbení činí větu velmi zajímavou a svěží, spolu také nejznač-\nnější celého díla. Druhá věta (C-dur, Adagio grazioso, 9/8 takt)\nvyniká lahodností a vroucností motivu, bohatým jeho a roz-\nmanitým provedením, líbeznou barvitostí; je však zcela v Mo-\nzartově duchu cítěno a utvořeno, a zdá se být trochu roz-\nvláčné. Poslední věta (Rondo Allegretto, G-dur, 4/4 takt)\nnemá harmonického vývinu, jistého rozpoložení mysli, jedno-*\nstejnosti ve výrazu. Marx naznačuje její karakter tak , že\nmá celek pohodlně se ploužící mysl, již po dlouhém zkypření\nzpaní. Tato pohodlně ploužící mysl a toto ohnivé kypění jsou\novšem dva živlové, z nichžto věta sestává, kteří však k or-\nganické jednotě se nesloučili. První moment vyjádřen jest\njasně v začáteční thémě. Je zcela Mozartovská. Dále je to\npodrobeno pochodu kvašení; avšak jak se mi zdá děje se mu\nnásilí. Významný je však tento pochod kvašení; neboť vněm\nobsaženi jsou živlové pozdějšího Beethovena. Avšak při kva-\nšení to zůstane; zčištění chodu se nedosáhne; závěrek není\nod počnutí adagia bez zvláštnosti; je to hledání nového vý-\nrazu, nového uspůsobení. Předchozí kvašení má ostatně vyšší\nby se totiž skladatel vymkl z Mozartova vplyvu;\nnení to pouze hudební kvašení, psychologické pohnútky jsou\njim za zaklad položeny.\nSonata D-moll (op. 31, čís. 2.)\nSonata lato je po sonátě Cis-moll nejznacnější dílo pře-\nchodní periody, pro kterouž též Beethoven zvláštní lásku rníti\nse zdá, jelikož tuto sonátu jak se praví v pozdějších letech\nv společenských kruzích často předvedl Pivní věta (D-moll,\nAllegro, % takt) je nejvynikajicí. Zde rozprostírá se opět\ncela mohutnost náruživosti jako v Cis-moll sonátě. Rozpou-\ntaná naruživosf jest základním rozpoložením této věty. Výraz\ntohoto stavu duševního je skutečně dramaticky rozkvašený,\nzvláštní drastické sily, na nejvýš individuelně oživený, k nej-\nmožnější určitosti zvýšený. Proud vášně objevuje se časem\nco udušen a v běhu zastaven. Jsou to místa „Largem\" po-\nznamenaná a ze skutečně mluvícího motivu utvořena, recita-\ntivně uspůsobena. Věta hned tím počíná, že to jako otázka\nna osud, zdaž mysl bojovali musí. Po prvním krátkém roz-\nkvašení náruživosti lze slyšet ještě jednou onu otázku, pak\núplný výlev a úplné se rozprostření bolestné vášně. Na za-\nčátku druhého diíu vystoupí motiv důrazněji třikrát po sobě,\nby nejprudší bouři vyvolal. Konečně utichne tato na A-dur\nakkordu. Nyní prodírá se v mluvících tónech motiv plný\nsnažně prosícího, úpěnlivého výrazu. Však nadarmo; vnitřní\n\n*) Nenávist k INt;mcuna vymyslela v předešlých stoletích přídavek:\n»Vyžeň Němce, cizozemce, svatý Václave !« jakož vyzvání, aby se\nz vlasti vypudili."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.3", "texte": "boj počíná znova: teprv na konci umlkne temně a tiše bu-\nblaje. Jaká to pravdivost v tónech! To je opět kus hudební\nbásně, výtvor z určité základní myšlénky. Z této strany\nsouvisí tato věta s druhou hlavní periodou. Hudební sloh,\nformální uspůsobení, ano i hlavní motivy Allegra: to vše upo-\nmíná přec jen na Mozarta; základ Mozartovského uspůsobení\nještě prozírá; zvláštnosti, kterážto se v Cis-moll-sonatě jeví,\nnení zde dosáhnuto. To také platí o druhé větě (Adagio\nB-dur, 3/4 takt). Určitého, poetického obsahu nedá se tu za-\npříti; hudební motivy jsou jasnějším, určitějším, živějším jich\nvýrazem; avšak celý spůsob výrazu není ještě ryze Beetho-\nvenovský. Bychom u poetického obsahu státi zůstali, praví-\nme, že v tomto Adagiu vyniká podivuhodná hkubka a vrouc-\nnost citů, čisté rozpoložení mysli. Je to blažený poklid po\noné vnitřní bouři, jež se duše zmocnila; vnitřní mír, jenž\nv této první thémě spočívá. Brzy však prodírá se nejhlubší\nvnitřní pohnutí v otřesených prsou, proud tlačících se citů\nzvedá dmoucí se prsa, až v druhé thémě v F-dur tlak tento\nse ukonejší a jasnější kmit útěchy do vnitra vpadne. Z těchto\nmomentů rozpřádá se věta dále, arito se opět střídavě a v jiné\nbarvitosti objeví. V posvátném rozpoložení mysli s náde-\nchem zanícení končí skladatel; dosáhlí poklidu, po němž ba-\nžil boj je úplně vybojován. Yšak nyní rozprostře se na\ntomto základě říše fantastického rozmaru. Tento karakter\nnalezáme v poslední větě (D-moll, Allegrelto, 3/8 takt), roz-\nhodně naznačen. Sestáváf, přísně-li se to vezme, jen z dvou\nmotivů. Hlavní motiv na začátku sestává pouze ze čtyr not\nopět krátký a karakteristický motiv druhé hLvní periody,\nkterýž u velké rozmanitosti ve všech tóninách opsán a jistou\nbizarní svévolností udržen jest. Druhý motiv má jen tři\ntóny v sekundovém kroku, jimž jaksi mlhou mrzutosti se\nobestře. Vůbec rná celek temnou, divokou barvitost, kteráž\nzmírněna jest zvláštním fantastickým dechem, jenž ji pro-\nbíhá. Skutečná bolesf, vnitřní boj a vnitřní žaly nejsou bez-\nprostředním psychologickým základem tohoto obrazu, nýbrž\njen temným pozadím. Na první pohled zdá se tato poslední\nvěta se svém vzácném rouchu býti pouhou kapřicí, hrou suD-\njektivního rozmaru. Avšak hlouhěji-li vnikneme, zpozorujeme\ntenké nitky, které ji s předcházejícími větami spojují, tak že\ncelá sonata se co důsledně a jednotně vyvinutý ústroj objeví.\nFantasticko-huisorisUcké rozpoložení, které naposled vítězně\nz boje vystoupilo, stane se základem nového útvoru.\n(Pokračování.)\n\nZ cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala.\nZajatý Donizetti.\nKonečně uzřeli jsme pobřeží Neapolské a brzy na to\nhrozila nám vstříc nejdivočejší část Apeninskýeh hor Abruz.\nSeverozápadně za námi vztýčoval se vysoko přes celé, sve-\nřepé pohoří kopec Gran Sasso ďltalia, 8934 stop vysoký\nnejvyšší to bod italského poloostrova co hrozící gigant.\nI tu to šlo v hučící rychlosti dále a já neuzřel hudeb-\nníka loupežnického národu Abruz, a nadarmo zaznívala v uchu\nmém Auberova romance:\nHle tam na návrší\ninuz statný, smělý dlí,\nv rukou on pušku má,\naj, vždyť ho každý zná!\nNadarmo namáhal jsern své oči, já ho neviděl toho\nrytířského náčelníka loupežníků Fra Diavola. Ovšem není\nčlověk v Abruzách velmi jist a to za příčinou pánů Birbantů\na které zde již od dávných časů své řemeslo\nprovozují. Avšak tito lidé jsou musikalní a znají spůsoby ;\nto dokazali.\nDonizetti byl totiž z Benátek do Neapole pozván, aby pro\niamnější divadlo San Carlo operu složil. Tenkráte nebylo ani\npárníků ani železnic a skladatel musel v poštovském voze\nAbruzzami jeti. Jeho vždy hotová Musa ukolébala jeho fan-\ntasii v nejkrasnějši melodie, když strašné „Sta!\" (stůj) mu\ndo uši zahřmělo. Okamžitě byl vůz obklopen. Z divokých po-\nhledů těchto pánů, které od paty až k hlavě ozbrojeni byli,\npoznal ihned Donizetti jejich přání. Postílion a konduktér\nzdáli se již býti uvykli těrnto výjevům, a přesvědčeni jsouce\no bezužitečnosti Každého odporu slezli docela pohodlně dolů a\ntrpělivě očekávali, co se díti bude. Co měl Donizetti dělati ?\nProti takové přemoci něco začíti, bylo by bývalo pošetilé.\nOčekávali tedy také trpělivě, až na něho řada přijde. Tu\npřiblížil se k vozu muž, jehož rozkazující pohled a lepší šat\nprozrazoval, že bude as náčelníkem této vybrané společnosti ;\notevřeli dvířka a žádal ho dosti zdvořile slézti. Donizetti\nuposlechl. Tu mu bylo sděleno, aby veškeré své zlato, své\nhodinky, prsteny roztomilému panu náčelníkovi loupežníků\nodevzdal.\n„Ecco, ecco!\" pravil Donizetti mrzutě a vyprázdnil své\nkapsy, „ale teď mne nechte odejit!\"\n„Nikoliv pane ! Z vašich klenotů je vidět, že ještě více\npeněz miti musíte. Půjdete laskavě s námi a zůstanete tak\ndlouho pod naší ochranou, dokud* výkupné peníze, které ještě\nustanovíme, z Vaší dědiny na jisté místo se neuloží!\"\nTu neplatilo žádné „ma Signoři\" (ale pánové); nýbrž\nDonizetti byl do jejich středu vzat a rychle šlo se do kopce,\nco zatím šibeniční kandidáti svěží a veselý sbor s tak výteč-\nnými hlasy zapěli, že se zajatý maestro udržeti nemohl, aby\njim hlučné „bravi\" nevolal. Loupežníci započali znova a\nDonizetti byl celý nadšen, až najednou vykřikl : „U ďasa to\nnení dobře!\" Loupežníci pohlíželi udiveně na smělého upra-\nvovatele, jenž se opovážili mohl, je napomenouti, a volali sú-\nsměškem M0 che gran maestro!\" (o jaký to velký mistr). Do-\nnizetti zapomněl docela kde se nacházel, a myslel před se-\nbou viděli bezpochyby choristy v divadelní zkoušce a obořil\nse na ně: „Maiadetti cani, chi io sa meglio io o voi! Jo il\ncompositore e voi gli asini, stupidi!\" (Zatroíení psi, kdo to zná\nlépe, vy neb já ! Já skladatel a vy blbí oslové!)\nLoupežníci s podivením na sebe pohlíželi a nevěděli, co\nse s nimi děje. Tu předstoupil náčelník a smekna klobouk,\ntázal se ho po tichu: „Chi siete Eccelenza ?tt (Kdo jste Yaš-\nnosti?) „Jsem Donizetti !u odpověděl mistr hlavu pozvedna.\n„II maestro Donizetti!'1 (mistr Donizetti!) zvolali lou-\npežníci s podivením, smekli před ním své klobouky a chtěli\npřed ním na kolena padnouti; tu však náčelník to zabrániv\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.4", "texte": "zvolal: „Počkejte, počkejte! to by mohl každý řící. Ale je-li\nten pán Donizettim, tedy af nám složí novou operu!1' Na to\npošeptal vedle stojícímu loupežníku něco do ucha. Tento\npokynuv hlavou, rychle se odstranil. Donizetti se smál a\ntázal, zdaž také noty znají? Všechny odpověděli, že ne.\n„Nuže tu vám opera ničehož nespomůžé. Ostatně nezdr-\nžujte mne a nechte mne odejít. Když za určitý čas s ope-\nrou hotov nebudu, ztratím nejen svůj honorár, nýbrž budu\nmuset impresaři velkou] sumu poněz co náhradu zaplatit.\"\n„Pazienza, pazienza, un memento, Eccelenza,\" (Trpěli-\nvost, trpělivost na okamžik, Vašnosti) odvětil mu náčelník.\nPo mnohém hádání se ze strany Donizettiho apo mno-\nhém napomínání k trpělivosti se strany loupežníků přišel as\nza půl hodiny odstranivší se loupežník s konduktérem.\n„Je tento pán mistr Donizetti?\" volal na konduktéra\nnáčelník.\n„Ano!\" odvětil tázaný a vytáhl svůj pas, v němž zjevně\nstálo: „Poštovní vůz pro mistra rytíře Donizettiho.\"\n„Pro větší jistotu máte tuto vládní pas,\" pravil Doni-\nzetti, vytáhnuv z kapsy svoje listiny.\nNáčelník prohlídnuv je pozorně, vrátil je Donizettimu\nnazpět, smekl před ním klobouk a řekl uctivě: „Prosím tedy\nza odpuštění pane mistře,\" a rozkázal udivenému skladateli\nvšechny peníze a klenoty navrátiti.\nS velkou radostí uposlechli loupežníci, hnali se k mi-\nstrovi líbajíce mu ruce a šosy a přísahali slavně a věčně, jej\naž do Caserty doprovodit. Vůz, který beztoho již dříve od\nvyslaných loupežníků zastaven byl, na krátkých vedlejších ce-\nstách spěšně dohonili. Jako vítězoslávce vsadili skladatele do\nvozu a dále uhánělo se se zpěvem čerstvých a svěžích sborů\ndo Benevenlo, kdež se hudební hrdlořezci ztratili, a opět na\nmístě, kde se koně přeměňovali, mistra dohonili. Ještě rnnohý\nden zažil Donizetti na cestě se svými novými přátely; učil je\nněkterým ze svých sborů a přál si mnohého z výtečných te-\nnorů teto počestné banditské společnosti získat pro svou o-\nperu na jeviště. Obdržel ale poučnou odpověď „Ognurn me-\nstiere ě ouorevole, guando se connusee i suoi doveri.\"\n(Každé řemeslo je čestné, jen když známe jeho povinnosti).\nNa to nemohl mistr ničeho odpověděli a za několik dni, kdežto\nloupežníci zbožňovaného mistra v skutku až do Caserli do-\nprovodili, bylo skoro oběma stranám za těžko se rozloučiti,\na z obou stran stiskovali si vřele ruce a poslední „dunque\na rivederci\" (Tedy na shledanou) bylo snad z obou stran u-\npřímně myšleno. Tak vypravoval mi náš starý veslař cestu\nDonizettiho do Abruz.\n\nA. N. Věrstovský.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování.)\nVelmi krásně vyjímal se hymnus, který pro tenkráte\nv Moskvě přebývající znamenitou zpěvačku Catalani složil,\nHymnus ten zpívala donna Fillis. Roku 1841 napsal k slav-\nnosti otevření nového malého divadla vítěznou ouverturu.\nR. 18ól napsal pro koncert ochotníků, odbývaný ve prospěch\nsirotkft po zesnulých na choleru, hymnus se sborem a or-\nkestrem, na slova Jazykova: „Beanne FOCIIOA:&\" (Veliký jest\nHospodin). Hymnus tento došel skvělého provedení v „bia—\nhorodném shromáždění\" (6.iaropoAHoe coópaHHe) od více než\n500 ochotníků a prvních umělců vedením skladatele a byl\njak tenkrát, tak i při posledním opakování provázen ohrom-\nným potleskem.\nKrom uvedených již skladeb složil ještě velkolepý vo-\njenský hymnus k slovům A. Chvostová, kterýž provozován\nbyl při hlídce vojenské v Penzě u přítomnosti cara Aleksan-\ndra Pavloviče od více než tisíc hudebníků a zpěváků; na\nprosbu A. V. Kukolníka a hraběte Orlova Dějsova větší vo-\njenskou kantatu se sbory, pak při zahájení „spolku milovníků\nruské krásovědy\" (poccificKOH CJOBCCHOCTH), jíž údem též byl\nVěrstovský, větší hudební skladbu se sbory a recitativy,\npři níž znamenitý tragik P. S. Močalov přednášel báseň s prů-\nvodem harf; konečně při slavení stoletého jubileum moskev-\nské university velebnou kantatu k slovům S. P. Ševyreva.\nNetřeba dokládali, že všechny tyto skladby vesměs se potkaly\ns všeobecnou pochvalou*\nPo jistý čas osvědčil se také Věrstovský co přičinlivý\nbuditel taneční hudby. Nechtíce zde podati seznam všech\njeho výtvorů v oboru tomto, uvádíme zde toliko dvou pol-\nských, jež na se obrátily všeobecnou pozornost. První z těchto\nskladeb byla napsána pro pies moskevské dvorní společnosti,\npři oslavení korunovace Gosudara Nikolaje Pavlovice, druhá\npři otevření nového moskevského paláce (blíže Moskvy). I\nv baletní hudbě pokusil se Věrstovský: na žádost býva-\nlého baletního mLstra Didla složil několik půvabných kusů\nk výtečným baletům.\nPro jednohlasový zpěv s průvodem piana složil Věrstov-\nský na sta romancí, kupletů a arií, z nichž zejrnena uvádíme\npíseň Fiory v dramě „PocjaßHeßs\" (Roslavlěv) a pak píseň\nNasti v dramě „KpeMHeß*\" (Kremněv). Na tuto píseň složil\nYieuxtemps výtečné potpourri pro housle.\nZ jeho skladeb pro piano zachovala se tiskem sonata,\nvěnována Fieldovi, z koncertních jeho skladeb zasluhuje\nzvláštní pozornosti výborné potpourri pro anglický roh, jež\nbylo provedeno v Petrohradě v koncertě filharmonické spo-\nlečnosti od bývalého sólisty Ferlendisa.\n\\ubec musíme želet, že při takovém ohromném množ-\nství výtvorů v každém oboru hudby, jak vokální tak instru-\nmentální, Věrstovský velmi málo pečoval o zachování svých\nskladeb. Velmi málo jich vyšlo tiskem, ale velmi mnoho jím\nsamým jich přišlo ku ztrátě, a valná část jich zahynula při\npožáru velkého moskevského divadla. Mimo toho nalézá se\nještě v bibliothece skladatelově více než třicet svazků partitur\nrozličných jeho spisů. Všechny jeho výtvory jsou nepochyb-\nným důkazem znamenitého jeho talentu a získaly mu slávy,\nk níž neodnímatelné má právo, jakož i na úctu a uznalost\nsoučasníků a na nesmrtelnost u potomstva, jelikož on jest\ntvůrcem národní ruské opery. Jeho skladby provívá takový\nduch, kterýž jest tak blízký, tak rodný ruskému uchu, že\nbezděky je přijmeš za vjtvor národa ruského, za píseň\nruskou, a přec není to píseň ruská, není to výtvor národa,\njest to výtvor skladatele, uspokojující všechny požadavky\nnárodnosti a vyhovující Yšem výminkám umění. V tom ná-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.5", "texte": "rodním duchu, který provívá všechny skladby Věrstovského,\nchová se tajemství, jež je činí tak brzy, tak všeobecně ná-\nrodními, jež přecházejí ve všeobecné dědictví a stávají se\npopulárními a tudiž zasluhuje Věrstovský nidarmo jméno\nruského národního skladatele.\nOn jest v ruské hudbě tím, čím jest v ruském básni-\nctví Kolcov. Písně Kolcova nejsou zrovna ruské písně ty\nto poznáváš a cítíš ale jeho písně obsahují v sobě tolik\nnárodního, že takový činí na nás dojem, jako ruská píseň,\ntoliko u větším rozměru, jakožto výtvor umělý. Ruský národ\nnezpívá tak, on by ale musil tak pěti na požádání vzdělaného\nucha. V takovém poměru nachází se též hudba Věrstovského.\nOna rovná se k ruským národním motivům, jako básně Kol-\ncovy k slovům ruských národních písní. Uvedli jsme naschvál\ntento příklad, abychom v porovnání lépe objasnili zásluhy Věr-\nstovského o hudbu v Rusku, lajemství jeho vplyvu na srdce,\ntajemství jeho všenárodnosii a pospolu tím významnost, kte-\nrou tento skladatel míti musí-, jakožto jeden z tvůrců ru-\nské opery.\nPrvní opera Věrstovského která se v scénu uvedla, byl\n„Ilairß (Pan Tvěrdovský) k níž text napsal M,\nN. Zagoskin. Ačkoli látka této [opery v celku není ruská,\ntak jest přec vzata z jedné legendy rodného nám národa pol-\nského. První provedení této opery mladého umělce došlo\nohromného úspěchu a skoro všechna čísla této opery utkvěla\nbrzy v paměti obecenstva. Připomínám n. p. romanci, duet\nz této opery „H HAJ npoTHBT> HeßkpuHXfc44 (Já jdu proti ne-\nvěrným), již s nadšením všichni pěli zpěváci a zpěvačky teh-\ndejšího času.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Blanska. (Beseda.) Dne 24.\nsrpna odbývala se zde první národní\nbeseda v knížecí restauraci na Klepá-\nčově. Vlastimilovnému p. starostovi Blan-\nskému Charvátovi s rázným výborem tam-\nním přísluší přední zásluha o zařízení této\nušlechtilé zábavy. Výtečný Pavel Křiž-\nkovský neopovrhl pozváním do skrom-\nného městečka našeho, by sbory řídil. 0-\nkolo 6 hodin zahajil besedu přiměřeným\nproslovem p. Andrlík, rázný našinec v\nBlansku. Obecenstvo vy/nacilo horlivou\nsnahu jeho hojným potleskem. Pak ná-\nsledoval krásný sbor Křížkovského „Uto-\nnulá.\" Provedení ovšem sboru toho bylo\nmistrovské. P. Pieta přednášel na to ně-\nkolik národních písní tak vroucně, tak\nněžně, že se mu tuším všecka srdce do\nkořán otevřela. Sbor „Cikáni\" od Vogla\ndošel velké obliby. Pak jsme slyšeli „Mi-\nlencův stesk\" od Horáka a Riegrovu „Ko-\nvářskou,u kteroužto p. Peka tak rázně\nzpíval, že jsme s ním všichni, ani útlých\nrukou v duchu bušili a pře-\nhlušili skutečná kladiva obrovská, jež hned\nvedle restaurace dnem i nocí vzdorné že-\nlezo rozbijí. Následovali ještě: „Na Prahu,\"\nsbor od Veita ; „Na mou víasl44 od Pivody\na „Gdě je slavská domovina?44 sbor od\nVintra. Naposled opakovala se ještě „Uto-\nnulá\" na počest Jeho Jasn. pana knížete\nSalina, jenžto v druhé polovici besedy\nzavítav mezi nás, hromovým: „Sláva, af\nžije!44 uvítán i vyprovázen byl. Sotva do-\nzněly poslední zvuky sboru pěveckého,\nspustila výborná kapela hornická ouver-\nturu ze slovanských nápěvů od Tittla a\nprovedla ji chvalitebně. Bylo by žádoucno,\naby tato obratná kapella nás seznámila též\ns novou ouverturou na národní pí-\nsně „Vlastou\" od Ed. Nápravnika, která\nvšude velké obliby dochází.\nZ Lomnice. Dne 26. srpna odbývali\njsme ve zdejším kostele mši tichou za na-\nšeho výtečníka Karla Havlíčka Borovského.\nMši sloužil náš pan farař D. A. Šalk a\nspolek zapěl „dies irae,44 večer jsme od-\nbývali společenskou večeři a bylo nás d-\ncastníků 63, pozděj jsme zapěli několik\npísní. Dne 31. srpna účinkoval spolek na\nbesedě národní v Libuni, čistý výnos tento\nbude obětován našim Lomnickým pohoře-\nlým, bude Varn již známo, že u nás 43\ndomů a městská radnice vyhořela, oheíi\nvyšel dne 29. srpna odp ledne ve ctyry\nhodiny a počítá se škoda přes 100,000 zl.,\npro nás to jest kruté neštěstí. Přijdouc\ndo Libuně udělali jsme zastavenícko tam-\nnějšímu panu kanovníkovi P. Antonínu\nMarkovi, v osm hodin byla potom beseda,\npřednášeli jsme: „Novonárodní44 od Jos.\nSoukupa,44 „Na vlast\" od Láblera, „Ci-\nkáni44 od F. A. Vogla, „Píseú cestujících\npo vlasti\" od Frant. Abta, „Naprej44 od\nJenka, potom na vyzvání ctěného obe-\ncenstva „Kde domov můj?44\n(ík.) Z NákSa. (Beseda.) Již po\nněkolik let odbývají se zde s velkým ú-\nspěchem besedy, které velice k probuzení\nnárodnosti přispívají. Neméně zdařilá byla\nbeseda, která se zde dne 24. srpna ve pro-\nspěch zdejší školy odbývala. Ředitel této\nbesedy je náš horlivý učitel p. 0. W., jenž\nouverturu od Tittla výborně řídil. Skladba\ntato pronikla každého posluchače a došla\nvelké obliby. P. 0. W. slíbil nám v příští besedě\nnejnovější ouverturu na slovanské národní pí-\nsně „Vlastu44 provésti, na kterouž se velmi\ntěšíme. Ze sborů došly znamenitého ú-\nspěchu jmenovitě „Naprej44 od Jenka a\n„Lovecká44 od Ed. Na pra vniká. Zvláštní\nzásluhu o precisně a správné provedení\nsborů dobyl si p «n sbormistr Jan W. De-\nklamace přednesly velmi zdařile sl. Fr. Vei-\nnerova, p. Hřivna a p. Behul. Tentokráte\nj musím si stěžovat! na Olomúcké Slovany\nkteré navzdor pozvání k besedě se nedo-\nvili. Až příště doufáme, že naší zábavou\nnepohrdnou. Uslyšíme prý v příští besedě\nněkteré písně od Fr. Pivody\nsrdce44 a Jos. Bergmanna ~Česká krev\na srdce české,44 se sborem, které je jakož\ni jiné sbory a deblamace k nám přilákají.\nZ IVetolic. (Beseda.) Mohu Vám ra-\ndostnou zprávu podati, že duch národní\nmocně veškeré naše obyvatelstvo uchvátil.\nJmenovitě nastal v našem sotva rok sta-\nrém zpěváčkem spolku cilý ruch a\npro jeho rázné smýšlení rádi bychom vi-\nděli, kdyby si jméno „Perun44 osvojil. Dne\n31. srpna uspořádal k oslavení uzdravení\ncísařovny pěknou besedu v sále u Plamin-\ngrů. Beseda otevřena byla rázným sborem\n„Gdě je slavská domovina44 od Win tra.\nMimo tento slyšeli jsme sbory , Loveckou44\nod Ed. Nápravník a. „Láska a mlá-\ndí.44 - „Horo, horo/4 které dobře nastudo-\nvány a zdařile provedeny byly. Mladistvá\npanna Cecilie K. přednesla s úspěchem kus\npro piano a p. Kocí sonátu pro piano a\nhousle od Beethovena a p. Havelka roz-\ntomilé impromptu, kteréž značné pochvaly\ndošli. Konečně slyšeli jsme Bendiův dvoj-\nzpěv „Umlklo stromů šumění,44 v němž se\np. Michálek, žák p. Gregory vyznamenal,\npak „Kovářskou44 a deklamace „Já jsem\nČech44 a „Bericht na krajzamt,44 v nichžto\np. Říha a p. Gregora vynikli. (ř.)\nZ Poděbrad, 5. září. (Slavnost\nT u r i n sk é h o.) Dne 4. září slavilo město\nnaše desítiletou památku úmrtí rodáka svého\nbásníka českého, Fr. Turinkého, naroze-\nného v městské radnici dne 16. listopadu\n1796 a v pánu zesnulého dne 4. září 1852\nv Praze, pohřbeného ale na Pouchově u\nKrálové Hradce, kdež vezdejší pozůstatky\n[jeho po boku tchánově odpočívají. Radnice,\n.kdež Turínský se narodil otec jeho byl"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.6", "texte": "městským úředníkem byla vkusně věnci\nz květin uvitými ozdobena; uprostřed nad\nvchodem nalézal se vkusný nápis : „Zde\nnarodil se dne 16. listopadu 1796 Fran-\ntišek Turínský;\" as věže na náměstí vlál\nprápor národních barev, maje po boku ví-\ncero menších práporů. O 10. hod. z rána\nübíral se z radnice s městskou radou v\nčele zástup ctitelů Turínského do chrámu\nPáně ku zádušním službám božím. Slavné\nrequiem Láblerovo chorálně přednesl pod\nsprávou ředitele Jos. Stolly náš zpěvácký\nspolek velezdařile. O 2. hod. odpoledne\nbyla společná hostina u p. K. Šímáka, šva-\ngra zvěčnělého Turínského. Při hostině pro-\nneseni jsou přípitkové: slavné památce Tu-\nrínského a zdaru rodiště jeho od p. purk-\nmistra, na zdar p. hostitele a všech pozů-\nstalých jeho přátel, na počest p. purkmi-\nstra V. Hraského a veškeré městské rady,\njakož i domácího a přespolního duchoven-\nstva a vjboru slavnostního. U večer o hod.\n7. dávána v místnostech městského divadla,\ndle programu v těchto listech již uveřej-\nněného slavnostní beseda. I dopadla vele-\nzdařile. Zvláštní potěšení připravil nám p.\nB. Šimák, chval ně známý pianista praž-\nský, bratr švagra neboštíka Turínského,\nsvou koncertně vzdělanou národní písní :\n„Teče voda, teče,\" již při všeobecném po-\ntlesku na žádost obecenstva opakoval, ja-\nkož i neméně v skutku uměleckým předne-\nsem 111. věty ze sonáty Cis-moll od L.\nBeethovena na piano. Ne menšího potěšení\nměli jsme též z rodačky naší, 141eté dcery\nnašeho statečného p. purkmistra V. Hra-\nského, jenž sprovázena jsouc p. B. Ši-\nmák em na pianě, přednesla zdařile na\nhousle „Vínek národních písní\" od B. F.\nSl. M. Boučková provedla mistrně svou\n„Nevěstu\", deklamováním od J. Nerudy, a\nzpěvácký spolek zvláště se vyznamenal vc\nsboru „Odvedeného prosba\" od P. Kříž-\nkovského. U večer byla radnice\nosvětlena.\nZe Sobotky. (Otevření besedy.)\nDuch společenský a národní počíná se u nás\nzmáhati. Sotva zřízen tu byl odbor ho-\nspodářského spolku, tu již opět slavili jsme\notevření zdejší občanské besedy a to sice\ndne 1. září v městském pěkně ozdobeném\ndivadle. Provozovány byly : ouvertura z ná-\nrodních písní od Tittla; sbory „Já jsem\nSlovan\"' od Vašáka; „Šumí Labe4' od L.\nZvonaře, pak sólové zpěvy a deklamace\n„Česká muzika44 od Adamce, proslov od J.\nS., „Vysloužilec44 atd. Provedení bylo do-\nbré, některých kusů i výtečné. Kojíme se\nnadějí, že více podobných zábav nyní pro-\nžijeme a máme za to, aby se k tomu cíli\nzvláštní komité zřídilo, které by o hudební\nčást péci vedlo; neboť iv hudbě musíme\npokracONat a nové skladby provozovat.\nZdař Bůh. J. Ř.\n(L.) Z Tišwova. (Beseda.) Dne 24.\nsrpna odbývala se při valném účastenství\nbeseda spojena s tancem, kterouž se zase\nnárodní duchu nás takřka oživil. Množ-\nství rolníku, měšťanů, zvláště velká síla\nhostů z okolí dostavil se k této besedě.\nTéž jsme zocili několik dívčinek v národ-\nním kroji dle vzorku „Ladycož zvláště\nzajímavé bylo. Přednášeliť se čtyry sbory,\nz nichžto nejvíce ~Já jsem Slovan\" od Va~\nšáka a „Naprej\" od Jenka se líbily. Po\nprvním sboru přednesla sl. Padevietho-\nva Pivodovu píseň s hlubokým citem a\ndošla velké pochvaly. Národní písně za-\npěla sl. Dvořákova tak něžně a krásně,\njak toho písně tyto požadují. V deklamací\nvynikla sl. Kopřivová a p. Z., kterýžto poj\nslední „Vysloužilce44 deklamoval. V příští\nbesedě uslyšíme prý roztomilou žertovnou\npíseň „Šotek44 od Jos. Bergmanna a\ndva žertovné sbory: ~Piadostne cestovaní4'\na „Vávra\" od Ed. Nápravníka, kteréžto\nu Fleischera v Praze tiskem vyšly. 0 be-\nsedu naši získali si zvláště p. Celár a p.\nPtacovský vytrvalostí a cilostí svou dík a\nzásluhu.\nZ Vodňan. (Beseda.) Zdejší statní\nstudující uspořádali dne 31. srpna besedu,\nv nížto zdejší zpěv. spolek účinkoval. Pro-\ngram byl zajímavý a přilákal hojných po-\nsluchačů. Mimo pěkný proslov od P. Fr.\nSchonbecka slyšeli jsme dva Veitovy\nsbory, totiž: „Pozdravení pěvcovo\" a „Na\nPrahu,\" ježto zpěv. spolek správně a vel-\nmi precisně přednesl. Pan P— k zapěl „Dvě\nslze,\" píseň od Fr. Suchánka, s příznivým\nvýsledkem. SI. S. přednesla na pianu va-\nriace na národní píseň „Tece voda, tece\"\nod Bedřicha Šimáka uhlazeně a velmi zda-\nřile. Mimo tyto slyšeli jsme karakteristi-\nckou baladu od Gregory, pak deklamace\n„Slze vlastenek,\" ježto sl. Ž. významně a\ncituplně přednášela, dále „Obranu muž-\nského pohlaví\" od Bělohrobského, ježto\nbyvši od p. H. výborně přednesena, velmi\nse líbila. Palpja toho večera náleží však\npanu P skoví, jenžto effektní a výborně\nzosnovanou fantasii „České perle\" na ná-\nrodní písně od Eduarda Náprav nika\ns takovou bravourou, s takou sběhlostí a\ns takým hlubokým citem přednesl, že ve-\nškeré obecenstvo k hlučnému potlesku a\nbouřlivé pochvale uch átil a ji na vše-\nstrannou žádost opakovati musel. Pak\nnásledoval ples, jenž až do bílého rána\ntrval.\n\nKronika zpěv. spolků.\nv\nVeškerým zpeváckým spolkům v Ce-\nchách a na Moravě. Bratrský pěvecký po-\nzdrav ! Naše rodiště Lomnici u Jičína\nstihlo 29. srpna kruté neštěstí. 43 domů\ns radnicí proměněno v několika hodinách\nv pusté rozvaliny, v nichž blaho více než\n100 rodin pohrbeno, neboť jejich jediným\njměním byl příbytek a řemeslnické potřeby\na toto vše stalo se obětí rychlosti pla-\nmenů. Naše městečko, ležíc v horách, jest\nchudé; tu však již podruhé stihnuto právě\nv nejchudší své části sirašlivým požárem.\nObec i měšťanstvo jsou tak znuzeny, že\nnemůžeme sami sobě pomoci; protož hle-\ndáme svou spásu v dobročinnosti útrpných\nsrdcí. My jediný to spolek v Lomnici\nobrali sobě nyní za přední ukol, po-\nrna hati všemi silami našim übohým poho-\nřelým, prosíme Vás tedy jmenem na-\nšeho krutě stíhaného města, byste do-\nbročinným skutkem ověnčili svoji pě-\nveckou dráhu, byste některou & pro-\ndukcí ve prospěch našich pohořelých\nuspořádali. Veškeré příspěvky přijímá ní-\nžepsaný předseda. Zpěvácký spolek „Boři-\nvoj\" v Lomnici u Jičína.\nPředseda:\nJindřich Yelebín Mastný.\nPan Antonín Helpert, akade-\nmický malíř v Praze, daroval zpěváckému\nspolku „Buryanu\" vLedci dva skvostné\na umělecky vyvedené obrazy na spolkový\nprápor. Zpěvácký spolek Vlašimský\npřijal jméno Blaník* a stanovy jeho jsou\njiž úředně potvrzeny. Nově zřízený\nzpěv. spolek Skutecský přijal jméno\n„Rubeš.\" Zpěv. spolek ve Vyso-\nkém přijal jméno „Krakonoš.\" Zpěv.\nspolek y Poli oce přijal jméno „Kollár.\"\nSlavnost svěcení práporu zpěv. spolku\nv Slaném odročena jest následkem ne-\npředvídaných překážek na neurčitý cas.\nV Herm ano vám Městci přednesl tam-\nnější zpěváčky spolek při národní besedě :\n1. „Hlahol44, pochod pro mužský sbor od\nL. Procházky. 2. „Dar na rozloučenou\", sbor\nod Veita, 3. „Žárlivý holoubek\", sbor od\nHynka. 4. „Kde domov můj\", sbor od Kel-\nlera. Dále byly provozovány dvě hudební\nskladby : „Variace4*', solo pro housle od\nArtota; solo pro housle, variace ze zpěvo-\nhry „Dcera pluku.44 Při besedě v Jaro-\nměři cích byly předneseny následující sbory\na hudební kusy: „Na Moravu\" a „Jihosío-\nvanská modlitba před bojem\", sbory od\nVojáčka. „Cech\", dvojzpěv od L. Procházky.\n„Národní*4 od Grůnberga. „Husar.\" „Vše-\ncko, jen pravdu ne.\" „Hudební zápas'4.\nBeseda končila s písní „Hej Slované' .\nČistý výnos věnován jest na oltář Cyrillo-\nMeťhodějský pro kostel Jaroměřický.\nZpěv. spolek „Ratiboř\" v Hořicích svě-\ntil dne 31. srpna krásnou slavnost; byl\nmu odevzdán skvostný prápor, jejž\nmu ušlechtilé paní a dcery Hořické věno-\nvaly. Vystavěno 7 bran, z nichž jedna na\nzačátku ulice Hradecké, jedna na záčátku\nulice Miletinské a pět v ulici sv.-Gotthard-\nské, kudy měl jiti průvod slavnostní. 0-\nkolo poledne přijeli hosté zpěv. spolků a\nsice: Pernštýna 3 (výborové), Hrade-\nckého 46, L u b o r a (Novobydžovského) 7,\nZáboje 28, tak že bylo s Holickými 140\nzpěváků. Po 3tí hodině počal slavný\nprůvod od domu pana starosty Kunce.\nMezi kostelem a lázněmi stála ozdobená\ntribuna pro paní kmotry, které zde s prá-\nporem očekávaly, pro pány kmotry a vý-\nbor slavnostní. Zavzněl sbor Jelenův „Za-\nzni plese44 a p. Kunc zahájil krátkou sr-\ndečnou řeci slavnost vděčně, zpomenuv"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.7", "texte": "mladé paní Erbenové, která měla největší\nzásluhy o prápor. Potom zavzněl chorál\nSvatováclavský, na to pěkná řeč kmotry\npaní Srbové. Dále provedeny byly sbory\n„Já jsem Slovan\" od Vašáka a „Na Pra-\nhu\" od Veita. Prápor , Ratibora\" podobá\nse práporu Pražského „Hlaholu ;\" na těžké\nhedbávné látce červené vymaloval misr Q.\nMánes bílého českého lva a na druhé\nbílé straně znak města Hořic a Ratibora\n(varyto) s ozdobnými arabeskami. Na ši-\nrokých stužkách vyšito jest heslo „Rati-\nbora\" „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti.\nOdznak Ratibora je lyra s českým lvem\nu vnitř as modře emailovaným nápisem\n„Ratiboř.\" Spolek čítá 82 údů. Zpě-\nvá cký spolek „Buryan\" v Led či\nslavil dne 31. srpna svěcení práporu.\nPřed zatloukáním hřebu zavzněl chorál Sva-\ntováclavský, pak sbory „Na Prahu\" od\nVeita, „Kde domov můj?\" a při besedě\nuspořádané vc velké zahradě p. Pospíšila\nsbory „Naprej\" od Jenka a „Šuinavan\"\nod Jirgesa, které správně provedeny byly.\nV Záhřebě v Horvátsku založil se, jak\nHorvátské listy oznamují, zpěvácký spolek\n„H orvatsko pěvaco družstvo\n„Kolo.\" Za předsedu spolku zvolen jest\np. Jiří Zlataro\\iě, za sbormistra p. S. Lží—\nčar (Čech), za administrátora A. Dutkovič,\nza tajemníka Jan Renkovic, za pokladníka\nYinkler, za archiváře Ferd. Saj. Vbrzku\nuspořádá spolek zábavu, v nížto kromě ka-\nri ryly z národních horvátských písní od\nLži čáře provedeny budou sbory „Kde stá-\nnek můj?\" ve sbor od Hellera, ~Gdě je\nslavská domovina\" od Jos. Vintra, „Staro-\nčeská\" od Škroupa, „Husitská\" od Krova,\nve sbor od Hellera, „Slovan\" od Vašáka a\n„Odvedeného prosba\" od Křížkovského.\n\nOchotnická divadla.\nV Březně (na Slovensku) hráli tam-\nnější ochotnici dne 17. m.m. „Naleze-\nnec,\" veselohru ve 2 jednáních a „Dva\npřátelé a jeden kabát,\" veselohru v jednom\njednání. Obecenstvo bylo velmi početné.\nMezi dějstvem překvapil obecenstvo pan\nMudra, tamnější učitel a výborný hráč\nna fortepiano a p. Dr. Dvořák na flétnu. Hra\ntěchto pánů a ochotníků byla výtečná.\nDivadelní ochotnici v Jílovém uspořádali\nv neděli dne 7. září představení veseloher\n„Pošta na Sebranicijí\" a „Prodaná láska.\"\nDivadelní ochotníci v Nymburce u-\nspořádali dne 7. září představení „Diblík,\nšotek z hor,\" čistý výnos určen k účelům\ndomácím. —V ochotnickém divadle v Par-\ndubicích na Veselce uspořádáno na den\n6. září představení „Husička z Podháje\"\na dramatický žert „Študenti na svátcích.\"\nČistý výnos určen ve prospěch zařízení no-\nvého ochotnického divadla.\n\nZ ciziny.\nJ. L.\n(Dop. pův.) Z Moskvy. (C rh a.\nNápravník.) Četl jsem jednou v Dali-\nboru, že nestává snad orkestru, v němž\nby nějaký Cech neúčinkoval. Pravdivost to-\nhoto výroku se při mé cestě po Rusi mnoho-\nkráte potvrdila. V Oděse, v Kievě, ve Var-\nšavě nalezl jsem naše rodáky buď v or-\nkestru neb co soukromé učitele. Přišed\ndo Moskvy, našel jsem i zde několik kra-\njanů jmenovitě hudebníky p. Krále, Rybu, Ha-\nvránka. Před nedávnem přibyl sem p. Crha,\nfsgotista Pražského divadelního orkestru, a\npřijal místo u zdejšího divadla. Jeho ná-\nrodní strannost počíná zde táti a kojím se\nnadějí, že z něho bude řádný syn vlasti,\nkterý na povolání vstoupí do orkestru bu-\ndoucího národního divadla. Dozvěděv se\nzde, že náš krajan pan Eduard Náprav-\nník v Archangelsku u kněžny Yusupuvové\nprodlévá, předsevzal jsem si ho navštívit.\nPan Ed. Nápravník je štíhlý mladík, as\n231etý, z Bejšté v Čechách rodilý, horlivý\nvlastenec a jak jsem později seznal, ducha-\nplný skladatel. Zijeř zde na dosti pří-\njemný způsob 5 chodí na hony a přináší\nčasto bohatou kořist z káňat, havranů a\nvran sestávající domů. Zajíců zde není k\nspatření, a objeví-Ii se nějaký, hned je na\nněj 8 pušek namířeno a celé vesnice ho\npronásledují. Také se učil, jak mi pravil,\nkonino jezcliti, avšak bujný kůň ho jednou\ntak nemile vyhodil, že mu další chut k\ncvičení se zašla; za to však obětuje své\nprázdné hodiny komponování* Hrált mi\nnejnovější své skladby, v nichžto nevšední\nhloubku ducha a citu osvědčil. Mimo dvě\nmenší písně od Chmelenského pro has u-\nvedl též báseň „Otročník44 do hudby a\n\\sice pro bas s průvodem orkestru. Hudba\nk básni této je v pravém smyslu slova ve-\nlezdařilá a činí již s průvodem piana zna-\nmenitý účinek, kterýž však karakteristickou\nínstrumentací ještě větší síly nabude. Jedna\nz největšícli vzácností v p.iláci kněžny Yusu-\npovové jest knihovna, která 25.000 svazků\ncítá. Pan Nápravník odebeře se ve 3 ne-\ndělích do Petrohradu, co zatím já zpáteční\ncestu do vlasti nastoupím.\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. Záhřebský divadelní spolek\nvypsal cenu za nejlepsí historické drama\nv jihoslovanském jazyku, při čemž cenou\npoctěni byli: P. I)r. Jan Subotič za\nhistorické drama „Zvonimir\" první cenu\n300 zl., druhou cenu 200 zl. r. č. do-\nstal P. Eliáš Okrugič za veselohru:\n„Sto za jednoho,'4 třetí cena 100 zl.\nbyla p. R as t k o Markovíčovi za pře-\nklad Schillerovy „Panna Orleanská\" udělena.\nHudba. Ignác Aszmayer, c. k.\nprvní dvorní kapelník, zemřel dne 3. srpna\nve Vídni v 73. roku svého stáří. Aszmayer\nnarodil se dne 11. února 1789 v Solno-\nhrade, měl Tad. Gerla za učitele zpěvu,\nOndřeje Brunmeyra za učitele piana a var-\nhan a zdokonalil se v hudbě pod Mi-\nchalem liaydnem. Jsa 18 let stár, byl\nvarhaníkem v klášteře u sv. Petra. Při ote-\nvření musejního sálu složil kantátu „Worte\nder Weihé\" a později oratorium „Die\nSiindflut\". R. 1815 přišel do Vídně a\nnašel v dvorním kapelníku p. Eyblerovi\notcovského přítele. Mnoho jeho skladeb\ndošlo chvalného uznání. Roku 1824 stal\nse Aszmayer kapelníkem kůru, r. 1825\nc. k. dvorním varhaníkem, r. 1837 dvor-\nním rniístokapelníkem. Celá pozornost Asz-\nmayrova obrácena byla k slohu kostelnímu.\nV posledních letech svého života složil\nmnoho komorních skladeb Ještě na smr-\ntelné posteli udělil mu J. M. císař zlatý\nzáslužný kříž s korunou.\n\nZ Prahy.\n\nČeské divadlo. 2. září. Veškeré tři\nhry, jež se tohoto dne dávaly „Kniha\n111. kapitola dle francouzského od\nJ. Novotného ; „V ychov at e 1 v čepci\"\nod Gornera, zčeštěn od Mirovského, a Al-\nr '\nbiniho „Útěk do Afriky\" vzaty jsou z\noboru veseloher a jsou co do ceny vesměs\nsobě skoro rovné. Jelikož to byla pouhá\nreprise z nedávných dnů, neni nutno, aby-\nchom o nich opět šířeji mluvili; podotý-\nkáme, že byla tenkráte opět souhra vý-\nborná, až na jednotlivé poklesky v mluvě\nherců, které se nás nemile dotkly a proudu\nhry na úkor byly. Fodivno nám |ale jest,\nže se na nás sype najednou tolik veselo-\nher a frašek, kdežto se čino- a trucblohra\nsvětla božího straní. Přiznáváme se, že\nrádi vidíme paní Peškovou, kdykoliv vy-\nstoupí, ale že má celý repertoir jen tak-\nřka na jejich bedrách spočívat, to jest přes\npříliš, a nebylo by divu, kdyby i ona se\nkonečně opřela zneužívání jejích sil.\n4. září. „Břetislav a Jitka,\" histori-\ncký děj v 5 jedn. od K. E. Eberta, pře-\nklad od Svobody. Dobře učinil spiso-\nvatel, že se vyhnul ostře naznačujícímu\nnázvu svého plodu, pokřtiv jej histori-\nckým dějem. Bože, co se dá vše pod\nten název vtěsnati! A kdyby se jen byl spi-\nsovatel držel historie a předvedl nám aspoň\nněco jí podobného; k tomu bylo by as\ntřeba jiných charakteru, než je jich panem\nspisovatelem v historickém ději (mimocho-\ndem řečeno: název tento sám je již holý\nnesmysl) utvořeno. Břetislav ztrácí v ra-\nchotícím pathosu pravdu a důstojnost; cí-\nsaře Kunráda zahanbuje spisovatel již při\nprvním výstupu coram popuio, dávaje mu\njako školnímu chlapci vypravěti Přeslavem,\nco se v Čechách již od šedého soumraku\ndějinného stalo, až mu zároveň přiosobuje\nprávo nu léno české a císař se musí\nzhrozit nad tím, .že byli a jsou v Čechách\ntak bezbožní lidé, o nichž on dosud ne-\nvěděl ; líčí císaře takovým flegmatickým tó-\nnem, že nechápeme, jak by byl podobný\nmuž mohl za tehdejších dob dosednouti na\ncísařský stolec. Jitku předvádí spisovatel\nv celém díle jako ženštinu, která žijíc jen\npro okamžik, neví že dříve žila a že bude\ndále žiti, páska duševního jejího života\npřetržena jest v každé scéně; mlu\\í-li"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620910-01.1.8", "texte": "8 otcem, horuje k němu s dětinskou láskou,\nmluví-li s Břetislavem, nezpomene si naň.\nNechceme zde ani připomínat té primitivní\nscény, kde se ponejprv setkají s Břetisla-\nvem v marionetkách se nemůže lépe\npodařit! A což ten intrigán Přešla v, který\nmusí všude nastavovat uši, kde mu rozum\na duch nestačí. Jsou-li hlavní osoby již\npodobného rázu, což bychom ještě mluvili\no vedlejších. Co pak se týče uspořádání\nděje, nemůžeme i tu ničeho pochvalného\nříci ; jednotlivé scény jsou sice samy o\nsobě dobré, nekteré však uvádějí se, aniž\nby člověku možno bylo uhodnout, proč se\nvlastně uvádějí; na př. příchod Přeslavův\ndo kláštera. Dosti však, ta jednoduchá pí-\nseň o Břetislavu a Jitce, již každý dobře\nzná, má desetkrát vyšší ceny do sebe, než\nonen pětiaktový neladný aparát. Souhra\nbyla kusu odpovídající, jak to bývá vždy,\nkde se objeví na jevišti vice než tři neb\nčtyry osoby. Namáhali-li se zastupitelé\nhlavních úloh, aby kus nad vodou udrželi\npřičinili se opět vedlejší herci, aby, co je-\nště dobrého bylo, člověku zhnusili, láma-\njíce při tom řeč a koktajíce až milo. Ná-\nvštěva byla střední; vzdor tomu se ale\ntleskalo nad míru a což zvláště nepříjemné,\nv nečas, tak že se to podobalo spíše ironii.\n7. září. Byla benefice páně Sekyrová\n- čtyry ta slova dostačí celé kritice.\n„Žižkův m eČc; a „Rekrutýrka vK o-\ncourkově bavily obecenstvo při výtečné\nsouhře dobře. Pan beneficiant si nemůže\nstěžovat na návštěvu; doufáme že ani o-\nbecenstvo pro tenkráte naň; jestli by\nbyv ale nebožtík náš Klicpera býval sroz-\numěn se změnami v úloze Ladoně-Jasoně,\nza jistou příčinou učiněnými, dovolujeme\nsi pochybovat.\nPan Josef Bergmann, hudební\nskladatel, a p. Em. MeJiš, redaktor těchto\nlistu, sestavují a co nevidět vydají „Prů-\nvodce v oboru českých písní pro\njeden a vícero hlasů.\" Bude to úplný\nseznam všech v tomto století tiskem\nvyšlých českých písní, duett, ter-\nzett, kvartett a sborů, a překlady\ncizích písní, arií atd. tiskem vy-\nšlých. Skladby tyto rozvrženy jsou a) na\nvlastenecké, b) vlastenecko-společenské, c)\nspolečenské, d) milostné, e) vážné, f) žer-\ntovné, g) příležitostné. U každé písně pro\njeden hlas s průvodem piana udáno jest\njméno skladatele, básníka a na-\nkladatele, pak pro jaký hlas a ku\nkteré příležitosti se píseň hodí. Totéž udá-\nno jest u písní pro více hlasů. Větší\nčást písní jest stručným přísudkem opa-\ntřena. Ku konci přidány budou stručné\niivotopisy skladatelů těchto písní. Dou-\nfáme, že tento „Průvodce\" všem slav.\nzpěv. spolkům, uspořadatelům besed, uči-\ntelům, zpěvákům a zpěvačkám vítán bude,\na to tím více, anto se nahlédnutím do této\nknížky mnohé často marného poptávání uspoří.\nStavitel p. Šal and a v Praze\nvypracoval pěkný nákres pantheonu a po-\ndal jej komissi Svatoborem k účeli tomu\nsestavené*\nPán Václav Lhota, úd „Hla-\nholu\" věnoval k installací Magnana, mar-\nšálka francouzského za velmistra svobod-\nných zedníků řádu tomu kantatu k po-\nctě svobodných zedníků od W. Am. Mo-\nzarta. Maršálek Magnan přijal dedikaci\na poslal p. V. Lh otovi následující list:\n„Pane! Obdržel jsem kantatu, jejížto za-\nsláním jste mne poctil. Bylí jseui velmi\npovděčen za tuto zásilku z Vaší strany a\nmám tu cest, obnoviti veškeré své díky.\nPřijměte pane, ujištění mých citů za toto\nvěnování. Maršálek Magnan, velmistr\nřádu svobodných zedníků.44\nVrchní ředitelství českého\nprozatímního divadla ponecháno bude\npo čas běžícího kontraktu pro zemské di-\nvadlo posavadnímu řediteli p. Fr. Thomé-\nlovi, artistické řízení však bude svěřeno panu\nfeavlu Švandovi ze Semčic. Pro posud ne-\nobsazený obor prvních milovnic v trage-\ndiích vyšších nalezena jest prý již nová\nmladistvá mnohoslibná začátečnice. Zpěvač-\nkou pro vaudevilie a frašku mátse státi\nsl. Boschettiova. Pro mladé komiky bude\nopětně' povolán p, Vilhelm, pro obor otcův\nzase p. Chramosta.\nSbor zpěváků a zpěvaček\nzatímního českého divadla, zcela neodvislý\nod divadla německého, co nevidět bude pro\nčeské opery sestaven. Mladé zpěvačky a\nzpěváci, jenž chtějí býti engažováni, nechf\nse hlásí až do 20. t. m. u pana kapelníka\nMayera (v Kocích číslo 532 a 33—1).\nKapelníkem Pražské tělocvičné je-\ndnoty „Sokol\" není jak jsme v těchto li-\nstech oznámili p. Koubek, nýbrž p. Sakař.\nDílnu malíře Rudolfa Mullera,\njenž právě dohotovil velký oltářní obraz,\npředstavující sv. Trojici a ustanovený pro\nchrám v Starém Sedle, poctil svou návště-\nvou v úterý Jeho Em. kardinál arcibiskup\nkníže Švarcenberg a včera Jeho Exc. pan\nvicepresident místodržitelství svob. p. Kel-\nlersperg.\nŽofinská akademie. Solová\na sborová cvičení pro dámy začnou\nse jako již loňského i letošního roku 1.\nříjna. Cvičením tímto poskytuje se našim\nspanilomyslným dámám výborná příležitost,\nže se mohou v solovém zpěvu zdo-\nkonaliti a v souzpěvu utvrditi a\nse tak pro veřejné vystoupení v salóně\npřipraviti. K cvičením mohou se přihlásiti\nvšecky dámy, kteréž již nějaké hotovosti\nve zpěvu mají. Zaručuje se jim všecka\npohlaví jejich povinnovaná šetrnost a stojí\nvšem pp. rodičům, resp. pp máteřím\nvolno, cvičení přítomnu býti. Cvi-\nčení budou se odbývati jednou v týdnu\nvždy dvě hodiny trvajíce a nebude se\nza ně platiti nic. Zvouce všecky hudby mi-\nlovné dámy k súcastnění se těchto cvičení,\ndomníváme se, že naše dámy za Yídeň-\nskými, jež se již dávno v podobný sbor\nsestoupily, po zadu nezůstanou, a že se\npříležitosti uchopí, jíž si mohou mnohou\nhodinu osladiti a mysl svou po domácích\npracích zotaviti, jelikož jest nedostatek u-\nslechtilejší zábavy v našem městě dost a dost\ncitelný. Tímtéž dnem otevře se běh\npro dámy, jež mí nejí zvoliti si stav\nučitelek piana a zpěvu. Nedostatek\nškoly, v níž by se mohly mladé dámy, jež\nse k učitelství hudebnímu odhodlaly, s me-\nthodou obeznámit i, cítil se u nás již\ndávno, a byl příčinou mnohého nezdařilého\nvýsledku Běh bude trvati 9 měsíců;\nvýminky, pod nimiž do běhu vstoupí ti bude\nlze, budou prospěšné. Žáci pro zpěv a\npiano přijímají se od nynějška až do 15.\nříjna. Yšickni žáci zpěvu a piana budou\nse vyučovati v hudební theorii, har-\nmonii a ve vědách khudbě potřeb-\nných zdarma. Jelikož se v ústavě pra-\ncuje spravedlivě a všecky síly jeho smě-\nřují jen k tomu, aby důvěru obecenstva\nsi zachovaly, a ústavu nová získaná síla\nv osobě pana Ferd, He 11 er a, ředitele zpě-\nváckého spolku „Hlaholu\", o jehož zdat-\nnosti, horlivosti a vytrvalosti velevážené\nnaše obecenstvo mnohokráte již se pře-\nsvědčilo, tohoto snažení novým rukojem-\nstvím jest: koji se ústav nadějí, že hudby-\nmilovné a šlechetnomyslné naše obecenstvo,\njež rádo spravedlnosti průchodu dává, ústa-\nvu náklonnost svou prokáže a jemu pod-\npory hmotné i morální neodepře. Při-\nhlášení se ke sboru a pro učení ve zpěvu\na pianě mohou se učiniti v místnostech\njústavu v Kuhlmannove domě, č, p. 208-11.\njv úterý, ve čtvrtek a v sobotu od\n10 do 1 hodiny.\n\nListárna.\nSlavnému zpěv. spolku v P. Bergman-\nnovy písně můžete dostat jednotlivé u p.\nFleischera v Praze. „Sotek,\" píseň žer-\ntovná nachází se také v nich. Panu\nkap. St. v Z. Ouvertur od slovanských skla-\ndatelů máme několik; avšak pro harmonii\nmusejí se dát usporádati. Sl. zpěv.\nsp. S. ve V. Smíšených sborů s českými\nslovy je velmi málo. Příčinou toho jest, ž©\nse na venkově, kde to možná, netvoří žen-\nské sbory. Jaká zajímavost by tu vzni-\nkla při produkcích, kdyby se smíšené sbory\ndávati mohly? Neznáme ani jedinkého mě-\nsta mimo Prahu, kdeby takový ženský\nsbor se nacházel. Radím Vám tedy, byste\nk tomu hleděli, poznenáhla takový sbor\nutvořiti ; české dívky budou zajisté rády v\nněm účinkovat. Divad. ochotníkům vT.\nNetistěoé kusy, v bibliotéce st. divadla se\nnacházející, budeme Vám moci opatřit. 0-\npeiu „Nápoj lásky\" máme úplnou v\npartituře."}]}