{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_sha256": "372967c49fbf0ddff48dd5ef4f0a2cc33cf72631a0fa806ad66c36cea8676674", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/09/20_01/bmtnabd_1862-09-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[209]", "page_fin": "[209]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.1", "titre_corps": "Ludevit Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "titre_sommaire": "Ludevit Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[209]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3020, "texte": "Ludevit Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n(Pokračování.)\nPísně v rákosí, číslo 11.a 111.\nBéřeme za tou příčinou obě čísla najednou v úvahu,\njelikož skladby tyto co se vedení nápěvů, prosodie ano i do-\nprovázení týká, méně závadné jsou nežli číslo první, a nás v\nskutku z předcházejícího nemilého kritického stanoviska v pří-\njemnější situaci uvádí. Předehra čísla druhého nápodobí stmí-\nvání-se, stoupání a stýkání dešťových mraků, a jest kanoni-\nckou imitací skrze osm taktů dosti vkusně vyvedena. Že se\ntu a tarri imitující hlasy v trpkých dissonancích setkávají, není\nza tou příčinou věci samé na ujmu, poněvadž se podobným\nprůchodům, chce-li se důslednost hlasů podržeti, vyhnouti\nnedá. Jedině budiž zde poznamenáno, že předehra od 9ho\ntaktu počínajíc dvoutónovým motivem zbytečně rozpředena a\ntedy dlouhá jest. Nápěv, jak ze všeho viděti, jest původně\nna německý text komponován a souhlasí s tímto lépe nežli\ns čekým textem. Slovo „stmívá\" v druhém taktu str, 5. jest\nosminovou pomlkou rozdvojeno a sice bez příčiny a může\nsobě každý tuto chybu tím opraviti, když na místo osminové\npomlky notu ces puntíkem opatří, jak to p. skladatel již při\nzačátku druhé sloky učinil. Mezihra mezi první a druhou\nslokou, která ne právě obratnou modulaci s Des-dur do Es-\nmoll obsahuje, jest poněkud dlouhá a nezbývá nám o ničem\njiném se zmíniti, nežli o chybách tisku. Místo noty malého\nges v 13. a 14. taktu v doprovázení (str. 5.) stojiž jedno-\neárkované ces, a v 3tím taktu na 7mé stránce má být místo\ndes, d. Nápěv čísla třetího, jsa dosti živě a přiměřeně do-\nprovázen, jest v celku zdařilý. Přísnějšímu pozorovateli ne-\nujdou však některé tu a tam se naskytující prosodické chyby\na jmenovitě vadí nejen českému ale i německému textu pro-\ngressivní opakování nápěvu 9tého a 10tého taktu, který (ná-\npěv) též na 11tý a 12 takt přenešen jest. Pozorujme na př.\ndotýčné řádky o sobě, které zde k lepšímu vysvětlení ná-\nsledují.\n\"W \" ■ «W • V\n„Když se soumrak k houšti sklání\nŠumí tajně rákosí\"\na k tomu patřící progressivně upotřebený nápěv, shledáme, že\nmetrům nápěvu při slovech „Šumí tajně rákosí\" s těmito ne-\nsouhlasí.\nPři té příležitosti nemůžeme opomenout, se o užívání\ntěch tak zvaných progressí (rosalií) zmíniti. Co by se našeho\nvkusu týkalo, chceme jim jen pod tou výminkou v hudebních\nskladbách místa popřáli, když jejich opakování na některém\njiném stupni tóniny s jakousi modulatorní obratností předve-\ndeno jest a když jejich objevení-se posluchače v pravém smy-\nsluslova překvapí. Jinak však, mělo-liby se jich jenom k vy-\nplnění místa a za příčinou nedostatku fantasie užiti, zůstanou\nvždy prázdnými místy a stane-li se jejich opakování více než\ntřikrát, záplatami (Schusterflecke).\nKromě těchto zde uvedených vad budiž ještě podotknu-\nto, že kvintsextový akord na stránce 9té od 10 k litému\ntaktu v doprovázení patřičného rozvedení nedosáhl, ač to věc\nvelmi snadná. Tímto číslem ukončujeme všecky nám známé\npísně p. Procházkovy a počneme již v budoucím čísle těchto\nlistů jeho sbory.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[209]", "page_fin": "210", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.2", "titre_corps": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "titre_sommaire": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[209]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.1", "debut_caractere": 3022, "fin_caractere_exclue": 4157, "texte": "Beethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračováni.)\nSonata Es-dur (op. 31, čís. 3.)\nVeselý, humoristický obraz života jeví se v této so-\nnátě a jednotně vyvinuté, karakteristické rozpoložení mysli\ndýchá z této skladby. Zvláštní humoristický živel panuje\nzde rozhodněji, než ve všech až dosud zmíněných soná-\ntách. První tři hlavní sady jsou naskrz humoristické.\nToliko menuet je jednoduše veselejší. Je! dle Mozartova\nspůsobu cítěn a nehodí se dobře k ostatním sadám, ačko-\nliv právě neruší. Tato okolnost, jakož i ta, že také jinak\nv hudebním provedení Mozartův spůsob komponování ještě\nnaskrz překonán není, činí tuto sonátu přechodním dílem.\nV první sadé (Es-dur, Allegro 3/4 takt) vystoupí hned\npozdějšího Beethovena prozrazující krátký, karaktcristický\nmotiv. Dovádivý humor je jeho karakter. Jak bohatě se\nmotiv tento rozvinout dá, ukázal Beethoven v běhu sady,\njmenovitě od začátku druhého dílu, kde se brzy ve vrchním,\nbrzy v dolním hlase šotkovité prohání a rejdí. Druhý hlavní\nmotiv vystupujíc nejprvé v B-dur je méně zvláštní; tu se do-\nmníváme Mozarta slyšeli; to neni humor; však ještě problý-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3952, "texte": "skává ve dvou karakteristických trilkových místech, začínaje\nv prvním dílu do F, v druhém B. V druhé sadě (Scherzo\nAllegro vivace, As-dur s/4 takt) pokračuje se ve hře humo-\nristického rozmaru na půvabný spůsob dále. Humor beře\nzde na sebe veselý karakter na spůsob vil; rozpoložení my-\nsli jako v lehkém vzduchu se vznášející probíhá celek a z té\npříčiny převládá zde Staccato. Čarokrásná je barvitosť, stři—\ndavosf piana s fořtem je zvláštní. Při tomto kouzlu rádi za-\npomeneme, že hlavní motiv ještě trochu na Mozarta upomíná;\nzpracování a vyvedení je ryze Beelhovenovské. V po-\nslední sadě ale (Es-dur, Presto con fuoco, 6/g takt) je nej-\nvyšší stupňování humoristického základního rozpoložení, Má-\nmef zde opět krátký, karakteristický motiv ze začátku, jejž\nv 12. taktu druhý následuje, kterýž poslední však převládá.\nTento motiv je také pak v překvapujících obratech skrze\nvšechny tóniny v nejsvěžejší střídavosti proveden. Nejvyšší\nvrchol nastoupí v druhém dílu, když enharmonickou změnou\ntóniny Ges zavzní Fis-dur a kdež se pak v G-dur moduluje.\nTak vyjádřen jest přesný humor skvěle v tónech. Nejvyšší\nrozpásalost duše 3 zpupná, vířící-se rozkoš života v rouchu\nhumoru, to jest trefný karakter této sady.\nSonata Fis-dur (op. 78).\nV první sadě (Fis-dur, 4/4 takt) spočívá hluboká vrouc-\nnost. První hlavní motiv je zpěvný a nikoliv bez zvláštnosti.\nV běhu sady hrají ještě velkou roli Mozartovy vplyvy. Tato sada\nje opět nejznačnější, ačkoliv v ní také mnoho prázdných figu-\nrací přichází. Druhé níže v ceně stojící sadě (Allegro,224/4\ntakt) schází formální jednota a značnost obsahu; z té pří-\nčiny nedá se také o ní mnoho říci. Co znamenají na pří-\nklad šestnácterkové figury, které (str. 8 Andréovo vydání)\nnejdříve vystupují, v jakém potahu stojí s hlavním motivem?\nCelek se nám zdá jako vyplnění prázdných hodin. Co pře-\nchodní dílo vyznačuje se sonata tím, že sestává z dvou sad.\nSonata Appassionaia F-moll (op. 57.)\nV této sonátě vládne vášnivý bol duše; avšak je pro-\nniknut a přerušen rozpoložením nejvyšší blaženosti a humoru.\nPrvní sada F-moll (Allegro, 13/g takt), počíná krátkým ka~\nrakteristickým hlavním motivem; křečovité cukání bolu uchvá-\ntilo duši; na to zavzní hluboký žel (soustava 3) dva poslední\ntakty (v Andréově vydání); načež se (soustava 5) první ná-\nval bouřlivé náruživosti slyšeti dá. Na to (předposlední takt)\nzavzní opětné bolestné záchvěvy, ježto se (soustava 3, str. 4)\nv druhé hlavní thémě okamžitě rozplynou v rozpoložení tou-\nhou naplněném a klidně se kolísajícím ; neboť blíží se (sou-\nstava 4) nová bouře náruživosti, v nížto (str. 5. takt 1.a\nsoustava 2.) blesky humoru padají. Po krátkém soptění počne\n(poslední takt, předposlední soustava) znova ono křečovité\ncukání, které vyvolává obnovené proudy náruživého roznícení,\nv nichžto blýskání humoru prokrnitá. Tu zavzní opět (str. 7.\nsoustava 3) ve zvýšeném spňsobu touhou naplněné rozpolo-\nžení ouzkostného srdce, by se (str. 8., soustava 2.a 3.)\nmocněji a mužněji pozvedlo, avšak jen aby (soustava 4.) zvý-\nšené bouři ustoupilo. Opět slyšeti jest (str. 9. na konci a\nstr. 10. až k prostředku) hlas blažené útěchy a opět překoná\njej vichřice náruživosti. Opět zablýskne humor ještě (poslední\ntakt, soustava 2., str. 11.) strašně cuká, dosáhne sice (str.\n12. na začátku) v jasné výši ještě zásvitu útěchy; však na-\ndarmo u vstoupení lámaných akkordů (soustava 3.) přejde\nnáruživost v pravé vrávorání, vlnobitné zdvíhání a klesání\nrozšiřuje se, tak že po zdánlivé přestávce (str. 13. na konci)\nod Piu allegro (str. 14) počínaje, základní rozpoložení k nej-\nvyšší intensivnosti dostoupí, aby potěšnému motivu ráz od-\nňalo a jemu náruživost vdechlo. Nyní zakotálí se na konci\nv Pianissimu hněvivě hrom náruživosti. Tak zdá se nám\npostup rozpoložení tohoto barevnatého obrazu. Rozvinuje se\npřed námi dramatický pohyblivý boj duševní v nejvyšší ži-\nvosti. Rozpoložení a city nejsou zde všeobecné, nýbrž do-\ncela určité, individuální stavy duše.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "210", "page_fin": "211", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.3", "titre_corps": "O jmenech českoslovanských zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "O jmenech českoslovanských zpěváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.2", "debut_caractere": 3954, "fin_caractere_exclue": 5498, "texte": "O jmenech českoslovanských zpěváckých\nspolků.\nNaše vyzvání v čísle 16. letošního Dalibora, týkající se\njmen, jež by českoslovanské zpěvácké spolky přijmouti měly,\ndošlo u mnohých zpěv. spolků vřelého ohlasu, a nyní již mů-\nžeme řadu českoslovanských zpěv. spolků uvésti, kteréžto buď\nod nás navržená buď samostatně volená jména přijaly. Dříve\nvšak, nežli jména těchto spolků uvedeme, upozorňujeme vše-\nchny českoslovanské spolky, které ještě žádného jména ne-\npřijaly, by je obezřele volily a taková jména přijaly, která\nv dole podaném seznamu udána nejsou, a aby se jméno zpěv.\nspolku buď k městu, v němž se spolek nachází, neb k okolí\njeho vztahovalo. K tomu cíli hodí se, jak jsme již v 16,\nčísle Dalibora uvedli\na) některá jména slovanských bůžků, na př. Perun, Ra-\ndihost atd ;\nb) jména českoslovanských knížat, vládyků, rytířů, vé-\nvodů, králů atd.: Samo, Krok, Neklaň, Jaroslav,\nŠternberg;\nc) českoslovanských hudebníků, na př. Benda (hodil by\nse pro Benátky), Tůma (pro Kostelec uad Orlicí) ;\nd) památných českoslovanských hradů a kopců, na př.\nTetín, Kokořín, Zvikov, Oreb, Říp (pro Roudnici) atd.;\ne) jména zasloužilých českoslovanských básníků, na př.\nKamaryt, Langer (pro Bohdaneč), Hanka, Mácha (pro\nLitoměřice).\nAž dosud přijalo, pokud víme, 37 zpěváckých spolků\nrozličná jména, která tuto sdělujeme. Jsou to\n1. Blaník Vlašimský.\n2. Bojan Brandýský nad Labem.\n3. Borovan Novoměstský.\n4. Bořivoj Lomnický.\n5. Burian Ledečský.\n6. Čestmír Polenský.\n7. Dalibor Slánský.\n8. Dobroslav Kolínský.\n9. Hlahol Nymburský.\n10. Hlahol Plzeňský."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1015, "texte": "11. Hlahol Pražský.\n12. Hlasoň Novopacký.\n13. Hvězda Bučovský (na Moravě).\n14. Jasoň Německobrodský.\n15. Kollár Poličský.\n16. Kovář Čáslavský.\n17. Krakonoš Vysocký.\n18. Lubomír Ouštecký.\n19. Lubor Mnichovohradištský.\n20. Lubor Novobydžovský.\n21. Lumír Příbramský.\n22. Ozvěna Benešovský.\n23. Otakar Vysokomýtský.\n24. Poděbrad Velký Poděbradský.\n25. Pernštýn Pardubický.\n26. Ratiboř Hořický.\n27. Rubeš Skutečský.\n28. Slavík Hořovický.\n29. Slavoj Chrudimský.\n3(). Slavoš Berounský.\n31. Svantovít Hlinský.\n32. Tyl Kutnohorský.\n33. Vratislav Lomnický.\n34. Záboj Kralodvorský.\n35. Záboj Pelhřimovský.\n36. Záboj Rokycanský.\n37. Záboj Sedlčanský.\nŽádáme uctivě všechny zpěv. spolky, které již nějaké\njméno přijaly, by nám to laskavě oznámiti si neobtěžovaly;\nneboť tak se předejde okolnosti, že více zpěváckých spolků\nnajednou jedno a těž jméno si neosvojí. Pochybiii-li jsme\nvšak v nějakém jménu z uvedených, žádáme, by se nám to\nohlásilo, abychom to příště opraviti mobli.\nA nyní voláme na zdar a rozmnožení zpěv. spolků."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "211", "page_fin": "212", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.4", "titre_corps": "A. N. Vĕrstovský. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "A. N. Vĕrstovský. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.3", "debut_caractere": 1017, "fin_caractere_exclue": 5184, "texte": "A. N. Vĕrstovský.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování a dokončení.)\nMnohé písně z této opery přešly v cikánské tábory a\n„MM JKHBEIWE noaeií\" (My žijem u prostřed polí) stala\nse téměř národní. O znárodnělé této písni vypravuje se za-\njímavé faktum. Jeden podnikatel provinciálního divadla, v\nhudbě a vůbec v operách málo znalý, oznámil představení\n„Pana Tvrdovského.\" Dostaviv se ku zkoušce a uslyšev\n„My žijeme uprostřed polí\" obořil se na kapelníka slovy:\n„Co je to? každý vrabec ji na střeše zpívá!!\" Mnoho práce\nstálo to kapelníka, aby přesvědčil podnikatele, že tato píseň\nskutečně náleží k opeře. „Pan Tvrdovský\" byl právě\nprvní operou, v které ponejprv vystoupil na jeviště bývalý a\nstálý miláček obecenstva moskevského A. O. Brantyšev.\nRoku 1832 objevila se druhá opera Věrstovského:\n„Ea4HMS, hm CMíamnxs pißs\" (Vadi, aneb dvanáct\nspících děv), slova od S. P. Ševyreva. Živě sobě ještě spo-\nmínáme, jak hluboký a zázračný dojem učinila toho času\ntato opera, vyličující bývalý život ruský, plna překrásných mo-\ntivů národních, napsaná již zmužilejším talentem Věrstovské-\nho, a mající za předmět oblíbenou baládu V. A. Žukovského.\nTato opera jakož i první vynesly ředitelství ohromné peníze\na udržely se celé desítiletí na repertoiru, líbíce se stále obe-\ncenstvu. Obě tyto znovu zpracované opery potkaly se před\nnedávnem s dřívějším výsledkem, a byly by zajisté i nyní\nokrasami repertoiru, kdyby minulý požár divadla nebyl zničil\njejich dekorace a kostumy.\nDne 15. září 1835 konečně objevila se ponejprv na\nprknech divadla moskevského znamenitá, vším právem ne-\nsmrtelná „AcKOJ4OBa Mornja\" (Askoldova mohyla), romantická\nopera ve čtyřech jednáních, slova od M. N. Zagoskina. Pro-\nvedení této opery spůsobilo znamenitou epochu na ruském\njevišti. V krátkém čase stala se „Askoldova mohyla\" ná-\nrodní operou v té míře, jako „Topě QTS ymu a „PeßH3op^u\nnárodními veselohrami. Opera tato prošla celou Rusii, a jest\ntak populární jaho jména dvou znamenitých veseloher. Opa-\nkujeme, že „Askoldova mohyla prošla celé Rusko.\" V kterém\ndivadla kterého zákoutí Ruska nezpívala se tato opera?!\nJedva-li ona jediná ruská opera, známá ve všech úhlech\nohromného mocnářství ruského. Mnoho-li jest zpěváků a\nředitelů provinciálních divadel na Rusi, jimž opera ta hojnost\ndala vezdejšího chleba! Jedné direkci moskevské vynesla, jak\nse praví, více než milion rublu užitku. Na petrohradském\njevišti neprovozovala se tato opera s rovným výsledkem jako\nv Moskvě, ale i tam dávala se po upravení několikrát po\nsobě, a vzbuzuje až do těchto chvil všeobecné účastenství.\nPo více než třech stech představeních „Askoldovy mo-\nhyly\" toliko na moskevském divadle, nemluvíce o jiných, bylo\nby věru zbytečno mluviti obšírněji o všech znamenitostech a\nvýtečnostech této opery. Myslíme, že nebude Rusa, který\nby neznal „Askoldovu mohylu,\" a nebyl unešen jejími čaro-\nkrásnýrni sbory a písněmi. Připomínám na př. arii Naděždy\nv prvním a třetím jednání; vřelý a srdečný sbor rybářů, jak\nruská píseň „roii TM M MOH HMPOKÍH\" (Hoj, širo-\nšírý Dněpre můj); arii Neznámého „B$ CTapHHy mmam 4Í4M*\n(Za starých dob žili dědové), a ku konci všeho velkolepé fi-\nnále v prvním jednání. Dále hody Yarjažských vítězů v dru-\nhém jednání a znamenitou arii Neznámého v druhém výstupu\ntéhož jednání, napolom přerozkošné třetí jednání se sborem\ntAxs no4pysKeHtKH naicß rpycnÍHo\" (Ach soudružky, jak smut-\nno), s tím uměleckým slovanským tancem a těmi překrásnými\na čarovnými písněmi gudočníka Toropky. Tyto písně „yjKfc\nKaK\"B Btxß BhiepoKi\" (Již jak věje větérek), „Bjh3ko ropo4a\nCiOBeHCKa\" (Blíže města Slovenska) a „3axo4HflH qapoiKH no\nCTOJHKy\" (Běhaly čarodějky po stolíku) dávno si již získaly\njisté a neodnímatelné právo národní.\nBrzy po „Askoldově mohyle\" r. 1839 byla provozována\nčtvrtá opera Věrstovského „TocKa no po4HHt\" (Touha po\nrodině), slova od M. N. Zago&kina. Pro neumělost tehdejší\nprimadonny divadla, kteráby s prospěchem první ženskou par-\ntii mohla provésti, zůstala opera tato bez značného výsledku,\nv\nnehledíce na všechny její výtečnosti. Ze pak látka vzata\nbyla z časového života, bylo též opeře na ujmu. Některé\ntoliko tance s překrásnou hudbou až dosud z této opery se\nna jevišti udržely.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2455, "texte": "Po „Touze po rodině\" provozovala se pátá opera „COHX\nna HBy\" (Zjevný sen) zasluhující v hudebním ohledu chvalné\nzmínky, jakožto jeden z nejlepších výtvorů Věrstovského.\nNelze opominouti, že proti této opeře mnoho se prohřešil p.\nŠachovský, napsav libretto i zajímavý předmět zc staré ruské\nbáchorky. Místo skutečných osob v opeře, místo skutečných\nbytostí, jeví se zde božstvo vyprávěcího světa v obrazech\ndomácích, vodních a lesních. Nehledě ale na všechnu ob-\ntíž, spůsobenou spisovatelem látky, dovedl přec skladatel roz-\nvinouti v opeře této ráz ruské hudby a vzbudil množstvím\nvřelých a unášejících nápěvů všeobecné sympathie. Z opery\ntéto sluší obzvláště podotknouti: ukolébající píseň kněžny\nZorjušky, vložené rozličné karakleristické písně vítěze Vesny\na ku konci velkolepý slavnostní pochod, při představení se\nženichů kněžně. Nyní jest opera tato opravena a provozuje\nse jako dříve s dobrým výsledkem. K tomu všemu nutno ještě\npřipojili rozkošný ruský tanec, jehož hudba taktéž dýše ne-\nrozlišitelným citem ruského srdečného nápěvu.\nKonečně 24. ledna 1858 předvedena byla ponejprv obe-\ncenstvu dávno očekávaná opera „TpoMOÓoM\" (Gromoboj.)\nÚplná spolehlivost obecenstva v tom, že nové představení\nmilovaného skladatele zcela důstojné bude prvních, jevila se\nv lom, že hned z počátku, ještě před představením, všechny\nlístky již na šest představení napřed byly rozebrány. Že\nvšeobecná naděje se nesklamala, lze poznali z toho, že nová\nopera se potkala s nejskvělejším úspěchem a vždy víc a\nvíce se líbí posluchačstvu. Opera tato unáší a dojme tak\nsrdce každého, že o ní směle můžeme tvrdili, že nestane-li\nse „Gomboj44 tak národní jako „Askoldova mohyla,\" tak za-\nslouží v úplné míře býti vřaděna k nejlepším operám na-\nšeho času.\nTuto je vše, co jsme mohli v této chvíli o A. N. Věr-\nstovském napsati. Nahlížíme sami, že náš životopisný nástin\nvelmi jest neúplný. Nastínili jsme v něm toliko jeho umě-\nlecké působení, .nezmíníce se ani o jeho činnosti v službě,\nkteráž mnoho zajímavého a pamětihodného v sobě má cho-\nvati. Jak známo, jest Yěrstovský déle než 35 roku při di-\nvadle, a byv dříve inspektorem repertoiru, jest nyní zpráv-\ncem písárny, žije tedy jen pro uméní a takořka ve středu\numění. Bohužel, jak jsme již z počátku podotkli, nemáme\npráva mluvili, cokoli nám libo o jeho zásluhách, budoucí ale\nhistorik ruského divadla objeví a ocení s vděčností a úctou\njeho zásluhy a ukáže, jak mnoho učinil ku zkvétání divadla\nA. N. Yěrstovský !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "212", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.5", "titre_corps": "Nepřijemné následky pohostinství. Z pamětností „Mes Souvenirs“ Leona Escudiera.", "titre_sommaire": "Nepřijemné následky pohostinství. Z pamětností „Mes Souvenirs“ Leona Escudiera.", "signature_source": "ý", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.4", "debut_caractere": 2457, "fin_caractere_exclue": 5811, "texte": "Nepřijemné následky pohostinství.\nZ pamětností „Mes Souvenirs“ Leona Escudiera.\ný.\nPiatti jest obětí svého přímého a srdečného pohostin-\nství. Máť obyčej y den svého koncertu aneb na následující\ndny některého znamenitého umělce, jenž jej svým talentem\npodporuje, uhostit. Bohužel však není při tom vždy tak šťa-\nsten, aby klidné spolunocleháře obdržel.\nPrvní rok měl u sebe Moravana Ernstu$ koncert byl\nukončen. Piatti byl umdlen a lehl si s tím předsevzetím do\npostele, že se notně vyspí. Ale právě když usnouti měl,\nslyší drkotání, skřípání zubů a stenání, jako kdyby někdo měl\nbýti zardoušen. Piatti vstane, vidí, kterak jeho soudruha roz-\nčilení nervu se zmocnilo; neosmělujet se jej opustit a o po-\nmoc volatí a ošetřuje ho sám co nejpečlivěji; avšak nával je\nurputný; povolí sice na okamžik, počne opět zuřili a takto\njde dále zkrátka Piatti musí být celou noc na nohou. Ko-\nnečně upokojí se nemocný; avšak již je ráno a Piatti musí\nodjeti.\nDruhý rok přišel, k němu Polák Wieniawskl Piatti\npohlíží na mladého umělce pronikavým hledem, dříve než ho\npozve, aby s ním pokoj sdílel. Tento pohled poskytne mu\nupokojující důvěry, že Wieniawski na návaly nervovní ne-\ntrpí. Po koncertu vypiv Piatti skleničku grogu, by dobře\nspáti mohl, přeje Wieniawskérnu dobrou noc a usne. Wie-\nniawski však chce též skleničku grogu vypiti; vypije ale tro-\nchu víc než snésti může, je mu na nic a zbudí Piattiho. Stav\nnemoci se horší, ano počíná být nebezpečný, zkrátka\nPiatti probdí opět celou noc.\nTřetí rok přišla řada na Saintona. Následující rozmluva\nrozpřede se mezi Piattim a novým příchozím.\n„Netrpíte na nervy?\"\n„Na nervy? Nikdy. Jak na to přicházíte?\"\n„Ach, já se jen tak ptám. Ale nebudete v noci ne-\nmocen?\"\n„Spím jako dudek, jako kdyby mne do vody hodil.\"\n„Tím lépe. Radím vám však, byste ničehož před spa-\nním nepil. Lihové nápoje jsou v Anglicku velmi nebezpečné.\"\n„Nepiju nikdy než při tabuli.\"\n„Vy musíte se mnou jíst. Já vím, co vám půjde k duhu.\"\nPiatti udělal jídelní lístek; pravá to poustevnická jídla\nSainton usnul hluboko, jen až příliš hluboko. Jak často po-\nkoušel se übohý Piatti svého soudruha zbudili; ale vše na-\ndarmo. On sám nemohl ani oka zamhouřili; neboť jeho pří-\ntel Sainton chrápal jako pila. Znělo to jako tucet bas v\nunisonu.\nv\nČtvrtý host Oyl Sivori. Sivori nechrápe , nýbrž má\nvelmi klidný spánek, nemáť nával nervovní a nepije ani grog\nani punčovinu. Piatti myslel tedy, že bude dobře spáti, a\nusnul také v nejkratší době ; okolo 3. hodině z rána slyší\nvšak velkou mouchu bzučeti, vztáhne si přikrývku přes hla-\nvu, ale nadarmo. Bzučení je vždy horší a horší. Piatti vzdy-\nchá, hází sebou semo tamo ; konečně je netrpěliv, vstane a\nudělá světlo, aby okno otevřel a nestydatou mouchu vyhnal,\nCo však spatří. Sivori s noční čepičkou na hlavě, sedí v\nsvé posteli a cvičí se v trylku maje na houslích dusítko.\nVieuxtempsovi bylo to pozůstaveno, kouzlo toto přeru-\nšili. Avšak s jakým úzkostlivým váháním nabízel mu Piatti své\npohostinství. Avšak dlužno se vyznati, že toho Piatti pykali\nnemusel. Tenkráte byl to on, jenž Vieuxtempse spáti nene-\nchal. Piattimu zdálo se o nervovních návalech, o grogu, o\nvelkých varhanních píšfalách o houslích, které věčný trylek\ndělají, zkrátka Piattiho dusila strašná můra. Od té doby vy-\nli oj il se Piatti ze své pohostinné manýry. Jak známo patří\nPiatti k nejznamenitějším virtuosům na cello."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213", "page_fin": "213", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.6", "titre_corps": "Paganini a Lipiński. Výjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.", "titre_sommaire": "Paganini a Lipiński. Výjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2467, "texte": "Paganini a Lipiński.\nVýjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování,)\n„Lipinski přibyl sem dříve než Paganini, má již vše ku\nku koncertu připraveno a nepřipustí zajisté k tomu, aby Pa-\nganini současnými svými koncerty slávu jeho zatemni!.\"\n„Račte odpustit, milostivá hraběnko, že vám v této dů-\nmince odpírali musím,\" odvětil ukloně se Kurpinski; neboť\nprávě Paganini jest onen, jenž s Lipiňskim současně koncer-\ntovat nechce.\"\n„Jak je to možná?\" divila se hostitelka; „vždyť Paga-\nnini mnohokráte v Itálii s jinými virtuosy v podvojných kon-\ncertech vystoupil a zůstal vždy vítězem. Tím spíše očeká-\nvalo by ho vítězství u Lipinského, jenž prý schválně do Itá-\nlie cestoval, aby se u Paganiniho vzdělati mohl.\"\n„Nikoliv, milostivá hraběnko, Lipinski náš odebral se do\nItálie jen za tou příčinou, by Paganiniho hráti uslyšel. Y Pia-\ncenze poštěstilo se našemu rodáku poprvé Paganiniho v kon-\ncertu slyšeli. Při prvním Allegru zůstal Lipinski, jak mi sám\nvypravoval, úplně chladný; když ale Paganini Adagio se vší\nhoroucností duše své kouzelným srnyčcemjvyluzoval; tu po-\nčal Lipiúski unesen uměleckým zápalem a dojat hlubokým\ncitem poetické této hudby, chladného obecenstva si nevšímaje\nhlučně tleskali a uznal sám jediný hru Paganiniho. Po koncertu\nseznámil se Lipinski s Paganinim a tento uslyšev našeho krajana\nna housle hráti, byl tak mocně uchvácen hluboko cítěným\npřednosem Lipinského, že mu nabídl, aby pospolu po Itálii\nkoncerty dávaly, což se také v skutku na některých mí-\nstech stalo.\"\n„Vyznání Lipinského mluví jen k mému prospěchu,u\nodvětila hraběnka; „a kdyby zde proslavený Lafont přítomen\nbyl, přisvědčil by mně zajisté, že Paganini je v skutku ne-\ndostižný.1'\n„Nemohu proti osobnímu mínění ničehož namítat, co\nvšak mne se týče, považuji oba za slavné mistry a mám za to,\nže je každý ve svém spůsobu hry nedostižný. Slyšeli jsem\njiž mnoho virtuosů na housle; avšak až dosud nemůže se\nžádný honosit tak velkým, mocným a plným tonem jako Li-\npiúski, jemnějších nuancí, vkusnějšího odstiňování křišťálové\njasnosti a čistoty hry, jak se u Lipinského jeví, nedá se my-\nsliti. Kdo slyšel to ponenáhlé zmírání tonů z houslí Lipin-\nského, kdo viděl, kterak největší obtíže tak hravě překonává\na jak každý cit zvuky svými tak jasně, nelíčené a pravdivě\nvyjadřuje, ten mi přisvědčí, že sotva kdys něco dokonalej-\nšího uslyšeti možná.\"\n„Nuže tedy, uslyšíte to od Paganiniho/' vpadla mu do\nřeči hraběnka. „Budoucnost rozhodne.\"\n(Pokračování)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213", "page_fin": "216", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.7", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.5", "debut_caractere": 2469, "fin_caractere_exclue": 6104, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Hořiňoysi. (Slavnost Hanko-\nv a.) Nebudu popisovat dojmy, jaké u o-\nbecenstva činily povozy pestré, všelijak u-\npravené a okrášlené do Hořinévsi, takřka\ns vlekoucí , nebudu mluvit o branácb, vo-\nlání „Slávy\" i „Na zdar,\" ale pokusím se\npodati pouze nástin o zpěvích, které pro-\nvozovány byly při slavnosti té. Počínám\nse řečí dívky v národnín kroji, která po-\ndávajíc sul a chléb našim hostům nej-\npřednějším, jak anděl strážný zapila dů-\nlíbezným i dojímavým hlasem řeč\nsvou, tak že dojem srdečný přítomných\nnemožno vylíčit. Jdeme dále do zkoušky\nv prostranné síni zámecké a shledáme, že\nzpěvy, o jichž dobré provedení se bylo co\nobávali, jako „Rekův sen,\" „Moravská\nkadrylla,\" obzvláště slavnostní prozpěv od\nZvonaře, dařily se nad vše očekávání vý-\nborně, tak že direktor p. Stiblík, při vší\nsvé obezřelosti a ráznosti, jakou ještě ni-\nkdy v té míre na jevo nepodal, vyjádřil\npěvcům úplnou spokojenost svou. Věru,\nkdyby mnozí páni zpěváci tak obětaví byli\nve zkoušce jak v návštěvě do Hořiňovsi\nse súčastnili, tu by seznali, že jen vším\nmožným úsilím lze vykonat úlohu nejcest-\nnější, již sobě byli vytkli, a dosáhnout tím\nvýsledku neobyčejného. Do chrámu, kde\nnásledovala svatá, nebylo možno se\ndostali, pouze spolek Královéhradecký za-\npěl prý dvě písně. Obrátíme se k ro-\ndinnému domku Hankově, kde velebný sbor\nSv.-Vácslavský co vroucí modlitba prou-\ndila srdci všech přítomných, kteří s od-\nkrytými stáli hlavami, a tu v mysli kaž-\ndého doznívají dojemná slova Sladkov-\nského, který v jakési zasmušilosti bolnými\ni příjemnými slovy pohnul mnohé přítomné\naž k slzám. Zavzní dále k Šrůtkovu textu\nsložený slavnostní prozpěv od Zvonaře:\n„Byla bouře, tmou a krví pokryty jsou\nvlasti luhy;\" tu chvěje se přítomný, zpo-\nmíná sobě na doby před bitvou na Bílé\nHoře, a již proudí příjemné : „Vyšléhaly\nohně\" atd., upomínajíe nás na výtečníky,\nkteří rozžehli plameny lásky k vlasti v ná-\nrodu našem. Krásné dojemné sólo „Vze-\nšla hvězda nad Hořiuoves\" probudilo nás\nz myšlének, upomínajíe na zásluhy nesmr-\ntelného Hanky, přecházejíc v líbezný cho-\nrál, až konečně co bouře šířící rachotem\na bleskem, hluboko vrylo radostné „Ple-\nsej kraji, plesej země.\" Naše city nemožno\nvypsati, slyšet musí každý slova i sbor do-\njemná, kterýmžto přes 15.000 lidí naslou-\nchalo. Nebudu Vám vyprávěti řeči Pa-\nlackého, Riegra, Klaudyho, kteří z okna\npředsedy výboru u p. Pražáka řečnili k\nshromáždění, obraceje zřetel svůj hlavně\nna produkci v zámecké zahradě. Produkce\npočala proslovem od Jahna, přednesen od\nmladého muže příjemné postavy, vřelým\ncitem nadaného, p. E. Formánkem z Hradce\nKrálové, který nemohl zajisté dojemněji i\ndůstojněji přednesen býti. Končí proslov\na jíž zavzní píseň sv. Vojtěcha, zpívaná\ns city nábožnými, jako kdyby každý pěvec\nvyprositi chtěl „žizň a mír zemi,\" té ná-\nsleduje „Utonulá\" a všecky přítomné do-\njala tak, že nebylo konce volání „Slávy.\"\nNadšenost zrňstala pak provedením Pro-\ncházkového velekrásného sboru „Naše pro-\nbuzení,\" i byla dále vedena krásnou písní\nod J. Krejčího „Oslavou rukopisu Kralodvor-\nského.\" Po prvním oddělení předčítal p*\nČervený z Hradce Králové telegramy a li-\nsty k slavnostnímu výboru došlé, všeobecné\nvolání slávy následovalo a nadšenost se\nzmáhala při zpěvu sboru „Na vlasč4 od\nLáblera a když zavznělo „Stále bdi, ó vla-\nsti má.\" Myslím dále, že mnohý vštípil\nsobě v srdce , aby dále slyšel zpomínku\nna Prokopa Velikého, který opěván v Sla-\nvíkově písní „Rekův sen.\" Moravska ka-\ndrylla nebyla bohužel tak výtečně jako o-\nstatní sbory přednešena, však lze to při—\nčisti neznámosti jí některých pěvců. Tu\nposlední píseň „Gdě je slavská domovina\""}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7792, "texte": "od Veita dovršila radosti onoho památného\ndne, a každý se srdcem rozjařeným obě-\ntoval po provolání p. Červeného pro\npohořelé Lomnické dle možnosti částky\ndosti značné, které několik paní a dívek\nsbíralo, i tak docíleno čistých 260 zl.\n70 kr. r. č. Na rozloučenou zpívána u\ndomu Hankova národní „Kde domov můj?44\ntu teprv rozešlo se obecenstvo se vzájem-\nnou zpomínkou na den 7. září, který za-\njisté každému přítomnému utkví v paměti\npo celý život.\nZ Choceratl. (Beseda.) Chocerady\njsou klidná, tichá víska; majíc dosti četně\nobyvatelů, jižto průmyslem a rolnictvím\nse zabývajíce, také neřádi pozadu zůstá-\nvají. Heslem jejich jest: Pokračujme s du-\nchem času, prospívejme národu a vlasti!\nDne 8. září, zrovna ten den po zdejším\nposvícení, se zde odbývala slavná beseda.\nSestávala vesměs ze dvou částí: a) hu-\ndební, zpěvní a deklamatorní část. b) Ta-\nneční zábava. První část byla na 3, druhá\nna 2 oddělení rozměřena. Začátek učiněn\nbyl ouverturou, která obecenstvo uspoko-\njila. Sál byl v zdejším hostinci rozmani-\ntými hostmi naplněn. 1 sám mladý pan\nhrabě Rudolf z Khevenhullerň byl příto-\nmen. Po ouvertuře se střídaly s dekla-\nmacemi a jinými ještě hudebními pokusy\nmužské hlasy buď jednotlivě s průvodem\npiaua aneb ve sboru. Nejlépe se vyzna-\nmenal náš zasloužilý pan učitel Fr. Hr-\nbek, jenž již přes 45 let na učitelské\ndráze působí a v hudbě značných zá-\nsluh si vydobyl, Jet on co dobrý houslista\nznám. Přednesl s příznivým úspěchem solo\n8 doprovázením piana, jež jeho syn složiv\na zdejší besedě věnovav, doprovázel.\nZe zpěváků zasluhuje chválu p. Yácslav\nBuryan, který nás schválně z Prahy na-\nvštívil a svým vedením sbor tak urovnal,\nže co obezřelý dirigent ve všech besedách\nvystoupit může. Krom toho zpíval ná-\nrodní písně s doprovázením piana a byl\nza své obratné provedení hojným potleskem\nodměněn. Ze sborů byly provedeny násle-\ndující: „Vše jen ku chvále\" od Jelena;\n„Utonulá44 od Křížkovského; „Cikání\"\nod Vogla a „Praha44 od Veita. Každé\nprovedení bylo hojným potleskem ukončeno.\nZ deklamací se nejvíce líbily „Vysloužilec,44\nkterouž p. Arnošt Jenšovský výborně\npřednesl; musil dvakrát vystoupit. Jeho\nsestra sl. AI. Jenšovská přednesla „Mar-\nkytánku\" také dobře. Nejvíce rozesmál\nzdejší obecenstvo „Sumář\" od Tůmy,\nkterého zdejší podučitel Josef Hamáček\npředstavoval. Sestra jeho přednesla první\nbáseň „Kříž\" výborně. Slze vlastenek se\njí již tak nepodařily, čímž ale pan nápo-\nvěda vinen byl. Pan Tůma přednesl z Kralo-\ndvorského rukopisu báseň „Záboj,44 při\nkteréž p. Kramr, študující, účinkoval zpě-\nvem, představujíc Slavoje. První část be-\nsedy byla zvláště zajímavá a uspokojila\nnejen nás, ale i také hosti Pražské, výlet\nsem konaYŠí. Druhá část byly samé ta-\nneční kusy. Zábava trvala až do bílého\ndne. Nikdo z nás jak z účinkujících tak\nposlouchajících nezapomeneme na tak krás-\nnou a ušlechtilou zábavu. Kéž se nám\njen jednou v roce poštěstí, podobnou ra-\ndost pospolitě a svorně přežiti. Příjem\nobnášel přes 100 zl. r. č. Čistý výnos\nustanoven na školní zdejší knihovnu. J. K.\nZe Slatenic na Moravě. (Beseda.)\nNaše beseda těšila se navzdor tomu, že\nSlatenice jen jedním hostem; zastoupeny\nbyly, z četné návštěvy a velmi příznivého\nvýsledku. Hudba Těšetická hrála v za-\nhradě lázeňské skladby národní a rozja-\nřila hosti, kteří záhy sem zavítali. Sál\nbyl vkusně okrášlen znaky koruny české a\nověnčenými podobiznami našich výtečníků.\nBeseda otevřena byla ouverturou z národ-\nních písní, kteráž od hudebníků Těšetickýeh\nsprávně provedena jest. Po proslovu sly-\nšeli jsme od zpěváků Nakelských a Těše-\ntickýeh jarý sbor „Naprej\" od Jenka,\nzdařilý žertovný „Radostné cestová\nní\" od Ed. Nápravník a, jakož i jednu\nmazurku, z nichžto se dva první velice\nlíbily, byvše ohnivě a svěže přednešeny.\nVelice nás potěšila hra p. St. Chytila\nna housle, jenž variace na píseň „Andul-\nko, mé dítě\" velrni obratně přednesl. Nej-\nvětší pochvaly dostalo se slečnám Anně\nIzákové a Marii Vajne r o v é, které vý-\nznamným přednosem dekiamovánek „Také\nmy44 od Kolihy (z Lady) a „Ženská po-\nlitika44 od K. Adamce (z Lady) veškeré\nobecenstvo rozjařily a k hlučnému potle-\nsku uchvátily. S dobrým prospěchem pro-\njedla též sl. Matouškova „Obranu krino-\nliny'4 a p. Josef Oštádal deklamací „Ne-\nhodu\" od Tůmy. Beseda ukončena byla\nouverturou k opeře „Cikánka\"od M.\nZ Mladé Vožice. Zítra dne 21. září\nodbývat se bude u nás hudební a dekla-\nmatorní beseda. Program její jest: 1. Ou\nvertura z opery „Mammons Palasť4\npro celý orkestr od Tittla. 2. „Na Prahu/'\nmužský sbor od Veita. 3. Deklamace pro\ndámu. 4. ~P ozdrav e ní o t činy'4 sbor\nse sólem a pianem od J. Primasa. 5. ~Na\nmou vlast,4' píseň s průvodem piana od\nPivody. Ií. oddělení. 1. „Utonulá/4 sbor\nod Křížkovského. 2. „Caprice\" pro hou-\nsle od Beriota. 3. Deklamace pro mužského.\n4. „Noční pozdravení44 s tenorovým\nsólem od Storcha. 5. „Hlahol44 po-\nchod od K. Bendla. Na to následovat\nbude taneční zábava. Čistý výnos vě-\nnován jest dobročinnému dčeli.\n\nKronika zpěv. spolků.\nPelhřimovský zpěv. spolek\n„Záboj44 bude světit dne 21. září svůj\nprápor. V neděli dne 21. září bude na\nRábí, starobylém hradě v okresu Suši-\nckém, odbývána národní slavnost,\nkteré se zpěv. spolkové Sušický, Strakoni-\ncký, Horažďovický, Nalžovický a j., dále\npak studentstvo a hosté z vůkolí súčastní.\nZpěv, hudba a deklamace budou se vzá-\njemně střídati. Též uspořádá p. Zollnerova\nkočující společnost divadelní, jež se právě\nv Horažďovicích zdržuje, v hradě divadelní\npředstavení. Slavnost se ukončí společnou\nzábavou v místnostech starobylého hradu.\nČistý výnos určen jest pro raněné Černo-\nhorce. Ve Vysokém Mýtě usnesly\nse vlastimilovné paní věnovati tamnějšímu\nzpěv. spolku „Otakaru44 skvostný prápor,\npři čemž si hlavní zásluhu získali pí. Svo-\nbodová a sl. Zděnka Šemberova. V A-\ndamově na Moravě přednesl Brněn-\nský zpěv. spolek při besedě dne 24.\nsrpna pod řízením Křížkovského 1. „Utonu-\nlou,\" 2. „Cikány44 od Vogla. 3. „Milen-\ncův stesk44 od Horáka. 4. „Kovářskou\"\nod Procházky. 5. „Na Prahu\" od V. Veita.\n6. „Na mou vlast44 od Pivody. 7. „Gde\nje slavska domovina\" od Wintra. Zpěv.\nspolek Královoměstský přijal jméno\n„Borovan.\" Zpěv. spolek Tábor-\nský, který se súčastnii na slavnosti ku\npoctě Boleslava Jablonského, jmenoval jej\nčestným spoluúdem svým. Zpěv. spolek\n„Lubor44 v Novém Bydžově bude\nodbývat zítra dne 21. t. m. slavnost svě-\ncení práporu dle následujícího programu:\n1. Slavnostní sbor z 18. století. 2. Oslo-\nvení shromáždění starostou spolku. 3. Sbor\nSv. Václava. 4. Řeč matky práporu. 5.\n„Vše jen ku chvále,\" sbor od Jelena. 6.\nZatloukání hřebů. 7. Řeč praporečníka. 8.\n„Naše probuzení,44 sbor od L. Procházky.\n9. Slavnostní řeč. 10. Pochod „Hlahol.\"\nPo slavnosti následuje večer beseda.\nV Rožmitále bude se odbývat dne 24.\nt. in. slavnost za Václ. Hájka z Libočan,\npři kteréž se zapěje rekviem od Láblera,\nna to „Animas íidelium\" od Horáka. U\nvečer bude národní beseda. Mimo dekla-\nmace a braní na piano budou se zpívat\nnásledující sbory: Naprej! Na Prahu.\nHellerova kadryla. Kde domov můj ?\nHoro, horo! Večerní.\n\nOchotnická divadla.\nDivadelní ochotníci Lomničtí\nprovozovali dne 10. t. m.v místnostech\nobčanské besedy Jičínské (jelikož jim vlast-\nní divadlo shořelo) ve prospěch Lomnických\npohořelých Kořenovského veselohra: „Starý\nmanžel.\" čistý výnos obnášel 92 zl. r. č.\nTéž v Přešticích uspořádali ochot-\nníci ve prospěch Lomnických pohořelých\ndne 7. t. m. divadelní představení veselo-\nhry „Posvícení v Kocourkově.44 Ye Vy-\nsokém Mýtě provozovali divadelní ochot-\nníci dne 18. srpna na městském divadle\n„Diblíka44 se zdárným výsledkem. Y Zbi-\nrově dávali dne 8. t. m. tamnější ochot-\nníci ve prospěch pohořelých Tyčských „Ro-\nhovin Čtverrohý44 a „Po slunce západu.44\nČistý výnos obnášel 35 zl. Y Radni-\ncích hráli ochotníci Tylovu „Paní Mar-\njánka, matka pluku14 při hojné návštěvě a\ns dobrým výsledkem. Divadelní ochot-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1572, "texte": "níci ve Vrátné (u Mšena) dávali v běhu\nroku těchto 10 představení: Vrahové v\nměstě. Tlachač. Sirotek a vrah.\nRekrutýrka v Kocourkově. Katovo po-\nslední dílo. Duch casu. Cesta do\nAfriky. Vypovězen ec. Statek Lhota\na Lakomec. Posledně tam opakovali „Vra-\nhové v městě.\"\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. V Pařížském divadle „Theatre\nPalais Royálu dávala se před nedávnem\nnová jednoaktová fraška „Un homme du\nSud*' (mouřenín), která homerického smí-\nchu zbudila. Fraška tato, jak jsme z ob-\nsahu jejího seznali, dala by se i na če-\nském jevišti provozovati.\nEmil Augier sepsal nové petlaktové\ndrama „Le íiís de Giboyer,\" které prý ještě\nvětšího výsledku dosáhne než Augierova\ndrama „Effrontés.\"\nHudba. Nové lyrické divadlo v Paříži\nbude ve 14 dnech otevřeno a sice novou\ntříaktovou operou ~Ondine\" od Semeta.\nZajímavý koncert odbýval se ne-\ndávno v St. James Hallu v Londýně říze-\nním Benedikta. Program obsahoval totiž\nvýhradně národní písně bnižetství\nWalesskeho, které buď od sólových\nhlasů buď od smíšeného sboru s prů-\nvodem 20 harf provedeny byly. fn-\ntendant cis. divadel v Petrohradě p. Sa-\nburov je na svou žádost úřadu tohoto\nsproštěn. Praví se, že jeho nástupcem\nbude Suvalov, ředitel kanceláře v mi-\nnisteriu vnitřních záležitostí. Paní Anna\nEickhofová, roz. Šikanedrova, dcera známého\nředitele divadelního Em. Šikanedra, pro\nnižto Mozart partii prvního genia v\n„Kouzelné flétně41 složil, zemřela dne 4.\nzáří t. r. v Režně. V národním diva-\ndle Rudínském bude se co nevidět provo-\nzovali nová maďarská operetka „A\nzenezergo\" (Hudební skladatel), hudba od\nAlagy.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.7", "debut_caractere": 3263, "fin_caractere_exclue": 7598, "texte": "České divadlo. 11. září. „Divadlo\na svět\" aneb „Pravzor Tartuffa,\"\nveselohra v 5 jednáních od K. Gutzko-\nva, překlad od Boženy Němcové.\nDobrá veselohra sice, ale hra pramizerná\nji znechutila na dobro ; tak jak se tento-\nkrát hrálo, nehraje se na žádném pokoutním\ntyátru. Z karakterů mistrně osnovaných se\nstali tu trpaslíci, tu prkenní panáci. Což\ntu pomáhalo, že nejsvědomitější z našich\nherců, p. Šimanovský a p. Pešková v úlo-\nhách Moliéra a Armande vynaložili, seč\nbyli! Ai u pí. Peškové jsme z počátku\npohřešovali francouzskou herečku z dob\nLudvíka XIV. více ohně, ha hodně\nmnoho ohně! J. Šimanovský byl nejšťast-\nnějším u vypravování o původu Tartuffově\nP. Šamberk zapomínal co Ludvík XIV. na\neleganci, p. Lapil nevěděl co z ministerské\nrole učinit, p. Kolár starší hrál, jen aby\núlohu odehrál však nač vypočítávat,\nkde nemůže referentovo péro aspoň jedno\npochvalné slovo napsat. Gutzkovova satyra\nna divadelní obecenstvo padala tenkráte na\nprkna zpět, z nichž vycházela.\n14. září. Ve prospěch hrálo se: „Ven-\nkovský poslanec,\" aneb „Jen s\npravdou ven!\" Obraz ze života ve 3\njednáních dle A. Ber 1 y, překlad od Ty la.\nKus ten má do sebe jisté ceny, ač se svou\ntendencí zajisté všeobecné pochvaly nikdy\nnedojde. Lži nad pravdou dát vítězit, to\npřece poněkud uráží mravní cit, byť i na\nkonec pravda palmy dosáhla. Obecenstvo\npřijalo místa vztahující se k našim nyněj-\nším poměrům hojným potleskem, jímž vůbec\ntenkráte neskrbilo. Obsazení úloh bylo dosti\npřiměřené. Naši komikové pp. Kaška a\nSekyra (Poctiva— Vojtěch) hráli se vší\npíli, panu Kaškovi však často pamět selhala:\nčestné zmínky zasluhuje hra p. Turnovské\n(Voršily) a pilné p. Hynkové (Anastasie).\nP. Boschctti měl sice dobrou masku co\nErazim Sádlo ale s řečí to opět nešlo.\nSl. Gaučova zpívala ne špatně, ne dobře\nnepřiměřenou českému duchu píseň pi-\njáckou; což se nemohlo něco příhodnějšího\npodložit než to jodlování ? Kovářská,\nzpívaná v prvním jednání p. Švarcem došla\nbouřlivého potlesku kostum hercův ale\nnemohl oýt chatrnější. Abychom ničeho\nneopominuli, dodáváme ještě, že se též\ntančilo.\n16. záři. „Katinka Heilbronská\naneb: Zkoušení ohněm.'4 Velká histo-\nrická rytířská činohra v 5 jedn. Podle\npůvodního Jindřicha Kleista; překlad\nod Fr. D. Hlavní dvě úlohy hraběte\nze Strahlu a Katinky byly v rukou\nnejpilnějších herců našich; jim se vskutku\nnedá ničeho vytýkat. Avšak to ostatní, co\nkde živého se ukázalo na jevišti, buď mělo\nvedlejší váhy aneb nestojí za povšimnutí\nkritiky, pro pranedbalou hru. Svatá to\npravda: u nás hrají tři čtyry osoby dobře\nmáme však jen s nimi se spokojit?\nMáme jim k vůli se nechat po celé hodiny\nod druhých mučit? A mučírna je to,\nkdyž musí obecenstvo místo hry přijímat\nledabylé hareování, ouzkostlivé zajikání,\nsměšná podřeknutí, spravedlivé kárání po-\nklesků na jevišti se přihodilých a zvučně\nse rozléhající hlas nápovědy! Bob po-\nmozi! O ceně kusu samého nechceme\nsiřeji mluvit; myslí-li však naše slavná\nrežie, že nám takovými činohrami, vyšlými\nz lebky náměsíčního romantika, na\nnohy pomůže, mýlí se velice. Však nechceme\nházet hráchem na stěnu, aby se nám lidé\nnevysmáli.\n18. září. Náš reportoir je pravý apríl;\ndnes slibuje slunce a zitra přinese déšť.\nMěly se dávat: „Krištof a Renata,\"\npak: „Ženich z hladu,\" a hle diva-\ndelní cedule zněla: „Dříve m at i n k a\"\nna to: Francouzská selka a če-\nský dobrovolník,\" a konečně do\ntřetice všeho dobrého: Rekrutýrkav\nKocourkově.\" Tím se nám usnad-\nnila zpráva o divadle, jest velmi krátká a\nzní: hrálo sedobře. SI. Boschetti-ova měla\nco francouzská selka co zápasit s remi-\nniscencí na sl. Mullerovu. Y rekrutýrce\npřevzal p. Šamberk úlohu Antonína Rych-\nlíka na místě nemocného p. Pokorného.\nOstatní obsazení bylo ve všech kusech stej-\nné a nelze nám tedy ničeho jiného dále\npovědít, než co již v těchto listech psáno\nbylo.\nOdvolání. Jelikož mně sL re-\ndakce Slavoje v čísle 5. mezi kompetenty\no místo ředitele kůru u sv. Ducha se\nucházející vřadila, ohlašuji tímto, že mně\nani na mysl nepřipadlo o místo toto žádati,\na předpokládám,že slavná redakce „Slavoje\"\nv příštím čísle tento omyl opraví. Václav\nProška ředitel kůru u sv. Jakuba.\nPan Čapek ředitel hudby vGothen-\nburku, o němž jsme se v jednom čísle\nchvalně byli zmínili, engažoval při svém\npobytu v Praze několik absolvovaných žáků\nPražského konservatoria pro divadelní orkestr\nv Gothenbur&u. Jsou to houslisté: Vojtěch"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4952, "texte": "Hřímali, Deutsch a Lůžek, violista Brož,\nklarinetista Viesner a Vitovský foukac na\nlesnici. Ročního platu obdrží, jak nám p.\nkapelník Čapek sám sdělil, od 547 zl. 20\nkr.— 564 zl. 30 kr. rak. ě.\nPan Bedř. Smetana, chvalně\nznámý pianmistr hodlá v Praze uspořádat\nřadu abonentní ch koncertů, v\nnichžto se čistě slovanské skladby provo-\nzovali budou. Jak se domníváme, uslyšíme\nsnad útvory ruských skladatelů:\nGlinky, Verstovského, Alaběva, Yarlamova,\nRubinsteina, Kuje, Lvova, Dargomijského,\nAfanasěva (kvartetto A moll první cenou\npoctěné). Kastriota Skanderberga atd.pol-\nských skladatelů: Kurpinskéko, Mo-\nniuszki, Dobrzinskéko, Trošla, Kontského,\nKocipinského atd. pak chorvatský ch\na slovinských: Lisinského, Jenka,\nStankoviče atd. 1 u ž i c k ý ch : Kocura jakož\ni českoslovanských. Přejeme p. Smetanovi\njuž napřed hojného účastenství a toho se\nmu zajisté dostane, anto Pražanům předvede\nskladby zcela nov é, p ůvo dní a rá-\nzem zvláštním vynikající.\nProzatímní divadlo. Stavba\nprozatímního divadla národního dospěla již\ntak daleko, že se střecha kryje a že se\nvnitř i zevnitř počínají zdi ovrhovat a\nzdobit.\nOrchestr. Tak jako operní sbor,\nsestaví se také od německého divadla zcela\nneodvislý orchestr k prozatímnímu divadlu\nčeskému. Kdo k orchestru tomuto přijat\nbýti chce, nechť se hlásí u p. kapelníka\nMay r a.\nDle seznamu příspěvků ku\nzřízení ěeského národního diva-\ndla v Praze bylo k tomuto účelu od 14\ndubna 1851 do 31. října 1861 slíbeno\n109.856 zl. 82 kr. a jest složeno 60.553 zl.\n69 kr. r. č. Tento seznam jest velmi\ndůkladně a přehledně sestaven a nalézají\nse v něm veškerá jména přispívatelův a\nvšecky i ty nejmenší dárky, ježto se od\n14. dubna 1851 do 31. října 1861 na\nnárodní divadlo sešly. K snadnějšímu vy-\nhledání jmen připojen jest abecední rejstřík.\nSeznam tento jest hlavně proto vydán, aby\nse všichni přispívatelé přesvědčili mohli,\nzdali jejich dárky řádně odvedeny byly a\naby se nalezení snad omylové aneb nedo-\nstatkové výboru prostřednictvím jeho po-\nkladníka pana knihkupce Rivnáče (v domě\nmusejním) oznámili.\nPan Baumgartner, žák p. Ča-\nhouna, engažován jest u opery v Hamburku.\nPan Ferd. Heller, spolureditel\n„Hlaholu\" je za učitele zpěvu v Žofínské\nakademii definitivně ustanoven, což\nzajisté tomuto ústavu jen ku prospěchu bude.\nJednota k povznesení kla-\nvírní hudby v Čechách. Pod tímto\nnázvem má co nevidět vstoupiti v Praze\njednota tato do života. Účelem této jed-\nnoty bude a) honorování dobrých\nklavírních skladeb; b) vydávání\ntěchto skladeb; c) stálé vypiso-\nvání honoráru za dobré klavírní\nskladby. Idea jakož i vypracování\nčeských stanov pochází od redaktora\ntěchto listů. 0 německých stanovách\npracuje pan Petr May dl, ředitel pianního\nústavu v Praze.\nPan Eilers, clen zdejší německé\nopery, skládá německou operetku ~Mrtvý\nhostu (dle Zcokovy povídky). Text pochází\nod p. Oberlandra, clena zdejšiho německého\ndivadla.\nVěhlasný skladatel opery\n„Francouzové před Nizzou\", pan Bedřich\nKittl složil tři české sbory: V tom\ni j\nlistí na osychlém kmeni. V tak mno-\nhém srdci mrtvo jest. Na horách ticho,\nv údolí slova od Gustava Pflegra\n(Moravského), které, jak jsme se osobně\npřesvědčili, původností, hlubokým citem a\nmistrovským provedením vynikají. Slavným\nzpěv. spolkům můiem potěšitelnou zprávu\npodati, že sbory tyto, které velmi snadno\nse provésti dají, pan Fleischer, obchodník\nv musikaliích si získal a že co nevidět\ntiskem vyjdou. Mimo tyto sbory slo-\nžil světoznámý pan skladatel ještě tři jiné\nsbory a sice: „Jen svorný duch\" od Vra-\ntislava Šembery. „Nuže, nyní bratři\nspějme41 od Jana Vorlického. „Bij srdce\nmé tak rázně, čile\" od Antonie Melišové-\nKórschnerové, které však později tis-\nkem vyjdou. Konečně uvádí p. Kittl ně-\nkteré písně Hálkovy v hudbu pro čtvero\nmužských hlasů a dává tím patrně na jevo,\nže i jeho musa na poli české hudební\nliteratury pilně pracuje. Máme za to,\nže nám slavný p. skladatel skladbami to-\nhoto druhu více prospěje, než svými vý-\ntečnými synfonierai, které se bohužel na\nvenkově provozovali nemohou.\nNáš rodák pan Crha, výtečný\nfagotista a druhdy oud zdejšího divadel-\nního orkestru, engažován jest u divadelního\norkestru v Moskvě s 600 rubly na rok.\nPan Vácslav Proška, ředitel\nkůru u sv. Jakuba, spisuje pro naše zpěv.\nspolky návod ku zpěvu solovému a\nctverohlasému. Bude to malá knížka pří-\nruční pro sbormistry, učitele zpěvu a ty,\nkteří se ve zpěvu cvičili chtějí.\nNaše rodáci p. A, Benevic,\nkoncertní mistr a p. Hegenbarth, celli-\nsta v Solnohradě, účinkovali při slavnost-\nním koncertě v Solnohradě s velkým ú-\nspěchein a došli všestranné pochvaly.\nSlečna Alojsie Blažkova,\nchvalně známá Pražanům z koncertů, v\nnichžto zpěvem výtečně účinkovala ? vy-\nstoupí co nevidět v Braniboru (Branden-\nburg) v opere „Náměsioná.\"\nSI. Rastelliova, která u opery\nv Elberfeldu engažována jest, dává dnes\nkoncert, v němž co „Česka\" tím se chce\nosvědčit, že nám vedle množství německých\npísní též dvě eské a k tom u každému\n■v\nvrabci známé písně od Skroupa přednese.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213", "page_fin": "214", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.7.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.5", "debut_caractere": 2482, "fin_caractere_exclue": 6104, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Hořiňoysi. (Slavnost Hanko-\nv a.) Nebudu popisovat dojmy, jaké u o-\nbecenstva činily povozy pestré, všelijak u-\npravené a okrášlené do Hořinévsi, takřka\ns vlekoucí , nebudu mluvit o branácb, vo-\nlání „Slávy\" i „Na zdar,\" ale pokusím se\npodati pouze nástin o zpěvích, které pro-\nvozovány byly při slavnosti té. Počínám\nse řečí dívky v národnín kroji, která po-\ndávajíc sul a chléb našim hostům nej-\npřednějším, jak anděl strážný zapila dů-\nlíbezným i dojímavým hlasem řeč\nsvou, tak že dojem srdečný přítomných\nnemožno vylíčit. Jdeme dále do zkoušky\nv prostranné síni zámecké a shledáme, že\nzpěvy, o jichž dobré provedení se bylo co\nobávali, jako „Rekův sen,\" „Moravská\nkadrylla,\" obzvláště slavnostní prozpěv od\nZvonaře, dařily se nad vše očekávání vý-\nborně, tak že direktor p. Stiblík, při vší\nsvé obezřelosti a ráznosti, jakou ještě ni-\nkdy v té míre na jevo nepodal, vyjádřil\npěvcům úplnou spokojenost svou. Věru,\nkdyby mnozí páni zpěváci tak obětaví byli\nve zkoušce jak v návštěvě do Hořiňovsi\nse súčastnili, tu by seznali, že jen vším\nmožným úsilím lze vykonat úlohu nejcest-\nnější, již sobě byli vytkli, a dosáhnout tím\nvýsledku neobyčejného. Do chrámu, kde\nnásledovala svatá, nebylo možno se\ndostali, pouze spolek Královéhradecký za-\npěl prý dvě písně. Obrátíme se k ro-\ndinnému domku Hankově, kde velebný sbor\nSv.-Vácslavský co vroucí modlitba prou-\ndila srdci všech přítomných, kteří s od-\nkrytými stáli hlavami, a tu v mysli kaž-\ndého doznívají dojemná slova Sladkov-\nského, který v jakési zasmušilosti bolnými\ni příjemnými slovy pohnul mnohé přítomné\naž k slzám. Zavzní dále k Šrůtkovu textu\nsložený slavnostní prozpěv od Zvonaře:\n„Byla bouře, tmou a krví pokryty jsou\nvlasti luhy;\" tu chvěje se přítomný, zpo-\nmíná sobě na doby před bitvou na Bílé\nHoře, a již proudí příjemné : „Vyšléhaly\nohně\" atd., upomínajíe nás na výtečníky,\nkteří rozžehli plameny lásky k vlasti v ná-\nrodu našem. Krásné dojemné sólo „Vze-\nšla hvězda nad Hořiuoves\" probudilo nás\nz myšlének, upomínajíe na zásluhy nesmr-\ntelného Hanky, přecházejíc v líbezný cho-\nrál, až konečně co bouře šířící rachotem\na bleskem, hluboko vrylo radostné „Ple-\nsej kraji, plesej země.\" Naše city nemožno\nvypsati, slyšet musí každý slova i sbor do-\njemná, kterýmžto přes 15.000 lidí naslou-\nchalo. Nebudu Vám vyprávěti řeči Pa-\nlackého, Riegra, Klaudyho, kteří z okna\npředsedy výboru u p. Pražáka řečnili k\nshromáždění, obraceje zřetel svůj hlavně\nna produkci v zámecké zahradě. Produkce\npočala proslovem od Jahna, přednesen od\nmladého muže příjemné postavy, vřelým\ncitem nadaného, p. E. Formánkem z Hradce\nKrálové, který nemohl zajisté dojemněji i\ndůstojněji přednesen býti. Končí proslov\na jíž zavzní píseň sv. Vojtěcha, zpívaná\ns city nábožnými, jako kdyby každý pěvec\nvyprositi chtěl „žizň a mír zemi,\" té ná-\nsleduje „Utonulá\" a všecky přítomné do-\njala tak, že nebylo konce volání „Slávy.\"\nNadšenost zrňstala pak provedením Pro-\ncházkového velekrásného sboru „Naše pro-\nbuzení,\" i byla dále vedena krásnou písní\nod J. Krejčího „Oslavou rukopisu Kralodvor-\nského.\" Po prvním oddělení předčítal p*\nČervený z Hradce Králové telegramy a li-\nsty k slavnostnímu výboru došlé, všeobecné\nvolání slávy následovalo a nadšenost se\nzmáhala při zpěvu sboru „Na vlasč4 od\nLáblera a když zavznělo „Stále bdi, ó vla-\nsti má.\" Myslím dále, že mnohý vštípil\nsobě v srdce , aby dále slyšel zpomínku\nna Prokopa Velikého, který opěván v Sla-\nvíkově písní „Rekův sen.\" Moravska ka-\ndrylla nebyla bohužel tak výtečně jako o-\nstatní sbory přednešena, však lze to při—\nčisti neznámosti jí některých pěvců. Tu\nposlední píseň „Gdě je slavská domovina\""}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4915, "texte": "od Veita dovršila radosti onoho památného\ndne, a každý se srdcem rozjařeným obě-\ntoval po provolání p. Červeného pro\npohořelé Lomnické dle možnosti částky\ndosti značné, které několik paní a dívek\nsbíralo, i tak docíleno čistých 260 zl.\n70 kr. r. č. Na rozloučenou zpívána u\ndomu Hankova národní „Kde domov můj?44\ntu teprv rozešlo se obecenstvo se vzájem-\nnou zpomínkou na den 7. září, který za-\njisté každému přítomnému utkví v paměti\npo celý život.\nZ Choceratl. (Beseda.) Chocerady\njsou klidná, tichá víska; majíc dosti četně\nobyvatelů, jižto průmyslem a rolnictvím\nse zabývajíce, také neřádi pozadu zůstá-\nvají. Heslem jejich jest: Pokračujme s du-\nchem času, prospívejme národu a vlasti!\nDne 8. září, zrovna ten den po zdejším\nposvícení, se zde odbývala slavná beseda.\nSestávala vesměs ze dvou částí: a) hu-\ndební, zpěvní a deklamatorní část. b) Ta-\nneční zábava. První část byla na 3, druhá\nna 2 oddělení rozměřena. Začátek učiněn\nbyl ouverturou, která obecenstvo uspoko-\njila. Sál byl v zdejším hostinci rozmani-\ntými hostmi naplněn. 1 sám mladý pan\nhrabě Rudolf z Khevenhullerň byl příto-\nmen. Po ouvertuře se střídaly s dekla-\nmacemi a jinými ještě hudebními pokusy\nmužské hlasy buď jednotlivě s průvodem\npiaua aneb ve sboru. Nejlépe se vyzna-\nmenal náš zasloužilý pan učitel Fr. Hr-\nbek, jenž již přes 45 let na učitelské\ndráze působí a v hudbě značných zá-\nsluh si vydobyl, Jet on co dobrý houslista\nznám. Přednesl s příznivým úspěchem solo\n8 doprovázením piana, jež jeho syn složiv\na zdejší besedě věnovav, doprovázel.\nZe zpěváků zasluhuje chválu p. Yácslav\nBuryan, který nás schválně z Prahy na-\nvštívil a svým vedením sbor tak urovnal,\nže co obezřelý dirigent ve všech besedách\nvystoupit může. Krom toho zpíval ná-\nrodní písně s doprovázením piana a byl\nza své obratné provedení hojným potleskem\nodměněn. Ze sborů byly provedeny násle-\ndující: „Vše jen ku chvále\" od Jelena;\n„Utonulá44 od Křížkovského; „Cikání\"\nod Vogla a „Praha44 od Veita. Každé\nprovedení bylo hojným potleskem ukončeno.\nZ deklamací se nejvíce líbily „Vysloužilec,44\nkterouž p. Arnošt Jenšovský výborně\npřednesl; musil dvakrát vystoupit. Jeho\nsestra sl. AI. Jenšovská přednesla „Mar-\nkytánku\" také dobře. Nejvíce rozesmál\nzdejší obecenstvo „Sumář\" od Tůmy,\nkterého zdejší podučitel Josef Hamáček\npředstavoval. Sestra jeho přednesla první\nbáseň „Kříž\" výborně. Slze vlastenek se\njí již tak nepodařily, čímž ale pan nápo-\nvěda vinen byl. Pan Tůma přednesl z Kralo-\ndvorského rukopisu báseň „Záboj,44 při\nkteréž p. Kramr, študující, účinkoval zpě-\nvem, představujíc Slavoje. První část be-\nsedy byla zvláště zajímavá a uspokojila\nnejen nás, ale i také hosti Pražské, výlet\nsem konaYŠí. Druhá část byly samé ta-\nneční kusy. Zábava trvala až do bílého\ndne. Nikdo z nás jak z účinkujících tak\nposlouchajících nezapomeneme na tak krás-\nnou a ušlechtilou zábavu. Kéž se nám\njen jednou v roce poštěstí, podobnou ra-\ndost pospolitě a svorně přežiti. Příjem\nobnášel přes 100 zl. r. č. Čistý výnos\nustanoven na školní zdejší knihovnu. J. K.\nZe Slatenic na Moravě. (Beseda.)\nNaše beseda těšila se navzdor tomu, že\nSlatenice jen jedním hostem; zastoupeny\nbyly, z četné návštěvy a velmi příznivého\nvýsledku. Hudba Těšetická hrála v za-\nhradě lázeňské skladby národní a rozja-\nřila hosti, kteří záhy sem zavítali. Sál\nbyl vkusně okrášlen znaky koruny české a\nověnčenými podobiznami našich výtečníků.\nBeseda otevřena byla ouverturou z národ-\nních písní, kteráž od hudebníků Těšetickýeh\nsprávně provedena jest. Po proslovu sly-\nšeli jsme od zpěváků Nakelských a Těše-\ntickýeh jarý sbor „Naprej\" od Jenka,\nzdařilý žertovný „Radostné cestová\nní\" od Ed. Nápravník a, jakož i jednu\nmazurku, z nichžto se dva první velice\nlíbily, byvše ohnivě a svěže přednešeny.\nVelice nás potěšila hra p. St. Chytila\nna housle, jenž variace na píseň „Andul-\nko, mé dítě\" velrni obratně přednesl. Nej-\nvětší pochvaly dostalo se slečnám Anně\nIzákové a Marii Vajne r o v é, které vý-\nznamným přednosem dekiamovánek „Také\nmy44 od Kolihy (z Lady) a „Ženská po-\nlitika44 od K. Adamce (z Lady) veškeré\nobecenstvo rozjařily a k hlučnému potle-\nsku uchvátily. S dobrým prospěchem pro-\njedla též sl. Matouškova „Obranu krino-\nliny'4 a p. Josef Oštádal deklamací „Ne-\nhodu\" od Tůmy. Beseda ukončena byla\nouverturou k opeře „Cikánka\"od M.\nZ Mladé Vožice. Zítra dne 21. září\nodbývat se bude u nás hudební a dekla-\nmatorní beseda. Program její jest: 1. Ou\nvertura z opery „Mammons Palasť4\npro celý orkestr od Tittla. 2. „Na Prahu/'\nmužský sbor od Veita. 3. Deklamace pro\ndámu. 4. ~P ozdrav e ní o t činy'4 sbor\nse sólem a pianem od J. Primasa. 5. ~Na\nmou vlast,4' píseň s průvodem piana od\nPivody. Ií. oddělení. 1. „Utonulá/4 sbor\nod Křížkovského. 2. „Caprice\" pro hou-\nsle od Beriota. 3. Deklamace pro mužského.\n4. „Noční pozdravení44 s tenorovým\nsólem od Storcha. 5. „Hlahol44 po-\nchod od K. Bendla. Na to následovat\nbude taneční zábava. Čistý výnos vě-\nnován jest dobročinnému dčeli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "214", "page_fin": "214", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.7.2", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.6", "debut_caractere": 4917, "fin_caractere_exclue": 6979, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nPelhřimovský zpěv. spolek\n„Záboj44 bude světit dne 21. září svůj\nprápor. V neděli dne 21. září bude na\nRábí, starobylém hradě v okresu Suši-\nckém, odbývána národní slavnost,\nkteré se zpěv. spolkové Sušický, Strakoni-\ncký, Horažďovický, Nalžovický a j., dále\npak studentstvo a hosté z vůkolí súčastní.\nZpěv, hudba a deklamace budou se vzá-\njemně střídati. Též uspořádá p. Zollnerova\nkočující společnost divadelní, jež se právě\nv Horažďovicích zdržuje, v hradě divadelní\npředstavení. Slavnost se ukončí společnou\nzábavou v místnostech starobylého hradu.\nČistý výnos určen jest pro raněné Černo-\nhorce. Ve Vysokém Mýtě usnesly\nse vlastimilovné paní věnovati tamnějšímu\nzpěv. spolku „Otakaru44 skvostný prápor,\npři čemž si hlavní zásluhu získali pí. Svo-\nbodová a sl. Zděnka Šemberova. V A-\ndamově na Moravě přednesl Brněn-\nský zpěv. spolek při besedě dne 24.\nsrpna pod řízením Křížkovského 1. „Utonu-\nlou,\" 2. „Cikány44 od Vogla. 3. „Milen-\ncův stesk44 od Horáka. 4. „Kovářskou\"\nod Procházky. 5. „Na Prahu\" od V. Veita.\n6. „Na mou vlast44 od Pivody. 7. „Gde\nje slavska domovina\" od Wintra. Zpěv.\nspolek Královoměstský přijal jméno\n„Borovan.\" Zpěv. spolek Tábor-\nský, který se súčastnii na slavnosti ku\npoctě Boleslava Jablonského, jmenoval jej\nčestným spoluúdem svým. Zpěv. spolek\n„Lubor44 v Novém Bydžově bude\nodbývat zítra dne 21. t. m. slavnost svě-\ncení práporu dle následujícího programu:\n1. Slavnostní sbor z 18. století. 2. Oslo-\nvení shromáždění starostou spolku. 3. Sbor\nSv. Václava. 4. Řeč matky práporu. 5.\n„Vše jen ku chvále,\" sbor od Jelena. 6.\nZatloukání hřebů. 7. Řeč praporečníka. 8.\n„Naše probuzení,44 sbor od L. Procházky.\n9. Slavnostní řeč. 10. Pochod „Hlahol.\"\nPo slavnosti následuje večer beseda.\nV Rožmitále bude se odbývat dne 24.\nt. in. slavnost za Václ. Hájka z Libočan,\npři kteréž se zapěje rekviem od Láblera,\nna to „Animas íidelium\" od Horáka. U\nvečer bude národní beseda. Mimo dekla-\nmace a braní na piano budou se zpívat\nnásledující sbory: Naprej! Na Prahu.\nHellerova kadryla. Kde domov můj ?\nHoro, horo! Večerní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "214", "page_fin": "215", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.7.3", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.6", "debut_caractere": 6981, "fin_caractere_exclue": 7792, "texte": "Ochotnická divadla.\nDivadelní ochotníci Lomničtí\nprovozovali dne 10. t. m.v místnostech\nobčanské besedy Jičínské (jelikož jim vlast-\nní divadlo shořelo) ve prospěch Lomnických\npohořelých Kořenovského veselohra: „Starý\nmanžel.\" čistý výnos obnášel 92 zl. r. č.\nTéž v Přešticích uspořádali ochot-\nníci ve prospěch Lomnických pohořelých\ndne 7. t. m. divadelní představení veselo-\nhry „Posvícení v Kocourkově.44 Ye Vy-\nsokém Mýtě provozovali divadelní ochot-\nníci dne 18. srpna na městském divadle\n„Diblíka44 se zdárným výsledkem. Y Zbi-\nrově dávali dne 8. t. m. tamnější ochot-\nníci ve prospěch pohořelých Tyčských „Ro-\nhovin Čtverrohý44 a „Po slunce západu.44\nČistý výnos obnášel 35 zl. Y Radni-\ncích hráli ochotníci Tylovu „Paní Mar-\njánka, matka pluku14 při hojné návštěvě a\ns dobrým výsledkem. Divadelní ochot-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 267, "texte": "níci ve Vrátné (u Mšena) dávali v běhu\nroku těchto 10 představení: Vrahové v\nměstě. Tlachač. Sirotek a vrah.\nRekrutýrka v Kocourkově. Katovo po-\nslední dílo. Duch casu. Cesta do\nAfriky. Vypovězen ec. Statek Lhota\na Lakomec. Posledně tam opakovali „Vra-\nhové v městě.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "215", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.7.4", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.7", "debut_caractere": 269, "fin_caractere_exclue": 1562, "texte": "Obzor umělecký.\nDivadlo. V Pařížském divadle „Theatre\nPalais Royálu dávala se před nedávnem\nnová jednoaktová fraška „Un homme du\nSud*' (mouřenín), která homerického smí-\nchu zbudila. Fraška tato, jak jsme z ob-\nsahu jejího seznali, dala by se i na če-\nském jevišti provozovati.\nEmil Augier sepsal nové petlaktové\ndrama „Le íiís de Giboyer,\" které prý ještě\nvětšího výsledku dosáhne než Augierova\ndrama „Effrontés.\"\nHudba. Nové lyrické divadlo v Paříži\nbude ve 14 dnech otevřeno a sice novou\ntříaktovou operou ~Ondine\" od Semeta.\nZajímavý koncert odbýval se ne-\ndávno v St. James Hallu v Londýně říze-\nním Benedikta. Program obsahoval totiž\nvýhradně národní písně bnižetství\nWalesskeho, které buď od sólových\nhlasů buď od smíšeného sboru s prů-\nvodem 20 harf provedeny byly. fn-\ntendant cis. divadel v Petrohradě p. Sa-\nburov je na svou žádost úřadu tohoto\nsproštěn. Praví se, že jeho nástupcem\nbude Suvalov, ředitel kanceláře v mi-\nnisteriu vnitřních záležitostí. Paní Anna\nEickhofová, roz. Šikanedrova, dcera známého\nředitele divadelního Em. Šikanedra, pro\nnižto Mozart partii prvního genia v\n„Kouzelné flétně41 složil, zemřela dne 4.\nzáří t. r. v Režně. V národním diva-\ndle Rudínském bude se co nevidět provo-\nzovali nová maďarská operetka „A\nzenezergo\" (Hudební skladatel), hudba od\nAlagy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "215", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.7.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.7", "debut_caractere": 1564, "fin_caractere_exclue": 1572, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "215", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.7.5.1", "titre_corps": "Ceská opera. Jsme zvyklí šlendriánu,", "titre_sommaire": "Ceská opera. Jsme zvyklí šlendriánu,", "signature_source": "—oe—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.7", "debut_caractere": 1574, "fin_caractere_exclue": 3261, "texte": "—oe—\nCeská opera. Jsme zvyklí šlendriánu,\ns kterým se skorem při všech českých\noperních představeních potkáváme, a jak\nse všemu podobá, nevybředneme hned tak\nz této miserie, aniž nám snad bude možná\nvypátrati, kdo tím vlastně vinen, že česká\nopera beztoho co do repertoirní rozmani-\ntosti velmi chudá, tak nápadně klesá.\nDá se ovšem ná to poukázati, že odvislost\nod německé opery na zdar a rozkvět to-\nhoto pro nás tak důležitého ústavu velmi\npřekážlivě účinkuje; více však přičítáme\nneblahý stav české opery té okolnosti, že\nz artistické strany málo ba skorém ni-\nčehož se neděje, co by nám lepší budouc-\nnost připovídati mohlo. Provozování „Kou-\nzelné flétny\" dne 9. záři vzbudilo zajisté\nu každého i toho nejtolerantnějšího pozo-\nrovatele velkou nevoli a stojí hluboko pod\nnulou všeobecné povrchnosti a chladnosti.\nA jak by též jinak mohlo být, anto se\nzkouška proti všemu zvyku dne 8. srpna\nteprv odpůldne a sice za tou příčinou\nodbývala, [jelikož p. kapelník Mayr, který\ntéž ředitelem kůru u Františkánů jest, v\ndopoledních hodinách s kostelní funkcí za-\nměstnán byl. Tedy zase brán byl ohled na\nvěci mimotní, a není divu, že při takových\npoměrech nejenom orchestr, ale i ostatní\nzpěváci (obzvláštně ale ti, kteří ze zvláštní\nprotekce ještě přeci svým odjezdem na na-\nšich prknách kuráže k dálšímu veřejnému\nvystupování dobyti chtěli a k dovršení\nfiaska tohoto představení nemálo přispěli)\nsobe velmi ospale počínali, hudujíce a zpí-\nvajíce jako ve snu. Jelikož až na nepa-\ntrné již zmíněné nové obsazení vše při\nstarém již obvyklém pořádku zůstalo, zmi-\nňujeme se pouze ještě o té okolnosti, že\nnávštěva jako obyčejně mdlá byla a že\ntoliko sl. Ehrenbergova chvalnou výminku\nčinila."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "216", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.7.6", "titre_corps": "České divadlo. 11. září. „Divadlo", "titre_sommaire": "České divadlo. 11. září. „Divadlo", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.7", "debut_caractere": 3263, "fin_caractere_exclue": 7598, "texte": "České divadlo. 11. září. „Divadlo\na svět\" aneb „Pravzor Tartuffa,\"\nveselohra v 5 jednáních od K. Gutzko-\nva, překlad od Boženy Němcové.\nDobrá veselohra sice, ale hra pramizerná\nji znechutila na dobro ; tak jak se tento-\nkrát hrálo, nehraje se na žádném pokoutním\ntyátru. Z karakterů mistrně osnovaných se\nstali tu trpaslíci, tu prkenní panáci. Což\ntu pomáhalo, že nejsvědomitější z našich\nherců, p. Šimanovský a p. Pešková v úlo-\nhách Moliéra a Armande vynaložili, seč\nbyli! Ai u pí. Peškové jsme z počátku\npohřešovali francouzskou herečku z dob\nLudvíka XIV. více ohně, ha hodně\nmnoho ohně! J. Šimanovský byl nejšťast-\nnějším u vypravování o původu Tartuffově\nP. Šamberk zapomínal co Ludvík XIV. na\neleganci, p. Lapil nevěděl co z ministerské\nrole učinit, p. Kolár starší hrál, jen aby\núlohu odehrál však nač vypočítávat,\nkde nemůže referentovo péro aspoň jedno\npochvalné slovo napsat. Gutzkovova satyra\nna divadelní obecenstvo padala tenkráte na\nprkna zpět, z nichž vycházela.\n14. září. Ve prospěch hrálo se: „Ven-\nkovský poslanec,\" aneb „Jen s\npravdou ven!\" Obraz ze života ve 3\njednáních dle A. Ber 1 y, překlad od Ty la.\nKus ten má do sebe jisté ceny, ač se svou\ntendencí zajisté všeobecné pochvaly nikdy\nnedojde. Lži nad pravdou dát vítězit, to\npřece poněkud uráží mravní cit, byť i na\nkonec pravda palmy dosáhla. Obecenstvo\npřijalo místa vztahující se k našim nyněj-\nším poměrům hojným potleskem, jímž vůbec\ntenkráte neskrbilo. Obsazení úloh bylo dosti\npřiměřené. Naši komikové pp. Kaška a\nSekyra (Poctiva— Vojtěch) hráli se vší\npíli, panu Kaškovi však často pamět selhala:\nčestné zmínky zasluhuje hra p. Turnovské\n(Voršily) a pilné p. Hynkové (Anastasie).\nP. Boschctti měl sice dobrou masku co\nErazim Sádlo ale s řečí to opět nešlo.\nSl. Gaučova zpívala ne špatně, ne dobře\nnepřiměřenou českému duchu píseň pi-\njáckou; což se nemohlo něco příhodnějšího\npodložit než to jodlování ? Kovářská,\nzpívaná v prvním jednání p. Švarcem došla\nbouřlivého potlesku kostum hercův ale\nnemohl oýt chatrnější. Abychom ničeho\nneopominuli, dodáváme ještě, že se též\ntančilo.\n16. záři. „Katinka Heilbronská\naneb: Zkoušení ohněm.'4 Velká histo-\nrická rytířská činohra v 5 jedn. Podle\npůvodního Jindřicha Kleista; překlad\nod Fr. D. Hlavní dvě úlohy hraběte\nze Strahlu a Katinky byly v rukou\nnejpilnějších herců našich; jim se vskutku\nnedá ničeho vytýkat. Avšak to ostatní, co\nkde živého se ukázalo na jevišti, buď mělo\nvedlejší váhy aneb nestojí za povšimnutí\nkritiky, pro pranedbalou hru. Svatá to\npravda: u nás hrají tři čtyry osoby dobře\nmáme však jen s nimi se spokojit?\nMáme jim k vůli se nechat po celé hodiny\nod druhých mučit? A mučírna je to,\nkdyž musí obecenstvo místo hry přijímat\nledabylé hareování, ouzkostlivé zajikání,\nsměšná podřeknutí, spravedlivé kárání po-\nklesků na jevišti se přihodilých a zvučně\nse rozléhající hlas nápovědy! Bob po-\nmozi! O ceně kusu samého nechceme\nsiřeji mluvit; myslí-li však naše slavná\nrežie, že nám takovými činohrami, vyšlými\nz lebky náměsíčního romantika, na\nnohy pomůže, mýlí se velice. Však nechceme\nházet hráchem na stěnu, aby se nám lidé\nnevysmáli.\n18. září. Náš reportoir je pravý apríl;\ndnes slibuje slunce a zitra přinese déšť.\nMěly se dávat: „Krištof a Renata,\"\npak: „Ženich z hladu,\" a hle diva-\ndelní cedule zněla: „Dříve m at i n k a\"\nna to: Francouzská selka a če-\nský dobrovolník,\" a konečně do\ntřetice všeho dobrého: Rekrutýrkav\nKocourkově.\" Tím se nám usnad-\nnila zpráva o divadle, jest velmi krátká a\nzní: hrálo sedobře. SI. Boschetti-ova měla\nco francouzská selka co zápasit s remi-\nniscencí na sl. Mullerovu. Y rekrutýrce\npřevzal p. Šamberk úlohu Antonína Rych-\nlíka na místě nemocného p. Pokorného.\nOstatní obsazení bylo ve všech kusech stej-\nné a nelze nám tedy ničeho jiného dále\npovědít, než co již v těchto listech psáno\nbylo.\nOdvolání. Jelikož mně sL re-\ndakce Slavoje v čísle 5. mezi kompetenty\no místo ředitele kůru u sv. Ducha se\nucházející vřadila, ohlašuji tímto, že mně\nani na mysl nepřipadlo o místo toto žádati,\na předpokládám,že slavná redakce „Slavoje\"\nv příštím čísle tento omyl opraví. Václav\nProška ředitel kůru u sv. Jakuba.\nPan Čapek ředitel hudby vGothen-\nburku, o němž jsme se v jednom čísle\nchvalně byli zmínili, engažoval při svém\npobytu v Praze několik absolvovaných žáků\nPražského konservatoria pro divadelní orkestr\nv Gothenbur&u. Jsou to houslisté: Vojtěch"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4939, "texte": "Hřímali, Deutsch a Lůžek, violista Brož,\nklarinetista Viesner a Vitovský foukac na\nlesnici. Ročního platu obdrží, jak nám p.\nkapelník Čapek sám sdělil, od 547 zl. 20\nkr.— 564 zl. 30 kr. rak. ě.\nPan Bedř. Smetana, chvalně\nznámý pianmistr hodlá v Praze uspořádat\nřadu abonentní ch koncertů, v\nnichžto se čistě slovanské skladby provo-\nzovali budou. Jak se domníváme, uslyšíme\nsnad útvory ruských skladatelů:\nGlinky, Verstovského, Alaběva, Yarlamova,\nRubinsteina, Kuje, Lvova, Dargomijského,\nAfanasěva (kvartetto A moll první cenou\npoctěné). Kastriota Skanderberga atd.pol-\nských skladatelů: Kurpinskéko, Mo-\nniuszki, Dobrzinskéko, Trošla, Kontského,\nKocipinského atd. pak chorvatský ch\na slovinských: Lisinského, Jenka,\nStankoviče atd. 1 u ž i c k ý ch : Kocura jakož\ni českoslovanských. Přejeme p. Smetanovi\njuž napřed hojného účastenství a toho se\nmu zajisté dostane, anto Pražanům předvede\nskladby zcela nov é, p ůvo dní a rá-\nzem zvláštním vynikající.\nProzatímní divadlo. Stavba\nprozatímního divadla národního dospěla již\ntak daleko, že se střecha kryje a že se\nvnitř i zevnitř počínají zdi ovrhovat a\nzdobit.\nOrchestr. Tak jako operní sbor,\nsestaví se také od německého divadla zcela\nneodvislý orchestr k prozatímnímu divadlu\nčeskému. Kdo k orchestru tomuto přijat\nbýti chce, nechť se hlásí u p. kapelníka\nMay r a.\nDle seznamu příspěvků ku\nzřízení ěeského národního diva-\ndla v Praze bylo k tomuto účelu od 14\ndubna 1851 do 31. října 1861 slíbeno\n109.856 zl. 82 kr. a jest složeno 60.553 zl.\n69 kr. r. č. Tento seznam jest velmi\ndůkladně a přehledně sestaven a nalézají\nse v něm veškerá jména přispívatelův a\nvšecky i ty nejmenší dárky, ježto se od\n14. dubna 1851 do 31. října 1861 na\nnárodní divadlo sešly. K snadnějšímu vy-\nhledání jmen připojen jest abecední rejstřík.\nSeznam tento jest hlavně proto vydán, aby\nse všichni přispívatelé přesvědčili mohli,\nzdali jejich dárky řádně odvedeny byly a\naby se nalezení snad omylové aneb nedo-\nstatkové výboru prostřednictvím jeho po-\nkladníka pana knihkupce Rivnáče (v domě\nmusejním) oznámili.\nPan Baumgartner, žák p. Ča-\nhouna, engažován jest u opery v Hamburku.\nPan Ferd. Heller, spolureditel\n„Hlaholu\" je za učitele zpěvu v Žofínské\nakademii definitivně ustanoven, což\nzajisté tomuto ústavu jen ku prospěchu bude.\nJednota k povznesení kla-\nvírní hudby v Čechách. Pod tímto\nnázvem má co nevidět vstoupiti v Praze\njednota tato do života. Účelem této jed-\nnoty bude a) honorování dobrých\nklavírních skladeb; b) vydávání\ntěchto skladeb; c) stálé vypiso-\nvání honoráru za dobré klavírní\nskladby. Idea jakož i vypracování\nčeských stanov pochází od redaktora\ntěchto listů. 0 německých stanovách\npracuje pan Petr May dl, ředitel pianního\nústavu v Praze.\nPan Eilers, clen zdejší německé\nopery, skládá německou operetku ~Mrtvý\nhostu (dle Zcokovy povídky). Text pochází\nod p. Oberlandra, clena zdejšiho německého\ndivadla.\nVěhlasný skladatel opery\n„Francouzové před Nizzou\", pan Bedřich\nKittl složil tři české sbory: V tom\ni j\nlistí na osychlém kmeni. V tak mno-\nhém srdci mrtvo jest. Na horách ticho,\nv údolí slova od Gustava Pflegra\n(Moravského), které, jak jsme se osobně\npřesvědčili, původností, hlubokým citem a\nmistrovským provedením vynikají. Slavným\nzpěv. spolkům můiem potěšitelnou zprávu\npodati, že sbory tyto, které velmi snadno\nse provésti dají, pan Fleischer, obchodník\nv musikaliích si získal a že co nevidět\ntiskem vyjdou. Mimo tyto sbory slo-\nžil světoznámý pan skladatel ještě tři jiné\nsbory a sice: „Jen svorný duch\" od Vra-\ntislava Šembery. „Nuže, nyní bratři\nspějme41 od Jana Vorlického. „Bij srdce\nmé tak rázně, čile\" od Antonie Melišové-\nKórschnerové, které však později tis-\nkem vyjdou. Konečně uvádí p. Kittl ně-\nkteré písně Hálkovy v hudbu pro čtvero\nmužských hlasů a dává tím patrně na jevo,\nže i jeho musa na poli české hudební\nliteratury pilně pracuje. Máme za to,\nže nám slavný p. skladatel skladbami to-\nhoto druhu více prospěje, než svými vý-\ntečnými synfonierai, které se bohužel na\nvenkově provozovali nemohou.\nNáš rodák pan Crha, výtečný\nfagotista a druhdy oud zdejšího divadel-\nního orkestru, engažován jest u divadelního\norkestru v Moskvě s 600 rubly na rok.\nPan Vácslav Proška, ředitel\nkůru u sv. Jakuba, spisuje pro naše zpěv.\nspolky návod ku zpěvu solovému a\nctverohlasému. Bude to malá knížka pří-\nruční pro sbormistry, učitele zpěvu a ty,\nkteří se ve zpěvu cvičili chtějí.\nNaše rodáci p. A, Benevic,\nkoncertní mistr a p. Hegenbarth, celli-\nsta v Solnohradě, účinkovali při slavnost-\nním koncertě v Solnohradě s velkým ú-\nspěchein a došli všestranné pochvaly.\nSlečna Alojsie Blažkova,\nchvalně známá Pražanům z koncertů, v\nnichžto zpěvem výtečně účinkovala ? vy-\nstoupí co nevidět v Braniboru (Branden-\nburg) v opere „Náměsioná.\"\nSI. Rastelliova, která u opery\nv Elberfeldu engažována jest, dává dnes\nkoncert, v němž co „Česka\" tím se chce\nosvědčit, že nám vedle množství německých\npísní též dvě eské a k tom u každému\n■v\nvrabci známé písně od Skroupa přednese."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.7.7", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.8", "debut_caractere": 4941, "fin_caractere_exclue": 4952, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.7.7.1", "titre_corps": "Albrechtsberger, učítel Beethovena a přítel", "titre_sommaire": "Albrechtsberger, učítel Beethovena a přítel", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.8", "debut_caractere": 4954, "fin_caractere_exclue": 5871, "texte": "Albrechtsberger, učítel Beethovena a přítel\nMozarta , vydal tiskem 27 fug, z nichžto\nfugy pro varhany první busto' zaujímají; majíf\nna sobě pečeť jednoduché velkosti a vznešené\nvážnosti a vynikají zbožným a opravdu nábož-\nným karakterein. S naivní upřímností říkával\n*ento mistr o sobě : wNeinám při tom žádné zá-\nsluhy, že dobré fugy skládám; neboť mně ne-\nnapadne myšlénka, která by se k podvojnému\nkontrapunktu užiti nedala,«\nCarestini a Haendel. C are sti ni. po-\nslal jednu velmi jednoduchou árii „Vcrdí\npratiu v Alvině, která vždy opakována býti mu-\nsela, Haendlovi nazpět s tím poznamenáním, že\ntuto nepatrnou arii zpívati nebude. Haendel na\nnejvýš rozíoben, odebral se okamžitě do bytu\nslovutného pěvce. „Pse!\" zvolal na něho, „já\nmusím lépe vědět, co se pro Tebe hodí, a ne~\nchceš-li všechny písně zpívat, jež Tobě dám,\ntedy ani groše neobdržíš.\" To účinkovalo a\nCarestini zpíval napotom, co mu uloženo bylo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-09-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-09-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1862-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.8", "debut_caractere": 5873, "fin_caractere_exclue": 6723, "texte": "Listárna.\nPanu S. zde. Turnerské nemůžeme u-\nžit. — Panu dop. o Hor. slavnosti. Bylo\njiž v předešlém; pište nám néco z Vašeho\nměsta. — SI. zpěv. sp. v Herm. Městci,\njzásylka platila sl. zpěv. spolku v Králově\nMěstci a byla následkem chybné adresy\nVám dodána. — Pánům ochotníkům v D.\nHudbu k veselohře „Obžinky\" máme u-\nspořádanou s průvodem 4fcettu, 5tettuř\nGtetíu, 7tettu, 8tettu a lOtettu. — Panu\nA. M. v Prespurku. Podobizny nemohu\nposlati: fotograf je dosud neodvedl. —\nSl. zpěv. spolku v P. Sbor „Napreja od\nJenka stojí 40 kr. v hlasích; též jej\nmáme pro jeden hlas s průvodem piana.\n— Panu řed. kůru v Pe. Rekviem ze 17.\nstoletí od Holana (Rovenského) máme a\nstojí 1 zl. r. o. Mše pro mužské hla-\nsy od Diabelliho dá se dobře užiti při Vaší\nfunkci; stojí 1 zl. 40 kr. Píseň sv. Vá-\nclava ve sbor uvedená od J. L. Žvonaře\nstojí 30 kr. v hlasech."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[209]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.1", "texte": "Ludevit Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n(Pokračování.)\nPísně v rákosí, číslo 11.a 111.\nBéřeme za tou příčinou obě čísla najednou v úvahu,\njelikož skladby tyto co se vedení nápěvů, prosodie ano i do-\nprovázení týká, méně závadné jsou nežli číslo první, a nás v\nskutku z předcházejícího nemilého kritického stanoviska v pří-\njemnější situaci uvádí. Předehra čísla druhého nápodobí stmí-\nvání-se, stoupání a stýkání dešťových mraků, a jest kanoni-\nckou imitací skrze osm taktů dosti vkusně vyvedena. Že se\ntu a tarri imitující hlasy v trpkých dissonancích setkávají, není\nza tou příčinou věci samé na ujmu, poněvadž se podobným\nprůchodům, chce-li se důslednost hlasů podržeti, vyhnouti\nnedá. Jedině budiž zde poznamenáno, že předehra od 9ho\ntaktu počínajíc dvoutónovým motivem zbytečně rozpředena a\ntedy dlouhá jest. Nápěv, jak ze všeho viděti, jest původně\nna německý text komponován a souhlasí s tímto lépe nežli\ns čekým textem. Slovo „stmívá\" v druhém taktu str, 5. jest\nosminovou pomlkou rozdvojeno a sice bez příčiny a může\nsobě každý tuto chybu tím opraviti, když na místo osminové\npomlky notu ces puntíkem opatří, jak to p. skladatel již při\nzačátku druhé sloky učinil. Mezihra mezi první a druhou\nslokou, která ne právě obratnou modulaci s Des-dur do Es-\nmoll obsahuje, jest poněkud dlouhá a nezbývá nám o ničem\njiném se zmíniti, nežli o chybách tisku. Místo noty malého\nges v 13. a 14. taktu v doprovázení (str. 5.) stojiž jedno-\neárkované ces, a v 3tím taktu na 7mé stránce má být místo\ndes, d. Nápěv čísla třetího, jsa dosti živě a přiměřeně do-\nprovázen, jest v celku zdařilý. Přísnějšímu pozorovateli ne-\nujdou však některé tu a tam se naskytující prosodické chyby\na jmenovitě vadí nejen českému ale i německému textu pro-\ngressivní opakování nápěvu 9tého a 10tého taktu, který (ná-\npěv) též na 11tý a 12 takt přenešen jest. Pozorujme na př.\ndotýčné řádky o sobě, které zde k lepšímu vysvětlení ná-\nsledují.\n\"W \" ■ «W • V\n„Když se soumrak k houšti sklání\nŠumí tajně rákosí\"\na k tomu patřící progressivně upotřebený nápěv, shledáme, že\nmetrům nápěvu při slovech „Šumí tajně rákosí\" s těmito ne-\nsouhlasí.\nPři té příležitosti nemůžeme opomenout, se o užívání\ntěch tak zvaných progressí (rosalií) zmíniti. Co by se našeho\nvkusu týkalo, chceme jim jen pod tou výminkou v hudebních\nskladbách místa popřáli, když jejich opakování na některém\njiném stupni tóniny s jakousi modulatorní obratností předve-\ndeno jest a když jejich objevení-se posluchače v pravém smy-\nsluslova překvapí. Jinak však, mělo-liby se jich jenom k vy-\nplnění místa a za příčinou nedostatku fantasie užiti, zůstanou\nvždy prázdnými místy a stane-li se jejich opakování více než\ntřikrát, záplatami (Schusterflecke).\nKromě těchto zde uvedených vad budiž ještě podotknu-\nto, že kvintsextový akord na stránce 9té od 10 k litému\ntaktu v doprovázení patřičného rozvedení nedosáhl, ač to věc\nvelmi snadná. Tímto číslem ukončujeme všecky nám známé\npísně p. Procházkovy a počneme již v budoucím čísle těchto\nlistů jeho sbory.\n(Pokračování.)\n\nBeethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračováni.)\nSonata Es-dur (op. 31, čís. 3.)\nVeselý, humoristický obraz života jeví se v této so-\nnátě a jednotně vyvinuté, karakteristické rozpoložení mysli\ndýchá z této skladby. Zvláštní humoristický živel panuje\nzde rozhodněji, než ve všech až dosud zmíněných soná-\ntách. První tři hlavní sady jsou naskrz humoristické.\nToliko menuet je jednoduše veselejší. Je! dle Mozartova\nspůsobu cítěn a nehodí se dobře k ostatním sadám, ačko-\nliv právě neruší. Tato okolnost, jakož i ta, že také jinak\nv hudebním provedení Mozartův spůsob komponování ještě\nnaskrz překonán není, činí tuto sonátu přechodním dílem.\nV první sadé (Es-dur, Allegro 3/4 takt) vystoupí hned\npozdějšího Beethovena prozrazující krátký, karaktcristický\nmotiv. Dovádivý humor je jeho karakter. Jak bohatě se\nmotiv tento rozvinout dá, ukázal Beethoven v běhu sady,\njmenovitě od začátku druhého dílu, kde se brzy ve vrchním,\nbrzy v dolním hlase šotkovité prohání a rejdí. Druhý hlavní\nmotiv vystupujíc nejprvé v B-dur je méně zvláštní; tu se do-\nmníváme Mozarta slyšeli; to neni humor; však ještě problý-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.2", "texte": "skává ve dvou karakteristických trilkových místech, začínaje\nv prvním dílu do F, v druhém B. V druhé sadě (Scherzo\nAllegro vivace, As-dur s/4 takt) pokračuje se ve hře humo-\nristického rozmaru na půvabný spůsob dále. Humor beře\nzde na sebe veselý karakter na spůsob vil; rozpoložení my-\nsli jako v lehkém vzduchu se vznášející probíhá celek a z té\npříčiny převládá zde Staccato. Čarokrásná je barvitosť, stři—\ndavosf piana s fořtem je zvláštní. Při tomto kouzlu rádi za-\npomeneme, že hlavní motiv ještě trochu na Mozarta upomíná;\nzpracování a vyvedení je ryze Beelhovenovské. V po-\nslední sadě ale (Es-dur, Presto con fuoco, 6/g takt) je nej-\nvyšší stupňování humoristického základního rozpoložení, Má-\nmef zde opět krátký, karakteristický motiv ze začátku, jejž\nv 12. taktu druhý následuje, kterýž poslední však převládá.\nTento motiv je také pak v překvapujících obratech skrze\nvšechny tóniny v nejsvěžejší střídavosti proveden. Nejvyšší\nvrchol nastoupí v druhém dílu, když enharmonickou změnou\ntóniny Ges zavzní Fis-dur a kdež se pak v G-dur moduluje.\nTak vyjádřen jest přesný humor skvěle v tónech. Nejvyšší\nrozpásalost duše 3 zpupná, vířící-se rozkoš života v rouchu\nhumoru, to jest trefný karakter této sady.\nSonata Fis-dur (op. 78).\nV první sadě (Fis-dur, 4/4 takt) spočívá hluboká vrouc-\nnost. První hlavní motiv je zpěvný a nikoliv bez zvláštnosti.\nV běhu sady hrají ještě velkou roli Mozartovy vplyvy. Tato sada\nje opět nejznačnější, ačkoliv v ní také mnoho prázdných figu-\nrací přichází. Druhé níže v ceně stojící sadě (Allegro,224/4\ntakt) schází formální jednota a značnost obsahu; z té pří-\nčiny nedá se také o ní mnoho říci. Co znamenají na pří-\nklad šestnácterkové figury, které (str. 8 Andréovo vydání)\nnejdříve vystupují, v jakém potahu stojí s hlavním motivem?\nCelek se nám zdá jako vyplnění prázdných hodin. Co pře-\nchodní dílo vyznačuje se sonata tím, že sestává z dvou sad.\nSonata Appassionaia F-moll (op. 57.)\nV této sonátě vládne vášnivý bol duše; avšak je pro-\nniknut a přerušen rozpoložením nejvyšší blaženosti a humoru.\nPrvní sada F-moll (Allegro, 13/g takt), počíná krátkým ka~\nrakteristickým hlavním motivem; křečovité cukání bolu uchvá-\ntilo duši; na to zavzní hluboký žel (soustava 3) dva poslední\ntakty (v Andréově vydání); načež se (soustava 5) první ná-\nval bouřlivé náruživosti slyšeti dá. Na to (předposlední takt)\nzavzní opětné bolestné záchvěvy, ježto se (soustava 3, str. 4)\nv druhé hlavní thémě okamžitě rozplynou v rozpoložení tou-\nhou naplněném a klidně se kolísajícím ; neboť blíží se (sou-\nstava 4) nová bouře náruživosti, v nížto (str. 5. takt 1.a\nsoustava 2.) blesky humoru padají. Po krátkém soptění počne\n(poslední takt, předposlední soustava) znova ono křečovité\ncukání, které vyvolává obnovené proudy náruživého roznícení,\nv nichžto blýskání humoru prokrnitá. Tu zavzní opět (str. 7.\nsoustava 3) ve zvýšeném spňsobu touhou naplněné rozpolo-\nžení ouzkostného srdce, by se (str. 8., soustava 2.a 3.)\nmocněji a mužněji pozvedlo, avšak jen aby (soustava 4.) zvý-\nšené bouři ustoupilo. Opět slyšeti jest (str. 9. na konci a\nstr. 10. až k prostředku) hlas blažené útěchy a opět překoná\njej vichřice náruživosti. Opět zablýskne humor ještě (poslední\ntakt, soustava 2., str. 11.) strašně cuká, dosáhne sice (str.\n12. na začátku) v jasné výši ještě zásvitu útěchy; však na-\ndarmo u vstoupení lámaných akkordů (soustava 3.) přejde\nnáruživost v pravé vrávorání, vlnobitné zdvíhání a klesání\nrozšiřuje se, tak že po zdánlivé přestávce (str. 13. na konci)\nod Piu allegro (str. 14) počínaje, základní rozpoložení k nej-\nvyšší intensivnosti dostoupí, aby potěšnému motivu ráz od-\nňalo a jemu náruživost vdechlo. Nyní zakotálí se na konci\nv Pianissimu hněvivě hrom náruživosti. Tak zdá se nám\npostup rozpoložení tohoto barevnatého obrazu. Rozvinuje se\npřed námi dramatický pohyblivý boj duševní v nejvyšší ži-\nvosti. Rozpoložení a city nejsou zde všeobecné, nýbrž do-\ncela určité, individuální stavy duše.\n(Pokračování.)\n\nO jmenech českoslovanských zpěváckých\nspolků.\nNaše vyzvání v čísle 16. letošního Dalibora, týkající se\njmen, jež by českoslovanské zpěvácké spolky přijmouti měly,\ndošlo u mnohých zpěv. spolků vřelého ohlasu, a nyní již mů-\nžeme řadu českoslovanských zpěv. spolků uvésti, kteréžto buď\nod nás navržená buď samostatně volená jména přijaly. Dříve\nvšak, nežli jména těchto spolků uvedeme, upozorňujeme vše-\nchny českoslovanské spolky, které ještě žádného jména ne-\npřijaly, by je obezřele volily a taková jména přijaly, která\nv dole podaném seznamu udána nejsou, a aby se jméno zpěv.\nspolku buď k městu, v němž se spolek nachází, neb k okolí\njeho vztahovalo. K tomu cíli hodí se, jak jsme již v 16,\nčísle Dalibora uvedli\na) některá jména slovanských bůžků, na př. Perun, Ra-\ndihost atd ;\nb) jména českoslovanských knížat, vládyků, rytířů, vé-\nvodů, králů atd.: Samo, Krok, Neklaň, Jaroslav,\nŠternberg;\nc) českoslovanských hudebníků, na př. Benda (hodil by\nse pro Benátky), Tůma (pro Kostelec uad Orlicí) ;\nd) památných českoslovanských hradů a kopců, na př.\nTetín, Kokořín, Zvikov, Oreb, Říp (pro Roudnici) atd.;\ne) jména zasloužilých českoslovanských básníků, na př.\nKamaryt, Langer (pro Bohdaneč), Hanka, Mácha (pro\nLitoměřice).\nAž dosud přijalo, pokud víme, 37 zpěváckých spolků\nrozličná jména, která tuto sdělujeme. Jsou to\n1. Blaník Vlašimský.\n2. Bojan Brandýský nad Labem.\n3. Borovan Novoměstský.\n4. Bořivoj Lomnický.\n5. Burian Ledečský.\n6. Čestmír Polenský.\n7. Dalibor Slánský.\n8. Dobroslav Kolínský.\n9. Hlahol Nymburský.\n10. Hlahol Plzeňský."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.3", "texte": "11. Hlahol Pražský.\n12. Hlasoň Novopacký.\n13. Hvězda Bučovský (na Moravě).\n14. Jasoň Německobrodský.\n15. Kollár Poličský.\n16. Kovář Čáslavský.\n17. Krakonoš Vysocký.\n18. Lubomír Ouštecký.\n19. Lubor Mnichovohradištský.\n20. Lubor Novobydžovský.\n21. Lumír Příbramský.\n22. Ozvěna Benešovský.\n23. Otakar Vysokomýtský.\n24. Poděbrad Velký Poděbradský.\n25. Pernštýn Pardubický.\n26. Ratiboř Hořický.\n27. Rubeš Skutečský.\n28. Slavík Hořovický.\n29. Slavoj Chrudimský.\n3(). Slavoš Berounský.\n31. Svantovít Hlinský.\n32. Tyl Kutnohorský.\n33. Vratislav Lomnický.\n34. Záboj Kralodvorský.\n35. Záboj Pelhřimovský.\n36. Záboj Rokycanský.\n37. Záboj Sedlčanský.\nŽádáme uctivě všechny zpěv. spolky, které již nějaké\njméno přijaly, by nám to laskavě oznámiti si neobtěžovaly;\nneboť tak se předejde okolnosti, že více zpěváckých spolků\nnajednou jedno a těž jméno si neosvojí. Pochybiii-li jsme\nvšak v nějakém jménu z uvedených, žádáme, by se nám to\nohlásilo, abychom to příště opraviti mobli.\nA nyní voláme na zdar a rozmnožení zpěv. spolků.\n\nA. N. Vĕrstovský.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování a dokončení.)\nMnohé písně z této opery přešly v cikánské tábory a\n„MM JKHBEIWE noaeií\" (My žijem u prostřed polí) stala\nse téměř národní. O znárodnělé této písni vypravuje se za-\njímavé faktum. Jeden podnikatel provinciálního divadla, v\nhudbě a vůbec v operách málo znalý, oznámil představení\n„Pana Tvrdovského.\" Dostaviv se ku zkoušce a uslyšev\n„My žijeme uprostřed polí\" obořil se na kapelníka slovy:\n„Co je to? každý vrabec ji na střeše zpívá!!\" Mnoho práce\nstálo to kapelníka, aby přesvědčil podnikatele, že tato píseň\nskutečně náleží k opeře. „Pan Tvrdovský\" byl právě\nprvní operou, v které ponejprv vystoupil na jeviště bývalý a\nstálý miláček obecenstva moskevského A. O. Brantyšev.\nRoku 1832 objevila se druhá opera Věrstovského:\n„Ea4HMS, hm CMíamnxs pißs\" (Vadi, aneb dvanáct\nspících děv), slova od S. P. Ševyreva. Živě sobě ještě spo-\nmínáme, jak hluboký a zázračný dojem učinila toho času\ntato opera, vyličující bývalý život ruský, plna překrásných mo-\ntivů národních, napsaná již zmužilejším talentem Věrstovské-\nho, a mající za předmět oblíbenou baládu V. A. Žukovského.\nTato opera jakož i první vynesly ředitelství ohromné peníze\na udržely se celé desítiletí na repertoiru, líbíce se stále obe-\ncenstvu. Obě tyto znovu zpracované opery potkaly se před\nnedávnem s dřívějším výsledkem, a byly by zajisté i nyní\nokrasami repertoiru, kdyby minulý požár divadla nebyl zničil\njejich dekorace a kostumy.\nDne 15. září 1835 konečně objevila se ponejprv na\nprknech divadla moskevského znamenitá, vším právem ne-\nsmrtelná „AcKOJ4OBa Mornja\" (Askoldova mohyla), romantická\nopera ve čtyřech jednáních, slova od M. N. Zagoskina. Pro-\nvedení této opery spůsobilo znamenitou epochu na ruském\njevišti. V krátkém čase stala se „Askoldova mohyla\" ná-\nrodní operou v té míře, jako „Topě QTS ymu a „PeßH3op^u\nnárodními veselohrami. Opera tato prošla celou Rusii, a jest\ntak populární jaho jména dvou znamenitých veseloher. Opa-\nkujeme, že „Askoldova mohyla prošla celé Rusko.\" V kterém\ndivadla kterého zákoutí Ruska nezpívala se tato opera?!\nJedva-li ona jediná ruská opera, známá ve všech úhlech\nohromného mocnářství ruského. Mnoho-li jest zpěváků a\nředitelů provinciálních divadel na Rusi, jimž opera ta hojnost\ndala vezdejšího chleba! Jedné direkci moskevské vynesla, jak\nse praví, více než milion rublu užitku. Na petrohradském\njevišti neprovozovala se tato opera s rovným výsledkem jako\nv Moskvě, ale i tam dávala se po upravení několikrát po\nsobě, a vzbuzuje až do těchto chvil všeobecné účastenství.\nPo více než třech stech představeních „Askoldovy mo-\nhyly\" toliko na moskevském divadle, nemluvíce o jiných, bylo\nby věru zbytečno mluviti obšírněji o všech znamenitostech a\nvýtečnostech této opery. Myslíme, že nebude Rusa, který\nby neznal „Askoldovu mohylu,\" a nebyl unešen jejími čaro-\nkrásnýrni sbory a písněmi. Připomínám na př. arii Naděždy\nv prvním a třetím jednání; vřelý a srdečný sbor rybářů, jak\nruská píseň „roii TM M MOH HMPOKÍH\" (Hoj, širo-\nšírý Dněpre můj); arii Neznámého „B$ CTapHHy mmam 4Í4M*\n(Za starých dob žili dědové), a ku konci všeho velkolepé fi-\nnále v prvním jednání. Dále hody Yarjažských vítězů v dru-\nhém jednání a znamenitou arii Neznámého v druhém výstupu\ntéhož jednání, napolom přerozkošné třetí jednání se sborem\ntAxs no4pysKeHtKH naicß rpycnÍHo\" (Ach soudružky, jak smut-\nno), s tím uměleckým slovanským tancem a těmi překrásnými\na čarovnými písněmi gudočníka Toropky. Tyto písně „yjKfc\nKaK\"B Btxß BhiepoKi\" (Již jak věje větérek), „Bjh3ko ropo4a\nCiOBeHCKa\" (Blíže města Slovenska) a „3axo4HflH qapoiKH no\nCTOJHKy\" (Běhaly čarodějky po stolíku) dávno si již získaly\njisté a neodnímatelné právo národní.\nBrzy po „Askoldově mohyle\" r. 1839 byla provozována\nčtvrtá opera Věrstovského „TocKa no po4HHt\" (Touha po\nrodině), slova od M. N. Zago&kina. Pro neumělost tehdejší\nprimadonny divadla, kteráby s prospěchem první ženskou par-\ntii mohla provésti, zůstala opera tato bez značného výsledku,\nv\nnehledíce na všechny její výtečnosti. Ze pak látka vzata\nbyla z časového života, bylo též opeře na ujmu. Některé\ntoliko tance s překrásnou hudbou až dosud z této opery se\nna jevišti udržely.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.4", "texte": "Po „Touze po rodině\" provozovala se pátá opera „COHX\nna HBy\" (Zjevný sen) zasluhující v hudebním ohledu chvalné\nzmínky, jakožto jeden z nejlepších výtvorů Věrstovského.\nNelze opominouti, že proti této opeře mnoho se prohřešil p.\nŠachovský, napsav libretto i zajímavý předmět zc staré ruské\nbáchorky. Místo skutečných osob v opeře, místo skutečných\nbytostí, jeví se zde božstvo vyprávěcího světa v obrazech\ndomácích, vodních a lesních. Nehledě ale na všechnu ob-\ntíž, spůsobenou spisovatelem látky, dovedl přec skladatel roz-\nvinouti v opeře této ráz ruské hudby a vzbudil množstvím\nvřelých a unášejících nápěvů všeobecné sympathie. Z opery\ntéto sluší obzvláště podotknouti: ukolébající píseň kněžny\nZorjušky, vložené rozličné karakleristické písně vítěze Vesny\na ku konci velkolepý slavnostní pochod, při představení se\nženichů kněžně. Nyní jest opera tato opravena a provozuje\nse jako dříve s dobrým výsledkem. K tomu všemu nutno ještě\npřipojili rozkošný ruský tanec, jehož hudba taktéž dýše ne-\nrozlišitelným citem ruského srdečného nápěvu.\nKonečně 24. ledna 1858 předvedena byla ponejprv obe-\ncenstvu dávno očekávaná opera „TpoMOÓoM\" (Gromoboj.)\nÚplná spolehlivost obecenstva v tom, že nové představení\nmilovaného skladatele zcela důstojné bude prvních, jevila se\nv lom, že hned z počátku, ještě před představením, všechny\nlístky již na šest představení napřed byly rozebrány. Že\nvšeobecná naděje se nesklamala, lze poznali z toho, že nová\nopera se potkala s nejskvělejším úspěchem a vždy víc a\nvíce se líbí posluchačstvu. Opera tato unáší a dojme tak\nsrdce každého, že o ní směle můžeme tvrdili, že nestane-li\nse „Gomboj44 tak národní jako „Askoldova mohyla,\" tak za-\nslouží v úplné míře býti vřaděna k nejlepším operám na-\nšeho času.\nTuto je vše, co jsme mohli v této chvíli o A. N. Věr-\nstovském napsati. Nahlížíme sami, že náš životopisný nástin\nvelmi jest neúplný. Nastínili jsme v něm toliko jeho umě-\nlecké působení, .nezmíníce se ani o jeho činnosti v službě,\nkteráž mnoho zajímavého a pamětihodného v sobě má cho-\nvati. Jak známo, jest Yěrstovský déle než 35 roku při di-\nvadle, a byv dříve inspektorem repertoiru, jest nyní zpráv-\ncem písárny, žije tedy jen pro uméní a takořka ve středu\numění. Bohužel, jak jsme již z počátku podotkli, nemáme\npráva mluvili, cokoli nám libo o jeho zásluhách, budoucí ale\nhistorik ruského divadla objeví a ocení s vděčností a úctou\njeho zásluhy a ukáže, jak mnoho učinil ku zkvétání divadla\nA. N. Yěrstovský !\n\nNepřijemné následky pohostinství.\nZ pamětností „Mes Souvenirs“ Leona Escudiera.\ný.\nPiatti jest obětí svého přímého a srdečného pohostin-\nství. Máť obyčej y den svého koncertu aneb na následující\ndny některého znamenitého umělce, jenž jej svým talentem\npodporuje, uhostit. Bohužel však není při tom vždy tak šťa-\nsten, aby klidné spolunocleháře obdržel.\nPrvní rok měl u sebe Moravana Ernstu$ koncert byl\nukončen. Piatti byl umdlen a lehl si s tím předsevzetím do\npostele, že se notně vyspí. Ale právě když usnouti měl,\nslyší drkotání, skřípání zubů a stenání, jako kdyby někdo měl\nbýti zardoušen. Piatti vstane, vidí, kterak jeho soudruha roz-\nčilení nervu se zmocnilo; neosmělujet se jej opustit a o po-\nmoc volatí a ošetřuje ho sám co nejpečlivěji; avšak nával je\nurputný; povolí sice na okamžik, počne opět zuřili a takto\njde dále zkrátka Piatti musí být celou noc na nohou. Ko-\nnečně upokojí se nemocný; avšak již je ráno a Piatti musí\nodjeti.\nDruhý rok přišel, k němu Polák Wieniawskl Piatti\npohlíží na mladého umělce pronikavým hledem, dříve než ho\npozve, aby s ním pokoj sdílel. Tento pohled poskytne mu\nupokojující důvěry, že Wieniawski na návaly nervovní ne-\ntrpí. Po koncertu vypiv Piatti skleničku grogu, by dobře\nspáti mohl, přeje Wieniawskérnu dobrou noc a usne. Wie-\nniawski však chce též skleničku grogu vypiti; vypije ale tro-\nchu víc než snésti může, je mu na nic a zbudí Piattiho. Stav\nnemoci se horší, ano počíná být nebezpečný, zkrátka\nPiatti probdí opět celou noc.\nTřetí rok přišla řada na Saintona. Následující rozmluva\nrozpřede se mezi Piattim a novým příchozím.\n„Netrpíte na nervy?\"\n„Na nervy? Nikdy. Jak na to přicházíte?\"\n„Ach, já se jen tak ptám. Ale nebudete v noci ne-\nmocen?\"\n„Spím jako dudek, jako kdyby mne do vody hodil.\"\n„Tím lépe. Radím vám však, byste ničehož před spa-\nním nepil. Lihové nápoje jsou v Anglicku velmi nebezpečné.\"\n„Nepiju nikdy než při tabuli.\"\n„Vy musíte se mnou jíst. Já vím, co vám půjde k duhu.\"\nPiatti udělal jídelní lístek; pravá to poustevnická jídla\nSainton usnul hluboko, jen až příliš hluboko. Jak často po-\nkoušel se übohý Piatti svého soudruha zbudili; ale vše na-\ndarmo. On sám nemohl ani oka zamhouřili; neboť jeho pří-\ntel Sainton chrápal jako pila. Znělo to jako tucet bas v\nunisonu.\nv\nČtvrtý host Oyl Sivori. Sivori nechrápe , nýbrž má\nvelmi klidný spánek, nemáť nával nervovní a nepije ani grog\nani punčovinu. Piatti myslel tedy, že bude dobře spáti, a\nusnul také v nejkratší době ; okolo 3. hodině z rána slyší\nvšak velkou mouchu bzučeti, vztáhne si přikrývku přes hla-\nvu, ale nadarmo. Bzučení je vždy horší a horší. Piatti vzdy-\nchá, hází sebou semo tamo ; konečně je netrpěliv, vstane a\nudělá světlo, aby okno otevřel a nestydatou mouchu vyhnal,\nCo však spatří. Sivori s noční čepičkou na hlavě, sedí v\nsvé posteli a cvičí se v trylku maje na houslích dusítko.\nVieuxtempsovi bylo to pozůstaveno, kouzlo toto přeru-\nšili. Avšak s jakým úzkostlivým váháním nabízel mu Piatti své\npohostinství. Avšak dlužno se vyznati, že toho Piatti pykali\nnemusel. Tenkráte byl to on, jenž Vieuxtempse spáti nene-\nchal. Piattimu zdálo se o nervovních návalech, o grogu, o\nvelkých varhanních píšfalách o houslích, které věčný trylek\ndělají, zkrátka Piattiho dusila strašná můra. Od té doby vy-\nli oj il se Piatti ze své pohostinné manýry. Jak známo patří\nPiatti k nejznamenitějším virtuosům na cello."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.5", "texte": "Paganini a Lipiński.\nVýjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování,)\n„Lipinski přibyl sem dříve než Paganini, má již vše ku\nku koncertu připraveno a nepřipustí zajisté k tomu, aby Pa-\nganini současnými svými koncerty slávu jeho zatemni!.\"\n„Račte odpustit, milostivá hraběnko, že vám v této dů-\nmince odpírali musím,\" odvětil ukloně se Kurpinski; neboť\nprávě Paganini jest onen, jenž s Lipiňskim současně koncer-\ntovat nechce.\"\n„Jak je to možná?\" divila se hostitelka; „vždyť Paga-\nnini mnohokráte v Itálii s jinými virtuosy v podvojných kon-\ncertech vystoupil a zůstal vždy vítězem. Tím spíše očeká-\nvalo by ho vítězství u Lipinského, jenž prý schválně do Itá-\nlie cestoval, aby se u Paganiniho vzdělati mohl.\"\n„Nikoliv, milostivá hraběnko, Lipinski náš odebral se do\nItálie jen za tou příčinou, by Paganiniho hráti uslyšel. Y Pia-\ncenze poštěstilo se našemu rodáku poprvé Paganiniho v kon-\ncertu slyšeli. Při prvním Allegru zůstal Lipinski, jak mi sám\nvypravoval, úplně chladný; když ale Paganini Adagio se vší\nhoroucností duše své kouzelným srnyčcemjvyluzoval; tu po-\nčal Lipiúski unesen uměleckým zápalem a dojat hlubokým\ncitem poetické této hudby, chladného obecenstva si nevšímaje\nhlučně tleskali a uznal sám jediný hru Paganiniho. Po koncertu\nseznámil se Lipinski s Paganinim a tento uslyšev našeho krajana\nna housle hráti, byl tak mocně uchvácen hluboko cítěným\npřednosem Lipinského, že mu nabídl, aby pospolu po Itálii\nkoncerty dávaly, což se také v skutku na některých mí-\nstech stalo.\"\n„Vyznání Lipinského mluví jen k mému prospěchu,u\nodvětila hraběnka; „a kdyby zde proslavený Lafont přítomen\nbyl, přisvědčil by mně zajisté, že Paganini je v skutku ne-\ndostižný.1'\n„Nemohu proti osobnímu mínění ničehož namítat, co\nvšak mne se týče, považuji oba za slavné mistry a mám za to,\nže je každý ve svém spůsobu hry nedostižný. Slyšeli jsem\njiž mnoho virtuosů na housle; avšak až dosud nemůže se\nžádný honosit tak velkým, mocným a plným tonem jako Li-\npiúski, jemnějších nuancí, vkusnějšího odstiňování křišťálové\njasnosti a čistoty hry, jak se u Lipinského jeví, nedá se my-\nsliti. Kdo slyšel to ponenáhlé zmírání tonů z houslí Lipin-\nského, kdo viděl, kterak největší obtíže tak hravě překonává\na jak každý cit zvuky svými tak jasně, nelíčené a pravdivě\nvyjadřuje, ten mi přisvědčí, že sotva kdys něco dokonalej-\nšího uslyšeti možná.\"\n„Nuže tedy, uslyšíte to od Paganiniho/' vpadla mu do\nřeči hraběnka. „Budoucnost rozhodne.\"\n(Pokračování)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Hořiňoysi. (Slavnost Hanko-\nv a.) Nebudu popisovat dojmy, jaké u o-\nbecenstva činily povozy pestré, všelijak u-\npravené a okrášlené do Hořinévsi, takřka\ns vlekoucí , nebudu mluvit o branácb, vo-\nlání „Slávy\" i „Na zdar,\" ale pokusím se\npodati pouze nástin o zpěvích, které pro-\nvozovány byly při slavnosti té. Počínám\nse řečí dívky v národnín kroji, která po-\ndávajíc sul a chléb našim hostům nej-\npřednějším, jak anděl strážný zapila dů-\nlíbezným i dojímavým hlasem řeč\nsvou, tak že dojem srdečný přítomných\nnemožno vylíčit. Jdeme dále do zkoušky\nv prostranné síni zámecké a shledáme, že\nzpěvy, o jichž dobré provedení se bylo co\nobávali, jako „Rekův sen,\" „Moravská\nkadrylla,\" obzvláště slavnostní prozpěv od\nZvonaře, dařily se nad vše očekávání vý-\nborně, tak že direktor p. Stiblík, při vší\nsvé obezřelosti a ráznosti, jakou ještě ni-\nkdy v té míre na jevo nepodal, vyjádřil\npěvcům úplnou spokojenost svou. Věru,\nkdyby mnozí páni zpěváci tak obětaví byli\nve zkoušce jak v návštěvě do Hořiňovsi\nse súčastnili, tu by seznali, že jen vším\nmožným úsilím lze vykonat úlohu nejcest-\nnější, již sobě byli vytkli, a dosáhnout tím\nvýsledku neobyčejného. Do chrámu, kde\nnásledovala svatá, nebylo možno se\ndostali, pouze spolek Královéhradecký za-\npěl prý dvě písně. Obrátíme se k ro-\ndinnému domku Hankově, kde velebný sbor\nSv.-Vácslavský co vroucí modlitba prou-\ndila srdci všech přítomných, kteří s od-\nkrytými stáli hlavami, a tu v mysli kaž-\ndého doznívají dojemná slova Sladkov-\nského, který v jakési zasmušilosti bolnými\ni příjemnými slovy pohnul mnohé přítomné\naž k slzám. Zavzní dále k Šrůtkovu textu\nsložený slavnostní prozpěv od Zvonaře:\n„Byla bouře, tmou a krví pokryty jsou\nvlasti luhy;\" tu chvěje se přítomný, zpo-\nmíná sobě na doby před bitvou na Bílé\nHoře, a již proudí příjemné : „Vyšléhaly\nohně\" atd., upomínajíe nás na výtečníky,\nkteří rozžehli plameny lásky k vlasti v ná-\nrodu našem. Krásné dojemné sólo „Vze-\nšla hvězda nad Hořiuoves\" probudilo nás\nz myšlének, upomínajíe na zásluhy nesmr-\ntelného Hanky, přecházejíc v líbezný cho-\nrál, až konečně co bouře šířící rachotem\na bleskem, hluboko vrylo radostné „Ple-\nsej kraji, plesej země.\" Naše city nemožno\nvypsati, slyšet musí každý slova i sbor do-\njemná, kterýmžto přes 15.000 lidí naslou-\nchalo. Nebudu Vám vyprávěti řeči Pa-\nlackého, Riegra, Klaudyho, kteří z okna\npředsedy výboru u p. Pražáka řečnili k\nshromáždění, obraceje zřetel svůj hlavně\nna produkci v zámecké zahradě. Produkce\npočala proslovem od Jahna, přednesen od\nmladého muže příjemné postavy, vřelým\ncitem nadaného, p. E. Formánkem z Hradce\nKrálové, který nemohl zajisté dojemněji i\ndůstojněji přednesen býti. Končí proslov\na jíž zavzní píseň sv. Vojtěcha, zpívaná\ns city nábožnými, jako kdyby každý pěvec\nvyprositi chtěl „žizň a mír zemi,\" té ná-\nsleduje „Utonulá\" a všecky přítomné do-\njala tak, že nebylo konce volání „Slávy.\"\nNadšenost zrňstala pak provedením Pro-\ncházkového velekrásného sboru „Naše pro-\nbuzení,\" i byla dále vedena krásnou písní\nod J. Krejčího „Oslavou rukopisu Kralodvor-\nského.\" Po prvním oddělení předčítal p*\nČervený z Hradce Králové telegramy a li-\nsty k slavnostnímu výboru došlé, všeobecné\nvolání slávy následovalo a nadšenost se\nzmáhala při zpěvu sboru „Na vlasč4 od\nLáblera a když zavznělo „Stále bdi, ó vla-\nsti má.\" Myslím dále, že mnohý vštípil\nsobě v srdce , aby dále slyšel zpomínku\nna Prokopa Velikého, který opěván v Sla-\nvíkově písní „Rekův sen.\" Moravska ka-\ndrylla nebyla bohužel tak výtečně jako o-\nstatní sbory přednešena, však lze to při—\nčisti neznámosti jí některých pěvců. Tu\nposlední píseň „Gdě je slavská domovina\""}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.6", "texte": "od Veita dovršila radosti onoho památného\ndne, a každý se srdcem rozjařeným obě-\ntoval po provolání p. Červeného pro\npohořelé Lomnické dle možnosti částky\ndosti značné, které několik paní a dívek\nsbíralo, i tak docíleno čistých 260 zl.\n70 kr. r. č. Na rozloučenou zpívána u\ndomu Hankova národní „Kde domov můj?44\ntu teprv rozešlo se obecenstvo se vzájem-\nnou zpomínkou na den 7. září, který za-\njisté každému přítomnému utkví v paměti\npo celý život.\nZ Choceratl. (Beseda.) Chocerady\njsou klidná, tichá víska; majíc dosti četně\nobyvatelů, jižto průmyslem a rolnictvím\nse zabývajíce, také neřádi pozadu zůstá-\nvají. Heslem jejich jest: Pokračujme s du-\nchem času, prospívejme národu a vlasti!\nDne 8. září, zrovna ten den po zdejším\nposvícení, se zde odbývala slavná beseda.\nSestávala vesměs ze dvou částí: a) hu-\ndební, zpěvní a deklamatorní část. b) Ta-\nneční zábava. První část byla na 3, druhá\nna 2 oddělení rozměřena. Začátek učiněn\nbyl ouverturou, která obecenstvo uspoko-\njila. Sál byl v zdejším hostinci rozmani-\ntými hostmi naplněn. 1 sám mladý pan\nhrabě Rudolf z Khevenhullerň byl příto-\nmen. Po ouvertuře se střídaly s dekla-\nmacemi a jinými ještě hudebními pokusy\nmužské hlasy buď jednotlivě s průvodem\npiaua aneb ve sboru. Nejlépe se vyzna-\nmenal náš zasloužilý pan učitel Fr. Hr-\nbek, jenž již přes 45 let na učitelské\ndráze působí a v hudbě značných zá-\nsluh si vydobyl, Jet on co dobrý houslista\nznám. Přednesl s příznivým úspěchem solo\n8 doprovázením piana, jež jeho syn složiv\na zdejší besedě věnovav, doprovázel.\nZe zpěváků zasluhuje chválu p. Yácslav\nBuryan, který nás schválně z Prahy na-\nvštívil a svým vedením sbor tak urovnal,\nže co obezřelý dirigent ve všech besedách\nvystoupit může. Krom toho zpíval ná-\nrodní písně s doprovázením piana a byl\nza své obratné provedení hojným potleskem\nodměněn. Ze sborů byly provedeny násle-\ndující: „Vše jen ku chvále\" od Jelena;\n„Utonulá44 od Křížkovského; „Cikání\"\nod Vogla a „Praha44 od Veita. Každé\nprovedení bylo hojným potleskem ukončeno.\nZ deklamací se nejvíce líbily „Vysloužilec,44\nkterouž p. Arnošt Jenšovský výborně\npřednesl; musil dvakrát vystoupit. Jeho\nsestra sl. AI. Jenšovská přednesla „Mar-\nkytánku\" také dobře. Nejvíce rozesmál\nzdejší obecenstvo „Sumář\" od Tůmy,\nkterého zdejší podučitel Josef Hamáček\npředstavoval. Sestra jeho přednesla první\nbáseň „Kříž\" výborně. Slze vlastenek se\njí již tak nepodařily, čímž ale pan nápo-\nvěda vinen byl. Pan Tůma přednesl z Kralo-\ndvorského rukopisu báseň „Záboj,44 při\nkteréž p. Kramr, študující, účinkoval zpě-\nvem, představujíc Slavoje. První část be-\nsedy byla zvláště zajímavá a uspokojila\nnejen nás, ale i také hosti Pražské, výlet\nsem konaYŠí. Druhá část byly samé ta-\nneční kusy. Zábava trvala až do bílého\ndne. Nikdo z nás jak z účinkujících tak\nposlouchajících nezapomeneme na tak krás-\nnou a ušlechtilou zábavu. Kéž se nám\njen jednou v roce poštěstí, podobnou ra-\ndost pospolitě a svorně přežiti. Příjem\nobnášel přes 100 zl. r. č. Čistý výnos\nustanoven na školní zdejší knihovnu. J. K.\nZe Slatenic na Moravě. (Beseda.)\nNaše beseda těšila se navzdor tomu, že\nSlatenice jen jedním hostem; zastoupeny\nbyly, z četné návštěvy a velmi příznivého\nvýsledku. Hudba Těšetická hrála v za-\nhradě lázeňské skladby národní a rozja-\nřila hosti, kteří záhy sem zavítali. Sál\nbyl vkusně okrášlen znaky koruny české a\nověnčenými podobiznami našich výtečníků.\nBeseda otevřena byla ouverturou z národ-\nních písní, kteráž od hudebníků Těšetickýeh\nsprávně provedena jest. Po proslovu sly-\nšeli jsme od zpěváků Nakelských a Těše-\ntickýeh jarý sbor „Naprej\" od Jenka,\nzdařilý žertovný „Radostné cestová\nní\" od Ed. Nápravník a, jakož i jednu\nmazurku, z nichžto se dva první velice\nlíbily, byvše ohnivě a svěže přednešeny.\nVelice nás potěšila hra p. St. Chytila\nna housle, jenž variace na píseň „Andul-\nko, mé dítě\" velrni obratně přednesl. Nej-\nvětší pochvaly dostalo se slečnám Anně\nIzákové a Marii Vajne r o v é, které vý-\nznamným přednosem dekiamovánek „Také\nmy44 od Kolihy (z Lady) a „Ženská po-\nlitika44 od K. Adamce (z Lady) veškeré\nobecenstvo rozjařily a k hlučnému potle-\nsku uchvátily. S dobrým prospěchem pro-\njedla též sl. Matouškova „Obranu krino-\nliny'4 a p. Josef Oštádal deklamací „Ne-\nhodu\" od Tůmy. Beseda ukončena byla\nouverturou k opeře „Cikánka\"od M.\nZ Mladé Vožice. Zítra dne 21. září\nodbývat se bude u nás hudební a dekla-\nmatorní beseda. Program její jest: 1. Ou\nvertura z opery „Mammons Palasť4\npro celý orkestr od Tittla. 2. „Na Prahu/'\nmužský sbor od Veita. 3. Deklamace pro\ndámu. 4. ~P ozdrav e ní o t činy'4 sbor\nse sólem a pianem od J. Primasa. 5. ~Na\nmou vlast,4' píseň s průvodem piana od\nPivody. Ií. oddělení. 1. „Utonulá/4 sbor\nod Křížkovského. 2. „Caprice\" pro hou-\nsle od Beriota. 3. Deklamace pro mužského.\n4. „Noční pozdravení44 s tenorovým\nsólem od Storcha. 5. „Hlahol44 po-\nchod od K. Bendla. Na to následovat\nbude taneční zábava. Čistý výnos vě-\nnován jest dobročinnému dčeli.\n\nKronika zpěv. spolků.\nPelhřimovský zpěv. spolek\n„Záboj44 bude světit dne 21. září svůj\nprápor. V neděli dne 21. září bude na\nRábí, starobylém hradě v okresu Suši-\nckém, odbývána národní slavnost,\nkteré se zpěv. spolkové Sušický, Strakoni-\ncký, Horažďovický, Nalžovický a j., dále\npak studentstvo a hosté z vůkolí súčastní.\nZpěv, hudba a deklamace budou se vzá-\njemně střídati. Též uspořádá p. Zollnerova\nkočující společnost divadelní, jež se právě\nv Horažďovicích zdržuje, v hradě divadelní\npředstavení. Slavnost se ukončí společnou\nzábavou v místnostech starobylého hradu.\nČistý výnos určen jest pro raněné Černo-\nhorce. Ve Vysokém Mýtě usnesly\nse vlastimilovné paní věnovati tamnějšímu\nzpěv. spolku „Otakaru44 skvostný prápor,\npři čemž si hlavní zásluhu získali pí. Svo-\nbodová a sl. Zděnka Šemberova. V A-\ndamově na Moravě přednesl Brněn-\nský zpěv. spolek při besedě dne 24.\nsrpna pod řízením Křížkovského 1. „Utonu-\nlou,\" 2. „Cikány44 od Vogla. 3. „Milen-\ncův stesk44 od Horáka. 4. „Kovářskou\"\nod Procházky. 5. „Na Prahu\" od V. Veita.\n6. „Na mou vlast44 od Pivody. 7. „Gde\nje slavska domovina\" od Wintra. Zpěv.\nspolek Královoměstský přijal jméno\n„Borovan.\" Zpěv. spolek Tábor-\nský, který se súčastnii na slavnosti ku\npoctě Boleslava Jablonského, jmenoval jej\nčestným spoluúdem svým. Zpěv. spolek\n„Lubor44 v Novém Bydžově bude\nodbývat zítra dne 21. t. m. slavnost svě-\ncení práporu dle následujícího programu:\n1. Slavnostní sbor z 18. století. 2. Oslo-\nvení shromáždění starostou spolku. 3. Sbor\nSv. Václava. 4. Řeč matky práporu. 5.\n„Vše jen ku chvále,\" sbor od Jelena. 6.\nZatloukání hřebů. 7. Řeč praporečníka. 8.\n„Naše probuzení,44 sbor od L. Procházky.\n9. Slavnostní řeč. 10. Pochod „Hlahol.\"\nPo slavnosti následuje večer beseda.\nV Rožmitále bude se odbývat dne 24.\nt. in. slavnost za Václ. Hájka z Libočan,\npři kteréž se zapěje rekviem od Láblera,\nna to „Animas íidelium\" od Horáka. U\nvečer bude národní beseda. Mimo dekla-\nmace a braní na piano budou se zpívat\nnásledující sbory: Naprej! Na Prahu.\nHellerova kadryla. Kde domov můj ?\nHoro, horo! Večerní.\n\nOchotnická divadla.\nDivadelní ochotníci Lomničtí\nprovozovali dne 10. t. m.v místnostech\nobčanské besedy Jičínské (jelikož jim vlast-\nní divadlo shořelo) ve prospěch Lomnických\npohořelých Kořenovského veselohra: „Starý\nmanžel.\" čistý výnos obnášel 92 zl. r. č.\nTéž v Přešticích uspořádali ochot-\nníci ve prospěch Lomnických pohořelých\ndne 7. t. m. divadelní představení veselo-\nhry „Posvícení v Kocourkově.44 Ye Vy-\nsokém Mýtě provozovali divadelní ochot-\nníci dne 18. srpna na městském divadle\n„Diblíka44 se zdárným výsledkem. Y Zbi-\nrově dávali dne 8. t. m. tamnější ochot-\nníci ve prospěch pohořelých Tyčských „Ro-\nhovin Čtverrohý44 a „Po slunce západu.44\nČistý výnos obnášel 35 zl. Y Radni-\ncích hráli ochotníci Tylovu „Paní Mar-\njánka, matka pluku14 při hojné návštěvě a\ns dobrým výsledkem. Divadelní ochot-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.7", "texte": "níci ve Vrátné (u Mšena) dávali v běhu\nroku těchto 10 představení: Vrahové v\nměstě. Tlachač. Sirotek a vrah.\nRekrutýrka v Kocourkově. Katovo po-\nslední dílo. Duch casu. Cesta do\nAfriky. Vypovězen ec. Statek Lhota\na Lakomec. Posledně tam opakovali „Vra-\nhové v městě.\"\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. V Pařížském divadle „Theatre\nPalais Royálu dávala se před nedávnem\nnová jednoaktová fraška „Un homme du\nSud*' (mouřenín), která homerického smí-\nchu zbudila. Fraška tato, jak jsme z ob-\nsahu jejího seznali, dala by se i na če-\nském jevišti provozovati.\nEmil Augier sepsal nové petlaktové\ndrama „Le íiís de Giboyer,\" které prý ještě\nvětšího výsledku dosáhne než Augierova\ndrama „Effrontés.\"\nHudba. Nové lyrické divadlo v Paříži\nbude ve 14 dnech otevřeno a sice novou\ntříaktovou operou ~Ondine\" od Semeta.\nZajímavý koncert odbýval se ne-\ndávno v St. James Hallu v Londýně říze-\nním Benedikta. Program obsahoval totiž\nvýhradně národní písně bnižetství\nWalesskeho, které buď od sólových\nhlasů buď od smíšeného sboru s prů-\nvodem 20 harf provedeny byly. fn-\ntendant cis. divadel v Petrohradě p. Sa-\nburov je na svou žádost úřadu tohoto\nsproštěn. Praví se, že jeho nástupcem\nbude Suvalov, ředitel kanceláře v mi-\nnisteriu vnitřních záležitostí. Paní Anna\nEickhofová, roz. Šikanedrova, dcera známého\nředitele divadelního Em. Šikanedra, pro\nnižto Mozart partii prvního genia v\n„Kouzelné flétně41 složil, zemřela dne 4.\nzáří t. r. v Režně. V národním diva-\ndle Rudínském bude se co nevidět provo-\nzovali nová maďarská operetka „A\nzenezergo\" (Hudební skladatel), hudba od\nAlagy.\n\nZ Prahy.\n\n—oe—\nCeská opera. Jsme zvyklí šlendriánu,\ns kterým se skorem při všech českých\noperních představeních potkáváme, a jak\nse všemu podobá, nevybředneme hned tak\nz této miserie, aniž nám snad bude možná\nvypátrati, kdo tím vlastně vinen, že česká\nopera beztoho co do repertoirní rozmani-\ntosti velmi chudá, tak nápadně klesá.\nDá se ovšem ná to poukázati, že odvislost\nod německé opery na zdar a rozkvět to-\nhoto pro nás tak důležitého ústavu velmi\npřekážlivě účinkuje; více však přičítáme\nneblahý stav české opery té okolnosti, že\nz artistické strany málo ba skorém ni-\nčehož se neděje, co by nám lepší budouc-\nnost připovídati mohlo. Provozování „Kou-\nzelné flétny\" dne 9. záři vzbudilo zajisté\nu každého i toho nejtolerantnějšího pozo-\nrovatele velkou nevoli a stojí hluboko pod\nnulou všeobecné povrchnosti a chladnosti.\nA jak by též jinak mohlo být, anto se\nzkouška proti všemu zvyku dne 8. srpna\nteprv odpůldne a sice za tou příčinou\nodbývala, [jelikož p. kapelník Mayr, který\ntéž ředitelem kůru u Františkánů jest, v\ndopoledních hodinách s kostelní funkcí za-\nměstnán byl. Tedy zase brán byl ohled na\nvěci mimotní, a není divu, že při takových\npoměrech nejenom orchestr, ale i ostatní\nzpěváci (obzvláštně ale ti, kteří ze zvláštní\nprotekce ještě přeci svým odjezdem na na-\nšich prknách kuráže k dálšímu veřejnému\nvystupování dobyti chtěli a k dovršení\nfiaska tohoto představení nemálo přispěli)\nsobe velmi ospale počínali, hudujíce a zpí-\nvajíce jako ve snu. Jelikož až na nepa-\ntrné již zmíněné nové obsazení vše při\nstarém již obvyklém pořádku zůstalo, zmi-\nňujeme se pouze ještě o té okolnosti, že\nnávštěva jako obyčejně mdlá byla a že\ntoliko sl. Ehrenbergova chvalnou výminku\nčinila.\n\nČeské divadlo. 11. září. „Divadlo\na svět\" aneb „Pravzor Tartuffa,\"\nveselohra v 5 jednáních od K. Gutzko-\nva, překlad od Boženy Němcové.\nDobrá veselohra sice, ale hra pramizerná\nji znechutila na dobro ; tak jak se tento-\nkrát hrálo, nehraje se na žádném pokoutním\ntyátru. Z karakterů mistrně osnovaných se\nstali tu trpaslíci, tu prkenní panáci. Což\ntu pomáhalo, že nejsvědomitější z našich\nherců, p. Šimanovský a p. Pešková v úlo-\nhách Moliéra a Armande vynaložili, seč\nbyli! Ai u pí. Peškové jsme z počátku\npohřešovali francouzskou herečku z dob\nLudvíka XIV. více ohně, ha hodně\nmnoho ohně! J. Šimanovský byl nejšťast-\nnějším u vypravování o původu Tartuffově\nP. Šamberk zapomínal co Ludvík XIV. na\neleganci, p. Lapil nevěděl co z ministerské\nrole učinit, p. Kolár starší hrál, jen aby\núlohu odehrál však nač vypočítávat,\nkde nemůže referentovo péro aspoň jedno\npochvalné slovo napsat. Gutzkovova satyra\nna divadelní obecenstvo padala tenkráte na\nprkna zpět, z nichž vycházela.\n14. září. Ve prospěch hrálo se: „Ven-\nkovský poslanec,\" aneb „Jen s\npravdou ven!\" Obraz ze života ve 3\njednáních dle A. Ber 1 y, překlad od Ty la.\nKus ten má do sebe jisté ceny, ač se svou\ntendencí zajisté všeobecné pochvaly nikdy\nnedojde. Lži nad pravdou dát vítězit, to\npřece poněkud uráží mravní cit, byť i na\nkonec pravda palmy dosáhla. Obecenstvo\npřijalo místa vztahující se k našim nyněj-\nším poměrům hojným potleskem, jímž vůbec\ntenkráte neskrbilo. Obsazení úloh bylo dosti\npřiměřené. Naši komikové pp. Kaška a\nSekyra (Poctiva— Vojtěch) hráli se vší\npíli, panu Kaškovi však často pamět selhala:\nčestné zmínky zasluhuje hra p. Turnovské\n(Voršily) a pilné p. Hynkové (Anastasie).\nP. Boschctti měl sice dobrou masku co\nErazim Sádlo ale s řečí to opět nešlo.\nSl. Gaučova zpívala ne špatně, ne dobře\nnepřiměřenou českému duchu píseň pi-\njáckou; což se nemohlo něco příhodnějšího\npodložit než to jodlování ? Kovářská,\nzpívaná v prvním jednání p. Švarcem došla\nbouřlivého potlesku kostum hercův ale\nnemohl oýt chatrnější. Abychom ničeho\nneopominuli, dodáváme ještě, že se též\ntančilo.\n16. záři. „Katinka Heilbronská\naneb: Zkoušení ohněm.'4 Velká histo-\nrická rytířská činohra v 5 jedn. Podle\npůvodního Jindřicha Kleista; překlad\nod Fr. D. Hlavní dvě úlohy hraběte\nze Strahlu a Katinky byly v rukou\nnejpilnějších herců našich; jim se vskutku\nnedá ničeho vytýkat. Avšak to ostatní, co\nkde živého se ukázalo na jevišti, buď mělo\nvedlejší váhy aneb nestojí za povšimnutí\nkritiky, pro pranedbalou hru. Svatá to\npravda: u nás hrají tři čtyry osoby dobře\nmáme však jen s nimi se spokojit?\nMáme jim k vůli se nechat po celé hodiny\nod druhých mučit? A mučírna je to,\nkdyž musí obecenstvo místo hry přijímat\nledabylé hareování, ouzkostlivé zajikání,\nsměšná podřeknutí, spravedlivé kárání po-\nklesků na jevišti se přihodilých a zvučně\nse rozléhající hlas nápovědy! Bob po-\nmozi! O ceně kusu samého nechceme\nsiřeji mluvit; myslí-li však naše slavná\nrežie, že nám takovými činohrami, vyšlými\nz lebky náměsíčního romantika, na\nnohy pomůže, mýlí se velice. Však nechceme\nházet hráchem na stěnu, aby se nám lidé\nnevysmáli.\n18. září. Náš reportoir je pravý apríl;\ndnes slibuje slunce a zitra přinese déšť.\nMěly se dávat: „Krištof a Renata,\"\npak: „Ženich z hladu,\" a hle diva-\ndelní cedule zněla: „Dříve m at i n k a\"\nna to: Francouzská selka a če-\nský dobrovolník,\" a konečně do\ntřetice všeho dobrého: Rekrutýrkav\nKocourkově.\" Tím se nám usnad-\nnila zpráva o divadle, jest velmi krátká a\nzní: hrálo sedobře. SI. Boschetti-ova měla\nco francouzská selka co zápasit s remi-\nniscencí na sl. Mullerovu. Y rekrutýrce\npřevzal p. Šamberk úlohu Antonína Rych-\nlíka na místě nemocného p. Pokorného.\nOstatní obsazení bylo ve všech kusech stej-\nné a nelze nám tedy ničeho jiného dále\npovědít, než co již v těchto listech psáno\nbylo.\nOdvolání. Jelikož mně sL re-\ndakce Slavoje v čísle 5. mezi kompetenty\no místo ředitele kůru u sv. Ducha se\nucházející vřadila, ohlašuji tímto, že mně\nani na mysl nepřipadlo o místo toto žádati,\na předpokládám,že slavná redakce „Slavoje\"\nv příštím čísle tento omyl opraví. Václav\nProška ředitel kůru u sv. Jakuba.\nPan Čapek ředitel hudby vGothen-\nburku, o němž jsme se v jednom čísle\nchvalně byli zmínili, engažoval při svém\npobytu v Praze několik absolvovaných žáků\nPražského konservatoria pro divadelní orkestr\nv Gothenbur&u. Jsou to houslisté: Vojtěch"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620920-01.1.8", "texte": "Hřímali, Deutsch a Lůžek, violista Brož,\nklarinetista Viesner a Vitovský foukac na\nlesnici. Ročního platu obdrží, jak nám p.\nkapelník Čapek sám sdělil, od 547 zl. 20\nkr.— 564 zl. 30 kr. rak. ě.\nPan Bedř. Smetana, chvalně\nznámý pianmistr hodlá v Praze uspořádat\nřadu abonentní ch koncertů, v\nnichžto se čistě slovanské skladby provo-\nzovali budou. Jak se domníváme, uslyšíme\nsnad útvory ruských skladatelů:\nGlinky, Verstovského, Alaběva, Yarlamova,\nRubinsteina, Kuje, Lvova, Dargomijského,\nAfanasěva (kvartetto A moll první cenou\npoctěné). Kastriota Skanderberga atd.pol-\nských skladatelů: Kurpinskéko, Mo-\nniuszki, Dobrzinskéko, Trošla, Kontského,\nKocipinského atd. pak chorvatský ch\na slovinských: Lisinského, Jenka,\nStankoviče atd. 1 u ž i c k ý ch : Kocura jakož\ni českoslovanských. Přejeme p. Smetanovi\njuž napřed hojného účastenství a toho se\nmu zajisté dostane, anto Pražanům předvede\nskladby zcela nov é, p ůvo dní a rá-\nzem zvláštním vynikající.\nProzatímní divadlo. Stavba\nprozatímního divadla národního dospěla již\ntak daleko, že se střecha kryje a že se\nvnitř i zevnitř počínají zdi ovrhovat a\nzdobit.\nOrchestr. Tak jako operní sbor,\nsestaví se také od německého divadla zcela\nneodvislý orchestr k prozatímnímu divadlu\nčeskému. Kdo k orchestru tomuto přijat\nbýti chce, nechť se hlásí u p. kapelníka\nMay r a.\nDle seznamu příspěvků ku\nzřízení ěeského národního diva-\ndla v Praze bylo k tomuto účelu od 14\ndubna 1851 do 31. října 1861 slíbeno\n109.856 zl. 82 kr. a jest složeno 60.553 zl.\n69 kr. r. č. Tento seznam jest velmi\ndůkladně a přehledně sestaven a nalézají\nse v něm veškerá jména přispívatelův a\nvšecky i ty nejmenší dárky, ježto se od\n14. dubna 1851 do 31. října 1861 na\nnárodní divadlo sešly. K snadnějšímu vy-\nhledání jmen připojen jest abecední rejstřík.\nSeznam tento jest hlavně proto vydán, aby\nse všichni přispívatelé přesvědčili mohli,\nzdali jejich dárky řádně odvedeny byly a\naby se nalezení snad omylové aneb nedo-\nstatkové výboru prostřednictvím jeho po-\nkladníka pana knihkupce Rivnáče (v domě\nmusejním) oznámili.\nPan Baumgartner, žák p. Ča-\nhouna, engažován jest u opery v Hamburku.\nPan Ferd. Heller, spolureditel\n„Hlaholu\" je za učitele zpěvu v Žofínské\nakademii definitivně ustanoven, což\nzajisté tomuto ústavu jen ku prospěchu bude.\nJednota k povznesení kla-\nvírní hudby v Čechách. Pod tímto\nnázvem má co nevidět vstoupiti v Praze\njednota tato do života. Účelem této jed-\nnoty bude a) honorování dobrých\nklavírních skladeb; b) vydávání\ntěchto skladeb; c) stálé vypiso-\nvání honoráru za dobré klavírní\nskladby. Idea jakož i vypracování\nčeských stanov pochází od redaktora\ntěchto listů. 0 německých stanovách\npracuje pan Petr May dl, ředitel pianního\nústavu v Praze.\nPan Eilers, clen zdejší německé\nopery, skládá německou operetku ~Mrtvý\nhostu (dle Zcokovy povídky). Text pochází\nod p. Oberlandra, clena zdejšiho německého\ndivadla.\nVěhlasný skladatel opery\n„Francouzové před Nizzou\", pan Bedřich\nKittl složil tři české sbory: V tom\ni j\nlistí na osychlém kmeni. V tak mno-\nhém srdci mrtvo jest. Na horách ticho,\nv údolí slova od Gustava Pflegra\n(Moravského), které, jak jsme se osobně\npřesvědčili, původností, hlubokým citem a\nmistrovským provedením vynikají. Slavným\nzpěv. spolkům můiem potěšitelnou zprávu\npodati, že sbory tyto, které velmi snadno\nse provésti dají, pan Fleischer, obchodník\nv musikaliích si získal a že co nevidět\ntiskem vyjdou. Mimo tyto sbory slo-\nžil světoznámý pan skladatel ještě tři jiné\nsbory a sice: „Jen svorný duch\" od Vra-\ntislava Šembery. „Nuže, nyní bratři\nspějme41 od Jana Vorlického. „Bij srdce\nmé tak rázně, čile\" od Antonie Melišové-\nKórschnerové, které však později tis-\nkem vyjdou. Konečně uvádí p. Kittl ně-\nkteré písně Hálkovy v hudbu pro čtvero\nmužských hlasů a dává tím patrně na jevo,\nže i jeho musa na poli české hudební\nliteratury pilně pracuje. Máme za to,\nže nám slavný p. skladatel skladbami to-\nhoto druhu více prospěje, než svými vý-\ntečnými synfonierai, které se bohužel na\nvenkově provozovali nemohou.\nNáš rodák pan Crha, výtečný\nfagotista a druhdy oud zdejšího divadel-\nního orkestru, engažován jest u divadelního\norkestru v Moskvě s 600 rubly na rok.\nPan Vácslav Proška, ředitel\nkůru u sv. Jakuba, spisuje pro naše zpěv.\nspolky návod ku zpěvu solovému a\nctverohlasému. Bude to malá knížka pří-\nruční pro sbormistry, učitele zpěvu a ty,\nkteří se ve zpěvu cvičili chtějí.\nNaše rodáci p. A, Benevic,\nkoncertní mistr a p. Hegenbarth, celli-\nsta v Solnohradě, účinkovali při slavnost-\nním koncertě v Solnohradě s velkým ú-\nspěchein a došli všestranné pochvaly.\nSlečna Alojsie Blažkova,\nchvalně známá Pražanům z koncertů, v\nnichžto zpěvem výtečně účinkovala ? vy-\nstoupí co nevidět v Braniboru (Branden-\nburg) v opere „Náměsioná.\"\nSI. Rastelliova, která u opery\nv Elberfeldu engažována jest, dává dnes\nkoncert, v němž co „Česka\" tím se chce\nosvědčit, že nám vedle množství německých\npísní též dvě eské a k tom u každému\n■v\nvrabci známé písně od Skroupa přednese.\n\nDur a moll.\n\nAlbrechtsberger, učítel Beethovena a přítel\nMozarta , vydal tiskem 27 fug, z nichžto\nfugy pro varhany první busto' zaujímají; majíf\nna sobě pečeť jednoduché velkosti a vznešené\nvážnosti a vynikají zbožným a opravdu nábož-\nným karakterein. S naivní upřímností říkával\n*ento mistr o sobě : wNeinám při tom žádné zá-\nsluhy, že dobré fugy skládám; neboť mně ne-\nnapadne myšlénka, která by se k podvojnému\nkontrapunktu užiti nedala,«\nCarestini a Haendel. C are sti ni. po-\nslal jednu velmi jednoduchou árii „Vcrdí\npratiu v Alvině, která vždy opakována býti mu-\nsela, Haendlovi nazpět s tím poznamenáním, že\ntuto nepatrnou arii zpívati nebude. Haendel na\nnejvýš rozíoben, odebral se okamžitě do bytu\nslovutného pěvce. „Pse!\" zvolal na něho, „já\nmusím lépe vědět, co se pro Tebe hodí, a ne~\nchceš-li všechny písně zpívat, jež Tobě dám,\ntedy ani groše neobdržíš.\" To účinkovalo a\nCarestini zpíval napotom, co mu uloženo bylo.\n\nListárna.\nPanu S. zde. Turnerské nemůžeme u-\nžit. — Panu dop. o Hor. slavnosti. Bylo\njiž v předešlém; pište nám néco z Vašeho\nměsta. — SI. zpěv. sp. v Herm. Městci,\njzásylka platila sl. zpěv. spolku v Králově\nMěstci a byla následkem chybné adresy\nVám dodána. — Pánům ochotníkům v D.\nHudbu k veselohře „Obžinky\" máme u-\nspořádanou s průvodem 4fcettu, 5tettuř\nGtetíu, 7tettu, 8tettu a lOtettu. — Panu\nA. M. v Prespurku. Podobizny nemohu\nposlati: fotograf je dosud neodvedl. —\nSl. zpěv. spolku v P. Sbor „Napreja od\nJenka stojí 40 kr. v hlasích; též jej\nmáme pro jeden hlas s průvodem piana.\n— Panu řed. kůru v Pe. Rekviem ze 17.\nstoletí od Holana (Rovenského) máme a\nstojí 1 zl. r. o. Mše pro mužské hla-\nsy od Diabelliho dá se dobře užiti při Vaší\nfunkci; stojí 1 zl. 40 kr. Píseň sv. Vá-\nclava ve sbor uvedená od J. L. Žvonaře\nstojí 30 kr. v hlasech."}]}