{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_sha256": "18c6e0ec265ace5c530f994cb57b1b28af06a3702dda0ce4b196566fa5e27b45", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/10/10_01/bmtnabd_1862-10-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[225]", "page_fin": "226", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.1", "titre_corps": "Stav hudby v Čechách v XVII. století.", "titre_sommaire": "Stav hudby v Čechách v XVII. století.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4932, "texte": "Stav hudby v Čechách v XVII. století.\n(Z Naučného slovníka.)\nSepsal Josef L. Zvonař.\nV XVII. století spatřujeme rovněž čilý život hudebn,\nv Cechách, Domácí i cizí umělci a učenci přispívají, každý\npodle svých schopností k rozkvětu hudebního umění. Bohu-\nžel že snažení tomu učinily přítrž zkázonosné události, v\ntomto století se zběhlé. Bělohorskou bitvou a třicítiletou\nválkou byla přeťata hudebnímu životu hlavní žíla. Proslulí\nmužové tohoto věku jsou : Lukáš Cibulovský, hudební učitel\nmládeže, skladatel a ředitel církevní hudby; Ondřej Hamer-\nSchmidt (nar. v Mostu 1611), varhaník, skladatel množství\nvícehlasých vokálních skladeb; proslul zvlášť co kontrapunk-\ntista ; Ondřej Fromm * 1620, f 1683), učitel\ntheoretické i praktické hudby • přijav katolictví stal se kanov-\nníkem v Litoměřicích a děkanem v Kamenici, posléze prae-\nmonstrákem v Strahovském klášteře. Jiří Melzel, Čech\n(* v Týně 1624, f 1693), strahovák; složil tak zvané Ve-\nsperas cancrinas a Sacrum canonicum, kteréž povedené\nskladby musil rozličným dvorům panovnickým v opisech po-\nslali. R. 1663 převzal ředitelství církevní hudby v kostele\nsv. Benedikta v Starém městě Pražském, kdež s jeho spolu-\npůsobením varhany postaveny a musikálie a hudební nástroje\nv\npořízeny byly. Nemalou zásluhu o hudební umění v Ce-\nchách dobyl si Václav Karel Holan Rovenský (rod. z Ro-\nvna), varhaník a později kapelník u sv. Petra a Pavla na Vy-\nšehradě, vydáním velikého slovníku pod názvem Kapla Krá-\nlovská vokální a instrumentální (1693). Rozsáhlá tato\nzpěvní kniha jest pro hudební dějepis předůležita, jelikož nás\nobeznamuje se zpěvy rozličnými, z nichž lze na stav umění\na vkus tehdáž panující uzavírati. Jak z kancionálu toho vy-\nsvítá, zpívaly se ještě za těchto časů staré klasické po před-\ncích zděděné melodie ducha světského, z nichž snadno lze\npoznati úpadek vkusu duchovní písně. Zináhající-se v Itá-\nlii divadelní zpěv nezůstal bez vlivu na českou píseň, a při-\nvedl ji v úplný úpad, z kterého se nikdy nevybavila. Veli-\nkým neštěstím pro českou hudbu bylo, že se vystěhovalo po\nbitvě Bělohorské mnoho hudebně vzdělaných mužů, jakož i\nže se chopily pořádání zpěvníků a skládání písní na mnoze\nosoby nedostatečně, aneb předsudky naplněné, kteréž dobré\npísně z předešlých časů změňovaly, vyměšovaly i zničovaly,\nnesrovnávaly-li se přísně s jejich náhledy. Při lom všem se\nvšak zachovalo přece mnoho dobrého, co nyní slouží za zá-\nklad bádání a jest vzorem, dle kterého lze v oboru české\nhudby dále pracovali. Y tomto století užívalo se již k prů-\nvodu písně duchovní houslí, polnic čilL klarinů a pozaunů.\nPrůvod ten však jest velmi skromný; housle jsou vedeny nej-\nskromuějším spůsobem; jdou nejvíce jen se zpěvem a nikde\nnemají figuraci, jakáž se v pozdějších časech tomuto nástroji\npřidělovala, Polnice jsou mnohem lépe obmyšleny; mají figu-\nraci, v níž se pohybují nezřídka až k třikrátcárkovanému c;\nmají skoro úlohu jako housle v snadných skladbách z minu-\nlého století. Z povahy zpěvů z týchž časů lze jistoty na-\nbýti, že urnělost zinohši se na dechových nástrojích hudeb-\nních nezůstala bez vlivu na člověčí hrdlo, kteréž se pokou-\nšelo o podobnou hbitost a na vynalézání melodií. Harmonie\nz toho času jest odvážlivá, výrazná, bohatší nežli v pozděj-\nších casech, kde se skoro všecky nápěvy jen tériickým a do-\nminantním akordem provázely. Akordy, jichž se nejvíce uží-\nvalo, jsou : velký a malý trojzvuk v původní spůsobě iv první\npřeloze co sextakord; seplakord 11. stupně v první přeloze\nco kvint-sextakord, a kvartový průtah k tercii při dominant-\nním trojzvuku. Mnohý trojzvuk nechán byl bez tercie. Ve-\nliké septimy užívalo se co průchodního tónu po trojzvuku na\nIV. stupni. Dominantní septimy a kvartsextakordu na domi-\nnantě neužívalo se ještě. Druhý stupeň melodické stupnice\nprovázel se velmi často velikým trojzvukem na VII. sníženém\nstupni, což se zvláště charakteristicky vyjímalo. Gna př. v\ndur F neprovázelo se trojzvukem C aneb sextakordem e,\nnýbrž velkým trojzvukem Es. Pro dějepis hudby české\ntoho stol. jest důležité svědectví biskupa Dlouhoveského svr-\nchu citovaného; svědci totiž o účinku, jehož docílila česká\nhudba r. 1764 v Římě při příležitosti slavného průvodu, z Čech\ndo Říma konaného, doslovně takto : „V pobožnosti a vrouc-\nnosti v službách božích, v tom Čechové žádnému předek ne-\ndali. Nejvíce však předci zpěvem a písněmi, kdež jinší od\nnás noty, melodie a textů sobě vypůjčili a nejvíce Němci na\nsvůj jazyk je obrátili. Divil se sám Řím v čas obecního ju-\nbileum 1674, když jsem já nehodný, jsa tam s mnohými\nvzácnými našimi vlastenci přítomný, z nejhlavnějšího kostela\nsv. Petra hned za svítání na den mláďátek s přes dvě stě\nčechy a ještě jinšími připojenými Němci a Poláky s pěkným\npořádkem a procesím veřejně do jinších třech předních chrá-\nmů páně římských putoval. Tu jsme celý den, jako u nás\npo cestě vždycky, písně zpívali hned od oltáře sv. Václava,\nkrále a knížete svého, ač jinší cizokrajané nám nerozuměli,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1439, "texte": "však příjemnost a líbeznost zpěvu, melodií a tu naši sprostou,\nstaročeskou harmonii, hloupou (sic) domácí Bohu milou hudbu\na pobožnost nad míru vychvalovali, knížata, kardinálové, bi-\nskupi a jinší vzácní na cestě se zastavovali a sobě zálibovali.44\nZ tohoto dějepisného přehledu se viděl až posud pouze\nzrůst a zdar církevní hudby; jak se pří ní světské hudbě\nvedlo, neleží před námi tak jasně. Nelze ale pochybovati,\nže i ta alespoň v XV. a v následujících stoletích dohře se\nměla; což z toho souditi možná, že se dbalo u dvora panov-\nníků českých na dohrou hudební kapelu, kteréž dávala hu-\ndební brance sama vlast, v jich čele stával často cizinec,\nobyčejně Vlach neb povlaštilec, jak to zvyk a mrav téhož\nčasu s sebou přinášel. Poněvadž ale byly kapele tyto pro\nzábavu dvora aneb šlechty, nedostávalo se lidu mnoho podílu\nz tohoto drahocenného statku. Lid byl odkázán jen na zpěv\naneb na některý všední hudební nástroj. Že lid český od\njakživa i mimo kostel zpěvem pilně se zabýval, toho jest dů-\nkazem množství písní druhu všelikého a ceny rozdílné. Bylo\nby ale chybou, kdybychom přijali všecky nápěvy po Čechách\nroztroušené za pravé české. Leckterý z nich se sem vloudil\nodjinud, mnohé přineslo cizí vojsko, které v rozličných do-\nbách zem naši navštívilo. Márne zde zpěvní památky po Po-,\nlácích, Rusích, Průších i Švédech. Na štěstí rnožno je snadno\nrozeznati, od pravých českých, vynikajících milou prostotou\na vábnou líbezností."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "226", "page_fin": "226", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.2", "titre_corps": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "titre_sommaire": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.2", "debut_caractere": 1441, "fin_caractere_exclue": 4143, "texte": "Beethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračování.)\nSonát a Es-dur. Les adieux, Pabsence, le retour (op. 81.)\nJodria z nejkarakterislicnějších, nejpopulárnějších z výtvorů\nBeethovenových pro piano, je tato sonata. Již umístěné po-\njmenování naznačuje obsah její. První sadu otvírá pozvolný\núvod, v němžto Marx dí, že je tiše bolný a že značí úzkost-\nlivou předtuchu loučení. 80l nastávajícího loučení hlučně vy-\npukne u vstoupení Allegra. Zdá se mi, že v tomto Allegru\ntakřka tré rozpoložení podivuhodně sloučeno jest: bolestný\ncit, že se musí skladatel vůbec rozloučiti; povznášející vroucí\ncit loučení s předmětem, jenž jest bolu tohoto hoden a útěchy\nplný cit, žc odloučení věčné není. Motiv (takt 1 Allegra),\nkterý již v úvodu vystoupí, karakterisuje první rozpoložení;\noktávový motiv (soustava 5, str. 3) druhé; motiv (str. 4,\nsoustava 3 expressivo) třetí rozpoložení. Vedle toho zdá se\nmi, že dolů jdoucí motiv, jenž nejprv (soustava 5, str. 4)\nvystupuje, tiché se odevzdání do nevyhnutelného se odloučení\ntrefně značí. Od strany 7 (soustava 2 předposlední takt) pře-\nvládá třetí moment. Zda se, že se tu (str. 8 na začatku)\nslučují co nejvřeleji obě duše. Toto spojení zrušeno jest na-\nstupujícím osmičkovým pohybem a tu zmizí zamilovaný\npředmět. Jak již praveno, velkého podivení vymáhá mistrov-\nský spůsob, jak Beethoven rozličná rozpoložení k jedné vyšší\njednotě spojil, jak se jedno z druhého s nutností citu vyvi-\nnuje a jak přec každé jednotlivé jen k tomu utvořeno jest,\naby základní cit, cit bolestného „S Bohem44 v plné své vnitřní\nbohatosti vyjádřil. Zdá se mi býti zbytečné, poukázati na\nzvláštní barvitost tónů, kteráž celku dodána jest. Nepřichá-\nzí-li pak to, jako kdybychom v prvních akordech a ku konci\nbolnotichý zvuk lesnic slyšeli? O nyní následujícím An-\ndante platí totéž, jako u op. 53 a 57; není to formálně sa-\nmostatná, nýbrž zprostředkující sada, ačkoliv podmíněna na-\nznačeným rozpoložením „Nepřítomnost\" (I'absence). Beetho-\nven nepodal v této periodě žádného samostatného, ukončeného\nAllegra neb Andante; všude slouží za přechodní neb kon-\ntrastující obraz. Dva city zmocňují se v tomto Andante hu-\ndebního básníka, cit bolesti za odloučenou a touha po jejím\nnávratu; tónám praví patrně první thema; nato však uchva-\ncuje duši ukonejšující cit důvěryplné naděje na blízké se shle-\ndání v druhém hlavním motivu vždy víc a více, až při vstou-\npení Vivaeissima (Es-dur, % takt) milený předmět se blíží!\nNyní přichází mu vstříc! To nám praví bouřící pohyb v šest-\nnácterkách. Brzy se tu objevil Při vstoupení hlavního mo-\ntivu (str. 10, předposlední takt) bijí čileji všechny tepny ži-\nvota as jásotem slaví se blahé shledání.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "226", "page_fin": "228", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.3", "titre_corps": "Vatroslav Lisinski. Nástin životopisní. Sepsal Josip Vranyczany Dobrinovié.", "titre_sommaire": "Vatroslav Lisinski. Nástin životopisní. Sepsal Josip Vranyczany Dobrinovié.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.2", "debut_caractere": 4145, "fin_caractere_exclue": 5929, "texte": "Vatroslav Lisinski.\nNástin životopisní. Sepsal Josip Vranyczany Dobrinovié.\n(Pokračování.)\nZatím náš Lisinski, odtuž již vždy národním skladate-\nlem nazýván, neustále národní písně tvořil, a při tom počal\ni znenáhla sám pro sebe o theorii hudby přemýšleti, i\nostatních hudebních vědomostí sobě zjednávati. čím více\npísní Lisinski skládal, tím více se zpívalo, až pak ti naši zpě-\nváci nepřestali již na pouhých písních, ale všickni jedné my-\nsli, jednoho srdce, vroucí vyslovili přání: E, da nam je hr-\nvatska opera, kanio švece! „E, kdybychom měli chorvat-\nskou operu, jakéby to štěstí bylo!44\nCo si smyslili, to i provedli. „Lisinski by nám přece\nmohl nějakou malou operu sestavili,44 pravil Striga jednoho\ndne; „ať dá jen několik melodií dohromady jedna donna\njeden tenor, jeden barvton, jeden bass, pak sbor jen aby-\nchom ji mohli pro zábavu v některém privátním domě při\nklavíru odzpívali.\" To byl rozvrh k operettě, to Lisinského\nprozatímná úloha. Lisinski v ostatních větvích musikálního\numění se tenkráte málo znal, a o instrumentaci snad zhola\nničeho ještě nevěděl. Neminulo mnoho dní, zjednal si Striga\nod jistého začátečníka, jak mu byl na ruku dal, nakvap slo-\nžený a to dosti chatrňý text operní, a ten byl Lisin-\nskému odevzdán, aby jej v hudbu uvedl.\nTak vidíme najednou Lisinského co skladatele národní\nopery pod názvem „Ljubav i zloba.44 Sehrav umělec náš\nveškeré své síly počal jako umělec samouk pracovali, což se\nmu iv té míře podařilo, že když se Striga byl odvážil, je-\ndnu árii z nové té opery, kterou nějaký Záhřebský kapelní\nmistr instrumentoval, u veřejném divadle zazpívati, píseň ta-\nkové pochvaly došla, že zpěvák sedmu áckrát po sobě byl\nvyvolán, aby ji opakoval. Veřejný tento hlas rozhodl, žeby\nškoda bylo, aby se operetta v soukromém domě zpívala, ný-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6261, "texte": "brž ochotníci, kteří ji chtějí privátně zpívali, aby veřejně\nv\nji zpívali. Ze ale text zcela byl nepříhodný, poprošen do-\nmácí dramaturg, dr. Dimilrij Demetr, aby ho opravil, přeji—\nnačil a pro jeviště uspořádal, načež Lisinski rovněž celé dílo\nznova přepracovati musel. Tak povstala z operetty celá opera.\nTo byl původ první zpěvohry národní, a v Lisinském\nvidíme jejího otce.\nAvšak nešlo to tak snadně a rychle, jak by bylo jiti\nmělo. Umělec náš pocítil kromě lásky své k hudbě ještě\njiné lásky k jisté dívce Záhřebské. Zamilovali se tak ho-\nroucně, jak jen umělec plný ducha zamilovati se může. Jeho\nzpěváci a jejich zpívání se mu znechutilo, a. na opeře jen\nněkdy pracoval. Pověst o této opeře roznesla se po celé\nvlasti, tak že jednoho dne přišel do Záhřeba jistý Mesaric\nse Stazičein (bývalým znamenitým tenorem u německé opery\nve Vídni, pod jmenem Stéger) přímo k Strigovi, domnívaje\nse, že má tento úplné družstvo operní, a že snad i Staziče\npřijme.\nStriga nežil tenkráte nikoliv v přepychu, ba měl sotva,\nČeho sám nevyhnutelně potřeboval: jednu postel, jednu al-\nmaru, jeden stůl a jednu stolici v pokoji; ale rád by byl\nzískal tenora, který by v té nové opeře byl zpíval. Odvedl\ntedy S aziče k Lisinskému, kde jim Stazic něco z Lindy a\nDon Pasquala zazpíval, a ihned se poznalo, že rná výborný\nhlas, jen že ho buďto ode davna aneb sm«d ještě nikdy\nnecvičil. Nato pravil Striga Lisinskému: „Jestli za tři mě-\nsíce operu dohotovíš, vezmu na ten čas Staziče k sobě a\nvydržím ho.\"\nLisinski slíbil, že ano. Ale tu nastala nová nehoda.\nTé zimy přišlo do Záhřebu více studentův, jeden pískal na\nflétnu, druhý i třetí hrál na housle, ten na violu, onen na\ncello a tak se zapomenulo na operu, i skládaly se val-\nčíky, polky, mazury, a dělaly se zastaveníčka.\nValčíky Lisinského jsou velmi pěkné i rnilé. Jednou jsme\nviděli na slavném skvostném bálu ve střelnici našeho malého\nLisinského nad hlavami všech lidí y povětří se vznášeli při\nhlasitém pokřiku „žhio!\" Byly totiž zahrány valčíky, kterě\non pro střelecký bál složil, a tu nadšené obecenstvo obklo-\npilo milého Lisinského, a několik bujných mladíků pozdvihše\nho nad hlavy, unášeli ho po celém sále mezi nejelegantněj-\nšírni dámami,\nJeště je mnoho vaičíkův po Lisinském, které posud\nnejsou známé a ještě mnohem výtečnější. Vůbec veškeré\npráce Lisinského, celá jeho pozůstalost nachází se nyní u\npráva. Jeden valčík štýrský z těchto výtvorův, kdykoliv\nho na klavír zahrál, představil oku živé Štyráky, kterak se\nprohýbají, kterak nohama šoupají i rukama tleskají, v neú-\nnavném kolíbání-se rejdíce. Stanko Vraz, horlivý náš básník,\nrozený Štyrák, býval celý blažený, kdykoliv tento kus hráti\nslyšel. K národnímu tanci „kolo\" Lisinski dvojí hudbu slo-\nžil, vážné kolo chorvátské a druhé veselé slavonské.\nMasopůst byl ukončen, i počaly koncerty, které se dá-\nvaly ku prospěchu Staziče v Záhřebě; v těchto byly provo-\nzovány rozličné kusy našeho přítele. Zvláštní slavnou epo-\nchu dělaly jeho kvartetty, do kterých Russanovy písně uvedl\ns velmi umělým ba mistrovským průvodem na piano.\nZatím opera znenáhla šla ku předu. K ulehčeni ne-\nsnází, kterých tak veliké dílo pro začátečníka jako byl\nLisinski mělo, odhodlal se mu pomáhati Vízner, výtečný\nhudebník, zvláště kontrapunktista, dávající mu náležitého po-\nučení v nejhlavnějších věcech, což Lisinski ovšem rychle a\ndůkladně pochopoval.\nJakmile první jednání bylo hotovo, mělo se instrumen-\ntovati, čehož Lisinski posud sám nedovedl; než přece celou\ninstrumentaci sám rozvrhl a do podrobná udal, co který ná-\nstroj má miti zu úkol, podle kteréhož udání tenkráte jmeno-\nvaný Vízner operu inslrurnentoval. Při této práci povstaly\nzajímavé rozepře a rozepře mezi těmito dvěma hudebníky :\njeden chtěl tak, druhý jinak, ten se držel přísně pravidel a\npožadavků kontrapunktu, onen hájil svobodu myšlénky. Tu\nLisinski nemoha si jinak pomoci, tázal se toliko vždy Vízne-\nra : „Je tohle a takhle chyba ?\" „Není, ale lépe zní tak-\nhle.\" „Mně ale lépe takto zní,\" odpověděl Lisinski.\n„E, když chceš tak, synku, bucfsi, chyba to není,\" připustil\nstařec, a učinil mladému Lisinskému po vůli.\nJak první jednání bylo dohotoveno, určily se zkoušky,\njistá deputace se odebrala k paní Rubidové, rozené hraběnce\nErdódy, s prosbou, aby převzala partii Ljubice, což ochotně\nučinila; zatím pak se dokončilo druhé i poslední jednání.\nV ten čas se přihodilo, že náš tehdejší spoludruh a\nzpěvák vlastenecký Stazic střelnou ranou byl raněn. Musel\nulehnouti a proto se představení opery na nějaký čas odlo-\nžilo. Stazic byl odnešen k Lisinského matce, aby mu lépe\nbylo poslouženo. Brzy se opět pozdravil; jeho hlas byl vždy\nlepší a silnější; i počalo se znenáhla opět zpívali, až pak\nv zimě bohudíky došlo i na operu. Sedmkrát po sobě byla\nv zimě r. 1846 od samých ochotníkův veřejně představována,\npři čemž nejznamenitější zásluhu měli: hraběnka Erdody, pá-\nnové Stazic, Striga, Livadic, Pichler a několik jiných; ve\nsboru pak nalézal se květ paniček a slečen Záhřebských.\nDojem opery té na veškeré obecenstvo byl kouzelný; všechno\nbylo jak© bez sebe radostí, slovem, učinila epochu ai všem\ncizincům nad míru se líbila. Každý si ji chtěl přiosoDiti;\nNěmec pravil: „ganz deutscher Styl,a Italian: „musica\nitaliana, poca differenza,\" až jim Lisinski smíchem odpo-\nvěděl, že není ani jednoho ani druhého, nýbrž jedině jeho\nvlastní hudba.\nPosud šlo všechno k dobrému, a každý by byl řekl\nv prvním okamžení, že náš umělec může pokojně spočívati\nna vavřínu, kterého dosáhnul; ba že si ani více přáti ne-\nmůže. Avšak nepostihlé jsou tužby a přání člověka. Ty časy\nvidíme Lisinského vzdáleného v Bystřici, v nad míru roman-\ntické krajině Chorvátská ; tu dlí samoten, zamyšlen, bez klidu\na pokoje. Slabého těla, jak jsme ho poznali, byl nesmírně\ncitliv. Ačkoliv každému žertu porozuměl, přece časem posta-\nčoval jediný křivý pohled, že byl bolně uražen. A tak buďto\nže jaká urážka anebo zápas s materiálními potřebami a sta-\nrost o budoucí živobytí, anebo snad nešfastná láska, slovem\nvšechno to anebo jedno nebo druhé uvrhlo ho v neklid a\nnespokojenost. Jsa slabý na těle, volil bědovati nežli zápa-\nsiti, ačkoliv se mu nemůže vyčítati, že by nebyl zápasil, po-\nkud síly stačily.\nDo Bystrice odebral se ze Záhřebu s pevným úmyslem,\nže jen hudbě docela a navždy žiti bude* U tamnějšího fa-\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3873, "texte": "ráře, ctihodného starce, strávil mnoho krásných dní v tiché\nsamotě, v milé přírodě.\nZatim přemýšlel neúnavný Striga dnem i nocí, jak by\nmilému Lisinskému pomohl, jak by k jeho pokroku přispěl,\na jemu zaměstnání zjednal, aby ducha jeho ukonejšil. Vyjed-\nnal u dra. Demetra, že mu text k nové historické opeře na-\npíše pod jménem „Porin\nNáš Lisinski se v Bystrici v skutku také poněkud uti-\nšil, vnitřní rány se zahojily, zapomenul na nehody své, i byl\nzase, jímž prvé býval. Navrátiv se do Záhřebu, jakmile se\nStrigou se sešel a obapolnou stížnost s ním vyměnil, pravil\nk němu takto: „E brate, to ti je badava, koj jedanput\nza muziku počme zivjeti, on nemoze na ino vec kod mu-\nzike da ostane. (E bratře, to ti je nadarmo, kdo jedenkrát\npro hudbu počne živ býti, ten nemůže jinak než u hudby\nostati.)\nTa slova byla ovšem voda na mlýn pro Strigovy plány,\nkterý upokojen proměnou, jižto při Lisinském shledal, pravil:\n„Zdali bys chtěl jiti do Prahy?\" „Šel bych, bratře, ale\nbez ctyr set zlatých na rok ne!\" „Nu dobře, já ti je za-\nopatřím,w odvece Striga.\nUstanovenof, že Lisinski půjde do Zlaté Prahy, by tam\nhudbu systematicky studoval; ale skutek nešel úmyslu tak\nrychle v zápětí. Stazié, přebývaje zatím ve Vídni, roznemohl\nse tam a oznámil Strigovi, že se za krátký čas do Záhřebu\nnavrátí. Na to Striga nový plán vymyslil, a ten nebylo mož-\nná bez Lisinského vyvěsti: umínil sobě, ve spolku s Lisin-\nskim, Stazicem a ještě některými zpěváky Chorvatsko i Sla-\nvonii až do Bělehradu proputovati, koncerty dá váti a zjednati\nsi veselý život. To se také podařilo. Stazic se vrátil z Vidně\na spolek staro-nový proputoval v létě r. 1847 celý pruh ji-\nhoslovanských vlastí, zpívaje národní písně, kvartetty a jiné\nzpěvy, při čemž zpomenuié ctverozpěvy z Russanových písní\nnejvíce vynikaly a slavné obliby došly. Tato pouf nebyla\npouze epochou pro mladistvé družstvo, nýbrž poněkud i zna-\nmenitý děj pro tehdejší dobu národního pokroku. Nelze ani\nvypověděti, kterak tento neobyčejný zjev spolek slovan-\nských troubadourův veškerým obyvatelstvem Slavonie,\nvšemi městy a většími obcemi, kde se zpěváci ozvali, jako\nelektrická jiskra zableskl a je rozehřál. Po návratu svém\ndo Záhřebu dávali zpěváci ještě jednou operu „Ljubav i zloba.\"\nJeště téhož roku 1847 na podzim odebral se Lisinski\ndo Prahy. Při rozchodu pravil k němu Striga : „Já ti z dobro-\nvolných příspěvků od našich vlastencův zaopatřím šest set\nzlatých stříbra na rok, ale musíš v Praze vydrželi tři úplná\nléta, musíš od tamnějšího konservatoria vysvědčení o nabytých\nvědomostech přinésti, musíš operu „Porin\" sestaviti a sám\ninstrumentovati.\" Na to Lisinski: „Hodu/\" (učiním).\nPřirozené vlohy, bystrý um, touha po náuce a novota\nv krásném hudebním městě pomohly Lisinskému k nesmírným\npokrokům. Učitelé jeho byli: direktor konservatoria Kittl,\na ředitel varhanické školy Píč. Jeho skladby byly nejen\nčasto v privátních a veřejných koncertech a při podobných\nslavnostech přednášeny, nýbrž mezi jinými byla i jedna z jeho\nouvertur v konservatorium veřejně provozována. Proměna\nklimatická, kterou těžce nesl, spůsobila mu mnoho tělesných\nnesnází, i musei se proto několikráte během sludií do vlasti\nnavrátití, až pak začátkem r. 1850 běh ukončiv s pěkným\nvysvědčením na vždy domů se vrátil, ptn naděje, že si k\nslavné budoucnosti základ položil nabytými vědomostmi, které\nv prospěch národu svého obrátí.\nMezi jinými znamenitými skladbami, které v Praze pů-\nvod vzaly, dokončil také podle daného slibu operu „Porin\"\na celou ji instrumentoval; v té jest mnoho poznámek od dir.\nKittla vlastnoručně na památku vepsaných. To tedy byla\ndruhá jeho opera, a tu po svém návratu nejupřímnějšímu pří-\nteli svému Strigovi vděčně věnoval. Striga zatím celé vojeh-\nské tažení pod vůdcem Jelačičem-bánem co dobrovolník vy-\nkonal a z pole válečného v domácí mír se navrátil; Stazič\npak se dostal za prvního tenora do Pešti.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "229", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.4", "titre_corps": "Z cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala.", "titre_sommaire": "Z cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.4", "debut_caractere": 3875, "fin_caractere_exclue": 6041, "texte": "Z cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala.\n(Pokračování.)\nPo obtížné cestě přišli jsme dne 15. září 1860 naproti\nrodinnému městu sv. Františka ďAssisi. Toto město jest v\npřekrásném položení a poskytlo nám vznešeného pohledu,\nkdežto večer všecky domy osvětleny byly. Dne 16. přešli\njsme prastaré Spello, jedinou osadu římskou a přišli jsme až\ndo Foligna, krásnému městečku v úrodném údolí, středu mezi\nAnconou a Římem, neboť odtud' počítá se 100 miglií jak\ndo jednoho tak do druhého města. K mému politování na-\nstoupili jsme cestu k Anconě, neboť kdo by nerad spatřil\nv\nRím 1 Dne 17. dostoupli jsme k smrti unavujícím, příkrým\nApenninám; dne 18. podél pat horních do Chiendy skrze holé\nskalnaté hory s kopce do Mucie; dne 19. do Tolentina,\nkde bujné rostlinstvo naše oko občerstvilo. Zde v Tolentinu\nbyla uzavřena smlouva mezi Napoleonem í. a tehdejším pa-\npežem. Dne 21. šli jsme přes Civitu nuovu při jaderském\nmoři, do Loretty, která jest pro každého křesťana znameni-\ntou. Malou hodinu od města měli jsme náš tábor. I navrá-\ntil jsem se ještě s několika svými hudebníky do města zpát-\nky , abysme znovu požívali rozkošné vyhlídky. Chrám, kde\nse tak zvaný domek Mariin nachází, jest velkolepý, má umě-\nlecká díla klassických mistrů jak malířství tak sochařství, a\njest nejhlavnější poutnické místo po Jerusalemě.\nDne 22. kráčeli jsme dále přes Osimo do Camorana,\ndne 23. nedaleko Ancony; dne 24. před zdě této námořní a\nzemské pevnosti, kteráž Lamorciěrem udatně bráněna byla,\naž konečně dne 29. náš pluk bránu Fariniho zteld a vzdání-\nse umluveno bylo. Byl jsem tak šťasten, mnohému krajanu\npomoci a jej potěšiti, který raněn zde ležel. Několikaden-\nním bombardováním pozbyl jsem skoro sluchu, a zočil jsem\ntak mnoho hrozných poranění a bídy, že pouhá zpomínka na\nto mne děsí. Dne 8. října odpluli jsme na fregátě Maria\nAdelaida do Manfredonie, kdež jsme dne 9. na zem vstou-\npili a až do 13. pobyli. Manfredonia jest od Manfrediusa\nzaložená kolonie a město na stejnojmenném přístavu, který\nale mělký jest, než aby mohl být znamenitým přístavem. To\nbylo první neapolské město, které jsem spatřil, a bohužel ne\nto poslední, které mne ošklivostí naplnilo. Podobnou chu-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1032, "texte": "dobu spolu s nestydatostí nespatřil jsem ještě nikde, neboť\nValaši v Sedmihradsku a podunajských knížetstvích jsou praví\nbřidilové proti těmto Lazzaronům. Město na polo zbořené,\nulice p'né nečistoty, v kterých se potloukají děti nahé, neb\njen v roztrhaných košilích a na pocestné s takou nestydato-\nstí naléhají a velmi hrubým spůsobem o almužnu žádaji, která\nmne velkou nevolí naplnila, a tomuto lidu jest žebráctví vý-\nživou. O škole neb vychování není ani řeci a místo těchto\npanuje modlářství a pověra. Dne 13. října opustili jsme\nk mé a mnohého nemalé radosti bídnou Manfredonii, pravý\nto obraz trestnieké osady, a šli jsme pustou krajinou do mě-\nsta Foggie. Slunce mořilo nás velmi navzdor tomu, že po\ndva dni hezky pršelo, neboť mezi oběma městy 20 miglií od\nsebe vzdálených nenalézá se ani vesnice ani stromů, kde by\nčlověk mohl odpocinouti neb přenocovali, a jen jediný dvo-\nrec, kde se poštovní koně střídají, upomínají, že tato pustina\nčasem práskáním neb čilým troubením poštovnika jest poně-\nkud oživena.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229", "page_fin": "232", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.5", "debut_caractere": 1034, "fin_caractere_exclue": 6756, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nStraka.\nZ Mladé Boleslavl. (Ochotnické\ndivadlo.) V neděli dne 28. září dávali\nnaši ochotn ci ve prospěch Lomnických\npohořelých „Epigram m\" aneb : „Což\nsi mne žádná nevezme?\" veselo-\nhru ve 4 jednáních dle Kotzebue od Jana\nNep. Vávry. Souhra byla, v porovnání k\nněkterým z předešlých představení tenkrát\ndobrá a zcele uspokojující; vyjímaje však\núlohy komorního rady „Skočnožky\" nevy-\nnikl tenkráte nikdo. „Pan Chládek\" i paní\n„Chládková\", pak „Blaženka\" i „Karolín-\nka\" drželi se dost dobře, však u prvněj-\nších jsme tenkráte dobrý rozmar jejich\npohřešovali. „Karolinka\" byla s počátku\nchladná, kteroužto vadu však později svou\nobyčejnou nevinností a uhlazenou hrou na-\npravila. „Doktor Hájek\", (p. V. . . k)\nvystoupil ponejprv a držel se statečně.\nLépe by mu ale prospěla uhlazenější, okrou-\nhlejší deklamace. Pohyby v jednotlivých\nvýstupech byly nemilostné, jakož tisknutí\npěsti k prsoum, docela zbytečné. „Setník\nDobroslav\" byl tenkrát, jak pozorovati\nbylo, jaksi mrzutý. Příčinou toho byla bez-\npochyby jeho uniforma, která ovšem neměla\ntakových vlastnosti, aby v ní byl mohl s\npatřičným dobrým rozmarem hráti. Nedát\nse zajisté upříti, že u ochotníka často ne-\npřiměřený oděv jedinou jest příčinou, když\núlohu svou neprovede. Tato okolnost mela\nby se vždy lépe uvážiti. Mnohý p. recensent\nale nebéře docela žádný ohled ni na poměry\na povahu herce, ani na poměry divadla a\nnuzně seřízený oděv, v jakém často vystou-\npiti musí. Ba kolikráte ani herce, ani po-\nrn éry divadla nezná. Náš „Dobroslav\" u\npřikladu podobal se ve své chatrné, všech\ndůstojnickýck odznaků prosté uniformě více\nfrancouzskému policajtu než k setníkovi\njaký tedy div, že mu živost a dobrý\nrozmar chyběly? Divadlo naše je velmi\nnuzné, co se garderoby jehodotýče, a bylo\nby věru na Čase, aby se nějaké oděvy za-\nkoupily, aby herci nuceni nebyli, v leda-\njakém mizerném, úloze jeho nepřiměřeném\noděvu vystupovati, který si kolikráte na\nsvé útraty vypůjčiti musí. Místnost\nbyla přeplněna. Čistý výnos obnášel\n52 zl. 50 kr., který již na komité pro\npohořelé v Lomnici zaslán byl.\n\nB.\n(Dop. pův.) Z Brna, 30. záŕí. (Rodina\nNerudova.) Včera dostalo se nám\nv divadle vzácné duševní zábavy, nikoliv\nsnad proto, že jsme slyšeli operu „Peně-\nzokazi\" od Aubera, nýbrž že se na konci\nproslavená umělecká rodina p. Nerudo-\nva slyšeti dala. Co provedení opery zka-\nzilo, arito s nynějšími silami se opera jen\nk malé platnosti přivede, to nám dosta-\ntečně nahradil krásný duševní požitek, jejž\nnám naše rodačky sestry Nerudovy u-\niněleckou hrou svou připravili. P. Frant.\nNeruda, mladý to umělec v plném, snaž-\nném vývinu přednesl piegu „Concert mi-\nlitaire\" pro cello od Servaise s průvodem\norkestru s velkou bravourou, jasností a\nmistrností. Na to následoval fantasijní kus\nod Schumanna pro dvoje housle a cello\nod Fr. Nerudy nspořádané, kterýž slečny\nVilémina a Marie Nerudovy a p. Fr. Ne-\nruda provedli. Co se správnosti, dokona-\nlosti, citu a zvláště něžnosti dotýce, sotva\nmožná as něco podobného slyšeti. Všechno\nnaslouchalo s velkou napnutostí cituplné,\numělecké a hluboce promyšlené hře nad\nmíru jemným a křišťálovým tónům, a když\nbyly tytj harmonicky dozněly, povstal nej-\nživější ohlas spravedlivého jásotu obecen-\nstva a potlesk nechtěl žádného konce vžiti.\nK závěrce přednesla sl. Vilem ina Ne-\nrudova koncertní kus „Variations bril-\nlantes\" pro housle. Hlučná pochvala pře-\nrušila častěji její hru a když poslední její\nzvuky dozněly, strhla se někonecná bouře\npochvaly. Divadlo bylo přeplněno a obe-\ncenstvo navrátilo se nanejvýš uspokojeno\ndomů.\n\nL.\nZ Hranice na Moravě. (Slavnost\nsvěcení práporu.) Dna 20. října t. r.\nodbývati se bude zde slavnost svěcení prá-\nporu z p ěvácko - ěte n ářské ho spol-\nku. Slavnostní program je následující: 0\n10 hodinách ráno slavná mše svatá. Na\nto před chrámem na náměstí slavné při-\nbíjení práporu na týc. 02. hodině od-\npoledne smuteční průvod na místní hřbi-\ntov, kde se pomník obnovený Heřmana A.\nGalasa o město Hranice nanejvýš zaslou-\nžilého muže a pěvce „Musy Moravské\"\nodhalí. O 5. hod. národní beseda\nv místnostech střelnice. Program dekla-\nmatorní a hudební části jest: 1. Proslov,\npřednese starosta Besedy Hranické. 2. Pí-\nseň cestujících po vlasti, sbor od Abta.\n3. Gdě je slavská domovina, sbor odWin-\ntra, přednese zpěv. spolek Přerovský.\n4. Deklamovánka. 5. Duetto „Rozvij se\nkvítku milostný\" od Ed. Nápravník a.\n(Lze je dostat u Šálka v Praze.) 6. „Sví-\ntání\" od Veita, sbor, přednese více zpěv,\nspolků). 7. Deklamovánka. 8. Kadryla\nz moravských písní, sbor od Hellera.\n10. „Naprej,\" sbor od Jenka. 11. „Kde\ndomov můj?\" od Fr. Škřoup a. Konečně\ntaneční ples.\nZ Moravských Kamenic. (Bese-\ntí a.) Také u nás odbývala se dne 21.\nzáři beseda, která se s velmi příznivým\nvýsledkem potkala. Zřízenať byla snažným\nusilováním dvou vřelých národovcň, zacež\njim cest a chvála přináleží. Ze sborů\nprovedeny byly: „Žárlivý holoubek\" od\nHynka. „Radostné cestování44 a „Vávra\"\nod Ed. Nápravníku a „Slovan\" a do-\nšly pochvaly. Páni pěvci statně se drželi\na provedli všechny skladby s chvalitebnou\njistotou. Z deklamací siyšeli jsme : „Chvála\nmalých\" a „To se nesluší\" od J. K. Tyla,\npak „Jakého bych nerada,\" „Jindy a\nNyní,\" „Sedlák na biliáru,44 které o-\nbecenstvo rozveselily. Ku konci zapěli\nvšichni hosté „Hej Slované\" a „Kde do-\nmov můj.\" Kojíme se nadějí, že vbrzku\nopět nápodobnou besedu si uspořádáme$\nnebot jen takto oživí se společenský život\na mnohý ze svého spánku duševního k\nnárodnosti své přilne.\n\nZe Skutče. (Beseda). S nemalým\npotěšením uchopil jsem se posledního čísla\nDalibora, sputřiv, že i z našeho města\nzprávu přináší, ponenáhlé zrůstání na-\nšeho zpěváckého spolku bedlivě\nsleduje a zpěv vřelými slovy měšťanstvu\nstísněnému odporucuje. 0 spolku, ku kte-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7823, "texte": "rému z vůkolí členové přispívající přistu-\npují, nemohu ničehož více pověděli, ant\np. dopisovatel od špitálu o něm se dosti\njasně vyjádřil. Tentýž přišli buje také zprávu\npodati o besedách, jichžto jsme se o prázd-\nnin ách působením studujících účastnými\nstali*, nezazlí mi ale zajisté, zmíním-l.i se\nsainoten o hudební a deklamatorní be-\nsedě dne 27. září k oslavení jmenin Jeho\nblah. pána p. Václava Stollovské-\nho, zdejšího c. k. okresního přednosty,\nodbývané. Nechci zde obtíže, s kterými\npodnikatelům zápasiti bylo, uvádět?, ani o-\nkrasu místnosti, v nížto se beseda tato dá-\nvala, popisovati, ani obecenstvo za slabé\nse súčastnění na takové ušlechtilé zábavě\nkárali a projdu toliko jednotlivá čísla pro-\ngramu jak rozmanitého tak zajímavého.\nBeseda započala ouverturou z opery „Edu-\nard a Kristina která řízením obezřelého\np. učitele Štinského od zdejších hudebníků,\npp. učiteli z vůkolních vesnic podporova-\nných, vzorně provedena byla a libý do-\njem učinila; sólo pro polnici zdařile před-\nnesl nadaný a hudby milovný p. Doležal.\nPo ouvertuře vzdával p. Št.... jménem mě-\nšťanstva díky p. přednostovi za jeho otcov-\nské města se ujímání. Sbory „Tys přítel\nnám\" od Jelena, „Šumí Labe\" od Zvo-\nnaře zdatného výsledku se neminuly a\nbyly od posluchačů hlučným potleskem od-\nměněny. Velmi se líbila deklamace „Vdá-\nvat či nevdávat\" od Havlíka sleč. Ryb...\nobratně přednesená. Pro náhlé onemoc-\nnění p. deklamatora Z nemohla se v\nprogramu udaná deklamace „Čím dál, tím\nhůř\" přednášeti. Začátek druhého oddě-\nlení učinil se vůbec známou ouverturou\nTittlovou dle slovanských nápěvů, která\ns patrným potěšením přijata byia. Pozdra\nvení pěvcovo od Veita a směs ze slov.\npísní došly pro obratné přednesení hlučné\npochvaly. Po prvnějším zmiňoval se p.\n5t.... v Tylově „Koruna všech lásek41 ja-\nrými a dojímavými slovy o pravé a ne-\nvadnoucí lásce k drahému národu, po dru-\nhém pak podal p. H0... věrný obraz ven-\nkovského sumáře. Při besedě této opět\nnám bylo k velké radosli poznati, že hu-\ndebníci naši i těžší skladby provedou, jen\nkdyž trochu času řádnému se cvičení vě-\nnují* Majíf všichni výborného základu, na\nněmžto s výdatným úspěchem dále stavětí\nmožno. I při hudbě lze tentýž výjev po-\nzorovati; budou-Ii s pilností a bedlivostí\ndle příkladu neúnavných a vzorných pp.\nučitelů se řiditi, jich rady při každé příle-\nžitosti poslouchati, dosáhnou zajisté vyso-\nkého stupně dokonalosti. Jen dále v před !\n\nR.\n\nH. J. Vrbinský.\nZe Slaného. (Akademie. Divadlo.)\nNa vyzváni zpěv.s polku „Bořivoje\"\nv Lomnici u Jičína uspořádal ku prospěchu\ntamnějších pohořelých zp. spolek „Dali-\nbor\" v Slaném na den sv. Václava 28.\nzáří b. r. hudební a deklam ator-\nni akademii v městském divadle. Do\nprogramu bylo přijato 5 sborfi, a to: Píseň\nsv. Václava, Svatvečer od Vogla, Na\nvlast od To máš k a, Gdé je slavka do-\nmovina ? odWintra, Naprej !odJenka.\nMimo to 1 dvojzpěv „Cech44 s průvodem\npiana, 2 písně pro 1 hlas s průvodem pi-\nana: a) Poletuje holubice od K. Bendla.\nb) I šepce kvítí od E. Ná prav nika,\npak 2 skladby pro piano: a) Variace na\nukrajinskou píseň od J. Lubovského, b)\nGrillen-Polka od L. Mayera a konečně\n2 deklamace. Veškeré sbory byly předne-\nseny od výkonných údů zp. spolku. Obe\npísně pro jeden hlas převzala z ochoty\npaní Julie Heis sová doprovázena byvši\nsvým p. manželem, jenž přednosem obou\ndotčeních skladeb na piano podal nám\npříležitost, že jsme v něm nalezli umělce\nnevšedního. Zmíněný dvojzpěv provedli pp.\nD. Šťastný a H. Janda s dobrým\nvýsledkem. Deklamace: Já jsem Cech o i\nFr. Rubeše, a Švingulace od J. Burger-\nsteina přednesené s úspěchem od p. Bin-\ndra došly veliké oblity a p. deklamatoru\ndostalo se zasloužené chvály a potlesku\nskoro nekonečného. Čistý výnos obnášející\n30 zl. 30 kr. r. č. byl hned druhého dne\ndo Lomnice zaslán. Mezi dobrodinci, již\nznačnou peněžitou podporou k účeli tomu\npřispěli, sluší přede vším jmenovali šle-\nchetného a váženého pána Heřmana Ja-\nnovského, statkáře z Trpoměch u Sla-\nného. Taktéž ostatním budiž tuto poděkováno\nza jakékoliv přispění a súčastnění-se.\nOchotníci v Slaném hráli 14. září b. r. o\nposvícení : Zlý duch Lumpač ivaga-\nb u n d u s. Dotčený kus měl se opakovali\nye prospěch pohořelých v Lomnici, než\nvšak se k tomu mohlo přikročiti, dostavila\nse k nám kočující společnost p. Antonína\nSze ning a, ježto se těší hojné návštěvě*\n\nKronika zpěv. spolků.\nKralohrade cký zpěv. spo-\nlek „Slavjan\" slavil dne 5. října svě-\ncení svého práporu od paní a panen Kra-\nlohradeckých mu věnovaný. Prápor jest\nvelmi skvostný a vkusný, jedna strana je\nčervená, druhá bílá; obe z těžkých\nhedbávnych látek. Bílou stranu zdobí o-\nbraz sv. Václava, kraj pak kolem je okrá-\nšlen stříbrem vyšívaným věncem lípo-\nvým; na červené straně pyšní se krásný\nlev s korunou, nad ním pak stojí stří-\nbrem vyšito : „Slavjan,44 pode lvem Hra-\ndec Králové, kolem krájeje opět vavří-\nnový věnec. Sv. Václav a lev jsou nad\nImíru skvostně malováni, výtečné to dílo\nakademického malíře p. K1 em e n se, ny-\nnějšího praporečníka zpěv. spolku. Dvě\nvelké modré! pentle vlají shůry; na je-\ndné vyšito heslo „Zpěvem k srdci, srdcem\nk vlasti\", zpod pak varito bohatě posá-\nzeno krásnými granáty, na druhé pentli\njest nápis „od paní a dívek pěvcům 1862\",\ndole znak český, lev v červeném poli s ko-\nrunou ozdobenou drahokamy ; prvá pentle\njest práce horlivé panny Anny Červe-\nné , druhá pak panny K1 emens o v é.\nŽerď, dar to národovce p. V. Červeného,\numěle zhotovena je z pakfonu, na hoře\npak nalézá se postříbřená lyra s hvězdou.\nSbírání darů mezi paními s velkou oběta-\nvostí podvolily se pp. Červená a Bau-\nšová a poněkud i paní Hubková; mezi\ndívkami: panny Goldovská a Klemen-\nsova. Svěcení dělo se slavně v chrámu\nv\npáně vel. p. P. Srůtkem : kmotrami byly\npp. Baušová, Červená a Hubková, pak sl.\nGoldovská a Klemensova; odevzdání prá-\nporu dělo se odpoledne o 3. hod. na nové\nstřelnici. Byla to malá národní slavnost\nv Hradci Králové. Zpěv. spolek Hořický\n~Ratiboř\" zavítal sem s práporem; též zde\nbyli zastoupeni spolkové: Ch rudí ms k ý\n~ Slavoj\" a Bydžov ský ~Lubor.\" Hudba\nbyla Chrudimská řízením Č. Vinaře. O 1J\nhod. hnul se velký dav k střelnici. Slav-\nnost započala písní sv. Vojtěcha, načež ře-\nditel spolku p. Sty blik slavnost ráznou\nřečí zahájil. Na to následoval chorál Sva-\nto-Václavský, potom řeč kmotry pí. Hub-\nkové a na to zatloukání hřebů. Po ukon-\nčení tolioto výkonu přijal praporečník p.\nKlemens prápor, po čemž následoval sbor\nod J. L. Zvonaře a konečně výtečná\nřeč slavnostní přednášená p. Vác. Čer-\nveným. Roudnický zpěv. spolek,\npro nějž by se dobře název „Říp\" hodil,\nobdržel stanovy své teprv před krátkým\nčasem potvrzeny a čítá nyní již okolo 140\núdů. Doufáme, že vbrzku počet tento\nještě značně vzroste, k čemuž zábava, kte-\nrouž spolek tento v Hracholuskách uspo-\nřádal, nemálo přispěje, an vzdor špatnému\npočasí nad vše očekávání krásně vypadla.\nNávštěva byla velmi četná a mezi přítom-\nnými hosty nacházel též náš nový p. o-\nkresní. Veškeré přednášky jak pěvecké\ntak deklamatorní a hudební došly hojné\npochvaly jmenovitě „Cikáni\" od Fr. Vogla.\n„Vávra\" a „Radostné cestování\" od Ed.\nNápravník a. Staroboleslavský\nzpěv. spolek učinil svému předsedovi\npanu Fr. Panochovi zastaveníčko řízením\np. ředitele Jos. Pražáka.\n\nZ ciziny.\nZ Prešpurku. Dop. pův. (A kadě-\nni i e.) Zdejší jednota k zvelebení kostelní\nhudby uspořádala dne 28. září akademii\nv městském redutním sále. Slyšeli jsme\nouverturu k „Athalii\" od Mendelssohna-\nBartholdyho, která obratným řízením pana\nKu mlíka, chorregenta v zámeckém ko-\nstele, řádně provedena jest. Na to před-\nnesl pan Stocker z Peště improvisaci pro\npiano od Volkmanna a koncertní allegro\nod JuL Schulhoffa výborně a vyznačil se\nsvou technickou obratností a svým velmi\njasným pianissimem. Yýtecná hra jeho lí-\nbila se tak, ze na všeobecné přání ještě\njednu pietju pro piano přidal. Chvalnou\nzmínku zasluhují dvě vokální kvartetta"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 419, "texte": "„Loučení-se s lesem\" a „Lovecká\" od\nMendel»Bohna, které od pěveckého sboru\nprecisně předneseny byly. Korunou celé\nakademie byl kvintett pro piano 8 průvo-\ndem smyčcových nástrojů od L. Spobra,\nv němžto p. Stocker náležitě pojmutí této\nskladby jakož i svou značnou zručnost\nskvěle osvědčil. V kvintettu tomto účin-\nkovali pp. F. Franta (I. housle), K. Franta,\nBradse a Seif (11. housle), Maděr (cello)\nvýborně.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.8", "debut_caractere": 2515, "fin_caractere_exclue": 4149, "texte": "Barbora Hŕímalová.\nPotvrzuji tímto, že zpráva, týkající-se\nmé dcery a p kapelníka Mayra, která v\n38. čísle „Dalibora\" uveřejněna byla\npravdivá jest, což i před soudem přísa-\nhou stvrditi mohu.\nV Praze dne 8. října 1862.\n\n— Hudební literatura. Tyto\ndni vyšel čtvrtý sešit „ Zaboje\" (svazek\n3) obsahující sbor „Dožij dopij\" od J.\nBergmanna (slova od J. Frice v Pa-\nříži). Sbor tento vyšel v partituře a ve\nhlasích nákladem pp. Kristofa a Kuhé.\nRázná slova jakož i přiměřená hudba to-\nhoto sboru budou zajisté našim zp. spol-\nkům- českoslovanským vítány ; „M od r é\noci\" je titul nové písně pro hlas basový\nod A. Rastrelliho, která nákladem R.\nY§ita v Praze tiskem vyšla, Velmi za-\njímavé a ušlechtilé písně vyšly před ne-\ndávnem nákladem p. Janna Ho fm anna\nv Praze. Jsou to písně rukopisu Kralo-\ndvorského, ježto p. Z elenský zdaři-\nlými nápěvy a karakteristickým průvodem\npiana opatřil.\nNákladem Kristofa a Kuhé vyšla\ntyto dni velmi zdařilá klavírní komposice\n„Ples Rusá lek,\" koncertní polka pro\npiano od činného Frant. Kavana, paní\nAnně Laubové věnovaná. Vděčnou tuto\nskladbu odporučujeme našim pianistkám k\nbesedám; stojíť 54 kr. r. č. „Slovan\"\nje titul velkého potpourri pro piano od Č.\nVinaře, které nákladem Šálka v Praze\nvyšlo. Sestávat z písní „Moravo,\" „Sta-\nročeská,\" „Já mám ženu nekáranou,\"\n„Když jsi ty sedláčku pán,\" „Kde domov\nmůj,\" „Hej Slované,\" Strašák, Mazur, Hor-\nvátská, Polská mazur, ruská hymna a z\nmnohých jiných písní. Stojíť 1 zl. r* č.\na je 3 \\ archu silná. V oeoru taneční\nhudby vydal p. Frant. Božek nákladem\nKristofa a Kuhé „Gabrielku\" polku ma-\nzurku, kterouž za 42 kr. r. č. dostati možná.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229", "page_fin": "229", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "Straka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.5", "debut_caractere": 1047, "fin_caractere_exclue": 3119, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nStraka.\nZ Mladé Boleslavl. (Ochotnické\ndivadlo.) V neděli dne 28. září dávali\nnaši ochotn ci ve prospěch Lomnických\npohořelých „Epigram m\" aneb : „Což\nsi mne žádná nevezme?\" veselo-\nhru ve 4 jednáních dle Kotzebue od Jana\nNep. Vávry. Souhra byla, v porovnání k\nněkterým z předešlých představení tenkrát\ndobrá a zcele uspokojující; vyjímaje však\núlohy komorního rady „Skočnožky\" nevy-\nnikl tenkráte nikdo. „Pan Chládek\" i paní\n„Chládková\", pak „Blaženka\" i „Karolín-\nka\" drželi se dost dobře, však u prvněj-\nších jsme tenkráte dobrý rozmar jejich\npohřešovali. „Karolinka\" byla s počátku\nchladná, kteroužto vadu však později svou\nobyčejnou nevinností a uhlazenou hrou na-\npravila. „Doktor Hájek\", (p. V. . . k)\nvystoupil ponejprv a držel se statečně.\nLépe by mu ale prospěla uhlazenější, okrou-\nhlejší deklamace. Pohyby v jednotlivých\nvýstupech byly nemilostné, jakož tisknutí\npěsti k prsoum, docela zbytečné. „Setník\nDobroslav\" byl tenkrát, jak pozorovati\nbylo, jaksi mrzutý. Příčinou toho byla bez-\npochyby jeho uniforma, která ovšem neměla\ntakových vlastnosti, aby v ní byl mohl s\npatřičným dobrým rozmarem hráti. Nedát\nse zajisté upříti, že u ochotníka často ne-\npřiměřený oděv jedinou jest příčinou, když\núlohu svou neprovede. Tato okolnost mela\nby se vždy lépe uvážiti. Mnohý p. recensent\nale nebéře docela žádný ohled ni na poměry\na povahu herce, ani na poměry divadla a\nnuzně seřízený oděv, v jakém často vystou-\npiti musí. Ba kolikráte ani herce, ani po-\nrn éry divadla nezná. Náš „Dobroslav\" u\npřikladu podobal se ve své chatrné, všech\ndůstojnickýck odznaků prosté uniformě více\nfrancouzskému policajtu než k setníkovi\njaký tedy div, že mu živost a dobrý\nrozmar chyběly? Divadlo naše je velmi\nnuzné, co se garderoby jehodotýče, a bylo\nby věru na Čase, aby se nějaké oděvy za-\nkoupily, aby herci nuceni nebyli, v leda-\njakém mizerném, úloze jeho nepřiměřeném\noděvu vystupovati, který si kolikráte na\nsvé útraty vypůjčiti musí. Místnost\nbyla přeplněna. Čistý výnos obnášel\n52 zl. 50 kr., který již na komité pro\npohořelé v Lomnici zaslán byl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229", "page_fin": "229", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.2", "titre_corps": "(Dop. pův.) Z Brna, 30. záŕí. (Rodina", "titre_sommaire": "(Dop. pův.) Z Brna, 30. záŕí. (Rodina", "signature_source": "B", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.5", "debut_caractere": 3121, "fin_caractere_exclue": 4589, "texte": "B.\n(Dop. pův.) Z Brna, 30. záŕí. (Rodina\nNerudova.) Včera dostalo se nám\nv divadle vzácné duševní zábavy, nikoliv\nsnad proto, že jsme slyšeli operu „Peně-\nzokazi\" od Aubera, nýbrž že se na konci\nproslavená umělecká rodina p. Nerudo-\nva slyšeti dala. Co provedení opery zka-\nzilo, arito s nynějšími silami se opera jen\nk malé platnosti přivede, to nám dosta-\ntečně nahradil krásný duševní požitek, jejž\nnám naše rodačky sestry Nerudovy u-\niněleckou hrou svou připravili. P. Frant.\nNeruda, mladý to umělec v plném, snaž-\nném vývinu přednesl piegu „Concert mi-\nlitaire\" pro cello od Servaise s průvodem\norkestru s velkou bravourou, jasností a\nmistrností. Na to následoval fantasijní kus\nod Schumanna pro dvoje housle a cello\nod Fr. Nerudy nspořádané, kterýž slečny\nVilémina a Marie Nerudovy a p. Fr. Ne-\nruda provedli. Co se správnosti, dokona-\nlosti, citu a zvláště něžnosti dotýce, sotva\nmožná as něco podobného slyšeti. Všechno\nnaslouchalo s velkou napnutostí cituplné,\numělecké a hluboce promyšlené hře nad\nmíru jemným a křišťálovým tónům, a když\nbyly tytj harmonicky dozněly, povstal nej-\nživější ohlas spravedlivého jásotu obecen-\nstva a potlesk nechtěl žádného konce vžiti.\nK závěrce přednesla sl. Vilem ina Ne-\nrudova koncertní kus „Variations bril-\nlantes\" pro housle. Hlučná pochvala pře-\nrušila častěji její hru a když poslední její\nzvuky dozněly, strhla se někonecná bouře\npochvaly. Divadlo bylo přeplněno a obe-\ncenstvo navrátilo se nanejvýš uspokojeno\ndomů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229", "page_fin": "229", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Hranice na Moravě. (Slavnost", "titre_sommaire": "Z Hranice na Moravě. (Slavnost", "signature_source": "L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.5", "debut_caractere": 4591, "fin_caractere_exclue": 6491, "texte": "L.\nZ Hranice na Moravě. (Slavnost\nsvěcení práporu.) Dna 20. října t. r.\nodbývati se bude zde slavnost svěcení prá-\nporu z p ěvácko - ěte n ářské ho spol-\nku. Slavnostní program je následující: 0\n10 hodinách ráno slavná mše svatá. Na\nto před chrámem na náměstí slavné při-\nbíjení práporu na týc. 02. hodině od-\npoledne smuteční průvod na místní hřbi-\ntov, kde se pomník obnovený Heřmana A.\nGalasa o město Hranice nanejvýš zaslou-\nžilého muže a pěvce „Musy Moravské\"\nodhalí. O 5. hod. národní beseda\nv místnostech střelnice. Program dekla-\nmatorní a hudební části jest: 1. Proslov,\npřednese starosta Besedy Hranické. 2. Pí-\nseň cestujících po vlasti, sbor od Abta.\n3. Gdě je slavská domovina, sbor odWin-\ntra, přednese zpěv. spolek Přerovský.\n4. Deklamovánka. 5. Duetto „Rozvij se\nkvítku milostný\" od Ed. Nápravník a.\n(Lze je dostat u Šálka v Praze.) 6. „Sví-\ntání\" od Veita, sbor, přednese více zpěv,\nspolků). 7. Deklamovánka. 8. Kadryla\nz moravských písní, sbor od Hellera.\n10. „Naprej,\" sbor od Jenka. 11. „Kde\ndomov můj?\" od Fr. Škřoup a. Konečně\ntaneční ples.\nZ Moravských Kamenic. (Bese-\ntí a.) Také u nás odbývala se dne 21.\nzáři beseda, která se s velmi příznivým\nvýsledkem potkala. Zřízenať byla snažným\nusilováním dvou vřelých národovcň, zacež\njim cest a chvála přináleží. Ze sborů\nprovedeny byly: „Žárlivý holoubek\" od\nHynka. „Radostné cestování44 a „Vávra\"\nod Ed. Nápravníku a „Slovan\" a do-\nšly pochvaly. Páni pěvci statně se drželi\na provedli všechny skladby s chvalitebnou\njistotou. Z deklamací siyšeli jsme : „Chvála\nmalých\" a „To se nesluší\" od J. K. Tyla,\npak „Jakého bych nerada,\" „Jindy a\nNyní,\" „Sedlák na biliáru,44 které o-\nbecenstvo rozveselily. Ku konci zapěli\nvšichni hosté „Hej Slované\" a „Kde do-\nmov můj.\" Kojíme se nadějí, že vbrzku\nopět nápodobnou besedu si uspořádáme$\nnebot jen takto oživí se společenský život\na mnohý ze svého spánku duševního k\nnárodnosti své přilne."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229", "page_fin": "230", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.4", "titre_corps": "Ze Skutče. (Beseda). S nemalým", "titre_sommaire": "Ze Skutče. (Beseda). S nemalým", "signature_source": "R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.5", "debut_caractere": 6493, "fin_caractere_exclue": 6756, "texte": "Ze Skutče. (Beseda). S nemalým\npotěšením uchopil jsem se posledního čísla\nDalibora, sputřiv, že i z našeho města\nzprávu přináší, ponenáhlé zrůstání na-\nšeho zpěváckého spolku bedlivě\nsleduje a zpěv vřelými slovy měšťanstvu\nstísněnému odporucuje. 0 spolku, ku kte-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2411, "texte": "rému z vůkolí členové přispívající přistu-\npují, nemohu ničehož více pověděli, ant\np. dopisovatel od špitálu o něm se dosti\njasně vyjádřil. Tentýž přišli buje také zprávu\npodati o besedách, jichžto jsme se o prázd-\nnin ách působením studujících účastnými\nstali*, nezazlí mi ale zajisté, zmíním-l.i se\nsainoten o hudební a deklamatorní be-\nsedě dne 27. září k oslavení jmenin Jeho\nblah. pána p. Václava Stollovské-\nho, zdejšího c. k. okresního přednosty,\nodbývané. Nechci zde obtíže, s kterými\npodnikatelům zápasiti bylo, uvádět?, ani o-\nkrasu místnosti, v nížto se beseda tato dá-\nvala, popisovati, ani obecenstvo za slabé\nse súčastnění na takové ušlechtilé zábavě\nkárali a projdu toliko jednotlivá čísla pro-\ngramu jak rozmanitého tak zajímavého.\nBeseda započala ouverturou z opery „Edu-\nard a Kristina která řízením obezřelého\np. učitele Štinského od zdejších hudebníků,\npp. učiteli z vůkolních vesnic podporova-\nných, vzorně provedena byla a libý do-\njem učinila; sólo pro polnici zdařile před-\nnesl nadaný a hudby milovný p. Doležal.\nPo ouvertuře vzdával p. Št.... jménem mě-\nšťanstva díky p. přednostovi za jeho otcov-\nské města se ujímání. Sbory „Tys přítel\nnám\" od Jelena, „Šumí Labe\" od Zvo-\nnaře zdatného výsledku se neminuly a\nbyly od posluchačů hlučným potleskem od-\nměněny. Velmi se líbila deklamace „Vdá-\nvat či nevdávat\" od Havlíka sleč. Ryb...\nobratně přednesená. Pro náhlé onemoc-\nnění p. deklamatora Z nemohla se v\nprogramu udaná deklamace „Čím dál, tím\nhůř\" přednášeti. Začátek druhého oddě-\nlení učinil se vůbec známou ouverturou\nTittlovou dle slovanských nápěvů, která\ns patrným potěšením přijata byia. Pozdra\nvení pěvcovo od Veita a směs ze slov.\npísní došly pro obratné přednesení hlučné\npochvaly. Po prvnějším zmiňoval se p.\n5t.... v Tylově „Koruna všech lásek41 ja-\nrými a dojímavými slovy o pravé a ne-\nvadnoucí lásce k drahému národu, po dru-\nhém pak podal p. H0... věrný obraz ven-\nkovského sumáře. Při besedě této opět\nnám bylo k velké radosli poznati, že hu-\ndebníci naši i těžší skladby provedou, jen\nkdyž trochu času řádnému se cvičení vě-\nnují* Majíf všichni výborného základu, na\nněmžto s výdatným úspěchem dále stavětí\nmožno. I při hudbě lze tentýž výjev po-\nzorovati; budou-Ii s pilností a bedlivostí\ndle příkladu neúnavných a vzorných pp.\nučitelů se řiditi, jich rady při každé příle-\nžitosti poslouchati, dosáhnou zajisté vyso-\nkého stupně dokonalosti. Jen dále v před !\n\nR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "230", "page_fin": "230", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.5", "titre_corps": "Ze Slaného. (Akademie. Divadlo.)", "titre_sommaire": "Ze Slaného. (Akademie. Divadlo.)", "signature_source": "H. J. Vrbinský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.6", "debut_caractere": 2413, "fin_caractere_exclue": 4300, "texte": "H. J. Vrbinský.\nZe Slaného. (Akademie. Divadlo.)\nNa vyzváni zpěv.s polku „Bořivoje\"\nv Lomnici u Jičína uspořádal ku prospěchu\ntamnějších pohořelých zp. spolek „Dali-\nbor\" v Slaném na den sv. Václava 28.\nzáří b. r. hudební a deklam ator-\nni akademii v městském divadle. Do\nprogramu bylo přijato 5 sborfi, a to: Píseň\nsv. Václava, Svatvečer od Vogla, Na\nvlast od To máš k a, Gdé je slavka do-\nmovina ? odWintra, Naprej !odJenka.\nMimo to 1 dvojzpěv „Cech44 s průvodem\npiana, 2 písně pro 1 hlas s průvodem pi-\nana: a) Poletuje holubice od K. Bendla.\nb) I šepce kvítí od E. Ná prav nika,\npak 2 skladby pro piano: a) Variace na\nukrajinskou píseň od J. Lubovského, b)\nGrillen-Polka od L. Mayera a konečně\n2 deklamace. Veškeré sbory byly předne-\nseny od výkonných údů zp. spolku. Obe\npísně pro jeden hlas převzala z ochoty\npaní Julie Heis sová doprovázena byvši\nsvým p. manželem, jenž přednosem obou\ndotčeních skladeb na piano podal nám\npříležitost, že jsme v něm nalezli umělce\nnevšedního. Zmíněný dvojzpěv provedli pp.\nD. Šťastný a H. Janda s dobrým\nvýsledkem. Deklamace: Já jsem Cech o i\nFr. Rubeše, a Švingulace od J. Burger-\nsteina přednesené s úspěchem od p. Bin-\ndra došly veliké oblity a p. deklamatoru\ndostalo se zasloužené chvály a potlesku\nskoro nekonečného. Čistý výnos obnášející\n30 zl. 30 kr. r. č. byl hned druhého dne\ndo Lomnice zaslán. Mezi dobrodinci, již\nznačnou peněžitou podporou k účeli tomu\npřispěli, sluší přede vším jmenovali šle-\nchetného a váženého pána Heřmana Ja-\nnovského, statkáře z Trpoměch u Sla-\nného. Taktéž ostatním budiž tuto poděkováno\nza jakékoliv přispění a súčastnění-se.\nOchotníci v Slaném hráli 14. září b. r. o\nposvícení : Zlý duch Lumpač ivaga-\nb u n d u s. Dotčený kus měl se opakovali\nye prospěch pohořelých v Lomnici, než\nvšak se k tomu mohlo přikročiti, dostavila\nse k nám kočující společnost p. Antonína\nSze ning a, ježto se těší hojné návštěvě*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "230", "page_fin": "230", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.6", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.6", "debut_caractere": 4302, "fin_caractere_exclue": 7178, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nKralohrade cký zpěv. spo-\nlek „Slavjan\" slavil dne 5. října svě-\ncení svého práporu od paní a panen Kra-\nlohradeckých mu věnovaný. Prápor jest\nvelmi skvostný a vkusný, jedna strana je\nčervená, druhá bílá; obe z těžkých\nhedbávnych látek. Bílou stranu zdobí o-\nbraz sv. Václava, kraj pak kolem je okrá-\nšlen stříbrem vyšívaným věncem lípo-\nvým; na červené straně pyšní se krásný\nlev s korunou, nad ním pak stojí stří-\nbrem vyšito : „Slavjan,44 pode lvem Hra-\ndec Králové, kolem krájeje opět vavří-\nnový věnec. Sv. Václav a lev jsou nad\nImíru skvostně malováni, výtečné to dílo\nakademického malíře p. K1 em e n se, ny-\nnějšího praporečníka zpěv. spolku. Dvě\nvelké modré! pentle vlají shůry; na je-\ndné vyšito heslo „Zpěvem k srdci, srdcem\nk vlasti\", zpod pak varito bohatě posá-\nzeno krásnými granáty, na druhé pentli\njest nápis „od paní a dívek pěvcům 1862\",\ndole znak český, lev v červeném poli s ko-\nrunou ozdobenou drahokamy ; prvá pentle\njest práce horlivé panny Anny Červe-\nné , druhá pak panny K1 emens o v é.\nŽerď, dar to národovce p. V. Červeného,\numěle zhotovena je z pakfonu, na hoře\npak nalézá se postříbřená lyra s hvězdou.\nSbírání darů mezi paními s velkou oběta-\nvostí podvolily se pp. Červená a Bau-\nšová a poněkud i paní Hubková; mezi\ndívkami: panny Goldovská a Klemen-\nsova. Svěcení dělo se slavně v chrámu\nv\npáně vel. p. P. Srůtkem : kmotrami byly\npp. Baušová, Červená a Hubková, pak sl.\nGoldovská a Klemensova; odevzdání prá-\nporu dělo se odpoledne o 3. hod. na nové\nstřelnici. Byla to malá národní slavnost\nv Hradci Králové. Zpěv. spolek Hořický\n~Ratiboř\" zavítal sem s práporem; též zde\nbyli zastoupeni spolkové: Ch rudí ms k ý\n~ Slavoj\" a Bydžov ský ~Lubor.\" Hudba\nbyla Chrudimská řízením Č. Vinaře. O 1J\nhod. hnul se velký dav k střelnici. Slav-\nnost započala písní sv. Vojtěcha, načež ře-\nditel spolku p. Sty blik slavnost ráznou\nřečí zahájil. Na to následoval chorál Sva-\nto-Václavský, potom řeč kmotry pí. Hub-\nkové a na to zatloukání hřebů. Po ukon-\nčení tolioto výkonu přijal praporečník p.\nKlemens prápor, po čemž následoval sbor\nod J. L. Zvonaře a konečně výtečná\nřeč slavnostní přednášená p. Vác. Čer-\nveným. Roudnický zpěv. spolek,\npro nějž by se dobře název „Říp\" hodil,\nobdržel stanovy své teprv před krátkým\nčasem potvrzeny a čítá nyní již okolo 140\núdů. Doufáme, že vbrzku počet tento\nještě značně vzroste, k čemuž zábava, kte-\nrouž spolek tento v Hracholuskách uspo-\nřádal, nemálo přispěje, an vzdor špatnému\npočasí nad vše očekávání krásně vypadla.\nNávštěva byla velmi četná a mezi přítom-\nnými hosty nacházel též náš nový p. o-\nkresní. Veškeré přednášky jak pěvecké\ntak deklamatorní a hudební došly hojné\npochvaly jmenovitě „Cikáni\" od Fr. Vogla.\n„Vávra\" a „Radostné cestování\" od Ed.\nNápravník a. Staroboleslavský\nzpěv. spolek učinil svému předsedovi\npanu Fr. Panochovi zastaveníčko řízením\np. ředitele Jos. Pražáka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "230", "page_fin": "231", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.7", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.6", "debut_caractere": 7180, "fin_caractere_exclue": 7823, "texte": "Z ciziny.\nZ Prešpurku. Dop. pův. (A kadě-\nni i e.) Zdejší jednota k zvelebení kostelní\nhudby uspořádala dne 28. září akademii\nv městském redutním sále. Slyšeli jsme\nouverturu k „Athalii\" od Mendelssohna-\nBartholdyho, která obratným řízením pana\nKu mlíka, chorregenta v zámeckém ko-\nstele, řádně provedena jest. Na to před-\nnesl pan Stocker z Peště improvisaci pro\npiano od Volkmanna a koncertní allegro\nod JuL Schulhoffa výborně a vyznačil se\nsvou technickou obratností a svým velmi\njasným pianissimem. Yýtecná hra jeho lí-\nbila se tak, ze na všeobecné přání ještě\njednu pietju pro piano přidal. Chvalnou\nzmínku zasluhují dvě vokální kvartetta"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 409, "texte": "„Loučení-se s lesem\" a „Lovecká\" od\nMendel»Bohna, které od pěveckého sboru\nprecisně předneseny byly. Korunou celé\nakademie byl kvintett pro piano 8 průvo-\ndem smyčcových nástrojů od L. Spobra,\nv němžto p. Stocker náležitě pojmutí této\nskladby jakož i svou značnou zručnost\nskvěle osvědčil. V kvintettu tomto účin-\nkovali pp. F. Franta (I. housle), K. Franta,\nBradse a Seif (11. housle), Maděr (cello)\nvýborně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "232", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.8", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.7", "debut_caractere": 411, "fin_caractere_exclue": 419, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "232", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.8.1", "titre_corps": "— Nadějný bassista p. Herzog,", "titre_sommaire": "— Nadějný bassista p. Herzog,", "signature_source": "B. F", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.7", "debut_caractere": 421, "fin_caractere_exclue": 7646, "texte": "— Nadějný bassista p. Herzog,\njenž též v české opere vystoupil, engažo-\nván jest k divadlu Oloinúckému.\nOdpadl/k je titul nové, jak nám\npraveno, německé opery od našeho kra-\njana Z. Skuher sk é h o, která prý se v\nčeském překladu v prozatímním divadle\nprovozovali bude.\nDvorní operní pěv ě c, p . AI.\nAnder, rodák nás, vystoupí pohostinsku\nv české opere.\nVýtečný bassista p. Rok y-\ntanský, syn našeho rodáka pana prof.\nRokytanského ve Vídni, eugažován jest k\nněmecké zdejší opere a bude prý\ndle svého práni též v české opere ú-\nčinkovati.\nCh valně známý skladatel p.\nHynek Vojáček v Petrohradě složil velmi\nzdařilou instrumentální skladbu pro celý\norkestr, která zajisté pp. usporadatelům\nbesed vítána bude. Skladba tato jmenuje\nse „Úvod k besedě,\" v nížto na zají-\nmavý spůsob vetkány jsou písně „Co pak\nti naši dělají,\" „V Cechách, tam já\njsem zrozena,\" „Mazury hejže hn.\" Pan\nVojáček věnoval toto své vlastenecké dílo\nzasloužilému řediteli vojenské hudební školy\npanu Janu Pavlisovi.\nVýroční zpráva jednoty k\nzvelebení vojenské hudby na rok\n1862 vyšla právě tyto dni a vyjímáme z\nní následující dáta; V uplynulém školním\nroku bylo ze 34 žáku, již vyučování ú-\nčastni byli, 12 chovanců dokonale vzdě-\nláno, 9 žáků bylo mezi během z nedo-\nstatku dostatečných vloh hudebních \\řá-\nděno do kapel, kdež co sekundní trubači\núčinkují, a 13 chovanců zůstalo k příští-\nmu běhu. Krásného důkazu činnosti své\npodala jednota koncertem dne 28. Lipna\nt. r. uspořádaným, kdež chovanci hudební\nškoly: Strej, Dolenský, Svoboda a Jirkov-\nský koncertní skladby s nejpříznivějším\nvýsledkem přednášeli, a zahradním kon-\ncertem ku prospěchu pensijního fondu\npro kapelníky, v němž chovanec Dvořáček\nvariace na křídlovku se skvělým úspěchem\npřednesl. Protektorem jednoty této chva-\nlitebně účinkující jest J. Ex. pan Eduard\nhrabě z Clani-Gallasů, ředitelem po-\nchvalně známý pan Jan Pavli s, majitel\nHanoverské velké zlaté medaile. Výbor\nsestává z pánů: p. Brauna de Praui?j\nFerd. Friedlanda, Rob. Kracha, J. Kuchyň-\nky, Jos, Lauermanna, Vojt. Veselého. Ná-\nhradníci jsou: p. Max Reitzenstein a p.\nhrabe Ervin Scbonborn. Jednota počítá\n683 skutečných členů, inezi nimiž\n24 vojenských kapel. Cest n ý ch členů\njest 10 a sice 7 vojenští kapelníci: J.\nProcházka, Fr. Čermák, Jos. Zavrtal, Fr.\nHaniel, Ant. Vaneček, Václ. Stobr, Antonín\nAmbrož, pak Jan Lukeš, sládek, Em.\nMel iš, redaktor Dalibora a p. Václ. Va-\nn ěče k, učitel ve Velvarech. Upozor-\nňujeme pri této příležitosti dospělé mla-\ndíky od 15—17 let, kteří na nějaký\nplech o vý nás r o j trou b í, že mohou\nk dalšímu cvičení a zdokonalení do vo-\njenské hudební školy vstoupiti. Vý-\nminky jsou velmi příznivé a mladíci tito\nmohou, odbyvše školu tuto, dobré vý-\nživy y krátkém čase dosící.\nDivadelní gáže. Bývalý ředi-\ntel p. Hoffocann platil v rocích 1846 47\n82.220 zl. 4 kr. r. č., Šteger platil od\n1 dubna 1853 až do konce března 1854\n98.456 zl. 69 kr. r. č. gáží. Nynější ře-\nditel Thomé platil od 1. dubna 1861 až\nna konec března letošního roku i 16.340 zl.\n9 0 kr. r. č.\nPaní Kalivodová, neteř na-\nšeho krajana Jana Václava Kalivody, ehvalně\nznámého skladatele, vystoupla dne 23. září\nv Paříži v divadle „Moliére\" poprvé co\nfrancouzská herečka v kuse „Iphigenie en\nAnledi\" a dosáhla rozhodného výsledku.\n„Hudební památky České\"\nje titul výtečného díla hudebního obsahu-\njícího výbor krásných zpěvů českých, cír-\nkevních i světských, pro smíšený i mužský\nsbor v původní skladbě iv novém upra-\nvení, s průvodem i bez průvodn z rozlič-\nných zpěvníků staročeských vybral výtečný\nJosef Leopold Zvonař. Yydání v partituře\ni ve hlasech. Sešit 1. obsahuje: Píseň sv.\nVojtěcha. Proč tak náramně truchlíš.\nNoc temnou přečkavše. Má duše se ne-\nspouštěj. Minula noční hodina. Nikdy\nlepšího nebylo. Otče náš, milý Pane!\nČlověče, nevěř světu. Bože, jenž ráno\npovstáváš, Píseň vzácnou. Slunce za\nhoru zapadá. Veledůležité podniknutí pro\nčeskou hudbu, jakož i pro zpěvá-\nčků spolky, jimž se zde poskytuje zá-\nsoba krásných a k provedení snadným\nzpěvů k rozličným případnostem se hodí-\ncích, neméně i k studováni pravého ducha\nčeského zpěvu a české harmo-\nn ie. Podobná sbírka staročeských zpěvů\nbyla již dávno velikou potřebou mladým\nnašim hudebníkům a stala se ještě potřeb-\nnější v nových časech, kde se založilo tolik\nzpěváckých spolků, jichž úkolem též jest\npěstění církevní hudby. Dojde-li sbírka tato\nhorlivého účastenství, vydá se pravidelně\nkaždé čtvrtletí jeden sešit. Cena předplatní\nna čtyry sešily obnáší 4 zl. r. č. = 2\ntol. 20 gr. stř. Mimo předplacení stojí\njedaotlivý sešit 1 zl. 20 kr. r. č. = 24\ngr. stř.\nTeoreticko - praktická\nškola hudebního uměni sluje kniha\npro učitele a ředitele hudby kostelní zvláště\npro čekatele učitelské Sepsal Jan Nep.\nŠkřoup, ředitel hudby hlavního chrámu\nPáně u sv. Víta v Praze. Zevrubné po-\nsouzení této knihy ponecháme si na nej-\nbližší čas. Stojíť 4 zl. r. č.\nSlečna A1 oij si e Blažkova,\ndvorní zpěvačka v Novem Střelci, vystou-\npila dne 2. října t. r. poprvé v Novém\nBrandiboru (Brandenburg) v opeře „Fi-\ngarova svatba\" od W. A. Mozarta co hra-\nběnka a líbila se velice. Obecenstvo, jindy\nchladné, vyvolalo ji několikrát po arii a\ndnettě s hrabětem. Výsledek jejího vystou-\npení byl co do zpěvu, hiy i prosy roz-\nhodně šťastný. Taktéž vystoupila v sou-\nkromé společnosti a zapěla Němcům několik\nnárod ní ch český ch písní, jimiž\npravou sensaci zbudila. Vbrzku vystoupí\nco Donna Anna v „Don Juanu od Mozarta,\nnačež operní společnost do Nové Střelíce\nse odebře.\nVýbor Svatoboru měl ve\nstředu dne 24. září sezení. Ze zprávy od\nzástupce jednatelova, pana rady Stor.cha, po-\ndané vyjímáme, že se následkem vyzvání\nk umělcům, aby zaslaly návrhy k pomní-\nkům, jakož i k emblemu Svatobora, dvoje\npráce sešly, jedna od mladého zdejšího\numělce, stavitele pana Šalandy, tož velmi\npilně a vkusně vypracovaný plán k pan-\ntheonu, pak výkres náhrobku od nejmeno-\nvaného umělce z Vídně. K emblemu po-\nskytli ideu pan dr. Karel Jičínský v Chu-\ndenicích. Od poslední schůze výboru, od-\nbývané dne 15. červencet. r., přistoupilo k\nSvatoboru 31 nových, dílem skutečných,\ndílem přispívajících údů. Mimořádné dary,\nv témž čase k účelům Svatoborovským při-\nnošené obnášejí okolo 2000 zl. Mezi dary\nnachází se též odkaz nebožtíka pana Jana\nBulky, barvířského mistra ve Vodňanech,\nkterýž v poslední své vůli 63 zl. ku zří-\nzení slovanské akademie v Praze aneb pan-\ntheonu věnoval. Veškeren stav jmění Sva-\ntoboru obnáší, počítajíc ziskonosné papíry\ny nominální ceně, již přes 23.000 zlatých.\nStran výher z národní loterie zbylých usta-\nnovil výbor, aby se ony věci, o jejichž vy-\ndání se majetníci tažených losů v propůj-\nčené k tomu nové lhůtě byli přihlásili,\nnyní vybraly a k vydávání připravily.\nMimo to uznalo se za dobré, aby se při-\njatým údům prozatímní certifikáty vydá-\nvali, dokud nebudou řádné diplomy poho-\ndově. Co se týče přijímání ve třídu údů\nskutečných, ustanoveno, aby kdo v ni chce\nvstoupiti co spisovatel, se uvedením své\nliterní činnosti legitimoval. Y tomto sezení\nměl výbor poprvé příležitost, propůjčiti se\nprostíedky jemu svěřenými k několika pod-\nporám, jmenovitě byla mladému nadějnému\nmoravskému spisovateli na cestu do Itálie\nk zotavení jeho zdraví udělena pomoc\n300 zl.; pak nemocí stíženému spisovateli\na vdově po spisovateli podpora 150 zl."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2513, "texte": "Ostatně uznal výbor za slušné, aby se jmé-\nna v podobných případnostech nedávala u\nveřejnost.\nPan V. Friml zvolen jest od čá-\nslavského zpěv. spolku „Kováře\" za čest-\nného clena.\nNáš krajan p. Trousil, člen\nopery v Gothenburku (v Švédsku), vystoupí\npohostinsku v Pešti.\nSlečna Beutlova, o nížto jsme\npřed nedávnem zprávu přinesli, že u opery\nv Olomouci angažována jest, vystoupla tam\npřed nedávnem v opeře „Norma\" co Adal-\ngisa s velmi příznivým výsledkem, byvši\nhlučnou pochvalou odměněna. Sl. Beutlova\nje rodem z Příbrami a žákyně pana Appé-\nho v Praze.\nPan Ferd. Laub koncertuje s\npianistou Jaelem nyní ve Velké Britanii se\nskvělým úspěchem. V Liverpoolu sešlo se\nku koncertu 3500 lidí. Mimo to dávali\ntito umělci koncerty v Bristolu, Brightonu\na jiných městech a došli všude nejhluč-\nnější pochvaly. Dne 2. listopadu odebe-\nrou se de Paříie, kde pospolu koncertovat\nbudou.\nSlečna Kateřina Summova\nPražanka, účinkovala před nedávnem v kon-\ncertě ruského virtuosa Svěčína v Drážďa-\nnech a došla velké pochvaly. Tamnější no-\nviny „Dresdner General-Anzeiger\" praví o\nní: „Mladistvá umělkyně spojuje vše, by-\nchom jí příznivou budoucnost předpovídali\nmohli. Osvědčila-li již značně hudební vzdě-\nlání u výtečném doprovázení, jež výborně\nprovedla, dosáhla technickou sběhlostí, kte-\nrouž snažlivá umělkyně ve svém sólovém\nkusu rozvinula, hlučného a všeobecného\nuznání.\"\nReplika. Zpráva naše stran ne-\nšetrného zacházení p. Mayra se sl. Hříina-\nlovou, kterou jsme nikoliv v zájmu našem,\nnýbrž v zájmu dobré věci a obecen-\nstva podali, nepřišla prozatímnímu p. ka-\npelníku vhod a nedlouho na to hleděl se\nv „Hlase\" číslo 275 v tónu jemu ne-\npřirozeném před obecenstvem ospravedl-\nnili, což se mu však nepodařilo. Toliko\njediná věta, v které p. Mayr praví, že za\npříčinou požívání domácího pokli-\ndu nebyl s to, sl. Hřímalovu okamžitě\npřijmouti, zdá se být pravdivá. Ostatní\nvšak jeho tvrzení, že rozmluva mezi ním\na sl. Hřímalovou tak vedena nebyla, jak\njsme udali, je liché a jalové, jelikož pro-\nstými slovy „hanebná lež\" se nevyvrátí\nto, co jsme z úst vážené paní Hřímalové\nslyšeli a si zaznamenali. Zdá se, že pro-\nzatímnímu kapelníku prozatímního českého\ndivadla pamět právě tak nevěrná\njest, jako jeho taktovka, a obra-\nžení paní Hřímalové, které dole podáváme,\ndokazuje, že naše zpráva z dobrého pra-\nmene čerpána jest. Trváme tedy na své\npr v ější zprávě a souhlasíme toliko v\ntom s p. Mayrem, že ovoce, které vosy\nožírají, ne ní sice nejšpat ně j š i; ale že\nse vždy z hromady neporušeného\nodstraňuje.\n\nB. F."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.9", "titre_corps": "Potvrzuji tímto, že zpráva, týkající-se", "titre_sommaire": "Potvrzuji tímto, že zpráva, týkající-se", "signature_source": "Barbora Hŕímalová", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.8", "debut_caractere": 2515, "fin_caractere_exclue": 2734, "texte": "Barbora Hŕímalová.\nPotvrzuji tímto, že zpráva, týkající-se\nmé dcery a p kapelníka Mayra, která v\n38. čísle „Dalibora\" uveřejněna byla\npravdivá jest, což i před soudem přísa-\nhou stvrditi mohu.\nV Praze dne 8. října 1862."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.10", "titre_corps": "— Hudební literatura. Tyto", "titre_sommaire": "— Hudební literatura. Tyto", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.8", "debut_caractere": 2736, "fin_caractere_exclue": 4136, "texte": "— Hudební literatura. Tyto\ndni vyšel čtvrtý sešit „ Zaboje\" (svazek\n3) obsahující sbor „Dožij dopij\" od J.\nBergmanna (slova od J. Frice v Pa-\nříži). Sbor tento vyšel v partituře a ve\nhlasích nákladem pp. Kristofa a Kuhé.\nRázná slova jakož i přiměřená hudba to-\nhoto sboru budou zajisté našim zp. spol-\nkům- českoslovanským vítány ; „M od r é\noci\" je titul nové písně pro hlas basový\nod A. Rastrelliho, která nákladem R.\nY§ita v Praze tiskem vyšla, Velmi za-\njímavé a ušlechtilé písně vyšly před ne-\ndávnem nákladem p. Janna Ho fm anna\nv Praze. Jsou to písně rukopisu Kralo-\ndvorského, ježto p. Z elenský zdaři-\nlými nápěvy a karakteristickým průvodem\npiana opatřil.\nNákladem Kristofa a Kuhé vyšla\ntyto dni velmi zdařilá klavírní komposice\n„Ples Rusá lek,\" koncertní polka pro\npiano od činného Frant. Kavana, paní\nAnně Laubové věnovaná. Vděčnou tuto\nskladbu odporučujeme našim pianistkám k\nbesedám; stojíť 54 kr. r. č. „Slovan\"\nje titul velkého potpourri pro piano od Č.\nVinaře, které nákladem Šálka v Praze\nvyšlo. Sestávat z písní „Moravo,\" „Sta-\nročeská,\" „Já mám ženu nekáranou,\"\n„Když jsi ty sedláčku pán,\" „Kde domov\nmůj,\" „Hej Slované,\" Strašák, Mazur, Hor-\nvátská, Polská mazur, ruská hymna a z\nmnohých jiných písní. Stojíť 1 zl. r* č.\na je 3 \\ archu silná. V oeoru taneční\nhudby vydal p. Frant. Božek nákladem\nKristofa a Kuhé „Gabrielku\" polku ma-\nzurku, kterouž za 42 kr. r. č. dostati možná."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.11", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.8", "debut_caractere": 4138, "fin_caractere_exclue": 4149, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c018", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.5.11.1", "titre_corps": "Rossini. Když Rossini r. 1836 do Frankfurtu", "titre_sommaire": "Rossini. Když Rossini r. 1836 do Frankfurtu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.8", "debut_caractere": 4151, "fin_caractere_exclue": 6325, "texte": "Rossini. Když Rossini r. 1836 do Frankfurtu\nzavítal, byla mu k poctě velká hostioa dá-\nvána. Při této příležitosti učinil jistý bohatý\nkupec první toast as v následujících slovích:\n„Toliko italská hudba je jedině pravá hudba ;u\na ukázav na vedle sedícího Rossiniho, doložil:\n•Zde je její první zástupce, aí žije!« Rossini\npoděkoval mu vážné a přívětivě a když se ho\njiný vedle sedící tázal, proč tak málo a jen tak\nněkdy romancí skládá, odpověděl Rossini: „Pá-\nnové! chcete vědět, proč téměř nic nekomponuji ?\ntoho věcného bum-bum-bum mám dost, fran-\ncouzsky komponovat nechci a německy\nneumím.u\nG-arrick o Mad. Cibberovó. Mad Cb-\nberová, výtečná anglická pěvkyné a sestra zna-\nmenitého anglického skladatele Tomáše Arne-a,\nhrála a zpívala s takým horoucím a pravdivým\ncitem, že o ní Garrick říkávával : „Ona cítila a\nzbuzovala city. Od té doby, co je mrtva, ne-\nmohu více milostnou roli hrátí.u\nNejjemnější sluch. Jistý zdejší kapel-\nník, chtě na odiv postavili svůj vystříbený sluch,\nzměnil v hlasích pro lesnice zúmyslné jednu\nnotu, aby s dotýčnou harmonií nesouhlasila. Mí-\nsto toto poznamenal si, aby mu sluch neselhal,\nv partituře, a když v nej větším fortissimu všech\nnástrojů k dotčenému místu se přišlo, vzkřikl\nvítězoslavně: „Kornis té chybili.\" Všichni\nbyli nemálo překvapeni tímto zjevem znameni-\ntého šlachu; ale obdivování jejich netrvalo dlouho.\nJistý ferina vyšťoural brzy, že chyba byla zúmy-\nslně v hlasích udělána a v partituře červenou\ntužkou poznamenána. Podivuhodná to věc, že\nkapelník tento ještě účinkuje !\nPěkná anekdota vypravuje se o setkání dvou\nskladatelů, kteří se populárními stali, ovšem na\nvelmi rozličných cestách: o setkání Meyerbeera\ns Offenbachem, kteří se letos v Emsu zdržovali.\nZnamenitý tvůrce oper: a »Hugenot-\ntň\" potkal Offenbacha a tázal se ho, když se\nbyli pozdravili : „Kde bydlíte ?« „Dva kroky\nodtuď na promenádě; zdálo se mi jako kdybych\nvás byl kolem jiti spatřil, a má fantasie mé ne-\nsklamala.\" wNyní ale musíte též vedle mého\nobydlí jiti,\" odvětil usmívaje se Meyerbeer.\"\n»S velkou radostí,u řekl na to Offenbach, „ale\njá vám ukradnu vaše myšlénky, nebof držím se\nstarého pořekadla, že jen od bohatých si vy-\npůjčujeme \""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c019", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.8", "debut_caractere": 6327, "fin_caractere_exclue": 6710, "texte": "Listárna.\nSI. zpev. sp, v S. Bendlova pekna\nduetta stoji u Hoffmanna 80 kr. r. c.\nPanu Sr... v B. Piseu „Sotek\" od Berg-\nmanna muzete u p. Fleischer a v Pr aze\no sobe dostati. —• SI. zpev. sp. v B. Hu-\nmorislicky ctverozpev „Vavra\" nevysel o\nsobe, nybrz v sesitu pod jmenem „TH kvar-\ntetta\" od Ed. Napravm'ka. SI. zp.\nsp. vL. sboru ceskych\naiame hojnost. Panu dop. v Pard. ...\nPHste!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-10-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-10_01#c020", "volume": "bmtnabd_1862-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.2.7", "titre_corps": "K tomuto císlu jest přiložene návĕšti o hudebnich památkách, jež vydává p. Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "K tomuto císlu jest přiložene návĕšti o hudebnich památkách, jež vydává p. Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.8", "debut_caractere": 6712, "fin_caractere_exclue": 6802, "texte": "K tomuto císlu jest přiložene návĕšti o hudebnich památkách, jež vydává p. Leopold Zvonař."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.1", "texte": "Stav hudby v Čechách v XVII. století.\n(Z Naučného slovníka.)\nSepsal Josef L. Zvonař.\nV XVII. století spatřujeme rovněž čilý život hudebn,\nv Cechách, Domácí i cizí umělci a učenci přispívají, každý\npodle svých schopností k rozkvětu hudebního umění. Bohu-\nžel že snažení tomu učinily přítrž zkázonosné události, v\ntomto století se zběhlé. Bělohorskou bitvou a třicítiletou\nválkou byla přeťata hudebnímu životu hlavní žíla. Proslulí\nmužové tohoto věku jsou : Lukáš Cibulovský, hudební učitel\nmládeže, skladatel a ředitel církevní hudby; Ondřej Hamer-\nSchmidt (nar. v Mostu 1611), varhaník, skladatel množství\nvícehlasých vokálních skladeb; proslul zvlášť co kontrapunk-\ntista ; Ondřej Fromm * 1620, f 1683), učitel\ntheoretické i praktické hudby • přijav katolictví stal se kanov-\nníkem v Litoměřicích a děkanem v Kamenici, posléze prae-\nmonstrákem v Strahovském klášteře. Jiří Melzel, Čech\n(* v Týně 1624, f 1693), strahovák; složil tak zvané Ve-\nsperas cancrinas a Sacrum canonicum, kteréž povedené\nskladby musil rozličným dvorům panovnickým v opisech po-\nslali. R. 1663 převzal ředitelství církevní hudby v kostele\nsv. Benedikta v Starém městě Pražském, kdež s jeho spolu-\npůsobením varhany postaveny a musikálie a hudební nástroje\nv\npořízeny byly. Nemalou zásluhu o hudební umění v Ce-\nchách dobyl si Václav Karel Holan Rovenský (rod. z Ro-\nvna), varhaník a později kapelník u sv. Petra a Pavla na Vy-\nšehradě, vydáním velikého slovníku pod názvem Kapla Krá-\nlovská vokální a instrumentální (1693). Rozsáhlá tato\nzpěvní kniha jest pro hudební dějepis předůležita, jelikož nás\nobeznamuje se zpěvy rozličnými, z nichž lze na stav umění\na vkus tehdáž panující uzavírati. Jak z kancionálu toho vy-\nsvítá, zpívaly se ještě za těchto časů staré klasické po před-\ncích zděděné melodie ducha světského, z nichž snadno lze\npoznati úpadek vkusu duchovní písně. Zináhající-se v Itá-\nlii divadelní zpěv nezůstal bez vlivu na českou píseň, a při-\nvedl ji v úplný úpad, z kterého se nikdy nevybavila. Veli-\nkým neštěstím pro českou hudbu bylo, že se vystěhovalo po\nbitvě Bělohorské mnoho hudebně vzdělaných mužů, jakož i\nže se chopily pořádání zpěvníků a skládání písní na mnoze\nosoby nedostatečně, aneb předsudky naplněné, kteréž dobré\npísně z předešlých časů změňovaly, vyměšovaly i zničovaly,\nnesrovnávaly-li se přísně s jejich náhledy. Při lom všem se\nvšak zachovalo přece mnoho dobrého, co nyní slouží za zá-\nklad bádání a jest vzorem, dle kterého lze v oboru české\nhudby dále pracovali. Y tomto století užívalo se již k prů-\nvodu písně duchovní houslí, polnic čilL klarinů a pozaunů.\nPrůvod ten však jest velmi skromný; housle jsou vedeny nej-\nskromuějším spůsobem; jdou nejvíce jen se zpěvem a nikde\nnemají figuraci, jakáž se v pozdějších časech tomuto nástroji\npřidělovala, Polnice jsou mnohem lépe obmyšleny; mají figu-\nraci, v níž se pohybují nezřídka až k třikrátcárkovanému c;\nmají skoro úlohu jako housle v snadných skladbách z minu-\nlého století. Z povahy zpěvů z týchž časů lze jistoty na-\nbýti, že urnělost zinohši se na dechových nástrojích hudeb-\nních nezůstala bez vlivu na člověčí hrdlo, kteréž se pokou-\nšelo o podobnou hbitost a na vynalézání melodií. Harmonie\nz toho času jest odvážlivá, výrazná, bohatší nežli v pozděj-\nších casech, kde se skoro všecky nápěvy jen tériickým a do-\nminantním akordem provázely. Akordy, jichž se nejvíce uží-\nvalo, jsou : velký a malý trojzvuk v původní spůsobě iv první\npřeloze co sextakord; seplakord 11. stupně v první přeloze\nco kvint-sextakord, a kvartový průtah k tercii při dominant-\nním trojzvuku. Mnohý trojzvuk nechán byl bez tercie. Ve-\nliké septimy užívalo se co průchodního tónu po trojzvuku na\nIV. stupni. Dominantní septimy a kvartsextakordu na domi-\nnantě neužívalo se ještě. Druhý stupeň melodické stupnice\nprovázel se velmi často velikým trojzvukem na VII. sníženém\nstupni, což se zvláště charakteristicky vyjímalo. Gna př. v\ndur F neprovázelo se trojzvukem C aneb sextakordem e,\nnýbrž velkým trojzvukem Es. Pro dějepis hudby české\ntoho stol. jest důležité svědectví biskupa Dlouhoveského svr-\nchu citovaného; svědci totiž o účinku, jehož docílila česká\nhudba r. 1764 v Římě při příležitosti slavného průvodu, z Čech\ndo Říma konaného, doslovně takto : „V pobožnosti a vrouc-\nnosti v službách božích, v tom Čechové žádnému předek ne-\ndali. Nejvíce však předci zpěvem a písněmi, kdež jinší od\nnás noty, melodie a textů sobě vypůjčili a nejvíce Němci na\nsvůj jazyk je obrátili. Divil se sám Řím v čas obecního ju-\nbileum 1674, když jsem já nehodný, jsa tam s mnohými\nvzácnými našimi vlastenci přítomný, z nejhlavnějšího kostela\nsv. Petra hned za svítání na den mláďátek s přes dvě stě\nčechy a ještě jinšími připojenými Němci a Poláky s pěkným\npořádkem a procesím veřejně do jinších třech předních chrá-\nmů páně římských putoval. Tu jsme celý den, jako u nás\npo cestě vždycky, písně zpívali hned od oltáře sv. Václava,\nkrále a knížete svého, ač jinší cizokrajané nám nerozuměli,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.2", "texte": "však příjemnost a líbeznost zpěvu, melodií a tu naši sprostou,\nstaročeskou harmonii, hloupou (sic) domácí Bohu milou hudbu\na pobožnost nad míru vychvalovali, knížata, kardinálové, bi-\nskupi a jinší vzácní na cestě se zastavovali a sobě zálibovali.44\nZ tohoto dějepisného přehledu se viděl až posud pouze\nzrůst a zdar církevní hudby; jak se pří ní světské hudbě\nvedlo, neleží před námi tak jasně. Nelze ale pochybovati,\nže i ta alespoň v XV. a v následujících stoletích dohře se\nměla; což z toho souditi možná, že se dbalo u dvora panov-\nníků českých na dohrou hudební kapelu, kteréž dávala hu-\ndební brance sama vlast, v jich čele stával často cizinec,\nobyčejně Vlach neb povlaštilec, jak to zvyk a mrav téhož\nčasu s sebou přinášel. Poněvadž ale byly kapele tyto pro\nzábavu dvora aneb šlechty, nedostávalo se lidu mnoho podílu\nz tohoto drahocenného statku. Lid byl odkázán jen na zpěv\naneb na některý všední hudební nástroj. Že lid český od\njakživa i mimo kostel zpěvem pilně se zabýval, toho jest dů-\nkazem množství písní druhu všelikého a ceny rozdílné. Bylo\nby ale chybou, kdybychom přijali všecky nápěvy po Čechách\nroztroušené za pravé české. Leckterý z nich se sem vloudil\nodjinud, mnohé přineslo cizí vojsko, které v rozličných do-\nbách zem naši navštívilo. Márne zde zpěvní památky po Po-,\nlácích, Rusích, Průších i Švédech. Na štěstí rnožno je snadno\nrozeznati, od pravých českých, vynikajících milou prostotou\na vábnou líbezností.\n\nBeethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračování.)\nSonát a Es-dur. Les adieux, Pabsence, le retour (op. 81.)\nJodria z nejkarakterislicnějších, nejpopulárnějších z výtvorů\nBeethovenových pro piano, je tato sonata. Již umístěné po-\njmenování naznačuje obsah její. První sadu otvírá pozvolný\núvod, v němžto Marx dí, že je tiše bolný a že značí úzkost-\nlivou předtuchu loučení. 80l nastávajícího loučení hlučně vy-\npukne u vstoupení Allegra. Zdá se mi, že v tomto Allegru\ntakřka tré rozpoložení podivuhodně sloučeno jest: bolestný\ncit, že se musí skladatel vůbec rozloučiti; povznášející vroucí\ncit loučení s předmětem, jenž jest bolu tohoto hoden a útěchy\nplný cit, žc odloučení věčné není. Motiv (takt 1 Allegra),\nkterý již v úvodu vystoupí, karakterisuje první rozpoložení;\noktávový motiv (soustava 5, str. 3) druhé; motiv (str. 4,\nsoustava 3 expressivo) třetí rozpoložení. Vedle toho zdá se\nmi, že dolů jdoucí motiv, jenž nejprv (soustava 5, str. 4)\nvystupuje, tiché se odevzdání do nevyhnutelného se odloučení\ntrefně značí. Od strany 7 (soustava 2 předposlední takt) pře-\nvládá třetí moment. Zda se, že se tu (str. 8 na začatku)\nslučují co nejvřeleji obě duše. Toto spojení zrušeno jest na-\nstupujícím osmičkovým pohybem a tu zmizí zamilovaný\npředmět. Jak již praveno, velkého podivení vymáhá mistrov-\nský spůsob, jak Beethoven rozličná rozpoložení k jedné vyšší\njednotě spojil, jak se jedno z druhého s nutností citu vyvi-\nnuje a jak přec každé jednotlivé jen k tomu utvořeno jest,\naby základní cit, cit bolestného „S Bohem44 v plné své vnitřní\nbohatosti vyjádřil. Zdá se mi býti zbytečné, poukázati na\nzvláštní barvitost tónů, kteráž celku dodána jest. Nepřichá-\nzí-li pak to, jako kdybychom v prvních akordech a ku konci\nbolnotichý zvuk lesnic slyšeli? O nyní následujícím An-\ndante platí totéž, jako u op. 53 a 57; není to formálně sa-\nmostatná, nýbrž zprostředkující sada, ačkoliv podmíněna na-\nznačeným rozpoložením „Nepřítomnost\" (I'absence). Beetho-\nven nepodal v této periodě žádného samostatného, ukončeného\nAllegra neb Andante; všude slouží za přechodní neb kon-\ntrastující obraz. Dva city zmocňují se v tomto Andante hu-\ndebního básníka, cit bolesti za odloučenou a touha po jejím\nnávratu; tónám praví patrně první thema; nato však uchva-\ncuje duši ukonejšující cit důvěryplné naděje na blízké se shle-\ndání v druhém hlavním motivu vždy víc a více, až při vstou-\npení Vivaeissima (Es-dur, % takt) milený předmět se blíží!\nNyní přichází mu vstříc! To nám praví bouřící pohyb v šest-\nnácterkách. Brzy se tu objevil Při vstoupení hlavního mo-\ntivu (str. 10, předposlední takt) bijí čileji všechny tepny ži-\nvota as jásotem slaví se blahé shledání.\n(Pokračování.)\n\nVatroslav Lisinski.\nNástin životopisní. Sepsal Josip Vranyczany Dobrinovié.\n(Pokračování.)\nZatím náš Lisinski, odtuž již vždy národním skladate-\nlem nazýván, neustále národní písně tvořil, a při tom počal\ni znenáhla sám pro sebe o theorii hudby přemýšleti, i\nostatních hudebních vědomostí sobě zjednávati. čím více\npísní Lisinski skládal, tím více se zpívalo, až pak ti naši zpě-\nváci nepřestali již na pouhých písních, ale všickni jedné my-\nsli, jednoho srdce, vroucí vyslovili přání: E, da nam je hr-\nvatska opera, kanio švece! „E, kdybychom měli chorvat-\nskou operu, jakéby to štěstí bylo!44\nCo si smyslili, to i provedli. „Lisinski by nám přece\nmohl nějakou malou operu sestavili,44 pravil Striga jednoho\ndne; „ať dá jen několik melodií dohromady jedna donna\njeden tenor, jeden barvton, jeden bass, pak sbor jen aby-\nchom ji mohli pro zábavu v některém privátním domě při\nklavíru odzpívali.\" To byl rozvrh k operettě, to Lisinského\nprozatímná úloha. Lisinski v ostatních větvích musikálního\numění se tenkráte málo znal, a o instrumentaci snad zhola\nničeho ještě nevěděl. Neminulo mnoho dní, zjednal si Striga\nod jistého začátečníka, jak mu byl na ruku dal, nakvap slo-\nžený a to dosti chatrňý text operní, a ten byl Lisin-\nskému odevzdán, aby jej v hudbu uvedl.\nTak vidíme najednou Lisinského co skladatele národní\nopery pod názvem „Ljubav i zloba.44 Sehrav umělec náš\nveškeré své síly počal jako umělec samouk pracovali, což se\nmu iv té míře podařilo, že když se Striga byl odvážil, je-\ndnu árii z nové té opery, kterou nějaký Záhřebský kapelní\nmistr instrumentoval, u veřejném divadle zazpívati, píseň ta-\nkové pochvaly došla, že zpěvák sedmu áckrát po sobě byl\nvyvolán, aby ji opakoval. Veřejný tento hlas rozhodl, žeby\nškoda bylo, aby se operetta v soukromém domě zpívala, ný-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.3", "texte": "brž ochotníci, kteří ji chtějí privátně zpívali, aby veřejně\nv\nji zpívali. Ze ale text zcela byl nepříhodný, poprošen do-\nmácí dramaturg, dr. Dimilrij Demetr, aby ho opravil, přeji—\nnačil a pro jeviště uspořádal, načež Lisinski rovněž celé dílo\nznova přepracovati musel. Tak povstala z operetty celá opera.\nTo byl původ první zpěvohry národní, a v Lisinském\nvidíme jejího otce.\nAvšak nešlo to tak snadně a rychle, jak by bylo jiti\nmělo. Umělec náš pocítil kromě lásky své k hudbě ještě\njiné lásky k jisté dívce Záhřebské. Zamilovali se tak ho-\nroucně, jak jen umělec plný ducha zamilovati se může. Jeho\nzpěváci a jejich zpívání se mu znechutilo, a. na opeře jen\nněkdy pracoval. Pověst o této opeře roznesla se po celé\nvlasti, tak že jednoho dne přišel do Záhřeba jistý Mesaric\nse Stazičein (bývalým znamenitým tenorem u německé opery\nve Vídni, pod jmenem Stéger) přímo k Strigovi, domnívaje\nse, že má tento úplné družstvo operní, a že snad i Staziče\npřijme.\nStriga nežil tenkráte nikoliv v přepychu, ba měl sotva,\nČeho sám nevyhnutelně potřeboval: jednu postel, jednu al-\nmaru, jeden stůl a jednu stolici v pokoji; ale rád by byl\nzískal tenora, který by v té nové opeře byl zpíval. Odvedl\ntedy S aziče k Lisinskému, kde jim Stazic něco z Lindy a\nDon Pasquala zazpíval, a ihned se poznalo, že rná výborný\nhlas, jen že ho buďto ode davna aneb sm«d ještě nikdy\nnecvičil. Nato pravil Striga Lisinskému: „Jestli za tři mě-\nsíce operu dohotovíš, vezmu na ten čas Staziče k sobě a\nvydržím ho.\"\nLisinski slíbil, že ano. Ale tu nastala nová nehoda.\nTé zimy přišlo do Záhřebu více studentův, jeden pískal na\nflétnu, druhý i třetí hrál na housle, ten na violu, onen na\ncello a tak se zapomenulo na operu, i skládaly se val-\nčíky, polky, mazury, a dělaly se zastaveníčka.\nValčíky Lisinského jsou velmi pěkné i rnilé. Jednou jsme\nviděli na slavném skvostném bálu ve střelnici našeho malého\nLisinského nad hlavami všech lidí y povětří se vznášeli při\nhlasitém pokřiku „žhio!\" Byly totiž zahrány valčíky, kterě\non pro střelecký bál složil, a tu nadšené obecenstvo obklo-\npilo milého Lisinského, a několik bujných mladíků pozdvihše\nho nad hlavy, unášeli ho po celém sále mezi nejelegantněj-\nšírni dámami,\nJeště je mnoho vaičíkův po Lisinském, které posud\nnejsou známé a ještě mnohem výtečnější. Vůbec veškeré\npráce Lisinského, celá jeho pozůstalost nachází se nyní u\npráva. Jeden valčík štýrský z těchto výtvorův, kdykoliv\nho na klavír zahrál, představil oku živé Štyráky, kterak se\nprohýbají, kterak nohama šoupají i rukama tleskají, v neú-\nnavném kolíbání-se rejdíce. Stanko Vraz, horlivý náš básník,\nrozený Štyrák, býval celý blažený, kdykoliv tento kus hráti\nslyšel. K národnímu tanci „kolo\" Lisinski dvojí hudbu slo-\nžil, vážné kolo chorvátské a druhé veselé slavonské.\nMasopůst byl ukončen, i počaly koncerty, které se dá-\nvaly ku prospěchu Staziče v Záhřebě; v těchto byly provo-\nzovány rozličné kusy našeho přítele. Zvláštní slavnou epo-\nchu dělaly jeho kvartetty, do kterých Russanovy písně uvedl\ns velmi umělým ba mistrovským průvodem na piano.\nZatím opera znenáhla šla ku předu. K ulehčeni ne-\nsnází, kterých tak veliké dílo pro začátečníka jako byl\nLisinski mělo, odhodlal se mu pomáhati Vízner, výtečný\nhudebník, zvláště kontrapunktista, dávající mu náležitého po-\nučení v nejhlavnějších věcech, což Lisinski ovšem rychle a\ndůkladně pochopoval.\nJakmile první jednání bylo hotovo, mělo se instrumen-\ntovati, čehož Lisinski posud sám nedovedl; než přece celou\ninstrumentaci sám rozvrhl a do podrobná udal, co který ná-\nstroj má miti zu úkol, podle kteréhož udání tenkráte jmeno-\nvaný Vízner operu inslrurnentoval. Při této práci povstaly\nzajímavé rozepře a rozepře mezi těmito dvěma hudebníky :\njeden chtěl tak, druhý jinak, ten se držel přísně pravidel a\npožadavků kontrapunktu, onen hájil svobodu myšlénky. Tu\nLisinski nemoha si jinak pomoci, tázal se toliko vždy Vízne-\nra : „Je tohle a takhle chyba ?\" „Není, ale lépe zní tak-\nhle.\" „Mně ale lépe takto zní,\" odpověděl Lisinski.\n„E, když chceš tak, synku, bucfsi, chyba to není,\" připustil\nstařec, a učinil mladému Lisinskému po vůli.\nJak první jednání bylo dohotoveno, určily se zkoušky,\njistá deputace se odebrala k paní Rubidové, rozené hraběnce\nErdódy, s prosbou, aby převzala partii Ljubice, což ochotně\nučinila; zatím pak se dokončilo druhé i poslední jednání.\nV ten čas se přihodilo, že náš tehdejší spoludruh a\nzpěvák vlastenecký Stazic střelnou ranou byl raněn. Musel\nulehnouti a proto se představení opery na nějaký čas odlo-\nžilo. Stazic byl odnešen k Lisinského matce, aby mu lépe\nbylo poslouženo. Brzy se opět pozdravil; jeho hlas byl vždy\nlepší a silnější; i počalo se znenáhla opět zpívali, až pak\nv zimě bohudíky došlo i na operu. Sedmkrát po sobě byla\nv zimě r. 1846 od samých ochotníkův veřejně představována,\npři čemž nejznamenitější zásluhu měli: hraběnka Erdody, pá-\nnové Stazic, Striga, Livadic, Pichler a několik jiných; ve\nsboru pak nalézal se květ paniček a slečen Záhřebských.\nDojem opery té na veškeré obecenstvo byl kouzelný; všechno\nbylo jak© bez sebe radostí, slovem, učinila epochu ai všem\ncizincům nad míru se líbila. Každý si ji chtěl přiosoDiti;\nNěmec pravil: „ganz deutscher Styl,a Italian: „musica\nitaliana, poca differenza,\" až jim Lisinski smíchem odpo-\nvěděl, že není ani jednoho ani druhého, nýbrž jedině jeho\nvlastní hudba.\nPosud šlo všechno k dobrému, a každý by byl řekl\nv prvním okamžení, že náš umělec může pokojně spočívati\nna vavřínu, kterého dosáhnul; ba že si ani více přáti ne-\nmůže. Avšak nepostihlé jsou tužby a přání člověka. Ty časy\nvidíme Lisinského vzdáleného v Bystřici, v nad míru roman-\ntické krajině Chorvátská ; tu dlí samoten, zamyšlen, bez klidu\na pokoje. Slabého těla, jak jsme ho poznali, byl nesmírně\ncitliv. Ačkoliv každému žertu porozuměl, přece časem posta-\nčoval jediný křivý pohled, že byl bolně uražen. A tak buďto\nže jaká urážka anebo zápas s materiálními potřebami a sta-\nrost o budoucí živobytí, anebo snad nešfastná láska, slovem\nvšechno to anebo jedno nebo druhé uvrhlo ho v neklid a\nnespokojenost. Jsa slabý na těle, volil bědovati nežli zápa-\nsiti, ačkoliv se mu nemůže vyčítati, že by nebyl zápasil, po-\nkud síly stačily.\nDo Bystrice odebral se ze Záhřebu s pevným úmyslem,\nže jen hudbě docela a navždy žiti bude* U tamnějšího fa-\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.4", "texte": "ráře, ctihodného starce, strávil mnoho krásných dní v tiché\nsamotě, v milé přírodě.\nZatim přemýšlel neúnavný Striga dnem i nocí, jak by\nmilému Lisinskému pomohl, jak by k jeho pokroku přispěl,\na jemu zaměstnání zjednal, aby ducha jeho ukonejšil. Vyjed-\nnal u dra. Demetra, že mu text k nové historické opeře na-\npíše pod jménem „Porin\nNáš Lisinski se v Bystrici v skutku také poněkud uti-\nšil, vnitřní rány se zahojily, zapomenul na nehody své, i byl\nzase, jímž prvé býval. Navrátiv se do Záhřebu, jakmile se\nStrigou se sešel a obapolnou stížnost s ním vyměnil, pravil\nk němu takto: „E brate, to ti je badava, koj jedanput\nza muziku počme zivjeti, on nemoze na ino vec kod mu-\nzike da ostane. (E bratře, to ti je nadarmo, kdo jedenkrát\npro hudbu počne živ býti, ten nemůže jinak než u hudby\nostati.)\nTa slova byla ovšem voda na mlýn pro Strigovy plány,\nkterý upokojen proměnou, jižto při Lisinském shledal, pravil:\n„Zdali bys chtěl jiti do Prahy?\" „Šel bych, bratře, ale\nbez ctyr set zlatých na rok ne!\" „Nu dobře, já ti je za-\nopatřím,w odvece Striga.\nUstanovenof, že Lisinski půjde do Zlaté Prahy, by tam\nhudbu systematicky studoval; ale skutek nešel úmyslu tak\nrychle v zápětí. Stazié, přebývaje zatím ve Vídni, roznemohl\nse tam a oznámil Strigovi, že se za krátký čas do Záhřebu\nnavrátí. Na to Striga nový plán vymyslil, a ten nebylo mož-\nná bez Lisinského vyvěsti: umínil sobě, ve spolku s Lisin-\nskim, Stazicem a ještě některými zpěváky Chorvatsko i Sla-\nvonii až do Bělehradu proputovati, koncerty dá váti a zjednati\nsi veselý život. To se také podařilo. Stazic se vrátil z Vidně\na spolek staro-nový proputoval v létě r. 1847 celý pruh ji-\nhoslovanských vlastí, zpívaje národní písně, kvartetty a jiné\nzpěvy, při čemž zpomenuié ctverozpěvy z Russanových písní\nnejvíce vynikaly a slavné obliby došly. Tato pouf nebyla\npouze epochou pro mladistvé družstvo, nýbrž poněkud i zna-\nmenitý děj pro tehdejší dobu národního pokroku. Nelze ani\nvypověděti, kterak tento neobyčejný zjev spolek slovan-\nských troubadourův veškerým obyvatelstvem Slavonie,\nvšemi městy a většími obcemi, kde se zpěváci ozvali, jako\nelektrická jiskra zableskl a je rozehřál. Po návratu svém\ndo Záhřebu dávali zpěváci ještě jednou operu „Ljubav i zloba.\"\nJeště téhož roku 1847 na podzim odebral se Lisinski\ndo Prahy. Při rozchodu pravil k němu Striga : „Já ti z dobro-\nvolných příspěvků od našich vlastencův zaopatřím šest set\nzlatých stříbra na rok, ale musíš v Praze vydrželi tři úplná\nléta, musíš od tamnějšího konservatoria vysvědčení o nabytých\nvědomostech přinésti, musíš operu „Porin\" sestaviti a sám\ninstrumentovati.\" Na to Lisinski: „Hodu/\" (učiním).\nPřirozené vlohy, bystrý um, touha po náuce a novota\nv krásném hudebním městě pomohly Lisinskému k nesmírným\npokrokům. Učitelé jeho byli: direktor konservatoria Kittl,\na ředitel varhanické školy Píč. Jeho skladby byly nejen\nčasto v privátních a veřejných koncertech a při podobných\nslavnostech přednášeny, nýbrž mezi jinými byla i jedna z jeho\nouvertur v konservatorium veřejně provozována. Proměna\nklimatická, kterou těžce nesl, spůsobila mu mnoho tělesných\nnesnází, i musei se proto několikráte během sludií do vlasti\nnavrátití, až pak začátkem r. 1850 běh ukončiv s pěkným\nvysvědčením na vždy domů se vrátil, ptn naděje, že si k\nslavné budoucnosti základ položil nabytými vědomostmi, které\nv prospěch národu svého obrátí.\nMezi jinými znamenitými skladbami, které v Praze pů-\nvod vzaly, dokončil také podle daného slibu operu „Porin\"\na celou ji instrumentoval; v té jest mnoho poznámek od dir.\nKittla vlastnoručně na památku vepsaných. To tedy byla\ndruhá jeho opera, a tu po svém návratu nejupřímnějšímu pří-\nteli svému Strigovi vděčně věnoval. Striga zatím celé vojeh-\nské tažení pod vůdcem Jelačičem-bánem co dobrovolník vy-\nkonal a z pole válečného v domácí mír se navrátil; Stazič\npak se dostal za prvního tenora do Pešti.\n(Dokončení.)\n\nZ cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala.\n(Pokračování.)\nPo obtížné cestě přišli jsme dne 15. září 1860 naproti\nrodinnému městu sv. Františka ďAssisi. Toto město jest v\npřekrásném položení a poskytlo nám vznešeného pohledu,\nkdežto večer všecky domy osvětleny byly. Dne 16. přešli\njsme prastaré Spello, jedinou osadu římskou a přišli jsme až\ndo Foligna, krásnému městečku v úrodném údolí, středu mezi\nAnconou a Římem, neboť odtud' počítá se 100 miglií jak\ndo jednoho tak do druhého města. K mému politování na-\nstoupili jsme cestu k Anconě, neboť kdo by nerad spatřil\nv\nRím 1 Dne 17. dostoupli jsme k smrti unavujícím, příkrým\nApenninám; dne 18. podél pat horních do Chiendy skrze holé\nskalnaté hory s kopce do Mucie; dne 19. do Tolentina,\nkde bujné rostlinstvo naše oko občerstvilo. Zde v Tolentinu\nbyla uzavřena smlouva mezi Napoleonem í. a tehdejším pa-\npežem. Dne 21. šli jsme přes Civitu nuovu při jaderském\nmoři, do Loretty, která jest pro každého křesťana znameni-\ntou. Malou hodinu od města měli jsme náš tábor. I navrá-\ntil jsem se ještě s několika svými hudebníky do města zpát-\nky , abysme znovu požívali rozkošné vyhlídky. Chrám, kde\nse tak zvaný domek Mariin nachází, jest velkolepý, má umě-\nlecká díla klassických mistrů jak malířství tak sochařství, a\njest nejhlavnější poutnické místo po Jerusalemě.\nDne 22. kráčeli jsme dále přes Osimo do Camorana,\ndne 23. nedaleko Ancony; dne 24. před zdě této námořní a\nzemské pevnosti, kteráž Lamorciěrem udatně bráněna byla,\naž konečně dne 29. náš pluk bránu Fariniho zteld a vzdání-\nse umluveno bylo. Byl jsem tak šťasten, mnohému krajanu\npomoci a jej potěšiti, který raněn zde ležel. Několikaden-\nním bombardováním pozbyl jsem skoro sluchu, a zočil jsem\ntak mnoho hrozných poranění a bídy, že pouhá zpomínka na\nto mne děsí. Dne 8. října odpluli jsme na fregátě Maria\nAdelaida do Manfredonie, kdež jsme dne 9. na zem vstou-\npili a až do 13. pobyli. Manfredonia jest od Manfrediusa\nzaložená kolonie a město na stejnojmenném přístavu, který\nale mělký jest, než aby mohl být znamenitým přístavem. To\nbylo první neapolské město, které jsem spatřil, a bohužel ne\nto poslední, které mne ošklivostí naplnilo. Podobnou chu-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.5", "texte": "dobu spolu s nestydatostí nespatřil jsem ještě nikde, neboť\nValaši v Sedmihradsku a podunajských knížetstvích jsou praví\nbřidilové proti těmto Lazzaronům. Město na polo zbořené,\nulice p'né nečistoty, v kterých se potloukají děti nahé, neb\njen v roztrhaných košilích a na pocestné s takou nestydato-\nstí naléhají a velmi hrubým spůsobem o almužnu žádaji, která\nmne velkou nevolí naplnila, a tomuto lidu jest žebráctví vý-\nživou. O škole neb vychování není ani řeci a místo těchto\npanuje modlářství a pověra. Dne 13. října opustili jsme\nk mé a mnohého nemalé radosti bídnou Manfredonii, pravý\nto obraz trestnieké osady, a šli jsme pustou krajinou do mě-\nsta Foggie. Slunce mořilo nás velmi navzdor tomu, že po\ndva dni hezky pršelo, neboť mezi oběma městy 20 miglií od\nsebe vzdálených nenalézá se ani vesnice ani stromů, kde by\nčlověk mohl odpocinouti neb přenocovali, a jen jediný dvo-\nrec, kde se poštovní koně střídají, upomínají, že tato pustina\nčasem práskáním neb čilým troubením poštovnika jest poně-\nkud oživena.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nStraka.\nZ Mladé Boleslavl. (Ochotnické\ndivadlo.) V neděli dne 28. září dávali\nnaši ochotn ci ve prospěch Lomnických\npohořelých „Epigram m\" aneb : „Což\nsi mne žádná nevezme?\" veselo-\nhru ve 4 jednáních dle Kotzebue od Jana\nNep. Vávry. Souhra byla, v porovnání k\nněkterým z předešlých představení tenkrát\ndobrá a zcele uspokojující; vyjímaje však\núlohy komorního rady „Skočnožky\" nevy-\nnikl tenkráte nikdo. „Pan Chládek\" i paní\n„Chládková\", pak „Blaženka\" i „Karolín-\nka\" drželi se dost dobře, však u prvněj-\nších jsme tenkráte dobrý rozmar jejich\npohřešovali. „Karolinka\" byla s počátku\nchladná, kteroužto vadu však později svou\nobyčejnou nevinností a uhlazenou hrou na-\npravila. „Doktor Hájek\", (p. V. . . k)\nvystoupil ponejprv a držel se statečně.\nLépe by mu ale prospěla uhlazenější, okrou-\nhlejší deklamace. Pohyby v jednotlivých\nvýstupech byly nemilostné, jakož tisknutí\npěsti k prsoum, docela zbytečné. „Setník\nDobroslav\" byl tenkrát, jak pozorovati\nbylo, jaksi mrzutý. Příčinou toho byla bez-\npochyby jeho uniforma, která ovšem neměla\ntakových vlastnosti, aby v ní byl mohl s\npatřičným dobrým rozmarem hráti. Nedát\nse zajisté upříti, že u ochotníka často ne-\npřiměřený oděv jedinou jest příčinou, když\núlohu svou neprovede. Tato okolnost mela\nby se vždy lépe uvážiti. Mnohý p. recensent\nale nebéře docela žádný ohled ni na poměry\na povahu herce, ani na poměry divadla a\nnuzně seřízený oděv, v jakém často vystou-\npiti musí. Ba kolikráte ani herce, ani po-\nrn éry divadla nezná. Náš „Dobroslav\" u\npřikladu podobal se ve své chatrné, všech\ndůstojnickýck odznaků prosté uniformě více\nfrancouzskému policajtu než k setníkovi\njaký tedy div, že mu živost a dobrý\nrozmar chyběly? Divadlo naše je velmi\nnuzné, co se garderoby jehodotýče, a bylo\nby věru na Čase, aby se nějaké oděvy za-\nkoupily, aby herci nuceni nebyli, v leda-\njakém mizerném, úloze jeho nepřiměřeném\noděvu vystupovati, který si kolikráte na\nsvé útraty vypůjčiti musí. Místnost\nbyla přeplněna. Čistý výnos obnášel\n52 zl. 50 kr., který již na komité pro\npohořelé v Lomnici zaslán byl.\n\nB.\n(Dop. pův.) Z Brna, 30. záŕí. (Rodina\nNerudova.) Včera dostalo se nám\nv divadle vzácné duševní zábavy, nikoliv\nsnad proto, že jsme slyšeli operu „Peně-\nzokazi\" od Aubera, nýbrž že se na konci\nproslavená umělecká rodina p. Nerudo-\nva slyšeti dala. Co provedení opery zka-\nzilo, arito s nynějšími silami se opera jen\nk malé platnosti přivede, to nám dosta-\ntečně nahradil krásný duševní požitek, jejž\nnám naše rodačky sestry Nerudovy u-\niněleckou hrou svou připravili. P. Frant.\nNeruda, mladý to umělec v plném, snaž-\nném vývinu přednesl piegu „Concert mi-\nlitaire\" pro cello od Servaise s průvodem\norkestru s velkou bravourou, jasností a\nmistrností. Na to následoval fantasijní kus\nod Schumanna pro dvoje housle a cello\nod Fr. Nerudy nspořádané, kterýž slečny\nVilémina a Marie Nerudovy a p. Fr. Ne-\nruda provedli. Co se správnosti, dokona-\nlosti, citu a zvláště něžnosti dotýce, sotva\nmožná as něco podobného slyšeti. Všechno\nnaslouchalo s velkou napnutostí cituplné,\numělecké a hluboce promyšlené hře nad\nmíru jemným a křišťálovým tónům, a když\nbyly tytj harmonicky dozněly, povstal nej-\nživější ohlas spravedlivého jásotu obecen-\nstva a potlesk nechtěl žádného konce vžiti.\nK závěrce přednesla sl. Vilem ina Ne-\nrudova koncertní kus „Variations bril-\nlantes\" pro housle. Hlučná pochvala pře-\nrušila častěji její hru a když poslední její\nzvuky dozněly, strhla se někonecná bouře\npochvaly. Divadlo bylo přeplněno a obe-\ncenstvo navrátilo se nanejvýš uspokojeno\ndomů.\n\nL.\nZ Hranice na Moravě. (Slavnost\nsvěcení práporu.) Dna 20. října t. r.\nodbývati se bude zde slavnost svěcení prá-\nporu z p ěvácko - ěte n ářské ho spol-\nku. Slavnostní program je následující: 0\n10 hodinách ráno slavná mše svatá. Na\nto před chrámem na náměstí slavné při-\nbíjení práporu na týc. 02. hodině od-\npoledne smuteční průvod na místní hřbi-\ntov, kde se pomník obnovený Heřmana A.\nGalasa o město Hranice nanejvýš zaslou-\nžilého muže a pěvce „Musy Moravské\"\nodhalí. O 5. hod. národní beseda\nv místnostech střelnice. Program dekla-\nmatorní a hudební části jest: 1. Proslov,\npřednese starosta Besedy Hranické. 2. Pí-\nseň cestujících po vlasti, sbor od Abta.\n3. Gdě je slavská domovina, sbor odWin-\ntra, přednese zpěv. spolek Přerovský.\n4. Deklamovánka. 5. Duetto „Rozvij se\nkvítku milostný\" od Ed. Nápravník a.\n(Lze je dostat u Šálka v Praze.) 6. „Sví-\ntání\" od Veita, sbor, přednese více zpěv,\nspolků). 7. Deklamovánka. 8. Kadryla\nz moravských písní, sbor od Hellera.\n10. „Naprej,\" sbor od Jenka. 11. „Kde\ndomov můj?\" od Fr. Škřoup a. Konečně\ntaneční ples.\nZ Moravských Kamenic. (Bese-\ntí a.) Také u nás odbývala se dne 21.\nzáři beseda, která se s velmi příznivým\nvýsledkem potkala. Zřízenať byla snažným\nusilováním dvou vřelých národovcň, zacež\njim cest a chvála přináleží. Ze sborů\nprovedeny byly: „Žárlivý holoubek\" od\nHynka. „Radostné cestování44 a „Vávra\"\nod Ed. Nápravníku a „Slovan\" a do-\nšly pochvaly. Páni pěvci statně se drželi\na provedli všechny skladby s chvalitebnou\njistotou. Z deklamací siyšeli jsme : „Chvála\nmalých\" a „To se nesluší\" od J. K. Tyla,\npak „Jakého bych nerada,\" „Jindy a\nNyní,\" „Sedlák na biliáru,44 které o-\nbecenstvo rozveselily. Ku konci zapěli\nvšichni hosté „Hej Slované\" a „Kde do-\nmov můj.\" Kojíme se nadějí, že vbrzku\nopět nápodobnou besedu si uspořádáme$\nnebot jen takto oživí se společenský život\na mnohý ze svého spánku duševního k\nnárodnosti své přilne.\n\nZe Skutče. (Beseda). S nemalým\npotěšením uchopil jsem se posledního čísla\nDalibora, sputřiv, že i z našeho města\nzprávu přináší, ponenáhlé zrůstání na-\nšeho zpěváckého spolku bedlivě\nsleduje a zpěv vřelými slovy měšťanstvu\nstísněnému odporucuje. 0 spolku, ku kte-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.6", "texte": "rému z vůkolí členové přispívající přistu-\npují, nemohu ničehož více pověděli, ant\np. dopisovatel od špitálu o něm se dosti\njasně vyjádřil. Tentýž přišli buje také zprávu\npodati o besedách, jichžto jsme se o prázd-\nnin ách působením studujících účastnými\nstali*, nezazlí mi ale zajisté, zmíním-l.i se\nsainoten o hudební a deklamatorní be-\nsedě dne 27. září k oslavení jmenin Jeho\nblah. pána p. Václava Stollovské-\nho, zdejšího c. k. okresního přednosty,\nodbývané. Nechci zde obtíže, s kterými\npodnikatelům zápasiti bylo, uvádět?, ani o-\nkrasu místnosti, v nížto se beseda tato dá-\nvala, popisovati, ani obecenstvo za slabé\nse súčastnění na takové ušlechtilé zábavě\nkárali a projdu toliko jednotlivá čísla pro-\ngramu jak rozmanitého tak zajímavého.\nBeseda započala ouverturou z opery „Edu-\nard a Kristina která řízením obezřelého\np. učitele Štinského od zdejších hudebníků,\npp. učiteli z vůkolních vesnic podporova-\nných, vzorně provedena byla a libý do-\njem učinila; sólo pro polnici zdařile před-\nnesl nadaný a hudby milovný p. Doležal.\nPo ouvertuře vzdával p. Št.... jménem mě-\nšťanstva díky p. přednostovi za jeho otcov-\nské města se ujímání. Sbory „Tys přítel\nnám\" od Jelena, „Šumí Labe\" od Zvo-\nnaře zdatného výsledku se neminuly a\nbyly od posluchačů hlučným potleskem od-\nměněny. Velmi se líbila deklamace „Vdá-\nvat či nevdávat\" od Havlíka sleč. Ryb...\nobratně přednesená. Pro náhlé onemoc-\nnění p. deklamatora Z nemohla se v\nprogramu udaná deklamace „Čím dál, tím\nhůř\" přednášeti. Začátek druhého oddě-\nlení učinil se vůbec známou ouverturou\nTittlovou dle slovanských nápěvů, která\ns patrným potěšením přijata byia. Pozdra\nvení pěvcovo od Veita a směs ze slov.\npísní došly pro obratné přednesení hlučné\npochvaly. Po prvnějším zmiňoval se p.\n5t.... v Tylově „Koruna všech lásek41 ja-\nrými a dojímavými slovy o pravé a ne-\nvadnoucí lásce k drahému národu, po dru-\nhém pak podal p. H0... věrný obraz ven-\nkovského sumáře. Při besedě této opět\nnám bylo k velké radosli poznati, že hu-\ndebníci naši i těžší skladby provedou, jen\nkdyž trochu času řádnému se cvičení vě-\nnují* Majíf všichni výborného základu, na\nněmžto s výdatným úspěchem dále stavětí\nmožno. I při hudbě lze tentýž výjev po-\nzorovati; budou-Ii s pilností a bedlivostí\ndle příkladu neúnavných a vzorných pp.\nučitelů se řiditi, jich rady při každé příle-\nžitosti poslouchati, dosáhnou zajisté vyso-\nkého stupně dokonalosti. Jen dále v před !\n\nR.\n\nH. J. Vrbinský.\nZe Slaného. (Akademie. Divadlo.)\nNa vyzváni zpěv.s polku „Bořivoje\"\nv Lomnici u Jičína uspořádal ku prospěchu\ntamnějších pohořelých zp. spolek „Dali-\nbor\" v Slaném na den sv. Václava 28.\nzáří b. r. hudební a deklam ator-\nni akademii v městském divadle. Do\nprogramu bylo přijato 5 sborfi, a to: Píseň\nsv. Václava, Svatvečer od Vogla, Na\nvlast od To máš k a, Gdé je slavka do-\nmovina ? odWintra, Naprej !odJenka.\nMimo to 1 dvojzpěv „Cech44 s průvodem\npiana, 2 písně pro 1 hlas s průvodem pi-\nana: a) Poletuje holubice od K. Bendla.\nb) I šepce kvítí od E. Ná prav nika,\npak 2 skladby pro piano: a) Variace na\nukrajinskou píseň od J. Lubovského, b)\nGrillen-Polka od L. Mayera a konečně\n2 deklamace. Veškeré sbory byly předne-\nseny od výkonných údů zp. spolku. Obe\npísně pro jeden hlas převzala z ochoty\npaní Julie Heis sová doprovázena byvši\nsvým p. manželem, jenž přednosem obou\ndotčeních skladeb na piano podal nám\npříležitost, že jsme v něm nalezli umělce\nnevšedního. Zmíněný dvojzpěv provedli pp.\nD. Šťastný a H. Janda s dobrým\nvýsledkem. Deklamace: Já jsem Cech o i\nFr. Rubeše, a Švingulace od J. Burger-\nsteina přednesené s úspěchem od p. Bin-\ndra došly veliké oblity a p. deklamatoru\ndostalo se zasloužené chvály a potlesku\nskoro nekonečného. Čistý výnos obnášející\n30 zl. 30 kr. r. č. byl hned druhého dne\ndo Lomnice zaslán. Mezi dobrodinci, již\nznačnou peněžitou podporou k účeli tomu\npřispěli, sluší přede vším jmenovali šle-\nchetného a váženého pána Heřmana Ja-\nnovského, statkáře z Trpoměch u Sla-\nného. Taktéž ostatním budiž tuto poděkováno\nza jakékoliv přispění a súčastnění-se.\nOchotníci v Slaném hráli 14. září b. r. o\nposvícení : Zlý duch Lumpač ivaga-\nb u n d u s. Dotčený kus měl se opakovali\nye prospěch pohořelých v Lomnici, než\nvšak se k tomu mohlo přikročiti, dostavila\nse k nám kočující společnost p. Antonína\nSze ning a, ježto se těší hojné návštěvě*\n\nKronika zpěv. spolků.\nKralohrade cký zpěv. spo-\nlek „Slavjan\" slavil dne 5. října svě-\ncení svého práporu od paní a panen Kra-\nlohradeckých mu věnovaný. Prápor jest\nvelmi skvostný a vkusný, jedna strana je\nčervená, druhá bílá; obe z těžkých\nhedbávnych látek. Bílou stranu zdobí o-\nbraz sv. Václava, kraj pak kolem je okrá-\nšlen stříbrem vyšívaným věncem lípo-\nvým; na červené straně pyšní se krásný\nlev s korunou, nad ním pak stojí stří-\nbrem vyšito : „Slavjan,44 pode lvem Hra-\ndec Králové, kolem krájeje opět vavří-\nnový věnec. Sv. Václav a lev jsou nad\nImíru skvostně malováni, výtečné to dílo\nakademického malíře p. K1 em e n se, ny-\nnějšího praporečníka zpěv. spolku. Dvě\nvelké modré! pentle vlají shůry; na je-\ndné vyšito heslo „Zpěvem k srdci, srdcem\nk vlasti\", zpod pak varito bohatě posá-\nzeno krásnými granáty, na druhé pentli\njest nápis „od paní a dívek pěvcům 1862\",\ndole znak český, lev v červeném poli s ko-\nrunou ozdobenou drahokamy ; prvá pentle\njest práce horlivé panny Anny Červe-\nné , druhá pak panny K1 emens o v é.\nŽerď, dar to národovce p. V. Červeného,\numěle zhotovena je z pakfonu, na hoře\npak nalézá se postříbřená lyra s hvězdou.\nSbírání darů mezi paními s velkou oběta-\nvostí podvolily se pp. Červená a Bau-\nšová a poněkud i paní Hubková; mezi\ndívkami: panny Goldovská a Klemen-\nsova. Svěcení dělo se slavně v chrámu\nv\npáně vel. p. P. Srůtkem : kmotrami byly\npp. Baušová, Červená a Hubková, pak sl.\nGoldovská a Klemensova; odevzdání prá-\nporu dělo se odpoledne o 3. hod. na nové\nstřelnici. Byla to malá národní slavnost\nv Hradci Králové. Zpěv. spolek Hořický\n~Ratiboř\" zavítal sem s práporem; též zde\nbyli zastoupeni spolkové: Ch rudí ms k ý\n~ Slavoj\" a Bydžov ský ~Lubor.\" Hudba\nbyla Chrudimská řízením Č. Vinaře. O 1J\nhod. hnul se velký dav k střelnici. Slav-\nnost započala písní sv. Vojtěcha, načež ře-\nditel spolku p. Sty blik slavnost ráznou\nřečí zahájil. Na to následoval chorál Sva-\nto-Václavský, potom řeč kmotry pí. Hub-\nkové a na to zatloukání hřebů. Po ukon-\nčení tolioto výkonu přijal praporečník p.\nKlemens prápor, po čemž následoval sbor\nod J. L. Zvonaře a konečně výtečná\nřeč slavnostní přednášená p. Vác. Čer-\nveným. Roudnický zpěv. spolek,\npro nějž by se dobře název „Říp\" hodil,\nobdržel stanovy své teprv před krátkým\nčasem potvrzeny a čítá nyní již okolo 140\núdů. Doufáme, že vbrzku počet tento\nještě značně vzroste, k čemuž zábava, kte-\nrouž spolek tento v Hracholuskách uspo-\nřádal, nemálo přispěje, an vzdor špatnému\npočasí nad vše očekávání krásně vypadla.\nNávštěva byla velmi četná a mezi přítom-\nnými hosty nacházel též náš nový p. o-\nkresní. Veškeré přednášky jak pěvecké\ntak deklamatorní a hudební došly hojné\npochvaly jmenovitě „Cikáni\" od Fr. Vogla.\n„Vávra\" a „Radostné cestování\" od Ed.\nNápravník a. Staroboleslavský\nzpěv. spolek učinil svému předsedovi\npanu Fr. Panochovi zastaveníčko řízením\np. ředitele Jos. Pražáka.\n\nZ ciziny.\nZ Prešpurku. Dop. pův. (A kadě-\nni i e.) Zdejší jednota k zvelebení kostelní\nhudby uspořádala dne 28. září akademii\nv městském redutním sále. Slyšeli jsme\nouverturu k „Athalii\" od Mendelssohna-\nBartholdyho, která obratným řízením pana\nKu mlíka, chorregenta v zámeckém ko-\nstele, řádně provedena jest. Na to před-\nnesl pan Stocker z Peště improvisaci pro\npiano od Volkmanna a koncertní allegro\nod JuL Schulhoffa výborně a vyznačil se\nsvou technickou obratností a svým velmi\njasným pianissimem. Yýtecná hra jeho lí-\nbila se tak, ze na všeobecné přání ještě\njednu pietju pro piano přidal. Chvalnou\nzmínku zasluhují dvě vokální kvartetta"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.7", "texte": "„Loučení-se s lesem\" a „Lovecká\" od\nMendel»Bohna, které od pěveckého sboru\nprecisně předneseny byly. Korunou celé\nakademie byl kvintett pro piano 8 průvo-\ndem smyčcových nástrojů od L. Spobra,\nv němžto p. Stocker náležitě pojmutí této\nskladby jakož i svou značnou zručnost\nskvěle osvědčil. V kvintettu tomto účin-\nkovali pp. F. Franta (I. housle), K. Franta,\nBradse a Seif (11. housle), Maděr (cello)\nvýborně.\n\nZ Prahy.\n\n— Nadějný bassista p. Herzog,\njenž též v české opere vystoupil, engažo-\nván jest k divadlu Oloinúckému.\nOdpadl/k je titul nové, jak nám\npraveno, německé opery od našeho kra-\njana Z. Skuher sk é h o, která prý se v\nčeském překladu v prozatímním divadle\nprovozovali bude.\nDvorní operní pěv ě c, p . AI.\nAnder, rodák nás, vystoupí pohostinsku\nv české opere.\nVýtečný bassista p. Rok y-\ntanský, syn našeho rodáka pana prof.\nRokytanského ve Vídni, eugažován jest k\nněmecké zdejší opere a bude prý\ndle svého práni též v české opere ú-\nčinkovati.\nCh valně známý skladatel p.\nHynek Vojáček v Petrohradě složil velmi\nzdařilou instrumentální skladbu pro celý\norkestr, která zajisté pp. usporadatelům\nbesed vítána bude. Skladba tato jmenuje\nse „Úvod k besedě,\" v nížto na zají-\nmavý spůsob vetkány jsou písně „Co pak\nti naši dělají,\" „V Cechách, tam já\njsem zrozena,\" „Mazury hejže hn.\" Pan\nVojáček věnoval toto své vlastenecké dílo\nzasloužilému řediteli vojenské hudební školy\npanu Janu Pavlisovi.\nVýroční zpráva jednoty k\nzvelebení vojenské hudby na rok\n1862 vyšla právě tyto dni a vyjímáme z\nní následující dáta; V uplynulém školním\nroku bylo ze 34 žáku, již vyučování ú-\nčastni byli, 12 chovanců dokonale vzdě-\nláno, 9 žáků bylo mezi během z nedo-\nstatku dostatečných vloh hudebních \\řá-\nděno do kapel, kdež co sekundní trubači\núčinkují, a 13 chovanců zůstalo k příští-\nmu běhu. Krásného důkazu činnosti své\npodala jednota koncertem dne 28. Lipna\nt. r. uspořádaným, kdež chovanci hudební\nškoly: Strej, Dolenský, Svoboda a Jirkov-\nský koncertní skladby s nejpříznivějším\nvýsledkem přednášeli, a zahradním kon-\ncertem ku prospěchu pensijního fondu\npro kapelníky, v němž chovanec Dvořáček\nvariace na křídlovku se skvělým úspěchem\npřednesl. Protektorem jednoty této chva-\nlitebně účinkující jest J. Ex. pan Eduard\nhrabě z Clani-Gallasů, ředitelem po-\nchvalně známý pan Jan Pavli s, majitel\nHanoverské velké zlaté medaile. Výbor\nsestává z pánů: p. Brauna de Praui?j\nFerd. Friedlanda, Rob. Kracha, J. Kuchyň-\nky, Jos, Lauermanna, Vojt. Veselého. Ná-\nhradníci jsou: p. Max Reitzenstein a p.\nhrabe Ervin Scbonborn. Jednota počítá\n683 skutečných členů, inezi nimiž\n24 vojenských kapel. Cest n ý ch členů\njest 10 a sice 7 vojenští kapelníci: J.\nProcházka, Fr. Čermák, Jos. Zavrtal, Fr.\nHaniel, Ant. Vaneček, Václ. Stobr, Antonín\nAmbrož, pak Jan Lukeš, sládek, Em.\nMel iš, redaktor Dalibora a p. Václ. Va-\nn ěče k, učitel ve Velvarech. Upozor-\nňujeme pri této příležitosti dospělé mla-\ndíky od 15—17 let, kteří na nějaký\nplech o vý nás r o j trou b í, že mohou\nk dalšímu cvičení a zdokonalení do vo-\njenské hudební školy vstoupiti. Vý-\nminky jsou velmi příznivé a mladíci tito\nmohou, odbyvše školu tuto, dobré vý-\nživy y krátkém čase dosící.\nDivadelní gáže. Bývalý ředi-\ntel p. Hoffocann platil v rocích 1846 47\n82.220 zl. 4 kr. r. č., Šteger platil od\n1 dubna 1853 až do konce března 1854\n98.456 zl. 69 kr. r. č. gáží. Nynější ře-\nditel Thomé platil od 1. dubna 1861 až\nna konec března letošního roku i 16.340 zl.\n9 0 kr. r. č.\nPaní Kalivodová, neteř na-\nšeho krajana Jana Václava Kalivody, ehvalně\nznámého skladatele, vystoupla dne 23. září\nv Paříži v divadle „Moliére\" poprvé co\nfrancouzská herečka v kuse „Iphigenie en\nAnledi\" a dosáhla rozhodného výsledku.\n„Hudební památky České\"\nje titul výtečného díla hudebního obsahu-\njícího výbor krásných zpěvů českých, cír-\nkevních i světských, pro smíšený i mužský\nsbor v původní skladbě iv novém upra-\nvení, s průvodem i bez průvodn z rozlič-\nných zpěvníků staročeských vybral výtečný\nJosef Leopold Zvonař. Yydání v partituře\ni ve hlasech. Sešit 1. obsahuje: Píseň sv.\nVojtěcha. Proč tak náramně truchlíš.\nNoc temnou přečkavše. Má duše se ne-\nspouštěj. Minula noční hodina. Nikdy\nlepšího nebylo. Otče náš, milý Pane!\nČlověče, nevěř světu. Bože, jenž ráno\npovstáváš, Píseň vzácnou. Slunce za\nhoru zapadá. Veledůležité podniknutí pro\nčeskou hudbu, jakož i pro zpěvá-\nčků spolky, jimž se zde poskytuje zá-\nsoba krásných a k provedení snadným\nzpěvů k rozličným případnostem se hodí-\ncích, neméně i k studováni pravého ducha\nčeského zpěvu a české harmo-\nn ie. Podobná sbírka staročeských zpěvů\nbyla již dávno velikou potřebou mladým\nnašim hudebníkům a stala se ještě potřeb-\nnější v nových časech, kde se založilo tolik\nzpěváckých spolků, jichž úkolem též jest\npěstění církevní hudby. Dojde-li sbírka tato\nhorlivého účastenství, vydá se pravidelně\nkaždé čtvrtletí jeden sešit. Cena předplatní\nna čtyry sešily obnáší 4 zl. r. č. = 2\ntol. 20 gr. stř. Mimo předplacení stojí\njedaotlivý sešit 1 zl. 20 kr. r. č. = 24\ngr. stř.\nTeoreticko - praktická\nškola hudebního uměni sluje kniha\npro učitele a ředitele hudby kostelní zvláště\npro čekatele učitelské Sepsal Jan Nep.\nŠkřoup, ředitel hudby hlavního chrámu\nPáně u sv. Víta v Praze. Zevrubné po-\nsouzení této knihy ponecháme si na nej-\nbližší čas. Stojíť 4 zl. r. č.\nSlečna A1 oij si e Blažkova,\ndvorní zpěvačka v Novem Střelci, vystou-\npila dne 2. října t. r. poprvé v Novém\nBrandiboru (Brandenburg) v opeře „Fi-\ngarova svatba\" od W. A. Mozarta co hra-\nběnka a líbila se velice. Obecenstvo, jindy\nchladné, vyvolalo ji několikrát po arii a\ndnettě s hrabětem. Výsledek jejího vystou-\npení byl co do zpěvu, hiy i prosy roz-\nhodně šťastný. Taktéž vystoupila v sou-\nkromé společnosti a zapěla Němcům několik\nnárod ní ch český ch písní, jimiž\npravou sensaci zbudila. Vbrzku vystoupí\nco Donna Anna v „Don Juanu od Mozarta,\nnačež operní společnost do Nové Střelíce\nse odebře.\nVýbor Svatoboru měl ve\nstředu dne 24. září sezení. Ze zprávy od\nzástupce jednatelova, pana rady Stor.cha, po-\ndané vyjímáme, že se následkem vyzvání\nk umělcům, aby zaslaly návrhy k pomní-\nkům, jakož i k emblemu Svatobora, dvoje\npráce sešly, jedna od mladého zdejšího\numělce, stavitele pana Šalandy, tož velmi\npilně a vkusně vypracovaný plán k pan-\ntheonu, pak výkres náhrobku od nejmeno-\nvaného umělce z Vídně. K emblemu po-\nskytli ideu pan dr. Karel Jičínský v Chu-\ndenicích. Od poslední schůze výboru, od-\nbývané dne 15. červencet. r., přistoupilo k\nSvatoboru 31 nových, dílem skutečných,\ndílem přispívajících údů. Mimořádné dary,\nv témž čase k účelům Svatoborovským při-\nnošené obnášejí okolo 2000 zl. Mezi dary\nnachází se též odkaz nebožtíka pana Jana\nBulky, barvířského mistra ve Vodňanech,\nkterýž v poslední své vůli 63 zl. ku zří-\nzení slovanské akademie v Praze aneb pan-\ntheonu věnoval. Veškeren stav jmění Sva-\ntoboru obnáší, počítajíc ziskonosné papíry\ny nominální ceně, již přes 23.000 zlatých.\nStran výher z národní loterie zbylých usta-\nnovil výbor, aby se ony věci, o jejichž vy-\ndání se majetníci tažených losů v propůj-\nčené k tomu nové lhůtě byli přihlásili,\nnyní vybraly a k vydávání připravily.\nMimo to uznalo se za dobré, aby se při-\njatým údům prozatímní certifikáty vydá-\nvali, dokud nebudou řádné diplomy poho-\ndově. Co se týče přijímání ve třídu údů\nskutečných, ustanoveno, aby kdo v ni chce\nvstoupiti co spisovatel, se uvedením své\nliterní činnosti legitimoval. Y tomto sezení\nměl výbor poprvé příležitost, propůjčiti se\nprostíedky jemu svěřenými k několika pod-\nporám, jmenovitě byla mladému nadějnému\nmoravskému spisovateli na cestu do Itálie\nk zotavení jeho zdraví udělena pomoc\n300 zl.; pak nemocí stíženému spisovateli\na vdově po spisovateli podpora 150 zl."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621010-01.1.8", "texte": "Ostatně uznal výbor za slušné, aby se jmé-\nna v podobných případnostech nedávala u\nveřejnost.\nPan V. Friml zvolen jest od čá-\nslavského zpěv. spolku „Kováře\" za čest-\nného clena.\nNáš krajan p. Trousil, člen\nopery v Gothenburku (v Švédsku), vystoupí\npohostinsku v Pešti.\nSlečna Beutlova, o nížto jsme\npřed nedávnem zprávu přinesli, že u opery\nv Olomouci angažována jest, vystoupla tam\npřed nedávnem v opeře „Norma\" co Adal-\ngisa s velmi příznivým výsledkem, byvši\nhlučnou pochvalou odměněna. Sl. Beutlova\nje rodem z Příbrami a žákyně pana Appé-\nho v Praze.\nPan Ferd. Laub koncertuje s\npianistou Jaelem nyní ve Velké Britanii se\nskvělým úspěchem. V Liverpoolu sešlo se\nku koncertu 3500 lidí. Mimo to dávali\ntito umělci koncerty v Bristolu, Brightonu\na jiných městech a došli všude nejhluč-\nnější pochvaly. Dne 2. listopadu odebe-\nrou se de Paříie, kde pospolu koncertovat\nbudou.\nSlečna Kateřina Summova\nPražanka, účinkovala před nedávnem v kon-\ncertě ruského virtuosa Svěčína v Drážďa-\nnech a došla velké pochvaly. Tamnější no-\nviny „Dresdner General-Anzeiger\" praví o\nní: „Mladistvá umělkyně spojuje vše, by-\nchom jí příznivou budoucnost předpovídali\nmohli. Osvědčila-li již značně hudební vzdě-\nlání u výtečném doprovázení, jež výborně\nprovedla, dosáhla technickou sběhlostí, kte-\nrouž snažlivá umělkyně ve svém sólovém\nkusu rozvinula, hlučného a všeobecného\nuznání.\"\nReplika. Zpráva naše stran ne-\nšetrného zacházení p. Mayra se sl. Hříina-\nlovou, kterou jsme nikoliv v zájmu našem,\nnýbrž v zájmu dobré věci a obecen-\nstva podali, nepřišla prozatímnímu p. ka-\npelníku vhod a nedlouho na to hleděl se\nv „Hlase\" číslo 275 v tónu jemu ne-\npřirozeném před obecenstvem ospravedl-\nnili, což se mu však nepodařilo. Toliko\njediná věta, v které p. Mayr praví, že za\npříčinou požívání domácího pokli-\ndu nebyl s to, sl. Hřímalovu okamžitě\npřijmouti, zdá se být pravdivá. Ostatní\nvšak jeho tvrzení, že rozmluva mezi ním\na sl. Hřímalovou tak vedena nebyla, jak\njsme udali, je liché a jalové, jelikož pro-\nstými slovy „hanebná lež\" se nevyvrátí\nto, co jsme z úst vážené paní Hřímalové\nslyšeli a si zaznamenali. Zdá se, že pro-\nzatímnímu kapelníku prozatímního českého\ndivadla pamět právě tak nevěrná\njest, jako jeho taktovka, a obra-\nžení paní Hřímalové, které dole podáváme,\ndokazuje, že naše zpráva z dobrého pra-\nmene čerpána jest. Trváme tedy na své\npr v ější zprávě a souhlasíme toliko v\ntom s p. Mayrem, že ovoce, které vosy\nožírají, ne ní sice nejšpat ně j š i; ale že\nse vždy z hromady neporušeného\nodstraňuje.\n\nB. F.\n\nBarbora Hŕímalová.\nPotvrzuji tímto, že zpráva, týkající-se\nmé dcery a p kapelníka Mayra, která v\n38. čísle „Dalibora\" uveřejněna byla\npravdivá jest, což i před soudem přísa-\nhou stvrditi mohu.\nV Praze dne 8. října 1862.\n\n— Hudební literatura. Tyto\ndni vyšel čtvrtý sešit „ Zaboje\" (svazek\n3) obsahující sbor „Dožij dopij\" od J.\nBergmanna (slova od J. Frice v Pa-\nříži). Sbor tento vyšel v partituře a ve\nhlasích nákladem pp. Kristofa a Kuhé.\nRázná slova jakož i přiměřená hudba to-\nhoto sboru budou zajisté našim zp. spol-\nkům- českoslovanským vítány ; „M od r é\noci\" je titul nové písně pro hlas basový\nod A. Rastrelliho, která nákladem R.\nY§ita v Praze tiskem vyšla, Velmi za-\njímavé a ušlechtilé písně vyšly před ne-\ndávnem nákladem p. Janna Ho fm anna\nv Praze. Jsou to písně rukopisu Kralo-\ndvorského, ježto p. Z elenský zdaři-\nlými nápěvy a karakteristickým průvodem\npiana opatřil.\nNákladem Kristofa a Kuhé vyšla\ntyto dni velmi zdařilá klavírní komposice\n„Ples Rusá lek,\" koncertní polka pro\npiano od činného Frant. Kavana, paní\nAnně Laubové věnovaná. Vděčnou tuto\nskladbu odporučujeme našim pianistkám k\nbesedám; stojíť 54 kr. r. č. „Slovan\"\nje titul velkého potpourri pro piano od Č.\nVinaře, které nákladem Šálka v Praze\nvyšlo. Sestávat z písní „Moravo,\" „Sta-\nročeská,\" „Já mám ženu nekáranou,\"\n„Když jsi ty sedláčku pán,\" „Kde domov\nmůj,\" „Hej Slované,\" Strašák, Mazur, Hor-\nvátská, Polská mazur, ruská hymna a z\nmnohých jiných písní. Stojíť 1 zl. r* č.\na je 3 \\ archu silná. V oeoru taneční\nhudby vydal p. Frant. Božek nákladem\nKristofa a Kuhé „Gabrielku\" polku ma-\nzurku, kterouž za 42 kr. r. č. dostati možná.\n\nDur a moll.\n\nRossini. Když Rossini r. 1836 do Frankfurtu\nzavítal, byla mu k poctě velká hostioa dá-\nvána. Při této příležitosti učinil jistý bohatý\nkupec první toast as v následujících slovích:\n„Toliko italská hudba je jedině pravá hudba ;u\na ukázav na vedle sedícího Rossiniho, doložil:\n•Zde je její první zástupce, aí žije!« Rossini\npoděkoval mu vážné a přívětivě a když se ho\njiný vedle sedící tázal, proč tak málo a jen tak\nněkdy romancí skládá, odpověděl Rossini: „Pá-\nnové! chcete vědět, proč téměř nic nekomponuji ?\ntoho věcného bum-bum-bum mám dost, fran-\ncouzsky komponovat nechci a německy\nneumím.u\nG-arrick o Mad. Cibberovó. Mad Cb-\nberová, výtečná anglická pěvkyné a sestra zna-\nmenitého anglického skladatele Tomáše Arne-a,\nhrála a zpívala s takým horoucím a pravdivým\ncitem, že o ní Garrick říkávával : „Ona cítila a\nzbuzovala city. Od té doby, co je mrtva, ne-\nmohu více milostnou roli hrátí.u\nNejjemnější sluch. Jistý zdejší kapel-\nník, chtě na odiv postavili svůj vystříbený sluch,\nzměnil v hlasích pro lesnice zúmyslné jednu\nnotu, aby s dotýčnou harmonií nesouhlasila. Mí-\nsto toto poznamenal si, aby mu sluch neselhal,\nv partituře, a když v nej větším fortissimu všech\nnástrojů k dotčenému místu se přišlo, vzkřikl\nvítězoslavně: „Kornis té chybili.\" Všichni\nbyli nemálo překvapeni tímto zjevem znameni-\ntého šlachu; ale obdivování jejich netrvalo dlouho.\nJistý ferina vyšťoural brzy, že chyba byla zúmy-\nslně v hlasích udělána a v partituře červenou\ntužkou poznamenána. Podivuhodná to věc, že\nkapelník tento ještě účinkuje !\nPěkná anekdota vypravuje se o setkání dvou\nskladatelů, kteří se populárními stali, ovšem na\nvelmi rozličných cestách: o setkání Meyerbeera\ns Offenbachem, kteří se letos v Emsu zdržovali.\nZnamenitý tvůrce oper: a »Hugenot-\ntň\" potkal Offenbacha a tázal se ho, když se\nbyli pozdravili : „Kde bydlíte ?« „Dva kroky\nodtuď na promenádě; zdálo se mi jako kdybych\nvás byl kolem jiti spatřil, a má fantasie mé ne-\nsklamala.\" wNyní ale musíte též vedle mého\nobydlí jiti,\" odvětil usmívaje se Meyerbeer.\"\n»S velkou radostí,u řekl na to Offenbach, „ale\njá vám ukradnu vaše myšlénky, nebof držím se\nstarého pořekadla, že jen od bohatých si vy-\npůjčujeme \"\n\nListárna.\nSI. zpev. sp, v S. Bendlova pekna\nduetta stoji u Hoffmanna 80 kr. r. c.\nPanu Sr... v B. Piseu „Sotek\" od Berg-\nmanna muzete u p. Fleischer a v Pr aze\no sobe dostati. —• SI. zpev. sp. v B. Hu-\nmorislicky ctverozpev „Vavra\" nevysel o\nsobe, nybrz v sesitu pod jmenem „TH kvar-\ntetta\" od Ed. Napravm'ka. SI. zp.\nsp. vL. sboru ceskych\naiame hojnost. Panu dop. v Pard. ...\nPHste!\n\nK tomuto císlu jest přiložene návĕšti o hudebnich památkách, jež vydává p. Leopold Zvonař."}]}