{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_sha256": "ebce92c0aec2582e2b48eeec9f70d00259e36cfb0d3d4839cdc2c532fcf1793a", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/10/20_01/bmtnabd_1862-10-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[233]", "page_fin": "[233]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.1", "titre_corps": "Netrpělivosť", "titre_sommaire": "Netrpělivosť", "signature_source": "Čejka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[233]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 848, "texte": "Netrpělivosť\nDr. Čejka.\n\"0-\nNa každém stromu bych to vyřezal,\ndo každé skály bych to vytesal,\njáf bych to vsel na každé políčko,'\nby vzešlo to jak zlaté zrníčko,\nna všechny lístky psa! bych bez ustání :\nTvůj jsem, drahá, u věčném milování.\nPapouška bych si z mládí vychoval\na slovům těm jej pilně učit dal,\n% až by je provolával mým hlasem\ns horoucí duše mojí zápalem,\npak zpěvy mé by zněly bez ustání:\nTvůj jsem, drahá, u věčném milování.\nVětérkům ranním bych to vroucně vdeclť,\nby šeptem nesly to do končin všech,\naž by to z květných korun svítalo\ni vůkol libovonně dýchalo,\nach! marné bylo by vln klokotání:\nTvůj jsem, drahá, u věčném milování.\nZ mých očí musí hned to každý znát,\nna tvářích musí mně to plamenat,\nI z němých úst to kolem zaznívá\na z prsou každým dechem vychvívá,\njen ona neslyší mé žalování:\nTvůj jsem, drahá, u věčném milování."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[233]", "page_fin": "234", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.2", "titre_corps": "Ludevit Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "titre_sommaire": "Ludevit Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[233]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.1", "debut_caractere": 850, "fin_caractere_exclue": 3944, "texte": "Ludevit Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n(Pokračování.)\nTri jezdci. (Slova dle Lenaua od Jahna.) Hlahol, číslo I.\nNákladem Lud. Fieischera v Praze.\n\\\nJak se víme pamatovat, provozoval se tento sbor od\nPražského zpěvackého spolku, kterému věnován jest, při je-\ndné večerní zábavě, a byl tenkrá es nemalým úspěchem ne-\njenom proveden, ale i od obecenstva hlučně přijat.\nHudba sama o sobě zní dobře, a byla-by i též, co se\ntotálního účinku týká, obsahu podložených slov přiměřená a\nkarakteristická, a jest to zvláště poslední věta (Andante),\nkterá pestrými harmoniemi protkána jsouc, při dobrém pro-\nvedení zamyšleného výsledku se nemine.\nJinak však soudí svědomitý pozorovatel, když do-\ntýčnou partituru do podrobná probírá. Musí totiž litovati, že\np. skladatel tak povrchně, beze všeho promýšlení a takřka\nex abrupto komponuje, a své plody tak lehkovážně ve veřej-\nnost uvádí. Upozorňujeme při této příležitosti p. skladatele,\naby se nikdy tím mýliti nedal, že by snad jeho skladby již\nproto dobré anebo snad nejlepšími byly, že ze strany obe-\ncenstva obliby docházejí okolnost tato nemůže nad cenou\njeho výrobků nikdy rozhodoYati. Všickni víme, že se vyvi-\nnování naší hudby teprv v primitivním stavu nachází, a že\nsobě hudbymilovné obecenstvo teprv vychovati musíme. Není\nto tedy lhostejné našemu hudbychtivému obecenstvu, lecja-\nkýs škvár podávati, ano, márne-li se časem co hudební ná-\nrod čestného místa dopracovati, musíme s největší odhodla-\nností a pilností k tomu hleděti, abychom nejenom uchu hol-\ndovali, ále naší hudbou též srdce a mysl, a hlavně však esthe-\ntickou stránku našeho obecenstva zušlechťovali. Nechceme\nproti tomu nic namítati/ když na př. „Kovářská,\" „Píseň So-\nkolů\" atd., první brzy v měkké, brzy v tvrdé tónině od mnoho-\nčetných pražských kolovTátků se ze všech stran našemu uchu\nvtírá; schvalujeme dále, když některý zdejší sextet anebo\norkestr ve svém programu jednu aneb druhou nadřečených\naneb jiných znárodnělých písní, a třeba již ze špekulace,\nchová, čí však to vina, když se věci, s kompetentní strany\nza chybné uznané, na tento spůsob v obecenstvu ujímají a v\nskutku dobrým zdařilým skladbám místa odjímají? Poslední\ntoto poznamenání nepotahujeme výhradně na provozování ko-\nlovrátkem, myslíme tím více na tu okolnost poukázati, že\nprávě v nynější době, kde v naší vlasti tolik zpěváckých\nspolků povstalo a jich bohdá ještě více povstane ; v době, kde\nobzvláštně zimního času četné besedy se odbývají, záhodno\nby bylo k tomu hleděti, by se programy jenom ze zdařilých\nskladeb sestavovaly. Z našich mladých skladatelů, kteří již\nproto „národními skladateli\" se zovou, jelikož jednu aneb\nvíce českých písní s nemalým pachtěním sestavili, dal by se\npouze skrovný počet vybrati, jenom málo bylo by „vyvole-\nných,\" kdyby se opravdově k tomu přihlíželi mělo, zdali je-\n\n*) Klassický nápěv této původně německé písně pochází od Frant.\nSchube rt a, jednoho z nejznamenitéjších skladatelů písní něme-\nckých. Píseň tuto pod názvem »Dic Ungeduld\" lze dostati u p.\nLud. Fleischra v Praze za 54 kr., a bude v českém pře-\nkladu všem pěvkyním a pěvcům vítána."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1328, "texte": "jich skladby co do národní hudby něco původního do sebe\nmají čili nic. Nebo není na tom dosti, když některý nová-\nček to lak daleko přivede, že jeho novorozeňátko ten aneb\nonen nakladatel tiskem vydá, není dále takové uveřejnění\nještě žádným rukojemstvím za dokonalost a potřebnost po-\nkusů. Tolik na srozumění, a nyní k věci.\nCo se harmonické správnosti nadřečeného sboru týče,\nupozorňujeme p. skladatele pouze na dvě chyby. Y třetím\ntaktu na stránce 3. musí druhý tenor své poslední osminové\nc též co nénu pro následující takt podrželi, jelikož 1. bas\nk převzíti tohoto intervaliu nikterak oprávněn není, a muselo\nby se v tom pádu prvnímu basu f přidělili. Na stránce sté\n7—B. taktu pokračuji 1. tenor a 1. bas v oktávách, které\nzde tím hnusněji se vyjímají, anto pohyb zdlouhavý jest a\nvedení hlasu harmonii žádoucné plnosti nedodává. Křižování\nse prvního tenoru s druhým v 1.2. 3.a 4. taktu na tétéž\nstránce, zdá se být pouze na papíře jakousi obratností, při\nprovozování však ukáže se nejenom setkání-se řečených\ndvou hlasů; ale i jejich nepřiměřená poloha z ohledu výšky\na hloubky co nepraktičná (?).\nS chybnou prosodií potkáváme se ve slovích „po bitvě\"\n(v 1. taktu na 2. stránce), dále „teplý mok\" v 2. taktu na\n3. str.), napotom „zrakem truchlivým a jeden mluví za dru-\nhým\" (sir. 4.v 4., 5.a 6. taktu.).\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "234", "page_fin": "234", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.3", "titre_corps": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "titre_sommaire": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.2", "debut_caractere": 1330, "fin_caractere_exclue": 4139, "texte": "Beethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračováiií.)\nSonata Es-dur. Les adieux, Pabsence, le retour.\nNesmírný nával nejradostnějších citů ustupuje (str. 11.\nposlední soustava) tiše zadrženému nadšení, jež se promění\n(str. 12) v nejutěšenější úsměv oblažené veselosti. Všechna\ntato rozpoložení a výlevy radosti střídavě se navracují; však\nvždy v novém tónovém havu. Je to ustavičné kolíbání na\nvlnách radosti z opětného se shledání, nejdokonalejší, něj-\nčistší výlev lásky plné duše, kteráž pila z trpkého kalichu\nodloučení. Když byl jásot tak zcela dozněl, stane se celé\nrozpoložení náhle posvátnějším. Opět spojí se vroucně obě\nduše, avšak jak rozdílné jsou to city od oněch, které skla-\ndatel při odloučení měl? Nyní opět jsou obě duše oživeny\ndůvěrou, že věčně budou spojeny. V tomto harmonickém roz-\npoložení končí dílo. Tato sonata nedostihne obě své před-\nchůdkyně (sonátu appassionatu a sonátu C-dur) co se velko-\nleposti koncepce a smělosti provedení týče. Formy její jsou\nmenší, obrysy jemnější, rozpoložení méně' mohútné; za to\nvšak ji prochvívá zvláštní poetický dech ; ona dýchá rozlo-\nmí lostí, kteráž nej hlubší dojem na myslícího posluchače učiní.\nSonala E-moll (<>p. 90).\nZakladní idea léto sonáty je bolestná touha duše, která\nkonečně ukonejšení dojde a v nejvroucnější uspokojení se\npromění. Bolestná touha, neuspokojené toužení, tajný bol du-\nševní prochvívá první sadu (E-moll, 3/4 takt). V tomto\nohledu je karakteristieký hned začáteční motiv ve svém bez-\nklidnérn tlaku do výše, pak vstup do septimy (soustava 2\nstr. 3). V dissonancích (str. 4) nastoupí zvýšení bolu, proti,\nněmuž nadarmo figura (takt 1., soustava 4., str. 4) bojuje.\nNastoupí sice v tichém G-dur (soustava 5) opět poklid, ale\njen na okamžik; neboř žal zavzní ve zmenšeném septimovém\nzvuku poznovu aje tím větší. Obnovené upokojení (soustava\n3, str. 5) ustoupí brzy zvýšeným výkřikem bolesti. Nastou-\npením třetího dílu opětují se všechny tyto city. Opětný ná-\ntlak oktávové figury (str. 7 soustava 4) zlomí konečně moc-\nnost bolu ; ještě slyšet jednotlivá křečovitá cukání a bol tiše\nzmizí. Tato celá sada je v ohledu formálního, hudebního\nuspůsobení značná a velice zajímavá. Všechno i ty nejmenší\nčlánky, jsou nanejvýš malebně provedeny. První hlavní the-\nma je též zde v tak zvaném dílu provedení sama zpracována.\nPo této sadě počne druhá sada (C-dur, % takt) utěšeným\nnápěvem, který návrat balsamického míru, blaženého poklidu\ndo poraněné duše výmluvně zvěstuje.\nVždy navracuje se tato něžná tónová postava v rondo-\nvitém spůsobu a ukazuje, jak hluboce se v duši ukotvila, aniž\nby unavovala. Mezitím pohybují se rozmanité, přívětivé obra-\nzy, skákající kolem oné postavy, aby její vděky zvýšily; ne-\nboť ona zůstane vládkyní, až konečně k závěrce hlavní thema\ntiše dozní.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "234", "page_fin": "236", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.4", "titre_corps": "Vatroslav Lisinski. Nástin životopisní. Sepsal Josip Vranyczany Dobrinovié.", "titre_sommaire": "Vatroslav Lisinski. Nástin životopisní. Sepsal Josip Vranyczany Dobrinovié.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.2", "debut_caractere": 4141, "fin_caractere_exclue": 5608, "texte": "Vatroslav Lisinski.\nNástin životopisní. Sepsal Josip Vranyczany Dobrinovié.\n(Dokončení.)\nNaděje, jak jsi krutá, ty klameš! Übohý Lisinski!\nod té doby, co se do vlasti navrátil, již se blahého dne ne-\ndočkal: vše co zamýšlel, rozkotalo se na skalnatých překáž-\nkách, s kterými se zde potkal* Běh několika rokův promě-\nnil domovinu, lidi, jejich mysl i snahu* Záměry Lisinského\no zaražení národní hudební Školy a národního divadla, kde\nby byl mohl horlivě působiti, nenalezly nikde ani ohlasu ani\npodpory, i ostaly prázné, holé sny, marné smyšlenky. Počal\nv Záhřebe koncerty dávali, kde se mnohé jeho kusy hrály\nale slabé účastenství ; zamýšlel cos jiného ale nevalný\núspěch. Jak měl býti dále živ, nemaje odjinud nijaké pod-\npory? Jediné zaměstnání, jímž se udržoval, bylo dohlížení ve\nspolku hudebním, kde zastával úřad inspektora.\nZlý osud ho čím dále tím více pronásledoval; konečně\naby hladem neumřel, byl přinucen po domech chodi ti a děti\nvyučovati na pianu. Byl to proň trpký chléb, nebo odedávna\nzanevíral na holé tlučení klavíru, a což teprva jiného tomu\nvyučovati! Zimního času však ani to konati nemohl. Konečně\nnevěda kam se vrhnout, odhodlal se co diplomovaný jurista\nu soudu hledali státní službu, kterouž i obdržel. skrovný\nmu nestačil, sedavé živobytí mu nesvědčilo, a při tom všem\nnezbylo mu ani dost málo času, aby na hudbu byl rnohl po-\nmyslili na hudbu, tu duši duše jeho! Takové postavení\nmusilo ducha jeho na celo umořiti. K tomu všemu přidružila"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6210, "texte": "še slabost, že čím dále lim více churavěl; upadnul v zi-\nmnici, dostal oíok, vodnatost nebylo pomoci, až r. 1854\ndne 31. května skonal.\nTělo jeho odpočívá na hřbitově u sv. Rochá vedle po-\nzňstatkův jeho otce, bratrů, jediné sestry a rozmilé matky,\nkterá rok před tím toutéž nemocí sešla.\nJeho skladby kromě již vypočtených obsahují ještě sílu\npísniček a jiných malých musikálních výtvorů v rukopise. Ti-\nštěných je posud velmi málo, a sice jen tyto:\nv\n1. Šestero českých písní s ilirským překladem v hudbu\nuvedené pro jeden hlas s průvodem fortepiana od V. Lisin-\nského. V Praze u Jar. Pospíšila. Zavírají v sobě píseň „Vl-\ntava\" a „Matce\" od Picka; „Má Vlast\" od Růžičkové; „Pou-\nstevník\" od Chmelenského; „Slavíček a starost\" od N. N. a\n„Závist\" od J. K.\n2. Mazur, složen i preuzvišenoj Gospoji Groíici Sofii\nJelacicevoj, rodjenoj Groíici od Stockau u dubokom štovanju\nposvjetjen od V. Lisinskoga. U Zagrebu. Kamenotiskom J.\nPlatzera et Comp.\n3. Gospodični Ofciilii Vancaševoj: Ljubice cetvorka iz\nceskih narodnih napěvah. Složena od V. Lisinskoga, vlastitost\nskladatelja. U Becu kod A.0. Witzendorfa.\n4. Pěsan Slovácká, za uspomenu na Bistricu u Horvatskoj\npisana po dru Gustavu Zechenteru a u muziku stavljena po\nVatroslavu Lisinskom. Br. 1.\nPředvídaje blízký konec svého života napsal Lisinski\nsám příhodný text a uvedl jej ve ětverozpěv s tím naříze-\nním, aby se na jeho hrobu zpíval, což také vskutku od věr-\nných jeho přátel bylo vyplněno.\nNám nezbývá než něco málo ještě o Lisinského osob-\nnosti pověděti. Narozen i vychován byl v rodině skromné,\npoklidné, v domácnosti pobožné, kde patriarchální život vládl\na staré chorvatské obyčeje přísně se zachovávaly, a tak do-\nspěl v něm člověk živého, ale něžného ducha, který rodiče\na bratry své nesmírně miloval. Připoután po celé dětinství\na větší díl mládenectví svého na lůžko, zvykl odříkati se\nvšeho pohodlí a všech půvabů tělesného života, a nepoznav\nklamných požitkův zhýřilosti snažil se jedině o vzdělání ducha\nsvého. Sám o sobě bez cíhokoliv přičinění naučil se něko-\nlika jazykům. Znaltě důkladně chorvatsky, německy i fran-\ncouzsky, latiny byl docela mocen, česky se naučil při svém\npobytí v Praze dokonale, v němčině sám mnoho sličných pí-\nsní složil a v hudbu uvedl. Mimo to zamiloval si studium\ndějepisu a čtení písma svatého; rád se zabýval s přírodními\nnáukami, dokonale se poznal s německými klassiky, s Go-\nthem a Schillerem. í kdykoliv se u jakýkoliv rozhovor pu-\nstil, bylo ho uiilo poslouchali, jak byl hovořivý a šprýmovný.\nPravého přítele velmi miloval; ani zdáním nebyl s to, aby\nněkomu uškodil, ani soukromě ani v umění. Hudbu cenil\nvýše nežli k opatření chleba vezdejšího , a výdělek protivil\nse mu, třeba by se mu i chleba vezdejšího bylo nedostávalo;\nhudba mu byla nebeským darem, jejž zbožňoval jako modlu\nsvou, ale docela mu bylo neznámé a cizí, snížili ji za pro-\nstředek materiálního zisku. A tak iv největší bídě neod-\nstoupil od dráhy své a do konce života setrval v ušlechtilé\nrnysli.\nPři vší slabosti tělesné byl ducha velmi živého, ba i\nv pohybu neobyčejně čilý. Podepřen na berle své předbí-\nhával co žák své kamarády, a když šli ze školv, překonal\nkdekoho na promenádě Záhřebské v běhu s vršku dolů. Tato\nčilost zůstala mu na vždy, ale během času a trpkých zkuše-\nností proměnila se mu veselá mysl v hořký humor a někdy\niv bolestný vtip, kterým výborné vládl a jako plamenem šle-\nhal, ačkoliv nikomu tím neubližoval, ale spíše každého poutal.\nNěžná citlivost byla hlavní známkou jeho povahy; v ní\nspočívaly nej tajnější struny jeho duše, a všechny výtvory jeho\njsou nade všecko tímto znakem výtečné. Ještě co děcko byl\naž k slzám uražen tím, když mu rodiče, vidouce an po zemi\nleze, podali dvě berle, aby se na nich choditi pokusil; myslí\ntu chvíli, že z něho chtějí učinili žebráka a proto volil\nraději po zemi lézti.\nVe skladbách jeho znamenali zvláštní originálnost, která\nspočívá v nesmírném bohatství musikálních myšlének, jež\nv sobě choval; těm uměl přidali nade všecko sladký, citlivý,\nmelodický tvar, neublíživ ani nejmenším pokleskem pravdi-\nvosti ve výrazu. To platí hlavně o slovanském, zvláště jiho-\nslovanském spůsobu pronášení hudebních myšlének, tak že ho\nv tom ohledu plným právem „slovanským skladatelem\" na-\nzvali můžeme, nač on sám byl hrdý. Vezměme ku př. jeho\nhrdinské a miádenecké písně, nespatříme v nich toliko jonáka,\njako jich každý jiný národ má, nýbrž vidíme v nich právě\nKraljeviča-Marka, kterak černé kníry kroutí, jakoby hedvábí\nsplítal; kterak s koněm svým důvěrně rozmlouvá, že je ho\nmílo poslouchati; jak zamračeně hledí svému nepříteli na po-\nstrach; jak buzdyganem (palcátem) rnáchá, že se v povětří\nzajiskří; který, kdykoliv se hne, není, jakoby se hnul, nýbrž\njakoby zemi potřásal; kterému, kdykoliv zkřikne, celé hory\nodpovídají. Tak pěje náš národ a tak pěl Lisinski.\nY písních, které v české řeči v hudbu uvedl, zachoval\ndocela zvláštní národní duch českých zpěvů. Slovenskou\npíseň „Vzpomínka na Bystricu\" složil Slovák Zehenter u ve-\nselém spolku v Bystrici při obědě, a Lisinski po obědě při\nčerné kávě jí v hudbu uvedl. Tato píseň nesmírně se líbila\nvšem Slovákům, kteří ji kdy slyšeli mezi jinými zvláště\ntehdejšímu vrchnímu županu v Záhřebě p. Pečiu a nejdůst.\nbiskupovi slovenskému p. Moysesu, kteří o ní svědectví vy-\ndali, že v ní vane při vší jednoduchosti ryzí národní výraz:\nnebof v té vidí člověk lehkonohého šviháka, švihlého zrůstu,\nkterý, když chodí, neplouží se, ale poskakuje.\nLisinski dobře znal německou, italianskou i francouz-\nskou hudbu, znal přísně rozdílnost jejich, uměl ale děliti je\nod ducha hudby slovanské. Uvážeje spravedlivě přednost a\nhodnost jedné v poměru k druhé, varoval se bedlivě jejich\nvad a nedokonalostí. Německou důkladnost i na poli hudeb-\nním hluboce ale na přemrštěný pedantismus zanevřel;\nu Italianův cenil zvláště onen pravý přirozený pud, podle\nněhož se hudba považuje více za útlý, citlivý květ, který\ntřeba něžně a bedlivě ne však systematicky pěstovati, tak\njako se božská jiskra nadšenosti rodí z planoucího citu srdce\na ne z chemického rozboru. V ohledu na národní ráz v\nhudbě největší váhu sám kladl na druhou svou operu „Po-\nrinf kterouž prohlásil sám za zcela národní slovanskou operu.\ni\nPředstavena posud nebyla.\n■jí-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1267, "texte": "Byl bohat na myšlénky a nikdy mu nebylo třeba, jednu\ni tutéž myšlénku vlevo iv právo, nahoru i dolů obraceli,\na tak rozkouskovati a rozvléci, jako u mnohých skladatelův\nbývá. Každá jeho myšlénka je upíná, celá, sama, v sobě\nzdravá a jadrná. Ve skladbách jeho nenalezneme nikde onu\nsměs, jižto vidíme u lidí, kteří nemajíce sami svých původ-\nních ideí, a ehtějíce přece býti originálními, napíší a slátají\nhromadu not, bez ladu a skladu a spojitosti vnitřní.\nLisinski po takové původnosti nikdy nebažil, nebylo mu\ntoho třeba, on byl sám originál.\nNejlepší, nejkratší charakteristiku o něm, co o synu,\nmilenci a umělci, nalézáme v jeho posledním přání, kteréž\nmu vždy, ba již tenkráte bylo na srdci, dokud se ještě před\nsmrtí matky své vlastního konce nenadal. Říkával! svým dů-\nvěrným přátelům: „Irtiam tri žel je: mater kod sebe imati\ni udržavati ju moci; za drugo: djevojku, koju ljubim,\n%a zenu u%eti\\ za tretje: operu „Porinu da vidím před-\nstaví jati. a (Mám troje přání: matku u sebe míti a moci ji\nvydržovati; za druhé: dívku, kterou miluji, za ženu vzíti;\nza třetí: operu nPoriniL abych viděl představovati.)\nÜbohý ! nedočkal se vyplnění nižádné z těchto tužeb\nkvět nadějí jeho záhy povadnul a opršel, ale věnec ne-\nvadnoucí slávy věčně bude zdobit jméno jeho!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.5", "titre_corps": "Z cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala.", "titre_sommaire": "Z cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.4", "debut_caractere": 1269, "fin_caractere_exclue": 4293, "texte": "Z cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala.\n(Pokračování a dokončení.)\nZ Foggie přišli jsme dne 14. října do Ponte bovina,\n18 migiií vzdáleného, kdež jsme, místo vesnice opět jen dvo-\nrec spatřivše, přenocovali. Od Foggie počíná být krajina' zase\núrodnější a vzdělanější, jest ale příliš jednotvárná a oko una-\nvující až do Ponte bovina, kdež konečně stromy porostlé vr-\nchy této jednotvárnosti konec učiní. Dne 15. dorazili jsme\ndo Ariana, bídného městečka, kteréž jsme s velkým vynasna-\nžením dostoupli, které nás zato ale jednou z nejrozkošnějších\nvyhlídek odaiěniio. Odtud' šlo se dne 17. do Campanarelía,\ndne 18. pres S. Giorgio do Beneventa, kteréž papeži patřilo,\na jest velmi pěkné město, s překrásným démem a znarneni-\ntými starožitnostmi, mezi nimiž zvlášf Areo di triomfo di\nTrajano, okrášlena jest výtečnými sochami, jsou však ně-\nkteré bohužel porouchány; vše jest z marmoru. Zde jsme\nse zdrželi a mohli si krásnou krajinu prohlédnout, kde byla\nona bitva u Beneventa, která již v minulosti měla Itálii\nsjednotiti, ale ztrátou této bitvy jiné rozdělení obdržela. Dne\n20. šlo se do St. Maria Vico, dne 22. do Acerry, dosti vel-\nkého, ale špinavého města. Toho dne viděl jsem Vesuv po-\nprvé s jeho dýmem, nebo! kdyby bylo mně možno, jistě bych\njej toho dne dostoupil. Dne 23. k severu do Maddalony. Dne\n24. skrze Casertu, kde se nejkrásnější zámek v Evropě na-\nlézá, do St. Lea, dne 25. do Cajazza; dne 26. na řeku Yol-\nturno, dne 27. zpátky do Cajazza přes St. Maria do loveckého\nzámku Carditell, vystaveného ve velkolepém slohu od Karla 111.,\ns jehož ploché střechy se jeví jedna z nejkrásnějších vy-\nhlídek na všechny strany a Capua, Caserta, Mada-Clona,\nAversa ano i St. Elma v Neapoli se spatřuji, kterážto iněsta\nokolo zámku toho leží. Dne 30. a 31. do Cascina la Fore-\nsla u Capui, kdež jsem Vesuv poprvé v noci viděl; tedy\nosvětlen. Dne 1. listopadu byla Capua bombardována a 2.\nvyjednáváno. Byl jsem nemálo dojmut pohledem na stěhu-\njící-se davy paní a které byly přinuceny, jiné bydliště\nsobě vyhledali. Capua! Jak dějepisně znamenité jest\nto místo! Hannibal podlehl zde Syrenárn. A jak mnohokrát\nbyla od rozličných národů dobývána! Tato pevnost jest uvnitř\nšpinavá, úzké ulice, plna bídných krčem, nemá mimo pře-\nkrásný dom nic jiného než dějiny, co by někoho pobavilo.\nŽenštiny jsou špinavé a nejsou půvabné. Dne 4. konečně\nšli jsme do Neapole. V Averse jsme přenocovali, dosti vel-\nkém a ucházejícím městě, a dne 5.k polednímu stáli jsme\npřed Neapolí, která se s návrší Campo mařte s velikým pře-\nkvapením zraku jeví. Vesuv, moře, hromada domů, živý zá-\nliv, jehož břehy s městy Portici, Torre ďAnnunciata, Saler-\nnem, kteréž na první pohled jako ohromná celitost být se\nzdá, v níž se vlastní Neapol skoro ztrácí, činí velkolepý po-\nhled, jehož zad ostrov Caprera tvoří, a pozorovatele velice\npoutá. Nejzajímavéjší jest ovšern Vesuv, jenž poutá cizince\nsvým děsným dýmein, který při jasném, tichém počasí jako\nsvíce k obrovské výši se povznáší, v kteréž se pak co mrak\nrozprostírá a znenáhla v páru se mění."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "240", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7760, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nH. J. Vrbický.\nZ Brna. (B. Hollasova.) Příjemný\nvečer jsme strávili 8. října v Brněnském\nčtenářském spolku. Zavítala k nám mla-\ndistvá houslistka JBabetka Ho Ďasova,\nžačka pana Mildnera, profesora na Praž-\nském konservatoriu, a společně s Holi a-\nsovým dobrým kvartetem uspořá-\ndala v našem spolku koncert. Jest to\nmladá umělkyně, která nás, ačkoli nám\nmilé zvuky výtečnic Nerudových ještě v\nuších zněly, krásnou bezúhonnou svou hrou\ndojala a všeobecnou chválu si získala.\nKaždý kousek chvalně provedený následo-\nval hlučný potlesk, nejvíce však se líbily\nnárodní písně a „Ptáček na stromě.\"\nDruhý koncert bude v neděli 12. října,\na kojíme se nadějí, že bude hojněji na-\nvštíven nežli tento první z nenadání u-\nsporádaný. - Potom, jak doslýcháme, zdrží\nse kvartet Hollasuv delší čas v Brně, a\nmy proto upozorňujeme obecenstvo Brněn-\nské na uměleckou tuto společnost, která\nzajisté každé očekávání převýší a nevšední\nzábavu posluchačům připraví.\nZ Kladna. (Zábavy o prázdni-\nnách.) Horlivé snahy našich študujících\nzasluhují zajisté vřelého uznání a chvat-\nného povšimnutí. S radostí se chápu péra,\nabych jim ve jménu mnohých aspoň po-\nněkud svou vděčnost na jevo dal. Jak se\npamatuji, podnikli za letošních prázdnin\nzdejší pp. študující tři humoristické vínky,\nposvícenský ples a divadlo. Zajisté to\npodnikavosť nevšední, uspuřádati v tak krát-\nkém čase tolik zábav k účelům dobročin-\nným. Čistý výnos obou vínků 17. a 31.\nsrpna byl věnován tamnějšímu divadlu a\ntřetího 30. září ve prospěch pohořelých v\nLomnici u Jičína. 0 čistém výtěžku ve-\nškerých zábav není mi lze zprávy podali,\nza to ale mohu chvalně se zmíniti o vínkn\ndne 31. srpna držaném, jemužto jsem byl\npřítomen. Program byl následující: 1.\n„Žárlivý basař,\" sbor od Zvonaře. 2. „0-\nbrana krásného pohlaví,\" deklamace od\nv t ©\nKubeše. 3. „Cech,\" dvojzpěv s průvodem\npiana od L. Procházky. 4. „Vdávat nebo\nnevdávat,\" deklamace od Havlíka. 5. „Fah-\nnenwacbe.\" Fantasie pro piano od Henri\nCramera. 6. „Strašné slovo,\" deklamace\nod Tůmy. 7. „Moravská čtverylka\" od F.\nHellera. 8. Přednášky Tunkabonské.\nV 11. oddělení následovala taneční zábava.\nZačátek byl učiněn ouverturou „Ďá-\nblův podíl,\" jižto zdařile provedli členové\nnaší hornické kapely. Sbory byly dobře\npředneseny od pp. Suka; Hromady, Horli-\nvého, Červinky, Hálka, jimž nápomocni\nbyli co hosté pp. Mottl z Nymburka, No-\nvák ze Pcher a Janda ze Slaného.\nV dvojzpěvu vynikli pp. Suk a Hromada,\ndopro\\ázeni byvše panem Moltlem, sbormi-\nstrem z Nymburka. Číslo 2. přednesla\nrozmarně sl. Pricknerova. Č. 4. předne-\nseno od sl. Voglové, neminulo se žádoucího\nvýsledku. Taktéž slečna Hudcova se za-\nvděčila přednosem svým na pianě svém\nvlastním, jež ochotně zapůjčila. V č. 6.\nseznámil nás p. Pichl s pěknou deklamací\nod Tůmy. Nejvíce se bavilo obecenstvo\nku konci při přednáškách Tunkabonských,\nv nichž p. Thúringer vynikl co učitel se\nsvými nadanými žáky. Dobře se vyjímala\npřechodní báseň od p. Pichla jím samým\npřednesená, povzbuzujíc ku tanci veškeré\nposluchače. Pak nastalo veselí v kole při\nzdařilé hudbě našich členů hornické ka-\npely, a trvalo dlouho přes půlnoc. V\n1. vínku byly mimo sbory „Čtverylka44 od\nHellera, „Honza a táta\" od Vašáka, „Tam\nv dálí44 od Jelena, „Naprej44 od Jenka,\nbesední čtení, z deklámac: „Zena panov-\nnice44 od Crhy, Slovíčko: „Jděte, jděte44\nod Doucby a „Sumář44 od Tůmy. Přimě-\nřeně upravená místnost u Rohana a doko-\nnalý pořádek přispívá velice, aby se vy-\ndařily podobné zábavy. Jak Kladno zdárně\nsobě počíná, nebude nikoho tajno; neboť\ntu máme nedávno zaražený spolek čtenář-\nský a divadlo svoje. Ponejprv se v na-\nv\nšem divadle hrál „Čestmír,44 ato o po-\nsvícení mladém dne 21. září. Ples po-\nsvícenský se odbýval dne 14. září. Nyní\njsme si jaksi odbyli zábavy letní, budeme\ntedy očekávati a těšiti se na budoucí, jež\nnám zima podá. Ještě ku konci vyslovuji\ndiky všem, jmenovitě našim pp. študují-\ncím, jižto zábavy podnikají a pořádají, a\npak všem slečnám a pánům , již svým\núčinkováním je podporují. Zdař Bůh !\n\nF. Janda.\nZ Pardubic, dne 9. října 1862.\n(Jmeniny J. V. císařeakrále Fran-\ntiška Josefa I. Slavnost „sr-\ndeční k ů.44 Divadelní a pevecká\nzábava.) Dne 4. října se též v našem\nměstě jmeniny J. V. nejvyššího zeměpána\nFrantiška Josefa I. velkolepě slavily. V 9\nhodin ráno shromáždili se do chrámu dě-\nkanského všickni c. k. úřadníci, majíce v\nčele svého c. k. okresního p. Mayera, štábní\ndůstojníci zde posádkou ležícího husar-\nského pluku číslo 9, v čele c. k. plukov-\nníka p. barona z Baselli-ho, všickni úřad-\nníci panství Pardubického v čele c. k.\nvrchního p. Josefa Kotovice, více úřadníkň\nstátní a Pardubic-Liberecké železné dráhy,\núřadníci od zdejšího c. k. notariatu, c. k.\núřadníci finanční stráže, celá městská\nrada s vůbec ctěným purkmistrem p. Bu-\nbeníkem, školní miádež se svými pp.\nučiteli, nevyjímaje dospělou ženskou mlá-\ndež z vyšší dívčí školy z obou ročníků a\nvíce jiných pobožných* Důstojný děkanský\nadministrátor p. F. N o v á k celebroval s čest-\nnou assistencí zpívané služby Boží, při\nkteréž na kůru se provozovala krátká, ale\nkrásná mše od našeho zvěčnělého Fiihrera\ndo F-dur docela správně pod ředitelstvím\np. Václava Pospíšila; za graduale byl\nvložen pěkný mužský čtverozpěv od Frim-\nla, jejž zdejší čacký zpěvácký spolek\n„Pernštýn\" cistě přednášel, a offerto-\nrium, duetto pro tenor a baryton od Dia-\nbell»-ho do Es-dur zpíval poštovní úřad-\nnik p. Tomšu aF. Janda. „Te Deum\"\nod Krejčího, zapůjčené od chvalně zná-\nmého ředitele zpěváckého spolku „Slavoje4'\na purkmistra v Chrudimi p. Klimeše,\npřednášel náš zpěvácký spolek řízením p,\nMatěje Kučery precisně, jakož posléze\ncísařská hymna se v chorálu překrásně vy-\njímala. Jistě bude každý srozuměn, by se\npři slavnostech, kteréž samy sebou dlouho\ntrvají, krátké a uznané dobré skladby\nprovozovali, na př. od věhlasného F ú lí-\nre ra, geniálního Horák a, populárního\nZvonaře, slovutného Kolešo v sk é ho,\nprakticného M ašk a, a se autorů všemož-\nně vystříhali, na př. Votrhánka, Pecha,\nTaške, France, Grejsy, Můliera a j. v.\nDruhý den, o. října, byla držána zpívaná\nmše svatá v kostelíčku na bílém předmě-\nstí u p. Marie spolku „srdce Jesu.\" V 11\nhodin dávala se mše od Tůmy do G-dur,\ngraduale cd Hummla pro baryton a kon-\ntrabas-solo, jež zde dobře známý kontra-\nbassista p. Alois Vostřebal významně\nhrál; offertorium „Ave Maria'4 od Vitás-\nka do F-dur, bas a housle-solo, kteréž\np. učitel Šrůtek na svých kremonkách\nzbožně přednášel. Ten samý den byla v\n7 hodin večer divadelní pěvecká zá-\nbava. Ochotníci divadelní hráli v pro-\nspěch Lomnických pohořelých ve-\nselohru ve 2 jednáních: „Ona mne miluje\"\nod Pflegra. Svědomitě uznáno, že všickni\núčinkující ochotníci byli pilni, nejvíce chvály\nzasluhují damy : Culí ková, Verner o-\nvá a Matyjásková, pak páni: Kučera,\nFrencl, Zeman a Skrejšovský. Ředitel di-\nvadla p. Tomšu ukázel se při hře velmi\nobezřelým. Zpěvácký spolek, řízením ře-\nditele p. Matěje Kučery, zpíval: a) „Gdě je\nslavská domovina,\" od Vin tra, b) „Sta-\nročeskou\" od Š kro u p a a c) „Moravskou\nkadryllu\" cd Hellera, z kterýchž se nej-\nvíce číslo b) líbilo a sice tak, že se mu-\nselo na všeobecnou žádost četně shromáž-\nděného posluchačstva opakovati; jest to\ntaké rázný, slovům přiměřený, effektní sbori\nTento večer byl utěšený, a zrovna se do-\nzvídáme, že prý k nám kočující divadelní\nspolečnost p. Čížka z Chrudimi tyto dni\nzavítá. Přítel vchází do dveří, a sděluje\nmi, že p. čížek již jest v Pardubicích.\nNu, na zdar!!\n\nZ Pardubic. (Poměry našeho\nochotnického divadla.) Jest věcí\nnade vši pochybnost jistou, že ochotni-\ncké divadlo jest mocná páka národního\nvzdělání a uvědomění. Šlechtit cil o-\nbecenstva, předvádějíc před oči jeho po-\nměry hluboko v ústrojí duševním zakoře-\nněné, šlechtí a bystří rozum, předvádě-\niíc vítězství moudři sti nad zatemnělosti"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8155, "texte": "ducha, poskytuje zábavu duševní, jíž se\nnemůže jiná prirovnati, budí lásku k ja-\nzyku mateřskému, ano i na poznání\nhistorie a na politické smýšlení\nmá divadlo veliký vliv. Již z těchto uve-\ndených výhod lze poznali důležitost\ndivadel ochotnických v tom spňsobu,\njak toho vyžaduje svrchu uvedený ucel.\nI u nás jeví se za posledních dvou let\njakás takáš snaha založili stálý spolek\nochotníků, jenž by v pravidelném po-\nstupu divadelní kusy předváděl. Posud\nvšak nepotkala se snaha ta se žádoucím\nvýsledkem. Provedlo se sice již několik\npředstavení menších i větších dosti zdařile\n(„Duch času,'4 „Obžinky44 od Korzeniow-\nského, ~Statek Lhota,44 „Ona mne miluje44\nod Pflegra, „Bankrotář,44 „Študenti na svát-\ncích,44 „Husička z Podháje) ; co však pro-\nspěje těch několik byt i zdařilých před-\nstavení, když není pojištěno pravidelné pro-\nvozování, když postrádáme patřičně zaří-\nzeného spolku divadelních ochotníků, když\nzáleží představení 11a několika mladých pá-\nnech a samolibých slečnách, kteří ne z\nlásky k dobré věci, nýbrž toliko proto na\njevišti vystupují, aby se přeď obecenstvem\nsvými, jak praví, výbornými schopnostmi\nblýskali mohli? Má -li tento bídný stav\nnašeho divadla přestali, má-li se blaho-\ndárný tento ústav potkati s výsledkem,\nmusí přestali ono arrogantní osobování-si\npráva a schopnosti, vystoupiti na divadle,\njak se to děje se strany několika pánů a jedné\nvelmi moudré paní, která se domnívá, že\npovolána jest vynášeli přísný soud nad\nkaždým ochotníkem, který se do cechu,\njaký ona ve spojení s těmi zmíněnými „vý-\nbornými44 herci a herečkami tvoří, a je-\nmužto předsedá, nehodí. Že ony pány a\nslečny nevede jenom snaha podporovati u-\nžitecnou věc; nýbrž že při tom své zvlášlní\nosobní zájmy mají, dosvědčuje ta okolnost,\nže když studující na prázdniny přišli, ta\n„slavná společnost divadelních ochotníků '\nvšeho spolupůsobení při divadle se vzdala,\nbezpochyby z té jednoduché příčiny, že se\ndomnívali, že studující bez nich ničeho ne-\nsvedou, což se jim vsak nepodařilo. Nízké,\nnedůstojné počínání té koterie šlo za po-\nsledních prázdnin tak daleko, že když ko-\nnečně údové její po dlouhém domlouvání\na prošení úlohy při jednom představení\npřijali, je hned napřed vrátili, jakmile se\ndověděli, že jeden z jejich cechu, jemuž\nzvláště ona moudrá paní nakloněna jest,\nnehraje. Tak to nemůže déle zůstati, ne-\nmá-li se divadlo ochotnické zcela s úče-\nlem minouti a ku posměchu býti. Hlavní\nvěcí a spolu nejnutnější potřebou jest, aby\nse co nejdříve, třeba přičiněním měst-\nské rady, četnější spolek ochotníků utvo-\nřil a aby se zvolil řádný a schopný re-\nžisér, jenž by i dosti času i schopnosti\nměl, úkolu důležitému, jaký každému ře-\nditeli divadla přidělen jest, patřičně do-\nstáti mohl. Bude-li zvolen řádný ředi-\ntel, jenž by se také těm bídným intrikám,\nkteré poslední oas mezi ochotníky pano-\nvaly, opríti dovedl, pak lze se nadíti, že\nse divadlu u nás lépe bude dařili. Neméně\ndůležitou věcí je«t také, aby se více sil\njak mužských tak ženských získalo,\ntak aby se vystrídati mohli a aby divadlo\nnezáviselo od „milosti\" několika, jako\nse to dosud dělo. Herci jsou sice toliko\nprostředkem nad jiné důležitým a nejpod-\nstatnější podmínkou dobrého zdaru každého\ndivadla. Jako rolník hospodářství, řemesl-\nník řemeslu, umělec svému umění, utitel\nučitelství, voják vojenství a jiní jinému se\nuciti musí , tak i kerec herectví přiuciti\nse musí. Jak to vsak možná, když se u\nnás ze spolku ochotníků pánovitým vystu-\npováním jednotlivců vylučují síly , které\ndobré vlohy prozrazují a které by zajisté\nvydatnou podporou divadla byly, jen kdyby\nse jim častějším vystoupením 11a jevišti\npříležitost k zdokonalení-se poskytla. Dou-\nfám, že si slov těchto povšimnou ti, jichž\nstí to týče.\n\nPravdomil.\n\nTonda od špitálu.\nZe Skutče. (Besedy.) Abych tedy\ndanému slovu věren zůstal, posílám Vám,\nvážený pane, těchto několik řádků co do-\nplněk předešlého dopisu a co úsudek o\nbesedách, které nám ochotnost zdejšího, o\nprázninách vždy čilého studentstva, připra-\nvila. Chci však psáti tak, jak mi pravé\nposouzení a svědomí káže, ledy bez vší\npochlebnosti a strannosti, jak totiž Jatinář\npraví: sine ira et studio; nerac se tedy\nnikdo ze spoluúčinkujících pozastavovali\nnad tím, nebude-li úsudek v tom neb <>-\nnom takový, jak by si jej každý sám přál.\nArcit se nemůže na venkově tolik očeká-\nvali, jako ve velkých městách, kdež se\nkaždé hnutí s bedlivým okem sleduje,\nkdežto 11a venkově již dobrá vůle a obě-\ntavost, kterou k ušlechtilé věci propůjču-\njeme, vší chvály hodna jest, třebas by u\njednotlivců příznivého ohlasu nenašla. Ale,\nale, kam pak jsem to zavrávoral, vždyf\nchci psáti o besedách; no, ještě není tak\nvelká ckyba a již přistoupím k věci.\nPrvní beseda se dávala 17. srpna a sice\nna vzájem slavnosti Borovské. Proslov od\nP., v kterém částečně osudy země české\nvylíčeny byly a který se pro svou dlou-\nhou, až omrzující rozvláčnost tuze nelíbil,\npředčítal p. St. Slavnostní ouvertura od\nJ. Skroupa byla s hlučnou pochvalou při-\n■v\njata, zvláště se dostalo p. učitelovi Stir-\nskému po přednešení národní hymny na\nviolu místo na violoncell skvělého vyzna-\nmenání. Deklamace: „Ženská politika\" sl.\nPr. přednesená, neminula se žádoucího vý-\nsledku. Sbory: „Na Prahu\" od Veita a\n„Ctverylka z národních písní\" od Hellera\nbyly pro velmi zdařilé provedení potleskem\ndoprovázeny, ne tak „Kovářská\" od Vo-\ngla, k níž vůbec silnější a četnější obsa-\nzení patřilo ! Deklamace : „Matěj Honzů u\nvýslechu\" od Drahoúovského, „Česká mu-\nzika\" od Adamce a „Nehoda\" od Tůmy\npány Mach..., Pra... a Hon... přednesena,\nnašly všestranného uznání. Orkestr z „Hal-\nky\" se podařil. Po besedě nastala ta-\nneční zábava, při kteréž srdce každého 0-\nplývalo nelíčenou radostí při pohledu na\nzdejší a vňkolní bujaré děvy, jak si více\nnárodního, než „Bazarem44 navrhovaného\nkroje všímají, pročež: SJáva jim! Druhá\nbeseda vlastně výlet do blízkého lesa\n„Horka\" uspořádaný odbývala se 31.\nsrpna. Ve 3 bodiny odpňldne šli hudeb-\nníci na ustanovené místo, cestou národní\npísně hrajíce. Ze hudebníky nesčíslné\nmnožství lidstva následovalo, netřeba do-\nkládali. Když pak se lid na dosti pro-\nstranném trávnatém koberci v lese rozsta-\nvěi, přikročilo se k pravé zábavě. Pro-\nslov k zpěvu povzbuzující přednesl zdařile\npan Št.... Sbory: „ČtveryJka\" od Hellera,\n„Žežuliuka4* od Knittla, „Směs z národních\npísní\" od Macháčka a „Na Prahu\" od\nVeita dočkaly se zdárného provedení a tu-\ndíž hlučné pochvaly. Sl. Př. obrala si k\ndeklamaci: „Proč a proto\" od Fr. A. Hory\na uvedla ji k úspěšnému výsledku. Pan\nJ. Svo.. byl se svým: „Zbožným zlosy-\nnemu od Ehrenbergra nešťastný, což se mu\ni při jiných deklamacích stává, pročež mu\nbez vší osobní záště upřímně radíme, by\nobecenstvo příště nenudil ! Lépe se mu\nv\ndařilo v písní: „Svingulace,\" kterouž s p.\nMach.... komicky obléknuti, zpívali a obe-\ncenstvo k nemalému smíchu povzbudili.\n„Sedlák po prvé v divadle\" od Adámka a\nbesední čtení „Děvčata i peníze\" uspoko-\njily četně shromážděné obecenstvo, dekla-\nmaci přednesl p. Mach... a besední čtení\nčetl p. Pra... Návštěva obou těchto be-\nsed byla přečetná, což zvláště o výletu do\nHorek platí, kdež se lid jenjen hemžil. í\nv Horkách se až k večeru tančilo, načež\nse po vypálení bengalského ohně a po pro-\nvolání slávy všem obhájcům koruny svato-\nváclavské, poslanci zdejšímu p. prof. A.\nŠemberovi atd. obecenstvo opět při hudbě\ndomů odebralo! Aby přísloví: „do třetice\nvšeho dobrého\" platnosti si dobylo, byla\n27. in. m. třetí beseda uspořádána. Výsle-\ndek již víte; že návštěva tak slabá byla,\npřičítati se musí té okolnosti, poněvadž se\ndávala beseda všední den, v kterýchžto\ndnech zdejší obecenstvo při stavbách za-\nměstnáno jest. Chtěl jsem Vám vypra-\nvovati o několika v skutku zajímavých e~\npisodách, které se při zařizování zpěv.\nspolku a besed udály, pomlčím vsak o\nnich proto, poněvadž by mohl někdo říci,\nže kydám hanu o svém místě, jiný pak by\nse chtěl pouze k vůli mně stát básníkem\natd., a to si nechci vzít na svědomí.\n\nKronika zpěv. spolků.\nPeihřimovský spolek „Záboj\"\nodbýval dne 21. září slavnost svěcení svého\npráporu. U slavnostní brány očekávali čle-\nnové Záboje příchozích na uvítání. K 9té\nhodině ráno přijeli spolky: Počátecký\n(úplný), Polenský „Čestmír\" (12) a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7997, "texte": "Jindřichohradecký (1 7) ; oba posled-\nnější s prápory. Ledecký „Buryan\" (10)\ns práporem a Táborský přibyli do Pel-\nhřimova již den před tím. Německobrnd-\nský „Jason\" zastoupen byl v4 cleny, též\nHumpolec a Soběslav byly representovány.\nO 10. hod. odbývala se společná zkouška\nvšech zpěv. spolků a o 11. hod. ráno za-\npočala slavnost. Při velké mši svaté, jižto\nsloužil p. děkan J. Kollmann, zpívána byla\nod spolku mše od Procházky. Spolkový\nstarosta p. Jan Fried uvítav na to pěknou\nřeci pěvce a shromáždění děkoval za hojné\núčastenství, po té zpíval se chorál sva-\nto vá cla vs k ý. Práporní kmotra, paní\nAI. Vitá ková řečnila k pěvcům, povzbu-\nzujíc je k oslavě vlasti, načež prápor p.\nděkanem posvěcen. Po tom nastalo za-\ntloukání hřeb kň. Za dojímavé řeči dru-\nžičky panny Josefy Devetterové bylyt\npak na prápor fábory a věnce připjaty;\nnačež odevzdán prápor panem starostou\npráporecníku p. 11 a n k o v i, jenž směr spol-\nku „Záboje4, ráznými slovy trefně nazna-\nčil. Pak přednesen sbor „Naše probuzení.\"\nKatecheta p. P. Hovorka skonc.il slavnost\nsvěcení poučnou řeci o vlastenectví, načež\nzpívána Skroupova píseů: „Kde domov\nmůj?'* Prápory v cele hnul Se pak prů-\nvod veškerých spolků a obecenstva k lá-\nzeňskému hostinci, kde společná ho-\nstina připravena byla, v níž se 300 o-\nsob súcastnilo. Tu vztýčen prápor, práce\nto p. Man esa v Praze. Po jedné jeho\nstraně stojí český lev (heraldický) v čer-\nveném poii z hedbávné látky; na druhé\nstraně jest erb kr. města Pelhřimova\nv modrém poli s nadpisem „Záboj.\"\nTrikolor fáborů, dar to šlechetných paní a\npanen Pelhřimovských, trpýtí se zlatými a\nstříbrnými literami a sice první s heslem\nspolku: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti\"\n- druhý s heslem paní kmoter: „Pěvce\ndobra milují bozi\" a třetí naznačuje zalo-\nžení práporu dne 26. května 1862. O 6.\nhodině večer uspořádána byla beseda,\nzahájená proslovem. Na to předneseny\nbyly sbory: „Hlahol,\" sbor od K. Bendla.\n„Tři věnce\" od J. V. Veita (zpívány od\nspolku Poěáteckého), „Utonulá\" od P. Křiž-\nko vskéh o, „Rekův sen\" od Karla Sia-\nv i k a, zpíván od spolku Pelhřimovského,\n„Naprej\" od Jenka, „Tvé oci,u píseú od\nFr. Kavana. Po besedě odnesen prápor\nk p. starostovi. Druhý den učinil Záboj\nvýlet do blízkého Čížkova, rodiště to\nRubešová. Tam byla památní deska na\ndomě, kde se Rubeš narodil, věncem se\nspolkového práporu sňatým ozdobena, při\nccmž se sbory: „Kde domov můj?\"\n„Naše probuzení4' a ~Napreju zpívaly.\nPardubský „Pernštýn11 zpíval v ne-\nděli dne 5. října v Pardubicích při diva-\ndelní a pěvecké zábavě sbory: ~Gdě je\nslavská domovina*'od Vintra. „Sta-\nročesko u,u sbor od Š kro u p a, „Ka-\ndryla z moravských písní\" od Hellera.\nChrudimský „S 1 a v o j\" zapěl při\nstudentské merendě v Chrudimi řízením p.\nKlimeše sbory: „Slovan jsem'*' „Na\nPrahu,u od J. V. Veita a „Kde domov\ninůj V' Voly úsk ý zpěv. spolek\nzazpíval u večer před odchodem admini-\nstrátora p. P. Jana Nováka několik sborů.\nKrálovédvorský „Záboju obdr-\nžel dne 22. září krásný nový prápor zho\ntovený od spanilomyslných paní a dívek\nKrálovédvorských. V pondělí dne 29. září\npočal z rána čilý život v městě oživeném\nveselou hudbou. Zpěváku zavítalo ke 200.\nZastoupeny byly spolky: Jaroměřský,\nKorický „Ratiboř, Novopacký „H1 as o u,6\nLomnický ~B o r iv o j ,u Královéhradecký\n„Slavjan, Pardubický „P e r n s t ý n,\"\nChrudimský „Slavoj/* Bohdane cký,\nKutnohorský „Tyl,\" Vrchlabský, Vy-\nsocký „K rakon o š,\" Hosti ne cký a ně-\nkolik clenu Hlaholil Pražského. Po\nodbyté zkoušce zpěváků v sále p. Lorence\nodebral se veškerý průvod slavnostní na\nnáměstí, kde pro slavnost odevzdání\npráporu zřízena byla velká tribuna, na\nníž se nalézali p. okresní, obecní předsta-\nvenstvo, matka práporu, pp. kmotry a kmo-\ntři a práporečníci rozličných spolků. Prá-\npor Kralodvorský zahalen byl na při-\npraveném k učeli tomu podlouhlém stolu.\nKdyž byly dozněly posvátné zvuky písně\nsv. Vojtěšské, uvítal p. měšťanosta Roh-\nrich co přednosta „Záboje\" všechny\nhosti. Na to stařičká matka práporu, paní\nF e r n ba ch o v á spolek oslovila a ve jménu\njejím na řečniště vystoupila sl. Biblová,\nhlásajíc s vlasteneckým zápalem povinnost\njednoty pěvecké. Její řeč učinila hluboký\ndojem a řečníci bylo hlučné „Sláva'1 pro-\nvoláváno. Dle programu zatloukány byly\nna to hřeby kmotrami a kmotry. Prapo-\nrecník p. Šindler přijal pak z rukou spa-\nnilomyslných dárkyň skvostný prápor.\nPo sboru „Gdě je slavská domovina\" od Vin-\ntra měl reální učitel p. Tkadlec závěreční\nřeč. Po odbyté slavnosti svěcení prá-\nporu seřaděn pochod ku kostelu, kde se\nodhalila deska městským představenstvem\nzřízena při děkanském chrámě na věži,\nkde Václav Hanka 16. září 1817 Ruko-\npis Kralodvorský naleznul. Písní\nsv. Vojtěcha zahájena tu slavnost druhá.\nV chrámu dávala se řízením p. Hellera mše\nod R. Fúhrera. Od půldne odbývala se\nv zahradě p. Lorence akademie, kdež\nřízením Helíerovým několik sborů prove-\ndeno bylo. Sadský spolek „Ohlas\"\núčinkoval v národní besedě v Plaůanech\ndne 24. září a dodal celé zábavě největší\nživosti. Čáslavský „K o v á ř\" zařídil\ndne 21. září výlet nablízkou „Lisí ská-\nlu,\" výlet to ku prospěchu Lomnických\npohořelých. Čistý výnos obnášel 16 zl. r. c.\nSešloť se na 2000 lidí. Litomyšl-\ns ký z p ě v. spolek zpíval dne 28. září\nv 7 hodin ráno k oslavě sv. Václava\npíseň sv. Václava pro sbor a sv. Vojtěcha\nvelmi dojemně a přispěl tak k oslavení\nslavného dne. Zpěv. spolek Ber o u n sk ý\n„Slavoš4 zasvětil dne 5. října důstojně\na slavně nový prápor svůj. Ráno odbý-\nvala se společná zkouška v místno-\nstech na „Plzeňee,\" v níž se též pěvci\nPražští, Lochovičtví a Hořovičtí súcastnili.\n0 půl 11. hodině hnul se průvod v čele\ns hudbou Jáchymovskou as prápory ce-\nchovními, pak slečnami a pány kmotry do\nhlavního chrámu, kde se Zvona rov a\nmše provozovala. Po ukončené mši svaté\nnavrátil se veškerý průvod pro nový prá-\npor do lékárny a bral se pak po náměstí\nk určitému pro slavnost místu, kde zvláštní\ntribuna k účeli tomu zřízena byla. Když\nzpěváci byli zapěli velebnou píseň sv.-\nVojtěšskou, odevzdal spolku vůbec vážený\nměšťanosta nás p. Seidl reci srdečnou nový\nprápor, o nějž si byl hlavních vydobyl zá-\nsluh. Po slovech jeh> zatloukány byly\nhřeby s rozličnými hesly. Kmotry byli pan\nc. k. okresní a veledůsíojjný p. děkan, kmo-\ntrami však nejčelnější dámy berounské,\nkralodvorské a žebrácké. Po obřadu tomto\nzazpíván sbor: „Děvám českým\" od Ger-\nnera, a p. děkan, osloviv řečí nábožnou\nshromáždění, posvětil prápor, jejž z rukou\nkmoter převzal na to praporečník p. Haendl,\nmaje při tom řec ráznou a významnou,\njež na všechny přítomné hluboký učinila\ndojem. Opětný sbor ukončil sbor slavnost,\nk nížto se bylo účastníků sešlo se všech\nstran na tisíce. Po slavnosti bral se celý\nprůvod „na Plzeňku,\" kdež se u vzorném\npořádku odbývala společná hostina. Se\nsrdečností pravě bratrskou uvítáni byli také\npřítomní zástupcové „Hlahol u\" z maticky\nPrahy, jemuž p. měšťanosta zdejší zvláštní\nvynesl též přípitek, načež jeden z údů\n„Hlaholu\" se poděkovav, připil vzájemně\nna zdar „Slavoši\" berounskému, přinášeje\npozdrav všem shromážděným pěvcům. Při\nhudbě u zpěvu ukončena hostina. 0 6.\nhodině započala zase beseda. Zajímavě\nsestavený program byl dovedným řízením\nředitele „Slavoše\" zdejšího veimi zdařile\nproveden a všem spotu účinkujícím dostalo\nse hlučné pochvaly. P. Ludevít Procházka\nvyznamenal se co pianista a pan Hrdlička\ndeklamováním. A tak ukončena pro Beroun\npamátná slavnost, jež zajisté všem, kdož\nna ní podílu brali, zůstane nezapomenu-\ntelnou. Měšťanosta zdejší a předseda „Sla-\nvoše\" p. Seidl, podnětu dav k té slavnosti,\nzískal sobě o ni dokonalou její úpravou\nnejvětších zásluh! Sláva mu!\n\nOchotnická divadla\nOchotníci v Košířích provozovali\ndne 5. října ve prospěch národního diva-\ndla a školy lamnější, veselohry: „Kytka\"\na „Rohovin ctverrohý\" od Klicpery a ku\nkonci „Rekrutýrka v Kocourkově.\" Di-\nvadelní o ch o t ní c iv Něm. Brodě\nprovozovali dne 5. října ve prospěch po-\nhořelých v Lomnici veselohru „Ona mne\nmiluje!\" - V Kladně provozovali tam-\nuější ochotníci v nově vystaveném diva-\ndle dne 21. září ponejprv „Čestmír.\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 844, "texte": "V Ny ni feif ki provozovali dne 27. září\ntamnější ochotníci při slavnosti svěcení zpěv.\nspolku jednoaktovou veselohru „Při piketu.\"\nMimo to provozovali před tím „Lesní\npannu,\" „Karla XII. návrat do\nvlasti.\" - Divad. ochotníci Plzeňští\nprovozovali dne 13. září truchlohru „Ka-\ntovo poslední dílo.\" Turnovští o-\nchotníci dávali ve prospěch knihovny Jen-\nčovické některá divadelní představení. Až\nposud hráli s dobrým výsledkem: „Jeden\nz nás se musí oženit,\" '„Pan Strejček,\"\n„Nalezenec,\" „Po půl noci,\" „Lakomec,\"\nrDva přátelé jeden kabát.\" V neděli na\nden sv. Václava provozovali pp. ochotníci\nve prospěch Lomnických pohořelých Klic-\nperovu veselohru „Divotvorný klobouk,\"\nkteórž byla ale přerušena právě vypuklým\nohněm v blízké vesnici. V Jaroměři\nzřízeno jest samostatné divadlo ochotnické,\nv němž se na den sv. Václava poprvé hrálo.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "237", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "H. J. Vrbický", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.5", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 4004, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nH. J. Vrbický.\nZ Brna. (B. Hollasova.) Příjemný\nvečer jsme strávili 8. října v Brněnském\nčtenářském spolku. Zavítala k nám mla-\ndistvá houslistka JBabetka Ho Ďasova,\nžačka pana Mildnera, profesora na Praž-\nském konservatoriu, a společně s Holi a-\nsovým dobrým kvartetem uspořá-\ndala v našem spolku koncert. Jest to\nmladá umělkyně, která nás, ačkoli nám\nmilé zvuky výtečnic Nerudových ještě v\nuších zněly, krásnou bezúhonnou svou hrou\ndojala a všeobecnou chválu si získala.\nKaždý kousek chvalně provedený následo-\nval hlučný potlesk, nejvíce však se líbily\nnárodní písně a „Ptáček na stromě.\"\nDruhý koncert bude v neděli 12. října,\na kojíme se nadějí, že bude hojněji na-\nvštíven nežli tento první z nenadání u-\nsporádaný. - Potom, jak doslýcháme, zdrží\nse kvartet Hollasuv delší čas v Brně, a\nmy proto upozorňujeme obecenstvo Brněn-\nské na uměleckou tuto společnost, která\nzajisté každé očekávání převýší a nevšední\nzábavu posluchačům připraví.\nZ Kladna. (Zábavy o prázdni-\nnách.) Horlivé snahy našich študujících\nzasluhují zajisté vřelého uznání a chvat-\nného povšimnutí. S radostí se chápu péra,\nabych jim ve jménu mnohých aspoň po-\nněkud svou vděčnost na jevo dal. Jak se\npamatuji, podnikli za letošních prázdnin\nzdejší pp. študující tři humoristické vínky,\nposvícenský ples a divadlo. Zajisté to\npodnikavosť nevšední, uspuřádati v tak krát-\nkém čase tolik zábav k účelům dobročin-\nným. Čistý výnos obou vínků 17. a 31.\nsrpna byl věnován tamnějšímu divadlu a\ntřetího 30. září ve prospěch pohořelých v\nLomnici u Jičína. 0 čistém výtěžku ve-\nškerých zábav není mi lze zprávy podali,\nza to ale mohu chvalně se zmíniti o vínkn\ndne 31. srpna držaném, jemužto jsem byl\npřítomen. Program byl následující: 1.\n„Žárlivý basař,\" sbor od Zvonaře. 2. „0-\nbrana krásného pohlaví,\" deklamace od\nv t ©\nKubeše. 3. „Cech,\" dvojzpěv s průvodem\npiana od L. Procházky. 4. „Vdávat nebo\nnevdávat,\" deklamace od Havlíka. 5. „Fah-\nnenwacbe.\" Fantasie pro piano od Henri\nCramera. 6. „Strašné slovo,\" deklamace\nod Tůmy. 7. „Moravská čtverylka\" od F.\nHellera. 8. Přednášky Tunkabonské.\nV 11. oddělení následovala taneční zábava.\nZačátek byl učiněn ouverturou „Ďá-\nblův podíl,\" jižto zdařile provedli členové\nnaší hornické kapely. Sbory byly dobře\npředneseny od pp. Suka; Hromady, Horli-\nvého, Červinky, Hálka, jimž nápomocni\nbyli co hosté pp. Mottl z Nymburka, No-\nvák ze Pcher a Janda ze Slaného.\nV dvojzpěvu vynikli pp. Suk a Hromada,\ndopro\\ázeni byvše panem Moltlem, sbormi-\nstrem z Nymburka. Číslo 2. přednesla\nrozmarně sl. Pricknerova. Č. 4. předne-\nseno od sl. Voglové, neminulo se žádoucího\nvýsledku. Taktéž slečna Hudcova se za-\nvděčila přednosem svým na pianě svém\nvlastním, jež ochotně zapůjčila. V č. 6.\nseznámil nás p. Pichl s pěknou deklamací\nod Tůmy. Nejvíce se bavilo obecenstvo\nku konci při přednáškách Tunkabonských,\nv nichž p. Thúringer vynikl co učitel se\nsvými nadanými žáky. Dobře se vyjímala\npřechodní báseň od p. Pichla jím samým\npřednesená, povzbuzujíc ku tanci veškeré\nposluchače. Pak nastalo veselí v kole při\nzdařilé hudbě našich členů hornické ka-\npely, a trvalo dlouho přes půlnoc. V\n1. vínku byly mimo sbory „Čtverylka44 od\nHellera, „Honza a táta\" od Vašáka, „Tam\nv dálí44 od Jelena, „Naprej44 od Jenka,\nbesední čtení, z deklámac: „Zena panov-\nnice44 od Crhy, Slovíčko: „Jděte, jděte44\nod Doucby a „Sumář44 od Tůmy. Přimě-\nřeně upravená místnost u Rohana a doko-\nnalý pořádek přispívá velice, aby se vy-\ndařily podobné zábavy. Jak Kladno zdárně\nsobě počíná, nebude nikoho tajno; neboť\ntu máme nedávno zaražený spolek čtenář-\nský a divadlo svoje. Ponejprv se v na-\nv\nšem divadle hrál „Čestmír,44 ato o po-\nsvícení mladém dne 21. září. Ples po-\nsvícenský se odbýval dne 14. září. Nyní\njsme si jaksi odbyli zábavy letní, budeme\ntedy očekávati a těšiti se na budoucí, jež\nnám zima podá. Ještě ku konci vyslovuji\ndiky všem, jmenovitě našim pp. študují-\ncím, jižto zábavy podnikají a pořádají, a\npak všem slečnám a pánům , již svým\núčinkováním je podporují. Zdař Bůh !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "237", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Pardubic, dne 9. října 1862.", "titre_sommaire": "Z Pardubic, dne 9. října 1862.", "signature_source": "F. Janda", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.5", "debut_caractere": 4006, "fin_caractere_exclue": 7420, "texte": "F. Janda.\nZ Pardubic, dne 9. října 1862.\n(Jmeniny J. V. císařeakrále Fran-\ntiška Josefa I. Slavnost „sr-\ndeční k ů.44 Divadelní a pevecká\nzábava.) Dne 4. října se též v našem\nměstě jmeniny J. V. nejvyššího zeměpána\nFrantiška Josefa I. velkolepě slavily. V 9\nhodin ráno shromáždili se do chrámu dě-\nkanského všickni c. k. úřadníci, majíce v\nčele svého c. k. okresního p. Mayera, štábní\ndůstojníci zde posádkou ležícího husar-\nského pluku číslo 9, v čele c. k. plukov-\nníka p. barona z Baselli-ho, všickni úřad-\nníci panství Pardubického v čele c. k.\nvrchního p. Josefa Kotovice, více úřadníkň\nstátní a Pardubic-Liberecké železné dráhy,\núřadníci od zdejšího c. k. notariatu, c. k.\núřadníci finanční stráže, celá městská\nrada s vůbec ctěným purkmistrem p. Bu-\nbeníkem, školní miádež se svými pp.\nučiteli, nevyjímaje dospělou ženskou mlá-\ndež z vyšší dívčí školy z obou ročníků a\nvíce jiných pobožných* Důstojný děkanský\nadministrátor p. F. N o v á k celebroval s čest-\nnou assistencí zpívané služby Boží, při\nkteréž na kůru se provozovala krátká, ale\nkrásná mše od našeho zvěčnělého Fiihrera\ndo F-dur docela správně pod ředitelstvím\np. Václava Pospíšila; za graduale byl\nvložen pěkný mužský čtverozpěv od Frim-\nla, jejž zdejší čacký zpěvácký spolek\n„Pernštýn\" cistě přednášel, a offerto-\nrium, duetto pro tenor a baryton od Dia-\nbell»-ho do Es-dur zpíval poštovní úřad-\nnik p. Tomšu aF. Janda. „Te Deum\"\nod Krejčího, zapůjčené od chvalně zná-\nmého ředitele zpěváckého spolku „Slavoje4'\na purkmistra v Chrudimi p. Klimeše,\npřednášel náš zpěvácký spolek řízením p,\nMatěje Kučery precisně, jakož posléze\ncísařská hymna se v chorálu překrásně vy-\njímala. Jistě bude každý srozuměn, by se\npři slavnostech, kteréž samy sebou dlouho\ntrvají, krátké a uznané dobré skladby\nprovozovali, na př. od věhlasného F ú lí-\nre ra, geniálního Horák a, populárního\nZvonaře, slovutného Kolešo v sk é ho,\nprakticného M ašk a, a se autorů všemož-\nně vystříhali, na př. Votrhánka, Pecha,\nTaške, France, Grejsy, Můliera a j. v.\nDruhý den, o. října, byla držána zpívaná\nmše svatá v kostelíčku na bílém předmě-\nstí u p. Marie spolku „srdce Jesu.\" V 11\nhodin dávala se mše od Tůmy do G-dur,\ngraduale cd Hummla pro baryton a kon-\ntrabas-solo, jež zde dobře známý kontra-\nbassista p. Alois Vostřebal významně\nhrál; offertorium „Ave Maria'4 od Vitás-\nka do F-dur, bas a housle-solo, kteréž\np. učitel Šrůtek na svých kremonkách\nzbožně přednášel. Ten samý den byla v\n7 hodin večer divadelní pěvecká zá-\nbava. Ochotníci divadelní hráli v pro-\nspěch Lomnických pohořelých ve-\nselohru ve 2 jednáních: „Ona mne miluje\"\nod Pflegra. Svědomitě uznáno, že všickni\núčinkující ochotníci byli pilni, nejvíce chvály\nzasluhují damy : Culí ková, Verner o-\nvá a Matyjásková, pak páni: Kučera,\nFrencl, Zeman a Skrejšovský. Ředitel di-\nvadla p. Tomšu ukázel se při hře velmi\nobezřelým. Zpěvácký spolek, řízením ře-\nditele p. Matěje Kučery, zpíval: a) „Gdě je\nslavská domovina,\" od Vin tra, b) „Sta-\nročeskou\" od Š kro u p a a c) „Moravskou\nkadryllu\" cd Hellera, z kterýchž se nej-\nvíce číslo b) líbilo a sice tak, že se mu-\nselo na všeobecnou žádost četně shromáž-\nděného posluchačstva opakovati; jest to\ntaké rázný, slovům přiměřený, effektní sbori\nTento večer byl utěšený, a zrovna se do-\nzvídáme, že prý k nám kočující divadelní\nspolečnost p. Čížka z Chrudimi tyto dni\nzavítá. Přítel vchází do dveří, a sděluje\nmi, že p. čížek již jest v Pardubicích.\nNu, na zdar!!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "238", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Pardubic. (Poměry našeho", "titre_sommaire": "Z Pardubic. (Poměry našeho", "signature_source": "Pravdomil", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.5", "debut_caractere": 7422, "fin_caractere_exclue": 7760, "texte": "Z Pardubic. (Poměry našeho\nochotnického divadla.) Jest věcí\nnade vši pochybnost jistou, že ochotni-\ncké divadlo jest mocná páka národního\nvzdělání a uvědomění. Šlechtit cil o-\nbecenstva, předvádějíc před oči jeho po-\nměry hluboko v ústrojí duševním zakoře-\nněné, šlechtí a bystří rozum, předvádě-\niíc vítězství moudři sti nad zatemnělosti"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3713, "texte": "ducha, poskytuje zábavu duševní, jíž se\nnemůže jiná prirovnati, budí lásku k ja-\nzyku mateřskému, ano i na poznání\nhistorie a na politické smýšlení\nmá divadlo veliký vliv. Již z těchto uve-\ndených výhod lze poznali důležitost\ndivadel ochotnických v tom spňsobu,\njak toho vyžaduje svrchu uvedený ucel.\nI u nás jeví se za posledních dvou let\njakás takáš snaha založili stálý spolek\nochotníků, jenž by v pravidelném po-\nstupu divadelní kusy předváděl. Posud\nvšak nepotkala se snaha ta se žádoucím\nvýsledkem. Provedlo se sice již několik\npředstavení menších i větších dosti zdařile\n(„Duch času,'4 „Obžinky44 od Korzeniow-\nského, ~Statek Lhota,44 „Ona mne miluje44\nod Pflegra, „Bankrotář,44 „Študenti na svát-\ncích,44 „Husička z Podháje) ; co však pro-\nspěje těch několik byt i zdařilých před-\nstavení, když není pojištěno pravidelné pro-\nvozování, když postrádáme patřičně zaří-\nzeného spolku divadelních ochotníků, když\nzáleží představení 11a několika mladých pá-\nnech a samolibých slečnách, kteří ne z\nlásky k dobré věci, nýbrž toliko proto na\njevišti vystupují, aby se přeď obecenstvem\nsvými, jak praví, výbornými schopnostmi\nblýskali mohli? Má -li tento bídný stav\nnašeho divadla přestali, má-li se blaho-\ndárný tento ústav potkati s výsledkem,\nmusí přestali ono arrogantní osobování-si\npráva a schopnosti, vystoupiti na divadle,\njak se to děje se strany několika pánů a jedné\nvelmi moudré paní, která se domnívá, že\npovolána jest vynášeli přísný soud nad\nkaždým ochotníkem, který se do cechu,\njaký ona ve spojení s těmi zmíněnými „vý-\nbornými44 herci a herečkami tvoří, a je-\nmužto předsedá, nehodí. Že ony pány a\nslečny nevede jenom snaha podporovati u-\nžitecnou věc; nýbrž že při tom své zvlášlní\nosobní zájmy mají, dosvědčuje ta okolnost,\nže když studující na prázdniny přišli, ta\n„slavná společnost divadelních ochotníků '\nvšeho spolupůsobení při divadle se vzdala,\nbezpochyby z té jednoduché příčiny, že se\ndomnívali, že studující bez nich ničeho ne-\nsvedou, což se jim vsak nepodařilo. Nízké,\nnedůstojné počínání té koterie šlo za po-\nsledních prázdnin tak daleko, že když ko-\nnečně údové její po dlouhém domlouvání\na prošení úlohy při jednom představení\npřijali, je hned napřed vrátili, jakmile se\ndověděli, že jeden z jejich cechu, jemuž\nzvláště ona moudrá paní nakloněna jest,\nnehraje. Tak to nemůže déle zůstati, ne-\nmá-li se divadlo ochotnické zcela s úče-\nlem minouti a ku posměchu býti. Hlavní\nvěcí a spolu nejnutnější potřebou jest, aby\nse co nejdříve, třeba přičiněním měst-\nské rady, četnější spolek ochotníků utvo-\nřil a aby se zvolil řádný a schopný re-\nžisér, jenž by i dosti času i schopnosti\nměl, úkolu důležitému, jaký každému ře-\nditeli divadla přidělen jest, patřičně do-\nstáti mohl. Bude-li zvolen řádný ředi-\ntel, jenž by se také těm bídným intrikám,\nkteré poslední oas mezi ochotníky pano-\nvaly, opríti dovedl, pak lze se nadíti, že\nse divadlu u nás lépe bude dařili. Neméně\ndůležitou věcí je«t také, aby se více sil\njak mužských tak ženských získalo,\ntak aby se vystrídati mohli a aby divadlo\nnezáviselo od „milosti\" několika, jako\nse to dosud dělo. Herci jsou sice toliko\nprostředkem nad jiné důležitým a nejpod-\nstatnější podmínkou dobrého zdaru každého\ndivadla. Jako rolník hospodářství, řemesl-\nník řemeslu, umělec svému umění, utitel\nučitelství, voják vojenství a jiní jinému se\nuciti musí , tak i kerec herectví přiuciti\nse musí. Jak to vsak možná, když se u\nnás ze spolku ochotníků pánovitým vystu-\npováním jednotlivců vylučují síly , které\ndobré vlohy prozrazují a které by zajisté\nvydatnou podporou divadla byly, jen kdyby\nse jim častějším vystoupením 11a jevišti\npříležitost k zdokonalení-se poskytla. Dou-\nfám, že si slov těchto povšimnou ti, jichž\nstí to týče.\n\nPravdomil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "238", "page_fin": "238", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.6.4", "titre_corps": "Ze Skutče. (Besedy.) Abych tedy", "titre_sommaire": "Ze Skutče. (Besedy.) Abych tedy", "signature_source": "Tonda od špitálu", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.6", "debut_caractere": 3715, "fin_caractere_exclue": 7903, "texte": "Tonda od špitálu.\nZe Skutče. (Besedy.) Abych tedy\ndanému slovu věren zůstal, posílám Vám,\nvážený pane, těchto několik řádků co do-\nplněk předešlého dopisu a co úsudek o\nbesedách, které nám ochotnost zdejšího, o\nprázninách vždy čilého studentstva, připra-\nvila. Chci však psáti tak, jak mi pravé\nposouzení a svědomí káže, ledy bez vší\npochlebnosti a strannosti, jak totiž Jatinář\npraví: sine ira et studio; nerac se tedy\nnikdo ze spoluúčinkujících pozastavovali\nnad tím, nebude-li úsudek v tom neb <>-\nnom takový, jak by si jej každý sám přál.\nArcit se nemůže na venkově tolik očeká-\nvali, jako ve velkých městách, kdež se\nkaždé hnutí s bedlivým okem sleduje,\nkdežto 11a venkově již dobrá vůle a obě-\ntavost, kterou k ušlechtilé věci propůjču-\njeme, vší chvály hodna jest, třebas by u\njednotlivců příznivého ohlasu nenašla. Ale,\nale, kam pak jsem to zavrávoral, vždyf\nchci psáti o besedách; no, ještě není tak\nvelká ckyba a již přistoupím k věci.\nPrvní beseda se dávala 17. srpna a sice\nna vzájem slavnosti Borovské. Proslov od\nP., v kterém částečně osudy země české\nvylíčeny byly a který se pro svou dlou-\nhou, až omrzující rozvláčnost tuze nelíbil,\npředčítal p. St. Slavnostní ouvertura od\nJ. Skroupa byla s hlučnou pochvalou při-\n■v\njata, zvláště se dostalo p. učitelovi Stir-\nskému po přednešení národní hymny na\nviolu místo na violoncell skvělého vyzna-\nmenání. Deklamace: „Ženská politika\" sl.\nPr. přednesená, neminula se žádoucího vý-\nsledku. Sbory: „Na Prahu\" od Veita a\n„Ctverylka z národních písní\" od Hellera\nbyly pro velmi zdařilé provedení potleskem\ndoprovázeny, ne tak „Kovářská\" od Vo-\ngla, k níž vůbec silnější a četnější obsa-\nzení patřilo ! Deklamace : „Matěj Honzů u\nvýslechu\" od Drahoúovského, „Česká mu-\nzika\" od Adamce a „Nehoda\" od Tůmy\npány Mach..., Pra... a Hon... přednesena,\nnašly všestranného uznání. Orkestr z „Hal-\nky\" se podařil. Po besedě nastala ta-\nneční zábava, při kteréž srdce každého 0-\nplývalo nelíčenou radostí při pohledu na\nzdejší a vňkolní bujaré děvy, jak si více\nnárodního, než „Bazarem44 navrhovaného\nkroje všímají, pročež: SJáva jim! Druhá\nbeseda vlastně výlet do blízkého lesa\n„Horka\" uspořádaný odbývala se 31.\nsrpna. Ve 3 bodiny odpňldne šli hudeb-\nníci na ustanovené místo, cestou národní\npísně hrajíce. Ze hudebníky nesčíslné\nmnožství lidstva následovalo, netřeba do-\nkládali. Když pak se lid na dosti pro-\nstranném trávnatém koberci v lese rozsta-\nvěi, přikročilo se k pravé zábavě. Pro-\nslov k zpěvu povzbuzující přednesl zdařile\npan Št.... Sbory: „ČtveryJka\" od Hellera,\n„Žežuliuka4* od Knittla, „Směs z národních\npísní\" od Macháčka a „Na Prahu\" od\nVeita dočkaly se zdárného provedení a tu-\ndíž hlučné pochvaly. Sl. Př. obrala si k\ndeklamaci: „Proč a proto\" od Fr. A. Hory\na uvedla ji k úspěšnému výsledku. Pan\nJ. Svo.. byl se svým: „Zbožným zlosy-\nnemu od Ehrenbergra nešťastný, což se mu\ni při jiných deklamacích stává, pročež mu\nbez vší osobní záště upřímně radíme, by\nobecenstvo příště nenudil ! Lépe se mu\nv\ndařilo v písní: „Svingulace,\" kterouž s p.\nMach.... komicky obléknuti, zpívali a obe-\ncenstvo k nemalému smíchu povzbudili.\n„Sedlák po prvé v divadle\" od Adámka a\nbesední čtení „Děvčata i peníze\" uspoko-\njily četně shromážděné obecenstvo, dekla-\nmaci přednesl p. Mach... a besední čtení\nčetl p. Pra... Návštěva obou těchto be-\nsed byla přečetná, což zvláště o výletu do\nHorek platí, kdež se lid jenjen hemžil. í\nv Horkách se až k večeru tančilo, načež\nse po vypálení bengalského ohně a po pro-\nvolání slávy všem obhájcům koruny svato-\nváclavské, poslanci zdejšímu p. prof. A.\nŠemberovi atd. obecenstvo opět při hudbě\ndomů odebralo! Aby přísloví: „do třetice\nvšeho dobrého\" platnosti si dobylo, byla\n27. in. m. třetí beseda uspořádána. Výsle-\ndek již víte; že návštěva tak slabá byla,\npřičítati se musí té okolnosti, poněvadž se\ndávala beseda všední den, v kterýchžto\ndnech zdejší obecenstvo při stavbách za-\nměstnáno jest. Chtěl jsem Vám vypra-\nvovati o několika v skutku zajímavých e~\npisodách, které se při zařizování zpěv.\nspolku a besed udály, pomlčím vsak o\nnich proto, poněvadž by mohl někdo říci,\nže kydám hanu o svém místě, jiný pak by\nse chtěl pouze k vůli mně stát básníkem\natd., a to si nechci vzít na svědomí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "238", "page_fin": "239", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.6.5", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.6", "debut_caractere": 7905, "fin_caractere_exclue": 8155, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nPeihřimovský spolek „Záboj\"\nodbýval dne 21. září slavnost svěcení svého\npráporu. U slavnostní brány očekávali čle-\nnové Záboje příchozích na uvítání. K 9té\nhodině ráno přijeli spolky: Počátecký\n(úplný), Polenský „Čestmír\" (12) a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7557, "texte": "Jindřichohradecký (1 7) ; oba posled-\nnější s prápory. Ledecký „Buryan\" (10)\ns práporem a Táborský přibyli do Pel-\nhřimova již den před tím. Německobrnd-\nský „Jason\" zastoupen byl v4 cleny, též\nHumpolec a Soběslav byly representovány.\nO 10. hod. odbývala se společná zkouška\nvšech zpěv. spolků a o 11. hod. ráno za-\npočala slavnost. Při velké mši svaté, jižto\nsloužil p. děkan J. Kollmann, zpívána byla\nod spolku mše od Procházky. Spolkový\nstarosta p. Jan Fried uvítav na to pěknou\nřeci pěvce a shromáždění děkoval za hojné\núčastenství, po té zpíval se chorál sva-\nto vá cla vs k ý. Práporní kmotra, paní\nAI. Vitá ková řečnila k pěvcům, povzbu-\nzujíc je k oslavě vlasti, načež prápor p.\nděkanem posvěcen. Po tom nastalo za-\ntloukání hřeb kň. Za dojímavé řeči dru-\nžičky panny Josefy Devetterové bylyt\npak na prápor fábory a věnce připjaty;\nnačež odevzdán prápor panem starostou\npráporecníku p. 11 a n k o v i, jenž směr spol-\nku „Záboje4, ráznými slovy trefně nazna-\nčil. Pak přednesen sbor „Naše probuzení.\"\nKatecheta p. P. Hovorka skonc.il slavnost\nsvěcení poučnou řeci o vlastenectví, načež\nzpívána Skroupova píseů: „Kde domov\nmůj?'* Prápory v cele hnul Se pak prů-\nvod veškerých spolků a obecenstva k lá-\nzeňskému hostinci, kde společná ho-\nstina připravena byla, v níž se 300 o-\nsob súcastnilo. Tu vztýčen prápor, práce\nto p. Man esa v Praze. Po jedné jeho\nstraně stojí český lev (heraldický) v čer-\nveném poii z hedbávné látky; na druhé\nstraně jest erb kr. města Pelhřimova\nv modrém poli s nadpisem „Záboj.\"\nTrikolor fáborů, dar to šlechetných paní a\npanen Pelhřimovských, trpýtí se zlatými a\nstříbrnými literami a sice první s heslem\nspolku: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti\"\n- druhý s heslem paní kmoter: „Pěvce\ndobra milují bozi\" a třetí naznačuje zalo-\nžení práporu dne 26. května 1862. O 6.\nhodině večer uspořádána byla beseda,\nzahájená proslovem. Na to předneseny\nbyly sbory: „Hlahol,\" sbor od K. Bendla.\n„Tři věnce\" od J. V. Veita (zpívány od\nspolku Poěáteckého), „Utonulá\" od P. Křiž-\nko vskéh o, „Rekův sen\" od Karla Sia-\nv i k a, zpíván od spolku Pelhřimovského,\n„Naprej\" od Jenka, „Tvé oci,u píseú od\nFr. Kavana. Po besedě odnesen prápor\nk p. starostovi. Druhý den učinil Záboj\nvýlet do blízkého Čížkova, rodiště to\nRubešová. Tam byla památní deska na\ndomě, kde se Rubeš narodil, věncem se\nspolkového práporu sňatým ozdobena, při\nccmž se sbory: „Kde domov můj?\"\n„Naše probuzení4' a ~Napreju zpívaly.\nPardubský „Pernštýn11 zpíval v ne-\nděli dne 5. října v Pardubicích při diva-\ndelní a pěvecké zábavě sbory: ~Gdě je\nslavská domovina*'od Vintra. „Sta-\nročesko u,u sbor od Š kro u p a, „Ka-\ndryla z moravských písní\" od Hellera.\nChrudimský „S 1 a v o j\" zapěl při\nstudentské merendě v Chrudimi řízením p.\nKlimeše sbory: „Slovan jsem'*' „Na\nPrahu,u od J. V. Veita a „Kde domov\ninůj V' Voly úsk ý zpěv. spolek\nzazpíval u večer před odchodem admini-\nstrátora p. P. Jana Nováka několik sborů.\nKrálovédvorský „Záboju obdr-\nžel dne 22. září krásný nový prápor zho\ntovený od spanilomyslných paní a dívek\nKrálovédvorských. V pondělí dne 29. září\npočal z rána čilý život v městě oživeném\nveselou hudbou. Zpěváku zavítalo ke 200.\nZastoupeny byly spolky: Jaroměřský,\nKorický „Ratiboř, Novopacký „H1 as o u,6\nLomnický ~B o r iv o j ,u Královéhradecký\n„Slavjan, Pardubický „P e r n s t ý n,\"\nChrudimský „Slavoj/* Bohdane cký,\nKutnohorský „Tyl,\" Vrchlabský, Vy-\nsocký „K rakon o š,\" Hosti ne cký a ně-\nkolik clenu Hlaholil Pražského. Po\nodbyté zkoušce zpěváků v sále p. Lorence\nodebral se veškerý průvod slavnostní na\nnáměstí, kde pro slavnost odevzdání\npráporu zřízena byla velká tribuna, na\nníž se nalézali p. okresní, obecní předsta-\nvenstvo, matka práporu, pp. kmotry a kmo-\ntři a práporečníci rozličných spolků. Prá-\npor Kralodvorský zahalen byl na při-\npraveném k učeli tomu podlouhlém stolu.\nKdyž byly dozněly posvátné zvuky písně\nsv. Vojtěšské, uvítal p. měšťanosta Roh-\nrich co přednosta „Záboje\" všechny\nhosti. Na to stařičká matka práporu, paní\nF e r n ba ch o v á spolek oslovila a ve jménu\njejím na řečniště vystoupila sl. Biblová,\nhlásajíc s vlasteneckým zápalem povinnost\njednoty pěvecké. Její řeč učinila hluboký\ndojem a řečníci bylo hlučné „Sláva'1 pro-\nvoláváno. Dle programu zatloukány byly\nna to hřeby kmotrami a kmotry. Prapo-\nrecník p. Šindler přijal pak z rukou spa-\nnilomyslných dárkyň skvostný prápor.\nPo sboru „Gdě je slavská domovina\" od Vin-\ntra měl reální učitel p. Tkadlec závěreční\nřeč. Po odbyté slavnosti svěcení prá-\nporu seřaděn pochod ku kostelu, kde se\nodhalila deska městským představenstvem\nzřízena při děkanském chrámě na věži,\nkde Václav Hanka 16. září 1817 Ruko-\npis Kralodvorský naleznul. Písní\nsv. Vojtěcha zahájena tu slavnost druhá.\nV chrámu dávala se řízením p. Hellera mše\nod R. Fúhrera. Od půldne odbývala se\nv zahradě p. Lorence akademie, kdež\nřízením Helíerovým několik sborů prove-\ndeno bylo. Sadský spolek „Ohlas\"\núčinkoval v národní besedě v Plaůanech\ndne 24. září a dodal celé zábavě největší\nživosti. Čáslavský „K o v á ř\" zařídil\ndne 21. září výlet nablízkou „Lisí ská-\nlu,\" výlet to ku prospěchu Lomnických\npohořelých. Čistý výnos obnášel 16 zl. r. c.\nSešloť se na 2000 lidí. Litomyšl-\ns ký z p ě v. spolek zpíval dne 28. září\nv 7 hodin ráno k oslavě sv. Václava\npíseň sv. Václava pro sbor a sv. Vojtěcha\nvelmi dojemně a přispěl tak k oslavení\nslavného dne. Zpěv. spolek Ber o u n sk ý\n„Slavoš4 zasvětil dne 5. října důstojně\na slavně nový prápor svůj. Ráno odbý-\nvala se společná zkouška v místno-\nstech na „Plzeňee,\" v níž se též pěvci\nPražští, Lochovičtví a Hořovičtí súcastnili.\n0 půl 11. hodině hnul se průvod v čele\ns hudbou Jáchymovskou as prápory ce-\nchovními, pak slečnami a pány kmotry do\nhlavního chrámu, kde se Zvona rov a\nmše provozovala. Po ukončené mši svaté\nnavrátil se veškerý průvod pro nový prá-\npor do lékárny a bral se pak po náměstí\nk určitému pro slavnost místu, kde zvláštní\ntribuna k účeli tomu zřízena byla. Když\nzpěváci byli zapěli velebnou píseň sv.-\nVojtěšskou, odevzdal spolku vůbec vážený\nměšťanosta nás p. Seidl reci srdečnou nový\nprápor, o nějž si byl hlavních vydobyl zá-\nsluh. Po slovech jeh> zatloukány byly\nhřeby s rozličnými hesly. Kmotry byli pan\nc. k. okresní a veledůsíojjný p. děkan, kmo-\ntrami však nejčelnější dámy berounské,\nkralodvorské a žebrácké. Po obřadu tomto\nzazpíván sbor: „Děvám českým\" od Ger-\nnera, a p. děkan, osloviv řečí nábožnou\nshromáždění, posvětil prápor, jejž z rukou\nkmoter převzal na to praporečník p. Haendl,\nmaje při tom řec ráznou a významnou,\njež na všechny přítomné hluboký učinila\ndojem. Opětný sbor ukončil sbor slavnost,\nk nížto se bylo účastníků sešlo se všech\nstran na tisíce. Po slavnosti bral se celý\nprůvod „na Plzeňku,\" kdež se u vzorném\npořádku odbývala společná hostina. Se\nsrdečností pravě bratrskou uvítáni byli také\npřítomní zástupcové „Hlahol u\" z maticky\nPrahy, jemuž p. měšťanosta zdejší zvláštní\nvynesl též přípitek, načež jeden z údů\n„Hlaholu\" se poděkovav, připil vzájemně\nna zdar „Slavoši\" berounskému, přinášeje\npozdrav všem shromážděným pěvcům. Při\nhudbě u zpěvu ukončena hostina. 0 6.\nhodině započala zase beseda. Zajímavě\nsestavený program byl dovedným řízením\nředitele „Slavoše\" zdejšího veimi zdařile\nproveden a všem spotu účinkujícím dostalo\nse hlučné pochvaly. P. Ludevít Procházka\nvyznamenal se co pianista a pan Hrdlička\ndeklamováním. A tak ukončena pro Beroun\npamátná slavnost, jež zajisté všem, kdož\nna ní podílu brali, zůstane nezapomenu-\ntelnou. Měšťanosta zdejší a předseda „Sla-\nvoše\" p. Seidl, podnětu dav k té slavnosti,\nzískal sobě o ni dokonalou její úpravou\nnejvětších zásluh! Sláva mu!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "240", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.6.6", "titre_corps": "Ochotnická divadla", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.7", "debut_caractere": 7559, "fin_caractere_exclue": 7997, "texte": "Ochotnická divadla\nOchotníci v Košířích provozovali\ndne 5. října ve prospěch národního diva-\ndla a školy lamnější, veselohry: „Kytka\"\na „Rohovin ctverrohý\" od Klicpery a ku\nkonci „Rekrutýrka v Kocourkově.\" Di-\nvadelní o ch o t ní c iv Něm. Brodě\nprovozovali dne 5. října ve prospěch po-\nhořelých v Lomnici veselohru „Ona mne\nmiluje!\" - V Kladně provozovali tam-\nuější ochotníci v nově vystaveném diva-\ndle dne 21. září ponejprv „Čestmír.\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 834, "texte": "V Ny ni feif ki provozovali dne 27. září\ntamnější ochotníci při slavnosti svěcení zpěv.\nspolku jednoaktovou veselohru „Při piketu.\"\nMimo to provozovali před tím „Lesní\npannu,\" „Karla XII. návrat do\nvlasti.\" - Divad. ochotníci Plzeňští\nprovozovali dne 13. září truchlohru „Ka-\ntovo poslední dílo.\" Turnovští o-\nchotníci dávali ve prospěch knihovny Jen-\nčovické některá divadelní představení. Až\nposud hráli s dobrým výsledkem: „Jeden\nz nás se musí oženit,\" '„Pan Strejček,\"\n„Nalezenec,\" „Po půl noci,\" „Lakomec,\"\nrDva přátelé jeden kabát.\" V neděli na\nden sv. Václava provozovali pp. ochotníci\nve prospěch Lomnických pohořelých Klic-\nperovu veselohru „Divotvorný klobouk,\"\nkteórž byla ale přerušena právě vypuklým\nohněm v blízké vesnici. V Jaroměři\nzřízeno jest samostatné divadlo ochotnické,\nv němž se na den sv. Václava poprvé hrálo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "240", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.6.7", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.8", "debut_caractere": 836, "fin_caractere_exclue": 844, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "240", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.6.7.1", "titre_corps": "Česká opera. Sl. Ehrenbergova", "titre_sommaire": "Česká opera. Sl. Ehrenbergova", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.8", "debut_caractere": 846, "fin_caractere_exclue": 6017, "texte": "Česká opera. Sl. Ehrenbergova\nobrala si k svému příjmu Meyerbeerův\nnejslabší plod, operu „Di nor u,\" kterouž\nzdejší obecenstvo již v únoru r. 1860\nvidělo. Za tuto operu nejsme věru oblí-\nbené pěvkyni povděčni, jelikož se čas k\nnastudování tohoto po effektu bažícího vý-\nrobku na lepší operu vynaložiti mohl a\njelikož navzdor nejzdařilejšímu provedení\nničehož se nedokáže, leč že naše síly s o-\nperními silami německého divadla přec\nkonkurovali nemohou. Titulní úlohu pro-\nvedla sl. z Ehrenbergů velmi chvali-\ntebně a byla od četného obecenstva hluč-\nným potleskem a květinami vyznamenána.\nPan Švarc co Hoel dostál své úloze a\nvynikl nade všechny svou jasnou výřeč-\nností. K dobrému celku přispěli p. Polák,\npaní Procházková, sl. Macháčkova. Co se\nbraní temp týče, držel se p. Mayr taktovky\np. Jahna.\nDorstlingova původně ně-\nmecká, avšak nyní do češtiny přeložená\nopera „Eva Hlína\" bude se dne 26.\nříjna ve prospěch p. Mayra na českém di-\nvadle provozovati. Děj této opery hraje\nv Berouně a v Praze.\nZdařilá opera „Vanda\" od\nFr. Dopplera, která se v dvorním operním\ndivadle ve Vídni s velmi příznivým vý-\nsledkem potkala, bude prý se i na zdej-\nším německém jevišti dávati.\nGlaeserova opera ~Des Adlers\nHorst\" dávala *e před nedávnem v Bostonu\nv Americe se skvělým úspěchem. Glaeser\nje jak známo žák Pražského konservatoria\na zemřel letošního roku.\nProf. Schmidt. Dne 14. t. m.\nzemřel zde p. Jindřich Schmitt, profesor\nvioloncella na zdejším konservatoriu hudby\na cis. ruský koncertista, po krátké nemoci\nbyv mrtvici raněn. Tento znamenitý umě-\nlec narodil se v Karlových Varech, kdež\njeho otec byl ředitelem hudby, cvičil se\npak na zdejším konservatoriu pod Hůtne-\nrem. Vystoupiv z toho učiliště stal se čle-\nnem kapely hr. Grudovice v Moskvě, pak\nprvním ceilistou u cis. divadla, obdržev\ntitul koncertisty carského. Navrátiv se do\nPrahy, stal se profesorem na konservatoriu,\nač bohužel jen na krátko. Vydalt u Kristofa\na Kuhé několik skladeb cello a piano.\nNový národní tanec. Ta-\nnečním zábavám letošního masopustu při-\nbude rozmanitosti novým národním tancem.\nNáš výtečný hudební skladatel paQ Heller,\njenž se zvláštním úspěchem našich národ-\nních písní k ladnému sestavení rozkošných\nzpěvných kadryl použiti zná, obral sobě\nnyní za úkol, složití z nápěvů všech sta-\nročeských tanečních kusů, jako jsou např.\nvrták, rejdovák, kuželka, strašák, furiant\na z podobných větší taneční kus ze čtyr\noddělení, cíli figur sestávající, ku kterémuž\nznámý taneční mistr p. Link původní ta-\nneční figury uspořádá. Tím spůsobem bu-\ndeme míti vlastní národní kadryiu, která\nod obecenstva zajisté s povděkem přijata\nbude, ač bude-li v ní ona původní pruž-\nnost a jará svěžest, jakouž se slovanské\nnárodní tance ode všech jiných tak cha-\nraktericky líší, dosti věrně vyznačena. My\ndoufáme, že se pan Link veškerých pokusů\no napodobnění upejpavých francouzských\núkíonků a neladuébo zmítáuí-se z místa\nna místo, ježto se nyní tančením nazývá,\nuvaruje a že nám podá půvabný tanec\nv živé barvitosti slovanské, jiruk by bylo\nnaší krásné národní hudby k nějaké módní\nmotanici věru škoda.\nCeciliánský spolek, který\nvšem přátelům hudby po 22 let provede-\nním nejzajíma věj š í ch hudebních\nskladeb velkou zábavu připravil na-\nstoupiv právě 23. rok účinkování svého,\nchystá pro letošní koncerty nové v Praze\nještě neznámé komposice a počne\nprovozováním „Fau sta,\" výtečného díla\nRob. Schumanna. Spolu se také u vědo-\nmost uvádí, že zkoušky pro zpěv od\nčtvrtka dne 16. a pro orkestr od\npondělí dne 20. t. in. svůj začátek ve-\nzmou, též se žádají páni ochotníci, kteří co\núčinkující členové přistoupili hodlají, aby\nse v místnostech spolků (v Bartolomějské\nulici, číslo 308 u města Jerusalema) o-\nhlásili.\nSlovútná umělecká rodina\np. Nerudova z Brna bude dne 23. t. m.\nkoncertovat v „Gewandhausu\" v Lipsku,\nnačež do naší Prahy zavítá, aby svým\nkouzelným smyčcem i obecenstvo zdejší\nrozehrálo. Každý bude zajisté dychtiv sly-\nšet dokonalé umělkyně na housle slečny\nMíuu a Marii Nerudovu, které zde roku\n1847 co mladistvé dívcinky krásnou hrou\nvelkou sensaci zbudily a o nichžto nebožtík\nJ. K. Tyl v „Květech\" s takým zanícením\npsal. Podobizna slečny Míny vyšla v Ko-\ndaňských illustrovaných novinách „111 u-\nstreret Tidende\" čís. 132 od 6. dub.\n1862 a král Švédský poctil ji za mistrov-\nskou hru na housle medaili í pro vědu\na umění. Mimo tyto uslyšíme také na-\ndějného cellistu p. Fr. Nerudu, bratra\ndotčených umělkyň.\nSlečna Emilie Schmidtova,\ndvorní operní zpěvačka v Darmstadtě, ne-\nbude bezpochyby tuto zimu za příčinou\nsvého onemocnění zpívati. Na radu lékařů\nprodlévala slavná tato naše krajanka v lá-\nzeňském místě Sonnenbergu u Vierwald-\nstadtského jezera a navrátila se téměř\nuzdravena v srpnu t. r. do Darmstadtu.\nSlečna Rasteliiova vystoupla\nnedávno v opeře „Norma\" v Elberfeldu,\nkdež co primadonna u divadla engažována\njest. „Theatermoniteur\" vyslovuje se o je-\njím vystoupení takto : „Slečna Rasteliiova,\nnaše primadonna , rozhodně vynikla v\n„Normě.\" Hlas její jest silný, objemný a\nve všech polohách stejnoměrně vyrovnán.\nPřednos její jest jemný a vkusný a v\npředstavení jeví se snaha její po karakte-\nristice. Pochvala pro sl. Rastelliovu byla\nvelmi živá a též vyvolání nechybělo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-10-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-10-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "240", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.2.7", "titre_corps": "Žádost.", "titre_sommaire": "Žádost.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.8", "debut_caractere": 6019, "fin_caractere_exclue": 7174, "texte": "Žádost.\nSlavné zpěvácké spolky ceskoslovanské\nžádáme, by nám do 28. října t. r. la-\nskavě oznámily, kolik exempláru „Prů-\nvodce v oboru písní a sb o ode-\nbrali hodlají, aby nám návěstí jim za-\nslané vyplnily a nám zpět poslali. Až\ndosud přihlásili se následující spol-\nkové: SI. zpěv. spolek ~Slavník\" v\nZbraslavi LN exemplárů. —„Kollár\"\nv Poličce 12 exernp. „Lubor\" v\nNovém Bydžově 10 exemp. Zpěv.\nspolek ve Mše ně 8 exemp. Zpěvácký\nspolek v Jindř. Hradci 8 exempl.\nSpolek „Šumavan\" v Klatovech 7\nexempl. Spolek „Záboj\" v Sedlča-\nnech 6 exemp. Spolek „Zvon'' v\nStrakonicích 6 exemp. Spolek „Lu-\nmír\" v Ústí n. Oři. 5 exemp. Spo-\nlek „Dalibor\" v Slaném 5 exemp.—\nSpolek zpěv. v Humpolci 5 exeinp.\nPo 4 exemp. zavázali se odebrali slavní\nzpěv. spolkové : ~H věz da\" v Bučovicích,\n„Slavjan\" v Králové Hradci, ,Slavoj\"\nv Chrudimi, „Orlice\" v Kostelci n Orl.,\n„Bořivoj\" v Lomnici, „Hlasou\" v No-\nvé Pace, „Pernštýn\" v Pardubicích,„\n„Z ábo j\" v Pelhřimově , „Jablonský\"\nv Kard. Bečici. Po 1 exemp. zavázali se\nodebrati p. Matěj Vojta, c. k. poštovní vý-\npravnik a p. Fr. Nekvasil, podučitel, oba\nv Milíně. Co nás do 28. října dojde,\nuveřejníme v příštím čísle."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[233]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.1", "texte": "Netrpělivosť\nDr. Čejka.\n\"0-\nNa každém stromu bych to vyřezal,\ndo každé skály bych to vytesal,\njáf bych to vsel na každé políčko,'\nby vzešlo to jak zlaté zrníčko,\nna všechny lístky psa! bych bez ustání :\nTvůj jsem, drahá, u věčném milování.\nPapouška bych si z mládí vychoval\na slovům těm jej pilně učit dal,\n% až by je provolával mým hlasem\ns horoucí duše mojí zápalem,\npak zpěvy mé by zněly bez ustání:\nTvůj jsem, drahá, u věčném milování.\nVětérkům ranním bych to vroucně vdeclť,\nby šeptem nesly to do končin všech,\naž by to z květných korun svítalo\ni vůkol libovonně dýchalo,\nach! marné bylo by vln klokotání:\nTvůj jsem, drahá, u věčném milování.\nZ mých očí musí hned to každý znát,\nna tvářích musí mně to plamenat,\nI z němých úst to kolem zaznívá\na z prsou každým dechem vychvívá,\njen ona neslyší mé žalování:\nTvůj jsem, drahá, u věčném milování.\n\nLudevit Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n(Pokračování.)\nTri jezdci. (Slova dle Lenaua od Jahna.) Hlahol, číslo I.\nNákladem Lud. Fieischera v Praze.\n\\\nJak se víme pamatovat, provozoval se tento sbor od\nPražského zpěvackého spolku, kterému věnován jest, při je-\ndné večerní zábavě, a byl tenkrá es nemalým úspěchem ne-\njenom proveden, ale i od obecenstva hlučně přijat.\nHudba sama o sobě zní dobře, a byla-by i též, co se\ntotálního účinku týká, obsahu podložených slov přiměřená a\nkarakteristická, a jest to zvláště poslední věta (Andante),\nkterá pestrými harmoniemi protkána jsouc, při dobrém pro-\nvedení zamyšleného výsledku se nemine.\nJinak však soudí svědomitý pozorovatel, když do-\ntýčnou partituru do podrobná probírá. Musí totiž litovati, že\np. skladatel tak povrchně, beze všeho promýšlení a takřka\nex abrupto komponuje, a své plody tak lehkovážně ve veřej-\nnost uvádí. Upozorňujeme při této příležitosti p. skladatele,\naby se nikdy tím mýliti nedal, že by snad jeho skladby již\nproto dobré anebo snad nejlepšími byly, že ze strany obe-\ncenstva obliby docházejí okolnost tato nemůže nad cenou\njeho výrobků nikdy rozhodoYati. Všickni víme, že se vyvi-\nnování naší hudby teprv v primitivním stavu nachází, a že\nsobě hudbymilovné obecenstvo teprv vychovati musíme. Není\nto tedy lhostejné našemu hudbychtivému obecenstvu, lecja-\nkýs škvár podávati, ano, márne-li se časem co hudební ná-\nrod čestného místa dopracovati, musíme s největší odhodla-\nností a pilností k tomu hleděti, abychom nejenom uchu hol-\ndovali, ále naší hudbou též srdce a mysl, a hlavně však esthe-\ntickou stránku našeho obecenstva zušlechťovali. Nechceme\nproti tomu nic namítati/ když na př. „Kovářská,\" „Píseň So-\nkolů\" atd., první brzy v měkké, brzy v tvrdé tónině od mnoho-\nčetných pražských kolovTátků se ze všech stran našemu uchu\nvtírá; schvalujeme dále, když některý zdejší sextet anebo\norkestr ve svém programu jednu aneb druhou nadřečených\naneb jiných znárodnělých písní, a třeba již ze špekulace,\nchová, čí však to vina, když se věci, s kompetentní strany\nza chybné uznané, na tento spůsob v obecenstvu ujímají a v\nskutku dobrým zdařilým skladbám místa odjímají? Poslední\ntoto poznamenání nepotahujeme výhradně na provozování ko-\nlovrátkem, myslíme tím více na tu okolnost poukázati, že\nprávě v nynější době, kde v naší vlasti tolik zpěváckých\nspolků povstalo a jich bohdá ještě více povstane ; v době, kde\nobzvláštně zimního času četné besedy se odbývají, záhodno\nby bylo k tomu hleděti, by se programy jenom ze zdařilých\nskladeb sestavovaly. Z našich mladých skladatelů, kteří již\nproto „národními skladateli\" se zovou, jelikož jednu aneb\nvíce českých písní s nemalým pachtěním sestavili, dal by se\npouze skrovný počet vybrati, jenom málo bylo by „vyvole-\nných,\" kdyby se opravdově k tomu přihlíželi mělo, zdali je-\n\n*) Klassický nápěv této původně německé písně pochází od Frant.\nSchube rt a, jednoho z nejznamenitéjších skladatelů písní něme-\nckých. Píseň tuto pod názvem »Dic Ungeduld\" lze dostati u p.\nLud. Fleischra v Praze za 54 kr., a bude v českém pře-\nkladu všem pěvkyním a pěvcům vítána."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.2", "texte": "jich skladby co do národní hudby něco původního do sebe\nmají čili nic. Nebo není na tom dosti, když některý nová-\nček to lak daleko přivede, že jeho novorozeňátko ten aneb\nonen nakladatel tiskem vydá, není dále takové uveřejnění\nještě žádným rukojemstvím za dokonalost a potřebnost po-\nkusů. Tolik na srozumění, a nyní k věci.\nCo se harmonické správnosti nadřečeného sboru týče,\nupozorňujeme p. skladatele pouze na dvě chyby. Y třetím\ntaktu na stránce 3. musí druhý tenor své poslední osminové\nc též co nénu pro následující takt podrželi, jelikož 1. bas\nk převzíti tohoto intervaliu nikterak oprávněn není, a muselo\nby se v tom pádu prvnímu basu f přidělili. Na stránce sté\n7—B. taktu pokračuji 1. tenor a 1. bas v oktávách, které\nzde tím hnusněji se vyjímají, anto pohyb zdlouhavý jest a\nvedení hlasu harmonii žádoucné plnosti nedodává. Křižování\nse prvního tenoru s druhým v 1.2. 3.a 4. taktu na tétéž\nstránce, zdá se být pouze na papíře jakousi obratností, při\nprovozování však ukáže se nejenom setkání-se řečených\ndvou hlasů; ale i jejich nepřiměřená poloha z ohledu výšky\na hloubky co nepraktičná (?).\nS chybnou prosodií potkáváme se ve slovích „po bitvě\"\n(v 1. taktu na 2. stránce), dále „teplý mok\" v 2. taktu na\n3. str.), napotom „zrakem truchlivým a jeden mluví za dru-\nhým\" (sir. 4.v 4., 5.a 6. taktu.).\n(Pokračování.)\n\nBeethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračováiií.)\nSonata Es-dur. Les adieux, Pabsence, le retour.\nNesmírný nával nejradostnějších citů ustupuje (str. 11.\nposlední soustava) tiše zadrženému nadšení, jež se promění\n(str. 12) v nejutěšenější úsměv oblažené veselosti. Všechna\ntato rozpoložení a výlevy radosti střídavě se navracují; však\nvždy v novém tónovém havu. Je to ustavičné kolíbání na\nvlnách radosti z opětného se shledání, nejdokonalejší, něj-\nčistší výlev lásky plné duše, kteráž pila z trpkého kalichu\nodloučení. Když byl jásot tak zcela dozněl, stane se celé\nrozpoložení náhle posvátnějším. Opět spojí se vroucně obě\nduše, avšak jak rozdílné jsou to city od oněch, které skla-\ndatel při odloučení měl? Nyní opět jsou obě duše oživeny\ndůvěrou, že věčně budou spojeny. V tomto harmonickém roz-\npoložení končí dílo. Tato sonata nedostihne obě své před-\nchůdkyně (sonátu appassionatu a sonátu C-dur) co se velko-\nleposti koncepce a smělosti provedení týče. Formy její jsou\nmenší, obrysy jemnější, rozpoložení méně' mohútné; za to\nvšak ji prochvívá zvláštní poetický dech ; ona dýchá rozlo-\nmí lostí, kteráž nej hlubší dojem na myslícího posluchače učiní.\nSonala E-moll (<>p. 90).\nZakladní idea léto sonáty je bolestná touha duše, která\nkonečně ukonejšení dojde a v nejvroucnější uspokojení se\npromění. Bolestná touha, neuspokojené toužení, tajný bol du-\nševní prochvívá první sadu (E-moll, 3/4 takt). V tomto\nohledu je karakteristieký hned začáteční motiv ve svém bez-\nklidnérn tlaku do výše, pak vstup do septimy (soustava 2\nstr. 3). V dissonancích (str. 4) nastoupí zvýšení bolu, proti,\nněmuž nadarmo figura (takt 1., soustava 4., str. 4) bojuje.\nNastoupí sice v tichém G-dur (soustava 5) opět poklid, ale\njen na okamžik; neboř žal zavzní ve zmenšeném septimovém\nzvuku poznovu aje tím větší. Obnovené upokojení (soustava\n3, str. 5) ustoupí brzy zvýšeným výkřikem bolesti. Nastou-\npením třetího dílu opětují se všechny tyto city. Opětný ná-\ntlak oktávové figury (str. 7 soustava 4) zlomí konečně moc-\nnost bolu ; ještě slyšet jednotlivá křečovitá cukání a bol tiše\nzmizí. Tato celá sada je v ohledu formálního, hudebního\nuspůsobení značná a velice zajímavá. Všechno i ty nejmenší\nčlánky, jsou nanejvýš malebně provedeny. První hlavní the-\nma je též zde v tak zvaném dílu provedení sama zpracována.\nPo této sadě počne druhá sada (C-dur, % takt) utěšeným\nnápěvem, který návrat balsamického míru, blaženého poklidu\ndo poraněné duše výmluvně zvěstuje.\nVždy navracuje se tato něžná tónová postava v rondo-\nvitém spůsobu a ukazuje, jak hluboce se v duši ukotvila, aniž\nby unavovala. Mezitím pohybují se rozmanité, přívětivé obra-\nzy, skákající kolem oné postavy, aby její vděky zvýšily; ne-\nboť ona zůstane vládkyní, až konečně k závěrce hlavní thema\ntiše dozní.\n(Pokračování.)\n\nVatroslav Lisinski.\nNástin životopisní. Sepsal Josip Vranyczany Dobrinovié.\n(Dokončení.)\nNaděje, jak jsi krutá, ty klameš! Übohý Lisinski!\nod té doby, co se do vlasti navrátil, již se blahého dne ne-\ndočkal: vše co zamýšlel, rozkotalo se na skalnatých překáž-\nkách, s kterými se zde potkal* Běh několika rokův promě-\nnil domovinu, lidi, jejich mysl i snahu* Záměry Lisinského\no zaražení národní hudební Školy a národního divadla, kde\nby byl mohl horlivě působiti, nenalezly nikde ani ohlasu ani\npodpory, i ostaly prázné, holé sny, marné smyšlenky. Počal\nv Záhřebe koncerty dávali, kde se mnohé jeho kusy hrály\nale slabé účastenství ; zamýšlel cos jiného ale nevalný\núspěch. Jak měl býti dále živ, nemaje odjinud nijaké pod-\npory? Jediné zaměstnání, jímž se udržoval, bylo dohlížení ve\nspolku hudebním, kde zastával úřad inspektora.\nZlý osud ho čím dále tím více pronásledoval; konečně\naby hladem neumřel, byl přinucen po domech chodi ti a děti\nvyučovati na pianu. Byl to proň trpký chléb, nebo odedávna\nzanevíral na holé tlučení klavíru, a což teprva jiného tomu\nvyučovati! Zimního času však ani to konati nemohl. Konečně\nnevěda kam se vrhnout, odhodlal se co diplomovaný jurista\nu soudu hledali státní službu, kterouž i obdržel. skrovný\nmu nestačil, sedavé živobytí mu nesvědčilo, a při tom všem\nnezbylo mu ani dost málo času, aby na hudbu byl rnohl po-\nmyslili na hudbu, tu duši duše jeho! Takové postavení\nmusilo ducha jeho na celo umořiti. K tomu všemu přidružila"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.3", "texte": "še slabost, že čím dále lim více churavěl; upadnul v zi-\nmnici, dostal oíok, vodnatost nebylo pomoci, až r. 1854\ndne 31. května skonal.\nTělo jeho odpočívá na hřbitově u sv. Rochá vedle po-\nzňstatkův jeho otce, bratrů, jediné sestry a rozmilé matky,\nkterá rok před tím toutéž nemocí sešla.\nJeho skladby kromě již vypočtených obsahují ještě sílu\npísniček a jiných malých musikálních výtvorů v rukopise. Ti-\nštěných je posud velmi málo, a sice jen tyto:\nv\n1. Šestero českých písní s ilirským překladem v hudbu\nuvedené pro jeden hlas s průvodem fortepiana od V. Lisin-\nského. V Praze u Jar. Pospíšila. Zavírají v sobě píseň „Vl-\ntava\" a „Matce\" od Picka; „Má Vlast\" od Růžičkové; „Pou-\nstevník\" od Chmelenského; „Slavíček a starost\" od N. N. a\n„Závist\" od J. K.\n2. Mazur, složen i preuzvišenoj Gospoji Groíici Sofii\nJelacicevoj, rodjenoj Groíici od Stockau u dubokom štovanju\nposvjetjen od V. Lisinskoga. U Zagrebu. Kamenotiskom J.\nPlatzera et Comp.\n3. Gospodični Ofciilii Vancaševoj: Ljubice cetvorka iz\nceskih narodnih napěvah. Složena od V. Lisinskoga, vlastitost\nskladatelja. U Becu kod A.0. Witzendorfa.\n4. Pěsan Slovácká, za uspomenu na Bistricu u Horvatskoj\npisana po dru Gustavu Zechenteru a u muziku stavljena po\nVatroslavu Lisinskom. Br. 1.\nPředvídaje blízký konec svého života napsal Lisinski\nsám příhodný text a uvedl jej ve ětverozpěv s tím naříze-\nním, aby se na jeho hrobu zpíval, což také vskutku od věr-\nných jeho přátel bylo vyplněno.\nNám nezbývá než něco málo ještě o Lisinského osob-\nnosti pověděti. Narozen i vychován byl v rodině skromné,\npoklidné, v domácnosti pobožné, kde patriarchální život vládl\na staré chorvatské obyčeje přísně se zachovávaly, a tak do-\nspěl v něm člověk živého, ale něžného ducha, který rodiče\na bratry své nesmírně miloval. Připoután po celé dětinství\na větší díl mládenectví svého na lůžko, zvykl odříkati se\nvšeho pohodlí a všech půvabů tělesného života, a nepoznav\nklamných požitkův zhýřilosti snažil se jedině o vzdělání ducha\nsvého. Sám o sobě bez cíhokoliv přičinění naučil se něko-\nlika jazykům. Znaltě důkladně chorvatsky, německy i fran-\ncouzsky, latiny byl docela mocen, česky se naučil při svém\npobytí v Praze dokonale, v němčině sám mnoho sličných pí-\nsní složil a v hudbu uvedl. Mimo to zamiloval si studium\ndějepisu a čtení písma svatého; rád se zabýval s přírodními\nnáukami, dokonale se poznal s německými klassiky, s Go-\nthem a Schillerem. í kdykoliv se u jakýkoliv rozhovor pu-\nstil, bylo ho uiilo poslouchali, jak byl hovořivý a šprýmovný.\nPravého přítele velmi miloval; ani zdáním nebyl s to, aby\nněkomu uškodil, ani soukromě ani v umění. Hudbu cenil\nvýše nežli k opatření chleba vezdejšího , a výdělek protivil\nse mu, třeba by se mu i chleba vezdejšího bylo nedostávalo;\nhudba mu byla nebeským darem, jejž zbožňoval jako modlu\nsvou, ale docela mu bylo neznámé a cizí, snížili ji za pro-\nstředek materiálního zisku. A tak iv největší bídě neod-\nstoupil od dráhy své a do konce života setrval v ušlechtilé\nrnysli.\nPři vší slabosti tělesné byl ducha velmi živého, ba i\nv pohybu neobyčejně čilý. Podepřen na berle své předbí-\nhával co žák své kamarády, a když šli ze školv, překonal\nkdekoho na promenádě Záhřebské v běhu s vršku dolů. Tato\nčilost zůstala mu na vždy, ale během času a trpkých zkuše-\nností proměnila se mu veselá mysl v hořký humor a někdy\niv bolestný vtip, kterým výborné vládl a jako plamenem šle-\nhal, ačkoliv nikomu tím neubližoval, ale spíše každého poutal.\nNěžná citlivost byla hlavní známkou jeho povahy; v ní\nspočívaly nej tajnější struny jeho duše, a všechny výtvory jeho\njsou nade všecko tímto znakem výtečné. Ještě co děcko byl\naž k slzám uražen tím, když mu rodiče, vidouce an po zemi\nleze, podali dvě berle, aby se na nich choditi pokusil; myslí\ntu chvíli, že z něho chtějí učinili žebráka a proto volil\nraději po zemi lézti.\nVe skladbách jeho znamenali zvláštní originálnost, která\nspočívá v nesmírném bohatství musikálních myšlének, jež\nv sobě choval; těm uměl přidali nade všecko sladký, citlivý,\nmelodický tvar, neublíživ ani nejmenším pokleskem pravdi-\nvosti ve výrazu. To platí hlavně o slovanském, zvláště jiho-\nslovanském spůsobu pronášení hudebních myšlének, tak že ho\nv tom ohledu plným právem „slovanským skladatelem\" na-\nzvali můžeme, nač on sám byl hrdý. Vezměme ku př. jeho\nhrdinské a miádenecké písně, nespatříme v nich toliko jonáka,\njako jich každý jiný národ má, nýbrž vidíme v nich právě\nKraljeviča-Marka, kterak černé kníry kroutí, jakoby hedvábí\nsplítal; kterak s koněm svým důvěrně rozmlouvá, že je ho\nmílo poslouchati; jak zamračeně hledí svému nepříteli na po-\nstrach; jak buzdyganem (palcátem) rnáchá, že se v povětří\nzajiskří; který, kdykoliv se hne, není, jakoby se hnul, nýbrž\njakoby zemi potřásal; kterému, kdykoliv zkřikne, celé hory\nodpovídají. Tak pěje náš národ a tak pěl Lisinski.\nY písních, které v české řeči v hudbu uvedl, zachoval\ndocela zvláštní národní duch českých zpěvů. Slovenskou\npíseň „Vzpomínka na Bystricu\" složil Slovák Zehenter u ve-\nselém spolku v Bystrici při obědě, a Lisinski po obědě při\nčerné kávě jí v hudbu uvedl. Tato píseň nesmírně se líbila\nvšem Slovákům, kteří ji kdy slyšeli mezi jinými zvláště\ntehdejšímu vrchnímu županu v Záhřebě p. Pečiu a nejdůst.\nbiskupovi slovenskému p. Moysesu, kteří o ní svědectví vy-\ndali, že v ní vane při vší jednoduchosti ryzí národní výraz:\nnebof v té vidí člověk lehkonohého šviháka, švihlého zrůstu,\nkterý, když chodí, neplouží se, ale poskakuje.\nLisinski dobře znal německou, italianskou i francouz-\nskou hudbu, znal přísně rozdílnost jejich, uměl ale děliti je\nod ducha hudby slovanské. Uvážeje spravedlivě přednost a\nhodnost jedné v poměru k druhé, varoval se bedlivě jejich\nvad a nedokonalostí. Německou důkladnost i na poli hudeb-\nním hluboce ale na přemrštěný pedantismus zanevřel;\nu Italianův cenil zvláště onen pravý přirozený pud, podle\nněhož se hudba považuje více za útlý, citlivý květ, který\ntřeba něžně a bedlivě ne však systematicky pěstovati, tak\njako se božská jiskra nadšenosti rodí z planoucího citu srdce\na ne z chemického rozboru. V ohledu na národní ráz v\nhudbě největší váhu sám kladl na druhou svou operu „Po-\nrinf kterouž prohlásil sám za zcela národní slovanskou operu.\ni\nPředstavena posud nebyla.\n■jí-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.4", "texte": "Byl bohat na myšlénky a nikdy mu nebylo třeba, jednu\ni tutéž myšlénku vlevo iv právo, nahoru i dolů obraceli,\na tak rozkouskovati a rozvléci, jako u mnohých skladatelův\nbývá. Každá jeho myšlénka je upíná, celá, sama, v sobě\nzdravá a jadrná. Ve skladbách jeho nenalezneme nikde onu\nsměs, jižto vidíme u lidí, kteří nemajíce sami svých původ-\nních ideí, a ehtějíce přece býti originálními, napíší a slátají\nhromadu not, bez ladu a skladu a spojitosti vnitřní.\nLisinski po takové původnosti nikdy nebažil, nebylo mu\ntoho třeba, on byl sám originál.\nNejlepší, nejkratší charakteristiku o něm, co o synu,\nmilenci a umělci, nalézáme v jeho posledním přání, kteréž\nmu vždy, ba již tenkráte bylo na srdci, dokud se ještě před\nsmrtí matky své vlastního konce nenadal. Říkával! svým dů-\nvěrným přátelům: „Irtiam tri žel je: mater kod sebe imati\ni udržavati ju moci; za drugo: djevojku, koju ljubim,\n%a zenu u%eti\\ za tretje: operu „Porinu da vidím před-\nstaví jati. a (Mám troje přání: matku u sebe míti a moci ji\nvydržovati; za druhé: dívku, kterou miluji, za ženu vzíti;\nza třetí: operu nPoriniL abych viděl představovati.)\nÜbohý ! nedočkal se vyplnění nižádné z těchto tužeb\nkvět nadějí jeho záhy povadnul a opršel, ale věnec ne-\nvadnoucí slávy věčně bude zdobit jméno jeho!\n\nZ cestopisu kapelníka Václ. Zavrtala.\n(Pokračování a dokončení.)\nZ Foggie přišli jsme dne 14. října do Ponte bovina,\n18 migiií vzdáleného, kdež jsme, místo vesnice opět jen dvo-\nrec spatřivše, přenocovali. Od Foggie počíná být krajina' zase\núrodnější a vzdělanější, jest ale příliš jednotvárná a oko una-\nvující až do Ponte bovina, kdež konečně stromy porostlé vr-\nchy této jednotvárnosti konec učiní. Dne 15. dorazili jsme\ndo Ariana, bídného městečka, kteréž jsme s velkým vynasna-\nžením dostoupli, které nás zato ale jednou z nejrozkošnějších\nvyhlídek odaiěniio. Odtud' šlo se dne 17. do Campanarelía,\ndne 18. pres S. Giorgio do Beneventa, kteréž papeži patřilo,\na jest velmi pěkné město, s překrásným démem a znarneni-\ntými starožitnostmi, mezi nimiž zvlášf Areo di triomfo di\nTrajano, okrášlena jest výtečnými sochami, jsou však ně-\nkteré bohužel porouchány; vše jest z marmoru. Zde jsme\nse zdrželi a mohli si krásnou krajinu prohlédnout, kde byla\nona bitva u Beneventa, která již v minulosti měla Itálii\nsjednotiti, ale ztrátou této bitvy jiné rozdělení obdržela. Dne\n20. šlo se do St. Maria Vico, dne 22. do Acerry, dosti vel-\nkého, ale špinavého města. Toho dne viděl jsem Vesuv po-\nprvé s jeho dýmem, nebo! kdyby bylo mně možno, jistě bych\njej toho dne dostoupil. Dne 23. k severu do Maddalony. Dne\n24. skrze Casertu, kde se nejkrásnější zámek v Evropě na-\nlézá, do St. Lea, dne 25. do Cajazza; dne 26. na řeku Yol-\nturno, dne 27. zpátky do Cajazza přes St. Maria do loveckého\nzámku Carditell, vystaveného ve velkolepém slohu od Karla 111.,\ns jehož ploché střechy se jeví jedna z nejkrásnějších vy-\nhlídek na všechny strany a Capua, Caserta, Mada-Clona,\nAversa ano i St. Elma v Neapoli se spatřuji, kterážto iněsta\nokolo zámku toho leží. Dne 30. a 31. do Cascina la Fore-\nsla u Capui, kdež jsem Vesuv poprvé v noci viděl; tedy\nosvětlen. Dne 1. listopadu byla Capua bombardována a 2.\nvyjednáváno. Byl jsem nemálo dojmut pohledem na stěhu-\njící-se davy paní a které byly přinuceny, jiné bydliště\nsobě vyhledali. Capua! Jak dějepisně znamenité jest\nto místo! Hannibal podlehl zde Syrenárn. A jak mnohokrát\nbyla od rozličných národů dobývána! Tato pevnost jest uvnitř\nšpinavá, úzké ulice, plna bídných krčem, nemá mimo pře-\nkrásný dom nic jiného než dějiny, co by někoho pobavilo.\nŽenštiny jsou špinavé a nejsou půvabné. Dne 4. konečně\nšli jsme do Neapole. V Averse jsme přenocovali, dosti vel-\nkém a ucházejícím městě, a dne 5.k polednímu stáli jsme\npřed Neapolí, která se s návrší Campo mařte s velikým pře-\nkvapením zraku jeví. Vesuv, moře, hromada domů, živý zá-\nliv, jehož břehy s městy Portici, Torre ďAnnunciata, Saler-\nnem, kteréž na první pohled jako ohromná celitost být se\nzdá, v níž se vlastní Neapol skoro ztrácí, činí velkolepý po-\nhled, jehož zad ostrov Caprera tvoří, a pozorovatele velice\npoutá. Nejzajímavéjší jest ovšern Vesuv, jenž poutá cizince\nsvým děsným dýmein, který při jasném, tichém počasí jako\nsvíce k obrovské výši se povznáší, v kteréž se pak co mrak\nrozprostírá a znenáhla v páru se mění."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.5", "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nH. J. Vrbický.\nZ Brna. (B. Hollasova.) Příjemný\nvečer jsme strávili 8. října v Brněnském\nčtenářském spolku. Zavítala k nám mla-\ndistvá houslistka JBabetka Ho Ďasova,\nžačka pana Mildnera, profesora na Praž-\nském konservatoriu, a společně s Holi a-\nsovým dobrým kvartetem uspořá-\ndala v našem spolku koncert. Jest to\nmladá umělkyně, která nás, ačkoli nám\nmilé zvuky výtečnic Nerudových ještě v\nuších zněly, krásnou bezúhonnou svou hrou\ndojala a všeobecnou chválu si získala.\nKaždý kousek chvalně provedený následo-\nval hlučný potlesk, nejvíce však se líbily\nnárodní písně a „Ptáček na stromě.\"\nDruhý koncert bude v neděli 12. října,\na kojíme se nadějí, že bude hojněji na-\nvštíven nežli tento první z nenadání u-\nsporádaný. - Potom, jak doslýcháme, zdrží\nse kvartet Hollasuv delší čas v Brně, a\nmy proto upozorňujeme obecenstvo Brněn-\nské na uměleckou tuto společnost, která\nzajisté každé očekávání převýší a nevšední\nzábavu posluchačům připraví.\nZ Kladna. (Zábavy o prázdni-\nnách.) Horlivé snahy našich študujících\nzasluhují zajisté vřelého uznání a chvat-\nného povšimnutí. S radostí se chápu péra,\nabych jim ve jménu mnohých aspoň po-\nněkud svou vděčnost na jevo dal. Jak se\npamatuji, podnikli za letošních prázdnin\nzdejší pp. študující tři humoristické vínky,\nposvícenský ples a divadlo. Zajisté to\npodnikavosť nevšední, uspuřádati v tak krát-\nkém čase tolik zábav k účelům dobročin-\nným. Čistý výnos obou vínků 17. a 31.\nsrpna byl věnován tamnějšímu divadlu a\ntřetího 30. září ve prospěch pohořelých v\nLomnici u Jičína. 0 čistém výtěžku ve-\nškerých zábav není mi lze zprávy podali,\nza to ale mohu chvalně se zmíniti o vínkn\ndne 31. srpna držaném, jemužto jsem byl\npřítomen. Program byl následující: 1.\n„Žárlivý basař,\" sbor od Zvonaře. 2. „0-\nbrana krásného pohlaví,\" deklamace od\nv t ©\nKubeše. 3. „Cech,\" dvojzpěv s průvodem\npiana od L. Procházky. 4. „Vdávat nebo\nnevdávat,\" deklamace od Havlíka. 5. „Fah-\nnenwacbe.\" Fantasie pro piano od Henri\nCramera. 6. „Strašné slovo,\" deklamace\nod Tůmy. 7. „Moravská čtverylka\" od F.\nHellera. 8. Přednášky Tunkabonské.\nV 11. oddělení následovala taneční zábava.\nZačátek byl učiněn ouverturou „Ďá-\nblův podíl,\" jižto zdařile provedli členové\nnaší hornické kapely. Sbory byly dobře\npředneseny od pp. Suka; Hromady, Horli-\nvého, Červinky, Hálka, jimž nápomocni\nbyli co hosté pp. Mottl z Nymburka, No-\nvák ze Pcher a Janda ze Slaného.\nV dvojzpěvu vynikli pp. Suk a Hromada,\ndopro\\ázeni byvše panem Moltlem, sbormi-\nstrem z Nymburka. Číslo 2. přednesla\nrozmarně sl. Pricknerova. Č. 4. předne-\nseno od sl. Voglové, neminulo se žádoucího\nvýsledku. Taktéž slečna Hudcova se za-\nvděčila přednosem svým na pianě svém\nvlastním, jež ochotně zapůjčila. V č. 6.\nseznámil nás p. Pichl s pěknou deklamací\nod Tůmy. Nejvíce se bavilo obecenstvo\nku konci při přednáškách Tunkabonských,\nv nichž p. Thúringer vynikl co učitel se\nsvými nadanými žáky. Dobře se vyjímala\npřechodní báseň od p. Pichla jím samým\npřednesená, povzbuzujíc ku tanci veškeré\nposluchače. Pak nastalo veselí v kole při\nzdařilé hudbě našich členů hornické ka-\npely, a trvalo dlouho přes půlnoc. V\n1. vínku byly mimo sbory „Čtverylka44 od\nHellera, „Honza a táta\" od Vašáka, „Tam\nv dálí44 od Jelena, „Naprej44 od Jenka,\nbesední čtení, z deklámac: „Zena panov-\nnice44 od Crhy, Slovíčko: „Jděte, jděte44\nod Doucby a „Sumář44 od Tůmy. Přimě-\nřeně upravená místnost u Rohana a doko-\nnalý pořádek přispívá velice, aby se vy-\ndařily podobné zábavy. Jak Kladno zdárně\nsobě počíná, nebude nikoho tajno; neboť\ntu máme nedávno zaražený spolek čtenář-\nský a divadlo svoje. Ponejprv se v na-\nv\nšem divadle hrál „Čestmír,44 ato o po-\nsvícení mladém dne 21. září. Ples po-\nsvícenský se odbýval dne 14. září. Nyní\njsme si jaksi odbyli zábavy letní, budeme\ntedy očekávati a těšiti se na budoucí, jež\nnám zima podá. Ještě ku konci vyslovuji\ndiky všem, jmenovitě našim pp. študují-\ncím, jižto zábavy podnikají a pořádají, a\npak všem slečnám a pánům , již svým\núčinkováním je podporují. Zdař Bůh !\n\nF. Janda.\nZ Pardubic, dne 9. října 1862.\n(Jmeniny J. V. císařeakrále Fran-\ntiška Josefa I. Slavnost „sr-\ndeční k ů.44 Divadelní a pevecká\nzábava.) Dne 4. října se též v našem\nměstě jmeniny J. V. nejvyššího zeměpána\nFrantiška Josefa I. velkolepě slavily. V 9\nhodin ráno shromáždili se do chrámu dě-\nkanského všickni c. k. úřadníci, majíce v\nčele svého c. k. okresního p. Mayera, štábní\ndůstojníci zde posádkou ležícího husar-\nského pluku číslo 9, v čele c. k. plukov-\nníka p. barona z Baselli-ho, všickni úřad-\nníci panství Pardubického v čele c. k.\nvrchního p. Josefa Kotovice, více úřadníkň\nstátní a Pardubic-Liberecké železné dráhy,\núřadníci od zdejšího c. k. notariatu, c. k.\núřadníci finanční stráže, celá městská\nrada s vůbec ctěným purkmistrem p. Bu-\nbeníkem, školní miádež se svými pp.\nučiteli, nevyjímaje dospělou ženskou mlá-\ndež z vyšší dívčí školy z obou ročníků a\nvíce jiných pobožných* Důstojný děkanský\nadministrátor p. F. N o v á k celebroval s čest-\nnou assistencí zpívané služby Boží, při\nkteréž na kůru se provozovala krátká, ale\nkrásná mše od našeho zvěčnělého Fiihrera\ndo F-dur docela správně pod ředitelstvím\np. Václava Pospíšila; za graduale byl\nvložen pěkný mužský čtverozpěv od Frim-\nla, jejž zdejší čacký zpěvácký spolek\n„Pernštýn\" cistě přednášel, a offerto-\nrium, duetto pro tenor a baryton od Dia-\nbell»-ho do Es-dur zpíval poštovní úřad-\nnik p. Tomšu aF. Janda. „Te Deum\"\nod Krejčího, zapůjčené od chvalně zná-\nmého ředitele zpěváckého spolku „Slavoje4'\na purkmistra v Chrudimi p. Klimeše,\npřednášel náš zpěvácký spolek řízením p,\nMatěje Kučery precisně, jakož posléze\ncísařská hymna se v chorálu překrásně vy-\njímala. Jistě bude každý srozuměn, by se\npři slavnostech, kteréž samy sebou dlouho\ntrvají, krátké a uznané dobré skladby\nprovozovali, na př. od věhlasného F ú lí-\nre ra, geniálního Horák a, populárního\nZvonaře, slovutného Kolešo v sk é ho,\nprakticného M ašk a, a se autorů všemož-\nně vystříhali, na př. Votrhánka, Pecha,\nTaške, France, Grejsy, Můliera a j. v.\nDruhý den, o. října, byla držána zpívaná\nmše svatá v kostelíčku na bílém předmě-\nstí u p. Marie spolku „srdce Jesu.\" V 11\nhodin dávala se mše od Tůmy do G-dur,\ngraduale cd Hummla pro baryton a kon-\ntrabas-solo, jež zde dobře známý kontra-\nbassista p. Alois Vostřebal významně\nhrál; offertorium „Ave Maria'4 od Vitás-\nka do F-dur, bas a housle-solo, kteréž\np. učitel Šrůtek na svých kremonkách\nzbožně přednášel. Ten samý den byla v\n7 hodin večer divadelní pěvecká zá-\nbava. Ochotníci divadelní hráli v pro-\nspěch Lomnických pohořelých ve-\nselohru ve 2 jednáních: „Ona mne miluje\"\nod Pflegra. Svědomitě uznáno, že všickni\núčinkující ochotníci byli pilni, nejvíce chvály\nzasluhují damy : Culí ková, Verner o-\nvá a Matyjásková, pak páni: Kučera,\nFrencl, Zeman a Skrejšovský. Ředitel di-\nvadla p. Tomšu ukázel se při hře velmi\nobezřelým. Zpěvácký spolek, řízením ře-\nditele p. Matěje Kučery, zpíval: a) „Gdě je\nslavská domovina,\" od Vin tra, b) „Sta-\nročeskou\" od Š kro u p a a c) „Moravskou\nkadryllu\" cd Hellera, z kterýchž se nej-\nvíce číslo b) líbilo a sice tak, že se mu-\nselo na všeobecnou žádost četně shromáž-\nděného posluchačstva opakovati; jest to\ntaké rázný, slovům přiměřený, effektní sbori\nTento večer byl utěšený, a zrovna se do-\nzvídáme, že prý k nám kočující divadelní\nspolečnost p. Čížka z Chrudimi tyto dni\nzavítá. Přítel vchází do dveří, a sděluje\nmi, že p. čížek již jest v Pardubicích.\nNu, na zdar!!\n\nZ Pardubic. (Poměry našeho\nochotnického divadla.) Jest věcí\nnade vši pochybnost jistou, že ochotni-\ncké divadlo jest mocná páka národního\nvzdělání a uvědomění. Šlechtit cil o-\nbecenstva, předvádějíc před oči jeho po-\nměry hluboko v ústrojí duševním zakoře-\nněné, šlechtí a bystří rozum, předvádě-\niíc vítězství moudři sti nad zatemnělosti"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.6", "texte": "ducha, poskytuje zábavu duševní, jíž se\nnemůže jiná prirovnati, budí lásku k ja-\nzyku mateřskému, ano i na poznání\nhistorie a na politické smýšlení\nmá divadlo veliký vliv. Již z těchto uve-\ndených výhod lze poznali důležitost\ndivadel ochotnických v tom spňsobu,\njak toho vyžaduje svrchu uvedený ucel.\nI u nás jeví se za posledních dvou let\njakás takáš snaha založili stálý spolek\nochotníků, jenž by v pravidelném po-\nstupu divadelní kusy předváděl. Posud\nvšak nepotkala se snaha ta se žádoucím\nvýsledkem. Provedlo se sice již několik\npředstavení menších i větších dosti zdařile\n(„Duch času,'4 „Obžinky44 od Korzeniow-\nského, ~Statek Lhota,44 „Ona mne miluje44\nod Pflegra, „Bankrotář,44 „Študenti na svát-\ncích,44 „Husička z Podháje) ; co však pro-\nspěje těch několik byt i zdařilých před-\nstavení, když není pojištěno pravidelné pro-\nvozování, když postrádáme patřičně zaří-\nzeného spolku divadelních ochotníků, když\nzáleží představení 11a několika mladých pá-\nnech a samolibých slečnách, kteří ne z\nlásky k dobré věci, nýbrž toliko proto na\njevišti vystupují, aby se přeď obecenstvem\nsvými, jak praví, výbornými schopnostmi\nblýskali mohli? Má -li tento bídný stav\nnašeho divadla přestali, má-li se blaho-\ndárný tento ústav potkati s výsledkem,\nmusí přestali ono arrogantní osobování-si\npráva a schopnosti, vystoupiti na divadle,\njak se to děje se strany několika pánů a jedné\nvelmi moudré paní, která se domnívá, že\npovolána jest vynášeli přísný soud nad\nkaždým ochotníkem, který se do cechu,\njaký ona ve spojení s těmi zmíněnými „vý-\nbornými44 herci a herečkami tvoří, a je-\nmužto předsedá, nehodí. Že ony pány a\nslečny nevede jenom snaha podporovati u-\nžitecnou věc; nýbrž že při tom své zvlášlní\nosobní zájmy mají, dosvědčuje ta okolnost,\nže když studující na prázdniny přišli, ta\n„slavná společnost divadelních ochotníků '\nvšeho spolupůsobení při divadle se vzdala,\nbezpochyby z té jednoduché příčiny, že se\ndomnívali, že studující bez nich ničeho ne-\nsvedou, což se jim vsak nepodařilo. Nízké,\nnedůstojné počínání té koterie šlo za po-\nsledních prázdnin tak daleko, že když ko-\nnečně údové její po dlouhém domlouvání\na prošení úlohy při jednom představení\npřijali, je hned napřed vrátili, jakmile se\ndověděli, že jeden z jejich cechu, jemuž\nzvláště ona moudrá paní nakloněna jest,\nnehraje. Tak to nemůže déle zůstati, ne-\nmá-li se divadlo ochotnické zcela s úče-\nlem minouti a ku posměchu býti. Hlavní\nvěcí a spolu nejnutnější potřebou jest, aby\nse co nejdříve, třeba přičiněním měst-\nské rady, četnější spolek ochotníků utvo-\nřil a aby se zvolil řádný a schopný re-\nžisér, jenž by i dosti času i schopnosti\nměl, úkolu důležitému, jaký každému ře-\nditeli divadla přidělen jest, patřičně do-\nstáti mohl. Bude-li zvolen řádný ředi-\ntel, jenž by se také těm bídným intrikám,\nkteré poslední oas mezi ochotníky pano-\nvaly, opríti dovedl, pak lze se nadíti, že\nse divadlu u nás lépe bude dařili. Neméně\ndůležitou věcí je«t také, aby se více sil\njak mužských tak ženských získalo,\ntak aby se vystrídati mohli a aby divadlo\nnezáviselo od „milosti\" několika, jako\nse to dosud dělo. Herci jsou sice toliko\nprostředkem nad jiné důležitým a nejpod-\nstatnější podmínkou dobrého zdaru každého\ndivadla. Jako rolník hospodářství, řemesl-\nník řemeslu, umělec svému umění, utitel\nučitelství, voják vojenství a jiní jinému se\nuciti musí , tak i kerec herectví přiuciti\nse musí. Jak to vsak možná, když se u\nnás ze spolku ochotníků pánovitým vystu-\npováním jednotlivců vylučují síly , které\ndobré vlohy prozrazují a které by zajisté\nvydatnou podporou divadla byly, jen kdyby\nse jim častějším vystoupením 11a jevišti\npříležitost k zdokonalení-se poskytla. Dou-\nfám, že si slov těchto povšimnou ti, jichž\nstí to týče.\n\nPravdomil.\n\nTonda od špitálu.\nZe Skutče. (Besedy.) Abych tedy\ndanému slovu věren zůstal, posílám Vám,\nvážený pane, těchto několik řádků co do-\nplněk předešlého dopisu a co úsudek o\nbesedách, které nám ochotnost zdejšího, o\nprázninách vždy čilého studentstva, připra-\nvila. Chci však psáti tak, jak mi pravé\nposouzení a svědomí káže, ledy bez vší\npochlebnosti a strannosti, jak totiž Jatinář\npraví: sine ira et studio; nerac se tedy\nnikdo ze spoluúčinkujících pozastavovali\nnad tím, nebude-li úsudek v tom neb <>-\nnom takový, jak by si jej každý sám přál.\nArcit se nemůže na venkově tolik očeká-\nvali, jako ve velkých městách, kdež se\nkaždé hnutí s bedlivým okem sleduje,\nkdežto 11a venkově již dobrá vůle a obě-\ntavost, kterou k ušlechtilé věci propůjču-\njeme, vší chvály hodna jest, třebas by u\njednotlivců příznivého ohlasu nenašla. Ale,\nale, kam pak jsem to zavrávoral, vždyf\nchci psáti o besedách; no, ještě není tak\nvelká ckyba a již přistoupím k věci.\nPrvní beseda se dávala 17. srpna a sice\nna vzájem slavnosti Borovské. Proslov od\nP., v kterém částečně osudy země české\nvylíčeny byly a který se pro svou dlou-\nhou, až omrzující rozvláčnost tuze nelíbil,\npředčítal p. St. Slavnostní ouvertura od\nJ. Skroupa byla s hlučnou pochvalou při-\n■v\njata, zvláště se dostalo p. učitelovi Stir-\nskému po přednešení národní hymny na\nviolu místo na violoncell skvělého vyzna-\nmenání. Deklamace: „Ženská politika\" sl.\nPr. přednesená, neminula se žádoucího vý-\nsledku. Sbory: „Na Prahu\" od Veita a\n„Ctverylka z národních písní\" od Hellera\nbyly pro velmi zdařilé provedení potleskem\ndoprovázeny, ne tak „Kovářská\" od Vo-\ngla, k níž vůbec silnější a četnější obsa-\nzení patřilo ! Deklamace : „Matěj Honzů u\nvýslechu\" od Drahoúovského, „Česká mu-\nzika\" od Adamce a „Nehoda\" od Tůmy\npány Mach..., Pra... a Hon... přednesena,\nnašly všestranného uznání. Orkestr z „Hal-\nky\" se podařil. Po besedě nastala ta-\nneční zábava, při kteréž srdce každého 0-\nplývalo nelíčenou radostí při pohledu na\nzdejší a vňkolní bujaré děvy, jak si více\nnárodního, než „Bazarem44 navrhovaného\nkroje všímají, pročež: SJáva jim! Druhá\nbeseda vlastně výlet do blízkého lesa\n„Horka\" uspořádaný odbývala se 31.\nsrpna. Ve 3 bodiny odpňldne šli hudeb-\nníci na ustanovené místo, cestou národní\npísně hrajíce. Ze hudebníky nesčíslné\nmnožství lidstva následovalo, netřeba do-\nkládali. Když pak se lid na dosti pro-\nstranném trávnatém koberci v lese rozsta-\nvěi, přikročilo se k pravé zábavě. Pro-\nslov k zpěvu povzbuzující přednesl zdařile\npan Št.... Sbory: „ČtveryJka\" od Hellera,\n„Žežuliuka4* od Knittla, „Směs z národních\npísní\" od Macháčka a „Na Prahu\" od\nVeita dočkaly se zdárného provedení a tu-\ndíž hlučné pochvaly. Sl. Př. obrala si k\ndeklamaci: „Proč a proto\" od Fr. A. Hory\na uvedla ji k úspěšnému výsledku. Pan\nJ. Svo.. byl se svým: „Zbožným zlosy-\nnemu od Ehrenbergra nešťastný, což se mu\ni při jiných deklamacích stává, pročež mu\nbez vší osobní záště upřímně radíme, by\nobecenstvo příště nenudil ! Lépe se mu\nv\ndařilo v písní: „Svingulace,\" kterouž s p.\nMach.... komicky obléknuti, zpívali a obe-\ncenstvo k nemalému smíchu povzbudili.\n„Sedlák po prvé v divadle\" od Adámka a\nbesední čtení „Děvčata i peníze\" uspoko-\njily četně shromážděné obecenstvo, dekla-\nmaci přednesl p. Mach... a besední čtení\nčetl p. Pra... Návštěva obou těchto be-\nsed byla přečetná, což zvláště o výletu do\nHorek platí, kdež se lid jenjen hemžil. í\nv Horkách se až k večeru tančilo, načež\nse po vypálení bengalského ohně a po pro-\nvolání slávy všem obhájcům koruny svato-\nváclavské, poslanci zdejšímu p. prof. A.\nŠemberovi atd. obecenstvo opět při hudbě\ndomů odebralo! Aby přísloví: „do třetice\nvšeho dobrého\" platnosti si dobylo, byla\n27. in. m. třetí beseda uspořádána. Výsle-\ndek již víte; že návštěva tak slabá byla,\npřičítati se musí té okolnosti, poněvadž se\ndávala beseda všední den, v kterýchžto\ndnech zdejší obecenstvo při stavbách za-\nměstnáno jest. Chtěl jsem Vám vypra-\nvovati o několika v skutku zajímavých e~\npisodách, které se při zařizování zpěv.\nspolku a besed udály, pomlčím vsak o\nnich proto, poněvadž by mohl někdo říci,\nže kydám hanu o svém místě, jiný pak by\nse chtěl pouze k vůli mně stát básníkem\natd., a to si nechci vzít na svědomí.\n\nKronika zpěv. spolků.\nPeihřimovský spolek „Záboj\"\nodbýval dne 21. září slavnost svěcení svého\npráporu. U slavnostní brány očekávali čle-\nnové Záboje příchozích na uvítání. K 9té\nhodině ráno přijeli spolky: Počátecký\n(úplný), Polenský „Čestmír\" (12) a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.7", "texte": "Jindřichohradecký (1 7) ; oba posled-\nnější s prápory. Ledecký „Buryan\" (10)\ns práporem a Táborský přibyli do Pel-\nhřimova již den před tím. Německobrnd-\nský „Jason\" zastoupen byl v4 cleny, též\nHumpolec a Soběslav byly representovány.\nO 10. hod. odbývala se společná zkouška\nvšech zpěv. spolků a o 11. hod. ráno za-\npočala slavnost. Při velké mši svaté, jižto\nsloužil p. děkan J. Kollmann, zpívána byla\nod spolku mše od Procházky. Spolkový\nstarosta p. Jan Fried uvítav na to pěknou\nřeci pěvce a shromáždění děkoval za hojné\núčastenství, po té zpíval se chorál sva-\nto vá cla vs k ý. Práporní kmotra, paní\nAI. Vitá ková řečnila k pěvcům, povzbu-\nzujíc je k oslavě vlasti, načež prápor p.\nděkanem posvěcen. Po tom nastalo za-\ntloukání hřeb kň. Za dojímavé řeči dru-\nžičky panny Josefy Devetterové bylyt\npak na prápor fábory a věnce připjaty;\nnačež odevzdán prápor panem starostou\npráporecníku p. 11 a n k o v i, jenž směr spol-\nku „Záboje4, ráznými slovy trefně nazna-\nčil. Pak přednesen sbor „Naše probuzení.\"\nKatecheta p. P. Hovorka skonc.il slavnost\nsvěcení poučnou řeci o vlastenectví, načež\nzpívána Skroupova píseů: „Kde domov\nmůj?'* Prápory v cele hnul Se pak prů-\nvod veškerých spolků a obecenstva k lá-\nzeňskému hostinci, kde společná ho-\nstina připravena byla, v níž se 300 o-\nsob súcastnilo. Tu vztýčen prápor, práce\nto p. Man esa v Praze. Po jedné jeho\nstraně stojí český lev (heraldický) v čer-\nveném poii z hedbávné látky; na druhé\nstraně jest erb kr. města Pelhřimova\nv modrém poli s nadpisem „Záboj.\"\nTrikolor fáborů, dar to šlechetných paní a\npanen Pelhřimovských, trpýtí se zlatými a\nstříbrnými literami a sice první s heslem\nspolku: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti\"\n- druhý s heslem paní kmoter: „Pěvce\ndobra milují bozi\" a třetí naznačuje zalo-\nžení práporu dne 26. května 1862. O 6.\nhodině večer uspořádána byla beseda,\nzahájená proslovem. Na to předneseny\nbyly sbory: „Hlahol,\" sbor od K. Bendla.\n„Tři věnce\" od J. V. Veita (zpívány od\nspolku Poěáteckého), „Utonulá\" od P. Křiž-\nko vskéh o, „Rekův sen\" od Karla Sia-\nv i k a, zpíván od spolku Pelhřimovského,\n„Naprej\" od Jenka, „Tvé oci,u píseú od\nFr. Kavana. Po besedě odnesen prápor\nk p. starostovi. Druhý den učinil Záboj\nvýlet do blízkého Čížkova, rodiště to\nRubešová. Tam byla památní deska na\ndomě, kde se Rubeš narodil, věncem se\nspolkového práporu sňatým ozdobena, při\nccmž se sbory: „Kde domov můj?\"\n„Naše probuzení4' a ~Napreju zpívaly.\nPardubský „Pernštýn11 zpíval v ne-\nděli dne 5. října v Pardubicích při diva-\ndelní a pěvecké zábavě sbory: ~Gdě je\nslavská domovina*'od Vintra. „Sta-\nročesko u,u sbor od Š kro u p a, „Ka-\ndryla z moravských písní\" od Hellera.\nChrudimský „S 1 a v o j\" zapěl při\nstudentské merendě v Chrudimi řízením p.\nKlimeše sbory: „Slovan jsem'*' „Na\nPrahu,u od J. V. Veita a „Kde domov\ninůj V' Voly úsk ý zpěv. spolek\nzazpíval u večer před odchodem admini-\nstrátora p. P. Jana Nováka několik sborů.\nKrálovédvorský „Záboju obdr-\nžel dne 22. září krásný nový prápor zho\ntovený od spanilomyslných paní a dívek\nKrálovédvorských. V pondělí dne 29. září\npočal z rána čilý život v městě oživeném\nveselou hudbou. Zpěváku zavítalo ke 200.\nZastoupeny byly spolky: Jaroměřský,\nKorický „Ratiboř, Novopacký „H1 as o u,6\nLomnický ~B o r iv o j ,u Královéhradecký\n„Slavjan, Pardubický „P e r n s t ý n,\"\nChrudimský „Slavoj/* Bohdane cký,\nKutnohorský „Tyl,\" Vrchlabský, Vy-\nsocký „K rakon o š,\" Hosti ne cký a ně-\nkolik clenu Hlaholil Pražského. Po\nodbyté zkoušce zpěváků v sále p. Lorence\nodebral se veškerý průvod slavnostní na\nnáměstí, kde pro slavnost odevzdání\npráporu zřízena byla velká tribuna, na\nníž se nalézali p. okresní, obecní předsta-\nvenstvo, matka práporu, pp. kmotry a kmo-\ntři a práporečníci rozličných spolků. Prá-\npor Kralodvorský zahalen byl na při-\npraveném k učeli tomu podlouhlém stolu.\nKdyž byly dozněly posvátné zvuky písně\nsv. Vojtěšské, uvítal p. měšťanosta Roh-\nrich co přednosta „Záboje\" všechny\nhosti. Na to stařičká matka práporu, paní\nF e r n ba ch o v á spolek oslovila a ve jménu\njejím na řečniště vystoupila sl. Biblová,\nhlásajíc s vlasteneckým zápalem povinnost\njednoty pěvecké. Její řeč učinila hluboký\ndojem a řečníci bylo hlučné „Sláva'1 pro-\nvoláváno. Dle programu zatloukány byly\nna to hřeby kmotrami a kmotry. Prapo-\nrecník p. Šindler přijal pak z rukou spa-\nnilomyslných dárkyň skvostný prápor.\nPo sboru „Gdě je slavská domovina\" od Vin-\ntra měl reální učitel p. Tkadlec závěreční\nřeč. Po odbyté slavnosti svěcení prá-\nporu seřaděn pochod ku kostelu, kde se\nodhalila deska městským představenstvem\nzřízena při děkanském chrámě na věži,\nkde Václav Hanka 16. září 1817 Ruko-\npis Kralodvorský naleznul. Písní\nsv. Vojtěcha zahájena tu slavnost druhá.\nV chrámu dávala se řízením p. Hellera mše\nod R. Fúhrera. Od půldne odbývala se\nv zahradě p. Lorence akademie, kdež\nřízením Helíerovým několik sborů prove-\ndeno bylo. Sadský spolek „Ohlas\"\núčinkoval v národní besedě v Plaůanech\ndne 24. září a dodal celé zábavě největší\nživosti. Čáslavský „K o v á ř\" zařídil\ndne 21. září výlet nablízkou „Lisí ská-\nlu,\" výlet to ku prospěchu Lomnických\npohořelých. Čistý výnos obnášel 16 zl. r. c.\nSešloť se na 2000 lidí. Litomyšl-\ns ký z p ě v. spolek zpíval dne 28. září\nv 7 hodin ráno k oslavě sv. Václava\npíseň sv. Václava pro sbor a sv. Vojtěcha\nvelmi dojemně a přispěl tak k oslavení\nslavného dne. Zpěv. spolek Ber o u n sk ý\n„Slavoš4 zasvětil dne 5. října důstojně\na slavně nový prápor svůj. Ráno odbý-\nvala se společná zkouška v místno-\nstech na „Plzeňee,\" v níž se též pěvci\nPražští, Lochovičtví a Hořovičtí súcastnili.\n0 půl 11. hodině hnul se průvod v čele\ns hudbou Jáchymovskou as prápory ce-\nchovními, pak slečnami a pány kmotry do\nhlavního chrámu, kde se Zvona rov a\nmše provozovala. Po ukončené mši svaté\nnavrátil se veškerý průvod pro nový prá-\npor do lékárny a bral se pak po náměstí\nk určitému pro slavnost místu, kde zvláštní\ntribuna k účeli tomu zřízena byla. Když\nzpěváci byli zapěli velebnou píseň sv.-\nVojtěšskou, odevzdal spolku vůbec vážený\nměšťanosta nás p. Seidl reci srdečnou nový\nprápor, o nějž si byl hlavních vydobyl zá-\nsluh. Po slovech jeh> zatloukány byly\nhřeby s rozličnými hesly. Kmotry byli pan\nc. k. okresní a veledůsíojjný p. děkan, kmo-\ntrami však nejčelnější dámy berounské,\nkralodvorské a žebrácké. Po obřadu tomto\nzazpíván sbor: „Děvám českým\" od Ger-\nnera, a p. děkan, osloviv řečí nábožnou\nshromáždění, posvětil prápor, jejž z rukou\nkmoter převzal na to praporečník p. Haendl,\nmaje při tom řec ráznou a významnou,\njež na všechny přítomné hluboký učinila\ndojem. Opětný sbor ukončil sbor slavnost,\nk nížto se bylo účastníků sešlo se všech\nstran na tisíce. Po slavnosti bral se celý\nprůvod „na Plzeňku,\" kdež se u vzorném\npořádku odbývala společná hostina. Se\nsrdečností pravě bratrskou uvítáni byli také\npřítomní zástupcové „Hlahol u\" z maticky\nPrahy, jemuž p. měšťanosta zdejší zvláštní\nvynesl též přípitek, načež jeden z údů\n„Hlaholu\" se poděkovav, připil vzájemně\nna zdar „Slavoši\" berounskému, přinášeje\npozdrav všem shromážděným pěvcům. Při\nhudbě u zpěvu ukončena hostina. 0 6.\nhodině započala zase beseda. Zajímavě\nsestavený program byl dovedným řízením\nředitele „Slavoše\" zdejšího veimi zdařile\nproveden a všem spotu účinkujícím dostalo\nse hlučné pochvaly. P. Ludevít Procházka\nvyznamenal se co pianista a pan Hrdlička\ndeklamováním. A tak ukončena pro Beroun\npamátná slavnost, jež zajisté všem, kdož\nna ní podílu brali, zůstane nezapomenu-\ntelnou. Měšťanosta zdejší a předseda „Sla-\nvoše\" p. Seidl, podnětu dav k té slavnosti,\nzískal sobě o ni dokonalou její úpravou\nnejvětších zásluh! Sláva mu!\n\nOchotnická divadla\nOchotníci v Košířích provozovali\ndne 5. října ve prospěch národního diva-\ndla a školy lamnější, veselohry: „Kytka\"\na „Rohovin ctverrohý\" od Klicpery a ku\nkonci „Rekrutýrka v Kocourkově.\" Di-\nvadelní o ch o t ní c iv Něm. Brodě\nprovozovali dne 5. října ve prospěch po-\nhořelých v Lomnici veselohru „Ona mne\nmiluje!\" - V Kladně provozovali tam-\nuější ochotníci v nově vystaveném diva-\ndle dne 21. září ponejprv „Čestmír.\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621020-01.1.8", "texte": "V Ny ni feif ki provozovali dne 27. září\ntamnější ochotníci při slavnosti svěcení zpěv.\nspolku jednoaktovou veselohru „Při piketu.\"\nMimo to provozovali před tím „Lesní\npannu,\" „Karla XII. návrat do\nvlasti.\" - Divad. ochotníci Plzeňští\nprovozovali dne 13. září truchlohru „Ka-\ntovo poslední dílo.\" Turnovští o-\nchotníci dávali ve prospěch knihovny Jen-\nčovické některá divadelní představení. Až\nposud hráli s dobrým výsledkem: „Jeden\nz nás se musí oženit,\" '„Pan Strejček,\"\n„Nalezenec,\" „Po půl noci,\" „Lakomec,\"\nrDva přátelé jeden kabát.\" V neděli na\nden sv. Václava provozovali pp. ochotníci\nve prospěch Lomnických pohořelých Klic-\nperovu veselohru „Divotvorný klobouk,\"\nkteórž byla ale přerušena právě vypuklým\nohněm v blízké vesnici. V Jaroměři\nzřízeno jest samostatné divadlo ochotnické,\nv němž se na den sv. Václava poprvé hrálo.\n\nZ Prahy.\n\nČeská opera. Sl. Ehrenbergova\nobrala si k svému příjmu Meyerbeerův\nnejslabší plod, operu „Di nor u,\" kterouž\nzdejší obecenstvo již v únoru r. 1860\nvidělo. Za tuto operu nejsme věru oblí-\nbené pěvkyni povděčni, jelikož se čas k\nnastudování tohoto po effektu bažícího vý-\nrobku na lepší operu vynaložiti mohl a\njelikož navzdor nejzdařilejšímu provedení\nničehož se nedokáže, leč že naše síly s o-\nperními silami německého divadla přec\nkonkurovali nemohou. Titulní úlohu pro-\nvedla sl. z Ehrenbergů velmi chvali-\ntebně a byla od četného obecenstva hluč-\nným potleskem a květinami vyznamenána.\nPan Švarc co Hoel dostál své úloze a\nvynikl nade všechny svou jasnou výřeč-\nností. K dobrému celku přispěli p. Polák,\npaní Procházková, sl. Macháčkova. Co se\nbraní temp týče, držel se p. Mayr taktovky\np. Jahna.\nDorstlingova původně ně-\nmecká, avšak nyní do češtiny přeložená\nopera „Eva Hlína\" bude se dne 26.\nříjna ve prospěch p. Mayra na českém di-\nvadle provozovati. Děj této opery hraje\nv Berouně a v Praze.\nZdařilá opera „Vanda\" od\nFr. Dopplera, která se v dvorním operním\ndivadle ve Vídni s velmi příznivým vý-\nsledkem potkala, bude prý se i na zdej-\nším německém jevišti dávati.\nGlaeserova opera ~Des Adlers\nHorst\" dávala *e před nedávnem v Bostonu\nv Americe se skvělým úspěchem. Glaeser\nje jak známo žák Pražského konservatoria\na zemřel letošního roku.\nProf. Schmidt. Dne 14. t. m.\nzemřel zde p. Jindřich Schmitt, profesor\nvioloncella na zdejším konservatoriu hudby\na cis. ruský koncertista, po krátké nemoci\nbyv mrtvici raněn. Tento znamenitý umě-\nlec narodil se v Karlových Varech, kdež\njeho otec byl ředitelem hudby, cvičil se\npak na zdejším konservatoriu pod Hůtne-\nrem. Vystoupiv z toho učiliště stal se čle-\nnem kapely hr. Grudovice v Moskvě, pak\nprvním ceilistou u cis. divadla, obdržev\ntitul koncertisty carského. Navrátiv se do\nPrahy, stal se profesorem na konservatoriu,\nač bohužel jen na krátko. Vydalt u Kristofa\na Kuhé několik skladeb cello a piano.\nNový národní tanec. Ta-\nnečním zábavám letošního masopustu při-\nbude rozmanitosti novým národním tancem.\nNáš výtečný hudební skladatel paQ Heller,\njenž se zvláštním úspěchem našich národ-\nních písní k ladnému sestavení rozkošných\nzpěvných kadryl použiti zná, obral sobě\nnyní za úkol, složití z nápěvů všech sta-\nročeských tanečních kusů, jako jsou např.\nvrták, rejdovák, kuželka, strašák, furiant\na z podobných větší taneční kus ze čtyr\noddělení, cíli figur sestávající, ku kterémuž\nznámý taneční mistr p. Link původní ta-\nneční figury uspořádá. Tím spůsobem bu-\ndeme míti vlastní národní kadryiu, která\nod obecenstva zajisté s povděkem přijata\nbude, ač bude-li v ní ona původní pruž-\nnost a jará svěžest, jakouž se slovanské\nnárodní tance ode všech jiných tak cha-\nraktericky líší, dosti věrně vyznačena. My\ndoufáme, že se pan Link veškerých pokusů\no napodobnění upejpavých francouzských\núkíonků a neladuébo zmítáuí-se z místa\nna místo, ježto se nyní tančením nazývá,\nuvaruje a že nám podá půvabný tanec\nv živé barvitosti slovanské, jiruk by bylo\nnaší krásné národní hudby k nějaké módní\nmotanici věru škoda.\nCeciliánský spolek, který\nvšem přátelům hudby po 22 let provede-\nním nejzajíma věj š í ch hudebních\nskladeb velkou zábavu připravil na-\nstoupiv právě 23. rok účinkování svého,\nchystá pro letošní koncerty nové v Praze\nještě neznámé komposice a počne\nprovozováním „Fau sta,\" výtečného díla\nRob. Schumanna. Spolu se také u vědo-\nmost uvádí, že zkoušky pro zpěv od\nčtvrtka dne 16. a pro orkestr od\npondělí dne 20. t. in. svůj začátek ve-\nzmou, též se žádají páni ochotníci, kteří co\núčinkující členové přistoupili hodlají, aby\nse v místnostech spolků (v Bartolomějské\nulici, číslo 308 u města Jerusalema) o-\nhlásili.\nSlovútná umělecká rodina\np. Nerudova z Brna bude dne 23. t. m.\nkoncertovat v „Gewandhausu\" v Lipsku,\nnačež do naší Prahy zavítá, aby svým\nkouzelným smyčcem i obecenstvo zdejší\nrozehrálo. Každý bude zajisté dychtiv sly-\nšet dokonalé umělkyně na housle slečny\nMíuu a Marii Nerudovu, které zde roku\n1847 co mladistvé dívcinky krásnou hrou\nvelkou sensaci zbudily a o nichžto nebožtík\nJ. K. Tyl v „Květech\" s takým zanícením\npsal. Podobizna slečny Míny vyšla v Ko-\ndaňských illustrovaných novinách „111 u-\nstreret Tidende\" čís. 132 od 6. dub.\n1862 a král Švédský poctil ji za mistrov-\nskou hru na housle medaili í pro vědu\na umění. Mimo tyto uslyšíme také na-\ndějného cellistu p. Fr. Nerudu, bratra\ndotčených umělkyň.\nSlečna Emilie Schmidtova,\ndvorní operní zpěvačka v Darmstadtě, ne-\nbude bezpochyby tuto zimu za příčinou\nsvého onemocnění zpívati. Na radu lékařů\nprodlévala slavná tato naše krajanka v lá-\nzeňském místě Sonnenbergu u Vierwald-\nstadtského jezera a navrátila se téměř\nuzdravena v srpnu t. r. do Darmstadtu.\nSlečna Rasteliiova vystoupla\nnedávno v opeře „Norma\" v Elberfeldu,\nkdež co primadonna u divadla engažována\njest. „Theatermoniteur\" vyslovuje se o je-\njím vystoupení takto : „Slečna Rasteliiova,\nnaše primadonna , rozhodně vynikla v\n„Normě.\" Hlas její jest silný, objemný a\nve všech polohách stejnoměrně vyrovnán.\nPřednos její jest jemný a vkusný a v\npředstavení jeví se snaha její po karakte-\nristice. Pochvala pro sl. Rastelliovu byla\nvelmi živá a též vyvolání nechybělo.\n\nŽádost.\nSlavné zpěvácké spolky ceskoslovanské\nžádáme, by nám do 28. října t. r. la-\nskavě oznámily, kolik exempláru „Prů-\nvodce v oboru písní a sb o ode-\nbrali hodlají, aby nám návěstí jim za-\nslané vyplnily a nám zpět poslali. Až\ndosud přihlásili se následující spol-\nkové: SI. zpěv. spolek ~Slavník\" v\nZbraslavi LN exemplárů. —„Kollár\"\nv Poličce 12 exernp. „Lubor\" v\nNovém Bydžově 10 exemp. Zpěv.\nspolek ve Mše ně 8 exemp. Zpěvácký\nspolek v Jindř. Hradci 8 exempl.\nSpolek „Šumavan\" v Klatovech 7\nexempl. Spolek „Záboj\" v Sedlča-\nnech 6 exemp. Spolek „Zvon'' v\nStrakonicích 6 exemp. Spolek „Lu-\nmír\" v Ústí n. Oři. 5 exemp. Spo-\nlek „Dalibor\" v Slaném 5 exemp.—\nSpolek zpěv. v Humpolci 5 exeinp.\nPo 4 exemp. zavázali se odebrali slavní\nzpěv. spolkové : ~H věz da\" v Bučovicích,\n„Slavjan\" v Králové Hradci, ,Slavoj\"\nv Chrudimi, „Orlice\" v Kostelci n Orl.,\n„Bořivoj\" v Lomnici, „Hlasou\" v No-\nvé Pace, „Pernštýn\" v Pardubicích,„\n„Z ábo j\" v Pelhřimově , „Jablonský\"\nv Kard. Bečici. Po 1 exemp. zavázali se\nodebrati p. Matěj Vojta, c. k. poštovní vý-\npravnik a p. Fr. Nekvasil, podučitel, oba\nv Milíně. Co nás do 28. října dojde,\nuveřejníme v příštím čísle."}]}