{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_sha256": "aae0c45768356f92495853831e435a0d9bcaca1b598cb3de74d9f3ba811b75c8", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/11/10_01/bmtnabd_1862-11-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[249]", "page_fin": "[249]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.1", "titre_corps": "O hudebním nástrojářstvi v XVII. a XVIII. století v Čechách. Podává Em. Meliš.", "titre_sommaire": "O hudebním nástrojářstvi v XVII. a XVIII. století v Čechách. Podává Em. Meliš.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[249]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3626, "texte": "O hudebním nástrojářstvi v XVII. a\nXVIII. století v Čechách.\nPodává Em. Meliš.\nHorlivé pěstování hudby v Čechách mělo na zhotovo-\nvání hudebních nástrojů nemalý vplyv. Čechové doprovázeli\nbrzy po zavedení křesfanství církevní zpěvy hudebními de-\nchovými nástroji. Dle svědectví Kosmasa přijali Čechové vé-\nvodu Břetislava, když dne 14. září 1092 do Prahy přišel,\ninstrumentální hudbou, jmenovitě troubami a bubny. Z toho\nvysvítá, že již tehdáž stávalo umělců, kteří některé hudební\nnástroje: píštaly, trouby, bubny atd. zhotovovali. Se zaklá-\ndáním chrámů počalo také varhanářství v Čechách se pě-\nstovati. Znamenitý děkan Vitus dal již r. 1255 nové var-\nhany v metropolitním chrámě v Praze zhotoviti, zdaž od ně-\nkterého českého varhanáře neb cizince, není nám známo.\nPokračovatel Kosmasa praví o tom výslovně: „Eodem anno\n(1255) organa nova facta sunt in ecclesia Pragensi, quae\nconstituerunt XXVI marcas argenti, sed perfecta sunt futuro\nanno tempore quadragesimae.\"\nToto svědectví, ježto je nejprvnější v české historii a nás o\nužívání varhan v českých chrámích poučuje, dokazuje patrně,\nže se tohoto nástroje teprv v XIII. století v Čechách užívalo,\načkoliv se lze domýšleli, že varhany již v XII. aneb docela\nv\nv XI. století v Cechách byly, jelikož se v tomto svědectví o\nnových varhanách mluví a tedy se o starším stroji předpo-\nkládati může. Král Rudolf II., tento podporovatel věd a umění\nv\nv Cechách, dal r. 1589 v metropolitním chrámě nádherné var-\nhany vystavěli, které pro svou dokonalost velice obdivovány\nbyly. Avšak ani u těchto varhan nemůžeme udati, zdaž od\nčeského neb cizího varhanáře zhotoveny byly.\nNa začátku druhé polovice XVII století nacházíme v\nPraze dva výtečné varhanáře: Jeronýma Artmanna a Eno-\ncha Capriciusa. První vystavěl dle smlouvy, jižto se Stra-\nhovským opatem Norbertem von Ameluren uzavřel, r. 1654\nkrásné a důkladné varhny v Benediktinském chrámě Premon-\nstrátského koleje u sv. Norberta na Malé Straně, kteréž po\nzrušení tohoto chrámu do Hrádku (Grottau) prodány byly.\nEnoch Capricius, jenž ještě okolo r. 1658 v Praze\nžil, byl co výborný a důmyslný varhanář znám; avšak něco\nbližšího o jeho výtvorech v oboru varhanářství podati, bylo\nnám až dosud nemožno; toliko je jisto, že varhanář tento\nsvému příteli Vojtěchu Blovskému piano, do něhož celý var-\nhanní stroj s rozličnými změnami vpravil, uměle zhotovil\na si tím velké slávy dobyl. Tentýž nástroj viděl Bohumír J.\nDlabač dne 11. září 1797 v Tukladech u faráře a výtečného\numělce Ignáce Miiilera, jemuž k správě odevzdán byl. Po-\nzději uvádí se nám varhanář Kašpar Arnoldi, o němž to-\nliko víme, že dva positivy pro knížecí Lobkovicovou Lore-\ntánskou kapli na Hradčanech r. 1684 Spravil a naladil.\nK varhanářfim těmto dlužno připočísti znamenitého ho-\ndináře Petra Neumanna, jenžto umělecký hrací stroj, jejž\nna věži Loretánské kaple v Praze na Hradčanech viděli jest,\nr. 1694 zhotovil. Stroj tento stál 15000 zl. a měl od P.\nNeumanna uměle zhotovenou klávesnici, na nížto se hráli\nmohlo. Zvony na stroji tomto se nacházející lity jsou v Anv-\nsterodámě.\nI na venkově potkáváme se v tomto století s varha-\nnáři. Lukáš Strick ze Záhořan blíž Roudnice vynikal nejen\nco obratný truhlář, alebrž i co varhanář. Spravili mimo jiné\nr. 1671 dv* positivy v Brozanech a v Roudnici. Mikuláš\nChristendei, měšťan Budějovický, zhotovoval varhany a kla-\nvíry. Klavír od něho r. 1686 zhotovený měl farní admini-\nstrátor Jiří Sázavský v kláštere Rajhradském na Moravě.\nCo loutnáři tétož času vynikali: Matěj Proder (f 1697)\na Leonhardt Pradter v Praze. Poslední zhotovil pro chrám\nLoretánský r. 1682 a 1684 mnoho hudebních nástrojů.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[249]", "page_fin": "251", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.2", "titre_corps": "Karel Kurpiński. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Karel Kurpiński. Životopisný nástin.", "signature_source": "Fr. St. Blažka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[249]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.1", "debut_caractere": 3628, "fin_caractere_exclue": 4358, "texte": "Karel Kurpiński.\nŽivotopisný nástin.\n\nNedávno uplynulo dvacet let, co Varšavští divadelní\numělci oslavovali radostnou kantátu od Josefa Stefaného, jed-\nnoho z nejpracovitějšího, nejzáslužnějšího a nejstaršího svého\nspoluúda, vstupujícího po dlouholeté namáhavé práci na žá-\ndoucí odpočinek, věnujíce jemu na důkaz vděčnosti skvostný\nprsten s polským nápisem: „Artysci opery wdzieczni swemu\nmistrowi;\" — muže to v oboru hudebním velice zasloužilého,\nučeného a nad mnohé jiné všeobecně vzdělaného, muže to\npovahy skromné, upřímné a srdečné — Karla Kurpiňského,\nKarel Kurpinski narodil se dne 6. března r, 1785 ve\nvsi Wíoszakawicích (Luschwitz) v království Poznaňském, kde\notec jeho varhaníkem byl. Prvním počátkům v hudbě naučil se"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6480, "texte": "v 12. roce svého věku stal se varhaníkem v městečku Sar-\nnowie nedaleko Rawicza. O několik rokův později vstoupl\nco člen do soukromého orkestru Felixe Polanowského v Ha-\nliči a r. 1810 přibyl do Varšavy, by zde až do r. 1842, v\nkterémžto roce usnulo též jeho* veřejné působení v oboru hu-\ndebním, bral stálého podílu na osudech zdejšího polského\ndivadla.\nKurpiňski má velké zásluhy v každém oddíle prací hu-\ndebních a jméno jeho již více než třicet let úzce bylo spo-\njeno s hudbou polskou. Účinkování jeho v oboru hudebním\nbylo nejskvělejší, když byl ředitelem opery, jediném to ústavě\nna nivě dramatického umění v Polsce. Vplyv tento, který tak\ndlouho potrval, sestával z osobní pracovitosti a přirozené\nschopnosti. Kurpiňski byl hudebním vůdcem a učitelem, on\nrozmnožil orkestr zkušenými hudebníky, vyučil mnoha výteč-\nných umělcův, jimž po celou třetinu svého věku byl dobrým\nrádcem. Mimo to byl Kurpiňski co schopný ředitel a pravý\nmuž vážen od celého orkestru a mnoha umělcův. Za jeho\nčasu se dávalo mnoho oper, mezi nimiž ty nejvýtečnější a\nnejkíassičtější. On byl též skladatelem mnohých prací, jež\nzůstanou povždy vzorem. Jeho sličné zpěvohry, melodrá-\nmata, komické opery, v počtu několikrát dvacet rozmnožily\nzajisté naši hudební literaturu a obohatily divadelní předsta-\nvení. Kurpiňského nejprvnější práce: „Dwie chatki\" a druhá;\n„Paíac Lucypera\" (1811) získaly mu bez odporu slovútnost.\nPo nich následovaly práce různého obsahu: „Obíeženie Gdaň-\nská\" (1811); „Marcinowa v Seraju;\" „Ruiny Babilonu\" (1812);\n„Szarlatan ;44 „Laska Imperatora„Krélowa Jadwiga;\"\n„Agar na puszczy\" (všechny r. 1814 napsané); „Aleksander\ni Apelles ;tt „Nagroda\" (1815); „Maía szkofa ojcéw;\" „Nowe\nKrakowiaki;44 „Dziadek;\" „Hero i Leander (1816); „Jan Ko-\nčhanowski;\" „Baterya o jednym žoínierzu\" (1817); „Czaro-\nmysl\" (1818): „Zámek na Czorstynie;\" „Zbigniew\" (1819);\n„Kalmora\" (1820); „Lešniczy w puszczy Kozienickiéj\" (1821).\n— Podotknouti dlužno dvě komické opery „Mieszczanin Szla-\nchvic\" a „Nasze przebiegi;\" dva balety: „Nowa osada Terp-\nsychory nad Wísía;\" „Mars i Flora.44 Zároveň některé menší\núryvky do děl jiných hudebních skladatelův vtroušené, na př.\ndo baletu: „Wesele v Ojcowie;44 i hudby do obrazu histori-\nckého: „Cieň ks. J. Poniatowskiego,\" czyli „wproiradzenie\njego na polu elizejskie\" (1821). Další práce Kurpiňského na\npoli hudby dramatické byla opera: „Cecylia Piaseczyňska44\nv r. 1829 představována.\nŽe nastudování mnohých nových neb klassických oper\nvelmi namáhavé jesti, zvláště při divadle, jež musí zápasiti\ns nedostatkem uměleckých sil, dozná nám zajisté každý. Avšak\nneunavenost, schopnost a ráznost povahy výtečného Kurpiň-\nského přemohly všemožně tyto obtíže a podaly nám důsta-\ntečných důkazů o veliké zásluze jeho v hudbě dramatické a\nto tím více, an po 32 let pružný duch ředitele Kurpiňského\ns těmito obtížemi a nepříjemnostmi válčili musel. — Nechce-\nme zde uvádět důvody, které přinutily tohoto zasloužilého\nředitele k složení svého úřadu, nedovolíce jemu trpělivě se-\nčkat ještě několik let do úplného vysloužení mu zbývajících\na takto mu pojistili výhodnější odpočinek až do konce jeho\nživota. Jenom to sdělíme, že člověk, jako byl Kurpiňski,\nuvyklý na spravování jiných, nemohl přivolit, by mu porou-\nčeli neumělí a me'ně záslužní. Memohl též snésti, aby cizí,\nkteří se neuměli vpravit v národního ducha hudby slovanské,\nzabírali místa, p>o právu talentům domácím náležící. Jej vy-\npudila vášeň lidská, nenávist a nevážnost, avšak jeho schop-\nnostem a srdečnému žítí bude vždy a povždy čest a chvála!\nPro kostelní hudbu složil veliké „Te Deum\" s orke-\nstrem, několik mší a jednoduše pracovaných hymnův, obsahu\nčistě náboženského. Též pochází od něho mnoho pobožných\npísní se skrovným doprovázením varhan. Všechny skladby to-\nhoto druhu pracovány jsou hlavně dle textů Feliňského i\nMinasowicze a provozují se až do dnešního dne po různě\nv kostelích polských.\nZ jiného oddílu hudby zanechal Kurpiňski několik pří-\nležitostných kantát, mezi nimiž kantátu provedenou při od-\nhalení pomníku Koperníkovi ve Varšavě. Kurpiňski yyniká\ntéž nad jiné skladately počtem polonézův, z nichž některé\nuvil z nápěvů národních, ale většina jich jest původních a\nznamenitých. Psal také pro rozličné nástroje sóla neb dua,\nterzetta, quartetta, quintetta, sextetta atd., kteréžto komposice\nse více neužívají, jakož i většina prácí Kurpiriského, neboť\nnebyly podány veřejnosti k posouzení, také chuť i vkus hu-\ndební jsou v novějších časech jiné, hlavně však tím, že mnoho\nnovějších skladeb rozličných hudebníků bylo provozováno,\ntudíž se na skladby Kurpiňského pozapomělo. Avšak v čase\njeho života požívaly veliké oblíbenosti a spůsobily původci\njejich vděčnost celého národa, jelikož horlivost Kurpiňského\nu vzdělání každého oddílu hudby, které tenkráte ladem le-\nžely, byla zajisté značná. Los popřál jemu státi se prvním\nneb prvnějším u práce, a on nalezl v sobě samém dosti schop-\nnosti a pracovitosti, by podporovav i rozvíjev první — za-\npočal druhé.\nNejvětší zásluha jeho v novějším čase jest vydání pol-\nských děl o theorii hudby. Mělaf sice polská hudební lite-\nratura několik starších spisův o theorii, avšak buďto byli ro-\nzebrány neb byly nedokonalé; takto ale zbohatli jsme na\nnové, jednotlivé a obšírné díla v theorii i prak,tice. Kurpiňski\nvyhověl i tomu nedostatku, že se postaral o vydávání školy\nna piano (r. 1818), nauky v harmonii (r. 1821) a děl ji-\nných podobných obsahů (r. 1844). V roce 1820 započal\nvydávat časopis pod názvem „Tygodnik muzyczny,\" by ním\nv estetičném oboru účinkoval na čtenáře. Vědělť dobře, že\npromyšlený a zdravý úsudek o každé koliv věci naplňuje\nducha posluchače zajímavostí a opravdivostí. Bylť přesvěd-\nčen, že vychování hudební nemůže spočívat na pouhé prak-\ntice a že onano stane se znalejší a ušlechtilejší, když se\nk ni posouzení přidruží. Uznával tedy za spůsobilý prostředek,\nvydávati periodický časopis. Že se uvázal ve velikou práci,\ndosvědčí nám každý a vzdor tomu an zápasiti musel s tisí-\ncerými nedostatky a nepříjemnostmi, neopustil časopis i ten-\nkráte, když jej hrstka odběratelův i spolupracovníkův v snaze\njeho podporovula. Bohužel, že ona doba jen krátké může\nvypravovat děje o trvání „Týhodníka hudebního!\" Vydávání\ntohoto listu svědčí zajisté o horlivosti člověka, zasvěceného\nve veřejné blaho i dobro. Kurpiňski byl tížícími okolnostmi\npřinucen po 26 číslech v roku 1820 ustati u vydávání\nčasopisu. Dvakráte obnovené vydání v roku 1821 podalo\nveřejnosti 24 čísel a na dobro usnulo v tomtéž roce. Proto"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 758, "texte": "přeoe neumenšily, nýbrž rozmnožily se zásluhy Kurpiňského,\njež jsme v před již částečně vytkli.\nNelze nám podati bližší a obšírnější rozběr činnosti\njeho, jenž žití umělecké v svém čase byl roznítil; podotkne-\nme toliko, že již život jeho jest půlvěková dějina hudby\nv polském kraji. Zásluhy Kurpiňského uznány jsou od jeho\nrodákův pamětním penízem mu r. 1819 podaným, vícera dra-\nhými dárky a četnými odznaky od osob korunovaných. —\nKurpiňski zemřel 18. září 1857 ve Varšavě, dosáhnuv stáří\n72 let. Poláci ztratili v něm jednoho z nejúsilnějších pěsti-\ntelův hudby domácí. Jeho památka však žiti bude věčně ve\nvšech srdcích a nejkrásnější pomník postaví mu láska, šle-\nchetnost a upřímnost, kterou choval k svému národu! — —\n\nDle polského od Fr. St. Blažka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "251", "page_fin": "251", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.3", "titre_corps": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "titre_sommaire": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.3", "debut_caractere": 760, "fin_caractere_exclue": 3943, "texte": "Beethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračování.)\nSonata A-dur.\nNa to následující Adagio, A-moll, 2/4 takt není opět\nžádnou samostatnou větou: sloužit co úvod k svěží závě-\nřeční sadě. Motiv prvního taktu přijme opět skladatel v de-\nvátém taktu a slouží nyní zcela sám co melodická niť dál-\nšího vývinu, až varhanního punktu na dominantě a fermaty\nse dosáhne. Po kadenci objeví se první čtyry takty sady a\ntak se přejde transposicí čtyr posledních not k závěreční\nSadě. Dle karakteru kontrastuje též toto Adagio k pohyb-\nným předním a zadním větám. Barvitost je bledá, jasný blan-\nkyt nebes chmurami na okamžik obestřen. Tichý bol vkradl\nse ve veselý rozmar srdce a nastalo liché, snažné toužení\npro osvobození. Podaří se to — první motiv první věty za-\nzní opět; avšak jen na krátký čas pozdrží se toto rozpolo-\nžení; ono jest příliš klidné; pročež nastane prestová figura\na trillky oznamují, že se zvýšené rozpoložení prodírá. Do-\ndáváfsobě o 3/4 taktu (rychle však, ne příliš a rozhodně) ví-\ntězné platnosti. Toto rozpoložení jest nejradostnější odhod-\nlanost s nejjistším sebevědomím a jest karakterisováno určitě\nznámkovaným rhytmem první hlavní themy. Vystupuje! ka-\nnonicky a sice v podvojném kontrapunktu. Motiv (takt 3. až\n5., str. 8. poslední soustava) tvoří jemnou protivu. Veselé\nvlnění vzrůstá, -náhle však oněmí (str. 9. poslední soustava),\naby ustoupilo v předposledním taktu významné, recitativní\nfiguře, načež (soustava 2, str. 10) druhá hlavní thema v dět-\nském veselení tónu počne. Polyfonie vystoupí tu velmi značně;\nzde se přejde v humoristických zvucích k fugirované větě.\nSe vstupem fugirované věty rozprostřou se v nejbohatší úplni\nv překvapujících kombinacích všechna až dosud zavznělá roz-\npoložení ; radostné odhodlání, dětské zvuky, rozmar atd. Ko-\nnečně se humor sám prodéře a od posledního taktu (sou-\nstava 4, strana 16) až ku konci vítězem zůstane. Takto celá\nsonata činí na posluchače harmonický dojem.\nSonata F-dur (op, 10, čís. 2.).\nV této sonátě naplněn jest Beethoven více Haydnov-\nským duchem. Hned v první sadě F-dur (2/s takt, Allegro)\ntropí veselý čtverák Haydn dosti zřejmě žerty a veselé kousky*\nVše to hezky baví a vyniká mnohonásobnou změnou; avšak\nvíce v tom nelze nalézti a také se nedá více o tom říci.\nKdo to neví, že to Beethoven psal, měl by to za práci\nHaydnovu. O druhé sadě (Allegro, F-mol!, 3/4 takt, Trio,\nDes-dur) neplatí to více. Zde spočívají první zárodky Bee-\nthovenova žertu; skladatel nedrží se formy Haydno-Mozar-\ntovského menuettu a tvoří originální obraz. Nejpatrněji jeví\nse to v střední větě (Des-dur), jenž kouzelný účinek činí a\npodobné rozpoložení vyvolává jako Gothova slova z Fausta :\nTahy chmur a mlhy pruh.\nVše je velmi fantasticky a vesele sosnováno. Naproti tomu\nupadá Beethoven v poslední saclě (F-dur, 2/4 takt, Prestissi-\nmo) opět docela v Haydnovský spůsob. Dovádivý tento kus\nhudební je zbudován na jeden motiv, a v něm tropí se, jak\nMarx dí, s fugou a sonátou svévolný žert, při čemž se první\nco kmet vyjímá, jehož dítě za vousy tahá. K tomuto ducha-\nplnému poznamenání netřeba ničehož připojiti, že zde o vel-\nkém duchu Beethovena nadarmo stopu hledáme.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "251", "page_fin": "253", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.4", "titre_corps": "Jan Šebastian Bach. Povídka.", "titre_sommaire": "Jan Šebastian Bach. Povídka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.3", "debut_caractere": 3945, "fin_caractere_exclue": 5443, "texte": "Jan Šebastian Bach.\nPovídka.\nBylo to ještě záhy za jednoho příjemného dne v jeseň\nroku 1749, když jakýsi mladík ostýchavým krokem vstoupil\ndo příbytku kostelníka u sv. Tomáše v Lipsku, a s kostelní-\nkem promluviti žádal. Vejda do světnice, ptal se, zdali by\ntak šťastný býti mohl, ihned do kostela býti vpuštěnu. Ko-\nstelník byl povolný a prohodil tak mimovolně otázku: „zda-Ii\ncizinec snad nitro kostela viděti žádá, čili snad cestující malíř\njsa. vod některého obrazu kopii udělati zamýšlí.\"\n„Ani jedno ani druhé\" — odvětil eizinec — „přišel\nsem, bych slyšel vaše varhany.\"\n„A to přicházíte v nečas\" — pravil kostelník hbitě. —\n„Právě dnes nejsou žádné služby Boží, vyjma krátké hodinky,\nkteré se odpoledne ve dvě odbývati budou. Umíte-li ale sám\nhráti, a chtěl-li byste naše varhany slyšeti, tedy jste se obrátil\nna nepravého. To musíte požádati pana varhaníka, a se také\nu pana superintendenta doktora Drylinga ohlásiti: pak můžete\nbýti jist, že svého cíle dojdete.\"\n„Jste na omylu, pane\" — namítnul cizinec — „Znám\nsice varhany hráti, ale nikdy bych se neopovážil, posaditi se\nna lavici, kde mistr varhanictví, velký Sebastian Bach, tuto\nsvatou hudbu provozuje. Ale vězte, já jsem as padesát mil\nodtud zrozen, a včera večír jsem přišel. Cizí a neznámý ne-\nvěděl jsem, kde bych měl býti hospodou; tu mi přivedl můj\ndobrý genius muže, který mi radou byl nápomocen. Poněvadž\njsem se po obydlí pana Bacha sháněl, sdělil mi, že zítra ráno\nokolo osmé hodiny, tedy právě nyní, pan Bach jedné cizé a\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6064, "texte": "vzácné osobě ná varhany hráti připověděl. Pomyslete si mé\nzvláštní štěstí, které mi varhaníci celého světa záviděli budou;\ntotiž, zdali vy, milý pane, mi tu lásku prokážete, a do ko-\nstela pustíte, a sice, zdali vám libo, hned.\"\n„To zní ovšem jinak,\" — pravil kostelník, — „ale při\ntakových okolnostech nevím, zdali vám otevřití srním.\"\nr\n„O prosím, milý pane!\" — mluvil cizinec s jakousi\nzdvořilou dolíravostí. — „Rozvažte, že jsem po deset dní\nsvého cestování, ve dne v noci se žádnou jinou myšlénkou\nse neubíral, žádné jiné přání nepocítil, než pana Bacha slyšeti.\nVaše namáhání nemá býti zdarma.\"\n„Veďte mne na nejskrylější cestě do kostela, vykažte mi\ntam len nejskrytější koutek, a uložte mi přísahu, že ústa svá\nneotevru, aniž hnu nohou; to vám přísahám! Anebo-li ne-\nmáte důvěry ve mne, což vám za zlé nevykládám, aneb jsem\ncizinec, tak mi dejte někoho sebou, nějakého strážníka, který\nmne z očí nepustí. — Rád budu uznalý za to, jen mne tam\npusfte, a to hned.\"\n„Hrn!\" — zavrtěl kostelník hlavou, a zazvonil těžkým\nsvazkem kostelních klíčů, jež v ruce držel. — „Nemějte mi\nza zlé, mladý pane, vaše žádost jest podivná, ostatně ale, by-\nste zvěděl, jak služebný jsem ku každému a zvláště k cizin-\ncům, půjdu s vámi, ačkoliv pan kantor, zasedna si jednou k\nvarhanám, tak lehce je neopustí.\"\n„Jste tedy ctitel velikého Bacha?\" tázal se kyapně cizi-\nnec, popadna ruku kostelníkovu, rázně jí potřásal.\n„Neiiskněte mne tak příliš,\" — prosil tento a postoupiv\no krok na zad. — „Pan kantor jest ovšem lidumilný, nábožný\nmuž,a nejde nikdy okolo mého příbytku, anižby řádně nepo-\nzdravil, aneb, stojím—li přede dveřmi, se nezeptal, jak se mé\ndítky nacházejí. Mé dítky ho mají také za to nade všecko\nrády. Ale co vy, mladý pane, pod ctitelem vyrozumíváte, ne-\nmohl bych s právem o sobě říci. Já zpívám v kostele s osad-\nníky svou píseň; když ale na varhany se tolik hraje, a vše-\ncko tak samo tamo jde, a pak lidé ještě praví, že to nad\nmíru krásné a vznešené, tu se přiznám, že to dobře nechápu,\na že vždy rád jsem, když se opět píseň počne. Ostatně —\"\n„Nebylo by vám libo,\" — přetrhl jej cizinec se zjevnou\nouzkostlivostí — „se mnou do kostela jiti? Bude brzy osm\nhodin — a já bych nerad pozdě přišel. A abyste poznal, že\numím býti uznalým, zde vemte, prosím, ten zlatý — a pojďte,\nale rychle.\"\n„Vy jste tak dotíravý,\" — odvětil kostelník přívětivě,\n— „že pak vám nemůže člověk nic odepřít. Tak pojďte!—\"\nKdyž oba do kostela byli vkročili, obrátil cizinec nej-\ndříve oko své ke kruchtě, a s nadmutými prsy zvolal: „Tedy\ntam jest to posvátné místo !\"\n„Nechodte tak daleko ku předu,\" — přetrhl jej kostelník,\nbych nerad, by nás kdo pozoroval, zvláště, když, jak\npravíte, vzácné osoby přijití mají. Vstupme do této stolice,\nzde nás nikdo nezpozoruje.\"\nNetrvalo to dlouho, a hlavními dveřmi vešlo několik\npánů a paní, doprovázeni jsouce od duchovního, a posadili\nse před oltářem na připravená již sedadla. Zároveň se ozvaly\nna kruchtě kroky, a dva mužové se okázali zrakům pozoro-\nvatele, kteří hned 11a to varhany otevřeli.\n„Jest to on?\" zvolal cizinec nahlas.\n„Pro živého Boha,\" — pravil ustrašeně kostelník s po-\nlodušeným hlasem, — „nemluvte tak nahlas. Budeme-li pro-\nzrazeni, že přítomni jsme, neručím vám za to, že budete\nsmíti ostati. Kam pak myslíte ?\"\n„Je to on? — totiž ten mohútný,\" — opakoval cizinec\nšeptajícím hlasem, — wó prosím vás, ukažte mi, Který to\nz oněch obou.\"\n„Ah, vy myslíte pana kantora,\" — pokračoval kostelník\nchladně. — „Nu ten jest to, ten s tou velkou parukou, co\nnyní jde k varhanám; ten druhý jest jeho pan syn, jménem\ndobrý to člověk; přichází skoro každý den ke\nmně, co zase doma u pana otce mešká.\" —\nCizinec se nyní postavil na špičky, vytáhl krk, jak da-\nleko mu bylo možná, a pravil konečně: „Není možná je ro-\nzeznati, je to tuze daleko. Pojďme, buďte tak laskav, dokud\nčas máme, na druhou stranu, tam odtud ho musí býti lépe\nvidět.\" —\n„Kam pak myslíte,\" — zvolal kostelník uděšeně —\n„budte rád, že jste zde, a starejte se o to, by nás nikdo ne-\nspozoroval. Jak se mi zdá, není váš obyčej slovu dostát?\"\n„Máte pravdu,\" — odvětil cizinec, — „od nynějška se\nbudu zcela tiše chovat.\"\nA ejhle! nenadále zavzněi hluboký tón, jako silný šumot\nprostorou chrámu, a hned zas plný akkord, jakoby ze všech\noktáv varhan. Z tohoto akkordu vyvinula se pevně a 0-\nkrouhle melodie, doprovázena jsouc čtvero, nebo patero hlasy\nz kterých každý lichotivě a přece v samostatném, volném\npohybovaní se k melodii připojil. Každý hlas mluvil jinou\nřečí, všecky ale jedním duchem oduševněny.\n„To jest len zázrak svatodušní,\" — zvolal jinoch, —-\n„to jsou apoštolové svaté hudby, vysláni od ducha svatého,\nby rtoma svýma vyznali, jak velkýf Hospodin! A to vše vy-\nchází z jeho ňader, to vše jest plod ducha jeho! Slyšte jen,\"\nmluvil cizinec dále, a položil ruku na rámě kostelníkovo\n„slyšte! samá rozdělená harmonie, pětihlasový chvalozpěv,\n— děti a mládenci, panny a muži — všickni pějí Bohu, ka-\nždý ve své řeči; a přece všickni jednou svatou láskou spojeni.\"\n„Jste na omylu,\" — šepotal kostelník, — „neníf nikoho\nvíce na chóru mimo pana kantora a jeho pana syna Fried-\nmanna. Co vy za lidské hlasy máte, to jsou varhanní píšťaly.\"\n„Poslyšte ten mohútný zpěv pedálu,\" — pokračoval\njinoch dále, anižby byl námitky (kostelníkovy pozoroval* —\n„Slyšel jste kdy, že se nohy tak zcela nic nestarají o ruce,\nže jen dale svou cestou kráčejí? Slyšte jen, — totf jest\nhřmotný sbor mužský sám o sobě, co z tak bouřlivé hloubky\nmluví — a přec jest to opět duch lásky, co jej s hymnou\nrukou pojí! — Neníf možná, tento přemocný muž není žádný\nčlověk, — co ozářený duch vznáší se nad pozemském, —\na andělů chvalozpěvy, serafínů a cherubínů svaté zbory dýchá\nna toto slzavé oudolí.\"\nNyní se sklonila předehra ku konci, — dlouho vydr-\nžovaný pedálový tón, který se čím dále tím více mírnil, byl\nmůstek, po kterém varhaník k jinému dílu přešel. Z harmo-\nnických středních hlasů vystoupila nenadále melodie jedné\nkostelní písně, — ale podivno! nejen v mezihře, ale i v samé\nmelodii chorálu znělo předešlé théma opět, a tento s nepře-\nmožitelnou líbezností ku zpěvu samému."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5018, "texte": "„Co jest to?\" — zvolal opět mladý cizinec. — Nemu-\nsí-li Boha otcovské srdce se milostivě k nám nakloniti, když\ntaková svatá řeč pobožnosti k němu vstupuje?\"\n„Musím vás opět prošiti,\" -— vpadl mu kostelník do\nřeči, — „nezapomínejte, mladý pane, že nejste samoten v\nkostele; ano že tu ani býti nemáte. Já nepochopuju, jak vás\ntato hatlanina, která již tak dlouho trvá, zajímati může, že\njste skorém, nemějte mi za zlé, smyslů zbaven. Jaktěživ bych\nnebyl řekl, že může hra na varhany někoho tak dojmouti,\njako vás, mladý pane, neboť se tváříte tak, jakoby se v skutku\nslužby Boží konaly. To přichází bezpochyby odtud, že jste\njiž dávno v kostele nebyl. Neboť jakkoliv si pana kantora\nvážím, neb on miluje velmi moje dětj, a vždy tak zdvořile\npozdravuje, předce nemohu zapříti, že mi jeho hra již trochu\ndlouho trvá. Já se jen divím, že ty vrchnosti tam tak dlouho\nvydrží. Zda'i vám libo bude, můžern odejít. Vždyť jste již\ndost dlouho poslouchal, jak naše varhany znějí.\"\nPři těchto slovech hnul kostelník sebou, jakoby z svého\nsedadla vstáli chtěl; ale společník jeho ani v nejmenším toho\nnepozoroval. Naopak, když opět melodie chorálu znovu začala\ndocela s novými hlasy, které se co nebeské zvuky s výšky\npo rozlehlé prostoře rozlívaly, a optl znovu zavzněla s jiným\ntří- až čtyrhlasovým doprovázením3 tu se náš jinoch nemohl\nvíce zdržeti, — sepjal ruce, a horké slze kanuly po lících\njeho. A když nyní po ukončení písně zazněla dohra v žalost-\nných tónech sevřeného, prosícího srdce, zvolal mladý muž\nhlasitě: „Nač zde ještě prosba ? Proč ne dika plná, čistá\ntomu, jenž řekl: Budiž světlo! Tlouklo—li kdy srdce člověka\ntak čistě, že mohlo býti chrámem ducha svatého, tak jest to\njistě srdce toho mocného muže. A předce ještě tak dojímavá\nprosba: Přijď a osvětli moji tvář.\"\n„Mluvíte o panu kantorovi? — tázal se kostelník, a\nviděl se nucena otázku svou opakovati, neboť byl společník\njeho v hlubokých citech pohřížen.\n„Ano o něm mluvím,\" — odpověděl tento. — „Může-li\nzde kdy jiná myšlénka, jak na Boha v srdci povstati, tak jest\nto ta, která z temna pochybnosti a málomyslnosti skrz jeho\nsvaté tóny ku světlu víry a míru vede.\"\n„Ano, máte pravdu,\" — mudroval kostelník dále, —\n„ten pan kantor je k politování.\"\n„Co že?\" — tázal se honem jinoch.\" — „Proč?\"\n„Nu právě proto, že jest slepý,\" — doložil kostelník.\n„Co pravíte? — ptal se cizinec uděšeně. — „Bach,\ntento svatý pěvec Páně, že slepý?\"\n„Třeba ne zcela,\" — odvětil kostelník, — „ale jeho\nzrak jest skoro vyhaslý. Což jste neviděl, že se nechal od\nsvého syna Friedmanna vésti.\"\n„Bože můj,\" — zvolal jinoch, — Jeho zrak jest za-\ntmělý! Nyní rozumím jeho prosbu, jeho modlitbu: Přijď, o-\nsvětli moji tvář! Nech mne vidět v světle svém slávu tvou a\nradost! Pane, vyslyš prosbu sluhy svého, jenž mocněji tvou\nmoc a slávu hlásá, než každé jiné slovo lidské. Sejmi žalost\ns duše jeho, dopřej mu opět světla zraku jeho.\"\nAle jako by se jinoch náš byl zmýlil, že o noci těž-\nkomyslnosti v duši starého Bacha mluvil — zavzněly opět\nnajednou varhany, a prospěvovaly v takovém svatém plesu,\nže všecka truchlivost se v kypící radost proměnila. Počala\nfuga s pravým sborem melodií, mezi nimiž hlavně první a\nmelodie chorálu proskakovaly. Při tom pracoval pedál se vší\nmocí a důstojností a prorážel chvalozpěv, jakoby s hlasem\nmocného strážníka. A když nyní závěreční akkord v pl-\nném plesu se objevil — a pak v rozlehlých prostorách\nchrámu dozníval — pravil cizinec: „Ano, on má pravdu —\njá zasloužil toho pokárání! Jak jsem se mohl domýšleti, že\ntento muž, který sám jen svatou mluvou varhan mluvili umí,\nže on, který přítomnost Božskou do duše lidské včaruje, —\nže on by se neměl povznésti nad každý svízel pozemský.\nNemá-liž se křesťan se svým protivenstvím honosili? A v skutku,\n— on to dokázal, — takový chvalozpěv ještě žádný slepec,\nještě žádný smrtelník Hospodinu nezazpíval.\"\nKostelník přetrhl řeč nadšeného mladíka, jelikož povstal,\na jej k odchodu pobízel. „Rcete, milý pane,\" -— mluvil ji-\nnoch, — „co myslíte, mohl bych se odvážiti, tohoto velkého\nmuže v jeho příbytku navštíviti? Připustí mne neznámého a\nnepatrného muže?\n„Kam myslíte,\" — zvolal kostelník s podivením. —\n„Což jsem vám nepravil, že pan kantor velmi pobožný a pří-\nvětivý pán jest, který nikdy okolo mého domu nejde, by mne\nnepozdravil, a se po mých dítkách neptal? Ne, jděte jen\ns pánem Bohem, a chcete-li se na někoho odvolati, tedy se\nodvolejte jen na mne, a vyřiďte panu kantorovi mé pozdravení.\nAno, copak jsem chtěl říci, — dnes k němu nechoďte, zdali\nvám času zbývá, — ale jděte k němu až ráno, as tak v tento čas.\"\n„Jak jsem vám velmi povděčen,\" — jal se slova jinoch,\ntiskna kostelníkovi do ruky druhý zlatý. — „Tuto službu,\nkterouž jste mi prokázal, nikdy nezapomenu; neboť dnes jsem\nprožil nejblaženější hodinu svého života.\"\n„Nu, můžete říci: dvě hodiny.\" —odvětil rozumný ko-\nstelník, — „jen když vás dlouhá chvíle nenudila. Tedy,\nchcete-li býti tak dobrý, vyřiďte panu kantorovi mé pozdravení.\"\nJinoch pfipověděl, že vyřídí, a nyní uhlídáme, zda toho\nměl zapotřebí.\n(Pokračování,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "253", "page_fin": "256", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.5", "debut_caractere": 5020, "fin_caractere_exclue": 5685, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Brna. (Hudební spolek.) Zále-\nležitost spolku pro zvelebení hudby na\nMoravě, jenž zde zařízen býti má, dospěla\nneúnavnou činností prvotního výboru již\ntak daleko, že první valné shro-\nmáždění, v němž spolek za sestavený\nprohlášen býti má, na den 22. listopadu, co\nden sv. Cecilie svoláno jest. V schůzi\ntéto přikročí se především k volbě defini-\ntivního představenstva a k vytk nutí prvního\npraktického působení jednoty, kteráž za-\njisté blahodárně na vývin a zvelebení\nhudby na Moravě vliv svůj jeviti bude.\nÚčastenství dochází až dosud neustále ve-\nlikého a den co den přihlašují se noví\nčlenové, což jasným důkazem jest, že"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7820, "texte": "v rakouském Manchesteru přece se nikte-\nrakz na zájmy umění nezapomíná. Jet\ntoho obsah právě tohoto listu důkazem, že\nslovanské obyvatelstvo Brna na pěstění\nzpěvu a hudby příkladným spňsobem dbá\na na pouze materielních zjevech nelpí.\nZ Bučovic na Moravě. (Zpěvácký\nspolek „Hvězda.\" — Národní be-\nseda.) Obdrževše dne 26. srpna t. r. od\n\\\nvys. místodržitelství stvrzení stanov našeho\nzpěv. spolku „Hvězda,\" zvolili jsme si\nprozatímní výbor, jenž k slavnosti otevření\nzpěv. spolku dne 19. října národní besedu\nv místnostech střelnice uspořádal. Míst-\nnosti byly vkusně okrášleny moravskými a\nčeskými barvami, pak podobiznami Karla IV.,\nKollára, Palackého atd. Nejprvé slyšeli\njsme ouverturu „Rubin\" od Tittla, ježto\nchvalným přičiněním činného pana učitele\nProcházky zdařile provedena byla. Na to\nnásledoval proslov od J. Jahna. Zpěvácký\nspolek přednesl pak sbory „Sablenka\" a\n„Vltava\" od Vogla,\" „Naprej\" od Jenka\na zajímavý dvojsbor v tempu pochodu\n„Vzhůru ku zpěvu\" od Ed. Nápravníku\na osvědčil patrně, že sbory tyto řádně stu-\ndoval; neboť provedení všech sborů bylo\nvedením obezřelého p. učitele Pořízky\nuhlazené, plynné a precisné. Zpěv. spolek\ndošel od obecenstva velké a zasloužené\npochvaly. Ze sól slyšeli jsme idyllu na\ncello, jižto jistý zdejší ochotník výtečně\npřednesl, pak písně „Srdce ztracené\" od\nFr. Pi v o dy a slovenskou „Aj čo by boía,\"\n„Pěvec a pastýřka\" od L. Zvonaře,\ndvojzpěv „Čech\" od Procházky a pí-\nseň „Na noc\" od Staudigla, které vesměs\nse líbily. Největší pochvaly dostalo se\nvšak fantasii pro piano „České perle\" od\nEd. Nápravník a, kterouž zdejší slečna\ns velkou bravourou provedla. Fantasie\ntato elektrisovala obecenstvo zvláště ku\nkonci, kdež vítězný zpěv „Slovanů\" za-\nznívá. Těšíme se opět na novou besedu\na radíme toliko p. spořadatelům, by po-\ndruhé program méně čísel obsahoval, anto\ni při nejlepším provedení dlouhá produkce\nunaví. Na zdar! s.\nZ Kolína, dne 2. listopadu. (Aka-\ndemie.) Snad mi žádný nezmodrá záda,\njak vyhrožováno dopisovatelům v posled-\nním čase, když do Vašeho listu krátkou\nzprávu o produkci našeho zpěv. spolku\npodám?! —Buď již jak buď, něco unesu a\nněco se odrazí. S velkým namáháním uspo-\nřádal spolek na den 1. listopadu v divadle\nakademii. Pravím, s velkým namá-\nháním, neboť aby do zkoušky mnohého\nprosil a jej tam snad donesl. Takto přejde\nchuť i tomu nejstálejšímu a nejtrpělivěj-\nsímu. Vzdor všem překážkám odbývala se\nslušná produkce. Hudební část prove-\ndena řízením pana Železného zda-\nřile. Dávala se effektní a zajímavá ouver-\ntura „Vlasta\" od Ed. Nápravník a, slav-\nnostní ouvertura od Richtra a „Válečná *\nz „Rienzi\" od Wagnera. Ze sborů se pro-\nvedlo: „Naše probuzení\" od Procházky\na „Naprej\" od Jenka s paťričnnu rázno-\nstí. Dále jsme slyšeli duetto „O Tobě\"\nod Gumberta, předneseno pp. Kniršem a\nChrudimským chvalně. Na hlučný potlesk\npřidali: „Dárek nejněžnější\" od Pivody.\nP. Morstadt vynikl v písni „Naše.\" Čtvero-\nzpěv: „Píseů milosti\" od Horáka, před-\nnešen pp. Morstatem, Tafflem, Veselým a\nSlezákem se obecenstvu líbil. Deklama-\ntorní čásť byla zastoupena „Češkou\" od\nČejky (z Lady) a „Hraje si na vdanou,\"\ndram. žert v 1 jednání. První přednesla\nsl. Rajská zdařile; druhé dávala velmi\ndobře sl. Prágrova. Obě došly hlučné\nchvály. Jak jsem slyšel, ostaly mnohé\nslečny — rozumí se jen Fra nkf ur tis tky\n— k vůli té Češce doma, by jim žád-\nných škandálů nevyvedla. O sancta sim-\nplicitas! Obecenstvo bylo četné—vzdor ne-\nstoudnému podezřívání spolku\nod mnohých nevypláchnutých hub. Dou-\nfáme, že jen dobrý úmysl pro dobrou\nvěc povzbudí spolek k jaré činnosti\na v brzce že zas nějaké produkce se do-\nčkáme. Jak jsme se přesvědčili, nelíbí se\nzdejším židům český hlahol; nebylo\nni jednoho pozorovali. Měl by spolek též\nnějaké ultra kulturní představení\ns posounami Jerichovskými usporádati —\nsnad by to bylo prospěšné ? Jinak však\nnám to nepřekáží. —Na den jmenin J. V.\ncísařové uspořádá spolek slavný ples.\n— V neděli dne 9. t. m. má se hrát di-\nvadlo. Na zdar ! (#)\nZ Litomyšle. (Spolek zpěvácký.\n— Koncert.) Dne 31. září 1862 měl\nnás spolek zpěvácký po stvrzení svých sta-\nnov od vysokého c. kr. místodržitelství\nprvní svou schůzi, kterou Josef Valouch,\nco prozatímní jednatel krátkou a jadrnou\nreci zahájil; načež provoláno ťrikráte\n„sláva* J. Vel. našemu nejmilostivějšímu\ncísaři a králi, pak Theod. Tomáškovi, ře-\nditeli zpěvu, údům spolku a jeho přízniv-\ncům. Pak přikročeno k jednání. Spolek\npřijal jméno „Vlastimil\" a za heslo „Zpě-\nvem Čechu ku předu!\" Výbor sestávající\nze sedmi údů a dvou náhradníků, zvolil\n•v\nza předsedu důstojného děkana Ant. Santu,\nza pokladníka Vácsl. Faltipa, za jednatele\nJos. Valoucha a za písmovedoucího Jiřího\nHradeckého a mimo to ještě 3 údy. Ře-\nditelem zpěvu jest Václav Svolba, nový\nkapelník sboru ostrostřeleckéh o. Tak vstou-\npil do života nový spolek, jemuž od srdce\npřejeme a provoláváme „na zdar!\" Druhý\nden na to uspořádal Th. Tomášek na roz-\nloučenou koncert při přeplněném sále Kar-\nlovském. Slečna K. Faltipova přednesla\ns největší ochotou na pianě některé kusy\ns dovedností uměleckou, začež od četného\nobecenstva hlučnou pochvalou poctěna byla.\nTéž p. Tomášek získal si dojemnou a právě\nvirtuosní hrou na housle pochvalného\nuznání a vyznamenání. Spolek zpěvácký\npřednesl 3 sbory dobře a zdařile; třetí\n„Naprej,\" provázený hudbou, uchvátil obe-\ncenstvo takovým nadšením, že jásotem za\nopakování tohoto sboru žádalo.\n\nZ ciziny.\n\nZe Lvova. (Koncert hudební\njednoty.) V sobotu dne 1. listop. uspo-\nřádala haličská hudební jednola zdejší\ntřetí koncert v sále redulním, v němž\nnásledující skladby provedeny byly : 1.\nDruhá symfonie D-dur od Beethovena. 2.\n„Kde domov můj?\" národní píseň od\nFr. Škřoup a, pro mužský sbor. 3. Velká\nfantasie na thému z Rossiniho opery\n„Othello\" od Ernsta, přednášel p. Zik.\nBruckmann. 4. Poíonéz z opery „Halka\"\nod Stanisl. Moniuszki pro sbor muž-\nský. 5. Ouvertura k opeře „Medea\" od\nCherubiniho. Že se v tomto koncertě i\njedna pie£a „Kde domov můj?\" provo-\nzovala, jest zásluhou p. Dun dra, Čecha\na tajemníka této jednoty. Jesti věru již\nna čase, aby si Poláci všímali také mu-\nsikálních dobrých útvorův skladatelů če-\nských. % —t—\nZe Záhřebu. (Zahájení zpěv.\nspolku „Kolo.\") Jak již v těchto li-\nstech oznámeno bylo, odbývala se tu v ne-\nděli dne 29. října krásná slavnost zpěv.\nspolku „Kola\" v chrámě milosrdných se-\nster. Důst. kanovník p. Fr. Gašparic ko-\nnal při četné assistenci obřady, při nichžto\nzpěv. spolek „Kolo\" vokální mši od Dia-\nbelliho velmi správně provedl. Že se k této\nslavnosti mnoho hostů dostavilo, netřeba\npodoiýkati; nebot každý byl dychtiv, sly-\nšeti nově zřízený spolek. Den před slav-\nností přišla deputace Slovincův s drem.\nRazlagem a pět údů v zpěv. spolku z Kar-\nlovce mimo jiné vzácné hosti. Po mši ode-\nbral se spolek „Kolo\" z chrámu, jenž lid-\nmi přeplněn byl, do střelecké dvorany, kdež\nstarosta G. Zlatarovič ráznou řečí shro-\nmáždění zahájil, přičítaje hlavní zásluhu o\nzařízení spolku p. SI. Lži caři, jenž, jak\nznámo, rodem z čech jest, a p. Dutkovico-\nvi a navrhnul, aby se oboum těmto panům\ndo protokolu chvalné uznání za to polo-\nžilo. Na to mluvil p.Lžičař a ukázal, že\nvlastně p. předsedovi největší zásluha pa-\ntří, a navrhl, aby p. Zlatarovič, který co\nnevidět Záhřeb opustí, čestným členem jme-\nnován byl, což se jednohlasně přijalo.\nK návrhu předsedy jmenován jest jasný\nBán ochráncem spolku. Konečně bylo ně-\nkolik čestných členů zvoleno, při cemž co\nzvláštní případ sděliti musíme,\nže i zesnulý skladatel Michal\nGlinka (zemřelí dne 15. února 1857\nv Berlíně) za čestného člena zvolen\nfest. Dále zvoleni jsou za čestné členy:\nFerd. Livadič, Jos. Juratovic, ředitel kůru\nv Záhřebě, Fr. Čačkovié v Záhřebě, Fr.\nSteger (Stazic), Ilia Ogrušic ze Sriemu,\nFr. Suppe v Dalmacii, Kornel Stankovič,\nJ. Jenko, Dr. lpavec, Dr. Rud. Taxis, J.\nL. Zvonař, Křižkovský a St. Moniuszka ve\nVaršavě. Na to následovala společná ho-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 653, "texte": "stina v hostinci u „Trojjediné královiny.\"\nVečer o 7. hodině byl koncert, v němžto\nzvláště sbory od Wintra, Křižkovského,\nJenka a Krova skvělého výsledku dosáhly*\nVelké pochvaly došla ouvertura „Vlasta\"\nod Ed. Náprav nika, která s velkým\nzápalem přednesena byla. Po koncertě ná-\nsledoval ples. Mezi přestávkami sešly se\ndopisy ze všech vlastí slovanských a te-\nlegramy z Polska a Cech. Dopisy od čí-\ntárny Zaderské, od Hlasoně Novopackého,\nod Svantovíta Hlinského, od Lubora Byd-\nžovského, telegramy od redaktora No-\ndila, od Pražského Hlaholu a Sokolu, od\nakad. spolku v Praze a od Ratibora Ho-\nlického, od Slavoje Chrudimského a z Brna.\n\n—p—\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.7", "debut_caractere": 7324, "fin_caractere_exclue": 7950, "texte": "— „Hlahol.\" Zábava „Hlaholu\" uspořádá\nse dnes v pondělí dne 10. t. m. v sále\nZofínském o 7. hod. večerní. Program zá-\nbavy jest následující: 1. Oddělení: i. Sbor;\n„Olčina\" od K. Slavíka. 2. Deklamace.\n3. Sbor: „Náš zpěv\" od V. Veita. 4.\nFantasie na národní písně od Bedř. Sme-\ntany, na pianě přednese skladatel. 5.\nSbory: a) „Stása čarodějuice,\" b) Píseň\npři draní\" od V. Horáka. 11. Oddělení:\n6. Sbor: „Zatoč se\" od P. Křížkovské-\nb o. 7. Deklamace. 8. Dvojzpěv od Lud.\nProcházky, přednesou údové spolku. 9)\na) Noctorno od Bedř. Chopina, b) Z upo-\nmínek slovanských, č. 4. od B. Smeta-\nn y, na pianě přednese p. Bedřich Sine-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3368, "texte": "tana. 10. Sbor: „Vávra\" od Ed. Náprav-\nník a. 11. „Kdož jste boží bojovníci!\"\nZpěv. z 15. století, přednese celý spolek\nv unisonu s sborovým refrainem. Zaklá-\ndající a přispívající pp. údové obdrží vstu-\npenky na poukázání svého základního lístku\nv „národním knihkupectví\" p. Em. Petříka\nv Nových Alejích č. 117—2.\n— První operní představení\nv prozatímním divadle českém\nbude Mozartova „Kouzelná flétna.\" Úlohu\n„Sarastra\" převzal p. Rokytanský. Obecen-\nstvo ctlo dříve, že k otevření proz. diva-\ndla do Prahy zavítá slavný nás Ander, po\ndlouhá léta již clen dvorního divadla ví-\ndenského. Ander by byl ovsem přijel;\nvzdor namáháni ředitelstva a intendance\nčeské nebylo mu vsak od intendanta ví-\ndeňského, hraběte Lanckoronského, povo-\nleno, aby k slavnostnímu představení do\nPrahy přibyl.\n— Pomník Mikovcův. Právě se zde\nsestavuje výbor, kterýž obral sobě za účel,\naby zvěčnělému slovútnému archeologu a\nFerd. B. Mikovcovi nad hrobem jeho v Ko-\nšířích zbudován byl pomník. Útraty mají\nbýti zapraveny dobrovolnou sbírkou a vý-\nnosem velikého koncertu, jejž „Hlahol\"\nuspořádati hodlá.\n— Malíř Trenkwald pokračuje\nopět ve freskových malbách v letohrádku\nRudolfovu na Belvederu. Právě pracuje\nna obraze, jež představuje zničení Tábo-\nritů českou šlechtou a katolickými Plze-\nňany pod Menhartem z Hradce (30. května\n1434 v rozhodné bitvě u Českého Brodu,\nv níž oba Prokopové byli zahynuli).\n— Hudebním skladatelům! Mu-\nsikální obchodníci Šálek a Wetzler, v Ovocné\nulici, c. 376 umínili si při nastávající době\nmasopustní přátelům tance podati výbor\ndokonalé taneční hudby a pročež vy-\npisuje vyzvání k skladatelům, žádajíce, aby\njim zaslána byla 1 čtverylka, 1 valčík\na 1 polka tremblante, kteréž od povole-\nných mužů posoudit a přednost zasluhující\nčtverylku se 3 dukáty ve zlatě, valčík\nse 2 dukáty ve zlatě, polku s 5 tolary\nsp. ve stříbře odmění. Ostatně jim zaslané\nskladby uveřejní tiskem po sjednocení s pá-\nny skladateli neb se vrátí.\n— Umělecká rodina Ráčkova,\no nížto jsme se první zmínili, že na cestě\npo Rusi nadaného houslistu Viktora smrtí\nztratila, přibyla tyto dní do Prahy, kdež,\njak doufáme, nějaký koncert uspořádá.\nUmělecká tato rodina sestává nyní z vir-\ntuosky na housle Žofie a houslisty Be-\ndřicha. ,\n— Sle čna F i sch er ova zTiefen-\nsee, chvatně známa koncertní zpěvačka,\nuspořádá ve Frankfurtě n. M. koncert, v\nněmž také některé české písně zpívati bude.\n— Beseda. Dne 19. listopadu bude\nse v Hořovicích odbývati beseda, jejížto\nčistý výnos určen jest k dobročinnému ú-\nčeli. Program je následující: 1. Ouver-\ntura od Reissigra. 2. „Na Prahu,\" sbor\nod Veita. 3. Deklamace. 4. „Kadryla z\nmoravských písní\" od Hellera. 5. Písně.\n6. „Gdě je slavska domovina?\" od Vintra.\n7. Deklamace. 8. „Hlahol,\" sbor od Ben-\ndla. 9. Ouvertura od Beera.\n— Slečna Rosa ďOr, Pražanka a\nhouslistska, odebrala se tuty dni na umě-\nlecké cesty do Německa.\nHudební literatura. Nákladem Chri-\nstofa a Kuhé v Praze vydal p. Fran-\ntišek Gregora píseň pro jeden hlas s prů-\nvodem piana pod názvem „Zednická,\"\nkterá prý co do slov jest jakým pobočním\nkusem ku „Kovářské.\" P. skladatel osvěd-\nčil v této písni nevšední skladatelský ta-\nlent a musíme vyznali, že jeho hudba da-\nleko vyniká nad text. Stojíť 54 kr. —-\n„Les Adieux\" (po česku „s Bohem\") jest\ntitul nové skladby pro piano na 4 ruce od\nKarla Hodyce, jižto Alex. Dreyschockovi\nvěnoval. Skladba tato stojí 66 kr, r. č."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "253", "page_fin": "254", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.5", "debut_caractere": 5033, "fin_caractere_exclue": 5685, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Brna. (Hudební spolek.) Zále-\nležitost spolku pro zvelebení hudby na\nMoravě, jenž zde zařízen býti má, dospěla\nneúnavnou činností prvotního výboru již\ntak daleko, že první valné shro-\nmáždění, v němž spolek za sestavený\nprohlášen býti má, na den 22. listopadu, co\nden sv. Cecilie svoláno jest. V schůzi\ntéto přikročí se především k volbě defini-\ntivního představenstva a k vytk nutí prvního\npraktického působení jednoty, kteráž za-\njisté blahodárně na vývin a zvelebení\nhudby na Moravě vliv svůj jeviti bude.\nÚčastenství dochází až dosud neustále ve-\nlikého a den co den přihlašují se noví\nčlenové, což jasným důkazem jest, že"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5348, "texte": "v rakouském Manchesteru přece se nikte-\nrakz na zájmy umění nezapomíná. Jet\ntoho obsah právě tohoto listu důkazem, že\nslovanské obyvatelstvo Brna na pěstění\nzpěvu a hudby příkladným spňsobem dbá\na na pouze materielních zjevech nelpí.\nZ Bučovic na Moravě. (Zpěvácký\nspolek „Hvězda.\" — Národní be-\nseda.) Obdrževše dne 26. srpna t. r. od\n\\\nvys. místodržitelství stvrzení stanov našeho\nzpěv. spolku „Hvězda,\" zvolili jsme si\nprozatímní výbor, jenž k slavnosti otevření\nzpěv. spolku dne 19. října národní besedu\nv místnostech střelnice uspořádal. Míst-\nnosti byly vkusně okrášleny moravskými a\nčeskými barvami, pak podobiznami Karla IV.,\nKollára, Palackého atd. Nejprvé slyšeli\njsme ouverturu „Rubin\" od Tittla, ježto\nchvalným přičiněním činného pana učitele\nProcházky zdařile provedena byla. Na to\nnásledoval proslov od J. Jahna. Zpěvácký\nspolek přednesl pak sbory „Sablenka\" a\n„Vltava\" od Vogla,\" „Naprej\" od Jenka\na zajímavý dvojsbor v tempu pochodu\n„Vzhůru ku zpěvu\" od Ed. Nápravníku\na osvědčil patrně, že sbory tyto řádně stu-\ndoval; neboť provedení všech sborů bylo\nvedením obezřelého p. učitele Pořízky\nuhlazené, plynné a precisné. Zpěv. spolek\ndošel od obecenstva velké a zasloužené\npochvaly. Ze sól slyšeli jsme idyllu na\ncello, jižto jistý zdejší ochotník výtečně\npřednesl, pak písně „Srdce ztracené\" od\nFr. Pi v o dy a slovenskou „Aj čo by boía,\"\n„Pěvec a pastýřka\" od L. Zvonaře,\ndvojzpěv „Čech\" od Procházky a pí-\nseň „Na noc\" od Staudigla, které vesměs\nse líbily. Největší pochvaly dostalo se\nvšak fantasii pro piano „České perle\" od\nEd. Nápravník a, kterouž zdejší slečna\ns velkou bravourou provedla. Fantasie\ntato elektrisovala obecenstvo zvláště ku\nkonci, kdež vítězný zpěv „Slovanů\" za-\nznívá. Těšíme se opět na novou besedu\na radíme toliko p. spořadatelům, by po-\ndruhé program méně čísel obsahoval, anto\ni při nejlepším provedení dlouhá produkce\nunaví. Na zdar! s.\nZ Kolína, dne 2. listopadu. (Aka-\ndemie.) Snad mi žádný nezmodrá záda,\njak vyhrožováno dopisovatelům v posled-\nním čase, když do Vašeho listu krátkou\nzprávu o produkci našeho zpěv. spolku\npodám?! —Buď již jak buď, něco unesu a\nněco se odrazí. S velkým namáháním uspo-\nřádal spolek na den 1. listopadu v divadle\nakademii. Pravím, s velkým namá-\nháním, neboť aby do zkoušky mnohého\nprosil a jej tam snad donesl. Takto přejde\nchuť i tomu nejstálejšímu a nejtrpělivěj-\nsímu. Vzdor všem překážkám odbývala se\nslušná produkce. Hudební část prove-\ndena řízením pana Železného zda-\nřile. Dávala se effektní a zajímavá ouver-\ntura „Vlasta\" od Ed. Nápravník a, slav-\nnostní ouvertura od Richtra a „Válečná *\nz „Rienzi\" od Wagnera. Ze sborů se pro-\nvedlo: „Naše probuzení\" od Procházky\na „Naprej\" od Jenka s paťričnnu rázno-\nstí. Dále jsme slyšeli duetto „O Tobě\"\nod Gumberta, předneseno pp. Kniršem a\nChrudimským chvalně. Na hlučný potlesk\npřidali: „Dárek nejněžnější\" od Pivody.\nP. Morstadt vynikl v písni „Naše.\" Čtvero-\nzpěv: „Píseů milosti\" od Horáka, před-\nnešen pp. Morstatem, Tafflem, Veselým a\nSlezákem se obecenstvu líbil. Deklama-\ntorní čásť byla zastoupena „Češkou\" od\nČejky (z Lady) a „Hraje si na vdanou,\"\ndram. žert v 1 jednání. První přednesla\nsl. Rajská zdařile; druhé dávala velmi\ndobře sl. Prágrova. Obě došly hlučné\nchvály. Jak jsem slyšel, ostaly mnohé\nslečny — rozumí se jen Fra nkf ur tis tky\n— k vůli té Češce doma, by jim žád-\nných škandálů nevyvedla. O sancta sim-\nplicitas! Obecenstvo bylo četné—vzdor ne-\nstoudnému podezřívání spolku\nod mnohých nevypláchnutých hub. Dou-\nfáme, že jen dobrý úmysl pro dobrou\nvěc povzbudí spolek k jaré činnosti\na v brzce že zas nějaké produkce se do-\nčkáme. Jak jsme se přesvědčili, nelíbí se\nzdejším židům český hlahol; nebylo\nni jednoho pozorovali. Měl by spolek též\nnějaké ultra kulturní představení\ns posounami Jerichovskými usporádati —\nsnad by to bylo prospěšné ? Jinak však\nnám to nepřekáží. —Na den jmenin J. V.\ncísařové uspořádá spolek slavný ples.\n— V neděli dne 9. t. m. má se hrát di-\nvadlo. Na zdar ! (#)\nZ Litomyšle. (Spolek zpěvácký.\n— Koncert.) Dne 31. září 1862 měl\nnás spolek zpěvácký po stvrzení svých sta-\nnov od vysokého c. kr. místodržitelství\nprvní svou schůzi, kterou Josef Valouch,\nco prozatímní jednatel krátkou a jadrnou\nreci zahájil; načež provoláno ťrikráte\n„sláva* J. Vel. našemu nejmilostivějšímu\ncísaři a králi, pak Theod. Tomáškovi, ře-\nditeli zpěvu, údům spolku a jeho přízniv-\ncům. Pak přikročeno k jednání. Spolek\npřijal jméno „Vlastimil\" a za heslo „Zpě-\nvem Čechu ku předu!\" Výbor sestávající\nze sedmi údů a dvou náhradníků, zvolil\n•v\nza předsedu důstojného děkana Ant. Santu,\nza pokladníka Vácsl. Faltipa, za jednatele\nJos. Valoucha a za písmovedoucího Jiřího\nHradeckého a mimo to ještě 3 údy. Ře-\nditelem zpěvu jest Václav Svolba, nový\nkapelník sboru ostrostřeleckéh o. Tak vstou-\npil do života nový spolek, jemuž od srdce\npřejeme a provoláváme „na zdar!\" Druhý\nden na to uspořádal Th. Tomášek na roz-\nloučenou koncert při přeplněném sále Kar-\nlovském. Slečna K. Faltipova přednesla\ns největší ochotou na pianě některé kusy\ns dovedností uměleckou, začež od četného\nobecenstva hlučnou pochvalou poctěna byla.\nTéž p. Tomášek získal si dojemnou a právě\nvirtuosní hrou na housle pochvalného\nuznání a vyznamenání. Spolek zpěvácký\npřednesl 3 sbory dobře a zdařile; třetí\n„Naprej,\" provázený hudbou, uchvátil obe-\ncenstvo takovým nadšením, že jásotem za\nopakování tohoto sboru žádalo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "255", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.5.2", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "—p—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.6", "debut_caractere": 5350, "fin_caractere_exclue": 7820, "texte": "Z ciziny.\n\nZe Lvova. (Koncert hudební\njednoty.) V sobotu dne 1. listop. uspo-\nřádala haličská hudební jednola zdejší\ntřetí koncert v sále redulním, v němž\nnásledující skladby provedeny byly : 1.\nDruhá symfonie D-dur od Beethovena. 2.\n„Kde domov můj?\" národní píseň od\nFr. Škřoup a, pro mužský sbor. 3. Velká\nfantasie na thému z Rossiniho opery\n„Othello\" od Ernsta, přednášel p. Zik.\nBruckmann. 4. Poíonéz z opery „Halka\"\nod Stanisl. Moniuszki pro sbor muž-\nský. 5. Ouvertura k opeře „Medea\" od\nCherubiniho. Že se v tomto koncertě i\njedna pie£a „Kde domov můj?\" provo-\nzovala, jest zásluhou p. Dun dra, Čecha\na tajemníka této jednoty. Jesti věru již\nna čase, aby si Poláci všímali také mu-\nsikálních dobrých útvorův skladatelů če-\nských. % —t—\nZe Záhřebu. (Zahájení zpěv.\nspolku „Kolo.\") Jak již v těchto li-\nstech oznámeno bylo, odbývala se tu v ne-\nděli dne 29. října krásná slavnost zpěv.\nspolku „Kola\" v chrámě milosrdných se-\nster. Důst. kanovník p. Fr. Gašparic ko-\nnal při četné assistenci obřady, při nichžto\nzpěv. spolek „Kolo\" vokální mši od Dia-\nbelliho velmi správně provedl. Že se k této\nslavnosti mnoho hostů dostavilo, netřeba\npodoiýkati; nebot každý byl dychtiv, sly-\nšeti nově zřízený spolek. Den před slav-\nností přišla deputace Slovincův s drem.\nRazlagem a pět údů v zpěv. spolku z Kar-\nlovce mimo jiné vzácné hosti. Po mši ode-\nbral se spolek „Kolo\" z chrámu, jenž lid-\nmi přeplněn byl, do střelecké dvorany, kdež\nstarosta G. Zlatarovič ráznou řečí shro-\nmáždění zahájil, přičítaje hlavní zásluhu o\nzařízení spolku p. SI. Lži caři, jenž, jak\nznámo, rodem z čech jest, a p. Dutkovico-\nvi a navrhnul, aby se oboum těmto panům\ndo protokolu chvalné uznání za to polo-\nžilo. Na to mluvil p.Lžičař a ukázal, že\nvlastně p. předsedovi největší zásluha pa-\ntří, a navrhl, aby p. Zlatarovič, který co\nnevidět Záhřeb opustí, čestným členem jme-\nnován byl, což se jednohlasně přijalo.\nK návrhu předsedy jmenován jest jasný\nBán ochráncem spolku. Konečně bylo ně-\nkolik čestných členů zvoleno, při cemž co\nzvláštní případ sděliti musíme,\nže i zesnulý skladatel Michal\nGlinka (zemřelí dne 15. února 1857\nv Berlíně) za čestného člena zvolen\nfest. Dále zvoleni jsou za čestné členy:\nFerd. Livadič, Jos. Juratovic, ředitel kůru\nv Záhřebě, Fr. Čačkovié v Záhřebě, Fr.\nSteger (Stazic), Ilia Ogrušic ze Sriemu,\nFr. Suppe v Dalmacii, Kornel Stankovič,\nJ. Jenko, Dr. lpavec, Dr. Rud. Taxis, J.\nL. Zvonař, Křižkovský a St. Moniuszka ve\nVaršavě. Na to následovala společná ho-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 643, "texte": "stina v hostinci u „Trojjediné královiny.\"\nVečer o 7. hodině byl koncert, v němžto\nzvláště sbory od Wintra, Křižkovského,\nJenka a Krova skvělého výsledku dosáhly*\nVelké pochvaly došla ouvertura „Vlasta\"\nod Ed. Náprav nika, která s velkým\nzápalem přednesena byla. Po koncertě ná-\nsledoval ples. Mezi přestávkami sešly se\ndopisy ze všech vlastí slovanských a te-\nlegramy z Polska a Cech. Dopisy od čí-\ntárny Zaderské, od Hlasoně Novopackého,\nod Svantovíta Hlinského, od Lubora Byd-\nžovského, telegramy od redaktora No-\ndila, od Pražského Hlaholu a Sokolu, od\nakad. spolku v Praze a od Ratibora Ho-\nlického, od Slavoje Chrudimského a z Brna.\n\n—p—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "255", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.7", "debut_caractere": 645, "fin_caractere_exclue": 653, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "255", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.5.3.1", "titre_corps": "— České prozatímní divadlo.", "titre_sommaire": "— České prozatímní divadlo.", "signature_source": "—s—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.7", "debut_caractere": 655, "fin_caractere_exclue": 7322, "texte": "—s—\n— České prozatímní divadlo.\nČeské prozatímní divadlo bude již v něko-\nlika dnech dokončeno. Lešení je již od-\nstraněno a též večer při světle se pracuje,\naby se vnitřní uspořádání a ozdobení urych-\nlilo. Jak se praví, má již v neděli dne\n16. t. m. divadlo otevřeno býti. Kontrak-\ntem ustanovená lhůta k dokončení diva-\ndelní budovy vyprší však teprv koncem\nlistopadu a chvalně známý stavitel téhož\ndivadla, pan architekt Ullmann stane se\núčasten praemie, které se mu dostane, když\ndivadlo dříve vystaveno bude, nežli v kon-\ntraktu udáno bylo. Vchod k divadlu\nje z nábřeží. Hned při vstoupení vkročí-\nme do polookrouhlé předsíně, v nížto se\nnaproti dveřím vedle sebe obě kasy na-\ncházejí. (Denní kasa nachází se v levo od\nvchodu a v koridoru, k nížto se ze strany\nstaré solnice přijde). Z předsíně vede více\nschodů k rozličným místům. Veškeré schody\njsou veskrz z kamene vyvedeny; každá\nprostora (lóže, partér, první a druhá gal-\nlerie) má své zvláštní schody, které tak\nzřízeny jsou, že se navštěvovatelé jedné\nprostory s druhými, na př. navštěvovatelé\nprvní galerie s oněmi druhé galerie nikde\nnesetkají. Na tento spňsob nebude se co\nobávati, že při vystoupení z divadla na\nschodech nějaká tlačenice povstane. Diva-\ndelní sál není sice veliký ale činí pěkný do-\njem. V celku bude divadlo, jak se vypo-\nčísti dá, as 1300 diváků zaujímali. V par-\nteru je osm řad zavřených sedadel.\nSedadla jsou rákosová a o půl dru-\nhého coule širší než sedadla v stavov-\nském divadle. Tak zvaný parket ne-\nbude zřízen; za to však jest partér\nk stání větší a bude více diváků zaují-\nmat než partér v stavovském divadle. V\npartéru nachází se na každé straně pět\nlóží; počet lóží v prvním a druhém po-\nřadí obnáší 34, tak že celé divadlo v celku\n44 lóží míti bude. Lóže v prvním\npořadí v levo od jeviště bude dvorní\nlóže, jí naproti ležící lóže bude pro vrch-\nního zemského maršálka a prostřední\nlóže naproti jevišti pro místodržitel e.\nLóže jsou uzavřeny; vnitřek jejich bude\nčerveně okrášlen. Podprsnice budou míti\nsrnčí barvu a budou bíle se zlatem okráš-\nleny; stavební okrasy mezi pořadími lóží\nbudou modré, bíle a zlaté, karyatydy mezi\njednotlivými lóžemi docela bílé a zlaté.\nOsvětlení přiděláno bude u stěn; nad kaž-\ndou karyatydou povznáší se kandelabr se\nšestí plynovými plameny; prostřední\nlustr, tato překážka pro navštěvovatele\ngalerií, nebude žádný. Strop bude modře\nšedě, bíle a zlatě vyveden; podobně též\nproscenium. Zvláštním praktickým uspořá-\ndáním vynikají galerie, které dle speciel-\nního plánu pana Ullmana vyvedeny jsou.\nJsou úplně jako okrouhlé divadlo uspořá-\ndány, řady sedadel vystupují v polokruhu\njedna nad druhou a jsou tak sestaveny,\nže i s poslední řady pohodlně na jeviště\nviděti jest, ba ano i část partéru se pře-\nhlédnouti může. Na první galerii na-\ncházejí se sedadla a místa k stání,\ndruh á ga le ri e je veskrz sedadly\nopatřena. Otvor a výška jeviště je\nprávě tak velká, jako v zemském divadle,\na sice již za tou příčinou, aby se dekorací\nzemského divadla i zde užiti mohlo. Ma-\nšinerie jsou dle nákresu Koutského od\np. Janouška vyvedeny. Opona malo-\nvána jest od dekoračního malíře p. Kout-\nského. Jeť na ní patero obrazů a\nsice v středu pohled na Hradčany,\nvzatý z bašty čís. 1, nahoře po stranách\nv levo Blaník a v právo Říp, dole\npak šedověký Vyšehrad a Karlův\nTýn. Mezi postranními obrazy hořejšími\na dolejšími jsou vyobrazeny Musy bá-\nsnictví a hudby. Dekorace sálu je od\np. U1 ma n a nakreslena a od sochaře p.\nSeidana modelována; vyvedena však\nv\nbude od pozlacovače p. Sebastiana.\nVeškeré práce truhlářské obstarává dvorní\ntruhlář p. Hócker. Šatnice pro herectvo\nnachází se ve dvou poschodích pod pro-\nstorou pro diváky a obsahují deset rozlič-\nných větších a menších pokojíků. Veškeré\npokojíky vyhřívány budou topením vzdu-\nchovým dle nejnovější konstrukce; v celém\ndivadle nenacházejí se tedy žádná kamna.\nNad jevištěm nacházejí se dvě velké ná-\ndržky s vodou, z nichžto voda pomocí kau-\nčukových rour na všechny strany divadla\nvedena býti může. K naplnění těchto ná-\ndržek slouží zvláštní studně s dvěma pum-\npami. Vodovod pochází od továrníka pana\nDanka. Pan architekt Ullmann zasluhuje\nvšechnu čest a chválu, že v tak obmezené\nprostoře, jež mu k disposici stála, na nic\nnezapomněl a o všecko v té míře, jak mu\nmožná bylo, pečoval. Konečně musíme po-\ndotknouti, že stará solnice', kteráž no-\nvou divadelní budovu docela zakrývá, roz-\nbourána bude.\n— Výroční slavnost zaražení\n„Hlaholu44 se odbývala dne 9. listopadu\nv chrámu Páně u sv. Jakuba. Provozovala\nse mše nová od Zvon are, graduale a\noffertorium z 15. století. Mše o sobě jest\npráce důkladná, vyznamenává se zbožností\nco do pojmutí slov a mistrností co do\nzpracování hudebních motivů; vedení hlasů\njest vzorné, harmonisace výtečná, sólové\nčtverozpěvy něžné, utěšené. Co zvláštnost\nmusíme zaznamenali vážná tempa a cho-\nrální prokomponoYání slov „cum sancto\nSpiritu44 v Gloria, „et vitam venturi44 v\nCredo v „Hosanna,\" což činí na poslu-\nchače velmi dobrý dojem. Zkrátka, mše\np. Zvonařeje výtečná, důmyslná práce, ale\nlitujeme, že se jí nedostalo lepšího prove-\ndenu Dirigoval ji pan Lukeš, známý to\nvýtečný sólový zpěvák a též jeden ze ře-\nditelů „Hlaholu.\" „Hlahol\" vystoupil u ve-\nřejnost, provedl novou skladbu, provedl\ndůkladnou skladbu, pravého ducha skladby\nvšak pan dirigent nepochopil. Gloria hnal\nnesmírně v před, taktéž „Et resitrrexit,44\ntak že přebohatě propracované myšlénky se\nčastokráte uším posluchače co divý chaos\nobjevily, ano v „Dona\" jsme měli dosti\nznačný výběr všelijakých temp. Dále rno-\njbla býti celá mše přec ještě lépe prostu-\ndována, co se dotýče uhlazenosti v před-\nnosu, nuance v piano a forte a jiných zna-\nmínek. Přáli bychom sobě — ať se už\nna prosto vyjádříme — raději p. Kelle-\nra, taktéž ředitele „Hlaholu,\" při takých\nprodukcích za pultem dirigentovým! Ne-\nspomůže tu výtečný zpěvák jenom, tím di-\nrigent nemusí býti, a to snad též nebude\nžádný tvrditi, ráznost v taktování, precisnost,\nne pacbtění-se před pultem jsou požadavky\ndobrého dirigování. Konečně se musíme\nzmínili o sólovém kvartetu a pravíme, že\nneobstojí ani při shovívavé kritice; předně\nnebyly hlasy jadrné, plné vybrány, za druhé\nnenastudovali ti čtyři pánové svědomitě své\núlohy, neboť někde chyběla i čistá into-\nnace, poinlče o suchopárném, jednotvár-\nném přednosu. Klademe tudíž slavnému\nvýbora zpěváckého spolku „Hlaholu\" vřele\nna srdce, by se vespolek (neb pozů-\nstává výbor z dobrých hudebníků) poradil,\nkterému z obou pánů ředitelů by příslušelo\ndirigování toho neb onoho sboru, neb volba\nje někdy chybná, a dobrá věc, jakou je páně\nZvonařova mše, ztrácí tím často na dobrém\núspěchu. Psali jsme toto ve prospěch sta-\ntečného našeho „Hlaholu\" sine ira et studio."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "256", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.5.4", "titre_corps": "— „Hlahol.\" Zábava „Hlaholu\" uspořádá", "titre_sommaire": "— „Hlahol.\" Zábava „Hlaholu\" uspořádá", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.7", "debut_caractere": 7324, "fin_caractere_exclue": 7950, "texte": "— „Hlahol.\" Zábava „Hlaholu\" uspořádá\nse dnes v pondělí dne 10. t. m. v sále\nZofínském o 7. hod. večerní. Program zá-\nbavy jest následující: 1. Oddělení: i. Sbor;\n„Olčina\" od K. Slavíka. 2. Deklamace.\n3. Sbor: „Náš zpěv\" od V. Veita. 4.\nFantasie na národní písně od Bedř. Sme-\ntany, na pianě přednese skladatel. 5.\nSbory: a) „Stása čarodějuice,\" b) Píseň\npři draní\" od V. Horáka. 11. Oddělení:\n6. Sbor: „Zatoč se\" od P. Křížkovské-\nb o. 7. Deklamace. 8. Dvojzpěv od Lud.\nProcházky, přednesou údové spolku. 9)\na) Noctorno od Bedř. Chopina, b) Z upo-\nmínek slovanských, č. 4. od B. Smeta-\nn y, na pianě přednese p. Bedřich Sine-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3368, "texte": "tana. 10. Sbor: „Vávra\" od Ed. Náprav-\nník a. 11. „Kdož jste boží bojovníci!\"\nZpěv. z 15. století, přednese celý spolek\nv unisonu s sborovým refrainem. Zaklá-\ndající a přispívající pp. údové obdrží vstu-\npenky na poukázání svého základního lístku\nv „národním knihkupectví\" p. Em. Petříka\nv Nových Alejích č. 117—2.\n— První operní představení\nv prozatímním divadle českém\nbude Mozartova „Kouzelná flétna.\" Úlohu\n„Sarastra\" převzal p. Rokytanský. Obecen-\nstvo ctlo dříve, že k otevření proz. diva-\ndla do Prahy zavítá slavný nás Ander, po\ndlouhá léta již clen dvorního divadla ví-\ndenského. Ander by byl ovsem přijel;\nvzdor namáháni ředitelstva a intendance\nčeské nebylo mu vsak od intendanta ví-\ndeňského, hraběte Lanckoronského, povo-\nleno, aby k slavnostnímu představení do\nPrahy přibyl.\n— Pomník Mikovcův. Právě se zde\nsestavuje výbor, kterýž obral sobě za účel,\naby zvěčnělému slovútnému archeologu a\nFerd. B. Mikovcovi nad hrobem jeho v Ko-\nšířích zbudován byl pomník. Útraty mají\nbýti zapraveny dobrovolnou sbírkou a vý-\nnosem velikého koncertu, jejž „Hlahol\"\nuspořádati hodlá.\n— Malíř Trenkwald pokračuje\nopět ve freskových malbách v letohrádku\nRudolfovu na Belvederu. Právě pracuje\nna obraze, jež představuje zničení Tábo-\nritů českou šlechtou a katolickými Plze-\nňany pod Menhartem z Hradce (30. května\n1434 v rozhodné bitvě u Českého Brodu,\nv níž oba Prokopové byli zahynuli).\n— Hudebním skladatelům! Mu-\nsikální obchodníci Šálek a Wetzler, v Ovocné\nulici, c. 376 umínili si při nastávající době\nmasopustní přátelům tance podati výbor\ndokonalé taneční hudby a pročež vy-\npisuje vyzvání k skladatelům, žádajíce, aby\njim zaslána byla 1 čtverylka, 1 valčík\na 1 polka tremblante, kteréž od povole-\nných mužů posoudit a přednost zasluhující\nčtverylku se 3 dukáty ve zlatě, valčík\nse 2 dukáty ve zlatě, polku s 5 tolary\nsp. ve stříbře odmění. Ostatně jim zaslané\nskladby uveřejní tiskem po sjednocení s pá-\nny skladateli neb se vrátí.\n— Umělecká rodina Ráčkova,\no nížto jsme se první zmínili, že na cestě\npo Rusi nadaného houslistu Viktora smrtí\nztratila, přibyla tyto dní do Prahy, kdež,\njak doufáme, nějaký koncert uspořádá.\nUmělecká tato rodina sestává nyní z vir-\ntuosky na housle Žofie a houslisty Be-\ndřicha. ,\n— Sle čna F i sch er ova zTiefen-\nsee, chvatně známa koncertní zpěvačka,\nuspořádá ve Frankfurtě n. M. koncert, v\nněmž také některé české písně zpívati bude.\n— Beseda. Dne 19. listopadu bude\nse v Hořovicích odbývati beseda, jejížto\nčistý výnos určen jest k dobročinnému ú-\nčeli. Program je následující: 1. Ouver-\ntura od Reissigra. 2. „Na Prahu,\" sbor\nod Veita. 3. Deklamace. 4. „Kadryla z\nmoravských písní\" od Hellera. 5. Písně.\n6. „Gdě je slavska domovina?\" od Vintra.\n7. Deklamace. 8. „Hlahol,\" sbor od Ben-\ndla. 9. Ouvertura od Beera.\n— Slečna Rosa ďOr, Pražanka a\nhouslistska, odebrala se tuty dni na umě-\nlecké cesty do Německa.\nHudební literatura. Nákladem Chri-\nstofa a Kuhé v Praze vydal p. Fran-\ntišek Gregora píseň pro jeden hlas s prů-\nvodem piana pod názvem „Zednická,\"\nkterá prý co do slov jest jakým pobočním\nkusem ku „Kovářské.\" P. skladatel osvěd-\nčil v této písni nevšední skladatelský ta-\nlent a musíme vyznali, že jeho hudba da-\nleko vyniká nad text. Stojíť 54 kr. —-\n„Les Adieux\" (po česku „s Bohem\") jest\ntitul nové skladby pro piano na 4 ruce od\nKarla Hodyce, jižto Alex. Dreyschockovi\nvěnoval. Skladba tato stojí 66 kr, r. č."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "256", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.2.6", "titre_corps": "Stanovy \"Umělecké besedy,\"", "titre_sommaire": "Stanovy \"Umělecké besedy,\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.8", "debut_caractere": 3370, "fin_caractere_exclue": 6506, "texte": "Stanovy\n\"Umělecké besedy,\"\nkteráž povolena jest nejvyšším rozhodnu-\ntím Jeho c. k. Apoštolského Veličenství\node 5. září b. r.\n(Pokračování,)\n§. 7.\nMimo umělce přijímají se do spolku\ntaké přátelé umění.\nTito přistupují buď\na) co zakladatelé, složíce k fondu spol-\nkovému nejméně po 100 r. m. jed-\nnou na vždy, aneb\nb) co činní údové, platící ročně k úče-\nlům spolkovým po 10 zl. r. m., aneb\nc) co údové přispívající, platící\nročně po 5 zl. r. m.\nKdo do některé té třídy přátel umění\npřijat býti žádá, af se dá některým údem\nbesedy umělecké uvésti k jednateli a opoví\njemu svůj příspěvek, jednatel pak jej ozná-\nmí správnímu výboru, jenž o jeho přijmutí\ndvěma třetinami hlasů rozhodne.\n§. 8.\nVšecky v §§. 6 a 7 jmenované pří-\nspěvky zapravují de účetníkovi hned po\npřijmutí na běžící rok najednou, dálsí pak\nvýroční příspěvky pokaždé během měsíce\nlistopadu, jímžto se počíná správní rok.\n§. 9. Údové čestní.\nZa údy čestné mohou voleni býti po\nnávrhu správního výboru ve valném shro-\nmáždění jen umělcové aneb přátelé umění,\nmimo Prahu bydlící.\n§. 10. Práva údův.\nVsickni údové spolku jsou sobě rovni\nv užívání prospěchů spolkových, jakožto\njsou:\nNavštěvování čítárny, užívání knihovny\na sbírek v jejich místnostech, účastenství\nv zábavách i výstavách spolkových, vsickni\nmají také rovné právo, hlasovati při val-\nném shromáždění a voliti z údů činných\npředstavenstvo, správní výbor i jednotlivé\nfunkcionáře, jakož i návrhy činiti sekcím,\nvýboru i valnému shromáždění v mezech\ntěchto pravidel základních.\nTaké ku poradám odborů uměleckých\nmají vsickni ostatní údové právo přichá-\nzeti, nemají však žádného v nich hlasu.\nJediné, právo pasivní volby vyhražuje\nse toliko údům činným a zakladatelům, ač\njestli že tito mimo svůj složený základ\nuvolí se ještě také k ročnímu příspěvku\n10 zl. r. m.\n§. 11. Valné shromáždění.\nPo stvrzení těchto pravidel základních\nsejdou se údové „besedy umělecké\" u val-\nném shromáždění ke společné poradě. Dále\npak pravidelně každého roku jednou shro-\nmažďovati se budou. Den valného shro-\nmáždění ustanoven bude pokaždé správním\nvýborem, kterýž k tomu konci nejméně 14\ndní napřed vydá pozvání ke všem údům\ns programem věcí čelnějších, o nichž se\nbude jednati.\n§. 12.\nMimořádně musí valné shromáždění svo-\nláno býti:\na) když se o to snesou údové veške-\nrého výboru správního, aneb\nb) když toho žádá 24 údů spolkových,\nv Praze bydlících.\n§. 13.\nKe platnému snesení valného shromá-\nždění potřeba jest, aby se- polovice údů v\nPraze přebývajících k tomu sešli. Prostá\nneb absolutní většina rozhoduje.\n§. 14.\nDo řádného valného shromáždění ná-\nleží věci tyto :\n1. zpráva výboru správního o půso-\nbení spolku v roce právě minulém, pak o\nstavu údův i jmění spolkového,\n2r volba starosty a jeho náměstka, i je-\ndnatele,\n3. volba výboru správního, a ze středu\njeho volba pokladníka a účet nika,\n4. volba revisorův účetních,\n5. rozhodování o návrzích, které\na) buď výborem správním byly podány,\nanebo\nb) které od jednotlivých údů pocházejí;\ntyto vsak musí od 10 spoluúdův\npodepsány a nejméně 8 dní napřed\nvýboru k informaci podány býti.\n6. Krom toho má valné shromážděpí\ntaké právo voliti svého protektora.\n(Pokračování.)"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[249]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.1", "texte": "O hudebním nástrojářstvi v XVII. a\nXVIII. století v Čechách.\nPodává Em. Meliš.\nHorlivé pěstování hudby v Čechách mělo na zhotovo-\nvání hudebních nástrojů nemalý vplyv. Čechové doprovázeli\nbrzy po zavedení křesfanství církevní zpěvy hudebními de-\nchovými nástroji. Dle svědectví Kosmasa přijali Čechové vé-\nvodu Břetislava, když dne 14. září 1092 do Prahy přišel,\ninstrumentální hudbou, jmenovitě troubami a bubny. Z toho\nvysvítá, že již tehdáž stávalo umělců, kteří některé hudební\nnástroje: píštaly, trouby, bubny atd. zhotovovali. Se zaklá-\ndáním chrámů počalo také varhanářství v Čechách se pě-\nstovati. Znamenitý děkan Vitus dal již r. 1255 nové var-\nhany v metropolitním chrámě v Praze zhotoviti, zdaž od ně-\nkterého českého varhanáře neb cizince, není nám známo.\nPokračovatel Kosmasa praví o tom výslovně: „Eodem anno\n(1255) organa nova facta sunt in ecclesia Pragensi, quae\nconstituerunt XXVI marcas argenti, sed perfecta sunt futuro\nanno tempore quadragesimae.\"\nToto svědectví, ježto je nejprvnější v české historii a nás o\nužívání varhan v českých chrámích poučuje, dokazuje patrně,\nže se tohoto nástroje teprv v XIII. století v Čechách užívalo,\načkoliv se lze domýšleli, že varhany již v XII. aneb docela\nv\nv XI. století v Cechách byly, jelikož se v tomto svědectví o\nnových varhanách mluví a tedy se o starším stroji předpo-\nkládati může. Král Rudolf II., tento podporovatel věd a umění\nv\nv Cechách, dal r. 1589 v metropolitním chrámě nádherné var-\nhany vystavěli, které pro svou dokonalost velice obdivovány\nbyly. Avšak ani u těchto varhan nemůžeme udati, zdaž od\nčeského neb cizího varhanáře zhotoveny byly.\nNa začátku druhé polovice XVII století nacházíme v\nPraze dva výtečné varhanáře: Jeronýma Artmanna a Eno-\ncha Capriciusa. První vystavěl dle smlouvy, jižto se Stra-\nhovským opatem Norbertem von Ameluren uzavřel, r. 1654\nkrásné a důkladné varhny v Benediktinském chrámě Premon-\nstrátského koleje u sv. Norberta na Malé Straně, kteréž po\nzrušení tohoto chrámu do Hrádku (Grottau) prodány byly.\nEnoch Capricius, jenž ještě okolo r. 1658 v Praze\nžil, byl co výborný a důmyslný varhanář znám; avšak něco\nbližšího o jeho výtvorech v oboru varhanářství podati, bylo\nnám až dosud nemožno; toliko je jisto, že varhanář tento\nsvému příteli Vojtěchu Blovskému piano, do něhož celý var-\nhanní stroj s rozličnými změnami vpravil, uměle zhotovil\na si tím velké slávy dobyl. Tentýž nástroj viděl Bohumír J.\nDlabač dne 11. září 1797 v Tukladech u faráře a výtečného\numělce Ignáce Miiilera, jemuž k správě odevzdán byl. Po-\nzději uvádí se nám varhanář Kašpar Arnoldi, o němž to-\nliko víme, že dva positivy pro knížecí Lobkovicovou Lore-\ntánskou kapli na Hradčanech r. 1684 Spravil a naladil.\nK varhanářfim těmto dlužno připočísti znamenitého ho-\ndináře Petra Neumanna, jenžto umělecký hrací stroj, jejž\nna věži Loretánské kaple v Praze na Hradčanech viděli jest,\nr. 1694 zhotovil. Stroj tento stál 15000 zl. a měl od P.\nNeumanna uměle zhotovenou klávesnici, na nížto se hráli\nmohlo. Zvony na stroji tomto se nacházející lity jsou v Anv-\nsterodámě.\nI na venkově potkáváme se v tomto století s varha-\nnáři. Lukáš Strick ze Záhořan blíž Roudnice vynikal nejen\nco obratný truhlář, alebrž i co varhanář. Spravili mimo jiné\nr. 1671 dv* positivy v Brozanech a v Roudnici. Mikuláš\nChristendei, měšťan Budějovický, zhotovoval varhany a kla-\nvíry. Klavír od něho r. 1686 zhotovený měl farní admini-\nstrátor Jiří Sázavský v kláštere Rajhradském na Moravě.\nCo loutnáři tétož času vynikali: Matěj Proder (f 1697)\na Leonhardt Pradter v Praze. Poslední zhotovil pro chrám\nLoretánský r. 1682 a 1684 mnoho hudebních nástrojů.\n(Pokračování.)\n\nKarel Kurpiński.\nŽivotopisný nástin.\n\nNedávno uplynulo dvacet let, co Varšavští divadelní\numělci oslavovali radostnou kantátu od Josefa Stefaného, jed-\nnoho z nejpracovitějšího, nejzáslužnějšího a nejstaršího svého\nspoluúda, vstupujícího po dlouholeté namáhavé práci na žá-\ndoucí odpočinek, věnujíce jemu na důkaz vděčnosti skvostný\nprsten s polským nápisem: „Artysci opery wdzieczni swemu\nmistrowi;\" — muže to v oboru hudebním velice zasloužilého,\nučeného a nad mnohé jiné všeobecně vzdělaného, muže to\npovahy skromné, upřímné a srdečné — Karla Kurpiňského,\nKarel Kurpinski narodil se dne 6. března r, 1785 ve\nvsi Wíoszakawicích (Luschwitz) v království Poznaňském, kde\notec jeho varhaníkem byl. Prvním počátkům v hudbě naučil se"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.2", "texte": "v 12. roce svého věku stal se varhaníkem v městečku Sar-\nnowie nedaleko Rawicza. O několik rokův později vstoupl\nco člen do soukromého orkestru Felixe Polanowského v Ha-\nliči a r. 1810 přibyl do Varšavy, by zde až do r. 1842, v\nkterémžto roce usnulo též jeho* veřejné působení v oboru hu-\ndebním, bral stálého podílu na osudech zdejšího polského\ndivadla.\nKurpiňski má velké zásluhy v každém oddíle prací hu-\ndebních a jméno jeho již více než třicet let úzce bylo spo-\njeno s hudbou polskou. Účinkování jeho v oboru hudebním\nbylo nejskvělejší, když byl ředitelem opery, jediném to ústavě\nna nivě dramatického umění v Polsce. Vplyv tento, který tak\ndlouho potrval, sestával z osobní pracovitosti a přirozené\nschopnosti. Kurpiňski byl hudebním vůdcem a učitelem, on\nrozmnožil orkestr zkušenými hudebníky, vyučil mnoha výteč-\nných umělcův, jimž po celou třetinu svého věku byl dobrým\nrádcem. Mimo to byl Kurpiňski co schopný ředitel a pravý\nmuž vážen od celého orkestru a mnoha umělcův. Za jeho\nčasu se dávalo mnoho oper, mezi nimiž ty nejvýtečnější a\nnejkíassičtější. On byl též skladatelem mnohých prací, jež\nzůstanou povždy vzorem. Jeho sličné zpěvohry, melodrá-\nmata, komické opery, v počtu několikrát dvacet rozmnožily\nzajisté naši hudební literaturu a obohatily divadelní předsta-\nvení. Kurpiňského nejprvnější práce: „Dwie chatki\" a druhá;\n„Paíac Lucypera\" (1811) získaly mu bez odporu slovútnost.\nPo nich následovaly práce různého obsahu: „Obíeženie Gdaň-\nská\" (1811); „Marcinowa v Seraju;\" „Ruiny Babilonu\" (1812);\n„Szarlatan ;44 „Laska Imperatora„Krélowa Jadwiga;\"\n„Agar na puszczy\" (všechny r. 1814 napsané); „Aleksander\ni Apelles ;tt „Nagroda\" (1815); „Maía szkofa ojcéw;\" „Nowe\nKrakowiaki;44 „Dziadek;\" „Hero i Leander (1816); „Jan Ko-\nčhanowski;\" „Baterya o jednym žoínierzu\" (1817); „Czaro-\nmysl\" (1818): „Zámek na Czorstynie;\" „Zbigniew\" (1819);\n„Kalmora\" (1820); „Lešniczy w puszczy Kozienickiéj\" (1821).\n— Podotknouti dlužno dvě komické opery „Mieszczanin Szla-\nchvic\" a „Nasze przebiegi;\" dva balety: „Nowa osada Terp-\nsychory nad Wísía;\" „Mars i Flora.44 Zároveň některé menší\núryvky do děl jiných hudebních skladatelův vtroušené, na př.\ndo baletu: „Wesele v Ojcowie;44 i hudby do obrazu histori-\nckého: „Cieň ks. J. Poniatowskiego,\" czyli „wproiradzenie\njego na polu elizejskie\" (1821). Další práce Kurpiňského na\npoli hudby dramatické byla opera: „Cecylia Piaseczyňska44\nv r. 1829 představována.\nŽe nastudování mnohých nových neb klassických oper\nvelmi namáhavé jesti, zvláště při divadle, jež musí zápasiti\ns nedostatkem uměleckých sil, dozná nám zajisté každý. Avšak\nneunavenost, schopnost a ráznost povahy výtečného Kurpiň-\nského přemohly všemožně tyto obtíže a podaly nám důsta-\ntečných důkazů o veliké zásluze jeho v hudbě dramatické a\nto tím více, an po 32 let pružný duch ředitele Kurpiňského\ns těmito obtížemi a nepříjemnostmi válčili musel. — Nechce-\nme zde uvádět důvody, které přinutily tohoto zasloužilého\nředitele k složení svého úřadu, nedovolíce jemu trpělivě se-\nčkat ještě několik let do úplného vysloužení mu zbývajících\na takto mu pojistili výhodnější odpočinek až do konce jeho\nživota. Jenom to sdělíme, že člověk, jako byl Kurpiňski,\nuvyklý na spravování jiných, nemohl přivolit, by mu porou-\nčeli neumělí a me'ně záslužní. Memohl též snésti, aby cizí,\nkteří se neuměli vpravit v národního ducha hudby slovanské,\nzabírali místa, p>o právu talentům domácím náležící. Jej vy-\npudila vášeň lidská, nenávist a nevážnost, avšak jeho schop-\nnostem a srdečnému žítí bude vždy a povždy čest a chvála!\nPro kostelní hudbu složil veliké „Te Deum\" s orke-\nstrem, několik mší a jednoduše pracovaných hymnův, obsahu\nčistě náboženského. Též pochází od něho mnoho pobožných\npísní se skrovným doprovázením varhan. Všechny skladby to-\nhoto druhu pracovány jsou hlavně dle textů Feliňského i\nMinasowicze a provozují se až do dnešního dne po různě\nv kostelích polských.\nZ jiného oddílu hudby zanechal Kurpiňski několik pří-\nležitostných kantát, mezi nimiž kantátu provedenou při od-\nhalení pomníku Koperníkovi ve Varšavě. Kurpiňski yyniká\ntéž nad jiné skladately počtem polonézův, z nichž některé\nuvil z nápěvů národních, ale většina jich jest původních a\nznamenitých. Psal také pro rozličné nástroje sóla neb dua,\nterzetta, quartetta, quintetta, sextetta atd., kteréžto komposice\nse více neužívají, jakož i většina prácí Kurpiriského, neboť\nnebyly podány veřejnosti k posouzení, také chuť i vkus hu-\ndební jsou v novějších časech jiné, hlavně však tím, že mnoho\nnovějších skladeb rozličných hudebníků bylo provozováno,\ntudíž se na skladby Kurpiňského pozapomělo. Avšak v čase\njeho života požívaly veliké oblíbenosti a spůsobily původci\njejich vděčnost celého národa, jelikož horlivost Kurpiňského\nu vzdělání každého oddílu hudby, které tenkráte ladem le-\nžely, byla zajisté značná. Los popřál jemu státi se prvním\nneb prvnějším u práce, a on nalezl v sobě samém dosti schop-\nnosti a pracovitosti, by podporovav i rozvíjev první — za-\npočal druhé.\nNejvětší zásluha jeho v novějším čase jest vydání pol-\nských děl o theorii hudby. Mělaf sice polská hudební lite-\nratura několik starších spisův o theorii, avšak buďto byli ro-\nzebrány neb byly nedokonalé; takto ale zbohatli jsme na\nnové, jednotlivé a obšírné díla v theorii i prak,tice. Kurpiňski\nvyhověl i tomu nedostatku, že se postaral o vydávání školy\nna piano (r. 1818), nauky v harmonii (r. 1821) a děl ji-\nných podobných obsahů (r. 1844). V roce 1820 započal\nvydávat časopis pod názvem „Tygodnik muzyczny,\" by ním\nv estetičném oboru účinkoval na čtenáře. Vědělť dobře, že\npromyšlený a zdravý úsudek o každé koliv věci naplňuje\nducha posluchače zajímavostí a opravdivostí. Bylť přesvěd-\nčen, že vychování hudební nemůže spočívat na pouhé prak-\ntice a že onano stane se znalejší a ušlechtilejší, když se\nk ni posouzení přidruží. Uznával tedy za spůsobilý prostředek,\nvydávati periodický časopis. Že se uvázal ve velikou práci,\ndosvědčí nám každý a vzdor tomu an zápasiti musel s tisí-\ncerými nedostatky a nepříjemnostmi, neopustil časopis i ten-\nkráte, když jej hrstka odběratelův i spolupracovníkův v snaze\njeho podporovula. Bohužel, že ona doba jen krátké může\nvypravovat děje o trvání „Týhodníka hudebního!\" Vydávání\ntohoto listu svědčí zajisté o horlivosti člověka, zasvěceného\nve veřejné blaho i dobro. Kurpiňski byl tížícími okolnostmi\npřinucen po 26 číslech v roku 1820 ustati u vydávání\nčasopisu. Dvakráte obnovené vydání v roku 1821 podalo\nveřejnosti 24 čísel a na dobro usnulo v tomtéž roce. Proto"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.3", "texte": "přeoe neumenšily, nýbrž rozmnožily se zásluhy Kurpiňského,\njež jsme v před již částečně vytkli.\nNelze nám podati bližší a obšírnější rozběr činnosti\njeho, jenž žití umělecké v svém čase byl roznítil; podotkne-\nme toliko, že již život jeho jest půlvěková dějina hudby\nv polském kraji. Zásluhy Kurpiňského uznány jsou od jeho\nrodákův pamětním penízem mu r. 1819 podaným, vícera dra-\nhými dárky a četnými odznaky od osob korunovaných. —\nKurpiňski zemřel 18. září 1857 ve Varšavě, dosáhnuv stáří\n72 let. Poláci ztratili v něm jednoho z nejúsilnějších pěsti-\ntelův hudby domácí. Jeho památka však žiti bude věčně ve\nvšech srdcích a nejkrásnější pomník postaví mu láska, šle-\nchetnost a upřímnost, kterou choval k svému národu! — —\n\nDle polského od Fr. St. Blažka.\n\nBeethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračování.)\nSonata A-dur.\nNa to následující Adagio, A-moll, 2/4 takt není opět\nžádnou samostatnou větou: sloužit co úvod k svěží závě-\nřeční sadě. Motiv prvního taktu přijme opět skladatel v de-\nvátém taktu a slouží nyní zcela sám co melodická niť dál-\nšího vývinu, až varhanního punktu na dominantě a fermaty\nse dosáhne. Po kadenci objeví se první čtyry takty sady a\ntak se přejde transposicí čtyr posledních not k závěreční\nSadě. Dle karakteru kontrastuje též toto Adagio k pohyb-\nným předním a zadním větám. Barvitost je bledá, jasný blan-\nkyt nebes chmurami na okamžik obestřen. Tichý bol vkradl\nse ve veselý rozmar srdce a nastalo liché, snažné toužení\npro osvobození. Podaří se to — první motiv první věty za-\nzní opět; avšak jen na krátký čas pozdrží se toto rozpolo-\nžení; ono jest příliš klidné; pročež nastane prestová figura\na trillky oznamují, že se zvýšené rozpoložení prodírá. Do-\ndáváfsobě o 3/4 taktu (rychle však, ne příliš a rozhodně) ví-\ntězné platnosti. Toto rozpoložení jest nejradostnější odhod-\nlanost s nejjistším sebevědomím a jest karakterisováno určitě\nznámkovaným rhytmem první hlavní themy. Vystupuje! ka-\nnonicky a sice v podvojném kontrapunktu. Motiv (takt 3. až\n5., str. 8. poslední soustava) tvoří jemnou protivu. Veselé\nvlnění vzrůstá, -náhle však oněmí (str. 9. poslední soustava),\naby ustoupilo v předposledním taktu významné, recitativní\nfiguře, načež (soustava 2, str. 10) druhá hlavní thema v dět-\nském veselení tónu počne. Polyfonie vystoupí tu velmi značně;\nzde se přejde v humoristických zvucích k fugirované větě.\nSe vstupem fugirované věty rozprostřou se v nejbohatší úplni\nv překvapujících kombinacích všechna až dosud zavznělá roz-\npoložení ; radostné odhodlání, dětské zvuky, rozmar atd. Ko-\nnečně se humor sám prodéře a od posledního taktu (sou-\nstava 4, strana 16) až ku konci vítězem zůstane. Takto celá\nsonata činí na posluchače harmonický dojem.\nSonata F-dur (op, 10, čís. 2.).\nV této sonátě naplněn jest Beethoven více Haydnov-\nským duchem. Hned v první sadě F-dur (2/s takt, Allegro)\ntropí veselý čtverák Haydn dosti zřejmě žerty a veselé kousky*\nVše to hezky baví a vyniká mnohonásobnou změnou; avšak\nvíce v tom nelze nalézti a také se nedá více o tom říci.\nKdo to neví, že to Beethoven psal, měl by to za práci\nHaydnovu. O druhé sadě (Allegro, F-mol!, 3/4 takt, Trio,\nDes-dur) neplatí to více. Zde spočívají první zárodky Bee-\nthovenova žertu; skladatel nedrží se formy Haydno-Mozar-\ntovského menuettu a tvoří originální obraz. Nejpatrněji jeví\nse to v střední větě (Des-dur), jenž kouzelný účinek činí a\npodobné rozpoložení vyvolává jako Gothova slova z Fausta :\nTahy chmur a mlhy pruh.\nVše je velmi fantasticky a vesele sosnováno. Naproti tomu\nupadá Beethoven v poslední saclě (F-dur, 2/4 takt, Prestissi-\nmo) opět docela v Haydnovský spůsob. Dovádivý tento kus\nhudební je zbudován na jeden motiv, a v něm tropí se, jak\nMarx dí, s fugou a sonátou svévolný žert, při čemž se první\nco kmet vyjímá, jehož dítě za vousy tahá. K tomuto ducha-\nplnému poznamenání netřeba ničehož připojiti, že zde o vel-\nkém duchu Beethovena nadarmo stopu hledáme.\n(Pokračování.)\n\nJan Šebastian Bach.\nPovídka.\nBylo to ještě záhy za jednoho příjemného dne v jeseň\nroku 1749, když jakýsi mladík ostýchavým krokem vstoupil\ndo příbytku kostelníka u sv. Tomáše v Lipsku, a s kostelní-\nkem promluviti žádal. Vejda do světnice, ptal se, zdali by\ntak šťastný býti mohl, ihned do kostela býti vpuštěnu. Ko-\nstelník byl povolný a prohodil tak mimovolně otázku: „zda-Ii\ncizinec snad nitro kostela viděti žádá, čili snad cestující malíř\njsa. vod některého obrazu kopii udělati zamýšlí.\"\n„Ani jedno ani druhé\" — odvětil eizinec — „přišel\nsem, bych slyšel vaše varhany.\"\n„A to přicházíte v nečas\" — pravil kostelník hbitě. —\n„Právě dnes nejsou žádné služby Boží, vyjma krátké hodinky,\nkteré se odpoledne ve dvě odbývati budou. Umíte-li ale sám\nhráti, a chtěl-li byste naše varhany slyšeti, tedy jste se obrátil\nna nepravého. To musíte požádati pana varhaníka, a se také\nu pana superintendenta doktora Drylinga ohlásiti: pak můžete\nbýti jist, že svého cíle dojdete.\"\n„Jste na omylu, pane\" — namítnul cizinec — „Znám\nsice varhany hráti, ale nikdy bych se neopovážil, posaditi se\nna lavici, kde mistr varhanictví, velký Sebastian Bach, tuto\nsvatou hudbu provozuje. Ale vězte, já jsem as padesát mil\nodtud zrozen, a včera večír jsem přišel. Cizí a neznámý ne-\nvěděl jsem, kde bych měl býti hospodou; tu mi přivedl můj\ndobrý genius muže, který mi radou byl nápomocen. Poněvadž\njsem se po obydlí pana Bacha sháněl, sdělil mi, že zítra ráno\nokolo osmé hodiny, tedy právě nyní, pan Bach jedné cizé a\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.4", "texte": "vzácné osobě ná varhany hráti připověděl. Pomyslete si mé\nzvláštní štěstí, které mi varhaníci celého světa záviděli budou;\ntotiž, zdali vy, milý pane, mi tu lásku prokážete, a do ko-\nstela pustíte, a sice, zdali vám libo, hned.\"\n„To zní ovšem jinak,\" — pravil kostelník, — „ale při\ntakových okolnostech nevím, zdali vám otevřití srním.\"\nr\n„O prosím, milý pane!\" — mluvil cizinec s jakousi\nzdvořilou dolíravostí. — „Rozvažte, že jsem po deset dní\nsvého cestování, ve dne v noci se žádnou jinou myšlénkou\nse neubíral, žádné jiné přání nepocítil, než pana Bacha slyšeti.\nVaše namáhání nemá býti zdarma.\"\n„Veďte mne na nejskrylější cestě do kostela, vykažte mi\ntam len nejskrytější koutek, a uložte mi přísahu, že ústa svá\nneotevru, aniž hnu nohou; to vám přísahám! Anebo-li ne-\nmáte důvěry ve mne, což vám za zlé nevykládám, aneb jsem\ncizinec, tak mi dejte někoho sebou, nějakého strážníka, který\nmne z očí nepustí. — Rád budu uznalý za to, jen mne tam\npusfte, a to hned.\"\n„Hrn!\" — zavrtěl kostelník hlavou, a zazvonil těžkým\nsvazkem kostelních klíčů, jež v ruce držel. — „Nemějte mi\nza zlé, mladý pane, vaše žádost jest podivná, ostatně ale, by-\nste zvěděl, jak služebný jsem ku každému a zvláště k cizin-\ncům, půjdu s vámi, ačkoliv pan kantor, zasedna si jednou k\nvarhanám, tak lehce je neopustí.\"\n„Jste tedy ctitel velikého Bacha?\" tázal se kyapně cizi-\nnec, popadna ruku kostelníkovu, rázně jí potřásal.\n„Neiiskněte mne tak příliš,\" — prosil tento a postoupiv\no krok na zad. — „Pan kantor jest ovšem lidumilný, nábožný\nmuž,a nejde nikdy okolo mého příbytku, anižby řádně nepo-\nzdravil, aneb, stojím—li přede dveřmi, se nezeptal, jak se mé\ndítky nacházejí. Mé dítky ho mají také za to nade všecko\nrády. Ale co vy, mladý pane, pod ctitelem vyrozumíváte, ne-\nmohl bych s právem o sobě říci. Já zpívám v kostele s osad-\nníky svou píseň; když ale na varhany se tolik hraje, a vše-\ncko tak samo tamo jde, a pak lidé ještě praví, že to nad\nmíru krásné a vznešené, tu se přiznám, že to dobře nechápu,\na že vždy rád jsem, když se opět píseň počne. Ostatně —\"\n„Nebylo by vám libo,\" — přetrhl jej cizinec se zjevnou\nouzkostlivostí — „se mnou do kostela jiti? Bude brzy osm\nhodin — a já bych nerad pozdě přišel. A abyste poznal, že\numím býti uznalým, zde vemte, prosím, ten zlatý — a pojďte,\nale rychle.\"\n„Vy jste tak dotíravý,\" — odvětil kostelník přívětivě,\n— „že pak vám nemůže člověk nic odepřít. Tak pojďte!—\"\nKdyž oba do kostela byli vkročili, obrátil cizinec nej-\ndříve oko své ke kruchtě, a s nadmutými prsy zvolal: „Tedy\ntam jest to posvátné místo !\"\n„Nechodte tak daleko ku předu,\" — přetrhl jej kostelník,\nbych nerad, by nás kdo pozoroval, zvláště, když, jak\npravíte, vzácné osoby přijití mají. Vstupme do této stolice,\nzde nás nikdo nezpozoruje.\"\nNetrvalo to dlouho, a hlavními dveřmi vešlo několik\npánů a paní, doprovázeni jsouce od duchovního, a posadili\nse před oltářem na připravená již sedadla. Zároveň se ozvaly\nna kruchtě kroky, a dva mužové se okázali zrakům pozoro-\nvatele, kteří hned 11a to varhany otevřeli.\n„Jest to on?\" zvolal cizinec nahlas.\n„Pro živého Boha,\" — pravil ustrašeně kostelník s po-\nlodušeným hlasem, — „nemluvte tak nahlas. Budeme-li pro-\nzrazeni, že přítomni jsme, neručím vám za to, že budete\nsmíti ostati. Kam pak myslíte ?\"\n„Je to on? — totiž ten mohútný,\" — opakoval cizinec\nšeptajícím hlasem, — wó prosím vás, ukažte mi, Který to\nz oněch obou.\"\n„Ah, vy myslíte pana kantora,\" — pokračoval kostelník\nchladně. — „Nu ten jest to, ten s tou velkou parukou, co\nnyní jde k varhanám; ten druhý jest jeho pan syn, jménem\ndobrý to člověk; přichází skoro každý den ke\nmně, co zase doma u pana otce mešká.\" —\nCizinec se nyní postavil na špičky, vytáhl krk, jak da-\nleko mu bylo možná, a pravil konečně: „Není možná je ro-\nzeznati, je to tuze daleko. Pojďme, buďte tak laskav, dokud\nčas máme, na druhou stranu, tam odtud ho musí býti lépe\nvidět.\" —\n„Kam pak myslíte,\" — zvolal kostelník uděšeně —\n„budte rád, že jste zde, a starejte se o to, by nás nikdo ne-\nspozoroval. Jak se mi zdá, není váš obyčej slovu dostát?\"\n„Máte pravdu,\" — odvětil cizinec, — „od nynějška se\nbudu zcela tiše chovat.\"\nA ejhle! nenadále zavzněi hluboký tón, jako silný šumot\nprostorou chrámu, a hned zas plný akkord, jakoby ze všech\noktáv varhan. Z tohoto akkordu vyvinula se pevně a 0-\nkrouhle melodie, doprovázena jsouc čtvero, nebo patero hlasy\nz kterých každý lichotivě a přece v samostatném, volném\npohybovaní se k melodii připojil. Každý hlas mluvil jinou\nřečí, všecky ale jedním duchem oduševněny.\n„To jest len zázrak svatodušní,\" — zvolal jinoch, —-\n„to jsou apoštolové svaté hudby, vysláni od ducha svatého,\nby rtoma svýma vyznali, jak velkýf Hospodin! A to vše vy-\nchází z jeho ňader, to vše jest plod ducha jeho! Slyšte jen,\"\nmluvil cizinec dále, a položil ruku na rámě kostelníkovo\n„slyšte! samá rozdělená harmonie, pětihlasový chvalozpěv,\n— děti a mládenci, panny a muži — všickni pějí Bohu, ka-\nždý ve své řeči; a přece všickni jednou svatou láskou spojeni.\"\n„Jste na omylu,\" — šepotal kostelník, — „neníf nikoho\nvíce na chóru mimo pana kantora a jeho pana syna Fried-\nmanna. Co vy za lidské hlasy máte, to jsou varhanní píšťaly.\"\n„Poslyšte ten mohútný zpěv pedálu,\" — pokračoval\njinoch dále, anižby byl námitky (kostelníkovy pozoroval* —\n„Slyšel jste kdy, že se nohy tak zcela nic nestarají o ruce,\nže jen dale svou cestou kráčejí? Slyšte jen, — totf jest\nhřmotný sbor mužský sám o sobě, co z tak bouřlivé hloubky\nmluví — a přec jest to opět duch lásky, co jej s hymnou\nrukou pojí! — Neníf možná, tento přemocný muž není žádný\nčlověk, — co ozářený duch vznáší se nad pozemském, —\na andělů chvalozpěvy, serafínů a cherubínů svaté zbory dýchá\nna toto slzavé oudolí.\"\nNyní se sklonila předehra ku konci, — dlouho vydr-\nžovaný pedálový tón, který se čím dále tím více mírnil, byl\nmůstek, po kterém varhaník k jinému dílu přešel. Z harmo-\nnických středních hlasů vystoupila nenadále melodie jedné\nkostelní písně, — ale podivno! nejen v mezihře, ale i v samé\nmelodii chorálu znělo předešlé théma opět, a tento s nepře-\nmožitelnou líbezností ku zpěvu samému."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.5", "texte": "„Co jest to?\" — zvolal opět mladý cizinec. — Nemu-\nsí-li Boha otcovské srdce se milostivě k nám nakloniti, když\ntaková svatá řeč pobožnosti k němu vstupuje?\"\n„Musím vás opět prošiti,\" -— vpadl mu kostelník do\nřeči, — „nezapomínejte, mladý pane, že nejste samoten v\nkostele; ano že tu ani býti nemáte. Já nepochopuju, jak vás\ntato hatlanina, která již tak dlouho trvá, zajímati může, že\njste skorém, nemějte mi za zlé, smyslů zbaven. Jaktěživ bych\nnebyl řekl, že může hra na varhany někoho tak dojmouti,\njako vás, mladý pane, neboť se tváříte tak, jakoby se v skutku\nslužby Boží konaly. To přichází bezpochyby odtud, že jste\njiž dávno v kostele nebyl. Neboť jakkoliv si pana kantora\nvážím, neb on miluje velmi moje dětj, a vždy tak zdvořile\npozdravuje, předce nemohu zapříti, že mi jeho hra již trochu\ndlouho trvá. Já se jen divím, že ty vrchnosti tam tak dlouho\nvydrží. Zda'i vám libo bude, můžern odejít. Vždyť jste již\ndost dlouho poslouchal, jak naše varhany znějí.\"\nPři těchto slovech hnul kostelník sebou, jakoby z svého\nsedadla vstáli chtěl; ale společník jeho ani v nejmenším toho\nnepozoroval. Naopak, když opět melodie chorálu znovu začala\ndocela s novými hlasy, které se co nebeské zvuky s výšky\npo rozlehlé prostoře rozlívaly, a optl znovu zavzněla s jiným\ntří- až čtyrhlasovým doprovázením3 tu se náš jinoch nemohl\nvíce zdržeti, — sepjal ruce, a horké slze kanuly po lících\njeho. A když nyní po ukončení písně zazněla dohra v žalost-\nných tónech sevřeného, prosícího srdce, zvolal mladý muž\nhlasitě: „Nač zde ještě prosba ? Proč ne dika plná, čistá\ntomu, jenž řekl: Budiž světlo! Tlouklo—li kdy srdce člověka\ntak čistě, že mohlo býti chrámem ducha svatého, tak jest to\njistě srdce toho mocného muže. A předce ještě tak dojímavá\nprosba: Přijď a osvětli moji tvář.\"\n„Mluvíte o panu kantorovi? — tázal se kostelník, a\nviděl se nucena otázku svou opakovati, neboť byl společník\njeho v hlubokých citech pohřížen.\n„Ano o něm mluvím,\" — odpověděl tento. — „Může-li\nzde kdy jiná myšlénka, jak na Boha v srdci povstati, tak jest\nto ta, která z temna pochybnosti a málomyslnosti skrz jeho\nsvaté tóny ku světlu víry a míru vede.\"\n„Ano, máte pravdu,\" — mudroval kostelník dále, —\n„ten pan kantor je k politování.\"\n„Co že?\" — tázal se honem jinoch.\" — „Proč?\"\n„Nu právě proto, že jest slepý,\" — doložil kostelník.\n„Co pravíte? — ptal se cizinec uděšeně. — „Bach,\ntento svatý pěvec Páně, že slepý?\"\n„Třeba ne zcela,\" — odvětil kostelník, — „ale jeho\nzrak jest skoro vyhaslý. Což jste neviděl, že se nechal od\nsvého syna Friedmanna vésti.\"\n„Bože můj,\" — zvolal jinoch, — Jeho zrak jest za-\ntmělý! Nyní rozumím jeho prosbu, jeho modlitbu: Přijď, o-\nsvětli moji tvář! Nech mne vidět v světle svém slávu tvou a\nradost! Pane, vyslyš prosbu sluhy svého, jenž mocněji tvou\nmoc a slávu hlásá, než každé jiné slovo lidské. Sejmi žalost\ns duše jeho, dopřej mu opět světla zraku jeho.\"\nAle jako by se jinoch náš byl zmýlil, že o noci těž-\nkomyslnosti v duši starého Bacha mluvil — zavzněly opět\nnajednou varhany, a prospěvovaly v takovém svatém plesu,\nže všecka truchlivost se v kypící radost proměnila. Počala\nfuga s pravým sborem melodií, mezi nimiž hlavně první a\nmelodie chorálu proskakovaly. Při tom pracoval pedál se vší\nmocí a důstojností a prorážel chvalozpěv, jakoby s hlasem\nmocného strážníka. A když nyní závěreční akkord v pl-\nném plesu se objevil — a pak v rozlehlých prostorách\nchrámu dozníval — pravil cizinec: „Ano, on má pravdu —\njá zasloužil toho pokárání! Jak jsem se mohl domýšleti, že\ntento muž, který sám jen svatou mluvou varhan mluvili umí,\nže on, který přítomnost Božskou do duše lidské včaruje, —\nže on by se neměl povznésti nad každý svízel pozemský.\nNemá-liž se křesťan se svým protivenstvím honosili? A v skutku,\n— on to dokázal, — takový chvalozpěv ještě žádný slepec,\nještě žádný smrtelník Hospodinu nezazpíval.\"\nKostelník přetrhl řeč nadšeného mladíka, jelikož povstal,\na jej k odchodu pobízel. „Rcete, milý pane,\" -— mluvil ji-\nnoch, — „co myslíte, mohl bych se odvážiti, tohoto velkého\nmuže v jeho příbytku navštíviti? Připustí mne neznámého a\nnepatrného muže?\n„Kam myslíte,\" — zvolal kostelník s podivením. —\n„Což jsem vám nepravil, že pan kantor velmi pobožný a pří-\nvětivý pán jest, který nikdy okolo mého domu nejde, by mne\nnepozdravil, a se po mých dítkách neptal? Ne, jděte jen\ns pánem Bohem, a chcete-li se na někoho odvolati, tedy se\nodvolejte jen na mne, a vyřiďte panu kantorovi mé pozdravení.\nAno, copak jsem chtěl říci, — dnes k němu nechoďte, zdali\nvám času zbývá, — ale jděte k němu až ráno, as tak v tento čas.\"\n„Jak jsem vám velmi povděčen,\" — jal se slova jinoch,\ntiskna kostelníkovi do ruky druhý zlatý. — „Tuto službu,\nkterouž jste mi prokázal, nikdy nezapomenu; neboť dnes jsem\nprožil nejblaženější hodinu svého života.\"\n„Nu, můžete říci: dvě hodiny.\" —odvětil rozumný ko-\nstelník, — „jen když vás dlouhá chvíle nenudila. Tedy,\nchcete-li býti tak dobrý, vyřiďte panu kantorovi mé pozdravení.\"\nJinoch pfipověděl, že vyřídí, a nyní uhlídáme, zda toho\nměl zapotřebí.\n(Pokračování,)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Brna. (Hudební spolek.) Zále-\nležitost spolku pro zvelebení hudby na\nMoravě, jenž zde zařízen býti má, dospěla\nneúnavnou činností prvotního výboru již\ntak daleko, že první valné shro-\nmáždění, v němž spolek za sestavený\nprohlášen býti má, na den 22. listopadu, co\nden sv. Cecilie svoláno jest. V schůzi\ntéto přikročí se především k volbě defini-\ntivního představenstva a k vytk nutí prvního\npraktického působení jednoty, kteráž za-\njisté blahodárně na vývin a zvelebení\nhudby na Moravě vliv svůj jeviti bude.\nÚčastenství dochází až dosud neustále ve-\nlikého a den co den přihlašují se noví\nčlenové, což jasným důkazem jest, že"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.6", "texte": "v rakouském Manchesteru přece se nikte-\nrakz na zájmy umění nezapomíná. Jet\ntoho obsah právě tohoto listu důkazem, že\nslovanské obyvatelstvo Brna na pěstění\nzpěvu a hudby příkladným spňsobem dbá\na na pouze materielních zjevech nelpí.\nZ Bučovic na Moravě. (Zpěvácký\nspolek „Hvězda.\" — Národní be-\nseda.) Obdrževše dne 26. srpna t. r. od\n\\\nvys. místodržitelství stvrzení stanov našeho\nzpěv. spolku „Hvězda,\" zvolili jsme si\nprozatímní výbor, jenž k slavnosti otevření\nzpěv. spolku dne 19. října národní besedu\nv místnostech střelnice uspořádal. Míst-\nnosti byly vkusně okrášleny moravskými a\nčeskými barvami, pak podobiznami Karla IV.,\nKollára, Palackého atd. Nejprvé slyšeli\njsme ouverturu „Rubin\" od Tittla, ježto\nchvalným přičiněním činného pana učitele\nProcházky zdařile provedena byla. Na to\nnásledoval proslov od J. Jahna. Zpěvácký\nspolek přednesl pak sbory „Sablenka\" a\n„Vltava\" od Vogla,\" „Naprej\" od Jenka\na zajímavý dvojsbor v tempu pochodu\n„Vzhůru ku zpěvu\" od Ed. Nápravníku\na osvědčil patrně, že sbory tyto řádně stu-\ndoval; neboť provedení všech sborů bylo\nvedením obezřelého p. učitele Pořízky\nuhlazené, plynné a precisné. Zpěv. spolek\ndošel od obecenstva velké a zasloužené\npochvaly. Ze sól slyšeli jsme idyllu na\ncello, jižto jistý zdejší ochotník výtečně\npřednesl, pak písně „Srdce ztracené\" od\nFr. Pi v o dy a slovenskou „Aj čo by boía,\"\n„Pěvec a pastýřka\" od L. Zvonaře,\ndvojzpěv „Čech\" od Procházky a pí-\nseň „Na noc\" od Staudigla, které vesměs\nse líbily. Největší pochvaly dostalo se\nvšak fantasii pro piano „České perle\" od\nEd. Nápravník a, kterouž zdejší slečna\ns velkou bravourou provedla. Fantasie\ntato elektrisovala obecenstvo zvláště ku\nkonci, kdež vítězný zpěv „Slovanů\" za-\nznívá. Těšíme se opět na novou besedu\na radíme toliko p. spořadatelům, by po-\ndruhé program méně čísel obsahoval, anto\ni při nejlepším provedení dlouhá produkce\nunaví. Na zdar! s.\nZ Kolína, dne 2. listopadu. (Aka-\ndemie.) Snad mi žádný nezmodrá záda,\njak vyhrožováno dopisovatelům v posled-\nním čase, když do Vašeho listu krátkou\nzprávu o produkci našeho zpěv. spolku\npodám?! —Buď již jak buď, něco unesu a\nněco se odrazí. S velkým namáháním uspo-\nřádal spolek na den 1. listopadu v divadle\nakademii. Pravím, s velkým namá-\nháním, neboť aby do zkoušky mnohého\nprosil a jej tam snad donesl. Takto přejde\nchuť i tomu nejstálejšímu a nejtrpělivěj-\nsímu. Vzdor všem překážkám odbývala se\nslušná produkce. Hudební část prove-\ndena řízením pana Železného zda-\nřile. Dávala se effektní a zajímavá ouver-\ntura „Vlasta\" od Ed. Nápravník a, slav-\nnostní ouvertura od Richtra a „Válečná *\nz „Rienzi\" od Wagnera. Ze sborů se pro-\nvedlo: „Naše probuzení\" od Procházky\na „Naprej\" od Jenka s paťričnnu rázno-\nstí. Dále jsme slyšeli duetto „O Tobě\"\nod Gumberta, předneseno pp. Kniršem a\nChrudimským chvalně. Na hlučný potlesk\npřidali: „Dárek nejněžnější\" od Pivody.\nP. Morstadt vynikl v písni „Naše.\" Čtvero-\nzpěv: „Píseů milosti\" od Horáka, před-\nnešen pp. Morstatem, Tafflem, Veselým a\nSlezákem se obecenstvu líbil. Deklama-\ntorní čásť byla zastoupena „Češkou\" od\nČejky (z Lady) a „Hraje si na vdanou,\"\ndram. žert v 1 jednání. První přednesla\nsl. Rajská zdařile; druhé dávala velmi\ndobře sl. Prágrova. Obě došly hlučné\nchvály. Jak jsem slyšel, ostaly mnohé\nslečny — rozumí se jen Fra nkf ur tis tky\n— k vůli té Češce doma, by jim žád-\nných škandálů nevyvedla. O sancta sim-\nplicitas! Obecenstvo bylo četné—vzdor ne-\nstoudnému podezřívání spolku\nod mnohých nevypláchnutých hub. Dou-\nfáme, že jen dobrý úmysl pro dobrou\nvěc povzbudí spolek k jaré činnosti\na v brzce že zas nějaké produkce se do-\nčkáme. Jak jsme se přesvědčili, nelíbí se\nzdejším židům český hlahol; nebylo\nni jednoho pozorovali. Měl by spolek též\nnějaké ultra kulturní představení\ns posounami Jerichovskými usporádati —\nsnad by to bylo prospěšné ? Jinak však\nnám to nepřekáží. —Na den jmenin J. V.\ncísařové uspořádá spolek slavný ples.\n— V neděli dne 9. t. m. má se hrát di-\nvadlo. Na zdar ! (#)\nZ Litomyšle. (Spolek zpěvácký.\n— Koncert.) Dne 31. září 1862 měl\nnás spolek zpěvácký po stvrzení svých sta-\nnov od vysokého c. kr. místodržitelství\nprvní svou schůzi, kterou Josef Valouch,\nco prozatímní jednatel krátkou a jadrnou\nreci zahájil; načež provoláno ťrikráte\n„sláva* J. Vel. našemu nejmilostivějšímu\ncísaři a králi, pak Theod. Tomáškovi, ře-\nditeli zpěvu, údům spolku a jeho přízniv-\ncům. Pak přikročeno k jednání. Spolek\npřijal jméno „Vlastimil\" a za heslo „Zpě-\nvem Čechu ku předu!\" Výbor sestávající\nze sedmi údů a dvou náhradníků, zvolil\n•v\nza předsedu důstojného děkana Ant. Santu,\nza pokladníka Vácsl. Faltipa, za jednatele\nJos. Valoucha a za písmovedoucího Jiřího\nHradeckého a mimo to ještě 3 údy. Ře-\nditelem zpěvu jest Václav Svolba, nový\nkapelník sboru ostrostřeleckéh o. Tak vstou-\npil do života nový spolek, jemuž od srdce\npřejeme a provoláváme „na zdar!\" Druhý\nden na to uspořádal Th. Tomášek na roz-\nloučenou koncert při přeplněném sále Kar-\nlovském. Slečna K. Faltipova přednesla\ns největší ochotou na pianě některé kusy\ns dovedností uměleckou, začež od četného\nobecenstva hlučnou pochvalou poctěna byla.\nTéž p. Tomášek získal si dojemnou a právě\nvirtuosní hrou na housle pochvalného\nuznání a vyznamenání. Spolek zpěvácký\npřednesl 3 sbory dobře a zdařile; třetí\n„Naprej,\" provázený hudbou, uchvátil obe-\ncenstvo takovým nadšením, že jásotem za\nopakování tohoto sboru žádalo.\n\nZ ciziny.\n\nZe Lvova. (Koncert hudební\njednoty.) V sobotu dne 1. listop. uspo-\nřádala haličská hudební jednola zdejší\ntřetí koncert v sále redulním, v němž\nnásledující skladby provedeny byly : 1.\nDruhá symfonie D-dur od Beethovena. 2.\n„Kde domov můj?\" národní píseň od\nFr. Škřoup a, pro mužský sbor. 3. Velká\nfantasie na thému z Rossiniho opery\n„Othello\" od Ernsta, přednášel p. Zik.\nBruckmann. 4. Poíonéz z opery „Halka\"\nod Stanisl. Moniuszki pro sbor muž-\nský. 5. Ouvertura k opeře „Medea\" od\nCherubiniho. Že se v tomto koncertě i\njedna pie£a „Kde domov můj?\" provo-\nzovala, jest zásluhou p. Dun dra, Čecha\na tajemníka této jednoty. Jesti věru již\nna čase, aby si Poláci všímali také mu-\nsikálních dobrých útvorův skladatelů če-\nských. % —t—\nZe Záhřebu. (Zahájení zpěv.\nspolku „Kolo.\") Jak již v těchto li-\nstech oznámeno bylo, odbývala se tu v ne-\nděli dne 29. října krásná slavnost zpěv.\nspolku „Kola\" v chrámě milosrdných se-\nster. Důst. kanovník p. Fr. Gašparic ko-\nnal při četné assistenci obřady, při nichžto\nzpěv. spolek „Kolo\" vokální mši od Dia-\nbelliho velmi správně provedl. Že se k této\nslavnosti mnoho hostů dostavilo, netřeba\npodoiýkati; nebot každý byl dychtiv, sly-\nšeti nově zřízený spolek. Den před slav-\nností přišla deputace Slovincův s drem.\nRazlagem a pět údů v zpěv. spolku z Kar-\nlovce mimo jiné vzácné hosti. Po mši ode-\nbral se spolek „Kolo\" z chrámu, jenž lid-\nmi přeplněn byl, do střelecké dvorany, kdež\nstarosta G. Zlatarovič ráznou řečí shro-\nmáždění zahájil, přičítaje hlavní zásluhu o\nzařízení spolku p. SI. Lži caři, jenž, jak\nznámo, rodem z čech jest, a p. Dutkovico-\nvi a navrhnul, aby se oboum těmto panům\ndo protokolu chvalné uznání za to polo-\nžilo. Na to mluvil p.Lžičař a ukázal, že\nvlastně p. předsedovi největší zásluha pa-\ntří, a navrhl, aby p. Zlatarovič, který co\nnevidět Záhřeb opustí, čestným členem jme-\nnován byl, což se jednohlasně přijalo.\nK návrhu předsedy jmenován jest jasný\nBán ochráncem spolku. Konečně bylo ně-\nkolik čestných členů zvoleno, při cemž co\nzvláštní případ sděliti musíme,\nže i zesnulý skladatel Michal\nGlinka (zemřelí dne 15. února 1857\nv Berlíně) za čestného člena zvolen\nfest. Dále zvoleni jsou za čestné členy:\nFerd. Livadič, Jos. Juratovic, ředitel kůru\nv Záhřebě, Fr. Čačkovié v Záhřebě, Fr.\nSteger (Stazic), Ilia Ogrušic ze Sriemu,\nFr. Suppe v Dalmacii, Kornel Stankovič,\nJ. Jenko, Dr. lpavec, Dr. Rud. Taxis, J.\nL. Zvonař, Křižkovský a St. Moniuszka ve\nVaršavě. Na to následovala společná ho-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.7", "texte": "stina v hostinci u „Trojjediné královiny.\"\nVečer o 7. hodině byl koncert, v němžto\nzvláště sbory od Wintra, Křižkovského,\nJenka a Krova skvělého výsledku dosáhly*\nVelké pochvaly došla ouvertura „Vlasta\"\nod Ed. Náprav nika, která s velkým\nzápalem přednesena byla. Po koncertě ná-\nsledoval ples. Mezi přestávkami sešly se\ndopisy ze všech vlastí slovanských a te-\nlegramy z Polska a Cech. Dopisy od čí-\ntárny Zaderské, od Hlasoně Novopackého,\nod Svantovíta Hlinského, od Lubora Byd-\nžovského, telegramy od redaktora No-\ndila, od Pražského Hlaholu a Sokolu, od\nakad. spolku v Praze a od Ratibora Ho-\nlického, od Slavoje Chrudimského a z Brna.\n\n—p—\n\nZ Prahy.\n\n—s—\n— České prozatímní divadlo.\nČeské prozatímní divadlo bude již v něko-\nlika dnech dokončeno. Lešení je již od-\nstraněno a též večer při světle se pracuje,\naby se vnitřní uspořádání a ozdobení urych-\nlilo. Jak se praví, má již v neděli dne\n16. t. m. divadlo otevřeno býti. Kontrak-\ntem ustanovená lhůta k dokončení diva-\ndelní budovy vyprší však teprv koncem\nlistopadu a chvalně známý stavitel téhož\ndivadla, pan architekt Ullmann stane se\núčasten praemie, které se mu dostane, když\ndivadlo dříve vystaveno bude, nežli v kon-\ntraktu udáno bylo. Vchod k divadlu\nje z nábřeží. Hned při vstoupení vkročí-\nme do polookrouhlé předsíně, v nížto se\nnaproti dveřím vedle sebe obě kasy na-\ncházejí. (Denní kasa nachází se v levo od\nvchodu a v koridoru, k nížto se ze strany\nstaré solnice přijde). Z předsíně vede více\nschodů k rozličným místům. Veškeré schody\njsou veskrz z kamene vyvedeny; každá\nprostora (lóže, partér, první a druhá gal-\nlerie) má své zvláštní schody, které tak\nzřízeny jsou, že se navštěvovatelé jedné\nprostory s druhými, na př. navštěvovatelé\nprvní galerie s oněmi druhé galerie nikde\nnesetkají. Na tento spňsob nebude se co\nobávati, že při vystoupení z divadla na\nschodech nějaká tlačenice povstane. Diva-\ndelní sál není sice veliký ale činí pěkný do-\njem. V celku bude divadlo, jak se vypo-\nčísti dá, as 1300 diváků zaujímali. V par-\nteru je osm řad zavřených sedadel.\nSedadla jsou rákosová a o půl dru-\nhého coule širší než sedadla v stavov-\nském divadle. Tak zvaný parket ne-\nbude zřízen; za to však jest partér\nk stání větší a bude více diváků zaují-\nmat než partér v stavovském divadle. V\npartéru nachází se na každé straně pět\nlóží; počet lóží v prvním a druhém po-\nřadí obnáší 34, tak že celé divadlo v celku\n44 lóží míti bude. Lóže v prvním\npořadí v levo od jeviště bude dvorní\nlóže, jí naproti ležící lóže bude pro vrch-\nního zemského maršálka a prostřední\nlóže naproti jevišti pro místodržitel e.\nLóže jsou uzavřeny; vnitřek jejich bude\nčerveně okrášlen. Podprsnice budou míti\nsrnčí barvu a budou bíle se zlatem okráš-\nleny; stavební okrasy mezi pořadími lóží\nbudou modré, bíle a zlaté, karyatydy mezi\njednotlivými lóžemi docela bílé a zlaté.\nOsvětlení přiděláno bude u stěn; nad kaž-\ndou karyatydou povznáší se kandelabr se\nšestí plynovými plameny; prostřední\nlustr, tato překážka pro navštěvovatele\ngalerií, nebude žádný. Strop bude modře\nšedě, bíle a zlatě vyveden; podobně též\nproscenium. Zvláštním praktickým uspořá-\ndáním vynikají galerie, které dle speciel-\nního plánu pana Ullmana vyvedeny jsou.\nJsou úplně jako okrouhlé divadlo uspořá-\ndány, řady sedadel vystupují v polokruhu\njedna nad druhou a jsou tak sestaveny,\nže i s poslední řady pohodlně na jeviště\nviděti jest, ba ano i část partéru se pře-\nhlédnouti může. Na první galerii na-\ncházejí se sedadla a místa k stání,\ndruh á ga le ri e je veskrz sedadly\nopatřena. Otvor a výška jeviště je\nprávě tak velká, jako v zemském divadle,\na sice již za tou příčinou, aby se dekorací\nzemského divadla i zde užiti mohlo. Ma-\nšinerie jsou dle nákresu Koutského od\np. Janouška vyvedeny. Opona malo-\nvána jest od dekoračního malíře p. Kout-\nského. Jeť na ní patero obrazů a\nsice v středu pohled na Hradčany,\nvzatý z bašty čís. 1, nahoře po stranách\nv levo Blaník a v právo Říp, dole\npak šedověký Vyšehrad a Karlův\nTýn. Mezi postranními obrazy hořejšími\na dolejšími jsou vyobrazeny Musy bá-\nsnictví a hudby. Dekorace sálu je od\np. U1 ma n a nakreslena a od sochaře p.\nSeidana modelována; vyvedena však\nv\nbude od pozlacovače p. Sebastiana.\nVeškeré práce truhlářské obstarává dvorní\ntruhlář p. Hócker. Šatnice pro herectvo\nnachází se ve dvou poschodích pod pro-\nstorou pro diváky a obsahují deset rozlič-\nných větších a menších pokojíků. Veškeré\npokojíky vyhřívány budou topením vzdu-\nchovým dle nejnovější konstrukce; v celém\ndivadle nenacházejí se tedy žádná kamna.\nNad jevištěm nacházejí se dvě velké ná-\ndržky s vodou, z nichžto voda pomocí kau-\nčukových rour na všechny strany divadla\nvedena býti může. K naplnění těchto ná-\ndržek slouží zvláštní studně s dvěma pum-\npami. Vodovod pochází od továrníka pana\nDanka. Pan architekt Ullmann zasluhuje\nvšechnu čest a chválu, že v tak obmezené\nprostoře, jež mu k disposici stála, na nic\nnezapomněl a o všecko v té míře, jak mu\nmožná bylo, pečoval. Konečně musíme po-\ndotknouti, že stará solnice', kteráž no-\nvou divadelní budovu docela zakrývá, roz-\nbourána bude.\n— Výroční slavnost zaražení\n„Hlaholu44 se odbývala dne 9. listopadu\nv chrámu Páně u sv. Jakuba. Provozovala\nse mše nová od Zvon are, graduale a\noffertorium z 15. století. Mše o sobě jest\npráce důkladná, vyznamenává se zbožností\nco do pojmutí slov a mistrností co do\nzpracování hudebních motivů; vedení hlasů\njest vzorné, harmonisace výtečná, sólové\nčtverozpěvy něžné, utěšené. Co zvláštnost\nmusíme zaznamenali vážná tempa a cho-\nrální prokomponoYání slov „cum sancto\nSpiritu44 v Gloria, „et vitam venturi44 v\nCredo v „Hosanna,\" což činí na poslu-\nchače velmi dobrý dojem. Zkrátka, mše\np. Zvonařeje výtečná, důmyslná práce, ale\nlitujeme, že se jí nedostalo lepšího prove-\ndenu Dirigoval ji pan Lukeš, známý to\nvýtečný sólový zpěvák a též jeden ze ře-\nditelů „Hlaholu.\" „Hlahol\" vystoupil u ve-\nřejnost, provedl novou skladbu, provedl\ndůkladnou skladbu, pravého ducha skladby\nvšak pan dirigent nepochopil. Gloria hnal\nnesmírně v před, taktéž „Et resitrrexit,44\ntak že přebohatě propracované myšlénky se\nčastokráte uším posluchače co divý chaos\nobjevily, ano v „Dona\" jsme měli dosti\nznačný výběr všelijakých temp. Dále rno-\njbla býti celá mše přec ještě lépe prostu-\ndována, co se dotýče uhlazenosti v před-\nnosu, nuance v piano a forte a jiných zna-\nmínek. Přáli bychom sobě — ať se už\nna prosto vyjádříme — raději p. Kelle-\nra, taktéž ředitele „Hlaholu,\" při takých\nprodukcích za pultem dirigentovým! Ne-\nspomůže tu výtečný zpěvák jenom, tím di-\nrigent nemusí býti, a to snad též nebude\nžádný tvrditi, ráznost v taktování, precisnost,\nne pacbtění-se před pultem jsou požadavky\ndobrého dirigování. Konečně se musíme\nzmínili o sólovém kvartetu a pravíme, že\nneobstojí ani při shovívavé kritice; předně\nnebyly hlasy jadrné, plné vybrány, za druhé\nnenastudovali ti čtyři pánové svědomitě své\núlohy, neboť někde chyběla i čistá into-\nnace, poinlče o suchopárném, jednotvár-\nném přednosu. Klademe tudíž slavnému\nvýbora zpěváckého spolku „Hlaholu\" vřele\nna srdce, by se vespolek (neb pozů-\nstává výbor z dobrých hudebníků) poradil,\nkterému z obou pánů ředitelů by příslušelo\ndirigování toho neb onoho sboru, neb volba\nje někdy chybná, a dobrá věc, jakou je páně\nZvonařova mše, ztrácí tím často na dobrém\núspěchu. Psali jsme toto ve prospěch sta-\ntečného našeho „Hlaholu\" sine ira et studio.\n\n— „Hlahol.\" Zábava „Hlaholu\" uspořádá\nse dnes v pondělí dne 10. t. m. v sále\nZofínském o 7. hod. večerní. Program zá-\nbavy jest následující: 1. Oddělení: i. Sbor;\n„Olčina\" od K. Slavíka. 2. Deklamace.\n3. Sbor: „Náš zpěv\" od V. Veita. 4.\nFantasie na národní písně od Bedř. Sme-\ntany, na pianě přednese skladatel. 5.\nSbory: a) „Stása čarodějuice,\" b) Píseň\npři draní\" od V. Horáka. 11. Oddělení:\n6. Sbor: „Zatoč se\" od P. Křížkovské-\nb o. 7. Deklamace. 8. Dvojzpěv od Lud.\nProcházky, přednesou údové spolku. 9)\na) Noctorno od Bedř. Chopina, b) Z upo-\nmínek slovanských, č. 4. od B. Smeta-\nn y, na pianě přednese p. Bedřich Sine-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621110-01.1.8", "texte": "tana. 10. Sbor: „Vávra\" od Ed. Náprav-\nník a. 11. „Kdož jste boží bojovníci!\"\nZpěv. z 15. století, přednese celý spolek\nv unisonu s sborovým refrainem. Zaklá-\ndající a přispívající pp. údové obdrží vstu-\npenky na poukázání svého základního lístku\nv „národním knihkupectví\" p. Em. Petříka\nv Nových Alejích č. 117—2.\n— První operní představení\nv prozatímním divadle českém\nbude Mozartova „Kouzelná flétna.\" Úlohu\n„Sarastra\" převzal p. Rokytanský. Obecen-\nstvo ctlo dříve, že k otevření proz. diva-\ndla do Prahy zavítá slavný nás Ander, po\ndlouhá léta již clen dvorního divadla ví-\ndenského. Ander by byl ovsem přijel;\nvzdor namáháni ředitelstva a intendance\nčeské nebylo mu vsak od intendanta ví-\ndeňského, hraběte Lanckoronského, povo-\nleno, aby k slavnostnímu představení do\nPrahy přibyl.\n— Pomník Mikovcův. Právě se zde\nsestavuje výbor, kterýž obral sobě za účel,\naby zvěčnělému slovútnému archeologu a\nFerd. B. Mikovcovi nad hrobem jeho v Ko-\nšířích zbudován byl pomník. Útraty mají\nbýti zapraveny dobrovolnou sbírkou a vý-\nnosem velikého koncertu, jejž „Hlahol\"\nuspořádati hodlá.\n— Malíř Trenkwald pokračuje\nopět ve freskových malbách v letohrádku\nRudolfovu na Belvederu. Právě pracuje\nna obraze, jež představuje zničení Tábo-\nritů českou šlechtou a katolickými Plze-\nňany pod Menhartem z Hradce (30. května\n1434 v rozhodné bitvě u Českého Brodu,\nv níž oba Prokopové byli zahynuli).\n— Hudebním skladatelům! Mu-\nsikální obchodníci Šálek a Wetzler, v Ovocné\nulici, c. 376 umínili si při nastávající době\nmasopustní přátelům tance podati výbor\ndokonalé taneční hudby a pročež vy-\npisuje vyzvání k skladatelům, žádajíce, aby\njim zaslána byla 1 čtverylka, 1 valčík\na 1 polka tremblante, kteréž od povole-\nných mužů posoudit a přednost zasluhující\nčtverylku se 3 dukáty ve zlatě, valčík\nse 2 dukáty ve zlatě, polku s 5 tolary\nsp. ve stříbře odmění. Ostatně jim zaslané\nskladby uveřejní tiskem po sjednocení s pá-\nny skladateli neb se vrátí.\n— Umělecká rodina Ráčkova,\no nížto jsme se první zmínili, že na cestě\npo Rusi nadaného houslistu Viktora smrtí\nztratila, přibyla tyto dní do Prahy, kdež,\njak doufáme, nějaký koncert uspořádá.\nUmělecká tato rodina sestává nyní z vir-\ntuosky na housle Žofie a houslisty Be-\ndřicha. ,\n— Sle čna F i sch er ova zTiefen-\nsee, chvatně známa koncertní zpěvačka,\nuspořádá ve Frankfurtě n. M. koncert, v\nněmž také některé české písně zpívati bude.\n— Beseda. Dne 19. listopadu bude\nse v Hořovicích odbývati beseda, jejížto\nčistý výnos určen jest k dobročinnému ú-\nčeli. Program je následující: 1. Ouver-\ntura od Reissigra. 2. „Na Prahu,\" sbor\nod Veita. 3. Deklamace. 4. „Kadryla z\nmoravských písní\" od Hellera. 5. Písně.\n6. „Gdě je slavska domovina?\" od Vintra.\n7. Deklamace. 8. „Hlahol,\" sbor od Ben-\ndla. 9. Ouvertura od Beera.\n— Slečna Rosa ďOr, Pražanka a\nhouslistska, odebrala se tuty dni na umě-\nlecké cesty do Německa.\nHudební literatura. Nákladem Chri-\nstofa a Kuhé v Praze vydal p. Fran-\ntišek Gregora píseň pro jeden hlas s prů-\nvodem piana pod názvem „Zednická,\"\nkterá prý co do slov jest jakým pobočním\nkusem ku „Kovářské.\" P. skladatel osvěd-\nčil v této písni nevšední skladatelský ta-\nlent a musíme vyznali, že jeho hudba da-\nleko vyniká nad text. Stojíť 54 kr. —-\n„Les Adieux\" (po česku „s Bohem\") jest\ntitul nové skladby pro piano na 4 ruce od\nKarla Hodyce, jižto Alex. Dreyschockovi\nvěnoval. Skladba tato stojí 66 kr, r. č.\n\nStanovy\n\"Umělecké besedy,\"\nkteráž povolena jest nejvyšším rozhodnu-\ntím Jeho c. k. Apoštolského Veličenství\node 5. září b. r.\n(Pokračování,)\n§. 7.\nMimo umělce přijímají se do spolku\ntaké přátelé umění.\nTito přistupují buď\na) co zakladatelé, složíce k fondu spol-\nkovému nejméně po 100 r. m. jed-\nnou na vždy, aneb\nb) co činní údové, platící ročně k úče-\nlům spolkovým po 10 zl. r. m., aneb\nc) co údové přispívající, platící\nročně po 5 zl. r. m.\nKdo do některé té třídy přátel umění\npřijat býti žádá, af se dá některým údem\nbesedy umělecké uvésti k jednateli a opoví\njemu svůj příspěvek, jednatel pak jej ozná-\nmí správnímu výboru, jenž o jeho přijmutí\ndvěma třetinami hlasů rozhodne.\n§. 8.\nVšecky v §§. 6 a 7 jmenované pří-\nspěvky zapravují de účetníkovi hned po\npřijmutí na běžící rok najednou, dálsí pak\nvýroční příspěvky pokaždé během měsíce\nlistopadu, jímžto se počíná správní rok.\n§. 9. Údové čestní.\nZa údy čestné mohou voleni býti po\nnávrhu správního výboru ve valném shro-\nmáždění jen umělcové aneb přátelé umění,\nmimo Prahu bydlící.\n§. 10. Práva údův.\nVsickni údové spolku jsou sobě rovni\nv užívání prospěchů spolkových, jakožto\njsou:\nNavštěvování čítárny, užívání knihovny\na sbírek v jejich místnostech, účastenství\nv zábavách i výstavách spolkových, vsickni\nmají také rovné právo, hlasovati při val-\nném shromáždění a voliti z údů činných\npředstavenstvo, správní výbor i jednotlivé\nfunkcionáře, jakož i návrhy činiti sekcím,\nvýboru i valnému shromáždění v mezech\ntěchto pravidel základních.\nTaké ku poradám odborů uměleckých\nmají vsickni ostatní údové právo přichá-\nzeti, nemají však žádného v nich hlasu.\nJediné, právo pasivní volby vyhražuje\nse toliko údům činným a zakladatelům, ač\njestli že tito mimo svůj složený základ\nuvolí se ještě také k ročnímu příspěvku\n10 zl. r. m.\n§. 11. Valné shromáždění.\nPo stvrzení těchto pravidel základních\nsejdou se údové „besedy umělecké\" u val-\nném shromáždění ke společné poradě. Dále\npak pravidelně každého roku jednou shro-\nmažďovati se budou. Den valného shro-\nmáždění ustanoven bude pokaždé správním\nvýborem, kterýž k tomu konci nejméně 14\ndní napřed vydá pozvání ke všem údům\ns programem věcí čelnějších, o nichž se\nbude jednati.\n§. 12.\nMimořádně musí valné shromáždění svo-\nláno býti:\na) když se o to snesou údové veške-\nrého výboru správního, aneb\nb) když toho žádá 24 údů spolkových,\nv Praze bydlících.\n§. 13.\nKe platnému snesení valného shromá-\nždění potřeba jest, aby se- polovice údů v\nPraze přebývajících k tomu sešli. Prostá\nneb absolutní většina rozhoduje.\n§. 14.\nDo řádného valného shromáždění ná-\nleží věci tyto :\n1. zpráva výboru správního o půso-\nbení spolku v roce právě minulém, pak o\nstavu údův i jmění spolkového,\n2r volba starosty a jeho náměstka, i je-\ndnatele,\n3. volba výboru správního, a ze středu\njeho volba pokladníka a účet nika,\n4. volba revisorův účetních,\n5. rozhodování o návrzích, které\na) buď výborem správním byly podány,\nanebo\nb) které od jednotlivých údů pocházejí;\ntyto vsak musí od 10 spoluúdův\npodepsány a nejméně 8 dní napřed\nvýboru k informaci podány býti.\n6. Krom toho má valné shromážděpí\ntaké právo voliti svého protektora.\n(Pokračování.)"}]}