{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_sha256": "71c4e019aef2cdb09796957ae52639df59ecccb8e5a456a9be162968129cbe11", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/11/20_01/bmtnabd_1862-11-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[257]", "page_fin": "[257]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.1", "titre_corps": "Vypsáni ceny.", "titre_sommaire": "Vypsáni ceny.", "signature_source": "Lud. Fleischer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[257]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 813, "texte": "Vypsáni ceny.\nLud. Fleischer,\nobchodník v musikáliích v Praze.\nPan Ludvík Fleischer, obchodník v musikáliích v Praze,\npožádal nás o uveřejnění následujících řádků :\nPotřeba nových, zdařilých českých písní pro koncert\na slavnostní besedy leží na bíledni a z té příčiny vypisuji\nnásledující cenu: Kdo ze skladatelů českoslovanských dole\nuvedenou píseň „Jarní\" nejlépe a slovům nejpřiměřeněji v\nhudbu uvede, obdrží od nížepsaného skvostné album s 12\nfotografiemi ě esko slovanských hudebních umělců v ceně\n3 dukátů. Každá mi zaslaná skladba nechť se opatří he-\nslem a zapečetěným psaním, v němžto jméno skladatele se\nnacházeti musí. Píseň musí být pro jeden hlas s prů-\nvodem piana a zvlášť ku koncertům se hoditi. Lhůta\nk zaslání skladeb trvá až do 20. prosince 1862, načež tři\nsoudcové o dobrotě skladeb rozhodnou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[257]", "page_fin": "[257]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.2", "titre_corps": "Jarní.", "titre_sommaire": "Jarní.", "signature_source": "A. B", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[257]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.1", "debut_caractere": 3054, "fin_caractere_exclue": 3619, "texte": "Jarní.\nA. B.\nVlažný vánek, kterýž z jihu spěje\nzemi vítá vroucím políbením,\nněžné poupě, ježto s uzarděním\nv sluneční se září slastí chvěje,\na potůček volný; vše to dí,\nže již Vesna opět u nás dlí.\nSvěží zrnko pučíc ven vyzírá,\nstromové se šatí loubím novým,\nfialka zříc okem blankytovým\nsladkou vůni v sadě rozprostírá,\npo lučinách zpěv pastýře zní,\nže již Vesna opět u nás dlí.\nVčelka zase med z kalíšků ssaje,\npestrý motýl v slunečku se hřeje,\nskřivánek své žalmy znova pěje,\nslavík ozývá se zvučně z háje,\na vše ve sboru tu šveholí,\nže již Vesna opět u nás dlí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[257]", "page_fin": "258", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.3", "titre_corps": "O hudebním nástrojářstvi v XVII. a XVIII. století v Čechách. Podává Em. Meliš.", "titre_sommaire": "O hudebním nástrojářstvi v XVII. a XVIII. století v Čechách. Podává Em. Meliš.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[257]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.1", "debut_caractere": 815, "fin_caractere_exclue": 3052, "texte": "O hudebním nástrojářstvi v XVII. a\nXVIII. století v Čechách.\nPodává Em. Meliš.\n(Pokračování.)\nV XVIII. století pozvedlo se varhanářství v Čechách na\nvyšší stupeň. Leopold Burkhardt, varhanář z Lokte vysta-\nvěl r. 1714 a 1715 za 783 z!. 58 kr. pěkné varhany pro\nchrám Benediktinský na Starém městě v Praze. Leopold\nSpiegel, varhanář na Malé Straně v Praze, zbudoval krásné\nvarhany v Mariánském chrámě v Roudnici v první polovici\nXVIII. století. Velké pověsti požíval Jan Kř. Bohák z Ne-\ncháme, varhanář Vídeňský, jenž mnoho výtečných varhanních\nstrojů na Moravě a v Rakousku vystavěl. Od r. 1793 zho-\ntovoval pouze piana. Fr. Fassmann, varhanář z Lokte, vy-\nstavěl 1746 velké varhany v chrámě na Strahově, ježto\nznamenitý ředitel kůru a skladatel Jan Oelschlegel, duchovny\ntohoto kláštera, zcela přepracovol a mnohými a výtečnými\nzměnami opatřil. Antonín Gaertner, varhanář v Tachově,\nzhotovil r. 1763 velké varhany pro metropolitní chrám v Praze\na obdržel za ně 6000 zl. Šestávajíť z hlavního a středního\nmanualu, z positivu a pedálu, majíf 40 registrů a 2619 pí-\nšfal. Krásné varhany v Teplu jsou též jeho dílem. Fr. Kalb\nzhotovil a opravil ku konci XVIII. stol. mnoho varhan v Če-\nchách a byl ustanoven co konservátor na Strahově a v chrámě\nmetropolitním v Praze. Též jeho piana byla velmi oblíbena.\nJeden z nejznamenitějších varhanářů byl Antonín Rusz, z Trut-\nnova rodilý. Naučiv Se umění varhanářskému, pracoval s vel-\nkým výsledkem ve Vídni, ve Vratislavi, Drážďanech a v Praze.\nRusz zhotovil 1. krásné varhany v chrámě Paulánském v Praze,\nkteré po zrušení tohoto řádu v Litoměřicích od něho opět\npostaveny jsou, 2. varhany pro městský chrám v Slaném,\n3. varhany pro chrám Františkánský v Slaném, 4. varhany pro\nfarní chrám v Manetíně, 5. varhany pro chrám Servitů v Ra-\nbensteině, 6. varhany pro chrám Cislerciánů v Zbraslavi, 7.\nvarhany pro kollegiální chrám na Vyšehradě r. 1795. Nád-\nherné varhany, jež v chrámě sv. Karla na Novém městě\nv Praze stávaly, postavil r. 1790 v Hajdě a dodal jim zcela\nnové polohy. Chrámu v Trutnově, jeho rodišti, věnoval na\nsvé vlastní útraty zakoupené a od něho zlepšené varhany a\nsám je tam postavil. R. 1796 přestavěl velké varhany v chrámě\nStrahovském. Taktéž jsou malé varhany téhož chrámu od"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3801, "texte": "ného r. 1796 opraveny a přeladěny. Rusz vystavěl mimo\ntyto ještě varhany v Hojeticích, pak blíž Jindřichova Hradce\na na jiných místech. Rusz zhotovoval též piana a byl též\ndozorcem varhan v chrámě metropolitním a Strahovském a\nzemřel r. 1815 dne 30. dubna. Konečně dlužno uvésli var-\nhanáře Jana Helvíka a Sedmíka, kterýžto poslední několik\nkrásných varhan vystavěl. Zhotovilf velké varhany pro chrám\ndominikánský u sv. Marie Majdaleny na Novém městě v Praze,\nkteré po zrušení kláštera Ant. Rusz pro chrám Trutnovský\nzakoupil. Sedmík zhotovil též varhany pro chrám sv. Va-\nvřince v Liberci r. 1769.\nCo housláři prosluli v Čechách Jan N. Eberle, nástro-\njář Pražský, jehožto housle za tak výtečné jak Kremonky po-\nvažovány byly, ba ano tvrdí se, že housle Eberlovy i nad\nkremonky vynikaly. Eberle žil již r. 1749 v Praze a jeho\nnástroje byly velmi draze kupovány. Jeho obyčejný nápis\nna houslích byl: „ JoonnesUdalricus Eberle me .\"\nJakub Koldic v Rumburku, jenž tam r. 1796 zemřel, zho-\ntovoval výtečné housle a bráče a vyznačoval se při tom lev-\nnými cenami. Jan Krieg zhotovoval okolo r. 1735 výtečné\nhousle, loutny a jiné nástroje. Violu ďamour od tohoto mi-\nstra měl též B. Jan Dlabač. Velké pověsti požíval Josef\nLáska, jenž se dne 18. března 1738 v Rumburku narodil.\nUčiv se u Jak. íioldice, odebral se na cesty a pracoval u\nnejznamenitějších mistrů v Drážďanech, Berlíně, ve Vídni a\nBrně. Na to usadil se 1764 v Praze a zhotovoval výborné\nhousle, cella, lsontrabassy, violy ďamour a mandolíny, které\nv Cechách, v Sasku a Polsku velice váženy byly a jimiž se\npřednost před vídeňskými a italskými dávala. Velké obliby\ndocházely též housle Františka , nástrojáře v Schon-\nbachu v Čechách a Iíašp. Strnada, jenž také důkladné loutny,\ncella a kontrabassy zhotovoval. Co zhotovitel violoncell vyni-\nkal zvláště Frant. Ant. Klot, výtečný nástrojář Pražský, a\ncella jeho docházela všude chvalnébo uznání. Premonstrák\nEmerich Petřík na Strahově koupil od něho okolo 1754\nkrásné cello.\nV XVIII. století d osáhlo pěstování hry na loutnu vel-\nkého stupně a z té příčiny zanášelo se mnoho nástrojářů\nvýhradně zhotovováním louten. Předního místa v tomto oboru\nzasluhují oba Edlingerové a sice otec Tomáš a syn Josef\nJáchym. Tomáš Edlinger žil okolo 1715 a vyznačil se ne-\njen ve vlasti, alebrž i v jiných státech co výtečný zhotovitel\nlouten. Spisovatel Baron se ve svém díle „Pojednání o\nloutně44 velmi chvalně o něm vyjadřuje. Velké pověsti požíval\ntéž jeho syn Josef J. Edlinger, jenž schválně do Itálie ce-\nstovaly aby se ve svém umění zdokonalil. Navrátiv se do\nsvé vlasti, proslul výtečnými svými loutnami, což i Baron o\nněm dosvědčuje. Edlinger zemřel 30. května 1748 v Praze.\nSebastian Ravch, nástrojář v Litoměřicích (1742—1763),\nzhotovoval též dobré loutny. Chvalné zmínky v oboru tomto\nzasluhují též: Jan Krieg a Kašpar Strnad.\nY druhé polovicí XYIII. století zanášeli se zvláště\nvarhanáři zhotovováním klavírů a pian. Z výtečnějších\nslušno uvésti: Jana Boháka, Fr. Kalba, Michala Weisze, Kuhla\na Leopolda Saura, kterýžto poslední nové vertikální (kolmé)\npiano, později tak zvaný orkestrion, nástroj to z piana a\nvarhan složený, vynalezl. Taktéž dobyl si Jan Zelinka, ná-\nstrojář Pražský (1787) se svým synem velké pověsti. Jeho\npiana, křídlatce a klavíry byly svého času velmi váženy\nDále stůjtež zde jména některých nástrojářů, kteřížto se zho-\ntovovánim rozličných nástrojů zaměstnávali. Jsou to výteční\nnastrojáři: Karel Helmer (1773), Josef Muschel, Míchal Wil-\nler (1788) a mnozí jiní. Co zhotovitel kannonik vynikal\nFrantišek Ferd. Bohle v Chříbské (Kreibitz) a co zhotovitel\nskel k harmonikám; Václav Kíemm v Chříbské r. 1788.\nKonečně musíme se zmíniti o dilettantech, kteří se zho-\ntovováním nástrojů v XVIII. století zanášeli a mnohé důle-\nžité opravy na nástrojích udělali.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "258", "page_fin": "259", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.4", "titre_corps": "Beethovenovy sonáty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A.z E.", "titre_sommaire": "Beethovenovy sonáty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A.z E.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.2", "debut_caractere": 3803, "fin_caractere_exclue": 5976, "texte": "Beethovenovy sonáty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A.z E.\n(Pokračování.)\nSonata F-moll (op. 2. čís. 1.).\nSonala tato vyznačuje se jednotným základním rozpo-\nložením, jež důsledně v celém běhu udrženo jest.* První sada\n(F-moll, 4/4 takt, Allegro) chová v sobě karaktér jisté tiché ne-\nuspokojenosti, vnitřního nepokoje; základní rozpoložení dýchá\ntichou náruživou touhu, nerozvine se ale k vlastnímu boji,\nk ostrým protivám a kontrastům. V celku jest to cosi něžně\ntrpkého, jakož vůbec mollový karakter velmi zmírněný se\nobjevuje. V druhé sadě (Adagio, 3/4 takt, F-dur) rozprostírá\nse též nejjernnější a nejklidnější rozpoložení a vznikne z toho\nnejpřívětivější obraz vnitřního poklidu duše. Slušno podo-\ntknout!, že Adagio toto vyňato je z jinošské jeho práce (třetí\nkvartelto pro piano a smyčcové nástroje). V třetí sadě (Mi-\nnuetto Allegretto, F-moll, 3/4 takt spolu s triem v F-dur) je\nlotož rozpoložení jako u Adagia; zaznívat' toliko v pohybli-\nvém, bujarém spůsobu. Naproti tomu vypukne v poslední\nsadě (F-moil, takt 4/4, Prestissimo), rozpoložení, které v první\nzaznívalo a dostoupí až k skutečné náruživosti. Tak řinou\nse tóny až ku konci první části. Zde však dosáhne ukonej-\nšující vnitřní hlas na čas nadvlády; druhé hlavní théma ob-\njeví se v As-dur a rozvine se k nejvyšší vroucnosti v dů-\nmyslném musikálním stupňování. Avšak jí se vítězství ne-\ndostane; vytlačit' ji náruživé základní rozpoložení v boji; boj\na bouře počíná z novu a udrží se vítězně až ku konci ce-\nlého díla. Závěreční tato sada je nejlepší z celé sonáty, je\nkrásně okrouhlá a rozdělení světla a stínu je výtečné. Zá-\nkladní typus této sonáty je ale veskrz Mozartovský co do\nformy i co do obsahu, motivy jsou naskrz v Mozartově du-\nchu vynalezeny.\nSonata A-dur (op. 3. čís. 2.).\nI lato sonata vyznamenává se jednotným vývinem jed-\nnoho základního rozpoložení, předčí však sonátu předešlou\noriginálností obsahu a spůsobem vyjádření. Hned v první\nsadě (2/4 takt, Allegro vivace) dotýká se skladatel docela\nnových strun. Y této první thémě zračí se smělé, jisté vy-\nstoupení ; spočívá něco humoru v těchto frapantních ténosle-\ndech a odvážlivých modulacích, které v celé sadě zaznívají."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1727, "texte": "Lze zde první začátky pozdějšího Beethovenova humoru roze-\nznati, zde poprvé proniká Beethovenův vlastní genius. Na\ndůkaz toho připomínáme jen mohútné místo, kteréž vstupem\ndruhé části C-dur počíná a po 39 taktech v C-dur uspoko-\njivě končí, jakož i o padesát taktů později nastupující návrat\nk začátečnímu motivu v F-dur; konečně připomínáme závě-\nrek, pak kodu, ježto o 35 taktů dříve začíná. Smělým, roz-\npustilým humorem věje střídavě co krásná protiva blaze pů-\nsobící vroucnost citu, hluboká tužba srdce -— motiv, jenž\nnejprv v E-moll (takt 58) zavzní; — obě rozpoložení jsou\nnenucené a organicky mezi sebou spojeny; celek je z jed-\ndnoho úlitku a také činí jednotný, harmonický účinek. Hu-\nmor ustoupí v druhé sadě, Largo appassionato, D-dur, 3/4\nzvýšenému rozpoložení. Jakási vznešenost spočívá v těchto\ntónech, v těchto klidných, v odměřeném kroku se rozvinu-\njících melodiích a harmoniích. Nej větší zvýšení základního\nrozpoložení vyvinuje se od nastoupení začátečního motivu\nv D-moll, u přechodu až k B-dur v dramatické pohyblivosti.\nV třetí pak následující sadě, Seherzo Aliegretto (A-dur,\n% takt) propukne opět humoristické rozpoložení; je to svěží\nhumoristické rozpoložení; je to svěží, veselý, hudební kus,\nupomínající velmi na Haydno-Mozartovskou formu menuetta ;\nvlastní Beethovenovské Seherzo, ježto jen jemu vlastní jest,\nještě zde se nenalézá. Čtvrtá a poslední sada (Rond© gra-\nzioso Adur, % takt) má tytéž známky veselosti; avšak zvlášt-\nního humoru se zde nenalézá. Převládáť zde pohodlně ve-\nselé rozpoložení. Co do obsahu zdá se mi, že to rondo\nprvním sadám ustoupili musí; je, vezrneme-li hlavní thému,\nrozhodně v Mozartovském duchu podáno. Formální musi-\nkální stavba je však zajímavá.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259", "page_fin": "259", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.5", "titre_corps": "Jan Ev. Antonín Koželuh, Stručný nástin životopisný.", "titre_sommaire": "Jan Ev. Antonín Koželuh, Stručný nástin životopisný.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.3", "debut_caractere": 1729, "fin_caractere_exclue": 5007, "texte": "Jan Ev. Antonín Koželuh,\nStručný nástin životopisný.\nK rozkvětu kostelní hudby v Čechách velmi přispěl ku\nkonci XVIII. století J. A. Koželuh svými výtečnými sklad-\nbami a za tou příčinou neváháme, čtenářstvo naše s proslu-\nlým tímto skladatelem blíže seznámiti.\nJan Ev. Antonín Koželuh narodil se dne 13. pro-\nsince 1738 ve Velvarech a učil se prvním základům literním\na hudebním ve svém rodišti. Mladý Koželuh vynikal již z mládí\nkrásným hlasem a konal ve zpěvu tak rychlé pokroky, že ho\nhrabě Kolovrat co diskantistu do Březnice vzal a jej u Je-\nzuitů gymnasium studovati dal. I zde prospíval Koželuh ve-\nlice ve zpěvu a ztráviv zde několik let ve studiích, odebral\nse do Prahy, by u svých studiích dále pokračoval.\nV Praze našel jeho hudební duch hojné potravy, a již\ntenkráte zanášel se studováním hudební theorie, v nížto ho\ntéž jeho přátelé podporovali. Brzy na to povolán byl do\nměsta Rakovníka, by ředitelství kůru převzal. Koželuh přijal\nmísto toto; nezastával je však dlouho, anto za ředitele kůru\nve svém rodišti zvolen byl. Chtěje se dokonale v hudební\ntheorii vzdělali, vzdal se i místa tohoto a odebral se do Prahy.\nNásledkem svých výtečných hudebních vloh stal se bassistou\nv hlavním chrámě u sv. Víta a také v jiných kostelích. Mezi\ntím časem vzdělával se Koželuh ustavičně v hudbě, učil se\nkomposici u Segra a značnými hudebními vědomostmi se obo-\nhativ, podnikl cestu do Vídně, kdež dva znamenité mistry,\nFlor. Leop. Gaszmanna a rytíře Glucka za své učitele měl.\nOba tito mistři zasvětili krajana svého ve všechna tajemství\nhudby a sám slavný Hasse vyučoval ho v reciiativech.\nKoželuh setrvav několik let ve Vídni, odebral se na to\ndo své vlasti. Hned po jeho příchodu do Prahy počalo mu\nštěstí přáti. Česká šlechta učila se u něho zpěvu a klavíru\na to s takovým skvělým úspěchem, že vůbec za prvního mi-\nstra v tomto oboru považován byl.\nJ. Koželuh zvolen byl na to za ředitele kůru v chrámě\nu Křížovníků v Praze, kdež nejen výtečnou hudbu provozo-\nval, alebrž i nadance tohoto chrámu ve zpěvu tak vzdělával,\nže za nejlepší zpěváky považováni byli. Jeho velké zásluhy o\nkostelní hudbu hýly tím odměněny, že [mu dne 13. března\n1784 kapelnictví v metropolitním chrámě odevzdáno bylo,\nkteréž místo až do své smrti dne 3. února 1814 s největší\nchválou a skvělým výsledkem zastával.\nCo komponista byl J, A. Koželuh velmi plodný. Miino\ndvě německé opery : „Alexander in Indien\" a „Demofon\"\nsložil výtečný tento mistr mnoho slavnostních mší, nešpor,\narií, duett a Salutaris, Salvě regina, Regina coeli, litanie a\nrekvie, kteréžto se v Praze v rukopise nalézají. Koželuh\nsložil též mše pro každou neděli a svátek v roce i s gra-\ndualiemi a offertoriemi. R. 1808 chtěl vydali v cestě praenu-\nmerační tiskem své offertorie a gradualie; avšak nedostatek\npředplatitelův zamezil toto šlechetné jeho podniknutí. Nej-\nhlavnější díla J. A. Koželuha jsou jeho dvě oratoria „Smrt\nÁbela\" a „Gioas rě di Giuda.\" Poslední toto dílo provozo-\nvalo se roku 1777 na velký pátek v chrámě u Křížovníků a\ndošla veliké pochvaly. Koželuhova neobyčejná skromnost u\nvydávání jeho skladeb je vinna, že mistr tento méně znám\njest, než jeho příbuzný Leopold Koželuh; avšak až dosud\nzaznívají při zvláštních slavnostech v Praze výtečné skladby\nKoželuhovy, o niehžto svým časem siřeji promluvíme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259", "page_fin": "261", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.6", "titre_corps": "Jan Šebastian Bach. Povídka.", "titre_sommaire": "Jan Šebastian Bach. Povídka.", "signature_source": "C. A. W", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.3", "debut_caractere": 5009, "fin_caractere_exclue": 5832, "texte": "Jan Šebastian Bach.\nPovídka.\n\n(Pokračování.)\nDruhý den ráno vešel mladý cizinec do předsíně kan-\ntorova obydlí; tvář jeho jevila ostýchavost a ouzkost, před-\nstavili se muži, který po celé Europě co král varhanictví\nctěn byl, a před jehož věhlasností se knížata a králové kla-\nněli. Dlouho stál jinoch v ouzkostném očekávání, až někdo\nvyjde, skrz něhož by o přístup žádali mohl; konečně ote-\nvřely se dvéře, a dívka asi osmnáctiletá v nejjednodušší do-\nmácí oblek avšak čistě oděna, vykročila ven, a ulekla se,\nspatřivši cizince před sebou. Tento ale jen koktavě se ptáti\nmohl, zdali pan direktor hudby Bach doma a zda by jej ci-\nzinec navštíviti mohl.\n„Otec jest doma,\" odvětila dívka ostýchavě; —\n„račte jen vkročit,\" — a přitom otevřela dvéře a přinutila\ntakto cizince, bez dálšího vkročiti. Bouřlivě tlouklo mu srdce;\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6118, "texte": "se zatajeným dechem a na celém těle se chvěje zůstal u\ndveří státi. V světnici nebylo nikoho až na jednoho muže,\nkterý v myšlénkách pohřížen na klavíru akordy probíral.\n„Jest on to ?\" — tázal se cizinec sebe samého ve\nvelké ouzkosti a pozoroval muže, který nic vůkol sebe po-\nzorovati se nezdál. Krátce stříhané šedivé vlasy byly s ma-\nlou černou čapkou přikryty; pod širokým, vážným čelem po-\nvystupovala silná, šedivá obočí, — vůkol zavřených úst hrál\nlehký, bolestný úsměv, ale po celém obličeji rozprostírala se\nvážnozt a mužská pevnost, která cizince okamžitě nutila k při-\nznání : „To jest ten velký Bach!\"\nBudsi že tato slova příliš nahlas pronesena byla, budsi\nže stařec při klavíru se sám ze svých myšlének probral, a\nněkoho ve svém pokoji spozoroval, — zkrátka, on vstal ze\nsvého sedadla, a hledě se svýma mhouravýma očima ku dve-\nřím, tázal se: „Jest tu někdo?\"\n„Ano, pane kapelní mistře,\" odpověděl cizinec ou-\nzkostlivě.\n„Můj Bože!\" — zvolal starec, — „kdo jste? jak jste\nsem přišel ?\"\n„Nesu s velikým zahanbením můj nespůsob,\" — vece\ncizinec něco pevnějším hlasem, neboť ve slovech starcových\nbyla překvapenost, nikoliv ale rozhořčenost vyslovena. „Dívka\nmladá mi velela vstoupiti, anižby byla slyšela na prosbu mou,\nmne panu dvornímu kompositérovi ohlásiti.\"\n„K čemu pak to,\" — odvětil starec přívětivě. — „Vy\nste bezpochyby cizinec, a chcete starému Bachovi, jak mne\nlidé nazývají, dobré jitro přáti?\"\n„Pane dvorní kompositéře,\" — začal cizinec, „ale starý\nBach přetrhl ho v řeči a pravil:\n„Co chcete s vašimi tituli — já jsem kantor u sv.\nTomáše, a všecku čest pro poteritáty, kteří rni tyto titule pro-\npůjčili, — ale já jsem přece jen a zůstanu kantor Bach. Při-\nstupte blíže a posaďte se, a — zdali se vám líbí, povězte mi\ntaké, kdo jste?\"\n„Jsem z Hamburku,\" — vypravoval cizinec, „a jméno\nmé jest Schubert. Kdyby to nebyla opovážlivost, říci před\npanem kantorem, že jsem varhaník, přiznal bych se, že jsem\nžák tohoto svatého umění. Ale jakkoli pilně jsem se oddal\ntéto hudbě, nicméně jsem se včera přesvědčil, že hoden\nnejsem, se posadili na lavici u varhan. Já měl štěstí, které\nbych a d se svým životem dosti draho nezaplatil, včera po-\nslouchá ti, když pan kantor na varhany hrál. Bude tomu již\nasi deset let, co mne ve dne v noci žádost trápila, jednou\npana kantora slyšeti, jehož jméno ze všech úst plyne, jejichž\nsrdce od posvátné hudoy dojata jsou. Konečně, konečné jsem\nse vzchopil, a já děkuju a chválím Boha, že mou prosbu tak\nbrzo vyplnil.\"\nStarý kantor zavrtěl při těchto slovech hlavou, a na\nznamení, jak nemilá mu taková vyjádření jsou, odpověděl,\nposlední díl této řeči přejda: „Tedy z Hamburku jste? Znal\nste snad starého Reineke ?\"\n„Neznal,\" — odvětil Schubert, — „já jsem teprv po\nsmrti toho muže na svět přišel; a jeho památka je až po\ndnes velebná.\"\n„Ano, to máte pravdu,\" — pravil Bach, — „tento sta-\nrý, ciihodný muž žije až podnes v mé paměti. Když jsem\nasi před třiceti lety v Hamburku byl, bych starého Reineke sly-\nšel, nebyl jsem více tak šťastný, by se žádost má byla vypl-\nnila, — neboť vetchý stařeček nebyl s to', k varhanám se\nposadili, — ale on mne uznal za hodného, se mnou obco-\nvat!, a přijal mne cizího, neznámého člověka, co vlastního\nsyna do domu svého. Bylo mi již dříve mnoho cti prokázá-\nno, které jsem si ale mnoho nevážil, dobře věda, co mi po-\nsud chybí, — ale když jsem starému Reinekovi chorál: „Na\nvodnatých řekách Babylonu\" zahrál, a on mi na to na ra-\nmena potleskav pravil: „Já žil v domněnce, že toto umění\nvymřelo; nyní ale vidím, že posud žije,\" — tenkráte to bylo\npoprvé, co mne prokázaná čest těšila. Ale dost již o tom,\njinak byste mohl mysliti, že jsem výrok Apoštola zapomenul :\nChlouba mi nic neprospěje.\"\n„Jak, jste vy tedy také varhaník, — řekněte mi, co\nmyslíte, že mají varhany za určení?\"\nSchubert byl touto otázkou do rozpaků uveden; brzy\nse ale zpamatoval a řekl: „Varhany mají zpěv osadníků pod-\nporovati, a pobožné city připravovati a vydržovati.\"\n„Hobře, dobře,\" — vece Bach. — „Těší mne, že pra-\nvíte : zpěv podporovati. Neboť se mi událo, mnoho varhaníků\nslyšeti, kteří se svými píšťaíami osadníky jen malou, a zpěvu\nžádného zniku nedovolí. Pomyslete, mladý pane, křesťanská\nosada přijde do chrámu Páně, buď, by Hospodinu díky vzdala\nza nesmírnou dobrotivost jeho, kterouž jim opět šest dní\npopřál; aneb, by jej o osvícenost na jich dráze, aneb o po-\nznání pravého blaha prosili; aneb, by se opět se spokojeností\nsetkali, kterouž jím starosti tohoto života, a vinou obtížené\nsrdce odňalo. Tyto žádosti a modlitby k Bohu sloučí se\nv píseň, již zpívají. Zde má umění svou první úlohu vyko-\nnati, totiž pravou slušnost v zpěv uvésti a udrželi; neboť\načkoliv Bohu vševědoucímu žádné zevnější uspořádání zpěvu\npotřebou není, a on všecky tužby, prosby a díky milostivě\nslyší, i byťby každý svou řečí a svým tónem písně pěl, žádá\nto přece slušnost, by \\šickni, kteří jedním duchem oživeni\npějou a se modlí, jednohlasně a v čisté melodii to činili.\nK tomu mají varhany napomáhati, by pravá melodie ve své\nčistotě udržena byla. Ale to jest to nejmenší, neb se to\ntýká jen zevnějška.\"\n„To nejmenší ?\" — opakoval cizinec jaksi překvapen.\n„Ano to nejmenší, pravím,\" — pokračoval kantor ve\nsvé řeči, — „jak dalece se tu jedná, melodii pravidelně a\nv patřičné časomíře z knihy hráti, nemá-li varhaník chorál\nv hlavě. Myslíte—li, jak se domnívám, na vynalézání kostelní\nmelodie, tak máte dobře, že še divíte; neboť mám za to, že\njest nejtěžší úlohou v hudbě, pravý a důstojný chorál udělali.\nPomyslele — co má chorál býti ? On má to nejvznešenější,\nnejsvětější, co lidskou duši povznést může — má ty nejsvě-\ntější city mluvou zpěvu vyjádřiti, má tedy ducha celé křesťan-\nské osady uchu srozumitelným, a srdci přístupným učiniti, a\nto sice v přítomnosti Boha. Chorál jest řeč pobožnosti. Kdo\nmá zmužilost, chorál udělati, dělá to buď z lehkomyslnosti,\nponěvadž velikost úlohy, neb to činí z pravého,\npobožného, bohabojného srdce, a sepíše tedy jen to, co svatý\nhlas Božího ducha v něm předzpěvuje. Na první pohled po-\nznáte, kdo chorál skládal, zda povolaný, čili nic. Hrajete neb\nzpíváte—li chorál, a jde-li vše tak přirozeně, že již napřed"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6435, "texte": "cítíte, — ano tak a ne jinak to musí jiti — dmou-li se prsa\nvaše v tísni a tužbě, je-li vám, jakoby sborové andělů před\ntrůnem Božím sebou zpívati museli váš chalozpěv, a není-li\nduše vaše v tomto okamžiku nic, než tušení přítomnosti Ho-\nspodina svaté cítí společnosti ducha vašeho s duchem Božím,\npak buďte ubezpečen, že chorál tento jest dělán od někoho,\njemuž mocnost víry učinila přístupnou řeč svaté hudby.\nV písmě stojí psáno: Yíra pochází z kázaní, a kázaní ze\nslova Božího, — tak též můžeme říci: i chorál pochází ze\nslova Božího, neboť pravý chorál jest křesťanské kázaní bez\nslov, z něhož víra pochází.\"\nKdyž starý Bach chvíli mlčel, a cizinec tiše a němě\nproti němu seděl, pokračoval po chvíli dále: „Ještě jsem vám\ndlužen říci, co o druhé úloze varhan držím, totiž že nábožné\ncity podporovali a vydržovati mají. To nečiní melodie, nýbrž\nharmonie chorálu. Jak vám vědomo, mladý příteli, nepřiná-\nšejí všeckni navštěvovatelé chrámu srdce pobožností naplněné\nk službám Božím. Jedni jdou do kostela a vezmou celý dům\nsvůj s sebou, to jest, oni vezmou s sebou všecky své sta-\nrosti, světské myšlénky, vezdejší plány, rodinné soustrasti a\ntísné, — druzí mají hlavu a srdce plné světské rozkoše a\nradosti a hrdopyšného živobytí, a opět jiní přicházejí bez vší\npotřeby srdce, jen proto, že to zavedený pořádek tak žádá,\n— a opět jiní přijdou, svízely a strastmi obtíženi, hledajíce\nsvětla na cestách svých, posilu ku pracím svým, a upokojení\nsvého žalu. Ke všem těmto musí varhany svou mocnou\na povzbuzující řečí mluviti, by se zbudily ze sna duše, by\nprocitly k díkům a chvále, k modlitbě a prosbám. A jedriá-li\npíseň o bolu vinou obtíženého srdce, aneb o touze po mi-\nlosti Boží v Kristu, aneb o jiné nějaké stížnosti před Bohem,\nmusí melodie hlasy všech v jeden tón, v jednu dobu sebrati,\nmusí harmonie modlitbu a díky, chválu a žal všech v jednom\nduchu spojití. Příprava k tomu stane se v předehře a v me-\nzihře, vydržování zbuzených citů stává se hlasovým sborem?\nnímž je melodie nesena. Slyším-lí tedy varhaníka, který\nvšecky své před- a mezihry podle jednoho kopyta dělá, aneb\nkterý jako v bouři semo tamo jezdí, co zatím píseň o klidu\nBožím jedná, aneb který světské melodie vplítá, které jedním\nrázem strhnou, co obsah písně vystavěl, — aneb vidím-li\nvarhaníka, který s ouzkostí a strachem na chorál pohlíží, tu\nmne napadne truchlivost a bezděčné spomenu si na slova pí-\nsma: „Mnoho jest jicli povolaných, ala málo vyvolených.\"\nPravý varhaník posadí se radostně k varhanám, otevře knihu\nsvou, nemá-li jinak píseň v hlavě a srdci svém, započne ve\njménu Páně hráti a zpívá s sebou. A k tomu je zapotřebí\nmimo umění, jemuž se naučil, věřící srdce.\"\nZde opět pomlčel ctihodný kantor, a patřil svým pota-\nženým zrakem na cizince; tento ale po krátké přestávce a\nv tónu hlubokého bolu, a skoro více pro sebe: „Jaký to\nvzor! jak nehodný jsem já varhaníka. — Bůh mi svědkem!\npři vší pilnosti a lásce mé jsem pouhý začátečník, — jíž de-\nsátý rok jest to má jediná touha, má jediná radost; an všeho\npospolitého obcování jsem se odřekl, bych se jen svému umění\noddati mohl — a přede, jak bídný, jak neladný stojím vám\nnaproti! Rcete ! jak vám bylo možná, na takový stupeň do-\nkonalosti se povznésti, na kterém nikdo před várni nestál, a\nnikdo po vás státi nebude.\"\n„Přede vším vás musím žádali,\" — mluvil Bach dále\n— „by sám s toho vysokého stupně frásí slezl. Nazýváte-Ii\nmne kantorem, jaký býti má, tak jste mi proukázal již až\nmnoho cti, neboť to jest to, čím jsem vždy býti chtěl. Yy\nchcete věděli, jak jsem se ním stal? Nuže, mladý příteli! —\njá musei býti pilný, to jest — odpočteme-li smysl pro hud-\nbu, nímž mně stvořitel nadal, — to celé tajemství.\" —\n„Podivně,\" - pokračoval starý kantor po krátké pře-\nstávce se srdečným úsměchem, — „podivno, nyní jste mne\nupamatovai na jednu historii z mého dětinství, na kterou jsem\njiž dávno nemyslil. Nebylo mi ještě ani deset let, když mů\nnebožtík otec v Pánu zesnul; matku již Pán Bůh dříve byl\nk sobě povolal. Byl jsem zcela osiřalý, a nevěděl jsem, co\nze mne býti má. Měl jsem ale jednoho mnohem staršího\nbratra, ten byl varhaníkem v Ohrtruffu v turinpském lese; ten\nmne vzal k sobě, a učil mne hráti na klavír. Nemusel si\nale příliš mnoho o mně slibovali, neboť mi předkládal ty nej-\nlehčí kusy, a ačkoliv jsem ho snažně o těžší prosil, neobdr-\nžel jsem přece žádné. Nyní jsem ale věděl, že Kryštof, tak\nse bratr můj nazýval, jednu knihu v skříni chová, v níž se\nvýtečné kusy od Fischera, Frobergera, Bruhnse a Bóhma na-\ncházely. Tuto knihu jsem za každou cenu míli chtěl, ale\nKryštof stál na tom, že to pro mne není. Co jsem nyní uči-\nnil ? Kniha ležela v skříni s mřížkovými dvířky, které dost velké\notvory měly, bych s mojí rukou byl mohl tam sáhnouti a\nknihu vyndati. Jen jednou jsem toho okusil, a bylo mi po-\nmoženo. Když přišel večer, a já souditi mohl, že bratr více\ndo skříně nepůjde, vkradl jsem se do jeho pokojíku, vzal\nknihu a spěchal do své komůrky. Poněvadž jsem ale žádného\nsvětla neměl, mohl jsem jen za jasné noci opisovali, a pak\nzas časně ráno, než-li se Kryštof probudil, knihu do skříně\npoložití. Budete mi věřit, když pravím, že jsem plných šest\nměsíců potřeboval, než jsem s opisem hotov byl. Snad to i\nodtud pochází, že nyní zrak můj tak slabý, že skorém nic\nnevidím. A přece nepykám léto krádeže, jakkoli jsem ne-\npráv ě jednal, a žádaný zisk z toho neměl. Neboť považte,\n— zrovna když jsem s opisováním hotov byl, přišel Kryštof\nna můj šelmoyský kousek, a vzal mi bez vší milosti můj\ndrahý opis, a zamknul jej do jiné nepřístupné skříně. iTeprv\npo smrti bratrově, která brzy na to následovala, přišel jsem\nk svému nakradenému jmění. Jakkoli mne to tenkráte mr-\nzelo, předce jsem za tuto přísnost až podnes bratrovi po-\nvděčen, neboť ona byla ostnem, vždy pobádajícím, bych se\nžádnou překážkou odstrašili nedal, a tomu navykl, že se\nkaždé umění jen krušně vydobyti dá; ano přiznáui se, že se\ntenkráte ukázalo, je-li má náklonnost pro hudbu pravá, čilí\nnic. Vidíte, mladý příteli, — pilnost činí všecko, t. j. když\nHospodin svého požehnání dopřeje. Pročež nezoufejte, drahý\npříteli, setrvejte v snažení svém ne k vůli odměně Jidské,\nnýbrž ke cti a chvále Boží. A nyní odpusťte, — právě sly-\nším deset hodin biti, — to jest ta hodina, v kterou moji\nmilí choristé pro budoucí neděli zkoušku mají. Buďte s Bo-\nhem, milý příteli, a zdali starého Bacha neuspokojen neopou-\nštíte, nechte jednou o sobě slyšeti.\nTak se loučil učedlník umění s mistrem.\n\nC. A. W."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "264", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.7", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7578, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Brandýsa nad Labem. (Zpěv.\nspolek „Bojan.44) Dne 31. srpna b. r.\npodnikl náš spolek a spolek Staroboleslav-\nský společný výlet do blízkého města\nČelákovic, kde jsme byli tamnějším mě-\nšťanstvem a bodrými studujícími na prázd-\nninách právě meškajícími velmi srdečně a\nslavnostně uvítáni. Před velmi četně shro-\nmážděným obecenstvem Čelákovickým, Bran-\ndýsským, Staroboleslavskvm a ještě jiným\nvenkovských obcí zpívali spojení spolkové\nsvé sbory. Poněvadž valná většina těchto\nskladeb již při prvním výletu do lesů Skor-\nkovských se zpívala, pominu mlčením zde\npodrobnějšího jich vypočítávání. Se zpě-\nvy střídaly se zdařilé deklamace Ce-\nlákovských studujících; obecenstvo bavilo\nse velmi dobře a celá společnost byla pří-\njemně rozjařena. Na to následovala ta-\nn e c n í zábava. Zásluha o skvělé upra-\nvení této ušlechtilé zábavy a o slavnostně\nuvítání hostů náleží především váženému\nměšťanu p. Stankovskému. — Dne\n5. října uspořádal náš spolek v sále Feíte-\nrově pěveckou zábavu ve prospěch\nLomnických pohořelých, která k dotčenému\núčelu 35 zl. 50 kr. a jeden štříbrný tolar\nčistého výnosu vynesla. IÍ slavnosti\nCecilské chystáme vokální mši. Bylo by\nvelmi žádoucno, aby spolek zase jednou\nskvělou besedou u veřejnost vstoupil,\nponěvadž chovám náhled, že se skvělým\na v artistickém ohledu co možná správným\nuspořádáním besed, akademií atd. cest spolku\npovznáší, než p. tajemník zůstal s p. Pr o-\ncházkou se svými návrhy osamělý, po-\nněvadž většina údů, pří nepříznivém stavu\nspolkových financí k něčemu velkolepější-\nmu žádné chuti nejevila, hojíc se, že by\nse pak přisazovat muselo. Tak tedy ne-\nmáme naději na besedu až zase k svěcení\npráporu, což bohdá bude na jaře. Ostatně\ncvicí se spolek velmi pilně, p. ředitel Pro-\ncházka jest neunavený a horlivý. Jen ty\nprožluklé finance, ty nám nadělají tram-\npot. Také by nám potřebí bylo nových a\nlepších stanov; neb naše dosavádní jsou\nvelmi chatrné, byly tenkráte na spěch dě-\nlány a takřka šinahem přijaty. Protož co\nnevidět opatříme si stanovy „Hlaholu\" a\nsice ty nové, by se podle nich naše upra-\nviti mohly. A—chk.\n\nKronika zpěv. spolků.\nZpěv. spolek Táborský uspořádal ve\nstředu dne 5. t. m. pěveckou a deklama-\ntorní zábavu. Program byl následující:\n„Hlahol,\" sbor od K. Bendla. 2. „Já jsem\nČeška rodilá\" od Trnky, sólo pro ženskou\ns průvodem piana. 3. „Zpěv jinochů,\"\nsbor od Vogla. 4. Quodlibet z národních\npísní,\" sextett od Máši. 5. „Šumař,44\ndeklamovánka od K. Tůmy. 6. „Granát-\nníci\" od Reissigra, mužské sólo s průvo-\ndem piana. 7. „Naprej,\" sbor od Jenka.\n8. Hudba. — Zpěv. spolek Plzeňský\nvstoupil do života. Dne 2. listop. odbý-\nvala se volba výboru. Za starostu byl\nzvolen majetník hudebního ústavu, p. Guth,\nza ředitele p. Sinkule. Spolek cítá již teď\nna začátku mnoho údů, mezi niini 10 za-\nkládajících. — Zpěv. spolek „Bořivoj44\nv Lomnici uspořádal dne 21. září b. r.\ndruhou pěveckou, deklamatorní a hudební\nzábavu v hostinci „u zlatého lva.\" Pro-\ngram byl: I. Oddělení: 1. Ouvertura z o-\npery „Das Rosenrnadchen\" od Hafnera. 2.\n„Pí sen k sv. Václavu.44 Staročeský chorál\nz 17. stol , ve sbor uvedl J. L. Zvonař.\n3. Elegie na zříceninách Slovanstva. Před-\nzpěv k „Slávy dceři\" od Jana Kollára. 4.\nPrvní oddělení tria pro housle, violoncello\na piano od C. G. Reissigra, op. 173. 5.\nPřání. Báseň od Anny V. Růžičkové. 6.\n„Nová národní.\" Slova od Václ. Crhy, sbor\nod Jos. Soukupa. II. Oddělení: 1. Elegie\nod H. V. Ernsta: Sólo pro housle s prů-\nvodem piana. 2. „Před bojem,\" báseň od\nV. Hálka. 3. „Vlasti své a Tobě.\" Só-\nlový zpěv. Slova od B. Jablonského, ná-\njpěv od Čeňka Šlechty. 4. „Vdávat ci ne-\nvdávat?44 deklamace od Hanuše Havlíka. 5.\nModlitba při bitvě, hudba na piano od Te-\ndesca Lorelej. 6. „Nevěsta,\" dramatický\nžert od J. Nerudy. 7. „Naše probuzení.\"\n8. Dvojsbor od Verdiho. Později následo-\nval taneční ples. Čistý výnos 91 zi. 30 kr.\nse obětoval tamnějším pohořelým. — Zpě-\nvácký spolek v Nových Benát-\nkách přijal v poslední schůzce jméno „Bo-\nhuslav\" na památku Bohuslava z Kunval-\ndu, jehožto přičiněním zdejší obec na mě-\nsto povznesena byla. Spolek cítá posud\n52 údů. — Slovanský zpěv, spolek\nve Vídni odbývá dnes, dne 20. t. m. v\nsalóně „u Soudku\" (Wieden, Schleifmůhl-\ngasse zum „Fassel\") valnou schůzi. Mimo\nto odbývá se každý čtvrtek o 7. hodině\nvečer zkouška v nadřecené místnosti. —\nČáslavský „Kovář\" uspořádá s „Dobrosla-\nvem\" a „Tylem\" dne 30. velkou pěveckou\na hudební akademii, jejížto program je ná-\nsledující: Sbor „Dožij — Dopij\" od Jo.s.\nBergmanna. — „Čeští hudebníci44 od\nV a š á k a. „Vlasti44 od Procházky. —\n„Čáslavská44 od Frimla a zajímavý sbor\n„Vávra44 od Ed. Nápravníka, jenž se\nvšude se skvělým výsledkem potkává. —\nLomnický zpěv. spolek (v Budějo-\nvicku) přijal jméno „Jaroslav.\" Ředitelem\njest p. Ferd. Seyk, údňv výkonných 29,\n8 přispívajících a 5 čestných. — Hranický\nzpěvácký spolek (na Moravě) přijal jméno\n„Jurin.\" — V Kroměříži zřízen jest\nnový zpěv. spolek, ředitelem jest p. Kubeš\na uspořádal zároveň jakožto na památku\nzaložení tohoto spolku v neděli dne 16.\nlistopadu besedu. — Litomyšlský\nzpěv. spolek byl v měsíci říjnu od místo-\ndržitelství potvrzen, stanovy však musí se\npro nějaké opravy ještě jednou k vyššímu\npotvrzení předložit. Dne 31. října byla\nodbývána volba předsedy a výborů. Co\npředseda zvolen důstojný pan děkan Santa.\nDáno mu jméno „Vlastimil\" s heslem\n„Zpěvem Čechu ku předu!\" — Zpěv.\nspolek „Burian\" v Ledci slaví dne 22.\nt. m. na den sv. Cecilie tříletou památku\nzaražení spolku, ku které slavnosti pro-\ngram takto zní: Dne 21. večer slavnostní\npochod; dne 22. slavné služby boží v dě-\nkanském chrámu Páně sv. Petra a Pavla,\npři kterýchž zpěv. spolek účinkovali bude.\nOdpoledne o 3. hod. volba ředitelstva pro\npříští rok a večer o 6. hod. akademie,\npři které spolek přednese : 1. „Na Prahu\"\nod Veita; 2. Vzhůru k zpěvu,\" dvojsbor\nod Nápravníka; 3. „Utonulá\" od P. Kříž—\nkovského; 4. „Naprej\" od Jenka ; 5. „Sta-\nročeská\" od Škroupa a 6. „Přání\" od\nSkroupa Slavnost se skončí taneční zá-\nbavou. — V Městci\nbude se odbývat ve středu dne 26. t. m.\npěvecká a taneční beseda. Program jest:\n1. Proslov. 2. Hudební skladba. 3. ,,Na\nPrahu,\" sbor od Veita. 4. „Bývali Če-\nchové,44 sbor od Veita. 5. Deklamace. 6.\n„Naprej,44 sbor od Jenka. 7. „Slovan,\"\n8. Deklamace. 9. „Hlahol,\" dvojsbor od\nBendla. Na to ples při hudbě, čistý vý-\nnos připadne ku prospěchu místního zpěv.\nspolku.\n\nOchotnická divadla.\nI) i v a d. o ch o t n i c i v K o š í ř í ch\nprovozovali dne 1. t. in. ve prospěch tam-\nních chudých školních dítek činohru:\npežníci na Chlumu.\" — Ochotníci v\nKutné Hoire provozovali dne 1. t. m.\n„Chudý kejklíř.\" Čistý výnos věnován na\nzakoupení učebních prostředků pro tam-\nnější reální školu. Tímto představením opětně\nzapočala ochotnická divadelní představení,\nježto se v zimním case pravidelně odbý-\nvati budou. — Divadelní ochotníci\nSmíchovští provozovali dne 2. listop.\nu Eggenbergů „Duch času'' ve prospěch\npražské jednoty zednické. Dále dne 9. ve-\nv\nselohrv „Ženichové\" od Machacka a „Po\nslunce západu.44 Výnos tohoto představení\nvěnován nadaci obědů zdarma pro tech-\nniky. — Divadelní ochotníci Pl-\nzeňští, kteříž za minulé doby letní ve\nprospěch dobrých úcelův na tainnějším di-\nvadle několikráte vystoupili , chystají se\nopět po malé přestávce k divadelnímu před-\nstavení. Tenkráte budou dávati frašku „Da-\nreba,44 čistý výnos bude obrácen k opravě\nměstského divadla, kteráž v nastávajícím\nroce předsevzíti se má. — V České Ska-\nlici hrála po delší cas divadelní společ-\nnost Kullasova s dobrým úspěchem, po-\ndali více výborných, málo však původních\na ještě méně národních představení, mezi"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6274, "texte": "nimiž „Břetislav a Jitka,\" „Jan za chrla\ndán,\" „Jindřich Korutánský,\" „Václav a\njeho kat\" a „Strakonický dudák4' první\nmísto zaujímá. — Div ad. ochot ní c i\nv Habrech davali v divadle ve školní\nbudově zřízeném v neděli dne 2. t. m.\nmimo tři jíž dříve provozované kusy\n„Svéhlavost,\" veselohru v jednom jednání\na ,,0na mne miluje,\" veselohru ve dvou\njednáních v celku dosti zdařile. — Ra d-\nničt i och ot n í ci provozovali dne 28. září,\nna sv. Václava „Svatoslava, posledního\nSvatoplukovce4' od Klicpery; dne 2. listo-\npadu pak provozováno „Dříve matka,44 ve-\nselohra v jednom jednání, a „Liška nad\nLišku,4' též veselohra v jednom jednání od\nKotzebue. — V Třebechovicích nad\nDědinou vystoupili dne 2. t. m. tamnější\nochotníci po dlouhé přestávce a hrály vel-\nmi zdařile „Paní Marjánka, matka pluku.\"\n— Příbramští ochotníci provozovali\ndne 16. t. m. ,,Manžela bez ženy\" a chy-\nstají se Ea veselohru „Ona mně miluje\"\na „Při piketu.\"\n\nZ ciziny.\nZ Vídně, 17. listopadu. (D i v a d 1 o\nčeské. — Besedy.) Nepamatujeme se,\nže by kdy bylo divadlo tak naplněno bý-\nvalo, vlastně přeplněno a ve všech míst-\nnostech vyprodáno — nepamatujeme se\nspolu na applaus tak hojný a—zaslou-\nžen ý, jako včera při „Paličově dceři.\"\nProvedení kusu bylo ve všech částkách\nvýborné u okrouhlé — jak by vesměs již\nsběhlí herci s pílí byli hráli. A to je\nmnoho! A nad to všechno souhra výtečná\na volba spoluúčinkujících nad míru trefná\na šťastná, jak vidno z následujícího obsa-\nzení. Titulní úlohu provedla znamenitá\npodpora divadla našeho paní Altová s\nobvyklou u ní výborností, jež vždy do-\n/ -v\nchází jednohlasného uznaní. Sumáře Va-\nv\nlentu hrál pan Sedivý-Grau, pro něhož,\njak známo, zvěčnělý Tyl úlohu tuto napsal\na byl po prvním představení r. 1847 v Praze\ntak unešen, že panu Grauovi list plný po-\nchvaly a díku poslal, v němž mimo jiné\npodotknul, „že leprv nyní po- představení\nvidí, co vlastně je Valenta.\" — Jeho dia-\nlog řr koňařem Podleským (panem Bed-\nnem), jak i následující monolog a scéna\npřed odchodem Rozárky byly mistrně pro-\nvedeny — ba, nemohly ani lépe býti po-\ndány. — Milokrásný a nový překvapující\nnás zjev byla slečna Emilie Betkova\nz Prahy, jíž se hned při prvním vystou-\npení se všech stran stejně čestného uví-\ntání dostalo. Co Bětuška dosáhla v dra-\nmatických scénách s Martinem řezníkem\n(p. Jaichem) největšího úspěchu, jakého lze\ndosíci v úloze této, již se znamenitou rou-\ntinou divadelní, originálností a přirozenou\nrázností provedla. Paní F a r n í k o v á po-\ndala nám s podivuhodnou umělostí obraz\nz národa vzaté osobnosti plátenice Šestá-\nkové a byla, jak všechy dámy, hlučným\npotleskem a vyvoláním odměněna. Naděje\nnaše na důstojné obsazování úloh herci a\nochotníky intelligentními, úloh svých moc-\nnými — uskutečňuje se již znenáhla. Po-\ntvrzení toho viděli jsme jak u sl. Betkovy,\njež, jak s radostí oznamujeme, i při pří-\nštích představeních spoluúčinkovat bude, tak\ni u p. Hradce, jenž i v malé úloze radního\nHoriny spůsobilost svou obzvláště k před-\nstavování charakterů serioesních osvědčil,\ní tato síla bude nám udržena. Vedlo by\nto příliš daleko, chtěl-li bych každou jed-\nnotlivou úlohu do podrobná probrali: při-\npomínám tedy, že pan Hrom, pilný herec\na vycvičený ochotník, v Antonínu nám ne-\nsmělého krejčovského tovaryše výborně dle\nskutečnosti vylíčil, pan Rosa co Kolínský\ntaktéž yankeeský humor. Ostatní úlohy:\nhrobník (pan S k alickýj, Jedličková (paní\nKaincová), Prokop (paní S tor chová),\nPodleský (pan Bedno) atd. výborným\nspoluúčitikováním zvýšili jen skvělý úspěch\ncelku. V poslední scéně zazpíváno „Kde\ndomov můj ?w všemi na jevišti zaměstna-\nnými osobami se zvláště pro toto předsta-\nvení kapelníkem p. A. Slorchem instru-\nmenlovaným doprovázením. Národní hymna\nnaše byla s hřímajícím applausem přijata\na vyvolávání a žádost za opakování ne-\nchtěly míli konce. Bohužel nemohlo se\nžádosti této zadost učinit, poněvadž čeka-\njící publikum k německému představení ne-\ntrpělivě se bouřilo. Příště — as za 3\nneděle — dávat se budou tři veselohry,\nNerudova „Prodaná láska,\" dále „Jeden\nz nás se musí ( ženit\" a „Dříve matinka.\"\nNTa to budou následovat „Ženichové\" a\n„Loupežníci na Chlumu.\" -— Přátelé dobré\nzábavy a tancechtivé Slovanky upozorňu-\njeme na besedu, jež se odbývali bude\nv pondělí dne 24. t. m. v sále „u zelené\nbrány\" (Roferanogasse). Velmi zajímavě\nsestavený rozmarný program — sestáva-\njící z žertovných zpěvů (sóla a kvarteta),\ndeklamací (připomínám, že bude si. Bet-\nkova sp duúěinkovat) a scén humoristi-\nckých — přislibuje výbornou zábavu.\n(Vstupní lístky pro pána po 80 kr. a pro\npána s dámou po 1 zl. 20 kr.) — Zdejší\nzpěvácký spolek slovanský (president\nDr. Dvořáček) bude dávati dne 13. pros.\nv místnostech Dianských velkou a slavnou\nbesedu, v níž osmičíslový program pozů-\nstává ze čtvero sborů, sóla na klavír,\nhousle atd.\n\nObzor umělecký.\nHudba. Před nedávnem vyšla v Pa-\nříži u Saint-Jorre znamenitá kniha „Dě-\njepis hudby v Rusi44 od knížete Yusu-\npov a. První tento díl 123 silný s 35\npřílohami musikálními jedná výhradně o\ncírkevní hudbě v Rusi. Yusupov\njest jeden z oněch osvícených šlechticů,\noněch velkomyslných, kteří krásné umění\ns oblibou a vkusem pěstují bez vší mar-\nnivosti a ostentace. Jeho praděd zřídil si\nz nevolníků orkestr as 30 mužů siífpý, jenž\npod direkcí rozličných kapelníků stáL Ny-\nnější kníže podržel orkestr tento a povo-\nlal k němu, jak známo, našeho krajana p*\nEd. Nápravníka za kapelníka. Slavný\nvirtuos na housle Ch. de Beriot, jenž po\ncelou zimu r. 1859 v Rusi prodléval, byl\nnadšen výtečnou hrou tohoto orkestru a\nprovedl s ním symfonie od Haydna, Mo-\nzarta a Beethovena. Kníže Yusupov vě-\nnoval svému dílu největší péci, sebrali' v\nnejdokonaléjším pořádku všechny listiny k\nhudbě se vztahující, které nejjasnější svě-\ntlo na círke vil í hudbu a na staré\nruské melodie vrhají, a osvědčil zna-\nmenitý důvtip a kritického ducha ve spisu\ntomto. Bylo by žádoucno, aby v brzkém\nčase i druhý díl, jenž o světské hudbě a\nnárodních písních v Rusi pojednávat! bude.\nvyšel a aby příští dílo jeho toutéž jasností\nideí, tímtéž ostrovtipem a toutéž znalostí\n\\ěcí vynikalo, o nichžto v tomto díle krás-\nných padal důkazů. — Dne 3. listopadu\npropozovala se v Londýně nová anglická\nopera „Lovesň triumf\" od Wallace, která\nnejen od obecenstva, nýbrž i od kritiky\nvelmi příznivě přijala byla.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.8", "debut_caractere": 1116, "fin_caractere_exclue": 2778, "texte": "— Pianistka baronka Alf.\nWeiszovaz Prešpurku uspořádá zde co\nnevidět koncert na piano. První koncert\njejí bude prý v českém prozatímním divadle.\n— Komik pan K ó ck, Horvat ro-\ndič, složil českou jednoaktovou operetku,\nkterá prý se v českém prozatímním diva-\ndle provozovali bude.\n— Výroční smuteční slavnost\nPražské jednoty hudebních umělců za své\nprotektory a údy bude se ve čtvrtek\ndne 27. listopadu o 9. hodině dopolední\nv chrámě u Křížovníků odbývati. Provo-\nzovati se bude rekviem od J. N. V i taška\na hymnus od L. Spohra.\n— Naše krajanka Vojt. Za dro-\nbil kteráž v Horvátsku a v jižních\nzemích slovanských koncerty dávala a na-\nposled v Bělohradě se zdržovala, prodlévá\nnyní, jak se nám píše, v Cařihradě, kdež\nněkolik koncertů uspořádá.\n— Slečna Věkoslava Blažkova,\ndvorní zpěvačka meklenburská, přibyla před\nnedávnem k divadlu Novostřelickérnu a vy-\nstoupila zde poprvé co hraběnka ve „Fi-\ngarově svatbě\" a po druhé co Donna Anna\nv „Don Juanu\" a tak velice se líbila, že\nnejen po velikých áriích, nýbrž i mezi\nscénou vícekrát bouřlivě yolána byla. Vé-\nvodkyně meklenburská, podporovatclka u-\nmění vůbec, jenž divadelním představením\npřítomna byla, vyslovila řediteli divadla\nsvou úplnou spokojenost s jejím zpěvem.\nPříští debut slecnin, jež se stala již mi-\nláčkem tamnějšího obecenstva, jest Azu-\ncena v „Troubadouru\" od Verdiho.\n— Mendelssohnovo krásné o-\nratorium „Eliáš\" bude zdejší jednota\nhudebních umělců o vánočních svátcích\nprovozovati.\n— Varhanická škola čítá letoš-\nního roku 250 posluchačů, z nichžto 40\nřádných v prvním roce, 30 řádných v\ndruhém roce se nachází. Kandidátův uči-\ntelství je dohromady 190, z nichž jest 84\nNěmcův a 106 Čechův."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "262", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.7.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 2107, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Brandýsa nad Labem. (Zpěv.\nspolek „Bojan.44) Dne 31. srpna b. r.\npodnikl náš spolek a spolek Staroboleslav-\nský společný výlet do blízkého města\nČelákovic, kde jsme byli tamnějším mě-\nšťanstvem a bodrými studujícími na prázd-\nninách právě meškajícími velmi srdečně a\nslavnostně uvítáni. Před velmi četně shro-\nmážděným obecenstvem Čelákovickým, Bran-\ndýsským, Staroboleslavskvm a ještě jiným\nvenkovských obcí zpívali spojení spolkové\nsvé sbory. Poněvadž valná většina těchto\nskladeb již při prvním výletu do lesů Skor-\nkovských se zpívala, pominu mlčením zde\npodrobnějšího jich vypočítávání. Se zpě-\nvy střídaly se zdařilé deklamace Ce-\nlákovských studujících; obecenstvo bavilo\nse velmi dobře a celá společnost byla pří-\njemně rozjařena. Na to následovala ta-\nn e c n í zábava. Zásluha o skvělé upra-\nvení této ušlechtilé zábavy a o slavnostně\nuvítání hostů náleží především váženému\nměšťanu p. Stankovskému. — Dne\n5. října uspořádal náš spolek v sále Feíte-\nrově pěveckou zábavu ve prospěch\nLomnických pohořelých, která k dotčenému\núčelu 35 zl. 50 kr. a jeden štříbrný tolar\nčistého výnosu vynesla. IÍ slavnosti\nCecilské chystáme vokální mši. Bylo by\nvelmi žádoucno, aby spolek zase jednou\nskvělou besedou u veřejnost vstoupil,\nponěvadž chovám náhled, že se skvělým\na v artistickém ohledu co možná správným\nuspořádáním besed, akademií atd. cest spolku\npovznáší, než p. tajemník zůstal s p. Pr o-\ncházkou se svými návrhy osamělý, po-\nněvadž většina údů, pří nepříznivém stavu\nspolkových financí k něčemu velkolepější-\nmu žádné chuti nejevila, hojíc se, že by\nse pak přisazovat muselo. Tak tedy ne-\nmáme naději na besedu až zase k svěcení\npráporu, což bohdá bude na jaře. Ostatně\ncvicí se spolek velmi pilně, p. ředitel Pro-\ncházka jest neunavený a horlivý. Jen ty\nprožluklé finance, ty nám nadělají tram-\npot. Také by nám potřebí bylo nových a\nlepších stanov; neb naše dosavádní jsou\nvelmi chatrné, byly tenkráte na spěch dě-\nlány a takřka šinahem přijaty. Protož co\nnevidět opatříme si stanovy „Hlaholu\" a\nsice ty nové, by se podle nich naše upra-\nviti mohly. A—chk."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "262", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.7.2", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.6", "debut_caractere": 2109, "fin_caractere_exclue": 6354, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nZpěv. spolek Táborský uspořádal ve\nstředu dne 5. t. m. pěveckou a deklama-\ntorní zábavu. Program byl následující:\n„Hlahol,\" sbor od K. Bendla. 2. „Já jsem\nČeška rodilá\" od Trnky, sólo pro ženskou\ns průvodem piana. 3. „Zpěv jinochů,\"\nsbor od Vogla. 4. Quodlibet z národních\npísní,\" sextett od Máši. 5. „Šumař,44\ndeklamovánka od K. Tůmy. 6. „Granát-\nníci\" od Reissigra, mužské sólo s průvo-\ndem piana. 7. „Naprej,\" sbor od Jenka.\n8. Hudba. — Zpěv. spolek Plzeňský\nvstoupil do života. Dne 2. listop. odbý-\nvala se volba výboru. Za starostu byl\nzvolen majetník hudebního ústavu, p. Guth,\nza ředitele p. Sinkule. Spolek cítá již teď\nna začátku mnoho údů, mezi niini 10 za-\nkládajících. — Zpěv. spolek „Bořivoj44\nv Lomnici uspořádal dne 21. září b. r.\ndruhou pěveckou, deklamatorní a hudební\nzábavu v hostinci „u zlatého lva.\" Pro-\ngram byl: I. Oddělení: 1. Ouvertura z o-\npery „Das Rosenrnadchen\" od Hafnera. 2.\n„Pí sen k sv. Václavu.44 Staročeský chorál\nz 17. stol , ve sbor uvedl J. L. Zvonař.\n3. Elegie na zříceninách Slovanstva. Před-\nzpěv k „Slávy dceři\" od Jana Kollára. 4.\nPrvní oddělení tria pro housle, violoncello\na piano od C. G. Reissigra, op. 173. 5.\nPřání. Báseň od Anny V. Růžičkové. 6.\n„Nová národní.\" Slova od Václ. Crhy, sbor\nod Jos. Soukupa. II. Oddělení: 1. Elegie\nod H. V. Ernsta: Sólo pro housle s prů-\nvodem piana. 2. „Před bojem,\" báseň od\nV. Hálka. 3. „Vlasti své a Tobě.\" Só-\nlový zpěv. Slova od B. Jablonského, ná-\njpěv od Čeňka Šlechty. 4. „Vdávat ci ne-\nvdávat?44 deklamace od Hanuše Havlíka. 5.\nModlitba při bitvě, hudba na piano od Te-\ndesca Lorelej. 6. „Nevěsta,\" dramatický\nžert od J. Nerudy. 7. „Naše probuzení.\"\n8. Dvojsbor od Verdiho. Později následo-\nval taneční ples. Čistý výnos 91 zi. 30 kr.\nse obětoval tamnějším pohořelým. — Zpě-\nvácký spolek v Nových Benát-\nkách přijal v poslední schůzce jméno „Bo-\nhuslav\" na památku Bohuslava z Kunval-\ndu, jehožto přičiněním zdejší obec na mě-\nsto povznesena byla. Spolek cítá posud\n52 údů. — Slovanský zpěv, spolek\nve Vídni odbývá dnes, dne 20. t. m. v\nsalóně „u Soudku\" (Wieden, Schleifmůhl-\ngasse zum „Fassel\") valnou schůzi. Mimo\nto odbývá se každý čtvrtek o 7. hodině\nvečer zkouška v nadřecené místnosti. —\nČáslavský „Kovář\" uspořádá s „Dobrosla-\nvem\" a „Tylem\" dne 30. velkou pěveckou\na hudební akademii, jejížto program je ná-\nsledující: Sbor „Dožij — Dopij\" od Jo.s.\nBergmanna. — „Čeští hudebníci44 od\nV a š á k a. „Vlasti44 od Procházky. —\n„Čáslavská44 od Frimla a zajímavý sbor\n„Vávra44 od Ed. Nápravníka, jenž se\nvšude se skvělým výsledkem potkává. —\nLomnický zpěv. spolek (v Budějo-\nvicku) přijal jméno „Jaroslav.\" Ředitelem\njest p. Ferd. Seyk, údňv výkonných 29,\n8 přispívajících a 5 čestných. — Hranický\nzpěvácký spolek (na Moravě) přijal jméno\n„Jurin.\" — V Kroměříži zřízen jest\nnový zpěv. spolek, ředitelem jest p. Kubeš\na uspořádal zároveň jakožto na památku\nzaložení tohoto spolku v neděli dne 16.\nlistopadu besedu. — Litomyšlský\nzpěv. spolek byl v měsíci říjnu od místo-\ndržitelství potvrzen, stanovy však musí se\npro nějaké opravy ještě jednou k vyššímu\npotvrzení předložit. Dne 31. října byla\nodbývána volba předsedy a výborů. Co\npředseda zvolen důstojný pan děkan Santa.\nDáno mu jméno „Vlastimil\" s heslem\n„Zpěvem Čechu ku předu!\" — Zpěv.\nspolek „Burian\" v Ledci slaví dne 22.\nt. m. na den sv. Cecilie tříletou památku\nzaražení spolku, ku které slavnosti pro-\ngram takto zní: Dne 21. večer slavnostní\npochod; dne 22. slavné služby boží v dě-\nkanském chrámu Páně sv. Petra a Pavla,\npři kterýchž zpěv. spolek účinkovali bude.\nOdpoledne o 3. hod. volba ředitelstva pro\npříští rok a večer o 6. hod. akademie,\npři které spolek přednese : 1. „Na Prahu\"\nod Veita; 2. Vzhůru k zpěvu,\" dvojsbor\nod Nápravníka; 3. „Utonulá\" od P. Kříž—\nkovského; 4. „Naprej\" od Jenka ; 5. „Sta-\nročeská\" od Škroupa a 6. „Přání\" od\nSkroupa Slavnost se skončí taneční zá-\nbavou. — V Městci\nbude se odbývat ve středu dne 26. t. m.\npěvecká a taneční beseda. Program jest:\n1. Proslov. 2. Hudební skladba. 3. ,,Na\nPrahu,\" sbor od Veita. 4. „Bývali Če-\nchové,44 sbor od Veita. 5. Deklamace. 6.\n„Naprej,44 sbor od Jenka. 7. „Slovan,\"\n8. Deklamace. 9. „Hlahol,\" dvojsbor od\nBendla. Na to ples při hudbě, čistý vý-\nnos připadne ku prospěchu místního zpěv.\nspolku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "263", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.7.3", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.6", "debut_caractere": 6356, "fin_caractere_exclue": 7578, "texte": "Ochotnická divadla.\nI) i v a d. o ch o t n i c i v K o š í ř í ch\nprovozovali dne 1. t. in. ve prospěch tam-\nních chudých školních dítek činohru:\npežníci na Chlumu.\" — Ochotníci v\nKutné Hoire provozovali dne 1. t. m.\n„Chudý kejklíř.\" Čistý výnos věnován na\nzakoupení učebních prostředků pro tam-\nnější reální školu. Tímto představením opětně\nzapočala ochotnická divadelní představení,\nježto se v zimním case pravidelně odbý-\nvati budou. — Divadelní ochotníci\nSmíchovští provozovali dne 2. listop.\nu Eggenbergů „Duch času'' ve prospěch\npražské jednoty zednické. Dále dne 9. ve-\nv\nselohrv „Ženichové\" od Machacka a „Po\nslunce západu.44 Výnos tohoto představení\nvěnován nadaci obědů zdarma pro tech-\nniky. — Divadelní ochotníci Pl-\nzeňští, kteříž za minulé doby letní ve\nprospěch dobrých úcelův na tainnějším di-\nvadle několikráte vystoupili , chystají se\nopět po malé přestávce k divadelnímu před-\nstavení. Tenkráte budou dávati frašku „Da-\nreba,44 čistý výnos bude obrácen k opravě\nměstského divadla, kteráž v nastávajícím\nroce předsevzíti se má. — V České Ska-\nlici hrála po delší cas divadelní společ-\nnost Kullasova s dobrým úspěchem, po-\ndali více výborných, málo však původních\na ještě méně národních představení, mezi"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 929, "texte": "nimiž „Břetislav a Jitka,\" „Jan za chrla\ndán,\" „Jindřich Korutánský,\" „Václav a\njeho kat\" a „Strakonický dudák4' první\nmísto zaujímá. — Div ad. ochot ní c i\nv Habrech davali v divadle ve školní\nbudově zřízeném v neděli dne 2. t. m.\nmimo tři jíž dříve provozované kusy\n„Svéhlavost,\" veselohru v jednom jednání\na ,,0na mne miluje,\" veselohru ve dvou\njednáních v celku dosti zdařile. — Ra d-\nničt i och ot n í ci provozovali dne 28. září,\nna sv. Václava „Svatoslava, posledního\nSvatoplukovce4' od Klicpery; dne 2. listo-\npadu pak provozováno „Dříve matka,44 ve-\nselohra v jednom jednání, a „Liška nad\nLišku,4' též veselohra v jednom jednání od\nKotzebue. — V Třebechovicích nad\nDědinou vystoupili dne 2. t. m. tamnější\nochotníci po dlouhé přestávce a hrály vel-\nmi zdařile „Paní Marjánka, matka pluku.\"\n— Příbramští ochotníci provozovali\ndne 16. t. m. ,,Manžela bez ženy\" a chy-\nstají se Ea veselohru „Ona mně miluje\"\na „Při piketu.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "263", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.7.4", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.7", "debut_caractere": 931, "fin_caractere_exclue": 4777, "texte": "Z ciziny.\nZ Vídně, 17. listopadu. (D i v a d 1 o\nčeské. — Besedy.) Nepamatujeme se,\nže by kdy bylo divadlo tak naplněno bý-\nvalo, vlastně přeplněno a ve všech míst-\nnostech vyprodáno — nepamatujeme se\nspolu na applaus tak hojný a—zaslou-\nžen ý, jako včera při „Paličově dceři.\"\nProvedení kusu bylo ve všech částkách\nvýborné u okrouhlé — jak by vesměs již\nsběhlí herci s pílí byli hráli. A to je\nmnoho! A nad to všechno souhra výtečná\na volba spoluúčinkujících nad míru trefná\na šťastná, jak vidno z následujícího obsa-\nzení. Titulní úlohu provedla znamenitá\npodpora divadla našeho paní Altová s\nobvyklou u ní výborností, jež vždy do-\n/ -v\nchází jednohlasného uznaní. Sumáře Va-\nv\nlentu hrál pan Sedivý-Grau, pro něhož,\njak známo, zvěčnělý Tyl úlohu tuto napsal\na byl po prvním představení r. 1847 v Praze\ntak unešen, že panu Grauovi list plný po-\nchvaly a díku poslal, v němž mimo jiné\npodotknul, „že leprv nyní po- představení\nvidí, co vlastně je Valenta.\" — Jeho dia-\nlog řr koňařem Podleským (panem Bed-\nnem), jak i následující monolog a scéna\npřed odchodem Rozárky byly mistrně pro-\nvedeny — ba, nemohly ani lépe býti po-\ndány. — Milokrásný a nový překvapující\nnás zjev byla slečna Emilie Betkova\nz Prahy, jíž se hned při prvním vystou-\npení se všech stran stejně čestného uví-\ntání dostalo. Co Bětuška dosáhla v dra-\nmatických scénách s Martinem řezníkem\n(p. Jaichem) největšího úspěchu, jakého lze\ndosíci v úloze této, již se znamenitou rou-\ntinou divadelní, originálností a přirozenou\nrázností provedla. Paní F a r n í k o v á po-\ndala nám s podivuhodnou umělostí obraz\nz národa vzaté osobnosti plátenice Šestá-\nkové a byla, jak všechy dámy, hlučným\npotleskem a vyvoláním odměněna. Naděje\nnaše na důstojné obsazování úloh herci a\nochotníky intelligentními, úloh svých moc-\nnými — uskutečňuje se již znenáhla. Po-\ntvrzení toho viděli jsme jak u sl. Betkovy,\njež, jak s radostí oznamujeme, i při pří-\nštích představeních spoluúčinkovat bude, tak\ni u p. Hradce, jenž i v malé úloze radního\nHoriny spůsobilost svou obzvláště k před-\nstavování charakterů serioesních osvědčil,\ní tato síla bude nám udržena. Vedlo by\nto příliš daleko, chtěl-li bych každou jed-\nnotlivou úlohu do podrobná probrali: při-\npomínám tedy, že pan Hrom, pilný herec\na vycvičený ochotník, v Antonínu nám ne-\nsmělého krejčovského tovaryše výborně dle\nskutečnosti vylíčil, pan Rosa co Kolínský\ntaktéž yankeeský humor. Ostatní úlohy:\nhrobník (pan S k alickýj, Jedličková (paní\nKaincová), Prokop (paní S tor chová),\nPodleský (pan Bedno) atd. výborným\nspoluúčitikováním zvýšili jen skvělý úspěch\ncelku. V poslední scéně zazpíváno „Kde\ndomov můj ?w všemi na jevišti zaměstna-\nnými osobami se zvláště pro toto předsta-\nvení kapelníkem p. A. Slorchem instru-\nmenlovaným doprovázením. Národní hymna\nnaše byla s hřímajícím applausem přijata\na vyvolávání a žádost za opakování ne-\nchtěly míli konce. Bohužel nemohlo se\nžádosti této zadost učinit, poněvadž čeka-\njící publikum k německému představení ne-\ntrpělivě se bouřilo. Příště — as za 3\nneděle — dávat se budou tři veselohry,\nNerudova „Prodaná láska,\" dále „Jeden\nz nás se musí ( ženit\" a „Dříve matinka.\"\nNTa to budou následovat „Ženichové\" a\n„Loupežníci na Chlumu.\" -— Přátelé dobré\nzábavy a tancechtivé Slovanky upozorňu-\njeme na besedu, jež se odbývali bude\nv pondělí dne 24. t. m. v sále „u zelené\nbrány\" (Roferanogasse). Velmi zajímavě\nsestavený rozmarný program — sestáva-\njící z žertovných zpěvů (sóla a kvarteta),\ndeklamací (připomínám, že bude si. Bet-\nkova sp duúěinkovat) a scén humoristi-\nckých — přislibuje výbornou zábavu.\n(Vstupní lístky pro pána po 80 kr. a pro\npána s dámou po 1 zl. 20 kr.) — Zdejší\nzpěvácký spolek slovanský (president\nDr. Dvořáček) bude dávati dne 13. pros.\nv místnostech Dianských velkou a slavnou\nbesedu, v níž osmičíslový program pozů-\nstává ze čtvero sborů, sóla na klavír,\nhousle atd."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "263", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.7.5", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.7", "debut_caractere": 4779, "fin_caractere_exclue": 6264, "texte": "Obzor umělecký.\nHudba. Před nedávnem vyšla v Pa-\nříži u Saint-Jorre znamenitá kniha „Dě-\njepis hudby v Rusi44 od knížete Yusu-\npov a. První tento díl 123 silný s 35\npřílohami musikálními jedná výhradně o\ncírkevní hudbě v Rusi. Yusupov\njest jeden z oněch osvícených šlechticů,\noněch velkomyslných, kteří krásné umění\ns oblibou a vkusem pěstují bez vší mar-\nnivosti a ostentace. Jeho praděd zřídil si\nz nevolníků orkestr as 30 mužů siífpý, jenž\npod direkcí rozličných kapelníků stáL Ny-\nnější kníže podržel orkestr tento a povo-\nlal k němu, jak známo, našeho krajana p*\nEd. Nápravníka za kapelníka. Slavný\nvirtuos na housle Ch. de Beriot, jenž po\ncelou zimu r. 1859 v Rusi prodléval, byl\nnadšen výtečnou hrou tohoto orkestru a\nprovedl s ním symfonie od Haydna, Mo-\nzarta a Beethovena. Kníže Yusupov vě-\nnoval svému dílu největší péci, sebrali' v\nnejdokonaléjším pořádku všechny listiny k\nhudbě se vztahující, které nejjasnější svě-\ntlo na círke vil í hudbu a na staré\nruské melodie vrhají, a osvědčil zna-\nmenitý důvtip a kritického ducha ve spisu\ntomto. Bylo by žádoucno, aby v brzkém\nčase i druhý díl, jenž o světské hudbě a\nnárodních písních v Rusi pojednávat! bude.\nvyšel a aby příští dílo jeho toutéž jasností\nideí, tímtéž ostrovtipem a toutéž znalostí\n\\ěcí vynikalo, o nichžto v tomto díle krás-\nných padal důkazů. — Dne 3. listopadu\npropozovala se v Londýně nová anglická\nopera „Lovesň triumf\" od Wallace, která\nnejen od obecenstva, nýbrž i od kritiky\nvelmi příznivě přijala byla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "264", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.7.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.7", "debut_caractere": 6266, "fin_caractere_exclue": 6274, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "264", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.7.6.1", "titre_corps": "— Prozatímní české divadlo", "titre_sommaire": "— Prozatímní české divadlo", "signature_source": "R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.7", "debut_caractere": 6276, "fin_caractere_exclue": 7759, "texte": "— Prozatímní české divadlo\nbylo v úterý dne 18. t. m. Háikovou tra-\nr v\ngédii „Kral Vukašín\" otevřeno. Pan Si-\nmanovský přednesl prolog od J. Jáhna, na-\nčež následovala slavnostní ouvertura od H.\nVojáčka, clena carského dvorského divadla\nv Petrohradě. Hálek a přední herci v tra-\ngédii této účinkující byli voláni. Slavnostní\notevření prozatímního divadla zpěvohrou\n„Vodař\" od Cherubiniho ustanoveno jest\nna dnešek.\n— Zábava H i a h o 1 u, která se v\nf v\npondělí dne 10. listopadu v sale na Zo-\nfíně odbývala, těšila se z velmi četné návštěvy\na skvělého výsledku. Program vynikal\ndobrým výběrem sborů žertovných a vla-\nsteneckých a obsahoval pro rozmanitost\ntéž deklamace a pro piano. Zábava\npočala Slavíkovým sborem „Otčina,\"\njenž ušlechtilým zpěvem se vyznačuje.\nSkladatel nemohl se v tomto sboru na-\nvzdor obratnému vedení hlasů jisté mono-\ntonie vystříci a to jest as příčinou, že\nskladba úchvatného účinku na posluchače\nneučinila. Za to však rozjařil obecenstvo\neffektní sbor našeho rodáka Václ. Kali-\nv o d y „Nás zpěv41 (český překlad), jakož\ni v národním duchu držané a rozmarem\ndýchající sbory „Stasa čarodějnice\" a „Pí-\nseíí při draní\" od Václ. Horáka. Kříž-\nkovského sbor „Zatoč se\" má za předmět\nmoravskou národní píseň, kteráž velmi zají-\nmavým spůsobem pro čtvero mužských hlasů\nzpracována jest. Sbor „Vávra\" od Ed.\nEd. Nápravníka je promyšlená práce\"\nv národním duchu, v nížto druhý bas jsa\nod ostatních na rozmarný spňsob dopro-\nvázen, přední slovo vede. Zábava ukon-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1114, "texte": "cena byla husitskou písní „Kdož jste Boží\nbojovníci\" z XV. století v unisonu. Ze všech\nsborů líbily se nejvíce „Píseň při draní\"\nod Horáka, „Zatoč se\" od Křížkov-\nského a „Vávra\" od Ed. Nápravníka,\nkteréžto sbory se na všestranné přání opa-\nkovati musely. Veškeré sbory řídil náš J.\nLudvík Lukeš velmi obezřele, dodav\nskladbám téhož ducha, jakýmž přednášeny\nbýti mají. Provedení veškerých sborů bylo\nvelmi prccísné a kde toho třeba, vzletu-\nplné. Dále slyšeli jsme utěšené duetto od\nLud. Procházky a dvě deklamace, z nichžto\nzvláště ona, kterouž p. Šaraberg s pravým\nhumorem přednesl, vtipy a satyrou vyni-\nkala. Cenu zábavy této zvýšil ještě více\nvýtečný náš virtuos na piano pan Bedr.\nSmetana, kterýžto svou fantasii na národní\npísně pro piano, pak nocturnu od Chopina\na jednu z upomínek slovanských na piano\npřednesl. Provedení všech těchto skladeb\nbylo duchaplné; byly to obrazy s náleži-\ntými stíny a světly vynikající znamenitou\nbarvitostí a zbudily všeobecného podivení.\nNa všestranné přáni přidal pan Smetana\ntranskripci na píseň „Kde domov můj,\"\nkteráž se rozkošně vyjímala. Návštěva\nbyla velmi četná.\n\nR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "264", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.7.7", "titre_corps": "— Pianistka baronka Alf.", "titre_sommaire": "— Pianistka baronka Alf.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.8", "debut_caractere": 1116, "fin_caractere_exclue": 2778, "texte": "— Pianistka baronka Alf.\nWeiszovaz Prešpurku uspořádá zde co\nnevidět koncert na piano. První koncert\njejí bude prý v českém prozatímním divadle.\n— Komik pan K ó ck, Horvat ro-\ndič, složil českou jednoaktovou operetku,\nkterá prý se v českém prozatímním diva-\ndle provozovali bude.\n— Výroční smuteční slavnost\nPražské jednoty hudebních umělců za své\nprotektory a údy bude se ve čtvrtek\ndne 27. listopadu o 9. hodině dopolední\nv chrámě u Křížovníků odbývati. Provo-\nzovati se bude rekviem od J. N. V i taška\na hymnus od L. Spohra.\n— Naše krajanka Vojt. Za dro-\nbil kteráž v Horvátsku a v jižních\nzemích slovanských koncerty dávala a na-\nposled v Bělohradě se zdržovala, prodlévá\nnyní, jak se nám píše, v Cařihradě, kdež\nněkolik koncertů uspořádá.\n— Slečna Věkoslava Blažkova,\ndvorní zpěvačka meklenburská, přibyla před\nnedávnem k divadlu Novostřelickérnu a vy-\nstoupila zde poprvé co hraběnka ve „Fi-\ngarově svatbě\" a po druhé co Donna Anna\nv „Don Juanu\" a tak velice se líbila, že\nnejen po velikých áriích, nýbrž i mezi\nscénou vícekrát bouřlivě yolána byla. Vé-\nvodkyně meklenburská, podporovatclka u-\nmění vůbec, jenž divadelním představením\npřítomna byla, vyslovila řediteli divadla\nsvou úplnou spokojenost s jejím zpěvem.\nPříští debut slecnin, jež se stala již mi-\nláčkem tamnějšího obecenstva, jest Azu-\ncena v „Troubadouru\" od Verdiho.\n— Mendelssohnovo krásné o-\nratorium „Eliáš\" bude zdejší jednota\nhudebních umělců o vánočních svátcích\nprovozovati.\n— Varhanická škola čítá letoš-\nního roku 250 posluchačů, z nichžto 40\nřádných v prvním roce, 30 řádných v\ndruhém roce se nachází. Kandidátův uči-\ntelství je dohromady 190, z nichž jest 84\nNěmcův a 106 Čechův."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "264", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.8", "titre_corps": "Stanovy „Umělecké Besedy,\"", "titre_sommaire": "Stanovy „Umělecké Besedy,\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.8", "debut_caractere": 2780, "fin_caractere_exclue": 6270, "texte": "Stanovy\n„Umělecké Besedy,\"\nkteráž povolena jest nejvyšším rozhodnu-\ntím Jeho c. k. Apoštolského Veličenství\node 5. září b. r.\n(Pokračování.)\n§. 15.\nMimo valné shromáždění odbývá správní\nvýbor schůzky své pravidelně v prvním\ntýdnu každého měsíce, a dle potřeby také\nčastěji. Výbor pak jednotlivých odborňv\numěleckých schází se k řádným svým po-\nradám každého téhodne.\n§. 16.\nK společným zábavám mají přístup také\nod údů uvedení.\n§. 17.\nSprávu spolku vede :\nstarosta a jestli tento zaneprázdněn,\njeho náměstek se správním výborem dva-\nnácti udňv, z kterýchžto šest voleno býti\nmusí z výborů v uměleckých všech tří sekcí\nneb odborův, z každého odboru po dvou;\nšest ostatních pak z činných údů přátel\numění.\n§. 18. Výbor správní\nvolen bude v prvním valném shromáždění\nv plném poctu dvanácti, na jeden rok. Po\nÍplynutí prvního roku vystoupí polovice t\ndů >ýborových (tři z umělců a tři z přá- (\ntel umění) losem a nahraženi budou ve j\nvalném shromáždění novou volbou. Vystu- \\\npující ddové mohou však opět voleni býti. i\nKaždého pak následujícího roku vystoupí ;\nta polovice výboru, která v něm trvala j\ndruhý rok, a tímž spůsobem bude nahra- j\nžena. Udové výboroví musí míti stálý svůj l\npříbytek v Praze anebo v nejbližším vůkolí. J\n§. 19. Práva výboru správního.\nVýbor správní činí platná snesení ve\nvšech záležitostech spolkových, které vy-\nhraženy nejsou valnému shromáždění aneb\nnenáležejí k působnosti uměleckých odborů.\nZvláště pak má právo ríditi záležitosti ho-\nspodářské spolku a přijímati a vylučovat!\núdy. Ku platnému snesení potřeba jest,\naby nejméně sedm údů výborových bylo\npohromadě; i rozhodují prostou většinou\nhlasů, některé zvláštní případy\nku kterým dvou třetin zapotřebí jest.\n§. 20. Starosta\nbývá volen ve valném shromáždění vždy\nna jeden rok, může však potom opět vo-\nlen býti. Týž jest representantem spolku,\njejž osobně i písemně zastupuje. Starosta\npředsedá ve valném shromáždění i ve vý-\nboru, vykonává jich obou ustanovení, a\npodpisuje spolu s jednatelem, aneb jestli\ntento z aneprázdněn, spolu s některým údem\nvýborovým všeliké spisy spolkové.\n§. 21. Místostarosta a náhradníci.\nValné shromáždění volí také staro-\nstova náměstka (místostarostu), kterýž,\nkdykoli starosta jest jinak zaneprázdněn,\njej zastupuje, mají v tomto případě táž\npráva i tytéž povinnosti. Co se pak ostat-\nních ddňv správního výboru dotýče, když\nby někteří jich byli zaněprázdněni, tehdy\nje zastupuje jménem náhradníků šest údů\nspolkových, tři z umělců a tři z přátel u-\nmění, ve valném shromáždění volících.\n§. 22. Jednatel\nvolí se ve valném shromáždění na dvě\nléta, může však potom opět volen býti.\nNejsa údem výboru správního, aniž maje\nv něm právo hlasovací, obstarává všecky\npotřebné práce konceptní i kancelářské, kte-\nréž mu výbor nařídí. Zvláště pak podpi-\nsuje zároveň se jemuž ve všem\nmá býti po ruce, veškeré spisy jménem\nspolku vycházájící, činí přípravy k schůz-\nkám výborovým i výročním, a dává při\nnich potřebné zprávy.\n§. 23. Pokladník.\nZe středu zvoleného výboru správního\nvyvolí sobě valné shromáždění pokladníka\nna jeden rok, kterého však potom opět\nzvoliti může. Pokladlník přijímá, opatruje\ni spravuje jmění spokove, a vyplácí na\npísemné toliko poukázky, starostou a jed-\njnatelem neb některým údem výboru (§. 20.)\npodepsané, nemá však ve věcech, ježto se\ntýkají záležitostí spolkových, ve výboru\nžádného rozhodného hlasu. Každého roku\ni před valným shromážděním pokladna bndiž\nskontrováoa, a krom toho také, kdykoli\njvýbor dvěma třetinama hlasův to nařídí.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-11-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-11-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1862-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "264", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.8", "debut_caractere": 6272, "fin_caractere_exclue": 6473, "texte": "Listárna.\nPanu N. K. Životopisu Haeudla nemů-\nžeme užiti. Racle zaslat životopis nějakého\nslovanského hudebního umělce. — SI.\nzpěv. spolku v Pard. Račte nám zaslat\nhudbu k „Pardubské\" od Vašeho rodáka."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[257]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.1", "texte": "Vypsáni ceny.\nLud. Fleischer,\nobchodník v musikáliích v Praze.\nPan Ludvík Fleischer, obchodník v musikáliích v Praze,\npožádal nás o uveřejnění následujících řádků :\nPotřeba nových, zdařilých českých písní pro koncert\na slavnostní besedy leží na bíledni a z té příčiny vypisuji\nnásledující cenu: Kdo ze skladatelů českoslovanských dole\nuvedenou píseň „Jarní\" nejlépe a slovům nejpřiměřeněji v\nhudbu uvede, obdrží od nížepsaného skvostné album s 12\nfotografiemi ě esko slovanských hudebních umělců v ceně\n3 dukátů. Každá mi zaslaná skladba nechť se opatří he-\nslem a zapečetěným psaním, v němžto jméno skladatele se\nnacházeti musí. Píseň musí být pro jeden hlas s prů-\nvodem piana a zvlášť ku koncertům se hoditi. Lhůta\nk zaslání skladeb trvá až do 20. prosince 1862, načež tři\nsoudcové o dobrotě skladeb rozhodnou.\n\nO hudebním nástrojářstvi v XVII. a\nXVIII. století v Čechách.\nPodává Em. Meliš.\n(Pokračování.)\nV XVIII. století pozvedlo se varhanářství v Čechách na\nvyšší stupeň. Leopold Burkhardt, varhanář z Lokte vysta-\nvěl r. 1714 a 1715 za 783 z!. 58 kr. pěkné varhany pro\nchrám Benediktinský na Starém městě v Praze. Leopold\nSpiegel, varhanář na Malé Straně v Praze, zbudoval krásné\nvarhany v Mariánském chrámě v Roudnici v první polovici\nXVIII. století. Velké pověsti požíval Jan Kř. Bohák z Ne-\ncháme, varhanář Vídeňský, jenž mnoho výtečných varhanních\nstrojů na Moravě a v Rakousku vystavěl. Od r. 1793 zho-\ntovoval pouze piana. Fr. Fassmann, varhanář z Lokte, vy-\nstavěl 1746 velké varhany v chrámě na Strahově, ježto\nznamenitý ředitel kůru a skladatel Jan Oelschlegel, duchovny\ntohoto kláštera, zcela přepracovol a mnohými a výtečnými\nzměnami opatřil. Antonín Gaertner, varhanář v Tachově,\nzhotovil r. 1763 velké varhany pro metropolitní chrám v Praze\na obdržel za ně 6000 zl. Šestávajíť z hlavního a středního\nmanualu, z positivu a pedálu, majíf 40 registrů a 2619 pí-\nšfal. Krásné varhany v Teplu jsou též jeho dílem. Fr. Kalb\nzhotovil a opravil ku konci XVIII. stol. mnoho varhan v Če-\nchách a byl ustanoven co konservátor na Strahově a v chrámě\nmetropolitním v Praze. Též jeho piana byla velmi oblíbena.\nJeden z nejznamenitějších varhanářů byl Antonín Rusz, z Trut-\nnova rodilý. Naučiv Se umění varhanářskému, pracoval s vel-\nkým výsledkem ve Vídni, ve Vratislavi, Drážďanech a v Praze.\nRusz zhotovil 1. krásné varhany v chrámě Paulánském v Praze,\nkteré po zrušení tohoto řádu v Litoměřicích od něho opět\npostaveny jsou, 2. varhany pro městský chrám v Slaném,\n3. varhany pro chrám Františkánský v Slaném, 4. varhany pro\nfarní chrám v Manetíně, 5. varhany pro chrám Servitů v Ra-\nbensteině, 6. varhany pro chrám Cislerciánů v Zbraslavi, 7.\nvarhany pro kollegiální chrám na Vyšehradě r. 1795. Nád-\nherné varhany, jež v chrámě sv. Karla na Novém městě\nv Praze stávaly, postavil r. 1790 v Hajdě a dodal jim zcela\nnové polohy. Chrámu v Trutnově, jeho rodišti, věnoval na\nsvé vlastní útraty zakoupené a od něho zlepšené varhany a\nsám je tam postavil. R. 1796 přestavěl velké varhany v chrámě\nStrahovském. Taktéž jsou malé varhany téhož chrámu od\n\nJarní.\nA. B.\nVlažný vánek, kterýž z jihu spěje\nzemi vítá vroucím políbením,\nněžné poupě, ježto s uzarděním\nv sluneční se září slastí chvěje,\na potůček volný; vše to dí,\nže již Vesna opět u nás dlí.\nSvěží zrnko pučíc ven vyzírá,\nstromové se šatí loubím novým,\nfialka zříc okem blankytovým\nsladkou vůni v sadě rozprostírá,\npo lučinách zpěv pastýře zní,\nže již Vesna opět u nás dlí.\nVčelka zase med z kalíšků ssaje,\npestrý motýl v slunečku se hřeje,\nskřivánek své žalmy znova pěje,\nslavík ozývá se zvučně z háje,\na vše ve sboru tu šveholí,\nže již Vesna opět u nás dlí."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.2", "texte": "ného r. 1796 opraveny a přeladěny. Rusz vystavěl mimo\ntyto ještě varhany v Hojeticích, pak blíž Jindřichova Hradce\na na jiných místech. Rusz zhotovoval též piana a byl též\ndozorcem varhan v chrámě metropolitním a Strahovském a\nzemřel r. 1815 dne 30. dubna. Konečně dlužno uvésli var-\nhanáře Jana Helvíka a Sedmíka, kterýžto poslední několik\nkrásných varhan vystavěl. Zhotovilf velké varhany pro chrám\ndominikánský u sv. Marie Majdaleny na Novém městě v Praze,\nkteré po zrušení kláštera Ant. Rusz pro chrám Trutnovský\nzakoupil. Sedmík zhotovil též varhany pro chrám sv. Va-\nvřince v Liberci r. 1769.\nCo housláři prosluli v Čechách Jan N. Eberle, nástro-\njář Pražský, jehožto housle za tak výtečné jak Kremonky po-\nvažovány byly, ba ano tvrdí se, že housle Eberlovy i nad\nkremonky vynikaly. Eberle žil již r. 1749 v Praze a jeho\nnástroje byly velmi draze kupovány. Jeho obyčejný nápis\nna houslích byl: „ JoonnesUdalricus Eberle me .\"\nJakub Koldic v Rumburku, jenž tam r. 1796 zemřel, zho-\ntovoval výtečné housle a bráče a vyznačoval se při tom lev-\nnými cenami. Jan Krieg zhotovoval okolo r. 1735 výtečné\nhousle, loutny a jiné nástroje. Violu ďamour od tohoto mi-\nstra měl též B. Jan Dlabač. Velké pověsti požíval Josef\nLáska, jenž se dne 18. března 1738 v Rumburku narodil.\nUčiv se u Jak. íioldice, odebral se na cesty a pracoval u\nnejznamenitějších mistrů v Drážďanech, Berlíně, ve Vídni a\nBrně. Na to usadil se 1764 v Praze a zhotovoval výborné\nhousle, cella, lsontrabassy, violy ďamour a mandolíny, které\nv Cechách, v Sasku a Polsku velice váženy byly a jimiž se\npřednost před vídeňskými a italskými dávala. Velké obliby\ndocházely též housle Františka , nástrojáře v Schon-\nbachu v Čechách a Iíašp. Strnada, jenž také důkladné loutny,\ncella a kontrabassy zhotovoval. Co zhotovitel violoncell vyni-\nkal zvláště Frant. Ant. Klot, výtečný nástrojář Pražský, a\ncella jeho docházela všude chvalnébo uznání. Premonstrák\nEmerich Petřík na Strahově koupil od něho okolo 1754\nkrásné cello.\nV XVIII. století d osáhlo pěstování hry na loutnu vel-\nkého stupně a z té příčiny zanášelo se mnoho nástrojářů\nvýhradně zhotovováním louten. Předního místa v tomto oboru\nzasluhují oba Edlingerové a sice otec Tomáš a syn Josef\nJáchym. Tomáš Edlinger žil okolo 1715 a vyznačil se ne-\njen ve vlasti, alebrž i v jiných státech co výtečný zhotovitel\nlouten. Spisovatel Baron se ve svém díle „Pojednání o\nloutně44 velmi chvalně o něm vyjadřuje. Velké pověsti požíval\ntéž jeho syn Josef J. Edlinger, jenž schválně do Itálie ce-\nstovaly aby se ve svém umění zdokonalil. Navrátiv se do\nsvé vlasti, proslul výtečnými svými loutnami, což i Baron o\nněm dosvědčuje. Edlinger zemřel 30. května 1748 v Praze.\nSebastian Ravch, nástrojář v Litoměřicích (1742—1763),\nzhotovoval též dobré loutny. Chvalné zmínky v oboru tomto\nzasluhují též: Jan Krieg a Kašpar Strnad.\nY druhé polovicí XYIII. století zanášeli se zvláště\nvarhanáři zhotovováním klavírů a pian. Z výtečnějších\nslušno uvésti: Jana Boháka, Fr. Kalba, Michala Weisze, Kuhla\na Leopolda Saura, kterýžto poslední nové vertikální (kolmé)\npiano, později tak zvaný orkestrion, nástroj to z piana a\nvarhan složený, vynalezl. Taktéž dobyl si Jan Zelinka, ná-\nstrojář Pražský (1787) se svým synem velké pověsti. Jeho\npiana, křídlatce a klavíry byly svého času velmi váženy\nDále stůjtež zde jména některých nástrojářů, kteřížto se zho-\ntovovánim rozličných nástrojů zaměstnávali. Jsou to výteční\nnastrojáři: Karel Helmer (1773), Josef Muschel, Míchal Wil-\nler (1788) a mnozí jiní. Co zhotovitel kannonik vynikal\nFrantišek Ferd. Bohle v Chříbské (Kreibitz) a co zhotovitel\nskel k harmonikám; Václav Kíemm v Chříbské r. 1788.\nKonečně musíme se zmíniti o dilettantech, kteří se zho-\ntovováním nástrojů v XVIII. století zanášeli a mnohé důle-\nžité opravy na nástrojích udělali.\n(Dokončení.)\n\nBeethovenovy sonáty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A.z E.\n(Pokračování.)\nSonata F-moll (op. 2. čís. 1.).\nSonala tato vyznačuje se jednotným základním rozpo-\nložením, jež důsledně v celém běhu udrženo jest.* První sada\n(F-moll, 4/4 takt, Allegro) chová v sobě karaktér jisté tiché ne-\nuspokojenosti, vnitřního nepokoje; základní rozpoložení dýchá\ntichou náruživou touhu, nerozvine se ale k vlastnímu boji,\nk ostrým protivám a kontrastům. V celku jest to cosi něžně\ntrpkého, jakož vůbec mollový karakter velmi zmírněný se\nobjevuje. V druhé sadě (Adagio, 3/4 takt, F-dur) rozprostírá\nse též nejjernnější a nejklidnější rozpoložení a vznikne z toho\nnejpřívětivější obraz vnitřního poklidu duše. Slušno podo-\ntknout!, že Adagio toto vyňato je z jinošské jeho práce (třetí\nkvartelto pro piano a smyčcové nástroje). V třetí sadě (Mi-\nnuetto Allegretto, F-moll, 3/4 takt spolu s triem v F-dur) je\nlotož rozpoložení jako u Adagia; zaznívat' toliko v pohybli-\nvém, bujarém spůsobu. Naproti tomu vypukne v poslední\nsadě (F-moil, takt 4/4, Prestissimo), rozpoložení, které v první\nzaznívalo a dostoupí až k skutečné náruživosti. Tak řinou\nse tóny až ku konci první části. Zde však dosáhne ukonej-\nšující vnitřní hlas na čas nadvlády; druhé hlavní théma ob-\njeví se v As-dur a rozvine se k nejvyšší vroucnosti v dů-\nmyslném musikálním stupňování. Avšak jí se vítězství ne-\ndostane; vytlačit' ji náruživé základní rozpoložení v boji; boj\na bouře počíná z novu a udrží se vítězně až ku konci ce-\nlého díla. Závěreční tato sada je nejlepší z celé sonáty, je\nkrásně okrouhlá a rozdělení světla a stínu je výtečné. Zá-\nkladní typus této sonáty je ale veskrz Mozartovský co do\nformy i co do obsahu, motivy jsou naskrz v Mozartově du-\nchu vynalezeny.\nSonata A-dur (op. 3. čís. 2.).\nI lato sonata vyznamenává se jednotným vývinem jed-\nnoho základního rozpoložení, předčí však sonátu předešlou\noriginálností obsahu a spůsobem vyjádření. Hned v první\nsadě (2/4 takt, Allegro vivace) dotýká se skladatel docela\nnových strun. Y této první thémě zračí se smělé, jisté vy-\nstoupení ; spočívá něco humoru v těchto frapantních ténosle-\ndech a odvážlivých modulacích, které v celé sadě zaznívají."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.3", "texte": "Lze zde první začátky pozdějšího Beethovenova humoru roze-\nznati, zde poprvé proniká Beethovenův vlastní genius. Na\ndůkaz toho připomínáme jen mohútné místo, kteréž vstupem\ndruhé části C-dur počíná a po 39 taktech v C-dur uspoko-\njivě končí, jakož i o padesát taktů později nastupující návrat\nk začátečnímu motivu v F-dur; konečně připomínáme závě-\nrek, pak kodu, ježto o 35 taktů dříve začíná. Smělým, roz-\npustilým humorem věje střídavě co krásná protiva blaze pů-\nsobící vroucnost citu, hluboká tužba srdce -— motiv, jenž\nnejprv v E-moll (takt 58) zavzní; — obě rozpoložení jsou\nnenucené a organicky mezi sebou spojeny; celek je z jed-\ndnoho úlitku a také činí jednotný, harmonický účinek. Hu-\nmor ustoupí v druhé sadě, Largo appassionato, D-dur, 3/4\nzvýšenému rozpoložení. Jakási vznešenost spočívá v těchto\ntónech, v těchto klidných, v odměřeném kroku se rozvinu-\njících melodiích a harmoniích. Nej větší zvýšení základního\nrozpoložení vyvinuje se od nastoupení začátečního motivu\nv D-moll, u přechodu až k B-dur v dramatické pohyblivosti.\nV třetí pak následující sadě, Seherzo Aliegretto (A-dur,\n% takt) propukne opět humoristické rozpoložení; je to svěží\nhumoristické rozpoložení; je to svěží, veselý, hudební kus,\nupomínající velmi na Haydno-Mozartovskou formu menuetta ;\nvlastní Beethovenovské Seherzo, ježto jen jemu vlastní jest,\nještě zde se nenalézá. Čtvrtá a poslední sada (Rond© gra-\nzioso Adur, % takt) má tytéž známky veselosti; avšak zvlášt-\nního humoru se zde nenalézá. Převládáť zde pohodlně ve-\nselé rozpoložení. Co do obsahu zdá se mi, že to rondo\nprvním sadám ustoupili musí; je, vezrneme-li hlavní thému,\nrozhodně v Mozartovském duchu podáno. Formální musi-\nkální stavba je však zajímavá.\n(Pokračování.)\n\nJan Ev. Antonín Koželuh,\nStručný nástin životopisný.\nK rozkvětu kostelní hudby v Čechách velmi přispěl ku\nkonci XVIII. století J. A. Koželuh svými výtečnými sklad-\nbami a za tou příčinou neváháme, čtenářstvo naše s proslu-\nlým tímto skladatelem blíže seznámiti.\nJan Ev. Antonín Koželuh narodil se dne 13. pro-\nsince 1738 ve Velvarech a učil se prvním základům literním\na hudebním ve svém rodišti. Mladý Koželuh vynikal již z mládí\nkrásným hlasem a konal ve zpěvu tak rychlé pokroky, že ho\nhrabě Kolovrat co diskantistu do Březnice vzal a jej u Je-\nzuitů gymnasium studovati dal. I zde prospíval Koželuh ve-\nlice ve zpěvu a ztráviv zde několik let ve studiích, odebral\nse do Prahy, by u svých studiích dále pokračoval.\nV Praze našel jeho hudební duch hojné potravy, a již\ntenkráte zanášel se studováním hudební theorie, v nížto ho\ntéž jeho přátelé podporovali. Brzy na to povolán byl do\nměsta Rakovníka, by ředitelství kůru převzal. Koželuh přijal\nmísto toto; nezastával je však dlouho, anto za ředitele kůru\nve svém rodišti zvolen byl. Chtěje se dokonale v hudební\ntheorii vzdělali, vzdal se i místa tohoto a odebral se do Prahy.\nNásledkem svých výtečných hudebních vloh stal se bassistou\nv hlavním chrámě u sv. Víta a také v jiných kostelích. Mezi\ntím časem vzdělával se Koželuh ustavičně v hudbě, učil se\nkomposici u Segra a značnými hudebními vědomostmi se obo-\nhativ, podnikl cestu do Vídně, kdež dva znamenité mistry,\nFlor. Leop. Gaszmanna a rytíře Glucka za své učitele měl.\nOba tito mistři zasvětili krajana svého ve všechna tajemství\nhudby a sám slavný Hasse vyučoval ho v reciiativech.\nKoželuh setrvav několik let ve Vídni, odebral se na to\ndo své vlasti. Hned po jeho příchodu do Prahy počalo mu\nštěstí přáti. Česká šlechta učila se u něho zpěvu a klavíru\na to s takovým skvělým úspěchem, že vůbec za prvního mi-\nstra v tomto oboru považován byl.\nJ. Koželuh zvolen byl na to za ředitele kůru v chrámě\nu Křížovníků v Praze, kdež nejen výtečnou hudbu provozo-\nval, alebrž i nadance tohoto chrámu ve zpěvu tak vzdělával,\nže za nejlepší zpěváky považováni byli. Jeho velké zásluhy o\nkostelní hudbu hýly tím odměněny, že [mu dne 13. března\n1784 kapelnictví v metropolitním chrámě odevzdáno bylo,\nkteréž místo až do své smrti dne 3. února 1814 s největší\nchválou a skvělým výsledkem zastával.\nCo komponista byl J, A. Koželuh velmi plodný. Miino\ndvě německé opery : „Alexander in Indien\" a „Demofon\"\nsložil výtečný tento mistr mnoho slavnostních mší, nešpor,\narií, duett a Salutaris, Salvě regina, Regina coeli, litanie a\nrekvie, kteréžto se v Praze v rukopise nalézají. Koželuh\nsložil též mše pro každou neděli a svátek v roce i s gra-\ndualiemi a offertoriemi. R. 1808 chtěl vydali v cestě praenu-\nmerační tiskem své offertorie a gradualie; avšak nedostatek\npředplatitelův zamezil toto šlechetné jeho podniknutí. Nej-\nhlavnější díla J. A. Koželuha jsou jeho dvě oratoria „Smrt\nÁbela\" a „Gioas rě di Giuda.\" Poslední toto dílo provozo-\nvalo se roku 1777 na velký pátek v chrámě u Křížovníků a\ndošla veliké pochvaly. Koželuhova neobyčejná skromnost u\nvydávání jeho skladeb je vinna, že mistr tento méně znám\njest, než jeho příbuzný Leopold Koželuh; avšak až dosud\nzaznívají při zvláštních slavnostech v Praze výtečné skladby\nKoželuhovy, o niehžto svým časem siřeji promluvíme.\n\nJan Šebastian Bach.\nPovídka.\n\n(Pokračování.)\nDruhý den ráno vešel mladý cizinec do předsíně kan-\ntorova obydlí; tvář jeho jevila ostýchavost a ouzkost, před-\nstavili se muži, který po celé Europě co král varhanictví\nctěn byl, a před jehož věhlasností se knížata a králové kla-\nněli. Dlouho stál jinoch v ouzkostném očekávání, až někdo\nvyjde, skrz něhož by o přístup žádali mohl; konečně ote-\nvřely se dvéře, a dívka asi osmnáctiletá v nejjednodušší do-\nmácí oblek avšak čistě oděna, vykročila ven, a ulekla se,\nspatřivši cizince před sebou. Tento ale jen koktavě se ptáti\nmohl, zdali pan direktor hudby Bach doma a zda by jej ci-\nzinec navštíviti mohl.\n„Otec jest doma,\" odvětila dívka ostýchavě; —\n„račte jen vkročit,\" — a přitom otevřela dvéře a přinutila\ntakto cizince, bez dálšího vkročiti. Bouřlivě tlouklo mu srdce;\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.4", "texte": "se zatajeným dechem a na celém těle se chvěje zůstal u\ndveří státi. V světnici nebylo nikoho až na jednoho muže,\nkterý v myšlénkách pohřížen na klavíru akordy probíral.\n„Jest on to ?\" — tázal se cizinec sebe samého ve\nvelké ouzkosti a pozoroval muže, který nic vůkol sebe po-\nzorovati se nezdál. Krátce stříhané šedivé vlasy byly s ma-\nlou černou čapkou přikryty; pod širokým, vážným čelem po-\nvystupovala silná, šedivá obočí, — vůkol zavřených úst hrál\nlehký, bolestný úsměv, ale po celém obličeji rozprostírala se\nvážnozt a mužská pevnost, která cizince okamžitě nutila k při-\nznání : „To jest ten velký Bach!\"\nBudsi že tato slova příliš nahlas pronesena byla, budsi\nže stařec při klavíru se sám ze svých myšlének probral, a\nněkoho ve svém pokoji spozoroval, — zkrátka, on vstal ze\nsvého sedadla, a hledě se svýma mhouravýma očima ku dve-\nřím, tázal se: „Jest tu někdo?\"\n„Ano, pane kapelní mistře,\" odpověděl cizinec ou-\nzkostlivě.\n„Můj Bože!\" — zvolal starec, — „kdo jste? jak jste\nsem přišel ?\"\n„Nesu s velikým zahanbením můj nespůsob,\" — vece\ncizinec něco pevnějším hlasem, neboť ve slovech starcových\nbyla překvapenost, nikoliv ale rozhořčenost vyslovena. „Dívka\nmladá mi velela vstoupiti, anižby byla slyšela na prosbu mou,\nmne panu dvornímu kompositérovi ohlásiti.\"\n„K čemu pak to,\" — odvětil starec přívětivě. — „Vy\nste bezpochyby cizinec, a chcete starému Bachovi, jak mne\nlidé nazývají, dobré jitro přáti?\"\n„Pane dvorní kompositéře,\" — začal cizinec, „ale starý\nBach přetrhl ho v řeči a pravil:\n„Co chcete s vašimi tituli — já jsem kantor u sv.\nTomáše, a všecku čest pro poteritáty, kteří rni tyto titule pro-\npůjčili, — ale já jsem přece jen a zůstanu kantor Bach. Při-\nstupte blíže a posaďte se, a — zdali se vám líbí, povězte mi\ntaké, kdo jste?\"\n„Jsem z Hamburku,\" — vypravoval cizinec, „a jméno\nmé jest Schubert. Kdyby to nebyla opovážlivost, říci před\npanem kantorem, že jsem varhaník, přiznal bych se, že jsem\nžák tohoto svatého umění. Ale jakkoli pilně jsem se oddal\ntéto hudbě, nicméně jsem se včera přesvědčil, že hoden\nnejsem, se posadili na lavici u varhan. Já měl štěstí, které\nbych a d se svým životem dosti draho nezaplatil, včera po-\nslouchá ti, když pan kantor na varhany hrál. Bude tomu již\nasi deset let, co mne ve dne v noci žádost trápila, jednou\npana kantora slyšeti, jehož jméno ze všech úst plyne, jejichž\nsrdce od posvátné hudoy dojata jsou. Konečně, konečné jsem\nse vzchopil, a já děkuju a chválím Boha, že mou prosbu tak\nbrzo vyplnil.\"\nStarý kantor zavrtěl při těchto slovech hlavou, a na\nznamení, jak nemilá mu taková vyjádření jsou, odpověděl,\nposlední díl této řeči přejda: „Tedy z Hamburku jste? Znal\nste snad starého Reineke ?\"\n„Neznal,\" — odvětil Schubert, — „já jsem teprv po\nsmrti toho muže na svět přišel; a jeho památka je až po\ndnes velebná.\"\n„Ano, to máte pravdu,\" — pravil Bach, — „tento sta-\nrý, ciihodný muž žije až podnes v mé paměti. Když jsem\nasi před třiceti lety v Hamburku byl, bych starého Reineke sly-\nšel, nebyl jsem více tak šťastný, by se žádost má byla vypl-\nnila, — neboť vetchý stařeček nebyl s to', k varhanám se\nposadili, — ale on mne uznal za hodného, se mnou obco-\nvat!, a přijal mne cizího, neznámého člověka, co vlastního\nsyna do domu svého. Bylo mi již dříve mnoho cti prokázá-\nno, které jsem si ale mnoho nevážil, dobře věda, co mi po-\nsud chybí, — ale když jsem starému Reinekovi chorál: „Na\nvodnatých řekách Babylonu\" zahrál, a on mi na to na ra-\nmena potleskav pravil: „Já žil v domněnce, že toto umění\nvymřelo; nyní ale vidím, že posud žije,\" — tenkráte to bylo\npoprvé, co mne prokázaná čest těšila. Ale dost již o tom,\njinak byste mohl mysliti, že jsem výrok Apoštola zapomenul :\nChlouba mi nic neprospěje.\"\n„Jak, jste vy tedy také varhaník, — řekněte mi, co\nmyslíte, že mají varhany za určení?\"\nSchubert byl touto otázkou do rozpaků uveden; brzy\nse ale zpamatoval a řekl: „Varhany mají zpěv osadníků pod-\nporovati, a pobožné city připravovati a vydržovati.\"\n„Hobře, dobře,\" — vece Bach. — „Těší mne, že pra-\nvíte : zpěv podporovati. Neboť se mi událo, mnoho varhaníků\nslyšeti, kteří se svými píšťaíami osadníky jen malou, a zpěvu\nžádného zniku nedovolí. Pomyslete, mladý pane, křesťanská\nosada přijde do chrámu Páně, buď, by Hospodinu díky vzdala\nza nesmírnou dobrotivost jeho, kterouž jim opět šest dní\npopřál; aneb, by jej o osvícenost na jich dráze, aneb o po-\nznání pravého blaha prosili; aneb, by se opět se spokojeností\nsetkali, kterouž jím starosti tohoto života, a vinou obtížené\nsrdce odňalo. Tyto žádosti a modlitby k Bohu sloučí se\nv píseň, již zpívají. Zde má umění svou první úlohu vyko-\nnati, totiž pravou slušnost v zpěv uvésti a udrželi; neboť\načkoliv Bohu vševědoucímu žádné zevnější uspořádání zpěvu\npotřebou není, a on všecky tužby, prosby a díky milostivě\nslyší, i byťby každý svou řečí a svým tónem písně pěl, žádá\nto přece slušnost, by \\šickni, kteří jedním duchem oživeni\npějou a se modlí, jednohlasně a v čisté melodii to činili.\nK tomu mají varhany napomáhati, by pravá melodie ve své\nčistotě udržena byla. Ale to jest to nejmenší, neb se to\ntýká jen zevnějška.\"\n„To nejmenší ?\" — opakoval cizinec jaksi překvapen.\n„Ano to nejmenší, pravím,\" — pokračoval kantor ve\nsvé řeči, — „jak dalece se tu jedná, melodii pravidelně a\nv patřičné časomíře z knihy hráti, nemá-li varhaník chorál\nv hlavě. Myslíte—li, jak se domnívám, na vynalézání kostelní\nmelodie, tak máte dobře, že še divíte; neboť mám za to, že\njest nejtěžší úlohou v hudbě, pravý a důstojný chorál udělali.\nPomyslele — co má chorál býti ? On má to nejvznešenější,\nnejsvětější, co lidskou duši povznést může — má ty nejsvě-\ntější city mluvou zpěvu vyjádřiti, má tedy ducha celé křesťan-\nské osady uchu srozumitelným, a srdci přístupným učiniti, a\nto sice v přítomnosti Boha. Chorál jest řeč pobožnosti. Kdo\nmá zmužilost, chorál udělati, dělá to buď z lehkomyslnosti,\nponěvadž velikost úlohy, neb to činí z pravého,\npobožného, bohabojného srdce, a sepíše tedy jen to, co svatý\nhlas Božího ducha v něm předzpěvuje. Na první pohled po-\nznáte, kdo chorál skládal, zda povolaný, čili nic. Hrajete neb\nzpíváte—li chorál, a jde-li vše tak přirozeně, že již napřed"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.5", "texte": "cítíte, — ano tak a ne jinak to musí jiti — dmou-li se prsa\nvaše v tísni a tužbě, je-li vám, jakoby sborové andělů před\ntrůnem Božím sebou zpívati museli váš chalozpěv, a není-li\nduše vaše v tomto okamžiku nic, než tušení přítomnosti Ho-\nspodina svaté cítí společnosti ducha vašeho s duchem Božím,\npak buďte ubezpečen, že chorál tento jest dělán od někoho,\njemuž mocnost víry učinila přístupnou řeč svaté hudby.\nV písmě stojí psáno: Yíra pochází z kázaní, a kázaní ze\nslova Božího, — tak též můžeme říci: i chorál pochází ze\nslova Božího, neboť pravý chorál jest křesťanské kázaní bez\nslov, z něhož víra pochází.\"\nKdyž starý Bach chvíli mlčel, a cizinec tiše a němě\nproti němu seděl, pokračoval po chvíli dále: „Ještě jsem vám\ndlužen říci, co o druhé úloze varhan držím, totiž že nábožné\ncity podporovali a vydržovati mají. To nečiní melodie, nýbrž\nharmonie chorálu. Jak vám vědomo, mladý příteli, nepřiná-\nšejí všeckni navštěvovatelé chrámu srdce pobožností naplněné\nk službám Božím. Jedni jdou do kostela a vezmou celý dům\nsvůj s sebou, to jest, oni vezmou s sebou všecky své sta-\nrosti, světské myšlénky, vezdejší plány, rodinné soustrasti a\ntísné, — druzí mají hlavu a srdce plné světské rozkoše a\nradosti a hrdopyšného živobytí, a opět jiní přicházejí bez vší\npotřeby srdce, jen proto, že to zavedený pořádek tak žádá,\n— a opět jiní přijdou, svízely a strastmi obtíženi, hledajíce\nsvětla na cestách svých, posilu ku pracím svým, a upokojení\nsvého žalu. Ke všem těmto musí varhany svou mocnou\na povzbuzující řečí mluviti, by se zbudily ze sna duše, by\nprocitly k díkům a chvále, k modlitbě a prosbám. A jedriá-li\npíseň o bolu vinou obtíženého srdce, aneb o touze po mi-\nlosti Boží v Kristu, aneb o jiné nějaké stížnosti před Bohem,\nmusí melodie hlasy všech v jeden tón, v jednu dobu sebrati,\nmusí harmonie modlitbu a díky, chválu a žal všech v jednom\nduchu spojití. Příprava k tomu stane se v předehře a v me-\nzihře, vydržování zbuzených citů stává se hlasovým sborem?\nnímž je melodie nesena. Slyším-lí tedy varhaníka, který\nvšecky své před- a mezihry podle jednoho kopyta dělá, aneb\nkterý jako v bouři semo tamo jezdí, co zatím píseň o klidu\nBožím jedná, aneb který světské melodie vplítá, které jedním\nrázem strhnou, co obsah písně vystavěl, — aneb vidím-li\nvarhaníka, který s ouzkostí a strachem na chorál pohlíží, tu\nmne napadne truchlivost a bezděčné spomenu si na slova pí-\nsma: „Mnoho jest jicli povolaných, ala málo vyvolených.\"\nPravý varhaník posadí se radostně k varhanám, otevře knihu\nsvou, nemá-li jinak píseň v hlavě a srdci svém, započne ve\njménu Páně hráti a zpívá s sebou. A k tomu je zapotřebí\nmimo umění, jemuž se naučil, věřící srdce.\"\nZde opět pomlčel ctihodný kantor, a patřil svým pota-\nženým zrakem na cizince; tento ale po krátké přestávce a\nv tónu hlubokého bolu, a skoro více pro sebe: „Jaký to\nvzor! jak nehodný jsem já varhaníka. — Bůh mi svědkem!\npři vší pilnosti a lásce mé jsem pouhý začátečník, — jíž de-\nsátý rok jest to má jediná touha, má jediná radost; an všeho\npospolitého obcování jsem se odřekl, bych se jen svému umění\noddati mohl — a přede, jak bídný, jak neladný stojím vám\nnaproti! Rcete ! jak vám bylo možná, na takový stupeň do-\nkonalosti se povznésti, na kterém nikdo před várni nestál, a\nnikdo po vás státi nebude.\"\n„Přede vším vás musím žádali,\" — mluvil Bach dále\n— „by sám s toho vysokého stupně frásí slezl. Nazýváte-Ii\nmne kantorem, jaký býti má, tak jste mi proukázal již až\nmnoho cti, neboť to jest to, čím jsem vždy býti chtěl. Yy\nchcete věděli, jak jsem se ním stal? Nuže, mladý příteli! —\njá musei býti pilný, to jest — odpočteme-li smysl pro hud-\nbu, nímž mně stvořitel nadal, — to celé tajemství.\" —\n„Podivně,\" - pokračoval starý kantor po krátké pře-\nstávce se srdečným úsměchem, — „podivno, nyní jste mne\nupamatovai na jednu historii z mého dětinství, na kterou jsem\njiž dávno nemyslil. Nebylo mi ještě ani deset let, když mů\nnebožtík otec v Pánu zesnul; matku již Pán Bůh dříve byl\nk sobě povolal. Byl jsem zcela osiřalý, a nevěděl jsem, co\nze mne býti má. Měl jsem ale jednoho mnohem staršího\nbratra, ten byl varhaníkem v Ohrtruffu v turinpském lese; ten\nmne vzal k sobě, a učil mne hráti na klavír. Nemusel si\nale příliš mnoho o mně slibovali, neboť mi předkládal ty nej-\nlehčí kusy, a ačkoliv jsem ho snažně o těžší prosil, neobdr-\nžel jsem přece žádné. Nyní jsem ale věděl, že Kryštof, tak\nse bratr můj nazýval, jednu knihu v skříni chová, v níž se\nvýtečné kusy od Fischera, Frobergera, Bruhnse a Bóhma na-\ncházely. Tuto knihu jsem za každou cenu míli chtěl, ale\nKryštof stál na tom, že to pro mne není. Co jsem nyní uči-\nnil ? Kniha ležela v skříni s mřížkovými dvířky, které dost velké\notvory měly, bych s mojí rukou byl mohl tam sáhnouti a\nknihu vyndati. Jen jednou jsem toho okusil, a bylo mi po-\nmoženo. Když přišel večer, a já souditi mohl, že bratr více\ndo skříně nepůjde, vkradl jsem se do jeho pokojíku, vzal\nknihu a spěchal do své komůrky. Poněvadž jsem ale žádného\nsvětla neměl, mohl jsem jen za jasné noci opisovali, a pak\nzas časně ráno, než-li se Kryštof probudil, knihu do skříně\npoložití. Budete mi věřit, když pravím, že jsem plných šest\nměsíců potřeboval, než jsem s opisem hotov byl. Snad to i\nodtud pochází, že nyní zrak můj tak slabý, že skorém nic\nnevidím. A přece nepykám léto krádeže, jakkoli jsem ne-\npráv ě jednal, a žádaný zisk z toho neměl. Neboť považte,\n— zrovna když jsem s opisováním hotov byl, přišel Kryštof\nna můj šelmoyský kousek, a vzal mi bez vší milosti můj\ndrahý opis, a zamknul jej do jiné nepřístupné skříně. iTeprv\npo smrti bratrově, která brzy na to následovala, přišel jsem\nk svému nakradenému jmění. Jakkoli mne to tenkráte mr-\nzelo, předce jsem za tuto přísnost až podnes bratrovi po-\nvděčen, neboť ona byla ostnem, vždy pobádajícím, bych se\nžádnou překážkou odstrašili nedal, a tomu navykl, že se\nkaždé umění jen krušně vydobyti dá; ano přiznáui se, že se\ntenkráte ukázalo, je-li má náklonnost pro hudbu pravá, čilí\nnic. Vidíte, mladý příteli, — pilnost činí všecko, t. j. když\nHospodin svého požehnání dopřeje. Pročež nezoufejte, drahý\npříteli, setrvejte v snažení svém ne k vůli odměně Jidské,\nnýbrž ke cti a chvále Boží. A nyní odpusťte, — právě sly-\nším deset hodin biti, — to jest ta hodina, v kterou moji\nmilí choristé pro budoucí neděli zkoušku mají. Buďte s Bo-\nhem, milý příteli, a zdali starého Bacha neuspokojen neopou-\nštíte, nechte jednou o sobě slyšeti.\nTak se loučil učedlník umění s mistrem.\n\nC. A. W."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.6", "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Brandýsa nad Labem. (Zpěv.\nspolek „Bojan.44) Dne 31. srpna b. r.\npodnikl náš spolek a spolek Staroboleslav-\nský společný výlet do blízkého města\nČelákovic, kde jsme byli tamnějším mě-\nšťanstvem a bodrými studujícími na prázd-\nninách právě meškajícími velmi srdečně a\nslavnostně uvítáni. Před velmi četně shro-\nmážděným obecenstvem Čelákovickým, Bran-\ndýsským, Staroboleslavskvm a ještě jiným\nvenkovských obcí zpívali spojení spolkové\nsvé sbory. Poněvadž valná většina těchto\nskladeb již při prvním výletu do lesů Skor-\nkovských se zpívala, pominu mlčením zde\npodrobnějšího jich vypočítávání. Se zpě-\nvy střídaly se zdařilé deklamace Ce-\nlákovských studujících; obecenstvo bavilo\nse velmi dobře a celá společnost byla pří-\njemně rozjařena. Na to následovala ta-\nn e c n í zábava. Zásluha o skvělé upra-\nvení této ušlechtilé zábavy a o slavnostně\nuvítání hostů náleží především váženému\nměšťanu p. Stankovskému. — Dne\n5. října uspořádal náš spolek v sále Feíte-\nrově pěveckou zábavu ve prospěch\nLomnických pohořelých, která k dotčenému\núčelu 35 zl. 50 kr. a jeden štříbrný tolar\nčistého výnosu vynesla. IÍ slavnosti\nCecilské chystáme vokální mši. Bylo by\nvelmi žádoucno, aby spolek zase jednou\nskvělou besedou u veřejnost vstoupil,\nponěvadž chovám náhled, že se skvělým\na v artistickém ohledu co možná správným\nuspořádáním besed, akademií atd. cest spolku\npovznáší, než p. tajemník zůstal s p. Pr o-\ncházkou se svými návrhy osamělý, po-\nněvadž většina údů, pří nepříznivém stavu\nspolkových financí k něčemu velkolepější-\nmu žádné chuti nejevila, hojíc se, že by\nse pak přisazovat muselo. Tak tedy ne-\nmáme naději na besedu až zase k svěcení\npráporu, což bohdá bude na jaře. Ostatně\ncvicí se spolek velmi pilně, p. ředitel Pro-\ncházka jest neunavený a horlivý. Jen ty\nprožluklé finance, ty nám nadělají tram-\npot. Také by nám potřebí bylo nových a\nlepších stanov; neb naše dosavádní jsou\nvelmi chatrné, byly tenkráte na spěch dě-\nlány a takřka šinahem přijaty. Protož co\nnevidět opatříme si stanovy „Hlaholu\" a\nsice ty nové, by se podle nich naše upra-\nviti mohly. A—chk.\n\nKronika zpěv. spolků.\nZpěv. spolek Táborský uspořádal ve\nstředu dne 5. t. m. pěveckou a deklama-\ntorní zábavu. Program byl následující:\n„Hlahol,\" sbor od K. Bendla. 2. „Já jsem\nČeška rodilá\" od Trnky, sólo pro ženskou\ns průvodem piana. 3. „Zpěv jinochů,\"\nsbor od Vogla. 4. Quodlibet z národních\npísní,\" sextett od Máši. 5. „Šumař,44\ndeklamovánka od K. Tůmy. 6. „Granát-\nníci\" od Reissigra, mužské sólo s průvo-\ndem piana. 7. „Naprej,\" sbor od Jenka.\n8. Hudba. — Zpěv. spolek Plzeňský\nvstoupil do života. Dne 2. listop. odbý-\nvala se volba výboru. Za starostu byl\nzvolen majetník hudebního ústavu, p. Guth,\nza ředitele p. Sinkule. Spolek cítá již teď\nna začátku mnoho údů, mezi niini 10 za-\nkládajících. — Zpěv. spolek „Bořivoj44\nv Lomnici uspořádal dne 21. září b. r.\ndruhou pěveckou, deklamatorní a hudební\nzábavu v hostinci „u zlatého lva.\" Pro-\ngram byl: I. Oddělení: 1. Ouvertura z o-\npery „Das Rosenrnadchen\" od Hafnera. 2.\n„Pí sen k sv. Václavu.44 Staročeský chorál\nz 17. stol , ve sbor uvedl J. L. Zvonař.\n3. Elegie na zříceninách Slovanstva. Před-\nzpěv k „Slávy dceři\" od Jana Kollára. 4.\nPrvní oddělení tria pro housle, violoncello\na piano od C. G. Reissigra, op. 173. 5.\nPřání. Báseň od Anny V. Růžičkové. 6.\n„Nová národní.\" Slova od Václ. Crhy, sbor\nod Jos. Soukupa. II. Oddělení: 1. Elegie\nod H. V. Ernsta: Sólo pro housle s prů-\nvodem piana. 2. „Před bojem,\" báseň od\nV. Hálka. 3. „Vlasti své a Tobě.\" Só-\nlový zpěv. Slova od B. Jablonského, ná-\njpěv od Čeňka Šlechty. 4. „Vdávat ci ne-\nvdávat?44 deklamace od Hanuše Havlíka. 5.\nModlitba při bitvě, hudba na piano od Te-\ndesca Lorelej. 6. „Nevěsta,\" dramatický\nžert od J. Nerudy. 7. „Naše probuzení.\"\n8. Dvojsbor od Verdiho. Později následo-\nval taneční ples. Čistý výnos 91 zi. 30 kr.\nse obětoval tamnějším pohořelým. — Zpě-\nvácký spolek v Nových Benát-\nkách přijal v poslední schůzce jméno „Bo-\nhuslav\" na památku Bohuslava z Kunval-\ndu, jehožto přičiněním zdejší obec na mě-\nsto povznesena byla. Spolek cítá posud\n52 údů. — Slovanský zpěv, spolek\nve Vídni odbývá dnes, dne 20. t. m. v\nsalóně „u Soudku\" (Wieden, Schleifmůhl-\ngasse zum „Fassel\") valnou schůzi. Mimo\nto odbývá se každý čtvrtek o 7. hodině\nvečer zkouška v nadřecené místnosti. —\nČáslavský „Kovář\" uspořádá s „Dobrosla-\nvem\" a „Tylem\" dne 30. velkou pěveckou\na hudební akademii, jejížto program je ná-\nsledující: Sbor „Dožij — Dopij\" od Jo.s.\nBergmanna. — „Čeští hudebníci44 od\nV a š á k a. „Vlasti44 od Procházky. —\n„Čáslavská44 od Frimla a zajímavý sbor\n„Vávra44 od Ed. Nápravníka, jenž se\nvšude se skvělým výsledkem potkává. —\nLomnický zpěv. spolek (v Budějo-\nvicku) přijal jméno „Jaroslav.\" Ředitelem\njest p. Ferd. Seyk, údňv výkonných 29,\n8 přispívajících a 5 čestných. — Hranický\nzpěvácký spolek (na Moravě) přijal jméno\n„Jurin.\" — V Kroměříži zřízen jest\nnový zpěv. spolek, ředitelem jest p. Kubeš\na uspořádal zároveň jakožto na památku\nzaložení tohoto spolku v neděli dne 16.\nlistopadu besedu. — Litomyšlský\nzpěv. spolek byl v měsíci říjnu od místo-\ndržitelství potvrzen, stanovy však musí se\npro nějaké opravy ještě jednou k vyššímu\npotvrzení předložit. Dne 31. října byla\nodbývána volba předsedy a výborů. Co\npředseda zvolen důstojný pan děkan Santa.\nDáno mu jméno „Vlastimil\" s heslem\n„Zpěvem Čechu ku předu!\" — Zpěv.\nspolek „Burian\" v Ledci slaví dne 22.\nt. m. na den sv. Cecilie tříletou památku\nzaražení spolku, ku které slavnosti pro-\ngram takto zní: Dne 21. večer slavnostní\npochod; dne 22. slavné služby boží v dě-\nkanském chrámu Páně sv. Petra a Pavla,\npři kterýchž zpěv. spolek účinkovali bude.\nOdpoledne o 3. hod. volba ředitelstva pro\npříští rok a večer o 6. hod. akademie,\npři které spolek přednese : 1. „Na Prahu\"\nod Veita; 2. Vzhůru k zpěvu,\" dvojsbor\nod Nápravníka; 3. „Utonulá\" od P. Kříž—\nkovského; 4. „Naprej\" od Jenka ; 5. „Sta-\nročeská\" od Škroupa a 6. „Přání\" od\nSkroupa Slavnost se skončí taneční zá-\nbavou. — V Městci\nbude se odbývat ve středu dne 26. t. m.\npěvecká a taneční beseda. Program jest:\n1. Proslov. 2. Hudební skladba. 3. ,,Na\nPrahu,\" sbor od Veita. 4. „Bývali Če-\nchové,44 sbor od Veita. 5. Deklamace. 6.\n„Naprej,44 sbor od Jenka. 7. „Slovan,\"\n8. Deklamace. 9. „Hlahol,\" dvojsbor od\nBendla. Na to ples při hudbě, čistý vý-\nnos připadne ku prospěchu místního zpěv.\nspolku.\n\nOchotnická divadla.\nI) i v a d. o ch o t n i c i v K o š í ř í ch\nprovozovali dne 1. t. in. ve prospěch tam-\nních chudých školních dítek činohru:\npežníci na Chlumu.\" — Ochotníci v\nKutné Hoire provozovali dne 1. t. m.\n„Chudý kejklíř.\" Čistý výnos věnován na\nzakoupení učebních prostředků pro tam-\nnější reální školu. Tímto představením opětně\nzapočala ochotnická divadelní představení,\nježto se v zimním case pravidelně odbý-\nvati budou. — Divadelní ochotníci\nSmíchovští provozovali dne 2. listop.\nu Eggenbergů „Duch času'' ve prospěch\npražské jednoty zednické. Dále dne 9. ve-\nv\nselohrv „Ženichové\" od Machacka a „Po\nslunce západu.44 Výnos tohoto představení\nvěnován nadaci obědů zdarma pro tech-\nniky. — Divadelní ochotníci Pl-\nzeňští, kteříž za minulé doby letní ve\nprospěch dobrých úcelův na tainnějším di-\nvadle několikráte vystoupili , chystají se\nopět po malé přestávce k divadelnímu před-\nstavení. Tenkráte budou dávati frašku „Da-\nreba,44 čistý výnos bude obrácen k opravě\nměstského divadla, kteráž v nastávajícím\nroce předsevzíti se má. — V České Ska-\nlici hrála po delší cas divadelní společ-\nnost Kullasova s dobrým úspěchem, po-\ndali více výborných, málo však původních\na ještě méně národních představení, mezi"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.7", "texte": "nimiž „Břetislav a Jitka,\" „Jan za chrla\ndán,\" „Jindřich Korutánský,\" „Václav a\njeho kat\" a „Strakonický dudák4' první\nmísto zaujímá. — Div ad. ochot ní c i\nv Habrech davali v divadle ve školní\nbudově zřízeném v neděli dne 2. t. m.\nmimo tři jíž dříve provozované kusy\n„Svéhlavost,\" veselohru v jednom jednání\na ,,0na mne miluje,\" veselohru ve dvou\njednáních v celku dosti zdařile. — Ra d-\nničt i och ot n í ci provozovali dne 28. září,\nna sv. Václava „Svatoslava, posledního\nSvatoplukovce4' od Klicpery; dne 2. listo-\npadu pak provozováno „Dříve matka,44 ve-\nselohra v jednom jednání, a „Liška nad\nLišku,4' též veselohra v jednom jednání od\nKotzebue. — V Třebechovicích nad\nDědinou vystoupili dne 2. t. m. tamnější\nochotníci po dlouhé přestávce a hrály vel-\nmi zdařile „Paní Marjánka, matka pluku.\"\n— Příbramští ochotníci provozovali\ndne 16. t. m. ,,Manžela bez ženy\" a chy-\nstají se Ea veselohru „Ona mně miluje\"\na „Při piketu.\"\n\nZ ciziny.\nZ Vídně, 17. listopadu. (D i v a d 1 o\nčeské. — Besedy.) Nepamatujeme se,\nže by kdy bylo divadlo tak naplněno bý-\nvalo, vlastně přeplněno a ve všech míst-\nnostech vyprodáno — nepamatujeme se\nspolu na applaus tak hojný a—zaslou-\nžen ý, jako včera při „Paličově dceři.\"\nProvedení kusu bylo ve všech částkách\nvýborné u okrouhlé — jak by vesměs již\nsběhlí herci s pílí byli hráli. A to je\nmnoho! A nad to všechno souhra výtečná\na volba spoluúčinkujících nad míru trefná\na šťastná, jak vidno z následujícího obsa-\nzení. Titulní úlohu provedla znamenitá\npodpora divadla našeho paní Altová s\nobvyklou u ní výborností, jež vždy do-\n/ -v\nchází jednohlasného uznaní. Sumáře Va-\nv\nlentu hrál pan Sedivý-Grau, pro něhož,\njak známo, zvěčnělý Tyl úlohu tuto napsal\na byl po prvním představení r. 1847 v Praze\ntak unešen, že panu Grauovi list plný po-\nchvaly a díku poslal, v němž mimo jiné\npodotknul, „že leprv nyní po- představení\nvidí, co vlastně je Valenta.\" — Jeho dia-\nlog řr koňařem Podleským (panem Bed-\nnem), jak i následující monolog a scéna\npřed odchodem Rozárky byly mistrně pro-\nvedeny — ba, nemohly ani lépe býti po-\ndány. — Milokrásný a nový překvapující\nnás zjev byla slečna Emilie Betkova\nz Prahy, jíž se hned při prvním vystou-\npení se všech stran stejně čestného uví-\ntání dostalo. Co Bětuška dosáhla v dra-\nmatických scénách s Martinem řezníkem\n(p. Jaichem) největšího úspěchu, jakého lze\ndosíci v úloze této, již se znamenitou rou-\ntinou divadelní, originálností a přirozenou\nrázností provedla. Paní F a r n í k o v á po-\ndala nám s podivuhodnou umělostí obraz\nz národa vzaté osobnosti plátenice Šestá-\nkové a byla, jak všechy dámy, hlučným\npotleskem a vyvoláním odměněna. Naděje\nnaše na důstojné obsazování úloh herci a\nochotníky intelligentními, úloh svých moc-\nnými — uskutečňuje se již znenáhla. Po-\ntvrzení toho viděli jsme jak u sl. Betkovy,\njež, jak s radostí oznamujeme, i při pří-\nštích představeních spoluúčinkovat bude, tak\ni u p. Hradce, jenž i v malé úloze radního\nHoriny spůsobilost svou obzvláště k před-\nstavování charakterů serioesních osvědčil,\ní tato síla bude nám udržena. Vedlo by\nto příliš daleko, chtěl-li bych každou jed-\nnotlivou úlohu do podrobná probrali: při-\npomínám tedy, že pan Hrom, pilný herec\na vycvičený ochotník, v Antonínu nám ne-\nsmělého krejčovského tovaryše výborně dle\nskutečnosti vylíčil, pan Rosa co Kolínský\ntaktéž yankeeský humor. Ostatní úlohy:\nhrobník (pan S k alickýj, Jedličková (paní\nKaincová), Prokop (paní S tor chová),\nPodleský (pan Bedno) atd. výborným\nspoluúčitikováním zvýšili jen skvělý úspěch\ncelku. V poslední scéně zazpíváno „Kde\ndomov můj ?w všemi na jevišti zaměstna-\nnými osobami se zvláště pro toto předsta-\nvení kapelníkem p. A. Slorchem instru-\nmenlovaným doprovázením. Národní hymna\nnaše byla s hřímajícím applausem přijata\na vyvolávání a žádost za opakování ne-\nchtěly míli konce. Bohužel nemohlo se\nžádosti této zadost učinit, poněvadž čeka-\njící publikum k německému představení ne-\ntrpělivě se bouřilo. Příště — as za 3\nneděle — dávat se budou tři veselohry,\nNerudova „Prodaná láska,\" dále „Jeden\nz nás se musí ( ženit\" a „Dříve matinka.\"\nNTa to budou následovat „Ženichové\" a\n„Loupežníci na Chlumu.\" -— Přátelé dobré\nzábavy a tancechtivé Slovanky upozorňu-\njeme na besedu, jež se odbývali bude\nv pondělí dne 24. t. m. v sále „u zelené\nbrány\" (Roferanogasse). Velmi zajímavě\nsestavený rozmarný program — sestáva-\njící z žertovných zpěvů (sóla a kvarteta),\ndeklamací (připomínám, že bude si. Bet-\nkova sp duúěinkovat) a scén humoristi-\nckých — přislibuje výbornou zábavu.\n(Vstupní lístky pro pána po 80 kr. a pro\npána s dámou po 1 zl. 20 kr.) — Zdejší\nzpěvácký spolek slovanský (president\nDr. Dvořáček) bude dávati dne 13. pros.\nv místnostech Dianských velkou a slavnou\nbesedu, v níž osmičíslový program pozů-\nstává ze čtvero sborů, sóla na klavír,\nhousle atd.\n\nObzor umělecký.\nHudba. Před nedávnem vyšla v Pa-\nříži u Saint-Jorre znamenitá kniha „Dě-\njepis hudby v Rusi44 od knížete Yusu-\npov a. První tento díl 123 silný s 35\npřílohami musikálními jedná výhradně o\ncírkevní hudbě v Rusi. Yusupov\njest jeden z oněch osvícených šlechticů,\noněch velkomyslných, kteří krásné umění\ns oblibou a vkusem pěstují bez vší mar-\nnivosti a ostentace. Jeho praděd zřídil si\nz nevolníků orkestr as 30 mužů siífpý, jenž\npod direkcí rozličných kapelníků stáL Ny-\nnější kníže podržel orkestr tento a povo-\nlal k němu, jak známo, našeho krajana p*\nEd. Nápravníka za kapelníka. Slavný\nvirtuos na housle Ch. de Beriot, jenž po\ncelou zimu r. 1859 v Rusi prodléval, byl\nnadšen výtečnou hrou tohoto orkestru a\nprovedl s ním symfonie od Haydna, Mo-\nzarta a Beethovena. Kníže Yusupov vě-\nnoval svému dílu největší péci, sebrali' v\nnejdokonaléjším pořádku všechny listiny k\nhudbě se vztahující, které nejjasnější svě-\ntlo na círke vil í hudbu a na staré\nruské melodie vrhají, a osvědčil zna-\nmenitý důvtip a kritického ducha ve spisu\ntomto. Bylo by žádoucno, aby v brzkém\nčase i druhý díl, jenž o světské hudbě a\nnárodních písních v Rusi pojednávat! bude.\nvyšel a aby příští dílo jeho toutéž jasností\nideí, tímtéž ostrovtipem a toutéž znalostí\n\\ěcí vynikalo, o nichžto v tomto díle krás-\nných padal důkazů. — Dne 3. listopadu\npropozovala se v Londýně nová anglická\nopera „Lovesň triumf\" od Wallace, která\nnejen od obecenstva, nýbrž i od kritiky\nvelmi příznivě přijala byla.\n\nZ Prahy.\n\n— Prozatímní české divadlo\nbylo v úterý dne 18. t. m. Háikovou tra-\nr v\ngédii „Kral Vukašín\" otevřeno. Pan Si-\nmanovský přednesl prolog od J. Jáhna, na-\nčež následovala slavnostní ouvertura od H.\nVojáčka, clena carského dvorského divadla\nv Petrohradě. Hálek a přední herci v tra-\ngédii této účinkující byli voláni. Slavnostní\notevření prozatímního divadla zpěvohrou\n„Vodař\" od Cherubiniho ustanoveno jest\nna dnešek.\n— Zábava H i a h o 1 u, která se v\nf v\npondělí dne 10. listopadu v sale na Zo-\nfíně odbývala, těšila se z velmi četné návštěvy\na skvělého výsledku. Program vynikal\ndobrým výběrem sborů žertovných a vla-\nsteneckých a obsahoval pro rozmanitost\ntéž deklamace a pro piano. Zábava\npočala Slavíkovým sborem „Otčina,\"\njenž ušlechtilým zpěvem se vyznačuje.\nSkladatel nemohl se v tomto sboru na-\nvzdor obratnému vedení hlasů jisté mono-\ntonie vystříci a to jest as příčinou, že\nskladba úchvatného účinku na posluchače\nneučinila. Za to však rozjařil obecenstvo\neffektní sbor našeho rodáka Václ. Kali-\nv o d y „Nás zpěv41 (český překlad), jakož\ni v národním duchu držané a rozmarem\ndýchající sbory „Stasa čarodějnice\" a „Pí-\nseíí při draní\" od Václ. Horáka. Kříž-\nkovského sbor „Zatoč se\" má za předmět\nmoravskou národní píseň, kteráž velmi zají-\nmavým spůsobem pro čtvero mužských hlasů\nzpracována jest. Sbor „Vávra\" od Ed.\nEd. Nápravníka je promyšlená práce\"\nv národním duchu, v nížto druhý bas jsa\nod ostatních na rozmarný spňsob dopro-\nvázen, přední slovo vede. Zábava ukon-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621120-01.1.8", "texte": "cena byla husitskou písní „Kdož jste Boží\nbojovníci\" z XV. století v unisonu. Ze všech\nsborů líbily se nejvíce „Píseň při draní\"\nod Horáka, „Zatoč se\" od Křížkov-\nského a „Vávra\" od Ed. Nápravníka,\nkteréžto sbory se na všestranné přání opa-\nkovati musely. Veškeré sbory řídil náš J.\nLudvík Lukeš velmi obezřele, dodav\nskladbám téhož ducha, jakýmž přednášeny\nbýti mají. Provedení veškerých sborů bylo\nvelmi prccísné a kde toho třeba, vzletu-\nplné. Dále slyšeli jsme utěšené duetto od\nLud. Procházky a dvě deklamace, z nichžto\nzvláště ona, kterouž p. Šaraberg s pravým\nhumorem přednesl, vtipy a satyrou vyni-\nkala. Cenu zábavy této zvýšil ještě více\nvýtečný náš virtuos na piano pan Bedr.\nSmetana, kterýžto svou fantasii na národní\npísně pro piano, pak nocturnu od Chopina\na jednu z upomínek slovanských na piano\npřednesl. Provedení všech těchto skladeb\nbylo duchaplné; byly to obrazy s náleži-\ntými stíny a světly vynikající znamenitou\nbarvitostí a zbudily všeobecného podivení.\nNa všestranné přáni přidal pan Smetana\ntranskripci na píseň „Kde domov můj,\"\nkteráž se rozkošně vyjímala. Návštěva\nbyla velmi četná.\n\nR.\n\n— Pianistka baronka Alf.\nWeiszovaz Prešpurku uspořádá zde co\nnevidět koncert na piano. První koncert\njejí bude prý v českém prozatímním divadle.\n— Komik pan K ó ck, Horvat ro-\ndič, složil českou jednoaktovou operetku,\nkterá prý se v českém prozatímním diva-\ndle provozovali bude.\n— Výroční smuteční slavnost\nPražské jednoty hudebních umělců za své\nprotektory a údy bude se ve čtvrtek\ndne 27. listopadu o 9. hodině dopolední\nv chrámě u Křížovníků odbývati. Provo-\nzovati se bude rekviem od J. N. V i taška\na hymnus od L. Spohra.\n— Naše krajanka Vojt. Za dro-\nbil kteráž v Horvátsku a v jižních\nzemích slovanských koncerty dávala a na-\nposled v Bělohradě se zdržovala, prodlévá\nnyní, jak se nám píše, v Cařihradě, kdež\nněkolik koncertů uspořádá.\n— Slečna Věkoslava Blažkova,\ndvorní zpěvačka meklenburská, přibyla před\nnedávnem k divadlu Novostřelickérnu a vy-\nstoupila zde poprvé co hraběnka ve „Fi-\ngarově svatbě\" a po druhé co Donna Anna\nv „Don Juanu\" a tak velice se líbila, že\nnejen po velikých áriích, nýbrž i mezi\nscénou vícekrát bouřlivě yolána byla. Vé-\nvodkyně meklenburská, podporovatclka u-\nmění vůbec, jenž divadelním představením\npřítomna byla, vyslovila řediteli divadla\nsvou úplnou spokojenost s jejím zpěvem.\nPříští debut slecnin, jež se stala již mi-\nláčkem tamnějšího obecenstva, jest Azu-\ncena v „Troubadouru\" od Verdiho.\n— Mendelssohnovo krásné o-\nratorium „Eliáš\" bude zdejší jednota\nhudebních umělců o vánočních svátcích\nprovozovati.\n— Varhanická škola čítá letoš-\nního roku 250 posluchačů, z nichžto 40\nřádných v prvním roce, 30 řádných v\ndruhém roce se nachází. Kandidátův uči-\ntelství je dohromady 190, z nichž jest 84\nNěmcův a 106 Čechův.\n\nStanovy\n„Umělecké Besedy,\"\nkteráž povolena jest nejvyšším rozhodnu-\ntím Jeho c. k. Apoštolského Veličenství\node 5. září b. r.\n(Pokračování.)\n§. 15.\nMimo valné shromáždění odbývá správní\nvýbor schůzky své pravidelně v prvním\ntýdnu každého měsíce, a dle potřeby také\nčastěji. Výbor pak jednotlivých odborňv\numěleckých schází se k řádným svým po-\nradám každého téhodne.\n§. 16.\nK společným zábavám mají přístup také\nod údů uvedení.\n§. 17.\nSprávu spolku vede :\nstarosta a jestli tento zaneprázdněn,\njeho náměstek se správním výborem dva-\nnácti udňv, z kterýchžto šest voleno býti\nmusí z výborů v uměleckých všech tří sekcí\nneb odborův, z každého odboru po dvou;\nšest ostatních pak z činných údů přátel\numění.\n§. 18. Výbor správní\nvolen bude v prvním valném shromáždění\nv plném poctu dvanácti, na jeden rok. Po\nÍplynutí prvního roku vystoupí polovice t\ndů >ýborových (tři z umělců a tři z přá- (\ntel umění) losem a nahraženi budou ve j\nvalném shromáždění novou volbou. Vystu- \\\npující ddové mohou však opět voleni býti. i\nKaždého pak následujícího roku vystoupí ;\nta polovice výboru, která v něm trvala j\ndruhý rok, a tímž spůsobem bude nahra- j\nžena. Udové výboroví musí míti stálý svůj l\npříbytek v Praze anebo v nejbližším vůkolí. J\n§. 19. Práva výboru správního.\nVýbor správní činí platná snesení ve\nvšech záležitostech spolkových, které vy-\nhraženy nejsou valnému shromáždění aneb\nnenáležejí k působnosti uměleckých odborů.\nZvláště pak má právo ríditi záležitosti ho-\nspodářské spolku a přijímati a vylučovat!\núdy. Ku platnému snesení potřeba jest,\naby nejméně sedm údů výborových bylo\npohromadě; i rozhodují prostou většinou\nhlasů, některé zvláštní případy\nku kterým dvou třetin zapotřebí jest.\n§. 20. Starosta\nbývá volen ve valném shromáždění vždy\nna jeden rok, může však potom opět vo-\nlen býti. Týž jest representantem spolku,\njejž osobně i písemně zastupuje. Starosta\npředsedá ve valném shromáždění i ve vý-\nboru, vykonává jich obou ustanovení, a\npodpisuje spolu s jednatelem, aneb jestli\ntento z aneprázdněn, spolu s některým údem\nvýborovým všeliké spisy spolkové.\n§. 21. Místostarosta a náhradníci.\nValné shromáždění volí také staro-\nstova náměstka (místostarostu), kterýž,\nkdykoli starosta jest jinak zaneprázdněn,\njej zastupuje, mají v tomto případě táž\npráva i tytéž povinnosti. Co se pak ostat-\nních ddňv správního výboru dotýče, když\nby někteří jich byli zaněprázdněni, tehdy\nje zastupuje jménem náhradníků šest údů\nspolkových, tři z umělců a tři z přátel u-\nmění, ve valném shromáždění volících.\n§. 22. Jednatel\nvolí se ve valném shromáždění na dvě\nléta, může však potom opět volen býti.\nNejsa údem výboru správního, aniž maje\nv něm právo hlasovací, obstarává všecky\npotřebné práce konceptní i kancelářské, kte-\nréž mu výbor nařídí. Zvláště pak podpi-\nsuje zároveň se jemuž ve všem\nmá býti po ruce, veškeré spisy jménem\nspolku vycházájící, činí přípravy k schůz-\nkám výborovým i výročním, a dává při\nnich potřebné zprávy.\n§. 23. Pokladník.\nZe středu zvoleného výboru správního\nvyvolí sobě valné shromáždění pokladníka\nna jeden rok, kterého však potom opět\nzvoliti může. Pokladlník přijímá, opatruje\ni spravuje jmění spokove, a vyplácí na\npísemné toliko poukázky, starostou a jed-\njnatelem neb některým údem výboru (§. 20.)\npodepsané, nemá však ve věcech, ježto se\ntýkají záležitostí spolkových, ve výboru\nžádného rozhodného hlasu. Každého roku\ni před valným shromážděním pokladna bndiž\nskontrováoa, a krom toho také, kdykoli\njvýbor dvěma třetinama hlasův to nařídí.\n(Dokončení.)\n\nListárna.\nPanu N. K. Životopisu Haeudla nemů-\nžeme užiti. Racle zaslat životopis nějakého\nslovanského hudebního umělce. — SI.\nzpěv. spolku v Pard. Račte nám zaslat\nhudbu k „Pardubské\" od Vašeho rodáka."}]}