{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_sha256": "41df12347e68e992e9d63a34d5e745942e4b69ca5be574dac91751d331d87e71", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/12/10_01/bmtnabd_1862-12-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "273", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.1", "titre_corps": "O některých nešvárách v hudbě církevní. Podává J. Bořický.", "titre_sommaire": "O některých nešvárách v hudbě církevní. Podává J. Bořický.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2580, "texte": "O některých nešvárách v hudbě církevní.\nPodává J. Bořický.\nDle nej určitějších předpisů církve mají se texty (slo-\nva) k offertoriím a gradualiím správně dle církevních\nbasu, tedy dle missálu říditi a jen tenkrát smějí se, když\nskladby k nim chybí, přiměřené a vhodné texty voliti. Naše\nutrhané chorální knihy svědčí, že tyto texty byly kompono-\nvány a že se jich též užívalo. Avšak Kostelní hudba odřek-\nla se takřka všech tradicí, a tak se stalo, že se chrám po-\nnenáhlu v mnohých místech změnil v sál koncertní9, kdež\nduchaprázdné virtuoství své rejdy provádělo. A právě oíFer-\ntoria byla to, kdež pěvci oblíbenými koloraturními umělůst-\nkami a hráčové rozličnými pasážemi na housle své směšné\nctižádosti zadost činí a takto jen chrám zneuctívají. Taktéž\nje nepochopitelné, že se ještě intrády na mnohých místech\ntrpěti mohou. Tyto fanfary, které se spíše k přípítkům aneb\ndo divadla nikoliv však do kostela hodí, jsou pravým Kai-\nnovým znamením naší církevní hudby a dle nařízení pa-\npežského generálního vikáře (1842) měli by všechni ředite-\nlé, kteří to dovolují, aby při třetím opakování ze svého úřadu\nsesazeni býti. Mysleme si fanfaru před „Confiteor,1, před\n„Kyrie Eleison,\" před „Agnus\" aneb mezi první a druhou\nčástí kázaní a zajisté se vyhneme budoucně nesmyslům to-\nhoto sestavení. Ještě větší nesmysl však jest, operním\náriím církevní text podložovati a v kostelích je provozovati.\nR. 1835 vyšla v Avignonu sbírka, v níž Webrův sbor z ča-\nrostřelce „My ti vínek vijeme,\" pak Mozartova „Šampaňská\"\na jiné operní arie se nacházejí. Mysleme si pod těmito árie-\nmi texty : „Lauda Sión, dočti saeris\" a nápodobné a tu\nkaždý nahlédne, že skladby takové v kostele jen k pohor-\nšení slouží.\nA jaké nešvary tropily se s pastorálními věcmi, to\nbude mnohý z našich čtenářů věděti.\nK omlouvání všech těchto nespůsobů mají ředitelé\nmnoho slov pohotově, která sama v sobě sice něco prav-\ndivého obsahují, v tomto upotřebení však zcela nepravá jsou.\n„Lid je tomu uvyklý,w praví jeden. My jednoduše\nodpovídáme. Zvykl-li si lid na věci špatné, uvykne si i na\ndobré, předpokládajíce, když se to opatrným a obezřelým\nspůsobem a bez příkrých přechodil děje.\n„To aneb ono je už jednou starý obyčej,\" namítá\ndruhý. Tedy má se to, co přemrštěná hlava vymyslila a co\njiní nepřemýšlejíce napodobňovali, pro všechny časy jen za\ntou příčinou ponechali, že to je už starý obyčej ? S tím za-\njisté žádný rozumný souhlasili nebude. Při tom, co se po-\ndržeti má, přijde nejvíce na to, zdaž to je chrámu dů-\nstojně ; nebof nešvar, i kdyby sto let již trval, nemá ani\nhodinu práva, déle existovali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "274", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.2", "titre_corps": "Koželuh Leopold.", "titre_sommaire": "Koželuh Leopold.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.1", "debut_caractere": 2582, "fin_caractere_exclue": 4385, "texte": "Koželuh Leopold.\nMezi skladatele české, kteří svými výtečnými pracemi\nzvláště v cizině prosluli, slušno s právem vřaditi Leopolda\nKoželuha, komorního kapelníka císaře Františka II.\nKoželuh narodil se ve Velvarech r. 1753 a obdržel\nprvní vzdělání zvláště ve zpěvu a na klavíru od svých ro-\ndičů, zvlášť ale od tehdáž již v hudbě vynikajícího strýce,\nJana Ant Koželuha, potomního kapelníka při pražském\nhlavním chrámě. V jedenáctém roce svého stáří kompono-\nval mladý Leopold již mnohé kousky pro klavír po čas svých\nhumanitních studií v Praze, a vzdělával se vždy víc a více\nv kontrapunktu. Absolvovav filosofické a matematické kursy,\na slyšev přirozené právo, oddal se zcela hudbě, a kompono-\nval hudbu k baletu pro Pražské německé divadlo, s kterým\nr. 1771 vystoupil. Jelikož si tímto pokusem mnoho cti a\nchvály dobyl, složil ponenáhlu hudbu asi k 24 baletům a k 3\npantomiírn, pak rozličné arie a sbory, které všecky na Praž-\nském jevišti s velkou oblibou provozovány byly. R. 1778\ncestoval konečně do Vídně a složil zde mnoho koncertů pro\nrozličné nástroje. Zde získal si zvláště velikou zásluhu o\nzlepšení a tříbení vkusu pro klavírní hudbu, složiv výtečné\nkusy pro klavír, v nichžto vkus a cit s důkladností a umě-\nním obratně spojeny byly a vzdělav na klavír značný počet\nžáků, kteří dobrý vkus i jiným vštěpovali. „Koželuh byl,\"\npraví Gerber ve svém lexikonu hudebním, „nejoblíbenější\nmezi tehdáž ve Vídni žijícími skladateli, a to s úplným prá-\nvem. Svěžost a líbeznost, nejušlechtilejší melodie s nej čist-\nším spojením a s nejpřiměřenějším pořádkem v zámyslu ryt-\nmiky modulace sjednocená jeví se v jeho dílech. Koželuh\nvydal milovníkům svých komposic tiskem již 20 až 30 děl,\nač není pochybnosti, že právě ty nejlepší se nalézají ještě\nv rukopise na pultě vídeňských dám.\" Velká pověst, kteréž"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1274, "texte": "Koželuh co skladatel a učitel na klavír ve Vídni požíval, po-\nhnula nezapomenutelného císaře Josefa II., že jej vyvolil za\nmistra Její král. Výsosti, arcivévodkyně Elisabety, první choti\nFrantiška II. R. 1792 hned po nastoupení císaře Františka II.\nbyl jakožto nástupce Mozarta za c. kr. komorního kapelníka\na skladatele zvolen a mu 1500 zl. roční služby uděleno.\nV tomto stavu žil ještě r. 1814 ve Vídni. Bedřich Reichardt\nchválí Koželuhovy hudební zásluhy ve svých důvěrných psa-\nních sv. 2.\nKoželuh osvědčil se co mnohostranný skladatel. Co se\noperní hudby týče, složil opery: francouzskou komickou\n„Le Ma%ett,\" tři vážné opery italské „Debora et Sisara,u\n„Didone abbandonata\" a „Betulia liberata.\" Poslední\noperu složil na rozkaz císaře Leopolda II., která se však ve-\nřejně neprovozovala.\nR. 1787 složil velké italské oratorium „Moyse in\nEgytto,\" kteréž mnohokráte veřejně v koncertě jednoty Praž-\nských hudebních umělců provozována jest. Mimo to uvedl\nKoželuh do hudby mnoho kantát, písní a sborů, sepsal kon-\ncerty téměř pro všechny nástroje, tria, kvartetta, více než\n30 symfonií a mnoho jiných skladeb. Jeho jediná dcera\nKateřina provdáná za Cibiniho byla dlouhý čas komornou\ncísařovny a byvši žákyní otce svého, slynula tehdáž ve Vídni\nco první virtuoska na piano."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "274", "page_fin": "275", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.3", "titre_corps": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "titre_sommaire": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.2", "debut_caractere": 1276, "fin_caractere_exclue": 5908, "texte": "Beethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračování.)\nSonata E-dur op. 100.\nNa nejvýš jednoduchými, avšak něžnými a významnými\ntóny počíná první sada, v nížto „Vivace ma non troppo,\"\ns/4 takt s Adagiem espressivem s/4 takt se střídá. Nenu-\ncená a nejpřirozenější harmonie obskakuje v lámaných akkor-\ndech tyto čarovné zvuky. Důvěrné a tajemné rozpoložení\njímá nás v tomto Vivace; je v tom cosi škádlivého a zdá se,\njako kdybychom se pohroužili do světa líbezných snů. Tu\nnás vytrhne Adagio náhle z této magické říše ; nový obraz\nrozprostře se před naší duší, nastoupit mohútné napřed se\nhrnoucí pohybování, uvede nás ale v rozpoložení, které na\nzačátku projeveno bylo a v němžto skladatel nyní tím mileji,\nprodlévá. Poznovu blíží se mohútné hmaty Adagia, avšak\nopět ustoupí podotknutému Vivace. Toto Adagio může se za\ndruhou hlavní myšlénku považovati, kteráž však v jiné než\nv obyčejné formě vyjádřena jest. Rozpoložení této celé, ve\nformě sonát držené sady mají opět docela individuální bar-\nvitost 5 jsou výsledkem zvláštního stavu duše.\n»\nMusikální uspůsobení tomu odpovídajíc je také docela\nzvláštní. Tajná bolest, jež v tonech Adagia dřímá, propukne\nv druhé sadě Prestissimo, E-moll, % takt. Karakter její\njest nejvyšší neuspokojenost, hlodající bol duše, neb lahé tou-\nžení, ustavičné tísnění — Beethoven vypadá skoro jako lu-\nticemi (fúriemi) trýzněný Orest. Zakaboněnou mysl ozáří\njen někdy ukonejšující světlo (str. 6, soustava 2, takt 2—7;\nstr. 8, soustava 1, takt 3 až k souatavě 2, takt i (Spohrovo\nvydání). Co se formálního uspůsobení týče, bije zde do očí\nzvláštní příbuznost s Mendelssohnem. Mnohý vidí v rozpo-\nložení z Prestissima dýchajícím cosi chorobného. Nedá se\nupříti, že rozpoložení to je na nejvýš dráždivé, ano že se zde\nse skutečnou rozmrzelostí potkáváme; avšak dle našeho ná-\nhledu držel Beethoven každé chorobné stupňování v uzdě.\nV pevných určitých tazích ubíhá sada ku konci. Jako v první\nsadě vážné zvuky Adagia na Prestissimo ukazují, tak přpravu\ni jistá místa Prestissimo na závěreční sadu, kteráž z Adante\ns variacemi utvořena jest. Bol se vysoptěl a nyní se může\njen klidný proud citů rozprostři ti.\nRozpoložení podotknutého Vivace navrátí se zpět; avšak\nnyní zde zazní v pevné a jisté postavě, co dříve snivě za-\nznívala. Thérna v E-dur, 3/4 takt je tato postava. Odmě-\nřeným, klidným a určitým krokem vystoupí v nejvyšší jedno-\nduchosti. Dýcháť hlubokou vroucnost, jef výsledkem ryzého,\npravého poklidu duše. V následujících na to variacích ob-\njeví se obsah jejího rozpoložení na nejvýš vyčerpán; soustře-\nděný celistvý obraz thémy rozpadne se v jednotlivé obrazy,\nkteré bohatost celistvého obrazu živě hlásají; zárodky, jež\nthérna obsahuje, metamorfosy, jichžto je schopna, rozvinují\nse v nejrozrnanitějším spůsobu. Beethoven podává nám va-\nriace, které každého k stejnému, pakli ne k vyššímu obdivo-\nvání uchvacují, jako variace v op. 57. V první variaci ob-\njeví se postava thémy ještě málo změněna, je to jen klidná\na utěšená hra kolem thémy. V druhé variací taje rozpolo-\nžení a vnitřní proud stává se živějším. V tom se pokračuje\ni v třetí variaci. Ve čtvrté variaci pronikne opět rozpolo-\nžení se začátku tak klidně se rozprostírající a v páté počne\nnový ruch. Nyní vystoupí při početí šesté variace thérna\nopět; brzy však zazní čarovné zvuky, podivuhodné stupňo-\nvání nastane, jiskry humoru srší v trilkách — tu skončí\nthérna ve své původní postavě, ve své celé jednoduchostí\na oblažujícími zvuky.\nSonata As-dur (op. 110.)\nUtěšená vroucnost dýchá hlavní motiv první sady, Mo-\nderato cantabile molto espressivo, As-dur, s/4 takt. Jakési\nslavnostně rozpoložení, jakási vážnost, roztomilostí zmírněná,\nnevýslovné toužení prochvívá začátečními tóny. Brzy zazní\ntéž (str. 1. soustava 3., takt 2. Haslingrovo vydání) harfovitá\nfigura v lámaných akkordech a hned na to rozvine se nej-\npřívětivější, nejroztomilejší ruch; nejlahodnější, nejpůvabnější\na nejcarovnější obrazy počínají mysl obskakovati, aby ji ni-\nkdy více neopustily. Touha poznovu (str. 3., soustava 2.,\nstr. 4., Soustava 4.) v Des-dur procitne. Nyní se utiší a\nopět vynořují se přívětivé obrazy po významném místě (str. 6.,\nsoustava 2., předposlední takt) v prvotní postavě. Y harmo-\nnickém rozpoložení celek konci a zanechává nápodobného\ndojmu.\nCarokrásné je stupňování, kteréž povstává v třetí části\nspojením harfové figury s hlavním motivem. Taktéž zvláštní\nse vystoupení zpěvného místa v Des-dur, čímž Beethoven zí-\nská obrat a přechod k návratu druhé hlavní myšlénky v As-\ndur. Začáteční motiv hraje v provedení a v dalším rozvino-\nvání sady znamenitou roli. Na to následující Allegro rnolto,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 311, "texte": "F-molI, 274 takt chová v sobě rozhodně karakter bolu. V ur-\nčených, napřed se hrnoucích rhytmech a v nehledaných po-\nstupech harmonie počne se rozvinovati. Trio v měkkém Des-\ndur tvoří rozkošnou, něžnou a ukonejšující protivu s jednot-\nlivými, humoristickými světly. Potom počíná svěží život znovu.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "275", "page_fin": "275", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.4", "titre_corps": "Marie Malibranová.", "titre_sommaire": "Marie Malibranová.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.3", "debut_caractere": 313, "fin_caractere_exclue": 4224, "texte": "Marie Malibranová.\nMichael, cui il pensiér ďAngelo ammanta,\nMarie tt a Malibran rapisce, incanta.\nKdo by byl neslyšel o Mafibranové, této krásné ženě\ns temnýma očima a sladkozvučným hlasem? Bylaf dcera\nšpanělského tenoristy Manuele Garcia a musela od otce svého\nmnoho vytrpěli, vypustila-ii z úst svých nepravou notu. Po-\nprvé vystoupila v Londýně v Meyerbeerově opeře „Křižák\"\na zbudila svým krásným kontraaltem všeobecnou pozornost.\nNa to odebrala se se svým otcem, matkou a bratrem\ndo Ameriky, kdež její otec italskou operu zařídili chtěl. Při-\nšedše r. 1825 do Nového Yorku utvořili dohromady rodin-\nnou operu. Manuel Garcia otec zpíval Othella nebAlmavivu;\nGarcia syn zpíval Jaga neb Figara; Garcia, matka Emilii neb\nBertu; Marie Garcia zpívala Desdemonu neb Rosinu.\nKdyž tato rodinná skupenina Mexikem cestovala, byla\nod loupežníků přepadena a vydrancována. Rodina tato mu-\nsela hlad snášeti a nouzi tříti; ale Marie obětovala se a pro-\nvdala se za francouzského kupce jenž za velkého\nboháče platil, brzy však nato bankrot udělal. Marie musela\nopět k divadlu své útočiště vzíti. V Paříži slavila r. 1828\nprvní svůj triumf v Rossinově opeře „Semiramis.\"\nNato naučila se Belliniho znáti. Ubohý Bellini! Marie\nbyla jeho jedinou a první láskou. Opery „Norma,\" „Námě-\nsičná,\" „Romeo a Julie\" byly jeho v hudbu uvedené vzde-\nchy lásky, jež své milence k nohoum položil.\nCo Romeo byla Malibranová vznešená. V posledním\nčase nahražovala třetí akt Beilíniho opery „Romeo\" třetím\njednáním tétéž opery od Yaccaje. Povíme, proč.\nBellini napsal Romeo pro Marii Malibranovu a vdechl\nvšechnu svou lásku, všechnu svou blouznivost v tyto božské\ntóny. Když se Marie za Beriota provdala, tu zlomeno bylo\njeho srdce; nemohlť ji v náruči jiného viděli. ZeinřeJf, jméno\njejí naposled šeptaje. Lablache, jenž jeho smrti přítomen\nbyl, vypravoval s pláčem, že ubohý Bellini jméno Marie vy-\nslovil, dříve než se se světa odebral. Když pak Marie brzy\nna to Romea zpívala a u výjevu v hrobce u rakve Julie\nkvílela, když bouřící, vzlykající tóny Belliniovy hudby z pr-\nsou její se vydíraly, tu zdálo se jí náhle, že ubohý, bledý\nmilenec před ní stojí a s výčitkou na hrob ukazuje. Marie\nsklesla s výkřikem k zemi a omdlela. Od té doby nemohla\nse přemoci, aby třetí akt Belliniho „Romea\" zpívala a na-\nhradila jej hudbou Vajaccovou.\nMarie byla s druhým svým manželem Beriotem šťastna\na její život pln neustálého roznícení. Jezdila sama s koňmi,\nplovala jak vila, kreslila sama své kostumy, sama je přistři-\nhovala, šila je, básnila a komponovala.\nY Londýně jela jednou ráno koňmo s lordem Stanley-em\nna procházku. Oř její se splašil, Marie chtěla se skokem\nzachránili, zůstala na uzdě viseti a byla od koně kus cesty\nvlečena. Přišedši domů, prosila přátele, aby Beriotovi o ne-\nhodě této ničehož nepověděli; pak jela ku kapelníku Juliu\nBenediktovi a oznamovala mu, že večer zpívali bude. Všechno\nzrazování se strany ulekaného kapelníka bylo marné* Marie\nposadila se k zrcadlu, nalíčila svůj obličej, aby Beriot její\núrazy neviděl. Večer zpívala jako anděl — ale každý její\ntón byl kapkou života, a každá její nota zaznívala se zvu-\nčící resonancí bolesti. Na to odebrala se do Manchestru a\nzpívála ráno po svém příchodu v chrámě a večer v opeře\n„Titus Andronikus.\" Drželať vysoké /i, spojila ho s cis a\nukončila ho nejčistším a nejdelším trilkem, kterýž kdy od\nzpěvačky slyšán byl. Nato však v křečech domů odnešena\nbýti musela a zemřela r. 1823 v 28. roku svého stáří.\nMarie Malibranova byla nesmírně dobrého srdce. Svého\nprvního manžele, s nímžto nežila, vykoupila z vězení, své\npřátele a příbuzné vzácnými dary obklopila a udělovala tiše a\nskrytě dobrodiní. Jistý umělec seděl pro dluhy ve vězení\nLondýnském, nemaje naději přijít na svobodu a podporovati\nsvou rodinu. Tu našel jednoho rána 7200 zl. pod polštářem.\nLékař, jenž ho navštěvoval, strčil je tam, avšak Mali hra-\nnová byla tím andělem, která tento uzdravovací lék poslala."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "275", "page_fin": "276", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.5", "titre_corps": "Historické a kritické drobnosti o českých hudebnících. Podává Emanuel Meliš. Jiři Benda. — Jakub Scheller.", "titre_sommaire": "Historické a kritické drobnosti o českých hudebnících. Podává Emanuel Meliš. Jiři Benda. — Jakub Scheller.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.3", "debut_caractere": 4226, "fin_caractere_exclue": 5651, "texte": "Historické a kritické drobnosti o českých\nhudebnících.\nPodává Emanuel Meliš.\nJiři Benda. — Jakub Scheller.\nBude zajisté každému, kdož se poněkud studováním vše-\nobecných dějin hudby zanášel, velmi dobře známo, že náš\nrodák Jiří Benda Němcům první melodrama utvořil a ope-\nrami svými nad svými současníky vynikl. Jak si Němci Bendy\nvážili, svědčí zvláště článek „Bemerkungen uber die Ausbil-\ndung der Tonkunst in Deutschland im XVIII. Jahrhunderte,\"\njenž se ve všeobecných Lipských hudebních novinách č. 19\nrok 1801 nacházejí. Píše se o něm následovně:\nKdož nezná z německých přátel hudby mistrovská\ndíla tohoto tak pravdivě, tak hluboce a tek krásně cítícího\numělce? Kdož neokřeje alespoň časem skrytě u klavíru, když\njej pestrá moderní operetka a divý hluk jejího finále unavily\nBendovými věrnými a ušlechtilými kresbami lidské přírody?\nSpojoval ons nejsladšími melodiemi nejdokonalejší harmonii a\nvelmi obratnou již rhytmiku. On (Benda) znal (a to zvyšuje\numěleckou jeho cenu) nejjemnější hranice mezi přeplněním a\nmdlostí. Všecko od jeho ritornellů počínaje až k jeho bra-\nvurním passažím bylo značné. Pohlédněme jen na jeho vel-\nkou arii ve Waíderu „Wer dem Schiffbruch\" atd. a nalezne-\nme v ní nejen pouhou malbu předmětu, k níž ho text vedl,\nalebrž spolu v jeho mnohých koloraturách krásný výraz lid-\nských citů a jejich střídavosti. Při tom obmezoval se Benda\nobezřele na ony věci, které jeho silám a jeho náklonnostem"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2463, "texte": "přiměřeny byly. Jeho hlavní síla spočívala v arii aneb aspoň\nv kavatině a v effektuplném recitativu, kterýžto poslední co\ndo hudební deklamace k nejvýbornějším náleží, kteréž Němci\nmají. Těmito přednostmi klestil si cestu k srdci a on do-\nsáhl zajisté svého cíle, kdež se srdce nalézti dalo. Neboť on\nžil docela svému umění, kteréž mu nikdy co nádennice je-\nšitnosti nesloužilo, nýbrž co vznešená bohyně v duchu jeho\ntrůnilo a celou jeho bytost často do nadzemských výšin po-\nvznášela. Ó kdy nás opět Německo (?) novým Jiřím Ben-\ndou obdaří!\"\nŠedesát let dříve, nežli Paganini svým uměním a umě-\nlůstky na housle celý svět k obdivování uchvátil, platil náš\nrodák Jakub Scheller ze Všetat v Německu za unicum všech\nvirtuosů na housle, kterýž každého, kdož ho slyšel, podivu-\nhodnou hrou svou okouzlil. Jistý jeho současník píše o něm\ntakto ve všeobecných Lipských hudebních novinách r. 1801\nčís. 42:\n„Četli jste v novinách Lipských a v ostatních všech\nnovinách — rné jméno je velmi známé — jsem Jakub Schel\nIer — je velmi mnoho Schellerů ve světě; avšak stává jen\njednoho Jakuba Scheller a — neumím ničehož více než\ntrochu uši lechtati — uslyšíte, zdaž jste něco takového slyšeli.\"\nNa tento as spůsob vystupuje muž, jenž dříve ve Wůr-\ntembersku, pak v Sagavě 3 léta v službě stál a se nyní na\nsvých cestách po Sasku na housle slyšeti dává. Takováto\nnávěští nejsou právě spůsobilá, očekávání rozumných na nej-\nvýš napnout!. Člověk užasne, když za našich dnů (r. 1801)\nještě v takovém tónu mluviti slyší virtuosa , jenž tak živé\nna jednoho Boha a jednoho Vestrise upomíná. Při všem\ntom vyplatí se však viděti a slyšeti tohoto originálního uměl-\nce, jenž chopí se houslí, kterékoliv mu jen do ruky přijdou,\nna stolici si sedne a takových tónů vyluzuje, že lepších ani\nnejslavnéjší houslista vylouditi s to není. V jeho přednosu\npanuje lehkost a čistota, kterých jen zřídka nalézti lze. Jeho\ntón je jasný, zvučný a jemný, jeho výraz odpovídá úplně\npohybům, posuňkům a mimice, jimiž jej srozumitelným činí\ni necvičenému posluchači, jenž se ze začátku smíchu zdrželi\nnemůže.\nVelká rozmanitost nuancí a odstiňování, které provésti\numí, uvádí posluchače v podivení. Jeho Stoccato spojuje\ns nepochopitelnou veselost a jeho fla-\ngeolet jest nejjemnější a nejněžnější plod smyčce, který se\nkdy houslí dotkl, a přec se tento výtečný virtuos v žádném\nvlastním koncertě slyšeti nedal, ačkoliv dychtivě posluchači\nočekávali, aby jeho přednos Adagia obdivovati mohli*\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "276", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.6", "titre_corps": "Paganini a Lipiński. Výjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.", "titre_sommaire": "Paganini a Lipiński. Výjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.4", "debut_caractere": 2465, "fin_caractere_exclue": 4710, "texte": "Paganini a Lipiński.\nVýjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování,)\nTentýž večer navštívil Kurpiňski Lípiňského, neboť roz-\nnášela se o něm pověst po městě, že své koncerty odročí\na teprv po odjezdu Paganiniho vystoupí.\nLipinski hrál právě jednu ze svých krásných a těžkých\nfantasií, když Kurpiňski do pokoje jeho vstoupil.\n„Mám tomu věřiti \" tázal se Kurpiňski, když byl svého\npřítele pozdravil, „mám tomu věřiti, že k vůli Paganinimu\nsvůj koncert odložiti chceš ?\"\n„Ani mi v mysli nenapadlo,\" smál se Lipinski,\" vždyť\nvíš, že jsem žádost Paganiniho, abych s ním zároveň nehrál,\ntéhož dne zamítl, kdež jsem s tebou k hraběnce Chodkiewi-\nczowé jiti měl.\"\n„Podivná to věc! Jistá osoba roztrušuje o tobě po\nměstě zprávu, že s Paganinim závoditi se bojíš a aby svým\nslovům pravdivosti dodala, vsází se s každým, že zajisté\nhráti nebudeš.\"\n„A kdo jest ten ošernetník ?\" rozhorlil se Lipinski.\"\n„Jeden zdejší pro své pikle známý houslista, jenž by\ntebe rád o dobrou pověst připravil, an sám nad tebou vy-\nniknouti nemůže. Podezřívá mezi umělci a v kruzích mu\npřístupných tvé umění a hodlá tímto spůsobem pro Pagani-\nniho agitovali.\"\n„Proti takové mrzké zbrani nebudu bojovati, dokážu\nvšak skutkem, že se Paganiniho nebojím !*\nMezi touto rozmluvou rozevřely se dvéře a do pokoje\nvstoupil sluha s listem.\n„Tof ruka Pag ininiho,\" zvolal Lipinski a rozevřev psaní\npřeletěl mžikem řádky. „Tu, tu čti, co Paganini ve své zpup-\nnosti píše,\" pravil rozhorlený virtuos, Kurpiňskému list po-\ndávaje, tof neslýchaná osoblivost!\"\nKurpiňski četl, jak následuje:\nVážený pane!\nNebudete jednati obezřele, budcte-li zároveň se mnou\nzde koncertovali. Jsemf Achillem mezi houslisty; nepřemo-\nžitelný a neporanitelný. To budiž Vaší výstrahou, jižto Vám dává\nVáš Nicolo Paganini.\n„Ha, ha, ha!\" vypukl v hlasitý smích Lipinski. „Ta-\nkových strašáků se nebojím, neupustím od svého úmyslu a\nnechť obecenstvo o nás rozhodne, komu přednost náleží. Na ta\nslova sedl k psacímu stolku a odvětil Paganinimu v tento smysl:\nVážený pane!\nLituji, že jste se k tak vášnivým slovům zavésti dal,\nneboť vězte, že i Achilles byl na patě poranitelný, a že\nprávě místo toto bylo příčinou jeho smrti. Koncertu svého\nneodložím, za to Vám ručí\nVáš Lipiňskí.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "277", "page_fin": "280", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.7", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7746, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZDoleního Bousova. (Zpěvácký\nspolek.) První což sděluji, jestif to, že\nmáme zpěvácký spolek, který 30 výkon-\nných a 8 přispívajících údů čítá, jméno\n„Stojmír\" přijal, stanovy k stvrzení ode-\nslal .a na utvrzení živlu národního\nblahodárně účinkuje. Že sbor tento ku\npředu kráčí, dokázal při besedě, která se\ndne 25. listopadu na den sv. Kateřiny,\npatronky zdejšího kostela, odbývala, při\nkteré sbory „Utonulá,\" „Pochod\" od Frim-\nlal a „Kde domov můj?\" rázně a zda-\nřile přednesl. Anto se již o besedě zmi-\nňuji, dovolím si podati celý program této\nskvělé besedy. Beseda započala Tittlo-\nvou ouverturou, po které přednesl p. H.\nMarkus proslov, který obecenstvo tlesko-\ntem přijalo. Z deklamací vynikaly zvláště\n„Také my\" od Kolihy (z Lady), kterou\nslečna M. H. přednesla, a „Stařena,\" před-\nnesena slečnou M. K. Zpěvní část byla\nzastoupená kromě těch třech sborů sólový-\nmi písněmi, které zdejší páni učitelé A. K. a\nFr. Z. přednesli. Vůbec celé provedení\ntéto besedy bylo zdařilé, nebol; bylo to pa-\ntrno na hojném obecenstvu viděti, kterak\nkaždé číslo hojným potleskem odměňovalo.\nBesedou touto ukončen čas tanečních ple-\nsů, v nichž si zvláště naše dívky libovaly.\nStudený a šedý advent otevřel nám opět\nstánek Thaliin, který po celé jaro, léto a\npodzim ladem ležel. Těšíme se věru na\nněkolik zdařilých představení, anto sbor\nnašich ochotníků z nadějných a bujných\ndívek a junů sestává. Na zdar! F. L.\nZ Olormice, 25. listop. (Beseda.)\nJsme věrní bratří Vaši , synové zpěvu a\nhudby, drazí Cechové! Ač menší silou proti\nvětším úkoiům nám bojovati jest, přede se\nzpěvácké spolky a s nimi ušlechtilé\nbesedy po celé vlasti moravské množí,\nušlechfujíce ducha, osvěžujíce srdce. —\nPotěšný zajisté úkaz jest beseda olo-\nmúcká, uspořádaná 23. listop. V míst-\nnostech velmi vkusně vyzdobených sešli se\nsynové a dcery požehnané Hany, aby v\npřátelské a bratrské vzájemnosti oslavili\nkrásný den. Produkce byla naskrze zda-\nřilá. Velikou zásluhu o celou besedu zí-\nskal si statný zpěvácký spolek „Ju-\nrik\" Hranický. Provedl následující sbory:\nPochod od Abta, „Píseň Moravanů\" od Ku-\nbíčka, „Naprej,\" „Staročeská\" od Š k r o u-\npa a „Národní čtverylku\" od Hellera.\nProvedení všech sborů nás nad míru uspo-\nkojilo, svedčilof značně o pokročilosti zpě-\nváků a velké obezřetnosti výtečného ře-\nditele p. Rosčáka, jenž se osvědčil co\nvelmi dovedný učitel i ředitel. Přejeme\nstatečnému „Juriku\" a jeho obětavým čle-\nnům srdečného zdaru. Slečna Linková\nzpívala cituplně národní písně, pan Kle-\nme ns zazpíval za všeobecného nadšení\n„Kde domov můj?\" Vadila-li o-\nboum členům německé opery výřečnost,\nnahradila ji dostatečně výtečnost přednosu\na lahoda hlasu. I deklamace sl. Cejp-\nkové a sl. Vajnerové hojného došly\nuznání. Nad vše vynikl duchaplným před-\nnosem „Moravana\" od Balcárka p. Hři-\nvna, jenž obecenstvo veškeré hluboce do-\njal, ano uchvátil. I hudební sbor se vel-\nmi zdatně držel. Zábava byla velmi jará\na čilá. Vzdávajíce sl výboru a zvláště p.\nKřížovi díky za uspořádání tak příjemné\nzábavy, přejeme si jen, aby se častěji opa-\nkovala. Ze statní podnikatelé snah pro-\ntivných si nepovšimnou, jsme pevně pře-\nsvědčeni, kde se jedná o věc uměleckou\na zájem osobní! Na zdar!\nZ Pardubic, dne 27. listop. 1862).\n(Slavné uvítání. — Den s v. C e-\ncilie. — Koncert. — Divadlo.)\nDne 26. listopadu uvítali c. k. úradníci\nv plné uniformě, městská rada s p. mě-\nšřanostou Bubeníkem, veškerá školní\nmládež s pp. učiteli a nepřehledné množ-\nství obyvatelů Pardubických a vňkolních\nnově zvoleného děkana a vikáře p. Jiřího\nKupku, jenž do městského kostela ve-\nden, všem přítomným první sv. požehnání\nv Pardubicích udělil. Z choru zazněl starý\nchorál v mužském čtverozpěvu : „Slyš nás\nHospodine!\" Večer v 6 hodin uspořádal\nzpěv. spolek „Pernštýn\" průvod s po-\nchodněmi, při které příležitosti se sbory:\n„Pozdravení pěvcovo\" od Ve i ta, „Náš\nčeský zpěv\" od K a li vody, „Vše jen ku\nchvále, vlasti a krále\" od Jelena a ná-\nrodní hymnu „Kde domov můj?\" od\nSkroupa vedením p. Kučery důstojně\nprovedly. Pan děkan vyšed ven, poděko-\nval se vřelými slovy, načež třikráte „Slá-\nva\" na poctu provolána. Na každý pád\njest to den veledůležitý a památný pro\nPardubice! — Den sv. C e c i 1 i e se u\nnás slavně slavívá, a tak se stalo i letos.\nV chrámě děkanském se provozovala pěkná\nmše od Diabelli-ho, za vložky byly teno-\nrové a barytonové sólo od ředitele kůru\np. Pospíšila a p. Jandy zpívány.\nTentýž večer shromáždil se vybraný kruh\nhudebníků a zpěváků u ředitele kůru, by\nbratrským hovorem a povzbuzujícím zpě-\nvem se bavil, mezi nimiž od Vás nám\nzaslaný sbor „Naprej\" od Jenka se ze-\njména líbil a musel se opakovali. — Dne\n7. prosince odbýval se koncert pro\nnaše přispívající a čestné členy.\nProgram byl tento: I. Oddělení. 1. „Uto-\nnulá.\" Sbor od Kř í ž ko vs ké h o. 2. „La\nMignon.\" Polka mazurka od F. Kavana,\npřednesl p. skladatel* 3. Deklamace, před-\nnesl p. Jar. Kučera. 4. Iliustrace na\nčeskou národní píseů: „Já jsem z Kutné\nHory.\" Od Fr. Kavana, přednesl pan\nskladatel. 5. „Staročeská.\" Sbor od J. N.\nSkroupa. II. Oddělení. 1. „Na Prahu.\"\nSbor od V e i t a. 2. „Pardubská.\" Od J.\nJahna. Pro jeden hlas s průvodem sboru\na fortepiana, složil a spolku věnoval Ed\nNápravník. Přednesl p. Fr. Janda\n3. „Ples Rusalek.\" Koncertní polka od F.\nKavana, přednesl p. skladatel. 4. „Su-\nmář.\" Deklamace od K. Tůrny, přednesl\np. J. Tornšu. 5. „Naprej.\" Sbor od J e n-\nk a. Velmi litujeme, že vůbec dovedný\nhudebník p. Josef Srňtek nás tenkráte\nopustil, neb rádi byli bysme jeho „Eber-\nlovky,\" které nedávno z Vídně da-\nrem obdržel, v jeho hře obdivovali! —\nZ Chrudimě přišla do Pardubic kočující,\ndobré jméno požívající společnost p. ře-\nditele Stránského, a tuším, že p. ředitel\npo celý čas svého přebývání zde s návštěvou\ndocela spokojen bude. Když mluvím o\ndivadle, nemohu jinak, nežli příjemnou my-\nšlénku sobě připomenouti, že před nedlou-\nhým časem zde asi čtvrt roku přebýval\nv Cechách renomirovaný ředitel divadla p.\nZollner se svou vybranou společností;\nneb kdo si rád nepřipomíná na dobře zně-\njící jména, jako jsou : Polák, Krámue-\nle, Vendler, Ráj ská? — Avšak buď-\nme spravedliví, a uvažme zde účinkující\nherce při společnosti p. Stránského! V první\nřadě se nám objeví v skutku pilná a svě-\ndomitá i vábná sl. Ryšavá, pak paní\nČížková a Biedermannová. Z pánů vyni-\nkají: Vilhelm a Čížek, pak pánové:\nŘíha a Jelínek. Souhra jest dobrá, režiser-\nf v\nstvi, v rukou p. Čížka, jest obezřelé, o-\nbleky nejvíce vkusné a přiměřené, hudba\nnejvíce — falešná a tedy sluch urážející.\nV divadle účinkujícím hudebníkům radíme\nupřímně, by více zkoušek odbývali, pak\njistě se docílí vždy čisté souhry. V Par-\ndubicích měl příjem p. Říha a p. Vilhelm,\na vždy skvělý ; poslední měl zde svou\nsvatbu. Společnost p. Stránského držela\ndne 21. list. slavné rekviem v chrámu dě-\nkanském za zvěčnělého prvního ředitele ko-\nčujících divadel, p. Prokopa, při kte-\nrémž mnoho hudebních diletantů a zdejší\nzpěv. spolek z ochoty účinkoval. Společ-\nnost tato se chce zde ještě delší čas po-\nzdržeti, protože se jí tady dobře vede, což\njí srdečně přejeme!\nZ Poděbrad. (Zpěv. spolek Vel-\nký Poděbrad.) V měsíci prosinci 1862\nukončí zpěvácký spolek Poděbradský druhý\nrok svého trvání. Ačkoliv spolek náš nemá\nposud tolik sil, co jich ku provedení vět-\nších skladeb třeba, dostál předce, vzdor\nmnohým obtížem a překážkám, vytknutému\núčeli mnohem skvěleji, nežli v roce pře-\ndešlém. Řádných hudebních zábav uspo-\nřádál spolek během toho roku desatero,\npřihlížeje zároveň k tomu, by střídáním\nsborů se čtvěrozpěvy program nabyl roz-\nmanitosti. K účelům dobročinným účin-\nkoval spolek při veliké pěvecké zábavě\ndne 17. a 18. května v Praze, vyzval k\n20. červenci spolky: čáslavský, kolínský,\nkutnohorský, městecký a sadský ku spo-\nlečné pěvecké zábavě ve prospěch poho"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7885, "texte": "elcu ve Vodňanech a ve Skutči, kterým\nse také 120 zl. r. č. odeslalo; tak též\nzúčastnil se při slavnosti Karla Havlíčka\nv Borové. Přičiněním jeho zřídil se krás-\nný prápor v ceně 250 zl. Spolek čita\nnyní 26 údů činných a 40 údů přispíva-\njících. Cvičení odbývají se v 6 hodin ve-\nčer ve čtvrtek a v sobotu v místnostech\nhlavní školy. Ku konci měsíce nastává\np. údům důležitá povinnost, volení totiž\nnového výboru; nechci jednání nynějšího\nvýboru rozbírati a snad odsoudi ti, vím\nže v takových okolnostech, jako se nám\nletos přihodily, těžko jest rázně vystou-\npiti, než má-li spolek v skutku k prospě-\nchu účinkovati, jest potřeba ve výboru\nmužů , kteří by lásku a vážnost všeobec-\nnou požívali a kteří jsou proniknuti pro\ndobrou věc naši a nedají se lehko každým\nprotivným vánkem větru odstrasiti. Navr-\nhuji tedy, by se následující p. do výboru\nvolili: p. dr. Bouček co přednosta, p*Frant.\nJanda co ředitel, p. Ant. Muzikant co pod-\nředitel, p. Yács. Hnízdo co archivář, p.\nVojtěch Vocilka co jednatel, pan Ant. dr.\nGeorgi co pokladník, co přísedící p. Vác-\nslav Hráský a p. Vácslav Dejl.\nZ Prostějova. (Beseda.) Dne 24.\nt. m. odbývala se zde v místnostech p.\nKastnerových beseda, která ačkoliv beze\nvšech příprav pro nutnost věci neočeká-\nvaně rychle zřízena byla a protož za „slav-\nnou\" napřed již ohlášena býti nemohla,\nskutečně slavně dopadla a nuznému řeme-\nslnictvu zdejšímu, v jehožto prospěch dá-\nvána byla, čistých 99 zl. vynesla. Slavný\nspolek čtenářský k tomu účelu propůjčil\nsvých místností a slavný spolek zpěvácký\n„Orlica\" ochotně převzal provedení zpěvu.\nČást deklamatorní-hudební pozůstávala z\n10 čísel. Sbory „Hlahol\" od Bendla, „Mo-\nravan\" od Jirgesa,„ŽežuIinka\" „Já jsem Slo-\nvan\" od J. N. a „Kde domov můj\" od\nŠkroupa předneseny byly výtečně, a de-\nklamovánky: Jablonského „Pěvec na hřbi-\ntově,\" Adamce „Ženská politika,\" Přerho-\nfův „Vysloužilec,\" deklamovánka od Čejky\ndojalo četné obecenstvo tak, že všecka\nčísla poctěna byla potleskem téměř neko-\nnečným. Pak nastal tanec, který střídal\nse s hojným zpěvem. Beseda nabyla též\nslavného rázu tím, že se setkala s podpo-\nrou a návštěvou slavné rady městské a\npoctěna byla též návštěvou c. k. úřadu\nokresního tařka in corpore; a neméně osla-\nvy dostalo se jí tím, že velebné duchoven-\nstvo zdejší, které zdržovalo se až posa-\nvad všelikých návštěv besed, tentokráte\npoctilo přítomností svou besedu tuto.\n\nKronika zpĕv. spolků.\nZpěv. spolek Královédvorský „Záboj*4\nuspořádal dne 8. prosince 1862 k osla-\nvení tříleté památky zaražení zpěv. spolku\npěveckou akademii. Program byl: Oddě-\nlení I. 1. Ouvertura slavnostní od Suppé-ho.\n2. „Hlahol/4 poch id od Bendla. 3. „Žel\na chmel,\" sbor se sólem od Mendelssohna.\n4. Deklamace. 5. „Ptáče,\" sbor od Stor-\ncha. 6. „Cikáni,\" sbor se sólem od Vogla.\nOddělení II. 1. Vlastenecký pochod od Pa-\nvlise. 2. „Odvedeného prosba,\" sbor od\nKřížkovského. 3. „Porodila mě matička,\"\nsólová píseň pro bariton s průvodem or-\nkestru od Krova. 4. Deklamace. 5. Ná-\nrodní písně: a) „Bolení hlavy.\" b) „Vý-\nstraha\"* od Veita. 6. „Dívka z mlýna,\"'\npolka, hudba od Tisovského. — V Sla-\nném účinkoval tamnější zpěv. spolek „Da-\nlibor\" při uspořádání divadelního předsta-\nvení dne 2. pros., zapěl před provozová-\nním: 1. „Modlitba otcova*\" Píseň s prů-\nvodem piana od Zvonaře. 2. Fantasie z\n„Nabuchodonosora\" od Th. Dohlera. 3.\n„Přilítlo jaro z daleka.\" Dvojzpěv s prů-\nvodem piana od K* Bendla. 4. Národní\npísně. 5. „Utonulá,\" od Křížkovského. 6.\n„Ples Čechu,\" sólo se sborem a průvodem\npiana od Pivody. Výnos určen chudým\ndítkám. — Zpěv. spolek Příbramský\nuspořádal dne 7. pros. v sále měšťanské be-\nsedy hudební zábavu. Program byl: 1. Ouver-\ntura k „Egmontu\" od L. v. Beethovena.\n2. Píseň sv. Vojtěcha. Sbor. 3. Valčík\npro jeden hlas s průvodem piana od Ar-\nditiho. 4. Koncert pro housle s průvodem\npiana od Beriota. 4. „Na Prahu,\" sbor\nod Veita. 6. „Ukolébavka,\" sólo pro muž-\nský hlas s průvodem piana od Kúckena.\n7. „Rondo capricioso.\" Sólo pro piano od\nMendelssohna-Barthoídiho. 8. „Utonulá,\"\nod Křížkovského. 9. „Dobrou noc.\" Sólo\npro jeden hlas s průvodem piana a les-\nního rohu. 10. „Kde domov můj?\" Sbor\nod Škroupa. 11. Ouvertura „Don Juan\"\nod Mozarta. — Zpěv. spolek v B e n e š o-\nv ě uspořádal besedu dne 25. listopadu.\nPřednešeny byly: „Utonulá\" od Křížkov-\nského, „Stesk,4, od Jelena a „Češka\" od\nŠkroupa, přednesla sl. Medalova s průvo-\ndem piana. „Východ slunce\" od Pivody\na „Souvenir ďamitié\" od Dreyschoka, před-\nnesl na piano p. Kóhler. Konec programu\nbyl uzavřen sborem „Na Prahu\" od Veita.\n— Zpěv. spolek „Kollár\" v Poličce.\nProgram byl: „Válečná\" z opery „Rienzi\"\ns hudbou od Wagnera. „Kalina\" od Va-\nšáka. „Husitská\" od Kellera. „Hlahol-' od\nProcházky. „Na Prahu\" od Veita a „Staro-\nčeská\"' Mimo tyto „Směs z národních pí-\nsní,\" „čtverylka z moravských písní,\" „Dvě\nslze\" od Suchánka a ku konci „Kde do-\nmov můj?\" — Dne 8. prosince provedena\nbyla v Kutné Hoře velká pěvecká a\nhudební akademie zpěv. spolky čá-\nslavským, kolínským a kutnohorským. Pro-\ngram: 1. „Uvod k besedě.\" pro velký or-\nkestr od H» Vojáčka. 2. Deklamace. Před-\nnesla sl. Musilova. 3. „Dožij ! dopii!\" Sbor\nod Bergmanna. 4. „Dárek nejněžnější,\"\ndvojzpěv od Fr. Pivody. Přednesly paní\nHartmannová a sl. Marcelliova. 5. „Naše\nprobuzení,\" sbor od Procházky. 6. Kon-\ncertní fantasie na nápěvy z opery „Pro-\nrok,\" pro piano od L. Meyera. Přednesla\nsl. Mokřížova. 7. „Vávra,\" sbor od Ed.\nNápravníka. 8. a) „Krásná rybářka,\" pí-\nseň od Meyerbeera. b) „Hněv,\" píseň od\nFr. Kavana, přednesla paní Hartmannová.\n9. „Cikáni,\" sbor od Vogla. Sólo, přednesl\np. Morstadt. 10. Fantasie na české ná-\nrodní písně pro piano od J. Sehulhoffa.\nPřednesla sl. Mokřížova. 11. „Vlasti,\"\ndvojsbor s průvodem plechových nástrojů\nod L. Procházky. — Olomúcký (ně-\nmecký) zpěv. spolek, většinou ze Slovanů\nrodilých se sklá lající a řízený presidentem\npanem Slabýhoudkem, v hudbě pak orga-\nnistou panem Ťukou, odbývali bude dne\n14. t. m. koncert v místnostech redutních.\nTentýž spolek koná přípravy k velkolepé\nzábavě pro večer sv.-Sylvestrovský a hodlá\nv bndoucím karnevalu uspořádali slavný\nples taneční na den 4. února. Spolek ten\nupustí od své dosavadní výstřednosti a\nchce ustoupiti od svého zcela ně-\nmeckého rázu a rovnoprávnosti k vůli\ntéž české sbory a jiné zpěvy v program\nsvůj přijmouti. Slušné toto jednání s radostí\nschvalujeme. — V Dolním Bousově\nodbývala se 25. listopadu národní beseda\nk dobročinnému účelu, kdež tamnější zpěv.\nspolek se súcastnil. Program byl násle-\ndovně sestaven: 1. Ouvertura od Tittla.\ni2. Proslov. 3. „Utonulá.\" 4. Také my,\"\ndeklamace od Kolihy. 5. Píseň sólová. 6.\n„Vdávat či nevdávat,\" deklamace od Ha-\nvlíka. 7. „Píseň Čechů.\" 8. „Ženichovy\nradosti,\" deklamace. 9. Cavatina z „At-\ntily.\" 10. „Šumař.\" ll. Sbor „Národní\npochod.\" 12. „Pohádka o zakletém princi.\"\n>od Crhy. 13. Píseň sólová. 14. „Sta-\nřena,deklamace. 15. Sbor: „Kde domov\nmůj?\" — Pardubický zpěv. spolek\nuspořádal dne 7. t. m. pěveckou akademii,\n(viz dopis.)— Zpěv. spolek slovan-\nský ve Vídni bude dne 13. prosince\nt. r. odbývali svou první besedu v síních\nlázní dianských. '\n\nOchotnická divadla.\nKutnohorští o ch o t n í c i provozo-\nvali dne 7. prosince t. r. ve prospěch u-\něebních prostředků pro reální školu tain-\nnější : „Loupežníci,\" truehlohra v 5 jedn.\nod Bedřicha Schillera, překlad od J. Jiřího\nKolára. — Ochotníci v Přešticích\nprovozovali v listopadu „Divotvorný klo-\nbouk,\" výnos věnován k zakoupení paliva\npro chudé. — Smíchovští ochotníci\ndávali dne 8. t. měsíce ve prospěch spolku\nArimatejského „Tobolku\" od Kotzebue a\nveselohru „Pan Čapek\" z polského. —\nPlzeňští ochotníci provozovali dne\n21. listopadu frašku „Dareba.\" — Y Rad-\nnicích hráli divadelní ochotníci dne 30.\nlistop. veselohru „Vrahové v městě\" s do-\nbrým úspěchem až na dva výstupy. —\nOchotníci v Kosinanosích provozo-\nvali dne 30. listop. „Katovo poslední dílo\"\na v neděli dne 7. prosince dávali k do-\nbrému účelu frašku „Dvě postele v jednom"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2029, "texte": "pokoji\" a „Doktor Robin/4 — Divadel-\nní ochotníci ve Lvově hráli včera dne\n9. prosince ku prospěchu hudební jednoty\n„Krále lítewski,\" kdežto mezi jednáním\nzapěli píseň sv. Vojtěcha od L. Zvonaře.\n\nZ ciziny.\n1 Vídně, 25. listopadu. (Beseda.\n— Divadlo.) Tak budeme i zde ve Ví-\ndni tančit „Besedu\" a pan Václ. Novo-\ndvorský, od mnoha let již pořadatel tanců\nna slovanském bále, má zásluhu, že praž-\nské toto kvítko přesadí na kyprou půdu\nvídenskou. Beseda dne 24. t. m. „u ze-\nlené brány\" odbývaná měla velmi skvělý\nvýsledek a bylo všeobecné přání, aby, po-\nněvadž nyní bohužel pro advent nemožno,\ntedy aspoň o masopůstě několik podobných\nzábav se zařídilo. Program vyhověl všem\npožadavkům a dosáhl účele svého úplně.\nTančilo se při hudbě kapely Weinlichovy\n(rozumí se samo sebou že Čecha), jež\nvšestranné chvály došla. Stejného úspěchu\ndosáhly zpěvy: Čtverozpěv „Milenka\" od\nJelena, sólo „Slezské víno\" (zpíval pan\nSkála), „Ztracené srdce\" od Pivody (místo\n„Lásky k vlasti\") a duet „Kocour a koč-\nka.\" Pan Neplecha předčítal „Láska a\nzuby.\" Perlu programu však ponecháváme\nsobě k lepšímu ocenění na konec — jest\nto deklamace sl. E. Betkovy, jenž před-\nnesla dramatický žert „Zena panovnice.\"\nByla hned při vystoupení přijata hlučným\npotleskem, jenž mnohokráte mistrný před-\nnos přetrhl. Po ukončení následovalo ča-\nsté vyvolání slečny rozjařeným obecenstvem,\nčetným a elegantním, jež až k třetí ho-\ndině ranní se oddalo s největší pílí na-\nmáhavému tanci. O 9. hodině došel te-\nlegrafický pozdrav od Slovanů oiomúckých.\n— Jakožto svědomitý referent dodávám\nzprávu o reprisi „Paličovy dcery,\" v ne-\nděli 22. m. m. Představení bylo stejně\nvýborné jako první: dámy i páni vesměs\nzasluhují uznání a to dosvědčilo časté vy-\nvolávání a hojný applaus četného obecen-\nstva. Praktické snížení cen v parteru schva-\nlujeme a odporučuje je podnikatelstvu i\npro příští představení. Mezi hostmi pozo-\nrovali jsme tentokráte v lóži hraběte Zd.\nKolovrata-Krakovského, knížete R. Metter-\nnicha a více našich poslanců (jinak řídký\nzjev!).\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "277", "page_fin": "278", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.7.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.5", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 7746, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZDoleního Bousova. (Zpěvácký\nspolek.) První což sděluji, jestif to, že\nmáme zpěvácký spolek, který 30 výkon-\nných a 8 přispívajících údů čítá, jméno\n„Stojmír\" přijal, stanovy k stvrzení ode-\nslal .a na utvrzení živlu národního\nblahodárně účinkuje. Že sbor tento ku\npředu kráčí, dokázal při besedě, která se\ndne 25. listopadu na den sv. Kateřiny,\npatronky zdejšího kostela, odbývala, při\nkteré sbory „Utonulá,\" „Pochod\" od Frim-\nlal a „Kde domov můj?\" rázně a zda-\nřile přednesl. Anto se již o besedě zmi-\nňuji, dovolím si podati celý program této\nskvělé besedy. Beseda započala Tittlo-\nvou ouverturou, po které přednesl p. H.\nMarkus proslov, který obecenstvo tlesko-\ntem přijalo. Z deklamací vynikaly zvláště\n„Také my\" od Kolihy (z Lady), kterou\nslečna M. H. přednesla, a „Stařena,\" před-\nnesena slečnou M. K. Zpěvní část byla\nzastoupená kromě těch třech sborů sólový-\nmi písněmi, které zdejší páni učitelé A. K. a\nFr. Z. přednesli. Vůbec celé provedení\ntéto besedy bylo zdařilé, nebol; bylo to pa-\ntrno na hojném obecenstvu viděti, kterak\nkaždé číslo hojným potleskem odměňovalo.\nBesedou touto ukončen čas tanečních ple-\nsů, v nichž si zvláště naše dívky libovaly.\nStudený a šedý advent otevřel nám opět\nstánek Thaliin, který po celé jaro, léto a\npodzim ladem ležel. Těšíme se věru na\nněkolik zdařilých představení, anto sbor\nnašich ochotníků z nadějných a bujných\ndívek a junů sestává. Na zdar! F. L.\nZ Olormice, 25. listop. (Beseda.)\nJsme věrní bratří Vaši , synové zpěvu a\nhudby, drazí Cechové! Ač menší silou proti\nvětším úkoiům nám bojovati jest, přede se\nzpěvácké spolky a s nimi ušlechtilé\nbesedy po celé vlasti moravské množí,\nušlechfujíce ducha, osvěžujíce srdce. —\nPotěšný zajisté úkaz jest beseda olo-\nmúcká, uspořádaná 23. listop. V míst-\nnostech velmi vkusně vyzdobených sešli se\nsynové a dcery požehnané Hany, aby v\npřátelské a bratrské vzájemnosti oslavili\nkrásný den. Produkce byla naskrze zda-\nřilá. Velikou zásluhu o celou besedu zí-\nskal si statný zpěvácký spolek „Ju-\nrik\" Hranický. Provedl následující sbory:\nPochod od Abta, „Píseň Moravanů\" od Ku-\nbíčka, „Naprej,\" „Staročeská\" od Š k r o u-\npa a „Národní čtverylku\" od Hellera.\nProvedení všech sborů nás nad míru uspo-\nkojilo, svedčilof značně o pokročilosti zpě-\nváků a velké obezřetnosti výtečného ře-\nditele p. Rosčáka, jenž se osvědčil co\nvelmi dovedný učitel i ředitel. Přejeme\nstatečnému „Juriku\" a jeho obětavým čle-\nnům srdečného zdaru. Slečna Linková\nzpívala cituplně národní písně, pan Kle-\nme ns zazpíval za všeobecného nadšení\n„Kde domov můj?\" Vadila-li o-\nboum členům německé opery výřečnost,\nnahradila ji dostatečně výtečnost přednosu\na lahoda hlasu. I deklamace sl. Cejp-\nkové a sl. Vajnerové hojného došly\nuznání. Nad vše vynikl duchaplným před-\nnosem „Moravana\" od Balcárka p. Hři-\nvna, jenž obecenstvo veškeré hluboce do-\njal, ano uchvátil. I hudební sbor se vel-\nmi zdatně držel. Zábava byla velmi jará\na čilá. Vzdávajíce sl výboru a zvláště p.\nKřížovi díky za uspořádání tak příjemné\nzábavy, přejeme si jen, aby se častěji opa-\nkovala. Ze statní podnikatelé snah pro-\ntivných si nepovšimnou, jsme pevně pře-\nsvědčeni, kde se jedná o věc uměleckou\na zájem osobní! Na zdar!\nZ Pardubic, dne 27. listop. 1862).\n(Slavné uvítání. — Den s v. C e-\ncilie. — Koncert. — Divadlo.)\nDne 26. listopadu uvítali c. k. úradníci\nv plné uniformě, městská rada s p. mě-\nšřanostou Bubeníkem, veškerá školní\nmládež s pp. učiteli a nepřehledné množ-\nství obyvatelů Pardubických a vňkolních\nnově zvoleného děkana a vikáře p. Jiřího\nKupku, jenž do městského kostela ve-\nden, všem přítomným první sv. požehnání\nv Pardubicích udělil. Z choru zazněl starý\nchorál v mužském čtverozpěvu : „Slyš nás\nHospodine!\" Večer v 6 hodin uspořádal\nzpěv. spolek „Pernštýn\" průvod s po-\nchodněmi, při které příležitosti se sbory:\n„Pozdravení pěvcovo\" od Ve i ta, „Náš\nčeský zpěv\" od K a li vody, „Vše jen ku\nchvále, vlasti a krále\" od Jelena a ná-\nrodní hymnu „Kde domov můj?\" od\nSkroupa vedením p. Kučery důstojně\nprovedly. Pan děkan vyšed ven, poděko-\nval se vřelými slovy, načež třikráte „Slá-\nva\" na poctu provolána. Na každý pád\njest to den veledůležitý a památný pro\nPardubice! — Den sv. C e c i 1 i e se u\nnás slavně slavívá, a tak se stalo i letos.\nV chrámě děkanském se provozovala pěkná\nmše od Diabelli-ho, za vložky byly teno-\nrové a barytonové sólo od ředitele kůru\np. Pospíšila a p. Jandy zpívány.\nTentýž večer shromáždil se vybraný kruh\nhudebníků a zpěváků u ředitele kůru, by\nbratrským hovorem a povzbuzujícím zpě-\nvem se bavil, mezi nimiž od Vás nám\nzaslaný sbor „Naprej\" od Jenka se ze-\njména líbil a musel se opakovali. — Dne\n7. prosince odbýval se koncert pro\nnaše přispívající a čestné členy.\nProgram byl tento: I. Oddělení. 1. „Uto-\nnulá.\" Sbor od Kř í ž ko vs ké h o. 2. „La\nMignon.\" Polka mazurka od F. Kavana,\npřednesl p. skladatel* 3. Deklamace, před-\nnesl p. Jar. Kučera. 4. Iliustrace na\nčeskou národní píseů: „Já jsem z Kutné\nHory.\" Od Fr. Kavana, přednesl pan\nskladatel. 5. „Staročeská.\" Sbor od J. N.\nSkroupa. II. Oddělení. 1. „Na Prahu.\"\nSbor od V e i t a. 2. „Pardubská.\" Od J.\nJahna. Pro jeden hlas s průvodem sboru\na fortepiana, složil a spolku věnoval Ed\nNápravník. Přednesl p. Fr. Janda\n3. „Ples Rusalek.\" Koncertní polka od F.\nKavana, přednesl p. skladatel. 4. „Su-\nmář.\" Deklamace od K. Tůrny, přednesl\np. J. Tornšu. 5. „Naprej.\" Sbor od J e n-\nk a. Velmi litujeme, že vůbec dovedný\nhudebník p. Josef Srňtek nás tenkráte\nopustil, neb rádi byli bysme jeho „Eber-\nlovky,\" které nedávno z Vídně da-\nrem obdržel, v jeho hře obdivovali! —\nZ Chrudimě přišla do Pardubic kočující,\ndobré jméno požívající společnost p. ře-\nditele Stránského, a tuším, že p. ředitel\npo celý čas svého přebývání zde s návštěvou\ndocela spokojen bude. Když mluvím o\ndivadle, nemohu jinak, nežli příjemnou my-\nšlénku sobě připomenouti, že před nedlou-\nhým časem zde asi čtvrt roku přebýval\nv Cechách renomirovaný ředitel divadla p.\nZollner se svou vybranou společností;\nneb kdo si rád nepřipomíná na dobře zně-\njící jména, jako jsou : Polák, Krámue-\nle, Vendler, Ráj ská? — Avšak buď-\nme spravedliví, a uvažme zde účinkující\nherce při společnosti p. Stránského! V první\nřadě se nám objeví v skutku pilná a svě-\ndomitá i vábná sl. Ryšavá, pak paní\nČížková a Biedermannová. Z pánů vyni-\nkají: Vilhelm a Čížek, pak pánové:\nŘíha a Jelínek. Souhra jest dobrá, režiser-\nf v\nstvi, v rukou p. Čížka, jest obezřelé, o-\nbleky nejvíce vkusné a přiměřené, hudba\nnejvíce — falešná a tedy sluch urážející.\nV divadle účinkujícím hudebníkům radíme\nupřímně, by více zkoušek odbývali, pak\njistě se docílí vždy čisté souhry. V Par-\ndubicích měl příjem p. Říha a p. Vilhelm,\na vždy skvělý ; poslední měl zde svou\nsvatbu. Společnost p. Stránského držela\ndne 21. list. slavné rekviem v chrámu dě-\nkanském za zvěčnělého prvního ředitele ko-\nčujících divadel, p. Prokopa, při kte-\nrémž mnoho hudebních diletantů a zdejší\nzpěv. spolek z ochoty účinkoval. Společ-\nnost tato se chce zde ještě delší čas po-\nzdržeti, protože se jí tady dobře vede, což\njí srdečně přejeme!\nZ Poděbrad. (Zpěv. spolek Vel-\nký Poděbrad.) V měsíci prosinci 1862\nukončí zpěvácký spolek Poděbradský druhý\nrok svého trvání. Ačkoliv spolek náš nemá\nposud tolik sil, co jich ku provedení vět-\nších skladeb třeba, dostál předce, vzdor\nmnohým obtížem a překážkám, vytknutému\núčeli mnohem skvěleji, nežli v roce pře-\ndešlém. Řádných hudebních zábav uspo-\nřádál spolek během toho roku desatero,\npřihlížeje zároveň k tomu, by střídáním\nsborů se čtvěrozpěvy program nabyl roz-\nmanitosti. K účelům dobročinným účin-\nkoval spolek při veliké pěvecké zábavě\ndne 17. a 18. května v Praze, vyzval k\n20. červenci spolky: čáslavský, kolínský,\nkutnohorský, městecký a sadský ku spo-\nlečné pěvecké zábavě ve prospěch poho"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2374, "texte": "elcu ve Vodňanech a ve Skutči, kterým\nse také 120 zl. r. č. odeslalo; tak též\nzúčastnil se při slavnosti Karla Havlíčka\nv Borové. Přičiněním jeho zřídil se krás-\nný prápor v ceně 250 zl. Spolek čita\nnyní 26 údů činných a 40 údů přispíva-\njících. Cvičení odbývají se v 6 hodin ve-\nčer ve čtvrtek a v sobotu v místnostech\nhlavní školy. Ku konci měsíce nastává\np. údům důležitá povinnost, volení totiž\nnového výboru; nechci jednání nynějšího\nvýboru rozbírati a snad odsoudi ti, vím\nže v takových okolnostech, jako se nám\nletos přihodily, těžko jest rázně vystou-\npiti, než má-li spolek v skutku k prospě-\nchu účinkovati, jest potřeba ve výboru\nmužů , kteří by lásku a vážnost všeobec-\nnou požívali a kteří jsou proniknuti pro\ndobrou věc naši a nedají se lehko každým\nprotivným vánkem větru odstrasiti. Navr-\nhuji tedy, by se následující p. do výboru\nvolili: p. dr. Bouček co přednosta, p*Frant.\nJanda co ředitel, p. Ant. Muzikant co pod-\nředitel, p. Yács. Hnízdo co archivář, p.\nVojtěch Vocilka co jednatel, pan Ant. dr.\nGeorgi co pokladník, co přísedící p. Vác-\nslav Hráský a p. Vácslav Dejl.\nZ Prostějova. (Beseda.) Dne 24.\nt. m. odbývala se zde v místnostech p.\nKastnerových beseda, která ačkoliv beze\nvšech příprav pro nutnost věci neočeká-\nvaně rychle zřízena byla a protož za „slav-\nnou\" napřed již ohlášena býti nemohla,\nskutečně slavně dopadla a nuznému řeme-\nslnictvu zdejšímu, v jehožto prospěch dá-\nvána byla, čistých 99 zl. vynesla. Slavný\nspolek čtenářský k tomu účelu propůjčil\nsvých místností a slavný spolek zpěvácký\n„Orlica\" ochotně převzal provedení zpěvu.\nČást deklamatorní-hudební pozůstávala z\n10 čísel. Sbory „Hlahol\" od Bendla, „Mo-\nravan\" od Jirgesa,„ŽežuIinka\" „Já jsem Slo-\nvan\" od J. N. a „Kde domov můj\" od\nŠkroupa předneseny byly výtečně, a de-\nklamovánky: Jablonského „Pěvec na hřbi-\ntově,\" Adamce „Ženská politika,\" Přerho-\nfův „Vysloužilec,\" deklamovánka od Čejky\ndojalo četné obecenstvo tak, že všecka\nčísla poctěna byla potleskem téměř neko-\nnečným. Pak nastal tanec, který střídal\nse s hojným zpěvem. Beseda nabyla též\nslavného rázu tím, že se setkala s podpo-\nrou a návštěvou slavné rady městské a\npoctěna byla též návštěvou c. k. úřadu\nokresního tařka in corpore; a neméně osla-\nvy dostalo se jí tím, že velebné duchoven-\nstvo zdejší, které zdržovalo se až posa-\nvad všelikých návštěv besed, tentokráte\npoctilo přítomností svou besedu tuto."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "278", "page_fin": "278", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.7.2", "titre_corps": "Kronika zpĕv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.6", "debut_caractere": 2376, "fin_caractere_exclue": 7038, "texte": "Kronika zpĕv. spolků.\nZpěv. spolek Královédvorský „Záboj*4\nuspořádal dne 8. prosince 1862 k osla-\nvení tříleté památky zaražení zpěv. spolku\npěveckou akademii. Program byl: Oddě-\nlení I. 1. Ouvertura slavnostní od Suppé-ho.\n2. „Hlahol/4 poch id od Bendla. 3. „Žel\na chmel,\" sbor se sólem od Mendelssohna.\n4. Deklamace. 5. „Ptáče,\" sbor od Stor-\ncha. 6. „Cikáni,\" sbor se sólem od Vogla.\nOddělení II. 1. Vlastenecký pochod od Pa-\nvlise. 2. „Odvedeného prosba,\" sbor od\nKřížkovského. 3. „Porodila mě matička,\"\nsólová píseň pro bariton s průvodem or-\nkestru od Krova. 4. Deklamace. 5. Ná-\nrodní písně: a) „Bolení hlavy.\" b) „Vý-\nstraha\"* od Veita. 6. „Dívka z mlýna,\"'\npolka, hudba od Tisovského. — V Sla-\nném účinkoval tamnější zpěv. spolek „Da-\nlibor\" při uspořádání divadelního předsta-\nvení dne 2. pros., zapěl před provozová-\nním: 1. „Modlitba otcova*\" Píseň s prů-\nvodem piana od Zvonaře. 2. Fantasie z\n„Nabuchodonosora\" od Th. Dohlera. 3.\n„Přilítlo jaro z daleka.\" Dvojzpěv s prů-\nvodem piana od K* Bendla. 4. Národní\npísně. 5. „Utonulá,\" od Křížkovského. 6.\n„Ples Čechu,\" sólo se sborem a průvodem\npiana od Pivody. Výnos určen chudým\ndítkám. — Zpěv. spolek Příbramský\nuspořádal dne 7. pros. v sále měšťanské be-\nsedy hudební zábavu. Program byl: 1. Ouver-\ntura k „Egmontu\" od L. v. Beethovena.\n2. Píseň sv. Vojtěcha. Sbor. 3. Valčík\npro jeden hlas s průvodem piana od Ar-\nditiho. 4. Koncert pro housle s průvodem\npiana od Beriota. 4. „Na Prahu,\" sbor\nod Veita. 6. „Ukolébavka,\" sólo pro muž-\nský hlas s průvodem piana od Kúckena.\n7. „Rondo capricioso.\" Sólo pro piano od\nMendelssohna-Barthoídiho. 8. „Utonulá,\"\nod Křížkovského. 9. „Dobrou noc.\" Sólo\npro jeden hlas s průvodem piana a les-\nního rohu. 10. „Kde domov můj?\" Sbor\nod Škroupa. 11. Ouvertura „Don Juan\"\nod Mozarta. — Zpěv. spolek v B e n e š o-\nv ě uspořádal besedu dne 25. listopadu.\nPřednešeny byly: „Utonulá\" od Křížkov-\nského, „Stesk,4, od Jelena a „Češka\" od\nŠkroupa, přednesla sl. Medalova s průvo-\ndem piana. „Východ slunce\" od Pivody\na „Souvenir ďamitié\" od Dreyschoka, před-\nnesl na piano p. Kóhler. Konec programu\nbyl uzavřen sborem „Na Prahu\" od Veita.\n— Zpěv. spolek „Kollár\" v Poličce.\nProgram byl: „Válečná\" z opery „Rienzi\"\ns hudbou od Wagnera. „Kalina\" od Va-\nšáka. „Husitská\" od Kellera. „Hlahol-' od\nProcházky. „Na Prahu\" od Veita a „Staro-\nčeská\"' Mimo tyto „Směs z národních pí-\nsní,\" „čtverylka z moravských písní,\" „Dvě\nslze\" od Suchánka a ku konci „Kde do-\nmov můj?\" — Dne 8. prosince provedena\nbyla v Kutné Hoře velká pěvecká a\nhudební akademie zpěv. spolky čá-\nslavským, kolínským a kutnohorským. Pro-\ngram: 1. „Uvod k besedě.\" pro velký or-\nkestr od H» Vojáčka. 2. Deklamace. Před-\nnesla sl. Musilova. 3. „Dožij ! dopii!\" Sbor\nod Bergmanna. 4. „Dárek nejněžnější,\"\ndvojzpěv od Fr. Pivody. Přednesly paní\nHartmannová a sl. Marcelliova. 5. „Naše\nprobuzení,\" sbor od Procházky. 6. Kon-\ncertní fantasie na nápěvy z opery „Pro-\nrok,\" pro piano od L. Meyera. Přednesla\nsl. Mokřížova. 7. „Vávra,\" sbor od Ed.\nNápravníka. 8. a) „Krásná rybářka,\" pí-\nseň od Meyerbeera. b) „Hněv,\" píseň od\nFr. Kavana, přednesla paní Hartmannová.\n9. „Cikáni,\" sbor od Vogla. Sólo, přednesl\np. Morstadt. 10. Fantasie na české ná-\nrodní písně pro piano od J. Sehulhoffa.\nPřednesla sl. Mokřížova. 11. „Vlasti,\"\ndvojsbor s průvodem plechových nástrojů\nod L. Procházky. — Olomúcký (ně-\nmecký) zpěv. spolek, většinou ze Slovanů\nrodilých se sklá lající a řízený presidentem\npanem Slabýhoudkem, v hudbě pak orga-\nnistou panem Ťukou, odbývali bude dne\n14. t. m. koncert v místnostech redutních.\nTentýž spolek koná přípravy k velkolepé\nzábavě pro večer sv.-Sylvestrovský a hodlá\nv bndoucím karnevalu uspořádali slavný\nples taneční na den 4. února. Spolek ten\nupustí od své dosavadní výstřednosti a\nchce ustoupiti od svého zcela ně-\nmeckého rázu a rovnoprávnosti k vůli\ntéž české sbory a jiné zpěvy v program\nsvůj přijmouti. Slušné toto jednání s radostí\nschvalujeme. — V Dolním Bousově\nodbývala se 25. listopadu národní beseda\nk dobročinnému účelu, kdež tamnější zpěv.\nspolek se súcastnil. Program byl násle-\ndovně sestaven: 1. Ouvertura od Tittla.\ni2. Proslov. 3. „Utonulá.\" 4. Také my,\"\ndeklamace od Kolihy. 5. Píseň sólová. 6.\n„Vdávat či nevdávat,\" deklamace od Ha-\nvlíka. 7. „Píseň Čechů.\" 8. „Ženichovy\nradosti,\" deklamace. 9. Cavatina z „At-\ntily.\" 10. „Šumař.\" ll. Sbor „Národní\npochod.\" 12. „Pohádka o zakletém princi.\"\n>od Crhy. 13. Píseň sólová. 14. „Sta-\nřena,deklamace. 15. Sbor: „Kde domov\nmůj?\" — Pardubický zpěv. spolek\nuspořádal dne 7. t. m. pěveckou akademii,\n(viz dopis.)— Zpěv. spolek slovan-\nský ve Vídni bude dne 13. prosince\nt. r. odbývali svou první besedu v síních\nlázní dianských. '"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "278", "page_fin": "279", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.7.3", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.6", "debut_caractere": 7040, "fin_caractere_exclue": 7885, "texte": "Ochotnická divadla.\nKutnohorští o ch o t n í c i provozo-\nvali dne 7. prosince t. r. ve prospěch u-\něebních prostředků pro reální školu tain-\nnější : „Loupežníci,\" truehlohra v 5 jedn.\nod Bedřicha Schillera, překlad od J. Jiřího\nKolára. — Ochotníci v Přešticích\nprovozovali v listopadu „Divotvorný klo-\nbouk,\" výnos věnován k zakoupení paliva\npro chudé. — Smíchovští ochotníci\ndávali dne 8. t. měsíce ve prospěch spolku\nArimatejského „Tobolku\" od Kotzebue a\nveselohru „Pan Čapek\" z polského. —\nPlzeňští ochotníci provozovali dne\n21. listopadu frašku „Dareba.\" — Y Rad-\nnicích hráli divadelní ochotníci dne 30.\nlistop. veselohru „Vrahové v městě\" s do-\nbrým úspěchem až na dva výstupy. —\nOchotníci v Kosinanosích provozo-\nvali dne 30. listop. „Katovo poslední dílo\"\na v neděli dne 7. prosince dávali k do-\nbrému účelu frašku „Dvě postele v jednom"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 195, "texte": "pokoji\" a „Doktor Robin/4 — Divadel-\nní ochotníci ve Lvově hráli včera dne\n9. prosince ku prospěchu hudební jednoty\n„Krále lítewski,\" kdežto mezi jednáním\nzapěli píseň sv. Vojtěcha od L. Zvonaře."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "279", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.7.4", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.7", "debut_caractere": 197, "fin_caractere_exclue": 2019, "texte": "Z ciziny.\n1 Vídně, 25. listopadu. (Beseda.\n— Divadlo.) Tak budeme i zde ve Ví-\ndni tančit „Besedu\" a pan Václ. Novo-\ndvorský, od mnoha let již pořadatel tanců\nna slovanském bále, má zásluhu, že praž-\nské toto kvítko přesadí na kyprou půdu\nvídenskou. Beseda dne 24. t. m. „u ze-\nlené brány\" odbývaná měla velmi skvělý\nvýsledek a bylo všeobecné přání, aby, po-\nněvadž nyní bohužel pro advent nemožno,\ntedy aspoň o masopůstě několik podobných\nzábav se zařídilo. Program vyhověl všem\npožadavkům a dosáhl účele svého úplně.\nTančilo se při hudbě kapely Weinlichovy\n(rozumí se samo sebou že Čecha), jež\nvšestranné chvály došla. Stejného úspěchu\ndosáhly zpěvy: Čtverozpěv „Milenka\" od\nJelena, sólo „Slezské víno\" (zpíval pan\nSkála), „Ztracené srdce\" od Pivody (místo\n„Lásky k vlasti\") a duet „Kocour a koč-\nka.\" Pan Neplecha předčítal „Láska a\nzuby.\" Perlu programu však ponecháváme\nsobě k lepšímu ocenění na konec — jest\nto deklamace sl. E. Betkovy, jenž před-\nnesla dramatický žert „Zena panovnice.\"\nByla hned při vystoupení přijata hlučným\npotleskem, jenž mnohokráte mistrný před-\nnos přetrhl. Po ukončení následovalo ča-\nsté vyvolání slečny rozjařeným obecenstvem,\nčetným a elegantním, jež až k třetí ho-\ndině ranní se oddalo s největší pílí na-\nmáhavému tanci. O 9. hodině došel te-\nlegrafický pozdrav od Slovanů oiomúckých.\n— Jakožto svědomitý referent dodávám\nzprávu o reprisi „Paličovy dcery,\" v ne-\nděli 22. m. m. Představení bylo stejně\nvýborné jako první: dámy i páni vesměs\nzasluhují uznání a to dosvědčilo časté vy-\nvolávání a hojný applaus četného obecen-\nstva. Praktické snížení cen v parteru schva-\nlujeme a odporučuje je podnikatelstvu i\npro příští představení. Mezi hostmi pozo-\nrovali jsme tentokráte v lóži hraběte Zd.\nKolovrata-Krakovského, knížete R. Metter-\nnicha a více našich poslanců (jinak řídký\nzjev!)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "280", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.7.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.7", "debut_caractere": 2021, "fin_caractere_exclue": 2029, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "280", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.7.5.1", "titre_corps": "†", "titre_sommaire": "†", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.7", "debut_caractere": 2031, "fin_caractere_exclue": 7493, "texte": "†\nM. A. Hrubý.\nMladý nadaný básník zemřel dne 25.\nlistopadu toho roku v Pole v Istrii, daleko\nvzdálen od své *drahé mu vlasti. Narodil\nse r. 1837 v Kamenici, poblíž hranic mo-\nravských, studoval sedm gymnasiálních tříd\nv Jindřichově Hradci, načež se odebral s\nvelkou toužebností do Prahy, kdež se od-\ndal hudbě; učil se houslím a pianu. 0-\nsudná nehoda učinila tomuto cvičení pří-\ntrž — praskla struna na houslích právě\npři hráni a schromila mu prst na levé\nruce, tak že nemožno mu více hráti. Ne-\ndlouho na to, r. 1860 v máji o sv. Janě,\nbyl podobně jako mnozí ze studujících z\nPrahy internován na rok do Svili u Bu-\ndějovic, kdež se opisováním notářských\nspisů živil. Po uplynutí lhůty odebral se\nopět do Prahy, kdežto nalezl zaměstnání\nco expeditor „Lady\" a „Dalibora.\" Nyní\nchopil se básnictví a spisovnictví, k čemuž\nse cítil býti povolaným. Z jeho prací byly\nněkteré uveřejněny v a v „Hla-\nse ze Siona.'* Na některé z jeho písní\njsou složeny čtverozpěvy od A. Sokola a\nMašnera. V měsíci říjnu dostal se za kor-\nrektora do tiskárny p. Bellmana, kdež se\nrozhodl vydali na svůj náklad spisy, jako\n„Zápisky blázna\" a ,,Loupežníka.'\"' Však\nnedošly ony přízně obecenstva, kterou oče-\nkával. Maje skrovnou službu, než aby mohl\nnáklad zaplatit a přivedl se do dluhů. Nemaje\nnaděje, že bude moci zaplatit a nepříznivá\nkritika k tomu, přiměla jej, že pomyslel\nna odchod z Prahy — do Černé Hory,\nkdež právě schylovalo se k válce. Za ne-\ndlouho došla nás zpráva, že Hrubý nalézá\nse v Pole co hudebník u kapelly námoř-\nnictví. Tam psal básně jevící nesmírný\nbol a touhu po vlasti, kteréž svým přáte-\nlům zasílal. A tam i zemřel, maje 26\nlet věku svého. Sláva popeli jeho! A. C.\n— Pan F. Janda, učitel na reálce\na* bývalý ředitel zpěv. spolku v Pardubi-\ncích, sestavil šedesát písní pro reální\nškoly, které brzo do tisku odevzdá.\n— Naše krajanka sl. Rastre 1-\nliova stala se již miláčkem Elberfeld-\nského obecenstva. Před nedávnem vystou-\nv\npila v Carostřelci co „Agata\" a potkala\nse jak u kritiky tak i u obecenstva s vel-\nmi příznivým výsledkem. Elberfeldské\nnoviny píšou o ní takto: „Upíná čest to-\nhoto večera náleží sl. Rastrelliové co „A-\ngatě.\" Její přednos nabývá vždy víc a\nvíce vřelosti a vroucnosti, její hra uhla-\nzené okrouhlosti. Její organ je ušlechtilý\na k úplnému zdokonalení spůsobilý, a je-\nlikož horlivou snahu a vytrvalou píli u ní\nviděti jest, dá se očekávati, že přízeň o-\nbecenstva, které si tak rychle dobyla,\nji vždy sprovázeti bude.\"\n— Naše krajanka slečna Ma-\ntilda Beutlova z Písku, výtečná žáky-\nně školy Appé-ovy v Praze, vydobyla si\nrychlé přízně veškerého obecenstva v Olo-\nmúci, kde od 15. září až do 22. listopa-\ndu zpívala v 15 operách první partie,\nvždy pří náramném potlesku. Velmi čistý\nsopránový hlas a zvučná její koloratura\ndošly u znalců takového uznání, že jí už\nnyní výtečnou umělkyní jmenují. K tomu\nještě podporována je slečna Beutlova out-\nlou svou mladostí a příjemným zevněj-\nškem. V nejnovější době obdržela tato\numělkyně velmi ěelná pozvání k operám\ndo Vratislavi, Brna , Hamburku aj. Jeli-\nkož nemáme přílišný přebytek v operních\nsilách českých, byloby záhodno, aby slav-\nné ředitelstvo se sl. Beutlovou vyjednávalo,\nsnad pak by se podařilo, dobré síly operní\nopět rozmnožili.\n— Vili bald Horvic, chovanec zdej-\nšího konservatoria, složil ke dni 19. listo-\npadu děkovnou hymnu pro 4 mužské hla-\nsy a odeslal ii J. Vel. císařovně Alžbětě.\nJ. Vel. dala skladateli Svým sekretářem vlád-\nním radou Bayerem vyslovili Svou uznalost.\n— Vojtěch Janous f. Dne 29.\nlistopadu zemřel ve Vídni rodák náš pan\nVojtěch Janouš, professor kontrabassu na\nVídenském konservátorů! a clen c. k. dvorní\nkapelly. V. Janouš byl žákem Pražského\nkonservatoria.\n— Virtuoska naše, si. Vojt. Za-\ndrobilkova nachází se, jak jsme ozná-\nmili, v Cařihradě a byla ve čtvrtek dne\n13. listop. pozvána k tabuli rakouského\nvyslance, pana barona z Prokeš ch-0-\nstenu, kdež také pruský a belgický vy-\nslanec přítomen byl. Dne 21. listopadu\nuspořádala v salóně Lady Bulwerové, choti\nanglického vyslance koncert, v němž skvě-\nlého výsledku dosáhla. Sl. Zad r o bíl-\nková odebéře se z Cařihradu do Oděsy.\n— Ředitelstvo jednoty pro do-\nstavení hlav. chrámu sv. Víta na hradě\npražském mělo nedávno sedění, v němž\npodhl pokladník, p. Plešner šl. z Eichstettů\npřehled úctu, z něhož se dovídáme, že\nstav pokladnice obnášel dne 16. října b. r.\n26146 zL 73 kr. a že se zvýšil příspěvky\nna 26655 zL 84 kr. Odrazí-li se vydání\nstavební 2175 j zl. 87 kr., zbyde tedy\nv kase 24,479 zl. 97 kr. — K jednotě\npřistoupilo mimo 15 údů přispívajících více\núdů skutečných. — Počet jednatelů roz-\nmnožil se na totiž 33 v Praze a 71\nmimo Prahu. — Ředitelstvo usneslo se na\ntom, že určení uměleckého vyvedení jednoho\nokna tak zvané kaple sv. Ludmily v bar-\nveném skle pozůstaveno býti má zvláštní\nporadě, jež se bude co nejdříve od sekce\numělecké a u přítomnosti stavitele jednoty\npana Kranera odbývali.\n— Náš kraj an, p. František Bendi\nvýtečný pianista « žák Prokšův, koncer-\nuje nyní v Kodani} kdež jeho mistrovská\nhra velkého podivení vzbuzuje.\n— Slečna Alojsie Blažkova,\ndvorní zpěvačka v Nové Střelici, dochází\nu obecenstva vždy větší a větší obliby. Q\njejím vystoupení co Desdemona v „Othelu\"\npíšou takto německé noviny: „Desdemonu\nzpívala sl. Alojsie Blažkova s mladist-\nvou svěžestí a vynikla svým objemným\nhlasem a dramatickým sebevědomím. Mladá\numělkyně učinila v krátkém čase velmi\ndobré prospěchy, což také naše obecenstvo\nuznati dovedlo a živým potleskem na jevo\ndalo.\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5357, "texte": "— Virtuoska sl. Rosa d'0 r kon-\ncertuje s velmi příznivým výsledkem v\nHlohově (Glogau) a v Pozůansku.\n— Ceny, které zdejší obchodník v\nmusikaliích pan Ludvík Fleíscher za\nnejlepší taneční komposice vypsal,\nobdrželi: p. Fr. D a n z e r za valčík, p. O.\nNickerl za kadrylu, p. Faulwetter\nza kvapík, pan Žežulák za polku, p. J.\nFlogl za polku mazurku, p. K. Potů-\nček za rychlou polku. Chvalného\nuznání došly valčík a kadryla od H. T e m-\npele, polka od kapelníka Ed. Horného,\nkvapík od Žežulákaa polka mazur od\nWintra.\nv\n— Pan Rebícek, absolvovaný žák\nPražského konservatoria, stal se ředitelem\norkestru u českého prozatímního divadla.\nTaktéž stal se členem tohoto orkestru pan\nVostřebal, kontrabassista z Pardubic.\n— Uprázdněné místo ředitele\nkůru a varhaníka. Zastupitelstvo mě-\nsta Kopřivnice vypisuje na základě u-\nsnešení svého konkurs na místo ředitele\nkuru a varhanníka v Kopřivnici do\nposledního prosince. S tím úřadem\njest spojeno roční služné 500 zl. rak. cis.\nPo pensionování dosavádního varhaníka tam-\nnějšího aneb po smrti jeho nastoupí v\nvužívání svobodného bytu, 9 sá-\nhu dřiví, 6 jiter polí, štoly a ji-\nných dávek, a sice bude pak bráti 315 zl.\nr. c., a povolí-li úřad, vyucovati bude mi-\nmo hudební ddy i mládež školní v\npředepsaných hodinách ve zpěvu a hud-\nbě. Kdo se o tuto službu hlásiti chce,\nnechť žádost svou opatřenou vysvědče-\nni mi o stáří, mravní zachovalosti, zná-\nmosti v hudbě a dosavadním zaměstnání,\njakož i dobré znalosti některého\nslovanského jazyka, pak-li již\nborvatsky neumí, do udané lhůty k\nměstskému magistrátu v Kopřivnici.\n— Ritterňv praktický učební běh\nve hře na varhany vyjde co nevidět v\nosmém vydání v Erfurtu. Spisovatel\ntéhož díla žádá všechny učitele na varha-\nny, kteří jeho dílo užívali, aby mu stručně\nsvé zkušenosti, které by k opravě jeho\ndíla směřovali, laskavě sdělili.\n— Jednota hudební ve Lvově,\nkterážto nedávno ve svém koncertě též\nŠkroupovu píseň „Kde domov můj\" pro\nčtvero hlasů uspořádanou se skvělým vý-\nsledkem provedla, bude i v příštích svých\nkoncertech skladby slovanský ch\nskladatelů provozovali. Slavná tato\njednota opatřila si k tomu cíli následující\nskladby: Sbor „Těšme se blahou nadějí\"\nod Kro v a, — „Naprej,\" sbor horvátský\nop Jen k a, — „Gdě je slavská domovi-\nna\" od Wintra, — „Ach bože, bože můj,\"\nnárodní česká píseň, ve sbor uvedl Ferd.\nHeller, — „Horo, horo vysoká jsi,\" ná-\nrodní píseň ve sbor uvedená od Hellera.\n— „Vávra,\" sbor od Ed. Nápravníka.\nChvalitebná tato vzájemnost slovanská za-\nsluhuje tím více povšimnutí, anto dříve\nnaši bratří Polákové si nás velmi málo\nvšímali. Hlavní zásluha, že jednota Lvov-\nská všeslovanskou hudbu pěstovati bude,\npatří mezi jiné také našemu rodáku, panu\nDundrovi.\nv\n— Vyzamenání. Ředitel kůru v\nchrámu matky Boží na Týně v Praze pan\nVáclav Horák, znám též co výtečný skla-\ndatel, obdržel tyto dni z Klatov velmi vku-\nsně provedenou adresu následujícího ob-\nsahu: „Blahorodéinu Pánu, Panu Vácslavu\nHorákovi, řediteli kůru v chrámu M. Boží\nna Týně v Praze. Velevážený pane! slavný\nskladateli! Provozujíce již po několik let\nskladby Vaše v zdejším chrámu Páně\nPanny Marie Klatovské, povždy nejen že\nk citům nejzbožnějším jsme byli pobádáni,\nnýbrž i co hudebníci povždy jsme se ro-\nzechvěli pravou rozkoší, fakou jen pravá\numělecká díla národní srdce naplňují. Co\nČechové i hudebníci jsme hrdi na Vás, a\nmilujem Vás a jestliže listem tímto Vám\nstaročeskou upřímnou lásku a úctu na jevo\ndáváme, činíme to proto, abychom Vám u-\nkázali, že ve vlasti svatováclavské posud\nbijí mnohá srdce, která umějí vážiti si pra-\nvých plodů věcně krásné posvátné hudby\na která umějí milovati a ctíti muže, již\nsíly ducha svého jí obětovali. Ruka Ho-\nspodinova žehnej šedinám Vašim a naplniž\nsilou ducha Vašeho, abyste ještě dlouho\npracoval na roli posvátné a potvrdil po-\nvěst, že Čechové jediní jsou na světě kněži\nv chrámu posvátné katolické hudby. Při-\njmete laskavě slova upřímné lásky a hlu-\nboké úcty od nás, a ac my sobě váhy\nnepřikládáme, mějte nás v paměti co muže\na krajany, kteří rozumějí hlaholu Vašeho\numění. — Na důkaz naší opravdivé úcty\nstůj zde peěef našeho kůru a podpisy vý-\nkonných hudebníků jeho a přátel posvátné\nhudby. V Klatovech na den Všech Svatých\n1862. Násled ije 21 podpisů.\n— Na žádost páně purkmistro-\nvu v Ho1i c í ch byli totiž někteří páni\npozváni k schůzi ke dni 7. prosince. Úče-\nlem schůze bylo, zaříditi zpěvá cký spo-\nlek; sešlo se 40 pánů a všickni ihned\nochotně přistoupli k spolku, kterýž určen\njest, svým vlivem na náš mravní a spo-\ncenský život působiti, — Při odbývané na\nto volbě za předsedu jednohlasně zvolen\npurkmistr p. Mauric Formánek, kterýžto si\nsvojí iniciativou o nový spolek především\nzásluhu vydobyl, za místopředsedu zvolen\nv\nstatný naš pan Vócslav Červinka; za ře-\nditele výborný hudebník p. Bedř. Rektoris,\nza místoředitele kapelník p. Frant. Horina,\ntajemníkem se stal pan Frant. Růžička, li-\nstovním p. Josef Tobiášek, pokladníkem p.\nKarel Holub a obřadníkem p. F. Soulavý.\n— Prozatímní zpěvácký spolek tedy nyní\nmáme a očekáváme, že páni, jichž se týče,\nvšemožně hleděti budou, by tento spolek\nzdravý a bujarý život vyvinul, by se z\nněho stal co nejdřív spolek definitivní, a\nže v brzkém case předloží stanovy k po-\ntvrzení cis. kr. okresnímu úřadu, který\nsnad žádných překážek ciniti nebude, ač-\nkoliv se pohříchu přiznati musíme , že u\núřadnictva tohoto úřadu ani jediného na-\nšince nemáme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "280", "page_fin": "280", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.2.8", "titre_corps": "Škola pro bassu.", "titre_sommaire": "Škola pro bassu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.8", "debut_caractere": 5359, "fin_caractere_exclue": 5593, "texte": "Škola pro bassu.\nVýtečný professor bassy na Pražském konservatoriu pan Josef Hrabě\nodevzdal svou důkladnou školu pro bassu redakci naší s tím doložením,\naby se těm, kdož si ji přejí, v opisu obstarala, anto ji .tiskem vydati nehodlá,."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.1", "texte": "O některých nešvárách v hudbě církevní.\nPodává J. Bořický.\nDle nej určitějších předpisů církve mají se texty (slo-\nva) k offertoriím a gradualiím správně dle církevních\nbasu, tedy dle missálu říditi a jen tenkrát smějí se, když\nskladby k nim chybí, přiměřené a vhodné texty voliti. Naše\nutrhané chorální knihy svědčí, že tyto texty byly kompono-\nvány a že se jich též užívalo. Avšak Kostelní hudba odřek-\nla se takřka všech tradicí, a tak se stalo, že se chrám po-\nnenáhlu v mnohých místech změnil v sál koncertní9, kdež\nduchaprázdné virtuoství své rejdy provádělo. A právě oíFer-\ntoria byla to, kdež pěvci oblíbenými koloraturními umělůst-\nkami a hráčové rozličnými pasážemi na housle své směšné\nctižádosti zadost činí a takto jen chrám zneuctívají. Taktéž\nje nepochopitelné, že se ještě intrády na mnohých místech\ntrpěti mohou. Tyto fanfary, které se spíše k přípítkům aneb\ndo divadla nikoliv však do kostela hodí, jsou pravým Kai-\nnovým znamením naší církevní hudby a dle nařízení pa-\npežského generálního vikáře (1842) měli by všechni ředite-\nlé, kteří to dovolují, aby při třetím opakování ze svého úřadu\nsesazeni býti. Mysleme si fanfaru před „Confiteor,1, před\n„Kyrie Eleison,\" před „Agnus\" aneb mezi první a druhou\nčástí kázaní a zajisté se vyhneme budoucně nesmyslům to-\nhoto sestavení. Ještě větší nesmysl však jest, operním\náriím církevní text podložovati a v kostelích je provozovati.\nR. 1835 vyšla v Avignonu sbírka, v níž Webrův sbor z ča-\nrostřelce „My ti vínek vijeme,\" pak Mozartova „Šampaňská\"\na jiné operní arie se nacházejí. Mysleme si pod těmito árie-\nmi texty : „Lauda Sión, dočti saeris\" a nápodobné a tu\nkaždý nahlédne, že skladby takové v kostele jen k pohor-\nšení slouží.\nA jaké nešvary tropily se s pastorálními věcmi, to\nbude mnohý z našich čtenářů věděti.\nK omlouvání všech těchto nespůsobů mají ředitelé\nmnoho slov pohotově, která sama v sobě sice něco prav-\ndivého obsahují, v tomto upotřebení však zcela nepravá jsou.\n„Lid je tomu uvyklý,w praví jeden. My jednoduše\nodpovídáme. Zvykl-li si lid na věci špatné, uvykne si i na\ndobré, předpokládajíce, když se to opatrným a obezřelým\nspůsobem a bez příkrých přechodil děje.\n„To aneb ono je už jednou starý obyčej,\" namítá\ndruhý. Tedy má se to, co přemrštěná hlava vymyslila a co\njiní nepřemýšlejíce napodobňovali, pro všechny časy jen za\ntou příčinou ponechali, že to je už starý obyčej ? S tím za-\njisté žádný rozumný souhlasili nebude. Při tom, co se po-\ndržeti má, přijde nejvíce na to, zdaž to je chrámu dů-\nstojně ; nebof nešvar, i kdyby sto let již trval, nemá ani\nhodinu práva, déle existovali.\n\nKoželuh Leopold.\nMezi skladatele české, kteří svými výtečnými pracemi\nzvláště v cizině prosluli, slušno s právem vřaditi Leopolda\nKoželuha, komorního kapelníka císaře Františka II.\nKoželuh narodil se ve Velvarech r. 1753 a obdržel\nprvní vzdělání zvláště ve zpěvu a na klavíru od svých ro-\ndičů, zvlášť ale od tehdáž již v hudbě vynikajícího strýce,\nJana Ant Koželuha, potomního kapelníka při pražském\nhlavním chrámě. V jedenáctém roce svého stáří kompono-\nval mladý Leopold již mnohé kousky pro klavír po čas svých\nhumanitních studií v Praze, a vzdělával se vždy víc a více\nv kontrapunktu. Absolvovav filosofické a matematické kursy,\na slyšev přirozené právo, oddal se zcela hudbě, a kompono-\nval hudbu k baletu pro Pražské německé divadlo, s kterým\nr. 1771 vystoupil. Jelikož si tímto pokusem mnoho cti a\nchvály dobyl, složil ponenáhlu hudbu asi k 24 baletům a k 3\npantomiírn, pak rozličné arie a sbory, které všecky na Praž-\nském jevišti s velkou oblibou provozovány byly. R. 1778\ncestoval konečně do Vídně a složil zde mnoho koncertů pro\nrozličné nástroje. Zde získal si zvláště velikou zásluhu o\nzlepšení a tříbení vkusu pro klavírní hudbu, složiv výtečné\nkusy pro klavír, v nichžto vkus a cit s důkladností a umě-\nním obratně spojeny byly a vzdělav na klavír značný počet\nžáků, kteří dobrý vkus i jiným vštěpovali. „Koželuh byl,\"\npraví Gerber ve svém lexikonu hudebním, „nejoblíbenější\nmezi tehdáž ve Vídni žijícími skladateli, a to s úplným prá-\nvem. Svěžost a líbeznost, nejušlechtilejší melodie s nej čist-\nším spojením a s nejpřiměřenějším pořádkem v zámyslu ryt-\nmiky modulace sjednocená jeví se v jeho dílech. Koželuh\nvydal milovníkům svých komposic tiskem již 20 až 30 děl,\nač není pochybnosti, že právě ty nejlepší se nalézají ještě\nv rukopise na pultě vídeňských dám.\" Velká pověst, kteréž"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.2", "texte": "Koželuh co skladatel a učitel na klavír ve Vídni požíval, po-\nhnula nezapomenutelného císaře Josefa II., že jej vyvolil za\nmistra Její král. Výsosti, arcivévodkyně Elisabety, první choti\nFrantiška II. R. 1792 hned po nastoupení císaře Františka II.\nbyl jakožto nástupce Mozarta za c. kr. komorního kapelníka\na skladatele zvolen a mu 1500 zl. roční služby uděleno.\nV tomto stavu žil ještě r. 1814 ve Vídni. Bedřich Reichardt\nchválí Koželuhovy hudební zásluhy ve svých důvěrných psa-\nních sv. 2.\nKoželuh osvědčil se co mnohostranný skladatel. Co se\noperní hudby týče, složil opery: francouzskou komickou\n„Le Ma%ett,\" tři vážné opery italské „Debora et Sisara,u\n„Didone abbandonata\" a „Betulia liberata.\" Poslední\noperu složil na rozkaz císaře Leopolda II., která se však ve-\nřejně neprovozovala.\nR. 1787 složil velké italské oratorium „Moyse in\nEgytto,\" kteréž mnohokráte veřejně v koncertě jednoty Praž-\nských hudebních umělců provozována jest. Mimo to uvedl\nKoželuh do hudby mnoho kantát, písní a sborů, sepsal kon-\ncerty téměř pro všechny nástroje, tria, kvartetta, více než\n30 symfonií a mnoho jiných skladeb. Jeho jediná dcera\nKateřina provdáná za Cibiniho byla dlouhý čas komornou\ncísařovny a byvši žákyní otce svého, slynula tehdáž ve Vídni\nco první virtuoska na piano.\n\nBeethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Pokračování.)\nSonata E-dur op. 100.\nNa nejvýš jednoduchými, avšak něžnými a významnými\ntóny počíná první sada, v nížto „Vivace ma non troppo,\"\ns/4 takt s Adagiem espressivem s/4 takt se střídá. Nenu-\ncená a nejpřirozenější harmonie obskakuje v lámaných akkor-\ndech tyto čarovné zvuky. Důvěrné a tajemné rozpoložení\njímá nás v tomto Vivace; je v tom cosi škádlivého a zdá se,\njako kdybychom se pohroužili do světa líbezných snů. Tu\nnás vytrhne Adagio náhle z této magické říše ; nový obraz\nrozprostře se před naší duší, nastoupit mohútné napřed se\nhrnoucí pohybování, uvede nás ale v rozpoložení, které na\nzačátku projeveno bylo a v němžto skladatel nyní tím mileji,\nprodlévá. Poznovu blíží se mohútné hmaty Adagia, avšak\nopět ustoupí podotknutému Vivace. Toto Adagio může se za\ndruhou hlavní myšlénku považovati, kteráž však v jiné než\nv obyčejné formě vyjádřena jest. Rozpoložení této celé, ve\nformě sonát držené sady mají opět docela individuální bar-\nvitost 5 jsou výsledkem zvláštního stavu duše.\n»\nMusikální uspůsobení tomu odpovídajíc je také docela\nzvláštní. Tajná bolest, jež v tonech Adagia dřímá, propukne\nv druhé sadě Prestissimo, E-moll, % takt. Karakter její\njest nejvyšší neuspokojenost, hlodající bol duše, neb lahé tou-\nžení, ustavičné tísnění — Beethoven vypadá skoro jako lu-\nticemi (fúriemi) trýzněný Orest. Zakaboněnou mysl ozáří\njen někdy ukonejšující světlo (str. 6, soustava 2, takt 2—7;\nstr. 8, soustava 1, takt 3 až k souatavě 2, takt i (Spohrovo\nvydání). Co se formálního uspůsobení týče, bije zde do očí\nzvláštní příbuznost s Mendelssohnem. Mnohý vidí v rozpo-\nložení z Prestissima dýchajícím cosi chorobného. Nedá se\nupříti, že rozpoložení to je na nejvýš dráždivé, ano že se zde\nse skutečnou rozmrzelostí potkáváme; avšak dle našeho ná-\nhledu držel Beethoven každé chorobné stupňování v uzdě.\nV pevných určitých tazích ubíhá sada ku konci. Jako v první\nsadě vážné zvuky Adagia na Prestissimo ukazují, tak přpravu\ni jistá místa Prestissimo na závěreční sadu, kteráž z Adante\ns variacemi utvořena jest. Bol se vysoptěl a nyní se může\njen klidný proud citů rozprostři ti.\nRozpoložení podotknutého Vivace navrátí se zpět; avšak\nnyní zde zazní v pevné a jisté postavě, co dříve snivě za-\nznívala. Thérna v E-dur, 3/4 takt je tato postava. Odmě-\nřeným, klidným a určitým krokem vystoupí v nejvyšší jedno-\nduchosti. Dýcháť hlubokou vroucnost, jef výsledkem ryzého,\npravého poklidu duše. V následujících na to variacích ob-\njeví se obsah jejího rozpoložení na nejvýš vyčerpán; soustře-\nděný celistvý obraz thémy rozpadne se v jednotlivé obrazy,\nkteré bohatost celistvého obrazu živě hlásají; zárodky, jež\nthérna obsahuje, metamorfosy, jichžto je schopna, rozvinují\nse v nejrozrnanitějším spůsobu. Beethoven podává nám va-\nriace, které každého k stejnému, pakli ne k vyššímu obdivo-\nvání uchvacují, jako variace v op. 57. V první variaci ob-\njeví se postava thémy ještě málo změněna, je to jen klidná\na utěšená hra kolem thémy. V druhé variací taje rozpolo-\nžení a vnitřní proud stává se živějším. V tom se pokračuje\ni v třetí variaci. Ve čtvrté variaci pronikne opět rozpolo-\nžení se začátku tak klidně se rozprostírající a v páté počne\nnový ruch. Nyní vystoupí při početí šesté variace thérna\nopět; brzy však zazní čarovné zvuky, podivuhodné stupňo-\nvání nastane, jiskry humoru srší v trilkách — tu skončí\nthérna ve své původní postavě, ve své celé jednoduchostí\na oblažujícími zvuky.\nSonata As-dur (op. 110.)\nUtěšená vroucnost dýchá hlavní motiv první sady, Mo-\nderato cantabile molto espressivo, As-dur, s/4 takt. Jakési\nslavnostně rozpoložení, jakási vážnost, roztomilostí zmírněná,\nnevýslovné toužení prochvívá začátečními tóny. Brzy zazní\ntéž (str. 1. soustava 3., takt 2. Haslingrovo vydání) harfovitá\nfigura v lámaných akkordech a hned na to rozvine se nej-\npřívětivější, nejroztomilejší ruch; nejlahodnější, nejpůvabnější\na nejcarovnější obrazy počínají mysl obskakovati, aby ji ni-\nkdy více neopustily. Touha poznovu (str. 3., soustava 2.,\nstr. 4., Soustava 4.) v Des-dur procitne. Nyní se utiší a\nopět vynořují se přívětivé obrazy po významném místě (str. 6.,\nsoustava 2., předposlední takt) v prvotní postavě. Y harmo-\nnickém rozpoložení celek konci a zanechává nápodobného\ndojmu.\nCarokrásné je stupňování, kteréž povstává v třetí části\nspojením harfové figury s hlavním motivem. Taktéž zvláštní\nse vystoupení zpěvného místa v Des-dur, čímž Beethoven zí-\nská obrat a přechod k návratu druhé hlavní myšlénky v As-\ndur. Začáteční motiv hraje v provedení a v dalším rozvino-\nvání sady znamenitou roli. Na to následující Allegro rnolto,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.3", "texte": "F-molI, 274 takt chová v sobě rozhodně karakter bolu. V ur-\nčených, napřed se hrnoucích rhytmech a v nehledaných po-\nstupech harmonie počne se rozvinovati. Trio v měkkém Des-\ndur tvoří rozkošnou, něžnou a ukonejšující protivu s jednot-\nlivými, humoristickými světly. Potom počíná svěží život znovu.\n(Dokončení.)\n\nMarie Malibranová.\nMichael, cui il pensiér ďAngelo ammanta,\nMarie tt a Malibran rapisce, incanta.\nKdo by byl neslyšel o Mafibranové, této krásné ženě\ns temnýma očima a sladkozvučným hlasem? Bylaf dcera\nšpanělského tenoristy Manuele Garcia a musela od otce svého\nmnoho vytrpěli, vypustila-ii z úst svých nepravou notu. Po-\nprvé vystoupila v Londýně v Meyerbeerově opeře „Křižák\"\na zbudila svým krásným kontraaltem všeobecnou pozornost.\nNa to odebrala se se svým otcem, matkou a bratrem\ndo Ameriky, kdež její otec italskou operu zařídili chtěl. Při-\nšedše r. 1825 do Nového Yorku utvořili dohromady rodin-\nnou operu. Manuel Garcia otec zpíval Othella nebAlmavivu;\nGarcia syn zpíval Jaga neb Figara; Garcia, matka Emilii neb\nBertu; Marie Garcia zpívala Desdemonu neb Rosinu.\nKdyž tato rodinná skupenina Mexikem cestovala, byla\nod loupežníků přepadena a vydrancována. Rodina tato mu-\nsela hlad snášeti a nouzi tříti; ale Marie obětovala se a pro-\nvdala se za francouzského kupce jenž za velkého\nboháče platil, brzy však nato bankrot udělal. Marie musela\nopět k divadlu své útočiště vzíti. V Paříži slavila r. 1828\nprvní svůj triumf v Rossinově opeře „Semiramis.\"\nNato naučila se Belliniho znáti. Ubohý Bellini! Marie\nbyla jeho jedinou a první láskou. Opery „Norma,\" „Námě-\nsičná,\" „Romeo a Julie\" byly jeho v hudbu uvedené vzde-\nchy lásky, jež své milence k nohoum položil.\nCo Romeo byla Malibranová vznešená. V posledním\nčase nahražovala třetí akt Beilíniho opery „Romeo\" třetím\njednáním tétéž opery od Yaccaje. Povíme, proč.\nBellini napsal Romeo pro Marii Malibranovu a vdechl\nvšechnu svou lásku, všechnu svou blouznivost v tyto božské\ntóny. Když se Marie za Beriota provdala, tu zlomeno bylo\njeho srdce; nemohlť ji v náruči jiného viděli. ZeinřeJf, jméno\njejí naposled šeptaje. Lablache, jenž jeho smrti přítomen\nbyl, vypravoval s pláčem, že ubohý Bellini jméno Marie vy-\nslovil, dříve než se se světa odebral. Když pak Marie brzy\nna to Romea zpívala a u výjevu v hrobce u rakve Julie\nkvílela, když bouřící, vzlykající tóny Belliniovy hudby z pr-\nsou její se vydíraly, tu zdálo se jí náhle, že ubohý, bledý\nmilenec před ní stojí a s výčitkou na hrob ukazuje. Marie\nsklesla s výkřikem k zemi a omdlela. Od té doby nemohla\nse přemoci, aby třetí akt Belliniho „Romea\" zpívala a na-\nhradila jej hudbou Vajaccovou.\nMarie byla s druhým svým manželem Beriotem šťastna\na její život pln neustálého roznícení. Jezdila sama s koňmi,\nplovala jak vila, kreslila sama své kostumy, sama je přistři-\nhovala, šila je, básnila a komponovala.\nY Londýně jela jednou ráno koňmo s lordem Stanley-em\nna procházku. Oř její se splašil, Marie chtěla se skokem\nzachránili, zůstala na uzdě viseti a byla od koně kus cesty\nvlečena. Přišedši domů, prosila přátele, aby Beriotovi o ne-\nhodě této ničehož nepověděli; pak jela ku kapelníku Juliu\nBenediktovi a oznamovala mu, že večer zpívali bude. Všechno\nzrazování se strany ulekaného kapelníka bylo marné* Marie\nposadila se k zrcadlu, nalíčila svůj obličej, aby Beriot její\núrazy neviděl. Večer zpívala jako anděl — ale každý její\ntón byl kapkou života, a každá její nota zaznívala se zvu-\nčící resonancí bolesti. Na to odebrala se do Manchestru a\nzpívála ráno po svém příchodu v chrámě a večer v opeře\n„Titus Andronikus.\" Drželať vysoké /i, spojila ho s cis a\nukončila ho nejčistším a nejdelším trilkem, kterýž kdy od\nzpěvačky slyšán byl. Nato však v křečech domů odnešena\nbýti musela a zemřela r. 1823 v 28. roku svého stáří.\nMarie Malibranova byla nesmírně dobrého srdce. Svého\nprvního manžele, s nímžto nežila, vykoupila z vězení, své\npřátele a příbuzné vzácnými dary obklopila a udělovala tiše a\nskrytě dobrodiní. Jistý umělec seděl pro dluhy ve vězení\nLondýnském, nemaje naději přijít na svobodu a podporovati\nsvou rodinu. Tu našel jednoho rána 7200 zl. pod polštářem.\nLékař, jenž ho navštěvoval, strčil je tam, avšak Mali hra-\nnová byla tím andělem, která tento uzdravovací lék poslala.\n\nHistorické a kritické drobnosti o českých\nhudebnících.\nPodává Emanuel Meliš.\nJiři Benda. — Jakub Scheller.\nBude zajisté každému, kdož se poněkud studováním vše-\nobecných dějin hudby zanášel, velmi dobře známo, že náš\nrodák Jiří Benda Němcům první melodrama utvořil a ope-\nrami svými nad svými současníky vynikl. Jak si Němci Bendy\nvážili, svědčí zvláště článek „Bemerkungen uber die Ausbil-\ndung der Tonkunst in Deutschland im XVIII. Jahrhunderte,\"\njenž se ve všeobecných Lipských hudebních novinách č. 19\nrok 1801 nacházejí. Píše se o něm následovně:\nKdož nezná z německých přátel hudby mistrovská\ndíla tohoto tak pravdivě, tak hluboce a tek krásně cítícího\numělce? Kdož neokřeje alespoň časem skrytě u klavíru, když\njej pestrá moderní operetka a divý hluk jejího finále unavily\nBendovými věrnými a ušlechtilými kresbami lidské přírody?\nSpojoval ons nejsladšími melodiemi nejdokonalejší harmonii a\nvelmi obratnou již rhytmiku. On (Benda) znal (a to zvyšuje\numěleckou jeho cenu) nejjemnější hranice mezi přeplněním a\nmdlostí. Všecko od jeho ritornellů počínaje až k jeho bra-\nvurním passažím bylo značné. Pohlédněme jen na jeho vel-\nkou arii ve Waíderu „Wer dem Schiffbruch\" atd. a nalezne-\nme v ní nejen pouhou malbu předmětu, k níž ho text vedl,\nalebrž spolu v jeho mnohých koloraturách krásný výraz lid-\nských citů a jejich střídavosti. Při tom obmezoval se Benda\nobezřele na ony věci, které jeho silám a jeho náklonnostem"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.4", "texte": "přiměřeny byly. Jeho hlavní síla spočívala v arii aneb aspoň\nv kavatině a v effektuplném recitativu, kterýžto poslední co\ndo hudební deklamace k nejvýbornějším náleží, kteréž Němci\nmají. Těmito přednostmi klestil si cestu k srdci a on do-\nsáhl zajisté svého cíle, kdež se srdce nalézti dalo. Neboť on\nžil docela svému umění, kteréž mu nikdy co nádennice je-\nšitnosti nesloužilo, nýbrž co vznešená bohyně v duchu jeho\ntrůnilo a celou jeho bytost často do nadzemských výšin po-\nvznášela. Ó kdy nás opět Německo (?) novým Jiřím Ben-\ndou obdaří!\"\nŠedesát let dříve, nežli Paganini svým uměním a umě-\nlůstky na housle celý svět k obdivování uchvátil, platil náš\nrodák Jakub Scheller ze Všetat v Německu za unicum všech\nvirtuosů na housle, kterýž každého, kdož ho slyšel, podivu-\nhodnou hrou svou okouzlil. Jistý jeho současník píše o něm\ntakto ve všeobecných Lipských hudebních novinách r. 1801\nčís. 42:\n„Četli jste v novinách Lipských a v ostatních všech\nnovinách — rné jméno je velmi známé — jsem Jakub Schel\nIer — je velmi mnoho Schellerů ve světě; avšak stává jen\njednoho Jakuba Scheller a — neumím ničehož více než\ntrochu uši lechtati — uslyšíte, zdaž jste něco takového slyšeli.\"\nNa tento as spůsob vystupuje muž, jenž dříve ve Wůr-\ntembersku, pak v Sagavě 3 léta v službě stál a se nyní na\nsvých cestách po Sasku na housle slyšeti dává. Takováto\nnávěští nejsou právě spůsobilá, očekávání rozumných na nej-\nvýš napnout!. Člověk užasne, když za našich dnů (r. 1801)\nještě v takovém tónu mluviti slyší virtuosa , jenž tak živé\nna jednoho Boha a jednoho Vestrise upomíná. Při všem\ntom vyplatí se však viděti a slyšeti tohoto originálního uměl-\nce, jenž chopí se houslí, kterékoliv mu jen do ruky přijdou,\nna stolici si sedne a takových tónů vyluzuje, že lepších ani\nnejslavnéjší houslista vylouditi s to není. V jeho přednosu\npanuje lehkost a čistota, kterých jen zřídka nalézti lze. Jeho\ntón je jasný, zvučný a jemný, jeho výraz odpovídá úplně\npohybům, posuňkům a mimice, jimiž jej srozumitelným činí\ni necvičenému posluchači, jenž se ze začátku smíchu zdrželi\nnemůže.\nVelká rozmanitost nuancí a odstiňování, které provésti\numí, uvádí posluchače v podivení. Jeho Stoccato spojuje\ns nepochopitelnou veselost a jeho fla-\ngeolet jest nejjemnější a nejněžnější plod smyčce, který se\nkdy houslí dotkl, a přec se tento výtečný virtuos v žádném\nvlastním koncertě slyšeti nedal, ačkoliv dychtivě posluchači\nočekávali, aby jeho přednos Adagia obdivovati mohli*\n(Dokončení.)\n\nPaganini a Lipiński.\nVýjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování,)\nTentýž večer navštívil Kurpiňski Lípiňského, neboť roz-\nnášela se o něm pověst po městě, že své koncerty odročí\na teprv po odjezdu Paganiniho vystoupí.\nLipinski hrál právě jednu ze svých krásných a těžkých\nfantasií, když Kurpiňski do pokoje jeho vstoupil.\n„Mám tomu věřiti \" tázal se Kurpiňski, když byl svého\npřítele pozdravil, „mám tomu věřiti, že k vůli Paganinimu\nsvůj koncert odložiti chceš ?\"\n„Ani mi v mysli nenapadlo,\" smál se Lipinski,\" vždyť\nvíš, že jsem žádost Paganiniho, abych s ním zároveň nehrál,\ntéhož dne zamítl, kdež jsem s tebou k hraběnce Chodkiewi-\nczowé jiti měl.\"\n„Podivná to věc! Jistá osoba roztrušuje o tobě po\nměstě zprávu, že s Paganinim závoditi se bojíš a aby svým\nslovům pravdivosti dodala, vsází se s každým, že zajisté\nhráti nebudeš.\"\n„A kdo jest ten ošernetník ?\" rozhorlil se Lipinski.\"\n„Jeden zdejší pro své pikle známý houslista, jenž by\ntebe rád o dobrou pověst připravil, an sám nad tebou vy-\nniknouti nemůže. Podezřívá mezi umělci a v kruzích mu\npřístupných tvé umění a hodlá tímto spůsobem pro Pagani-\nniho agitovali.\"\n„Proti takové mrzké zbrani nebudu bojovati, dokážu\nvšak skutkem, že se Paganiniho nebojím !*\nMezi touto rozmluvou rozevřely se dvéře a do pokoje\nvstoupil sluha s listem.\n„Tof ruka Pag ininiho,\" zvolal Lipinski a rozevřev psaní\npřeletěl mžikem řádky. „Tu, tu čti, co Paganini ve své zpup-\nnosti píše,\" pravil rozhorlený virtuos, Kurpiňskému list po-\ndávaje, tof neslýchaná osoblivost!\"\nKurpiňski četl, jak následuje:\nVážený pane!\nNebudete jednati obezřele, budcte-li zároveň se mnou\nzde koncertovali. Jsemf Achillem mezi houslisty; nepřemo-\nžitelný a neporanitelný. To budiž Vaší výstrahou, jižto Vám dává\nVáš Nicolo Paganini.\n„Ha, ha, ha!\" vypukl v hlasitý smích Lipinski. „Ta-\nkových strašáků se nebojím, neupustím od svého úmyslu a\nnechť obecenstvo o nás rozhodne, komu přednost náleží. Na ta\nslova sedl k psacímu stolku a odvětil Paganinimu v tento smysl:\nVážený pane!\nLituji, že jste se k tak vášnivým slovům zavésti dal,\nneboť vězte, že i Achilles byl na patě poranitelný, a že\nprávě místo toto bylo příčinou jeho smrti. Koncertu svého\nneodložím, za to Vám ručí\nVáš Lipiňskí.\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.5", "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZDoleního Bousova. (Zpěvácký\nspolek.) První což sděluji, jestif to, že\nmáme zpěvácký spolek, který 30 výkon-\nných a 8 přispívajících údů čítá, jméno\n„Stojmír\" přijal, stanovy k stvrzení ode-\nslal .a na utvrzení živlu národního\nblahodárně účinkuje. Že sbor tento ku\npředu kráčí, dokázal při besedě, která se\ndne 25. listopadu na den sv. Kateřiny,\npatronky zdejšího kostela, odbývala, při\nkteré sbory „Utonulá,\" „Pochod\" od Frim-\nlal a „Kde domov můj?\" rázně a zda-\nřile přednesl. Anto se již o besedě zmi-\nňuji, dovolím si podati celý program této\nskvělé besedy. Beseda započala Tittlo-\nvou ouverturou, po které přednesl p. H.\nMarkus proslov, který obecenstvo tlesko-\ntem přijalo. Z deklamací vynikaly zvláště\n„Také my\" od Kolihy (z Lady), kterou\nslečna M. H. přednesla, a „Stařena,\" před-\nnesena slečnou M. K. Zpěvní část byla\nzastoupená kromě těch třech sborů sólový-\nmi písněmi, které zdejší páni učitelé A. K. a\nFr. Z. přednesli. Vůbec celé provedení\ntéto besedy bylo zdařilé, nebol; bylo to pa-\ntrno na hojném obecenstvu viděti, kterak\nkaždé číslo hojným potleskem odměňovalo.\nBesedou touto ukončen čas tanečních ple-\nsů, v nichž si zvláště naše dívky libovaly.\nStudený a šedý advent otevřel nám opět\nstánek Thaliin, který po celé jaro, léto a\npodzim ladem ležel. Těšíme se věru na\nněkolik zdařilých představení, anto sbor\nnašich ochotníků z nadějných a bujných\ndívek a junů sestává. Na zdar! F. L.\nZ Olormice, 25. listop. (Beseda.)\nJsme věrní bratří Vaši , synové zpěvu a\nhudby, drazí Cechové! Ač menší silou proti\nvětším úkoiům nám bojovati jest, přede se\nzpěvácké spolky a s nimi ušlechtilé\nbesedy po celé vlasti moravské množí,\nušlechfujíce ducha, osvěžujíce srdce. —\nPotěšný zajisté úkaz jest beseda olo-\nmúcká, uspořádaná 23. listop. V míst-\nnostech velmi vkusně vyzdobených sešli se\nsynové a dcery požehnané Hany, aby v\npřátelské a bratrské vzájemnosti oslavili\nkrásný den. Produkce byla naskrze zda-\nřilá. Velikou zásluhu o celou besedu zí-\nskal si statný zpěvácký spolek „Ju-\nrik\" Hranický. Provedl následující sbory:\nPochod od Abta, „Píseň Moravanů\" od Ku-\nbíčka, „Naprej,\" „Staročeská\" od Š k r o u-\npa a „Národní čtverylku\" od Hellera.\nProvedení všech sborů nás nad míru uspo-\nkojilo, svedčilof značně o pokročilosti zpě-\nváků a velké obezřetnosti výtečného ře-\nditele p. Rosčáka, jenž se osvědčil co\nvelmi dovedný učitel i ředitel. Přejeme\nstatečnému „Juriku\" a jeho obětavým čle-\nnům srdečného zdaru. Slečna Linková\nzpívala cituplně národní písně, pan Kle-\nme ns zazpíval za všeobecného nadšení\n„Kde domov můj?\" Vadila-li o-\nboum členům německé opery výřečnost,\nnahradila ji dostatečně výtečnost přednosu\na lahoda hlasu. I deklamace sl. Cejp-\nkové a sl. Vajnerové hojného došly\nuznání. Nad vše vynikl duchaplným před-\nnosem „Moravana\" od Balcárka p. Hři-\nvna, jenž obecenstvo veškeré hluboce do-\njal, ano uchvátil. I hudební sbor se vel-\nmi zdatně držel. Zábava byla velmi jará\na čilá. Vzdávajíce sl výboru a zvláště p.\nKřížovi díky za uspořádání tak příjemné\nzábavy, přejeme si jen, aby se častěji opa-\nkovala. Ze statní podnikatelé snah pro-\ntivných si nepovšimnou, jsme pevně pře-\nsvědčeni, kde se jedná o věc uměleckou\na zájem osobní! Na zdar!\nZ Pardubic, dne 27. listop. 1862).\n(Slavné uvítání. — Den s v. C e-\ncilie. — Koncert. — Divadlo.)\nDne 26. listopadu uvítali c. k. úradníci\nv plné uniformě, městská rada s p. mě-\nšřanostou Bubeníkem, veškerá školní\nmládež s pp. učiteli a nepřehledné množ-\nství obyvatelů Pardubických a vňkolních\nnově zvoleného děkana a vikáře p. Jiřího\nKupku, jenž do městského kostela ve-\nden, všem přítomným první sv. požehnání\nv Pardubicích udělil. Z choru zazněl starý\nchorál v mužském čtverozpěvu : „Slyš nás\nHospodine!\" Večer v 6 hodin uspořádal\nzpěv. spolek „Pernštýn\" průvod s po-\nchodněmi, při které příležitosti se sbory:\n„Pozdravení pěvcovo\" od Ve i ta, „Náš\nčeský zpěv\" od K a li vody, „Vše jen ku\nchvále, vlasti a krále\" od Jelena a ná-\nrodní hymnu „Kde domov můj?\" od\nSkroupa vedením p. Kučery důstojně\nprovedly. Pan děkan vyšed ven, poděko-\nval se vřelými slovy, načež třikráte „Slá-\nva\" na poctu provolána. Na každý pád\njest to den veledůležitý a památný pro\nPardubice! — Den sv. C e c i 1 i e se u\nnás slavně slavívá, a tak se stalo i letos.\nV chrámě děkanském se provozovala pěkná\nmše od Diabelli-ho, za vložky byly teno-\nrové a barytonové sólo od ředitele kůru\np. Pospíšila a p. Jandy zpívány.\nTentýž večer shromáždil se vybraný kruh\nhudebníků a zpěváků u ředitele kůru, by\nbratrským hovorem a povzbuzujícím zpě-\nvem se bavil, mezi nimiž od Vás nám\nzaslaný sbor „Naprej\" od Jenka se ze-\njména líbil a musel se opakovali. — Dne\n7. prosince odbýval se koncert pro\nnaše přispívající a čestné členy.\nProgram byl tento: I. Oddělení. 1. „Uto-\nnulá.\" Sbor od Kř í ž ko vs ké h o. 2. „La\nMignon.\" Polka mazurka od F. Kavana,\npřednesl p. skladatel* 3. Deklamace, před-\nnesl p. Jar. Kučera. 4. Iliustrace na\nčeskou národní píseů: „Já jsem z Kutné\nHory.\" Od Fr. Kavana, přednesl pan\nskladatel. 5. „Staročeská.\" Sbor od J. N.\nSkroupa. II. Oddělení. 1. „Na Prahu.\"\nSbor od V e i t a. 2. „Pardubská.\" Od J.\nJahna. Pro jeden hlas s průvodem sboru\na fortepiana, složil a spolku věnoval Ed\nNápravník. Přednesl p. Fr. Janda\n3. „Ples Rusalek.\" Koncertní polka od F.\nKavana, přednesl p. skladatel. 4. „Su-\nmář.\" Deklamace od K. Tůrny, přednesl\np. J. Tornšu. 5. „Naprej.\" Sbor od J e n-\nk a. Velmi litujeme, že vůbec dovedný\nhudebník p. Josef Srňtek nás tenkráte\nopustil, neb rádi byli bysme jeho „Eber-\nlovky,\" které nedávno z Vídně da-\nrem obdržel, v jeho hře obdivovali! —\nZ Chrudimě přišla do Pardubic kočující,\ndobré jméno požívající společnost p. ře-\nditele Stránského, a tuším, že p. ředitel\npo celý čas svého přebývání zde s návštěvou\ndocela spokojen bude. Když mluvím o\ndivadle, nemohu jinak, nežli příjemnou my-\nšlénku sobě připomenouti, že před nedlou-\nhým časem zde asi čtvrt roku přebýval\nv Cechách renomirovaný ředitel divadla p.\nZollner se svou vybranou společností;\nneb kdo si rád nepřipomíná na dobře zně-\njící jména, jako jsou : Polák, Krámue-\nle, Vendler, Ráj ská? — Avšak buď-\nme spravedliví, a uvažme zde účinkující\nherce při společnosti p. Stránského! V první\nřadě se nám objeví v skutku pilná a svě-\ndomitá i vábná sl. Ryšavá, pak paní\nČížková a Biedermannová. Z pánů vyni-\nkají: Vilhelm a Čížek, pak pánové:\nŘíha a Jelínek. Souhra jest dobrá, režiser-\nf v\nstvi, v rukou p. Čížka, jest obezřelé, o-\nbleky nejvíce vkusné a přiměřené, hudba\nnejvíce — falešná a tedy sluch urážející.\nV divadle účinkujícím hudebníkům radíme\nupřímně, by více zkoušek odbývali, pak\njistě se docílí vždy čisté souhry. V Par-\ndubicích měl příjem p. Říha a p. Vilhelm,\na vždy skvělý ; poslední měl zde svou\nsvatbu. Společnost p. Stránského držela\ndne 21. list. slavné rekviem v chrámu dě-\nkanském za zvěčnělého prvního ředitele ko-\nčujících divadel, p. Prokopa, při kte-\nrémž mnoho hudebních diletantů a zdejší\nzpěv. spolek z ochoty účinkoval. Společ-\nnost tato se chce zde ještě delší čas po-\nzdržeti, protože se jí tady dobře vede, což\njí srdečně přejeme!\nZ Poděbrad. (Zpěv. spolek Vel-\nký Poděbrad.) V měsíci prosinci 1862\nukončí zpěvácký spolek Poděbradský druhý\nrok svého trvání. Ačkoliv spolek náš nemá\nposud tolik sil, co jich ku provedení vět-\nších skladeb třeba, dostál předce, vzdor\nmnohým obtížem a překážkám, vytknutému\núčeli mnohem skvěleji, nežli v roce pře-\ndešlém. Řádných hudebních zábav uspo-\nřádál spolek během toho roku desatero,\npřihlížeje zároveň k tomu, by střídáním\nsborů se čtvěrozpěvy program nabyl roz-\nmanitosti. K účelům dobročinným účin-\nkoval spolek při veliké pěvecké zábavě\ndne 17. a 18. května v Praze, vyzval k\n20. červenci spolky: čáslavský, kolínský,\nkutnohorský, městecký a sadský ku spo-\nlečné pěvecké zábavě ve prospěch poho"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.6", "texte": "elcu ve Vodňanech a ve Skutči, kterým\nse také 120 zl. r. č. odeslalo; tak též\nzúčastnil se při slavnosti Karla Havlíčka\nv Borové. Přičiněním jeho zřídil se krás-\nný prápor v ceně 250 zl. Spolek čita\nnyní 26 údů činných a 40 údů přispíva-\njících. Cvičení odbývají se v 6 hodin ve-\nčer ve čtvrtek a v sobotu v místnostech\nhlavní školy. Ku konci měsíce nastává\np. údům důležitá povinnost, volení totiž\nnového výboru; nechci jednání nynějšího\nvýboru rozbírati a snad odsoudi ti, vím\nže v takových okolnostech, jako se nám\nletos přihodily, těžko jest rázně vystou-\npiti, než má-li spolek v skutku k prospě-\nchu účinkovati, jest potřeba ve výboru\nmužů , kteří by lásku a vážnost všeobec-\nnou požívali a kteří jsou proniknuti pro\ndobrou věc naši a nedají se lehko každým\nprotivným vánkem větru odstrasiti. Navr-\nhuji tedy, by se následující p. do výboru\nvolili: p. dr. Bouček co přednosta, p*Frant.\nJanda co ředitel, p. Ant. Muzikant co pod-\nředitel, p. Yács. Hnízdo co archivář, p.\nVojtěch Vocilka co jednatel, pan Ant. dr.\nGeorgi co pokladník, co přísedící p. Vác-\nslav Hráský a p. Vácslav Dejl.\nZ Prostějova. (Beseda.) Dne 24.\nt. m. odbývala se zde v místnostech p.\nKastnerových beseda, která ačkoliv beze\nvšech příprav pro nutnost věci neočeká-\nvaně rychle zřízena byla a protož za „slav-\nnou\" napřed již ohlášena býti nemohla,\nskutečně slavně dopadla a nuznému řeme-\nslnictvu zdejšímu, v jehožto prospěch dá-\nvána byla, čistých 99 zl. vynesla. Slavný\nspolek čtenářský k tomu účelu propůjčil\nsvých místností a slavný spolek zpěvácký\n„Orlica\" ochotně převzal provedení zpěvu.\nČást deklamatorní-hudební pozůstávala z\n10 čísel. Sbory „Hlahol\" od Bendla, „Mo-\nravan\" od Jirgesa,„ŽežuIinka\" „Já jsem Slo-\nvan\" od J. N. a „Kde domov můj\" od\nŠkroupa předneseny byly výtečně, a de-\nklamovánky: Jablonského „Pěvec na hřbi-\ntově,\" Adamce „Ženská politika,\" Přerho-\nfův „Vysloužilec,\" deklamovánka od Čejky\ndojalo četné obecenstvo tak, že všecka\nčísla poctěna byla potleskem téměř neko-\nnečným. Pak nastal tanec, který střídal\nse s hojným zpěvem. Beseda nabyla též\nslavného rázu tím, že se setkala s podpo-\nrou a návštěvou slavné rady městské a\npoctěna byla též návštěvou c. k. úřadu\nokresního tařka in corpore; a neméně osla-\nvy dostalo se jí tím, že velebné duchoven-\nstvo zdejší, které zdržovalo se až posa-\nvad všelikých návštěv besed, tentokráte\npoctilo přítomností svou besedu tuto.\n\nKronika zpĕv. spolků.\nZpěv. spolek Královédvorský „Záboj*4\nuspořádal dne 8. prosince 1862 k osla-\nvení tříleté památky zaražení zpěv. spolku\npěveckou akademii. Program byl: Oddě-\nlení I. 1. Ouvertura slavnostní od Suppé-ho.\n2. „Hlahol/4 poch id od Bendla. 3. „Žel\na chmel,\" sbor se sólem od Mendelssohna.\n4. Deklamace. 5. „Ptáče,\" sbor od Stor-\ncha. 6. „Cikáni,\" sbor se sólem od Vogla.\nOddělení II. 1. Vlastenecký pochod od Pa-\nvlise. 2. „Odvedeného prosba,\" sbor od\nKřížkovského. 3. „Porodila mě matička,\"\nsólová píseň pro bariton s průvodem or-\nkestru od Krova. 4. Deklamace. 5. Ná-\nrodní písně: a) „Bolení hlavy.\" b) „Vý-\nstraha\"* od Veita. 6. „Dívka z mlýna,\"'\npolka, hudba od Tisovského. — V Sla-\nném účinkoval tamnější zpěv. spolek „Da-\nlibor\" při uspořádání divadelního předsta-\nvení dne 2. pros., zapěl před provozová-\nním: 1. „Modlitba otcova*\" Píseň s prů-\nvodem piana od Zvonaře. 2. Fantasie z\n„Nabuchodonosora\" od Th. Dohlera. 3.\n„Přilítlo jaro z daleka.\" Dvojzpěv s prů-\nvodem piana od K* Bendla. 4. Národní\npísně. 5. „Utonulá,\" od Křížkovského. 6.\n„Ples Čechu,\" sólo se sborem a průvodem\npiana od Pivody. Výnos určen chudým\ndítkám. — Zpěv. spolek Příbramský\nuspořádal dne 7. pros. v sále měšťanské be-\nsedy hudební zábavu. Program byl: 1. Ouver-\ntura k „Egmontu\" od L. v. Beethovena.\n2. Píseň sv. Vojtěcha. Sbor. 3. Valčík\npro jeden hlas s průvodem piana od Ar-\nditiho. 4. Koncert pro housle s průvodem\npiana od Beriota. 4. „Na Prahu,\" sbor\nod Veita. 6. „Ukolébavka,\" sólo pro muž-\nský hlas s průvodem piana od Kúckena.\n7. „Rondo capricioso.\" Sólo pro piano od\nMendelssohna-Barthoídiho. 8. „Utonulá,\"\nod Křížkovského. 9. „Dobrou noc.\" Sólo\npro jeden hlas s průvodem piana a les-\nního rohu. 10. „Kde domov můj?\" Sbor\nod Škroupa. 11. Ouvertura „Don Juan\"\nod Mozarta. — Zpěv. spolek v B e n e š o-\nv ě uspořádal besedu dne 25. listopadu.\nPřednešeny byly: „Utonulá\" od Křížkov-\nského, „Stesk,4, od Jelena a „Češka\" od\nŠkroupa, přednesla sl. Medalova s průvo-\ndem piana. „Východ slunce\" od Pivody\na „Souvenir ďamitié\" od Dreyschoka, před-\nnesl na piano p. Kóhler. Konec programu\nbyl uzavřen sborem „Na Prahu\" od Veita.\n— Zpěv. spolek „Kollár\" v Poličce.\nProgram byl: „Válečná\" z opery „Rienzi\"\ns hudbou od Wagnera. „Kalina\" od Va-\nšáka. „Husitská\" od Kellera. „Hlahol-' od\nProcházky. „Na Prahu\" od Veita a „Staro-\nčeská\"' Mimo tyto „Směs z národních pí-\nsní,\" „čtverylka z moravských písní,\" „Dvě\nslze\" od Suchánka a ku konci „Kde do-\nmov můj?\" — Dne 8. prosince provedena\nbyla v Kutné Hoře velká pěvecká a\nhudební akademie zpěv. spolky čá-\nslavským, kolínským a kutnohorským. Pro-\ngram: 1. „Uvod k besedě.\" pro velký or-\nkestr od H» Vojáčka. 2. Deklamace. Před-\nnesla sl. Musilova. 3. „Dožij ! dopii!\" Sbor\nod Bergmanna. 4. „Dárek nejněžnější,\"\ndvojzpěv od Fr. Pivody. Přednesly paní\nHartmannová a sl. Marcelliova. 5. „Naše\nprobuzení,\" sbor od Procházky. 6. Kon-\ncertní fantasie na nápěvy z opery „Pro-\nrok,\" pro piano od L. Meyera. Přednesla\nsl. Mokřížova. 7. „Vávra,\" sbor od Ed.\nNápravníka. 8. a) „Krásná rybářka,\" pí-\nseň od Meyerbeera. b) „Hněv,\" píseň od\nFr. Kavana, přednesla paní Hartmannová.\n9. „Cikáni,\" sbor od Vogla. Sólo, přednesl\np. Morstadt. 10. Fantasie na české ná-\nrodní písně pro piano od J. Sehulhoffa.\nPřednesla sl. Mokřížova. 11. „Vlasti,\"\ndvojsbor s průvodem plechových nástrojů\nod L. Procházky. — Olomúcký (ně-\nmecký) zpěv. spolek, většinou ze Slovanů\nrodilých se sklá lající a řízený presidentem\npanem Slabýhoudkem, v hudbě pak orga-\nnistou panem Ťukou, odbývali bude dne\n14. t. m. koncert v místnostech redutních.\nTentýž spolek koná přípravy k velkolepé\nzábavě pro večer sv.-Sylvestrovský a hodlá\nv bndoucím karnevalu uspořádali slavný\nples taneční na den 4. února. Spolek ten\nupustí od své dosavadní výstřednosti a\nchce ustoupiti od svého zcela ně-\nmeckého rázu a rovnoprávnosti k vůli\ntéž české sbory a jiné zpěvy v program\nsvůj přijmouti. Slušné toto jednání s radostí\nschvalujeme. — V Dolním Bousově\nodbývala se 25. listopadu národní beseda\nk dobročinnému účelu, kdež tamnější zpěv.\nspolek se súcastnil. Program byl násle-\ndovně sestaven: 1. Ouvertura od Tittla.\ni2. Proslov. 3. „Utonulá.\" 4. Také my,\"\ndeklamace od Kolihy. 5. Píseň sólová. 6.\n„Vdávat či nevdávat,\" deklamace od Ha-\nvlíka. 7. „Píseň Čechů.\" 8. „Ženichovy\nradosti,\" deklamace. 9. Cavatina z „At-\ntily.\" 10. „Šumař.\" ll. Sbor „Národní\npochod.\" 12. „Pohádka o zakletém princi.\"\n>od Crhy. 13. Píseň sólová. 14. „Sta-\nřena,deklamace. 15. Sbor: „Kde domov\nmůj?\" — Pardubický zpěv. spolek\nuspořádal dne 7. t. m. pěveckou akademii,\n(viz dopis.)— Zpěv. spolek slovan-\nský ve Vídni bude dne 13. prosince\nt. r. odbývali svou první besedu v síních\nlázní dianských. '\n\nOchotnická divadla.\nKutnohorští o ch o t n í c i provozo-\nvali dne 7. prosince t. r. ve prospěch u-\něebních prostředků pro reální školu tain-\nnější : „Loupežníci,\" truehlohra v 5 jedn.\nod Bedřicha Schillera, překlad od J. Jiřího\nKolára. — Ochotníci v Přešticích\nprovozovali v listopadu „Divotvorný klo-\nbouk,\" výnos věnován k zakoupení paliva\npro chudé. — Smíchovští ochotníci\ndávali dne 8. t. měsíce ve prospěch spolku\nArimatejského „Tobolku\" od Kotzebue a\nveselohru „Pan Čapek\" z polského. —\nPlzeňští ochotníci provozovali dne\n21. listopadu frašku „Dareba.\" — Y Rad-\nnicích hráli divadelní ochotníci dne 30.\nlistop. veselohru „Vrahové v městě\" s do-\nbrým úspěchem až na dva výstupy. —\nOchotníci v Kosinanosích provozo-\nvali dne 30. listop. „Katovo poslední dílo\"\na v neděli dne 7. prosince dávali k do-\nbrému účelu frašku „Dvě postele v jednom"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.7", "texte": "pokoji\" a „Doktor Robin/4 — Divadel-\nní ochotníci ve Lvově hráli včera dne\n9. prosince ku prospěchu hudební jednoty\n„Krále lítewski,\" kdežto mezi jednáním\nzapěli píseň sv. Vojtěcha od L. Zvonaře.\n\nZ ciziny.\n1 Vídně, 25. listopadu. (Beseda.\n— Divadlo.) Tak budeme i zde ve Ví-\ndni tančit „Besedu\" a pan Václ. Novo-\ndvorský, od mnoha let již pořadatel tanců\nna slovanském bále, má zásluhu, že praž-\nské toto kvítko přesadí na kyprou půdu\nvídenskou. Beseda dne 24. t. m. „u ze-\nlené brány\" odbývaná měla velmi skvělý\nvýsledek a bylo všeobecné přání, aby, po-\nněvadž nyní bohužel pro advent nemožno,\ntedy aspoň o masopůstě několik podobných\nzábav se zařídilo. Program vyhověl všem\npožadavkům a dosáhl účele svého úplně.\nTančilo se při hudbě kapely Weinlichovy\n(rozumí se samo sebou že Čecha), jež\nvšestranné chvály došla. Stejného úspěchu\ndosáhly zpěvy: Čtverozpěv „Milenka\" od\nJelena, sólo „Slezské víno\" (zpíval pan\nSkála), „Ztracené srdce\" od Pivody (místo\n„Lásky k vlasti\") a duet „Kocour a koč-\nka.\" Pan Neplecha předčítal „Láska a\nzuby.\" Perlu programu však ponecháváme\nsobě k lepšímu ocenění na konec — jest\nto deklamace sl. E. Betkovy, jenž před-\nnesla dramatický žert „Zena panovnice.\"\nByla hned při vystoupení přijata hlučným\npotleskem, jenž mnohokráte mistrný před-\nnos přetrhl. Po ukončení následovalo ča-\nsté vyvolání slečny rozjařeným obecenstvem,\nčetným a elegantním, jež až k třetí ho-\ndině ranní se oddalo s největší pílí na-\nmáhavému tanci. O 9. hodině došel te-\nlegrafický pozdrav od Slovanů oiomúckých.\n— Jakožto svědomitý referent dodávám\nzprávu o reprisi „Paličovy dcery,\" v ne-\nděli 22. m. m. Představení bylo stejně\nvýborné jako první: dámy i páni vesměs\nzasluhují uznání a to dosvědčilo časté vy-\nvolávání a hojný applaus četného obecen-\nstva. Praktické snížení cen v parteru schva-\nlujeme a odporučuje je podnikatelstvu i\npro příští představení. Mezi hostmi pozo-\nrovali jsme tentokráte v lóži hraběte Zd.\nKolovrata-Krakovského, knížete R. Metter-\nnicha a více našich poslanců (jinak řídký\nzjev!).\n\nZ Prahy.\n\n†\nM. A. Hrubý.\nMladý nadaný básník zemřel dne 25.\nlistopadu toho roku v Pole v Istrii, daleko\nvzdálen od své *drahé mu vlasti. Narodil\nse r. 1837 v Kamenici, poblíž hranic mo-\nravských, studoval sedm gymnasiálních tříd\nv Jindřichově Hradci, načež se odebral s\nvelkou toužebností do Prahy, kdež se od-\ndal hudbě; učil se houslím a pianu. 0-\nsudná nehoda učinila tomuto cvičení pří-\ntrž — praskla struna na houslích právě\npři hráni a schromila mu prst na levé\nruce, tak že nemožno mu více hráti. Ne-\ndlouho na to, r. 1860 v máji o sv. Janě,\nbyl podobně jako mnozí ze studujících z\nPrahy internován na rok do Svili u Bu-\ndějovic, kdež se opisováním notářských\nspisů živil. Po uplynutí lhůty odebral se\nopět do Prahy, kdežto nalezl zaměstnání\nco expeditor „Lady\" a „Dalibora.\" Nyní\nchopil se básnictví a spisovnictví, k čemuž\nse cítil býti povolaným. Z jeho prací byly\nněkteré uveřejněny v a v „Hla-\nse ze Siona.'* Na některé z jeho písní\njsou složeny čtverozpěvy od A. Sokola a\nMašnera. V měsíci říjnu dostal se za kor-\nrektora do tiskárny p. Bellmana, kdež se\nrozhodl vydali na svůj náklad spisy, jako\n„Zápisky blázna\" a ,,Loupežníka.'\"' Však\nnedošly ony přízně obecenstva, kterou oče-\nkával. Maje skrovnou službu, než aby mohl\nnáklad zaplatit a přivedl se do dluhů. Nemaje\nnaděje, že bude moci zaplatit a nepříznivá\nkritika k tomu, přiměla jej, že pomyslel\nna odchod z Prahy — do Černé Hory,\nkdež právě schylovalo se k válce. Za ne-\ndlouho došla nás zpráva, že Hrubý nalézá\nse v Pole co hudebník u kapelly námoř-\nnictví. Tam psal básně jevící nesmírný\nbol a touhu po vlasti, kteréž svým přáte-\nlům zasílal. A tam i zemřel, maje 26\nlet věku svého. Sláva popeli jeho! A. C.\n— Pan F. Janda, učitel na reálce\na* bývalý ředitel zpěv. spolku v Pardubi-\ncích, sestavil šedesát písní pro reální\nškoly, které brzo do tisku odevzdá.\n— Naše krajanka sl. Rastre 1-\nliova stala se již miláčkem Elberfeld-\nského obecenstva. Před nedávnem vystou-\nv\npila v Carostřelci co „Agata\" a potkala\nse jak u kritiky tak i u obecenstva s vel-\nmi příznivým výsledkem. Elberfeldské\nnoviny píšou o ní takto: „Upíná čest to-\nhoto večera náleží sl. Rastrelliové co „A-\ngatě.\" Její přednos nabývá vždy víc a\nvíce vřelosti a vroucnosti, její hra uhla-\nzené okrouhlosti. Její organ je ušlechtilý\na k úplnému zdokonalení spůsobilý, a je-\nlikož horlivou snahu a vytrvalou píli u ní\nviděti jest, dá se očekávati, že přízeň o-\nbecenstva, které si tak rychle dobyla,\nji vždy sprovázeti bude.\"\n— Naše krajanka slečna Ma-\ntilda Beutlova z Písku, výtečná žáky-\nně školy Appé-ovy v Praze, vydobyla si\nrychlé přízně veškerého obecenstva v Olo-\nmúci, kde od 15. září až do 22. listopa-\ndu zpívala v 15 operách první partie,\nvždy pří náramném potlesku. Velmi čistý\nsopránový hlas a zvučná její koloratura\ndošly u znalců takového uznání, že jí už\nnyní výtečnou umělkyní jmenují. K tomu\nještě podporována je slečna Beutlova out-\nlou svou mladostí a příjemným zevněj-\nškem. V nejnovější době obdržela tato\numělkyně velmi ěelná pozvání k operám\ndo Vratislavi, Brna , Hamburku aj. Jeli-\nkož nemáme přílišný přebytek v operních\nsilách českých, byloby záhodno, aby slav-\nné ředitelstvo se sl. Beutlovou vyjednávalo,\nsnad pak by se podařilo, dobré síly operní\nopět rozmnožili.\n— Vili bald Horvic, chovanec zdej-\nšího konservatoria, složil ke dni 19. listo-\npadu děkovnou hymnu pro 4 mužské hla-\nsy a odeslal ii J. Vel. císařovně Alžbětě.\nJ. Vel. dala skladateli Svým sekretářem vlád-\nním radou Bayerem vyslovili Svou uznalost.\n— Vojtěch Janous f. Dne 29.\nlistopadu zemřel ve Vídni rodák náš pan\nVojtěch Janouš, professor kontrabassu na\nVídenském konservátorů! a clen c. k. dvorní\nkapelly. V. Janouš byl žákem Pražského\nkonservatoria.\n— Virtuoska naše, si. Vojt. Za-\ndrobilkova nachází se, jak jsme ozná-\nmili, v Cařihradě a byla ve čtvrtek dne\n13. listop. pozvána k tabuli rakouského\nvyslance, pana barona z Prokeš ch-0-\nstenu, kdež také pruský a belgický vy-\nslanec přítomen byl. Dne 21. listopadu\nuspořádala v salóně Lady Bulwerové, choti\nanglického vyslance koncert, v němž skvě-\nlého výsledku dosáhla. Sl. Zad r o bíl-\nková odebéře se z Cařihradu do Oděsy.\n— Ředitelstvo jednoty pro do-\nstavení hlav. chrámu sv. Víta na hradě\npražském mělo nedávno sedění, v němž\npodhl pokladník, p. Plešner šl. z Eichstettů\npřehled úctu, z něhož se dovídáme, že\nstav pokladnice obnášel dne 16. října b. r.\n26146 zL 73 kr. a že se zvýšil příspěvky\nna 26655 zL 84 kr. Odrazí-li se vydání\nstavební 2175 j zl. 87 kr., zbyde tedy\nv kase 24,479 zl. 97 kr. — K jednotě\npřistoupilo mimo 15 údů přispívajících více\núdů skutečných. — Počet jednatelů roz-\nmnožil se na totiž 33 v Praze a 71\nmimo Prahu. — Ředitelstvo usneslo se na\ntom, že určení uměleckého vyvedení jednoho\nokna tak zvané kaple sv. Ludmily v bar-\nveném skle pozůstaveno býti má zvláštní\nporadě, jež se bude co nejdříve od sekce\numělecké a u přítomnosti stavitele jednoty\npana Kranera odbývali.\n— Náš kraj an, p. František Bendi\nvýtečný pianista « žák Prokšův, koncer-\nuje nyní v Kodani} kdež jeho mistrovská\nhra velkého podivení vzbuzuje.\n— Slečna Alojsie Blažkova,\ndvorní zpěvačka v Nové Střelici, dochází\nu obecenstva vždy větší a větší obliby. Q\njejím vystoupení co Desdemona v „Othelu\"\npíšou takto německé noviny: „Desdemonu\nzpívala sl. Alojsie Blažkova s mladist-\nvou svěžestí a vynikla svým objemným\nhlasem a dramatickým sebevědomím. Mladá\numělkyně učinila v krátkém čase velmi\ndobré prospěchy, což také naše obecenstvo\nuznati dovedlo a živým potleskem na jevo\ndalo.\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621210-01.1.8", "texte": "— Virtuoska sl. Rosa d'0 r kon-\ncertuje s velmi příznivým výsledkem v\nHlohově (Glogau) a v Pozůansku.\n— Ceny, které zdejší obchodník v\nmusikaliích pan Ludvík Fleíscher za\nnejlepší taneční komposice vypsal,\nobdrželi: p. Fr. D a n z e r za valčík, p. O.\nNickerl za kadrylu, p. Faulwetter\nza kvapík, pan Žežulák za polku, p. J.\nFlogl za polku mazurku, p. K. Potů-\nček za rychlou polku. Chvalného\nuznání došly valčík a kadryla od H. T e m-\npele, polka od kapelníka Ed. Horného,\nkvapík od Žežulákaa polka mazur od\nWintra.\nv\n— Pan Rebícek, absolvovaný žák\nPražského konservatoria, stal se ředitelem\norkestru u českého prozatímního divadla.\nTaktéž stal se členem tohoto orkestru pan\nVostřebal, kontrabassista z Pardubic.\n— Uprázdněné místo ředitele\nkůru a varhaníka. Zastupitelstvo mě-\nsta Kopřivnice vypisuje na základě u-\nsnešení svého konkurs na místo ředitele\nkuru a varhanníka v Kopřivnici do\nposledního prosince. S tím úřadem\njest spojeno roční služné 500 zl. rak. cis.\nPo pensionování dosavádního varhaníka tam-\nnějšího aneb po smrti jeho nastoupí v\nvužívání svobodného bytu, 9 sá-\nhu dřiví, 6 jiter polí, štoly a ji-\nných dávek, a sice bude pak bráti 315 zl.\nr. c., a povolí-li úřad, vyucovati bude mi-\nmo hudební ddy i mládež školní v\npředepsaných hodinách ve zpěvu a hud-\nbě. Kdo se o tuto službu hlásiti chce,\nnechť žádost svou opatřenou vysvědče-\nni mi o stáří, mravní zachovalosti, zná-\nmosti v hudbě a dosavadním zaměstnání,\njakož i dobré znalosti některého\nslovanského jazyka, pak-li již\nborvatsky neumí, do udané lhůty k\nměstskému magistrátu v Kopřivnici.\n— Ritterňv praktický učební běh\nve hře na varhany vyjde co nevidět v\nosmém vydání v Erfurtu. Spisovatel\ntéhož díla žádá všechny učitele na varha-\nny, kteří jeho dílo užívali, aby mu stručně\nsvé zkušenosti, které by k opravě jeho\ndíla směřovali, laskavě sdělili.\n— Jednota hudební ve Lvově,\nkterážto nedávno ve svém koncertě též\nŠkroupovu píseň „Kde domov můj\" pro\nčtvero hlasů uspořádanou se skvělým vý-\nsledkem provedla, bude i v příštích svých\nkoncertech skladby slovanský ch\nskladatelů provozovali. Slavná tato\njednota opatřila si k tomu cíli následující\nskladby: Sbor „Těšme se blahou nadějí\"\nod Kro v a, — „Naprej,\" sbor horvátský\nop Jen k a, — „Gdě je slavská domovi-\nna\" od Wintra, — „Ach bože, bože můj,\"\nnárodní česká píseň, ve sbor uvedl Ferd.\nHeller, — „Horo, horo vysoká jsi,\" ná-\nrodní píseň ve sbor uvedená od Hellera.\n— „Vávra,\" sbor od Ed. Nápravníka.\nChvalitebná tato vzájemnost slovanská za-\nsluhuje tím více povšimnutí, anto dříve\nnaši bratří Polákové si nás velmi málo\nvšímali. Hlavní zásluha, že jednota Lvov-\nská všeslovanskou hudbu pěstovati bude,\npatří mezi jiné také našemu rodáku, panu\nDundrovi.\nv\n— Vyzamenání. Ředitel kůru v\nchrámu matky Boží na Týně v Praze pan\nVáclav Horák, znám též co výtečný skla-\ndatel, obdržel tyto dni z Klatov velmi vku-\nsně provedenou adresu následujícího ob-\nsahu: „Blahorodéinu Pánu, Panu Vácslavu\nHorákovi, řediteli kůru v chrámu M. Boží\nna Týně v Praze. Velevážený pane! slavný\nskladateli! Provozujíce již po několik let\nskladby Vaše v zdejším chrámu Páně\nPanny Marie Klatovské, povždy nejen že\nk citům nejzbožnějším jsme byli pobádáni,\nnýbrž i co hudebníci povždy jsme se ro-\nzechvěli pravou rozkoší, fakou jen pravá\numělecká díla národní srdce naplňují. Co\nČechové i hudebníci jsme hrdi na Vás, a\nmilujem Vás a jestliže listem tímto Vám\nstaročeskou upřímnou lásku a úctu na jevo\ndáváme, činíme to proto, abychom Vám u-\nkázali, že ve vlasti svatováclavské posud\nbijí mnohá srdce, která umějí vážiti si pra-\nvých plodů věcně krásné posvátné hudby\na která umějí milovati a ctíti muže, již\nsíly ducha svého jí obětovali. Ruka Ho-\nspodinova žehnej šedinám Vašim a naplniž\nsilou ducha Vašeho, abyste ještě dlouho\npracoval na roli posvátné a potvrdil po-\nvěst, že Čechové jediní jsou na světě kněži\nv chrámu posvátné katolické hudby. Při-\njmete laskavě slova upřímné lásky a hlu-\nboké úcty od nás, a ac my sobě váhy\nnepřikládáme, mějte nás v paměti co muže\na krajany, kteří rozumějí hlaholu Vašeho\numění. — Na důkaz naší opravdivé úcty\nstůj zde peěef našeho kůru a podpisy vý-\nkonných hudebníků jeho a přátel posvátné\nhudby. V Klatovech na den Všech Svatých\n1862. Násled ije 21 podpisů.\n— Na žádost páně purkmistro-\nvu v Ho1i c í ch byli totiž někteří páni\npozváni k schůzi ke dni 7. prosince. Úče-\nlem schůze bylo, zaříditi zpěvá cký spo-\nlek; sešlo se 40 pánů a všickni ihned\nochotně přistoupli k spolku, kterýž určen\njest, svým vlivem na náš mravní a spo-\ncenský život působiti, — Při odbývané na\nto volbě za předsedu jednohlasně zvolen\npurkmistr p. Mauric Formánek, kterýžto si\nsvojí iniciativou o nový spolek především\nzásluhu vydobyl, za místopředsedu zvolen\nv\nstatný naš pan Vócslav Červinka; za ře-\nditele výborný hudebník p. Bedř. Rektoris,\nza místoředitele kapelník p. Frant. Horina,\ntajemníkem se stal pan Frant. Růžička, li-\nstovním p. Josef Tobiášek, pokladníkem p.\nKarel Holub a obřadníkem p. F. Soulavý.\n— Prozatímní zpěvácký spolek tedy nyní\nmáme a očekáváme, že páni, jichž se týče,\nvšemožně hleděti budou, by tento spolek\nzdravý a bujarý život vyvinul, by se z\nněho stal co nejdřív spolek definitivní, a\nže v brzkém case předloží stanovy k po-\ntvrzení cis. kr. okresnímu úřadu, který\nsnad žádných překážek ciniti nebude, ač-\nkoliv se pohříchu přiznati musíme , že u\núřadnictva tohoto úřadu ani jediného na-\nšince nemáme.\n\nŠkola pro bassu.\nVýtečný professor bassy na Pražském konservatoriu pan Josef Hrabě\nodevzdal svou důkladnou školu pro bassu redakci naší s tím doložením,\naby se těm, kdož si ji přejí, v opisu obstarala, anto ji .tiskem vydati nehodlá,."}]}