{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_sha256": "8811c283baf0aa7ba0e2867713ab3f3931486b5b47c637f3547b89d5e4ebfa25", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/12/20_01/bmtnabd_1862-12-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281", "page_fin": "281", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.1", "titre_corps": "Ludevit Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "titre_sommaire": "Ludevit Procházka co skladatel českých písní a sborů.", "signature_source": "—?—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2897, "texte": "Ludevit Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n—?—\n(Pokračování a dokončení.)\nProbravše takřka nejhlavnější práce hudební p. Lude-\nvíta Procházky, s radostí vyznáváme, že skladatel nevšedním\ntalentem nadán a značnou silou od přírody obdařen jest;\navšak nemůžeme zatajili toho, že obě tyto vlastnosti nedo-\nstací k vytvoření hudebně dokonalých skladeb. Především\nschází panu Procházkovi důkladná znalost theorie hudby a\njmenovitě zákonů vázaného slohu, kteréž si osvojili musí,\naby skladby jeho i musikálně správné a co do formy okrouhlé\na uhlazené byly. Neméně důležitá je stránka prosodie če-\nské se týkající, kterou často pan Lud. Procházka beze všech\nohledů porušuje, a nemůžeme dosti váženému p. skladateli na\nsrdce klásti, aby ve svých skladbách sylaby neprotahoval, ježto\njsou absolutně krátké, a aby naopak nepodiožoval pod dlouhé\nsylaby noty, které se jim naprosto příčí. Nechceme sice tvr-\nditi, že by se skladatel otrocky prosodie drželi musel; ne-\nboť jsme přesvědčeni, že by tím často krásná myšlenka hu-\ndební trpěla; avšak máme za to, že musí každému skladateli\nna tom záiežeti, aby skladba jeho co do prosodie byla do-\nbrá a délky a krátkosti sylab přiměřeně se šetřilo.\nHlavní příčina, že mnohé skladby páně Procházkovy\nslabé a povrchní jsou, spočívá hlavně v tom, že příliš ry-\nchle komponuje a málo času k vytříbení a okrouhlení je-\njich věnuje. Páně Procházkova plodnost jest bez odporu\npozoruhodná; neboť od té doby, co první jeho skladba,\npíseň „Když ten slavíček\" (roku 1859 v lednu), co příloha\nvyšla, složil do nynější doby takové množství\nskladeb, jakové jiní komponisté sotva za 10 let s to jsou\nvytvořiti.\nNemalou ujmu umělecké pověsti páně Procházkově činí\nokolnost ta, že holdoval až dotud mnoho hudbě časové a\npříležitostné a to jen jak se nám zdá, za tou příčinou, aby\nvbrzku dosáhl populárnosti. Skládání tanečních kusu,\npříležitostných sboru k pohřbům, k jmenovinám, naro-\nzeninám, Sokolům atd. měl by tak talentuí skladatel, jako\nje pan Lud. Procházka, jiným přenechali; neboť skladby ta-\nkovéto jsou jako jepice, které sotva že se zrodily, v krátkém\nčase pominou. Tímto spůsobem dosažená populárnost přijde\nvbrzku k zapomenutí, to dosvědčují jména Jírovec, Jelínek,\nLeopold Koželuh atd.', kteří z větší části jen příležitostnou\nhudbou se zanášeli a svého času velké populárnosti po-\nžívali.\nNeupíráme však také s druhé strany, že některé skladby\npáně Procházkovy jsou v každém ohledu zdařilé, že vyni-\nkají rázem národním, vzletem a dobrým zpracováním, a právě\nokolnost tato zavdala nám příčinu, abychom bez obalu vytkli\nvady, jichž se p. Procházka v jiných skladbách svých do-\npouští, a upozornili ho na to, čeho mu jještě k hudebně\nsprávnému komponování nedostává.\nUposlechne-li p. Lud. Procházka naší upřímné a sr-\ndečné, rady, jsme pevně přesvědčeni, že příští skladby jeho\nmohou býti okrasou hudební literatury české, což mu z ce-\nlého srdce přejeme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281", "page_fin": "282", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.2", "titre_corps": "Florian Leopold Gassmann. Životopisný nástin, podává K. P. Kheil mladší.", "titre_sommaire": "Florian Leopold Gassmann. Životopisný nástin, podává K. P. Kheil mladší.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.1", "debut_caractere": 2899, "fin_caractere_exclue": 4324, "texte": "Florian Leopold Gassmann.\nŽivotopisný nástin, podává K. P. Kheil mladší.\nMezi jasné hvězdy, jež na obzoru literatury hudební\npředešlého století svítily, náleží zajisté také náš krajan F. L.\nGassmann.\nFlorian uzřel světlo boží dne 4. května 1729 v Mostu\n(Briix); z mládí byl hned do semináře Jesuitův v Chomútoyě\npřijat, kde se prvým začátkům věd a hudby učil. Když pak\nse ale spozorovaio, že hoch více chuti a náklonnosti k hudbě\nnež k studiím má, byl Janu Yobořilovi, řediteli kůru v Mostě,\nk dalšímu vzdělání v hudbě odevzdán. Tentýž spozorovav\ntalent hudební mladého Gassmanna, dal si velice na tom\nzáleželi, aby z něho výtečného hudeDníka udělal. Již v 12.\nroku stáří svého hrál Gassmann dosti obratně na harfu a vy-\nznamenal se taktéž nemálo svým zpěvem. Otec jeho však\nchtěl ze svého syna míti obchodníka, ole láska k umění hu-\ndebnímu pohnula mladíka, že dům svého otce tajně opustil\na jsa 13 let stár, bez peněz se svou harfou na cestu do Kar-\nlových Var se pustil. Vydělávali si zpíváním a hrou na ná*\nstroj svůj nejen co k existencí své potřeboval, ano vytěžil si\nv 14 dnech 1000 tolarů a došel velké přízně u boháčů. Hojnou\ntu žeň měl obzvláště své obratné hře na harfu co děkovati.\nUmění toto zanechal však Gassmann zcela v mužném stáří, a\njen dvakrát zazněla harfa v rukou jeho, a sice jednou před\nženou jeho a po druhé před císařem Josefem. Císař byl ne-\nmálo překvapen mistrovskou hrou Gassmannovou, a vyjádřil"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6416, "texte": "se, že nemyslel, že by se na nástroji tom tolik provésli dalo,\nco z ní Gassmann vyluzuje. Ano sám kurfirst z Mohuče po-\nctil jej tehdáž potleskem, a chtěl jej u sebe za hudebníka\npodržeti. Však Gassmann jíž z mládí opovrhuje službami,\nnepřijmu! návrh jeho. Z Karlovar odebral se Gassmann do\nChebu, a náklonnost, svůj vkus a umění ušlechtiti, přivedla\njej až do Itálie, a sice do Benátek. Že italské řeči neumí,\nna to ani nepomyslel, na štěstí však tolik latiny uměl, že\nse jemu aspoň poněkud rozumělo. Nicméně však přišel brzy\no své zachované jmění. Stál tu nyní na jistém mostu opu-\nštěn a bez peněz, nevěda co pocítí. Tu se ho ujal jistý\nmilosrdný kněz, a jeho snažení spozorovav, dal jej od kněze\nMartini-ho učiti. Zde vzdělával se v harmonii a kontra-\npunktu, vytříbil svůj vkus a stal se konečně sam mistrem.\nPřirozenými vlohami a neunavitelnou pilností dosáhl takového\nstupně dokonalosti, že kostely, divadla a největší palácové\npoloostrovu italského po jeho dílech dychtili. Byla to čest,\nkterá jen rnálo které cizince v Itálii potkala.\nPo 2 letech dostal se do kláštera jeptišek za organi-\nstu, kterýž úřad s velkým úspěchem zastával. Brzy však na\nto oblíbil si ho hrabě Leonardo Veneri, přijal jej do svého\ndomu, přenechal jemu celé druhé poschodí svého paláce, dal\ninu posluhu a vše co potřeboval, ano dovolil jemu hosty\nk sobě zváti, čeho však skromný Gassmann neužil. Po ne-\ndlouhém času byl pak od gouvernéra ostrovu Korfu za ka-\npelního mistra povolán, však pod výminkou, že nemusí livreji\n(oblek sloužících) nosili. Ačkoliv Gassmann od všech velmi\nvážen a ctěn byl, nechtěl přec tam komponovali, až takořka\nvězením k tomu nucen býti musel. Po 3 letech navrátil se se\nsvým pánem do Benátek, cestoval pak do Florenci, Říma,\nNeapole, a hrál v nejznamenitějších orkestrech. Dokonale\nse vzdělav a slávou provázen, byl konečně r. 1764 z Benátek\ndo Vídně povolán, by obzvláště hudbu k baletům obou di-\nvadel komponoval. Však jeho talent odvážil se k důležitěj-\nším věcem, pustil se do skládání komických a vážných zpě-\nvoher. Ředitelství divadla uznávajíc, jak potřebný je umělec\ntento, smlouvu s ním uzavřelo, dle kteréž jistý počet zpěvo-\nher složití musel, za co se však jemu pro jeho celý život\nročně 400 kusů dukátů dostávalo. Ještě více byl odměněn\npochvalou, kterouž od císaře Josefa 11. pro mnohé své zá-\nsluhy obdržel. Císař, osvícený milovník, znalec, ano mistr\nv hudbě, ustanovil našeho Gassrnanna za svého dvorního a\nkomorního skladatele. Roku 1766 byl na císařské outraty\ndo Itálie poslán, kdež se ale nedlouho pozdržel. Po návratu\nsvém 1767 byl po smrti Reutra od císaře za c. k. kapelního\nmistra se zvýšeným platem, 800 dukátů nejvyšší místo\njehož dosáhnouti mohl, zvolen, a jemu při jisté příležito-\nsti povolení uděleno, že dceru pana Damma, malíře z šlech-\ntického, však zchudlého rodu za ženu sobě požádali může.\nR. 1768 oženil se. R. 1769 cestoval opět do Itálie, kdež se\nnějaký čas zdržel. R. 1770 provedl v Miláně, kdež se se\nslovutným Burneyem sešel, svou operu: „Uamore arti-\ngiano.\" Po návratu svém získal si nejen svými hudebními\npracemi, nýbrž i zhotovením seznamu císařské knihovny\nhudební, nejbohatší snad v Evropě, znamenité zásluhy. Yel-\nkou čest ale jeho vlídnému, lidumilnému srdci dělá ústav,\npřed jeho smrtí od něho r. 1772 založený, totiž: „Pokladnice\nvdov po tuzemských hudebních umělcích,tf k jejíž prospěchu\nse ročně dva koncerty dávaly, ▼ advente a v čase postním, v\nkterýchž vždy více než 300 hudebníků účinkovalo. Dle zřízení\nté též pokladnice dostalo se každé vdově ročně 400 zl. pensí.\nSta sten ve všem, co podniknul, milován pro své umění, vděčný\nk svým bývalým příznivcům, oslavil svůj život patrně. V Italů,\nkterouž často navštívil, byl všude vítán, od císařského rodu\npřízní obsypán a od všech vážen a v manželsví velmi šfasten.\nNa svém žáků Salierirn, v nějž velkých nadějí skládal, do-\nčkal se radostí. Však bohužel v Itálii stala se mu zvláštní\nnehoda, kterouž mu na zdraví uškozeno bylo. Splašili se\ns ním koně a Gassmann chtěje s vozu skočiti, ostal viseti a\nbyl nemalou dálku vlečen, přičemž sobě dvě žebra blíže\nprsou skřivů, načež nedlouho potom, r. 1774 v 45tém roku\nsvého života na věčnost se odebral, stav se pro své přátele,\ndvůr a znalce nenahraditelnou ztrátou. Jeho druhá dcera\n(Teresia) narodila se 3 měsíce po jeho smrti. Jeho první\ndceru jmenovala se Marie Anna. Císařovna Marie Teresia\nbyla Teresii sama za kmotru a vysadila osiřelým pensí. Pak\nujmul se také Salieri obou dcer a vycvičil je v hudbě a\nobzvláště ve zpěvu. Obě byly napotom vynikly co výtečné\nzpěvačky.\nGassmann pracoval také se šťastným výsledkem v hudbě\nkostelní. Mše, oííertoria, graduale a jiné církevní věci pak,\nsymfonie, kvartetía, tria, atd. svědčily o jeho nálezčírn a\ntvůrčím duchu a byly stejně významné. Z jeho žalmů, hymnů\na j. vyznačuje se obzvláštně před jeho smrtí složené JHes\nirae,\" kteréž při každém provozování hluboký dojem zbudilo;\npak jeho oratorium: „La Betulia liberata.\" Z vážných oper\n(opere serie) uvedl v hudbu ve Vídni velkou: „Olimpiade\nr. 1764, a „ Amore e Psychear. 1767, v Itálii: „ Achille\nin Sciro\" a „Esio;\" z komických (opere buffe): „GrUcce-\ntatori,\" „II filosofe inamorato,*6 „Un pazzo nefía sento,\" I\nviaggialori ridicoli,\" „L'amore artigiano,\" „La Pescatrice, i\nRovinatí,\" r. 1772, „la Cassa di Campagna,\" „Amore e Ve-\nnere;\" pak ještě: „La contesina,\" „La note critica,\" „Me-\nrope,\" „Issipile,\" „Catone in Utica,\" „II trioufo ďamore;\"\npro Benátky : „II monde nella Luna.\" Z kterýchž 23 v počtu\ndvě v textu do němčiny přeloženy a provedeny byly. Z jeho\nkusů instrumentálních vyšly v Paříži tiskem: „Šest kvartett\"\npro flétnu, violinu, altviolu a bass ; op. I. 1769; „Šest kvin-\ntetů pro 2 violiny, 2 altové violy a bass; op. IL, „Šest\nkvartett pro housle s obligátní violinou, v Amsterodámě,\" a\nve Vídni 1803: „VI. Quatuors pour 2 viol. Alto et Violon-\ncelle, chacun avec 2 fugues.\" Z rukopisu jest 15 symfonií\njeho známých.\nGassmann byl taktéž oblíbeným skladatelem císařovny\nMarie Terezie a sám velmistr Mozart vyjádřil se o jeho ko-\nstelní hudbě k znamenitému Doles-ovi takto: „Kdybyste\njen vše znal, co ve Vídni od něho máme! Až přijdu do-\nmů, chci jeho skladby kostelní pilně študovali, a doufám\nmnohému z nich se naučiti.\" Nápodobně jest znamenité, že\nSalieri z Itálie školy to hudebníkův ke Gassmannu do\nVídně přišel, by se u něho komposici učil.\nTakovým spůsobern ukončil Gassmann svůj život, ne-\nchaje po sobě trvalou památku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "283", "page_fin": "283", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.3", "titre_corps": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "titre_sommaire": "Beethovenovy sonaty. S krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3551, "texte": "Beethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Dokonceoi.)\nV kodě změní se živý proud ve vážné, plné akkordy.\nPoslední sadu uvádí Adagio B-moll 4/4 takt, významné to\ntóny, výraz to hluboce zadrženého bolu ve formě recitativu,\nkterý se okamžitě v něžném únosu Es-moll tiše vypláče, aby\npak ve volné fuze As-dur, Adagio ma non troppo 6/s *akt\npropukl. Karakier vnitřního nepokoje a vnitřního tlaku je\nzřejmě viděti v této fuze, jejížto themalické propracování ryze\nBeethovenovské jest. Divoké zuření umlkne (str. 14) oka-\nmžitě a opět počíná tichý pláč únosu. Vedle toho propuk-\nnou v G-dur bezpoklidné mocnosti fugy, až (str. 16 soustava\n6) pevná postava vystoupí amy zmužení-se k svěží síle\nspatříme; tímto navrátí se vnitřní harmonie, sprostředkující\nplod duše, pevnost a poklid mysli, rozpoložení, jímž se v či-\nstém As-dur dílo ukončí.\nTof jest v stručných slovech obraz této důmyslné so-\nfisty. Poslední sonata Beethovenova jest\nsonata C-moil op. 111.\nJaká obrovská síla objevuje se hned v úvodu (Mae-\nstoso)! Tof vulkánský výbuch, mohutný, vážný a důstojný,\nplný nejtrefnějších hudebních výrazů. Podivuhodná je mo-\ndulace od soustavy 3., takt 2. až k soustavě 4. předposlední\ntakt (Haslingrovo vydání); mistrovsky naznačují septimové\nskoky vnitřní rozervanost. Mohútný konečně překvapující,\nnový a zvláštní jest přechod k Allegru con brio ed appas-\nsionato, jak hrom z dálky hřímá a vždy blíže přichází, jak\nMeluzina vyje. Tu vystoupí hlavní théma Allegra, jsouc plna\ndivoké náruživosti, mužného vzdoru, nejtemnější barvitosti.\nZ ní vyšlehuje čas od času divoce se chechtající humor. Tak\nlo bouří ustavičně dále. Na to nastoupí krátký klid (str. 2.\nposlední soustava, předposlední takt), pak nová bouře, do nížto\nse (str. 3.) od nastoupení As-dur blesky humoru vrhají. Tíin\npovznese se (str. 3., poslední soustava) v čistém As mysl\nk podivuhodnému, volnému vzletu; však jen aby se poznovu\nv divoký vír uvrhla. V di*uhé části nastane ještě divočejší\nvýjev, čirá noc obestře duši. Tu se prodírá (str. 7) opět\nhumor. Nato následuje ještě sice bouře, ale poslední, neb\nna konci utiší se vše a v čistém C-dur se vyjasní. Jakkoliv\nobsah je mohútný, tak jest formální uspusobení jednoduché;\nje to čistá, jednoduchá, dvoudílná forma sonát a opětně pa-\ntrné svědectví, ze se jednoduchými prostředky vetké\nvéci docíliti dajL\nDruhá a poslední sada jest Ariettou naznačena ! je\nto théma, jemužto čtyry variace následudují, které se v jakýs\ndruh fantasie rozplývají, k čemuž se nová variace Arietty\npřidruží. A jaký jest obsah sady této? Jsouť to nevýslovné\ntóny, čistý to ohlas z nejvyšších, nejideálnějších končin vnitř-\nního člověka, je to slovy nepřetlumočitelná řeč duše u po-\nsvátném zanícení se-nacházející. Obsah rozpuložení vložen\njest zde ve smyslný materiál, jakž leží v jiném spůsobu za\nzáklad závěreční scéně druhého dílu Góthova „Fausta.\" Ne-\nbeské ozáření naznačují tyto zvuky a jsou magickou mysti-\nkou protkány. Není podivné to střídavé prodlévání hned\nv nejnižších, hned v v nejvyších tónech, kdež nám vždy tam\npaler profundus, zde pater astaticus před duši vstoupí?\nNení jmenovitě volné povznášení-se v nej vyšších tónových\nsférách nejmaiebnějším a nejživějším obrazem blaženého úsmě-\nchu ducha od všech vezdejších tísní osvobozeného? Však my\ndáváme se zaváděti a chceme vysvětli ti slovy, což se jen\ncitem pojmouti může. Stojíme u posledního dílu Beethove-\nnova a musíme se vyznali, že vysvětlení jeho téměř nemožn >\njest. I hudba má své poslední tajemství, kteréž nám ien za-\nsvěcenci odhalili a přede všemi Beethoven."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "283", "page_fin": "284", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.4", "titre_corps": "Historické a kritické drobnosti o českých hudebnicch. Podává Emanuel Meliš. Jakub Scheller. — Krása.", "titre_sommaire": "Historické a kritické drobnosti o českých hudebnicch. Podává Emanuel Meliš. Jakub Scheller. — Krása.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.3", "debut_caractere": 3553, "fin_caractere_exclue": 5694, "texte": "Historické a kritické drobnosti o českých\nhudebnicch.\nPodává Emanuel Meliš.\nJakub Scheller. — Krása.\n(Dokončení.)\nJeho největší síla spočívala ve variacích, při nichž se\njen slabě doprovázeli dal jedními houslemi aneb hrál bez\nprůvodu. Všechny tóny, které se jen houslím vyloudili dají,\nvyvedl mistrovsky. O jeho posluchačích mohlo se s právem\nříci, že jim ani tón neušel; neboť Schelíer nedovolil ani hla-\nsitého dechu obecenstva a udržel posluchače v ustavičné\nbázni, aby jim ničehož z jeho jemné hry neušlo. Na sta\nmarných pokusů dělal jeden z přítomných , aby po špičkách\ndo vedlejšího pokoje vklouznouti mohl. Ale bylo mu to ne-\nmožno; tak velice bál se hříchu, aby umělce a jeho obecen-\nstvo nejmenším šumotem nevyrušil.\nNa nejpříjemnější spůsob překvapoval Scheller své ne-\nnasytné a pozorné posluchače svými sladkými harmoniemi\ns rozpuštěným smyčcem. Mnohý z vás slyšel již něco ná-\npodobného ; ale žádný z vás neslyšel rozmanitost harmonických\nmodulací, kterých se v tak úzce obmezené prostoře dt cílili dají\nžádný neslyšel tiché dotknutí-se strun, které virtuos tak\ndalece vyvedl, že při nejživějším napnutí sluchn celá místa\nse více tušiti než slyseti mohou. I při této hře neopemnul\nScheller flageoletu.\nŠkoda, mnohokrát škoda, že obdivovaný virtuos svou\nhru mnohými sprostými umělůsíkami zneuctivši Jsou to ná-\nsledující: Napodobňuje na housle hašteření-se rybářek, béře\nsvévolně falešné tóny a dělá úpěnlivé trilky, přičemž staré\nčeliště viklati se zdají. Mnohokráte nechal bručící tabatěrku\nna houslovém víku tancovati a hrál tak obratně, že mu ni-\nkdy na zem nespadla. Jeho hřmotné dupnutí nohou při nej-\nmenším šumotu jeho naivní prosba k pánům, aby si přec\nsedli, a k osobám ve vedlejším pokoji,\"aby před orkestr stouply ;\njeho nevýslovné posuňky mezi hrou, které mirnovolně o jeho\naífektaci svědčily to vše zvyšovalo eífekt, jejž jeho hra\nzbuzovala; avšak dávalo špatně na jevo, že nezná jemných\nmravů a že mu chybí stejnoměrného vzdělání vyšších du-\nševních sil, jimiž ho příroda zajisté dosti bohatě obdařila.\nŽe čeští hudebníci již v XVIII. století po celé Evropě\nrozptýleni byli, o tom jsme podali četných důkazů. Nyní"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1239, "texte": "zrnínírne se o našem rodáku Krásovi, kterýž co duchovní\nv Madridě okolo r. 1799 žil a co virtuos na skelnou har-\nmoniku slynul. Ani G. J. Dlabač, ani Schilling, ani Schla-\ndebach ve svých hudebních lexikonech nezmiňují se o tomto\nnašem rodáku a to, co zde o něm podáváme, vyňato jest\nz Lipských hudebních novin od r. 1799 z článku: „Etwas\nüber den jetzigen Zustand der Musik in Spanien.\" Článek\ntento zní takto:\n„Z hudebníků, kteří za mých časů v Madride epochu\ndělali, jmenují Boccheriniho, Ronziho, Barliho, Wisse, Mause,\nBardina a Krásu. Krása rodem Čech a duchovní v chrámě\nšpitálském je nadšen hudbou. Zhotovilť si sám velmi dobrou\nčistou skelnou harmoniku, k níž pedál přidělal. Hrajeť na\nněm levou nohou. Jeho hra jak na harmoniku taktéž ina\npiano jímá srdce. Vynikáť při lom tak bohatou fantasií, že\njej každý mnoho hodin s potěšením poslouchá as ním v blouz-\nnivé sny se ukolíbá. Také prý dosáhl pouze svými hudeb-\nními vlohami značné důstojnosti duchovního. On žije skrz\nna skrz hudbě a kde stojí a chodí, všude si píská a nohama\nrukama takt dává. Jednou pojala ho u oltáře taková hudební\nblouznivost, že ve své horoucnosti vedle něho klečícího ho-\ncha z plného kalichu polil. * Takových anekdot mohl bych\nvíce o něm vypravovat.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "284", "page_fin": "285", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.5", "titre_corps": "Z Brna.", "titre_sommaire": "Z Brna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.4", "debut_caractere": 1241, "fin_caractere_exclue": 5908, "texte": "Z Brna.\n(Zpráva o činnosti zpěváckého spolku ~Besedy\nBrněnské\" na rok spolkový 1861/62.)\n„Zpěv jednotí, jednota sílí!\"\nKu konci roku 1860 politický život na Moravě čile] -\nšílio nabyl ruchu a zároveň i život společenský bujněji roz-\nkvétati počal. Mezi nejčilejší plodiny života společenského\nv Brně dlužno počítati besedy, od výboru z několika vlaste-\nneckých mužův se skládajícího pomocí sboru zpěváků zřízené.\nBesedy ty, které s počátku toliko společenský účel\nměly, účel to vlastenecké zábavy, přijaly na sebe přistoupe-\nním p. Pavla Křížkovského za ředitele sboru ráz umělecký.\nÚčastenství obecenstva Brněnského i venkovského růst-\nlo, sbor zpěvákův se sesiloval, a ukázala se potřeba, zalo-\nžili ústav stálý, jenž by především naši národní hndbu zdárně\npěstoval a spolu společenský život Brněnských Slovanů po-\nvzbuzoval. Yýbor besední pochopiv úlohu svou, podnikl za-\nraziti pomocí sboru už sestaveného spolek zpěvácký, jehož\nstanovy od vys. c. k. místodržitelstva vynesením ode dne 30.\nčervence 1861, č. 22369, potvrzeny byly.\nYýbor po zaražení spolku zvolený pokračoval na dráze\nod prozatímného komitétu nastoupené s úspěchem a spolek\nsotva založený těšil se z hojného a srdečného účastenslví\nobecenstva.\nPomocí na slovo vzatých umělců a ochotníků zřizovaly\nse besedy a provozování tak, aby zábavě rozmanitost poskyt-\nnuta byla. Obzvláštní díky za ochotné spoluúčinkování po-\nvinno vzdáti: paním Františce Novotné a Schreiber-Kirch-\nbergové, slečnám Zděnce Bočkové, Boženě Helcelelové, Anně\nŠťastné, Anežce a Terezii Tyrellovým, pak pánům; Březinovi,\nBrandovi, Budišovskému, Deboisovi, Lukešovi a Zelníčkovi,\njakož i kapelním mistrům pp. Tomanovi a Strebingrovi.\nNevšední díky dlužno vzdáti slavné obecní radě král.\nhlavního města Brna. která bezplatným propůjčením místností\ni s osvětlením v c. k. reálce účel spolkový velikomyslně\npodporovala.\nObezřetným vedením p. Pavla Křížkovského nabyl sbor\nvždy víc a více ráznosti a pevnosti, a hojná pochvala obe-\ncenstva a hlas kritiky dokázaly, že účel spolku, výsledek\nprovozování a nevšední zásluhy ředitele sboru veřejného do-\nšly uznání.\nSkvělým důkazem toho jest prápor, jejž vlastenky\nMoravské zpěváckému spolku ku sklonku spolkového roku\nvěnovaly a jenž při slavnostní besedě dne 28. října 1862 od\npaní Antonie Pražákové co náměstnice matky práporu, paní\nChristiny hraběnky Belcredi u přítomnosti kmoter: paní Wan-\nkelové, Zelené, Vondráčkové, Helceletové, Pekové a Vaší-\nčkové, pak slečen Milinv a Karly Pražákových a Boženy Hel-\nceletové spolku odevzdán byl.\nTouto slavností dokončila „Beseda Brněnská\" první rok\nsvé veéejné činnosti as nadějeplnou myslí hledí spolek do\nsvé budoucnosti, očekávaje, že vzdor všem překážkám utě-\nšený zárodek vyroste v silný strom, jehož vrchol ozařovati\nbude slunce slovanského zpěvu, slovanského umění. Výbor.\nPřednosta: p. Jan B. Rudiš. Ředitel sboru: vel. p. Pavel\nRHzkovský. Jednatel: p. JUC. Jos. Otakar Fanderlík.\nPokladník: p. František V. Prúdek. Listovní: p. Antonín\nPeka. Členové výboru: pp. Karel Hanáček, Čeněk Chytil,\nLeopold Mráček. Údové. Během roku měl spolek : a) za-\nkladatelů 8, b) údův přispívajících 78, c) údův vykonáva-\ncích 86, úhrnem 172 údův. Pokladnice od 1. listopadu\n1861 až do 15. listopadu 1862. A) Příjmy: Základní pe-\nníze od zakladatelův 87 zl. r. č. Příspěvky roční údův při-\nspívajících 498 zl. Příjmy z veřejných provozování a besed\n1065 zl. 90 kr. Dary a jiné příjmy 58 zl. Úhrnem 1708 zl.\n50 kr. r. č. B) Vydání: Zakoupení nábytku 52 zl. 52 kr.\nArchív 163 zl. 33 kr. Vydání při besedách a provozováních\n1252 zl. 82 kr. Potřeby kancelářské 39 zl. 49 kr. Polo-\nviční užitek koncertu dne 9. března 1861 pro ústav hlucho-\nněmých 75 zl. Ůhrnek 1583 zl. 16 kr. Úhrnek příjmů\n1708 zl. 90 kr. Úhrnek vydání 1573 zl. 16 kr., čistý uži-\ntek 125 zl. 74 kr. r. č. Mimo to byl čistý užitek' besedy\ndne 14. února 1862 ve prospěch povodní zatopených na\nMoravě pr. 204 zl. 58 kr. vysokému výboru zemskému od-\nveden. Archiv. Archiv spolkový skládá se ze 110 čísel,\nz nichž od spolku zakoupeno 55 čísel, v ceně 163 zl. 33 kr.;\ndarovali: p. Dr. Jan Helcelet 4, p. Hynek Vojáček 1, p.\nHanáček 3, p. Antonín Peka, 2, p. Josef Ilíner 1, p. Jan\nChmelíček 1, prozatímní výbor pro zřízení besed roku 1860/61\n43 čísel, v ceně 111 zl. 84 kr. Programy jednotlivých\nbesed a provozováni. I. Beseda dne 26. listop. 1861.\n1. „Žalm,\" sbor od Jana Chmelíčka. 2. Píseň „Poletuje\nholubice\" od K. Bendla (zp. p. Pieta). 3. Fantasie pro Cello\nod Lindnera (hr. p. Březina). 4. Deklamovánka: „To se\nnesluší\" od Tyla (sl. Anna Šťastná). 5. a) Svorný duch,\"\nsbor od Suchánka, b) „Čechoslovan\" od Zavrtala. 6. Rondo\nod Chopina pro 2 piana (hr. p. Debois a Budišovský). 7. Ša-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2913, "texte": "blenka,\" mazur, sbor. 8. „I šepce kvítí,\" píseň od Ed. Ná-\npravníku (zp. p. Pieta). 9. „Vlasti,\" dvojsbor od L. Pro-\ncházky. 11. Beseda dne 18. prosince 1861.1. „Vltava,\"\nsbor od Vogla. 2. „Národní písně\" (zp. p. Pieta). 3. „Těžké\norání,\" sbor od Vašáka. 4. Deklamovánka „Obrana ženského\npohlaví\" od Rubeše £sl. Hanáčkova). 5. za lásku,\"\nsbor od Pavla Křížkovského. 6. Fantasie pro housle sl. a\nhr. p. Zelníček. 7. „Naprej,\" sbor od Dav. Jenka. Mimo-\nřádná beseda ve prospěch povodní zatopených na Mo-\nravě dne 14. února 1862. 1. „Kovářská,\" sbor od Yogla.\n\" 2. a) „Muška a včely,\" píseň od Lauba, b) „Šotek,\" píseň\nod Bergmanna, (zp. p. Pieta). 3. Skladba pro physharmo-\nniku (hr. p. Křížkovský). 4. „Vltavo,\" sbor od Vogla. 5.\n„Domov pravé lásky,\" píseň od H. Vojáčka (zp. p. Peka). 6.\nFantasie na melodie z „Hugenottů\" pro Cello (hr. p. Březina).\n7. „Dar za lásku,\" sbor od P. Křížkovského. 8. „Milen-\ncův stesk,\" čtverozpěv od Horáka. 9. „Naprej,\" sbor od D.\nJenka. Koncert dne 9. března 1862 k oslavení slovan-\nských apoštolů ss. Cyr ill a a Meth od ě je. 1. „Chvalozpěv\nk ss. Cyrillu a Meíhodiovi,\" sbor s průvodem orkestru od\nP. Křížkovského. 2. „Národní písně\" (zp. p. Pieta). 3. „Před\nnepřítelem,\" sbor od H. Vojáčka. 4. Sómata pro housle a\npiano od L. Beethovena (hr. p. Zelníček a sl. Tyrellova). 5\n„Tři jezdci,\" sbor od L. Procházky. 6. „Umlklo stromů šu-\nmění,\" dvojzpěv od K. Rendla. 7. a) Fantasie od R. Schu-\nmanna, b) Fuga od Haendia pro piano (hr. sl. Tyrellova), 8.\n„Utonulá,\" nár. sbor od P. Křížkovského. 111. Beseda dne\n6. května 1862. 1. „Pobratimja,\" sbor od D. Jenka. 2.\n„Vlast a dívka,\" píseň od H. Vojáčka (zp. p. Mráček). 3.\n„Bratři, rozveselme se,\" sbor od Pivody. 4. a) Srdce ztra-\ncené, b) „Aj čo by boía,\" písně od Pivody (zp. sl. Zd.\nBočkova). 5. „Kovářská,\" píseň se sborem od L. Procházky\n(zp. p. Peka). 6. „Královna plesu,\" od V. Hálka, deklam.\nsl. Bož. Helceletova. 7. „Odpadlý od srdca,\" sbor od P.\nKřížkovského. 8. Galopp di bravura pro piano od Wollen-\nhaupta (hr. p. Debois). 9. „Cikáni,\" sbor od Vogla. IV. Be-\nseda dne 15. července 1862. 1. Pochod „Hlahol,\" sbor od\nL. Procházky. 2. „Umlklo stromů šumění,\" dvojzpěv od K.\nBendla. 3. „České perle,\" fantasie pro piano od Ed. Ná-\npravníka (hr. sl. Tyrellova). 4. „Gdě je slavska domovina,\"\nsbor od Wintera. 5. „Polské národní písně\" (zp. pí. Schreiber-\nKirchbergová). 6. Capriccio pro housle od Vieuxtempsa (hr.\np. Brand. 7. „Na Prahu,1' sbor od Veita. Slavnostní\nveřejná beseda při odevzdání práporu spolku od vlaste-\nnek Moravských věnovaného dne 28. října 1862. 1. „Píseň\nsv. Vojtěcha,\" sbor z IX. století, upraven od L. Zvonaře. 2.\na) „Moravská národní píseň,\" b) „České národní písně,\" (zp.\np. Lukeš). 3. „Odvedeného prosba,1' sbor od P. Křížkov-\nského. 4. Fantasie na ruské národní písně pro housle od\nVieuxtempsa (hr. p. Zelníček). 5. „české národní písněfct\n(zp. p. Lukeš). 6. „Píseň Moravanů,\" sbor od H. Vojáčka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "285", "page_fin": "286", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.6", "titre_corps": "Paganini a Lipiński. Výjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körsclmerové.", "titre_sommaire": "Paganini a Lipiński. Výjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körsclmerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.5", "debut_caractere": 2915, "fin_caractere_exclue": 5932, "texte": "Paganini a Lipiński.\nVýjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körsclmerové.\n(Dokončeni.)\nLipiňski vstal od stolu, podal sluhovi list a bavil se\ns Kurpiňskim pozdě do noci.\nVelké nárožní cedule oznamovaly v příštích dnech na-\nto dva koncerty, a sice Paganiniho a Lipiňského, z nichžto\nprvní v poledne a druhý k večeru se odbýval. Nával ku\nkoncertu Paganiniho byl nesmírný. Veškerá šlechta polská\njakož i všechni přátelé hudby Varšavští byli koncertu pří-\ntomni. Každý byl dychtiv, tohoto světoznámého kouzedlníka\nviděli. Však tu přichází hubená postava, bledý obličej,\ntichý chod, a podivuhodný zevnějšek jeho činí zvláštní do-\njem na posluchače. Zdá se být tak křehký, tak vysílený,\ntak vrátký, že se sotva na nohou udržeti může. Obecenstvo\npřivítá jej potleskem. Paganini se pokloní a tu započne or-\nkestr. Elektrická jiskra projede italského virtuosa, a pronik-\nne ho novými životními silami. Ocháblé svaly nabydou ne-\nvýslovné pružnosti a ruka jeho vládne smyčcem s nepocho-\npitelnou rychlostí a smělostí. Paganini rozvinuje vždy větší\na větší bravuru; herkulejské těžkosti přemáhá s nepochopi-\ntelnou snadností, na jeden tah provádí běhy skoro mnoho\noktáv po půl tónech v ohromující rychlostí, tercové, sep-\ntimové chody, trilkové řetězy přes celé jho, skoky ze zá-\nvratné výši do propastné hloubky zvonkovité, flageolettové\npassaže vše s úplnou silou, čistotou, jasností, precísností\na tak hravě, jako kdyby to dětská hra byla. Obecenstvo\njásá, se všech stran rozléhá se „Bravissimo ,u „Výtečně\" a\nnekonečný potlesk doprovází umělce, jenž se na všechny\nstrany klaní. Jest po. prvním Aliegru. Orkestr hraje dále\núvod to k Adagiu. Paganini sebírá nyní veškeré své síly,\naby iv neseném zpěvu své mistrovství osvědčil, ale nepo-\ndařilo se mu to přec úplně. Kouzelné housle jeho vyluzují\nsice líbezný, krásný zpěv; avšak zpěvu tomuto schází vrouc-\nnost, tklivost a dojemnost. Je to Achillova pata jeho a také\npotlesk, jenž po něm následuje, jest toliko slabý ohlas před-\ncházející hromové pochvaly. Ve Soherzu a Finále objevuje\nse opět Paganini co nedostižný velikán. Každý je uchvácen,\nzanícen a nadšen čarodějnou hrou divotvorného umělce. Já-\nsání, bouřlivý tleskot a pochvala je všeobecná a když Paga-\nnini poslední své zvonkové rondo přehrál, nechtěl ani jásot\npřestali. Paganini slavií triumf, jakéhož se až dosavad ve\nVaršavě žádnému umělci nedostalo. Mrzeloť ho sice, že jeho\nAdagio nepotkalo se s tak skvělým výsledkem, jako jeho\nAllegro; avšak navzdor tomu byl přec takřka jist vítězstvím\nnad svým soupeřem. Takřka okouzleno opustilo přečetné\nobecenstvo koncert Paganiniho. -\nPřiblížil se večer as ním koncert Lipiňského. Veškeré\nobyvatelstvo Varšavské takřka bylo na nohou; neboť i do\nnejnižších tříd dostala se zpráva o uměleckém zápasu Paga-\nniniho s Lipínskirn. Šlechta, zámožné měšťanstvo a umělci,\nkteří před několika hodinami přítomni byli mistrovské hře\nPaganiniho, spěchali poznovu do koncertní síně, kdež Lipin-\nski vystoupiti měl; chudší lid však očekával venku na vý-\nsledek hry polského rodáka."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3141, "texte": "Rozhodný okamžik byl zde. Lipinski stál již před obe-\ncenstvem a orkestr započal. Lipinski přejel smyčcem struny\na započal jeden ze svých nejtěžších polonézů. Všechny\nohromující těžkosti, všechny vazolomné skoky, všechny nej-\nchoulostivější flageolety, které Paganini ve svých skladbách\nnakupil, nacházely se iv polonézu tomto a Lipinski provedl\nvše s takou křišťálovou jasností, s takou odvážnou smělostí\nas takou bleskorychlou sběhlostí, že všechno omámeno bylo\ndivotvornou bravurou polského virtuosa a sama hraběnka\nChodkiewiczowa byla tak unešena, že nevěděla, komu by\nz obou virtuosů palmu vítězství přiřknouti měla. Polonéz\nbyl ukončen a Lipinski nadšeným jásáním a nekonečnou po-\nchvalou obsypán. Virtuos vystoupí podruhé a započne své\nAdagio. Jaký to nevýslovný mír dýchá z tónů těchto? Jaká\nto hloubka a vroucnost citů? Je to posvátný poklid po jisté\nvnitřní bouři, která se byla virtuosa zmocnila. Zdá se, jako\nkdyby Lipinski kouzelným smyčcem caroval, housle jeho šeptají\nmilostné zvuky, zpívají nejsladší melodii a rozlévají balšám\nútěchy v trpící srdce. Obecenstvo tají dech, aby vssálo bož-\nské tony Lipiňského Adagia, a je tak hluboce dojato, že\nz mnohého oka slza se roní. Sám Paganini byl uchvácen\nneodolatelným kouzlem Lipiňského cituplné hry a jeho ruka\nbyla první, která polskému virtuosu za tak mistrovský přednes\nchválu vzdávala. Obdivování, pochvala, potlesk a jásání při\nkoncertu Paganiniho převýšen byl výbuchem nejvyššího nad-\nšení obecenstva po tomto Adagiu. Růže sypaly se na divo-\ntvorce houslí. Vítězoslavný lesk oživil zraky Lipiňského,\nkdyž nejkrasší z těchto květin sbíral. Bylo po koncertu.\nVaršava rozdělila se ve dva tábory, z nichžto jeden a\nto menší pro Paganiniho, druhý větší pro Lipiňského se pro-\nhlásil. V polských novinách vedly kritická péra tuhý boj o\npřednostech obou virtuosů; avšak výsledek jeho byl ten, že\nPaganini v uměleckém zápasu s Lipiňskim nezvítězil.\n„Paganiniho bravoura je nedostižná, avšak Adagio jeho\nzmizí co stín před Adagiem Lipiňského ; v lom je Lipinski\njediný!\" tak mluvilo se v salónu hraběnky Chodkiewiczové,\nkdyž právě oba umělci do salónu jejího vstoupili. S nevý-\nslovným jásotem byli Lipinski i Paganini od přítomných při-\njati. Radostně pohnuti stáli tu oba důstojní to soupeřové\nve hře na housle. Při tabuli připíjelo se na zdraví obou\nvirtuosů, domácí hostitelky, národního skladatele Karla Kur-\npinského a mnoha jiných. Tu však vstal Paganini a zvolal\nnadšen: „Známf jen jednoho virtuosa houslí, jenž všechny\nnás přestihne mohúínými perutěmi ducha svého a zázračnými\nsvými houslemi. Je lo 22!etý mladík s božským nadáním,\npři jehož zvucích svět se Iřásti bude. Je to Josef Slavík\nve Vídni a pročež připijme na zdraví jeho.\" „Ať žije!\" za-\nznělo ze všech úst a hostina se v nejlepším rozmaru ukon-\nčila. Lipinski plesal v srdci; neboť dokázal vlasti své, že\ntaké Polska umělce rodí, jižto se všem jiným vyrovnati mo-\nhou. Také Kurpinski byl šťasten; neboť těšil se z výsledku\nsvého přítele Lipiňského, jehož uměleckou pověst u hraběnky\ntak vřele zastával. Malý mužík, který proti Lipinskému pikle\nstrojil, odebral se zahanben do Petrohradu, odkud se více\nnevrátil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "288", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.7", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.6", "debut_caractere": 3143, "fin_caractere_exclue": 6577, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nSt.\nZ Mladé Boleslavi. (Divadlo.)\nÚkol dopisovatele bývá často perný, a\nještě častěji velmi nevděčný; a byt by do-\npisovatel slova svá i nejsvětější přísahou\nstvrdili mohl, byt by sebe svědomitěji a\nzdvořileji úsudek svůj pronesl; zůstane v\nocích jistých lidí přece jen lhářem.\nNechť mně spí lají lhářů, jen když jsem si\nvědom, že jím nejsem, a protož neustanu\nod vytknutého úkolu svého. Dne 19. li-\nstopadu dávala se veselohra „Pašerové\"\ndle Raupacha od J. K. Tyla, zastaralá a\novšednělá to hra, všeho dramatického effektu\npozbývající. Není divu, pakli herec ne-\nvnikne do úlohy, již s protivným citem\nštudovati má. Příklad toho podala nám\nsi. T ~. lova (co Julinka), že není možná\núkolu svému dostáti, když proti své vůli\nv tak nepatrné hře vystoupiti musí. Mňže-li\nse vůbec říci, že v této hře někdo vynikl,\nbyla to zajisté jen si. S...ná (co iMína).\nDo rozebírání ostatních úloh se ani neodvá-\nžím, a pravím jen toliko, že tato hra ne-\nbyla čtyřnedělní přípravy hodna. Návštěva\nbyla dosti četná. V neděli dne 14. pros.\ndávaly se pod správou nového režiséra p.\nSch. dvě veselohry, a sice „Láska v ná-\nrožním domě\" ve dvou jednáních, die\nmyšlénky Calderonovy, vzdělána od Cos-\nV t\nmara, přel. od J, M.a „Ženských se\nštítí,\" v jednom jednání, dle Lemberta\nod Klim. Púnera. Provedení obou těchto\nher bylo zcela uspokojující a souhra zvláště\nv druhé velmi dobrá. Častý potlesk byl\npostačujícím svědectvím o spokojenosti o-\nbecenstva. Největší pochvaly zasluhují v\nprvní hře slečny N....ná ml. (Pavlinka) a\nT....10va (Johanka). SI. S va (Dorotka)\nsvou úlohu dobře pojala; měla však býti\nstarší. Druhá lira byla mnohem zdařileji\nprovedena. Obzvláště vynikl p. Vi ták\n(Květný) v úloze to pro začátečníka zá-\njisté ne příliš snadné. Ochotnický spolek\nzískal v něm dobrou sílu pro obor milov-\nníků, jižto jsme po dlouhý čas již nemile\npohřešovali. Jest—l i přečastó mrkání oči-\nma pouhý návyk, tedy se nechá tato vada\nsnadno odstranili a pak stane se p. V.\nznačnou silou našeho divadla. Ze slečen\nvynikla sl. T ova (co Karolínka), jejížto\nhra byla tenkráte nade všecko očekávání\nzdařilá; avšak i ostatní v této hře účin-\nkující úplné pochvaly zasluhují. Jeviště\nbylo opět p. Košateckým slušně upraveno.\nNěkteří páni učitelé nabídli se z ochoty\nhudbu v divadle na sebe vzíti a již po-\ndruhé chvalitebně dostáli úkolu svému. —-\nJak se praví, usilují prý někteří pp. o-\nchotníci na zřízení.nové šatnice,\njíž v skutku velmi zapotřebí mají. Paní\nV a íi ková byla první, která k tomuto\núčelu pěkný župan darovala. Kéžby\nvšichni milovníci našeho divadla příklad její\nnásledovali a každý dle možnosti něčím\npřispěl, aby se v krátkém čase žádaný účel\ndosáhl. Zdař Bůh ! Návštěva bylaby za-\njisté tenkráte větší bývala, kdyby to ne-\nbyla nemilá příhoda pokazila. Praví se,\nže byly programy teprv v sobotu večer\nhotovy a nemohli tedy až v neděli dopo-\nledne roznešeny býti.\n\nZ Mladé Boleslavi. (Koncert.)\nPan Vecko uspoŕádal s pŕispěním pana\nBergm anna dne 7. prosince v sále u\n„modrého hroznu\" koncert, jenž se s vel-\nmi příznivým výsledkem potkal. Slyšeli jsme\nv koncertu tomto několik skladeb velmi\nnadaného a výtečným vkusem obdařeného\nkomponisty p. Bergm anna, které ševe-\nlíce líbily. Byly to písně „Česká krev a\nčeské srdce,\" kterouž p. Vecko zdařile\npředuesl; pak „Jak jsi bledáu a „Zklama-\nný,\" ježto sl. M. Novotná s chvalným\nvýsledkem zapěla, a konečně duetto „Tak\ntemnomodrá nebes báú f v uěmžto se sl."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5394, "texte": "Novotná a Stamberkova uhlazeným\npřednosem vyznačily. Skladby páně Berg-\nmannovyjsou něžná, svěží kvítka, nejen na\noko půvabná, ale i vůni dýchající, a bylo\nby žádoucno, aby se hojně v besedách\npřednášely. Ze sborů slyšeli jsme effektní\n„Gdě je siavska domovina\" od Wintra,\n„Utonulá\" od Křížkovského a „Love-\ncká44 (překlad z němčiny) od Můllera, které\naž na některé nuance pěkně provedeny byly.\nMísto posledního sboru raději bychom sly-\nšeli nějaký dobrý sbor od českého skla-\ndatele. Van Vecko ml. zpíval barytonové\nsólo se sborem od Vojáčka, které velmi\nobratně zosnováno a zpracováno jest. Dále\ndeklamovala sl. Novotná deklamovánku „Za\nsto let\" a získala si přiměřeným předno-\nsem zasloužené pochvaly. V koncertě tomto\núčinkoval též výtečný houslista a bývalý\nžák Pražského konservaloria p. Engei-\nhart, který 6. koncert pro housle od\nBerijta a pak „Uherské nápěvy44 s velkou\nsběhlostí a čistotou provedl. Tón jeho je\npříjemný, ač ne velký a technika u velkém\nstupni vyvinuta. Škoda jen, že nám ne-\npřednesl nějakou skladbu od našich rodáků\nLauba, Ernsta, Mildnera atd. Největší sen-\nsaci zbudila píseň „Kde domov můj\" od\nŠkroupa ženským sborem přednesena,\ndo níž v druhé sloce celé obeceuslvo vpad-\nlo. Ze se píseů tato opakovati musela,\nnetřeba podotýkati. Pan Bergrnann dopro-\nvázel na piano všechny skladby a osvěd-\nčil i zde svůj vytříbený vkus a delikátní\nprůvod.\nZ Pardubic, dne 15. prosince 1862.\n(Koncert. Slavná i n s ta 11 a c e.)\nV předešlém čísle „Dalibora\" jsem sdělil,\nže 7. prosince náš „Pernštýn\" pro při-\nspívající své údy koncertní zábavu\nuspořádal; též celý program jsem v minu-\nlém čísle uvedl. Chci spravedlivě a svě-\ndomitě kritiku o výsledku této hudební a\ndeklamatorní zábavy podali! Ten samý den\no Ji2 hodiny spoledne zavítal k nám chvalně\nznámý skladatel a pianista p. Fr. Kavan,\njehož ředitel p. Kučera a výborové zpěv.\nspolku pp. Hušek a Janda v našem ná-\ndraží přijali. K poctě váženého hosta dal\npan Jan Hušek velkolepou hostinu a sou-\nstředil při tabuli této statečné síly našeho\n„P e r n š t ý na.44 Ve 2 hodiny odpoledne\nvstoupil p. Kavan, doprovázen panem Hu-\nškem a Jandou, do velké síně naší\nreálné školy, kdež hlavní zkoušku spolek\nodbýval. Ředitel spolku p. Kučera uvítal\nhosta slušně a celý spolek provolal nad-\nšeně: „Sláva p. Kavanovi!44 Pak se\nzkoušela v soukromém domě při pianě\nrázná „Pardubská44 od Ed. Nápravníka.\nČetná honorace z Pardubic se do vkusného\nsálu do „Odeonu44 dostavila, aniž vyjíma-\nje c. k. důstojníky husarského pluku č. 9\nse svým plukovníkem baronem Basellim,\nzačal překrásný sbor: „Utonulá44 od Kříž-\nkovského z Moravy; zpěv. spolek provedl\ntuto skladbu v skutku čistě a neúhonně\nhle! tleskot byl mdlý. Divili se jiní\ntomu! Pak hrál p. Kavan svou Polku-\nMazurku „La Mignon\" velmi delikátně\na hle! tleskot byl jen o málo větší prvé-\nho. Přednesla sl. Matijáskova pří-\njemným hlasem deklamaci: „Vdávat nebo\nnevdávat,4' a zasluhovala jistě více aplausu.\nPak podruhé vyšel p. Kavan, aby hrál\nsvé illustrace na českou národní píseú:\n„Já jsem z Kutné Hory,'4 byl vřele již před\nsvojí hrou od obecenstva přivítán, a po\ntéto krásné protkávané skladbě také ještě\nnedosti za tu výbornou techniku, již při\nté piege p. Kavan nám ukázal, odměněn\nbyl. „Staročeská/' sbor od J. Š kroupa\ni „Na Prahu4' byl od spolku dobře prove-\nden a také dobře odměněn. ~Pardubská/4\nslova od zdejšího rodáka J. Jahna, bary-\ntonové sólo s průvodem sboru a piana slo-\nžil a spolku věnoval též náš rodák Ed.\nNápravník, kapelník v Petrohradě, byla\npřednešena od p. Jandy, a po přednosu\nbyl on od posluchačstva bouřlivě vyvolán.\nSlova jsou krásná a rázná, nápěv uchva-\ncující/ zase náš Nápravník při této skladbě\nse vyznamenal! „Ples Rusalek,44 koncertní\npolka od Kavana a jím přednešena, byla\nhlučným aplausem přijata. „Šumaře'4 de-\nklamoval p. Tomšu tak dobře, že musel\nještě jednu báseň ala Přerhof přidati. Od\nVás nám zaslaný „Naprej44 se ze zborů o-\nbecenstvu nejvíce líbil, byl také dlouho tr-\nvajícím potleskem přijat. Tehdáž vidno,\nže celá zábava solidně vypadla, a že obe-\ncenstvo vůbec tak příliš kritické bylo a\nmálotleskotem hlučilo, připisují mnozí stísně-\nnosti myslí četně zastoupeného přítomného\nvojska. Po pěvecké, h ídeb.ní a deklama-\ntorní zábavě se vybraná společnost v mě-\nšťanské besedě shromáždila, kdež se p.\nKavanovi srdečný sbor od Jelena: „Tys\ndrahý nám!44 s nadšením zapěl. Drahý\n„Per n š týn e!\" kráčej jen vždy o krok\ndále k Tvému zvelebení a k Tvé slávě.\nDne 14. t. m. slavila se installace nově\nzvoleného p. děkana Jiřího Kupky. Před\ntím dnem vkročil do města Jeho excellence\nvysoce důstojný biskup Kralohradecký p.\nKarel Bor. Haní, a byl co nejdůstoj-\nněji od všech korporací vřele uvítán. Zpěv.\nspolek uspořádal ke cti Jeho velkolepý\nprůvod s pochodněmi, při němž následu-\njící 3 sbory: „O vítej nám!tk od Vašáka,\n„Náš zpěv4 od Kalivody a „Kde domov\nmůj ?\" od Škroupa precisně řízením pana\nKučery zapěl. Nejdůstojnější biskup vyšed\nven, chválil uhlazený zpěv a děkoval se\nslovy nelíčenými za poctu jemu proukáza-\nnou. Na den slavné installace se provozo-\nvalo: „Veni sancte Spiritus!\" od Fr. Jan-\ndy, komponované k té slavnosti a věno-\nvané zpěv. spolku Pardubickému; mše D-\ndur od našeho vyznamenaného V. Ho r á-\nka, graduale, mužský čtverozpěv, zpíval\nspolek a offertorium, tenor a haryton-sólo,\nod Diabelliho, provedli pp. Tomšu a Janda.\nDruhý den, v 8 hodin ráno opustil nej-\ndůstojnější p. biskup město Pardubice.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "286", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.7.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "St", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.6", "debut_caractere": 3156, "fin_caractere_exclue": 6036, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nSt.\nZ Mladé Boleslavi. (Divadlo.)\nÚkol dopisovatele bývá často perný, a\nještě častěji velmi nevděčný; a byt by do-\npisovatel slova svá i nejsvětější přísahou\nstvrdili mohl, byt by sebe svědomitěji a\nzdvořileji úsudek svůj pronesl; zůstane v\nocích jistých lidí přece jen lhářem.\nNechť mně spí lají lhářů, jen když jsem si\nvědom, že jím nejsem, a protož neustanu\nod vytknutého úkolu svého. Dne 19. li-\nstopadu dávala se veselohra „Pašerové\"\ndle Raupacha od J. K. Tyla, zastaralá a\novšednělá to hra, všeho dramatického effektu\npozbývající. Není divu, pakli herec ne-\nvnikne do úlohy, již s protivným citem\nštudovati má. Příklad toho podala nám\nsi. T ~. lova (co Julinka), že není možná\núkolu svému dostáti, když proti své vůli\nv tak nepatrné hře vystoupiti musí. Mňže-li\nse vůbec říci, že v této hře někdo vynikl,\nbyla to zajisté jen si. S...ná (co iMína).\nDo rozebírání ostatních úloh se ani neodvá-\nžím, a pravím jen toliko, že tato hra ne-\nbyla čtyřnedělní přípravy hodna. Návštěva\nbyla dosti četná. V neděli dne 14. pros.\ndávaly se pod správou nového režiséra p.\nSch. dvě veselohry, a sice „Láska v ná-\nrožním domě\" ve dvou jednáních, die\nmyšlénky Calderonovy, vzdělána od Cos-\nV t\nmara, přel. od J, M.a „Ženských se\nštítí,\" v jednom jednání, dle Lemberta\nod Klim. Púnera. Provedení obou těchto\nher bylo zcela uspokojující a souhra zvláště\nv druhé velmi dobrá. Častý potlesk byl\npostačujícím svědectvím o spokojenosti o-\nbecenstva. Největší pochvaly zasluhují v\nprvní hře slečny N....ná ml. (Pavlinka) a\nT....10va (Johanka). SI. S va (Dorotka)\nsvou úlohu dobře pojala; měla však býti\nstarší. Druhá lira byla mnohem zdařileji\nprovedena. Obzvláště vynikl p. Vi ták\n(Květný) v úloze to pro začátečníka zá-\njisté ne příliš snadné. Ochotnický spolek\nzískal v něm dobrou sílu pro obor milov-\nníků, jižto jsme po dlouhý čas již nemile\npohřešovali. Jest—l i přečastó mrkání oči-\nma pouhý návyk, tedy se nechá tato vada\nsnadno odstranili a pak stane se p. V.\nznačnou silou našeho divadla. Ze slečen\nvynikla sl. T ova (co Karolínka), jejížto\nhra byla tenkráte nade všecko očekávání\nzdařilá; avšak i ostatní v této hře účin-\nkující úplné pochvaly zasluhují. Jeviště\nbylo opět p. Košateckým slušně upraveno.\nNěkteří páni učitelé nabídli se z ochoty\nhudbu v divadle na sebe vzíti a již po-\ndruhé chvalitebně dostáli úkolu svému. —-\nJak se praví, usilují prý někteří pp. o-\nchotníci na zřízení.nové šatnice,\njíž v skutku velmi zapotřebí mají. Paní\nV a íi ková byla první, která k tomuto\núčelu pěkný župan darovala. Kéžby\nvšichni milovníci našeho divadla příklad její\nnásledovali a každý dle možnosti něčím\npřispěl, aby se v krátkém čase žádaný účel\ndosáhl. Zdař Bůh ! Návštěva bylaby za-\njisté tenkráte větší bývala, kdyby to ne-\nbyla nemilá příhoda pokazila. Praví se,\nže byly programy teprv v sobotu večer\nhotovy a nemohli tedy až v neděli dopo-\nledne roznešeny býti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "287", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.7.2", "titre_corps": "Z Mladé Boleslavi. (Koncert.)", "titre_sommaire": "Z Mladé Boleslavi. (Koncert.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.6", "debut_caractere": 6038, "fin_caractere_exclue": 6577, "texte": "Z Mladé Boleslavi. (Koncert.)\nPan Vecko uspoŕádal s pŕispěním pana\nBergm anna dne 7. prosince v sále u\n„modrého hroznu\" koncert, jenž se s vel-\nmi příznivým výsledkem potkal. Slyšeli jsme\nv koncertu tomto několik skladeb velmi\nnadaného a výtečným vkusem obdařeného\nkomponisty p. Bergm anna, které ševe-\nlíce líbily. Byly to písně „Česká krev a\nčeské srdce,\" kterouž p. Vecko zdařile\npředuesl; pak „Jak jsi bledáu a „Zklama-\nný,\" ježto sl. M. Novotná s chvalným\nvýsledkem zapěla, a konečně duetto „Tak\ntemnomodrá nebes báú f v uěmžto se sl."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5384, "texte": "Novotná a Stamberkova uhlazeným\npřednosem vyznačily. Skladby páně Berg-\nmannovyjsou něžná, svěží kvítka, nejen na\noko půvabná, ale i vůni dýchající, a bylo\nby žádoucno, aby se hojně v besedách\npřednášely. Ze sborů slyšeli jsme effektní\n„Gdě je siavska domovina\" od Wintra,\n„Utonulá\" od Křížkovského a „Love-\ncká44 (překlad z němčiny) od Můllera, které\naž na některé nuance pěkně provedeny byly.\nMísto posledního sboru raději bychom sly-\nšeli nějaký dobrý sbor od českého skla-\ndatele. Van Vecko ml. zpíval barytonové\nsólo se sborem od Vojáčka, které velmi\nobratně zosnováno a zpracováno jest. Dále\ndeklamovala sl. Novotná deklamovánku „Za\nsto let\" a získala si přiměřeným předno-\nsem zasloužené pochvaly. V koncertě tomto\núčinkoval též výtečný houslista a bývalý\nžák Pražského konservaloria p. Engei-\nhart, který 6. koncert pro housle od\nBerijta a pak „Uherské nápěvy44 s velkou\nsběhlostí a čistotou provedl. Tón jeho je\npříjemný, ač ne velký a technika u velkém\nstupni vyvinuta. Škoda jen, že nám ne-\npřednesl nějakou skladbu od našich rodáků\nLauba, Ernsta, Mildnera atd. Největší sen-\nsaci zbudila píseň „Kde domov můj\" od\nŠkroupa ženským sborem přednesena,\ndo níž v druhé sloce celé obeceuslvo vpad-\nlo. Ze se píseů tato opakovati musela,\nnetřeba podotýkati. Pan Bergrnann dopro-\nvázel na piano všechny skladby a osvěd-\nčil i zde svůj vytříbený vkus a delikátní\nprůvod.\nZ Pardubic, dne 15. prosince 1862.\n(Koncert. Slavná i n s ta 11 a c e.)\nV předešlém čísle „Dalibora\" jsem sdělil,\nže 7. prosince náš „Pernštýn\" pro při-\nspívající své údy koncertní zábavu\nuspořádal; též celý program jsem v minu-\nlém čísle uvedl. Chci spravedlivě a svě-\ndomitě kritiku o výsledku této hudební a\ndeklamatorní zábavy podali! Ten samý den\no Ji2 hodiny spoledne zavítal k nám chvalně\nznámý skladatel a pianista p. Fr. Kavan,\njehož ředitel p. Kučera a výborové zpěv.\nspolku pp. Hušek a Janda v našem ná-\ndraží přijali. K poctě váženého hosta dal\npan Jan Hušek velkolepou hostinu a sou-\nstředil při tabuli této statečné síly našeho\n„P e r n š t ý na.44 Ve 2 hodiny odpoledne\nvstoupil p. Kavan, doprovázen panem Hu-\nškem a Jandou, do velké síně naší\nreálné školy, kdež hlavní zkoušku spolek\nodbýval. Ředitel spolku p. Kučera uvítal\nhosta slušně a celý spolek provolal nad-\nšeně: „Sláva p. Kavanovi!44 Pak se\nzkoušela v soukromém domě při pianě\nrázná „Pardubská44 od Ed. Nápravníka.\nČetná honorace z Pardubic se do vkusného\nsálu do „Odeonu44 dostavila, aniž vyjíma-\nje c. k. důstojníky husarského pluku č. 9\nse svým plukovníkem baronem Basellim,\nzačal překrásný sbor: „Utonulá44 od Kříž-\nkovského z Moravy; zpěv. spolek provedl\ntuto skladbu v skutku čistě a neúhonně\nhle! tleskot byl mdlý. Divili se jiní\ntomu! Pak hrál p. Kavan svou Polku-\nMazurku „La Mignon\" velmi delikátně\na hle! tleskot byl jen o málo větší prvé-\nho. Přednesla sl. Matijáskova pří-\njemným hlasem deklamaci: „Vdávat nebo\nnevdávat,4' a zasluhovala jistě více aplausu.\nPak podruhé vyšel p. Kavan, aby hrál\nsvé illustrace na českou národní píseú:\n„Já jsem z Kutné Hory,'4 byl vřele již před\nsvojí hrou od obecenstva přivítán, a po\ntéto krásné protkávané skladbě také ještě\nnedosti za tu výbornou techniku, již při\nté piege p. Kavan nám ukázal, odměněn\nbyl. „Staročeská/' sbor od J. Š kroupa\ni „Na Prahu4' byl od spolku dobře prove-\nden a také dobře odměněn. ~Pardubská/4\nslova od zdejšího rodáka J. Jahna, bary-\ntonové sólo s průvodem sboru a piana slo-\nžil a spolku věnoval též náš rodák Ed.\nNápravník, kapelník v Petrohradě, byla\npřednešena od p. Jandy, a po přednosu\nbyl on od posluchačstva bouřlivě vyvolán.\nSlova jsou krásná a rázná, nápěv uchva-\ncující/ zase náš Nápravník při této skladbě\nse vyznamenal! „Ples Rusalek,44 koncertní\npolka od Kavana a jím přednešena, byla\nhlučným aplausem přijata. „Šumaře'4 de-\nklamoval p. Tomšu tak dobře, že musel\nještě jednu báseň ala Přerhof přidati. Od\nVás nám zaslaný „Naprej44 se ze zborů o-\nbecenstvu nejvíce líbil, byl také dlouho tr-\nvajícím potleskem přijat. Tehdáž vidno,\nže celá zábava solidně vypadla, a že obe-\ncenstvo vůbec tak příliš kritické bylo a\nmálotleskotem hlučilo, připisují mnozí stísně-\nnosti myslí četně zastoupeného přítomného\nvojska. Po pěvecké, h ídeb.ní a deklama-\ntorní zábavě se vybraná společnost v mě-\nšťanské besedě shromáždila, kdež se p.\nKavanovi srdečný sbor od Jelena: „Tys\ndrahý nám!44 s nadšením zapěl. Drahý\n„Per n š týn e!\" kráčej jen vždy o krok\ndále k Tvému zvelebení a k Tvé slávě.\nDne 14. t. m. slavila se installace nově\nzvoleného p. děkana Jiřího Kupky. Před\ntím dnem vkročil do města Jeho excellence\nvysoce důstojný biskup Kralohradecký p.\nKarel Bor. Haní, a byl co nejdůstoj-\nněji od všech korporací vřele uvítán. Zpěv.\nspolek uspořádal ke cti Jeho velkolepý\nprůvod s pochodněmi, při němž následu-\njící 3 sbory: „O vítej nám!tk od Vašáka,\n„Náš zpěv4 od Kalivody a „Kde domov\nmůj ?\" od Škroupa precisně řízením pana\nKučery zapěl. Nejdůstojnější biskup vyšed\nven, chválil uhlazený zpěv a děkoval se\nslovy nelíčenými za poctu jemu proukáza-\nnou. Na den slavné installace se provozo-\nvalo: „Veni sancte Spiritus!\" od Fr. Jan-\ndy, komponované k té slavnosti a věno-\nvané zpěv. spolku Pardubickému; mše D-\ndur od našeho vyznamenaného V. Ho r á-\nka, graduale, mužský čtverozpěv, zpíval\nspolek a offertorium, tenor a haryton-sólo,\nod Diabelliho, provedli pp. Tomšu a Janda.\nDruhý den, v 8 hodin ráno opustil nej-\ndůstojnější p. biskup město Pardubice."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "287", "page_fin": "288", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.7.3", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.7", "debut_caractere": 5386, "fin_caractere_exclue": 5394, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "287", "page_fin": "288", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.7.3.1", "titre_corps": "— Slečna Marie Körschnerova,", "titre_sommaire": "— Slečna Marie Körschnerova,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.7", "debut_caractere": 5396, "fin_caractere_exclue": 7821, "texte": "— Slečna Marie Körschnerova,\ndruhdy úd českého divadla, která s pří-\nznivými výminkami v Amsterodame u di-\nvadla de Boer engažována jest, dochází,\njak dopisovatel do Drážďanských „Neneste\nNachriehten\" píše, velké přízně tamnějšího\nobecenstva. Dopis ten zní doslovně : „Co\nse týče divadla, musíme se vyznali, že ře-\nditel de Boer vše vynaložil, aby výtečné\nsíly získal. Hlavně jsme mu zavázáni díky\nza akvisici první milovnice slečny Kórschne-\nrovy, od zemského divadla Pražského. Tato\nmladá umělkyně vyznačuje se hlavně u-\nšlechtilou a ohnivou hrou, významnou mi-\nmikou a krásným objemným orgánem*\nHraje se stejnou obratností Agnes Behaim\nv „Cechmistr Norimberský,\" jako královnu\nanglickou ve veselohře „Sklenice vody\" a\nTeresu šperkářku ve frašce „Tri ženy a\nžádná.\" Též ve vysokých tragických ro-\nlích statně si počíná.\nSlečna Marie Ludvíkova\nvystoupila dne 11. t. in. co Romeo v Bel-\nlini-ově zpěvohře „Montechi a Capuletti\"\nv českém prozatímním divadle a ačkoliv\nvýsledek, jehož v této velmi těžké partii\ndosáhla, nebyl takový, aby se jím kritický\nposuzovatei uspokojil, musíme přec vy-\nznati, že první toto vystoupení přec o do-\nbrých dramatických vlohách dotčené zpě-\nvačky svědci. Jak ze všeho vysvítalo, mu-\nsela slečna mnohými zkouškami unave-\nna a tísní sklíčena býti; neboť hlas\njejí jest jinak dosti silný a zvučný, ač ještě\nrnálo vytříbený. Nepochybujeme, že slečna\nLudvíkova pilnými studiemi vbrzku\nvynikne.\nNaše krajanka, pí. S ch r o d e r-\nChaloupková, která u opery Lvovské\nco primadonna účinkovala, je nyní enga-\nžována co primadonna u opery v Štýrském\nHradci.\nSlečna Klettnerova, absolvo-\nvaná žákyně Pražského konservateria, je\ntéž v Štýrskem Hradci engažováua.\nSlečně Věkoslavě Blažko-\nvé, dvorní zpěvačce v Nové Střelici, do-\ncházejí z rozličných měst německých čestná\nnabídnutí. Tak dostala od hamburského\nkapelníka J. Nesvadby vyzvání, by tam po-\nhostinsku vystoupila. Taktéž i z Altony\nvybídnuta byla, by v několika představe-\nních co host účinkovala.\nNáš Ferd. Laub uspořádá tu s\npianistou Jaelem, jenž nyní ve Vídni kon-\ncertuje, po svátcích velký koncert, na nějž\nobecenstvo upozorňujeme.\nSlavný ruský skladatel\nVěrstovský, jehožto životopis jsme v\ntěchto listech podali, zemřel nedávno v\nMoskvě. Posledního času byl inspektorem\ncísařských divadel.\nZdejší jednota hudební ch\numělců stojící pod záštitou pana Arnošta\nFrantiška, říšského hraběte z Waldšteinů,\ns ochotným spoluúčinkováním pánů a dám"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3229, "texte": "Žofínské akademie, spolku Ceciliánského,\nmužského spolku zpěváckého, Hlaholu,\nchovanců zdejšího konservatoria, hudebníků\nkr. zemského divadla a mnohých ochotníků\nbude v úterý dne 23. prosince 1862 v\nsále na Žofínském ostrově ve prospěch\nsvého ústavů k podporování vdov a si-\nrotků provozovati: „Eliáš.\" Oratorium dle\nslov starého písma ve dvou odděleních, v\nhudbu uvedl F. Mendelssohn-Bartholdy.\nKoncert humanitní jednoty\nřízením p. Celestina Mullera odbýval se\ndne 17. prosince v sále na Žofíňě a dosel\nvelmi příznivého výsledku. Malé děvčátko\nAdéla Mullerova přednášela na piano\nsprávně a uhlazeně tercetto pro piano, vi-\nolu a klarinet jsouc podporována od pp.\nPísařovice na klarinet a Webra. Mladistvá\ntato pianistka má pěkné vlohy, které, když\nje pilně vzdělávati bude, utěšenou bu-\ndoucnost jí slibují. Dále slyšeli jsme vel-\nmi talentní pianistku sl. Kláru Múhlstei-\nnovu, kteráž dlouhou fantasii od Hummla\nnazpamět s velikou sběhlostí a vyrovna-\nlostí provedla. Neméně vynikl p. Voves,\njenž přednosem kočičí fugy od Scariatiho\nsběhlost neobyčejnou rozvinul ve hře vá-\nzané. Přejeme věru štěstí panu řediteli\nMiillerovi k tak nadaným chovancům. V\nkoncertě tomto účinkoval též p. Pop per,\njenž některé německé písně zpíval, pak sl.\nMacháčkova, která provedením „Češky,\"\npísně od Škroupa, velké pochvaly dosáhla.\nNejvíce však líbil se p. Švarc, jenž před-\nnášel písně „Při luni\" od Miroslava a „Na\nvýsosti hvězdy sviti\" od Pivody, kterouž\nposlední opakovati musel. Návštěva kon-\ncertu byla velmi četná.\nBaronka Alfosina Weisso-\nv a uspořádala zde dva koncerty, první v\nprozatímním českém divadle a druhý v\nsále konviktském, v nichžto se co obratná\nvirtuoska na piano osvědčila. V posled-\nním koncertě přednášela variace od Cho-\npina, pak fantasii z „HHgenottň\" od Thal-\nberga a Valše caprice od Liszta. Její ú-\nhoz je velice pružný, její sběhlost techni-\ncká u velkém stupni vyvinutá a její po-\njmutí skladeb samostatné; zvláště však vy-\nniká šeptajícím pianissimefn. Uhlazená hra\njejí došla v obou koncertech zasloužené\npochvaly. V posledním koncertu účinko-\nvali zpěvem německým sl. Brennerova a\np. Nachbaúer, deklamací sl. Gebhardova.\nCeny za taneční skladby.\nJak známu vypsalo obchodnictví v musi-\nkáliíeh : Šálek a Wetzler tré cen, a sice 3,\npak 2 dukáty a 5 spolkových tolarů ve\nstříbře za nejlepší čtverylku, valčík\na polku trcmblante. Soudci (tri znej-\noblíbenějších Pražských kapelníků) uznali\nza nejlepší čtverylku od K. Kiepše\na Prahy, valčík od hraběte Sporka,\npolka iremblante od AI. Strebla, sbor-\nmistra zpěv. spolku na Horách Kutných.\nJak se dovídáme, došla též velký pochvaly\n„Lada,\" čtverylka od Rektorise. Skladby\ncenou poctěné vyjdou v elegantní úpravě\nještě před masopustem tiskem.\nNákladem p. Fleischra, obchod-\nníka v musikáliíeh v Praze, vyšla právě\n„Beseda\" (nový to salónní tanec) pro\npiano od Svobody, jižto p. skladatel uvěz-\nněnému redaktoru panu Dru. Juliu Gré-\ngrovi věnuje. Stojí 80 kr. Dále vyšla v\ntom skladě „Katynka,\" ťrasák od Č. Vi-\nnaře, kapelníka „Sokola,\", pak „Kikiriki,\"\nkvapík od kapelníka Ambrože. První stojí\n30, druhý 42 kr. r. č. Na nový rok vyjde\nv tomtéž skladě „Cenní album,\" obsa-\nhující skladby taneční, které cenou odmě-\nněny byly, a malý tobolkový kalendář\nna rok 1863."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-12-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-12-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "288", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.8", "debut_caractere": 3231, "fin_caractere_exclue": 3317, "texte": "Listárna.\nPana A. Bude nám vždy vítán.\nPánu D.v N. Pochody žádané obdržíte v\n10 dnech."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.1", "texte": "Ludevit Procházka\nco skladatel českých písní a sborů.\n—?—\n(Pokračování a dokončení.)\nProbravše takřka nejhlavnější práce hudební p. Lude-\nvíta Procházky, s radostí vyznáváme, že skladatel nevšedním\ntalentem nadán a značnou silou od přírody obdařen jest;\navšak nemůžeme zatajili toho, že obě tyto vlastnosti nedo-\nstací k vytvoření hudebně dokonalých skladeb. Především\nschází panu Procházkovi důkladná znalost theorie hudby a\njmenovitě zákonů vázaného slohu, kteréž si osvojili musí,\naby skladby jeho i musikálně správné a co do formy okrouhlé\na uhlazené byly. Neméně důležitá je stránka prosodie če-\nské se týkající, kterou často pan Lud. Procházka beze všech\nohledů porušuje, a nemůžeme dosti váženému p. skladateli na\nsrdce klásti, aby ve svých skladbách sylaby neprotahoval, ježto\njsou absolutně krátké, a aby naopak nepodiožoval pod dlouhé\nsylaby noty, které se jim naprosto příčí. Nechceme sice tvr-\nditi, že by se skladatel otrocky prosodie drželi musel; ne-\nboť jsme přesvědčeni, že by tím často krásná myšlenka hu-\ndební trpěla; avšak máme za to, že musí každému skladateli\nna tom záiežeti, aby skladba jeho co do prosodie byla do-\nbrá a délky a krátkosti sylab přiměřeně se šetřilo.\nHlavní příčina, že mnohé skladby páně Procházkovy\nslabé a povrchní jsou, spočívá hlavně v tom, že příliš ry-\nchle komponuje a málo času k vytříbení a okrouhlení je-\njich věnuje. Páně Procházkova plodnost jest bez odporu\npozoruhodná; neboť od té doby, co první jeho skladba,\npíseň „Když ten slavíček\" (roku 1859 v lednu), co příloha\nvyšla, složil do nynější doby takové množství\nskladeb, jakové jiní komponisté sotva za 10 let s to jsou\nvytvořiti.\nNemalou ujmu umělecké pověsti páně Procházkově činí\nokolnost ta, že holdoval až dotud mnoho hudbě časové a\npříležitostné a to jen jak se nám zdá, za tou příčinou, aby\nvbrzku dosáhl populárnosti. Skládání tanečních kusu,\npříležitostných sboru k pohřbům, k jmenovinám, naro-\nzeninám, Sokolům atd. měl by tak talentuí skladatel, jako\nje pan Lud. Procházka, jiným přenechali; neboť skladby ta-\nkovéto jsou jako jepice, které sotva že se zrodily, v krátkém\nčase pominou. Tímto spůsobem dosažená populárnost přijde\nvbrzku k zapomenutí, to dosvědčují jména Jírovec, Jelínek,\nLeopold Koželuh atd.', kteří z větší části jen příležitostnou\nhudbou se zanášeli a svého času velké populárnosti po-\nžívali.\nNeupíráme však také s druhé strany, že některé skladby\npáně Procházkovy jsou v každém ohledu zdařilé, že vyni-\nkají rázem národním, vzletem a dobrým zpracováním, a právě\nokolnost tato zavdala nám příčinu, abychom bez obalu vytkli\nvady, jichž se p. Procházka v jiných skladbách svých do-\npouští, a upozornili ho na to, čeho mu jještě k hudebně\nsprávnému komponování nedostává.\nUposlechne-li p. Lud. Procházka naší upřímné a sr-\ndečné, rady, jsme pevně přesvědčeni, že příští skladby jeho\nmohou býti okrasou hudební literatury české, což mu z ce-\nlého srdce přejeme.\n\nFlorian Leopold Gassmann.\nŽivotopisný nástin, podává K. P. Kheil mladší.\nMezi jasné hvězdy, jež na obzoru literatury hudební\npředešlého století svítily, náleží zajisté také náš krajan F. L.\nGassmann.\nFlorian uzřel světlo boží dne 4. května 1729 v Mostu\n(Briix); z mládí byl hned do semináře Jesuitův v Chomútoyě\npřijat, kde se prvým začátkům věd a hudby učil. Když pak\nse ale spozorovaio, že hoch více chuti a náklonnosti k hudbě\nnež k studiím má, byl Janu Yobořilovi, řediteli kůru v Mostě,\nk dalšímu vzdělání v hudbě odevzdán. Tentýž spozorovav\ntalent hudební mladého Gassmanna, dal si velice na tom\nzáleželi, aby z něho výtečného hudeDníka udělal. Již v 12.\nroku stáří svého hrál Gassmann dosti obratně na harfu a vy-\nznamenal se taktéž nemálo svým zpěvem. Otec jeho však\nchtěl ze svého syna míti obchodníka, ole láska k umění hu-\ndebnímu pohnula mladíka, že dům svého otce tajně opustil\na jsa 13 let stár, bez peněz se svou harfou na cestu do Kar-\nlových Var se pustil. Vydělávali si zpíváním a hrou na ná*\nstroj svůj nejen co k existencí své potřeboval, ano vytěžil si\nv 14 dnech 1000 tolarů a došel velké přízně u boháčů. Hojnou\ntu žeň měl obzvláště své obratné hře na harfu co děkovati.\nUmění toto zanechal však Gassmann zcela v mužném stáří, a\njen dvakrát zazněla harfa v rukou jeho, a sice jednou před\nženou jeho a po druhé před císařem Josefem. Císař byl ne-\nmálo překvapen mistrovskou hrou Gassmannovou, a vyjádřil"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.2", "texte": "se, že nemyslel, že by se na nástroji tom tolik provésli dalo,\nco z ní Gassmann vyluzuje. Ano sám kurfirst z Mohuče po-\nctil jej tehdáž potleskem, a chtěl jej u sebe za hudebníka\npodržeti. Však Gassmann jíž z mládí opovrhuje službami,\nnepřijmu! návrh jeho. Z Karlovar odebral se Gassmann do\nChebu, a náklonnost, svůj vkus a umění ušlechtiti, přivedla\njej až do Itálie, a sice do Benátek. Že italské řeči neumí,\nna to ani nepomyslel, na štěstí však tolik latiny uměl, že\nse jemu aspoň poněkud rozumělo. Nicméně však přišel brzy\no své zachované jmění. Stál tu nyní na jistém mostu opu-\nštěn a bez peněz, nevěda co pocítí. Tu se ho ujal jistý\nmilosrdný kněz, a jeho snažení spozorovav, dal jej od kněze\nMartini-ho učiti. Zde vzdělával se v harmonii a kontra-\npunktu, vytříbil svůj vkus a stal se konečně sam mistrem.\nPřirozenými vlohami a neunavitelnou pilností dosáhl takového\nstupně dokonalosti, že kostely, divadla a největší palácové\npoloostrovu italského po jeho dílech dychtili. Byla to čest,\nkterá jen rnálo které cizince v Itálii potkala.\nPo 2 letech dostal se do kláštera jeptišek za organi-\nstu, kterýž úřad s velkým úspěchem zastával. Brzy však na\nto oblíbil si ho hrabě Leonardo Veneri, přijal jej do svého\ndomu, přenechal jemu celé druhé poschodí svého paláce, dal\ninu posluhu a vše co potřeboval, ano dovolil jemu hosty\nk sobě zváti, čeho však skromný Gassmann neužil. Po ne-\ndlouhém času byl pak od gouvernéra ostrovu Korfu za ka-\npelního mistra povolán, však pod výminkou, že nemusí livreji\n(oblek sloužících) nosili. Ačkoliv Gassmann od všech velmi\nvážen a ctěn byl, nechtěl přec tam komponovali, až takořka\nvězením k tomu nucen býti musel. Po 3 letech navrátil se se\nsvým pánem do Benátek, cestoval pak do Florenci, Říma,\nNeapole, a hrál v nejznamenitějších orkestrech. Dokonale\nse vzdělav a slávou provázen, byl konečně r. 1764 z Benátek\ndo Vídně povolán, by obzvláště hudbu k baletům obou di-\nvadel komponoval. Však jeho talent odvážil se k důležitěj-\nším věcem, pustil se do skládání komických a vážných zpě-\nvoher. Ředitelství divadla uznávajíc, jak potřebný je umělec\ntento, smlouvu s ním uzavřelo, dle kteréž jistý počet zpěvo-\nher složití musel, za co se však jemu pro jeho celý život\nročně 400 kusů dukátů dostávalo. Ještě více byl odměněn\npochvalou, kterouž od císaře Josefa 11. pro mnohé své zá-\nsluhy obdržel. Císař, osvícený milovník, znalec, ano mistr\nv hudbě, ustanovil našeho Gassrnanna za svého dvorního a\nkomorního skladatele. Roku 1766 byl na císařské outraty\ndo Itálie poslán, kdež se ale nedlouho pozdržel. Po návratu\nsvém 1767 byl po smrti Reutra od císaře za c. k. kapelního\nmistra se zvýšeným platem, 800 dukátů nejvyšší místo\njehož dosáhnouti mohl, zvolen, a jemu při jisté příležito-\nsti povolení uděleno, že dceru pana Damma, malíře z šlech-\ntického, však zchudlého rodu za ženu sobě požádali může.\nR. 1768 oženil se. R. 1769 cestoval opět do Itálie, kdež se\nnějaký čas zdržel. R. 1770 provedl v Miláně, kdež se se\nslovutným Burneyem sešel, svou operu: „Uamore arti-\ngiano.\" Po návratu svém získal si nejen svými hudebními\npracemi, nýbrž i zhotovením seznamu císařské knihovny\nhudební, nejbohatší snad v Evropě, znamenité zásluhy. Yel-\nkou čest ale jeho vlídnému, lidumilnému srdci dělá ústav,\npřed jeho smrtí od něho r. 1772 založený, totiž: „Pokladnice\nvdov po tuzemských hudebních umělcích,tf k jejíž prospěchu\nse ročně dva koncerty dávaly, ▼ advente a v čase postním, v\nkterýchž vždy více než 300 hudebníků účinkovalo. Dle zřízení\nté též pokladnice dostalo se každé vdově ročně 400 zl. pensí.\nSta sten ve všem, co podniknul, milován pro své umění, vděčný\nk svým bývalým příznivcům, oslavil svůj život patrně. V Italů,\nkterouž často navštívil, byl všude vítán, od císařského rodu\npřízní obsypán a od všech vážen a v manželsví velmi šfasten.\nNa svém žáků Salierirn, v nějž velkých nadějí skládal, do-\nčkal se radostí. Však bohužel v Itálii stala se mu zvláštní\nnehoda, kterouž mu na zdraví uškozeno bylo. Splašili se\ns ním koně a Gassmann chtěje s vozu skočiti, ostal viseti a\nbyl nemalou dálku vlečen, přičemž sobě dvě žebra blíže\nprsou skřivů, načež nedlouho potom, r. 1774 v 45tém roku\nsvého života na věčnost se odebral, stav se pro své přátele,\ndvůr a znalce nenahraditelnou ztrátou. Jeho druhá dcera\n(Teresia) narodila se 3 měsíce po jeho smrti. Jeho první\ndceru jmenovala se Marie Anna. Císařovna Marie Teresia\nbyla Teresii sama za kmotru a vysadila osiřelým pensí. Pak\nujmul se také Salieri obou dcer a vycvičil je v hudbě a\nobzvláště ve zpěvu. Obě byly napotom vynikly co výtečné\nzpěvačky.\nGassmann pracoval také se šťastným výsledkem v hudbě\nkostelní. Mše, oííertoria, graduale a jiné církevní věci pak,\nsymfonie, kvartetía, tria, atd. svědčily o jeho nálezčírn a\ntvůrčím duchu a byly stejně významné. Z jeho žalmů, hymnů\na j. vyznačuje se obzvláštně před jeho smrtí složené JHes\nirae,\" kteréž při každém provozování hluboký dojem zbudilo;\npak jeho oratorium: „La Betulia liberata.\" Z vážných oper\n(opere serie) uvedl v hudbu ve Vídni velkou: „Olimpiade\nr. 1764, a „ Amore e Psychear. 1767, v Itálii: „ Achille\nin Sciro\" a „Esio;\" z komických (opere buffe): „GrUcce-\ntatori,\" „II filosofe inamorato,*6 „Un pazzo nefía sento,\" I\nviaggialori ridicoli,\" „L'amore artigiano,\" „La Pescatrice, i\nRovinatí,\" r. 1772, „la Cassa di Campagna,\" „Amore e Ve-\nnere;\" pak ještě: „La contesina,\" „La note critica,\" „Me-\nrope,\" „Issipile,\" „Catone in Utica,\" „II trioufo ďamore;\"\npro Benátky : „II monde nella Luna.\" Z kterýchž 23 v počtu\ndvě v textu do němčiny přeloženy a provedeny byly. Z jeho\nkusů instrumentálních vyšly v Paříži tiskem: „Šest kvartett\"\npro flétnu, violinu, altviolu a bass ; op. I. 1769; „Šest kvin-\ntetů pro 2 violiny, 2 altové violy a bass; op. IL, „Šest\nkvartett pro housle s obligátní violinou, v Amsterodámě,\" a\nve Vídni 1803: „VI. Quatuors pour 2 viol. Alto et Violon-\ncelle, chacun avec 2 fugues.\" Z rukopisu jest 15 symfonií\njeho známých.\nGassmann byl taktéž oblíbeným skladatelem císařovny\nMarie Terezie a sám velmistr Mozart vyjádřil se o jeho ko-\nstelní hudbě k znamenitému Doles-ovi takto: „Kdybyste\njen vše znal, co ve Vídni od něho máme! Až přijdu do-\nmů, chci jeho skladby kostelní pilně študovali, a doufám\nmnohému z nich se naučiti.\" Nápodobně jest znamenité, že\nSalieri z Itálie školy to hudebníkův ke Gassmannu do\nVídně přišel, by se u něho komposici učil.\nTakovým spůsobern ukončil Gassmann svůj život, ne-\nchaje po sobě trvalou památku."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.3", "texte": "Beethovenovy sonaty.\nS krasovědeckého stanoviska posuzuje A. z E.\n(Dokonceoi.)\nV kodě změní se živý proud ve vážné, plné akkordy.\nPoslední sadu uvádí Adagio B-moll 4/4 takt, významné to\ntóny, výraz to hluboce zadrženého bolu ve formě recitativu,\nkterý se okamžitě v něžném únosu Es-moll tiše vypláče, aby\npak ve volné fuze As-dur, Adagio ma non troppo 6/s *akt\npropukl. Karakier vnitřního nepokoje a vnitřního tlaku je\nzřejmě viděti v této fuze, jejížto themalické propracování ryze\nBeethovenovské jest. Divoké zuření umlkne (str. 14) oka-\nmžitě a opět počíná tichý pláč únosu. Vedle toho propuk-\nnou v G-dur bezpoklidné mocnosti fugy, až (str. 16 soustava\n6) pevná postava vystoupí amy zmužení-se k svěží síle\nspatříme; tímto navrátí se vnitřní harmonie, sprostředkující\nplod duše, pevnost a poklid mysli, rozpoložení, jímž se v či-\nstém As-dur dílo ukončí.\nTof jest v stručných slovech obraz této důmyslné so-\nfisty. Poslední sonata Beethovenova jest\nsonata C-moil op. 111.\nJaká obrovská síla objevuje se hned v úvodu (Mae-\nstoso)! Tof vulkánský výbuch, mohutný, vážný a důstojný,\nplný nejtrefnějších hudebních výrazů. Podivuhodná je mo-\ndulace od soustavy 3., takt 2. až k soustavě 4. předposlední\ntakt (Haslingrovo vydání); mistrovsky naznačují septimové\nskoky vnitřní rozervanost. Mohútný konečně překvapující,\nnový a zvláštní jest přechod k Allegru con brio ed appas-\nsionato, jak hrom z dálky hřímá a vždy blíže přichází, jak\nMeluzina vyje. Tu vystoupí hlavní théma Allegra, jsouc plna\ndivoké náruživosti, mužného vzdoru, nejtemnější barvitosti.\nZ ní vyšlehuje čas od času divoce se chechtající humor. Tak\nlo bouří ustavičně dále. Na to nastoupí krátký klid (str. 2.\nposlední soustava, předposlední takt), pak nová bouře, do nížto\nse (str. 3.) od nastoupení As-dur blesky humoru vrhají. Tíin\npovznese se (str. 3., poslední soustava) v čistém As mysl\nk podivuhodnému, volnému vzletu; však jen aby se poznovu\nv divoký vír uvrhla. V di*uhé části nastane ještě divočejší\nvýjev, čirá noc obestře duši. Tu se prodírá (str. 7) opět\nhumor. Nato následuje ještě sice bouře, ale poslední, neb\nna konci utiší se vše a v čistém C-dur se vyjasní. Jakkoliv\nobsah je mohútný, tak jest formální uspusobení jednoduché;\nje to čistá, jednoduchá, dvoudílná forma sonát a opětně pa-\ntrné svědectví, ze se jednoduchými prostředky vetké\nvéci docíliti dajL\nDruhá a poslední sada jest Ariettou naznačena ! je\nto théma, jemužto čtyry variace následudují, které se v jakýs\ndruh fantasie rozplývají, k čemuž se nová variace Arietty\npřidruží. A jaký jest obsah sady této? Jsouť to nevýslovné\ntóny, čistý to ohlas z nejvyšších, nejideálnějších končin vnitř-\nního člověka, je to slovy nepřetlumočitelná řeč duše u po-\nsvátném zanícení se-nacházející. Obsah rozpuložení vložen\njest zde ve smyslný materiál, jakž leží v jiném spůsobu za\nzáklad závěreční scéně druhého dílu Góthova „Fausta.\" Ne-\nbeské ozáření naznačují tyto zvuky a jsou magickou mysti-\nkou protkány. Není podivné to střídavé prodlévání hned\nv nejnižších, hned v v nejvyších tónech, kdež nám vždy tam\npaler profundus, zde pater astaticus před duši vstoupí?\nNení jmenovitě volné povznášení-se v nej vyšších tónových\nsférách nejmaiebnějším a nejživějším obrazem blaženého úsmě-\nchu ducha od všech vezdejších tísní osvobozeného? Však my\ndáváme se zaváděti a chceme vysvětli ti slovy, což se jen\ncitem pojmouti může. Stojíme u posledního dílu Beethove-\nnova a musíme se vyznali, že vysvětlení jeho téměř nemožn >\njest. I hudba má své poslední tajemství, kteréž nám ien za-\nsvěcenci odhalili a přede všemi Beethoven.\n\nHistorické a kritické drobnosti o českých\nhudebnicch.\nPodává Emanuel Meliš.\nJakub Scheller. — Krása.\n(Dokončení.)\nJeho největší síla spočívala ve variacích, při nichž se\njen slabě doprovázeli dal jedními houslemi aneb hrál bez\nprůvodu. Všechny tóny, které se jen houslím vyloudili dají,\nvyvedl mistrovsky. O jeho posluchačích mohlo se s právem\nříci, že jim ani tón neušel; neboť Schelíer nedovolil ani hla-\nsitého dechu obecenstva a udržel posluchače v ustavičné\nbázni, aby jim ničehož z jeho jemné hry neušlo. Na sta\nmarných pokusů dělal jeden z přítomných , aby po špičkách\ndo vedlejšího pokoje vklouznouti mohl. Ale bylo mu to ne-\nmožno; tak velice bál se hříchu, aby umělce a jeho obecen-\nstvo nejmenším šumotem nevyrušil.\nNa nejpříjemnější spůsob překvapoval Scheller své ne-\nnasytné a pozorné posluchače svými sladkými harmoniemi\ns rozpuštěným smyčcem. Mnohý z vás slyšel již něco ná-\npodobného ; ale žádný z vás neslyšel rozmanitost harmonických\nmodulací, kterých se v tak úzce obmezené prostoře dt cílili dají\nžádný neslyšel tiché dotknutí-se strun, které virtuos tak\ndalece vyvedl, že při nejživějším napnutí sluchn celá místa\nse více tušiti než slyseti mohou. I při této hře neopemnul\nScheller flageoletu.\nŠkoda, mnohokrát škoda, že obdivovaný virtuos svou\nhru mnohými sprostými umělůsíkami zneuctivši Jsou to ná-\nsledující: Napodobňuje na housle hašteření-se rybářek, béře\nsvévolně falešné tóny a dělá úpěnlivé trilky, přičemž staré\nčeliště viklati se zdají. Mnohokráte nechal bručící tabatěrku\nna houslovém víku tancovati a hrál tak obratně, že mu ni-\nkdy na zem nespadla. Jeho hřmotné dupnutí nohou při nej-\nmenším šumotu jeho naivní prosba k pánům, aby si přec\nsedli, a k osobám ve vedlejším pokoji,\"aby před orkestr stouply ;\njeho nevýslovné posuňky mezi hrou, které mirnovolně o jeho\naífektaci svědčily to vše zvyšovalo eífekt, jejž jeho hra\nzbuzovala; avšak dávalo špatně na jevo, že nezná jemných\nmravů a že mu chybí stejnoměrného vzdělání vyšších du-\nševních sil, jimiž ho příroda zajisté dosti bohatě obdařila.\nŽe čeští hudebníci již v XVIII. století po celé Evropě\nrozptýleni byli, o tom jsme podali četných důkazů. Nyní"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.4", "texte": "zrnínírne se o našem rodáku Krásovi, kterýž co duchovní\nv Madridě okolo r. 1799 žil a co virtuos na skelnou har-\nmoniku slynul. Ani G. J. Dlabač, ani Schilling, ani Schla-\ndebach ve svých hudebních lexikonech nezmiňují se o tomto\nnašem rodáku a to, co zde o něm podáváme, vyňato jest\nz Lipských hudebních novin od r. 1799 z článku: „Etwas\nüber den jetzigen Zustand der Musik in Spanien.\" Článek\ntento zní takto:\n„Z hudebníků, kteří za mých časů v Madride epochu\ndělali, jmenují Boccheriniho, Ronziho, Barliho, Wisse, Mause,\nBardina a Krásu. Krása rodem Čech a duchovní v chrámě\nšpitálském je nadšen hudbou. Zhotovilť si sám velmi dobrou\nčistou skelnou harmoniku, k níž pedál přidělal. Hrajeť na\nněm levou nohou. Jeho hra jak na harmoniku taktéž ina\npiano jímá srdce. Vynikáť při lom tak bohatou fantasií, že\njej každý mnoho hodin s potěšením poslouchá as ním v blouz-\nnivé sny se ukolíbá. Také prý dosáhl pouze svými hudeb-\nními vlohami značné důstojnosti duchovního. On žije skrz\nna skrz hudbě a kde stojí a chodí, všude si píská a nohama\nrukama takt dává. Jednou pojala ho u oltáře taková hudební\nblouznivost, že ve své horoucnosti vedle něho klečícího ho-\ncha z plného kalichu polil. * Takových anekdot mohl bych\nvíce o něm vypravovat.\"\n\nZ Brna.\n(Zpráva o činnosti zpěváckého spolku ~Besedy\nBrněnské\" na rok spolkový 1861/62.)\n„Zpěv jednotí, jednota sílí!\"\nKu konci roku 1860 politický život na Moravě čile] -\nšílio nabyl ruchu a zároveň i život společenský bujněji roz-\nkvétati počal. Mezi nejčilejší plodiny života společenského\nv Brně dlužno počítati besedy, od výboru z několika vlaste-\nneckých mužův se skládajícího pomocí sboru zpěváků zřízené.\nBesedy ty, které s počátku toliko společenský účel\nměly, účel to vlastenecké zábavy, přijaly na sebe přistoupe-\nním p. Pavla Křížkovského za ředitele sboru ráz umělecký.\nÚčastenství obecenstva Brněnského i venkovského růst-\nlo, sbor zpěvákův se sesiloval, a ukázala se potřeba, zalo-\nžili ústav stálý, jenž by především naši národní hndbu zdárně\npěstoval a spolu společenský život Brněnských Slovanů po-\nvzbuzoval. Yýbor besední pochopiv úlohu svou, podnikl za-\nraziti pomocí sboru už sestaveného spolek zpěvácký, jehož\nstanovy od vys. c. k. místodržitelstva vynesením ode dne 30.\nčervence 1861, č. 22369, potvrzeny byly.\nYýbor po zaražení spolku zvolený pokračoval na dráze\nod prozatímného komitétu nastoupené s úspěchem a spolek\nsotva založený těšil se z hojného a srdečného účastenslví\nobecenstva.\nPomocí na slovo vzatých umělců a ochotníků zřizovaly\nse besedy a provozování tak, aby zábavě rozmanitost poskyt-\nnuta byla. Obzvláštní díky za ochotné spoluúčinkování po-\nvinno vzdáti: paním Františce Novotné a Schreiber-Kirch-\nbergové, slečnám Zděnce Bočkové, Boženě Helcelelové, Anně\nŠťastné, Anežce a Terezii Tyrellovým, pak pánům; Březinovi,\nBrandovi, Budišovskému, Deboisovi, Lukešovi a Zelníčkovi,\njakož i kapelním mistrům pp. Tomanovi a Strebingrovi.\nNevšední díky dlužno vzdáti slavné obecní radě král.\nhlavního města Brna. která bezplatným propůjčením místností\ni s osvětlením v c. k. reálce účel spolkový velikomyslně\npodporovala.\nObezřetným vedením p. Pavla Křížkovského nabyl sbor\nvždy víc a více ráznosti a pevnosti, a hojná pochvala obe-\ncenstva a hlas kritiky dokázaly, že účel spolku, výsledek\nprovozování a nevšední zásluhy ředitele sboru veřejného do-\nšly uznání.\nSkvělým důkazem toho jest prápor, jejž vlastenky\nMoravské zpěváckému spolku ku sklonku spolkového roku\nvěnovaly a jenž při slavnostní besedě dne 28. října 1862 od\npaní Antonie Pražákové co náměstnice matky práporu, paní\nChristiny hraběnky Belcredi u přítomnosti kmoter: paní Wan-\nkelové, Zelené, Vondráčkové, Helceletové, Pekové a Vaší-\nčkové, pak slečen Milinv a Karly Pražákových a Boženy Hel-\nceletové spolku odevzdán byl.\nTouto slavností dokončila „Beseda Brněnská\" první rok\nsvé veéejné činnosti as nadějeplnou myslí hledí spolek do\nsvé budoucnosti, očekávaje, že vzdor všem překážkám utě-\nšený zárodek vyroste v silný strom, jehož vrchol ozařovati\nbude slunce slovanského zpěvu, slovanského umění. Výbor.\nPřednosta: p. Jan B. Rudiš. Ředitel sboru: vel. p. Pavel\nRHzkovský. Jednatel: p. JUC. Jos. Otakar Fanderlík.\nPokladník: p. František V. Prúdek. Listovní: p. Antonín\nPeka. Členové výboru: pp. Karel Hanáček, Čeněk Chytil,\nLeopold Mráček. Údové. Během roku měl spolek : a) za-\nkladatelů 8, b) údův přispívajících 78, c) údův vykonáva-\ncích 86, úhrnem 172 údův. Pokladnice od 1. listopadu\n1861 až do 15. listopadu 1862. A) Příjmy: Základní pe-\nníze od zakladatelův 87 zl. r. č. Příspěvky roční údův při-\nspívajících 498 zl. Příjmy z veřejných provozování a besed\n1065 zl. 90 kr. Dary a jiné příjmy 58 zl. Úhrnem 1708 zl.\n50 kr. r. č. B) Vydání: Zakoupení nábytku 52 zl. 52 kr.\nArchív 163 zl. 33 kr. Vydání při besedách a provozováních\n1252 zl. 82 kr. Potřeby kancelářské 39 zl. 49 kr. Polo-\nviční užitek koncertu dne 9. března 1861 pro ústav hlucho-\nněmých 75 zl. Ůhrnek 1583 zl. 16 kr. Úhrnek příjmů\n1708 zl. 90 kr. Úhrnek vydání 1573 zl. 16 kr., čistý uži-\ntek 125 zl. 74 kr. r. č. Mimo to byl čistý užitek' besedy\ndne 14. února 1862 ve prospěch povodní zatopených na\nMoravě pr. 204 zl. 58 kr. vysokému výboru zemskému od-\nveden. Archiv. Archiv spolkový skládá se ze 110 čísel,\nz nichž od spolku zakoupeno 55 čísel, v ceně 163 zl. 33 kr.;\ndarovali: p. Dr. Jan Helcelet 4, p. Hynek Vojáček 1, p.\nHanáček 3, p. Antonín Peka, 2, p. Josef Ilíner 1, p. Jan\nChmelíček 1, prozatímní výbor pro zřízení besed roku 1860/61\n43 čísel, v ceně 111 zl. 84 kr. Programy jednotlivých\nbesed a provozováni. I. Beseda dne 26. listop. 1861.\n1. „Žalm,\" sbor od Jana Chmelíčka. 2. Píseň „Poletuje\nholubice\" od K. Bendla (zp. p. Pieta). 3. Fantasie pro Cello\nod Lindnera (hr. p. Březina). 4. Deklamovánka: „To se\nnesluší\" od Tyla (sl. Anna Šťastná). 5. a) Svorný duch,\"\nsbor od Suchánka, b) „Čechoslovan\" od Zavrtala. 6. Rondo\nod Chopina pro 2 piana (hr. p. Debois a Budišovský). 7. Ša-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.5", "texte": "blenka,\" mazur, sbor. 8. „I šepce kvítí,\" píseň od Ed. Ná-\npravníku (zp. p. Pieta). 9. „Vlasti,\" dvojsbor od L. Pro-\ncházky. 11. Beseda dne 18. prosince 1861.1. „Vltava,\"\nsbor od Vogla. 2. „Národní písně\" (zp. p. Pieta). 3. „Těžké\norání,\" sbor od Vašáka. 4. Deklamovánka „Obrana ženského\npohlaví\" od Rubeše £sl. Hanáčkova). 5. za lásku,\"\nsbor od Pavla Křížkovského. 6. Fantasie pro housle sl. a\nhr. p. Zelníček. 7. „Naprej,\" sbor od Dav. Jenka. Mimo-\nřádná beseda ve prospěch povodní zatopených na Mo-\nravě dne 14. února 1862. 1. „Kovářská,\" sbor od Yogla.\n\" 2. a) „Muška a včely,\" píseň od Lauba, b) „Šotek,\" píseň\nod Bergmanna, (zp. p. Pieta). 3. Skladba pro physharmo-\nniku (hr. p. Křížkovský). 4. „Vltavo,\" sbor od Vogla. 5.\n„Domov pravé lásky,\" píseň od H. Vojáčka (zp. p. Peka). 6.\nFantasie na melodie z „Hugenottů\" pro Cello (hr. p. Březina).\n7. „Dar za lásku,\" sbor od P. Křížkovského. 8. „Milen-\ncův stesk,\" čtverozpěv od Horáka. 9. „Naprej,\" sbor od D.\nJenka. Koncert dne 9. března 1862 k oslavení slovan-\nských apoštolů ss. Cyr ill a a Meth od ě je. 1. „Chvalozpěv\nk ss. Cyrillu a Meíhodiovi,\" sbor s průvodem orkestru od\nP. Křížkovského. 2. „Národní písně\" (zp. p. Pieta). 3. „Před\nnepřítelem,\" sbor od H. Vojáčka. 4. Sómata pro housle a\npiano od L. Beethovena (hr. p. Zelníček a sl. Tyrellova). 5\n„Tři jezdci,\" sbor od L. Procházky. 6. „Umlklo stromů šu-\nmění,\" dvojzpěv od K. Rendla. 7. a) Fantasie od R. Schu-\nmanna, b) Fuga od Haendia pro piano (hr. sl. Tyrellova), 8.\n„Utonulá,\" nár. sbor od P. Křížkovského. 111. Beseda dne\n6. května 1862. 1. „Pobratimja,\" sbor od D. Jenka. 2.\n„Vlast a dívka,\" píseň od H. Vojáčka (zp. p. Mráček). 3.\n„Bratři, rozveselme se,\" sbor od Pivody. 4. a) Srdce ztra-\ncené, b) „Aj čo by boía,\" písně od Pivody (zp. sl. Zd.\nBočkova). 5. „Kovářská,\" píseň se sborem od L. Procházky\n(zp. p. Peka). 6. „Královna plesu,\" od V. Hálka, deklam.\nsl. Bož. Helceletova. 7. „Odpadlý od srdca,\" sbor od P.\nKřížkovského. 8. Galopp di bravura pro piano od Wollen-\nhaupta (hr. p. Debois). 9. „Cikáni,\" sbor od Vogla. IV. Be-\nseda dne 15. července 1862. 1. Pochod „Hlahol,\" sbor od\nL. Procházky. 2. „Umlklo stromů šumění,\" dvojzpěv od K.\nBendla. 3. „České perle,\" fantasie pro piano od Ed. Ná-\npravníka (hr. sl. Tyrellova). 4. „Gdě je slavska domovina,\"\nsbor od Wintera. 5. „Polské národní písně\" (zp. pí. Schreiber-\nKirchbergová). 6. Capriccio pro housle od Vieuxtempsa (hr.\np. Brand. 7. „Na Prahu,1' sbor od Veita. Slavnostní\nveřejná beseda při odevzdání práporu spolku od vlaste-\nnek Moravských věnovaného dne 28. října 1862. 1. „Píseň\nsv. Vojtěcha,\" sbor z IX. století, upraven od L. Zvonaře. 2.\na) „Moravská národní píseň,\" b) „České národní písně,\" (zp.\np. Lukeš). 3. „Odvedeného prosba,1' sbor od P. Křížkov-\nského. 4. Fantasie na ruské národní písně pro housle od\nVieuxtempsa (hr. p. Zelníček). 5. „české národní písněfct\n(zp. p. Lukeš). 6. „Píseň Moravanů,\" sbor od H. Vojáčka.\n\nPaganini a Lipiński.\nVýjev ze života uměleckého od A. Melišové-Körsclmerové.\n(Dokončeni.)\nLipiňski vstal od stolu, podal sluhovi list a bavil se\ns Kurpiňskim pozdě do noci.\nVelké nárožní cedule oznamovaly v příštích dnech na-\nto dva koncerty, a sice Paganiniho a Lipiňského, z nichžto\nprvní v poledne a druhý k večeru se odbýval. Nával ku\nkoncertu Paganiniho byl nesmírný. Veškerá šlechta polská\njakož i všechni přátelé hudby Varšavští byli koncertu pří-\ntomni. Každý byl dychtiv, tohoto světoznámého kouzedlníka\nviděli. Však tu přichází hubená postava, bledý obličej,\ntichý chod, a podivuhodný zevnějšek jeho činí zvláštní do-\njem na posluchače. Zdá se být tak křehký, tak vysílený,\ntak vrátký, že se sotva na nohou udržeti může. Obecenstvo\npřivítá jej potleskem. Paganini se pokloní a tu započne or-\nkestr. Elektrická jiskra projede italského virtuosa, a pronik-\nne ho novými životními silami. Ocháblé svaly nabydou ne-\nvýslovné pružnosti a ruka jeho vládne smyčcem s nepocho-\npitelnou rychlostí a smělostí. Paganini rozvinuje vždy větší\na větší bravuru; herkulejské těžkosti přemáhá s nepochopi-\ntelnou snadností, na jeden tah provádí běhy skoro mnoho\noktáv po půl tónech v ohromující rychlostí, tercové, sep-\ntimové chody, trilkové řetězy přes celé jho, skoky ze zá-\nvratné výši do propastné hloubky zvonkovité, flageolettové\npassaže vše s úplnou silou, čistotou, jasností, precísností\na tak hravě, jako kdyby to dětská hra byla. Obecenstvo\njásá, se všech stran rozléhá se „Bravissimo ,u „Výtečně\" a\nnekonečný potlesk doprovází umělce, jenž se na všechny\nstrany klaní. Jest po. prvním Aliegru. Orkestr hraje dále\núvod to k Adagiu. Paganini sebírá nyní veškeré své síly,\naby iv neseném zpěvu své mistrovství osvědčil, ale nepo-\ndařilo se mu to přec úplně. Kouzelné housle jeho vyluzují\nsice líbezný, krásný zpěv; avšak zpěvu tomuto schází vrouc-\nnost, tklivost a dojemnost. Je to Achillova pata jeho a také\npotlesk, jenž po něm následuje, jest toliko slabý ohlas před-\ncházející hromové pochvaly. Ve Soherzu a Finále objevuje\nse opět Paganini co nedostižný velikán. Každý je uchvácen,\nzanícen a nadšen čarodějnou hrou divotvorného umělce. Já-\nsání, bouřlivý tleskot a pochvala je všeobecná a když Paga-\nnini poslední své zvonkové rondo přehrál, nechtěl ani jásot\npřestali. Paganini slavií triumf, jakéhož se až dosavad ve\nVaršavě žádnému umělci nedostalo. Mrzeloť ho sice, že jeho\nAdagio nepotkalo se s tak skvělým výsledkem, jako jeho\nAllegro; avšak navzdor tomu byl přec takřka jist vítězstvím\nnad svým soupeřem. Takřka okouzleno opustilo přečetné\nobecenstvo koncert Paganiniho. -\nPřiblížil se večer as ním koncert Lipiňského. Veškeré\nobyvatelstvo Varšavské takřka bylo na nohou; neboť i do\nnejnižších tříd dostala se zpráva o uměleckém zápasu Paga-\nniniho s Lipínskirn. Šlechta, zámožné měšťanstvo a umělci,\nkteří před několika hodinami přítomni byli mistrovské hře\nPaganiniho, spěchali poznovu do koncertní síně, kdež Lipin-\nski vystoupiti měl; chudší lid však očekával venku na vý-\nsledek hry polského rodáka."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.6", "texte": "Rozhodný okamžik byl zde. Lipinski stál již před obe-\ncenstvem a orkestr započal. Lipinski přejel smyčcem struny\na započal jeden ze svých nejtěžších polonézů. Všechny\nohromující těžkosti, všechny vazolomné skoky, všechny nej-\nchoulostivější flageolety, které Paganini ve svých skladbách\nnakupil, nacházely se iv polonézu tomto a Lipinski provedl\nvše s takou křišťálovou jasností, s takou odvážnou smělostí\nas takou bleskorychlou sběhlostí, že všechno omámeno bylo\ndivotvornou bravurou polského virtuosa a sama hraběnka\nChodkiewiczowa byla tak unešena, že nevěděla, komu by\nz obou virtuosů palmu vítězství přiřknouti měla. Polonéz\nbyl ukončen a Lipinski nadšeným jásáním a nekonečnou po-\nchvalou obsypán. Virtuos vystoupí podruhé a započne své\nAdagio. Jaký to nevýslovný mír dýchá z tónů těchto? Jaká\nto hloubka a vroucnost citů? Je to posvátný poklid po jisté\nvnitřní bouři, která se byla virtuosa zmocnila. Zdá se, jako\nkdyby Lipinski kouzelným smyčcem caroval, housle jeho šeptají\nmilostné zvuky, zpívají nejsladší melodii a rozlévají balšám\nútěchy v trpící srdce. Obecenstvo tají dech, aby vssálo bož-\nské tony Lipiňského Adagia, a je tak hluboce dojato, že\nz mnohého oka slza se roní. Sám Paganini byl uchvácen\nneodolatelným kouzlem Lipiňského cituplné hry a jeho ruka\nbyla první, která polskému virtuosu za tak mistrovský přednes\nchválu vzdávala. Obdivování, pochvala, potlesk a jásání při\nkoncertu Paganiniho převýšen byl výbuchem nejvyššího nad-\nšení obecenstva po tomto Adagiu. Růže sypaly se na divo-\ntvorce houslí. Vítězoslavný lesk oživil zraky Lipiňského,\nkdyž nejkrasší z těchto květin sbíral. Bylo po koncertu.\nVaršava rozdělila se ve dva tábory, z nichžto jeden a\nto menší pro Paganiniho, druhý větší pro Lipiňského se pro-\nhlásil. V polských novinách vedly kritická péra tuhý boj o\npřednostech obou virtuosů; avšak výsledek jeho byl ten, že\nPaganini v uměleckém zápasu s Lipiňskim nezvítězil.\n„Paganiniho bravoura je nedostižná, avšak Adagio jeho\nzmizí co stín před Adagiem Lipiňského ; v lom je Lipinski\njediný!\" tak mluvilo se v salónu hraběnky Chodkiewiczové,\nkdyž právě oba umělci do salónu jejího vstoupili. S nevý-\nslovným jásotem byli Lipinski i Paganini od přítomných při-\njati. Radostně pohnuti stáli tu oba důstojní to soupeřové\nve hře na housle. Při tabuli připíjelo se na zdraví obou\nvirtuosů, domácí hostitelky, národního skladatele Karla Kur-\npinského a mnoha jiných. Tu však vstal Paganini a zvolal\nnadšen: „Známf jen jednoho virtuosa houslí, jenž všechny\nnás přestihne mohúínými perutěmi ducha svého a zázračnými\nsvými houslemi. Je lo 22!etý mladík s božským nadáním,\npři jehož zvucích svět se Iřásti bude. Je to Josef Slavík\nve Vídni a pročež připijme na zdraví jeho.\" „Ať žije!\" za-\nznělo ze všech úst a hostina se v nejlepším rozmaru ukon-\nčila. Lipinski plesal v srdci; neboť dokázal vlasti své, že\ntaké Polska umělce rodí, jižto se všem jiným vyrovnati mo-\nhou. Také Kurpinski byl šťasten; neboť těšil se z výsledku\nsvého přítele Lipiňského, jehož uměleckou pověst u hraběnky\ntak vřele zastával. Malý mužík, který proti Lipinskému pikle\nstrojil, odebral se zahanben do Petrohradu, odkud se více\nnevrátil.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nSt.\nZ Mladé Boleslavi. (Divadlo.)\nÚkol dopisovatele bývá často perný, a\nještě častěji velmi nevděčný; a byt by do-\npisovatel slova svá i nejsvětější přísahou\nstvrdili mohl, byt by sebe svědomitěji a\nzdvořileji úsudek svůj pronesl; zůstane v\nocích jistých lidí přece jen lhářem.\nNechť mně spí lají lhářů, jen když jsem si\nvědom, že jím nejsem, a protož neustanu\nod vytknutého úkolu svého. Dne 19. li-\nstopadu dávala se veselohra „Pašerové\"\ndle Raupacha od J. K. Tyla, zastaralá a\novšednělá to hra, všeho dramatického effektu\npozbývající. Není divu, pakli herec ne-\nvnikne do úlohy, již s protivným citem\nštudovati má. Příklad toho podala nám\nsi. T ~. lova (co Julinka), že není možná\núkolu svému dostáti, když proti své vůli\nv tak nepatrné hře vystoupiti musí. Mňže-li\nse vůbec říci, že v této hře někdo vynikl,\nbyla to zajisté jen si. S...ná (co iMína).\nDo rozebírání ostatních úloh se ani neodvá-\nžím, a pravím jen toliko, že tato hra ne-\nbyla čtyřnedělní přípravy hodna. Návštěva\nbyla dosti četná. V neděli dne 14. pros.\ndávaly se pod správou nového režiséra p.\nSch. dvě veselohry, a sice „Láska v ná-\nrožním domě\" ve dvou jednáních, die\nmyšlénky Calderonovy, vzdělána od Cos-\nV t\nmara, přel. od J, M.a „Ženských se\nštítí,\" v jednom jednání, dle Lemberta\nod Klim. Púnera. Provedení obou těchto\nher bylo zcela uspokojující a souhra zvláště\nv druhé velmi dobrá. Častý potlesk byl\npostačujícím svědectvím o spokojenosti o-\nbecenstva. Největší pochvaly zasluhují v\nprvní hře slečny N....ná ml. (Pavlinka) a\nT....10va (Johanka). SI. S va (Dorotka)\nsvou úlohu dobře pojala; měla však býti\nstarší. Druhá lira byla mnohem zdařileji\nprovedena. Obzvláště vynikl p. Vi ták\n(Květný) v úloze to pro začátečníka zá-\njisté ne příliš snadné. Ochotnický spolek\nzískal v něm dobrou sílu pro obor milov-\nníků, jižto jsme po dlouhý čas již nemile\npohřešovali. Jest—l i přečastó mrkání oči-\nma pouhý návyk, tedy se nechá tato vada\nsnadno odstranili a pak stane se p. V.\nznačnou silou našeho divadla. Ze slečen\nvynikla sl. T ova (co Karolínka), jejížto\nhra byla tenkráte nade všecko očekávání\nzdařilá; avšak i ostatní v této hře účin-\nkující úplné pochvaly zasluhují. Jeviště\nbylo opět p. Košateckým slušně upraveno.\nNěkteří páni učitelé nabídli se z ochoty\nhudbu v divadle na sebe vzíti a již po-\ndruhé chvalitebně dostáli úkolu svému. —-\nJak se praví, usilují prý někteří pp. o-\nchotníci na zřízení.nové šatnice,\njíž v skutku velmi zapotřebí mají. Paní\nV a íi ková byla první, která k tomuto\núčelu pěkný župan darovala. Kéžby\nvšichni milovníci našeho divadla příklad její\nnásledovali a každý dle možnosti něčím\npřispěl, aby se v krátkém čase žádaný účel\ndosáhl. Zdař Bůh ! Návštěva bylaby za-\njisté tenkráte větší bývala, kdyby to ne-\nbyla nemilá příhoda pokazila. Praví se,\nže byly programy teprv v sobotu večer\nhotovy a nemohli tedy až v neděli dopo-\nledne roznešeny býti.\n\nZ Mladé Boleslavi. (Koncert.)\nPan Vecko uspoŕádal s pŕispěním pana\nBergm anna dne 7. prosince v sále u\n„modrého hroznu\" koncert, jenž se s vel-\nmi příznivým výsledkem potkal. Slyšeli jsme\nv koncertu tomto několik skladeb velmi\nnadaného a výtečným vkusem obdařeného\nkomponisty p. Bergm anna, které ševe-\nlíce líbily. Byly to písně „Česká krev a\nčeské srdce,\" kterouž p. Vecko zdařile\npředuesl; pak „Jak jsi bledáu a „Zklama-\nný,\" ježto sl. M. Novotná s chvalným\nvýsledkem zapěla, a konečně duetto „Tak\ntemnomodrá nebes báú f v uěmžto se sl."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.7", "texte": "Novotná a Stamberkova uhlazeným\npřednosem vyznačily. Skladby páně Berg-\nmannovyjsou něžná, svěží kvítka, nejen na\noko půvabná, ale i vůni dýchající, a bylo\nby žádoucno, aby se hojně v besedách\npřednášely. Ze sborů slyšeli jsme effektní\n„Gdě je siavska domovina\" od Wintra,\n„Utonulá\" od Křížkovského a „Love-\ncká44 (překlad z němčiny) od Můllera, které\naž na některé nuance pěkně provedeny byly.\nMísto posledního sboru raději bychom sly-\nšeli nějaký dobrý sbor od českého skla-\ndatele. Van Vecko ml. zpíval barytonové\nsólo se sborem od Vojáčka, které velmi\nobratně zosnováno a zpracováno jest. Dále\ndeklamovala sl. Novotná deklamovánku „Za\nsto let\" a získala si přiměřeným předno-\nsem zasloužené pochvaly. V koncertě tomto\núčinkoval též výtečný houslista a bývalý\nžák Pražského konservaloria p. Engei-\nhart, který 6. koncert pro housle od\nBerijta a pak „Uherské nápěvy44 s velkou\nsběhlostí a čistotou provedl. Tón jeho je\npříjemný, ač ne velký a technika u velkém\nstupni vyvinuta. Škoda jen, že nám ne-\npřednesl nějakou skladbu od našich rodáků\nLauba, Ernsta, Mildnera atd. Největší sen-\nsaci zbudila píseň „Kde domov můj\" od\nŠkroupa ženským sborem přednesena,\ndo níž v druhé sloce celé obeceuslvo vpad-\nlo. Ze se píseů tato opakovati musela,\nnetřeba podotýkati. Pan Bergrnann dopro-\nvázel na piano všechny skladby a osvěd-\nčil i zde svůj vytříbený vkus a delikátní\nprůvod.\nZ Pardubic, dne 15. prosince 1862.\n(Koncert. Slavná i n s ta 11 a c e.)\nV předešlém čísle „Dalibora\" jsem sdělil,\nže 7. prosince náš „Pernštýn\" pro při-\nspívající své údy koncertní zábavu\nuspořádal; též celý program jsem v minu-\nlém čísle uvedl. Chci spravedlivě a svě-\ndomitě kritiku o výsledku této hudební a\ndeklamatorní zábavy podali! Ten samý den\no Ji2 hodiny spoledne zavítal k nám chvalně\nznámý skladatel a pianista p. Fr. Kavan,\njehož ředitel p. Kučera a výborové zpěv.\nspolku pp. Hušek a Janda v našem ná-\ndraží přijali. K poctě váženého hosta dal\npan Jan Hušek velkolepou hostinu a sou-\nstředil při tabuli této statečné síly našeho\n„P e r n š t ý na.44 Ve 2 hodiny odpoledne\nvstoupil p. Kavan, doprovázen panem Hu-\nškem a Jandou, do velké síně naší\nreálné školy, kdež hlavní zkoušku spolek\nodbýval. Ředitel spolku p. Kučera uvítal\nhosta slušně a celý spolek provolal nad-\nšeně: „Sláva p. Kavanovi!44 Pak se\nzkoušela v soukromém domě při pianě\nrázná „Pardubská44 od Ed. Nápravníka.\nČetná honorace z Pardubic se do vkusného\nsálu do „Odeonu44 dostavila, aniž vyjíma-\nje c. k. důstojníky husarského pluku č. 9\nse svým plukovníkem baronem Basellim,\nzačal překrásný sbor: „Utonulá44 od Kříž-\nkovského z Moravy; zpěv. spolek provedl\ntuto skladbu v skutku čistě a neúhonně\nhle! tleskot byl mdlý. Divili se jiní\ntomu! Pak hrál p. Kavan svou Polku-\nMazurku „La Mignon\" velmi delikátně\na hle! tleskot byl jen o málo větší prvé-\nho. Přednesla sl. Matijáskova pří-\njemným hlasem deklamaci: „Vdávat nebo\nnevdávat,4' a zasluhovala jistě více aplausu.\nPak podruhé vyšel p. Kavan, aby hrál\nsvé illustrace na českou národní píseú:\n„Já jsem z Kutné Hory,'4 byl vřele již před\nsvojí hrou od obecenstva přivítán, a po\ntéto krásné protkávané skladbě také ještě\nnedosti za tu výbornou techniku, již při\nté piege p. Kavan nám ukázal, odměněn\nbyl. „Staročeská/' sbor od J. Š kroupa\ni „Na Prahu4' byl od spolku dobře prove-\nden a také dobře odměněn. ~Pardubská/4\nslova od zdejšího rodáka J. Jahna, bary-\ntonové sólo s průvodem sboru a piana slo-\nžil a spolku věnoval též náš rodák Ed.\nNápravník, kapelník v Petrohradě, byla\npřednešena od p. Jandy, a po přednosu\nbyl on od posluchačstva bouřlivě vyvolán.\nSlova jsou krásná a rázná, nápěv uchva-\ncující/ zase náš Nápravník při této skladbě\nse vyznamenal! „Ples Rusalek,44 koncertní\npolka od Kavana a jím přednešena, byla\nhlučným aplausem přijata. „Šumaře'4 de-\nklamoval p. Tomšu tak dobře, že musel\nještě jednu báseň ala Přerhof přidati. Od\nVás nám zaslaný „Naprej44 se ze zborů o-\nbecenstvu nejvíce líbil, byl také dlouho tr-\nvajícím potleskem přijat. Tehdáž vidno,\nže celá zábava solidně vypadla, a že obe-\ncenstvo vůbec tak příliš kritické bylo a\nmálotleskotem hlučilo, připisují mnozí stísně-\nnosti myslí četně zastoupeného přítomného\nvojska. Po pěvecké, h ídeb.ní a deklama-\ntorní zábavě se vybraná společnost v mě-\nšťanské besedě shromáždila, kdež se p.\nKavanovi srdečný sbor od Jelena: „Tys\ndrahý nám!44 s nadšením zapěl. Drahý\n„Per n š týn e!\" kráčej jen vždy o krok\ndále k Tvému zvelebení a k Tvé slávě.\nDne 14. t. m. slavila se installace nově\nzvoleného p. děkana Jiřího Kupky. Před\ntím dnem vkročil do města Jeho excellence\nvysoce důstojný biskup Kralohradecký p.\nKarel Bor. Haní, a byl co nejdůstoj-\nněji od všech korporací vřele uvítán. Zpěv.\nspolek uspořádal ke cti Jeho velkolepý\nprůvod s pochodněmi, při němž následu-\njící 3 sbory: „O vítej nám!tk od Vašáka,\n„Náš zpěv4 od Kalivody a „Kde domov\nmůj ?\" od Škroupa precisně řízením pana\nKučery zapěl. Nejdůstojnější biskup vyšed\nven, chválil uhlazený zpěv a děkoval se\nslovy nelíčenými za poctu jemu proukáza-\nnou. Na den slavné installace se provozo-\nvalo: „Veni sancte Spiritus!\" od Fr. Jan-\ndy, komponované k té slavnosti a věno-\nvané zpěv. spolku Pardubickému; mše D-\ndur od našeho vyznamenaného V. Ho r á-\nka, graduale, mužský čtverozpěv, zpíval\nspolek a offertorium, tenor a haryton-sólo,\nod Diabelliho, provedli pp. Tomšu a Janda.\nDruhý den, v 8 hodin ráno opustil nej-\ndůstojnější p. biskup město Pardubice.\n\nZ Prahy.\n\n— Slečna Marie Körschnerova,\ndruhdy úd českého divadla, která s pří-\nznivými výminkami v Amsterodame u di-\nvadla de Boer engažována jest, dochází,\njak dopisovatel do Drážďanských „Neneste\nNachriehten\" píše, velké přízně tamnějšího\nobecenstva. Dopis ten zní doslovně : „Co\nse týče divadla, musíme se vyznali, že ře-\nditel de Boer vše vynaložil, aby výtečné\nsíly získal. Hlavně jsme mu zavázáni díky\nza akvisici první milovnice slečny Kórschne-\nrovy, od zemského divadla Pražského. Tato\nmladá umělkyně vyznačuje se hlavně u-\nšlechtilou a ohnivou hrou, významnou mi-\nmikou a krásným objemným orgánem*\nHraje se stejnou obratností Agnes Behaim\nv „Cechmistr Norimberský,\" jako královnu\nanglickou ve veselohře „Sklenice vody\" a\nTeresu šperkářku ve frašce „Tri ženy a\nžádná.\" Též ve vysokých tragických ro-\nlích statně si počíná.\nSlečna Marie Ludvíkova\nvystoupila dne 11. t. in. co Romeo v Bel-\nlini-ově zpěvohře „Montechi a Capuletti\"\nv českém prozatímním divadle a ačkoliv\nvýsledek, jehož v této velmi těžké partii\ndosáhla, nebyl takový, aby se jím kritický\nposuzovatei uspokojil, musíme přec vy-\nznati, že první toto vystoupení přec o do-\nbrých dramatických vlohách dotčené zpě-\nvačky svědci. Jak ze všeho vysvítalo, mu-\nsela slečna mnohými zkouškami unave-\nna a tísní sklíčena býti; neboť hlas\njejí jest jinak dosti silný a zvučný, ač ještě\nrnálo vytříbený. Nepochybujeme, že slečna\nLudvíkova pilnými studiemi vbrzku\nvynikne.\nNaše krajanka, pí. S ch r o d e r-\nChaloupková, která u opery Lvovské\nco primadonna účinkovala, je nyní enga-\nžována co primadonna u opery v Štýrském\nHradci.\nSlečna Klettnerova, absolvo-\nvaná žákyně Pražského konservateria, je\ntéž v Štýrskem Hradci engažováua.\nSlečně Věkoslavě Blažko-\nvé, dvorní zpěvačce v Nové Střelici, do-\ncházejí z rozličných měst německých čestná\nnabídnutí. Tak dostala od hamburského\nkapelníka J. Nesvadby vyzvání, by tam po-\nhostinsku vystoupila. Taktéž i z Altony\nvybídnuta byla, by v několika představe-\nních co host účinkovala.\nNáš Ferd. Laub uspořádá tu s\npianistou Jaelem, jenž nyní ve Vídni kon-\ncertuje, po svátcích velký koncert, na nějž\nobecenstvo upozorňujeme.\nSlavný ruský skladatel\nVěrstovský, jehožto životopis jsme v\ntěchto listech podali, zemřel nedávno v\nMoskvě. Posledního času byl inspektorem\ncísařských divadel.\nZdejší jednota hudební ch\numělců stojící pod záštitou pana Arnošta\nFrantiška, říšského hraběte z Waldšteinů,\ns ochotným spoluúčinkováním pánů a dám"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18621220-01.1.8", "texte": "Žofínské akademie, spolku Ceciliánského,\nmužského spolku zpěváckého, Hlaholu,\nchovanců zdejšího konservatoria, hudebníků\nkr. zemského divadla a mnohých ochotníků\nbude v úterý dne 23. prosince 1862 v\nsále na Žofínském ostrově ve prospěch\nsvého ústavů k podporování vdov a si-\nrotků provozovati: „Eliáš.\" Oratorium dle\nslov starého písma ve dvou odděleních, v\nhudbu uvedl F. Mendelssohn-Bartholdy.\nKoncert humanitní jednoty\nřízením p. Celestina Mullera odbýval se\ndne 17. prosince v sále na Žofíňě a dosel\nvelmi příznivého výsledku. Malé děvčátko\nAdéla Mullerova přednášela na piano\nsprávně a uhlazeně tercetto pro piano, vi-\nolu a klarinet jsouc podporována od pp.\nPísařovice na klarinet a Webra. Mladistvá\ntato pianistka má pěkné vlohy, které, když\nje pilně vzdělávati bude, utěšenou bu-\ndoucnost jí slibují. Dále slyšeli jsme vel-\nmi talentní pianistku sl. Kláru Múhlstei-\nnovu, kteráž dlouhou fantasii od Hummla\nnazpamět s velikou sběhlostí a vyrovna-\nlostí provedla. Neméně vynikl p. Voves,\njenž přednosem kočičí fugy od Scariatiho\nsběhlost neobyčejnou rozvinul ve hře vá-\nzané. Přejeme věru štěstí panu řediteli\nMiillerovi k tak nadaným chovancům. V\nkoncertě tomto účinkoval též p. Pop per,\njenž některé německé písně zpíval, pak sl.\nMacháčkova, která provedením „Češky,\"\npísně od Škroupa, velké pochvaly dosáhla.\nNejvíce však líbil se p. Švarc, jenž před-\nnášel písně „Při luni\" od Miroslava a „Na\nvýsosti hvězdy sviti\" od Pivody, kterouž\nposlední opakovati musel. Návštěva kon-\ncertu byla velmi četná.\nBaronka Alfosina Weisso-\nv a uspořádala zde dva koncerty, první v\nprozatímním českém divadle a druhý v\nsále konviktském, v nichžto se co obratná\nvirtuoska na piano osvědčila. V posled-\nním koncertě přednášela variace od Cho-\npina, pak fantasii z „HHgenottň\" od Thal-\nberga a Valše caprice od Liszta. Její ú-\nhoz je velice pružný, její sběhlost techni-\ncká u velkém stupni vyvinutá a její po-\njmutí skladeb samostatné; zvláště však vy-\nniká šeptajícím pianissimefn. Uhlazená hra\njejí došla v obou koncertech zasloužené\npochvaly. V posledním koncertu účinko-\nvali zpěvem německým sl. Brennerova a\np. Nachbaúer, deklamací sl. Gebhardova.\nCeny za taneční skladby.\nJak známu vypsalo obchodnictví v musi-\nkáliíeh : Šálek a Wetzler tré cen, a sice 3,\npak 2 dukáty a 5 spolkových tolarů ve\nstříbře za nejlepší čtverylku, valčík\na polku trcmblante. Soudci (tri znej-\noblíbenějších Pražských kapelníků) uznali\nza nejlepší čtverylku od K. Kiepše\na Prahy, valčík od hraběte Sporka,\npolka iremblante od AI. Strebla, sbor-\nmistra zpěv. spolku na Horách Kutných.\nJak se dovídáme, došla též velký pochvaly\n„Lada,\" čtverylka od Rektorise. Skladby\ncenou poctěné vyjdou v elegantní úpravě\nještě před masopustem tiskem.\nNákladem p. Fleischra, obchod-\nníka v musikáliíeh v Praze, vyšla právě\n„Beseda\" (nový to salónní tanec) pro\npiano od Svobody, jižto p. skladatel uvěz-\nněnému redaktoru panu Dru. Juliu Gré-\ngrovi věnuje. Stojí 80 kr. Dále vyšla v\ntom skladě „Katynka,\" ťrasák od Č. Vi-\nnaře, kapelníka „Sokola,\", pak „Kikiriki,\"\nkvapík od kapelníka Ambrože. První stojí\n30, druhý 42 kr. r. č. Na nový rok vyjde\nv tomtéž skladě „Cenní album,\" obsa-\nhující skladby taneční, které cenou odmě-\nněny byly, a malý tobolkový kalendář\nna rok 1863.\n\nListárna.\nPana A. Bude nám vždy vítán.\nPánu D.v N. Pochody žádané obdržíte v\n10 dnech."}]}