{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_sha256": "6ba05e73f9d21efaa24dfabc4a81eee6aa3c290b080e10b9bffe924d133ee8d5", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/01/01_01/bmtnabd_1863-01-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "2", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.1", "titre_corps": "O pěstováni oratorni hudby v Čechách v XVIII. století. Příspěvek k dějepisu české hudby, podává Em. Meliš.", "titre_sommaire": "O pěstováni oratorni hudby v Čechách v XVIII. století. Příspěvek k dějepisu české hudby, podává Em. Meliš.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4791, "texte": "O pěstováni oratorni hudby v Čechách\nv XVIII. století.\nPříspěvek k dějepisu české hudby, podává Em. Meliš.\nOratorium a opera jsou, jak známo, sourozenky, avšak\nopera je děcko světské; oratorium ale má duchovní šat, aniž\nby přísný církevní slib bylo složilo. Vzdělávání oratoria\nkráčelo vždy po boku opery — leč zvolněji a skromněji.\nKu konci XVII. století počalo se hlavně v Itálii na dosud\nskromně vzdělávaném poli oratorií pilněji pracovali. Díla\nv této periodě utvořena nebyla sice vynikající, ale tvořila\npevný základ, na němžto ostatní skladatelé důkladnější ora-\ntorní budovy stavětí mohli. A v skutku podařilo se italským\nskladatelům na začátku XVIII. století značná díla v tomto\noboru na odiv postaviti a takto na vkus a lásku pro tuto\nhudbu i u jiných národů působiti.\nPředevším byli to však Čechové, kteří k tomuto druhu\nskladeb zvláště přilnuli a jej pěstovali; neboť vlast naše vy-\nnikala tehdejšího času velkým množstvím výkonných hudebníků\na zpěváků. Na důkaz toho svědčí okolnost, že klášter ci-\nsterciánský v Oseku v Čechách r. 1787 čítal mezi svými\nduchovními členy 11 varhaníků, 3 houslisty, 3 trubače na\nlesnici, 1 na bassetní roh, 1 klarinetistu, 1 fagotistu, 1 hráče\nna mandolínu a 1 na harmoniku. Všickni tito mniši byli,\njak Dlabač tvrdí, koncertisté na svých nástrojích.\nDříve než velký Bedřich Haendel orlí perutě k vyso-\nkému vzletu rozvinul, aby první své oratorium „Esther\" r.\n1720 utvořil, slyšela Praha 1714 a 1715 v jesuitském chrámě\nu sv. Mikuláše na Malé Straně oratoria „Tobiasw a „II fi-\nglio per duto11 od římského skladatele Carla F. César ini-\nho *). Od té doby počala takřka v chrámích Pražských za-\nznívali oratorní hudba italských hudebních mistrů, jmenovitě\nContiniho, Caldary, Fea, Jomelliho, Lea, Lottiho, Sant Marti-\nniho, Persille, Pintusa, Robertiho atd.\nVeliká záliba předků našich v oratoriích a jakož i je-\njich světoznámá láska k hudbě byly as příčinou, že se cizí\nskladatelé do Čech ubírali, by zde své skladby provésti dali.\nTak zavítal r. 1718 do Prahy slavný italský skladatel Anto-\nnio Lotti, jenž nějaký čas u Drážďanského dvora engažován\nbyl a seznav příznivé hudební poměry v naší metropoli, za-\nvdal bez vší pochyby příčinu, že se r. 1824 jeho oratorium\n„Jesus Christus in cruce pro nobis mortuus\" v chrámě\nu sv. Salvatora v Praze s úspěchem dávalo.\nR. 1722 provedena byla v Praze dvě oratoria zname-\nnitého mistra Antonia Caldary, totiž „Giuseppe\" a „// rě\ndel dolore in Giesu Christo, signor nostro coronato di\nspiněw a došly takové všeobecné pochvaly, že se poslední\noratorium r. 1723, když geniální Caldara do Prahy přibyl,\nopakovati muselo. Caldara řídil totiž téhož roku při koru-\nnování Karla VI. za krále českého Fuxovu operu „Constanza\ne fortezza\" a byl hudebními vlohami Cechů, kteří z větší\nčásti v této opeře účinkovali, tak překvapen, že na počest\nčeského národa, jak ze všeho vysvitá, oratorium\n(Václav) složil. Oratorium toto, kteréžto snad v knihovně\nStrahovské se nachází, provozovalo se r. 1725 v Praze *).\nPozději hostila Praha ve svých zděcli duchaplného komponistu\nJomelliho, jehožto oratorium „La vittoriosa Giudittaa r.\n1745 obecenstvo Pražské v chrámě u Křížovníků slyšelo.\nJako Caldara, podobně i obral si italský opat a výtečný\nskladatel Salvator Ig. Pintus látku k svému oratoriu z če-\nské historie. Složilf totiž oratorium „Santo Ábele di Boemia\nossia il glorioso martirio di S. Venceslao, signor di detto\nregno\" (Svatý Abel český aneb slavné umučení Sv. Václava,\npána téhož království), kteréž se r. 1781 v chrámě u sv.\nPetra v Praze dávalo.\nOratoria německých skladatelů dostala se do Prahy\nmnohem později a byla bud v latinské, buď v italské neb\nněmecké řeči. Jedno z prvních oratorií, s kterým se potká-\nváme, bylo oratorium vPoenitentia secunda post naufra-\ngium tabula\" od Mohučského kapelníka Michala Brennicha,\njenžto se r. 1735 v chrámě u sv. Salvatora provozovalo. Na\nto následovala oratoria od Jos. Neustatta (r. 1744), od Wiirz-\nburského kapelníka Wasmutha(r. 1747), od Vídeňského skla-\ndatele Stephana, od Hasse (r. 1754) atd.\nČastá provozování oratorií v chrámích Pražských ne-\nmohla zůstati bez účinku na skladatele domácí. Jeden z nej-\n\n•) Dia bac udává, že se již r. 1697 jedno hudební oratorium od\nhudebního sboru k slavnosti sv. Iva v chrámě Týnském s velkou\npochvalou provozovalo; avšak dle názvu soudíce, máme za to,\nže to nebylo nic jiného, než latinské motetto, ježto takto znělo :\nMotettum pro festo divi Ivonis in aedibus divae V, Mariae in Teyn\nper processum juridicunn, plena capella decantátum et inclytae fa-\ncaltati juridicae in celeberriraa universitate Carolo-Ferdinandea\nPragensi dedicatum 1697. In magno collegio Carolino , typis Ge-\norgii Labann 1697.\n*) Schill in g ve své hudební Encyklopedii neuvá ií oratorium »Ven~\nceslao« od Caldary; bezpochyby že o ném nevěděl."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2834, "texte": "prvnějších, jenž v oboru tomto se pokusil, byl Antonín Seh-\nling, dvorní hudebník u Václava hraběte z Mořínů a současně\nředitel kůru u Barnabitek v Praze. Jeho oratorium „Filius\nprodigusM (Ztracený syn) provozovalo se r. 1739 ponej-\nprve v chrámě u Barnabitek a r. 1744 v chrámě Milosrd-\nných bratří v Praze a došlo příznivého výsledku.\nPodivuhodnou plodnost v komponování kostelních skla-\ndeb vůbec a oratorií zvlášť rozvinul Jan Oelschlegel, žák\nSehlinga a ředitel kůru na Strahově, jenž v létech 1756 až\n1761 pět oratorií v chrámě Strahovském provedl a z nichžto\noratorium „Invientia et pietas bonám causam agens\" u\nJakuba Schweighofra v Praze r. 1760 tiskem vyšlo. Jedno\nz předních míst zaujímá v tomto ohledu výtečný kontrapunk-\ntista Fr. Jan Habermann, jenž prošed Itálii s italským slo-\nhem se seznámil a pak ve vlasti své se usadil. R. 1749\nnapsal velké oratorium „ Conversio peccatoriskteré se\nv chrámě u sv. Jakuba s velkým úspěchem potkalo. Co ře-\nditel kůru v chrámě u Maltézů složil taktéž velké oratorium\nDeodalus a Ga%%one,u jež tam r. 1754 k všeobecné po-\nchvale provedl. Duch tehdejšího času, jenžto zvláště orato-\nriím přízniv byl, povzbudil i Felixe Bendu, důkladného to\nvarhaníka v chrámě u Servitů, jenžto k vzdělání a zdokona-\nleni Segera v generalbassu velice přispěl, ku komponování\noratorní hudby a jeho oratoria „Die beschuldigte Unschuld,u\noder „der Welterlóseru r. 1760 a „Die schmerzensvolle\nMutter Gottes Maria\" 1761 svědčí zjevně o jeho všestranné\nkontrapunktické znalosti. Též Antonín Bedřich Fiebich, zeť\nnepomijitelného Segera pokusil se v oboru tomto. Jeho orato-\nrium „Ave Maria, fasciculus myrrhae dilectus meusmihi,\"\nježto Pražské obecenstvo dne 21. dubna r. 1764 v chrámě\nu sv. Míchala slyšelo , podává patrné svědectví, že on ze\nSegerovy školy pocházel. Dále dlužno se nám zmíniti o dvou\noratoriích jednoho z nejslavnějších skladatelů českých v tomto\nstoletí, o oratoriích Jana Ant. Koželuha, z Yelvar rodilého.\nVzdělav se v hudbě pod Segerem a maje později dva své\nrodáky Gassmanna a Glucka ve Yídni za učitele, byl od nich\nv tajnosti hudebního umění zasvěcen a stal se konečně ře-\nditelem kůru u Křížovníků, kdežto r. 1777, obklopen jsa čet-\nným orkestrem, své oratorium „Givas rě di Giuda\" na\nVelký pátek provedl. Mirno to složil Koželuh ještě jedno\noratorium „Der Tod Abelsf kteréž o jeho znamenitých\nhudebních vlohách nejlepšího podává důkazů. Konečně ne-\nsmíme mlčením opominouti, že i Leopold Koželuh, jejž jeho\nstrýc Jan v hudbě vzdělal, znamenitým dílem tohož druhu\nv\nk literatuře oratorií v Cechách přispěl. Musa jeho porodila\nsice jen jedno mladé „Mose in Egitto\" r. 1787, ale byl to\n— lev. Oratorium toto provozovalo se do roku 1815 čtyry-\nkráte od jednoty hudebních umělců k podporování jejich vdov\na sirotků, což zajisté o výtečnosti a oblíbenosti tohoto díla\nsvědčí.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "2", "page_fin": "3", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.2", "titre_corps": "Jan Ladislav Dussek. Životopisný nástin, podává K. P. Kheil mladší.", "titre_sommaire": "Jan Ladislav Dussek. Životopisný nástin, podává K. P. Kheil mladší.", "signature_source": "Josef Haydn", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.2", "debut_caractere": 2836, "fin_caractere_exclue": 6383, "texte": "Jan Ladislav Dussek.\nŽivotopisný nástin, podává K. P. Kheil mladší.\n\nV osmnáctém století zrodila naše vlast velké množství\nznamenitých skladatelů a virtuosů; avšak málokterému z nich\npodařilo se, aby si uměním neb plody svými trvalou památku\nu potomstva pojistili. Jeden z oněch výtečníků, jichžto skladby\naž dosud nezastaraly, ba nejen v Čechách, alebrž i v celé\nEvropě zaznívají, jest bez odporu Jan Lad. Dussek, kterýž\nněkterými svými komposicemi pro piano, jmenovitě však mno-\nhými svými sonatami tak se proslavil, že nejen v oboru tomto\nsvé současníky přestihl, nýbrž i za nynějších časů ještě po-\ndivení zbuzuje. Ba směle můžeme tvrditi, že některé sonáty\nDusskovy (Invocation, Consolation, Elegie sur la mořte de\npr ince Louis Ferdinand, sonata G-moll) vedle Beethoveno-\nvých důstojně státi mohou.\nJan Dussek narodil se dne 9. února 1762 v Čáslavi a\npocházel z rodičů Jana Josefa Dusska *), ředitele kůru v dě-\nkanském chrámě v Čáslavi, a Yerunky Dusskové. rozené Ště-\nbetové. Jeník jsa 5 let stár, počal se u otce svého učiti\npianu a hrál již v 9. roku svého stáří dle svědectví otcova\nznačně na varhany. To dosvědčuje též Angličan Burney ve\nsvém cestopisu. Na to dostal se Dussek za diskantistu do\nJihlavy, kdež pod dohlídkou svého blízkého příbuzného P.\nLadislava Spinara, tehdejšího ředitele kůru kostela Minorít-\nského několik let žil a u Jezuitů humaniora slyšel a v nichžto\nco varhaník chrámu jezuitského v Kutné Hoře po dvě léta\npokračoval. Pak odebral se do Prahy, slyšel filosofii a do-\nsáhl hodnosti magistra. Y této době chtěl do řádu cister-\nciánského v Žďáru na Maravě vstoupili; avšak nemaje urči-\ntého stáří, nebyl do ústavu přijat.\nYzdav se tedy svého zbožného přání, ustanovil se na\ntom, hudbou štěstí ve světě hledati. I podařilo se mu to.\nBrzy nastoupil se svým zvláštním příznivcem Maennerem,\nc. k. hejtmanem dělostřelectva uměleckou cestu do Malina\n(Mecheln), kdež nějaký čas co koncertní mistr žil a odkud* pak\nse do Bergobzoomu a Amsterodámu odebral. Dussek započal\nhudební dráhu co virtuos na harmoniku a koncertoval se\nskvělým výsledkem v obou těchto městech a vydal některé\nsvé skladby tiskem. Již tenkrát hrál na harmoniku ldávesní,\nobratně, a dal se v rozličných jiných městech s všeobecným\npotleskem slyšeti. R. 1786 cestoval s vychovatelem francouz-\nského vyslance u Berlínského dvora do Paříže. Zde vystou-\npil v koncertu před královnou Francouzskou Marií Antonií,\nkterá mu co znalkyně svou ochranu neodepřela ; avšak vybíd-\nla ho předce\", by se do Itálie odebral. I šel do Milána,\nkdež koncerty jak na piano tak na harmoniku klávesní uspo-\nřádal a tím sobě všeobecné cti a vážnosti u vlašských hudeb-\nníků získal. Podobně prokázali mu čest při všelikých příle-\n\n*) Jan Josef Diissek psal se půvovně „Dussíku a z toho soudí-\nme, že dvě „ssu ve jménu „Dussek\" se nikoliv, jak mnozí tvrdí,\nco „i\" císti mají ; nýbrž že spíše značí ostré vyslovování jednot-\nlivého „s.u Praotcové Dussfků skvěly se dle svědectví pána\nz Bienenbergů v histoiii Králové Hradce co radové a primátorové\nod r. 1471 až 1497. Jan Josef Dussek narodil se však v Mlazo-\nvicích v Bydžovsku r. 1739, kdež jeho otec kolářem byl. Jan\nJosef věnoval se učitelskému stavu a učil se hudbě u Jana Vlacha.\nNa to stal se druhým učitelem v Chlumci a r. 1759 varhaníkem\na učitelem v Čáslavi. R. 1760 dne 9. května vzal si za manželku\nYerunku Štěbetovu, dceru Čáslavského rychtáře, a byl ob-\ndařen dvtma syny Janem Ladislavem, jehož životopis tu\npodáváme, pak Františkem Benediktem a dcerou Verun-\nkou Růženou, kteří všichni hudbou se proslavili. Spis."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2026, "texte": "žitostech i hudebníci němečtí a znamenitý kurfirstský saský\nkapelní mistr Ernst*) ubezpečil jeho otce ve velmi přátelském\na pro mladého Dusska velmi lichotivém psaní, že jeho syn\nnejenom u kurfirstské kapely', nýbrž i u kurfirsta samého\na u veškerého dvoru Drážďanského cti sobě dobyl. Hudební\nspisovatel Gerber potvrzuje to a praví ve svém biograficko-\nhistorickém slovníků hudebních umělců str. 366 o J. L. Duss-\nkovi takto: „S radostí pamatuju se ještě, že jsem r. 1785 v\nKasselu svědkem byl neobyčejné obratnosti, precisnosti a rych-\nlosti obou rukou, ježto velký umělec J. L. Dussek na piano\nrozvinul. Jeho hra na klávesní harmoniku byla dokonalá a\nvýznamná. Cestovali tehdáž, aby se na tomto nástroji, jejž\nmechanik Hessel vynašel, slyšeti dal. Ale nejen co hráč, ný-\nbrž i co skladatel zaujímá mladý muž tento znamenité místo\nmezi skladateli Německými.44\nR. 1790 odebral se Dussek do Londýna, kdež v spo-\njení s Corrim**) pod firmou: „obchodníci v muzikáliích to\ntheir Majesties, their Royal Highnesses, their Prince of Wales\nand Dutchess of York,\" obchod v muzikáliích a tiskárnu na\nnoty založil.\nVelice příznivá pověst provázela našeho rodáka všude a\nnásledek toho byl, že se mu štěstí dostalo, princeznu z Yorku\nna piano vyučovati, a že při svém pobytí v Londýně jeho\ntiskem vyšlé skladby u Angličanů všeobecné obliby došly.\nV Londýně právě přítomný velký Josef Haydn u-\nznal skladby ty za mistrovské a psal z Londýna následující\nlist vážnému otci J. L. Dusskovu do Čáslavi:\nVážený příteli! <\n„Děkuji Vám ze srdce, že jste si ve Svém posledním\npsaní na Vašeho p. syna i také na mne zpomněl; zdvoj-\nnásobuji za to své vzájemné díky a pokládám se šťast-\nným, Vás ubezpečit, že nejp o čtivějšího, nejmrav-\nnějšího a v hudbě nejvýtečnějšího muže za syna\nmáte. Miluji jej tak jako Vás, poněvadž toho zasluhuje.\nDejte jemu své každodenní otcovské požehnání, a bude\npak vždy šťastný, což jemu pro jeho velké vlohy sr-\ndečně přeji.\nJsem vší úctou Váš upřímný přítel\nV Londýně dne 26. února 1792.\n(Pokračování.)\n\nJosef Haydn."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "3", "page_fin": "4", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.3", "titre_corps": "Národní hymny a vlastenské písně rozličných národů.", "titre_sommaire": "Národní hymny a vlastenské písně rozličných národů.", "signature_source": "E. M. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.3", "debut_caractere": 2028, "fin_caractere_exclue": 5778, "texte": "Národní hymny a vlastenské písně rozličných\nnárodů.\n\nKaždý téměř národ má bud svou národní hudbu neb\nalespoň vlastenecké národní písně, jimiž své vroucí city buď\nvlasti neb králi svému na jevo dává. Národ český má své\nvlastenecké písně národní, z nichžto však dvě největší oblí—\nbenosti a rozšíření dosáhly. Jsou to „Kde domov múja od\nFr. Škroupa a „Těšme sé blahou nadějí11 od Th. Krova.\nVlastenská píseň „Kde domov můj\" je devatenácté\nčíslo z frašky Tylovy „Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná\nrvačka,\" kteráž se dne 21. prosince r. 1834 poprvé na\nPražském jevišti provozovala a kterouž p. Karel Strakatý co\nslepý žebravý muzikant zpíval. Frant. Škroup, tehdáž druhý\nkapelník u Pražského divadla, složil hudbu k této frašce, kte-\nráž se k jeho prospěchu provozovala. Píseň tuto dokončil\nv\nFr. Skroup teprv několik dní před provedením, jelikož Tyl\npři svém nepravidelném spůsobu psaní poslední část frašky\nlist po listu Škroupovidodával. Píseň „Kde domov můj\" slo-\nv\nžil Skroup v pozdní noci u lože své nemocné manželky. Vy-\ntištěna byla poprvé r. 1835ve sbírce „Věnec.\" Pan K. Stra-\nkatý zpíval ji u veřejném koncertu r. 1841 v Mariánských\nlázních; načež pak se všeobecně rozšířila.\nPíseň „Těšme se blahou nadějí,\" neb tak zvanou\n„.Husitskou\" složil Josef Th. Krov v Mohuči brzy po bitvě\nu Ostrolenky (26. května 1831). J. T. Krov nacházeje se\nv Mohuči u veselé společnosti, kdež se písně svobodys nad-\nšením přednášely, byl v hovoru vybídnut, aby něco podob-\nného napsal, a tak povstala nyní tak zvaná husitská píseň\n„Těšme se blahou nadějí.\" Krov sám přeložil český text do\nněmčiny a brzy na to vyšla píseň tato nákladem synů B.\nSchotta v Mohuči. Náruživá barva hudby a vetkané histo-\nrické reminiscence (t. j. píseň „Svatý Václave\") líbila se li-\ndem a znárodněla. Píseň tato vyšla u Jana Hoífmanna\nv Praze a jest p. Strakatému, jenž ji poprvé veřejně v sta-\nvovském divadle přednášel, věnována. Fr. Liszt transkriboval\nji při svém pobytu v Praze pro piano.\nRuská rúrodní hymna „Bože Cara chraň,\" pochází\nod Alexeje Lvova (nar. 1799 v Re valu), ruského generala\nv Petrohradě. Jedna z nej oblíbenějších ruských písní jest\nv\n„Červený sarafan.\" Skladatelem písně této, která i u nás\nvelké obliby došla, jest Alexej Gregorovič Varlamov, jenž\npřes 200 písní a romancí složil a r. 1849 v Petrohradě ze-\nmřel. Text a melodii světoznámé ruské národní písně „Krá-\nsná Minko, musím jiti\" složil prý císař Alexander r. 1807\nna počest královny Louisy Pruské krátce před svým odcho-\ndem z Tilsitu.\nPolákům posvátné písně jsou „Polonéz konštituční,\"\nod3. května 1791 a„Polonéz Kosciuszkův\" aneb „Sbohem\"\nod r. 1792, Mazur Dabrovského, jenž prý z r. 1805 pochází\na jehožto nápěvu Čechové k písni „Hej Slované\" užili, pak\ndvě kostelní s vlasteneckým přídechem „Bože, což Polské\"\na „Z dýmem požarów,\" kteréžto nyní v Haliči zapově-\nzeny jsou.\nRakouská národní hymna „@ott erfjatte mtfetn ířaifer\"\nje jak známo od Jos. Haydna, kterýž ji nesmírně miloval a\nji ve své smyčcové kvartetta C. vetkal. Když r. 1809 Fran-\ncouzové do Vídně vstoupili, hrál Haydn denně píseň tuto a\ndne 28. května dvakrát po sobě, načež 31. května v Pánu\nzesnul. —\nFrancouzové mají několik vlasteneckých hymen a\npísní. Světoznámá jest „Marseillaisa\" aneb „L' offrand a la\nliberté\" počínajíc slovy „Allons enfants de la patrie.\" Ne-\nsmrtelným skladatelem hymny této jest Rouge t de Lisle\n\n*) Frant. Antonín Ernst, rozený Čech a výborný houslista.\n**) Corri, učil se komposici u Porpory v Neapoli co mladík od roku\n1763 až k smrti svého mistra 1767. R. 1770 zdržoval se co oblí-\nbený zpěvák a skladatel v Ěímé. R. 1774 odebral se do Lon-\ndýna, v kterémž roku tamže jeho opera: «Ale?sandro nell' Ind ia\"\nprovedla. Byl taktéž plodným skladatelem. — Jeho dcera pro-\nvdala se za Jana Lad. Dasska."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3454, "texte": "(nar. 1760). Jméno „Marseillaisa\" obdržel zpěv tento proto,\njelikož r. 1792 v Paříži ponejprv od Marseillských fedorová-\nných zpíván jest. Zpěv tento vedl častokráte republikánské\nvojsko k vítězství, avšak nyní jest mohútným, rozněcujícím\nznamením k boji pro právo a svobodu. Účinek tohoto váleč-\nného zpěvu, jenž spolu národní písní a pochodem jest, byl\nv obou velkých francouzských revolucích tak ohromný, že\nKlopstock juž k tvůrci této písně, když se s ním v Ham-\nburku sešel, říci mohl: „Vaší básní padlo více než 50.000\nNěmců!\" Rouget byl, když předešlá revoluce francouzská\nvypukla, důstojníkem inžinýrským v Strassburku. Jsa vybídnut\nnějakou válečnou hymnu složití, uzavřel se jednou ve svém\npokoji a napsal za jednu noc text i hudbu.\nZnamenitá francouzská národní píseň „Marlborough\"\nje prý dle Chateaubriandova mínění tatáž, kterou křižáci Bo-\nhumíra z Bouillonu před zděmi Jerusalema zpívali, aby si\nzmužilosti k osvobození hrobu Kristova dodali. Ještě až do-\nsud zpívají prý Arabové před bojem melodii tuto. Císař Na-\npoleon zpíval vždy píseň tuto, když na koně vsedl a do\nboje táhl.\nKaždá francouzská revoluce zrodila jednu píseň vlaste-\nneckou. Nejprv zpíval celý Paříž píseň „Vive Henri IV.,\"\npo roce 1789 „Allons enfants de la patrie,\" po roce 1793\n„Qa ira, ga ira, les aristocrates a la lauterne,\" po roce\n1814, „Peuple framjais, pewple vaillant,\" po roce 1830 píseň\nzvanou „Parisienne,\" a po 24. únoru 1848 „Des larnpions,\ndes larnpions.\"\nZnamenitá anglická národní píseň „Rule Britania\" po-\nchází ze zpěvohry „The masque of Alfred,\" kteráž od Thom-\nsona a Malleta utvořena jest. Kdo z obou těchto básníků\npíseň utvořil, není známo.\nAnglickou národní hymna „Godsavethe king\" složil\nHenry Carrey r. 1715 v předvečer vzpoury ku prospěchu\nkorunního pretendenta Jakuba Stuarta. Povstání se nepoda-\nřilo a melodie dřímala až k vítězství generala Vernona roku\n1740, kdež skladatel při jistém kvasu svou píseň přednášel.\nDr. Thomas Arne dal ji, když se nový korunní pretendent\nobjevil, v divadle Drury-Lane zpívati. Sir Henry Carrey\nzemřel r. 1743. Dle této anglické hymny je částečně pru-\nská národní hymna „£>eit bir tm ©tegeéfratB\" od faráře\nJindřicha Harriesa utvořena a zpívala Se r. 1795 poprvé\nv Berlínském národním divadle. Naproti tomu tvrdí Frege ve\nsvé brošurce „3ut @efd)tci)te beš 33olřéltebeé,u že\npruská národní hymna „§etí bit tm @iegeéfratt§u od šlesvik-\nIiolštýnského doktora B. A. Schumachra pochází.\nTéz Belgičané mají svou Marsellaisu. Jmenujef se\n„Brabangonne\" a je z času zářové revoluce 1830. Básník\ntéto písně byl mladý francouzský herec Jenneval. Hudba\nk písni „Brabangonne\" je od zpěváka Campenhouta, jenž\nbrzy na to ředitelem královské kapelly jmenován byl.\nŘímská národní hymna „Del nuov' anno gia Palba\nprimiera\" kteroužto na nový rok 1847 římský lid svatého\notce Pia IX. pozdravil, pochází od římského básníka Filipa\nMenciniho a hudba od Boloňského skladatele Gaetana\nMagazzariho.\nSeveroamerikánská národní hymna „Yankee Do-\noddle,\" pochází od dra. Shelbury-ho, lékaře tou kritického\nvojska sloužícího, jenž s lékařstvím též vlohy básníka a hu-\ndebníka spojoval a se touto písní více proslavil, než svými\nlékařskými vědomostmi. Druhá hymna severoamerikánská je\n„Hail Columbia,\" ježto se dříve Washingtonovým pochodem\njmenovala. Pucházíf prý od jistého Pfeila, jenž za časů\nWashingtonových ředitelem orkestru divadla „John Street\"\nv Novém Yorku byl. O ostatních národních hymnách pro-\nmluvíme svým časem.\n\nE. M. Z."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "5", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.4", "titre_corps": "Z Břetislavi (Pressburg). Spolek k zvelebení kostelní hudby. — Dragomír Krančevič. — Beethovenova mše D-dur a její osudy.", "titre_sommaire": "Z Břetislavi (Pressburg). Spolek k zvelebení kostelní hudby. — Dragomír Krančevič. — Beethovenova mše D-dur a její osudy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.4", "debut_caractere": 3456, "fin_caractere_exclue": 5911, "texte": "Z Břetislavi (Pressburg).\nSpolek k zvelebení kostelní hudby. — Dragomír\nKrančevič. — Beethovenova mše D-dur a její\nosudy.\nPrv než se tento zmírající rok do moře věčnosti po-\nhrouží, bud ještě od všech zde žijících rodáků a Vlastimilů\nsrdečné „pozdrav Bůh\" zasláno du vlasti milené s podotknu-\ntím znamenitějších událostí v oboru hudebním.\nZdejší spolek k zvelebení hudby kostelní dával 9*\nlistopadu čtvrtou akademii, ku které pozván byl mladý, zna-\nmenitý houslista Dr agomír Krančevič — Pančovan rodem\n— nejzdařilejší chovanec proslulého pana Hellmesbergra, ře-\nditele Vídeňského konservatoria a spoluúda, spolku zdejšího.\nTento mladistvý, sotva 16 let čítající umělec okouzlil svou\nneobyčejnou, něžnou, cituplnou a mistrovskou hrou valně\nshromážděné obecenstvo nad míru, a zkušení starci s šedi-\nnami ujišťovali, že jich od času Paganiniho žádný virtuos tak\nnerozehřál. — Kranbevič hodlá též naši milou Prahu na-\nvštívili, kdežto zajisté uznání skvělého dojde. Akademie za-\npočala uverturou k „Euryantě,, od Webra a končila entré-\naktem z Wagnerovy zpěvohry „Lohengrin\" kromě jiných kusů\ntéž chvalitebně provedených.\nK oslavení svátku patronky hudby sv. Cácilie provozo-\nval spolek, který spolu 30. rok svého blahodárného účinko-\nvání slavil — velkou Beethovenovu mši do D, při čemž se\n131 údů súčastnilo. Že toto obrovské dílo s přiměřeným,\ntakřka svatým nadšením rázně a cituplně předneseno bylo,\nvysvitá již z toho, an zkoušky půldruhého měsíce trvaly.\nHlavní chrám byl nábožnými přeplněn, a spolek osvědčil tímto\numěleckým provedením, že hoden je příspěvků údů podporu-\njících, a směle doložiti můžeme, že málo soupeřů v mocnář-\nství rakouském nalezne.\nPředevším slušno vyznati, že nejen při této slavnosti,\nnýbrž vůbec o rozkvět spolku velké úcty zasluhuje velebný\npan Karel Heiller, kanovník, opat, městský farář a přednosta\nspolku. Nejen že znamenitých obětí ku zvelebeni spolku\npřináší, a při všech zkouškách svou přítomností blahodárně\npůsobil, též osobně slavnou oběť svatou konal, která skoro\ndvě hodiny trvala. Pan kapelník Josef Kumlík, jehož otec\nMoravan byl, dokázal svým obezřelým řízením svou nevšední\numělost, pochopiv hluboce dílo tohoto velikána.\nRodina Trantovic, otec, dvě dcery a dva synové po-\nchvaly nemalé zasluhují. Slečna Eliška Trantova zpívala\nsoprán, její sestra Marie alt, p. Fr. Tranta ml. hrál houslové\nsolo v Benedictus, tak že tento trojlístek všeobecného uznání\ncituplným a něžným přednosem si dobyl. Tenor zpíval p."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3016, "texte": "Scherriibel, bass p. Végrič s toutéž pochvalou. Mezi osmi\nkontrabasy vynikali pánové Chalupa a Alojs Meliš — cho-\nvanci konservatoria pražského, jakož i pan Jiří Šáriczer, rada\nzemského soudu. Každý z účinkujících byl nadchnut jakousi\nsvatou touhou a vynasnažil se, aby své úloze dostál. Spolek\ntento čítá 2470 údů, má archiv s devíti sty čísel samých\nklasických skladeb a znamenitou sbírku hudebních nástrojů*\nPři této příležitosti nebude snad od místa, podáme-li\nněco o počátku velké mše do D od Beethovena a dalších\nosudech jejích. Arcivévoda Rudolf, byv arcibiskupem olo-\nmúckým jmenován, požádal Beethovena, svého bývalého učitele\nv hudbě, kterého si velmi vážil, aby k installaci jeho slav-\nnou mši složil, která na den 9. března 1820 určena byla.\nNa podzim 1818 započal Beethoven komponovat. Při skou-\nmání a rozebírání této svaté úlohy, tajemství našeho vykou-\npení atd. se Beethoven tak hluboce zabral, že nemožnost\nuznal, úlohu tuto v určený čas dokončiti. A v skutku teprv\nBenedictus dohotovil, an se arcivévoda k installaci odebíral.\nBeethoven ale navzdor tomu horlivě skládal dále.\nKomponuje „Credo\" byl B. u jakémsi duševním, nad-\npozemském rozjaření, jako prv a později nikdy. Byloť to v\nsrpnu 1819, an Šindler a Hořalka Beethovena v jeho letním\nbytu, tak zvaném „Hafnerhaus\" v Modlinku, navštívili. Hned\nv předsíni se dozvěděli, že obě služky B. tohoto rána odešly,\na že po půl noci bouřlivý výstup byl, který všecky domovní\nobyvatele ze spánku vytrhl, an následkem dlouhého čekání\nslužky usnuly a přistrojené pokrmy se spálily. Y jizbě sly—\nv\nsely Šindler a Hořalka mistra u zamčených dveří fugu ku\nCredo zpívali, pak zase křičeti, dupali. Po dlouhém čekání\nchtěli se již odstraniti, avšak dvéře se na jednou otevřely,\na B. stál před nimi jak u vytržení, jak by byl boj na smrt\ns celým hejnem kontrapunktistů, svých protivníků, podstoupil.\nZpočátku byl nemile překvapen, že mu příchozí naslouchali,\nzpamatovav se ale, stěžoval si, že jíž od včererejšího po-\nledne ničehož nejedí (byly právě 4 hodiny odpoledne), Šind-\nler ho hleděl uchlácholiti, pomohl mu se ustrojili, arito Ho-\nřalka do hostince spěchal, aby něco pro vyhladovělého mistra\nk obědu připraviti dal. V tak protivných okolnostech utvo-\nřil Beethoven své největší, nejideálnější dílo. Když v roku\n1822 poslední pilování dokončil, byl u velkých peněžitých\nnesnázích, následkem soudu k vůli svého synovce, a doufal\ndobrým výsledkem si pomoci. Ačkoliv nikdy s mocnáři po-\nzemskými rád nezacházel, uzavřel tentokráte svou novou mši\nevropejským dvorům v manuskriptě podali a padesát dukátů\nza exemplár požádali. Y tomto vyzvání jmenoval sám své\ndílo „nejzdařilejší,\" „nejdokonalejší\" s tím doložením, že se\ni na místě Oratoria provozovali může. Výsledek byl však\nmalicherný, jen na sedm exemplárů našli se předplatitelé, a\nsice: Rusko, Prusko, Franconzsko, Sasy a Hessen-Darmstadt-\nsko, kníže Radziwiíf a Cecilianský spolek frankobrodský.\nRakouskému dvoru se žádné vyzvání neučinilo, ale knížeti\nEsterhazymu, který však odepřel.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "6", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.5", "titre_corps": "Corelli. Novella.", "titre_sommaire": "Corelli. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.5", "debut_caractere": 3018, "fin_caractere_exclue": 5972, "texte": "Corelli.\nNovella.\nBylo to ku konci roku 1670. Starý Giambatista Bas-\nsini, jeden z nejlepších aneb spíše jedině výtečný v Římě\nžijící houslista obědval právě se svou četnou rodinou, když\nobstárlá služka jeho do pokoje vstoupila a oznamovala,\nže pěkný mladý jinoch venku čeká, by mu od váženého var-\nhaníka z Tusignana v Kalabrii nějaká vzláštní nařízení přinesl.\nMusíme podotknouti, že tatíček Bassini, jak ho jeho\nžáci a všichni umělci v Římě nazývali, velmi přístupný muž\nbyl, u něhož nebylo třeba žádných daporučních listů, aby\nněkoho k sobě pustil. Obyčejné pojmenování ,,umělče\" sta-\nčilo úplně, nároky činiti na jeho otcovskou blahosklonnost, ne-\nboť jernu se zdálo, že vsechni, kteří se byli hudbě věnovali,\nk jedné rodině náleží. Doporuční list varhaníka z Tusigna-\nna, starého a věrného soudruha svého, účinkoval však v tomto\npřípadu tak na Bassiniho, že mladého cizince hned za svého\nhosta prohlásil.\nBassini rozpečetiv s třesoucí-se rukou dopis varhníkův\na přehlédnuv známé tahy svého přítele, objal pak mladíka a\npolíbil otcovsky jeho rusé kadeře.\n„Mír Páně spočívej na tobě, milý synu!\" pravil kmet\npohnutě. „Vážený mistr Munari oznamuje mi, že dobré vlo-\nhy pro velké umění na jevo dáváš. Uvidíme brzy, jak to\ns tebou stojí. Povím ti čistou pravdu, co se od tvých vloh oče-\nkávali může. Podejte mu mojeAmatovky, uhlídáme co umí!\"\nTemný ruměnec rozlil se po obličeji jinocha, když jeho\nzraky na veškeré členy této umělecké rodiny padly. Na to\nupřel své oko k stropu, přitiskl housle k svým plecím a po-\nčal bez předehry jeden z oněch starších kusů, které se pro\nsvou mocnou jednoduchost až na naše dny udržely. Když\nposlední jeho akkord dozněl, pokynul Bassini na znamení své\nspokojenosti hlavou a zamysliv se, mlčel několik okamžiků.\n„Milý synu,\" pravil po krátkém váhání, „pěkný kus\ntento zahrál jsi právě obstojně, nadarmo však přemýšlím,\nzdaž jsem již někdy tento kus slyšel. Ve tvé hře spočívá\nvýraz, jenž se mi líbí; avšak tvému prstokladu chybí ještě\nsíla a intonaci tvojí úplná správnost. Arii, kterouž jsi pro-\nvedl, je mistrovský kus; avšak nyní ti ukážu, jak se tato\nhudba přednášeli má.\"\nBassini vzal Amatovky a přednášel, jsa velice podpo-\nrován svou neobyčejnou pamětí jakož i jednoduchostí skladby\nhudební kus s veškerou vášnivou, jeho talent naznačující si-\nlou. Co takto náš mistr melodií svým výtečným přednosem\nneodolatelného kouzla dodával, snažil se mladý hudebník na-\ndarmo dvé svých velkých slzí ukrýti, které po jeho zdravých\nlících kanuly.\n„Hluboký cit, synu! Tak! Neukrývej ho; neboť to jest\naž dosud jediná vloha, kterouž jsem na tobě pro naše umě-\nní spozoroval. Pohnutí jest základ a účel hudby, její\nA a její Z. Ale pověz mi přec — stydím se sice (rochu\nna to se tebe tázati — který pak mistr složil tuto krásnou\nhudbu ? Musím se vyznat, že se mi novou býti vidí.\nJe ode mne,\" odvětil skrovně jinoch.\n„Pomalu, příteli!\" odpověděl mistr čelo svoje svraštiv;\npaměť má, neupírám to, nechá mne sice sedět; proto pro"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4596, "texte": "všecko však nesmí se s inou dlouholetou prakcí zahrávati.\nHudebník, jenž tuto melodii vytvořil, je mistr a jsem s nej-\nvětší radostí hotov, jemu, bud si to kdo koliv, ruku co statnému\nkollegovi podati.\nMladý hudebník ani slova neodvětiv vzal zmnoha na\nstěně visících houslí jedny do ruky, naladil je a dal, když se\nto bylo stalo, tatíčku Bassinimu znamení, aby onen hudební kus\nopět započal, a doprovázel jej obratně zpracovaným bassem.\nKdyž byl kus přehrán improvisoval mladý muž řadu variací,\nv nichžto se jeho základní myšlénka rozvinovala, pod rozlič-\nnými formami objevovala, posluchače jako v čarovné zahradě\nvodila a konečně skvělým závěrkem ukončila.\nStarý Bassini pozoroval mladíka, maje housle o levé ko-\nleno podepřeny, smyčec v pravici, pln jsa obdivování.\n„Munari má pravdu,\" zvolal konečně ruku mladíku po-\ndávaje\" vy jste nadějný umělec; avšak velice se zmýlil jste\nve vašem pravém povolání. Vy se stanete znamenitým skla-\ndatelem, ale budete jen prostředním houslistou.\"\n„Račte odpustit, mistře,\" odpověděl cizinec začervenav\nse, „snad se v mých vlohách pro housle mýlíte, Munari říká-\nvává, že ten, kdo papežem býti chce, k tomu pevnou vůli\nmíti musí; a pevnou svou vůlí chci i já se státi takým hou-\nslistou, za jakého všechni vás považují.\"\n„Jak se jmenuješ?\"\n„Archangelo Corelli/\"\n„Dobře tedy Corelli! budiž chloubou našeho umění a\ntvá sláva nechf vymaže jméno starého Bassiniho, vašeho uči-\ntele, z paměti potomstva.\"\n„Vy tedy svolujete, mým učitelem býti?\"\n„Ano, a sice ode dneška. Jelikož je to tvá vůle, hou-\nslistou první třídy se státi, a jelikož zmužilost v sobě cítíš,\npotřebná studia k tomu cíli prodělati, nechci tě od tvého šle-\nchetného úmyslu odvrátili.\"\n„Ale\" mínil jinoch a pot vstával mu na čele, „mám\nještě nějaké malé překážky.\"\n„Chceš snad říci velké překážky; to jest tolik, že ne-\nmáš ve svém váčku ani jediného římského tolaru, je-li prav-\nda ? Nemyslím sice, že naplněná tobolka je zbytečnou věcí;\nale někdy není také nevyhnutně potřebná. Chudoba jest\nmatkou genia; můj vlastní talent neměl také jinou kojnou.\nZe šesti dítek, jež mi má dobrá choť Lilia darovala, zůstaly\nmi jen čtyry na živě; ty budiž mým pátým dítkem; my bu-\ndeme jen něco těsněji u stolu seděl, to je ten celý rozdíl.\nNyní, dítky, obejmete se a pak chutě k práci, nebof bůh že-\nhná tenkrát četné rodině, když je hodně pilná.\nMladé lidičky, které byly jako otec plny živosti, padly\nArchangelu kolem krku a srdečně ho objímaly. Též Nelia,\nkrásná, devatenáctiletá dívka, sklonila k němu své vděkuplné\nlíce, kteréž mladý cizinec s chvějícími rty políbil. Obě starší\nsestry odebraly se na to z domu, aby hudbě vyučovali, nej-\nmladší syn počal svoje cvičení. Nelia posadila se ku klavíru\na Bassini, aby se vyhnul hlučnému hovoru své ženy se služ-\nkou, odešel do prvního patra svého domu, kde se jeho praco-\nvna nalézala, a vyučoval svého nového žáka.\nArchangelo měl něžnou, ostýchavou, spolu ale upřímnou\na prostou povahu; po několika dnech přivykl si tak v domě\nBassiniho, že se zdálo, jako kdyby od jakživa k jeho rodině\nnáležel. Jen před Neiiou měl zvláštní úctu, kterou si nikte-\nrak vysvětliti nemohl; upřela—li krásná Římanka své černé\noko na něho, nemohl Archangelo náhle s řečí svou z místa\na upadl do nemalých rozpaků. Ostatně nevynikala dívka\nničím zvláštním, leč že byla krásně vzrostlá a že její postava\nbyla tak vznešená jako nějaké princezny. Její oči zářily\npřekypující radostí, jež jest nejpatrnějším obrazem květoucího\nmládí, a její něco velká, avšak dvojitou řadou nádherných\nperlí zdobená ústa byla neustálým usmíváním okrášlena.\nOdpočítáme-li ostatně několik malých leknutí, ježto ne-\npodjatému jinochovi přítomnost dívky a od času k času sko-\ntaviná pozornost hezké usmívačky spůsobily, plynul život jeho\nklidně mezi prací a zcela uměleckými oddechy rodiny. A\nprávě tak, jak naše celá bytost jen z protiv a z nevysvětli-\ntelných zvláštností sestává, stalo se i také, že Archangelo\nkonečně velké kouzlo cítil v nevoli, ježto se ho, jsoucího na blíz-\nku dívky, zmocnila, a Nelia přišla u své dovádivosti mnoho-\nkráte v rozpaky. Jako mladý orel zvykl si Archangelo do\nslunce patřiti, aniž by oči sklopití musel; za to však zahalila\nBassiniho dcera zraky své skromností, jejímu pohlaví přiro-\nzenou. Tiskne-li ohnivá ruka studenou aneb vniká-li teplota\njedné do chladnosti druhé aneb stává-li se to opáčně; je\nvýsledek vždy stejný, že totiž úplně stejná temperatura u\nobou nastoupí. Podobně tak utvořil se poměr obou mladých\nlidí; jinoch ztratil svou ostýchavost, dívka byla vážnější a\njich obapolné chování počalo se rozkošnou barvou pučící lásky\nzdobovati.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "8", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.6", "debut_caractere": 4598, "fin_caractere_exclue": 5832, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Mladé Boleslavi. (Divadelní ochotníci. — P.\nVecko.) Zdejší pp. ochotníci provozovali na den sv. Štěpána\nveselohru „Bratr honák\" neb „Venkované v městě.\" Nemů-\nžeme věru říci, žeby hra tato nás byla uspokojila ; nebo vyjma\nsl. Šeb. (Ančička), p. Kl. (Fousek), sl. Sm. (Anna), počínali si\nostatní dosti neladně. Titulní úlohu hrál p. Kaš. místy zcela\ndobře, jinde bylo zřejmě znáti, že nebyl úlohy úplně mocen. P.\nYaš. (Robert) neuměl úlohu a tudíž trochu klopýtal, i v po-\nhybech byl neobratný, tak jako p. Vit. (pán z Poskakova)\nkterý svým ustavičným mrkáním a nesrozumitelnou řeci nemilý\ndojem učinil. Ostatní úlohy byly jakž takž provedeny. Vložené\nzpěvy zpívala sl. Sm. dosti dobře, jakož i sl. Seb. a p. Vaš.,\np. Kaska ale zpíval jen tak, jak uměl — beze všeho ladu a\nskladu. Vůbec jeví se u našich ochotníků od nedávná jakási\nocháblost a lhostejnost ; zkoušky se také jen tak ledabylo od-\nbývají, tropí se při nich smích a šašky a tedy není pak divu,\nže si na jevišti neladně počínají. — Zdejší učitel zpěvu, pan\nVecko v brzku nás opustí; odebere se totiž po novém roce\ndo Prahy, kdež při české opeře v „Stradella\" co Stradella a\nv opeře „Lucrecia Borgia\" co Gennaro vystoupí. Zpěv. zdejší"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7329, "texte": "spolek ztratí na něm nejlepšího zpěváka, který se nedá nikým\nzdejším nahradit.\n\nZ. K.\n\nD.\nZe Slaného. (Divadlo a zpěv. spolek.) K oslavení\njmenovin p. Frant. Herbiga, c. k. podkrajského, dávali ochot-\nníci naši dne 2. prosince jednoaktovou veselohru „Všichni se\nhašteří\" od J. N. Štěpánka. Před tím přednášela dceruška p.\nučitele Hájka proslov, jenž se vztahoval na podporování chu-\ndých školních dítek, velmi slušně. Po provedení veselohry před-\nnášel zdejší zpěv. spolek „Dalibor\" 5 skladeb a sice píseň\nZvonařovu „Modlitba otcova\" (p. Procházka), Bendlovo\nduetto „Přilítlo jaro z daleka\" (p. Brauer ap. Janda), Kříž-\nkovského sbor „Utonulá,\" Vojáčkovu píseň se sborem\n;,PJes Čechův\" (p. Klouzal), doetto Pivodovo „Máj\" s průvo-\ndem piana; mimo tyto provedl p. Heiss velmi obratně fantasii\npro piano od Th. Dohlera, paní Štech o v á vyznačila se před-\nnosem národních písní a slečna Horlivá deklamací. Ze všech\nčísel líbil se zvláště „Máj,\" jenž od 50 chovanců zdejší zpěv.\nškoly p. Hájka velmi uhlazeně proveden byl pak „Ples Čechů\"\nod Vojáčka a z instrumentálních kusů effektní ouvertura „Vla-\nsta\" od Ed. Nápravníka, kteráž v sesíleněra sextettu ode\nvšech skoro pánů učitelů se skvělým úspěchem přednešena byla.\nČistý výnos určen byl chudým školním dítkám a obnášel 147 zl.\nr. cs. Pan c. k. podkrajský daroval k tomu cíli 20 zl., za-\ncež mu vřelé díky projeveny buďtež. Náš zpěv. spolek si statně\npočíná a bylo by toliko přáti, aby větší svornost v něm\npanovala.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n—s.\nJilemnický zpěv. spolek „Branislav\" došel\ndne 8. prosince místodržitelského potvrzení ; spolek tento\nčítá již 53 výkonných údů, a těší se z hojného účastenství.\nSemilský zpěv. spolek uspořádal na den\n30. list. hudební a pěveckou zábavu. Program byl: I. Oddě-\nlení. 1. Pochod, sbor od Bendla. 2. Koncert pro housle od-\nBeriota. 3. Deklamace „Také my.44 4. „Svoji k svému,44 pí.\nseň s průvodem piana. 5. „Vlasti,44 dvojsbor od L. Procházky.\nII. Oddělení. 6. „Les a háj,44 sbor od Georga. 7. Koncert pro\nhousle od F. Prume. 8. Deklamovánka „Šumař.'4 9. „Ma-\nzurka/ sbor od Knittla a 10. „Čechoslovan.\"\n*** Velká pěvecká akademie Kolínská, uspořá-\ndaná spolky Čáslavským, Kutnohorským a Kolínským, při níž spolu-\núéinkovali pp. Fr. Kavan a Václav Weber, pěvec komorní J.\nVys. vévody Saso-Meiningského, rodák Kolínský, odbývala se\ndne 21. prosince v divadle Kolínském. Program byl následu-\njící :I. Oddělení. 1. Předehra ze zpěvohry „Yelva4í od Reisi-\ngera. 2. Proslov. 3. „Dožij ! Dopij!44 sbor od Bergmanna\n4. Píseň ze zpěvohry „Car a tesař44 od Lortzioga, přednesl p.\nWeber. 5. Notturno od Kavana pro piano, přednesl p. skla-\ndatel. 6. „Vávra,44 sbor od Ed. Nápravníka. II. Oddělení. 7.\n,, Vlasti,44 dvojsbor od L. Procházky. 8. Romance ze zpěvo-\nhry „Dinorah44 od Meyerbeera, přednesl p. Weber. 9. „Za-\ntoč se,44 sbor se sóly od Křížkovského. 10. „Večerní píseň44\ns průvodem piana a cella od Dreyschocka. 11. „Modlitba ze-\nmě,\" sbor od Zóllnera.\n*** Zlo ni cích odbývala se dne 21. prosince hu-\ndební a deklamatorní zábava ve prospěch chudých\nškolních dítek. Program jest: I. Odděleni. 1. Proslov. 2. Pí-\nseň sv. Vojtěcha. 3. Povzbuzení k dobročinnosti. 4. „Na\nPrahu,\" sbor od J.* Veita. 5. „Horál Čech!\" slova od K. Er-\nbena, hudba od J. Vorla. 6. a) „Vysloužilec/4 od Přerhofa,\nb) „Markytánka,\" od Vlast. Růžičkové. 7. „Líbeznost,\" pro\npiano od A. Pachera. 8. „Ženám českým\" od Bož. Němcové.\nII. Oddělení. 1. „Cikáni,\" sbor se sólem od Vogla. 2. „Ne-\npokoj,\" od A. Dreyschocka pro piano. 3. Přemyšlování o kříži.\n4* Elegie, od H. Ernsta pro housle a piano. 5. „Šumař,\" od\nK. Tůmy. 6. „Vlastenka,\" pro ženský hlas a piano. 7. Národní\npísně. 8. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského.\n*** Příbramský „Lumír\" uspořádal dne 7. pros. pro\nsvé přispívající údy první koncert. Začátek byl učiněn ouver-\nturou k „Egmontu44 od L. v. Beethovena, provedenou hudbou\nhornickou, dále následovala „píseň sv. Vojtěcha,\" sbor, dopro-\nvázený pozauny, dále „Koncert pro housle44 s průvodem piana,\nod Beriota, přednesen p.J. Jelínkem, „Valčík\" od Arditi-ho, před-\nnešen od slečny Františky Appeltovy, p. J. Čížek přednesl\n„Rondo capriccioso,\" sólo pro piano od Mendelssohna Barthol-\n<*yho, „Utonulá4' od Křížkovsského. Konečně následovala ouver-\ntura z opery „Don Juan4' od Mozarta. Spolek Příbramský čítá\n53 údů výkonných a 84 přispívajících.\nRoudnický ,,Ríp,'4 který bude o svatojiřské slavnosti\nsvěcení práporu na Řípu slavit, jmenoval poslance říšského p.\ndra. Prachenského, rodáka Roudnického, pak národního pěvce\npana J. Lukeše a c, k. okresního p. dra. J. Reifa v Roudnici\nčestnými cleny.\n*** Zpěv. spo 1 ku „Daliboru\" v Slaném hrozí úpa-\ndek neb rozpadnutí. Poděkovali se zajisté nejhorlivější —a ve\nsvém domnění nejvzdělanější výbor a zároveň revisor úctů,\nbez jehožto dohlídky ctěný a všem vážený pan pokladník sotva\nsnad úcty v dobrém stavu udrží. — Vystoupil proto, že svě\npřemoudré návrhy nemohl tak, jako před málo roky, pomocí ka-\nprálske holi jiným vnucovati; neboť u něho jest každý, [i sebe\nvýše postavený jemu domněle roveů, ano i jeho disciplině po-\ndroben. Jsme však ujištěni, že kdyby s ním podobně smýšle-\njící, mimo velectěného p. ř. Mar. ap. Pr., také snad odstou-\npili mínili, spolku našemu ne k ujmě, — nýbrž k novuvzkří-\nšení by to dopomohlo.\n\n*** Výbor zpěváckého spolku „Slavoše\" v Berouně\nuspořádal 21. pros. hudební a deklamatorní zábavu dle\nnásledujícího programu: 1. „Český zpěv\" od J. Veita, 2♦ De-\nklamace, přednesl p. Hrdlička. 3. „Dívca,'4 sbor od P. Kříž-\nkovského. 4. a) „Ruská ukolébavka,\" od Lermontova, b) „Na\nvýsosti hvězdy,\" od Jablonského, přednesl skladatel p. Pivoda.\n5. Deklamace, přednesl p. Hrdlička. 6. „Hasme, hoří,\" sbor\nod K. Slavíka. 7. a) „Tiše, tiše,\" sláva kráčí,\" z písní krá-\nlovny Alžběty od Vocela. b) „Na Moravu,\" od K. Pivody\npřednesl p. Pivoda. 8. „Píseň Šumavanů,\" sbor od Jirgesa\nV přestávkách hrál sbor berounských hudebníků.\n**\"* Nově utvořený zpěv. spolek v Rakovníku\nzapěl dne 8. listopadu poprvé při velkých službách božích v\nměstském chrámu Páně.\n*** Zpěvácký spolek v Úpici uspořádal dne 14.\nprosince 1862 besedu. Program byl následující: „Kde domov\nmůj ?\" od Tyla, sbory „Mazurka,\" „Na Prahu\" od Veita a „Če-\nchoslovák' od Zavrtala; konečně zazpíváno ve sboru: „Hej\nSlované,44 kterážto píseň se opakovati musila.\n*** Zpěv. spolek v Náchodě uspořádal dne 14.\nprosince 1862 besedu, jejížto program byl následující: 1. Pro-\nslov od Jahna, přednesl p. Bureš. 2. „Reformátoři\" od Zoll-\nnera, zpěv sborový. 3. „Polonaise\" od Schulhoffa, přednesl\nnadaný pianista p. Kittler ml. 4. „Žena panovnice,\" přednesla\nsl. A. Tichá. 5. „Vlast,44 Zpěv sólový, přednesla paní Arltová,\nchoť p. okresního. 6. „Ouvertura z národních písní'4 od Tittla.\nna piano pro 4 ruce, přednesli p. Jan Kittler a sl. N. Zitová.\n7. „Vzájemná,\" zpěv sborový. 8. „Srocení,\" žert, přednesl p.\nA. Pecold. 9, Fantasie pro piano dle arie z „Dcery pluku,\"\npřednesl p. Kittler. 10. „Šumař, humoristická deklamace, před-\nnesl p. Bureš. 11. „Naše probuzení,\" zpěv sborový od Pro-\ncházky. 12. „Prosba,\" žert, přednesl p. A. Pecold. 13. „Pěv-\ncovo loučení,\" zpěv sborový. 14. „Co je mu?\" žert, před-\nnesl p. Pecold. 15. Kadryla z moravských písní od Hellera.\n\nOchotnická diwadla.\nOchotníci divad. v Mirovicích provozovali\nv posledním čase veselohru „Starý manžel.\" Čistý výnos vě-\nnován k účelům dobročinným. — Ochotníci v Novém"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 428, "texte": "Strašecím dávali v posledním čase veselohru „Ona mne\nmiluje\" od G. Pflegra. — Ochotníci v Čáslavi provozovali\nv neděli 14. prosince ku prospěchu tamnějších škol „Darebák\"\naneb „Dobré jádro v špatné skořápce,\" veselohra ve 3 jedn.\nDle Kaisera pro české divadlo vzdělal J. K. Tyl. — Divadelní\nspolečnost p. Zollnera počala o vánocích v Plzni v měst-\nském divadle hráli. Společnost ta čítá 8 ženských a 13 muž-\nských údů.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.8", "debut_caractere": 2960, "fin_caractere_exclue": 6820, "texte": "— Oratorium „Eliáš\" od F. Mendelssohna-Bartholdyho\nprovozovala se s přispěním veškerých téměř sil hudeb-\nních v úterý dne 23. prosince v sále na Žofíne řízením pana\nkapelníka Jahna a jednota hudebních umělců získala si touto\nvolbou nemalé zásluhy, anto nám opět výtečné dílo novějšího\nmistra předvedla. Látka tohoto oratoria obsahuje v sobě množ-\nství svěžích, ano i dramatických živlů, které Mendelssohnovi\npříležitost poskytly, hudbě dramatického výrazu dodali, jak to\nzvláště výjev s kněžími Baala dosvědčuje. Jako Haendl tak i\nMendelssohn užil v oratoriu tomto tonomalby, aby některá mí-\nsta názorně karakterisoval. Jmenovitě je to mohútný závěreční\nsbor prvního díla: „Vody mocně hučí,\" pak sbor o Pánu Bohu,\njenž „nepřišel v bouři, zemětřesení, v ohni, nýbrž v šumění/'\na pak árie „Nářek skal.\" Některé zpěvy jsou v pravdě klas-\nsické a mohou se Haendlovým po boku postavili; jsou to ve-\nškeré zpěvy andělů jednohlasé i vícehlasé, zvláště však cho-\nrály a rozkošný zpěv „Svatý\" andělů v druhé části. Prove-\ndení oratoria bylo, vezmeme-li ohled na rozličné nestejné síly,\nkteré v oratoriu tomto účinkovaly, slušné; s tempy však, kterě\np. kapelník bral, neshodovali jsme se vždy. Ze všech sólistů\nvynikal především p. Lukeš, jenž svým hluboce cítěným a vý-\nznamným přednosem každého nanejvýš dojal. Chvalné zmínky\nzasluhují paní Kainz-Pjausová, paní Procházková, sl. Helena\nZawiszanka, sl. Ehrenbergova, p. Hardtmuth a p. Bernard. Sl.\nSchupplerova, která partii vdovy zpívala, je pravá začátečnice,\nkterá ještě nemá pojmu o oratorní hudbě, a litovali jsme, že\nse jí partie tato svěřila. Návštěva byla valná a potlesk hlučný.\n— Pan J. L. Zvonař zanáší se nyní komponováním jedno-\naktové operetky, kterouž bohdá letos ještě v prozatímním če-\nském divadle provozovati se bude.\n— Naše krajanka, sl. Vojt. Zadrobilkova při-\nbyla dne 8. prosince do Oděsy. Čistý výnos koncertu, jejž\nv Cařihradě dávala, vynesl 4000 piastrň.\n— Pan D. Popper, virtuos na cello a bývalý žák\nPražského konservatoria, vystoupil dne 26. prosince v Lowen-\nberku v koncertě, kterýž dvorní kapella knížete z Hohenzol-\nlern-Hechingen uspořádala. Pan Popper přednášel fantasii na\npísně J. V. knížete Hohenzollernskébo a došel výtečným před-\nnosem velké pochvaly. Jak známo, jest p. Popper komorním\nvirtuosem dotčeného knížete.\n—-Pan Čeněk Vinař, kapelník „Sokolů,\" jmenován\njest ředitelem kůru u sv. Ducha. Bude tedy míti příležitost,\naby vynikl i v hudbě kostelní.\n— Ch valně známý malíř p. Frant. Čermák vy-\nstavěl na odiv obecenstvu až do 3. ledna od 10. hod. dop. až\ndo 3 hodin odpoledne zdařilý svůj veliký oltářní obraz „Na-\nnebevzetí Panny Marie,\" kterýž právě pro farní kostel v Novém\nOtinku, v kraji táborském, byl dohotovil. Pan Čermák bydlí\nv Rytířské ulici č. 405—I. „u zlaté hvězdy.\"\n— Slečna B eutlova, žákyně p. Appé-ho v Praze, o níž\njsme již ondy se zmínili, dobývá sobě čím dále tím více pří-\nzeň Olomúčanů. Dne 29. pros. vystoupila v opeře „Tannháu-\nser.\" Hlavní zásluhu při tom získal sobě kapelník divadelního\norkestru p. Růžek, jenž jest rodilý Čech, jako i druhý ka-\npelník p. Wei s s a kapelník zdejšího pluku Wasova p. Kohout.\n— Fúhrerova pašijová kantata pro 4 sólové\nhlasy, sbor a orkestr provozovala se dne 23. prosince 1. r. ve\nVídni v koncertě ku prospěchu pensijního fondu pro vdovy a\nsirotky Vídenských chorregentň. Pašijová tato kantata jmenuje\nse „Kristus v bolestech ave smrti.\" Fiihrer složil ji\ndne 21. ledna 1859 v Riedu, načež pak v Mnichově a jiných\nBavorských městech s pochvalou provozována jest. Tím po-\nvzbuzen přepracoval bedlivě Fůhrer své dílo, a v tomto pře-\npracování slyšela Vídeň zdařilé dílo našeho rodáka.\n— Rodina Nerudova dávala ku prospěchu hudeb-\nního spolku v Brně koncert, jenž velké zajímavosti do sebe\nměl. Nejvíce pochvaly dostalo se geniální Míně Nerudové,\nkterá svým čarovným smyčcem z houslí svých překrásné zvuky\nvyluzovala."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "7", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "Z. K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.6", "debut_caractere": 4611, "fin_caractere_exclue": 5832, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Mladé Boleslavi. (Divadelní ochotníci. — P.\nVecko.) Zdejší pp. ochotníci provozovali na den sv. Štěpána\nveselohru „Bratr honák\" neb „Venkované v městě.\" Nemů-\nžeme věru říci, žeby hra tato nás byla uspokojila ; nebo vyjma\nsl. Šeb. (Ančička), p. Kl. (Fousek), sl. Sm. (Anna), počínali si\nostatní dosti neladně. Titulní úlohu hrál p. Kaš. místy zcela\ndobře, jinde bylo zřejmě znáti, že nebyl úlohy úplně mocen. P.\nYaš. (Robert) neuměl úlohu a tudíž trochu klopýtal, i v po-\nhybech byl neobratný, tak jako p. Vit. (pán z Poskakova)\nkterý svým ustavičným mrkáním a nesrozumitelnou řeci nemilý\ndojem učinil. Ostatní úlohy byly jakž takž provedeny. Vložené\nzpěvy zpívala sl. Sm. dosti dobře, jakož i sl. Seb. a p. Vaš.,\np. Kaska ale zpíval jen tak, jak uměl — beze všeho ladu a\nskladu. Vůbec jeví se u našich ochotníků od nedávná jakási\nocháblost a lhostejnost ; zkoušky se také jen tak ledabylo od-\nbývají, tropí se při nich smích a šašky a tedy není pak divu,\nže si na jevišti neladně počínají. — Zdejší učitel zpěvu, pan\nVecko v brzku nás opustí; odebere se totiž po novém roce\ndo Prahy, kdež při české opeře v „Stradella\" co Stradella a\nv opeře „Lucrecia Borgia\" co Gennaro vystoupí. Zpěv. zdejší"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 85, "texte": "spolek ztratí na něm nejlepšího zpěváka, který se nedá nikým\nzdejším nahradit.\n\nZ. K."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "7", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.6.2", "titre_corps": "Ze Slaného. (Divadlo a zpěv. spolek.) K oslavení", "titre_sommaire": "Ze Slaného. (Divadlo a zpěv. spolek.) K oslavení", "signature_source": "D", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.7", "debut_caractere": 87, "fin_caractere_exclue": 1467, "texte": "D.\nZe Slaného. (Divadlo a zpěv. spolek.) K oslavení\njmenovin p. Frant. Herbiga, c. k. podkrajského, dávali ochot-\nníci naši dne 2. prosince jednoaktovou veselohru „Všichni se\nhašteří\" od J. N. Štěpánka. Před tím přednášela dceruška p.\nučitele Hájka proslov, jenž se vztahoval na podporování chu-\ndých školních dítek, velmi slušně. Po provedení veselohry před-\nnášel zdejší zpěv. spolek „Dalibor\" 5 skladeb a sice píseň\nZvonařovu „Modlitba otcova\" (p. Procházka), Bendlovo\nduetto „Přilítlo jaro z daleka\" (p. Brauer ap. Janda), Kříž-\nkovského sbor „Utonulá,\" Vojáčkovu píseň se sborem\n;,PJes Čechův\" (p. Klouzal), doetto Pivodovo „Máj\" s průvo-\ndem piana; mimo tyto provedl p. Heiss velmi obratně fantasii\npro piano od Th. Dohlera, paní Štech o v á vyznačila se před-\nnosem národních písní a slečna Horlivá deklamací. Ze všech\nčísel líbil se zvláště „Máj,\" jenž od 50 chovanců zdejší zpěv.\nškoly p. Hájka velmi uhlazeně proveden byl pak „Ples Čechů\"\nod Vojáčka a z instrumentálních kusů effektní ouvertura „Vla-\nsta\" od Ed. Nápravníka, kteráž v sesíleněra sextettu ode\nvšech skoro pánů učitelů se skvělým úspěchem přednešena byla.\nČistý výnos určen byl chudým školním dítkám a obnášel 147 zl.\nr. cs. Pan c. k. podkrajský daroval k tomu cíli 20 zl., za-\ncež mu vřelé díky projeveny buďtež. Náš zpěv. spolek si statně\npočíná a bylo by toliko přáti, aby větší svornost v něm\npanovala."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "7", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.6.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "—s", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.7", "debut_caractere": 1469, "fin_caractere_exclue": 5243, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n—s.\nJilemnický zpěv. spolek „Branislav\" došel\ndne 8. prosince místodržitelského potvrzení ; spolek tento\nčítá již 53 výkonných údů, a těší se z hojného účastenství.\nSemilský zpěv. spolek uspořádal na den\n30. list. hudební a pěveckou zábavu. Program byl: I. Oddě-\nlení. 1. Pochod, sbor od Bendla. 2. Koncert pro housle od-\nBeriota. 3. Deklamace „Také my.44 4. „Svoji k svému,44 pí.\nseň s průvodem piana. 5. „Vlasti,44 dvojsbor od L. Procházky.\nII. Oddělení. 6. „Les a háj,44 sbor od Georga. 7. Koncert pro\nhousle od F. Prume. 8. Deklamovánka „Šumař.'4 9. „Ma-\nzurka/ sbor od Knittla a 10. „Čechoslovan.\"\n*** Velká pěvecká akademie Kolínská, uspořá-\ndaná spolky Čáslavským, Kutnohorským a Kolínským, při níž spolu-\núéinkovali pp. Fr. Kavan a Václav Weber, pěvec komorní J.\nVys. vévody Saso-Meiningského, rodák Kolínský, odbývala se\ndne 21. prosince v divadle Kolínském. Program byl následu-\njící :I. Oddělení. 1. Předehra ze zpěvohry „Yelva4í od Reisi-\ngera. 2. Proslov. 3. „Dožij ! Dopij!44 sbor od Bergmanna\n4. Píseň ze zpěvohry „Car a tesař44 od Lortzioga, přednesl p.\nWeber. 5. Notturno od Kavana pro piano, přednesl p. skla-\ndatel. 6. „Vávra,44 sbor od Ed. Nápravníka. II. Oddělení. 7.\n,, Vlasti,44 dvojsbor od L. Procházky. 8. Romance ze zpěvo-\nhry „Dinorah44 od Meyerbeera, přednesl p. Weber. 9. „Za-\ntoč se,44 sbor se sóly od Křížkovského. 10. „Večerní píseň44\ns průvodem piana a cella od Dreyschocka. 11. „Modlitba ze-\nmě,\" sbor od Zóllnera.\n*** Zlo ni cích odbývala se dne 21. prosince hu-\ndební a deklamatorní zábava ve prospěch chudých\nškolních dítek. Program jest: I. Odděleni. 1. Proslov. 2. Pí-\nseň sv. Vojtěcha. 3. Povzbuzení k dobročinnosti. 4. „Na\nPrahu,\" sbor od J.* Veita. 5. „Horál Čech!\" slova od K. Er-\nbena, hudba od J. Vorla. 6. a) „Vysloužilec/4 od Přerhofa,\nb) „Markytánka,\" od Vlast. Růžičkové. 7. „Líbeznost,\" pro\npiano od A. Pachera. 8. „Ženám českým\" od Bož. Němcové.\nII. Oddělení. 1. „Cikáni,\" sbor se sólem od Vogla. 2. „Ne-\npokoj,\" od A. Dreyschocka pro piano. 3. Přemyšlování o kříži.\n4* Elegie, od H. Ernsta pro housle a piano. 5. „Šumař,\" od\nK. Tůmy. 6. „Vlastenka,\" pro ženský hlas a piano. 7. Národní\npísně. 8. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského.\n*** Příbramský „Lumír\" uspořádal dne 7. pros. pro\nsvé přispívající údy první koncert. Začátek byl učiněn ouver-\nturou k „Egmontu44 od L. v. Beethovena, provedenou hudbou\nhornickou, dále následovala „píseň sv. Vojtěcha,\" sbor, dopro-\nvázený pozauny, dále „Koncert pro housle44 s průvodem piana,\nod Beriota, přednesen p.J. Jelínkem, „Valčík\" od Arditi-ho, před-\nnešen od slečny Františky Appeltovy, p. J. Čížek přednesl\n„Rondo capriccioso,\" sólo pro piano od Mendelssohna Barthol-\n<*yho, „Utonulá4' od Křížkovsského. Konečně následovala ouver-\ntura z opery „Don Juan4' od Mozarta. Spolek Příbramský čítá\n53 údů výkonných a 84 přispívajících.\nRoudnický ,,Ríp,'4 který bude o svatojiřské slavnosti\nsvěcení práporu na Řípu slavit, jmenoval poslance říšského p.\ndra. Prachenského, rodáka Roudnického, pak národního pěvce\npana J. Lukeše a c, k. okresního p. dra. J. Reifa v Roudnici\nčestnými cleny.\n*** Zpěv. spo 1 ku „Daliboru\" v Slaném hrozí úpa-\ndek neb rozpadnutí. Poděkovali se zajisté nejhorlivější —a ve\nsvém domnění nejvzdělanější výbor a zároveň revisor úctů,\nbez jehožto dohlídky ctěný a všem vážený pan pokladník sotva\nsnad úcty v dobrém stavu udrží. — Vystoupil proto, že svě\npřemoudré návrhy nemohl tak, jako před málo roky, pomocí ka-\nprálske holi jiným vnucovati; neboť u něho jest každý, [i sebe\nvýše postavený jemu domněle roveů, ano i jeho disciplině po-\ndroben. Jsme však ujištěni, že kdyby s ním podobně smýšle-\njící, mimo velectěného p. ř. Mar. ap. Pr., také snad odstou-\npili mínili, spolku našemu ne k ujmě, — nýbrž k novuvzkří-\nšení by to dopomohlo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "7", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.6.4", "titre_corps": "*** Výbor zpěváckého spolku „Slavoše\" v Berouně", "titre_sommaire": "*** Výbor zpěváckého spolku „Slavoše\" v Berouně", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.7", "debut_caractere": 5245, "fin_caractere_exclue": 7159, "texte": "*** Výbor zpěváckého spolku „Slavoše\" v Berouně\nuspořádal 21. pros. hudební a deklamatorní zábavu dle\nnásledujícího programu: 1. „Český zpěv\" od J. Veita, 2♦ De-\nklamace, přednesl p. Hrdlička. 3. „Dívca,'4 sbor od P. Kříž-\nkovského. 4. a) „Ruská ukolébavka,\" od Lermontova, b) „Na\nvýsosti hvězdy,\" od Jablonského, přednesl skladatel p. Pivoda.\n5. Deklamace, přednesl p. Hrdlička. 6. „Hasme, hoří,\" sbor\nod K. Slavíka. 7. a) „Tiše, tiše,\" sláva kráčí,\" z písní krá-\nlovny Alžběty od Vocela. b) „Na Moravu,\" od K. Pivody\npřednesl p. Pivoda. 8. „Píseň Šumavanů,\" sbor od Jirgesa\nV přestávkách hrál sbor berounských hudebníků.\n**\"* Nově utvořený zpěv. spolek v Rakovníku\nzapěl dne 8. listopadu poprvé při velkých službách božích v\nměstském chrámu Páně.\n*** Zpěvácký spolek v Úpici uspořádal dne 14.\nprosince 1862 besedu. Program byl následující: „Kde domov\nmůj ?\" od Tyla, sbory „Mazurka,\" „Na Prahu\" od Veita a „Če-\nchoslovák' od Zavrtala; konečně zazpíváno ve sboru: „Hej\nSlované,44 kterážto píseň se opakovati musila.\n*** Zpěv. spolek v Náchodě uspořádal dne 14.\nprosince 1862 besedu, jejížto program byl následující: 1. Pro-\nslov od Jahna, přednesl p. Bureš. 2. „Reformátoři\" od Zoll-\nnera, zpěv sborový. 3. „Polonaise\" od Schulhoffa, přednesl\nnadaný pianista p. Kittler ml. 4. „Žena panovnice,\" přednesla\nsl. A. Tichá. 5. „Vlast,44 Zpěv sólový, přednesla paní Arltová,\nchoť p. okresního. 6. „Ouvertura z národních písní'4 od Tittla.\nna piano pro 4 ruce, přednesli p. Jan Kittler a sl. N. Zitová.\n7. „Vzájemná,\" zpěv sborový. 8. „Srocení,\" žert, přednesl p.\nA. Pecold. 9, Fantasie pro piano dle arie z „Dcery pluku,\"\npřednesl p. Kittler. 10. „Šumař, humoristická deklamace, před-\nnesl p. Bureš. 11. „Naše probuzení,\" zpěv sborový od Pro-\ncházky. 12. „Prosba,\" žert, přednesl p. A. Pecold. 13. „Pěv-\ncovo loučení,\" zpěv sborový. 14. „Co je mu?\" žert, před-\nnesl p. Pecold. 15. Kadryla z moravských písní od Hellera."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "8", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.6.5", "titre_corps": "Ochotnická diwadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická diwadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.7", "debut_caractere": 7161, "fin_caractere_exclue": 7329, "texte": "Ochotnická diwadla.\nOchotníci divad. v Mirovicích provozovali\nv posledním čase veselohru „Starý manžel.\" Čistý výnos vě-\nnován k účelům dobročinným. — Ochotníci v Novém"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 418, "texte": "Strašecím dávali v posledním čase veselohru „Ona mne\nmiluje\" od G. Pflegra. — Ochotníci v Čáslavi provozovali\nv neděli 14. prosince ku prospěchu tamnějších škol „Darebák\"\naneb „Dobré jádro v špatné skořápce,\" veselohra ve 3 jedn.\nDle Kaisera pro české divadlo vzdělal J. K. Tyl. — Divadelní\nspolečnost p. Zollnera počala o vánocích v Plzni v měst-\nském divadle hráli. Společnost ta čítá 8 ženských a 13 muž-\nských údů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.6.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.8", "debut_caractere": 420, "fin_caractere_exclue": 428, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.6.6.1", "titre_corps": "— Koncert Ferd. Lauba a Alfreda Jaella.", "titre_sommaire": "— Koncert Ferd. Lauba a Alfreda Jaella.", "signature_source": "—r—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.8", "debut_caractere": 430, "fin_caractere_exclue": 2958, "texte": "—r—\n— Koncert Ferd. Lauba a Alfreda Jaella.\nV neděli dne 28. prosince uspořádal náš slavný rodák F. Laub\na dvorní hannoverský pianista A. Jaell v sále na Žofíně kon-\ncert, jenž bez odporu nejlepší duševní pochoutku nám poskytl.\nTleskalo se s pravým, srdečným nadšením a vyvolávání obou ne-\nchtělo ani konec vžiti; tedy úplně skvělý výsledek. Bylo by\nvěru zbytečné, Laubovu mistrovskou hru líčiti; nebof kdo nezná\nLaubův kouzelný smyčec, jímž skutečné divy provádí. Karak-\nterisovali jsme již často v našich listech výtečnou hru Laubovu\na nyní nezbývá nám nic jiného, než jen zkrátka o jeho vy-\nstoupení se zmíniti. Laub přednášel pospolu sp. Jaellem so-\nnátu pro piano a housle (Kreutzerovi věnovanou) Od Beetho-\nvena, révérie od Vieuxtempse, fantasii od Ernsta, praeludium\nod Seb. Bacha a své skladby polonéz, slovanskou bal-\nladu a saltarello. Jistota a přitom nejdokonalejší čistota v nej-\ntěžších a nejdokonalejších passážích je věru ohromující. Při-\nrozeným spůsobem přejde tato jistota na posluchače a\nv tom leží příčina onoho duševního požitku, s nímž mistrov-\nské hře Laubově nasloucháme. Laub vyniká přede všemi vir-\ntuosy, které jsme až dosud slyšeli, velikým rozsáhlým tónem ;\njeho hra má do sebe mohútnosti, imposantnosti a velkoleposti.\nPři tom přednáší Laub skladby největsími těžkostmi překypu-\njící s takou snadností, že ani netušíme propastí, nad nimiž usta-\nvičně čarovný smycec Laubův se povznáší. Laub byl po každé\npiege mnohokrát volán a hromovou pochvalou obsypán. Jeho\nskladby jsou obratně zosnovány a vynikají ušlechtilými nápěvy\na efřektními bravourními passážemi. Co se Alfreda Jaella do-\ntýče, shledali jsme v něm dokonalého „salónního vir-\ntuosa.\" Jeho něžný a zpěvný úhoz, jeho jistá technická\nsběhlost, jeho elegantní přednos a jakož i jeho perlící-se\ntrilky jsou přednosti, které v koncertě tomto osvědčil. Před-\nnášeli na piano gavottu od Š. Bacha, valčík od Ch opi n a,\npak své skladby: transkripci z „Tannháusera\" a „chant du matin\"\na „home sweet home\" pro piano. Své skladby hraje p. Jaell\npřekrásně, jeho pianissimo zní jak Eolova harfa a všechny\nnuance, jimiž skladbám svým stínu a světla dodává, jsou roz-\nkošné; avšak původní jeho skladby nepovznášejí se mnoho nad\nobycejnost. Co se pojmutí jeho skladeb cizích dotýče, musíme\nvyznati, že se nám přednos gavotty od Schumannové mnohem\nvíce líbil než přednos Jaellův. Pan Jaell byl po každém kusu\nhlučně volán a přidal ku konci Lisztovu transskripci z Tann-\nhausera. Provedení sonáty Beethovenovy od obou umělců bylo\nv každém ohledu dokonalé."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.6.7", "titre_corps": "— Oratorium „Eliáš\" od F. Mendelssohna-Bartholdyho", "titre_sommaire": "— Oratorium „Eliáš\" od F. Mendelssohna-Bartholdyho", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.8", "debut_caractere": 2960, "fin_caractere_exclue": 6820, "texte": "— Oratorium „Eliáš\" od F. Mendelssohna-Bartholdyho\nprovozovala se s přispěním veškerých téměř sil hudeb-\nních v úterý dne 23. prosince v sále na Žofíne řízením pana\nkapelníka Jahna a jednota hudebních umělců získala si touto\nvolbou nemalé zásluhy, anto nám opět výtečné dílo novějšího\nmistra předvedla. Látka tohoto oratoria obsahuje v sobě množ-\nství svěžích, ano i dramatických živlů, které Mendelssohnovi\npříležitost poskytly, hudbě dramatického výrazu dodali, jak to\nzvláště výjev s kněžími Baala dosvědčuje. Jako Haendl tak i\nMendelssohn užil v oratoriu tomto tonomalby, aby některá mí-\nsta názorně karakterisoval. Jmenovitě je to mohútný závěreční\nsbor prvního díla: „Vody mocně hučí,\" pak sbor o Pánu Bohu,\njenž „nepřišel v bouři, zemětřesení, v ohni, nýbrž v šumění/'\na pak árie „Nářek skal.\" Některé zpěvy jsou v pravdě klas-\nsické a mohou se Haendlovým po boku postavili; jsou to ve-\nškeré zpěvy andělů jednohlasé i vícehlasé, zvláště však cho-\nrály a rozkošný zpěv „Svatý\" andělů v druhé části. Prove-\ndení oratoria bylo, vezmeme-li ohled na rozličné nestejné síly,\nkteré v oratoriu tomto účinkovaly, slušné; s tempy však, kterě\np. kapelník bral, neshodovali jsme se vždy. Ze všech sólistů\nvynikal především p. Lukeš, jenž svým hluboce cítěným a vý-\nznamným přednosem každého nanejvýš dojal. Chvalné zmínky\nzasluhují paní Kainz-Pjausová, paní Procházková, sl. Helena\nZawiszanka, sl. Ehrenbergova, p. Hardtmuth a p. Bernard. Sl.\nSchupplerova, která partii vdovy zpívala, je pravá začátečnice,\nkterá ještě nemá pojmu o oratorní hudbě, a litovali jsme, že\nse jí partie tato svěřila. Návštěva byla valná a potlesk hlučný.\n— Pan J. L. Zvonař zanáší se nyní komponováním jedno-\naktové operetky, kterouž bohdá letos ještě v prozatímním če-\nském divadle provozovati se bude.\n— Naše krajanka, sl. Vojt. Zadrobilkova při-\nbyla dne 8. prosince do Oděsy. Čistý výnos koncertu, jejž\nv Cařihradě dávala, vynesl 4000 piastrň.\n— Pan D. Popper, virtuos na cello a bývalý žák\nPražského konservatoria, vystoupil dne 26. prosince v Lowen-\nberku v koncertě, kterýž dvorní kapella knížete z Hohenzol-\nlern-Hechingen uspořádala. Pan Popper přednášel fantasii na\npísně J. V. knížete Hohenzollernskébo a došel výtečným před-\nnosem velké pochvaly. Jak známo, jest p. Popper komorním\nvirtuosem dotčeného knížete.\n—-Pan Čeněk Vinař, kapelník „Sokolů,\" jmenován\njest ředitelem kůru u sv. Ducha. Bude tedy míti příležitost,\naby vynikl i v hudbě kostelní.\n— Ch valně známý malíř p. Frant. Čermák vy-\nstavěl na odiv obecenstvu až do 3. ledna od 10. hod. dop. až\ndo 3 hodin odpoledne zdařilý svůj veliký oltářní obraz „Na-\nnebevzetí Panny Marie,\" kterýž právě pro farní kostel v Novém\nOtinku, v kraji táborském, byl dohotovil. Pan Čermák bydlí\nv Rytířské ulici č. 405—I. „u zlaté hvězdy.\"\n— Slečna B eutlova, žákyně p. Appé-ho v Praze, o níž\njsme již ondy se zmínili, dobývá sobě čím dále tím více pří-\nzeň Olomúčanů. Dne 29. pros. vystoupila v opeře „Tannháu-\nser.\" Hlavní zásluhu při tom získal sobě kapelník divadelního\norkestru p. Růžek, jenž jest rodilý Čech, jako i druhý ka-\npelník p. Wei s s a kapelník zdejšího pluku Wasova p. Kohout.\n— Fúhrerova pašijová kantata pro 4 sólové\nhlasy, sbor a orkestr provozovala se dne 23. prosince 1. r. ve\nVídni v koncertě ku prospěchu pensijního fondu pro vdovy a\nsirotky Vídenských chorregentň. Pašijová tato kantata jmenuje\nse „Kristus v bolestech ave smrti.\" Fiihrer složil ji\ndne 21. ledna 1859 v Riedu, načež pak v Mnichově a jiných\nBavorských městech s pochvalou provozována jest. Tím po-\nvzbuzen přepracoval bedlivě Fůhrer své dílo, a v tomto pře-\npracování slyšela Vídeň zdařilé dílo našeho rodáka.\n— Rodina Nerudova dávala ku prospěchu hudeb-\nního spolku v Brně koncert, jenž velké zajímavosti do sebe\nměl. Nejvíce pochvaly dostalo se geniální Míně Nerudové,\nkterá svým čarovným smyčcem z houslí svých překrásné zvuky\nvyluzovala."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-01-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-01-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1863-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.8", "debut_caractere": 6822, "fin_caractere_exclue": 6909, "texte": "Listárna.\nDo Dol. Boh. Dopis Vás příště. — Panu B, v Kladně.\nPřejete si mši od Haydna ?"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.1", "texte": "O pěstováni oratorni hudby v Čechách\nv XVIII. století.\nPříspěvek k dějepisu české hudby, podává Em. Meliš.\nOratorium a opera jsou, jak známo, sourozenky, avšak\nopera je děcko světské; oratorium ale má duchovní šat, aniž\nby přísný církevní slib bylo složilo. Vzdělávání oratoria\nkráčelo vždy po boku opery — leč zvolněji a skromněji.\nKu konci XVII. století počalo se hlavně v Itálii na dosud\nskromně vzdělávaném poli oratorií pilněji pracovali. Díla\nv této periodě utvořena nebyla sice vynikající, ale tvořila\npevný základ, na němžto ostatní skladatelé důkladnější ora-\ntorní budovy stavětí mohli. A v skutku podařilo se italským\nskladatelům na začátku XVIII. století značná díla v tomto\noboru na odiv postaviti a takto na vkus a lásku pro tuto\nhudbu i u jiných národů působiti.\nPředevším byli to však Čechové, kteří k tomuto druhu\nskladeb zvláště přilnuli a jej pěstovali; neboť vlast naše vy-\nnikala tehdejšího času velkým množstvím výkonných hudebníků\na zpěváků. Na důkaz toho svědčí okolnost, že klášter ci-\nsterciánský v Oseku v Čechách r. 1787 čítal mezi svými\nduchovními členy 11 varhaníků, 3 houslisty, 3 trubače na\nlesnici, 1 na bassetní roh, 1 klarinetistu, 1 fagotistu, 1 hráče\nna mandolínu a 1 na harmoniku. Všickni tito mniši byli,\njak Dlabač tvrdí, koncertisté na svých nástrojích.\nDříve než velký Bedřich Haendel orlí perutě k vyso-\nkému vzletu rozvinul, aby první své oratorium „Esther\" r.\n1720 utvořil, slyšela Praha 1714 a 1715 v jesuitském chrámě\nu sv. Mikuláše na Malé Straně oratoria „Tobiasw a „II fi-\nglio per duto11 od římského skladatele Carla F. César ini-\nho *). Od té doby počala takřka v chrámích Pražských za-\nznívali oratorní hudba italských hudebních mistrů, jmenovitě\nContiniho, Caldary, Fea, Jomelliho, Lea, Lottiho, Sant Marti-\nniho, Persille, Pintusa, Robertiho atd.\nVeliká záliba předků našich v oratoriích a jakož i je-\njich světoznámá láska k hudbě byly as příčinou, že se cizí\nskladatelé do Čech ubírali, by zde své skladby provésti dali.\nTak zavítal r. 1718 do Prahy slavný italský skladatel Anto-\nnio Lotti, jenž nějaký čas u Drážďanského dvora engažován\nbyl a seznav příznivé hudební poměry v naší metropoli, za-\nvdal bez vší pochyby příčinu, že se r. 1824 jeho oratorium\n„Jesus Christus in cruce pro nobis mortuus\" v chrámě\nu sv. Salvatora v Praze s úspěchem dávalo.\nR. 1722 provedena byla v Praze dvě oratoria zname-\nnitého mistra Antonia Caldary, totiž „Giuseppe\" a „// rě\ndel dolore in Giesu Christo, signor nostro coronato di\nspiněw a došly takové všeobecné pochvaly, že se poslední\noratorium r. 1723, když geniální Caldara do Prahy přibyl,\nopakovati muselo. Caldara řídil totiž téhož roku při koru-\nnování Karla VI. za krále českého Fuxovu operu „Constanza\ne fortezza\" a byl hudebními vlohami Cechů, kteří z větší\nčásti v této opeře účinkovali, tak překvapen, že na počest\nčeského národa, jak ze všeho vysvitá, oratorium\n(Václav) složil. Oratorium toto, kteréžto snad v knihovně\nStrahovské se nachází, provozovalo se r. 1725 v Praze *).\nPozději hostila Praha ve svých zděcli duchaplného komponistu\nJomelliho, jehožto oratorium „La vittoriosa Giudittaa r.\n1745 obecenstvo Pražské v chrámě u Křížovníků slyšelo.\nJako Caldara, podobně i obral si italský opat a výtečný\nskladatel Salvator Ig. Pintus látku k svému oratoriu z če-\nské historie. Složilf totiž oratorium „Santo Ábele di Boemia\nossia il glorioso martirio di S. Venceslao, signor di detto\nregno\" (Svatý Abel český aneb slavné umučení Sv. Václava,\npána téhož království), kteréž se r. 1781 v chrámě u sv.\nPetra v Praze dávalo.\nOratoria německých skladatelů dostala se do Prahy\nmnohem později a byla bud v latinské, buď v italské neb\nněmecké řeči. Jedno z prvních oratorií, s kterým se potká-\nváme, bylo oratorium vPoenitentia secunda post naufra-\ngium tabula\" od Mohučského kapelníka Michala Brennicha,\njenžto se r. 1735 v chrámě u sv. Salvatora provozovalo. Na\nto následovala oratoria od Jos. Neustatta (r. 1744), od Wiirz-\nburského kapelníka Wasmutha(r. 1747), od Vídeňského skla-\ndatele Stephana, od Hasse (r. 1754) atd.\nČastá provozování oratorií v chrámích Pražských ne-\nmohla zůstati bez účinku na skladatele domácí. Jeden z nej-\n\n•) Dia bac udává, že se již r. 1697 jedno hudební oratorium od\nhudebního sboru k slavnosti sv. Iva v chrámě Týnském s velkou\npochvalou provozovalo; avšak dle názvu soudíce, máme za to,\nže to nebylo nic jiného, než latinské motetto, ježto takto znělo :\nMotettum pro festo divi Ivonis in aedibus divae V, Mariae in Teyn\nper processum juridicunn, plena capella decantátum et inclytae fa-\ncaltati juridicae in celeberriraa universitate Carolo-Ferdinandea\nPragensi dedicatum 1697. In magno collegio Carolino , typis Ge-\norgii Labann 1697.\n*) Schill in g ve své hudební Encyklopedii neuvá ií oratorium »Ven~\nceslao« od Caldary; bezpochyby že o ném nevěděl."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.2", "texte": "prvnějších, jenž v oboru tomto se pokusil, byl Antonín Seh-\nling, dvorní hudebník u Václava hraběte z Mořínů a současně\nředitel kůru u Barnabitek v Praze. Jeho oratorium „Filius\nprodigusM (Ztracený syn) provozovalo se r. 1739 ponej-\nprve v chrámě u Barnabitek a r. 1744 v chrámě Milosrd-\nných bratří v Praze a došlo příznivého výsledku.\nPodivuhodnou plodnost v komponování kostelních skla-\ndeb vůbec a oratorií zvlášť rozvinul Jan Oelschlegel, žák\nSehlinga a ředitel kůru na Strahově, jenž v létech 1756 až\n1761 pět oratorií v chrámě Strahovském provedl a z nichžto\noratorium „Invientia et pietas bonám causam agens\" u\nJakuba Schweighofra v Praze r. 1760 tiskem vyšlo. Jedno\nz předních míst zaujímá v tomto ohledu výtečný kontrapunk-\ntista Fr. Jan Habermann, jenž prošed Itálii s italským slo-\nhem se seznámil a pak ve vlasti své se usadil. R. 1749\nnapsal velké oratorium „ Conversio peccatoriskteré se\nv chrámě u sv. Jakuba s velkým úspěchem potkalo. Co ře-\nditel kůru v chrámě u Maltézů složil taktéž velké oratorium\nDeodalus a Ga%%one,u jež tam r. 1754 k všeobecné po-\nchvale provedl. Duch tehdejšího času, jenžto zvláště orato-\nriím přízniv byl, povzbudil i Felixe Bendu, důkladného to\nvarhaníka v chrámě u Servitů, jenžto k vzdělání a zdokona-\nleni Segera v generalbassu velice přispěl, ku komponování\noratorní hudby a jeho oratoria „Die beschuldigte Unschuld,u\noder „der Welterlóseru r. 1760 a „Die schmerzensvolle\nMutter Gottes Maria\" 1761 svědčí zjevně o jeho všestranné\nkontrapunktické znalosti. Též Antonín Bedřich Fiebich, zeť\nnepomijitelného Segera pokusil se v oboru tomto. Jeho orato-\nrium „Ave Maria, fasciculus myrrhae dilectus meusmihi,\"\nježto Pražské obecenstvo dne 21. dubna r. 1764 v chrámě\nu sv. Míchala slyšelo , podává patrné svědectví, že on ze\nSegerovy školy pocházel. Dále dlužno se nám zmíniti o dvou\noratoriích jednoho z nejslavnějších skladatelů českých v tomto\nstoletí, o oratoriích Jana Ant. Koželuha, z Yelvar rodilého.\nVzdělav se v hudbě pod Segerem a maje později dva své\nrodáky Gassmanna a Glucka ve Yídni za učitele, byl od nich\nv tajnosti hudebního umění zasvěcen a stal se konečně ře-\nditelem kůru u Křížovníků, kdežto r. 1777, obklopen jsa čet-\nným orkestrem, své oratorium „Givas rě di Giuda\" na\nVelký pátek provedl. Mirno to složil Koželuh ještě jedno\noratorium „Der Tod Abelsf kteréž o jeho znamenitých\nhudebních vlohách nejlepšího podává důkazů. Konečně ne-\nsmíme mlčením opominouti, že i Leopold Koželuh, jejž jeho\nstrýc Jan v hudbě vzdělal, znamenitým dílem tohož druhu\nv\nk literatuře oratorií v Cechách přispěl. Musa jeho porodila\nsice jen jedno mladé „Mose in Egitto\" r. 1787, ale byl to\n— lev. Oratorium toto provozovalo se do roku 1815 čtyry-\nkráte od jednoty hudebních umělců k podporování jejich vdov\na sirotků, což zajisté o výtečnosti a oblíbenosti tohoto díla\nsvědčí.\n(Dokončení.)\n\nJan Ladislav Dussek.\nŽivotopisný nástin, podává K. P. Kheil mladší.\n\nV osmnáctém století zrodila naše vlast velké množství\nznamenitých skladatelů a virtuosů; avšak málokterému z nich\npodařilo se, aby si uměním neb plody svými trvalou památku\nu potomstva pojistili. Jeden z oněch výtečníků, jichžto skladby\naž dosud nezastaraly, ba nejen v Čechách, alebrž i v celé\nEvropě zaznívají, jest bez odporu Jan Lad. Dussek, kterýž\nněkterými svými komposicemi pro piano, jmenovitě však mno-\nhými svými sonatami tak se proslavil, že nejen v oboru tomto\nsvé současníky přestihl, nýbrž i za nynějších časů ještě po-\ndivení zbuzuje. Ba směle můžeme tvrditi, že některé sonáty\nDusskovy (Invocation, Consolation, Elegie sur la mořte de\npr ince Louis Ferdinand, sonata G-moll) vedle Beethoveno-\nvých důstojně státi mohou.\nJan Dussek narodil se dne 9. února 1762 v Čáslavi a\npocházel z rodičů Jana Josefa Dusska *), ředitele kůru v dě-\nkanském chrámě v Čáslavi, a Yerunky Dusskové. rozené Ště-\nbetové. Jeník jsa 5 let stár, počal se u otce svého učiti\npianu a hrál již v 9. roku svého stáří dle svědectví otcova\nznačně na varhany. To dosvědčuje též Angličan Burney ve\nsvém cestopisu. Na to dostal se Dussek za diskantistu do\nJihlavy, kdež pod dohlídkou svého blízkého příbuzného P.\nLadislava Spinara, tehdejšího ředitele kůru kostela Minorít-\nského několik let žil a u Jezuitů humaniora slyšel a v nichžto\nco varhaník chrámu jezuitského v Kutné Hoře po dvě léta\npokračoval. Pak odebral se do Prahy, slyšel filosofii a do-\nsáhl hodnosti magistra. Y této době chtěl do řádu cister-\nciánského v Žďáru na Maravě vstoupili; avšak nemaje urči-\ntého stáří, nebyl do ústavu přijat.\nYzdav se tedy svého zbožného přání, ustanovil se na\ntom, hudbou štěstí ve světě hledati. I podařilo se mu to.\nBrzy nastoupil se svým zvláštním příznivcem Maennerem,\nc. k. hejtmanem dělostřelectva uměleckou cestu do Malina\n(Mecheln), kdež nějaký čas co koncertní mistr žil a odkud* pak\nse do Bergobzoomu a Amsterodámu odebral. Dussek započal\nhudební dráhu co virtuos na harmoniku a koncertoval se\nskvělým výsledkem v obou těchto městech a vydal některé\nsvé skladby tiskem. Již tenkrát hrál na harmoniku ldávesní,\nobratně, a dal se v rozličných jiných městech s všeobecným\npotleskem slyšeti. R. 1786 cestoval s vychovatelem francouz-\nského vyslance u Berlínského dvora do Paříže. Zde vystou-\npil v koncertu před královnou Francouzskou Marií Antonií,\nkterá mu co znalkyně svou ochranu neodepřela ; avšak vybíd-\nla ho předce\", by se do Itálie odebral. I šel do Milána,\nkdež koncerty jak na piano tak na harmoniku klávesní uspo-\nřádal a tím sobě všeobecné cti a vážnosti u vlašských hudeb-\nníků získal. Podobně prokázali mu čest při všelikých příle-\n\n*) Jan Josef Diissek psal se půvovně „Dussíku a z toho soudí-\nme, že dvě „ssu ve jménu „Dussek\" se nikoliv, jak mnozí tvrdí,\nco „i\" císti mají ; nýbrž že spíše značí ostré vyslovování jednot-\nlivého „s.u Praotcové Dussfků skvěly se dle svědectví pána\nz Bienenbergů v histoiii Králové Hradce co radové a primátorové\nod r. 1471 až 1497. Jan Josef Dussek narodil se však v Mlazo-\nvicích v Bydžovsku r. 1739, kdež jeho otec kolářem byl. Jan\nJosef věnoval se učitelskému stavu a učil se hudbě u Jana Vlacha.\nNa to stal se druhým učitelem v Chlumci a r. 1759 varhaníkem\na učitelem v Čáslavi. R. 1760 dne 9. května vzal si za manželku\nYerunku Štěbetovu, dceru Čáslavského rychtáře, a byl ob-\ndařen dvtma syny Janem Ladislavem, jehož životopis tu\npodáváme, pak Františkem Benediktem a dcerou Verun-\nkou Růženou, kteří všichni hudbou se proslavili. Spis."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.3", "texte": "žitostech i hudebníci němečtí a znamenitý kurfirstský saský\nkapelní mistr Ernst*) ubezpečil jeho otce ve velmi přátelském\na pro mladého Dusska velmi lichotivém psaní, že jeho syn\nnejenom u kurfirstské kapely', nýbrž i u kurfirsta samého\na u veškerého dvoru Drážďanského cti sobě dobyl. Hudební\nspisovatel Gerber potvrzuje to a praví ve svém biograficko-\nhistorickém slovníků hudebních umělců str. 366 o J. L. Duss-\nkovi takto: „S radostí pamatuju se ještě, že jsem r. 1785 v\nKasselu svědkem byl neobyčejné obratnosti, precisnosti a rych-\nlosti obou rukou, ježto velký umělec J. L. Dussek na piano\nrozvinul. Jeho hra na klávesní harmoniku byla dokonalá a\nvýznamná. Cestovali tehdáž, aby se na tomto nástroji, jejž\nmechanik Hessel vynašel, slyšeti dal. Ale nejen co hráč, ný-\nbrž i co skladatel zaujímá mladý muž tento znamenité místo\nmezi skladateli Německými.44\nR. 1790 odebral se Dussek do Londýna, kdež v spo-\njení s Corrim**) pod firmou: „obchodníci v muzikáliích to\ntheir Majesties, their Royal Highnesses, their Prince of Wales\nand Dutchess of York,\" obchod v muzikáliích a tiskárnu na\nnoty založil.\nVelice příznivá pověst provázela našeho rodáka všude a\nnásledek toho byl, že se mu štěstí dostalo, princeznu z Yorku\nna piano vyučovati, a že při svém pobytí v Londýně jeho\ntiskem vyšlé skladby u Angličanů všeobecné obliby došly.\nV Londýně právě přítomný velký Josef Haydn u-\nznal skladby ty za mistrovské a psal z Londýna následující\nlist vážnému otci J. L. Dusskovu do Čáslavi:\nVážený příteli! <\n„Děkuji Vám ze srdce, že jste si ve Svém posledním\npsaní na Vašeho p. syna i také na mne zpomněl; zdvoj-\nnásobuji za to své vzájemné díky a pokládám se šťast-\nným, Vás ubezpečit, že nejp o čtivějšího, nejmrav-\nnějšího a v hudbě nejvýtečnějšího muže za syna\nmáte. Miluji jej tak jako Vás, poněvadž toho zasluhuje.\nDejte jemu své každodenní otcovské požehnání, a bude\npak vždy šťastný, což jemu pro jeho velké vlohy sr-\ndečně přeji.\nJsem vší úctou Váš upřímný přítel\nV Londýně dne 26. února 1792.\n(Pokračování.)\n\nJosef Haydn.\n\nNárodní hymny a vlastenské písně rozličných\nnárodů.\n\nKaždý téměř národ má bud svou národní hudbu neb\nalespoň vlastenecké národní písně, jimiž své vroucí city buď\nvlasti neb králi svému na jevo dává. Národ český má své\nvlastenecké písně národní, z nichžto však dvě největší oblí—\nbenosti a rozšíření dosáhly. Jsou to „Kde domov múja od\nFr. Škroupa a „Těšme sé blahou nadějí11 od Th. Krova.\nVlastenská píseň „Kde domov můj\" je devatenácté\nčíslo z frašky Tylovy „Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná\nrvačka,\" kteráž se dne 21. prosince r. 1834 poprvé na\nPražském jevišti provozovala a kterouž p. Karel Strakatý co\nslepý žebravý muzikant zpíval. Frant. Škroup, tehdáž druhý\nkapelník u Pražského divadla, složil hudbu k této frašce, kte-\nráž se k jeho prospěchu provozovala. Píseň tuto dokončil\nv\nFr. Skroup teprv několik dní před provedením, jelikož Tyl\npři svém nepravidelném spůsobu psaní poslední část frašky\nlist po listu Škroupovidodával. Píseň „Kde domov můj\" slo-\nv\nžil Skroup v pozdní noci u lože své nemocné manželky. Vy-\ntištěna byla poprvé r. 1835ve sbírce „Věnec.\" Pan K. Stra-\nkatý zpíval ji u veřejném koncertu r. 1841 v Mariánských\nlázních; načež pak se všeobecně rozšířila.\nPíseň „Těšme se blahou nadějí,\" neb tak zvanou\n„.Husitskou\" složil Josef Th. Krov v Mohuči brzy po bitvě\nu Ostrolenky (26. května 1831). J. T. Krov nacházeje se\nv Mohuči u veselé společnosti, kdež se písně svobodys nad-\nšením přednášely, byl v hovoru vybídnut, aby něco podob-\nného napsal, a tak povstala nyní tak zvaná husitská píseň\n„Těšme se blahou nadějí.\" Krov sám přeložil český text do\nněmčiny a brzy na to vyšla píseň tato nákladem synů B.\nSchotta v Mohuči. Náruživá barva hudby a vetkané histo-\nrické reminiscence (t. j. píseň „Svatý Václave\") líbila se li-\ndem a znárodněla. Píseň tato vyšla u Jana Hoífmanna\nv Praze a jest p. Strakatému, jenž ji poprvé veřejně v sta-\nvovském divadle přednášel, věnována. Fr. Liszt transkriboval\nji při svém pobytu v Praze pro piano.\nRuská rúrodní hymna „Bože Cara chraň,\" pochází\nod Alexeje Lvova (nar. 1799 v Re valu), ruského generala\nv Petrohradě. Jedna z nej oblíbenějších ruských písní jest\nv\n„Červený sarafan.\" Skladatelem písně této, která i u nás\nvelké obliby došla, jest Alexej Gregorovič Varlamov, jenž\npřes 200 písní a romancí složil a r. 1849 v Petrohradě ze-\nmřel. Text a melodii světoznámé ruské národní písně „Krá-\nsná Minko, musím jiti\" složil prý císař Alexander r. 1807\nna počest královny Louisy Pruské krátce před svým odcho-\ndem z Tilsitu.\nPolákům posvátné písně jsou „Polonéz konštituční,\"\nod3. května 1791 a„Polonéz Kosciuszkův\" aneb „Sbohem\"\nod r. 1792, Mazur Dabrovského, jenž prý z r. 1805 pochází\na jehožto nápěvu Čechové k písni „Hej Slované\" užili, pak\ndvě kostelní s vlasteneckým přídechem „Bože, což Polské\"\na „Z dýmem požarów,\" kteréžto nyní v Haliči zapově-\nzeny jsou.\nRakouská národní hymna „@ott erfjatte mtfetn ířaifer\"\nje jak známo od Jos. Haydna, kterýž ji nesmírně miloval a\nji ve své smyčcové kvartetta C. vetkal. Když r. 1809 Fran-\ncouzové do Vídně vstoupili, hrál Haydn denně píseň tuto a\ndne 28. května dvakrát po sobě, načež 31. května v Pánu\nzesnul. —\nFrancouzové mají několik vlasteneckých hymen a\npísní. Světoznámá jest „Marseillaisa\" aneb „L' offrand a la\nliberté\" počínajíc slovy „Allons enfants de la patrie.\" Ne-\nsmrtelným skladatelem hymny této jest Rouge t de Lisle\n\n*) Frant. Antonín Ernst, rozený Čech a výborný houslista.\n**) Corri, učil se komposici u Porpory v Neapoli co mladík od roku\n1763 až k smrti svého mistra 1767. R. 1770 zdržoval se co oblí-\nbený zpěvák a skladatel v Ěímé. R. 1774 odebral se do Lon-\ndýna, v kterémž roku tamže jeho opera: «Ale?sandro nell' Ind ia\"\nprovedla. Byl taktéž plodným skladatelem. — Jeho dcera pro-\nvdala se za Jana Lad. Dasska."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.4", "texte": "(nar. 1760). Jméno „Marseillaisa\" obdržel zpěv tento proto,\njelikož r. 1792 v Paříži ponejprv od Marseillských fedorová-\nných zpíván jest. Zpěv tento vedl častokráte republikánské\nvojsko k vítězství, avšak nyní jest mohútným, rozněcujícím\nznamením k boji pro právo a svobodu. Účinek tohoto váleč-\nného zpěvu, jenž spolu národní písní a pochodem jest, byl\nv obou velkých francouzských revolucích tak ohromný, že\nKlopstock juž k tvůrci této písně, když se s ním v Ham-\nburku sešel, říci mohl: „Vaší básní padlo více než 50.000\nNěmců!\" Rouget byl, když předešlá revoluce francouzská\nvypukla, důstojníkem inžinýrským v Strassburku. Jsa vybídnut\nnějakou válečnou hymnu složití, uzavřel se jednou ve svém\npokoji a napsal za jednu noc text i hudbu.\nZnamenitá francouzská národní píseň „Marlborough\"\nje prý dle Chateaubriandova mínění tatáž, kterou křižáci Bo-\nhumíra z Bouillonu před zděmi Jerusalema zpívali, aby si\nzmužilosti k osvobození hrobu Kristova dodali. Ještě až do-\nsud zpívají prý Arabové před bojem melodii tuto. Císař Na-\npoleon zpíval vždy píseň tuto, když na koně vsedl a do\nboje táhl.\nKaždá francouzská revoluce zrodila jednu píseň vlaste-\nneckou. Nejprv zpíval celý Paříž píseň „Vive Henri IV.,\"\npo roce 1789 „Allons enfants de la patrie,\" po roce 1793\n„Qa ira, ga ira, les aristocrates a la lauterne,\" po roce\n1814, „Peuple framjais, pewple vaillant,\" po roce 1830 píseň\nzvanou „Parisienne,\" a po 24. únoru 1848 „Des larnpions,\ndes larnpions.\"\nZnamenitá anglická národní píseň „Rule Britania\" po-\nchází ze zpěvohry „The masque of Alfred,\" kteráž od Thom-\nsona a Malleta utvořena jest. Kdo z obou těchto básníků\npíseň utvořil, není známo.\nAnglickou národní hymna „Godsavethe king\" složil\nHenry Carrey r. 1715 v předvečer vzpoury ku prospěchu\nkorunního pretendenta Jakuba Stuarta. Povstání se nepoda-\nřilo a melodie dřímala až k vítězství generala Vernona roku\n1740, kdež skladatel při jistém kvasu svou píseň přednášel.\nDr. Thomas Arne dal ji, když se nový korunní pretendent\nobjevil, v divadle Drury-Lane zpívati. Sir Henry Carrey\nzemřel r. 1743. Dle této anglické hymny je částečně pru-\nská národní hymna „£>eit bir tm ©tegeéfratB\" od faráře\nJindřicha Harriesa utvořena a zpívala Se r. 1795 poprvé\nv Berlínském národním divadle. Naproti tomu tvrdí Frege ve\nsvé brošurce „3ut @efd)tci)te beš 33olřéltebeé,u že\npruská národní hymna „§etí bit tm @iegeéfratt§u od šlesvik-\nIiolštýnského doktora B. A. Schumachra pochází.\nTéz Belgičané mají svou Marsellaisu. Jmenujef se\n„Brabangonne\" a je z času zářové revoluce 1830. Básník\ntéto písně byl mladý francouzský herec Jenneval. Hudba\nk písni „Brabangonne\" je od zpěváka Campenhouta, jenž\nbrzy na to ředitelem královské kapelly jmenován byl.\nŘímská národní hymna „Del nuov' anno gia Palba\nprimiera\" kteroužto na nový rok 1847 římský lid svatého\notce Pia IX. pozdravil, pochází od římského básníka Filipa\nMenciniho a hudba od Boloňského skladatele Gaetana\nMagazzariho.\nSeveroamerikánská národní hymna „Yankee Do-\noddle,\" pochází od dra. Shelbury-ho, lékaře tou kritického\nvojska sloužícího, jenž s lékařstvím též vlohy básníka a hu-\ndebníka spojoval a se touto písní více proslavil, než svými\nlékařskými vědomostmi. Druhá hymna severoamerikánská je\n„Hail Columbia,\" ježto se dříve Washingtonovým pochodem\njmenovala. Pucházíf prý od jistého Pfeila, jenž za časů\nWashingtonových ředitelem orkestru divadla „John Street\"\nv Novém Yorku byl. O ostatních národních hymnách pro-\nmluvíme svým časem.\n\nE. M. Z.\n\nZ Břetislavi (Pressburg).\nSpolek k zvelebení kostelní hudby. — Dragomír\nKrančevič. — Beethovenova mše D-dur a její\nosudy.\nPrv než se tento zmírající rok do moře věčnosti po-\nhrouží, bud ještě od všech zde žijících rodáků a Vlastimilů\nsrdečné „pozdrav Bůh\" zasláno du vlasti milené s podotknu-\ntím znamenitějších událostí v oboru hudebním.\nZdejší spolek k zvelebení hudby kostelní dával 9*\nlistopadu čtvrtou akademii, ku které pozván byl mladý, zna-\nmenitý houslista Dr agomír Krančevič — Pančovan rodem\n— nejzdařilejší chovanec proslulého pana Hellmesbergra, ře-\nditele Vídeňského konservatoria a spoluúda, spolku zdejšího.\nTento mladistvý, sotva 16 let čítající umělec okouzlil svou\nneobyčejnou, něžnou, cituplnou a mistrovskou hrou valně\nshromážděné obecenstvo nad míru, a zkušení starci s šedi-\nnami ujišťovali, že jich od času Paganiniho žádný virtuos tak\nnerozehřál. — Kranbevič hodlá též naši milou Prahu na-\nvštívili, kdežto zajisté uznání skvělého dojde. Akademie za-\npočala uverturou k „Euryantě,, od Webra a končila entré-\naktem z Wagnerovy zpěvohry „Lohengrin\" kromě jiných kusů\ntéž chvalitebně provedených.\nK oslavení svátku patronky hudby sv. Cácilie provozo-\nval spolek, který spolu 30. rok svého blahodárného účinko-\nvání slavil — velkou Beethovenovu mši do D, při čemž se\n131 údů súčastnilo. Že toto obrovské dílo s přiměřeným,\ntakřka svatým nadšením rázně a cituplně předneseno bylo,\nvysvitá již z toho, an zkoušky půldruhého měsíce trvaly.\nHlavní chrám byl nábožnými přeplněn, a spolek osvědčil tímto\numěleckým provedením, že hoden je příspěvků údů podporu-\njících, a směle doložiti můžeme, že málo soupeřů v mocnář-\nství rakouském nalezne.\nPředevším slušno vyznati, že nejen při této slavnosti,\nnýbrž vůbec o rozkvět spolku velké úcty zasluhuje velebný\npan Karel Heiller, kanovník, opat, městský farář a přednosta\nspolku. Nejen že znamenitých obětí ku zvelebeni spolku\npřináší, a při všech zkouškách svou přítomností blahodárně\npůsobil, též osobně slavnou oběť svatou konal, která skoro\ndvě hodiny trvala. Pan kapelník Josef Kumlík, jehož otec\nMoravan byl, dokázal svým obezřelým řízením svou nevšední\numělost, pochopiv hluboce dílo tohoto velikána.\nRodina Trantovic, otec, dvě dcery a dva synové po-\nchvaly nemalé zasluhují. Slečna Eliška Trantova zpívala\nsoprán, její sestra Marie alt, p. Fr. Tranta ml. hrál houslové\nsolo v Benedictus, tak že tento trojlístek všeobecného uznání\ncituplným a něžným přednosem si dobyl. Tenor zpíval p."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.5", "texte": "Scherriibel, bass p. Végrič s toutéž pochvalou. Mezi osmi\nkontrabasy vynikali pánové Chalupa a Alojs Meliš — cho-\nvanci konservatoria pražského, jakož i pan Jiří Šáriczer, rada\nzemského soudu. Každý z účinkujících byl nadchnut jakousi\nsvatou touhou a vynasnažil se, aby své úloze dostál. Spolek\ntento čítá 2470 údů, má archiv s devíti sty čísel samých\nklasických skladeb a znamenitou sbírku hudebních nástrojů*\nPři této příležitosti nebude snad od místa, podáme-li\nněco o počátku velké mše do D od Beethovena a dalších\nosudech jejích. Arcivévoda Rudolf, byv arcibiskupem olo-\nmúckým jmenován, požádal Beethovena, svého bývalého učitele\nv hudbě, kterého si velmi vážil, aby k installaci jeho slav-\nnou mši složil, která na den 9. března 1820 určena byla.\nNa podzim 1818 započal Beethoven komponovat. Při skou-\nmání a rozebírání této svaté úlohy, tajemství našeho vykou-\npení atd. se Beethoven tak hluboce zabral, že nemožnost\nuznal, úlohu tuto v určený čas dokončiti. A v skutku teprv\nBenedictus dohotovil, an se arcivévoda k installaci odebíral.\nBeethoven ale navzdor tomu horlivě skládal dále.\nKomponuje „Credo\" byl B. u jakémsi duševním, nad-\npozemském rozjaření, jako prv a později nikdy. Byloť to v\nsrpnu 1819, an Šindler a Hořalka Beethovena v jeho letním\nbytu, tak zvaném „Hafnerhaus\" v Modlinku, navštívili. Hned\nv předsíni se dozvěděli, že obě služky B. tohoto rána odešly,\na že po půl noci bouřlivý výstup byl, který všecky domovní\nobyvatele ze spánku vytrhl, an následkem dlouhého čekání\nslužky usnuly a přistrojené pokrmy se spálily. Y jizbě sly—\nv\nsely Šindler a Hořalka mistra u zamčených dveří fugu ku\nCredo zpívali, pak zase křičeti, dupali. Po dlouhém čekání\nchtěli se již odstraniti, avšak dvéře se na jednou otevřely,\na B. stál před nimi jak u vytržení, jak by byl boj na smrt\ns celým hejnem kontrapunktistů, svých protivníků, podstoupil.\nZpočátku byl nemile překvapen, že mu příchozí naslouchali,\nzpamatovav se ale, stěžoval si, že jíž od včererejšího po-\nledne ničehož nejedí (byly právě 4 hodiny odpoledne), Šind-\nler ho hleděl uchlácholiti, pomohl mu se ustrojili, arito Ho-\nřalka do hostince spěchal, aby něco pro vyhladovělého mistra\nk obědu připraviti dal. V tak protivných okolnostech utvo-\nřil Beethoven své největší, nejideálnější dílo. Když v roku\n1822 poslední pilování dokončil, byl u velkých peněžitých\nnesnázích, následkem soudu k vůli svého synovce, a doufal\ndobrým výsledkem si pomoci. Ačkoliv nikdy s mocnáři po-\nzemskými rád nezacházel, uzavřel tentokráte svou novou mši\nevropejským dvorům v manuskriptě podali a padesát dukátů\nza exemplár požádali. Y tomto vyzvání jmenoval sám své\ndílo „nejzdařilejší,\" „nejdokonalejší\" s tím doložením, že se\ni na místě Oratoria provozovali může. Výsledek byl však\nmalicherný, jen na sedm exemplárů našli se předplatitelé, a\nsice: Rusko, Prusko, Franconzsko, Sasy a Hessen-Darmstadt-\nsko, kníže Radziwiíf a Cecilianský spolek frankobrodský.\nRakouskému dvoru se žádné vyzvání neučinilo, ale knížeti\nEsterhazymu, který však odepřel.\n(Dokončení.)\n\nCorelli.\nNovella.\nBylo to ku konci roku 1670. Starý Giambatista Bas-\nsini, jeden z nejlepších aneb spíše jedině výtečný v Římě\nžijící houslista obědval právě se svou četnou rodinou, když\nobstárlá služka jeho do pokoje vstoupila a oznamovala,\nže pěkný mladý jinoch venku čeká, by mu od váženého var-\nhaníka z Tusignana v Kalabrii nějaká vzláštní nařízení přinesl.\nMusíme podotknouti, že tatíček Bassini, jak ho jeho\nžáci a všichni umělci v Římě nazývali, velmi přístupný muž\nbyl, u něhož nebylo třeba žádných daporučních listů, aby\nněkoho k sobě pustil. Obyčejné pojmenování ,,umělče\" sta-\nčilo úplně, nároky činiti na jeho otcovskou blahosklonnost, ne-\nboť jernu se zdálo, že vsechni, kteří se byli hudbě věnovali,\nk jedné rodině náleží. Doporuční list varhaníka z Tusigna-\nna, starého a věrného soudruha svého, účinkoval však v tomto\npřípadu tak na Bassiniho, že mladého cizince hned za svého\nhosta prohlásil.\nBassini rozpečetiv s třesoucí-se rukou dopis varhníkův\na přehlédnuv známé tahy svého přítele, objal pak mladíka a\npolíbil otcovsky jeho rusé kadeře.\n„Mír Páně spočívej na tobě, milý synu!\" pravil kmet\npohnutě. „Vážený mistr Munari oznamuje mi, že dobré vlo-\nhy pro velké umění na jevo dáváš. Uvidíme brzy, jak to\ns tebou stojí. Povím ti čistou pravdu, co se od tvých vloh oče-\nkávali může. Podejte mu mojeAmatovky, uhlídáme co umí!\"\nTemný ruměnec rozlil se po obličeji jinocha, když jeho\nzraky na veškeré členy této umělecké rodiny padly. Na to\nupřel své oko k stropu, přitiskl housle k svým plecím a po-\nčal bez předehry jeden z oněch starších kusů, které se pro\nsvou mocnou jednoduchost až na naše dny udržely. Když\nposlední jeho akkord dozněl, pokynul Bassini na znamení své\nspokojenosti hlavou a zamysliv se, mlčel několik okamžiků.\n„Milý synu,\" pravil po krátkém váhání, „pěkný kus\ntento zahrál jsi právě obstojně, nadarmo však přemýšlím,\nzdaž jsem již někdy tento kus slyšel. Ve tvé hře spočívá\nvýraz, jenž se mi líbí; avšak tvému prstokladu chybí ještě\nsíla a intonaci tvojí úplná správnost. Arii, kterouž jsi pro-\nvedl, je mistrovský kus; avšak nyní ti ukážu, jak se tato\nhudba přednášeli má.\"\nBassini vzal Amatovky a přednášel, jsa velice podpo-\nrován svou neobyčejnou pamětí jakož i jednoduchostí skladby\nhudební kus s veškerou vášnivou, jeho talent naznačující si-\nlou. Co takto náš mistr melodií svým výtečným přednosem\nneodolatelného kouzla dodával, snažil se mladý hudebník na-\ndarmo dvé svých velkých slzí ukrýti, které po jeho zdravých\nlících kanuly.\n„Hluboký cit, synu! Tak! Neukrývej ho; neboť to jest\naž dosud jediná vloha, kterouž jsem na tobě pro naše umě-\nní spozoroval. Pohnutí jest základ a účel hudby, její\nA a její Z. Ale pověz mi přec — stydím se sice (rochu\nna to se tebe tázati — který pak mistr složil tuto krásnou\nhudbu ? Musím se vyznat, že se mi novou býti vidí.\nJe ode mne,\" odvětil skrovně jinoch.\n„Pomalu, příteli!\" odpověděl mistr čelo svoje svraštiv;\npaměť má, neupírám to, nechá mne sice sedět; proto pro"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.6", "texte": "všecko však nesmí se s inou dlouholetou prakcí zahrávati.\nHudebník, jenž tuto melodii vytvořil, je mistr a jsem s nej-\nvětší radostí hotov, jemu, bud si to kdo koliv, ruku co statnému\nkollegovi podati.\nMladý hudebník ani slova neodvětiv vzal zmnoha na\nstěně visících houslí jedny do ruky, naladil je a dal, když se\nto bylo stalo, tatíčku Bassinimu znamení, aby onen hudební kus\nopět započal, a doprovázel jej obratně zpracovaným bassem.\nKdyž byl kus přehrán improvisoval mladý muž řadu variací,\nv nichžto se jeho základní myšlénka rozvinovala, pod rozlič-\nnými formami objevovala, posluchače jako v čarovné zahradě\nvodila a konečně skvělým závěrkem ukončila.\nStarý Bassini pozoroval mladíka, maje housle o levé ko-\nleno podepřeny, smyčec v pravici, pln jsa obdivování.\n„Munari má pravdu,\" zvolal konečně ruku mladíku po-\ndávaje\" vy jste nadějný umělec; avšak velice se zmýlil jste\nve vašem pravém povolání. Vy se stanete znamenitým skla-\ndatelem, ale budete jen prostředním houslistou.\"\n„Račte odpustit, mistře,\" odpověděl cizinec začervenav\nse, „snad se v mých vlohách pro housle mýlíte, Munari říká-\nvává, že ten, kdo papežem býti chce, k tomu pevnou vůli\nmíti musí; a pevnou svou vůlí chci i já se státi takým hou-\nslistou, za jakého všechni vás považují.\"\n„Jak se jmenuješ?\"\n„Archangelo Corelli/\"\n„Dobře tedy Corelli! budiž chloubou našeho umění a\ntvá sláva nechf vymaže jméno starého Bassiniho, vašeho uči-\ntele, z paměti potomstva.\"\n„Vy tedy svolujete, mým učitelem býti?\"\n„Ano, a sice ode dneška. Jelikož je to tvá vůle, hou-\nslistou první třídy se státi, a jelikož zmužilost v sobě cítíš,\npotřebná studia k tomu cíli prodělati, nechci tě od tvého šle-\nchetného úmyslu odvrátili.\"\n„Ale\" mínil jinoch a pot vstával mu na čele, „mám\nještě nějaké malé překážky.\"\n„Chceš snad říci velké překážky; to jest tolik, že ne-\nmáš ve svém váčku ani jediného římského tolaru, je-li prav-\nda ? Nemyslím sice, že naplněná tobolka je zbytečnou věcí;\nale někdy není také nevyhnutně potřebná. Chudoba jest\nmatkou genia; můj vlastní talent neměl také jinou kojnou.\nZe šesti dítek, jež mi má dobrá choť Lilia darovala, zůstaly\nmi jen čtyry na živě; ty budiž mým pátým dítkem; my bu-\ndeme jen něco těsněji u stolu seděl, to je ten celý rozdíl.\nNyní, dítky, obejmete se a pak chutě k práci, nebof bůh že-\nhná tenkrát četné rodině, když je hodně pilná.\nMladé lidičky, které byly jako otec plny živosti, padly\nArchangelu kolem krku a srdečně ho objímaly. Též Nelia,\nkrásná, devatenáctiletá dívka, sklonila k němu své vděkuplné\nlíce, kteréž mladý cizinec s chvějícími rty políbil. Obě starší\nsestry odebraly se na to z domu, aby hudbě vyučovali, nej-\nmladší syn počal svoje cvičení. Nelia posadila se ku klavíru\na Bassini, aby se vyhnul hlučnému hovoru své ženy se služ-\nkou, odešel do prvního patra svého domu, kde se jeho praco-\nvna nalézala, a vyučoval svého nového žáka.\nArchangelo měl něžnou, ostýchavou, spolu ale upřímnou\na prostou povahu; po několika dnech přivykl si tak v domě\nBassiniho, že se zdálo, jako kdyby od jakživa k jeho rodině\nnáležel. Jen před Neiiou měl zvláštní úctu, kterou si nikte-\nrak vysvětliti nemohl; upřela—li krásná Římanka své černé\noko na něho, nemohl Archangelo náhle s řečí svou z místa\na upadl do nemalých rozpaků. Ostatně nevynikala dívka\nničím zvláštním, leč že byla krásně vzrostlá a že její postava\nbyla tak vznešená jako nějaké princezny. Její oči zářily\npřekypující radostí, jež jest nejpatrnějším obrazem květoucího\nmládí, a její něco velká, avšak dvojitou řadou nádherných\nperlí zdobená ústa byla neustálým usmíváním okrášlena.\nOdpočítáme-li ostatně několik malých leknutí, ježto ne-\npodjatému jinochovi přítomnost dívky a od času k času sko-\ntaviná pozornost hezké usmívačky spůsobily, plynul život jeho\nklidně mezi prací a zcela uměleckými oddechy rodiny. A\nprávě tak, jak naše celá bytost jen z protiv a z nevysvětli-\ntelných zvláštností sestává, stalo se i také, že Archangelo\nkonečně velké kouzlo cítil v nevoli, ježto se ho, jsoucího na blíz-\nku dívky, zmocnila, a Nelia přišla u své dovádivosti mnoho-\nkráte v rozpaky. Jako mladý orel zvykl si Archangelo do\nslunce patřiti, aniž by oči sklopití musel; za to však zahalila\nBassiniho dcera zraky své skromností, jejímu pohlaví přiro-\nzenou. Tiskne-li ohnivá ruka studenou aneb vniká-li teplota\njedné do chladnosti druhé aneb stává-li se to opáčně; je\nvýsledek vždy stejný, že totiž úplně stejná temperatura u\nobou nastoupí. Podobně tak utvořil se poměr obou mladých\nlidí; jinoch ztratil svou ostýchavost, dívka byla vážnější a\njich obapolné chování počalo se rozkošnou barvou pučící lásky\nzdobovati.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Mladé Boleslavi. (Divadelní ochotníci. — P.\nVecko.) Zdejší pp. ochotníci provozovali na den sv. Štěpána\nveselohru „Bratr honák\" neb „Venkované v městě.\" Nemů-\nžeme věru říci, žeby hra tato nás byla uspokojila ; nebo vyjma\nsl. Šeb. (Ančička), p. Kl. (Fousek), sl. Sm. (Anna), počínali si\nostatní dosti neladně. Titulní úlohu hrál p. Kaš. místy zcela\ndobře, jinde bylo zřejmě znáti, že nebyl úlohy úplně mocen. P.\nYaš. (Robert) neuměl úlohu a tudíž trochu klopýtal, i v po-\nhybech byl neobratný, tak jako p. Vit. (pán z Poskakova)\nkterý svým ustavičným mrkáním a nesrozumitelnou řeci nemilý\ndojem učinil. Ostatní úlohy byly jakž takž provedeny. Vložené\nzpěvy zpívala sl. Sm. dosti dobře, jakož i sl. Seb. a p. Vaš.,\np. Kaska ale zpíval jen tak, jak uměl — beze všeho ladu a\nskladu. Vůbec jeví se u našich ochotníků od nedávná jakási\nocháblost a lhostejnost ; zkoušky se také jen tak ledabylo od-\nbývají, tropí se při nich smích a šašky a tedy není pak divu,\nže si na jevišti neladně počínají. — Zdejší učitel zpěvu, pan\nVecko v brzku nás opustí; odebere se totiž po novém roce\ndo Prahy, kdež při české opeře v „Stradella\" co Stradella a\nv opeře „Lucrecia Borgia\" co Gennaro vystoupí. Zpěv. zdejší"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.7", "texte": "spolek ztratí na něm nejlepšího zpěváka, který se nedá nikým\nzdejším nahradit.\n\nZ. K.\n\nD.\nZe Slaného. (Divadlo a zpěv. spolek.) K oslavení\njmenovin p. Frant. Herbiga, c. k. podkrajského, dávali ochot-\nníci naši dne 2. prosince jednoaktovou veselohru „Všichni se\nhašteří\" od J. N. Štěpánka. Před tím přednášela dceruška p.\nučitele Hájka proslov, jenž se vztahoval na podporování chu-\ndých školních dítek, velmi slušně. Po provedení veselohry před-\nnášel zdejší zpěv. spolek „Dalibor\" 5 skladeb a sice píseň\nZvonařovu „Modlitba otcova\" (p. Procházka), Bendlovo\nduetto „Přilítlo jaro z daleka\" (p. Brauer ap. Janda), Kříž-\nkovského sbor „Utonulá,\" Vojáčkovu píseň se sborem\n;,PJes Čechův\" (p. Klouzal), doetto Pivodovo „Máj\" s průvo-\ndem piana; mimo tyto provedl p. Heiss velmi obratně fantasii\npro piano od Th. Dohlera, paní Štech o v á vyznačila se před-\nnosem národních písní a slečna Horlivá deklamací. Ze všech\nčísel líbil se zvláště „Máj,\" jenž od 50 chovanců zdejší zpěv.\nškoly p. Hájka velmi uhlazeně proveden byl pak „Ples Čechů\"\nod Vojáčka a z instrumentálních kusů effektní ouvertura „Vla-\nsta\" od Ed. Nápravníka, kteráž v sesíleněra sextettu ode\nvšech skoro pánů učitelů se skvělým úspěchem přednešena byla.\nČistý výnos určen byl chudým školním dítkám a obnášel 147 zl.\nr. cs. Pan c. k. podkrajský daroval k tomu cíli 20 zl., za-\ncež mu vřelé díky projeveny buďtež. Náš zpěv. spolek si statně\npočíná a bylo by toliko přáti, aby větší svornost v něm\npanovala.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n—s.\nJilemnický zpěv. spolek „Branislav\" došel\ndne 8. prosince místodržitelského potvrzení ; spolek tento\nčítá již 53 výkonných údů, a těší se z hojného účastenství.\nSemilský zpěv. spolek uspořádal na den\n30. list. hudební a pěveckou zábavu. Program byl: I. Oddě-\nlení. 1. Pochod, sbor od Bendla. 2. Koncert pro housle od-\nBeriota. 3. Deklamace „Také my.44 4. „Svoji k svému,44 pí.\nseň s průvodem piana. 5. „Vlasti,44 dvojsbor od L. Procházky.\nII. Oddělení. 6. „Les a háj,44 sbor od Georga. 7. Koncert pro\nhousle od F. Prume. 8. Deklamovánka „Šumař.'4 9. „Ma-\nzurka/ sbor od Knittla a 10. „Čechoslovan.\"\n*** Velká pěvecká akademie Kolínská, uspořá-\ndaná spolky Čáslavským, Kutnohorským a Kolínským, při níž spolu-\núéinkovali pp. Fr. Kavan a Václav Weber, pěvec komorní J.\nVys. vévody Saso-Meiningského, rodák Kolínský, odbývala se\ndne 21. prosince v divadle Kolínském. Program byl následu-\njící :I. Oddělení. 1. Předehra ze zpěvohry „Yelva4í od Reisi-\ngera. 2. Proslov. 3. „Dožij ! Dopij!44 sbor od Bergmanna\n4. Píseň ze zpěvohry „Car a tesař44 od Lortzioga, přednesl p.\nWeber. 5. Notturno od Kavana pro piano, přednesl p. skla-\ndatel. 6. „Vávra,44 sbor od Ed. Nápravníka. II. Oddělení. 7.\n,, Vlasti,44 dvojsbor od L. Procházky. 8. Romance ze zpěvo-\nhry „Dinorah44 od Meyerbeera, přednesl p. Weber. 9. „Za-\ntoč se,44 sbor se sóly od Křížkovského. 10. „Večerní píseň44\ns průvodem piana a cella od Dreyschocka. 11. „Modlitba ze-\nmě,\" sbor od Zóllnera.\n*** Zlo ni cích odbývala se dne 21. prosince hu-\ndební a deklamatorní zábava ve prospěch chudých\nškolních dítek. Program jest: I. Odděleni. 1. Proslov. 2. Pí-\nseň sv. Vojtěcha. 3. Povzbuzení k dobročinnosti. 4. „Na\nPrahu,\" sbor od J.* Veita. 5. „Horál Čech!\" slova od K. Er-\nbena, hudba od J. Vorla. 6. a) „Vysloužilec/4 od Přerhofa,\nb) „Markytánka,\" od Vlast. Růžičkové. 7. „Líbeznost,\" pro\npiano od A. Pachera. 8. „Ženám českým\" od Bož. Němcové.\nII. Oddělení. 1. „Cikáni,\" sbor se sólem od Vogla. 2. „Ne-\npokoj,\" od A. Dreyschocka pro piano. 3. Přemyšlování o kříži.\n4* Elegie, od H. Ernsta pro housle a piano. 5. „Šumař,\" od\nK. Tůmy. 6. „Vlastenka,\" pro ženský hlas a piano. 7. Národní\npísně. 8. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského.\n*** Příbramský „Lumír\" uspořádal dne 7. pros. pro\nsvé přispívající údy první koncert. Začátek byl učiněn ouver-\nturou k „Egmontu44 od L. v. Beethovena, provedenou hudbou\nhornickou, dále následovala „píseň sv. Vojtěcha,\" sbor, dopro-\nvázený pozauny, dále „Koncert pro housle44 s průvodem piana,\nod Beriota, přednesen p.J. Jelínkem, „Valčík\" od Arditi-ho, před-\nnešen od slečny Františky Appeltovy, p. J. Čížek přednesl\n„Rondo capriccioso,\" sólo pro piano od Mendelssohna Barthol-\n<*yho, „Utonulá4' od Křížkovsského. Konečně následovala ouver-\ntura z opery „Don Juan4' od Mozarta. Spolek Příbramský čítá\n53 údů výkonných a 84 přispívajících.\nRoudnický ,,Ríp,'4 který bude o svatojiřské slavnosti\nsvěcení práporu na Řípu slavit, jmenoval poslance říšského p.\ndra. Prachenského, rodáka Roudnického, pak národního pěvce\npana J. Lukeše a c, k. okresního p. dra. J. Reifa v Roudnici\nčestnými cleny.\n*** Zpěv. spo 1 ku „Daliboru\" v Slaném hrozí úpa-\ndek neb rozpadnutí. Poděkovali se zajisté nejhorlivější —a ve\nsvém domnění nejvzdělanější výbor a zároveň revisor úctů,\nbez jehožto dohlídky ctěný a všem vážený pan pokladník sotva\nsnad úcty v dobrém stavu udrží. — Vystoupil proto, že svě\npřemoudré návrhy nemohl tak, jako před málo roky, pomocí ka-\nprálske holi jiným vnucovati; neboť u něho jest každý, [i sebe\nvýše postavený jemu domněle roveů, ano i jeho disciplině po-\ndroben. Jsme však ujištěni, že kdyby s ním podobně smýšle-\njící, mimo velectěného p. ř. Mar. ap. Pr., také snad odstou-\npili mínili, spolku našemu ne k ujmě, — nýbrž k novuvzkří-\nšení by to dopomohlo.\n\n*** Výbor zpěváckého spolku „Slavoše\" v Berouně\nuspořádal 21. pros. hudební a deklamatorní zábavu dle\nnásledujícího programu: 1. „Český zpěv\" od J. Veita, 2♦ De-\nklamace, přednesl p. Hrdlička. 3. „Dívca,'4 sbor od P. Kříž-\nkovského. 4. a) „Ruská ukolébavka,\" od Lermontova, b) „Na\nvýsosti hvězdy,\" od Jablonského, přednesl skladatel p. Pivoda.\n5. Deklamace, přednesl p. Hrdlička. 6. „Hasme, hoří,\" sbor\nod K. Slavíka. 7. a) „Tiše, tiše,\" sláva kráčí,\" z písní krá-\nlovny Alžběty od Vocela. b) „Na Moravu,\" od K. Pivody\npřednesl p. Pivoda. 8. „Píseň Šumavanů,\" sbor od Jirgesa\nV přestávkách hrál sbor berounských hudebníků.\n**\"* Nově utvořený zpěv. spolek v Rakovníku\nzapěl dne 8. listopadu poprvé při velkých službách božích v\nměstském chrámu Páně.\n*** Zpěvácký spolek v Úpici uspořádal dne 14.\nprosince 1862 besedu. Program byl následující: „Kde domov\nmůj ?\" od Tyla, sbory „Mazurka,\" „Na Prahu\" od Veita a „Če-\nchoslovák' od Zavrtala; konečně zazpíváno ve sboru: „Hej\nSlované,44 kterážto píseň se opakovati musila.\n*** Zpěv. spolek v Náchodě uspořádal dne 14.\nprosince 1862 besedu, jejížto program byl následující: 1. Pro-\nslov od Jahna, přednesl p. Bureš. 2. „Reformátoři\" od Zoll-\nnera, zpěv sborový. 3. „Polonaise\" od Schulhoffa, přednesl\nnadaný pianista p. Kittler ml. 4. „Žena panovnice,\" přednesla\nsl. A. Tichá. 5. „Vlast,44 Zpěv sólový, přednesla paní Arltová,\nchoť p. okresního. 6. „Ouvertura z národních písní'4 od Tittla.\nna piano pro 4 ruce, přednesli p. Jan Kittler a sl. N. Zitová.\n7. „Vzájemná,\" zpěv sborový. 8. „Srocení,\" žert, přednesl p.\nA. Pecold. 9, Fantasie pro piano dle arie z „Dcery pluku,\"\npřednesl p. Kittler. 10. „Šumař, humoristická deklamace, před-\nnesl p. Bureš. 11. „Naše probuzení,\" zpěv sborový od Pro-\ncházky. 12. „Prosba,\" žert, přednesl p. A. Pecold. 13. „Pěv-\ncovo loučení,\" zpěv sborový. 14. „Co je mu?\" žert, před-\nnesl p. Pecold. 15. Kadryla z moravských písní od Hellera.\n\nOchotnická diwadla.\nOchotníci divad. v Mirovicích provozovali\nv posledním čase veselohru „Starý manžel.\" Čistý výnos vě-\nnován k účelům dobročinným. — Ochotníci v Novém"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630101-01.1.8", "texte": "Strašecím dávali v posledním čase veselohru „Ona mne\nmiluje\" od G. Pflegra. — Ochotníci v Čáslavi provozovali\nv neděli 14. prosince ku prospěchu tamnějších škol „Darebák\"\naneb „Dobré jádro v špatné skořápce,\" veselohra ve 3 jedn.\nDle Kaisera pro české divadlo vzdělal J. K. Tyl. — Divadelní\nspolečnost p. Zollnera počala o vánocích v Plzni v měst-\nském divadle hráli. Společnost ta čítá 8 ženských a 13 muž-\nských údů.\n\nZ Prahy.\n\n—r—\n— Koncert Ferd. Lauba a Alfreda Jaella.\nV neděli dne 28. prosince uspořádal náš slavný rodák F. Laub\na dvorní hannoverský pianista A. Jaell v sále na Žofíně kon-\ncert, jenž bez odporu nejlepší duševní pochoutku nám poskytl.\nTleskalo se s pravým, srdečným nadšením a vyvolávání obou ne-\nchtělo ani konec vžiti; tedy úplně skvělý výsledek. Bylo by\nvěru zbytečné, Laubovu mistrovskou hru líčiti; nebof kdo nezná\nLaubův kouzelný smyčec, jímž skutečné divy provádí. Karak-\nterisovali jsme již často v našich listech výtečnou hru Laubovu\na nyní nezbývá nám nic jiného, než jen zkrátka o jeho vy-\nstoupení se zmíniti. Laub přednášel pospolu sp. Jaellem so-\nnátu pro piano a housle (Kreutzerovi věnovanou) Od Beetho-\nvena, révérie od Vieuxtempse, fantasii od Ernsta, praeludium\nod Seb. Bacha a své skladby polonéz, slovanskou bal-\nladu a saltarello. Jistota a přitom nejdokonalejší čistota v nej-\ntěžších a nejdokonalejších passážích je věru ohromující. Při-\nrozeným spůsobem přejde tato jistota na posluchače a\nv tom leží příčina onoho duševního požitku, s nímž mistrov-\nské hře Laubově nasloucháme. Laub vyniká přede všemi vir-\ntuosy, které jsme až dosud slyšeli, velikým rozsáhlým tónem ;\njeho hra má do sebe mohútnosti, imposantnosti a velkoleposti.\nPři tom přednáší Laub skladby největsími těžkostmi překypu-\njící s takou snadností, že ani netušíme propastí, nad nimiž usta-\nvičně čarovný smycec Laubův se povznáší. Laub byl po každé\npiege mnohokrát volán a hromovou pochvalou obsypán. Jeho\nskladby jsou obratně zosnovány a vynikají ušlechtilými nápěvy\na efřektními bravourními passážemi. Co se Alfreda Jaella do-\ntýče, shledali jsme v něm dokonalého „salónního vir-\ntuosa.\" Jeho něžný a zpěvný úhoz, jeho jistá technická\nsběhlost, jeho elegantní přednos a jakož i jeho perlící-se\ntrilky jsou přednosti, které v koncertě tomto osvědčil. Před-\nnášeli na piano gavottu od Š. Bacha, valčík od Ch opi n a,\npak své skladby: transkripci z „Tannháusera\" a „chant du matin\"\na „home sweet home\" pro piano. Své skladby hraje p. Jaell\npřekrásně, jeho pianissimo zní jak Eolova harfa a všechny\nnuance, jimiž skladbám svým stínu a světla dodává, jsou roz-\nkošné; avšak původní jeho skladby nepovznášejí se mnoho nad\nobycejnost. Co se pojmutí jeho skladeb cizích dotýče, musíme\nvyznati, že se nám přednos gavotty od Schumannové mnohem\nvíce líbil než přednos Jaellův. Pan Jaell byl po každém kusu\nhlučně volán a přidal ku konci Lisztovu transskripci z Tann-\nhausera. Provedení sonáty Beethovenovy od obou umělců bylo\nv každém ohledu dokonalé.\n\n— Oratorium „Eliáš\" od F. Mendelssohna-Bartholdyho\nprovozovala se s přispěním veškerých téměř sil hudeb-\nních v úterý dne 23. prosince v sále na Žofíne řízením pana\nkapelníka Jahna a jednota hudebních umělců získala si touto\nvolbou nemalé zásluhy, anto nám opět výtečné dílo novějšího\nmistra předvedla. Látka tohoto oratoria obsahuje v sobě množ-\nství svěžích, ano i dramatických živlů, které Mendelssohnovi\npříležitost poskytly, hudbě dramatického výrazu dodali, jak to\nzvláště výjev s kněžími Baala dosvědčuje. Jako Haendl tak i\nMendelssohn užil v oratoriu tomto tonomalby, aby některá mí-\nsta názorně karakterisoval. Jmenovitě je to mohútný závěreční\nsbor prvního díla: „Vody mocně hučí,\" pak sbor o Pánu Bohu,\njenž „nepřišel v bouři, zemětřesení, v ohni, nýbrž v šumění/'\na pak árie „Nářek skal.\" Některé zpěvy jsou v pravdě klas-\nsické a mohou se Haendlovým po boku postavili; jsou to ve-\nškeré zpěvy andělů jednohlasé i vícehlasé, zvláště však cho-\nrály a rozkošný zpěv „Svatý\" andělů v druhé části. Prove-\ndení oratoria bylo, vezmeme-li ohled na rozličné nestejné síly,\nkteré v oratoriu tomto účinkovaly, slušné; s tempy však, kterě\np. kapelník bral, neshodovali jsme se vždy. Ze všech sólistů\nvynikal především p. Lukeš, jenž svým hluboce cítěným a vý-\nznamným přednosem každého nanejvýš dojal. Chvalné zmínky\nzasluhují paní Kainz-Pjausová, paní Procházková, sl. Helena\nZawiszanka, sl. Ehrenbergova, p. Hardtmuth a p. Bernard. Sl.\nSchupplerova, která partii vdovy zpívala, je pravá začátečnice,\nkterá ještě nemá pojmu o oratorní hudbě, a litovali jsme, že\nse jí partie tato svěřila. Návštěva byla valná a potlesk hlučný.\n— Pan J. L. Zvonař zanáší se nyní komponováním jedno-\naktové operetky, kterouž bohdá letos ještě v prozatímním če-\nském divadle provozovati se bude.\n— Naše krajanka, sl. Vojt. Zadrobilkova při-\nbyla dne 8. prosince do Oděsy. Čistý výnos koncertu, jejž\nv Cařihradě dávala, vynesl 4000 piastrň.\n— Pan D. Popper, virtuos na cello a bývalý žák\nPražského konservatoria, vystoupil dne 26. prosince v Lowen-\nberku v koncertě, kterýž dvorní kapella knížete z Hohenzol-\nlern-Hechingen uspořádala. Pan Popper přednášel fantasii na\npísně J. V. knížete Hohenzollernskébo a došel výtečným před-\nnosem velké pochvaly. Jak známo, jest p. Popper komorním\nvirtuosem dotčeného knížete.\n—-Pan Čeněk Vinař, kapelník „Sokolů,\" jmenován\njest ředitelem kůru u sv. Ducha. Bude tedy míti příležitost,\naby vynikl i v hudbě kostelní.\n— Ch valně známý malíř p. Frant. Čermák vy-\nstavěl na odiv obecenstvu až do 3. ledna od 10. hod. dop. až\ndo 3 hodin odpoledne zdařilý svůj veliký oltářní obraz „Na-\nnebevzetí Panny Marie,\" kterýž právě pro farní kostel v Novém\nOtinku, v kraji táborském, byl dohotovil. Pan Čermák bydlí\nv Rytířské ulici č. 405—I. „u zlaté hvězdy.\"\n— Slečna B eutlova, žákyně p. Appé-ho v Praze, o níž\njsme již ondy se zmínili, dobývá sobě čím dále tím více pří-\nzeň Olomúčanů. Dne 29. pros. vystoupila v opeře „Tannháu-\nser.\" Hlavní zásluhu při tom získal sobě kapelník divadelního\norkestru p. Růžek, jenž jest rodilý Čech, jako i druhý ka-\npelník p. Wei s s a kapelník zdejšího pluku Wasova p. Kohout.\n— Fúhrerova pašijová kantata pro 4 sólové\nhlasy, sbor a orkestr provozovala se dne 23. prosince 1. r. ve\nVídni v koncertě ku prospěchu pensijního fondu pro vdovy a\nsirotky Vídenských chorregentň. Pašijová tato kantata jmenuje\nse „Kristus v bolestech ave smrti.\" Fiihrer složil ji\ndne 21. ledna 1859 v Riedu, načež pak v Mnichově a jiných\nBavorských městech s pochvalou provozována jest. Tím po-\nvzbuzen přepracoval bedlivě Fůhrer své dílo, a v tomto pře-\npracování slyšela Vídeň zdařilé dílo našeho rodáka.\n— Rodina Nerudova dávala ku prospěchu hudeb-\nního spolku v Brně koncert, jenž velké zajímavosti do sebe\nměl. Nejvíce pochvaly dostalo se geniální Míně Nerudové,\nkterá svým čarovným smyčcem z houslí svých překrásné zvuky\nvyluzovala.\n\nListárna.\nDo Dol. Boh. Dopis Vás příště. — Panu B, v Kladně.\nPřejete si mši od Haydna ?"}]}