{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_sha256": "74ebbe6696d62085440ee84284e7513fcdbf98394c35342e9333575fdeb7e062", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/02/01_01/bmtnabd_1863-02-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "26", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.1", "titre_corps": "Nutná potřeba naladěni varhan v Praze.", "titre_sommaire": "Nutná potřeba naladěni varhan v Praze.", "signature_source": "—se—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4806, "texte": "Nutná potřeba naladěni varhan v Praze.\n\nHudební věda činí rozdíl mezi liboznějícími a nelibo-\nznějícími intervally. I ten nejvzdělanejší člověk pozná při\nprvním slechu malé sekundy a ještě mnohem více velké sep-\ntimy, že tóny těchto dvou intervalů jeden druhému odporují,\nže k sobě nenáleží a že tedy po nich následující smířlivý\nkrok jeho prostému uchu lahodí. Již tedy při znění dvou\nk sobě nenáležících tónů (tak zvaných disonancí) žádá naše\nucho jakéhosi zadostucinení a tím více však jest dojem\nnelibější, hromadí-li se současně nelibozvuky bez počtu,\ntakřka každým krokem. Jakého však zadostucinění dostává\nse horlivým navštěvovatelům skoro všech pražských chrámů\nPáně , jejichž stroje varhanní bezpříkladně rozladěny\njsou a jejichž první ozvání-se ténického trojzvuku s nesčísl-\nnými zmenšenými a zvětšenými oktávami a podobně též\ns „rozštemovanými\" kvintami doprovázeno jest ? Jaký do-\njem může i sebe správnější hra na varhany učinili, když po-\nlovice pistol zaprášena jest, labia pavučinami ověn-\nčena, tónu brzy vrzající, brzy drkotající barvy dodávají?\nKterak lze od stroje plný a v harmonickém ohledu čistý tón\nočekávati, když mimo řečené vady měchy děravě jsou,\nvzduch místo do píšfal kan dy a ostatními rourami mimo stroj\nuchází? Je-li možno na podobném stroji, který jest střediště\nvšech jenom možných nelibozvuků a jehož plíce, co hlavní\nčinitel, jen chvilkami dýchali s to jsou, něco kloudného vy-\nvěsti ? Takové a těm podobné otázky kladl sobě pisatel těchto\nřádků již při mnoha příležitostech, naslouchaje tu a tam\nchrámové hudbě. A jest to v skutku velmi smutně, že věc\ntak důležitá a na zušlechtění citu lidského pokolení vpliv\nmající, tak hluboko klesnouti mohla. V jakém poměru stojí\nnaše varhany v chrámech Božích s Pařížskými kolovrátky,\njejichž majitel měsíc po měsíci se o to starali musí, aby je\nřádně laditi dal, jelikož by inu v opačném pádu ani dovoleno\nnebylo, jimi denního chleba si vydělávat? U nás stojí to dle\nřečeného faktum docela jinak. Dokud jednotlivé rejstříky\naspoň třetinu tónu udávali v stavu jsou, třeba již sesílení\ntěmi tak zvanými smíšenými hlasy (mixturami) ani možná ne-\nbylo, hraje se napořád na našich strojích. Dále doprovází\nse nimi figurální hudba, hrají se na ně chorály a písně a\nteprv v tom pádu, když již varhany i také bez varhaníka\n(sic) zněti s to jsou, přikročí se konečně k jejich upravení.\nJest to věc v skutku směšná, že se varhany, jeden\nz nejimposantnějších, ale také s nejsložilejší mechanikou opa-\ntřených hudebních strojů teprv potom radikálně opravují, když\njiž takřka cele ústrojí, vyjma cínové píštaly, nepotřebné jest\na novým nahrazeno býti musí. Takovéto hospodářství jest\nnepochopitelné, uváží-li se, že by vlastně ani nikdy nebylo\nobšírné zprávy zapotřebí, kdyby hned z počátku všecky obje-\nvující-se vady okamžitě odstraněny byly, neb víme ze sku-\ntečnosti, že jednoduché vyfouknutí prachem aneb jinými ne-\nčistotami zanešené píšfaly, zavěšení abstraktů, zvýšení klá-\nvesů šroubkem atp. jsou věci zajisté snadné a obyčejně i\nod varhaníků se upravují. Větší vady, týkající—se vnitř-\nního ústroje, musí však okamžitě zkušeným varhanářem od-\nstraněny býti a nemá se tedy se správou oláleti, jelikož\njediná vada mívá obyčejně více podobných v zápětí a není\nv tomto pádu zapotřebí více o tom šířiti slov, nebo jest to\ndávno již uznaná zásada, že malou dírku vždy spíše zacelili\nlze nežli velkou.\nV naší zlaté Praze máme, jak známo, znamenitých strojů\nvelmi pořídku, ano bral—li by se ohled na pokrok ve stavbě\nvarhan v Německu učiněný, neměli bychom zde v našich\nkatolických kostelích ani jeden stroj, který by časovým po-\nžadavkům zadost učinili mohl. Myslím tím totiž říci, že naše\nvarhany vesměs neúplnou manuální i pedální klaviaturou opa-\ntřeny jsou, vyjma dva v nejnovějším čase od Predigra v ko-\nstele u sv. Josefa a v ústavě slepých postavené stroje, které\nvšak nic obzvláštního do sebe nemají*). Kvůli úplnosti musím\nještě poznamenati, že sice v protestantském kostele před ně-\nkolika lety znamenitý stroj od Buková postaven byl a co do ja-\nkosti a rozmanitosti jednotlivých hlasů (rejstříků), co do dů-\nkladnosti mechanického ústrojí a pravidelného vedení vzduchu,\npotom co do zevnějšího upravení manuální, jakož i pedální\nklaviatury a celého stroje vůbec jakož i konečně co do upo-\ntřebení nejnovějšich ve stavbě varhan učiněných vynálezů\nvšecky ostatní Pražské varhany předčí, nám že však nenáleží.\n\n*) Nemíním tímto vyjádřením dobrému jménu p.Predigra, kterému\nstavba varhan nové vystavěného kostela v Karlíne svěřena byla,\nnižádným spůsobem škoditi, jelikož, jak jsem se sám přesvědčil,\nskrovná cena těchto strojů k práci nejenom v dobrém poměru\nstojí, ano, činil zde řečený p. varhanář více pro dobrou věc a\nrozšíření svého jména nežli pro zisk. Neb se samo sebou roz-\numí, „že za málo peuězjest málo muziky.\" Spis-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3909, "texte": "O varhanách v klášterním kostele na Strahově jde\novšem pověst, že v každém ohledu důkladností a nevšední\nsílou tonů se vyznamenávají, majíce tři manuální klaviatury\na něco ke 40 rejstříkům, a jakkoliv této pověsti nikterakž\nškoditi nechci, musím přece k tomu poukázati, že vyjma dva\njemné hlasy a houslový principál v druhém manuale, nic ob-\nzvtáštního jsem tam nenalezl. Či má snad býti krásné, když\nv pedále se nacházející hlasy jako jsou „Schnarrbass\" 16',\nPosaune 16', Trompete 8' atp. posluchače nad míru silným a\nskorém všecky ostatní hlasy přehlušujícím vrčením omámiti\nhrozí ?\nTen samý účinek nechal by se docíliti, kdyby se kte-\nrémukoliv varhannímu stroji vůbec velká řehtačka, které se\nv postním čase na věžích užívá, postavila a při „pleno\"\nse ní drnčelo!\nDále má jmenovaný stroj ještě tu vadu do sebe, že na\nvšecky tři klaviatury, jsou-li spojeny, není možná hráti, a\nsice za příčinou nesmírného protitlaku klávesů. Totéž shle-\ndal jsem u varhan v metropolitánském chrámě u sv.\nVíta a v kostele u sv. Mikuláše. Bylo by tedy mnohem\nlépe, kdyby se byly hlasy těchto dvou strojů na dva manualy\nrozdělily, což by nejenom jednotlivým oddělením, ale i celku\nlépe vyhovělo 5 nebo je-li již spojení všech tří manualů ne-\npraktičné za tou příčinou, že varhaník není s to při vší své\nfysické síle protitlaku klávesů odporovali (což se vždy více\npráci nežli hře podobá), jest třetí klaviatura skorém zbytečná\na totálnímu účinku celého stroje na ujmu. Ostatně může se\nmně namítali, že ty a takové poznámky bez užitku zůstanou\na tedy zbytečné jsou, poněvadž mluvím o strojích, které již\npřed dvěma a ještě více sty lety staveny byly a tedy žá-\ndoucné opravy ani schopny nejsou. To však nechá se vět-\nším dílem vyvrátiti. Špatný materiál novým nahraditi, stá-\nvající dvou- a čtyrstopové hlasy v ctyr— a osmistopové pro-\nměniti, křiklavé, charakter basových rejstříků měkčící hlasy\nz pedálu odstranili, počet měchů, kde toho prostora dovolí, o\njeden rozšířiti, neohebný a nestejný pád klávesů vyrovnati,\njsou vesměs věci možně, schází k jich vyplnění pouze do-\nbrá vůle, kde však ta je, najdou se i prostředky k tomu.\nKrejcarové píšťalky dávají pouze krejcarový tón a není snadno\npochopiti, že osoby, od kterých by se právě podpory očeká-\nvati dalo, zajedno v podobné věci zasvěceny nejsou a za\ndruhé si jich ani nevšímají a všímati nechtějí. Jsem pro to,\naby se v našich katolických kostelích zevnějších okras uží-\nvalo; především však jest k tomu hleděti, aby dobré var-\nhany se zakoupily a též v potřebném stavu se udržovaly a\nhlavně však, aby vždy cistě naladěny byly.\nPři zahájení sněmu v kostele u sv. Mikuláše na Malé\nstraně, kde se slavná mše svatá odbývala a kde jedny z nej-\nlepších varhan se nacházejí, bylo to pravým utrpením pro\nshromážděné zde přítomné, praeludiím na varhany naslou-\nchati; jest již nejvyšší čas, aby se na patřičném místě správa\ntohoto stroje předsevzala. Taktéž jsou varhany v kostele u\nsv. Štěpána, u sv. Vojtěcha, v Týně, u sv. Trojice, u\nsv. Jakuba, u sv. Josefa více méně rozladěny a jest\nz příčin zprvu uvedených již v běhu tohoto roku jich řádné\nnaladění zapotřebí.\nKonečně dovoluji sobě ony úřady a osoby, kterých\nse věc týká, upozorniti na to, že by věci mnohem lépe po-\nslouženo bylo, kdyby se některému varhanáři, který by správu,\nnaladění a udržení všech strojů v dobrém stavu na se vzal,\nroční plat dával, jako se to děje v kostele u sv. Víta na\nhradě Pražském a na Strahově. Zajisté by tím zádušní jmění\nzkracováno nebylo. Jelikož se za větší reparatury varhan\nčas od času po 400 až 500 zl. platili musí (aniž by již po\nuplynutí jednoho roku znova opravený stroj požadavkům za-\ndost učinil), bylo by v každém ohledu mnohem prospěšněji,\naby se výlohy tyto, které by v průměru ani tak veliké jako\nvyplacené částky nebyly, pravidelně co roční plat (jak již\nřečeno bylo), některému zkušenému a svědomitému varha-\nnáři cestou offertů ode tří let ke třem vyplácely.\n\n—se—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "26", "page_fin": "27", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.2", "titre_corps": "Fr. Pivoda co skladatel písni.", "titre_sommaire": "Fr. Pivoda co skladatel písni.", "signature_source": "a", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.2", "debut_caractere": 3911, "fin_caractere_exclue": 6081, "texte": "Fr. Pivoda co skladatel písni.\n\nI.\nO závod leskem chtít zářiti snadno přistojí perlám a draho-\nkamům ; avšak nesnadnější konkurence je, zastínit novoroze-\nnou písní starší zpěvy naše, jež jistého útulku nalézají v srdcí\nčeském, z něhož vyšly a nejryzeji se proudí. A přece chová\nliteratura naše hudební mnohé autory, jižto pouze písní po-\npulárními se staly.\nNejen že se národní naše písně světoznámé dobré po-\nvěsti těší, leč máme také umělé písně, jež okrasou lyriky\nbýti zasluhují; nebof chatrnější a vůbec dělané (byťby ko-\nrektně a líbezně psané) písně appelovaly sice na sluch če~\nskoslovanský; ale —neujaly se, protože z hloubi srdce skla-\ndatelelova nevycházely! Těší nás, že z mladších komponistů\npana Fr. Pivodu ku skladatelům dobrých písní přičísti mů-\nžeme. Plody jeho vyjadřují dojmem skutečnosti zbuzený cit,\na v písni jeho vlaje úplný a slušně obražený moment jed-\nnotlivé myšlénky a jediné idey základní. Výraz jeho zpěvu\nbývá přirozený tak, jak srdce vyloženo a prost vší spoutané\numělivosti. Jestli že si přejem z podstatných příčin, aby\nbyla píseň prostá a pravdivá, tuf shledáváme Pivodu co\npečlivého skladatele, jenž vřele hudební myšlénku na duší\nzahřívá, aby kvítko ducha jeho nikde barvu nepravdy na se\nnepřibíralo. Aby jeho písní ryzotu nic nepokalilo, dává všude\nnavíádat citu svému, aniž béře chladný rozum na poradu.\nTakováto neprostředečnost, kterouž my „ctností\" na-\nzýváme, žádá melodičnost a měkkost, jakou vůbec mnohé\nprivátní úsudky Pivodovi vytýkaly. Poněvadž zde o písni,\njen co písni (a ne arii) řeč býti má, jest zcela v oboru svém\nmelodie, která pouze formální krásou již spokojuje, a pročež\ncharakteričnosti postrádá.\nŽe Pivoda charakterisovat dovede, osvědčil v písni na-\nturalistické rozhodnější povahou se lišící od sentimentálních\nzpěvů méně konkrétního výrazu požadujících.\nPivoda zná vzlet myšlenky, s nížto s básníkem věrně\nsympathisuje, v nepředpojatý a lehký pohyb melodie promě-\nnili, a zpěvy jeho honosí se samostatností, jaké dobré písně\nmíti mají, aby podpoře harmonií v průvodu bytnost svou co\nděkovati neměly. Zkrátka, Pivodovy písně jsou rázu slovan-\nského a vynikají právě tak vřelostí citu jako uhlazeností formy"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2106, "texte": "První z osmero písní Pivodových (op. 26—29), který-\nmiž zvláště v Čechách a na Moravě dobré pověsti si dobyl:\n„Jako krajina nebeská\" svědčí důstojně o všem tom, co jsme\nvrch všeobecně byli pověděli. Rozhodnou lásku, jakovou Ja-\nblonský píseň svou rozehřál, vtěsnal co jediný cit skladatel\ndo ouzké a tak sladké a cituplné melodie své, že mu roze-\nhraná mysl naše ráda naslouchala a tak volného přístupu\ndo besed, spolků i domácnosti zjednala. Že si skladatel bá-\nseň tuto zvolil, okázal krasochuf; avšak kdyby se uvedení\ntěchto slov v hudbu co vytknouti mělo, jef to množství slok,\nježto v jediný nápěv (tak libozvučný a měkký) uvedeny, ča-\nstým opakováním rády unavují. Za našich dob slýcháme rádi\nu neprokomponovaných básní tedy písní nejvíce tří slok,\načkoli starší doba si v přísloví libovala : čím víc, tím lip.\nPoslednějšímu bylo také co děkovali množství písní, jichž\nnápěv s první slokou souhlasit! počínal, avšak také přestával.\nU příležitosti této musíme skladatele upozorniti, by pečoval,\naby se mu nikdy a nikde mánie nevloudila, nížto význak pí-\nsně opakovanou formou a sobě podobnými obraty utrpuje.\nTak se stalo v nápěvu na slova „vás co duši svou miluji,\"\nopakujícím-se všedně ve slovech „vám život svůj zasvě-\ncuji,\" kterážto sekvence na samém stupni poetický dojem\nporušiti hrozí*\nSluchu skoumavému nelahodí přehlédnutí skladatelovo,\njakým ve posledním taktu předehry opominul svésti his na\ncis do první čtvrti nejbližšího taktu průvodu; vkusněji by\nznělo to samé cis v polonotě na prvních dvou čtvrtěch, než\npřekládání cis-mollového trojtónu z quintové do tercové polohy.\nPodotkneme-li ještě, že by v 7. taktu písně („jediná\njste\") ve třetí čtvrti spíše osminová pomlka aaž v druhé\nosmině teprv malý septimový akord na místě byl (neboř by\nse tím rozpor mezi ais v průvodním basu a a v melodii za-\nmezil) pověděli jsme všecka nedopatření skladatelova a mu-\nžem směle říci, že celou píseň prochvívá, jak toho taßé slova\npožadují, vlastenecký, do vůle vyšší oddaný cit, jenž v stejně\nnaladěném srdci vřelého ohlasu zbudí a že průvod žádoucí\nelegancí a přec jednoduchostí se vyznamenává.\n\na."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "28", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.3", "titre_corps": "Z Neapole.", "titre_sommaire": "Z Neapole.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.3", "debut_caractere": 2108, "fin_caractere_exclue": 5956, "texte": "Z Neapole.\n(Hudba komorní. Y. Zavrtal.)\nv,\nItálie počíná v novějších časech dělali chvalitebné po-\nkusy, by klassické hudbě v obecenstvu průchodu poskytla.\nPředevším je to Florenc, toto obrovské museum výtvorných\numění, kdež se stálá kvartetní společnost utvořila, která\nsvým spoluúdům kvartetta od Mozarta, Beethovena, Haydna\nv elegantním vydání za nesmírně levné ceny přenechává;\ntaktéž i kvartetta od Webra, Meyerbeera, Mendelssohna, Au-\nbera, Rossiniho a Mercadante (v partituře) v tomtéž elegant-\nním vydání u nakladatele hudebního Guidiho ve Florenci.\nTento ušlechtilý příklad následovalo naše město Neapol a za-\nsloužilý virtuos na flétnu, Cavaliere Emanuele Krakamp, pro-\nfesor na zdejším konservatoriu, uvedl zde takovou kvartetní\nednotu do života, která již 3 velmi zajímavé produkce s po-\nv\nchválou četného obecenstva uspořádala. Ze také horlivý ro-\ndák český pan Y. Zavrtaly zdejší kapelník vojenský, spolu-\núčinkoval, bude zajisté Vás zajímati. Hrálf na klarinet v pře-\nkrásném Nonettu od L. Spohra.\nPři první predukci dne 14. září 1862 dávaly se v sále\nMonteolivetto následující skladby.\n1. Mozartovo 7mé kvartetto doD, přednášeli pánové: Paolo\nBoubée (1. housle), Gius. Porro (2. housle), Gius, Me-\nrola (viola), Alb. Boubée (cello).\n2. Bottesiniho kvintetto; provedli pp. Ferd. Pinto (1. housle),\n2hé housle, violu a cello svrchu jmenovaní a Bottesini\nsám kontrabas.\n3. Beethovenův septuor; přednášeli pp. Pinto, G. Porro, G.\nMerola, Alb. Boubée, Bottesini; na klarinet pískal ač ne-\njasně profesor zdejšího konservatoria p. Fr. Pontillo, na\nlesnici troubil p. Fr. Poggi a na fagot mistrovským spů-\nsobem p. profesor Luigi Caccavajo, umělec prvního stupně\nna svém nástroji, jenž s krásným okrouhlým tónem vše\npřekonávající technickou obratnost spojuje. Výtečný fa-\ngotista a přítel Zavrtalův pan Cerha v Praze pískal často\nve výšce es; avšak nikdy bych si byl nepomyslil na as,\nkteréž p. Caccavajo ze svého nástroje vyluzuje.\nNádherné Mozartovo kvartetto bylo od dotčených pánů\ndosti chvalně provedeno a kdo neslyšel Pixisovy, Mildnerovy\nneb Laubovy produkce v Praze; Jansovy a Borzagovy ve\nVídni aneb tresf všech kvartettistů Brunšvické bratry Múllery:\nmohl by s tímto prvním pokusem spokojen býti. Podobně\nbylo i pochvalně složené kvintetto kontrabasisty Bottessiniho,\njenž se nyní v Londýně s nejskvělejším úspěchem slyšeti\ndává, provedeno a líbilo se velice. Třetí programní číslo,\nmistrovské to septetto Beethovena, mohlo výtečněji provedeno\nbýti, zvláště v čarokrásném Adagiu souhra v kvintettových\nsólech a ve variacích. Pouze páni profesoři Pinto (housle)\ns panem Caccavajem (fagot) a Bottesinim zůstali si v mistrov-\nské hře od začátku až do konce věrni. Cello bylo chvali-\ntebné ve finále, méně v obtížném triu rnenuetta.\nDruhá produkce odbývala se dne 12. října 1862. Pro-\ngram sestával z následujících čísel:\n1. Beethovenovo sté kvartetto; přednášeli pánové Paolo Bou-\nbée (1. housle), Giov. Merola (2. housle), Gius. Porro\n(violu) a Alb. Boubée (cello).\n2. Webrovo „Moto perpetuo\" pro piano, přednášel výtečný\npianista Luigi Siri, jenž tuto skladbu kvintettovým prů-\n■ vodem opatřil.\n3. Mozartovo kvintetto v G-moIl; přednesli pp. Ferd. Pinto\n(1. housle), Paolo Boubée (2. housle) a naznačení pá-\nnové Merola, Porro a M. Boubée.\n4. Huinmlovo sexíetto; přednesli pp. Luigi Siri (piano),\nPorro (violu), M. Bombardo tcello), Gaet. Negři (kontra-\nbas), Em. Krakamp (flétnu), G. Falcone (hoboj) Fr. Poggi\n(lesnici).\nTéto produkci nebyl jsem bohužel přítomen; avšak\nzdejší hudební noviny chvalně se vyslovily o provedení všech\nčísel a nemohly dosti vynachváliti mistrovské skladby, jakož\ni korrektní hru účinkujících, jmenovitě pianisty Luigi Siriho\na obou houslistů Pinta a Paola Boubée* Že jsem se k pro-\ndukci této nedostavil, je příčina ta, že jsem byl přítomen\njedné ze zdejších národních slavností, podobné slavnosti ve"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2940, "texte": "„Hvězdě\" u Prahy, při níž kapella páně Zavrtalova účin-\nkovala.\nY třetí produkci dne 9. listop. 1862 slyšeli jsme opět\n3 kusy. Byly to následující:\n1. Bottesiniho 1. kvartetto v B; pánové Pinto, Merola, Porro\na AI. Boubée přednášeli je.\n2. Onsíovo kvintetto do A-moll; přednášeli pp. Boubée (hou-\nsle a cello), Merola (2. housle), Porro (viola), M. Lom-\nbardo (2. cello).\n3. Spohrovo nonetto; přednášeli pp. Pinto, Porro, Lombardo,\nDe Leonardis, Krakamp, Zavrtal (klarinet), De Rosa,\nCaccajo, Poggi.\nKvartetto Bottessiniho stojí co do ceny značně za jeho\nkvintettem a nemohlo navzdor chvalitebnému provedení obe-\ncenstvo rozehřátí. Dostalo se mu pouze výsledku „Succés\nďestime.\" Tím více rozjařilo půvabné A-moll kvintetto od\nOnslova, kteréž pro Itálii mistrovským provedením bylo a od\nobecenstva v příští produkci k opětování žádáno bylo. Bratří\nBoubée, pak pp. Merola, Porro a Lombardo dosáhli zaslou-\nžené pochvaly zvláště za obratně provedenou úlohu, kterouž\nOnslov účinkujícím v těžkém íinali uložil.\nSpohrovo nonetto tvořilo závěreční číslo, a o tomto\nprovedeni cituji referát ze zdejších hudebních novin „Gazetta\nmusicale.\"\n„Každý ví, jaké obtíže provedení znamenitého noneíta\nod Spohra poskytuje. Obtíže tyto nebyly pouze mistrovsky\npřekonány, nýbrž od účinkujících ovládány. Zdálo se, jako\nkdyby výborní tito umělci sázku byíia udělali, kdo druhého pře-\nstihne, a dosáhli hojné a zasloužené pochvaly četného obe-\ncenstva. Tyto produkce postupují s obrovskými kroky v pří-\nzni naslouchajícího obecenstva, jemuž se mistrovské prove-\ndení klassických skladeb velmi líbí.\"\nPo provedení pokynula dcera znamenitého, bohužel nyní\nslepého mistra Mereadante na p. Yac. Zavrtala, aby k otci\njejímu přistoupil Mereadante přijal stoje Yašeho statného\nrodáka, tiskl mu srdečně ruku a děkoval mu, jsa obklopen\nčetným obecenstvem, tak vřelými slovy za jeho účinkováni,\nže p. Y. Zavrtal hluboce dojat tímto vyznamenáním a do-\nbrotou srdce sotva díky své vysloviti mohl. Jak Vám zná-\nmo, pověsil p. V. Zavrtal již r. 1844 virtuoství na hřebí-\nček; avšak jeho tón svědčí, že měl výtečného mistra za svého\nučitele. Zavrtal ctí památku na svého zesnulého učitele Far-\nníka, jenž ho krásný, okrouhlý tón klarinettu znáti učil, o\nněmž zde ani ponětí nemají a jejž prof. Julius Físařovic, jsa\nspolu dědicem Farníkovy školy, dále rozšiřuje. Úžasu hodné\ntěžkosti provozují zde hráči na svých nástrojích: avšak tón\nhlavní to věc každého nástroje a hlavně klarinettu se\nzde zanedbává. Vyjmouce piston, trompety B.a posounv,\njež se zde velmi pěstují, jakož i bombardou a hlavně že-\nsťové nástroje, slyšíme zde jen málo výtečného. Yšem orke-\nstrům od divadla St. Carlo, počínajíce až k divadlu frašek St.\nCarlino, schází jednota a kázeň.\nKonečně se i dovídám, že se také v Miláně kvartettní\nspolečnost utvořila. Je to ovšem pozdě, pomyslíme-li, že se\nv Praze již r. 1807 řádná kvartettní společnost řízením Pi-\nxise utvořila a nepřerušené až dosud udržela. ***"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "29", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.4", "titre_corps": "Corelli. Novella.", "titre_sommaire": "Corelli. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.4", "debut_caractere": 2942, "fin_caractere_exclue": 5896, "texte": "Corelli.\nNovella.\n(Dokončení.)\nTato nehoda netkla se mnoho Corelliho; ba naopak, on\nsi z toho mnoho nedělal a dal na druhý den koncert svůj\nohlásili.\nKrál nebyl tentokrát v divadle. Yystoupení Corelliho\nbylo ale tím živějším a volnějším potleskem obecenstva uví-\ntáno. Tento umělec přednášel tu samou sonátu, s kterou\npři dvoře propadl; adagio, které krále tak rozmrzelo, pro-\nvedl Coreíii s hlubokým citem, a dpsáhl ním velikého po-\nhnutí; však co nechtěl osud? Dílo toto mělo být pro tohoto\nnejznamenitějšího umělce Itálie velmi osudným.\nCorelli byl zvyklý hráli bez not a bez doprovázení; a\nkdyž takto nejtěžší passáže vyváděl, těkaly jeho zraky ne-\npřetržené po sále, jako by jeho nástroj podřízen byl nejjedno-\nduššímu mechanismu. Po prvních taktech druhého dílu so-\nnáty vpadl Corelli znenáhla do onoho temného podívenství,\nkteré namáhání rozumu až k šílenosti povznáší.\nU prostřed společnosti skvostně oděných pánů a dam\npoznal Archangelo právě v tomto okamžiku svou Neliu. Ne-\nlia, kterou po tolik roků oplakával, nacházela se v úplné pů-\nvabnosti, ačkoli její mocná krása přec na vysokém stupni\nzralosti se nacházela. Mocně tlouklo srdce umělcovo při po-\nhledu na tuto ženu, jedinou to lásku jeho života. Avšak\nkrátké přemítání dokázalo mu nemožnost jemu se předsta-\nvujícího zjevu; nebo tato dáma zdála se být nanejvýš pětatřicet\nroků stará a ač umění a vzdálenost mohly více roků ukrýti,\nmusela Nelia přec o několik roků starší být než její milovník.\nCorelli stav se tímto spůsobem kořistí velké pochybností\na podivení, nespozoroval, že celý sál podlehl vlivu jiného po-\ndivení. Aniž by věděl, změnil Corelli při důležité passaží\ntóninu, a hrál do moll, kdež orkestr v dur doprovázel. Na-\ndarmo namáhal se Alexandr Scarlatti, který sám orkestr ří-\ndil, aby napravil zmatek a aby sólistu z roztržitosti vyvedl\nCoreili ztratil zcela přítomnost ducha, hra! vždy chybněji, tak\nže mu nebylo možná, dále hráli. Zcela rozerván, skoro ší-\nlený odstoupil. Několik okamžiků na to oznámeno, že nena-\ndálé onemocnění virluosissimu di violino nedovoluje, by\ndokončil svůj koncert.\nCorelli zůstal nemálo citlivým k veřejné potupě, kterou\nspůsobil své staré slávě. Ale ještě živěji než nelibý pocit\nnad jeho porážkou zbudila se v něm touha, by učinil ko-\nnec své nejistotě ohledem zjevení, a vše by obětoval, by\nzvěděl jméno oné dámy, kteráž tak nápadně jeho milované\nNelii se podobala. Bylo mu řečeno, že jest ona dáma kněžna\nCassanarl\nKdyž bylo uplynulo několik hodin, napadla Corellimu\nmyšlénka, že tato dáma, jejíž vzhled jej tak živě na jeho\nmilenku upamatovai, žádná jiná nemůže býti, než jeho vlastní\ndcera, a tato myšlénka vlila do srdce starce tak potěšitelný\nbalsám, že nějakou chvíli na svůj starý bol a svou novou\nmrzutost zcela zapomenul. Štěstí, svou dceru spatřili, a byť\nby jen na okamžik, ji k svému otcovskému srdci přitis-\nknouti5 zdálo se mu dostatečnou odplatou za dlouhé bezra-\ndostné a trpící žití. Ostatek noci uplynul mu v rozkošných"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2362, "texte": "snech otcovské lásky, a jakmile se jitro objevilo, odebral se\nCorelli do paláce kněžny Cassanari, která byla ovšem dcerou\nzemřelého Lorenxa di Monteserrata.\nJsa od kněžny chladně přijat, připadl umělec na my-\nšlénku, že by bylo velmi obtížné, uvésti řeč na předmět,\nkterý se tak blízce dotýká cti osvícené rodiny; pomyslil léž\nna možnosf, že by jeho dcera slávě vznešeného původu, kte-\nrého nyní požívala, hanbě nemanželského zrození dalece před-\nnost dala. Toto předpokládání proměnilo se v velkou pravdě-\npodobnost, když Corelli, stav se nesmělým chladuostí své\ndcery, některé narážky na svůj dřívější poměr k Nelii prohodil.\n„Ustaňte,\" pravila chladně kněžna, „nechci nic slyšel,\nco by ukřivdilo vážnosti, kterou jsem památce mé matky\ndlužna. Yím velmi dobře , že francouzská lehkomyslnost\nzvláštní pověsti o ní rozšířila ; markýz z Montesserato, můj\notec, uměl ale tyto utrhače na cti k mlčení přivésti a čest\nnašeho domu bez poskvrny udržet . . Pane Corelli,44 po-\nkračovala dále takým tonem, který po dlouhých letech v srdci\nstarce spící akkordy ozvučoval, „byl jste včera nemocen;\nVaši nejdychtívější obdivovatelé museli pozorovat, že Váš cit\nnebyl v obyčejném naladění. Snad bylo to dojmutí nervů,\nkteré, jak doufám, zůtane bez následků.\"\n„Ašak, milostivá paní!\" odvětil umělec se svou dojírna-\nvou jednoduchostí, „cítím, že mne to bude stát život!44 . . •\nA Corelli-rnu kanuly hořké slze.\n„Váš stav jest v pravdě truchlivý,\" odpověděla kněžna\npyšně ; dám rozkaz, aby Vás v mých nosítkách odnesli. Zýtra\nnechám se poptat po Vašem zdraví.44\n„Zýtra,\" pravil Corelli, „nebudu více v Neapoli.\"\nNěkteří ze spisovatelů připisovali .hlubokou těžkomyslnost,\nkterá se od toho okamžiku umělce zmocnila, nepatrnému účinku,\nkterý jeho navrácení-se do Říma spůsobilo, kde Valentini, velmi\nprostřední houslista, u velké oblibě se nalézal. To ale jest\nomyl, který utrhá na cti šlechetnosti takého karakteru. Oka-\nmžitá a nepochybně dobrovolná zapoměnlivost, v nížto nyl\nCorelli od času svého návratu v Římě, nemohla dohnali jeho\ncitlivost až k onomu temnému zoufalství, které by jej k hrobu\npřivedlo. Zápisky kardinala Ottobini-ho, v jehož paláců by-\ndlel, zničuji tento neobyčejný náhled; též neslýchaná nád-\nhera, která při pohřbu tohoto pro všechny časy znamenitého\nmuže se jevila, dokazuje, že jeho současníci umějí ztrátu\nocenili, kterou utrpěla osobou Corelli-ho."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "32", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.5", "debut_caractere": 2364, "fin_caractere_exclue": 6311, "texte": "Feuilleton.\n\nDivadlo.\n—oe—\nV běhu posledního času dávaly se v prozatímním divadle:\nve čtvrtek dne 22. ledna podruhé „Den před volbou,\"\naneb „Journalisté.44 Veselohra v 5 jednáních od Gust, Frey-\ntaga, zceštil Fr, Pravoslav Volák, V sobotu dne 24. ledna:\nDruhé pohostinské vystoupení pana Fialy, od dvorního divadla\nv Meiningenu á první pohostinské vystoupení p, Ceíika Vecko\nv „Lukretia Borgia.\" Veliká zpěvohra ve 2 jednáních\ns předehrou dle Romaniho od J. K. Tyla. Hudba od Donizet-\ntiho. V neděli dne 25* ledna ve prospěch p. Josefa Sekyry.\nPonejprv: „Pražští študenti na prázdninách.44' Obraz\nze života se zpěvy ve 3 jednáních dle Hafřnera, vzdělal J. S.\nHudba od kapelníka Můllera. V úterý dne 27. Jedna: „Mon-\niec*chi a Capuletti.\" Zpěvohra ve 4 jednáních od Belliního.\nVe čtvrtek dne 29. ledna: „Monika,\" aneb „Záhuba rodu\nKolonů-Felseckých.\" Tragédie ve 3 jedn. od J. J. Kolára.\nOpera. Naši obyčejně v podruží se nacházející opeře do-\nstalo se konečně znamenité síly. Nevyhnutelně potřebný tenor\nheroický jest nyní řádně a též důstojně zastoupen p. Veckem,\nbývalým ředitelem zpěváckého spolku Mlado-Boleslavskóho,\nkterý dne 24. ledna co „Genaro\" v Lukretii poprvé vystou-\npil a, jak doslýcháme, hned den na to pro naši operu engago-\nván byl. Bylť to v skutku zřídka se objevující úkaz, že pan\nVecko nejenom laiky, ale i přísné posuzovatele jakoby jedním\nokamžením pro sebe získati si dovedl. Nebylo tenkráte zapo-\ntřebí, aby se rozdávaly vstupenky zdarma, bylo zbytečné někde\nv zákoutí o závod tleskat. Výsledek, který p. Vecko docílil\nbyl ekíatantní a nadšení obecenstva bylo všeobecné. Byla-li\njeho úloha již sama o sobě vděčná, byl zajisté jeho zpěv ve-\nsměs okrouhlý, nenucený ; jeho sympatetický a zvučný hlas, který\np. Vecko úplně ve své moci má, otřásal několikráte citem\nposluchacstva. Hlas jeho jest v obou polohách plný, vyro-\nvnaný, zvláště však hoření tóny až do vysokého B vyznačují\nse silnou raisonancí a pružností a není tedy divu, že p. Vecko,\nkterý co do akcentuace a intonování potom co do jistoty v na-\nstupování skorém bezúhonný byl, takřka okouzlivě na poslu-\nchače působil. Přejeme mu ze srdce mnoho zdaru a můžeme\nsměle tvrdili, že, pakli na léto nově nastoupené dráze s neuna-\nvenou pilností pokračovati bude, pro něho květe velká budouc-\nnost. Ostatní úlohy, zastoupené sl. Ehrenbergovon (Lukrecie),\npaní Procházkovou (Orsini) ap. Fialou (Alfons) byly více méně\ndobře provedeny. Návštěva byla četná osvětlení skvělé\ndekorace ošumělé.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Jilemnice. (Zpěv. spolek.) Jsa v proudu popisování\npoměrů městečka našeho, neopomenu i „Daliboru\" podati\nzprávu o zaražení zpěváckého spolku našeha a o jeho\ndalším působení. Jak již známo, byly stanovy od vysokého mí-\nstodržitelství již v měsíci prosinci, však s mnohými změnami\npotvrzeny, a teprv dnem tímto mohl vystoupili spolek náš u\nveřejnost. Jméno jeho „Branislav.\" Volený výbor- se-\nstává z pěti členů a sice byli zvoleni za předsedu důstojný\np. František Bartoš, za ředitele pan Josef Hampl, za místo-\nředitele p. Hynek Mašek, za tajemníka p. Eduard Lumpe,\na za pokladníka p. František Krause. Spolek čítá v celku\n96 údu a sice 43 přispívajících a 53 výkonných. Cvičeni vý-\nkonných údů jest týhodně dvakráte, při kterémž se páni\nlidové, vyjímaje některých jednotlivců, četně súčastňují, tak že\nve zpěvu za ten krátký čas do života vstoupení spolku to-\nhoto dosti hezký pokrok učinili. Žádoucno by bylo, by chuť\nvzdělání-se ve zpěvu neochábla, a doufám, že také neochábne,\nkdyž před očima heslo rníti budou „ Zpěvem k srdci, srdcem\nk vlasti.\" Pilným cvičením se dosáhlo, že již dne 6. ledna\n1863 k veřejnému představení se přikročili mohlo, a také\nv skutku odbývaná tento den první beseda, z níž vyjímám ná-\nsledující program: 1. Symfonie z opery „Addio da amore44 od\nGandiniho. 2. „Pochod,44 sbor od Beckra. 3. „Křepelice,\" sbor.\n4V „Šablenka,44 sbor. 5. Arie z opery „Ernani\" od Verdiho. 6.\n„Cschoslovau sbor od Zavrtala. 7. „Kalina,\" sbor od"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7662, "texte": "Vašáka. 8. „Obrana krinoliny,\" deklamace od Molendy. 9.\nRondo z opery „Don Pasquale\" od Donizettiho. 10. „Skvělý po-\ndíl,\" sbor od Flegla. 11. „Naprej,\" sbor od Jenka. 12.\n„Vlastenecká polka\" od Vojáčka. 13. „Že svět se točí44 od\nVašáka. 14. „Při pivě,\" sbor. Z přednesených zpěvů nejlépe\nse líbil sbor od Jenka „Naprej\" a musel se dvakráte opa-\nkovat. Jak se dovídáme, uslyšíme příště výtečné sbory od L.\nZvonaře a všude oblíbený sbor „Vávra\" od Ed. Nápravníka.\nObecenstvo s provedením programu spokojeno bylo, však přece\nse nějaké vady vynašly a radno jest, aby se hned při počátku\nodstranily; jako jest: nepatřičné rozdělení hlasu, příliš dlouhé\npřetahování not se strany jednotlivců, zvláště ale nepozornost\npři přechodu ze silného tónu do slabého a naopak. Návštěva\nbyla četná, však pro nesmírné útraty výtěžek jen skrovný,\nkterý se věnoval übohé manželce odsouzeného redaktora časo-\npisu „Ost und West\" ve Vídni. Doufám, že časem a při pil-\nnosti, kterouž účinkující p. údové projevují, zpěvácký spo-\nlek náš trvanlivosti dosáhne, a protož provolávám jemu na\ndalší jeho pouť srdečné „Na z dar.44\n\nal.\n\n(—l.)\nZ Pardubic, dne 26. ledna 1863. (Nový rok. —\nSlavnostní mše. — Divadlo. — Kapella hudební.)\nNovým rokem jsme si důstojně počínali v chrámu Páně, neb\nprovozovala se velká pastorální mše od našeho zvěčnělého ro-\ndáka Roberta Fuhrera, kteráž v každém díle čistě i také\nprecisně řízením ředitele kůru pana Pospíšila provedena\nbyla. Jest to dílo geniální, tak jak jsme vůbec zvykli při\nFůhrerových skladbách totéž pohledávali. Není to pastorální\nmše, jak se vůbec „pastorálky\" v tom slohu vyznamená-\nvají, že světské obyčejné myšlénky skočné polce neb kvapíku\nse podobají. Zdaž takový škvár může ducha šlechtit! a srdce\nk Bohu obrátili, netřeba dokládat!! Ve Fiihrerově mši jsou jen\nsem o tam radostné, vánočním svátkům přiměřené myšlénky obratně,\na to ještě v instrumentaci, málo kdy ve zpěvu, protkány, a\npůsobí na zbožného posluchače mohútně, a unáší mysl výše a\nvýše. V Pardubicích ctíme naše slovanské skladatele nad vše-\ncky jiné, neb v plné míře zasluhují toho; přece geniálnost\na důkladnost nesmrtelného Fuhrera nejvíce, jak také naši úctu\nmramorová deska na věčnou upomínku na našem kůru toť zřejmě\ndokazuje. Graduale od Fuhrera, sopránové a altové sólo,\nzpívali sl. Říhova a si. Kramářova. Oífertoriom od Fuh-\nrera, klarieet a barytonové sólo, provedli pp. Hušek a Janda.\nVeleslavná konsistoř v Králové Hradci nařídila za příčinou\nzahájení sl. sněmu v hlavním městě Českém, by se 8. ledna\nv každé osadě zpívaná mše odbývala, by Bůh sněmu Českému\nsv. požehnání a hojného zdaru udělil. O 9. hodině byly v dě-\nkanském chrámu Páně velké služby Boží držány, při kteréž se\n„Veni sancte Spiritus\" od p, Fr. Jandy, mše do Es-dur od\nslovútného V. Horáka provozovala, graduale od Nes v ad by,\nmužský sbor, přednášel zdejší zpěv. spolek vedením obe-\nzřelého ředitele p. Matěje Kučery zbožně, offertorium od Fuh-\nrera, klarinet a barytonové sólo, provedli svrchu jmenovaní\npáni. Mši byli přítomni c. k. úřadníci, pak úřadníci panství\nPardubického, úřadníci státní a Libcrecko-Pardubické dráhy,\nměstská rada, školní mládež s pp. učiteli a mnoho nábožných\nlidi. Více nežli po 3 měsíce rozprostírala Thálie v ozdob-\nném a vkusném sále „Odeonu\" na „Veselce\" svůj stan, a ba-\n*■ ila rozmanitými a zajímavými hrami obecenstvo Pardubické i\nokolní, a za to ono splatilo ředitele divadla p. Stránského\nčetnými a stejnými návštěvami tak, že, pravdivě řečeno, krásný\nsál Odeonský každý den jestli ne přeplněn, tak naplněn býval.\nJistit můžeme, že ředitel p. Stránský v Pardubicích dluhy\nděiati nemohl, pro příčinu jednoduchou, že odtud čistý kapitál\nnesl, což jemu i všem bedlivým a pořádným hercům této spo-\nlečnosti srdečně přejeme. Před nedávnem jeli do Litomyšle,\na přejeme upřímně, by i tam dobře pochodili! Naši divadelní\nochotníci, v čele majíce naše horlivé a dovedné úřadníky zdejší\npošty, připravují se na nové hry v postním čase. Reální uči-\ntel pan Josef Klika navrhl v jedné valné schůzi, aby\nse zde jedna opera provozovala; slova jeho nepadla na skálu,\nneb ujímají se té myšlénky výdatné síly. Což nemohla by\nse provésti u nás Offenbachova operettka „Svatba při záři\nsvítilen\" nebo Škroupův „Dráte nik?44 Ze nyní i u\nnás radostný karneval svá práva provádí, může si každý do-\nmysliti. V nové měšťanské besedě u „bílé brány\" hraje kaž-\ndou středu chvalně známá kapela z Mateřova řízením čin-\nného kapelníka p. Jedličky nejvíce nové a národní sklad-\nby, kdež arciť nový tanec „Beseda\" od Linka (hudba od F.\nHellera a také od Svobody) nikdy neschází. Tento tanec se\nskoro vždy opakuje, a jest vždy hlučným vyznamenáním dopro-\nvázen. V „Odeonu\" hraje každou sobotu posádkou zde ležící\nhusarská kapela řízením výtečného kapelníka p. Zinke dů-\nstojníkům při jejich „matinée;\" poslední sobotu bylo v tomto\n„matinée 8 (!) tančících dam. Kde pak hraje kapela\nPardubická? Vím, ale nepovím; proto že se stydím,\nčiním návrh, by ředitel kůru p. Pospíšil těchto hudebníků\nse svědomitě ujal, neb on stýká se nejvíce se všemi členy této\nkapely za příčinou účinkování na kůru neb při pohřbu. Schází\njim hlava neb vůdce, a při pilných zkouškách by to jistě tak\ndaleko přivedli, že do Pardubic by se jiní cizí hudebníci\nnevedrali, a jim výdělku neubírali. Nemám pravdu ?\nZ Plzně, dne 22. ledna 1863. (Zpěv. spolek.) Spolek\nnáš „Hlahol\" započal měsícem říjnem činnost svou. Volil\nse výbor, který na se úlohu převzal, spolek náš za příkla-\ndem jiných povznésti a zvelebili. Veřejně vystoupiti nemohl,\nanto mu scházelo sil uměleckých; ale horlivým přičiněním pánů\nředitelů Sinkule a Šmida jakož i celého výboru započalo\nse dle možnosti vokální mší od Haslingra, kteráž se dne\n18. Jedna v chrámu Páně farním dávala. Sešlo se mnoho\nznalců zpěvu, a my hleděli dukázati, že spolek náš dostojí hned\npři začátku požadavkům obecenstva. Zpěváků bylo as 70. Za\nGraduale se zpívala píseň k sv. Vojtěchu, též Pange lingua od\nKarlíka bylo od spolku zpíváno. První pokus jest učiněn,\na lze se nadíti, anto více zakládajících i též přispívajících údů\nk spolku přistoupilo, že naše snahy dobrého ovoce ponesou.\nTéž se výbor usnesl, že v krátkém čase „pěveckou a hu-\ndební zábavu uspořádá, by se požadavkům obapolně dostálo..\nO produkci samé Vám sdělím budoucně svůj úsudek.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nZpěv. spolek Blatenský „Úslavan\" došel\npřed nedávným časem vysokého potvrzení. Spolek tento čítá\nposud 8 zakládajících, 15 přispívajících, 39 činných údů, a\nzařídil k oslavení valného shromáždění jednoty hospodářské\nkraje píseckého dne 24. ledna v Blatné „u bílého lva\" hu-\ndební a deklamatorní akademii. Program byl: 1. Ouvertura od\nWebra. 2. „Staročeská,\" sbor od J. N. Škroupa. 3. „Švin-\ngulace,44 deklamace. 4. „Pomník Slovanů,\" dvojzpěv pro so-\nprány. 5. „Bratři, rozveselme se,\" sbor od Frant. Pivody. 6.\nKvintett od Beethovena. 7. „Kde domov můj?\" píseň od Kel-\nlera. 8. „Honza a táta,\" sbor od Yašáka. 9. „Pěvec na hřbi-\ntově/4 báseň od Jablonského. 10. „Naprej!\" sbor od Jenka.\nČistý výnos jest určen k dobročinnému účelu.\n.A, V Kladrubech zřizuje se zpěv. spolek.\n..A,, Zpěv. spolek Plzeňský, čítající již 60 účinku-\njících členů, slavil dne 18. t. m.v chrámu Páně sv. Bartolo-\nměje slavnou mši za příčinou zasvěcení založení svého. Zpě-\nváčky- sbor zapěl mši do C-dur od Haslingera, za graduale\nbyla zpívána píseň sv. Vojtěcha „Hospodine, pomiluj ny.\"\nLomnický zpěváčky spolek „Bořivoj\"\nodbýval dne 22. ledna b. r. svou valnou řádnou schůzku.\nSpolek čítá dnešního dne 43 výkonných a 27 přispívajících\núdů. Předseda podal stručnou zprávu o činnosti spolku v prv-\nním roku jeho trvání. Poslední předmět schůzky byly volby\nnového výboru; za předsedu byli Jindřich Velebín Mastný,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2108, "texte": "za místopředsedu Čeněk Hák, za údy výboru Jan Raim. Frant.\nDoubravský, Hynek Pokorný mladší a Jan Kerkenc,\nza náhradníky Václav Bym, Josef Kulhánek a Josef Crha\nzvoleni. Archiv spolku čité 73 čísel.\n*** Zpěv. spolek Jindřichohradecký odbýval\ndne 24. ledna vínek ve prospěch pohořelých v Kardašově Re-\ncici. Program byl: 1. „Vlasta,\" ouvertura na slovanské ná-\npěvy od Nápravníka. 2. „Vzhůru bratří,44 sbor od Blodka. 3.\n„Má otčina,\" sbor od Slavíka. 4. „Variace'4 od Měrka. 5.\n„Auf den Bergen,44 sbor od Kůckena. 6. „Variace na národní\npísně pro flétnu od Fr. Vodrážky, přednesl skladatel. 7. „Tam\nna horách,44 sbor od Suchánka. 8. „Naprej,44 sbor od Jenka.\nV Milevsku hodlají tamnější milovníci zpěvu za-\nřídit zpěv. spolek.\n*** Zpěv. spolek v Humpolci „Čech a Lech44\nuspořádá dne 8. února 1863 v hostinci „u černého orla\" k osla-\nvení svého vstoupení v život pěveckou, deklamatorní a taneční\nbesedu k dobročinným účelům. Program bude: 1. Píseň sv.\nVojtěcha. 2. Proslov. 3. Hlahol. 4. „Tři doby země české,\"\ndeklamace. 5. Slovan. 6. Zežulinka. 7. Obrana mužského\npohlaví, dekl. 8. Na radost. Taneční ples. Mezi odpočin-\nkem „Píseň Šumavami44 a „Přání.\"\n\nOchotnická divadla.\nP. Sta n der a, ředitel Kulasovy divadelní spo-\nlečnosti, jenž nyní v Král. Hradci mešká, zadal k morav-\nskému místodržitelstvu o povoleni, aby směl se svou divadelní\nspolečností též na Moravě zahostiti. Nadějeme se, že sl. c. k.\nmístodržitelstvo moravské toto povolení nadzmíněné společnosti\ntím spíše udělí, an se na Moravě až posud české kočující divadelní\nspolečnosti neutvořiíy, aniž byly tam od jinud zavítaly, tak že\nslovanské obyvatelstvo na Moravě těchto zábav na prosto po-\nhřešuje. 1 vyhoví se tímto povolením též z teto stránky ná-\nrodní rovnoprávnosti, jelikož divadelní společnosti německé ode\ndávna po Moravě kočují. V Kostelci nad Orlicí hráli\nochotníci veselohry „Dříve matka'4 a „Převržená slánka4' zda-\nřile. Ochotníci Jičínští provozovali v posledním čase\n„Rohovina Čiyrrohého,\" potom „Prodaná láska*' od J. Nerudy.\nV Příboru na Moravě dávali tamnější ochotníci dne 18.\nledna „Rekrutýrku v Kocourkově.44\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.7", "debut_caractere": 5404, "fin_caractere_exclue": 7233, "texte": "— Slovútná naše virtuoska na piano paní\nKlausova - Szarvadyova odbývala dne 30. ledna první\nsvůj koncert v Paříži.\nNáš rodák pan Bendel, jenž v Kodani koncer-\ntuje, obdržel od krále dánského řád Danebroga.\nSokol, společenský to zpěvník českoslovanský, vyšel\nv druhém, valně rozmnoženém vydání od F. A. M.z R. ná-\nkladem kněhkupectví B. Stýbla. Zpěvník tento obsahuje bez-\nmála 230 písní vlasteneckých, společenských, žertovných, ná-\nrodních atd. a bude zajisté přátelům společenského zpěvu vítán.\nSlečna Vojtěška Za dro bílková, uspořádavši\nv Oděse s velkým úspěchem koncert, odjela do Kieva, odkuď\nse bezpochyby do Petrohradu odebeře.\nKostelní hudba. Předešlou neděli slyšeli jsme\nv chrámě u sv. Jakuba novou církevní skladbu pasto-\nrální hymnus A-dur od Fr. Prošky, ředitele kůru u sv.\nJakuba. Slova tohoto hymnu jsou se zralým uvážením od p,\nskladatele pojata a hudbou, v duchu ryzých církevních skladeb\ndrženou, opatřena. Je to skladba beze všeho zevnějšího lesku,\nbez nejmenšího přídechu světské hudby, skladba, kteráž v jed-\nnoduchém rouše zbožný, tomuto církevnímu času přiměřený cit\nv sobě chová a jej v posluchačích zbuzuje. Ředitele kůru na\nvenkově činíme na tento nový plod p. Prošky pozorný.\nTenorista Ti cli áček slavil před nedávnem v Dráž-\nďanech své 25Ieté jubilaum co člen tamnější dvorní opery. Ti-\ncháček vystoupil po čas svého engagování, nepočítaje pohostin-\nské hry v 69 rozličných partiích 1414kráte. Zpíval v zmí-\nněné době Maxa 108 krát, Huona 77, Adolara 50, Raula 107,\nRoberta 73, Proroka 72, Masaniella 92, Rienziho 64, Tannhau-\nsra 50, Lohengrina 19, Stradellu 62, Ivanhoe 52, Corteza 51,\nSevera 42, Jiřího Brovna 36, Riualda (Armida) 22krát.\nPan Josef Krejčí hodlá nákladem p. Šálka a\nWetzlera vydáyati kostelní skladby od našeho slavného Fr.\nBrixiho v partiturách. Jak se dovídáme, vyjde prý nejprv"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6460, "texte": "Brixiho A-moll mše. Podniknutí toto je pro všechny ředitele\nkůru důležité a přejeme mu hojného účastenství.\nRichard Wagner, slavný hudební skladatel, jejž\nhudby znalá Praha nad ostatní města vyslavila, přibude tyto\ndny mezi nás. Dlouho se o tom pochybovalo, nyní můžeme\npříchod jeho již za jistý pokládati. Obecenstvo naše bude za-\njímati výtah z přípisu Richarda Wagnera k jednomu zdejšímu\npříteli hudby: „Velectěný pane! Pozvání, které mne došlo ve\njraenu Vašem a mnohých přátel hudby, spůsobuje mi právě\ntak velikou radost, jakož mi ke cti slouží. Jest mi milé, že\njste převzetím obstarání hmotných potřeb mne napřed sprostil\ntoho, co mi jedině poskytne příjemnou možnost, že budu moci\npéci svou obrátiti jen k uměleckému provedení. Přijímaje\ntedy vděčně pozvání Vaše, vyslovuji Vám také své přání, aby\nkoncert dán byl co nejdříve (nejraději v první témdni měsíce\núnora), poněvadž později nejbedlivější zkoušky k Tristanu mne\nzde zdrží na neurčitý čas. Ve Vídni dne 25. ledna 1863.\nDruhý koncert Cecil ia nské ho spolku, jenž\nse dne 17. ledna v sále na Žofíne odbýval, měl za předmět\np ě t menších, avšak zajímavých skladeb, z nichžto některé po-\nprvé zde provozovány jsou. Koncert otevřen byl symfonií\nA-dur od Jadassohna (rukopis poprvé), kteráž navzdor mno-\nhým melodickým krásám obecenstvo málo rozehřála. Jak se\nnám zdá, je Jadassohn šťastnější v menších skladbách, jmeno-\nvitě v písních, klavírních kusech a sonátách pro housle a piano,\nkteréž o obratnosti a ušlechtilosti jeho snahy dobré svědectví\ndávají. Sal. Jadassohn (nar. 15. září 1831 ve Vratislavi) měl\nHesse, Lustnera a Brosiga za učitele své a usadil se co učitel\nhudby v Lipsku. Arie „Ah, rendemi quel cuore\" z opery ~Mit-\nrane\" od Francesca Rossiho je velmi promyšlená ase slovy\nse shodující skladba, která navzdor svému velkému stáří (177\nlet) četné posluchače dojala. Nemalé obliby došla jarní fan-\ntasie koncertní to kus pro 4 sólové hlasy, piano a or-\nkestr od Nielse Gade (op. 23), kterážto svou půvabností a la-\nhodností vždy příznivého výsledku dosáhne. Rietzova dithy-\nramba je velmi záslužná práce, svědčící o fantasii a poetickém\nvzletu p. skladatele. Všechny skladby byly povážíme-li\nnestejnost účinkujících sil, velmi obezřelé slušné a přičinlivý p.\nředitel Apt na konci vyvolán. Paní Procházková, paní Kainzová\npak nadaná pianistka sl. Dittrichova, jakož i pánové Peták a\nVybíhal provedli své úlohy výtečně. Návštěva byla tak četná,\nže všechny prostory byly přeplněny.\n\n—s.\n\n— Koncert proslaveného skladatele Rich.\nWagnera bude se dne 7. ledna odbývati. Program jest\nnásledující: 1. Ouvertura k Faustu. 2. a) „Shromáždění Mei-\nslersangrů*' pro orkestr. b) „Pognerova promluva,\" zpívá p.\nRokytanský. 3. Předehra k „Meistersanger), 4. Předehra k „Tri-\nstan a isolda.\" 5. Zpěvy z „Prstenu 6. Ouver-\ntura k Tannhauseru.\" Veškeré skladby jsou od Rich. Wagnera\na zajisté budou magnetem, aby celné obecenstvo k zajímavému\ntomuto koncertu přitáhly.\nAbertova druhá opera ~Král Enzio\" dávala se\ns nejpříznivějším úspěchem v Mannheimu.\nHudební literatura. Nákladem obchodníků v musika-\nliích: Veselý a Busing ve Vídni vyšla píseň „Sláva\" (slova\ncd V. Furcha) pro ba ryt on se sborem od Hynka Vojáčka,\nčlena orkestru dvorních divadelJ v Petrohradě. Zajímavá tato\npíseň je od skladatele hluboce promyšlena a přiměřenou hud-\nbou oděna. Porucujeme co nejvřeleji všem sl. zpěv. spolkům\nv Cechách i na Moravě tuto vlasteneckou píseň v rouchu\nallegorickém, neboť můžeme směle tvrdili, že patří k nejlepším\nskladbám našeho velenadanébo H. Vojáčka. Vignetka, která\ntextu přiměřena jest, pochází od našeho chvalně známého ro-\ndáka p. Koláře ve Vídni. Píseň tato stoji jen 50 kr. a lze ji\ndostati v Praze u R. Veita, v Brně u p. Karafiata, v 01 o-\nmúci u p. Holzla, ve Vídni u p. Veselého (Kohlmarkt). Ve-\nlezdarilá píseň tato věnována jest od p. skladatele p. Františku\nŠevčíkovi, prof. ve Vídni. Pan Vojtěch Preissler\nvydal svým nákladem následující nové skladby; Fantasii pro\npiano op. 112. „České děvče,64 polku mazurku op. 114 pak\nctyry české písně a) Opuštěný, b) Vzdálená, c) Růže, d) Svět,\nkteré ve všech hudebních závodech dostati lze. Nákladem\nL. Fleischera vyšly následující musikálie: „B erounanka,\"\nPolka od Č. Vinaře (30 kr.). „Bouquet,\" Polka mazu řka\nod Faulwettra (30 kr.) „Pozdravení na Prahu\" od We-\nbra (30 kr.). Mimo tyto vyšly právě zde od velmi oblíbeného\ntanečního skladatele Ferdinanda Preise: „Horní melodie,\"\nLandler. „Myrtové kytice,\" Polka mazurka. „Ra-\ndost v cestování, Polka mazurka. „Blondýnka,66\nTřasák. „Brunetka,\" Třasák. „Slavnostní přípi-\níek,\" Kvapík. „Turner,\" Polka mazurka. „Tempe-\nlova Viktoria,\" Čtverylka. Od všech těchto lze dostati par-\ntitury pro orkestr a budou pro budoucí plesy velmi vítanými.\nMimo nahoře udané lze v zmíněném skladu dostati nejno-\nvěji vydané taneční Kusy v partiturách pro letošní masopust.\nOblíbená „Národní beseda\" vyšla již v druhém a „Ki-\nkiriki,\" kvapík, v třetím vydání.\n\nObzor umĕlecký.\n== Horace Yernet -J*. Dne 17. ledna zemřel v Pa-\nříži nejslavnější malíř bitev Francie Horace Vernet, jenž se dne\n30. .června 1789 tamtéž narodil. Od r. 1810 nějaký čas vo-\njenské službě se věnovav počal svou uměleckou dráhu. R. 1817\nvyšel jeho obraz „Bitva u Tolosy* a dvě léta později „Za-\nvraždění Mameluků.\" Těmito obrazy proklestil si cestu k hi-\nstorickým obrazům, kterými tak známenitě se proslavil. Od\nr. 1822—1823 maloval pro tehdejšího vévodu z Orleansu řadu\nNapoleonových bitev, a brzy na to znamenité historické\ngenrové obrazy ze života císaře na př. gardistu Waterlooského\natd. Jsa jmenován ředitelem francouzské akademie v Římě\n(1828) a procestovav Afriku, pustil se do jiného směru: „Ju-\ndita a Holofernes\" „Rafael a M. Angelo ve Yatikanu\" pak\nrozkošné biblické obrazy pocházejí z těchto časů. Horace\nVernet podržel až do svého nejvyššího stáří řídkou svěžest a\nvynikal podivuhodnou plodností.\n= Nové opery. Velká opera v Paříži chystá pro tuto\nzimu následující novinky: operu „Noe\" od zesnulého Hale-\nvyho, „Ivan le terrible\" od Gounoda a „Les Troyens\"\n(Trojové), text i hudba od H. Berlioze.\n• % = C. k. dvorní operní škola ve Vídni vstoupla\njiž do života. Slečna Bochkoltz-Falconiova a sl. Marie Beíar-\ntova vyučují xd ám y ve zpěvu; pánové Gentiluomo a Wolf\nvyučují mužské ve zpěvu; pánové Pirkheřt a Leonhardt vyučují\npianu; sl, Albert-Bellonova a p. Telle mimice.\n= O ff en bach komponuje dvouaktovou operettku „Vila\nRosa\" pro divadlo Treumannovo ve Vídni a komickou operu\n„Febe\" pro divadlo „Bouffes Parisiens.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "29", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5.1", "titre_corps": "Divadlo.", "titre_sommaire": "Divadlo.", "signature_source": "—oe—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.5", "debut_caractere": 2377, "fin_caractere_exclue": 4830, "texte": "Divadlo.\n—oe—\nV běhu posledního času dávaly se v prozatímním divadle:\nve čtvrtek dne 22. ledna podruhé „Den před volbou,\"\naneb „Journalisté.44 Veselohra v 5 jednáních od Gust, Frey-\ntaga, zceštil Fr, Pravoslav Volák, V sobotu dne 24. ledna:\nDruhé pohostinské vystoupení pana Fialy, od dvorního divadla\nv Meiningenu á první pohostinské vystoupení p, Ceíika Vecko\nv „Lukretia Borgia.\" Veliká zpěvohra ve 2 jednáních\ns předehrou dle Romaniho od J. K. Tyla. Hudba od Donizet-\ntiho. V neděli dne 25* ledna ve prospěch p. Josefa Sekyry.\nPonejprv: „Pražští študenti na prázdninách.44' Obraz\nze života se zpěvy ve 3 jednáních dle Hafřnera, vzdělal J. S.\nHudba od kapelníka Můllera. V úterý dne 27. Jedna: „Mon-\niec*chi a Capuletti.\" Zpěvohra ve 4 jednáních od Belliního.\nVe čtvrtek dne 29. ledna: „Monika,\" aneb „Záhuba rodu\nKolonů-Felseckých.\" Tragédie ve 3 jedn. od J. J. Kolára.\nOpera. Naši obyčejně v podruží se nacházející opeře do-\nstalo se konečně znamenité síly. Nevyhnutelně potřebný tenor\nheroický jest nyní řádně a též důstojně zastoupen p. Veckem,\nbývalým ředitelem zpěváckého spolku Mlado-Boleslavskóho,\nkterý dne 24. ledna co „Genaro\" v Lukretii poprvé vystou-\npil a, jak doslýcháme, hned den na to pro naši operu engago-\nván byl. Bylť to v skutku zřídka se objevující úkaz, že pan\nVecko nejenom laiky, ale i přísné posuzovatele jakoby jedním\nokamžením pro sebe získati si dovedl. Nebylo tenkráte zapo-\ntřebí, aby se rozdávaly vstupenky zdarma, bylo zbytečné někde\nv zákoutí o závod tleskat. Výsledek, který p. Vecko docílil\nbyl ekíatantní a nadšení obecenstva bylo všeobecné. Byla-li\njeho úloha již sama o sobě vděčná, byl zajisté jeho zpěv ve-\nsměs okrouhlý, nenucený ; jeho sympatetický a zvučný hlas, který\np. Vecko úplně ve své moci má, otřásal několikráte citem\nposluchacstva. Hlas jeho jest v obou polohách plný, vyro-\nvnaný, zvláště však hoření tóny až do vysokého B vyznačují\nse silnou raisonancí a pružností a není tedy divu, že p. Vecko,\nkterý co do akcentuace a intonování potom co do jistoty v na-\nstupování skorém bezúhonný byl, takřka okouzlivě na poslu-\nchače působil. Přejeme mu ze srdce mnoho zdaru a můžeme\nsměle tvrdili, že, pakli na léto nově nastoupené dráze s neuna-\nvenou pilností pokračovati bude, pro něho květe velká budouc-\nnost. Ostatní úlohy, zastoupené sl. Ehrenbergovon (Lukrecie),\npaní Procházkovou (Orsini) ap. Fialou (Alfons) byly více méně\ndobře provedeny. Návštěva byla četná osvětlení skvělé\ndekorace ošumělé."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "30", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5.2", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "al", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.5", "debut_caractere": 4832, "fin_caractere_exclue": 6311, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Jilemnice. (Zpěv. spolek.) Jsa v proudu popisování\npoměrů městečka našeho, neopomenu i „Daliboru\" podati\nzprávu o zaražení zpěváckého spolku našeha a o jeho\ndalším působení. Jak již známo, byly stanovy od vysokého mí-\nstodržitelství již v měsíci prosinci, však s mnohými změnami\npotvrzeny, a teprv dnem tímto mohl vystoupili spolek náš u\nveřejnost. Jméno jeho „Branislav.\" Volený výbor- se-\nstává z pěti členů a sice byli zvoleni za předsedu důstojný\np. František Bartoš, za ředitele pan Josef Hampl, za místo-\nředitele p. Hynek Mašek, za tajemníka p. Eduard Lumpe,\na za pokladníka p. František Krause. Spolek čítá v celku\n96 údu a sice 43 přispívajících a 53 výkonných. Cvičeni vý-\nkonných údů jest týhodně dvakráte, při kterémž se páni\nlidové, vyjímaje některých jednotlivců, četně súčastňují, tak že\nve zpěvu za ten krátký čas do života vstoupení spolku to-\nhoto dosti hezký pokrok učinili. Žádoucno by bylo, by chuť\nvzdělání-se ve zpěvu neochábla, a doufám, že také neochábne,\nkdyž před očima heslo rníti budou „ Zpěvem k srdci, srdcem\nk vlasti.\" Pilným cvičením se dosáhlo, že již dne 6. ledna\n1863 k veřejnému představení se přikročili mohlo, a také\nv skutku odbývaná tento den první beseda, z níž vyjímám ná-\nsledující program: 1. Symfonie z opery „Addio da amore44 od\nGandiniho. 2. „Pochod,44 sbor od Beckra. 3. „Křepelice,\" sbor.\n4V „Šablenka,44 sbor. 5. Arie z opery „Ernani\" od Verdiho. 6.\n„Cschoslovau sbor od Zavrtala. 7. „Kalina,\" sbor od"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1106, "texte": "Vašáka. 8. „Obrana krinoliny,\" deklamace od Molendy. 9.\nRondo z opery „Don Pasquale\" od Donizettiho. 10. „Skvělý po-\ndíl,\" sbor od Flegla. 11. „Naprej,\" sbor od Jenka. 12.\n„Vlastenecká polka\" od Vojáčka. 13. „Že svět se točí44 od\nVašáka. 14. „Při pivě,\" sbor. Z přednesených zpěvů nejlépe\nse líbil sbor od Jenka „Naprej\" a musel se dvakráte opa-\nkovat. Jak se dovídáme, uslyšíme příště výtečné sbory od L.\nZvonaře a všude oblíbený sbor „Vávra\" od Ed. Nápravníka.\nObecenstvo s provedením programu spokojeno bylo, však přece\nse nějaké vady vynašly a radno jest, aby se hned při počátku\nodstranily; jako jest: nepatřičné rozdělení hlasu, příliš dlouhé\npřetahování not se strany jednotlivců, zvláště ale nepozornost\npři přechodu ze silného tónu do slabého a naopak. Návštěva\nbyla četná, však pro nesmírné útraty výtěžek jen skrovný,\nkterý se věnoval übohé manželce odsouzeného redaktora časo-\npisu „Ost und West\" ve Vídni. Doufám, že časem a při pil-\nnosti, kterouž účinkující p. údové projevují, zpěvácký spo-\nlek náš trvanlivosti dosáhne, a protož provolávám jemu na\ndalší jeho pouť srdečné „Na z dar.44\n\nal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "30", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Pardubic, dne 26. ledna 1863. (Nový rok. —", "titre_sommaire": "Z Pardubic, dne 26. ledna 1863. (Nový rok. —", "signature_source": "—l", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.6", "debut_caractere": 1108, "fin_caractere_exclue": 6246, "texte": "(—l.)\nZ Pardubic, dne 26. ledna 1863. (Nový rok. —\nSlavnostní mše. — Divadlo. — Kapella hudební.)\nNovým rokem jsme si důstojně počínali v chrámu Páně, neb\nprovozovala se velká pastorální mše od našeho zvěčnělého ro-\ndáka Roberta Fuhrera, kteráž v každém díle čistě i také\nprecisně řízením ředitele kůru pana Pospíšila provedena\nbyla. Jest to dílo geniální, tak jak jsme vůbec zvykli při\nFůhrerových skladbách totéž pohledávali. Není to pastorální\nmše, jak se vůbec „pastorálky\" v tom slohu vyznamená-\nvají, že světské obyčejné myšlénky skočné polce neb kvapíku\nse podobají. Zdaž takový škvár může ducha šlechtit! a srdce\nk Bohu obrátili, netřeba dokládat!! Ve Fiihrerově mši jsou jen\nsem o tam radostné, vánočním svátkům přiměřené myšlénky obratně,\na to ještě v instrumentaci, málo kdy ve zpěvu, protkány, a\npůsobí na zbožného posluchače mohútně, a unáší mysl výše a\nvýše. V Pardubicích ctíme naše slovanské skladatele nad vše-\ncky jiné, neb v plné míře zasluhují toho; přece geniálnost\na důkladnost nesmrtelného Fuhrera nejvíce, jak také naši úctu\nmramorová deska na věčnou upomínku na našem kůru toť zřejmě\ndokazuje. Graduale od Fuhrera, sopránové a altové sólo,\nzpívali sl. Říhova a si. Kramářova. Oífertoriom od Fuh-\nrera, klarieet a barytonové sólo, provedli pp. Hušek a Janda.\nVeleslavná konsistoř v Králové Hradci nařídila za příčinou\nzahájení sl. sněmu v hlavním městě Českém, by se 8. ledna\nv každé osadě zpívaná mše odbývala, by Bůh sněmu Českému\nsv. požehnání a hojného zdaru udělil. O 9. hodině byly v dě-\nkanském chrámu Páně velké služby Boží držány, při kteréž se\n„Veni sancte Spiritus\" od p, Fr. Jandy, mše do Es-dur od\nslovútného V. Horáka provozovala, graduale od Nes v ad by,\nmužský sbor, přednášel zdejší zpěv. spolek vedením obe-\nzřelého ředitele p. Matěje Kučery zbožně, offertorium od Fuh-\nrera, klarinet a barytonové sólo, provedli svrchu jmenovaní\npáni. Mši byli přítomni c. k. úřadníci, pak úřadníci panství\nPardubického, úřadníci státní a Libcrecko-Pardubické dráhy,\nměstská rada, školní mládež s pp. učiteli a mnoho nábožných\nlidi. Více nežli po 3 měsíce rozprostírala Thálie v ozdob-\nném a vkusném sále „Odeonu\" na „Veselce\" svůj stan, a ba-\n*■ ila rozmanitými a zajímavými hrami obecenstvo Pardubické i\nokolní, a za to ono splatilo ředitele divadla p. Stránského\nčetnými a stejnými návštěvami tak, že, pravdivě řečeno, krásný\nsál Odeonský každý den jestli ne přeplněn, tak naplněn býval.\nJistit můžeme, že ředitel p. Stránský v Pardubicích dluhy\nděiati nemohl, pro příčinu jednoduchou, že odtud čistý kapitál\nnesl, což jemu i všem bedlivým a pořádným hercům této spo-\nlečnosti srdečně přejeme. Před nedávnem jeli do Litomyšle,\na přejeme upřímně, by i tam dobře pochodili! Naši divadelní\nochotníci, v čele majíce naše horlivé a dovedné úřadníky zdejší\npošty, připravují se na nové hry v postním čase. Reální uči-\ntel pan Josef Klika navrhl v jedné valné schůzi, aby\nse zde jedna opera provozovala; slova jeho nepadla na skálu,\nneb ujímají se té myšlénky výdatné síly. Což nemohla by\nse provésti u nás Offenbachova operettka „Svatba při záři\nsvítilen\" nebo Škroupův „Dráte nik?44 Ze nyní i u\nnás radostný karneval svá práva provádí, může si každý do-\nmysliti. V nové měšťanské besedě u „bílé brány\" hraje kaž-\ndou středu chvalně známá kapela z Mateřova řízením čin-\nného kapelníka p. Jedličky nejvíce nové a národní sklad-\nby, kdež arciť nový tanec „Beseda\" od Linka (hudba od F.\nHellera a také od Svobody) nikdy neschází. Tento tanec se\nskoro vždy opakuje, a jest vždy hlučným vyznamenáním dopro-\nvázen. V „Odeonu\" hraje každou sobotu posádkou zde ležící\nhusarská kapela řízením výtečného kapelníka p. Zinke dů-\nstojníkům při jejich „matinée;\" poslední sobotu bylo v tomto\n„matinée 8 (!) tančících dam. Kde pak hraje kapela\nPardubická? Vím, ale nepovím; proto že se stydím,\nčiním návrh, by ředitel kůru p. Pospíšil těchto hudebníků\nse svědomitě ujal, neb on stýká se nejvíce se všemi členy této\nkapely za příčinou účinkování na kůru neb při pohřbu. Schází\njim hlava neb vůdce, a při pilných zkouškách by to jistě tak\ndaleko přivedli, že do Pardubic by se jiní cizí hudebníci\nnevedrali, a jim výdělku neubírali. Nemám pravdu ?\nZ Plzně, dne 22. ledna 1863. (Zpěv. spolek.) Spolek\nnáš „Hlahol\" započal měsícem říjnem činnost svou. Volil\nse výbor, který na se úlohu převzal, spolek náš za příkla-\ndem jiných povznésti a zvelebili. Veřejně vystoupiti nemohl,\nanto mu scházelo sil uměleckých; ale horlivým přičiněním pánů\nředitelů Sinkule a Šmida jakož i celého výboru započalo\nse dle možnosti vokální mší od Haslingra, kteráž se dne\n18. Jedna v chrámu Páně farním dávala. Sešlo se mnoho\nznalců zpěvu, a my hleděli dukázati, že spolek náš dostojí hned\npři začátku požadavkům obecenstva. Zpěváků bylo as 70. Za\nGraduale se zpívala píseň k sv. Vojtěchu, též Pange lingua od\nKarlíka bylo od spolku zpíváno. První pokus jest učiněn,\na lze se nadíti, anto více zakládajících i též přispívajících údů\nk spolku přistoupilo, že naše snahy dobrého ovoce ponesou.\nTéž se výbor usnesl, že v krátkém čase „pěveckou a hu-\ndební zábavu uspořádá, by se požadavkům obapolně dostálo..\nO produkci samé Vám sdělím budoucně svůj úsudek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "31", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5.4", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.6", "debut_caractere": 6248, "fin_caractere_exclue": 7662, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\nZpěv. spolek Blatenský „Úslavan\" došel\npřed nedávným časem vysokého potvrzení. Spolek tento čítá\nposud 8 zakládajících, 15 přispívajících, 39 činných údů, a\nzařídil k oslavení valného shromáždění jednoty hospodářské\nkraje píseckého dne 24. ledna v Blatné „u bílého lva\" hu-\ndební a deklamatorní akademii. Program byl: 1. Ouvertura od\nWebra. 2. „Staročeská,\" sbor od J. N. Škroupa. 3. „Švin-\ngulace,44 deklamace. 4. „Pomník Slovanů,\" dvojzpěv pro so-\nprány. 5. „Bratři, rozveselme se,\" sbor od Frant. Pivody. 6.\nKvintett od Beethovena. 7. „Kde domov můj?\" píseň od Kel-\nlera. 8. „Honza a táta,\" sbor od Yašáka. 9. „Pěvec na hřbi-\ntově/4 báseň od Jablonského. 10. „Naprej!\" sbor od Jenka.\nČistý výnos jest určen k dobročinnému účelu.\n.A, V Kladrubech zřizuje se zpěv. spolek.\n..A,, Zpěv. spolek Plzeňský, čítající již 60 účinku-\njících členů, slavil dne 18. t. m.v chrámu Páně sv. Bartolo-\nměje slavnou mši za příčinou zasvěcení založení svého. Zpě-\nváčky- sbor zapěl mši do C-dur od Haslingera, za graduale\nbyla zpívána píseň sv. Vojtěcha „Hospodine, pomiluj ny.\"\nLomnický zpěváčky spolek „Bořivoj\"\nodbýval dne 22. ledna b. r. svou valnou řádnou schůzku.\nSpolek čítá dnešního dne 43 výkonných a 27 přispívajících\núdů. Předseda podal stručnou zprávu o činnosti spolku v prv-\nním roku jeho trvání. Poslední předmět schůzky byly volby\nnového výboru; za předsedu byli Jindřich Velebín Mastný,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1153, "texte": "za místopředsedu Čeněk Hák, za údy výboru Jan Raim. Frant.\nDoubravský, Hynek Pokorný mladší a Jan Kerkenc,\nza náhradníky Václav Bym, Josef Kulhánek a Josef Crha\nzvoleni. Archiv spolku čité 73 čísel.\n*** Zpěv. spolek Jindřichohradecký odbýval\ndne 24. ledna vínek ve prospěch pohořelých v Kardašově Re-\ncici. Program byl: 1. „Vlasta,\" ouvertura na slovanské ná-\npěvy od Nápravníka. 2. „Vzhůru bratří,44 sbor od Blodka. 3.\n„Má otčina,\" sbor od Slavíka. 4. „Variace'4 od Měrka. 5.\n„Auf den Bergen,44 sbor od Kůckena. 6. „Variace na národní\npísně pro flétnu od Fr. Vodrážky, přednesl skladatel. 7. „Tam\nna horách,44 sbor od Suchánka. 8. „Naprej,44 sbor od Jenka.\nV Milevsku hodlají tamnější milovníci zpěvu za-\nřídit zpěv. spolek.\n*** Zpěv. spolek v Humpolci „Čech a Lech44\nuspořádá dne 8. února 1863 v hostinci „u černého orla\" k osla-\nvení svého vstoupení v život pěveckou, deklamatorní a taneční\nbesedu k dobročinným účelům. Program bude: 1. Píseň sv.\nVojtěcha. 2. Proslov. 3. Hlahol. 4. „Tři doby země české,\"\ndeklamace. 5. Slovan. 6. Zežulinka. 7. Obrana mužského\npohlaví, dekl. 8. Na radost. Taneční ples. Mezi odpočin-\nkem „Píseň Šumavami44 a „Přání.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "31", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5.5", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.7", "debut_caractere": 1155, "fin_caractere_exclue": 2098, "texte": "Ochotnická divadla.\nP. Sta n der a, ředitel Kulasovy divadelní spo-\nlečnosti, jenž nyní v Král. Hradci mešká, zadal k morav-\nskému místodržitelstvu o povoleni, aby směl se svou divadelní\nspolečností též na Moravě zahostiti. Nadějeme se, že sl. c. k.\nmístodržitelstvo moravské toto povolení nadzmíněné společnosti\ntím spíše udělí, an se na Moravě až posud české kočující divadelní\nspolečnosti neutvořiíy, aniž byly tam od jinud zavítaly, tak že\nslovanské obyvatelstvo na Moravě těchto zábav na prosto po-\nhřešuje. 1 vyhoví se tímto povolením též z teto stránky ná-\nrodní rovnoprávnosti, jelikož divadelní společnosti německé ode\ndávna po Moravě kočují. V Kostelci nad Orlicí hráli\nochotníci veselohry „Dříve matka'4 a „Převržená slánka4' zda-\nřile. Ochotníci Jičínští provozovali v posledním čase\n„Rohovina Čiyrrohého,\" potom „Prodaná láska*' od J. Nerudy.\nV Příboru na Moravě dávali tamnější ochotníci dne 18.\nledna „Rekrutýrku v Kocourkově.44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "31", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.7", "debut_caractere": 2100, "fin_caractere_exclue": 2108, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "31", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5.6.1", "titre_corps": "— Umělecká beseda. Ve středu dne 28. ledna o", "titre_sommaire": "— Umělecká beseda. Ve středu dne 28. ledna o", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.7", "debut_caractere": 2110, "fin_caractere_exclue": 5402, "texte": "X.\n— Umělecká beseda. Ve středu dne 28. ledna o\n11 hod. ráno odbývala se schůze budoucích účastníků české\numělecké besedy. Školní rada Wenzig převzal na žádost ří-\nzení schůze. Oznámili, že stanovy umělecké besedy jsou\nstvrzeny a že za několik dní budou jednotě doručeny. Pro-\nzatím bylo uděleno povolení, aby se zvolil prozatímní vý-\nbor, kterýž by přípravné práce k svolání valné schůze\nvykonal. Usneseno, aby se zvolilo ze čtyr hlavních od-\nborů besedy po 5 členech. Zvoleni jsou z odboru pro krá-\nsnou literaturu p. V. Halek, J. Barák, F. Šulc, Vine. Vávra\na kníže Rud. Taxis; pro odbor výt v orného umění p. Má-\nnes malíř, Lechleitner ocelorytec, Ullmann stavitel, Herold\nmalíř, Farský litograf. V oboru hudby zvoleni byli většinou\nhlasu p. B. Smetana, V. Horák, a Leop. Zvonař; stejně hlasů\nměli p. Forster, F. Heller, Em. Melis a Lud. Procházka; při do-\nplňovací volbě zvoleni jsou : pp. Heller a Procházka, majíce o\n2 hlasy více než předešle. Pro odbor přátel umění zvo-\nleni jsou: pp. Friedland, Zeithammer, Sklenář, Kučera a Dr.\nJeřábek. Za předsedu prozatímního zvolen per acclamationem\nškolní rada Wenzig, za místopředsedu kn. R. Taxis, za je-\ndnatele Sklenář. Na to bylo oznámeno spolku, že p. Friedland\nco zakladatel složil 100 zl. a zavázal se k ročnímu pří-\nspěvku 10 zl. a redaktor Karel Vít Hof daroval jednotě 94\npěkných obrazů vídeňskou jednotou umělců vydávaných, podal\nzároveň návrh, aby jednota se o vydávání podobných laciných\nobrazů litografováných a barvotiskem postarala, aby lid náš ne-\nmusel jich z ciziny odebírati. Návrh týž se valné schůzi předloží.\nDruhá zábava „Hlaholu,\" ježto se v sále na\nZofíně dne 23. ledna odbývala, těšila se z velmi četné ná-\nvštěvy a došla příznivého výsledku. Nejprve slyšeli jsme\neffektní sbor „Rekův sen4' od Karla Slavíka, jenž při pro-\nvedení všude s úspěchem se potká. Sbor Procházkův\n„Děvče, já ti udělám\" je v duchu národních písní zosnován a\nbyl pochvalou sprovázen. Ruská národní, jižto p. Leop. Zvo-\nnař výtečně ve sbor upravil, přesvědčila nás, že naše obecen-\nstvo do ducha slovanských skladeb ještě posud nevniklo; neboť\njevilo se po provozování jeho malé účastenství. Pechovo duet-\nto, kteréž pp. Lukeš a Švarc zpívali, je rázu sentimentálního,\nponejvíce v tercích a sextách vedeno ; škoda že nám slova po-\nhotově nebyla, abychom posouditi mohli, jak dalece se hudba\nse slovy shoduje. Duetto toto, byvši výtečně provedeno, mu-\nselo se opakovati. Rozmarný a v každém ohledu obratně pro-\npracovaný sbor „Žárlivý basař\" od Leop. Zvonaře nedosáhl\nbohužel takové pochvaly, jakové se mu při produkcích našich\nzpěváckých spolků dostává a jakou vším právem zasluhuje. Co\ntoho bylo příčinou, nemůžeme věru udati. Za to však byla\nzdařilá „Podskalská,\" píseň od L. Zvonaře s potleskem přijata.\nKonečně slyšeli jsme známé již sbory „Milenka44 od Jelena a\n„Kadrylla44 z moravských písní od Heller a, kteréž při obe-\nzřelném provedení příznivý výsledek zaručují. Pan Lukeš zpí-\nval dvě písně z „Rukopisu Kralodvorského\" od nadaného pol-\nského skladatele rytíře Zeleúského, které, ačkoliv jsou moderně\npojaty, velké pochvaly došly. Konečně přednášela sl. Libická\na p. Kolár deklamace, které k zvýšení i rozmanitosti zábavy\nnemálo přispěly. Sbory šly slušně, obzvláště povážíme-li okol-\nnost, že zábava tato na rychlo uspořádána byla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "32", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5.7", "titre_corps": "— Slovútná naše virtuoska na piano paní", "titre_sommaire": "— Slovútná naše virtuoska na piano paní", "signature_source": "—s", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.7", "debut_caractere": 5404, "fin_caractere_exclue": 7233, "texte": "— Slovútná naše virtuoska na piano paní\nKlausova - Szarvadyova odbývala dne 30. ledna první\nsvůj koncert v Paříži.\nNáš rodák pan Bendel, jenž v Kodani koncer-\ntuje, obdržel od krále dánského řád Danebroga.\nSokol, společenský to zpěvník českoslovanský, vyšel\nv druhém, valně rozmnoženém vydání od F. A. M.z R. ná-\nkladem kněhkupectví B. Stýbla. Zpěvník tento obsahuje bez-\nmála 230 písní vlasteneckých, společenských, žertovných, ná-\nrodních atd. a bude zajisté přátelům společenského zpěvu vítán.\nSlečna Vojtěška Za dro bílková, uspořádavši\nv Oděse s velkým úspěchem koncert, odjela do Kieva, odkuď\nse bezpochyby do Petrohradu odebeře.\nKostelní hudba. Předešlou neděli slyšeli jsme\nv chrámě u sv. Jakuba novou církevní skladbu pasto-\nrální hymnus A-dur od Fr. Prošky, ředitele kůru u sv.\nJakuba. Slova tohoto hymnu jsou se zralým uvážením od p,\nskladatele pojata a hudbou, v duchu ryzých církevních skladeb\ndrženou, opatřena. Je to skladba beze všeho zevnějšího lesku,\nbez nejmenšího přídechu světské hudby, skladba, kteráž v jed-\nnoduchém rouše zbožný, tomuto církevnímu času přiměřený cit\nv sobě chová a jej v posluchačích zbuzuje. Ředitele kůru na\nvenkově činíme na tento nový plod p. Prošky pozorný.\nTenorista Ti cli áček slavil před nedávnem v Dráž-\nďanech své 25Ieté jubilaum co člen tamnější dvorní opery. Ti-\ncháček vystoupil po čas svého engagování, nepočítaje pohostin-\nské hry v 69 rozličných partiích 1414kráte. Zpíval v zmí-\nněné době Maxa 108 krát, Huona 77, Adolara 50, Raula 107,\nRoberta 73, Proroka 72, Masaniella 92, Rienziho 64, Tannhau-\nsra 50, Lohengrina 19, Stradellu 62, Ivanhoe 52, Corteza 51,\nSevera 42, Jiřího Brovna 36, Riualda (Armida) 22krát.\nPan Josef Krejčí hodlá nákladem p. Šálka a\nWetzlera vydáyati kostelní skladby od našeho slavného Fr.\nBrixiho v partiturách. Jak se dovídáme, vyjde prý nejprv"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2458, "texte": "Brixiho A-moll mše. Podniknutí toto je pro všechny ředitele\nkůru důležité a přejeme mu hojného účastenství.\nRichard Wagner, slavný hudební skladatel, jejž\nhudby znalá Praha nad ostatní města vyslavila, přibude tyto\ndny mezi nás. Dlouho se o tom pochybovalo, nyní můžeme\npříchod jeho již za jistý pokládati. Obecenstvo naše bude za-\njímati výtah z přípisu Richarda Wagnera k jednomu zdejšímu\npříteli hudby: „Velectěný pane! Pozvání, které mne došlo ve\njraenu Vašem a mnohých přátel hudby, spůsobuje mi právě\ntak velikou radost, jakož mi ke cti slouží. Jest mi milé, že\njste převzetím obstarání hmotných potřeb mne napřed sprostil\ntoho, co mi jedině poskytne příjemnou možnost, že budu moci\npéci svou obrátiti jen k uměleckému provedení. Přijímaje\ntedy vděčně pozvání Vaše, vyslovuji Vám také své přání, aby\nkoncert dán byl co nejdříve (nejraději v první témdni měsíce\núnora), poněvadž později nejbedlivější zkoušky k Tristanu mne\nzde zdrží na neurčitý čas. Ve Vídni dne 25. ledna 1863.\nDruhý koncert Cecil ia nské ho spolku, jenž\nse dne 17. ledna v sále na Žofíne odbýval, měl za předmět\np ě t menších, avšak zajímavých skladeb, z nichžto některé po-\nprvé zde provozovány jsou. Koncert otevřen byl symfonií\nA-dur od Jadassohna (rukopis poprvé), kteráž navzdor mno-\nhým melodickým krásám obecenstvo málo rozehřála. Jak se\nnám zdá, je Jadassohn šťastnější v menších skladbách, jmeno-\nvitě v písních, klavírních kusech a sonátách pro housle a piano,\nkteréž o obratnosti a ušlechtilosti jeho snahy dobré svědectví\ndávají. Sal. Jadassohn (nar. 15. září 1831 ve Vratislavi) měl\nHesse, Lustnera a Brosiga za učitele své a usadil se co učitel\nhudby v Lipsku. Arie „Ah, rendemi quel cuore\" z opery ~Mit-\nrane\" od Francesca Rossiho je velmi promyšlená ase slovy\nse shodující skladba, která navzdor svému velkému stáří (177\nlet) četné posluchače dojala. Nemalé obliby došla jarní fan-\ntasie koncertní to kus pro 4 sólové hlasy, piano a or-\nkestr od Nielse Gade (op. 23), kterážto svou půvabností a la-\nhodností vždy příznivého výsledku dosáhne. Rietzova dithy-\nramba je velmi záslužná práce, svědčící o fantasii a poetickém\nvzletu p. skladatele. Všechny skladby byly povážíme-li\nnestejnost účinkujících sil, velmi obezřelé slušné a přičinlivý p.\nředitel Apt na konci vyvolán. Paní Procházková, paní Kainzová\npak nadaná pianistka sl. Dittrichova, jakož i pánové Peták a\nVybíhal provedli své úlohy výtečně. Návštěva byla tak četná,\nže všechny prostory byly přeplněny.\n\n—s."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5.8", "titre_corps": "— Koncert proslaveného skladatele Rich.", "titre_sommaire": "— Koncert proslaveného skladatele Rich.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.8", "debut_caractere": 2460, "fin_caractere_exclue": 4909, "texte": "— Koncert proslaveného skladatele Rich.\nWagnera bude se dne 7. ledna odbývati. Program jest\nnásledující: 1. Ouvertura k Faustu. 2. a) „Shromáždění Mei-\nslersangrů*' pro orkestr. b) „Pognerova promluva,\" zpívá p.\nRokytanský. 3. Předehra k „Meistersanger), 4. Předehra k „Tri-\nstan a isolda.\" 5. Zpěvy z „Prstenu 6. Ouver-\ntura k Tannhauseru.\" Veškeré skladby jsou od Rich. Wagnera\na zajisté budou magnetem, aby celné obecenstvo k zajímavému\ntomuto koncertu přitáhly.\nAbertova druhá opera ~Král Enzio\" dávala se\ns nejpříznivějším úspěchem v Mannheimu.\nHudební literatura. Nákladem obchodníků v musika-\nliích: Veselý a Busing ve Vídni vyšla píseň „Sláva\" (slova\ncd V. Furcha) pro ba ryt on se sborem od Hynka Vojáčka,\nčlena orkestru dvorních divadelJ v Petrohradě. Zajímavá tato\npíseň je od skladatele hluboce promyšlena a přiměřenou hud-\nbou oděna. Porucujeme co nejvřeleji všem sl. zpěv. spolkům\nv Cechách i na Moravě tuto vlasteneckou píseň v rouchu\nallegorickém, neboť můžeme směle tvrdili, že patří k nejlepším\nskladbám našeho velenadanébo H. Vojáčka. Vignetka, která\ntextu přiměřena jest, pochází od našeho chvalně známého ro-\ndáka p. Koláře ve Vídni. Píseň tato stoji jen 50 kr. a lze ji\ndostati v Praze u R. Veita, v Brně u p. Karafiata, v 01 o-\nmúci u p. Holzla, ve Vídni u p. Veselého (Kohlmarkt). Ve-\nlezdarilá píseň tato věnována jest od p. skladatele p. Františku\nŠevčíkovi, prof. ve Vídni. Pan Vojtěch Preissler\nvydal svým nákladem následující nové skladby; Fantasii pro\npiano op. 112. „České děvče,64 polku mazurku op. 114 pak\nctyry české písně a) Opuštěný, b) Vzdálená, c) Růže, d) Svět,\nkteré ve všech hudebních závodech dostati lze. Nákladem\nL. Fleischera vyšly následující musikálie: „B erounanka,\"\nPolka od Č. Vinaře (30 kr.). „Bouquet,\" Polka mazu řka\nod Faulwettra (30 kr.) „Pozdravení na Prahu\" od We-\nbra (30 kr.). Mimo tyto vyšly právě zde od velmi oblíbeného\ntanečního skladatele Ferdinanda Preise: „Horní melodie,\"\nLandler. „Myrtové kytice,\" Polka mazurka. „Ra-\ndost v cestování, Polka mazurka. „Blondýnka,66\nTřasák. „Brunetka,\" Třasák. „Slavnostní přípi-\níek,\" Kvapík. „Turner,\" Polka mazurka. „Tempe-\nlova Viktoria,\" Čtverylka. Od všech těchto lze dostati par-\ntitury pro orkestr a budou pro budoucí plesy velmi vítanými.\nMimo nahoře udané lze v zmíněném skladu dostati nejno-\nvěji vydané taneční Kusy v partiturách pro letošní masopust.\nOblíbená „Národní beseda\" vyšla již v druhém a „Ki-\nkiriki,\" kvapík, v třetím vydání."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.5.9", "titre_corps": "Obzor umĕlecký.", "titre_sommaire": "Obzor umĕlecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.8", "debut_caractere": 4911, "fin_caractere_exclue": 6460, "texte": "Obzor umĕlecký.\n== Horace Yernet -J*. Dne 17. ledna zemřel v Pa-\nříži nejslavnější malíř bitev Francie Horace Vernet, jenž se dne\n30. .června 1789 tamtéž narodil. Od r. 1810 nějaký čas vo-\njenské službě se věnovav počal svou uměleckou dráhu. R. 1817\nvyšel jeho obraz „Bitva u Tolosy* a dvě léta později „Za-\nvraždění Mameluků.\" Těmito obrazy proklestil si cestu k hi-\nstorickým obrazům, kterými tak známenitě se proslavil. Od\nr. 1822—1823 maloval pro tehdejšího vévodu z Orleansu řadu\nNapoleonových bitev, a brzy na to znamenité historické\ngenrové obrazy ze života císaře na př. gardistu Waterlooského\natd. Jsa jmenován ředitelem francouzské akademie v Římě\n(1828) a procestovav Afriku, pustil se do jiného směru: „Ju-\ndita a Holofernes\" „Rafael a M. Angelo ve Yatikanu\" pak\nrozkošné biblické obrazy pocházejí z těchto časů. Horace\nVernet podržel až do svého nejvyššího stáří řídkou svěžest a\nvynikal podivuhodnou plodností.\n= Nové opery. Velká opera v Paříži chystá pro tuto\nzimu následující novinky: operu „Noe\" od zesnulého Hale-\nvyho, „Ivan le terrible\" od Gounoda a „Les Troyens\"\n(Trojové), text i hudba od H. Berlioze.\n• % = C. k. dvorní operní škola ve Vídni vstoupla\njiž do života. Slečna Bochkoltz-Falconiova a sl. Marie Beíar-\ntova vyučují xd ám y ve zpěvu; pánové Gentiluomo a Wolf\nvyučují mužské ve zpěvu; pánové Pirkheřt a Leonhardt vyučují\npianu; sl, Albert-Bellonova a p. Telle mimice.\n= O ff en bach komponuje dvouaktovou operettku „Vila\nRosa\" pro divadlo Treumannovo ve Vídni a komickou operu\n„Febe\" pro divadlo „Bouffes Parisiens.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1863-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.8", "debut_caractere": 6462, "fin_caractere_exclue": 6542, "texte": "Listárna.\nPanu dopis. Jiě. Díky za článek; vyjde příště. Panu\ndop. v Ch. Taktéž."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.1", "texte": "Nutná potřeba naladěni varhan v Praze.\n\nHudební věda činí rozdíl mezi liboznějícími a nelibo-\nznějícími intervally. I ten nejvzdělanejší člověk pozná při\nprvním slechu malé sekundy a ještě mnohem více velké sep-\ntimy, že tóny těchto dvou intervalů jeden druhému odporují,\nže k sobě nenáleží a že tedy po nich následující smířlivý\nkrok jeho prostému uchu lahodí. Již tedy při znění dvou\nk sobě nenáležících tónů (tak zvaných disonancí) žádá naše\nucho jakéhosi zadostucinení a tím více však jest dojem\nnelibější, hromadí-li se současně nelibozvuky bez počtu,\ntakřka každým krokem. Jakého však zadostucinění dostává\nse horlivým navštěvovatelům skoro všech pražských chrámů\nPáně , jejichž stroje varhanní bezpříkladně rozladěny\njsou a jejichž první ozvání-se ténického trojzvuku s nesčísl-\nnými zmenšenými a zvětšenými oktávami a podobně též\ns „rozštemovanými\" kvintami doprovázeno jest ? Jaký do-\njem může i sebe správnější hra na varhany učinili, když po-\nlovice pistol zaprášena jest, labia pavučinami ověn-\nčena, tónu brzy vrzající, brzy drkotající barvy dodávají?\nKterak lze od stroje plný a v harmonickém ohledu čistý tón\nočekávati, když mimo řečené vady měchy děravě jsou,\nvzduch místo do píšfal kan dy a ostatními rourami mimo stroj\nuchází? Je-li možno na podobném stroji, který jest střediště\nvšech jenom možných nelibozvuků a jehož plíce, co hlavní\nčinitel, jen chvilkami dýchali s to jsou, něco kloudného vy-\nvěsti ? Takové a těm podobné otázky kladl sobě pisatel těchto\nřádků již při mnoha příležitostech, naslouchaje tu a tam\nchrámové hudbě. A jest to v skutku velmi smutně, že věc\ntak důležitá a na zušlechtění citu lidského pokolení vpliv\nmající, tak hluboko klesnouti mohla. V jakém poměru stojí\nnaše varhany v chrámech Božích s Pařížskými kolovrátky,\njejichž majitel měsíc po měsíci se o to starali musí, aby je\nřádně laditi dal, jelikož by inu v opačném pádu ani dovoleno\nnebylo, jimi denního chleba si vydělávat? U nás stojí to dle\nřečeného faktum docela jinak. Dokud jednotlivé rejstříky\naspoň třetinu tónu udávali v stavu jsou, třeba již sesílení\ntěmi tak zvanými smíšenými hlasy (mixturami) ani možná ne-\nbylo, hraje se napořád na našich strojích. Dále doprovází\nse nimi figurální hudba, hrají se na ně chorály a písně a\nteprv v tom pádu, když již varhany i také bez varhaníka\n(sic) zněti s to jsou, přikročí se konečně k jejich upravení.\nJest to věc v skutku směšná, že se varhany, jeden\nz nejimposantnějších, ale také s nejsložilejší mechanikou opa-\ntřených hudebních strojů teprv potom radikálně opravují, když\njiž takřka cele ústrojí, vyjma cínové píštaly, nepotřebné jest\na novým nahrazeno býti musí. Takovéto hospodářství jest\nnepochopitelné, uváží-li se, že by vlastně ani nikdy nebylo\nobšírné zprávy zapotřebí, kdyby hned z počátku všecky obje-\nvující-se vady okamžitě odstraněny byly, neb víme ze sku-\ntečnosti, že jednoduché vyfouknutí prachem aneb jinými ne-\nčistotami zanešené píšfaly, zavěšení abstraktů, zvýšení klá-\nvesů šroubkem atp. jsou věci zajisté snadné a obyčejně i\nod varhaníků se upravují. Větší vady, týkající—se vnitř-\nního ústroje, musí však okamžitě zkušeným varhanářem od-\nstraněny býti a nemá se tedy se správou oláleti, jelikož\njediná vada mívá obyčejně více podobných v zápětí a není\nv tomto pádu zapotřebí více o tom šířiti slov, nebo jest to\ndávno již uznaná zásada, že malou dírku vždy spíše zacelili\nlze nežli velkou.\nV naší zlaté Praze máme, jak známo, znamenitých strojů\nvelmi pořídku, ano bral—li by se ohled na pokrok ve stavbě\nvarhan v Německu učiněný, neměli bychom zde v našich\nkatolických kostelích ani jeden stroj, který by časovým po-\nžadavkům zadost učinili mohl. Myslím tím totiž říci, že naše\nvarhany vesměs neúplnou manuální i pedální klaviaturou opa-\ntřeny jsou, vyjma dva v nejnovějším čase od Predigra v ko-\nstele u sv. Josefa a v ústavě slepých postavené stroje, které\nvšak nic obzvláštního do sebe nemají*). Kvůli úplnosti musím\nještě poznamenati, že sice v protestantském kostele před ně-\nkolika lety znamenitý stroj od Buková postaven byl a co do ja-\nkosti a rozmanitosti jednotlivých hlasů (rejstříků), co do dů-\nkladnosti mechanického ústrojí a pravidelného vedení vzduchu,\npotom co do zevnějšího upravení manuální, jakož i pedální\nklaviatury a celého stroje vůbec jakož i konečně co do upo-\ntřebení nejnovějšich ve stavbě varhan učiněných vynálezů\nvšecky ostatní Pražské varhany předčí, nám že však nenáleží.\n\n*) Nemíním tímto vyjádřením dobrému jménu p.Predigra, kterému\nstavba varhan nové vystavěného kostela v Karlíne svěřena byla,\nnižádným spůsobem škoditi, jelikož, jak jsem se sám přesvědčil,\nskrovná cena těchto strojů k práci nejenom v dobrém poměru\nstojí, ano, činil zde řečený p. varhanář více pro dobrou věc a\nrozšíření svého jména nežli pro zisk. Neb se samo sebou roz-\numí, „že za málo peuězjest málo muziky.\" Spis-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.2", "texte": "O varhanách v klášterním kostele na Strahově jde\novšem pověst, že v každém ohledu důkladností a nevšední\nsílou tonů se vyznamenávají, majíce tři manuální klaviatury\na něco ke 40 rejstříkům, a jakkoliv této pověsti nikterakž\nškoditi nechci, musím přece k tomu poukázati, že vyjma dva\njemné hlasy a houslový principál v druhém manuale, nic ob-\nzvtáštního jsem tam nenalezl. Či má snad býti krásné, když\nv pedále se nacházející hlasy jako jsou „Schnarrbass\" 16',\nPosaune 16', Trompete 8' atp. posluchače nad míru silným a\nskorém všecky ostatní hlasy přehlušujícím vrčením omámiti\nhrozí ?\nTen samý účinek nechal by se docíliti, kdyby se kte-\nrémukoliv varhannímu stroji vůbec velká řehtačka, které se\nv postním čase na věžích užívá, postavila a při „pleno\"\nse ní drnčelo!\nDále má jmenovaný stroj ještě tu vadu do sebe, že na\nvšecky tři klaviatury, jsou-li spojeny, není možná hráti, a\nsice za příčinou nesmírného protitlaku klávesů. Totéž shle-\ndal jsem u varhan v metropolitánském chrámě u sv.\nVíta a v kostele u sv. Mikuláše. Bylo by tedy mnohem\nlépe, kdyby se byly hlasy těchto dvou strojů na dva manualy\nrozdělily, což by nejenom jednotlivým oddělením, ale i celku\nlépe vyhovělo 5 nebo je-li již spojení všech tří manualů ne-\npraktičné za tou příčinou, že varhaník není s to při vší své\nfysické síle protitlaku klávesů odporovali (což se vždy více\npráci nežli hře podobá), jest třetí klaviatura skorém zbytečná\na totálnímu účinku celého stroje na ujmu. Ostatně může se\nmně namítali, že ty a takové poznámky bez užitku zůstanou\na tedy zbytečné jsou, poněvadž mluvím o strojích, které již\npřed dvěma a ještě více sty lety staveny byly a tedy žá-\ndoucné opravy ani schopny nejsou. To však nechá se vět-\nším dílem vyvrátiti. Špatný materiál novým nahraditi, stá-\nvající dvou- a čtyrstopové hlasy v ctyr— a osmistopové pro-\nměniti, křiklavé, charakter basových rejstříků měkčící hlasy\nz pedálu odstranili, počet měchů, kde toho prostora dovolí, o\njeden rozšířiti, neohebný a nestejný pád klávesů vyrovnati,\njsou vesměs věci možně, schází k jich vyplnění pouze do-\nbrá vůle, kde však ta je, najdou se i prostředky k tomu.\nKrejcarové píšťalky dávají pouze krejcarový tón a není snadno\npochopiti, že osoby, od kterých by se právě podpory očeká-\nvati dalo, zajedno v podobné věci zasvěceny nejsou a za\ndruhé si jich ani nevšímají a všímati nechtějí. Jsem pro to,\naby se v našich katolických kostelích zevnějších okras uží-\nvalo; především však jest k tomu hleděti, aby dobré var-\nhany se zakoupily a též v potřebném stavu se udržovaly a\nhlavně však, aby vždy cistě naladěny byly.\nPři zahájení sněmu v kostele u sv. Mikuláše na Malé\nstraně, kde se slavná mše svatá odbývala a kde jedny z nej-\nlepších varhan se nacházejí, bylo to pravým utrpením pro\nshromážděné zde přítomné, praeludiím na varhany naslou-\nchati; jest již nejvyšší čas, aby se na patřičném místě správa\ntohoto stroje předsevzala. Taktéž jsou varhany v kostele u\nsv. Štěpána, u sv. Vojtěcha, v Týně, u sv. Trojice, u\nsv. Jakuba, u sv. Josefa více méně rozladěny a jest\nz příčin zprvu uvedených již v běhu tohoto roku jich řádné\nnaladění zapotřebí.\nKonečně dovoluji sobě ony úřady a osoby, kterých\nse věc týká, upozorniti na to, že by věci mnohem lépe po-\nslouženo bylo, kdyby se některému varhanáři, který by správu,\nnaladění a udržení všech strojů v dobrém stavu na se vzal,\nroční plat dával, jako se to děje v kostele u sv. Víta na\nhradě Pražském a na Strahově. Zajisté by tím zádušní jmění\nzkracováno nebylo. Jelikož se za větší reparatury varhan\nčas od času po 400 až 500 zl. platili musí (aniž by již po\nuplynutí jednoho roku znova opravený stroj požadavkům za-\ndost učinil), bylo by v každém ohledu mnohem prospěšněji,\naby se výlohy tyto, které by v průměru ani tak veliké jako\nvyplacené částky nebyly, pravidelně co roční plat (jak již\nřečeno bylo), některému zkušenému a svědomitému varha-\nnáři cestou offertů ode tří let ke třem vyplácely.\n\n—se—\n\nFr. Pivoda co skladatel písni.\n\nI.\nO závod leskem chtít zářiti snadno přistojí perlám a draho-\nkamům ; avšak nesnadnější konkurence je, zastínit novoroze-\nnou písní starší zpěvy naše, jež jistého útulku nalézají v srdcí\nčeském, z něhož vyšly a nejryzeji se proudí. A přece chová\nliteratura naše hudební mnohé autory, jižto pouze písní po-\npulárními se staly.\nNejen že se národní naše písně světoznámé dobré po-\nvěsti těší, leč máme také umělé písně, jež okrasou lyriky\nbýti zasluhují; nebof chatrnější a vůbec dělané (byťby ko-\nrektně a líbezně psané) písně appelovaly sice na sluch če~\nskoslovanský; ale —neujaly se, protože z hloubi srdce skla-\ndatelelova nevycházely! Těší nás, že z mladších komponistů\npana Fr. Pivodu ku skladatelům dobrých písní přičísti mů-\nžeme. Plody jeho vyjadřují dojmem skutečnosti zbuzený cit,\na v písni jeho vlaje úplný a slušně obražený moment jed-\nnotlivé myšlénky a jediné idey základní. Výraz jeho zpěvu\nbývá přirozený tak, jak srdce vyloženo a prost vší spoutané\numělivosti. Jestli že si přejem z podstatných příčin, aby\nbyla píseň prostá a pravdivá, tuf shledáváme Pivodu co\npečlivého skladatele, jenž vřele hudební myšlénku na duší\nzahřívá, aby kvítko ducha jeho nikde barvu nepravdy na se\nnepřibíralo. Aby jeho písní ryzotu nic nepokalilo, dává všude\nnavíádat citu svému, aniž béře chladný rozum na poradu.\nTakováto neprostředečnost, kterouž my „ctností\" na-\nzýváme, žádá melodičnost a měkkost, jakou vůbec mnohé\nprivátní úsudky Pivodovi vytýkaly. Poněvadž zde o písni,\njen co písni (a ne arii) řeč býti má, jest zcela v oboru svém\nmelodie, která pouze formální krásou již spokojuje, a pročež\ncharakteričnosti postrádá.\nŽe Pivoda charakterisovat dovede, osvědčil v písni na-\nturalistické rozhodnější povahou se lišící od sentimentálních\nzpěvů méně konkrétního výrazu požadujících.\nPivoda zná vzlet myšlenky, s nížto s básníkem věrně\nsympathisuje, v nepředpojatý a lehký pohyb melodie promě-\nnili, a zpěvy jeho honosí se samostatností, jaké dobré písně\nmíti mají, aby podpoře harmonií v průvodu bytnost svou co\nděkovati neměly. Zkrátka, Pivodovy písně jsou rázu slovan-\nského a vynikají právě tak vřelostí citu jako uhlazeností formy"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.3", "texte": "První z osmero písní Pivodových (op. 26—29), který-\nmiž zvláště v Čechách a na Moravě dobré pověsti si dobyl:\n„Jako krajina nebeská\" svědčí důstojně o všem tom, co jsme\nvrch všeobecně byli pověděli. Rozhodnou lásku, jakovou Ja-\nblonský píseň svou rozehřál, vtěsnal co jediný cit skladatel\ndo ouzké a tak sladké a cituplné melodie své, že mu roze-\nhraná mysl naše ráda naslouchala a tak volného přístupu\ndo besed, spolků i domácnosti zjednala. Že si skladatel bá-\nseň tuto zvolil, okázal krasochuf; avšak kdyby se uvedení\ntěchto slov v hudbu co vytknouti mělo, jef to množství slok,\nježto v jediný nápěv (tak libozvučný a měkký) uvedeny, ča-\nstým opakováním rády unavují. Za našich dob slýcháme rádi\nu neprokomponovaných básní tedy písní nejvíce tří slok,\načkoli starší doba si v přísloví libovala : čím víc, tím lip.\nPoslednějšímu bylo také co děkovali množství písní, jichž\nnápěv s první slokou souhlasit! počínal, avšak také přestával.\nU příležitosti této musíme skladatele upozorniti, by pečoval,\naby se mu nikdy a nikde mánie nevloudila, nížto význak pí-\nsně opakovanou formou a sobě podobnými obraty utrpuje.\nTak se stalo v nápěvu na slova „vás co duši svou miluji,\"\nopakujícím-se všedně ve slovech „vám život svůj zasvě-\ncuji,\" kterážto sekvence na samém stupni poetický dojem\nporušiti hrozí*\nSluchu skoumavému nelahodí přehlédnutí skladatelovo,\njakým ve posledním taktu předehry opominul svésti his na\ncis do první čtvrti nejbližšího taktu průvodu; vkusněji by\nznělo to samé cis v polonotě na prvních dvou čtvrtěch, než\npřekládání cis-mollového trojtónu z quintové do tercové polohy.\nPodotkneme-li ještě, že by v 7. taktu písně („jediná\njste\") ve třetí čtvrti spíše osminová pomlka aaž v druhé\nosmině teprv malý septimový akord na místě byl (neboř by\nse tím rozpor mezi ais v průvodním basu a a v melodii za-\nmezil) pověděli jsme všecka nedopatření skladatelova a mu-\nžem směle říci, že celou píseň prochvívá, jak toho taßé slova\npožadují, vlastenecký, do vůle vyšší oddaný cit, jenž v stejně\nnaladěném srdci vřelého ohlasu zbudí a že průvod žádoucí\nelegancí a přec jednoduchostí se vyznamenává.\n\na.\n\nZ Neapole.\n(Hudba komorní. Y. Zavrtal.)\nv,\nItálie počíná v novějších časech dělali chvalitebné po-\nkusy, by klassické hudbě v obecenstvu průchodu poskytla.\nPředevším je to Florenc, toto obrovské museum výtvorných\numění, kdež se stálá kvartetní společnost utvořila, která\nsvým spoluúdům kvartetta od Mozarta, Beethovena, Haydna\nv elegantním vydání za nesmírně levné ceny přenechává;\ntaktéž i kvartetta od Webra, Meyerbeera, Mendelssohna, Au-\nbera, Rossiniho a Mercadante (v partituře) v tomtéž elegant-\nním vydání u nakladatele hudebního Guidiho ve Florenci.\nTento ušlechtilý příklad následovalo naše město Neapol a za-\nsloužilý virtuos na flétnu, Cavaliere Emanuele Krakamp, pro-\nfesor na zdejším konservatoriu, uvedl zde takovou kvartetní\nednotu do života, která již 3 velmi zajímavé produkce s po-\nv\nchválou četného obecenstva uspořádala. Ze také horlivý ro-\ndák český pan Y. Zavrtaly zdejší kapelník vojenský, spolu-\núčinkoval, bude zajisté Vás zajímati. Hrálf na klarinet v pře-\nkrásném Nonettu od L. Spohra.\nPři první predukci dne 14. září 1862 dávaly se v sále\nMonteolivetto následující skladby.\n1. Mozartovo 7mé kvartetto doD, přednášeli pánové: Paolo\nBoubée (1. housle), Gius. Porro (2. housle), Gius, Me-\nrola (viola), Alb. Boubée (cello).\n2. Bottesiniho kvintetto; provedli pp. Ferd. Pinto (1. housle),\n2hé housle, violu a cello svrchu jmenovaní a Bottesini\nsám kontrabas.\n3. Beethovenův septuor; přednášeli pp. Pinto, G. Porro, G.\nMerola, Alb. Boubée, Bottesini; na klarinet pískal ač ne-\njasně profesor zdejšího konservatoria p. Fr. Pontillo, na\nlesnici troubil p. Fr. Poggi a na fagot mistrovským spů-\nsobem p. profesor Luigi Caccavajo, umělec prvního stupně\nna svém nástroji, jenž s krásným okrouhlým tónem vše\npřekonávající technickou obratnost spojuje. Výtečný fa-\ngotista a přítel Zavrtalův pan Cerha v Praze pískal často\nve výšce es; avšak nikdy bych si byl nepomyslil na as,\nkteréž p. Caccavajo ze svého nástroje vyluzuje.\nNádherné Mozartovo kvartetto bylo od dotčených pánů\ndosti chvalně provedeno a kdo neslyšel Pixisovy, Mildnerovy\nneb Laubovy produkce v Praze; Jansovy a Borzagovy ve\nVídni aneb tresf všech kvartettistů Brunšvické bratry Múllery:\nmohl by s tímto prvním pokusem spokojen býti. Podobně\nbylo i pochvalně složené kvintetto kontrabasisty Bottessiniho,\njenž se nyní v Londýně s nejskvělejším úspěchem slyšeti\ndává, provedeno a líbilo se velice. Třetí programní číslo,\nmistrovské to septetto Beethovena, mohlo výtečněji provedeno\nbýti, zvláště v čarokrásném Adagiu souhra v kvintettových\nsólech a ve variacích. Pouze páni profesoři Pinto (housle)\ns panem Caccavajem (fagot) a Bottesinim zůstali si v mistrov-\nské hře od začátku až do konce věrni. Cello bylo chvali-\ntebné ve finále, méně v obtížném triu rnenuetta.\nDruhá produkce odbývala se dne 12. října 1862. Pro-\ngram sestával z následujících čísel:\n1. Beethovenovo sté kvartetto; přednášeli pánové Paolo Bou-\nbée (1. housle), Giov. Merola (2. housle), Gius. Porro\n(violu) a Alb. Boubée (cello).\n2. Webrovo „Moto perpetuo\" pro piano, přednášel výtečný\npianista Luigi Siri, jenž tuto skladbu kvintettovým prů-\n■ vodem opatřil.\n3. Mozartovo kvintetto v G-moIl; přednesli pp. Ferd. Pinto\n(1. housle), Paolo Boubée (2. housle) a naznačení pá-\nnové Merola, Porro a M. Boubée.\n4. Huinmlovo sexíetto; přednesli pp. Luigi Siri (piano),\nPorro (violu), M. Bombardo tcello), Gaet. Negři (kontra-\nbas), Em. Krakamp (flétnu), G. Falcone (hoboj) Fr. Poggi\n(lesnici).\nTéto produkci nebyl jsem bohužel přítomen; avšak\nzdejší hudební noviny chvalně se vyslovily o provedení všech\nčísel a nemohly dosti vynachváliti mistrovské skladby, jakož\ni korrektní hru účinkujících, jmenovitě pianisty Luigi Siriho\na obou houslistů Pinta a Paola Boubée* Že jsem se k pro-\ndukci této nedostavil, je příčina ta, že jsem byl přítomen\njedné ze zdejších národních slavností, podobné slavnosti ve"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.4", "texte": "„Hvězdě\" u Prahy, při níž kapella páně Zavrtalova účin-\nkovala.\nY třetí produkci dne 9. listop. 1862 slyšeli jsme opět\n3 kusy. Byly to následující:\n1. Bottesiniho 1. kvartetto v B; pánové Pinto, Merola, Porro\na AI. Boubée přednášeli je.\n2. Onsíovo kvintetto do A-moll; přednášeli pp. Boubée (hou-\nsle a cello), Merola (2. housle), Porro (viola), M. Lom-\nbardo (2. cello).\n3. Spohrovo nonetto; přednášeli pp. Pinto, Porro, Lombardo,\nDe Leonardis, Krakamp, Zavrtal (klarinet), De Rosa,\nCaccajo, Poggi.\nKvartetto Bottessiniho stojí co do ceny značně za jeho\nkvintettem a nemohlo navzdor chvalitebnému provedení obe-\ncenstvo rozehřátí. Dostalo se mu pouze výsledku „Succés\nďestime.\" Tím více rozjařilo půvabné A-moll kvintetto od\nOnslova, kteréž pro Itálii mistrovským provedením bylo a od\nobecenstva v příští produkci k opětování žádáno bylo. Bratří\nBoubée, pak pp. Merola, Porro a Lombardo dosáhli zaslou-\nžené pochvaly zvláště za obratně provedenou úlohu, kterouž\nOnslov účinkujícím v těžkém íinali uložil.\nSpohrovo nonetto tvořilo závěreční číslo, a o tomto\nprovedeni cituji referát ze zdejších hudebních novin „Gazetta\nmusicale.\"\n„Každý ví, jaké obtíže provedení znamenitého noneíta\nod Spohra poskytuje. Obtíže tyto nebyly pouze mistrovsky\npřekonány, nýbrž od účinkujících ovládány. Zdálo se, jako\nkdyby výborní tito umělci sázku byíia udělali, kdo druhého pře-\nstihne, a dosáhli hojné a zasloužené pochvaly četného obe-\ncenstva. Tyto produkce postupují s obrovskými kroky v pří-\nzni naslouchajícího obecenstva, jemuž se mistrovské prove-\ndení klassických skladeb velmi líbí.\"\nPo provedení pokynula dcera znamenitého, bohužel nyní\nslepého mistra Mereadante na p. Yac. Zavrtala, aby k otci\njejímu přistoupil Mereadante přijal stoje Yašeho statného\nrodáka, tiskl mu srdečně ruku a děkoval mu, jsa obklopen\nčetným obecenstvem, tak vřelými slovy za jeho účinkováni,\nže p. Y. Zavrtal hluboce dojat tímto vyznamenáním a do-\nbrotou srdce sotva díky své vysloviti mohl. Jak Vám zná-\nmo, pověsil p. V. Zavrtal již r. 1844 virtuoství na hřebí-\nček; avšak jeho tón svědčí, že měl výtečného mistra za svého\nučitele. Zavrtal ctí památku na svého zesnulého učitele Far-\nníka, jenž ho krásný, okrouhlý tón klarinettu znáti učil, o\nněmž zde ani ponětí nemají a jejž prof. Julius Físařovic, jsa\nspolu dědicem Farníkovy školy, dále rozšiřuje. Úžasu hodné\ntěžkosti provozují zde hráči na svých nástrojích: avšak tón\nhlavní to věc každého nástroje a hlavně klarinettu se\nzde zanedbává. Vyjmouce piston, trompety B.a posounv,\njež se zde velmi pěstují, jakož i bombardou a hlavně že-\nsťové nástroje, slyšíme zde jen málo výtečného. Yšem orke-\nstrům od divadla St. Carlo, počínajíce až k divadlu frašek St.\nCarlino, schází jednota a kázeň.\nKonečně se i dovídám, že se také v Miláně kvartettní\nspolečnost utvořila. Je to ovšem pozdě, pomyslíme-li, že se\nv Praze již r. 1807 řádná kvartettní společnost řízením Pi-\nxise utvořila a nepřerušené až dosud udržela. ***\n\nCorelli.\nNovella.\n(Dokončení.)\nTato nehoda netkla se mnoho Corelliho; ba naopak, on\nsi z toho mnoho nedělal a dal na druhý den koncert svůj\nohlásili.\nKrál nebyl tentokrát v divadle. Yystoupení Corelliho\nbylo ale tím živějším a volnějším potleskem obecenstva uví-\ntáno. Tento umělec přednášel tu samou sonátu, s kterou\npři dvoře propadl; adagio, které krále tak rozmrzelo, pro-\nvedl Coreíii s hlubokým citem, a dpsáhl ním velikého po-\nhnutí; však co nechtěl osud? Dílo toto mělo být pro tohoto\nnejznamenitějšího umělce Itálie velmi osudným.\nCorelli byl zvyklý hráli bez not a bez doprovázení; a\nkdyž takto nejtěžší passáže vyváděl, těkaly jeho zraky ne-\npřetržené po sále, jako by jeho nástroj podřízen byl nejjedno-\nduššímu mechanismu. Po prvních taktech druhého dílu so-\nnáty vpadl Corelli znenáhla do onoho temného podívenství,\nkteré namáhání rozumu až k šílenosti povznáší.\nU prostřed společnosti skvostně oděných pánů a dam\npoznal Archangelo právě v tomto okamžiku svou Neliu. Ne-\nlia, kterou po tolik roků oplakával, nacházela se v úplné pů-\nvabnosti, ačkoli její mocná krása přec na vysokém stupni\nzralosti se nacházela. Mocně tlouklo srdce umělcovo při po-\nhledu na tuto ženu, jedinou to lásku jeho života. Avšak\nkrátké přemítání dokázalo mu nemožnost jemu se předsta-\nvujícího zjevu; nebo tato dáma zdála se být nanejvýš pětatřicet\nroků stará a ač umění a vzdálenost mohly více roků ukrýti,\nmusela Nelia přec o několik roků starší být než její milovník.\nCorelli stav se tímto spůsobem kořistí velké pochybností\na podivení, nespozoroval, že celý sál podlehl vlivu jiného po-\ndivení. Aniž by věděl, změnil Corelli při důležité passaží\ntóninu, a hrál do moll, kdež orkestr v dur doprovázel. Na-\ndarmo namáhal se Alexandr Scarlatti, který sám orkestr ří-\ndil, aby napravil zmatek a aby sólistu z roztržitosti vyvedl\nCoreili ztratil zcela přítomnost ducha, hra! vždy chybněji, tak\nže mu nebylo možná, dále hráli. Zcela rozerván, skoro ší-\nlený odstoupil. Několik okamžiků na to oznámeno, že nena-\ndálé onemocnění virluosissimu di violino nedovoluje, by\ndokončil svůj koncert.\nCorelli zůstal nemálo citlivým k veřejné potupě, kterou\nspůsobil své staré slávě. Ale ještě živěji než nelibý pocit\nnad jeho porážkou zbudila se v něm touha, by učinil ko-\nnec své nejistotě ohledem zjevení, a vše by obětoval, by\nzvěděl jméno oné dámy, kteráž tak nápadně jeho milované\nNelii se podobala. Bylo mu řečeno, že jest ona dáma kněžna\nCassanarl\nKdyž bylo uplynulo několik hodin, napadla Corellimu\nmyšlénka, že tato dáma, jejíž vzhled jej tak živě na jeho\nmilenku upamatovai, žádná jiná nemůže býti, než jeho vlastní\ndcera, a tato myšlénka vlila do srdce starce tak potěšitelný\nbalsám, že nějakou chvíli na svůj starý bol a svou novou\nmrzutost zcela zapomenul. Štěstí, svou dceru spatřili, a byť\nby jen na okamžik, ji k svému otcovskému srdci přitis-\nknouti5 zdálo se mu dostatečnou odplatou za dlouhé bezra-\ndostné a trpící žití. Ostatek noci uplynul mu v rozkošných"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.5", "texte": "snech otcovské lásky, a jakmile se jitro objevilo, odebral se\nCorelli do paláce kněžny Cassanari, která byla ovšem dcerou\nzemřelého Lorenxa di Monteserrata.\nJsa od kněžny chladně přijat, připadl umělec na my-\nšlénku, že by bylo velmi obtížné, uvésti řeč na předmět,\nkterý se tak blízce dotýká cti osvícené rodiny; pomyslil léž\nna možnosf, že by jeho dcera slávě vznešeného původu, kte-\nrého nyní požívala, hanbě nemanželského zrození dalece před-\nnost dala. Toto předpokládání proměnilo se v velkou pravdě-\npodobnost, když Corelli, stav se nesmělým chladuostí své\ndcery, některé narážky na svůj dřívější poměr k Nelii prohodil.\n„Ustaňte,\" pravila chladně kněžna, „nechci nic slyšel,\nco by ukřivdilo vážnosti, kterou jsem památce mé matky\ndlužna. Yím velmi dobře , že francouzská lehkomyslnost\nzvláštní pověsti o ní rozšířila ; markýz z Montesserato, můj\notec, uměl ale tyto utrhače na cti k mlčení přivésti a čest\nnašeho domu bez poskvrny udržet . . Pane Corelli,44 po-\nkračovala dále takým tonem, který po dlouhých letech v srdci\nstarce spící akkordy ozvučoval, „byl jste včera nemocen;\nVaši nejdychtívější obdivovatelé museli pozorovat, že Váš cit\nnebyl v obyčejném naladění. Snad bylo to dojmutí nervů,\nkteré, jak doufám, zůtane bez následků.\"\n„Ašak, milostivá paní!\" odvětil umělec se svou dojírna-\nvou jednoduchostí, „cítím, že mne to bude stát život!44 . . •\nA Corelli-rnu kanuly hořké slze.\n„Váš stav jest v pravdě truchlivý,\" odpověděla kněžna\npyšně ; dám rozkaz, aby Vás v mých nosítkách odnesli. Zýtra\nnechám se poptat po Vašem zdraví.44\n„Zýtra,\" pravil Corelli, „nebudu více v Neapoli.\"\nNěkteří ze spisovatelů připisovali .hlubokou těžkomyslnost,\nkterá se od toho okamžiku umělce zmocnila, nepatrnému účinku,\nkterý jeho navrácení-se do Říma spůsobilo, kde Valentini, velmi\nprostřední houslista, u velké oblibě se nalézal. To ale jest\nomyl, který utrhá na cti šlechetnosti takého karakteru. Oka-\nmžitá a nepochybně dobrovolná zapoměnlivost, v nížto nyl\nCorelli od času svého návratu v Římě, nemohla dohnali jeho\ncitlivost až k onomu temnému zoufalství, které by jej k hrobu\npřivedlo. Zápisky kardinala Ottobini-ho, v jehož paláců by-\ndlel, zničuji tento neobyčejný náhled; též neslýchaná nád-\nhera, která při pohřbu tohoto pro všechny časy znamenitého\nmuže se jevila, dokazuje, že jeho současníci umějí ztrátu\nocenili, kterou utrpěla osobou Corelli-ho.\n\nFeuilleton.\n\nDivadlo.\n—oe—\nV běhu posledního času dávaly se v prozatímním divadle:\nve čtvrtek dne 22. ledna podruhé „Den před volbou,\"\naneb „Journalisté.44 Veselohra v 5 jednáních od Gust, Frey-\ntaga, zceštil Fr, Pravoslav Volák, V sobotu dne 24. ledna:\nDruhé pohostinské vystoupení pana Fialy, od dvorního divadla\nv Meiningenu á první pohostinské vystoupení p, Ceíika Vecko\nv „Lukretia Borgia.\" Veliká zpěvohra ve 2 jednáních\ns předehrou dle Romaniho od J. K. Tyla. Hudba od Donizet-\ntiho. V neděli dne 25* ledna ve prospěch p. Josefa Sekyry.\nPonejprv: „Pražští študenti na prázdninách.44' Obraz\nze života se zpěvy ve 3 jednáních dle Hafřnera, vzdělal J. S.\nHudba od kapelníka Můllera. V úterý dne 27. Jedna: „Mon-\niec*chi a Capuletti.\" Zpěvohra ve 4 jednáních od Belliního.\nVe čtvrtek dne 29. ledna: „Monika,\" aneb „Záhuba rodu\nKolonů-Felseckých.\" Tragédie ve 3 jedn. od J. J. Kolára.\nOpera. Naši obyčejně v podruží se nacházející opeře do-\nstalo se konečně znamenité síly. Nevyhnutelně potřebný tenor\nheroický jest nyní řádně a též důstojně zastoupen p. Veckem,\nbývalým ředitelem zpěváckého spolku Mlado-Boleslavskóho,\nkterý dne 24. ledna co „Genaro\" v Lukretii poprvé vystou-\npil a, jak doslýcháme, hned den na to pro naši operu engago-\nván byl. Bylť to v skutku zřídka se objevující úkaz, že pan\nVecko nejenom laiky, ale i přísné posuzovatele jakoby jedním\nokamžením pro sebe získati si dovedl. Nebylo tenkráte zapo-\ntřebí, aby se rozdávaly vstupenky zdarma, bylo zbytečné někde\nv zákoutí o závod tleskat. Výsledek, který p. Vecko docílil\nbyl ekíatantní a nadšení obecenstva bylo všeobecné. Byla-li\njeho úloha již sama o sobě vděčná, byl zajisté jeho zpěv ve-\nsměs okrouhlý, nenucený ; jeho sympatetický a zvučný hlas, který\np. Vecko úplně ve své moci má, otřásal několikráte citem\nposluchacstva. Hlas jeho jest v obou polohách plný, vyro-\nvnaný, zvláště však hoření tóny až do vysokého B vyznačují\nse silnou raisonancí a pružností a není tedy divu, že p. Vecko,\nkterý co do akcentuace a intonování potom co do jistoty v na-\nstupování skorém bezúhonný byl, takřka okouzlivě na poslu-\nchače působil. Přejeme mu ze srdce mnoho zdaru a můžeme\nsměle tvrdili, že, pakli na léto nově nastoupené dráze s neuna-\nvenou pilností pokračovati bude, pro něho květe velká budouc-\nnost. Ostatní úlohy, zastoupené sl. Ehrenbergovon (Lukrecie),\npaní Procházkovou (Orsini) ap. Fialou (Alfons) byly více méně\ndobře provedeny. Návštěva byla četná osvětlení skvělé\ndekorace ošumělé.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Jilemnice. (Zpěv. spolek.) Jsa v proudu popisování\npoměrů městečka našeho, neopomenu i „Daliboru\" podati\nzprávu o zaražení zpěváckého spolku našeha a o jeho\ndalším působení. Jak již známo, byly stanovy od vysokého mí-\nstodržitelství již v měsíci prosinci, však s mnohými změnami\npotvrzeny, a teprv dnem tímto mohl vystoupili spolek náš u\nveřejnost. Jméno jeho „Branislav.\" Volený výbor- se-\nstává z pěti členů a sice byli zvoleni za předsedu důstojný\np. František Bartoš, za ředitele pan Josef Hampl, za místo-\nředitele p. Hynek Mašek, za tajemníka p. Eduard Lumpe,\na za pokladníka p. František Krause. Spolek čítá v celku\n96 údu a sice 43 přispívajících a 53 výkonných. Cvičeni vý-\nkonných údů jest týhodně dvakráte, při kterémž se páni\nlidové, vyjímaje některých jednotlivců, četně súčastňují, tak že\nve zpěvu za ten krátký čas do života vstoupení spolku to-\nhoto dosti hezký pokrok učinili. Žádoucno by bylo, by chuť\nvzdělání-se ve zpěvu neochábla, a doufám, že také neochábne,\nkdyž před očima heslo rníti budou „ Zpěvem k srdci, srdcem\nk vlasti.\" Pilným cvičením se dosáhlo, že již dne 6. ledna\n1863 k veřejnému představení se přikročili mohlo, a také\nv skutku odbývaná tento den první beseda, z níž vyjímám ná-\nsledující program: 1. Symfonie z opery „Addio da amore44 od\nGandiniho. 2. „Pochod,44 sbor od Beckra. 3. „Křepelice,\" sbor.\n4V „Šablenka,44 sbor. 5. Arie z opery „Ernani\" od Verdiho. 6.\n„Cschoslovau sbor od Zavrtala. 7. „Kalina,\" sbor od"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.6", "texte": "Vašáka. 8. „Obrana krinoliny,\" deklamace od Molendy. 9.\nRondo z opery „Don Pasquale\" od Donizettiho. 10. „Skvělý po-\ndíl,\" sbor od Flegla. 11. „Naprej,\" sbor od Jenka. 12.\n„Vlastenecká polka\" od Vojáčka. 13. „Že svět se točí44 od\nVašáka. 14. „Při pivě,\" sbor. Z přednesených zpěvů nejlépe\nse líbil sbor od Jenka „Naprej\" a musel se dvakráte opa-\nkovat. Jak se dovídáme, uslyšíme příště výtečné sbory od L.\nZvonaře a všude oblíbený sbor „Vávra\" od Ed. Nápravníka.\nObecenstvo s provedením programu spokojeno bylo, však přece\nse nějaké vady vynašly a radno jest, aby se hned při počátku\nodstranily; jako jest: nepatřičné rozdělení hlasu, příliš dlouhé\npřetahování not se strany jednotlivců, zvláště ale nepozornost\npři přechodu ze silného tónu do slabého a naopak. Návštěva\nbyla četná, však pro nesmírné útraty výtěžek jen skrovný,\nkterý se věnoval übohé manželce odsouzeného redaktora časo-\npisu „Ost und West\" ve Vídni. Doufám, že časem a při pil-\nnosti, kterouž účinkující p. údové projevují, zpěvácký spo-\nlek náš trvanlivosti dosáhne, a protož provolávám jemu na\ndalší jeho pouť srdečné „Na z dar.44\n\nal.\n\n(—l.)\nZ Pardubic, dne 26. ledna 1863. (Nový rok. —\nSlavnostní mše. — Divadlo. — Kapella hudební.)\nNovým rokem jsme si důstojně počínali v chrámu Páně, neb\nprovozovala se velká pastorální mše od našeho zvěčnělého ro-\ndáka Roberta Fuhrera, kteráž v každém díle čistě i také\nprecisně řízením ředitele kůru pana Pospíšila provedena\nbyla. Jest to dílo geniální, tak jak jsme vůbec zvykli při\nFůhrerových skladbách totéž pohledávali. Není to pastorální\nmše, jak se vůbec „pastorálky\" v tom slohu vyznamená-\nvají, že světské obyčejné myšlénky skočné polce neb kvapíku\nse podobají. Zdaž takový škvár může ducha šlechtit! a srdce\nk Bohu obrátili, netřeba dokládat!! Ve Fiihrerově mši jsou jen\nsem o tam radostné, vánočním svátkům přiměřené myšlénky obratně,\na to ještě v instrumentaci, málo kdy ve zpěvu, protkány, a\npůsobí na zbožného posluchače mohútně, a unáší mysl výše a\nvýše. V Pardubicích ctíme naše slovanské skladatele nad vše-\ncky jiné, neb v plné míře zasluhují toho; přece geniálnost\na důkladnost nesmrtelného Fuhrera nejvíce, jak také naši úctu\nmramorová deska na věčnou upomínku na našem kůru toť zřejmě\ndokazuje. Graduale od Fuhrera, sopránové a altové sólo,\nzpívali sl. Říhova a si. Kramářova. Oífertoriom od Fuh-\nrera, klarieet a barytonové sólo, provedli pp. Hušek a Janda.\nVeleslavná konsistoř v Králové Hradci nařídila za příčinou\nzahájení sl. sněmu v hlavním městě Českém, by se 8. ledna\nv každé osadě zpívaná mše odbývala, by Bůh sněmu Českému\nsv. požehnání a hojného zdaru udělil. O 9. hodině byly v dě-\nkanském chrámu Páně velké služby Boží držány, při kteréž se\n„Veni sancte Spiritus\" od p, Fr. Jandy, mše do Es-dur od\nslovútného V. Horáka provozovala, graduale od Nes v ad by,\nmužský sbor, přednášel zdejší zpěv. spolek vedením obe-\nzřelého ředitele p. Matěje Kučery zbožně, offertorium od Fuh-\nrera, klarinet a barytonové sólo, provedli svrchu jmenovaní\npáni. Mši byli přítomni c. k. úřadníci, pak úřadníci panství\nPardubického, úřadníci státní a Libcrecko-Pardubické dráhy,\nměstská rada, školní mládež s pp. učiteli a mnoho nábožných\nlidi. Více nežli po 3 měsíce rozprostírala Thálie v ozdob-\nném a vkusném sále „Odeonu\" na „Veselce\" svůj stan, a ba-\n*■ ila rozmanitými a zajímavými hrami obecenstvo Pardubické i\nokolní, a za to ono splatilo ředitele divadla p. Stránského\nčetnými a stejnými návštěvami tak, že, pravdivě řečeno, krásný\nsál Odeonský každý den jestli ne přeplněn, tak naplněn býval.\nJistit můžeme, že ředitel p. Stránský v Pardubicích dluhy\nděiati nemohl, pro příčinu jednoduchou, že odtud čistý kapitál\nnesl, což jemu i všem bedlivým a pořádným hercům této spo-\nlečnosti srdečně přejeme. Před nedávnem jeli do Litomyšle,\na přejeme upřímně, by i tam dobře pochodili! Naši divadelní\nochotníci, v čele majíce naše horlivé a dovedné úřadníky zdejší\npošty, připravují se na nové hry v postním čase. Reální uči-\ntel pan Josef Klika navrhl v jedné valné schůzi, aby\nse zde jedna opera provozovala; slova jeho nepadla na skálu,\nneb ujímají se té myšlénky výdatné síly. Což nemohla by\nse provésti u nás Offenbachova operettka „Svatba při záři\nsvítilen\" nebo Škroupův „Dráte nik?44 Ze nyní i u\nnás radostný karneval svá práva provádí, může si každý do-\nmysliti. V nové měšťanské besedě u „bílé brány\" hraje kaž-\ndou středu chvalně známá kapela z Mateřova řízením čin-\nného kapelníka p. Jedličky nejvíce nové a národní sklad-\nby, kdež arciť nový tanec „Beseda\" od Linka (hudba od F.\nHellera a také od Svobody) nikdy neschází. Tento tanec se\nskoro vždy opakuje, a jest vždy hlučným vyznamenáním dopro-\nvázen. V „Odeonu\" hraje každou sobotu posádkou zde ležící\nhusarská kapela řízením výtečného kapelníka p. Zinke dů-\nstojníkům při jejich „matinée;\" poslední sobotu bylo v tomto\n„matinée 8 (!) tančících dam. Kde pak hraje kapela\nPardubická? Vím, ale nepovím; proto že se stydím,\nčiním návrh, by ředitel kůru p. Pospíšil těchto hudebníků\nse svědomitě ujal, neb on stýká se nejvíce se všemi členy této\nkapely za příčinou účinkování na kůru neb při pohřbu. Schází\njim hlava neb vůdce, a při pilných zkouškách by to jistě tak\ndaleko přivedli, že do Pardubic by se jiní cizí hudebníci\nnevedrali, a jim výdělku neubírali. Nemám pravdu ?\nZ Plzně, dne 22. ledna 1863. (Zpěv. spolek.) Spolek\nnáš „Hlahol\" započal měsícem říjnem činnost svou. Volil\nse výbor, který na se úlohu převzal, spolek náš za příkla-\ndem jiných povznésti a zvelebili. Veřejně vystoupiti nemohl,\nanto mu scházelo sil uměleckých; ale horlivým přičiněním pánů\nředitelů Sinkule a Šmida jakož i celého výboru započalo\nse dle možnosti vokální mší od Haslingra, kteráž se dne\n18. Jedna v chrámu Páně farním dávala. Sešlo se mnoho\nznalců zpěvu, a my hleděli dukázati, že spolek náš dostojí hned\npři začátku požadavkům obecenstva. Zpěváků bylo as 70. Za\nGraduale se zpívala píseň k sv. Vojtěchu, též Pange lingua od\nKarlíka bylo od spolku zpíváno. První pokus jest učiněn,\na lze se nadíti, anto více zakládajících i též přispívajících údů\nk spolku přistoupilo, že naše snahy dobrého ovoce ponesou.\nTéž se výbor usnesl, že v krátkém čase „pěveckou a hu-\ndební zábavu uspořádá, by se požadavkům obapolně dostálo..\nO produkci samé Vám sdělím budoucně svůj úsudek.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nZpěv. spolek Blatenský „Úslavan\" došel\npřed nedávným časem vysokého potvrzení. Spolek tento čítá\nposud 8 zakládajících, 15 přispívajících, 39 činných údů, a\nzařídil k oslavení valného shromáždění jednoty hospodářské\nkraje píseckého dne 24. ledna v Blatné „u bílého lva\" hu-\ndební a deklamatorní akademii. Program byl: 1. Ouvertura od\nWebra. 2. „Staročeská,\" sbor od J. N. Škroupa. 3. „Švin-\ngulace,44 deklamace. 4. „Pomník Slovanů,\" dvojzpěv pro so-\nprány. 5. „Bratři, rozveselme se,\" sbor od Frant. Pivody. 6.\nKvintett od Beethovena. 7. „Kde domov můj?\" píseň od Kel-\nlera. 8. „Honza a táta,\" sbor od Yašáka. 9. „Pěvec na hřbi-\ntově/4 báseň od Jablonského. 10. „Naprej!\" sbor od Jenka.\nČistý výnos jest určen k dobročinnému účelu.\n.A, V Kladrubech zřizuje se zpěv. spolek.\n..A,, Zpěv. spolek Plzeňský, čítající již 60 účinku-\njících členů, slavil dne 18. t. m.v chrámu Páně sv. Bartolo-\nměje slavnou mši za příčinou zasvěcení založení svého. Zpě-\nváčky- sbor zapěl mši do C-dur od Haslingera, za graduale\nbyla zpívána píseň sv. Vojtěcha „Hospodine, pomiluj ny.\"\nLomnický zpěváčky spolek „Bořivoj\"\nodbýval dne 22. ledna b. r. svou valnou řádnou schůzku.\nSpolek čítá dnešního dne 43 výkonných a 27 přispívajících\núdů. Předseda podal stručnou zprávu o činnosti spolku v prv-\nním roku jeho trvání. Poslední předmět schůzky byly volby\nnového výboru; za předsedu byli Jindřich Velebín Mastný,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.7", "texte": "za místopředsedu Čeněk Hák, za údy výboru Jan Raim. Frant.\nDoubravský, Hynek Pokorný mladší a Jan Kerkenc,\nza náhradníky Václav Bym, Josef Kulhánek a Josef Crha\nzvoleni. Archiv spolku čité 73 čísel.\n*** Zpěv. spolek Jindřichohradecký odbýval\ndne 24. ledna vínek ve prospěch pohořelých v Kardašově Re-\ncici. Program byl: 1. „Vlasta,\" ouvertura na slovanské ná-\npěvy od Nápravníka. 2. „Vzhůru bratří,44 sbor od Blodka. 3.\n„Má otčina,\" sbor od Slavíka. 4. „Variace'4 od Měrka. 5.\n„Auf den Bergen,44 sbor od Kůckena. 6. „Variace na národní\npísně pro flétnu od Fr. Vodrážky, přednesl skladatel. 7. „Tam\nna horách,44 sbor od Suchánka. 8. „Naprej,44 sbor od Jenka.\nV Milevsku hodlají tamnější milovníci zpěvu za-\nřídit zpěv. spolek.\n*** Zpěv. spolek v Humpolci „Čech a Lech44\nuspořádá dne 8. února 1863 v hostinci „u černého orla\" k osla-\nvení svého vstoupení v život pěveckou, deklamatorní a taneční\nbesedu k dobročinným účelům. Program bude: 1. Píseň sv.\nVojtěcha. 2. Proslov. 3. Hlahol. 4. „Tři doby země české,\"\ndeklamace. 5. Slovan. 6. Zežulinka. 7. Obrana mužského\npohlaví, dekl. 8. Na radost. Taneční ples. Mezi odpočin-\nkem „Píseň Šumavami44 a „Přání.\"\n\nOchotnická divadla.\nP. Sta n der a, ředitel Kulasovy divadelní spo-\nlečnosti, jenž nyní v Král. Hradci mešká, zadal k morav-\nskému místodržitelstvu o povoleni, aby směl se svou divadelní\nspolečností též na Moravě zahostiti. Nadějeme se, že sl. c. k.\nmístodržitelstvo moravské toto povolení nadzmíněné společnosti\ntím spíše udělí, an se na Moravě až posud české kočující divadelní\nspolečnosti neutvořiíy, aniž byly tam od jinud zavítaly, tak že\nslovanské obyvatelstvo na Moravě těchto zábav na prosto po-\nhřešuje. 1 vyhoví se tímto povolením též z teto stránky ná-\nrodní rovnoprávnosti, jelikož divadelní společnosti německé ode\ndávna po Moravě kočují. V Kostelci nad Orlicí hráli\nochotníci veselohry „Dříve matka'4 a „Převržená slánka4' zda-\nřile. Ochotníci Jičínští provozovali v posledním čase\n„Rohovina Čiyrrohého,\" potom „Prodaná láska*' od J. Nerudy.\nV Příboru na Moravě dávali tamnější ochotníci dne 18.\nledna „Rekrutýrku v Kocourkově.44\n\nZ Prahy.\n\nX.\n— Umělecká beseda. Ve středu dne 28. ledna o\n11 hod. ráno odbývala se schůze budoucích účastníků české\numělecké besedy. Školní rada Wenzig převzal na žádost ří-\nzení schůze. Oznámili, že stanovy umělecké besedy jsou\nstvrzeny a že za několik dní budou jednotě doručeny. Pro-\nzatím bylo uděleno povolení, aby se zvolil prozatímní vý-\nbor, kterýž by přípravné práce k svolání valné schůze\nvykonal. Usneseno, aby se zvolilo ze čtyr hlavních od-\nborů besedy po 5 členech. Zvoleni jsou z odboru pro krá-\nsnou literaturu p. V. Halek, J. Barák, F. Šulc, Vine. Vávra\na kníže Rud. Taxis; pro odbor výt v orného umění p. Má-\nnes malíř, Lechleitner ocelorytec, Ullmann stavitel, Herold\nmalíř, Farský litograf. V oboru hudby zvoleni byli většinou\nhlasu p. B. Smetana, V. Horák, a Leop. Zvonař; stejně hlasů\nměli p. Forster, F. Heller, Em. Melis a Lud. Procházka; při do-\nplňovací volbě zvoleni jsou : pp. Heller a Procházka, majíce o\n2 hlasy více než předešle. Pro odbor přátel umění zvo-\nleni jsou: pp. Friedland, Zeithammer, Sklenář, Kučera a Dr.\nJeřábek. Za předsedu prozatímního zvolen per acclamationem\nškolní rada Wenzig, za místopředsedu kn. R. Taxis, za je-\ndnatele Sklenář. Na to bylo oznámeno spolku, že p. Friedland\nco zakladatel složil 100 zl. a zavázal se k ročnímu pří-\nspěvku 10 zl. a redaktor Karel Vít Hof daroval jednotě 94\npěkných obrazů vídeňskou jednotou umělců vydávaných, podal\nzároveň návrh, aby jednota se o vydávání podobných laciných\nobrazů litografováných a barvotiskem postarala, aby lid náš ne-\nmusel jich z ciziny odebírati. Návrh týž se valné schůzi předloží.\nDruhá zábava „Hlaholu,\" ježto se v sále na\nZofíně dne 23. ledna odbývala, těšila se z velmi četné ná-\nvštěvy a došla příznivého výsledku. Nejprve slyšeli jsme\neffektní sbor „Rekův sen4' od Karla Slavíka, jenž při pro-\nvedení všude s úspěchem se potká. Sbor Procházkův\n„Děvče, já ti udělám\" je v duchu národních písní zosnován a\nbyl pochvalou sprovázen. Ruská národní, jižto p. Leop. Zvo-\nnař výtečně ve sbor upravil, přesvědčila nás, že naše obecen-\nstvo do ducha slovanských skladeb ještě posud nevniklo; neboť\njevilo se po provozování jeho malé účastenství. Pechovo duet-\nto, kteréž pp. Lukeš a Švarc zpívali, je rázu sentimentálního,\nponejvíce v tercích a sextách vedeno ; škoda že nám slova po-\nhotově nebyla, abychom posouditi mohli, jak dalece se hudba\nse slovy shoduje. Duetto toto, byvši výtečně provedeno, mu-\nselo se opakovati. Rozmarný a v každém ohledu obratně pro-\npracovaný sbor „Žárlivý basař\" od Leop. Zvonaře nedosáhl\nbohužel takové pochvaly, jakové se mu při produkcích našich\nzpěváckých spolků dostává a jakou vším právem zasluhuje. Co\ntoho bylo příčinou, nemůžeme věru udati. Za to však byla\nzdařilá „Podskalská,\" píseň od L. Zvonaře s potleskem přijata.\nKonečně slyšeli jsme známé již sbory „Milenka44 od Jelena a\n„Kadrylla44 z moravských písní od Heller a, kteréž při obe-\nzřelném provedení příznivý výsledek zaručují. Pan Lukeš zpí-\nval dvě písně z „Rukopisu Kralodvorského\" od nadaného pol-\nského skladatele rytíře Zeleúského, které, ačkoliv jsou moderně\npojaty, velké pochvaly došly. Konečně přednášela sl. Libická\na p. Kolár deklamace, které k zvýšení i rozmanitosti zábavy\nnemálo přispěly. Sbory šly slušně, obzvláště povážíme-li okol-\nnost, že zábava tato na rychlo uspořádána byla.\n\n— Slovútná naše virtuoska na piano paní\nKlausova - Szarvadyova odbývala dne 30. ledna první\nsvůj koncert v Paříži.\nNáš rodák pan Bendel, jenž v Kodani koncer-\ntuje, obdržel od krále dánského řád Danebroga.\nSokol, společenský to zpěvník českoslovanský, vyšel\nv druhém, valně rozmnoženém vydání od F. A. M.z R. ná-\nkladem kněhkupectví B. Stýbla. Zpěvník tento obsahuje bez-\nmála 230 písní vlasteneckých, společenských, žertovných, ná-\nrodních atd. a bude zajisté přátelům společenského zpěvu vítán.\nSlečna Vojtěška Za dro bílková, uspořádavši\nv Oděse s velkým úspěchem koncert, odjela do Kieva, odkuď\nse bezpochyby do Petrohradu odebeře.\nKostelní hudba. Předešlou neděli slyšeli jsme\nv chrámě u sv. Jakuba novou církevní skladbu pasto-\nrální hymnus A-dur od Fr. Prošky, ředitele kůru u sv.\nJakuba. Slova tohoto hymnu jsou se zralým uvážením od p,\nskladatele pojata a hudbou, v duchu ryzých církevních skladeb\ndrženou, opatřena. Je to skladba beze všeho zevnějšího lesku,\nbez nejmenšího přídechu světské hudby, skladba, kteráž v jed-\nnoduchém rouše zbožný, tomuto církevnímu času přiměřený cit\nv sobě chová a jej v posluchačích zbuzuje. Ředitele kůru na\nvenkově činíme na tento nový plod p. Prošky pozorný.\nTenorista Ti cli áček slavil před nedávnem v Dráž-\nďanech své 25Ieté jubilaum co člen tamnější dvorní opery. Ti-\ncháček vystoupil po čas svého engagování, nepočítaje pohostin-\nské hry v 69 rozličných partiích 1414kráte. Zpíval v zmí-\nněné době Maxa 108 krát, Huona 77, Adolara 50, Raula 107,\nRoberta 73, Proroka 72, Masaniella 92, Rienziho 64, Tannhau-\nsra 50, Lohengrina 19, Stradellu 62, Ivanhoe 52, Corteza 51,\nSevera 42, Jiřího Brovna 36, Riualda (Armida) 22krát.\nPan Josef Krejčí hodlá nákladem p. Šálka a\nWetzlera vydáyati kostelní skladby od našeho slavného Fr.\nBrixiho v partiturách. Jak se dovídáme, vyjde prý nejprv"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630201-01.1.8", "texte": "Brixiho A-moll mše. Podniknutí toto je pro všechny ředitele\nkůru důležité a přejeme mu hojného účastenství.\nRichard Wagner, slavný hudební skladatel, jejž\nhudby znalá Praha nad ostatní města vyslavila, přibude tyto\ndny mezi nás. Dlouho se o tom pochybovalo, nyní můžeme\npříchod jeho již za jistý pokládati. Obecenstvo naše bude za-\njímati výtah z přípisu Richarda Wagnera k jednomu zdejšímu\npříteli hudby: „Velectěný pane! Pozvání, které mne došlo ve\njraenu Vašem a mnohých přátel hudby, spůsobuje mi právě\ntak velikou radost, jakož mi ke cti slouží. Jest mi milé, že\njste převzetím obstarání hmotných potřeb mne napřed sprostil\ntoho, co mi jedině poskytne příjemnou možnost, že budu moci\npéci svou obrátiti jen k uměleckému provedení. Přijímaje\ntedy vděčně pozvání Vaše, vyslovuji Vám také své přání, aby\nkoncert dán byl co nejdříve (nejraději v první témdni měsíce\núnora), poněvadž později nejbedlivější zkoušky k Tristanu mne\nzde zdrží na neurčitý čas. Ve Vídni dne 25. ledna 1863.\nDruhý koncert Cecil ia nské ho spolku, jenž\nse dne 17. ledna v sále na Žofíne odbýval, měl za předmět\np ě t menších, avšak zajímavých skladeb, z nichžto některé po-\nprvé zde provozovány jsou. Koncert otevřen byl symfonií\nA-dur od Jadassohna (rukopis poprvé), kteráž navzdor mno-\nhým melodickým krásám obecenstvo málo rozehřála. Jak se\nnám zdá, je Jadassohn šťastnější v menších skladbách, jmeno-\nvitě v písních, klavírních kusech a sonátách pro housle a piano,\nkteréž o obratnosti a ušlechtilosti jeho snahy dobré svědectví\ndávají. Sal. Jadassohn (nar. 15. září 1831 ve Vratislavi) měl\nHesse, Lustnera a Brosiga za učitele své a usadil se co učitel\nhudby v Lipsku. Arie „Ah, rendemi quel cuore\" z opery ~Mit-\nrane\" od Francesca Rossiho je velmi promyšlená ase slovy\nse shodující skladba, která navzdor svému velkému stáří (177\nlet) četné posluchače dojala. Nemalé obliby došla jarní fan-\ntasie koncertní to kus pro 4 sólové hlasy, piano a or-\nkestr od Nielse Gade (op. 23), kterážto svou půvabností a la-\nhodností vždy příznivého výsledku dosáhne. Rietzova dithy-\nramba je velmi záslužná práce, svědčící o fantasii a poetickém\nvzletu p. skladatele. Všechny skladby byly povážíme-li\nnestejnost účinkujících sil, velmi obezřelé slušné a přičinlivý p.\nředitel Apt na konci vyvolán. Paní Procházková, paní Kainzová\npak nadaná pianistka sl. Dittrichova, jakož i pánové Peták a\nVybíhal provedli své úlohy výtečně. Návštěva byla tak četná,\nže všechny prostory byly přeplněny.\n\n—s.\n\n— Koncert proslaveného skladatele Rich.\nWagnera bude se dne 7. ledna odbývati. Program jest\nnásledující: 1. Ouvertura k Faustu. 2. a) „Shromáždění Mei-\nslersangrů*' pro orkestr. b) „Pognerova promluva,\" zpívá p.\nRokytanský. 3. Předehra k „Meistersanger), 4. Předehra k „Tri-\nstan a isolda.\" 5. Zpěvy z „Prstenu 6. Ouver-\ntura k Tannhauseru.\" Veškeré skladby jsou od Rich. Wagnera\na zajisté budou magnetem, aby celné obecenstvo k zajímavému\ntomuto koncertu přitáhly.\nAbertova druhá opera ~Král Enzio\" dávala se\ns nejpříznivějším úspěchem v Mannheimu.\nHudební literatura. Nákladem obchodníků v musika-\nliích: Veselý a Busing ve Vídni vyšla píseň „Sláva\" (slova\ncd V. Furcha) pro ba ryt on se sborem od Hynka Vojáčka,\nčlena orkestru dvorních divadelJ v Petrohradě. Zajímavá tato\npíseň je od skladatele hluboce promyšlena a přiměřenou hud-\nbou oděna. Porucujeme co nejvřeleji všem sl. zpěv. spolkům\nv Cechách i na Moravě tuto vlasteneckou píseň v rouchu\nallegorickém, neboť můžeme směle tvrdili, že patří k nejlepším\nskladbám našeho velenadanébo H. Vojáčka. Vignetka, která\ntextu přiměřena jest, pochází od našeho chvalně známého ro-\ndáka p. Koláře ve Vídni. Píseň tato stoji jen 50 kr. a lze ji\ndostati v Praze u R. Veita, v Brně u p. Karafiata, v 01 o-\nmúci u p. Holzla, ve Vídni u p. Veselého (Kohlmarkt). Ve-\nlezdarilá píseň tato věnována jest od p. skladatele p. Františku\nŠevčíkovi, prof. ve Vídni. Pan Vojtěch Preissler\nvydal svým nákladem následující nové skladby; Fantasii pro\npiano op. 112. „České děvče,64 polku mazurku op. 114 pak\nctyry české písně a) Opuštěný, b) Vzdálená, c) Růže, d) Svět,\nkteré ve všech hudebních závodech dostati lze. Nákladem\nL. Fleischera vyšly následující musikálie: „B erounanka,\"\nPolka od Č. Vinaře (30 kr.). „Bouquet,\" Polka mazu řka\nod Faulwettra (30 kr.) „Pozdravení na Prahu\" od We-\nbra (30 kr.). Mimo tyto vyšly právě zde od velmi oblíbeného\ntanečního skladatele Ferdinanda Preise: „Horní melodie,\"\nLandler. „Myrtové kytice,\" Polka mazurka. „Ra-\ndost v cestování, Polka mazurka. „Blondýnka,66\nTřasák. „Brunetka,\" Třasák. „Slavnostní přípi-\níek,\" Kvapík. „Turner,\" Polka mazurka. „Tempe-\nlova Viktoria,\" Čtverylka. Od všech těchto lze dostati par-\ntitury pro orkestr a budou pro budoucí plesy velmi vítanými.\nMimo nahoře udané lze v zmíněném skladu dostati nejno-\nvěji vydané taneční Kusy v partiturách pro letošní masopust.\nOblíbená „Národní beseda\" vyšla již v druhém a „Ki-\nkiriki,\" kvapík, v třetím vydání.\n\nObzor umĕlecký.\n== Horace Yernet -J*. Dne 17. ledna zemřel v Pa-\nříži nejslavnější malíř bitev Francie Horace Vernet, jenž se dne\n30. .června 1789 tamtéž narodil. Od r. 1810 nějaký čas vo-\njenské službě se věnovav počal svou uměleckou dráhu. R. 1817\nvyšel jeho obraz „Bitva u Tolosy* a dvě léta později „Za-\nvraždění Mameluků.\" Těmito obrazy proklestil si cestu k hi-\nstorickým obrazům, kterými tak známenitě se proslavil. Od\nr. 1822—1823 maloval pro tehdejšího vévodu z Orleansu řadu\nNapoleonových bitev, a brzy na to znamenité historické\ngenrové obrazy ze života císaře na př. gardistu Waterlooského\natd. Jsa jmenován ředitelem francouzské akademie v Římě\n(1828) a procestovav Afriku, pustil se do jiného směru: „Ju-\ndita a Holofernes\" „Rafael a M. Angelo ve Yatikanu\" pak\nrozkošné biblické obrazy pocházejí z těchto časů. Horace\nVernet podržel až do svého nejvyššího stáří řídkou svěžest a\nvynikal podivuhodnou plodností.\n= Nové opery. Velká opera v Paříži chystá pro tuto\nzimu následující novinky: operu „Noe\" od zesnulého Hale-\nvyho, „Ivan le terrible\" od Gounoda a „Les Troyens\"\n(Trojové), text i hudba od H. Berlioze.\n• % = C. k. dvorní operní škola ve Vídni vstoupla\njiž do života. Slečna Bochkoltz-Falconiova a sl. Marie Beíar-\ntova vyučují xd ám y ve zpěvu; pánové Gentiluomo a Wolf\nvyučují mužské ve zpěvu; pánové Pirkheřt a Leonhardt vyučují\npianu; sl, Albert-Bellonova a p. Telle mimice.\n= O ff en bach komponuje dvouaktovou operettku „Vila\nRosa\" pro divadlo Treumannovo ve Vídni a komickou operu\n„Febe\" pro divadlo „Bouffes Parisiens.\"\n\nListárna.\nPanu dopis. Jiě. Díky za článek; vyjde příště. Panu\ndop. v Ch. Taktéž."}]}