{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_sha256": "277ddc859c9409c3edf7d720b81ed22b3b11c374c7be16941cbc8e7fd7aa3491", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/02/10_01/bmtnabd_1863-02-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "34", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.1", "titre_corps": "Jak asi vyhlíží hudba chrámová na venkově?", "titre_sommaire": "Jak asi vyhlíží hudba chrámová na venkově?", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4152, "texte": "Jak asi vyhlíží hudba chrámová na\nvenkově?\nStrašlivá to ironie, pak—li hudbu chrámovou, jak u větší\nčásti na venkově se provozuje, za takovou považovati máme.\nMátne za to, že postrádá všech podmínek, jež pravá\nchrámová hudba vyžaduje, má-li svému vznešenému účeli a\ncíli dostáti: v lidu zbožné city buditi a mysl k tvůrci vše-\nhomíra povznášeti.\nHudba chrámová musí slova zpěvu za základ sloužící\nvšemi uměleckými prostředky podporovati, vyjadřovati, musí\nposvátnému obřadu a církevnímu ěasu přiměřena, dobře po-\nchopena a prakticky správně a precisně provedena býti.\nO skladby takovéto pravé chrámové hudby není nouze;\no ty postarali se někteří výteční skladatelé doby minulé i\nnynější: v tom ohledu není výmluvy.\nChoulostivější stránkou jest tehdy dobré pochopení a\nprakticky správné a precisně provedení skladby.\nK ternu jest zapotřebí theoreticko-praktického vzdě-\nlání v hudbě se strany řiditele kůru, má-li na hudebníky\npůsobili a mládež k zpěvu a hudbě vůbec odchovávati.\nBohužel, že právě tohoto theoreticko-praktického vzdě-\nlání hudebního u větší části našich ředitelů pohřešujeme.\nJsouf ovšem velmi čestné a chvalné výminky v tom\nohledu, avšak v celku pořídku.\nDle našeho náhledu není to také vinou řiditelů, nýbrž\nvinou poměrů, v jakých stav učitelský od pradávna žil, a\naž podnes se nachází.\nTyto hudbě chrámové tak nepříznivé poměry byly až\ndo roku 1848 následující:\nChlapec, který od svých rodičů pro stav učitelský ur-\nčen byl, počal se záhy učiti zpěvu, později tomu neb onomu\nsmyčcovému neb foukacímu hudebnímu nástroji, potom i klavíru.\nToto vyučování ve zpěvu a hudbě vůbec bylo v je-\ndnotlivých pádech dobré, a právě proto měli jsme a máme\nmezi učiteli dobrých, praktických varhaníků a ještě více do-\nbrých praktických hudebníků na jiné hudební nástroje.\nV celku ale bylo vyučování nadzmíněné velmi mělké,\njednostranné, často až mizerné.\nZpěvu vyučovalo se, jakmile děti noty znaly, a C-stup-\nnici přezpívaly, z většího dílu mechanicky; na hudební\nnástroje se „odehrávalo.*\nOdehrávání to záleželo v tom, že jeden chlapec po\ndruhém, každý se svým hudebním nástrojem ke stolu šel,\nkde pan učitel neb pomocník u pultu byl zasedl, a odehrá-\nval kousek, který mu napsán a k učení odporučen byl.\nMezi tím seděli ostatní chlapci hudbě se učící po škol-\nních lavicích, učíce se každý svůj kousek na svém hudeb-\nním nástroji, každý z jiné tóniny a v jiném taktu hraje, a\nto všecko v jedné a té samé školní sednici, v jednom a\ntom samém okamžiku.\nJaké to asi učení bylo a v takových okolnostech býti\nmuselo, ponecháváme úvaze laskavého čtenáře.\nTak se to vedlo až do oné doby, kdy chlapec, k stavu\nučitelskému určený, z druhé triviální třídy vystoupiv, do\ntřetí třídy některé hlavní školy se übíral, aby se tam všem\npředmětům v němčině, o kterých před tím málo věděl, učil,\na co v triviální druhé třídě byl pochytil, zapomněl.\nPo odbytí třetí třídy hlavní školy šel domů, aby se\nv hudbě zdokonalil. Zdokonalování to dálo se v směru a\npoměru, jak základ položen byl. Hrály se totiž nejvíce ta-\nneční kusy, nějaká duetta, variace atd.\nProvozovala-li se v kostele figurální mše, hrála se bez\nzkoušky, a každý hral, jak právě chtěl.\nŽe nastávající školní čekanec na takovýto způsob žád-\nnou důstojnou chrámovou hudbu neslyšel a sobě také ničeho\nkloudného osvojili nemohl, jest na bílednL\nZ ohledu hraní varhan vypadalo to pro školního čekance\nještě mnohem smutněji. Někteří učitelové, kteří za slavné\nvarhaníky vyhlášeni byli, a kteří skutečně co praktičtí var-\nhaníci, ač pravidelně nehráli, mnoho zběhlosti měli ne-\nchtěli zúmyslně svým učňům nic o generalbassu sděliti, bo-\njíce se, aby o svou autoritu, kterou ve vůkolí požívali,\nnepřišli.\nY četných pádech předložil se nastávajícímu školnímu\nčekanci, který se po hraní varhan pídil, hlas z figurální\nmše pro varhany „Organo,\" ciframi takřka posetý, a řeklo\nse mu : hřej.\nK vysvětlení, jak má hrát, muselo postačit: tercie\npřibírá kvintu, sexta tercii, a septima tercii i kvintu.\nTímto vysvětlením bylo veškeré studium harmonie\nukončeno, a učeň byl a zůstal sám na sebe poukázán. To\njest faktum, kteréž z vlastní zkušenosti dokázati můžeme.\nŽe mezi učiteli na venkově, kteří obyčejně zároveň"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1726, "texte": "řiditely kůru jsou, vzdělaní hudebníci byli a stávají, jest ne-\npopiratelná pravda, a o těch, jakožto čestných výminkách,\nnemůže platiti, co zde smutného o poměrech hudby chrá-\nmové uvádíme.\nPokračujme však dále.\nDosáhnuv školní čekanec 17. roku svého zákonem pře-\ndepsaného stáří, odebral se do pedagogického kursu na */4,\npozději na % roku, aby sobě vysvědčení s poznamenáním:\n„Může jako pomocník upotřeben býti\" zaopatřil.\nAby se něčemu v literním umění skutečně naučil, ne-\nbylo možná, a nebylo také třeba, poněvadž hudba platila u\npomocníka až do roku 1848 všecko, literní umění nic; po\ntom se nikdo opravdu nepídil.\nStana se absolvovaný školní čekanec pomocníkem s roč-\nním platem 70 zl. stříbra bez stravy, bytu, dříví a světla,\nmuseí, jestli se hladu übrániti chtěl, po domech vyučovat,\na sice hlavně jenom v hudbě.\nPoněvadž ale u lidů pojem o chrámově hudbě velmi\nzakrnělý byl, a jen hospodní hudba z účastenství se těšila:\ntak musel již proto, aby rodiče brzy nějaký kousek uchu licho-\ntící slyšeli, polku atd. pěstovati, a nepřišel zase k lepší hudbě.\nOdkud měl tedy vzdělání v chrámové hudbě nabyti,\nkdyž se mu nikdy a nikde v patřičné míře a v pravém směru\nneposkytovalo ?\nStana se školní pomocník po dlouhých letech samostat-\nným učitelem, byl tomu šumaření tak uvyklý, že obyčejně\njiž při tom po čas života svého setrval, a také své svěřence\nv tom směru vychovával. Ano víme jeden pád, který zde\nco curiosum sdělujeme, že jeden učitel, aby pedál u varhan\nšlapali nemusel, a jak se vyjádřil, bot ušetřil, pedálové pí-\nšfaly schoval (na půdu), díry zastrkal a klaviatura pedálovou\ntéž odstranil.\nTak stály poměry chrámové hudby až do roku 1848.\n(Pokračování v líčení poměrů iéch od roku 1848 až do dneška příště.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "34", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.2", "titre_corps": "Ženské co skladatelky.", "titre_sommaire": "Ženské co skladatelky.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.2", "debut_caractere": 1728, "fin_caractere_exclue": 5580, "texte": "Ženské co skladatelky.\nO působení ženských, které se komponováním zaná-\nšely, bylo až dosud jak v tuzemských tak v cizozemských\nlistech málo psáno a přec vytvořil jejich tvůrčí talent tak\nmnohý, velký a zdařilý plod v oboru komposice, že by tak\nmnohému skladateli ku zvláštní cti a chvále sloužil.\nHlásají—li veřejné listy přemrštěnou chválu komponi-\nstům, kteří několik kadryl pracně sestavili neb nějakou pí-\nseň pomocí půjčky cizích myšlenek do hudby vtěsnili; bu-\ndiž i nám dovoleno zmíniti se o skladatelkách, z nichžto\nmnohé důkladnými pracemi svými hudební literaturu oboha-\ntily, ba ano takovou znalost harmonie a kontrapunktu osvěd-\nčily, kterouž bychom marně u tak zvaných „výtečníků\"\nhledali.\nPředevším jmenujeme zde geniální komponistku ze 16.\na 17. století Viktorii Aleotti, dcera znamenitého stavitele\nGiov. B. Aleottiho z Argenly, která okolo r. 1590 slynula.\nJiž záhy prozrazovala velký talent k hudbě, v nížto vedením\nsvého učitele Pasquina znamenité pokroky činila. Její otec\nvydal výbor skladeb jejích a dal je pod názvem „Ghirlanda\nde Madrigali\" a 4 voci v Benátkách r. 1593 tisknouti. Text\nk těmto duchaplným čtyrhlasým skladbám pochází od Gua-\nriniho. Ještě více než tato proslula Anna Amálie princezna\nPruská (nar. dne 9. listop. 1723, f 3. břez. J 783). Yyso-\nkorodá tato dáma nebyla dilettantkou, nýbrž hudební uměl-\nkyní v pravém smyslu slova. Pod výborným vedením dvor-\nního skladatele Kirnbergra studovala kontrapunkt a komposici\na jmenujeme-li ji mistryní v obou těchto uměních, nepotře-\nbujeme na důkaz našeho výroku, než jen na její obě kom-\nposice, které Kirnberger ve své knize „Die Kunst des rei-\nnen Satzes\" za příklady uvádí, poukázali; je to sbor a sada\nz jednoho houslového tria z její velké skladby „Úmrtí Je zíse\"\n(slova od Ramlera), s nížto s nesmrtelným Graunem o va-\nvříny závodila. I její odpůrcové nemohou ji odepříti v pravdě\nmužného ducha, jenž v její skladbě vane, a musí se vy-\nznati, že jí každé tajemství podvojného kontrapunktu a fugy\na každý prostředek hudební poesie patrně známy byly, ano\nže takovou obratností v instrumentací vynikala, z jakéž se\nmálo skladatelů těší. Po boku této všestranně vzdělané a\nduchaplné paní může se také Anna Amálie, vévodkyně Saso-\nVýmarká postavili.\nAnna Amálie narodila se v Brunšviku dne 24. října\n1739, učila se záhy hudbě u varhaníka Fleischera, jenž ji\nvšestranné v umění hudebním vzdělal. Kromě jednoho dů-\nmyslně zosnovaného oratoria, jež se r. 1768 veřejně pro-\nvozovalo, složila Amálie operetku „Ervín a Elrníra,\" která za\nnejzdařiíejší práci její se považuje.\nClementine de Bourges, slavná kouiponistka fran-\ncouzská, slynula v polovici XVI. století. Díla, která po ní\nzůstala, považují se za mistrovské práce toho času. Y bi-\nbliotéce Yerdiéra sluje Klementina perlí Lionských dam. Ye\nvarhanní tabulatuře Jac, Paixe nachází se vedle skladeb od\nOrlanda di Lasso, Walthera a jiných starých mistrů též čtver-\nhlasý zpěv „Da bei rami\" od této mistryně, kteráž r. 1561\nzemřela. V tomtéž století proslavila se též svými skladbami\nCornelia Calegali, kteráž se r. 1644 v Bergamu naro-\ndila. Již v 15. roku svého stáří vyšlo první její „motetto,\"\njak Gerber tvrdí, tiskem; na to vstoupila do kláštera sv.\nMarkéty v Miláně a zanášela se ustavičně komponováním.\nSložila! mnoho žalmů motett, madrigalů, mší a kanzonett,\nkteré také tiskem vyšly. Skladby její byly tak promyšlené\na ušlechtilé, že ji básníci v básních svých opěvovali.\nHraběnka Courmonl-ová, emigrantka francouzská vy-\nnikala nešvedním tvůrěím talentem. Dosáhnuvši pod jmenem\nDe Siesly znamenité pověsti co virtuoska na klavír, oddala\nse pak zpěvu a byla konečně r. 1796 v Berlíně u opery\nengažována. Platila! za nejzajímavější a nejtalentnější damu\nsvého času. Y hudebním ohledu byla a\nsložila mimo rozličné písně a skladby pro piano operu „Ar~\nmidu,\" nížto svou dobrou pověst osvědčila.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35", "page_fin": "36", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.3", "titre_corps": "Kean a princ Jiři. Výjev ze života uměleckého.", "titre_sommaire": "Kean a princ Jiři. Výjev ze života uměleckého.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5315, "texte": "Kean a princ Jiři.\nVýjev ze života uměleckého.\nV kašmírovém županu zahalen spočíval krásný muž as\ndva a třicet let starý na modrohedbávné černým třepením\nolemované pohovce. V pravici držel jemné cigáro, v levici\nrukopis, do něhož čas od času nahíídl a hned potom to, co\nbyl právě tiše přečetl, nahlas opakoval. Tento muž byl dě-\ndicem Garrickovy slávv, největší herec třech spojených krá-\nlovství, Talma Anglicka, proslavený bůžek všech pani, nepře-\nkonaný soupeř všech mužů, pýchou svých uměleckých sou-\ndruhů ; jedním slovem : byl to Kean (vysl. kýn.)\nSešit, jejž mistr Edmund ve své ruce držel, byla hlavní\nrole činohry „Žid\" od Massingera, kusu to, v němž na druhý\nvečer v divadle „Drurylane\" vystoupiti měl. Byla to role?\nkterouž již více než padesátkrát tak dokonale hrál, že mu\njeho soudruhové za umělé provedení zlatý pohár darovali,\nano pohár, jenž nyní šampaňským naplněn byl a na jeho\nkulatém stolku vedle pohovky stál. Kean chtěl právě z něho\npiti, an malý sluha v bohaté livreji do pokoje vstoupil.\n„Co mi přinášíš, Goliate?\"\n„Lístek od Jeho Výsosti prince Walesského!\"\nKean rozvinul list a četl :\n„Milý Keane!\nTys mne včera večer co Hamlet tak uchvátil, že\nprahnu za ten krásný duševní požitek, jejž jsi mi svou\nmistrovskou hrou poskytl, ústně díky Tobě vzdáti. Za\njednu hodinu očekává Tě k malé masité snídani v Carl-\nton-House\nTvůj\nTi nakloněný Jiří.\"\n„Pozdrav prince a oznam mu, že přijdu.\"\n„S Bohem, pane Keane!\"\n„Na shledanou, malý Tomši! Tuto guineu však přijmi\ndo své tobolky.\"\n„Děkuji, pane Keane,\" pravil malý Tomš a odešel\nze dveří.\n„Za hodinu očekává mne princ. To je snadno řečeno;\navšak nejde to tak rychle, jak si to Jeho Výsost dobrotivě\nmyslili ráčí. Nejdřív musím svou roli projiti. Umění jde\nnapřed. Princ může čekati!\"\nKean položil se s největším poklidem duše opět na po-\nhovku, pročetl svou roli až ku konci, vykouřil své cigáro a\nzazvonil pak na svého sloužícího, jenž mu při oblékání ná-\npomocen býti musel.\nNápotom jel v najmutém kabrioletu do Carlton-House,\nkde Jiří Walessky princregent, nejkrasší, nejroztomilejší a\nnejpříjemnější kavalír Anglika, bůžek všech paní, nejmoc-\nriější obránce všech umění a umělkyň, před dvacíti lety zbož-\nňovatel Marie Robinsonové a nyní přítel a příznivec Miss Fr.\nKemble-ové a Edmunda Keana v nádheře sídlel.\nPrinc seděl ve své komnatě u bohaté tabule, an jeden\nz jeho komorníků příchod Keanův oznamoval.\n„Nachť vstoupí!\" rozkázal regent.\n„Královská Výsosti,\" pravil příchozí. „Slouží mi ke\ncti Yašnosíem dobré jitro přáti.\"\n„Dobré jitro, milý Eudmunde! Tys dal dlouho na sebe\nčekali. Víš, co latiníkové praví: „Tarde venientibus ossa.\"\n„Bude as Vaši Výsosti známo, že je latina mou Achil-\nlovou patou. Prosím tedy mi tuto větu přeložili.\"\n„Pozdě přicházejícím kosti44 zní ta věta. Kdybys byl\nještě déle na sebe čekati dal, byl bych sám všecko snědl;\nneboť již od dávných časů nebyl tvůj věrný ctitel při tak\nvelkém appetitu, jako dnes. Sedni si, Roscie, jez a pij, co\nti ehutnati bude. Dělej, jako bys byl doma aneb v nějakém\nnejlepším hostinci. Mezi přátely není žádných oholků! Včera\nvečer přišly čerstvé paštiky z husích jater ze Strassburku a\ndnes ráno čerstvé ústřice z Colchestru. To jsou tvá nejmi-\nlejší jídla a z té příčiny dal jsem Tě k sobě povolati, abys\nbyl mým společníkem. Chop se toho, miláčku Mus!\"\n„Královská Výsosti, já tomu notně dám!\"\n„Učiň tak! Ale řekni mi, milý Keane, je to pravda, co\njsem včera musel siyšeti.\"\n„Co jste ráčil slyšet, princi ?\"\n„Že již opět až pod uši vězíš ve dluhách a že pro po-\nukázku na dvě stě a 10 liber sterlingů do Kings-Benchu\nputovati máš ?\"\n„Bohužel, ano, princi! Když Vaše Výsost dluhy má,\nnedělá to pra nic. Vy jste princ-regent a nemůžete za to\ndíky nebeské spravedlnosti zavřen býti. Ale s námi übo-\nhými umělci nedělá se žádných okolností. Malí zlodějové se\nvěsí, velcí se nechají běžet. Pro mizerných 10 sterlingů\nmůže našinec až ke dni božího soudu v žaláři sedět. Ach,\nty zatrolené dluhy! Nikain to nevede.14\n„Mlč, milý Keane, také já urním o tom zpívat; neboť\nmezi námi řečeno, tnámť tolik věřitelů, co jest písmen v je-\ndnom sloupci „Tirnesu.\" Však co na tom! Každý má dluhy;\nproč bych já je neměl míti ? Pán Bůh a parlament je někdy\nzaplatí. Ale, nechceš okusit tuto paštiku ? Je jen pro tebe\nurčena. Nuž pusť se do ní, nedostižný Hamlete !\"\nKean přišoupl k sobě paštiku a pozvedl víčko. Ale\njak užasl, když uvnitř paštiky místo lanýžů hromadu naku-\npených žlufáků naše!.\n„Vaše Výsosti, tyto vybízející guiney . .\n„Přišly včera z mincovny. Daruji Ti je a zaplať svému\nbídnému obchodníku ve víně, slyšíš, sice se budu hněvat,\nano hodně na Tebe hněvat!\"\n„Nedostává se mi princi věru slov, abych za tento\nnový důkaz skutečně královské laskavosti nejsrdečnější dík\nsložil.\"\n„Poslyš Keane, tys ses mi včera nad míru líbil. Nalij\nTalmo ! Tvůj Hamlet je mistrovské dílo, tak vznešené, velké,\nže by tě byl mistr Shakespeare, kdyby tě byl viděl, pln ra-\ndosti k svému srdci přitiskl a zvolal: „Tys mi jen poroz-\numěl!\" Ale proč nepiješ! Což se necháš stokrát prošiti,\nKeane !\"\n„Na zdraví nejroztomilejšího ze všech princů !\" zvolal\numělec a vyprázdnil jedním douškem velký pohár s vínem.\n„Děkuji ti, Keane ! Tys jedním rázem pohár vyprázdnil.\nTo byl krásný tah od Tebe. Ale řekni mi, příteli, jak se ti\nlíbila Kembleova co Ofelie ?\"\n„Yaše královská Výsosti se mne táže, jak se mi Vaše"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3413, "texte": "Frances Kembleova co Ofelia líbila ?® opětoval Kean, vypiv\nobsah drahého poháru. „Mám Vašnostern pravdu říci?\"\n„To se rozumí, Keane!\"\n„Nuže slyšte princi: Miss Kembleova se mně docela\nnelíbila,\" odvětil Kean do poháru nalévaje.\n„A proč ne ?\"\n„Nebyla onou nevinnou dívkou, jak ji náš slavný Wil-\nliam nakreslil. Bylaf dvořenínkou, při níž ze všech pruhů\njejí nalíčené pletě milkovnictví prokukovalo; možná že jiné\nokouzlila, mně však byla upřímně řečeno protivná,\" rozklá-\ndal napitý Hamlet, třetí pohár vyprázdniv.\n„Ty jsi nezdvořák, Keane,\" pravil princ, jenž svou\nkrásnou Kembleovou příliš miloval, než aby ji od jiného tak\npřísně posuzovali nechal.\n„Že jsem nezdvořák ? Připouštím královská Výsosti,\ntato Kembleova není ale přec v mých očích nic jiného, než\nkoketa, prakoketa, která nemá ponětí o Shakespearově Ofelii.\"\n„Ha, ha! z Tebe mluví nenávist a žárlivost! Ano,\nano, ty jsi do ní zamilován a ona ona Tě nechce vy-\nslyšet !\"\n„Já do ní zamilován? Kdo se opovažuje to tvrditi ?*\n„S tvým laskavým dovolením, princ Walesský,® odvětil\nregent, jenž příliš povznesen byl, aby nevěděl, že hněv ví-\nnem rozjařeného herce jej uraziti nemůže.\n„A kdybyste ještě větším pánem byl, což jste, nedám\nse ani od svého krále uraziti.\"\n„To je pěkné od Tebe, milý Keane! Ale ty musíš\nbýt hezky nestranný a se ini přiznali, že naše půvabná Miss\nKembleova velký, neobyčejný talent jest.\"\n„To je k popukání, princi!\"\n„O, řeknu více, naše Kembleova je první herečkou An-\nglicka, ano celého světa. Připij Keane, af žije Kembleova\nco Ofelia!\"\nVínem rozohněn a odporem popuzen vstal Kean a\nodvětil: ,\n„Na to nepřipiju! Když se princi osmělujete tvrditi,\nže Vaše Kembleova největším talentem Anglicka jest, tu se\nprinci osměluji tvrditi, že o našem božském umění nemáte\nlepšího ponětí, než slepý o barvách/\n„Keane!\" zvolal princ, jejž zlost poněkud přece pře-\nkonala.\n„To je mé mínění, královská Výsosti, a tím punktum !a\nzvolal herec.\n„Máte pravdu,® řekl na to princ-regent, jehož rozji-\ntření se brzy ochladilo. „Keane, chcete svému příteli malou\nslužbu prokázati ?\"\n„S radostí, královská Výsosti/\n„Jděte tamto ku dveřím a zazvoňte!\"\nKean zatáhl zvonítko. Okamžitě vstoupil do komnaty\nprvní komorník.\n„Dejte okamžitě do jednoho z mých kočárů zapřáhnout,\"\nvelel princ. „Pan Kean chce domů jeti. Na shledanou, mi-\nstře Keane,\" pravila Jeho královská Výsost, vstana s úsmě-\nchem od stolu : „Jestli náhodou Miss Kembleovou spatříte,\nvyřiďte jí můj srdečný pozdrav a rcete jí, že ji tento týden\nnavštívím,\" doložil princ a odebral se do jiného pokoje*\nKean stál tu ohromen. Tento neočekávaný výsledek\nučinil ho náhle střízlivým. Bylf samoten a nevěděl, co počíti.\n„Pane Keane,\" pravil opět navracující se komorník,\n„vůz princův Vás očěkává/\n„Dobře, dobře,\" mumlal herec, opustil komnatu a\njel domů.\nBrzy na to obdržel následující list:\n„Paň Kean zapoměl svou paštiku. Posílám mu ji s tím\npřáním, aby mu šla k duhu.\nPrinc Walesský/\nPět let po tomto výjevu u snídaně, dne 20. lednatlB2o,\nnastoupil princ Walesský co Jiří IV. trůn po otci v blbosti\nzemřelém. Téhož dne odplul Kean, jenž od onoho okamžiku\nnesmírivým nepřítelem svého velkomyslného dobrodince byl,\ns lodí Washington do Nového Yorku. *)\n*) Edmund Kean, syn A. Keana a Miss Carrey narodil se v Lon-\ndýne 4. listopadu 1787 a zemřel 15. května 1833 na jevišti při\nprovozování \"Othella.\" Jeho poslední slova byla: „Farewell,\nOthellos oceupation !\" (S Bokem Othellovo zaměstnání.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "40", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.4", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.4", "debut_caractere": 3415, "fin_caractere_exclue": 4818, "texte": "Feuilleton.\n\nDivadlo.\nV běhu posledního času dávaly se v prozatímním divadle:\nV neděli dne 1. února: ve prospěch slečny Klotildy G au co vy\n„Pražský flašinetlář a jeho rodina\" od Langera pře-\nložil Vojt. Benísek. V pondělí dne 2. února: „Strakoni-\ncký dudák\" aneb „Hody divých žen\" od Tyla, hudba\nod Ballandy. V úterý dne 3. února: „Musí na venek,\"\nveselohra dle Bayarda od J. St. Ve čtvrtek dne 5. února:\n„Srdce a svět,\" činohra od K. Gutzkova, přel. od Tyla.\nDne 7. února: „Troubadour,\" zpěvohra od Camerana, přel.\nod G. L. Hudba od Verdiho. První pohostinské vystoupení\nslečny Luigie Farija. V neděli dne 8. února: Ve prospěch\npaní Kolárové: „Doktor Robin,® veselohra dle Premareya\nod J. Pocáteckého, „Jenom pět zlatých\", aneb „mnoho\nlásky a málo peněz,\" veselohra, zcešiil J. K. Zbraslavský.\nK závěrku: „Brute, pust Césara,\" veselohra dle Rosiera\nod J. J. Kolára.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brna, dne 8. února. (Besed a.) Ve čtvrtek dne\n5. t. m. jsme se konečně dočkali po dlouhém Čase besedy.\nOd 28. října 1862 slovanský spolek zdejší žádnou zábavu ne-\nuspořádal. Mluvilo se sice již o brzké besedě v prosinci\nroku 1862, a však sešlo z toho. Konečně se ustanovil výbor\nna tom, že se má beseda uspořádali k oslavení zahájení\nsněmu. Poněvadž ale nejspíše zase nějaký šotek se do té\nzáležitosti vedral, upustilo se zase a ustanovilo se, že beseda\nse bude odbývati dne 24. ledna k oslavení sněmu a po-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8103, "texte": "ctě poslanců. Avšak zvláštní osud nepříznivý se jaksi na-\nmáhal, by odbývání besedy této, již 3 měsíce očekávané, ještě\naspoň o několik dní opozdil. Sněm se odročil, pan raístodržící\ndne 28. uspořádal ples, k němužto i poslancové zváni byli, a\nbeseda se musela opět odložiti. Tak se stalo, že se odbývala\nteprvé 5. t. m. Doufáme a přejeme si, by se příštím zábavám\nnedařilo podobně. Avšak beseda, ježto na sebe tak dlouho\nčekati nechala, odměnila za to skvělým výsledkem znamenitě\nshromážděné obecenstvo. Program i zevnějšek besedy měly do\nsebe nevšední zajímavosti a protož mi odpustíte, že exordium\nsnad poněkud dlouhé vypadlo. Sál v Lužankach, ježto nově\nmalován jest, byl obecenstvem nejvybranějším úplně přeplněn,\nna vzdor dešti a blátivému počasí. Zvláště poslanci sněmu\nzemského se četně shromáždili. J. Ex. pp. místodižitel svob.\npan z Poche, p. zemský hejtman, hrabě Dubský a nej důstoj-\nnější biskup brněnský Exc. hrabě Schaffgotsch, veledňst. pan\nprelát kláštera pp. Augustinů p. Cyril Napp, hrabě Belrupt, ka-\nnovník kapitoly olornúcké, zaujímali přední místa. Šlechta byla\nzastoupena pány hr. Mitrovskýin, oběma hr. Serenyi, hr. Bel-\nkredirn, hr. Braidou, baronem Widmannem atd. Poslancové slo-\nvanští z většího dílu v čamarách a národním kroji moravském\nbyli téměř všichni přítomni. Zejmena uvádím zde pp, dra. Pra-\nžáka, dra, Malhona, dra. Helceleta, Rozehnala, Izáka, Klevetu,\nJuraidu, Wurma, Kostelníka, dra. Mezníka, dra. Šroma atd.\nI několik poslanců německých se dostavilo, mezi nimiž dr. Gis kra,\ncož do sebe jistě nemalé zajímavosti má. Jedním slovem, be-\nseda tato se odbývala před obecenstvem neobyčejně vybraným,\nzajímavým a četným. A skutečně dostál spolek náš jako oby-\nčejně i tenkráte své úloze, neb nám podal program krásný a\nprovedení jeho bylo velmi důstojné. „Zpěv jinochů,\" sbor\nod Vog 1 a co první číslo pořádku, proveden byl dobře a dílem\ni velmi dobře, což zvláště platí o [sloce druhé, byl zpíván\nv Brně ponejprv. Skladby Voglovy nejsou sice ani dost málo\nnárodní, ale vynikají obzvláštní elegancí, jakýmsi geniálním\nvzletem a velmi nenuceným vedením jednotlivých hlasů. To\nsamé, myslíme, platí o skladbě nadjmenované. Že nás druhá\nsloka připomínala na finále mnohých vlašských oper, nepřinutí\nnás, abysme obratnému a oblíbenému skladateli upírali pů-\nvodnost; jestiť to velmi příjemný sbor a zpěv. spolek Brněnský\nsi jeho provedením získal nemalé pochvaly. Následovaly dvě\npísně : „Růže a děvče\" od L. Dietricha a slavná slovenská\nnárodní píseň, harmonisovaná od Pivody „Aj, co by bofa.\"\nTěmito písněmi a jinými dvěmi „Matuška galubuška,\" ruska\nciganskaja pěsnia a „Kalendář a ne farár,\" od F. L. Čelakov-\nskeho, budba od L. Dietricha dobyl sobě p. Forch tg o 11,\njenž k nám schválně z Vídně zavítal, nad míru nadšenou po-\nchvalu obecenstva a stal se korunou besedy. O zpěvu\np. Forchtgotta šířiti slov bylo by vlastně zbytečné, neb sláva\njeho zaznívá ve všech kruzích Čechoslovanů. Přece nemohu\nopomenouti Varn podati aspoň kratičkou zprávu o proslaveném\npěvci, jelikož v Praze ještě nezpíval. Páně Forchtgottova nej-\nkrásnější vlastnost není přílišná zvucnost hlasu; hlavní zásluha\njeho jest neobyčejně jemný a mistrný přednes, jímžto se může\nstavili po bok nejzdatnějších umělců. Kdyby slovo „cit\" nebylo\njiž tak značně zneužívané, řekl bych, pan F. zpívá s citem,\na myslil bych, že jsem řekl vše. Je to však uvšedněný ter-\nminus technicus. Zpívalť pan F. všechny písně se vší původní,\nnenucenou vroucností; vytříbený, sonorní hlas jeho, jenžto le-\nhounce a jemně se z prsou vine, dojímá a uchvacuje tak libě\na opravdově, že mysl a city úplně rozumí tónům, jimižto pí-\nseň k srdci posluchače mluví. P. Forchtgott vyniká nad mno-\nhým zpěvákem národních písní zvláště tím, že zbyteč-\nnému šroubování a pitvoření hlasu a nepotřebné kolikráte i ne-\nmístné koloratuře se vyhýbá, kteroužto jiní se snaží vydobyti\nsobě pověsti pikantního a původního ponětí a přednesu. Pan\nF. zpívá jednoduše, vřele, pravdivě a důstojně. Škoda\nže nemáme příležitosti jej slyšeti víckrát. Prozatím se musíme\nkojit nadějí, že nás jindy navštíví a besedy naše mistrným a\nvzorným zpěvem svým ozdobí. Obecenstvo vyznamenalo pana\nForchtgotta nadšeným a bouřlivým potleskem za výtečné před-\nnesení nadzmíněnýeh krásných skladeb; my ale vzdáváme\nmu srdečné díky a provoláváme mu „Sláva !u Podobného\nvýsledku dosáhla deklamovánka, kterou náin neznámá slečna\nvelmi zdařile a cile přednesla. Jelikož deklamovánka ta pře-\nkypuje výbornými vtipy a zdařilými poznámkami na poměry ná-\nrodní a zvláště na levici a pravici sněmu našich a slečna prává\ntato místa s významným výrazem přednesla, pobouřila obecen-\nstvo k hlučnému potlesku, nímžto deklamatorka častě přeru-\nšena byla. Ze obsah deklamovánky u přítomnosti ceských i\nněmeckých poslanců tím více zajímal, rozumí se samo sebou.\nSlečna dodala svému přednesu zvláštního významu, jsouc vý-\nborně podporována nevšedním talentem deklamatorním. Jak\nnám sama slečna sdělila, jestiť původce deklamovánky té jistá\npaní R. na Moravě; více nám říci nechtěla. Bylo by ale velmi\nzajímavé i pro jiné besedy, kdyby vtipnou a včasnou dekla-\nmovánku si opatřiti mohly. Budeme se snažiti, Vám podati\nvbrzku o ní bližší zprávu. Pan Zelnícek, clen divadelního\norchestru, hrál „Jankée doodle, souvenir ď Amerique\" na housle.\nPan Z. hraje s nemalou bravurou, jen bychom sobě přáli, co\njsme již jednou vyslovili, aby místa jemnější nehrál se stej-\nnou ležérností a bezstarostí. Opakujeme, že p. Z. hraje zběhle\na dosti jistě, že hraje poněkud geniálně, ale časem na ujmu\ndokonalejšímu a svědomitému provádění, jímžto světoznámí umělci\nvynikají, které stopovat jestif aneb má býti hlavním heslem\nostatních. Ostatně byl p. Zelnícek od obecenstva hlučně od-\nměněn a vyvolán. „Milencův stesk,\" ctverzpěv od Horáka,\nzpívali čtyři pp. lidové sboru pilně a zdařile. „Dar za lásku,\"\nsbor od Křížkovského, výborné to dílo proslaveného skla-\ndatele, byl i tentokráte proveden s podivuhodnou bravurou a\ndokonalostí. Sbor tento požívá úplné přízně obecenstva našeho,\na Křížkovský ním slaví pravé triumfy. Což pak „Hlahol\" Praž-\nský jej nechce zpívat ? Je mi dosti divné, že se v Praze vý-\ntečný sbor ještě neprovozoval, jelikož se tak znamenitých skla-\ndeb neposkytuje příliš četně. Rázným sborem „Na Prahu\" od\nVeita ukončil se program, jenžto jistě všem požadkvkůin obe-\ncenstva a kritiky dostál. Cilá a živá zábava vládla obecen-\nstvem po besedě, k cemu nemálo přispěly skladby národní a\ntaneční, měšťanským sborem smyčcovým provedené. Až do noci\njsme se bavili ve vzájemnosti a výtečném rozmaru, ježto po\npřečtení 2 telegramů z Vídně, a jednoho z Blánska vypukl\nv nadšené a hřmící „Sláva!\" Nuže, o besedě jsem Vám po-\nvěděl snad dost, jen ještě malinké intermezzo. Nevíme, zdali\np. zemský hejtman hr. Dubský kouření v hlavní síni zaká-\nzal, aneb jestli jen sobě přál, by se nekouřilo. Na každý\npád byl spůsob, jímžto pan F . . .. ík přání p. zemského hejt-\nmana oznámil, četného a vybraného obecenstva úplně nehoden;\nmyslíme totiž, že mezi obecenstvem nebylo ani jednoho pána,\nkterý by přání p. hr. Dubského byl nevyplnil a že tedy ne-\nbylo zapotřebí kouření zakazovali. Ostatně jsme takřka\npřesvědčeni, že Jeho Exc. pan zemský hejtman sobě pral\naneb žádal, by se nekouřilo, ale nikoli že kouření\nzakázal. Dixi. Ještě si dovoluji připomínati pp. údy\nspolku, by se ke zkouškám dostavovali četněji; to spolku ne-\nprospívá, když mnohý pan zpěvák, jenž zkoušky nenavštěvoval\na následovně svůj hlas nenastudoval pořádně, potom k besedě\nse dostaví a myslí, že tím dostál své povinnosti, jen když na\npodium se postavil a také časem poněkud zamumlal. Takoví\nstatisté škodí jen úceli vytknutému. Jest nám tedy líto a mu-\nsíme se přiznati, že právě tato okolnost následkům u zpívání\nprvního sboru platnosti dodala. Víme, že sbormistr a většina\núdů proti tomu bojuje; avšak stává se tak a protož opaku-\njeme : Zkoušky, a sice pilné a časté zkoušky jsou „conditio,\nsine qua non\" a žádáme ony pány, aby se snažili vynahra-\nditi, co snad zanedbali. Ku konci vzdáváme ve jménu obe-\ncenstva sl. výboru díky za vkusný program a obezřelé řízení\nbesedy a žádáme o brzkou podobnou zábavu. 1.... r."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7854, "texte": "Z Hořovic. (Zpěvácký spolek zdejší a v Lo-\nch o vicích a divadlo v Žebráce.) Uvázav se v povin-\nnosti dopisovatele, nepomyslel jsem na to, že bych v našem\njindy tak živém městě látky k dopisování postrádati mohl. Proto\nodpusťte, je-li tento dopis suchopárný. Zpěvácký spo-\nlek v Hořovicích cvičí se pravidelně dvakrát za týden a\nprospěl ve zpěvu tak dalece, že již po dvakráte s pochvalou u\nveřejnosti vystoupiii mohl. Myslilo se, že Hořovický zpěv.\nspolek ještě v masopustě nějakou besedu uspořádá, však se\nto nestane. Ochotnické divadlo také na čas utichlo a\nproto jest u nás jako v hrobě. Za to se zmáhá čilý ruch\nve vůkolí. V Loch o vicích, městečku to sotva 1000 duší\nčítajícím, utvořil se působením p. Petra Správky, ředitele\ntamní továrny, zpěvácký spolek, jenž okolo 30 účinkují-\ncích údňv čítá. Bude-li si spolek ten počínati tak, jak se to\nod rázné povahy a vytrvalosti p. Správky vším právem očeká-\nvali dá, jest se zde dobré budoucnosti nadíti a proto se obá-\nvám, že by Lochovický zpěv. spolek Hořovického „Slavíka,\"\njenž v posledním čase ráznosti postrádá, zastínili mohl. Pak-li\njsem sobě této malinké výčitky proti „Slavíku\" dovolil, uči-\nnil jsem to jen proto, abych správnímu výboru v něj uložené\npovinnosti, totiž sepsání stanov a získání přispíva-\njí cích úd 5 v na pamět uvedl, nemoha toho posud mírnými\nslovy docílili, i Přeškoda, že se sousední města Žebrák a\nHostoxnice posud pro zřízení zpěváckého spolku nerozhodly;\nneznám překážek, jichžto by stávati mohlo : mladých sil je\nhojnost, k vyučování schopných učitelů také nechybí, proč by\nse tedy o to milovníci zpěvu pokusiti nemohli ? Zvláště by\nŽebráčstí zpěvácký spolek bez volkého namáhání zřídili\nmohli. Zde totiž jest přemnoho let ochotnické divadlo, které\nposud nejméně 12 mužských údů, samých to mladíků čítá.\nPřevezme-li nynější divadelní ředitel také cvičení ve zpěvu,\npotřebuje pouze své stálé údy k účinkování vyzvati a jsem jist,\nže se všichni pro zpěvácký spolek rozhodnou. Když jsem\nse již jednou o ochotnickém divadle v Žebráce zmínil, nemohu\nopominouti, nepodali bližších o něm zpráv. Ochotnické divadlo\nv Žebráce náleží mezi nejstarší divadla v Čechách, neb když\nKajetan Tyl se svou kočující společností po Čechách jezdí-\nval, již se na Žebráckém divadle od domácích ochotníkův hrá-\nvalo. Jak se proslýchá, jest zřízení téhož divadla ponejvíce\nstudující mládeži co děkovati, která v prázdninách obecenstvo\nna divadle bavila. Praví se, že jednou i nebožtík Klicpera Že-\nbrák k vůli divadlu navštívil a zde látky k známé veselohře\n„Divotvorný klobouk\" nabyl. Uvědomělé měšťanstvo\nbrzy dostalo lásku k divadlu. Studující odešli a měšťan-\nstvo hrálo samo. Tak se v Žebráce udrželo divadlo až podnes.\nV předešlých krutých dobách divadlo to sice umlklo, avšak\nnezaniklo, konečně přičiněním-se p. Ludvíka Vorla divadlo\nopět obživlo. Letošního roku hráli ochotníci několikráte, mezi\njiným „Ďáblova bařina\" „Vězení\" „Lumpacius vagabun-\ndus.\" „Loupežníci\" od Schillera museli se k všeobecné žá-\ndosti opakovati. Jak známo, náleží provedení této truehlohry\nna divadle ochotnickém mezi zvláštnosti, i byl jsem proto dy-\nchtiv, o výsledku této hry se přesvědčiti. Dostavil jsem se.\nJiž zevnější vkusné zřízení divadla a prostranná místnost v na-\nději mne posilnily, že se provedení „Loupežníků\" s pochva-\nlou skončí. A také jsem se nemýlil. Souhra byla dokonalá ;\nk tomu přispívaly ještě krásné dekorace, dobré uspořádání ča-\nstých proměn a konečně skvostný šat, jejž ochotníci pro toto\npředstavení z Pražského divadla objednali. Mezi ochotníky vy-\nnikali p. Vorel co Karel Moor, jenž karaktér intrikána dobře\nstudoval, a p. Hněvkovský co Franc Moor, jenž dokázal,\nže na divadle žádným nováčkem není, a že by se i na hlav-\nním divadle Jíbiti musel. Vůbec mohu übezpečiti, že jeden\nkaždý své úloze dokonale dostál. Návštěva byla četná a po-\nzoroval jsem především, že stav rolnický z okolních vesnic\nHřed, Bzové a Praskoles četně zastoupen byl. Příště více.\nKéž bych svým dopisem alespoň toliko prospěl, by se Že-\nhráčští o pěstování zpěvu rovnou měrou, jako to pro divadlo\nciní, zasadili. R. J.\nZ Hranic. (Beseda.) Dne 8. dnora odbývala se zde\nv místnostech střelnice slavná národní beseda. Program\nbyl následující: 1. Ouvertura „Vlasta\" od Nápravníka, před-\nnesl hudební sbor c. k. pluku princ Vasa. 2. „Hlahol/ po-\nchod pro mužský sbor od K. Rendla. 3. Reklamace. 4. „Marné\nvýstrahy/ sbor od Fr. Sedláčka. 5. Deklamace. 6. „Žežu-\nlinka/ sbor. 7. Koncert pro křídelnici od Merkadanteho, před-\nnesl hudební sbor c. k. pluku princ Va3a. 8. Deklamace. 9.\nPotpourri z národních moravských písní od L. Ž v o n are. 10.\n„Slovan/ mužský sbor od Vinaře. Po besedě následoval tanec.\n(Šm.) Z Chrudimi, 30. ledna. (Hnilička. Zpěv.\nspolek). Hudební poměry zdejší se valně zlepšují a dou-\nfáme s jistotou, že se hudba naše brzy vyšine na stupen do-\nkonalosti. Ze naděje tato splněna bude, vychází hlavně ze\nstatného obsazení služby městského kapelníka. Obecní výbor\nudělil totiž řečené místo chvalně známému hudebníku p. AI.\nHniličko vi z Oustí nad Orlieí, a jsme potěšeni, že p. LI n i-\nlicka navzdr všem piklům, které nepříznivci a závistníci jeho\nkuli, službu tuto na se vzal, ano již tyto dni v novém po-\nstavení svém blahodatně působili počal. Ze se p. Hniličko ví\nu nás dobře povede, to mu s jistotou prorokujem a jsme také\nsami rádi, že se nám zase s ním dobře povede, nebot kapel-\nníka takového, jakým on jest bylo nám již nanejvýš potřebí.\nZdejší spolek zpěvácký „Slavoj\" pokračuje neustále ve svém\nzdokonalení a pořádá začaté koncerty, ačkoliv ve veřejných\nlistech sotva kdy se čeho o jeho působení dočtem; chybilť\nnám doposud korrespondent, jenž by o „Slavoji\" byl učinil\nzmínku. „Slavoj\" má přes 60 sborů sestudovaných a zpívav-\nšímu před císařským dvorem v Kladrudech dostalo se mu od\ncísaře pána velmi lichotivého uznání a pochvaly. Nejbližší kon-\ncert připravuje se na první postní neděli. Pokudž známo, bu-\ndou „Rekův sen,\" „Naše probuzení\" a „Rňžinky stesk\" tvořit\nhlavní cástě tohoto koncertu, jehož výtěžek účelům spolkovým\nvěnován bude. 0 nový vkusný prápor pro „Slavoje\" pečuje\nchoť majitele parních mlýnů paní Hýrová ve spojení s jinými\nspanilomyslnými dámami zdejšími.\n5? Z Jáchymova. (Zpěv. spolek.) Sotva že za pří-\nkladem množství měst i u nás utvořil se zpěvácký spolek\na obyvatelstvu zdejšímu vbrzku pokroky své veřejně ukázati\nchce, hrozí mu již, jak se podobá, rozpadnutí. Hlavní příčinu\ntoho ale udati nemůžeme, poněvadž mu již od vzniknutí bylo\nvzdorovali rozličným těžkostem a pak nepřátelům, jenž již před\nrokem rozkvět jeho všemožně utlačovati hleděli. Proto snášel\nale zpěv. spolek náš přece po celý čas trpělivě vše utisko-\nvání, které mu zvlášť mnozí ze zdejšího měšťanstva činili, od-\nbýval dvakráte téhodně se vší pílí své schůze \\šak jako\ncírkev v katakomkách a jen zřídka kdy vystupoval veřejně,\nne ale na jevišti, nýbrž v domě toho neb onoho příznivce a\nv kruzích společenských. Předešlého roku došed potvrzení mí-\nstodržitelstvím, čítá 25 výkonných a což při zmíněných okol-\nnostech uejvýš podivné 35 přispívajících údů. Nesmíme se\nale o spolek náš snad více zastávati, nežli toho hoden, zvláštní\npříčinou, jenž mu v přemožení nepřátel vadí, zdá se nám býti\nnesvornost, která bohužel často i jinde plodí mezi údy nepří-\njemnosti a nezřídka příčinou bývá i nemilých výjevů. V březnu\nhodlá zpěv. spolek zdejší uspořádati první besedu. Kojíme se\nnadějí, že předsevzetí toto ale více nezruší a skvělý výsledek\npodniku tohoto nejen protivníky jeho upokojí a smíří, nýbrž i\núdy k míru a svornosti povzbudí.\nZ Lomnice v Budějovicku. (Beseda.) Dne 4. t. m.\npřipravil nám zdejší zpěv. spolek utěšenou zábavu; dával totiž\n„besedu/4 výhradně pro spolek určenou, při kteréž se zpěv,\ndeklamace a tanec střídaly. Slyšeli jsme ,,Utonulou44 od Křiž—\nkovského, „Národní kadrylu44 od Helleia „Při draní44 od\nHoráka, „Naprej-4 od Jenka a jiné. Co do hudby, musím"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7784, "texte": "se chvalně zmíniti, zvláště při novém národním tanci\nsedě\" nejenom že mistrně provedena byla, nýbrž i taněícím\nji dokonale vyhověla, nač z jiných míst i ve veřejných listech\nstýskáno bylo. Zvláště milo bylo se podívati na naši krásnou\npleť, kteráž takřka výhradně v slovanském obleku se do-\nstavila, jakož i naši bodří jonáci v čamarách a čižmách sobě\nhrdinsky při Hulánu a Furiantu vykračovali. Vůbec zábava ta\nbyla nenucená; každý se bavil srdečně, upřímně po staro-\nčesku, což zajisté očekávati se dalo; nebo kdo zná náš spolek,\nv němž bujaří oudové se co bratří milují, vždy a v každé prí—\npádnosti jeden za druhého stojí a co pevná hráz proti útokům\nneodvratně odolává, zajisté mým slovům víry upírali nebude.\nV skutku, jest-li Jaroslav náš na delší čas v té míře potrvá,\nnetřeba se obávati roztříštění. Co spolku našemu ještě chybí\njest to, že naše obecenstvo nedospělo ještě tam, kde jiná města\njiž dávno jsou, aby totiž podporovalo krásné umění a vše, co\nk blahu národnímu slouží. Byloť by již na čase, abychom to\nneustálé trpké jednání nesnášelivost a pronásledování zanechali\na vespolek se milovali, cimž by zajisté blaho města našeho\nzkvítalo a my bychom se mohli napotom rovnati jiným, třeba\nvětším městům. Dobrá vůle koláče jídá; zlá ale hlavu tepe.\nJeště něco! Milerád bych Vám sdělil, že se v Třeboni zpě-\nvácký spolek zřizuje aneb že už zařízen jest; však ale nevím\njistotu. Nu až se dozvím! S.\nZ Osenic v Jičínsku. (Nové varhany.) Vbrzku\nbude u nás dostaven krásný chrám, jenž také novými var-\nhanami okrášlen bude. Jelikož nám velice na důkladném\nstroji varhanním záleženo bylo, požádali jsme chvalně známého\n* varhaníka Pražského p. Josefa Forstra, aby nám na nových\nvynálezích spočívající disposici k těmto varhanám učinil,\nčemuž on také s velkou ochotností vyhověl. *) Disposice k těmto\nvarhanám, které pan Jos. Prediger staví, jest následující.\nV manualu I. : 1+ Principal 8 stop. z cínu v prospektu;\ndolejších 7 tónů ze dřeva = 115 zl. 2. Bordun 16 stop ze\ndřeva krytý = 56 zl. 3. Gamba 8 stop z cínu (první oktáva\nze dřeva) = 70 zl. 4. Fléta 8 stop ze dřeva otevřená, první\noktáva krytá = 35 zl. 5. Ostrá fléta 4 stopy z cínu = 45 zl.\n6. Oktáva 4 stop z cínu (přichází z částě v prospektu), =s 61 zl.\n7. Superoktava 2 stop z cínu = 32 zl. 8. Quinta 2% stop\nz cínu = 40 zl. 9. Mixtura l*/g stop z cínu (4krát) = 63 zU\nV manualu II.: 10. Principal 4 stop z cínu něco užšího\nrozměru =: 60 zl. 11. Salicional 8 stop z cínu (první oktáva\nze dřeva) = 68 zl. 2. Oktáva 2 stop z cínu = 32 zl. 13.\nŠumící kvinta l1/3 stop z cínu (dvakrát) —35 zl. 14. Co-\npula major 8 stop ze dřeva = 26. V pedálu: 15. Subbass\n16 stop ze dřeva krytý = 45 zl. 16. Violinbass 16 stop ze\ndřeva otevřený = 76 zl. 17. Oktav-bass 8 stop, taktéž = 42 zl.\n18. Superoktáva 4 stop z cínu = 45 zl. V celku bude totiž\n18 znících hlasů a 1082 pí stal. K tomu přijdou nápo-\nmocné tahy: 1. Spinadlo (Koppel) pro první a druhý\nmanual je zřízeno bez pošoupnutí klávesnice k vytahování mezi\nlirou = 12 zl. 2. Spinadlo pedální se svými vlastními\nventilami v první manualní vzdušnici = 52 zl. Tři měchy po\n40 zl. Celé varhany budou tedy státi 2065 zl. Jak z této\ndesposice jasně vysvítá, snažil se p. Forster místo malých,\nkřiklavých píšťal velké zvučné píšfaly, které již značně vydají,\ndo varhan uvésti a osvědčil tím patrně, jak dokonale se zná\nv ústrojí varhan. Nemůžeme jinak, než svůj dík p. Forster-\novi za jeho výtečnou disposici veřejně mu projeviti.\nZ Poličky. (D iva d 1 o.) Račte ve svůj ctěný list při—\njiti tento krátký obrys o činnosti našich pp. ochotníků diva-\ndelních, počínajíc od doby, kdy jich ředitelství na se vzal\nM. Dr. p. Martin Mládek, c. k. plukovní lékař, jenž st\no naše divadlo značných zásluh vydobyl. Jím navrátilo se tr-\nvale jazyku národnímu ; jeho péčí zvětšilo se jeviště o zname-\nnitou prostoru a tak nabylo pohodlí potřebného ku větším ku-\nsům. SI. městské radě náležejí díky, že tuto p. ředitelovu\nsnahu v září a říjnu předešlého roku vykonanou podporovala\njednak přidělením potřebné půdy stavební, jednak poskytnutím\nstavebních látek. I přesvědčeni jsme, že také co nejspíše při-\nčiněno bude o zvětšení auditoria, ano nepostačuje množství na-\nvštěvovatelů. Zvláště kdy se dává hra více rriéně historická,\njest přeplněno; neboť se dostaví i hosté z Bystrého, Imramova,\nOlešnice ai z vesnic okolních. Hojná návštěva vymáhá hojný\nvýnos, jejž zvětšuje p. ředitel vhodnými úsporami, podivuhod-\nnou pílí a dovedností upravuje sám divadelní potřeby. Čímž\nse stalo, že za čas od května r. 1861 do nynějška odevzdal\nza účely dobročinnými 260 zl. r. č. dílem zdejší pokladnici\nchudých, dílem Turnovským, Skutečským a zdejším pohořelým.\nJak často se hrálo, vysvitne z následujícího přehledu, ve kte-\nrém u každého kusu jsou abecedně připojena jména pp. ochot-\nníků při úlohách, v nichž za tento čas nejvíce vynikli. Tím\nse nabude i přehledu o mnohosti zdatných sil, o hojnosti per-\nsonálu při větších kusech potřebného; tím vytknou se obory,\nv kterých jednotlivci uznání došli. Přitom podotknouti sluší,\nže naše krásná pleť vždy ochotně as velikou pílí hrá. Chval-\nnou horlivostí o činnost a zprávu divadla vyniká napověda p.\nJ. Nepaur. Divadelní hudbu, značným počtem ochotníků chvalně\nprováděnou, řídí p. F. Jedlička, vždy ku těžším skladbám\nsahaje. Sborové i sólové zpěvy skládá i řídí ochotně p. F.\nFindejs. Následuje konečně podotknutý přehled, v němž vy-\nnechávám jména spisovatelů, beztoho známá Dávaly se tyto\nhry, a sice r. 1861: 20. května „Liška nad lišku,\" ~Po půl\nnoci;\" 9. června „Dareba;\" 7. října „Vicomt z Letoriéru.\"\nSI. E. Šindlerova co princezna, p. V. Benoni co Pomponius, p.\nE. Kašparydes co Desperriéres; 24, listopadu ~Rod Svoja-\nnovský, opakován 1. prosince. SI. J. Telecká co Růžena,\np. V. Klicpera co hrabě Svojanovský, p. L. Martinův co Vi-\nlém; roku 1862: 19. ledna „Tajemné psaní,\" pan Čapek.\nV prvém: sl. Findejsova co Gabriela, p. A. Přibyl co Řehoř,\np. J. Svoboda co starosta mládeneckého spolku, p. F. Tyl co\nSekerka; v druhé hře p. J. Bouzar co Čapek. 23. března\n„Slepý mládenec.\" P. J. Pelikán v titulní úloze. 4. května\n„Zlý jelen.\" P. A. Skála co Mríiák; 1. června „Divotvorný\nklobouk.\" Sl. E. Mlynářova co Bětuška; p. J. Přibyl co Zvo-\nnek, p. Šustr co Barnabáš; 17. srpna „Kutnohorští havíři.\nP. L. Grúnseisen co opat, p. O. Vágner co Vít. 7. září „Že-\nnich z hladu,\" „Rekrutýrka v Kocourkově,\" které hry dávali\npouze študující (mimo úlohy ženské), ponejprve na prkna vy-\nstupující; tím více překvapili svou pěknou hrou; 26. pro-\nsince „Blaník,\" opakován 4. ledna b. r. Sl. V. Martysova\nco Filiska, pí. F. Štěpánová co Miloslava; konečně 1. února\nb. r. „Vrahové v městě.\" P. F. Andrlík co farář, p. J. Kašpa-\nrydes co mlynář. Příště dávali se bude Soběslav Klicpe-\nrův, načež nás navštíví Stránského divadelní společnost, me-\nškající nyní v Litomyšli. ' Budoucně podám zpráva o veškeré\nčinnosti našeho sl. spolku zpěváckého.\n*) Těší nás, že jste se na dobrého znatele obrátili; neboť kdo\nví, jak až dosud varhany na venkove stojí, přisvědčí nám, že\nVaše varhany v celém okolí sotva sobe rovných najdou.\nPoz. red.\n\nF. Z.\n\nZ ciziny.\n\nZe Lvova. Dne 12. ledna vykonala haličská hudební\njednota před zahájením sněmu zemského při slavnostních služ-\nbách božích v chrámu katedrálním Mozartovu mši do B-dur a\nza Graduale zapěl četný sbor mužský píseň sv. Vojtěcha („Ho-\nspodine pomiluj ny\") v čtverohlasový sbor uvedenou od\nčeského mistra p. Jos. Leop. Zvon are. Tato vznešená píseň\nbyla zde ponejprv zpívána dne 9. prosince r. m. při příležito-\nsti ochotnického divadla, při kterém provozována truchlohra\nJulia Slowackého p. n. „Mindove, král litevský44, jejížto\nděj koná se na Litvě v XII. století v čase násilného zavádění\nvíry křesťanské od křižáků německých i zajmula Poláky tím\nvíce, aulo i oni mají podobný předrahý pozůstatek po sv. Voj-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4276, "texte": "těchu, totiž válečnou hymnu „Boga rodzico Dziewi-\nco,\" a proto též tak milo jim bylo poznati slavnou pa-\nmátku z nejdávnějších časův staročeských.\n\nV. D.\n\nKronika zpěváckých spolků.\nSlovanský zpěv. spolek „Hlahol\" ve Vídni\nuspořádá dnes dne 10. února v místnostech „u Šperla\" dru-\nhou taneční besedu, při které hudební sbor pluku cara Ale-\nKsandra účinkovali bude.\n*** Zpěvácký spolek „Rubeš\" ve Skutči uspo-\nřádal dne 8. února v hostinci „u zlatého jelena\" pěveckou, hu-\ndební a deklamatorní besedu; přebytkem výtěžku besedy té\npřispěje se na obnovu hlavního oltáře v dědanském chrámu\nPáně. Program jest následující: 1. Ouvertura slavnostní od\nJ. Škroupa. 2. „Zpěv český,\" sbor od Veita. 3. „Já jsem\nCech,\" deklamace od F. J. Rubeše. 4. „Má otčina,\" sbor od\nSlavíka. 5. Deklamace pro ženskou. 6. „Valčík,\" sbor. 7. Ou-\nvertura z opery „Halka\" od Stan, Moniuszkého. 8. „Píseň ce-\nstujících po vlasti,\" sbor od Abta. Ku konci byla zábava taneční.\n*„.* Zpěvácký spolek v Nové Pace uspořádal\ndne 28. ledna pěveckou a taneční zábavu, která se z velmi\nskvělého výsledku těšila. Čistý výnos určen jest na zřízení\npráporu pro pěveckou jednotu a místnímu ústavu chudých.\n*35.* Zpěv. spolek „Orlica\" v Prostějově na Moravě\nodbýval ku svému prospěchu besedu v místnostech čtenářského\nspolku. Sbory provedené došly vřelého uznání se strany obe-\ncenstva, jmenovitě „Prosba odvedeného\" od Knžkovského a\nsbor „Moravan.\"\nProzatímní zpěv. spolek v Nákle u Olo-\nmouce uspořádal ponejprv dne 8. února v místnostech „u Ra-\nkušanky\" pěveckou, deklamatorní a taneční besedu ve pro-\nspěch založené školní knihovny. Spolek tento jest v pravdě\njediný toho druhu po všech vlastech našich, neboť on se\nskládá ze samých rolníků a čítá již na 50 údňv výkon-\nných a odvažuje se na věci nesnadné mnohý n městským spol-\nkům zpěváckým. Vřelé „Na zdar!\" voláme těmto statečným\na pokročilým Hanákům !\nZpěv. spolek „Záboj\" v Pelhřimově povo-\nlen místodržitelským výnosem ode dne 22. června 1862, má\nnyní 56 údů výkonných zpěvákův a 51 přispívajících. Měsíčné\npříspěvky do spolkové kasy jsou údůrn výkonným na vůli po-\nnechány; údové přispívající platí nejméně 50 kr. r. č. měsíčně.\n*s* Zpěv. spolek y Mnichově Hradišti účinkoval\npři besedě, která se dne 28. ledna ku poctě p. okresního\npřednosty rytíře z Čeňkova dávala. Proslov z péra p. O. B.\na jím významně přednesen byl poetický i rázný zároveň ; sleč.\nL. B. jako vždy velmi roztomile deklamovala „Korunu lásek.\"\nZpěvácký spolek pěl dva sbory, z nichž druhý „Žárlivý basař\"\ndosti zdařile. Ku konci deklamatorního a pěveckého oddělení\nodevzdán oslavenci vkusně vyvedený diplom čestného údství zá-\nložny. Na to následovala taneční zábava.\n*** V Radnicích se zřizuje zpěvácký spolek.\n*** Zpěvácký spolek v Jindř. Hradci učinil dů-\nležité zařízení, kteréž dobrého ovoce zajisté ponese. Zařízena\ntotiž škola zpěvácká, v kteréž se dvakrát za týden základům\nvyuěovati bude. Mimo to bude míti spolek dosavadní\nsvá cvičení v ctverozpěvu a zpěvu sborovém též dvakrát za tý-\nden. V posledním čase sesílen jest gpoíek přistoupením nových\núdů, z nichž jsou mnozí vycvičení již zpěváci. Vůbec se jeví\nve spolku horlivost a snaha pokroku, z čehož se krásného\nrozkvětu spolku nadíti můžeme.\n\nOchotnická divadla.\nNa ochotnickém divadle v Přešticích dávali dne\n2. února: „Slepý mládenec44 ve prospěch nuzných v Rudoboří\na Krkonoších. Hlavní zásluhu o zařízení našeho ochotnického\ndivadla má zdejší pan lékárník, který doposud co ředitel vše-\nmožnou mu věnuje péči. Mimo to přispěli k tomu účeli pá—\nnové Tatter, Bárta, Steidl, jakož i pani Novotná.\nNa ochotnickém divadle v Hoře Kutné provozo-\nvalo se dne 2. února: „České Amazonky\" aneb „Ženská vojna.\"\nŽertovná hra ve 3 odděleních s hudbou, zpěvy, tancemi a sku-\npeními, dle starší hry Toldovy a veselohry Klicperovy nově\nvzdělána od Jos. Kaj. Tyla.\nOchotníci v Příbrami dávali v posledním čase:\n„Lesní panna.\" „Život za přítele.\" j>Syn chudého otce\"\n„Král Václav IV.\" „Ouklady a láska\" (benef. p. Kozlan-\nského) „Žebrácká\" a „Záhuba rodu Přemyslovců.\"\nOchotníci v Německém Brodě dávali dne 25. ledna\nk jich prospěchu veselohru „Epigram\" s pilností uspokojující,\nv které zvláště p. N—l a slečny K—a, H—a, F—a a U—a\núlohy své řádně pojmuly, začež se jim též dostalo uznání. Pří-\njem se páčil na 42 zl. 76 kr. r. č.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "36", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.4.1", "titre_corps": "Divadlo.", "titre_sommaire": "Divadlo.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.4", "debut_caractere": 3428, "fin_caractere_exclue": 4282, "texte": "Divadlo.\nV běhu posledního času dávaly se v prozatímním divadle:\nV neděli dne 1. února: ve prospěch slečny Klotildy G au co vy\n„Pražský flašinetlář a jeho rodina\" od Langera pře-\nložil Vojt. Benísek. V pondělí dne 2. února: „Strakoni-\ncký dudák\" aneb „Hody divých žen\" od Tyla, hudba\nod Ballandy. V úterý dne 3. února: „Musí na venek,\"\nveselohra dle Bayarda od J. St. Ve čtvrtek dne 5. února:\n„Srdce a svět,\" činohra od K. Gutzkova, přel. od Tyla.\nDne 7. února: „Troubadour,\" zpěvohra od Camerana, přel.\nod G. L. Hudba od Verdiho. První pohostinské vystoupení\nslečny Luigie Farija. V neděli dne 8. února: Ve prospěch\npaní Kolárové: „Doktor Robin,® veselohra dle Premareya\nod J. Pocáteckého, „Jenom pět zlatých\", aneb „mnoho\nlásky a málo peněz,\" veselohra, zcešiil J. K. Zbraslavský.\nK závěrku: „Brute, pust Césara,\" veselohra dle Rosiera\nod J. J. Kolára."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "39", "image_debut": 4, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.4.2", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "F. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.4", "debut_caractere": 4284, "fin_caractere_exclue": 4818, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brna, dne 8. února. (Besed a.) Ve čtvrtek dne\n5. t. m. jsme se konečně dočkali po dlouhém Čase besedy.\nOd 28. října 1862 slovanský spolek zdejší žádnou zábavu ne-\nuspořádal. Mluvilo se sice již o brzké besedě v prosinci\nroku 1862, a však sešlo z toho. Konečně se ustanovil výbor\nna tom, že se má beseda uspořádali k oslavení zahájení\nsněmu. Poněvadž ale nejspíše zase nějaký šotek se do té\nzáležitosti vedral, upustilo se zase a ustanovilo se, že beseda\nse bude odbývati dne 24. ledna k oslavení sněmu a po-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8103, "texte": "ctě poslanců. Avšak zvláštní osud nepříznivý se jaksi na-\nmáhal, by odbývání besedy této, již 3 měsíce očekávané, ještě\naspoň o několik dní opozdil. Sněm se odročil, pan raístodržící\ndne 28. uspořádal ples, k němužto i poslancové zváni byli, a\nbeseda se musela opět odložiti. Tak se stalo, že se odbývala\nteprvé 5. t. m. Doufáme a přejeme si, by se příštím zábavám\nnedařilo podobně. Avšak beseda, ježto na sebe tak dlouho\nčekati nechala, odměnila za to skvělým výsledkem znamenitě\nshromážděné obecenstvo. Program i zevnějšek besedy měly do\nsebe nevšední zajímavosti a protož mi odpustíte, že exordium\nsnad poněkud dlouhé vypadlo. Sál v Lužankach, ježto nově\nmalován jest, byl obecenstvem nejvybranějším úplně přeplněn,\nna vzdor dešti a blátivému počasí. Zvláště poslanci sněmu\nzemského se četně shromáždili. J. Ex. pp. místodižitel svob.\npan z Poche, p. zemský hejtman, hrabě Dubský a nej důstoj-\nnější biskup brněnský Exc. hrabě Schaffgotsch, veledňst. pan\nprelát kláštera pp. Augustinů p. Cyril Napp, hrabě Belrupt, ka-\nnovník kapitoly olornúcké, zaujímali přední místa. Šlechta byla\nzastoupena pány hr. Mitrovskýin, oběma hr. Serenyi, hr. Bel-\nkredirn, hr. Braidou, baronem Widmannem atd. Poslancové slo-\nvanští z většího dílu v čamarách a národním kroji moravském\nbyli téměř všichni přítomni. Zejmena uvádím zde pp, dra. Pra-\nžáka, dra, Malhona, dra. Helceleta, Rozehnala, Izáka, Klevetu,\nJuraidu, Wurma, Kostelníka, dra. Mezníka, dra. Šroma atd.\nI několik poslanců německých se dostavilo, mezi nimiž dr. Gis kra,\ncož do sebe jistě nemalé zajímavosti má. Jedním slovem, be-\nseda tato se odbývala před obecenstvem neobyčejně vybraným,\nzajímavým a četným. A skutečně dostál spolek náš jako oby-\nčejně i tenkráte své úloze, neb nám podal program krásný a\nprovedení jeho bylo velmi důstojné. „Zpěv jinochů,\" sbor\nod Vog 1 a co první číslo pořádku, proveden byl dobře a dílem\ni velmi dobře, což zvláště platí o [sloce druhé, byl zpíván\nv Brně ponejprv. Skladby Voglovy nejsou sice ani dost málo\nnárodní, ale vynikají obzvláštní elegancí, jakýmsi geniálním\nvzletem a velmi nenuceným vedením jednotlivých hlasů. To\nsamé, myslíme, platí o skladbě nadjmenované. Že nás druhá\nsloka připomínala na finále mnohých vlašských oper, nepřinutí\nnás, abysme obratnému a oblíbenému skladateli upírali pů-\nvodnost; jestiť to velmi příjemný sbor a zpěv. spolek Brněnský\nsi jeho provedením získal nemalé pochvaly. Následovaly dvě\npísně : „Růže a děvče\" od L. Dietricha a slavná slovenská\nnárodní píseň, harmonisovaná od Pivody „Aj, co by bofa.\"\nTěmito písněmi a jinými dvěmi „Matuška galubuška,\" ruska\nciganskaja pěsnia a „Kalendář a ne farár,\" od F. L. Čelakov-\nskeho, budba od L. Dietricha dobyl sobě p. Forch tg o 11,\njenž k nám schválně z Vídně zavítal, nad míru nadšenou po-\nchvalu obecenstva a stal se korunou besedy. O zpěvu\np. Forchtgotta šířiti slov bylo by vlastně zbytečné, neb sláva\njeho zaznívá ve všech kruzích Čechoslovanů. Přece nemohu\nopomenouti Varn podati aspoň kratičkou zprávu o proslaveném\npěvci, jelikož v Praze ještě nezpíval. Páně Forchtgottova nej-\nkrásnější vlastnost není přílišná zvucnost hlasu; hlavní zásluha\njeho jest neobyčejně jemný a mistrný přednes, jímžto se může\nstavili po bok nejzdatnějších umělců. Kdyby slovo „cit\" nebylo\njiž tak značně zneužívané, řekl bych, pan F. zpívá s citem,\na myslil bych, že jsem řekl vše. Je to však uvšedněný ter-\nminus technicus. Zpívalť pan F. všechny písně se vší původní,\nnenucenou vroucností; vytříbený, sonorní hlas jeho, jenžto le-\nhounce a jemně se z prsou vine, dojímá a uchvacuje tak libě\na opravdově, že mysl a city úplně rozumí tónům, jimižto pí-\nseň k srdci posluchače mluví. P. Forchtgott vyniká nad mno-\nhým zpěvákem národních písní zvláště tím, že zbyteč-\nnému šroubování a pitvoření hlasu a nepotřebné kolikráte i ne-\nmístné koloratuře se vyhýbá, kteroužto jiní se snaží vydobyti\nsobě pověsti pikantního a původního ponětí a přednesu. Pan\nF. zpívá jednoduše, vřele, pravdivě a důstojně. Škoda\nže nemáme příležitosti jej slyšeti víckrát. Prozatím se musíme\nkojit nadějí, že nás jindy navštíví a besedy naše mistrným a\nvzorným zpěvem svým ozdobí. Obecenstvo vyznamenalo pana\nForchtgotta nadšeným a bouřlivým potleskem za výtečné před-\nnesení nadzmíněnýeh krásných skladeb; my ale vzdáváme\nmu srdečné díky a provoláváme mu „Sláva !u Podobného\nvýsledku dosáhla deklamovánka, kterou náin neznámá slečna\nvelmi zdařile a cile přednesla. Jelikož deklamovánka ta pře-\nkypuje výbornými vtipy a zdařilými poznámkami na poměry ná-\nrodní a zvláště na levici a pravici sněmu našich a slečna prává\ntato místa s významným výrazem přednesla, pobouřila obecen-\nstvo k hlučnému potlesku, nímžto deklamatorka častě přeru-\nšena byla. Ze obsah deklamovánky u přítomnosti ceských i\nněmeckých poslanců tím více zajímal, rozumí se samo sebou.\nSlečna dodala svému přednesu zvláštního významu, jsouc vý-\nborně podporována nevšedním talentem deklamatorním. Jak\nnám sama slečna sdělila, jestiť původce deklamovánky té jistá\npaní R. na Moravě; více nám říci nechtěla. Bylo by ale velmi\nzajímavé i pro jiné besedy, kdyby vtipnou a včasnou dekla-\nmovánku si opatřiti mohly. Budeme se snažiti, Vám podati\nvbrzku o ní bližší zprávu. Pan Zelnícek, clen divadelního\norchestru, hrál „Jankée doodle, souvenir ď Amerique\" na housle.\nPan Z. hraje s nemalou bravurou, jen bychom sobě přáli, co\njsme již jednou vyslovili, aby místa jemnější nehrál se stej-\nnou ležérností a bezstarostí. Opakujeme, že p. Z. hraje zběhle\na dosti jistě, že hraje poněkud geniálně, ale časem na ujmu\ndokonalejšímu a svědomitému provádění, jímžto světoznámí umělci\nvynikají, které stopovat jestif aneb má býti hlavním heslem\nostatních. Ostatně byl p. Zelnícek od obecenstva hlučně od-\nměněn a vyvolán. „Milencův stesk,\" ctverzpěv od Horáka,\nzpívali čtyři pp. lidové sboru pilně a zdařile. „Dar za lásku,\"\nsbor od Křížkovského, výborné to dílo proslaveného skla-\ndatele, byl i tentokráte proveden s podivuhodnou bravurou a\ndokonalostí. Sbor tento požívá úplné přízně obecenstva našeho,\na Křížkovský ním slaví pravé triumfy. Což pak „Hlahol\" Praž-\nský jej nechce zpívat ? Je mi dosti divné, že se v Praze vý-\ntečný sbor ještě neprovozoval, jelikož se tak znamenitých skla-\ndeb neposkytuje příliš četně. Rázným sborem „Na Prahu\" od\nVeita ukončil se program, jenžto jistě všem požadkvkůin obe-\ncenstva a kritiky dostál. Cilá a živá zábava vládla obecen-\nstvem po besedě, k cemu nemálo přispěly skladby národní a\ntaneční, měšťanským sborem smyčcovým provedené. Až do noci\njsme se bavili ve vzájemnosti a výtečném rozmaru, ježto po\npřečtení 2 telegramů z Vídně, a jednoho z Blánska vypukl\nv nadšené a hřmící „Sláva!\" Nuže, o besedě jsem Vám po-\nvěděl snad dost, jen ještě malinké intermezzo. Nevíme, zdali\np. zemský hejtman hr. Dubský kouření v hlavní síni zaká-\nzal, aneb jestli jen sobě přál, by se nekouřilo. Na každý\npád byl spůsob, jímžto pan F . . .. ík přání p. zemského hejt-\nmana oznámil, četného a vybraného obecenstva úplně nehoden;\nmyslíme totiž, že mezi obecenstvem nebylo ani jednoho pána,\nkterý by přání p. hr. Dubského byl nevyplnil a že tedy ne-\nbylo zapotřebí kouření zakazovali. Ostatně jsme takřka\npřesvědčeni, že Jeho Exc. pan zemský hejtman sobě pral\naneb žádal, by se nekouřilo, ale nikoli že kouření\nzakázal. Dixi. Ještě si dovoluji připomínati pp. údy\nspolku, by se ke zkouškám dostavovali četněji; to spolku ne-\nprospívá, když mnohý pan zpěvák, jenž zkoušky nenavštěvoval\na následovně svůj hlas nenastudoval pořádně, potom k besedě\nse dostaví a myslí, že tím dostál své povinnosti, jen když na\npodium se postavil a také časem poněkud zamumlal. Takoví\nstatisté škodí jen úceli vytknutému. Jest nám tedy líto a mu-\nsíme se přiznati, že právě tato okolnost následkům u zpívání\nprvního sboru platnosti dodala. Víme, že sbormistr a většina\núdů proti tomu bojuje; avšak stává se tak a protož opaku-\njeme : Zkoušky, a sice pilné a časté zkoušky jsou „conditio,\nsine qua non\" a žádáme ony pány, aby se snažili vynahra-\nditi, co snad zanedbali. Ku konci vzdáváme ve jménu obe-\ncenstva sl. výboru díky za vkusný program a obezřelé řízení\nbesedy a žádáme o brzkou podobnou zábavu. 1.... r."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7854, "texte": "Z Hořovic. (Zpěvácký spolek zdejší a v Lo-\nch o vicích a divadlo v Žebráce.) Uvázav se v povin-\nnosti dopisovatele, nepomyslel jsem na to, že bych v našem\njindy tak živém městě látky k dopisování postrádati mohl. Proto\nodpusťte, je-li tento dopis suchopárný. Zpěvácký spo-\nlek v Hořovicích cvičí se pravidelně dvakrát za týden a\nprospěl ve zpěvu tak dalece, že již po dvakráte s pochvalou u\nveřejnosti vystoupiii mohl. Myslilo se, že Hořovický zpěv.\nspolek ještě v masopustě nějakou besedu uspořádá, však se\nto nestane. Ochotnické divadlo také na čas utichlo a\nproto jest u nás jako v hrobě. Za to se zmáhá čilý ruch\nve vůkolí. V Loch o vicích, městečku to sotva 1000 duší\nčítajícím, utvořil se působením p. Petra Správky, ředitele\ntamní továrny, zpěvácký spolek, jenž okolo 30 účinkují-\ncích údňv čítá. Bude-li si spolek ten počínati tak, jak se to\nod rázné povahy a vytrvalosti p. Správky vším právem očeká-\nvali dá, jest se zde dobré budoucnosti nadíti a proto se obá-\nvám, že by Lochovický zpěv. spolek Hořovického „Slavíka,\"\njenž v posledním čase ráznosti postrádá, zastínili mohl. Pak-li\njsem sobě této malinké výčitky proti „Slavíku\" dovolil, uči-\nnil jsem to jen proto, abych správnímu výboru v něj uložené\npovinnosti, totiž sepsání stanov a získání přispíva-\njí cích úd 5 v na pamět uvedl, nemoha toho posud mírnými\nslovy docílili, i Přeškoda, že se sousední města Žebrák a\nHostoxnice posud pro zřízení zpěváckého spolku nerozhodly;\nneznám překážek, jichžto by stávati mohlo : mladých sil je\nhojnost, k vyučování schopných učitelů také nechybí, proč by\nse tedy o to milovníci zpěvu pokusiti nemohli ? Zvláště by\nŽebráčstí zpěvácký spolek bez volkého namáhání zřídili\nmohli. Zde totiž jest přemnoho let ochotnické divadlo, které\nposud nejméně 12 mužských údů, samých to mladíků čítá.\nPřevezme-li nynější divadelní ředitel také cvičení ve zpěvu,\npotřebuje pouze své stálé údy k účinkování vyzvati a jsem jist,\nže se všichni pro zpěvácký spolek rozhodnou. Když jsem\nse již jednou o ochotnickém divadle v Žebráce zmínil, nemohu\nopominouti, nepodali bližších o něm zpráv. Ochotnické divadlo\nv Žebráce náleží mezi nejstarší divadla v Čechách, neb když\nKajetan Tyl se svou kočující společností po Čechách jezdí-\nval, již se na Žebráckém divadle od domácích ochotníkův hrá-\nvalo. Jak se proslýchá, jest zřízení téhož divadla ponejvíce\nstudující mládeži co děkovati, která v prázdninách obecenstvo\nna divadle bavila. Praví se, že jednou i nebožtík Klicpera Že-\nbrák k vůli divadlu navštívil a zde látky k známé veselohře\n„Divotvorný klobouk\" nabyl. Uvědomělé měšťanstvo\nbrzy dostalo lásku k divadlu. Studující odešli a měšťan-\nstvo hrálo samo. Tak se v Žebráce udrželo divadlo až podnes.\nV předešlých krutých dobách divadlo to sice umlklo, avšak\nnezaniklo, konečně přičiněním-se p. Ludvíka Vorla divadlo\nopět obživlo. Letošního roku hráli ochotníci několikráte, mezi\njiným „Ďáblova bařina\" „Vězení\" „Lumpacius vagabun-\ndus.\" „Loupežníci\" od Schillera museli se k všeobecné žá-\ndosti opakovati. Jak známo, náleží provedení této truehlohry\nna divadle ochotnickém mezi zvláštnosti, i byl jsem proto dy-\nchtiv, o výsledku této hry se přesvědčiti. Dostavil jsem se.\nJiž zevnější vkusné zřízení divadla a prostranná místnost v na-\nději mne posilnily, že se provedení „Loupežníků\" s pochva-\nlou skončí. A také jsem se nemýlil. Souhra byla dokonalá ;\nk tomu přispívaly ještě krásné dekorace, dobré uspořádání ča-\nstých proměn a konečně skvostný šat, jejž ochotníci pro toto\npředstavení z Pražského divadla objednali. Mezi ochotníky vy-\nnikali p. Vorel co Karel Moor, jenž karaktér intrikána dobře\nstudoval, a p. Hněvkovský co Franc Moor, jenž dokázal,\nže na divadle žádným nováčkem není, a že by se i na hlav-\nním divadle Jíbiti musel. Vůbec mohu übezpečiti, že jeden\nkaždý své úloze dokonale dostál. Návštěva byla četná a po-\nzoroval jsem především, že stav rolnický z okolních vesnic\nHřed, Bzové a Praskoles četně zastoupen byl. Příště více.\nKéž bych svým dopisem alespoň toliko prospěl, by se Že-\nhráčští o pěstování zpěvu rovnou měrou, jako to pro divadlo\nciní, zasadili. R. J.\nZ Hranic. (Beseda.) Dne 8. dnora odbývala se zde\nv místnostech střelnice slavná národní beseda. Program\nbyl následující: 1. Ouvertura „Vlasta\" od Nápravníka, před-\nnesl hudební sbor c. k. pluku princ Vasa. 2. „Hlahol/ po-\nchod pro mužský sbor od K. Rendla. 3. Reklamace. 4. „Marné\nvýstrahy/ sbor od Fr. Sedláčka. 5. Deklamace. 6. „Žežu-\nlinka/ sbor. 7. Koncert pro křídelnici od Merkadanteho, před-\nnesl hudební sbor c. k. pluku princ Va3a. 8. Deklamace. 9.\nPotpourri z národních moravských písní od L. Ž v o n are. 10.\n„Slovan/ mužský sbor od Vinaře. Po besedě následoval tanec.\n(Šm.) Z Chrudimi, 30. ledna. (Hnilička. Zpěv.\nspolek). Hudební poměry zdejší se valně zlepšují a dou-\nfáme s jistotou, že se hudba naše brzy vyšine na stupen do-\nkonalosti. Ze naděje tato splněna bude, vychází hlavně ze\nstatného obsazení služby městského kapelníka. Obecní výbor\nudělil totiž řečené místo chvalně známému hudebníku p. AI.\nHniličko vi z Oustí nad Orlieí, a jsme potěšeni, že p. LI n i-\nlicka navzdr všem piklům, které nepříznivci a závistníci jeho\nkuli, službu tuto na se vzal, ano již tyto dni v novém po-\nstavení svém blahodatně působili počal. Ze se p. Hniličko ví\nu nás dobře povede, to mu s jistotou prorokujem a jsme také\nsami rádi, že se nám zase s ním dobře povede, nebot kapel-\nníka takového, jakým on jest bylo nám již nanejvýš potřebí.\nZdejší spolek zpěvácký „Slavoj\" pokračuje neustále ve svém\nzdokonalení a pořádá začaté koncerty, ačkoliv ve veřejných\nlistech sotva kdy se čeho o jeho působení dočtem; chybilť\nnám doposud korrespondent, jenž by o „Slavoji\" byl učinil\nzmínku. „Slavoj\" má přes 60 sborů sestudovaných a zpívav-\nšímu před císařským dvorem v Kladrudech dostalo se mu od\ncísaře pána velmi lichotivého uznání a pochvaly. Nejbližší kon-\ncert připravuje se na první postní neděli. Pokudž známo, bu-\ndou „Rekův sen,\" „Naše probuzení\" a „Rňžinky stesk\" tvořit\nhlavní cástě tohoto koncertu, jehož výtěžek účelům spolkovým\nvěnován bude. 0 nový vkusný prápor pro „Slavoje\" pečuje\nchoť majitele parních mlýnů paní Hýrová ve spojení s jinými\nspanilomyslnými dámami zdejšími.\n5? Z Jáchymova. (Zpěv. spolek.) Sotva že za pří-\nkladem množství měst i u nás utvořil se zpěvácký spolek\na obyvatelstvu zdejšímu vbrzku pokroky své veřejně ukázati\nchce, hrozí mu již, jak se podobá, rozpadnutí. Hlavní příčinu\ntoho ale udati nemůžeme, poněvadž mu již od vzniknutí bylo\nvzdorovali rozličným těžkostem a pak nepřátelům, jenž již před\nrokem rozkvět jeho všemožně utlačovati hleděli. Proto snášel\nale zpěv. spolek náš přece po celý čas trpělivě vše utisko-\nvání, které mu zvlášť mnozí ze zdejšího měšťanstva činili, od-\nbýval dvakráte téhodně se vší pílí své schůze \\šak jako\ncírkev v katakomkách a jen zřídka kdy vystupoval veřejně,\nne ale na jevišti, nýbrž v domě toho neb onoho příznivce a\nv kruzích společenských. Předešlého roku došed potvrzení mí-\nstodržitelstvím, čítá 25 výkonných a což při zmíněných okol-\nnostech uejvýš podivné 35 přispívajících údů. Nesmíme se\nale o spolek náš snad více zastávati, nežli toho hoden, zvláštní\npříčinou, jenž mu v přemožení nepřátel vadí, zdá se nám býti\nnesvornost, která bohužel často i jinde plodí mezi údy nepří-\njemnosti a nezřídka příčinou bývá i nemilých výjevů. V březnu\nhodlá zpěv. spolek zdejší uspořádati první besedu. Kojíme se\nnadějí, že předsevzetí toto ale více nezruší a skvělý výsledek\npodniku tohoto nejen protivníky jeho upokojí a smíří, nýbrž i\núdy k míru a svornosti povzbudí.\nZ Lomnice v Budějovicku. (Beseda.) Dne 4. t. m.\npřipravil nám zdejší zpěv. spolek utěšenou zábavu; dával totiž\n„besedu/4 výhradně pro spolek určenou, při kteréž se zpěv,\ndeklamace a tanec střídaly. Slyšeli jsme ,,Utonulou44 od Křiž—\nkovského, „Národní kadrylu44 od Helleia „Při draní44 od\nHoráka, „Naprej-4 od Jenka a jiné. Co do hudby, musím"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7066, "texte": "se chvalně zmíniti, zvláště při novém národním tanci\nsedě\" nejenom že mistrně provedena byla, nýbrž i taněícím\nji dokonale vyhověla, nač z jiných míst i ve veřejných listech\nstýskáno bylo. Zvláště milo bylo se podívati na naši krásnou\npleť, kteráž takřka výhradně v slovanském obleku se do-\nstavila, jakož i naši bodří jonáci v čamarách a čižmách sobě\nhrdinsky při Hulánu a Furiantu vykračovali. Vůbec zábava ta\nbyla nenucená; každý se bavil srdečně, upřímně po staro-\nčesku, což zajisté očekávati se dalo; nebo kdo zná náš spolek,\nv němž bujaří oudové se co bratří milují, vždy a v každé prí—\npádnosti jeden za druhého stojí a co pevná hráz proti útokům\nneodvratně odolává, zajisté mým slovům víry upírali nebude.\nV skutku, jest-li Jaroslav náš na delší čas v té míře potrvá,\nnetřeba se obávati roztříštění. Co spolku našemu ještě chybí\njest to, že naše obecenstvo nedospělo ještě tam, kde jiná města\njiž dávno jsou, aby totiž podporovalo krásné umění a vše, co\nk blahu národnímu slouží. Byloť by již na čase, abychom to\nneustálé trpké jednání nesnášelivost a pronásledování zanechali\na vespolek se milovali, cimž by zajisté blaho města našeho\nzkvítalo a my bychom se mohli napotom rovnati jiným, třeba\nvětším městům. Dobrá vůle koláče jídá; zlá ale hlavu tepe.\nJeště něco! Milerád bych Vám sdělil, že se v Třeboni zpě-\nvácký spolek zřizuje aneb že už zařízen jest; však ale nevím\njistotu. Nu až se dozvím! S.\nZ Osenic v Jičínsku. (Nové varhany.) Vbrzku\nbude u nás dostaven krásný chrám, jenž také novými var-\nhanami okrášlen bude. Jelikož nám velice na důkladném\nstroji varhanním záleženo bylo, požádali jsme chvalně známého\n* varhaníka Pražského p. Josefa Forstra, aby nám na nových\nvynálezích spočívající disposici k těmto varhanám učinil,\nčemuž on také s velkou ochotností vyhověl. *) Disposice k těmto\nvarhanám, které pan Jos. Prediger staví, jest následující.\nV manualu I. : 1+ Principal 8 stop. z cínu v prospektu;\ndolejších 7 tónů ze dřeva = 115 zl. 2. Bordun 16 stop ze\ndřeva krytý = 56 zl. 3. Gamba 8 stop z cínu (první oktáva\nze dřeva) = 70 zl. 4. Fléta 8 stop ze dřeva otevřená, první\noktáva krytá = 35 zl. 5. Ostrá fléta 4 stopy z cínu = 45 zl.\n6. Oktáva 4 stop z cínu (přichází z částě v prospektu), =s 61 zl.\n7. Superoktava 2 stop z cínu = 32 zl. 8. Quinta 2% stop\nz cínu = 40 zl. 9. Mixtura l*/g stop z cínu (4krát) = 63 zU\nV manualu II.: 10. Principal 4 stop z cínu něco užšího\nrozměru =: 60 zl. 11. Salicional 8 stop z cínu (první oktáva\nze dřeva) = 68 zl. 2. Oktáva 2 stop z cínu = 32 zl. 13.\nŠumící kvinta l1/3 stop z cínu (dvakrát) —35 zl. 14. Co-\npula major 8 stop ze dřeva = 26. V pedálu: 15. Subbass\n16 stop ze dřeva krytý = 45 zl. 16. Violinbass 16 stop ze\ndřeva otevřený = 76 zl. 17. Oktav-bass 8 stop, taktéž = 42 zl.\n18. Superoktáva 4 stop z cínu = 45 zl. V celku bude totiž\n18 znících hlasů a 1082 pí stal. K tomu přijdou nápo-\nmocné tahy: 1. Spinadlo (Koppel) pro první a druhý\nmanual je zřízeno bez pošoupnutí klávesnice k vytahování mezi\nlirou = 12 zl. 2. Spinadlo pedální se svými vlastními\nventilami v první manualní vzdušnici = 52 zl. Tři měchy po\n40 zl. Celé varhany budou tedy státi 2065 zl. Jak z této\ndesposice jasně vysvítá, snažil se p. Forster místo malých,\nkřiklavých píšťal velké zvučné píšfaly, které již značně vydají,\ndo varhan uvésti a osvědčil tím patrně, jak dokonale se zná\nv ústrojí varhan. Nemůžeme jinak, než svůj dík p. Forster-\novi za jeho výtečnou disposici veřejně mu projeviti.\nZ Poličky. (D iva d 1 o.) Račte ve svůj ctěný list při—\njiti tento krátký obrys o činnosti našich pp. ochotníků diva-\ndelních, počínajíc od doby, kdy jich ředitelství na se vzal\nM. Dr. p. Martin Mládek, c. k. plukovní lékař, jenž st\no naše divadlo značných zásluh vydobyl. Jím navrátilo se tr-\nvale jazyku národnímu ; jeho péčí zvětšilo se jeviště o zname-\nnitou prostoru a tak nabylo pohodlí potřebného ku větším ku-\nsům. SI. městské radě náležejí díky, že tuto p. ředitelovu\nsnahu v září a říjnu předešlého roku vykonanou podporovala\njednak přidělením potřebné půdy stavební, jednak poskytnutím\nstavebních látek. I přesvědčeni jsme, že také co nejspíše při-\nčiněno bude o zvětšení auditoria, ano nepostačuje množství na-\nvštěvovatelů. Zvláště kdy se dává hra více rriéně historická,\njest přeplněno; neboť se dostaví i hosté z Bystrého, Imramova,\nOlešnice ai z vesnic okolních. Hojná návštěva vymáhá hojný\nvýnos, jejž zvětšuje p. ředitel vhodnými úsporami, podivuhod-\nnou pílí a dovedností upravuje sám divadelní potřeby. Čímž\nse stalo, že za čas od května r. 1861 do nynějška odevzdal\nza účely dobročinnými 260 zl. r. č. dílem zdejší pokladnici\nchudých, dílem Turnovským, Skutečským a zdejším pohořelým.\nJak často se hrálo, vysvitne z následujícího přehledu, ve kte-\nrém u každého kusu jsou abecedně připojena jména pp. ochot-\nníků při úlohách, v nichž za tento čas nejvíce vynikli. Tím\nse nabude i přehledu o mnohosti zdatných sil, o hojnosti per-\nsonálu při větších kusech potřebného; tím vytknou se obory,\nv kterých jednotlivci uznání došli. Přitom podotknouti sluší,\nže naše krásná pleť vždy ochotně as velikou pílí hrá. Chval-\nnou horlivostí o činnost a zprávu divadla vyniká napověda p.\nJ. Nepaur. Divadelní hudbu, značným počtem ochotníků chvalně\nprováděnou, řídí p. F. Jedlička, vždy ku těžším skladbám\nsahaje. Sborové i sólové zpěvy skládá i řídí ochotně p. F.\nFindejs. Následuje konečně podotknutý přehled, v němž vy-\nnechávám jména spisovatelů, beztoho známá Dávaly se tyto\nhry, a sice r. 1861: 20. května „Liška nad lišku,\" ~Po půl\nnoci;\" 9. června „Dareba;\" 7. října „Vicomt z Letoriéru.\"\nSI. E. Šindlerova co princezna, p. V. Benoni co Pomponius, p.\nE. Kašparydes co Desperriéres; 24, listopadu ~Rod Svoja-\nnovský, opakován 1. prosince. SI. J. Telecká co Růžena,\np. V. Klicpera co hrabě Svojanovský, p. L. Martinův co Vi-\nlém; roku 1862: 19. ledna „Tajemné psaní,\" pan Čapek.\nV prvém: sl. Findejsova co Gabriela, p. A. Přibyl co Řehoř,\np. J. Svoboda co starosta mládeneckého spolku, p. F. Tyl co\nSekerka; v druhé hře p. J. Bouzar co Čapek. 23. března\n„Slepý mládenec.\" P. J. Pelikán v titulní úloze. 4. května\n„Zlý jelen.\" P. A. Skála co Mríiák; 1. června „Divotvorný\nklobouk.\" Sl. E. Mlynářova co Bětuška; p. J. Přibyl co Zvo-\nnek, p. Šustr co Barnabáš; 17. srpna „Kutnohorští havíři.\nP. L. Grúnseisen co opat, p. O. Vágner co Vít. 7. září „Že-\nnich z hladu,\" „Rekrutýrka v Kocourkově,\" které hry dávali\npouze študující (mimo úlohy ženské), ponejprve na prkna vy-\nstupující; tím více překvapili svou pěknou hrou; 26. pro-\nsince „Blaník,\" opakován 4. ledna b. r. Sl. V. Martysova\nco Filiska, pí. F. Štěpánová co Miloslava; konečně 1. února\nb. r. „Vrahové v městě.\" P. F. Andrlík co farář, p. J. Kašpa-\nrydes co mlynář. Příště dávali se bude Soběslav Klicpe-\nrův, načež nás navštíví Stránského divadelní společnost, me-\nškající nyní v Litomyšli. ' Budoucně podám zpráva o veškeré\nčinnosti našeho sl. spolku zpěváckého.\n*) Těší nás, že jste se na dobrého znatele obrátili; neboť kdo\nví, jak až dosud varhany na venkove stojí, přisvědčí nám, že\nVaše varhany v celém okolí sotva sobe rovných najdou.\nPoz. red.\n\nF. Z."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "40", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.4.3", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "V. D", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.7", "debut_caractere": 7068, "fin_caractere_exclue": 7784, "texte": "Z ciziny.\n\nZe Lvova. Dne 12. ledna vykonala haličská hudební\njednota před zahájením sněmu zemského při slavnostních služ-\nbách božích v chrámu katedrálním Mozartovu mši do B-dur a\nza Graduale zapěl četný sbor mužský píseň sv. Vojtěcha („Ho-\nspodine pomiluj ny\") v čtverohlasový sbor uvedenou od\nčeského mistra p. Jos. Leop. Zvon are. Tato vznešená píseň\nbyla zde ponejprv zpívána dne 9. prosince r. m. při příležito-\nsti ochotnického divadla, při kterém provozována truchlohra\nJulia Slowackého p. n. „Mindove, král litevský44, jejížto\nděj koná se na Litvě v XII. století v čase násilného zavádění\nvíry křesťanské od křižáků německých i zajmula Poláky tím\nvíce, aulo i oni mají podobný předrahý pozůstatek po sv. Voj-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 153, "texte": "těchu, totiž válečnou hymnu „Boga rodzico Dziewi-\nco,\" a proto též tak milo jim bylo poznati slavnou pa-\nmátku z nejdávnějších časův staročeských.\n\nV. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.4.4", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.8", "debut_caractere": 155, "fin_caractere_exclue": 3193, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\nSlovanský zpěv. spolek „Hlahol\" ve Vídni\nuspořádá dnes dne 10. února v místnostech „u Šperla\" dru-\nhou taneční besedu, při které hudební sbor pluku cara Ale-\nKsandra účinkovali bude.\n*** Zpěvácký spolek „Rubeš\" ve Skutči uspo-\nřádal dne 8. února v hostinci „u zlatého jelena\" pěveckou, hu-\ndební a deklamatorní besedu; přebytkem výtěžku besedy té\npřispěje se na obnovu hlavního oltáře v dědanském chrámu\nPáně. Program jest následující: 1. Ouvertura slavnostní od\nJ. Škroupa. 2. „Zpěv český,\" sbor od Veita. 3. „Já jsem\nCech,\" deklamace od F. J. Rubeše. 4. „Má otčina,\" sbor od\nSlavíka. 5. Deklamace pro ženskou. 6. „Valčík,\" sbor. 7. Ou-\nvertura z opery „Halka\" od Stan, Moniuszkého. 8. „Píseň ce-\nstujících po vlasti,\" sbor od Abta. Ku konci byla zábava taneční.\n*„.* Zpěvácký spolek v Nové Pace uspořádal\ndne 28. ledna pěveckou a taneční zábavu, která se z velmi\nskvělého výsledku těšila. Čistý výnos určen jest na zřízení\npráporu pro pěveckou jednotu a místnímu ústavu chudých.\n*35.* Zpěv. spolek „Orlica\" v Prostějově na Moravě\nodbýval ku svému prospěchu besedu v místnostech čtenářského\nspolku. Sbory provedené došly vřelého uznání se strany obe-\ncenstva, jmenovitě „Prosba odvedeného\" od Knžkovského a\nsbor „Moravan.\"\nProzatímní zpěv. spolek v Nákle u Olo-\nmouce uspořádal ponejprv dne 8. února v místnostech „u Ra-\nkušanky\" pěveckou, deklamatorní a taneční besedu ve pro-\nspěch založené školní knihovny. Spolek tento jest v pravdě\njediný toho druhu po všech vlastech našich, neboť on se\nskládá ze samých rolníků a čítá již na 50 údňv výkon-\nných a odvažuje se na věci nesnadné mnohý n městským spol-\nkům zpěváckým. Vřelé „Na zdar!\" voláme těmto statečným\na pokročilým Hanákům !\nZpěv. spolek „Záboj\" v Pelhřimově povo-\nlen místodržitelským výnosem ode dne 22. června 1862, má\nnyní 56 údů výkonných zpěvákův a 51 přispívajících. Měsíčné\npříspěvky do spolkové kasy jsou údůrn výkonným na vůli po-\nnechány; údové přispívající platí nejméně 50 kr. r. č. měsíčně.\n*s* Zpěv. spolek y Mnichově Hradišti účinkoval\npři besedě, která se dne 28. ledna ku poctě p. okresního\npřednosty rytíře z Čeňkova dávala. Proslov z péra p. O. B.\na jím významně přednesen byl poetický i rázný zároveň ; sleč.\nL. B. jako vždy velmi roztomile deklamovala „Korunu lásek.\"\nZpěvácký spolek pěl dva sbory, z nichž druhý „Žárlivý basař\"\ndosti zdařile. Ku konci deklamatorního a pěveckého oddělení\nodevzdán oslavenci vkusně vyvedený diplom čestného údství zá-\nložny. Na to následovala taneční zábava.\n*** V Radnicích se zřizuje zpěvácký spolek.\n*** Zpěvácký spolek v Jindř. Hradci učinil dů-\nležité zařízení, kteréž dobrého ovoce zajisté ponese. Zařízena\ntotiž škola zpěvácká, v kteréž se dvakrát za týden základům\nvyuěovati bude. Mimo to bude míti spolek dosavadní\nsvá cvičení v ctverozpěvu a zpěvu sborovém též dvakrát za tý-\nden. V posledním čase sesílen jest gpoíek přistoupením nových\núdů, z nichž jsou mnozí vycvičení již zpěváci. Vůbec se jeví\nve spolku horlivost a snaha pokroku, z čehož se krásného\nrozkvětu spolku nadíti můžeme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.4.5", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.8", "debut_caractere": 3195, "fin_caractere_exclue": 4266, "texte": "Ochotnická divadla.\nNa ochotnickém divadle v Přešticích dávali dne\n2. února: „Slepý mládenec44 ve prospěch nuzných v Rudoboří\na Krkonoších. Hlavní zásluhu o zařízení našeho ochotnického\ndivadla má zdejší pan lékárník, který doposud co ředitel vše-\nmožnou mu věnuje péči. Mimo to přispěli k tomu účeli pá—\nnové Tatter, Bárta, Steidl, jakož i pani Novotná.\nNa ochotnickém divadle v Hoře Kutné provozo-\nvalo se dne 2. února: „České Amazonky\" aneb „Ženská vojna.\"\nŽertovná hra ve 3 odděleních s hudbou, zpěvy, tancemi a sku-\npeními, dle starší hry Toldovy a veselohry Klicperovy nově\nvzdělána od Jos. Kaj. Tyla.\nOchotníci v Příbrami dávali v posledním čase:\n„Lesní panna.\" „Život za přítele.\" j>Syn chudého otce\"\n„Král Václav IV.\" „Ouklady a láska\" (benef. p. Kozlan-\nského) „Žebrácká\" a „Záhuba rodu Přemyslovců.\"\nOchotníci v Německém Brodě dávali dne 25. ledna\nk jich prospěchu veselohru „Epigram\" s pilností uspokojující,\nv které zvláště p. N—l a slečny K—a, H—a, F—a a U—a\núlohy své řádně pojmuly, začež se jim též dostalo uznání. Pří-\njem se páčil na 42 zl. 76 kr. r. č."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.4.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.8", "debut_caractere": 4268, "fin_caractere_exclue": 4276, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.4.6.1", "titre_corps": "— Slečna Papáčkova, Moravanka, vystoupila nedávno", "titre_sommaire": "— Slečna Papáčkova, Moravanka, vystoupila nedávno", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.8", "debut_caractere": 4278, "fin_caractere_exclue": 6347, "texte": "— Slečna Papáčkova, Moravanka, vystoupila nedávno\nv Brně v koncertu, který byl dne 6. února v tamnějším\ndivadle uspořádán. Routinovaná zpěvačka tato vystoupivší už\nv Brně na divadle, nadána jest všemi výhodami, jakéž debu-\ntantku divadlu odporucují a česká zpěvohra v Praze dobře by\npochodila, kdyby sobě získala tuto sílu, nebof jak slyšíme, jest\nsleč. Papáckóva Slovanka a snad by návrh s té strany ochotně\npřijala.\nKapelník „Sokola\" pan Čeněk Vinař obdržel\nna znamení uznání jeho hudebních skladeb velmi vkusnou tak-\ntovku se stříbrnými ozdobami as českým lvem od pana Jin-\ndřicha Tem pele z Nového Jičína (na Moravě) jakož i dedi-\nkaci 2 vlastních komposic dárcových: totiž valčíku a polky\n„Pozdravení z Moravy/'\nAlexandr Dreyschock, nyní prof. konservatoria\nv Petrohradě, účinkoval v čtvrtém koncertě ruské hudební je-\ndnoty, přednášeje A-moll koncert od Mendelssohna s nedo-\nstižnou dokonalostí.\nSI. Rosa d'o r, která v Pruském Slezsku s velmi\npříznivými úspěchy koncertovala, byla na železnici Oderberské\nokradena.\nKoncert Rich. Wagnera. V neděli dne 8. února\nuspořádal světoznámý skladatel Rich. Wagner v sále na Žofíně\nkoncert, k němuž, jak jsme předzvídali, nesčíslné množství po-\nsluchačů se dostavilo. Zevnější úspěch koncertu byl velmi\nskvělý, ano velkolepý. Z šesti čísel programu musela se dvě\nčísla, totiž: předehra k Meistersangrům a od Bernarda předná-\nšená ~Milostná píseň Sigmunda\" opakovali; velké pochvaly\ndošly též ostatní skladby: ouvertury k „Faustu\" a „Tannhau-\nseru\" shromáždění Meistersangrů a předehra k „Tristanu a\nIsoldě.\" Richard Wagner byl od obecenstva vřele přivítán a ku\nkonci vyvolán ; načež koncertista svůj dík obecenstvu několika\nslovy pronesl. Konečně budiž podotknuto, že se mu i květiny\nházely. 0 této v pravdě německé hloubající hudbě, která se\nnám řečí rozumu, nikoliv však řečí srdce býti zdá, promluvíme\npříště, prozatím však podotkneme, že je R. Wagner mistr v in-\nštrumentaci zkušený vládce všech hudebních prostředků a dů-\nkladný znatei kombinací hudebních.\nŽenský zpěv. spolek bude, jak se dovídáme, i\nv Praze zařízen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.2.5", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.8", "debut_caractere": 6349, "fin_caractere_exclue": 6483, "texte": "Listárna.\nPanu R. L.v J. Vaše dopisy budou nám vždy milé.\nPanu Ber ... v M. B. Pošlete rychle rukopis; je ho nevy-\nhnutelné zapotřebí."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.1", "texte": "Jak asi vyhlíží hudba chrámová na\nvenkově?\nStrašlivá to ironie, pak—li hudbu chrámovou, jak u větší\nčásti na venkově se provozuje, za takovou považovati máme.\nMátne za to, že postrádá všech podmínek, jež pravá\nchrámová hudba vyžaduje, má-li svému vznešenému účeli a\ncíli dostáti: v lidu zbožné city buditi a mysl k tvůrci vše-\nhomíra povznášeti.\nHudba chrámová musí slova zpěvu za základ sloužící\nvšemi uměleckými prostředky podporovati, vyjadřovati, musí\nposvátnému obřadu a církevnímu ěasu přiměřena, dobře po-\nchopena a prakticky správně a precisně provedena býti.\nO skladby takovéto pravé chrámové hudby není nouze;\no ty postarali se někteří výteční skladatelé doby minulé i\nnynější: v tom ohledu není výmluvy.\nChoulostivější stránkou jest tehdy dobré pochopení a\nprakticky správné a precisně provedení skladby.\nK ternu jest zapotřebí theoreticko-praktického vzdě-\nlání v hudbě se strany řiditele kůru, má-li na hudebníky\npůsobili a mládež k zpěvu a hudbě vůbec odchovávati.\nBohužel, že právě tohoto theoreticko-praktického vzdě-\nlání hudebního u větší části našich ředitelů pohřešujeme.\nJsouf ovšem velmi čestné a chvalné výminky v tom\nohledu, avšak v celku pořídku.\nDle našeho náhledu není to také vinou řiditelů, nýbrž\nvinou poměrů, v jakých stav učitelský od pradávna žil, a\naž podnes se nachází.\nTyto hudbě chrámové tak nepříznivé poměry byly až\ndo roku 1848 následující:\nChlapec, který od svých rodičů pro stav učitelský ur-\nčen byl, počal se záhy učiti zpěvu, později tomu neb onomu\nsmyčcovému neb foukacímu hudebnímu nástroji, potom i klavíru.\nToto vyučování ve zpěvu a hudbě vůbec bylo v je-\ndnotlivých pádech dobré, a právě proto měli jsme a máme\nmezi učiteli dobrých, praktických varhaníků a ještě více do-\nbrých praktických hudebníků na jiné hudební nástroje.\nV celku ale bylo vyučování nadzmíněné velmi mělké,\njednostranné, často až mizerné.\nZpěvu vyučovalo se, jakmile děti noty znaly, a C-stup-\nnici přezpívaly, z většího dílu mechanicky; na hudební\nnástroje se „odehrávalo.*\nOdehrávání to záleželo v tom, že jeden chlapec po\ndruhém, každý se svým hudebním nástrojem ke stolu šel,\nkde pan učitel neb pomocník u pultu byl zasedl, a odehrá-\nval kousek, který mu napsán a k učení odporučen byl.\nMezi tím seděli ostatní chlapci hudbě se učící po škol-\nních lavicích, učíce se každý svůj kousek na svém hudeb-\nním nástroji, každý z jiné tóniny a v jiném taktu hraje, a\nto všecko v jedné a té samé školní sednici, v jednom a\ntom samém okamžiku.\nJaké to asi učení bylo a v takových okolnostech býti\nmuselo, ponecháváme úvaze laskavého čtenáře.\nTak se to vedlo až do oné doby, kdy chlapec, k stavu\nučitelskému určený, z druhé triviální třídy vystoupiv, do\ntřetí třídy některé hlavní školy se übíral, aby se tam všem\npředmětům v němčině, o kterých před tím málo věděl, učil,\na co v triviální druhé třídě byl pochytil, zapomněl.\nPo odbytí třetí třídy hlavní školy šel domů, aby se\nv hudbě zdokonalil. Zdokonalování to dálo se v směru a\npoměru, jak základ položen byl. Hrály se totiž nejvíce ta-\nneční kusy, nějaká duetta, variace atd.\nProvozovala-li se v kostele figurální mše, hrála se bez\nzkoušky, a každý hral, jak právě chtěl.\nŽe nastávající školní čekanec na takovýto způsob žád-\nnou důstojnou chrámovou hudbu neslyšel a sobě také ničeho\nkloudného osvojili nemohl, jest na bílednL\nZ ohledu hraní varhan vypadalo to pro školního čekance\nještě mnohem smutněji. Někteří učitelové, kteří za slavné\nvarhaníky vyhlášeni byli, a kteří skutečně co praktičtí var-\nhaníci, ač pravidelně nehráli, mnoho zběhlosti měli ne-\nchtěli zúmyslně svým učňům nic o generalbassu sděliti, bo-\njíce se, aby o svou autoritu, kterou ve vůkolí požívali,\nnepřišli.\nY četných pádech předložil se nastávajícímu školnímu\nčekanci, který se po hraní varhan pídil, hlas z figurální\nmše pro varhany „Organo,\" ciframi takřka posetý, a řeklo\nse mu : hřej.\nK vysvětlení, jak má hrát, muselo postačit: tercie\npřibírá kvintu, sexta tercii, a septima tercii i kvintu.\nTímto vysvětlením bylo veškeré studium harmonie\nukončeno, a učeň byl a zůstal sám na sebe poukázán. To\njest faktum, kteréž z vlastní zkušenosti dokázati můžeme.\nŽe mezi učiteli na venkově, kteří obyčejně zároveň"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.2", "texte": "řiditely kůru jsou, vzdělaní hudebníci byli a stávají, jest ne-\npopiratelná pravda, a o těch, jakožto čestných výminkách,\nnemůže platiti, co zde smutného o poměrech hudby chrá-\nmové uvádíme.\nPokračujme však dále.\nDosáhnuv školní čekanec 17. roku svého zákonem pře-\ndepsaného stáří, odebral se do pedagogického kursu na */4,\npozději na % roku, aby sobě vysvědčení s poznamenáním:\n„Může jako pomocník upotřeben býti\" zaopatřil.\nAby se něčemu v literním umění skutečně naučil, ne-\nbylo možná, a nebylo také třeba, poněvadž hudba platila u\npomocníka až do roku 1848 všecko, literní umění nic; po\ntom se nikdo opravdu nepídil.\nStana se absolvovaný školní čekanec pomocníkem s roč-\nním platem 70 zl. stříbra bez stravy, bytu, dříví a světla,\nmuseí, jestli se hladu übrániti chtěl, po domech vyučovat,\na sice hlavně jenom v hudbě.\nPoněvadž ale u lidů pojem o chrámově hudbě velmi\nzakrnělý byl, a jen hospodní hudba z účastenství se těšila:\ntak musel již proto, aby rodiče brzy nějaký kousek uchu licho-\ntící slyšeli, polku atd. pěstovati, a nepřišel zase k lepší hudbě.\nOdkud měl tedy vzdělání v chrámové hudbě nabyti,\nkdyž se mu nikdy a nikde v patřičné míře a v pravém směru\nneposkytovalo ?\nStana se školní pomocník po dlouhých letech samostat-\nným učitelem, byl tomu šumaření tak uvyklý, že obyčejně\njiž při tom po čas života svého setrval, a také své svěřence\nv tom směru vychovával. Ano víme jeden pád, který zde\nco curiosum sdělujeme, že jeden učitel, aby pedál u varhan\nšlapali nemusel, a jak se vyjádřil, bot ušetřil, pedálové pí-\nšfaly schoval (na půdu), díry zastrkal a klaviatura pedálovou\ntéž odstranil.\nTak stály poměry chrámové hudby až do roku 1848.\n(Pokračování v líčení poměrů iéch od roku 1848 až do dneška příště.)\n\nŽenské co skladatelky.\nO působení ženských, které se komponováním zaná-\nšely, bylo až dosud jak v tuzemských tak v cizozemských\nlistech málo psáno a přec vytvořil jejich tvůrčí talent tak\nmnohý, velký a zdařilý plod v oboru komposice, že by tak\nmnohému skladateli ku zvláštní cti a chvále sloužil.\nHlásají—li veřejné listy přemrštěnou chválu komponi-\nstům, kteří několik kadryl pracně sestavili neb nějakou pí-\nseň pomocí půjčky cizích myšlenek do hudby vtěsnili; bu-\ndiž i nám dovoleno zmíniti se o skladatelkách, z nichžto\nmnohé důkladnými pracemi svými hudební literaturu oboha-\ntily, ba ano takovou znalost harmonie a kontrapunktu osvěd-\nčily, kterouž bychom marně u tak zvaných „výtečníků\"\nhledali.\nPředevším jmenujeme zde geniální komponistku ze 16.\na 17. století Viktorii Aleotti, dcera znamenitého stavitele\nGiov. B. Aleottiho z Argenly, která okolo r. 1590 slynula.\nJiž záhy prozrazovala velký talent k hudbě, v nížto vedením\nsvého učitele Pasquina znamenité pokroky činila. Její otec\nvydal výbor skladeb jejích a dal je pod názvem „Ghirlanda\nde Madrigali\" a 4 voci v Benátkách r. 1593 tisknouti. Text\nk těmto duchaplným čtyrhlasým skladbám pochází od Gua-\nriniho. Ještě více než tato proslula Anna Amálie princezna\nPruská (nar. dne 9. listop. 1723, f 3. břez. J 783). Yyso-\nkorodá tato dáma nebyla dilettantkou, nýbrž hudební uměl-\nkyní v pravém smyslu slova. Pod výborným vedením dvor-\nního skladatele Kirnbergra studovala kontrapunkt a komposici\na jmenujeme-li ji mistryní v obou těchto uměních, nepotře-\nbujeme na důkaz našeho výroku, než jen na její obě kom-\nposice, které Kirnberger ve své knize „Die Kunst des rei-\nnen Satzes\" za příklady uvádí, poukázali; je to sbor a sada\nz jednoho houslového tria z její velké skladby „Úmrtí Je zíse\"\n(slova od Ramlera), s nížto s nesmrtelným Graunem o va-\nvříny závodila. I její odpůrcové nemohou ji odepříti v pravdě\nmužného ducha, jenž v její skladbě vane, a musí se vy-\nznati, že jí každé tajemství podvojného kontrapunktu a fugy\na každý prostředek hudební poesie patrně známy byly, ano\nže takovou obratností v instrumentací vynikala, z jakéž se\nmálo skladatelů těší. Po boku této všestranně vzdělané a\nduchaplné paní může se také Anna Amálie, vévodkyně Saso-\nVýmarká postavili.\nAnna Amálie narodila se v Brunšviku dne 24. října\n1739, učila se záhy hudbě u varhaníka Fleischera, jenž ji\nvšestranné v umění hudebním vzdělal. Kromě jednoho dů-\nmyslně zosnovaného oratoria, jež se r. 1768 veřejně pro-\nvozovalo, složila Amálie operetku „Ervín a Elrníra,\" která za\nnejzdařiíejší práci její se považuje.\nClementine de Bourges, slavná kouiponistka fran-\ncouzská, slynula v polovici XVI. století. Díla, která po ní\nzůstala, považují se za mistrovské práce toho času. Y bi-\nbliotéce Yerdiéra sluje Klementina perlí Lionských dam. Ye\nvarhanní tabulatuře Jac, Paixe nachází se vedle skladeb od\nOrlanda di Lasso, Walthera a jiných starých mistrů též čtver-\nhlasý zpěv „Da bei rami\" od této mistryně, kteráž r. 1561\nzemřela. V tomtéž století proslavila se též svými skladbami\nCornelia Calegali, kteráž se r. 1644 v Bergamu naro-\ndila. Již v 15. roku svého stáří vyšlo první její „motetto,\"\njak Gerber tvrdí, tiskem; na to vstoupila do kláštera sv.\nMarkéty v Miláně a zanášela se ustavičně komponováním.\nSložila! mnoho žalmů motett, madrigalů, mší a kanzonett,\nkteré také tiskem vyšly. Skladby její byly tak promyšlené\na ušlechtilé, že ji básníci v básních svých opěvovali.\nHraběnka Courmonl-ová, emigrantka francouzská vy-\nnikala nešvedním tvůrěím talentem. Dosáhnuvši pod jmenem\nDe Siesly znamenité pověsti co virtuoska na klavír, oddala\nse pak zpěvu a byla konečně r. 1796 v Berlíně u opery\nengažována. Platila! za nejzajímavější a nejtalentnější damu\nsvého času. Y hudebním ohledu byla a\nsložila mimo rozličné písně a skladby pro piano operu „Ar~\nmidu,\" nížto svou dobrou pověst osvědčila.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.3", "texte": "Kean a princ Jiři.\nVýjev ze života uměleckého.\nV kašmírovém županu zahalen spočíval krásný muž as\ndva a třicet let starý na modrohedbávné černým třepením\nolemované pohovce. V pravici držel jemné cigáro, v levici\nrukopis, do něhož čas od času nahíídl a hned potom to, co\nbyl právě tiše přečetl, nahlas opakoval. Tento muž byl dě-\ndicem Garrickovy slávv, největší herec třech spojených krá-\nlovství, Talma Anglicka, proslavený bůžek všech pani, nepře-\nkonaný soupeř všech mužů, pýchou svých uměleckých sou-\ndruhů ; jedním slovem : byl to Kean (vysl. kýn.)\nSešit, jejž mistr Edmund ve své ruce držel, byla hlavní\nrole činohry „Žid\" od Massingera, kusu to, v němž na druhý\nvečer v divadle „Drurylane\" vystoupiti měl. Byla to role?\nkterouž již více než padesátkrát tak dokonale hrál, že mu\njeho soudruhové za umělé provedení zlatý pohár darovali,\nano pohár, jenž nyní šampaňským naplněn byl a na jeho\nkulatém stolku vedle pohovky stál. Kean chtěl právě z něho\npiti, an malý sluha v bohaté livreji do pokoje vstoupil.\n„Co mi přinášíš, Goliate?\"\n„Lístek od Jeho Výsosti prince Walesského!\"\nKean rozvinul list a četl :\n„Milý Keane!\nTys mne včera večer co Hamlet tak uchvátil, že\nprahnu za ten krásný duševní požitek, jejž jsi mi svou\nmistrovskou hrou poskytl, ústně díky Tobě vzdáti. Za\njednu hodinu očekává Tě k malé masité snídani v Carl-\nton-House\nTvůj\nTi nakloněný Jiří.\"\n„Pozdrav prince a oznam mu, že přijdu.\"\n„S Bohem, pane Keane!\"\n„Na shledanou, malý Tomši! Tuto guineu však přijmi\ndo své tobolky.\"\n„Děkuji, pane Keane,\" pravil malý Tomš a odešel\nze dveří.\n„Za hodinu očekává mne princ. To je snadno řečeno;\navšak nejde to tak rychle, jak si to Jeho Výsost dobrotivě\nmyslili ráčí. Nejdřív musím svou roli projiti. Umění jde\nnapřed. Princ může čekati!\"\nKean položil se s největším poklidem duše opět na po-\nhovku, pročetl svou roli až ku konci, vykouřil své cigáro a\nzazvonil pak na svého sloužícího, jenž mu při oblékání ná-\npomocen býti musel.\nNápotom jel v najmutém kabrioletu do Carlton-House,\nkde Jiří Walessky princregent, nejkrasší, nejroztomilejší a\nnejpříjemnější kavalír Anglika, bůžek všech paní, nejmoc-\nriější obránce všech umění a umělkyň, před dvacíti lety zbož-\nňovatel Marie Robinsonové a nyní přítel a příznivec Miss Fr.\nKemble-ové a Edmunda Keana v nádheře sídlel.\nPrinc seděl ve své komnatě u bohaté tabule, an jeden\nz jeho komorníků příchod Keanův oznamoval.\n„Nachť vstoupí!\" rozkázal regent.\n„Královská Výsosti,\" pravil příchozí. „Slouží mi ke\ncti Yašnosíem dobré jitro přáti.\"\n„Dobré jitro, milý Eudmunde! Tys dal dlouho na sebe\nčekali. Víš, co latiníkové praví: „Tarde venientibus ossa.\"\n„Bude as Vaši Výsosti známo, že je latina mou Achil-\nlovou patou. Prosím tedy mi tuto větu přeložili.\"\n„Pozdě přicházejícím kosti44 zní ta věta. Kdybys byl\nještě déle na sebe čekati dal, byl bych sám všecko snědl;\nneboť již od dávných časů nebyl tvůj věrný ctitel při tak\nvelkém appetitu, jako dnes. Sedni si, Roscie, jez a pij, co\nti ehutnati bude. Dělej, jako bys byl doma aneb v nějakém\nnejlepším hostinci. Mezi přátely není žádných oholků! Včera\nvečer přišly čerstvé paštiky z husích jater ze Strassburku a\ndnes ráno čerstvé ústřice z Colchestru. To jsou tvá nejmi-\nlejší jídla a z té příčiny dal jsem Tě k sobě povolati, abys\nbyl mým společníkem. Chop se toho, miláčku Mus!\"\n„Královská Výsosti, já tomu notně dám!\"\n„Učiň tak! Ale řekni mi, milý Keane, je to pravda, co\njsem včera musel siyšeti.\"\n„Co jste ráčil slyšet, princi ?\"\n„Že již opět až pod uši vězíš ve dluhách a že pro po-\nukázku na dvě stě a 10 liber sterlingů do Kings-Benchu\nputovati máš ?\"\n„Bohužel, ano, princi! Když Vaše Výsost dluhy má,\nnedělá to pra nic. Vy jste princ-regent a nemůžete za to\ndíky nebeské spravedlnosti zavřen býti. Ale s námi übo-\nhými umělci nedělá se žádných okolností. Malí zlodějové se\nvěsí, velcí se nechají běžet. Pro mizerných 10 sterlingů\nmůže našinec až ke dni božího soudu v žaláři sedět. Ach,\nty zatrolené dluhy! Nikain to nevede.14\n„Mlč, milý Keane, také já urním o tom zpívat; neboť\nmezi námi řečeno, tnámť tolik věřitelů, co jest písmen v je-\ndnom sloupci „Tirnesu.\" Však co na tom! Každý má dluhy;\nproč bych já je neměl míti ? Pán Bůh a parlament je někdy\nzaplatí. Ale, nechceš okusit tuto paštiku ? Je jen pro tebe\nurčena. Nuž pusť se do ní, nedostižný Hamlete !\"\nKean přišoupl k sobě paštiku a pozvedl víčko. Ale\njak užasl, když uvnitř paštiky místo lanýžů hromadu naku-\npených žlufáků naše!.\n„Vaše Výsosti, tyto vybízející guiney . .\n„Přišly včera z mincovny. Daruji Ti je a zaplať svému\nbídnému obchodníku ve víně, slyšíš, sice se budu hněvat,\nano hodně na Tebe hněvat!\"\n„Nedostává se mi princi věru slov, abych za tento\nnový důkaz skutečně královské laskavosti nejsrdečnější dík\nsložil.\"\n„Poslyš Keane, tys ses mi včera nad míru líbil. Nalij\nTalmo ! Tvůj Hamlet je mistrovské dílo, tak vznešené, velké,\nže by tě byl mistr Shakespeare, kdyby tě byl viděl, pln ra-\ndosti k svému srdci přitiskl a zvolal: „Tys mi jen poroz-\numěl!\" Ale proč nepiješ! Což se necháš stokrát prošiti,\nKeane !\"\n„Na zdraví nejroztomilejšího ze všech princů !\" zvolal\numělec a vyprázdnil jedním douškem velký pohár s vínem.\n„Děkuji ti, Keane ! Tys jedním rázem pohár vyprázdnil.\nTo byl krásný tah od Tebe. Ale řekni mi, příteli, jak se ti\nlíbila Kembleova co Ofelie ?\"\n„Yaše královská Výsosti se mne táže, jak se mi Vaše"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.4", "texte": "Frances Kembleova co Ofelia líbila ?® opětoval Kean, vypiv\nobsah drahého poháru. „Mám Vašnostern pravdu říci?\"\n„To se rozumí, Keane!\"\n„Nuže slyšte princi: Miss Kembleova se mně docela\nnelíbila,\" odvětil Kean do poháru nalévaje.\n„A proč ne ?\"\n„Nebyla onou nevinnou dívkou, jak ji náš slavný Wil-\nliam nakreslil. Bylaf dvořenínkou, při níž ze všech pruhů\njejí nalíčené pletě milkovnictví prokukovalo; možná že jiné\nokouzlila, mně však byla upřímně řečeno protivná,\" rozklá-\ndal napitý Hamlet, třetí pohár vyprázdniv.\n„Ty jsi nezdvořák, Keane,\" pravil princ, jenž svou\nkrásnou Kembleovou příliš miloval, než aby ji od jiného tak\npřísně posuzovali nechal.\n„Že jsem nezdvořák ? Připouštím královská Výsosti,\ntato Kembleova není ale přec v mých očích nic jiného, než\nkoketa, prakoketa, která nemá ponětí o Shakespearově Ofelii.\"\n„Ha, ha! z Tebe mluví nenávist a žárlivost! Ano,\nano, ty jsi do ní zamilován a ona ona Tě nechce vy-\nslyšet !\"\n„Já do ní zamilován? Kdo se opovažuje to tvrditi ?*\n„S tvým laskavým dovolením, princ Walesský,® odvětil\nregent, jenž příliš povznesen byl, aby nevěděl, že hněv ví-\nnem rozjařeného herce jej uraziti nemůže.\n„A kdybyste ještě větším pánem byl, což jste, nedám\nse ani od svého krále uraziti.\"\n„To je pěkné od Tebe, milý Keane! Ale ty musíš\nbýt hezky nestranný a se ini přiznali, že naše půvabná Miss\nKembleova velký, neobyčejný talent jest.\"\n„To je k popukání, princi!\"\n„O, řeknu více, naše Kembleova je první herečkou An-\nglicka, ano celého světa. Připij Keane, af žije Kembleova\nco Ofelia!\"\nVínem rozohněn a odporem popuzen vstal Kean a\nodvětil: ,\n„Na to nepřipiju! Když se princi osmělujete tvrditi,\nže Vaše Kembleova největším talentem Anglicka jest, tu se\nprinci osměluji tvrditi, že o našem božském umění nemáte\nlepšího ponětí, než slepý o barvách/\n„Keane!\" zvolal princ, jejž zlost poněkud přece pře-\nkonala.\n„To je mé mínění, královská Výsosti, a tím punktum !a\nzvolal herec.\n„Máte pravdu,® řekl na to princ-regent, jehož rozji-\ntření se brzy ochladilo. „Keane, chcete svému příteli malou\nslužbu prokázati ?\"\n„S radostí, královská Výsosti/\n„Jděte tamto ku dveřím a zazvoňte!\"\nKean zatáhl zvonítko. Okamžitě vstoupil do komnaty\nprvní komorník.\n„Dejte okamžitě do jednoho z mých kočárů zapřáhnout,\"\nvelel princ. „Pan Kean chce domů jeti. Na shledanou, mi-\nstře Keane,\" pravila Jeho královská Výsost, vstana s úsmě-\nchem od stolu : „Jestli náhodou Miss Kembleovou spatříte,\nvyřiďte jí můj srdečný pozdrav a rcete jí, že ji tento týden\nnavštívím,\" doložil princ a odebral se do jiného pokoje*\nKean stál tu ohromen. Tento neočekávaný výsledek\nučinil ho náhle střízlivým. Bylf samoten a nevěděl, co počíti.\n„Pane Keane,\" pravil opět navracující se komorník,\n„vůz princův Vás očěkává/\n„Dobře, dobře,\" mumlal herec, opustil komnatu a\njel domů.\nBrzy na to obdržel následující list:\n„Paň Kean zapoměl svou paštiku. Posílám mu ji s tím\npřáním, aby mu šla k duhu.\nPrinc Walesský/\nPět let po tomto výjevu u snídaně, dne 20. lednatlB2o,\nnastoupil princ Walesský co Jiří IV. trůn po otci v blbosti\nzemřelém. Téhož dne odplul Kean, jenž od onoho okamžiku\nnesmírivým nepřítelem svého velkomyslného dobrodince byl,\ns lodí Washington do Nového Yorku. *)\n*) Edmund Kean, syn A. Keana a Miss Carrey narodil se v Lon-\ndýne 4. listopadu 1787 a zemřel 15. května 1833 na jevišti při\nprovozování \"Othella.\" Jeho poslední slova byla: „Farewell,\nOthellos oceupation !\" (S Bokem Othellovo zaměstnání.)\n\nFeuilleton.\n\nDivadlo.\nV běhu posledního času dávaly se v prozatímním divadle:\nV neděli dne 1. února: ve prospěch slečny Klotildy G au co vy\n„Pražský flašinetlář a jeho rodina\" od Langera pře-\nložil Vojt. Benísek. V pondělí dne 2. února: „Strakoni-\ncký dudák\" aneb „Hody divých žen\" od Tyla, hudba\nod Ballandy. V úterý dne 3. února: „Musí na venek,\"\nveselohra dle Bayarda od J. St. Ve čtvrtek dne 5. února:\n„Srdce a svět,\" činohra od K. Gutzkova, přel. od Tyla.\nDne 7. února: „Troubadour,\" zpěvohra od Camerana, přel.\nod G. L. Hudba od Verdiho. První pohostinské vystoupení\nslečny Luigie Farija. V neděli dne 8. února: Ve prospěch\npaní Kolárové: „Doktor Robin,® veselohra dle Premareya\nod J. Pocáteckého, „Jenom pět zlatých\", aneb „mnoho\nlásky a málo peněz,\" veselohra, zcešiil J. K. Zbraslavský.\nK závěrku: „Brute, pust Césara,\" veselohra dle Rosiera\nod J. J. Kolára.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brna, dne 8. února. (Besed a.) Ve čtvrtek dne\n5. t. m. jsme se konečně dočkali po dlouhém Čase besedy.\nOd 28. října 1862 slovanský spolek zdejší žádnou zábavu ne-\nuspořádal. Mluvilo se sice již o brzké besedě v prosinci\nroku 1862, a však sešlo z toho. Konečně se ustanovil výbor\nna tom, že se má beseda uspořádali k oslavení zahájení\nsněmu. Poněvadž ale nejspíše zase nějaký šotek se do té\nzáležitosti vedral, upustilo se zase a ustanovilo se, že beseda\nse bude odbývati dne 24. ledna k oslavení sněmu a po-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.5", "texte": "ctě poslanců. Avšak zvláštní osud nepříznivý se jaksi na-\nmáhal, by odbývání besedy této, již 3 měsíce očekávané, ještě\naspoň o několik dní opozdil. Sněm se odročil, pan raístodržící\ndne 28. uspořádal ples, k němužto i poslancové zváni byli, a\nbeseda se musela opět odložiti. Tak se stalo, že se odbývala\nteprvé 5. t. m. Doufáme a přejeme si, by se příštím zábavám\nnedařilo podobně. Avšak beseda, ježto na sebe tak dlouho\nčekati nechala, odměnila za to skvělým výsledkem znamenitě\nshromážděné obecenstvo. Program i zevnějšek besedy měly do\nsebe nevšední zajímavosti a protož mi odpustíte, že exordium\nsnad poněkud dlouhé vypadlo. Sál v Lužankach, ježto nově\nmalován jest, byl obecenstvem nejvybranějším úplně přeplněn,\nna vzdor dešti a blátivému počasí. Zvláště poslanci sněmu\nzemského se četně shromáždili. J. Ex. pp. místodižitel svob.\npan z Poche, p. zemský hejtman, hrabě Dubský a nej důstoj-\nnější biskup brněnský Exc. hrabě Schaffgotsch, veledňst. pan\nprelát kláštera pp. Augustinů p. Cyril Napp, hrabě Belrupt, ka-\nnovník kapitoly olornúcké, zaujímali přední místa. Šlechta byla\nzastoupena pány hr. Mitrovskýin, oběma hr. Serenyi, hr. Bel-\nkredirn, hr. Braidou, baronem Widmannem atd. Poslancové slo-\nvanští z většího dílu v čamarách a národním kroji moravském\nbyli téměř všichni přítomni. Zejmena uvádím zde pp, dra. Pra-\nžáka, dra, Malhona, dra. Helceleta, Rozehnala, Izáka, Klevetu,\nJuraidu, Wurma, Kostelníka, dra. Mezníka, dra. Šroma atd.\nI několik poslanců německých se dostavilo, mezi nimiž dr. Gis kra,\ncož do sebe jistě nemalé zajímavosti má. Jedním slovem, be-\nseda tato se odbývala před obecenstvem neobyčejně vybraným,\nzajímavým a četným. A skutečně dostál spolek náš jako oby-\nčejně i tenkráte své úloze, neb nám podal program krásný a\nprovedení jeho bylo velmi důstojné. „Zpěv jinochů,\" sbor\nod Vog 1 a co první číslo pořádku, proveden byl dobře a dílem\ni velmi dobře, což zvláště platí o [sloce druhé, byl zpíván\nv Brně ponejprv. Skladby Voglovy nejsou sice ani dost málo\nnárodní, ale vynikají obzvláštní elegancí, jakýmsi geniálním\nvzletem a velmi nenuceným vedením jednotlivých hlasů. To\nsamé, myslíme, platí o skladbě nadjmenované. Že nás druhá\nsloka připomínala na finále mnohých vlašských oper, nepřinutí\nnás, abysme obratnému a oblíbenému skladateli upírali pů-\nvodnost; jestiť to velmi příjemný sbor a zpěv. spolek Brněnský\nsi jeho provedením získal nemalé pochvaly. Následovaly dvě\npísně : „Růže a děvče\" od L. Dietricha a slavná slovenská\nnárodní píseň, harmonisovaná od Pivody „Aj, co by bofa.\"\nTěmito písněmi a jinými dvěmi „Matuška galubuška,\" ruska\nciganskaja pěsnia a „Kalendář a ne farár,\" od F. L. Čelakov-\nskeho, budba od L. Dietricha dobyl sobě p. Forch tg o 11,\njenž k nám schválně z Vídně zavítal, nad míru nadšenou po-\nchvalu obecenstva a stal se korunou besedy. O zpěvu\np. Forchtgotta šířiti slov bylo by vlastně zbytečné, neb sláva\njeho zaznívá ve všech kruzích Čechoslovanů. Přece nemohu\nopomenouti Varn podati aspoň kratičkou zprávu o proslaveném\npěvci, jelikož v Praze ještě nezpíval. Páně Forchtgottova nej-\nkrásnější vlastnost není přílišná zvucnost hlasu; hlavní zásluha\njeho jest neobyčejně jemný a mistrný přednes, jímžto se může\nstavili po bok nejzdatnějších umělců. Kdyby slovo „cit\" nebylo\njiž tak značně zneužívané, řekl bych, pan F. zpívá s citem,\na myslil bych, že jsem řekl vše. Je to však uvšedněný ter-\nminus technicus. Zpívalť pan F. všechny písně se vší původní,\nnenucenou vroucností; vytříbený, sonorní hlas jeho, jenžto le-\nhounce a jemně se z prsou vine, dojímá a uchvacuje tak libě\na opravdově, že mysl a city úplně rozumí tónům, jimižto pí-\nseň k srdci posluchače mluví. P. Forchtgott vyniká nad mno-\nhým zpěvákem národních písní zvláště tím, že zbyteč-\nnému šroubování a pitvoření hlasu a nepotřebné kolikráte i ne-\nmístné koloratuře se vyhýbá, kteroužto jiní se snaží vydobyti\nsobě pověsti pikantního a původního ponětí a přednesu. Pan\nF. zpívá jednoduše, vřele, pravdivě a důstojně. Škoda\nže nemáme příležitosti jej slyšeti víckrát. Prozatím se musíme\nkojit nadějí, že nás jindy navštíví a besedy naše mistrným a\nvzorným zpěvem svým ozdobí. Obecenstvo vyznamenalo pana\nForchtgotta nadšeným a bouřlivým potleskem za výtečné před-\nnesení nadzmíněnýeh krásných skladeb; my ale vzdáváme\nmu srdečné díky a provoláváme mu „Sláva !u Podobného\nvýsledku dosáhla deklamovánka, kterou náin neznámá slečna\nvelmi zdařile a cile přednesla. Jelikož deklamovánka ta pře-\nkypuje výbornými vtipy a zdařilými poznámkami na poměry ná-\nrodní a zvláště na levici a pravici sněmu našich a slečna prává\ntato místa s významným výrazem přednesla, pobouřila obecen-\nstvo k hlučnému potlesku, nímžto deklamatorka častě přeru-\nšena byla. Ze obsah deklamovánky u přítomnosti ceských i\nněmeckých poslanců tím více zajímal, rozumí se samo sebou.\nSlečna dodala svému přednesu zvláštního významu, jsouc vý-\nborně podporována nevšedním talentem deklamatorním. Jak\nnám sama slečna sdělila, jestiť původce deklamovánky té jistá\npaní R. na Moravě; více nám říci nechtěla. Bylo by ale velmi\nzajímavé i pro jiné besedy, kdyby vtipnou a včasnou dekla-\nmovánku si opatřiti mohly. Budeme se snažiti, Vám podati\nvbrzku o ní bližší zprávu. Pan Zelnícek, clen divadelního\norchestru, hrál „Jankée doodle, souvenir ď Amerique\" na housle.\nPan Z. hraje s nemalou bravurou, jen bychom sobě přáli, co\njsme již jednou vyslovili, aby místa jemnější nehrál se stej-\nnou ležérností a bezstarostí. Opakujeme, že p. Z. hraje zběhle\na dosti jistě, že hraje poněkud geniálně, ale časem na ujmu\ndokonalejšímu a svědomitému provádění, jímžto světoznámí umělci\nvynikají, které stopovat jestif aneb má býti hlavním heslem\nostatních. Ostatně byl p. Zelnícek od obecenstva hlučně od-\nměněn a vyvolán. „Milencův stesk,\" ctverzpěv od Horáka,\nzpívali čtyři pp. lidové sboru pilně a zdařile. „Dar za lásku,\"\nsbor od Křížkovského, výborné to dílo proslaveného skla-\ndatele, byl i tentokráte proveden s podivuhodnou bravurou a\ndokonalostí. Sbor tento požívá úplné přízně obecenstva našeho,\na Křížkovský ním slaví pravé triumfy. Což pak „Hlahol\" Praž-\nský jej nechce zpívat ? Je mi dosti divné, že se v Praze vý-\ntečný sbor ještě neprovozoval, jelikož se tak znamenitých skla-\ndeb neposkytuje příliš četně. Rázným sborem „Na Prahu\" od\nVeita ukončil se program, jenžto jistě všem požadkvkůin obe-\ncenstva a kritiky dostál. Cilá a živá zábava vládla obecen-\nstvem po besedě, k cemu nemálo přispěly skladby národní a\ntaneční, měšťanským sborem smyčcovým provedené. Až do noci\njsme se bavili ve vzájemnosti a výtečném rozmaru, ježto po\npřečtení 2 telegramů z Vídně, a jednoho z Blánska vypukl\nv nadšené a hřmící „Sláva!\" Nuže, o besedě jsem Vám po-\nvěděl snad dost, jen ještě malinké intermezzo. Nevíme, zdali\np. zemský hejtman hr. Dubský kouření v hlavní síni zaká-\nzal, aneb jestli jen sobě přál, by se nekouřilo. Na každý\npád byl spůsob, jímžto pan F . . .. ík přání p. zemského hejt-\nmana oznámil, četného a vybraného obecenstva úplně nehoden;\nmyslíme totiž, že mezi obecenstvem nebylo ani jednoho pána,\nkterý by přání p. hr. Dubského byl nevyplnil a že tedy ne-\nbylo zapotřebí kouření zakazovali. Ostatně jsme takřka\npřesvědčeni, že Jeho Exc. pan zemský hejtman sobě pral\naneb žádal, by se nekouřilo, ale nikoli že kouření\nzakázal. Dixi. Ještě si dovoluji připomínati pp. údy\nspolku, by se ke zkouškám dostavovali četněji; to spolku ne-\nprospívá, když mnohý pan zpěvák, jenž zkoušky nenavštěvoval\na následovně svůj hlas nenastudoval pořádně, potom k besedě\nse dostaví a myslí, že tím dostál své povinnosti, jen když na\npodium se postavil a také časem poněkud zamumlal. Takoví\nstatisté škodí jen úceli vytknutému. Jest nám tedy líto a mu-\nsíme se přiznati, že právě tato okolnost následkům u zpívání\nprvního sboru platnosti dodala. Víme, že sbormistr a většina\núdů proti tomu bojuje; avšak stává se tak a protož opaku-\njeme : Zkoušky, a sice pilné a časté zkoušky jsou „conditio,\nsine qua non\" a žádáme ony pány, aby se snažili vynahra-\nditi, co snad zanedbali. Ku konci vzdáváme ve jménu obe-\ncenstva sl. výboru díky za vkusný program a obezřelé řízení\nbesedy a žádáme o brzkou podobnou zábavu. 1.... r."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.6", "texte": "Z Hořovic. (Zpěvácký spolek zdejší a v Lo-\nch o vicích a divadlo v Žebráce.) Uvázav se v povin-\nnosti dopisovatele, nepomyslel jsem na to, že bych v našem\njindy tak živém městě látky k dopisování postrádati mohl. Proto\nodpusťte, je-li tento dopis suchopárný. Zpěvácký spo-\nlek v Hořovicích cvičí se pravidelně dvakrát za týden a\nprospěl ve zpěvu tak dalece, že již po dvakráte s pochvalou u\nveřejnosti vystoupiii mohl. Myslilo se, že Hořovický zpěv.\nspolek ještě v masopustě nějakou besedu uspořádá, však se\nto nestane. Ochotnické divadlo také na čas utichlo a\nproto jest u nás jako v hrobě. Za to se zmáhá čilý ruch\nve vůkolí. V Loch o vicích, městečku to sotva 1000 duší\nčítajícím, utvořil se působením p. Petra Správky, ředitele\ntamní továrny, zpěvácký spolek, jenž okolo 30 účinkují-\ncích údňv čítá. Bude-li si spolek ten počínati tak, jak se to\nod rázné povahy a vytrvalosti p. Správky vším právem očeká-\nvali dá, jest se zde dobré budoucnosti nadíti a proto se obá-\nvám, že by Lochovický zpěv. spolek Hořovického „Slavíka,\"\njenž v posledním čase ráznosti postrádá, zastínili mohl. Pak-li\njsem sobě této malinké výčitky proti „Slavíku\" dovolil, uči-\nnil jsem to jen proto, abych správnímu výboru v něj uložené\npovinnosti, totiž sepsání stanov a získání přispíva-\njí cích úd 5 v na pamět uvedl, nemoha toho posud mírnými\nslovy docílili, i Přeškoda, že se sousední města Žebrák a\nHostoxnice posud pro zřízení zpěváckého spolku nerozhodly;\nneznám překážek, jichžto by stávati mohlo : mladých sil je\nhojnost, k vyučování schopných učitelů také nechybí, proč by\nse tedy o to milovníci zpěvu pokusiti nemohli ? Zvláště by\nŽebráčstí zpěvácký spolek bez volkého namáhání zřídili\nmohli. Zde totiž jest přemnoho let ochotnické divadlo, které\nposud nejméně 12 mužských údů, samých to mladíků čítá.\nPřevezme-li nynější divadelní ředitel také cvičení ve zpěvu,\npotřebuje pouze své stálé údy k účinkování vyzvati a jsem jist,\nže se všichni pro zpěvácký spolek rozhodnou. Když jsem\nse již jednou o ochotnickém divadle v Žebráce zmínil, nemohu\nopominouti, nepodali bližších o něm zpráv. Ochotnické divadlo\nv Žebráce náleží mezi nejstarší divadla v Čechách, neb když\nKajetan Tyl se svou kočující společností po Čechách jezdí-\nval, již se na Žebráckém divadle od domácích ochotníkův hrá-\nvalo. Jak se proslýchá, jest zřízení téhož divadla ponejvíce\nstudující mládeži co děkovati, která v prázdninách obecenstvo\nna divadle bavila. Praví se, že jednou i nebožtík Klicpera Že-\nbrák k vůli divadlu navštívil a zde látky k známé veselohře\n„Divotvorný klobouk\" nabyl. Uvědomělé měšťanstvo\nbrzy dostalo lásku k divadlu. Studující odešli a měšťan-\nstvo hrálo samo. Tak se v Žebráce udrželo divadlo až podnes.\nV předešlých krutých dobách divadlo to sice umlklo, avšak\nnezaniklo, konečně přičiněním-se p. Ludvíka Vorla divadlo\nopět obživlo. Letošního roku hráli ochotníci několikráte, mezi\njiným „Ďáblova bařina\" „Vězení\" „Lumpacius vagabun-\ndus.\" „Loupežníci\" od Schillera museli se k všeobecné žá-\ndosti opakovati. Jak známo, náleží provedení této truehlohry\nna divadle ochotnickém mezi zvláštnosti, i byl jsem proto dy-\nchtiv, o výsledku této hry se přesvědčiti. Dostavil jsem se.\nJiž zevnější vkusné zřízení divadla a prostranná místnost v na-\nději mne posilnily, že se provedení „Loupežníků\" s pochva-\nlou skončí. A také jsem se nemýlil. Souhra byla dokonalá ;\nk tomu přispívaly ještě krásné dekorace, dobré uspořádání ča-\nstých proměn a konečně skvostný šat, jejž ochotníci pro toto\npředstavení z Pražského divadla objednali. Mezi ochotníky vy-\nnikali p. Vorel co Karel Moor, jenž karaktér intrikána dobře\nstudoval, a p. Hněvkovský co Franc Moor, jenž dokázal,\nže na divadle žádným nováčkem není, a že by se i na hlav-\nním divadle Jíbiti musel. Vůbec mohu übezpečiti, že jeden\nkaždý své úloze dokonale dostál. Návštěva byla četná a po-\nzoroval jsem především, že stav rolnický z okolních vesnic\nHřed, Bzové a Praskoles četně zastoupen byl. Příště více.\nKéž bych svým dopisem alespoň toliko prospěl, by se Že-\nhráčští o pěstování zpěvu rovnou měrou, jako to pro divadlo\nciní, zasadili. R. J.\nZ Hranic. (Beseda.) Dne 8. dnora odbývala se zde\nv místnostech střelnice slavná národní beseda. Program\nbyl následující: 1. Ouvertura „Vlasta\" od Nápravníka, před-\nnesl hudební sbor c. k. pluku princ Vasa. 2. „Hlahol/ po-\nchod pro mužský sbor od K. Rendla. 3. Reklamace. 4. „Marné\nvýstrahy/ sbor od Fr. Sedláčka. 5. Deklamace. 6. „Žežu-\nlinka/ sbor. 7. Koncert pro křídelnici od Merkadanteho, před-\nnesl hudební sbor c. k. pluku princ Va3a. 8. Deklamace. 9.\nPotpourri z národních moravských písní od L. Ž v o n are. 10.\n„Slovan/ mužský sbor od Vinaře. Po besedě následoval tanec.\n(Šm.) Z Chrudimi, 30. ledna. (Hnilička. Zpěv.\nspolek). Hudební poměry zdejší se valně zlepšují a dou-\nfáme s jistotou, že se hudba naše brzy vyšine na stupen do-\nkonalosti. Ze naděje tato splněna bude, vychází hlavně ze\nstatného obsazení služby městského kapelníka. Obecní výbor\nudělil totiž řečené místo chvalně známému hudebníku p. AI.\nHniličko vi z Oustí nad Orlieí, a jsme potěšeni, že p. LI n i-\nlicka navzdr všem piklům, které nepříznivci a závistníci jeho\nkuli, službu tuto na se vzal, ano již tyto dni v novém po-\nstavení svém blahodatně působili počal. Ze se p. Hniličko ví\nu nás dobře povede, to mu s jistotou prorokujem a jsme také\nsami rádi, že se nám zase s ním dobře povede, nebot kapel-\nníka takového, jakým on jest bylo nám již nanejvýš potřebí.\nZdejší spolek zpěvácký „Slavoj\" pokračuje neustále ve svém\nzdokonalení a pořádá začaté koncerty, ačkoliv ve veřejných\nlistech sotva kdy se čeho o jeho působení dočtem; chybilť\nnám doposud korrespondent, jenž by o „Slavoji\" byl učinil\nzmínku. „Slavoj\" má přes 60 sborů sestudovaných a zpívav-\nšímu před císařským dvorem v Kladrudech dostalo se mu od\ncísaře pána velmi lichotivého uznání a pochvaly. Nejbližší kon-\ncert připravuje se na první postní neděli. Pokudž známo, bu-\ndou „Rekův sen,\" „Naše probuzení\" a „Rňžinky stesk\" tvořit\nhlavní cástě tohoto koncertu, jehož výtěžek účelům spolkovým\nvěnován bude. 0 nový vkusný prápor pro „Slavoje\" pečuje\nchoť majitele parních mlýnů paní Hýrová ve spojení s jinými\nspanilomyslnými dámami zdejšími.\n5? Z Jáchymova. (Zpěv. spolek.) Sotva že za pří-\nkladem množství měst i u nás utvořil se zpěvácký spolek\na obyvatelstvu zdejšímu vbrzku pokroky své veřejně ukázati\nchce, hrozí mu již, jak se podobá, rozpadnutí. Hlavní příčinu\ntoho ale udati nemůžeme, poněvadž mu již od vzniknutí bylo\nvzdorovali rozličným těžkostem a pak nepřátelům, jenž již před\nrokem rozkvět jeho všemožně utlačovati hleděli. Proto snášel\nale zpěv. spolek náš přece po celý čas trpělivě vše utisko-\nvání, které mu zvlášť mnozí ze zdejšího měšťanstva činili, od-\nbýval dvakráte téhodně se vší pílí své schůze \\šak jako\ncírkev v katakomkách a jen zřídka kdy vystupoval veřejně,\nne ale na jevišti, nýbrž v domě toho neb onoho příznivce a\nv kruzích společenských. Předešlého roku došed potvrzení mí-\nstodržitelstvím, čítá 25 výkonných a což při zmíněných okol-\nnostech uejvýš podivné 35 přispívajících údů. Nesmíme se\nale o spolek náš snad více zastávati, nežli toho hoden, zvláštní\npříčinou, jenž mu v přemožení nepřátel vadí, zdá se nám býti\nnesvornost, která bohužel často i jinde plodí mezi údy nepří-\njemnosti a nezřídka příčinou bývá i nemilých výjevů. V březnu\nhodlá zpěv. spolek zdejší uspořádati první besedu. Kojíme se\nnadějí, že předsevzetí toto ale více nezruší a skvělý výsledek\npodniku tohoto nejen protivníky jeho upokojí a smíří, nýbrž i\núdy k míru a svornosti povzbudí.\nZ Lomnice v Budějovicku. (Beseda.) Dne 4. t. m.\npřipravil nám zdejší zpěv. spolek utěšenou zábavu; dával totiž\n„besedu/4 výhradně pro spolek určenou, při kteréž se zpěv,\ndeklamace a tanec střídaly. Slyšeli jsme ,,Utonulou44 od Křiž—\nkovského, „Národní kadrylu44 od Helleia „Při draní44 od\nHoráka, „Naprej-4 od Jenka a jiné. Co do hudby, musím"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.7", "texte": "se chvalně zmíniti, zvláště při novém národním tanci\nsedě\" nejenom že mistrně provedena byla, nýbrž i taněícím\nji dokonale vyhověla, nač z jiných míst i ve veřejných listech\nstýskáno bylo. Zvláště milo bylo se podívati na naši krásnou\npleť, kteráž takřka výhradně v slovanském obleku se do-\nstavila, jakož i naši bodří jonáci v čamarách a čižmách sobě\nhrdinsky při Hulánu a Furiantu vykračovali. Vůbec zábava ta\nbyla nenucená; každý se bavil srdečně, upřímně po staro-\nčesku, což zajisté očekávati se dalo; nebo kdo zná náš spolek,\nv němž bujaří oudové se co bratří milují, vždy a v každé prí—\npádnosti jeden za druhého stojí a co pevná hráz proti útokům\nneodvratně odolává, zajisté mým slovům víry upírali nebude.\nV skutku, jest-li Jaroslav náš na delší čas v té míře potrvá,\nnetřeba se obávati roztříštění. Co spolku našemu ještě chybí\njest to, že naše obecenstvo nedospělo ještě tam, kde jiná města\njiž dávno jsou, aby totiž podporovalo krásné umění a vše, co\nk blahu národnímu slouží. Byloť by již na čase, abychom to\nneustálé trpké jednání nesnášelivost a pronásledování zanechali\na vespolek se milovali, cimž by zajisté blaho města našeho\nzkvítalo a my bychom se mohli napotom rovnati jiným, třeba\nvětším městům. Dobrá vůle koláče jídá; zlá ale hlavu tepe.\nJeště něco! Milerád bych Vám sdělil, že se v Třeboni zpě-\nvácký spolek zřizuje aneb že už zařízen jest; však ale nevím\njistotu. Nu až se dozvím! S.\nZ Osenic v Jičínsku. (Nové varhany.) Vbrzku\nbude u nás dostaven krásný chrám, jenž také novými var-\nhanami okrášlen bude. Jelikož nám velice na důkladném\nstroji varhanním záleženo bylo, požádali jsme chvalně známého\n* varhaníka Pražského p. Josefa Forstra, aby nám na nových\nvynálezích spočívající disposici k těmto varhanám učinil,\nčemuž on také s velkou ochotností vyhověl. *) Disposice k těmto\nvarhanám, které pan Jos. Prediger staví, jest následující.\nV manualu I. : 1+ Principal 8 stop. z cínu v prospektu;\ndolejších 7 tónů ze dřeva = 115 zl. 2. Bordun 16 stop ze\ndřeva krytý = 56 zl. 3. Gamba 8 stop z cínu (první oktáva\nze dřeva) = 70 zl. 4. Fléta 8 stop ze dřeva otevřená, první\noktáva krytá = 35 zl. 5. Ostrá fléta 4 stopy z cínu = 45 zl.\n6. Oktáva 4 stop z cínu (přichází z částě v prospektu), =s 61 zl.\n7. Superoktava 2 stop z cínu = 32 zl. 8. Quinta 2% stop\nz cínu = 40 zl. 9. Mixtura l*/g stop z cínu (4krát) = 63 zU\nV manualu II.: 10. Principal 4 stop z cínu něco užšího\nrozměru =: 60 zl. 11. Salicional 8 stop z cínu (první oktáva\nze dřeva) = 68 zl. 2. Oktáva 2 stop z cínu = 32 zl. 13.\nŠumící kvinta l1/3 stop z cínu (dvakrát) —35 zl. 14. Co-\npula major 8 stop ze dřeva = 26. V pedálu: 15. Subbass\n16 stop ze dřeva krytý = 45 zl. 16. Violinbass 16 stop ze\ndřeva otevřený = 76 zl. 17. Oktav-bass 8 stop, taktéž = 42 zl.\n18. Superoktáva 4 stop z cínu = 45 zl. V celku bude totiž\n18 znících hlasů a 1082 pí stal. K tomu přijdou nápo-\nmocné tahy: 1. Spinadlo (Koppel) pro první a druhý\nmanual je zřízeno bez pošoupnutí klávesnice k vytahování mezi\nlirou = 12 zl. 2. Spinadlo pedální se svými vlastními\nventilami v první manualní vzdušnici = 52 zl. Tři měchy po\n40 zl. Celé varhany budou tedy státi 2065 zl. Jak z této\ndesposice jasně vysvítá, snažil se p. Forster místo malých,\nkřiklavých píšťal velké zvučné píšfaly, které již značně vydají,\ndo varhan uvésti a osvědčil tím patrně, jak dokonale se zná\nv ústrojí varhan. Nemůžeme jinak, než svůj dík p. Forster-\novi za jeho výtečnou disposici veřejně mu projeviti.\nZ Poličky. (D iva d 1 o.) Račte ve svůj ctěný list při—\njiti tento krátký obrys o činnosti našich pp. ochotníků diva-\ndelních, počínajíc od doby, kdy jich ředitelství na se vzal\nM. Dr. p. Martin Mládek, c. k. plukovní lékař, jenž st\no naše divadlo značných zásluh vydobyl. Jím navrátilo se tr-\nvale jazyku národnímu ; jeho péčí zvětšilo se jeviště o zname-\nnitou prostoru a tak nabylo pohodlí potřebného ku větším ku-\nsům. SI. městské radě náležejí díky, že tuto p. ředitelovu\nsnahu v září a říjnu předešlého roku vykonanou podporovala\njednak přidělením potřebné půdy stavební, jednak poskytnutím\nstavebních látek. I přesvědčeni jsme, že také co nejspíše při-\nčiněno bude o zvětšení auditoria, ano nepostačuje množství na-\nvštěvovatelů. Zvláště kdy se dává hra více rriéně historická,\njest přeplněno; neboť se dostaví i hosté z Bystrého, Imramova,\nOlešnice ai z vesnic okolních. Hojná návštěva vymáhá hojný\nvýnos, jejž zvětšuje p. ředitel vhodnými úsporami, podivuhod-\nnou pílí a dovedností upravuje sám divadelní potřeby. Čímž\nse stalo, že za čas od května r. 1861 do nynějška odevzdal\nza účely dobročinnými 260 zl. r. č. dílem zdejší pokladnici\nchudých, dílem Turnovským, Skutečským a zdejším pohořelým.\nJak často se hrálo, vysvitne z následujícího přehledu, ve kte-\nrém u každého kusu jsou abecedně připojena jména pp. ochot-\nníků při úlohách, v nichž za tento čas nejvíce vynikli. Tím\nse nabude i přehledu o mnohosti zdatných sil, o hojnosti per-\nsonálu při větších kusech potřebného; tím vytknou se obory,\nv kterých jednotlivci uznání došli. Přitom podotknouti sluší,\nže naše krásná pleť vždy ochotně as velikou pílí hrá. Chval-\nnou horlivostí o činnost a zprávu divadla vyniká napověda p.\nJ. Nepaur. Divadelní hudbu, značným počtem ochotníků chvalně\nprováděnou, řídí p. F. Jedlička, vždy ku těžším skladbám\nsahaje. Sborové i sólové zpěvy skládá i řídí ochotně p. F.\nFindejs. Následuje konečně podotknutý přehled, v němž vy-\nnechávám jména spisovatelů, beztoho známá Dávaly se tyto\nhry, a sice r. 1861: 20. května „Liška nad lišku,\" ~Po půl\nnoci;\" 9. června „Dareba;\" 7. října „Vicomt z Letoriéru.\"\nSI. E. Šindlerova co princezna, p. V. Benoni co Pomponius, p.\nE. Kašparydes co Desperriéres; 24, listopadu ~Rod Svoja-\nnovský, opakován 1. prosince. SI. J. Telecká co Růžena,\np. V. Klicpera co hrabě Svojanovský, p. L. Martinův co Vi-\nlém; roku 1862: 19. ledna „Tajemné psaní,\" pan Čapek.\nV prvém: sl. Findejsova co Gabriela, p. A. Přibyl co Řehoř,\np. J. Svoboda co starosta mládeneckého spolku, p. F. Tyl co\nSekerka; v druhé hře p. J. Bouzar co Čapek. 23. března\n„Slepý mládenec.\" P. J. Pelikán v titulní úloze. 4. května\n„Zlý jelen.\" P. A. Skála co Mríiák; 1. června „Divotvorný\nklobouk.\" Sl. E. Mlynářova co Bětuška; p. J. Přibyl co Zvo-\nnek, p. Šustr co Barnabáš; 17. srpna „Kutnohorští havíři.\nP. L. Grúnseisen co opat, p. O. Vágner co Vít. 7. září „Že-\nnich z hladu,\" „Rekrutýrka v Kocourkově,\" které hry dávali\npouze študující (mimo úlohy ženské), ponejprve na prkna vy-\nstupující; tím více překvapili svou pěknou hrou; 26. pro-\nsince „Blaník,\" opakován 4. ledna b. r. Sl. V. Martysova\nco Filiska, pí. F. Štěpánová co Miloslava; konečně 1. února\nb. r. „Vrahové v městě.\" P. F. Andrlík co farář, p. J. Kašpa-\nrydes co mlynář. Příště dávali se bude Soběslav Klicpe-\nrův, načež nás navštíví Stránského divadelní společnost, me-\nškající nyní v Litomyšli. ' Budoucně podám zpráva o veškeré\nčinnosti našeho sl. spolku zpěváckého.\n*) Těší nás, že jste se na dobrého znatele obrátili; neboť kdo\nví, jak až dosud varhany na venkove stojí, přisvědčí nám, že\nVaše varhany v celém okolí sotva sobe rovných najdou.\nPoz. red.\n\nF. Z.\n\nZ ciziny.\n\nZe Lvova. Dne 12. ledna vykonala haličská hudební\njednota před zahájením sněmu zemského při slavnostních služ-\nbách božích v chrámu katedrálním Mozartovu mši do B-dur a\nza Graduale zapěl četný sbor mužský píseň sv. Vojtěcha („Ho-\nspodine pomiluj ny\") v čtverohlasový sbor uvedenou od\nčeského mistra p. Jos. Leop. Zvon are. Tato vznešená píseň\nbyla zde ponejprv zpívána dne 9. prosince r. m. při příležito-\nsti ochotnického divadla, při kterém provozována truchlohra\nJulia Slowackého p. n. „Mindove, král litevský44, jejížto\nděj koná se na Litvě v XII. století v čase násilného zavádění\nvíry křesťanské od křižáků německých i zajmula Poláky tím\nvíce, aulo i oni mají podobný předrahý pozůstatek po sv. Voj-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630210-01.1.8", "texte": "těchu, totiž válečnou hymnu „Boga rodzico Dziewi-\nco,\" a proto též tak milo jim bylo poznati slavnou pa-\nmátku z nejdávnějších časův staročeských.\n\nV. D.\n\nKronika zpěváckých spolků.\nSlovanský zpěv. spolek „Hlahol\" ve Vídni\nuspořádá dnes dne 10. února v místnostech „u Šperla\" dru-\nhou taneční besedu, při které hudební sbor pluku cara Ale-\nKsandra účinkovali bude.\n*** Zpěvácký spolek „Rubeš\" ve Skutči uspo-\nřádal dne 8. února v hostinci „u zlatého jelena\" pěveckou, hu-\ndební a deklamatorní besedu; přebytkem výtěžku besedy té\npřispěje se na obnovu hlavního oltáře v dědanském chrámu\nPáně. Program jest následující: 1. Ouvertura slavnostní od\nJ. Škroupa. 2. „Zpěv český,\" sbor od Veita. 3. „Já jsem\nCech,\" deklamace od F. J. Rubeše. 4. „Má otčina,\" sbor od\nSlavíka. 5. Deklamace pro ženskou. 6. „Valčík,\" sbor. 7. Ou-\nvertura z opery „Halka\" od Stan, Moniuszkého. 8. „Píseň ce-\nstujících po vlasti,\" sbor od Abta. Ku konci byla zábava taneční.\n*„.* Zpěvácký spolek v Nové Pace uspořádal\ndne 28. ledna pěveckou a taneční zábavu, která se z velmi\nskvělého výsledku těšila. Čistý výnos určen jest na zřízení\npráporu pro pěveckou jednotu a místnímu ústavu chudých.\n*35.* Zpěv. spolek „Orlica\" v Prostějově na Moravě\nodbýval ku svému prospěchu besedu v místnostech čtenářského\nspolku. Sbory provedené došly vřelého uznání se strany obe-\ncenstva, jmenovitě „Prosba odvedeného\" od Knžkovského a\nsbor „Moravan.\"\nProzatímní zpěv. spolek v Nákle u Olo-\nmouce uspořádal ponejprv dne 8. února v místnostech „u Ra-\nkušanky\" pěveckou, deklamatorní a taneční besedu ve pro-\nspěch založené školní knihovny. Spolek tento jest v pravdě\njediný toho druhu po všech vlastech našich, neboť on se\nskládá ze samých rolníků a čítá již na 50 údňv výkon-\nných a odvažuje se na věci nesnadné mnohý n městským spol-\nkům zpěváckým. Vřelé „Na zdar!\" voláme těmto statečným\na pokročilým Hanákům !\nZpěv. spolek „Záboj\" v Pelhřimově povo-\nlen místodržitelským výnosem ode dne 22. června 1862, má\nnyní 56 údů výkonných zpěvákův a 51 přispívajících. Měsíčné\npříspěvky do spolkové kasy jsou údůrn výkonným na vůli po-\nnechány; údové přispívající platí nejméně 50 kr. r. č. měsíčně.\n*s* Zpěv. spolek y Mnichově Hradišti účinkoval\npři besedě, která se dne 28. ledna ku poctě p. okresního\npřednosty rytíře z Čeňkova dávala. Proslov z péra p. O. B.\na jím významně přednesen byl poetický i rázný zároveň ; sleč.\nL. B. jako vždy velmi roztomile deklamovala „Korunu lásek.\"\nZpěvácký spolek pěl dva sbory, z nichž druhý „Žárlivý basař\"\ndosti zdařile. Ku konci deklamatorního a pěveckého oddělení\nodevzdán oslavenci vkusně vyvedený diplom čestného údství zá-\nložny. Na to následovala taneční zábava.\n*** V Radnicích se zřizuje zpěvácký spolek.\n*** Zpěvácký spolek v Jindř. Hradci učinil dů-\nležité zařízení, kteréž dobrého ovoce zajisté ponese. Zařízena\ntotiž škola zpěvácká, v kteréž se dvakrát za týden základům\nvyuěovati bude. Mimo to bude míti spolek dosavadní\nsvá cvičení v ctverozpěvu a zpěvu sborovém též dvakrát za tý-\nden. V posledním čase sesílen jest gpoíek přistoupením nových\núdů, z nichž jsou mnozí vycvičení již zpěváci. Vůbec se jeví\nve spolku horlivost a snaha pokroku, z čehož se krásného\nrozkvětu spolku nadíti můžeme.\n\nOchotnická divadla.\nNa ochotnickém divadle v Přešticích dávali dne\n2. února: „Slepý mládenec44 ve prospěch nuzných v Rudoboří\na Krkonoších. Hlavní zásluhu o zařízení našeho ochotnického\ndivadla má zdejší pan lékárník, který doposud co ředitel vše-\nmožnou mu věnuje péči. Mimo to přispěli k tomu účeli pá—\nnové Tatter, Bárta, Steidl, jakož i pani Novotná.\nNa ochotnickém divadle v Hoře Kutné provozo-\nvalo se dne 2. února: „České Amazonky\" aneb „Ženská vojna.\"\nŽertovná hra ve 3 odděleních s hudbou, zpěvy, tancemi a sku-\npeními, dle starší hry Toldovy a veselohry Klicperovy nově\nvzdělána od Jos. Kaj. Tyla.\nOchotníci v Příbrami dávali v posledním čase:\n„Lesní panna.\" „Život za přítele.\" j>Syn chudého otce\"\n„Král Václav IV.\" „Ouklady a láska\" (benef. p. Kozlan-\nského) „Žebrácká\" a „Záhuba rodu Přemyslovců.\"\nOchotníci v Německém Brodě dávali dne 25. ledna\nk jich prospěchu veselohru „Epigram\" s pilností uspokojující,\nv které zvláště p. N—l a slečny K—a, H—a, F—a a U—a\núlohy své řádně pojmuly, začež se jim též dostalo uznání. Pří-\njem se páčil na 42 zl. 76 kr. r. č.\n\nZ Prahy.\n\n— Slečna Papáčkova, Moravanka, vystoupila nedávno\nv Brně v koncertu, který byl dne 6. února v tamnějším\ndivadle uspořádán. Routinovaná zpěvačka tato vystoupivší už\nv Brně na divadle, nadána jest všemi výhodami, jakéž debu-\ntantku divadlu odporucují a česká zpěvohra v Praze dobře by\npochodila, kdyby sobě získala tuto sílu, nebof jak slyšíme, jest\nsleč. Papáckóva Slovanka a snad by návrh s té strany ochotně\npřijala.\nKapelník „Sokola\" pan Čeněk Vinař obdržel\nna znamení uznání jeho hudebních skladeb velmi vkusnou tak-\ntovku se stříbrnými ozdobami as českým lvem od pana Jin-\ndřicha Tem pele z Nového Jičína (na Moravě) jakož i dedi-\nkaci 2 vlastních komposic dárcových: totiž valčíku a polky\n„Pozdravení z Moravy/'\nAlexandr Dreyschock, nyní prof. konservatoria\nv Petrohradě, účinkoval v čtvrtém koncertě ruské hudební je-\ndnoty, přednášeje A-moll koncert od Mendelssohna s nedo-\nstižnou dokonalostí.\nSI. Rosa d'o r, která v Pruském Slezsku s velmi\npříznivými úspěchy koncertovala, byla na železnici Oderberské\nokradena.\nKoncert Rich. Wagnera. V neděli dne 8. února\nuspořádal světoznámý skladatel Rich. Wagner v sále na Žofíně\nkoncert, k němuž, jak jsme předzvídali, nesčíslné množství po-\nsluchačů se dostavilo. Zevnější úspěch koncertu byl velmi\nskvělý, ano velkolepý. Z šesti čísel programu musela se dvě\nčísla, totiž: předehra k Meistersangrům a od Bernarda předná-\nšená ~Milostná píseň Sigmunda\" opakovali; velké pochvaly\ndošly též ostatní skladby: ouvertury k „Faustu\" a „Tannhau-\nseru\" shromáždění Meistersangrů a předehra k „Tristanu a\nIsoldě.\" Richard Wagner byl od obecenstva vřele přivítán a ku\nkonci vyvolán ; načež koncertista svůj dík obecenstvu několika\nslovy pronesl. Konečně budiž podotknuto, že se mu i květiny\nházely. 0 této v pravdě německé hloubající hudbě, která se\nnám řečí rozumu, nikoliv však řečí srdce býti zdá, promluvíme\npříště, prozatím však podotkneme, že je R. Wagner mistr v in-\nštrumentaci zkušený vládce všech hudebních prostředků a dů-\nkladný znatei kombinací hudebních.\nŽenský zpěv. spolek bude, jak se dovídáme, i\nv Praze zařízen.\n\nListárna.\nPanu R. L.v J. Vaše dopisy budou nám vždy milé.\nPanu Ber ... v M. B. Pošlete rychle rukopis; je ho nevy-\nhnutelné zapotřebí."}]}