{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_sha256": "8f9b46938ab71c8ee9bf37fbd850c182476f100eebf669c23f740c4ff516d999", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/02/20_01/bmtnabd_1863-02-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "41", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.1", "titre_corps": "Jak asi vyhlíží hudba chrámová na venkově?", "titre_sommaire": "Jak asi vyhlíží hudba chrámová na venkově?", "signature_source": "Ferd. Saska", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3883, "texte": "Jak asi vyhlíží hudba chrámová na\nvenkově?\nFerd. Saska, ředitel kůru v Jičíně.\n(Dokončení.)\nNavzdor však tomu, že poměry, v nichž se stav uči-\ntelský až do roku 1848 nacházel, hudbě chrámové nepří-\nznivé byly, poskytly učňůrn tehdejším přece tolik hudebního\nvzdělání, co se totiž praktické stránky a dovednosti týče,\nbez ohledu na krasovědu hudební vůbec a hudbu chrámovou\nzvlášť že alespoň, jak se říkalo, něco na jeden neb ví-\ncero hud. nástrojů vyhráli a v příznivém pádu napravitel-\nnými byli.\nOd té doby se věci ale zcela obrátily ; jestli ve pro-\nspěch hudby chrámové nebo ke škodě její, uvidíme.\nAž do roku 1848, tehdy do té doby, kde se vůbec\nve prospěch školství a literního vyučování u nás změna\nbyla znalost hudby pro učitele národních škol nevyhnutelnou\npodmínkou, literní umění ničím nebo nanejvýš lhostejnou,\nvedlejší věcí, na kterou se nikde zřetel nebral.\nNebo kdyby nebylo tak bývalo, byl by byl větší ohled\nbráti musel na přípravné vzdělání školního čekance, což se\nale nestalo.\nVzdělání českého školního čekance bylo však až do\nuvedené doby obmezeno na 11. třídu triviální školy, na 111.\ntřídu hlavní školy, která však zcela německá byla, a na V4,\npozději na % roku pedagogického kursu. Jen v Praze trval\npedagogický kurs celý rok.\nOd roku 1848 je sice o vyšší vzdělání učitele národ-\nních škol v literním ohledu postaráno; za to však leží hudba\n%cela ladem, a následky toho jeví se co hrůzné. Pod-\nučitelé z této novější doby jsou skoro vesměs hudby úplně\nneznalí. Výminek zde bude málo, a nemůže také jinak býti.\nDříve věděl každý, kdo se stavu učitelskému oddati chtěl,\nže se bez hudby neobejde, a učil se jí.\nY novější době, totiž po roce 1848 mluvilo i psalo se\n0 tom, aby se ředitelství kuru od služby školní oddělilo,\n1 mělo se za to, že se to uskuteční; a to zavdalo snad\nprvní příčinu, že se při chlapcích, kteří ke škole šli, již na\nhudbu bud nepomýšlelo, aneb lhostejně k tomu přihlíželo.\nv\nŠkolní čekanci, kteří první léta po r. 1848 z pedagogického\nkursu vyšli, byli také skutečně úplně hudby neznalí.\nPoněvadž ale řiditelství, kůru od školní služby, jak si\nmnozí myslili, odděleno nebylo, tak nemohl nikdo tyto če-\nkance potřebovati, a vedeny jsou stížnosti se strany učitelů\ntak dlouho, až se vyučování v hudbě do pedagogického kursu\nzavedlo.\nNež kdo málo vědomostí hudebních s sebou do pedago-\ngického kursu přinesl, málo jich jen odnese, a protož nejsou\ni teď vycházející školní čekanci (v hudebním směru) k potřebě.\nAby však školní čekanec velkých aneb jen postačitel-\nných vědomostí v hudbě nabyl as sebou do pedagogického\nkursu přinesl, jest za nynějších poměrů naprosto nemožné.\nBuďto určili rodiče chlapce k stavu učitelskému, a nechali\njej, dokud doma byl, hudbě učit a tu musí za ten čas,\nkterý v hlavní škole a reálce tráví, skoro vše zapomenout;\nanebo se rozmyslí chlapec teprv v reálce, že bude uči-\ntelem a tu neumí pranic.\nNásledky takových poměrů jsou pro hudbu chrámovou\nhrůzné, bezpříkladné, a my dospějeme [po vymření starších\nučitelů, půjde-li to tak ještě několik let, tak daleko, že budou\nbabičky v kostele zpívat, a flašinetl je místo varhan dopro-\nvázet. Přišli jsme z jednoho přehmatu do druhého, aneb,\njak se říká, % bláta do louže.\nMá-li řiditelství kůru na venkově pro budoucnost v těch\nrukou, v kterých se nachází, ponecháno býti, což dle na-\nšeho náhledu sotva jinak možné jest, musí ustanovení do\nživota vstoupit, které by školnímu čekanci po celý čas jeho\nk stavu učitelskému se připravování, tedy již v hlavní škole,\nreálce a později v pedagogickém kurse příležitosti poskytly,\njak v literním, tak v hudebním směru dokonale a syste-\nmaticky se připravili, aby na základě tom dále vzdělávati\nse mohl.\nJinak rozhostí se strašlivá zpousta v křesťanských chrá-\n' * v,\nmích milené vlasti naší, a bol to bude pro Cechy, národ\nhudby milovný, že právě chrámová hudba, hudba to\nnejkrásněji u nich tak hluboko klesnouti mohla !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "42", "page_fin": "42", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.2", "titre_corps": "Fr. Pivoda co skladatel písni.", "titre_sommaire": "Fr. Pivoda co skladatel písni.", "signature_source": "—a", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3308, "texte": "Fr. Pivoda co skladatel písni.\n—a\nII.\nV roucho vlastenecké píseň milostnou přiodíti se daří\nnašemu skladateli velešfastně nový to důkaz, jak vřele\nse již do idey básníkovy ponořuje, aby myšlénka jeho hu-\ndební se oné věrně podobajíc, jako vlnka s vlnkou k jedi-\nnému cíli sobě pospíšila. Volný pohyb tímto docílené písně\nbez vší umělivosti viz v písních op. 26 (č. 2) a op. 27\n(ě. 1.) „Ournysl ěeské děvy\" jest jemné znělosti a něžného\nvýrazu, v němž zaokrouhlenou formou melodičncsti patrné\npřání dívčino vysvítá, jakých ctností měl by míti jinoch,\nchtěje býti účasten něžné lásky její, a jemuž by vlastenecky\na odhodlaně tlukoucí své srdečko zadati chtěla. Zpěv ten\nzavání milostnou touhou až do skvělého refrainu, v němžto\ndur-tónina rozehrané fantasie jaksi vítězivým výrazem radosti\na skutečnosti oživuje. Průvod jest jednoduchý a vkusný.\nV písni „Ukolíbavka\" nejeví se pouze ona kolíbavost\nzpěvu, jakou skoro a právem u všech ukolébavek shledá-\nváme, leč lehkým a zdařilým rhytrnem splývá tu slovo šfastné\nmatky, obírající se vřelým a jako by děcku nevinnému nej-\nsrozumitelnějším zpěvem mateřské své lásky. Průvod ozdobný\na kolíbavý protkán jest sem tam pointy vkusných meziher\nkratičkých, již z té opatrnosti, aby ucho neustálým rozho-\nvorem sladkých citův na útraty pozornosti neutrpělo, když\nnás melodie v tiché zadumání ukolébala.\nOd jediné a pravé své idey nevzdaluje se rád Pivoda\nani u písně prokomponované a věren všem esthetickým po-\nžadavkům učinil ze své hudební básničky prostý lyrickým\nzápalem pravdivý zpěv „Ztraceného srdce\", píseň zpě-\nvům milostným velevítanou a se slovy Furchovými „Srdce\nztracené\" něžnou malebností sestersky sloučenou. Že píseň\ntuto lze passiovanému zpěváku dramaticky přednésti, je zá-\nsluhou zde dovedně umístněného rhytmu drobného, jenž při\ndiatonickém postupu zpěvní melodie s deklamací velmi pří-\nznivě se snáší. Píseň tím nabývá nazvíce i karakteru zvlášť\nv erotickém momentu slov „ Víš, co můžeš udělat —\" až\nku svému pikantnímu sklonku, kde vážnější znění na místě\nobligátního drobného rhytmu v průvodu opětnou prosbu o vý-\nměnu srdcí trefně vyznačuje.\nAby se posluchač zmíněnou rhylmickou jednotvárností\na oním postupem škálovým neunavil, a spíše ku novější po-\nzornosti váben byl, zabíhal sobě skladatel sem i tam do pří-\nbuzných tónin, čímž se prozřetelně všeliké tu zdánlivé mo-\nnotonie vystříhal, s dramatičnou barvitostí pěknou píseň svou\ni Ilustroval. Předehra celku přiměřena; průvod vkusný.\nOpis 28. č. 1. „Na výsosti hvězdy svítíu počal\npěti Jablonský a naladil svou ku zpěvu šíré poesie, jižto\nskladatel náš kvítím nevadnoucí své melodie provodili si uložil.\nDosti nevděčný to úkol takového druhu básně ve zpěv uvésti,\naby zvukem výmluvným a zpěvem duši naši rozhřívajícím se\nstály písní srozumitelnou. A přece máme toho druhu tak\nmnoho hotových a tak mnoho dělaných písní.\nv\nZe i tato slova skladatel prokomponoval, jef posluchači\npříjemno a onomu ku značné výhodě. Dalaf se tu hluboká\nmyšlénka pramenem poetickým v jediný proud uspojiti a\nv mnohých momentech nadvládajícího citu jemně nakreslili.\nMěkká melodie lahodí a stoupá dle unášení slov až na vrchol\ntouhy nejvyšší, kde z jemného pohybu se v tempo primo\npřichází a slovy „Ó, ze nejsem orlem v šeru\" elegantní\nhudba ku konečnému cíli roztoužené mysle sprovádějíc, ladný\ndojem reflektuje,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "42", "page_fin": "44", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.3", "titre_corps": "Ženské co skladatelky.", "titre_sommaire": "Ženské co skladatelky.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.2", "debut_caractere": 3310, "fin_caractere_exclue": 5977, "texte": "Ženské co skladatelky.\n(Pokračování a dokončení*)\nIv oboru přísného slohu vynikly dámy. Tak složila\nChiara Margarita Cozzolani, jeptiška kláštera sv. Rade-\ngondy v Miláně, kteráž i před vstoupením do kláštera co\nznamenitá pěvkyně slynula, mnohohlasé církevní skladby jme-\nnovitě motetta, žalmy atd., která v Benátkách a jiných městech\ns příznivými výsledky se potkaly a tiskem uveřejněny byly.\nCozzolani zemřela r. 1653. Velké pověsti co skladatelka po-\nV\nžívala paní Žofie Gailová, dcera professora orientálských\nřečí v Paříži (nar. 1780). Dáma tato zanášela se s celou\nduší komponováaím a zanechala po sobě dvě opery: „Les\ndeux Jaloux\" (Dva žárlivci), komickou to operu v 1 dějství\nr. 1813, kteráž velké pochvaly došla, a „La Serenade,\" ko-\nmickou operu v 1 dějství r. 1818. Obě tyto opery vyšly\nv partituře a hlasích v Paříži u Petita. Mimo tyto složila\nznámou barcarotu „O pescator del Tonda\" pro soprán, tenor a\nbass s průvodem piana (italsky a německy) ve Vídni u Dia-\nhelliho, 3 nocturna pro 1 hlas s průvodem piana a konečně\n6 romancí pro 1 hlas s průvodem piana. Chvalného uznání\nzasluhuje též Eližběta Claude Jaquet de la Guerre (nar.\n1669 v Paříži), která již v 15. roku svého stáří výbornou\nhrou na klavír a zdařilými svými komposicemi vynikala. Pro-\nvdavši se za varhaníka Marina de la Guerre, vyučovala pouze\nhudbě a skládala. R. 1694 složila operu „Cefaíe a Pocris,\"\npak několik kněh kantát, mnoho sbírek sonát, kusy pro kla-\nvír jakož i konečně „Te Deum,\" které se r. 1729 v kapli\nv Louvru u příležitosti, že se král byl uzdravil, s přízni-\nvým výsledkem provozovalo. Zemřelať r. 1729. I komorní\nhudbu pěstovaly dámy a vytvořily v tomto oboru mnohý\nzdařilý plod. Paní Helena Liebmannová roz. Riese-ova, (nar.\n1796 v Berlíně), kteráž se u Moravana Lousky hudbě učila,\nsložila kvartetco pro piano, housle, bráč a cello, 2 tria pro\npiano, housle a cello, které s velkou pochvalou se dávaly.\nMimo tyto složila 5 sonát pro piano, 1 fantasii a 3 partie\nvariací pro piano a 6 písní s průvodem piana. Baron z Wín-\nzingerode vyslovuje se o ní takto : Co komponistka nadaná\njest paní Liebmannová vzácným talentem, jenž snadně my-\nšlenky své v notu uvádí a talent tento spojen se svěžestí a\nutěšeností u výrazu, s obratností v šumících pásažích získal\nskladbám jejím mnoho milovníků a milovnic. Marie Antonie\nSaska, dcera císaře Karla VII., (nar. 18. Lipna a -J- 1782\nv Drážďanech) vynikala nejen co básnířka a malířka, ale i\nco duchaplná skladatelka. Složilaf dvě opery italské: „II\ntrionfo della fedeliá\" a „Talestri, regina della Amazoni,\" jakož\ni oratorium „La conversione di S. Agostíno.\" Obě opery\nvyšly v partituře u Breitkopfa a Haertla v Lipsku. R. 1722"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6522, "texte": "slyšel cestovatel Burney celou scénu z její opery „II trionfo''\na byl celý zanícen. Učitel této všestranně vzdělané paní ve\nzpěvu a komposici byl Porpora, a vše, co skládala, bylo v jeho\nvelkolepém a Ušlechtilém způsobu drženo.\nMarie Charlotta Amálie, vévodkyně Saso-Gothská,\n(nar. 11. září 1751) vydala r* 1786 dvanáct písní a symfonií\npro 10 nástrojů. Jiří Benda byl jejím učitelem v komposici*\nMezi výtečné skladatelky náleží bez odporu též Marie Mar-\ntincová, sestra císařského bibliotekáře Martince ve Vídni\nkteráž se tu r. 1750 narodila. Vynikala! tak virtuositou na\npiano, že ji slavný Metastasio „svatou Ceciliíu nazýval, Mar-\ntincová složila velké oratorium, čtyrhlasé „Miserere\", mnoho\nitalských žalmů pro 4 a 8 hlasů s průvodem instrumentálním,\nslavnostní mši, jižto opat Gerbert v rukopise choval, několik\nlatinských motett a několik sonát pro klavír. V církevním\nslohu byla zvláště šfastna. Její instrumentální skladby jsou\nčistý, plny ohně a z části též bravourní. Filharmonická spo-\nlečnost v Bologni zvolila ji za svého člena. Martincová zří-\ndila též ve Vídni školu zpěváckou a vyučovala žákyně\nnejen ve zpěvu, nýbrž iv theorii hudby a jmenovitě v kon-\ntrapunktu, jejž důkladně znala. Neméně chvály zasluhuje\njiná Vídeňanka paní Josefa Múllner-Gollenhofrová (nar.\n1770), virtuoska na harfu, kterážto na žádost císařovny\nMarie Terezie operu „Der heimliche Bundu složila. Mimo\ntuto složila smyčcové kvartetto pro svého příznivce císaře\nJosefa, pak písně, fantasie pro svůj nástroj, jakož i melo-\ndramatické průvody k rozličným básním. Velkou činnost\nv oboru komponování rozvinula sl. Marie Terezie* Para-\ndiesova (nar. 15. května 1759 ve Vídni). Záhy oslepnuvši,\nučila se hudbě a zdokonalila se v umění tomto vedením Leop.\nKoželuha, Righiniho a Salieriho. Složila mnoho písní a sonát;\nuvedla Burgerovu „Leonoru\" v hudbu, složila kantátu na uzdra-\nvení svého otce, smuteční kantátu na císaře Leopolda 11., na-\npsala hudbu k dramatu „Ariadně a Bacchus,\" pak opery „Der\nSchulkandidat\" a „Rinaldo a Armida,\" z nichžto některé větší\nskladby bud u dvora neb na jevišti jejím osobním řízením\nprovedeny byly. Paradiesova zemřela 1. února 1824.\nVelkou orginálnost u skladbách svých osvědčila Louisa\nReichardtová (nar. 1788 v Berlíně). Vzdělavši se vedením\nsvého oťce Jana B. Reichardta dokonale v hudbě počala kom-\nponovati. Živel posvátné a duchovní hudby byl jí vlastní.\nZ jejích skladeb vyšly následující tiskem: 6 duchovních písní\npro 2 soprány a 2 alty s průvodem piana ; 8 sbírek písní\na zpěvů pro 1 hlas s průvodem piana neb kytary. Baron\nWinzingerode vyjadřuje se o skladbách této paní následovně:\n„Její nálezy melodií nejsou, jak to obyčejně u komposic žen-\nských nalézáme, pouhé upomínky na oblíbené mistry; nýbrž\nprýštily se z jejích vlastních prsou. Deklamace a akcentuace\njsou pravé a přesné a její harmonii a správnosti dá se jen\nzřídka cos podstatného namítati. Její průvod je sice jedno-\nduchý ; avšak zajímavý. Ze všech skladeb dýchá cit něžné\nblouznivosti, touhy a nářku.\"\nDále dlužno nám uvésti dvě francouzské, méně známé\nskladatelky, totiž p. Bertinovou, která operu „Esmeraldu,\"\na sl. Peán de la Roche Jagu, ježto operetku „Le militairs\"\nsložila, a konečně italskou komponistku Agnesi, která 3 opery\nskomponovala.\nV oboru hudební pedagogiky pokusily se též některé\ndámy s úspěchem. Paní Dulhan-ové, virtuoska na piano,\nv Paříži napsala pedagogická díla „Alphabet musical, ou nou-\nvelle méthode pour apprendre aux plus jeunes eléves en trés\npeu de temps les Eléments de la musique.\" (V Paříži u Du-\nfauta) pak „Méthode ou Alphabet pour apprendre le doigter\net posséder en peu de temps I'aplomb de Pianoforte (tamtéž).\nDíla tato jsou návody, jak se nejsnadněji pianu naučit, a pro-\nzrazují myslící a obratnou učitelku hudby, jmenovitě piana.\nAnna Maria Pelegrini-Celoni, výtečná římská zpěvačka,\nzískala si nemalých zásluh o zpěv vydáním svého díla ~Gram-\natica ossia regole di ben cantare.\" (V Římě u Piale-ho a Mar-\ntorelliho 1810.) Dílo toto vyšlo v německém překladu u Pe-\nterse v Lipsku pod názvem „Anweisung zum guten Gesange.\"\nPodavše takto přehled všech značnějších skladatelek a\njejich děl, zmíníme se nyní skutečně o komponistkách, které\nmenší skladby utvořily. Josefa Auerhammerová (1790),\nznamenitá virtuoska na klavír, složila rozličné variace pro\npiano. Karolina Bayrova (1780—1800), virtuoska na\nhousle skládala dle Daubra vzletuplné komposice pro svůj\nnástroj* Leopoldina Blahetka (nar! 15. listop. 1811 ve\nVídni), virtuoska na piano a harmoniku, komponovala kon-\ncerty, ronda, variace a bravourní kusy pro piuno. Char-\nlotta V. T. Brandesova (nar. 21. květ. 1765 v Berlíně),\nvýtečná zpěvačka, složila italské a německé písně, canzonetty,\narie a kusy pro piano. Bressduc-ová, virtuoska na piano\n(1827), složila variace, potpourri, malé sonáty v brillantním\nslohu a variace na Mozartovu themu „Nci cor piu,\" které\njsou velmi zdařilé. Emilie Coudeilleova, výtečná herečka,\nzpěvkyně, básnířka a virtuoska na harfu (nar. 1766 v Paříži),\nskládala koncerty, variace, ronda, fantasie a písně s průvo-\ndem piana neb harfy. Mad. Delaval-ová, virtuoska na pe-\ndál ní harfu, složila zajímavou skladbu „Les Adieux de l'im-\nfortuné Louis XVI a son peuple.\" Mad. Henňette de Mont-\ngeroult-ová (1786—1808) složila sonáty, koncerty, variace\na ronda, které důkladně vzdělanou komponistku prozrazují.\nKateřina Mosel-ová (nar. 1789 v Klosterneuburku), vzdě-\nlala se pod fíummlem v pianě, složila několik variací pro\npiano, které tiskem vyšly. Marie Schmidt-o\\a (nar. 1762\nv Bernu) houslistka, Dyla jednoho času ředitelkou hudby\nu kočovnické herecké společnosti a vydala r. 1799 několik\nkarakteristických tanců pro piano. Korona Elis, V. Schró-\nterová (nar. 1748 ve Varšavě), výtečná zpěvačka, vydala\nr. 1794 sbírku písní svého vlastního útvoru. Mad. Anna\nLaura Sik- ová pod jménem „Malířova\" známá (nar. 1803\nv Mnichově), byla výtečná pianistka, složila několik variací a\nrondo pastorále pro piano, které tiskem vyšly. Mad. Szyma-\nnovská (\"i* 1831 v Petrohradě), výtečná virtuoska na piano,\nsložila mnoho zdařilých skladeb pro piano; taktéž Esther\nE, Velkiersová, která co zpěvkyně a virtuoska slynula a\nkonečně paní Beloille-Oury, svou „Sonntags-Polka\" známá.\nV novějším čase vyznačily se co komponistky: paní\nSchumannová roz. Wickova, kteráž velmi zdařilé skladby\npro piano složila; Polka Badarzewskay jejížto něžné kom-\nposice pro piano velké obliby docházejí. SI. Marie Mósne-\nrova, virtuoska na harfu, kteráž několik brillantních skladeb\npro svůj nástroj napsala. Hraběnka Schliková, která před"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 260, "texte": "několika lety v Praze zemřela, složila několik zdařilých písní\nněmeckých, a sl. V. Zadrobilkova složila dvě [české písně,\nkteré v rukopisu chováme.\nŠkoda, že dívky naše nechtějí se věnovati přísnějším'stu-\ndiím hudby, aby i ony v komposici prospívati mohly. 2="}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "45", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.4", "titre_corps": "Strauss a Lanner. Yýjev ze života.", "titre_sommaire": "Strauss a Lanner. Yýjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.4", "debut_caractere": 262, "fin_caractere_exclue": 5399, "texte": "Strauss a Lanner.\nYýjev ze života.\nBylo to v masopustu r. 1837. Kníže Metternich uspo-\nřádal jednu z oněch velkolepých bálových slavností, k nížto\ncelý diplomatický sbor s četným rojem vypínajících se vysla-\nneckých přípojenců, výkvět šlechty a nejkrasších dam sídel-\nního města pozvány byly.\nJiž celý měsíc nevypravoval® se v celé Vídni o ničem\njiném, než o tomto „bálu všech bálů.\"\nOd mnoha let neměly přečetné šperkové krámy Yídeň-\nské tolik zakázek, jako za času dotčeného bálu.\nPřed závodem „krásné Vídeňanky,\" tehdejší ustanovi-\ntelky mód, bylo denně viděti skvělou řadu nádherných ekvi-\npáží, čekajících na panstvo, které se tam o nejdůležitějších\notázkách radilo, módní zákony ustanovovalo a bohaté koupě\nk nastávající bálové slavnosti uzavíralo.\nA konečně objevil se dychtivě želaný den.\nSlavnost byla, jak se od štědrosti a elegance knížete\nMetternicha očekávali dalo, právě tak skvělá jak imposantní.\nPalác jeho Osvícenosti byl co nejkrásněji ozářen.\nKníže, nejobratnější to diplomat, nejgalantnější kavalír\na jeho třetí ve květu mladosti a krásy se skvějící manželka\nhraběnka Melanie Zichy-Ferraris, jižto dne 3. května 1831\nza choť pojal, přijímali se svou ;jirn vrozenou roztomilostí\nu vchodu sálu své hosti.\nStatní kancléř měl na sobě krátké bílé kašmírové zpodky,\nmodrofialový kabát a místo svých 33 aneb bůh ví kolik řádů\nv zimě vypěstovanou růži v knoflíkové dírce a velmi libě se\nusmíval.\nKněžna Melanie jednoduchá, vkusná a půvabná jak\nobyčejně měla modrý brusselskými a valencienskými kraj-\nkami zdobený šat a žádný jiný šperk než náprsní jehlu mi-\nnaturní podobiznou svého manžela okrášlenou a v bohatých\nvlasech sněhobílý květ na polo rozpuklé kamelie.\nKníže přivítal každého hosla bez rozdílu jeho důstoj-\nnosti s půvabnou úklonou hlavy as úsměvem, jenž jeho po-\nhledu a každému jeho slovu dodával zvláštní vnady, jižto i\njeho odpůrcové odolati nemohli.\nSvětla odrážela se mnohonásobně v zrcadlech a ozařo-\nvala s chvějícírn-se leskem diamanty a klenoty, jimiž toaleta\na úprava hlav veškerých dam takřka oplývala. Avšak veškerá\nzář těchto klenotů zatemněna byla sršícím ohněm čarokrá-\nsných očí Vídeňských paní.\nV kruhu mužských hostů vynikal věrný paladín Jeho\nVýsosti, duchaplný ceslovatel Karel z Hůglů, právě tak známý\nco obratný diplomat, jako důmyslný přírodožpytec, jenž se\nna své půvabné ville v Hietzingu právě tak horlivě zahrad-\nniclvím, jakož všemi tajnostmi kalobiotiky zanášíval.\nVedle barona bylo viděti malého nepatrného pána,\nv němžto zasvěcenci Kolínského, druhdy advokáta, později\nvydavatele politického týdenníku a pozdějšího dvorního radu\nKarla A. Jarke poznali.\nV jiném koutě bavil se znamenitý, Perským slunečním\na lvím řádem zdobený orientalista a dvorní rada Hammer\nz Purgstallů, miláček to všemohoucího tehdáž knížete, roz-\nmlouvaje se zasloužilým intendantem dvorního divadla, s hra-\nbětem Rudolfem Černínem o tendencích a snahách moder-\nního dramatu.\nMezi korifey krásné literatury vynikal František Grill-\nparzer a známý pěvec „Canzonů\" Josef svobodný pán\nz Zedlitzů.\nZ dám poutaly na sebe pozornost kněžna Melanie, dcera\nstátního kancléře z druhého manželství, a krásná Marie An-\ntonie z Leykamu, jižto císař František hraběnkou z Beilsteinu\njmenoval.\nPo desáté hodině počal ples.\nNa obou galeriích sálu, Sardanopolskou nádherou okrá-\nšleného, stály si na proti dva četně obsazené orkestry, které\nbyly rozkaz obdržely, střídavě nejoblíbenější a nejnovější\ntaneční kusy provozovati.\nV čele této podvojné kapely stáli co komandující gene-\nrálové oba dioskurové Vídeňské taneční hudby: Kastor\nStrauss a Pollux Lanner.\nKníže Metternich přemluvil a pohnul oba tyto soky,\nkteří od svého se odloučení v mladistvém věku nikdy dohro-\nmady na jednom a tomtéž místě se slyšeti nedali, aby své\ntalenty k okrášlení jeho slavnosti spojili.\nKdo mohl knížeti něčeho odepříti?\nKaždý z obou mistrů cítil velmi dobře, že se tu bude\njednati o jernně zosnovaný závod.\nKaždý vynaložil jak se samo sebou rozumí ve-\nškerou svou sílu, veškerou svou pýchu, veškerou svou cti-\nžádost, aby druhého přestihl a co možná zastínil. Bylf to\nsouboj, v němž se dva stejně nadaní, stejně proslavení mistři\nGozzi a Goldoni to Vídeňských valčikových báchorek\nnikoliv na bambitky, nýbrž na housle vyzvali, aby podnikli\nhouslový souboj na život a na smrt.\nNejprvé hrál Lanner, pak Strauss. Jeden odpočíval,\nco zatím druhý o věnec tancujících soudců závodil.\nJeden tanec byl vábivější, lichotivější, svůdnější než\ndruhý. Housle obou ředitelů zavznívaly tak sladce, jako\nhlasy sirén Řeckých.\nHosté soudcové to hudebního tohoto zápasu nepře-\nstali tančiti a bouřlivý potlesk dávati buď tomu neb onomu\nz obou gladiátorů.\nA dlouho kolísala váha. Ještě vítězství nebylo roz-\nhodnuto.\nTu počal Lanner a jeho*oslavený sbor „Ameliiny tance,\"\nonen cyklus čarokrásných valčíků přednášeli. Musí se říci,\nže teprv nyní se con amore tančili začalo.\nPárek připojoval se u víru zvuky okouzlen k druhému.\nTempa hudby byly vždy rychlejší, jásavější, úchvatnější; ta-\nnečníci a tanečnice vždy živější a ohnivější. Některý z těchto\nbachantických párků tak rychle kolem uháněl, že ho oko\nomámeného pozorovatele sotva následovati mohlo. Uchvacu-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1041, "texte": "jící rhytmy propůjčily tancujícím perutě. V okamžení pro-\nkroužili sály tančilif s podivuhodnou vzrůstající chutí; nedo-\npřálif si ani okamžik poklidu a ssáli do sebe s nevýslovným\njásotem omamující hudbu.\nMistr Lanner hrál jako Apollo.\nSoudcové nepřestali tančiti, dokud jeho housle neumlkly.\nPotom ale zavzněl jednohlasý, hromový potlesk, který\nkonec vzíti nechtěl. Lanner se poklonil dvakrát, pětkrát,\ndesetkrát. A pak povstala velká pausa. Dámy klesly do le-\nnošek. Bylyf umdleny a téměř bez dechu. Ňadra jejich po-\ndobaly se rozjitřenému moři, jehož vlny bouřlivě se zdvíhaly a\npadaly. Umělá stavba jejich úpravy na hlavu byla tak poru-\nšena, jako kdyby v ní vichřice byla řádila. Oddychovaly si,\nnavlažovaly si koralové rty a vějířem si chládek dělaly.\nLanner to vše viděl a triumfoval. Podávali svému sou-\npeři, jenž k němu přišel, aby mu k tomuto úspěchu srdečné\nštěstí přál, malou tabatěrku s otázkou:[\n„Šňupeš, bratříčku ?\"\nStrauss vzal šňupec a kejchnul.\n„Sloužiž ke zdraví!\" zvolal Lanner.\n„Děkuji!\" odvětil Strauss.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "48", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.5", "debut_caractere": 1043, "fin_caractere_exclue": 6230, "texte": "Feuilleton.\n\nDivadlo.\nV běhu posledního času provozovalo se v prozatímním\nzemsk. divadle: V utery dne 10. února: „Lukreci a Bor-\ngia,\" veliká zpěvohra ve 2 jednáních s předehrou dle Roma-\nniho od J. K. Tyla. Hudba od Donizettibo. Ve čtvrtek dne\n12. Února; „Sňatek pro statek\" aneb „Láska v den-\nníku\". Veselohra ve 2 jednáních dle Bauernfelda od J. Tur-\nnovského. Před tím: „Doktor Robin\", veselohra v 1 jed-\nnání dle Premareya od J. Počáteckého. V neděli dne 15.\núnora: Ve prospěch paní Magdaleny Hynkové: „Chce mít\nšvandu\" aneb „Kupečtí mládenci v hlavním městě,\"\nfraška se zpěvy ve 4 jednáních od Nestroye, přeložil K. V. P.\nHudba od kapel, mistra Miillera. V pondělí dne 16. února:\n„Čech a Němec\" aneb „Mlýn na hranicích,\" veselohra\nve třech jednáních od Jana Nep. Štěpánka. Na to: Rekru-\ntýrka v Kocourkově.\" V úterý pne 17. února: „M a-\nškary v n esná z í ch.\", veselohra ve 4 jednáních dle Benedixe\nod Venkryla. Ve čtvrtek dne 19. února „Loupežníci\" od\nSchillera.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Uherského Hradiště. (Beseda) Málo jste až po-\ntud' slyšeli o slovanském živote města Uherského Hradiště,\nměsta nedaleko onoho místa ležícího, na kterém se někdy starý\nVelehrad rozprostíral. Však Bohu díky, probudil se i u nás\nduch národní. V prosinci minulého roku založena byla slo-\nvanská čítárna, a údové její uspořádali dne 8. února b. r.\nskvostnou besedu, která o 6. hodině veéer počala. Slavný\nzpěvácký spolek z Kojetína účinkoval v ní. Pivodova píseň:\n„Jako krajina nebeská\" od p. Zigny uměle přednesena,' všecky\nnad míru překvapila. Po zpěvu a deklamování nastala taneční\nhudba téhož samého sboru, kteráž tak líbezně a rythmicky\nzněla, že celá společnost' přítomná, bylo asi pres 300 osob\nshromážděných dílem zdejších, dílem z okolních měst až do 4.\nhodiny ráno vesele a srdečně se bavila, tak že pro přemnohé\nvyslovené práni takovou zcela národní zábavu brzo opět zaří-\nditi hodláme. Připomeňouti také musíme, že pravě, když tanec ve-\nselý počal, slavný zpěvácký a čtenářský spolek Brněnský nám\ntelegramem své bratrské pozdravení vzkázal, které, když se ve-\nřejně přečetlo, hřmotným voláním „Sláva\" přijaté bylo. M...n.\nZ Polné, dne 12. února. (Divadlo. Zpěv. spolek.)\nOdesílaje Vám první svůj dopis, týkající se našeho divadla a zpěvá-\nckébo spolku, podávám Vám obrys činnosti pp. ochotníků od té doby,\nkde jejich ředitelství na se převzal pan Ant. Klusáček,\nzdejší učitel na hlavní škole. Hrávalo se zde divadlo již před\nmnoha lety buď v některém domě, neb zase v bývalé městské\nradnici; až konečně Jeho Jasnost pan kníže zDitrichsteinů\nkancelář, ve zdejším zámku, k provozování divadelních her\nzdarma zapůjčil; hrálo se v něm několik kusů, po nichžto di-\nvadlo několik roků zanedbáno zůstalo. Roku 1856 začalo se\nopět řízením pana Klusáčka hráti a provedly se zdařile\nnásledující kusy; „Marjánka, matka pluku.\" „Kat Amstr-\ndámský\" (2krát). „Statek Lhota\" „Loketský zvon\"\n(2krát) „Pan strýček\" ??Slepý mládenec\" „Ďáblův\npodíl\" (3krát) „Roztržití\" >sPan Čapek a Galejní otroci\"\nRoku 1857: „Obžinky\" „Liška nad lišku\" ~Ďáblův\npodíl\" „Roztržití\" „Jeden z nás se musí oženit\"\n„Husička z podháje\" ~Slepý mládenec.\" Roku 1858:\n„Divotvorný klobouk\" „Frydolin\" „Do všeho se plete.\"\n„Ze sedmi nejškaredější\" „Ženichové\" Mlynář\na jeho dítě\" „Kněz a voják\" a „Dra. Fausta domácí če-\npička.\" Roku 1859: „Pašerové\" „Kníže ďábel\" „Že-\nnichové\" „Zmatek nad zmatek\" a „Óareba.\" Roku 1860\n„Hedvika\" „Ponocný\" „Zapečetěný měšťanosta\"\n„Dva přátelé ajeden kabát.\" Roku 1861: „Obžinky\" - „Dra.\nFausta domácí čepička\" „Duch času\" „Lhář a jeho\nrod\" „Mlynář a jeho dítě\" „Vražda na uhelném trhu.\"\nTímto přestalo se v starém divadle hráti, neb se objevil obě-\ntavý měšťan pan Fr. Janda, který nedbaje na velké výlohy,\nve svém domě veliký sál vystavěl, do kteréhož se divadlo\npřeneslo. Bylo to však s velkými obtížemi spojeno; neboť\nmusily všecky opony ještě jednou tak velké zhotoveny býti;\nobec na to ničím nepřispěla, tedy žádná jiná pomoc nebyla,\nnež že se pp, ochotníci v krátkém čase v truhláře, šva-\ndleny, malíře a barvíře se proměnili, při čemž pan Klusáček\nopět v malování obratnost svou osvědčil. Konečně se mohlo\nopět hráti a počalo se s veselohrou: „Karla XII. navrácení-se\ndo své vlasti\" „Bratr Honák\" „Katovo poslední dílo \"\n„Nalezenec\" »Dvě postete v jednom pokoji\" „Břetislav\nBezejmenný\" „Manžel bez ženy\" „Starý manžel\" —•\n„Kutnohorští havíři\" nebyli povoleni. Místnost divadelní jest\nnyní mnohem větší, divadlo blíže v městě, tak že příjem\nvždy mnohem větší vypadne než v slarém divadle, ačkoliv se\nz onoho takové věci zřídily, žeby bez divadla nikdy svého\ncíle nedošly, tak se k. př. obnovil kostel sv. Kateřiny\njen z příjmů divadla, obraz na hlavním oltáři u sv. Bar-\nbory, na škole nové okna, příspěvky: na na obuv pro\ncbudé školní dítky, na nemocnici a j. v. Šatnice divadelní\njest v pořádku a přičiněním pana Klusáčka v takovém stavu,\nže se každý šat i ve dne nosit může. Překážky však bohužel\nnepřestanou, zadala se žádost o povolení no\\ých kusu k okres-\nnímu úřadu před pěti nedělemi a před třemi dny zde ještě\nneodeslané na úřadě ležely, proč to? Náš zpěvácký\nspolek, Čestmír sestává z 30ti výkonných a opět tolik při-\nspívajících údů. Uspořádal opět dne 18. ledna hudební, pě-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7420, "texte": "veckou a úeklamatorní b ese du v místnostech divadelních; před-\nneslo se: Ouvertura „Nabuchodonosor\" a sbory: „Utonulá\" od\nKKžkovského, „Cikáni\" od Vogla, „Žárlivý basař\" od Zvonaře.\n„Lásky touha;\" písně: „Porodila mě moje matička\" od Krova.\n„Na mou vlast,u „České pivo'* deklamovinka, „To se nesluší,\"\nku konci humoristické ctění, pak následoval tanec. Místnosti\nbyly přeplněny.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*,* V Hluboké (Frauenberg) utvořil se nový zpěvácký\nspolek.\nZpěv. spolek „Vlatislav\" v Heřmanovu\nMěstci uspořádal v sále „u bílého beránka\" pěveckou a de-\nklamatorní zábavu. Program byl následující: 1. Hudební skladba\n2. „Cikáni,\" odbor od Yogla. 3. Deklamace. 4. „Vltava\" sbor\nod Vogla. 5. Solo pro housle. 6. Na vlast,\" sbor od Lablera.\n7. Humoristické čtení. 8. „Při pi,vě\" sbor. Po zabavě ná-\nsledoval taneční ples Za předsedu téhož spolku zvolen jest\np* J. Molinary, za místopředsedu p. Em. Ferdinand, za ředitele\np. K. Steinich.\nZpěvácký spolek Kroměříž sk ý zapěl při be-\nsedě Zborovské která se minulého týhodně na Moravě odbývala,\nf / v\nnásledující sbory: „Naprej\" od Jenka, sbor „Zezulinka a Sa-\nblenka\", a „Slovan\", sbor od Vašáka. Nejvíce pochvaly obdr-\nželi p. Adamčík, hanák ze Zborovic, za výtečné provedení „Pře-\nvratu\" na křídlovku a p. Ketrutek „Převratu na housle.\"\nNejvětší zásluha o zdar a následování náleží z\\láště p. Do-\nhnalovi místním řediteli kůru.\nZpěv. spolek „Orlice\" v Prostějově nabývá\nvíc a více síly. Svěžest a bujarosť vanou spolkem tímto a je-\nnom toho náramně litovali jest, že ,Orlice\" ještě vždy marně\nčeká na potvrzení stanov, před mnohými měsíci již k místodrži-\ntelství zaslaných, kdežto německý spolek za šest týh rdnů své\nstanovy obdržel. Ciný Ředitel toho spolku je p. Tauber.\nZpěv. spolek v Královicích, jenž na vyzvání\nkníž. Dr. Rud. Taxise dne 8. t. nu zaražen byl, přijal jméno\n„Hlahol\" a čítá již 55 členů výkonných a přispívajících. Tak-\ntéž zvolen již prozatímní výbor a sice p. Jos. Velílik za před-\nsedu, p. Frant. Jar. Vassmutín za pokladníka, p. Jos. Breicha\nza ředitele zpěvu a konečně p. Jos. Virka za archiváře a cvi-\nčitele zpěvu. Zvolený tento výbor postaral se o stanovy, které\nmístodržitelství ku stvrzení byly již zaslány. Přejeme novému\nspolku tomuto hojného zdaru a následování!\nV* V Herálei bude zařízen co nevidět zpěvácký spolek.\nMladší občanstvo požádalo p. učitele Jana Harrana, aby je ve\nzpěvu cvicil a jelikož v Herálci několik dobrých zpěváků jest a\ntito své síly s radostí nabídli, vzrostl náhle počet zpěváků asi\nna 22 osob a dne 25. listopadu poclo vyučování a pokračováno\nv něm s velkou ochotností a pilností. První účinek ukázal se\njiž dne 28. prosince, kdež se zpívala od celého spolku pri velké\nmši píseň: „Zde v skroušenosti\" atd., k níž p. učitel schválně\nnápěv sestavil. Při tom arci uznati dlužno ochotnost a oběta-\nvost p. Harrenovu, který prázdný svůj čas bez toho jemu spoře\nvyměřený obětuje, by k zušlechtění společenského života\npřispěl.\nHoražď ovi ck ý zpěv. spolek „Prácheň\" od-\nbýval ku kouči minulého roku \\alnou schůzku a zvolil si pro-\ntektora, předsedu, výbor, pokladníka a ředitele zpěvu a počalo\nse vyučovali. Výkonných údů se přihlásilo mn >ho.\n*** Holický nově zřízený zpěv. spolek statně\npod ředitelstvím ctěného p. Rektorysa ku předu kráčí a hodlá\nv několika měsících veřejně vystoupili. Nemohl by přijmou ti\njméno bývalého majitele panství Holického ? Čí snad hodilo by\nse lépe jméno výtečného českého spisovatele a spolu hudebníka\nJaroslava Rřičenského, jenž jak se nám zdá rodem z Ho-\nlic jest?\n*** Zpěvácký spolek „Úslavan\" v Blatné uspo-\nřádal dne 8. února akademii, kteráž výborně se zdařila. Hrála\nse ouvertura od K. M. Webera, s celým orchestru velmi dobře\nNa to následoval sbor „Staročeská\" od J. N. Škroupa, bterrý\njakož i ostatní sbory zpěváckým spolkem velmi zdařile předne-\nsen byU Dvojzpěv „Pomník Slovanů\" (Slova od J. Chládka)\ns doprovázením oktettu složen panem Vácsl. Urbanem, zpívaly\nsleč. Baumrukova a Gotlhardova tak zdařile, že se jim neko-\nnečného potlesku dostalo. Pravou korunou této zábavy bylo\nprovedení quinttetu od L.v. Beethovena do Es-dur, pro dvoje\nhousle, dvě violy a čelo. Píseů „Domov můj\" (slova od V.\nJanoty, hudba od Kollera.) s průvodem quintettu přednesl ba-\nrytonista p. Farář.\nZpěvácký spolek „Hlahol\" ve Vídni před-\nnášel při besedě, dne 10. února v místnostech „u Šperla\" od-\nbývané, se známou dovedností osobním řízením svého p. ředitele\nprof. Forchtgotta tři písně: „Srbskou\" od Grnice, „Staročeskou\"\nod Škroupa a „Zezulinka,\" kteréž nadšeně přijaty a taktéž opa-\nkovány jsou.\nZpěvácký spolek Ledecský uspořádá dne\n1. března 1863 v hostinci „u Sadílka\" pěveckou a hudební aka-\ndemii, jejížto program jest následující : 1, ~Sumí Labe\" sbor od\nZvonaře. 2 ~Utonulá.\" sbor od Křížkovského. 3. „Milenců\nsen.\" 4. „Gdě je slavská domovina\" od Wintra. 5. „Radostné\ncestováni,\" sbor od Nápravní ka. 6. Deklamace. 7. „Vávra\"\nžertovný sbor od Nápravník a. 8. „Ha rozkoš\" od Jelena.\nZpěvácký spolek „Záboj\" v Rokycanech.\nKdyž byl roku loňského pražský slavný zpěvácký spolek „Hla-\nhol\" provolal, aby se stateční zpěváčtí spolkové českoslovanští\npři veliké národní pěvecké slavnosti květnové súčastnili, vybídl\nzároveň i každý spolek zvlášť, aby, dříve se přihlásiv, sám\no sobě sbor nějaký přednesl. Pravým národním citem roztou-\nženi, přihlásili jsme se i my u výboru slavného ~Hlaholu\" ve\njménu spolku našeho ku provedení sboru jednoho, netušíce\novšem, že by nám, jakož se později skutečně stalo, provedení\nsamo mohlo nenadále překaženo býti. Majíce tenkrát ovšem\nzásobu vybraných sborů, sepsaných od našich výtečných hudeb-\nních skladatelů po ruce, přece jsme pomýšleli na to, aby spo-\nlek náš zvláštní nějaký sbor přednesl a památku této první\nvelkolepé národní pěvecké slavnosti důstojně zasvětil. K tomu\ncí.i sepsal báseň „Heslo Cechů\" národovec náš, p. Jan\nLodí, k níž nížepsaný ředitel hudbu složiv, skrovnou skladbu\nsvou zároveň se spisovatelem slov slavnému zpěváckému spolku\n„Hlaholu\" v Praze na památku oné slavnosti podati byl usta-\nnovil. Skladba tato, nákladem zdejšího zpěváckého spolku „Zá~\nboje\" právě vyšla a nemohouce vlastní dílo své nijak odporu-\nčili, odvoláváme se ve vší skromnosti pouze na tu případnost,\nže dílo toto od slavného „Hlaholu\" uznáno a jemu věnováno\njsouc, i velkodušně přijato bylo. Oznamujeme tedy všem sta-\ntečným zpěváckým spolkům českoslovanským i jiným přátelům\nhudby, že sbor „Heslo Cechů\" u nížepsaného jednatelství se\nprodává, zároveň, o vzájemné podporování věci dobré snažně\nprosíce. Cena jednoho výtisku sboru (4 hlasy) jest 46 kr. r. c.\nCena jednoho výtisku partitury jest 54 kr. r. č. Odběratelům\n10 výtisků poskytne se jedenáctý zdarma.\nZpěvácký spolek „Záboj\" v Rokycanech.\nV Mirovicích má se zarazili zpěvácký spolek.\n*3* Mšenský zpěvácký spolek udělal v pondělí\ndne 16. února nově zvolenému měsťanostu panu Fr. Huliciu-\nsovi zastaveníčko, jemuž se všichni Cechové s korouh-\nvemi a světly přítomni byli. Zpěvácký spolek zazpíval při této\npříležitosti následující sbory: „Vše jen ku chvále\" od Jelena.\n„Bratří, již svítá\" od Ve i ta. „Kde domov můj\" a ještě\njeden sbor, z nichžto zvláště Jelenův sbor, a „Kde domov můj\"\nnejvětší pochvaly došel. Pan Hulicius poděkoval se srdečnými\nlovy si. zpěv. spolku a slíbil, že v školství co možná nej-\nvětší péči povede. v\n*** Zpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi uspo-\nřádá v sále „u králeviče\" dne 22. února 1863 hudební zá-\nbavu, Program jest následující: 1. Slavnostní ouvertura od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1682, "texte": "Kfiffnera. 2. „Staročeská.\" Sbor od J. Škroupa. 3. „Po-\nrodila mne moje matička/1 Píseň s doprovázením piana od\nKro v a.4. „Kalina/1 Sbor od Vašáka. 5. Deklainace.\n6. Polka od Jo s. Primusa, 7. Ouvertura k zpěvohře: „Der\nTeufel ist los/' od Balfé-ho. 8. „Hlasy z domova/' Sbor\nod J. Vogla. 9 Deklamace. 10. „Ukolébavka.\" Píseň pro\nsolový hlas se sborem brucivým od J. Nes vad by. 11. „Při-\nlítlo jaro z daleka.\" Dvojzpěv vd Karla Bendi a.12. „Ra-\ndostné cestování.\" Sbor od Vasáka.\n\nOchotnická divadla.\nOchotnické divadlo ve Vokovicích provozovalo\ndne 15. února „Jeden se musí oženit4' a „Rekrutýrka v Ko-\ncourkově.\" Ochotnici v Horažďovicích, jimž by více\npilnosti, častější zkoušky a lepší souhra neškodily, ukázali se\nv novem roce na jevišti, provozujíce „Panošova šelmovstv/4\ndle Kotzebue. Divadelní ochotníci v Ku ni žák u dá-\nvali dne 1. února „Prazsti sládci,** aneb: „Kubíček dostane\nza vyučenou/* veselohru se zpěvy ve dvou jednáních. Di-\nvadelní společnost vdovy paní Prokopové pod ředitelstvím\npana Čížka nalézá se nyní v Jindř. Hradci a otevře stánek\nTháliin v střelnici dne 20. t. m. —* V Jarošově zařizuje se\nochotnické divadlo a v cele stojí p. Karet Komárek. Pře-\njeme podniknuli tomu dobrého zdaru! V Nové Pace bu-\ndou ochotníci provozovali první postní neděli činohru „Muka\nchudé ženy\" k dobročinným účelům. Divadelní ochot-\nníci v Miro vicích dávali v posledním case ~Pan Strejček\"\nod Benedixe, v které zvláště p. Frohlich ve větší své úloze\n„Viléma\" vystoupil. Dále provozovali Nerudovu jednoakto-\nvou veselohru: „Prodaná láska/' Za ředitele divadla zvo-\nlili si ochotníci P. A. Bendla. Divadelní ochotníci\nv Mšeně provozují dne 22. února „Bankrotáři.\"\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.7", "debut_caractere": 7187, "fin_caractere_exclue": 7700, "texte": "— Herec p. Vilém Grau, člen Josefovskěho divadla\nve Vídni, druhdy u českého divadla v Praze, zemřel dne 5.\núnora ve všeobecné nemocnici ve Vídni na tyfus. Zanechali\npo sobe vdovu 8 několika malými dítky v nepříznivých pomě-\nrech a byl dne 7. února tiše pochován. Vilém Grau narodil\nse dne 16. února v Cechách a jmenoval se vlastně Matěj\nŠedivý. Absolvovav filosofická studia, oddal se zcela drama-\ntickému umění. R. 1826 byl u ředitele Karla ve Vídni a při-\nstoupil následujícího roku k Pražskému divadlu, kdež až"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7175, "texte": "do r. 1834 česky a německy hrál. Nato odebral se k po-\nhostinským hrám do Vídně a Záhřeba, kdež dvě léta zůstal\na miláčkem obecenstva byl. Od r. 1837—1841 byl v Trnavě\na Budíně, r. 1841 navrátil se opět do Prahy a šel r. 1855 do\nŠtýrského Hradce, pak do Lvova a konečně r. 1860 do Vídně\nk divadlu na řece Vídni. Nato přistoupil k Josefovskému di-\nvadlu, kdež až do své smrti setrval. V. Grau sepsal několik\nněmeckých divadelních kusů n. př. „Boldini de Carmasino\" Ein\nLustspiel obne Titel atd. a pracoval pilně v „historickém\nalbum nejzajímavějších hudebních a dramatických památných\ndnů všech národů až na nejnovější casy,\" kteréžto dílo uWal-\nlishaussera ve Vídni vydati zamýšlel.\nVýsledek vypsání ceny. Následkem vypsání\nceny za nejlepší hudbu k písni „Jarní\" (Dalibor cis. 33 1862)\nsešlo se 5 skladeb, ježto pp. Bedř. Kittlovi, řediteli kon-\nv\nservatoria, J. L. Zvonaři, řediteli Zofínské akademie, a p. J.\nForsterovi, ředitelů kůru k posouzení odevzdány byly. Pí-\nseň s heslem: „Přání sice, sil ne více\" byla od pánů soudců\njednohlasně za nejlepší a ceny hodnou uznána.\nÚsudky soudců o této písni znějí: Píseň s heslem „Přání sice,\nsil ne více\" mám za nejlepší, vyhovujeť požadavkům, které\nna koncertní píseň klademe, je přitom ušlechtilá a ne beze\nvzletu, dobře zpěvná a místy zajímavě harmonisována. Přiřkl\nbych ji tedy cenu. Bedř. Kittl. Mezi pěti písněmi mně\nk posouzení zaslanými jest bez odporu ona s heslem „Přání\nsice, sil ne více\" nejlepší a n ej důkla dněj š í. Je krásně\nmyšlena a zdařile provedena a tedy mezi těmi pěti ceny\nhodna. Jos. Leop. Zvonař. Z pěti mně k posouzení před-\nložených písní, zaujímá skladba s heslem: „Přání sice, sil ne\nvíce\" prvního místa. Zvláště však musím se o zpracování\nprvní sloky zmíniti, jelikož podložené doprovázení s předehrou\nanalogicky spojeno, svým rhytmem nápěvu jakéhosi jarního pří-\ndechu dodává a ho oživvuje. Více dělané jsou však sloky 2há\na 3tí a zdá se mi, že by zkrácením předehry a dohry skladba\nzískala. Jos. Forster. Po otevření zapečetěného listu obje-\nvil se co skladatel této písně pan Eduard Nápravník,\nkapelník v Petrohradě, jenž také r. 1861 za svou píseň „I\nšepce kvítí\" první cenu byl obdržel. Po Nápravníkově\npísni zasluhuje píseň s heslem „Nesedávej na koníku,\nnespadneš\" chvalné zmínky. O ní vyjadřuje se p. Leop.\nZvonař: Píseň tato povznáší se nad obyčejnost; avšak správ-\nnější průvod piana byl by žádoucí. P. Josef Forster praví\no ní: Druhého místa zasluhuje píseň s heslem „Nesedávej na\nkoníku, nespadneš.\" Nápěv je místy významu slov dosti při-\nměřený, v doprovázení však nacházejí se harmonické vady.\nSkladatelem písně této objevil se po otevření zapečetěného\nlistu pan Leop. Hruš, právník v Praze.\nPan Jan Levoslav Bel la, bohoslovec v seme-\nništi Bysťrickém, hodlá vydávati národní slovenské ctvero-\nzpěvy v jednotlivých svazcích* Předběžní předplacení na ně\nobnáší 1 zl. r* c. Zasilatel 10 předplatků obdrží jedenáctý\nvýtisk zdarma.\nNáš slavný rodák p. Julius Schulhoff\nuspořádá v sále Herzově v Paříži cyklus koncertů, v nichžto\nhlavně své nejnovější skladby pro piano přednášeti bude.\nSlovútnému továrníku.hudebních nástrojů\npanu Vác. Červenému odevzdal dne 29. ledna purkmistr\nKrálovéhradecký ve zvláštní schůzi obecních starších zlatou\nmedailii Albrechtova řádu Saského se stužkou zelenobílou, jejž\nmu král Saský Jan udělil. K oslavení téhož dne podali p. Čer-\nvenému jeho dělníci ozdobnou adresu od našeho akademického\nmalíře p. Klemense uměle v barvách vyvedenou. Za příči-\nnou výstavy Londýnské vyznamenán byl náš výtečný rodák zá-\nslužným zlatým křížem od J. Vel. císaře Rakouského.\nv f\nŘeditel známé české společnosti diva-\ndělní pan Zollner zemřel tyto dni v Plzni. Stařičký\nten muž byl po celých Cechách znám již od svého putování\ns Tylem, o kterémž vždy s nadšením mluvil. Byl rodilý Raku-\nšan a dlouhá léta prožil ve Vídni. Jeho společnost česká\načkoliv velmi málo česky rozuměl, požívala vždy nejlepší\npověsti. Stařec Zollner hrával náruživě rád „Jirku\" v „Čechu\na Němci\" a představení každé bylo mu svátkem, na něž se\njako dítě těšil.\nČeští muzikanti v harému tureckého sultána.\nNejnovější událost v serailu jest, že krásnější obyvatelé\njeho po celém Cařihradě chodí, aby v harému některého pašy\nneb efendiho mladou, překrásnou otrokyni dvanáctiletou, které\nse mělo dostati té cti, v Kodyru Gedschchin se sultánem pře\nbývati, která ale nenadálé uprchla, buďto opět nalezly, neb ale-\nspoň důstojnou zastupitelkyni za ni získaly. S jedním z če-\nských muzikantů, kteří v harému hudbě vyučovali, sroz-\numěl se tento ioteressantní mladý uprchlík, a celá hudební\nspolečnost česká i s krásnou otrokyni odplula' do Ameriky.\nNová česká mapa. Právě vyšla z ústavu L. Vaňka\nv Praze řízením litografa C. Pražáka mapa, představující „obraz\nzemě'' průměrem Merkartorovým, sestavena p. prof. Erbenem,\nza správnost geografickou ruěí veleznámó jméno p. professora;\ntéž však úprava zevnější a barvotisk zdařile vyveden jest,\ntak že výtvor tento směle po boku cizozemských prací státi\nmůže. Mapu tu v barvotisku vyvedenou lze v slovanském kněh-\nkupectví za levnou cenu 60 kr. dostati. Táž zajímavé bude\npro čtenáře politických novin zvěděti o brzkém ukončení mapy\ncelého polského království z téhož ústavu.\nNový kancionál. Dědictví Svato-Janské vydalo\nprávě svým nákladem první díl kancionálu, sestaveného\nz nápěvů vzatých hlavně z kancionálu Svato-Vácslavského, po\nvlastech ceskoslovanských pochvalně známého. Jestiť to dů-\nkladná práce velezdatného varhaníka p. Mullera, v jehož\nrevisi se uvázal výtečný skladatel p. Zik. Kolešovský.\n„Průvodce v oboru písní a sborů,44 jejžto re-\ndaktor těchto listů a p. Bergmann sestavili, tiskne se již arch\npátý. Za tou příčinou vyzýváme uctivě všechny zpěvácké\nspolky, aby nám k tomu cíli co nevidět jména clenu\nsvého ředitelství udaly a nám oznámily, kolik exem-\nplářů „Průvodce\" poštovní dobírkou si přejí. Jak známo\nbude „Průvodce\" obsahovat všechny písně, duet ta, ter-\ncet ta, sbory od r. 1800 až do 1862 tiskem vyšlé, ja-\nkož i jméaa a stav všech ceskoslovanských zpěv. spolků.\nHudební literatura. Právě \\yšel nákladem L. Fleischera\nv Praze Vinařův kvapík „Protiklus\" a Preisňv kvapík „Toast.\"\nJsou to uejoblíbenější kvapíky letošního masopnstu. Vbrzku\nvyjdou v svrchu nvedenéra skladu velmi zajímavé sbory odr\nKittla, Nickerle atd., písně od Ed. Nápraníka a Bradského, ja-\nkož i salónní komposice pro piano a variace na české národní\npísně. Taktéž lze tu dostat velký počet kvartelt, písní a orke-\nstrálních partitur, a seznamy se zdarma rozdávají.\n\nObzor umělecký.\n= Nové italské opery. V běhu předešlého roku\nprovozovaly se na italských jevištích následující nové opery t\n„Marion Delorme\" od Bottesiniho - „Mormila\" od Pragy\n„Catarina Blum\" od Bevimiauiho „La Malora de Chiaja\"\nod Bronanciho „Leone Isauro\" od Cianchiho „Maria di\nNeuhurga\" od Chiaromonta „Angiola di Ghemme\" od Cre-\nsimanny „Ulrico Lido\" od Cacranipy „Werther\" od\nGentiliho „Don Carlos\" od Mascuzza „Beiitta\" od Kin-\nteslanda „Don Fabio\" od Pense „Caslelana di Thurn\"\nod Rachele „Ginevra di Scozia\" od Roty „Ivanhoe\" od\nSaviho jjlginia ďAsti\" od Saogiorgiho „Carlo di Bor-\ndogna\" od Vavora „La forza dei destino\" od Verdiho\n„Luisa Strozzi\" od Viceconte „Pavlo Monte\" od Zapate."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.5.1", "titre_corps": "Divadlo.", "titre_sommaire": "Divadlo.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.5", "debut_caractere": 1056, "fin_caractere_exclue": 2013, "texte": "Divadlo.\nV běhu posledního času provozovalo se v prozatímním\nzemsk. divadle: V utery dne 10. února: „Lukreci a Bor-\ngia,\" veliká zpěvohra ve 2 jednáních s předehrou dle Roma-\nniho od J. K. Tyla. Hudba od Donizettibo. Ve čtvrtek dne\n12. Února; „Sňatek pro statek\" aneb „Láska v den-\nníku\". Veselohra ve 2 jednáních dle Bauernfelda od J. Tur-\nnovského. Před tím: „Doktor Robin\", veselohra v 1 jed-\nnání dle Premareya od J. Počáteckého. V neděli dne 15.\núnora: Ve prospěch paní Magdaleny Hynkové: „Chce mít\nšvandu\" aneb „Kupečtí mládenci v hlavním městě,\"\nfraška se zpěvy ve 4 jednáních od Nestroye, přeložil K. V. P.\nHudba od kapel, mistra Miillera. V pondělí dne 16. února:\n„Čech a Němec\" aneb „Mlýn na hranicích,\" veselohra\nve třech jednáních od Jana Nep. Štěpánka. Na to: Rekru-\ntýrka v Kocourkově.\" V úterý pne 17. února: „M a-\nškary v n esná z í ch.\", veselohra ve 4 jednáních dle Benedixe\nod Venkryla. Ve čtvrtek dne 19. února „Loupežníci\" od\nSchillera."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "46", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.5.2", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.5", "debut_caractere": 2015, "fin_caractere_exclue": 6230, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Uherského Hradiště. (Beseda) Málo jste až po-\ntud' slyšeli o slovanském živote města Uherského Hradiště,\nměsta nedaleko onoho místa ležícího, na kterém se někdy starý\nVelehrad rozprostíral. Však Bohu díky, probudil se i u nás\nduch národní. V prosinci minulého roku založena byla slo-\nvanská čítárna, a údové její uspořádali dne 8. února b. r.\nskvostnou besedu, která o 6. hodině veéer počala. Slavný\nzpěvácký spolek z Kojetína účinkoval v ní. Pivodova píseň:\n„Jako krajina nebeská\" od p. Zigny uměle přednesena,' všecky\nnad míru překvapila. Po zpěvu a deklamování nastala taneční\nhudba téhož samého sboru, kteráž tak líbezně a rythmicky\nzněla, že celá společnost' přítomná, bylo asi pres 300 osob\nshromážděných dílem zdejších, dílem z okolních měst až do 4.\nhodiny ráno vesele a srdečně se bavila, tak že pro přemnohé\nvyslovené práni takovou zcela národní zábavu brzo opět zaří-\nditi hodláme. Připomeňouti také musíme, že pravě, když tanec ve-\nselý počal, slavný zpěvácký a čtenářský spolek Brněnský nám\ntelegramem své bratrské pozdravení vzkázal, které, když se ve-\nřejně přečetlo, hřmotným voláním „Sláva\" přijaté bylo. M...n.\nZ Polné, dne 12. února. (Divadlo. Zpěv. spolek.)\nOdesílaje Vám první svůj dopis, týkající se našeho divadla a zpěvá-\nckébo spolku, podávám Vám obrys činnosti pp. ochotníků od té doby,\nkde jejich ředitelství na se převzal pan Ant. Klusáček,\nzdejší učitel na hlavní škole. Hrávalo se zde divadlo již před\nmnoha lety buď v některém domě, neb zase v bývalé městské\nradnici; až konečně Jeho Jasnost pan kníže zDitrichsteinů\nkancelář, ve zdejším zámku, k provozování divadelních her\nzdarma zapůjčil; hrálo se v něm několik kusů, po nichžto di-\nvadlo několik roků zanedbáno zůstalo. Roku 1856 začalo se\nopět řízením pana Klusáčka hráti a provedly se zdařile\nnásledující kusy; „Marjánka, matka pluku.\" „Kat Amstr-\ndámský\" (2krát). „Statek Lhota\" „Loketský zvon\"\n(2krát) „Pan strýček\" ??Slepý mládenec\" „Ďáblův\npodíl\" (3krát) „Roztržití\" >sPan Čapek a Galejní otroci\"\nRoku 1857: „Obžinky\" „Liška nad lišku\" ~Ďáblův\npodíl\" „Roztržití\" „Jeden z nás se musí oženit\"\n„Husička z podháje\" ~Slepý mládenec.\" Roku 1858:\n„Divotvorný klobouk\" „Frydolin\" „Do všeho se plete.\"\n„Ze sedmi nejškaredější\" „Ženichové\" Mlynář\na jeho dítě\" „Kněz a voják\" a „Dra. Fausta domácí če-\npička.\" Roku 1859: „Pašerové\" „Kníže ďábel\" „Že-\nnichové\" „Zmatek nad zmatek\" a „Óareba.\" Roku 1860\n„Hedvika\" „Ponocný\" „Zapečetěný měšťanosta\"\n„Dva přátelé ajeden kabát.\" Roku 1861: „Obžinky\" - „Dra.\nFausta domácí čepička\" „Duch času\" „Lhář a jeho\nrod\" „Mlynář a jeho dítě\" „Vražda na uhelném trhu.\"\nTímto přestalo se v starém divadle hráti, neb se objevil obě-\ntavý měšťan pan Fr. Janda, který nedbaje na velké výlohy,\nve svém domě veliký sál vystavěl, do kteréhož se divadlo\npřeneslo. Bylo to však s velkými obtížemi spojeno; neboť\nmusily všecky opony ještě jednou tak velké zhotoveny býti;\nobec na to ničím nepřispěla, tedy žádná jiná pomoc nebyla,\nnež že se pp, ochotníci v krátkém čase v truhláře, šva-\ndleny, malíře a barvíře se proměnili, při čemž pan Klusáček\nopět v malování obratnost svou osvědčil. Konečně se mohlo\nopět hráti a počalo se s veselohrou: „Karla XII. navrácení-se\ndo své vlasti\" „Bratr Honák\" „Katovo poslední dílo \"\n„Nalezenec\" »Dvě postete v jednom pokoji\" „Břetislav\nBezejmenný\" „Manžel bez ženy\" „Starý manžel\" —•\n„Kutnohorští havíři\" nebyli povoleni. Místnost divadelní jest\nnyní mnohem větší, divadlo blíže v městě, tak že příjem\nvždy mnohem větší vypadne než v slarém divadle, ačkoliv se\nz onoho takové věci zřídily, žeby bez divadla nikdy svého\ncíle nedošly, tak se k. př. obnovil kostel sv. Kateřiny\njen z příjmů divadla, obraz na hlavním oltáři u sv. Bar-\nbory, na škole nové okna, příspěvky: na na obuv pro\ncbudé školní dítky, na nemocnici a j. v. Šatnice divadelní\njest v pořádku a přičiněním pana Klusáčka v takovém stavu,\nže se každý šat i ve dne nosit může. Překážky však bohužel\nnepřestanou, zadala se žádost o povolení no\\ých kusu k okres-\nnímu úřadu před pěti nedělemi a před třemi dny zde ještě\nneodeslané na úřadě ležely, proč to? Náš zpěvácký\nspolek, Čestmír sestává z 30ti výkonných a opět tolik při-\nspívajících údů. Uspořádal opět dne 18. ledna hudební, pě-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 379, "texte": "veckou a úeklamatorní b ese du v místnostech divadelních; před-\nneslo se: Ouvertura „Nabuchodonosor\" a sbory: „Utonulá\" od\nKKžkovského, „Cikáni\" od Vogla, „Žárlivý basař\" od Zvonaře.\n„Lásky touha;\" písně: „Porodila mě moje matička\" od Krova.\n„Na mou vlast,u „České pivo'* deklamovinka, „To se nesluší,\"\nku konci humoristické ctění, pak následoval tanec. Místnosti\nbyly přeplněny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "47", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.5.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.6", "debut_caractere": 381, "fin_caractere_exclue": 7420, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*,* V Hluboké (Frauenberg) utvořil se nový zpěvácký\nspolek.\nZpěv. spolek „Vlatislav\" v Heřmanovu\nMěstci uspořádal v sále „u bílého beránka\" pěveckou a de-\nklamatorní zábavu. Program byl následující: 1. Hudební skladba\n2. „Cikáni,\" odbor od Yogla. 3. Deklamace. 4. „Vltava\" sbor\nod Vogla. 5. Solo pro housle. 6. Na vlast,\" sbor od Lablera.\n7. Humoristické čtení. 8. „Při pi,vě\" sbor. Po zabavě ná-\nsledoval taneční ples Za předsedu téhož spolku zvolen jest\np* J. Molinary, za místopředsedu p. Em. Ferdinand, za ředitele\np. K. Steinich.\nZpěvácký spolek Kroměříž sk ý zapěl při be-\nsedě Zborovské která se minulého týhodně na Moravě odbývala,\nf / v\nnásledující sbory: „Naprej\" od Jenka, sbor „Zezulinka a Sa-\nblenka\", a „Slovan\", sbor od Vašáka. Nejvíce pochvaly obdr-\nželi p. Adamčík, hanák ze Zborovic, za výtečné provedení „Pře-\nvratu\" na křídlovku a p. Ketrutek „Převratu na housle.\"\nNejvětší zásluha o zdar a následování náleží z\\láště p. Do-\nhnalovi místním řediteli kůru.\nZpěv. spolek „Orlice\" v Prostějově nabývá\nvíc a více síly. Svěžest a bujarosť vanou spolkem tímto a je-\nnom toho náramně litovali jest, že ,Orlice\" ještě vždy marně\nčeká na potvrzení stanov, před mnohými měsíci již k místodrži-\ntelství zaslaných, kdežto německý spolek za šest týh rdnů své\nstanovy obdržel. Ciný Ředitel toho spolku je p. Tauber.\nZpěv. spolek v Královicích, jenž na vyzvání\nkníž. Dr. Rud. Taxise dne 8. t. nu zaražen byl, přijal jméno\n„Hlahol\" a čítá již 55 členů výkonných a přispívajících. Tak-\ntéž zvolen již prozatímní výbor a sice p. Jos. Velílik za před-\nsedu, p. Frant. Jar. Vassmutín za pokladníka, p. Jos. Breicha\nza ředitele zpěvu a konečně p. Jos. Virka za archiváře a cvi-\nčitele zpěvu. Zvolený tento výbor postaral se o stanovy, které\nmístodržitelství ku stvrzení byly již zaslány. Přejeme novému\nspolku tomuto hojného zdaru a následování!\nV* V Herálei bude zařízen co nevidět zpěvácký spolek.\nMladší občanstvo požádalo p. učitele Jana Harrana, aby je ve\nzpěvu cvicil a jelikož v Herálci několik dobrých zpěváků jest a\ntito své síly s radostí nabídli, vzrostl náhle počet zpěváků asi\nna 22 osob a dne 25. listopadu poclo vyučování a pokračováno\nv něm s velkou ochotností a pilností. První účinek ukázal se\njiž dne 28. prosince, kdež se zpívala od celého spolku pri velké\nmši píseň: „Zde v skroušenosti\" atd., k níž p. učitel schválně\nnápěv sestavil. Při tom arci uznati dlužno ochotnost a oběta-\nvost p. Harrenovu, který prázdný svůj čas bez toho jemu spoře\nvyměřený obětuje, by k zušlechtění společenského života\npřispěl.\nHoražď ovi ck ý zpěv. spolek „Prácheň\" od-\nbýval ku kouči minulého roku \\alnou schůzku a zvolil si pro-\ntektora, předsedu, výbor, pokladníka a ředitele zpěvu a počalo\nse vyučovali. Výkonných údů se přihlásilo mn >ho.\n*** Holický nově zřízený zpěv. spolek statně\npod ředitelstvím ctěného p. Rektorysa ku předu kráčí a hodlá\nv několika měsících veřejně vystoupili. Nemohl by přijmou ti\njméno bývalého majitele panství Holického ? Čí snad hodilo by\nse lépe jméno výtečného českého spisovatele a spolu hudebníka\nJaroslava Rřičenského, jenž jak se nám zdá rodem z Ho-\nlic jest?\n*** Zpěvácký spolek „Úslavan\" v Blatné uspo-\nřádal dne 8. února akademii, kteráž výborně se zdařila. Hrála\nse ouvertura od K. M. Webera, s celým orchestru velmi dobře\nNa to následoval sbor „Staročeská\" od J. N. Škroupa, bterrý\njakož i ostatní sbory zpěváckým spolkem velmi zdařile předne-\nsen byU Dvojzpěv „Pomník Slovanů\" (Slova od J. Chládka)\ns doprovázením oktettu složen panem Vácsl. Urbanem, zpívaly\nsleč. Baumrukova a Gotlhardova tak zdařile, že se jim neko-\nnečného potlesku dostalo. Pravou korunou této zábavy bylo\nprovedení quinttetu od L.v. Beethovena do Es-dur, pro dvoje\nhousle, dvě violy a čelo. Píseů „Domov můj\" (slova od V.\nJanoty, hudba od Kollera.) s průvodem quintettu přednesl ba-\nrytonista p. Farář.\nZpěvácký spolek „Hlahol\" ve Vídni před-\nnášel při besedě, dne 10. února v místnostech „u Šperla\" od-\nbývané, se známou dovedností osobním řízením svého p. ředitele\nprof. Forchtgotta tři písně: „Srbskou\" od Grnice, „Staročeskou\"\nod Škroupa a „Zezulinka,\" kteréž nadšeně přijaty a taktéž opa-\nkovány jsou.\nZpěvácký spolek Ledecský uspořádá dne\n1. března 1863 v hostinci „u Sadílka\" pěveckou a hudební aka-\ndemii, jejížto program jest následující : 1, ~Sumí Labe\" sbor od\nZvonaře. 2 ~Utonulá.\" sbor od Křížkovského. 3. „Milenců\nsen.\" 4. „Gdě je slavská domovina\" od Wintra. 5. „Radostné\ncestováni,\" sbor od Nápravní ka. 6. Deklamace. 7. „Vávra\"\nžertovný sbor od Nápravník a. 8. „Ha rozkoš\" od Jelena.\nZpěvácký spolek „Záboj\" v Rokycanech.\nKdyž byl roku loňského pražský slavný zpěvácký spolek „Hla-\nhol\" provolal, aby se stateční zpěváčtí spolkové českoslovanští\npři veliké národní pěvecké slavnosti květnové súčastnili, vybídl\nzároveň i každý spolek zvlášť, aby, dříve se přihlásiv, sám\no sobě sbor nějaký přednesl. Pravým národním citem roztou-\nženi, přihlásili jsme se i my u výboru slavného ~Hlaholu\" ve\njménu spolku našeho ku provedení sboru jednoho, netušíce\novšem, že by nám, jakož se později skutečně stalo, provedení\nsamo mohlo nenadále překaženo býti. Majíce tenkrát ovšem\nzásobu vybraných sborů, sepsaných od našich výtečných hudeb-\nních skladatelů po ruce, přece jsme pomýšleli na to, aby spo-\nlek náš zvláštní nějaký sbor přednesl a památku této první\nvelkolepé národní pěvecké slavnosti důstojně zasvětil. K tomu\ncí.i sepsal báseň „Heslo Cechů\" národovec náš, p. Jan\nLodí, k níž nížepsaný ředitel hudbu složiv, skrovnou skladbu\nsvou zároveň se spisovatelem slov slavnému zpěváckému spolku\n„Hlaholu\" v Praze na památku oné slavnosti podati byl usta-\nnovil. Skladba tato, nákladem zdejšího zpěváckého spolku „Zá~\nboje\" právě vyšla a nemohouce vlastní dílo své nijak odporu-\nčili, odvoláváme se ve vší skromnosti pouze na tu případnost,\nže dílo toto od slavného „Hlaholu\" uznáno a jemu věnováno\njsouc, i velkodušně přijato bylo. Oznamujeme tedy všem sta-\ntečným zpěváckým spolkům českoslovanským i jiným přátelům\nhudby, že sbor „Heslo Cechů\" u nížepsaného jednatelství se\nprodává, zároveň, o vzájemné podporování věci dobré snažně\nprosíce. Cena jednoho výtisku sboru (4 hlasy) jest 46 kr. r. c.\nCena jednoho výtisku partitury jest 54 kr. r. č. Odběratelům\n10 výtisků poskytne se jedenáctý zdarma.\nZpěvácký spolek „Záboj\" v Rokycanech.\nV Mirovicích má se zarazili zpěvácký spolek.\n*3* Mšenský zpěvácký spolek udělal v pondělí\ndne 16. února nově zvolenému měsťanostu panu Fr. Huliciu-\nsovi zastaveníčko, jemuž se všichni Cechové s korouh-\nvemi a světly přítomni byli. Zpěvácký spolek zazpíval při této\npříležitosti následující sbory: „Vše jen ku chvále\" od Jelena.\n„Bratří, již svítá\" od Ve i ta. „Kde domov můj\" a ještě\njeden sbor, z nichžto zvláště Jelenův sbor, a „Kde domov můj\"\nnejvětší pochvaly došel. Pan Hulicius poděkoval se srdečnými\nlovy si. zpěv. spolku a slíbil, že v školství co možná nej-\nvětší péči povede. v\n*** Zpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi uspo-\nřádá v sále „u králeviče\" dne 22. února 1863 hudební zá-\nbavu, Program jest následující: 1. Slavnostní ouvertura od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 481, "texte": "Kfiffnera. 2. „Staročeská.\" Sbor od J. Škroupa. 3. „Po-\nrodila mne moje matička/1 Píseň s doprovázením piana od\nKro v a.4. „Kalina/1 Sbor od Vašáka. 5. Deklainace.\n6. Polka od Jo s. Primusa, 7. Ouvertura k zpěvohře: „Der\nTeufel ist los/' od Balfé-ho. 8. „Hlasy z domova/' Sbor\nod J. Vogla. 9 Deklamace. 10. „Ukolébavka.\" Píseň pro\nsolový hlas se sborem brucivým od J. Nes vad by. 11. „Při-\nlítlo jaro z daleka.\" Dvojzpěv vd Karla Bendi a.12. „Ra-\ndostné cestování.\" Sbor od Vasáka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "47", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.5.4", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.7", "debut_caractere": 483, "fin_caractere_exclue": 1672, "texte": "Ochotnická divadla.\nOchotnické divadlo ve Vokovicích provozovalo\ndne 15. února „Jeden se musí oženit4' a „Rekrutýrka v Ko-\ncourkově.\" Ochotnici v Horažďovicích, jimž by více\npilnosti, častější zkoušky a lepší souhra neškodily, ukázali se\nv novem roce na jevišti, provozujíce „Panošova šelmovstv/4\ndle Kotzebue. Divadelní ochotníci v Ku ni žák u dá-\nvali dne 1. února „Prazsti sládci,** aneb: „Kubíček dostane\nza vyučenou/* veselohru se zpěvy ve dvou jednáních. Di-\nvadelní společnost vdovy paní Prokopové pod ředitelstvím\npana Čížka nalézá se nyní v Jindř. Hradci a otevře stánek\nTháliin v střelnici dne 20. t. m. —* V Jarošově zařizuje se\nochotnické divadlo a v cele stojí p. Karet Komárek. Pře-\njeme podniknuli tomu dobrého zdaru! V Nové Pace bu-\ndou ochotníci provozovali první postní neděli činohru „Muka\nchudé ženy\" k dobročinným účelům. Divadelní ochot-\nníci v Miro vicích dávali v posledním case ~Pan Strejček\"\nod Benedixe, v které zvláště p. Frohlich ve větší své úloze\n„Viléma\" vystoupil. Dále provozovali Nerudovu jednoakto-\nvou veselohru: „Prodaná láska/' Za ředitele divadla zvo-\nlili si ochotníci P. A. Bendla. Divadelní ochotníci\nv Mšeně provozují dne 22. února „Bankrotáři.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "47", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.5.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.7", "debut_caractere": 1674, "fin_caractere_exclue": 1682, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "47", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.5.5.1", "titre_corps": "— Koncert Rich. Wagnera. Bylo-li již v našem", "titre_sommaire": "— Koncert Rich. Wagnera. Bylo-li již v našem", "signature_source": "N", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.7", "debut_caractere": 1684, "fin_caractere_exclue": 7185, "texte": "Dr. N.\n— Koncert Rich. Wagnera. Bylo-li již v našem\nměstě přání R. Wagnera osobně seznali, dosti živé; muselo tím\nvíce všeobecným býti při té okolnosti, anto se mistr tento delší\ncas již nastudováním svého dramatu „Trisia a Joolda ve Vídni\nzanáší, ve Vídni, kdež se jak známo jeho díla mnohem později\nnež zde provozovala, což s to jest, poněkud jistou řevnivost u na-\nšeho obecenstva vzbuditi. Dík budiž snahám několika nezišt-\nných přátel umění a ctitelů slavného skladatele, na jejichžto\npozvaní on do Prahy zavítal. Poštěstilo se n:?ni po drahném\ncase jeho vyhnanství poprvé jej v našich zdech uhostiti, a vi-\nděli jsme, jak ve svých slavných triumfech pokračuje. Úspěch\njeho koncertu, dne 8. února t. r. odbývaného, byl ač dle před-\nzvídání rozhodnutý, přec tak nápadně překvapující, tak vše-\nobecný, že můžeme se vším právem tento den v historii umění\ny Praze co den „epochu činící\" zaznameuati. Sál na\nZofíně byl již o 11. hod. ve všech prostorách přeplněn a zaujat\nsot\\a množství nejvybranějšího obecenstva. Orkestr, jenž mi-\nmochodem řečeno, sedě hrál, sestával z divadelních orkestral-\nních členů, z chovanců konser^atoria a z mnohých dilettantň,\nkteří se s chvalnou horlivostí vynasnažovali, silami svými\nk zdaření celku přispěti, vpravdě to následování hodný příklad\npro mnohé naše počínající urtuosy, kteří se nechtějí snížiti, aby\nve větším hudebním tělesu své umění vyššímu úceli podřídili!\nKdyž brzy po 12. hod. odpoledne se Wagner v sále objevil,\nbyl od orkestru jakož i od veškerého obecenstva, jež se svých\nsedadel povstalo, hlučně přijat. S radostí konstatujem, že toto\npřijmutí bylo prá\\ě tak srdečné jak všestranné a že se obecen-\nstvo co nejživěji zajímalo, tohoto muže v umění tak proslulého\nu ředitelského pulpitu viděti. Program obsahoval 6 čísel, samé\nto skladby R. Wagnera, z nichžto 3 pro nás novinkami\nbyly. Koncert započal ouverturou k „Fa u st u\" (složenou 1839\na 1840) vábným to a zajímavým dílem a na poutavé momenty\nbohatým, o němž již mnohokráte a často boje a rozepře vedeny\nbyly a kteréž, ačkoliv zde vícekrát již provozováno, teprvé\npřed třemi lety podf energickým řízením H. Biilova roz-\nhodné platnosti d sáhio. Provedení předhry k „Tristanu\na Isoldě,\" ježto před 3 lety laskavostí skladatelovou poprvé\nu příležitosti koncertu ku prospěchu „mediků\" řízením Bii—\nlovovým provozována jest, bylo neúhonné a úchvatné\nas onou láskou podáno, která k tomu hleděla, aby io\nvšechny krásy básně v jasném světle objevily. Novinkou\nbyla nám předhra k „M eister s a en ge r.\" Shromáž-\ndění Meistersaengrů, Pognerova promluva k shro-\nmáždě ní. První skladba je skvělý národní orkestrální kus\nu velkých rozměrech založený, bohatý na idey a jejich zpra-\ncování. Samojediné ve svém spůsobu je místo, kdežto skladatel\nctyry pro sebe samostatná themeta v běhu díla geniálním\nspůsobem později současně vystoupiti nechá. Shromáždění\nMeistersaengrů zlomek to tétéž opery jest velmi utě-\nšený a ozdobný kus sestávající z dvou themat, které nejrozma-\nnitějším spůsobem opět se navracují; kus to, jenž úzce spojen\njest s „promluvou Pognerovou,\" v kterémžto posledním\nkusu pro zpěv (přednášel p. Rokytanský) skladalel thema v nej-\nrozmanitejším uspňsobení a zapletení rozhodně vystoupiti\nnechá. Sigmundův milostný zpěv (zpíval p. Bernard)\nz trilogie „Nibelungů\" jest, jak hrabě Laurencin docela trefně\npodotkl, nejněžnější a nejvíce oblažující nápěv, kterýž kdy z Wa-\ngnerovy duše se vyprýštil. Jemně milostný, blouznivý kus\ntento upoiníná živě na ona lásku dýchající místa Eísiny partie\nv Lohengrinu. Tento jakož i předhra k „Meistersaenger\" mu-\nsilo opakováno býti. Závěrek tvořila u nás již drahný cas\npopulární ouvertura k ~Tanhauseru.u Rich. Wagner postaviv\nse k ředitelskému pulpitu byl bouřlivým pozdraven jásotem, jenž\npo ukončení ouvertnry tím více se zvýšil. Hlučné „BravoI\"\n„Bravo!\" zavzněly ze všech stran; veškeré obecenstvo povstalo\nse svých sedadel, by slavnému mistru při znění trub své ne-\nobmezené uznání a obdivování na jevo dalo. Hluboce dojat\noslovil Wagner obecenstvo malou řeci, v nížto pravil, jak jej\nto velice těšilo, že Prahu, kdež jeho díla téměř nejprvé tak\npříznivě a shovívavě přijata a posouzena byla, opět navštíviti\nmůže, jak velice překvapen jest tímto neočekávaným úšpěchem\na že vždy s vděčností as rozkoší na dnešní den pamatovati\nbude. Jak častokráte Rich. Wagner, jenž jak řečeno s hero-\nickou obětavostí as železnou vytrvalosií vše vykonal, volán\nbyl, nemůžeme v pravdě říci. Nadšené uznání se strany obe-\ncenstva neplatilo pouze neobyčejnému geniu co skladateli, nýbrž\ni duchaplnému řediteli a obnovujícímu umělci. Provedení se\nstrany orkestru bylo v skutku výtečné a zdálo se, jako kdyby\npřed námi zcela jiné orkestrální těleso bylo; patrný to důkaz,\nco dobrý dirigent se svými spoluúcinkujícími zmoci může. Kro-\nmě celných kytic a květin, kterých se Wagnerovi s mnohých\nstran dostalo, obdržel také po ukončení ouvertury k „Faustu*4\nčerstvý a na konci od svých ctitelů stříbrný vavřínový\nvěnec. Musíme vyznali, že jsme ještě nikdy nebyli svěd-\nkem podobného výsledku, a jsme našemu rodišti Praze velmi\npovděcni, že svou pravou a renommovanou uměleckou pověsf\nosvědčila a zřejmě na jevo dala. Kajíce se nadějí, že nám\nsl. redakce dovolí, bychom příště článek k lepšímu ocenění\nWagnerových skladeb podali, obmezili jsme se pro dnešek bez\nokolků na pouhou zprávu o koncertu *)\n*) Př jmeme ochotně článek našeho p. hudebního kritika, ačkoliv\nse v mnohých punktech o Waguerově hudbě s ním neshodujeme\nzásady „Audiatur tt allera pars'* se držíce. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "48", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.5.6", "titre_corps": "— Herec p. Vilém Grau, člen Josefovskěho divadla", "titre_sommaire": "— Herec p. Vilém Grau, člen Josefovskěho divadla", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.7", "debut_caractere": 7187, "fin_caractere_exclue": 7700, "texte": "— Herec p. Vilém Grau, člen Josefovskěho divadla\nve Vídni, druhdy u českého divadla v Praze, zemřel dne 5.\núnora ve všeobecné nemocnici ve Vídni na tyfus. Zanechali\npo sobe vdovu 8 několika malými dítky v nepříznivých pomě-\nrech a byl dne 7. února tiše pochován. Vilém Grau narodil\nse dne 16. února v Cechách a jmenoval se vlastně Matěj\nŠedivý. Absolvovav filosofická studia, oddal se zcela drama-\ntickému umění. R. 1826 byl u ředitele Karla ve Vídni a při-\nstoupil následujícího roku k Pražskému divadlu, kdež až"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6477, "texte": "do r. 1834 česky a německy hrál. Nato odebral se k po-\nhostinským hrám do Vídně a Záhřeba, kdež dvě léta zůstal\na miláčkem obecenstva byl. Od r. 1837—1841 byl v Trnavě\na Budíně, r. 1841 navrátil se opět do Prahy a šel r. 1855 do\nŠtýrského Hradce, pak do Lvova a konečně r. 1860 do Vídně\nk divadlu na řece Vídni. Nato přistoupil k Josefovskému di-\nvadlu, kdež až do své smrti setrval. V. Grau sepsal několik\nněmeckých divadelních kusů n. př. „Boldini de Carmasino\" Ein\nLustspiel obne Titel atd. a pracoval pilně v „historickém\nalbum nejzajímavějších hudebních a dramatických památných\ndnů všech národů až na nejnovější casy,\" kteréžto dílo uWal-\nlishaussera ve Vídni vydati zamýšlel.\nVýsledek vypsání ceny. Následkem vypsání\nceny za nejlepší hudbu k písni „Jarní\" (Dalibor cis. 33 1862)\nsešlo se 5 skladeb, ježto pp. Bedř. Kittlovi, řediteli kon-\nv\nservatoria, J. L. Zvonaři, řediteli Zofínské akademie, a p. J.\nForsterovi, ředitelů kůru k posouzení odevzdány byly. Pí-\nseň s heslem: „Přání sice, sil ne více\" byla od pánů soudců\njednohlasně za nejlepší a ceny hodnou uznána.\nÚsudky soudců o této písni znějí: Píseň s heslem „Přání sice,\nsil ne více\" mám za nejlepší, vyhovujeť požadavkům, které\nna koncertní píseň klademe, je přitom ušlechtilá a ne beze\nvzletu, dobře zpěvná a místy zajímavě harmonisována. Přiřkl\nbych ji tedy cenu. Bedř. Kittl. Mezi pěti písněmi mně\nk posouzení zaslanými jest bez odporu ona s heslem „Přání\nsice, sil ne více\" nejlepší a n ej důkla dněj š í. Je krásně\nmyšlena a zdařile provedena a tedy mezi těmi pěti ceny\nhodna. Jos. Leop. Zvonař. Z pěti mně k posouzení před-\nložených písní, zaujímá skladba s heslem: „Přání sice, sil ne\nvíce\" prvního místa. Zvláště však musím se o zpracování\nprvní sloky zmíniti, jelikož podložené doprovázení s předehrou\nanalogicky spojeno, svým rhytmem nápěvu jakéhosi jarního pří-\ndechu dodává a ho oživvuje. Více dělané jsou však sloky 2há\na 3tí a zdá se mi, že by zkrácením předehry a dohry skladba\nzískala. Jos. Forster. Po otevření zapečetěného listu obje-\nvil se co skladatel této písně pan Eduard Nápravník,\nkapelník v Petrohradě, jenž také r. 1861 za svou píseň „I\nšepce kvítí\" první cenu byl obdržel. Po Nápravníkově\npísni zasluhuje píseň s heslem „Nesedávej na koníku,\nnespadneš\" chvalné zmínky. O ní vyjadřuje se p. Leop.\nZvonař: Píseň tato povznáší se nad obyčejnost; avšak správ-\nnější průvod piana byl by žádoucí. P. Josef Forster praví\no ní: Druhého místa zasluhuje píseň s heslem „Nesedávej na\nkoníku, nespadneš.\" Nápěv je místy významu slov dosti při-\nměřený, v doprovázení však nacházejí se harmonické vady.\nSkladatelem písně této objevil se po otevření zapečetěného\nlistu pan Leop. Hruš, právník v Praze.\nPan Jan Levoslav Bel la, bohoslovec v seme-\nništi Bysťrickém, hodlá vydávati národní slovenské ctvero-\nzpěvy v jednotlivých svazcích* Předběžní předplacení na ně\nobnáší 1 zl. r* c. Zasilatel 10 předplatků obdrží jedenáctý\nvýtisk zdarma.\nNáš slavný rodák p. Julius Schulhoff\nuspořádá v sále Herzově v Paříži cyklus koncertů, v nichžto\nhlavně své nejnovější skladby pro piano přednášeti bude.\nSlovútnému továrníku.hudebních nástrojů\npanu Vác. Červenému odevzdal dne 29. ledna purkmistr\nKrálovéhradecký ve zvláštní schůzi obecních starších zlatou\nmedailii Albrechtova řádu Saského se stužkou zelenobílou, jejž\nmu král Saský Jan udělil. K oslavení téhož dne podali p. Čer-\nvenému jeho dělníci ozdobnou adresu od našeho akademického\nmalíře p. Klemense uměle v barvách vyvedenou. Za příči-\nnou výstavy Londýnské vyznamenán byl náš výtečný rodák zá-\nslužným zlatým křížem od J. Vel. císaře Rakouského.\nv f\nŘeditel známé české společnosti diva-\ndělní pan Zollner zemřel tyto dni v Plzni. Stařičký\nten muž byl po celých Cechách znám již od svého putování\ns Tylem, o kterémž vždy s nadšením mluvil. Byl rodilý Raku-\nšan a dlouhá léta prožil ve Vídni. Jeho společnost česká\načkoliv velmi málo česky rozuměl, požívala vždy nejlepší\npověsti. Stařec Zollner hrával náruživě rád „Jirku\" v „Čechu\na Němci\" a představení každé bylo mu svátkem, na něž se\njako dítě těšil.\nČeští muzikanti v harému tureckého sultána.\nNejnovější událost v serailu jest, že krásnější obyvatelé\njeho po celém Cařihradě chodí, aby v harému některého pašy\nneb efendiho mladou, překrásnou otrokyni dvanáctiletou, které\nse mělo dostati té cti, v Kodyru Gedschchin se sultánem pře\nbývati, která ale nenadálé uprchla, buďto opět nalezly, neb ale-\nspoň důstojnou zastupitelkyni za ni získaly. S jedním z če-\nských muzikantů, kteří v harému hudbě vyučovali, sroz-\numěl se tento ioteressantní mladý uprchlík, a celá hudební\nspolečnost česká i s krásnou otrokyni odplula' do Ameriky.\nNová česká mapa. Právě vyšla z ústavu L. Vaňka\nv Praze řízením litografa C. Pražáka mapa, představující „obraz\nzemě'' průměrem Merkartorovým, sestavena p. prof. Erbenem,\nza správnost geografickou ruěí veleznámó jméno p. professora;\ntéž však úprava zevnější a barvotisk zdařile vyveden jest,\ntak že výtvor tento směle po boku cizozemských prací státi\nmůže. Mapu tu v barvotisku vyvedenou lze v slovanském kněh-\nkupectví za levnou cenu 60 kr. dostati. Táž zajímavé bude\npro čtenáře politických novin zvěděti o brzkém ukončení mapy\ncelého polského království z téhož ústavu.\nNový kancionál. Dědictví Svato-Janské vydalo\nprávě svým nákladem první díl kancionálu, sestaveného\nz nápěvů vzatých hlavně z kancionálu Svato-Vácslavského, po\nvlastech ceskoslovanských pochvalně známého. Jestiť to dů-\nkladná práce velezdatného varhaníka p. Mullera, v jehož\nrevisi se uvázal výtečný skladatel p. Zik. Kolešovský.\n„Průvodce v oboru písní a sborů,44 jejžto re-\ndaktor těchto listů a p. Bergmann sestavili, tiskne se již arch\npátý. Za tou příčinou vyzýváme uctivě všechny zpěvácké\nspolky, aby nám k tomu cíli co nevidět jména clenu\nsvého ředitelství udaly a nám oznámily, kolik exem-\nplářů „Průvodce\" poštovní dobírkou si přejí. Jak známo\nbude „Průvodce\" obsahovat všechny písně, duet ta, ter-\ncet ta, sbory od r. 1800 až do 1862 tiskem vyšlé, ja-\nkož i jméaa a stav všech ceskoslovanských zpěv. spolků.\nHudební literatura. Právě \\yšel nákladem L. Fleischera\nv Praze Vinařův kvapík „Protiklus\" a Preisňv kvapík „Toast.\"\nJsou to uejoblíbenější kvapíky letošního masopnstu. Vbrzku\nvyjdou v svrchu nvedenéra skladu velmi zajímavé sbory odr\nKittla, Nickerle atd., písně od Ed. Nápraníka a Bradského, ja-\nkož i salónní komposice pro piano a variace na české národní\npísně. Taktéž lze tu dostat velký počet kvartelt, písní a orke-\nstrálních partitur, a seznamy se zdarma rozdávají."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-02-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-02-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.2.5.7", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.8", "debut_caractere": 6479, "fin_caractere_exclue": 7175, "texte": "Obzor umělecký.\n= Nové italské opery. V běhu předešlého roku\nprovozovaly se na italských jevištích následující nové opery t\n„Marion Delorme\" od Bottesiniho - „Mormila\" od Pragy\n„Catarina Blum\" od Bevimiauiho „La Malora de Chiaja\"\nod Bronanciho „Leone Isauro\" od Cianchiho „Maria di\nNeuhurga\" od Chiaromonta „Angiola di Ghemme\" od Cre-\nsimanny „Ulrico Lido\" od Cacranipy „Werther\" od\nGentiliho „Don Carlos\" od Mascuzza „Beiitta\" od Kin-\nteslanda „Don Fabio\" od Pense „Caslelana di Thurn\"\nod Rachele „Ginevra di Scozia\" od Roty „Ivanhoe\" od\nSaviho jjlginia ďAsti\" od Saogiorgiho „Carlo di Bor-\ndogna\" od Vavora „La forza dei destino\" od Verdiho\n„Luisa Strozzi\" od Viceconte „Pavlo Monte\" od Zapate."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.1", "texte": "Jak asi vyhlíží hudba chrámová na\nvenkově?\nFerd. Saska, ředitel kůru v Jičíně.\n(Dokončení.)\nNavzdor však tomu, že poměry, v nichž se stav uči-\ntelský až do roku 1848 nacházel, hudbě chrámové nepří-\nznivé byly, poskytly učňůrn tehdejším přece tolik hudebního\nvzdělání, co se totiž praktické stránky a dovednosti týče,\nbez ohledu na krasovědu hudební vůbec a hudbu chrámovou\nzvlášť že alespoň, jak se říkalo, něco na jeden neb ví-\ncero hud. nástrojů vyhráli a v příznivém pádu napravitel-\nnými byli.\nOd té doby se věci ale zcela obrátily ; jestli ve pro-\nspěch hudby chrámové nebo ke škodě její, uvidíme.\nAž do roku 1848, tehdy do té doby, kde se vůbec\nve prospěch školství a literního vyučování u nás změna\nbyla znalost hudby pro učitele národních škol nevyhnutelnou\npodmínkou, literní umění ničím nebo nanejvýš lhostejnou,\nvedlejší věcí, na kterou se nikde zřetel nebral.\nNebo kdyby nebylo tak bývalo, byl by byl větší ohled\nbráti musel na přípravné vzdělání školního čekance, což se\nale nestalo.\nVzdělání českého školního čekance bylo však až do\nuvedené doby obmezeno na 11. třídu triviální školy, na 111.\ntřídu hlavní školy, která však zcela německá byla, a na V4,\npozději na % roku pedagogického kursu. Jen v Praze trval\npedagogický kurs celý rok.\nOd roku 1848 je sice o vyšší vzdělání učitele národ-\nních škol v literním ohledu postaráno; za to však leží hudba\n%cela ladem, a následky toho jeví se co hrůzné. Pod-\nučitelé z této novější doby jsou skoro vesměs hudby úplně\nneznalí. Výminek zde bude málo, a nemůže také jinak býti.\nDříve věděl každý, kdo se stavu učitelskému oddati chtěl,\nže se bez hudby neobejde, a učil se jí.\nY novější době, totiž po roce 1848 mluvilo i psalo se\n0 tom, aby se ředitelství kuru od služby školní oddělilo,\n1 mělo se za to, že se to uskuteční; a to zavdalo snad\nprvní příčinu, že se při chlapcích, kteří ke škole šli, již na\nhudbu bud nepomýšlelo, aneb lhostejně k tomu přihlíželo.\nv\nŠkolní čekanci, kteří první léta po r. 1848 z pedagogického\nkursu vyšli, byli také skutečně úplně hudby neznalí.\nPoněvadž ale řiditelství, kůru od školní služby, jak si\nmnozí myslili, odděleno nebylo, tak nemohl nikdo tyto če-\nkance potřebovati, a vedeny jsou stížnosti se strany učitelů\ntak dlouho, až se vyučování v hudbě do pedagogického kursu\nzavedlo.\nNež kdo málo vědomostí hudebních s sebou do pedago-\ngického kursu přinesl, málo jich jen odnese, a protož nejsou\ni teď vycházející školní čekanci (v hudebním směru) k potřebě.\nAby však školní čekanec velkých aneb jen postačitel-\nných vědomostí v hudbě nabyl as sebou do pedagogického\nkursu přinesl, jest za nynějších poměrů naprosto nemožné.\nBuďto určili rodiče chlapce k stavu učitelskému, a nechali\njej, dokud doma byl, hudbě učit a tu musí za ten čas,\nkterý v hlavní škole a reálce tráví, skoro vše zapomenout;\nanebo se rozmyslí chlapec teprv v reálce, že bude uči-\ntelem a tu neumí pranic.\nNásledky takových poměrů jsou pro hudbu chrámovou\nhrůzné, bezpříkladné, a my dospějeme [po vymření starších\nučitelů, půjde-li to tak ještě několik let, tak daleko, že budou\nbabičky v kostele zpívat, a flašinetl je místo varhan dopro-\nvázet. Přišli jsme z jednoho přehmatu do druhého, aneb,\njak se říká, % bláta do louže.\nMá-li řiditelství kůru na venkově pro budoucnost v těch\nrukou, v kterých se nachází, ponecháno býti, což dle na-\nšeho náhledu sotva jinak možné jest, musí ustanovení do\nživota vstoupit, které by školnímu čekanci po celý čas jeho\nk stavu učitelskému se připravování, tedy již v hlavní škole,\nreálce a později v pedagogickém kurse příležitosti poskytly,\njak v literním, tak v hudebním směru dokonale a syste-\nmaticky se připravili, aby na základě tom dále vzdělávati\nse mohl.\nJinak rozhostí se strašlivá zpousta v křesťanských chrá-\n' * v,\nmích milené vlasti naší, a bol to bude pro Cechy, národ\nhudby milovný, že právě chrámová hudba, hudba to\nnejkrásněji u nich tak hluboko klesnouti mohla !"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.2", "texte": "Fr. Pivoda co skladatel písni.\n—a\nII.\nV roucho vlastenecké píseň milostnou přiodíti se daří\nnašemu skladateli velešfastně nový to důkaz, jak vřele\nse již do idey básníkovy ponořuje, aby myšlénka jeho hu-\ndební se oné věrně podobajíc, jako vlnka s vlnkou k jedi-\nnému cíli sobě pospíšila. Volný pohyb tímto docílené písně\nbez vší umělivosti viz v písních op. 26 (č. 2) a op. 27\n(ě. 1.) „Ournysl ěeské děvy\" jest jemné znělosti a něžného\nvýrazu, v němž zaokrouhlenou formou melodičncsti patrné\npřání dívčino vysvítá, jakých ctností měl by míti jinoch,\nchtěje býti účasten něžné lásky její, a jemuž by vlastenecky\na odhodlaně tlukoucí své srdečko zadati chtěla. Zpěv ten\nzavání milostnou touhou až do skvělého refrainu, v němžto\ndur-tónina rozehrané fantasie jaksi vítězivým výrazem radosti\na skutečnosti oživuje. Průvod jest jednoduchý a vkusný.\nV písni „Ukolíbavka\" nejeví se pouze ona kolíbavost\nzpěvu, jakou skoro a právem u všech ukolébavek shledá-\nváme, leč lehkým a zdařilým rhytrnem splývá tu slovo šfastné\nmatky, obírající se vřelým a jako by děcku nevinnému nej-\nsrozumitelnějším zpěvem mateřské své lásky. Průvod ozdobný\na kolíbavý protkán jest sem tam pointy vkusných meziher\nkratičkých, již z té opatrnosti, aby ucho neustálým rozho-\nvorem sladkých citův na útraty pozornosti neutrpělo, když\nnás melodie v tiché zadumání ukolébala.\nOd jediné a pravé své idey nevzdaluje se rád Pivoda\nani u písně prokomponované a věren všem esthetickým po-\nžadavkům učinil ze své hudební básničky prostý lyrickým\nzápalem pravdivý zpěv „Ztraceného srdce\", píseň zpě-\nvům milostným velevítanou a se slovy Furchovými „Srdce\nztracené\" něžnou malebností sestersky sloučenou. Že píseň\ntuto lze passiovanému zpěváku dramaticky přednésti, je zá-\nsluhou zde dovedně umístněného rhytmu drobného, jenž při\ndiatonickém postupu zpěvní melodie s deklamací velmi pří-\nznivě se snáší. Píseň tím nabývá nazvíce i karakteru zvlášť\nv erotickém momentu slov „ Víš, co můžeš udělat —\" až\nku svému pikantnímu sklonku, kde vážnější znění na místě\nobligátního drobného rhytmu v průvodu opětnou prosbu o vý-\nměnu srdcí trefně vyznačuje.\nAby se posluchač zmíněnou rhylmickou jednotvárností\na oním postupem škálovým neunavil, a spíše ku novější po-\nzornosti váben byl, zabíhal sobě skladatel sem i tam do pří-\nbuzných tónin, čímž se prozřetelně všeliké tu zdánlivé mo-\nnotonie vystříhal, s dramatičnou barvitostí pěknou píseň svou\ni Ilustroval. Předehra celku přiměřena; průvod vkusný.\nOpis 28. č. 1. „Na výsosti hvězdy svítíu počal\npěti Jablonský a naladil svou ku zpěvu šíré poesie, jižto\nskladatel náš kvítím nevadnoucí své melodie provodili si uložil.\nDosti nevděčný to úkol takového druhu básně ve zpěv uvésti,\naby zvukem výmluvným a zpěvem duši naši rozhřívajícím se\nstály písní srozumitelnou. A přece máme toho druhu tak\nmnoho hotových a tak mnoho dělaných písní.\nv\nZe i tato slova skladatel prokomponoval, jef posluchači\npříjemno a onomu ku značné výhodě. Dalaf se tu hluboká\nmyšlénka pramenem poetickým v jediný proud uspojiti a\nv mnohých momentech nadvládajícího citu jemně nakreslili.\nMěkká melodie lahodí a stoupá dle unášení slov až na vrchol\ntouhy nejvyšší, kde z jemného pohybu se v tempo primo\npřichází a slovy „Ó, ze nejsem orlem v šeru\" elegantní\nhudba ku konečnému cíli roztoužené mysle sprovádějíc, ladný\ndojem reflektuje,\n\nŽenské co skladatelky.\n(Pokračování a dokončení*)\nIv oboru přísného slohu vynikly dámy. Tak složila\nChiara Margarita Cozzolani, jeptiška kláštera sv. Rade-\ngondy v Miláně, kteráž i před vstoupením do kláštera co\nznamenitá pěvkyně slynula, mnohohlasé církevní skladby jme-\nnovitě motetta, žalmy atd., která v Benátkách a jiných městech\ns příznivými výsledky se potkaly a tiskem uveřejněny byly.\nCozzolani zemřela r. 1653. Velké pověsti co skladatelka po-\nV\nžívala paní Žofie Gailová, dcera professora orientálských\nřečí v Paříži (nar. 1780). Dáma tato zanášela se s celou\nduší komponováaím a zanechala po sobě dvě opery: „Les\ndeux Jaloux\" (Dva žárlivci), komickou to operu v 1 dějství\nr. 1813, kteráž velké pochvaly došla, a „La Serenade,\" ko-\nmickou operu v 1 dějství r. 1818. Obě tyto opery vyšly\nv partituře a hlasích v Paříži u Petita. Mimo tyto složila\nznámou barcarotu „O pescator del Tonda\" pro soprán, tenor a\nbass s průvodem piana (italsky a německy) ve Vídni u Dia-\nhelliho, 3 nocturna pro 1 hlas s průvodem piana a konečně\n6 romancí pro 1 hlas s průvodem piana. Chvalného uznání\nzasluhuje též Eližběta Claude Jaquet de la Guerre (nar.\n1669 v Paříži), která již v 15. roku svého stáří výbornou\nhrou na klavír a zdařilými svými komposicemi vynikala. Pro-\nvdavši se za varhaníka Marina de la Guerre, vyučovala pouze\nhudbě a skládala. R. 1694 složila operu „Cefaíe a Pocris,\"\npak několik kněh kantát, mnoho sbírek sonát, kusy pro kla-\nvír jakož i konečně „Te Deum,\" které se r. 1729 v kapli\nv Louvru u příležitosti, že se král byl uzdravil, s přízni-\nvým výsledkem provozovalo. Zemřelať r. 1729. I komorní\nhudbu pěstovaly dámy a vytvořily v tomto oboru mnohý\nzdařilý plod. Paní Helena Liebmannová roz. Riese-ova, (nar.\n1796 v Berlíně), kteráž se u Moravana Lousky hudbě učila,\nsložila kvartetco pro piano, housle, bráč a cello, 2 tria pro\npiano, housle a cello, které s velkou pochvalou se dávaly.\nMimo tyto složila 5 sonát pro piano, 1 fantasii a 3 partie\nvariací pro piano a 6 písní s průvodem piana. Baron z Wín-\nzingerode vyslovuje se o ní takto : Co komponistka nadaná\njest paní Liebmannová vzácným talentem, jenž snadně my-\nšlenky své v notu uvádí a talent tento spojen se svěžestí a\nutěšeností u výrazu, s obratností v šumících pásažích získal\nskladbám jejím mnoho milovníků a milovnic. Marie Antonie\nSaska, dcera císaře Karla VII., (nar. 18. Lipna a -J- 1782\nv Drážďanech) vynikala nejen co básnířka a malířka, ale i\nco duchaplná skladatelka. Složilaf dvě opery italské: „II\ntrionfo della fedeliá\" a „Talestri, regina della Amazoni,\" jakož\ni oratorium „La conversione di S. Agostíno.\" Obě opery\nvyšly v partituře u Breitkopfa a Haertla v Lipsku. R. 1722"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.3", "texte": "slyšel cestovatel Burney celou scénu z její opery „II trionfo''\na byl celý zanícen. Učitel této všestranně vzdělané paní ve\nzpěvu a komposici byl Porpora, a vše, co skládala, bylo v jeho\nvelkolepém a Ušlechtilém způsobu drženo.\nMarie Charlotta Amálie, vévodkyně Saso-Gothská,\n(nar. 11. září 1751) vydala r* 1786 dvanáct písní a symfonií\npro 10 nástrojů. Jiří Benda byl jejím učitelem v komposici*\nMezi výtečné skladatelky náleží bez odporu též Marie Mar-\ntincová, sestra císařského bibliotekáře Martince ve Vídni\nkteráž se tu r. 1750 narodila. Vynikala! tak virtuositou na\npiano, že ji slavný Metastasio „svatou Ceciliíu nazýval, Mar-\ntincová složila velké oratorium, čtyrhlasé „Miserere\", mnoho\nitalských žalmů pro 4 a 8 hlasů s průvodem instrumentálním,\nslavnostní mši, jižto opat Gerbert v rukopise choval, několik\nlatinských motett a několik sonát pro klavír. V církevním\nslohu byla zvláště šfastna. Její instrumentální skladby jsou\nčistý, plny ohně a z části též bravourní. Filharmonická spo-\nlečnost v Bologni zvolila ji za svého člena. Martincová zří-\ndila též ve Vídni školu zpěváckou a vyučovala žákyně\nnejen ve zpěvu, nýbrž iv theorii hudby a jmenovitě v kon-\ntrapunktu, jejž důkladně znala. Neméně chvály zasluhuje\njiná Vídeňanka paní Josefa Múllner-Gollenhofrová (nar.\n1770), virtuoska na harfu, kterážto na žádost císařovny\nMarie Terezie operu „Der heimliche Bundu složila. Mimo\ntuto složila smyčcové kvartetto pro svého příznivce císaře\nJosefa, pak písně, fantasie pro svůj nástroj, jakož i melo-\ndramatické průvody k rozličným básním. Velkou činnost\nv oboru komponování rozvinula sl. Marie Terezie* Para-\ndiesova (nar. 15. května 1759 ve Vídni). Záhy oslepnuvši,\nučila se hudbě a zdokonalila se v umění tomto vedením Leop.\nKoželuha, Righiniho a Salieriho. Složila mnoho písní a sonát;\nuvedla Burgerovu „Leonoru\" v hudbu, složila kantátu na uzdra-\nvení svého otce, smuteční kantátu na císaře Leopolda 11., na-\npsala hudbu k dramatu „Ariadně a Bacchus,\" pak opery „Der\nSchulkandidat\" a „Rinaldo a Armida,\" z nichžto některé větší\nskladby bud u dvora neb na jevišti jejím osobním řízením\nprovedeny byly. Paradiesova zemřela 1. února 1824.\nVelkou orginálnost u skladbách svých osvědčila Louisa\nReichardtová (nar. 1788 v Berlíně). Vzdělavši se vedením\nsvého oťce Jana B. Reichardta dokonale v hudbě počala kom-\nponovati. Živel posvátné a duchovní hudby byl jí vlastní.\nZ jejích skladeb vyšly následující tiskem: 6 duchovních písní\npro 2 soprány a 2 alty s průvodem piana ; 8 sbírek písní\na zpěvů pro 1 hlas s průvodem piana neb kytary. Baron\nWinzingerode vyjadřuje se o skladbách této paní následovně:\n„Její nálezy melodií nejsou, jak to obyčejně u komposic žen-\nských nalézáme, pouhé upomínky na oblíbené mistry; nýbrž\nprýštily se z jejích vlastních prsou. Deklamace a akcentuace\njsou pravé a přesné a její harmonii a správnosti dá se jen\nzřídka cos podstatného namítati. Její průvod je sice jedno-\nduchý ; avšak zajímavý. Ze všech skladeb dýchá cit něžné\nblouznivosti, touhy a nářku.\"\nDále dlužno nám uvésti dvě francouzské, méně známé\nskladatelky, totiž p. Bertinovou, která operu „Esmeraldu,\"\na sl. Peán de la Roche Jagu, ježto operetku „Le militairs\"\nsložila, a konečně italskou komponistku Agnesi, která 3 opery\nskomponovala.\nV oboru hudební pedagogiky pokusily se též některé\ndámy s úspěchem. Paní Dulhan-ové, virtuoska na piano,\nv Paříži napsala pedagogická díla „Alphabet musical, ou nou-\nvelle méthode pour apprendre aux plus jeunes eléves en trés\npeu de temps les Eléments de la musique.\" (V Paříži u Du-\nfauta) pak „Méthode ou Alphabet pour apprendre le doigter\net posséder en peu de temps I'aplomb de Pianoforte (tamtéž).\nDíla tato jsou návody, jak se nejsnadněji pianu naučit, a pro-\nzrazují myslící a obratnou učitelku hudby, jmenovitě piana.\nAnna Maria Pelegrini-Celoni, výtečná římská zpěvačka,\nzískala si nemalých zásluh o zpěv vydáním svého díla ~Gram-\natica ossia regole di ben cantare.\" (V Římě u Piale-ho a Mar-\ntorelliho 1810.) Dílo toto vyšlo v německém překladu u Pe-\nterse v Lipsku pod názvem „Anweisung zum guten Gesange.\"\nPodavše takto přehled všech značnějších skladatelek a\njejich děl, zmíníme se nyní skutečně o komponistkách, které\nmenší skladby utvořily. Josefa Auerhammerová (1790),\nznamenitá virtuoska na klavír, složila rozličné variace pro\npiano. Karolina Bayrova (1780—1800), virtuoska na\nhousle skládala dle Daubra vzletuplné komposice pro svůj\nnástroj* Leopoldina Blahetka (nar! 15. listop. 1811 ve\nVídni), virtuoska na piano a harmoniku, komponovala kon-\ncerty, ronda, variace a bravourní kusy pro piuno. Char-\nlotta V. T. Brandesova (nar. 21. květ. 1765 v Berlíně),\nvýtečná zpěvačka, složila italské a německé písně, canzonetty,\narie a kusy pro piano. Bressduc-ová, virtuoska na piano\n(1827), složila variace, potpourri, malé sonáty v brillantním\nslohu a variace na Mozartovu themu „Nci cor piu,\" které\njsou velmi zdařilé. Emilie Coudeilleova, výtečná herečka,\nzpěvkyně, básnířka a virtuoska na harfu (nar. 1766 v Paříži),\nskládala koncerty, variace, ronda, fantasie a písně s průvo-\ndem piana neb harfy. Mad. Delaval-ová, virtuoska na pe-\ndál ní harfu, složila zajímavou skladbu „Les Adieux de l'im-\nfortuné Louis XVI a son peuple.\" Mad. Henňette de Mont-\ngeroult-ová (1786—1808) složila sonáty, koncerty, variace\na ronda, které důkladně vzdělanou komponistku prozrazují.\nKateřina Mosel-ová (nar. 1789 v Klosterneuburku), vzdě-\nlala se pod fíummlem v pianě, složila několik variací pro\npiano, které tiskem vyšly. Marie Schmidt-o\\a (nar. 1762\nv Bernu) houslistka, Dyla jednoho času ředitelkou hudby\nu kočovnické herecké společnosti a vydala r. 1799 několik\nkarakteristických tanců pro piano. Korona Elis, V. Schró-\nterová (nar. 1748 ve Varšavě), výtečná zpěvačka, vydala\nr. 1794 sbírku písní svého vlastního útvoru. Mad. Anna\nLaura Sik- ová pod jménem „Malířova\" známá (nar. 1803\nv Mnichově), byla výtečná pianistka, složila několik variací a\nrondo pastorále pro piano, které tiskem vyšly. Mad. Szyma-\nnovská (\"i* 1831 v Petrohradě), výtečná virtuoska na piano,\nsložila mnoho zdařilých skladeb pro piano; taktéž Esther\nE, Velkiersová, která co zpěvkyně a virtuoska slynula a\nkonečně paní Beloille-Oury, svou „Sonntags-Polka\" známá.\nV novějším čase vyznačily se co komponistky: paní\nSchumannová roz. Wickova, kteráž velmi zdařilé skladby\npro piano složila; Polka Badarzewskay jejížto něžné kom-\nposice pro piano velké obliby docházejí. SI. Marie Mósne-\nrova, virtuoska na harfu, kteráž několik brillantních skladeb\npro svůj nástroj napsala. Hraběnka Schliková, která před"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.4", "texte": "několika lety v Praze zemřela, složila několik zdařilých písní\nněmeckých, a sl. V. Zadrobilkova složila dvě [české písně,\nkteré v rukopisu chováme.\nŠkoda, že dívky naše nechtějí se věnovati přísnějším'stu-\ndiím hudby, aby i ony v komposici prospívati mohly. 2=\n\nStrauss a Lanner.\nYýjev ze života.\nBylo to v masopustu r. 1837. Kníže Metternich uspo-\nřádal jednu z oněch velkolepých bálových slavností, k nížto\ncelý diplomatický sbor s četným rojem vypínajících se vysla-\nneckých přípojenců, výkvět šlechty a nejkrasších dam sídel-\nního města pozvány byly.\nJiž celý měsíc nevypravoval® se v celé Vídni o ničem\njiném, než o tomto „bálu všech bálů.\"\nOd mnoha let neměly přečetné šperkové krámy Yídeň-\nské tolik zakázek, jako za času dotčeného bálu.\nPřed závodem „krásné Vídeňanky,\" tehdejší ustanovi-\ntelky mód, bylo denně viděti skvělou řadu nádherných ekvi-\npáží, čekajících na panstvo, které se tam o nejdůležitějších\notázkách radilo, módní zákony ustanovovalo a bohaté koupě\nk nastávající bálové slavnosti uzavíralo.\nA konečně objevil se dychtivě želaný den.\nSlavnost byla, jak se od štědrosti a elegance knížete\nMetternicha očekávali dalo, právě tak skvělá jak imposantní.\nPalác jeho Osvícenosti byl co nejkrásněji ozářen.\nKníže, nejobratnější to diplomat, nejgalantnější kavalír\na jeho třetí ve květu mladosti a krásy se skvějící manželka\nhraběnka Melanie Zichy-Ferraris, jižto dne 3. května 1831\nza choť pojal, přijímali se svou ;jirn vrozenou roztomilostí\nu vchodu sálu své hosti.\nStatní kancléř měl na sobě krátké bílé kašmírové zpodky,\nmodrofialový kabát a místo svých 33 aneb bůh ví kolik řádů\nv zimě vypěstovanou růži v knoflíkové dírce a velmi libě se\nusmíval.\nKněžna Melanie jednoduchá, vkusná a půvabná jak\nobyčejně měla modrý brusselskými a valencienskými kraj-\nkami zdobený šat a žádný jiný šperk než náprsní jehlu mi-\nnaturní podobiznou svého manžela okrášlenou a v bohatých\nvlasech sněhobílý květ na polo rozpuklé kamelie.\nKníže přivítal každého hosla bez rozdílu jeho důstoj-\nnosti s půvabnou úklonou hlavy as úsměvem, jenž jeho po-\nhledu a každému jeho slovu dodával zvláštní vnady, jižto i\njeho odpůrcové odolati nemohli.\nSvětla odrážela se mnohonásobně v zrcadlech a ozařo-\nvala s chvějícírn-se leskem diamanty a klenoty, jimiž toaleta\na úprava hlav veškerých dam takřka oplývala. Avšak veškerá\nzář těchto klenotů zatemněna byla sršícím ohněm čarokrá-\nsných očí Vídeňských paní.\nV kruhu mužských hostů vynikal věrný paladín Jeho\nVýsosti, duchaplný ceslovatel Karel z Hůglů, právě tak známý\nco obratný diplomat, jako důmyslný přírodožpytec, jenž se\nna své půvabné ville v Hietzingu právě tak horlivě zahrad-\nniclvím, jakož všemi tajnostmi kalobiotiky zanášíval.\nVedle barona bylo viděti malého nepatrného pána,\nv němžto zasvěcenci Kolínského, druhdy advokáta, později\nvydavatele politického týdenníku a pozdějšího dvorního radu\nKarla A. Jarke poznali.\nV jiném koutě bavil se znamenitý, Perským slunečním\na lvím řádem zdobený orientalista a dvorní rada Hammer\nz Purgstallů, miláček to všemohoucího tehdáž knížete, roz-\nmlouvaje se zasloužilým intendantem dvorního divadla, s hra-\nbětem Rudolfem Černínem o tendencích a snahách moder-\nního dramatu.\nMezi korifey krásné literatury vynikal František Grill-\nparzer a známý pěvec „Canzonů\" Josef svobodný pán\nz Zedlitzů.\nZ dám poutaly na sebe pozornost kněžna Melanie, dcera\nstátního kancléře z druhého manželství, a krásná Marie An-\ntonie z Leykamu, jižto císař František hraběnkou z Beilsteinu\njmenoval.\nPo desáté hodině počal ples.\nNa obou galeriích sálu, Sardanopolskou nádherou okrá-\nšleného, stály si na proti dva četně obsazené orkestry, které\nbyly rozkaz obdržely, střídavě nejoblíbenější a nejnovější\ntaneční kusy provozovati.\nV čele této podvojné kapely stáli co komandující gene-\nrálové oba dioskurové Vídeňské taneční hudby: Kastor\nStrauss a Pollux Lanner.\nKníže Metternich přemluvil a pohnul oba tyto soky,\nkteří od svého se odloučení v mladistvém věku nikdy dohro-\nmady na jednom a tomtéž místě se slyšeti nedali, aby své\ntalenty k okrášlení jeho slavnosti spojili.\nKdo mohl knížeti něčeho odepříti?\nKaždý z obou mistrů cítil velmi dobře, že se tu bude\njednati o jernně zosnovaný závod.\nKaždý vynaložil jak se samo sebou rozumí ve-\nškerou svou sílu, veškerou svou pýchu, veškerou svou cti-\nžádost, aby druhého přestihl a co možná zastínil. Bylf to\nsouboj, v němž se dva stejně nadaní, stejně proslavení mistři\nGozzi a Goldoni to Vídeňských valčikových báchorek\nnikoliv na bambitky, nýbrž na housle vyzvali, aby podnikli\nhouslový souboj na život a na smrt.\nNejprvé hrál Lanner, pak Strauss. Jeden odpočíval,\nco zatím druhý o věnec tancujících soudců závodil.\nJeden tanec byl vábivější, lichotivější, svůdnější než\ndruhý. Housle obou ředitelů zavznívaly tak sladce, jako\nhlasy sirén Řeckých.\nHosté soudcové to hudebního tohoto zápasu nepře-\nstali tančiti a bouřlivý potlesk dávati buď tomu neb onomu\nz obou gladiátorů.\nA dlouho kolísala váha. Ještě vítězství nebylo roz-\nhodnuto.\nTu počal Lanner a jeho*oslavený sbor „Ameliiny tance,\"\nonen cyklus čarokrásných valčíků přednášeli. Musí se říci,\nže teprv nyní se con amore tančili začalo.\nPárek připojoval se u víru zvuky okouzlen k druhému.\nTempa hudby byly vždy rychlejší, jásavější, úchvatnější; ta-\nnečníci a tanečnice vždy živější a ohnivější. Některý z těchto\nbachantických párků tak rychle kolem uháněl, že ho oko\nomámeného pozorovatele sotva následovati mohlo. Uchvacu-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.5", "texte": "jící rhytmy propůjčily tancujícím perutě. V okamžení pro-\nkroužili sály tančilif s podivuhodnou vzrůstající chutí; nedo-\npřálif si ani okamžik poklidu a ssáli do sebe s nevýslovným\njásotem omamující hudbu.\nMistr Lanner hrál jako Apollo.\nSoudcové nepřestali tančiti, dokud jeho housle neumlkly.\nPotom ale zavzněl jednohlasý, hromový potlesk, který\nkonec vzíti nechtěl. Lanner se poklonil dvakrát, pětkrát,\ndesetkrát. A pak povstala velká pausa. Dámy klesly do le-\nnošek. Bylyf umdleny a téměř bez dechu. Ňadra jejich po-\ndobaly se rozjitřenému moři, jehož vlny bouřlivě se zdvíhaly a\npadaly. Umělá stavba jejich úpravy na hlavu byla tak poru-\nšena, jako kdyby v ní vichřice byla řádila. Oddychovaly si,\nnavlažovaly si koralové rty a vějířem si chládek dělaly.\nLanner to vše viděl a triumfoval. Podávali svému sou-\npeři, jenž k němu přišel, aby mu k tomuto úspěchu srdečné\nštěstí přál, malou tabatěrku s otázkou:[\n„Šňupeš, bratříčku ?\"\nStrauss vzal šňupec a kejchnul.\n„Sloužiž ke zdraví!\" zvolal Lanner.\n„Děkuji!\" odvětil Strauss.\n(Dokončení.)\n\nFeuilleton.\n\nDivadlo.\nV běhu posledního času provozovalo se v prozatímním\nzemsk. divadle: V utery dne 10. února: „Lukreci a Bor-\ngia,\" veliká zpěvohra ve 2 jednáních s předehrou dle Roma-\nniho od J. K. Tyla. Hudba od Donizettibo. Ve čtvrtek dne\n12. Února; „Sňatek pro statek\" aneb „Láska v den-\nníku\". Veselohra ve 2 jednáních dle Bauernfelda od J. Tur-\nnovského. Před tím: „Doktor Robin\", veselohra v 1 jed-\nnání dle Premareya od J. Počáteckého. V neděli dne 15.\núnora: Ve prospěch paní Magdaleny Hynkové: „Chce mít\nšvandu\" aneb „Kupečtí mládenci v hlavním městě,\"\nfraška se zpěvy ve 4 jednáních od Nestroye, přeložil K. V. P.\nHudba od kapel, mistra Miillera. V pondělí dne 16. února:\n„Čech a Němec\" aneb „Mlýn na hranicích,\" veselohra\nve třech jednáních od Jana Nep. Štěpánka. Na to: Rekru-\ntýrka v Kocourkově.\" V úterý pne 17. února: „M a-\nškary v n esná z í ch.\", veselohra ve 4 jednáních dle Benedixe\nod Venkryla. Ve čtvrtek dne 19. února „Loupežníci\" od\nSchillera.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Uherského Hradiště. (Beseda) Málo jste až po-\ntud' slyšeli o slovanském živote města Uherského Hradiště,\nměsta nedaleko onoho místa ležícího, na kterém se někdy starý\nVelehrad rozprostíral. Však Bohu díky, probudil se i u nás\nduch národní. V prosinci minulého roku založena byla slo-\nvanská čítárna, a údové její uspořádali dne 8. února b. r.\nskvostnou besedu, která o 6. hodině veéer počala. Slavný\nzpěvácký spolek z Kojetína účinkoval v ní. Pivodova píseň:\n„Jako krajina nebeská\" od p. Zigny uměle přednesena,' všecky\nnad míru překvapila. Po zpěvu a deklamování nastala taneční\nhudba téhož samého sboru, kteráž tak líbezně a rythmicky\nzněla, že celá společnost' přítomná, bylo asi pres 300 osob\nshromážděných dílem zdejších, dílem z okolních měst až do 4.\nhodiny ráno vesele a srdečně se bavila, tak že pro přemnohé\nvyslovené práni takovou zcela národní zábavu brzo opět zaří-\nditi hodláme. Připomeňouti také musíme, že pravě, když tanec ve-\nselý počal, slavný zpěvácký a čtenářský spolek Brněnský nám\ntelegramem své bratrské pozdravení vzkázal, které, když se ve-\nřejně přečetlo, hřmotným voláním „Sláva\" přijaté bylo. M...n.\nZ Polné, dne 12. února. (Divadlo. Zpěv. spolek.)\nOdesílaje Vám první svůj dopis, týkající se našeho divadla a zpěvá-\nckébo spolku, podávám Vám obrys činnosti pp. ochotníků od té doby,\nkde jejich ředitelství na se převzal pan Ant. Klusáček,\nzdejší učitel na hlavní škole. Hrávalo se zde divadlo již před\nmnoha lety buď v některém domě, neb zase v bývalé městské\nradnici; až konečně Jeho Jasnost pan kníže zDitrichsteinů\nkancelář, ve zdejším zámku, k provozování divadelních her\nzdarma zapůjčil; hrálo se v něm několik kusů, po nichžto di-\nvadlo několik roků zanedbáno zůstalo. Roku 1856 začalo se\nopět řízením pana Klusáčka hráti a provedly se zdařile\nnásledující kusy; „Marjánka, matka pluku.\" „Kat Amstr-\ndámský\" (2krát). „Statek Lhota\" „Loketský zvon\"\n(2krát) „Pan strýček\" ??Slepý mládenec\" „Ďáblův\npodíl\" (3krát) „Roztržití\" >sPan Čapek a Galejní otroci\"\nRoku 1857: „Obžinky\" „Liška nad lišku\" ~Ďáblův\npodíl\" „Roztržití\" „Jeden z nás se musí oženit\"\n„Husička z podháje\" ~Slepý mládenec.\" Roku 1858:\n„Divotvorný klobouk\" „Frydolin\" „Do všeho se plete.\"\n„Ze sedmi nejškaredější\" „Ženichové\" Mlynář\na jeho dítě\" „Kněz a voják\" a „Dra. Fausta domácí če-\npička.\" Roku 1859: „Pašerové\" „Kníže ďábel\" „Že-\nnichové\" „Zmatek nad zmatek\" a „Óareba.\" Roku 1860\n„Hedvika\" „Ponocný\" „Zapečetěný měšťanosta\"\n„Dva přátelé ajeden kabát.\" Roku 1861: „Obžinky\" - „Dra.\nFausta domácí čepička\" „Duch času\" „Lhář a jeho\nrod\" „Mlynář a jeho dítě\" „Vražda na uhelném trhu.\"\nTímto přestalo se v starém divadle hráti, neb se objevil obě-\ntavý měšťan pan Fr. Janda, který nedbaje na velké výlohy,\nve svém domě veliký sál vystavěl, do kteréhož se divadlo\npřeneslo. Bylo to však s velkými obtížemi spojeno; neboť\nmusily všecky opony ještě jednou tak velké zhotoveny býti;\nobec na to ničím nepřispěla, tedy žádná jiná pomoc nebyla,\nnež že se pp, ochotníci v krátkém čase v truhláře, šva-\ndleny, malíře a barvíře se proměnili, při čemž pan Klusáček\nopět v malování obratnost svou osvědčil. Konečně se mohlo\nopět hráti a počalo se s veselohrou: „Karla XII. navrácení-se\ndo své vlasti\" „Bratr Honák\" „Katovo poslední dílo \"\n„Nalezenec\" »Dvě postete v jednom pokoji\" „Břetislav\nBezejmenný\" „Manžel bez ženy\" „Starý manžel\" —•\n„Kutnohorští havíři\" nebyli povoleni. Místnost divadelní jest\nnyní mnohem větší, divadlo blíže v městě, tak že příjem\nvždy mnohem větší vypadne než v slarém divadle, ačkoliv se\nz onoho takové věci zřídily, žeby bez divadla nikdy svého\ncíle nedošly, tak se k. př. obnovil kostel sv. Kateřiny\njen z příjmů divadla, obraz na hlavním oltáři u sv. Bar-\nbory, na škole nové okna, příspěvky: na na obuv pro\ncbudé školní dítky, na nemocnici a j. v. Šatnice divadelní\njest v pořádku a přičiněním pana Klusáčka v takovém stavu,\nže se každý šat i ve dne nosit může. Překážky však bohužel\nnepřestanou, zadala se žádost o povolení no\\ých kusu k okres-\nnímu úřadu před pěti nedělemi a před třemi dny zde ještě\nneodeslané na úřadě ležely, proč to? Náš zpěvácký\nspolek, Čestmír sestává z 30ti výkonných a opět tolik při-\nspívajících údů. Uspořádal opět dne 18. ledna hudební, pě-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.6", "texte": "veckou a úeklamatorní b ese du v místnostech divadelních; před-\nneslo se: Ouvertura „Nabuchodonosor\" a sbory: „Utonulá\" od\nKKžkovského, „Cikáni\" od Vogla, „Žárlivý basař\" od Zvonaře.\n„Lásky touha;\" písně: „Porodila mě moje matička\" od Krova.\n„Na mou vlast,u „České pivo'* deklamovinka, „To se nesluší,\"\nku konci humoristické ctění, pak následoval tanec. Místnosti\nbyly přeplněny.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*,* V Hluboké (Frauenberg) utvořil se nový zpěvácký\nspolek.\nZpěv. spolek „Vlatislav\" v Heřmanovu\nMěstci uspořádal v sále „u bílého beránka\" pěveckou a de-\nklamatorní zábavu. Program byl následující: 1. Hudební skladba\n2. „Cikáni,\" odbor od Yogla. 3. Deklamace. 4. „Vltava\" sbor\nod Vogla. 5. Solo pro housle. 6. Na vlast,\" sbor od Lablera.\n7. Humoristické čtení. 8. „Při pi,vě\" sbor. Po zabavě ná-\nsledoval taneční ples Za předsedu téhož spolku zvolen jest\np* J. Molinary, za místopředsedu p. Em. Ferdinand, za ředitele\np. K. Steinich.\nZpěvácký spolek Kroměříž sk ý zapěl při be-\nsedě Zborovské která se minulého týhodně na Moravě odbývala,\nf / v\nnásledující sbory: „Naprej\" od Jenka, sbor „Zezulinka a Sa-\nblenka\", a „Slovan\", sbor od Vašáka. Nejvíce pochvaly obdr-\nželi p. Adamčík, hanák ze Zborovic, za výtečné provedení „Pře-\nvratu\" na křídlovku a p. Ketrutek „Převratu na housle.\"\nNejvětší zásluha o zdar a následování náleží z\\láště p. Do-\nhnalovi místním řediteli kůru.\nZpěv. spolek „Orlice\" v Prostějově nabývá\nvíc a více síly. Svěžest a bujarosť vanou spolkem tímto a je-\nnom toho náramně litovali jest, že ,Orlice\" ještě vždy marně\nčeká na potvrzení stanov, před mnohými měsíci již k místodrži-\ntelství zaslaných, kdežto německý spolek za šest týh rdnů své\nstanovy obdržel. Ciný Ředitel toho spolku je p. Tauber.\nZpěv. spolek v Královicích, jenž na vyzvání\nkníž. Dr. Rud. Taxise dne 8. t. nu zaražen byl, přijal jméno\n„Hlahol\" a čítá již 55 členů výkonných a přispívajících. Tak-\ntéž zvolen již prozatímní výbor a sice p. Jos. Velílik za před-\nsedu, p. Frant. Jar. Vassmutín za pokladníka, p. Jos. Breicha\nza ředitele zpěvu a konečně p. Jos. Virka za archiváře a cvi-\nčitele zpěvu. Zvolený tento výbor postaral se o stanovy, které\nmístodržitelství ku stvrzení byly již zaslány. Přejeme novému\nspolku tomuto hojného zdaru a následování!\nV* V Herálei bude zařízen co nevidět zpěvácký spolek.\nMladší občanstvo požádalo p. učitele Jana Harrana, aby je ve\nzpěvu cvicil a jelikož v Herálci několik dobrých zpěváků jest a\ntito své síly s radostí nabídli, vzrostl náhle počet zpěváků asi\nna 22 osob a dne 25. listopadu poclo vyučování a pokračováno\nv něm s velkou ochotností a pilností. První účinek ukázal se\njiž dne 28. prosince, kdež se zpívala od celého spolku pri velké\nmši píseň: „Zde v skroušenosti\" atd., k níž p. učitel schválně\nnápěv sestavil. Při tom arci uznati dlužno ochotnost a oběta-\nvost p. Harrenovu, který prázdný svůj čas bez toho jemu spoře\nvyměřený obětuje, by k zušlechtění společenského života\npřispěl.\nHoražď ovi ck ý zpěv. spolek „Prácheň\" od-\nbýval ku kouči minulého roku \\alnou schůzku a zvolil si pro-\ntektora, předsedu, výbor, pokladníka a ředitele zpěvu a počalo\nse vyučovali. Výkonných údů se přihlásilo mn >ho.\n*** Holický nově zřízený zpěv. spolek statně\npod ředitelstvím ctěného p. Rektorysa ku předu kráčí a hodlá\nv několika měsících veřejně vystoupili. Nemohl by přijmou ti\njméno bývalého majitele panství Holického ? Čí snad hodilo by\nse lépe jméno výtečného českého spisovatele a spolu hudebníka\nJaroslava Rřičenského, jenž jak se nám zdá rodem z Ho-\nlic jest?\n*** Zpěvácký spolek „Úslavan\" v Blatné uspo-\nřádal dne 8. února akademii, kteráž výborně se zdařila. Hrála\nse ouvertura od K. M. Webera, s celým orchestru velmi dobře\nNa to následoval sbor „Staročeská\" od J. N. Škroupa, bterrý\njakož i ostatní sbory zpěváckým spolkem velmi zdařile předne-\nsen byU Dvojzpěv „Pomník Slovanů\" (Slova od J. Chládka)\ns doprovázením oktettu složen panem Vácsl. Urbanem, zpívaly\nsleč. Baumrukova a Gotlhardova tak zdařile, že se jim neko-\nnečného potlesku dostalo. Pravou korunou této zábavy bylo\nprovedení quinttetu od L.v. Beethovena do Es-dur, pro dvoje\nhousle, dvě violy a čelo. Píseů „Domov můj\" (slova od V.\nJanoty, hudba od Kollera.) s průvodem quintettu přednesl ba-\nrytonista p. Farář.\nZpěvácký spolek „Hlahol\" ve Vídni před-\nnášel při besedě, dne 10. února v místnostech „u Šperla\" od-\nbývané, se známou dovedností osobním řízením svého p. ředitele\nprof. Forchtgotta tři písně: „Srbskou\" od Grnice, „Staročeskou\"\nod Škroupa a „Zezulinka,\" kteréž nadšeně přijaty a taktéž opa-\nkovány jsou.\nZpěvácký spolek Ledecský uspořádá dne\n1. března 1863 v hostinci „u Sadílka\" pěveckou a hudební aka-\ndemii, jejížto program jest následující : 1, ~Sumí Labe\" sbor od\nZvonaře. 2 ~Utonulá.\" sbor od Křížkovského. 3. „Milenců\nsen.\" 4. „Gdě je slavská domovina\" od Wintra. 5. „Radostné\ncestováni,\" sbor od Nápravní ka. 6. Deklamace. 7. „Vávra\"\nžertovný sbor od Nápravník a. 8. „Ha rozkoš\" od Jelena.\nZpěvácký spolek „Záboj\" v Rokycanech.\nKdyž byl roku loňského pražský slavný zpěvácký spolek „Hla-\nhol\" provolal, aby se stateční zpěváčtí spolkové českoslovanští\npři veliké národní pěvecké slavnosti květnové súčastnili, vybídl\nzároveň i každý spolek zvlášť, aby, dříve se přihlásiv, sám\no sobě sbor nějaký přednesl. Pravým národním citem roztou-\nženi, přihlásili jsme se i my u výboru slavného ~Hlaholu\" ve\njménu spolku našeho ku provedení sboru jednoho, netušíce\novšem, že by nám, jakož se později skutečně stalo, provedení\nsamo mohlo nenadále překaženo býti. Majíce tenkrát ovšem\nzásobu vybraných sborů, sepsaných od našich výtečných hudeb-\nních skladatelů po ruce, přece jsme pomýšleli na to, aby spo-\nlek náš zvláštní nějaký sbor přednesl a památku této první\nvelkolepé národní pěvecké slavnosti důstojně zasvětil. K tomu\ncí.i sepsal báseň „Heslo Cechů\" národovec náš, p. Jan\nLodí, k níž nížepsaný ředitel hudbu složiv, skrovnou skladbu\nsvou zároveň se spisovatelem slov slavnému zpěváckému spolku\n„Hlaholu\" v Praze na památku oné slavnosti podati byl usta-\nnovil. Skladba tato, nákladem zdejšího zpěváckého spolku „Zá~\nboje\" právě vyšla a nemohouce vlastní dílo své nijak odporu-\nčili, odvoláváme se ve vší skromnosti pouze na tu případnost,\nže dílo toto od slavného „Hlaholu\" uznáno a jemu věnováno\njsouc, i velkodušně přijato bylo. Oznamujeme tedy všem sta-\ntečným zpěváckým spolkům českoslovanským i jiným přátelům\nhudby, že sbor „Heslo Cechů\" u nížepsaného jednatelství se\nprodává, zároveň, o vzájemné podporování věci dobré snažně\nprosíce. Cena jednoho výtisku sboru (4 hlasy) jest 46 kr. r. c.\nCena jednoho výtisku partitury jest 54 kr. r. č. Odběratelům\n10 výtisků poskytne se jedenáctý zdarma.\nZpěvácký spolek „Záboj\" v Rokycanech.\nV Mirovicích má se zarazili zpěvácký spolek.\n*3* Mšenský zpěvácký spolek udělal v pondělí\ndne 16. února nově zvolenému měsťanostu panu Fr. Huliciu-\nsovi zastaveníčko, jemuž se všichni Cechové s korouh-\nvemi a světly přítomni byli. Zpěvácký spolek zazpíval při této\npříležitosti následující sbory: „Vše jen ku chvále\" od Jelena.\n„Bratří, již svítá\" od Ve i ta. „Kde domov můj\" a ještě\njeden sbor, z nichžto zvláště Jelenův sbor, a „Kde domov můj\"\nnejvětší pochvaly došel. Pan Hulicius poděkoval se srdečnými\nlovy si. zpěv. spolku a slíbil, že v školství co možná nej-\nvětší péči povede. v\n*** Zpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi uspo-\nřádá v sále „u králeviče\" dne 22. února 1863 hudební zá-\nbavu, Program jest následující: 1. Slavnostní ouvertura od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.7", "texte": "Kfiffnera. 2. „Staročeská.\" Sbor od J. Škroupa. 3. „Po-\nrodila mne moje matička/1 Píseň s doprovázením piana od\nKro v a.4. „Kalina/1 Sbor od Vašáka. 5. Deklainace.\n6. Polka od Jo s. Primusa, 7. Ouvertura k zpěvohře: „Der\nTeufel ist los/' od Balfé-ho. 8. „Hlasy z domova/' Sbor\nod J. Vogla. 9 Deklamace. 10. „Ukolébavka.\" Píseň pro\nsolový hlas se sborem brucivým od J. Nes vad by. 11. „Při-\nlítlo jaro z daleka.\" Dvojzpěv vd Karla Bendi a.12. „Ra-\ndostné cestování.\" Sbor od Vasáka.\n\nOchotnická divadla.\nOchotnické divadlo ve Vokovicích provozovalo\ndne 15. února „Jeden se musí oženit4' a „Rekrutýrka v Ko-\ncourkově.\" Ochotnici v Horažďovicích, jimž by více\npilnosti, častější zkoušky a lepší souhra neškodily, ukázali se\nv novem roce na jevišti, provozujíce „Panošova šelmovstv/4\ndle Kotzebue. Divadelní ochotníci v Ku ni žák u dá-\nvali dne 1. února „Prazsti sládci,** aneb: „Kubíček dostane\nza vyučenou/* veselohru se zpěvy ve dvou jednáních. Di-\nvadelní společnost vdovy paní Prokopové pod ředitelstvím\npana Čížka nalézá se nyní v Jindř. Hradci a otevře stánek\nTháliin v střelnici dne 20. t. m. —* V Jarošově zařizuje se\nochotnické divadlo a v cele stojí p. Karet Komárek. Pře-\njeme podniknuli tomu dobrého zdaru! V Nové Pace bu-\ndou ochotníci provozovali první postní neděli činohru „Muka\nchudé ženy\" k dobročinným účelům. Divadelní ochot-\nníci v Miro vicích dávali v posledním case ~Pan Strejček\"\nod Benedixe, v které zvláště p. Frohlich ve větší své úloze\n„Viléma\" vystoupil. Dále provozovali Nerudovu jednoakto-\nvou veselohru: „Prodaná láska/' Za ředitele divadla zvo-\nlili si ochotníci P. A. Bendla. Divadelní ochotníci\nv Mšeně provozují dne 22. února „Bankrotáři.\"\n\nZ Prahy.\n\nDr. N.\n— Koncert Rich. Wagnera. Bylo-li již v našem\nměstě přání R. Wagnera osobně seznali, dosti živé; muselo tím\nvíce všeobecným býti při té okolnosti, anto se mistr tento delší\ncas již nastudováním svého dramatu „Trisia a Joolda ve Vídni\nzanáší, ve Vídni, kdež se jak známo jeho díla mnohem později\nnež zde provozovala, což s to jest, poněkud jistou řevnivost u na-\nšeho obecenstva vzbuditi. Dík budiž snahám několika nezišt-\nných přátel umění a ctitelů slavného skladatele, na jejichžto\npozvaní on do Prahy zavítal. Poštěstilo se n:?ni po drahném\ncase jeho vyhnanství poprvé jej v našich zdech uhostiti, a vi-\nděli jsme, jak ve svých slavných triumfech pokračuje. Úspěch\njeho koncertu, dne 8. února t. r. odbývaného, byl ač dle před-\nzvídání rozhodnutý, přec tak nápadně překvapující, tak vše-\nobecný, že můžeme se vším právem tento den v historii umění\ny Praze co den „epochu činící\" zaznameuati. Sál na\nZofíně byl již o 11. hod. ve všech prostorách přeplněn a zaujat\nsot\\a množství nejvybranějšího obecenstva. Orkestr, jenž mi-\nmochodem řečeno, sedě hrál, sestával z divadelních orkestral-\nních členů, z chovanců konser^atoria a z mnohých dilettantň,\nkteří se s chvalnou horlivostí vynasnažovali, silami svými\nk zdaření celku přispěti, vpravdě to následování hodný příklad\npro mnohé naše počínající urtuosy, kteří se nechtějí snížiti, aby\nve větším hudebním tělesu své umění vyššímu úceli podřídili!\nKdyž brzy po 12. hod. odpoledne se Wagner v sále objevil,\nbyl od orkestru jakož i od veškerého obecenstva, jež se svých\nsedadel povstalo, hlučně přijat. S radostí konstatujem, že toto\npřijmutí bylo prá\\ě tak srdečné jak všestranné a že se obecen-\nstvo co nejživěji zajímalo, tohoto muže v umění tak proslulého\nu ředitelského pulpitu viděti. Program obsahoval 6 čísel, samé\nto skladby R. Wagnera, z nichžto 3 pro nás novinkami\nbyly. Koncert započal ouverturou k „Fa u st u\" (složenou 1839\na 1840) vábným to a zajímavým dílem a na poutavé momenty\nbohatým, o němž již mnohokráte a často boje a rozepře vedeny\nbyly a kteréž, ačkoliv zde vícekrát již provozováno, teprvé\npřed třemi lety podf energickým řízením H. Biilova roz-\nhodné platnosti d sáhio. Provedení předhry k „Tristanu\na Isoldě,\" ježto před 3 lety laskavostí skladatelovou poprvé\nu příležitosti koncertu ku prospěchu „mediků\" řízením Bii—\nlovovým provozována jest, bylo neúhonné a úchvatné\nas onou láskou podáno, která k tomu hleděla, aby io\nvšechny krásy básně v jasném světle objevily. Novinkou\nbyla nám předhra k „M eister s a en ge r.\" Shromáž-\ndění Meistersaengrů, Pognerova promluva k shro-\nmáždě ní. První skladba je skvělý národní orkestrální kus\nu velkých rozměrech založený, bohatý na idey a jejich zpra-\ncování. Samojediné ve svém spůsobu je místo, kdežto skladatel\nctyry pro sebe samostatná themeta v běhu díla geniálním\nspůsobem později současně vystoupiti nechá. Shromáždění\nMeistersaengrů zlomek to tétéž opery jest velmi utě-\nšený a ozdobný kus sestávající z dvou themat, které nejrozma-\nnitějším spůsobem opět se navracují; kus to, jenž úzce spojen\njest s „promluvou Pognerovou,\" v kterémžto posledním\nkusu pro zpěv (přednášel p. Rokytanský) skladalel thema v nej-\nrozmanitejším uspňsobení a zapletení rozhodně vystoupiti\nnechá. Sigmundův milostný zpěv (zpíval p. Bernard)\nz trilogie „Nibelungů\" jest, jak hrabě Laurencin docela trefně\npodotkl, nejněžnější a nejvíce oblažující nápěv, kterýž kdy z Wa-\ngnerovy duše se vyprýštil. Jemně milostný, blouznivý kus\ntento upoiníná živě na ona lásku dýchající místa Eísiny partie\nv Lohengrinu. Tento jakož i předhra k „Meistersaenger\" mu-\nsilo opakováno býti. Závěrek tvořila u nás již drahný cas\npopulární ouvertura k ~Tanhauseru.u Rich. Wagner postaviv\nse k ředitelskému pulpitu byl bouřlivým pozdraven jásotem, jenž\npo ukončení ouvertnry tím více se zvýšil. Hlučné „BravoI\"\n„Bravo!\" zavzněly ze všech stran; veškeré obecenstvo povstalo\nse svých sedadel, by slavnému mistru při znění trub své ne-\nobmezené uznání a obdivování na jevo dalo. Hluboce dojat\noslovil Wagner obecenstvo malou řeci, v nížto pravil, jak jej\nto velice těšilo, že Prahu, kdež jeho díla téměř nejprvé tak\npříznivě a shovívavě přijata a posouzena byla, opět navštíviti\nmůže, jak velice překvapen jest tímto neočekávaným úšpěchem\na že vždy s vděčností as rozkoší na dnešní den pamatovati\nbude. Jak častokráte Rich. Wagner, jenž jak řečeno s hero-\nickou obětavostí as železnou vytrvalosií vše vykonal, volán\nbyl, nemůžeme v pravdě říci. Nadšené uznání se strany obe-\ncenstva neplatilo pouze neobyčejnému geniu co skladateli, nýbrž\ni duchaplnému řediteli a obnovujícímu umělci. Provedení se\nstrany orkestru bylo v skutku výtečné a zdálo se, jako kdyby\npřed námi zcela jiné orkestrální těleso bylo; patrný to důkaz,\nco dobrý dirigent se svými spoluúcinkujícími zmoci může. Kro-\nmě celných kytic a květin, kterých se Wagnerovi s mnohých\nstran dostalo, obdržel také po ukončení ouvertury k „Faustu*4\nčerstvý a na konci od svých ctitelů stříbrný vavřínový\nvěnec. Musíme vyznali, že jsme ještě nikdy nebyli svěd-\nkem podobného výsledku, a jsme našemu rodišti Praze velmi\npovděcni, že svou pravou a renommovanou uměleckou pověsf\nosvědčila a zřejmě na jevo dala. Kajíce se nadějí, že nám\nsl. redakce dovolí, bychom příště článek k lepšímu ocenění\nWagnerových skladeb podali, obmezili jsme se pro dnešek bez\nokolků na pouhou zprávu o koncertu *)\n*) Př jmeme ochotně článek našeho p. hudebního kritika, ačkoliv\nse v mnohých punktech o Waguerově hudbě s ním neshodujeme\nzásady „Audiatur tt allera pars'* se držíce. Red.\n\n— Herec p. Vilém Grau, člen Josefovskěho divadla\nve Vídni, druhdy u českého divadla v Praze, zemřel dne 5.\núnora ve všeobecné nemocnici ve Vídni na tyfus. Zanechali\npo sobe vdovu 8 několika malými dítky v nepříznivých pomě-\nrech a byl dne 7. února tiše pochován. Vilém Grau narodil\nse dne 16. února v Cechách a jmenoval se vlastně Matěj\nŠedivý. Absolvovav filosofická studia, oddal se zcela drama-\ntickému umění. R. 1826 byl u ředitele Karla ve Vídni a při-\nstoupil následujícího roku k Pražskému divadlu, kdež až"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630220-01.1.8", "texte": "do r. 1834 česky a německy hrál. Nato odebral se k po-\nhostinským hrám do Vídně a Záhřeba, kdež dvě léta zůstal\na miláčkem obecenstva byl. Od r. 1837—1841 byl v Trnavě\na Budíně, r. 1841 navrátil se opět do Prahy a šel r. 1855 do\nŠtýrského Hradce, pak do Lvova a konečně r. 1860 do Vídně\nk divadlu na řece Vídni. Nato přistoupil k Josefovskému di-\nvadlu, kdež až do své smrti setrval. V. Grau sepsal několik\nněmeckých divadelních kusů n. př. „Boldini de Carmasino\" Ein\nLustspiel obne Titel atd. a pracoval pilně v „historickém\nalbum nejzajímavějších hudebních a dramatických památných\ndnů všech národů až na nejnovější casy,\" kteréžto dílo uWal-\nlishaussera ve Vídni vydati zamýšlel.\nVýsledek vypsání ceny. Následkem vypsání\nceny za nejlepší hudbu k písni „Jarní\" (Dalibor cis. 33 1862)\nsešlo se 5 skladeb, ježto pp. Bedř. Kittlovi, řediteli kon-\nv\nservatoria, J. L. Zvonaři, řediteli Zofínské akademie, a p. J.\nForsterovi, ředitelů kůru k posouzení odevzdány byly. Pí-\nseň s heslem: „Přání sice, sil ne více\" byla od pánů soudců\njednohlasně za nejlepší a ceny hodnou uznána.\nÚsudky soudců o této písni znějí: Píseň s heslem „Přání sice,\nsil ne více\" mám za nejlepší, vyhovujeť požadavkům, které\nna koncertní píseň klademe, je přitom ušlechtilá a ne beze\nvzletu, dobře zpěvná a místy zajímavě harmonisována. Přiřkl\nbych ji tedy cenu. Bedř. Kittl. Mezi pěti písněmi mně\nk posouzení zaslanými jest bez odporu ona s heslem „Přání\nsice, sil ne více\" nejlepší a n ej důkla dněj š í. Je krásně\nmyšlena a zdařile provedena a tedy mezi těmi pěti ceny\nhodna. Jos. Leop. Zvonař. Z pěti mně k posouzení před-\nložených písní, zaujímá skladba s heslem: „Přání sice, sil ne\nvíce\" prvního místa. Zvláště však musím se o zpracování\nprvní sloky zmíniti, jelikož podložené doprovázení s předehrou\nanalogicky spojeno, svým rhytmem nápěvu jakéhosi jarního pří-\ndechu dodává a ho oživvuje. Více dělané jsou však sloky 2há\na 3tí a zdá se mi, že by zkrácením předehry a dohry skladba\nzískala. Jos. Forster. Po otevření zapečetěného listu obje-\nvil se co skladatel této písně pan Eduard Nápravník,\nkapelník v Petrohradě, jenž také r. 1861 za svou píseň „I\nšepce kvítí\" první cenu byl obdržel. Po Nápravníkově\npísni zasluhuje píseň s heslem „Nesedávej na koníku,\nnespadneš\" chvalné zmínky. O ní vyjadřuje se p. Leop.\nZvonař: Píseň tato povznáší se nad obyčejnost; avšak správ-\nnější průvod piana byl by žádoucí. P. Josef Forster praví\no ní: Druhého místa zasluhuje píseň s heslem „Nesedávej na\nkoníku, nespadneš.\" Nápěv je místy významu slov dosti při-\nměřený, v doprovázení však nacházejí se harmonické vady.\nSkladatelem písně této objevil se po otevření zapečetěného\nlistu pan Leop. Hruš, právník v Praze.\nPan Jan Levoslav Bel la, bohoslovec v seme-\nništi Bysťrickém, hodlá vydávati národní slovenské ctvero-\nzpěvy v jednotlivých svazcích* Předběžní předplacení na ně\nobnáší 1 zl. r* c. Zasilatel 10 předplatků obdrží jedenáctý\nvýtisk zdarma.\nNáš slavný rodák p. Julius Schulhoff\nuspořádá v sále Herzově v Paříži cyklus koncertů, v nichžto\nhlavně své nejnovější skladby pro piano přednášeti bude.\nSlovútnému továrníku.hudebních nástrojů\npanu Vác. Červenému odevzdal dne 29. ledna purkmistr\nKrálovéhradecký ve zvláštní schůzi obecních starších zlatou\nmedailii Albrechtova řádu Saského se stužkou zelenobílou, jejž\nmu král Saský Jan udělil. K oslavení téhož dne podali p. Čer-\nvenému jeho dělníci ozdobnou adresu od našeho akademického\nmalíře p. Klemense uměle v barvách vyvedenou. Za příči-\nnou výstavy Londýnské vyznamenán byl náš výtečný rodák zá-\nslužným zlatým křížem od J. Vel. císaře Rakouského.\nv f\nŘeditel známé české společnosti diva-\ndělní pan Zollner zemřel tyto dni v Plzni. Stařičký\nten muž byl po celých Cechách znám již od svého putování\ns Tylem, o kterémž vždy s nadšením mluvil. Byl rodilý Raku-\nšan a dlouhá léta prožil ve Vídni. Jeho společnost česká\načkoliv velmi málo česky rozuměl, požívala vždy nejlepší\npověsti. Stařec Zollner hrával náruživě rád „Jirku\" v „Čechu\na Němci\" a představení každé bylo mu svátkem, na něž se\njako dítě těšil.\nČeští muzikanti v harému tureckého sultána.\nNejnovější událost v serailu jest, že krásnější obyvatelé\njeho po celém Cařihradě chodí, aby v harému některého pašy\nneb efendiho mladou, překrásnou otrokyni dvanáctiletou, které\nse mělo dostati té cti, v Kodyru Gedschchin se sultánem pře\nbývati, která ale nenadálé uprchla, buďto opět nalezly, neb ale-\nspoň důstojnou zastupitelkyni za ni získaly. S jedním z če-\nských muzikantů, kteří v harému hudbě vyučovali, sroz-\numěl se tento ioteressantní mladý uprchlík, a celá hudební\nspolečnost česká i s krásnou otrokyni odplula' do Ameriky.\nNová česká mapa. Právě vyšla z ústavu L. Vaňka\nv Praze řízením litografa C. Pražáka mapa, představující „obraz\nzemě'' průměrem Merkartorovým, sestavena p. prof. Erbenem,\nza správnost geografickou ruěí veleznámó jméno p. professora;\ntéž však úprava zevnější a barvotisk zdařile vyveden jest,\ntak že výtvor tento směle po boku cizozemských prací státi\nmůže. Mapu tu v barvotisku vyvedenou lze v slovanském kněh-\nkupectví za levnou cenu 60 kr. dostati. Táž zajímavé bude\npro čtenáře politických novin zvěděti o brzkém ukončení mapy\ncelého polského království z téhož ústavu.\nNový kancionál. Dědictví Svato-Janské vydalo\nprávě svým nákladem první díl kancionálu, sestaveného\nz nápěvů vzatých hlavně z kancionálu Svato-Vácslavského, po\nvlastech ceskoslovanských pochvalně známého. Jestiť to dů-\nkladná práce velezdatného varhaníka p. Mullera, v jehož\nrevisi se uvázal výtečný skladatel p. Zik. Kolešovský.\n„Průvodce v oboru písní a sborů,44 jejžto re-\ndaktor těchto listů a p. Bergmann sestavili, tiskne se již arch\npátý. Za tou příčinou vyzýváme uctivě všechny zpěvácké\nspolky, aby nám k tomu cíli co nevidět jména clenu\nsvého ředitelství udaly a nám oznámily, kolik exem-\nplářů „Průvodce\" poštovní dobírkou si přejí. Jak známo\nbude „Průvodce\" obsahovat všechny písně, duet ta, ter-\ncet ta, sbory od r. 1800 až do 1862 tiskem vyšlé, ja-\nkož i jméaa a stav všech ceskoslovanských zpěv. spolků.\nHudební literatura. Právě \\yšel nákladem L. Fleischera\nv Praze Vinařův kvapík „Protiklus\" a Preisňv kvapík „Toast.\"\nJsou to uejoblíbenější kvapíky letošního masopnstu. Vbrzku\nvyjdou v svrchu nvedenéra skladu velmi zajímavé sbory odr\nKittla, Nickerle atd., písně od Ed. Nápraníka a Bradského, ja-\nkož i salónní komposice pro piano a variace na české národní\npísně. Taktéž lze tu dostat velký počet kvartelt, písní a orke-\nstrálních partitur, a seznamy se zdarma rozdávají.\n\nObzor umělecký.\n= Nové italské opery. V běhu předešlého roku\nprovozovaly se na italských jevištích následující nové opery t\n„Marion Delorme\" od Bottesiniho - „Mormila\" od Pragy\n„Catarina Blum\" od Bevimiauiho „La Malora de Chiaja\"\nod Bronanciho „Leone Isauro\" od Cianchiho „Maria di\nNeuhurga\" od Chiaromonta „Angiola di Ghemme\" od Cre-\nsimanny „Ulrico Lido\" od Cacranipy „Werther\" od\nGentiliho „Don Carlos\" od Mascuzza „Beiitta\" od Kin-\nteslanda „Don Fabio\" od Pense „Caslelana di Thurn\"\nod Rachele „Ginevra di Scozia\" od Roty „Ivanhoe\" od\nSaviho jjlginia ďAsti\" od Saogiorgiho „Carlo di Bor-\ndogna\" od Vavora „La forza dei destino\" od Verdiho\n„Luisa Strozzi\" od Viceconte „Pavlo Monte\" od Zapate."}]}