{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_sha256": "93db802229544b49e460ea2803dee15c14d70aa4708e7a0ca377b5755999f9bc", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/03/10_01/bmtnabd_1863-03-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "58", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.1", "titre_corps": "Vývin českých písni. Příspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.", "titre_sommaire": "Vývin českých písni. Příspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4179, "texte": "Vývin českých písni.\nPříspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.\n*)\nDva geniové ustanovili za kněžku svého chrámu své\nprvorozeňátko, líbeznou to pannu, dětsko to svého mládí\na své lásky. Její řeč je melodie, její zraky jsou řečí duše,\njejí obličej je zrcadlem jejího srdce. Tiskneť nám s vřelými\nrty políbení a uvádí nás v síně rodinného chrámu svého.\nOba geniové slují hudbou a poesií. Jejich miláčkem\njest píseň.\nPíseň jest nejčistší výlev našich citů, v nejjednodušší\nformě podaných. Jsouc půvabným rouchem oděna, mluví\nk nám řečí pravdivou a najde ohlas v našem srdci. Píseň\nje naším nejsrdečnějším důvěrníkem, těšilkou naší bolesti,\nsestrou našich radostí, geniem lásky, kterýž jen těm ruku\npodává, jimž jeho hvězda v slastech a strastech svítila.\nSkladatel musí do písně nejbujnější květy své fantasie\npoložití, a jeho nápěvy musí vřelou řečí samocitu v naší\nduši zaznívali a nás rozehřátí. Od hudební písně požaduje\nse krása a zpěvnost melodie, přivozený, avšak zají-\nmavý postup harmonie, kar aktér istický a zpěv povzná-\nšející původ. Co do formy přijata jest volnost poesie, ko-\nnečně iv hudbě; přece však bude nejjednodušší pratvar,\njak se v národních písních objevuje, po všechny časy\nvládnouti.\nv\nČeská světská píseň je nazvíce vlastnictvím lidu na-\nšeho, kdežto se to u jiných národů již v minulém století\ns uměním zasnoubila.\nKdy as písně české do hudby uváděti se počaly, nedá\nse s určitostí udati, tolik však je jisto, že již v minulém sto-\nletí na slovo vzatý skladatel Václav Pichl (narozen r. 1741\nv Bechyni), kterýžto text Mozartovy „Kouzelné flétny\" do\nčeštiny přeložil, několik českých písní skomponoval. Zdaž\npísně tyto tiskem vyšly, a od koho slova pocházela, není\nnám známo.\nPrvní tištěné písně, s kterýmiž se na počátku tohoto\nstoletí potkáváme, jsou : „Dvanáctero písní českých\" od\nFr. Ryby, které r. 1800 nákladem Herrlí-ho v Praze vyšly.\nFr. Ryba obral si k skladbám svým milostné a vážné písně\nŠeb. Hněvkovského, Ant. Puchmayra, Nejedlého, A. Gutha\natd. básníků, kteří tehdáž první místo zaujímali* Jak známo*,\nbyla tehdejší poesie česká takřka y kolébce; byly to z větší\nčásti rýmované verše beze vzletu, poetických okras, prosté\nvší hlubší myšlénky a okrouhlosti formy. Nepatrné básně,\njako byly tvto, s úspěchem do hudby uvésti, není tak snadnou\nvěcí; nepodaří se ío často i bohatě nadaným skladatelům,\ntím méně však komponistům, jižto nevynikajíce ani zvlášt-\nními vlohami hudebními ani fantasií s duchem času nepokra-\nčují. To platí hlavně o Franl. Ryboví. Melodie jeho ne-\nmají do nebe ani té prostosrdečnosti ani té nelíčenosti citů,\njíž se v básních od něho komponovaných nalézají. Průvod\nklavírní je chudý a beze vší rozmanitosti.\nAčkoliv písně Rybovv, které mimochodem řečeno v di-\nškanlovéin klíči psány jsou, v ohledu čisté hudební žádné\ntéměř ceny nemají a k zábavám veřejným naprosto se nehodí,\njsou přece pro dějepis české hudby k posouzení tehdejšího\nstavu české písně důležité a svědčí alespoň o dobré vůli a\nvlastenecké snaze, která byla na začátku tohoto století zje-\nvem nevšedním.\nJeho jmenovec Jakub Ryba, učitel Rožmitalský a ve-\nleplodný skladatel, nepřestihl ve svých ~Dvanáctero písních\nčeských,\" které buď r. 1800 aneb brzy na to nákladem\nHerrlího v Praze vyšly, v ničem svého předchůdce, a to, co\njsme o písních předešlého skladatele pravili, platí i o sklad-\nbách Jana Jakuba Ryby, ba ani v jeho písni „Na Čechy\"\nod Nejedlého, v nížto básník věští, „že se jednou Čechové\nv slávě skvíti budou,\" nezračí se v něm vlastenecký zápal,\njenž v jeho bodrém srdci boroval. Jak dalece Jakub Ryba\nsvou „Bětulinkou\" dle Holty-ho od Nejedlého, kteráž roku\n1808 v Poltově musikálním obchodnictví vyšla, v komposici\npokročil, nemůžeme udati, an se nám píseň tato do rukou\nnedostala.\nMimo oba Ryby nepracoval až do r. 1811 nikdo v tomto\noboru. Teprv r. 1812 vydal Jan Em. Doležálek „Dvanáctero\npísní českých\" na texty J. Nejedlého, Palkoviče, Dlabače,\nRautenkrance atd.\nV písních těchto jeví se sice duch českých národních\npísní; jsouf však prosté chudobičky, jimž sličný chov a poe-\ntický dech schází.\nOd té doby, co Doležálkovy písně tiskem vyšly, na-\n\nv\n) Článek tento vjňat jest z „Průvodce/4 jenž co nevidét ti-\nskem vyjde."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4878, "texte": "stala v komponování českých písní dlouhá přestávka. Pole\ntoto, na němž až dosud skladatelé pracovali, aniž by se jim\npoštěstilo, pravého pramene národní hudby se dopracovati,\nleželo úplných pět let zcela ladem, až konečně dospělý mistr\nVáclav Tomášek, podporován jsa svým znamenitým tvůr-\nčím talentem, hlubokými vědomostmi hudebními a nevšední\nznalostí českých národních písní na ryzý zdroj uhodil. Jeho\n„Šestero písní pro jeden hlas s průvodem piana,\" které\nr. 1817 u Enderse v Praze tiskem vyšly, podávají o tom\npatrného svědectví.\nZ písní těchto, k nimž si prostonárodní básně od Vác-\nlava Hanky, Jindř. Marka a J. Nejedlého obral, dýchá rozto-\nmilost, jednoduchost a nelíčenost citů, slovem : duch národ-\nních písní, a směle můžeme tvrdili, že to Václ. Tomášek byl,\njenž svými písněmi na pravou cestu poukázal, po nichžto\nčeským skladatelům o oboru tomto komponujícím kráčeti jest.\nKromě těchto šesti pravých českých drahokamů doko-\nnalým uměním a vkusem vytříbených obdařil Tomášek hu-\ndební literaturu českou novými šestí písněmi op. 71, které\nco do ducha národního i co do provedení ještě nad předešlé\nvynikají. Nevadnoucích listů do slavověnce svých zásluh o pí-\nseň prostonárodní dobyl si mistr tento svými hluboce pro-\nmyšlenými „Starožitnými písněmi Kralodvorského rukopisu,\"\no nichžto Jos. Chmelenský s právem dí: že z nich vane\nduch národu našeho z let dávnověkosti.\nZa příkladem V. Tomáška dalo se na vybídnutí Frant.\nRud. Veverky, akcessity magistrátu Pražského, několik mlad-\nších komponistů do skládání písní. Ryli to K. Kasalický,\nJ. Čermák, Ferd. Pohl a J. Lemoch, a obrali si k tomu\ncíli nepatrné milostné básně Veverkovy. Písně tyto, jejichžto\nprvní svazek („Deset písní s průvodem piana a kytary\")\nr. 1818 a druhý („Deset písní\") okolo r. 1820 vyšel, jsou\nnazvíce práce začátečnické bez vší vyšší ceny, kteráž daleko\nza písněmi Tomáškovými zůstaly.\nVe směru Tomáškově pokračoval se šfastným výsled-\nkem nadaný František Knize, jenž se svými písněmi pro\njeden hlas s průvodem kytary neb piana (svazek I. 1819)\nco důstojný nástupce a soupeř Tomáška v oboru prostoná-\nrodních písní osvědčil.\nNěkteré jeho písně („Zastaveníčko,\" „Dívka věrná\" atd.)\njsou v ohledu hudebním i národním vzorné a ballada „Bře-\ntislav a Jitka\" dokonce znárodněla.\nV „Devatero písních\" od Ant. Žilka dle časomíry slo-\nžených ar. 1821 s průvodem kytary vydaných, nacházíme\nmnohou dobrou píseň od Lemocha, Preisslera, Čermáka,\nPohla a Žilka, z nichžto „Vlasta\" od Žitka znárodněla.\nNeméně chvalně musíme se zmíniti o „Osmero písních\nJana Chmelenského,\" k nimžto si básně od svého bratra\nJosefa Chmelenského obral. Ve zpěvech těchto s průvodem\nkytary neb piana, které r. 1823 v Praze vyšly, zračí se\nsvěží talent, jenž nejen v oboru prostonárodních, nýbrž i\nv uměleckých písních (viz „Fatima\") mnohý zdařilý plod\nvytvořil.\nBásníci tehdejší doby snažili se všemožně, aby se básně\nčeské do hudby uváděly a podněcovali za tou příčinou hu-\ndební skladatelé k čilostí a činností v komposici. V ohledu\ntomto zasluhuje Šimon Macháček a Josef K. Chmelenský vel-\nkého uznání. Šimon Macháček vyzval r. 1825 starší i mladší\nhudební síly ku skládání písní a vlastenecká jeho snaha ne-\nzůstala bez ucinku j nebol jeste tehoz roku vydal dva svazky\npísní buď původních, bud přeložených, z nichžto některé\nznačnou hudební cenou vynikají. Mezi skladateli nacházíme\nmimo V. Tomáška a Lemocha nadané mladíky: Františka\nŠkroupa, Theodora Krova a Manšingra, jejichžto práce pěknou\nbudoucnost slibovaly. Důležité dílo, kteréž r. 1825 nákladem\na péčí rytíře z Rittersbergů v Praze vyšlo, byla „Sbírka ná-\nrodních písní,\" která 300 národních písní i s melodiemi a\n50 národních tanců obsahovala.\nJak dalece skladatelé naši z písní těchto těžili a zdaž\nje František Škroup, jenž se tehdáž zanášel komponováním\n„Dráteníka,\" znal a studoval, není nám povědorno, avšak\njeho „Patero písní\" na slova Jos. Chmelenského, kteréž roku\n1826 v Praze na světlo vyšly, svědčí patrně, že pochopil\nducha národního a že ho v skladby své se značným úspě-\nchem vdechnul.\nHlavní povinnost hudebního skladatele vůbec jest, jak\njsme již podotkli, pilné a důkladné studium harmonie, skla-\ndatele pak českého zvláště probírání a studování národních\npísní. Nedostatek druhého vysvítá z písní Kočího (1832),\nNejsouf v českém duchu psány, ač se schopnost skladateli\nupříti nemůže. Deklamace není všude správná, a v třetí\npísni jeví se docela reminicense na Spohra (An Mignon).\nTaktéž jsou písně J. Adama, kteréž toho času vyšly, v ne-\nčeském duchu skládány a zdají se jen prvním jeho pokusem\nbýti. Druhá píseň jeho jest německý valčík a čtvrtá kvapík.\nK hlavním vadám jeho náleží také špatná deklamace. Co se\npísní Josefa: Vorla („Šestero písní pro jeden hlas s prů-\nvodem piana r. 1834\") dotýtče, můžeme o nich celou chválu\nslovy vysloviti, řkouce: „Jsout národní !* Všude je pěkná\nmelodie, všude karaktér věrně zachován.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "59", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.2", "titre_corps": "Fr. Pivoda co skladatel písni.", "titre_sommaire": "Fr. Pivoda co skladatel písni.", "signature_source": "— a", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.2", "debut_caractere": 4880, "fin_caractere_exclue": 5836, "texte": "Fr. Pivoda co skladatel písni.\n\nIII.\nPíseů »Aj čo by bota drobná jalelinka* op. 28. jest\nnárodní zpěv Slovákův obsahu milostného, jejž Pivoda průvo-\ndem piana opatřil. V nápěvu se jeví skutečně nejen touha\npo milence, ale i také obava a až i konečně bol při pomy-\nšlení na možnost, že by se tato svému milenci za jiného\nprovdati mohla. Průvod k písni této jest, jak u Pivody vesměs\nnalézáme, vkusný a jednoduchý. V čem bychom se s Pivo-\ndovým průvodem nesrovnali, bylo by asi v druhém taktu\npísně doprovázení prvních dvou čtvrtí ténikou. My pro svou\nosobu cítíme v nápěvu celého druhého taktu dominantu pře-\nvládat, a teprv až ve třetím taktu bychom toniky použili,\nač netvrdíme, že by se iv druhém taktu na zmíněných\nčtvrtích tonika jaksi vynutiti nedala, ale za to by stály nápěv\ns průvodem příkřeji proti sobě, jako: f, as, c, g, než kdyby\nse dominanty použilo. Že by píseň s dominantou začínala,\nnebylo by nic nového, anto některé z našich národních se"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 821, "texte": "nejen dominantou, ale i subdominantou doprovázeti musí.\nRitardando a dimmundo na slova: „Aj spěchaje atd. se\nnám nezdá být na svém místě. My bychom sobě přáli raději\npoco a poco accelerando, totiž pravý opak.\n„Růzinky stesk,\" slova od Villani-ho, jest píseň ušlech-\ntilé melodie a promyšlenými mezihrami protkána. Skladatel\nupotřebil velmi dobře motivů z písně vzatých ku předehře,\nmezihře a dohře a sloučil tyto částky z písní v jeden jediný\ncelek, tak že můžeme směle říci: Tato skladba má začá-\ntek, prostředek a konec.\nKonečně nás seznámil skladatel, jako by na vzájemnost\nslovanskou s jednou ruskou písní „Kazačja kolybelnaja\npěsnjaop. 29., slova od proslulého básníka ruského Pu-\nškina. Píseň tato jest překrásného nápěvu a skladatel ji velmi\npěkně doprovodil rozloženými akkordy, aby takto kolébání\nnaznačil.\n\n— a."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "59", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.3", "titre_corps": "Historické drobnosti. Václ. Richnovský. — Mistr Jan. — Bernard Forst. — Bechyna.", "titre_sommaire": "Historické drobnosti. Václ. Richnovský. — Mistr Jan. — Bernard Forst. — Bechyna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.3", "debut_caractere": 823, "fin_caractere_exclue": 4318, "texte": "Historické drobnosti.\nVácl. Richnovský. — Mistr Jan. — Bernard Forst.\n— Bechyna.\nVáclav Richnovský, také Richnovius nazvaný, rodič Chru-\ndimský, byl od r. 1599 varhaníkem při kostele sv. Jindřicha\nv Novém městě Pražském as velkou chválou zastával službu\nsvou. Na den 17. září 1606 byl do českého Brodu pozván,\naby tam v hlavním kostele na varhany hrál. Hned po tomto\npohostinském vystoupení roznemohl se náhle a druhého dne\nskonal. Současní básníci Jan Carnpanus Vodňanský, Gabriel\nSvechin a Pavel, Stránský složili truchloverše na náhlou jeho\nsmrt. Jonáš Pelargus tvrdí veřejně, že krutým otrávením\nusmrcen (atque aliquis saeya venena dědit). Zdá se, že\nbanditství v oné době v Praze a v Čechách vůbec pohříchu\nvelmi rozšířené, mělo přívrženců svých také mezi varhaníky.\nToho důkazem jest jiný případ současný: Mistr Jan, výtečný\nvarhaník kostela matky boží před Týnem, r. 1608 od nepřá-\ntel a závistníků svých přepaden a do Vltavy hozen. Učený\nJan Černovický složil na jeho památku latinskou elegii pod\nnápisem: „Manibus Johannis N. Organistae Laetae Curiensis,\nMusici peritissimi, aquis suffocati.\" „Ptáš se,a pěje čer-\nnovický wproč smutněji varhany zní v kostele matky boží\natd. Zhynulí varhaník, první v umění svém, zhynula sláva\nhlavní kůru varhanického atd.\" Iv básni té výslovně řečeno,\nže skonal v řece z úkladu závistníků :\nAh non sponte sua, insidas habuisse relatum est,\nOsores artis fama habuisse suae.\nZ též příčiny hrozila úkladná smrt jinému hudebníkovi če-\nskému Janu Bernardu Forstovi, jenž ve Stříbře r. 1660 na-\nrozen byl a nad zpěváky svého času vysoce vyhoroval. Když\nMaxmilián Emanuel, kurfišt Bavorský, Fořta ponejprv slyšel,\nnazval jej chloubou země české. Od toho knížete obdržel\njakož i od Jana Jiřího, kurfiršta Saského drahocenný čestný\nřetěz. Po návratu z vlasti byl od Leopolda I. učiněn ko-\nmorním pěvcem. Císař Leopold jednou veřejně otázkn pro-\nnesl, je-li v celé Evropě lepšího zpěváka nad Forsta. Zá-\nvistníci ale podali Forstovi jedu, tak že na smrt se rozne-\nmohl. Lékařové dvorní však zachovali mu život, po For-\nstovu hlasu ale bylo na vždy veta. Forst zastával pak ně-\nkolik let úřad kapelního mistra při farním kostele sv. Václava\nna Malé straně, pak u všech Svatých na hradě Pražském, i\nzpíval někdy, ač hlasem sesláblým, v chrámě sv. Víta. Při\ntom požíval ode dvora ročni plat co pensi. Zemřel roku\n1709 dne 2. října v 49. roce věku, zůstaviv po sobě syna\nVáclava, v umění hudebním později dosti proslulého.\nMnohému z čtenářů našich nebude snad známo, kdo\nbyl skladatelem znárodnělé písně „tforo, horo, vysoká jsi.li\nO původu této co do textu i co do nápěvu výborné a vůbec\noblíbené písně podává nám Dr. Dlabač v rukopisu svém „Pří-\nběhy královského města Nymburka\" krátkou zprávu. „Jméno\nměsta Nymburka\" píše Dlabač „zaznívá v mnohých\nnárodních písních, jako :\nAž se bude u Nymburka suchá lípa zelenat;\npak:\nJá jsem sedlák od Nymburka,\ndělám plátno jako strunka;\ndále :\nPaní mámo jede k nám\nten Nymbursky písař;\npak ona satyrická píseň :\nPunčošku má po Nymbursku\nboty papírový,\nčepičku má z pavučiny,\nmyší pírko za ní.\n„Ano, nalézají se i samouci, kteří písničky beze všeho\nnávodu tvoří. Tak na př. ona známá píseň „/řoro, horo,\nvysoká jsi, má panenko vzdálená jsi\" má za skladatele\nrodilého Nymburčana jmenem Bechyna, jenž tragický konec\nvzal v Jičíně. Byl svého řemesla obuvník a sloužil u cis.\nmyslivců. Bechyna byl skladatelem slov i nápěvu krásné\ntéto písně a bylo by žádoucno, kdyby nám někdo z Nym-\nburka bližší dáta o tomto samouku sdělil. ="}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "60", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.4", "titre_corps": "Strauss a Lanner. Yýjev ze života.", "titre_sommaire": "Strauss a Lanner. Yýjev ze života.", "signature_source": "E. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.3", "debut_caractere": 4320, "fin_caractere_exclue": 5020, "texte": "Strauss a Lanner.\nYýjev ze života.\n\n(Dokončení.)\nPo samostatné pause vybízel mislr Strauss a stará garda\njeho orkestru tančící, kteří se sotva byli zotavili, k novému\nvalčíku.\nBylf to opus 99 : bylyf to „ballctní tance,\" které schválně\nk slavnosti tohoto plesu teprv ráno před tím byl slo-\nžil. Hrálf je takřka ještě za tepla.\nZe začátku se hostům nechtělo do toho 5 byli ještě\nmnoho unaveni.\nSotva ale čarodějec Strauss několik taktů zahrál, vy-\nskočil každý, kdo ještě tančiti mohl, se sesle; každý se po-\nohlédl po dámě, aby při tomto tanci, jehožto začátek již tak\nvábivý byl, za žádnou cenu státi nemusel.\nStrauss hrál dále; hrálf jako Strauss.\nKněžna tančila s panem Híiglern. Jelikož počet dám"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2697, "texte": "převyšoval o mnoho počet mužských tancechtivých, lze tu a\ntam viděli dvě paní jako dvě růže na jedné lodyze, jak se\ndle rhytmů hudby houpají.\nKonečně tanci vše, co nohy má . . . již není více žá-\ndných diváků . . . jsouť jen tancující, kteří uchváceni byvše\nmagicky účinkujícími čarovnými tóny tohoto valčíku, tančiti\nmusí, i kdyby byli nechtěli.\nKastor Strauss hraje s celým tělem a duší dále. Tanec\njest vždy rychlejším a ráznějším. I sami služebníci v před-\nsíních počnou tancovati . . . nyní tančí vše, ale také všecko.\nI sárn dvorní rada Jarke nemůže déle odolat ... i on počne\ntancovat. Oh, dějí se divy! Ale i s tím není Strauss spo-\nkojen, on hraje závěreční sadu, Codu. Tu konečně jest též\nPollux Lanner touto všeobecnou tancechtivostí, onou nevidi-\ntelnou tarantelou, která se v zvučné půdě Straussových houslí\nuhnízdila, pohnut, nakažen a uchopen. Mirnovolně pozvedne\nse nejprv levá pak pravá noha a konečně pozvednou se obě\nnajednou. Celého jeho těla zmocňuje se rtuťová pohyblivost,\ninánadské opojení, jakýs druh deliria, pravdivý svatovítský\ntanec a on snaží se nadarmo, aby mu odolal. Nejprv počne\nskákati, pak musí mirnovolně skákali a konečně tančiti.\nTo vidí členové jeho okrestru. I oni nemohou déle\nodolati ... i oni počnou tančiti.\nTo vše pozoruje Strauss a triumfuje, patří, jak jeho\nstarý přítel z mládí tančí a je tím celý zanícen.\nCelý sál víří v kole. Tančí se dál a dále a nepře-\nstane se, až když konečně Strauss umdlen a unaven svůj\nsmyčec odloží.\nHromový jásot otřásal sálem. Každý je zanícen\nunesen ; každý tleská jak může.\nNyní se i mistr Strauss ukloňuje; vše jej za vítěze\nvyhlašuje.\nTu přikvapí k němu Lanner. I padne svému soupeři\nkolern krku a objímá a hubičkuje jej bez nenávisti, jak to\numělci přísluší, jenž dosti talentu má, aby ho i jinému z nitra\nsvého srdce přál.\nHosté to vidí a vzdávají jim s jásotem hlučnou chválu*\n„Víš to, Honzíku,\" ptal se Lanner, „co jsem již před\ntřemi lety tvému nakladateli pravil ?\"\n„Nevím, Jozífku!\"\n„Pane!\" řekl jsem Haslingrovi, když se mne tázal,\nzdaliž také talent máš. „Pane,\" pravil jsem k němu, „kdy-\nbych náhodou nebyl Josef Lanner, nechtěl bych jiným, než\ntím Janem Slraussem býti.\"\n„A kdybych nebyl Strauss, příteli, pak bych vše, čím\nmne bůh obdařil, za to daroval, abych Lannerem býti mohl.\"\nOba přátelé se poznovu objali.\nOsm dní po této bálové slavnosti, s níž se ještě vždy\ncelá Vídeň bavila, doručili takřka současně dva komorníci\nknížete Metternicha pánům Straussovi a Lannerovi písemný\ndík Jeho Výsosti státního kancléře, odevzdávajíce jim spolu\ndar kněžny sestávající z černé ebenové taktovky, brilianty\nozdobené, na níž se následující nápis nacházel: „Upomínka\nna Melami, kněžnu % MetlernichůE. Z.\n\nE. Z."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "64", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.4", "debut_caractere": 2699, "fin_caractere_exclue": 5569, "texte": "Feuilleton.\n\nDivadlo.\nV běhu posledního času viděli jsme v prozatímním če-\nském divadle : V pondělí dne 2. března Koncert ruského\nhouslisty p. Mikuláše Pagoseva. Na to: Výstava\nprůzračných obrazů. V úterý dne 3. března ponejprv:\n„Hledá tragickou rekyni,\" veselohra v 1 jednání dle\nfrancouzského od L. D-a. Na to : „Černý Petr,\" veselohra\nv 1 jednáni od Gornera, přeložil V. V. K závěrku: Výstava\nprůzračných obrazů. Ve čtvrtek dne 5. března : „Ham-\nlet, princ dánský,\" tragédie 5 jednáních od Williama\nShakespeara, z anglického přeložil a pro české divadlo uspo-\nřádal J. J. Kolár. V sobotu dne 7. března: „Němá z Por-\ntici,\" velká zpěvohra v 5 jednáních dle francouzského pře-\nložena od J. Ch nelenského, hudba od Aubera. _ V neděli dne\n8. března ve prospěch pana Františka Kolára: „Ca ti li na,\"\ntragédie v 5 jednáních od Vítězslava Hálka.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n—n—\nZe Staré Boleslavi. (Beseda). S potěšením čítá každý\nv „Daliboru\" zprávy z venkova, že i tam se zpěv a hudba,\numění to, jenž především na ducha, a srdce lidské působí, se\nvší ůsilovností pěstuje. - I naše město, ač malé, nezůstává\npozadu. Důkazem toho jest beseda, již zdejší zpěváeký spolek\nku prospěchu místních nuzných na den 4. února uspořádal.\nNával hostí, již místnosti hostince na „Císařské\" téměř pře-\nplňovali, svědčil záhy o očekávání dobrého vyražení, a skutečně\nnaděje jich nesklamala. Zábava počala sedmou hodinou a sice\nsbory: 1. „Vzájemná\" od Zvonaře. 2. „Utonulá\" od Křiž-\nko vské ho. 3. „Na Prahu\" od Ve i ta. Mezi jednotlivými\nsbory potěšili nás p. Heller, ředitel zpěváckého spolku, o je-\nhož zvelení se všemožně snaží p. Šebor, absolvovauv chovanec\nPražského konservatoria, nadaný to houslista, napotom p. dr.\nMuller, výborný cellista a p. Lojda, přičinlivý úd spolku, kvar-\ntetty, a sice: 1. Kvartett od Jírovce. 2. Ouvertura „Jean de\nParis.\" Kde je dobrá a snažná vůle, nemožno se minouti s do-\nbrým výsledkem, a proto potkalo se provedení hudebních i pě-\nveckých úloh s uznalostí, jakou v skutku pro svou precisnost\na dokonalé pochopení jednotlivých piee zasluhovalo. Po skon-\nčení zábavy této počala zábava taneční. Sál byl nejenom vkusně\nozdoben, ale honosil se i vybranou společností z celého okolí,\nhudba byla zdařilá a precísná, jaký tedy div, že veselá a ne-\nnucená zábava trvala skorém do bílého dne ? Výnos čistý\npro chudé obnášel 28 zl. r. č. Pořadatelé zasluhují veliké po-\nchvaly, a proto s nelíčenou radostí přináším panu řediteli hlučné\n„sláva!\" a všem pánům, jenž spoluúčinkovali, srdečné „Na\nzdar!\" Dne 9. t. m. na den sv. apoštolův slovanských účin-\nkuje spolek při slavné mši sv. a 19. t. m. připravuje mimo\nmši sv. i večerní hudební a pěveckou zábavu.\n\nZ Pardubic dne 6. března 1863. (P. Kučera. —\nKoncert. — Karel Jiříček. Vokální mše.) No-\nvinka nejnovější v našem hudebním životě jest, že se nám ře-\nditel zpěv. spolku „Pernštýna\" p. Kučera poděkoval, za-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7568, "texte": "slav připiš tajemníka p. Klikoví. Celý výbor zpěv. spolku\npřišel dohromady a radil se, co v té nemilé věci učiniti ? Ná-\nvrhy byly od jednotlivých výborů k uzavření podány, přijal se\nkonečně návrh ten, by dva z výboru k samému p. řediteli se\nodebrali a jej přiměli k tomu, by zpěv. spolek neopouštěl.\nZvoleni byli k tomu výkonu pp. Tomšu a Janda, načež po-\nslední k p. řediteli Kučerovi asi takto promluvil: „Celý výbor\nzpěv. spolku Pardubického velmi litoval, čta Vaše poděkování.\nVyslovujeme Vám zde úplnou důvěru a doufáme, že Váš úřad\ndále povedete tak zdárně, jak jste jej až dosaváde byl vedl.\"\nPan Kučera děkoval ještě ústně za ochotnost, kterouž nejen vý-\nbor, alebrž i jednotlivé výkonné údy vždy na jevo při zába-\nvách pěveckých daly, a vyřknul určitě, že jsou to příčiny do-\ncela soukromé, co jej přimělo úřadu tak důstojného aco do\nokrasy města důležitého se vzdáti ; přece z lásky k dobré věci\na z lásky k spolku přijmul opět úřad ředitele. Na to sešel se\nvýbor dne 26. února b. r., by rokoval o příštím koncertu pro\nsvé přispívající údy. {Následující program se uzavřel. Tři piece\nprovede vojenská kapela husarská vedením kapelníbo mistra\np. Jos. Zin ke, kdež slušno uvésti, že plukovník zde posád-\nkou ležící p. baron Bos e 11 i s největší ochotností svoji kapelu\n.k tomu úěelu propůjčil. Pak uslyšíme zajímavé „České perle\"\nod Ná pra vnik a, na piano přednesené od sl. Julie Verne-\nrové. Od zpěv. spolku budou následující krásné sbory zpí-\nvány: 1.„0 radostné cestování\" od Ed. Nápravník a.2.\n„Píseň cestujících po vlasti\" od Abta. 3. Pochod od Strebla.\n4. „Cikáni\" od Vogla (přepracované). Pak výkonné údy pp, ;\nTomšu, Po spí šiji, Janda a Srňtek provedou sólový čtve-\nrozpěv : „Půda vlastenecká\" od Vogla, a 2 údy zpívají dvoj-\nzpěv pro tenor a baryton „Čech\" od L. Procházky. Dne\n2. března byl pohřben vážený úd našeho zpěv. spolku p. Karel\nJiříček, protokolista u zdejšího c. k. okresního úřadu. Že\nvšeobecnou lásku požíval ve všech třídách obyvatelstva Pardu-\nbického, bylo v pohřební hodinu zřejmě pozorovati, což zarmou-\ncené vdově ať slouží k úlevě a k stálé útěše. Spolek „Pern-\nstýn\" zapěl smuteční píseň při domu od Nes vad by, pak\nkráčely všickni údové zpěv. spolku za rakví, zapěli u hrobu\npíseň od Fr i m la, pak na kůru „Salvě Regina\" od Horáka\na posléze „Animas\" od Vorla. Zemřelý byl horlivý vlastenec\na napsal přes 2000 národních a jiných písní i s nápěvy, kte-\nréž českému Museu v poslední vůli své odporučil. Bůh mu\npopřej lehké odpoě nutí ! V našem děkanském chrámu Páně\npo celý přesný postní čas vokální mše buď od Zvonaře aneb\nod Skroupa vedením ředitele kůru p. Pospíšila se provozují.\nProvedení vokálních raší účinkuje mohutněji na nábožnou mysl\npřítomných křesťanů, nežli provedení křípacích figurálních mší,\ntak jak je přečasío leckdes slýcháváme, (nemíním zde jen na\nvenkově, iv hlavním městě se to stává !)\n\np.\n\nZ ciziny.\nJ. B. Vávra.\nZ Břetislavi (Pressburg). (Ketten. Zpěvácký\nspolek. Prosek.) Se všech stran čítáme dopisy o kon-\ncertech, jen zde panovalo velké sucho, jako by se byl Apollo\nna nás byl rozhněval jako předešlý rok Jupiter pluvius : vůkol\nprsívalo, jen k nám žádný deštíček vláhy donésti nechtěl. Ko-\nnečně přišel déšf, však pozdě a byl nevýdatný; tak to\nbylo i s koncerty. Ve Vídni jich jednoho dne až 13 bylo\na zde mimo skočné hudby nic, až konečně v jedenáctou\nhodinu od pešfanských listů zbožňovaný pianista H. Ketten\nk nám zavítal. Byli jsme žádostivi, jeho vyhlášenou hru po-\nslechnouti, přesvědčili jsme se však brzy, že to skoro oby-\nčejně tak bývá : mnoho křiku málo vlny. Ketten je sice\nnadobycejně nadaný as 1 Gtiletý jinoch, a kdyby jen trochu\nskromnější byl pak kusy k přednášení dle svých sil\nvolil, byl by i zde zvítězil úplně. Tak na př. Humlňv 11-moll\nkoncert výborně přednesl, na to ale „impromptu\" od Chopina,\na „Saltarella\" od Alkaaa překonati nemohl; taktéž v druhém\noddělení „Scherzo\" od Litolfa s doprovázením orkestru (ačkoliv\nještě obstojně dopadlo), Fantasie od Thalberga a „Rhapsodie\"\nod Liszta ale docela zpitvořeny byly. Dreyschock, Liszt, Clara\nSchuhmannová, Serafina Vrabélyova a j. hráli ty samé a po-\ndobné skladby zde ; Ketten dokázal, jak sebe přeceňuje, že\nprávě takové kusy volil. Chtěl tři koncerty zde dávat, zů-\nstalo však jen při jednom. Rozumným vedením mohl by se\nvšak z něho velikán státi, an se mu nevšední vlohy upříti\nnedají. Zpěvácký spolek zdejší uspořádal předposlední\nden minulého roku akademii, o které se proto zmiňuji, an\nmimo chvalitebné provedení rázných a přiměřených sborů účin-\nkující údové své podobizny ve čtyřech překrásně svázaných\nknížkách, I. Tenor bíle, 11. zeleně, I. Bass červeně, 11. modře\nvůbec milovanému přednostovi panu Edlovi, který o zvele-\nbení hudby zde velkých zásluh má, slavně podali. Bylí to pro\nvšecky neobyčejný dojem. Pan Prosek, úřadník zde, o kte-\nrémž jsem se v těchto listech již vícekráte zmínil, dokončil\nprávě druhé smyčcové kvartetto, které by v hudebním\nsvětě zajsté uznání došlo, kdyby se uveřejnilo, an skoro du-\nchem Mendelssohnovým provívá. Tento pilný skladatel chová\nhotové trio s klavírem, duo, klavír a housle atd., a při své\nskromnosti nežádá odměny velké, pročež by podnikavý nakla-\ndatel dobrý obchod'učinit mohl. Z lásky k dobré věci se uvo-\nluji další poptávky zodpověděti a ostatní sprostředkovati. Hudba\nchrámová se neúnavně pěstuje. K mimořádné akademii na květ-\nnou neděli se Schumannovo oratorium „Paradies und Peri\"\nchystá. O čemž pak více.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n\nSlánský zpěvácký spolek „Dalibor\" uspořádal\nv předvečer slavnosti sv, apoštolů slovanských Cyril la\na Methoděj e dne 8. března večerní zábavu, v nížto se zvláštní\nochoty účinkovali si. Horlivá, p. Hájek a p. Heiss. Program\nobsahoval následující kusy: 1. Proslov od J. Soukupa. 2. „Dce-\nrám českým,\" sbor od Fr. Gernera. 3, „Porodila mne moje\nmatička,\" píseíi od Theod. Krova. 4. a) Píseň národní, b)\n„Rubáš.\" 5, „Doktorka nad doktory,\" deklamace od Fr. Douchy.\n6. Zednická píseň od Fr. Gregory. 7. „Žabí kantáta,\" sbor žer-\ntovný (překlad) od K. Henniga. 8. Směs z národních písní,\nsbor od J. L. Zvonaře. Chvalně musíme se zmíniti o progra-\nmu, kterýžto veškerá slova všech kusů přinesl.\nZpěvácký spolek v Bělé odbýval dne 8. března\nt. r. co v svat večer lOOOleté památky sv. věrozvěstů Cyrilla\na Metboděje besedu, jejížto program byl následujucí: 1. Pí-\nseň sv. Vojtěcha, chorál pro mužský sbor upravil J. L. Zvonař.\n2. Koncertům, sextett od J. Krommera. 3. „Na Prahu,\" sbor\nod J. V. Veita. 4. Deklamovanka. 5. „Nikdo neví, co mne\ntrápí,\" píseň od J. L. Zvonaře. 6. Pochod, sbor (překlad) od\nAbta. 7. Variace, sextett od Krommera. 8. „Na výsosti hvězdy\nsvítí,\" piseň s průvodem houslí a piana od Aloise Hniličky.\n9. Besední ctění o mužských. 10. „Zpěv českých jinochů,\"\nsbor (překlad) od Er. Abta. 11. „Porodila mne moje matička,\"\npíseň pro baryton od Th. Krova. 12. „Naprej,\" horvátský sbor\nod Jenka.\nProstějovský zpěv. spolek „Orlice\" zúčast-\nnil se při slavnosti instalace nového faráře p. P. Nováka dne\n26. února a přispěl velice k oslavení tohoto dne.\nV Báňské Bystřici zařizen jest zpěv. spolek,\njehož ředitelem jest p. Sladkovio, redaktor „Věnce\" a „Blábolu.\"\nBrandýský zpěv. spolek „Bojan\" uspořádá\ndne 15. října první svou čtvrtletní produkci, v nížto se též\nskladatel p. Se bor a pan Čeněk Vecko, úd král. českého\nprozatimného divadla, súcastní. Program je následující: 1. Ou-\nvertura. 2. „Cikáni,\" sbor od Fr. Vogla. 3. „Na mou vlast,\"\npíseň od Fr. Pivody, zpívá p. Vecko. 4. „Gdě je slavka do-\nmovina,\" sbor od Wintra. 5. Kvartetto E-moll pro smyčcové\nnástroje od V. J. Veita. 6. „Rekův sen,\" sbor od Karla Sla-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3839, "texte": "víka. 7. Deklamovánka. 8. Národní písně s průvodem piana,\npřednese p. Vecko. 9. „Utonulá,\" sbor od Pavla Křížkovského.\n10. „Pražská Bětulinka,\" píseň od Jos. Nesvadby, zpívá p. Č.\nVecko. 11. „Kde domov můj,\" sbor, upravený od Hellera.\nČistý výnos této produkce věnován bude školám Bran-\ndýským.\nŮdové zpěv. spolku v Holicích odevzdali\ndne 6. března svému činnému řediteli panu Rektory soví\nk jmeninám krásné fotografické album sl2 podobiznami če-\nských skladatelů darem. Album toto obsahuje podobizny Frant.\nŠbroupa, Fr. Pivody, Fr. Kavana, Ferd. Lauba, Grunbergra,\nElodka, A. Dreyschoka, Fr. Podhorského, pak pěvců Karla\nStrakatého a J. L. Lukeše. „Byli bychom,\" píše se nám z Ho-\nlic dále, „ještě více podobizen horlivému p. řediteli věnovali,\nkdyby jen v Praze pohotově byly. Tak na př. neobdrželi jsme\npodobizny Rosenkranze, Knížete, Th. Krova, B. Kittla, Fr. Vogla,\nLeop. Zvonaře, Ed. Nápravníka a jiných, které bychom rádi\nbyli ve sbírce této viděli.\n\n—n—\n\n*** Pražský „Hlahol\" provedl v pondělí dne 9.\nbřezna v kollegiálním chrámu Páně na Vyšehradě chorální mši\npíseň sv. Vojtěcha a BPanis angelicus\" od Palestriny za příle-\nžitosti svátku věrozvěstů slovanských sv. Cyrilla a Methoděje.\nZpěvácký spolek v Pelhřimově „Záboj\"\nuspořádal dne 16. února v lázeňském sále p. Dvořáka pěve-\nckou a taneční besedu, při níž střídavě s tancem následující\nsbory provozovány byly: 1. „Na Prahu,\" sbor od Veita. 2.\n„Naprej\" od Jenka. 3. „Šumavan, sbor od Jirkese. 4. „Uto-\nnulá\" od Křížkovského. 5. „Tam na horách.\" 6. „Při pivě.\"\n7. „Při draní\" od Héráka. Sbory tyto provedeny byly zdařile,\ncož nemálo k doplnění zábavy přispělo, kteráž za příčinou hojně\nsúcastnivšího-se obecenstva skvěle vypadla.\nTáborský zpěvácký spolek „Žižka\" uspo-\nřádal s divadelními ochotníky dne 1. března deklamatorní a di-\nvadelní zábavu ve prospěch pohořelých v Borotíně. Vystou-\npení tohoto spolku, které jednou každého měsíce se děje, bylo\nvelmi vítané a sbory přednesené došly velké pochvaly. Pře-\njeme tomuto mladému spolku hojného zdaru. Ochotníci dávali\nmezi oddělením „Hastroš,\" fraška od Štěpánka.\n*jjc* Zpěvácký spolek v Heřm. Městě uspořádal\nnedávno hudební zábavu. Zdařile předneseno bylo více sborů\na zpěvů, začež také obecenstvo vřelé uznání zvláště p. řediteli\nprojevilo.\n\nOchotnická divadla.\nV Čáslavi provozovalo se dne 8. března ve prospěch\nškolního stavebního fondu „Politika v lese,\" veselohra v jednom\njednání od Putlitze, přeložil J.St. Na to: „Vychovatel v ne-\nsnázi,\" veselohra v jednom jednání od E. A. Gornera, přeložil\nFrant. Mirovský. Repertoir divadelních ochotníků\nv Rožmitálu vykázal se v poslední době kusy: „Vězení,\"\n„Galejní otroci\" a „Muka chudé ženy.\" Habrští ochot-\nníci provozovali dne 1. března „Matka pluku.\" Ochot-\nnické divadlo v hornickém městě Hoře Kutné.\nV neděli dne 8. března provozovalo se: „Vězení,\" aneb „Je-\nden sedí za druhého,\" veselohra ve 4 jednáních od Rob. Be-\nnedixe, přeložil J. Vávra Lomnický. Čistý výnos připadne\nk rozmnožení důchodů pro okrášlení města. Jistá srbská\ndivadelní společnost pod ředitelem Knezevica ucházela\nse o koncessi, v budínském maďarském divadle 12 předsta-\nvení dávat v řeci srbské. Divadelní společnost\nvdovy Prokopovy v Jindř. Hradci řízením p. Čížka\nzapočala dne 22. února svá představení. Provozována byla ve-\nselohra „Skřeta, malíř.\" Dne 23. provozována byla „Matka\na dcera,\" obraz ze života měšťanského. Dne 25. : „Dráteníci,\"\nveselohra. Dne 26.: „Prostota venkovská\" a dne 27.: „Ži-\nvot za přítele.\" Přejeme společnosti té dobrého zdaru. Na\nochotnickém divadle v Košířích provozovalo se v ne-\nděli dne 8. března ve prospěch průmyslového musea „Paličova\ndcera,\" činohra v pěti jednáních od Jos. Kaj. Tyla. V Rych-\nnově hrálo ochotnické divadlo dne 8. března ku pro-\nspěchu chudých tkalců v Rudohoří a Krkonoších „Loupež,\"\ndrama v pateru jednáních od Václava Klicpery.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.7", "debut_caractere": 2225, "fin_caractere_exclue": 7218, "texte": "— Při výroční slavnosti „Sokola,\" která se na\noslavu památky jeho zaražení v neděli dne 1. března odbývala,\npřednesla kapela „Sokolu\" řízením pana kapelníka Čeňka Vi-\nnaře zdařilou, důmyslně zosnovanou a pikantně instrumento-\nvanou ouverturu „Vlastu\" od Ed. N á p r a v ní k a, která velké\nobliby došla. Dále přednášela Sokolská kapella rázný slav-\nnostní pochod od nadaného Č. Vinaře, jejž venkovským\nkapellám odporucujerne. Ku konci hrála kapella ,,Pochod So-\nkolů.\" Všechny kusy byly ehvalně předneseny. —n.\nSlečna Hřímalova debutovala dne 5. března\nv Olomúci co Anička v „Čarostřelci\" a dosáhla velmi šťast-\nného výsledku. „Moravan\" píše o ní takto : „Slečna Hříma-\nlova nemohla za lepších auspicií pocíti dráhu svou, nežli se\nstalo včera. Její Anička v „Čarostřelci\" byla jako by dle\nnejpřísnějších pravidel školy uspňsobena. Nesnadno bylo věřiti,\nže to první vystoupení na jevišti, neboť jistota zpěvu, mimiky,\nokrouhlost a celá routina hry dostačovaly i nejpřísnějšímu kri-\ntikovi. Ovšem byly první zvuky poněkud dušené a hlas ne-\nproniknul vedle zvonkového sopránu slečny Beitlovy: byl to\nale jen okamžik první bázně a minul rychle. Arie v konci\ndruhého jednání vynesly debutantce potlesku všeobecného a\nupřímného i byla třikráte po sobě volána. Škoda, že úkol\nvděčnější nebyl více vhodný k bravouře nežli Aničky úkol třetí\nznámky. Ostatně veškeré obecenstvo s touhou oěekávati bude\ndalší hry sl. Hřímalovy. Měli jsme ředitelství za zlé, že dus-\nným crnudem z prachu střelného dům celý tak se naplnil, až\nse celé obeceostvo rozkašlalo a snadno mohlo to neblaze pů-\nsobiti na zpěváky sami i uikoditi debntantce, což více jest,\nnežli nehoda slavné již umělkyně. A takto vyslovujíce vše-\nobecnou spokojenost, dle níž se slečna H. snadno miláčkem\nOlomucanuv státi může, jako byla Lucca, Mikova, Lukeš, Lay\na jiní před ní, myslíme, že další hry její dnešní úsudek náš\ntím více utvrdí, což ze srdce si přejeme.\"\nSlečna Marie Korschnerova dochází v Amster-\ndamě, kdež co první tragická milovnice engažována jest, nejen\nu obecevstva, alebrž i u kritiky chvalného uznání. Dopiso-\nvatel do „Dresdner Nachrichten\" c. 26 od března vyjadřuje se\no ní u příležitosti provozování „Debory\" takto: „Slečna Korsch-\nnerova rozvinula ve všech scénách „Debory\" všechny žádoucí\nvlastnosti první dramatické milovnice, neboť nakreslila karaktér\n„Debory\" mohútnýmí tahy, hrála se zápalem, výrazem a hlu-\nbokým citem, a byla po mistrovsky vyvedené scéně zaklinači\nod obecenstva hlučně volána.\"\nSlavná virtuoskanaše, paní VilemínaKlau-\nsova-Szavadyova uspořádala dne 26. února v Paříži\nprvní svůj koncert, v němžto C-moll trio od Mendelssohna,\nsonátu G a C-dur od Scarlattiho, gavottu a variace od Rameau-a\na skladby od Štěp. Hellera a Chopina přednášela. Provedení\nvšech kusů bylo v pravém smyslu slova klassické a výsle-\ndek velmi skvělý.\nSlečna Mina Medalova, první zpěvačka divadla\nve Frankfurtu n. M. odebrala se za příčinou prsní choroby na\ndelší cas do svého rodiště Benešova.\nSlečna Hersmjannova z Prahy vystoupila po-\nprvé v Karlsrahe co Aga ta v „Čarostřelci\" s úspěchem pří-\nznivým.\nUmělecká rodina Nerudova bude co nevidět\nkoncertovat v Amsterdamě.\nNaše nadaná krajanka sl. AI. Blažkova, která\npo vystoupení z konservatoria u p, Fr. Pivody ve zpěvu se\nzdokonalila, vystoupila dne 4. února co Agata v opeře „Čaro-\nstřelec\" a líbila se velice. Německé divadelní listy píší o ní\ntakto: „Na Agatě sl. Blažkovy chválíme co do zpěvu nejen\nvzornou pilnost, přísnou správnost a pečlivě odměřené odlico-\nvání, nýbrž i zvláště cituplný přednes. Tak snadno nedá se\nostatně dětsky zbožná nevinnost, jakouž si pod Agatou myslí-\nme, trefněji podati, jako jsme ji od sl. Blažkové viděli.\"\nNáš krajan pan Bernard Rie, virtuos na piano\na bývalý žák Alex. Dreyschoka, jenž se již delší cas v Paříži\nzdržuje a si tam dobrou pověst co výkonný umělec i co skla-\ndatel získal, složil nocturnu na serenadu z „Lazebníka Sevill-\nského,\" kterouž Rossinimu věnoval. Slavný mistr přijal dedi-\nkaci tuto a psal p. Rie-ovi velmi lichotivé psaní. Jak se doví-\ndáme, uspořádá mladý náš umělec dne 7. března v Herzově\nsále v Paříži koncert, v němž i tuto nocturnu předuášeti bude.\nDruhý kapelník německého divadla, pan\nE. Tauwitz, jenž byl zarytý nepříznivec české národnosti,\navšak co skladatel bohatě nadaný, co kapelník ale lhostejný, do-\nstal od ředitele Fr. Thomé výpověď, a to za příčinou rozepře,\nkterou tito páni mezi sebou měli.\nv\nJaroslava Čermáka „Razia\" (loupežní tah), o\nkteré jsme již od roku 1861 mnoho pochvalného slýchali, do-\nstala se konečně i do Prahy. Mimořádné výstavy umělecké\njsou u nás dosti řídké, ze všech ale, můžeme směle říci, které\npo více než desítiletí zde byly, jest pro nynější výstavu obrazu\nČermákova nejvýznamnější. Co do umělecké ceny leda že by\nvedle ní obstála žofínská s obrazem Gallaitovým, slavného učitele\nslavného našeho Čermáka. „Razia'' není obrazem historickým.\nLoupeživí Turci poutají obnaženou Černohorku scéna to tra-\ngická, titíckrát se udála, často se podnes opakující. Nechť také"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6442, "texte": "maloval Čermák celou „Raziuu jen proto, že nalezl snad k Čer-\nnohorce náhodou výtečný model (čemuž celá komposice nad-\nsvědčuje) obraz jeho je tak, jak jest, dílem zcela mistrov-\nským a netvrdíme mnoho, pravíme-!i, že se vyrovná obrazům\nnejklasictějším. Na obraze je hlavní boj již skončen. Na zemi\nleží mrtvý muž Černohorec a zabité dítě. V pološeru stojící\nTurek rozdmycbuje ještě více plamen, který se byl již z ce-\nlého vnitřku budovy otvřené zmocnil V pozadí vystupují v dálce\nmocné sloupy dýmu k modrému nebi, plameny tam pošlehují\nco stopy krvavé cesty. V samém popředí poutají Turci\nČernohorku. Figuře poslednějši obětoval a podřídil Čermák\nvšechno. Virtuosita, jaká se v provedení nahého těla jejího\njeví, převyšuje vše, i Pražanům dobře známou Polákovu „Dianu.\"\nZde je život, pravda a krása. Barva kyprého masa je tak při-\nrozená, plna a odstíněna, že rozeznáváme i části svalů pev-\nnějších, plností barvy vyniká zvláště levá zdvižená noha; levý\nbok, prsa a nachýlený krk v přirozeném zkrácení vystupují co\nnejplastičtěji. V obličeji jeví se nejvyšší zoufalost, pravá ruka\nse ještě brání, zadírajíc se v oči a tvář ji v půl\ntěla Turka, levá ruka je již provazem spoutána. Černohorka\nje středem obrazu a aby tím více vynikla, jest jí ostatní, jak\njiž praveno, vše podřízeno, třeba vzdor tomu vyvedeno touže\nvirtuositou. Turek žhář je jen v poiosvětle, barva plamenu při-\ndušena, Černohorec leží na tváři, dítěte vidíme jen zpodní část,\nobličej poutajícího Turka je přikryt. Vůbec vidíme jen dva\nobličeje na obraze, Černohorčin a zdvihajícího ji Turka. Avšak\ni obličej tohoto musí býti poněkud apathickým naproti bolesti,\njiž mu ruka obličej rozdírající působí. V barvitosti šatu bývá\nČermák velmi štědrým, zde poněkud zadržel. Také nebe mu-\nsilo se spokojit s monotónně lazurovou barvou. Čeho ale vy-\npočítáním svým chtěl docílili, toho také Čermák docílil úplně.\nS pravou pýchou obdivujem se mistrovství v Paříži žijícího\nČecha, uvědomělého rodáka svého, jenž štětcem svým již uznání\ncelé Evropy sobě vydobyl. Pražané neopominou zajisté navští-\nviti nynější výstavu mimořáduou. „Razia\" jest majetkem Pa-\nřížského obchodníka v obrazech p. Goupila, jenž ji nabízí za\n8000 franků. Kéž by se našel mecenáš v Čechách, který by\nnedopustil, aby vzácné dílo to odputovalo zase do ciziny!\nUmělcká beseda měla dne 9. března večer svou\nprvní valnou hromadu. Předseda prozatimného výboru zahájil\nschůzi, vítaje vřelými slovy četně shromážděné. Připomenuv,\nže beseda v pamětihodný den do života vstupuje, projevil na-\nději, že ač věc jest nesnadná a důležitá, přece nadíti se lze\ndobrého výsledku, jednak že každá dobrá věc konečně zvítězí,\njednak že dráha ta pro nás Čechy není nová. Konečné vybízí\nshromážděné, aby při volbách pamětlivi byli jich důležitosti. Po\nté přečetl proz. jednatel pan Sklenář zprávu o zařízení besedy\na činnosti proz. výboru. R. 1861 sestouplo se několik mužů\numění milovnýcb, aby zaražením besedy soustředily se jaksi\nnaše síly umělecké. Zvolen výbor, aby vypracoval stanovy a\nku potvrzení je předložil. Teprv 28. ledna 1863 mohla se\nodbývati proz. schůze, o níž jsme svého času zprávu podali.\nV ní vyvolen jest proz. výbor, který v celku za ten čas od-\nbýval 6 sezení. O jeho jednotlivých usneseních a snahách,\naby beseda co nejdříve v život vstoupila, podali jsme taktéž\njiž zprávu. Koncem února došlo konečně stvrzení stanov, i svo-\nlána jest valná hromada. Dle téže zprávy čítala již beseda 8.\nbřezna v celku 141 údů, a sice : 7 zakladatelů, 30 činných,\n4 přispívající a 102 v jednotlivých uměleckých odborech. Ku\nkonci zprávy vzdaly se díky pp. Chramostovi, Hofovi, K. Fri-\ncovi a Sebmiedovi za jich dary, jakož i panu purkmistrovi\nPštrossovi za laskavé přepuštění místnosti k valné hromadě.\nPo přečtení zprávy přistouplo se k volbám, které až do devíti\nhodin trvaly. Výsledek jest následující: za předsedu zvolen\nškolní rada p. Wenzig, za místopředsedu archivář pan K. Jar.\nErben. Oba pánové děkovali srdečnými slovy za důvěru\njim prokázanou. Do správního výboru zvoleni jsou z přátel\numění pp. : JJ. kníže Rudolf Taxis, prof. Ot. Zeithammer,\nJ. Farský, Dr. Kučera, J. Sklenář, Friedland. Z jednotlivých\nodborů uměleckých pp.: Zvonar, Procházka, Ullmann, Mánes,\nred. Vávra, Kolár ml. Za náhradníky pp. : Vojta Náprstek,\nKolesovský, Čermák, Šimácek, Hof, Sulc ; za jednatele pan\nSklenář, za pokladníka pan Farský, za ucetníka pan dr. Ku-\nčera. Jednotliví odborové volili též své výbory a sice takto :\nodbor hudební pany: Kolešovského, Zvonaře, Smetanu, Pivodu\na Procházku. (Tento obdržel po dvakráte stejně hlasů s panem\nHellerem, pročež konečně losem se rozhodlo.) V odboru pro\nvýtvorné umění zvoleni jsou pánové : Ullmann, Mánes, Lech-\nleitner, Herold a Čermák ; v odboru pěkné literatury pánové :\nHálek, red. Vávra, Barák, Sulc a Kolár ml. Na to je schůze\nukončena. Na galerii sešlo se mnoho hostů.\nHudební literatura. „La séparation\" (Odloučení)\nje titul nové varirované písně pro piano od Jos. Seyfa,\nkterá nákladem činných musikálních obchodníků Christofa a\nKuhé v Praze vyšla. Je to vděčná a nepříliš těžká skladba,\nkteráž mnohým pianistům vítána bude. Stojí 54 kr. r. č.\nChvalně známý František Miehel vydal nákladem Christofa a\nKuhé „České pomněnky,\" sbírka to českých písní národ-\nních pro piano uspořádaných a pro začátečníky ve hře na piano\nse hodící. Odporucujeme vřele sbírku tuto, ježto as 20 písní\nobsahuje, zvláště všem ústavům pro piano a učitelům,\nkteří se výučováním začátečníků v hudbě zanášejí. Stojí 54 kr.\nr. c. „Sbírky národních písní pro piano od Fr. Pivody\nuspořádaných vyšel sešit pátý, jenž obsahuje písně: „Což\nty mne má ženo neznáš\" „Spi má zlatá\" „Muzikanti co\nděláte\" „Až ty půjdeš k nám\" „Adámku náš.\" Sešit\nstojí 34 kr. Písně tyto json pro piano obratně uspořádány\na dají se snadně provésti. „Heslo Čechů\" je název vlaste-\nneckého sboru od Fr. V. Karlíka (slova od J. Lodla), jenž\nnákladem zpěváckého spolku „Záboje\" v Rokycanech tiskem\nvyšel a Pražskému „Hlaholu\" věnován jest. Sbor tento, o\nněmž se později zevrubněji zmíníme, lze dostati též u Christofa\na Kuhé a Lud. Fleischera v Praze. Cenu viz v kronice zpě-\nváckých spolků.\nPrávě vyšel nákladem pp. Christofa a Kuhé pátý\nsešit původních čiverozpěvň ,,Záboje4 redakcí Em. Meliše a\nLudev. Procházky. Sešit tento obsahujesbor „Zpěv podloud-\nníků\" od L. E. Měchury. Sešit tento o sobě (partitura a\nhlasy) stojí 1 zl. r. čís. Předplatní cena na celý svazek (6 se-\nsitů) obnáší 4 zl.; poštovní zásilkou 4zl 50 kr.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.1", "titre_corps": "Divadlo.", "titre_sommaire": "Divadlo.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.4", "debut_caractere": 2712, "fin_caractere_exclue": 3540, "texte": "Divadlo.\nV běhu posledního času viděli jsme v prozatímním če-\nském divadle : V pondělí dne 2. března Koncert ruského\nhouslisty p. Mikuláše Pagoseva. Na to: Výstava\nprůzračných obrazů. V úterý dne 3. března ponejprv:\n„Hledá tragickou rekyni,\" veselohra v 1 jednání dle\nfrancouzského od L. D-a. Na to : „Černý Petr,\" veselohra\nv 1 jednáni od Gornera, přeložil V. V. K závěrku: Výstava\nprůzračných obrazů. Ve čtvrtek dne 5. března : „Ham-\nlet, princ dánský,\" tragédie 5 jednáních od Williama\nShakespeara, z anglického přeložil a pro české divadlo uspo-\nřádal J. J. Kolár. V sobotu dne 7. března: „Němá z Por-\ntici,\" velká zpěvohra v 5 jednáních dle francouzského pře-\nložena od J. Ch nelenského, hudba od Aubera. _ V neděli dne\n8. března ve prospěch pana Františka Kolára: „Ca ti li na,\"\ntragédie v 5 jednáních od Vítězslava Hálka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.2", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "—n—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.4", "debut_caractere": 3542, "fin_caractere_exclue": 5362, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n—n—\nZe Staré Boleslavi. (Beseda). S potěšením čítá každý\nv „Daliboru\" zprávy z venkova, že i tam se zpěv a hudba,\numění to, jenž především na ducha, a srdce lidské působí, se\nvší ůsilovností pěstuje. - I naše město, ač malé, nezůstává\npozadu. Důkazem toho jest beseda, již zdejší zpěváeký spolek\nku prospěchu místních nuzných na den 4. února uspořádal.\nNával hostí, již místnosti hostince na „Císařské\" téměř pře-\nplňovali, svědčil záhy o očekávání dobrého vyražení, a skutečně\nnaděje jich nesklamala. Zábava počala sedmou hodinou a sice\nsbory: 1. „Vzájemná\" od Zvonaře. 2. „Utonulá\" od Křiž-\nko vské ho. 3. „Na Prahu\" od Ve i ta. Mezi jednotlivými\nsbory potěšili nás p. Heller, ředitel zpěváckého spolku, o je-\nhož zvelení se všemožně snaží p. Šebor, absolvovauv chovanec\nPražského konservatoria, nadaný to houslista, napotom p. dr.\nMuller, výborný cellista a p. Lojda, přičinlivý úd spolku, kvar-\ntetty, a sice: 1. Kvartett od Jírovce. 2. Ouvertura „Jean de\nParis.\" Kde je dobrá a snažná vůle, nemožno se minouti s do-\nbrým výsledkem, a proto potkalo se provedení hudebních i pě-\nveckých úloh s uznalostí, jakou v skutku pro svou precisnost\na dokonalé pochopení jednotlivých piee zasluhovalo. Po skon-\nčení zábavy této počala zábava taneční. Sál byl nejenom vkusně\nozdoben, ale honosil se i vybranou společností z celého okolí,\nhudba byla zdařilá a precísná, jaký tedy div, že veselá a ne-\nnucená zábava trvala skorém do bílého dne ? Výnos čistý\npro chudé obnášel 28 zl. r. č. Pořadatelé zasluhují veliké po-\nchvaly, a proto s nelíčenou radostí přináším panu řediteli hlučné\n„sláva!\" a všem pánům, jenž spoluúčinkovali, srdečné „Na\nzdar!\" Dne 9. t. m. na den sv. apoštolův slovanských účin-\nkuje spolek při slavné mši sv. a 19. t. m. připravuje mimo\nmši sv. i večerní hudební a pěveckou zábavu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "61", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Pardubic dne 6. března 1863. (P. Kučera. —", "titre_sommaire": "Z Pardubic dne 6. března 1863. (P. Kučera. —", "signature_source": "p", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.4", "debut_caractere": 5364, "fin_caractere_exclue": 5569, "texte": "Z Pardubic dne 6. března 1863. (P. Kučera. —\nKoncert. — Karel Jiříček. Vokální mše.) No-\nvinka nejnovější v našem hudebním životě jest, že se nám ře-\nditel zpěv. spolku „Pernštýna\" p. Kučera poděkoval, za-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2855, "texte": "slav připiš tajemníka p. Klikoví. Celý výbor zpěv. spolku\npřišel dohromady a radil se, co v té nemilé věci učiniti ? Ná-\nvrhy byly od jednotlivých výborů k uzavření podány, přijal se\nkonečně návrh ten, by dva z výboru k samému p. řediteli se\nodebrali a jej přiměli k tomu, by zpěv. spolek neopouštěl.\nZvoleni byli k tomu výkonu pp. Tomšu a Janda, načež po-\nslední k p. řediteli Kučerovi asi takto promluvil: „Celý výbor\nzpěv. spolku Pardubického velmi litoval, čta Vaše poděkování.\nVyslovujeme Vám zde úplnou důvěru a doufáme, že Váš úřad\ndále povedete tak zdárně, jak jste jej až dosaváde byl vedl.\"\nPan Kučera děkoval ještě ústně za ochotnost, kterouž nejen vý-\nbor, alebrž i jednotlivé výkonné údy vždy na jevo při zába-\nvách pěveckých daly, a vyřknul určitě, že jsou to příčiny do-\ncela soukromé, co jej přimělo úřadu tak důstojného aco do\nokrasy města důležitého se vzdáti ; přece z lásky k dobré věci\na z lásky k spolku přijmul opět úřad ředitele. Na to sešel se\nvýbor dne 26. února b. r., by rokoval o příštím koncertu pro\nsvé přispívající údy. {Následující program se uzavřel. Tři piece\nprovede vojenská kapela husarská vedením kapelníbo mistra\np. Jos. Zin ke, kdež slušno uvésti, že plukovník zde posád-\nkou ležící p. baron Bos e 11 i s největší ochotností svoji kapelu\n.k tomu úěelu propůjčil. Pak uslyšíme zajímavé „České perle\"\nod Ná pra vnik a, na piano přednesené od sl. Julie Verne-\nrové. Od zpěv. spolku budou následující krásné sbory zpí-\nvány: 1.„0 radostné cestování\" od Ed. Nápravník a.2.\n„Píseň cestujících po vlasti\" od Abta. 3. Pochod od Strebla.\n4. „Cikáni\" od Vogla (přepracované). Pak výkonné údy pp, ;\nTomšu, Po spí šiji, Janda a Srňtek provedou sólový čtve-\nrozpěv : „Půda vlastenecká\" od Vogla, a 2 údy zpívají dvoj-\nzpěv pro tenor a baryton „Čech\" od L. Procházky. Dne\n2. března byl pohřben vážený úd našeho zpěv. spolku p. Karel\nJiříček, protokolista u zdejšího c. k. okresního úřadu. Že\nvšeobecnou lásku požíval ve všech třídách obyvatelstva Pardu-\nbického, bylo v pohřební hodinu zřejmě pozorovati, což zarmou-\ncené vdově ať slouží k úlevě a k stálé útěše. Spolek „Pern-\nstýn\" zapěl smuteční píseň při domu od Nes vad by, pak\nkráčely všickni údové zpěv. spolku za rakví, zapěli u hrobu\npíseň od Fr i m la, pak na kůru „Salvě Regina\" od Horáka\na posléze „Animas\" od Vorla. Zemřelý byl horlivý vlastenec\na napsal přes 2000 národních a jiných písní i s nápěvy, kte-\nréž českému Museu v poslední vůli své odporučil. Bůh mu\npopřej lehké odpoě nutí ! V našem děkanském chrámu Páně\npo celý přesný postní čas vokální mše buď od Zvonaře aneb\nod Skroupa vedením ředitele kůru p. Pospíšila se provozují.\nProvedení vokálních raší účinkuje mohutněji na nábožnou mysl\npřítomných křesťanů, nežli provedení křípacích figurálních mší,\ntak jak je přečasío leckdes slýcháváme, (nemíním zde jen na\nvenkově, iv hlavním městě se to stává !)\n\np."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61", "page_fin": "61", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.4", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "J. B. Vávra", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.5", "debut_caractere": 2857, "fin_caractere_exclue": 5414, "texte": "Z ciziny.\nJ. B. Vávra.\nZ Břetislavi (Pressburg). (Ketten. Zpěvácký\nspolek. Prosek.) Se všech stran čítáme dopisy o kon-\ncertech, jen zde panovalo velké sucho, jako by se byl Apollo\nna nás byl rozhněval jako předešlý rok Jupiter pluvius : vůkol\nprsívalo, jen k nám žádný deštíček vláhy donésti nechtěl. Ko-\nnečně přišel déšf, však pozdě a byl nevýdatný; tak to\nbylo i s koncerty. Ve Vídni jich jednoho dne až 13 bylo\na zde mimo skočné hudby nic, až konečně v jedenáctou\nhodinu od pešfanských listů zbožňovaný pianista H. Ketten\nk nám zavítal. Byli jsme žádostivi, jeho vyhlášenou hru po-\nslechnouti, přesvědčili jsme se však brzy, že to skoro oby-\nčejně tak bývá : mnoho křiku málo vlny. Ketten je sice\nnadobycejně nadaný as 1 Gtiletý jinoch, a kdyby jen trochu\nskromnější byl pak kusy k přednášení dle svých sil\nvolil, byl by i zde zvítězil úplně. Tak na př. Humlňv 11-moll\nkoncert výborně přednesl, na to ale „impromptu\" od Chopina,\na „Saltarella\" od Alkaaa překonati nemohl; taktéž v druhém\noddělení „Scherzo\" od Litolfa s doprovázením orkestru (ačkoliv\nještě obstojně dopadlo), Fantasie od Thalberga a „Rhapsodie\"\nod Liszta ale docela zpitvořeny byly. Dreyschock, Liszt, Clara\nSchuhmannová, Serafina Vrabélyova a j. hráli ty samé a po-\ndobné skladby zde ; Ketten dokázal, jak sebe přeceňuje, že\nprávě takové kusy volil. Chtěl tři koncerty zde dávat, zů-\nstalo však jen při jednom. Rozumným vedením mohl by se\nvšak z něho velikán státi, an se mu nevšední vlohy upříti\nnedají. Zpěvácký spolek zdejší uspořádal předposlední\nden minulého roku akademii, o které se proto zmiňuji, an\nmimo chvalitebné provedení rázných a přiměřených sborů účin-\nkující údové své podobizny ve čtyřech překrásně svázaných\nknížkách, I. Tenor bíle, 11. zeleně, I. Bass červeně, 11. modře\nvůbec milovanému přednostovi panu Edlovi, který o zvele-\nbení hudby zde velkých zásluh má, slavně podali. Bylí to pro\nvšecky neobyčejný dojem. Pan Prosek, úřadník zde, o kte-\nrémž jsem se v těchto listech již vícekráte zmínil, dokončil\nprávě druhé smyčcové kvartetto, které by v hudebním\nsvětě zajsté uznání došlo, kdyby se uveřejnilo, an skoro du-\nchem Mendelssohnovým provívá. Tento pilný skladatel chová\nhotové trio s klavírem, duo, klavír a housle atd., a při své\nskromnosti nežádá odměny velké, pročež by podnikavý nakla-\ndatel dobrý obchod'učinit mohl. Z lásky k dobré věci se uvo-\nluji další poptávky zodpověděti a ostatní sprostředkovati. Hudba\nchrámová se neúnavně pěstuje. K mimořádné akademii na květ-\nnou neděli se Schumannovo oratorium „Paradies und Peri\"\nchystá. O čemž pak více."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61", "page_fin": "62", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.5", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "—n—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.5", "debut_caractere": 5416, "fin_caractere_exclue": 7568, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n\nSlánský zpěvácký spolek „Dalibor\" uspořádal\nv předvečer slavnosti sv, apoštolů slovanských Cyril la\na Methoděj e dne 8. března večerní zábavu, v nížto se zvláštní\nochoty účinkovali si. Horlivá, p. Hájek a p. Heiss. Program\nobsahoval následující kusy: 1. Proslov od J. Soukupa. 2. „Dce-\nrám českým,\" sbor od Fr. Gernera. 3, „Porodila mne moje\nmatička,\" píseíi od Theod. Krova. 4. a) Píseň národní, b)\n„Rubáš.\" 5, „Doktorka nad doktory,\" deklamace od Fr. Douchy.\n6. Zednická píseň od Fr. Gregory. 7. „Žabí kantáta,\" sbor žer-\ntovný (překlad) od K. Henniga. 8. Směs z národních písní,\nsbor od J. L. Zvonaře. Chvalně musíme se zmíniti o progra-\nmu, kterýžto veškerá slova všech kusů přinesl.\nZpěvácký spolek v Bělé odbýval dne 8. března\nt. r. co v svat večer lOOOleté památky sv. věrozvěstů Cyrilla\na Metboděje besedu, jejížto program byl následujucí: 1. Pí-\nseň sv. Vojtěcha, chorál pro mužský sbor upravil J. L. Zvonař.\n2. Koncertům, sextett od J. Krommera. 3. „Na Prahu,\" sbor\nod J. V. Veita. 4. Deklamovanka. 5. „Nikdo neví, co mne\ntrápí,\" píseň od J. L. Zvonaře. 6. Pochod, sbor (překlad) od\nAbta. 7. Variace, sextett od Krommera. 8. „Na výsosti hvězdy\nsvítí,\" piseň s průvodem houslí a piana od Aloise Hniličky.\n9. Besední ctění o mužských. 10. „Zpěv českých jinochů,\"\nsbor (překlad) od Er. Abta. 11. „Porodila mne moje matička,\"\npíseň pro baryton od Th. Krova. 12. „Naprej,\" horvátský sbor\nod Jenka.\nProstějovský zpěv. spolek „Orlice\" zúčast-\nnil se při slavnosti instalace nového faráře p. P. Nováka dne\n26. února a přispěl velice k oslavení tohoto dne.\nV Báňské Bystřici zařizen jest zpěv. spolek,\njehož ředitelem jest p. Sladkovio, redaktor „Věnce\" a „Blábolu.\"\nBrandýský zpěv. spolek „Bojan\" uspořádá\ndne 15. října první svou čtvrtletní produkci, v nížto se též\nskladatel p. Se bor a pan Čeněk Vecko, úd král. českého\nprozatimného divadla, súcastní. Program je následující: 1. Ou-\nvertura. 2. „Cikáni,\" sbor od Fr. Vogla. 3. „Na mou vlast,\"\npíseň od Fr. Pivody, zpívá p. Vecko. 4. „Gdě je slavka do-\nmovina,\" sbor od Wintra. 5. Kvartetto E-moll pro smyčcové\nnástroje od V. J. Veita. 6. „Rekův sen,\" sbor od Karla Sla-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 961, "texte": "víka. 7. Deklamovánka. 8. Národní písně s průvodem piana,\npřednese p. Vecko. 9. „Utonulá,\" sbor od Pavla Křížkovského.\n10. „Pražská Bětulinka,\" píseň od Jos. Nesvadby, zpívá p. Č.\nVecko. 11. „Kde domov můj,\" sbor, upravený od Hellera.\nČistý výnos této produkce věnován bude školám Bran-\ndýským.\nŮdové zpěv. spolku v Holicích odevzdali\ndne 6. března svému činnému řediteli panu Rektory soví\nk jmeninám krásné fotografické album sl2 podobiznami če-\nských skladatelů darem. Album toto obsahuje podobizny Frant.\nŠbroupa, Fr. Pivody, Fr. Kavana, Ferd. Lauba, Grunbergra,\nElodka, A. Dreyschoka, Fr. Podhorského, pak pěvců Karla\nStrakatého a J. L. Lukeše. „Byli bychom,\" píše se nám z Ho-\nlic dále, „ještě více podobizen horlivému p. řediteli věnovali,\nkdyby jen v Praze pohotově byly. Tak na př. neobdrželi jsme\npodobizny Rosenkranze, Knížete, Th. Krova, B. Kittla, Fr. Vogla,\nLeop. Zvonaře, Ed. Nápravníka a jiných, které bychom rádi\nbyli ve sbírce této viděli.\n\n—n—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "62", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.6", "titre_corps": "*** Pražský „Hlahol\" provedl v pondělí dne 9.", "titre_sommaire": "*** Pražský „Hlahol\" provedl v pondělí dne 9.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.6", "debut_caractere": 963, "fin_caractere_exclue": 2258, "texte": "*** Pražský „Hlahol\" provedl v pondělí dne 9.\nbřezna v kollegiálním chrámu Páně na Vyšehradě chorální mši\npíseň sv. Vojtěcha a BPanis angelicus\" od Palestriny za příle-\nžitosti svátku věrozvěstů slovanských sv. Cyrilla a Methoděje.\nZpěvácký spolek v Pelhřimově „Záboj\"\nuspořádal dne 16. února v lázeňském sále p. Dvořáka pěve-\nckou a taneční besedu, při níž střídavě s tancem následující\nsbory provozovány byly: 1. „Na Prahu,\" sbor od Veita. 2.\n„Naprej\" od Jenka. 3. „Šumavan, sbor od Jirkese. 4. „Uto-\nnulá\" od Křížkovského. 5. „Tam na horách.\" 6. „Při pivě.\"\n7. „Při draní\" od Héráka. Sbory tyto provedeny byly zdařile,\ncož nemálo k doplnění zábavy přispělo, kteráž za příčinou hojně\nsúcastnivšího-se obecenstva skvěle vypadla.\nTáborský zpěvácký spolek „Žižka\" uspo-\nřádal s divadelními ochotníky dne 1. března deklamatorní a di-\nvadelní zábavu ve prospěch pohořelých v Borotíně. Vystou-\npení tohoto spolku, které jednou každého měsíce se děje, bylo\nvelmi vítané a sbory přednesené došly velké pochvaly. Pře-\njeme tomuto mladému spolku hojného zdaru. Ochotníci dávali\nmezi oddělením „Hastroš,\" fraška od Štěpánka.\n*jjc* Zpěvácký spolek v Heřm. Městě uspořádal\nnedávno hudební zábavu. Zdařile předneseno bylo více sborů\na zpěvů, začež také obecenstvo vřelé uznání zvláště p. řediteli\nprojevilo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "62", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.7", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.6", "debut_caractere": 2260, "fin_caractere_exclue": 3829, "texte": "Ochotnická divadla.\nV Čáslavi provozovalo se dne 8. března ve prospěch\nškolního stavebního fondu „Politika v lese,\" veselohra v jednom\njednání od Putlitze, přeložil J.St. Na to: „Vychovatel v ne-\nsnázi,\" veselohra v jednom jednání od E. A. Gornera, přeložil\nFrant. Mirovský. Repertoir divadelních ochotníků\nv Rožmitálu vykázal se v poslední době kusy: „Vězení,\"\n„Galejní otroci\" a „Muka chudé ženy.\" Habrští ochot-\nníci provozovali dne 1. března „Matka pluku.\" Ochot-\nnické divadlo v hornickém městě Hoře Kutné.\nV neděli dne 8. března provozovalo se: „Vězení,\" aneb „Je-\nden sedí za druhého,\" veselohra ve 4 jednáních od Rob. Be-\nnedixe, přeložil J. Vávra Lomnický. Čistý výnos připadne\nk rozmnožení důchodů pro okrášlení města. Jistá srbská\ndivadelní společnost pod ředitelem Knezevica ucházela\nse o koncessi, v budínském maďarském divadle 12 předsta-\nvení dávat v řeci srbské. Divadelní společnost\nvdovy Prokopovy v Jindř. Hradci řízením p. Čížka\nzapočala dne 22. února svá představení. Provozována byla ve-\nselohra „Skřeta, malíř.\" Dne 23. provozována byla „Matka\na dcera,\" obraz ze života měšťanského. Dne 25. : „Dráteníci,\"\nveselohra. Dne 26.: „Prostota venkovská\" a dne 27.: „Ži-\nvot za přítele.\" Přejeme společnosti té dobrého zdaru. Na\nochotnickém divadle v Košířích provozovalo se v ne-\nděli dne 8. března ve prospěch průmyslového musea „Paličova\ndcera,\" činohra v pěti jednáních od Jos. Kaj. Tyla. V Rych-\nnově hrálo ochotnické divadlo dne 8. března ku pro-\nspěchu chudých tkalců v Rudohoří a Krkonoších „Loupež,\"\ndrama v pateru jednáních od Václava Klicpery."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "63", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.8", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.6", "debut_caractere": 3831, "fin_caractere_exclue": 3839, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "63", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.8.1", "titre_corps": "— Koncert akademického čten. spolku, jenž", "titre_sommaire": "— Koncert akademického čten. spolku, jenž", "signature_source": "—oe—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.6", "debut_caractere": 3841, "fin_caractere_exclue": 7336, "texte": "— Koncert akademického čten. spolku, jenž\nse v sobotu dne 7. března na Žofíně odbýval, obsahoval dvě\nnová čísla instrumentální a sice obratně zosnovanou a pilně\npracovanou ouverturu v Mendelssohnově slohu od našeho ne-\núnavně činného J. L. Zvonaře a pak zajímavé místy effektní\nscherzo z E-dur symfonie od B. Smetany. Nejvíce zastoupen\nbyl zpěv. Pan Polák zpíval jednoduchou, avšak dobře kom-\nponovanou píseň „Zmizela radost\" od Pecha a první cenou\npoctěnou píseň „Jarní\" od Ed. Nápravník a, kterážto po-\nslední, navzdor že nebyla s náležitým výrazem a citem před-\nnesena, přec pochvaly došla. Lépe dařil se zpěv panu Švar-\ncovi, jenž utěšenou píseň „Poslední prosba\" od Slavíka a\na „Půda vlastenecká\" od K. Bendla přednášel. Poslední pí-\nseň je při mnohých pěkných svých stránkách příliš rozvláčná.\nVelmi utěšený zjev byla v tomto koncertu mladistvá a velmi\ntalentní sl. Pí sova, kteráž poslední sadu z E-moll koncertu\nod Chopina a fantasii na národní písně od Bedř. Smetany na\npiano přednášela. První kus byl silám jejím sice nepřiměřený;\nsl. Píšova provedla jej jakož i fantasii velmi obratně.\nPan Rebícek hrál na housle koncert od Joachima tak, jak\nsi ho as skladatel nemyslil. Provedení bylo sice slušné, ac ne\nneúhonné; neboť tak mnohý tón, jejž jsme od p. Rebícka sly-\nšeli, nebyl v jeho partii zaznamenán. Jsa za své namáháni\npotleskem povzbuzen, přidal píseň z mnohých kolovrátků již\nznámou, aby mu k většímu potlesku dopomohla. Palma \"kon-\ncertu náleží sl. Zawiszance, kterážto v smutečním oděvu\njsouc oděna, výborně zapěla Moniuszkovóu píseň „Aniaí dzi-\ncina\" a Želiňského písně z rukopisu Kralodvorského. Bylať\nmnohokráte \\olána a také krásným věncem poctěna —s—\n— Koneert ku prospěchu techniků odbývaný\ndne 8. března v sále na Žofíně začal koncertní ouverturou\n„Michal Angelo\" od Nielse Gade, parádním to instrumentálním\nkusem, jenž od orkestru zemského divadla s úspěchem pro-\nveden byl; z dalších čísel, jichž 10 bylo, jest se nám chvalně\nzmíniti pouze o úryvku z opery „Záboj\" od L. Zvonaře. Byl\nto totiž první výstup Záboje, jenž na skále stoje se zadumá.\nSkladatel pojal a podal rozpoložení svého reka s náležitým vý-\nrazem ; avšak obecenstvo nemajíc textu v ruce a neznajíc\nmomentu tohoto, nevpravilo se do ducha skladby této, jak by\nbyla to zasluhovala. Sám i dirigent p. Mayr nepochopil, jak\nse nám zdá významnost a zosnování skladby, jelikož odlico-\nvání jednotlivých motivů orkestrem velmi neurčitě a chaosovilě\npodáno bylo. Baronka Weissová hrála na piano dvě čísla\nCis-moll sonátu od Beethovena a Weebrovo vybídnutí k tanci;\navšak ani první ani druhou skladbu nepojavši, přísnějším poža-\ndavkům nevyhověla. Ruský houslista p. Pagošev přednášel\nna housle koncert E-moll od Mendelssohna dosti slušně a ap-\npeloval, byv vyvolán, na náš národní cit přednesem několika\nnárodních písní, v nichžto se mu některé flažcoletty v dvoj-\ntónech podařily. Pan Vecko a sl. Ehrenbergrova zpívali duetto\nz opery „Apostat,\" (do češtiny přeložené) od Zd. Skuherského,\ns chvalným úspěchem a prvnější přednesla mimo to arii z opery\n„Faust\" od Spohra. Obzvláštně však byli jsme žádostiví na\nnovinku, totiž arii z nové opery „Horymír\" od J. N.\nMayr a, nynějšího kapelníka české opery. Dalo-li by se z to-\nhoto úryvku na celou operu souditi, máme za to, že nám pan\nMayr místo českého rytíře Horyiníra předvede v Bellini-ově vše-\ndním rouchu vyšňořeného „Signore Orimirio,\" jenž by\nse naposled převrhl v hudebního „Arlechina.\" Nechceme\nzde tvrditi, že by z pana kap. Mayra státi se mohl Bellini,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2223, "texte": "tolik je jisto, že si mnoho toiletních náčiní z jeho garderoby\nvypůjčil. Líto bylo nám výtečného pěvce p. Vecky arii tuto\npřednášejícího, neboť nemohl navzdor své fysické síle v mno-\nhých místech vyniknouti, byv orkestrem, jejž p. kapelník na\nübohého pěvce štval, přehlušen.\nHouslista pan Pagošev z Petrohradu vystoupil\ndne 2. března v prozatímním divadle a osvědčil se co salonní\nhrác. Přednášel totiž koncert od Davids, romancí od Beetho-\nvena a fantasii na české národní písně s nevšední technikou a\nzvláště zdařil se mu přednes písně „Horo, horo, vysoká jsi\"\nve flageoletu, který vesměs v terciích držán jest. Hlubokost\nducha postrádali jsme však vesměs, adá se předpokládat, že\nmladý tento virtuos neopomene v tomto směru se více vzdě-\nlávali. Co vložky zpívala sl. Macháčkova Zvonařovu „Ot-\ncinu\" a „Pomilování\" od Jelena, a pp. Polák a Švarc dvoj-\nzpěv od Pecha. Při Vojáčkově ouvertuře, která koncert před-\ncházela, dirigoval mladý náš ředitel orkestru p. Řebícek tak,\njako by se jednalo o vyvedení některého obrovského díla, kdežto\nskladba nazvíce pouze v polkovém a valcíkovém rhytmu držána\njest. Nestuduje-Ji se řádně, nepomůže pachtěním-se se strany\nředitele nic, jest to jenom zevnější a laika urážející okázalost.\nDivadlo bylo skorém prázdno.\nPánové prof. Mildner, Brúckner, Weber a\nWagner uspořádali ve čtvrtek dne 5. března v sále konvikt-\nském první večerní zábavu, přednášejíce Haydnovo D-dur a\nCherubiniho Es-dur kvartetta. Mimo toto slyšeli jsme spolu-\núcinkováním slečny Mildnerovy D-moll trio od Mendelssohna.\nVšecka čísla byla se strany četného obecenstva s potleskem\npřijata a také v celku dobře provedena. Musíme se však vy-\nznati, že nestejné síly nadřecených pánů okrouhlému a umě-\nleckému vyvedení těchto zajímavých skladeb nemálo na ujmu\nbyly. Zvláště však musíme slec. Mildnerovu na to upozorniit,\nze sobě sice krásnou, své technice však nepřiměřenou úlohu\nzvolila. Slečna měla by se právě proto, že jí nadání a příle-\nžitost k dalšímu vzdělání-se v hudbě takřka po ruce stojí, vší\npředčasné okázalosti vystříhati. Její technika má ještě mnoho\nvad do sebe a jestli snad má býti měřítkem potlesk se strany\nobecenstva jí projevený, jest to nynějšího času tuze snadná\nvěc, státi se umělcem.\n\n—oe—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "63", "page_fin": "64", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.9", "titre_corps": "— Při výroční slavnosti „Sokola,\" která se na", "titre_sommaire": "— Při výroční slavnosti „Sokola,\" která se na", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.7", "debut_caractere": 2225, "fin_caractere_exclue": 7218, "texte": "— Při výroční slavnosti „Sokola,\" která se na\noslavu památky jeho zaražení v neděli dne 1. března odbývala,\npřednesla kapela „Sokolu\" řízením pana kapelníka Čeňka Vi-\nnaře zdařilou, důmyslně zosnovanou a pikantně instrumento-\nvanou ouverturu „Vlastu\" od Ed. N á p r a v ní k a, která velké\nobliby došla. Dále přednášela Sokolská kapella rázný slav-\nnostní pochod od nadaného Č. Vinaře, jejž venkovským\nkapellám odporucujerne. Ku konci hrála kapella ,,Pochod So-\nkolů.\" Všechny kusy byly ehvalně předneseny. —n.\nSlečna Hřímalova debutovala dne 5. března\nv Olomúci co Anička v „Čarostřelci\" a dosáhla velmi šťast-\nného výsledku. „Moravan\" píše o ní takto : „Slečna Hříma-\nlova nemohla za lepších auspicií pocíti dráhu svou, nežli se\nstalo včera. Její Anička v „Čarostřelci\" byla jako by dle\nnejpřísnějších pravidel školy uspňsobena. Nesnadno bylo věřiti,\nže to první vystoupení na jevišti, neboť jistota zpěvu, mimiky,\nokrouhlost a celá routina hry dostačovaly i nejpřísnějšímu kri-\ntikovi. Ovšem byly první zvuky poněkud dušené a hlas ne-\nproniknul vedle zvonkového sopránu slečny Beitlovy: byl to\nale jen okamžik první bázně a minul rychle. Arie v konci\ndruhého jednání vynesly debutantce potlesku všeobecného a\nupřímného i byla třikráte po sobě volána. Škoda, že úkol\nvděčnější nebyl více vhodný k bravouře nežli Aničky úkol třetí\nznámky. Ostatně veškeré obecenstvo s touhou oěekávati bude\ndalší hry sl. Hřímalovy. Měli jsme ředitelství za zlé, že dus-\nným crnudem z prachu střelného dům celý tak se naplnil, až\nse celé obeceostvo rozkašlalo a snadno mohlo to neblaze pů-\nsobiti na zpěváky sami i uikoditi debntantce, což více jest,\nnežli nehoda slavné již umělkyně. A takto vyslovujíce vše-\nobecnou spokojenost, dle níž se slečna H. snadno miláčkem\nOlomucanuv státi může, jako byla Lucca, Mikova, Lukeš, Lay\na jiní před ní, myslíme, že další hry její dnešní úsudek náš\ntím více utvrdí, což ze srdce si přejeme.\"\nSlečna Marie Korschnerova dochází v Amster-\ndamě, kdež co první tragická milovnice engažována jest, nejen\nu obecevstva, alebrž i u kritiky chvalného uznání. Dopiso-\nvatel do „Dresdner Nachrichten\" c. 26 od března vyjadřuje se\no ní u příležitosti provozování „Debory\" takto: „Slečna Korsch-\nnerova rozvinula ve všech scénách „Debory\" všechny žádoucí\nvlastnosti první dramatické milovnice, neboť nakreslila karaktér\n„Debory\" mohútnýmí tahy, hrála se zápalem, výrazem a hlu-\nbokým citem, a byla po mistrovsky vyvedené scéně zaklinači\nod obecenstva hlučně volána.\"\nSlavná virtuoskanaše, paní VilemínaKlau-\nsova-Szavadyova uspořádala dne 26. února v Paříži\nprvní svůj koncert, v němžto C-moll trio od Mendelssohna,\nsonátu G a C-dur od Scarlattiho, gavottu a variace od Rameau-a\na skladby od Štěp. Hellera a Chopina přednášela. Provedení\nvšech kusů bylo v pravém smyslu slova klassické a výsle-\ndek velmi skvělý.\nSlečna Mina Medalova, první zpěvačka divadla\nve Frankfurtu n. M. odebrala se za příčinou prsní choroby na\ndelší cas do svého rodiště Benešova.\nSlečna Hersmjannova z Prahy vystoupila po-\nprvé v Karlsrahe co Aga ta v „Čarostřelci\" s úspěchem pří-\nznivým.\nUmělecká rodina Nerudova bude co nevidět\nkoncertovat v Amsterdamě.\nNaše nadaná krajanka sl. AI. Blažkova, která\npo vystoupení z konservatoria u p, Fr. Pivody ve zpěvu se\nzdokonalila, vystoupila dne 4. února co Agata v opeře „Čaro-\nstřelec\" a líbila se velice. Německé divadelní listy píší o ní\ntakto: „Na Agatě sl. Blažkovy chválíme co do zpěvu nejen\nvzornou pilnost, přísnou správnost a pečlivě odměřené odlico-\nvání, nýbrž i zvláště cituplný přednes. Tak snadno nedá se\nostatně dětsky zbožná nevinnost, jakouž si pod Agatou myslí-\nme, trefněji podati, jako jsme ji od sl. Blažkové viděli.\"\nNáš krajan pan Bernard Rie, virtuos na piano\na bývalý žák Alex. Dreyschoka, jenž se již delší cas v Paříži\nzdržuje a si tam dobrou pověst co výkonný umělec i co skla-\ndatel získal, složil nocturnu na serenadu z „Lazebníka Sevill-\nského,\" kterouž Rossinimu věnoval. Slavný mistr přijal dedi-\nkaci tuto a psal p. Rie-ovi velmi lichotivé psaní. Jak se doví-\ndáme, uspořádá mladý náš umělec dne 7. března v Herzově\nsále v Paříži koncert, v němž i tuto nocturnu předuášeti bude.\nDruhý kapelník německého divadla, pan\nE. Tauwitz, jenž byl zarytý nepříznivec české národnosti,\navšak co skladatel bohatě nadaný, co kapelník ale lhostejný, do-\nstal od ředitele Fr. Thomé výpověď, a to za příčinou rozepře,\nkterou tito páni mezi sebou měli.\nv\nJaroslava Čermáka „Razia\" (loupežní tah), o\nkteré jsme již od roku 1861 mnoho pochvalného slýchali, do-\nstala se konečně i do Prahy. Mimořádné výstavy umělecké\njsou u nás dosti řídké, ze všech ale, můžeme směle říci, které\npo více než desítiletí zde byly, jest pro nynější výstavu obrazu\nČermákova nejvýznamnější. Co do umělecké ceny leda že by\nvedle ní obstála žofínská s obrazem Gallaitovým, slavného učitele\nslavného našeho Čermáka. „Razia'' není obrazem historickým.\nLoupeživí Turci poutají obnaženou Černohorku scéna to tra-\ngická, titíckrát se udála, často se podnes opakující. Nechť také"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6429, "texte": "maloval Čermák celou „Raziuu jen proto, že nalezl snad k Čer-\nnohorce náhodou výtečný model (čemuž celá komposice nad-\nsvědčuje) obraz jeho je tak, jak jest, dílem zcela mistrov-\nským a netvrdíme mnoho, pravíme-!i, že se vyrovná obrazům\nnejklasictějším. Na obraze je hlavní boj již skončen. Na zemi\nleží mrtvý muž Černohorec a zabité dítě. V pološeru stojící\nTurek rozdmycbuje ještě více plamen, který se byl již z ce-\nlého vnitřku budovy otvřené zmocnil V pozadí vystupují v dálce\nmocné sloupy dýmu k modrému nebi, plameny tam pošlehují\nco stopy krvavé cesty. V samém popředí poutají Turci\nČernohorku. Figuře poslednějši obětoval a podřídil Čermák\nvšechno. Virtuosita, jaká se v provedení nahého těla jejího\njeví, převyšuje vše, i Pražanům dobře známou Polákovu „Dianu.\"\nZde je život, pravda a krása. Barva kyprého masa je tak při-\nrozená, plna a odstíněna, že rozeznáváme i části svalů pev-\nnějších, plností barvy vyniká zvláště levá zdvižená noha; levý\nbok, prsa a nachýlený krk v přirozeném zkrácení vystupují co\nnejplastičtěji. V obličeji jeví se nejvyšší zoufalost, pravá ruka\nse ještě brání, zadírajíc se v oči a tvář ji v půl\ntěla Turka, levá ruka je již provazem spoutána. Černohorka\nje středem obrazu a aby tím více vynikla, jest jí ostatní, jak\njiž praveno, vše podřízeno, třeba vzdor tomu vyvedeno touže\nvirtuositou. Turek žhář je jen v poiosvětle, barva plamenu při-\ndušena, Černohorec leží na tváři, dítěte vidíme jen zpodní část,\nobličej poutajícího Turka je přikryt. Vůbec vidíme jen dva\nobličeje na obraze, Černohorčin a zdvihajícího ji Turka. Avšak\ni obličej tohoto musí býti poněkud apathickým naproti bolesti,\njiž mu ruka obličej rozdírající působí. V barvitosti šatu bývá\nČermák velmi štědrým, zde poněkud zadržel. Také nebe mu-\nsilo se spokojit s monotónně lazurovou barvou. Čeho ale vy-\npočítáním svým chtěl docílili, toho také Čermák docílil úplně.\nS pravou pýchou obdivujem se mistrovství v Paříži žijícího\nČecha, uvědomělého rodáka svého, jenž štětcem svým již uznání\ncelé Evropy sobě vydobyl. Pražané neopominou zajisté navští-\nviti nynější výstavu mimořáduou. „Razia\" jest majetkem Pa-\nřížského obchodníka v obrazech p. Goupila, jenž ji nabízí za\n8000 franků. Kéž by se našel mecenáš v Čechách, který by\nnedopustil, aby vzácné dílo to odputovalo zase do ciziny!\nUmělcká beseda měla dne 9. března večer svou\nprvní valnou hromadu. Předseda prozatimného výboru zahájil\nschůzi, vítaje vřelými slovy četně shromážděné. Připomenuv,\nže beseda v pamětihodný den do života vstupuje, projevil na-\nději, že ač věc jest nesnadná a důležitá, přece nadíti se lze\ndobrého výsledku, jednak že každá dobrá věc konečně zvítězí,\njednak že dráha ta pro nás Čechy není nová. Konečné vybízí\nshromážděné, aby při volbách pamětlivi byli jich důležitosti. Po\nté přečetl proz. jednatel pan Sklenář zprávu o zařízení besedy\na činnosti proz. výboru. R. 1861 sestouplo se několik mužů\numění milovnýcb, aby zaražením besedy soustředily se jaksi\nnaše síly umělecké. Zvolen výbor, aby vypracoval stanovy a\nku potvrzení je předložil. Teprv 28. ledna 1863 mohla se\nodbývati proz. schůze, o níž jsme svého času zprávu podali.\nV ní vyvolen jest proz. výbor, který v celku za ten čas od-\nbýval 6 sezení. O jeho jednotlivých usneseních a snahách,\naby beseda co nejdříve v život vstoupila, podali jsme taktéž\njiž zprávu. Koncem února došlo konečně stvrzení stanov, i svo-\nlána jest valná hromada. Dle téže zprávy čítala již beseda 8.\nbřezna v celku 141 údů, a sice : 7 zakladatelů, 30 činných,\n4 přispívající a 102 v jednotlivých uměleckých odborech. Ku\nkonci zprávy vzdaly se díky pp. Chramostovi, Hofovi, K. Fri-\ncovi a Sebmiedovi za jich dary, jakož i panu purkmistrovi\nPštrossovi za laskavé přepuštění místnosti k valné hromadě.\nPo přečtení zprávy přistouplo se k volbám, které až do devíti\nhodin trvaly. Výsledek jest následující: za předsedu zvolen\nškolní rada p. Wenzig, za místopředsedu archivář pan K. Jar.\nErben. Oba pánové děkovali srdečnými slovy za důvěru\njim prokázanou. Do správního výboru zvoleni jsou z přátel\numění pp. : JJ. kníže Rudolf Taxis, prof. Ot. Zeithammer,\nJ. Farský, Dr. Kučera, J. Sklenář, Friedland. Z jednotlivých\nodborů uměleckých pp.: Zvonar, Procházka, Ullmann, Mánes,\nred. Vávra, Kolár ml. Za náhradníky pp. : Vojta Náprstek,\nKolesovský, Čermák, Šimácek, Hof, Sulc ; za jednatele pan\nSklenář, za pokladníka pan Farský, za ucetníka pan dr. Ku-\nčera. Jednotliví odborové volili též své výbory a sice takto :\nodbor hudební pany: Kolešovského, Zvonaře, Smetanu, Pivodu\na Procházku. (Tento obdržel po dvakráte stejně hlasů s panem\nHellerem, pročež konečně losem se rozhodlo.) V odboru pro\nvýtvorné umění zvoleni jsou pánové : Ullmann, Mánes, Lech-\nleitner, Herold a Čermák ; v odboru pěkné literatury pánové :\nHálek, red. Vávra, Barák, Sulc a Kolár ml. Na to je schůze\nukončena. Na galerii sešlo se mnoho hostů.\nHudební literatura. „La séparation\" (Odloučení)\nje titul nové varirované písně pro piano od Jos. Seyfa,\nkterá nákladem činných musikálních obchodníků Christofa a\nKuhé v Praze vyšla. Je to vděčná a nepříliš těžká skladba,\nkteráž mnohým pianistům vítána bude. Stojí 54 kr. r. č.\nChvalně známý František Miehel vydal nákladem Christofa a\nKuhé „České pomněnky,\" sbírka to českých písní národ-\nních pro piano uspořádaných a pro začátečníky ve hře na piano\nse hodící. Odporucujeme vřele sbírku tuto, ježto as 20 písní\nobsahuje, zvláště všem ústavům pro piano a učitelům,\nkteří se výučováním začátečníků v hudbě zanášejí. Stojí 54 kr.\nr. c. „Sbírky národních písní pro piano od Fr. Pivody\nuspořádaných vyšel sešit pátý, jenž obsahuje písně: „Což\nty mne má ženo neznáš\" „Spi má zlatá\" „Muzikanti co\nděláte\" „Až ty půjdeš k nám\" „Adámku náš.\" Sešit\nstojí 34 kr. Písně tyto json pro piano obratně uspořádány\na dají se snadně provésti. „Heslo Čechů\" je název vlaste-\nneckého sboru od Fr. V. Karlíka (slova od J. Lodla), jenž\nnákladem zpěváckého spolku „Záboje\" v Rokycanech tiskem\nvyšel a Pražskému „Hlaholu\" věnován jest. Sbor tento, o\nněmž se později zevrubněji zmíníme, lze dostati též u Christofa\na Kuhé a Lud. Fleischera v Praze. Cenu viz v kronice zpě-\nváckých spolků.\nPrávě vyšel nákladem pp. Christofa a Kuhé pátý\nsešit původních čiverozpěvň ,,Záboje4 redakcí Em. Meliše a\nLudev. Procházky. Sešit tento obsahujesbor „Zpěv podloud-\nníků\" od L. E. Měchury. Sešit tento o sobě (partitura a\nhlasy) stojí 1 zl. r. čís. Předplatní cena na celý svazek (6 se-\nsitů) obnáší 4 zl.; poštovní zásilkou 4zl 50 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.10", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.8", "debut_caractere": 6431, "fin_caractere_exclue": 6442, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.5.10.1", "titre_corps": "Tleskači (klakéři). Tleskači francouzští rozpadávají na následující", "titre_sommaire": "Tleskači (klakéři). Tleskači francouzští rozpadávají na následující", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.8", "debut_caractere": 6444, "fin_caractere_exclue": 7428, "texte": "Tleskači (klakéři). Tleskači francouzští rozpadávají na následující\ndruhy: 1. Connaiseur (znatel), jenž obyčejně v první řadě\nsedí, verše z paměti umí, své sousedy na krá-y básně a hry pozorný\nciní a pikantní anekdoty ze života hereček vjpravovati zná. 2. Topa-\ngeur, jenž při nejmenší příležitosti nojzůřivěji tleská. 3. Rieur (mní-\nšek), jenž se každému jalovému vtipu srdečně zasmáti dovede. 4. ťle-\nreur (slzeč), jenž to samé nejtklivějšíra pohautírn způsobí. 5. Chato-\nnilleur, jenž od zacatku kusu a mezi přestávkami šňupavým tabá-\nkem, cukrovinkami a divadelní cedulí své sousedy ku prospěchu kusu\nnaladí aje veselou zábavou v dobrý fiozmar uvádí. 6. Chauffeur,\njenž na každém rohu ulice « každé divadelní cedule státi zůstane, a\njenž jakmile se jich několik kolem něho shromáždí, nadšeně volá: ~Ach,\njaký to klassický kus \\u 7. Risseur, jenž neuuavně ~Da capo\" volá.\nPoslední druh dostává mezi všemi tleskači nejvétšího platu. Mnohý z nich\nvydělá si tím ročné 12—15000 franků."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-10_01#c018", "volume": "bmtnabd_1863-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.8", "debut_caractere": 7430, "fin_caractere_exclue": 7608, "texte": "Listárna.\nPanu Boh. Novotnému v Polné. Přejete si též slova ve-\nselohry ~Sládci44 ? Račte nám to oznámiti. Slav. ředi-\ntelství ochotnického divadla v Kutné Hoře. Díky\nza zaslání."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.1", "texte": "Vývin českých písni.\nPříspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.\n*)\nDva geniové ustanovili za kněžku svého chrámu své\nprvorozeňátko, líbeznou to pannu, dětsko to svého mládí\na své lásky. Její řeč je melodie, její zraky jsou řečí duše,\njejí obličej je zrcadlem jejího srdce. Tiskneť nám s vřelými\nrty políbení a uvádí nás v síně rodinného chrámu svého.\nOba geniové slují hudbou a poesií. Jejich miláčkem\njest píseň.\nPíseň jest nejčistší výlev našich citů, v nejjednodušší\nformě podaných. Jsouc půvabným rouchem oděna, mluví\nk nám řečí pravdivou a najde ohlas v našem srdci. Píseň\nje naším nejsrdečnějším důvěrníkem, těšilkou naší bolesti,\nsestrou našich radostí, geniem lásky, kterýž jen těm ruku\npodává, jimž jeho hvězda v slastech a strastech svítila.\nSkladatel musí do písně nejbujnější květy své fantasie\npoložití, a jeho nápěvy musí vřelou řečí samocitu v naší\nduši zaznívali a nás rozehřátí. Od hudební písně požaduje\nse krása a zpěvnost melodie, přivozený, avšak zají-\nmavý postup harmonie, kar aktér istický a zpěv povzná-\nšející původ. Co do formy přijata jest volnost poesie, ko-\nnečně iv hudbě; přece však bude nejjednodušší pratvar,\njak se v národních písních objevuje, po všechny časy\nvládnouti.\nv\nČeská světská píseň je nazvíce vlastnictvím lidu na-\nšeho, kdežto se to u jiných národů již v minulém století\ns uměním zasnoubila.\nKdy as písně české do hudby uváděti se počaly, nedá\nse s určitostí udati, tolik však je jisto, že již v minulém sto-\nletí na slovo vzatý skladatel Václav Pichl (narozen r. 1741\nv Bechyni), kterýžto text Mozartovy „Kouzelné flétny\" do\nčeštiny přeložil, několik českých písní skomponoval. Zdaž\npísně tyto tiskem vyšly, a od koho slova pocházela, není\nnám známo.\nPrvní tištěné písně, s kterýmiž se na počátku tohoto\nstoletí potkáváme, jsou : „Dvanáctero písní českých\" od\nFr. Ryby, které r. 1800 nákladem Herrlí-ho v Praze vyšly.\nFr. Ryba obral si k skladbám svým milostné a vážné písně\nŠeb. Hněvkovského, Ant. Puchmayra, Nejedlého, A. Gutha\natd. básníků, kteří tehdáž první místo zaujímali* Jak známo*,\nbyla tehdejší poesie česká takřka y kolébce; byly to z větší\nčásti rýmované verše beze vzletu, poetických okras, prosté\nvší hlubší myšlénky a okrouhlosti formy. Nepatrné básně,\njako byly tvto, s úspěchem do hudby uvésti, není tak snadnou\nvěcí; nepodaří se ío často i bohatě nadaným skladatelům,\ntím méně však komponistům, jižto nevynikajíce ani zvlášt-\nními vlohami hudebními ani fantasií s duchem času nepokra-\nčují. To platí hlavně o Franl. Ryboví. Melodie jeho ne-\nmají do nebe ani té prostosrdečnosti ani té nelíčenosti citů,\njíž se v básních od něho komponovaných nalézají. Průvod\nklavírní je chudý a beze vší rozmanitosti.\nAčkoliv písně Rybovv, které mimochodem řečeno v di-\nškanlovéin klíči psány jsou, v ohledu čisté hudební žádné\ntéměř ceny nemají a k zábavám veřejným naprosto se nehodí,\njsou přece pro dějepis české hudby k posouzení tehdejšího\nstavu české písně důležité a svědčí alespoň o dobré vůli a\nvlastenecké snaze, která byla na začátku tohoto století zje-\nvem nevšedním.\nJeho jmenovec Jakub Ryba, učitel Rožmitalský a ve-\nleplodný skladatel, nepřestihl ve svých ~Dvanáctero písních\nčeských,\" které buď r. 1800 aneb brzy na to nákladem\nHerrlího v Praze vyšly, v ničem svého předchůdce, a to, co\njsme o písních předešlého skladatele pravili, platí i o sklad-\nbách Jana Jakuba Ryby, ba ani v jeho písni „Na Čechy\"\nod Nejedlého, v nížto básník věští, „že se jednou Čechové\nv slávě skvíti budou,\" nezračí se v něm vlastenecký zápal,\njenž v jeho bodrém srdci boroval. Jak dalece Jakub Ryba\nsvou „Bětulinkou\" dle Holty-ho od Nejedlého, kteráž roku\n1808 v Poltově musikálním obchodnictví vyšla, v komposici\npokročil, nemůžeme udati, an se nám píseň tato do rukou\nnedostala.\nMimo oba Ryby nepracoval až do r. 1811 nikdo v tomto\noboru. Teprv r. 1812 vydal Jan Em. Doležálek „Dvanáctero\npísní českých\" na texty J. Nejedlého, Palkoviče, Dlabače,\nRautenkrance atd.\nV písních těchto jeví se sice duch českých národních\npísní; jsouf však prosté chudobičky, jimž sličný chov a poe-\ntický dech schází.\nOd té doby, co Doležálkovy písně tiskem vyšly, na-\n\nv\n) Článek tento vjňat jest z „Průvodce/4 jenž co nevidét ti-\nskem vyjde."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.2", "texte": "stala v komponování českých písní dlouhá přestávka. Pole\ntoto, na němž až dosud skladatelé pracovali, aniž by se jim\npoštěstilo, pravého pramene národní hudby se dopracovati,\nleželo úplných pět let zcela ladem, až konečně dospělý mistr\nVáclav Tomášek, podporován jsa svým znamenitým tvůr-\nčím talentem, hlubokými vědomostmi hudebními a nevšední\nznalostí českých národních písní na ryzý zdroj uhodil. Jeho\n„Šestero písní pro jeden hlas s průvodem piana,\" které\nr. 1817 u Enderse v Praze tiskem vyšly, podávají o tom\npatrného svědectví.\nZ písní těchto, k nimž si prostonárodní básně od Vác-\nlava Hanky, Jindř. Marka a J. Nejedlého obral, dýchá rozto-\nmilost, jednoduchost a nelíčenost citů, slovem : duch národ-\nních písní, a směle můžeme tvrdili, že to Václ. Tomášek byl,\njenž svými písněmi na pravou cestu poukázal, po nichžto\nčeským skladatelům o oboru tomto komponujícím kráčeti jest.\nKromě těchto šesti pravých českých drahokamů doko-\nnalým uměním a vkusem vytříbených obdařil Tomášek hu-\ndební literaturu českou novými šestí písněmi op. 71, které\nco do ducha národního i co do provedení ještě nad předešlé\nvynikají. Nevadnoucích listů do slavověnce svých zásluh o pí-\nseň prostonárodní dobyl si mistr tento svými hluboce pro-\nmyšlenými „Starožitnými písněmi Kralodvorského rukopisu,\"\no nichžto Jos. Chmelenský s právem dí: že z nich vane\nduch národu našeho z let dávnověkosti.\nZa příkladem V. Tomáška dalo se na vybídnutí Frant.\nRud. Veverky, akcessity magistrátu Pražského, několik mlad-\nších komponistů do skládání písní. Ryli to K. Kasalický,\nJ. Čermák, Ferd. Pohl a J. Lemoch, a obrali si k tomu\ncíli nepatrné milostné básně Veverkovy. Písně tyto, jejichžto\nprvní svazek („Deset písní s průvodem piana a kytary\")\nr. 1818 a druhý („Deset písní\") okolo r. 1820 vyšel, jsou\nnazvíce práce začátečnické bez vší vyšší ceny, kteráž daleko\nza písněmi Tomáškovými zůstaly.\nVe směru Tomáškově pokračoval se šfastným výsled-\nkem nadaný František Knize, jenž se svými písněmi pro\njeden hlas s průvodem kytary neb piana (svazek I. 1819)\nco důstojný nástupce a soupeř Tomáška v oboru prostoná-\nrodních písní osvědčil.\nNěkteré jeho písně („Zastaveníčko,\" „Dívka věrná\" atd.)\njsou v ohledu hudebním i národním vzorné a ballada „Bře-\ntislav a Jitka\" dokonce znárodněla.\nV „Devatero písních\" od Ant. Žilka dle časomíry slo-\nžených ar. 1821 s průvodem kytary vydaných, nacházíme\nmnohou dobrou píseň od Lemocha, Preisslera, Čermáka,\nPohla a Žilka, z nichžto „Vlasta\" od Žitka znárodněla.\nNeméně chvalně musíme se zmíniti o „Osmero písních\nJana Chmelenského,\" k nimžto si básně od svého bratra\nJosefa Chmelenského obral. Ve zpěvech těchto s průvodem\nkytary neb piana, které r. 1823 v Praze vyšly, zračí se\nsvěží talent, jenž nejen v oboru prostonárodních, nýbrž i\nv uměleckých písních (viz „Fatima\") mnohý zdařilý plod\nvytvořil.\nBásníci tehdejší doby snažili se všemožně, aby se básně\nčeské do hudby uváděly a podněcovali za tou příčinou hu-\ndební skladatelé k čilostí a činností v komposici. V ohledu\ntomto zasluhuje Šimon Macháček a Josef K. Chmelenský vel-\nkého uznání. Šimon Macháček vyzval r. 1825 starší i mladší\nhudební síly ku skládání písní a vlastenecká jeho snaha ne-\nzůstala bez ucinku j nebol jeste tehoz roku vydal dva svazky\npísní buď původních, bud přeložených, z nichžto některé\nznačnou hudební cenou vynikají. Mezi skladateli nacházíme\nmimo V. Tomáška a Lemocha nadané mladíky: Františka\nŠkroupa, Theodora Krova a Manšingra, jejichžto práce pěknou\nbudoucnost slibovaly. Důležité dílo, kteréž r. 1825 nákladem\na péčí rytíře z Rittersbergů v Praze vyšlo, byla „Sbírka ná-\nrodních písní,\" která 300 národních písní i s melodiemi a\n50 národních tanců obsahovala.\nJak dalece skladatelé naši z písní těchto těžili a zdaž\nje František Škroup, jenž se tehdáž zanášel komponováním\n„Dráteníka,\" znal a studoval, není nám povědorno, avšak\njeho „Patero písní\" na slova Jos. Chmelenského, kteréž roku\n1826 v Praze na světlo vyšly, svědčí patrně, že pochopil\nducha národního a že ho v skladby své se značným úspě-\nchem vdechnul.\nHlavní povinnost hudebního skladatele vůbec jest, jak\njsme již podotkli, pilné a důkladné studium harmonie, skla-\ndatele pak českého zvláště probírání a studování národních\npísní. Nedostatek druhého vysvítá z písní Kočího (1832),\nNejsouf v českém duchu psány, ač se schopnost skladateli\nupříti nemůže. Deklamace není všude správná, a v třetí\npísni jeví se docela reminicense na Spohra (An Mignon).\nTaktéž jsou písně J. Adama, kteréž toho času vyšly, v ne-\nčeském duchu skládány a zdají se jen prvním jeho pokusem\nbýti. Druhá píseň jeho jest německý valčík a čtvrtá kvapík.\nK hlavním vadám jeho náleží také špatná deklamace. Co se\npísní Josefa: Vorla („Šestero písní pro jeden hlas s prů-\nvodem piana r. 1834\") dotýtče, můžeme o nich celou chválu\nslovy vysloviti, řkouce: „Jsout národní !* Všude je pěkná\nmelodie, všude karaktér věrně zachován.\n(Pokračování.)\n\nFr. Pivoda co skladatel písni.\n\nIII.\nPíseů »Aj čo by bota drobná jalelinka* op. 28. jest\nnárodní zpěv Slovákův obsahu milostného, jejž Pivoda průvo-\ndem piana opatřil. V nápěvu se jeví skutečně nejen touha\npo milence, ale i také obava a až i konečně bol při pomy-\nšlení na možnost, že by se tato svému milenci za jiného\nprovdati mohla. Průvod k písni této jest, jak u Pivody vesměs\nnalézáme, vkusný a jednoduchý. V čem bychom se s Pivo-\ndovým průvodem nesrovnali, bylo by asi v druhém taktu\npísně doprovázení prvních dvou čtvrtí ténikou. My pro svou\nosobu cítíme v nápěvu celého druhého taktu dominantu pře-\nvládat, a teprv až ve třetím taktu bychom toniky použili,\nač netvrdíme, že by se iv druhém taktu na zmíněných\nčtvrtích tonika jaksi vynutiti nedala, ale za to by stály nápěv\ns průvodem příkřeji proti sobě, jako: f, as, c, g, než kdyby\nse dominanty použilo. Že by píseň s dominantou začínala,\nnebylo by nic nového, anto některé z našich národních se"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.3", "texte": "nejen dominantou, ale i subdominantou doprovázeti musí.\nRitardando a dimmundo na slova: „Aj spěchaje atd. se\nnám nezdá být na svém místě. My bychom sobě přáli raději\npoco a poco accelerando, totiž pravý opak.\n„Růzinky stesk,\" slova od Villani-ho, jest píseň ušlech-\ntilé melodie a promyšlenými mezihrami protkána. Skladatel\nupotřebil velmi dobře motivů z písně vzatých ku předehře,\nmezihře a dohře a sloučil tyto částky z písní v jeden jediný\ncelek, tak že můžeme směle říci: Tato skladba má začá-\ntek, prostředek a konec.\nKonečně nás seznámil skladatel, jako by na vzájemnost\nslovanskou s jednou ruskou písní „Kazačja kolybelnaja\npěsnjaop. 29., slova od proslulého básníka ruského Pu-\nškina. Píseň tato jest překrásného nápěvu a skladatel ji velmi\npěkně doprovodil rozloženými akkordy, aby takto kolébání\nnaznačil.\n\n— a.\n\nHistorické drobnosti.\nVácl. Richnovský. — Mistr Jan. — Bernard Forst.\n— Bechyna.\nVáclav Richnovský, také Richnovius nazvaný, rodič Chru-\ndimský, byl od r. 1599 varhaníkem při kostele sv. Jindřicha\nv Novém městě Pražském as velkou chválou zastával službu\nsvou. Na den 17. září 1606 byl do českého Brodu pozván,\naby tam v hlavním kostele na varhany hrál. Hned po tomto\npohostinském vystoupení roznemohl se náhle a druhého dne\nskonal. Současní básníci Jan Carnpanus Vodňanský, Gabriel\nSvechin a Pavel, Stránský složili truchloverše na náhlou jeho\nsmrt. Jonáš Pelargus tvrdí veřejně, že krutým otrávením\nusmrcen (atque aliquis saeya venena dědit). Zdá se, že\nbanditství v oné době v Praze a v Čechách vůbec pohříchu\nvelmi rozšířené, mělo přívrženců svých také mezi varhaníky.\nToho důkazem jest jiný případ současný: Mistr Jan, výtečný\nvarhaník kostela matky boží před Týnem, r. 1608 od nepřá-\ntel a závistníků svých přepaden a do Vltavy hozen. Učený\nJan Černovický složil na jeho památku latinskou elegii pod\nnápisem: „Manibus Johannis N. Organistae Laetae Curiensis,\nMusici peritissimi, aquis suffocati.\" „Ptáš se,a pěje čer-\nnovický wproč smutněji varhany zní v kostele matky boží\natd. Zhynulí varhaník, první v umění svém, zhynula sláva\nhlavní kůru varhanického atd.\" Iv básni té výslovně řečeno,\nže skonal v řece z úkladu závistníků :\nAh non sponte sua, insidas habuisse relatum est,\nOsores artis fama habuisse suae.\nZ též příčiny hrozila úkladná smrt jinému hudebníkovi če-\nskému Janu Bernardu Forstovi, jenž ve Stříbře r. 1660 na-\nrozen byl a nad zpěváky svého času vysoce vyhoroval. Když\nMaxmilián Emanuel, kurfišt Bavorský, Fořta ponejprv slyšel,\nnazval jej chloubou země české. Od toho knížete obdržel\njakož i od Jana Jiřího, kurfiršta Saského drahocenný čestný\nřetěz. Po návratu z vlasti byl od Leopolda I. učiněn ko-\nmorním pěvcem. Císař Leopold jednou veřejně otázkn pro-\nnesl, je-li v celé Evropě lepšího zpěváka nad Forsta. Zá-\nvistníci ale podali Forstovi jedu, tak že na smrt se rozne-\nmohl. Lékařové dvorní však zachovali mu život, po For-\nstovu hlasu ale bylo na vždy veta. Forst zastával pak ně-\nkolik let úřad kapelního mistra při farním kostele sv. Václava\nna Malé straně, pak u všech Svatých na hradě Pražském, i\nzpíval někdy, ač hlasem sesláblým, v chrámě sv. Víta. Při\ntom požíval ode dvora ročni plat co pensi. Zemřel roku\n1709 dne 2. října v 49. roce věku, zůstaviv po sobě syna\nVáclava, v umění hudebním později dosti proslulého.\nMnohému z čtenářů našich nebude snad známo, kdo\nbyl skladatelem znárodnělé písně „tforo, horo, vysoká jsi.li\nO původu této co do textu i co do nápěvu výborné a vůbec\noblíbené písně podává nám Dr. Dlabač v rukopisu svém „Pří-\nběhy královského města Nymburka\" krátkou zprávu. „Jméno\nměsta Nymburka\" píše Dlabač „zaznívá v mnohých\nnárodních písních, jako :\nAž se bude u Nymburka suchá lípa zelenat;\npak:\nJá jsem sedlák od Nymburka,\ndělám plátno jako strunka;\ndále :\nPaní mámo jede k nám\nten Nymbursky písař;\npak ona satyrická píseň :\nPunčošku má po Nymbursku\nboty papírový,\nčepičku má z pavučiny,\nmyší pírko za ní.\n„Ano, nalézají se i samouci, kteří písničky beze všeho\nnávodu tvoří. Tak na př. ona známá píseň „/řoro, horo,\nvysoká jsi, má panenko vzdálená jsi\" má za skladatele\nrodilého Nymburčana jmenem Bechyna, jenž tragický konec\nvzal v Jičíně. Byl svého řemesla obuvník a sloužil u cis.\nmyslivců. Bechyna byl skladatelem slov i nápěvu krásné\ntéto písně a bylo by žádoucno, kdyby nám někdo z Nym-\nburka bližší dáta o tomto samouku sdělil. =\n\nStrauss a Lanner.\nYýjev ze života.\n\n(Dokončení.)\nPo samostatné pause vybízel mislr Strauss a stará garda\njeho orkestru tančící, kteří se sotva byli zotavili, k novému\nvalčíku.\nBylf to opus 99 : bylyf to „ballctní tance,\" které schválně\nk slavnosti tohoto plesu teprv ráno před tím byl slo-\nžil. Hrálf je takřka ještě za tepla.\nZe začátku se hostům nechtělo do toho 5 byli ještě\nmnoho unaveni.\nSotva ale čarodějec Strauss několik taktů zahrál, vy-\nskočil každý, kdo ještě tančiti mohl, se sesle; každý se po-\nohlédl po dámě, aby při tomto tanci, jehožto začátek již tak\nvábivý byl, za žádnou cenu státi nemusel.\nStrauss hrál dále; hrálf jako Strauss.\nKněžna tančila s panem Híiglern. Jelikož počet dám"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.4", "texte": "převyšoval o mnoho počet mužských tancechtivých, lze tu a\ntam viděli dvě paní jako dvě růže na jedné lodyze, jak se\ndle rhytmů hudby houpají.\nKonečně tanci vše, co nohy má . . . již není více žá-\ndných diváků . . . jsouť jen tancující, kteří uchváceni byvše\nmagicky účinkujícími čarovnými tóny tohoto valčíku, tančiti\nmusí, i kdyby byli nechtěli.\nKastor Strauss hraje s celým tělem a duší dále. Tanec\njest vždy rychlejším a ráznějším. I sami služebníci v před-\nsíních počnou tancovati . . . nyní tančí vše, ale také všecko.\nI sárn dvorní rada Jarke nemůže déle odolat ... i on počne\ntancovat. Oh, dějí se divy! Ale i s tím není Strauss spo-\nkojen, on hraje závěreční sadu, Codu. Tu konečně jest též\nPollux Lanner touto všeobecnou tancechtivostí, onou nevidi-\ntelnou tarantelou, která se v zvučné půdě Straussových houslí\nuhnízdila, pohnut, nakažen a uchopen. Mirnovolně pozvedne\nse nejprv levá pak pravá noha a konečně pozvednou se obě\nnajednou. Celého jeho těla zmocňuje se rtuťová pohyblivost,\ninánadské opojení, jakýs druh deliria, pravdivý svatovítský\ntanec a on snaží se nadarmo, aby mu odolal. Nejprv počne\nskákati, pak musí mirnovolně skákali a konečně tančiti.\nTo vidí členové jeho okrestru. I oni nemohou déle\nodolati ... i oni počnou tančiti.\nTo vše pozoruje Strauss a triumfuje, patří, jak jeho\nstarý přítel z mládí tančí a je tím celý zanícen.\nCelý sál víří v kole. Tančí se dál a dále a nepře-\nstane se, až když konečně Strauss umdlen a unaven svůj\nsmyčec odloží.\nHromový jásot otřásal sálem. Každý je zanícen\nunesen ; každý tleská jak může.\nNyní se i mistr Strauss ukloňuje; vše jej za vítěze\nvyhlašuje.\nTu přikvapí k němu Lanner. I padne svému soupeři\nkolern krku a objímá a hubičkuje jej bez nenávisti, jak to\numělci přísluší, jenž dosti talentu má, aby ho i jinému z nitra\nsvého srdce přál.\nHosté to vidí a vzdávají jim s jásotem hlučnou chválu*\n„Víš to, Honzíku,\" ptal se Lanner, „co jsem již před\ntřemi lety tvému nakladateli pravil ?\"\n„Nevím, Jozífku!\"\n„Pane!\" řekl jsem Haslingrovi, když se mne tázal,\nzdaliž také talent máš. „Pane,\" pravil jsem k němu, „kdy-\nbych náhodou nebyl Josef Lanner, nechtěl bych jiným, než\ntím Janem Slraussem býti.\"\n„A kdybych nebyl Strauss, příteli, pak bych vše, čím\nmne bůh obdařil, za to daroval, abych Lannerem býti mohl.\"\nOba přátelé se poznovu objali.\nOsm dní po této bálové slavnosti, s níž se ještě vždy\ncelá Vídeň bavila, doručili takřka současně dva komorníci\nknížete Metternicha pánům Straussovi a Lannerovi písemný\ndík Jeho Výsosti státního kancléře, odevzdávajíce jim spolu\ndar kněžny sestávající z černé ebenové taktovky, brilianty\nozdobené, na níž se následující nápis nacházel: „Upomínka\nna Melami, kněžnu % MetlernichůE. Z.\n\nE. Z.\n\nFeuilleton.\n\nDivadlo.\nV běhu posledního času viděli jsme v prozatímním če-\nském divadle : V pondělí dne 2. března Koncert ruského\nhouslisty p. Mikuláše Pagoseva. Na to: Výstava\nprůzračných obrazů. V úterý dne 3. března ponejprv:\n„Hledá tragickou rekyni,\" veselohra v 1 jednání dle\nfrancouzského od L. D-a. Na to : „Černý Petr,\" veselohra\nv 1 jednáni od Gornera, přeložil V. V. K závěrku: Výstava\nprůzračných obrazů. Ve čtvrtek dne 5. března : „Ham-\nlet, princ dánský,\" tragédie 5 jednáních od Williama\nShakespeara, z anglického přeložil a pro české divadlo uspo-\nřádal J. J. Kolár. V sobotu dne 7. března: „Němá z Por-\ntici,\" velká zpěvohra v 5 jednáních dle francouzského pře-\nložena od J. Ch nelenského, hudba od Aubera. _ V neděli dne\n8. března ve prospěch pana Františka Kolára: „Ca ti li na,\"\ntragédie v 5 jednáních od Vítězslava Hálka.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n—n—\nZe Staré Boleslavi. (Beseda). S potěšením čítá každý\nv „Daliboru\" zprávy z venkova, že i tam se zpěv a hudba,\numění to, jenž především na ducha, a srdce lidské působí, se\nvší ůsilovností pěstuje. - I naše město, ač malé, nezůstává\npozadu. Důkazem toho jest beseda, již zdejší zpěváeký spolek\nku prospěchu místních nuzných na den 4. února uspořádal.\nNával hostí, již místnosti hostince na „Císařské\" téměř pře-\nplňovali, svědčil záhy o očekávání dobrého vyražení, a skutečně\nnaděje jich nesklamala. Zábava počala sedmou hodinou a sice\nsbory: 1. „Vzájemná\" od Zvonaře. 2. „Utonulá\" od Křiž-\nko vské ho. 3. „Na Prahu\" od Ve i ta. Mezi jednotlivými\nsbory potěšili nás p. Heller, ředitel zpěváckého spolku, o je-\nhož zvelení se všemožně snaží p. Šebor, absolvovauv chovanec\nPražského konservatoria, nadaný to houslista, napotom p. dr.\nMuller, výborný cellista a p. Lojda, přičinlivý úd spolku, kvar-\ntetty, a sice: 1. Kvartett od Jírovce. 2. Ouvertura „Jean de\nParis.\" Kde je dobrá a snažná vůle, nemožno se minouti s do-\nbrým výsledkem, a proto potkalo se provedení hudebních i pě-\nveckých úloh s uznalostí, jakou v skutku pro svou precisnost\na dokonalé pochopení jednotlivých piee zasluhovalo. Po skon-\nčení zábavy této počala zábava taneční. Sál byl nejenom vkusně\nozdoben, ale honosil se i vybranou společností z celého okolí,\nhudba byla zdařilá a precísná, jaký tedy div, že veselá a ne-\nnucená zábava trvala skorém do bílého dne ? Výnos čistý\npro chudé obnášel 28 zl. r. č. Pořadatelé zasluhují veliké po-\nchvaly, a proto s nelíčenou radostí přináším panu řediteli hlučné\n„sláva!\" a všem pánům, jenž spoluúčinkovali, srdečné „Na\nzdar!\" Dne 9. t. m. na den sv. apoštolův slovanských účin-\nkuje spolek při slavné mši sv. a 19. t. m. připravuje mimo\nmši sv. i večerní hudební a pěveckou zábavu.\n\nZ Pardubic dne 6. března 1863. (P. Kučera. —\nKoncert. — Karel Jiříček. Vokální mše.) No-\nvinka nejnovější v našem hudebním životě jest, že se nám ře-\nditel zpěv. spolku „Pernštýna\" p. Kučera poděkoval, za-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.5", "texte": "slav připiš tajemníka p. Klikoví. Celý výbor zpěv. spolku\npřišel dohromady a radil se, co v té nemilé věci učiniti ? Ná-\nvrhy byly od jednotlivých výborů k uzavření podány, přijal se\nkonečně návrh ten, by dva z výboru k samému p. řediteli se\nodebrali a jej přiměli k tomu, by zpěv. spolek neopouštěl.\nZvoleni byli k tomu výkonu pp. Tomšu a Janda, načež po-\nslední k p. řediteli Kučerovi asi takto promluvil: „Celý výbor\nzpěv. spolku Pardubického velmi litoval, čta Vaše poděkování.\nVyslovujeme Vám zde úplnou důvěru a doufáme, že Váš úřad\ndále povedete tak zdárně, jak jste jej až dosaváde byl vedl.\"\nPan Kučera děkoval ještě ústně za ochotnost, kterouž nejen vý-\nbor, alebrž i jednotlivé výkonné údy vždy na jevo při zába-\nvách pěveckých daly, a vyřknul určitě, že jsou to příčiny do-\ncela soukromé, co jej přimělo úřadu tak důstojného aco do\nokrasy města důležitého se vzdáti ; přece z lásky k dobré věci\na z lásky k spolku přijmul opět úřad ředitele. Na to sešel se\nvýbor dne 26. února b. r., by rokoval o příštím koncertu pro\nsvé přispívající údy. {Následující program se uzavřel. Tři piece\nprovede vojenská kapela husarská vedením kapelníbo mistra\np. Jos. Zin ke, kdež slušno uvésti, že plukovník zde posád-\nkou ležící p. baron Bos e 11 i s největší ochotností svoji kapelu\n.k tomu úěelu propůjčil. Pak uslyšíme zajímavé „České perle\"\nod Ná pra vnik a, na piano přednesené od sl. Julie Verne-\nrové. Od zpěv. spolku budou následující krásné sbory zpí-\nvány: 1.„0 radostné cestování\" od Ed. Nápravník a.2.\n„Píseň cestujících po vlasti\" od Abta. 3. Pochod od Strebla.\n4. „Cikáni\" od Vogla (přepracované). Pak výkonné údy pp, ;\nTomšu, Po spí šiji, Janda a Srňtek provedou sólový čtve-\nrozpěv : „Půda vlastenecká\" od Vogla, a 2 údy zpívají dvoj-\nzpěv pro tenor a baryton „Čech\" od L. Procházky. Dne\n2. března byl pohřben vážený úd našeho zpěv. spolku p. Karel\nJiříček, protokolista u zdejšího c. k. okresního úřadu. Že\nvšeobecnou lásku požíval ve všech třídách obyvatelstva Pardu-\nbického, bylo v pohřební hodinu zřejmě pozorovati, což zarmou-\ncené vdově ať slouží k úlevě a k stálé útěše. Spolek „Pern-\nstýn\" zapěl smuteční píseň při domu od Nes vad by, pak\nkráčely všickni údové zpěv. spolku za rakví, zapěli u hrobu\npíseň od Fr i m la, pak na kůru „Salvě Regina\" od Horáka\na posléze „Animas\" od Vorla. Zemřelý byl horlivý vlastenec\na napsal přes 2000 národních a jiných písní i s nápěvy, kte-\nréž českému Museu v poslední vůli své odporučil. Bůh mu\npopřej lehké odpoě nutí ! V našem děkanském chrámu Páně\npo celý přesný postní čas vokální mše buď od Zvonaře aneb\nod Skroupa vedením ředitele kůru p. Pospíšila se provozují.\nProvedení vokálních raší účinkuje mohutněji na nábožnou mysl\npřítomných křesťanů, nežli provedení křípacích figurálních mší,\ntak jak je přečasío leckdes slýcháváme, (nemíním zde jen na\nvenkově, iv hlavním městě se to stává !)\n\np.\n\nZ ciziny.\nJ. B. Vávra.\nZ Břetislavi (Pressburg). (Ketten. Zpěvácký\nspolek. Prosek.) Se všech stran čítáme dopisy o kon-\ncertech, jen zde panovalo velké sucho, jako by se byl Apollo\nna nás byl rozhněval jako předešlý rok Jupiter pluvius : vůkol\nprsívalo, jen k nám žádný deštíček vláhy donésti nechtěl. Ko-\nnečně přišel déšf, však pozdě a byl nevýdatný; tak to\nbylo i s koncerty. Ve Vídni jich jednoho dne až 13 bylo\na zde mimo skočné hudby nic, až konečně v jedenáctou\nhodinu od pešfanských listů zbožňovaný pianista H. Ketten\nk nám zavítal. Byli jsme žádostivi, jeho vyhlášenou hru po-\nslechnouti, přesvědčili jsme se však brzy, že to skoro oby-\nčejně tak bývá : mnoho křiku málo vlny. Ketten je sice\nnadobycejně nadaný as 1 Gtiletý jinoch, a kdyby jen trochu\nskromnější byl pak kusy k přednášení dle svých sil\nvolil, byl by i zde zvítězil úplně. Tak na př. Humlňv 11-moll\nkoncert výborně přednesl, na to ale „impromptu\" od Chopina,\na „Saltarella\" od Alkaaa překonati nemohl; taktéž v druhém\noddělení „Scherzo\" od Litolfa s doprovázením orkestru (ačkoliv\nještě obstojně dopadlo), Fantasie od Thalberga a „Rhapsodie\"\nod Liszta ale docela zpitvořeny byly. Dreyschock, Liszt, Clara\nSchuhmannová, Serafina Vrabélyova a j. hráli ty samé a po-\ndobné skladby zde ; Ketten dokázal, jak sebe přeceňuje, že\nprávě takové kusy volil. Chtěl tři koncerty zde dávat, zů-\nstalo však jen při jednom. Rozumným vedením mohl by se\nvšak z něho velikán státi, an se mu nevšední vlohy upříti\nnedají. Zpěvácký spolek zdejší uspořádal předposlední\nden minulého roku akademii, o které se proto zmiňuji, an\nmimo chvalitebné provedení rázných a přiměřených sborů účin-\nkující údové své podobizny ve čtyřech překrásně svázaných\nknížkách, I. Tenor bíle, 11. zeleně, I. Bass červeně, 11. modře\nvůbec milovanému přednostovi panu Edlovi, který o zvele-\nbení hudby zde velkých zásluh má, slavně podali. Bylí to pro\nvšecky neobyčejný dojem. Pan Prosek, úřadník zde, o kte-\nrémž jsem se v těchto listech již vícekráte zmínil, dokončil\nprávě druhé smyčcové kvartetto, které by v hudebním\nsvětě zajsté uznání došlo, kdyby se uveřejnilo, an skoro du-\nchem Mendelssohnovým provívá. Tento pilný skladatel chová\nhotové trio s klavírem, duo, klavír a housle atd., a při své\nskromnosti nežádá odměny velké, pročež by podnikavý nakla-\ndatel dobrý obchod'učinit mohl. Z lásky k dobré věci se uvo-\nluji další poptávky zodpověděti a ostatní sprostředkovati. Hudba\nchrámová se neúnavně pěstuje. K mimořádné akademii na květ-\nnou neděli se Schumannovo oratorium „Paradies und Peri\"\nchystá. O čemž pak více.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n\nSlánský zpěvácký spolek „Dalibor\" uspořádal\nv předvečer slavnosti sv, apoštolů slovanských Cyril la\na Methoděj e dne 8. března večerní zábavu, v nížto se zvláštní\nochoty účinkovali si. Horlivá, p. Hájek a p. Heiss. Program\nobsahoval následující kusy: 1. Proslov od J. Soukupa. 2. „Dce-\nrám českým,\" sbor od Fr. Gernera. 3, „Porodila mne moje\nmatička,\" píseíi od Theod. Krova. 4. a) Píseň národní, b)\n„Rubáš.\" 5, „Doktorka nad doktory,\" deklamace od Fr. Douchy.\n6. Zednická píseň od Fr. Gregory. 7. „Žabí kantáta,\" sbor žer-\ntovný (překlad) od K. Henniga. 8. Směs z národních písní,\nsbor od J. L. Zvonaře. Chvalně musíme se zmíniti o progra-\nmu, kterýžto veškerá slova všech kusů přinesl.\nZpěvácký spolek v Bělé odbýval dne 8. března\nt. r. co v svat večer lOOOleté památky sv. věrozvěstů Cyrilla\na Metboděje besedu, jejížto program byl následujucí: 1. Pí-\nseň sv. Vojtěcha, chorál pro mužský sbor upravil J. L. Zvonař.\n2. Koncertům, sextett od J. Krommera. 3. „Na Prahu,\" sbor\nod J. V. Veita. 4. Deklamovanka. 5. „Nikdo neví, co mne\ntrápí,\" píseň od J. L. Zvonaře. 6. Pochod, sbor (překlad) od\nAbta. 7. Variace, sextett od Krommera. 8. „Na výsosti hvězdy\nsvítí,\" piseň s průvodem houslí a piana od Aloise Hniličky.\n9. Besední ctění o mužských. 10. „Zpěv českých jinochů,\"\nsbor (překlad) od Er. Abta. 11. „Porodila mne moje matička,\"\npíseň pro baryton od Th. Krova. 12. „Naprej,\" horvátský sbor\nod Jenka.\nProstějovský zpěv. spolek „Orlice\" zúčast-\nnil se při slavnosti instalace nového faráře p. P. Nováka dne\n26. února a přispěl velice k oslavení tohoto dne.\nV Báňské Bystřici zařizen jest zpěv. spolek,\njehož ředitelem jest p. Sladkovio, redaktor „Věnce\" a „Blábolu.\"\nBrandýský zpěv. spolek „Bojan\" uspořádá\ndne 15. října první svou čtvrtletní produkci, v nížto se též\nskladatel p. Se bor a pan Čeněk Vecko, úd král. českého\nprozatimného divadla, súcastní. Program je následující: 1. Ou-\nvertura. 2. „Cikáni,\" sbor od Fr. Vogla. 3. „Na mou vlast,\"\npíseň od Fr. Pivody, zpívá p. Vecko. 4. „Gdě je slavka do-\nmovina,\" sbor od Wintra. 5. Kvartetto E-moll pro smyčcové\nnástroje od V. J. Veita. 6. „Rekův sen,\" sbor od Karla Sla-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.6", "texte": "víka. 7. Deklamovánka. 8. Národní písně s průvodem piana,\npřednese p. Vecko. 9. „Utonulá,\" sbor od Pavla Křížkovského.\n10. „Pražská Bětulinka,\" píseň od Jos. Nesvadby, zpívá p. Č.\nVecko. 11. „Kde domov můj,\" sbor, upravený od Hellera.\nČistý výnos této produkce věnován bude školám Bran-\ndýským.\nŮdové zpěv. spolku v Holicích odevzdali\ndne 6. března svému činnému řediteli panu Rektory soví\nk jmeninám krásné fotografické album sl2 podobiznami če-\nských skladatelů darem. Album toto obsahuje podobizny Frant.\nŠbroupa, Fr. Pivody, Fr. Kavana, Ferd. Lauba, Grunbergra,\nElodka, A. Dreyschoka, Fr. Podhorského, pak pěvců Karla\nStrakatého a J. L. Lukeše. „Byli bychom,\" píše se nám z Ho-\nlic dále, „ještě více podobizen horlivému p. řediteli věnovali,\nkdyby jen v Praze pohotově byly. Tak na př. neobdrželi jsme\npodobizny Rosenkranze, Knížete, Th. Krova, B. Kittla, Fr. Vogla,\nLeop. Zvonaře, Ed. Nápravníka a jiných, které bychom rádi\nbyli ve sbírce této viděli.\n\n—n—\n\n*** Pražský „Hlahol\" provedl v pondělí dne 9.\nbřezna v kollegiálním chrámu Páně na Vyšehradě chorální mši\npíseň sv. Vojtěcha a BPanis angelicus\" od Palestriny za příle-\nžitosti svátku věrozvěstů slovanských sv. Cyrilla a Methoděje.\nZpěvácký spolek v Pelhřimově „Záboj\"\nuspořádal dne 16. února v lázeňském sále p. Dvořáka pěve-\nckou a taneční besedu, při níž střídavě s tancem následující\nsbory provozovány byly: 1. „Na Prahu,\" sbor od Veita. 2.\n„Naprej\" od Jenka. 3. „Šumavan, sbor od Jirkese. 4. „Uto-\nnulá\" od Křížkovského. 5. „Tam na horách.\" 6. „Při pivě.\"\n7. „Při draní\" od Héráka. Sbory tyto provedeny byly zdařile,\ncož nemálo k doplnění zábavy přispělo, kteráž za příčinou hojně\nsúcastnivšího-se obecenstva skvěle vypadla.\nTáborský zpěvácký spolek „Žižka\" uspo-\nřádal s divadelními ochotníky dne 1. března deklamatorní a di-\nvadelní zábavu ve prospěch pohořelých v Borotíně. Vystou-\npení tohoto spolku, které jednou každého měsíce se děje, bylo\nvelmi vítané a sbory přednesené došly velké pochvaly. Pře-\njeme tomuto mladému spolku hojného zdaru. Ochotníci dávali\nmezi oddělením „Hastroš,\" fraška od Štěpánka.\n*jjc* Zpěvácký spolek v Heřm. Městě uspořádal\nnedávno hudební zábavu. Zdařile předneseno bylo více sborů\na zpěvů, začež také obecenstvo vřelé uznání zvláště p. řediteli\nprojevilo.\n\nOchotnická divadla.\nV Čáslavi provozovalo se dne 8. března ve prospěch\nškolního stavebního fondu „Politika v lese,\" veselohra v jednom\njednání od Putlitze, přeložil J.St. Na to: „Vychovatel v ne-\nsnázi,\" veselohra v jednom jednání od E. A. Gornera, přeložil\nFrant. Mirovský. Repertoir divadelních ochotníků\nv Rožmitálu vykázal se v poslední době kusy: „Vězení,\"\n„Galejní otroci\" a „Muka chudé ženy.\" Habrští ochot-\nníci provozovali dne 1. března „Matka pluku.\" Ochot-\nnické divadlo v hornickém městě Hoře Kutné.\nV neděli dne 8. března provozovalo se: „Vězení,\" aneb „Je-\nden sedí za druhého,\" veselohra ve 4 jednáních od Rob. Be-\nnedixe, přeložil J. Vávra Lomnický. Čistý výnos připadne\nk rozmnožení důchodů pro okrášlení města. Jistá srbská\ndivadelní společnost pod ředitelem Knezevica ucházela\nse o koncessi, v budínském maďarském divadle 12 předsta-\nvení dávat v řeci srbské. Divadelní společnost\nvdovy Prokopovy v Jindř. Hradci řízením p. Čížka\nzapočala dne 22. února svá představení. Provozována byla ve-\nselohra „Skřeta, malíř.\" Dne 23. provozována byla „Matka\na dcera,\" obraz ze života měšťanského. Dne 25. : „Dráteníci,\"\nveselohra. Dne 26.: „Prostota venkovská\" a dne 27.: „Ži-\nvot za přítele.\" Přejeme společnosti té dobrého zdaru. Na\nochotnickém divadle v Košířích provozovalo se v ne-\nděli dne 8. března ve prospěch průmyslového musea „Paličova\ndcera,\" činohra v pěti jednáních od Jos. Kaj. Tyla. V Rych-\nnově hrálo ochotnické divadlo dne 8. března ku pro-\nspěchu chudých tkalců v Rudohoří a Krkonoších „Loupež,\"\ndrama v pateru jednáních od Václava Klicpery.\n\nZ Prahy.\n\n— Koncert akademického čten. spolku, jenž\nse v sobotu dne 7. března na Žofíně odbýval, obsahoval dvě\nnová čísla instrumentální a sice obratně zosnovanou a pilně\npracovanou ouverturu v Mendelssohnově slohu od našeho ne-\núnavně činného J. L. Zvonaře a pak zajímavé místy effektní\nscherzo z E-dur symfonie od B. Smetany. Nejvíce zastoupen\nbyl zpěv. Pan Polák zpíval jednoduchou, avšak dobře kom-\nponovanou píseň „Zmizela radost\" od Pecha a první cenou\npoctěnou píseň „Jarní\" od Ed. Nápravník a, kterážto po-\nslední, navzdor že nebyla s náležitým výrazem a citem před-\nnesena, přec pochvaly došla. Lépe dařil se zpěv panu Švar-\ncovi, jenž utěšenou píseň „Poslední prosba\" od Slavíka a\na „Půda vlastenecká\" od K. Bendla přednášel. Poslední pí-\nseň je při mnohých pěkných svých stránkách příliš rozvláčná.\nVelmi utěšený zjev byla v tomto koncertu mladistvá a velmi\ntalentní sl. Pí sova, kteráž poslední sadu z E-moll koncertu\nod Chopina a fantasii na národní písně od Bedř. Smetany na\npiano přednášela. První kus byl silám jejím sice nepřiměřený;\nsl. Píšova provedla jej jakož i fantasii velmi obratně.\nPan Rebícek hrál na housle koncert od Joachima tak, jak\nsi ho as skladatel nemyslil. Provedení bylo sice slušné, ac ne\nneúhonné; neboť tak mnohý tón, jejž jsme od p. Rebícka sly-\nšeli, nebyl v jeho partii zaznamenán. Jsa za své namáháni\npotleskem povzbuzen, přidal píseň z mnohých kolovrátků již\nznámou, aby mu k většímu potlesku dopomohla. Palma \"kon-\ncertu náleží sl. Zawiszance, kterážto v smutečním oděvu\njsouc oděna, výborně zapěla Moniuszkovóu píseň „Aniaí dzi-\ncina\" a Želiňského písně z rukopisu Kralodvorského. Bylať\nmnohokráte \\olána a také krásným věncem poctěna —s—\n— Koneert ku prospěchu techniků odbývaný\ndne 8. března v sále na Žofíně začal koncertní ouverturou\n„Michal Angelo\" od Nielse Gade, parádním to instrumentálním\nkusem, jenž od orkestru zemského divadla s úspěchem pro-\nveden byl; z dalších čísel, jichž 10 bylo, jest se nám chvalně\nzmíniti pouze o úryvku z opery „Záboj\" od L. Zvonaře. Byl\nto totiž první výstup Záboje, jenž na skále stoje se zadumá.\nSkladatel pojal a podal rozpoložení svého reka s náležitým vý-\nrazem ; avšak obecenstvo nemajíc textu v ruce a neznajíc\nmomentu tohoto, nevpravilo se do ducha skladby této, jak by\nbyla to zasluhovala. Sám i dirigent p. Mayr nepochopil, jak\nse nám zdá významnost a zosnování skladby, jelikož odlico-\nvání jednotlivých motivů orkestrem velmi neurčitě a chaosovilě\npodáno bylo. Baronka Weissová hrála na piano dvě čísla\nCis-moll sonátu od Beethovena a Weebrovo vybídnutí k tanci;\navšak ani první ani druhou skladbu nepojavši, přísnějším poža-\ndavkům nevyhověla. Ruský houslista p. Pagošev přednášel\nna housle koncert E-moll od Mendelssohna dosti slušně a ap-\npeloval, byv vyvolán, na náš národní cit přednesem několika\nnárodních písní, v nichžto se mu některé flažcoletty v dvoj-\ntónech podařily. Pan Vecko a sl. Ehrenbergrova zpívali duetto\nz opery „Apostat,\" (do češtiny přeložené) od Zd. Skuherského,\ns chvalným úspěchem a prvnější přednesla mimo to arii z opery\n„Faust\" od Spohra. Obzvláštně však byli jsme žádostiví na\nnovinku, totiž arii z nové opery „Horymír\" od J. N.\nMayr a, nynějšího kapelníka české opery. Dalo-li by se z to-\nhoto úryvku na celou operu souditi, máme za to, že nám pan\nMayr místo českého rytíře Horyiníra předvede v Bellini-ově vše-\ndním rouchu vyšňořeného „Signore Orimirio,\" jenž by\nse naposled převrhl v hudebního „Arlechina.\" Nechceme\nzde tvrditi, že by z pana kap. Mayra státi se mohl Bellini,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.7", "texte": "tolik je jisto, že si mnoho toiletních náčiní z jeho garderoby\nvypůjčil. Líto bylo nám výtečného pěvce p. Vecky arii tuto\npřednášejícího, neboť nemohl navzdor své fysické síle v mno-\nhých místech vyniknouti, byv orkestrem, jejž p. kapelník na\nübohého pěvce štval, přehlušen.\nHouslista pan Pagošev z Petrohradu vystoupil\ndne 2. března v prozatímním divadle a osvědčil se co salonní\nhrác. Přednášel totiž koncert od Davids, romancí od Beetho-\nvena a fantasii na české národní písně s nevšední technikou a\nzvláště zdařil se mu přednes písně „Horo, horo, vysoká jsi\"\nve flageoletu, který vesměs v terciích držán jest. Hlubokost\nducha postrádali jsme však vesměs, adá se předpokládat, že\nmladý tento virtuos neopomene v tomto směru se více vzdě-\nlávali. Co vložky zpívala sl. Macháčkova Zvonařovu „Ot-\ncinu\" a „Pomilování\" od Jelena, a pp. Polák a Švarc dvoj-\nzpěv od Pecha. Při Vojáčkově ouvertuře, která koncert před-\ncházela, dirigoval mladý náš ředitel orkestru p. Řebícek tak,\njako by se jednalo o vyvedení některého obrovského díla, kdežto\nskladba nazvíce pouze v polkovém a valcíkovém rhytmu držána\njest. Nestuduje-Ji se řádně, nepomůže pachtěním-se se strany\nředitele nic, jest to jenom zevnější a laika urážející okázalost.\nDivadlo bylo skorém prázdno.\nPánové prof. Mildner, Brúckner, Weber a\nWagner uspořádali ve čtvrtek dne 5. března v sále konvikt-\nském první večerní zábavu, přednášejíce Haydnovo D-dur a\nCherubiniho Es-dur kvartetta. Mimo toto slyšeli jsme spolu-\núcinkováním slečny Mildnerovy D-moll trio od Mendelssohna.\nVšecka čísla byla se strany četného obecenstva s potleskem\npřijata a také v celku dobře provedena. Musíme se však vy-\nznati, že nestejné síly nadřecených pánů okrouhlému a umě-\nleckému vyvedení těchto zajímavých skladeb nemálo na ujmu\nbyly. Zvláště však musíme slec. Mildnerovu na to upozorniit,\nze sobě sice krásnou, své technice však nepřiměřenou úlohu\nzvolila. Slečna měla by se právě proto, že jí nadání a příle-\nžitost k dalšímu vzdělání-se v hudbě takřka po ruce stojí, vší\npředčasné okázalosti vystříhati. Její technika má ještě mnoho\nvad do sebe a jestli snad má býti měřítkem potlesk se strany\nobecenstva jí projevený, jest to nynějšího času tuze snadná\nvěc, státi se umělcem.\n\n—oe—\n\n— Při výroční slavnosti „Sokola,\" která se na\noslavu památky jeho zaražení v neděli dne 1. března odbývala,\npřednesla kapela „Sokolu\" řízením pana kapelníka Čeňka Vi-\nnaře zdařilou, důmyslně zosnovanou a pikantně instrumento-\nvanou ouverturu „Vlastu\" od Ed. N á p r a v ní k a, která velké\nobliby došla. Dále přednášela Sokolská kapella rázný slav-\nnostní pochod od nadaného Č. Vinaře, jejž venkovským\nkapellám odporucujerne. Ku konci hrála kapella ,,Pochod So-\nkolů.\" Všechny kusy byly ehvalně předneseny. —n.\nSlečna Hřímalova debutovala dne 5. března\nv Olomúci co Anička v „Čarostřelci\" a dosáhla velmi šťast-\nného výsledku. „Moravan\" píše o ní takto : „Slečna Hříma-\nlova nemohla za lepších auspicií pocíti dráhu svou, nežli se\nstalo včera. Její Anička v „Čarostřelci\" byla jako by dle\nnejpřísnějších pravidel školy uspňsobena. Nesnadno bylo věřiti,\nže to první vystoupení na jevišti, neboť jistota zpěvu, mimiky,\nokrouhlost a celá routina hry dostačovaly i nejpřísnějšímu kri-\ntikovi. Ovšem byly první zvuky poněkud dušené a hlas ne-\nproniknul vedle zvonkového sopránu slečny Beitlovy: byl to\nale jen okamžik první bázně a minul rychle. Arie v konci\ndruhého jednání vynesly debutantce potlesku všeobecného a\nupřímného i byla třikráte po sobě volána. Škoda, že úkol\nvděčnější nebyl více vhodný k bravouře nežli Aničky úkol třetí\nznámky. Ostatně veškeré obecenstvo s touhou oěekávati bude\ndalší hry sl. Hřímalovy. Měli jsme ředitelství za zlé, že dus-\nným crnudem z prachu střelného dům celý tak se naplnil, až\nse celé obeceostvo rozkašlalo a snadno mohlo to neblaze pů-\nsobiti na zpěváky sami i uikoditi debntantce, což více jest,\nnežli nehoda slavné již umělkyně. A takto vyslovujíce vše-\nobecnou spokojenost, dle níž se slečna H. snadno miláčkem\nOlomucanuv státi může, jako byla Lucca, Mikova, Lukeš, Lay\na jiní před ní, myslíme, že další hry její dnešní úsudek náš\ntím více utvrdí, což ze srdce si přejeme.\"\nSlečna Marie Korschnerova dochází v Amster-\ndamě, kdež co první tragická milovnice engažována jest, nejen\nu obecevstva, alebrž i u kritiky chvalného uznání. Dopiso-\nvatel do „Dresdner Nachrichten\" c. 26 od března vyjadřuje se\no ní u příležitosti provozování „Debory\" takto: „Slečna Korsch-\nnerova rozvinula ve všech scénách „Debory\" všechny žádoucí\nvlastnosti první dramatické milovnice, neboť nakreslila karaktér\n„Debory\" mohútnýmí tahy, hrála se zápalem, výrazem a hlu-\nbokým citem, a byla po mistrovsky vyvedené scéně zaklinači\nod obecenstva hlučně volána.\"\nSlavná virtuoskanaše, paní VilemínaKlau-\nsova-Szavadyova uspořádala dne 26. února v Paříži\nprvní svůj koncert, v němžto C-moll trio od Mendelssohna,\nsonátu G a C-dur od Scarlattiho, gavottu a variace od Rameau-a\na skladby od Štěp. Hellera a Chopina přednášela. Provedení\nvšech kusů bylo v pravém smyslu slova klassické a výsle-\ndek velmi skvělý.\nSlečna Mina Medalova, první zpěvačka divadla\nve Frankfurtu n. M. odebrala se za příčinou prsní choroby na\ndelší cas do svého rodiště Benešova.\nSlečna Hersmjannova z Prahy vystoupila po-\nprvé v Karlsrahe co Aga ta v „Čarostřelci\" s úspěchem pří-\nznivým.\nUmělecká rodina Nerudova bude co nevidět\nkoncertovat v Amsterdamě.\nNaše nadaná krajanka sl. AI. Blažkova, která\npo vystoupení z konservatoria u p, Fr. Pivody ve zpěvu se\nzdokonalila, vystoupila dne 4. února co Agata v opeře „Čaro-\nstřelec\" a líbila se velice. Německé divadelní listy píší o ní\ntakto: „Na Agatě sl. Blažkovy chválíme co do zpěvu nejen\nvzornou pilnost, přísnou správnost a pečlivě odměřené odlico-\nvání, nýbrž i zvláště cituplný přednes. Tak snadno nedá se\nostatně dětsky zbožná nevinnost, jakouž si pod Agatou myslí-\nme, trefněji podati, jako jsme ji od sl. Blažkové viděli.\"\nNáš krajan pan Bernard Rie, virtuos na piano\na bývalý žák Alex. Dreyschoka, jenž se již delší cas v Paříži\nzdržuje a si tam dobrou pověst co výkonný umělec i co skla-\ndatel získal, složil nocturnu na serenadu z „Lazebníka Sevill-\nského,\" kterouž Rossinimu věnoval. Slavný mistr přijal dedi-\nkaci tuto a psal p. Rie-ovi velmi lichotivé psaní. Jak se doví-\ndáme, uspořádá mladý náš umělec dne 7. března v Herzově\nsále v Paříži koncert, v němž i tuto nocturnu předuášeti bude.\nDruhý kapelník německého divadla, pan\nE. Tauwitz, jenž byl zarytý nepříznivec české národnosti,\navšak co skladatel bohatě nadaný, co kapelník ale lhostejný, do-\nstal od ředitele Fr. Thomé výpověď, a to za příčinou rozepře,\nkterou tito páni mezi sebou měli.\nv\nJaroslava Čermáka „Razia\" (loupežní tah), o\nkteré jsme již od roku 1861 mnoho pochvalného slýchali, do-\nstala se konečně i do Prahy. Mimořádné výstavy umělecké\njsou u nás dosti řídké, ze všech ale, můžeme směle říci, které\npo více než desítiletí zde byly, jest pro nynější výstavu obrazu\nČermákova nejvýznamnější. Co do umělecké ceny leda že by\nvedle ní obstála žofínská s obrazem Gallaitovým, slavného učitele\nslavného našeho Čermáka. „Razia'' není obrazem historickým.\nLoupeživí Turci poutají obnaženou Černohorku scéna to tra-\ngická, titíckrát se udála, často se podnes opakující. Nechť také"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630310-01.1.8", "texte": "maloval Čermák celou „Raziuu jen proto, že nalezl snad k Čer-\nnohorce náhodou výtečný model (čemuž celá komposice nad-\nsvědčuje) obraz jeho je tak, jak jest, dílem zcela mistrov-\nským a netvrdíme mnoho, pravíme-!i, že se vyrovná obrazům\nnejklasictějším. Na obraze je hlavní boj již skončen. Na zemi\nleží mrtvý muž Černohorec a zabité dítě. V pološeru stojící\nTurek rozdmycbuje ještě více plamen, který se byl již z ce-\nlého vnitřku budovy otvřené zmocnil V pozadí vystupují v dálce\nmocné sloupy dýmu k modrému nebi, plameny tam pošlehují\nco stopy krvavé cesty. V samém popředí poutají Turci\nČernohorku. Figuře poslednějši obětoval a podřídil Čermák\nvšechno. Virtuosita, jaká se v provedení nahého těla jejího\njeví, převyšuje vše, i Pražanům dobře známou Polákovu „Dianu.\"\nZde je život, pravda a krása. Barva kyprého masa je tak při-\nrozená, plna a odstíněna, že rozeznáváme i části svalů pev-\nnějších, plností barvy vyniká zvláště levá zdvižená noha; levý\nbok, prsa a nachýlený krk v přirozeném zkrácení vystupují co\nnejplastičtěji. V obličeji jeví se nejvyšší zoufalost, pravá ruka\nse ještě brání, zadírajíc se v oči a tvář ji v půl\ntěla Turka, levá ruka je již provazem spoutána. Černohorka\nje středem obrazu a aby tím více vynikla, jest jí ostatní, jak\njiž praveno, vše podřízeno, třeba vzdor tomu vyvedeno touže\nvirtuositou. Turek žhář je jen v poiosvětle, barva plamenu při-\ndušena, Černohorec leží na tváři, dítěte vidíme jen zpodní část,\nobličej poutajícího Turka je přikryt. Vůbec vidíme jen dva\nobličeje na obraze, Černohorčin a zdvihajícího ji Turka. Avšak\ni obličej tohoto musí býti poněkud apathickým naproti bolesti,\njiž mu ruka obličej rozdírající působí. V barvitosti šatu bývá\nČermák velmi štědrým, zde poněkud zadržel. Také nebe mu-\nsilo se spokojit s monotónně lazurovou barvou. Čeho ale vy-\npočítáním svým chtěl docílili, toho také Čermák docílil úplně.\nS pravou pýchou obdivujem se mistrovství v Paříži žijícího\nČecha, uvědomělého rodáka svého, jenž štětcem svým již uznání\ncelé Evropy sobě vydobyl. Pražané neopominou zajisté navští-\nviti nynější výstavu mimořáduou. „Razia\" jest majetkem Pa-\nřížského obchodníka v obrazech p. Goupila, jenž ji nabízí za\n8000 franků. Kéž by se našel mecenáš v Čechách, který by\nnedopustil, aby vzácné dílo to odputovalo zase do ciziny!\nUmělcká beseda měla dne 9. března večer svou\nprvní valnou hromadu. Předseda prozatimného výboru zahájil\nschůzi, vítaje vřelými slovy četně shromážděné. Připomenuv,\nže beseda v pamětihodný den do života vstupuje, projevil na-\nději, že ač věc jest nesnadná a důležitá, přece nadíti se lze\ndobrého výsledku, jednak že každá dobrá věc konečně zvítězí,\njednak že dráha ta pro nás Čechy není nová. Konečné vybízí\nshromážděné, aby při volbách pamětlivi byli jich důležitosti. Po\nté přečetl proz. jednatel pan Sklenář zprávu o zařízení besedy\na činnosti proz. výboru. R. 1861 sestouplo se několik mužů\numění milovnýcb, aby zaražením besedy soustředily se jaksi\nnaše síly umělecké. Zvolen výbor, aby vypracoval stanovy a\nku potvrzení je předložil. Teprv 28. ledna 1863 mohla se\nodbývati proz. schůze, o níž jsme svého času zprávu podali.\nV ní vyvolen jest proz. výbor, který v celku za ten čas od-\nbýval 6 sezení. O jeho jednotlivých usneseních a snahách,\naby beseda co nejdříve v život vstoupila, podali jsme taktéž\njiž zprávu. Koncem února došlo konečně stvrzení stanov, i svo-\nlána jest valná hromada. Dle téže zprávy čítala již beseda 8.\nbřezna v celku 141 údů, a sice : 7 zakladatelů, 30 činných,\n4 přispívající a 102 v jednotlivých uměleckých odborech. Ku\nkonci zprávy vzdaly se díky pp. Chramostovi, Hofovi, K. Fri-\ncovi a Sebmiedovi za jich dary, jakož i panu purkmistrovi\nPštrossovi za laskavé přepuštění místnosti k valné hromadě.\nPo přečtení zprávy přistouplo se k volbám, které až do devíti\nhodin trvaly. Výsledek jest následující: za předsedu zvolen\nškolní rada p. Wenzig, za místopředsedu archivář pan K. Jar.\nErben. Oba pánové děkovali srdečnými slovy za důvěru\njim prokázanou. Do správního výboru zvoleni jsou z přátel\numění pp. : JJ. kníže Rudolf Taxis, prof. Ot. Zeithammer,\nJ. Farský, Dr. Kučera, J. Sklenář, Friedland. Z jednotlivých\nodborů uměleckých pp.: Zvonar, Procházka, Ullmann, Mánes,\nred. Vávra, Kolár ml. Za náhradníky pp. : Vojta Náprstek,\nKolesovský, Čermák, Šimácek, Hof, Sulc ; za jednatele pan\nSklenář, za pokladníka pan Farský, za ucetníka pan dr. Ku-\nčera. Jednotliví odborové volili též své výbory a sice takto :\nodbor hudební pany: Kolešovského, Zvonaře, Smetanu, Pivodu\na Procházku. (Tento obdržel po dvakráte stejně hlasů s panem\nHellerem, pročež konečně losem se rozhodlo.) V odboru pro\nvýtvorné umění zvoleni jsou pánové : Ullmann, Mánes, Lech-\nleitner, Herold a Čermák ; v odboru pěkné literatury pánové :\nHálek, red. Vávra, Barák, Sulc a Kolár ml. Na to je schůze\nukončena. Na galerii sešlo se mnoho hostů.\nHudební literatura. „La séparation\" (Odloučení)\nje titul nové varirované písně pro piano od Jos. Seyfa,\nkterá nákladem činných musikálních obchodníků Christofa a\nKuhé v Praze vyšla. Je to vděčná a nepříliš těžká skladba,\nkteráž mnohým pianistům vítána bude. Stojí 54 kr. r. č.\nChvalně známý František Miehel vydal nákladem Christofa a\nKuhé „České pomněnky,\" sbírka to českých písní národ-\nních pro piano uspořádaných a pro začátečníky ve hře na piano\nse hodící. Odporucujeme vřele sbírku tuto, ježto as 20 písní\nobsahuje, zvláště všem ústavům pro piano a učitelům,\nkteří se výučováním začátečníků v hudbě zanášejí. Stojí 54 kr.\nr. c. „Sbírky národních písní pro piano od Fr. Pivody\nuspořádaných vyšel sešit pátý, jenž obsahuje písně: „Což\nty mne má ženo neznáš\" „Spi má zlatá\" „Muzikanti co\nděláte\" „Až ty půjdeš k nám\" „Adámku náš.\" Sešit\nstojí 34 kr. Písně tyto json pro piano obratně uspořádány\na dají se snadně provésti. „Heslo Čechů\" je název vlaste-\nneckého sboru od Fr. V. Karlíka (slova od J. Lodla), jenž\nnákladem zpěváckého spolku „Záboje\" v Rokycanech tiskem\nvyšel a Pražskému „Hlaholu\" věnován jest. Sbor tento, o\nněmž se později zevrubněji zmíníme, lze dostati též u Christofa\na Kuhé a Lud. Fleischera v Praze. Cenu viz v kronice zpě-\nváckých spolků.\nPrávě vyšel nákladem pp. Christofa a Kuhé pátý\nsešit původních čiverozpěvň ,,Záboje4 redakcí Em. Meliše a\nLudev. Procházky. Sešit tento obsahujesbor „Zpěv podloud-\nníků\" od L. E. Měchury. Sešit tento o sobě (partitura a\nhlasy) stojí 1 zl. r. čís. Předplatní cena na celý svazek (6 se-\nsitů) obnáší 4 zl.; poštovní zásilkou 4zl 50 kr.\n\nDur a moll.\n\nTleskači (klakéři). Tleskači francouzští rozpadávají na následující\ndruhy: 1. Connaiseur (znatel), jenž obyčejně v první řadě\nsedí, verše z paměti umí, své sousedy na krá-y básně a hry pozorný\nciní a pikantní anekdoty ze života hereček vjpravovati zná. 2. Topa-\ngeur, jenž při nejmenší příležitosti nojzůřivěji tleská. 3. Rieur (mní-\nšek), jenž se každému jalovému vtipu srdečně zasmáti dovede. 4. ťle-\nreur (slzeč), jenž to samé nejtklivějšíra pohautírn způsobí. 5. Chato-\nnilleur, jenž od zacatku kusu a mezi přestávkami šňupavým tabá-\nkem, cukrovinkami a divadelní cedulí své sousedy ku prospěchu kusu\nnaladí aje veselou zábavou v dobrý fiozmar uvádí. 6. Chauffeur,\njenž na každém rohu ulice « každé divadelní cedule státi zůstane, a\njenž jakmile se jich několik kolem něho shromáždí, nadšeně volá: ~Ach,\njaký to klassický kus \\u 7. Risseur, jenž neuuavně ~Da capo\" volá.\nPoslední druh dostává mezi všemi tleskači nejvétšího platu. Mnohý z nich\nvydělá si tím ročné 12—15000 franků.\n\nListárna.\nPanu Boh. Novotnému v Polné. Přejete si též slova ve-\nselohry ~Sládci44 ? Račte nám to oznámiti. Slav. ředi-\ntelství ochotnického divadla v Kutné Hoře. Díky\nza zaslání."}]}