{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_sha256": "69ec0195d076e3f00330cede9872aa7a270dd71e1c420aeacd02065dca7e4123", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/03/20_01/bmtnabd_1863-03-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "65", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.1", "titre_corps": "Vývin pisni českých. Příspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.", "titre_sommaire": "Vývin pisni českých. Příspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4018, "texte": "Vývin pisni českých.\nPříspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.\n(Pokračování.)\nPříznivější doba ku komponování písní ěeských nastala\nr. 1835. Hudbomiiovný a výtečný básník Jos. Chmelenský\ncítě nutnou potřebu nových zpěvů čekých, soustředil až do-\nsud rozptýlené starší i mladší skladatelské síly k chvalnému a\nzáslužnému podniknutí. Odhodlal se totiž, jsa bratrem svým\na Frant. Škroupem podporován, vydávati sbírku z větší části\nvlasteneckých písní pod názvem „Věnec\" jímž hudební lite-\nraturu českou značně obohatil. Dobyl—li si Chmelenský vedle\nKarla Macháčka o operu v českém jazyku svými původními\nliberetky k operám „Dráteník\" (r. 1826), „Oldřich a Božena\"\n(r. 1228), „Libušin sňatek,\" jakož i svými výtečnými pře-\nklady textů „Josef a jeho bratří\" (r. 1824), „Kouzelná flétna\"\n(r. 1825), „Sníh\" (r. 1827), „Lékař oční\" (r. 1833) a mnoho\njiných zamenitých zásluh; dovršil zajisté míru jejich vydá-\nváním „Věnec,\" jejž navzdor skromnému účastenství až do\n1838 se vší horlivostí a obezřelostí redigoval, a Frant.\nv *\nSkroupovi k dalšímu vedení odevzdal.\nVe sbírce této, v nížto se 33 skladatelů zúčastnilo,\nnacházíme mnoho zdařilých písní, z nichžto některé co skvělé\nhvězdy („Kde domov můj\" „Píseň Čecha\" „Růže Te-\ntínská\" atd.) na obzoru české hudby se skvíti budou.\nPo Chmeienském vedl Frant. Škroup ještě jeden rok\n(1839) „Věnec\" dále; avšak nedostatečná podpora se strany\nobecenstva byla příčinou, že krásné toto podniknutí zahynout\nmusilo. Ještě jednou pokusil se Frant. Škroup „Věnec\" k no-\nvému životu vzkřísili, a započal jej r. 1844 znova nákladem\nJana Hoffmanna vydávati. Aby však znova vzkříšenci větší\nzajímavosti dodal, podával mimo musikálie také literární pří-\nlohu, kteráž mnohé pěkné hudební články („Myšlénky o slo-\nvanském zpěvu\" „Životopis Píška\" atd.) obsahovala. Avšak\ni tento skutečně svěží „Věnec\" brzy uvadl, nebyv dostatečně\nporosen vláhou obecenstva. Jak prospěšně Frant. Škroup\nv oboru písní českých účinkoval, netřeba nám líčiti, neboť kdo\nnezná množství jeho pěkných písní v národním duchu slože-\nv\nných ? Kdo nezná „Kde domov můj/4 „Češku\" atd., které\nv celém národu našem slavně se ozývají?\nVedle Frant. Škroupa, jenž svými četnými písněmi ne-\nmálo k obohacení hudební literatury české přispěl a si trvalý\npomník v srdci každého národovce vystavěl, pracovali na\ntomto poli se značným úspěchem Václ. Rosenkranc, Aug.\nRůžička, Bedřich Kittl, Frant. Drechsler, Jos. Vašák, Jos.\nVorel, Heř. Skřivan, Fr. J. Karas, mistr Vojt. Jírovec a\nVácl. Tomášek, jejichžto zdařilé písně z větší části ve „Věnci\"\nvyšly. Iv sesterské Moravě objevil se na tomto poli nadaný\npěstovatel \\ byl to Ludevít ryt. z Dittrichů, jenž r. 1843\nv Olomúci 6 vlasteneckých písní s průvodem piana a kytary\nvydal. Písně tyto přišly, jak se zdá, v úplné zapomenutí;\ntoliko jedna ujala se u veškerého českoslovanského národu.\nJe to krásná a zádumčivá píseň „Moravo, Moravo, Moravi-\nčko milá,\" kteráž o jeho talentu k písni patrného svědectví\npodává.\nLáska ku komponování písní počala na to ochabovati,\naž opět Jan Orebský (dr. Jan Theobaid Held) svými „Šestero\nselskými písněmi\" (slova od K. Šnaidra), které v Praze u J.\nHoffmanna r. 1846 vyšly, nečinnost tuto přerušil.\nKdyž r. 1848 zcela nový politický ruch a úplná svo-\nboda nastala, počal se český vlastenecký zpěv rnohútně roz-\nléhati. Zpívaly se tehdáž se vším zápalem písně slovanské,\nláskou k vlasti a národu dýchající, a spolek „Slavie\" obral\nsi za úkol, písně tyto bez průvodu piana vydávati. V sbírce\ntéto nacházíme vlastenecké písně polské, horvátské, české atd.,\nano operním áriím byly tehdáž z nedůstatků původních ná-\npěvů vlastenecké písně podkládány. Tak na př. rybářské pí-\nsni v „Němé z Portiči.\"\nJakmile však politické hnutí porušeno bylo, nastalo\nv literatuře iv umění takřka hrobové ticho. Píseň česká\nozývala se jen v úkrytu a málo pro ni se pracovalo. As\nokolo r. 1850 soustředěny byly poznovu síly skladatelské\nk novému podniknutí. Byl to „Zlatý zpěvník,\" sbírka če-\nských písní, v nížto mnoho zdařilých písní uloženo bylo.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "68", "image_debut": 1, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.2", "titre_corps": "František Xav. Parč. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "František Xav. Parč. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.1", "debut_caractere": 4020, "fin_caractere_exclue": 4170, "texte": "František Xav. Parč.\nŽivotopisný nástin.\nKaždému pravému umělci přísluší, o rozšiřování národ-\nního umění účinkovati a práce své všeobecnému prospěchu"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6340, "texte": "nikoliv však marné slávě obětovati. Tací umělci nešetříce\ntoho, co prázdná hlava častěji vykuje, a nedbajíce na to, co\nse jim strannými zámysly k prospěchu cizích dosti často\nujmulo, kráčejí stále bez pomoci cizích dobře vyměřenou\ndráhou k cíli ustanovenému mírnost, dokonalost a cnost\nza průvodkyně sobě zvolivše. Z ohledu toho i nesmrtelný\nW. A. Mozart mluvě o hudbě, Čechy obdivoval. Když mu\njedenkráte fugu v kratičkém čase, jak se praví od zname-\nnitého Brixiho složenou předložili, zvolal zanícen, spěšně\ns jiskřícíma očima řádky prohlédnuv: „Opravdu, před\ntímto musím smeknouti. Co Brixi, nedbaje na celý\nsvět hudební, za den napsal, sotva všichni v celém\nsvětě za půl léta jsou sto dověsti; opravdu, Čechově\nmne překvapili; nebof zde muže nalézám, kteří více\nnež mě podivení zasluhují.\" A Neumann, jehožto vzne-\nšené skladby ve světě hudebním jedno z předních míst za-\nujímají, pravil o českých skladatelích při jisté příležitosti\ntakto : Větší díl se jich podobá fialkám, které skrytě\nv osamělém údolí jen skutečnému znateli přírody slad-\nkou vůni dýchají.\"\nMezi takovéto, trvám, mohu vším právem našeho Frant.\nX. Parče, bývalého ředitele kůru v Týnském chrámě připo-\nčístí a domnívám se čtenářům těchto listů se zavděčiti, po-\ndám-li životopis toho zasloužilého a vlasteneckého skladatele.\nFrantišek Xav. Parč narodil se dne 30. ledna 1760\nv Duchcově (Dux), kdež jeho otec, znamenitý varhaník po\ndlouhý čas úřad školního rektora spravoval. Hned v útlém\ndětství jako šestileté pachole jevil velkou lásku, schopnost a\nnáklonnost k hudbě. Když jeho otec neb někdo jiný na kla-\nvír, jenž se v domě nacházel, hráti počal, opustil hudby\nmilovný pacholíček svých sporých hraček, k hudebnímu ná-\nstroji se přiblížil a pilně poslouchával, oči na prsty hrajícího\nneodvratně upíraje, jak dlouho hudba trvala. Vyučoval-íi\notec jeho zrostlejší hochy zpěvu, stával maličký vždy stra-\nnou a ponaučování otcova bedlivě šetřil. Tak se i stalo je-\ndnou při takové příležitosti, když diskantisté v nesnadnějším\nzpěvu v hlasích se srovnali nemohli, nad čímž starý učitel\nse rozhorlil a netrpělivě partesy na stůl hodě, řekl: „Dnes\nto jistě z vás žádný nedovede,\" že maličký Parč to snésti\nnemohl, a počal z paměti celý ten zpěv zpívali bez chyby\nv intonaci té nejpřísnější, tak jak tomu byl otec prv učil.\n$ úžasem patřil starý umělec na pacholíka, který se\nslabikářem v ruce před přísným otcem stoje, snad důtky oče-\nkával a chtěje se jí vyhnouti, žádal otce, aby ho zpěvu a\nklavíru vyučoval, k čemuž, jak doložil, nepřekonatelnou žá-\ndost v sobě cítil. „Ano!\" zvolal radostí opojený otec, „vy-\nučím tě s potěšením, ačkoliv jsi ještě malý, když pilnost tvá\ns takovou láskou se pojiti bude.\"\nOd té doby se starostlivý otec všemožně snažil, aby\nsvého nadějného synáčka nejen hudbě, nýbrž i liternímu\numění, jak dalece jen útlý vtip jeho pochopili mohl, vyučil,\nkterý ve všem prospíval tak, že z něho v třech letech byl\nnejlepší diskantista v celém okolí. Parč hrál nesnadné kusy\nna klavír s velkou obratností a vynikal ve škole pilností a\nprospěchem nad své spolužáky.\nPo celém vůkolí, kde jaká chrámová slavnost se odbý-\nvala, pozvali mladého Parče, jehožto hlas denním pilným\ncvičením pevnější, plynnější a co do libozvuku bohatější se\nslal. I byloť se co diviti úspěchu jeho v počátcích generál-\nního bassu a každý se zajisté potěšil, slyše ho hráti na\nklavír.\nNa takový způsob se brzy pověst o malém pěvci roz-\nnesla ; netrvalo to dlouho a otec jeho byl vyzván, aby syna\nsvého za fundačního diskantistu dal do Jihlavy, kde by mu\nvolno bylo i studiím se věnovati. V toto prospěšné vyzvání\nsvolil radostí potěšený otec. Mladý Parč byl poslán do Ji-\nhlavy, kdežto staré klasiky generálního bassu a hudby vůbec\npilně studoval. Zde zdokonalil se ve zpěvu a také ve hraní\nna piano. Vystudovav zde humaniora chvalitebně, odebral se\nsám sobě v květu jinošství zanechán a hudebním i literním\numěním ozdoben do Prahy, kdež beze vší cizí pomoci filo-\nsofii i práva šťastně a prospěšně dokončil.\nV tom čase, kdežto mužný a ohnivý jeho duch stále\njen posvátným citem k umění hudebnímu plápolal, vynikl on\nv Praze svou znamenitou hrou na piano a získal si pověst\nnejprvnějšího tenoristy a varhaníka, při čemž i značné práce\npro orkestr, písně a kantáty skládal. Uznaná cena skla-\ndeb těch a vzdaná mu pochvala od tehdáž žijících umělců,\nzvláště pak od jeho milovaného přítele a českého skladatele\nVáclava Praupnera povzbudily našeho Parče na oblíbené dráze\ndále pokračovati a když studia šfastně byl ukončil, odevzdal\nse zcela umění hudebnímu, ačkoliv mu jakožto dokonalému\na v právech velmi zběhlému muži šťastná budoucnost kynula.\nNyní teprv počínal náš Parč, jehožto duch vždy jen\npo dokonalosti (jak A. Jelenovi sám v pozdních dnech života\nsvého ujišťoval) bažil, spokojeněji živu býtí; neboť byl kráčel\ncestou, kamž ho od útlé mladosti srdce jeho vábilo, účin-\nkujíc totiž v oblíbeném umění hudebním.\nNejvíce pilnosti na to vynaložil, aby se u vyučování\nzpěvu a piana zdokonalil, což mu ted dostatečnou výživu\npodávalo a snaže se tak, sepsal k tomu cíli vlastní „školuj\njejížto obsah učňům jeho právě tak důkladný, jak prospěšný\na pochopitelný byl.\nSnaha jeho a vytrvalost nebyly marné; neboť Parčova\nškola i učňové jeho brzy dokázali, že mistr jejich nejen\nspisovatelem aíebrž i umělcem hudebním jest. Mnozí z domů\nnejvznesenějších přáli si ho míti za učitele hudebního a nej-\nvýtečnější ředitelové kůru hleděli o závod výborného tohoto\nvarhaníka chrámu svému získali. Kníže Auersperg požádal\nParče r. 1790 za hudebního učitele pro dům svůj. Zde složil\nParč některé příležitostné hudební kusy a pobyv zde 5 let,\ndobyl si náklonosti a lásky umění milovného knížete.\nV tom čase počaly se na Malostranském divadle pod\nředitelstvím Františka Špenglera opery větším dílem od do-\nmácích skladatelů provozovat], k jejichžto řízení Parč často\ndožadován býval, když tehdejší kapelník buď vzdálen neb\nnemocen byl. Parč osvědčil se i zde co znatel hudebního\numění. Opakovalť s pěvci a pěvkyněmi pilně, ujal se zcela\noper a vedl hudbu tak vzorné a dokonale, že když kapelníka\ntu nebylo, jemu toto místo ochotně odevzdali. Tuf se ote-\nvřelo tomuto neúnavnému umělci úrodné pole ku vzdělávání.\nI počal tu mnohé užitečné opravy; pěvců přijal počet\nvětší, orkestr dokonalými hudebníky obsadil a důkladné zkoušky\ns nimi vedl. Parč složil také i sám velikou zpěvohru, která"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6123, "texte": "v německém jazyku r, 1793 a 1794 na staroměstském sta-\nvovském divadle pod názvem „Viktor a Heloise\" provozo-\nvána byvši, veliké pochvaly došla.*) Práce nejzdařilejší\nv této zpěvohře jsou chory čarodějnic a pak arie Viktora\na Heloisy, jakož i arie královny čarodějnic.\nDne 18. srpna 1795 vstoupil náš Pare, jehožto příjmy\nnyní jisté a stálé byly, v sňatek manželsky s dokonalou Če-\nskou , dcerou knížecího arcibiskupského domácího úředníka\nJ. Nep. Košťála, kterou byl dříve příležitostně jako dobro-\nsrdecnou vlastenku seznal.\nZ těchto časů pozůstaly nárn sbírky jeho krásných\nčíverozpěvů, které svým podporovatelům a ctitelům, jakož\nbyli: Paní Pionérové z Streitenfeldu, dr. Měchura, dr. Hárritl,\ndr. Lippa a mnozí jiní Čechové, věnoval a ježto tehdáž velké\nobliby docházely*\nY tomto krásném zaměstnáni setryal Parč přes 10 let,\nvždy vyučováním se zanášeje. Rozlehlost našeho hlavního\nměsta ano i vzdálenost viníc po vůkolí Pražském, kdežto všude\nnáš Parč po hodinách docházeje hudbě učil, byly příčinou\nschvácení, unavení a pozvolného ztroskotání zdraví jeho.\nPřece ale vynaložil všecko, doufaje se uzdravili, aby jak\nučňům tak i divadelnímu zaměstnání zadost učinil ukrýval\nbolestí svých, zatajil je před chotí a rodinou, k nimž celá\nláska jeho směřovala. Yšak jeho zdraví se nevrátilo více a\nrodina i přátelé jeho vidouce tělo jeho chřadnouti, nutili jej,\naby pracem svým ulevil a o navracení zdraví svého pečoval.\ní vyskytiať se brzy k tomu příležitost, když po zesnutí\nvýborného hudebního umělce Yáclava Praupnera r. 1800 ře-\nditelství kůru v chrámě Týnském se uprázdnilo. Parč žádal\no místo toto a Pražský magistrát uznav zásluhy jeho, svěřil\nmu ředitelství kůru Týnského.\nTu měl Parč náš výživu pohodlnější a pojištěnou i pro\nsvou budoucnost. S tím však hned s počátku veliké obtíž-\nnosti a nátisky se spojily. Jeho nepřátelé totiž, kteří byli\no místo toto žádali a ho neobdrželi, záviděli mu to a všeliké\npříkoří mu činili. Parč snášel vše trpělivě, ačkoliv to citli-\nvému srdci jeho nemalých bolestí působilo a na ústroj chu-\nravého jeho těla zhoubně účinkovalo*\nParč zřídil orkestr svůj chrámový dle vůle vlastní tak,\nže každému jinému mohl býti vzorem a pak ačkoliv stále\nchurav počal pro kůr svůj pilně psáti. Mimo některá\nofferloria, gradualia, arie složil také čtyry velké mše,\nkteré později větším dílem pro dokonalý sopránový hlas své\nprvorozené dcery Anny koncertně přepracoval.\nMezi tím podkopávala churavost rok po roce prudčeji\ntělo jeho. Lékařská pomoc neměla účinku, tělo jeho počalo\nneobyčejně chřadnouti. Šest let übohý ani z pokoje nevyšel,\na jen málo která hodina za den mu popřála po pokoji dosti\nobtížně se projiti a přece iv tomto stavu neochábl jeho\nohnivý duch; noboť v bolestech největších složil mnohé práce,\nkteré podivení zasluhují. Mimo některé písně složil mnohá\nvýborná kvartetta, které chvalného uznání dosáhly. Parč\nzemřel dne 6. dubna 1822 v Praze.\nAlois Jelen podal o tomto výtečném skladateli v „Če-\nchoslavu\" od r. 1825 některé podrobnější zprávy, které tuto\nsdělujeme.\n„Dlouho jsem ctil Parčovy práce,\" píše A. Jelen,\n„dlouho již ctil dokonalost a duchaplnost jejich, avšak dosud\njsem ještě Parče neznal.\nJedenkráte (4 leta před jeho smrtí) byl jsem nenadále\ndožádán od přítele svého, s Parčem v hudebních záležito-\nstech cosi vyjednali. I uchopil jsem se s radostí příležitosti\nté. Když jsem přišel do příbytku jeho, dychtě jej znáti, kde\nmalý pěvec pokoj mistra svého mi ukázal, bez zaklepání\ndvéře jsem otevřel, a do pokoje kvapně vkročil, z něhožto\nlibozvučný souzvuk vstříc mi zněl. Vzhled můj pádil po\nnástroji hudebním a mistru jeho, který nedbaje na vůkolí,\ns libozvukem se zanášel. I přistoupil jsem blíže, a pohnut,\nneboť jsem sotva obraz ten pochopit mohl, jejž zrak duši\nmé představoval.\nByltě to muž postavy prostřední, vyschlý tak, že hlava\njeho proti tělu mnohem větší se zdála, v širokém, až ke krku\nzapnutém šedivém kabátě sedě se třásl, tak že prvním po-\nhlédnutím tělesné bolesti jeho byly k poznání, což vpadlé,\nz hlubokých jam k nebi pozvdvižené oko nad které Se\nčelo a tvářní kost daleko vypínaly, důstatečně dosvědčoval.\nBlížící se smrt jevila se zřejmě na svráskováných spoře\ntakřka smrtelnou kůží potažených vpadlých lícech, na vysed-\nlých dásních, na rtech bolestně sevřených a na rukou\nnevládlých, jejichžto kostlivci se podobající prsty s největšírn\nnamáháním poslední službu duchu dosaváde přemocnému pro-\nkazovali se snažily. Široká noční čepice zakrývala větší díl\nhlavy jeho vlasy zde onde zpod čepice se jevící spu-\nstivše se s kadeří někdy hojných, kryly dílem vznešené čelo\njeho, dílem k ramenům visely.\nSotva jsem se zpamatovati, sotva cit bolestný, jaký\nmne, an jsem na muže toho pohlédl, jal, přemoci mohl.\nTeprv když na pianu hrající přestal, pak tato polomrtvá po-\nstava na papír před sebou ležící cosi poznamenali se snažila,\npočal jsem bázlivě na Parče se ptáti a tu mi bylo ztvr-\nzeno, co duch můj předzvídal, že tento übohý jest sku-\ntečně Parč, onen znamenitý skladatel hudby.\nPoselství své jsem brzy vyřídil, shledav v Parči muže\nrozšafného, moudrého, dobrotivého a ochotného bez okolků.\nOd toho dne jsem častěji u něho bývával, a později bylo mi\nštěstím popřáno, na jeho choru místo tenoristské, jež mne\nsám ponabídl, zastávali. Tak jsem měl příležitost v Parči\nseznati muže, který ve své bolestné váhavé nemoci vše-\nobecného obdivem zasluhuje, neboť v největších bolestech,\nano i tenkráte ještě, když ani více vstáti nemohl, a k pianu,\nkteré mu spolu i psacím stolkem bylo, na jeho žádost, již\npolomrtvý nositi se dal, nejkrásnějsí práce nám zhototovil.\nPrávě v takovém stavu sepsal některé kusy chrámovní: kan-\ntátu, Salvě regina, Animas fidelium a j., mimo to všecko\njednu velikou mši, dle slov jeho koncertně pro svého te-\nnoristu. >\nKdykoli jsem k němu přišel, nalezl jsem jej prací za-\n\n*) Text této zpěvohry vyšel r. 1794 tiskem v Praze pod názvem\n„Viktor und Heloise, oder: Das Hexengericht, grossses Sing-\nspiel in 3 Aufzligen von Hegrad. Aufgefiihrt im konigl. alt-\nstadter Nationaltheater von der deutschen Gesellschaft des Franz\nSpengler.\" Viz Dlabačův „Kuastlcr-Lexikon\" str. 426, jenž jen\nněkolik řádků o něm napsal."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1157, "texte": "městnaného, bud své malé zpěvce, na které velmi dbal,\nučícího. Byloť mu také štěstím popřáno, z dítek svých i\nučenníků radosti se dočkati. Neboť mimo již podotknuté prvo-\nrozené dcery, zdařili se mu jakožto altisté syn jeho Jan *),\na dcera Terezie jenž, podobajíce se otci svému, hned\nv útlém věku službě boží umění své obětovali, Z učenníků\njeho vynikali zpvěvem pan Frič a pan Ferdinand Pohl, onen\npověstí rozhlášený divadelní pěvec, jakož i mnoho jiných\nznamenitých osob, jak v zpěvu tak na pianu, ježto zde jme-\nnovitě postavili, neznaje v tom vůle jejich, se oslýchám.\nParč zůstal si stejným v jednání i smýšlení staral\nse vždy o dobro své rodiny; zastýskával jen, že mu bolesti\ntěla jeho v práci překážejí. I pracovalť proto neunaveně\naž do svého skonání, které dosti kvapně přiehvátalo. Zemřel\ntotiž dne 6. dubna 1822 oželen vůbec.\nPohnutelný byl průvod k hrobu ho provázejících.\nByloť tu hojnost truchlících učenníků i vyučenců jeho viděti,\na nejen ti, jenž našeho náboženství jsou, nýbrž i účastníci\njiných vyznání k hrobu mistra svého doprovázeli, kdežto jeho\nvlastní „Salvě regina\" a „Animas fidelium\" smutným zavzněíy\nzpěvem. Pokoj popeli jeho !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "68", "page_fin": "70", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.3", "titre_corps": "Sázka o ústřice. Výjev ze života uměleckého.", "titre_sommaire": "Sázka o ústřice. Výjev ze života uměleckého.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.4", "debut_caractere": 1159, "fin_caractere_exclue": 4987, "texte": "Sázka o ústřice.\nVýjev ze života uměleckého.\nSpaa bylo tehdáž nejoblíbenější místo lázeňské. Po\nčas lázeňské doby platilo toto malé hnízdo za střediště vy-\nsokého vzletu, za odpočívadlo diplomatického světa. Se vším\nprávem pojmenoval již císař Josef 11. toto lázeňské místo\n„kavárnou Evropskou;\" neboť zde se sešli známí i neznámí\nze všech 64 polouměrů větrní růže.\nK vynikajícím zjevům, které tam r. 1805 své stany\nbyly rozbily, náležel princ Jeroným, pán z Talleyrandů,\nGérard, Talma, Pigault-Lebrun a Jouy, spisovatel Hermite\nde la Chaussée ďAntin.\nZ ženského světa vynikala tam mezi jinými hlavně vé-\nvodkyně z D.a hraběnka Regnauld de Sant-Angely, dvě tyto\ndámy, které ačkoliv výborně provdané, v šťastných časech\nstarého Řecka si žiti přáli, aby tísnící je břímě manželství\nsetřásli a raději roli Laisy a Aspasie převzíti mohly.\nObě dámy jsouce velmi mladé, velmi krásné, velmi\nroztomilé, zanechaly své nehezké muže a své krásné upo-\nmínky v Paříži, vzaly s sebou své nejkrasší rozmary a své\nnejrnilejší šaty a usnesly se na tom, že si ve Spae žádných\nrozkoší uklouznouti nedají, aby si krátký svůj pobyt zde co\nnejvíce možná osladily.\nAby si však vespolně nepřekážely, übytovala se vé-\nvodkyně v hostinci „Croix ďor\" nedaleko „Promenade de\nquatre keures;\" hraběnka naproti tomu v hostinci „Diable\nďargent\" nedaleko „Promenade de sept heures.\"\nJen čas od času navštěvovaly se obě dámy obapoíně,\nbavily se o starých známých a nových módách, vypravovaly\nsi zprávy z Paříže a anekdoty ze Spay, objímaly se co nej-\nněžněji a vidívaly se v šesti neb osmi dnech opět.\nJednoho jitra, když paní vévodkyně právě svou toi-\nlettu dokončila, oznamoval mameluk neboť tenkrát mu-\nsela každá dáma vyššího tónu mameluka k posluze míti\npříchod paní hraběnky.\n„Buďte mi vítána,\" pravila vévodkyně k přicházející\nhraběnce s velkou roztomilostí vstříc jí spěchajíc.\n„Ruším-li, kažte mi odejít,\" prosila hraběnka na prahu\nse zastavíc.\n„Půvabná čtveračko, kdy jste mne rušila ?\" tázala se\nvévodkyně, vedouc k pohovce přítelkyni svou. „Kdyby mi\nkaždá návštěva tak milá byla jako Vaše, nevím věru, kdo\nby byl v celé Spae šťastnější, než Vaše oddaná služebnice.\nOdložte, drahoušku, a vemte místo! Neviděly jsme se již\nosm, ba ano deset dní, a tu si dovoluji tázati, zdaž jste něco\nnového zakusila.\n„To nejnovější jest velmi něžné tajemství, kteréž jen\nVám svěřiti chci.\"\n„Tajemství ? Vámf je známo, drahoušku, že ani smrť\nnení mlčelivější, než Vaše přítelkyně. Tedy vypravujte...\"\n„Jsemť zamilována \"\n„Je to něco nového ?\" tázala se vévodkyně s takou\njemnou potměšilostí, že tato co nevinná prostota vypadala.\n„Ano, v skutku jsem zamilována !\"\n„Není možná ! a do koho pak ?\"\n„Do mladého umělce, jejž jsem se před osmi dněmi\nv herně znáti naučila.\"\n„Do umělce ? Víte-ii pak, že to, co mi právě vypra-\nvujete, je skutečně něco podivného ? \"\n„A proč?\"\n„Poněvadž i já jsem zamilována, a sice jako Vy do\numělce. Naposledy milujeme, aniž, to víme, jednu a tutéž\nosobu.\"\n„To by ovšem vadilo.\"\n„Ba ano, velice vadilo. Umělec, jenž Vás bezpochyby\nmiluje, jest . . .\"\n„Malíř.\"\n„Bohudíky, neboť můj miláček je hudebník ! Umělec,\njejž Vy miluje, jmenuje se . . .\"\n„Julius!\"\n„Podivná to náhoda! můj ctitel jmenuje se César. Ju-\nlius César byl, jak Vám známo, mužem všech žen a\nsoučasně ženou všech mužů a proto dosti ješitný, když\no sobě pravil: „Přišel jsem, viděl jsem, a zvítězil jsem.\"\nVíte též rodinné jméno Svého Julia ?\"\n„Jmenuje se zkrátka Dambreville.\"\n„Můj se nazývá Méricourt. My tedy nemilujeme\ndíky božské prozřetelnosti! jedonoho a téhož a můžeme\n% %\nsi obapelně důvěřovati. Jak jste již ve své lásce pokročila?\"\n„Včera mi věnoval báseň!\"\n„Báseň ? Ach, opět něco velmi podivného ?\"\n„Aj, proč pak?\"\n„Poněvadž jsem i já od svého Césara báseň obdržela.\n„Máte tu báseň při sobě?u\n\n*) Zemřel, jsa v službě při magistrátu, osmý den po smrti otce\nsvého."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4431, "texte": "„Zde jest,\" pravila hraběnka, vytáhnouc růžový lístek\nze sněhobílých ňader svých. „Kde máte Svůj ?\"\n„Na tomž místě,\" odvětila vévodkyně, berouc ze zá-\nňadří růžový lístek. „Račte být tak laskava a čtěte jej, pak\ni já budu povolná, Vám svůj přečisti.\"\nMůj Julius se krátce vyjádřil; jeho báseň nemá bohu-\nžel více než čtyry verše.\"\n„Na mou věru, to je přepodivné.\"\n„Již zase ? proč ?\"\n/\n„Poněvadž báseň mého Césara neobsahuje více veršů\nnež čtyry.\"\n„Nuž čteme verš za veršem !u\n„Začněte,\" prosila vévodkyně.\nA obě dámy rozvinou své lístky. Hraběnka počne:\n„Hvězdo hvězd! patř na mě tísně!\"\n„Hvězdo hvězd J palř na mé tísněopakovala vé-\nvodkyně.\nJak ? U Vás to také tak stojí ?\"\n„Právě tak ! A druhý verš ?\"\n„Probuď se přec, slunce mě !\"\n„Probuď se přec, slunce mé !\" opětovalo vévodské echo\n„Vy žertujete, vévodkyně !\"\n„Mám dále číst?\"\n„Učiňte tak !M\n„Slyš mě loutny vřelě písně \"\n„Slyš ty písně, vždyf jsou Tvé!\" „Nebesa!\" padla\njí hraběnka do řeči; „to je jedna a tatáž báseň !\"\n„My jsme obě oklamány,\" zvolala vévodkyně.\n„Ale kdo je z obou větší šíbal ? Odepsal můj Julius\ntyto bídné verše od Vašeho tak zvaného .Césara aneb odepsa\nje Váš César od mého tak zvaného Julia ?\"\nr\n\\ „O! tuším ještě něco horšího!\"\n„Prosím, co tušíte paní vévodkyně?\"\n„Že Váš Julius a můj César jsou jedna a tatáž\nosoba pod dvěma rozličnými jmény.\"\n„Tento protiehůdce měl by nás tedy za blázna?\"\n„Dost možná, paní hraběnko.\"\n„Ten nevěrník, ten ošemetník!\"\n„Pan César Méricourt!\" oznamoval v tomtéž okamžen\nvstupující mameluk.\n„Počkej, Césare, ty nám oboum přicházíš vhod. Pospěšte\nrychle do vedlejšího pokoje. Oba jsou jen záclonou roz-\nděleny. Od tamtuď jej můžete viděli. Je-li Váš Julius a\nmůj César jedna a tatáž osoba, pak račte kejchnouti a zů-\nstaňte tak dlouho ve svém úkrytu, dokud nezazvonírn. Pak\nvyjděte tam oněma dveřma a vstupte těmito sem.\"\nHraběnka vklouzla rychle do vedlejší komnaty. Hned\nna to vstoupí César Méricourt. Tu slyšet jest kejchnutí. Vé-\nvodkyně jest nyní své věci jista.\n„Dobré jitro, milý pane Mérieourte !\"\n„Mám tu čest pozdravili krásku všech krásek.\"\n„Lichotníku!\" zašeptala vévodkyně s libým úsměvem.\n„Jak se máte ? Co děláte ? Včera jsem Vás nikde neviděla.\nKde pak jsme byli ?\"\n„Na venkově.\"\n„As kým ?\"\n„S panem Talleyrandem.\"\n„Znáte pána z Talleyrandů ?\"\n„Velmi dobře.\"\nF\n„O tu pak znáte zajisté pana Julia Dambrevilla.\"\n„Julia Dambrevilla ?\" opakuje César, patrně jsa v roz-\npacích.\n„Ano, pana Julia Dambrevilla! Čili ho snad neznáte?\"\n„Nikoliv madame, já ho neznám!\"\n„Ale budete tuším znáti dámu, kteréž se od nějakého\nčasu tak nápadně a náruživě dvoří. Bydlí v hostinci „Diable\nďargent* a jest to hraběnka Regnauld de Saint Angely.\"\n„Saint Angely?\" opětuje tázaný s rostoucím nepokojem.\n„Ptám se Vás, pane, zdaž tu dámu znáte ?\"\n„Nikoliv, madame. Bohužel nemám to potěšení.\"\n„Nuže, máte se ji hned naučit znáti.\"\nVévodkyně zazvoní. A brzy na to oznamuje mameluk:\n„Paní hraběnka Regnauld de Saint Angely !\"\n„Kýho ďasa! nyrií je má sázka ztracena!\" praví k sobě\nprozrazený Julius César.\nObě dámy obejmou se tak nepodjatě, jako by se nic\nnebylo přihodilo. Pak táže se vévodkyně :\n„Drahá přítelkyně, znáte tohoto pána?\"\n„Naučila jsem se pana Julia Dambrevilla bude tomu as\nosm dní znáti.\"\n„Dambrevilie ? Vy se mýlíte, hraběnko. Tento pán\njmenuje se Méricourt.\"\n„Kdo z nás obou má pravdu?\" táže se vévodkyně roz-\npačitého Julia Césara.\n„Jsemf ovšem Méricourt; podobám se ale tak nápadně\npanu Dambrevillovi, že jsem již často za něho jrnín byl.\n„Pane, chcete mne oslepili?\" ptá se hraběnka. „Když\nnejste Dambrevillern, jak přicházíte k prstenu, kterýž jsem\nVám včera darovala.\"\n„Ošemetníku, vy jste prozrazen !\" volá vévodkyně.\n„Jeho Excellenci, pan z Talleyrandů !\" oznamuje v tom-\ntéž okamžení vstupující mameluk.\n„Ten ještě zde scházel!\" mumlá dvojjmenovec.\n„Dobré jitro, milé dámy,\" praví chytrý diplomat a vy-\npukne při pohledu na Julia Césara v homérický smích.\n„Proč se smějete ?\" ptaly se obě dámy,\n„Proč se směju? se tážete. Proto, milé dámy, poně-\nvadž jsem sazku o,- 500 ústřic vyhrál.\"\n„A na kom?\" tázaly se zvědavě.\n„Na tomto roztomilém pánu!\" v\n„Vy jej znáte ?\"\nf\n„O, velmi dobře.í;\n„Kdo jest tedy ten roztomilý pán ?\"\n„Divím se tomu velice, že jste jej hned nepoznaly. Je\nto pan Francois Joseph Talma.\"\n„Pan Talma ?\" opětovaly obě na polo oklamané dámy.\n„K službám, Vašnosti,\" oznamoval Talma, sejmuv v 1 á—\nšenku, pomocí níž nebylo jej lze poznali.\n„Jsemt trestuhodný Talma a prosím miliónkrát za od-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 652, "texte": "puštění, že jsem se osmělil, každé z Yašnosti pod jiným jmé-\nnem se představiti.\n„Ale proč jste to učinil ?\"\n„Poněvadž jsem s panem Talleyrandem sázku učinil,\nže by se mi to snad též pod zcela neznámým jménem po-\ndařilo . ♦\n„Dojem na Vaše cituplné srdce udělali,\" doplnil kul-\nhavý šotek s úsměchem. „Není-li pravda, že se mu to ne-\npodařilo ?u\n„Tehdáž se mýlíte, pane z Talleyrandů,\" přiznaly se\nobě dámy.\n„Nuže, tedy mi dovolte, aby ústřice zaplatil. Zýtra\nVás drahé damy očekávám k snídani ve Valencay.\"\n„Bude nás Talma doprovázeti ?\" tázaly se dámy.\n„Když mu odpustíte!\"\n„Juliu Césarovi s radostí odpouštíme !u\n„Nuže, tedy zýtra ! Na shledanou 1\" ="}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "72", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.4", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.6", "debut_caractere": 654, "fin_caractere_exclue": 6227, "texte": "Feuilleton.\n\nDivadlo.\nV běhu posledního času dávalo se v král. zemsk. proz.\ndivadle: Ve čtvrtek dne 12. března: „Němá z Portiči,\"\nveliká zpěvohra v 5 jednáních dle francouzského přeložena od\nJ. Chmelenského, hudba od Aubera. V sobotu dne 14. března :\n„Fata Morgana, čili 5000 let světových dějin až po naši\ndobou.\" Před tím ponejprv: „Čeleď,\" veselohra v 1 jednání\nod Benedixe, přeložil B. Novotný. V neděli dne 15. března\nponejprv: „Lazebník Sevillský,44 komická zpěvohra ve\n2 jednáních, přeložena od Macháčka, hudba od Rossiniho,\nV úterý dne 17. března „Hrabě z Letoriérů,\" aneb: „Jak\nse přízeň získá,\" veselohra ve 3 jednáních z francouzského\nBayard-a, přeložena od J. Lomnického. Ve středu dne 18.\nbřezna: „Fata Morgan a.\" Před tím: „Své hlavo st,\" ve-\nselohra v 1 jednání od Benedixe. Ve čtvrtek dne 19. břema\n„Lazebník Sevillský\" od Rossiniho.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Hlinska. (Zpěv. spolek.) Již od dávna neozval\nse v těchto listech hlas z našeho města, čekali jsme bez ustání,\naž nám dopřáno bude o spolku našem zpěváckém posi-\ntivních zpráv. Náš „Svantovít\" již před osmi měsíci zalo-\nžen, dosud nemohl se proměnit v spolek skutečný, dosud ne-\nmohl vybřednout ze stejně nebezpečného i neprospěšného provi-\nsoria. Stanovy spolku dvakrát již vráceny a vždy nové změny\nnavrhovány. Tak posledně, že spolku dovoleno není přijímat\nčleny cizé, že činnost jeho má výlučně platiti Hlinsku, veškeré\nprodukce že smějí jen k dobročinným účelům dávány býti, jinak\nže by se musela platit v ý délková daň? atd. atd. Že pro-\nvisorium toto jest velmi příznivo nepříznivcůra spolku ku pro-\nvádění jejich na mnoze sobeckých a temných plánů, jsme až\npříliš museli seznati, a skutečně jenom morální pevnotě většiny\nčlenů a statečnosti ctěného p. starosty přičísli dlužno, že město\nnaše neotevřelo řadu měst, v nichž spolek zpěvácký zanikl,\nže se nezdařily jinak dobře strojené útoky jistých výstředních\npolobohň. „Svantovít\" vystoupil vítězně ze všech bouří,\nbojem otužen vzdoruje všem nájezdům a bohdá že svorností\nčlenů se podaří dosáhnouti ušlechtilého cíle snah spolkových.\nMalomocná ješt zásadná nenávist k snahám ušlechtilým, nechy-\nbí-li jim šlechetná vytrvalost, jež budí pravé poznání cíle do-\nsaženého a skutečný zánět pro věc. Přejeme si jen, aby sta-\nnovy nově opravené brzkého došly stvrzení, a doufáme,\nopírajíce se o horlivost obecenstva našeho u podporování zájmův\npodobných, že skvělý zdar bude provázet „Svantovít a\" na\njeho pouti k ozdobě obce, k oslavě vlasti! —I my jsme dů-\nstojně slavnost Cyr ill o-M et ho děj sko u slavili. V chrá-\nmu našem zasvěcena nově založená kaple Cyrillo-Methodějská\nslavným obřadem. Byl to velmi zajímavý moment, kdy velebný\nkněz ohnivými slovy shromážděným tisícům lícil zásluhy věro-\nzvěstů slovanských a když mohútné tóny posvátné chorální mše\nZvonařovy rozvinovaly přeplněnou svatyni, když velebná\npíseu svato-Vojtěšská obnovila v srdcích posvátné upomínky na\nstarověk naší církve i slávy : til každý cítil hlubokou velevý-\nznamnost i památnost dne slavnostního, cítil se býti povznesen\npocitem, že jest syn národa, jehož otcové již před tisíci lety\nveliké slovo vedli v dějinách světa, byvše osvíceni vírou, jejíž\nzásadou jest láska a bratrská svornost. „Svantovít\" dů-\nstojně dostál své úloze. Provedení skladeb veškerých svědčilo\n0 dobrém nastudování i dobrém cvičení, zacež hlavně p. ředi-\nteli Veselskému a p. Sekeroví díky vzdány býti musí.\nZ Jáchymova. (Pěvecká a hudební beseda.—\nZastaven íčko). Konečně tedy usnesli se p. údové na-\nšeho zpěv. spolku uspořádati besedu, kterouž také 8. t. m.\nvedením p. E. Rauschera, nynějšího svého sbormistra odbývali.\nKdo zná poměry, v jakých se spolek náš až po dnes nacházel,\nsnadno nahlídne, že jen proto nás na své první veřejní vy-\nstoupení tak dlouho cekati nechal, poněvadž dříve chtěl pro-\ntivníky své poněkud upokojeny viděti. Tito ale rozprávěli sí,\nže veřejnou produkci uspořadati si ani netroufá, obávaje se,\naby místo potlesku neutržil piškotu. Že ale i tehdáž se velice\nmýlili, dokáží Vám krátkým přehledem celé produkce a vý-\nsledkem jejím, jenž Vas o opaku toho přesvědčí. V krásně\nozdobeném a obecenstvem téměř přeplněném sále „u Weislů\"\nzapočala produkce u večer po půl osmé; heslo spolku našeho,\njehož vznešená hudba, vzlášť ale významná slova, oboje od\nzdejšího c. k. okresního p. F. Lei dl-a, nás hluboce dojalo.\nPo něm uslyšeli jsme více kusu dílem smyčcovým orkestrem\nprovedených, dílem od p. spoluoudů přednesených, jenž všeo-\nbecné došly pochvaly. „Festgesang an die Kiinstler,\"\nsbor s průvodem plechových nástrojů od Méndelssobua Barthol-\ndyho, |vzbudil u obecenstva všeobecnou sympatii. „Chorávý\nPetr44 od Kurtze, „Jemnocitný Jindřich\" od Schoffra\na instrumentální quodlibet od H u mm a dobyly si zvlášt-\nního potlesku. Neméně jako Kalivodova píseů vlastenecká, tak\n1 „Pošta\" od Santnera, při níž sólo pro troubu velmi zda-\nřile přednesl p. K . . . 11, upoutalo na se pozornost celého\nposlnchačstva. Dva koncertní kusy pro housle, ježto nam ru-\ntinovaní hráčové p. E. Rauscher a p. Fritsch nevšední zběh-\nlostí a čistotou tónů přednesli, byly příčinou, že oběma na\nzdraví pito téměř od veškerých přítomných příznivců jejich.\nNe ale jen pouze svých přátel, nýbrž i přívrženců Lorencových,\núhlavních to nepřátel jeho, (jichžto většina buď ze zvědavosti,\nbuď z jiných ohledů produkci navštívila,) těšiti se bylo zpěv.\nspolku našemu lichotivou spokojeností, což zajisté známkou,\nŽe smýšlení své o spolku již měniti počínají. Přáli bychom\nsi ale, aby na to také zcela došlo; neb jen tenkráte, když sobě\nruce ku smíření podají a obapolně silami svými si napomoc-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5212, "texte": "nými budou, jen tenkráte nadíti se jest skvělého výsledku všeho\npodnikání, jen tenkráte darmo jim nebudem volatí vstříc:\n„Zdař Bůh!\" Z veřejných listů lze sedověděti, že p. Adolf\nPatera, řísský chemik vezdejší tavírně a ředitel našeho zpěv.\nspolku, bez taxy obdržel titul horního rady a vbrzku do\nVídně ku c. k. říšskému geologickému ústavu hodlá se ode-\nbrati. Místo blahoželání k novému tomuto povýšení zazpívali\nmu naši p. pěvcové u večer dne 28. února zastavenícko se-\nstávající ze cíyr písní. Mnohokráte „sláva\" mu provolavším\nvzdal p. Patera srdečné díky.\n\nR. L.\n\n(U) Z Milevska. (Beseda. — Spolek zpěv.) Přísná\nspravedlnost! — dnes moje heslo ; ano spravedlivě chci posuzovali\nbesedu, která se dne 8. března na oslavu tisícileté\npamátky apoštolů slovanských Cyrilia a Methoděje ve prospěch\npohořelých v Borotíně dávala. Nejprvé překvapil nás proslov,\nkterý důst. P. Říha mistrně složil a v němž zpustošení a ne-\nštěstí Borotína trefně vylíčil; sl. M. Kypt o v a, dívka jarního\nrozkvětu, přednášela proslov cituplně a pohnutlivě, krásné\nesvědcíc vlohy deklamací. Dále přednášeny byly : „Kapitola o\nmužském srdci\" od Adamce, od sl. Fialový, která sobě statně\nvždy počíná; „Jakého bych ráda\" od Tyla, od sl. Koudelkovy;\n„Jakého bych nerada\" od Kubeše, od sl. B. Vegrovy, „Poslání\ndcerám Českým\" od Crhy (z „Lady\") od sl. Butovy\" a „Děva\nČeská\" od Kolandry (z „Lady\"), od sl. Kyptovy. Druhé od-\ndělení započalo proslovem k besedám Cy rill o - Methoděj ským od\nJahna předneseným od p. Joujy. Velmi cile sobě počínali pp.:\nNikolini „Nářek školákův\" od Galiaia a Bnger „Švingulace\"\nod Burgersteina. Deklamace se potkaly veskrz s hojným po-\ntleskem Sl. Kl. Vegrova zapěla nám „Oúmysl české děvy\" od\nFr. Pivody a „Růže a děvče\" od Fr. Karasa. Pan Nikolini vy-\nznamenal se co výborný houslista, přednesl nám několik kusů\nz „Cikánky\" a „Markéty.\" í pan Rvnda přednášel variace na\npiano od K. Černého velmi plynně. Sl. Kyptova zapěla píseň\n„Opuštěný\" od Fr. Kavana k podivu obecenstva. Hudba šla\nskutečně dobře, neb sotva že se ku konci schylovala, strhl\nse náramný potlesk. P. Aug. Miškovský, dr. Veger a pan L.\nUnger byli pořadateli besedy, kterouž si v skutku nemalé zá-\nsluhy vydobyli. Zábava byla nenucená a srdečná. • 1 u nás\ntedy vstupuje zpěvácký spolek do života, zadal stanovy\nsvé k schválení vys. úřadu a zmáhá se vňcihledě. Doufáme,\nže vytrvalou horlivostí a pilností údů a učitelů zpěvu zajisté\nna velký povznese se stupeň, čímž i hudba kostelní vykvete,\nDosti značné hudební síly jsou u nás, velká díla se provozují\nv našem velebném chrámu, přičiněním spolku však budeme\nještě více očekávali.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n':; V* V Strakonicích uspořádá v neděli dne 22. březne\ntamnějsí zpěvácký spolek „Zvon11 pěveckou zábavu. Čistý\nvýnos určen jest ku prospěchu pohořelých v Borotíně.\nZpěvácký spolek „Lumír\" v král. horni-\nckém městě Příbrami uspořádá dne 22. března druhý\nkoncert v sále měšťanské střelnice. Program: 1. Ouvertura\nk „Vilému Tellu\" od Rossiniho. 2. „Zpěv český. 3.„I šepce\nkvítí,44 píseň od Ed. Nápravníka. 4. Deklamace. 5. První kon-\ncert pro housle od Beriota. 6. „ Cikání,u sbor od Fr. Yogla,\n7. Kvartett od L.van Beethoven. 8. Valčík, sólo od Gumberta.\n9. Transskripce písně „die Forelle\" od S. Hellera pro piano.\n10. Deklamace. 11. „Blanické vojsko44 od E* Tittla.\nZpěvácký spolek „Slavjan* v Král. Hradci\núčinkoval na den sv. Cyrilla a Methoděje v katedrálce u sv.\nDucha při mši slavnostní.\nV Labské Týnici se zřídil zpěvácký spolek,\njenž co nevidět své stanovy k vys. místodržitelství ku schvá-\nlení zašle. Nemalé zásluhy o spolek vydobyl si zvláště nej-\natarší p. učitel a p. Perner.\n*** Mladoboleslavský zpěv. spolek měl dne\n12. t. m. opět schůzi. Předsevzata v ní volba nového výboru.\nZvoleni jsou: za ředitele p. Jos. Bergraann, chvalně známý\nskladatel a majitel hudebního ústavu, za jednatele p. Blažej,\ndo výboru pp. Cicvárek, Hodek, Luňák a Zwikl.\n\nOchotnická divadla.\nV král. hornickém městě Hoře Kutné provozo-\nvalo se v neděli dne 15. března 1863: „Skrocení zlé ženy,*4\nveselohra ve 4 jednáních od Shakespeara, Přeložena a pro\nčeské divadlo vzdělána od Jiřího J. Kolára. Čistý výnos určen\nk rozmnožení reservního fondu místní záložny. V Želez-\nnici (blíž Jičína) dávali ochotníci dne 15* t. in. frašku „Statek\nLhota44 ve prospěch školní knihovny. V Čáslavi provo-\nzovalo se na ochotnickém divadle v neděli 15. března ve pro-\nspěch školního stavebního fondu „Petr a Pavel,44 veselohra ve\n3 jednáních od CasteUiho, přeložil J. Y. Lomnický. V Ko-\nstelci nad Labem hráli ochotníci dne 45. března: „Starý\nmanžel,\" veselohra ve ctyrech jednáních od Jos. Kořeňovského,\njiž přeložil Jaroslav Pospíšil. Na ochotnickém divadle\nv Rychnově hrálo se dne 15. března ve prospěch nadace gy-\nmnasiální: „Pražský flamendr,\" obraz ze života měšťanského\nve 4 jednáních od J. K. Tyla. Ochotníci vPolné dá-\nvali dne 9. března na den slavnosti slovanských apoštolů Cy-\nrilla a Methoděje „Diblík,\" obraz venkovského života od J. Frice,\npři které příležitosti se v titulní úloze paní Sequencová vyzna-\nmenala. V neděli dne 15. března se provozovala „Uhlířka.\"\nDne 22. t. m. dávají divadelní ochotníci v Mladé\nBoleslavi „Dobrý tón,\" veselohra ve 4 jednáních dle To—\npfera od Procházky.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "70", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.4.1", "titre_corps": "Divadlo.", "titre_sommaire": "Divadlo.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.6", "debut_caractere": 667, "fin_caractere_exclue": 1503, "texte": "Divadlo.\nV běhu posledního času dávalo se v král. zemsk. proz.\ndivadle: Ve čtvrtek dne 12. března: „Němá z Portiči,\"\nveliká zpěvohra v 5 jednáních dle francouzského přeložena od\nJ. Chmelenského, hudba od Aubera. V sobotu dne 14. března :\n„Fata Morgana, čili 5000 let světových dějin až po naši\ndobou.\" Před tím ponejprv: „Čeleď,\" veselohra v 1 jednání\nod Benedixe, přeložil B. Novotný. V neděli dne 15. března\nponejprv: „Lazebník Sevillský,44 komická zpěvohra ve\n2 jednáních, přeložena od Macháčka, hudba od Rossiniho,\nV úterý dne 17. března „Hrabě z Letoriérů,\" aneb: „Jak\nse přízeň získá,\" veselohra ve 3 jednáních z francouzského\nBayard-a, přeložena od J. Lomnického. Ve středu dne 18.\nbřezna: „Fata Morgan a.\" Před tím: „Své hlavo st,\" ve-\nselohra v 1 jednání od Benedixe. Ve čtvrtek dne 19. břema\n„Lazebník Sevillský\" od Rossiniho."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "71", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.4.2", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "R. L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.6", "debut_caractere": 1505, "fin_caractere_exclue": 6227, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Hlinska. (Zpěv. spolek.) Již od dávna neozval\nse v těchto listech hlas z našeho města, čekali jsme bez ustání,\naž nám dopřáno bude o spolku našem zpěváckém posi-\ntivních zpráv. Náš „Svantovít\" již před osmi měsíci zalo-\nžen, dosud nemohl se proměnit v spolek skutečný, dosud ne-\nmohl vybřednout ze stejně nebezpečného i neprospěšného provi-\nsoria. Stanovy spolku dvakrát již vráceny a vždy nové změny\nnavrhovány. Tak posledně, že spolku dovoleno není přijímat\nčleny cizé, že činnost jeho má výlučně platiti Hlinsku, veškeré\nprodukce že smějí jen k dobročinným účelům dávány býti, jinak\nže by se musela platit v ý délková daň? atd. atd. Že pro-\nvisorium toto jest velmi příznivo nepříznivcůra spolku ku pro-\nvádění jejich na mnoze sobeckých a temných plánů, jsme až\npříliš museli seznati, a skutečně jenom morální pevnotě většiny\nčlenů a statečnosti ctěného p. starosty přičísli dlužno, že město\nnaše neotevřelo řadu měst, v nichž spolek zpěvácký zanikl,\nže se nezdařily jinak dobře strojené útoky jistých výstředních\npolobohň. „Svantovít\" vystoupil vítězně ze všech bouří,\nbojem otužen vzdoruje všem nájezdům a bohdá že svorností\nčlenů se podaří dosáhnouti ušlechtilého cíle snah spolkových.\nMalomocná ješt zásadná nenávist k snahám ušlechtilým, nechy-\nbí-li jim šlechetná vytrvalost, jež budí pravé poznání cíle do-\nsaženého a skutečný zánět pro věc. Přejeme si jen, aby sta-\nnovy nově opravené brzkého došly stvrzení, a doufáme,\nopírajíce se o horlivost obecenstva našeho u podporování zájmův\npodobných, že skvělý zdar bude provázet „Svantovít a\" na\njeho pouti k ozdobě obce, k oslavě vlasti! —I my jsme dů-\nstojně slavnost Cyr ill o-M et ho děj sko u slavili. V chrá-\nmu našem zasvěcena nově založená kaple Cyrillo-Methodějská\nslavným obřadem. Byl to velmi zajímavý moment, kdy velebný\nkněz ohnivými slovy shromážděným tisícům lícil zásluhy věro-\nzvěstů slovanských a když mohútné tóny posvátné chorální mše\nZvonařovy rozvinovaly přeplněnou svatyni, když velebná\npíseu svato-Vojtěšská obnovila v srdcích posvátné upomínky na\nstarověk naší církve i slávy : til každý cítil hlubokou velevý-\nznamnost i památnost dne slavnostního, cítil se býti povznesen\npocitem, že jest syn národa, jehož otcové již před tisíci lety\nveliké slovo vedli v dějinách světa, byvše osvíceni vírou, jejíž\nzásadou jest láska a bratrská svornost. „Svantovít\" dů-\nstojně dostál své úloze. Provedení skladeb veškerých svědčilo\n0 dobrém nastudování i dobrém cvičení, zacež hlavně p. ředi-\nteli Veselskému a p. Sekeroví díky vzdány býti musí.\nZ Jáchymova. (Pěvecká a hudební beseda.—\nZastaven íčko). Konečně tedy usnesli se p. údové na-\nšeho zpěv. spolku uspořádati besedu, kterouž také 8. t. m.\nvedením p. E. Rauschera, nynějšího svého sbormistra odbývali.\nKdo zná poměry, v jakých se spolek náš až po dnes nacházel,\nsnadno nahlídne, že jen proto nás na své první veřejní vy-\nstoupení tak dlouho cekati nechal, poněvadž dříve chtěl pro-\ntivníky své poněkud upokojeny viděti. Tito ale rozprávěli sí,\nže veřejnou produkci uspořadati si ani netroufá, obávaje se,\naby místo potlesku neutržil piškotu. Že ale i tehdáž se velice\nmýlili, dokáží Vám krátkým přehledem celé produkce a vý-\nsledkem jejím, jenž Vas o opaku toho přesvědčí. V krásně\nozdobeném a obecenstvem téměř přeplněném sále „u Weislů\"\nzapočala produkce u večer po půl osmé; heslo spolku našeho,\njehož vznešená hudba, vzlášť ale významná slova, oboje od\nzdejšího c. k. okresního p. F. Lei dl-a, nás hluboce dojalo.\nPo něm uslyšeli jsme více kusu dílem smyčcovým orkestrem\nprovedených, dílem od p. spoluoudů přednesených, jenž všeo-\nbecné došly pochvaly. „Festgesang an die Kiinstler,\"\nsbor s průvodem plechových nástrojů od Méndelssobua Barthol-\ndyho, |vzbudil u obecenstva všeobecnou sympatii. „Chorávý\nPetr44 od Kurtze, „Jemnocitný Jindřich\" od Schoffra\na instrumentální quodlibet od H u mm a dobyly si zvlášt-\nního potlesku. Neméně jako Kalivodova píseů vlastenecká, tak\n1 „Pošta\" od Santnera, při níž sólo pro troubu velmi zda-\nřile přednesl p. K . . . 11, upoutalo na se pozornost celého\nposlnchačstva. Dva koncertní kusy pro housle, ježto nam ru-\ntinovaní hráčové p. E. Rauscher a p. Fritsch nevšední zběh-\nlostí a čistotou tónů přednesli, byly příčinou, že oběma na\nzdraví pito téměř od veškerých přítomných příznivců jejich.\nNe ale jen pouze svých přátel, nýbrž i přívrženců Lorencových,\núhlavních to nepřátel jeho, (jichžto většina buď ze zvědavosti,\nbuď z jiných ohledů produkci navštívila,) těšiti se bylo zpěv.\nspolku našemu lichotivou spokojeností, což zajisté známkou,\nŽe smýšlení své o spolku již měniti počínají. Přáli bychom\nsi ale, aby na to také zcela došlo; neb jen tenkráte, když sobě\nruce ku smíření podají a obapolně silami svými si napomoc-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 568, "texte": "nými budou, jen tenkráte nadíti se jest skvělého výsledku všeho\npodnikání, jen tenkráte darmo jim nebudem volatí vstříc:\n„Zdař Bůh!\" Z veřejných listů lze sedověděti, že p. Adolf\nPatera, řísský chemik vezdejší tavírně a ředitel našeho zpěv.\nspolku, bez taxy obdržel titul horního rady a vbrzku do\nVídně ku c. k. říšskému geologickému ústavu hodlá se ode-\nbrati. Místo blahoželání k novému tomuto povýšení zazpívali\nmu naši p. pěvcové u večer dne 28. února zastavenícko se-\nstávající ze cíyr písní. Mnohokráte „sláva\" mu provolavším\nvzdal p. Patera srdečné díky.\n\nR. L."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "71", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.4.3", "titre_corps": "(U) Z Milevska. (Beseda. — Spolek zpěv.) Přísná", "titre_sommaire": "(U) Z Milevska. (Beseda. — Spolek zpěv.) Přísná", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.7", "debut_caractere": 570, "fin_caractere_exclue": 2601, "texte": "(U) Z Milevska. (Beseda. — Spolek zpěv.) Přísná\nspravedlnost! — dnes moje heslo ; ano spravedlivě chci posuzovali\nbesedu, která se dne 8. března na oslavu tisícileté\npamátky apoštolů slovanských Cyrilia a Methoděje ve prospěch\npohořelých v Borotíně dávala. Nejprvé překvapil nás proslov,\nkterý důst. P. Říha mistrně složil a v němž zpustošení a ne-\nštěstí Borotína trefně vylíčil; sl. M. Kypt o v a, dívka jarního\nrozkvětu, přednášela proslov cituplně a pohnutlivě, krásné\nesvědcíc vlohy deklamací. Dále přednášeny byly : „Kapitola o\nmužském srdci\" od Adamce, od sl. Fialový, která sobě statně\nvždy počíná; „Jakého bych ráda\" od Tyla, od sl. Koudelkovy;\n„Jakého bych nerada\" od Kubeše, od sl. B. Vegrovy, „Poslání\ndcerám Českým\" od Crhy (z „Lady\") od sl. Butovy\" a „Děva\nČeská\" od Kolandry (z „Lady\"), od sl. Kyptovy. Druhé od-\ndělení započalo proslovem k besedám Cy rill o - Methoděj ským od\nJahna předneseným od p. Joujy. Velmi cile sobě počínali pp.:\nNikolini „Nářek školákův\" od Galiaia a Bnger „Švingulace\"\nod Burgersteina. Deklamace se potkaly veskrz s hojným po-\ntleskem Sl. Kl. Vegrova zapěla nám „Oúmysl české děvy\" od\nFr. Pivody a „Růže a děvče\" od Fr. Karasa. Pan Nikolini vy-\nznamenal se co výborný houslista, přednesl nám několik kusů\nz „Cikánky\" a „Markéty.\" í pan Rvnda přednášel variace na\npiano od K. Černého velmi plynně. Sl. Kyptova zapěla píseň\n„Opuštěný\" od Fr. Kavana k podivu obecenstva. Hudba šla\nskutečně dobře, neb sotva že se ku konci schylovala, strhl\nse náramný potlesk. P. Aug. Miškovský, dr. Veger a pan L.\nUnger byli pořadateli besedy, kterouž si v skutku nemalé zá-\nsluhy vydobyli. Zábava byla nenucená a srdečná. • 1 u nás\ntedy vstupuje zpěvácký spolek do života, zadal stanovy\nsvé k schválení vys. úřadu a zmáhá se vňcihledě. Doufáme,\nže vytrvalou horlivostí a pilností údů a učitelů zpěvu zajisté\nna velký povznese se stupeň, čímž i hudba kostelní vykvete,\nDosti značné hudební síly jsou u nás, velká díla se provozují\nv našem velebném chrámu, přičiněním spolku však budeme\nještě více očekávali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "71", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.4.4", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.7", "debut_caractere": 2603, "fin_caractere_exclue": 3887, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n':; V* V Strakonicích uspořádá v neděli dne 22. březne\ntamnějsí zpěvácký spolek „Zvon11 pěveckou zábavu. Čistý\nvýnos určen jest ku prospěchu pohořelých v Borotíně.\nZpěvácký spolek „Lumír\" v král. horni-\nckém městě Příbrami uspořádá dne 22. března druhý\nkoncert v sále měšťanské střelnice. Program: 1. Ouvertura\nk „Vilému Tellu\" od Rossiniho. 2. „Zpěv český. 3.„I šepce\nkvítí,44 píseň od Ed. Nápravníka. 4. Deklamace. 5. První kon-\ncert pro housle od Beriota. 6. „ Cikání,u sbor od Fr. Yogla,\n7. Kvartett od L.van Beethoven. 8. Valčík, sólo od Gumberta.\n9. Transskripce písně „die Forelle\" od S. Hellera pro piano.\n10. Deklamace. 11. „Blanické vojsko44 od E* Tittla.\nZpěvácký spolek „Slavjan* v Král. Hradci\núčinkoval na den sv. Cyrilla a Methoděje v katedrálce u sv.\nDucha při mši slavnostní.\nV Labské Týnici se zřídil zpěvácký spolek,\njenž co nevidět své stanovy k vys. místodržitelství ku schvá-\nlení zašle. Nemalé zásluhy o spolek vydobyl si zvláště nej-\natarší p. učitel a p. Perner.\n*** Mladoboleslavský zpěv. spolek měl dne\n12. t. m. opět schůzi. Předsevzata v ní volba nového výboru.\nZvoleni jsou: za ředitele p. Jos. Bergraann, chvalně známý\nskladatel a majitel hudebního ústavu, za jednatele p. Blažej,\ndo výboru pp. Cicvárek, Hodek, Luňák a Zwikl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "71", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.4.5", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.7", "debut_caractere": 3889, "fin_caractere_exclue": 5202, "texte": "Ochotnická divadla.\nV král. hornickém městě Hoře Kutné provozo-\nvalo se v neděli dne 15. března 1863: „Skrocení zlé ženy,*4\nveselohra ve 4 jednáních od Shakespeara, Přeložena a pro\nčeské divadlo vzdělána od Jiřího J. Kolára. Čistý výnos určen\nk rozmnožení reservního fondu místní záložny. V Želez-\nnici (blíž Jičína) dávali ochotníci dne 15* t. in. frašku „Statek\nLhota44 ve prospěch školní knihovny. V Čáslavi provo-\nzovalo se na ochotnickém divadle v neděli 15. března ve pro-\nspěch školního stavebního fondu „Petr a Pavel,44 veselohra ve\n3 jednáních od CasteUiho, přeložil J. Y. Lomnický. V Ko-\nstelci nad Labem hráli ochotníci dne 45. března: „Starý\nmanžel,\" veselohra ve ctyrech jednáních od Jos. Kořeňovského,\njiž přeložil Jaroslav Pospíšil. Na ochotnickém divadle\nv Rychnově hrálo se dne 15. března ve prospěch nadace gy-\nmnasiální: „Pražský flamendr,\" obraz ze života měšťanského\nve 4 jednáních od J. K. Tyla. Ochotníci vPolné dá-\nvali dne 9. března na den slavnosti slovanských apoštolů Cy-\nrilla a Methoděje „Diblík,\" obraz venkovského života od J. Frice,\npři které příležitosti se v titulní úloze paní Sequencová vyzna-\nmenala. V neděli dne 15. března se provozovala „Uhlířka.\"\nDne 22. t. m. dávají divadelní ochotníci v Mladé\nBoleslavi „Dobrý tón,\" veselohra ve 4 jednáních dle To—\npfera od Procházky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "72", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.4.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.7", "debut_caractere": 5204, "fin_caractere_exclue": 5212, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-03-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-03-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "72", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.2.4.6.1", "titre_corps": "— První dva koncerty konservatořia. Koncerty", "titre_sommaire": "— První dva koncerty konservatořia. Koncerty", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.7", "debut_caractere": 5214, "fin_caractere_exclue": 7182, "texte": "— První dva koncerty konservatořia. Koncerty\nkonservatoria patří, jak známo, k nejzajímavějším hudeb-\nním produkcím, ježto obecenstvo Pražské každoročně slyšívá.\nV neděli dne 8. března odbýval se první koncert konser-\nvatoria a podal nám některých pěkných novinek. Nejprvé sly-\nšeli jsme novou synfonii do Es od K. Sebor a, absolvo-\nvaného žáka konservatoři?*. Známeť Seborův talent již z jedné\nouvertury, kteroužto byl ještě jako chovanec téhož ústavu slo-\nžil, a musíme se upřímně vyznali, že od té doby znamenitě\nv komposici a samostatnosti pokročil. První a poslední sada\ntéto skladby, která o obratné instrumentaci a promyšleném\nzosnování svědci, zdá se nám býti nejzdařilejší a doufáme, že\np. Šebor při pilných studiích vbrzku svými instrumentálními\nskladbami vynikne. Druhá novinka byla pro obecenstvo ouver-\ntura Taubertova k „Tisíc a jedna noc,\" kteráž v sobě sice\nněkolik frappantních instrumentálních eťfektň chová ; avšak žá-\ndnou z krásných báchorek na mysl nám neuvádí, Jinošský or-\nkestr přednesl synfonii vedením p. Šebora, jenž častou pochva-\nlou odměněn byl a ouverturu Taubertova řízením p. B. Kittla,\njenž ku konci hlučně vyvolán jest. Zajímavé číslo koncertu\nbyl žalm od Marcella pro ženské hlasy, v němž se žákyně\nkonservatoria súcastnily. V sólech vynikaly nejvíce nadaná so-\npranistka sl. Zavrtalo va, jejížto zvučný a zvonkovitý hlas,\njakož i přiměřený přednes každého překvapil. Chvalně pro-\nvedla své sólo sl. Horynova. Mimo to přednášeli dva chovanci\nFrant. Hoznourek a Jan Eichler, žáci to výtečného p. prof. Ja-\nnatky, koncert pro dvě lesnice od Lud. Saara a vyznačili se\nnejen krásným okrouhlým tónem ; nýbrž i nevšední technikou,\nsběblostí a dobrým přednesem. V adagio a rondu z 5. houslo-\nvého koncertu od Molique rozvinul Florian Sielzig všechny do-\nbré vlastnosti výborné Mildnerovy školy a můžeme směle tvr-\ndili, že při horlivém pokračováni statným virtuosem se stane.\nVšichni sólisté byli pochvalou odměněni. Návštěva byla za pří-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7350, "texte": "v\nčinou, že se tu samou hodinu koncert na Zofíně odbýval, trochu\nslabá; za to však došel druhý koncert, jenž se v neděli\ndne 15. března v sále konviktském odbýval, četné návštěvy.\nZ instrumentálních kusů předvedena byla rozkošná synfonie\n(E-moll) od slovútného V. Jindř. Veita, skladatele to několika\nzajímavých českých sborů. O synfomi této, v nížto líbezný,\npoetický obraz venkovského bezstrastného života spatřujem, zmí-\nnili jsme se u příležitosti, když poprvé řízením Fr. Škroupa pro-\nvedena byla, a pročež netřeba nám na její krásné stránky po-\nukázati; řekneme toliko, že řízením p. ředitele Kittla správně\nod orkestru mladistvého podána jest. Synfonie tato došla ze\nstrany vybraného obecenstva velké pochvaly, nebol; po každé\nsadě nastalo hlučné tleskání. Koncertní ouvertura od Judas-\nsohna je sice dobře zosnovaná práce, avšak bez značného ob-\nsahu# Je to „Mnoho křiku pro nic za nic.\" Ze sólistů slyšeli\njsme Fr. Kratochvíla, žáka chvalně známého p. prof. J. Hraběte,\njenž divertimento pro kontrabass od svého učitele přednášel.\nČastěji zmínili jsme se již o důkladné methodě p. prof. Hra-\nběte a opět musíme konstatovat!, že methoda jeho u vyučo-\nvání kontrabassu ve Fr. Kratochvílovi triumfy slavila. Žák\ntento nadaný osvědčil podivuhodnou zručnost a jistotu na tomto\nnástroji, jenž jest pravým velikánem mezi instrumenty. A tento\nvelikán veden jsa obratným smyčcem, dělal vazolomné skoky\ns takovou rychlostí, že se mu obecenstvo nemálo divilo. Ano,\naby dovršil míru svého umění, postavil se i na hlavu, flétno-\nvým tónem zavýsknuv. Chvalné zmínky zasluhuje p. Fr. Bayer,\njenž koncertino od Voigta velmi pěkně na hoboj přednesl a co\ndůstojný žák p. prof. Bauera se osvědčil. Palma této duševní\nzábavy náleží však bez odporu bohatě nadané operní žákyni\nsl. Mat. Zavrtalo v é; zpívalat árii z opery „Guttenberg66 od\nFuchse, někdejšího žáka Pražského konservatoria, a vyzname-\nnala se svým cituplným jakož i dramatickým přednesem tak,\nže několikráte volána byla. Sl. Zavrtalova má krásný,\nzvučný a silný sopránový hlas, již nyní pěknou školu a sličnou,\npro divadlo velmi zajímavou postavu. Slibujeme této velenadané\nzpěvkyni příznivou budoucnost. Bylo by žádoucno, aby ředi-\ntelství českého divadla sl. Zavrtalo v u české opeře získalo.\nDruhá kvartettní zábava, která se dne 12.\nbřezna v sále konviktském odbývala, počala novinkou, totiž\nkvarlettem C-dur od Selmara Boggo, někdejšího žáka Pražského\nkonservatoria a nyní redaktora všeobecných hudebních novin\nv Lipsku. Skladba Boggova je práce, v nížto pouze chladný\nrozum, nikoliv však fantasie vládne; o nějaké originálnosti\na šťastném nálezu zajímavých myšlének nemůže zde řeči býti.\nNejlepší část jest scherzo, které však na začáček Schulhoffova\nkvapíku upomíná. Místo Brahmsova tria slyšeli jsme Schu-\nmannovo trio čís. 2 v F-dur (opus 80). Dílo toto, kteréž ještě\nze šťastné doby Schumannovy pochází, je velmi interessantní a\nduchaplné, průzračné a plno svěžesti. Závěrek učiněn byl vel-\nkolepým kvartettem do F-dur (op. 59) od L. Beethovena, kte-\nréž co do geniálnosti, hloubky citu a vysokého vzletu sotva\nsobě rovného nalezne a nejvýbornější instrumentální síly k do-\nkonalému vyvedení požaduje. Provedení všech skladeb bylo\npřiměřené a pp. prof. Mildner, Brůckner, Weber a Wagner\nbyli pochvalou odměněni. V tom účinkoval též p. Bed. Sme-\ntana a osvědčil se iv tomto oboru co statný virtuos. .—.\nSl. Blažkova. Naskytla se nám již několikráte\npříležitost o nadané naší krajance sl. Věkoslavě Blažkové\nse pochvalně zmíniti a činíme to i nyní tím ochotněji, neboť\nse stala slečna nejen miláčkem Novostřelického obecenstva, ný-\nbrž i kritika zahraničná se o ní skvěle vyslovila. Tak čteme\nv „Miinchner Theater Journalu\" následující úvahu: „Včerejším\nopakováním „Othela\" od Rossiniho naskytla se nám příležitost,\nbychom se opět přesvědčili o vynikajícím nadání sl. Blažkové\nco dramatické zpěvačky, o němž jsme se již několikráte vyšlo-\nvili. Její Desdemoka vyznačuje se uměleckou dokonalostí, že\nby se zpěvačka tato dovedností jak v hudebním, tak deklama-\ntorním ohledu s umělkyněmi na prvních divadlech s prospě-\nchem meriti mohla. Byla-li sl. Blažkova již při prvním pro-\nvedení této opery vícekráte a bouřlivě volána, tím u větší\nmíre stalo se to včera, při čemž se jí též vzácného vyzname-\nnání dostalo, že od nejvyššího dvora osobně blahosklonným\nuznáním a hojnou pochvalou poctěna byla.\nSlečna Marie Hřímalova účinkovala v pátek\ndne 13. března na jevišti Olomdckém v koncertě a osvědčila i\nv tomto druhu zpěvu nevšední nadání. Mimo jiné zpívala sl.\nHřímalova českou píseň, což v Olomiíci je zjevem neoby-\nčejným. „Velikou pro Olomúc novinkou/4 píše „Moravan,*6\n„bylo po drahném čase to, že nám zvuky slovanské\nv chrámu Thálie zavzněly a obecenstvo, bytby velkou část í\nněmecké, s jakousi obzvláštní náklonností zpěvačku vesměs\npřijalo, naslouchajíc české písni „Vltavo ty modrooká/6 již pro\nneobyčejnost věci samé s lichotivou pozorností a odměňujíc\nzdařilé její provedení rovně hlučným a bezkonečným potleskem,\njako německé arie z opery „Figarova svatba.66\nVýtečná naše virtuoska na piano sl. Voj.\nZadrobilkova koncertuje nyní s nejskvělejším úspěchem\nv Kievě v Rusi. Dnex 28. ledna uspořádala v šlechtickém\nklubu první svůj koncert, dne 21. února třetí koncert\na zbudila svou duchaplnau hrou velkou sensaci. SL Zadro-\nbilkova přednášela skladby od Šel. Bacha, K. M. Webra, Han-\ndla, Chopina, Mozarta, Schumanna, Alex. Dreyschoka, Štěp.\nHellera, F. Liszta, jakož i dvě sonáty pro piano a housle Cop.\n24 a 47) od L. Beethovena, v nichžto houslista Taborovský\núčinkoval. Naše krajanka uspořádá v Kievě ještě čtvrtý kon-\ncert, načež se bezpochyby do Petrohradu odebéře.\nSlečna Rosa ďOr koncertuje nyní s nejskvělejším\nvýsledkem na hranicích Polských. Dne 9. března uspořádala\nkoncert v Gleiwitzu a dne 10. března v Benthenu. V obou\nkoncertech přednášela fantasijní kapřici od Vieuxtempse, adagio\na rondo z A-moll koncertu od Molique-a a „karneval Benátský66\nod Ernsta a zbudila ohnivým přednesem dotčených piecí velkou\nsensaci. Před třemi měsíci koncertoval v této krajině též M.\nHauser, avšak bez značného materiálního prospěchu. Jak se\nnám píše, navrátí se naše krajanka Rosa ďOr v dubnu do\nsvého rodiště Prahy.\nSlovutná krajanka naše sl. Augusta Stog-\nrova zpívá nyní pohostinsku v Norymberku, kdež co Valen-\ntina, Recha, Azuzena velké triumfy slaví. Německé časopisy'\nnemohou dosti vynachváliti její výtečnou dramatickou hru, zna-\nmenitou školu a citu a duchaplný přednes.\n—' Pan J. L. Zvonař, ředitel Žofínské akademie, obdr-\nžel k svým jmeninám od žákyň svých krásnou ebenovou tak-\ntovku se stříbrným držátkem.\n- Náš rodák p. Jan Ticbáček, kapelník v ruském\nvojšti, prodléval tyto dny v Praze. Jeho zásluhy o zvelebení\nhudby v Rusi byly odměněny tím, že übdržel krásnou stříbrnou\ntaktovku v ceně 150 rublů.\n✓\nZnámý deklamator p. Přerhof uspořádal dne\n11.a 18. března své deklamatorní a hudební zábavy, které\nvšak pro špatné povětří méně navštiveny byly, než jiné roky.\nUpozorňuje obecenstvo naše na tyto besedy.\nAlex. Dreyschock dával dne 12. března svůj kon-\ncert v Petrohradě a roznítil svou mistrovskou hrou tamnější\nobecenstvo.\nNáš rodák pan Slavík, před nedávnem člen\nopery Temešvárské, je nyní u opery v Brně engažován.\nHudba kostelní. Dne 25. t. m„ na den panny\nMarie provozuje se vokální mše pro mužský, graduale a offer-\ntorinm pro smíšený sbor od Prasky u sv. Jakuba."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.1", "texte": "Vývin pisni českých.\nPříspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.\n(Pokračování.)\nPříznivější doba ku komponování písní ěeských nastala\nr. 1835. Hudbomiiovný a výtečný básník Jos. Chmelenský\ncítě nutnou potřebu nových zpěvů čekých, soustředil až do-\nsud rozptýlené starší i mladší skladatelské síly k chvalnému a\nzáslužnému podniknutí. Odhodlal se totiž, jsa bratrem svým\na Frant. Škroupem podporován, vydávati sbírku z větší části\nvlasteneckých písní pod názvem „Věnec\" jímž hudební lite-\nraturu českou značně obohatil. Dobyl—li si Chmelenský vedle\nKarla Macháčka o operu v českém jazyku svými původními\nliberetky k operám „Dráteník\" (r. 1826), „Oldřich a Božena\"\n(r. 1228), „Libušin sňatek,\" jakož i svými výtečnými pře-\nklady textů „Josef a jeho bratří\" (r. 1824), „Kouzelná flétna\"\n(r. 1825), „Sníh\" (r. 1827), „Lékař oční\" (r. 1833) a mnoho\njiných zamenitých zásluh; dovršil zajisté míru jejich vydá-\nváním „Věnec,\" jejž navzdor skromnému účastenství až do\n1838 se vší horlivostí a obezřelostí redigoval, a Frant.\nv *\nSkroupovi k dalšímu vedení odevzdal.\nVe sbírce této, v nížto se 33 skladatelů zúčastnilo,\nnacházíme mnoho zdařilých písní, z nichžto některé co skvělé\nhvězdy („Kde domov můj\" „Píseň Čecha\" „Růže Te-\ntínská\" atd.) na obzoru české hudby se skvíti budou.\nPo Chmeienském vedl Frant. Škroup ještě jeden rok\n(1839) „Věnec\" dále; avšak nedostatečná podpora se strany\nobecenstva byla příčinou, že krásné toto podniknutí zahynout\nmusilo. Ještě jednou pokusil se Frant. Škroup „Věnec\" k no-\nvému životu vzkřísili, a započal jej r. 1844 znova nákladem\nJana Hoffmanna vydávati. Aby však znova vzkříšenci větší\nzajímavosti dodal, podával mimo musikálie také literární pří-\nlohu, kteráž mnohé pěkné hudební články („Myšlénky o slo-\nvanském zpěvu\" „Životopis Píška\" atd.) obsahovala. Avšak\ni tento skutečně svěží „Věnec\" brzy uvadl, nebyv dostatečně\nporosen vláhou obecenstva. Jak prospěšně Frant. Škroup\nv oboru písní českých účinkoval, netřeba nám líčiti, neboť kdo\nnezná množství jeho pěkných písní v národním duchu slože-\nv\nných ? Kdo nezná „Kde domov můj/4 „Češku\" atd., které\nv celém národu našem slavně se ozývají?\nVedle Frant. Škroupa, jenž svými četnými písněmi ne-\nmálo k obohacení hudební literatury české přispěl a si trvalý\npomník v srdci každého národovce vystavěl, pracovali na\ntomto poli se značným úspěchem Václ. Rosenkranc, Aug.\nRůžička, Bedřich Kittl, Frant. Drechsler, Jos. Vašák, Jos.\nVorel, Heř. Skřivan, Fr. J. Karas, mistr Vojt. Jírovec a\nVácl. Tomášek, jejichžto zdařilé písně z větší části ve „Věnci\"\nvyšly. Iv sesterské Moravě objevil se na tomto poli nadaný\npěstovatel \\ byl to Ludevít ryt. z Dittrichů, jenž r. 1843\nv Olomúci 6 vlasteneckých písní s průvodem piana a kytary\nvydal. Písně tyto přišly, jak se zdá, v úplné zapomenutí;\ntoliko jedna ujala se u veškerého českoslovanského národu.\nJe to krásná a zádumčivá píseň „Moravo, Moravo, Moravi-\nčko milá,\" kteráž o jeho talentu k písni patrného svědectví\npodává.\nLáska ku komponování písní počala na to ochabovati,\naž opět Jan Orebský (dr. Jan Theobaid Held) svými „Šestero\nselskými písněmi\" (slova od K. Šnaidra), které v Praze u J.\nHoffmanna r. 1846 vyšly, nečinnost tuto přerušil.\nKdyž r. 1848 zcela nový politický ruch a úplná svo-\nboda nastala, počal se český vlastenecký zpěv rnohútně roz-\nléhati. Zpívaly se tehdáž se vším zápalem písně slovanské,\nláskou k vlasti a národu dýchající, a spolek „Slavie\" obral\nsi za úkol, písně tyto bez průvodu piana vydávati. V sbírce\ntéto nacházíme vlastenecké písně polské, horvátské, české atd.,\nano operním áriím byly tehdáž z nedůstatků původních ná-\npěvů vlastenecké písně podkládány. Tak na př. rybářské pí-\nsni v „Němé z Portiči.\"\nJakmile však politické hnutí porušeno bylo, nastalo\nv literatuře iv umění takřka hrobové ticho. Píseň česká\nozývala se jen v úkrytu a málo pro ni se pracovalo. As\nokolo r. 1850 soustředěny byly poznovu síly skladatelské\nk novému podniknutí. Byl to „Zlatý zpěvník,\" sbírka če-\nských písní, v nížto mnoho zdařilých písní uloženo bylo.\n(Dokončení.)\n\nFrantišek Xav. Parč.\nŽivotopisný nástin.\nKaždému pravému umělci přísluší, o rozšiřování národ-\nního umění účinkovati a práce své všeobecnému prospěchu"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.2", "texte": "nikoliv však marné slávě obětovati. Tací umělci nešetříce\ntoho, co prázdná hlava častěji vykuje, a nedbajíce na to, co\nse jim strannými zámysly k prospěchu cizích dosti často\nujmulo, kráčejí stále bez pomoci cizích dobře vyměřenou\ndráhou k cíli ustanovenému mírnost, dokonalost a cnost\nza průvodkyně sobě zvolivše. Z ohledu toho i nesmrtelný\nW. A. Mozart mluvě o hudbě, Čechy obdivoval. Když mu\njedenkráte fugu v kratičkém čase, jak se praví od zname-\nnitého Brixiho složenou předložili, zvolal zanícen, spěšně\ns jiskřícíma očima řádky prohlédnuv: „Opravdu, před\ntímto musím smeknouti. Co Brixi, nedbaje na celý\nsvět hudební, za den napsal, sotva všichni v celém\nsvětě za půl léta jsou sto dověsti; opravdu, Čechově\nmne překvapili; nebof zde muže nalézám, kteří více\nnež mě podivení zasluhují.\" A Neumann, jehožto vzne-\nšené skladby ve světě hudebním jedno z předních míst za-\nujímají, pravil o českých skladatelích při jisté příležitosti\ntakto : Větší díl se jich podobá fialkám, které skrytě\nv osamělém údolí jen skutečnému znateli přírody slad-\nkou vůni dýchají.\"\nMezi takovéto, trvám, mohu vším právem našeho Frant.\nX. Parče, bývalého ředitele kůru v Týnském chrámě připo-\nčístí a domnívám se čtenářům těchto listů se zavděčiti, po-\ndám-li životopis toho zasloužilého a vlasteneckého skladatele.\nFrantišek Xav. Parč narodil se dne 30. ledna 1760\nv Duchcově (Dux), kdež jeho otec, znamenitý varhaník po\ndlouhý čas úřad školního rektora spravoval. Hned v útlém\ndětství jako šestileté pachole jevil velkou lásku, schopnost a\nnáklonnost k hudbě. Když jeho otec neb někdo jiný na kla-\nvír, jenž se v domě nacházel, hráti počal, opustil hudby\nmilovný pacholíček svých sporých hraček, k hudebnímu ná-\nstroji se přiblížil a pilně poslouchával, oči na prsty hrajícího\nneodvratně upíraje, jak dlouho hudba trvala. Vyučoval-íi\notec jeho zrostlejší hochy zpěvu, stával maličký vždy stra-\nnou a ponaučování otcova bedlivě šetřil. Tak se i stalo je-\ndnou při takové příležitosti, když diskantisté v nesnadnějším\nzpěvu v hlasích se srovnali nemohli, nad čímž starý učitel\nse rozhorlil a netrpělivě partesy na stůl hodě, řekl: „Dnes\nto jistě z vás žádný nedovede,\" že maličký Parč to snésti\nnemohl, a počal z paměti celý ten zpěv zpívali bez chyby\nv intonaci té nejpřísnější, tak jak tomu byl otec prv učil.\n$ úžasem patřil starý umělec na pacholíka, který se\nslabikářem v ruce před přísným otcem stoje, snad důtky oče-\nkával a chtěje se jí vyhnouti, žádal otce, aby ho zpěvu a\nklavíru vyučoval, k čemuž, jak doložil, nepřekonatelnou žá-\ndost v sobě cítil. „Ano!\" zvolal radostí opojený otec, „vy-\nučím tě s potěšením, ačkoliv jsi ještě malý, když pilnost tvá\ns takovou láskou se pojiti bude.\"\nOd té doby se starostlivý otec všemožně snažil, aby\nsvého nadějného synáčka nejen hudbě, nýbrž i liternímu\numění, jak dalece jen útlý vtip jeho pochopili mohl, vyučil,\nkterý ve všem prospíval tak, že z něho v třech letech byl\nnejlepší diskantista v celém okolí. Parč hrál nesnadné kusy\nna klavír s velkou obratností a vynikal ve škole pilností a\nprospěchem nad své spolužáky.\nPo celém vůkolí, kde jaká chrámová slavnost se odbý-\nvala, pozvali mladého Parče, jehožto hlas denním pilným\ncvičením pevnější, plynnější a co do libozvuku bohatější se\nslal. I byloť se co diviti úspěchu jeho v počátcích generál-\nního bassu a každý se zajisté potěšil, slyše ho hráti na\nklavír.\nNa takový způsob se brzy pověst o malém pěvci roz-\nnesla ; netrvalo to dlouho a otec jeho byl vyzván, aby syna\nsvého za fundačního diskantistu dal do Jihlavy, kde by mu\nvolno bylo i studiím se věnovati. V toto prospěšné vyzvání\nsvolil radostí potěšený otec. Mladý Parč byl poslán do Ji-\nhlavy, kdežto staré klasiky generálního bassu a hudby vůbec\npilně studoval. Zde zdokonalil se ve zpěvu a také ve hraní\nna piano. Vystudovav zde humaniora chvalitebně, odebral se\nsám sobě v květu jinošství zanechán a hudebním i literním\numěním ozdoben do Prahy, kdež beze vší cizí pomoci filo-\nsofii i práva šťastně a prospěšně dokončil.\nV tom čase, kdežto mužný a ohnivý jeho duch stále\njen posvátným citem k umění hudebnímu plápolal, vynikl on\nv Praze svou znamenitou hrou na piano a získal si pověst\nnejprvnějšího tenoristy a varhaníka, při čemž i značné práce\npro orkestr, písně a kantáty skládal. Uznaná cena skla-\ndeb těch a vzdaná mu pochvala od tehdáž žijících umělců,\nzvláště pak od jeho milovaného přítele a českého skladatele\nVáclava Praupnera povzbudily našeho Parče na oblíbené dráze\ndále pokračovati a když studia šfastně byl ukončil, odevzdal\nse zcela umění hudebnímu, ačkoliv mu jakožto dokonalému\na v právech velmi zběhlému muži šťastná budoucnost kynula.\nNyní teprv počínal náš Parč, jehožto duch vždy jen\npo dokonalosti (jak A. Jelenovi sám v pozdních dnech života\nsvého ujišťoval) bažil, spokojeněji živu býtí; neboť byl kráčel\ncestou, kamž ho od útlé mladosti srdce jeho vábilo, účin-\nkujíc totiž v oblíbeném umění hudebním.\nNejvíce pilnosti na to vynaložil, aby se u vyučování\nzpěvu a piana zdokonalil, což mu ted dostatečnou výživu\npodávalo a snaže se tak, sepsal k tomu cíli vlastní „školuj\njejížto obsah učňům jeho právě tak důkladný, jak prospěšný\na pochopitelný byl.\nSnaha jeho a vytrvalost nebyly marné; neboť Parčova\nškola i učňové jeho brzy dokázali, že mistr jejich nejen\nspisovatelem aíebrž i umělcem hudebním jest. Mnozí z domů\nnejvznesenějších přáli si ho míti za učitele hudebního a nej-\nvýtečnější ředitelové kůru hleděli o závod výborného tohoto\nvarhaníka chrámu svému získali. Kníže Auersperg požádal\nParče r. 1790 za hudebního učitele pro dům svůj. Zde složil\nParč některé příležitostné hudební kusy a pobyv zde 5 let,\ndobyl si náklonosti a lásky umění milovného knížete.\nV tom čase počaly se na Malostranském divadle pod\nředitelstvím Františka Špenglera opery větším dílem od do-\nmácích skladatelů provozovat], k jejichžto řízení Parč často\ndožadován býval, když tehdejší kapelník buď vzdálen neb\nnemocen byl. Parč osvědčil se i zde co znatel hudebního\numění. Opakovalť s pěvci a pěvkyněmi pilně, ujal se zcela\noper a vedl hudbu tak vzorné a dokonale, že když kapelníka\ntu nebylo, jemu toto místo ochotně odevzdali. Tuf se ote-\nvřelo tomuto neúnavnému umělci úrodné pole ku vzdělávání.\nI počal tu mnohé užitečné opravy; pěvců přijal počet\nvětší, orkestr dokonalými hudebníky obsadil a důkladné zkoušky\ns nimi vedl. Parč složil také i sám velikou zpěvohru, která"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.3", "texte": "v německém jazyku r, 1793 a 1794 na staroměstském sta-\nvovském divadle pod názvem „Viktor a Heloise\" provozo-\nvána byvši, veliké pochvaly došla.*) Práce nejzdařilejší\nv této zpěvohře jsou chory čarodějnic a pak arie Viktora\na Heloisy, jakož i arie královny čarodějnic.\nDne 18. srpna 1795 vstoupil náš Pare, jehožto příjmy\nnyní jisté a stálé byly, v sňatek manželsky s dokonalou Če-\nskou , dcerou knížecího arcibiskupského domácího úředníka\nJ. Nep. Košťála, kterou byl dříve příležitostně jako dobro-\nsrdecnou vlastenku seznal.\nZ těchto časů pozůstaly nárn sbírky jeho krásných\nčíverozpěvů, které svým podporovatelům a ctitelům, jakož\nbyli: Paní Pionérové z Streitenfeldu, dr. Měchura, dr. Hárritl,\ndr. Lippa a mnozí jiní Čechové, věnoval a ježto tehdáž velké\nobliby docházely*\nY tomto krásném zaměstnáni setryal Parč přes 10 let,\nvždy vyučováním se zanášeje. Rozlehlost našeho hlavního\nměsta ano i vzdálenost viníc po vůkolí Pražském, kdežto všude\nnáš Parč po hodinách docházeje hudbě učil, byly příčinou\nschvácení, unavení a pozvolného ztroskotání zdraví jeho.\nPřece ale vynaložil všecko, doufaje se uzdravili, aby jak\nučňům tak i divadelnímu zaměstnání zadost učinil ukrýval\nbolestí svých, zatajil je před chotí a rodinou, k nimž celá\nláska jeho směřovala. Yšak jeho zdraví se nevrátilo více a\nrodina i přátelé jeho vidouce tělo jeho chřadnouti, nutili jej,\naby pracem svým ulevil a o navracení zdraví svého pečoval.\ní vyskytiať se brzy k tomu příležitost, když po zesnutí\nvýborného hudebního umělce Yáclava Praupnera r. 1800 ře-\nditelství kůru v chrámě Týnském se uprázdnilo. Parč žádal\no místo toto a Pražský magistrát uznav zásluhy jeho, svěřil\nmu ředitelství kůru Týnského.\nTu měl Parč náš výživu pohodlnější a pojištěnou i pro\nsvou budoucnost. S tím však hned s počátku veliké obtíž-\nnosti a nátisky se spojily. Jeho nepřátelé totiž, kteří byli\no místo toto žádali a ho neobdrželi, záviděli mu to a všeliké\npříkoří mu činili. Parč snášel vše trpělivě, ačkoliv to citli-\nvému srdci jeho nemalých bolestí působilo a na ústroj chu-\nravého jeho těla zhoubně účinkovalo*\nParč zřídil orkestr svůj chrámový dle vůle vlastní tak,\nže každému jinému mohl býti vzorem a pak ačkoliv stále\nchurav počal pro kůr svůj pilně psáti. Mimo některá\nofferloria, gradualia, arie složil také čtyry velké mše,\nkteré později větším dílem pro dokonalý sopránový hlas své\nprvorozené dcery Anny koncertně přepracoval.\nMezi tím podkopávala churavost rok po roce prudčeji\ntělo jeho. Lékařská pomoc neměla účinku, tělo jeho počalo\nneobyčejně chřadnouti. Šest let übohý ani z pokoje nevyšel,\na jen málo která hodina za den mu popřála po pokoji dosti\nobtížně se projiti a přece iv tomto stavu neochábl jeho\nohnivý duch; noboť v bolestech největších složil mnohé práce,\nkteré podivení zasluhují. Mimo některé písně složil mnohá\nvýborná kvartetta, které chvalného uznání dosáhly. Parč\nzemřel dne 6. dubna 1822 v Praze.\nAlois Jelen podal o tomto výtečném skladateli v „Če-\nchoslavu\" od r. 1825 některé podrobnější zprávy, které tuto\nsdělujeme.\n„Dlouho jsem ctil Parčovy práce,\" píše A. Jelen,\n„dlouho již ctil dokonalost a duchaplnost jejich, avšak dosud\njsem ještě Parče neznal.\nJedenkráte (4 leta před jeho smrtí) byl jsem nenadále\ndožádán od přítele svého, s Parčem v hudebních záležito-\nstech cosi vyjednali. I uchopil jsem se s radostí příležitosti\nté. Když jsem přišel do příbytku jeho, dychtě jej znáti, kde\nmalý pěvec pokoj mistra svého mi ukázal, bez zaklepání\ndvéře jsem otevřel, a do pokoje kvapně vkročil, z něhožto\nlibozvučný souzvuk vstříc mi zněl. Vzhled můj pádil po\nnástroji hudebním a mistru jeho, který nedbaje na vůkolí,\ns libozvukem se zanášel. I přistoupil jsem blíže, a pohnut,\nneboť jsem sotva obraz ten pochopit mohl, jejž zrak duši\nmé představoval.\nByltě to muž postavy prostřední, vyschlý tak, že hlava\njeho proti tělu mnohem větší se zdála, v širokém, až ke krku\nzapnutém šedivém kabátě sedě se třásl, tak že prvním po-\nhlédnutím tělesné bolesti jeho byly k poznání, což vpadlé,\nz hlubokých jam k nebi pozvdvižené oko nad které Se\nčelo a tvářní kost daleko vypínaly, důstatečně dosvědčoval.\nBlížící se smrt jevila se zřejmě na svráskováných spoře\ntakřka smrtelnou kůží potažených vpadlých lícech, na vysed-\nlých dásních, na rtech bolestně sevřených a na rukou\nnevládlých, jejichžto kostlivci se podobající prsty s největšírn\nnamáháním poslední službu duchu dosaváde přemocnému pro-\nkazovali se snažily. Široká noční čepice zakrývala větší díl\nhlavy jeho vlasy zde onde zpod čepice se jevící spu-\nstivše se s kadeří někdy hojných, kryly dílem vznešené čelo\njeho, dílem k ramenům visely.\nSotva jsem se zpamatovati, sotva cit bolestný, jaký\nmne, an jsem na muže toho pohlédl, jal, přemoci mohl.\nTeprv když na pianu hrající přestal, pak tato polomrtvá po-\nstava na papír před sebou ležící cosi poznamenali se snažila,\npočal jsem bázlivě na Parče se ptáti a tu mi bylo ztvr-\nzeno, co duch můj předzvídal, že tento übohý jest sku-\ntečně Parč, onen znamenitý skladatel hudby.\nPoselství své jsem brzy vyřídil, shledav v Parči muže\nrozšafného, moudrého, dobrotivého a ochotného bez okolků.\nOd toho dne jsem častěji u něho bývával, a později bylo mi\nštěstím popřáno, na jeho choru místo tenoristské, jež mne\nsám ponabídl, zastávali. Tak jsem měl příležitost v Parči\nseznati muže, který ve své bolestné váhavé nemoci vše-\nobecného obdivem zasluhuje, neboť v největších bolestech,\nano i tenkráte ještě, když ani více vstáti nemohl, a k pianu,\nkteré mu spolu i psacím stolkem bylo, na jeho žádost, již\npolomrtvý nositi se dal, nejkrásnějsí práce nám zhototovil.\nPrávě v takovém stavu sepsal některé kusy chrámovní: kan-\ntátu, Salvě regina, Animas fidelium a j., mimo to všecko\njednu velikou mši, dle slov jeho koncertně pro svého te-\nnoristu. >\nKdykoli jsem k němu přišel, nalezl jsem jej prací za-\n\n*) Text této zpěvohry vyšel r. 1794 tiskem v Praze pod názvem\n„Viktor und Heloise, oder: Das Hexengericht, grossses Sing-\nspiel in 3 Aufzligen von Hegrad. Aufgefiihrt im konigl. alt-\nstadter Nationaltheater von der deutschen Gesellschaft des Franz\nSpengler.\" Viz Dlabačův „Kuastlcr-Lexikon\" str. 426, jenž jen\nněkolik řádků o něm napsal."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.4", "texte": "městnaného, bud své malé zpěvce, na které velmi dbal,\nučícího. Byloť mu také štěstím popřáno, z dítek svých i\nučenníků radosti se dočkati. Neboť mimo již podotknuté prvo-\nrozené dcery, zdařili se mu jakožto altisté syn jeho Jan *),\na dcera Terezie jenž, podobajíce se otci svému, hned\nv útlém věku službě boží umění své obětovali, Z učenníků\njeho vynikali zpvěvem pan Frič a pan Ferdinand Pohl, onen\npověstí rozhlášený divadelní pěvec, jakož i mnoho jiných\nznamenitých osob, jak v zpěvu tak na pianu, ježto zde jme-\nnovitě postavili, neznaje v tom vůle jejich, se oslýchám.\nParč zůstal si stejným v jednání i smýšlení staral\nse vždy o dobro své rodiny; zastýskával jen, že mu bolesti\ntěla jeho v práci překážejí. I pracovalť proto neunaveně\naž do svého skonání, které dosti kvapně přiehvátalo. Zemřel\ntotiž dne 6. dubna 1822 oželen vůbec.\nPohnutelný byl průvod k hrobu ho provázejících.\nByloť tu hojnost truchlících učenníků i vyučenců jeho viděti,\na nejen ti, jenž našeho náboženství jsou, nýbrž i účastníci\njiných vyznání k hrobu mistra svého doprovázeli, kdežto jeho\nvlastní „Salvě regina\" a „Animas fidelium\" smutným zavzněíy\nzpěvem. Pokoj popeli jeho !\n\nSázka o ústřice.\nVýjev ze života uměleckého.\nSpaa bylo tehdáž nejoblíbenější místo lázeňské. Po\nčas lázeňské doby platilo toto malé hnízdo za střediště vy-\nsokého vzletu, za odpočívadlo diplomatického světa. Se vším\nprávem pojmenoval již císař Josef 11. toto lázeňské místo\n„kavárnou Evropskou;\" neboť zde se sešli známí i neznámí\nze všech 64 polouměrů větrní růže.\nK vynikajícím zjevům, které tam r. 1805 své stany\nbyly rozbily, náležel princ Jeroným, pán z Talleyrandů,\nGérard, Talma, Pigault-Lebrun a Jouy, spisovatel Hermite\nde la Chaussée ďAntin.\nZ ženského světa vynikala tam mezi jinými hlavně vé-\nvodkyně z D.a hraběnka Regnauld de Sant-Angely, dvě tyto\ndámy, které ačkoliv výborně provdané, v šťastných časech\nstarého Řecka si žiti přáli, aby tísnící je břímě manželství\nsetřásli a raději roli Laisy a Aspasie převzíti mohly.\nObě dámy jsouce velmi mladé, velmi krásné, velmi\nroztomilé, zanechaly své nehezké muže a své krásné upo-\nmínky v Paříži, vzaly s sebou své nejkrasší rozmary a své\nnejrnilejší šaty a usnesly se na tom, že si ve Spae žádných\nrozkoší uklouznouti nedají, aby si krátký svůj pobyt zde co\nnejvíce možná osladily.\nAby si však vespolně nepřekážely, übytovala se vé-\nvodkyně v hostinci „Croix ďor\" nedaleko „Promenade de\nquatre keures;\" hraběnka naproti tomu v hostinci „Diable\nďargent\" nedaleko „Promenade de sept heures.\"\nJen čas od času navštěvovaly se obě dámy obapoíně,\nbavily se o starých známých a nových módách, vypravovaly\nsi zprávy z Paříže a anekdoty ze Spay, objímaly se co nej-\nněžněji a vidívaly se v šesti neb osmi dnech opět.\nJednoho jitra, když paní vévodkyně právě svou toi-\nlettu dokončila, oznamoval mameluk neboť tenkrát mu-\nsela každá dáma vyššího tónu mameluka k posluze míti\npříchod paní hraběnky.\n„Buďte mi vítána,\" pravila vévodkyně k přicházející\nhraběnce s velkou roztomilostí vstříc jí spěchajíc.\n„Ruším-li, kažte mi odejít,\" prosila hraběnka na prahu\nse zastavíc.\n„Půvabná čtveračko, kdy jste mne rušila ?\" tázala se\nvévodkyně, vedouc k pohovce přítelkyni svou. „Kdyby mi\nkaždá návštěva tak milá byla jako Vaše, nevím věru, kdo\nby byl v celé Spae šťastnější, než Vaše oddaná služebnice.\nOdložte, drahoušku, a vemte místo! Neviděly jsme se již\nosm, ba ano deset dní, a tu si dovoluji tázati, zdaž jste něco\nnového zakusila.\n„To nejnovější jest velmi něžné tajemství, kteréž jen\nVám svěřiti chci.\"\n„Tajemství ? Vámf je známo, drahoušku, že ani smrť\nnení mlčelivější, než Vaše přítelkyně. Tedy vypravujte...\"\n„Jsemť zamilována \"\n„Je to něco nového ?\" tázala se vévodkyně s takou\njemnou potměšilostí, že tato co nevinná prostota vypadala.\n„Ano, v skutku jsem zamilována !\"\n„Není možná ! a do koho pak ?\"\n„Do mladého umělce, jejž jsem se před osmi dněmi\nv herně znáti naučila.\"\n„Do umělce ? Víte-ii pak, že to, co mi právě vypra-\nvujete, je skutečně něco podivného ? \"\n„A proč?\"\n„Poněvadž i já jsem zamilována, a sice jako Vy do\numělce. Naposledy milujeme, aniž, to víme, jednu a tutéž\nosobu.\"\n„To by ovšem vadilo.\"\n„Ba ano, velice vadilo. Umělec, jenž Vás bezpochyby\nmiluje, jest . . .\"\n„Malíř.\"\n„Bohudíky, neboť můj miláček je hudebník ! Umělec,\njejž Vy miluje, jmenuje se . . .\"\n„Julius!\"\n„Podivná to náhoda! můj ctitel jmenuje se César. Ju-\nlius César byl, jak Vám známo, mužem všech žen a\nsoučasně ženou všech mužů a proto dosti ješitný, když\no sobě pravil: „Přišel jsem, viděl jsem, a zvítězil jsem.\"\nVíte též rodinné jméno Svého Julia ?\"\n„Jmenuje se zkrátka Dambreville.\"\n„Můj se nazývá Méricourt. My tedy nemilujeme\ndíky božské prozřetelnosti! jedonoho a téhož a můžeme\n% %\nsi obapelně důvěřovati. Jak jste již ve své lásce pokročila?\"\n„Včera mi věnoval báseň!\"\n„Báseň ? Ach, opět něco velmi podivného ?\"\n„Aj, proč pak?\"\n„Poněvadž jsem i já od svého Césara báseň obdržela.\n„Máte tu báseň při sobě?u\n\n*) Zemřel, jsa v službě při magistrátu, osmý den po smrti otce\nsvého."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.5", "texte": "„Zde jest,\" pravila hraběnka, vytáhnouc růžový lístek\nze sněhobílých ňader svých. „Kde máte Svůj ?\"\n„Na tomž místě,\" odvětila vévodkyně, berouc ze zá-\nňadří růžový lístek. „Račte být tak laskava a čtěte jej, pak\ni já budu povolná, Vám svůj přečisti.\"\nMůj Julius se krátce vyjádřil; jeho báseň nemá bohu-\nžel více než čtyry verše.\"\n„Na mou věru, to je přepodivné.\"\n„Již zase ? proč ?\"\n/\n„Poněvadž báseň mého Césara neobsahuje více veršů\nnež čtyry.\"\n„Nuž čteme verš za veršem !u\n„Začněte,\" prosila vévodkyně.\nA obě dámy rozvinou své lístky. Hraběnka počne:\n„Hvězdo hvězd! patř na mě tísně!\"\n„Hvězdo hvězd J palř na mé tísněopakovala vé-\nvodkyně.\nJak ? U Vás to také tak stojí ?\"\n„Právě tak ! A druhý verš ?\"\n„Probuď se přec, slunce mě !\"\n„Probuď se přec, slunce mé !\" opětovalo vévodské echo\n„Vy žertujete, vévodkyně !\"\n„Mám dále číst?\"\n„Učiňte tak !M\n„Slyš mě loutny vřelě písně \"\n„Slyš ty písně, vždyf jsou Tvé!\" „Nebesa!\" padla\njí hraběnka do řeči; „to je jedna a tatáž báseň !\"\n„My jsme obě oklamány,\" zvolala vévodkyně.\n„Ale kdo je z obou větší šíbal ? Odepsal můj Julius\ntyto bídné verše od Vašeho tak zvaného .Césara aneb odepsa\nje Váš César od mého tak zvaného Julia ?\"\nr\n\\ „O! tuším ještě něco horšího!\"\n„Prosím, co tušíte paní vévodkyně?\"\n„Že Váš Julius a můj César jsou jedna a tatáž\nosoba pod dvěma rozličnými jmény.\"\n„Tento protiehůdce měl by nás tedy za blázna?\"\n„Dost možná, paní hraběnko.\"\n„Ten nevěrník, ten ošemetník!\"\n„Pan César Méricourt!\" oznamoval v tomtéž okamžen\nvstupující mameluk.\n„Počkej, Césare, ty nám oboum přicházíš vhod. Pospěšte\nrychle do vedlejšího pokoje. Oba jsou jen záclonou roz-\nděleny. Od tamtuď jej můžete viděli. Je-li Váš Julius a\nmůj César jedna a tatáž osoba, pak račte kejchnouti a zů-\nstaňte tak dlouho ve svém úkrytu, dokud nezazvonírn. Pak\nvyjděte tam oněma dveřma a vstupte těmito sem.\"\nHraběnka vklouzla rychle do vedlejší komnaty. Hned\nna to vstoupí César Méricourt. Tu slyšet jest kejchnutí. Vé-\nvodkyně jest nyní své věci jista.\n„Dobré jitro, milý pane Mérieourte !\"\n„Mám tu čest pozdravili krásku všech krásek.\"\n„Lichotníku!\" zašeptala vévodkyně s libým úsměvem.\n„Jak se máte ? Co děláte ? Včera jsem Vás nikde neviděla.\nKde pak jsme byli ?\"\n„Na venkově.\"\n„As kým ?\"\n„S panem Talleyrandem.\"\n„Znáte pána z Talleyrandů ?\"\n„Velmi dobře.\"\nF\n„O tu pak znáte zajisté pana Julia Dambrevilla.\"\n„Julia Dambrevilla ?\" opakuje César, patrně jsa v roz-\npacích.\n„Ano, pana Julia Dambrevilla! Čili ho snad neznáte?\"\n„Nikoliv madame, já ho neznám!\"\n„Ale budete tuším znáti dámu, kteréž se od nějakého\nčasu tak nápadně a náruživě dvoří. Bydlí v hostinci „Diable\nďargent* a jest to hraběnka Regnauld de Saint Angely.\"\n„Saint Angely?\" opětuje tázaný s rostoucím nepokojem.\n„Ptám se Vás, pane, zdaž tu dámu znáte ?\"\n„Nikoliv, madame. Bohužel nemám to potěšení.\"\n„Nuže, máte se ji hned naučit znáti.\"\nVévodkyně zazvoní. A brzy na to oznamuje mameluk:\n„Paní hraběnka Regnauld de Saint Angely !\"\n„Kýho ďasa! nyrií je má sázka ztracena!\" praví k sobě\nprozrazený Julius César.\nObě dámy obejmou se tak nepodjatě, jako by se nic\nnebylo přihodilo. Pak táže se vévodkyně :\n„Drahá přítelkyně, znáte tohoto pána?\"\n„Naučila jsem se pana Julia Dambrevilla bude tomu as\nosm dní znáti.\"\n„Dambrevilie ? Vy se mýlíte, hraběnko. Tento pán\njmenuje se Méricourt.\"\n„Kdo z nás obou má pravdu?\" táže se vévodkyně roz-\npačitého Julia Césara.\n„Jsemf ovšem Méricourt; podobám se ale tak nápadně\npanu Dambrevillovi, že jsem již často za něho jrnín byl.\n„Pane, chcete mne oslepili?\" ptá se hraběnka. „Když\nnejste Dambrevillern, jak přicházíte k prstenu, kterýž jsem\nVám včera darovala.\"\n„Ošemetníku, vy jste prozrazen !\" volá vévodkyně.\n„Jeho Excellenci, pan z Talleyrandů !\" oznamuje v tom-\ntéž okamžení vstupující mameluk.\n„Ten ještě zde scházel!\" mumlá dvojjmenovec.\n„Dobré jitro, milé dámy,\" praví chytrý diplomat a vy-\npukne při pohledu na Julia Césara v homérický smích.\n„Proč se smějete ?\" ptaly se obě dámy,\n„Proč se směju? se tážete. Proto, milé dámy, poně-\nvadž jsem sazku o,- 500 ústřic vyhrál.\"\n„A na kom?\" tázaly se zvědavě.\n„Na tomto roztomilém pánu!\" v\n„Vy jej znáte ?\"\nf\n„O, velmi dobře.í;\n„Kdo jest tedy ten roztomilý pán ?\"\n„Divím se tomu velice, že jste jej hned nepoznaly. Je\nto pan Francois Joseph Talma.\"\n„Pan Talma ?\" opětovaly obě na polo oklamané dámy.\n„K službám, Vašnosti,\" oznamoval Talma, sejmuv v 1 á—\nšenku, pomocí níž nebylo jej lze poznali.\n„Jsemt trestuhodný Talma a prosím miliónkrát za od-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.6", "texte": "puštění, že jsem se osmělil, každé z Yašnosti pod jiným jmé-\nnem se představiti.\n„Ale proč jste to učinil ?\"\n„Poněvadž jsem s panem Talleyrandem sázku učinil,\nže by se mi to snad též pod zcela neznámým jménem po-\ndařilo . ♦\n„Dojem na Vaše cituplné srdce udělali,\" doplnil kul-\nhavý šotek s úsměchem. „Není-li pravda, že se mu to ne-\npodařilo ?u\n„Tehdáž se mýlíte, pane z Talleyrandů,\" přiznaly se\nobě dámy.\n„Nuže, tedy mi dovolte, aby ústřice zaplatil. Zýtra\nVás drahé damy očekávám k snídani ve Valencay.\"\n„Bude nás Talma doprovázeti ?\" tázaly se dámy.\n„Když mu odpustíte!\"\n„Juliu Césarovi s radostí odpouštíme !u\n„Nuže, tedy zýtra ! Na shledanou 1\" =\n\nFeuilleton.\n\nDivadlo.\nV běhu posledního času dávalo se v král. zemsk. proz.\ndivadle: Ve čtvrtek dne 12. března: „Němá z Portiči,\"\nveliká zpěvohra v 5 jednáních dle francouzského přeložena od\nJ. Chmelenského, hudba od Aubera. V sobotu dne 14. března :\n„Fata Morgana, čili 5000 let světových dějin až po naši\ndobou.\" Před tím ponejprv: „Čeleď,\" veselohra v 1 jednání\nod Benedixe, přeložil B. Novotný. V neděli dne 15. března\nponejprv: „Lazebník Sevillský,44 komická zpěvohra ve\n2 jednáních, přeložena od Macháčka, hudba od Rossiniho,\nV úterý dne 17. března „Hrabě z Letoriérů,\" aneb: „Jak\nse přízeň získá,\" veselohra ve 3 jednáních z francouzského\nBayard-a, přeložena od J. Lomnického. Ve středu dne 18.\nbřezna: „Fata Morgan a.\" Před tím: „Své hlavo st,\" ve-\nselohra v 1 jednání od Benedixe. Ve čtvrtek dne 19. břema\n„Lazebník Sevillský\" od Rossiniho.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Hlinska. (Zpěv. spolek.) Již od dávna neozval\nse v těchto listech hlas z našeho města, čekali jsme bez ustání,\naž nám dopřáno bude o spolku našem zpěváckém posi-\ntivních zpráv. Náš „Svantovít\" již před osmi měsíci zalo-\nžen, dosud nemohl se proměnit v spolek skutečný, dosud ne-\nmohl vybřednout ze stejně nebezpečného i neprospěšného provi-\nsoria. Stanovy spolku dvakrát již vráceny a vždy nové změny\nnavrhovány. Tak posledně, že spolku dovoleno není přijímat\nčleny cizé, že činnost jeho má výlučně platiti Hlinsku, veškeré\nprodukce že smějí jen k dobročinným účelům dávány býti, jinak\nže by se musela platit v ý délková daň? atd. atd. Že pro-\nvisorium toto jest velmi příznivo nepříznivcůra spolku ku pro-\nvádění jejich na mnoze sobeckých a temných plánů, jsme až\npříliš museli seznati, a skutečně jenom morální pevnotě většiny\nčlenů a statečnosti ctěného p. starosty přičísli dlužno, že město\nnaše neotevřelo řadu měst, v nichž spolek zpěvácký zanikl,\nže se nezdařily jinak dobře strojené útoky jistých výstředních\npolobohň. „Svantovít\" vystoupil vítězně ze všech bouří,\nbojem otužen vzdoruje všem nájezdům a bohdá že svorností\nčlenů se podaří dosáhnouti ušlechtilého cíle snah spolkových.\nMalomocná ješt zásadná nenávist k snahám ušlechtilým, nechy-\nbí-li jim šlechetná vytrvalost, jež budí pravé poznání cíle do-\nsaženého a skutečný zánět pro věc. Přejeme si jen, aby sta-\nnovy nově opravené brzkého došly stvrzení, a doufáme,\nopírajíce se o horlivost obecenstva našeho u podporování zájmův\npodobných, že skvělý zdar bude provázet „Svantovít a\" na\njeho pouti k ozdobě obce, k oslavě vlasti! —I my jsme dů-\nstojně slavnost Cyr ill o-M et ho děj sko u slavili. V chrá-\nmu našem zasvěcena nově založená kaple Cyrillo-Methodějská\nslavným obřadem. Byl to velmi zajímavý moment, kdy velebný\nkněz ohnivými slovy shromážděným tisícům lícil zásluhy věro-\nzvěstů slovanských a když mohútné tóny posvátné chorální mše\nZvonařovy rozvinovaly přeplněnou svatyni, když velebná\npíseu svato-Vojtěšská obnovila v srdcích posvátné upomínky na\nstarověk naší církve i slávy : til každý cítil hlubokou velevý-\nznamnost i památnost dne slavnostního, cítil se býti povznesen\npocitem, že jest syn národa, jehož otcové již před tisíci lety\nveliké slovo vedli v dějinách světa, byvše osvíceni vírou, jejíž\nzásadou jest láska a bratrská svornost. „Svantovít\" dů-\nstojně dostál své úloze. Provedení skladeb veškerých svědčilo\n0 dobrém nastudování i dobrém cvičení, zacež hlavně p. ředi-\nteli Veselskému a p. Sekeroví díky vzdány býti musí.\nZ Jáchymova. (Pěvecká a hudební beseda.—\nZastaven íčko). Konečně tedy usnesli se p. údové na-\nšeho zpěv. spolku uspořádati besedu, kterouž také 8. t. m.\nvedením p. E. Rauschera, nynějšího svého sbormistra odbývali.\nKdo zná poměry, v jakých se spolek náš až po dnes nacházel,\nsnadno nahlídne, že jen proto nás na své první veřejní vy-\nstoupení tak dlouho cekati nechal, poněvadž dříve chtěl pro-\ntivníky své poněkud upokojeny viděti. Tito ale rozprávěli sí,\nže veřejnou produkci uspořadati si ani netroufá, obávaje se,\naby místo potlesku neutržil piškotu. Že ale i tehdáž se velice\nmýlili, dokáží Vám krátkým přehledem celé produkce a vý-\nsledkem jejím, jenž Vas o opaku toho přesvědčí. V krásně\nozdobeném a obecenstvem téměř přeplněném sále „u Weislů\"\nzapočala produkce u večer po půl osmé; heslo spolku našeho,\njehož vznešená hudba, vzlášť ale významná slova, oboje od\nzdejšího c. k. okresního p. F. Lei dl-a, nás hluboce dojalo.\nPo něm uslyšeli jsme více kusu dílem smyčcovým orkestrem\nprovedených, dílem od p. spoluoudů přednesených, jenž všeo-\nbecné došly pochvaly. „Festgesang an die Kiinstler,\"\nsbor s průvodem plechových nástrojů od Méndelssobua Barthol-\ndyho, |vzbudil u obecenstva všeobecnou sympatii. „Chorávý\nPetr44 od Kurtze, „Jemnocitný Jindřich\" od Schoffra\na instrumentální quodlibet od H u mm a dobyly si zvlášt-\nního potlesku. Neméně jako Kalivodova píseů vlastenecká, tak\n1 „Pošta\" od Santnera, při níž sólo pro troubu velmi zda-\nřile přednesl p. K . . . 11, upoutalo na se pozornost celého\nposlnchačstva. Dva koncertní kusy pro housle, ježto nam ru-\ntinovaní hráčové p. E. Rauscher a p. Fritsch nevšední zběh-\nlostí a čistotou tónů přednesli, byly příčinou, že oběma na\nzdraví pito téměř od veškerých přítomných příznivců jejich.\nNe ale jen pouze svých přátel, nýbrž i přívrženců Lorencových,\núhlavních to nepřátel jeho, (jichžto většina buď ze zvědavosti,\nbuď z jiných ohledů produkci navštívila,) těšiti se bylo zpěv.\nspolku našemu lichotivou spokojeností, což zajisté známkou,\nŽe smýšlení své o spolku již měniti počínají. Přáli bychom\nsi ale, aby na to také zcela došlo; neb jen tenkráte, když sobě\nruce ku smíření podají a obapolně silami svými si napomoc-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.7", "texte": "nými budou, jen tenkráte nadíti se jest skvělého výsledku všeho\npodnikání, jen tenkráte darmo jim nebudem volatí vstříc:\n„Zdař Bůh!\" Z veřejných listů lze sedověděti, že p. Adolf\nPatera, řísský chemik vezdejší tavírně a ředitel našeho zpěv.\nspolku, bez taxy obdržel titul horního rady a vbrzku do\nVídně ku c. k. říšskému geologickému ústavu hodlá se ode-\nbrati. Místo blahoželání k novému tomuto povýšení zazpívali\nmu naši p. pěvcové u večer dne 28. února zastavenícko se-\nstávající ze cíyr písní. Mnohokráte „sláva\" mu provolavším\nvzdal p. Patera srdečné díky.\n\nR. L.\n\n(U) Z Milevska. (Beseda. — Spolek zpěv.) Přísná\nspravedlnost! — dnes moje heslo ; ano spravedlivě chci posuzovali\nbesedu, která se dne 8. března na oslavu tisícileté\npamátky apoštolů slovanských Cyrilia a Methoděje ve prospěch\npohořelých v Borotíně dávala. Nejprvé překvapil nás proslov,\nkterý důst. P. Říha mistrně složil a v němž zpustošení a ne-\nštěstí Borotína trefně vylíčil; sl. M. Kypt o v a, dívka jarního\nrozkvětu, přednášela proslov cituplně a pohnutlivě, krásné\nesvědcíc vlohy deklamací. Dále přednášeny byly : „Kapitola o\nmužském srdci\" od Adamce, od sl. Fialový, která sobě statně\nvždy počíná; „Jakého bych ráda\" od Tyla, od sl. Koudelkovy;\n„Jakého bych nerada\" od Kubeše, od sl. B. Vegrovy, „Poslání\ndcerám Českým\" od Crhy (z „Lady\") od sl. Butovy\" a „Děva\nČeská\" od Kolandry (z „Lady\"), od sl. Kyptovy. Druhé od-\ndělení započalo proslovem k besedám Cy rill o - Methoděj ským od\nJahna předneseným od p. Joujy. Velmi cile sobě počínali pp.:\nNikolini „Nářek školákův\" od Galiaia a Bnger „Švingulace\"\nod Burgersteina. Deklamace se potkaly veskrz s hojným po-\ntleskem Sl. Kl. Vegrova zapěla nám „Oúmysl české děvy\" od\nFr. Pivody a „Růže a děvče\" od Fr. Karasa. Pan Nikolini vy-\nznamenal se co výborný houslista, přednesl nám několik kusů\nz „Cikánky\" a „Markéty.\" í pan Rvnda přednášel variace na\npiano od K. Černého velmi plynně. Sl. Kyptova zapěla píseň\n„Opuštěný\" od Fr. Kavana k podivu obecenstva. Hudba šla\nskutečně dobře, neb sotva že se ku konci schylovala, strhl\nse náramný potlesk. P. Aug. Miškovský, dr. Veger a pan L.\nUnger byli pořadateli besedy, kterouž si v skutku nemalé zá-\nsluhy vydobyli. Zábava byla nenucená a srdečná. • 1 u nás\ntedy vstupuje zpěvácký spolek do života, zadal stanovy\nsvé k schválení vys. úřadu a zmáhá se vňcihledě. Doufáme,\nže vytrvalou horlivostí a pilností údů a učitelů zpěvu zajisté\nna velký povznese se stupeň, čímž i hudba kostelní vykvete,\nDosti značné hudební síly jsou u nás, velká díla se provozují\nv našem velebném chrámu, přičiněním spolku však budeme\nještě více očekávali.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n':; V* V Strakonicích uspořádá v neděli dne 22. březne\ntamnějsí zpěvácký spolek „Zvon11 pěveckou zábavu. Čistý\nvýnos určen jest ku prospěchu pohořelých v Borotíně.\nZpěvácký spolek „Lumír\" v král. horni-\nckém městě Příbrami uspořádá dne 22. března druhý\nkoncert v sále měšťanské střelnice. Program: 1. Ouvertura\nk „Vilému Tellu\" od Rossiniho. 2. „Zpěv český. 3.„I šepce\nkvítí,44 píseň od Ed. Nápravníka. 4. Deklamace. 5. První kon-\ncert pro housle od Beriota. 6. „ Cikání,u sbor od Fr. Yogla,\n7. Kvartett od L.van Beethoven. 8. Valčík, sólo od Gumberta.\n9. Transskripce písně „die Forelle\" od S. Hellera pro piano.\n10. Deklamace. 11. „Blanické vojsko44 od E* Tittla.\nZpěvácký spolek „Slavjan* v Král. Hradci\núčinkoval na den sv. Cyrilla a Methoděje v katedrálce u sv.\nDucha při mši slavnostní.\nV Labské Týnici se zřídil zpěvácký spolek,\njenž co nevidět své stanovy k vys. místodržitelství ku schvá-\nlení zašle. Nemalé zásluhy o spolek vydobyl si zvláště nej-\natarší p. učitel a p. Perner.\n*** Mladoboleslavský zpěv. spolek měl dne\n12. t. m. opět schůzi. Předsevzata v ní volba nového výboru.\nZvoleni jsou: za ředitele p. Jos. Bergraann, chvalně známý\nskladatel a majitel hudebního ústavu, za jednatele p. Blažej,\ndo výboru pp. Cicvárek, Hodek, Luňák a Zwikl.\n\nOchotnická divadla.\nV král. hornickém městě Hoře Kutné provozo-\nvalo se v neděli dne 15. března 1863: „Skrocení zlé ženy,*4\nveselohra ve 4 jednáních od Shakespeara, Přeložena a pro\nčeské divadlo vzdělána od Jiřího J. Kolára. Čistý výnos určen\nk rozmnožení reservního fondu místní záložny. V Želez-\nnici (blíž Jičína) dávali ochotníci dne 15* t. in. frašku „Statek\nLhota44 ve prospěch školní knihovny. V Čáslavi provo-\nzovalo se na ochotnickém divadle v neděli 15. března ve pro-\nspěch školního stavebního fondu „Petr a Pavel,44 veselohra ve\n3 jednáních od CasteUiho, přeložil J. Y. Lomnický. V Ko-\nstelci nad Labem hráli ochotníci dne 45. března: „Starý\nmanžel,\" veselohra ve ctyrech jednáních od Jos. Kořeňovského,\njiž přeložil Jaroslav Pospíšil. Na ochotnickém divadle\nv Rychnově hrálo se dne 15. března ve prospěch nadace gy-\nmnasiální: „Pražský flamendr,\" obraz ze života měšťanského\nve 4 jednáních od J. K. Tyla. Ochotníci vPolné dá-\nvali dne 9. března na den slavnosti slovanských apoštolů Cy-\nrilla a Methoděje „Diblík,\" obraz venkovského života od J. Frice,\npři které příležitosti se v titulní úloze paní Sequencová vyzna-\nmenala. V neděli dne 15. března se provozovala „Uhlířka.\"\nDne 22. t. m. dávají divadelní ochotníci v Mladé\nBoleslavi „Dobrý tón,\" veselohra ve 4 jednáních dle To—\npfera od Procházky.\n\nZ Prahy.\n\n— První dva koncerty konservatořia. Koncerty\nkonservatoria patří, jak známo, k nejzajímavějším hudeb-\nním produkcím, ježto obecenstvo Pražské každoročně slyšívá.\nV neděli dne 8. března odbýval se první koncert konser-\nvatoria a podal nám některých pěkných novinek. Nejprvé sly-\nšeli jsme novou synfonii do Es od K. Sebor a, absolvo-\nvaného žáka konservatoři?*. Známeť Seborův talent již z jedné\nouvertury, kteroužto byl ještě jako chovanec téhož ústavu slo-\nžil, a musíme se upřímně vyznali, že od té doby znamenitě\nv komposici a samostatnosti pokročil. První a poslední sada\ntéto skladby, která o obratné instrumentaci a promyšleném\nzosnování svědci, zdá se nám býti nejzdařilejší a doufáme, že\np. Šebor při pilných studiích vbrzku svými instrumentálními\nskladbami vynikne. Druhá novinka byla pro obecenstvo ouver-\ntura Taubertova k „Tisíc a jedna noc,\" kteráž v sobě sice\nněkolik frappantních instrumentálních eťfektň chová ; avšak žá-\ndnou z krásných báchorek na mysl nám neuvádí, Jinošský or-\nkestr přednesl synfonii vedením p. Šebora, jenž častou pochva-\nlou odměněn byl a ouverturu Taubertova řízením p. B. Kittla,\njenž ku konci hlučně vyvolán jest. Zajímavé číslo koncertu\nbyl žalm od Marcella pro ženské hlasy, v němž se žákyně\nkonservatoria súcastnily. V sólech vynikaly nejvíce nadaná so-\npranistka sl. Zavrtalo va, jejížto zvučný a zvonkovitý hlas,\njakož i přiměřený přednes každého překvapil. Chvalně pro-\nvedla své sólo sl. Horynova. Mimo to přednášeli dva chovanci\nFrant. Hoznourek a Jan Eichler, žáci to výtečného p. prof. Ja-\nnatky, koncert pro dvě lesnice od Lud. Saara a vyznačili se\nnejen krásným okrouhlým tónem ; nýbrž i nevšední technikou,\nsběblostí a dobrým přednesem. V adagio a rondu z 5. houslo-\nvého koncertu od Molique rozvinul Florian Sielzig všechny do-\nbré vlastnosti výborné Mildnerovy školy a můžeme směle tvr-\ndili, že při horlivém pokračováni statným virtuosem se stane.\nVšichni sólisté byli pochvalou odměněni. Návštěva byla za pří-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630320-01.1.8", "texte": "v\nčinou, že se tu samou hodinu koncert na Zofíně odbýval, trochu\nslabá; za to však došel druhý koncert, jenž se v neděli\ndne 15. března v sále konviktském odbýval, četné návštěvy.\nZ instrumentálních kusů předvedena byla rozkošná synfonie\n(E-moll) od slovútného V. Jindř. Veita, skladatele to několika\nzajímavých českých sborů. O synfomi této, v nížto líbezný,\npoetický obraz venkovského bezstrastného života spatřujem, zmí-\nnili jsme se u příležitosti, když poprvé řízením Fr. Škroupa pro-\nvedena byla, a pročež netřeba nám na její krásné stránky po-\nukázati; řekneme toliko, že řízením p. ředitele Kittla správně\nod orkestru mladistvého podána jest. Synfonie tato došla ze\nstrany vybraného obecenstva velké pochvaly, nebol; po každé\nsadě nastalo hlučné tleskání. Koncertní ouvertura od Judas-\nsohna je sice dobře zosnovaná práce, avšak bez značného ob-\nsahu# Je to „Mnoho křiku pro nic za nic.\" Ze sólistů slyšeli\njsme Fr. Kratochvíla, žáka chvalně známého p. prof. J. Hraběte,\njenž divertimento pro kontrabass od svého učitele přednášel.\nČastěji zmínili jsme se již o důkladné methodě p. prof. Hra-\nběte a opět musíme konstatovat!, že methoda jeho u vyučo-\nvání kontrabassu ve Fr. Kratochvílovi triumfy slavila. Žák\ntento nadaný osvědčil podivuhodnou zručnost a jistotu na tomto\nnástroji, jenž jest pravým velikánem mezi instrumenty. A tento\nvelikán veden jsa obratným smyčcem, dělal vazolomné skoky\ns takovou rychlostí, že se mu obecenstvo nemálo divilo. Ano,\naby dovršil míru svého umění, postavil se i na hlavu, flétno-\nvým tónem zavýsknuv. Chvalné zmínky zasluhuje p. Fr. Bayer,\njenž koncertino od Voigta velmi pěkně na hoboj přednesl a co\ndůstojný žák p. prof. Bauera se osvědčil. Palma této duševní\nzábavy náleží však bez odporu bohatě nadané operní žákyni\nsl. Mat. Zavrtalo v é; zpívalat árii z opery „Guttenberg66 od\nFuchse, někdejšího žáka Pražského konservatoria, a vyzname-\nnala se svým cituplným jakož i dramatickým přednesem tak,\nže několikráte volána byla. Sl. Zavrtalova má krásný,\nzvučný a silný sopránový hlas, již nyní pěknou školu a sličnou,\npro divadlo velmi zajímavou postavu. Slibujeme této velenadané\nzpěvkyni příznivou budoucnost. Bylo by žádoucno, aby ředi-\ntelství českého divadla sl. Zavrtalo v u české opeře získalo.\nDruhá kvartettní zábava, která se dne 12.\nbřezna v sále konviktském odbývala, počala novinkou, totiž\nkvarlettem C-dur od Selmara Boggo, někdejšího žáka Pražského\nkonservatoria a nyní redaktora všeobecných hudebních novin\nv Lipsku. Skladba Boggova je práce, v nížto pouze chladný\nrozum, nikoliv však fantasie vládne; o nějaké originálnosti\na šťastném nálezu zajímavých myšlének nemůže zde řeči býti.\nNejlepší část jest scherzo, které však na začáček Schulhoffova\nkvapíku upomíná. Místo Brahmsova tria slyšeli jsme Schu-\nmannovo trio čís. 2 v F-dur (opus 80). Dílo toto, kteréž ještě\nze šťastné doby Schumannovy pochází, je velmi interessantní a\nduchaplné, průzračné a plno svěžesti. Závěrek učiněn byl vel-\nkolepým kvartettem do F-dur (op. 59) od L. Beethovena, kte-\nréž co do geniálnosti, hloubky citu a vysokého vzletu sotva\nsobě rovného nalezne a nejvýbornější instrumentální síly k do-\nkonalému vyvedení požaduje. Provedení všech skladeb bylo\npřiměřené a pp. prof. Mildner, Brůckner, Weber a Wagner\nbyli pochvalou odměněni. V tom účinkoval též p. Bed. Sme-\ntana a osvědčil se iv tomto oboru co statný virtuos. .—.\nSl. Blažkova. Naskytla se nám již několikráte\npříležitost o nadané naší krajance sl. Věkoslavě Blažkové\nse pochvalně zmíniti a činíme to i nyní tím ochotněji, neboť\nse stala slečna nejen miláčkem Novostřelického obecenstva, ný-\nbrž i kritika zahraničná se o ní skvěle vyslovila. Tak čteme\nv „Miinchner Theater Journalu\" následující úvahu: „Včerejším\nopakováním „Othela\" od Rossiniho naskytla se nám příležitost,\nbychom se opět přesvědčili o vynikajícím nadání sl. Blažkové\nco dramatické zpěvačky, o němž jsme se již několikráte vyšlo-\nvili. Její Desdemoka vyznačuje se uměleckou dokonalostí, že\nby se zpěvačka tato dovedností jak v hudebním, tak deklama-\ntorním ohledu s umělkyněmi na prvních divadlech s prospě-\nchem meriti mohla. Byla-li sl. Blažkova již při prvním pro-\nvedení této opery vícekráte a bouřlivě volána, tím u větší\nmíre stalo se to včera, při čemž se jí též vzácného vyzname-\nnání dostalo, že od nejvyššího dvora osobně blahosklonným\nuznáním a hojnou pochvalou poctěna byla.\nSlečna Marie Hřímalova účinkovala v pátek\ndne 13. března na jevišti Olomdckém v koncertě a osvědčila i\nv tomto druhu zpěvu nevšední nadání. Mimo jiné zpívala sl.\nHřímalova českou píseň, což v Olomiíci je zjevem neoby-\nčejným. „Velikou pro Olomúc novinkou/4 píše „Moravan,*6\n„bylo po drahném čase to, že nám zvuky slovanské\nv chrámu Thálie zavzněly a obecenstvo, bytby velkou část í\nněmecké, s jakousi obzvláštní náklonností zpěvačku vesměs\npřijalo, naslouchajíc české písni „Vltavo ty modrooká/6 již pro\nneobyčejnost věci samé s lichotivou pozorností a odměňujíc\nzdařilé její provedení rovně hlučným a bezkonečným potleskem,\njako německé arie z opery „Figarova svatba.66\nVýtečná naše virtuoska na piano sl. Voj.\nZadrobilkova koncertuje nyní s nejskvělejším úspěchem\nv Kievě v Rusi. Dnex 28. ledna uspořádala v šlechtickém\nklubu první svůj koncert, dne 21. února třetí koncert\na zbudila svou duchaplnau hrou velkou sensaci. SL Zadro-\nbilkova přednášela skladby od Šel. Bacha, K. M. Webra, Han-\ndla, Chopina, Mozarta, Schumanna, Alex. Dreyschoka, Štěp.\nHellera, F. Liszta, jakož i dvě sonáty pro piano a housle Cop.\n24 a 47) od L. Beethovena, v nichžto houslista Taborovský\núčinkoval. Naše krajanka uspořádá v Kievě ještě čtvrtý kon-\ncert, načež se bezpochyby do Petrohradu odebéře.\nSlečna Rosa ďOr koncertuje nyní s nejskvělejším\nvýsledkem na hranicích Polských. Dne 9. března uspořádala\nkoncert v Gleiwitzu a dne 10. března v Benthenu. V obou\nkoncertech přednášela fantasijní kapřici od Vieuxtempse, adagio\na rondo z A-moll koncertu od Molique-a a „karneval Benátský66\nod Ernsta a zbudila ohnivým přednesem dotčených piecí velkou\nsensaci. Před třemi měsíci koncertoval v této krajině též M.\nHauser, avšak bez značného materiálního prospěchu. Jak se\nnám píše, navrátí se naše krajanka Rosa ďOr v dubnu do\nsvého rodiště Prahy.\nSlovutná krajanka naše sl. Augusta Stog-\nrova zpívá nyní pohostinsku v Norymberku, kdež co Valen-\ntina, Recha, Azuzena velké triumfy slaví. Německé časopisy'\nnemohou dosti vynachváliti její výtečnou dramatickou hru, zna-\nmenitou školu a citu a duchaplný přednes.\n—' Pan J. L. Zvonař, ředitel Žofínské akademie, obdr-\nžel k svým jmeninám od žákyň svých krásnou ebenovou tak-\ntovku se stříbrným držátkem.\n- Náš rodák p. Jan Ticbáček, kapelník v ruském\nvojšti, prodléval tyto dny v Praze. Jeho zásluhy o zvelebení\nhudby v Rusi byly odměněny tím, že übdržel krásnou stříbrnou\ntaktovku v ceně 150 rublů.\n✓\nZnámý deklamator p. Přerhof uspořádal dne\n11.a 18. března své deklamatorní a hudební zábavy, které\nvšak pro špatné povětří méně navštiveny byly, než jiné roky.\nUpozorňuje obecenstvo naše na tyto besedy.\nAlex. Dreyschock dával dne 12. března svůj kon-\ncert v Petrohradě a roznítil svou mistrovskou hrou tamnější\nobecenstvo.\nNáš rodák pan Slavík, před nedávnem člen\nopery Temešvárské, je nyní u opery v Brně engažován.\nHudba kostelní. Dne 25. t. m„ na den panny\nMarie provozuje se vokální mše pro mužský, graduale a offer-\ntorinm pro smíšený sbor od Prasky u sv. Jakuba."}]}