{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_sha256": "f0bce354ff901a97f3aacbc25a75903e3185bd3c86bc5ff62e7dfbf2a9d769b9", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/04/01_01/bmtnabd_1863-04-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "73", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.1", "titre_corps": "Antonín Paladius. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Antonín Paladius. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2601, "texte": "Antonín Paladius.\nŽivotopisný nástin.\n*)\nO tomto málo známém mladistvém virtuosovi na flétnu,\njenž svého času co zázračné dítě považován byl, podařilo se\nnám některých dat se dozvěděti a doufáme se zavděčiti hu-\ndebnímu světu, pakli je tuto sdělíme.\nAntonín Paladius narodil se dne 16. března 1798\nvk. městě Brandýse nad Labem. Otec jeho byl kupec,\njenž žádného nákladu a výloh nešetřil, by dítky své správně\na pečlivě vychoval. Nejmladší z dítek jeho byl Antonín, jenž\njiž v sedmém roku stáří svého diskantistské místo zastával.\nNáhodou stalo se, že mladý Antonín slyšel na flétnu hráti\nBrandýského postmistra Pervolfa, což se mu tak zalíbilo, že\nsi poodloženou flétnu poštmistra na chvíli vypůjčil a podobné\nzní zvuky na zahradě svých rodičů vyluzovati1 se snažil. I\npodařilo se mu to častějším cvičením na tomto nástroji, jímž\nse o samotě zanášel, a když jednou rodiče jeho s přátely\nsvými doma se vyráželi, překvapil je Antonín přednesem ně-\nkolika milostných písní na tomž nástroji, tak že se mu všichni\npodivili. Rodiče vyptávali se ho, kde a od koho se tomu\nbyl naučil, načež synáček odvětil: „Já sám o sobě, a ještě\nvíce se naučím !\"\nS radostí mu tedy potěšený otec koupil flétnu a škálu,\nby se Antonín jeho základu a dle pravidel umění tornu na-\nučil, což se i stalo; neboť po čtvrtroce troufal si již mladý\nPaladius o Velké v kostele koncert Pleylův na flétnu před-\nnášeti. Otec jeho srozuměl se o tom s ředitelem hudebního\nsboru, jenž se tomu rovněž podivil, jakož všichni ostatní\nv městě, an vůbec známo bylo, že se Antonín 4 u nikoho\nflétně byl neučil. Všechno čekalo co nejdychtivěji na příští\nneděli; než málem byla by dychtivost všech zmařena byla;\nneboť se Paladius těžce roznemohl a ještě před sezváněním\ndo kostela zimnicí se tetelil. Když jej ale po chvilce byla\nopustila a on nových sil nabyl, odebral se do kostela, kdež\nveškerého shromáždění náramnou překvapil radostí, pískaje na\nflétnu tak umělecky, jakž se toho jen od mistra, nikoliv ale\nod učenníka nadíti lze.\nČekaliť naň mnozí po kostele dary a pochvalou ho ob-\nsypávajíce; mladík tento ale jsa mysli skromné šetrně se\nz nich poděkoval, nechtě ničehož*přijmouti, potěšen jsa dosti\nz toho, že se první tento výstup podařil. Brzy na to dán\nbyl Paladius od otce svého do Prahy, by se u vlastenského\numělce Antonína Bayera ve hře na flétnu zdokonalil. V krát-\nkém čase prospěl Antonín vedením mistra tohoto tak velice\nve hře na flétnu, že se na umělecké cesty odebrali mohl.\n(Dokončení.)\n*) Dlabač ve svém lexikonu českých umělců zmiňuje se toliko šesti\nřádky o tomto mladistvém umělci, aniž udává, kde a kdy se\nnarodil. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "75", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.2", "titre_corps": "Vývin pisní českých. Příspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.", "titre_sommaire": "Vývin pisní českých. Příspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.1", "debut_caractere": 2603, "fin_caractere_exclue": 4288, "texte": "Vývin pisní českých.\nPříspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.\n(Dokončení.)\ny,Zlatý zpěvník,\" obsahoval v sobě v skutku mnoho\nryzého zlata v oboru písní; neboť podal národu našemu ně-\nkolik přesných mincí, ježto až dosud v ustavičném oběhu se\nnacházejí, Knížův „Břetislav,\" Vorlův „Náš tatíček,\" Jelenova\n„Ženuška,\" Škroupova „Češka,\" Hoškova „Holka z mlýna\" a\nHanzlíkova píseň „Na Vyšehrad\" jsou toho zjevným důkazem.\nV „Zlatém zpěvníku\" debutoval okolo r. 1851 též Jos-\nLeop. Zvonař svými písněmi „Mladý cikán\" a „Jaro lásky,\"\njimiž nemalou pozornost na sebe povzbudil. Avšak plodný\na důkladný tento skladatel rozvinul teprv od r. 1855 pravou\nčinnost svou a stal se nejhorlivějšfm pěstovatelem českého\nzpěvu. Jeho „Varyta a lyra\" obsahuje značný počet zda-\nřilých a národním duchem nadchnutých písní, dvojzpěvů,\ntrojzpěvů a sborů, jimiž nemálo k obohacení literatury naší\npřispěl.\n\\eá\\e Leop. Zvonaře slušno s pochvalou jmenovati Fran-\ntiška Pivodu, kterýž svými písněmi „Královny Alžběty,\"\n„Osmero písněmi\" u Rob. Veita vyšlými jakož i mnohými\njinými co skladatel v duchu národním proniknutý a nevšed-\nními vlohami obdařený se osvědčil. I František Kavan,\nFerd. Laub, Zdenek Skuherský, Jos. Nesvadba, Jos. Bergmann\nse značným úspěchem dědičné pole písní českých.\nV tomtéž čase naladil i Mich. Martinovský lýru svou\nk novým písním.\nKdyž r. 1858 hudební časopis „Dalibor\" s musikálními\npřílohami vycházeti počal, povzbudil tak mnohé mladé hu-\ndební skladatele ku komponování. K těmto náležejí jmeno-\nvitě Lud. Procházka a Karel Slavík, jejichžto první písně co\npřílohy k „Daliboru\" tiskem vyšly; dále: Ed. Nápravník,\nKarel Bendi, Jindř. Pech, Alois Hnilička, Václav Zavrtal a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6440, "texte": "mnozí jiní, z nichžto někteří od té doby značně prospěli a\nliteraturu dobrými písněmi rozmnožili. Hlavně platí to o Lud.\nProcházkovi.\nCo se dvoj- a trojzpěvů týče, je naše hudební litera-\nura velmi chudá, a skladby, které >v |tomto oboru máme,\njsou nazvíce plodem novější doby. Nejprvnějsí dvojzpěvy\nnacházíme ve „Věnci\" r. 1837 od Frant. Karasa, pak r. 1838\nod Václ. Rosenkrance a Frant. Škroupa. V nejnovější době\npočali tento druh zpěvu s chvalmým úspěchem pěstovati:\nKarel Bendi, Josef Bergman, Ed. Nápravník, Frant. Pivoda,\nLud. Procházka a Leop. Zvonař. Jest v skutku co iitovati,\nže až dosud slavní zpěváčtí spolkové tak málo domácích\ndvouzpěvů si všímají a raději k překladům cizích duett sa-\nhají. Klademe naším zpěváckým spolkům na srdce, aby\nv produkcích svých dvojzpěvy české pěstovali, neboť jen tím\npovzbuzeni budou naše skladatelé k novým práčem téhož druhu.\nCo jsme o dvojzpěvích pravili, to platí i o trojzpěvích.\nV oboru tomto pracoval v nejnovější době nejvíce a nejúsi-\nlovněji náš Jos. Leop. Zvonař a pak Hynek Vojáček.\nNyní nezbývá nám, než jen několik slov o pěstování\nmužských čtverozpěvů pronésti. Tento druh zpěvů zavedl\nr. 1799 Langer s Hoserem a jinými pěvci Pražskými. Nej-\nprvé provozovali se čtverozpěvy německé a později, když\nduch národní z dlouhé dřímoty své se probuzovati počal, po-\nmýšlelo se i na čtverozpěvy v české řeči. Okolo r. 1821\npočaly se již přičiněním Alojsa Jelena zastaveníčka v češtině\nzpívati. Bylyf to však nejvíce do češtiny přeložené, tehdáž\nvelice oblíbená kvartetta od Eisenhofra. Jak se zdá, byl AI.\nJelen jeden z nejprvnějších, jenž české čtverozpěvy skládal.\nKdy as první kvartetto tiskem vyšlo, nedá se s jistotou lirčiti,\navšak jak se domníváme, bude to „Zastaveníčko\" od nejme-\nnovaného skladatele, které r. 1822 co příloha k časopisu\n„Dobrosiavu\" podáno bylo.\nAs okolo r. 1833 počínaly mužské kvartettní společ-\nnosti v Praze přicházeti do obliby a vbrzku bylo mnoho ta-\nkových kvartettních společností pohromadě. Jedno z nejvý-\ntečnějších kvartett sestávalo z barona Lariše, obou Haroušů a\nLorence a hlavvně jest tomuto kvartettu co děkovali za pro-\nbuzování lásky tomuto odboru hudby a za vzdělávání českých\nčtverozpěvů, tehdáž ještě pořídku pěstovaných. Tenkráte zazní-\nvaly v Praze čtverozpěvy od Lorence („Lovecká,\" „Přání,\"\natd.) nynějšího učitele na škole varhanické v Przemysiu v Ha-\nriči, které však, pokud víme, tiskem nevyšly; pak kvartetta\nod Jos. Vašáka, z nichžto několik pod jmenem „Lumír\"\nr. 1833 uveřejněny jsou. J. Vašák měl rozhodný talent ku\nkomponování čtverozpěvů, zvláště veselých a žertovných, o\nčemž jeho „Radostné cestování\" patrného svědectví podává.\nSe šťastným výsledkem debutoval též J. P. Martinovský na\ntomto poli, vydav r. 1834 tiskem „Patero zpěvů čtverhla-\nsých,\" z nichžto píseň „Pospolitá\" nade všechny vyniká. Zdaž\njeho dílek kvartett, kteréž r. 1836 „Včela\" oznámila, tiskem\nvyšel, není nám povědomo, to však zdá se býti ji:té, že\nveselý ruch kvartettních společností již tohoto roku ochaboval,\na že také zřídký kdy nové čtverozpěvy české na světlo vy-\ncházely. Jen ve „Věnci\" nacházíme některé čtverozpěvy, které\nvšak brzy k zapomenutí přišly.\nPříznivá doba mužskému čtverozpěvu nastala r. 1840\nzaložením Žofínské akademie, o níž si Jelen co první ředitel\njejí znamenitých zásluh dobyl. Jelen cítil nedostatek českých\nčtverozpěvů, a aby nedostatku tomuto aspoň částečně odpo-\nmohl, pustil se se vší horlivostí do skládání českých sborů.\nV této periodě povstaly jeho sbory „Čeští manové,\"\n„Vše jen ku chvále,\" kterýžto poslední sbor r. 1841 v prv-\nním koncertě Žofínské akademie neobyčejnou sensaci zbudil.\nJelen měl značný tvůrčí talent hudební a co mu na znalosti\ntheoretické chybělo, dosadily jeho přirozené vlohy. Kvar-\ntetta jeho vynikají rázností, usečností a eífektností a nezmizí\nhned tak brzy z repertoiru zpěváckých spolků. Roku 1845\nvydal Jelen u J. Hoffmanna některé své sbory a ostatní zůstaly\nv rukopisu, z nichžto dva v nejnovější době v „Záboji\" vyšly.\nNemalé zásluhy o pěstovánání čtverozpěvů českých do-\nv\nbyl si též Jan Nep. Skroup, jenž jsa r. 1841 spoluředitelem\n„Cecilské jednoty,\" velkou činnost v oboru tomto na jevo dával\na mnoho zdařilých sborů složil, z nichžto zvláště „Znáte zem\ntu přerozkošnou,\" všestranné obliby došel.\nRok 1848 povzbudil tak mnohého českého skladatele ku\nkomponování vlasteneckých sborů a jmenovitě s velkou po-\nchvalou přřijaty byly sbory od Láblera (Sbor Pražských ostro-\nstřelců) od V. J. Yeita, od H. Vojáčka („Vlastenská\") atd.\nJako Jelen v Praze při Žofínské akademii, tak účinkoval\nr. 1850 pro mužský Čtverozpěv Hynek Vojáček v Brně a jeho\nčetné nejvíce v rukopisu se nacházející, avšak na Moravě\ndosti rozšířené sbory podávají o tom patrného svědectví.\nPo odstoupení A. Jelena ze Žofínské akademie nedařilo\nse více tak dobře českému čtverozpěvu, čímž tehdejší po-\nměry nejvíce vinny byly. Z ředitelů Žofínské akademie za-\nnášeli se komponováním sborů Jan N. Škroup a Fr. Vogl,\njehožto effektní, ač málo národní sbory („Cikání\" „Půda\nvlastenská\"} z velkého úspěchu a rozšíření se těšili. K roz-\nmnožení a k obohacení hudební literatury čtverohlasé přispěl\nr. 1856 neúnavně činný Jos. Leop. Zvonaf, jenž jsa učitelem\nzpěvu na škole varhanické, ku prospěchu čekatelů nemalý počet\nzdařilých čtverozpěvu ve své sbírce „Varyto a lyra\" uveřejnil.\nVětší část sborů těchto pochází z r. 1849, jmenovitě\njeho sbor „Já jsem Slovan,\" jenž se v koncertě Arnošta\nMaška v sále na Žofíne s yelkou pochvalou dával. J. L. Zvo-\nnař vnikl, jak žádný jiný před ním, do nejhluhších tajin ná-\nrodního ducha a vdechl ho vřele do skladeb svých. Neboštík\nČejka tvrdil o jeho sborech, že jsou co do ducha národního\nnejvzornější po Jelenových. Nejznamenitějších zásluh dobyl\nsi J. L. Zvonař vydáváním „Hudebních památek českých\nježto církevní a světské písně a sbory z rozličných století\nobsahují, a svou „Staročeskvu mší,\" která se r. 1857 u sv.\nJiří poprvé provozovala.\nVáclav Horák pracoval se značným výsledkem na\ntomto poli a jeho „Patero čtverozpěvu,\" které u J. Hoffmanna\nvydal, svědčí o jeho velkém nadání pro obor tento. Sbory\njeho jsou v národním duchu držány a došly (zvláště „Píseň\npři draní\" „Stará čarodějnice\") všeobecné obliby. Taktéž\nnové sbory od Vorla jsou dobré plody dospělého skladatele.\nV nejnovější době obrátil Karel Slavík svými sbory a\nsměsy na sebe pozornost obecenstva. Jevit se v nich svě-\nžest nápěvů a přiměřená karakteristika, což zvláště jeho sbor\n„Rekův sen\" úplně dokazuje."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1198, "texte": "Když se okolo r. 1860 zpěváčtí spolkové v Čechách\nrozmnožovat! počali a dosavadní zásoba sborů již vycházeti\npočala, odhodlali se Em. Meliš a Lud. Procházka k vydávání\nsbírky původních českých čtverozpěvů pod jmenem „Záboj\"\na vyzvali k tomu cíli dne 1. března 1860 všechny skladatele\nčeskoslovanské ku komponování nových sborů. Podniknutí\ntoto potkalo se se šťastným výsledkem. Až dosud přinesl\n„Záboj44 v svých 3 svazcích více než 40 čtverozpěvů, z nichžto\nněkteré s velkou pochvalou přijaty jsou.\nY nejnovější době osvědčil Lud. Procházka mezi mlad-\nšími skladateli podivuhodnou plodnost u komponování čtvero-\nzpěvů. Takřka v jednom čase převzal na se redigování „Bo-\njana,\" sbírky to čtverhlasých směsů, vydávalf „Hlahol,u sbírku\nsvých sborů, a redigoval s Fr. Pivodou „Vesnu,\" sbírku to\nčeských písní pro jeden a více hlasů, při tom všem i jiné\nvlastenecké sbory tiskem uveřejnil. Chvalné zmínky zaslu-\nhuje též Ed. Nápravník, jehožto žertovné sbory („Vávra,\"\n„Radostné cestování\") o jeho nevšedním nadání svědčí a velké\npochvaly došly. Na Moravě dobyl si Pavel Křižkovský svými\nz národních písní zosnovanými a důkladně zpracovanými sbory\nv\ndobrého jména, kteréž iv Cechách s pochvalou zaznívá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "75", "page_fin": "76", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.3", "titre_corps": "J. F. Rameau. Yýjev ze života uměleckého.", "titre_sommaire": "J. F. Rameau. Yýjev ze života uměleckého.", "signature_source": "—ý", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.3", "debut_caractere": 1200, "fin_caractere_exclue": 5828, "texte": "*)\nRameau byl závidění hodný muž. Cela Francie blou-\nznila pro jeho hudbu; jeho opery „Kastor a Polluxu —-\n„Dardanus\" „Pygmalion\" a tucet jiných jeho oper kolo-\nvaly po všech jevištích Francouzska, Německa, Itálie a získaly\nmu všude slávu a jmění. Kritika nazvala ho „Newtonem\nharmonieobecenstvo nazývalo ho „Labutí Dijonskou;\"\nkolébka Bossueta, Crébillona a Alex. Pirona měla tu cest\nbýti též rodištěm tohoto slavného hudebního umělce.\nRameau měl více melodie ve svém malíčku, než Lully **)\nve své celé pěsti. Jako za nynějších časů Auber, tak vy-\ntřepával před sto lety Jan Filip Rameau každoročně několik\noper ze svých rukávů. Bylo mu to jedno, byl-li text dobrý\nneb špatný, komický neb tragický.\n„Yše se dá do hudby uvést,\" říkával; „všecko, všecko,\ni holandské noviny.44\nJednoho dne uvedl prý upomínací list jednoho ze svých\nvěřitelů do hudby*\nOstatně byl Rameau výtečný karaktér : přítel svých\npřátel, ochrance každého pučícího talentu, prost vší nená-\nvisti, nepřízně a závisti.\nAle více než svou slávu miloval dívky.\nJsa sedmdesátník, blouznil ještě co nejvášnivěji pro\nslečnu Miré-ovu, jednu z nejslíčnějších balletních tanečnic\njeho času. Bylať to Fauny Elszlerova, tehdejších dob sylfida,\nkteráž v balletách „Zais\" „Nais\" „Anakreon\" a bůh\nví jak se ballety tehdejších časů jmenovaly, virtuositou svých\nnebeských noh i rozumným lidem hlavy pomátla.\nSlečna Miré-ova milovala pana Rameau-a právě tak,\njak tanečnice dvaadvacetiletá muže miluje, jenž jednou nohou\nstojí ve Skvlle sedmdesáti a druhou v Charybdě osmdesáti\nlet. Hladilať mu jeho černé vousy na bradě, jmenovala jej\n„papa,\" a vytahovala mu šedé vlasy z hlavy. Rameau, vel-\nkomyslný jako každý pravý umělec, daroval jí za to vše,\ncož její srdce ráčilo. Avšak ona přijímala, jak to balletní\ndámy obyčejně dělávají, také od jiných pánů časem dary.\nBohatý Angličan daroval jí mezi jiným též krásného\npsíka, jenž se „Gil-Blas\" jmenoval. Jeho sněhobílý kožich\nbyl jako z hedbáví, jeho huba byla šelmovská, jeho oko\nchytré, chytřejší než oko Angličana, jenž se opovážil býti\nsoupeřem Raumeau-ovým. Gil-Blas měl jednu chybu, jako\nLamothe le Yayer nemohl snésti hudbu.\nKdyž Rameau u klavíru seděl a některé mladé přítel-\nkyni něco fantasovati chtěl, počal Gil-Blas nestydatě štékatí\naneb bolestně výti a nedal dříve pokoje, dokud „Labuť Di-\njonská\" nástroj neopustila.\n„Zlopověstná kůže!\" mumlával skladatel.\n„Roztomilé zvířátko!\" říkávala se smíchem tanečnice.\n„Srdce znají se vespolek. Páni psové vědí velmi dobře, kdo\nje nenávidí a kdo je miluje. Rameau nenáviděl pana Gil-\nBlasa a Gil-Blas nenáviděl pana Rameau-a.\nKdyž slavný skladatel uchvácen milostným rozmarem\nslečnu Miré-ovu obejmouti chtěl, vyskočil Gil-Blas jako ben-\ngálský tygr ze svého úkrytu, počal nestydatě štěkati a když\nto nepomohlo, i kousati.\n„Zpropadený pes!\" zlobil se Rameau.\n„Roztomilé zvířátko !\" říkávala se smíchem sl. Miré-ova.\nJednoho večera, když starý tento Seladon po boku své\nmladé Circe seděl, počal pan Gil-Blas opět tak vrčeti, jako\nkdyby zvláště tomu určen byl.\nKonečně přejde i samému beránku trpělivost.\n„Slyš, má milá,\" pravil Rameau k Miré: „tento pes\nje k nevyslání. On štěká tak falešně, jako baryton velké\nopery; nemáť citu pro hudbu, on mne amé umění nená-\nvidí. Již častokráte, můj anděli, jsem Tě žádal; vyžeň ho\npryč, toho ošklivého licoměrníka! Tys ale ho podržela a\nještě více láskou k němu přilnula. Pro tuto malou netvoru\nvyšila's koberec ku spaní, obojek atd. a cos pro mne vyšila?\n„Nic !w odvětila tanečnice a počala se smáti.\n„Dnes opakuji svou prosbu naposledy. Je-li Ti, anděli,\nna mém přátelství něco záleženo, tedy vyženeš toho nesty-\ndatého psa ještě dnes z domu. Zítra tě navštívím, abych se\npřesvědčil, kdo je ti milejší: Gil-Blas čili papa Rameau?\"\nNa to vzal klobouk a odešel.\n„Ten staroch je svéhlavý blázen,\" pravila Miré-ova, vzala\npsíka pod paží a hladila ho co nejmilostněji.\nKdyž Raurneau druhý den přišel, tázal se :\n„Nuže, vyplnila's moji prosbu ?\"\n„Ano,\" odvětila Miré-ova.\n„Ty's jej . . . ?\"\n„Dala večer do vody hoditi.\"\n„Nuže, dej se obejmout.\"\nY tom samém okamžení vylezl Gil-Blas, jenž pod po-\n*\n\nJ. F. Rameau.\nYýjev ze života uměleckého.\n\n*) Rameau, skladatel a hudební spisovatel narodil se dne 25. října\n1683 v Dijonu ve Fancii, hrál co chlapec výborně na varhany,\na provedl, jsa 14 let stár, z cista jasna fugu na týž nástroj, učil\nse napotom u Marchanda a napsal mnoho theoretických děl o\nhudbě, a stal se pak kapelníkem královským.\n**) Lully Jan 8., nar. 1633 ve Florencii, stal se r. 1650 ředitelem\nkapelly „Les petits violons\" v Paříži, složil mnoho oper, které až do\nGlucka se udržely, a jen v Raumeau-ových operách soupeře našly."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 676, "texte": "hovkou ležel a kousl starého pána tak do lejtka, že tento\nzuře zlostí, hůl svou uchopil a übohé zvíře jednou ránou skolil.\n„Vrah, vrah!\" křičela Lnečnice.\n„Slečno, já Vámi opovrhuji!\" zvolal Rameau a spěchal\npln vzteku odtud.\nSlečna Miré-ova plakala dva dni a dvě noci. Pak po-\nslala mrtvolu svého milovaného psíka panu Triptolomé, by ho\nvycpati dal.\nStarý Rameau nepřišel více; ale kormoutil se nad ne-\nlidskostí své mladé přítelkyně, že čtyry léta na to\ns sebou as celým světem nespokojen ze světa se odebral.\nZemřelí dne 12. září 1764.\nJistý posměváček udělal mu následující náhrobní nápis\nv notách: La—Mi—Re—La—Mi—La\nTotiž: La Miré Fa mi lá\nMiré-ova sem jej položila.\n\n—ý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "80", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.4", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.4", "debut_caractere": 678, "fin_caractere_exclue": 6785, "texte": "Feuilleton.\n\nDivadlo.\nV král. zemském prozatímním divadle dávalo se v po-\nslední době: V sobotu dne 21. března: „Rohovin Čtver-\nrohý,\" fraška v jednom jednání od V. Klicpery. Na to: „Fata\nM organa.\" V neděli dne 22. března ve prospěch pana\nEduarda Rafaela: „Střelec kouzelník,\" romantická zpě-\nvohra ve 3 jednáních od Fr. Kinda, přeložena od J. N. Ště-\npánka; hudba od Karla Marie z Weebrů. V úterý dne 24.\nbřezna podruhé: „Hledá tragickou rekyni,\" veselohra\nv jednom jednání dle francouzského od L. D-a. Na to po-\ndruhé : „Čeleď,\" veselohra v jednom jednání od Benedixe,\npřeložil B. Novotný. K závěrku: „Fata Morgana.44 Ve\nčtvrtek dne 26. března ponejprv: „Mnoho přátel naše\nškoda,\" veselohra ve 4 jednáních od Viktora Sárdoua, z fran-\nčiny přeložil R. Nápravník. V sobotu dne 28. března po-\nslední představení před svátky : „Střelec kouzelník\" od\nK. M.z Weebrů. Od 29. března až do 5. dubna zůstane di-\nvadlo uzavřeno.\n\nDopisy z Cech a Moravy.\n\nZ Mladé Boleslavi (Besedu) Dne 25.března odbývala\nse hudební akademie ve prospěch zdejší nemocnice v sále u\n„zlatého věnce.44 Program její byl následovní: I. Oddělení. 1.\nOuvertura ze zpěvohry „Bílá paní/4 od Boieldieu ;2. Proslov\nod Štěpána. 3. „Chvalozpěv\", sbor upravil J. L. Zvonař. 4. So-\nlové písně a) „Žežulice\" (z Kralodvorského rukopisu) od Že-\nleňského. b) „Výmluva\", od J. Vašáka. 5. Sbor z opery „Nocleh\nv Granadě\" 6. „Fantasie\" na piano pro ětyry ruce ze zpěvohry\n„Tannhauser\" 7. Solové písně: a) „Větry k vlasti milé spěcha-\njící\" z písní královny od Pivody ; b) „Výpověd\" od Vašáka.—\n11. oddělení. I.Sbory a) „Na vlast\" od J. L. Zvonaře, b) „Jarní44\nod Kalivody 2. Deklamace. 3. Sbory: a) „Pospolitá\" od Pivody;\nb) „Svět se tocí\", od Vašáka. 4. Písně sólové: a) „Děvče a\npoupě\" od Smolíka\" b) „Šotek\" od Jos. Berginaima 5. „Píseň\nsv. Vojtěcha\" uspořádal Zvonař 6. „Ouvertura ze slovanských\npísní od Tittla. B—n.\nZ Brandýsa nad Labem dne 16. března. (Zábava\nzpěv. spolku.) Statečný náš „Bojan\" uspořádal nám vče-\nrejšího dne zábavu, kterou dlužno k nejsvětějším a nejzda-\nřiiejším počítati, jakýchž se nám v Brandýse vůbec až do po-\nsud dostalo, a která povždy zajisté v nezapomenutelné paměti\nnám utkví. A jakž by neměla?! Vždyť poctil nás svou pří-\ntomností a svým spolupůsobením ctěný dd královského českého\ndivadla zemského p. Čeněk Vecko, tato ozdoba našeho do-\nmácího hudebního umění. Svým krásným mistrným zpěvem\nokouzlil nás tak velice, že všichni na nejvýše nadšeni jsme\nbyli. Než chci se mírniti a počnu ze začátku, jak se to sluší\nna správného referenta. Včera dávána byla první čtvrtletní\nprodukce našeho zpěváckého spolku, jak to stanovy požadují,\njichž se „Bojan\" pevně přidržuje. Ve vkusně ozdobeném sále\np. Fetterově shromáždilo se četné obecenstvo, aby naslou-\nchalo zvukům hudebním. Program uveřejněn již v „Daliboru\"\na sice v čísle 8 v kronice zpěváckých spolků. Akademie tedy\nzapočala Mozartovou ouverturou k zpěvohře „Svatby Figarovy,\"\nkterou čtyři pánové, totiž p. Karel Šebor (violino I.), absol-\nvovaný chovanec Pražského konservatoria, o kterémž na pa-\ntřičném místě obšírněji promluvíme, p. Václav Hykeš (vio-\nlino II.), ředitel spolku p. Tadyáš Procházka (viola) a p.\nJan Muller (vioJincello) velmi zdařile přednesli. Nápotom ná-\nsledoval sbor „Cikáni\" od Vogla, v němž náš Vecko sólo\nzpíval. Tato krásná skladba, která v naší české hudební lite-\nratuře zajisté jedno z nejčeJnějších míst zaujímá, provedena byla\npřesně a důstojně, a což když přišlo ono čarovné sólo, které\nVecko s pravou mistrností a citem přednesl. Rádi věříme, že\ntato skladba při sjezdu zpěváckých spolků v Teplicích cenou\npoctěna byla. Co třetí číslo programu zpíval p. Vecko na místě\npůvodně určené Pivodovy písně „Na mou vlast\" píseň „Plavba\"\nod Vogla. Také přednes této krásné písně byl úplně zdařilý.\nDalší sbory všeckny a zejmena „Gdě je slavka domovina\" od\nJenka, „Rekův sen\" od K. Slavíka a „Utonulá\" pod řízením\nvytrvalého a obětavého ředitele našeho milého p. Procházky,\nšly výtečně, z čehož jsme potěšitelné přesvědčení nabyli, že\nspolek tento poctivou snahou a vytrvalostí svých údů překva-\npující pokroky činí a našemu městu již nyní k pravé ozdobě\nslouží. Kvartett do E-moll od Ve i ta přednesen byl od těchže\npánů, od kterých ouvertura, přesně a bezúhonně, a myslíme,\nže by i náš milý mistr Veit s provedením tímto byl býval spo-\nkojen. P. Šebor hrál, jak již udáno, violino I. Tento nadaný\ni co skladatel se vyznamenavší mladý muž, jemuž skvělou před-\npovídáme budoucnost, jenž též naším sourodákem jest, osvojiv\nsobě umělecké a delikátní vedení smyčce, vnikl úplně v ducha\nznamenité této skladby Veítovy; ale též i ostatním třem pá-\nnům spoluúčinkujícím náleží úplná chvála, neb skladba tato\njejich spolupůsobením tvořila krásný okrouhlý celek a v umě-\nleckém ohledu úplně uspokojila. P. Vecko zpíval dále ná-\nrodní písně („Vyletěla holubička ze skály\" a „Už mou milou\ndo kostela vedou\") a přidal; když nadšená pochvala ani konce\nvzíti nechtěla, ještě „Červenou růžičku.\" Byli-li jsme již dříve\nkrásným jeho zpěvem rozjařeni, tuf jsme nyní teprvé se pře-\nsvědčili, co jest pravé umění a věru ! naše čarokrásné, něžné\nnárodní písně, tyto perle domácí české hudby, nemohou ani\nzdařileji a v estetickém ohledu dokonaleji zpívány býti, než jak\non to učinil. Bytby i nebyl nic jiného zpíval, již těmito\npísněmi samými byl by se nám nekonečně zavděčil; neb ře-\nkneme to upřímně a krátce, on nás okouzlil. Jeho hlas jest\npříjemný, uhlazený, obrouhlý, obsáhlý, přednes nenucený, při-\nrozený, cituplný, on jest úplně pánem svého hlasu a přednesu\na zpívá s mistrnou, uměleckou uvědomělostí a mírností. A když\nnám konečně nad míru půvabně Nesvadbová „Pražskou Bětu-\nlinku\" zapěl, tu nechtěl potlesk, nechtělo nadšení ani ustát a\nvzácný host byl opět a opět volán. Jménem našeho města, je-\nmuž tak ušlechtilé zábavy poskytl, provoláváme našemu milému\nVeckovi srdečnou a nadšenou slávu, vzdávajíce mu své nej-\nvřelejší díky. Jeho zpěv a příjemná osobnost zůstanou nám\npovždy v blahé nekonečné památce. Kéž by nám brzy zase\nštěstí přálo, jej u nás uvítati a jeho libým zpěvům naslouchati.\nAle i statečnému našemu „Bojanovi,\" jemuž za tuto zábavu"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7867, "texte": "děkujeme a který naduvedenými sbory nám zajisté své nejkrá-\nsnější poklady podal, vzdáváme srdečné díky, slávu mu pro-\nvolávajíce. Jen dále v před!\nZ Králového Dvora. (Zábava). Na mnohostranné přání\nuspořádal Sextetto královédvorské dne 25. března 1863 v di-\nvadelním sále večerní zábavu, jejížto výnos částečně ku prospěchu\nchudých žákův určen jest. Program jest následovní: Oddělení\nprvní: Ouvertura „Títas\" od Mozarta. Polka od Strausse. Ka-\nvatina z opery „Cikánka\" od Balfé. Zpěv. „Vídenská kronika\",\nvalčík od Strausse. Veliká směs od Mášy. Oddělení druhé :\nOuvertura „Hálka\" od Moniuszki. Mazur-Polka od Fausta. Ka-\nvatina z opery „Trovatore\" od Verdiho. Zpěv. „Třasák\" od\nFausta. Národní pochod od Pavlise.\nZ Hlinská 10. března. (Beseda. Divadlo).\nLetošní masopust náš vyznačil se před všemi jinými hlavně tím,\nže se nový český salónní tanec „Beseda\" při všech zábavách\ntanečních tančil s velikým úspěchem. S velikou napnutostí oče-\nkával se večer, kde se poprvé měla tančit „Beseda\", i s náram-\nným jásotem však byla uvítána, a v krátkém čase oblíbena a\nrozšířena jest po celém městě, iv okolí se nemluvilo o ničem,\njen o „Besedě\". Ovšem, když o vánocích zavítali naši páni stu-\ndující z Prahy k nám, a ochotně počal p. E. V. „Besedě\"\nvyučovali; nenadál se, že se vyskytnou jistí lidé, kteří, víme\novšem z jakých příčin, napřed již haněli tanec, v Praze v krátké\ndobě všeobecně oblíbený, a o němž výroky, ovšem vzdělaných\nlidí nehodné, pronesli. Nedbali jsme však na nic, učili a naučili\njsme se „Besedě\", kteráž nám zajisté vbrzku zastaralou již\nfrancouzskou kadrylu nahradí. Naši p. divadelní ochotníci nám\nv trvajícím postě uspořádali hned z počátku představení, o němž\nse tuto v krátkosti zmíním. Provozovalo se „Katovo poslední\ndílo.\" S výsledkem můžeme býti v celku velqii spokojeni.\nSlečně E. H. co „Lidmile\" náleží koruna vítězství, neb ona\npředvedla nám Lidmilu, jak si ji jen spisovatel přáti může.\nTrochu slabý hlas byl místy na ujmu. Ne tak dařilo se jejímu\nmilovníku „Milavínu\". Zdá se nám, že úloha tato zcela p. A.\nnepříslušela; snadby se byl nalezl ještě trochu obratnější milov-\nník. „Kulovín\" pana Tr. mohl být z počátku důkladněji pro-\nmyšlen; v poslednějších výstupech vpravil se p. Tr. v úlohu\nzcela dobře. „Král Václav\" nalezl v p. St., našem prvním herci,\nzcela přiměřeného zástupce. Ale ty vousy a král Václav! „Ne-\nznámý,\" p. V. měl z účinkujících nejpřiměřenější úloze šat, a\nprovedl úlohu k všeobecné spokojenosti. Dojem posledního vý-\nstupu mohl však býti ještě větší. Ostatní spoluúčinkující půso-\nbili přiměřeně k celku. Jen panu B. vadilo při dobré hře, že\nneuměl úlohu. Divadelní prostory byly obecenstvem hojně na-\nplněny. Mělo se 15. t. m. opět provozovati „Tichá voda břehy\nryje,\" avšak 16. t. m. jest zde odvod k vojsku, atu se musela\nnaše Thálie vystěhovat z potřebného k tomu sálu. Bude se snad\nhráti následující neděli. Na zdar !\n\nE. V.\n\nJ V.\nZ Hořovic dne 18. března 1863. (Zpěvácký spolek\na divadelní ochotníci v Hořovicích. Výbor zpěváckého\nspolku Hořovického na delší doléhání dopisovatelova konečně\nstanovy uspořádal a okresnímu úřadu se žádostí za jich\npotvrzení před nedávnem předložil. Maje příležitost, nahlédnout!\nv dotčený spis, mohu co klidný pozorovatel účinkování téhož\nspolku radostnou zvěstovati zprávu, že spolek víc a více zkvétá.\nNeb dle předložených listin čítá Hořovický spolek (s odborem\nJineckým) po 10 měsíčním trvání 41 výkonných a 58 přispí-\nvajících údňv jižto se byli vesměs do 31. ledna 1863 při-\nhlásili. Vezme-li se ještě vzhled na valný počet přispívajících\nádův, od měsíce února 1863 se přihlásivších, mohu pak zajisté\nstvrditi, že zpěvácký spolek v Hořovicích nemalé náklonnosti u\nobecenstva požívá. Nebudiž však spolek té důvěry obecenstva\nnevděčen, i přiciniž se tedy, aby se mu veřejně zavděčil. Ne-\nmyslím tím naráželi na obvyklý spůsob zpěváckých spolků,\nuspořádati besedy, vínky a jiné vyražení; nemám také na mysli\nzrazovati z takových veselostí, chci jenom upozorniti spolek na\njednu vadu, kterou by odstranili měl, poněvadž by za jedno\nvětší vážnosti u obecenstva získal, a za druhé že by očekává-\nním přispívajících údů vyhověl. Zpěvácký spolek tuším sobě\nvytknul za účel pěstovati zpěv vůbec, zvláště ale zpěv kostelní.\nZpěv se arciť pěstuje, nikoliv ale zpěv kostelní a tu myslím,\nže nebude neopatrně jedáno, pak-li spolek Hořovický tímto li-\nstem na pilnější pozorování obecného hlasu upozorním a jej k\nbedlivému zachovávání povinností v stanovách a sice v §. 1\nvytknutých, vyzvu. Doufám, že se stane tak, jak obecenstvo\nsobě přeje a jak stanovy kážou. Ještě bych měl zapotřebí upo-\nzorniti správný spolek na to, aby účinkující údy k bedlivějšímu\nnavštěvování hodin k cvičením určených morálně přiměl a nota\nbene sám dobrým příkladem přispěl. Konečně mě zbývá při—\npomenouti něčeho také o divadle. Hořovičtí ochotníci\nprovozovali dne 9 března 1862 „Jiříkovo vidění\", národ-\nní bachorka se zpěvy od Tyla. Mohu říci, že provedení téhož\nkusu mezi nejzdařilejší počítáno býti může, neb tenkráte nalézaly\nse role nejenom hlavních ale i vedlejších osob v mistrovských\nrukou. Zvláště vynikaly zpěvy Jiříkovy a Kačenčiny ; taktéž se\nzdařily sbory zdejším zpěváckým spolkem řízeny. Hra učinila\nna obecenstvo náramný dojem, bouřlivý potlesk provázel herce\ni herečky bez rozdílu po každém výstupu, a po hře tiskli přá-\ntelé ruce herců, za zdařilé provedení jim děkujíce. Že ostatně\núsilné namáhání našich ochotníků bez účinku nezůstalo, mohu\njen podotknouti, že se účastenství pro divadlo den ode dne\nzmáhá a že se několik vznešených měšťanů k podporování di-\nvadla zavázalo. P. Karel Žalud, obchodník v Hořovicích, da-\nroval několik látek k zhotovení divadelního šatstva a přislíbil\npro budoucnost značných příspěvků. P. Emanuel Nosek,\nměstský radní, zhotovil s velkým nákladem krásné rytířské br-\nnění, a daroval je divadlu. Jména těchto šlechelných dárcův huď-\ntež uveřejněna s tím přesvědčením, že se jim vřelého uznání\nobecenstva, jakož i nekonečných dikův od domácích ochotníkův\nv hojné míře dostane.\nZ Hostomíc, 22. března 1863. í u nás máme též zpě-\nvácký spolek! Před čtrnácti dni se sestoupilo několik přátel\numění hudebního, ustanovivších-se na tom, dle příkladu jiných\nměst Českých spolek zpěváčky zřídili, což se i stalo. V\nněkolika dnech podniknutí to se šťastným výsledkem se potkalo;\nneb spolek čítá za ten krátký čas k třiceti oudům, a dou-\nfáme, že čím dále tím více dobromyslných milovníků zpěvu\nse přidruží. Spolu klademe zde žádost na všechny vůkolní p.\nučitele, aby nám svou pomocí a radou vždy byli nápomocni;\ncož když se stane, s jistotou můžeme tvrdili, že spolek náš\nbrzkého zdaru docílí. Pročež chopmež se, bodří přátelé, díla, a\ndržme se slov:\nPěstujmež zpěv s vřelou pílí\nJako odkaz předrahý,\nVěrný ohlas blahých chvílí\nÚtěchu v čas neblahý!\n\nZ horního Jelení. (Divadlo. — Hudba chrámová. —\nÚmrtí). Již jedenácté představení poskytly ochotníci zdejšímu\nobecenstvu mile ho vyrážejíce; avšak až dosud žádný se o tom\nnezmínil. Slyšeli jsme 6. března t. r. veselohru: „Statek\nLhota\", která v prospěch chudých tkalců v Krkonoších do-\nbře provedena byla: Nemůžeme se o tomto představení pouze\nzmíniti, abychom se chvalné o ném nevyslovili. Rozumí se\nsamo sebou, že sobě Jelenští ochotníci nepoěínali jako rutino-\nvaní statní herci v Praze, ale proto předce patrno, že řízení\ndivadla jest řádné a energické a že chvály zasluhuje. Nejlépe\nsvou úlohu dovedli: „Marta, žena rychtářova, pak pan správce\ntéž i rychtář a poněkud také mlékařky. Místnost divadelní\nbyla přeplněna. Přejeme srdečně zdaru pp. ochotníkům Je-\nlen ským, též přispěje jejich obětavost k ušlechtilému vzdělání!\nměsta, v jehož chrámu odpočívá slavný Heřman z Bubna.\nNyní ale vkročme z chrámu Thálie do chrámu Páně! Až\nmě mráz přechází, an mám vylíčit stav zdejší hudby kostelní.\nMusíme bohužel o ní říci, že jest to pravá kočičina, a že\nhudba chrámová v Horním Jelení na nejnižším stupni stojí,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7438, "texte": "P. ředitel kuru Hentschl, kteréhož osobně neznáme, ale je-\nhož neunavnost a přicinlivost, méně píštaly varhan i ostatních\nnástrojů řádně napískaly do uší, zasluhoval by notnou důtku,\nan přesvědčeni jsme, že v Jelením i jeho vůkolí se dosti řád-\nných hudebníků nalézá! Zdá se nám však, že ta svatá harmonie\nmezi p. ředitelem kůru a hudebníky nepanuje a jest to hříšné,\nmše, rekvie a jiné skladby našich výtečníků tak zpotvořit, žo\nčlověk není s to rozeznati, v jakém tónu a v jakém tempu se\nto neb ono provádí! Nevyhánějte tedy, pane řediteli, člověka,\nkterý se chce nábožně několik Otčenáškův pomodlit, z chrámu\nPáně a vezmete si svou svatou povinnost upřímně k srdci,\na nebo jest vinou Vaše skrovná mysl, která Vám nedovoluje,\nabyste v své činnosti předčil sousední město, Hradec Králo-\nvé? Podivuhodná událost jest předmětem denního hovoru\nv vůkolí zdejším. Zemřeli zde totiž dva bratři páni Sequardové.\nNarodili se co dvojčata před 83 lety o osmé hodině z rána\na zemřeli oba 13. března oté samé hodině. M . . . . cek.\nZ Přelouče. (Z pě v. spol e k.) I náš zp. spolek, jemuž\ndáno jméno „Vojmír\" osvědčil, že žije a zíti bude i na\ndále: ano jsouce o pevné a horlivé vůli a vytrvalé snaze ře-\nditele „Vojmíra44 p. Vosyky přesvědčeni, těšíme se, že spolek\nyždy více zkvétati i zdokonalovati se a prospívati bude a že\npři dobré vůli pp. výkonných spoluúdů nebude mu živořili jako\nroku loňského. Vždyť sotva znovu zrozen, a řádně zorganisován,\nvystoupil u veřejnost v předvečer sv. Josefa, uspořádav svému\npředstavenému důst. p. faráři, miláčku města a příteli pokroku\n(jak sám se nazval) zastav e nicko. Myšlenka ta p.\nVosyky stala se tělem. K účelu tomu dal spolek zhotoviti\n24 červenobílých svítilen a jednu větší, na níž jméno „Voj-\nmír.\" Spolek 47 výkonných oudů provázen od množství obe-\ncenstva vyšel v průvodu z čítárny. Sbor v tichosti sestavil se\nv prostranné síni farní. Pan farář, nebyv o poctě, jakáž se\nmu státi má, nikým spraven, byl náležitě překvapen a hluboce\ndojat, uslyšev z cista jasna ohnivý sbor „Tys přítel nám\" od\nJelena. Hned na to přednesl p. Vosyka báseň: „Ohlas citů\"\nníž pohnul až k slzím. Jmenovanou báseň složil k oslavě jme-\nnovin p. faráře a tomutéž věnoval p. Frt. Vacek blízký filiální\nučitel. Báseň sama je hluboce promyšlena, a významy zdařile\nvoleny, tak že neunaveně činný a nadaný p. E. V. všeobecného\nuznání došel a provolána mu po slavnosti „Sláva.\" Pan farář\nse za poctu jemu osvědčenou děkoval a sliboval oběma spol-\nkům, čtenářskému i zpěv. podporu. Příležitě podotýkám, že p.\nfarář předsedou „Vojmíra,\" od nového roku již 7 zl. r. č.\nspolku věnoval. Nyní ještě zapěl Voj mír „Husitskou\" od Hel-\nlera, „Staročeskou\" od Skroupa a „Kovářskou\" od Procházky.\nVšecky sbory se líbily a zajisté by se „Vojmíru\" bylo dostalo\nhojného zaslouženého potlesku, kdyby oslava ta nebyla na\npočest p. faráře bývala. Sluší podotknouti, že mezi všemi uči-\nteli a kněžími, již spolek výkonně a hqrlivě podporují, pohřešili\njsme p. Knittla *). V červnu hodlá p. řed. uspořádat akademii,\na jak se dovídám, chystá a cvičí v týdenních pravidelných\nhodinách „Naše probuzení,\" „Naš zpěv\", „Kovářskou\" od Vogla.\n„Radostné cestování\" od Nápravníka, a možno-li i „Če-\nchův zpěv\" od Procházky. Zdař Bůh. Také Thálie upravila zde\nsobě stánek svůj, v němž nás příjemně baví. Čistý výnos vě-\nnován bude na úpravu vnitřní ozdoby chrámový, jež\nbode mnoho set stát. Pj;ed a mezi odděleními pilně nasloucháme\nsmyčcovým kvartetům Mozartovým, Haydnovým a Beethoveno-\nvým, jež přednášejí pp. Vosyka, Knittl, Promberger a Slánský,\n(výt. cellista).\n\nPravdomil.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n„Hlahol,\" zpěvácký spolek slovanský ve\nVídni uspořádal na oslavu svého zaražení v úterý dne 24.\nv\nbřezna v místnostech „u Šperla\" slavnou besedu, při kte-\nréž také náš slavný krajan Ferd. Laub is velectěnou chotí\nsvou spoluúčinkovali. Co sólisté vystoupili dále pan dr. 8.,\njenž co výtečný pianista znám jest, a tenorista p. Z., který ji-\nhoslovanské písně zapěl. Zpěvácký spolek přednesl tři sbory\na sice : 1. Starocírkevní „Otče nás, milý Pane\" s „Chvalozpě-\nvem.\" 2. „Odvedeného prosba,\" sbor od Křížkovského a 3.\n„Staročeská\" od Skroupa. Začátek prvního oddělení učinil\nznámý hndební sbor pluku cara Aleksandra ouverturou „Vlasta\"\nod Ed. Nápravníka a konec fantasií na ruské nápěvy od\nOlinky. Kostelní slavnost odbývala se dne 25. března v chrámu\nPáně sv. Anny, při které zpěv. spolek velkou vokální mši od\nsvého ředitele pana Fórchtgotta zpíval.\nNovobydžovskýzpěvácký spolek „Lubor\"\nodbýval svými údy dne 22. března v hostinci „u modrého\nIva\" druhou svou zábavu. Program byl následující : 1. „Na\npříchodu,\" sbor od Jos. Leop. Zvonaře. 2. „Saročeská,\" sbor\nod Fr. Skroupa, 3. Deklamace. 4. „Kovářská,\" píseň pro ba-\nry tou s pvůvodem piana a sboru mužského od L. Procházky.\n5. Ouvertura ze slovanských nápěvů pro piano na čtyry ruce\nod E. Tittla. 6. „Utonulá,\" sbor od P. Křížkovského. 7. De-\nklamace. 8. „Vzájemná,\" sbor od Leop. Zvonaře. 9. „Zel a\nchmel,\" sbor se sóly od Mendelssuhna-Bartholdyho.\n*><* Zpěvácký spolek „Hlahol\" v Plzni uspo-\nřádal dne 25. března první veřejnou zábavu. Program : Ouver-\ntura „Vlasta\" od Ed. Nápravníka. „Hlahol,\" sbor od\nBendla. Písně od Fr. Matesa. Kvartett-arie z opery „Li-\nbušin sňatek\" od Skroupa. „Na Prahu,\" sbor od Veita.\n„Plavci na Vltavě,\" sbor od Lachnera. (?) Ouvertura.\nDuetto od Leop. Zvonaře. Píseň od Jos. Bergmanna. De-\nklamace. „Cikáni,\" píseň od Zvonaře. „Kde domov můj\"\nod Skroupa (ve sboru).\n*l.* Zpěvácký spolek „Tyl\" v Hoře Kutné uspo-\nřádal v neděli dne 29. března 1863 v místnostech divadla pě-\nveckou, hudební a deklamatorní akademii. Program obsahoval:\nI. Oddělení. 1. Ouvertura ku zpěvohře „Vilém Tell\" pro velký\norkestr od Joachyma Rossini-ho. 2. „Staročeská/4 sbor pro\nmužské hlahy od J. Skroupa. 3. Deklamace. 4. „Radostné\ncestování,\" sbor pro mužské hlasy od Ed. Nápravníka. 5. Chan-\nson ďamonr/* píseň bez slov pro violincello od J. Stránského.\nv\n6. „Zabí kantáta/' sbor pro mužské hlasy od K. Honiga. 11.\nOddělení. 7. „Země na modlitbách,\" sbor pro mužské hlasy od\nZóllnera. 8. „Na výsosti hvězdy svítí,\" píseň s průvodem pi-\nana a houslí od Al. Hniličky. Ju k í třasák, píseň s průvodem\npiana od Frant. Kavána. 9. Deklamace. 10. Kvartetto pro\nsmyčcové nástroje od J. Haydna. 11. Kadryla z moravských\npísní pro mužské hlasy, sestavil L. Heller. 12. Ouvertura ku\nzpěvohře „Nocleh v Granadě,\" pro velký orkestr od Konrada\nKreutzera.\nZpěváčky spolek „Pernštýn'*' v Pardubi-\ncích uspořádal dne 22. března 1863 v sále „Odeonu\" na Ve-\nselce svými údy pěveckou a hudební zábavu, při které kapela\nslavného c. k. 9. husarského pluku knížete Lichtensteina pod\nosobním řízením kapelníka p. Jos. Zinke ze zvláštní ochoty\nspolupůsobila. Program : I. Oddělení. 1. Ouvertura ku zpě-\nvohře „Ilka\" od Doppiera, přednesla kapela. 2. „O radostné\ncestování/' sbor od Nápravníka složený a spolku věnovaný.\n3. „Půda vlastenecká/' čtverozpěv od Vogla, přednesli údové\nspolku pp. Tomšu, Pospíšil, Janda a Šrůtek. 4. Deklamace,\npřednesl úd spolku p. Jos. Lorenc. 5. „Hlahol,\" pochod slo-\nžený a spolku věnovaný od Vašáka, přednesl spolek. 11. Od-\ndělení. 1. Ouvertura ku zpěvohře „Seiniramis\" od Rossini-ho.\npřednesla kapela. 2. „Píseň cestujících,\" sbor od Abta. 3.\n„Čech/' dvojzpěv od Procházky, přednesli pp. Tomšu a Janda.\n4. „Cikáni,\" sbor od Vogla. 5. Korunovační pochod od Mayer-\nbeera, přednesla kapella.\n\n*) Snad právě komponoval nějakou duchaprázdnou mazurku á la\n„Zežulinka?'* Poz. sazeče."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3063, "texte": "v* Spolek zpěvácký v Tábore odbýval v neděli\ndne 22. března 1863 v sále na střelnici produkci, jejížto pro®\ngram byl následující: 1. Ouvertura „Nabuchodonosor44 od Ver-\ndiho. 2. „Sablenka,\" sbor. 3. Dvojzpěv od Felixe Mendels-\nsohn-Bartholdy-ho. 4. „Kapitola o mužském srdci/4 deklamace.\n5. „Cikání,44 sbor od Vogla. 6. „Modré oci,\" sólo mužské od\nA. Rastrelli-ho. 7. Směs slovanských písní, sextett od Másy.\n8. Besední ctění. 9. „Radostné cestování,\" sbor od Ed. Ná-\npravní ka.\nZpěvácký spolek „Slavjan\" v Hradci Krá-\nlové odbýval v sobotu dne 28. března t. r. večerní zábavu,\njejížto program byl následující: 1. „Modlitba/4 sbor od Zóll-\nnera. 2. „Děvče, já ti udělám/4 sbor od L. Procházky. 3,\n„Ráno,\" píseň od Ricciho. 4. „Zrušení slibu/4 sbor od Ed.\nNápravníka. 5. Směs z národních písní pro tenorové housle.\n6. „Návrat vojína/4 sbor od Storcha. 7. Ouvertura „Nabucho-\nonosor44 od Verdiho. 8. „Oči modré, oci moje/4 píseň pro\nsoprán. 9. „Odvedeného prosba/4 sbor od Křížkovského. 10.\n„Touha/4 píseň bez slov pro housle od Mildnera. 11. „Ukolé-\nbavka,\" sbor od Nesvadby. 12. „Zpěv Čechu,\" sbor od Lud.\nProcházky.\nZpěvácký spolek Mirovický započal již svou\nčinnost a zvolil sobě jméno „Mirov,\" jméno zakladatele města\nMirovic. Za předsedu zvolen jest jednohlasně vysoce důstojný\npan školní dozorce Mirovický Karel Císař, za tajemníka ve-\nlebný pán P. Václav Čeněk Bendi, též kaplan v Mirovicích. Za\nředitele p. Jan Květ, národní učitel a spolu ředitel kůru. Mí-\nstoředitel p. Jan Veselý, národní učitel v Letech. Za výbory\nzvoleni jsou : pan Václ. Němecek, městský lékař a p. Jan Ka-\nsper, mlynář, kterýž spolu pokladník jest. Stanovy byly jme-\nnovitě na den sv. Cyrilla a Methoděje cis. kr. místodrži-\ntelství k potvrzení zaslány. Spolek ten čítá 45 údňv : 22 vý-\nkonných a 23 přispívajících.\nZáhřebský zpěvácký spol ek „Kol 044o44 usta-\nnovil se na tom, že všecky horvatké písně i s notami tiskem vydá.\n\nOchotnická divadla.\nV král. hornickém městě Hoře Kutné provozo-\nvalo se v neděli dne 22. března poprvé : „Výroční trh v Mi-\nloticích,\" veselohra ve 4 jednáních od Karla Bluma, zceštěna\nod J. V. Lomnického. Čistý výnos připadne místnímu ústava\n„Jesliček.\" V Sušici hráli ochotníci dne 22. března ~Starý\nmanžel,\" veselohra ve čtyřech jednáních od Jos. Kořeňovského.\nBylo to první představení v letošním postě. Na prostřední svá-\ntek velkonocní připravuje se veselohra: „Statek Lhota.\"\nV Nové Pace provozovali ochotníci dne 22. března ve pro-\nspěch školních dítek a městské knihovny veselohry: „Kniha 111.,\nkapitola I.\" a „Černý Petr.\" Na ochotnickém divadle\nv Čáslavi provozovalo se v neděli dne 22. března ve pro-\nspěch školního stavebního fondu „Politika v lese,\" veselohra\nv jednom jednání od Puttlitze, přeložil J. St. Na to následo-\nvalo : „Ženich z hladu,\" veselohra v 1 jednání. S použitím\nfrancouzské anekdoty od Jana Nerudy. Ochotníci v Sla-\nném provozovali přispěním zpěváckého spolku „Dalibora\"\ndne 22. března ve prospěch ústavu chudých „Ďáblův podíl,44\nobraz komický se zpěvy ve 3 jednáních od Scribe, přeložil Jos.\nJaromír Litněnský.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "76", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.4.1", "titre_corps": "Divadlo.", "titre_sommaire": "Divadlo.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.4", "debut_caractere": 691, "fin_caractere_exclue": 1598, "texte": "Divadlo.\nV král. zemském prozatímním divadle dávalo se v po-\nslední době: V sobotu dne 21. března: „Rohovin Čtver-\nrohý,\" fraška v jednom jednání od V. Klicpery. Na to: „Fata\nM organa.\" V neděli dne 22. března ve prospěch pana\nEduarda Rafaela: „Střelec kouzelník,\" romantická zpě-\nvohra ve 3 jednáních od Fr. Kinda, přeložena od J. N. Ště-\npánka; hudba od Karla Marie z Weebrů. V úterý dne 24.\nbřezna podruhé: „Hledá tragickou rekyni,\" veselohra\nv jednom jednání dle francouzského od L. D-a. Na to po-\ndruhé : „Čeleď,\" veselohra v jednom jednání od Benedixe,\npřeložil B. Novotný. K závěrku: „Fata Morgana.44 Ve\nčtvrtek dne 26. března ponejprv: „Mnoho přátel naše\nškoda,\" veselohra ve 4 jednáních od Viktora Sárdoua, z fran-\nčiny přeložil R. Nápravník. V sobotu dne 28. března po-\nslední představení před svátky : „Střelec kouzelník\" od\nK. M.z Weebrů. Od 29. března až do 5. dubna zůstane di-\nvadlo uzavřeno."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "77", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.4.2", "titre_corps": "Dopisy z Cech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Cech a Moravy.", "signature_source": "E. V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.4", "debut_caractere": 1600, "fin_caractere_exclue": 6785, "texte": "Dopisy z Cech a Moravy.\n\nZ Mladé Boleslavi (Besedu) Dne 25.března odbývala\nse hudební akademie ve prospěch zdejší nemocnice v sále u\n„zlatého věnce.44 Program její byl následovní: I. Oddělení. 1.\nOuvertura ze zpěvohry „Bílá paní/4 od Boieldieu ;2. Proslov\nod Štěpána. 3. „Chvalozpěv\", sbor upravil J. L. Zvonař. 4. So-\nlové písně a) „Žežulice\" (z Kralodvorského rukopisu) od Že-\nleňského. b) „Výmluva\", od J. Vašáka. 5. Sbor z opery „Nocleh\nv Granadě\" 6. „Fantasie\" na piano pro ětyry ruce ze zpěvohry\n„Tannhauser\" 7. Solové písně: a) „Větry k vlasti milé spěcha-\njící\" z písní královny od Pivody ; b) „Výpověd\" od Vašáka.—\n11. oddělení. I.Sbory a) „Na vlast\" od J. L. Zvonaře, b) „Jarní44\nod Kalivody 2. Deklamace. 3. Sbory: a) „Pospolitá\" od Pivody;\nb) „Svět se tocí\", od Vašáka. 4. Písně sólové: a) „Děvče a\npoupě\" od Smolíka\" b) „Šotek\" od Jos. Berginaima 5. „Píseň\nsv. Vojtěcha\" uspořádal Zvonař 6. „Ouvertura ze slovanských\npísní od Tittla. B—n.\nZ Brandýsa nad Labem dne 16. března. (Zábava\nzpěv. spolku.) Statečný náš „Bojan\" uspořádal nám vče-\nrejšího dne zábavu, kterou dlužno k nejsvětějším a nejzda-\nřiiejším počítati, jakýchž se nám v Brandýse vůbec až do po-\nsud dostalo, a která povždy zajisté v nezapomenutelné paměti\nnám utkví. A jakž by neměla?! Vždyť poctil nás svou pří-\ntomností a svým spolupůsobením ctěný dd královského českého\ndivadla zemského p. Čeněk Vecko, tato ozdoba našeho do-\nmácího hudebního umění. Svým krásným mistrným zpěvem\nokouzlil nás tak velice, že všichni na nejvýše nadšeni jsme\nbyli. Než chci se mírniti a počnu ze začátku, jak se to sluší\nna správného referenta. Včera dávána byla první čtvrtletní\nprodukce našeho zpěváckého spolku, jak to stanovy požadují,\njichž se „Bojan\" pevně přidržuje. Ve vkusně ozdobeném sále\np. Fetterově shromáždilo se četné obecenstvo, aby naslou-\nchalo zvukům hudebním. Program uveřejněn již v „Daliboru\"\na sice v čísle 8 v kronice zpěváckých spolků. Akademie tedy\nzapočala Mozartovou ouverturou k zpěvohře „Svatby Figarovy,\"\nkterou čtyři pánové, totiž p. Karel Šebor (violino I.), absol-\nvovaný chovanec Pražského konservatoria, o kterémž na pa-\ntřičném místě obšírněji promluvíme, p. Václav Hykeš (vio-\nlino II.), ředitel spolku p. Tadyáš Procházka (viola) a p.\nJan Muller (vioJincello) velmi zdařile přednesli. Nápotom ná-\nsledoval sbor „Cikáni\" od Vogla, v němž náš Vecko sólo\nzpíval. Tato krásná skladba, která v naší české hudební lite-\nratuře zajisté jedno z nejčeJnějších míst zaujímá, provedena byla\npřesně a důstojně, a což když přišlo ono čarovné sólo, které\nVecko s pravou mistrností a citem přednesl. Rádi věříme, že\ntato skladba při sjezdu zpěváckých spolků v Teplicích cenou\npoctěna byla. Co třetí číslo programu zpíval p. Vecko na místě\npůvodně určené Pivodovy písně „Na mou vlast\" píseň „Plavba\"\nod Vogla. Také přednes této krásné písně byl úplně zdařilý.\nDalší sbory všeckny a zejmena „Gdě je slavka domovina\" od\nJenka, „Rekův sen\" od K. Slavíka a „Utonulá\" pod řízením\nvytrvalého a obětavého ředitele našeho milého p. Procházky,\nšly výtečně, z čehož jsme potěšitelné přesvědčení nabyli, že\nspolek tento poctivou snahou a vytrvalostí svých údů překva-\npující pokroky činí a našemu městu již nyní k pravé ozdobě\nslouží. Kvartett do E-moll od Ve i ta přednesen byl od těchže\npánů, od kterých ouvertura, přesně a bezúhonně, a myslíme,\nže by i náš milý mistr Veit s provedením tímto byl býval spo-\nkojen. P. Šebor hrál, jak již udáno, violino I. Tento nadaný\ni co skladatel se vyznamenavší mladý muž, jemuž skvělou před-\npovídáme budoucnost, jenž též naším sourodákem jest, osvojiv\nsobě umělecké a delikátní vedení smyčce, vnikl úplně v ducha\nznamenité této skladby Veítovy; ale též i ostatním třem pá-\nnům spoluúčinkujícím náleží úplná chvála, neb skladba tato\njejich spolupůsobením tvořila krásný okrouhlý celek a v umě-\nleckém ohledu úplně uspokojila. P. Vecko zpíval dále ná-\nrodní písně („Vyletěla holubička ze skály\" a „Už mou milou\ndo kostela vedou\") a přidal; když nadšená pochvala ani konce\nvzíti nechtěla, ještě „Červenou růžičku.\" Byli-li jsme již dříve\nkrásným jeho zpěvem rozjařeni, tuf jsme nyní teprvé se pře-\nsvědčili, co jest pravé umění a věru ! naše čarokrásné, něžné\nnárodní písně, tyto perle domácí české hudby, nemohou ani\nzdařileji a v estetickém ohledu dokonaleji zpívány býti, než jak\non to učinil. Bytby i nebyl nic jiného zpíval, již těmito\npísněmi samými byl by se nám nekonečně zavděčil; neb ře-\nkneme to upřímně a krátce, on nás okouzlil. Jeho hlas jest\npříjemný, uhlazený, obrouhlý, obsáhlý, přednes nenucený, při-\nrozený, cituplný, on jest úplně pánem svého hlasu a přednesu\na zpívá s mistrnou, uměleckou uvědomělostí a mírností. A když\nnám konečně nad míru půvabně Nesvadbová „Pražskou Bětu-\nlinku\" zapěl, tu nechtěl potlesk, nechtělo nadšení ani ustát a\nvzácný host byl opět a opět volán. Jménem našeho města, je-\nmuž tak ušlechtilé zábavy poskytl, provoláváme našemu milému\nVeckovi srdečnou a nadšenou slávu, vzdávajíce mu své nej-\nvřelejší díky. Jeho zpěv a příjemná osobnost zůstanou nám\npovždy v blahé nekonečné památce. Kéž by nám brzy zase\nštěstí přálo, jej u nás uvítati a jeho libým zpěvům naslouchati.\nAle i statečnému našemu „Bojanovi,\" jemuž za tuto zábavu"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2884, "texte": "děkujeme a který naduvedenými sbory nám zajisté své nejkrá-\nsnější poklady podal, vzdáváme srdečné díky, slávu mu pro-\nvolávajíce. Jen dále v před!\nZ Králového Dvora. (Zábava). Na mnohostranné přání\nuspořádal Sextetto královédvorské dne 25. března 1863 v di-\nvadelním sále večerní zábavu, jejížto výnos částečně ku prospěchu\nchudých žákův určen jest. Program jest následovní: Oddělení\nprvní: Ouvertura „Títas\" od Mozarta. Polka od Strausse. Ka-\nvatina z opery „Cikánka\" od Balfé. Zpěv. „Vídenská kronika\",\nvalčík od Strausse. Veliká směs od Mášy. Oddělení druhé :\nOuvertura „Hálka\" od Moniuszki. Mazur-Polka od Fausta. Ka-\nvatina z opery „Trovatore\" od Verdiho. Zpěv. „Třasák\" od\nFausta. Národní pochod od Pavlise.\nZ Hlinská 10. března. (Beseda. Divadlo).\nLetošní masopust náš vyznačil se před všemi jinými hlavně tím,\nže se nový český salónní tanec „Beseda\" při všech zábavách\ntanečních tančil s velikým úspěchem. S velikou napnutostí oče-\nkával se večer, kde se poprvé měla tančit „Beseda\", i s náram-\nným jásotem však byla uvítána, a v krátkém čase oblíbena a\nrozšířena jest po celém městě, iv okolí se nemluvilo o ničem,\njen o „Besedě\". Ovšem, když o vánocích zavítali naši páni stu-\ndující z Prahy k nám, a ochotně počal p. E. V. „Besedě\"\nvyučovali; nenadál se, že se vyskytnou jistí lidé, kteří, víme\novšem z jakých příčin, napřed již haněli tanec, v Praze v krátké\ndobě všeobecně oblíbený, a o němž výroky, ovšem vzdělaných\nlidí nehodné, pronesli. Nedbali jsme však na nic, učili a naučili\njsme se „Besedě\", kteráž nám zajisté vbrzku zastaralou již\nfrancouzskou kadrylu nahradí. Naši p. divadelní ochotníci nám\nv trvajícím postě uspořádali hned z počátku představení, o němž\nse tuto v krátkosti zmíním. Provozovalo se „Katovo poslední\ndílo.\" S výsledkem můžeme býti v celku velqii spokojeni.\nSlečně E. H. co „Lidmile\" náleží koruna vítězství, neb ona\npředvedla nám Lidmilu, jak si ji jen spisovatel přáti může.\nTrochu slabý hlas byl místy na ujmu. Ne tak dařilo se jejímu\nmilovníku „Milavínu\". Zdá se nám, že úloha tato zcela p. A.\nnepříslušela; snadby se byl nalezl ještě trochu obratnější milov-\nník. „Kulovín\" pana Tr. mohl být z počátku důkladněji pro-\nmyšlen; v poslednějších výstupech vpravil se p. Tr. v úlohu\nzcela dobře. „Král Václav\" nalezl v p. St., našem prvním herci,\nzcela přiměřeného zástupce. Ale ty vousy a král Václav! „Ne-\nznámý,\" p. V. měl z účinkujících nejpřiměřenější úloze šat, a\nprovedl úlohu k všeobecné spokojenosti. Dojem posledního vý-\nstupu mohl však býti ještě větší. Ostatní spoluúčinkující půso-\nbili přiměřeně k celku. Jen panu B. vadilo při dobré hře, že\nneuměl úlohu. Divadelní prostory byly obecenstvem hojně na-\nplněny. Mělo se 15. t. m. opět provozovati „Tichá voda břehy\nryje,\" avšak 16. t. m. jest zde odvod k vojsku, atu se musela\nnaše Thálie vystěhovat z potřebného k tomu sálu. Bude se snad\nhráti následující neděli. Na zdar !\n\nE. V."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "77", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.4.3", "titre_corps": "Z Hořovic dne 18. března 1863. (Zpěvácký spolek", "titre_sommaire": "Z Hořovic dne 18. března 1863. (Zpěvácký spolek", "signature_source": "J V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.5", "debut_caractere": 2886, "fin_caractere_exclue": 6754, "texte": "J V.\nZ Hořovic dne 18. března 1863. (Zpěvácký spolek\na divadelní ochotníci v Hořovicích. Výbor zpěváckého\nspolku Hořovického na delší doléhání dopisovatelova konečně\nstanovy uspořádal a okresnímu úřadu se žádostí za jich\npotvrzení před nedávnem předložil. Maje příležitost, nahlédnout!\nv dotčený spis, mohu co klidný pozorovatel účinkování téhož\nspolku radostnou zvěstovati zprávu, že spolek víc a více zkvétá.\nNeb dle předložených listin čítá Hořovický spolek (s odborem\nJineckým) po 10 měsíčním trvání 41 výkonných a 58 přispí-\nvajících údňv jižto se byli vesměs do 31. ledna 1863 při-\nhlásili. Vezme-li se ještě vzhled na valný počet přispívajících\nádův, od měsíce února 1863 se přihlásivších, mohu pak zajisté\nstvrditi, že zpěvácký spolek v Hořovicích nemalé náklonnosti u\nobecenstva požívá. Nebudiž však spolek té důvěry obecenstva\nnevděčen, i přiciniž se tedy, aby se mu veřejně zavděčil. Ne-\nmyslím tím naráželi na obvyklý spůsob zpěváckých spolků,\nuspořádati besedy, vínky a jiné vyražení; nemám také na mysli\nzrazovati z takových veselostí, chci jenom upozorniti spolek na\njednu vadu, kterou by odstranili měl, poněvadž by za jedno\nvětší vážnosti u obecenstva získal, a za druhé že by očekává-\nním přispívajících údů vyhověl. Zpěvácký spolek tuším sobě\nvytknul za účel pěstovati zpěv vůbec, zvláště ale zpěv kostelní.\nZpěv se arciť pěstuje, nikoliv ale zpěv kostelní a tu myslím,\nže nebude neopatrně jedáno, pak-li spolek Hořovický tímto li-\nstem na pilnější pozorování obecného hlasu upozorním a jej k\nbedlivému zachovávání povinností v stanovách a sice v §. 1\nvytknutých, vyzvu. Doufám, že se stane tak, jak obecenstvo\nsobě přeje a jak stanovy kážou. Ještě bych měl zapotřebí upo-\nzorniti správný spolek na to, aby účinkující údy k bedlivějšímu\nnavštěvování hodin k cvičením určených morálně přiměl a nota\nbene sám dobrým příkladem přispěl. Konečně mě zbývá při—\npomenouti něčeho také o divadle. Hořovičtí ochotníci\nprovozovali dne 9 března 1862 „Jiříkovo vidění\", národ-\nní bachorka se zpěvy od Tyla. Mohu říci, že provedení téhož\nkusu mezi nejzdařilejší počítáno býti může, neb tenkráte nalézaly\nse role nejenom hlavních ale i vedlejších osob v mistrovských\nrukou. Zvláště vynikaly zpěvy Jiříkovy a Kačenčiny ; taktéž se\nzdařily sbory zdejším zpěváckým spolkem řízeny. Hra učinila\nna obecenstvo náramný dojem, bouřlivý potlesk provázel herce\ni herečky bez rozdílu po každém výstupu, a po hře tiskli přá-\ntelé ruce herců, za zdařilé provedení jim děkujíce. Že ostatně\núsilné namáhání našich ochotníků bez účinku nezůstalo, mohu\njen podotknouti, že se účastenství pro divadlo den ode dne\nzmáhá a že se několik vznešených měšťanů k podporování di-\nvadla zavázalo. P. Karel Žalud, obchodník v Hořovicích, da-\nroval několik látek k zhotovení divadelního šatstva a přislíbil\npro budoucnost značných příspěvků. P. Emanuel Nosek,\nměstský radní, zhotovil s velkým nákladem krásné rytířské br-\nnění, a daroval je divadlu. Jména těchto šlechelných dárcův huď-\ntež uveřejněna s tím přesvědčením, že se jim vřelého uznání\nobecenstva, jakož i nekonečných dikův od domácích ochotníkův\nv hojné míře dostane.\nZ Hostomíc, 22. března 1863. í u nás máme též zpě-\nvácký spolek! Před čtrnácti dni se sestoupilo několik přátel\numění hudebního, ustanovivších-se na tom, dle příkladu jiných\nměst Českých spolek zpěváčky zřídili, což se i stalo. V\nněkolika dnech podniknutí to se šťastným výsledkem se potkalo;\nneb spolek čítá za ten krátký čas k třiceti oudům, a dou-\nfáme, že čím dále tím více dobromyslných milovníků zpěvu\nse přidruží. Spolu klademe zde žádost na všechny vůkolní p.\nučitele, aby nám svou pomocí a radou vždy byli nápomocni;\ncož když se stane, s jistotou můžeme tvrdili, že spolek náš\nbrzkého zdaru docílí. Pročež chopmež se, bodří přátelé, díla, a\ndržme se slov:\nPěstujmež zpěv s vřelou pílí\nJako odkaz předrahý,\nVěrný ohlas blahých chvílí\nÚtěchu v čas neblahý!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "78", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.4.4", "titre_corps": "Z horního Jelení. (Divadlo. — Hudba chrámová. —", "titre_sommaire": "Z horního Jelení. (Divadlo. — Hudba chrámová. —", "signature_source": "Pravdomil", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.5", "debut_caractere": 6756, "fin_caractere_exclue": 7867, "texte": "Z horního Jelení. (Divadlo. — Hudba chrámová. —\nÚmrtí). Již jedenácté představení poskytly ochotníci zdejšímu\nobecenstvu mile ho vyrážejíce; avšak až dosud žádný se o tom\nnezmínil. Slyšeli jsme 6. března t. r. veselohru: „Statek\nLhota\", která v prospěch chudých tkalců v Krkonoších do-\nbře provedena byla: Nemůžeme se o tomto představení pouze\nzmíniti, abychom se chvalné o ném nevyslovili. Rozumí se\nsamo sebou, že sobě Jelenští ochotníci nepoěínali jako rutino-\nvaní statní herci v Praze, ale proto předce patrno, že řízení\ndivadla jest řádné a energické a že chvály zasluhuje. Nejlépe\nsvou úlohu dovedli: „Marta, žena rychtářova, pak pan správce\ntéž i rychtář a poněkud také mlékařky. Místnost divadelní\nbyla přeplněna. Přejeme srdečně zdaru pp. ochotníkům Je-\nlen ským, též přispěje jejich obětavost k ušlechtilému vzdělání!\nměsta, v jehož chrámu odpočívá slavný Heřman z Bubna.\nNyní ale vkročme z chrámu Thálie do chrámu Páně! Až\nmě mráz přechází, an mám vylíčit stav zdejší hudby kostelní.\nMusíme bohužel o ní říci, že jest to pravá kočičina, a že\nhudba chrámová v Horním Jelení na nejnižším stupni stojí,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3561, "texte": "P. ředitel kuru Hentschl, kteréhož osobně neznáme, ale je-\nhož neunavnost a přicinlivost, méně píštaly varhan i ostatních\nnástrojů řádně napískaly do uší, zasluhoval by notnou důtku,\nan přesvědčeni jsme, že v Jelením i jeho vůkolí se dosti řád-\nných hudebníků nalézá! Zdá se nám však, že ta svatá harmonie\nmezi p. ředitelem kůru a hudebníky nepanuje a jest to hříšné,\nmše, rekvie a jiné skladby našich výtečníků tak zpotvořit, žo\nčlověk není s to rozeznati, v jakém tónu a v jakém tempu se\nto neb ono provádí! Nevyhánějte tedy, pane řediteli, člověka,\nkterý se chce nábožně několik Otčenáškův pomodlit, z chrámu\nPáně a vezmete si svou svatou povinnost upřímně k srdci,\na nebo jest vinou Vaše skrovná mysl, která Vám nedovoluje,\nabyste v své činnosti předčil sousední město, Hradec Králo-\nvé? Podivuhodná událost jest předmětem denního hovoru\nv vůkolí zdejším. Zemřeli zde totiž dva bratři páni Sequardové.\nNarodili se co dvojčata před 83 lety o osmé hodině z rána\na zemřeli oba 13. března oté samé hodině. M . . . . cek.\nZ Přelouče. (Z pě v. spol e k.) I náš zp. spolek, jemuž\ndáno jméno „Vojmír\" osvědčil, že žije a zíti bude i na\ndále: ano jsouce o pevné a horlivé vůli a vytrvalé snaze ře-\nditele „Vojmíra44 p. Vosyky přesvědčeni, těšíme se, že spolek\nyždy více zkvétati i zdokonalovati se a prospívati bude a že\npři dobré vůli pp. výkonných spoluúdů nebude mu živořili jako\nroku loňského. Vždyť sotva znovu zrozen, a řádně zorganisován,\nvystoupil u veřejnost v předvečer sv. Josefa, uspořádav svému\npředstavenému důst. p. faráři, miláčku města a příteli pokroku\n(jak sám se nazval) zastav e nicko. Myšlenka ta p.\nVosyky stala se tělem. K účelu tomu dal spolek zhotoviti\n24 červenobílých svítilen a jednu větší, na níž jméno „Voj-\nmír.\" Spolek 47 výkonných oudů provázen od množství obe-\ncenstva vyšel v průvodu z čítárny. Sbor v tichosti sestavil se\nv prostranné síni farní. Pan farář, nebyv o poctě, jakáž se\nmu státi má, nikým spraven, byl náležitě překvapen a hluboce\ndojat, uslyšev z cista jasna ohnivý sbor „Tys přítel nám\" od\nJelena. Hned na to přednesl p. Vosyka báseň: „Ohlas citů\"\nníž pohnul až k slzím. Jmenovanou báseň složil k oslavě jme-\nnovin p. faráře a tomutéž věnoval p. Frt. Vacek blízký filiální\nučitel. Báseň sama je hluboce promyšlena, a významy zdařile\nvoleny, tak že neunaveně činný a nadaný p. E. V. všeobecného\nuznání došel a provolána mu po slavnosti „Sláva.\" Pan farář\nse za poctu jemu osvědčenou děkoval a sliboval oběma spol-\nkům, čtenářskému i zpěv. podporu. Příležitě podotýkám, že p.\nfarář předsedou „Vojmíra,\" od nového roku již 7 zl. r. č.\nspolku věnoval. Nyní ještě zapěl Voj mír „Husitskou\" od Hel-\nlera, „Staročeskou\" od Skroupa a „Kovářskou\" od Procházky.\nVšecky sbory se líbily a zajisté by se „Vojmíru\" bylo dostalo\nhojného zaslouženého potlesku, kdyby oslava ta nebyla na\npočest p. faráře bývala. Sluší podotknouti, že mezi všemi uči-\nteli a kněžími, již spolek výkonně a hqrlivě podporují, pohřešili\njsme p. Knittla *). V červnu hodlá p. řed. uspořádat akademii,\na jak se dovídám, chystá a cvičí v týdenních pravidelných\nhodinách „Naše probuzení,\" „Naš zpěv\", „Kovářskou\" od Vogla.\n„Radostné cestování\" od Nápravníka, a možno-li i „Če-\nchův zpěv\" od Procházky. Zdař Bůh. Také Thálie upravila zde\nsobě stánek svůj, v němž nás příjemně baví. Čistý výnos vě-\nnován bude na úpravu vnitřní ozdoby chrámový, jež\nbode mnoho set stát. Pj;ed a mezi odděleními pilně nasloucháme\nsmyčcovým kvartetům Mozartovým, Haydnovým a Beethoveno-\nvým, jež přednášejí pp. Vosyka, Knittl, Promberger a Slánský,\n(výt. cellista).\n\nPravdomil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "79", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.4.5", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.6", "debut_caractere": 3563, "fin_caractere_exclue": 7438, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n„Hlahol,\" zpěvácký spolek slovanský ve\nVídni uspořádal na oslavu svého zaražení v úterý dne 24.\nv\nbřezna v místnostech „u Šperla\" slavnou besedu, při kte-\nréž také náš slavný krajan Ferd. Laub is velectěnou chotí\nsvou spoluúčinkovali. Co sólisté vystoupili dále pan dr. 8.,\njenž co výtečný pianista znám jest, a tenorista p. Z., který ji-\nhoslovanské písně zapěl. Zpěvácký spolek přednesl tři sbory\na sice : 1. Starocírkevní „Otče nás, milý Pane\" s „Chvalozpě-\nvem.\" 2. „Odvedeného prosba,\" sbor od Křížkovského a 3.\n„Staročeská\" od Skroupa. Začátek prvního oddělení učinil\nznámý hndební sbor pluku cara Aleksandra ouverturou „Vlasta\"\nod Ed. Nápravníka a konec fantasií na ruské nápěvy od\nOlinky. Kostelní slavnost odbývala se dne 25. března v chrámu\nPáně sv. Anny, při které zpěv. spolek velkou vokální mši od\nsvého ředitele pana Fórchtgotta zpíval.\nNovobydžovskýzpěvácký spolek „Lubor\"\nodbýval svými údy dne 22. března v hostinci „u modrého\nIva\" druhou svou zábavu. Program byl následující : 1. „Na\npříchodu,\" sbor od Jos. Leop. Zvonaře. 2. „Saročeská,\" sbor\nod Fr. Skroupa, 3. Deklamace. 4. „Kovářská,\" píseň pro ba-\nry tou s pvůvodem piana a sboru mužského od L. Procházky.\n5. Ouvertura ze slovanských nápěvů pro piano na čtyry ruce\nod E. Tittla. 6. „Utonulá,\" sbor od P. Křížkovského. 7. De-\nklamace. 8. „Vzájemná,\" sbor od Leop. Zvonaře. 9. „Zel a\nchmel,\" sbor se sóly od Mendelssuhna-Bartholdyho.\n*><* Zpěvácký spolek „Hlahol\" v Plzni uspo-\nřádal dne 25. března první veřejnou zábavu. Program : Ouver-\ntura „Vlasta\" od Ed. Nápravníka. „Hlahol,\" sbor od\nBendla. Písně od Fr. Matesa. Kvartett-arie z opery „Li-\nbušin sňatek\" od Skroupa. „Na Prahu,\" sbor od Veita.\n„Plavci na Vltavě,\" sbor od Lachnera. (?) Ouvertura.\nDuetto od Leop. Zvonaře. Píseň od Jos. Bergmanna. De-\nklamace. „Cikáni,\" píseň od Zvonaře. „Kde domov můj\"\nod Skroupa (ve sboru).\n*l.* Zpěvácký spolek „Tyl\" v Hoře Kutné uspo-\nřádal v neděli dne 29. března 1863 v místnostech divadla pě-\nveckou, hudební a deklamatorní akademii. Program obsahoval:\nI. Oddělení. 1. Ouvertura ku zpěvohře „Vilém Tell\" pro velký\norkestr od Joachyma Rossini-ho. 2. „Staročeská/4 sbor pro\nmužské hlahy od J. Skroupa. 3. Deklamace. 4. „Radostné\ncestování,\" sbor pro mužské hlasy od Ed. Nápravníka. 5. Chan-\nson ďamonr/* píseň bez slov pro violincello od J. Stránského.\nv\n6. „Zabí kantáta/' sbor pro mužské hlasy od K. Honiga. 11.\nOddělení. 7. „Země na modlitbách,\" sbor pro mužské hlasy od\nZóllnera. 8. „Na výsosti hvězdy svítí,\" píseň s průvodem pi-\nana a houslí od Al. Hniličky. Ju k í třasák, píseň s průvodem\npiana od Frant. Kavána. 9. Deklamace. 10. Kvartetto pro\nsmyčcové nástroje od J. Haydna. 11. Kadryla z moravských\npísní pro mužské hlasy, sestavil L. Heller. 12. Ouvertura ku\nzpěvohře „Nocleh v Granadě,\" pro velký orkestr od Konrada\nKreutzera.\nZpěváčky spolek „Pernštýn'*' v Pardubi-\ncích uspořádal dne 22. března 1863 v sále „Odeonu\" na Ve-\nselce svými údy pěveckou a hudební zábavu, při které kapela\nslavného c. k. 9. husarského pluku knížete Lichtensteina pod\nosobním řízením kapelníka p. Jos. Zinke ze zvláštní ochoty\nspolupůsobila. Program : I. Oddělení. 1. Ouvertura ku zpě-\nvohře „Ilka\" od Doppiera, přednesla kapela. 2. „O radostné\ncestování/' sbor od Nápravníka složený a spolku věnovaný.\n3. „Půda vlastenecká/' čtverozpěv od Vogla, přednesli údové\nspolku pp. Tomšu, Pospíšil, Janda a Šrůtek. 4. Deklamace,\npřednesl úd spolku p. Jos. Lorenc. 5. „Hlahol,\" pochod slo-\nžený a spolku věnovaný od Vašáka, přednesl spolek. 11. Od-\ndělení. 1. Ouvertura ku zpěvohře „Seiniramis\" od Rossini-ho.\npřednesla kapela. 2. „Píseň cestujících,\" sbor od Abta. 3.\n„Čech/' dvojzpěv od Procházky, přednesli pp. Tomšu a Janda.\n4. „Cikáni,\" sbor od Vogla. 5. Korunovační pochod od Mayer-\nbeera, přednesla kapella.\n\n*) Snad právě komponoval nějakou duchaprázdnou mazurku á la\n„Zežulinka?'* Poz. sazeče."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1907, "texte": "v* Spolek zpěvácký v Tábore odbýval v neděli\ndne 22. března 1863 v sále na střelnici produkci, jejížto pro®\ngram byl následující: 1. Ouvertura „Nabuchodonosor44 od Ver-\ndiho. 2. „Sablenka,\" sbor. 3. Dvojzpěv od Felixe Mendels-\nsohn-Bartholdy-ho. 4. „Kapitola o mužském srdci/4 deklamace.\n5. „Cikání,44 sbor od Vogla. 6. „Modré oci,\" sólo mužské od\nA. Rastrelli-ho. 7. Směs slovanských písní, sextett od Másy.\n8. Besední ctění. 9. „Radostné cestování,\" sbor od Ed. Ná-\npravní ka.\nZpěvácký spolek „Slavjan\" v Hradci Krá-\nlové odbýval v sobotu dne 28. března t. r. večerní zábavu,\njejížto program byl následující: 1. „Modlitba/4 sbor od Zóll-\nnera. 2. „Děvče, já ti udělám/4 sbor od L. Procházky. 3,\n„Ráno,\" píseň od Ricciho. 4. „Zrušení slibu/4 sbor od Ed.\nNápravníka. 5. Směs z národních písní pro tenorové housle.\n6. „Návrat vojína/4 sbor od Storcha. 7. Ouvertura „Nabucho-\nonosor44 od Verdiho. 8. „Oči modré, oci moje/4 píseň pro\nsoprán. 9. „Odvedeného prosba/4 sbor od Křížkovského. 10.\n„Touha/4 píseň bez slov pro housle od Mildnera. 11. „Ukolé-\nbavka,\" sbor od Nesvadby. 12. „Zpěv Čechu,\" sbor od Lud.\nProcházky.\nZpěvácký spolek Mirovický započal již svou\nčinnost a zvolil sobě jméno „Mirov,\" jméno zakladatele města\nMirovic. Za předsedu zvolen jest jednohlasně vysoce důstojný\npan školní dozorce Mirovický Karel Císař, za tajemníka ve-\nlebný pán P. Václav Čeněk Bendi, též kaplan v Mirovicích. Za\nředitele p. Jan Květ, národní učitel a spolu ředitel kůru. Mí-\nstoředitel p. Jan Veselý, národní učitel v Letech. Za výbory\nzvoleni jsou : pan Václ. Němecek, městský lékař a p. Jan Ka-\nsper, mlynář, kterýž spolu pokladník jest. Stanovy byly jme-\nnovitě na den sv. Cyrilla a Methoděje cis. kr. místodrži-\ntelství k potvrzení zaslány. Spolek ten čítá 45 údňv : 22 vý-\nkonných a 23 přispívajících.\nZáhřebský zpěvácký spol ek „Kol 044o44 usta-\nnovil se na tom, že všecky horvatké písně i s notami tiskem vydá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "79", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.4.6", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.7", "debut_caractere": 1909, "fin_caractere_exclue": 3053, "texte": "Ochotnická divadla.\nV král. hornickém městě Hoře Kutné provozo-\nvalo se v neděli dne 22. března poprvé : „Výroční trh v Mi-\nloticích,\" veselohra ve 4 jednáních od Karla Bluma, zceštěna\nod J. V. Lomnického. Čistý výnos připadne místnímu ústava\n„Jesliček.\" V Sušici hráli ochotníci dne 22. března ~Starý\nmanžel,\" veselohra ve čtyřech jednáních od Jos. Kořeňovského.\nBylo to první představení v letošním postě. Na prostřední svá-\ntek velkonocní připravuje se veselohra: „Statek Lhota.\"\nV Nové Pace provozovali ochotníci dne 22. března ve pro-\nspěch školních dítek a městské knihovny veselohry: „Kniha 111.,\nkapitola I.\" a „Černý Petr.\" Na ochotnickém divadle\nv Čáslavi provozovalo se v neděli dne 22. března ve pro-\nspěch školního stavebního fondu „Politika v lese,\" veselohra\nv jednom jednání od Puttlitze, přeložil J. St. Na to následo-\nvalo : „Ženich z hladu,\" veselohra v 1 jednání. S použitím\nfrancouzské anekdoty od Jana Nerudy. Ochotníci v Sla-\nném provozovali přispěním zpěváckého spolku „Dalibora\"\ndne 22. března ve prospěch ústavu chudých „Ďáblův podíl,44\nobraz komický se zpěvy ve 3 jednáních od Scribe, přeložil Jos.\nJaromír Litněnský."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "80", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.4.7", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.7", "debut_caractere": 3055, "fin_caractere_exclue": 3063, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "80", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.4.7.1", "titre_corps": "— Třetí koncert konsertovatoria dne 25. března", "titre_sommaire": "— Třetí koncert konsertovatoria dne 25. března", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.7", "debut_caractere": 3065, "fin_caractere_exclue": 7536, "texte": "— Třetí koncert konsertovatoria dne 25. března\nv divadle odbývaný obsahoval ve svém programu dvě krásné\ninstrumentální skladby: Beethovenovu synfonii cis. 8 a Che-\nrubínovu ouverturu k „Anakreonu.\" O osmé synfonii Beetho-\nvenově koluje takřka jen jeden úsudek, totiž, že jest rozkošná.\nBeethoven choval ačkoliv byl zasmušilý, ostýchavý, ustraněný,\nv srdci svém lásku k všem lidem, cítě v nitru bol a slasti,\nlásku a nadšení celého světa a jevil to v mohutných akkordách.\nBeethoven naslýchal nejtiššímu dechu přírody, strastem lásky\nkterá vesmírem šumí, a vylíčil všecko mistrovskou hudbou. To\nplatí též o této synfonii, kteráž, jak se zdá venkovský výjev\npředstavuje. Jak lahodné jest to utěšené andante, které se na\nvšestranné přání opakovati muselo, a jak důvěrně zaznívají k\nnám zvuky vděkuplného minuettu? Tjcinek mistrovské této\nskladby je líbezný a najde v každém citlivém srdci vřelého\nohlasu. Provedení bylo řízením p. ředitele Kittla velmi\ndobré a p. dirigent pochvalou odměněn. V druhém oddělení\nslyšeli jsme novinku to „Der Graf von Habsburg,\" hudba od\nFr. Yogla. Neznajíce slov této ballady, nemůžeme se rozhodně\n0 její ceně vysloviti, aniž udati, zdaž umístěni rakouské hymny\nku konci této skladby se odůvodniti dá. Ostatně je práce tato\nzáslužná a činila by při výrazném přednesu značného účinku :\navšak tak, jak ji operní žák p. Jos. Krolop přednášel, minula\nse takřka zcela s úspěchem. Ballada požaduje dokonalého umělce\na p. Krolop je začátečník, jehožto bas dostatečné zvucnosti, vy-\nstříbenosti a značné síly pohřešuje. Ballada tato byla silám\njeho nepřiměřena a ta se dá i jeho přednes omluviti. S velkým\npotěšením stopovali jsme za to hru Ludvíka Peera, jenž fan-\ntasii na cello od Servaise přednášel. Lud. Peer osvědčil se co\nnadaný cellisía ; jeho intonace byla velice čistá, jeho hra v\nv dvojhmatech neúhonná a jistá, jeho technická sběhlost\nvuhodná a jeho přednes promyšlený a uhlazený Nadějnému to-\nmuto chovanci kyne, bude-li v stejné míře dále pokračovat],\nkrásná budoucnost. Obecenstvo vyznamenalo jej hojným potleskem\na vyvoláním. Neméně chvalně musíme se zminiti o Vác. Kozlovi\na Vojtěchu Siřinkovi, kteří koncert (I. sadu) pro dva kiarinetty\nod Spatha pískali. Oba honosí se pěkným, plným a okrouhlým\ntónenx, velkou technickou obratností; pri tom přednášejí s citem\na výrazem a stanou se zajisté při pilných studiích statnými umělci.\nOba byly od obecenstva hlučně vyvoláni a konečně i s prof,\njejich p. Písařovicern, jehožto výtečné inethodě za své vzděláni\nco děkovati mají. SI. AI. Hory nova zpívala arii z opery\n„Jessondy\" od Spohra dle sil svých přiměřeně; avšak jak se\nzdálo vadila jejímu hlasu jakási vnitřní iíseú, kteráž jí nedovo-\nlovala hlas rozvinouti. I ona byla pochvalou povzbuzena. Rondo\nPapageno pro housle od Ernsta přednášel Sergej Vasilěv, talentní\nžák p. prof. Mildnera; avšak úkol tento byl na jeho síly příliš\ntěžký a protož nebylo se co diviti, že se mu tak mnohá pasáž\nnepodařila neb některý tón selhal, avšak nicméně osvědčil\nVasilěv značnou technickou zručnost, pěkný tón a dobrou snahu,\nkteréž k tomu poukazují, že z něho bude časem solidní virtuos.\nZajímavá ouvertura k Anakreonu ukončila koncert, jenž měl v\ncelku velmi příznivý výsledek.\nTřetí kvartet tni zábava, která se ve středu\ndne 18. března v sále konviktském odbývala, přinesla nám\nkvartu do G-dur od W. A. Mozarta trio R-dur od Ant. Rubin-\nsteina a kvartett D-moll od Fr. Schuberta; o kvartettu Mozar-\ntově mluviti bylo by veru zbytečné; nebo kdo by neokřál těmi\nlíbeznými zvuky, kteréž v každém citlivém srdci ozvěnu našly?\nJeho srdce, jeho život, jeho duše: vše dýchalo hudbu—hudbu\ntak prostocitou, tak důvěrnou a rozmarnou, tak cituplnou, že\nby si člověk vždy poslouchat! přál. To vše platí o kvartettu\nMozartově, kteréž také velké pochvaly došlo. Neméně zajímalo\nposluchače kvartetto D-moil od Fr. Schuberta, v němž se jeho\nhluboce poetická mysl ohnivé fantasie těžkomyslností mírněná a\npravdivost u výrazu zrcadlí. Hudba Fr. Schuberta vyniká ori-\nginálností a hojností prostých lahodných melodií a bohatostí\nmodulací. Jean Paul, jeden z nejhlubších poetických duchů, nej-\nvíce si oblíbil skladby Schubertovy a umíraje, přál si aby tóny\njeho k věcnosti jej doprovázely. Velký kontrast k oboum těmto\nkvartetům tvořilo trio pro piano, housle a cello, v němžto\nchvalně známá pianistka sl. Čermákova na piano účinkovala.\nV triu tomto koluje mladistvá bouřící krev, jarý život, ano časem\n1 nevázaná fantasie, kterouž chladný rozum ještě v mezích nelze"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5372, "texte": "udržeti. Nejlepsí část tohoto tria je scherzo, které se také na\nvšestranné přání opakovati muselo. SI. Čermáková předná-\nšela svůj part s velkou bravurou, s křišťálovou čistotou a jas-\nností podala všechny nuance od největšího fortissima až k pi-\nanissimu s podivuhodnou precísí a osvědčila svou výtečnou hrou,\nže do ducha skladby této úplně vnikla. SI. Čermák ov a byla\njakož i ostatní spoluúcinkující hojnou pochvalou a vyvoláním\nvyznamenáni. První dvě kvartettg našla v p. prof. Mildnerovi,\nBrucknerovi, Webrovi a Wagnerovi statných tlumočníků.\nSlovanský koncert Olomúcké besedy odbý-\nval se dne 23. března večer v místnostech besedních. Rozto-\nmilým zpěvem svým národní skladby pro soprán zahájila slečna\nMarie Hřímalá koncert u přítomnosti vybraného a četného\nobecenstva, skládajícího se jen z údfiv besedy a rodin jejich.\nOhebnosti, zvucnosti kouzelného hlasu slečny Hřímalé obdi-\nvoval se každý ne méně než živému a přirozenému způsobu\npřednášky. Čtyry písně od ní zpívané vždy opakovati se mu-\nsely. Neobáváme se, že by slavné ředitelstvo zdejšího divadla\nsobě dalo otálením v nabídnutí odcizit výtečnou tuto zpěvačku\npro obor zejraena soubrettek, v jakémž nyní nedovedné iná za-\nčátečnice. Akvisice by to byla pro Olomúc veliká. Ze pan\ntenorista Trousil, jenž nám zde již mnohého zdařilého zpě-\nváka odchoval, rovnou měrou vynikal jak precísností tak mi-\nlostností zpěvu svého, rozumí se samo sebou a mezi pěvci\nv našem včerejším Wartburgu byl on šťastným výtězem. Nad\nobyčej rozjařila nás chvalně již známá deklamatorka slečna\nMarie Vajnerova, jejíž líbezný zevnějšek při okrouhlém a\nrozmarném polemisování protiv našemu pohlaví získal jí srdce\nvšech posluchačův. Po dvou deklamacích byl potlesk hlučný.\nHouslista pan Lípa doprovázen hrou na pianu slečny Tiché,\ntrefně přispěl k rozmanitosti programu a dokázal, že v dobré\nškole naučil se vládnouti nástrojem Paganiniho, začež i jemu\nlichotivého vyznamenání se dostalo. Barytonové sólo pana dra.\nSvobody uvedlo nám ve kruh umělcův nového kandidáta\numění pěveckého a věru inaugurace včerejší dobře zdařila se.\nSlečna Tich á vystoupivši poprvé, obdiv téměř vzbudila svou\nfantasií na píseů „Kde domov můj ?\" i bylo nám, jakoby pro-\nlulá Vojtěška Zadrobilkova kouzlila čarovné zvuky z piana.\nDošla hlučné pochvaly. Konečně zmíniti se slušno o dvou čtve-\nrozpěvícb, ježto slušně provedli čtyři páni údové tak, že je\nopakovati museli. Mor.\nSlečna Gab. Hofrichterova, jak známo, žákyně\nnaší slavné B. Podhorské, engažována jest nyní s příznivými\nvýminkami u opery v Cáchách (Aachen).\nSlečně Rose ďOr dostalo se od vévody Ratiboř-\nského čestného vyzvání, aby u jeho dvora koncertovala, čemuž\numělkyně tato s ochotností vyhověla a velké pochvaly došla.\nSlečna Storchová, Pražanka a zpěvačka dávala\npřed nedávnem v Lipsku hudební akademii, v nížto i její bratr\nV. Storch, žák zdejšího konservatoria na bassu účinkoval.\nPp. Ferd. Heller a Bed. Smetana zřizují spo-\nlečně ústav hudební, v němž se vyučovati bude hudbě a\nzpěvu. Zevrubnější zprávu podá denně p. B. Smetana v Řez-\nnické ulici čís. 1385—11.\nPan Haněl, druhdy kapelník vojenský u rakou-\nského pluku, obdržel kapelnické místo do Rus, kamž se tyto\ndni odebéře.\nKarel Kej klíček, učitel hlavní školy v Náchodě,\nředitel kůru a skladatel českých písní, skonal dne 1. března\n1863 v 61. roce věku svého. Pohřeb jeho přečetně sprová-\nzený byl nejlepším důkazem, jak byl zesnulý za života miláč-\nkem i obyvatelstva vůkolního. Z písní jeho uvádíme zde pí-\nseň : „Vol již jednou, vol Helenko!\" od Celakovského, která\nve „Věnci 1839\" tiskem vyšla.\nNová mše Preyerova provozovala se v Olomúci\nv pátek dne 21. břez. o 11. hod. v kostele Marie Sněžné při\nřízení pana Trousila a spoluúčinkování hudby pluku arcivévody\nViléma i slečny Hřímalé, ježto při graduale a offertorium sólové\nzpěvy v průvodem klarinetu a houslí s výtečným úspěchem\nzpívala. Hlas její nabyl akustickou stavbou velebného kostela\nco do zvučnosti velice a téměř veškeří znalcové hudby byli\npřítomni i s pochvalou sledovali jednotlivé části znamenité skladby\ntéto jakož i provedení její.\nJiboslovanská akademie. Jeho Velič, císař\npovolil s nejvyššímu zavřením od 7. března t. r. zřízení „j iho-\nsíovanské akademie\" pro vědy a umění v Záhřebe.\nZnamenité vlastenecké dary pro tento ústav jsou již upsány.\nHudebních památek českých od p. Jos. Leop.\nZvonaře vydávaných vyšel nákladem I. L. Kobra sešit druhý,\njenž následující skladby obsahuje: Píseň sv. Vojtěcha z XIIL\nstoletí Ranní nápěv z časů Karla IV. Ranní zpěv z XVIII.\nstoletí Ranní zpěv z XVII. století. Adventní: cantus fir-\nmus z časů Karla IV., přítomné zpracování z r. 1573 Postní,\nskladba Jana Trogana 1574 Koleda k. Holan 1693 Obecní,\nharmonie nová Obecní, zpěv z XVIII. století, harmonie nová.\nPísně tyto jsou z větší části pro čtvero mužských hlasů a\nneměly by žádnému československému zpěv. spolku chyběti.\nJsouť to hudební památky, na něžto pyšni býti můžeme a ježto\nkaždému hudebníku k studiím co nejvřeleji poručujeme. Před-\nplatní cena na 4 sešity obnáší 4 zl., jednotlivý sešit stojí 1 zl.\n20 kr. Přejeme tomuto důležitému podniknutí, jímž si p. J. L.\nZvonař velkých zásluh dobyde, hojného zdaru.\nSbírka výtečných měděrytin pop. Holárovi,\nrodáku našem, budou tedy za 5.000 zl. pro naši vlast zakou-\npeny. Výtečná řeč dra. Lad. Riegra ve prospěch Holárových\nrytin rozhodla v 31. sezení zemského sněmu, že zakoupeni\ntéto sbírky uzavřeno bylo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.5", "titre_corps": "Zasláno. Panu Z. Kolešovskému, řediteli kůru v Praze.", "titre_sommaire": "Zasláno. Panu Z. Kolešovskému, řediteli kůru v Praze.", "signature_source": "ý", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.8", "debut_caractere": 5374, "fin_caractere_exclue": 6599, "texte": "Zasláno.\nPanu Z. Kolešovskému, řediteli kůru\nv Praze.\ný.\nNa „Zasláno\" v cis. 7. „Dalibora\" uveřejněné viděl jste\nse nucena v „Slavoji\" čís. 6 odpověditi, čehož potřebu ani\nnechápu ani nenahlížim.\nNejednalo se mi o žádnou osobnost, tím méně o Vás, je-\ndnalo se mi pouze o dobrou věc, a za tou příčinou obrátil jsem\nse přímo k slav. ředitelství svato-Janského dědictví, maje za\nto, že mu na důkladnosti onoho díla nejvíce záleží.\nVyzýváte mne, abych Vám několik znalců jmenoval, kteří\nby o upravení kancionálu se starati měli, a totoť jest věcí velmi\npodivnou. Praha chová takých pánů nemalý počet, které Vy\nzajisté tak dobře znáte jako já. Trvám ostatně na svém prvěj-\nsím výroku o tomto díle, a bude-li to Vaše žádost, neopo-\nmenu své poznámky, týkající—se upravení řečeného podniknutí\nu veřej niti.\nKonečně jest mně nápadno, že se ptáte po mém jménu.\nČi domníváte se snad, že to, co jsem veřejně pronesl, přestane\nbýti pravdou, jakmile se dozvíte, kterak se jmenuji ? Slavné\nredakci „Dalibora\" jest moje jméno známo, a myslíte-li, že\njsem nepravdu mluvil, vyvolte sobě několik pánů soudců, a\npak-Ii k Vašemu prospěchu rozhodnou, buďte ujištěn, že svá\njméno nezatajím a své náhledy nejenom hájiti, ale i odůvodniti\nneopomenu*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1863-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.8", "debut_caractere": 6601, "fin_caractere_exclue": 6690, "texte": "Listárna.\nPanu J. V.v Hostomicícb. Račte nám častěji dopisovati.\nDošlé nás dopisy příště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.1", "texte": "Antonín Paladius.\nŽivotopisný nástin.\n*)\nO tomto málo známém mladistvém virtuosovi na flétnu,\njenž svého času co zázračné dítě považován byl, podařilo se\nnám některých dat se dozvěděti a doufáme se zavděčiti hu-\ndebnímu světu, pakli je tuto sdělíme.\nAntonín Paladius narodil se dne 16. března 1798\nvk. městě Brandýse nad Labem. Otec jeho byl kupec,\njenž žádného nákladu a výloh nešetřil, by dítky své správně\na pečlivě vychoval. Nejmladší z dítek jeho byl Antonín, jenž\njiž v sedmém roku stáří svého diskantistské místo zastával.\nNáhodou stalo se, že mladý Antonín slyšel na flétnu hráti\nBrandýského postmistra Pervolfa, což se mu tak zalíbilo, že\nsi poodloženou flétnu poštmistra na chvíli vypůjčil a podobné\nzní zvuky na zahradě svých rodičů vyluzovati1 se snažil. I\npodařilo se mu to častějším cvičením na tomto nástroji, jímž\nse o samotě zanášel, a když jednou rodiče jeho s přátely\nsvými doma se vyráželi, překvapil je Antonín přednesem ně-\nkolika milostných písní na tomž nástroji, tak že se mu všichni\npodivili. Rodiče vyptávali se ho, kde a od koho se tomu\nbyl naučil, načež synáček odvětil: „Já sám o sobě, a ještě\nvíce se naučím !\"\nS radostí mu tedy potěšený otec koupil flétnu a škálu,\nby se Antonín jeho základu a dle pravidel umění tornu na-\nučil, což se i stalo; neboť po čtvrtroce troufal si již mladý\nPaladius o Velké v kostele koncert Pleylův na flétnu před-\nnášeti. Otec jeho srozuměl se o tom s ředitelem hudebního\nsboru, jenž se tomu rovněž podivil, jakož všichni ostatní\nv městě, an vůbec známo bylo, že se Antonín 4 u nikoho\nflétně byl neučil. Všechno čekalo co nejdychtivěji na příští\nneděli; než málem byla by dychtivost všech zmařena byla;\nneboť se Paladius těžce roznemohl a ještě před sezváněním\ndo kostela zimnicí se tetelil. Když jej ale po chvilce byla\nopustila a on nových sil nabyl, odebral se do kostela, kdež\nveškerého shromáždění náramnou překvapil radostí, pískaje na\nflétnu tak umělecky, jakž se toho jen od mistra, nikoliv ale\nod učenníka nadíti lze.\nČekaliť naň mnozí po kostele dary a pochvalou ho ob-\nsypávajíce; mladík tento ale jsa mysli skromné šetrně se\nz nich poděkoval, nechtě ničehož*přijmouti, potěšen jsa dosti\nz toho, že se první tento výstup podařil. Brzy na to dán\nbyl Paladius od otce svého do Prahy, by se u vlastenského\numělce Antonína Bayera ve hře na flétnu zdokonalil. V krát-\nkém čase prospěl Antonín vedením mistra tohoto tak velice\nve hře na flétnu, že se na umělecké cesty odebrali mohl.\n(Dokončení.)\n*) Dlabač ve svém lexikonu českých umělců zmiňuje se toliko šesti\nřádky o tomto mladistvém umělci, aniž udává, kde a kdy se\nnarodil. Red.\n\nVývin pisní českých.\nPříspěvek k dějepisu české hudby od Em. A. Meliše.\n(Dokončení.)\ny,Zlatý zpěvník,\" obsahoval v sobě v skutku mnoho\nryzého zlata v oboru písní; neboť podal národu našemu ně-\nkolik přesných mincí, ježto až dosud v ustavičném oběhu se\nnacházejí, Knížův „Břetislav,\" Vorlův „Náš tatíček,\" Jelenova\n„Ženuška,\" Škroupova „Češka,\" Hoškova „Holka z mlýna\" a\nHanzlíkova píseň „Na Vyšehrad\" jsou toho zjevným důkazem.\nV „Zlatém zpěvníku\" debutoval okolo r. 1851 též Jos-\nLeop. Zvonař svými písněmi „Mladý cikán\" a „Jaro lásky,\"\njimiž nemalou pozornost na sebe povzbudil. Avšak plodný\na důkladný tento skladatel rozvinul teprv od r. 1855 pravou\nčinnost svou a stal se nejhorlivějšfm pěstovatelem českého\nzpěvu. Jeho „Varyta a lyra\" obsahuje značný počet zda-\nřilých a národním duchem nadchnutých písní, dvojzpěvů,\ntrojzpěvů a sborů, jimiž nemálo k obohacení literatury naší\npřispěl.\n\\eá\\e Leop. Zvonaře slušno s pochvalou jmenovati Fran-\ntiška Pivodu, kterýž svými písněmi „Královny Alžběty,\"\n„Osmero písněmi\" u Rob. Veita vyšlými jakož i mnohými\njinými co skladatel v duchu národním proniknutý a nevšed-\nními vlohami obdařený se osvědčil. I František Kavan,\nFerd. Laub, Zdenek Skuherský, Jos. Nesvadba, Jos. Bergmann\nse značným úspěchem dědičné pole písní českých.\nV tomtéž čase naladil i Mich. Martinovský lýru svou\nk novým písním.\nKdyž r. 1858 hudební časopis „Dalibor\" s musikálními\npřílohami vycházeti počal, povzbudil tak mnohé mladé hu-\ndební skladatele ku komponování. K těmto náležejí jmeno-\nvitě Lud. Procházka a Karel Slavík, jejichžto první písně co\npřílohy k „Daliboru\" tiskem vyšly; dále: Ed. Nápravník,\nKarel Bendi, Jindř. Pech, Alois Hnilička, Václav Zavrtal a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.2", "texte": "mnozí jiní, z nichžto někteří od té doby značně prospěli a\nliteraturu dobrými písněmi rozmnožili. Hlavně platí to o Lud.\nProcházkovi.\nCo se dvoj- a trojzpěvů týče, je naše hudební litera-\nura velmi chudá, a skladby, které >v |tomto oboru máme,\njsou nazvíce plodem novější doby. Nejprvnějsí dvojzpěvy\nnacházíme ve „Věnci\" r. 1837 od Frant. Karasa, pak r. 1838\nod Václ. Rosenkrance a Frant. Škroupa. V nejnovější době\npočali tento druh zpěvu s chvalmým úspěchem pěstovati:\nKarel Bendi, Josef Bergman, Ed. Nápravník, Frant. Pivoda,\nLud. Procházka a Leop. Zvonař. Jest v skutku co iitovati,\nže až dosud slavní zpěváčtí spolkové tak málo domácích\ndvouzpěvů si všímají a raději k překladům cizích duett sa-\nhají. Klademe naším zpěváckým spolkům na srdce, aby\nv produkcích svých dvojzpěvy české pěstovali, neboť jen tím\npovzbuzeni budou naše skladatelé k novým práčem téhož druhu.\nCo jsme o dvojzpěvích pravili, to platí i o trojzpěvích.\nV oboru tomto pracoval v nejnovější době nejvíce a nejúsi-\nlovněji náš Jos. Leop. Zvonař a pak Hynek Vojáček.\nNyní nezbývá nám, než jen několik slov o pěstování\nmužských čtverozpěvů pronésti. Tento druh zpěvů zavedl\nr. 1799 Langer s Hoserem a jinými pěvci Pražskými. Nej-\nprvé provozovali se čtverozpěvy německé a později, když\nduch národní z dlouhé dřímoty své se probuzovati počal, po-\nmýšlelo se i na čtverozpěvy v české řeči. Okolo r. 1821\npočaly se již přičiněním Alojsa Jelena zastaveníčka v češtině\nzpívati. Bylyf to však nejvíce do češtiny přeložené, tehdáž\nvelice oblíbená kvartetta od Eisenhofra. Jak se zdá, byl AI.\nJelen jeden z nejprvnějších, jenž české čtverozpěvy skládal.\nKdy as první kvartetto tiskem vyšlo, nedá se s jistotou lirčiti,\navšak jak se domníváme, bude to „Zastaveníčko\" od nejme-\nnovaného skladatele, které r. 1822 co příloha k časopisu\n„Dobrosiavu\" podáno bylo.\nAs okolo r. 1833 počínaly mužské kvartettní společ-\nnosti v Praze přicházeti do obliby a vbrzku bylo mnoho ta-\nkových kvartettních společností pohromadě. Jedno z nejvý-\ntečnějších kvartett sestávalo z barona Lariše, obou Haroušů a\nLorence a hlavvně jest tomuto kvartettu co děkovali za pro-\nbuzování lásky tomuto odboru hudby a za vzdělávání českých\nčtverozpěvů, tehdáž ještě pořídku pěstovaných. Tenkráte zazní-\nvaly v Praze čtverozpěvy od Lorence („Lovecká,\" „Přání,\"\natd.) nynějšího učitele na škole varhanické v Przemysiu v Ha-\nriči, které však, pokud víme, tiskem nevyšly; pak kvartetta\nod Jos. Vašáka, z nichžto několik pod jmenem „Lumír\"\nr. 1833 uveřejněny jsou. J. Vašák měl rozhodný talent ku\nkomponování čtverozpěvů, zvláště veselých a žertovných, o\nčemž jeho „Radostné cestování\" patrného svědectví podává.\nSe šťastným výsledkem debutoval též J. P. Martinovský na\ntomto poli, vydav r. 1834 tiskem „Patero zpěvů čtverhla-\nsých,\" z nichžto píseň „Pospolitá\" nade všechny vyniká. Zdaž\njeho dílek kvartett, kteréž r. 1836 „Včela\" oznámila, tiskem\nvyšel, není nám povědomo, to však zdá se býti ji:té, že\nveselý ruch kvartettních společností již tohoto roku ochaboval,\na že také zřídký kdy nové čtverozpěvy české na světlo vy-\ncházely. Jen ve „Věnci\" nacházíme některé čtverozpěvy, které\nvšak brzy k zapomenutí přišly.\nPříznivá doba mužskému čtverozpěvu nastala r. 1840\nzaložením Žofínské akademie, o níž si Jelen co první ředitel\njejí znamenitých zásluh dobyl. Jelen cítil nedostatek českých\nčtverozpěvů, a aby nedostatku tomuto aspoň částečně odpo-\nmohl, pustil se se vší horlivostí do skládání českých sborů.\nV této periodě povstaly jeho sbory „Čeští manové,\"\n„Vše jen ku chvále,\" kterýžto poslední sbor r. 1841 v prv-\nním koncertě Žofínské akademie neobyčejnou sensaci zbudil.\nJelen měl značný tvůrčí talent hudební a co mu na znalosti\ntheoretické chybělo, dosadily jeho přirozené vlohy. Kvar-\ntetta jeho vynikají rázností, usečností a eífektností a nezmizí\nhned tak brzy z repertoiru zpěváckých spolků. Roku 1845\nvydal Jelen u J. Hoffmanna některé své sbory a ostatní zůstaly\nv rukopisu, z nichžto dva v nejnovější době v „Záboji\" vyšly.\nNemalé zásluhy o pěstovánání čtverozpěvů českých do-\nv\nbyl si též Jan Nep. Skroup, jenž jsa r. 1841 spoluředitelem\n„Cecilské jednoty,\" velkou činnost v oboru tomto na jevo dával\na mnoho zdařilých sborů složil, z nichžto zvláště „Znáte zem\ntu přerozkošnou,\" všestranné obliby došel.\nRok 1848 povzbudil tak mnohého českého skladatele ku\nkomponování vlasteneckých sborů a jmenovitě s velkou po-\nchvalou přřijaty byly sbory od Láblera (Sbor Pražských ostro-\nstřelců) od V. J. Yeita, od H. Vojáčka („Vlastenská\") atd.\nJako Jelen v Praze při Žofínské akademii, tak účinkoval\nr. 1850 pro mužský Čtverozpěv Hynek Vojáček v Brně a jeho\nčetné nejvíce v rukopisu se nacházející, avšak na Moravě\ndosti rozšířené sbory podávají o tom patrného svědectví.\nPo odstoupení A. Jelena ze Žofínské akademie nedařilo\nse více tak dobře českému čtverozpěvu, čímž tehdejší po-\nměry nejvíce vinny byly. Z ředitelů Žofínské akademie za-\nnášeli se komponováním sborů Jan N. Škroup a Fr. Vogl,\njehožto effektní, ač málo národní sbory („Cikání\" „Půda\nvlastenská\"} z velkého úspěchu a rozšíření se těšili. K roz-\nmnožení a k obohacení hudební literatury čtverohlasé přispěl\nr. 1856 neúnavně činný Jos. Leop. Zvonaf, jenž jsa učitelem\nzpěvu na škole varhanické, ku prospěchu čekatelů nemalý počet\nzdařilých čtverozpěvu ve své sbírce „Varyto a lyra\" uveřejnil.\nVětší část sborů těchto pochází z r. 1849, jmenovitě\njeho sbor „Já jsem Slovan,\" jenž se v koncertě Arnošta\nMaška v sále na Žofíne s yelkou pochvalou dával. J. L. Zvo-\nnař vnikl, jak žádný jiný před ním, do nejhluhších tajin ná-\nrodního ducha a vdechl ho vřele do skladeb svých. Neboštík\nČejka tvrdil o jeho sborech, že jsou co do ducha národního\nnejvzornější po Jelenových. Nejznamenitějších zásluh dobyl\nsi J. L. Zvonař vydáváním „Hudebních památek českých\nježto církevní a světské písně a sbory z rozličných století\nobsahují, a svou „Staročeskvu mší,\" která se r. 1857 u sv.\nJiří poprvé provozovala.\nVáclav Horák pracoval se značným výsledkem na\ntomto poli a jeho „Patero čtverozpěvu,\" které u J. Hoffmanna\nvydal, svědčí o jeho velkém nadání pro obor tento. Sbory\njeho jsou v národním duchu držány a došly (zvláště „Píseň\npři draní\" „Stará čarodějnice\") všeobecné obliby. Taktéž\nnové sbory od Vorla jsou dobré plody dospělého skladatele.\nV nejnovější době obrátil Karel Slavík svými sbory a\nsměsy na sebe pozornost obecenstva. Jevit se v nich svě-\nžest nápěvů a přiměřená karakteristika, což zvláště jeho sbor\n„Rekův sen\" úplně dokazuje."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.3", "texte": "Když se okolo r. 1860 zpěváčtí spolkové v Čechách\nrozmnožovat! počali a dosavadní zásoba sborů již vycházeti\npočala, odhodlali se Em. Meliš a Lud. Procházka k vydávání\nsbírky původních českých čtverozpěvů pod jmenem „Záboj\"\na vyzvali k tomu cíli dne 1. března 1860 všechny skladatele\nčeskoslovanské ku komponování nových sborů. Podniknutí\ntoto potkalo se se šťastným výsledkem. Až dosud přinesl\n„Záboj44 v svých 3 svazcích více než 40 čtverozpěvů, z nichžto\nněkteré s velkou pochvalou přijaty jsou.\nY nejnovější době osvědčil Lud. Procházka mezi mlad-\nšími skladateli podivuhodnou plodnost u komponování čtvero-\nzpěvů. Takřka v jednom čase převzal na se redigování „Bo-\njana,\" sbírky to čtverhlasých směsů, vydávalf „Hlahol,u sbírku\nsvých sborů, a redigoval s Fr. Pivodou „Vesnu,\" sbírku to\nčeských písní pro jeden a více hlasů, při tom všem i jiné\nvlastenecké sbory tiskem uveřejnil. Chvalné zmínky zaslu-\nhuje též Ed. Nápravník, jehožto žertovné sbory („Vávra,\"\n„Radostné cestování\") o jeho nevšedním nadání svědčí a velké\npochvaly došly. Na Moravě dobyl si Pavel Křižkovský svými\nz národních písní zosnovanými a důkladně zpracovanými sbory\nv\ndobrého jména, kteréž iv Cechách s pochvalou zaznívá.\n\n*)\nRameau byl závidění hodný muž. Cela Francie blou-\nznila pro jeho hudbu; jeho opery „Kastor a Polluxu —-\n„Dardanus\" „Pygmalion\" a tucet jiných jeho oper kolo-\nvaly po všech jevištích Francouzska, Německa, Itálie a získaly\nmu všude slávu a jmění. Kritika nazvala ho „Newtonem\nharmonieobecenstvo nazývalo ho „Labutí Dijonskou;\"\nkolébka Bossueta, Crébillona a Alex. Pirona měla tu cest\nbýti též rodištěm tohoto slavného hudebního umělce.\nRameau měl více melodie ve svém malíčku, než Lully **)\nve své celé pěsti. Jako za nynějších časů Auber, tak vy-\ntřepával před sto lety Jan Filip Rameau každoročně několik\noper ze svých rukávů. Bylo mu to jedno, byl-li text dobrý\nneb špatný, komický neb tragický.\n„Yše se dá do hudby uvést,\" říkával; „všecko, všecko,\ni holandské noviny.44\nJednoho dne uvedl prý upomínací list jednoho ze svých\nvěřitelů do hudby*\nOstatně byl Rameau výtečný karaktér : přítel svých\npřátel, ochrance každého pučícího talentu, prost vší nená-\nvisti, nepřízně a závisti.\nAle více než svou slávu miloval dívky.\nJsa sedmdesátník, blouznil ještě co nejvášnivěji pro\nslečnu Miré-ovu, jednu z nejslíčnějších balletních tanečnic\njeho času. Bylať to Fauny Elszlerova, tehdejších dob sylfida,\nkteráž v balletách „Zais\" „Nais\" „Anakreon\" a bůh\nví jak se ballety tehdejších časů jmenovaly, virtuositou svých\nnebeských noh i rozumným lidem hlavy pomátla.\nSlečna Miré-ova milovala pana Rameau-a právě tak,\njak tanečnice dvaadvacetiletá muže miluje, jenž jednou nohou\nstojí ve Skvlle sedmdesáti a druhou v Charybdě osmdesáti\nlet. Hladilať mu jeho černé vousy na bradě, jmenovala jej\n„papa,\" a vytahovala mu šedé vlasy z hlavy. Rameau, vel-\nkomyslný jako každý pravý umělec, daroval jí za to vše,\ncož její srdce ráčilo. Avšak ona přijímala, jak to balletní\ndámy obyčejně dělávají, také od jiných pánů časem dary.\nBohatý Angličan daroval jí mezi jiným též krásného\npsíka, jenž se „Gil-Blas\" jmenoval. Jeho sněhobílý kožich\nbyl jako z hedbáví, jeho huba byla šelmovská, jeho oko\nchytré, chytřejší než oko Angličana, jenž se opovážil býti\nsoupeřem Raumeau-ovým. Gil-Blas měl jednu chybu, jako\nLamothe le Yayer nemohl snésti hudbu.\nKdyž Rameau u klavíru seděl a některé mladé přítel-\nkyni něco fantasovati chtěl, počal Gil-Blas nestydatě štékatí\naneb bolestně výti a nedal dříve pokoje, dokud „Labuť Di-\njonská\" nástroj neopustila.\n„Zlopověstná kůže!\" mumlával skladatel.\n„Roztomilé zvířátko!\" říkávala se smíchem tanečnice.\n„Srdce znají se vespolek. Páni psové vědí velmi dobře, kdo\nje nenávidí a kdo je miluje. Rameau nenáviděl pana Gil-\nBlasa a Gil-Blas nenáviděl pana Rameau-a.\nKdyž slavný skladatel uchvácen milostným rozmarem\nslečnu Miré-ovu obejmouti chtěl, vyskočil Gil-Blas jako ben-\ngálský tygr ze svého úkrytu, počal nestydatě štěkati a když\nto nepomohlo, i kousati.\n„Zpropadený pes!\" zlobil se Rameau.\n„Roztomilé zvířátko !\" říkávala se smíchem sl. Miré-ova.\nJednoho večera, když starý tento Seladon po boku své\nmladé Circe seděl, počal pan Gil-Blas opět tak vrčeti, jako\nkdyby zvláště tomu určen byl.\nKonečně přejde i samému beránku trpělivost.\n„Slyš, má milá,\" pravil Rameau k Miré: „tento pes\nje k nevyslání. On štěká tak falešně, jako baryton velké\nopery; nemáť citu pro hudbu, on mne amé umění nená-\nvidí. Již častokráte, můj anděli, jsem Tě žádal; vyžeň ho\npryč, toho ošklivého licoměrníka! Tys ale ho podržela a\nještě více láskou k němu přilnula. Pro tuto malou netvoru\nvyšila's koberec ku spaní, obojek atd. a cos pro mne vyšila?\n„Nic !w odvětila tanečnice a počala se smáti.\n„Dnes opakuji svou prosbu naposledy. Je-li Ti, anděli,\nna mém přátelství něco záleženo, tedy vyženeš toho nesty-\ndatého psa ještě dnes z domu. Zítra tě navštívím, abych se\npřesvědčil, kdo je ti milejší: Gil-Blas čili papa Rameau?\"\nNa to vzal klobouk a odešel.\n„Ten staroch je svéhlavý blázen,\" pravila Miré-ova, vzala\npsíka pod paží a hladila ho co nejmilostněji.\nKdyž Raurneau druhý den přišel, tázal se :\n„Nuže, vyplnila's moji prosbu ?\"\n„Ano,\" odvětila Miré-ova.\n„Ty's jej . . . ?\"\n„Dala večer do vody hoditi.\"\n„Nuže, dej se obejmout.\"\nY tom samém okamžení vylezl Gil-Blas, jenž pod po-\n*\n\nJ. F. Rameau.\nYýjev ze života uměleckého.\n\n*) Rameau, skladatel a hudební spisovatel narodil se dne 25. října\n1683 v Dijonu ve Fancii, hrál co chlapec výborně na varhany,\na provedl, jsa 14 let stár, z cista jasna fugu na týž nástroj, učil\nse napotom u Marchanda a napsal mnoho theoretických děl o\nhudbě, a stal se pak kapelníkem královským.\n**) Lully Jan 8., nar. 1633 ve Florencii, stal se r. 1650 ředitelem\nkapelly „Les petits violons\" v Paříži, složil mnoho oper, které až do\nGlucka se udržely, a jen v Raumeau-ových operách soupeře našly."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.4", "texte": "hovkou ležel a kousl starého pána tak do lejtka, že tento\nzuře zlostí, hůl svou uchopil a übohé zvíře jednou ránou skolil.\n„Vrah, vrah!\" křičela Lnečnice.\n„Slečno, já Vámi opovrhuji!\" zvolal Rameau a spěchal\npln vzteku odtud.\nSlečna Miré-ova plakala dva dni a dvě noci. Pak po-\nslala mrtvolu svého milovaného psíka panu Triptolomé, by ho\nvycpati dal.\nStarý Rameau nepřišel více; ale kormoutil se nad ne-\nlidskostí své mladé přítelkyně, že čtyry léta na to\ns sebou as celým světem nespokojen ze světa se odebral.\nZemřelí dne 12. září 1764.\nJistý posměváček udělal mu následující náhrobní nápis\nv notách: La—Mi—Re—La—Mi—La\nTotiž: La Miré Fa mi lá\nMiré-ova sem jej položila.\n\n—ý.\n\nFeuilleton.\n\nDivadlo.\nV král. zemském prozatímním divadle dávalo se v po-\nslední době: V sobotu dne 21. března: „Rohovin Čtver-\nrohý,\" fraška v jednom jednání od V. Klicpery. Na to: „Fata\nM organa.\" V neděli dne 22. března ve prospěch pana\nEduarda Rafaela: „Střelec kouzelník,\" romantická zpě-\nvohra ve 3 jednáních od Fr. Kinda, přeložena od J. N. Ště-\npánka; hudba od Karla Marie z Weebrů. V úterý dne 24.\nbřezna podruhé: „Hledá tragickou rekyni,\" veselohra\nv jednom jednání dle francouzského od L. D-a. Na to po-\ndruhé : „Čeleď,\" veselohra v jednom jednání od Benedixe,\npřeložil B. Novotný. K závěrku: „Fata Morgana.44 Ve\nčtvrtek dne 26. března ponejprv: „Mnoho přátel naše\nškoda,\" veselohra ve 4 jednáních od Viktora Sárdoua, z fran-\nčiny přeložil R. Nápravník. V sobotu dne 28. března po-\nslední představení před svátky : „Střelec kouzelník\" od\nK. M.z Weebrů. Od 29. března až do 5. dubna zůstane di-\nvadlo uzavřeno.\n\nDopisy z Cech a Moravy.\n\nZ Mladé Boleslavi (Besedu) Dne 25.března odbývala\nse hudební akademie ve prospěch zdejší nemocnice v sále u\n„zlatého věnce.44 Program její byl následovní: I. Oddělení. 1.\nOuvertura ze zpěvohry „Bílá paní/4 od Boieldieu ;2. Proslov\nod Štěpána. 3. „Chvalozpěv\", sbor upravil J. L. Zvonař. 4. So-\nlové písně a) „Žežulice\" (z Kralodvorského rukopisu) od Že-\nleňského. b) „Výmluva\", od J. Vašáka. 5. Sbor z opery „Nocleh\nv Granadě\" 6. „Fantasie\" na piano pro ětyry ruce ze zpěvohry\n„Tannhauser\" 7. Solové písně: a) „Větry k vlasti milé spěcha-\njící\" z písní královny od Pivody ; b) „Výpověd\" od Vašáka.—\n11. oddělení. I.Sbory a) „Na vlast\" od J. L. Zvonaře, b) „Jarní44\nod Kalivody 2. Deklamace. 3. Sbory: a) „Pospolitá\" od Pivody;\nb) „Svět se tocí\", od Vašáka. 4. Písně sólové: a) „Děvče a\npoupě\" od Smolíka\" b) „Šotek\" od Jos. Berginaima 5. „Píseň\nsv. Vojtěcha\" uspořádal Zvonař 6. „Ouvertura ze slovanských\npísní od Tittla. B—n.\nZ Brandýsa nad Labem dne 16. března. (Zábava\nzpěv. spolku.) Statečný náš „Bojan\" uspořádal nám vče-\nrejšího dne zábavu, kterou dlužno k nejsvětějším a nejzda-\nřiiejším počítati, jakýchž se nám v Brandýse vůbec až do po-\nsud dostalo, a která povždy zajisté v nezapomenutelné paměti\nnám utkví. A jakž by neměla?! Vždyť poctil nás svou pří-\ntomností a svým spolupůsobením ctěný dd královského českého\ndivadla zemského p. Čeněk Vecko, tato ozdoba našeho do-\nmácího hudebního umění. Svým krásným mistrným zpěvem\nokouzlil nás tak velice, že všichni na nejvýše nadšeni jsme\nbyli. Než chci se mírniti a počnu ze začátku, jak se to sluší\nna správného referenta. Včera dávána byla první čtvrtletní\nprodukce našeho zpěváckého spolku, jak to stanovy požadují,\njichž se „Bojan\" pevně přidržuje. Ve vkusně ozdobeném sále\np. Fetterově shromáždilo se četné obecenstvo, aby naslou-\nchalo zvukům hudebním. Program uveřejněn již v „Daliboru\"\na sice v čísle 8 v kronice zpěváckých spolků. Akademie tedy\nzapočala Mozartovou ouverturou k zpěvohře „Svatby Figarovy,\"\nkterou čtyři pánové, totiž p. Karel Šebor (violino I.), absol-\nvovaný chovanec Pražského konservatoria, o kterémž na pa-\ntřičném místě obšírněji promluvíme, p. Václav Hykeš (vio-\nlino II.), ředitel spolku p. Tadyáš Procházka (viola) a p.\nJan Muller (vioJincello) velmi zdařile přednesli. Nápotom ná-\nsledoval sbor „Cikáni\" od Vogla, v němž náš Vecko sólo\nzpíval. Tato krásná skladba, která v naší české hudební lite-\nratuře zajisté jedno z nejčeJnějších míst zaujímá, provedena byla\npřesně a důstojně, a což když přišlo ono čarovné sólo, které\nVecko s pravou mistrností a citem přednesl. Rádi věříme, že\ntato skladba při sjezdu zpěváckých spolků v Teplicích cenou\npoctěna byla. Co třetí číslo programu zpíval p. Vecko na místě\npůvodně určené Pivodovy písně „Na mou vlast\" píseň „Plavba\"\nod Vogla. Také přednes této krásné písně byl úplně zdařilý.\nDalší sbory všeckny a zejmena „Gdě je slavka domovina\" od\nJenka, „Rekův sen\" od K. Slavíka a „Utonulá\" pod řízením\nvytrvalého a obětavého ředitele našeho milého p. Procházky,\nšly výtečně, z čehož jsme potěšitelné přesvědčení nabyli, že\nspolek tento poctivou snahou a vytrvalostí svých údů překva-\npující pokroky činí a našemu městu již nyní k pravé ozdobě\nslouží. Kvartett do E-moll od Ve i ta přednesen byl od těchže\npánů, od kterých ouvertura, přesně a bezúhonně, a myslíme,\nže by i náš milý mistr Veit s provedením tímto byl býval spo-\nkojen. P. Šebor hrál, jak již udáno, violino I. Tento nadaný\ni co skladatel se vyznamenavší mladý muž, jemuž skvělou před-\npovídáme budoucnost, jenž též naším sourodákem jest, osvojiv\nsobě umělecké a delikátní vedení smyčce, vnikl úplně v ducha\nznamenité této skladby Veítovy; ale též i ostatním třem pá-\nnům spoluúčinkujícím náleží úplná chvála, neb skladba tato\njejich spolupůsobením tvořila krásný okrouhlý celek a v umě-\nleckém ohledu úplně uspokojila. P. Vecko zpíval dále ná-\nrodní písně („Vyletěla holubička ze skály\" a „Už mou milou\ndo kostela vedou\") a přidal; když nadšená pochvala ani konce\nvzíti nechtěla, ještě „Červenou růžičku.\" Byli-li jsme již dříve\nkrásným jeho zpěvem rozjařeni, tuf jsme nyní teprvé se pře-\nsvědčili, co jest pravé umění a věru ! naše čarokrásné, něžné\nnárodní písně, tyto perle domácí české hudby, nemohou ani\nzdařileji a v estetickém ohledu dokonaleji zpívány býti, než jak\non to učinil. Bytby i nebyl nic jiného zpíval, již těmito\npísněmi samými byl by se nám nekonečně zavděčil; neb ře-\nkneme to upřímně a krátce, on nás okouzlil. Jeho hlas jest\npříjemný, uhlazený, obrouhlý, obsáhlý, přednes nenucený, při-\nrozený, cituplný, on jest úplně pánem svého hlasu a přednesu\na zpívá s mistrnou, uměleckou uvědomělostí a mírností. A když\nnám konečně nad míru půvabně Nesvadbová „Pražskou Bětu-\nlinku\" zapěl, tu nechtěl potlesk, nechtělo nadšení ani ustát a\nvzácný host byl opět a opět volán. Jménem našeho města, je-\nmuž tak ušlechtilé zábavy poskytl, provoláváme našemu milému\nVeckovi srdečnou a nadšenou slávu, vzdávajíce mu své nej-\nvřelejší díky. Jeho zpěv a příjemná osobnost zůstanou nám\npovždy v blahé nekonečné památce. Kéž by nám brzy zase\nštěstí přálo, jej u nás uvítati a jeho libým zpěvům naslouchati.\nAle i statečnému našemu „Bojanovi,\" jemuž za tuto zábavu"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.5", "texte": "děkujeme a který naduvedenými sbory nám zajisté své nejkrá-\nsnější poklady podal, vzdáváme srdečné díky, slávu mu pro-\nvolávajíce. Jen dále v před!\nZ Králového Dvora. (Zábava). Na mnohostranné přání\nuspořádal Sextetto královédvorské dne 25. března 1863 v di-\nvadelním sále večerní zábavu, jejížto výnos částečně ku prospěchu\nchudých žákův určen jest. Program jest následovní: Oddělení\nprvní: Ouvertura „Títas\" od Mozarta. Polka od Strausse. Ka-\nvatina z opery „Cikánka\" od Balfé. Zpěv. „Vídenská kronika\",\nvalčík od Strausse. Veliká směs od Mášy. Oddělení druhé :\nOuvertura „Hálka\" od Moniuszki. Mazur-Polka od Fausta. Ka-\nvatina z opery „Trovatore\" od Verdiho. Zpěv. „Třasák\" od\nFausta. Národní pochod od Pavlise.\nZ Hlinská 10. března. (Beseda. Divadlo).\nLetošní masopust náš vyznačil se před všemi jinými hlavně tím,\nže se nový český salónní tanec „Beseda\" při všech zábavách\ntanečních tančil s velikým úspěchem. S velikou napnutostí oče-\nkával se večer, kde se poprvé měla tančit „Beseda\", i s náram-\nným jásotem však byla uvítána, a v krátkém čase oblíbena a\nrozšířena jest po celém městě, iv okolí se nemluvilo o ničem,\njen o „Besedě\". Ovšem, když o vánocích zavítali naši páni stu-\ndující z Prahy k nám, a ochotně počal p. E. V. „Besedě\"\nvyučovali; nenadál se, že se vyskytnou jistí lidé, kteří, víme\novšem z jakých příčin, napřed již haněli tanec, v Praze v krátké\ndobě všeobecně oblíbený, a o němž výroky, ovšem vzdělaných\nlidí nehodné, pronesli. Nedbali jsme však na nic, učili a naučili\njsme se „Besedě\", kteráž nám zajisté vbrzku zastaralou již\nfrancouzskou kadrylu nahradí. Naši p. divadelní ochotníci nám\nv trvajícím postě uspořádali hned z počátku představení, o němž\nse tuto v krátkosti zmíním. Provozovalo se „Katovo poslední\ndílo.\" S výsledkem můžeme býti v celku velqii spokojeni.\nSlečně E. H. co „Lidmile\" náleží koruna vítězství, neb ona\npředvedla nám Lidmilu, jak si ji jen spisovatel přáti může.\nTrochu slabý hlas byl místy na ujmu. Ne tak dařilo se jejímu\nmilovníku „Milavínu\". Zdá se nám, že úloha tato zcela p. A.\nnepříslušela; snadby se byl nalezl ještě trochu obratnější milov-\nník. „Kulovín\" pana Tr. mohl být z počátku důkladněji pro-\nmyšlen; v poslednějších výstupech vpravil se p. Tr. v úlohu\nzcela dobře. „Král Václav\" nalezl v p. St., našem prvním herci,\nzcela přiměřeného zástupce. Ale ty vousy a král Václav! „Ne-\nznámý,\" p. V. měl z účinkujících nejpřiměřenější úloze šat, a\nprovedl úlohu k všeobecné spokojenosti. Dojem posledního vý-\nstupu mohl však býti ještě větší. Ostatní spoluúčinkující půso-\nbili přiměřeně k celku. Jen panu B. vadilo při dobré hře, že\nneuměl úlohu. Divadelní prostory byly obecenstvem hojně na-\nplněny. Mělo se 15. t. m. opět provozovati „Tichá voda břehy\nryje,\" avšak 16. t. m. jest zde odvod k vojsku, atu se musela\nnaše Thálie vystěhovat z potřebného k tomu sálu. Bude se snad\nhráti následující neděli. Na zdar !\n\nE. V.\n\nJ V.\nZ Hořovic dne 18. března 1863. (Zpěvácký spolek\na divadelní ochotníci v Hořovicích. Výbor zpěváckého\nspolku Hořovického na delší doléhání dopisovatelova konečně\nstanovy uspořádal a okresnímu úřadu se žádostí za jich\npotvrzení před nedávnem předložil. Maje příležitost, nahlédnout!\nv dotčený spis, mohu co klidný pozorovatel účinkování téhož\nspolku radostnou zvěstovati zprávu, že spolek víc a více zkvétá.\nNeb dle předložených listin čítá Hořovický spolek (s odborem\nJineckým) po 10 měsíčním trvání 41 výkonných a 58 přispí-\nvajících údňv jižto se byli vesměs do 31. ledna 1863 při-\nhlásili. Vezme-li se ještě vzhled na valný počet přispívajících\nádův, od měsíce února 1863 se přihlásivších, mohu pak zajisté\nstvrditi, že zpěvácký spolek v Hořovicích nemalé náklonnosti u\nobecenstva požívá. Nebudiž však spolek té důvěry obecenstva\nnevděčen, i přiciniž se tedy, aby se mu veřejně zavděčil. Ne-\nmyslím tím naráželi na obvyklý spůsob zpěváckých spolků,\nuspořádati besedy, vínky a jiné vyražení; nemám také na mysli\nzrazovati z takových veselostí, chci jenom upozorniti spolek na\njednu vadu, kterou by odstranili měl, poněvadž by za jedno\nvětší vážnosti u obecenstva získal, a za druhé že by očekává-\nním přispívajících údů vyhověl. Zpěvácký spolek tuším sobě\nvytknul za účel pěstovati zpěv vůbec, zvláště ale zpěv kostelní.\nZpěv se arciť pěstuje, nikoliv ale zpěv kostelní a tu myslím,\nže nebude neopatrně jedáno, pak-li spolek Hořovický tímto li-\nstem na pilnější pozorování obecného hlasu upozorním a jej k\nbedlivému zachovávání povinností v stanovách a sice v §. 1\nvytknutých, vyzvu. Doufám, že se stane tak, jak obecenstvo\nsobě přeje a jak stanovy kážou. Ještě bych měl zapotřebí upo-\nzorniti správný spolek na to, aby účinkující údy k bedlivějšímu\nnavštěvování hodin k cvičením určených morálně přiměl a nota\nbene sám dobrým příkladem přispěl. Konečně mě zbývá při—\npomenouti něčeho také o divadle. Hořovičtí ochotníci\nprovozovali dne 9 března 1862 „Jiříkovo vidění\", národ-\nní bachorka se zpěvy od Tyla. Mohu říci, že provedení téhož\nkusu mezi nejzdařilejší počítáno býti může, neb tenkráte nalézaly\nse role nejenom hlavních ale i vedlejších osob v mistrovských\nrukou. Zvláště vynikaly zpěvy Jiříkovy a Kačenčiny ; taktéž se\nzdařily sbory zdejším zpěváckým spolkem řízeny. Hra učinila\nna obecenstvo náramný dojem, bouřlivý potlesk provázel herce\ni herečky bez rozdílu po každém výstupu, a po hře tiskli přá-\ntelé ruce herců, za zdařilé provedení jim děkujíce. Že ostatně\núsilné namáhání našich ochotníků bez účinku nezůstalo, mohu\njen podotknouti, že se účastenství pro divadlo den ode dne\nzmáhá a že se několik vznešených měšťanů k podporování di-\nvadla zavázalo. P. Karel Žalud, obchodník v Hořovicích, da-\nroval několik látek k zhotovení divadelního šatstva a přislíbil\npro budoucnost značných příspěvků. P. Emanuel Nosek,\nměstský radní, zhotovil s velkým nákladem krásné rytířské br-\nnění, a daroval je divadlu. Jména těchto šlechelných dárcův huď-\ntež uveřejněna s tím přesvědčením, že se jim vřelého uznání\nobecenstva, jakož i nekonečných dikův od domácích ochotníkův\nv hojné míře dostane.\nZ Hostomíc, 22. března 1863. í u nás máme též zpě-\nvácký spolek! Před čtrnácti dni se sestoupilo několik přátel\numění hudebního, ustanovivších-se na tom, dle příkladu jiných\nměst Českých spolek zpěváčky zřídili, což se i stalo. V\nněkolika dnech podniknutí to se šťastným výsledkem se potkalo;\nneb spolek čítá za ten krátký čas k třiceti oudům, a dou-\nfáme, že čím dále tím více dobromyslných milovníků zpěvu\nse přidruží. Spolu klademe zde žádost na všechny vůkolní p.\nučitele, aby nám svou pomocí a radou vždy byli nápomocni;\ncož když se stane, s jistotou můžeme tvrdili, že spolek náš\nbrzkého zdaru docílí. Pročež chopmež se, bodří přátelé, díla, a\ndržme se slov:\nPěstujmež zpěv s vřelou pílí\nJako odkaz předrahý,\nVěrný ohlas blahých chvílí\nÚtěchu v čas neblahý!\n\nZ horního Jelení. (Divadlo. — Hudba chrámová. —\nÚmrtí). Již jedenácté představení poskytly ochotníci zdejšímu\nobecenstvu mile ho vyrážejíce; avšak až dosud žádný se o tom\nnezmínil. Slyšeli jsme 6. března t. r. veselohru: „Statek\nLhota\", která v prospěch chudých tkalců v Krkonoších do-\nbře provedena byla: Nemůžeme se o tomto představení pouze\nzmíniti, abychom se chvalné o ném nevyslovili. Rozumí se\nsamo sebou, že sobě Jelenští ochotníci nepoěínali jako rutino-\nvaní statní herci v Praze, ale proto předce patrno, že řízení\ndivadla jest řádné a energické a že chvály zasluhuje. Nejlépe\nsvou úlohu dovedli: „Marta, žena rychtářova, pak pan správce\ntéž i rychtář a poněkud také mlékařky. Místnost divadelní\nbyla přeplněna. Přejeme srdečně zdaru pp. ochotníkům Je-\nlen ským, též přispěje jejich obětavost k ušlechtilému vzdělání!\nměsta, v jehož chrámu odpočívá slavný Heřman z Bubna.\nNyní ale vkročme z chrámu Thálie do chrámu Páně! Až\nmě mráz přechází, an mám vylíčit stav zdejší hudby kostelní.\nMusíme bohužel o ní říci, že jest to pravá kočičina, a že\nhudba chrámová v Horním Jelení na nejnižším stupni stojí,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.6", "texte": "P. ředitel kuru Hentschl, kteréhož osobně neznáme, ale je-\nhož neunavnost a přicinlivost, méně píštaly varhan i ostatních\nnástrojů řádně napískaly do uší, zasluhoval by notnou důtku,\nan přesvědčeni jsme, že v Jelením i jeho vůkolí se dosti řád-\nných hudebníků nalézá! Zdá se nám však, že ta svatá harmonie\nmezi p. ředitelem kůru a hudebníky nepanuje a jest to hříšné,\nmše, rekvie a jiné skladby našich výtečníků tak zpotvořit, žo\nčlověk není s to rozeznati, v jakém tónu a v jakém tempu se\nto neb ono provádí! Nevyhánějte tedy, pane řediteli, člověka,\nkterý se chce nábožně několik Otčenáškův pomodlit, z chrámu\nPáně a vezmete si svou svatou povinnost upřímně k srdci,\na nebo jest vinou Vaše skrovná mysl, která Vám nedovoluje,\nabyste v své činnosti předčil sousední město, Hradec Králo-\nvé? Podivuhodná událost jest předmětem denního hovoru\nv vůkolí zdejším. Zemřeli zde totiž dva bratři páni Sequardové.\nNarodili se co dvojčata před 83 lety o osmé hodině z rána\na zemřeli oba 13. března oté samé hodině. M . . . . cek.\nZ Přelouče. (Z pě v. spol e k.) I náš zp. spolek, jemuž\ndáno jméno „Vojmír\" osvědčil, že žije a zíti bude i na\ndále: ano jsouce o pevné a horlivé vůli a vytrvalé snaze ře-\nditele „Vojmíra44 p. Vosyky přesvědčeni, těšíme se, že spolek\nyždy více zkvétati i zdokonalovati se a prospívati bude a že\npři dobré vůli pp. výkonných spoluúdů nebude mu živořili jako\nroku loňského. Vždyť sotva znovu zrozen, a řádně zorganisován,\nvystoupil u veřejnost v předvečer sv. Josefa, uspořádav svému\npředstavenému důst. p. faráři, miláčku města a příteli pokroku\n(jak sám se nazval) zastav e nicko. Myšlenka ta p.\nVosyky stala se tělem. K účelu tomu dal spolek zhotoviti\n24 červenobílých svítilen a jednu větší, na níž jméno „Voj-\nmír.\" Spolek 47 výkonných oudů provázen od množství obe-\ncenstva vyšel v průvodu z čítárny. Sbor v tichosti sestavil se\nv prostranné síni farní. Pan farář, nebyv o poctě, jakáž se\nmu státi má, nikým spraven, byl náležitě překvapen a hluboce\ndojat, uslyšev z cista jasna ohnivý sbor „Tys přítel nám\" od\nJelena. Hned na to přednesl p. Vosyka báseň: „Ohlas citů\"\nníž pohnul až k slzím. Jmenovanou báseň složil k oslavě jme-\nnovin p. faráře a tomutéž věnoval p. Frt. Vacek blízký filiální\nučitel. Báseň sama je hluboce promyšlena, a významy zdařile\nvoleny, tak že neunaveně činný a nadaný p. E. V. všeobecného\nuznání došel a provolána mu po slavnosti „Sláva.\" Pan farář\nse za poctu jemu osvědčenou děkoval a sliboval oběma spol-\nkům, čtenářskému i zpěv. podporu. Příležitě podotýkám, že p.\nfarář předsedou „Vojmíra,\" od nového roku již 7 zl. r. č.\nspolku věnoval. Nyní ještě zapěl Voj mír „Husitskou\" od Hel-\nlera, „Staročeskou\" od Skroupa a „Kovářskou\" od Procházky.\nVšecky sbory se líbily a zajisté by se „Vojmíru\" bylo dostalo\nhojného zaslouženého potlesku, kdyby oslava ta nebyla na\npočest p. faráře bývala. Sluší podotknouti, že mezi všemi uči-\nteli a kněžími, již spolek výkonně a hqrlivě podporují, pohřešili\njsme p. Knittla *). V červnu hodlá p. řed. uspořádat akademii,\na jak se dovídám, chystá a cvičí v týdenních pravidelných\nhodinách „Naše probuzení,\" „Naš zpěv\", „Kovářskou\" od Vogla.\n„Radostné cestování\" od Nápravníka, a možno-li i „Če-\nchův zpěv\" od Procházky. Zdař Bůh. Také Thálie upravila zde\nsobě stánek svůj, v němž nás příjemně baví. Čistý výnos vě-\nnován bude na úpravu vnitřní ozdoby chrámový, jež\nbode mnoho set stát. Pj;ed a mezi odděleními pilně nasloucháme\nsmyčcovým kvartetům Mozartovým, Haydnovým a Beethoveno-\nvým, jež přednášejí pp. Vosyka, Knittl, Promberger a Slánský,\n(výt. cellista).\n\nPravdomil.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n„Hlahol,\" zpěvácký spolek slovanský ve\nVídni uspořádal na oslavu svého zaražení v úterý dne 24.\nv\nbřezna v místnostech „u Šperla\" slavnou besedu, při kte-\nréž také náš slavný krajan Ferd. Laub is velectěnou chotí\nsvou spoluúčinkovali. Co sólisté vystoupili dále pan dr. 8.,\njenž co výtečný pianista znám jest, a tenorista p. Z., který ji-\nhoslovanské písně zapěl. Zpěvácký spolek přednesl tři sbory\na sice : 1. Starocírkevní „Otče nás, milý Pane\" s „Chvalozpě-\nvem.\" 2. „Odvedeného prosba,\" sbor od Křížkovského a 3.\n„Staročeská\" od Skroupa. Začátek prvního oddělení učinil\nznámý hndební sbor pluku cara Aleksandra ouverturou „Vlasta\"\nod Ed. Nápravníka a konec fantasií na ruské nápěvy od\nOlinky. Kostelní slavnost odbývala se dne 25. března v chrámu\nPáně sv. Anny, při které zpěv. spolek velkou vokální mši od\nsvého ředitele pana Fórchtgotta zpíval.\nNovobydžovskýzpěvácký spolek „Lubor\"\nodbýval svými údy dne 22. března v hostinci „u modrého\nIva\" druhou svou zábavu. Program byl následující : 1. „Na\npříchodu,\" sbor od Jos. Leop. Zvonaře. 2. „Saročeská,\" sbor\nod Fr. Skroupa, 3. Deklamace. 4. „Kovářská,\" píseň pro ba-\nry tou s pvůvodem piana a sboru mužského od L. Procházky.\n5. Ouvertura ze slovanských nápěvů pro piano na čtyry ruce\nod E. Tittla. 6. „Utonulá,\" sbor od P. Křížkovského. 7. De-\nklamace. 8. „Vzájemná,\" sbor od Leop. Zvonaře. 9. „Zel a\nchmel,\" sbor se sóly od Mendelssuhna-Bartholdyho.\n*><* Zpěvácký spolek „Hlahol\" v Plzni uspo-\nřádal dne 25. března první veřejnou zábavu. Program : Ouver-\ntura „Vlasta\" od Ed. Nápravníka. „Hlahol,\" sbor od\nBendla. Písně od Fr. Matesa. Kvartett-arie z opery „Li-\nbušin sňatek\" od Skroupa. „Na Prahu,\" sbor od Veita.\n„Plavci na Vltavě,\" sbor od Lachnera. (?) Ouvertura.\nDuetto od Leop. Zvonaře. Píseň od Jos. Bergmanna. De-\nklamace. „Cikáni,\" píseň od Zvonaře. „Kde domov můj\"\nod Skroupa (ve sboru).\n*l.* Zpěvácký spolek „Tyl\" v Hoře Kutné uspo-\nřádal v neděli dne 29. března 1863 v místnostech divadla pě-\nveckou, hudební a deklamatorní akademii. Program obsahoval:\nI. Oddělení. 1. Ouvertura ku zpěvohře „Vilém Tell\" pro velký\norkestr od Joachyma Rossini-ho. 2. „Staročeská/4 sbor pro\nmužské hlahy od J. Skroupa. 3. Deklamace. 4. „Radostné\ncestování,\" sbor pro mužské hlasy od Ed. Nápravníka. 5. Chan-\nson ďamonr/* píseň bez slov pro violincello od J. Stránského.\nv\n6. „Zabí kantáta/' sbor pro mužské hlasy od K. Honiga. 11.\nOddělení. 7. „Země na modlitbách,\" sbor pro mužské hlasy od\nZóllnera. 8. „Na výsosti hvězdy svítí,\" píseň s průvodem pi-\nana a houslí od Al. Hniličky. Ju k í třasák, píseň s průvodem\npiana od Frant. Kavána. 9. Deklamace. 10. Kvartetto pro\nsmyčcové nástroje od J. Haydna. 11. Kadryla z moravských\npísní pro mužské hlasy, sestavil L. Heller. 12. Ouvertura ku\nzpěvohře „Nocleh v Granadě,\" pro velký orkestr od Konrada\nKreutzera.\nZpěváčky spolek „Pernštýn'*' v Pardubi-\ncích uspořádal dne 22. března 1863 v sále „Odeonu\" na Ve-\nselce svými údy pěveckou a hudební zábavu, při které kapela\nslavného c. k. 9. husarského pluku knížete Lichtensteina pod\nosobním řízením kapelníka p. Jos. Zinke ze zvláštní ochoty\nspolupůsobila. Program : I. Oddělení. 1. Ouvertura ku zpě-\nvohře „Ilka\" od Doppiera, přednesla kapela. 2. „O radostné\ncestování/' sbor od Nápravníka složený a spolku věnovaný.\n3. „Půda vlastenecká/' čtverozpěv od Vogla, přednesli údové\nspolku pp. Tomšu, Pospíšil, Janda a Šrůtek. 4. Deklamace,\npřednesl úd spolku p. Jos. Lorenc. 5. „Hlahol,\" pochod slo-\nžený a spolku věnovaný od Vašáka, přednesl spolek. 11. Od-\ndělení. 1. Ouvertura ku zpěvohře „Seiniramis\" od Rossini-ho.\npřednesla kapela. 2. „Píseň cestujících,\" sbor od Abta. 3.\n„Čech/' dvojzpěv od Procházky, přednesli pp. Tomšu a Janda.\n4. „Cikáni,\" sbor od Vogla. 5. Korunovační pochod od Mayer-\nbeera, přednesla kapella.\n\n*) Snad právě komponoval nějakou duchaprázdnou mazurku á la\n„Zežulinka?'* Poz. sazeče."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.7", "texte": "v* Spolek zpěvácký v Tábore odbýval v neděli\ndne 22. března 1863 v sále na střelnici produkci, jejížto pro®\ngram byl následující: 1. Ouvertura „Nabuchodonosor44 od Ver-\ndiho. 2. „Sablenka,\" sbor. 3. Dvojzpěv od Felixe Mendels-\nsohn-Bartholdy-ho. 4. „Kapitola o mužském srdci/4 deklamace.\n5. „Cikání,44 sbor od Vogla. 6. „Modré oci,\" sólo mužské od\nA. Rastrelli-ho. 7. Směs slovanských písní, sextett od Másy.\n8. Besední ctění. 9. „Radostné cestování,\" sbor od Ed. Ná-\npravní ka.\nZpěvácký spolek „Slavjan\" v Hradci Krá-\nlové odbýval v sobotu dne 28. března t. r. večerní zábavu,\njejížto program byl následující: 1. „Modlitba/4 sbor od Zóll-\nnera. 2. „Děvče, já ti udělám/4 sbor od L. Procházky. 3,\n„Ráno,\" píseň od Ricciho. 4. „Zrušení slibu/4 sbor od Ed.\nNápravníka. 5. Směs z národních písní pro tenorové housle.\n6. „Návrat vojína/4 sbor od Storcha. 7. Ouvertura „Nabucho-\nonosor44 od Verdiho. 8. „Oči modré, oci moje/4 píseň pro\nsoprán. 9. „Odvedeného prosba/4 sbor od Křížkovského. 10.\n„Touha/4 píseň bez slov pro housle od Mildnera. 11. „Ukolé-\nbavka,\" sbor od Nesvadby. 12. „Zpěv Čechu,\" sbor od Lud.\nProcházky.\nZpěvácký spolek Mirovický započal již svou\nčinnost a zvolil sobě jméno „Mirov,\" jméno zakladatele města\nMirovic. Za předsedu zvolen jest jednohlasně vysoce důstojný\npan školní dozorce Mirovický Karel Císař, za tajemníka ve-\nlebný pán P. Václav Čeněk Bendi, též kaplan v Mirovicích. Za\nředitele p. Jan Květ, národní učitel a spolu ředitel kůru. Mí-\nstoředitel p. Jan Veselý, národní učitel v Letech. Za výbory\nzvoleni jsou : pan Václ. Němecek, městský lékař a p. Jan Ka-\nsper, mlynář, kterýž spolu pokladník jest. Stanovy byly jme-\nnovitě na den sv. Cyrilla a Methoděje cis. kr. místodrži-\ntelství k potvrzení zaslány. Spolek ten čítá 45 údňv : 22 vý-\nkonných a 23 přispívajících.\nZáhřebský zpěvácký spol ek „Kol 044o44 usta-\nnovil se na tom, že všecky horvatké písně i s notami tiskem vydá.\n\nOchotnická divadla.\nV král. hornickém městě Hoře Kutné provozo-\nvalo se v neděli dne 22. března poprvé : „Výroční trh v Mi-\nloticích,\" veselohra ve 4 jednáních od Karla Bluma, zceštěna\nod J. V. Lomnického. Čistý výnos připadne místnímu ústava\n„Jesliček.\" V Sušici hráli ochotníci dne 22. března ~Starý\nmanžel,\" veselohra ve čtyřech jednáních od Jos. Kořeňovského.\nBylo to první představení v letošním postě. Na prostřední svá-\ntek velkonocní připravuje se veselohra: „Statek Lhota.\"\nV Nové Pace provozovali ochotníci dne 22. března ve pro-\nspěch školních dítek a městské knihovny veselohry: „Kniha 111.,\nkapitola I.\" a „Černý Petr.\" Na ochotnickém divadle\nv Čáslavi provozovalo se v neděli dne 22. března ve pro-\nspěch školního stavebního fondu „Politika v lese,\" veselohra\nv jednom jednání od Puttlitze, přeložil J. St. Na to následo-\nvalo : „Ženich z hladu,\" veselohra v 1 jednání. S použitím\nfrancouzské anekdoty od Jana Nerudy. Ochotníci v Sla-\nném provozovali přispěním zpěváckého spolku „Dalibora\"\ndne 22. března ve prospěch ústavu chudých „Ďáblův podíl,44\nobraz komický se zpěvy ve 3 jednáních od Scribe, přeložil Jos.\nJaromír Litněnský.\n\nZ Prahy.\n\n— Třetí koncert konsertovatoria dne 25. března\nv divadle odbývaný obsahoval ve svém programu dvě krásné\ninstrumentální skladby: Beethovenovu synfonii cis. 8 a Che-\nrubínovu ouverturu k „Anakreonu.\" O osmé synfonii Beetho-\nvenově koluje takřka jen jeden úsudek, totiž, že jest rozkošná.\nBeethoven choval ačkoliv byl zasmušilý, ostýchavý, ustraněný,\nv srdci svém lásku k všem lidem, cítě v nitru bol a slasti,\nlásku a nadšení celého světa a jevil to v mohutných akkordách.\nBeethoven naslýchal nejtiššímu dechu přírody, strastem lásky\nkterá vesmírem šumí, a vylíčil všecko mistrovskou hudbou. To\nplatí též o této synfonii, kteráž, jak se zdá venkovský výjev\npředstavuje. Jak lahodné jest to utěšené andante, které se na\nvšestranné přání opakovati muselo, a jak důvěrně zaznívají k\nnám zvuky vděkuplného minuettu? Tjcinek mistrovské této\nskladby je líbezný a najde v každém citlivém srdci vřelého\nohlasu. Provedení bylo řízením p. ředitele Kittla velmi\ndobré a p. dirigent pochvalou odměněn. V druhém oddělení\nslyšeli jsme novinku to „Der Graf von Habsburg,\" hudba od\nFr. Yogla. Neznajíce slov této ballady, nemůžeme se rozhodně\n0 její ceně vysloviti, aniž udati, zdaž umístěni rakouské hymny\nku konci této skladby se odůvodniti dá. Ostatně je práce tato\nzáslužná a činila by při výrazném přednesu značného účinku :\navšak tak, jak ji operní žák p. Jos. Krolop přednášel, minula\nse takřka zcela s úspěchem. Ballada požaduje dokonalého umělce\na p. Krolop je začátečník, jehožto bas dostatečné zvucnosti, vy-\nstříbenosti a značné síly pohřešuje. Ballada tato byla silám\njeho nepřiměřena a ta se dá i jeho přednes omluviti. S velkým\npotěšením stopovali jsme za to hru Ludvíka Peera, jenž fan-\ntasii na cello od Servaise přednášel. Lud. Peer osvědčil se co\nnadaný cellisía ; jeho intonace byla velice čistá, jeho hra v\nv dvojhmatech neúhonná a jistá, jeho technická sběhlost\nvuhodná a jeho přednes promyšlený a uhlazený Nadějnému to-\nmuto chovanci kyne, bude-li v stejné míře dále pokračovat],\nkrásná budoucnost. Obecenstvo vyznamenalo jej hojným potleskem\na vyvoláním. Neméně chvalně musíme se zminiti o Vác. Kozlovi\na Vojtěchu Siřinkovi, kteří koncert (I. sadu) pro dva kiarinetty\nod Spatha pískali. Oba honosí se pěkným, plným a okrouhlým\ntónenx, velkou technickou obratností; pri tom přednášejí s citem\na výrazem a stanou se zajisté při pilných studiích statnými umělci.\nOba byly od obecenstva hlučně vyvoláni a konečně i s prof,\njejich p. Písařovicern, jehožto výtečné inethodě za své vzděláni\nco děkovati mají. SI. AI. Hory nova zpívala arii z opery\n„Jessondy\" od Spohra dle sil svých přiměřeně; avšak jak se\nzdálo vadila jejímu hlasu jakási vnitřní iíseú, kteráž jí nedovo-\nlovala hlas rozvinouti. I ona byla pochvalou povzbuzena. Rondo\nPapageno pro housle od Ernsta přednášel Sergej Vasilěv, talentní\nžák p. prof. Mildnera; avšak úkol tento byl na jeho síly příliš\ntěžký a protož nebylo se co diviti, že se mu tak mnohá pasáž\nnepodařila neb některý tón selhal, avšak nicméně osvědčil\nVasilěv značnou technickou zručnost, pěkný tón a dobrou snahu,\nkteréž k tomu poukazují, že z něho bude časem solidní virtuos.\nZajímavá ouvertura k Anakreonu ukončila koncert, jenž měl v\ncelku velmi příznivý výsledek.\nTřetí kvartet tni zábava, která se ve středu\ndne 18. března v sále konviktském odbývala, přinesla nám\nkvartu do G-dur od W. A. Mozarta trio R-dur od Ant. Rubin-\nsteina a kvartett D-moll od Fr. Schuberta; o kvartettu Mozar-\ntově mluviti bylo by veru zbytečné; nebo kdo by neokřál těmi\nlíbeznými zvuky, kteréž v každém citlivém srdci ozvěnu našly?\nJeho srdce, jeho život, jeho duše: vše dýchalo hudbu—hudbu\ntak prostocitou, tak důvěrnou a rozmarnou, tak cituplnou, že\nby si člověk vždy poslouchat! přál. To vše platí o kvartettu\nMozartově, kteréž také velké pochvaly došlo. Neméně zajímalo\nposluchače kvartetto D-moil od Fr. Schuberta, v němž se jeho\nhluboce poetická mysl ohnivé fantasie těžkomyslností mírněná a\npravdivost u výrazu zrcadlí. Hudba Fr. Schuberta vyniká ori-\nginálností a hojností prostých lahodných melodií a bohatostí\nmodulací. Jean Paul, jeden z nejhlubších poetických duchů, nej-\nvíce si oblíbil skladby Schubertovy a umíraje, přál si aby tóny\njeho k věcnosti jej doprovázely. Velký kontrast k oboum těmto\nkvartetům tvořilo trio pro piano, housle a cello, v němžto\nchvalně známá pianistka sl. Čermákova na piano účinkovala.\nV triu tomto koluje mladistvá bouřící krev, jarý život, ano časem\n1 nevázaná fantasie, kterouž chladný rozum ještě v mezích nelze"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630401-01.1.8", "texte": "udržeti. Nejlepsí část tohoto tria je scherzo, které se také na\nvšestranné přání opakovati muselo. SI. Čermáková předná-\nšela svůj part s velkou bravurou, s křišťálovou čistotou a jas-\nností podala všechny nuance od největšího fortissima až k pi-\nanissimu s podivuhodnou precísí a osvědčila svou výtečnou hrou,\nže do ducha skladby této úplně vnikla. SI. Čermák ov a byla\njakož i ostatní spoluúcinkující hojnou pochvalou a vyvoláním\nvyznamenáni. První dvě kvartettg našla v p. prof. Mildnerovi,\nBrucknerovi, Webrovi a Wagnerovi statných tlumočníků.\nSlovanský koncert Olomúcké besedy odbý-\nval se dne 23. března večer v místnostech besedních. Rozto-\nmilým zpěvem svým národní skladby pro soprán zahájila slečna\nMarie Hřímalá koncert u přítomnosti vybraného a četného\nobecenstva, skládajícího se jen z údfiv besedy a rodin jejich.\nOhebnosti, zvucnosti kouzelného hlasu slečny Hřímalé obdi-\nvoval se každý ne méně než živému a přirozenému způsobu\npřednášky. Čtyry písně od ní zpívané vždy opakovati se mu-\nsely. Neobáváme se, že by slavné ředitelstvo zdejšího divadla\nsobě dalo otálením v nabídnutí odcizit výtečnou tuto zpěvačku\npro obor zejraena soubrettek, v jakémž nyní nedovedné iná za-\nčátečnice. Akvisice by to byla pro Olomúc veliká. Ze pan\ntenorista Trousil, jenž nám zde již mnohého zdařilého zpě-\nváka odchoval, rovnou měrou vynikal jak precísností tak mi-\nlostností zpěvu svého, rozumí se samo sebou a mezi pěvci\nv našem včerejším Wartburgu byl on šťastným výtězem. Nad\nobyčej rozjařila nás chvalně již známá deklamatorka slečna\nMarie Vajnerova, jejíž líbezný zevnějšek při okrouhlém a\nrozmarném polemisování protiv našemu pohlaví získal jí srdce\nvšech posluchačův. Po dvou deklamacích byl potlesk hlučný.\nHouslista pan Lípa doprovázen hrou na pianu slečny Tiché,\ntrefně přispěl k rozmanitosti programu a dokázal, že v dobré\nškole naučil se vládnouti nástrojem Paganiniho, začež i jemu\nlichotivého vyznamenání se dostalo. Barytonové sólo pana dra.\nSvobody uvedlo nám ve kruh umělcův nového kandidáta\numění pěveckého a věru inaugurace včerejší dobře zdařila se.\nSlečna Tich á vystoupivši poprvé, obdiv téměř vzbudila svou\nfantasií na píseů „Kde domov můj ?\" i bylo nám, jakoby pro-\nlulá Vojtěška Zadrobilkova kouzlila čarovné zvuky z piana.\nDošla hlučné pochvaly. Konečně zmíniti se slušno o dvou čtve-\nrozpěvícb, ježto slušně provedli čtyři páni údové tak, že je\nopakovati museli. Mor.\nSlečna Gab. Hofrichterova, jak známo, žákyně\nnaší slavné B. Podhorské, engažována jest nyní s příznivými\nvýminkami u opery v Cáchách (Aachen).\nSlečně Rose ďOr dostalo se od vévody Ratiboř-\nského čestného vyzvání, aby u jeho dvora koncertovala, čemuž\numělkyně tato s ochotností vyhověla a velké pochvaly došla.\nSlečna Storchová, Pražanka a zpěvačka dávala\npřed nedávnem v Lipsku hudební akademii, v nížto i její bratr\nV. Storch, žák zdejšího konservatoria na bassu účinkoval.\nPp. Ferd. Heller a Bed. Smetana zřizují spo-\nlečně ústav hudební, v němž se vyučovati bude hudbě a\nzpěvu. Zevrubnější zprávu podá denně p. B. Smetana v Řez-\nnické ulici čís. 1385—11.\nPan Haněl, druhdy kapelník vojenský u rakou-\nského pluku, obdržel kapelnické místo do Rus, kamž se tyto\ndni odebéře.\nKarel Kej klíček, učitel hlavní školy v Náchodě,\nředitel kůru a skladatel českých písní, skonal dne 1. března\n1863 v 61. roce věku svého. Pohřeb jeho přečetně sprová-\nzený byl nejlepším důkazem, jak byl zesnulý za života miláč-\nkem i obyvatelstva vůkolního. Z písní jeho uvádíme zde pí-\nseň : „Vol již jednou, vol Helenko!\" od Celakovského, která\nve „Věnci 1839\" tiskem vyšla.\nNová mše Preyerova provozovala se v Olomúci\nv pátek dne 21. břez. o 11. hod. v kostele Marie Sněžné při\nřízení pana Trousila a spoluúčinkování hudby pluku arcivévody\nViléma i slečny Hřímalé, ježto při graduale a offertorium sólové\nzpěvy v průvodem klarinetu a houslí s výtečným úspěchem\nzpívala. Hlas její nabyl akustickou stavbou velebného kostela\nco do zvučnosti velice a téměř veškeří znalcové hudby byli\npřítomni i s pochvalou sledovali jednotlivé části znamenité skladby\ntéto jakož i provedení její.\nJiboslovanská akademie. Jeho Velič, císař\npovolil s nejvyššímu zavřením od 7. března t. r. zřízení „j iho-\nsíovanské akademie\" pro vědy a umění v Záhřebe.\nZnamenité vlastenecké dary pro tento ústav jsou již upsány.\nHudebních památek českých od p. Jos. Leop.\nZvonaře vydávaných vyšel nákladem I. L. Kobra sešit druhý,\njenž následující skladby obsahuje: Píseň sv. Vojtěcha z XIIL\nstoletí Ranní nápěv z časů Karla IV. Ranní zpěv z XVIII.\nstoletí Ranní zpěv z XVII. století. Adventní: cantus fir-\nmus z časů Karla IV., přítomné zpracování z r. 1573 Postní,\nskladba Jana Trogana 1574 Koleda k. Holan 1693 Obecní,\nharmonie nová Obecní, zpěv z XVIII. století, harmonie nová.\nPísně tyto jsou z větší části pro čtvero mužských hlasů a\nneměly by žádnému československému zpěv. spolku chyběti.\nJsouť to hudební památky, na něžto pyšni býti můžeme a ježto\nkaždému hudebníku k studiím co nejvřeleji poručujeme. Před-\nplatní cena na 4 sešity obnáší 4 zl., jednotlivý sešit stojí 1 zl.\n20 kr. Přejeme tomuto důležitému podniknutí, jímž si p. J. L.\nZvonař velkých zásluh dobyde, hojného zdaru.\nSbírka výtečných měděrytin pop. Holárovi,\nrodáku našem, budou tedy za 5.000 zl. pro naši vlast zakou-\npeny. Výtečná řeč dra. Lad. Riegra ve prospěch Holárových\nrytin rozhodla v 31. sezení zemského sněmu, že zakoupeni\ntéto sbírky uzavřeno bylo.\n\nZasláno.\nPanu Z. Kolešovskému, řediteli kůru\nv Praze.\ný.\nNa „Zasláno\" v cis. 7. „Dalibora\" uveřejněné viděl jste\nse nucena v „Slavoji\" čís. 6 odpověditi, čehož potřebu ani\nnechápu ani nenahlížim.\nNejednalo se mi o žádnou osobnost, tím méně o Vás, je-\ndnalo se mi pouze o dobrou věc, a za tou příčinou obrátil jsem\nse přímo k slav. ředitelství svato-Janského dědictví, maje za\nto, že mu na důkladnosti onoho díla nejvíce záleží.\nVyzýváte mne, abych Vám několik znalců jmenoval, kteří\nby o upravení kancionálu se starati měli, a totoť jest věcí velmi\npodivnou. Praha chová takých pánů nemalý počet, které Vy\nzajisté tak dobře znáte jako já. Trvám ostatně na svém prvěj-\nsím výroku o tomto díle, a bude-li to Vaše žádost, neopo-\nmenu své poznámky, týkající—se upravení řečeného podniknutí\nu veřej niti.\nKonečně jest mně nápadno, že se ptáte po mém jménu.\nČi domníváte se snad, že to, co jsem veřejně pronesl, přestane\nbýti pravdou, jakmile se dozvíte, kterak se jmenuji ? Slavné\nredakci „Dalibora\" jest moje jméno známo, a myslíte-li, že\njsem nepravdu mluvil, vyvolte sobě několik pánů soudců, a\npak-Ii k Vašemu prospěchu rozhodnou, buďte ujištěn, že svá\njméno nezatajím a své náhledy nejenom hájiti, ale i odůvodniti\nneopomenu*\n\nListárna.\nPanu J. V.v Hostomicícb. Račte nám častěji dopisovati.\nDošlé nás dopisy příště."}]}