{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_sha256": "0c14b012b66b25a060c34a9574cfb1cb224f1d0cb251d0da4802b9b3b79f8f22", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/04/10_01/bmtnabd_1863-04-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81", "page_fin": "82", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.1", "titre_corps": "O působeni jednoty hudebních umělců Pražských k podporováni vdov a sirotků. Podává Em. A. Meliš.", "titre_sommaire": "O působeni jednoty hudebních umělců Pražských k podporováni vdov a sirotků. Podává Em. A. Meliš.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3219, "texte": "O působeni jednoty hudebních umělců\nPražských k podporováni vdov a sirotků.\nPodává Em. A. Meliš.\nJe tomu letos právě šedesát let, co jednota tato do\nživota vstoupila, a nebude tedy od místa, zmíníme-li se ně-\nkolika slovy o vzniku a působení jejím*\nRoku 1803 založili Pražští hudební umělci ku prospěchu\nsvých vdov a sirotků jednotu, kteráž téhož roku od J. M.\ncísaře Františka potvrzena jest. Jednota tato obdržela dovo-\nlení dvě velké hudební akademie, jednu dne 25. prosince,\ndruhou o velkonocích ku prospěchu toho ušlechtilého ústavu\nkaždoročně uspořádali. Za šfastné provedení myšlénky této\nodbývala se zvláštní pobožnost; dávala se totiž dne 4. lipna\n1803 za času Dlabačovy správy chrámového kůru slavnostní\nmše ve farním kostele na Strahově, v nížto se 150 hudeb-\nních umělců zúčastnilo. Od té doby provozují se každoročně\ndvě hudební akademie, v nichžto hudební umělci Pražští, ja-\nkož i zdatní dilettanti účinkují. Skladby, které jednota tato\nkaždoročně provozuje, jsou nejvíce oratoria, velkolepé mše,\nkantáty a jen někdy jsou rázu světského.\nJednota hudebních umělců přispěla nemálo k probuzení\nlásky obecenstva k tomuto druhu hudby výtečným provede-\nním oratorií Haendlových, která teprv v tomto století v Praze\nse provozovala. Jednota seznámila obecenstvo Pražské téměř\ns každým klassickým neb alespoň vynikajícím dílem v oboru\ntomto a snaží se všemožně i novější skladby oratorní mu\npředvésti. Na důkaz toho podáváme zde seznam skladeb,\nkteré jednota v čase 30 let, totiž od r. 1833 až do r. 1863\nprovedla.\nDne 25. prosince 1833 : „Stvoření světa,\" oratorium od Jos.\nHaydna,\n„ 18. května 1834: Akademie,\n„ 25. prosince 1834: „Soud světa,\" oratorium od Bed.\nSchneidra,\n27. prosince 1835 : a) „Introdrukce k Mesiáši\" od B.\nHaendla,\nb) Tenorová arie z oratoria: „Da-\nvide penitente,\" od W. A. Mozarta,\nc) Sbor od Heringa,\nd) „Kristus na hoře Olivetské,\" ora-\ntorium od L. Beethovena,\nDne 17. dubna 1836 : „Poslední doby spasitelovy,\" orat. od\nL. Spohra (poprvé),\n„ 22. pros. 1836 : „Stvoření světa,\" orat. od Jos. Haydna,\n„ 15. května 1837 :a) Poslední sada 9. synfonie od Lud,\nBeethovena,\nb) Ouvertura k „Ali-Baba\" od Cheru-\nbiniho,\nc) Bitva, synfonie od Wintra,\nd) Lovecký sbor z „Euryanthy\" od\nK. M. Webra,\n}> 3. dubna 1837 : „Stvoření světa,\" orat. od Jos. Haydna,\n„ 22. lipna 1838: a) Ouvertura k „Ifigenii\" od Glucka,\nb) sbor z „Alcesty\" od téhož,\nc) závěreční sbor z „Davide penitente\"\nod Mozarta,\nd) sbor ze „Stvoření světa * od Haydna,\ne) ouvertura k „Zaiře\" od Wintra,\nf) ouvertura „Macht des Liedes\" od Lind-\npaintnera,\ng) sbor od Spohra,\nh) ouvertura ku „Castor a Pollux\" od\nVoglera,\n31. října 1839: „Poslední doby spasitelovy,\" orat. od\nL. Spohra,\n15. září 1839: a) Ouvertura k opeře „AhnenSchatz\"\nod Reissigra,\nb) Velký sbor od Wintra,\nc) Ouvertura „Zigeuneťs Warnung\" od\nBenedikta,\nd) Sextett pro 6 chromatických lesnic\nod Div. Webra,\ne) Ouvertura k „Nurmahai\" od Spon-\ntiniho,\n„ 25. března 1841: Paulus, orat. od F. Mendelssohna-Bar-\n7/ i '\ntholdyho,\n„ 8. září 1841 : „Stvoření světa,\" orat. od J. Haydna,\n„ 21. března 1842: „Zboření Jerusalema\" od F. Hillera\n(poprvé),\n„ 24. lipna 1842: a) Ouvertura „Ali-Baba,\"\nb) ouvertura k „Vilém Tell,\"\nc) sbor „Wasserfahrt\" od Mendelssohn-\nBartholdyho,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2448, "texte": "d) Lovecký sbor od J. N. Škroupa,\ne) „Bitva u Viktorie,\" synfonie od\nBeethovena,\nDne 10. dubna 1843 : „Poslední doby spasitelovy,\" crat. od\nL. Spohra,\n„ 19. října — : „Ctyry roční počasy,\" orat od Jos.\nHaydna,\n„ 1. dubna 1844: Paulus, orat. Mendeíssohn-Bartholdy.\n„ 23. pros. 1844: „Pád Babylona,\" orat. od Lud. Spohra,\n„ 17. března 1845: Samson, orat. od Haendla (poprvé),\n„ 23. pros. 1845: „Stvoření svéta,\" orat. od Jos. Haydna,\n„ 1. dubna 1846: Mojžíš, orat. od A. B. Marxe,\n„ 23. pros. 1846: Mesiáš, orat. od Haendla,\n„ 29. března 1847 : „Soud světa,\" orat. od Bed. Schneidra.\n„ 23. pros. 1847: Paukis, orat. od Mendelssohna-Bar-\ntholdyho,\n1„Otče náš\" (v česk. jazyku), orat. od\nLud. Spohra,\nSynfonie C od Mozarta,\n„ 23. pros. 1848: Eliáš, orat. od Mendelssohna-Barthol-\ndýho (poprvé),\n„ 2. dubna 1849: Eliáš, orat. Mendelssohna-Bartholdy.\n„ 23. pros. 1849: „Stvoření světa\" (v češtině), orat. od\nJos. Haydna,\n„ 26. března 1850 : „Poslední doby spasitelovy,\" orat. od\nL. Spohra,\n„ 23. pros. 1850: Pauíus, orat. od Mendelssohna-Bar-\ntholdyho,\nt 15. dubna 1851 : „Zboření Jerusalema,\" orat. od Ferd.\nHillera,\n„ 23. pros. 1851: Čtyry roční počasy,\" orat. od\n„ 6. dubna 1852: „Zboření Jerusalema,\" orat. od Ferd.\nHillera,\n„ 23. pros. 1852: Samson, orat, od Haendla,\n„ 22. března 1853 : Abraham, orat. od Lindpaintnera,\n„ 23. pros. 1853 : „Stvoření světa,\" orat. od J. Haydna,\n„ 11. dubna 1854: Paulus, orat. Mendelssohna-Bartholdy.\n„ 5. ledna : Mesiáš, orat. od Haendla,\n„ 3. dubna 18 55: „Israelité v Egyptě,\" orat. od Haendla,\n„ 23. pros. : „Stvoření světa,\" orat. od Jos. Haydna,\n„ 17.března 1856: „Poslední doby spasitelovy,\" orat. od\nLud. Spohra,\n„ 23. pros. : Mše D-dur od L. Beethovena,\n„ 6. dubna 1857 : „\n„ 23. pros. : Eliáš, orat. Mendeissohn-Bartholdy.\n„ 29. března 1858: a) „Poslední věci,\" orat. od L. Spohra,\nb) Mše od V. Jindř. Veita,\n„ 23. pros. : „Zboření Jerusalema,\" orat. od Ferd.\nHillera,\n„ 18. dubna 1859 : Samson, orat. od Haendla.\n„ 23. pros. : Paulus, orat. Mendelssohna-Bartholdy.\n„ 2. dubna 1860: „Ctyry roční počasy,\" orat. od Jos.\nHaydna,\n„ 23* pros. : „Israelité v Egyptě,\" orat. od Haendla,\n» 26. března 1861: a) „Davide penitente,\" orat. od W. A*\nMozarta,\nb) „Stabat mater\" od Pergolese,\nDne 23. pros* 1861: Abraham, orat. od M. Blumnera,\n„ 14. dubna 1862: „Stvoření světa,\" orat. od Jos. Haydna,\n„ 23. pros. : Eliáš, orat. Mendelssohna-Bartholdy.\n„ 30. března 1863: „Poslední doby spasitelovy,\" orat. od\nL. Spohra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "83", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.2", "titre_corps": "Řezbářstvi v Čechách.", "titre_sommaire": "Řezbářstvi v Čechách.", "signature_source": "J. D", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.2", "debut_caractere": 2450, "fin_caractere_exclue": 5322, "texte": "Řezbářstvi v Čechách.\n\nNejvýtečnější památník obraznictví v spojení jeho s ma-\nlířstvím, jaký v Praze máme, jest krucifix v Týnském\nkostele v levo od hlavního oltáře. Podobizna jest v životní\nvelikosti, navrhnutí barev má tu samou dílnost jako při obra-\nzích. Kříž a zadní půda jdou do temna, pozlacené v dřevě\nřezané paprsky jsou okolo celého, ruce jsou rovně rozpjatý,\nhlava na levou stranu skloněna, a svaté tělo více zepřeno\nnež zvěšeno. Zlaté hvězdy kryjí rány a dostačné roucho\nokolo kyčlí jest stočeno. Prof. Wach v Berlíně vyjádřil se\no krucifixu tom takto: „Jestiť přepodivné, jak velice při\nvěrnějším povšimnutí, při hlubším zabrání-se v jádro tohoto\numěleckého díla, ono na vznešenosti a zajímavosti prospívá.\"\ní zpřítomňuje tajemství této smrti takou vznešenou měrou, že\nby se mohlo mysletí, jako by to byl ten jediný krucifix,\nkterý za znamení křesťanstva na zeměkouli stojí. Mistr vy-\nbral ty nejvznešenější poměrnosti s velikou známostí v umění\na jemném pozorování přírody, a varoval se v tvárnostech\nvšeho vyplňování, že skoro do holosti vybíhá, aniž že skrze\nto nepříjemným není, ale spíše celé jest tím duchovně i hi-\nstoricky znamenitější, proto že umučení až na nejskrovnější\npoměry vyznačeno, množství utrpení co nejurčitěji zjevuje.\nRuce i nohy jsou opravdově výborně vyrozuměny a věrně\ndle potřeby postavy vyvedeny. Nemělo by se ani věřit, že\nby bystrost, jakouž malířství zde řezbářstvi dalo, a jakéž\nsotva červenější jest než slonová kost, tolik k tomu mohla\npřispěti, aby zdělání těla skoro sprostičkému jemnost velmi\npříjemnou, a hlavu zamodraiými pysky a temně zbarveným\nobočím tak hluboký zajímající výraz dávalo. Z ohledu hlu-\nbokého dojmu předmětu toho může se mezi všemi podobiz-\nnami mrtvoly P. Krista toliko přirovnali podobizna položení\nKrista do hrobu od Rafaela v obrazárně Borghese v Římě a\nv řezbě podobizna u Pieto M. Angelo, ač se v uměleckém\nvýtvoru s oněmi díly porovnali nedá. Co se však mistra a\nčasu této umělé práce dotýče, tedy se náhled prof. Wacha,\nže krucifix od jistého vlašského mistra ku konci 14. století\nzhotoven a do Prahy přenesen byl, tím spíše stvrzuje, ježto\ndle listů před rukama majících v hlavě kříže od r. 1439\npozůstatky se chovají, a vplyv aneb účinlivost, jaké uči-\nliště malířské na řezbářstvi v Němcích měly, s druhou polo-\nvicí 15. století počalo; od toho času ale sloh řezbářstvi\nv Němcích skrze sloučení se stavitelstvím jednoho rázu jest.\nOstatní pamětihodné řezby jsou v Pražských chrámích: Na\noltáři bolestného srdce v Týně Mariánský obraz s děťátkem\nv slohu madony v Kolíně (Koln) od mistra Štěpána. Na ol-\ntáři sv. Jana křtitele v témž kostele křest Kristův od Šimona\nÁbele od r, 1743. Na velkém oltáři v kostele u Maltesrň\nsv. Ubaldesky a sv. Gerharda. Kromě těchto máme v Praze\nznamenité množství řezeb v dřevě, které ale pro ztitvoření\nslohu v odění a umdlenost u vyjádření hlav znamením za-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1283, "texte": "padlého umění jsou a v pravidlu do 17. století přináleží.\nVšude ale se zjevuje při řezbářských prácech přilpění na\nmalířství, pokud práce sochařské v kameni skrze jich stavi-\ntelský sloh pamětihodný jsou, jakž to jmenovitě na sochách\nv kostele sv. Mikuláše na Malé straně se vidí. Kromě\nPrahy nacházejí se také ještě v Chebu některé od znalců\numění schválené řezby v dřevě; jmenovitě sochy sv. To-\nmáše % AquinOy a Pius V. na oltáři matky boží v tam-\nnějším městském dominikánském kostele, pak sv. Emeren-\ncie na oltáři sv. Vincence v témž kostele;, všechny v hlubo-\nkém a posvátném vytvoření hlav. Pak se Františkánském\nkostele socha sv. Madony na stříbrném půlměsíci stojící,\npamětihodná skrze vidné spojení Mariánského panenství a\nskrze výtečné vložení barev. Konečně v kostele křížovni-\nckém tutéž dva čeští zemští patronové, sv. Václav a sv. Lid-\nmila v slohu a výtvaru ze školy van Dyk. Městský kostel\nv Krupce rovněž troje skupení, Krista před Pontským Pi-\nlátem představující, z řezby v dřevě schraňuje, a pro vý-\nbornou ráznost jejich postav výtečné jsou. Žádoucno jest,\naby toto podotknutí bylo mnohým přátelům umění povzbu-\nzením k dalšímu přirovnávání, a monografiemi staré řezby\nv dřevě v chrámech země České — tento tak důležitý díl\npříběhů umění — obohacen byl.\n\nJ. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "83", "page_fin": "83", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.3", "titre_corps": "Antonín Paladius. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Antonín Paladius. Životopisný nástin.", "signature_source": "—e—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.3", "debut_caractere": 1285, "fin_caractere_exclue": 4188, "texte": "Antonín Paladius.\nŽivotopisný nástin.\n—e—\n(Dokončení.)\nR. 1808 předsevzal Paladius, jsa 10 let stár, se svým\nstrýcem cestu po vlasti a byl všude, kde se slyšeli dal, po-\nchvalou odměněn a od knížat Koloreda z Mansfeldů, od Lob-\nkovice, Khevenhúllera doporučními listy obdařen. Maje od-\nporuění list od hrabat Maguevských, cestoval do Itálie, kdež\nsvou výtečnou hrou na flétnu podivení vzbudil, načež se opět\ndo Prahy odebral. Prázdné své chvíle věnoval cvičení a zdo-\nkonalování-se na svém nástroji a brzy na to nastoupil s otcem\nsvým a Františkem bratrem uměleckou cestu do ciziny přes\nCheb do Dvorce (Hof), kdež několik hudebních akademií\ns velkým úspěchem uspořádal a nemalou sensaci zbudil.\nJsa od svých příznivců poručen kněžně Zlické (Schleitz),\nodebral se tam do jejího sídelního města a uspořádal kon-\ncert, jemuž kněžna s celou svou rodinou a četně shromá-\nžděnou šlechtou přítomna byla. Jako všude tak i zde okouzlil\nmladistvý Paladius svou krásnou hrou veškeré obecenstvo a\nbyl velkou pochvalou odměněn. Se stejným štěstím koncer-\ntoval napotom v Geře a ve Výmaru, v kterémžto posledním\nměstě za druhého Dulona jednohlasně vyvolán byl.\nJsa od vévody Výmarského hojně obdařen, cestoval do\nSaska přes Starohrad, kde dvě hudební akademie uspořádal\na velkou sensaci zbudil, na cestě do Dráždan přepaden byl\nnáramným bolením hlavy v Chemnici; pomoženo mu však\ndomácími prostředky, než pošlo z toho horší bolení v krku.\nPovolaný lékař zhojil sice tento neduh, ale zakázal mladému\numělci českému, nemá-li nebezpečí života jeho vyniknouti,\nby se nejméně dva měsíce po dosaženém zdraví pískání na\nflétnu zdržel, a z té příčiny nebylo z přednesu variací, v čas\nnemoci pro Drážďany zhotovených, nic; ano Paladius na-\nstoupil cestu do své vlasti.\nDne 20. března 1810 potěšil Paladius hlavní město milé\n- •\"***•'—r-«Sř2W- —\nsvé vlasti Prahu hudební akademií v sále Konviktském, kdež\nvšech posluchačů, zvláště však svého bývalého učitele na\nflétnu Ant. Bayera výbornou hrou překvapil.\nPočátkem r. 1811 vydal se Paladius do Plzně, kdež\njeho hra tak velkého obdivování došla, že pozvání na bu-\ndoucí rok mu podáno bylo, čehož i r. 1812 uposlechnul.\nV akademii své pískal koncert od Bayera, koncert od Viktliho,\na své variace s takou bravourou a uhlazeno stí, že každého\nposluchače k# podivení uchvátil. Avšak velkému tomuto ta-\nlentu nebylo od osudu dopřáno, úplně se rozvinouti a se\nzdokonaliti. Již r. 1813 počal churavěti a slábnouti; všechna\npomoc lékařská byla nadarmo a dne 13. listopadu 1813 as\no osmé hodině večer ducha svého vypustil.\nTakýto byl konec jinocha patnáctiletého, jenž útěchou\nsvých rodičů, okrasou svého umění a vlasti byl. Dá se\nsměle tvrditi, že by Paladius byl jedním z nejslavnějších\nvirtuosů na flétnu, kdyby byl býval mužného věku dosáhl.\nŽivotopis jeho sepsal a vydal s vyobrazením jeho Rybičky,\nJ. ÍVeindi s žalozpěvem německým od Weleby ve prospěch\nraněných bojovníků u Lipska,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "83", "page_fin": "84", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.4", "titre_corps": "Mocnost hudby. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Mocnost hudby. Výjev ze života.", "signature_source": "Karel P. Kheil ml", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.3", "debut_caractere": 4190, "fin_caractere_exclue": 5589, "texte": "Mocnost hudby.\nVýjev ze života.\n\nPřišla-li Rameau-ova hudba takořka v zapomenutí, ne-\nzmizí přec jméno slavného tohoto skladatele, jenž si pěsto-\nváním francouzské opery velkých zásluh dobyl, z paměti\nFrancouzů.\nRameau byl nadšenec pro své umění; žilť v něm a\nvše v přírodě k ní vstahoval. Jednou byl do jisté zahrady\nk obědu pozván, aby tam s domácím pánem a několika hosty\npoobědval. Krátce před obědem procházel se po zahradě\na byl nemálo překvapen, že dvě velké želvy, ježto domácí\nhospodář ochočil, ho v patách následovaly.\n„Ha!\" zvolal, „rád bych zvěděl, zdaliž tato váhavá\na na pohled hloupá zvířata něžnějším citem obdařena jsou?\"\nOtázku tuto neslyšel mimo domácího pána nikdo a ne-\ndostalo se mu tedy na ni žádné odpovědi.\nMezi tím vstoupil poslední z očekávaných hostů do za-\nhrady. Byl to jistý Barbaud, kterýž jsa milovníkem zpěvu,\ntaké libozvučným hlasem vynikal a hned na to započala\ntabule.\nPo nějaké chvíli vstal hostitel pod nějakou záminkou\nod stolu a přinesl brzy na to ubrouskem přikrytou a zavá-\nzanou mísu, kterouž na tabuli postavil.\nRameau byl od přírody svěží a zvědavý; jeho oko\nbylo na mísu upřeno a nemohl se přemoci, aby ubrousek\nnerozvázal a pokličku nevyzvedl. Avšak jaké to bylo pře-\nkvapení ! V míse seděla želva zcela tiše, aniž by se hý-\nbala. Rameau odskočil skoro trochu nevrlý nad tímto žer-\ntem od stolu.\n„Nelekejte se,\" pravil hostitel, „přinesl jsem želvu,\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1405, "texte": "abych Vaši otázce vyhověl, zdaž zvíře toto obdařeno jest\ncitem pro hudbu čili nic.\nNa ta slova vyjasnila se tvář Rameauova a zkouška se\nihned předsevzala.\nBarbaud klekl naproti želvě, položil bradu na tabuli a\nzačal zpívali dušeným hlasem tenkrát velmi oblíbenou arii:\n„Tout ce qui respire, reconnait V empire du charmant amour\"\n(Vše, co dýše, poznává vládu milostné lásky).\nZ počátku byla želva lichá; vystrčila ale potom zcela\nsvou hlavu ze skořepiny, vytáhla krk, otočila se k pěvci a\nzdála se v skutku tak pozorně naslouchati, že se oči zna-\nmenitého skladatele radostí jiskřily.\nBarbaud sesilnil poznenáhlu hlas a vyznačil obzvláště\nslova „charmant amour,\" (milostné lásky) v dlouhých nese-\nných tónech. Než, ký to div? Želva opustila mísu, a ko-\nlíbala se zrovna přes tabuli k výtečnému zpěváku, zůstala\ntěsně u něho stati a zdálo se, jako kdyby chtěla z úst jeho\nmilostnou tuto hudbu do sebe ssáti.\nNyní se nemohl Rameau déle zdržeti a zvolal, slze\nmaje v očích: „Pánové 1 Pro bůh, ona cítí mocnost jíma-\njící hudby.\" Na to vyskočil a vzal želvu do své náruče, a\nlahodil jí jako dítěti.\nDlouho nemohl Rameau výjev tento zapomenouti, a jako\nněkdy spisovatel Lafontaine, když ponejprvé knihu proroka\nBarucha četl, všechny své známé na ulici zadržel, aby jim\nknihu tu co nejvřeleji odporučil: tak také vypravoval Ra-\nmeau několik týdnů každému, jejž potkal, příběh o hudební\nželvě.\n\nKarel P. Kheil ml."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "88", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.4", "debut_caractere": 1407, "fin_caractere_exclue": 6445, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brna. (Produkce zpěv. spolku. Besedy). Po\ndruhé nás v tomto roce shromáždila dne 26. března beseda v\nLužánkách. Těší nás velice, že i tentokráte se příznivě vyslovili\nmůžeme o výsledku této zábavy, ježto knejzdařilejším náleží.—\nZpěváckýspolek vyšinul se vedením mistra Křížkovského na\nstupeň znamenité vzdělanosti ve zpěvu a dosvědčuje svědomitým\na vždy promyšleným přednášením sborů víc a více, že patří\nmezi spolky nejpřednější. — Nelžeme tuto a neděláme spolku\nnašemu snad poklony nezasloužené, neb jsme se vždy drželi a\nbudeme drželi úplně nestranného, upřímného posuzování hudeb-\nních snah „besedy.\" — Proto podotýkáme nejprvé, že všechny\nsbory (mezi nimi „Rekův sen\" od Slavíka ponejprv) prove-\ndeny byly velmi obezřele a uspokojily úplně i neobyčejné po-\nžadavky posluchače. — Zvláště však musíme chválili dokonalou\nintonaci a vzornou snadnost, kteroužto náš spolek vyniká v p i a-\nnismu. Skoda, že mnozí páni vystoupili, místo aby chvalné\nsnahy spolku a ředitele i svými silami podporovali. Kdo k vy-\nstoupení značné a důležité příčiny nemá, neměl by se nechat\npoňoukati malichernými ohledy a tak odjímati spolku, jenž tak\nkrásný účel sobě vytknul, zbytečně své účastenství a uvaliti\nsnad na spolek pověst o nesvornosti* — Nu, však jich není\nmnoho, kteří ve spolku již neúčinkují, spolek je svorný, silný,\npřičinlivý a i bez těch jistých „renegatň\" dostojí své úloze.\nPan Březina hrál „Ave Maria\" na cello, pan Burkhart fan-\ntasii od Goria na klavír. Oba byli hlučně voláni. Nepochybujeme,\nže pan Burkhart, bude-Ii míti častěji příležitosti veřejně\nvystoupiti, dosáhne ještě více sběhlosti a že přednos jeho získá\nsnadnější obratností na významu. — Pan Pieta zpíval „ná-\nrodní písně4' dobře; jeho hlas poněkuď ještě se zlepšil a pilná\npřednáška jeho nemine se nikdy spokojeností obecenstva. Paní\nVanklová, roztomilá choť dra. Vankla, výtečného Slovana, z Blan-\nska deklamovala s nevšední neohrožeností, ohnivě a vřele včasnou\nbáseň od Villani-ho. Obecenstvo jí poděkovalo hlučným voláním\n„Sláva.\" — Krásný sbor se sólem „Sláva\" od Vojáčka,\nv kterém pan Peka, ač trochu chraptěl, solo dobře zpíval, usly-\nšíme jistě brzy jindy, kdežto pak o něm obšírněji se vyslovíme.\n—— Mezi obecenstvem, které patrně neobyčejně spokojeno bylo\na zvláště miláčka svého Křížkovského co nejvroucněji potleskem\nprovázelo, spatřili jsme též paní Bar. Po cha, choť pana mí-\nstodržitele, hraběnku Dubskou, Mitrovskou, kněžnu\nS a 1 m o v o u, bar. Widmanovou a jiné. Pan zemský hejt-\nman, celá pravice sněmovny moravské, poctili besedu svou\nnávštěvou. I několik údů levice se dostavilo. — Dr. Pražák\nbyl uvítán hřmícím „sláva!\" čeho je nejspíše příčinou, že co\nzpravodaj odboru p*o obecní zákon ve sněmu si tak statně po-\nčínal. — Nechť mají besedy budoucí stejného výsledku! Toť\npřejeme vřele celému spolku i Křížkovskému.\nNB. Tentokráte ani nebylo požádáno o nekouření, ani nebylo\nkouření zakázáno. I .... r.\nZ Hostomic. (Beseda) Dne 19. dubna 1863 odbývati\nse bude v hostinci p. J. Krásy beseda, jejíž čistý výnos určen\njest k opravení oltářů v chrámě Hostomickém. Program bude\nnásledující: 1. Slavnostní ouvertura od Leutnera. 2. Proslov od\nJ. Jahna. 3. „Tvé oči,\" píseň od Frant. Kavána. 4. „Čech,\"\ndvojzpěv od Procházky. 5. „Dobrá rada,\" deklamace od Vlasti-\nmily Růžičkové. 6. „Utonulá,\" sbor od Pavla Křížkovského.\n7. Ouvertura k zpěvohře: „Skalní mlýn\" od C. G. Reisingra.\n8. „Pravý Čech,\" píseň od L. Procházky. 9. „České perle,\"\nkoncertní fantasie pro piano od E. Nápravníku. 10* „Obrana\nkrinoliny,\" deklamace od Václ. Mollendy. 11. „Na jaře,\" píseň\nod Suchánka. 11. „Na Prahu,\" sbor od Veita. Na to následuje\ntaneční zábava.\nA Z Hradce Králové. (Z pě v. spolek.— V. Červený).\nPěvecká jednota „Slavjan\" po delší přestávce a podezřívání\nsnah svých z mnohých stran, došla konečně k veřejné produkci\ndne 29. m. m. v sále měšťanské besedy. Ačkoli jednota od\njistého hrdiny nazvána „ve střelci,\" a vzdor větru a dešti navští-\nvena byla valnou částí vybraného kruhu přátel hudby, dosáhla\nvýtěžku značného, který z polovice obětován být má dobrému\núčelu. Shromáždění pak uznávajíce přičinění jednoty, pilně\nnaslouchali sborům. Počato modlitbou od Zollnera, (text od K.\nStefana) dojemná píseň dozněla, a hned mnohé jsme slyšeli\nhlasy žádající opakování, nicméně přikročeno k druhému číslu,\n„Děvče já ti udělám,\" které jsouc velmi pěkně provedeno, obe-\ncenstvo nemálo rozjařilo. Po té následovalo „Ráno,\" píseň pro\nsoprán s průvodem piana od Ricciho, které zpívala slečna Jenny\nNikelsgeldova, a tu slyšeli jsme zase jednou krásný plný hlas\nslečny, která i v druhém oddělení zazpívavši nám „Oči modré,\noči moje\" na všeobecnou žádost zapěti musela „11 baccio\" od\nArditiho u překladu J. A. Šrňtka. Ač smutný nicméně krásný\ndojem na posluchače činil významný sbor „Zrušení slibu\" od\nNáp ravníka, kde obzvláště pan Goldovský krásným a\nzvučným basem svým vynikl* Méně než všecky zdařil se sbor\n,,Návrat vojína\" od Storeba, nebylť proveden s takou bystrostí\na rázností jak toho zapotřebí bylo, a jako v druhém oddělení"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8013, "texte": "proveden byl „Zpěv Cechů\" od Procházky. Oddělení druhé počalo\nouverturou k „Nabucodonosoru\" od Verdiho pro orkestr smyč-\ncový, která až na několik taktů k posledku velmi cistě a pre-\ncisně byla provedena. V prvním oddělení poznali jsme nástroj\nnový, vynalezený p. kapelníkem Hopfem „tenorové housle\"\nzvaný, který maje 5 strun velmi dobře na místě cella se upo-\ntřebit může. Pan J. Červený hrál naň směs z národních písní\ni byl pro svou dobrou hru volán. Ač v druhém oddělení touha\nod Mildnera pro housle udána, hrál též pan Červený Morceaux\nde Salon od Beneše a jsa pro výbornou hru pochválen přednesl\ndále „Touhu'' od Mildnera. „Ukolíbavku,\" sólo pro tenor\nse sborem od Nesvadby velmi pěkně přednesl pan Bouček,\nposlední pak pieca „Zpěv Čechů\" přednesena výborně i ráz-\nností jakou tato skladba se vyznačuje. Při ní stál praporečník\ns práporem u prostřed pěvců, což velmi pěkně se vyjímalo.\nNuže v před Slavjane, nedej se odstrašiti jalovým křikem ně-\nkolika křiklounů, kteří ani nevědí co chtí. Svornost a bratrství\nbudiž heslo tvoje. Na zdar.\nZ Jáchymova. (Kapela hornická. — Orato-\nrium. — Zpěv. spolek. — Kapela střelecká.) Podobnou\nprodukci, jakouž nám bylo předešlého měsíce slyšeti, uspořá-\ndal zdejší hornický kapelník p. J. Lor en z ml. opět 0. dubna.\nProvedeny byly při ní následující kusy: Ouvertura od Ka-\nlivody. — Arie z opery „Rigoletto\" od Verdiho. — Čtvero-\nzpěv („die Waldandacht\") od Abta. — Jarní kádry la od\nLorenze ml. — Komický ctverozpěv od Henniga. — Fuga\nod Beethovena. — „Kohout v koši,\" ctverozpěv od Gennéeho.\n— Ouvertura („Zlodějská straka\") od Rossiniho. — Ca-\nvatina z opery „Foscari\" od Verdiho. — „Plavecká,\" ctve-\nrozpěv od Abta. — Valčík (Motoren-Walzer) od Straussa.—\nČtvrtý díl potpourri („Charivari\") od Zulehnera. — „Kde\nty nejsi, pane organisto,\" žertovný ctverozpěv od Henniga. —\nPolka trembl. od Lorenze ml. — Ctverozpěv („Tlukot\nsrdce\") od Kuntze. Jak obyčejně, tak i tehdáž dostalo se všem\n©rkestrem provedeným skladbám bez rozdílu hojného potlesku.\nBeethovenova fuga a Rossiniho ouvertura nebyly však předne-\nseny tak, jak by se bylo slušelo. Zvlášť v Beethovenově fuze\nznamenali jsme zde a onde ještě nemilé mezery, jež lepším\nstudováním jen lze odstranili. V Rossiniově ouvertuře bylo\ndrobet pospícháno. Za to ale připravil nám p. kapelník chva-\nlitebným provedením své polky rozkošnou chvíli. Polku tuto\nmůžeme směle vřadili mezi n e j z d a ř i 1 e j š í jeho taneční kusy,\nkterým jsme as posud naslouchali. Velmi krásně vyjímá se\nv ní zvlášť hned štěbetavý začátek, jenž nám bez mála sbor\nvrabců na mysl uvádí. Není tedy divu, že po ukončení produkce\nna všeobecné přání se opakovali musela. Při této příležitosti\nproveden byl také jeho kvapík, jenž, jak praveno bylo, v mi-\nnulé produkci si dobyl hřmotného potlesku. Ze čtverozpěvů\nmohli bychom nazvali poslední píseň povedenou, kdyby při její\npřednášce pp. tenoristé K . . . a H . . . přirozený svůj hlas byli\nnepřetvořovali a zbytečného tremolanda zanechali, co na sluch\nnáš velmi nemile působilo. Ostatně vzdáváme panu kapelníkovi\nza uspořádání této zábavy srdečné díky, připomínajíce však,\nby při odbývání zkoušek lépe dbal o to, aby hudebníci více\nšetřili piana, forte, crescenda, decrescenda a jiných znamení\ndynamických, jenž nemálo prospívají ku okrášlení provedeného\nkusu a tudíž příčinou bývající všeobecné pochvaly. — Přede-\nšlého měsíce účinkovala naše hornická kapela v Blatné při kon-\ncertě, jejž uspořádala jakási operní pěvkyně ze Sas. Návštěva\nbyla pry velmi slabá. — Dne 19. března odpoledne přinesl\np. Lorenz c. k. hornímu radovi p. Jos. Walterovi se svou\nkapelou zastaven íčko, sestávající ze 6 kusů, z nichž ou-\nvertura z opery „Figarova svatba\" od Mozarta nade všechny\nvynikla. — Jako každoročně, tak i letos dáváno bylo na velký\npátek odpoledne v zdejším chrámu Páně oratorium „Sedmero\nslov Kristových.\" Něco o tomto díle pronésti bylo by zcela\nxbytecno. Neb kdo nezná mistrovskou tu skladbu, jíž světu po-\ndal Haydn důkaz, jak výtečným byl talentem od tvůrce obda-\nřen. Kterak ale provedeno bylo od zdejších zpěváků a hudeb-\nníků, dlužno jest se zmíniti. Ac jsem osobně při něm spolu-\npůsobil, musím přece doznali, že by nás Haydn byl zajisté\ns kůru sehnal. — jako před věky Kristus prodavače z chrámu\nJerusalemského, — kdyby byl uslyšel, jak dílo jeho se v Já-\nchymově spotvořuje. Již v introdukci jsme nesměle si počí-\nnání hudebníků vůbec, zvlášť ale houslistů znamenali. Pro«\nvedení chorálu bylo pode vší kritikou, beze vší pozornosti. Ji*\nnak se zpívalo, jinak hrálo na varhany. Jak asi vypadly so-\nnáty, snadno si představíte, zjevím-li Vám, že při nich za-\nstával ředitel kuru p. L u s s dva úřady: místy totiž dirigoval,\nmísty pak sprovázel diskantisty houslemi. Není se tedy při ta-\nkovýchto okolnostech čemu diviti, že se zpívalo, hrálo, pískalo\na troubilo beze všeho taktu. Nejmizerněji však vypadlo číslo\ntřetí a čtvrté. Finále, které se nám ještě nejlépe podařilo, pro-\nvozovali jsme však před prázdnými lavicemi. Že se nám tento\npodnik nepodařil, nesmíte ale, laskaví čtenářové přičítati snad\nslabým silám, jenž zdejší kůr navštěvují. Nikoli ! Mohu Vás\nnaopak ubezpečili, že nevšedními znalci oplývá. Jednoduchá\npříčina škandálu tohoto jest ale, že před provozováním orato-\nria jak obyčejně neodbývala se žádná zkouška. Kojíme se\nale nadějí, že toto uražení, jež jsme zesnulému již, však ne-\nsmrtelnému Haydnovi provedením řečeného díla spůsobili, bu-\ndoucího roku desateronásobně napravíme. Prozatím nezbývá\nnám ničehož, čím bychom jeho spravedlivý hněv poněkud upo-\nkojili, leč předsevzetí, že více k odbývání „Sedmero slov Kri-\nstových\" na kůr se nepostavíme, aniž bychom před tím je ná-\nležitě nebyli nastudovali. — Dne 6. dubna poctil naše město\nnávštěvou zemský a říšský poslanec pan prof. B. Při hostině,\nkterouž ku poctě jeho výbor městský v hostinci „u Drážďan\"\ndával, zapěl zdejší zpěv. spolek několik sborů, z nichž píseň\n„Vlastenecká\" od Kalivody hřmotným potleskem vyznamenána\nbyla. — Kapela střelecká, před nedávnem se zdejší střele-\nckou setninou do života vstoupivší, odbývá nyní téhodně ně-\nkolikráte svá cvičení řízením svého kapelníka p. Fritsche.\nSestávajíce nazvíce ze začátečníkův, potkává se z hustá s mno-\nhými těžkostmi. Doufáme ale, že dobrou a pevnou vůlí, pil-\nným navštěvováním zkoušek a neustálým bedlivým se cvičením\nnabudou údové její takové zběhlosti a jisioty, jaká přísluší kaž-\ndému pravému hudebníku.\n\nR. L.\n\nZ Kutné Hory. (Akademie). Kutnohorští študující\nuspořádali v úterý dne 7. dubna 1863 v sále u „černého koně\"\nna oslavení výroční památky odhalení památní tabule na rodin-\nném domě Jos. Kaj. Tyla hudební, pěveckou a deklamatorní\nakademii. Program byl následující t 1. Ouvertura ku zpěvohře\n„Vilém Tell\" od Rosini-ho. 2. Deklamace. 3. „Na Prahu\". Sbor\nod Veita. 4. Solo pro piano. Fantasie z „Cár a tesař\" od Cra-\nmera. 5. „Naše,\" píseň od Procházky, slova od V. Hálka. 6. Žabí\nkantata. Sbor od K. Honiga. 7* Deklamace. 8. Ouvertura kzpě-\nvohře „Ženévka\" od Lindpaintnera. Čistý výnos určen jest k na-\ndaci Tylově. Počátek v 7 hodin.\nZ Pardubic. (Koncert Th. Tomáška.) V pondělí\ndne 6. dubna uspořádal zde mladý a nadaný houslista p. Th.\nTomášek v Odeonu „na Veselce\" koncert, jenž se s velmi pří-\nznivým výsledkem potkal. Pan Tomášek přednášel na housle\nkoncert od Beriota, Adagio od Vieuxtempse, fantasii od St.\nLuhina a konečně adagio a rondo od Vieuxtempse a osvědčil\nse co solidní virtuos na svém nástroji. Hra jeho je promy-\nšlená, ciiuplná a neúhonná. Tón jeho je zvučný a dosti silný,\ntechnická obratnost u velké míře vyvinuta. Pan Tomášek došel\nod obecenstva hlučné pochvaly. Si. Julie Vernerova hrála\nna piano effektní fantasii „České perle\" od Ed. Nápravníka\nse skvělým výsledkem, neboť musela vděčnou tuto pieci opa-\nkovali. Slečna Vernerova má pružný úhoz, znacou zručnost a\npěkný přednes, které jí při pilných studiích příznivou budouc-\nnost zaručují. SI. Vernerova je žákyně p. Loukotského, který\nze své chovanky zajisté nemalé radosti se dočká. Mimo tyto\núčinkovali v koncertě veieochotný p. Fr. Janda, jenž píseň"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7325, "texte": "„Moravo, ty krásná země\" s úspěchem zpíval a p. Tomšu,\njenž se přednesem písně „Děvy slovanské\" co dobrý pěvec\nosvědčil. Návštěva koncertu nebyla silná, anto krásný den\nk procházce vyzýval. .oo.\nZ Plzně. (Koncert zpěv. spolku). Zdejší zpěvácký\nspolek „Hlahol\" uspořádal dne 25. března v městském divadle\nprvní svůj koncert, jenž se s velmi příznivým výsledkem potkal.\nProgram byv obezřele sestaven, svědci! o vytříbeném vkusu\np. ředitele spolku a obsahoval zajímavou a effectní ouverturu\n„Vlastu\" od Ed. Nápravníka. Hlahol, sbor od K. Bendla.\n— Písně umělecké a národní — „Dcerám českým\", pěkný to\nsbor od Fr. Gornera — Árii z Chmelenského zpěvohry „Libušin\nsňatek\" od Fr. Škroupa — „Na Prahu\", vzletuplný sbor od\nV. J, Veita. V druhém oddělení slyšeli jsme ouverturu\nz opery „Mlýn skalní\" od Reisingra — „Plavci na Vltavě,\"\nsbor s tenorovým sólem od Lachnera (překl.) <— „Pěvec a pa-\nsty řka\", dvojzpěv od Zvonare. — „Tajemné šero háje líbá,\"\nvelmi něžná píseň od Fr. Bergmanna. — Deklamace od Rubeše.\n„Cikán,\" píseň od J. L. Zvonare, — „Kde domov můj\", pro\nsbor sestavil Ferd. Heller. Veškeré skladby byly k všestranné\nspokojenosti četného obecenstva provedeny; zvláště však byly\nsbory „Plavci na Vltavě\" a „Na Prahu\" od V. Veita s velkým\npotleskem přijaty. Též národní písně přednesené p. Šmídem a\n„Pěvec a pastýřka\" zpívaná sl. Gerlachovou a p. F. . . .\ndošly velké pochvaly. 0 pikantní ouvertuře „Vlastě\" nemusím\nse více zmíniti, anto zde as před li letem se znamenitým úspě-\nchem provedena byla. Chvalné zmínky zasluhuje zvláště pan\nGer 1 a ch, jenž takřka všechny písně na piano velmi vkusně\ndoprovázel. Návštěva byla velmi četná a také místnosti orkestru\nsloužily za sedadlo. Čistý výnos je určen k zakoupení piana\npro zpěvácký spolek náš „Hlahol.\" — Dne 6. dubna hráli\nochotníci divadelní „Katovo poslední dílo.\" Zpěv. spolek před-\nnese při tom Kitichňv sbor „Lov krále Václava.\" co\nZ Polné. (Divadlo. Zpěv. spole k). Naší páni ochot-\nníci dávali dne 15. března Kíicperovu činohru „Uhlí řka\",\nkterýž kus však k méně zdařilým počítáme. Jest totiž žádoucno,\naby všichni páni ochotníci lépe svým úlohám se naučili; vyjímaje\npaní Seguencovou, která titulní úlohu, jako vždy jindy, mistrně\nprovedla a malého Jaroslava Klusáčka, v úloze Pavlíka, který\nskutečně vlohy pro divadlo prozrazuje, nebyli ostatní úloh svých\ndokonale mocni; avšak vinou toho as bude, že úlohy od pana\nředitele pozdě mezi pány ochotníky rozděleny bývají. Dne 22.\nbřezna dávalo se: „Bělmo na ocích,\" veselohra od Boleslav-\nského přeložena; na to, Štěpánková fraška: „Zlatá vinice\"\nPrvní zdařile; lec co se druhé týče, musím k tomu poukázat,\naby podruhé pan F. V. v úloze pana Nebovory nepřeháněl a\nz obecenstva smích tak všedním spůsobem nenutil; též by mohl\nsklenici na dno se podívat až po divadle, nikoli však před hrou.\nÚlohu neuměl též žádný ze svrchu udané příčiny. Ve svátcích\nse hrálo „Muka chudé ženy,\" kterýmžto kusem se uzavře,\načkoliv v letě 3 nebo 4 kusy, již určeně sex odebráti hodlají;\ntyto pro leto ustanovené kusy jsou : „Chce mít švandu/'\n„Sládci,\" „Strakonický dudák,\" „Marnotratník\" a\n„Střelec kouzelník.\" Náš zpěvácký spolek uspořádá po\nsvátcích opět besedu. A\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Slovanský zpěvácký spolek ve Vídni uspo-\nřádal v sobotu dne 11* dubna v místnostech „u velkého ěížka\"\nspolečenskou zábavu řízením pana ředitele Forchtgotta.\n*,* Zpěvácký spolek „Lubor\" v Novém Byd-\nžově uspořádal spoluúcinkováním mladistvého 71etého houslisty\nGustava Lopatáře dne 6. dubna 1863 hudební a deklamatorní\nakademie v hostinci „u modrého lva.\" Čistý výnos určen [jest\nk dobročinnému úěeli.\n*#* Písecký zpěvácký spolek odbýval dne 22.\nbřezna valnou hromadu a volen v ní nový správní výbor. Zvo-\nleni jsou pánové: prof. Tonner, prof. Erben, měšťan Dom. Hav-\nlíček a prof. Kopecký: za ředitele zpěvu zvolen jest ředitel\nkůru p. František G-regora a za místoředitele učitel Jos.\nSoukup. Ve schůzi na to odbývané zvolen jest p. Tonner\nza předsedu a ustanoveno, aby za učitele zpěvu byli vyzváni\npp. prof. Křivanec a učitelé Ducboň, Procházka a Svoboda.\nPokladníkem stal se opět p. Matěj Stocký.\n*V:í „Uslavan,\" zpěvácký spolek Blatenský\nodbýval dne 22. března 1863 hudební a divadelní zábavu.\nProgram byl následující: Ouvertura „Normy\" od Belliniho.\nPo té následovalo divadlo „Rohovin Čtverrohý,\" veselohra od\nKlicpery. — „Český zpěv\" od Kalivody. — „Lásky bol,\" píseň\nod V. Urbana. — Kvintett od Mozarta do C-moll předneseno na\ndvoje housle, dvě altovioly a basicku. — „Půda vlasienská.\"\n— „Má otcina,\" ctverozpěv od Slavíka. — „Dárek milého.\"\npíseň s průvodem sextettu od Kolera. — „Na Prahu,\" sbor od\nVeita. — Před provozováním prvního sboru odevzdal zat. před-\nseda spolku zpěváckého pan Lisý řediteli téhož spolku panu\nMariino v skému památní dárek, velmi vkusně zhotovenou\ntaktovku. Jak se dovídáme, budou se v jedné z příštích\nbesed provozovati oblíbené žertovné sbory: „Radostné ce-\nstování\" a „Vávra\" od Ed. Nápravníka, „Dožij, dopij,\"\nod Bergmanna.\nPan Fr. Janda, horlivý to výbor zpěv, spolku\n„P er n štýn;í v Pardubicích hodlá mezi svými známými a prá-\ntely zavěsti sbírku, jejížto výnos určen bude na vypsání\nceny za nejlepší sbor žertovný, jichžto tak málo v li-\nteratuře naší máme. Zajisté velmi chvalitebné to počínání,\nkteré by všude ohlasu najiti mělo.\nPři valné schů z i zpěv. spolku v Jičíně,\nodbývané dne 16. listopadu 1862 byli za čestné údy jedno-\nhlasně zvoleni: Pan Jan Tobiášek, farář v Kádími (u Jičína)\np. F. Lopatář, učitel v Běíobradě; p. Pavel Křížkovský,\nkněz řádu Augustiánův ve Starém Brně; p. hrabě Alfred Ai-\nchelburg, majitel panství Bělohradského ; p. cis. král. krajský\nkomisař Jos. Killár; sl. Anna Fejfarova, nyní provdaná\npaní Jeníková. Pan Pavel Krížkovský byl zvolen za čestného\núda pro své zásluhy o národní zpěv sborový, p. Jan Tobiášek\npro své zásluhy o zpěv v Jičíně vůbec. Ostatní pánové, jakož\ni paní Jeníková byli zvoleni za četné údy pro své zásluhy o\nzpěv. spolek Jičínský zvlášť. Dne 3. dubna b. r. byly těmto\nzvoleným čestným údům vkusně vyhotovené diplomy dílem do-\nručeny, dílem poštou zaslány.\n\nOchotnická divadla.\nDivadelní společnost paní El. Zollnerové v Plzni\nodebrala se do Berouna; nová společnost p. Kramuela\ndo Budějovic. — V Rokycanech provozoval se dne 6. dubna\nv ochotnickém divadle Tylův „Strakonický dudák.\" — V So-\nbotce hráli ochotníci řízením výboru občanské besedy ve pro-\nspěch besední knihovny dne 6. dubna: „Starý manžel\" od Jos.\nKořeňovského, veselohra ve ctyrech jednáních, z polského pře-\nloží! Jar. Pospíšil, a „Rekrutýrka v Kocourkově/' fraška v je-\ndnom jednání, z německého přeložil Zbraslavský. — Ochot-\nníci vHoroměřicích představovali dne 6. t. m. ve pro-\nspěch místních chudých frašku „Stěkavec,\" veselohra ve 3 je-\ndna meh od J. N. Štěpánka. — Ye Vlach obřeží provozovalo\nse dne 6. dubna ve prospěch chudých školních dítek „Vrahové\nv městě,\" fraška ve 3 jednáních od J. M. B> — Na ochotni-\nckém divadle v Slaném provozovalo se 6. t. m. přispěním\nzpěváckého spolku „Dalibora\" ve prospěch ústavu chudých\n„Ďáblův podíl,\" obraz komický se zpěvy ve 3 jednáních od\nScribe, přeložil Jos. Jaromír Litněnský. — V S e d 1 c i hráli\nochotníci dne 7. dubna ve prospěch pohořelých v Borotíně\n„Liška nad lišku,\" „Stará místo mladé\" a „Jeden z nás musí\nse oženit.\" — Na ochotnickém divadle v král. hor-\nním městě Hoře Kutné provozovali dne 6. dubna 1863"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1044, "texte": "Kutnohorští studující poprvé : „Maškary v nesnázích,\" veselohra\nve 4 jednáních od K. Benedixe, [přeložil Venkryl. Čistý výnos\npřipadl k rozmnožení Tylova nadací pro chudé Kutnohorské stu-\ndující. — VRiěanech dávali tamnější ochotníci dne 6. dubna\n„Pražský flamendr,\" činohra od Tyla. — Ochotníci ve Vo-\nkovi cí ch představovali v pondělí dne 6. dubna ve prospěch\nchudých obce „Převržená slánka,\" dramatický žert v jednom\njednání. Na to: „Statek Lhota,\" veselohra 4 jednáních. —\nMladoboleslavští ochotníci dávali dne 6. dubna\n„Chudý písničkář,\" obraz ze života ve 4 jednáních. — Stu-\ndující v Turnově provozovali v pondělí velikonoční\nk dobrému účelu : „Bělmo na ocích,\" veselohra ve 2 jedná-\nních, volně přeložil M. B. a „Prodaná láska\" od J. Nerudy\npodruhé. — Ochotnické divadlo v Mšeně provozovalo\ndne 6. dubna „Tvrdohlavá žena,\" původní báchorka ve 3 je-\ndnáních od J. K. Tyla. Čistý výnos jest určen k dobrému\núčelu. — V Přelouči dávala se v pondělí velikonoční „Matka\na dcera.\" Čistý výnes urěen jest na opravu tamnějšího chrámu-\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.7", "debut_caractere": 5578, "fin_caractere_exclue": 7429, "texte": "— Poslední hodiny spasitelovy, oratorium od\nLud. Spohra, provedeno dne 30. března 1863. Jistý kritik\nporovnávaje skladatele oratorií s muži posvátnými, praví, že se\nveliký H ae n d e l podobá mohutnému proroku Jeremiáši;\numěle a hádankovitě zapletené a podivuhodnou fantasií vynika-\njící skladby nádherného genia, jenž se na zemi v podobě kan-\ntora potloukaje, J. S. Bachem jmenoval, upomínají na ohromné\nobličeje Hesekila; Alen d eis sok n-B art holdy podobá se\nduchaplnému Pavlu, slynoucím skvělou výmluvností a ostrou\ndialektikou. Jako Paulus všechny školy řecké filosofie a he-\nbrejského mudrctví znal: tak se naučil Mendelssohn všechny\nobory hudby znáti a následoval slova Pavlova: „Zkoušejte vše,\nnejlepší podržte!\" Komu ale podobá se šlechetný mistr Lud.\nSpohr? Komu jinému, než jemnému, ušlechtilému a laska-\nvému Janu? Spohr pojal ve svém oratoriu „Poslední hodiny\nspasitelovy\" historii utrpení jeho z cistě lidského stanoviska a\nnechal při tom božství všude prokmítati; on to cítil, že mu\njest velebiti v tónech Boha-clověka. Za tou příčinou bude\nSpohrovo oratorium přátel míti, a tak dlouho dojímati a pt-\nvznášeti, dokud cítících srdcí na světě bude. Básník textu\npředvádí nám na tak dojimavý způsob všecňny události, že je\ntakřka se spasitelem prožijeme. Vše, co dýchá něžnost, tužbu,\nzbožnost, vše to daří se výtečně Spohrovi ; též i velkolepost\nco do formy a obsahu není mu cizí, ačkoliv mu ocelová síla\na geniální odvážlivost B. Haendla, tohoto Michala Angela hudby,\nchybí. Oratorium Spohrovo počíná „Andantem grave,\" kteréž\nv širokých, úchvatných větách ušlechtilé lící kvílení. Překrásná\nčísla skladby této jsou : Jidášova náruživosti plná arie („Běda\nJidáši tobě\"), nad míru něžná arie Marie se sborem („I když\nvšichni ustoupí\") a ohromující sbor závěreční („Krev jeho pa-\ndniž na nás). Na to tvoří velkolepá introdukce začátek dru-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6156, "texte": "hého dílu tohoto oratoria a vlastní utrpení počne. Ostrá\nprotiva sborů : Pohleď zářící slunce\" a „Lékař, jenž všem po-\nmohl,\" jest jen krátkým recitativem odloučena. Nyní následují\nposlední slova Kristova, která jsou přerušena árií panny Ma-\nrie, terzettem a krátkými sborovými větami. Kristus zemře ;\netherický něžný sbor jeho přátel („Padáme všichni v prach\")\npřejde do přicházející bouře. Tu jemně počne sbor lidu („Jak\nhrozná bouře\") a nabývá s ruchem živlů síly až k skutečné\ndramatické náruživosti. Provedení oratoria, v němžto se paní\na dámy Žofínské akademie, spolku Ceciliánského, mužského\nspolku zpěváckeho, „Hlaholu,\" chovanci zdejšího konserva-\ntoria, hudebníci král. zemského divadla a mnozí ochotníci sú-\nčastnili, bylo až na některá přehnaná tempa velmi dobré a za-\nsluhuje všestranného uznání. Ze sólistu vynikal hlavně J. Lu-\nkeš (Jan), Rokytanský (Petr), pak sl. Ehrenbergrova (Marie)\njakož i paní Procházková, p. Bernard, Eilers a ostatní.\n— Proškova mše pro čtvero mužských hlasů*\nJak jsme v čís. 9 těchto listů oznámili, dávala se v chrámě\nu sv. Jakuba nová mše pro čtvero mužských hlasů od Fr.\nProšky, ředitele kůru téhož chrámu. Pan Proška obral si, jak\njsme ze všech částí této skladby seznali, za úkol podati našim\nmladým a ještě málo routinovaným zpěváckým spolkům snad-\nnou i méně sběhlým zpěvákům přístupnou a zpěvnou\nmši, což se mu také šfastně podařilo. Utvoř hudební po je-\ndnou uslyšení zevrubně posouditi je věcí nesnadnou, a protož\nvyslovíme se zde, nemajíce partitury při ruce, jen všeobecně\n0 nové skladbě páně Proškově. Hudba ke všem částem mše je\nslovům dokonale přiměřená, jednoduchá, nelíčená a svědčí o\ndobrém pojmutí textu kostelního, jehož mnozí skladatelé tak\nrádi užívají, by své dělané hudbě neobyčejnými přechody, ná-\npadnými modulacemi a jinou harmonickou rafinerií platnosti\ndodali a ji pikantnější učinili. V páně Proškově mši nenachá-\nzíme ničeho takového, ačkoliv přesvědčeni jsme, že mu tyto\nprostředky pohotově stály. Skladatel vystříhal se však urnělů-\nstek a podal nám v skladbě své modlitbu, která se mu z nitra\nprýštila. Pravá modlitba nespočívá, jak nám každý přisvědčí,\nna vybraných frásích, poetických figurách a jiných podobných\nokrasách, nýbrž na přiměřeném vroucném vyjádření svých ttiy-\nšlének, a to platí také o mši p. Proškově. Z Kyrie vane onen\nskroušený cit, jenž při této části mše obecenstvo ovládá a har-\nmonisuje úplně s rozpoložením modlících-se. V Gloria naznačen\nje s úspěchem zbožně jásající, v Credu pevně důvěřující cit\nsrdce Bohu odevzdaného. V Credu nacházíme několik nutně ze\nslov vyplývajících sekvencí, na př. „Deus, de Deo — bomo de\nhornině\" atd., jež zde trefně k zvýšení výrazu umístněny jsou.\n1 ostatní částě mše uvádějí zbožné obecenstvo do onoho rozpo-\nložení, kteréhož další funkce požadují; jmenovitě jest Bene-\ndictus a Agnus chvalným toho důkazem. Co se prosodie do-\ntýče, je všude neúhonná a správná a pravého akcentu slov je\ndokonale šetřeno. Těchto někdlik slov postačí, abychom naše\nmladé spolky zpěvácké na tuto pečlivě pracovanou a snadnou\nmši upozornili, a doufáme, že jim skladbou touto více poslou-\nženo bude, než některou šroubovanou mší, která se jen nej-\nvýtečnějšími silami pro\\ésti dá.\n\nr—r.\n\n— Umělkyně českoslovanské. Že i spanilá pleť\nv zemích českoslovanských krásnému umění se věnuje, dosvědčuje\nnásledující seznam umělkyň československých, které buď\nv cizině neb vlasti prospívají. Seznam tento není ovšem úplný,\nale poskytne přec dobrý přehled o našich silách uměleckých.\nZpěvačky : Slečna Mína Medalova, nyní v Benešově, sl. Au-\ngusta Sto gr o v a, dvorní zpěvačka v Mnichově, sl. Emilie\nS ch m i d t o v a, dvorní zpěvačka v Darmstadtu (nyní v Praze),\nsl. Marie S ch m i d t o v a, dvorní zpěvačka v Meiningách, sl.\nAloise Blažkova, dvorní zpěvačka v Nové Strelici; paní\nSchroderov á-Ch aloupková ve Lvově (přijde nyní do\nŠtýrského Hradce), sl. H u 1 g e r t h o v a, Moravanka v Gdán-\nsku, sl. Marie Hofrichterova tamtéž, sL Rastrelliova\nv Elberfeldu, sl. Kroppova v Brně (přijde k dvorní opeře\ndo Vídně), sl. Fischerova z Tiefensee, na uměleckých\ncestách v Německu, sl. Klettnerova v Štýrském Hradci,\nsl. Terezie Štolcova v Tiflise u italianské opery, si. Mi-\nková, Moravanka, u dvorního divadla v Berlíně; paní Kainz-\nPraus o v á, sl. Ferlesová, druhdy v Karlsruhe, sl. Rosa\nHagenova v Německu, sl. Řepková v Moskvě, sl. Ma-\ntilda Lindnerova, Pražanka, v Norimberku, slečna Marie\nMu 11 ero v a, druhdy v Temešváru, nyní v Praze, slečna\nAnna Anderova v Rakousku, sl. Anna Dráždí kova v Ně-\nmecku, sl. Beu 11 ov a, dramatická zpěvačka v Olomúci, si.\nHřímalo v a v Brně. — Pianistky, které veřejně koncerto-\nvaly : Slečna Yojtěška Zadrobilkova, nyní v Kievě, paní\nK1au s o v á-S zarvdyová v Paříži, sl. Vilemína Čermá-\nkova v Praze, sl. Božena Svobodova v Praze, sl. Sa-\nch ro v a v Praze, sl. Marie Křížová v Praze, sl. Anna\nHorova y Praze, paní Hni1ič k o v á, sl. Amálie Holu-\nbova, sl. íápa1 o v a; učitelka hudby v Oděse, sl. A. Vá-\nvrov a. — Houslitky: Slečny Mína a Marie Nerudovy\nna uměleckých cestách, sl. Berta Brousilo v a v Londýně,\nsl. Rosa ďOr na uměleckých cestách v Německu, sl. Hola-\nsova a sl. Schlegerova. — Čellistka: sl. Sukova, Slo-\nvenka. — Herečky: Slečna Fanny Janouškova, dvorní\nherečka ve Vídni, sl. Albina Hainzova ve Vratislavi, sl. Ma-\nrie Korschnerova v Amsterdamu, sl. Gebhardtova\nv Praze. —Tanečnice: Božena Jungmanova, nyní v Praze,\na slečna Hronova (Di Rhona) na uměleckých cestách.\n— Slečna Mina Medalova, zpěvačka opery ve Frank-\nfurtě, hodlá až se uzdraví, vystoupiti několikráte v prozatímním\ndivadle. Zpěvačka tato, která povždy s velkou pochvalou ve\nFrankfurtě vystoupila, poskytne zajisté svým vystoupením našemu\nobecenstvu milou zábavu.\n— Slečně Rosa ďOr koncertovala s úspěchem velmi\npříznivým v Rybníku (v Slezsku Pruském.) V koncertě její m\núčinkoval též tamnější zpěvácký spolek.\nv\n— Slečna Aug. Stogrova, dvorní zpěvkyně u di-\nvadla Michovského, zpívá nyní pohostinsku v Lipsku, kdež její\nvýtečná hra a zpěv všestranně se líbí.\n— Pan Záhorský vydá nákladem p. Fleischera v Praze\ntři písně, mezi nimi též „Muže bez slzí\" pro jeden hlas s prů-\nvodem piana ve prospěch „Svatoboru.\"\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "85", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "R. L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.4", "debut_caractere": 1420, "fin_caractere_exclue": 6445, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brna. (Produkce zpěv. spolku. Besedy). Po\ndruhé nás v tomto roce shromáždila dne 26. března beseda v\nLužánkách. Těší nás velice, že i tentokráte se příznivě vyslovili\nmůžeme o výsledku této zábavy, ježto knejzdařilejším náleží.—\nZpěváckýspolek vyšinul se vedením mistra Křížkovského na\nstupeň znamenité vzdělanosti ve zpěvu a dosvědčuje svědomitým\na vždy promyšleným přednášením sborů víc a více, že patří\nmezi spolky nejpřednější. — Nelžeme tuto a neděláme spolku\nnašemu snad poklony nezasloužené, neb jsme se vždy drželi a\nbudeme drželi úplně nestranného, upřímného posuzování hudeb-\nních snah „besedy.\" — Proto podotýkáme nejprvé, že všechny\nsbory (mezi nimi „Rekův sen\" od Slavíka ponejprv) prove-\ndeny byly velmi obezřele a uspokojily úplně i neobyčejné po-\nžadavky posluchače. — Zvláště však musíme chválili dokonalou\nintonaci a vzornou snadnost, kteroužto náš spolek vyniká v p i a-\nnismu. Skoda, že mnozí páni vystoupili, místo aby chvalné\nsnahy spolku a ředitele i svými silami podporovali. Kdo k vy-\nstoupení značné a důležité příčiny nemá, neměl by se nechat\npoňoukati malichernými ohledy a tak odjímati spolku, jenž tak\nkrásný účel sobě vytknul, zbytečně své účastenství a uvaliti\nsnad na spolek pověst o nesvornosti* — Nu, však jich není\nmnoho, kteří ve spolku již neúčinkují, spolek je svorný, silný,\npřičinlivý a i bez těch jistých „renegatň\" dostojí své úloze.\nPan Březina hrál „Ave Maria\" na cello, pan Burkhart fan-\ntasii od Goria na klavír. Oba byli hlučně voláni. Nepochybujeme,\nže pan Burkhart, bude-Ii míti častěji příležitosti veřejně\nvystoupiti, dosáhne ještě více sběhlosti a že přednos jeho získá\nsnadnější obratností na významu. — Pan Pieta zpíval „ná-\nrodní písně4' dobře; jeho hlas poněkuď ještě se zlepšil a pilná\npřednáška jeho nemine se nikdy spokojeností obecenstva. Paní\nVanklová, roztomilá choť dra. Vankla, výtečného Slovana, z Blan-\nska deklamovala s nevšední neohrožeností, ohnivě a vřele včasnou\nbáseň od Villani-ho. Obecenstvo jí poděkovalo hlučným voláním\n„Sláva.\" — Krásný sbor se sólem „Sláva\" od Vojáčka,\nv kterém pan Peka, ač trochu chraptěl, solo dobře zpíval, usly-\nšíme jistě brzy jindy, kdežto pak o něm obšírněji se vyslovíme.\n—— Mezi obecenstvem, které patrně neobyčejně spokojeno bylo\na zvláště miláčka svého Křížkovského co nejvroucněji potleskem\nprovázelo, spatřili jsme též paní Bar. Po cha, choť pana mí-\nstodržitele, hraběnku Dubskou, Mitrovskou, kněžnu\nS a 1 m o v o u, bar. Widmanovou a jiné. Pan zemský hejt-\nman, celá pravice sněmovny moravské, poctili besedu svou\nnávštěvou. I několik údů levice se dostavilo. — Dr. Pražák\nbyl uvítán hřmícím „sláva!\" čeho je nejspíše příčinou, že co\nzpravodaj odboru p*o obecní zákon ve sněmu si tak statně po-\nčínal. — Nechť mají besedy budoucí stejného výsledku! Toť\npřejeme vřele celému spolku i Křížkovskému.\nNB. Tentokráte ani nebylo požádáno o nekouření, ani nebylo\nkouření zakázáno. I .... r.\nZ Hostomic. (Beseda) Dne 19. dubna 1863 odbývati\nse bude v hostinci p. J. Krásy beseda, jejíž čistý výnos určen\njest k opravení oltářů v chrámě Hostomickém. Program bude\nnásledující: 1. Slavnostní ouvertura od Leutnera. 2. Proslov od\nJ. Jahna. 3. „Tvé oči,\" píseň od Frant. Kavána. 4. „Čech,\"\ndvojzpěv od Procházky. 5. „Dobrá rada,\" deklamace od Vlasti-\nmily Růžičkové. 6. „Utonulá,\" sbor od Pavla Křížkovského.\n7. Ouvertura k zpěvohře: „Skalní mlýn\" od C. G. Reisingra.\n8. „Pravý Čech,\" píseň od L. Procházky. 9. „České perle,\"\nkoncertní fantasie pro piano od E. Nápravníku. 10* „Obrana\nkrinoliny,\" deklamace od Václ. Mollendy. 11. „Na jaře,\" píseň\nod Suchánka. 11. „Na Prahu,\" sbor od Veita. Na to následuje\ntaneční zábava.\nA Z Hradce Králové. (Z pě v. spolek.— V. Červený).\nPěvecká jednota „Slavjan\" po delší přestávce a podezřívání\nsnah svých z mnohých stran, došla konečně k veřejné produkci\ndne 29. m. m. v sále měšťanské besedy. Ačkoli jednota od\njistého hrdiny nazvána „ve střelci,\" a vzdor větru a dešti navští-\nvena byla valnou částí vybraného kruhu přátel hudby, dosáhla\nvýtěžku značného, který z polovice obětován být má dobrému\núčelu. Shromáždění pak uznávajíce přičinění jednoty, pilně\nnaslouchali sborům. Počato modlitbou od Zollnera, (text od K.\nStefana) dojemná píseň dozněla, a hned mnohé jsme slyšeli\nhlasy žádající opakování, nicméně přikročeno k druhému číslu,\n„Děvče já ti udělám,\" které jsouc velmi pěkně provedeno, obe-\ncenstvo nemálo rozjařilo. Po té následovalo „Ráno,\" píseň pro\nsoprán s průvodem piana od Ricciho, které zpívala slečna Jenny\nNikelsgeldova, a tu slyšeli jsme zase jednou krásný plný hlas\nslečny, která i v druhém oddělení zazpívavši nám „Oči modré,\noči moje\" na všeobecnou žádost zapěti musela „11 baccio\" od\nArditiho u překladu J. A. Šrňtka. Ač smutný nicméně krásný\ndojem na posluchače činil významný sbor „Zrušení slibu\" od\nNáp ravníka, kde obzvláště pan Goldovský krásným a\nzvučným basem svým vynikl* Méně než všecky zdařil se sbor\n,,Návrat vojína\" od Storeba, nebylť proveden s takou bystrostí\na rázností jak toho zapotřebí bylo, a jako v druhém oddělení"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6384, "texte": "proveden byl „Zpěv Cechů\" od Procházky. Oddělení druhé počalo\nouverturou k „Nabucodonosoru\" od Verdiho pro orkestr smyč-\ncový, která až na několik taktů k posledku velmi cistě a pre-\ncisně byla provedena. V prvním oddělení poznali jsme nástroj\nnový, vynalezený p. kapelníkem Hopfem „tenorové housle\"\nzvaný, který maje 5 strun velmi dobře na místě cella se upo-\ntřebit může. Pan J. Červený hrál naň směs z národních písní\ni byl pro svou dobrou hru volán. Ač v druhém oddělení touha\nod Mildnera pro housle udána, hrál též pan Červený Morceaux\nde Salon od Beneše a jsa pro výbornou hru pochválen přednesl\ndále „Touhu'' od Mildnera. „Ukolíbavku,\" sólo pro tenor\nse sborem od Nesvadby velmi pěkně přednesl pan Bouček,\nposlední pak pieca „Zpěv Čechů\" přednesena výborně i ráz-\nností jakou tato skladba se vyznačuje. Při ní stál praporečník\ns práporem u prostřed pěvců, což velmi pěkně se vyjímalo.\nNuže v před Slavjane, nedej se odstrašiti jalovým křikem ně-\nkolika křiklounů, kteří ani nevědí co chtí. Svornost a bratrství\nbudiž heslo tvoje. Na zdar.\nZ Jáchymova. (Kapela hornická. — Orato-\nrium. — Zpěv. spolek. — Kapela střelecká.) Podobnou\nprodukci, jakouž nám bylo předešlého měsíce slyšeti, uspořá-\ndal zdejší hornický kapelník p. J. Lor en z ml. opět 0. dubna.\nProvedeny byly při ní následující kusy: Ouvertura od Ka-\nlivody. — Arie z opery „Rigoletto\" od Verdiho. — Čtvero-\nzpěv („die Waldandacht\") od Abta. — Jarní kádry la od\nLorenze ml. — Komický ctverozpěv od Henniga. — Fuga\nod Beethovena. — „Kohout v koši,\" ctverozpěv od Gennéeho.\n— Ouvertura („Zlodějská straka\") od Rossiniho. — Ca-\nvatina z opery „Foscari\" od Verdiho. — „Plavecká,\" ctve-\nrozpěv od Abta. — Valčík (Motoren-Walzer) od Straussa.—\nČtvrtý díl potpourri („Charivari\") od Zulehnera. — „Kde\nty nejsi, pane organisto,\" žertovný ctverozpěv od Henniga. —\nPolka trembl. od Lorenze ml. — Ctverozpěv („Tlukot\nsrdce\") od Kuntze. Jak obyčejně, tak i tehdáž dostalo se všem\n©rkestrem provedeným skladbám bez rozdílu hojného potlesku.\nBeethovenova fuga a Rossiniho ouvertura nebyly však předne-\nseny tak, jak by se bylo slušelo. Zvlášť v Beethovenově fuze\nznamenali jsme zde a onde ještě nemilé mezery, jež lepším\nstudováním jen lze odstranili. V Rossiniově ouvertuře bylo\ndrobet pospícháno. Za to ale připravil nám p. kapelník chva-\nlitebným provedením své polky rozkošnou chvíli. Polku tuto\nmůžeme směle vřadili mezi n e j z d a ř i 1 e j š í jeho taneční kusy,\nkterým jsme as posud naslouchali. Velmi krásně vyjímá se\nv ní zvlášť hned štěbetavý začátek, jenž nám bez mála sbor\nvrabců na mysl uvádí. Není tedy divu, že po ukončení produkce\nna všeobecné přání se opakovali musela. Při této příležitosti\nproveden byl také jeho kvapík, jenž, jak praveno bylo, v mi-\nnulé produkci si dobyl hřmotného potlesku. Ze čtverozpěvů\nmohli bychom nazvali poslední píseň povedenou, kdyby při její\npřednášce pp. tenoristé K . . . a H . . . přirozený svůj hlas byli\nnepřetvořovali a zbytečného tremolanda zanechali, co na sluch\nnáš velmi nemile působilo. Ostatně vzdáváme panu kapelníkovi\nza uspořádání této zábavy srdečné díky, připomínajíce však,\nby při odbývání zkoušek lépe dbal o to, aby hudebníci více\nšetřili piana, forte, crescenda, decrescenda a jiných znamení\ndynamických, jenž nemálo prospívají ku okrášlení provedeného\nkusu a tudíž příčinou bývající všeobecné pochvaly. — Přede-\nšlého měsíce účinkovala naše hornická kapela v Blatné při kon-\ncertě, jejž uspořádala jakási operní pěvkyně ze Sas. Návštěva\nbyla pry velmi slabá. — Dne 19. března odpoledne přinesl\np. Lorenz c. k. hornímu radovi p. Jos. Walterovi se svou\nkapelou zastaven íčko, sestávající ze 6 kusů, z nichž ou-\nvertura z opery „Figarova svatba\" od Mozarta nade všechny\nvynikla. — Jako každoročně, tak i letos dáváno bylo na velký\npátek odpoledne v zdejším chrámu Páně oratorium „Sedmero\nslov Kristových.\" Něco o tomto díle pronésti bylo by zcela\nxbytecno. Neb kdo nezná mistrovskou tu skladbu, jíž světu po-\ndal Haydn důkaz, jak výtečným byl talentem od tvůrce obda-\nřen. Kterak ale provedeno bylo od zdejších zpěváků a hudeb-\nníků, dlužno jest se zmíniti. Ac jsem osobně při něm spolu-\npůsobil, musím přece doznali, že by nás Haydn byl zajisté\ns kůru sehnal. — jako před věky Kristus prodavače z chrámu\nJerusalemského, — kdyby byl uslyšel, jak dílo jeho se v Já-\nchymově spotvořuje. Již v introdukci jsme nesměle si počí-\nnání hudebníků vůbec, zvlášť ale houslistů znamenali. Pro«\nvedení chorálu bylo pode vší kritikou, beze vší pozornosti. Ji*\nnak se zpívalo, jinak hrálo na varhany. Jak asi vypadly so-\nnáty, snadno si představíte, zjevím-li Vám, že při nich za-\nstával ředitel kuru p. L u s s dva úřady: místy totiž dirigoval,\nmísty pak sprovázel diskantisty houslemi. Není se tedy při ta-\nkovýchto okolnostech čemu diviti, že se zpívalo, hrálo, pískalo\na troubilo beze všeho taktu. Nejmizerněji však vypadlo číslo\ntřetí a čtvrté. Finále, které se nám ještě nejlépe podařilo, pro-\nvozovali jsme však před prázdnými lavicemi. Že se nám tento\npodnik nepodařil, nesmíte ale, laskaví čtenářové přičítati snad\nslabým silám, jenž zdejší kůr navštěvují. Nikoli ! Mohu Vás\nnaopak ubezpečili, že nevšedními znalci oplývá. Jednoduchá\npříčina škandálu tohoto jest ale, že před provozováním orato-\nria jak obyčejně neodbývala se žádná zkouška. Kojíme se\nale nadějí, že toto uražení, jež jsme zesnulému již, však ne-\nsmrtelnému Haydnovi provedením řečeného díla spůsobili, bu-\ndoucího roku desateronásobně napravíme. Prozatím nezbývá\nnám ničehož, čím bychom jeho spravedlivý hněv poněkud upo-\nkojili, leč předsevzetí, že více k odbývání „Sedmero slov Kri-\nstových\" na kůr se nepostavíme, aniž bychom před tím je ná-\nležitě nebyli nastudovali. — Dne 6. dubna poctil naše město\nnávštěvou zemský a říšský poslanec pan prof. B. Při hostině,\nkterouž ku poctě jeho výbor městský v hostinci „u Drážďan\"\ndával, zapěl zdejší zpěv. spolek několik sborů, z nichž píseň\n„Vlastenecká\" od Kalivody hřmotným potleskem vyznamenána\nbyla. — Kapela střelecká, před nedávnem se zdejší střele-\nckou setninou do života vstoupivší, odbývá nyní téhodně ně-\nkolikráte svá cvičení řízením svého kapelníka p. Fritsche.\nSestávajíce nazvíce ze začátečníkův, potkává se z hustá s mno-\nhými těžkostmi. Doufáme ale, že dobrou a pevnou vůlí, pil-\nným navštěvováním zkoušek a neustálým bedlivým se cvičením\nnabudou údové její takové zběhlosti a jisioty, jaká přísluší kaž-\ndému pravému hudebníku.\n\nR. L."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "85", "page_fin": "86", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Kutné Hory. (Akademie). Kutnohorští študující", "titre_sommaire": "Z Kutné Hory. (Akademie). Kutnohorští študující", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.5", "debut_caractere": 6386, "fin_caractere_exclue": 8013, "texte": "Z Kutné Hory. (Akademie). Kutnohorští študující\nuspořádali v úterý dne 7. dubna 1863 v sále u „černého koně\"\nna oslavení výroční památky odhalení památní tabule na rodin-\nném domě Jos. Kaj. Tyla hudební, pěveckou a deklamatorní\nakademii. Program byl následující t 1. Ouvertura ku zpěvohře\n„Vilém Tell\" od Rosini-ho. 2. Deklamace. 3. „Na Prahu\". Sbor\nod Veita. 4. Solo pro piano. Fantasie z „Cár a tesař\" od Cra-\nmera. 5. „Naše,\" píseň od Procházky, slova od V. Hálka. 6. Žabí\nkantata. Sbor od K. Honiga. 7* Deklamace. 8. Ouvertura kzpě-\nvohře „Ženévka\" od Lindpaintnera. Čistý výnos určen jest k na-\ndaci Tylově. Počátek v 7 hodin.\nZ Pardubic. (Koncert Th. Tomáška.) V pondělí\ndne 6. dubna uspořádal zde mladý a nadaný houslista p. Th.\nTomášek v Odeonu „na Veselce\" koncert, jenž se s velmi pří-\nznivým výsledkem potkal. Pan Tomášek přednášel na housle\nkoncert od Beriota, Adagio od Vieuxtempse, fantasii od St.\nLuhina a konečně adagio a rondo od Vieuxtempse a osvědčil\nse co solidní virtuos na svém nástroji. Hra jeho je promy-\nšlená, ciiuplná a neúhonná. Tón jeho je zvučný a dosti silný,\ntechnická obratnost u velké míře vyvinuta. Pan Tomášek došel\nod obecenstva hlučné pochvaly. Si. Julie Vernerova hrála\nna piano effektní fantasii „České perle\" od Ed. Nápravníka\nse skvělým výsledkem, neboť musela vděčnou tuto pieci opa-\nkovali. Slečna Vernerova má pružný úhoz, znacou zručnost a\npěkný přednes, které jí při pilných studiích příznivou budouc-\nnost zaručují. SI. Vernerova je žákyně p. Loukotského, který\nze své chovanky zajisté nemalé radosti se dočká. Mimo tyto\núčinkovali v koncertě veieochotný p. Fr. Janda, jenž píseň"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3158, "texte": "„Moravo, ty krásná země\" s úspěchem zpíval a p. Tomšu,\njenž se přednesem písně „Děvy slovanské\" co dobrý pěvec\nosvědčil. Návštěva koncertu nebyla silná, anto krásný den\nk procházce vyzýval. .oo.\nZ Plzně. (Koncert zpěv. spolku). Zdejší zpěvácký\nspolek „Hlahol\" uspořádal dne 25. března v městském divadle\nprvní svůj koncert, jenž se s velmi příznivým výsledkem potkal.\nProgram byv obezřele sestaven, svědci! o vytříbeném vkusu\np. ředitele spolku a obsahoval zajímavou a effectní ouverturu\n„Vlastu\" od Ed. Nápravníka. Hlahol, sbor od K. Bendla.\n— Písně umělecké a národní — „Dcerám českým\", pěkný to\nsbor od Fr. Gornera — Árii z Chmelenského zpěvohry „Libušin\nsňatek\" od Fr. Škroupa — „Na Prahu\", vzletuplný sbor od\nV. J, Veita. V druhém oddělení slyšeli jsme ouverturu\nz opery „Mlýn skalní\" od Reisingra — „Plavci na Vltavě,\"\nsbor s tenorovým sólem od Lachnera (překl.) <— „Pěvec a pa-\nsty řka\", dvojzpěv od Zvonare. — „Tajemné šero háje líbá,\"\nvelmi něžná píseň od Fr. Bergmanna. — Deklamace od Rubeše.\n„Cikán,\" píseň od J. L. Zvonare, — „Kde domov můj\", pro\nsbor sestavil Ferd. Heller. Veškeré skladby byly k všestranné\nspokojenosti četného obecenstva provedeny; zvláště však byly\nsbory „Plavci na Vltavě\" a „Na Prahu\" od V. Veita s velkým\npotleskem přijaty. Též národní písně přednesené p. Šmídem a\n„Pěvec a pastýřka\" zpívaná sl. Gerlachovou a p. F. . . .\ndošly velké pochvaly. 0 pikantní ouvertuře „Vlastě\" nemusím\nse více zmíniti, anto zde as před li letem se znamenitým úspě-\nchem provedena byla. Chvalné zmínky zasluhuje zvláště pan\nGer 1 a ch, jenž takřka všechny písně na piano velmi vkusně\ndoprovázel. Návštěva byla velmi četná a také místnosti orkestru\nsloužily za sedadlo. Čistý výnos je určen k zakoupení piana\npro zpěvácký spolek náš „Hlahol.\" — Dne 6. dubna hráli\nochotníci divadelní „Katovo poslední dílo.\" Zpěv. spolek před-\nnese při tom Kitichňv sbor „Lov krále Václava.\" co\nZ Polné. (Divadlo. Zpěv. spole k). Naší páni ochot-\nníci dávali dne 15. března Kíicperovu činohru „Uhlí řka\",\nkterýž kus však k méně zdařilým počítáme. Jest totiž žádoucno,\naby všichni páni ochotníci lépe svým úlohám se naučili; vyjímaje\npaní Seguencovou, která titulní úlohu, jako vždy jindy, mistrně\nprovedla a malého Jaroslava Klusáčka, v úloze Pavlíka, který\nskutečně vlohy pro divadlo prozrazuje, nebyli ostatní úloh svých\ndokonale mocni; avšak vinou toho as bude, že úlohy od pana\nředitele pozdě mezi pány ochotníky rozděleny bývají. Dne 22.\nbřezna dávalo se: „Bělmo na ocích,\" veselohra od Boleslav-\nského přeložena; na to, Štěpánková fraška: „Zlatá vinice\"\nPrvní zdařile; lec co se druhé týče, musím k tomu poukázat,\naby podruhé pan F. V. v úloze pana Nebovory nepřeháněl a\nz obecenstva smích tak všedním spůsobem nenutil; též by mohl\nsklenici na dno se podívat až po divadle, nikoli však před hrou.\nÚlohu neuměl též žádný ze svrchu udané příčiny. Ve svátcích\nse hrálo „Muka chudé ženy,\" kterýmžto kusem se uzavře,\načkoliv v letě 3 nebo 4 kusy, již určeně sex odebráti hodlají;\ntyto pro leto ustanovené kusy jsou : „Chce mít švandu/'\n„Sládci,\" „Strakonický dudák,\" „Marnotratník\" a\n„Střelec kouzelník.\" Náš zpěvácký spolek uspořádá po\nsvátcích opět besedu. A"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "86", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.6", "debut_caractere": 3160, "fin_caractere_exclue": 6048, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*** Slovanský zpěvácký spolek ve Vídni uspo-\nřádal v sobotu dne 11* dubna v místnostech „u velkého ěížka\"\nspolečenskou zábavu řízením pana ředitele Forchtgotta.\n*,* Zpěvácký spolek „Lubor\" v Novém Byd-\nžově uspořádal spoluúcinkováním mladistvého 71etého houslisty\nGustava Lopatáře dne 6. dubna 1863 hudební a deklamatorní\nakademie v hostinci „u modrého lva.\" Čistý výnos určen [jest\nk dobročinnému úěeli.\n*#* Písecký zpěvácký spolek odbýval dne 22.\nbřezna valnou hromadu a volen v ní nový správní výbor. Zvo-\nleni jsou pánové: prof. Tonner, prof. Erben, měšťan Dom. Hav-\nlíček a prof. Kopecký: za ředitele zpěvu zvolen jest ředitel\nkůru p. František G-regora a za místoředitele učitel Jos.\nSoukup. Ve schůzi na to odbývané zvolen jest p. Tonner\nza předsedu a ustanoveno, aby za učitele zpěvu byli vyzváni\npp. prof. Křivanec a učitelé Ducboň, Procházka a Svoboda.\nPokladníkem stal se opět p. Matěj Stocký.\n*V:í „Uslavan,\" zpěvácký spolek Blatenský\nodbýval dne 22. března 1863 hudební a divadelní zábavu.\nProgram byl následující: Ouvertura „Normy\" od Belliniho.\nPo té následovalo divadlo „Rohovin Čtverrohý,\" veselohra od\nKlicpery. — „Český zpěv\" od Kalivody. — „Lásky bol,\" píseň\nod V. Urbana. — Kvintett od Mozarta do C-moll předneseno na\ndvoje housle, dvě altovioly a basicku. — „Půda vlasienská.\"\n— „Má otcina,\" ctverozpěv od Slavíka. — „Dárek milého.\"\npíseň s průvodem sextettu od Kolera. — „Na Prahu,\" sbor od\nVeita. — Před provozováním prvního sboru odevzdal zat. před-\nseda spolku zpěváckého pan Lisý řediteli téhož spolku panu\nMariino v skému památní dárek, velmi vkusně zhotovenou\ntaktovku. Jak se dovídáme, budou se v jedné z příštích\nbesed provozovati oblíbené žertovné sbory: „Radostné ce-\nstování\" a „Vávra\" od Ed. Nápravníka, „Dožij, dopij,\"\nod Bergmanna.\nPan Fr. Janda, horlivý to výbor zpěv, spolku\n„P er n štýn;í v Pardubicích hodlá mezi svými známými a prá-\ntely zavěsti sbírku, jejížto výnos určen bude na vypsání\nceny za nejlepší sbor žertovný, jichžto tak málo v li-\nteratuře naší máme. Zajisté velmi chvalitebné to počínání,\nkteré by všude ohlasu najiti mělo.\nPři valné schů z i zpěv. spolku v Jičíně,\nodbývané dne 16. listopadu 1862 byli za čestné údy jedno-\nhlasně zvoleni: Pan Jan Tobiášek, farář v Kádími (u Jičína)\np. F. Lopatář, učitel v Běíobradě; p. Pavel Křížkovský,\nkněz řádu Augustiánův ve Starém Brně; p. hrabě Alfred Ai-\nchelburg, majitel panství Bělohradského ; p. cis. král. krajský\nkomisař Jos. Killár; sl. Anna Fejfarova, nyní provdaná\npaní Jeníková. Pan Pavel Krížkovský byl zvolen za čestného\núda pro své zásluhy o národní zpěv sborový, p. Jan Tobiášek\npro své zásluhy o zpěv v Jičíně vůbec. Ostatní pánové, jakož\ni paní Jeníková byli zvoleni za četné údy pro své zásluhy o\nzpěv. spolek Jičínský zvlášť. Dne 3. dubna b. r. byly těmto\nzvoleným čestným údům vkusně vyhotovené diplomy dílem do-\nručeny, dílem poštou zaslány."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "87", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5.4", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.6", "debut_caractere": 6050, "fin_caractere_exclue": 7325, "texte": "Ochotnická divadla.\nDivadelní společnost paní El. Zollnerové v Plzni\nodebrala se do Berouna; nová společnost p. Kramuela\ndo Budějovic. — V Rokycanech provozoval se dne 6. dubna\nv ochotnickém divadle Tylův „Strakonický dudák.\" — V So-\nbotce hráli ochotníci řízením výboru občanské besedy ve pro-\nspěch besední knihovny dne 6. dubna: „Starý manžel\" od Jos.\nKořeňovského, veselohra ve ctyrech jednáních, z polského pře-\nloží! Jar. Pospíšil, a „Rekrutýrka v Kocourkově/' fraška v je-\ndnom jednání, z německého přeložil Zbraslavský. — Ochot-\nníci vHoroměřicích představovali dne 6. t. m. ve pro-\nspěch místních chudých frašku „Stěkavec,\" veselohra ve 3 je-\ndna meh od J. N. Štěpánka. — Ye Vlach obřeží provozovalo\nse dne 6. dubna ve prospěch chudých školních dítek „Vrahové\nv městě,\" fraška ve 3 jednáních od J. M. B> — Na ochotni-\nckém divadle v Slaném provozovalo se 6. t. m. přispěním\nzpěváckého spolku „Dalibora\" ve prospěch ústavu chudých\n„Ďáblův podíl,\" obraz komický se zpěvy ve 3 jednáních od\nScribe, přeložil Jos. Jaromír Litněnský. — V S e d 1 c i hráli\nochotníci dne 7. dubna ve prospěch pohořelých v Borotíně\n„Liška nad lišku,\" „Stará místo mladé\" a „Jeden z nás musí\nse oženit.\" — Na ochotnickém divadle v král. hor-\nním městě Hoře Kutné provozovali dne 6. dubna 1863"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1034, "texte": "Kutnohorští studující poprvé : „Maškary v nesnázích,\" veselohra\nve 4 jednáních od K. Benedixe, [přeložil Venkryl. Čistý výnos\npřipadl k rozmnožení Tylova nadací pro chudé Kutnohorské stu-\ndující. — VRiěanech dávali tamnější ochotníci dne 6. dubna\n„Pražský flamendr,\" činohra od Tyla. — Ochotníci ve Vo-\nkovi cí ch představovali v pondělí dne 6. dubna ve prospěch\nchudých obce „Převržená slánka,\" dramatický žert v jednom\njednání. Na to: „Statek Lhota,\" veselohra 4 jednáních. —\nMladoboleslavští ochotníci dávali dne 6. dubna\n„Chudý písničkář,\" obraz ze života ve 4 jednáních. — Stu-\ndující v Turnově provozovali v pondělí velikonoční\nk dobrému účelu : „Bělmo na ocích,\" veselohra ve 2 jedná-\nních, volně přeložil M. B. a „Prodaná láska\" od J. Nerudy\npodruhé. — Ochotnické divadlo v Mšeně provozovalo\ndne 6. dubna „Tvrdohlavá žena,\" původní báchorka ve 3 je-\ndnáních od J. K. Tyla. Čistý výnos jest určen k dobrému\núčelu. — V Přelouči dávala se v pondělí velikonoční „Matka\na dcera.\" Čistý výnes urěen jest na opravu tamnějšího chrámu-"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "87", "page_fin": "87", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.7", "debut_caractere": 1036, "fin_caractere_exclue": 1044, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "87", "page_fin": "87", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5.5.1", "titre_corps": "Hudebním skladatelům českoslovanským.", "titre_sommaire": "Hudebním skladatelům českoslovanským.", "signature_source": "Výbor Hlaholu", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.7", "debut_caractere": 1046, "fin_caractere_exclue": 5576, "texte": "Hudebním skladatelům českoslovanským.\nVýbor Hlaholu.\nDoba naše, již budoucí dějepisec hudební nazve asi dobou\nzpěvu, žádá, abychom zaopatřili mužským zpěváckým spolkům,\njež ruch našeho casu v život uvedl, řádné literatury. Co ne-\nočekávaný, milý host, na jehož příští jsme nikterak nebyli při-\npraveni, překvapili nás zpěváctí spolkové. Jako dobrý hostitel,\nkterý v takovém případě na kvap shledává, čeho k obsluze\nhosta potřebuje, postarali jsme se prozatím imy o nejpoťreb-\nnější věci, na kterýchž by spolkové mladistvé síly své zkoušeti\na tužili mohli. Učinili jsme právě vedle staroslovanského oby-\nčeje, dle kterého sousedé snesli co měli, aby hosta vycastovali;\nneboť každý, kdož jen poněkud za povolána se cítil, přičinil se,\naby nějakým hudebním plodem k rozhojnění necetné ještě lite-\nratury mužského zpěvu přispěl a nápomocen byl, aby se po-\ntřebě okamžiku odpomohlo. Hojnými těmito příspěvky, na jichž\njakost tuto pohlížet! nebudeme, věříce, že každý „dal co měl\"\na přál, „aby byl více dáti mohl,\" jest ovšem okamžité\npotřebě odpomoženo, avšak postaráno musí býti, aby nás v bu-\ndoucnosti nedostatek nepřekvapil.\nVěc tuto si vzal zpěvácký spolek Hlahol v Praze na péci,\na ustanovil se na tom, že pozve všecky, kdož se hudební sklad-\nbou zanášejí, aby činnost svou ve skládání zvýšili a plody své\nhudební músy Hlaholu zasýlali, kteréžto skladby pak komisse ze\ntří údu z výboru Hlaholu zvolena bedlivě uváží a o itlch své\ndobré zdání podá. Hlahol zve tedy tímto listem se slušnou še-\ntrností všecky, kdož se skladbou hudební zabývají, aby horlivě\nskládali, ti pak, kdož širších vědomostí o skladbě mají, vědo-\nmosti s jinými sdíleli, jakož i kde vlohy tuší k skladbě po-\nvzbuzovali a vůbec jinými prostředky úmysl Hlaholu podporo-\nvali. Zároveň se obrací Hlahol k básníkům s žádostí, aby\ndadouce praménkům básnickým hojně se prýštit!, poskytovali\nhudebním skladatelům hojné látky.\nTrváme, že krok, kterýž Hlahol tímto činí, žádoucích vý-\nsledků míti bude; ucinilť jej v přesvědčení, .že se nalézá v na-\nšem národě sil znaěných, které potřebují toliko, aby byly k\nčinnosti povzbuzeny a dobře vedeny. Trváme též, že bude týž\nkrok s pravého hlediště pojat, i že bude považován za prostře-\ndek, jímž lze hudební literaturu mužského zpěvu důkladnými,\nkritice vyhovujícími plody rozmnožiti a před nedostatečnými a\nnejapnými padělkami uchrániti, jakož i z jiné strany zase hu-\ndebním plodům mladých skladatelů průchod do veřejnosti zjed-\nnati. A na tom všem asi záleží jednomu každému, komu záleží\nna cti vlasti a vzdělanosti národa, kteréžto vzdělanosti měřít-\nkem nejlepším jest umění.\nUstanovil pak se spolek Hlahol v této věci na následují-\ncích základech:\nl) Spolek Hlahol pozve mladé skladatele ěeskoslovanské,\naby pilně skládali, a své skladby pro mužský sbor výboru\nHlabolu do Prahy zasýlali.\n2) Skladby zaslané proskoumá komisse ze středu výboru\nHlahoíu zvolená, kteráž zdařilé skladby celému spolku oznámí;\n(v záhadných případech požádá komisse o úsudek dva jiné na\nslovo brané hudební umělce, kteříž nejsou údy výboru Hlaholu).\n3) Skladby komissí za zdařilé uznané provedou se nejprv\npo domácku v některý den, v němž Hlahol svá cvicení držívá.\n4) Shledá—li se po domácím provedení, že skladba dobrý\núčinek na velké obecenstvo slibuje, provede ji Hlahol v někte-\nrém svém koncertě aneb v některé své zábavě.\n5) Po veřejném provedení skladby vyplatí se skladateli\nz pokladnice Hlaholu jeden zlatý dukát za skladbu krátkou,\ndva až tři dukáty ve zlatě pak za skladbu rozsáhlejší co čest-\nného honoráře,\n6) Bude-li si toho skladatel přáti, zprostředkuje Hlahol\nmezi ním a mezi nakladatelem hudebním, aby s dobrým úspě-\nchem provedená skladba tiskem vyšla.\n7) Skladatel zůstane majetníkem své skladby, a může jí\nnaložiti podle své vůle\n8) Zašlou se jedině skladby nové, původní, které se ještě\nneprováděly, a vyloučena jsou všeliká upravení a zpracování\njiných skladeb.\n9) Zašlou se skladby v cistě opsané partituře a ve dvoj-\nnásobných hlasech (listech), a přiloží se v zapečetěné obálce\njméno skladatele s mottem na zevnější straně obálky jakož i\nna partituře.\n10) Nedostatečné skladby vrátí se skladatelům a příslušná\nobálka se jmenem skladatelovým nerozpecetí se.\n11) Zadoucno jest, aby se skladby, které uzná komisse za\nnedostatečné, opisy nerozšiřovaly, ano spíše aby se zniěiíy.\nStavíce na základě pravdy a pomoci Boží očekáváme vře-\nlého účastenství všech, jimž cest národní na srdci leží, jakož i\nočekáváme dobrého ovoce pro umění, v němž od jak živa Če-\nchové v prvních řadách kráčeli*\nV Praze dne 9, března 1863."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "87", "page_fin": "88", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5.6", "titre_corps": "— Poslední hodiny spasitelovy, oratorium od", "titre_sommaire": "— Poslední hodiny spasitelovy, oratorium od", "signature_source": "r—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.7", "debut_caractere": 5578, "fin_caractere_exclue": 7429, "texte": "— Poslední hodiny spasitelovy, oratorium od\nLud. Spohra, provedeno dne 30. března 1863. Jistý kritik\nporovnávaje skladatele oratorií s muži posvátnými, praví, že se\nveliký H ae n d e l podobá mohutnému proroku Jeremiáši;\numěle a hádankovitě zapletené a podivuhodnou fantasií vynika-\njící skladby nádherného genia, jenž se na zemi v podobě kan-\ntora potloukaje, J. S. Bachem jmenoval, upomínají na ohromné\nobličeje Hesekila; Alen d eis sok n-B art holdy podobá se\nduchaplnému Pavlu, slynoucím skvělou výmluvností a ostrou\ndialektikou. Jako Paulus všechny školy řecké filosofie a he-\nbrejského mudrctví znal: tak se naučil Mendelssohn všechny\nobory hudby znáti a následoval slova Pavlova: „Zkoušejte vše,\nnejlepší podržte!\" Komu ale podobá se šlechetný mistr Lud.\nSpohr? Komu jinému, než jemnému, ušlechtilému a laska-\nvému Janu? Spohr pojal ve svém oratoriu „Poslední hodiny\nspasitelovy\" historii utrpení jeho z cistě lidského stanoviska a\nnechal při tom božství všude prokmítati; on to cítil, že mu\njest velebiti v tónech Boha-clověka. Za tou příčinou bude\nSpohrovo oratorium přátel míti, a tak dlouho dojímati a pt-\nvznášeti, dokud cítících srdcí na světě bude. Básník textu\npředvádí nám na tak dojimavý způsob všecňny události, že je\ntakřka se spasitelem prožijeme. Vše, co dýchá něžnost, tužbu,\nzbožnost, vše to daří se výtečně Spohrovi ; též i velkolepost\nco do formy a obsahu není mu cizí, ačkoliv mu ocelová síla\na geniální odvážlivost B. Haendla, tohoto Michala Angela hudby,\nchybí. Oratorium Spohrovo počíná „Andantem grave,\" kteréž\nv širokých, úchvatných větách ušlechtilé lící kvílení. Překrásná\nčísla skladby této jsou : Jidášova náruživosti plná arie („Běda\nJidáši tobě\"), nad míru něžná arie Marie se sborem („I když\nvšichni ustoupí\") a ohromující sbor závěreční („Krev jeho pa-\ndniž na nás). Na to tvoří velkolepá introdukce začátek dru-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3199, "texte": "hého dílu tohoto oratoria a vlastní utrpení počne. Ostrá\nprotiva sborů : Pohleď zářící slunce\" a „Lékař, jenž všem po-\nmohl,\" jest jen krátkým recitativem odloučena. Nyní následují\nposlední slova Kristova, která jsou přerušena árií panny Ma-\nrie, terzettem a krátkými sborovými větami. Kristus zemře ;\netherický něžný sbor jeho přátel („Padáme všichni v prach\")\npřejde do přicházející bouře. Tu jemně počne sbor lidu („Jak\nhrozná bouře\") a nabývá s ruchem živlů síly až k skutečné\ndramatické náruživosti. Provedení oratoria, v němžto se paní\na dámy Žofínské akademie, spolku Ceciliánského, mužského\nspolku zpěváckeho, „Hlaholu,\" chovanci zdejšího konserva-\ntoria, hudebníci král. zemského divadla a mnozí ochotníci sú-\nčastnili, bylo až na některá přehnaná tempa velmi dobré a za-\nsluhuje všestranného uznání. Ze sólistu vynikal hlavně J. Lu-\nkeš (Jan), Rokytanský (Petr), pak sl. Ehrenbergrova (Marie)\njakož i paní Procházková, p. Bernard, Eilers a ostatní.\n— Proškova mše pro čtvero mužských hlasů*\nJak jsme v čís. 9 těchto listů oznámili, dávala se v chrámě\nu sv. Jakuba nová mše pro čtvero mužských hlasů od Fr.\nProšky, ředitele kůru téhož chrámu. Pan Proška obral si, jak\njsme ze všech částí této skladby seznali, za úkol podati našim\nmladým a ještě málo routinovaným zpěváckým spolkům snad-\nnou i méně sběhlým zpěvákům přístupnou a zpěvnou\nmši, což se mu také šfastně podařilo. Utvoř hudební po je-\ndnou uslyšení zevrubně posouditi je věcí nesnadnou, a protož\nvyslovíme se zde, nemajíce partitury při ruce, jen všeobecně\n0 nové skladbě páně Proškově. Hudba ke všem částem mše je\nslovům dokonale přiměřená, jednoduchá, nelíčená a svědčí o\ndobrém pojmutí textu kostelního, jehož mnozí skladatelé tak\nrádi užívají, by své dělané hudbě neobyčejnými přechody, ná-\npadnými modulacemi a jinou harmonickou rafinerií platnosti\ndodali a ji pikantnější učinili. V páně Proškově mši nenachá-\nzíme ničeho takového, ačkoliv přesvědčeni jsme, že mu tyto\nprostředky pohotově stály. Skladatel vystříhal se však urnělů-\nstek a podal nám v skladbě své modlitbu, která se mu z nitra\nprýštila. Pravá modlitba nespočívá, jak nám každý přisvědčí,\nna vybraných frásích, poetických figurách a jiných podobných\nokrasách, nýbrž na přiměřeném vroucném vyjádření svých ttiy-\nšlének, a to platí také o mši p. Proškově. Z Kyrie vane onen\nskroušený cit, jenž při této části mše obecenstvo ovládá a har-\nmonisuje úplně s rozpoložením modlících-se. V Gloria naznačen\nje s úspěchem zbožně jásající, v Credu pevně důvěřující cit\nsrdce Bohu odevzdaného. V Credu nacházíme několik nutně ze\nslov vyplývajících sekvencí, na př. „Deus, de Deo — bomo de\nhornině\" atd., jež zde trefně k zvýšení výrazu umístněny jsou.\n1 ostatní částě mše uvádějí zbožné obecenstvo do onoho rozpo-\nložení, kteréhož další funkce požadují; jmenovitě jest Bene-\ndictus a Agnus chvalným toho důkazem. Co se prosodie do-\ntýče, je všude neúhonná a správná a pravého akcentu slov je\ndokonale šetřeno. Těchto někdlik slov postačí, abychom naše\nmladé spolky zpěvácké na tuto pečlivě pracovanou a snadnou\nmši upozornili, a doufáme, že jim skladbou touto více poslou-\nženo bude, než některou šroubovanou mší, která se jen nej-\nvýtečnějšími silami pro\\ésti dá.\n\nr—r."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5.7", "titre_corps": "— Umělkyně českoslovanské. Že i spanilá pleť", "titre_sommaire": "— Umělkyně českoslovanské. Že i spanilá pleť", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.8", "debut_caractere": 3201, "fin_caractere_exclue": 6143, "texte": "— Umělkyně českoslovanské. Že i spanilá pleť\nv zemích českoslovanských krásnému umění se věnuje, dosvědčuje\nnásledující seznam umělkyň československých, které buď\nv cizině neb vlasti prospívají. Seznam tento není ovšem úplný,\nale poskytne přec dobrý přehled o našich silách uměleckých.\nZpěvačky : Slečna Mína Medalova, nyní v Benešově, sl. Au-\ngusta Sto gr o v a, dvorní zpěvačka v Mnichově, sl. Emilie\nS ch m i d t o v a, dvorní zpěvačka v Darmstadtu (nyní v Praze),\nsl. Marie S ch m i d t o v a, dvorní zpěvačka v Meiningách, sl.\nAloise Blažkova, dvorní zpěvačka v Nové Strelici; paní\nSchroderov á-Ch aloupková ve Lvově (přijde nyní do\nŠtýrského Hradce), sl. H u 1 g e r t h o v a, Moravanka v Gdán-\nsku, sl. Marie Hofrichterova tamtéž, sL Rastrelliova\nv Elberfeldu, sl. Kroppova v Brně (přijde k dvorní opeře\ndo Vídně), sl. Fischerova z Tiefensee, na uměleckých\ncestách v Německu, sl. Klettnerova v Štýrském Hradci,\nsl. Terezie Štolcova v Tiflise u italianské opery, si. Mi-\nková, Moravanka, u dvorního divadla v Berlíně; paní Kainz-\nPraus o v á, sl. Ferlesová, druhdy v Karlsruhe, sl. Rosa\nHagenova v Německu, sl. Řepková v Moskvě, sl. Ma-\ntilda Lindnerova, Pražanka, v Norimberku, slečna Marie\nMu 11 ero v a, druhdy v Temešváru, nyní v Praze, slečna\nAnna Anderova v Rakousku, sl. Anna Dráždí kova v Ně-\nmecku, sl. Beu 11 ov a, dramatická zpěvačka v Olomúci, si.\nHřímalo v a v Brně. — Pianistky, které veřejně koncerto-\nvaly : Slečna Yojtěška Zadrobilkova, nyní v Kievě, paní\nK1au s o v á-S zarvdyová v Paříži, sl. Vilemína Čermá-\nkova v Praze, sl. Božena Svobodova v Praze, sl. Sa-\nch ro v a v Praze, sl. Marie Křížová v Praze, sl. Anna\nHorova y Praze, paní Hni1ič k o v á, sl. Amálie Holu-\nbova, sl. íápa1 o v a; učitelka hudby v Oděse, sl. A. Vá-\nvrov a. — Houslitky: Slečny Mína a Marie Nerudovy\nna uměleckých cestách, sl. Berta Brousilo v a v Londýně,\nsl. Rosa ďOr na uměleckých cestách v Německu, sl. Hola-\nsova a sl. Schlegerova. — Čellistka: sl. Sukova, Slo-\nvenka. — Herečky: Slečna Fanny Janouškova, dvorní\nherečka ve Vídni, sl. Albina Hainzova ve Vratislavi, sl. Ma-\nrie Korschnerova v Amsterdamu, sl. Gebhardtova\nv Praze. —Tanečnice: Božena Jungmanova, nyní v Praze,\na slečna Hronova (Di Rhona) na uměleckých cestách.\n— Slečna Mina Medalova, zpěvačka opery ve Frank-\nfurtě, hodlá až se uzdraví, vystoupiti několikráte v prozatímním\ndivadle. Zpěvačka tato, která povždy s velkou pochvalou ve\nFrankfurtě vystoupila, poskytne zajisté svým vystoupením našemu\nobecenstvu milou zábavu.\n— Slečně Rosa ďOr koncertovala s úspěchem velmi\npříznivým v Rybníku (v Slezsku Pruském.) V koncertě její m\núčinkoval též tamnější zpěvácký spolek.\nv\n— Slečna Aug. Stogrova, dvorní zpěvkyně u di-\nvadla Michovského, zpívá nyní pohostinsku v Lipsku, kdež její\nvýtečná hra a zpěv všestranně se líbí.\n— Pan Záhorský vydá nákladem p. Fleischera v Praze\ntři písně, mezi nimi též „Muže bez slzí\" pro jeden hlas s prů-\nvodem piana ve prospěch „Svatoboru.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5.8", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.8", "debut_caractere": 6145, "fin_caractere_exclue": 6156, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.5.8.1", "titre_corps": "První Hamlet. První herec, jenž r. 1579 Hamleta u přítomnosti", "titre_sommaire": "První Hamlet. První herec, jenž r. 1579 Hamleta u přítomnosti", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.8", "debut_caractere": 6158, "fin_caractere_exclue": 6344, "texte": "První Hamlet. První herec, jenž r. 1579 Hamleta u přítomnosti\nShakespeara hrál, jmenoval se Richard Barbadge a byl tak\ntlustý a vytylý, že — jak Halliwell vypravuje — sotva dýchati mohl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-04-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-04-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1863-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.8", "debut_caractere": 6346, "fin_caractere_exclue": 7298, "texte": "Listárna.\nPanu F. Z —kovi (dle pečetě na listu F. C.) v Ro\nVás článek o skladbě p. B. nemůžeme za tou příčinou uveřej-\nnili, poněvadž obsahuje sprosté nadávky a hany, a poněvadž\njste redakci své pravé jméno neudal. Podejte nám důvody a\npříklady opatřenou kritiku a zjevte nám jméno Vaše a pak\nochotně ji uveřejníme.\nSlav. zpěv. spolkům. V naší kanceláři lze dostati\nnásledující sbory: Slavnost večerní\" (zastaveníčko) 30\nkr. — Zas tav en íčko od Hohlfelda, 30 kr. — A, B, C,\nkomický sbor od Zollnera, 45 kr. — „Jídelní lístek,\" ko-\nmický sbor od Zollnera. — „Mladí musikanti\" od Kuckena,\n60 kr. — Synfonie od Haydna (sbor) 60 kr. — „Loďka,\"\nod Em. Tittla, 30 kr. — Boží láska, sbor k pozdvihování\nod Cherubiniho, 30 kr. — „Jindy a nyní,\" komický sbor\nod Kreutzera, 45 kr. — Pohřební zpěv od Kalivody, 30\nkr. — Pohřební píseň od J. V. Veita, 30 kr.\nŽádané tři kusy pro housle a piano můžete dostati ;\nbudou stát mezi 2 a 3 zl. r. m. Sarafon stojí 90 kr."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.1", "texte": "O působeni jednoty hudebních umělců\nPražských k podporováni vdov a sirotků.\nPodává Em. A. Meliš.\nJe tomu letos právě šedesát let, co jednota tato do\nživota vstoupila, a nebude tedy od místa, zmíníme-li se ně-\nkolika slovy o vzniku a působení jejím*\nRoku 1803 založili Pražští hudební umělci ku prospěchu\nsvých vdov a sirotků jednotu, kteráž téhož roku od J. M.\ncísaře Františka potvrzena jest. Jednota tato obdržela dovo-\nlení dvě velké hudební akademie, jednu dne 25. prosince,\ndruhou o velkonocích ku prospěchu toho ušlechtilého ústavu\nkaždoročně uspořádali. Za šfastné provedení myšlénky této\nodbývala se zvláštní pobožnost; dávala se totiž dne 4. lipna\n1803 za času Dlabačovy správy chrámového kůru slavnostní\nmše ve farním kostele na Strahově, v nížto se 150 hudeb-\nních umělců zúčastnilo. Od té doby provozují se každoročně\ndvě hudební akademie, v nichžto hudební umělci Pražští, ja-\nkož i zdatní dilettanti účinkují. Skladby, které jednota tato\nkaždoročně provozuje, jsou nejvíce oratoria, velkolepé mše,\nkantáty a jen někdy jsou rázu světského.\nJednota hudebních umělců přispěla nemálo k probuzení\nlásky obecenstva k tomuto druhu hudby výtečným provede-\nním oratorií Haendlových, která teprv v tomto století v Praze\nse provozovala. Jednota seznámila obecenstvo Pražské téměř\ns každým klassickým neb alespoň vynikajícím dílem v oboru\ntomto a snaží se všemožně i novější skladby oratorní mu\npředvésti. Na důkaz toho podáváme zde seznam skladeb,\nkteré jednota v čase 30 let, totiž od r. 1833 až do r. 1863\nprovedla.\nDne 25. prosince 1833 : „Stvoření světa,\" oratorium od Jos.\nHaydna,\n„ 18. května 1834: Akademie,\n„ 25. prosince 1834: „Soud světa,\" oratorium od Bed.\nSchneidra,\n27. prosince 1835 : a) „Introdrukce k Mesiáši\" od B.\nHaendla,\nb) Tenorová arie z oratoria: „Da-\nvide penitente,\" od W. A. Mozarta,\nc) Sbor od Heringa,\nd) „Kristus na hoře Olivetské,\" ora-\ntorium od L. Beethovena,\nDne 17. dubna 1836 : „Poslední doby spasitelovy,\" orat. od\nL. Spohra (poprvé),\n„ 22. pros. 1836 : „Stvoření světa,\" orat. od Jos. Haydna,\n„ 15. května 1837 :a) Poslední sada 9. synfonie od Lud,\nBeethovena,\nb) Ouvertura k „Ali-Baba\" od Cheru-\nbiniho,\nc) Bitva, synfonie od Wintra,\nd) Lovecký sbor z „Euryanthy\" od\nK. M. Webra,\n}> 3. dubna 1837 : „Stvoření světa,\" orat. od Jos. Haydna,\n„ 22. lipna 1838: a) Ouvertura k „Ifigenii\" od Glucka,\nb) sbor z „Alcesty\" od téhož,\nc) závěreční sbor z „Davide penitente\"\nod Mozarta,\nd) sbor ze „Stvoření světa * od Haydna,\ne) ouvertura k „Zaiře\" od Wintra,\nf) ouvertura „Macht des Liedes\" od Lind-\npaintnera,\ng) sbor od Spohra,\nh) ouvertura ku „Castor a Pollux\" od\nVoglera,\n31. října 1839: „Poslední doby spasitelovy,\" orat. od\nL. Spohra,\n15. září 1839: a) Ouvertura k opeře „AhnenSchatz\"\nod Reissigra,\nb) Velký sbor od Wintra,\nc) Ouvertura „Zigeuneťs Warnung\" od\nBenedikta,\nd) Sextett pro 6 chromatických lesnic\nod Div. Webra,\ne) Ouvertura k „Nurmahai\" od Spon-\ntiniho,\n„ 25. března 1841: Paulus, orat. od F. Mendelssohna-Bar-\n7/ i '\ntholdyho,\n„ 8. září 1841 : „Stvoření světa,\" orat. od J. Haydna,\n„ 21. března 1842: „Zboření Jerusalema\" od F. Hillera\n(poprvé),\n„ 24. lipna 1842: a) Ouvertura „Ali-Baba,\"\nb) ouvertura k „Vilém Tell,\"\nc) sbor „Wasserfahrt\" od Mendelssohn-\nBartholdyho,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.2", "texte": "d) Lovecký sbor od J. N. Škroupa,\ne) „Bitva u Viktorie,\" synfonie od\nBeethovena,\nDne 10. dubna 1843 : „Poslední doby spasitelovy,\" crat. od\nL. Spohra,\n„ 19. října — : „Ctyry roční počasy,\" orat od Jos.\nHaydna,\n„ 1. dubna 1844: Paulus, orat. Mendeíssohn-Bartholdy.\n„ 23. pros. 1844: „Pád Babylona,\" orat. od Lud. Spohra,\n„ 17. března 1845: Samson, orat. od Haendla (poprvé),\n„ 23. pros. 1845: „Stvoření svéta,\" orat. od Jos. Haydna,\n„ 1. dubna 1846: Mojžíš, orat. od A. B. Marxe,\n„ 23. pros. 1846: Mesiáš, orat. od Haendla,\n„ 29. března 1847 : „Soud světa,\" orat. od Bed. Schneidra.\n„ 23. pros. 1847: Paukis, orat. od Mendelssohna-Bar-\ntholdyho,\n1„Otče náš\" (v česk. jazyku), orat. od\nLud. Spohra,\nSynfonie C od Mozarta,\n„ 23. pros. 1848: Eliáš, orat. od Mendelssohna-Barthol-\ndýho (poprvé),\n„ 2. dubna 1849: Eliáš, orat. Mendelssohna-Bartholdy.\n„ 23. pros. 1849: „Stvoření světa\" (v češtině), orat. od\nJos. Haydna,\n„ 26. března 1850 : „Poslední doby spasitelovy,\" orat. od\nL. Spohra,\n„ 23. pros. 1850: Pauíus, orat. od Mendelssohna-Bar-\ntholdyho,\nt 15. dubna 1851 : „Zboření Jerusalema,\" orat. od Ferd.\nHillera,\n„ 23. pros. 1851: Čtyry roční počasy,\" orat. od\n„ 6. dubna 1852: „Zboření Jerusalema,\" orat. od Ferd.\nHillera,\n„ 23. pros. 1852: Samson, orat, od Haendla,\n„ 22. března 1853 : Abraham, orat. od Lindpaintnera,\n„ 23. pros. 1853 : „Stvoření světa,\" orat. od J. Haydna,\n„ 11. dubna 1854: Paulus, orat. Mendelssohna-Bartholdy.\n„ 5. ledna : Mesiáš, orat. od Haendla,\n„ 3. dubna 18 55: „Israelité v Egyptě,\" orat. od Haendla,\n„ 23. pros. : „Stvoření světa,\" orat. od Jos. Haydna,\n„ 17.března 1856: „Poslední doby spasitelovy,\" orat. od\nLud. Spohra,\n„ 23. pros. : Mše D-dur od L. Beethovena,\n„ 6. dubna 1857 : „\n„ 23. pros. : Eliáš, orat. Mendeissohn-Bartholdy.\n„ 29. března 1858: a) „Poslední věci,\" orat. od L. Spohra,\nb) Mše od V. Jindř. Veita,\n„ 23. pros. : „Zboření Jerusalema,\" orat. od Ferd.\nHillera,\n„ 18. dubna 1859 : Samson, orat. od Haendla.\n„ 23. pros. : Paulus, orat. Mendelssohna-Bartholdy.\n„ 2. dubna 1860: „Ctyry roční počasy,\" orat. od Jos.\nHaydna,\n„ 23* pros. : „Israelité v Egyptě,\" orat. od Haendla,\n» 26. března 1861: a) „Davide penitente,\" orat. od W. A*\nMozarta,\nb) „Stabat mater\" od Pergolese,\nDne 23. pros* 1861: Abraham, orat. od M. Blumnera,\n„ 14. dubna 1862: „Stvoření světa,\" orat. od Jos. Haydna,\n„ 23. pros. : Eliáš, orat. Mendelssohna-Bartholdy.\n„ 30. března 1863: „Poslední doby spasitelovy,\" orat. od\nL. Spohra.\n\nŘezbářstvi v Čechách.\n\nNejvýtečnější památník obraznictví v spojení jeho s ma-\nlířstvím, jaký v Praze máme, jest krucifix v Týnském\nkostele v levo od hlavního oltáře. Podobizna jest v životní\nvelikosti, navrhnutí barev má tu samou dílnost jako při obra-\nzích. Kříž a zadní půda jdou do temna, pozlacené v dřevě\nřezané paprsky jsou okolo celého, ruce jsou rovně rozpjatý,\nhlava na levou stranu skloněna, a svaté tělo více zepřeno\nnež zvěšeno. Zlaté hvězdy kryjí rány a dostačné roucho\nokolo kyčlí jest stočeno. Prof. Wach v Berlíně vyjádřil se\no krucifixu tom takto: „Jestiť přepodivné, jak velice při\nvěrnějším povšimnutí, při hlubším zabrání-se v jádro tohoto\numěleckého díla, ono na vznešenosti a zajímavosti prospívá.\"\ní zpřítomňuje tajemství této smrti takou vznešenou měrou, že\nby se mohlo mysletí, jako by to byl ten jediný krucifix,\nkterý za znamení křesťanstva na zeměkouli stojí. Mistr vy-\nbral ty nejvznešenější poměrnosti s velikou známostí v umění\na jemném pozorování přírody, a varoval se v tvárnostech\nvšeho vyplňování, že skoro do holosti vybíhá, aniž že skrze\nto nepříjemným není, ale spíše celé jest tím duchovně i hi-\nstoricky znamenitější, proto že umučení až na nejskrovnější\npoměry vyznačeno, množství utrpení co nejurčitěji zjevuje.\nRuce i nohy jsou opravdově výborně vyrozuměny a věrně\ndle potřeby postavy vyvedeny. Nemělo by se ani věřit, že\nby bystrost, jakouž malířství zde řezbářstvi dalo, a jakéž\nsotva červenější jest než slonová kost, tolik k tomu mohla\npřispěti, aby zdělání těla skoro sprostičkému jemnost velmi\npříjemnou, a hlavu zamodraiými pysky a temně zbarveným\nobočím tak hluboký zajímající výraz dávalo. Z ohledu hlu-\nbokého dojmu předmětu toho může se mezi všemi podobiz-\nnami mrtvoly P. Krista toliko přirovnali podobizna položení\nKrista do hrobu od Rafaela v obrazárně Borghese v Římě a\nv řezbě podobizna u Pieto M. Angelo, ač se v uměleckém\nvýtvoru s oněmi díly porovnali nedá. Co se však mistra a\nčasu této umělé práce dotýče, tedy se náhled prof. Wacha,\nže krucifix od jistého vlašského mistra ku konci 14. století\nzhotoven a do Prahy přenesen byl, tím spíše stvrzuje, ježto\ndle listů před rukama majících v hlavě kříže od r. 1439\npozůstatky se chovají, a vplyv aneb účinlivost, jaké uči-\nliště malířské na řezbářstvi v Němcích měly, s druhou polo-\nvicí 15. století počalo; od toho času ale sloh řezbářstvi\nv Němcích skrze sloučení se stavitelstvím jednoho rázu jest.\nOstatní pamětihodné řezby jsou v Pražských chrámích: Na\noltáři bolestného srdce v Týně Mariánský obraz s děťátkem\nv slohu madony v Kolíně (Koln) od mistra Štěpána. Na ol-\ntáři sv. Jana křtitele v témž kostele křest Kristův od Šimona\nÁbele od r, 1743. Na velkém oltáři v kostele u Maltesrň\nsv. Ubaldesky a sv. Gerharda. Kromě těchto máme v Praze\nznamenité množství řezeb v dřevě, které ale pro ztitvoření\nslohu v odění a umdlenost u vyjádření hlav znamením za-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.3", "texte": "padlého umění jsou a v pravidlu do 17. století přináleží.\nVšude ale se zjevuje při řezbářských prácech přilpění na\nmalířství, pokud práce sochařské v kameni skrze jich stavi-\ntelský sloh pamětihodný jsou, jakž to jmenovitě na sochách\nv kostele sv. Mikuláše na Malé straně se vidí. Kromě\nPrahy nacházejí se také ještě v Chebu některé od znalců\numění schválené řezby v dřevě; jmenovitě sochy sv. To-\nmáše % AquinOy a Pius V. na oltáři matky boží v tam-\nnějším městském dominikánském kostele, pak sv. Emeren-\ncie na oltáři sv. Vincence v témž kostele;, všechny v hlubo-\nkém a posvátném vytvoření hlav. Pak se Františkánském\nkostele socha sv. Madony na stříbrném půlměsíci stojící,\npamětihodná skrze vidné spojení Mariánského panenství a\nskrze výtečné vložení barev. Konečně v kostele křížovni-\nckém tutéž dva čeští zemští patronové, sv. Václav a sv. Lid-\nmila v slohu a výtvaru ze školy van Dyk. Městský kostel\nv Krupce rovněž troje skupení, Krista před Pontským Pi-\nlátem představující, z řezby v dřevě schraňuje, a pro vý-\nbornou ráznost jejich postav výtečné jsou. Žádoucno jest,\naby toto podotknutí bylo mnohým přátelům umění povzbu-\nzením k dalšímu přirovnávání, a monografiemi staré řezby\nv dřevě v chrámech země České — tento tak důležitý díl\npříběhů umění — obohacen byl.\n\nJ. D.\n\nAntonín Paladius.\nŽivotopisný nástin.\n—e—\n(Dokončení.)\nR. 1808 předsevzal Paladius, jsa 10 let stár, se svým\nstrýcem cestu po vlasti a byl všude, kde se slyšeli dal, po-\nchvalou odměněn a od knížat Koloreda z Mansfeldů, od Lob-\nkovice, Khevenhúllera doporučními listy obdařen. Maje od-\nporuění list od hrabat Maguevských, cestoval do Itálie, kdež\nsvou výtečnou hrou na flétnu podivení vzbudil, načež se opět\ndo Prahy odebral. Prázdné své chvíle věnoval cvičení a zdo-\nkonalování-se na svém nástroji a brzy na to nastoupil s otcem\nsvým a Františkem bratrem uměleckou cestu do ciziny přes\nCheb do Dvorce (Hof), kdež několik hudebních akademií\ns velkým úspěchem uspořádal a nemalou sensaci zbudil.\nJsa od svých příznivců poručen kněžně Zlické (Schleitz),\nodebral se tam do jejího sídelního města a uspořádal kon-\ncert, jemuž kněžna s celou svou rodinou a četně shromá-\nžděnou šlechtou přítomna byla. Jako všude tak i zde okouzlil\nmladistvý Paladius svou krásnou hrou veškeré obecenstvo a\nbyl velkou pochvalou odměněn. Se stejným štěstím koncer-\ntoval napotom v Geře a ve Výmaru, v kterémžto posledním\nměstě za druhého Dulona jednohlasně vyvolán byl.\nJsa od vévody Výmarského hojně obdařen, cestoval do\nSaska přes Starohrad, kde dvě hudební akademie uspořádal\na velkou sensaci zbudil, na cestě do Dráždan přepaden byl\nnáramným bolením hlavy v Chemnici; pomoženo mu však\ndomácími prostředky, než pošlo z toho horší bolení v krku.\nPovolaný lékař zhojil sice tento neduh, ale zakázal mladému\numělci českému, nemá-li nebezpečí života jeho vyniknouti,\nby se nejméně dva měsíce po dosaženém zdraví pískání na\nflétnu zdržel, a z té příčiny nebylo z přednesu variací, v čas\nnemoci pro Drážďany zhotovených, nic; ano Paladius na-\nstoupil cestu do své vlasti.\nDne 20. března 1810 potěšil Paladius hlavní město milé\n- •\"***•'—r-«Sř2W- —\nsvé vlasti Prahu hudební akademií v sále Konviktském, kdež\nvšech posluchačů, zvláště však svého bývalého učitele na\nflétnu Ant. Bayera výbornou hrou překvapil.\nPočátkem r. 1811 vydal se Paladius do Plzně, kdež\njeho hra tak velkého obdivování došla, že pozvání na bu-\ndoucí rok mu podáno bylo, čehož i r. 1812 uposlechnul.\nV akademii své pískal koncert od Bayera, koncert od Viktliho,\na své variace s takou bravourou a uhlazeno stí, že každého\nposluchače k# podivení uchvátil. Avšak velkému tomuto ta-\nlentu nebylo od osudu dopřáno, úplně se rozvinouti a se\nzdokonaliti. Již r. 1813 počal churavěti a slábnouti; všechna\npomoc lékařská byla nadarmo a dne 13. listopadu 1813 as\no osmé hodině večer ducha svého vypustil.\nTakýto byl konec jinocha patnáctiletého, jenž útěchou\nsvých rodičů, okrasou svého umění a vlasti byl. Dá se\nsměle tvrditi, že by Paladius byl jedním z nejslavnějších\nvirtuosů na flétnu, kdyby byl býval mužného věku dosáhl.\nŽivotopis jeho sepsal a vydal s vyobrazením jeho Rybičky,\nJ. ÍVeindi s žalozpěvem německým od Weleby ve prospěch\nraněných bojovníků u Lipska,\n\nMocnost hudby.\nVýjev ze života.\n\nPřišla-li Rameau-ova hudba takořka v zapomenutí, ne-\nzmizí přec jméno slavného tohoto skladatele, jenž si pěsto-\nváním francouzské opery velkých zásluh dobyl, z paměti\nFrancouzů.\nRameau byl nadšenec pro své umění; žilť v něm a\nvše v přírodě k ní vstahoval. Jednou byl do jisté zahrady\nk obědu pozván, aby tam s domácím pánem a několika hosty\npoobědval. Krátce před obědem procházel se po zahradě\na byl nemálo překvapen, že dvě velké želvy, ježto domácí\nhospodář ochočil, ho v patách následovaly.\n„Ha!\" zvolal, „rád bych zvěděl, zdaliž tato váhavá\na na pohled hloupá zvířata něžnějším citem obdařena jsou?\"\nOtázku tuto neslyšel mimo domácího pána nikdo a ne-\ndostalo se mu tedy na ni žádné odpovědi.\nMezi tím vstoupil poslední z očekávaných hostů do za-\nhrady. Byl to jistý Barbaud, kterýž jsa milovníkem zpěvu,\ntaké libozvučným hlasem vynikal a hned na to započala\ntabule.\nPo nějaké chvíli vstal hostitel pod nějakou záminkou\nod stolu a přinesl brzy na to ubrouskem přikrytou a zavá-\nzanou mísu, kterouž na tabuli postavil.\nRameau byl od přírody svěží a zvědavý; jeho oko\nbylo na mísu upřeno a nemohl se přemoci, aby ubrousek\nnerozvázal a pokličku nevyzvedl. Avšak jaké to bylo pře-\nkvapení ! V míse seděla želva zcela tiše, aniž by se hý-\nbala. Rameau odskočil skoro trochu nevrlý nad tímto žer-\ntem od stolu.\n„Nelekejte se,\" pravil hostitel, „přinesl jsem želvu,\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.4", "texte": "abych Vaši otázce vyhověl, zdaž zvíře toto obdařeno jest\ncitem pro hudbu čili nic.\nNa ta slova vyjasnila se tvář Rameauova a zkouška se\nihned předsevzala.\nBarbaud klekl naproti želvě, položil bradu na tabuli a\nzačal zpívali dušeným hlasem tenkrát velmi oblíbenou arii:\n„Tout ce qui respire, reconnait V empire du charmant amour\"\n(Vše, co dýše, poznává vládu milostné lásky).\nZ počátku byla želva lichá; vystrčila ale potom zcela\nsvou hlavu ze skořepiny, vytáhla krk, otočila se k pěvci a\nzdála se v skutku tak pozorně naslouchati, že se oči zna-\nmenitého skladatele radostí jiskřily.\nBarbaud sesilnil poznenáhlu hlas a vyznačil obzvláště\nslova „charmant amour,\" (milostné lásky) v dlouhých nese-\nných tónech. Než, ký to div? Želva opustila mísu, a ko-\nlíbala se zrovna přes tabuli k výtečnému zpěváku, zůstala\ntěsně u něho stati a zdálo se, jako kdyby chtěla z úst jeho\nmilostnou tuto hudbu do sebe ssáti.\nNyní se nemohl Rameau déle zdržeti a zvolal, slze\nmaje v očích: „Pánové 1 Pro bůh, ona cítí mocnost jíma-\njící hudby.\" Na to vyskočil a vzal želvu do své náruče, a\nlahodil jí jako dítěti.\nDlouho nemohl Rameau výjev tento zapomenouti, a jako\nněkdy spisovatel Lafontaine, když ponejprvé knihu proroka\nBarucha četl, všechny své známé na ulici zadržel, aby jim\nknihu tu co nejvřeleji odporučil: tak také vypravoval Ra-\nmeau několik týdnů každému, jejž potkal, příběh o hudební\nželvě.\n\nKarel P. Kheil ml.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brna. (Produkce zpěv. spolku. Besedy). Po\ndruhé nás v tomto roce shromáždila dne 26. března beseda v\nLužánkách. Těší nás velice, že i tentokráte se příznivě vyslovili\nmůžeme o výsledku této zábavy, ježto knejzdařilejším náleží.—\nZpěváckýspolek vyšinul se vedením mistra Křížkovského na\nstupeň znamenité vzdělanosti ve zpěvu a dosvědčuje svědomitým\na vždy promyšleným přednášením sborů víc a více, že patří\nmezi spolky nejpřednější. — Nelžeme tuto a neděláme spolku\nnašemu snad poklony nezasloužené, neb jsme se vždy drželi a\nbudeme drželi úplně nestranného, upřímného posuzování hudeb-\nních snah „besedy.\" — Proto podotýkáme nejprvé, že všechny\nsbory (mezi nimi „Rekův sen\" od Slavíka ponejprv) prove-\ndeny byly velmi obezřele a uspokojily úplně i neobyčejné po-\nžadavky posluchače. — Zvláště však musíme chválili dokonalou\nintonaci a vzornou snadnost, kteroužto náš spolek vyniká v p i a-\nnismu. Skoda, že mnozí páni vystoupili, místo aby chvalné\nsnahy spolku a ředitele i svými silami podporovali. Kdo k vy-\nstoupení značné a důležité příčiny nemá, neměl by se nechat\npoňoukati malichernými ohledy a tak odjímati spolku, jenž tak\nkrásný účel sobě vytknul, zbytečně své účastenství a uvaliti\nsnad na spolek pověst o nesvornosti* — Nu, však jich není\nmnoho, kteří ve spolku již neúčinkují, spolek je svorný, silný,\npřičinlivý a i bez těch jistých „renegatň\" dostojí své úloze.\nPan Březina hrál „Ave Maria\" na cello, pan Burkhart fan-\ntasii od Goria na klavír. Oba byli hlučně voláni. Nepochybujeme,\nže pan Burkhart, bude-Ii míti častěji příležitosti veřejně\nvystoupiti, dosáhne ještě více sběhlosti a že přednos jeho získá\nsnadnější obratností na významu. — Pan Pieta zpíval „ná-\nrodní písně4' dobře; jeho hlas poněkuď ještě se zlepšil a pilná\npřednáška jeho nemine se nikdy spokojeností obecenstva. Paní\nVanklová, roztomilá choť dra. Vankla, výtečného Slovana, z Blan-\nska deklamovala s nevšední neohrožeností, ohnivě a vřele včasnou\nbáseň od Villani-ho. Obecenstvo jí poděkovalo hlučným voláním\n„Sláva.\" — Krásný sbor se sólem „Sláva\" od Vojáčka,\nv kterém pan Peka, ač trochu chraptěl, solo dobře zpíval, usly-\nšíme jistě brzy jindy, kdežto pak o něm obšírněji se vyslovíme.\n—— Mezi obecenstvem, které patrně neobyčejně spokojeno bylo\na zvláště miláčka svého Křížkovského co nejvroucněji potleskem\nprovázelo, spatřili jsme též paní Bar. Po cha, choť pana mí-\nstodržitele, hraběnku Dubskou, Mitrovskou, kněžnu\nS a 1 m o v o u, bar. Widmanovou a jiné. Pan zemský hejt-\nman, celá pravice sněmovny moravské, poctili besedu svou\nnávštěvou. I několik údů levice se dostavilo. — Dr. Pražák\nbyl uvítán hřmícím „sláva!\" čeho je nejspíše příčinou, že co\nzpravodaj odboru p*o obecní zákon ve sněmu si tak statně po-\nčínal. — Nechť mají besedy budoucí stejného výsledku! Toť\npřejeme vřele celému spolku i Křížkovskému.\nNB. Tentokráte ani nebylo požádáno o nekouření, ani nebylo\nkouření zakázáno. I .... r.\nZ Hostomic. (Beseda) Dne 19. dubna 1863 odbývati\nse bude v hostinci p. J. Krásy beseda, jejíž čistý výnos určen\njest k opravení oltářů v chrámě Hostomickém. Program bude\nnásledující: 1. Slavnostní ouvertura od Leutnera. 2. Proslov od\nJ. Jahna. 3. „Tvé oči,\" píseň od Frant. Kavána. 4. „Čech,\"\ndvojzpěv od Procházky. 5. „Dobrá rada,\" deklamace od Vlasti-\nmily Růžičkové. 6. „Utonulá,\" sbor od Pavla Křížkovského.\n7. Ouvertura k zpěvohře: „Skalní mlýn\" od C. G. Reisingra.\n8. „Pravý Čech,\" píseň od L. Procházky. 9. „České perle,\"\nkoncertní fantasie pro piano od E. Nápravníku. 10* „Obrana\nkrinoliny,\" deklamace od Václ. Mollendy. 11. „Na jaře,\" píseň\nod Suchánka. 11. „Na Prahu,\" sbor od Veita. Na to následuje\ntaneční zábava.\nA Z Hradce Králové. (Z pě v. spolek.— V. Červený).\nPěvecká jednota „Slavjan\" po delší přestávce a podezřívání\nsnah svých z mnohých stran, došla konečně k veřejné produkci\ndne 29. m. m. v sále měšťanské besedy. Ačkoli jednota od\njistého hrdiny nazvána „ve střelci,\" a vzdor větru a dešti navští-\nvena byla valnou částí vybraného kruhu přátel hudby, dosáhla\nvýtěžku značného, který z polovice obětován být má dobrému\núčelu. Shromáždění pak uznávajíce přičinění jednoty, pilně\nnaslouchali sborům. Počato modlitbou od Zollnera, (text od K.\nStefana) dojemná píseň dozněla, a hned mnohé jsme slyšeli\nhlasy žádající opakování, nicméně přikročeno k druhému číslu,\n„Děvče já ti udělám,\" které jsouc velmi pěkně provedeno, obe-\ncenstvo nemálo rozjařilo. Po té následovalo „Ráno,\" píseň pro\nsoprán s průvodem piana od Ricciho, které zpívala slečna Jenny\nNikelsgeldova, a tu slyšeli jsme zase jednou krásný plný hlas\nslečny, která i v druhém oddělení zazpívavši nám „Oči modré,\noči moje\" na všeobecnou žádost zapěti musela „11 baccio\" od\nArditiho u překladu J. A. Šrňtka. Ač smutný nicméně krásný\ndojem na posluchače činil významný sbor „Zrušení slibu\" od\nNáp ravníka, kde obzvláště pan Goldovský krásným a\nzvučným basem svým vynikl* Méně než všecky zdařil se sbor\n,,Návrat vojína\" od Storeba, nebylť proveden s takou bystrostí\na rázností jak toho zapotřebí bylo, a jako v druhém oddělení"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.5", "texte": "proveden byl „Zpěv Cechů\" od Procházky. Oddělení druhé počalo\nouverturou k „Nabucodonosoru\" od Verdiho pro orkestr smyč-\ncový, která až na několik taktů k posledku velmi cistě a pre-\ncisně byla provedena. V prvním oddělení poznali jsme nástroj\nnový, vynalezený p. kapelníkem Hopfem „tenorové housle\"\nzvaný, který maje 5 strun velmi dobře na místě cella se upo-\ntřebit může. Pan J. Červený hrál naň směs z národních písní\ni byl pro svou dobrou hru volán. Ač v druhém oddělení touha\nod Mildnera pro housle udána, hrál též pan Červený Morceaux\nde Salon od Beneše a jsa pro výbornou hru pochválen přednesl\ndále „Touhu'' od Mildnera. „Ukolíbavku,\" sólo pro tenor\nse sborem od Nesvadby velmi pěkně přednesl pan Bouček,\nposlední pak pieca „Zpěv Čechů\" přednesena výborně i ráz-\nností jakou tato skladba se vyznačuje. Při ní stál praporečník\ns práporem u prostřed pěvců, což velmi pěkně se vyjímalo.\nNuže v před Slavjane, nedej se odstrašiti jalovým křikem ně-\nkolika křiklounů, kteří ani nevědí co chtí. Svornost a bratrství\nbudiž heslo tvoje. Na zdar.\nZ Jáchymova. (Kapela hornická. — Orato-\nrium. — Zpěv. spolek. — Kapela střelecká.) Podobnou\nprodukci, jakouž nám bylo předešlého měsíce slyšeti, uspořá-\ndal zdejší hornický kapelník p. J. Lor en z ml. opět 0. dubna.\nProvedeny byly při ní následující kusy: Ouvertura od Ka-\nlivody. — Arie z opery „Rigoletto\" od Verdiho. — Čtvero-\nzpěv („die Waldandacht\") od Abta. — Jarní kádry la od\nLorenze ml. — Komický ctverozpěv od Henniga. — Fuga\nod Beethovena. — „Kohout v koši,\" ctverozpěv od Gennéeho.\n— Ouvertura („Zlodějská straka\") od Rossiniho. — Ca-\nvatina z opery „Foscari\" od Verdiho. — „Plavecká,\" ctve-\nrozpěv od Abta. — Valčík (Motoren-Walzer) od Straussa.—\nČtvrtý díl potpourri („Charivari\") od Zulehnera. — „Kde\nty nejsi, pane organisto,\" žertovný ctverozpěv od Henniga. —\nPolka trembl. od Lorenze ml. — Ctverozpěv („Tlukot\nsrdce\") od Kuntze. Jak obyčejně, tak i tehdáž dostalo se všem\n©rkestrem provedeným skladbám bez rozdílu hojného potlesku.\nBeethovenova fuga a Rossiniho ouvertura nebyly však předne-\nseny tak, jak by se bylo slušelo. Zvlášť v Beethovenově fuze\nznamenali jsme zde a onde ještě nemilé mezery, jež lepším\nstudováním jen lze odstranili. V Rossiniově ouvertuře bylo\ndrobet pospícháno. Za to ale připravil nám p. kapelník chva-\nlitebným provedením své polky rozkošnou chvíli. Polku tuto\nmůžeme směle vřadili mezi n e j z d a ř i 1 e j š í jeho taneční kusy,\nkterým jsme as posud naslouchali. Velmi krásně vyjímá se\nv ní zvlášť hned štěbetavý začátek, jenž nám bez mála sbor\nvrabců na mysl uvádí. Není tedy divu, že po ukončení produkce\nna všeobecné přání se opakovali musela. Při této příležitosti\nproveden byl také jeho kvapík, jenž, jak praveno bylo, v mi-\nnulé produkci si dobyl hřmotného potlesku. Ze čtverozpěvů\nmohli bychom nazvali poslední píseň povedenou, kdyby při její\npřednášce pp. tenoristé K . . . a H . . . přirozený svůj hlas byli\nnepřetvořovali a zbytečného tremolanda zanechali, co na sluch\nnáš velmi nemile působilo. Ostatně vzdáváme panu kapelníkovi\nza uspořádání této zábavy srdečné díky, připomínajíce však,\nby při odbývání zkoušek lépe dbal o to, aby hudebníci více\nšetřili piana, forte, crescenda, decrescenda a jiných znamení\ndynamických, jenž nemálo prospívají ku okrášlení provedeného\nkusu a tudíž příčinou bývající všeobecné pochvaly. — Přede-\nšlého měsíce účinkovala naše hornická kapela v Blatné při kon-\ncertě, jejž uspořádala jakási operní pěvkyně ze Sas. Návštěva\nbyla pry velmi slabá. — Dne 19. března odpoledne přinesl\np. Lorenz c. k. hornímu radovi p. Jos. Walterovi se svou\nkapelou zastaven íčko, sestávající ze 6 kusů, z nichž ou-\nvertura z opery „Figarova svatba\" od Mozarta nade všechny\nvynikla. — Jako každoročně, tak i letos dáváno bylo na velký\npátek odpoledne v zdejším chrámu Páně oratorium „Sedmero\nslov Kristových.\" Něco o tomto díle pronésti bylo by zcela\nxbytecno. Neb kdo nezná mistrovskou tu skladbu, jíž světu po-\ndal Haydn důkaz, jak výtečným byl talentem od tvůrce obda-\nřen. Kterak ale provedeno bylo od zdejších zpěváků a hudeb-\nníků, dlužno jest se zmíniti. Ac jsem osobně při něm spolu-\npůsobil, musím přece doznali, že by nás Haydn byl zajisté\ns kůru sehnal. — jako před věky Kristus prodavače z chrámu\nJerusalemského, — kdyby byl uslyšel, jak dílo jeho se v Já-\nchymově spotvořuje. Již v introdukci jsme nesměle si počí-\nnání hudebníků vůbec, zvlášť ale houslistů znamenali. Pro«\nvedení chorálu bylo pode vší kritikou, beze vší pozornosti. Ji*\nnak se zpívalo, jinak hrálo na varhany. Jak asi vypadly so-\nnáty, snadno si představíte, zjevím-li Vám, že při nich za-\nstával ředitel kuru p. L u s s dva úřady: místy totiž dirigoval,\nmísty pak sprovázel diskantisty houslemi. Není se tedy při ta-\nkovýchto okolnostech čemu diviti, že se zpívalo, hrálo, pískalo\na troubilo beze všeho taktu. Nejmizerněji však vypadlo číslo\ntřetí a čtvrté. Finále, které se nám ještě nejlépe podařilo, pro-\nvozovali jsme však před prázdnými lavicemi. Že se nám tento\npodnik nepodařil, nesmíte ale, laskaví čtenářové přičítati snad\nslabým silám, jenž zdejší kůr navštěvují. Nikoli ! Mohu Vás\nnaopak ubezpečili, že nevšedními znalci oplývá. Jednoduchá\npříčina škandálu tohoto jest ale, že před provozováním orato-\nria jak obyčejně neodbývala se žádná zkouška. Kojíme se\nale nadějí, že toto uražení, jež jsme zesnulému již, však ne-\nsmrtelnému Haydnovi provedením řečeného díla spůsobili, bu-\ndoucího roku desateronásobně napravíme. Prozatím nezbývá\nnám ničehož, čím bychom jeho spravedlivý hněv poněkud upo-\nkojili, leč předsevzetí, že více k odbývání „Sedmero slov Kri-\nstových\" na kůr se nepostavíme, aniž bychom před tím je ná-\nležitě nebyli nastudovali. — Dne 6. dubna poctil naše město\nnávštěvou zemský a říšský poslanec pan prof. B. Při hostině,\nkterouž ku poctě jeho výbor městský v hostinci „u Drážďan\"\ndával, zapěl zdejší zpěv. spolek několik sborů, z nichž píseň\n„Vlastenecká\" od Kalivody hřmotným potleskem vyznamenána\nbyla. — Kapela střelecká, před nedávnem se zdejší střele-\nckou setninou do života vstoupivší, odbývá nyní téhodně ně-\nkolikráte svá cvičení řízením svého kapelníka p. Fritsche.\nSestávajíce nazvíce ze začátečníkův, potkává se z hustá s mno-\nhými těžkostmi. Doufáme ale, že dobrou a pevnou vůlí, pil-\nným navštěvováním zkoušek a neustálým bedlivým se cvičením\nnabudou údové její takové zběhlosti a jisioty, jaká přísluší kaž-\ndému pravému hudebníku.\n\nR. L.\n\nZ Kutné Hory. (Akademie). Kutnohorští študující\nuspořádali v úterý dne 7. dubna 1863 v sále u „černého koně\"\nna oslavení výroční památky odhalení památní tabule na rodin-\nném domě Jos. Kaj. Tyla hudební, pěveckou a deklamatorní\nakademii. Program byl následující t 1. Ouvertura ku zpěvohře\n„Vilém Tell\" od Rosini-ho. 2. Deklamace. 3. „Na Prahu\". Sbor\nod Veita. 4. Solo pro piano. Fantasie z „Cár a tesař\" od Cra-\nmera. 5. „Naše,\" píseň od Procházky, slova od V. Hálka. 6. Žabí\nkantata. Sbor od K. Honiga. 7* Deklamace. 8. Ouvertura kzpě-\nvohře „Ženévka\" od Lindpaintnera. Čistý výnos určen jest k na-\ndaci Tylově. Počátek v 7 hodin.\nZ Pardubic. (Koncert Th. Tomáška.) V pondělí\ndne 6. dubna uspořádal zde mladý a nadaný houslista p. Th.\nTomášek v Odeonu „na Veselce\" koncert, jenž se s velmi pří-\nznivým výsledkem potkal. Pan Tomášek přednášel na housle\nkoncert od Beriota, Adagio od Vieuxtempse, fantasii od St.\nLuhina a konečně adagio a rondo od Vieuxtempse a osvědčil\nse co solidní virtuos na svém nástroji. Hra jeho je promy-\nšlená, ciiuplná a neúhonná. Tón jeho je zvučný a dosti silný,\ntechnická obratnost u velké míře vyvinuta. Pan Tomášek došel\nod obecenstva hlučné pochvaly. Si. Julie Vernerova hrála\nna piano effektní fantasii „České perle\" od Ed. Nápravníka\nse skvělým výsledkem, neboť musela vděčnou tuto pieci opa-\nkovali. Slečna Vernerova má pružný úhoz, znacou zručnost a\npěkný přednes, které jí při pilných studiích příznivou budouc-\nnost zaručují. SI. Vernerova je žákyně p. Loukotského, který\nze své chovanky zajisté nemalé radosti se dočká. Mimo tyto\núčinkovali v koncertě veieochotný p. Fr. Janda, jenž píseň"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.6", "texte": "„Moravo, ty krásná země\" s úspěchem zpíval a p. Tomšu,\njenž se přednesem písně „Děvy slovanské\" co dobrý pěvec\nosvědčil. Návštěva koncertu nebyla silná, anto krásný den\nk procházce vyzýval. .oo.\nZ Plzně. (Koncert zpěv. spolku). Zdejší zpěvácký\nspolek „Hlahol\" uspořádal dne 25. března v městském divadle\nprvní svůj koncert, jenž se s velmi příznivým výsledkem potkal.\nProgram byv obezřele sestaven, svědci! o vytříbeném vkusu\np. ředitele spolku a obsahoval zajímavou a effectní ouverturu\n„Vlastu\" od Ed. Nápravníka. Hlahol, sbor od K. Bendla.\n— Písně umělecké a národní — „Dcerám českým\", pěkný to\nsbor od Fr. Gornera — Árii z Chmelenského zpěvohry „Libušin\nsňatek\" od Fr. Škroupa — „Na Prahu\", vzletuplný sbor od\nV. J, Veita. V druhém oddělení slyšeli jsme ouverturu\nz opery „Mlýn skalní\" od Reisingra — „Plavci na Vltavě,\"\nsbor s tenorovým sólem od Lachnera (překl.) <— „Pěvec a pa-\nsty řka\", dvojzpěv od Zvonare. — „Tajemné šero háje líbá,\"\nvelmi něžná píseň od Fr. Bergmanna. — Deklamace od Rubeše.\n„Cikán,\" píseň od J. L. Zvonare, — „Kde domov můj\", pro\nsbor sestavil Ferd. Heller. Veškeré skladby byly k všestranné\nspokojenosti četného obecenstva provedeny; zvláště však byly\nsbory „Plavci na Vltavě\" a „Na Prahu\" od V. Veita s velkým\npotleskem přijaty. Též národní písně přednesené p. Šmídem a\n„Pěvec a pastýřka\" zpívaná sl. Gerlachovou a p. F. . . .\ndošly velké pochvaly. 0 pikantní ouvertuře „Vlastě\" nemusím\nse více zmíniti, anto zde as před li letem se znamenitým úspě-\nchem provedena byla. Chvalné zmínky zasluhuje zvláště pan\nGer 1 a ch, jenž takřka všechny písně na piano velmi vkusně\ndoprovázel. Návštěva byla velmi četná a také místnosti orkestru\nsloužily za sedadlo. Čistý výnos je určen k zakoupení piana\npro zpěvácký spolek náš „Hlahol.\" — Dne 6. dubna hráli\nochotníci divadelní „Katovo poslední dílo.\" Zpěv. spolek před-\nnese při tom Kitichňv sbor „Lov krále Václava.\" co\nZ Polné. (Divadlo. Zpěv. spole k). Naší páni ochot-\nníci dávali dne 15. března Kíicperovu činohru „Uhlí řka\",\nkterýž kus však k méně zdařilým počítáme. Jest totiž žádoucno,\naby všichni páni ochotníci lépe svým úlohám se naučili; vyjímaje\npaní Seguencovou, která titulní úlohu, jako vždy jindy, mistrně\nprovedla a malého Jaroslava Klusáčka, v úloze Pavlíka, který\nskutečně vlohy pro divadlo prozrazuje, nebyli ostatní úloh svých\ndokonale mocni; avšak vinou toho as bude, že úlohy od pana\nředitele pozdě mezi pány ochotníky rozděleny bývají. Dne 22.\nbřezna dávalo se: „Bělmo na ocích,\" veselohra od Boleslav-\nského přeložena; na to, Štěpánková fraška: „Zlatá vinice\"\nPrvní zdařile; lec co se druhé týče, musím k tomu poukázat,\naby podruhé pan F. V. v úloze pana Nebovory nepřeháněl a\nz obecenstva smích tak všedním spůsobem nenutil; též by mohl\nsklenici na dno se podívat až po divadle, nikoli však před hrou.\nÚlohu neuměl též žádný ze svrchu udané příčiny. Ve svátcích\nse hrálo „Muka chudé ženy,\" kterýmžto kusem se uzavře,\načkoliv v letě 3 nebo 4 kusy, již určeně sex odebráti hodlají;\ntyto pro leto ustanovené kusy jsou : „Chce mít švandu/'\n„Sládci,\" „Strakonický dudák,\" „Marnotratník\" a\n„Střelec kouzelník.\" Náš zpěvácký spolek uspořádá po\nsvátcích opět besedu. A\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Slovanský zpěvácký spolek ve Vídni uspo-\nřádal v sobotu dne 11* dubna v místnostech „u velkého ěížka\"\nspolečenskou zábavu řízením pana ředitele Forchtgotta.\n*,* Zpěvácký spolek „Lubor\" v Novém Byd-\nžově uspořádal spoluúcinkováním mladistvého 71etého houslisty\nGustava Lopatáře dne 6. dubna 1863 hudební a deklamatorní\nakademie v hostinci „u modrého lva.\" Čistý výnos určen [jest\nk dobročinnému úěeli.\n*#* Písecký zpěvácký spolek odbýval dne 22.\nbřezna valnou hromadu a volen v ní nový správní výbor. Zvo-\nleni jsou pánové: prof. Tonner, prof. Erben, měšťan Dom. Hav-\nlíček a prof. Kopecký: za ředitele zpěvu zvolen jest ředitel\nkůru p. František G-regora a za místoředitele učitel Jos.\nSoukup. Ve schůzi na to odbývané zvolen jest p. Tonner\nza předsedu a ustanoveno, aby za učitele zpěvu byli vyzváni\npp. prof. Křivanec a učitelé Ducboň, Procházka a Svoboda.\nPokladníkem stal se opět p. Matěj Stocký.\n*V:í „Uslavan,\" zpěvácký spolek Blatenský\nodbýval dne 22. března 1863 hudební a divadelní zábavu.\nProgram byl následující: Ouvertura „Normy\" od Belliniho.\nPo té následovalo divadlo „Rohovin Čtverrohý,\" veselohra od\nKlicpery. — „Český zpěv\" od Kalivody. — „Lásky bol,\" píseň\nod V. Urbana. — Kvintett od Mozarta do C-moll předneseno na\ndvoje housle, dvě altovioly a basicku. — „Půda vlasienská.\"\n— „Má otcina,\" ctverozpěv od Slavíka. — „Dárek milého.\"\npíseň s průvodem sextettu od Kolera. — „Na Prahu,\" sbor od\nVeita. — Před provozováním prvního sboru odevzdal zat. před-\nseda spolku zpěváckého pan Lisý řediteli téhož spolku panu\nMariino v skému památní dárek, velmi vkusně zhotovenou\ntaktovku. Jak se dovídáme, budou se v jedné z příštích\nbesed provozovati oblíbené žertovné sbory: „Radostné ce-\nstování\" a „Vávra\" od Ed. Nápravníka, „Dožij, dopij,\"\nod Bergmanna.\nPan Fr. Janda, horlivý to výbor zpěv, spolku\n„P er n štýn;í v Pardubicích hodlá mezi svými známými a prá-\ntely zavěsti sbírku, jejížto výnos určen bude na vypsání\nceny za nejlepší sbor žertovný, jichžto tak málo v li-\nteratuře naší máme. Zajisté velmi chvalitebné to počínání,\nkteré by všude ohlasu najiti mělo.\nPři valné schů z i zpěv. spolku v Jičíně,\nodbývané dne 16. listopadu 1862 byli za čestné údy jedno-\nhlasně zvoleni: Pan Jan Tobiášek, farář v Kádími (u Jičína)\np. F. Lopatář, učitel v Běíobradě; p. Pavel Křížkovský,\nkněz řádu Augustiánův ve Starém Brně; p. hrabě Alfred Ai-\nchelburg, majitel panství Bělohradského ; p. cis. král. krajský\nkomisař Jos. Killár; sl. Anna Fejfarova, nyní provdaná\npaní Jeníková. Pan Pavel Krížkovský byl zvolen za čestného\núda pro své zásluhy o národní zpěv sborový, p. Jan Tobiášek\npro své zásluhy o zpěv v Jičíně vůbec. Ostatní pánové, jakož\ni paní Jeníková byli zvoleni za četné údy pro své zásluhy o\nzpěv. spolek Jičínský zvlášť. Dne 3. dubna b. r. byly těmto\nzvoleným čestným údům vkusně vyhotovené diplomy dílem do-\nručeny, dílem poštou zaslány.\n\nOchotnická divadla.\nDivadelní společnost paní El. Zollnerové v Plzni\nodebrala se do Berouna; nová společnost p. Kramuela\ndo Budějovic. — V Rokycanech provozoval se dne 6. dubna\nv ochotnickém divadle Tylův „Strakonický dudák.\" — V So-\nbotce hráli ochotníci řízením výboru občanské besedy ve pro-\nspěch besední knihovny dne 6. dubna: „Starý manžel\" od Jos.\nKořeňovského, veselohra ve ctyrech jednáních, z polského pře-\nloží! Jar. Pospíšil, a „Rekrutýrka v Kocourkově/' fraška v je-\ndnom jednání, z německého přeložil Zbraslavský. — Ochot-\nníci vHoroměřicích představovali dne 6. t. m. ve pro-\nspěch místních chudých frašku „Stěkavec,\" veselohra ve 3 je-\ndna meh od J. N. Štěpánka. — Ye Vlach obřeží provozovalo\nse dne 6. dubna ve prospěch chudých školních dítek „Vrahové\nv městě,\" fraška ve 3 jednáních od J. M. B> — Na ochotni-\nckém divadle v Slaném provozovalo se 6. t. m. přispěním\nzpěváckého spolku „Dalibora\" ve prospěch ústavu chudých\n„Ďáblův podíl,\" obraz komický se zpěvy ve 3 jednáních od\nScribe, přeložil Jos. Jaromír Litněnský. — V S e d 1 c i hráli\nochotníci dne 7. dubna ve prospěch pohořelých v Borotíně\n„Liška nad lišku,\" „Stará místo mladé\" a „Jeden z nás musí\nse oženit.\" — Na ochotnickém divadle v král. hor-\nním městě Hoře Kutné provozovali dne 6. dubna 1863"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.7", "texte": "Kutnohorští studující poprvé : „Maškary v nesnázích,\" veselohra\nve 4 jednáních od K. Benedixe, [přeložil Venkryl. Čistý výnos\npřipadl k rozmnožení Tylova nadací pro chudé Kutnohorské stu-\ndující. — VRiěanech dávali tamnější ochotníci dne 6. dubna\n„Pražský flamendr,\" činohra od Tyla. — Ochotníci ve Vo-\nkovi cí ch představovali v pondělí dne 6. dubna ve prospěch\nchudých obce „Převržená slánka,\" dramatický žert v jednom\njednání. Na to: „Statek Lhota,\" veselohra 4 jednáních. —\nMladoboleslavští ochotníci dávali dne 6. dubna\n„Chudý písničkář,\" obraz ze života ve 4 jednáních. — Stu-\ndující v Turnově provozovali v pondělí velikonoční\nk dobrému účelu : „Bělmo na ocích,\" veselohra ve 2 jedná-\nních, volně přeložil M. B. a „Prodaná láska\" od J. Nerudy\npodruhé. — Ochotnické divadlo v Mšeně provozovalo\ndne 6. dubna „Tvrdohlavá žena,\" původní báchorka ve 3 je-\ndnáních od J. K. Tyla. Čistý výnos jest určen k dobrému\núčelu. — V Přelouči dávala se v pondělí velikonoční „Matka\na dcera.\" Čistý výnes urěen jest na opravu tamnějšího chrámu-\n\nZ Prahy.\n\nHudebním skladatelům českoslovanským.\nVýbor Hlaholu.\nDoba naše, již budoucí dějepisec hudební nazve asi dobou\nzpěvu, žádá, abychom zaopatřili mužským zpěváckým spolkům,\njež ruch našeho casu v život uvedl, řádné literatury. Co ne-\nočekávaný, milý host, na jehož příští jsme nikterak nebyli při-\npraveni, překvapili nás zpěváctí spolkové. Jako dobrý hostitel,\nkterý v takovém případě na kvap shledává, čeho k obsluze\nhosta potřebuje, postarali jsme se prozatím imy o nejpoťreb-\nnější věci, na kterýchž by spolkové mladistvé síly své zkoušeti\na tužili mohli. Učinili jsme právě vedle staroslovanského oby-\nčeje, dle kterého sousedé snesli co měli, aby hosta vycastovali;\nneboť každý, kdož jen poněkud za povolána se cítil, přičinil se,\naby nějakým hudebním plodem k rozhojnění necetné ještě lite-\nratury mužského zpěvu přispěl a nápomocen byl, aby se po-\ntřebě okamžiku odpomohlo. Hojnými těmito příspěvky, na jichž\njakost tuto pohlížet! nebudeme, věříce, že každý „dal co měl\"\na přál, „aby byl více dáti mohl,\" jest ovšem okamžité\npotřebě odpomoženo, avšak postaráno musí býti, aby nás v bu-\ndoucnosti nedostatek nepřekvapil.\nVěc tuto si vzal zpěvácký spolek Hlahol v Praze na péci,\na ustanovil se na tom, že pozve všecky, kdož se hudební sklad-\nbou zanášejí, aby činnost svou ve skládání zvýšili a plody své\nhudební músy Hlaholu zasýlali, kteréžto skladby pak komisse ze\ntří údu z výboru Hlaholu zvolena bedlivě uváží a o itlch své\ndobré zdání podá. Hlahol zve tedy tímto listem se slušnou še-\ntrností všecky, kdož se skladbou hudební zabývají, aby horlivě\nskládali, ti pak, kdož širších vědomostí o skladbě mají, vědo-\nmosti s jinými sdíleli, jakož i kde vlohy tuší k skladbě po-\nvzbuzovali a vůbec jinými prostředky úmysl Hlaholu podporo-\nvali. Zároveň se obrací Hlahol k básníkům s žádostí, aby\ndadouce praménkům básnickým hojně se prýštit!, poskytovali\nhudebním skladatelům hojné látky.\nTrváme, že krok, kterýž Hlahol tímto činí, žádoucích vý-\nsledků míti bude; ucinilť jej v přesvědčení, .že se nalézá v na-\nšem národě sil znaěných, které potřebují toliko, aby byly k\nčinnosti povzbuzeny a dobře vedeny. Trváme též, že bude týž\nkrok s pravého hlediště pojat, i že bude považován za prostře-\ndek, jímž lze hudební literaturu mužského zpěvu důkladnými,\nkritice vyhovujícími plody rozmnožiti a před nedostatečnými a\nnejapnými padělkami uchrániti, jakož i z jiné strany zase hu-\ndebním plodům mladých skladatelů průchod do veřejnosti zjed-\nnati. A na tom všem asi záleží jednomu každému, komu záleží\nna cti vlasti a vzdělanosti národa, kteréžto vzdělanosti měřít-\nkem nejlepším jest umění.\nUstanovil pak se spolek Hlahol v této věci na následují-\ncích základech:\nl) Spolek Hlahol pozve mladé skladatele ěeskoslovanské,\naby pilně skládali, a své skladby pro mužský sbor výboru\nHlabolu do Prahy zasýlali.\n2) Skladby zaslané proskoumá komisse ze středu výboru\nHlahoíu zvolená, kteráž zdařilé skladby celému spolku oznámí;\n(v záhadných případech požádá komisse o úsudek dva jiné na\nslovo brané hudební umělce, kteříž nejsou údy výboru Hlaholu).\n3) Skladby komissí za zdařilé uznané provedou se nejprv\npo domácku v některý den, v němž Hlahol svá cvicení držívá.\n4) Shledá—li se po domácím provedení, že skladba dobrý\núčinek na velké obecenstvo slibuje, provede ji Hlahol v někte-\nrém svém koncertě aneb v některé své zábavě.\n5) Po veřejném provedení skladby vyplatí se skladateli\nz pokladnice Hlaholu jeden zlatý dukát za skladbu krátkou,\ndva až tři dukáty ve zlatě pak za skladbu rozsáhlejší co čest-\nného honoráře,\n6) Bude-li si toho skladatel přáti, zprostředkuje Hlahol\nmezi ním a mezi nakladatelem hudebním, aby s dobrým úspě-\nchem provedená skladba tiskem vyšla.\n7) Skladatel zůstane majetníkem své skladby, a může jí\nnaložiti podle své vůle\n8) Zašlou se jedině skladby nové, původní, které se ještě\nneprováděly, a vyloučena jsou všeliká upravení a zpracování\njiných skladeb.\n9) Zašlou se skladby v cistě opsané partituře a ve dvoj-\nnásobných hlasech (listech), a přiloží se v zapečetěné obálce\njméno skladatele s mottem na zevnější straně obálky jakož i\nna partituře.\n10) Nedostatečné skladby vrátí se skladatelům a příslušná\nobálka se jmenem skladatelovým nerozpecetí se.\n11) Zadoucno jest, aby se skladby, které uzná komisse za\nnedostatečné, opisy nerozšiřovaly, ano spíše aby se zniěiíy.\nStavíce na základě pravdy a pomoci Boží očekáváme vře-\nlého účastenství všech, jimž cest národní na srdci leží, jakož i\nočekáváme dobrého ovoce pro umění, v němž od jak živa Če-\nchové v prvních řadách kráčeli*\nV Praze dne 9, března 1863.\n\n— Poslední hodiny spasitelovy, oratorium od\nLud. Spohra, provedeno dne 30. března 1863. Jistý kritik\nporovnávaje skladatele oratorií s muži posvátnými, praví, že se\nveliký H ae n d e l podobá mohutnému proroku Jeremiáši;\numěle a hádankovitě zapletené a podivuhodnou fantasií vynika-\njící skladby nádherného genia, jenž se na zemi v podobě kan-\ntora potloukaje, J. S. Bachem jmenoval, upomínají na ohromné\nobličeje Hesekila; Alen d eis sok n-B art holdy podobá se\nduchaplnému Pavlu, slynoucím skvělou výmluvností a ostrou\ndialektikou. Jako Paulus všechny školy řecké filosofie a he-\nbrejského mudrctví znal: tak se naučil Mendelssohn všechny\nobory hudby znáti a následoval slova Pavlova: „Zkoušejte vše,\nnejlepší podržte!\" Komu ale podobá se šlechetný mistr Lud.\nSpohr? Komu jinému, než jemnému, ušlechtilému a laska-\nvému Janu? Spohr pojal ve svém oratoriu „Poslední hodiny\nspasitelovy\" historii utrpení jeho z cistě lidského stanoviska a\nnechal při tom božství všude prokmítati; on to cítil, že mu\njest velebiti v tónech Boha-clověka. Za tou příčinou bude\nSpohrovo oratorium přátel míti, a tak dlouho dojímati a pt-\nvznášeti, dokud cítících srdcí na světě bude. Básník textu\npředvádí nám na tak dojimavý způsob všecňny události, že je\ntakřka se spasitelem prožijeme. Vše, co dýchá něžnost, tužbu,\nzbožnost, vše to daří se výtečně Spohrovi ; též i velkolepost\nco do formy a obsahu není mu cizí, ačkoliv mu ocelová síla\na geniální odvážlivost B. Haendla, tohoto Michala Angela hudby,\nchybí. Oratorium Spohrovo počíná „Andantem grave,\" kteréž\nv širokých, úchvatných větách ušlechtilé lící kvílení. Překrásná\nčísla skladby této jsou : Jidášova náruživosti plná arie („Běda\nJidáši tobě\"), nad míru něžná arie Marie se sborem („I když\nvšichni ustoupí\") a ohromující sbor závěreční („Krev jeho pa-\ndniž na nás). Na to tvoří velkolepá introdukce začátek dru-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630410-01.1.8", "texte": "hého dílu tohoto oratoria a vlastní utrpení počne. Ostrá\nprotiva sborů : Pohleď zářící slunce\" a „Lékař, jenž všem po-\nmohl,\" jest jen krátkým recitativem odloučena. Nyní následují\nposlední slova Kristova, která jsou přerušena árií panny Ma-\nrie, terzettem a krátkými sborovými větami. Kristus zemře ;\netherický něžný sbor jeho přátel („Padáme všichni v prach\")\npřejde do přicházející bouře. Tu jemně počne sbor lidu („Jak\nhrozná bouře\") a nabývá s ruchem živlů síly až k skutečné\ndramatické náruživosti. Provedení oratoria, v němžto se paní\na dámy Žofínské akademie, spolku Ceciliánského, mužského\nspolku zpěváckeho, „Hlaholu,\" chovanci zdejšího konserva-\ntoria, hudebníci král. zemského divadla a mnozí ochotníci sú-\nčastnili, bylo až na některá přehnaná tempa velmi dobré a za-\nsluhuje všestranného uznání. Ze sólistu vynikal hlavně J. Lu-\nkeš (Jan), Rokytanský (Petr), pak sl. Ehrenbergrova (Marie)\njakož i paní Procházková, p. Bernard, Eilers a ostatní.\n— Proškova mše pro čtvero mužských hlasů*\nJak jsme v čís. 9 těchto listů oznámili, dávala se v chrámě\nu sv. Jakuba nová mše pro čtvero mužských hlasů od Fr.\nProšky, ředitele kůru téhož chrámu. Pan Proška obral si, jak\njsme ze všech částí této skladby seznali, za úkol podati našim\nmladým a ještě málo routinovaným zpěváckým spolkům snad-\nnou i méně sběhlým zpěvákům přístupnou a zpěvnou\nmši, což se mu také šfastně podařilo. Utvoř hudební po je-\ndnou uslyšení zevrubně posouditi je věcí nesnadnou, a protož\nvyslovíme se zde, nemajíce partitury při ruce, jen všeobecně\n0 nové skladbě páně Proškově. Hudba ke všem částem mše je\nslovům dokonale přiměřená, jednoduchá, nelíčená a svědčí o\ndobrém pojmutí textu kostelního, jehož mnozí skladatelé tak\nrádi užívají, by své dělané hudbě neobyčejnými přechody, ná-\npadnými modulacemi a jinou harmonickou rafinerií platnosti\ndodali a ji pikantnější učinili. V páně Proškově mši nenachá-\nzíme ničeho takového, ačkoliv přesvědčeni jsme, že mu tyto\nprostředky pohotově stály. Skladatel vystříhal se však urnělů-\nstek a podal nám v skladbě své modlitbu, která se mu z nitra\nprýštila. Pravá modlitba nespočívá, jak nám každý přisvědčí,\nna vybraných frásích, poetických figurách a jiných podobných\nokrasách, nýbrž na přiměřeném vroucném vyjádření svých ttiy-\nšlének, a to platí také o mši p. Proškově. Z Kyrie vane onen\nskroušený cit, jenž při této části mše obecenstvo ovládá a har-\nmonisuje úplně s rozpoložením modlících-se. V Gloria naznačen\nje s úspěchem zbožně jásající, v Credu pevně důvěřující cit\nsrdce Bohu odevzdaného. V Credu nacházíme několik nutně ze\nslov vyplývajících sekvencí, na př. „Deus, de Deo — bomo de\nhornině\" atd., jež zde trefně k zvýšení výrazu umístněny jsou.\n1 ostatní částě mše uvádějí zbožné obecenstvo do onoho rozpo-\nložení, kteréhož další funkce požadují; jmenovitě jest Bene-\ndictus a Agnus chvalným toho důkazem. Co se prosodie do-\ntýče, je všude neúhonná a správná a pravého akcentu slov je\ndokonale šetřeno. Těchto někdlik slov postačí, abychom naše\nmladé spolky zpěvácké na tuto pečlivě pracovanou a snadnou\nmši upozornili, a doufáme, že jim skladbou touto více poslou-\nženo bude, než některou šroubovanou mší, která se jen nej-\nvýtečnějšími silami pro\\ésti dá.\n\nr—r.\n\n— Umělkyně českoslovanské. Že i spanilá pleť\nv zemích českoslovanských krásnému umění se věnuje, dosvědčuje\nnásledující seznam umělkyň československých, které buď\nv cizině neb vlasti prospívají. Seznam tento není ovšem úplný,\nale poskytne přec dobrý přehled o našich silách uměleckých.\nZpěvačky : Slečna Mína Medalova, nyní v Benešově, sl. Au-\ngusta Sto gr o v a, dvorní zpěvačka v Mnichově, sl. Emilie\nS ch m i d t o v a, dvorní zpěvačka v Darmstadtu (nyní v Praze),\nsl. Marie S ch m i d t o v a, dvorní zpěvačka v Meiningách, sl.\nAloise Blažkova, dvorní zpěvačka v Nové Strelici; paní\nSchroderov á-Ch aloupková ve Lvově (přijde nyní do\nŠtýrského Hradce), sl. H u 1 g e r t h o v a, Moravanka v Gdán-\nsku, sl. Marie Hofrichterova tamtéž, sL Rastrelliova\nv Elberfeldu, sl. Kroppova v Brně (přijde k dvorní opeře\ndo Vídně), sl. Fischerova z Tiefensee, na uměleckých\ncestách v Německu, sl. Klettnerova v Štýrském Hradci,\nsl. Terezie Štolcova v Tiflise u italianské opery, si. Mi-\nková, Moravanka, u dvorního divadla v Berlíně; paní Kainz-\nPraus o v á, sl. Ferlesová, druhdy v Karlsruhe, sl. Rosa\nHagenova v Německu, sl. Řepková v Moskvě, sl. Ma-\ntilda Lindnerova, Pražanka, v Norimberku, slečna Marie\nMu 11 ero v a, druhdy v Temešváru, nyní v Praze, slečna\nAnna Anderova v Rakousku, sl. Anna Dráždí kova v Ně-\nmecku, sl. Beu 11 ov a, dramatická zpěvačka v Olomúci, si.\nHřímalo v a v Brně. — Pianistky, které veřejně koncerto-\nvaly : Slečna Yojtěška Zadrobilkova, nyní v Kievě, paní\nK1au s o v á-S zarvdyová v Paříži, sl. Vilemína Čermá-\nkova v Praze, sl. Božena Svobodova v Praze, sl. Sa-\nch ro v a v Praze, sl. Marie Křížová v Praze, sl. Anna\nHorova y Praze, paní Hni1ič k o v á, sl. Amálie Holu-\nbova, sl. íápa1 o v a; učitelka hudby v Oděse, sl. A. Vá-\nvrov a. — Houslitky: Slečny Mína a Marie Nerudovy\nna uměleckých cestách, sl. Berta Brousilo v a v Londýně,\nsl. Rosa ďOr na uměleckých cestách v Německu, sl. Hola-\nsova a sl. Schlegerova. — Čellistka: sl. Sukova, Slo-\nvenka. — Herečky: Slečna Fanny Janouškova, dvorní\nherečka ve Vídni, sl. Albina Hainzova ve Vratislavi, sl. Ma-\nrie Korschnerova v Amsterdamu, sl. Gebhardtova\nv Praze. —Tanečnice: Božena Jungmanova, nyní v Praze,\na slečna Hronova (Di Rhona) na uměleckých cestách.\n— Slečna Mina Medalova, zpěvačka opery ve Frank-\nfurtě, hodlá až se uzdraví, vystoupiti několikráte v prozatímním\ndivadle. Zpěvačka tato, která povždy s velkou pochvalou ve\nFrankfurtě vystoupila, poskytne zajisté svým vystoupením našemu\nobecenstvu milou zábavu.\n— Slečně Rosa ďOr koncertovala s úspěchem velmi\npříznivým v Rybníku (v Slezsku Pruském.) V koncertě její m\núčinkoval též tamnější zpěvácký spolek.\nv\n— Slečna Aug. Stogrova, dvorní zpěvkyně u di-\nvadla Michovského, zpívá nyní pohostinsku v Lipsku, kdež její\nvýtečná hra a zpěv všestranně se líbí.\n— Pan Záhorský vydá nákladem p. Fleischera v Praze\ntři písně, mezi nimi též „Muže bez slzí\" pro jeden hlas s prů-\nvodem piana ve prospěch „Svatoboru.\"\n\nDur a moll.\n\nPrvní Hamlet. První herec, jenž r. 1579 Hamleta u přítomnosti\nShakespeara hrál, jmenoval se Richard Barbadge a byl tak\ntlustý a vytylý, že — jak Halliwell vypravuje — sotva dýchati mohl.\n\nListárna.\nPanu F. Z —kovi (dle pečetě na listu F. C.) v Ro\nVás článek o skladbě p. B. nemůžeme za tou příčinou uveřej-\nnili, poněvadž obsahuje sprosté nadávky a hany, a poněvadž\njste redakci své pravé jméno neudal. Podejte nám důvody a\npříklady opatřenou kritiku a zjevte nám jméno Vaše a pak\nochotně ji uveřejníme.\nSlav. zpěv. spolkům. V naší kanceláři lze dostati\nnásledující sbory: Slavnost večerní\" (zastaveníčko) 30\nkr. — Zas tav en íčko od Hohlfelda, 30 kr. — A, B, C,\nkomický sbor od Zollnera, 45 kr. — „Jídelní lístek,\" ko-\nmický sbor od Zollnera. — „Mladí musikanti\" od Kuckena,\n60 kr. — Synfonie od Haydna (sbor) 60 kr. — „Loďka,\"\nod Em. Tittla, 30 kr. — Boží láska, sbor k pozdvihování\nod Cherubiniho, 30 kr. — „Jindy a nyní,\" komický sbor\nod Kreutzera, 45 kr. — Pohřební zpěv od Kalivody, 30\nkr. — Pohřební píseň od J. V. Veita, 30 kr.\nŽádané tři kusy pro housle a piano můžete dostati ;\nbudou stát mezi 2 a 3 zl. r. m. Sarafon stojí 90 kr."}]}