{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-05-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-05-10_01", "ocr_sha256": "000c3102855470cfc5fec7c1ec7b80ad7bd89c48ed548c55c3555b736ad984ca", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/05/10_01/bmtnabd_1863-05-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-05-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-05-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "106", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.2.1", "titre_corps": "Co vadí dokonalému provozováni chrámové hudby na venkově?", "titre_sommaire": "Co vadí dokonalému provozováni chrámové hudby na venkově?", "signature_source": "Frant. D. Seyk", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4361, "texte": "Co vadí dokonalému provozováni chrámové\nhudby na venkově?\n\nMnoho, ba přemnoho psáno bylo ve veřejných listech\no nedostojné a bídné hudbě chrámové na venku a vždy vina\ntoho jedině ředitelům kůru přičítána. — Ač nechci popírati,\nže na některých místech vinu tu ředitelům kůru připočísti\ndlužno; přec musím vyznati, že takových míst jest málo a\nvětšina že mnohdykráte nevinně trpí, a jsem jist, že by mnohý\nreferent, kdyby se dříve jak náleží o věci přesvědčil, nepsal\nv tom smyslu, jak kolikráte jsme se dočtli. •— Nemám se\nza dosti schopna, abych dovedl trefně vylíčili všecky ty po-\nměry, jež by objasnily tak vážný předmět; však přec po-\nkusím se dle sil svých a dle několikaleté zkušenosti v oboru\ntom, bych aspoň něco k ospravedlnění ředitelů kůru co ná-\nrodních učitelů, an ponejvíce povinnosti ty v jedno spojeny\njsou, pověděl.\nK provedení řádné hudby chrámové musí býti jak se\nsamo sebou rozumí a) spůsobilý a v hudbě znalý ředitel;\nb) zdatní a volní hudebníci; c) zásoba dobrých strojil\nhudebních.\nŽádný snad nebude popírati, že spůsobilých a v hudbě\nsběhlých ředitelů kůru najdeme nyní po Čechách dosti, vyjma\nsnad letnější již učitelé, kteří neměli tolik příležitosti, aniž\nbylo od nich tolik požadováno co nyní, aby se byli v hudbě\npoměrně zdokonalili. U mladých netečnost tu považovati mu-\nsíme za hřích, an! doba naše pokrok vyžaduje, a takoví ne-\njenom dobré věci, nýbrž i sami sobě škodí.\nO těchto tedy pomlčíme a sledujme prvnější. Kde\nschopný ředitel kůru, tam očekáváme dobrou hudbu; není\ntomu ale vždycky tak! Známe dosti míst, kdež výborný ře-\nditel a přec špatná hudba chrámová. Kde máme příčinu\ntoho hledati ? — Buďto jest ředitel nedbalec, aneb má ne-\ntečné hudebníky, říkává se.\nPředevším ale nutno podotknouti, že hudba chrámová\nna venkově v menších místech jest jenom pouhá obě-\ntavost jak se strany ředitele taktéž hudebníků ; nebo! po-\nskrovnu takových míst, kde by ředitel a hudebníci za hudbu\nchrámovou placeni byli. „čí chléb jíš, toho píseň zpívej.\"\nKoho pak ředitel kůru platí, aby jemu poroučeti mohl ? —\nOn sám je rád, jestli trochu vychází, aby nemusil na odiv\nstavěli nedostatek svůj. Smí-li pak ředitel kůru poroučeti\nhudebníkům, jež neplatí on, aniž kdo jiný ? — Obětují! se\ntak jako on — za darmo.\nMnohý 7 čtenářů namítne, jak jsme se v posledních\nčíslech „Dalibora\" dočetli, že ředitel kůru má o to dbáti,\naby v dobré harmonii s hudebníky žil a ti pak (prý) ochotně\núčinkují, což ovšem pravda; ale jak dlouhý čas to trvá? —\nDokud nevytkne některému chybu, obzvláště ale, jestli to\nnějaká osoba z měšťanstva, na jejíž slova se mnohdy při—\nsvědcuje — ač ponejvíce takovéto exempláry za mnoho ne-\nstojí, málo co a mnohdy nic neumí.\nKdyž se tedy takový na ředitele (rozumí se co v ob-\nčanském jednání svého podřízeného) rozmrzí, tu! z jakés*\núcty a lásky k němu opouští větším dílem všichni ředitele\na postaví se v tábor proti němu — a ostane-li některý z nich\npři řediteli, domýšlí si mnoho, že jej podporuje a při dosti\nmalém nedorozumění jde za ostatními a jest horší prvních.\nTo jest dokázaná a nepopiratelná pravda !\nHudebníci praví: „My ředitele nepotřebujeme, nýbrž\non nás; nepůjdem-li na kůr, on se neobejde — hudbu dě-\nlat musí, jest to starý závod, lid by proti němu povstal!\"\nPtám se, co v takových případech má ubohý ředitel kůru\npočíti ? Každé dítě, každá baba a čeleď o něm ví, že jej\nhudebníci pronásledují. Chce-li se mrzutostem a nesnázím,\nkteré na něho cekají, vyhnouti — karaktér a cest na stranu;\non musí zapomenouti na vážnost stavu svého, že je též uči-\ntelem, a pěkně jiti od jednoho hudebníka k druhému (žá-\ndného vynechat nesmí, mají! vyjednáno, jeden bez druhého\nnejiti), ba ano třeba i k svému vyučenci, jemuž byl dal před\ntýdnem vysvědčení z opakovači školy — musí jej poprosit,\naby šel bezplatně jakož on sám činí — hráti. Těžce za-\nsloužený vděk a trapně školou dobytá čest rozpadá se v ni-\nvec jednou třeba dosti malou okolností kůrovou.\nKomposice našeho Fůhrera, Horáka a j. nelíbí se\nněkdy mnohým takovýmto hudebníkům; oni chtějí Cibulku,\nKadlečka a t. p., je-li ředitel milovník dobré věci, nepovolí\njim a — malheur — (jakýchž je u toho nejzachovalejšího\na umělého ředitele tolik, co neděl a svátků do roka) — je\nhotový.\nJindy měl ředitel kůru aspoň svého podučitele, kterýž\nmu ve všem nápomáhal a jak se říká, byl mu co pravá ruka}\nnyní ale jak to dopadá, víme všichni, pročež netřeba o tom"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1155, "texte": "slov šířiti. A tudíž myslím, že nelze žádnému, kdo okol-\nností těchto nezná, zde rozsuzovati a mám za to, že by mnohý,\njenž tak štiplavé dopisy proti bídné chrámové hudbě rád píše,\nkdyby jej v čelo některého kůru postavil, hudbu ještě hůře\nprovozoval, než jak sám oní píše; ač jestli by dříve sám\nod věci, vida obtíže a strasti, jež překonati musí, neutekl!\n— Tolik co jenom malá poznámka, jak dalece známo mně\nza 18 let v rozličných místech co podučiteli a učiteli na poli\ntom pracovavšímu povědomo.\nDalo by se o tom mnoho ještě psáti, však ale dle to-\nhoto již možno aspoň poznati, jak dalece může ředitel kůru\núčinkovati. — Pročež radím, by tam, kde hudba chrámová\nnení dosti vytříbena, raději ředitel kůru některé du-\nchovní písně — jakýchž máme dosti na výběr — s obec-\nním lidem nastudoval a varhanami dostojně provázel, čímž se\nmnohým úšklebkům vyhne; anť spůsobem tímto předejde\nmnohým výtržnostem, a nepřátelé poznají v něm, že ví, v ja-\nkém smyslu boha oslavovati má.\nJak aspoň poněkud vadám těmto odpomoci, přenechá-\nvám nějakému schopnějšímu péru a doufám, že se mnohý\ntoho ujme a návrh svůj dobrý podá.\n\nFrant. D. Seyk, učitel a ředitel kůru."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-05-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-05-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "106", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.2.2", "titre_corps": "O vývinu sonaty.", "titre_sommaire": "O vývinu sonaty.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.2", "debut_caractere": 1157, "fin_caractere_exclue": 3910, "texte": "O vývinu sonaty.\n(Pokračování.)\nW. A. Mozart rozvinul v mnohém ohledu sonátu dále.\nI on holdoval principu od Haydna přijatému, aby se určitá vý-\nznamná théma sonátě v čelo postavila, aby tato hlavní zá-\nklad jednotlivých sad tvořila. To mu však nedostačovalo;\nchybělo mu něco, čímž by se větší rozmanitosti ve spojení\ns duchovní jednotou docílilo a to „něco\" byla kantilenovilá\nstřední aneb druhá hlavní myšlénka, kteréžto Mozart\nv první sadě sonáty měšťanské právo dal. Mozart tvořil vů-\nbec delší a zpěvnější sady, větší a širší periody, připravil\nmezi to ještě stín a světlo, rozdělil obě na větší počet taktů\na dokonalejší úryvky a dosáhl tím určitějšího rozdělení něž-\nných a měkkých míst od silnějších a vůbec větší jasnosti a\nurčitosti formy a spojení myšlének. Za další karakteristickou\nznámku Mozartových sonát dlužno považovati nejvěťsí krásu\nformy, která se co rozměrnost, souměr a pravidelnost jak\nve velkém tak v malém objevuje. Umělecká osobnost Mo-\nzartova jeví vůbec nejčistší harmonii duše a mysli, klidnou\nmírnou rovnováhu vnitřního života, stav vnitřního žití, v němž\nmravní boje jeho mlčí; nejvýše ale dálné pozadí tvoří, jak\nto vše Brendel ve své historii hudby výtečně dokázal.\nToto původní smíření v Mozartově hudbě bylo příčinou,\nže mistr tento dosáhl ony lahody a příjemnosti duše, které\ndalší karakteristickou stránku jeho děl tvoří. Ona jej tak\nzaujímá, že i tam, kde vážnější náruživost vládne, všecko\nv půvabný hav šatí, tak že náruživost takřka zmírněna se\nobjevuje. On jest pouze umělcem Mozartem, jenž bojuje;\nčlověk Mozart dávno již boj přemohl. — Mozart je ve všem\nprotivou Beethovena. Ona zvláštnost nachází se též v jeho\nklavírních sonátách. I když není Mozart v tomto oboru tak\nslavný jako v jiných oborech instrumentální hudby — jeho\npravá sláva spočívá jak známo v operách — podal nám přec\nv sonátě výtečné vzory. Nádherné obrazy, mírné, ušlechtilé,\nvděkuplné náruživosti poskytují jeho sonáty do C-moll a A-\nmoll; roztomilá příjemnost a lahoda jeví se v jeho sonátách\nA-dur s variacemi. Značná je též jeho čtyrruční sonata do\nF-dur. Na základě, jejž Haydn a Mozart svými sonatami\npoložili, vystavěl pak L. Beethoven svou obrovskou sonáto-\nvou budovu, k nížto nyní přijdeme. Dříve však než o Bee-\nthovenových sonátách promluvíme, musíme zde připomenouti\nna sonáty Ladislava Duška, jenž za času Haydna a Mozarta\nžil a některými výtečnými sonatami literaturu hudební obo-\nhatil. Jeho některé sonáty jmenovitě L' invocation\" — „Con-\nsolation\" — „Elegie sur le mort de Prince Louis Ferdinand,\"\npak sonata G-moll atd. vynikají i nad Mozartovy a mohou\nsměle po boku Beethovenových státi. Hluboký duch, velký\nvzlet myšlének, duchaplné zpracování a ušlechtilé myšlénky\njeví se v těchto perlách klavírní hudby.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-05-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-05-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "109", "image_debut": 2, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.2.3", "titre_corps": "Memorandum ředitelův kostelni hudby a varhaníkův při městských patronátnich kostelich Pražských. Líčení, jaké jejich postavení a jaký stav musicæ sacræ v Praze.", "titre_sommaire": "Memorandum ředitelův kostelni hudby a varhaníkův při městských patronátnich kostelich Pražských. Líčení, jaké jejich postavení a jaký stav musicæ sacræ v Praze.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.2", "debut_caractere": 3912, "fin_caractere_exclue": 5521, "texte": "Memorandum ředitelův kostelni hudby\na varhaníkův při městských patronátnich\nkostelich Pražských.\nLíčení, jaké jejich postavení a jaký stav musicæ\nsacræ v Praze.\n(Pokračování a dokončení.)\nJestli že i ředitel skladbu hudební bud z vlastního kou-\npil, anebo známostmi si vypůjčil a opsati dal neb sám opsal,\nv případnosti této žádá opis, jehož více hlasův nejvíce troj-\nnásobně přejmouti se musí, mnoho času, práce a drahého\npapíru, v obou pak případech zevrubné přehlédnutí a nejpo-\ndrobnější zkoušení každé noty a každého hudebního zna-\nmínka jak v partituře tak i v každém přepisu hlasův o sobě.\nKaždý prakticky vzdělaný hudebník uzná, že toto dle veli-\nkosti a nesnadnosti hudební skladby velmi namáhavá jest\npráce a i více neděl trvati může. Tutéž bedlivost musí míti\nnyní při cvičení s vokalisty a při nových aneb těžkých ku-\nsech i s ostatními hudebníky. Povážíme-li nyní, že ředitel\nvokalisty neustále cvičiti a velmi mnoho kostelních funkcí vy-\nkonávati musí, kteréž zvláště v jisté časy nesmírně se na-\nhromadují: nabudeme zajisté přesvědčení, že řediteli hudby\nkostelní na vlastní nutné potřebné další vzdělání anebo na\nvedlejší výdělek nejen pramálo času zbývá, nýbrž i že jeho\nplat 420 zl. a pokud se dotýče jen 315 zl., i kdyby mu\ncelý pro něho a pro rodinu zůstal, jest velmi nepo-\nměrný a na nejvýš by se hodil pro ředitele hudby kostelní\na učitele některého farního kostela na venku, ale nikoli\nv král. hlavním městě Praze.\n3. Pražští ředitelé hudby kostelní poukázáni jsou na\njednotlivé příjmy mimořádné, kterých se jim dříve u příle-\nžitosti smutečních slavností, svadeb a t. p. mimo zahrnuté"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6241, "texte": "již v hořejším platu školné dostávalo. Avšak tyto vedlejší\npříjmy, které v dřívějších lepších časech, ač ne značný,\npřece dost pěkný příspěvek činily, přestaly se změněnými\npoměry časovými a drahotnírni skoro docela, a udávají se\njen zřídka sem a tam, tak že se průměrná jich suma ani\nponěkud ustanovili nedá. Drahota, jenž co rok větší se\nstává, nutí i zámožnějšího, aby v domácnosti a ve vydáních\nvůbec co možná nejvíce hospodařil a každé vydání, které\nnení právě příliš nutné, zamezil. Vidíme a víme vůbec, že\nvelké pohřební průvody, figurální rekvie a zaplacené zpěvy\npři vykropení a u hrobu jsou právě tak řídké úkazy, jako\nobjednaný a zaplacený zpěv při svadbách a jiných církev-\nních radovánkách.\nV takových okolnostech ředitelé hudby kostelní a var-\nhaníci byli by tedy odkázáni na soukromé vyučování v hudbě\na na hudební skladby. Co do vyučování mohli by ovšem\nmladší z něho míti příspěvek, a v dřívějších létech bylo vy-\nučování soukromé takřka jediným jich spomocníkem v nouzi,\njenž je od úplné zkázy poněkud uchránil. Avšak i tento\npramen v nynějším čase i mladším, neřku-ii starším vyschl\nvelikým počtem soukromých hudebních ústavů, jež v po-\nsledním desítiletí v Praze zařízeny jsou, nehledíc ani k skrov-\nnému počtu prázdných hodin, které snad řediteli hudby ko-\nstelní po vykonání všech povinností zbývati mohou.\nDostačí tuto snad pouhé poznamenání, že jen samot-\nných 20 slovútnějších hudebních ústavů Pražských asi 2.000\nžáků a žaček navštěvuje. Na příklad budiž podotknuto, že\nv ústavu pana Prokše bývá asi 100 žáků a žaček, u p. Ji-\nránka asi 100, u p. Maydla 150, u p. Froemtra 120, a že\nv ústavech pp. Stáry, Mullera, Mika, Jelínka, Šimáka atd.\nv každém nejméně 100 až 150 žáků se vyučuje.\nJak by mohl ředitel hudby v Praze vydrželi konkurenci\ns těmito ústavy, v nichž se žákům za nepatrné měsíční pří-\nspěvky cvičení udílí ? Však aby ředitel sám takový ústav\nzaložil, k tomu daleko prázdný čas jeho nepostačuje, an\npodniknutí takovému, má-li z něho vyplývali přiměřený pro-\nspěch, věnovati se musí nejnapnutější pozornost ve všech\nrozličných odděleních, k čemuž je potřebí veškerých den-\nních hodin ředitele takových ústavů.\nCo se pak týče skládání čili komposice, z nichž by ře-\nditelé a varhaníci podobně mimořádný příspěvek míti mohli,\nmůže se ovšem říci se spravedlivou hrdostí, že jmenovitě\nve vážném klasickém umění posvátné hudby snad v žádném\nměstě celého Rakouska a Německa tolik se nevyvedlo co\nv Praze; ano můžeme — aniž sobě tím něčeho bezprávně\nosobujeme — poukázali k tomu, že ve věci té právě největší\nčást vykonána jest od Pražských hudby kostelní ředitelův a\nvarhaníkův. Bylo by snad neskromné, abychom se třeba\npři této příležitosti zmínili zvláště o příznivých kritikách, ja-\nkýchž se dostalo tištěným skladbám Pražských hudby kostelní\nředitelův a varhaníkův jak v časopisech denních tak v listech\ndo oboru toho patřících. Dostačit, abychom pouze podotkli,\nže přes všechny svízele a trampoty, přes všeliké starosti o\nživobytí Pražští ředitelé hudby nicméně dle sil svých se při-\nčinili, aby starou pověst hudební Prahy uprostřed nesčíslných,\nmělkých kusů salónních, jimiž svět jest zaplaven, vydáváním\nvážných skladeb klassické školy udržeti. Ale jak skrovná\nbyla a jest ještě posud odměna za toto jejich namáhání, za\ntuto jejich bedlivost! Jak nepatrný jest plat i za nejlepší\nskladby školy druhu tohoto.\nAbychom jen jednotlivé příklady podali, dostali tři z po-\ndepsaných ve vší úctě ředitelův za své v nejnovějším čase\nsložené, domácí i zahraniční kritikou co výborné, pochválené\na poručené veškeré velké figurální mše nejvyšší cenu, t. j.\nkaždý toliko 80 zl. r. č. od nakladatele! Jiný z níže pode-\npsaných vydává právě varhanickou školu a dostává za ni na\núkor nejpříznivější kritice také jen 80 zl.! Takové babky\n— pravá ironie našeho věku, jenž i nádenníku lepší mzdy\npřeje — jsou odměny za bedlivé práce celých roků v oboru\numění musicae sacrae, jež vnitřní cenou a velebnou missí\nsvou ovšem nejvyšší, ale odměnou svou bohužel skoro nej-\nnižší stupeň zaujímá.\nPříčinou takové nanejvýš nepřiměřené odměny jest dí-\nlem mrzký prospěch nakladatelův, jenž jak známo z dušev-\nních plodů skladatelů chtějí míti co možná nej větší prospěch,\ndílem i že v posledním desítiletí chuf k hudbě kostelní zna-\nmenitě utuchla, poněvadž všechny podmínky k zvelebení je-\njímu z dřívějších let přestaly, posléze pak příčinou toho jsou\nnesnadné a těžké poměry časové a drahotní, jimiž ředitelé,\nvarhaníci a učitelé, jenž nejčetněji, ano skoro samotní takové\nskladby odbírali a kupovali, ponejvíce sešli, ano na větším\ndíle na mizinu přišli. Není tedy divu, že duševní plody v ta-\nkových nad míru smutných okolnostech jen málo odběratelů,\nbezděčných nakladatelů a proto též špatného zaplacení do-\ncházejí. Odkud tedy se má vzíti chuf k takovým pracím,\njenž vymáhají nejvyšších hudebních vědomostí a dlouhá leta\nhorlivého studování, spojeného s technickým vzděláním, od-\nměňují-li se tak nepatrným materiálním užitkem ? Že však\nzaměstnání ředitelův y skladatelství za takových okolností ne-\nmůže býti pramenem výdělku velmi nedostatečným, vysvítá\nsamo sebou.\nPakli že tedy nížepsaní v oboru tomto přese všechny\nnesnáze mnoho působí, nemůže se to považovati než za pří-\nznivé svědectví jejich pilnosti a snahy, aby chuf ku klasické,\nvážné a solidní hudbě budili, ji zvelebovali, aneb docela ji\nzaniknouti nechali.\n4. Mimo zpomenuté důvody jest ještě jiný, týkající—se\nduchovní a náboženské stránky obyvatelstva. Jestif\nuznaná, nepochybná zásada, že hudba kostelní předůle-\nžitou jest bástí křesfanskě bohoslužby. Ješto ji prote-\nstanté mají toliko za připravující část, katolíci uznávají po-\nsvátnou hudbu za doplňující, docelující část své boho-\nslužby. Bylo by nemístné, abychom tuto obšírně vyličovali,\njak důležitá jest kostelní hudba, jak hluboce působí na duši,\nna náboženský smysl a na pobožnost chrám navštěvujících,\no tom v brožůrkách, hudebních spisech a listech sem sluší-\ncích napsáno jest nesčíslné množství článkův a pojednání.\nCírkev katolická uznává pak tuto zásadu především a\nzvláště za svou vlastní. Z toho, co korolarium sama se-\nbou vyplývá nutnost, ano povinnost církve co celku, ja-\nkož i patronátu, aby o povznešení, zvelebení a ušlech-\ntění bohoslužebního činitele tohoto co síly její staóí"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6316, "texte": "pebovaly, jak to z části i zákonné předpisy ustanovují.\nVšak úloha tato jeví se býti jim v nynějších poměrech časo-\nvých tím nutnější, jelikož uvolněním i jiných křesťanských\nvyznání vyvoláno jest nutně a přirozeným spůsobem vespolné\nsoupeřství a římsko-katolická církev ve všelikém směru svých\nšlechetných částí podpisy právě nyní více nez kdy jindy\npotřebuje. Ale jak málo právě v této části katolické boho-\nslužby, již zastupovati jest vznešenou úlohou a svědomitou\npovinností nejuctivěji podepsaných asi od dvou desítiletí pro\npovzbuzení a podporování vykonavatelů jejich učiněno jest,\na jak velice tento bohoslužební, srdce i mysl povzbuzující\nčinitel v zmítaném čase, zvláště posledních nestálých let\nv pozadí jest posmyknul; nemůže zůstati nikomu tajho, kdo\npoohlédne se na dobu tu, dřívějšek porovná s nynějškem.\nZ porovnání tohoto jeví se co následek poměru směr hudeb-\nního vkusu zcela změněný velmi nepříznivý, což přirozeným\nspůsobem opět zase naprosto škodlivě působili musí na kultus\nhudby kostelní se strany obecenstva. Zvláště nápadně jeví\nse to bohužel v Praze. Hlavní město vlasti naší považo-\nváno vším právem za sídlo, za Atény hudby klasické v celé\nEvropě, můžeme říci v celém světě. Pověst tuto děkovala\nhlavně své nábožné, čilé horlivosti k pěstování hudby po-\nsvátné, jejíž klasický ráz a vkus takřka v krev a tuk Pra-\nžanův a inteligence v kraji byl vešel Hudební vkus Pra-\nžanův považován za měřítko, takměř za ladičku ostatnímu\nhudebnímu obecenstvu při posuzování vynikajích zpěvů tisko-\npisů hudebních. Jedině této děkovati jegt pověsti, že největší\nhudební talent první dramatický a kostelní skladatel nejvyšší\nplod svého ducha „pro Pražany\" složil. Avšak každý upřímný\na pozorný přítel vlasti a nepředpojatý pozorovatel hudebních\npoměrů v Praie s nejhlubším zármutkem v srdci přiznává,\nže Praze hrozí nebezpečenství, by pověsti této nepozbyla,\nač-li ztráta tato z části snad už skutečné nenastoupila a\nsmutnou pravdou se nestala! —\nOtázka, jak a čím to jest, vtírá se mimovolně a jest\nprávě zde na pravém místě* Zodpovídali ji těžko není. Byť\ni nám přiznati jest, že zkažením našeho hudebního vkusu\nčástečně vinny jsou sladounké a nezáživné plody profánní\nškoly italské, jimiž svět jest zaplaven; nicméně přece mnohem\nvětší část viny této jest bez odporu v nedostatku jakého-\nkoliv povzbuzování kostelních skladatelů a v skrom-\nném velmi kleslém účastenství v pěstování svého po-\nsvátného umění. I myslilo se, že citelnému nedostatku\ntomuto poněkud pomoženo bude zřízením varhanické školy,\navšak skutečnost brzy dokázala, že tento sám sebou velmi\ndobrý ústav ponejvíce toliko hudební učení jen část theore-\ntickou a toto jen v nejobyčejnějších rysech udíleli může, ja-\nkož jest i při konservatoriu, ježto praktickému vzdělání\na zručnosti jmenovitě v slohu kostelním jen v kostel-\nním orkestru naučiti se lze.\nv\nŘeditelé hudby kostelní a varhaníci Pražští jsou tudy\nv skutku skoro jen jediní vykonavatelé a ochráncové hudby\nposvátné, oni činí semeniště pro její učenníky a pro potom-\nstvo v tomto nejslušnějším náboženském směru uměleckém\ntakřka pro celou zemi. Nemohou-li tudíž přece všechnu\nhorlivost, přes stálé snahy své u obecenstva proraziti, jest\ntoho příčinou dílem úplný nedostatek všelikého povzbuzování\na podporování, dílem hmotná bída, jakouž jim a rodinám\njejich dle toho, co prvé povědíno, snášeti jest. Budiž zde jen\nještě podotknuto, že i varhanická škola nikoli z obecních\nprostředku městských, nikoli z církevního aneb z ná-\nboženského fondu zalozena nebyla, nýbrž výhradně\ntoliko od soukromníku z dobrovolných příspěvku clenu\nnjednoty ku zvelebení kostelní hudby v Cechách\" a že\nničeho více toliko skrovný příspěvek 210 zL r. c. % nábo-\nženského fondu proto dostává, že se v ní i čekatelé\nučitelství učí.\n5. Následky těchto smutných poměrů v král. hlavním\nměstě vlasti naší pozornému pozorovateli samy se vtírají.\nVystoupí-li z některého našich veřejných hudebních ústavů\njakýs rozhodný talent, hledá — nevážou-li jej zvláštní po-\nměry k vlasti — výživu svou v cizině, kde se dovedným\nhudebníkům mnohem lépe platí než u nás. Jestif smutný, ale\nbohužel pravdivý skutek, ze výteéní hudebníci nikde v ci-\nzozemsku tak málo a tak spatně placených stálých\nmíst naleznouti nemohou, jako u nás. Proto hudebně\nvzdělaní lidé táhnou hlavně do Ruska, kdež v novějším čase\nv ohledu tomto mnoho činěno; do Turecka, ano i do sever-\nního Německa, do Francie, Norska, Anglicka a do jiných\ncizích zemí. Daleko od nás, bychom to snád vůbec a z ná-\nrodně- hospodářského stanoviska neschvalovali; ano my\nuznáváme okolnost ne nepříznivou proto, že mnohým kraja-\nnům našim dostává se takto výživy, ačkoliv mimo vlast je-\njich. Aniž pak žádáme, by všichni ve veřejných ústavech\nnašich vzdělaní hudebníci dostali stálých míst ve vlasti, což\nby byla věc rovněž tak neslušná jako nespravedlivá a prak-\nticky nepotřebná.\nAvšak podobně i vysvitá, že naše vlastenecké vzdělá-\nvací ústavy v těchto okolnostech neprospívají tak vlastene-\nckému umění domácímu, jako spíše cizozemskému, proto že\nu nás i nejvýtečnějšímu talentu jen zřídka kdy se podaří,\naby se zde usaditi, a tudíž k povznesení hudebních poměrů\nve vlasti naší pomáhati mohl. V zemi zůstávají obyčejně jen\nprostřední hlavy. Výminky naskytují se zřídka, a to jen ten-\nkráte, když nepřemožitelné poměry rodinné neb vlastenecká\nobětavost, neb zvláštní příznivé náhody tohoto neb onoho\nk půdě vlastenecké vážou. Jest tudy přirozeno, že Praha,\nněkdy „hudební Atény\" světa v okolnostech těchto pořád\nvíce prostřednosti se blíží, kdežto cizozemsko našimi\nvlasteneckými obětmi, naším přičiněním, naším duševním\nkapitálem co do umění tohoto pořád na vyšší a vyšší\nstupen se povznáší. Hrozí tedy vlasti naší vlastními syny\njejími opravdu nebezpečenství, aby dosavadní svou převahu\nv cizozemsku neztratila a to jest věc velmi smutná. To-\nliko o výtečně vzdělaných hudebnících dovolíme si zde\npromluviti, i jest nám popřáno, bychom podotkli, ze by\naspoň několik stálých míst ve vlasti naší zříditi se\nmělo, s nimiž by ač nikoliv skvělý, ale aspoň pro-\ncházející a okolnostem basovým přiměřený plat spo-\njen byl. To by se dalo bez přílišných obětí samo pro-\nvésti, kdyby místa ředitelův a varhaníkův aspoň při\nfarních kostelích král. hlavního města Prahy přimě-\nřeněji nez dosud nadána byla.\nNelze pochybovati, že čekatelstYÍ na taková stálá místa,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2535, "texte": "kterýmiž by aspoň nejpotřehnější výživa hudebníkům a ro-\ndinám jejich pojištěna byla, a při nichž by nebylo, že vdovy\na sirotci nevyhnutelně v bídu upadnouti musí, velmi příznivě\nby působilo na povznešení hudby posvátné a tudíž také na\nnavštěvování bohoslužby, a že by získaný v našich veřejných\nústavech duševní kapitál spise k užitku a k prospěchu\nvlasteneckého umění a náboženského zdokonalení obrá-\ncen býti mohl než dosud.\n6. Jako ředitelé rovněž takový osud mají i varhaníci,\njejichž roční příjem obnáší 168 zl. a nejmenší dokonce jen\n126 zl. r. č. Za tuto nepatrnou částku jest jim vykonávati\nasi 700 funkcí, jichž neprvnější v neděli a ve svátek již\nv 6 hodin z rána počínají. Vypadá tedy na jednu funkci\njen asi 18 až 21 kr. r. č., při čemž se ztratí asi 1% ho-\ndiny času, počítáme-li cestu sem a tam, což věru plat ne-\ndostatečný, povážíme-Ii, jakých studií jest potřebí, než se\nčlověk na dovedného a spolehlivého varhaníka vzdělá.\nJestiť sice vůbec známo, že mnohé městské patronátní\nkostely farní v Praze mají značné jmění; že později srostilé\nči konkretální jmění veškerých kostelů dohromady na potřeby\njejich ovšem nedostačuje, ale že schodek k potřebám těmto\npříjmy zádušními, a pokud se dotýče potřebným nadacím\nvíce než kryt jest, tak že snad pomocí této poslední na-\ndace ročně značně přebytek co náležející zbytek v poklad-\nnici vyplývá. Tímto zbytkem v pokladnici dala by se uhra-\nditi část větších ročních vydání těchto, dala by se pak uhra-\nditi * fondu náboženského nebo 2 městských důchodu,\nanebo z obou zároveň částkami, o nichž by se v obou těchto\nnadacích usneslo, a potom pomocí nadání a anniversací do-\nsavadních.\nKde tolik důvodů práva lidskosti a slušnosti za žádost se\npřimlouvá, kde jsou i ohledy kultu náboženského, kde ko-\nnečně i celé rodiny tlakem nepříznivých okolností časových\nnevinně trpěti a nouzi tříti musí, tu nemožno už zajisté tá-\nzali se, je-li mravní povinností těžkým poměrům těmto od-\npomoci a za takové nad míru urážlivé záležitosti — tak dou-\nfáme u boha a lidské spravedlnosti — nebude snad nikoho,\nkdoby nutnou potřebu konečného úplného upravení našich\npřijmuv netoliko na okamžik, nýbrž i pro budoucnost rodin\nnašich neuznal.\nKlademe tedy nejuctivější memorandum toto, a tím také\ncelou naši a rodin svých budoucnost v ruce svých sprave-\ndlivých a důmyslných vysokých úřadův s důvěrou tím větší,\nponěvadž obsah jeho, jak již na začátku memorandum tohoto\nco nejuctivěji podotknuto, co do zásady u vyššího místa\njiž před několika roky úplně uznán jest.\nV Praze, v měsíci únoru 1863."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-05-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-05-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "110", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.2.4", "titre_corps": "Leonardo da Vinci. Povídka ze života umělce.", "titre_sommaire": "Leonardo da Vinci. Povídka ze života umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.5", "debut_caractere": 2537, "fin_caractere_exclue": 5576, "texte": "Leonardo da Vinci.\nPovídka ze života umělce.\n(Pokračování.)\nKaždý pozoroval, že vůz na tomto dnu docela novými\na skvěle se třpytícími, svěžími malbami zdoben jest; čemu\nse však lidé mnohem více divili, byl talent, jímžto umělec\nhlavnímu chrámu, mistrovskému to kusu, jenž sotva nakreslen\nbyl, pohledu dokonalého díla dodal, tak že každé slovo ob-\ndivování, každý lichotivý výraz toliko Leonardu platil. Slav-\nnosti svatební se ukončily.\nTah počal se opět pohybovati; avšak dříve než se do\nvévodského paláce odebral, záleželo princi na tom, aby celé\nměsto prohlédl, lidu se ukázal a pohledu naň a město užil.\nZde bylo viděti květinové brány, onde zlatem protkané prů-\nhledné oblouky, dále krásné vodomety, které báječný účinek\npůsobily, tu zase sochy vodních bohu z prostřed yln se vy-\nnořujících, vše to tvořilo půvabný obraz.\nAvšak nic se nemohlo vyrovnati mezihře, jež u Drány\n„Porta orientale\" připravena byla. Pod vysokým, šírým lou-\nbím, skrze něž paprsky sluneční proniknouti nemohly, spou-\nštělo se třpytícími-se hvězdami poseté nebe dolů na oběžnice.\nPlanety pohybovaly se nějakou chvíli kolem slunce, na\nto odloučila se každá oběžnice z tohoto nádherného nebe,\nvzala na sebe podobu bůžka neb bohyně, jejímžto jménem\nse honosila a přednášela snoubencům báseň svatební. Na to\nvzaly opět oběžnice na sebe dřívější podobu, a hvězdnatá\nobloha povznesla se znenáhla, až konečně zmizela.\nToto podivuhodné divadlo zanítilo prince, dvůr a lid 5\nnebo! pro lid byl to závěrek slavnosti; v sálech však vé-\nvodského paláce trvala slavnost až do pozdní noci. Skvělou,\nmezihrami rozveselenou hostinu následovaly tance a zpěvy a\nkonečně chtěl Sforza, velký to ochránce všech umění, tento\nslavnostný den shromážděním nejobratnějších minstrelů ukon-\nv\nčiti. Sest jich zpívalo střídavě a doprovázeli se rozličnými\nciterami. Již měla býti cena rozdána, když tu nový soupeř\npředstoupil; byl to krásný Leonardo, malíř vévodův. Veliký\nbyl by úžas nastal, kdyby byl již drive Leonardo nepodal\ndůkazů svých rozmanitých talentů. Milostným pokynem dal\nmu Ludvík na jevo, aby vstoupil do otevřené ohrady. Nyní\nodložil Leonardo svůj plášť, a v ruce jeho se pyšnila čtyry-\nadvaceti strunami potažená lyra. Pohled na tento vzácný ná-\nstroj vzbudil podivení, ano i bručení; jakmile ale umělec do\nstrun svého nástroje sáhl a několik akkordů z něho vyloudil,\nnastalo slavnostně ticho v celém shromáždění. Tyto tóny\nbyly tak sladké, výraz hlasu Leonardova tak mohutný, že\ndokončiv chvalozpěv na vladaře Milánského od Sforzy požá-\ndán jest, aby se ještě jednou slyšeti dal. Na to zapěl so-\nneft s následujícím veršem se končící:\nVogli sempře poter quel che tu debbi.\n(Chtěj vždy to, co máš.)\nNepříznivé mínění, kteréž Leonardovo psaní u dvora\nzbudilo, dávno již vymizelo a tento výsledek upevnil umělce\núplně v přízni vévodově.\n„Vy umíte splnit, co slíbíte !u zvolal Sforza s milost-\n*\nným úsměvem. „Ode dneška obdržíte patent co ředitel naší\n„malířské akademie.\"\nLeonardo děkoval hluboce se kloně. Vévoda prókázal\nmu ještě milost, že mu Leonardo ruku políbiti mohl."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2123, "texte": "2. Ohled.\nLeonardo da Vinci, jenž při svém objevení-se na dvoře\nMilánském takého podivení zbudil, byl syn notáře v krajině\nFlorencie. Již v útlém mládí dával Leonardo takové podivu-\nhodné vlohy pro veškerá umění a vědy na jevo, že jeho\notec dlouho byl na rozpacích, kterou dráhu uměleckou by\njeho syn nastoupili měl; poněvadž ale náklonnost mladíkova\nk malířství převládala, dal jej otec Pietro da Vinci k Vero-\nchiu, nejprvnějšímu to mistru Florentinskému do učení.\nPokroky, které Leonardo činil, byly tak rychlé, že brzy\nsvého mistra přestihl a když jednoho dne na obraz Verochiův\nanděla namaloval, odhodil starý mistr při pohledu na tuto\nvýtečnou práci svůj štětec a nikdy více ho do ruky nevzal.\nTato vítězosláva byla příčinou, že mu vyvedení Ma-\ndonny svěřeno bylo. Leonardo provedl svou úlohu tak mi-\nstrovsky, že mezi nejznamenitější umělce Florentinské vřa-\nděn jest. Jeho pověst rozšířila se jako na perutěch, tak že\nkaždý, bud' si to hohatýr neb obyčejný občan, od něho ně-\njakou práci míti chtěl. Jistý sedlák, jejž Pietro k honbě a\nlovení ryb upotřeboval, přinesl jednoho dne notáři dřevěný\nokrouhlý štít, prose jej, aby jeho syn mu několik čárek se\nštětcem na něm učinil. Pietro odevzdal štít synovi, aniž by\ndále na něj myslel.\nJednoho dne, když otec Pietro se synem svým mluviti\nchtěl, odebral se do jisté sluje, kdež se mladý umělec ča-\nstokráte prací zanášíval; avšak již při vstoupení zůstal otec\njako hrůzou omráčený státi; neboť množství zeměplazů bylo\nu jeho nohou nashromážděno. I chtěl odtud utéci; avšak\nLeonardo zpozorovav to, šel mu vstříc a ukázal mu štít ry-\nbářův. Vymalovali' Medusu a užil při tom co vzor kolem\nněho shromážděných zeměplazů. Při pohledu na tento obraz\nvyrazil ze sebe notář hlas úžasu.\n„Podařilo se mi to!\" — zvolal vítězoslavně Leonardo —\n„a nyní můžete štít svému svěřenci odevzdati.\"\nPietro uchopil se radostně nového díla; místo aby je\nvšak dal sedláku, prodal je za 300 dukátů jistému kupci\nFlorentinskému. Leonardo vymaloval na to na jiný okrouhlý\nštít šípem probodnuté srdce, kteréž sedláku na památku da-\nroval. Tato památka byla s posvátnou úctou chována.\n(DokončemY)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-05-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-05-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "112", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.6", "debut_caractere": 2125, "fin_caractere_exclue": 6128, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nA.\nX. Z Chrudimi dne 6. května 1863. (Prápor. — A.\nHnilička. — Volba výboru „Slavoje.\") „Slavoj\"\nnáš překvapen byl tudy dni vzácným darem — práporem to\npřeskvostnym. Šlechetná dárkyně jest paní Karolina\nHýrová, choť majitele zdejšího parního mlýna. Obraz na\npřední straně malován jest Pražským malířem Brandýsem na\nlátce samé, modrém těžkém hedbáví a značí Slavoje mezi ska-\nlami, tak jak v rukopisu Kralodvorském popsán jest. Nad ním\nstkví se ve stříbrném vyšívání heslo jeho:,, Pěj, pěvce do-\nbra miluj ú bozi.\" Na druhé straně jest bohatě ve zlatě\nvyšívané, stříbrným palmovím ověnčené varyto, nad ním stří-\nbrem vyšívaný nadpis „Slavoj,\" pod ním „Chrudim. Ko-\nlem práporu běží tlustá, žlutá šňůra a znáči s barvou prá-\nporu městské barvy Chrudimské, totiž modrou a žlutou. Na\nvrcholi Ityce jest jednohlavý orel, litý z ryzého stříbra,\nv tíži skoro tří liber. Orel tento zlatou korunou ozdobený\nznačí náš městský znak. 0 fábory ku práporu tomu pečují\nnaše vlastenské paní a panny, a dle nákladu, jenž se na\nfábory tyto vede, můžem již napřed tvrdili, že cena úplného\npráporu 1000 zl. r. c. daleko převyšovali bude. Bohdá, že\nv měsíci červnu b. r. vysvěcení práporu bude předsevzato, při\nkterémžto obřadě mimo slavnosti církevní i slavnost pro lid\nuspořádána bude. — V nově zvoleném městském kapelníku\npanu Alojsiovi Hniličko vi, získali jsme výdatnou sílu pro\nživel náš hudební a jsme přesvědčeni, že vynasnažení p. Hni-\nlickovo ku zvelebení hudby zdejší s žádoucím výsledkem se ne-\nmine. I spolek zpěvácký nachází u p. Hniličky značné pod-\npory ; jest totiž jmenovaný kapelník zároveň učitelem zpěvu,\nkterýžto úkol s neúnavnou pilností a s úspěchem příznivým\nvykonává. K jmeninám ředitele „Slavoje\" p- Klimše kompo-\nnoval p. Hnilička na slova Gallatova „Vůdci pěvců\" utě-\nšenou pantátu co sbor, jejž všem zpěváckým spolkům odporucu-\njeme. Ve valné hromadě minulého měsíce odbývané zvoleny jsou\ntytéž osoby, co loňského roku pozůstaly, opět a sice per ac-\nclamationera zá přednosty a cleny výboru „Slavoje.\" Jsou to\nochrance a přednosta zemský advokát p, Pippich, ředitel purk-\nmistr p. Klimeš; výborové : poslanec na sněmu zemském pan\ndr. Roth, městský berní p. Štěpánek, učitel p. Havelka, dů-\nchodní p. Rozvoda, městský tajemník p. Chlumecký a ředitel\nkůru p. Horálek. Jednatelem jest p. Gallat.\n\nZ Nového Jičína na Moravě. Jako v mnohých jiných\nměstech tak i u nás dle starého obyčeje ohlašuje a vítá městská\nhudba příchod měsíce května na den prvního ranní hud-\nbou. Mezi všemi provozovanými kusy vynikal a líbil se vše-\nobecně „Pochod Sokolův\" od p. Pavlise. Neslyšeli jsme již\ndlouho pochodu tak rázného a zároveň i pro sluch příjemného.\nJen jedno přání bychom vyslovili a to jest — by nám po-\npřáno bylo jmenovaný kus Sokolskou hudbou provedený —\nslyšeti ! —ský.\nZ Pardubic, dne 1. května 1863. (Rekviem za Pern-\nštýna. — Jmeniny veled. vikáře p. Jiříh,o Kupky.\n— Horákova mše. — 1. květen a hudební kapely.)\nVždy odbývalo se dne 23. dubna fundační rekviem za zvěčně-\nlého Pernštýna již v 6 hodiu z rána; od casu ale, co náš\nvelectěný a milovaný měšťanosta p. Věnceslav Bubeník\ns přičinlivým jako rázným městským radním p. Vernerem\núřad svůj nastoupili, slaví se slavné rekviem za jmenovaného,\npro město Pardubice největšího dobrodince v 10 hodin dopo-\nledne, Desátá hodina jest na každý pád čas přiměřenější,\nzvláště když se slavnost nechce lecjak odbýti. Smuteční mši\ncelebroval dvojíctihodný ředitel zdejších škol p. P. Jan Chmelík\ns assistencí 1. a 2. kaplana, při níž na kůru velebně hlásal\nstatný „Perštýn\" jadrnými a libě zaznívajícími zvuky slovo\nboží, jenž byl v mužský ctverozpěv uměle a nábožně a nyní\nv chladné zemi odpočívající Lab/er uvedl. Toto dílo jest\nkrátké ale významné, hned bolest dýchající, hned zase útěchu\nposkytující. Může se směle k rekviím vokálním od našeho vě-\nhlasného Václava Horáka družiti. — Protože druhý den t. j.\n24. dubna byly jmeniny Pardubického veledůst. vikáře a děkana\np. Jiřího Kupky, zastavil se náš před vece-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630510-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5807, "texte": "rem u děkanství a zapěl následující sbory: „Af Tebe vždy\nblaženost doprovází\" od Frimla, „Vše jen ku chvále, vlasti\na krále\" od Jelena, „Naše probuzení\" od L. Procházky,\na proto že zde vůbec známo jest, že náš p. vikář vlast svou\nvěrně miluje a velmi rád písni „Kde domov můj ?\" od Fr.\nŠkroupa naslouchá, zazpíval s velkým zápalem i tenkráte zpěv.\nspolek svému příznivci tuto velebnou vlasteneckou píseň. Ve-\nledůst. p. vikář byl churav, nebylo jemu popřáno, sám díky\nvysloviti, žádal za tou příčinou 1. kaplana vel. p. Nováka,\na tento vyjádřil krátkými slovy vřelé díky a city všem údům\nzpěv. spolku Pardubického, načež p, Janda vyvolal z hlouby\nsrdce svého : „Af žije dlouho, dlouho náš duchovní otec pan\nJiří Kupka!\" po kterém volání hlučná ozvěna po celém děkan-\nství zahřměla. Jak při rekviích tak při zastaveníčku řídil obe-\nzřelý p. Matěj Kučera mužské čtverozpěvy. Na den jmenin\np. vikáře, dne 24. dubna, byla při zpívaných službách božích\nHorákova mše do D-dur, graduale a offertorium od Alb.\nMaška, řízením ředitele kůru p. Pospíšila provozována.\nSóla při sopránu zpívala sl. Marholdova, při altu sl. Kra-\nmářova, při tenoru zpíval p. Klika, při bassu p. Janda.\n— První květen byl, jako jest vždy, hlučnou hudbou časně\nz rána oslaven. Nežli první paprsky zlatého slunce na zem za-\nfořesknou a temné obydlí osvětlují, hraje buď kapela hnsarská\npřed svým plukovníkem aneb před byty vysokých c. k. důstoj-\nníků, jiná kapela, zde oblíbená kapela Mateřovská, hraje\nzase před bydlištěm svých příznivců; pozor!! Nově orga-\nnisovaná kapela Pardubická zvěstuje pochodem skrz\ncelé rozsáhlé město první den nejkrásnějšího měsíce, a přináší\nvolky nevolky potěšitelnou zprávu, že se sestoupila v celek,\na že se cvičila. Pardubická kapela učinila i dopisovateli Va-\nšemu zastaveníčko, a podotýkám jen to proto, že dojista svému\nsluchu věřiti nemohl, jak čistě a uhlazeně hráli. Dopi-\nsovatel myslil z počátku, že jest to vybroušená a vyhlá-\nšená kapela z Mateřova. Máme velikou radost z toho,\nže přece ředitel kůru p. Vácslav Pospíšil se těch sice\ndosti dovedných, ale zanedbalých hudebníků v Pardubicích\nponěkud ujal, a jak s oním pánem jsem rozmlouval, míní se\ndo Prahy s všelijakými objednáními pro shora uvedenou ka-\npelu obrátiti. Co se mne týká, mám za to, by si kapela dříve\nsnadné kusy a potřebné zvolila, aby tak záhy údům toho hu-\ndebního sboru chuf a dobrá vůle se neodňala, pak teprva by\nmohly těžší i těžké kusy následovati. Kdyby v Pardubicích\nse civilní kapela organisovala jako že dobrý začátek teď\nučiněn jest, učinily by Pardubice zase krok ku předu.\nTehdá pánové, jen neustále dále !\n\n—i—.\n\nkronika zpĕváckých spolků.\n\"V* Zpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi uspo-\nřádal v sále „u královiče\" dne 9. května hudební zábavu.\nProgram byl: I. oddělení. 1. Ouvertura. 2. „Půda vlaste-\nnecká,\" sbor od J. Vogla. 3. První valčíkové rondo pro zpěv\ns doprovázením piana od Fr. Gumberta, přednesla sl. Hlaváč-\nkova. 4. „Bětulinka,\" sbor od L. Procházky. 5. „Poletuje\nholubice,\" píseň od Bendla, přednesl pan Mašek. 6. „Přání,\"\nsbor od Škroupa. li. Oddělení. 7. Ouvertura. 8. Lidské\npoupě,\" píseň pro piano a cello od J. S ko čdop o le, přednesl\npan Primus. 9. Deklamace. 10. „Touha lásky,\" sbor od Ne-\ns v ad by. 11. „Píseň máje\" od Meyerbeera, přednesla sl. Hla-\nváčkova. 12. „Žabí kantáta,\" komický sbor od Henni