{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_sha256": "e33a7ff14e0a540fbd056c4b95e0fc169c391192a1eb9614642dc573ebbc73c8", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/06/01_01/bmtnabd_1863-06-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121", "page_fin": "121", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.1", "titre_corps": "Kancional. Úvaha od —ý.", "titre_sommaire": "Kancional. Úvaha od —ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4337, "texte": "Kancional.\nÚvaha od —ý.\nr j\nČlánek p. Zik. Kolešovského od 1. května v čísle 9.\n„Slavoje,\" jenž jakousi odpovědí na mé „Zasláno\" býti měl,\nsvědčí o nápadné sebedůvěře a vysokém domnění o sobě\nsamém, kteréž bych u p. Kolešovského nikdy nebyl hledal.\nNení to mou úlohou, abych se pouštěl, jak to často roz-\ndrážděná ješitnost činívá, do osobní polemiky; nikoliv, po-\ndám zde své zdání o svrchu udaném díle s tím dokladem,\nze to jak to z následujícího vysvitali bude, liché\na zlomyslné utrhání na cti p. Kolešovského, když jsem\npo vyjití prvního sešitu „Hlasu varhan\" o zdařilosti ře-\nčeného díla pochyboval. Tedy přistoupím k věci samé.\nVesele zpívejme, cis. 1. a 2.\nJak každému, jenž „Hlas varhan\" zběhle prohlédl, známo\nbude, kadencuje předposlední oddíl do H, jako předešlý a\nstává se tedy jednotvárným; zde mělo se s úspěchem užiti\nplayálního závěrku, poněvadž tento více v duchu kostel-\nním jakož i v duchu staré melodie leží. Druhá a třetí doba\nv tomto oddílu nesvědčí o dosti vytříbeném vkusu u vedení\nhlasů. Skryté kvinty mezi sopránem a altem (anto veliká\nvzdálenost mezi vnitřními hlasy je nekryje), taktéž skryté\noktávy e-h, gis-h mezi sopránem a tenorem od 4. doby\nk 1. nevydávají také žádného svědectví o hotovosti u správ-\nném vedení hlasů. Připouští-Ii se takového případu, nemá\nzajisté v ryzé ctyrhlasé skladbě, jako jest karmonisovaný\nchorál, svého místa a nenacházíme v chorálech, jež znalci\npřísných zásad theorie harmonisovali, žádného podobného\npřípadu. Husté užívání kvartsextového akkordu při kaž-\ndém závěrku lahodí ovšem uchu; jest však již příliš ovše-\ndnělá a propadlo naprosto času.\nV rhytmickém ohledu jest 4. oddíl nesprávný ; ob-\nsahuj ef 3 takty, kdežto všechny ostatní oddíly 2-iaktové jsou.\nNoty fis, e, dis, cis, cantu firmu neměly se nikoliv co\npůlové, nýbrž co ctvrfové, a sice co první polovice taktu\ndáti, tak že by nota h druhou polovici vyplnila, čímž by\nse bylo rhytmu dvou-taktového dosáhlo. Zde ušlo spra-\ncovateli i revisoru, že jsou ony čtyry noty ozdoba noty\nfis, ano že je to melisma, které místo závěrku fis (celé\nnoty) platí a z té příčiny dalšího času pro sebe nevyžaduje,\nnež požaduje fis co celá nota, první polovici taktu vyplňu-\njící. Oddíl tento jest nedopatřením tímto docela porušen,\nponěvadž zkáza na rhytmu hlodá.\nPoslán jest archanděl k Marii Panně cis 3.\nCantus firmus 3. čísla byl pro harmonisovatele nema-\nlou úlohou. Nápěv tento, jeden z nejstarších a k harmoni-\nsování jeden z nejnesnadnějších, dal oběma pánům, jak se do-\nmníváme, dosti práce; avšak výsledek nepřinesl žádoucího\novoce, práci jejich neodměniv. Nemůže platit nižádným spů-\nsobem za vzor, jak by se stará tónina harmonisovati měla;\nponěvadž zde starý spůsob harmonisování s novým pomí-\nchán jest a chorál následkem toho příslušného svého rázu\npozbývá. Tvrdé harmonické postupy, jako : od 1. doby\nv druhém taktu 1. oddílu, od 1. doby v druhém taktu 2.\noddílu, od 2. k třetí době 2. taktu v posledním oddílu nelze\nomluviti. Druhý takt 1. oddílu žádá místo harmonie D-dur a\nH-moll h-dur trojzvuk; kdyby se bylo této harmonie užilo, ne-\nbylo by třeba, aby se v altu zvýšilo c na poslední době aktu.\nV druhém taktu druhého oddílu je dominantní kvint-\nsextový akkord na druhé době zcela zbytečný; příčnost mezi\naltem a bassem je příkrá a kromě toho činí kvintsextový\nakkord naproti předešlým akkordům ryze ehorálního ducha\ndojem nemístného přeskoku z desátého do osmnáctého sto-\nletí. Y 4. oddílu čtvrtého taktu kráčí bass s cantem firmem\nv terciích, jakýž spůsob harmonisování jest nejobyčejnější a\nnejmdlejší. Klassikové se takovýmto bassům vždy vyhýbají;\npodobné bassy osvojili si jen tací harmonisovatelé, jejichžto\nobzor harmonický jest obmezen.\nV posledním oddílu v 2. taktu zatarasil si spracovatel\nakkordem f cestu k plynnému harmonisování do konce;\nminulf se toho, že tón f je hypoeolické tónině tohoto cho-\nrálu cizí-, v 3. akkordu od tohoto objevující-se fis je vlastně\ntón doškálný, ' jenž jiného průvodního akkordu vyžaduje,\nnež jakého se mu v D-dur trojzvuku dostalo.\n(Pokračování.)\n*) Ze zvláštní šetrnosti k panu Zik. Kolešovskému uveřejňovali\njsme polemické články od pana —ý v zádu co „Zasláno;\" je-\nlikož však článek tento od —ý je kritická úvaha, z nížto se tak\nmnohému naučiti lze, a na nížto i my váhu klademe, podáváme\nji v popředí listu, abychom naše čtenáře na ni upozornili.\nPoz. redakce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "122", "page_fin": "122", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.2", "titre_corps": "Příloha II. k memorandum chorregentů Pražských.", "titre_sommaire": "Příloha II. k memorandum chorregentů Pražských.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 47, "texte": "Příloha II. k memorandum chorregentů Pražských."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123", "page_fin": "123", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.3", "titre_corps": "O vývinu sonaty.", "titre_sommaire": "O vývinu sonaty.", "signature_source": "A. z E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2732, "texte": "O vývinu sonaty.\nA. z E.\n(Pokračování a dokončení.)\nZ novějších následoval jej Dr. Hanslík ve svém spisu\n„Vom Musikalisch-Schónen.\" Náhledy obou jsou z větší části\nvyvráceny, první od Knigera, poslední od Brendla.\nBylo by to v skutku velmi smutné, kdyby hudba jen\nčistě formálním, všeho hlubšího obsahu prostým uměním po-\nčtářskou, kombinací s tóny byla. Jako estbétikové Krúger a\nBrendei ohromný tento omyl vědecky vyvrátili, tak oznamo-\nvalo dávno již výmluvně tuto pravdu živé umění J. Haydna,\nV. Mozarta, Beethovena a všech velkých mistrů, kteří žá-\ndnými umělci počtářskými nebyli.\nPředkem však mluví z tónů Beethovenových takový bo-\nhatý vnitřní život duševní, vyniká z nich tak hluboký du-\nševní obsah, že těm, kteří toho upírali, též Beethoven ne-\nrozluštitelnou pohádkou zůstane a zůstati musí. Beethove-\nnovy sonáty překypují mohútným obsahem. Vyjadřují! proudy\nduševního žití, temné proudy mysli. Tento obsah je jim\nspolečný se všemi ostatními výtvory Beethovenovými, se všemi\npravdě uměleckými děly.\nAvšak obsah ten přichází v jiném spůsobu na jevo 5\njest v nich zcela jiný než na př4 v synfoniích. Jsou-li\nv synfoniích rozpoložení mysli více objektivní, všeobecně lze\npoznati v sonátách Beethovenových čistě Subjektivní život du-\nševní ; rozprostírají! se zde nanejvýš individuální rozpoložení\nhudebního umělce. Co zde na objektivnější všeobecnosti,\nobjektivnějším bohatství chybí, to nahražuje subjektivnější\nzahloubení-se.\nHlubšího poznání Beethovenových sonát dosáhneme po-\nrovnáváním jich s obsahem sonát Haydnových a Mozartových.\nPři tom nám hned vysvitne větší moc a značnost oosahu\nskladeb Beethovenových. Tuto karakteristickou stránku a vše,\nco z ní vyplývá, vyznačil trefně Brendei ve svých předná-\nškách „O dějepisu hudby\" str. 338 az té příčiny budiž nám\ndovoleno, jeho vlastní slova zde uvésti :\n„Karakteristicky pro instrumentální hudbu Beethovenovu\njest zvláště větší síla obsahu, která měla za následek rozší-\nření prostředků k vyjádření-se.\nDříve u Haydna a Mozarta byla instrumentální hudba\nnejvíce volnou hrou tónovou, která měla neurčitý, vše-\nobecný význam. Beethoven naproti tomu líčí určité situace,\nnaznačuje stav duše, kterýž zřejmě poznati můžeme* Úzce\nje s tím spojen poetický směr, snaha, by posluchači poeti-\ncký obraz přednesl, pak dramatická živost jeho skladeb.\nDříve u Mozarta bylo to rozumné, logické vypracování; nyní\nvšak je tomu jinak. Hudební básník předvádí nám velký du-\nševní obraz na rozličná rozpoložení bohatý. Konečně do-\nchází i humoristický živel ve skladbách Beethovenových plat-\nnosti.\"\nDle toho má se tedy všeobecný obsah v Beethoveno-\nvých dílech co poetický obraz pojímati a tento obraz dosa-\nhuje v jednotlivých sonátách zvláštní existence a individuální\nskutečnosti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123", "page_fin": "124", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.4", "titre_corps": "Šestnáctý květen 1863.", "titre_sommaire": "Šestnáctý květen 1863.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.3", "debut_caractere": 2734, "fin_caractere_exclue": 4730, "texte": "Šestnáctý květen 1863.\nBáseň od A. J. Kalandry, přednesená při odevzdání brilian-\ntové jehlice od údů zpěváckého spolku slovanského ve Yídni\nsbormistrovi prof. Arnoštu FOrchtgottovi.\nVěrným kdo chce vlasti synem slouti,\nsnaží se, by na všem podíl bral,\nji co blaží, těší nebo rmoutí;\ns ní by radost sdílel, s ní i lkal*\nDrahá jest mu každá upomínka\nna mravy a zvyky národa,\nz jehož lůna vyšel; každá zmínka\no něm znící, jeho lahoda.\nA! jej osud v dálné vede země,\na! mu růže štěstí ve věnec\nnebo trní bolu vplítá, plémě\nsvé nezapře nikdy vlastenec.\nVšude své jen hledá, k svým se vine,\ns nimi těší se a raduje,\nsladce každá hodina mu plyne,\nse svými která ho spojuje.\nTak i dnes, když každého se Čecha\nduch toužebně vznáší za hory,\nv zápalu kde svatém k chrámu spěchá\nlid za posvátnými prápory,\naby uctil jméno proslavené,\naby slavil drahou památku,\ntouží každý aby v utěšené\nzábavě si zpomněl na matku ;\nna zem totiž, jejíž synem sluje,\nk níž ho vede láska s vděčností,\ns kterou těší se a hořekuje,\ns kterou sdílí radost, žalosti.\nProto jsme se dnes zde shromáždili\núdové co jedné rodiny,\nspolečně abychom oslavili\nden památní naší otčiny !\nAvšak upomínka na vlast drahou\nnení sama, jenž nás slaviti\npřiměla den dnešní, jinou ještě snahou\nvedeni jsme, takto činiti.\nSnahy této účel chová v sobě\ndůkaz lásky, úcty, vděčnosti,\nkterý v této chceme podat době\nna uznání obětavosti\nmuži, jenž, co první v našem řadě,\nhlavou jest a duší spolku celého,\njenž se snaží vždy a v každém pádě\nvydobyti jemu jména čestného.\nMuži, který nejen v našem čele\nvelikých si zásluh vydobyl,\nnýbrž který na Slovanstvo celé\nzpěvem svým a skladbou působil.\nSkladba jeho cituplných zpěvů\nněžností nad jiné vyniká;\nblaží starce, jinocha i děvu,\nzvláště, kde se srdce dotýká.\nChceš-Ii poznat, v tvé co prsa vlilo\nnepokoje, bouře, radosti;\nbázní, nadějí tě naplnilo,\nve dne, v noci svírá starostí;\nv srdci co ti sladké roztoužení\npo předmětu milém vštípilo :\nhle, to! „DívčinoM je „pozdravení**)\nty co city v tobě vzbudilo."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2007, "texte": "Kdožby nebyl, jako s nebes výše\nlíbezností zvuků unešen,\n„Stojit javir nad vodojuu slyše;\nneb když ohnivě jest přednesen\nrázný chorus: „Oj tam na hoň\"\nnebo trudná když zní: „Lučina,\nlubinuska\" v květné prostory !\nKdoby nebyl pohnut k veselosti,\nnepocítil zpěvu moc a slast;\nkdoby v kruhu zpěvné společnosti\nnezapomněl žalosti a strast,\nSpolečná když zazní: „Bratři, přátelé\"\n„sedněme si k stolu, pějme vesele!\"\nChceš-li slovanského zpěvu líbeznost,\nchceš-li vyskoumati jeho lahodnost:\nslyš, co skála hlásá, kterak k nebi pne se,\nvětýrek co tichý v dálné kraje nese,\nstříbrné co zvuky lyry vypravují;\nslyš,, co šumí řeka; slyš, co hučí háj;\nčarovné co hlasy ptactva prozpěvují:\n„Přijde jaro, přijde, zase bude máj!\nAno přijde jaro, není marné\nslovanského srdce toužení,\nvždyť i „Na horách !\"\n„v sněhu prostorách\"\nzasvitlo nám slunko blahodárné,\nnárod svoje slaví vzkříšení!\nKdožby nebyl v srdce hlubokosti\ndojat mocně citem nebeským,\nv svatyni když v plné velebnosti\nzazní hudba duchem andělským\nnadchnutá! o čem se přesvědčili\nmohl každý v chrámu Páně dnes.\nTu kdo byl, ten musí dotvrditi,\ncírkevní že slavili jsme ples! **)\nZajisté že převelice přálo\ndobré nebe spolku 'našemu,\nvůdce když mu takového dalo,\njehož obětavost každému\nza vzor může postavena býti;\nže však nám ji nelze odměnili,\nchceme aspoň důkaz podati\nnaší úcty, naší vážnosti,\npro něho již všickni cítíme,\nskrovným dárkem, v přesvědčenosti,\npovinnost že svou jen plníme.\n(Dar se odevzdává.)\n(Po odevzdání daru.)\nPřijmiž tedy, Drahý! Tvých co láska\nctitelů Ti vděčně podává.\nPřání, aby ona mocná páska, ,\nkterá spolku síly dodává,\nkterá život v jeho žíly leje,\nporušena nikdy nebyla,\nnás a Tebe stejně blažila,\nlíbezně se na Tě z dárku toho směje !\nTy jsi chlouba, Ty jsi démant pravý\nnaší jednoty; a proto hlásá\nkaždý ! dnešní den kdo s námi slaví :\n„Sláva pěvci! řediteli našemu /\"\n„Sláva ! skladateli Tovacovskému /\"\n*) Místa větší literou neznácená znamenají skladby Fórchtgottovy.\n**) Zpívala se vokální mše do D-moll od A. Forcbtgotta."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "124", "page_fin": "125", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.5", "titre_corps": "Leonardo da Vinci. Povídka ze života umělce.", "titre_sommaire": "Leonardo da Vinci. Povídka ze života umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.4", "debut_caractere": 2009, "fin_caractere_exclue": 4636, "texte": "Leonardo da Vinci.\nPovídka ze života umělce.\n(Pokračování.)\nBrzy na to započaté práce průlivu Martesanského za-\nměstnávaly několik měsíců myšlénky výtečného malíře. Mezi\ntím radil se vévoda s Leonardem o soše, kterou památce\nsvého strýce Františka Sforzy vystavěli zamýšlel a hned na\nto počal umělec oře v takých gigantických rozměrech mode-\nlovati, že se to skorém nemožnosti zdálo, takovou sochu\nz kovu uliti.\nZatouživ po nových zaměstnáních, vyprosil si Leonardo\nod vévody dovolení, aby si svůj atelier v klášteře Domini-\nkánském zříditi mohl; neboť převor tohoto kláštera jej po-\nžádal, aby tam „Večeři Páně\" na obmítce maloval* Avšak\ni k tomuto novému podniknutí doprovázela jej jeho obyčejná\nnestálost a často opustil svou práci, aby na zdi refektáře,\nkterá se naproti obrazu „Večeře Páně\" nacházela, podobiznu\nvévody a jeho rodiny vymaloval. Méně shovívavě nežli kníže\nvyslovoval převor Evsebius svou nespokojenost nad protaho-\nváním práce, tak že si jednoho dne vévodovi nad tím stě-\nžoval. Tento dal okamžitě Leonarda předvolati.\n„Co to slyším o Vás?\" zvolal polozlobivě a položer-\ntovně; „právě mi oznamuje Fra Eusebio, že bude nucen\nmísto Vás jiného malíře vzíti, tak jak to jednou se svými\nzahradníky učinil.\"\n„Podle toho jej poznávám !\" odvětil Leonardo více\ns úšklebkem než ve zlosti; Eusebiovi stojí zahradník a malíř\nna jednom stupni. Zahradník musí každého dne tolik stop\nžerně přerýti a malíř tolik coulů plátna barvami pomalovati.\nCož se může malíři, sochaři a básníkovi říci: Ty musíš na\ntomto dnu a tuto hodinu pracovali! Nemusíme-li pak oče-\nkávali vnuknutí — tuto rozmarnou Vilu, která prchá, když\nji voláme a která se objeví, když jsme ji zapomněli?\"\n„Možná, odvětil vévoda milostivě; „leč přiznejte se,\nmistře Leonarde, že Vaše rozmarná Vila nás nikdy tak dlouho\nneopustila, jako nyní, když dva měsíce již ničehož na obrazu\nnepracujete.\"\n„Chybí mi dva modely a sice Kristus a Jidáš.\",\n„Co se Krista dotýče, pochopuji, že se pro něj mo-\ndelu nalézti nedá; neboť té vznešenosti a dokonalosti nelze\nnikde nalézti; leč co do Jidáše, tu najdete přec modelu.\"\n„Ba nikoliv; leč bych si k tomu vzal nevědomého a\ntrýznivého pfevora za vzor.\"\n„Bravo, bravissimo!\" zvolal vévoda v hlasitý smích\nvypuknuv; „udělejte Eusebiovi místo na svém obrazu; po-\nvím mu tuto novinku a řeknu mu spolu, že ode dneška ve\nsvé práci pilně pokračovat! budete.\"\nVévoda dal rozkaz, aby slavného umělce se vší mu\npatřící poctou domů dóvedii, a dal si Fra Eusebia na to\nzavolati.\n*\nLeonardo odebral se místo aby domů šel do nejodleh-\nlejší částě města. Brzy dostal se do šírého pole, kdež jeho\nobrazotvornost novými obrazy se nasytila."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1314, "texte": "Když se opět do města vracel, byla již tma; v ulicích\npanovala temnota a ticho, toliko jen jedno světýlko kmitalo\nv jedné hospodě, kamž Leonardo vstoupil, by si odpočinul.\nNěkolik mužů podezřelého vzezření sedělo kolem stolu, na\nněmž džbánky, sklenice a kostky ležely, a byli tak ve hru\nzahloubeni, že vstoupení umělcovo do hospody nespozoro-\nvali; i Leonardo si jich nevšímal, až konečně od nich pro-\nnesené jrnéno vévody Milánského Leonardovu pozornost na\nskupeninu hráčů obrátilo.\n„Jsi své věci jist, Giacomo ?\" tázal se jeden.\n„Jak ti pravím, zcela jist. Nicolo opatřil si klíč k taj-\nným dveřím a on sám otevře.\"\n„A bude nám možno, až do komnaty vévodovy vni-\nknouti V\n„O to vše je postaráno, zaklepám a toto klepání při-\nnese mi 100 tolarů v zlatě do kapsy!\" zvolal Giacomo, je-\nhož obličej jsa osvětlen bledou září lampy, lakomství a celou\npodlost jeho srdce vyjadřoval.\nLeonardo chopil se rychle své tobolky, nakreslil v čer-\nstvosti Giacomův obličej, napsal několik řádků na jiný pa-\npír, jejž ze své tobolky odtrhl, složil papír, zapečetil jej\npečlivě a rychle se odstranil.\nPři všem tom, že již pozdě v noci bylo, zaklepal Leo-\nnardo na vrata vévodského paláce, odevzdal důstojníku, na\nněhož se spolehnouti mohl, právě napsaný list a přísně mu\nnařídil, aby jej okamžitě vévodovi odevzdal.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "128", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.5", "debut_caractere": 1316, "fin_caractere_exclue": 6354, "texte": "Feuilleton.\n\nDivadlo.\nV posledním čase provozovalo se v král. zemsk. proz.\ndivadle : Ve čtvrtek první pohostinská hra paní Dumont-Lind-\nnerové od Norymberského divadla „Troubadour,\" zpě-\nvohra ve 4 odděleních od Camerana, hudba od J. Verdiho. —\nV pondělí dne 25. květva ve prospěch p. J. Lapila: „Kněz a\nvoják,\" aneb „Bitva u kláštera Skalického, obraz ze\nživota ve 3 jednáních s písněmi dle Bedř. Kaisera, přeložena\nod J. K. Tyla, hudba od J. Hebenstreita. — V úterý dne 26.\nkvětna: „Car a tesař,\" komická zpěvohra ve 3 jedná-\nních, přel. od J. Pečírky, hudba od Lortzinga. — Ve čtvrtek\ndne 28. května ponejprv: „Radostné překvapení,\" ve-\nselohra v 1. jednání, dle Gornera vzdělal J. Novák. Před tím :\n„Ženský boj,\" veselohra ve 3 jednáních, dle francouzského\ndle Scribe a Legouvé přeložil St. Kodym. — V neděli dne 31.\nkvětna pohostinská hra sl. Stousové ve prospěch p. Václ. Rei-\nsingra „Jiříkovo vidění,\" pohádka se zpěvy a tanci v 5\njednáních od J. K. Tyla. Hudba od rozličných skladatelů. Písně\na kvodlibet od kapelního mistra Mayra.\n\nDopisy z Čech.\n—i—.\nZ Pardubic, dne 26. května 1863. (Korunovac\nmše od Führera. — Svatodušní druhý svátek. —\nPohřeb. — 14. červen.) Dne 24. května na Boží hod se\nprovozovala slavností velkolepá korunovací mše od Fuhrera\ndo C-dur. Obsazena byla takto : 3 soprány, 3 alty, 3 te-\nnory, 3 bassy, 3 při houslích prvních, 3 při houslích dru-\nhých, 1 alto-viola, 1 cello, 1 basa, 2 kiarineiisty, 2 flé-\ntisty, 1 fagotista, 2 lesnice, 2 trompety, tympanista. Za gra-\nduale se vložilo od Tomáška tenorové a houslové sólo, jež pá-\nnové Torašu a Srňtek provedli 5 za oífertorium se dávala\nnejnovější skladba od V. Horáka „Fxaudi do mi ne\" pro bas\na klarinet-sólo, při kterémž pánové Janda a Hušek účinko-\nvali. Mši vedl ředitel kůru p. Václ. Pospíšil a sice tak,\nže všechny díly až do podrobnosti cistě a neúhonně provedeny\nbyly. Mše sama jest nesmrtelného velikána, věcně žijícího\nFuhrera důstojná, neb vyznamenává se, jako nejvíce prv-\nnější jeho geniální skladby, pravou důkladností a hluboko\npojatou nábožností, což při nových kostelních pracích semotam\nnaprosto postrádáme. V této mši se křesťan nábožný s pro-\nsebným Kyrie zcela k bohu s plnou důvěrou obrátí, při Gloria\nvzhůru povznese, při Krédo úplně věří, při Sanktus k nebi\npohlédne, při Benediktus a Agnus se vroucně modlí — a tak\nmají kostelní skladby vůbec na v kostele přítomného katolíka\núcinkovati. Druhý svátek svatodušní jest vždy ve filiálním ko-\nstele v Pardubickách zpívaná mše sv., již dvojctihodný p. P.\nSádek s předchodícím kázáním celebroval. Tamnější učitel\np. Remeš, všestranně vzdělaný a spolehlivý hudebník provo-\nzoval ná kůru mši od Diabelli-ho, Graduále od Vitáska (muž-\nský ctverozpěv), Oífertorium od Humla velmi precisně. Sóla\npři sopránu zpívala sl. Marho1 d o v a, při altu sl. Kra má-\nřo va, při tenoru zpíval p. Klika, při basu p. Kozák. Po\nslužbách božích byla jako každý rok skvělá hostina up. Re-\nmeše. Dne 26. května měl pohřeb v Pánu zesnulý p. Lambl,\ninžinýr při státní železnici. Jaké obliby a vážnosti požívaly\nbylo zřejmě při pohřebním průvodu pozorovati, an všecky stavy\nz Pardubic i z vůkolí četně zastoupeny byly, a při vkladení\nzemřelého do hrobu zapěl náš zpěv. spolek dojemnou modlitbu\nod Jelena „Slyš nás Hospodine!\" Odpočívej v pokoji! —\nDne 14. června bude na blízké a romantické „vinici46 náš\n„Pernštýn\" zábavu ve prospěch nové povolené vyšší reálky\ndržeti, na kterouž zpěvumilovné obecenstvo v Pardubicích a\nvůkolí činíme pozorno. Také zapomenouti nelze, že původní\nmyšlénkou dvou slečen Marie Hrubé a Alojsie Melišové\nse zde v městě zavede velká loterie též ve prospěch vyšší re-\nálky. Jest to zajisté krásná a ušlechtilá myšlénka, kteráž na-\npřed všude u nás volného průchodu dojde a skutečnost do-\ntvrdí, že dobré srdce našich spanilomyslných dívek také sto\njest, nějakou oběť na oltář důležité potřeby položití. Dívky\nPardubické! tedy jen s neúnavnou chutí do práce.\n\nZ Prachatic. (Svěcení práporu zpěváckého\nspolku.) Dne 18. května odbývána v starožitném městě našem\nslavnost svěcení práporu zdejšího utrakvistického spolku zpě-\nváckého. Již okolo 8. hodiny ráno přibyli sem zpěváctí spol-\nkové : Bavorovský, Vodůanský, český Budějovický, Strakonický,\nKušvaťdský, pak representanti zpěváckých spolků: Volyňského,\nNetolického a německého , Budějovického. Sesedše se v místno-\nstech zdejšího spolku zpěváckého na náměstí „u slunce\", kdežto\nv oknech práporce se znaky: říšským, zemským a městským\njsou vytknuty, odebrali se všichni spolkové zpěváctí a jiní\núčastníci doprovázeni sborem střelcův před zdejší chrám páně,\nodtud pak v průvodu vel. duchovenstva k oltáři před radním\ndomem na náměstí vkusně zbudovanému. Zde důstojným panem\nvikářem, horlivým to našincem P. Jakubem Mráčkem z Husince\nposvěcen jest krásný prápor zpěvácký, bílý a červený se znaky:\nměstským a pěveckým (lyrou); na to zatloukány jsou hřeby\nod kmoíer, družek, licástníků, ředitelů spolkův přespolních a\njich representantův; nejvíce pak hřebňv dopřáno údem slav-\nnostního výboru p. Brunnerem, zatlouci sboru střeleckému, tak"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7849, "texte": "ze by bezmála se byl celý sbor vystřídal, a domácí spolek neza-\nvadil ani o hřeb. Mezi tím co se hřeby zatloukaly, zpíval zpě-\nvácký spolek zdejší spoluúcinkováním Bavorovského spolku zpě-\nváckého obezřelým řízením pana ředitele spolku bavorovského\nučitele Jos. Ponnerta Bradského „Otce náš\" výborně. Na to\nvystoupil Husinecký pan vikář P. Jakub Mráček a oslovil obe-\ncenstvo v české naší mateřštině tak vřelými, srdečnými slovy,\nže jimi, jak bylo na celém shromáždění pozorovati, byl každý\npohnut. Po panu vikáři ujal se slova pan okresní Plcha, a řečnil\ndlouho; jenom škoda, že jeho nadšená, právě básnickým duchem\npřednešená slova, nepochopil mnohý a tak se minula s dojem-\nným výsledkem. Na to odevzdal starosta spolku pan Ed. Sin-\ndelka krátkou ráznou řeci českou vysvěcený prápor práporníku.\nPak sloužena při oltáři od pana vikáře Mrácka u četné asistenci\nmše, při nížto spolek zpěvácký mši zpíval, ajížto hlavní částky\nsbor střelecký ranami z pušek oznamovol. Po mši odebral se\ncelý průvod do chrámu Páně, kdežto spolek zpěvácký „Pange\nlingua\" od Kreuzera zazpívav, s práporem před místnosti zpě-\nvácké na náměstí se vrátil a rozešel. Odpoledne o 3. hodině\nsešli se spolkové opět v místnostech pěveckých, a odebrali se\ns práporem a hudbou zdejších ostrostřelců v cele do zdejších\nlázní k pěvecké zábavě. V zahradě lázeňské rozbity jsou stany\npro spolky zpěvácké. Návštěva slavnostní zábavy této byla velmi\nveliká a obecenstvo, v němž všecky třídy inteligentního oby-\nvatelstva, jak z města, tak z okolí byly valně zastoupeny, ne-\nnuceně se bavilo. Přítomní spolkové zpěváctí střídavě s kapelou\nzdejších ostrostřelců přednášeli veskrz výborně kusy hudební\ni zpěvné. Z přednesených zpěvů nejlépe se líbily: „Utonulá\"\nod Křižko vského, jižto výborně přednesl Vodňanský spolek\nzpěvácký a „Kozácká\" od Procházky, jižto přednesl velmi\ndovedně mladistvý ještě spolek zpěvácký z Bavorova ebezřelým\nřízením svého ředitele vůbec známého to výborného hudebníka\na horlivého našince p. učitele Josefa Ponnerta. Také represen-\ntace českého spolku Budějovického, sestávajíc z 13 údů, před-\nnesla nám výtečně krásný sbor „Náš zpěv.\" Sbory „Na Prahu\"\nod Veita, „Šumavan\" od Jirgese a „Kde domov můj?\" před-\nneseny byly ku všeobecné spokojenosti ode všech přítomných\nspolků a jich representantů. Po půl osmé hodině večer ukončena\njest slavnost na lázních jásotem, zpěvem, hudbou a střelbou.\nVeselá společnost zpěvácká vrátila se s práporem pochod „Naprej!\"\nzpívajíc, do města; a přátelské bratrské vyražení a hovor,\nzvláště v hostinci pana Josefa Volfa, který se o pohodlí cizích\npěvců všemožně postaral — trvalo až do půl noci.\nO Z Přelouče. (Akademie.) Ze zvláštní ochoty pře-\nvzali v dávané akademii dne 25. května několik čísel v pro-\ngramu hosté z Pardubic sl. Julie Vernerova, pak pánové\nJanda a Šrůtě k. Ve 3 hod. odpoledne přibyly nadjmeno-\nvaní s více hosty z Pardubic do Přelouče, kdež po malé\nzkoušce se ubíraly lidumilnému a pohostinskému sládkovi panu\nSekeroví, vlastenci a vydatnému členu zpěv. spolku „Voj-\niň íra\". V 8. hodin právě nepočala produkce, as teprv o půl\n9. hod., za to ale trvala úplně 3 hodiny, t. j. od půl 9 až\ndo půl 12 hod. do noci, kdež poznamenati sluší, že četně\nshromážděné posluchačstvo, nejsouc dosti málo unaveno, ani\ntenkráte hnouti se nechtělo, když program již ukončen byl, a\nsl. Julie Vernerova na žádost ještě jednu zajímavou piegu na\npianě přidali musela. Smyčcová kvartetta od Haydna a Mo-\nzarta, jež hráli pp. Šrůtek z Pardubic, Knittl, Promberger a\nSlánský z Přelouče, se líbily; taktéž provedení tercetta od\nBacha. Sbory zpíval „Voj mír\" řízením ředitele p. Vosyky\nsprávně, přece byla volba jen choulostivá, neb upírat nebude\nžádný, že sbory, jiné nejmenujíc, jako jsou: „Kovářská\" od\nVogla, „0 radostné cestování\" od Nápravníku, „Naše\nprobuzení\" od Procházky docela k precisnému provedení\ntěžké jsou. „Ztracené srdce,\" sólo pro baryton od Pivody,\njež p. Janda z Pardubic zpíval, muselo se opakovati. SI. Ša-\nfránkova a p. Vosyka deklamovali s patřičným a promyšle-\nným výrazem, i besední čtení došlo zasloužené obliby. Po\nzpěvu následoval rozmarný taneček a po pul noci vyprovodili\nse hosté Pardubičtí s vzájemnou laskavostí a vlídností\nk povozům jich očekávajících. Tak skončil zase jeden utěšený\nvečer, tomu krásnou upomínku zanechajíc, kdo se při pěve-\ncké zábavě zpěv. spolku „Vojmíra\" súčastnil!\n\nZ ciziuy.\n.. .ra *) Z Vídně, 20. května 1863. (Odevzdání\nbriliantové jehlice p. Forchtgottovi.) Den sv. Jana\nNep. t. r. zůstane zajisté všem údům zdejšího zpěváckého\nspolku slovanského, jakož i mnohým jiným ve Vídni žijícím\nSlovanům nezapomenutelným. Ráno o 10. hodinách zpíval spo-\nlek tento v českém chrámu Páně „Mariastiegen\" vokální\nmši do D-moll od svého sbormistra prof. Forchtgotta,\nkterá nejen od celého zde četně shromážděného obecenstva,\nnýbrž i od všech znalců, jenž ji slyšeti příležitost měli za ve-\nlezdařilou skladbu uznána jest. Ze i zpěváckým spolkem, ve-\ndením p. Forchtgotta velmi zdařile provedena byla, to do-\nsvědčí každý, kdo casu měl těmto líbezným, andělským zvu-\nkům naslouchali. Večer na to shromáždili se nejen údové\nspolku tohoto, nýbrž i velký počet jiných hosti v zahradě\n„u velkého čížka\" k společné zábavě. Ucel zábavy této byl\ndvojí; totiž: zasvěcení všem Čechům památného, církví pro-\nslaveného dne svato-Janského, a odevzdání briliantové\njehlice prof. Forchtgottovi, kterou jemu údové zpěváckého\nspolku na důkaz, jak si jeho zásluh a obětavosti vážiti a je\noceniti znají, věnovali. Sbory zde přednešené, ponejvíce skladby\nForchtgottovy, jakož i neméně sólová čísla a deklamace roz-\njařily brzy celé obecenstvo a přivedly je do nejlepšího roz-\nmaru. Zábava byla nelíčená, domácí a cím dále tím vřelejší.\nPřiblížila se hodina jedenáctá ; prof. Fórchtgott oznamuje, aniž\nby byl jaké tušení měl, „Šestnáctý květen, přednese pan\nVeselý.\" Všecko cekalo s napnutostí, co to bude, neb že něco\npříležitostného to býti musí, každý hned uhodl. Když p. Ve-\nselý básničku tuto, k slavnosti tohoto dne od A. J. K . . . y\nsepsanou přednášeti počal, nastalo hrobové ticho, které však\nhlučným potleskem přerušeno bylo, jakmile se místa objevily,\njenž se na prof. Forchtgotta a jeho skladby vztahovaly. Za\nzdařilé přednešení dostalo se p. Veselému hlučné pochvaly, j Na\nto pak ještě oslovil velezasloužilý předseda zpěváckého spolku\npan dr. Dvořáček prof. Forchtgotta, odevzdávaje mu jehlici,\nněkolika vřelými slovy, v nichž zásluhy jeho o spolek, jakož\ni účel a směr spolku samého vylíčil a všechny údy k pokra-\nčování na dráze nastoupilé povzbuzoval. Prof. Forchtgott,\nkterý ani toho nejmenšího zdání o této jeho se týkající slav-\nnosti neměl, byl velice pohnut a třesoucím hlasem, vřelými,\nze srdce se proudícími slovy děkoval za toto jemu neočekávané\nvyznamenání. Pravil, že každému Slovanu povinnost káže,\nk blahu vlasti a národa síly své dle možnosti věnovati,\na že tedy co činil, jen za svou povinnost považoval a i bu-\ndoucně považovali nepřestane. Významná to slova ! Kdyby si\njich každý povšimnouti chtěl! Kdyby každý poznati chtěl, že\nsíly jemu bohem dané nejen k svému vlastnímu, nýbrž i k blahu\nvlasti upotřebiti má, zajisté že by to s národem naším již nyní\njináce stálo ! Dejž bůh, aby k nahlédnutí tomuto brzy každý\nSlovan přišel! — Že nyní volání „sláva!\" ani konce vzíti ne-\nchtělo, není ani třeba podotknouti ; vždyť to platilo našemu\nod nás všech milovanému sbormistru. Bylať to zajisté velmi\nmilá náhoda, že zábava tato i od hostí z venkova přišlých\nnavštívena byla. Meškaly zde totiž právě deputace zLu-\nbláně, v jejíž cele o Slovanstvo velezasloužilý starosta Lu-\nbláúský pan dr. Ambrož se nacházel a deputace několika\nvenkovských obcí z Čech. Těmto vůbec, zvlášť ale dru. Am-\nbrožovi bylo od celého shromáždění hlučné „sláva!\" voláno.\nJeště dlouho po půl noci byla zahrada hostmi naplněna; ni-\n\n*) Račte nám častěji dopisovat; prokážcm se Vám za to vděč-\nnými. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2605, "texte": "komu se ani domů nechlélo. Pravíme-li, že si tento den a\ntuto slavnost každý z přítomných s potěšením připomínati bude,\nzajisté že tu jen mínění všech vyslovujeme.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Dobroslav\" v Kolíně\njiž dokonal pátý rok svého trvání, vědom sobě dobře, za ja-\nkým účelem kráčeti má. Jak letošním rokem dostál úkolu svému,\nposoudí každý z jeho činnosti, které se zacasté z mnohých\nstran nepříjemný odpor kladl. Spolek čítal tentokrát 40 pěvců\na 20 učňů ; během roku vystoupilo ze spolku 8 údů. Cvičení\nve zpěvu odbývalo se jednou v týdnu ; učňové se měli dva-\nkrát v týdnu vyučovat. Mimo menší soukromé produkce\ndávány tři velké veřejné produkce v divadle. Za-\nstavenícek uspořádal spolek tři. Dále účinkoval celý spolek\npři slavnosti Tylově na Hore Kutné, při společné produkci vícero\nspolků ve prospěch pohořelých dávané v Poděbradech; na\nPražské slavnosti „Hlaholu\" súcastnilo se 12 údů, na Kuně-\nticích většina spolku ; na Borovské slavnosti též 12 údů.\nS usrozuměníra „Tyla\", „Kováře\" a „D o b rosla va\" dá-\nvány tři společné akademie v Čáslavi, Kutné Hoře a Kolíně.\nTanečních zábav uspořádal spolek ctyry. Koncem minulého\nroku odvedl bývalý pokladník jmění spokového na hotovosti 4\nzl. 32 kr. Příjem roku tohoto obnášel 850 zl., veškerá vy-\ndaní obnáší 742 zl., přebytek 108 zl., na dluhu má spolek\n32 zl., na hotovosti zbývá v pnkladnici 108 zl. Mimo to má\nspolek své piano, hudebniny a j. v. v ceně as 400 zl. r. c.\nZa cestne údy zvoleni t. r. pp. Kaván, Navrátil a Červinka, na\nvzájemné přátelství spolků též předseda „Kováře\" a „Tyla.\" Na\nkonec zprávy teto buďtež díky vzdány všem jeho příznivcům a\npodporovatelům a provolávám : Sláva!!! Činným pp. údům\nk volbě nového výboru : na den 30. května.\n*** Zpěvácký spolek „Slavoš\" v Berouně\nuspořádá pěveckou a deklamatorní akademii dne 7. června\nt. r. na Plzence. Program jest tento: 1. „Česká vlasť\" od\nJelena. 2. Deklamace. 3. „Andělíčku boží,\" píseň od Fr.\nPivody. 4. „Zpěv mlatcň,\" sbor od AI. Hniličky. 5.\n„Tvé oci,\" píseň od Kavána. 6. „Vltava,\" sbor od Vogla.\n7. 8. „Vlastenecká,\" píseň od Pivody. 9. „Polka,\"\nsbor od H. Řeháka. Po akademii následuje taneční zá-\nbava. Čistý vynos jak akademie tak i taneční zábavy věnuje\nse Berounské škole k zakoupení potřebné sbírky k názornému\nvyučování.\n*** Zpěvácký spolek „Slavník\" v Zbraslavi,\njenž za příčinou nepohodlné povětrnosti výlet do Štěchovic\npodniknouti nemohl, odložil jej na 31. květen.\n*** V Š1apan i c í ch na Moravě zařídil se tyto dni\nslovanský zpěv. spolek, a počet údů vzrůstá den ode dne.\n„Na zdar!\" voláme tamnějším občanům a národovcům !\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.8", "debut_caractere": 6078, "fin_caractere_exclue": 6443, "texte": "Hudební literatura. Nákladem p. Lud. Fleischera\nvyšla tyto dni nová polka „Polka du bivouc de Pusto-\nvojtov\" od A. J. Svobody. Titulní list této polky je velmi\nvkusný; obsahujeť krajinu, v nížto se nalézá polská rekyně sl.\nPusto vojtovu a ve vojenském obleku. Polka sama vyniká\nsvěžím rhytmem a dobyde si zajisté všude přízeň tancechtivého\nobecenstva. Stojíť 54 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "125", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.6.1", "titre_corps": "Divadlo.", "titre_sommaire": "Divadlo.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.5", "debut_caractere": 1329, "fin_caractere_exclue": 2355, "texte": "Divadlo.\nV posledním čase provozovalo se v král. zemsk. proz.\ndivadle : Ve čtvrtek první pohostinská hra paní Dumont-Lind-\nnerové od Norymberského divadla „Troubadour,\" zpě-\nvohra ve 4 odděleních od Camerana, hudba od J. Verdiho. —\nV pondělí dne 25. květva ve prospěch p. J. Lapila: „Kněz a\nvoják,\" aneb „Bitva u kláštera Skalického, obraz ze\nživota ve 3 jednáních s písněmi dle Bedř. Kaisera, přeložena\nod J. K. Tyla, hudba od J. Hebenstreita. — V úterý dne 26.\nkvětna: „Car a tesař,\" komická zpěvohra ve 3 jedná-\nních, přel. od J. Pečírky, hudba od Lortzinga. — Ve čtvrtek\ndne 28. května ponejprv: „Radostné překvapení,\" ve-\nselohra v 1. jednání, dle Gornera vzdělal J. Novák. Před tím :\n„Ženský boj,\" veselohra ve 3 jednáních, dle francouzského\ndle Scribe a Legouvé přeložil St. Kodym. — V neděli dne 31.\nkvětna pohostinská hra sl. Stousové ve prospěch p. Václ. Rei-\nsingra „Jiříkovo vidění,\" pohádka se zpěvy a tanci v 5\njednáních od J. K. Tyla. Hudba od rozličných skladatelů. Písně\na kvodlibet od kapelního mistra Mayra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "125", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.6.2", "titre_corps": "Dopisy z Čech.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech.", "signature_source": "—i—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.5", "debut_caractere": 2357, "fin_caractere_exclue": 5226, "texte": "Dopisy z Čech.\n—i—.\nZ Pardubic, dne 26. května 1863. (Korunovac\nmše od Führera. — Svatodušní druhý svátek. —\nPohřeb. — 14. červen.) Dne 24. května na Boží hod se\nprovozovala slavností velkolepá korunovací mše od Fuhrera\ndo C-dur. Obsazena byla takto : 3 soprány, 3 alty, 3 te-\nnory, 3 bassy, 3 při houslích prvních, 3 při houslích dru-\nhých, 1 alto-viola, 1 cello, 1 basa, 2 kiarineiisty, 2 flé-\ntisty, 1 fagotista, 2 lesnice, 2 trompety, tympanista. Za gra-\nduale se vložilo od Tomáška tenorové a houslové sólo, jež pá-\nnové Torašu a Srňtek provedli 5 za oífertorium se dávala\nnejnovější skladba od V. Horáka „Fxaudi do mi ne\" pro bas\na klarinet-sólo, při kterémž pánové Janda a Hušek účinko-\nvali. Mši vedl ředitel kůru p. Václ. Pospíšil a sice tak,\nže všechny díly až do podrobnosti cistě a neúhonně provedeny\nbyly. Mše sama jest nesmrtelného velikána, věcně žijícího\nFuhrera důstojná, neb vyznamenává se, jako nejvíce prv-\nnější jeho geniální skladby, pravou důkladností a hluboko\npojatou nábožností, což při nových kostelních pracích semotam\nnaprosto postrádáme. V této mši se křesťan nábožný s pro-\nsebným Kyrie zcela k bohu s plnou důvěrou obrátí, při Gloria\nvzhůru povznese, při Krédo úplně věří, při Sanktus k nebi\npohlédne, při Benediktus a Agnus se vroucně modlí — a tak\nmají kostelní skladby vůbec na v kostele přítomného katolíka\núcinkovati. Druhý svátek svatodušní jest vždy ve filiálním ko-\nstele v Pardubickách zpívaná mše sv., již dvojctihodný p. P.\nSádek s předchodícím kázáním celebroval. Tamnější učitel\np. Remeš, všestranně vzdělaný a spolehlivý hudebník provo-\nzoval ná kůru mši od Diabelli-ho, Graduále od Vitáska (muž-\nský ctverozpěv), Oífertorium od Humla velmi precisně. Sóla\npři sopránu zpívala sl. Marho1 d o v a, při altu sl. Kra má-\nřo va, při tenoru zpíval p. Klika, při basu p. Kozák. Po\nslužbách božích byla jako každý rok skvělá hostina up. Re-\nmeše. Dne 26. května měl pohřeb v Pánu zesnulý p. Lambl,\ninžinýr při státní železnici. Jaké obliby a vážnosti požívaly\nbylo zřejmě při pohřebním průvodu pozorovati, an všecky stavy\nz Pardubic i z vůkolí četně zastoupeny byly, a při vkladení\nzemřelého do hrobu zapěl náš zpěv. spolek dojemnou modlitbu\nod Jelena „Slyš nás Hospodine!\" Odpočívej v pokoji! —\nDne 14. června bude na blízké a romantické „vinici46 náš\n„Pernštýn\" zábavu ve prospěch nové povolené vyšší reálky\ndržeti, na kterouž zpěvumilovné obecenstvo v Pardubicích a\nvůkolí činíme pozorno. Také zapomenouti nelze, že původní\nmyšlénkou dvou slečen Marie Hrubé a Alojsie Melišové\nse zde v městě zavede velká loterie též ve prospěch vyšší re-\nálky. Jest to zajisté krásná a ušlechtilá myšlénka, kteráž na-\npřed všude u nás volného průchodu dojde a skutečnost do-\ntvrdí, že dobré srdce našich spanilomyslných dívek také sto\njest, nějakou oběť na oltář důležité potřeby položití. Dívky\nPardubické! tedy jen s neúnavnou chutí do práce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "126", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Prachatic. (Svěcení práporu zpěváckého", "titre_sommaire": "Z Prachatic. (Svěcení práporu zpěváckého", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.5", "debut_caractere": 5228, "fin_caractere_exclue": 6354, "texte": "Z Prachatic. (Svěcení práporu zpěváckého\nspolku.) Dne 18. května odbývána v starožitném městě našem\nslavnost svěcení práporu zdejšího utrakvistického spolku zpě-\nváckého. Již okolo 8. hodiny ráno přibyli sem zpěváctí spol-\nkové : Bavorovský, Vodůanský, český Budějovický, Strakonický,\nKušvaťdský, pak representanti zpěváckých spolků: Volyňského,\nNetolického a německého , Budějovického. Sesedše se v místno-\nstech zdejšího spolku zpěváckého na náměstí „u slunce\", kdežto\nv oknech práporce se znaky: říšským, zemským a městským\njsou vytknuty, odebrali se všichni spolkové zpěváctí a jiní\núčastníci doprovázeni sborem střelcův před zdejší chrám páně,\nodtud pak v průvodu vel. duchovenstva k oltáři před radním\ndomem na náměstí vkusně zbudovanému. Zde důstojným panem\nvikářem, horlivým to našincem P. Jakubem Mráčkem z Husince\nposvěcen jest krásný prápor zpěvácký, bílý a červený se znaky:\nměstským a pěveckým (lyrou); na to zatloukány jsou hřeby\nod kmoíer, družek, licástníků, ředitelů spolkův přespolních a\njich representantův; nejvíce pak hřebňv dopřáno údem slav-\nnostního výboru p. Brunnerem, zatlouci sboru střeleckému, tak"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4340, "texte": "ze by bezmála se byl celý sbor vystřídal, a domácí spolek neza-\nvadil ani o hřeb. Mezi tím co se hřeby zatloukaly, zpíval zpě-\nvácký spolek zdejší spoluúcinkováním Bavorovského spolku zpě-\nváckého obezřelým řízením pana ředitele spolku bavorovského\nučitele Jos. Ponnerta Bradského „Otce náš\" výborně. Na to\nvystoupil Husinecký pan vikář P. Jakub Mráček a oslovil obe-\ncenstvo v české naší mateřštině tak vřelými, srdečnými slovy,\nže jimi, jak bylo na celém shromáždění pozorovati, byl každý\npohnut. Po panu vikáři ujal se slova pan okresní Plcha, a řečnil\ndlouho; jenom škoda, že jeho nadšená, právě básnickým duchem\npřednešená slova, nepochopil mnohý a tak se minula s dojem-\nným výsledkem. Na to odevzdal starosta spolku pan Ed. Sin-\ndelka krátkou ráznou řeci českou vysvěcený prápor práporníku.\nPak sloužena při oltáři od pana vikáře Mrácka u četné asistenci\nmše, při nížto spolek zpěvácký mši zpíval, ajížto hlavní částky\nsbor střelecký ranami z pušek oznamovol. Po mši odebral se\ncelý průvod do chrámu Páně, kdežto spolek zpěvácký „Pange\nlingua\" od Kreuzera zazpívav, s práporem před místnosti zpě-\nvácké na náměstí se vrátil a rozešel. Odpoledne o 3. hodině\nsešli se spolkové opět v místnostech pěveckých, a odebrali se\ns práporem a hudbou zdejších ostrostřelců v cele do zdejších\nlázní k pěvecké zábavě. V zahradě lázeňské rozbity jsou stany\npro spolky zpěvácké. Návštěva slavnostní zábavy této byla velmi\nveliká a obecenstvo, v němž všecky třídy inteligentního oby-\nvatelstva, jak z města, tak z okolí byly valně zastoupeny, ne-\nnuceně se bavilo. Přítomní spolkové zpěváctí střídavě s kapelou\nzdejších ostrostřelců přednášeli veskrz výborně kusy hudební\ni zpěvné. Z přednesených zpěvů nejlépe se líbily: „Utonulá\"\nod Křižko vského, jižto výborně přednesl Vodňanský spolek\nzpěvácký a „Kozácká\" od Procházky, jižto přednesl velmi\ndovedně mladistvý ještě spolek zpěvácký z Bavorova ebezřelým\nřízením svého ředitele vůbec známého to výborného hudebníka\na horlivého našince p. učitele Josefa Ponnerta. Také represen-\ntace českého spolku Budějovického, sestávajíc z 13 údů, před-\nnesla nám výtečně krásný sbor „Náš zpěv.\" Sbory „Na Prahu\"\nod Veita, „Šumavan\" od Jirgese a „Kde domov můj?\" před-\nneseny byly ku všeobecné spokojenosti ode všech přítomných\nspolků a jich representantů. Po půl osmé hodině večer ukončena\njest slavnost na lázních jásotem, zpěvem, hudbou a střelbou.\nVeselá společnost zpěvácká vrátila se s práporem pochod „Naprej!\"\nzpívajíc, do města; a přátelské bratrské vyražení a hovor,\nzvláště v hostinci pana Josefa Volfa, který se o pohodlí cizích\npěvců všemožně postaral — trvalo až do půl noci.\nO Z Přelouče. (Akademie.) Ze zvláštní ochoty pře-\nvzali v dávané akademii dne 25. května několik čísel v pro-\ngramu hosté z Pardubic sl. Julie Vernerova, pak pánové\nJanda a Šrůtě k. Ve 3 hod. odpoledne přibyly nadjmeno-\nvaní s více hosty z Pardubic do Přelouče, kdež po malé\nzkoušce se ubíraly lidumilnému a pohostinskému sládkovi panu\nSekeroví, vlastenci a vydatnému členu zpěv. spolku „Voj-\niň íra\". V 8. hodin právě nepočala produkce, as teprv o půl\n9. hod., za to ale trvala úplně 3 hodiny, t. j. od půl 9 až\ndo půl 12 hod. do noci, kdež poznamenati sluší, že četně\nshromážděné posluchačstvo, nejsouc dosti málo unaveno, ani\ntenkráte hnouti se nechtělo, když program již ukončen byl, a\nsl. Julie Vernerova na žádost ještě jednu zajímavou piegu na\npianě přidali musela. Smyčcová kvartetta od Haydna a Mo-\nzarta, jež hráli pp. Šrůtek z Pardubic, Knittl, Promberger a\nSlánský z Přelouče, se líbily; taktéž provedení tercetta od\nBacha. Sbory zpíval „Voj mír\" řízením ředitele p. Vosyky\nsprávně, přece byla volba jen choulostivá, neb upírat nebude\nžádný, že sbory, jiné nejmenujíc, jako jsou: „Kovářská\" od\nVogla, „0 radostné cestování\" od Nápravníku, „Naše\nprobuzení\" od Procházky docela k precisnému provedení\ntěžké jsou. „Ztracené srdce,\" sólo pro baryton od Pivody,\njež p. Janda z Pardubic zpíval, muselo se opakovati. SI. Ša-\nfránkova a p. Vosyka deklamovali s patřičným a promyšle-\nným výrazem, i besední čtení došlo zasloužené obliby. Po\nzpěvu následoval rozmarný taneček a po pul noci vyprovodili\nse hosté Pardubičtí s vzájemnou laskavostí a vlídností\nk povozům jich očekávajících. Tak skončil zase jeden utěšený\nvečer, tomu krásnou upomínku zanechajíc, kdo se při pěve-\ncké zábavě zpěv. spolku „Vojmíra\" súčastnil!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "127", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.6.4", "titre_corps": "Z ciziuy.", "titre_sommaire": "Z ciziuy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.6", "debut_caractere": 4342, "fin_caractere_exclue": 7849, "texte": "Z ciziuy.\n.. .ra *) Z Vídně, 20. května 1863. (Odevzdání\nbriliantové jehlice p. Forchtgottovi.) Den sv. Jana\nNep. t. r. zůstane zajisté všem údům zdejšího zpěváckého\nspolku slovanského, jakož i mnohým jiným ve Vídni žijícím\nSlovanům nezapomenutelným. Ráno o 10. hodinách zpíval spo-\nlek tento v českém chrámu Páně „Mariastiegen\" vokální\nmši do D-moll od svého sbormistra prof. Forchtgotta,\nkterá nejen od celého zde četně shromážděného obecenstva,\nnýbrž i od všech znalců, jenž ji slyšeti příležitost měli za ve-\nlezdařilou skladbu uznána jest. Ze i zpěváckým spolkem, ve-\ndením p. Forchtgotta velmi zdařile provedena byla, to do-\nsvědčí každý, kdo casu měl těmto líbezným, andělským zvu-\nkům naslouchali. Večer na to shromáždili se nejen údové\nspolku tohoto, nýbrž i velký počet jiných hosti v zahradě\n„u velkého čížka\" k společné zábavě. Ucel zábavy této byl\ndvojí; totiž: zasvěcení všem Čechům památného, církví pro-\nslaveného dne svato-Janského, a odevzdání briliantové\njehlice prof. Forchtgottovi, kterou jemu údové zpěváckého\nspolku na důkaz, jak si jeho zásluh a obětavosti vážiti a je\noceniti znají, věnovali. Sbory zde přednešené, ponejvíce skladby\nForchtgottovy, jakož i neméně sólová čísla a deklamace roz-\njařily brzy celé obecenstvo a přivedly je do nejlepšího roz-\nmaru. Zábava byla nelíčená, domácí a cím dále tím vřelejší.\nPřiblížila se hodina jedenáctá ; prof. Fórchtgott oznamuje, aniž\nby byl jaké tušení měl, „Šestnáctý květen, přednese pan\nVeselý.\" Všecko cekalo s napnutostí, co to bude, neb že něco\npříležitostného to býti musí, každý hned uhodl. Když p. Ve-\nselý básničku tuto, k slavnosti tohoto dne od A. J. K . . . y\nsepsanou přednášeti počal, nastalo hrobové ticho, které však\nhlučným potleskem přerušeno bylo, jakmile se místa objevily,\njenž se na prof. Forchtgotta a jeho skladby vztahovaly. Za\nzdařilé přednešení dostalo se p. Veselému hlučné pochvaly, j Na\nto pak ještě oslovil velezasloužilý předseda zpěváckého spolku\npan dr. Dvořáček prof. Forchtgotta, odevzdávaje mu jehlici,\nněkolika vřelými slovy, v nichž zásluhy jeho o spolek, jakož\ni účel a směr spolku samého vylíčil a všechny údy k pokra-\nčování na dráze nastoupilé povzbuzoval. Prof. Forchtgott,\nkterý ani toho nejmenšího zdání o této jeho se týkající slav-\nnosti neměl, byl velice pohnut a třesoucím hlasem, vřelými,\nze srdce se proudícími slovy děkoval za toto jemu neočekávané\nvyznamenání. Pravil, že každému Slovanu povinnost káže,\nk blahu vlasti a národa síly své dle možnosti věnovati,\na že tedy co činil, jen za svou povinnost považoval a i bu-\ndoucně považovali nepřestane. Významná to slova ! Kdyby si\njich každý povšimnouti chtěl! Kdyby každý poznati chtěl, že\nsíly jemu bohem dané nejen k svému vlastnímu, nýbrž i k blahu\nvlasti upotřebiti má, zajisté že by to s národem naším již nyní\njináce stálo ! Dejž bůh, aby k nahlédnutí tomuto brzy každý\nSlovan přišel! — Že nyní volání „sláva!\" ani konce vzíti ne-\nchtělo, není ani třeba podotknouti ; vždyť to platilo našemu\nod nás všech milovanému sbormistru. Bylať to zajisté velmi\nmilá náhoda, že zábava tato i od hostí z venkova přišlých\nnavštívena byla. Meškaly zde totiž právě deputace zLu-\nbláně, v jejíž cele o Slovanstvo velezasloužilý starosta Lu-\nbláúský pan dr. Ambrož se nacházel a deputace několika\nvenkovských obcí z Čech. Těmto vůbec, zvlášť ale dru. Am-\nbrožovi bylo od celého shromáždění hlučné „sláva!\" voláno.\nJeště dlouho po půl noci byla zahrada hostmi naplněna; ni-\n\n*) Račte nám častěji dopisovat; prokážcm se Vám za to vděč-\nnými. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 163, "texte": "komu se ani domů nechlélo. Pravíme-li, že si tento den a\ntuto slavnost každý z přítomných s potěšením připomínati bude,\nzajisté že tu jen mínění všech vyslovujeme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "127", "page_fin": "127", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.6.5", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.7", "debut_caractere": 165, "fin_caractere_exclue": 2595, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Dobroslav\" v Kolíně\njiž dokonal pátý rok svého trvání, vědom sobě dobře, za ja-\nkým účelem kráčeti má. Jak letošním rokem dostál úkolu svému,\nposoudí každý z jeho činnosti, které se zacasté z mnohých\nstran nepříjemný odpor kladl. Spolek čítal tentokrát 40 pěvců\na 20 učňů ; během roku vystoupilo ze spolku 8 údů. Cvičení\nve zpěvu odbývalo se jednou v týdnu ; učňové se měli dva-\nkrát v týdnu vyučovat. Mimo menší soukromé produkce\ndávány tři velké veřejné produkce v divadle. Za-\nstavenícek uspořádal spolek tři. Dále účinkoval celý spolek\npři slavnosti Tylově na Hore Kutné, při společné produkci vícero\nspolků ve prospěch pohořelých dávané v Poděbradech; na\nPražské slavnosti „Hlaholu\" súcastnilo se 12 údů, na Kuně-\nticích většina spolku ; na Borovské slavnosti též 12 údů.\nS usrozuměníra „Tyla\", „Kováře\" a „D o b rosla va\" dá-\nvány tři společné akademie v Čáslavi, Kutné Hoře a Kolíně.\nTanečních zábav uspořádal spolek ctyry. Koncem minulého\nroku odvedl bývalý pokladník jmění spokového na hotovosti 4\nzl. 32 kr. Příjem roku tohoto obnášel 850 zl., veškerá vy-\ndaní obnáší 742 zl., přebytek 108 zl., na dluhu má spolek\n32 zl., na hotovosti zbývá v pnkladnici 108 zl. Mimo to má\nspolek své piano, hudebniny a j. v. v ceně as 400 zl. r. c.\nZa cestne údy zvoleni t. r. pp. Kaván, Navrátil a Červinka, na\nvzájemné přátelství spolků též předseda „Kováře\" a „Tyla.\" Na\nkonec zprávy teto buďtež díky vzdány všem jeho příznivcům a\npodporovatelům a provolávám : Sláva!!! Činným pp. údům\nk volbě nového výboru : na den 30. května.\n*** Zpěvácký spolek „Slavoš\" v Berouně\nuspořádá pěveckou a deklamatorní akademii dne 7. června\nt. r. na Plzence. Program jest tento: 1. „Česká vlasť\" od\nJelena. 2. Deklamace. 3. „Andělíčku boží,\" píseň od Fr.\nPivody. 4. „Zpěv mlatcň,\" sbor od AI. Hniličky. 5.\n„Tvé oci,\" píseň od Kavána. 6. „Vltava,\" sbor od Vogla.\n7. 8. „Vlastenecká,\" píseň od Pivody. 9. „Polka,\"\nsbor od H. Řeháka. Po akademii následuje taneční zá-\nbava. Čistý vynos jak akademie tak i taneční zábavy věnuje\nse Berounské škole k zakoupení potřebné sbírky k názornému\nvyučování.\n*** Zpěvácký spolek „Slavník\" v Zbraslavi,\njenž za příčinou nepohodlné povětrnosti výlet do Štěchovic\npodniknouti nemohl, odložil jej na 31. květen.\n*** V Š1apan i c í ch na Moravě zařídil se tyto dni\nslovanský zpěv. spolek, a počet údů vzrůstá den ode dne.\n„Na zdar!\" voláme tamnějším občanům a národovcům !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "127", "page_fin": "128", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.6.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.7", "debut_caractere": 2597, "fin_caractere_exclue": 2605, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "127", "page_fin": "128", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.6.6.1", "titre_corps": "— Vypsání ceny za nejlepší mužský sbor.", "titre_sommaire": "— Vypsání ceny za nejlepší mužský sbor.", "signature_source": "—a", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.7", "debut_caractere": 2607, "fin_caractere_exclue": 6999, "texte": "— Vypsání ceny za nejlepší mužský sbor.\nZpěvácký spolek „Hlahol\" v Praze vypisuje tímto cenu 20 franků\nve zlatě za nejlepší ctyrhlasou skladbu pro mužský sbor, kterouž\nmu k tomuto účelu jilemnický zpěvácký spolek „Branislav\" byl\nzaslal. Skladba může býti vážného neb humoristického obsahu.\nLhůta, v které se skladby zasýlati mohou, bude trvati od 1. června\ndo posledního srpna b. r. Skladby nechť se zašlou frankované\nv partituře s nějakým heslem a s zapečetěným jmenem sklada-\ntelovým s tímtéž heslem na zevnější straně obálky pod adresou:\nJednatelství zpěváckého spolku „Hlaholu\" v Praze v Jámě\nčíslo 1263—11.\nSoudcové budou zvoleni ze středu výboru „Hlaholu,\"\nv případě, že by se o dvou jednostejně ceny hodných skladbách\nshodnouti nemohli, bude požádána některá kompetentní autorita\nhudební mimo spolek o své zdání, jejíž hlas pak o ceně\nrozhodne.\nSkladby, jichž původce by se sám nápisní stránce neb\nkdekoliv jinde vlastním svým jmenem podepsal, budou se po-\nvažovati, byťby i jinak ceny hodny byly, jakoby zaslány nebyly.\nJakmile cena některé skladbě přiřknuta bude, rozpecetí\nse obálka, jež jméno skladatele obsahovati bude, a ohlásí se\nnázev skladby i jméno původce novinami a cena určená se\nmu doručí.\nV Praze, dne 24. května 1863.\nVýbor „Hlaholu\" v Praze.\n— Naše krajanka sl. Char. z Tiefensee dávala\ndne 1. května v Paříži v sále Hercově svůj koncert, jenž se\nz velké návštěvy těšil. Mezi jinými bravourními áriemi, s ni-\nmiž dostatečně pronikla, překvapila Pařížské obecenstvo dvěma\nčeskými písněmi : „Osiřelo dítě\" — „Měla jsem holoubka,\"\nkteré s velikým potleskem přijaty byly.\n— Slečna Otilie Malá, o jejímž nadání pro divadlo |\nza příčinou vystoupení jejího v „Panně Orleanské\" a v „De-\nboře\" se kritika česká příznivě byla vyslovila, byla před ne-\ndávnem ředitelstvím divadelním pro obor tragických milovnic\nk českému divadlu engažována.\n— Vlastenky Moravské usnesli se v Pravcicích\nna tom, že podají Brněnskému výboru pro národní slavnost\nlOOOleté památky na Velehradě vyjádření, že sobě přejí\nse činně též zúcastniti v národní slavnosti a sice tím, že určí\nněkolik cen pro zpěvácké spolky, které při dotčené\nslavnosti ne j 1 é p e pěveckou úlohu svou provedou.\n— Pan Václav Proška co skladatel a spisovatel\nhudební chvalně známý obdržel uprázdněné chorregentské\nmísto u sv. Hašt a 1 a. Mimo něho stal se p. Průcha varha-\nv\nníkem v chrámě u sv. Jindřicha a p. Caboun ml. u Fran-\ntiškánů. Pan Starý, učitel hudby v ústavě p. Stáry obdržel\nvarhanické místo v chrámě sv. Trojice.\n— Znamenitý tenorista p. Andr, bratr na-\nšeho výtečného zpěváka dvorního operního divadla, bude zpí-\nvati v Temešváru.\n— Ferd. Laub koncertoval s nejskvělejším úspěchem\nv Terstu a odebéře se přes Bavorsko do Vídně, kdež několik\nhudebních zábav z oboru komorní hudby uspořádá.\n— Pražan p. Lion, žák AI. Dreyschocka, kon-\ncertoval před nedávnem v Berlíně, kdež v soukromém kon-\nservatoriu p. Kuláka co učitel piana účinkuje a došel za svou\nzdařilou hru velké pochvaly. Jmenovitě líbilo se jeho trio\npro piano, housle a cello, které — jak tamnější noviny tvrdí,\n— k nejlepším skladbám téhož druhu v nejnovější době se\npřipocísti může.\n— Náš rodák p. Charles Wehle odcestoval s vir-\ntuosem Kletzrem dne 24. března z Marseillu, kdež koncert\nuspořádal, do Algiru, kamž dne 27. března přibyli. Odtud\nodebrali se do Tunisu.\n— Naši krajané p. Jaroslav Čermák a Sobě-\nslav Pinkas vystavěli v Pařížské výstavě obrazů, která od\n1. května otevřena jest — ctyry obrazy — a sice Jar. Čermák\ntři a Sob. Pinkas jeden. První umělec vystavěl podobizny čer-\nnohorské kněžny Darinky, kněžny Mile vy a konečně po-\ndobiznu hrdiny Mirka. J. Čermák byl by vystavěl více obrazů,\nkdyby bylo vůbec letos umělcům dovoleno přes tři kusy vy-\nstavěti. Každý musí s obdivem se pozastavili nad mistrným\nštětcem Čermákovým. S. Pinkas vystavěl obraz tak zvanou\n„mrtvou přírodu\" čili „tichý život\" a srnku s bažanty atd.\n— Páně Zengrova přednáška v umělecké besedě\no akustice (sluchovědě), první to přednáška, jaké „umělecká\nbeseda\" za úěel si vybrala, došla ze strany obecenstva vůbec\nčetné, se strany však hudebníků zvlášl skrovné návštěvy.\nKaždý posluchač mohl se přesvědciti, jak velký rozdíl panuje\nmezi tím, když čteme zákony akustiky ve fysikách Kunzeka,\nHeszlera atd. a mezi živým slovem páně Zengrovým. Páně\nZengrova přednáška nabyla pro každého posluchače zvláštní\nzajímavosti tím, že pan prof. Zenger téměř každý výrok svůj"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6076, "texte": "fysikálními stroji osvětlil. Mezi rozličnými stroji poutaly po-\nzornost obecenstva na sebe : mono chord, syreny, sklenná\nroura sluchová, papírové plochy zvukové a t. d.\nPřednáška počala o osmé hod., a skončila se teprv po deváté\nhodině večer. Jest věru co litovati, že se k této velezajímavé\npřednášce lak málo hudebníků, kterýmž zvláště tato přednáška\nplatila, dostavilo. Z toho vysvitá, jak málo zdejší hudebníci\no své duševní vzdělávání peěují. Panu prof. byly obecenstvem\nza tuto ochotu jeho vřelé díky vzdány.\nKnihopisný slovník cesko-slovanské, aneb se-\nznam kněh, drobných spisňv, map, obrazných a hudebných věcí\nvyšlých v jazyku národu česko-slovenského od roku 1774 až4\ndo nejnovější doby počal právě nákladem kněhkupectví p. 1. L.\nKobra vycházeti. Co rukověť přátelům literatury, zároveň co\ndodatek k Jungmannově „Historii literatury České\" vydal Fran-\ntišek Doucfca, přišpěaíin Jos. AI. Dundra a Frant. Ai. Urbánka.\nCena každého sešitu 40 kr. r. c.\n— Schůze odboru umělecké besedy pro krásné\numění a literaturu, která se v pátek dne 22. května odbývala\nnebyla tak valně navštívena, jak by toho důležitost předmětů,\no kterých se jednalo, totiž založení školy divadelní a časopisu\ntéhož směru byla vyžádala. Náměstek předsedy odboru p. H o f\nzahájil schůzi tuto delší řeci, v níž divadelní naše poměry po-\ndrobněji vylíčil a na potřebu divadelní školy, kterou umělecká\nbeseda zařídili hodlá, poukázal. Po něm co jednatel odboru\npodal pan Hálek zprávu o stanovách této školy, které ve\nspolku s p. Kolárem ml. byl vypracoval a předložil je schůzi\nku další poradě a uzavření. Pan Schwarz žádá na to, aby\nse, dřív než se shromáždění do podrobného rokování o stano-\nvách těchto spustí, přikročilo k generální debatě o tomto před-\nmětu, a poukazuje k tomu, kterak by to prospěšné bylo bývalo,\nkdyby se výbor dříve o správní pravidla pro odbor krásných\numění byl postaral, ano by na jeho základě rokování o důle-\nžitém předmětu divadelní školy bylo usnadněno bývalo. Pan\nHálek odpovídá na to, že již sám na správních pravidlech\nodboru pracuje, že však zdálo se mu zařízení divadelní školy\nbýti nutnějším, pročež také stanovy její odboru dříve k poradě\npředložil. V náhledu tom podporuje jej též přítomný jednatel\np. Sklenář\", načež p. Švanda za Semcic přistupuje\nku náhledu Schwarzovu zvláštní ciní návrh, aby se rokování\no předložených stanovách pro důíežitoet předmětu samého od-\nročilo, aby se navržené stanovy litografovati daly a pak teprvé,\nkdyž každý jednotlivý clen je byl prostudoval, ku rokování\nodboru předložily. Návrh tento potkal se s všeobecným souhla-\nsem. Po krátkém rokování, v němž se také pp. Vilímek,\nJanda a Hof súcastnili, ustanoveno, že příští valná schůze\nodboru krásných umění pro vyřízení tohoto předmětu, odbývali\nse má v osmi dnech, zároveň ale jest přijmut návrh, že mimo\nto i odbor pro hudbu ku poradě této má být vyzván, poněvadž\nse tu také o hudební část divadelní školy bude jednali. Vedle\ntoho slíbil p. Hálek, že žádaná pravidla odborní zároveň ve\nschůzi této odboru k vyřízení předloží, což s uspokojením jest\npřijato, a celá záležitost tím vyřízena. Druhým předmětem chůze\nbyla záležitost divadelního listu, kterýž umělecká beseda chce\nzaříditi. Pan Boleslavký, vydavatel „divadelního ochotníka\"\nnabídnul totiž ve zvláštním přípisubesedě, že na místo „divad.\nochot.\" vydávati chce divadelní list, a žádal, aby umělecká\nbeseda tento úmysl jeho aspoň morálně podporovala. Naproti\nžádosti této vyslovil se zúplna p. Švanda dokazuje, kterak\nby to nepřiměnené bylo umělecké besedy, kdyby soukromníku\nkterý by ani co takový zájmy a účel v listu svém snad sle-\ndovati by nemohl, v té věci podpory své poskytla, kdežto\npřece sama v stavu jest, podobný časopis si zaraziti a říditi;\nnavrhuje tedy, aby se dotčená žádost zúplna zamítla. Pan Ná-\npravník jest téhož náhledu, navrhuje alte, aby se záležitost\nta zvláštní komisi odevzdala, která by o tom rokovati měla,\nzdali by se takový časopis snad pro veškeré odbory neměl\nzaříditi a jaké cesty by k tomu nejlépe vedly. Po živém ro-\nkování, v němž se veškeři přítomní súcastnili, přijaty jsou ná-\nvrhy pp. Švandy a Nápravníka i přistoupí se k volbě\ntéto komise, která dle návrhl p. Hálkaz šesti členů má se-\nstávati. Výsledek volby jest, že zvoleni jsou do komise pro\nporadu o zaražení časopisu besedou uměleckou pp. redaktorové\nHálek a Vilímek, školní rada We n z i g, dramaturg Šva n-\nda ze Semcic a spisovatelé Nápravník a Schwarz.\nO osmé hodině skončila se schůze.\n„Odvedeného prosba.\" Národní sbor od Křížkovského. Ne-\nbývá snadným úkolem, jednoduchý zpěv — píseň slovy i nápěvem\nv pocit jednotlivce sústředěný přetlumociti ve sbor a zpěv po-\níyfonický; neboť ryzá píseň na výrazu svém často utrpívá. Lee\nKřížkovský, jehož „Dívco, dívco\" — a jiné skvělého výsledku\nse neminuly, dovede pečlivě zacházeti s písněmi svého národa,\naniž poruší květu, jakýmž se co do své půvabné sentimentality\nhonosí a ve sbor uvedeny své slovanské měkkosti nabývají.\nTaktéž ve sboru národním (původně písni) „Odvedenéhoprosba\"\nnepozbyl ráz své originality a jarou myšlenkou sem a tam har-\nmonicky zdobený zpěv čtverhlasem rozmanitě barví jednotlivé\nmomenty, z nichž slovenská píseů obyčejně za střídavými tempy\nnejvíce sestává a v nichžto Křížkovský naivní text z lidu ka-\nrakteristickým zharmonisováním vkusně umístil. Tímto budiž\nnová tato úprava Křížkovského vřaděna čestně mezi prvnější\npráce jeho. Zbývá toliko zpřímili nějaký dobrý poklesek, jenžby\nskladbě této na příkoř býti mohl. Jest to v taktech na slova\n„Ach což vy co pláčete\" kde skladatel přešel na okamžik do F\nmoll a průchodními notami základní harmonií tak otřásl, že se\nsesouti hrozí. V tempě L'istesso\" (12—16) v prvých dvou\ntaktech nelze shodnouti se s trojtónem Es vzhledem u spojení\ns kvart-sextovým akkordem prvního stupně s F moli. V2. taktu\n„v molto Adagio\" spojil skladatel E moll trojtón s kvart-sex-\ntovým akkordem z g—dor v rovném pohybu, čehož následkem\ndvě zjevné aktavy. Na to upozornivše, učinili jsme přísné kritice\nzadost, vyslovujíce zároveň i přání, že se těšíme brzkou prací\nz bodrého pera páně Křížkovského uvítali !\n\n—a."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "128", "page_fin": "128", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.6.7", "titre_corps": "Hudební literatura. Nákladem p. Lud. Fleischera", "titre_sommaire": "Hudební literatura. Nákladem p. Lud. Fleischera", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.8", "debut_caractere": 6078, "fin_caractere_exclue": 6443, "texte": "Hudební literatura. Nákladem p. Lud. Fleischera\nvyšla tyto dni nová polka „Polka du bivouc de Pusto-\nvojtov\" od A. J. Svobody. Titulní list této polky je velmi\nvkusný; obsahujeť krajinu, v nížto se nalézá polská rekyně sl.\nPusto vojtovu a ve vojenském obleku. Polka sama vyniká\nsvěžím rhytmem a dobyde si zajisté všude přízeň tancechtivého\nobecenstva. Stojíť 54 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1863-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "128", "page_fin": "128", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.8", "debut_caractere": 6445, "fin_caractere_exclue": 7191, "texte": "Listárna.\nSlavným zpěv. spolkům. Následující sbory lze\nv naši kanceláři obdržeti: „Brouk a kvítko,\" první cenou\npoctěný sbor od V. J. Veita (40 kr.) — „S Bohem\" sbor\nprvní cenou poctěný od Faista (45 kr.) — „Netrpěli-\nvost\" dle Šuberta pro sbor uspořádal Hošek (30 kr.) —\n„Píseň výletní,\" sbor od Abta (40 kr.) — „Nedělní,\"\nsbor od Kreuzera (30 kr.) — „Kdybys byla mojí/1 sbor\nod Fr. Škroupa (30 kr.) — „Má otěina,\" sbor od K. Sla-\nvíka (36 kr.) — „Kuželkářská,\" komický sbor od Scba-\nfera (60 kr.) — „Karolínka,\" polka (sbor žertovný 60 kr.)\nPanu Berg. v Ml. Bol. Co dělají transkripce? — Pan.\nAnt. M. v Boh. Srdečné pozdravení všem. — Pánům ochot,\ndivad. v Kutné Hoře. Kus „Sládci\" od J. Erbena ještě po-\ntřebujeme ; pročež račte nám prominout."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.1", "texte": "Kancional.\nÚvaha od —ý.\nr j\nČlánek p. Zik. Kolešovského od 1. května v čísle 9.\n„Slavoje,\" jenž jakousi odpovědí na mé „Zasláno\" býti měl,\nsvědčí o nápadné sebedůvěře a vysokém domnění o sobě\nsamém, kteréž bych u p. Kolešovského nikdy nebyl hledal.\nNení to mou úlohou, abych se pouštěl, jak to často roz-\ndrážděná ješitnost činívá, do osobní polemiky; nikoliv, po-\ndám zde své zdání o svrchu udaném díle s tím dokladem,\nze to jak to z následujícího vysvitali bude, liché\na zlomyslné utrhání na cti p. Kolešovského, když jsem\npo vyjití prvního sešitu „Hlasu varhan\" o zdařilosti ře-\nčeného díla pochyboval. Tedy přistoupím k věci samé.\nVesele zpívejme, cis. 1. a 2.\nJak každému, jenž „Hlas varhan\" zběhle prohlédl, známo\nbude, kadencuje předposlední oddíl do H, jako předešlý a\nstává se tedy jednotvárným; zde mělo se s úspěchem užiti\nplayálního závěrku, poněvadž tento více v duchu kostel-\nním jakož i v duchu staré melodie leží. Druhá a třetí doba\nv tomto oddílu nesvědčí o dosti vytříbeném vkusu u vedení\nhlasů. Skryté kvinty mezi sopránem a altem (anto veliká\nvzdálenost mezi vnitřními hlasy je nekryje), taktéž skryté\noktávy e-h, gis-h mezi sopránem a tenorem od 4. doby\nk 1. nevydávají také žádného svědectví o hotovosti u správ-\nném vedení hlasů. Připouští-Ii se takového případu, nemá\nzajisté v ryzé ctyrhlasé skladbě, jako jest karmonisovaný\nchorál, svého místa a nenacházíme v chorálech, jež znalci\npřísných zásad theorie harmonisovali, žádného podobného\npřípadu. Husté užívání kvartsextového akkordu při kaž-\ndém závěrku lahodí ovšem uchu; jest však již příliš ovše-\ndnělá a propadlo naprosto času.\nV rhytmickém ohledu jest 4. oddíl nesprávný ; ob-\nsahuj ef 3 takty, kdežto všechny ostatní oddíly 2-iaktové jsou.\nNoty fis, e, dis, cis, cantu firmu neměly se nikoliv co\npůlové, nýbrž co ctvrfové, a sice co první polovice taktu\ndáti, tak že by nota h druhou polovici vyplnila, čímž by\nse bylo rhytmu dvou-taktového dosáhlo. Zde ušlo spra-\ncovateli i revisoru, že jsou ony čtyry noty ozdoba noty\nfis, ano že je to melisma, které místo závěrku fis (celé\nnoty) platí a z té příčiny dalšího času pro sebe nevyžaduje,\nnež požaduje fis co celá nota, první polovici taktu vyplňu-\njící. Oddíl tento jest nedopatřením tímto docela porušen,\nponěvadž zkáza na rhytmu hlodá.\nPoslán jest archanděl k Marii Panně cis 3.\nCantus firmus 3. čísla byl pro harmonisovatele nema-\nlou úlohou. Nápěv tento, jeden z nejstarších a k harmoni-\nsování jeden z nejnesnadnějších, dal oběma pánům, jak se do-\nmníváme, dosti práce; avšak výsledek nepřinesl žádoucího\novoce, práci jejich neodměniv. Nemůže platit nižádným spů-\nsobem za vzor, jak by se stará tónina harmonisovati měla;\nponěvadž zde starý spůsob harmonisování s novým pomí-\nchán jest a chorál následkem toho příslušného svého rázu\npozbývá. Tvrdé harmonické postupy, jako : od 1. doby\nv druhém taktu 1. oddílu, od 1. doby v druhém taktu 2.\noddílu, od 2. k třetí době 2. taktu v posledním oddílu nelze\nomluviti. Druhý takt 1. oddílu žádá místo harmonie D-dur a\nH-moll h-dur trojzvuk; kdyby se bylo této harmonie užilo, ne-\nbylo by třeba, aby se v altu zvýšilo c na poslední době aktu.\nV druhém taktu druhého oddílu je dominantní kvint-\nsextový akkord na druhé době zcela zbytečný; příčnost mezi\naltem a bassem je příkrá a kromě toho činí kvintsextový\nakkord naproti předešlým akkordům ryze ehorálního ducha\ndojem nemístného přeskoku z desátého do osmnáctého sto-\nletí. Y 4. oddílu čtvrtého taktu kráčí bass s cantem firmem\nv terciích, jakýž spůsob harmonisování jest nejobyčejnější a\nnejmdlejší. Klassikové se takovýmto bassům vždy vyhýbají;\npodobné bassy osvojili si jen tací harmonisovatelé, jejichžto\nobzor harmonický jest obmezen.\nV posledním oddílu v 2. taktu zatarasil si spracovatel\nakkordem f cestu k plynnému harmonisování do konce;\nminulf se toho, že tón f je hypoeolické tónině tohoto cho-\nrálu cizí-, v 3. akkordu od tohoto objevující-se fis je vlastně\ntón doškálný, ' jenž jiného průvodního akkordu vyžaduje,\nnež jakého se mu v D-dur trojzvuku dostalo.\n(Pokračování.)\n*) Ze zvláštní šetrnosti k panu Zik. Kolešovskému uveřejňovali\njsme polemické články od pana —ý v zádu co „Zasláno;\" je-\nlikož však článek tento od —ý je kritická úvaha, z nížto se tak\nmnohému naučiti lze, a na nížto i my váhu klademe, podáváme\nji v popředí listu, abychom naše čtenáře na ni upozornili.\nPoz. redakce."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.2", "texte": "Příloha II. k memorandum chorregentů Pražských."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.3", "texte": "O vývinu sonaty.\nA. z E.\n(Pokračování a dokončení.)\nZ novějších následoval jej Dr. Hanslík ve svém spisu\n„Vom Musikalisch-Schónen.\" Náhledy obou jsou z větší části\nvyvráceny, první od Knigera, poslední od Brendla.\nBylo by to v skutku velmi smutné, kdyby hudba jen\nčistě formálním, všeho hlubšího obsahu prostým uměním po-\nčtářskou, kombinací s tóny byla. Jako estbétikové Krúger a\nBrendei ohromný tento omyl vědecky vyvrátili, tak oznamo-\nvalo dávno již výmluvně tuto pravdu živé umění J. Haydna,\nV. Mozarta, Beethovena a všech velkých mistrů, kteří žá-\ndnými umělci počtářskými nebyli.\nPředkem však mluví z tónů Beethovenových takový bo-\nhatý vnitřní život duševní, vyniká z nich tak hluboký du-\nševní obsah, že těm, kteří toho upírali, též Beethoven ne-\nrozluštitelnou pohádkou zůstane a zůstati musí. Beethove-\nnovy sonáty překypují mohútným obsahem. Vyjadřují! proudy\nduševního žití, temné proudy mysli. Tento obsah je jim\nspolečný se všemi ostatními výtvory Beethovenovými, se všemi\npravdě uměleckými děly.\nAvšak obsah ten přichází v jiném spůsobu na jevo 5\njest v nich zcela jiný než na př4 v synfoniích. Jsou-li\nv synfoniích rozpoložení mysli více objektivní, všeobecně lze\npoznati v sonátách Beethovenových čistě Subjektivní život du-\nševní ; rozprostírají! se zde nanejvýš individuální rozpoložení\nhudebního umělce. Co zde na objektivnější všeobecnosti,\nobjektivnějším bohatství chybí, to nahražuje subjektivnější\nzahloubení-se.\nHlubšího poznání Beethovenových sonát dosáhneme po-\nrovnáváním jich s obsahem sonát Haydnových a Mozartových.\nPři tom nám hned vysvitne větší moc a značnost oosahu\nskladeb Beethovenových. Tuto karakteristickou stránku a vše,\nco z ní vyplývá, vyznačil trefně Brendei ve svých předná-\nškách „O dějepisu hudby\" str. 338 az té příčiny budiž nám\ndovoleno, jeho vlastní slova zde uvésti :\n„Karakteristicky pro instrumentální hudbu Beethovenovu\njest zvláště větší síla obsahu, která měla za následek rozší-\nření prostředků k vyjádření-se.\nDříve u Haydna a Mozarta byla instrumentální hudba\nnejvíce volnou hrou tónovou, která měla neurčitý, vše-\nobecný význam. Beethoven naproti tomu líčí určité situace,\nnaznačuje stav duše, kterýž zřejmě poznati můžeme* Úzce\nje s tím spojen poetický směr, snaha, by posluchači poeti-\ncký obraz přednesl, pak dramatická živost jeho skladeb.\nDříve u Mozarta bylo to rozumné, logické vypracování; nyní\nvšak je tomu jinak. Hudební básník předvádí nám velký du-\nševní obraz na rozličná rozpoložení bohatý. Konečně do-\nchází i humoristický živel ve skladbách Beethovenových plat-\nnosti.\"\nDle toho má se tedy všeobecný obsah v Beethoveno-\nvých dílech co poetický obraz pojímati a tento obraz dosa-\nhuje v jednotlivých sonátách zvláštní existence a individuální\nskutečnosti.\n\nŠestnáctý květen 1863.\nBáseň od A. J. Kalandry, přednesená při odevzdání brilian-\ntové jehlice od údů zpěváckého spolku slovanského ve Yídni\nsbormistrovi prof. Arnoštu FOrchtgottovi.\nVěrným kdo chce vlasti synem slouti,\nsnaží se, by na všem podíl bral,\nji co blaží, těší nebo rmoutí;\ns ní by radost sdílel, s ní i lkal*\nDrahá jest mu každá upomínka\nna mravy a zvyky národa,\nz jehož lůna vyšel; každá zmínka\no něm znící, jeho lahoda.\nA! jej osud v dálné vede země,\na! mu růže štěstí ve věnec\nnebo trní bolu vplítá, plémě\nsvé nezapře nikdy vlastenec.\nVšude své jen hledá, k svým se vine,\ns nimi těší se a raduje,\nsladce každá hodina mu plyne,\nse svými která ho spojuje.\nTak i dnes, když každého se Čecha\nduch toužebně vznáší za hory,\nv zápalu kde svatém k chrámu spěchá\nlid za posvátnými prápory,\naby uctil jméno proslavené,\naby slavil drahou památku,\ntouží každý aby v utěšené\nzábavě si zpomněl na matku ;\nna zem totiž, jejíž synem sluje,\nk níž ho vede láska s vděčností,\ns kterou těší se a hořekuje,\ns kterou sdílí radost, žalosti.\nProto jsme se dnes zde shromáždili\núdové co jedné rodiny,\nspolečně abychom oslavili\nden památní naší otčiny !\nAvšak upomínka na vlast drahou\nnení sama, jenž nás slaviti\npřiměla den dnešní, jinou ještě snahou\nvedeni jsme, takto činiti.\nSnahy této účel chová v sobě\ndůkaz lásky, úcty, vděčnosti,\nkterý v této chceme podat době\nna uznání obětavosti\nmuži, jenž, co první v našem řadě,\nhlavou jest a duší spolku celého,\njenž se snaží vždy a v každém pádě\nvydobyti jemu jména čestného.\nMuži, který nejen v našem čele\nvelikých si zásluh vydobyl,\nnýbrž který na Slovanstvo celé\nzpěvem svým a skladbou působil.\nSkladba jeho cituplných zpěvů\nněžností nad jiné vyniká;\nblaží starce, jinocha i děvu,\nzvláště, kde se srdce dotýká.\nChceš-Ii poznat, v tvé co prsa vlilo\nnepokoje, bouře, radosti;\nbázní, nadějí tě naplnilo,\nve dne, v noci svírá starostí;\nv srdci co ti sladké roztoužení\npo předmětu milém vštípilo :\nhle, to! „DívčinoM je „pozdravení**)\nty co city v tobě vzbudilo."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.4", "texte": "Kdožby nebyl, jako s nebes výše\nlíbezností zvuků unešen,\n„Stojit javir nad vodojuu slyše;\nneb když ohnivě jest přednesen\nrázný chorus: „Oj tam na hoň\"\nnebo trudná když zní: „Lučina,\nlubinuska\" v květné prostory !\nKdoby nebyl pohnut k veselosti,\nnepocítil zpěvu moc a slast;\nkdoby v kruhu zpěvné společnosti\nnezapomněl žalosti a strast,\nSpolečná když zazní: „Bratři, přátelé\"\n„sedněme si k stolu, pějme vesele!\"\nChceš-li slovanského zpěvu líbeznost,\nchceš-li vyskoumati jeho lahodnost:\nslyš, co skála hlásá, kterak k nebi pne se,\nvětýrek co tichý v dálné kraje nese,\nstříbrné co zvuky lyry vypravují;\nslyš,, co šumí řeka; slyš, co hučí háj;\nčarovné co hlasy ptactva prozpěvují:\n„Přijde jaro, přijde, zase bude máj!\nAno přijde jaro, není marné\nslovanského srdce toužení,\nvždyť i „Na horách !\"\n„v sněhu prostorách\"\nzasvitlo nám slunko blahodárné,\nnárod svoje slaví vzkříšení!\nKdožby nebyl v srdce hlubokosti\ndojat mocně citem nebeským,\nv svatyni když v plné velebnosti\nzazní hudba duchem andělským\nnadchnutá! o čem se přesvědčili\nmohl každý v chrámu Páně dnes.\nTu kdo byl, ten musí dotvrditi,\ncírkevní že slavili jsme ples! **)\nZajisté že převelice přálo\ndobré nebe spolku 'našemu,\nvůdce když mu takového dalo,\njehož obětavost každému\nza vzor může postavena býti;\nže však nám ji nelze odměnili,\nchceme aspoň důkaz podati\nnaší úcty, naší vážnosti,\npro něho již všickni cítíme,\nskrovným dárkem, v přesvědčenosti,\npovinnost že svou jen plníme.\n(Dar se odevzdává.)\n(Po odevzdání daru.)\nPřijmiž tedy, Drahý! Tvých co láska\nctitelů Ti vděčně podává.\nPřání, aby ona mocná páska, ,\nkterá spolku síly dodává,\nkterá život v jeho žíly leje,\nporušena nikdy nebyla,\nnás a Tebe stejně blažila,\nlíbezně se na Tě z dárku toho směje !\nTy jsi chlouba, Ty jsi démant pravý\nnaší jednoty; a proto hlásá\nkaždý ! dnešní den kdo s námi slaví :\n„Sláva pěvci! řediteli našemu /\"\n„Sláva ! skladateli Tovacovskému /\"\n*) Místa větší literou neznácená znamenají skladby Fórchtgottovy.\n**) Zpívala se vokální mše do D-moll od A. Forcbtgotta.\n\nLeonardo da Vinci.\nPovídka ze života umělce.\n(Pokračování.)\nBrzy na to započaté práce průlivu Martesanského za-\nměstnávaly několik měsíců myšlénky výtečného malíře. Mezi\ntím radil se vévoda s Leonardem o soše, kterou památce\nsvého strýce Františka Sforzy vystavěli zamýšlel a hned na\nto počal umělec oře v takých gigantických rozměrech mode-\nlovati, že se to skorém nemožnosti zdálo, takovou sochu\nz kovu uliti.\nZatouživ po nových zaměstnáních, vyprosil si Leonardo\nod vévody dovolení, aby si svůj atelier v klášteře Domini-\nkánském zříditi mohl; neboť převor tohoto kláštera jej po-\nžádal, aby tam „Večeři Páně\" na obmítce maloval* Avšak\ni k tomuto novému podniknutí doprovázela jej jeho obyčejná\nnestálost a často opustil svou práci, aby na zdi refektáře,\nkterá se naproti obrazu „Večeře Páně\" nacházela, podobiznu\nvévody a jeho rodiny vymaloval. Méně shovívavě nežli kníže\nvyslovoval převor Evsebius svou nespokojenost nad protaho-\nváním práce, tak že si jednoho dne vévodovi nad tím stě-\nžoval. Tento dal okamžitě Leonarda předvolati.\n„Co to slyším o Vás?\" zvolal polozlobivě a položer-\ntovně; „právě mi oznamuje Fra Eusebio, že bude nucen\nmísto Vás jiného malíře vzíti, tak jak to jednou se svými\nzahradníky učinil.\"\n„Podle toho jej poznávám !\" odvětil Leonardo více\ns úšklebkem než ve zlosti; Eusebiovi stojí zahradník a malíř\nna jednom stupni. Zahradník musí každého dne tolik stop\nžerně přerýti a malíř tolik coulů plátna barvami pomalovati.\nCož se může malíři, sochaři a básníkovi říci: Ty musíš na\ntomto dnu a tuto hodinu pracovali! Nemusíme-li pak oče-\nkávali vnuknutí — tuto rozmarnou Vilu, která prchá, když\nji voláme a která se objeví, když jsme ji zapomněli?\"\n„Možná, odvětil vévoda milostivě; „leč přiznejte se,\nmistře Leonarde, že Vaše rozmarná Vila nás nikdy tak dlouho\nneopustila, jako nyní, když dva měsíce již ničehož na obrazu\nnepracujete.\"\n„Chybí mi dva modely a sice Kristus a Jidáš.\",\n„Co se Krista dotýče, pochopuji, že se pro něj mo-\ndelu nalézti nedá; neboť té vznešenosti a dokonalosti nelze\nnikde nalézti; leč co do Jidáše, tu najdete přec modelu.\"\n„Ba nikoliv; leč bych si k tomu vzal nevědomého a\ntrýznivého pfevora za vzor.\"\n„Bravo, bravissimo!\" zvolal vévoda v hlasitý smích\nvypuknuv; „udělejte Eusebiovi místo na svém obrazu; po-\nvím mu tuto novinku a řeknu mu spolu, že ode dneška ve\nsvé práci pilně pokračovat! budete.\"\nVévoda dal rozkaz, aby slavného umělce se vší mu\npatřící poctou domů dóvedii, a dal si Fra Eusebia na to\nzavolati.\n*\nLeonardo odebral se místo aby domů šel do nejodleh-\nlejší částě města. Brzy dostal se do šírého pole, kdež jeho\nobrazotvornost novými obrazy se nasytila."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.5", "texte": "Když se opět do města vracel, byla již tma; v ulicích\npanovala temnota a ticho, toliko jen jedno světýlko kmitalo\nv jedné hospodě, kamž Leonardo vstoupil, by si odpočinul.\nNěkolik mužů podezřelého vzezření sedělo kolem stolu, na\nněmž džbánky, sklenice a kostky ležely, a byli tak ve hru\nzahloubeni, že vstoupení umělcovo do hospody nespozoro-\nvali; i Leonardo si jich nevšímal, až konečně od nich pro-\nnesené jrnéno vévody Milánského Leonardovu pozornost na\nskupeninu hráčů obrátilo.\n„Jsi své věci jist, Giacomo ?\" tázal se jeden.\n„Jak ti pravím, zcela jist. Nicolo opatřil si klíč k taj-\nným dveřím a on sám otevře.\"\n„A bude nám možno, až do komnaty vévodovy vni-\nknouti V\n„O to vše je postaráno, zaklepám a toto klepání při-\nnese mi 100 tolarů v zlatě do kapsy!\" zvolal Giacomo, je-\nhož obličej jsa osvětlen bledou září lampy, lakomství a celou\npodlost jeho srdce vyjadřoval.\nLeonardo chopil se rychle své tobolky, nakreslil v čer-\nstvosti Giacomův obličej, napsal několik řádků na jiný pa-\npír, jejž ze své tobolky odtrhl, složil papír, zapečetil jej\npečlivě a rychle se odstranil.\nPři všem tom, že již pozdě v noci bylo, zaklepal Leo-\nnardo na vrata vévodského paláce, odevzdal důstojníku, na\nněhož se spolehnouti mohl, právě napsaný list a přísně mu\nnařídil, aby jej okamžitě vévodovi odevzdal.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDivadlo.\nV posledním čase provozovalo se v král. zemsk. proz.\ndivadle : Ve čtvrtek první pohostinská hra paní Dumont-Lind-\nnerové od Norymberského divadla „Troubadour,\" zpě-\nvohra ve 4 odděleních od Camerana, hudba od J. Verdiho. —\nV pondělí dne 25. květva ve prospěch p. J. Lapila: „Kněz a\nvoják,\" aneb „Bitva u kláštera Skalického, obraz ze\nživota ve 3 jednáních s písněmi dle Bedř. Kaisera, přeložena\nod J. K. Tyla, hudba od J. Hebenstreita. — V úterý dne 26.\nkvětna: „Car a tesař,\" komická zpěvohra ve 3 jedná-\nních, přel. od J. Pečírky, hudba od Lortzinga. — Ve čtvrtek\ndne 28. května ponejprv: „Radostné překvapení,\" ve-\nselohra v 1. jednání, dle Gornera vzdělal J. Novák. Před tím :\n„Ženský boj,\" veselohra ve 3 jednáních, dle francouzského\ndle Scribe a Legouvé přeložil St. Kodym. — V neděli dne 31.\nkvětna pohostinská hra sl. Stousové ve prospěch p. Václ. Rei-\nsingra „Jiříkovo vidění,\" pohádka se zpěvy a tanci v 5\njednáních od J. K. Tyla. Hudba od rozličných skladatelů. Písně\na kvodlibet od kapelního mistra Mayra.\n\nDopisy z Čech.\n—i—.\nZ Pardubic, dne 26. května 1863. (Korunovac\nmše od Führera. — Svatodušní druhý svátek. —\nPohřeb. — 14. červen.) Dne 24. května na Boží hod se\nprovozovala slavností velkolepá korunovací mše od Fuhrera\ndo C-dur. Obsazena byla takto : 3 soprány, 3 alty, 3 te-\nnory, 3 bassy, 3 při houslích prvních, 3 při houslích dru-\nhých, 1 alto-viola, 1 cello, 1 basa, 2 kiarineiisty, 2 flé-\ntisty, 1 fagotista, 2 lesnice, 2 trompety, tympanista. Za gra-\nduale se vložilo od Tomáška tenorové a houslové sólo, jež pá-\nnové Torašu a Srňtek provedli 5 za oífertorium se dávala\nnejnovější skladba od V. Horáka „Fxaudi do mi ne\" pro bas\na klarinet-sólo, při kterémž pánové Janda a Hušek účinko-\nvali. Mši vedl ředitel kůru p. Václ. Pospíšil a sice tak,\nže všechny díly až do podrobnosti cistě a neúhonně provedeny\nbyly. Mše sama jest nesmrtelného velikána, věcně žijícího\nFuhrera důstojná, neb vyznamenává se, jako nejvíce prv-\nnější jeho geniální skladby, pravou důkladností a hluboko\npojatou nábožností, což při nových kostelních pracích semotam\nnaprosto postrádáme. V této mši se křesťan nábožný s pro-\nsebným Kyrie zcela k bohu s plnou důvěrou obrátí, při Gloria\nvzhůru povznese, při Krédo úplně věří, při Sanktus k nebi\npohlédne, při Benediktus a Agnus se vroucně modlí — a tak\nmají kostelní skladby vůbec na v kostele přítomného katolíka\núcinkovati. Druhý svátek svatodušní jest vždy ve filiálním ko-\nstele v Pardubickách zpívaná mše sv., již dvojctihodný p. P.\nSádek s předchodícím kázáním celebroval. Tamnější učitel\np. Remeš, všestranně vzdělaný a spolehlivý hudebník provo-\nzoval ná kůru mši od Diabelli-ho, Graduále od Vitáska (muž-\nský ctverozpěv), Oífertorium od Humla velmi precisně. Sóla\npři sopránu zpívala sl. Marho1 d o v a, při altu sl. Kra má-\nřo va, při tenoru zpíval p. Klika, při basu p. Kozák. Po\nslužbách božích byla jako každý rok skvělá hostina up. Re-\nmeše. Dne 26. května měl pohřeb v Pánu zesnulý p. Lambl,\ninžinýr při státní železnici. Jaké obliby a vážnosti požívaly\nbylo zřejmě při pohřebním průvodu pozorovati, an všecky stavy\nz Pardubic i z vůkolí četně zastoupeny byly, a při vkladení\nzemřelého do hrobu zapěl náš zpěv. spolek dojemnou modlitbu\nod Jelena „Slyš nás Hospodine!\" Odpočívej v pokoji! —\nDne 14. června bude na blízké a romantické „vinici46 náš\n„Pernštýn\" zábavu ve prospěch nové povolené vyšší reálky\ndržeti, na kterouž zpěvumilovné obecenstvo v Pardubicích a\nvůkolí činíme pozorno. Také zapomenouti nelze, že původní\nmyšlénkou dvou slečen Marie Hrubé a Alojsie Melišové\nse zde v městě zavede velká loterie též ve prospěch vyšší re-\nálky. Jest to zajisté krásná a ušlechtilá myšlénka, kteráž na-\npřed všude u nás volného průchodu dojde a skutečnost do-\ntvrdí, že dobré srdce našich spanilomyslných dívek také sto\njest, nějakou oběť na oltář důležité potřeby položití. Dívky\nPardubické! tedy jen s neúnavnou chutí do práce.\n\nZ Prachatic. (Svěcení práporu zpěváckého\nspolku.) Dne 18. května odbývána v starožitném městě našem\nslavnost svěcení práporu zdejšího utrakvistického spolku zpě-\nváckého. Již okolo 8. hodiny ráno přibyli sem zpěváctí spol-\nkové : Bavorovský, Vodůanský, český Budějovický, Strakonický,\nKušvaťdský, pak representanti zpěváckých spolků: Volyňského,\nNetolického a německého , Budějovického. Sesedše se v místno-\nstech zdejšího spolku zpěváckého na náměstí „u slunce\", kdežto\nv oknech práporce se znaky: říšským, zemským a městským\njsou vytknuty, odebrali se všichni spolkové zpěváctí a jiní\núčastníci doprovázeni sborem střelcův před zdejší chrám páně,\nodtud pak v průvodu vel. duchovenstva k oltáři před radním\ndomem na náměstí vkusně zbudovanému. Zde důstojným panem\nvikářem, horlivým to našincem P. Jakubem Mráčkem z Husince\nposvěcen jest krásný prápor zpěvácký, bílý a červený se znaky:\nměstským a pěveckým (lyrou); na to zatloukány jsou hřeby\nod kmoíer, družek, licástníků, ředitelů spolkův přespolních a\njich representantův; nejvíce pak hřebňv dopřáno údem slav-\nnostního výboru p. Brunnerem, zatlouci sboru střeleckému, tak"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.6", "texte": "ze by bezmála se byl celý sbor vystřídal, a domácí spolek neza-\nvadil ani o hřeb. Mezi tím co se hřeby zatloukaly, zpíval zpě-\nvácký spolek zdejší spoluúcinkováním Bavorovského spolku zpě-\nváckého obezřelým řízením pana ředitele spolku bavorovského\nučitele Jos. Ponnerta Bradského „Otce náš\" výborně. Na to\nvystoupil Husinecký pan vikář P. Jakub Mráček a oslovil obe-\ncenstvo v české naší mateřštině tak vřelými, srdečnými slovy,\nže jimi, jak bylo na celém shromáždění pozorovati, byl každý\npohnut. Po panu vikáři ujal se slova pan okresní Plcha, a řečnil\ndlouho; jenom škoda, že jeho nadšená, právě básnickým duchem\npřednešená slova, nepochopil mnohý a tak se minula s dojem-\nným výsledkem. Na to odevzdal starosta spolku pan Ed. Sin-\ndelka krátkou ráznou řeci českou vysvěcený prápor práporníku.\nPak sloužena při oltáři od pana vikáře Mrácka u četné asistenci\nmše, při nížto spolek zpěvácký mši zpíval, ajížto hlavní částky\nsbor střelecký ranami z pušek oznamovol. Po mši odebral se\ncelý průvod do chrámu Páně, kdežto spolek zpěvácký „Pange\nlingua\" od Kreuzera zazpívav, s práporem před místnosti zpě-\nvácké na náměstí se vrátil a rozešel. Odpoledne o 3. hodině\nsešli se spolkové opět v místnostech pěveckých, a odebrali se\ns práporem a hudbou zdejších ostrostřelců v cele do zdejších\nlázní k pěvecké zábavě. V zahradě lázeňské rozbity jsou stany\npro spolky zpěvácké. Návštěva slavnostní zábavy této byla velmi\nveliká a obecenstvo, v němž všecky třídy inteligentního oby-\nvatelstva, jak z města, tak z okolí byly valně zastoupeny, ne-\nnuceně se bavilo. Přítomní spolkové zpěváctí střídavě s kapelou\nzdejších ostrostřelců přednášeli veskrz výborně kusy hudební\ni zpěvné. Z přednesených zpěvů nejlépe se líbily: „Utonulá\"\nod Křižko vského, jižto výborně přednesl Vodňanský spolek\nzpěvácký a „Kozácká\" od Procházky, jižto přednesl velmi\ndovedně mladistvý ještě spolek zpěvácký z Bavorova ebezřelým\nřízením svého ředitele vůbec známého to výborného hudebníka\na horlivého našince p. učitele Josefa Ponnerta. Také represen-\ntace českého spolku Budějovického, sestávajíc z 13 údů, před-\nnesla nám výtečně krásný sbor „Náš zpěv.\" Sbory „Na Prahu\"\nod Veita, „Šumavan\" od Jirgese a „Kde domov můj?\" před-\nneseny byly ku všeobecné spokojenosti ode všech přítomných\nspolků a jich representantů. Po půl osmé hodině večer ukončena\njest slavnost na lázních jásotem, zpěvem, hudbou a střelbou.\nVeselá společnost zpěvácká vrátila se s práporem pochod „Naprej!\"\nzpívajíc, do města; a přátelské bratrské vyražení a hovor,\nzvláště v hostinci pana Josefa Volfa, který se o pohodlí cizích\npěvců všemožně postaral — trvalo až do půl noci.\nO Z Přelouče. (Akademie.) Ze zvláštní ochoty pře-\nvzali v dávané akademii dne 25. května několik čísel v pro-\ngramu hosté z Pardubic sl. Julie Vernerova, pak pánové\nJanda a Šrůtě k. Ve 3 hod. odpoledne přibyly nadjmeno-\nvaní s více hosty z Pardubic do Přelouče, kdež po malé\nzkoušce se ubíraly lidumilnému a pohostinskému sládkovi panu\nSekeroví, vlastenci a vydatnému členu zpěv. spolku „Voj-\niň íra\". V 8. hodin právě nepočala produkce, as teprv o půl\n9. hod., za to ale trvala úplně 3 hodiny, t. j. od půl 9 až\ndo půl 12 hod. do noci, kdež poznamenati sluší, že četně\nshromážděné posluchačstvo, nejsouc dosti málo unaveno, ani\ntenkráte hnouti se nechtělo, když program již ukončen byl, a\nsl. Julie Vernerova na žádost ještě jednu zajímavou piegu na\npianě přidali musela. Smyčcová kvartetta od Haydna a Mo-\nzarta, jež hráli pp. Šrůtek z Pardubic, Knittl, Promberger a\nSlánský z Přelouče, se líbily; taktéž provedení tercetta od\nBacha. Sbory zpíval „Voj mír\" řízením ředitele p. Vosyky\nsprávně, přece byla volba jen choulostivá, neb upírat nebude\nžádný, že sbory, jiné nejmenujíc, jako jsou: „Kovářská\" od\nVogla, „0 radostné cestování\" od Nápravníku, „Naše\nprobuzení\" od Procházky docela k precisnému provedení\ntěžké jsou. „Ztracené srdce,\" sólo pro baryton od Pivody,\njež p. Janda z Pardubic zpíval, muselo se opakovati. SI. Ša-\nfránkova a p. Vosyka deklamovali s patřičným a promyšle-\nným výrazem, i besední čtení došlo zasloužené obliby. Po\nzpěvu následoval rozmarný taneček a po pul noci vyprovodili\nse hosté Pardubičtí s vzájemnou laskavostí a vlídností\nk povozům jich očekávajících. Tak skončil zase jeden utěšený\nvečer, tomu krásnou upomínku zanechajíc, kdo se při pěve-\ncké zábavě zpěv. spolku „Vojmíra\" súčastnil!\n\nZ ciziuy.\n.. .ra *) Z Vídně, 20. května 1863. (Odevzdání\nbriliantové jehlice p. Forchtgottovi.) Den sv. Jana\nNep. t. r. zůstane zajisté všem údům zdejšího zpěváckého\nspolku slovanského, jakož i mnohým jiným ve Vídni žijícím\nSlovanům nezapomenutelným. Ráno o 10. hodinách zpíval spo-\nlek tento v českém chrámu Páně „Mariastiegen\" vokální\nmši do D-moll od svého sbormistra prof. Forchtgotta,\nkterá nejen od celého zde četně shromážděného obecenstva,\nnýbrž i od všech znalců, jenž ji slyšeti příležitost měli za ve-\nlezdařilou skladbu uznána jest. Ze i zpěváckým spolkem, ve-\ndením p. Forchtgotta velmi zdařile provedena byla, to do-\nsvědčí každý, kdo casu měl těmto líbezným, andělským zvu-\nkům naslouchali. Večer na to shromáždili se nejen údové\nspolku tohoto, nýbrž i velký počet jiných hosti v zahradě\n„u velkého čížka\" k společné zábavě. Ucel zábavy této byl\ndvojí; totiž: zasvěcení všem Čechům památného, církví pro-\nslaveného dne svato-Janského, a odevzdání briliantové\njehlice prof. Forchtgottovi, kterou jemu údové zpěváckého\nspolku na důkaz, jak si jeho zásluh a obětavosti vážiti a je\noceniti znají, věnovali. Sbory zde přednešené, ponejvíce skladby\nForchtgottovy, jakož i neméně sólová čísla a deklamace roz-\njařily brzy celé obecenstvo a přivedly je do nejlepšího roz-\nmaru. Zábava byla nelíčená, domácí a cím dále tím vřelejší.\nPřiblížila se hodina jedenáctá ; prof. Fórchtgott oznamuje, aniž\nby byl jaké tušení měl, „Šestnáctý květen, přednese pan\nVeselý.\" Všecko cekalo s napnutostí, co to bude, neb že něco\npříležitostného to býti musí, každý hned uhodl. Když p. Ve-\nselý básničku tuto, k slavnosti tohoto dne od A. J. K . . . y\nsepsanou přednášeti počal, nastalo hrobové ticho, které však\nhlučným potleskem přerušeno bylo, jakmile se místa objevily,\njenž se na prof. Forchtgotta a jeho skladby vztahovaly. Za\nzdařilé přednešení dostalo se p. Veselému hlučné pochvaly, j Na\nto pak ještě oslovil velezasloužilý předseda zpěváckého spolku\npan dr. Dvořáček prof. Forchtgotta, odevzdávaje mu jehlici,\nněkolika vřelými slovy, v nichž zásluhy jeho o spolek, jakož\ni účel a směr spolku samého vylíčil a všechny údy k pokra-\nčování na dráze nastoupilé povzbuzoval. Prof. Forchtgott,\nkterý ani toho nejmenšího zdání o této jeho se týkající slav-\nnosti neměl, byl velice pohnut a třesoucím hlasem, vřelými,\nze srdce se proudícími slovy děkoval za toto jemu neočekávané\nvyznamenání. Pravil, že každému Slovanu povinnost káže,\nk blahu vlasti a národa síly své dle možnosti věnovati,\na že tedy co činil, jen za svou povinnost považoval a i bu-\ndoucně považovali nepřestane. Významná to slova ! Kdyby si\njich každý povšimnouti chtěl! Kdyby každý poznati chtěl, že\nsíly jemu bohem dané nejen k svému vlastnímu, nýbrž i k blahu\nvlasti upotřebiti má, zajisté že by to s národem naším již nyní\njináce stálo ! Dejž bůh, aby k nahlédnutí tomuto brzy každý\nSlovan přišel! — Že nyní volání „sláva!\" ani konce vzíti ne-\nchtělo, není ani třeba podotknouti ; vždyť to platilo našemu\nod nás všech milovanému sbormistru. Bylať to zajisté velmi\nmilá náhoda, že zábava tato i od hostí z venkova přišlých\nnavštívena byla. Meškaly zde totiž právě deputace zLu-\nbláně, v jejíž cele o Slovanstvo velezasloužilý starosta Lu-\nbláúský pan dr. Ambrož se nacházel a deputace několika\nvenkovských obcí z Čech. Těmto vůbec, zvlášť ale dru. Am-\nbrožovi bylo od celého shromáždění hlučné „sláva!\" voláno.\nJeště dlouho po půl noci byla zahrada hostmi naplněna; ni-\n\n*) Račte nám častěji dopisovat; prokážcm se Vám za to vděč-\nnými. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.7", "texte": "komu se ani domů nechlélo. Pravíme-li, že si tento den a\ntuto slavnost každý z přítomných s potěšením připomínati bude,\nzajisté že tu jen mínění všech vyslovujeme.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Dobroslav\" v Kolíně\njiž dokonal pátý rok svého trvání, vědom sobě dobře, za ja-\nkým účelem kráčeti má. Jak letošním rokem dostál úkolu svému,\nposoudí každý z jeho činnosti, které se zacasté z mnohých\nstran nepříjemný odpor kladl. Spolek čítal tentokrát 40 pěvců\na 20 učňů ; během roku vystoupilo ze spolku 8 údů. Cvičení\nve zpěvu odbývalo se jednou v týdnu ; učňové se měli dva-\nkrát v týdnu vyučovat. Mimo menší soukromé produkce\ndávány tři velké veřejné produkce v divadle. Za-\nstavenícek uspořádal spolek tři. Dále účinkoval celý spolek\npři slavnosti Tylově na Hore Kutné, při společné produkci vícero\nspolků ve prospěch pohořelých dávané v Poděbradech; na\nPražské slavnosti „Hlaholu\" súcastnilo se 12 údů, na Kuně-\nticích většina spolku ; na Borovské slavnosti též 12 údů.\nS usrozuměníra „Tyla\", „Kováře\" a „D o b rosla va\" dá-\nvány tři společné akademie v Čáslavi, Kutné Hoře a Kolíně.\nTanečních zábav uspořádal spolek ctyry. Koncem minulého\nroku odvedl bývalý pokladník jmění spokového na hotovosti 4\nzl. 32 kr. Příjem roku tohoto obnášel 850 zl., veškerá vy-\ndaní obnáší 742 zl., přebytek 108 zl., na dluhu má spolek\n32 zl., na hotovosti zbývá v pnkladnici 108 zl. Mimo to má\nspolek své piano, hudebniny a j. v. v ceně as 400 zl. r. c.\nZa cestne údy zvoleni t. r. pp. Kaván, Navrátil a Červinka, na\nvzájemné přátelství spolků též předseda „Kováře\" a „Tyla.\" Na\nkonec zprávy teto buďtež díky vzdány všem jeho příznivcům a\npodporovatelům a provolávám : Sláva!!! Činným pp. údům\nk volbě nového výboru : na den 30. května.\n*** Zpěvácký spolek „Slavoš\" v Berouně\nuspořádá pěveckou a deklamatorní akademii dne 7. června\nt. r. na Plzence. Program jest tento: 1. „Česká vlasť\" od\nJelena. 2. Deklamace. 3. „Andělíčku boží,\" píseň od Fr.\nPivody. 4. „Zpěv mlatcň,\" sbor od AI. Hniličky. 5.\n„Tvé oci,\" píseň od Kavána. 6. „Vltava,\" sbor od Vogla.\n7. 8. „Vlastenecká,\" píseň od Pivody. 9. „Polka,\"\nsbor od H. Řeháka. Po akademii následuje taneční zá-\nbava. Čistý vynos jak akademie tak i taneční zábavy věnuje\nse Berounské škole k zakoupení potřebné sbírky k názornému\nvyučování.\n*** Zpěvácký spolek „Slavník\" v Zbraslavi,\njenž za příčinou nepohodlné povětrnosti výlet do Štěchovic\npodniknouti nemohl, odložil jej na 31. květen.\n*** V Š1apan i c í ch na Moravě zařídil se tyto dni\nslovanský zpěv. spolek, a počet údů vzrůstá den ode dne.\n„Na zdar!\" voláme tamnějším občanům a národovcům !\n\nZ Prahy.\n\n— Vypsání ceny za nejlepší mužský sbor.\nZpěvácký spolek „Hlahol\" v Praze vypisuje tímto cenu 20 franků\nve zlatě za nejlepší ctyrhlasou skladbu pro mužský sbor, kterouž\nmu k tomuto účelu jilemnický zpěvácký spolek „Branislav\" byl\nzaslal. Skladba může býti vážného neb humoristického obsahu.\nLhůta, v které se skladby zasýlati mohou, bude trvati od 1. června\ndo posledního srpna b. r. Skladby nechť se zašlou frankované\nv partituře s nějakým heslem a s zapečetěným jmenem sklada-\ntelovým s tímtéž heslem na zevnější straně obálky pod adresou:\nJednatelství zpěváckého spolku „Hlaholu\" v Praze v Jámě\nčíslo 1263—11.\nSoudcové budou zvoleni ze středu výboru „Hlaholu,\"\nv případě, že by se o dvou jednostejně ceny hodných skladbách\nshodnouti nemohli, bude požádána některá kompetentní autorita\nhudební mimo spolek o své zdání, jejíž hlas pak o ceně\nrozhodne.\nSkladby, jichž původce by se sám nápisní stránce neb\nkdekoliv jinde vlastním svým jmenem podepsal, budou se po-\nvažovati, byťby i jinak ceny hodny byly, jakoby zaslány nebyly.\nJakmile cena některé skladbě přiřknuta bude, rozpecetí\nse obálka, jež jméno skladatele obsahovati bude, a ohlásí se\nnázev skladby i jméno původce novinami a cena určená se\nmu doručí.\nV Praze, dne 24. května 1863.\nVýbor „Hlaholu\" v Praze.\n— Naše krajanka sl. Char. z Tiefensee dávala\ndne 1. května v Paříži v sále Hercově svůj koncert, jenž se\nz velké návštěvy těšil. Mezi jinými bravourními áriemi, s ni-\nmiž dostatečně pronikla, překvapila Pařížské obecenstvo dvěma\nčeskými písněmi : „Osiřelo dítě\" — „Měla jsem holoubka,\"\nkteré s velikým potleskem přijaty byly.\n— Slečna Otilie Malá, o jejímž nadání pro divadlo |\nza příčinou vystoupení jejího v „Panně Orleanské\" a v „De-\nboře\" se kritika česká příznivě byla vyslovila, byla před ne-\ndávnem ředitelstvím divadelním pro obor tragických milovnic\nk českému divadlu engažována.\n— Vlastenky Moravské usnesli se v Pravcicích\nna tom, že podají Brněnskému výboru pro národní slavnost\nlOOOleté památky na Velehradě vyjádření, že sobě přejí\nse činně též zúcastniti v národní slavnosti a sice tím, že určí\nněkolik cen pro zpěvácké spolky, které při dotčené\nslavnosti ne j 1 é p e pěveckou úlohu svou provedou.\n— Pan Václav Proška co skladatel a spisovatel\nhudební chvalně známý obdržel uprázdněné chorregentské\nmísto u sv. Hašt a 1 a. Mimo něho stal se p. Průcha varha-\nv\nníkem v chrámě u sv. Jindřicha a p. Caboun ml. u Fran-\ntiškánů. Pan Starý, učitel hudby v ústavě p. Stáry obdržel\nvarhanické místo v chrámě sv. Trojice.\n— Znamenitý tenorista p. Andr, bratr na-\nšeho výtečného zpěváka dvorního operního divadla, bude zpí-\nvati v Temešváru.\n— Ferd. Laub koncertoval s nejskvělejším úspěchem\nv Terstu a odebéře se přes Bavorsko do Vídně, kdež několik\nhudebních zábav z oboru komorní hudby uspořádá.\n— Pražan p. Lion, žák AI. Dreyschocka, kon-\ncertoval před nedávnem v Berlíně, kdež v soukromém kon-\nservatoriu p. Kuláka co učitel piana účinkuje a došel za svou\nzdařilou hru velké pochvaly. Jmenovitě líbilo se jeho trio\npro piano, housle a cello, které — jak tamnější noviny tvrdí,\n— k nejlepším skladbám téhož druhu v nejnovější době se\npřipocísti může.\n— Náš rodák p. Charles Wehle odcestoval s vir-\ntuosem Kletzrem dne 24. března z Marseillu, kdež koncert\nuspořádal, do Algiru, kamž dne 27. března přibyli. Odtud\nodebrali se do Tunisu.\n— Naši krajané p. Jaroslav Čermák a Sobě-\nslav Pinkas vystavěli v Pařížské výstavě obrazů, která od\n1. května otevřena jest — ctyry obrazy — a sice Jar. Čermák\ntři a Sob. Pinkas jeden. První umělec vystavěl podobizny čer-\nnohorské kněžny Darinky, kněžny Mile vy a konečně po-\ndobiznu hrdiny Mirka. J. Čermák byl by vystavěl více obrazů,\nkdyby bylo vůbec letos umělcům dovoleno přes tři kusy vy-\nstavěti. Každý musí s obdivem se pozastavili nad mistrným\nštětcem Čermákovým. S. Pinkas vystavěl obraz tak zvanou\n„mrtvou přírodu\" čili „tichý život\" a srnku s bažanty atd.\n— Páně Zengrova přednáška v umělecké besedě\no akustice (sluchovědě), první to přednáška, jaké „umělecká\nbeseda\" za úěel si vybrala, došla ze strany obecenstva vůbec\nčetné, se strany však hudebníků zvlášl skrovné návštěvy.\nKaždý posluchač mohl se přesvědciti, jak velký rozdíl panuje\nmezi tím, když čteme zákony akustiky ve fysikách Kunzeka,\nHeszlera atd. a mezi živým slovem páně Zengrovým. Páně\nZengrova přednáška nabyla pro každého posluchače zvláštní\nzajímavosti tím, že pan prof. Zenger téměř každý výrok svůj"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630601-01.1.8", "texte": "fysikálními stroji osvětlil. Mezi rozličnými stroji poutaly po-\nzornost obecenstva na sebe : mono chord, syreny, sklenná\nroura sluchová, papírové plochy zvukové a t. d.\nPřednáška počala o osmé hod., a skončila se teprv po deváté\nhodině večer. Jest věru co litovati, že se k této velezajímavé\npřednášce lak málo hudebníků, kterýmž zvláště tato přednáška\nplatila, dostavilo. Z toho vysvitá, jak málo zdejší hudebníci\no své duševní vzdělávání peěují. Panu prof. byly obecenstvem\nza tuto ochotu jeho vřelé díky vzdány.\nKnihopisný slovník cesko-slovanské, aneb se-\nznam kněh, drobných spisňv, map, obrazných a hudebných věcí\nvyšlých v jazyku národu česko-slovenského od roku 1774 až4\ndo nejnovější doby počal právě nákladem kněhkupectví p. 1. L.\nKobra vycházeti. Co rukověť přátelům literatury, zároveň co\ndodatek k Jungmannově „Historii literatury České\" vydal Fran-\ntišek Doucfca, přišpěaíin Jos. AI. Dundra a Frant. Ai. Urbánka.\nCena každého sešitu 40 kr. r. c.\n— Schůze odboru umělecké besedy pro krásné\numění a literaturu, která se v pátek dne 22. května odbývala\nnebyla tak valně navštívena, jak by toho důležitost předmětů,\no kterých se jednalo, totiž založení školy divadelní a časopisu\ntéhož směru byla vyžádala. Náměstek předsedy odboru p. H o f\nzahájil schůzi tuto delší řeci, v níž divadelní naše poměry po-\ndrobněji vylíčil a na potřebu divadelní školy, kterou umělecká\nbeseda zařídili hodlá, poukázal. Po něm co jednatel odboru\npodal pan Hálek zprávu o stanovách této školy, které ve\nspolku s p. Kolárem ml. byl vypracoval a předložil je schůzi\nku další poradě a uzavření. Pan Schwarz žádá na to, aby\nse, dřív než se shromáždění do podrobného rokování o stano-\nvách těchto spustí, přikročilo k generální debatě o tomto před-\nmětu, a poukazuje k tomu, kterak by to prospěšné bylo bývalo,\nkdyby se výbor dříve o správní pravidla pro odbor krásných\numění byl postaral, ano by na jeho základě rokování o důle-\nžitém předmětu divadelní školy bylo usnadněno bývalo. Pan\nHálek odpovídá na to, že již sám na správních pravidlech\nodboru pracuje, že však zdálo se mu zařízení divadelní školy\nbýti nutnějším, pročež také stanovy její odboru dříve k poradě\npředložil. V náhledu tom podporuje jej též přítomný jednatel\np. Sklenář\", načež p. Švanda za Semcic přistupuje\nku náhledu Schwarzovu zvláštní ciní návrh, aby se rokování\no předložených stanovách pro důíežitoet předmětu samého od-\nročilo, aby se navržené stanovy litografovati daly a pak teprvé,\nkdyž každý jednotlivý clen je byl prostudoval, ku rokování\nodboru předložily. Návrh tento potkal se s všeobecným souhla-\nsem. Po krátkém rokování, v němž se také pp. Vilímek,\nJanda a Hof súcastnili, ustanoveno, že příští valná schůze\nodboru krásných umění pro vyřízení tohoto předmětu, odbývali\nse má v osmi dnech, zároveň ale jest přijmut návrh, že mimo\nto i odbor pro hudbu ku poradě této má být vyzván, poněvadž\nse tu také o hudební část divadelní školy bude jednali. Vedle\ntoho slíbil p. Hálek, že žádaná pravidla odborní zároveň ve\nschůzi této odboru k vyřízení předloží, což s uspokojením jest\npřijato, a celá záležitost tím vyřízena. Druhým předmětem chůze\nbyla záležitost divadelního listu, kterýž umělecká beseda chce\nzaříditi. Pan Boleslavký, vydavatel „divadelního ochotníka\"\nnabídnul totiž ve zvláštním přípisubesedě, že na místo „divad.\nochot.\" vydávati chce divadelní list, a žádal, aby umělecká\nbeseda tento úmysl jeho aspoň morálně podporovala. Naproti\nžádosti této vyslovil se zúplna p. Švanda dokazuje, kterak\nby to nepřiměnené bylo umělecké besedy, kdyby soukromníku\nkterý by ani co takový zájmy a účel v listu svém snad sle-\ndovati by nemohl, v té věci podpory své poskytla, kdežto\npřece sama v stavu jest, podobný časopis si zaraziti a říditi;\nnavrhuje tedy, aby se dotčená žádost zúplna zamítla. Pan Ná-\npravník jest téhož náhledu, navrhuje alte, aby se záležitost\nta zvláštní komisi odevzdala, která by o tom rokovati měla,\nzdali by se takový časopis snad pro veškeré odbory neměl\nzaříditi a jaké cesty by k tomu nejlépe vedly. Po živém ro-\nkování, v němž se veškeři přítomní súcastnili, přijaty jsou ná-\nvrhy pp. Švandy a Nápravníka i přistoupí se k volbě\ntéto komise, která dle návrhl p. Hálkaz šesti členů má se-\nstávati. Výsledek volby jest, že zvoleni jsou do komise pro\nporadu o zaražení časopisu besedou uměleckou pp. redaktorové\nHálek a Vilímek, školní rada We n z i g, dramaturg Šva n-\nda ze Semcic a spisovatelé Nápravník a Schwarz.\nO osmé hodině skončila se schůze.\n„Odvedeného prosba.\" Národní sbor od Křížkovského. Ne-\nbývá snadným úkolem, jednoduchý zpěv — píseň slovy i nápěvem\nv pocit jednotlivce sústředěný přetlumociti ve sbor a zpěv po-\níyfonický; neboť ryzá píseň na výrazu svém často utrpívá. Lee\nKřížkovský, jehož „Dívco, dívco\" — a jiné skvělého výsledku\nse neminuly, dovede pečlivě zacházeti s písněmi svého národa,\naniž poruší květu, jakýmž se co do své půvabné sentimentality\nhonosí a ve sbor uvedeny své slovanské měkkosti nabývají.\nTaktéž ve sboru národním (původně písni) „Odvedenéhoprosba\"\nnepozbyl ráz své originality a jarou myšlenkou sem a tam har-\nmonicky zdobený zpěv čtverhlasem rozmanitě barví jednotlivé\nmomenty, z nichž slovenská píseů obyčejně za střídavými tempy\nnejvíce sestává a v nichžto Křížkovský naivní text z lidu ka-\nrakteristickým zharmonisováním vkusně umístil. Tímto budiž\nnová tato úprava Křížkovského vřaděna čestně mezi prvnější\npráce jeho. Zbývá toliko zpřímili nějaký dobrý poklesek, jenžby\nskladbě této na příkoř býti mohl. Jest to v taktech na slova\n„Ach což vy co pláčete\" kde skladatel přešel na okamžik do F\nmoll a průchodními notami základní harmonií tak otřásl, že se\nsesouti hrozí. V tempě L'istesso\" (12—16) v prvých dvou\ntaktech nelze shodnouti se s trojtónem Es vzhledem u spojení\ns kvart-sextovým akkordem prvního stupně s F moli. V2. taktu\n„v molto Adagio\" spojil skladatel E moll trojtón s kvart-sex-\ntovým akkordem z g—dor v rovném pohybu, čehož následkem\ndvě zjevné aktavy. Na to upozornivše, učinili jsme přísné kritice\nzadost, vyslovujíce zároveň i přání, že se těšíme brzkou prací\nz bodrého pera páně Křížkovského uvítali !\n\n—a.\n\nHudební literatura. Nákladem p. Lud. Fleischera\nvyšla tyto dni nová polka „Polka du bivouc de Pusto-\nvojtov\" od A. J. Svobody. Titulní list této polky je velmi\nvkusný; obsahujeť krajinu, v nížto se nalézá polská rekyně sl.\nPusto vojtovu a ve vojenském obleku. Polka sama vyniká\nsvěžím rhytmem a dobyde si zajisté všude přízeň tancechtivého\nobecenstva. Stojíť 54 kr.\n\nListárna.\nSlavným zpěv. spolkům. Následující sbory lze\nv naši kanceláři obdržeti: „Brouk a kvítko,\" první cenou\npoctěný sbor od V. J. Veita (40 kr.) — „S Bohem\" sbor\nprvní cenou poctěný od Faista (45 kr.) — „Netrpěli-\nvost\" dle Šuberta pro sbor uspořádal Hošek (30 kr.) —\n„Píseň výletní,\" sbor od Abta (40 kr.) — „Nedělní,\"\nsbor od Kreuzera (30 kr.) — „Kdybys byla mojí/1 sbor\nod Fr. Škroupa (30 kr.) — „Má otěina,\" sbor od K. Sla-\nvíka (36 kr.) — „Kuželkářská,\" komický sbor od Scba-\nfera (60 kr.) — „Karolínka,\" polka (sbor žertovný 60 kr.)\nPanu Berg. v Ml. Bol. Co dělají transkripce? — Pan.\nAnt. M. v Boh. Srdečné pozdravení všem. — Pánům ochot,\ndivad. v Kutné Hoře. Kus „Sládci\" od J. Erbena ještě po-\ntřebujeme ; pročež račte nám prominout."}]}