{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_sha256": "51db4ca3ffcaf312abc9156f66618994374a8aa3a4a75d16b4f10a8201a601c2", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/06/10_01/bmtnabd_1863-06-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "129", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.1", "titre_corps": "Fr. Tůma a Václ. Tomášek co skladatelé kostelní. Od hraběte dra. Laurencina.", "titre_sommaire": "Fr. Tůma a Václ. Tomášek co skladatelé kostelní. Od hraběte dra. Laurencina.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4031, "texte": "Fr. Tůma a Václ. Tomášek co skladatelé\nkostelní.\nOd hraběte dra. Laurencina.\nTůma zastupuje naproti svým současníkům a soudru-\nhům v umění místo jednostranného racionálně-nábožného po-\njmu tí mešního aneb vůbec kostelního textu v tónech, a tóny,\nkteré si za úlohu obralo, své výtvory jistou neskíonnou váž-\nností, až do nejjemnějších tahů zavile držící důstojností re-\nflexe oduševniti. Toto racionalistické pojmutí mešního a ko-\nstelního textu vůbec jeví se u Tůmy ve všech možných smě-\nrech, z niehžto toliko jen jedno dílo pozorovali se může.\nCo do formy vyniká toto čistě pojmové uchopení-se božích\na kostelních slov v útvorech našeho skladatele převládáním\nano samovládou nejprísnéjsího kontrapunktického živlus\nKaždý pohled do výborných Tůmových partitur ukazuje nám\nzde imitatorní, onde harmonické, zde fugirovaně, tam\nv duchu tak zvaných starých církevních tónin myšlené pro-\nvedeni ; každé z jeho thém dá se dle všech druhů podvoj-\nného aneb vůbec vícenásobného kontrapunktu obrátili; z každé\nz těchto základních myšlének lze hned v jejím původním vy-\nskytnutí-se nejrozmanitější spůsobilost k užšímu vedení poznati,\na sledujeme-lí spůsob jejího rozvětvení, vidíme v ní nejpří-\nsnější dialektickou methodu, kterouž si možná kromě Bacha vždy\njen tónově vtělenu myslili. Ve spůsobě Tůmova thematického\nvedení lze zpozorovali věčné se zdokonalování, neustále zvý-\nšené vyvinování a při vší logické přísnosti vždy podivuhodně\nvolné nenucené proudění. Tato okolnost přiměla as životo-\npisce tohoto skladatele v Schillingově „Encyclopedii veške-\nrých hudeních věd\" (6. svaz. str. 795) k výroku: „Tůmovy\nklasické církevní skladby chovají se v hudebních ar-\nchivech co vzácné skladby.\nAvšak nalézá se ještě jiná okolnost, která cennost Tů-\nmových skladeb tak vysoko staví, že si každý, kdož jeho\nútvory jen poněkud zná, vroucně přeje, aby nádherné cír-\nkevní skladby tohoto mistra neležely pouze v hudebních po-\nkladnách nakupeny, a na tento spůsob přístupny byly pouze\nmladíkům, kteří by partitury tyto studovati chtěli, nýbrž aby\nskladby Tůmovy na kůrech kostelních k povznesení zbožnosti\nzavznívaly.\nA zde vyplývá druhé duchovní stanoviště nábožensko-\ntónového racionalismu Tůmova. Spocíváť na oné vysoké\nušlechtilosti, na oné hluboké znacnosti, na oné přísné váž-\nnosti jeho thém a jich spůsobu provedení; spocíváť na oné\npronikající pravdě, s nížto náš skladatel text svaté mše a\nžalmů v jeho celosti jakož iv jeho jednotlivostech, prost jsa\nvšeho bažení, by se zalíbil, prost jsa všeho titěrkování, prost\nvšech marných libohlasých cetek, věrně pojal a vyjádřil.\nV Tůmových církevních skladbách jest vždy trefně zá-\nkladní karaktér a smysl slov podán as důsledností' nejhlub-\nšího porozumění až ku konci podržen a proveden. Tůma\nvše obešel a všeho se vystříhal, co by jen nejslabší stín\nnevážnosti na sobě neslo ; jeho skladby jsou vždy pravdivé,\nvždy ušlechtilé, vždy krásně značí se v nich věrně pod-\nstata, obsah a smysl za základ položených slov. Ale jak\njiž praveno, jsou všechny tyto přednosti výsledkem dozrálé\nreflexe, nejvšestrannějšího vědeckého vzdělání našeho skla-\ndatele; jsou výsledkem myslivosti čili důmyslnosti, která\nsvým bohatým obsahem jedině k oné stálosti a neměnitel-\nnosti náboženského uvědomění a pohřížení-se v boha do-\nspěla. Je to tóny vtělená filosofie o slovech božích, která\nse v Tůmových skladbách jeví. Tato filosofie vystupuje zde\nale tak rozhodně a je tak proniknuta vznešenou úlohou, že\nmnoho přesvědčovacího umění k tomu zapotřebí, abychom\nvyrozurnněli, že tato nádherná hudba jest jen odrazem nej-\nhlubšího vědění a že vlastně z oné dětské víry, z duše kaž-\ndého skutečně náboženského umění nevyšla.\nTento duchový klam přispívá k tomu, že nám Tůmovy\nskladby tak drahé jsou, a klam ten neruší jejich významné\ndojmy i toho,, jenž odhaliv onen závoj vlastní snažení a\nchtění Tůmovo yyzpytoval.\nPoznání tohoto zastřeného obrazu mile na nás působí.\nTakovýto racionalismus dá si i nanejvýš věřící křesťan líbiti,\npřilne k skladbám Tůmovým a těžce, ano velmi těžce se\ns ním loučí.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "131", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.2", "titre_corps": "Něco o hudebnictvi Slovanů.", "titre_sommaire": "Něco o hudebnictvi Slovanů.", "signature_source": "K. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.1", "debut_caractere": 4033, "fin_caractere_exclue": 4166, "texte": "Něco o hudebnictvi Slovanů.\n\nT. Bulgarin dí ve svém spisu „Wospominija\" zvaném:\n„Poláci, podobně Cechům, jsou národ hudební a Cechové"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6375, "texte": "proto jen převyšují v hudbě všecka slovanská plemena, že\nmají v Praze konservatorium, rozšiřující vkus a vzdělávající\nučitele.\" Příčina, proč Čechové nad jiné Slovany v hudbě\nvynikají, zdá se nám v něčem jiném záležeti, nežli pouze\nv konservatoriu Pražském, neboť jinak by Poláci a leckterý\njiný národ jen dobré konservatorium zřídili potřebovali, aby\nse v hudbě vyznamenali. A jak to vyhlíželo s českou hud-\nbou v poměru k jiným národům, když v Praze konservato-\nria ještě nebylo? Myslíme, že ne tuze špatně, kdežto za\nnašich časů, kdežto hudební umění u nás zkvétá, veliká část\ndobrých, snad i výtečných hudebníků o Pražském konser-\nvatoriu ani neví a mnohem větší část žáků a učitelů hudeb-\nních vlivu jeho nepodléhá. To však na ujmu ústavu toho\nřečeno nebuď, neboť úlohou jeho není ani být nemůže, aby\nsvým působením všechny milovníky hudby bezprostředně za-\nhrnoval. Úlohou jeho jest, schopnosti již přítomné, nadějné,\ndůkladně pěstovati a k vyššímu stupni umění vzdělávati;\nschopnosti k tomu vzdělání ale, jsouce více vrozené nežli\npřijaté, nabyté, musí být u velikém množství již v národu,\nv jeho povaze duševní, musí činit část národního rázu,\nmají-li od národů cizích uznány a za značné vyhlášeny býti.\nPravá tedy příčina toho, proč Čechově hudebním umě-\nním nad mnohé národy prosluli', leží v četnosti kapa-\ncit hudebních, které dohromady (ne však jednotlivé zvlášť)\ntoho dokázali, že Čechově slují národem hudebním,\na že toho zasluhují, o tom svědčí veliký počet hudebníků\na hudebních umělců Českých.\nAvšak málo by prospěly jednotlivcům a celku vůbec\nschopnosti tyto, kdyby nebylo jiných momentů, které jsou\ntakořka podmínkou hudebnictví českého, a momenty ty přede-\nvším jsou: katolictví a venkovské učitelství.\nYůbec známo, že všeliké umění náboženstvím od jak-\nživa podporováno bylo, že stavitelství, sochařství, řezbářství,\nmalířství, hudba i zpěv, ano i básnické a dramatické umění\nmocného podnětu a bohatého předmětu v náboženství nalé-\nzaly a dílem ještě nalézají. Toto platí o náboženství pohan-\nském jako i křesťanském, jmenovitě katolickém, které si\nobzvláště ve vytvořování, zpodobnění myšlének, v slavnosti\na skvostnosti přímětků náboženských slibuje a tudy nad jiná\nkřesťanská vyznání všelikému umění široké pole k činnosti a\nvyvinutí poskytovalo. Za našich však dob, za kterých u srov-\nnání se středním věkem ocháblá mysl náboženská ve veliko-\nlepých dílech uměleckých jen velmi zřídka se ukazuje, za\nkterých vkus umělecký také v jiné stránky lidského života\npřekročil, většího předmětového okresu nabyl, ba celého\nveškerenstva se zmocnil, zůstala z tolikerých uměni vy-\nznání katolickému skoro jen hudba, na kterou i za\nvěků novějších víc než druhdy působí.\nHudba a zpěv činí důležitou stránku našich služeb bo-\nžích, a proto se také žádá, aby při každém farním kostele\nněkdo byl, kdo by kostelní hudbu řídil. Ve vsích a v men-\nších městech bývá to vždy učitel, a proto musí být hudeb-\nníkem, chce-li být učitelem, byť jinak ku školnímu úřadu\nsebe neschopnější byl. Učitel tedy má vedle vyučování mlá-\ndeže v předmětech literních také řídit hudbu; o to ale žádný\nnedbá, kde vezme hudebníků to jest jeho starost.\nPamatuje-li tedy na svou budoucnost svého úřadování,\nvycvičí si ze svých žáků, kteří se obyčejně samochutě k tomu\nhlásí, víc než potřebný počet hudebníků, při čemž mu po-\nmocník svědomitě pomáhá, poněvadž leckdes za to od ro-\ndičů malou odměnu dostává, a později s výrůstky co kapel-\nník o musice vydělává. Hudba se stane školním před-\nmětem.\nTakovým spůsobem naučí se veliké množství mladíků\nhudbě, ovšem ne vždycky dokonale a důkladně, ale první\nzáklad jest dán, mnoho ochotníků získáno, a mezi velikým\npočtem hlav najde se leckterá dobrá, která vlastním cviče-\nním doplní, čemu se od učitele naučila, aneb pilností dovrší,\nco jí na výtečných schopnostech schází, neřku-li že se mno-\nhému důkladného navedení a dobrého základu i od venkov-\nského učitele dostane. Yětší část hudebníků, kteří v cizině\nza své umění uznání došli, pověst, že jsou Čechové národ\nhudební, ospravedlnili a rozmnožili, nabyla takovouto cestou\numění svého, neboť málo kterému z mnohočetných dobrých\nhudebníků a snad i umělců bylo dopřáno vzdělánu býti v ně-\njakém výtečném hudebním ústavu, nějakým mistrem zna-\nmenitým.\nDuševní povaha, ráz národu tedy činí jej hudby- a umění\nvůbec milovným; mravní život (náboženství škola), často\ni občanské poměry probouzejí a vzdělávají vrozené schop-\nnosti k umění hudebnímu, a dostojný zasvěcenci jeho vesměs\nzískají národu příjmí hudebního. Dejte seveřanu více po-\nhyblivosti, více ohně, prudší krev, dejte mu k tomu při-\nměřená náboženství a školy, při kterých hudba důležitým\npředmětem jest, a uvidíte, že i Laponce a Sibiřany bude\nmožná nazvali národem hudebním.\nSlované jsou národ hudební, jejich letora, jejich po-\nvaha duševní je k tomu vede; svědectví o tom dávají jejich\nmelodické z lidu samého pošlé písně, které, ač u jednotli-\nvých větví typu rozdílného, tu rázností, tam rozmarnou bo-\ndrostí, tu elegičnou zádumčivostí, tam dovádivou veselostí\nse karakterisujíce, přece vesměs okrouhíostí tónů, harmoni-\nckou barvitostí a libozvučností se vyznamenávají.\nNe všechny větve slovanské ale stejně v hudbě pokro-\nčily, a vůbec se dá říci, že Slované jihovýchodní (Rusové,\nBulhaři a Iliro-Srbové) za západními (Poláky, Čechoslovany\na Lužicany) v hudebním umění zůstali. Příčinou toho jest,\nže u nich ony dva momenty, ktsré jsme svrchu jako po-\nmocné páky hudebnictví českého uvedli náboženství a\nškoly takového působení nemají. Jak známo, jsou Slo-\nvané jihovýchodní víc jak s tří čtvrtin vyznání řeckého, které\nhudbu do chrámů nezavedlo a služby boží jenom při zpěvu\nodbývá. Poněvadž ale mimo to vesnických škol velmi málo,\norganisace jejich ohledem hudby jiná, také kultura lidu ne-\npatrná : není u nich popudu vnitřního (vzdělanost) ani ze-\nvnějšího (náboženství), ani příležitosti (školy a jiné ústavy)\nk učení se v hudbě. Ruští dákové (kostelní zpěváci) zastá-\nvají ve vsích jako věc vedlejší tak dalece učitelství, že mlá-\ndež čisti a psáti učí, majíce především zpěv na zřeteli. Od-\ntud i přichází, že zpěv dosti jest v Rusích rozšířen *), hudba\n\n*) Ano i s hudbou vojenskou před nedávnem ještě závodil. Za pano-\nvání zemřelého cara Alexandra mél každý pluk (a snad posavád má)\nzvláštní sbor zpěváků, kteří nejen na pochodech s pištci a hudeb-\nníky se střídali, nýbrž i při veřejných zábavách hudbu zastávali."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 889, "texte": "ale nástrojová zanedbána bývá; odtud i přichází, že Rusové\npřevýšeni jsou v hudbě od Poláků, kteří větší počet vesni-\nckých škol mají a jsouce vyznání katolického, nejen příleži-\ntosti, nýbrž i vnějšího podnětu k pěstování hudby ve svém\nmravním životě hojněji nalézají nežli pokrevní sousedé jejich.\nMezi všemi Slovany jsme my Čechové vesnickými ško-\nlami co do poctu nejvíce obdařeni; učitelům, kteří dva úřady\nzastávají, ukládá se zamlčené a prostředně vyučování v hudbě\nza povinnost, jiných příležitostí a ústavů k vyššímu hudeb-\nnímu vzdělání nachází se u nás víc než v jiných krajích slo-\nvanských, schopností vrozených jest u nás nemálo, a z toho\nvšeho vesměs vyplývá, že Čechové všecka slovanská ple-\nmena v hudbě převyšují. Dejte jiným Slovanům ty samé\npředměty, tu samu příležitost a duch hudební, všem Slo-\nvanům stejně vrozený, bude se u všech stejnými výsledky\nhonositi.\n\nK. S."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "132", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.3", "titre_corps": "Leonardo da Vinci. Povídka ze života umělce.", "titre_sommaire": "Leonardo da Vinci. Povídka ze života umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.3", "debut_caractere": 891, "fin_caractere_exclue": 5252, "texte": "Leonardo da Vinci.\nPovídka ze života umělce.\n(Pokračování.)\n* /\nNa to uzavřel se Leonardo do svého atelieru, kdež až\ndo svítání v hlubokém přemýšlení trval; jakmile však ranní\nzáře se ukázala, chopil se štětce a pustil se s nevýslovnou\nhorlivostí do práce. Fra Eusebio navrátil se z vévodského\npaláce, pln jsa bázně, domů. Chtěl několikráte toho večera\ns Leonardem mluviti, ale vždy mu bylo praveno, že umělec\nještě doma není. Druhého jitra klepal sám časně z rána na\ndvéře atelieru ony však byly zavřeny; přišel hodinu na\nto a opět bylo vše nadarmo. Ještě nebyl zvon hodinu po-\nslední oznamoval, když se opět objevil leč nyní otevřely\nse dvéře.\n„Čím mohu sloužiti, Fra Eusebio?\" tázal se s přívě-\ntivou tváří Leonardo.\n„Byste mne ušetřil, sig. Leonardo,\" zvolal mnich po-\nkorně. „O mějte smilování! Nedejte kmeta všanc všeobec-\nnému posměchu.\"\nUmělec díval se zvědavě na Eusebia, neboť mu ne-\nrozuměl.\n„Budoucně\" pokračoval převor, dále oka svého ne-\npozvedna „pracujte kdy a jak chcete .... Bylť jsem\nYám obtížný, leč nejsem zrádcem, nejsem Jidášem . . . .\nsig. Leonardo, mějte slitování!\"\nPři posledních slovech převorových zpomněl si Leonardo\nna žert včerejšího dne a hned z toho poznal, že vévoda\nžert tento za vážnou událost převorovi pověděl.\nUmělec chopil se rychle ruky mnichovy a vedl jej\nk obrazu „Večeře Páně.\" Kmet si oddechl; neboť obličej\nJidášův nepodobal se v tom nejmenším obličeji převorově.\nV tom samém okamžiku otevřely se dvéře a Ludovico\njsa pouze podkoním svým doprovázen, letěl Leonardu do ná-\nruče a vřele jej k sobě tiskl.\n„Není na tom dosti, že našemu milovanému malíři za\njeho výborné práce zavázáni jsme,\" zvolal vévoda s výra-\nzem nejživější vděčnosti; „my mu i za svůj život co děko-\nvati máme! Leonardo jest ten šlechetník\" pokračoval\nvévoda k převoru se obrátiv Jenž pikle zrádců vyskou-\nmati a vyzraditi dovedl! Leč, co vidím!\" zkřikl vévoda,\njehož oči k obmítkovým malbám Leonardovým nyní upřeny\nbyly; „zde jest ten zrádce Giacomo v podobě Jidáše vyma-\nlován !\"\n„Mohl jsem lepšího vzoru míti, milostivý pane ?\" táza'\nse umělec.\n„Vaše volba nemohla tak jako Vaše vyvedení lepší býti.\nJak hluboká pravda spočívá v tomto sprostém a zrádném vý-\nrazu Giacoma ! Leonarde, žádný smrtelník Vás nepřesti-\nhne ! . . . Ale vy jste též nakreslil hlavu Kristovu, kdo Vám\nsloužil při tom za model ?\"\n„Tento náčrtek jest plodem mého vnuknutí; leč s plo-\ndem tím nejsem nikterak spokojen. Ó tento Kristus ! . . . .\njá jej nikdy nedokončím!\"\n„Vy jste své apoštoly tak krásně vyvedl, že lepších\ntypů ani nestává, a pročež s chutí do toho, mistře Leonarde;\nmy víme, co váš štětec s to jest provésti.\"\nAvšak ani povzbuzování vévodovo ani Leonardovo přání,\nby své dílo viděl ukončeno, nepřispěly k tomu, aby vzoru,\njehož se domáhal, nalezl a obmítková malba „Večeře Páně\"\nsnad nejkrasší dílo věhlasného umělce, zůstala nedokončena.\nRydlo zvěčnilo tento překrásný obraz, tak že velkole-\npost komposice, dokonalý výraz hlav, jednota sestavení, ja-\nkož i ideál každé jednotlivé částě žádné újmy neutrpěly.\nUmělec zvolil si moment, kde vykupitel k svým učenníkům\npraví: „Jeden z vás mne zradí!\" Při těchto slovích zdají\nse býti všichni jako ohromeni, a v každém obličeji jeví se\ndle jich povah podivení a rozčilení. Jeden div neomdlévá,\ndruhý zůstane nepohnutý jako socha; tento zprudka vstává,\nonen dokazuje svou nevinnost s tónem nejčistší pravdy. Ji-\ndáš toliko je lhostejný a při vší jeho zdánlivé klidnosti pozná\nkaždý, že jest vinen.\nVe Františku I. vznikla náhle myšlénka, tuto „Večeři\nPáně\" i se zdí, na níž malována jest, do Paříže dát od-\nvésti; avšak jak se zdá, byly obtíže takovéhoto podniknut*\npříčinou, že se to nestalo.\nPo více než dvě stě letech bylo to jinému slavnému\nmuži pozůstaveno, že památce Leonarda da Vinci holdo-\nvati mohl.\nPo dobytí Itálie r. 1796 navštívil konsul Bonaparte mezi\njinými též klášter „Santa Maria delia Grazie.\" Při pohledu\nna toto dílo byl Napoleon obdivováním uchvácen, napsal na\nsvém klíně denní rozkaz, dle něhož vojsko do kláštera to-\nhoto übytováno býti nesmělo. Bohužel nedosáhl podmanitel\nsvého šlechetného úmyslu; neboť krátce po odtáhnutí fran-\ncouzského vojska sloužil refektář tento za konírnu a sklad\nna seno. Eugěne Beauharnais hleděl později tento akt van-\ndalismu zase napraviti; sál byl vyčištěn; avšak dílo Leo-\nnardovo velice utrpělo.\nVýborné kopie „Večeře Páně\" zůstaly sice; ona, která"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4696, "texte": "se v Londýně nachází, pochází z 15. sloletí a připisuje se\njednomu z nejlepších žáků Leonardových.\n4. Soupeř.\nKdyž byli Francouzové dvakrát za sebou do Itálie vtrhli,\nzměnil se též osud Leonardův. Co zatím Ludovico Sforza\nz hlavního města uprchl, dočkal se umělec žalu, že viděl,\njak jeho znamenitý pro sochu vévody Františka určený oř\nstřelcům Ludvíka XII. za terč slouží. Má se za to, že král\no tomto důkazu nevědomosti a surovosti svých vojáků ničehož\nnevěděl, anto tento skutek co možná napraviti hleděl. Dal\nsi Leonarda představili, dal rnu pensí a propůjčil mu práva\nna průliv Martezanský. Leonardo věnoval mu za to dva\nnádherné obrazy ženských a zhotovil ke dni slavnostného\nvjezdu Ludvíka do Milána lva co automata, jenž se k vla-\ndaři přiblížil, a když byl několik kroků v sále učinil, objevil\nse na prsou jeho štítek se znakem Fraocouzska.\nPři všem tom, že Leonardo vždy nové zakázky dostá-\nval a že se mu se všech stran chvály dostávalo, neposky-\ntoval mu Milán žádného více půvabu a on se do Florencie\nnavrátil. Zde a za toho času vyvedl Leonardo svá nejlepší\ndíla: čarokrásný obraz Mony Lise pod jmenem „Joconda44\nznámý; pak obraz představující „Ješitnost a skromnost\ndále obraz nSv. Jana Křtitele44 a „Marie Majdateny.\"\nSlavný umělec, jehožto ochráncem tehdáž jen znamenitý Cé-\nsare Borgia byl; snažil se jak se zdá stoje díla do jakéhosi\nspojení přivésti. Pustilť se s největší horlivostí do studování\nanatomie a sepsal 13 svazků, z nichžto jeho literární díla\nse skládají. Jeden z těchto rukopisů nalézá se v Pařížské\nknihovně ; je to pojednání a jako všecka díla Leonardova,\ndle orientalského spůsobu od pravé k levé ruce psáno.\nBrzy však nevládl sám a sám Leonardo da Vinci v světě\numěleckém. Rafael počal slynouti a Michael Angelo pra-\ncoval ve Florenci, kdež jej Medici zanechali.\nVysokorození páni florentinské vlády objednali si k zdo-\nbení radnice dva obrazy; jeden u M. Angela a druhý u Leo-\nnardo da Vinci a ponechali umělcům volbu předmětu na vůli.\nMich. Angelo zvolil si výjev z vojny Pisanské a Leonardo\nporážku iNicola Picinina skrze Františka Sforzu. Oba pra-\ncovali na svém kartónu docela skrytě. Dle výroku malého\npočtu znalců, kteří tyto práce viděli, byly to mistrovské\nkusy a zvláště v Leonardově kartónu vynikala skupenina\nmužských: jedni pěší, druzí na koních, kteří zuřivě o roz-\ntrhaný prápor bojovali.\nJiní ujišťují, že „porážka Picinina44 od Leonarda dokon-\nčena nebyla, anto umělec tento od něho vynalezenou riámět-\nkou, aby barvy na kartónu upevnil, celé dílo zkazil.\nBuď nehoda tato aneb skromná blahosklonnost, kterouž\nmu G. Soderini na jevo dával, aneb snad žárlivost proti mla-\ndému soupeři: Leonardo usnesl se na tom, že Florenc opustí,\načkoliv tam 13 let prožil. Julius z Medici odebíral se právě\nv\ndo Říma, aby byl přítomen slavnosti uvedení na stolec pa-\npežský bratra svého Lva X.; i pozval tedy Yinciho, aby jej\ndoprovázel, a Leonardo přijal toto nabídnutí.\nLeonardo nebyl již mlád; avšak on znal jednotvárnost\ndlouhé cesty zapuditi, k čemuž jeho vynálezci duch přispěl.\nJednou zhotovoval ptáky % vosku, kteří tak lehcí\nbyli, že se, jakmile malý postrk obdrželi, zvedli; podruhé\nsnažil se vynalézti, jak by člověk lítati mohl atd. Je to\npodivuhodné, že tento slavný muž ve svých spisech častěji\nk této otázce se vracoval.\nLeonardo byl od papeže Lva X. laskavě přijat a obje-\ndnal u něho Madonu, druh to malby, v nížto jen Rafaela\nza soupeře měl.\nAvšak na místě co se měl malířstvím zanášeli, zkoušel\nLeonardo nově od něho připraveným fermežem obraz Panny\nMarie přetříti a v této práci pohříženého překvapil v ate-\nlieru Leo X.\n„Ten člověk nesvede ničeho 144I44 zvolal papež mrzutě\nod něho odcházeje; onf myslí na konec své práce, dříve\nnež ji ukončil.\nHned na to druhého dne ráno povolal k sobě papež\nMichala Angela, jenž vytrvalostí v práci a zvláště svým mo-\nhutným talentem všude nejskvělejších výsledků dosáhl.\nTéhož dne obdržel Leonardo da Yinci list v bílé a ze-\nV\nlené hedbávné látce zabalený a znakem francouzským za-\npečetěný.\"\n5. Vypovězení.\nPo krátkém oase objevili se dva mužové na jarých\nořích před branami Pařížskými. Dle ochotnosti, s jakouž\njakmile jména svá oznámili, vpuštěni byli, musel stran jich\nvyšší rozkaz udělen býti; avšak zevnějšek obou těchto mužů\nneprozrazoval nějaký vyšší stav; první byl mladý a byl\noblečen jako bohatý Florentinský kupec; druhý byl kmet\nv\nmaje temný a ošumělý šat. Žádný byl by v tomto starci\nnepoznal skvělého rytíře, jenž před 30 lety pod jmenem\n„krásný Leonardo44 SYŮJ vjezd do Milána držel.\nBylf hluboce v myšlénkách pohřížen; aby jej z nich\nvytrhl, rozprostíral jeho mladý soudruh, jenž jeho žákem\nbyl, nejskvěiejší obrazy před ním; avšak Leonarda da Vinci\nnemohl rozveseliti.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "132", "page_fin": "136", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.4", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.4", "debut_caractere": 4698, "fin_caractere_exclue": 5080, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech.\n\nZ Hořovic. (Beseda. — Divadlo.) Zpěvácký spolek\n„Slavík44 odbýval dne 25. května 1863 v městské radnici svou\nprvní produkci pro přispívající údy. Začátek byl učiněn effektní\nouverturou „Vlasta44 od Ed. Nápravníka. Na to následovaly\ndeklamace, písně a sbory, ježto z uveřejněného programu známy\njsou. Nejvíce bavily obecenstvo deklamace žertovného obsahu"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7799, "texte": "p. Vrátným zdařile přednesené. Z hojných písní našly zvláště\nobliby ty, které p. Tomec svým zvučným a příjemným bary-\ntonem zpíval, a sice: „Slovansko mladé\" - pak „Umlklo\nstromů šumění\" oba od Kavana. Potlesku nechtělo býti ani\nkonce, tak že některé z písní opakovány býti musely. Zpěvácký\nspolek může býti pyšným, že takového nejen ve zpěvu, ale\niv hudbě valně vzdělaného, v každém ohledu obětavého, v jed-\nnáních svých rázného a šlechetného muže za spoluúda získal.\nJemu jakož i výkonnému údu p. Noskovi, pak řediteli panu\nKulhavému lze všechny zásluhy ze řízení nynější besedy\npřičísli. Dále zrníniti se mlaďounké sice ještě, ale nadějeplné\nslečny Koksové, z mých dopisů o Hóřovském divadlu již\n2námé, která zdařilou písní „Na jaře\" od Suchánka obecenstvo\nve velké miře rozjařiia, a píseň tu k všeobecné žádosti opa-\nkovati musela. Nemálo r.ás také p. Černý s několika národ-\nními písněmi, které z ochoty přednesl, překvapil. Závěrkem\nbesedy měla se dle programu státi ráznou ouverturou k opeře\n„Cikánka,\" poněvadž nám ale z Prahy teprv ten den před pro-\ndukcí nějakým nemilým opatřením zasylatele odeslána byla,\nnemohla více provozována býti, a tak se stali našinci bez\ntvé viny programu nevěrnými, mezeru tu vyplnili sborem\n„Pečlivá milá.\" Po besedě následovala taneční zábava, která\naž do rána trvala. Návštěva byla četná, zvláště mnoho cizích\nz vůkolí se sešlo. Touto veřejnou produkcí buďtež žádosti\nnašeho váženého měšťanstva poněkud ukonejšeny, jelikož již\nnad zpěváckým spolkem stýskati si počínalo, pravíc ač ne\nsnad neprávě že po spolku ani cíchu není. Nechť se tedy\nvýbor o to postará, aby se do roka vícero produkcí dávalo,\na to sice třeba produkce pouze se zpěvy a deklamacemi, i doufám\npevně, že se tím obecenstvu zavděčí, nebo se poslednějšímu na-\nskytne příležitost, častěji se scházeti, trampoty a starosti nyněj-\nších časů pouze nevinnými vyraženími zaháněti a konečně co\nnejhlavnější, pokrok zpěváckého spolku stopovati. Jak se do-\nslýchá, postaral se výbor již také o to, by co nejdříve při tak\npohodlném povětří několik výletů do několika z maleb-\nných krajin zdejšího vůkolí uspořádáno bylo. Prvý výlet\nbudo nejspíše na Val dek, na to bude následovat! výlet do\nJakobova úid o1 í „na Bílidle\" zvaného blíže Lochovic. Den,\nkdy se výlety odbývati budou, oznámím do Vašich listů později za\ntou příčinou, aby i sousední spolky v Příbrami, v Locho-\nv i c ícb a v Hostomicích obdrževše zprávy, na nich podílu\na účastenství brati mohli. Naše divadlo z jara docela\numlklo, neb není více rádno, na tak dlouhém dnu a krátkém\nvečeru ještě bráti. V posledním čase zdejší ochotníci v krátkých\ndobách přece ještě dvoji představení dávali, a sice\n„Faustovu čepičku\" na to „De boru.\" Při prvnějším\npředstavení bavily obecenstvo po nejvíce zpěvy Barnabášem\nPimpernosem (p. Vrátným), pak Valtrudkou (si. Koksovou)\npřednášené. Co jsem při posledních představeních s utěšením\nspozoroval, jest to, že na divadlo již také vdané a ženaté osoby\nhojného a vřelého podílu berou. I našel jsem mezi nimi vydat-\nných sil, pročež jest si přáti, aby noví údové pp. Kokeš, Be-\nránek (Kokeš), Stummer, Šťastný, Weimer v budoncí scéně také\nvystoupili. Těmto posléz řečeným, ochotníkům jest mnoho co\nděkovat že „Debora,\" ačkoliv s velikým namáháním, provedena\nbýti mohla. Jsem však našim ochotníkům tou přátelskou\nradou, by budoucně lebčejších, k provedení snadnějších her\nvolili, nebo by se lehce státi mohlo, že by tak trapně nabyté\na posud udržené neskolené slávy v krátce postrádati mohli, a\npak upřímně řečeno, není „Debora\" ani pro náš lid ani pro\nnaše herce.\nZ Jáchymova. (Divadelní společnost.\nKapela hornická. Zastaven íčko. Koncert.\nKapela střelecká.) Feidlerova divadelní spo-\nlečnost k nám před nedávnem zavítavší hodlá 12. t. m. ode-\nbrati se do Františkových lázní. Za svého pobytu v Jáchy-\nmově vystoupila třikráte též v blízké Ostrůvce (Schlackenwerth),\nzačež údové její (jak se praví) po 5 zl. velkoknížetem Toskán-\nskýrn, jenž v podotknutém městečku své sídlo má , obdarováni\nbyli. Za příčinou valné schůze Jáchymovského in on ta ni-\ns ti c k é h o spolku dávána byla téhož dne odpoledne (1. června)\nv Sieglovém hostinci „u švýcarského domu\" veselka, při níž\nzdejší hornická kapela shromážděné obecenstvo obyčejným zda-\nřilým přednesem veselých a vážných skladeb bavila. V pá-\ntek dne 29. května u večer, přede dnem jmenin ředitele zdejší\npodreální školy veleb. p. Ferd. Doblera, pohybovala se o de-\nvíti hodinách množstvím barevných svítilen skvěle ozářená tlupa\nstudujících od hlavní školy k bytu řečeného lidumila, aby mu\nzde zastavenícko učinila. Obklopena jsouc množstvím zvěda-\nvých, zapěla vedením p. učitele Lorenze zdařile několik skla-\ndeb, načež se zase v tichosti vzdálila. Téhož dne dáván\nbyl v Karlových Varech ku prospěchu pohořelců Bene-\nšovských (Bensen) velkolepý koncert, při němž, jak jsem\nse dověděl, ti mní zpěv. spolek, několik pánů ochotníků a obě\nKarlové-Varské kapely spolupůsobily. Nesmím oporaenouti uči-\nnit zmínku, že v den božího těla zdejší střelecká ka-\npela poprvé v oděvu střeleckém se veřejně slyšeti dala. Hrála\nbez pochlubení zdařile.\n\nR. L.\n\nFr. Bg. Vosyka, řed. „Vojmíra.\"\nZ Přelouče. (Dodatek) Cítím se pohnuta, doplniti dopis,\njenž „Dalibor\" přinesl v posledním čísle svém. Opomenul totiž\np. dopisovatel sděliti, že našeho „Vojmírau došly dva přípisy\nod sl. zp. spolku Kutnohorského „Tyla\" a Kolínského „Do-\nbr oslava,\" přejíce nám zdaru k naší zábavě. Jestiť to za-\njisté potěšitelný úkaz slovanské vzájemnosti v naší vlasti v této\ndobě, a pro nás tím radostnější, čím více se přiznáváme, že\nsíly naše poněkud ještě slabý a nevyvinuté jsou, avšak podně-\ncuje nás to k větší vytrvalosti a doufáme, že „V oj mír\" náš\nk vyšší dospěje dokonalosti. Když jsem byl přečetl u prostřed\nzábavy ony dva dopisy, jež dříve náš „V oj mír\" velmi tklivě\ndojaly ctěnému obecenstvu, jehož se také týkaly, provolal\nprvní p. Th. Dr. Frýdek, výkonný úd „V.\"a ředitel hl. šk„\noběma spolkům slavné: „Sláva,\" jež od velmi četného obecen-\nstva hlučně opětováno bylo. Příležitostně se přiznávám, žejsem\nk nadzmíněné akad. volil těžké sbory, opakuji ale výrok hudby\nznalých mužů, již vyznali, že takové provedení od mladistvého\n„V.\" neočekávali, a sám podotýkám, že ještě o novém roce\n„Vojmír\" při svém konstituování podobal se neopeřenému ptá-\nčeti. Ke dni 27. září t. r. hodlám uspořadati podobnou zábavu\na sice k oslavě zasvěcení zcela nově upraveného chrámu Páně.\nO Velehradské slavnosti bude „Vojmír\" nejméně 5 údy zastou-\npen. Srdečné: Na zdar! všem zpěv. spolkům!\n\n—k. Od Smutné. (Kronika zpěváckého spolku\nv Milevsku.) Bylo to 1. února tohoto roku, co pánové\nL. Unger a V. Rynda vyzvali přátele hudby, aby utvořil se\nspolek zpěvácký; více vážných mužů získáno, již vlastno-\nručně své přistoupení osvědčili. Vypravovány jsou stanovy a\nvyvolen prozatímní výbor; ředitelem jest p. Kyp ta; zdejší\nučitel, sbormistrem pan J. Sklenář, c. k. knihovní, jenž\nz všelikých příčin odstoupil, které místo p. ředitel zastává;\npánové: M. Dr. Veger, důstojný katecheta P. Aug. Miškov-\nský a Jos. Picka, c. k. příručí, byli zvoleni za výbory; po-\nkladníkem stal se p. Č á p, kancelářský hospod, úřadu, a jedna-\ntelem p. Unger, mladší učitel. Zpěv cvičen ve 3 odděleních,\nk čemuž pánové V. Rynda a p. J. Nikolini ochotně co učitelé\nzpěvu phspěli; pokračováno rázně, tak že spolek již 1. dubna\npřekvapil p. t. pana Picku, jednoho milovaného z vůdců svých,\nzastaven íčkem, poněvadž město naše opouštěl. Často se\nvyskytl spolku odpor z rozličných stran, neb povstali mnozí,\nkteří uznati nechtí, že zpěv srdce šlechti a rozjařuje, mysl\nlidskou konejší a vyjasňuje; dále rohy starého copařství posud\nještě vyčnívají, jimžto veškerá novota odporná jest. Dne 26.\nkvětna uspořádal spolek pro své údy odpňldne bezplatnou\n\n*) Za článek nám zaslaný srdečné díky; v příštím čísle jej uve-\nřejníme."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7430, "texte": "produkci v blízkém lese Bělobradě. Zapěno bylo rázně a\nčistě ze Záboje: „Kozácká\" od Jos. Procházky, „Staročeská,\"\nod Škroupa. „Píseň Šumavanů,\" od Jirgesa, Hymna večerní\nod Pecha. „Svoroý duch\" od Suchánka a nato „Kde domov\nmůj ?\" Pan Čáp nám přednesl výborně „Svornost v národu\"\nod Crhy, sl. M. Kyptova: „Můž bez slzí\" od Melišové-\nKoršnerové, sl. Butova „Poslání dcerám Českým\" od Crh!y\na sl. Valentova „Oklamaná naděje;\" přednášky byly vesměs\nzdařilé. 1 zdejší kapela provedla dokonale skladby hudební.\nByl tedy výsledek neočekávaný, každá přednáška potkala se\ns hojnou pochvalou. Zábava byla nenucená a srdečná; ačkoli\nna sklonku mnozí nepovolanci se vynasnažili, představujíce živý\nobraz vandalismu, společnost vytrhovati, nicméně šla tato vesele\ns průvodem hudby do hostince p. Vodňanského, kde se o půl\nnoci milá zábava ta skončila.\n\n—k.\n\nZe Slaného. (Zpěvácký spolek.) Dle usnešení\nvýboru zpěv. spolku „Dalibora\" v Slaném bude se světití\nnový prápor téhož spolku, jenž mu byl loňského roku\ndarován od čestného úda Jeho Excellence p. hraběte z Clam-Mar-\ntinicň. Celá slavnost, aby se mohla důstojně odbývati, určena\njest na dva svátky, ježto připadají ku konci června b. r., a to\n28. a 29. na den sv. Petra a Pavla. Pozvání nejbližším zpěv.\nspolkům se již zaslala a všecko se těší na tuto slavnost, zvláště\nbude-li počasí příznivé. V neděli 28. června, tedy den před\nsvěcením, se budou hosté očekávat až do 4 hodin odpoledne.\nZpěv. spolek „Hlahol\" z Prahy bude v poledne uvítán,\nponěvadž může jeti ranním vlakem. Ve 4 hod. odpoledne má\nbýti společná zkouška na sbory k budoucímu dnu a večer ne-\nnucená zábava v zahradních místnostech p. Kožula. V pondělí\n29. června má býti na našem krásném a prostranném náměstí\nv 10 hodin mše sv. u sochy nejsv. Trojice a vlastní svěcení.\nPři mši sv. má se zpívati vokální mše C od Horáka s vložkami:\n„Hospodine, pomiluj ny\" a „Otce náš.\" Při svěcení práporu\npo vykonalých obřadech mezi řečmi duchovního, dárce práporu,\npřednosty práporníka a některého hosta vloženy budou 2 sbory,\na to: „Svatý Václave!\" pak „Náš zpěv.,\" z něhož vyňato heslo\nnašeho spolku : „My vítězíme zpěvem.\" Odpoledne ve 4 hod.\nse chystá velká hudební a deklamatorní akademie s vstupným\n50 kr. r. č. za osobu, při níž má účinkovali hornická kapela\nz Brandejska. Program bude asi tento : 1. Proslov od J, Jahna.\n2. „Naše probuzení.\" Sbor od L. Procházky. 3. Hudba. 4. „Re-\nkňv sen.\" Sbor od Slavíka. 5. Deklamace. 6. „Zpěv Čechů.\"\nSbor od Procházky. 7. Hudba. 8. „Žárlivý basař.\" Sbor od J.\nZvonaře. 9. Deklamace. 10. Hudba. Po skončené akademii budou\nočekávat povozy, aby mohli hosté z Prahy, jenžto si toho přejí,\ndomů se dostati. Večer pak jest ustanoven ples u „bílého be-\nránka.\" Tof krátký nástin celé nastávající slavnosti. Odchýlil\njsem se poněkud od svého pravidla, že popisuji co bude, anto\nobyčejně jindy psávám, co bylo. Nestává se to bez příčiny.\nMám zde účel dvojí, a to 1) abych zval a 2) abych upozornil\ntoho, kde se k nám vydati hodlá, nebyl-li snad již dávno\nanebo nikdy ještě v Slaném, na okrášlenou Slánskou horu,\ns níž daleko do okolí až k Mělníku viděti lze. Jest to hora\nčedičová, vyhaslá prý sopka, z níž se prýští pramen slané vody.\n0 pěkné zvelebení její v novějším čase, získal si zásluhy p.\nH. Hol w eg, nešetře nákladu, aby jí romantičnosti přibylo.\nNa temeně jejím vlaje v dobách důležitějších ohromný prápor\nbarvy české. Vyzývajíce okolní bratrské zpěv. spolky k hojnému\núčastenství těšíme se na brzké shledání, aby se hlasně rozléhalo\nheslo naše: „My vítězíme zpěvem!\" Seznam veškerých sborů,\njimiž se mají pěvci opatřili, jest následující:\n1. Mše C (vokální) od Horáka.\n2. „Hospodine, pomiluj ny.\" (graduale).\n3. „Otče náš\" od Bradského. (offertorium).\n4. „Svatý Václave\" upravil Zvonař.\n5. „Náš zpěv\" od Zavrtala.\n6. „Naše probuzení\" od L. Procházky.\n7. „Rekův sen\" od K. Slavíka.\n8. „Žárlivý basař\" od Zvonaře.\n9. „Zpěv Čechů\" od L. Procházky.\n*) Téšíme se na dálší dopisy Vaše.\nRed.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nČinný zpěv. spolek „Orlice\" v Prostějově\nna Moravě uspořádal dne 15. května t. r. v místnostech čte-\nnářského spolku ve prospěch svůj koncertní a taneční besedu,\njejíž výsledek příznivým nazván býti mohl. Ze sborů prove-\ndeny byly: „Prosba o huběnku\" od sbormistra „Orlice.\"\n„Prosba o převoz\" a „Odvedeného prosba\" od P. Křižko v-\nsjkého. První skladba je dosti zdařilá a vyznačuje se zvlášt-\nním svým unášejícím triem. Dále zpíval p. A. Konečný Pi-\nvo do vu píseň „Na mou vlast,\" p. Tauber píseň „Umlklo\nstromů šumění\" a p. Hliňák „Slovensko mladé,\" kteréžto po-\nslední velké pochvaly došly. SI. Talaříkova deklamovala obratně\na významně Tylovu „Korunu všech lásek\" a p. Hradecký Dra-\nhoňovského „Šaty co medicína.\" Stanovy Prostějovského zpěv.\nspolku jsou již úřadně potvrzeny a byly minulý týden proza-\ntímnímu předsedovi doručeny. Jedná se nyní o prapor, kte-\nrýž, jak pevně doufáme, tamější vlastenky spolku po-\nřídí, aby k nastávající lOOOleté slavnosti na Velehrad s pra-\nporem jiti mohl.\n*** Výbor zpěv. spolku „Lumíra\" vPříbrami\nvydal následující provolání: Slavným zpěváckým spolkům již-\nních Čech ! Bažíce se seznámiti s Vámi, drazí bratři, zamýšleli\njsme již loňského roku uspořádat výlet na staroslavný Z ví kov\na ač jsme i veřejné provolání učinili k Vám, a některé spolky\nse přihlásily, byl výlet ten pro nahodilé překážky odložen.\nOpětujem tedy vyzvání to s tím dokladem, že spolek náš výlet\nten dne 28. června podnikne. Vyjede o třetí hodině ráno na\nČiinelice, kdež se s Březnickými, Rožmitálskými, Mírovskými a\nBlatenskými sejde; o 10. hod. přirazí na Zvíkov, kdež o 11.\nhod. mši sv. přítomen bude ; o 2. hod. s poledne počne pě-\nvecká slavnost. Program jest následující: 1. Píseň sv. Voj-\ntěcha. 2. „Na Prahu,\" sbor od J. Veita. 3. „Staročeská\"\nod J. Škroupa. 4. „Utonulá\" od Křížkovského. 5. „Mládí a\nláska.\" 6. Píseň Šumavanň. 7. Večerní staročeská. 8. „Na-\nprej.\" 9. „Kde domov můj\nHolický zpěvácký spolek „Neptalim\" uspo-\nřádal dne 7. ěervna řízením horlivého ředitele Bed. Rektorisa\nprvní svou pěveckou, hudební a deklamatorní zábavu dle ná-\nsledovního programu: I. oddělení. 1. Ouvertura z českých ná-\nrodníóh písní od E. Tittla. 2. Proslov. 3. „Píseň Šumavanů\"\nsbor od Jirgesa. 4. „České perle,\" koncertní fantasie pro piano\nod Ed. Nápravník a, přednesla ze zvláštní ochoty sl. Julie\nVernerova z Pardubic. 5. Píseň cestujících od Abta. 6. „Ztra-\ncené srdce,\" píseň od F. Pí vody pro jeden hlas s průvodem\npiana, přednesl p. Fr. Janda, úd zpěváckeho spolku pardubi-\nckého. 7. „Staročeská,\" sbor od Fr. Škroupa. 11. oddělení.\n1. kavatina z opery „Trovatore\" od J. Verdiho. 2. „Kovářská\"\nsbor složený a spolku věnovaný odßedř. Rektorise. 3. „čéška\"\npíseň od J. Škroupa. 4. Píseň při draní, sbor od Horáka. 5. „Dobrá\nrada,\" deklamace od VI. Růžičkové. 6. „Kde domov můj,\" píseň\nod F. Škroupa. 7. Na zdraví\" sbor od K. Bendla.\nZpěvácký spolek „Bořivoj\" v Lomnici uspo-\nřádal v neděli dne 31. května 1863 v hostinci u „zeleného\nstromu\" večerní zábavu. Program byl následující: Oddělení 1.\n1. Ouvevtura z „Don Juan\" od Mozarta. 2. a) „Má otčina,\"\nsbor od K. Slavíka, b) „Věrný do smrti.\" Sbor od P. Pavla\nKřížkovského. 3. „Ženichovy radosti.\" Deklamace od V. V Tr-\nnobranského. 4. Solo na housle s průvodem piana. 5* „Tam\nna horách.\" Sbor od J. Suchánka. Oddělení 11.1. Kavatina\nz „Masandieri\" od Verdiho. 2. „Ženská politika.\" Deklamace\nod K. Adamce. 3. á) „Svatvečer.\" Sbor od F. A. Vogla.\n6) „Loučení lovců\" od Mendelssohna Bartholdy. 4. „Konsti-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2289, "texte": "tuce.\" Druhá porce „Ženichových radostí,\" deklamace od V. V.\nTrnobranského. 5. Valčík. Sbor od F. A. Vogla.\n*** Zpěv. spolek Polenský „Čestmír\" uspořádá\nna den 7. června v sále „u Slovana\" k dobrému účeli hudební\na deklamatorní zábavu. Program jest tento : 1. Variace od Ed.\nMarxena na piano pro 4 ruce. 2. „Dar za lásku,\" sbor od\nKřížkovského. 3. Besední čtení. 4. „Píseň milostná\" dvoj-\nzpěv od Ludevita Procházky. 5. „Kozácká,\" čtverozpěv od\nJos. Procházky. 6. „La Campanella\" od Jul. Egharda\npro piano. 7. „Srdce ztracené,\" píseň s doprovázením piana\nod Pivody. 8. Čtverylka z Moravských nár. písni od Hellera.\n9. Besední čtení. 10. „Růžinky stesk,\" píseň s doprovázením\npiana od Pivody. 11. „Naprej\" sbor od Jenka.\n*** Zpěvácký spolek „Dalibor\" v Slaném\nustanovil na den 29. června b. r. svěcení praporu, daro-\nvaného inu od Jeho Excellenci p. hraběte J. Jaroši. Clam-Mar-\ntinice, a při tom velkolepou hudební a deklamatorní akademii\nuspořádati, k jejímuž spoluáčinkování veškeré vůkolní zpěvácké\nspolky úctivě zve. Společná zkouška bude den před tím ve 4.\nhod. odpoledne. Skladby k provozování určené, jakož i po-\ndrobný program slavnostní oznámí se co nejdříve. Přihlášení-\nse trvá do 14. června b. r.\n*** Kolínský zpěv. spolek „Dobr oslav\" zvolil\nve své poslední valné schůzi své následující členy do výboru:\nPan Mareš ředitel, p. Zelený sbormistr, p. Březina pokladník,\np. Dr. Havelec a p. Skalický výborové.\nV Rožďalovících utvořil, jak se z hodnověrného\npramene dovídáme, mužský zpěvácký spolek.\n„Ratiboř,\" Hořický zpěv. spolek bude při\nbesedě v Mlazovicích účinkovati, která se tam dne 14. června\nve prospěch raněných Poláků odbývati bude.\ní!V* VS uš icí ch hodlají dívky sestoupiti se v pě-\nvecký spolek. Denně již se pilně cvičí ve zpěvu, a v jedné\nz nejbližších deklamatorních a hudebních akademií uslyší snad\nsušický vedle mužského zpěváckého sboru též mnohou skladbu\npřednesenou od sboru dívčího neb smíšeného. Při té příležitosti\nupozorňujeme na náš článek v „Daliboru\" r. 1862 čís. 28, že\ntéž ve Skutči takový spolek se nachází.\n\nOchotnická divadla.\nV Blatné provozovali ochotníci v posledním čase „Český\ndobrovolník a francouzská selka,\" žert v jednom jednáni, pak\n„Politika v lese,\" veselohra v jednom jednání od J. Puttlitze\npřeložena od dra. B. Strakatého.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "132", "page_fin": "133", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.4.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech.", "signature_source": "R. L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.4", "debut_caractere": 4711, "fin_caractere_exclue": 5080, "texte": "Dopisy z Čech.\n\nZ Hořovic. (Beseda. — Divadlo.) Zpěvácký spolek\n„Slavík44 odbýval dne 25. května 1863 v městské radnici svou\nprvní produkci pro přispívající údy. Začátek byl učiněn effektní\nouverturou „Vlasta44 od Ed. Nápravníka. Na to následovaly\ndeklamace, písně a sbory, ježto z uveřejněného programu známy\njsou. Nejvíce bavily obecenstvo deklamace žertovného obsahu"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5087, "texte": "p. Vrátným zdařile přednesené. Z hojných písní našly zvláště\nobliby ty, které p. Tomec svým zvučným a příjemným bary-\ntonem zpíval, a sice: „Slovansko mladé\" - pak „Umlklo\nstromů šumění\" oba od Kavana. Potlesku nechtělo býti ani\nkonce, tak že některé z písní opakovány býti musely. Zpěvácký\nspolek může býti pyšným, že takového nejen ve zpěvu, ale\niv hudbě valně vzdělaného, v každém ohledu obětavého, v jed-\nnáních svých rázného a šlechetného muže za spoluúda získal.\nJemu jakož i výkonnému údu p. Noskovi, pak řediteli panu\nKulhavému lze všechny zásluhy ze řízení nynější besedy\npřičísli. Dále zrníniti se mlaďounké sice ještě, ale nadějeplné\nslečny Koksové, z mých dopisů o Hóřovském divadlu již\n2námé, která zdařilou písní „Na jaře\" od Suchánka obecenstvo\nve velké miře rozjařiia, a píseň tu k všeobecné žádosti opa-\nkovati musela. Nemálo r.ás také p. Černý s několika národ-\nními písněmi, které z ochoty přednesl, překvapil. Závěrkem\nbesedy měla se dle programu státi ráznou ouverturou k opeře\n„Cikánka,\" poněvadž nám ale z Prahy teprv ten den před pro-\ndukcí nějakým nemilým opatřením zasylatele odeslána byla,\nnemohla více provozována býti, a tak se stali našinci bez\ntvé viny programu nevěrnými, mezeru tu vyplnili sborem\n„Pečlivá milá.\" Po besedě následovala taneční zábava, která\naž do rána trvala. Návštěva byla četná, zvláště mnoho cizích\nz vůkolí se sešlo. Touto veřejnou produkcí buďtež žádosti\nnašeho váženého měšťanstva poněkud ukonejšeny, jelikož již\nnad zpěváckým spolkem stýskati si počínalo, pravíc ač ne\nsnad neprávě že po spolku ani cíchu není. Nechť se tedy\nvýbor o to postará, aby se do roka vícero produkcí dávalo,\na to sice třeba produkce pouze se zpěvy a deklamacemi, i doufám\npevně, že se tím obecenstvu zavděčí, nebo se poslednějšímu na-\nskytne příležitost, častěji se scházeti, trampoty a starosti nyněj-\nších časů pouze nevinnými vyraženími zaháněti a konečně co\nnejhlavnější, pokrok zpěváckého spolku stopovati. Jak se do-\nslýchá, postaral se výbor již také o to, by co nejdříve při tak\npohodlném povětří několik výletů do několika z maleb-\nných krajin zdejšího vůkolí uspořádáno bylo. Prvý výlet\nbudo nejspíše na Val dek, na to bude následovat! výlet do\nJakobova úid o1 í „na Bílidle\" zvaného blíže Lochovic. Den,\nkdy se výlety odbývati budou, oznámím do Vašich listů později za\ntou příčinou, aby i sousední spolky v Příbrami, v Locho-\nv i c ícb a v Hostomicích obdrževše zprávy, na nich podílu\na účastenství brati mohli. Naše divadlo z jara docela\numlklo, neb není více rádno, na tak dlouhém dnu a krátkém\nvečeru ještě bráti. V posledním čase zdejší ochotníci v krátkých\ndobách přece ještě dvoji představení dávali, a sice\n„Faustovu čepičku\" na to „De boru.\" Při prvnějším\npředstavení bavily obecenstvo po nejvíce zpěvy Barnabášem\nPimpernosem (p. Vrátným), pak Valtrudkou (si. Koksovou)\npřednášené. Co jsem při posledních představeních s utěšením\nspozoroval, jest to, že na divadlo již také vdané a ženaté osoby\nhojného a vřelého podílu berou. I našel jsem mezi nimi vydat-\nných sil, pročež jest si přáti, aby noví údové pp. Kokeš, Be-\nránek (Kokeš), Stummer, Šťastný, Weimer v budoncí scéně také\nvystoupili. Těmto posléz řečeným, ochotníkům jest mnoho co\nděkovat že „Debora,\" ačkoliv s velikým namáháním, provedena\nbýti mohla. Jsem však našim ochotníkům tou přátelskou\nradou, by budoucně lebčejších, k provedení snadnějších her\nvolili, nebo by se lehce státi mohlo, že by tak trapně nabyté\na posud udržené neskolené slávy v krátce postrádati mohli, a\npak upřímně řečeno, není „Debora\" ani pro náš lid ani pro\nnaše herce.\nZ Jáchymova. (Divadelní společnost.\nKapela hornická. Zastaven íčko. Koncert.\nKapela střelecká.) Feidlerova divadelní spo-\nlečnost k nám před nedávnem zavítavší hodlá 12. t. m. ode-\nbrati se do Františkových lázní. Za svého pobytu v Jáchy-\nmově vystoupila třikráte též v blízké Ostrůvce (Schlackenwerth),\nzačež údové její (jak se praví) po 5 zl. velkoknížetem Toskán-\nskýrn, jenž v podotknutém městečku své sídlo má , obdarováni\nbyli. Za příčinou valné schůze Jáchymovského in on ta ni-\ns ti c k é h o spolku dávána byla téhož dne odpoledne (1. června)\nv Sieglovém hostinci „u švýcarského domu\" veselka, při níž\nzdejší hornická kapela shromážděné obecenstvo obyčejným zda-\nřilým přednesem veselých a vážných skladeb bavila. V pá-\ntek dne 29. května u večer, přede dnem jmenin ředitele zdejší\npodreální školy veleb. p. Ferd. Doblera, pohybovala se o de-\nvíti hodinách množstvím barevných svítilen skvěle ozářená tlupa\nstudujících od hlavní školy k bytu řečeného lidumila, aby mu\nzde zastavenícko učinila. Obklopena jsouc množstvím zvěda-\nvých, zapěla vedením p. učitele Lorenze zdařile několik skla-\ndeb, načež se zase v tichosti vzdálila. Téhož dne dáván\nbyl v Karlových Varech ku prospěchu pohořelců Bene-\nšovských (Bensen) velkolepý koncert, při němž, jak jsem\nse dověděl, ti mní zpěv. spolek, několik pánů ochotníků a obě\nKarlové-Varské kapely spolupůsobily. Nesmím oporaenouti uči-\nnit zmínku, že v den božího těla zdejší střelecká ka-\npela poprvé v oděvu střeleckém se veřejně slyšeti dala. Hrála\nbez pochlubení zdařile.\n\nR. L."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133", "page_fin": "133", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.4.2", "titre_corps": "Z Přelouče. (Dodatek) Cítím se pohnuta, doplniti dopis,", "titre_sommaire": "Z Přelouče. (Dodatek) Cítím se pohnuta, doplniti dopis,", "signature_source": "Fr. Bg. Vosyka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.5", "debut_caractere": 5089, "fin_caractere_exclue": 6494, "texte": "Fr. Bg. Vosyka, řed. „Vojmíra.\"\nZ Přelouče. (Dodatek) Cítím se pohnuta, doplniti dopis,\njenž „Dalibor\" přinesl v posledním čísle svém. Opomenul totiž\np. dopisovatel sděliti, že našeho „Vojmírau došly dva přípisy\nod sl. zp. spolku Kutnohorského „Tyla\" a Kolínského „Do-\nbr oslava,\" přejíce nám zdaru k naší zábavě. Jestiť to za-\njisté potěšitelný úkaz slovanské vzájemnosti v naší vlasti v této\ndobě, a pro nás tím radostnější, čím více se přiznáváme, že\nsíly naše poněkud ještě slabý a nevyvinuté jsou, avšak podně-\ncuje nás to k větší vytrvalosti a doufáme, že „V oj mír\" náš\nk vyšší dospěje dokonalosti. Když jsem byl přečetl u prostřed\nzábavy ony dva dopisy, jež dříve náš „V oj mír\" velmi tklivě\ndojaly ctěnému obecenstvu, jehož se také týkaly, provolal\nprvní p. Th. Dr. Frýdek, výkonný úd „V.\"a ředitel hl. šk„\noběma spolkům slavné: „Sláva,\" jež od velmi četného obecen-\nstva hlučně opětováno bylo. Příležitostně se přiznávám, žejsem\nk nadzmíněné akad. volil těžké sbory, opakuji ale výrok hudby\nznalých mužů, již vyznali, že takové provedení od mladistvého\n„V.\" neočekávali, a sám podotýkám, že ještě o novém roce\n„Vojmír\" při svém konstituování podobal se neopeřenému ptá-\nčeti. Ke dni 27. září t. r. hodlám uspořadati podobnou zábavu\na sice k oslavě zasvěcení zcela nově upraveného chrámu Páně.\nO Velehradské slavnosti bude „Vojmír\" nejméně 5 údy zastou-\npen. Srdečné: Na zdar! všem zpěv. spolkům!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133", "page_fin": "134", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.4.3", "titre_corps": "—k. Od Smutné. (Kronika zpěváckého spolku", "titre_sommaire": "—k. Od Smutné. (Kronika zpěváckého spolku", "signature_source": "—k", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.5", "debut_caractere": 6496, "fin_caractere_exclue": 7799, "texte": "—k. Od Smutné. (Kronika zpěváckého spolku\nv Milevsku.) Bylo to 1. února tohoto roku, co pánové\nL. Unger a V. Rynda vyzvali přátele hudby, aby utvořil se\nspolek zpěvácký; více vážných mužů získáno, již vlastno-\nručně své přistoupení osvědčili. Vypravovány jsou stanovy a\nvyvolen prozatímní výbor; ředitelem jest p. Kyp ta; zdejší\nučitel, sbormistrem pan J. Sklenář, c. k. knihovní, jenž\nz všelikých příčin odstoupil, které místo p. ředitel zastává;\npánové: M. Dr. Veger, důstojný katecheta P. Aug. Miškov-\nský a Jos. Picka, c. k. příručí, byli zvoleni za výbory; po-\nkladníkem stal se p. Č á p, kancelářský hospod, úřadu, a jedna-\ntelem p. Unger, mladší učitel. Zpěv cvičen ve 3 odděleních,\nk čemuž pánové V. Rynda a p. J. Nikolini ochotně co učitelé\nzpěvu phspěli; pokračováno rázně, tak že spolek již 1. dubna\npřekvapil p. t. pana Picku, jednoho milovaného z vůdců svých,\nzastaven íčkem, poněvadž město naše opouštěl. Často se\nvyskytl spolku odpor z rozličných stran, neb povstali mnozí,\nkteří uznati nechtí, že zpěv srdce šlechti a rozjařuje, mysl\nlidskou konejší a vyjasňuje; dále rohy starého copařství posud\nještě vyčnívají, jimžto veškerá novota odporná jest. Dne 26.\nkvětna uspořádal spolek pro své údy odpňldne bezplatnou\n\n*) Za článek nám zaslaný srdečné díky; v příštím čísle jej uve-\nřejníme."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 845, "texte": "produkci v blízkém lese Bělobradě. Zapěno bylo rázně a\nčistě ze Záboje: „Kozácká\" od Jos. Procházky, „Staročeská,\"\nod Škroupa. „Píseň Šumavanů,\" od Jirgesa, Hymna večerní\nod Pecha. „Svoroý duch\" od Suchánka a nato „Kde domov\nmůj ?\" Pan Čáp nám přednesl výborně „Svornost v národu\"\nod Crhy, sl. M. Kyptova: „Můž bez slzí\" od Melišové-\nKoršnerové, sl. Butova „Poslání dcerám Českým\" od Crh!y\na sl. Valentova „Oklamaná naděje;\" přednášky byly vesměs\nzdařilé. 1 zdejší kapela provedla dokonale skladby hudební.\nByl tedy výsledek neočekávaný, každá přednáška potkala se\ns hojnou pochvalou. Zábava byla nenucená a srdečná; ačkoli\nna sklonku mnozí nepovolanci se vynasnažili, představujíce živý\nobraz vandalismu, společnost vytrhovati, nicméně šla tato vesele\ns průvodem hudby do hostince p. Vodňanského, kde se o půl\nnoci milá zábava ta skončila.\n\n—k."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "134", "page_fin": "134", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.4.4", "titre_corps": "Ze Slaného. (Zpěvácký spolek.) Dle usnešení", "titre_sommaire": "Ze Slaného. (Zpěvácký spolek.) Dle usnešení", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.6", "debut_caractere": 847, "fin_caractere_exclue": 3933, "texte": "Ze Slaného. (Zpěvácký spolek.) Dle usnešení\nvýboru zpěv. spolku „Dalibora\" v Slaném bude se světití\nnový prápor téhož spolku, jenž mu byl loňského roku\ndarován od čestného úda Jeho Excellence p. hraběte z Clam-Mar-\ntinicň. Celá slavnost, aby se mohla důstojně odbývati, určena\njest na dva svátky, ježto připadají ku konci června b. r., a to\n28. a 29. na den sv. Petra a Pavla. Pozvání nejbližším zpěv.\nspolkům se již zaslala a všecko se těší na tuto slavnost, zvláště\nbude-li počasí příznivé. V neděli 28. června, tedy den před\nsvěcením, se budou hosté očekávat až do 4 hodin odpoledne.\nZpěv. spolek „Hlahol\" z Prahy bude v poledne uvítán,\nponěvadž může jeti ranním vlakem. Ve 4 hod. odpoledne má\nbýti společná zkouška na sbory k budoucímu dnu a večer ne-\nnucená zábava v zahradních místnostech p. Kožula. V pondělí\n29. června má býti na našem krásném a prostranném náměstí\nv 10 hodin mše sv. u sochy nejsv. Trojice a vlastní svěcení.\nPři mši sv. má se zpívati vokální mše C od Horáka s vložkami:\n„Hospodine, pomiluj ny\" a „Otce náš.\" Při svěcení práporu\npo vykonalých obřadech mezi řečmi duchovního, dárce práporu,\npřednosty práporníka a některého hosta vloženy budou 2 sbory,\na to: „Svatý Václave!\" pak „Náš zpěv.,\" z něhož vyňato heslo\nnašeho spolku : „My vítězíme zpěvem.\" Odpoledne ve 4 hod.\nse chystá velká hudební a deklamatorní akademie s vstupným\n50 kr. r. č. za osobu, při níž má účinkovali hornická kapela\nz Brandejska. Program bude asi tento : 1. Proslov od J, Jahna.\n2. „Naše probuzení.\" Sbor od L. Procházky. 3. Hudba. 4. „Re-\nkňv sen.\" Sbor od Slavíka. 5. Deklamace. 6. „Zpěv Čechů.\"\nSbor od Procházky. 7. Hudba. 8. „Žárlivý basař.\" Sbor od J.\nZvonaře. 9. Deklamace. 10. Hudba. Po skončené akademii budou\nočekávat povozy, aby mohli hosté z Prahy, jenžto si toho přejí,\ndomů se dostati. Večer pak jest ustanoven ples u „bílého be-\nránka.\" Tof krátký nástin celé nastávající slavnosti. Odchýlil\njsem se poněkud od svého pravidla, že popisuji co bude, anto\nobyčejně jindy psávám, co bylo. Nestává se to bez příčiny.\nMám zde účel dvojí, a to 1) abych zval a 2) abych upozornil\ntoho, kde se k nám vydati hodlá, nebyl-li snad již dávno\nanebo nikdy ještě v Slaném, na okrášlenou Slánskou horu,\ns níž daleko do okolí až k Mělníku viděti lze. Jest to hora\nčedičová, vyhaslá prý sopka, z níž se prýští pramen slané vody.\n0 pěkné zvelebení její v novějším čase, získal si zásluhy p.\nH. Hol w eg, nešetře nákladu, aby jí romantičnosti přibylo.\nNa temeně jejím vlaje v dobách důležitějších ohromný prápor\nbarvy české. Vyzývajíce okolní bratrské zpěv. spolky k hojnému\núčastenství těšíme se na brzké shledání, aby se hlasně rozléhalo\nheslo naše: „My vítězíme zpěvem!\" Seznam veškerých sborů,\njimiž se mají pěvci opatřili, jest následující:\n1. Mše C (vokální) od Horáka.\n2. „Hospodine, pomiluj ny.\" (graduale).\n3. „Otče náš\" od Bradského. (offertorium).\n4. „Svatý Václave\" upravil Zvonař.\n5. „Náš zpěv\" od Zavrtala.\n6. „Naše probuzení\" od L. Procházky.\n7. „Rekův sen\" od K. Slavíka.\n8. „Žárlivý basař\" od Zvonaře.\n9. „Zpěv Čechů\" od L. Procházky.\n*) Téšíme se na dálší dopisy Vaše.\nRed."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "134", "page_fin": "135", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.4.5", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.6", "debut_caractere": 3935, "fin_caractere_exclue": 7430, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\nČinný zpěv. spolek „Orlice\" v Prostějově\nna Moravě uspořádal dne 15. května t. r. v místnostech čte-\nnářského spolku ve prospěch svůj koncertní a taneční besedu,\njejíž výsledek příznivým nazván býti mohl. Ze sborů prove-\ndeny byly: „Prosba o huběnku\" od sbormistra „Orlice.\"\n„Prosba o převoz\" a „Odvedeného prosba\" od P. Křižko v-\nsjkého. První skladba je dosti zdařilá a vyznačuje se zvlášt-\nním svým unášejícím triem. Dále zpíval p. A. Konečný Pi-\nvo do vu píseň „Na mou vlast,\" p. Tauber píseň „Umlklo\nstromů šumění\" a p. Hliňák „Slovensko mladé,\" kteréžto po-\nslední velké pochvaly došly. SI. Talaříkova deklamovala obratně\na významně Tylovu „Korunu všech lásek\" a p. Hradecký Dra-\nhoňovského „Šaty co medicína.\" Stanovy Prostějovského zpěv.\nspolku jsou již úřadně potvrzeny a byly minulý týden proza-\ntímnímu předsedovi doručeny. Jedná se nyní o prapor, kte-\nrýž, jak pevně doufáme, tamější vlastenky spolku po-\nřídí, aby k nastávající lOOOleté slavnosti na Velehrad s pra-\nporem jiti mohl.\n*** Výbor zpěv. spolku „Lumíra\" vPříbrami\nvydal následující provolání: Slavným zpěváckým spolkům již-\nních Čech ! Bažíce se seznámiti s Vámi, drazí bratři, zamýšleli\njsme již loňského roku uspořádat výlet na staroslavný Z ví kov\na ač jsme i veřejné provolání učinili k Vám, a některé spolky\nse přihlásily, byl výlet ten pro nahodilé překážky odložen.\nOpětujem tedy vyzvání to s tím dokladem, že spolek náš výlet\nten dne 28. června podnikne. Vyjede o třetí hodině ráno na\nČiinelice, kdež se s Březnickými, Rožmitálskými, Mírovskými a\nBlatenskými sejde; o 10. hod. přirazí na Zvíkov, kdež o 11.\nhod. mši sv. přítomen bude ; o 2. hod. s poledne počne pě-\nvecká slavnost. Program jest následující: 1. Píseň sv. Voj-\ntěcha. 2. „Na Prahu,\" sbor od J. Veita. 3. „Staročeská\"\nod J. Škroupa. 4. „Utonulá\" od Křížkovského. 5. „Mládí a\nláska.\" 6. Píseň Šumavanň. 7. Večerní staročeská. 8. „Na-\nprej.\" 9. „Kde domov můj\nHolický zpěvácký spolek „Neptalim\" uspo-\nřádal dne 7. ěervna řízením horlivého ředitele Bed. Rektorisa\nprvní svou pěveckou, hudební a deklamatorní zábavu dle ná-\nsledovního programu: I. oddělení. 1. Ouvertura z českých ná-\nrodníóh písní od E. Tittla. 2. Proslov. 3. „Píseň Šumavanů\"\nsbor od Jirgesa. 4. „České perle,\" koncertní fantasie pro piano\nod Ed. Nápravník a, přednesla ze zvláštní ochoty sl. Julie\nVernerova z Pardubic. 5. Píseň cestujících od Abta. 6. „Ztra-\ncené srdce,\" píseň od F. Pí vody pro jeden hlas s průvodem\npiana, přednesl p. Fr. Janda, úd zpěváckeho spolku pardubi-\nckého. 7. „Staročeská,\" sbor od Fr. Škroupa. 11. oddělení.\n1. kavatina z opery „Trovatore\" od J. Verdiho. 2. „Kovářská\"\nsbor složený a spolku věnovaný odßedř. Rektorise. 3. „čéška\"\npíseň od J. Škroupa. 4. Píseň při draní, sbor od Horáka. 5. „Dobrá\nrada,\" deklamace od VI. Růžičkové. 6. „Kde domov můj,\" píseň\nod F. Škroupa. 7. Na zdraví\" sbor od K. Bendla.\nZpěvácký spolek „Bořivoj\" v Lomnici uspo-\nřádal v neděli dne 31. května 1863 v hostinci u „zeleného\nstromu\" večerní zábavu. Program byl následující: Oddělení 1.\n1. Ouvevtura z „Don Juan\" od Mozarta. 2. a) „Má otčina,\"\nsbor od K. Slavíka, b) „Věrný do smrti.\" Sbor od P. Pavla\nKřížkovského. 3. „Ženichovy radosti.\" Deklamace od V. V Tr-\nnobranského. 4. Solo na housle s průvodem piana. 5* „Tam\nna horách.\" Sbor od J. Suchánka. Oddělení 11.1. Kavatina\nz „Masandieri\" od Verdiho. 2. „Ženská politika.\" Deklamace\nod K. Adamce. 3. á) „Svatvečer.\" Sbor od F. A. Vogla.\n6) „Loučení lovců\" od Mendelssohna Bartholdy. 4. „Konsti-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2047, "texte": "tuce.\" Druhá porce „Ženichových radostí,\" deklamace od V. V.\nTrnobranského. 5. Valčík. Sbor od F. A. Vogla.\n*** Zpěv. spolek Polenský „Čestmír\" uspořádá\nna den 7. června v sále „u Slovana\" k dobrému účeli hudební\na deklamatorní zábavu. Program jest tento : 1. Variace od Ed.\nMarxena na piano pro 4 ruce. 2. „Dar za lásku,\" sbor od\nKřížkovského. 3. Besední čtení. 4. „Píseň milostná\" dvoj-\nzpěv od Ludevita Procházky. 5. „Kozácká,\" čtverozpěv od\nJos. Procházky. 6. „La Campanella\" od Jul. Egharda\npro piano. 7. „Srdce ztracené,\" píseň s doprovázením piana\nod Pivody. 8. Čtverylka z Moravských nár. písni od Hellera.\n9. Besední čtení. 10. „Růžinky stesk,\" píseň s doprovázením\npiana od Pivody. 11. „Naprej\" sbor od Jenka.\n*** Zpěvácký spolek „Dalibor\" v Slaném\nustanovil na den 29. června b. r. svěcení praporu, daro-\nvaného inu od Jeho Excellenci p. hraběte J. Jaroši. Clam-Mar-\ntinice, a při tom velkolepou hudební a deklamatorní akademii\nuspořádati, k jejímuž spoluáčinkování veškeré vůkolní zpěvácké\nspolky úctivě zve. Společná zkouška bude den před tím ve 4.\nhod. odpoledne. Skladby k provozování určené, jakož i po-\ndrobný program slavnostní oznámí se co nejdříve. Přihlášení-\nse trvá do 14. června b. r.\n*** Kolínský zpěv. spolek „Dobr oslav\" zvolil\nve své poslední valné schůzi své následující členy do výboru:\nPan Mareš ředitel, p. Zelený sbormistr, p. Březina pokladník,\np. Dr. Havelec a p. Skalický výborové.\nV Rožďalovících utvořil, jak se z hodnověrného\npramene dovídáme, mužský zpěvácký spolek.\n„Ratiboř,\" Hořický zpěv. spolek bude při\nbesedě v Mlazovicích účinkovati, která se tam dne 14. června\nve prospěch raněných Poláků odbývati bude.\ní!V* VS uš icí ch hodlají dívky sestoupiti se v pě-\nvecký spolek. Denně již se pilně cvičí ve zpěvu, a v jedné\nz nejbližších deklamatorních a hudebních akademií uslyší snad\nsušický vedle mužského zpěváckého sboru též mnohou skladbu\npřednesenou od sboru dívčího neb smíšeného. Při té příležitosti\nupozorňujeme na náš článek v „Daliboru\" r. 1862 čís. 28, že\ntéž ve Skutči takový spolek se nachází."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "135", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.4.6", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.7", "debut_caractere": 2049, "fin_caractere_exclue": 2279, "texte": "Ochotnická divadla.\nV Blatné provozovali ochotníci v posledním čase „Český\ndobrovolník a francouzská selka,\" žert v jednom jednáni, pak\n„Politika v lese,\" veselohra v jednom jednání od J. Puttlitze\npřeložena od dra. B. Strakatého."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "136", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.4.7", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.7", "debut_caractere": 2281, "fin_caractere_exclue": 2289, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "136", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.2.4.7.1", "titre_corps": "— Čacky náš zpěvácký spolek „Hlahol,\" jehož", "titre_sommaire": "— Čacky náš zpěvácký spolek „Hlahol,\" jehož", "signature_source": "E. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.7", "debut_caractere": 2291, "fin_caractere_exclue": 7375, "texte": "— Čacky náš zpěvácký spolek „Hlahol,\" jehož\nrozkvět, upřímnou snahou podporován, tím více se již přiblížil,\nuspořádal dne 7. června v sále Žofínském druhý svůj koncert,\njenž trefně sestaveným programem a v skutku zdařilými sbory\nvynikal. Nevíme věru, kterému sboru bychom přednost dáti\nměli, neb každý se honosil některou dobrou vlastností, buď\nduchaplnou myšlénkou, neb důmyslným spracováním neb i ka-\nrakteristickým uvedením v hudbu atd. Kdybychom však již\nučinili jakousi paralelu mezi jednotlivými sbory, tu postavili\nbychom sbor Želeiíského „Chór strzelcow\" do popředí. Ka-\nrakteristické spracování, trefně volená, harmonická kombinace\na veskrz effektní obraty jsou první přednosti tohoto sboru.\nJiný podobný sbor téhož směru co sbor Želehského jest Po-\nzděnův Dvojsbor, jenž o rozumném vedení jednotlivých hlasů\nsvědci, zvláště však karakteristicky bas provádí. Bohužel ne-\ndostalo se sboru tomuto takového provedení, jakého by byl\nvším právem zasluhoval. Třetí sbor podobné odňrdy sborů\nkarakteristických jest Měchurův zdařilý „Zpěv podloudníkův\"\n(text od Jahna). Ze sborů klassických slyšeli jsme dvě pěkné\nstaročeské písně, jež p. L. Zvonař obratně ve sbor upravil.\nProcházkův sentimentální „Zbezpečení\" na slova F. L. Čelakov-\nského jest skladba, jež činí příznivý dojem na posluchače.\nMelodie její jest velmi něžná v sólu našich sentimentálních pí-\nsní národních. Nejvíce se líbil Křižkovského sbor „Dar za\nlásku,\" a vzdor tomu jest nejslabší mezi všemi sbory , jež\njsme od Křížkovskéno byli slyšeli. Jest zde totiž pochybeno\njiž v hlavním směru sboru, přílišnou rozvláčností jakož i ne-\nvhodnou myšlénkou a posléze pro hlasy zpěvné nepřiměřeným\nspracováním. Ostatně svědci celek o nehledané harmonii a rou-\ntině skladatelově ve vedení hlasů. K závěrku proveden byl\nSlavíkův již známý sbor „26. srpen\" s průvodem ctyr posonů,\nkteré sbor velmi chudě doprovázely ; bez pochyby doprovázely\nprima vista pak arcif bychom nic přesnějšího očekávati ne-\nmohli. Prosedění sborů bylo pod pečlivým vedením p. ředitele\nHellera velmi dobré. Velmi četné obecenstvo poctilo každý\nsbor hlučným potleskem. Všechny sbory, vyjímaje poslední,\nbyly poprvé provozovány. 4}=\nKoncerty bratří Dopplerň Ve středu dne 3.\na v pátek dne 5. června dali se slavní virtuosové na flétnu\npp. František a Karel Doppler, členové dvorního orke-\nstru Vídenského v něm. zemském divadle slyšeti. V prvním\nkoncertě přednášeli koncert D-moll pro 2 flétny od Fr. Dopp-\nlera, pak fantasii na motivy z „Náměsíčné\" a konečně „Upo-\nmínku na Prahu,\" koncertní to duo s vetkanými českými ná-\npěvy, jmenovitě „Ach, není tu\" a „Břetislav.\" V druhém\nkoncertě slyšeli jsme fantasii na uherské národní nápěvy od\nobou bratří složenou, koncertní duo z opery „Rigoletto\" pro\n2 flétny od obou bratří složené a karneval Benátský. Oba kon-\ncertisté zbudili svou znamenitou technickou zručností, podivu-\nhodnou precisí, svou znamenitou technickou zručností, krá-\nsným, lahodným, zvučným tónem a výborným přednesem nema-\nlou sensaci a byli mnohokráte voláni. Avšak oba bratři nejsou\npouze slavní virtusové, nýbrž i duchaplní skladatelé. Starší\nbratr František (nar. 1822 ve Lvově) složil opery „Ilku\"\n„Dva husaři\" „Beniowski\" a „Wandu,\" kterážto po-\nslední letos mnohokráte v dvorním operním divadle Vídeňském\nse dávala. Děj opery této vyňat jest z polské historie a opera\nsama hodila by se velice pro české divadlo, v němž se\nbeztoho jen staré opery přetřepávajú Mladší bratr Karel (nar.\n1826 ve Lvově) složil maďarské opery „Tábor granátnický\" a\n„Syn pouště.\" Výteční tito umělci jsou jak jsme příleži-\ntost měli je seznati velmi šlechetní a skromní, což je tím\nvíce zdobí. Oba bratří odebrali se dne 6. června do Drážďan.\nČeská škola pro piano. První dny příštího té-\nhodne vyjde na světlo v obchodnictví Šálka a Wetzlera v Ovocné\nulici v Praze theoreticko - praktická škola pro piano s českými\nnárodními písněmi co cvičební látkou, již sepsal Jos. Zvonař.\nŠkola ta obsahuje v sobě hojnou zásobu cvičební látky ve spo-\njení s theoretickými rozpravami pro učně i didaktickými pokyny\npro učitele. Ponechávajíce sobě úvahu o tomto díle na pozděj-\nší časy, obracíme prozatím jen pozornost všech, kdož se vyučo-\nváním útlé mládeže ve hře na pianě zabývají k dílu, jakéhož\nliteratura naše až posud postrádala.\nV hudební vojenské školy od jednoty ku\nvzdělání ve vojenské hudby vydržované, vyučují se chovancové\nv troubení na polnici, na zvukoroh a zpěvoroh bezplatně,\npokud jenom mají nějaké aspoň hudební p ř e d ch o z í vě-\ndomosti, obzvláště co se týče řečených nástrojů. S tímto\nbezplatným vyučováním spojeno jest zároveň celé za-\nopatření jinochovo, ješto každý takový ihned k některému\nspolkovému pluku se odvede a do jeho kapelly po dvouletém\nvyučování se vřadí ; mimo to obdrží často již za času vyučo-\nvání nějaké vyznamenání, šarži a přídavky, pokud se toho\npilností a schopnostmi hodným býti ukáže. Takoví cho-\nvancové musí úplně zdrávi a silni býti, 5 stop výšky\na 15tý rok věku svého dokonaný miti; při svém přihlašení-se\nmusí pak býti opatřeni křestním listem (nebo výtahem\nz matriky) a písemným svolením ku vstoupení jejich"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6895, "texte": "k vojsku od rodičů a porucníků vystaveným a místním před-\nstavenstvem (purkmistrovským úřadem) stvrzeným. Podotknuto\nještě budiž, že ono dvouleté vyučování se již cítá zároveň do\nosmileté kapitulace. Ředitelem hudební této školy jest chvalně\nznámý p. J. Pavlis v c. 171—I. „u Mysliků.\"\nO ředitelství Pražských divadel, českého\ni německého, zamýšlí ucházeti se dle „Pol.\" též p. Friedland,\nněkdy majitel zdejší plynárny. Pan Friedland konkurovati chce\njen pod tou výminkou, obdrží-li ředitelství obou divadel.\nJednota k povznesení vojenské hud by*\nobdržela od známého virtuosa na křídlovku, pana Josefa*\nStrebingra, kapelníka u c. k.33 pěšího pluku, draho-\ncenou křídlovku z pakfonu darem.\nZnamenitá zpěvačka sl. Adel. Patti není\njak se „Mor. Orl.\" dovídá, Italianka, nýbrž rozená Moravanka\nz Hustopeče. Ona bude prý též zpívati při hlavní církevní\nslavností na Velehradě. Pan Beránek, jenž jak jsme již\noznámili, tuto slavnost říditi bude, učinil prý už smlouvu s 5\nznamenitými zpěvačkami, které by se k slavnosti na Velehrad\ndostavily, a mezi nimi jest též sl. Ad. Patti.\nSI. Emilie Schmidtova, dvoř. zpěvačka v Darm-\nstadtu, která k zotavení svého zdraví v Praze, svého to >rodiště\njiž po několika měsíců prodlívá, odebeře se do lázní Varten-\nberských. Přejeme vroucně, aby se naše slavná krajanka\nbrzy uzdravila.\nJosef Gartner ý. Chvalně známý c. k. dvorní var-\nhaník Josef Gartner zemřel po krátké nemoci dne 30. května\n1863 o pul 11. hod. dopoledne v 67. roce svého stáří na ochr-\nnutí plic v Praze. Pohřeb jeho odbýval se dne 1. června.\nJak známo zhotovil Gartner mnoho důkladných varhan, mezi\njinými též pěkné varhany s celým pedálem do školy\nvarhanické, jejížto čestným členem on byl. Mimo to sepsal\nGartner „Krátké ponaučení o varhanách,\" jak jsou\nvnitř staveny a zřízeny a jak v dobrém stavu se zachovati\nano i nepatrnější opravy, kde varhanáře není, od varhaníka sa-\nmého vyřídit! se mohou. Knížku tuto v němčině sepsanou pře-\nložil do češtiny Norbert Vaněk a vyšla v Praze roku 1834\nu J. Spurného s 5 kamenotisky.\nNás rodák Charles Wehle přibyl s cellistou\nKletzerem dne 17. dubna do Alexandrie, kdežto dne 25. dubna\nkoncert pospolu uspořádali. Kletzer přednášel skladby od Ser-\nvaise a Wehle komposice svého utvoru. Čistý výnos koncertu\ntohoto byl pro oba umělce příznivý; vytěžilič 2.000 franků.\nDne 29. dabna odebrali se oba do Kaira, odkuď Ch. Wehle\nvýlet k Pyramidám učinil.\nLeopold Jansa, virtuos na housle a rodič z Oustí\nnad Orlicí, uspořádal nedávno v Londýně, kdež as od r. 1849\nžije, koncert, jenž ze skvělého se těšil výsledku. Mimo kvartett\nsvého lítvoru přednášel Janca s mnohými umělci septet od\nBeethovena a provedl s Denreutherem a Kreutzerem sonátu\nod Beethovena pro housle a piano. V koncertě tom účinkovali\ntéž dámy: Liebbardtová, Ellingrová a p» Formes. Pan Jansa,\ndošel od četného obecenstva veliké pochvaly.\n„Úplný slovník hudební\" jest titul diía od V*\nV. Mareše, jehožto první sešit v komisí národního kněh-\nkupectví p. E. Petříka v Praze vyšel. Knížka ta obsahuje\nvysvětlení hudebních slov a krátké náčrtky žipotopisné a jest\nnašemu slavnému Ferd. Laubu věnována. 0 knížce této po-\ndáme, jakmile ukončena bude, zevrubnou kritiku ; prozatím\nvšak upozorňujeme p. spisovatele na to, aby nám v „Doda-\ntkách\" podal stručné nástiny životopisné skladatelů, kteříž v prv-\nním tomto sešitu vynechány jsou, jako: Adam Jan, skla-\ndatel ceských písní; Afanasěv, ruský skla datel komora\nhudby; Adam de laHalle, jehož scénická hra „Jeu de\nRobin\" za první komickou zpěvohru se považuje;\nAfranio, vynálezce fagotu; Alaběv, výtečný skladatel ru-\nských písní; Ambrož sv., jenž do církve západní zavedl\nzpěv střídavý santifoniemi; Blumenthal Jak.,\nskladatel zdařilých salonních komposic; Brosig Mor., jenž\nco skladatel varhanních komposic se vyznačil; Bárta Jos.,\nskladatel ceských písní; Bendi Karel', skladatel ceských\npísní a sborů ; Búl o w H., skladatel a pianista, (viz „Da-\nlibor\") ; Čermák Jos., skladatel ceských písní; Čejka dr.,\njenž vydal terminologii hudební a přeložil Skroupovu školu\nhudební; Ludvík zDietr i ch ň, skladatel znárodnělé „Mo-\nravo , Moravicko milá ;\" Dargom i j sk ý, výtečný ruský\nskladatel atd. Ostatně jest práce p. Marešova záslužná a svědci\no pilnosti; co bychom ještě vytknuli, jest to, že „Agnus\nDei\" (rtr. 9) není, jak v knížce mylně udáno, čtvrtý, nýbrž\nšestý díl mše. Porucujeme dílko toto všem hudebníkům a přá-\ntelům hudby a to tím více, anto spisovatel náklad na ně\nsám vede.\n„Průvodce v oboru český ch tištěný ch\npísní projeden neb více hlasů\" jest titul knížky,\nkterouž Em. M e 1 i š, redaktor a Jos. Bergmann,\nředitel zpěv. spolku v Ml. Boleslavi, tiskem vydali. Ačkoliv se\njeden z našich znalců hudebních p. Leop. Zvonař o knížce\ntéto v „Nár. list.\" cis. 127 chvalně vyjádřil, musíme se přec\no nedostatcích a omylech v této knížce zmíniti. Páni sesta-'\nvitelé vynechali totiž ve své knížce mnohou skladbu, kteráž\nv ř\npro úplnost tam chyběti neměla. Ze do větru nemluvíme,\nchceme hned dokázati. V oddělení národních písní ceských\npohřešujeme „Výbor nápěvů národních písní\" s prů-\nvodem piana od Jos. Drahorada, který v Praze r. 1852 vy-\nšel. Výbor tento obsahuje 16 národních písní náležitě a vho-\ndně harmonisovaných a sice : „Starý minet\" „Loučení\"\n„Obkrocák\" „Hoře\" „Čertova skála\" (nápěv od Draho-\nroda) „Žežulka\" „Odpověď kukačky\" „Kukačka\" —-\n„Oui černé\" „Skřivan s poselstvím\" „Vlaštovicka\" —-\n„Skřivan\" „Holubičky\" „Vlašfovicka\" „Kukačka a\nholoubek\" „Tři kukačky\" (nápěv od Drahoroda). V oddě-\nlení „Překlady\" vynecháno několik zpěvů, které zde k vůli\núplnosti podáváme. Chybit ve spisu tomto píseň „Loučení-se\nStuartky\" od Tomáška, která v českém a německém jazyku\nv Praze vyšla; dále „Píseň národův\" od Haydna, v něm.,\npolské, české, rusínské, uherské, latinské a italské řeci, která\nr. 1831 ve Lvově vyšla; dále „Stvoření světa\" od J.\nHaydna, v českém překladu od Jana Kruchiny, které r. 1805\nve Vídni u Hrašanského vyšlo. Čís. 322 „Průvodce\" „Hrob\"\nod Pitsche nepatří do původních písní; jest to překlad z ně-\nmeckého a vyšel r. 1831 v Praze, což tam udáno není. U pí-\nsni národních cis. 457 a 459 není udán rok, kdy tiskem vyšly.\nPrvní svazek „Národních písní\" od Martinovského, cis. 457\nvyšel*roku 1842 a třetí cis. 459 r. 1847. Na stránce 210\nmá státi při jméně Jos. Forster rodiště Ose nice, nikoliv\nV o senice; na str. 213 při jméně Jelen má státi: „stal\nse r. 1849 archivářem,\" nikoliv 1809 ;na str. 221 vynechán\njest při jméně Veselský rok jeho narození, totiž 1819. Na\nstránc ; 223 nenachází se při jméně Žitek žádného náčrtku\nživotopisného a přec jest tento v Jungraannově literatuře udán.\nŽitek Antonín Vác., nar. 3. září 1795 v Štáhlavě, stal se 12.\nsrp. 1821 knězem, byl nejprv kaplanem Mšeckým a jest prý\nnyní vikářem. Při písni „Oěi modré\" cis. 719 není udán rok,\nkdy tiskem vyšla, totiž r. 1846. Na straně 227 nemá státi\njméno Mašek, nýbrž Sedláček, jenž pod jménem Vorlický\nněkolik básní napsal.\n\nE. Z."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.1", "texte": "Fr. Tůma a Václ. Tomášek co skladatelé\nkostelní.\nOd hraběte dra. Laurencina.\nTůma zastupuje naproti svým současníkům a soudru-\nhům v umění místo jednostranného racionálně-nábožného po-\njmu tí mešního aneb vůbec kostelního textu v tónech, a tóny,\nkteré si za úlohu obralo, své výtvory jistou neskíonnou váž-\nností, až do nejjemnějších tahů zavile držící důstojností re-\nflexe oduševniti. Toto racionalistické pojmutí mešního a ko-\nstelního textu vůbec jeví se u Tůmy ve všech možných smě-\nrech, z niehžto toliko jen jedno dílo pozorovali se může.\nCo do formy vyniká toto čistě pojmové uchopení-se božích\na kostelních slov v útvorech našeho skladatele převládáním\nano samovládou nejprísnéjsího kontrapunktického živlus\nKaždý pohled do výborných Tůmových partitur ukazuje nám\nzde imitatorní, onde harmonické, zde fugirovaně, tam\nv duchu tak zvaných starých církevních tónin myšlené pro-\nvedeni ; každé z jeho thém dá se dle všech druhů podvoj-\nného aneb vůbec vícenásobného kontrapunktu obrátili; z každé\nz těchto základních myšlének lze hned v jejím původním vy-\nskytnutí-se nejrozmanitější spůsobilost k užšímu vedení poznati,\na sledujeme-lí spůsob jejího rozvětvení, vidíme v ní nejpří-\nsnější dialektickou methodu, kterouž si možná kromě Bacha vždy\njen tónově vtělenu myslili. Ve spůsobě Tůmova thematického\nvedení lze zpozorovali věčné se zdokonalování, neustále zvý-\nšené vyvinování a při vší logické přísnosti vždy podivuhodně\nvolné nenucené proudění. Tato okolnost přiměla as životo-\npisce tohoto skladatele v Schillingově „Encyclopedii veške-\nrých hudeních věd\" (6. svaz. str. 795) k výroku: „Tůmovy\nklasické církevní skladby chovají se v hudebních ar-\nchivech co vzácné skladby.\nAvšak nalézá se ještě jiná okolnost, která cennost Tů-\nmových skladeb tak vysoko staví, že si každý, kdož jeho\nútvory jen poněkud zná, vroucně přeje, aby nádherné cír-\nkevní skladby tohoto mistra neležely pouze v hudebních po-\nkladnách nakupeny, a na tento spůsob přístupny byly pouze\nmladíkům, kteří by partitury tyto studovati chtěli, nýbrž aby\nskladby Tůmovy na kůrech kostelních k povznesení zbožnosti\nzavznívaly.\nA zde vyplývá druhé duchovní stanoviště nábožensko-\ntónového racionalismu Tůmova. Spocíváť na oné vysoké\nušlechtilosti, na oné hluboké znacnosti, na oné přísné váž-\nnosti jeho thém a jich spůsobu provedení; spocíváť na oné\npronikající pravdě, s nížto náš skladatel text svaté mše a\nžalmů v jeho celosti jakož iv jeho jednotlivostech, prost jsa\nvšeho bažení, by se zalíbil, prost jsa všeho titěrkování, prost\nvšech marných libohlasých cetek, věrně pojal a vyjádřil.\nV Tůmových církevních skladbách jest vždy trefně zá-\nkladní karaktér a smysl slov podán as důsledností' nejhlub-\nšího porozumění až ku konci podržen a proveden. Tůma\nvše obešel a všeho se vystříhal, co by jen nejslabší stín\nnevážnosti na sobě neslo ; jeho skladby jsou vždy pravdivé,\nvždy ušlechtilé, vždy krásně značí se v nich věrně pod-\nstata, obsah a smysl za základ položených slov. Ale jak\njiž praveno, jsou všechny tyto přednosti výsledkem dozrálé\nreflexe, nejvšestrannějšího vědeckého vzdělání našeho skla-\ndatele; jsou výsledkem myslivosti čili důmyslnosti, která\nsvým bohatým obsahem jedině k oné stálosti a neměnitel-\nnosti náboženského uvědomění a pohřížení-se v boha do-\nspěla. Je to tóny vtělená filosofie o slovech božích, která\nse v Tůmových skladbách jeví. Tato filosofie vystupuje zde\nale tak rozhodně a je tak proniknuta vznešenou úlohou, že\nmnoho přesvědčovacího umění k tomu zapotřebí, abychom\nvyrozurnněli, že tato nádherná hudba jest jen odrazem nej-\nhlubšího vědění a že vlastně z oné dětské víry, z duše kaž-\ndého skutečně náboženského umění nevyšla.\nTento duchový klam přispívá k tomu, že nám Tůmovy\nskladby tak drahé jsou, a klam ten neruší jejich významné\ndojmy i toho,, jenž odhaliv onen závoj vlastní snažení a\nchtění Tůmovo yyzpytoval.\nPoznání tohoto zastřeného obrazu mile na nás působí.\nTakovýto racionalismus dá si i nanejvýš věřící křesťan líbiti,\npřilne k skladbám Tůmovým a těžce, ano velmi těžce se\ns ním loučí.\n(Dokončení.)\n\nNěco o hudebnictvi Slovanů.\n\nT. Bulgarin dí ve svém spisu „Wospominija\" zvaném:\n„Poláci, podobně Cechům, jsou národ hudební a Cechové"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.2", "texte": "proto jen převyšují v hudbě všecka slovanská plemena, že\nmají v Praze konservatorium, rozšiřující vkus a vzdělávající\nučitele.\" Příčina, proč Čechové nad jiné Slovany v hudbě\nvynikají, zdá se nám v něčem jiném záležeti, nežli pouze\nv konservatoriu Pražském, neboť jinak by Poláci a leckterý\njiný národ jen dobré konservatorium zřídili potřebovali, aby\nse v hudbě vyznamenali. A jak to vyhlíželo s českou hud-\nbou v poměru k jiným národům, když v Praze konservato-\nria ještě nebylo? Myslíme, že ne tuze špatně, kdežto za\nnašich časů, kdežto hudební umění u nás zkvétá, veliká část\ndobrých, snad i výtečných hudebníků o Pražském konser-\nvatoriu ani neví a mnohem větší část žáků a učitelů hudeb-\nních vlivu jeho nepodléhá. To však na ujmu ústavu toho\nřečeno nebuď, neboť úlohou jeho není ani být nemůže, aby\nsvým působením všechny milovníky hudby bezprostředně za-\nhrnoval. Úlohou jeho jest, schopnosti již přítomné, nadějné,\ndůkladně pěstovati a k vyššímu stupni umění vzdělávati;\nschopnosti k tomu vzdělání ale, jsouce více vrozené nežli\npřijaté, nabyté, musí být u velikém množství již v národu,\nv jeho povaze duševní, musí činit část národního rázu,\nmají-li od národů cizích uznány a za značné vyhlášeny býti.\nPravá tedy příčina toho, proč Čechově hudebním umě-\nním nad mnohé národy prosluli', leží v četnosti kapa-\ncit hudebních, které dohromady (ne však jednotlivé zvlášť)\ntoho dokázali, že Čechově slují národem hudebním,\na že toho zasluhují, o tom svědčí veliký počet hudebníků\na hudebních umělců Českých.\nAvšak málo by prospěly jednotlivcům a celku vůbec\nschopnosti tyto, kdyby nebylo jiných momentů, které jsou\ntakořka podmínkou hudebnictví českého, a momenty ty přede-\nvším jsou: katolictví a venkovské učitelství.\nYůbec známo, že všeliké umění náboženstvím od jak-\nživa podporováno bylo, že stavitelství, sochařství, řezbářství,\nmalířství, hudba i zpěv, ano i básnické a dramatické umění\nmocného podnětu a bohatého předmětu v náboženství nalé-\nzaly a dílem ještě nalézají. Toto platí o náboženství pohan-\nském jako i křesťanském, jmenovitě katolickém, které si\nobzvláště ve vytvořování, zpodobnění myšlének, v slavnosti\na skvostnosti přímětků náboženských slibuje a tudy nad jiná\nkřesťanská vyznání všelikému umění široké pole k činnosti a\nvyvinutí poskytovalo. Za našich však dob, za kterých u srov-\nnání se středním věkem ocháblá mysl náboženská ve veliko-\nlepých dílech uměleckých jen velmi zřídka se ukazuje, za\nkterých vkus umělecký také v jiné stránky lidského života\npřekročil, většího předmětového okresu nabyl, ba celého\nveškerenstva se zmocnil, zůstala z tolikerých uměni vy-\nznání katolickému skoro jen hudba, na kterou i za\nvěků novějších víc než druhdy působí.\nHudba a zpěv činí důležitou stránku našich služeb bo-\nžích, a proto se také žádá, aby při každém farním kostele\nněkdo byl, kdo by kostelní hudbu řídil. Ve vsích a v men-\nších městech bývá to vždy učitel, a proto musí být hudeb-\nníkem, chce-li být učitelem, byť jinak ku školnímu úřadu\nsebe neschopnější byl. Učitel tedy má vedle vyučování mlá-\ndeže v předmětech literních také řídit hudbu; o to ale žádný\nnedbá, kde vezme hudebníků to jest jeho starost.\nPamatuje-li tedy na svou budoucnost svého úřadování,\nvycvičí si ze svých žáků, kteří se obyčejně samochutě k tomu\nhlásí, víc než potřebný počet hudebníků, při čemž mu po-\nmocník svědomitě pomáhá, poněvadž leckdes za to od ro-\ndičů malou odměnu dostává, a později s výrůstky co kapel-\nník o musice vydělává. Hudba se stane školním před-\nmětem.\nTakovým spůsobem naučí se veliké množství mladíků\nhudbě, ovšem ne vždycky dokonale a důkladně, ale první\nzáklad jest dán, mnoho ochotníků získáno, a mezi velikým\npočtem hlav najde se leckterá dobrá, která vlastním cviče-\nním doplní, čemu se od učitele naučila, aneb pilností dovrší,\nco jí na výtečných schopnostech schází, neřku-li že se mno-\nhému důkladného navedení a dobrého základu i od venkov-\nského učitele dostane. Yětší část hudebníků, kteří v cizině\nza své umění uznání došli, pověst, že jsou Čechové národ\nhudební, ospravedlnili a rozmnožili, nabyla takovouto cestou\numění svého, neboť málo kterému z mnohočetných dobrých\nhudebníků a snad i umělců bylo dopřáno vzdělánu býti v ně-\njakém výtečném hudebním ústavu, nějakým mistrem zna-\nmenitým.\nDuševní povaha, ráz národu tedy činí jej hudby- a umění\nvůbec milovným; mravní život (náboženství škola), často\ni občanské poměry probouzejí a vzdělávají vrozené schop-\nnosti k umění hudebnímu, a dostojný zasvěcenci jeho vesměs\nzískají národu příjmí hudebního. Dejte seveřanu více po-\nhyblivosti, více ohně, prudší krev, dejte mu k tomu při-\nměřená náboženství a školy, při kterých hudba důležitým\npředmětem jest, a uvidíte, že i Laponce a Sibiřany bude\nmožná nazvali národem hudebním.\nSlované jsou národ hudební, jejich letora, jejich po-\nvaha duševní je k tomu vede; svědectví o tom dávají jejich\nmelodické z lidu samého pošlé písně, které, ač u jednotli-\nvých větví typu rozdílného, tu rázností, tam rozmarnou bo-\ndrostí, tu elegičnou zádumčivostí, tam dovádivou veselostí\nse karakterisujíce, přece vesměs okrouhíostí tónů, harmoni-\nckou barvitostí a libozvučností se vyznamenávají.\nNe všechny větve slovanské ale stejně v hudbě pokro-\nčily, a vůbec se dá říci, že Slované jihovýchodní (Rusové,\nBulhaři a Iliro-Srbové) za západními (Poláky, Čechoslovany\na Lužicany) v hudebním umění zůstali. Příčinou toho jest,\nže u nich ony dva momenty, ktsré jsme svrchu jako po-\nmocné páky hudebnictví českého uvedli náboženství a\nškoly takového působení nemají. Jak známo, jsou Slo-\nvané jihovýchodní víc jak s tří čtvrtin vyznání řeckého, které\nhudbu do chrámů nezavedlo a služby boží jenom při zpěvu\nodbývá. Poněvadž ale mimo to vesnických škol velmi málo,\norganisace jejich ohledem hudby jiná, také kultura lidu ne-\npatrná : není u nich popudu vnitřního (vzdělanost) ani ze-\nvnějšího (náboženství), ani příležitosti (školy a jiné ústavy)\nk učení se v hudbě. Ruští dákové (kostelní zpěváci) zastá-\nvají ve vsích jako věc vedlejší tak dalece učitelství, že mlá-\ndež čisti a psáti učí, majíce především zpěv na zřeteli. Od-\ntud i přichází, že zpěv dosti jest v Rusích rozšířen *), hudba\n\n*) Ano i s hudbou vojenskou před nedávnem ještě závodil. Za pano-\nvání zemřelého cara Alexandra mél každý pluk (a snad posavád má)\nzvláštní sbor zpěváků, kteří nejen na pochodech s pištci a hudeb-\nníky se střídali, nýbrž i při veřejných zábavách hudbu zastávali."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.3", "texte": "ale nástrojová zanedbána bývá; odtud i přichází, že Rusové\npřevýšeni jsou v hudbě od Poláků, kteří větší počet vesni-\nckých škol mají a jsouce vyznání katolického, nejen příleži-\ntosti, nýbrž i vnějšího podnětu k pěstování hudby ve svém\nmravním životě hojněji nalézají nežli pokrevní sousedé jejich.\nMezi všemi Slovany jsme my Čechové vesnickými ško-\nlami co do poctu nejvíce obdařeni; učitelům, kteří dva úřady\nzastávají, ukládá se zamlčené a prostředně vyučování v hudbě\nza povinnost, jiných příležitostí a ústavů k vyššímu hudeb-\nnímu vzdělání nachází se u nás víc než v jiných krajích slo-\nvanských, schopností vrozených jest u nás nemálo, a z toho\nvšeho vesměs vyplývá, že Čechové všecka slovanská ple-\nmena v hudbě převyšují. Dejte jiným Slovanům ty samé\npředměty, tu samu příležitost a duch hudební, všem Slo-\nvanům stejně vrozený, bude se u všech stejnými výsledky\nhonositi.\n\nK. S.\n\nLeonardo da Vinci.\nPovídka ze života umělce.\n(Pokračování.)\n* /\nNa to uzavřel se Leonardo do svého atelieru, kdež až\ndo svítání v hlubokém přemýšlení trval; jakmile však ranní\nzáře se ukázala, chopil se štětce a pustil se s nevýslovnou\nhorlivostí do práce. Fra Eusebio navrátil se z vévodského\npaláce, pln jsa bázně, domů. Chtěl několikráte toho večera\ns Leonardem mluviti, ale vždy mu bylo praveno, že umělec\nještě doma není. Druhého jitra klepal sám časně z rána na\ndvéře atelieru ony však byly zavřeny; přišel hodinu na\nto a opět bylo vše nadarmo. Ještě nebyl zvon hodinu po-\nslední oznamoval, když se opět objevil leč nyní otevřely\nse dvéře.\n„Čím mohu sloužiti, Fra Eusebio?\" tázal se s přívě-\ntivou tváří Leonardo.\n„Byste mne ušetřil, sig. Leonardo,\" zvolal mnich po-\nkorně. „O mějte smilování! Nedejte kmeta všanc všeobec-\nnému posměchu.\"\nUmělec díval se zvědavě na Eusebia, neboť mu ne-\nrozuměl.\n„Budoucně\" pokračoval převor, dále oka svého ne-\npozvedna „pracujte kdy a jak chcete .... Bylť jsem\nYám obtížný, leč nejsem zrádcem, nejsem Jidášem . . . .\nsig. Leonardo, mějte slitování!\"\nPři posledních slovech převorových zpomněl si Leonardo\nna žert včerejšího dne a hned z toho poznal, že vévoda\nžert tento za vážnou událost převorovi pověděl.\nUmělec chopil se rychle ruky mnichovy a vedl jej\nk obrazu „Večeře Páně.\" Kmet si oddechl; neboť obličej\nJidášův nepodobal se v tom nejmenším obličeji převorově.\nV tom samém okamžiku otevřely se dvéře a Ludovico\njsa pouze podkoním svým doprovázen, letěl Leonardu do ná-\nruče a vřele jej k sobě tiskl.\n„Není na tom dosti, že našemu milovanému malíři za\njeho výborné práce zavázáni jsme,\" zvolal vévoda s výra-\nzem nejživější vděčnosti; „my mu i za svůj život co děko-\nvati máme! Leonardo jest ten šlechetník\" pokračoval\nvévoda k převoru se obrátiv Jenž pikle zrádců vyskou-\nmati a vyzraditi dovedl! Leč, co vidím!\" zkřikl vévoda,\njehož oči k obmítkovým malbám Leonardovým nyní upřeny\nbyly; „zde jest ten zrádce Giacomo v podobě Jidáše vyma-\nlován !\"\n„Mohl jsem lepšího vzoru míti, milostivý pane ?\" táza'\nse umělec.\n„Vaše volba nemohla tak jako Vaše vyvedení lepší býti.\nJak hluboká pravda spočívá v tomto sprostém a zrádném vý-\nrazu Giacoma ! Leonarde, žádný smrtelník Vás nepřesti-\nhne ! . . . Ale vy jste též nakreslil hlavu Kristovu, kdo Vám\nsloužil při tom za model ?\"\n„Tento náčrtek jest plodem mého vnuknutí; leč s plo-\ndem tím nejsem nikterak spokojen. Ó tento Kristus ! . . . .\njá jej nikdy nedokončím!\"\n„Vy jste své apoštoly tak krásně vyvedl, že lepších\ntypů ani nestává, a pročež s chutí do toho, mistře Leonarde;\nmy víme, co váš štětec s to jest provésti.\"\nAvšak ani povzbuzování vévodovo ani Leonardovo přání,\nby své dílo viděl ukončeno, nepřispěly k tomu, aby vzoru,\njehož se domáhal, nalezl a obmítková malba „Večeře Páně\"\nsnad nejkrasší dílo věhlasného umělce, zůstala nedokončena.\nRydlo zvěčnilo tento překrásný obraz, tak že velkole-\npost komposice, dokonalý výraz hlav, jednota sestavení, ja-\nkož i ideál každé jednotlivé částě žádné újmy neutrpěly.\nUmělec zvolil si moment, kde vykupitel k svým učenníkům\npraví: „Jeden z vás mne zradí!\" Při těchto slovích zdají\nse býti všichni jako ohromeni, a v každém obličeji jeví se\ndle jich povah podivení a rozčilení. Jeden div neomdlévá,\ndruhý zůstane nepohnutý jako socha; tento zprudka vstává,\nonen dokazuje svou nevinnost s tónem nejčistší pravdy. Ji-\ndáš toliko je lhostejný a při vší jeho zdánlivé klidnosti pozná\nkaždý, že jest vinen.\nVe Františku I. vznikla náhle myšlénka, tuto „Večeři\nPáně\" i se zdí, na níž malována jest, do Paříže dát od-\nvésti; avšak jak se zdá, byly obtíže takovéhoto podniknut*\npříčinou, že se to nestalo.\nPo více než dvě stě letech bylo to jinému slavnému\nmuži pozůstaveno, že památce Leonarda da Vinci holdo-\nvati mohl.\nPo dobytí Itálie r. 1796 navštívil konsul Bonaparte mezi\njinými též klášter „Santa Maria delia Grazie.\" Při pohledu\nna toto dílo byl Napoleon obdivováním uchvácen, napsal na\nsvém klíně denní rozkaz, dle něhož vojsko do kláštera to-\nhoto übytováno býti nesmělo. Bohužel nedosáhl podmanitel\nsvého šlechetného úmyslu; neboť krátce po odtáhnutí fran-\ncouzského vojska sloužil refektář tento za konírnu a sklad\nna seno. Eugěne Beauharnais hleděl později tento akt van-\ndalismu zase napraviti; sál byl vyčištěn; avšak dílo Leo-\nnardovo velice utrpělo.\nVýborné kopie „Večeře Páně\" zůstaly sice; ona, která"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.4", "texte": "se v Londýně nachází, pochází z 15. sloletí a připisuje se\njednomu z nejlepších žáků Leonardových.\n4. Soupeř.\nKdyž byli Francouzové dvakrát za sebou do Itálie vtrhli,\nzměnil se též osud Leonardův. Co zatím Ludovico Sforza\nz hlavního města uprchl, dočkal se umělec žalu, že viděl,\njak jeho znamenitý pro sochu vévody Františka určený oř\nstřelcům Ludvíka XII. za terč slouží. Má se za to, že král\no tomto důkazu nevědomosti a surovosti svých vojáků ničehož\nnevěděl, anto tento skutek co možná napraviti hleděl. Dal\nsi Leonarda představili, dal rnu pensí a propůjčil mu práva\nna průliv Martezanský. Leonardo věnoval mu za to dva\nnádherné obrazy ženských a zhotovil ke dni slavnostného\nvjezdu Ludvíka do Milána lva co automata, jenž se k vla-\ndaři přiblížil, a když byl několik kroků v sále učinil, objevil\nse na prsou jeho štítek se znakem Fraocouzska.\nPři všem tom, že Leonardo vždy nové zakázky dostá-\nval a že se mu se všech stran chvály dostávalo, neposky-\ntoval mu Milán žádného více půvabu a on se do Florencie\nnavrátil. Zde a za toho času vyvedl Leonardo svá nejlepší\ndíla: čarokrásný obraz Mony Lise pod jmenem „Joconda44\nznámý; pak obraz představující „Ješitnost a skromnost\ndále obraz nSv. Jana Křtitele44 a „Marie Majdateny.\"\nSlavný umělec, jehožto ochráncem tehdáž jen znamenitý Cé-\nsare Borgia byl; snažil se jak se zdá stoje díla do jakéhosi\nspojení přivésti. Pustilť se s největší horlivostí do studování\nanatomie a sepsal 13 svazků, z nichžto jeho literární díla\nse skládají. Jeden z těchto rukopisů nalézá se v Pařížské\nknihovně ; je to pojednání a jako všecka díla Leonardova,\ndle orientalského spůsobu od pravé k levé ruce psáno.\nBrzy však nevládl sám a sám Leonardo da Vinci v světě\numěleckém. Rafael počal slynouti a Michael Angelo pra-\ncoval ve Florenci, kdež jej Medici zanechali.\nVysokorození páni florentinské vlády objednali si k zdo-\nbení radnice dva obrazy; jeden u M. Angela a druhý u Leo-\nnardo da Vinci a ponechali umělcům volbu předmětu na vůli.\nMich. Angelo zvolil si výjev z vojny Pisanské a Leonardo\nporážku iNicola Picinina skrze Františka Sforzu. Oba pra-\ncovali na svém kartónu docela skrytě. Dle výroku malého\npočtu znalců, kteří tyto práce viděli, byly to mistrovské\nkusy a zvláště v Leonardově kartónu vynikala skupenina\nmužských: jedni pěší, druzí na koních, kteří zuřivě o roz-\ntrhaný prápor bojovali.\nJiní ujišťují, že „porážka Picinina44 od Leonarda dokon-\nčena nebyla, anto umělec tento od něho vynalezenou riámět-\nkou, aby barvy na kartónu upevnil, celé dílo zkazil.\nBuď nehoda tato aneb skromná blahosklonnost, kterouž\nmu G. Soderini na jevo dával, aneb snad žárlivost proti mla-\ndému soupeři: Leonardo usnesl se na tom, že Florenc opustí,\načkoliv tam 13 let prožil. Julius z Medici odebíral se právě\nv\ndo Říma, aby byl přítomen slavnosti uvedení na stolec pa-\npežský bratra svého Lva X.; i pozval tedy Yinciho, aby jej\ndoprovázel, a Leonardo přijal toto nabídnutí.\nLeonardo nebyl již mlád; avšak on znal jednotvárnost\ndlouhé cesty zapuditi, k čemuž jeho vynálezci duch přispěl.\nJednou zhotovoval ptáky % vosku, kteří tak lehcí\nbyli, že se, jakmile malý postrk obdrželi, zvedli; podruhé\nsnažil se vynalézti, jak by člověk lítati mohl atd. Je to\npodivuhodné, že tento slavný muž ve svých spisech častěji\nk této otázce se vracoval.\nLeonardo byl od papeže Lva X. laskavě přijat a obje-\ndnal u něho Madonu, druh to malby, v nížto jen Rafaela\nza soupeře měl.\nAvšak na místě co se měl malířstvím zanášeli, zkoušel\nLeonardo nově od něho připraveným fermežem obraz Panny\nMarie přetříti a v této práci pohříženého překvapil v ate-\nlieru Leo X.\n„Ten člověk nesvede ničeho 144I44 zvolal papež mrzutě\nod něho odcházeje; onf myslí na konec své práce, dříve\nnež ji ukončil.\nHned na to druhého dne ráno povolal k sobě papež\nMichala Angela, jenž vytrvalostí v práci a zvláště svým mo-\nhutným talentem všude nejskvělejších výsledků dosáhl.\nTéhož dne obdržel Leonardo da Yinci list v bílé a ze-\nV\nlené hedbávné látce zabalený a znakem francouzským za-\npečetěný.\"\n5. Vypovězení.\nPo krátkém oase objevili se dva mužové na jarých\nořích před branami Pařížskými. Dle ochotnosti, s jakouž\njakmile jména svá oznámili, vpuštěni byli, musel stran jich\nvyšší rozkaz udělen býti; avšak zevnějšek obou těchto mužů\nneprozrazoval nějaký vyšší stav; první byl mladý a byl\noblečen jako bohatý Florentinský kupec; druhý byl kmet\nv\nmaje temný a ošumělý šat. Žádný byl by v tomto starci\nnepoznal skvělého rytíře, jenž před 30 lety pod jmenem\n„krásný Leonardo44 SYŮJ vjezd do Milána držel.\nBylf hluboce v myšlénkách pohřížen; aby jej z nich\nvytrhl, rozprostíral jeho mladý soudruh, jenž jeho žákem\nbyl, nejskvěiejší obrazy před ním; avšak Leonarda da Vinci\nnemohl rozveseliti.\n(Dokončení.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech.\n\nZ Hořovic. (Beseda. — Divadlo.) Zpěvácký spolek\n„Slavík44 odbýval dne 25. května 1863 v městské radnici svou\nprvní produkci pro přispívající údy. Začátek byl učiněn effektní\nouverturou „Vlasta44 od Ed. Nápravníka. Na to následovaly\ndeklamace, písně a sbory, ježto z uveřejněného programu známy\njsou. Nejvíce bavily obecenstvo deklamace žertovného obsahu"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.5", "texte": "p. Vrátným zdařile přednesené. Z hojných písní našly zvláště\nobliby ty, které p. Tomec svým zvučným a příjemným bary-\ntonem zpíval, a sice: „Slovansko mladé\" - pak „Umlklo\nstromů šumění\" oba od Kavana. Potlesku nechtělo býti ani\nkonce, tak že některé z písní opakovány býti musely. Zpěvácký\nspolek může býti pyšným, že takového nejen ve zpěvu, ale\niv hudbě valně vzdělaného, v každém ohledu obětavého, v jed-\nnáních svých rázného a šlechetného muže za spoluúda získal.\nJemu jakož i výkonnému údu p. Noskovi, pak řediteli panu\nKulhavému lze všechny zásluhy ze řízení nynější besedy\npřičísli. Dále zrníniti se mlaďounké sice ještě, ale nadějeplné\nslečny Koksové, z mých dopisů o Hóřovském divadlu již\n2námé, která zdařilou písní „Na jaře\" od Suchánka obecenstvo\nve velké miře rozjařiia, a píseň tu k všeobecné žádosti opa-\nkovati musela. Nemálo r.ás také p. Černý s několika národ-\nními písněmi, které z ochoty přednesl, překvapil. Závěrkem\nbesedy měla se dle programu státi ráznou ouverturou k opeře\n„Cikánka,\" poněvadž nám ale z Prahy teprv ten den před pro-\ndukcí nějakým nemilým opatřením zasylatele odeslána byla,\nnemohla více provozována býti, a tak se stali našinci bez\ntvé viny programu nevěrnými, mezeru tu vyplnili sborem\n„Pečlivá milá.\" Po besedě následovala taneční zábava, která\naž do rána trvala. Návštěva byla četná, zvláště mnoho cizích\nz vůkolí se sešlo. Touto veřejnou produkcí buďtež žádosti\nnašeho váženého měšťanstva poněkud ukonejšeny, jelikož již\nnad zpěváckým spolkem stýskati si počínalo, pravíc ač ne\nsnad neprávě že po spolku ani cíchu není. Nechť se tedy\nvýbor o to postará, aby se do roka vícero produkcí dávalo,\na to sice třeba produkce pouze se zpěvy a deklamacemi, i doufám\npevně, že se tím obecenstvu zavděčí, nebo se poslednějšímu na-\nskytne příležitost, častěji se scházeti, trampoty a starosti nyněj-\nších časů pouze nevinnými vyraženími zaháněti a konečně co\nnejhlavnější, pokrok zpěváckého spolku stopovati. Jak se do-\nslýchá, postaral se výbor již také o to, by co nejdříve při tak\npohodlném povětří několik výletů do několika z maleb-\nných krajin zdejšího vůkolí uspořádáno bylo. Prvý výlet\nbudo nejspíše na Val dek, na to bude následovat! výlet do\nJakobova úid o1 í „na Bílidle\" zvaného blíže Lochovic. Den,\nkdy se výlety odbývati budou, oznámím do Vašich listů později za\ntou příčinou, aby i sousední spolky v Příbrami, v Locho-\nv i c ícb a v Hostomicích obdrževše zprávy, na nich podílu\na účastenství brati mohli. Naše divadlo z jara docela\numlklo, neb není více rádno, na tak dlouhém dnu a krátkém\nvečeru ještě bráti. V posledním čase zdejší ochotníci v krátkých\ndobách přece ještě dvoji představení dávali, a sice\n„Faustovu čepičku\" na to „De boru.\" Při prvnějším\npředstavení bavily obecenstvo po nejvíce zpěvy Barnabášem\nPimpernosem (p. Vrátným), pak Valtrudkou (si. Koksovou)\npřednášené. Co jsem při posledních představeních s utěšením\nspozoroval, jest to, že na divadlo již také vdané a ženaté osoby\nhojného a vřelého podílu berou. I našel jsem mezi nimi vydat-\nných sil, pročež jest si přáti, aby noví údové pp. Kokeš, Be-\nránek (Kokeš), Stummer, Šťastný, Weimer v budoncí scéně také\nvystoupili. Těmto posléz řečeným, ochotníkům jest mnoho co\nděkovat že „Debora,\" ačkoliv s velikým namáháním, provedena\nbýti mohla. Jsem však našim ochotníkům tou přátelskou\nradou, by budoucně lebčejších, k provedení snadnějších her\nvolili, nebo by se lehce státi mohlo, že by tak trapně nabyté\na posud udržené neskolené slávy v krátce postrádati mohli, a\npak upřímně řečeno, není „Debora\" ani pro náš lid ani pro\nnaše herce.\nZ Jáchymova. (Divadelní společnost.\nKapela hornická. Zastaven íčko. Koncert.\nKapela střelecká.) Feidlerova divadelní spo-\nlečnost k nám před nedávnem zavítavší hodlá 12. t. m. ode-\nbrati se do Františkových lázní. Za svého pobytu v Jáchy-\nmově vystoupila třikráte též v blízké Ostrůvce (Schlackenwerth),\nzačež údové její (jak se praví) po 5 zl. velkoknížetem Toskán-\nskýrn, jenž v podotknutém městečku své sídlo má , obdarováni\nbyli. Za příčinou valné schůze Jáchymovského in on ta ni-\ns ti c k é h o spolku dávána byla téhož dne odpoledne (1. června)\nv Sieglovém hostinci „u švýcarského domu\" veselka, při níž\nzdejší hornická kapela shromážděné obecenstvo obyčejným zda-\nřilým přednesem veselých a vážných skladeb bavila. V pá-\ntek dne 29. května u večer, přede dnem jmenin ředitele zdejší\npodreální školy veleb. p. Ferd. Doblera, pohybovala se o de-\nvíti hodinách množstvím barevných svítilen skvěle ozářená tlupa\nstudujících od hlavní školy k bytu řečeného lidumila, aby mu\nzde zastavenícko učinila. Obklopena jsouc množstvím zvěda-\nvých, zapěla vedením p. učitele Lorenze zdařile několik skla-\ndeb, načež se zase v tichosti vzdálila. Téhož dne dáván\nbyl v Karlových Varech ku prospěchu pohořelců Bene-\nšovských (Bensen) velkolepý koncert, při němž, jak jsem\nse dověděl, ti mní zpěv. spolek, několik pánů ochotníků a obě\nKarlové-Varské kapely spolupůsobily. Nesmím oporaenouti uči-\nnit zmínku, že v den božího těla zdejší střelecká ka-\npela poprvé v oděvu střeleckém se veřejně slyšeti dala. Hrála\nbez pochlubení zdařile.\n\nR. L.\n\nFr. Bg. Vosyka, řed. „Vojmíra.\"\nZ Přelouče. (Dodatek) Cítím se pohnuta, doplniti dopis,\njenž „Dalibor\" přinesl v posledním čísle svém. Opomenul totiž\np. dopisovatel sděliti, že našeho „Vojmírau došly dva přípisy\nod sl. zp. spolku Kutnohorského „Tyla\" a Kolínského „Do-\nbr oslava,\" přejíce nám zdaru k naší zábavě. Jestiť to za-\njisté potěšitelný úkaz slovanské vzájemnosti v naší vlasti v této\ndobě, a pro nás tím radostnější, čím více se přiznáváme, že\nsíly naše poněkud ještě slabý a nevyvinuté jsou, avšak podně-\ncuje nás to k větší vytrvalosti a doufáme, že „V oj mír\" náš\nk vyšší dospěje dokonalosti. Když jsem byl přečetl u prostřed\nzábavy ony dva dopisy, jež dříve náš „V oj mír\" velmi tklivě\ndojaly ctěnému obecenstvu, jehož se také týkaly, provolal\nprvní p. Th. Dr. Frýdek, výkonný úd „V.\"a ředitel hl. šk„\noběma spolkům slavné: „Sláva,\" jež od velmi četného obecen-\nstva hlučně opětováno bylo. Příležitostně se přiznávám, žejsem\nk nadzmíněné akad. volil těžké sbory, opakuji ale výrok hudby\nznalých mužů, již vyznali, že takové provedení od mladistvého\n„V.\" neočekávali, a sám podotýkám, že ještě o novém roce\n„Vojmír\" při svém konstituování podobal se neopeřenému ptá-\nčeti. Ke dni 27. září t. r. hodlám uspořadati podobnou zábavu\na sice k oslavě zasvěcení zcela nově upraveného chrámu Páně.\nO Velehradské slavnosti bude „Vojmír\" nejméně 5 údy zastou-\npen. Srdečné: Na zdar! všem zpěv. spolkům!\n\n—k. Od Smutné. (Kronika zpěváckého spolku\nv Milevsku.) Bylo to 1. února tohoto roku, co pánové\nL. Unger a V. Rynda vyzvali přátele hudby, aby utvořil se\nspolek zpěvácký; více vážných mužů získáno, již vlastno-\nručně své přistoupení osvědčili. Vypravovány jsou stanovy a\nvyvolen prozatímní výbor; ředitelem jest p. Kyp ta; zdejší\nučitel, sbormistrem pan J. Sklenář, c. k. knihovní, jenž\nz všelikých příčin odstoupil, které místo p. ředitel zastává;\npánové: M. Dr. Veger, důstojný katecheta P. Aug. Miškov-\nský a Jos. Picka, c. k. příručí, byli zvoleni za výbory; po-\nkladníkem stal se p. Č á p, kancelářský hospod, úřadu, a jedna-\ntelem p. Unger, mladší učitel. Zpěv cvičen ve 3 odděleních,\nk čemuž pánové V. Rynda a p. J. Nikolini ochotně co učitelé\nzpěvu phspěli; pokračováno rázně, tak že spolek již 1. dubna\npřekvapil p. t. pana Picku, jednoho milovaného z vůdců svých,\nzastaven íčkem, poněvadž město naše opouštěl. Často se\nvyskytl spolku odpor z rozličných stran, neb povstali mnozí,\nkteří uznati nechtí, že zpěv srdce šlechti a rozjařuje, mysl\nlidskou konejší a vyjasňuje; dále rohy starého copařství posud\nještě vyčnívají, jimžto veškerá novota odporná jest. Dne 26.\nkvětna uspořádal spolek pro své údy odpňldne bezplatnou\n\n*) Za článek nám zaslaný srdečné díky; v příštím čísle jej uve-\nřejníme."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.6", "texte": "produkci v blízkém lese Bělobradě. Zapěno bylo rázně a\nčistě ze Záboje: „Kozácká\" od Jos. Procházky, „Staročeská,\"\nod Škroupa. „Píseň Šumavanů,\" od Jirgesa, Hymna večerní\nod Pecha. „Svoroý duch\" od Suchánka a nato „Kde domov\nmůj ?\" Pan Čáp nám přednesl výborně „Svornost v národu\"\nod Crhy, sl. M. Kyptova: „Můž bez slzí\" od Melišové-\nKoršnerové, sl. Butova „Poslání dcerám Českým\" od Crh!y\na sl. Valentova „Oklamaná naděje;\" přednášky byly vesměs\nzdařilé. 1 zdejší kapela provedla dokonale skladby hudební.\nByl tedy výsledek neočekávaný, každá přednáška potkala se\ns hojnou pochvalou. Zábava byla nenucená a srdečná; ačkoli\nna sklonku mnozí nepovolanci se vynasnažili, představujíce živý\nobraz vandalismu, společnost vytrhovati, nicméně šla tato vesele\ns průvodem hudby do hostince p. Vodňanského, kde se o půl\nnoci milá zábava ta skončila.\n\n—k.\n\nZe Slaného. (Zpěvácký spolek.) Dle usnešení\nvýboru zpěv. spolku „Dalibora\" v Slaném bude se světití\nnový prápor téhož spolku, jenž mu byl loňského roku\ndarován od čestného úda Jeho Excellence p. hraběte z Clam-Mar-\ntinicň. Celá slavnost, aby se mohla důstojně odbývati, určena\njest na dva svátky, ježto připadají ku konci června b. r., a to\n28. a 29. na den sv. Petra a Pavla. Pozvání nejbližším zpěv.\nspolkům se již zaslala a všecko se těší na tuto slavnost, zvláště\nbude-li počasí příznivé. V neděli 28. června, tedy den před\nsvěcením, se budou hosté očekávat až do 4 hodin odpoledne.\nZpěv. spolek „Hlahol\" z Prahy bude v poledne uvítán,\nponěvadž může jeti ranním vlakem. Ve 4 hod. odpoledne má\nbýti společná zkouška na sbory k budoucímu dnu a večer ne-\nnucená zábava v zahradních místnostech p. Kožula. V pondělí\n29. června má býti na našem krásném a prostranném náměstí\nv 10 hodin mše sv. u sochy nejsv. Trojice a vlastní svěcení.\nPři mši sv. má se zpívati vokální mše C od Horáka s vložkami:\n„Hospodine, pomiluj ny\" a „Otce náš.\" Při svěcení práporu\npo vykonalých obřadech mezi řečmi duchovního, dárce práporu,\npřednosty práporníka a některého hosta vloženy budou 2 sbory,\na to: „Svatý Václave!\" pak „Náš zpěv.,\" z něhož vyňato heslo\nnašeho spolku : „My vítězíme zpěvem.\" Odpoledne ve 4 hod.\nse chystá velká hudební a deklamatorní akademie s vstupným\n50 kr. r. č. za osobu, při níž má účinkovali hornická kapela\nz Brandejska. Program bude asi tento : 1. Proslov od J, Jahna.\n2. „Naše probuzení.\" Sbor od L. Procházky. 3. Hudba. 4. „Re-\nkňv sen.\" Sbor od Slavíka. 5. Deklamace. 6. „Zpěv Čechů.\"\nSbor od Procházky. 7. Hudba. 8. „Žárlivý basař.\" Sbor od J.\nZvonaře. 9. Deklamace. 10. Hudba. Po skončené akademii budou\nočekávat povozy, aby mohli hosté z Prahy, jenžto si toho přejí,\ndomů se dostati. Večer pak jest ustanoven ples u „bílého be-\nránka.\" Tof krátký nástin celé nastávající slavnosti. Odchýlil\njsem se poněkud od svého pravidla, že popisuji co bude, anto\nobyčejně jindy psávám, co bylo. Nestává se to bez příčiny.\nMám zde účel dvojí, a to 1) abych zval a 2) abych upozornil\ntoho, kde se k nám vydati hodlá, nebyl-li snad již dávno\nanebo nikdy ještě v Slaném, na okrášlenou Slánskou horu,\ns níž daleko do okolí až k Mělníku viděti lze. Jest to hora\nčedičová, vyhaslá prý sopka, z níž se prýští pramen slané vody.\n0 pěkné zvelebení její v novějším čase, získal si zásluhy p.\nH. Hol w eg, nešetře nákladu, aby jí romantičnosti přibylo.\nNa temeně jejím vlaje v dobách důležitějších ohromný prápor\nbarvy české. Vyzývajíce okolní bratrské zpěv. spolky k hojnému\núčastenství těšíme se na brzké shledání, aby se hlasně rozléhalo\nheslo naše: „My vítězíme zpěvem!\" Seznam veškerých sborů,\njimiž se mají pěvci opatřili, jest následující:\n1. Mše C (vokální) od Horáka.\n2. „Hospodine, pomiluj ny.\" (graduale).\n3. „Otče náš\" od Bradského. (offertorium).\n4. „Svatý Václave\" upravil Zvonař.\n5. „Náš zpěv\" od Zavrtala.\n6. „Naše probuzení\" od L. Procházky.\n7. „Rekův sen\" od K. Slavíka.\n8. „Žárlivý basař\" od Zvonaře.\n9. „Zpěv Čechů\" od L. Procházky.\n*) Téšíme se na dálší dopisy Vaše.\nRed.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nČinný zpěv. spolek „Orlice\" v Prostějově\nna Moravě uspořádal dne 15. května t. r. v místnostech čte-\nnářského spolku ve prospěch svůj koncertní a taneční besedu,\njejíž výsledek příznivým nazván býti mohl. Ze sborů prove-\ndeny byly: „Prosba o huběnku\" od sbormistra „Orlice.\"\n„Prosba o převoz\" a „Odvedeného prosba\" od P. Křižko v-\nsjkého. První skladba je dosti zdařilá a vyznačuje se zvlášt-\nním svým unášejícím triem. Dále zpíval p. A. Konečný Pi-\nvo do vu píseň „Na mou vlast,\" p. Tauber píseň „Umlklo\nstromů šumění\" a p. Hliňák „Slovensko mladé,\" kteréžto po-\nslední velké pochvaly došly. SI. Talaříkova deklamovala obratně\na významně Tylovu „Korunu všech lásek\" a p. Hradecký Dra-\nhoňovského „Šaty co medicína.\" Stanovy Prostějovského zpěv.\nspolku jsou již úřadně potvrzeny a byly minulý týden proza-\ntímnímu předsedovi doručeny. Jedná se nyní o prapor, kte-\nrýž, jak pevně doufáme, tamější vlastenky spolku po-\nřídí, aby k nastávající lOOOleté slavnosti na Velehrad s pra-\nporem jiti mohl.\n*** Výbor zpěv. spolku „Lumíra\" vPříbrami\nvydal následující provolání: Slavným zpěváckým spolkům již-\nních Čech ! Bažíce se seznámiti s Vámi, drazí bratři, zamýšleli\njsme již loňského roku uspořádat výlet na staroslavný Z ví kov\na ač jsme i veřejné provolání učinili k Vám, a některé spolky\nse přihlásily, byl výlet ten pro nahodilé překážky odložen.\nOpětujem tedy vyzvání to s tím dokladem, že spolek náš výlet\nten dne 28. června podnikne. Vyjede o třetí hodině ráno na\nČiinelice, kdež se s Březnickými, Rožmitálskými, Mírovskými a\nBlatenskými sejde; o 10. hod. přirazí na Zvíkov, kdež o 11.\nhod. mši sv. přítomen bude ; o 2. hod. s poledne počne pě-\nvecká slavnost. Program jest následující: 1. Píseň sv. Voj-\ntěcha. 2. „Na Prahu,\" sbor od J. Veita. 3. „Staročeská\"\nod J. Škroupa. 4. „Utonulá\" od Křížkovského. 5. „Mládí a\nláska.\" 6. Píseň Šumavanň. 7. Večerní staročeská. 8. „Na-\nprej.\" 9. „Kde domov můj\nHolický zpěvácký spolek „Neptalim\" uspo-\nřádal dne 7. ěervna řízením horlivého ředitele Bed. Rektorisa\nprvní svou pěveckou, hudební a deklamatorní zábavu dle ná-\nsledovního programu: I. oddělení. 1. Ouvertura z českých ná-\nrodníóh písní od E. Tittla. 2. Proslov. 3. „Píseň Šumavanů\"\nsbor od Jirgesa. 4. „České perle,\" koncertní fantasie pro piano\nod Ed. Nápravník a, přednesla ze zvláštní ochoty sl. Julie\nVernerova z Pardubic. 5. Píseň cestujících od Abta. 6. „Ztra-\ncené srdce,\" píseň od F. Pí vody pro jeden hlas s průvodem\npiana, přednesl p. Fr. Janda, úd zpěváckeho spolku pardubi-\nckého. 7. „Staročeská,\" sbor od Fr. Škroupa. 11. oddělení.\n1. kavatina z opery „Trovatore\" od J. Verdiho. 2. „Kovářská\"\nsbor složený a spolku věnovaný odßedř. Rektorise. 3. „čéška\"\npíseň od J. Škroupa. 4. Píseň při draní, sbor od Horáka. 5. „Dobrá\nrada,\" deklamace od VI. Růžičkové. 6. „Kde domov můj,\" píseň\nod F. Škroupa. 7. Na zdraví\" sbor od K. Bendla.\nZpěvácký spolek „Bořivoj\" v Lomnici uspo-\nřádal v neděli dne 31. května 1863 v hostinci u „zeleného\nstromu\" večerní zábavu. Program byl následující: Oddělení 1.\n1. Ouvevtura z „Don Juan\" od Mozarta. 2. a) „Má otčina,\"\nsbor od K. Slavíka, b) „Věrný do smrti.\" Sbor od P. Pavla\nKřížkovského. 3. „Ženichovy radosti.\" Deklamace od V. V Tr-\nnobranského. 4. Solo na housle s průvodem piana. 5* „Tam\nna horách.\" Sbor od J. Suchánka. Oddělení 11.1. Kavatina\nz „Masandieri\" od Verdiho. 2. „Ženská politika.\" Deklamace\nod K. Adamce. 3. á) „Svatvečer.\" Sbor od F. A. Vogla.\n6) „Loučení lovců\" od Mendelssohna Bartholdy. 4. „Konsti-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.7", "texte": "tuce.\" Druhá porce „Ženichových radostí,\" deklamace od V. V.\nTrnobranského. 5. Valčík. Sbor od F. A. Vogla.\n*** Zpěv. spolek Polenský „Čestmír\" uspořádá\nna den 7. června v sále „u Slovana\" k dobrému účeli hudební\na deklamatorní zábavu. Program jest tento : 1. Variace od Ed.\nMarxena na piano pro 4 ruce. 2. „Dar za lásku,\" sbor od\nKřížkovského. 3. Besední čtení. 4. „Píseň milostná\" dvoj-\nzpěv od Ludevita Procházky. 5. „Kozácká,\" čtverozpěv od\nJos. Procházky. 6. „La Campanella\" od Jul. Egharda\npro piano. 7. „Srdce ztracené,\" píseň s doprovázením piana\nod Pivody. 8. Čtverylka z Moravských nár. písni od Hellera.\n9. Besední čtení. 10. „Růžinky stesk,\" píseň s doprovázením\npiana od Pivody. 11. „Naprej\" sbor od Jenka.\n*** Zpěvácký spolek „Dalibor\" v Slaném\nustanovil na den 29. června b. r. svěcení praporu, daro-\nvaného inu od Jeho Excellenci p. hraběte J. Jaroši. Clam-Mar-\ntinice, a při tom velkolepou hudební a deklamatorní akademii\nuspořádati, k jejímuž spoluáčinkování veškeré vůkolní zpěvácké\nspolky úctivě zve. Společná zkouška bude den před tím ve 4.\nhod. odpoledne. Skladby k provozování určené, jakož i po-\ndrobný program slavnostní oznámí se co nejdříve. Přihlášení-\nse trvá do 14. června b. r.\n*** Kolínský zpěv. spolek „Dobr oslav\" zvolil\nve své poslední valné schůzi své následující členy do výboru:\nPan Mareš ředitel, p. Zelený sbormistr, p. Březina pokladník,\np. Dr. Havelec a p. Skalický výborové.\nV Rožďalovících utvořil, jak se z hodnověrného\npramene dovídáme, mužský zpěvácký spolek.\n„Ratiboř,\" Hořický zpěv. spolek bude při\nbesedě v Mlazovicích účinkovati, která se tam dne 14. června\nve prospěch raněných Poláků odbývati bude.\ní!V* VS uš icí ch hodlají dívky sestoupiti se v pě-\nvecký spolek. Denně již se pilně cvičí ve zpěvu, a v jedné\nz nejbližších deklamatorních a hudebních akademií uslyší snad\nsušický vedle mužského zpěváckého sboru též mnohou skladbu\npřednesenou od sboru dívčího neb smíšeného. Při té příležitosti\nupozorňujeme na náš článek v „Daliboru\" r. 1862 čís. 28, že\ntéž ve Skutči takový spolek se nachází.\n\nOchotnická divadla.\nV Blatné provozovali ochotníci v posledním čase „Český\ndobrovolník a francouzská selka,\" žert v jednom jednáni, pak\n„Politika v lese,\" veselohra v jednom jednání od J. Puttlitze\npřeložena od dra. B. Strakatého.\n\nZ Prahy.\n\n— Čacky náš zpěvácký spolek „Hlahol,\" jehož\nrozkvět, upřímnou snahou podporován, tím více se již přiblížil,\nuspořádal dne 7. června v sále Žofínském druhý svůj koncert,\njenž trefně sestaveným programem a v skutku zdařilými sbory\nvynikal. Nevíme věru, kterému sboru bychom přednost dáti\nměli, neb každý se honosil některou dobrou vlastností, buď\nduchaplnou myšlénkou, neb důmyslným spracováním neb i ka-\nrakteristickým uvedením v hudbu atd. Kdybychom však již\nučinili jakousi paralelu mezi jednotlivými sbory, tu postavili\nbychom sbor Želeiíského „Chór strzelcow\" do popředí. Ka-\nrakteristické spracování, trefně volená, harmonická kombinace\na veskrz effektní obraty jsou první přednosti tohoto sboru.\nJiný podobný sbor téhož směru co sbor Želehského jest Po-\nzděnův Dvojsbor, jenž o rozumném vedení jednotlivých hlasů\nsvědci, zvláště však karakteristicky bas provádí. Bohužel ne-\ndostalo se sboru tomuto takového provedení, jakého by byl\nvším právem zasluhoval. Třetí sbor podobné odňrdy sborů\nkarakteristických jest Měchurův zdařilý „Zpěv podloudníkův\"\n(text od Jahna). Ze sborů klassických slyšeli jsme dvě pěkné\nstaročeské písně, jež p. L. Zvonař obratně ve sbor upravil.\nProcházkův sentimentální „Zbezpečení\" na slova F. L. Čelakov-\nského jest skladba, jež činí příznivý dojem na posluchače.\nMelodie její jest velmi něžná v sólu našich sentimentálních pí-\nsní národních. Nejvíce se líbil Křižkovského sbor „Dar za\nlásku,\" a vzdor tomu jest nejslabší mezi všemi sbory , jež\njsme od Křížkovskéno byli slyšeli. Jest zde totiž pochybeno\njiž v hlavním směru sboru, přílišnou rozvláčností jakož i ne-\nvhodnou myšlénkou a posléze pro hlasy zpěvné nepřiměřeným\nspracováním. Ostatně svědci celek o nehledané harmonii a rou-\ntině skladatelově ve vedení hlasů. K závěrku proveden byl\nSlavíkův již známý sbor „26. srpen\" s průvodem ctyr posonů,\nkteré sbor velmi chudě doprovázely ; bez pochyby doprovázely\nprima vista pak arcif bychom nic přesnějšího očekávati ne-\nmohli. Prosedění sborů bylo pod pečlivým vedením p. ředitele\nHellera velmi dobré. Velmi četné obecenstvo poctilo každý\nsbor hlučným potleskem. Všechny sbory, vyjímaje poslední,\nbyly poprvé provozovány. 4}=\nKoncerty bratří Dopplerň Ve středu dne 3.\na v pátek dne 5. června dali se slavní virtuosové na flétnu\npp. František a Karel Doppler, členové dvorního orke-\nstru Vídenského v něm. zemském divadle slyšeti. V prvním\nkoncertě přednášeli koncert D-moll pro 2 flétny od Fr. Dopp-\nlera, pak fantasii na motivy z „Náměsíčné\" a konečně „Upo-\nmínku na Prahu,\" koncertní to duo s vetkanými českými ná-\npěvy, jmenovitě „Ach, není tu\" a „Břetislav.\" V druhém\nkoncertě slyšeli jsme fantasii na uherské národní nápěvy od\nobou bratří složenou, koncertní duo z opery „Rigoletto\" pro\n2 flétny od obou bratří složené a karneval Benátský. Oba kon-\ncertisté zbudili svou znamenitou technickou zručností, podivu-\nhodnou precisí, svou znamenitou technickou zručností, krá-\nsným, lahodným, zvučným tónem a výborným přednesem nema-\nlou sensaci a byli mnohokráte voláni. Avšak oba bratři nejsou\npouze slavní virtusové, nýbrž i duchaplní skladatelé. Starší\nbratr František (nar. 1822 ve Lvově) složil opery „Ilku\"\n„Dva husaři\" „Beniowski\" a „Wandu,\" kterážto po-\nslední letos mnohokráte v dvorním operním divadle Vídeňském\nse dávala. Děj opery této vyňat jest z polské historie a opera\nsama hodila by se velice pro české divadlo, v němž se\nbeztoho jen staré opery přetřepávajú Mladší bratr Karel (nar.\n1826 ve Lvově) složil maďarské opery „Tábor granátnický\" a\n„Syn pouště.\" Výteční tito umělci jsou jak jsme příleži-\ntost měli je seznati velmi šlechetní a skromní, což je tím\nvíce zdobí. Oba bratří odebrali se dne 6. června do Drážďan.\nČeská škola pro piano. První dny příštího té-\nhodne vyjde na světlo v obchodnictví Šálka a Wetzlera v Ovocné\nulici v Praze theoreticko - praktická škola pro piano s českými\nnárodními písněmi co cvičební látkou, již sepsal Jos. Zvonař.\nŠkola ta obsahuje v sobě hojnou zásobu cvičební látky ve spo-\njení s theoretickými rozpravami pro učně i didaktickými pokyny\npro učitele. Ponechávajíce sobě úvahu o tomto díle na pozděj-\nší časy, obracíme prozatím jen pozornost všech, kdož se vyučo-\nváním útlé mládeže ve hře na pianě zabývají k dílu, jakéhož\nliteratura naše až posud postrádala.\nV hudební vojenské školy od jednoty ku\nvzdělání ve vojenské hudby vydržované, vyučují se chovancové\nv troubení na polnici, na zvukoroh a zpěvoroh bezplatně,\npokud jenom mají nějaké aspoň hudební p ř e d ch o z í vě-\ndomosti, obzvláště co se týče řečených nástrojů. S tímto\nbezplatným vyučováním spojeno jest zároveň celé za-\nopatření jinochovo, ješto každý takový ihned k některému\nspolkovému pluku se odvede a do jeho kapelly po dvouletém\nvyučování se vřadí ; mimo to obdrží často již za času vyučo-\nvání nějaké vyznamenání, šarži a přídavky, pokud se toho\npilností a schopnostmi hodným býti ukáže. Takoví cho-\nvancové musí úplně zdrávi a silni býti, 5 stop výšky\na 15tý rok věku svého dokonaný miti; při svém přihlašení-se\nmusí pak býti opatřeni křestním listem (nebo výtahem\nz matriky) a písemným svolením ku vstoupení jejich"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630610-01.1.8", "texte": "k vojsku od rodičů a porucníků vystaveným a místním před-\nstavenstvem (purkmistrovským úřadem) stvrzeným. Podotknuto\nještě budiž, že ono dvouleté vyučování se již cítá zároveň do\nosmileté kapitulace. Ředitelem hudební této školy jest chvalně\nznámý p. J. Pavlis v c. 171—I. „u Mysliků.\"\nO ředitelství Pražských divadel, českého\ni německého, zamýšlí ucházeti se dle „Pol.\" též p. Friedland,\nněkdy majitel zdejší plynárny. Pan Friedland konkurovati chce\njen pod tou výminkou, obdrží-li ředitelství obou divadel.\nJednota k povznesení vojenské hud by*\nobdržela od známého virtuosa na křídlovku, pana Josefa*\nStrebingra, kapelníka u c. k.33 pěšího pluku, draho-\ncenou křídlovku z pakfonu darem.\nZnamenitá zpěvačka sl. Adel. Patti není\njak se „Mor. Orl.\" dovídá, Italianka, nýbrž rozená Moravanka\nz Hustopeče. Ona bude prý též zpívati při hlavní církevní\nslavností na Velehradě. Pan Beránek, jenž jak jsme již\noznámili, tuto slavnost říditi bude, učinil prý už smlouvu s 5\nznamenitými zpěvačkami, které by se k slavnosti na Velehrad\ndostavily, a mezi nimi jest též sl. Ad. Patti.\nSI. Emilie Schmidtova, dvoř. zpěvačka v Darm-\nstadtu, která k zotavení svého zdraví v Praze, svého to >rodiště\njiž po několika měsíců prodlívá, odebeře se do lázní Varten-\nberských. Přejeme vroucně, aby se naše slavná krajanka\nbrzy uzdravila.\nJosef Gartner ý. Chvalně známý c. k. dvorní var-\nhaník Josef Gartner zemřel po krátké nemoci dne 30. května\n1863 o pul 11. hod. dopoledne v 67. roce svého stáří na ochr-\nnutí plic v Praze. Pohřeb jeho odbýval se dne 1. června.\nJak známo zhotovil Gartner mnoho důkladných varhan, mezi\njinými též pěkné varhany s celým pedálem do školy\nvarhanické, jejížto čestným členem on byl. Mimo to sepsal\nGartner „Krátké ponaučení o varhanách,\" jak jsou\nvnitř staveny a zřízeny a jak v dobrém stavu se zachovati\nano i nepatrnější opravy, kde varhanáře není, od varhaníka sa-\nmého vyřídit! se mohou. Knížku tuto v němčině sepsanou pře-\nložil do češtiny Norbert Vaněk a vyšla v Praze roku 1834\nu J. Spurného s 5 kamenotisky.\nNás rodák Charles Wehle přibyl s cellistou\nKletzerem dne 17. dubna do Alexandrie, kdežto dne 25. dubna\nkoncert pospolu uspořádali. Kletzer přednášel skladby od Ser-\nvaise a Wehle komposice svého utvoru. Čistý výnos koncertu\ntohoto byl pro oba umělce příznivý; vytěžilič 2.000 franků.\nDne 29. dabna odebrali se oba do Kaira, odkuď Ch. Wehle\nvýlet k Pyramidám učinil.\nLeopold Jansa, virtuos na housle a rodič z Oustí\nnad Orlicí, uspořádal nedávno v Londýně, kdež as od r. 1849\nžije, koncert, jenž ze skvělého se těšil výsledku. Mimo kvartett\nsvého lítvoru přednášel Janca s mnohými umělci septet od\nBeethovena a provedl s Denreutherem a Kreutzerem sonátu\nod Beethovena pro housle a piano. V koncertě tom účinkovali\ntéž dámy: Liebbardtová, Ellingrová a p» Formes. Pan Jansa,\ndošel od četného obecenstva veliké pochvaly.\n„Úplný slovník hudební\" jest titul diía od V*\nV. Mareše, jehožto první sešit v komisí národního kněh-\nkupectví p. E. Petříka v Praze vyšel. Knížka ta obsahuje\nvysvětlení hudebních slov a krátké náčrtky žipotopisné a jest\nnašemu slavnému Ferd. Laubu věnována. 0 knížce této po-\ndáme, jakmile ukončena bude, zevrubnou kritiku ; prozatím\nvšak upozorňujeme p. spisovatele na to, aby nám v „Doda-\ntkách\" podal stručné nástiny životopisné skladatelů, kteříž v prv-\nním tomto sešitu vynechány jsou, jako: Adam Jan, skla-\ndatel ceských písní; Afanasěv, ruský skla datel komora\nhudby; Adam de laHalle, jehož scénická hra „Jeu de\nRobin\" za první komickou zpěvohru se považuje;\nAfranio, vynálezce fagotu; Alaběv, výtečný skladatel ru-\nských písní; Ambrož sv., jenž do církve západní zavedl\nzpěv střídavý santifoniemi; Blumenthal Jak.,\nskladatel zdařilých salonních komposic; Brosig Mor., jenž\nco skladatel varhanních komposic se vyznačil; Bárta Jos.,\nskladatel ceských písní; Bendi Karel', skladatel ceských\npísní a sborů ; Búl o w H., skladatel a pianista, (viz „Da-\nlibor\") ; Čermák Jos., skladatel ceských písní; Čejka dr.,\njenž vydal terminologii hudební a přeložil Skroupovu školu\nhudební; Ludvík zDietr i ch ň, skladatel znárodnělé „Mo-\nravo , Moravicko milá ;\" Dargom i j sk ý, výtečný ruský\nskladatel atd. Ostatně jest práce p. Marešova záslužná a svědci\no pilnosti; co bychom ještě vytknuli, jest to, že „Agnus\nDei\" (rtr. 9) není, jak v knížce mylně udáno, čtvrtý, nýbrž\nšestý díl mše. Porucujeme dílko toto všem hudebníkům a přá-\ntelům hudby a to tím více, anto spisovatel náklad na ně\nsám vede.\n„Průvodce v oboru český ch tištěný ch\npísní projeden neb více hlasů\" jest titul knížky,\nkterouž Em. M e 1 i š, redaktor a Jos. Bergmann,\nředitel zpěv. spolku v Ml. Boleslavi, tiskem vydali. Ačkoliv se\njeden z našich znalců hudebních p. Leop. Zvonař o knížce\ntéto v „Nár. list.\" cis. 127 chvalně vyjádřil, musíme se přec\no nedostatcích a omylech v této knížce zmíniti. Páni sesta-'\nvitelé vynechali totiž ve své knížce mnohou skladbu, kteráž\nv ř\npro úplnost tam chyběti neměla. Ze do větru nemluvíme,\nchceme hned dokázati. V oddělení národních písní ceských\npohřešujeme „Výbor nápěvů národních písní\" s prů-\nvodem piana od Jos. Drahorada, který v Praze r. 1852 vy-\nšel. Výbor tento obsahuje 16 národních písní náležitě a vho-\ndně harmonisovaných a sice : „Starý minet\" „Loučení\"\n„Obkrocák\" „Hoře\" „Čertova skála\" (nápěv od Draho-\nroda) „Žežulka\" „Odpověď kukačky\" „Kukačka\" —-\n„Oui černé\" „Skřivan s poselstvím\" „Vlaštovicka\" —-\n„Skřivan\" „Holubičky\" „Vlašfovicka\" „Kukačka a\nholoubek\" „Tři kukačky\" (nápěv od Drahoroda). V oddě-\nlení „Překlady\" vynecháno několik zpěvů, které zde k vůli\núplnosti podáváme. Chybit ve spisu tomto píseň „Loučení-se\nStuartky\" od Tomáška, která v českém a německém jazyku\nv Praze vyšla; dále „Píseň národův\" od Haydna, v něm.,\npolské, české, rusínské, uherské, latinské a italské řeci, která\nr. 1831 ve Lvově vyšla; dále „Stvoření světa\" od J.\nHaydna, v českém překladu od Jana Kruchiny, které r. 1805\nve Vídni u Hrašanského vyšlo. Čís. 322 „Průvodce\" „Hrob\"\nod Pitsche nepatří do původních písní; jest to překlad z ně-\nmeckého a vyšel r. 1831 v Praze, což tam udáno není. U pí-\nsni národních cis. 457 a 459 není udán rok, kdy tiskem vyšly.\nPrvní svazek „Národních písní\" od Martinovského, cis. 457\nvyšel*roku 1842 a třetí cis. 459 r. 1847. Na stránce 210\nmá státi při jméně Jos. Forster rodiště Ose nice, nikoliv\nV o senice; na str. 213 při jméně Jelen má státi: „stal\nse r. 1849 archivářem,\" nikoliv 1809 ;na str. 221 vynechán\njest při jméně Veselský rok jeho narození, totiž 1819. Na\nstránc ; 223 nenachází se při jméně Žitek žádného náčrtku\nživotopisného a přec jest tento v Jungraannově literatuře udán.\nŽitek Antonín Vác., nar. 3. září 1795 v Štáhlavě, stal se 12.\nsrp. 1821 knězem, byl nejprv kaplanem Mšeckým a jest prý\nnyní vikářem. Při písni „Oěi modré\" cis. 719 není udán rok,\nkdy tiskem vyšla, totiž r. 1846. Na straně 227 nemá státi\njméno Mašek, nýbrž Sedláček, jenž pod jménem Vorlický\nněkolik básní napsal.\n\nE. Z."}]}