{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_sha256": "de0762bb192f8c98c27dce2f7d3a5069de5ace4a3177416358d1d3f09bedaeaa", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/06/20_01/bmtnabd_1863-06-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "137", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.1", "titre_corps": "Redakce „Dalibora“ jakož i", "titre_sommaire": "Redakce „Dalibora“ jakož i", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 127, "texte": "Redakce „Dalibora“ jakož i kance-\nlář pro opisování a překládání na-\ncliází se nyní v Celetné ulici číslo\n591—1., 2. poscliodí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "138", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.2", "titre_corps": "Kancionál. Úvaha od —ý.", "titre_sommaire": "Kancionál. Úvaha od —ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.1", "debut_caractere": 129, "fin_caractere_exclue": 3684, "texte": "Kancionál.\nÚvaha od —ý.\nČís. 3.\nGis v tomtéž oddílu je libovolně zvýšený tón, kte-\nrýž se měl, pakli se v některém výtisku kancionálu vyškytá,\nz něhož cantus firmus vyňat jest, zcela vynechati, anto tónině\nnepřísluší a jen k vůli závěrku v předposledním taktu, jak\nvůbec z celého chorálu vysvitá, zvýšen jest. Kdyby byl\nharmonisator křížek u g} jak se slušelo, vynechal, bylo by\nse mu harmonisování usnadnilo a bylo by staré tónině\npřiměřenější* Tento celý oddíl, má-li býti v duchu staré\ntóniny harmonisován, požaduje harmonie, jak následuje:\ng-dur, g-dur, c-dur, g-dur, d-dur, e-moll, a-moll (sex-\ntový akkord), a-moll trojzvuk, c-dur a konečně a-moll\ntrojzvuk co ukončující akkord.\nv\nČís. 4.a 5.\nObě tato čísla nedělala při harmonisování žádných ne-\nsnadností a jsou veskrz v duchu nově harmonie držány.\nBas pokračuje na mnohých místech v terciích s nápěvem a\nvyslovili jsme se již předešle, že to mdlý účinek činí. Dohra\nk číslu 5. upomíná, jak to z chorálu samého takřka vy-\nplývá, na motiv druhého dílu a jest tudíž zdařilá. Při\nzávěrce nalézá se taktová čára na nepravém místě; nebof\nměla státi o dvě půlnoty dříve.\nČís. 6.\nČíslo toto vyniká dobrým harmonisováním; tenor však\nmohl být v prvních dvou taktech rozmanitější, sedmkrát\nse opakující h není s to, zpěv utvořit. Závěřečnírnu ak-\nkordu nedostává se kvinty, kterouž mohl snadno alt neb\ntenor převzít. Y případě, že by ona byla tenoru za podíl\npřipadla, byla by muselaf předešlá nota h na druhé době\nnotou e nahražena býti. Y 3. oddílu slušelo se střední\nhlasy taktéž lépe věsti, aby byl mohl trojzvuk v druhém\ntaktu téhož oddílu kvintu obdržet!. Mezihra mezi předpo-\nsledním a posledním oddílem nemusela končit dominantním\nj septimovým akkordem ; nebof dominantní trojzvuk nabyl by\nvětší ráznosti a nebyl by musel začáteční akkord téhož\n| posledního oddílu kvinty postrádali. Chtěi-li pak harmo-\n; nisator užít vůbec této septimy, mohl ji raději vésti proti\n| pravidlu vzhůru ku kvintč tonického trojzvuku na g.\nČís. 7.\nV čísle tomto naskytuje se v 1. takte posledního od-\ndílu velmi nucený kvartový průtah v trojzvuku. Nucený\njest proto, že jest připraven pouze průchodní notou, ja-\nkož i z té příčiny, že jest tato připravená nota o polovičku\nkratší, nežli průtažná nota sama. Závěreční nota druhého\noddílu v basse nestojí k předešlým dvěma tonům v zpěv-\nném poměru; jesti patrno, že by bylo slušelo bassové f\no oktávu níže položití. V tomtéž oddílu v 2* taktu na první\ndobě byl by D-moll trojzvuk harmonii rozmanitější a veleb-\n] nejsi učinil. V celém pak chorálu jest alt velmi jedno-\ntvárný, poněvadž se v něm tony fa e při závěrce kaž-\ndého oddílu nalézají.\nČís. 8. a 9.\nNápěvy písně „Z nebe posel vychází\" jsou až na\nI dominantní septimový akkord dobře harmonisovány. Tak\nna př. začíná druhý oddíl čís. 8. dominantním septimovým\nakkordem, čehož potřeba ani z nápěvu, ani z jiných příčin\nnevysvitá.\nČís. 10.\nV čísle tomto nenahlížíme nutnost H-moll trojzvuku\nna první době druhého oddílu. H-dur trojzvuk byl by po\npředcházejícím E-dur trojzvuku mezihry přirozenější, plyn-\nnější a hlavní tónině bližší. Drubá dohra zakládá se v mo-\ntivu z druhého dílu písně a přiléhá tudíž dohře k svému\nchorálu.\nČís. 12.\nV čísle tomto ruší dominantní terc-kvartový a kvint-\nsextový akkord starožitný ráz nápěvu i harmonie.\nČís. 14.\nČíslo toto těší se z dobré harmonie; pochybujeme ale,\nže jest závěreční nota v třetím oddílu dis pravá; staré ná-\npěvy nekončily vůbec nikdy vodičem aneb tak zvaným cit-\nlivým [tónem. Ostatně nevysvítá tento tón dis ani z ná-\npěvu téhož oddílu, jenž takto zní: h d h a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 655, "texte": "g e dis. Z které tóniny as jest tento chorál ? Máme\nza to, že z dorické ; avšak zde jest jeden stupeň výše\ntransponován, což se při starých melodiích často naskytuje.\nŘečený oddíl h d h a g e d (původně\na c a g f d c) označuje §dorickou tó-\nninu, jakož i závěreční tón jest dovolený přidaný tón pod\nzákladním tónem d; neboť pravidlo velelo, že smí dorická\ntónina sestoupili o celý stupeň pod tón základní. Táž licence\npřináší sebou výbornou modulaci ve zpěvu i dodává mu rázu,\nkterýž se však setře, jakmile se tento tón zvýší. Že s kvart-\nsextovým akkordem v závěrečném taktu opět nesouhlasíme,\nnásleduje ze zásady zprvu naši úvahy uvedené.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "138", "page_fin": "139", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.3", "titre_corps": "Původní příčina nedokonalého provozování chrámové hudby na venkově a návrh, kterak ji as poněkud lze zdokonaliti a zvelebiti.", "titre_sommaire": "Původní příčina nedokonalého provozování chrámové hudby na venkově a návrh, kterak ji as poněkud lze zdokonaliti a zvelebiti.", "signature_source": "R. L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.2", "debut_caractere": 657, "fin_caractere_exclue": 5905, "texte": "Původní příčina nedokonalého provozování\nchrámové hudby na venkově a návrh,\nkterak ji as poněkud lze zdokonaliti\na zvelebiti.\n\nVe 14. čísle „Dalibora\" bylo mi čisti článek, v němž\nnám pan dopisovatel dosti jasně vylíčil ony rozličné okol-\nnosti, jež dokonalému provedení chrámové hudby na ven-\nkově bývají nemalou vadou. Ač všemožně oto pečoval, by\nčtenářstvu uvedl nemalý počet příčin, pro kteréž nynějšího\nčasu tak slabě kůr chrámový od zpěváků a hudebníků navště-\nvován bývá; proto přece se domnívám, že mi za zlé nebude\npokládáno., uvedu-li jich ještě několik, z nichž pak se mi\npůvodní příčina snadno vyvinouti dá.\nPan referent mluvil tehdáž ve svém článku hlavně o\npředmětech, jež nesvornosti a rozepře plodí mezi ředitelem\nkůru a hudebníky, a tudíž prostředně vinny jsou nedosta-\ntečným spolupůsobením při orkestru kostelním; já pak\npředevzal jsem sobě naznačiti toliko okolnosti obecného ži-\nvota:, jimž však bezprostředně vinu nedbalého navště-\nvování kůru přičítati dlužno. A jsa zcela jiného zaměstnání\nnežli pan referent řečeného článku, však horlivý ctitel ve-\nškerých odvětví hudby a zpěvu, takřka mezi hudebníky a\npo boku chorregenta vychován, hodlám věc zmíněnou proto\ns jiného probrati stanoviska, aniž bych při tom však meze\nvlídnosti překročiti a cti někoho se snad dotknouti chtěl.\nNejpilněji bývá kůr chrámový zajisté jen od mládeže na-\nvštěvován. Pohnútku toho lze hledali hlavně v jakési dovo-\nlené hrdosti, jež jak u děvčat, tak i u chlapců z toho po-\nvstává, že jim popřáno při službách božích na kůru spolu-\npůsobiti. Řediteli kůru jest se ale jen potud těšiti z těchto\nmladistvých sil, dokud nemají se o nic jiného starati, pouze\njen o školu a své jednoduché úkoly. Dosáhne-li ale tato ve\nzpěvu a hudbě již tak dalece vycvičená mládež11214..—14.\nroku, v jakémž stáří by jí pak ředitel kůru ledacos svěřili\na v některých věcech na ni se zcela spolehnouti mohl, vy-\nstoupí z hlavní školy, a dalšímu spolupůsobení jejich při\norkestru kostelním obyčejně učiněn konec. Chlapcům totiž,\nstudie nastoupivším neb oddavším se jakémusi řemeslu, jest\nnovým tímto povoláním další navštěvování kůru chrámového\nskoro zcela zamezeno. A poněvadž se mimo zpěv i ku ná-\nstrojům foukacím a smyčcovým upotřebiti dají, utrpí odcho-\ndem jejich chorregentj zajisté nemalé ztráty. V tomto pádu\nmusíme je ale omluviti; neb novým podrobivše se předpi-\nsům, ztrácejí dřívější svou svobodu, bez kteréž jim kolikráte\ni při nejlepší vůli spolupůsobení na kůru chrámovém ani\nmožné není.\nJinak má se to ale s dívkami. Opustivše školu, při-\ndržovány bývají od matek svých ku hospodářství. Domácím\nzaměstnáním nepřicházejí však o dřívější svou svobodu, jako\nchlapci studiemi neb řemeslem; ve vykonávání jejich povin-\nností jim na opak obyčejně popuštěna uzda. A právě tu, kde\nbychom se mnohem horlivějšího navštěvování kůru v chrámě\nnadití měli, právě tu zanedbávají děvčata uvyklého spolupů-\nsobení při orkestru kostelním. Jejich übezpečování, že jim\npro mnohou práci více na kůr přicházeli možno není, pova-\nžovali dlužno vším právem jen za pouhou výmluvu. A po-\nmyslíme-li, že zde hlavně jen o nedělní a svatební hudbě\nchrámové jednáme, v jakýchžto dnech dívky výhradně jen\nmaličkostmi zaneprázdněny bývají a že prodléváním mimo\ndomov tedy ničehož nezameškají; musíme příčinu nedbalého\nnavštěvování kůru kostelního jedině jim samým připočísti.\nA že tomu tak, vysvitá z toho, proč teprv pak poctí kůr\nchrámový zase svou přítomností, mají—li zpívali jakési sólo.\nNež iv tomto pádu nečiní toho z laskavé ochotnosti ku zve-\nlebení posvátné hudby, nýbrž jen proto, aby si zdařilým\npřednesem svého sóla získaly u shromážděného křesťanstva\njen okamžitého soucitu a všední pochvaly. Nehezké to je-\ndnání !\nObrátíme—li pozornost svou od mládeže k lidem dospě-\nlým, na př. k měšťanům, obchodníkům, řemeslníkům a j.,\nshledáme, že ne okolnostem, na něž se mnozí |obyčejně,\nano i velmi směšně vymlouvají, nýbrž vším právem jen jim\nsamým příčinu nedbalého navštěvování kůru chrámového při—\npočisti dlužno. A pomyslíme-li opět, že zde hlavně jen pro-\nvozování nedělní a sváteční hudby kostelní na zřeteli máme,\nv jakýchž dnech povinností každého pravého křesťana jest,\n„boha v písních chválili,\" a již církví přikázáno všeliké práce\nsezdržovati; pomyslíme-li, že, nepracují-li, dopoledne místo\nslužeb božích raději vinárny navštěvují a odpoledne na pro-\ncházky si vycházejí, ač by jim k tomu i po ukončených\nnešporech ještě dosti času zbývalo : nezazlí nám nikdo, že\nna ně spravedlivým hněvem musíme zanevříii, anto takovým\nchováním-se nemálo přispívají ku klesání hudby posvátné.\nTo platí výhradně jen o obyvatelích městských. V čem\nale příčina nedbalého navštěvování kůrů chrámových na ves-\nnicích spočívá, o tom jsem nenabyl až posud dostatečného\npřesvědčení; že se ale též na původní zakládá, níže na-\nhlédnete.\nZnámo, že žádnému zpěv. spolku nechybí ve stanovách\núčel, v němž údové jeho se zavazují o zvelebování hudby\nchrámové, seč jsou o to pečovati. Však, táži se, kde šetří\nse účele tohoto, jak by se slušelo? O které pěvecké jednotě\nmůžeme bez pochlebování tvrditi, že se všemožně stará o po-\nvznešení klesající hudby chrámové ? Neupíráme, že mnohý\nzpěv. spolek svým časem na kůru chrámovém vystupuje a\nobyčejným bravourním přednesem spůsobilých skladeb sobě"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3535, "texte": "chválu a všeobecnou sympatii dobývá; na zřeteli máme to-\nliko hudby znalé pěvce, kterýmž by navštěvování kůru\nchrámového zajisté žádných obtíží nespůsobilo. * To klademe\nvšem zpěv. spolkům na srdce. A pomyslí-li tyto, že častěj-\nším vystupováním na kůr kostelní si vždy nové a větší fu-\nrory dobývají a tudíž chrámovou figurální hudbu takto sami,\nač beze vší vůle, u lidu vždy hlouběji v antipathii uvádějí:\npak zajisté nadíti se lze, že sami dobrovolně a ochotně si-\nlami svými poslednější ku pomoci přispějí, tak aby ji v tutéž\noblibu u obecenstva přivedli, jakou sami u něho požívají.\nMám za to, že jsem nyní stručný podal přehled oněch\nrozličných, mimo v 14. čísle „Dalibora\" uvedených příčin,\nkteré direktně spůsobují nedbalé navštěvování kůru kostel-\nního a indirektně nedokonalé provozování hudby chrá-\nmové na venkově. V čem však hledati máme původní pří-\nčinu nedostatečného tohoto provozování hudby chrámové, se-\nznáte z následujícího.\nPomyslíte-li ještě jedenkráte, že zpěváci a hudebníci\nnedbalého chození na kůr obyčejně sarni vinni jsou, ač se\npři tom na rozličné okolnosti vymlouvají, přisvědčíte mi,\nřku-li, že původní příčina nedbalého provozování hudby\nchrámové výhradně jen na ochablé horlivosti v navštěvo-\nvání kůru kostelního se zakládá.\nKde se nám tedy o zlepšení hudby posvátné jedná,\nnutno především postarati se o to, kterak by se vyvrátiti\ndala hudebníků zmíněná ocháblost v horlivém spolupůsobení\npři orkestru chrámovém. Toho docíliti lze zajisté jen takým\nspůsobem, kdyby docházení na kůr stalo se jim takřka po-\nvinností.\nA to maje na zřeteli, osměluji se podati Vám návrh,\nkterak as poněkud lze zpěváky a hudebníky k horlivějšímu\nnavštěvování kůru kostelního povzbudili a tudíž hudbu chrá-\nmovou zdokonaliti a zvelebiti. Ač skoro přesvědčen jsem,\nže ne všude návrh můj za praktický uznán bude, proto přece\nmyslím, že se stane vítanějším onoho, který nám v 15. čís.\n„Dalibora\" pan dopisovatel Mirovický uvedl.\nJiž před časy Husitskými stávalo v Čechách církevních\njednot zpěváckých, bratrstva kůru literátského *) zvaných,\njenž sobě za hlavní vytkly účel, v chrámíeh při službách bo-\nžích udržovati pořádek, vážnost, slušnost a zpěvy posvátné\n(toliko v nářečí českém) pěslovati a zvelebovati.\nUznal jsem za prospěšné zmíniti se tuto o těchto je-\ndnotách, poněvadž mám za to, že jen nápodobným spůso-\nbem klesající hudbu chrámovou zase zlepšili a zpěváky a hu-\ndebníky k horlivějšímu navštěvování kůru chrámového zaklá-\ndáním takých spolků povzbudili možno, jichžto údové by\nse hlavně zavázali nedělní a sváteční služby boží spůsobilými\na patřičně nastudovanými skladbami oslavovali a hudbě ko-\nstelní zase tutéž dokonalost zaopatřiti, jakéž byla dříve\npožívala.\nKdoby z Vás namítal, že návrh můj zastaralý, poněvadž\nněkolik spolků ku zvelebení hudby kostelní již stává, činil\nby mi nemalou křivdu, an účel takových výhradně jen ve\nvětších městech**) do života vstoupivších spolků s účelem\nprv podotknutým se nesrovnává.\nMaje za to, že jsem nyní dostatečně předsevzetí svému\nčlánkem tímto dostál, udav Vám v něm totiž původní příčinu\nnedokonalého provozování hudby chrámové na venkově a ná-\nvrh, kterak ji lze as poněkud zdokonaliti a zvelebiti, ukon-\nčuji článek ten, se srdečným však přáním, aby se mimo mne\ni jiní vyskytli, již, neuznávajíce návrh můj za dosti pro-\nspěšný, jiné a vhodnější by udali. My pak vespolek uložme\nsi %kouseti všechny a nejtepší % nich podrželi.\n*) O Králové-Hradeckém obšírněji jednal Dr. Eíselt ve své bro-\nžůrce „Der Literatenvcrein uad die Cantionale in Koniggrátz.\"\n\nR. L."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139", "page_fin": "140", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.4", "titre_corps": "Leonardo da Vinci. Povídka ze života umělce.", "titre_sommaire": "Leonardo da Vinci. Povídka ze života umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.3", "debut_caractere": 3537, "fin_caractere_exclue": 5412, "texte": "Leonardo da Vinci.\nPovídka ze života umělce.\n(Pokračování a dokončení.)\n„Milý Francesco,\" pravil, „nadarmo se snažíš mne okla-\nmati; vírnf předobře, že říše má se kloní ku konci*\"\nf\n„O mistře, říše onoho, jehož nebesa tak bohatě obda-\nřila, trvá věčně!\" zvolal nadšeně mladý muž.\n„Co jsou dary nebes bez vytrvalosti, která je plod-\nnými činí ? Je to v zemi zakopaný poklad, je to perle\nv hlubině mořské pohřížená.\"\n„Tato slova nedají se, drahý mistře, na Vás potahovati;\nneb žádný více toho nevykonal než Vy.\"\n„Ale žádný neoddal se rozmarům nestálé obrazotvor-\nnosti . . . ach, jak mnoho mých děl je nedokončených . . .\nVečeře Páně Klanění-se mudrců Mona Lise . .\n„Co se tohoto obrazu týče, to Vy jen pravíte, že je\nnedokončen, nebof nález jeho nedá se nápodobiti do-\nkonalost práce je tak velká, že takřka krev v žilách ply—\nnouti vidíme, vlasy spočítat a péry kůže pozorovat můžeme.\n„Snad mluvíš pravdu ! Ach, leželo to ve mně, umění\nomladiti, kdyby byly všechny mé práce, všechny mé my-\nšlénky k jednomu určitému a jedinému cíli obráceny bývaly;\npředstavovali bych epochu.\"\n„Což jste nebyl již od dávných dob za tvůrce nové\néry v malířství vyhlášen? Neboť vy jste dovedl vytvořiti\nmistrovská díla, aniž by jste staré následoval, a každý se\ntáže, kde jste našel své modely.\"\n„V přírodě, synu můj; ona poskytuje ty nejdokona-\nlejší typy; nebof ona je vždy pravdivá. Jak často mi byla\nmodlící-se dívka, aniž by to věděla, vzorem k mé Madonně.\nChodíval! jsem za odsouzencemi k popravě vedenými, abych\nv jejich tazích výraz strachu neb hrýzení svědomí pojal a\nvykreslil.\n„Ano mistře,\" odvětil Francesco, „my jsme Vás je-\ndnou překvapili obklíčeného rolníky, které jste kolem sebe\nshromáždil a jejichžto nejpravdivější obdivování a nejsrdeč-\nnější smích jste svými veselými řečmi zbudil; ti dobří lidé\nnetušili, že Vám co vzory sloužili.\"\n\n**) Jako v Břetislavi (Pressburg) a j."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3940, "texte": "„A právě proto poskytli mně neporovnatelných vzorů.\nAno, synu můj, skoumej přírodu: snaž se letmo výraz ucho-\npiti, jenž tě nejvíc zajímá; šetři vhodnosti s největší péčí,\nstřež se zmotání v předmětech; hled co možná k vzneše-\nnosti vyniknouti, abys výraz božské majestátnosti podati mohl.\nBezpochyby mám dokonalému šetření těchto předpisů co dě-\nkovati, že jsem některá vzácná díla vytvořil.\"\n„A svému geniu, mistře, nemáte co děkovati?\"\n„Duch je svatý oheň, jenž celou přírodu proniká ; avšak\njak často by zabloudil, kdyby nebyl s rozumem a svědomi-\ntou prací spojen. Nezapomeň, milý synu, nezapomeň též na\nslova: kvap, jen se nepřekvapuj, dle nichžto jsem se 'já\ndržel. Každé skutečně krásné dílo nebylo za jeden den zho-\ntoveno ; já jsem pracoval čtyry léta na obrazu Mona Lisy.\"\n„A jak jste byl starostliv, aby dlouhá, sličné Floren-\nčance uložená sezení ji neunavila! Vy jste jí předváděl hu-\ndebníky, lidi, kteří zajímavými a veselými rozmluvami ji ba-\nviti dovedli, a z obrazu Vašeho stalo se mistrovské dílo\nÓ kdož jednou úsměch Jokondy viděl, nezapomene jej\nnikdy více.\"\nHovor trval dále, až pocestní do Louvru vstoupili.\nFrantišek I. očekával Leonarda; povolalť jej k sobě, aby\nrozmnožil roj umělců a básníků, kteří jeden dvorní Parnas\nutvořili. Jakmile král kmeta spatřil, zvedl se, aby mu šel\nvstříc aco k otci páže k němu zvedná, zvolal: „Budte mi\nvítán, dobrý Leonarde, viděli jsme Vaše díla v Itálii a víme\njakou cenu mají.\"\nTyto důkazy úcty a náklonnosti dojaly hluboce slavného\nmistra a oslazovaly mu hořkost vyhnanství, jelikož král nikdy\nnepřestal mu je podávali. Brzy se uhostil Leonardo v zámku\nClou v Amboisu a František JI. učinil u něho několik zakázek;\navšak až ku konci svého žití nevzdal se náchylnosti, která\nbyla stále příčinou, že začatá svá díla nedokončil. Tak na-\nkreslil několik plánů k průlivu Montmorantinskému, aniž by\nbyl jeden dokončil, a vyvedl četných náčrtků na plátno;\navšak Francie má od něho jen jeden dokončený obraz : Po-\ndobiznu to sličné železnice, která se v Louvru nachází.\"\nOkolo toho času naplňovaly nábožné city srdce věhlas-\nného umělce, tak že mnoho času rozjímání o věcech nábo-\nženských věnoval. Tak uplynula tři léta, když jednoho rána\ndne 2. května 1519 králi Františku oznámeno bylo, že jeho\noblíbený malíř, slavný Leonardo smrti se blíží. Okamžitě\nvstal král, aby se k svému starému příteli odebral. Tento\nkvap zbudil u některých mladých dvořenínů malý\núsměšek. Král to zpozoroval a uhodl, co úsměškem tímto\nříci chtějí.\n„Pánové,\" pravil král vážně, „mohu obyčejné lidi\nšlechtici a velkými pány učinit; avšak jen Bůh sám do-\nvede stvořit muže podobného tomu, kteréhož snad brzy ztra-\ntíme.\" Když král do Leonardova pokoje vstoupil, byl umí-\nrající právě do lože, kteréž opustil, položen. Francesco de\nMelzi držel mistra svého v náručí. Leonardo poznal ještě\nSvého vysokorodého, drahého ochrance a hluboce dojat do-\nbrotou, krerouž mu král Francouzský svou návštěvou pro-\nkázal, chtěl se s celou svou silou zvednouti; leč toto na-\nmáhání odňalo mu poslední jiskru života a bez ducha sklesl\nv ráruč svého přítele.\nFrantišek I. nechtěl Melzimu, žáku to Leonardovu útěchu\nodejmouti, aby svému mistru oči nezatlačil. Mladý muž vy-\nplnil tuto nábožnou povinnost a doprovodil mrtvolu věhlas-\nného umělce až do posledního příbytku do chrámu S* Flo-\nrentin z Arnboise a jediný jeho památce věnovaný pomník\nbyl latinský nápis, že Leonardo v náruči králově zemřel.\nFrancesco, jejž Leonardo za vykonavatele své poslední\nvůle jmenoval, obdržel od krále dovolení, že poklady od Leo-\nnarda ve Francii zanechané do Itálie přivésti mohl. Vinciho\nbratr dostal toto dědictví, jelikož se Leonardo oženiti nechtěl,\nby se umění výhradně věnovati mohl.\nMelzi se pak tím zanášel, aby uspořádal náčrtky od\nLeonarda zděděné. A jakkoliv tyto poslední práce Leonar-\ndovy nedokonalé byly, svědčily přec o podivuhodné převaze,\nkteréž by byl Leonardo dosáhl, kdyby jeho vytrvalost\nse byla rovnala jeho geniu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "141", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.5", "titre_corps": "Ještě slovo o kostelní hudbě.", "titre_sommaire": "Ještě slovo o kostelní hudbě.", "signature_source": "F", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.4", "debut_caractere": 3942, "fin_caractere_exclue": 5935, "texte": "Ještě slovo o kostelní hudbě.\n\nV hudebním časopisu „Dalibor\" čís. 15 1863 jest uve-\nřejněn návrh stran zlepšení kostelní hudby, s kterým zajisté\nkaždý, kdož poměry ředitele kůru k hudebníkům kostelním\nna venkově zná, souhíasiti bude, an by jeho uskutečně-\nním jak řediteli, tak hudebníkům značná podpora se poskytla:\nřediteli tím, že by většího vlivu na hudebníky nabyl a často\naž otrockého podlízání se sprostil; hudebníkům —že by\njim za jejich službu hmotné, ačkoliv jen skrovné odměny se\ndostalo. Hudebníci kostelní na venkově jsou z větší části\nskrovnými hmotnými prostředky nadáni, a nelze od nich oče-\nkávati, aby právě oni všecku službu jen ke cti a slávě\nbozi konali. Jsouf ovšem v některých větších městech\ntéž laskaví ochotníci, na př. učitelé hl. školy, úřadníci atd.,\nkteří z lásky rádi účinkují a ředitele v neděli a ve svátek\npodporují: než ti nemohou vždy, kdyby chtěli a ředitel jich\nv chrámu Páně potřeboval, přijíti, a ředitel musí míti hu-\ndebníky spolehlivé, kteří by vždy, kdy toho potřeba káže,\nk dostavení-se zavázáni byli. Návrh tento, který v „Dali-\nboru\" od 20. května 1863 v ten smysl zní, aby se každému\nkostelnímu hudebníku pod půl korce zádušního pole k uží-\nvání dalo, jest tedy, poněvadž by hudebníky k provozování\nhudby kostelní jaksi vázal, první podmínkou, jak by ko-\nstelní hudba povznésti se dala. Není však v tom ohledu\nvelké naděje, dokavad duchovní správy věci té se nechopí,\na podpory jí neposkytnou. Ten samý doslovně stejně znějící\nnávrh podal pisatel tohoto článku co žádost k vyřízení úřadní\ncestou již před dvěma lety; žádost byla od patronátních\núřadů podporována, všude za pravou a chvalitebnou uznána;\navšak zůstala pro nutnější věci jež se zaopatřiti mají\nnevyřízenou. Že ten samý návrh po dvou letech od jinud\ndo veřejnosti se podává, jest známkou, že snad všeobecně\nza dobrý a postačítelný se uznává; i není v skutku pochyb-\nnosti, že by provésti se dal, a že by kostelní hudbě dobře\nposloužil. Než jsou ještě jiné věci, které hudbě kostelní"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4448, "texte": "znamenitě škodí a škoditi nepřestanou i tenkrát, kdyby i\nnadzmíněný návrh uskutečněn byl, a hudebníci za jejich\nslužbu placeni byli, dokavád jiná cesta se nenastoupí. Jsouť\nto následující: Ředitel kůru, který přece vědět má a musí?\njak daleko praktická obratnost jeho kostelních hudebníků\nsahá, neprovozuj skladby takové, které silám těchto hudeb-\nníků nepřístupné jsou. V hudebním umění jest technická\nzběhlost nevyhnutelně potřebným prostředkem k dosažení\núčele, nikoliv ale účelem samým. Co prostředek k dosažen*\núčele jest praktická zběhlost a ta budiž co možná nej-\nvětší velmi žádoucná, poněvadž hudebník k řádnému a\numěleckému provedení skladby jen tehdáž spůsobilý jest, když\nvšemi prostředky úplně vládne, jichž skladba k provedení určená\nvyžaduje. Nechrne kostelního hudebníka, který si tolik prak-\ntické zběhlosti vydobyl, že může na př. Horákovy mše do-\nkonale provésti, Laubův koncert hráli tak seznáme, že to\njest nemožné, nesmyslné; a to proto, poněvadž není úče-\nlem a úlohou kostelního hudebníka, koncerty hráti, a že\nsobě z té příčiny potřebných prostředků, totiž rozsáhlé, takřka\nbáječné technické zběhlosti k hraní koncertů neosvojil. To\nsamé se objeví, když budeme kostelní skladbu provozovali,\nku které větší praktické přípravy a zběhlosti zapotřebí jest,\nnež ji kostelní hudebníci na venkově mají a míti mohou.\nK jinému účeli pracuje a připravuje se budoucí umělec, k ji-\nnému budoucí ochotník v hudbě. Onen musí, chtěje vyni-\nkati a proslaveným umělcem se státi, svůj celý život umění\nvěnovati, aniž by je kdy úplně vyčerpal an tento jen\nsvůj prázdný bas hudbě věnuje; a proto nemůže ani vý-\nsledek, ani požadavek stejný, nýbrž jen poměrný býti: a\nprotož jest nám jedině v tom poměru skladeb hudebních vo-\nliti a vyhledati, které by sice co umělecká díla požadavkům\nnaší doby vyhověly, avšak zároveň co do praktické doved-\nnosti a zběhlosti snadněji provésti se daly. Neboť nepřijde\nnikdy na to, jak těžká, nýbrž jak dobrá skladba jest, a\njak se provozuje. Zajisté jest ale rozumnější a lepší, tam,\nkde síly k provedení těžkých skladeb nejsou, raději skladby\nzcela jednoduché, jinak ale dobré a v kostelním slohu psané\ndobře provozovati, nežli velké těžké skladby až k nepo-\nznání shudlovati, jak se to bohužel posavád zvlášť ve ves-\nnicích, a to zejmena o poutích a posvíceních, ano i při ji-\nných větších slavnostech lak zhusta stává, jen aby se mohlo\nříci, že se dávala ta neb ona velká mše od Haydna, Mozarta,\nneb Beethovena nota bene s těžkou fugou. Jak se\nale taková velká a těžká skladba provedla, o tom se mlčívá.\nAby se však možnému nedorozumění předešlo, podotýkáme,\nže není nikoliv úmyslem naším, aby se skladby jmenovaných\nvelmistrů snad zavrhly toť by byl hrozný nesmysl!\nAle ať se provádějí jen tam, kde se řádně provésti [dají,\nkde k tomu výdatné síly jsou; kde však opak toho stává,\ntam ať provozují se skladby co možná nejlehčí a nejjedno-\ndušší, aby se dobré provedly; tof jest dobrý úmysl náš.\nTéž opakujeme, co jsme již v jednom z dřívějších článků\nbyli pravili, že líčení nedbalých poměrů hudebních všech ře-\nditelů se netýče, an v skutku vzdělané a spůsobilé ředitele\ni na venkově máme, kteří v každém ohledu požadavkům doby\nnaší vyhověti se snaží; nechť tedy přijmou přátelskou radu\nnaši jen ti, kteří starou dráhu až doposud neopustili, a vý-\nčitek jim činěných sprostiti se opomenuli. Druhá věc, která\nna poměry hudby kostelní blahodárně by působila, a kterou\nzde co přání projevujeme, jest následující: ~Zavedení sy-\nstematického vyučování ve zpěvu v semeništích theolo-\ngických\" Neboť učí zkušenost, že tam, kde duchovní, hudby\nznalý, se nachází, hudbě lépe se daří než tam, kde to du-\nchovnímu lhostejno jest, jaká hudba se při službách božích\nprovozuje, a že duchovní, hudby znalý, všecky návrhy, které\nhudby kostelní se týkají, zvelebit přislibuje a v skutku\nk tomu spůsobilé síly spíše podporuje, nežli duchovní, hudby\nneznalý.\nKonečně zbývá nám jen ještě projevili přání, by ti ře-\nditelé kůru, kteří až doposud za duchem času pokulhávají,\nvšech příležitostí ku většímu vzdělání ]se chopili, hudební\nspisy, časopisy a t. p. čtli a tím svůj obzor rozšiřovali; neb\nnení to lhostejno/ ví-li hudebník neb ne, co se v hudebním\nsvětě děje, čeho se docílilo a docílili nechá a nic nebudí\ntak k činnosti a pokroku, jako právě známost toho, co jiní\nhudebníci v umění dokazují, a na jakém stanovisku se umění\nsamo nachází. Kdo zůstal státi, kráčí zpět a protož budiž\nheslo naše: „Pokrok k lepšímu.\"\n\nF."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "144", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.5", "debut_caractere": 4450, "fin_caractere_exclue": 5740, "texte": "Feuilleton.\n\nDivadlo.\nV král. zemském proz. divadle viděli jsme v posledním\nčase: Ye čtvrtek dne 11. června „Smrt V a 1 d s t ý n o v a,\"\ntragédie v pateru dějství, s předehrou v jednom jednání na-\nzvanou : „Kvas v Plzni\" od Bedř. Schillera, překlad od\nJos. Jiřího Kolára. Pro některé nutné opravy odbývají se\nnyní česká představení v Novoměstském divadle. První před-\nstavení v neděli dne 14. června: „Němá z Port i či,\" ve-\nliká zpěvohra v 5 jednáních, z franc. přeložena od J. Chme-\nJenského; hudba od Aubera. První a poslední pohostinská\nhra sic. Friedbergovy, první tanečniee cis. divadla v Petro-\nhradě, a pana V. Caroliho, prvního tanečníka dvorního divadla\nVídenského. Ye čtvrtek dne 18. června druhá pohostinská\nhra p. Hynka od dvorního divadla v Řezně: „Marta,\" aneb\n„Trh v Richmond u,\" zpěvohra ve 4 jednáních od Fried-\nricha, přel. od F. Čenského. Hudba od Flotova.\n\nDopisy z Čech.\n\nQ] Z Holic. (Pěvecká zábava.) Zpěvácký spolek\n„Neptalim\" v Holicích uspořádal dne 7. června v sále „u\nslunce\" pro své údy první pěveckou, hudební a de kla-\nmat orní zábavu. První vystoupení u veřejnost bylo\nspolku docela důstojné, neb všechny sbory byly uhlazeně i\nčistě provedeny a svědčí zajisté o velké píli při studování je-\ndnotlivých čísel. Spolek přednesl následující ne těžké, ale vděčné"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7801, "texte": "sbory: „Píseň Šumavanů\" od P. Jirgesa „Píseň cestu-\njících\" od Abta „Staročeská\" od J. N. Škroupa »Ko-\nvářská,\" sbor složený a spolku věnovaný od Bedr. Rektorise\n(rukopis) „Píseň při draní\" a přidaný sbor „Dárek z lásky\"\nod V. Horáka a posléze „Na zdraví\" od Bendi a. Sbory\nvedl ředitel spolku p. Rektoris, a tomu muži patří již\nuznaná chvála, že on při ne mnoho vycvičených silách spolek\nna takový dosti vysoký stupeň přivedl; též uzná každý za do-\nbrou volbu, když při prvním výstupu spolek ne těžké a\npřece dobré sbory přednášel. „Kovářská\" od p. ředitele\nRektorise jest správná effektní skladba, a po provedení se\nvelmi obecenstvu líbila. Hosti z Pardubic přivítal dříve lékař\np. Říha, pak velmi přívětivě p. okresní; mezi těmi byla sl.\nJulie Vernerova, kteráž „České perle\" od Nápravník a\nna pianě hrála, a p. Fr. Janda, jenž „Ztracené srdce\" od Pi-\nvody zpíval. Hned při vystoupení na jeviště byli vlídně od\nvybraného a četného obecenstva přivítáni a po provozování po-\ntleskem odměněni. „Češka,\" píseň od Škroupa pro soprán\nzpívala sl. Soulová z Holic s jemným a ušlechtilým citem;\nobě deklamace došly obliby. „Kde domov můj ?\" píseň pro\nbas zpíval p. J. V. Velmi chvalně se musíme zmíniti o ka-\npele Holické řízením p. Horyny; přednesla tato kapela dříve\nouverturu z českých písní od Tittla a pak kavatinu z opery\n„Trovatore\" takřka precisně. Obratný kapelník p. Horyna jest ve\nvůkolí našem tak dobře znám jako z Mateřova kapelník pan\nJedlička; jsou to dva mohútní sokové, kteří si ale v je-\njich vzdálenosti nikdy neškodí. Sál byl přetvořen v kouzelnou\na občerstvující zahradu, v kterémž se ověnčený Havlíček a\nRieger v poprsí skvěli ; mezi oběma velkýma sochama nacházel\nse mocný lev. Po pěvecké zábavě se o závod tančilo, i krásný\ntanec „Beseda\" od Linka se musel opakovati. Po půl noci\nübírali se hosté z Pardubic na zpáteční cestu, provolávajíce zpě-\nváckému spolku Holickému, „Sláva „Neptalimu!\" a na vzá-\njemné bratrstvo vyvolali Holičtí „Sláva „Perštýnu!\"\n2 Pardubic, dne 8. června. (Slavnost božího\ntěla. Mužské čtverozpěvy. Alois Vostřebal.)\nDen božího těla jest jedna z nejkrásnějších slavností křesťan-\nstva, na který deií jinoch i stařec se těší, zvláště když vy-\nbraná povětrnost tuto církevní velebnou památku zvyšuje. U\nnás přispívá husarská posádka se svou mistrnou kapelou řízením\nkapelníka p. Jos. Zin ke, velmi mnoho k této slavnosti, a le-\ntos se tato docela podařila, neb jasné nebe samo přálo prů-\nvodu čtyřem bohatě ozdobeným úřadům. V kostele o 10 hod.\ndopoledne provozovala se snad nejen v Čechách ale iv jiných\nzemích dobře známá mše do D-dur od věhlasného V. Horáka,\npři níž se každý díl pravé nábožnosti honosí a člověka modlí-\ncího výš a výše povznese. Graduale, mužský čtverozpěv od\nKrejčího, provedl zpěv. spolek „Pernštýn4í vedením ředitele\np. Kučery, a Offertorium: „Exaudi Doinine,\" bas a kla-\nrinet-sólo provedli pp. Janda a Hušek. Po mši sv. byl prů-\nvod k oltářům, posléze odbývalo se „Te Deum\" v chrámu Páně\nděkanském. Ten samý den byly v 8. hod. večer páuové Po-\nspíšil, Janda a Šrůtek k panu Tomšovi, poštovnímu úřad-\nníku, pozváni k tomu cíli, by více sólových mužských čtvero-\nzpěvů zkoušeli. Zpíval se „Rekův sen\" od Slavíka, „Žel a\nchmel\" od Mendel ss ohna-Bart hol dýho s českým tex-\ntem od poslance p. Lantroka, „Kalina\" od Vašáka, „Prosba\nodvedeného\" od Křížkovského, a jiné sbory přišly k pro-\nvedení, a líbily se nám, také došly nadřečené sbory všeobec-\nného uznání; nevím ale, jestli tak mocně na nás ta novinka\naneb jiná elektrická síla působila, tolik jisto jest, že zpívání\nnového vlasteneckého sboru „Heslo Čechů,\" k slo-\nvům od Jana Lodla a slavnému „Hlaholu\" Pražském od ře-\nditele zpěv. spolku v Rokycanech p. Karlíka, věnovaného,\nučinil tento sbor na zpěváky takové neobyčejné nadšení, že\npo skončení bouřlivě volali: Sláva Karlíkovi! A věru!\njest to velmi krásný, effektní sbor, a rádi se připojíme k úvaze\nv „Slavoji,\" že skladba tato zdařilá a dokonalá jest.\nJemně dojme místo : „Sladce plyň a beze hněvu,\" krev\nv pravdivém vzteku rozpálí místo: „Když nám drzá ruka\nsahá na právo a řád,\" hrdinstvím naplňuje místo: „Ne-\ndejme se\" a vše smíří se ve posledních slovech: „Věčně\nmilujme se!\" Za dobře volené slova zasluhuje p.Jan Lodi\njemu patřící úctu. Ten nadřečený sbor by žádnému spolku\nv Čechách a na Moravě chyběti neměl, proto že dokonale\nproveden, musí obecenstvo na nejvýš dojmouti. Stojí u Chri-\nstofa a Kuhé jen 46 kr. r. č. ve 4 hlasech! Dne 9. června\nv 11 hod. dopoledne zasnoubil se p. Alois Vostřebal, kon-\ntrabassista a člen král. zemského divadla v Praze, se slečnou\nAnnou Plánskou z Pardubic. Pan Alois Vostřebal jest ro-\ndák Pardubický a spolu měšťan zde vážený, proto mu hudeb-\nníci před sňatkem a pěvci při sňatku hudební a pěvecké skladby\nprovázeli. Ve 4 hod. odpoledne byla skvělá hostina v bytu\np. Plánského, při kteréž čtverozpěvy: „Staročeská\" od Škroupa,\n„Naprej\" od Jenka, „Vlastenská\" od Vojáčka a více ná-\nrodních písní se zpívalo, z nichž se nejvíce „Nad Berounkou\npod Tetínem,\" „Když jsem plela len\" a „Kde domov můj\"\nlíbily. Druhý den udělali svatebníci výlet na Kunětickou horu,\nkdež se též mnoho a dobře zpívalo; potěšitelné bylo pozoro-\nvati, že při zpěvu nejvíce přítomné české dívky ses nad-\nšením i s celou vroucností zúčastnily. Sláva jim !\nZe Slaného. (Diplomy čestnýeh údů zpěvá-\nckého spolku. Dopis Jeho Excelencí p. hraběte\nClam-Martinice. Přípravy k nastávajícímu\nsvěcení praporu.) V životě jednotlivců stávají se všeliké udá-\nlosti, ježto více neb méně těší toho, koho se týkají a pro svou\npříjemnost neb nepříjemnost dlouho se v paměti chovají. Jak\nse to má s jednotlivcem, tak trvám také se spolkem. Příklad\nto vysvětlí a dokáže. Čítajíce zprávy o zpěv. spolcích, dozvě-\nděli jsme se, že tu neb onde poctili tito některé zasloužilé a\nvážené pány skvostnými diplomy jmenujíce je čestnými údy.\nJako mnohý jiný, počal i náš spolek od zrna hořčičného jsa\nobmezen jen na několik obětavých zpěváků. Poznenáhla sestou-\npili se údové přispívající a navrhli se údové čestní. Mezi čestnými\npřipovídám především pány ty, jimž doručeny byly uměle shoto-\nvené diplomy pérem p. Galkaterrova. Jest to Jeho Excellenci\np. hrabě C1 a m - Mar ti ni c a P. T. p. J. Lud. Lukeš.\nPrvnímu pánu byl odevzdán na jeho zámku na Smečně 19. ledna\n1862 a druhému letošního roku o svatém Jáně Nep. v Praze\nna památku loňské slavnosti před tahem loterie pro Zděnku\nHavlíčkovu. Mimo vážený dopis vlastní rukou česky psaný,\njejž v opisu přikládám, vyslovil p. hrabě přání, jestli by byl\nod něho nový prapor pro spolek přijat. A to jest ten prápor,\njehožto svěcení se blíží, o čemž ku konci. Dotčený dopis zní:\n„Slavný zpěvácký spolek Slánský diplomem ode dne 8.\nprosince mne čestným údem laskavě jmenoval. Cítě setím\nvelice poctěna, nemohu opominouti slavnému spolku nejvřelejší\ndíky své vysloviti. Spolu uctivě žádám, aby mně popřáno bylo\nk potřebám spolku také něčím příspívati, a sice k zakoupení\npiana 25 zlatými, pak vůbec měsíčním příspěvkem 1 zl. r. č.\nNařídil jsem důchodní pokladnici své, aby tyto příspěvky řádoě\nzapravovala. Račiž slavný spolek přesvědčen býti, že na jeho\nvývinu nejživější podíl bráti a také tentýž vždy dle sil svých\npodporovati budu.\" . ,\nJindřich Jar. hr. z Clam-Martiniců.\nNa Smečně 23. ledna 1862.\nPrapor jsme pak na Smečně v zámku p. hraběte, jsouce\nvelmi vlídně a laskavě přijati, v létě loňského roku obdrželi.\nPro mnohé slavnosti, ježto se loňského roku odbývaly, nebylo\nlze na slavnost svěcení pomysliti, aby se důstojně provésti\nmohla. Nyní mohu o přípravách tolik pověditi: Mše sv. není\nvenku dovolena, nýbrž v děkanském chrámu páně u sv. Gott-\nharda. Svěcení však se smí díti na náměstí. Z udaných sborů\nodpadne „Žárlivý basař\", zato ale přibudou čísla 2 a to :\nVýtečný pochod vojů Zábojových z opery „Záboj\" od L. Zvonaře\na „Vlasti\" dvojsbor od L. Procházky. Obojí jest s dopro-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5689, "texte": "vážením plechových nástrojů, Z desíti vůkolních zpěv. spolků\nk slavnosti pozvaných přihlásil se Lounský, Novo-Stra-\nsecký a Rakovnický. Spoluúěinkování Pražského „Hlaholu44\nu přítomnosti čestného úda J. L. Lukeše a ředitele p. Hellera\njest také již zaručeno. Tolik prozatím. Rudoucně opět více.\n\n—aa—\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Slavoj\" v Chrudimi od-\nbývá v pondělí dne 29. června 1863 slavnost svěcení praporu.\nProgram slavnosti: Po deváté ranní hodině slavný obřad cír-\nkevní na náměstí, při kterémž členové všech zastoupených\nspolků zpěváckých sbor „Hospodine pomiluj ny\" zpívati budou.\nPo vysvěcení a slavnostní řeci zpívá „Slavoj\" v chrámu\nnejsv. Salvátora Haslingrovu vokální mši. Odpoledne v 5\nhod. slavnost na ostrově střeleckém, při které členové všech\nzastoupených spolků zpěváckých následující sbory přednesou:\n1. „Český zpěv\" od Kalivody. 2. „Slib\" od Kuckena. 3. „Sta-\nročeská\" od Jana Škroupa. 4. „Na vlast\" od Jelena. 5.\n„Pečlivá milá\" od Procházky, chrudimskému „Slavoji\"\nvěnovaný. 6. „Rekův sen\" od Slavíka. 7. „Kde domov\nmůj ?\" Čistý výtěžek věnuje se co záloha na zřízení nových\nvarhan v chrámu nejsv. Salvatora.\nZpěvácký spolek v Ch rudí mi účinkoval dne\n14. t. m. při koncertu pěveckém a hudebním, který se za\npříčinou otevření nových místností tanečních na ostrově stře-\nleckém odbýval. Program přednešených sborů a hudba byly\nnásledující: 1. Ouvertura slavnostní od Suppého. 2. „Píseň ce-\nstujících po vlasti,\" sbor od F. Abta. 3. „Cikáni,\" sbor od\nVogla* 4. Potpourri z národních písní. 5. „Utonulá,\" sbor od\nKřížkovského. 6. „Žárlivý holoubek,\" sbor od Hynka. 7. Ou-\nvertura z „Kouzelné flétny.\" 8. „Odpadlý od srdce,\" sbor od\nKřížkovského. 9. „Na Prahu,\" sbor od V. J. Veita. Čistý vý-\nnos připadne na výlohy stavební.\n*** Zpěváčky spolek „Perštýn\" uspořádá\ndne 21. června 1863 k oslavení dvouletého svého trvání „na\nVinici\" u Pardubic pěveckou zábavu, jejížto čistý výnos s po-\nlovice připadne stavebnímu fondu vyšší reálky v Pardubicích,\ní. oddělení. 1. „Hlahol,\" pochod s průvodem hudby od Em.\nVašáka spolku věnovaný. 2. „Kovářská\" od Dra. Fr. Lad.\nRiegra, ve sbor uvedena od F. A. Vogla. 3. „Prosba od-\nvedeného\" od P. Křížkovského. 4. Sbor od Procházky.\n11. oddělení. 1. „Píseň cestujících\" od Abta. 2. „Žel a\nchmel,\" slova od Landroka, skladba od Mendelssohna-Bar-\ntholdyho. 3. „Kalina\" od Em. Vašáka. 4. „Válečná\" ze\nzpěvohry „Rienzi\" s průvodem hudby od R. Wagnera.\nStanovy pěveckého spolku města\nProstějova pod jmem „Orliea\" obdržely konečně od vysokého\nmístodržitelství potvrzení. Volba předsevzatá měla následující\nvýsledek: za přednostu spolku byl skoro všemi hlasy 69 pří-\ntomných zvolen pan Bedřich Rozehnal, za podstarostu pan\nFrant. Možný, za sborvodu pan Jan Tauber, za podsbor-\nvodu pan Frant. Pacholík, c. k. úřad nik a velmi znalý hu-\ndebník; za pokladníka pan Karel Novotný, za jednatele\npan Jan G ev í ne k, za listovného pan P i ch a 1, za ostatní\nvýbory pan Frant* Hek a pan Karel Mi k 1 í k. Úcty od po-\nkladníka p. Novotného složené ukázaly radostný výsledek, an\nse v pokladnici vzdor všem nemalým p jsavadním výlohám ho-\ntovost 214 zl. 88 kr. ukázala. Dobrý a nadějný to pokladek!\n*** Zpěvácký spolek „Bořivoj\" v Lomnici v Ji-\nčínském kraji uspořádá v neděli dne 21. června 1863 společný\nvýlet na Rvácov, kdežto se několik písní zapěje a nejspíše též\ntaneční ples následovati bude v pádu nepříznivého počasí\nodloží se výlet na neděli dne 5. července.\n\"V* Písecký zpěvácký spolek uspořádal 8. t. m.\nvýlet na Vinici. Společnost se sešla dosti četně a sice ze všech\ntříd obyvatelstva. Zpěvácký spolek zapěl několik písní ku vší\nspokojenosti; při hudbě se tančilo v místnostech hostince. Zá-\nbava byla velmi upřímná. Výbor toho zpěváckého spolku vy-\nzývá údy výkonné a přispívající, kteří se na výletu na Zvíkov\nod zpěv. spolku Příbramského dne 28. června 1863 uspořáda-\nném zúcastniti zamýšlejí, aby se nejdéle do 24. června 1863\nu pokladníka spolku p. Matěje Stockého ohlásili, by se před\nčasem vědělo, pro kolik osob se ze spolkové pokladnice po-\nvozy zjednati mají.\n*** Zpěvácký spolek „Hlahol\" v Plzni zúčast-\nnil se dne 13. června při kostelní slavnosti, která se za pří-\nčinou jmenin tamnějšího velectěného arciděkana p. P. Ant. Hla-\nvana odbývala. Spolek zapěl v chrámu Páně velkou chorální\nmši od L. Zvon a ř e, která velký dojem na shromážděné obe-\ncenstvo působila.\nV* Zpěvácký spolek v Šla panicích na Moravě,\njenž se před nedávnem zřídil, uspořádá v neděli dne 28. června\nnárodní besedu, na níž ponejprv u veřejnost vystoupí. Spo-\nlek cítá posud 16 údů.\n*** V Krásné Hoře zřízen byl nedávno zpěvácký\nspolek pod jmenem „Ozvěna,\" jehožto starostou jest pan\nfarář P., a ředitelem p. V. H. Spolek ten dochází všeobecné\npřízně a jen přáti jest, by zpěvumilní národovcov'é četně b němu\npřistupovali.\nKroměřížský zpěvácký spolek přijal jméno\n„Moravan,\" a podnikl v neděli dne 7. t. m. výlet do Rataje,\npři kterém se zpěváci dobře bavili.\n\nOchotnická divadla.\nDivadělní společnosti páně Standerově, první\nto, jíž povoleno na Moravě cestovati, dařilo se v Kroměříži,\nkde po 2 měsíce prodlela, velmi Dle sestaveného se-\nznamu dávalo se v Kroměříži 36 představení. Kroměnžští Ha-\nnáci osvědčili své probuzení národní, nebot pilně navštěvovali\ndivadlo. Nyní nachází se společnost tato v Holešově. První\npředstavení v tomto městě byly : Dne 6. t. m. „Slepá nevě-\nsta,\" dne 7.„Jan za chrta dán,\" dne 8. „Manžel bez ženy,\"\na dne 9. „Jiříkovo vidění.\" Má se hrát 4krát týdně a sice:\nv úterý, ve čtvrtek,- v sobotu a v neděli. ochot ní c i\nv Táboře dávali dne 31. m.m. „Diblíka,\" činohra od\nBirch-Pfeiíferové. Dne I. června dávala zde společnost páni\n\"V\nProkopové řízením p. Čížka představení: „Chudý písničkář.\"\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "141", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.6.1", "titre_corps": "Divadlo.", "titre_sommaire": "Divadlo.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.5", "debut_caractere": 4463, "fin_caractere_exclue": 5327, "texte": "Divadlo.\nV král. zemském proz. divadle viděli jsme v posledním\nčase: Ye čtvrtek dne 11. června „Smrt V a 1 d s t ý n o v a,\"\ntragédie v pateru dějství, s předehrou v jednom jednání na-\nzvanou : „Kvas v Plzni\" od Bedř. Schillera, překlad od\nJos. Jiřího Kolára. Pro některé nutné opravy odbývají se\nnyní česká představení v Novoměstském divadle. První před-\nstavení v neděli dne 14. června: „Němá z Port i či,\" ve-\nliká zpěvohra v 5 jednáních, z franc. přeložena od J. Chme-\nJenského; hudba od Aubera. První a poslední pohostinská\nhra sic. Friedbergovy, první tanečniee cis. divadla v Petro-\nhradě, a pana V. Caroliho, prvního tanečníka dvorního divadla\nVídenského. Ye čtvrtek dne 18. června druhá pohostinská\nhra p. Hynka od dvorního divadla v Řezně: „Marta,\" aneb\n„Trh v Richmond u,\" zpěvohra ve 4 jednáních od Fried-\nricha, přel. od F. Čenského. Hudba od Flotova."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "143", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.6.2", "titre_corps": "Dopisy z Čech.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech.", "signature_source": "—aa—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.5", "debut_caractere": 5329, "fin_caractere_exclue": 5740, "texte": "Dopisy z Čech.\n\nQ] Z Holic. (Pěvecká zábava.) Zpěvácký spolek\n„Neptalim\" v Holicích uspořádal dne 7. června v sále „u\nslunce\" pro své údy první pěveckou, hudební a de kla-\nmat orní zábavu. První vystoupení u veřejnost bylo\nspolku docela důstojné, neb všechny sbory byly uhlazeně i\nčistě provedeny a svědčí zajisté o velké píli při studování je-\ndnotlivých čísel. Spolek přednesl následující ne těžké, ale vděčné"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7801, "texte": "sbory: „Píseň Šumavanů\" od P. Jirgesa „Píseň cestu-\njících\" od Abta „Staročeská\" od J. N. Škroupa »Ko-\nvářská,\" sbor složený a spolku věnovaný od Bedr. Rektorise\n(rukopis) „Píseň při draní\" a přidaný sbor „Dárek z lásky\"\nod V. Horáka a posléze „Na zdraví\" od Bendi a. Sbory\nvedl ředitel spolku p. Rektoris, a tomu muži patří již\nuznaná chvála, že on při ne mnoho vycvičených silách spolek\nna takový dosti vysoký stupeň přivedl; též uzná každý za do-\nbrou volbu, když při prvním výstupu spolek ne těžké a\npřece dobré sbory přednášel. „Kovářská\" od p. ředitele\nRektorise jest správná effektní skladba, a po provedení se\nvelmi obecenstvu líbila. Hosti z Pardubic přivítal dříve lékař\np. Říha, pak velmi přívětivě p. okresní; mezi těmi byla sl.\nJulie Vernerova, kteráž „České perle\" od Nápravník a\nna pianě hrála, a p. Fr. Janda, jenž „Ztracené srdce\" od Pi-\nvody zpíval. Hned při vystoupení na jeviště byli vlídně od\nvybraného a četného obecenstva přivítáni a po provozování po-\ntleskem odměněni. „Češka,\" píseň od Škroupa pro soprán\nzpívala sl. Soulová z Holic s jemným a ušlechtilým citem;\nobě deklamace došly obliby. „Kde domov můj ?\" píseň pro\nbas zpíval p. J. V. Velmi chvalně se musíme zmíniti o ka-\npele Holické řízením p. Horyny; přednesla tato kapela dříve\nouverturu z českých písní od Tittla a pak kavatinu z opery\n„Trovatore\" takřka precisně. Obratný kapelník p. Horyna jest ve\nvůkolí našem tak dobře znám jako z Mateřova kapelník pan\nJedlička; jsou to dva mohútní sokové, kteří si ale v je-\njich vzdálenosti nikdy neškodí. Sál byl přetvořen v kouzelnou\na občerstvující zahradu, v kterémž se ověnčený Havlíček a\nRieger v poprsí skvěli ; mezi oběma velkýma sochama nacházel\nse mocný lev. Po pěvecké zábavě se o závod tančilo, i krásný\ntanec „Beseda\" od Linka se musel opakovati. Po půl noci\nübírali se hosté z Pardubic na zpáteční cestu, provolávajíce zpě-\nváckému spolku Holickému, „Sláva „Neptalimu!\" a na vzá-\njemné bratrstvo vyvolali Holičtí „Sláva „Perštýnu!\"\n2 Pardubic, dne 8. června. (Slavnost božího\ntěla. Mužské čtverozpěvy. Alois Vostřebal.)\nDen božího těla jest jedna z nejkrásnějších slavností křesťan-\nstva, na který deií jinoch i stařec se těší, zvláště když vy-\nbraná povětrnost tuto církevní velebnou památku zvyšuje. U\nnás přispívá husarská posádka se svou mistrnou kapelou řízením\nkapelníka p. Jos. Zin ke, velmi mnoho k této slavnosti, a le-\ntos se tato docela podařila, neb jasné nebe samo přálo prů-\nvodu čtyřem bohatě ozdobeným úřadům. V kostele o 10 hod.\ndopoledne provozovala se snad nejen v Čechách ale iv jiných\nzemích dobře známá mše do D-dur od věhlasného V. Horáka,\npři níž se každý díl pravé nábožnosti honosí a člověka modlí-\ncího výš a výše povznese. Graduale, mužský čtverozpěv od\nKrejčího, provedl zpěv. spolek „Pernštýn4í vedením ředitele\np. Kučery, a Offertorium: „Exaudi Doinine,\" bas a kla-\nrinet-sólo provedli pp. Janda a Hušek. Po mši sv. byl prů-\nvod k oltářům, posléze odbývalo se „Te Deum\" v chrámu Páně\nděkanském. Ten samý den byly v 8. hod. večer páuové Po-\nspíšil, Janda a Šrůtek k panu Tomšovi, poštovnímu úřad-\nníku, pozváni k tomu cíli, by více sólových mužských čtvero-\nzpěvů zkoušeli. Zpíval se „Rekův sen\" od Slavíka, „Žel a\nchmel\" od Mendel ss ohna-Bart hol dýho s českým tex-\ntem od poslance p. Lantroka, „Kalina\" od Vašáka, „Prosba\nodvedeného\" od Křížkovského, a jiné sbory přišly k pro-\nvedení, a líbily se nám, také došly nadřečené sbory všeobec-\nného uznání; nevím ale, jestli tak mocně na nás ta novinka\naneb jiná elektrická síla působila, tolik jisto jest, že zpívání\nnového vlasteneckého sboru „Heslo Čechů,\" k slo-\nvům od Jana Lodla a slavnému „Hlaholu\" Pražském od ře-\nditele zpěv. spolku v Rokycanech p. Karlíka, věnovaného,\nučinil tento sbor na zpěváky takové neobyčejné nadšení, že\npo skončení bouřlivě volali: Sláva Karlíkovi! A věru!\njest to velmi krásný, effektní sbor, a rádi se připojíme k úvaze\nv „Slavoji,\" že skladba tato zdařilá a dokonalá jest.\nJemně dojme místo : „Sladce plyň a beze hněvu,\" krev\nv pravdivém vzteku rozpálí místo: „Když nám drzá ruka\nsahá na právo a řád,\" hrdinstvím naplňuje místo: „Ne-\ndejme se\" a vše smíří se ve posledních slovech: „Věčně\nmilujme se!\" Za dobře volené slova zasluhuje p.Jan Lodi\njemu patřící úctu. Ten nadřečený sbor by žádnému spolku\nv Čechách a na Moravě chyběti neměl, proto že dokonale\nproveden, musí obecenstvo na nejvýš dojmouti. Stojí u Chri-\nstofa a Kuhé jen 46 kr. r. č. ve 4 hlasech! Dne 9. června\nv 11 hod. dopoledne zasnoubil se p. Alois Vostřebal, kon-\ntrabassista a člen král. zemského divadla v Praze, se slečnou\nAnnou Plánskou z Pardubic. Pan Alois Vostřebal jest ro-\ndák Pardubický a spolu měšťan zde vážený, proto mu hudeb-\nníci před sňatkem a pěvci při sňatku hudební a pěvecké skladby\nprovázeli. Ve 4 hod. odpoledne byla skvělá hostina v bytu\np. Plánského, při kteréž čtverozpěvy: „Staročeská\" od Škroupa,\n„Naprej\" od Jenka, „Vlastenská\" od Vojáčka a více ná-\nrodních písní se zpívalo, z nichž se nejvíce „Nad Berounkou\npod Tetínem,\" „Když jsem plela len\" a „Kde domov můj\"\nlíbily. Druhý den udělali svatebníci výlet na Kunětickou horu,\nkdež se též mnoho a dobře zpívalo; potěšitelné bylo pozoro-\nvati, že při zpěvu nejvíce přítomné české dívky ses nad-\nšením i s celou vroucností zúčastnily. Sláva jim !\nZe Slaného. (Diplomy čestnýeh údů zpěvá-\nckého spolku. Dopis Jeho Excelencí p. hraběte\nClam-Martinice. Přípravy k nastávajícímu\nsvěcení praporu.) V životě jednotlivců stávají se všeliké udá-\nlosti, ježto více neb méně těší toho, koho se týkají a pro svou\npříjemnost neb nepříjemnost dlouho se v paměti chovají. Jak\nse to má s jednotlivcem, tak trvám také se spolkem. Příklad\nto vysvětlí a dokáže. Čítajíce zprávy o zpěv. spolcích, dozvě-\nděli jsme se, že tu neb onde poctili tito některé zasloužilé a\nvážené pány skvostnými diplomy jmenujíce je čestnými údy.\nJako mnohý jiný, počal i náš spolek od zrna hořčičného jsa\nobmezen jen na několik obětavých zpěváků. Poznenáhla sestou-\npili se údové přispívající a navrhli se údové čestní. Mezi čestnými\npřipovídám především pány ty, jimž doručeny byly uměle shoto-\nvené diplomy pérem p. Galkaterrova. Jest to Jeho Excellenci\np. hrabě C1 a m - Mar ti ni c a P. T. p. J. Lud. Lukeš.\nPrvnímu pánu byl odevzdán na jeho zámku na Smečně 19. ledna\n1862 a druhému letošního roku o svatém Jáně Nep. v Praze\nna památku loňské slavnosti před tahem loterie pro Zděnku\nHavlíčkovu. Mimo vážený dopis vlastní rukou česky psaný,\njejž v opisu přikládám, vyslovil p. hrabě přání, jestli by byl\nod něho nový prapor pro spolek přijat. A to jest ten prápor,\njehožto svěcení se blíží, o čemž ku konci. Dotčený dopis zní:\n„Slavný zpěvácký spolek Slánský diplomem ode dne 8.\nprosince mne čestným údem laskavě jmenoval. Cítě setím\nvelice poctěna, nemohu opominouti slavnému spolku nejvřelejší\ndíky své vysloviti. Spolu uctivě žádám, aby mně popřáno bylo\nk potřebám spolku také něčím příspívati, a sice k zakoupení\npiana 25 zlatými, pak vůbec měsíčním příspěvkem 1 zl. r. č.\nNařídil jsem důchodní pokladnici své, aby tyto příspěvky řádoě\nzapravovala. Račiž slavný spolek přesvědčen býti, že na jeho\nvývinu nejživější podíl bráti a také tentýž vždy dle sil svých\npodporovati budu.\" . ,\nJindřich Jar. hr. z Clam-Martiniců.\nNa Smečně 23. ledna 1862.\nPrapor jsme pak na Smečně v zámku p. hraběte, jsouce\nvelmi vlídně a laskavě přijati, v létě loňského roku obdrželi.\nPro mnohé slavnosti, ježto se loňského roku odbývaly, nebylo\nlze na slavnost svěcení pomysliti, aby se důstojně provésti\nmohla. Nyní mohu o přípravách tolik pověditi: Mše sv. není\nvenku dovolena, nýbrž v děkanském chrámu páně u sv. Gott-\nharda. Svěcení však se smí díti na náměstí. Z udaných sborů\nodpadne „Žárlivý basař\", zato ale přibudou čísla 2 a to :\nVýtečný pochod vojů Zábojových z opery „Záboj\" od L. Zvonaře\na „Vlasti\" dvojsbor od L. Procházky. Obojí jest s dopro-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 300, "texte": "vážením plechových nástrojů, Z desíti vůkolních zpěv. spolků\nk slavnosti pozvaných přihlásil se Lounský, Novo-Stra-\nsecký a Rakovnický. Spoluúěinkování Pražského „Hlaholu44\nu přítomnosti čestného úda J. L. Lukeše a ředitele p. Hellera\njest také již zaručeno. Tolik prozatím. Rudoucně opět více.\n\n—aa—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "143", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.6.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.7", "debut_caractere": 302, "fin_caractere_exclue": 4914, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Slavoj\" v Chrudimi od-\nbývá v pondělí dne 29. června 1863 slavnost svěcení praporu.\nProgram slavnosti: Po deváté ranní hodině slavný obřad cír-\nkevní na náměstí, při kterémž členové všech zastoupených\nspolků zpěváckých sbor „Hospodine pomiluj ny\" zpívati budou.\nPo vysvěcení a slavnostní řeci zpívá „Slavoj\" v chrámu\nnejsv. Salvátora Haslingrovu vokální mši. Odpoledne v 5\nhod. slavnost na ostrově střeleckém, při které členové všech\nzastoupených spolků zpěváckých následující sbory přednesou:\n1. „Český zpěv\" od Kalivody. 2. „Slib\" od Kuckena. 3. „Sta-\nročeská\" od Jana Škroupa. 4. „Na vlast\" od Jelena. 5.\n„Pečlivá milá\" od Procházky, chrudimskému „Slavoji\"\nvěnovaný. 6. „Rekův sen\" od Slavíka. 7. „Kde domov\nmůj ?\" Čistý výtěžek věnuje se co záloha na zřízení nových\nvarhan v chrámu nejsv. Salvatora.\nZpěvácký spolek v Ch rudí mi účinkoval dne\n14. t. m. při koncertu pěveckém a hudebním, který se za\npříčinou otevření nových místností tanečních na ostrově stře-\nleckém odbýval. Program přednešených sborů a hudba byly\nnásledující: 1. Ouvertura slavnostní od Suppého. 2. „Píseň ce-\nstujících po vlasti,\" sbor od F. Abta. 3. „Cikáni,\" sbor od\nVogla* 4. Potpourri z národních písní. 5. „Utonulá,\" sbor od\nKřížkovského. 6. „Žárlivý holoubek,\" sbor od Hynka. 7. Ou-\nvertura z „Kouzelné flétny.\" 8. „Odpadlý od srdce,\" sbor od\nKřížkovského. 9. „Na Prahu,\" sbor od V. J. Veita. Čistý vý-\nnos připadne na výlohy stavební.\n*** Zpěváčky spolek „Perštýn\" uspořádá\ndne 21. června 1863 k oslavení dvouletého svého trvání „na\nVinici\" u Pardubic pěveckou zábavu, jejížto čistý výnos s po-\nlovice připadne stavebnímu fondu vyšší reálky v Pardubicích,\ní. oddělení. 1. „Hlahol,\" pochod s průvodem hudby od Em.\nVašáka spolku věnovaný. 2. „Kovářská\" od Dra. Fr. Lad.\nRiegra, ve sbor uvedena od F. A. Vogla. 3. „Prosba od-\nvedeného\" od P. Křížkovského. 4. Sbor od Procházky.\n11. oddělení. 1. „Píseň cestujících\" od Abta. 2. „Žel a\nchmel,\" slova od Landroka, skladba od Mendelssohna-Bar-\ntholdyho. 3. „Kalina\" od Em. Vašáka. 4. „Válečná\" ze\nzpěvohry „Rienzi\" s průvodem hudby od R. Wagnera.\nStanovy pěveckého spolku města\nProstějova pod jmem „Orliea\" obdržely konečně od vysokého\nmístodržitelství potvrzení. Volba předsevzatá měla následující\nvýsledek: za přednostu spolku byl skoro všemi hlasy 69 pří-\ntomných zvolen pan Bedřich Rozehnal, za podstarostu pan\nFrant. Možný, za sborvodu pan Jan Tauber, za podsbor-\nvodu pan Frant. Pacholík, c. k. úřad nik a velmi znalý hu-\ndebník; za pokladníka pan Karel Novotný, za jednatele\npan Jan G ev í ne k, za listovného pan P i ch a 1, za ostatní\nvýbory pan Frant* Hek a pan Karel Mi k 1 í k. Úcty od po-\nkladníka p. Novotného složené ukázaly radostný výsledek, an\nse v pokladnici vzdor všem nemalým p jsavadním výlohám ho-\ntovost 214 zl. 88 kr. ukázala. Dobrý a nadějný to pokladek!\n*** Zpěvácký spolek „Bořivoj\" v Lomnici v Ji-\nčínském kraji uspořádá v neděli dne 21. června 1863 společný\nvýlet na Rvácov, kdežto se několik písní zapěje a nejspíše též\ntaneční ples následovati bude v pádu nepříznivého počasí\nodloží se výlet na neděli dne 5. července.\n\"V* Písecký zpěvácký spolek uspořádal 8. t. m.\nvýlet na Vinici. Společnost se sešla dosti četně a sice ze všech\ntříd obyvatelstva. Zpěvácký spolek zapěl několik písní ku vší\nspokojenosti; při hudbě se tančilo v místnostech hostince. Zá-\nbava byla velmi upřímná. Výbor toho zpěváckého spolku vy-\nzývá údy výkonné a přispívající, kteří se na výletu na Zvíkov\nod zpěv. spolku Příbramského dne 28. června 1863 uspořáda-\nném zúcastniti zamýšlejí, aby se nejdéle do 24. června 1863\nu pokladníka spolku p. Matěje Stockého ohlásili, by se před\nčasem vědělo, pro kolik osob se ze spolkové pokladnice po-\nvozy zjednati mají.\n*** Zpěvácký spolek „Hlahol\" v Plzni zúčast-\nnil se dne 13. června při kostelní slavnosti, která se za pří-\nčinou jmenin tamnějšího velectěného arciděkana p. P. Ant. Hla-\nvana odbývala. Spolek zapěl v chrámu Páně velkou chorální\nmši od L. Zvon a ř e, která velký dojem na shromážděné obe-\ncenstvo působila.\nV* Zpěvácký spolek v Šla panicích na Moravě,\njenž se před nedávnem zřídil, uspořádá v neděli dne 28. června\nnárodní besedu, na níž ponejprv u veřejnost vystoupí. Spo-\nlek cítá posud 16 údů.\n*** V Krásné Hoře zřízen byl nedávno zpěvácký\nspolek pod jmenem „Ozvěna,\" jehožto starostou jest pan\nfarář P., a ředitelem p. V. H. Spolek ten dochází všeobecné\npřízně a jen přáti jest, by zpěvumilní národovcov'é četně b němu\npřistupovali.\nKroměřížský zpěvácký spolek přijal jméno\n„Moravan,\" a podnikl v neděli dne 7. t. m. výlet do Rataje,\npři kterém se zpěváci dobře bavili."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "143", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.6.4", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.7", "debut_caractere": 4916, "fin_caractere_exclue": 5679, "texte": "Ochotnická divadla.\nDivadělní společnosti páně Standerově, první\nto, jíž povoleno na Moravě cestovati, dařilo se v Kroměříži,\nkde po 2 měsíce prodlela, velmi Dle sestaveného se-\nznamu dávalo se v Kroměříži 36 představení. Kroměnžští Ha-\nnáci osvědčili své probuzení národní, nebot pilně navštěvovali\ndivadlo. Nyní nachází se společnost tato v Holešově. První\npředstavení v tomto městě byly : Dne 6. t. m. „Slepá nevě-\nsta,\" dne 7.„Jan za chrta dán,\" dne 8. „Manžel bez ženy,\"\na dne 9. „Jiříkovo vidění.\" Má se hrát 4krát týdně a sice:\nv úterý, ve čtvrtek,- v sobotu a v neděli. ochot ní c i\nv Táboře dávali dne 31. m.m. „Diblíka,\" činohra od\nBirch-Pfeiíferové. Dne I. června dávala zde společnost páni\n\"V\nProkopové řízením p. Čížka představení: „Chudý písničkář.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "144", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.6.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.7", "debut_caractere": 5681, "fin_caractere_exclue": 5689, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "144", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.6.5.1", "titre_corps": "- Hudební akademie. Dne 30. t. m. bude se", "titre_sommaire": "- Hudební akademie. Dne 30. t. m. bude se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.7", "debut_caractere": 5691, "fin_caractere_exclue": 7153, "texte": "- Hudební akademie. Dne 30. t. m. bude se od-\nbývat! v Novoměstském divadle ku prospěchu nuzných obyva-\ntelů v Rudohoří a Krkonoší velká hudební a dramatická aka-\ndemie. Program k ní obsahuje znamenitou, r. 1723 kompo-\nnovanou orkestrální svitu od našeho slavného rodáka Jana D.\nZelenky, jehožto životopis jsme v „Daliboru\" r. 1859 po-\ndali. Svtta tato je pro 2 housle, violu, 2 hoboje, 1 fagot,\n1 cello a bassu. Skladba tato dávala se poprvé v Drážďanech\ndne 9. března t. r. v páté produkci hudební tamnější jednoty.\nSnaze tajemníka u obchodní komory p. D. Šebka máme co dě\nkovati, že toto dílo v Praze ponejprv provedeno bude. Ostatní\nčísla akademie jsou : Proslov od Hansgirga český sbor\nod H. Veita hymna od vévody koburského velká arie\ns průvodem orkestru první finále z opery „Titus\" a fraška\n„cis. 777.\"\nSlavné requiem za zemřelého purkmistra Fr.\nPštrossa, které se dne 16. t. m. o 10 bod. v chrámě Týn-\nském odbývalo, vypadlo velmi skvěle. Veškeré oltáře chrámu\nbyly černým suknem zastřeny a u prostřed před hlavním oltá-\nřem vypínal se velkolepý katafalk, okrášlený květinami a ste-\nrými svícemi, na něm pak nacházely se odznaky plukovníka\nměstských sborů, kteroužto hodnost zesnulý co purkmistr Praž-\nský byl zastával. V hlavní lodi tvořili městští ostrostřelci, gra-\nnátníci a pěší špalír a kolem katafalku, na němž se úmrtní\nnápisy v jazyku českém a německém nalézaly, stáli magistrátní\núřadníci s hořícími svícemi. Mši sv. četl veledůstojný pan svě-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6773, "texte": "licí biskup P. Krejčí s přečetnou asistencí, u ostatních postran-\nních oltářů ctli Pražští farářové tiché mše za zesnulého. Na\nkůru provozovalo se řízením ředitele kůru p. Horáka velko-\nlepé Mozartovo rekviem spoluúcinkováním paní Kainzové a\nSchmidt-Procházkové a pánů Vecka a Eilersa.\nJako při pohřbu jevilo se i tu všeobecné účastenství, nebo byly\nveškeré prostory chrámu lidstvem přeplněny, ba i na náměstí\nstály ještě davy, které do vnitř více se dostati nemohly.\nKoncert výroční jednoty pro zvelebení vojenské\nhudby odbývati se bude v sobotu dne 20. t. m.; a nebude-li\ntoho dne počasí příznivo, dne 22. t. m. o 5. hodině odpolední\nv sále Žofínském. Program jest tento: Ouvertura pro dva or-\nkestry k „Janu Finskému\" od Hummla. 2. Koncertní polo-\nnaisa pro trompetu od Hefnera, přednese chovanec jednoty Ant.\nJanda. 3. Dvě písně od Pivody přednese p. Eilers. 4. Dvojité\nvariace pro dvě křidlovky od Lubina, přednesou chovanci je-\ndnoty Jos. Antoš a Jos. Kosina. 5. a) „Vojín a jeho oř\", píseň\nod Hoelzía. b) „Der Zufall hat es gemacht,\" píseň od Flotova,\npřednese paní Schmidt-Procbázková. 6. Královský pochod koru-\nnovací pro dva orchestry od Meyerbeera (poprvé). Po té bude\nv zahradě velký koncert vojenských kapel i. pluku dělostřele-\nckého, pluku krále Pruského, pluku arcivévody Sigmunda a\n29. práporu myslivců, které ochotně k tomu se propůjčily.\nPražský „Hlahol\" rozeslal všem českým zpěv.\nspolkům následující provolání, na něž všechny slavné spolky\npozorný činíme : „Rozmilí soudruhové! Čeho našim předkům\ndopřáno nebylo, aby se dočkali totiž tisícileté slavnosti\nna památku, kdy křesťanství na Moravu a do Čech uvedeno\nbylo, toho z vůle Boží dočekali jsme se my. Šťastnou náho-\ndou připadá slavnost do času, kde se probudil v Cechách a\nna Moravě zvláštní ruch pěstění zpěvu, kde již tolik zpě-\nváckých spolků pevného základu se dodělalo ; právě snad jako\nby to pokynem shůry bylo, že prozřetelnost vševládná chce,\naby se památná slavnost tato oslavila i zpěvem. My pěvci\nmáme i zvláštní příčiny, abychom se slavnosti této zúčastnili ;\nnebo blahověstové Cyrill a Metboděj přinesli zároveň s křesťan-\nstvím také nový zpěv, zpěv liturgický, jenž byl ušlech-\ntilým roubem, jímž oni kmen národního zpěvu slovanského\noštěpavše, první příčinou byli, že naše církevní píseň později\ntak utěšeně zkvetla. Zpěvácký spolek „Hlahol\" v Praze usta-\nnovil se na tom, že se slavnosti, jak jen bude lze, u největ-\nším poctu svých výkonných údů zúčastní, a všechny bratrské\nspolky v Cechách vyzve, aby totéž učinily. Soudruh Váš „Hla-\nhol\" zve Vás tedy tímto listem, abyste se i Vy velepamátné\nslavnosti Velehradské zúčastnily a vysláním svých nejlepších\nvýkonných sil k důstojnému provedení hudební části slavnost-\nního programu nápomocni byli. Aby si „Hlahol\" peněžitých\nprostředků na zapravení útrat za dovoz atd. zjednal, zařídí\nmimořádnou zábavu; téhož prostředku mohli byste i\nVy, rozmilí soudruhové, s dobrým výsledkem užiti. „Hlahol\"\nOčekává s jistotou, že se dle svých sil přičiníte, abyste osvěd-\nčili, že jste pojali důležitost památné slavnosti Vele-\nhradské; i těší se, že se na staroslavném Velehradě se\nsvými statečnými soudruhy opět radostně sejde as nimi sva-\nzek pěvecké vzájemnosti na novo utuží. Nejsrdecnější pěvecký\npozdrav !\nV Praze dne 10. června 1863.\nVýbor zpěváckého spolku „Hlahol44 v Praze.\nK slavnosti Velehradské. Pan Beránek, jemuž\nsvěřeno svrchní ředitelství hudby na cirk. slavnosti Velehradské,\nuveřejňuje v „Mor. Orl.\" následující vyzvání: „Moji drazí kra-\njané! Dostalo se mi neocenitelného štěstí, po třiceti skoro le-\ntech mezi vás do naší drahé vlasti zavítati, abych z vyššího po-\nvolání hudební produkce kostelní při toužebně očekávané lOOOleté\nslavnosti ke cti našich prvních apoštolů a věrověstců sv.Cyrilla\na Methoděje na Velehradě osobně řídil. Zvu Vás, drazí krajané,\nk hudebuímu instrumentálnímu a zpěvnémuj spoluúčinkování a\nzároveň Vám oznamuji, že generální zkoúška první produkce\nneodvolatelně dne 3. července odpoledne odbývati se bude.\nI zkoušky i produkce opakovati se budou denně stejným pořád-\nkem, dopoledne slavné mše, odpoledne nešpory a litanie, pak\nzkouška pro druhý den skrze celou oktávu slavnosti. Pod-\nporující p. t. páni údové uctivě jsou žádáni, laskavé příspěvky\nna zapravení útrat pro nezámožné jvykonavací spoluúdy panu\ndru. Fr. S.Pluskalovi, sekretáři výboru hudebního na Velehradě,\naneb do redakce „Mor. Orl.tt neb „Briinner Zeitungu\" vložiti,\nodkud ihned na místo zaslány budou. S radostí opakuje své\nsrdečné pozvání přidávám ještě, že jsem na svých cestách, tý-\nkajících se této slavnoštní záležitosti, nabyl úplného přesvědčení,\nže nikdo ani v nejinenším na to nemyslí, pobožnost naši ru-\nšiti aneb kaliti osvědčenou věrnost k nejvyššímu domu císař-\nskému. Jest tedy naší úlohou, účinkovali spojenými silami a\nk oslavení slavnosti v nepokaženém způsobu naporaáhati. Teše\nse, že Vám, drazí krajané brzo po bratrsku ruku stisknouti\nbudu s to, zvu Vás uctivě, abyste k vůli zkouškám brzo se\ndostavili na Velehrad. Redakce ostatních českých listu uctivě\nžádám za uveřejnění těchto řádků. VBrně, dne 15. června 1863.\nPražský „Hlahol\" usnesl se v poslední měs. hro-\nmadě dne 12. června p. řediteli Hellerovi roční plat 300\nzl. r. č. vykázati a uspořádá za příčinou velikých útrat\nna cestu Velehradskou začátkem měsíce července mimořád-\nnou zábavu, bude-li počasí dle toho, pod šírým nebem.\nDále vypraví se „Hlahol\" dne 29. června v úplném skoro\npočtu do Slaného k slavnosti svěcení praporu a téhož dne\nodebere se do Chrudimi též k slavnosti svěcení praporu zvláštní\nrepresentace „Hlaholu44 (pp. Zvonař a Dr. Kučera.)\nPan Písek, král. wůrtemberský komorní zpěvák,\ndán jest ku své žádosti na odpočinek a obdržel při té příleži-\ntosti v uznání zásluh jeho o dvorní divadlo v Stuttgartě po čas\n201etébo působení svého velkou zlatou medailli pro umění a\nvědu s dovolením nositi ji na stužce řádu korunového. Pan\nPíšek, který meškal nějaký čas v Praze, odebral se tyto dni\ndo Vídně.\nNáš krajan J. Čapek, učitel hudby v Kyjevě,\nstal prý se podezřelým, že drží s povstalci, a následkem toho\nbeze všech okolků poslán byl do Sibiře. Celé podezření to za-\nkládá se na jediné okolnosti, že Čapek měl u sebe noty\nk zapovězeným písním polským.\nSlečna Charles zTiefensee koncertovala\npřed nedávnem v Brusselu a zbudila přednesem českých\nnárodní ch písní velkou sensaci.\nSamostatný orkestr. Od 1. července dostane\nse českému divadlu samostatného orkestru, což české opeře\nvelmi prospěšné bude. Při prvnějším sestavení nebylo možná,\nby česká opera co do souhry jakési umělecké výše dosáhla,\nneboť orkestr sestával z heterogénných sil, kterými se doko-\nnalost provedení tak snadno docílili nedala.\nStátní ministerstvo nařídilo, by se na vzdělávacích\nústavech pro učitele vyučovalo kostelní hudbě a jmeno-\nvitě církevnímu zpěvu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-06-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-06-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.8", "debut_caractere": 6775, "fin_caractere_exclue": 7087, "texte": "Listárna.\nSlav. zpěv. spolkům. Kancelář naše má pohotově :\nÁrii „Serafa\" pro soprán z oratoria „Ježíš na hoře Oli-\nvetské\" se sborem a orkestrern v partituře od Beethovena,\ncena 1 zl. 50 kr. „Rekův sen\" od Slavíka v klasích\n60 kr.\nPanu Buchalovi, učiteli v Nepomuku: Račte nám\nzaslat Zavrtěl ů v sbor „Nás zpěv.\""}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.1", "texte": "Redakce „Dalibora“ jakož i kance-\nlář pro opisování a překládání na-\ncliází se nyní v Celetné ulici číslo\n591—1., 2. poscliodí.\n\nKancionál.\nÚvaha od —ý.\nČís. 3.\nGis v tomtéž oddílu je libovolně zvýšený tón, kte-\nrýž se měl, pakli se v některém výtisku kancionálu vyškytá,\nz něhož cantus firmus vyňat jest, zcela vynechati, anto tónině\nnepřísluší a jen k vůli závěrku v předposledním taktu, jak\nvůbec z celého chorálu vysvitá, zvýšen jest. Kdyby byl\nharmonisator křížek u g} jak se slušelo, vynechal, bylo by\nse mu harmonisování usnadnilo a bylo by staré tónině\npřiměřenější* Tento celý oddíl, má-li býti v duchu staré\ntóniny harmonisován, požaduje harmonie, jak následuje:\ng-dur, g-dur, c-dur, g-dur, d-dur, e-moll, a-moll (sex-\ntový akkord), a-moll trojzvuk, c-dur a konečně a-moll\ntrojzvuk co ukončující akkord.\nv\nČís. 4.a 5.\nObě tato čísla nedělala při harmonisování žádných ne-\nsnadností a jsou veskrz v duchu nově harmonie držány.\nBas pokračuje na mnohých místech v terciích s nápěvem a\nvyslovili jsme se již předešle, že to mdlý účinek činí. Dohra\nk číslu 5. upomíná, jak to z chorálu samého takřka vy-\nplývá, na motiv druhého dílu a jest tudíž zdařilá. Při\nzávěrce nalézá se taktová čára na nepravém místě; nebof\nměla státi o dvě půlnoty dříve.\nČís. 6.\nČíslo toto vyniká dobrým harmonisováním; tenor však\nmohl být v prvních dvou taktech rozmanitější, sedmkrát\nse opakující h není s to, zpěv utvořit. Závěřečnírnu ak-\nkordu nedostává se kvinty, kterouž mohl snadno alt neb\ntenor převzít. Y případě, že by ona byla tenoru za podíl\npřipadla, byla by muselaf předešlá nota h na druhé době\nnotou e nahražena býti. Y 3. oddílu slušelo se střední\nhlasy taktéž lépe věsti, aby byl mohl trojzvuk v druhém\ntaktu téhož oddílu kvintu obdržet!. Mezihra mezi předpo-\nsledním a posledním oddílem nemusela končit dominantním\nj septimovým akkordem ; nebof dominantní trojzvuk nabyl by\nvětší ráznosti a nebyl by musel začáteční akkord téhož\n| posledního oddílu kvinty postrádali. Chtěi-li pak harmo-\n; nisator užít vůbec této septimy, mohl ji raději vésti proti\n| pravidlu vzhůru ku kvintč tonického trojzvuku na g.\nČís. 7.\nV čísle tomto naskytuje se v 1. takte posledního od-\ndílu velmi nucený kvartový průtah v trojzvuku. Nucený\njest proto, že jest připraven pouze průchodní notou, ja-\nkož i z té příčiny, že jest tato připravená nota o polovičku\nkratší, nežli průtažná nota sama. Závěreční nota druhého\noddílu v basse nestojí k předešlým dvěma tonům v zpěv-\nném poměru; jesti patrno, že by bylo slušelo bassové f\no oktávu níže položití. V tomtéž oddílu v 2* taktu na první\ndobě byl by D-moll trojzvuk harmonii rozmanitější a veleb-\n] nejsi učinil. V celém pak chorálu jest alt velmi jedno-\ntvárný, poněvadž se v něm tony fa e při závěrce kaž-\ndého oddílu nalézají.\nČís. 8. a 9.\nNápěvy písně „Z nebe posel vychází\" jsou až na\nI dominantní septimový akkord dobře harmonisovány. Tak\nna př. začíná druhý oddíl čís. 8. dominantním septimovým\nakkordem, čehož potřeba ani z nápěvu, ani z jiných příčin\nnevysvitá.\nČís. 10.\nV čísle tomto nenahlížíme nutnost H-moll trojzvuku\nna první době druhého oddílu. H-dur trojzvuk byl by po\npředcházejícím E-dur trojzvuku mezihry přirozenější, plyn-\nnější a hlavní tónině bližší. Drubá dohra zakládá se v mo-\ntivu z druhého dílu písně a přiléhá tudíž dohře k svému\nchorálu.\nČís. 12.\nV čísle tomto ruší dominantní terc-kvartový a kvint-\nsextový akkord starožitný ráz nápěvu i harmonie.\nČís. 14.\nČíslo toto těší se z dobré harmonie; pochybujeme ale,\nže jest závěreční nota v třetím oddílu dis pravá; staré ná-\npěvy nekončily vůbec nikdy vodičem aneb tak zvaným cit-\nlivým [tónem. Ostatně nevysvítá tento tón dis ani z ná-\npěvu téhož oddílu, jenž takto zní: h d h a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.2", "texte": "g e dis. Z které tóniny as jest tento chorál ? Máme\nza to, že z dorické ; avšak zde jest jeden stupeň výše\ntransponován, což se při starých melodiích často naskytuje.\nŘečený oddíl h d h a g e d (původně\na c a g f d c) označuje §dorickou tó-\nninu, jakož i závěreční tón jest dovolený přidaný tón pod\nzákladním tónem d; neboť pravidlo velelo, že smí dorická\ntónina sestoupili o celý stupeň pod tón základní. Táž licence\npřináší sebou výbornou modulaci ve zpěvu i dodává mu rázu,\nkterýž se však setře, jakmile se tento tón zvýší. Že s kvart-\nsextovým akkordem v závěrečném taktu opět nesouhlasíme,\nnásleduje ze zásady zprvu naši úvahy uvedené.\n(Pokračování.)\n\nPůvodní příčina nedokonalého provozování\nchrámové hudby na venkově a návrh,\nkterak ji as poněkud lze zdokonaliti\na zvelebiti.\n\nVe 14. čísle „Dalibora\" bylo mi čisti článek, v němž\nnám pan dopisovatel dosti jasně vylíčil ony rozličné okol-\nnosti, jež dokonalému provedení chrámové hudby na ven-\nkově bývají nemalou vadou. Ač všemožně oto pečoval, by\nčtenářstvu uvedl nemalý počet příčin, pro kteréž nynějšího\nčasu tak slabě kůr chrámový od zpěváků a hudebníků navště-\nvován bývá; proto přece se domnívám, že mi za zlé nebude\npokládáno., uvedu-li jich ještě několik, z nichž pak se mi\npůvodní příčina snadno vyvinouti dá.\nPan referent mluvil tehdáž ve svém článku hlavně o\npředmětech, jež nesvornosti a rozepře plodí mezi ředitelem\nkůru a hudebníky, a tudíž prostředně vinny jsou nedosta-\ntečným spolupůsobením při orkestru kostelním; já pak\npředevzal jsem sobě naznačiti toliko okolnosti obecného ži-\nvota:, jimž však bezprostředně vinu nedbalého navště-\nvování kůru přičítati dlužno. A jsa zcela jiného zaměstnání\nnežli pan referent řečeného článku, však horlivý ctitel ve-\nškerých odvětví hudby a zpěvu, takřka mezi hudebníky a\npo boku chorregenta vychován, hodlám věc zmíněnou proto\ns jiného probrati stanoviska, aniž bych při tom však meze\nvlídnosti překročiti a cti někoho se snad dotknouti chtěl.\nNejpilněji bývá kůr chrámový zajisté jen od mládeže na-\nvštěvován. Pohnútku toho lze hledali hlavně v jakési dovo-\nlené hrdosti, jež jak u děvčat, tak i u chlapců z toho po-\nvstává, že jim popřáno při službách božích na kůru spolu-\npůsobiti. Řediteli kůru jest se ale jen potud těšiti z těchto\nmladistvých sil, dokud nemají se o nic jiného starati, pouze\njen o školu a své jednoduché úkoly. Dosáhne-li ale tato ve\nzpěvu a hudbě již tak dalece vycvičená mládež11214..—14.\nroku, v jakémž stáří by jí pak ředitel kůru ledacos svěřili\na v některých věcech na ni se zcela spolehnouti mohl, vy-\nstoupí z hlavní školy, a dalšímu spolupůsobení jejich při\norkestru kostelním obyčejně učiněn konec. Chlapcům totiž,\nstudie nastoupivším neb oddavším se jakémusi řemeslu, jest\nnovým tímto povoláním další navštěvování kůru chrámového\nskoro zcela zamezeno. A poněvadž se mimo zpěv i ku ná-\nstrojům foukacím a smyčcovým upotřebiti dají, utrpí odcho-\ndem jejich chorregentj zajisté nemalé ztráty. V tomto pádu\nmusíme je ale omluviti; neb novým podrobivše se předpi-\nsům, ztrácejí dřívější svou svobodu, bez kteréž jim kolikráte\ni při nejlepší vůli spolupůsobení na kůru chrámovém ani\nmožné není.\nJinak má se to ale s dívkami. Opustivše školu, při-\ndržovány bývají od matek svých ku hospodářství. Domácím\nzaměstnáním nepřicházejí však o dřívější svou svobodu, jako\nchlapci studiemi neb řemeslem; ve vykonávání jejich povin-\nností jim na opak obyčejně popuštěna uzda. A právě tu, kde\nbychom se mnohem horlivějšího navštěvování kůru v chrámě\nnadití měli, právě tu zanedbávají děvčata uvyklého spolupů-\nsobení při orkestru kostelním. Jejich übezpečování, že jim\npro mnohou práci více na kůr přicházeli možno není, pova-\nžovali dlužno vším právem jen za pouhou výmluvu. A po-\nmyslíme-li, že zde hlavně jen o nedělní a svatební hudbě\nchrámové jednáme, v jakýchžto dnech dívky výhradně jen\nmaličkostmi zaneprázdněny bývají a že prodléváním mimo\ndomov tedy ničehož nezameškají; musíme příčinu nedbalého\nnavštěvování kůru kostelního jedině jim samým připočísti.\nA že tomu tak, vysvitá z toho, proč teprv pak poctí kůr\nchrámový zase svou přítomností, mají—li zpívali jakési sólo.\nNež iv tomto pádu nečiní toho z laskavé ochotnosti ku zve-\nlebení posvátné hudby, nýbrž jen proto, aby si zdařilým\npřednesem svého sóla získaly u shromážděného křesťanstva\njen okamžitého soucitu a všední pochvaly. Nehezké to je-\ndnání !\nObrátíme—li pozornost svou od mládeže k lidem dospě-\nlým, na př. k měšťanům, obchodníkům, řemeslníkům a j.,\nshledáme, že ne okolnostem, na něž se mnozí |obyčejně,\nano i velmi směšně vymlouvají, nýbrž vším právem jen jim\nsamým příčinu nedbalého navštěvování kůru chrámového při—\npočisti dlužno. A pomyslíme-li opět, že zde hlavně jen pro-\nvozování nedělní a sváteční hudby kostelní na zřeteli máme,\nv jakýchž dnech povinností každého pravého křesťana jest,\n„boha v písních chválili,\" a již církví přikázáno všeliké práce\nsezdržovati; pomyslíme-li, že, nepracují-li, dopoledne místo\nslužeb božích raději vinárny navštěvují a odpoledne na pro-\ncházky si vycházejí, ač by jim k tomu i po ukončených\nnešporech ještě dosti času zbývalo : nezazlí nám nikdo, že\nna ně spravedlivým hněvem musíme zanevříii, anto takovým\nchováním-se nemálo přispívají ku klesání hudby posvátné.\nTo platí výhradně jen o obyvatelích městských. V čem\nale příčina nedbalého navštěvování kůrů chrámových na ves-\nnicích spočívá, o tom jsem nenabyl až posud dostatečného\npřesvědčení; že se ale též na původní zakládá, níže na-\nhlédnete.\nZnámo, že žádnému zpěv. spolku nechybí ve stanovách\núčel, v němž údové jeho se zavazují o zvelebování hudby\nchrámové, seč jsou o to pečovati. Však, táži se, kde šetří\nse účele tohoto, jak by se slušelo? O které pěvecké jednotě\nmůžeme bez pochlebování tvrditi, že se všemožně stará o po-\nvznešení klesající hudby chrámové ? Neupíráme, že mnohý\nzpěv. spolek svým časem na kůru chrámovém vystupuje a\nobyčejným bravourním přednesem spůsobilých skladeb sobě"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.3", "texte": "chválu a všeobecnou sympatii dobývá; na zřeteli máme to-\nliko hudby znalé pěvce, kterýmž by navštěvování kůru\nchrámového zajisté žádných obtíží nespůsobilo. * To klademe\nvšem zpěv. spolkům na srdce. A pomyslí-li tyto, že častěj-\nším vystupováním na kůr kostelní si vždy nové a větší fu-\nrory dobývají a tudíž chrámovou figurální hudbu takto sami,\nač beze vší vůle, u lidu vždy hlouběji v antipathii uvádějí:\npak zajisté nadíti se lze, že sami dobrovolně a ochotně si-\nlami svými poslednější ku pomoci přispějí, tak aby ji v tutéž\noblibu u obecenstva přivedli, jakou sami u něho požívají.\nMám za to, že jsem nyní stručný podal přehled oněch\nrozličných, mimo v 14. čísle „Dalibora\" uvedených příčin,\nkteré direktně spůsobují nedbalé navštěvování kůru kostel-\nního a indirektně nedokonalé provozování hudby chrá-\nmové na venkově. V čem však hledati máme původní pří-\nčinu nedostatečného tohoto provozování hudby chrámové, se-\nznáte z následujícího.\nPomyslíte-li ještě jedenkráte, že zpěváci a hudebníci\nnedbalého chození na kůr obyčejně sarni vinni jsou, ač se\npři tom na rozličné okolnosti vymlouvají, přisvědčíte mi,\nřku-li, že původní příčina nedbalého provozování hudby\nchrámové výhradně jen na ochablé horlivosti v navštěvo-\nvání kůru kostelního se zakládá.\nKde se nám tedy o zlepšení hudby posvátné jedná,\nnutno především postarati se o to, kterak by se vyvrátiti\ndala hudebníků zmíněná ocháblost v horlivém spolupůsobení\npři orkestru chrámovém. Toho docíliti lze zajisté jen takým\nspůsobem, kdyby docházení na kůr stalo se jim takřka po-\nvinností.\nA to maje na zřeteli, osměluji se podati Vám návrh,\nkterak as poněkud lze zpěváky a hudebníky k horlivějšímu\nnavštěvování kůru kostelního povzbudili a tudíž hudbu chrá-\nmovou zdokonaliti a zvelebiti. Ač skoro přesvědčen jsem,\nže ne všude návrh můj za praktický uznán bude, proto přece\nmyslím, že se stane vítanějším onoho, který nám v 15. čís.\n„Dalibora\" pan dopisovatel Mirovický uvedl.\nJiž před časy Husitskými stávalo v Čechách církevních\njednot zpěváckých, bratrstva kůru literátského *) zvaných,\njenž sobě za hlavní vytkly účel, v chrámíeh při službách bo-\nžích udržovati pořádek, vážnost, slušnost a zpěvy posvátné\n(toliko v nářečí českém) pěslovati a zvelebovati.\nUznal jsem za prospěšné zmíniti se tuto o těchto je-\ndnotách, poněvadž mám za to, že jen nápodobným spůso-\nbem klesající hudbu chrámovou zase zlepšili a zpěváky a hu-\ndebníky k horlivějšímu navštěvování kůru chrámového zaklá-\ndáním takých spolků povzbudili možno, jichžto údové by\nse hlavně zavázali nedělní a sváteční služby boží spůsobilými\na patřičně nastudovanými skladbami oslavovali a hudbě ko-\nstelní zase tutéž dokonalost zaopatřiti, jakéž byla dříve\npožívala.\nKdoby z Vás namítal, že návrh můj zastaralý, poněvadž\nněkolik spolků ku zvelebení hudby kostelní již stává, činil\nby mi nemalou křivdu, an účel takových výhradně jen ve\nvětších městech**) do života vstoupivších spolků s účelem\nprv podotknutým se nesrovnává.\nMaje za to, že jsem nyní dostatečně předsevzetí svému\nčlánkem tímto dostál, udav Vám v něm totiž původní příčinu\nnedokonalého provozování hudby chrámové na venkově a ná-\nvrh, kterak ji lze as poněkud zdokonaliti a zvelebiti, ukon-\nčuji článek ten, se srdečným však přáním, aby se mimo mne\ni jiní vyskytli, již, neuznávajíce návrh můj za dosti pro-\nspěšný, jiné a vhodnější by udali. My pak vespolek uložme\nsi %kouseti všechny a nejtepší % nich podrželi.\n*) O Králové-Hradeckém obšírněji jednal Dr. Eíselt ve své bro-\nžůrce „Der Literatenvcrein uad die Cantionale in Koniggrátz.\"\n\nR. L.\n\nLeonardo da Vinci.\nPovídka ze života umělce.\n(Pokračování a dokončení.)\n„Milý Francesco,\" pravil, „nadarmo se snažíš mne okla-\nmati; vírnf předobře, že říše má se kloní ku konci*\"\nf\n„O mistře, říše onoho, jehož nebesa tak bohatě obda-\nřila, trvá věčně!\" zvolal nadšeně mladý muž.\n„Co jsou dary nebes bez vytrvalosti, která je plod-\nnými činí ? Je to v zemi zakopaný poklad, je to perle\nv hlubině mořské pohřížená.\"\n„Tato slova nedají se, drahý mistře, na Vás potahovati;\nneb žádný více toho nevykonal než Vy.\"\n„Ale žádný neoddal se rozmarům nestálé obrazotvor-\nnosti . . . ach, jak mnoho mých děl je nedokončených . . .\nVečeře Páně Klanění-se mudrců Mona Lise . .\n„Co se tohoto obrazu týče, to Vy jen pravíte, že je\nnedokončen, nebof nález jeho nedá se nápodobiti do-\nkonalost práce je tak velká, že takřka krev v žilách ply—\nnouti vidíme, vlasy spočítat a péry kůže pozorovat můžeme.\n„Snad mluvíš pravdu ! Ach, leželo to ve mně, umění\nomladiti, kdyby byly všechny mé práce, všechny mé my-\nšlénky k jednomu určitému a jedinému cíli obráceny bývaly;\npředstavovali bych epochu.\"\n„Což jste nebyl již od dávných dob za tvůrce nové\néry v malířství vyhlášen? Neboť vy jste dovedl vytvořiti\nmistrovská díla, aniž by jste staré následoval, a každý se\ntáže, kde jste našel své modely.\"\n„V přírodě, synu můj; ona poskytuje ty nejdokona-\nlejší typy; nebof ona je vždy pravdivá. Jak často mi byla\nmodlící-se dívka, aniž by to věděla, vzorem k mé Madonně.\nChodíval! jsem za odsouzencemi k popravě vedenými, abych\nv jejich tazích výraz strachu neb hrýzení svědomí pojal a\nvykreslil.\n„Ano mistře,\" odvětil Francesco, „my jsme Vás je-\ndnou překvapili obklíčeného rolníky, které jste kolem sebe\nshromáždil a jejichžto nejpravdivější obdivování a nejsrdeč-\nnější smích jste svými veselými řečmi zbudil; ti dobří lidé\nnetušili, že Vám co vzory sloužili.\"\n\n**) Jako v Břetislavi (Pressburg) a j."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.4", "texte": "„A právě proto poskytli mně neporovnatelných vzorů.\nAno, synu můj, skoumej přírodu: snaž se letmo výraz ucho-\npiti, jenž tě nejvíc zajímá; šetři vhodnosti s největší péčí,\nstřež se zmotání v předmětech; hled co možná k vzneše-\nnosti vyniknouti, abys výraz božské majestátnosti podati mohl.\nBezpochyby mám dokonalému šetření těchto předpisů co dě-\nkovati, že jsem některá vzácná díla vytvořil.\"\n„A svému geniu, mistře, nemáte co děkovati?\"\n„Duch je svatý oheň, jenž celou přírodu proniká ; avšak\njak často by zabloudil, kdyby nebyl s rozumem a svědomi-\ntou prací spojen. Nezapomeň, milý synu, nezapomeň též na\nslova: kvap, jen se nepřekvapuj, dle nichžto jsem se 'já\ndržel. Každé skutečně krásné dílo nebylo za jeden den zho-\ntoveno ; já jsem pracoval čtyry léta na obrazu Mona Lisy.\"\n„A jak jste byl starostliv, aby dlouhá, sličné Floren-\nčance uložená sezení ji neunavila! Vy jste jí předváděl hu-\ndebníky, lidi, kteří zajímavými a veselými rozmluvami ji ba-\nviti dovedli, a z obrazu Vašeho stalo se mistrovské dílo\nÓ kdož jednou úsměch Jokondy viděl, nezapomene jej\nnikdy více.\"\nHovor trval dále, až pocestní do Louvru vstoupili.\nFrantišek I. očekával Leonarda; povolalť jej k sobě, aby\nrozmnožil roj umělců a básníků, kteří jeden dvorní Parnas\nutvořili. Jakmile král kmeta spatřil, zvedl se, aby mu šel\nvstříc aco k otci páže k němu zvedná, zvolal: „Budte mi\nvítán, dobrý Leonarde, viděli jsme Vaše díla v Itálii a víme\njakou cenu mají.\"\nTyto důkazy úcty a náklonnosti dojaly hluboce slavného\nmistra a oslazovaly mu hořkost vyhnanství, jelikož král nikdy\nnepřestal mu je podávali. Brzy se uhostil Leonardo v zámku\nClou v Amboisu a František JI. učinil u něho několik zakázek;\navšak až ku konci svého žití nevzdal se náchylnosti, která\nbyla stále příčinou, že začatá svá díla nedokončil. Tak na-\nkreslil několik plánů k průlivu Montmorantinskému, aniž by\nbyl jeden dokončil, a vyvedl četných náčrtků na plátno;\navšak Francie má od něho jen jeden dokončený obraz : Po-\ndobiznu to sličné železnice, která se v Louvru nachází.\"\nOkolo toho času naplňovaly nábožné city srdce věhlas-\nného umělce, tak že mnoho času rozjímání o věcech nábo-\nženských věnoval. Tak uplynula tři léta, když jednoho rána\ndne 2. května 1519 králi Františku oznámeno bylo, že jeho\noblíbený malíř, slavný Leonardo smrti se blíží. Okamžitě\nvstal král, aby se k svému starému příteli odebral. Tento\nkvap zbudil u některých mladých dvořenínů malý\núsměšek. Král to zpozoroval a uhodl, co úsměškem tímto\nříci chtějí.\n„Pánové,\" pravil král vážně, „mohu obyčejné lidi\nšlechtici a velkými pány učinit; avšak jen Bůh sám do-\nvede stvořit muže podobného tomu, kteréhož snad brzy ztra-\ntíme.\" Když král do Leonardova pokoje vstoupil, byl umí-\nrající právě do lože, kteréž opustil, položen. Francesco de\nMelzi držel mistra svého v náručí. Leonardo poznal ještě\nSvého vysokorodého, drahého ochrance a hluboce dojat do-\nbrotou, krerouž mu král Francouzský svou návštěvou pro-\nkázal, chtěl se s celou svou silou zvednouti; leč toto na-\nmáhání odňalo mu poslední jiskru života a bez ducha sklesl\nv ráruč svého přítele.\nFrantišek I. nechtěl Melzimu, žáku to Leonardovu útěchu\nodejmouti, aby svému mistru oči nezatlačil. Mladý muž vy-\nplnil tuto nábožnou povinnost a doprovodil mrtvolu věhlas-\nného umělce až do posledního příbytku do chrámu S* Flo-\nrentin z Arnboise a jediný jeho památce věnovaný pomník\nbyl latinský nápis, že Leonardo v náruči králově zemřel.\nFrancesco, jejž Leonardo za vykonavatele své poslední\nvůle jmenoval, obdržel od krále dovolení, že poklady od Leo-\nnarda ve Francii zanechané do Itálie přivésti mohl. Vinciho\nbratr dostal toto dědictví, jelikož se Leonardo oženiti nechtěl,\nby se umění výhradně věnovati mohl.\nMelzi se pak tím zanášel, aby uspořádal náčrtky od\nLeonarda zděděné. A jakkoliv tyto poslední práce Leonar-\ndovy nedokonalé byly, svědčily přec o podivuhodné převaze,\nkteréž by byl Leonardo dosáhl, kdyby jeho vytrvalost\nse byla rovnala jeho geniu.\n\nJeště slovo o kostelní hudbě.\n\nV hudebním časopisu „Dalibor\" čís. 15 1863 jest uve-\nřejněn návrh stran zlepšení kostelní hudby, s kterým zajisté\nkaždý, kdož poměry ředitele kůru k hudebníkům kostelním\nna venkově zná, souhíasiti bude, an by jeho uskutečně-\nním jak řediteli, tak hudebníkům značná podpora se poskytla:\nřediteli tím, že by většího vlivu na hudebníky nabyl a často\naž otrockého podlízání se sprostil; hudebníkům —že by\njim za jejich službu hmotné, ačkoliv jen skrovné odměny se\ndostalo. Hudebníci kostelní na venkově jsou z větší části\nskrovnými hmotnými prostředky nadáni, a nelze od nich oče-\nkávati, aby právě oni všecku službu jen ke cti a slávě\nbozi konali. Jsouf ovšem v některých větších městech\ntéž laskaví ochotníci, na př. učitelé hl. školy, úřadníci atd.,\nkteří z lásky rádi účinkují a ředitele v neděli a ve svátek\npodporují: než ti nemohou vždy, kdyby chtěli a ředitel jich\nv chrámu Páně potřeboval, přijíti, a ředitel musí míti hu-\ndebníky spolehlivé, kteří by vždy, kdy toho potřeba káže,\nk dostavení-se zavázáni byli. Návrh tento, který v „Dali-\nboru\" od 20. května 1863 v ten smysl zní, aby se každému\nkostelnímu hudebníku pod půl korce zádušního pole k uží-\nvání dalo, jest tedy, poněvadž by hudebníky k provozování\nhudby kostelní jaksi vázal, první podmínkou, jak by ko-\nstelní hudba povznésti se dala. Není však v tom ohledu\nvelké naděje, dokavad duchovní správy věci té se nechopí,\na podpory jí neposkytnou. Ten samý doslovně stejně znějící\nnávrh podal pisatel tohoto článku co žádost k vyřízení úřadní\ncestou již před dvěma lety; žádost byla od patronátních\núřadů podporována, všude za pravou a chvalitebnou uznána;\navšak zůstala pro nutnější věci jež se zaopatřiti mají\nnevyřízenou. Že ten samý návrh po dvou letech od jinud\ndo veřejnosti se podává, jest známkou, že snad všeobecně\nza dobrý a postačítelný se uznává; i není v skutku pochyb-\nnosti, že by provésti se dal, a že by kostelní hudbě dobře\nposloužil. Než jsou ještě jiné věci, které hudbě kostelní"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.5", "texte": "znamenitě škodí a škoditi nepřestanou i tenkrát, kdyby i\nnadzmíněný návrh uskutečněn byl, a hudebníci za jejich\nslužbu placeni byli, dokavád jiná cesta se nenastoupí. Jsouť\nto následující: Ředitel kůru, který přece vědět má a musí?\njak daleko praktická obratnost jeho kostelních hudebníků\nsahá, neprovozuj skladby takové, které silám těchto hudeb-\nníků nepřístupné jsou. V hudebním umění jest technická\nzběhlost nevyhnutelně potřebným prostředkem k dosažení\núčele, nikoliv ale účelem samým. Co prostředek k dosažen*\núčele jest praktická zběhlost a ta budiž co možná nej-\nvětší velmi žádoucná, poněvadž hudebník k řádnému a\numěleckému provedení skladby jen tehdáž spůsobilý jest, když\nvšemi prostředky úplně vládne, jichž skladba k provedení určená\nvyžaduje. Nechrne kostelního hudebníka, který si tolik prak-\ntické zběhlosti vydobyl, že může na př. Horákovy mše do-\nkonale provésti, Laubův koncert hráli tak seznáme, že to\njest nemožné, nesmyslné; a to proto, poněvadž není úče-\nlem a úlohou kostelního hudebníka, koncerty hráti, a že\nsobě z té příčiny potřebných prostředků, totiž rozsáhlé, takřka\nbáječné technické zběhlosti k hraní koncertů neosvojil. To\nsamé se objeví, když budeme kostelní skladbu provozovali,\nku které větší praktické přípravy a zběhlosti zapotřebí jest,\nnež ji kostelní hudebníci na venkově mají a míti mohou.\nK jinému účeli pracuje a připravuje se budoucí umělec, k ji-\nnému budoucí ochotník v hudbě. Onen musí, chtěje vyni-\nkati a proslaveným umělcem se státi, svůj celý život umění\nvěnovati, aniž by je kdy úplně vyčerpal an tento jen\nsvůj prázdný bas hudbě věnuje; a proto nemůže ani vý-\nsledek, ani požadavek stejný, nýbrž jen poměrný býti: a\nprotož jest nám jedině v tom poměru skladeb hudebních vo-\nliti a vyhledati, které by sice co umělecká díla požadavkům\nnaší doby vyhověly, avšak zároveň co do praktické doved-\nnosti a zběhlosti snadněji provésti se daly. Neboť nepřijde\nnikdy na to, jak těžká, nýbrž jak dobrá skladba jest, a\njak se provozuje. Zajisté jest ale rozumnější a lepší, tam,\nkde síly k provedení těžkých skladeb nejsou, raději skladby\nzcela jednoduché, jinak ale dobré a v kostelním slohu psané\ndobře provozovati, nežli velké těžké skladby až k nepo-\nznání shudlovati, jak se to bohužel posavád zvlášť ve ves-\nnicích, a to zejmena o poutích a posvíceních, ano i při ji-\nných větších slavnostech lak zhusta stává, jen aby se mohlo\nříci, že se dávala ta neb ona velká mše od Haydna, Mozarta,\nneb Beethovena nota bene s těžkou fugou. Jak se\nale taková velká a těžká skladba provedla, o tom se mlčívá.\nAby se však možnému nedorozumění předešlo, podotýkáme,\nže není nikoliv úmyslem naším, aby se skladby jmenovaných\nvelmistrů snad zavrhly toť by byl hrozný nesmysl!\nAle ať se provádějí jen tam, kde se řádně provésti [dají,\nkde k tomu výdatné síly jsou; kde však opak toho stává,\ntam ať provozují se skladby co možná nejlehčí a nejjedno-\ndušší, aby se dobré provedly; tof jest dobrý úmysl náš.\nTéž opakujeme, co jsme již v jednom z dřívějších článků\nbyli pravili, že líčení nedbalých poměrů hudebních všech ře-\nditelů se netýče, an v skutku vzdělané a spůsobilé ředitele\ni na venkově máme, kteří v každém ohledu požadavkům doby\nnaší vyhověti se snaží; nechť tedy přijmou přátelskou radu\nnaši jen ti, kteří starou dráhu až doposud neopustili, a vý-\nčitek jim činěných sprostiti se opomenuli. Druhá věc, která\nna poměry hudby kostelní blahodárně by působila, a kterou\nzde co přání projevujeme, jest následující: ~Zavedení sy-\nstematického vyučování ve zpěvu v semeništích theolo-\ngických\" Neboť učí zkušenost, že tam, kde duchovní, hudby\nznalý, se nachází, hudbě lépe se daří než tam, kde to du-\nchovnímu lhostejno jest, jaká hudba se při službách božích\nprovozuje, a že duchovní, hudby znalý, všecky návrhy, které\nhudby kostelní se týkají, zvelebit přislibuje a v skutku\nk tomu spůsobilé síly spíše podporuje, nežli duchovní, hudby\nneznalý.\nKonečně zbývá nám jen ještě projevili přání, by ti ře-\nditelé kůru, kteří až doposud za duchem času pokulhávají,\nvšech příležitostí ku většímu vzdělání ]se chopili, hudební\nspisy, časopisy a t. p. čtli a tím svůj obzor rozšiřovali; neb\nnení to lhostejno/ ví-li hudebník neb ne, co se v hudebním\nsvětě děje, čeho se docílilo a docílili nechá a nic nebudí\ntak k činnosti a pokroku, jako právě známost toho, co jiní\nhudebníci v umění dokazují, a na jakém stanovisku se umění\nsamo nachází. Kdo zůstal státi, kráčí zpět a protož budiž\nheslo naše: „Pokrok k lepšímu.\"\n\nF.\n\nFeuilleton.\n\nDivadlo.\nV král. zemském proz. divadle viděli jsme v posledním\nčase: Ye čtvrtek dne 11. června „Smrt V a 1 d s t ý n o v a,\"\ntragédie v pateru dějství, s předehrou v jednom jednání na-\nzvanou : „Kvas v Plzni\" od Bedř. Schillera, překlad od\nJos. Jiřího Kolára. Pro některé nutné opravy odbývají se\nnyní česká představení v Novoměstském divadle. První před-\nstavení v neděli dne 14. června: „Němá z Port i či,\" ve-\nliká zpěvohra v 5 jednáních, z franc. přeložena od J. Chme-\nJenského; hudba od Aubera. První a poslední pohostinská\nhra sic. Friedbergovy, první tanečniee cis. divadla v Petro-\nhradě, a pana V. Caroliho, prvního tanečníka dvorního divadla\nVídenského. Ye čtvrtek dne 18. června druhá pohostinská\nhra p. Hynka od dvorního divadla v Řezně: „Marta,\" aneb\n„Trh v Richmond u,\" zpěvohra ve 4 jednáních od Fried-\nricha, přel. od F. Čenského. Hudba od Flotova.\n\nDopisy z Čech.\n\nQ] Z Holic. (Pěvecká zábava.) Zpěvácký spolek\n„Neptalim\" v Holicích uspořádal dne 7. června v sále „u\nslunce\" pro své údy první pěveckou, hudební a de kla-\nmat orní zábavu. První vystoupení u veřejnost bylo\nspolku docela důstojné, neb všechny sbory byly uhlazeně i\nčistě provedeny a svědčí zajisté o velké píli při studování je-\ndnotlivých čísel. Spolek přednesl následující ne těžké, ale vděčné"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.6", "texte": "sbory: „Píseň Šumavanů\" od P. Jirgesa „Píseň cestu-\njících\" od Abta „Staročeská\" od J. N. Škroupa »Ko-\nvářská,\" sbor složený a spolku věnovaný od Bedr. Rektorise\n(rukopis) „Píseň při draní\" a přidaný sbor „Dárek z lásky\"\nod V. Horáka a posléze „Na zdraví\" od Bendi a. Sbory\nvedl ředitel spolku p. Rektoris, a tomu muži patří již\nuznaná chvála, že on při ne mnoho vycvičených silách spolek\nna takový dosti vysoký stupeň přivedl; též uzná každý za do-\nbrou volbu, když při prvním výstupu spolek ne těžké a\npřece dobré sbory přednášel. „Kovářská\" od p. ředitele\nRektorise jest správná effektní skladba, a po provedení se\nvelmi obecenstvu líbila. Hosti z Pardubic přivítal dříve lékař\np. Říha, pak velmi přívětivě p. okresní; mezi těmi byla sl.\nJulie Vernerova, kteráž „České perle\" od Nápravník a\nna pianě hrála, a p. Fr. Janda, jenž „Ztracené srdce\" od Pi-\nvody zpíval. Hned při vystoupení na jeviště byli vlídně od\nvybraného a četného obecenstva přivítáni a po provozování po-\ntleskem odměněni. „Češka,\" píseň od Škroupa pro soprán\nzpívala sl. Soulová z Holic s jemným a ušlechtilým citem;\nobě deklamace došly obliby. „Kde domov můj ?\" píseň pro\nbas zpíval p. J. V. Velmi chvalně se musíme zmíniti o ka-\npele Holické řízením p. Horyny; přednesla tato kapela dříve\nouverturu z českých písní od Tittla a pak kavatinu z opery\n„Trovatore\" takřka precisně. Obratný kapelník p. Horyna jest ve\nvůkolí našem tak dobře znám jako z Mateřova kapelník pan\nJedlička; jsou to dva mohútní sokové, kteří si ale v je-\njich vzdálenosti nikdy neškodí. Sál byl přetvořen v kouzelnou\na občerstvující zahradu, v kterémž se ověnčený Havlíček a\nRieger v poprsí skvěli ; mezi oběma velkýma sochama nacházel\nse mocný lev. Po pěvecké zábavě se o závod tančilo, i krásný\ntanec „Beseda\" od Linka se musel opakovati. Po půl noci\nübírali se hosté z Pardubic na zpáteční cestu, provolávajíce zpě-\nváckému spolku Holickému, „Sláva „Neptalimu!\" a na vzá-\njemné bratrstvo vyvolali Holičtí „Sláva „Perštýnu!\"\n2 Pardubic, dne 8. června. (Slavnost božího\ntěla. Mužské čtverozpěvy. Alois Vostřebal.)\nDen božího těla jest jedna z nejkrásnějších slavností křesťan-\nstva, na který deií jinoch i stařec se těší, zvláště když vy-\nbraná povětrnost tuto církevní velebnou památku zvyšuje. U\nnás přispívá husarská posádka se svou mistrnou kapelou řízením\nkapelníka p. Jos. Zin ke, velmi mnoho k této slavnosti, a le-\ntos se tato docela podařila, neb jasné nebe samo přálo prů-\nvodu čtyřem bohatě ozdobeným úřadům. V kostele o 10 hod.\ndopoledne provozovala se snad nejen v Čechách ale iv jiných\nzemích dobře známá mše do D-dur od věhlasného V. Horáka,\npři níž se každý díl pravé nábožnosti honosí a člověka modlí-\ncího výš a výše povznese. Graduale, mužský čtverozpěv od\nKrejčího, provedl zpěv. spolek „Pernštýn4í vedením ředitele\np. Kučery, a Offertorium: „Exaudi Doinine,\" bas a kla-\nrinet-sólo provedli pp. Janda a Hušek. Po mši sv. byl prů-\nvod k oltářům, posléze odbývalo se „Te Deum\" v chrámu Páně\nděkanském. Ten samý den byly v 8. hod. večer páuové Po-\nspíšil, Janda a Šrůtek k panu Tomšovi, poštovnímu úřad-\nníku, pozváni k tomu cíli, by více sólových mužských čtvero-\nzpěvů zkoušeli. Zpíval se „Rekův sen\" od Slavíka, „Žel a\nchmel\" od Mendel ss ohna-Bart hol dýho s českým tex-\ntem od poslance p. Lantroka, „Kalina\" od Vašáka, „Prosba\nodvedeného\" od Křížkovského, a jiné sbory přišly k pro-\nvedení, a líbily se nám, také došly nadřečené sbory všeobec-\nného uznání; nevím ale, jestli tak mocně na nás ta novinka\naneb jiná elektrická síla působila, tolik jisto jest, že zpívání\nnového vlasteneckého sboru „Heslo Čechů,\" k slo-\nvům od Jana Lodla a slavnému „Hlaholu\" Pražském od ře-\nditele zpěv. spolku v Rokycanech p. Karlíka, věnovaného,\nučinil tento sbor na zpěváky takové neobyčejné nadšení, že\npo skončení bouřlivě volali: Sláva Karlíkovi! A věru!\njest to velmi krásný, effektní sbor, a rádi se připojíme k úvaze\nv „Slavoji,\" že skladba tato zdařilá a dokonalá jest.\nJemně dojme místo : „Sladce plyň a beze hněvu,\" krev\nv pravdivém vzteku rozpálí místo: „Když nám drzá ruka\nsahá na právo a řád,\" hrdinstvím naplňuje místo: „Ne-\ndejme se\" a vše smíří se ve posledních slovech: „Věčně\nmilujme se!\" Za dobře volené slova zasluhuje p.Jan Lodi\njemu patřící úctu. Ten nadřečený sbor by žádnému spolku\nv Čechách a na Moravě chyběti neměl, proto že dokonale\nproveden, musí obecenstvo na nejvýš dojmouti. Stojí u Chri-\nstofa a Kuhé jen 46 kr. r. č. ve 4 hlasech! Dne 9. června\nv 11 hod. dopoledne zasnoubil se p. Alois Vostřebal, kon-\ntrabassista a člen král. zemského divadla v Praze, se slečnou\nAnnou Plánskou z Pardubic. Pan Alois Vostřebal jest ro-\ndák Pardubický a spolu měšťan zde vážený, proto mu hudeb-\nníci před sňatkem a pěvci při sňatku hudební a pěvecké skladby\nprovázeli. Ve 4 hod. odpoledne byla skvělá hostina v bytu\np. Plánského, při kteréž čtverozpěvy: „Staročeská\" od Škroupa,\n„Naprej\" od Jenka, „Vlastenská\" od Vojáčka a více ná-\nrodních písní se zpívalo, z nichž se nejvíce „Nad Berounkou\npod Tetínem,\" „Když jsem plela len\" a „Kde domov můj\"\nlíbily. Druhý den udělali svatebníci výlet na Kunětickou horu,\nkdež se též mnoho a dobře zpívalo; potěšitelné bylo pozoro-\nvati, že při zpěvu nejvíce přítomné české dívky ses nad-\nšením i s celou vroucností zúčastnily. Sláva jim !\nZe Slaného. (Diplomy čestnýeh údů zpěvá-\nckého spolku. Dopis Jeho Excelencí p. hraběte\nClam-Martinice. Přípravy k nastávajícímu\nsvěcení praporu.) V životě jednotlivců stávají se všeliké udá-\nlosti, ježto více neb méně těší toho, koho se týkají a pro svou\npříjemnost neb nepříjemnost dlouho se v paměti chovají. Jak\nse to má s jednotlivcem, tak trvám také se spolkem. Příklad\nto vysvětlí a dokáže. Čítajíce zprávy o zpěv. spolcích, dozvě-\nděli jsme se, že tu neb onde poctili tito některé zasloužilé a\nvážené pány skvostnými diplomy jmenujíce je čestnými údy.\nJako mnohý jiný, počal i náš spolek od zrna hořčičného jsa\nobmezen jen na několik obětavých zpěváků. Poznenáhla sestou-\npili se údové přispívající a navrhli se údové čestní. Mezi čestnými\npřipovídám především pány ty, jimž doručeny byly uměle shoto-\nvené diplomy pérem p. Galkaterrova. Jest to Jeho Excellenci\np. hrabě C1 a m - Mar ti ni c a P. T. p. J. Lud. Lukeš.\nPrvnímu pánu byl odevzdán na jeho zámku na Smečně 19. ledna\n1862 a druhému letošního roku o svatém Jáně Nep. v Praze\nna památku loňské slavnosti před tahem loterie pro Zděnku\nHavlíčkovu. Mimo vážený dopis vlastní rukou česky psaný,\njejž v opisu přikládám, vyslovil p. hrabě přání, jestli by byl\nod něho nový prapor pro spolek přijat. A to jest ten prápor,\njehožto svěcení se blíží, o čemž ku konci. Dotčený dopis zní:\n„Slavný zpěvácký spolek Slánský diplomem ode dne 8.\nprosince mne čestným údem laskavě jmenoval. Cítě setím\nvelice poctěna, nemohu opominouti slavnému spolku nejvřelejší\ndíky své vysloviti. Spolu uctivě žádám, aby mně popřáno bylo\nk potřebám spolku také něčím příspívati, a sice k zakoupení\npiana 25 zlatými, pak vůbec měsíčním příspěvkem 1 zl. r. č.\nNařídil jsem důchodní pokladnici své, aby tyto příspěvky řádoě\nzapravovala. Račiž slavný spolek přesvědčen býti, že na jeho\nvývinu nejživější podíl bráti a také tentýž vždy dle sil svých\npodporovati budu.\" . ,\nJindřich Jar. hr. z Clam-Martiniců.\nNa Smečně 23. ledna 1862.\nPrapor jsme pak na Smečně v zámku p. hraběte, jsouce\nvelmi vlídně a laskavě přijati, v létě loňského roku obdrželi.\nPro mnohé slavnosti, ježto se loňského roku odbývaly, nebylo\nlze na slavnost svěcení pomysliti, aby se důstojně provésti\nmohla. Nyní mohu o přípravách tolik pověditi: Mše sv. není\nvenku dovolena, nýbrž v děkanském chrámu páně u sv. Gott-\nharda. Svěcení však se smí díti na náměstí. Z udaných sborů\nodpadne „Žárlivý basař\", zato ale přibudou čísla 2 a to :\nVýtečný pochod vojů Zábojových z opery „Záboj\" od L. Zvonaře\na „Vlasti\" dvojsbor od L. Procházky. Obojí jest s dopro-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.7", "texte": "vážením plechových nástrojů, Z desíti vůkolních zpěv. spolků\nk slavnosti pozvaných přihlásil se Lounský, Novo-Stra-\nsecký a Rakovnický. Spoluúěinkování Pražského „Hlaholu44\nu přítomnosti čestného úda J. L. Lukeše a ředitele p. Hellera\njest také již zaručeno. Tolik prozatím. Rudoucně opět více.\n\n—aa—\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Slavoj\" v Chrudimi od-\nbývá v pondělí dne 29. června 1863 slavnost svěcení praporu.\nProgram slavnosti: Po deváté ranní hodině slavný obřad cír-\nkevní na náměstí, při kterémž členové všech zastoupených\nspolků zpěváckých sbor „Hospodine pomiluj ny\" zpívati budou.\nPo vysvěcení a slavnostní řeci zpívá „Slavoj\" v chrámu\nnejsv. Salvátora Haslingrovu vokální mši. Odpoledne v 5\nhod. slavnost na ostrově střeleckém, při které členové všech\nzastoupených spolků zpěváckých následující sbory přednesou:\n1. „Český zpěv\" od Kalivody. 2. „Slib\" od Kuckena. 3. „Sta-\nročeská\" od Jana Škroupa. 4. „Na vlast\" od Jelena. 5.\n„Pečlivá milá\" od Procházky, chrudimskému „Slavoji\"\nvěnovaný. 6. „Rekův sen\" od Slavíka. 7. „Kde domov\nmůj ?\" Čistý výtěžek věnuje se co záloha na zřízení nových\nvarhan v chrámu nejsv. Salvatora.\nZpěvácký spolek v Ch rudí mi účinkoval dne\n14. t. m. při koncertu pěveckém a hudebním, který se za\npříčinou otevření nových místností tanečních na ostrově stře-\nleckém odbýval. Program přednešených sborů a hudba byly\nnásledující: 1. Ouvertura slavnostní od Suppého. 2. „Píseň ce-\nstujících po vlasti,\" sbor od F. Abta. 3. „Cikáni,\" sbor od\nVogla* 4. Potpourri z národních písní. 5. „Utonulá,\" sbor od\nKřížkovského. 6. „Žárlivý holoubek,\" sbor od Hynka. 7. Ou-\nvertura z „Kouzelné flétny.\" 8. „Odpadlý od srdce,\" sbor od\nKřížkovského. 9. „Na Prahu,\" sbor od V. J. Veita. Čistý vý-\nnos připadne na výlohy stavební.\n*** Zpěváčky spolek „Perštýn\" uspořádá\ndne 21. června 1863 k oslavení dvouletého svého trvání „na\nVinici\" u Pardubic pěveckou zábavu, jejížto čistý výnos s po-\nlovice připadne stavebnímu fondu vyšší reálky v Pardubicích,\ní. oddělení. 1. „Hlahol,\" pochod s průvodem hudby od Em.\nVašáka spolku věnovaný. 2. „Kovářská\" od Dra. Fr. Lad.\nRiegra, ve sbor uvedena od F. A. Vogla. 3. „Prosba od-\nvedeného\" od P. Křížkovského. 4. Sbor od Procházky.\n11. oddělení. 1. „Píseň cestujících\" od Abta. 2. „Žel a\nchmel,\" slova od Landroka, skladba od Mendelssohna-Bar-\ntholdyho. 3. „Kalina\" od Em. Vašáka. 4. „Válečná\" ze\nzpěvohry „Rienzi\" s průvodem hudby od R. Wagnera.\nStanovy pěveckého spolku města\nProstějova pod jmem „Orliea\" obdržely konečně od vysokého\nmístodržitelství potvrzení. Volba předsevzatá měla následující\nvýsledek: za přednostu spolku byl skoro všemi hlasy 69 pří-\ntomných zvolen pan Bedřich Rozehnal, za podstarostu pan\nFrant. Možný, za sborvodu pan Jan Tauber, za podsbor-\nvodu pan Frant. Pacholík, c. k. úřad nik a velmi znalý hu-\ndebník; za pokladníka pan Karel Novotný, za jednatele\npan Jan G ev í ne k, za listovného pan P i ch a 1, za ostatní\nvýbory pan Frant* Hek a pan Karel Mi k 1 í k. Úcty od po-\nkladníka p. Novotného složené ukázaly radostný výsledek, an\nse v pokladnici vzdor všem nemalým p jsavadním výlohám ho-\ntovost 214 zl. 88 kr. ukázala. Dobrý a nadějný to pokladek!\n*** Zpěvácký spolek „Bořivoj\" v Lomnici v Ji-\nčínském kraji uspořádá v neděli dne 21. června 1863 společný\nvýlet na Rvácov, kdežto se několik písní zapěje a nejspíše též\ntaneční ples následovati bude v pádu nepříznivého počasí\nodloží se výlet na neděli dne 5. července.\n\"V* Písecký zpěvácký spolek uspořádal 8. t. m.\nvýlet na Vinici. Společnost se sešla dosti četně a sice ze všech\ntříd obyvatelstva. Zpěvácký spolek zapěl několik písní ku vší\nspokojenosti; při hudbě se tančilo v místnostech hostince. Zá-\nbava byla velmi upřímná. Výbor toho zpěváckého spolku vy-\nzývá údy výkonné a přispívající, kteří se na výletu na Zvíkov\nod zpěv. spolku Příbramského dne 28. června 1863 uspořáda-\nném zúcastniti zamýšlejí, aby se nejdéle do 24. června 1863\nu pokladníka spolku p. Matěje Stockého ohlásili, by se před\nčasem vědělo, pro kolik osob se ze spolkové pokladnice po-\nvozy zjednati mají.\n*** Zpěvácký spolek „Hlahol\" v Plzni zúčast-\nnil se dne 13. června při kostelní slavnosti, která se za pří-\nčinou jmenin tamnějšího velectěného arciděkana p. P. Ant. Hla-\nvana odbývala. Spolek zapěl v chrámu Páně velkou chorální\nmši od L. Zvon a ř e, která velký dojem na shromážděné obe-\ncenstvo působila.\nV* Zpěvácký spolek v Šla panicích na Moravě,\njenž se před nedávnem zřídil, uspořádá v neděli dne 28. června\nnárodní besedu, na níž ponejprv u veřejnost vystoupí. Spo-\nlek cítá posud 16 údů.\n*** V Krásné Hoře zřízen byl nedávno zpěvácký\nspolek pod jmenem „Ozvěna,\" jehožto starostou jest pan\nfarář P., a ředitelem p. V. H. Spolek ten dochází všeobecné\npřízně a jen přáti jest, by zpěvumilní národovcov'é četně b němu\npřistupovali.\nKroměřížský zpěvácký spolek přijal jméno\n„Moravan,\" a podnikl v neděli dne 7. t. m. výlet do Rataje,\npři kterém se zpěváci dobře bavili.\n\nOchotnická divadla.\nDivadělní společnosti páně Standerově, první\nto, jíž povoleno na Moravě cestovati, dařilo se v Kroměříži,\nkde po 2 měsíce prodlela, velmi Dle sestaveného se-\nznamu dávalo se v Kroměříži 36 představení. Kroměnžští Ha-\nnáci osvědčili své probuzení národní, nebot pilně navštěvovali\ndivadlo. Nyní nachází se společnost tato v Holešově. První\npředstavení v tomto městě byly : Dne 6. t. m. „Slepá nevě-\nsta,\" dne 7.„Jan za chrta dán,\" dne 8. „Manžel bez ženy,\"\na dne 9. „Jiříkovo vidění.\" Má se hrát 4krát týdně a sice:\nv úterý, ve čtvrtek,- v sobotu a v neděli. ochot ní c i\nv Táboře dávali dne 31. m.m. „Diblíka,\" činohra od\nBirch-Pfeiíferové. Dne I. června dávala zde společnost páni\n\"V\nProkopové řízením p. Čížka představení: „Chudý písničkář.\"\n\nZ Prahy.\n\n- Hudební akademie. Dne 30. t. m. bude se od-\nbývat! v Novoměstském divadle ku prospěchu nuzných obyva-\ntelů v Rudohoří a Krkonoší velká hudební a dramatická aka-\ndemie. Program k ní obsahuje znamenitou, r. 1723 kompo-\nnovanou orkestrální svitu od našeho slavného rodáka Jana D.\nZelenky, jehožto životopis jsme v „Daliboru\" r. 1859 po-\ndali. Svtta tato je pro 2 housle, violu, 2 hoboje, 1 fagot,\n1 cello a bassu. Skladba tato dávala se poprvé v Drážďanech\ndne 9. března t. r. v páté produkci hudební tamnější jednoty.\nSnaze tajemníka u obchodní komory p. D. Šebka máme co dě\nkovati, že toto dílo v Praze ponejprv provedeno bude. Ostatní\nčísla akademie jsou : Proslov od Hansgirga český sbor\nod H. Veita hymna od vévody koburského velká arie\ns průvodem orkestru první finále z opery „Titus\" a fraška\n„cis. 777.\"\nSlavné requiem za zemřelého purkmistra Fr.\nPštrossa, které se dne 16. t. m. o 10 bod. v chrámě Týn-\nském odbývalo, vypadlo velmi skvěle. Veškeré oltáře chrámu\nbyly černým suknem zastřeny a u prostřed před hlavním oltá-\nřem vypínal se velkolepý katafalk, okrášlený květinami a ste-\nrými svícemi, na něm pak nacházely se odznaky plukovníka\nměstských sborů, kteroužto hodnost zesnulý co purkmistr Praž-\nský byl zastával. V hlavní lodi tvořili městští ostrostřelci, gra-\nnátníci a pěší špalír a kolem katafalku, na němž se úmrtní\nnápisy v jazyku českém a německém nalézaly, stáli magistrátní\núřadníci s hořícími svícemi. Mši sv. četl veledůstojný pan svě-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630620-01.1.8", "texte": "licí biskup P. Krejčí s přečetnou asistencí, u ostatních postran-\nních oltářů ctli Pražští farářové tiché mše za zesnulého. Na\nkůru provozovalo se řízením ředitele kůru p. Horáka velko-\nlepé Mozartovo rekviem spoluúcinkováním paní Kainzové a\nSchmidt-Procházkové a pánů Vecka a Eilersa.\nJako při pohřbu jevilo se i tu všeobecné účastenství, nebo byly\nveškeré prostory chrámu lidstvem přeplněny, ba i na náměstí\nstály ještě davy, které do vnitř více se dostati nemohly.\nKoncert výroční jednoty pro zvelebení vojenské\nhudby odbývati se bude v sobotu dne 20. t. m.; a nebude-li\ntoho dne počasí příznivo, dne 22. t. m. o 5. hodině odpolední\nv sále Žofínském. Program jest tento: Ouvertura pro dva or-\nkestry k „Janu Finskému\" od Hummla. 2. Koncertní polo-\nnaisa pro trompetu od Hefnera, přednese chovanec jednoty Ant.\nJanda. 3. Dvě písně od Pivody přednese p. Eilers. 4. Dvojité\nvariace pro dvě křidlovky od Lubina, přednesou chovanci je-\ndnoty Jos. Antoš a Jos. Kosina. 5. a) „Vojín a jeho oř\", píseň\nod Hoelzía. b) „Der Zufall hat es gemacht,\" píseň od Flotova,\npřednese paní Schmidt-Procbázková. 6. Královský pochod koru-\nnovací pro dva orchestry od Meyerbeera (poprvé). Po té bude\nv zahradě velký koncert vojenských kapel i. pluku dělostřele-\nckého, pluku krále Pruského, pluku arcivévody Sigmunda a\n29. práporu myslivců, které ochotně k tomu se propůjčily.\nPražský „Hlahol\" rozeslal všem českým zpěv.\nspolkům následující provolání, na něž všechny slavné spolky\npozorný činíme : „Rozmilí soudruhové! Čeho našim předkům\ndopřáno nebylo, aby se dočkali totiž tisícileté slavnosti\nna památku, kdy křesťanství na Moravu a do Čech uvedeno\nbylo, toho z vůle Boží dočekali jsme se my. Šťastnou náho-\ndou připadá slavnost do času, kde se probudil v Cechách a\nna Moravě zvláštní ruch pěstění zpěvu, kde již tolik zpě-\nváckých spolků pevného základu se dodělalo ; právě snad jako\nby to pokynem shůry bylo, že prozřetelnost vševládná chce,\naby se památná slavnost tato oslavila i zpěvem. My pěvci\nmáme i zvláštní příčiny, abychom se slavnosti této zúčastnili ;\nnebo blahověstové Cyrill a Metboděj přinesli zároveň s křesťan-\nstvím také nový zpěv, zpěv liturgický, jenž byl ušlech-\ntilým roubem, jímž oni kmen národního zpěvu slovanského\noštěpavše, první příčinou byli, že naše církevní píseň později\ntak utěšeně zkvetla. Zpěvácký spolek „Hlahol\" v Praze usta-\nnovil se na tom, že se slavnosti, jak jen bude lze, u největ-\nším poctu svých výkonných údů zúčastní, a všechny bratrské\nspolky v Cechách vyzve, aby totéž učinily. Soudruh Váš „Hla-\nhol\" zve Vás tedy tímto listem, abyste se i Vy velepamátné\nslavnosti Velehradské zúčastnily a vysláním svých nejlepších\nvýkonných sil k důstojnému provedení hudební části slavnost-\nního programu nápomocni byli. Aby si „Hlahol\" peněžitých\nprostředků na zapravení útrat za dovoz atd. zjednal, zařídí\nmimořádnou zábavu; téhož prostředku mohli byste i\nVy, rozmilí soudruhové, s dobrým výsledkem užiti. „Hlahol\"\nOčekává s jistotou, že se dle svých sil přičiníte, abyste osvěd-\nčili, že jste pojali důležitost památné slavnosti Vele-\nhradské; i těší se, že se na staroslavném Velehradě se\nsvými statečnými soudruhy opět radostně sejde as nimi sva-\nzek pěvecké vzájemnosti na novo utuží. Nejsrdecnější pěvecký\npozdrav !\nV Praze dne 10. června 1863.\nVýbor zpěváckého spolku „Hlahol44 v Praze.\nK slavnosti Velehradské. Pan Beránek, jemuž\nsvěřeno svrchní ředitelství hudby na cirk. slavnosti Velehradské,\nuveřejňuje v „Mor. Orl.\" následující vyzvání: „Moji drazí kra-\njané! Dostalo se mi neocenitelného štěstí, po třiceti skoro le-\ntech mezi vás do naší drahé vlasti zavítati, abych z vyššího po-\nvolání hudební produkce kostelní při toužebně očekávané lOOOleté\nslavnosti ke cti našich prvních apoštolů a věrověstců sv.Cyrilla\na Methoděje na Velehradě osobně řídil. Zvu Vás, drazí krajané,\nk hudebuímu instrumentálnímu a zpěvnémuj spoluúčinkování a\nzároveň Vám oznamuji, že generální zkoúška první produkce\nneodvolatelně dne 3. července odpoledne odbývati se bude.\nI zkoušky i produkce opakovati se budou denně stejným pořád-\nkem, dopoledne slavné mše, odpoledne nešpory a litanie, pak\nzkouška pro druhý den skrze celou oktávu slavnosti. Pod-\nporující p. t. páni údové uctivě jsou žádáni, laskavé příspěvky\nna zapravení útrat pro nezámožné jvykonavací spoluúdy panu\ndru. Fr. S.Pluskalovi, sekretáři výboru hudebního na Velehradě,\naneb do redakce „Mor. Orl.tt neb „Briinner Zeitungu\" vložiti,\nodkud ihned na místo zaslány budou. S radostí opakuje své\nsrdečné pozvání přidávám ještě, že jsem na svých cestách, tý-\nkajících se této slavnoštní záležitosti, nabyl úplného přesvědčení,\nže nikdo ani v nejinenším na to nemyslí, pobožnost naši ru-\nšiti aneb kaliti osvědčenou věrnost k nejvyššímu domu císař-\nskému. Jest tedy naší úlohou, účinkovali spojenými silami a\nk oslavení slavnosti v nepokaženém způsobu naporaáhati. Teše\nse, že Vám, drazí krajané brzo po bratrsku ruku stisknouti\nbudu s to, zvu Vás uctivě, abyste k vůli zkouškám brzo se\ndostavili na Velehrad. Redakce ostatních českých listu uctivě\nžádám za uveřejnění těchto řádků. VBrně, dne 15. června 1863.\nPražský „Hlahol\" usnesl se v poslední měs. hro-\nmadě dne 12. června p. řediteli Hellerovi roční plat 300\nzl. r. č. vykázati a uspořádá za příčinou velikých útrat\nna cestu Velehradskou začátkem měsíce července mimořád-\nnou zábavu, bude-li počasí dle toho, pod šírým nebem.\nDále vypraví se „Hlahol\" dne 29. června v úplném skoro\npočtu do Slaného k slavnosti svěcení praporu a téhož dne\nodebere se do Chrudimi též k slavnosti svěcení praporu zvláštní\nrepresentace „Hlaholu44 (pp. Zvonař a Dr. Kučera.)\nPan Písek, král. wůrtemberský komorní zpěvák,\ndán jest ku své žádosti na odpočinek a obdržel při té příleži-\ntosti v uznání zásluh jeho o dvorní divadlo v Stuttgartě po čas\n201etébo působení svého velkou zlatou medailli pro umění a\nvědu s dovolením nositi ji na stužce řádu korunového. Pan\nPíšek, který meškal nějaký čas v Praze, odebral se tyto dni\ndo Vídně.\nNáš krajan J. Čapek, učitel hudby v Kyjevě,\nstal prý se podezřelým, že drží s povstalci, a následkem toho\nbeze všech okolků poslán byl do Sibiře. Celé podezření to za-\nkládá se na jediné okolnosti, že Čapek měl u sebe noty\nk zapovězeným písním polským.\nSlečna Charles zTiefensee koncertovala\npřed nedávnem v Brusselu a zbudila přednesem českých\nnárodní ch písní velkou sensaci.\nSamostatný orkestr. Od 1. července dostane\nse českému divadlu samostatného orkestru, což české opeře\nvelmi prospěšné bude. Při prvnějším sestavení nebylo možná,\nby česká opera co do souhry jakési umělecké výše dosáhla,\nneboť orkestr sestával z heterogénných sil, kterými se doko-\nnalost provedení tak snadno docílili nedala.\nStátní ministerstvo nařídilo, by se na vzdělávacích\nústavech pro učitele vyučovalo kostelní hudbě a jmeno-\nvitě církevnímu zpěvu.\n\nListárna.\nSlav. zpěv. spolkům. Kancelář naše má pohotově :\nÁrii „Serafa\" pro soprán z oratoria „Ježíš na hoře Oli-\nvetské\" se sborem a orkestrern v partituře od Beethovena,\ncena 1 zl. 50 kr. „Rekův sen\" od Slavíka v klasích\n60 kr.\nPanu Buchalovi, učiteli v Nepomuku: Račte nám\nzaslat Zavrtěl ů v sbor „Nás zpěv.\""}]}