{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_sha256": "d8468b64979a39fe8d2552724ac1cc16929c4c6a98d6e8eb725b37c1a179d785", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/07/01_01/bmtnabd_1863-07-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "145", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.1", "titre_corps": "Fr. Tůma a Václ. Tomášek co skladatelé kostelní. Od hraběte dra. Laurencina.", "titre_sommaire": "Fr. Tůma a Václ. Tomášek co skladatelé kostelní. Od hraběte dra. Laurencina.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2752, "texte": "Fr. Tůma a Václ. Tomášek co skladatelé\nkostelní.\nOd hraběte dra. Laurencina.\n(Pokračování a dokončení.)\nTéž Tomášek náleží, přísně—li to vezmeme, mezi hu-\ndební racionalisty* Avšak on uskutečnil svůj princip na\ncestě mnohem rozmanitěji ještě zapletené, na oné totiž, která\nnejen k všestrannosti vede, nýbrž která nám v Tomášku\nukazuje skladatele kostelního, jenž svou nádhernou hudbou,\načkoliv světlem rozumu k božské myšlence zíral, každé\nstruny srdce lidského se dotknul. Tomášek působil ve\nsvých smutečních mších (H-moll a C-moil), ve své mši Es-\na C-dur jakož i ve svém velkolepém, vzletuplném „Dies\nirae\" k slovům v Gothově Faustu nejen objemnou hojností,\npodivuhodně odvážlivé, překvapující harmonie, kontrapunktu\na rhytmiky : nýbrž i docela zvláštním kouzlem svého melo-\ndického spůsobu provedení. Též V. Tomášek toho u vyso-\nkém stupni dovedl, svého posluchače do tajemného edenu\nonoho spánku ukolíbati, jenž nám pevného přesvědčení, kte-\nréž, i když se probudíme, neztratíme, dodává, tak že v roz-\numovém živlu tónového světa něco leží, jež nám nahražuje\nproud výlevu nejčistší víry, citu a srdce. Kdož našeho bo-\nhužel již zesnulého hudebního myslitele a pátrajícího básníka\ntónů a jeho výtečná díla zná; bude věděli, že Václav To-\nmášek jen cestou docela vlastního, samostatného a nejpřísněj-\nšího myšlení a tříbení svého zralého uměleckého přesvědčení\ndosáhl. Každý chovanec z jeho výborné školy také se upa-\nmatuje, jak se to docela zvláštně s Tomáškovou vírou v po-\nsitivní obsah náboženství mělo; on se upamatuje, jak tento\nduchaplný, všestranně vzdělaný a híubokomyslící muž dle\nsměru své povahy, tedy nejen co umělec, nýbrž i co člo-\nvěk proti všemu, co se zjevením a podáním jmenuje, roz-\nhodně v odporu se nacházel. A nechť každý poslechne si\njeho obě mše, jakou víru dýchají jeho Creda, jak vroucí\njsou jeho Kyrie Qui tollis Benedictus Agnus\nJ)ei; nechť si každý poslechne tu plamennou horlivost, s níž\nzpívá: „Chvála buď Bohu na nebesích !\" Nechť si poslechne\nněžný, smířlivý poklid, jenž nás v Bona jeho korunovací\nmše ovívá; nechť cítí každý jeho přesvědčené proniknutí\nčistým křesťanstvím a prostředkováním milosti Panny Marie\nz jeho obou „Et incarnatus ;w nechť se každý vžije v jeho\nvelkolepé rozjímání tónové v posledním soudu jeho skladbou\ny>l)ies iraea a zvláště úchvatnou, zmenšenou septimovou\ntriou v Tuba mirum jeho C-moll rekviem, nechť každý\njen pocítí jeho uvědomělou lásku k vykupiteli v Recordare\njeho obou smutečních mší; a zajisté pak nevypoví nikdy\nválku takovémuto racionalismu. Z takovýchto tónů lze pozo-\nrovati věrné a uvědomělé, pročež i přísné pojmutí idey\nboží, i když toto na půdě racionalismu, rubu to nábožen-\nství vyrostlo. Tomášek zbudoval si věčný pomník v chrámu\npravého t. j. bohoslužebného umění."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "146", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.2", "titre_corps": "Petrohradské konservatorium. Od Frant. Černého.", "titre_sommaire": "Petrohradské konservatorium. Od Frant. Černého.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.1", "debut_caractere": 2754, "fin_caractere_exclue": 3823, "texte": "Petrohradské konservatorium.\nOd Frant. Černého.\n.Jak známo, otevřeno bylo od ruské hudební jednoty\nzaložené Petrohradské konservatorium, které nejvyšším úka-\nzem od 17. října 1861 schváleno jest dne 1. září 1862, a\njelikož se domnívám, že mnohý ze čtenářů žádostiv bude\nzvěděti, jak ústav tento zřízen jest, chci zde trochu zevrub-\nněji o něm se zmíniti.\nÚplný kurs na konservatoriu trvá, jako u Pražského\n6 let a roční běh 9 měsíců, a sice od 1. září až do\n1. června.\nKdo do nejnižší třídy vstoupili chce, musí alespoň uměti\npsát a čisti. Ti, kteří již nějakou hudební přípravu mají,\nmohou dle ustanovení professorů do tříd jejich vědomostem\nodpovídajících přijati býti.\nDo školy mohou osoby obojího pohlaví všech stavů\nvstoupiti; avšak musí se křestním listem vykázati. Osoby\nnáležející stavům poplatným, musí mimo to s sebou při—\nnésti propustní list z jich obce na čas jejich zde pobytí.\nVšichni žáci jsou řádní; mimo to připouštějí se i svo-\nbodní žáci.\nPřijímání do konservatoria trvá od 15. srpna až do\n1. žáří.\nKaždý žák platí za vyučování 100 rublů stř. v dvou"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2366, "texte": "lhůtách napřed: 50 rublů zaplatí se dne 1. září aSO rublů\ndne 1. února. Ti, kteří by nebyli dotčenou sumu až do\nlhůty zaplatili, nejsou do školy připuštěni.\nSvobodnými posluchači slují oni, kteří jen jednomu ná-\nstroji aneb zvláštnímu vyučovacímu předmětu naučiti se chtějí;\ntito platí ročně, když se toliko zpěvu aneb hře na jeden\nnástroj učiti chtějí 125 rublů; za theorii hudební kom-\nposice 75 rublů a za kurs historie hudby 25 rublů.\nŽáci, kteří s úspěchem celý kurs (6 let) absolvují, do-\nbydou si pojmenování „Svobodní umělci\" as tím spoje-\nných práv osobního čestného měšťanstva (osvobození od\nplacení daně a vojenské služby). Též žáci, kteří nebyli\nchovanci ústavu, mohou dosíci pojmenování „Svobodný umě-\nlec,\" pakli se zkoušce podrobí as úspěchem ji odbudou.\nŘeditelem konservatoria jest A. G. Rubinstein od ře-\nditelství hudební jednoty zvolený a od J. V. velkokněžny\nHeleny Pavlovny, protektorky této jednoty, stvrzený.\nProfessorové, adjunkti a učitelové konservatoria Petro-\nhradského jsou tito :\nProf. Hynek Vojáček (Moravan) učí začátečním základům\nhudby dámy-\n„ C. Ljadov učí začátečním základům hudby pány.\n„ N. Zaremba učí theorii hudební komposice.\n„ C. Davidov „ historii hudby.\nŘed. Rubinstein „ instrumentaci.\nProf. Mad. Nissen-S alomanová učí zpěvu dámy.\n„ Piccioli J\n„ Gamieri > učí zpěvu pány.\n„ Catalano \\\n„ A. Dreyschock učí pianu; Peterson jeho adjunkt.\nŘed. A. Rubinstein „ „ Villoing jeho adjunkt.\nProf. Leszeticki „ „ Fan-Ark jeho adjunkt.\n„ Gerke „ „ Černý (Čech) jeho adjkt.\nUčitelové piana: Ribasov a Kasov.\n„ Stiehl učí varhanám.\n„ Wieniawski učí houslím; Ferictjewič jeho adjunkt,\nRaab učitel.\n„ C. Schubert učí cellu; Seifert (Čech) jeho adjunkt.\n„ Ferrero „ kontrabassu.\n„ Luft „ hoboji.\n„ Ciardi „ flétně.\n„ Cavalini „ klarinetu.\n„ Krankenhagen „ fagotu.\n„ Metzdorf „ plechovým nástrojům*\n„ Zabel „ harfě.\nMimo to učí se žáci ruské, německé, italské řeči, vše-\nobecné historii, počtářství, náboženství, krasopisu, psaní not.\nKažay professor obdrží za každou v týdnu dávanou\nhodinu roěně (9 měsíců) 100 rublů; adjunkt za každou\nv týdnu dávanou hodinu 50 rublů a učitel 40 rublů.\nKaždému žáku (specialistu) dostane se dvakrát za tý-\nden 1 hodina (v 1 hodině dva záci dohromady) vyučování.\nPovinným žákům na piano dvakrát za týden (4 žáci dohro-\nmady).\nLetošního roku [navštěvovalo 160 žáků a žákyň kon-\nservatorium Petrohradské."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "148", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.3", "titre_corps": "Kočiči fuga. Yýjev ze života umělce.", "titre_sommaire": "Kočiči fuga. Yýjev ze života umělce.", "signature_source": "E. P", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.2", "debut_caractere": 2368, "fin_caractere_exclue": 5446, "texte": "Kočiči fuga.\nYýjev ze života umělce.\n\nMyslete si malý domek, napolo ukrytý v temnozeleném\nmyrtovém keři, ovinutý révou, obklíčený planými růžemi a\npomerančovými stromy; myslete si v pozadí na krásném\nlůžku spočívající Neapoli, královnu veškerých měst, a nad\ntím rozprostřenou věčně usmívající-se italskou oblohu. Ta-\nkovýto malebný obrázek poskytuje rozkoš očím napolo oslo-\nněným ledem a sněhem a vmysleme se s toužebným srdcem\nv tuto bujnou lahodu, tak jako bychom sami oživující, opo-\njující políbení slunce cítili a cizí, okouzlující nádheru již-\nních krajin zírali. Pakli že jste se občerstvili chvilku po-\nhledem na tento malý obraz, obraťte pak své zraky též\nk obstarožnému, nedbale oděnému muži, jenž před dveřmi\ndomku svého sedě, do dálky hledí. Pomerančový strom střásá\nod času k času vonné květy na něj; on si toho nevšímá;\nrůže celují jeho týmě, pestří motýlové lítají, hrajíce kolem\nněho; nadarmo čilý, rozkošný život se ho dotýká. A\npřec spočívala vášeň a pohnutí v jeho temném, ušlechtilém\nobličeji a plápolající italské oči kontrastovaly ku podivu se\nsněžnou bělostí jeho hlavy. Byl to mistr Alessandro Scar-\nlatti. Harfa opírala se o jeho sesli a před ní usadil se s ne-\nvýslovně vážným pohledem as nenapodobitelnou důstojností\nvelký černý kocour. Pohrávali špičkou ohonu, která jako\njeho levé ucho sněžná byla, docela tiše v strunách, při kte-\nrémžto zvláštním experimentu přirozeným spůsobem rozličné\ncizí tóny se objevily. Oddávalť se vůbec, anto jeho vzne-\nšený velitel nikdy v těchto hudebních studiích nelibost svou\nna jevo nedával, každého jitra bezohledně svému geniu, pře-\njížděl špičkou ohonu se směšnými posuňky a skoky po\nharfě semo tamo a zapěl si časem v návalu citů jeden z oněch\nstarých zádumčivých nápěvů svého pokolení, který, jak se\ntvrdí, s to jest, nejtvrdší kámen obměkčili a nejrozumněj-\nšího člověka o rozum připravili. To vše nehnulo mistrem\nScarlattim, naopak, on se tomu srdečně smál, když jeho\nkocour do hudebního vidění upadl. Večer však seděl kocour\nvždy s pohnutým obličejem v koutě komnaty svého milova-\nného pána a mistr sám hrál pak na harfu. To byla ale\nv skutku radost pcslouchati; neboť všichni ptáčkové, kteří\nna pomerančových stromech a na myrtových větvích zpívali,\npřilétali k otevřenému oknu, by naslouchali, a růže strkaly\nhlavičky své s takovou nedočkavostí a rychlostí dohromady,\nže při tom často něžné poupátko o sladký svůj život přišlo.\nV tomto postavení vypadal však mistr jako podivný starý\npěvec Ossian s tím rozdílem, že jej bolest a hoře netísnily.\nJaký div tedy, že při takovýchto čarozvucích citlivá duše\nnezkaženého kocoura, jenž mimo to svou zemřelou lásku\noplakával, v tesknotu se rozplynul a že jeho zelené oči za-\nslzely. Scarlatti zpozorovav tyto skvostné slzy, vzal svého\nvěrného čtvernohého spoludruha k sobě, hladil, objímal, ce-\nloyai jej tak dlouho, až opět v podivný svůj kočičí rozmar\npřišel. Kocour žil vůbec velmi rozkošně u svého dobroti-\nvého pána, jemuž vším byl: \"přítelem, ženou, dítětem, jehož\nnikdy ani ve dne ani v noci neopustil.\nKomponoval-li starý mistr, musel mu Ponto tiše, tiše"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5918, "texte": "znamenitým svým bílým ohonem týmě hladiti, při čemž bez\npohnutí na levém rameně seděl. Časem byl též Scarlatti\nprudký, netrpělivý, když se mu myšlénka nevyjasnila, když\njeko ruka umdlela aneb bezbožný inkoust zhoustl; tu sletěl\nkocour náhlým cuknutím ramen pána svého se svého vyso-\nkého sídla do prostřed světnice. To však nerozmrzelo ko-\ncoura, nýbrž on zůstal při podobných nepříjemnostech přívě-\ntivý, jako moudrá žena k vadícímu se muži, na to opět se\nvždy útulně vrátil a zasedl po několika okamžicích bolestného\nvyhnanství znova, pohodlně při tom předa, na opuštěný svůj trůn.\nZa to ale dostalo se mu, když jeho velitel konečně péro byl\nodložil, tisícero lichocení a ještě jiných věcí, které jeho ža-\nludek velmi rozveselily.\nTo vše bylo hezká a dobrá věc, kdyby jen byla někdy\nnebývala neděle, jediný to smutný den pro kocoura Ponta.\nV neděli přicházíval totiž docela podivný a čtverácký tovaryš\nk mistru Scarlattimu a prodléval u něho tak dlouho, dokud\ntichá noc žárem a leskem unylou zemi v hvězdnatý plást!\nsvůj nezahalila. Tento mladý host byl největší mistrův mi-\nláček z dálného Německa sem přišlý a jmenoval se Hasse;\nto si kocour pamatoval, jakož i jeho bílý a červený obličej\na jeho hnědé vlasy. Nebylo veselejšího a skotačivějšího mla-\ndíka nad tohoto mladého Sasa, jenž mírného Ponta na vše-\nchen možný spůsob trýznil a urážel: brzy mu přivázal zvo-\nnek k ohonu, brzy obul mu dětské střevíce na nohy, brzy\nověnčil jej růžemi a posypal jej pomorančovými květy, je-\njichžto silný zápach kocourův nos naprosto snésti nemohl a\nčemuž se vždy s křečovitým a opětným kýcháním příčil.\nK tomu ještě měl mladý Sas ještě malého nezvedeného\npsa, o němž však i Ponto, jeho úhlavní nepřítel, vyznati se\nmusel, že byl půvabný, sněžně bílý, obratný a milostný, s chy-\ntrýma hnědýma očima. Tento rozmazlený miláček byl ještě\ndivočejší, rozpustilejší, než jeho velitel, a kocour zlobii se\nnad jeho drzostí.\nA byla neděle, když kocour divoce fantasuje dolů a\nnahoru po harfě skákal; jeho velitel pohlížel v myšlenkách\njsa zadumán do dálky, jak jsme to již dříve byli podotkli. A\nhle, obávaný nepřítel objevil se skutečně již při prvním pre-\nludium. Lehce a vesele kráčel mladík krásných kadeřů a svěžích\nlící ku Scarlattimu a vedle něho poskakoval jeho nejmilejší\nspoludruh.\n„Dobré jitro, mistře Scarlatti !w zvolal příchozí srdečně\na vesele, „jak jsem se na Vás těšil.\"\nScarlatti pokynul hlavou a usmál se na polo přívětivě\nnad libým pozdravením a na polo úšklebně nad podivným ně-\nmeckým přízvukem a ovdětil:\n„Jsemí dnes špatný společník a přítel, milý Hasse! mám\ntolik mnoho v hlavě, rozličné tóny těkají kolem mého ucha\npestré jako směsice a já přec nemohu žádnou melodii z nich\nutvořiti; hledámf něco docela zvláštně originálního, a poně-\nvadž toho nalézti nemohu, jsem v zoufání. Prosím Vás, nechte\nmne na pokoji se svým čtveráctvím, sice zakroutím krk Va-\nšemu malému, rozmazlenému psíku.\n„Zvolna, zvolna, mistře Scarlatti!\" zvolal host, „to ne-\njde tak snadno; Vy jste v špatném rozmaru, to vidím, ale\nmého malého pejska nesmíte se dotknouti. Vždyť víte, že to\nbyl poslední dar mé rozkošné, rusé milenky a že mne má\nsprovázeti, jako její láska a věrnost mne sprovázejí.\"\nMistr obrátil se k mladíkovi s laskavým úsměchem a\nzíral do jeho jasného, skoro ješté dětinského obličeje.\nMladistvý blouznivec stál tu podepřen o strom pomo-\nrančový, obklíčen jižní nádherností, oči k nebi upíral a zdál\nse sníti o své dálné milované vlasti, o jasném nebi, o zele-\nných stromech, pestrých kvítkách a sněhem ověnčených kop-\ncích. Aneb byly snad jeho myšlénky toužebné u nejrozkoš-\nnější květiny u jeho věrné, vzdálené milenky ?\nBrzy však zmizely chmury, které se byly na jeho mla-\ndistvém čele rozprostřely; pejsek vyskočil naň a políbil\nmu ruce.\nMistr Scarlatti zahloubal se opět do svých myšlének a\nponechal to svému malému žáku, aby o udržení pokoje a\npořádku jeho malé domácnosti bděl. To také skutečně mla-\ndík nějakou chvíli dělal, drže oběma zvířátkům výborné ká-\nzaní; na konec však vytáhl malou paruku a brejle ze své\nkapsy, aby navzdor všemu zpírání se rozhořčeného Ponta tím\nozdobil. To se zalíbilo zvláště nezbednému pejsku: štěkalf\nhlasitě a tancoval před zoufalým trpitelem tak obratně a ozdo-\nbně semo tamo jako tanečnice.\nScarlatti ohlídl se po skupenině a musel se skrytě smáti,\nstřežil se však svému lehkovážnému žáku slabost svou uká-\nzati; nýbrž mumlal naopak dosti na hlas tak, že Hasse vý-\nbuchu Scarlattiho se obávaje oba chovance do světnice mi-\nstrovy vlákal.\nStarý klavír byl otevřen; ruce mladíka projížděly klá-\nvesy, hrálf divoký tanec čarodějnic.\nPes skákal jako posedlý a vrhl se konečně na záda\nnebohého Ponta, předníma nohami něžně jeho krk objímaje.\nTu přešla dlouhá trpělivost ušlechtilé kocourové duši. S my-\nšlénkou „Býf či nebýf\" počal se svým malým břemenem\nna zádech jako zběsilý běhati ano skoro lítatis hledělť na\nstěny vyíézti, skákal s velkým hlukem po seslích a stolech,\ntak že Scarlattiho noty a papíry jako plevy kolem lítaly.\nHasse sem přiběhl; nadarmo, žádné volání, žádné plí-\nsnění a hubování nepomohlo. Konečně unavil se Ponto; stud\nnad učiněnou mu potupou, zlost nad svou vlastní slabostí\nzbudily v jeho prsou velkolepou myšlénku. Chtělf svého ve-\nlitele o pomoc a ochranu volati. Bez odkladu vyskočil na\nklávesy klavíru,, běhal po nich dvakrát sem a tam, při čemž\npronikavě zamňoukl.\nPři prvních slovech spadl pejsek polo bez sebe se zad\nPantových. Temný akkord zvěstoval toto padnutí. Brejle ko-\ncourovy následovaly, toliko paruka mu zůstala. Podivné tyto\ntony utvořily melodii: Hasse naslouchal; otevřeným oknem\npohlížel sem, ale mezi vinnými listy a planými růžemi\nstarý mistr ozářen jsa v obličeji sluncem vášnivé radosti\na zvolal:\n„Sem ke mně, milý kocourku! tys to našel!\"\nA Ponto vrhl se celý jsa umdlen v náruč svého veli-\ntele, kterýž současně svého žáka Hasse domů poslal a jej na\ndruhý den k sobě objednal.\nKdyž druhého dne mladík k svému mistru přišel, uká-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 543, "texte": "zal mu Scarlatti se zářícím a vítězoslavným pohledem list\nhustě notami posetý, nad nimiž se velikými písmenami skvěl\nnápis vFuga kobibí.\"\nMistr Scarlatti zasedl si ke klavíru a hrál; mladý Hasse\npoznal ale v podivné, uměle zosnované a zbudované thémě\nokamžitě s veselým úžasem bědný nářek a pekelné melodie\ndivoké honby, kterou po klávesích diyoký kocour provozoval.\nMistr a žák smáli se konci o závod. Korunovaný ko-\ncour ale seděl na levém rameně svého velitele a tento tvr-\ndil až do své smrti, že se Ponto zcela lidsky pospolu smál.\n\nE. P."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.4", "titre_corps": "Z Petrohradu.", "titre_sommaire": "Z Petrohradu.", "signature_source": "Hynek Vojáček", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.4", "debut_caractere": 545, "fin_caractere_exclue": 5523, "texte": "Z Petrohradu.\nHynek Vojáček.\n(Alex. Sěrov a jeho opera „Judita.\" Opery\n„Nataša\" a „Zaporožec.\" Turba.)\nBoj je ukončen. Strana počtem tuze slabá, rázu velmi\nsvárlivého, hlava tvrdá; vůle ale železná vybojovala si na\nkonec vítězství tak úplného, že i druh i vrah hrdinskými\nčiny očarováni, si velkodušně pospíšili podati si ruku k věč-\nnému jak se říká přátelství. Alex. Sérov, člověk\nne mladý, bez zevnější uhlazenosti, s pevným ale přesvěd-\nčením a důvěrou ve svou hudební nadanost přestál již mnohý\nboj a časté porážky jej jen více tužily a tvrdá jeho lebka\nvíc a více se stavěla na odpor všemu obyčejnému, všednímu,\npodlému i veškeré šabloně. Vysoký rozum a nevšední lite-\nrární znalosti sloužily jemu za výhodnou a sarkazmy jeho za\nostrou zbraň k potýkání-se s nepřátely. Prorazit ale\nneprorazil; naopak postavení jeho u společnosti vždy víc a\nvíce se horšilo a již již hrozil jemu osud nejtrpčí poma-\ntenost) neb pozorovaly se o ní známky na něm. Petro-\nhradská hudební společnost jej před několika lety již vyvrhla\nze svého středu za jízlivost jeho slov a poněkud cynické\nchování. V poslední době již ani jedny noviny nepropůjčily\nmísta jeho řádkům, tak že Sěrov ještě jenom nápadnou\nsvou postavou takřka strašil Petrohradčany. Tu najednou sly-\nšíme: A* Sěrov prodal svůj domeček a vzdal se státní\nslužby, by mohl dokončit a jak náleží proskoumat svou pěti-\naktovou operu ! Pověst ta jak by s nebe spadla. Však za-\nnedlouho ucházel se Sěrov o postavení svého díla i u carské\ndivadelní direkce. A hle, direkce ustoupila návalu zvěda-\nvosti a nynějšího vlasteneckého smýšlení Petrohradských tea-\ntrálů. Opera se stavěla, dekorace se hotovily a zkoušky\nzapočaly. Zkoušek bylo mnoho, 18 s órkestrem a kolik\nteprv předběžných se sborem a sólisty! Hudba jest (niko-\nliv ruská) původní a faktura na nejvýš nesnadná; proto i\nnamáhavé studování a nejistota výsledku, tak že Sěrov sám\nřídiv zkoušky, na zpěv již již pochyboval o úspěchu a vpadl\npro vzrůstající zdráhání-se zpěváků do nebezpečné nesvor-\nnosti. Však osud se nad ním slitoval! První, ač ještě ne\ndost připravená zkouška s órkestrem odhalila záclonu chaosu.\nChuť mezi hudebníky výkonnými se vzmáhala, pověst o za-\njímavé nové opeře po městě se bleskem rozšiřovala, až ko-\nnečně při generální zkoušce se divadlo umělci všech druhů\n(arciť zdarma) tak naplnilo, že zvláště po ukončení zkoušky\ni Jerišské vítězství nemohlo Jozuovi větší radosti spůsobit, než\nvýsledek opery svému skladateli. Chvalovtipy se jen sypaly\nna hlavu malinké postavy Sérová, odcházejícího skrz řady\nparteru domů. Pokoření protivnic Sěrovi nevěděli jakým\nvtipem zaobaliti chvalořeči své, by si ničeho nezadali; nic\nale naplat! Jen v binu spočívá žití!\nPředmět k dramě — Judita a Holofern\nLibretto si sám Sěrov napsal. Hlavní roli dal jak se\nsamo sebou rozumí Juditě, pak sboru židův. Ještě velmi\nvděěná úloha jest Holofernova. Ona pro me%%osopran ale\nvysoká ; tato pro tak zvaný sólový bas. Obě úlohy jsou nad\nmíru dramatické. Ještě jsou tři menší basové a jedna altová\núloha; zvláště poslední jest vděčná. Sloh hudby jest slou-\nčení slohu Wagnerova a Glinky; to jest i dramatičnost\na nepřetržená scéna se svým živelným koloritem v orkestru\npak ale zpěvnost a půvabná ráznost nápěvů. Při tom\nvšem ale vynikají nápěvy ryzou původností. Orkestrovka je\nsice po módě t. j. přeplněná; neuráží ale jak na př. u Wa-\ngnera. Není však možno, aby skladba neměla některé vady,\nHav některých mezi sebou srodných motivů instrumentovkou\ntrpí jednotvárností, skladatel ještě nezná všech výhod a\núskoků u dechových nástrojů, úloha Judity jest velice una-\nvující, nedokonalý verš atd. jsou vady, bez kterých začá-\ntečník ani se neobejde. Což je to ale v srovnání s těmi\nvlastnostmi zpěvohry, které jí získaly tak bystře jména slav-\nného, že se udržela na jevišti v době, kde jindy obecenstva\nv divadlech již nebývá, a že jím odvrátila pozornost obecen-\nstva od politických nynějších událostí. Jsemf jist, že zpěvo-\nhra Sérová, která se bezpochyby co nevidět i ve Výmaru\nbude provozovat, se budoucí saisonu octne en vogue. Dej\nBůh více takých skladatelů slovanskému národu ! Nazbyt jich\nnebude. Prozatím dost o Juditě a ještě jenom povím, že\nv tu samou dobu ještě dvě jiné opery se vyskytly u nás:\n„Nataša\" od Villeboisa, Francouza rozeného v Petrohradě,\na Zaporožec,\" maloruská zpěvohra, slova i hudba zpěvo-\nherce Artémoského. Ta i druhá jsou tak slabé co do drámy\ni hudby, že se mi to nezdá prospěšné, o nich slov šířiti,\na jen oblíbenost pěvců vzavších na sebe úlohy, jim ručí po-\nněkud za žití. Poslední se v maloruském jazyku zpívá a\ndivil jsem se s začátku, že tato okolnost nijakou pozornost na\nsebe neobrací: ač se to dá vysvětlit tím, že již od mnoha\nlet v Petrohradě různé maloruskě operetky se představují.\nNáš krajan V. Turba, kapelník 1. střel, praporu, vydobyl\nsi svou kapelou velké vážnosti u vojska; jeho sbor patří do\nprvní řady, ač Turbou teprv sestaven z docela neznalých\nhudby rekrutů. Pravda, i nástroje z dílny p. Červeného\nk tomu dopomáhají. ,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "152", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7434, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech.\nZ Hořovic. (Výlet na Val dek.) Hořovický zpěvácký\nspolek „Slavík\" odbýval v neděl dne 21. června 1863 vel-\nkolepý výlet na hrad Valdek, jdi asi 2 hodiny cesty od\nměsta vzdálen jčst. Několik dní před tím učinil výbor k zpě-\nvácfcým spolkům v Lochovicích a na Příbrami, k veškerým\nsvým přispívajícím údům, konečně k měšťanstvu a honoracím\nnejbližšího vůkolí pozvání. Ačkoliv ještě v sobotu, tedy den\npřed výletem, šedý mrak celou zdejší krajinu pokrýval a déšť\ncelé půldne s oblak hojně se lil, nedali se podnikatelé za-\nstrašili, důvěřujíce v zdaření-se jich podniknutí. Avšak již\nodpoledne počaly se mraky trhati, na to počalo zlaté slunko\npo naší krajině svítiti. Přišla neděle a počasí výletníkům přálo,\nneb obloha se pořád víc a více jasnila. Již brzy po poledni\npřed 1 hodinou počali se výkonní údové zpěv. spolku jakož i\nobyvatelstvo na určitém místě četně scházeli, mladí, staří, do-\nmácí i přespolní obstupovali městské náměstí, cekajíce, až se\nznamení k odchodu dá. Mezi tím přišel zpěvácký spolek s do-\nmácí hudební kapelou a se svým nově zřízeným praporem\nk radnici, sestoupil se zde v kolo a zapěl před odchodem\nzvučným hlasem „Já jsem Slovan.\" Na to počali zpěváci, hu-\ndebníci a obecenstvo vstupovati na ověnčené vozy, jsouce vel-\nkým zástupem lidstva doprovázeni. Poněvadž veškeré z celého\nměsta, pak od p. předsedy Macháčka jakož i z blízké obce\nVésky přichystané povozy pro tak velký nával hostů neposta-\nčovaly, hleděno ponejvíce k tomu, aby alespoň krásná naše\npleť se vezla. Nemám slov ani hbitosti péra, abych malebnou\na zajímavou cestu popsati a čtenáři věrný obraz celého výletu\npodali mohl; chci tedy jenom některé z zajímavějších mo-\nmentů ještě jednou sobě na pamět uvésti. Všech povozů mohlo\nbýt přes 30 ; na prvním byla Hořovická kapela, majíc v čele\nvozu českého lva, na druhém voze vlál nový prapor zpěvá-\nckého spolku „Slavíka.u na čtvrtém voze vlál prapor mladších\nHořovických živnostníků, ponejvíce zámečníků, mezi nimiž byl\nzpěvácký spolek, konečně následovaly povozy hostů a dva po-\nvozy se zpěváckým spolkem Lochovickým, který nás\nu Komárova dohonil. Blíže hradu sestoupili výletníci s vozů a\nseřadivše se, táhli se zvučnou hudbou as prapory obou zpěv.\nspolků Hořovického a Lochovického v čele, na hrad, kde\nstřelbou a přátelským pokynutím dříve již přibyvších hostů\nuvítáni jsou. Několik kroků před hradem u prostřed vysokého\nlesa rozložili se výletníci na louce k tomu ůčeli zvláště upra-\nvené a nyní nastala všeobecná, nenucená zábava. Jedni vyhle-\ndávali přátel a známé z vůkolí, druzí spěchali na hrad, jiní\nkonečně obstoupli dobrou chmelovinou naplněné soudky, chtě-\njíce tělo vedrem a chůzí poněkud zmalátnělé občerstvili. Nežli\nse byl člověk v té směsici několika tisíc lidů ohlídl, hlásili\njiž, že [Příbramští hosté přicházejí. A v skutku, v několika\nminutách objevují se kulaté kloboučky s pestrým sokolím pe-\nrem, tu již viděli vousaté obličeje, červené košilky, volá se\nse všech stran „na zdar !\" a již se Hořovičtí a Lochovičtí\ns Příbramským „Sokolem\" vzájemně pozdravují. Podotknouti sluší,\nže s Příbramskými hostmi také pan Dr. Prachenský, zemský\nposlanec, jenž právě ten čas v Příbrami trávil, na Valdek\npřijel. Jak mile si zpěváci pooddechli, spustili pod řízením\nHořovického ředitele p. Kulhavého „Staročeskou.\" Po zpěvu,\nna kterém nejenom spolek Hořovický a Lochovický, ale i při-\nbylí tam údové zpěváckého spolku Příbramského se zúčastnili,\nnásledovala hudba a tanec. Trvavším zde asi hodinu ozna-\nmuje se příchod neméně vzácného hosta a sice opět poslance\np. professora Tonnera, jenž p. Macháčkem, předsedou\n„Slavíka\" doprovázen, v střed náš vstoupil. U přítomnosti\nřečených dvou vážených pánů hostu bavila se společnost při\nhudbě, zpěvu a tanci až do noci, naěež povozy poznenáhla\nk domovu se übírati počínaly. Po celém trvání této zábavy\npanoval nejvzornější pořádek a nejlepší veselost, i bude to\nzajisté přání všech, aby zpěvácký spolek zase brzy nějaký\nvýlet uspořádal.\nZ Králova Pole (v Kartouzích) dne 21. června. (Be-\nseda.) Dnešní beseda byla, jak se zdá, jen na kvap sesta-\nvena. Nejlépe ze všeho se snad líbily páně Mráčkový národní\npísně: „Synku, synku, oral-li jsi,\" pak „Když tě vidím, má\npanenko, v tom kostele klečeli\" a „Červená růžičko, co se ne-\nrozvíjíš ?\" Mimo sbor „Píseň sv. Vojtěcha\" zpívaly se ještě\n„Odvedeného prosba\" od Kříž ko vs ké ho, „Píseň Moravanů,\"\n„Šablenka,\" pak sólo „Na mou vlast\" od Pivody, jež dosti\nzdařile zazpíval p. Peka, a konečně „Kovářská,\" píseň se sbo-\nrem od Procházky. „Ženit nebo neženit,\" „Vysloužilec\" a\nněkolik drobných žertů deklamoval p. Putna. Návštěva byla četná.\nZ Pardubic. (Výroční zpráva zpěváckého\nspolku „Per stý na.\") Činnost svou započal zpěv. spolek\nv druhém roce svého trvání slavnostným svěcením praporu dne\n6. Lipna 1862. Po odbytých obřadech shromáždili se o 3. hod.\nodpoledne téhož dne výkonní údové spolku k výroční plné\nhromadě, v níž zvolen pan Mat. Kučera za ředitele, pp.\nTomšu, Janda, Hušek, Pospíšil za výbory a p. Klika za tajem-\nníka. Uzavřeno též, aby spolek přijal jméno „Perštýn.\"\nVelkou zásluhu získal si zpěv. spolek uspořádáním výletu na\nHoru Kunětickou dne 27. Lipna, v němž se 27 zpěv, spolku\ns 531 údy zúčastnilo a sice: Chrudimský (70), Pardubický\n(62), Vysokomýtský (40), Pražský „Hlahol\" (35), Heřmano-\nměstecký (34), Chrastecký (34), Královéhradecký (30), Ko-\nlínský (25), Novobydžovský (24), Čáslavský (24), Přeloučský\n(24), Hořieký (20), Královédvorský (19), Jaroměřský (18),\nLomnický (17), Česko-Třebovský (12), Choceňský (10), Li-\ntomyšlský (6), Česko-Skalický (5), Braodýsský (4), Mělnický\n(4), Kostelecký (4), Kutnohorský (3), Oustecký (3), Tur-\nnovský (2), Novo-Packý (1) a Berounský (1). Dne 1. srpna\nvysvěcen opravený městský pivovár, při kteréž slavnosti spo-\nlek „Perstýn\" ctyry sbory zapěl. Dne 7. srpna uzavřel výbor,\naby se z výnosu slavnosti na Kuněticích 404 zl. 51 kr. „Sva-\ntoboru\" zaslalo. K oslavení narozenin císaře J. M. Františka\nJosefa uspořádal spolek dne 17. srpna ve prospěch školní\nmládeže zábavu. Dne 18. srpna odbývaly se slavné služby\nboží za příčinou narozenin J. M. císaře a spolek účinkoval na\nkůru, zpívaje „Te Deum\" od J. Krejčího. Odpoledne téhož\ndne übírali se údové spolku k slavnosti Havlíčkově do\nBorové. Dne 24. srpna zúčastnilo se 12 členů studentské\nmerendy v Hostovicích, kdež 4 skladby zapěli. Dne 26. srp.\nuspořádal spolek co oktávní slavnost Havlíčkovu v měšťanské\nbesedě zábavu. Dne 31. srpna světil zpěv. spolek „Ratiboř\"\nv Hořicích svůj prapor, ku kteréž slavnosti výborové pp. Janda,\nHušek a Pospíšil co representace spolku vysláni byli. Dne 3.\nzáří zúčastnilo se 12 členů spolku studentské merendy v Dráž-\nko vicích, kdež několik skladeb přednesli. Dne 7. září se vy-\npravilo 18 členů spolku s praporem ku slavnosti Hankově do\nHořiněvsi. Po ukončení slavnosti übíraly se pánové Palacký a\nRieger do Pardubic, kdež přenocovali. Členové spolku ze slavnosti\nse vracející učinili jim, když byli průvodem s pochodněmi do\nbesedy měšťanské uvedeni, zastaveníčko, načež spolek pod ověn-\nčenou a osvětlenou podobiznou Hankovou v besedě „Naše pro-\nbuzení\" zapěl. Dne 15. září doprovodil spolek svého cestneho\na spolu přispívajícího a výkonného úda Jana Lorence ku hrobu\na zapěl dva smuteční sbory. Dne 22. září se zúčastnili čtyři\núdové, totiž ředitel pan Kučera, tajemník Klika a pp. Lernet\na Tichý slavnosti svěcení praporu zpěváckého spolku ve Dvoře\nKrálové. Dne 24. září uvítal v nádraží Pardubickém zpíváním"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7468, "texte": "národní hymny J. V. císaře pána, übírajícího se ku vojenským\ncvičením do Kolína. Dne 4. října, k oslavení nejvyšších jme-\nnin J. V. císaře Pána shromáždili se členové na kůru v děkan-\nském chrámu Páně a přednesli při slavných službách božích\ndva čtverozpěvy a ctyrhlasé „Te Deum\" od Krejčího; ku konci\npak zpívali národní hymnu. Dne 5. října uspořádal spolek\ns ochotníky divadelními zábavu pro pohořelé v Lomnici. Dne\n21. listopadu zpíval spolek Láblerovo rekviem při zádušní mši\nsv., kterouž divadelní společnost p. Stránského za ředitele di-\nvadelního Prokopa sloužiti dala. Dne 26. listop. zazpíval spo-\nlek k uvítání důst. vikáře P. J. Kupky ctverozpěv na kůru a\nuspořádal mu večer průvod s pochodněmi a pěvecké zastave-\nnícko; dne 7. pros. uspořádal spolek první zábavu pro\nsvé údy, v nížto výtečný pianista pan Fr. Kaván účinkoval.\nV den installace zapěl spolek při slavných službách božích\n„Veni sancte Spiritus,\" které výbor p. Janda ku slavnosti\nsložil a spolku věnoval, a ještě jeden zbožný ctverozpěv. Dne\n18. pros. byla nově zřízená vyšší dívčí škola od veledňstojného\np. děkana slavně vysvěcena. Spolek zpíval při církevním ob-\nřadu dva čtverozpěvy. Dne 31. pros. uspořádána v měštanské\nbesedě Sylvestrova zábava, při které spolek několik písní před-\nnášel. Dne 6. ledna 1863 uspořádal spolek zábavu v měštan-\nské besedě, kdežto více sborů a písní, jakož i skladeb na pi-\nano od ůdň přednešeno. Dne 8. ledna odbývány slavné služby\nboží za příčinou otevřeni zasedání zemského sněmu. Spolek\nzpíval „Veni sancte Spiritus\" od Jandy a zbožný ctverozpěv od\nNesvadNy. Dne 4. února zapělo více údů spolku při sňatku\nctěného plukovního lékaře a příznivce spolku pana Dra. Pařízka\nsvatební ctverozpěv. Dne 2. března doprovázel spolek ku hrobu\nsvého výkonného úda Karla Jiříčka a zpíval pohřební písně\npři vykropení mrtvoly, jakož i u hrobu a ve hřbitovní kapli.\nDne 9. března, v |den svatých apoštolů Crhy a Strachoty, zpí-\nval spolek Haslingrovu mši při slavných službách božích v dě-\nkanském chrámu Páně. Dne 22. března uspořádal spolek pro\nsvé údy pěveckou a hudební zábavu, při které kapela slavného\nc. k. 9. husarského pluku knížete Lichtensteina osobním říze-\nním kapelníka p. Jos. Zinke ze zvláštní ochoty spolupůsobila.\nDne 3. dubna, na veliký pátek, zapěl spolek večer o 6. hodině\nvečerní v děkanském chrámu Páně 4 zbožné čtverozpěvy. Dne\n23. dubna obětována zádušní mše sv. za největšího dobrodince\nPardubic Vojtěcha Perštýna, při kteréž pobožnosti spolek Láb-\nlerovo vokální rekviem zpíval. Téhož dne učinil spolek vele-\ndůstojňému vikáři a děkanu p. Jiřímu Kupkovi zastaveníčko,\npronášeje mu blahopřání ku jeho jmeninám. Mimo to působili\nlidové zpěv. spolku po celý rok v chrámu Páně na kůru.\nKnihy spolkové jsou v pořádku, listovna čítá 151 čísel (o 91\nvíce než in. r.). Spolek má ve 111 sešitech 203 hudební\nskladby (o 41 sešitů a 69 skladeb více než m. r.) v ceně\n157 zl. 60 kr. Během roku věnovali spolku skladby : p. Ed.\nNápravník, kapelník v Petrohradě píseň „Pardubská:\" pan\nFm. Vašák, magistrátní úřadník v Praze, sbor „Hlahol;\" pan\nFrant. Janda, výbor spolku, sbor „Veni sancte Spiritus.\"\nDarem obdržel spolek 3 sbory od p. Jandy, 2 od p. Teklého,\n1 od p. Procházky v Praze a 1 od p. Ježka. Příjmy obnášely\n1116 zl. 27 kr. kr., vydání 1033 zl.; zbývá v pokladnici\nhotových 83 zl. 27 kr. Ku konci druhého roku svého trvání\nměl spolek 47 výkonných, 110 přispívajících a 7 čestných členů.\n\nZ ciziny.\nZ Petrohradu. (Koncerty ruské hudební spo-\nlečnosti.) Jak známo, patří koncerty ruské hudební spo-\nločnosti k nejzajímavějším a sice nejen co do výběru skladeb,\nnýbrž i co do provedení. V 10 koncertech této jednoty sly-\nšeli jsme skladby vokální a instrumentální od J. Šeb. Bacha,\nBerlioze, Benneta, L. Beethovena, Carissima, Fel. Davida, Gade,\nGlucka, Haydna, Haendla, Cherubiniho, Méhúla, Mozarta, Men-\ndelssohna, Reinecka, Rossiniho, Spontiniho, Schumanna, Schu-\nBerta, Rich. Wagnera, Webra a pak skladby polských a ru-\nských skladatelů, jmenovitě v 1. koncertě: Fantasii\nna ruské písně pro sbor a orkestr od K. Ladova, v 2. kon-\ncertě (F-moll) pro klavír od Chopina a ouverturu k op eře\n„Ruslan a Ludmila\" od Glinky, v 3. větu synfonijní,\nslož. Gusakowský, v 4. balet z opery „Májová noc,\"\nslož. Sokalský; v 5. koncert pro housle Wieniawského ;\nv 6. sbor z opery „Démon\" od Vittinghofa a koncert\npro cello od Davidova; v 7. koncert (G-dur) od Ant.\nRubinsteina; v 8. scéna z opery „Natelio\" od Kuje,\nkoncert od Lipinského; v 9. ouverturu španělskou od\nGlinky; v 10. balet z opery „Gromoboj\" od Yěrstovského.\nCo se komorní hudby dotýče, dávaly se zde sonáty pro dva\nnástroje, tria a kvartetta atd. od L. Beethovena, Haydna, Men-\ndelssohna, Mozarta, Onslova, Schumanna, Schuberta, Webra;\npak druhou cenou poctěné kvartetto od KasíriotaSkan-\nderbega a první cenou korunované kvartetta od Afa-\nnaševa. V konservatoriu bylo tohoto roku 173 žáků muž-\nského i ženského pohlaví.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Dalibor\" v Slaném\nodbýval dne 28. a 29* června slavnost svěcení práporu as\nním spojené pěvecké, hudební a deklamatorní akademie. Skladby\nod zpěv. spolkli: Pražského „Hlaholu,\" roudnického „Řípa/4 loun-\nského „Vlastislava,\" rakovnického, novostrašeckého, mělnického,\nslánského „Dalibora\" a hornické kapely z Brandýska předne-\nseny, byly následovní: 1. Ouvertura z „Cikánky\" od Balfého.\n2. Proslov od J. Jahna. 3. „Naše probuzení,\" sbor od L. Pro-\ncházky, (cest. úda „Dalibora\"). 4. Deklamace. 5. „Vlasti,\"\ndvojsbor s doprovázením hudby od L. Procházky. 6. Duetto z\nopery „II Masnadieri\" od Verdiho. 7♦ „Rekův sen,\" sbor od\nK. Slavíka. 8. Deklamace. 9. „Nedejme se,\" směs z českých\nnárodních písní od J. Fiedlera, kapelníka hudby brandýské.\n10. „Vítězný pochod vojův Zábojových44 ze zpěvohry „Záboj\"\nod J. L. Zvonare, (cest. úda ~Dalibor Těšíme se na ob-\nšírnou zprávu našeho p. dopisovatele.\n';V* Zpěvácký spolek v Blatné „Úslavan\"\nvytýčil ponejprv při slavnosti božího těla svůj prápor, který\nvelmi skvostný je. Tentýž njá na červeně a modré lemované\nbílé půdě stříbrného lva, nad nímž jméno spolku „Úslavan\"\na nad tímto koruna se nachází. Dále pak je k němu připo-\njena bílá stužka s heslem: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti\"\na červená s heslem: „Pro Boha a právo!\" a na hořejším\nkonci drevce je lýra. Zpěvácký spolek zúčastnil se dne 28.\nm.m. při slavnosti na Zvíkově.\n„ v\n** Železnobrodský zpěvácký spolek se\nnyní po delší nečinnosti zase k jarému životu probuzuje. Tak\nuspořádal dne 21. m.m. v zahradě p. Max. Schůze pěveckou\nzábavu o 5. hod. odpolední, jejíž program byl zajímavý, do-\nbře provedený a od obecenstva potleskem chvalně přijatý. Vy-\nsloveno jest přání, aby se jen častěji takové zábavy opakovaly.\nŽe činnost spolku nyní značně postupuje, vysvítá z toho, že se\npřičinil k tomu, aby se letos dne 2. srpna velká pěvecká slav-\nnost bližších okolních spolků v SemiJech odbývala, jejíž pro-\ngram a pořádek slavnostní co nejdříve uveřejněn bude.\nZ p ěváctí spolkové v Nákle u Olo-\nmouce, vŠlapanicích a Štěpánově na Moravě\npodnikli dne 28. m.m. výlet do lesů Střenskýcb, ku které slav-\nnosti též jiní zpěv. spolkové sezváni byli. Všecky spolky, do-\nhromady asi 150 zpěvákův, přednášely následující sbory : 1.\n„Co to hučí háj?\" 2. „Kde domov můj\" od Fr. Škroupa.\n3. „Slovan jsem a Slovan budu\" od Vašáka. 4. „Utonulá\"\nod Křížkovského. Na to pak střídavě přednášely jednotlivé\nspolky všeliké sbory, celkem 12 čísel.\nZpěv. spolek „Orlice\" v Kostelci n. 0.\npodnikl dne 29. in. m. t. j. na den sv. apošt. Petra a Pavla"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4688, "texte": "pěvecký výlet na hrad Poctejn. Program byl následující: Pro-\nslov. 1. Sbor „Na Prahu\" od Veita. 2. Ouvertura „Attila\"\nod Verdiho. 3. Sbor „Utonulá\" od Křížkovského. 4. Ka-\nvatina z opery „Cikánka\" od Balfého. 5. Sbor „Cikáni\" od\nVogla. 6. Sbor „Naprej\" od Jenka. 7. Slavnostní ouver-\ntura od Suppého. 8. Sbor „Hlahol\" pochod Bendi a. 9. Sbor\n„První pochod z národních písní\" od Bendla. 10. Sbor „Kde\ndomov můj.\" Čistý výnos z dobrovolných příspěvků věnuje se\nku zřízení pomníku Amosa Komenského.\nZpěváčky spolek v Táboře odbýval dne 23.\nčervna 1863 v sále na střelnici hudební produkci, jejížto pro-\ngram byl následující: 1. Arie ze zpěvohry „Marta\" od Flo-\ntova, sextetto. 2. „Staročeská,\" sbor od Fr. Š křoup a.3.\n„Doktorka nad doktory,\" deklamace od F. Douchy. 4. „L'on-\ndine\" od J. Schulhofa, sólo pro piano. 5. „Pomoc pro nára-\nmnou lásku,\" sbor od L. Procházky, věnovaný spolku zpě-\nváckému v Táboře (dle rukopisu). 6, „Svoji k svému,44 sólo\nse sborem od L. Procházky. 7. Humoristické ctění od Přer-\nhofa. 8. „Hlahol,\" sbor od K. Bendla. 9. Hudba.\n*** Při volbě výboru zpěv. spolku „P er-\nštýna\" v Pardubicích zvoleni jsou za předsedu p. Mat.\nKučera, učitel na hlavní škole v Pardubicích, a do výboru pp.\nVácl. Pospíšil, Jan Tomšu, Jan Hušek a Jan Baudyš, za ta-\nemníka a pokladníka zvolen jest jednohlasně pan Klika. Mimo\np. Baudyše jest výbor týž jako v předešlém roce.\nBrandýsský zpěv. spolek „Bojan44 odbýval\ndne 21. června b. r. pěveckou zábavu, a sice druhou čtvrtletní\npro své údy přispívající. Program byl následující: 1. „Hla-\nhol,\" pochod od K. Bendla. 2. „Odvedeného prosba\" od P.\nKřížkovského. 3. „Staročeská\" od J. N. Škroupa. 4.\n„Sbor loupežníků\" od Wintera a5. „Žežulinka pak násle-\ndovala taneční zábava. Výnos čistý, jenž věnován jest školám\nBrandýsským, obnáší 7 zl. 70 kr. —l—\nzpěvácký spolek „Zvon\"\npodnikl dne 21. m.m. první výlet svůj do Štěkné u velkém\núčastenství obecenstva Strakonického i přespolního. V, Štěkné\nna ostrově byly předneseny četné sbory velmi zdařile a hudba\nbavila obecenstvo až do večera, kdy zpěvácký spolek u vo-\nlání „sláva\" zpáteční cestu opět nastoupil. Představený obce\nStěkné s mlynářem tamnějším děkovali jmenem celé obce za\ntuto zábavu.\nV* Plzeňský zpěvácký spo lek „H1 aho 1\" učinil\nJeho Exc. vicepresidentovi místodržitelství hr. Belcredimu\npřibyvšímu do Plzně zastavenícko, při němž zapěl: „Naše\nvlast ve světě jediná44 od Procházky „Plavci na Vltavě\"\nod Vogla „Staročeská\" od J. Škroupa „Marné vý-\nstrahy44 a „Kde domov můj\" od Škroupa. Jeho Exc. uvítán\nbyl po první písni voláním „sláva!\" a vyslovil se velmi chvalně\no dovednosti zpěváků.\n*** Zpěv. spolek *„Buryan\" v Ledci uspořádal\ndne 14.m. m. výlet do lesa „Něcriny\" s novým výletním pra-\nporem, který od více p. údů spolku věnováu byl. Poněvadž\ndeštivé počasí tcho dne trvalo až přes poledne, nesešlo se tolik\núčastníků; předce ale dostavilo se jich nad očekávání mnoho\nze všech tříd města a vůkolí. Zábava poskytovaná výletníkům\nzpěvem, hudbou, tancem a jiným spůsobem byla velmi živá a\ntrvala do večera.\nNěmecko-Brodský zpěvácký spolek „Ja-\nson\" jmenoval za své čestné údy p. Jana Šrámka, c. k. pod-\nkrajského, p. P. Karla Šindeláře, gyrnn. ředitele v Něm. Brodě,\np. Františka Yogla, professora na konservatoriu a hudebního\nskladatele v Praze.\nV* Zpěvácký spolek Královický „Hlahol\"\npodnikne dne 12. cervence t. r. společně se zpěváckým spol-\nkem Radnickým výlet ku zříceninám hradu Krašova nad Be-\nrounkou. i\n\nOchotnická divadla.\nSpolečnost divadelní p. Kramuela nachází se\nnyní ve Vodňanech. Mezi jinými představeními provozovala:\n„Ševcův vychovanec\" „Fraška jest dobrá medicína\"\n„Marie Záleská\" „Dráteník\" „Karel Skřeta\" „Chudý\npísničkář\" „Mateřské požehnání\" „Karla XII. navrácení-\nse do vlasti\" „Tvrdohlavá žena\" „Chyba lávky\"\n„Muž dle zákona\" (od Kramuela přeložen) „Chudý kejklíř\"\n„Lesní panna\" „Dcera loupežníkova\" aj. Zvláště se ale\nlíbila „Královna a její milostník,\" drama ve 4 jednáních od\np. Kramuela přepracována. Dne 17. in. m. dávala společnost\n„Pátý akt\" a na to „Přítel v nouzi.\" Pan Vesecký-Wall-\nburg, jemuž obecním zastupitelstvem ředitelství Plzeň-\nského divadla pro příští zimní dobu svěřeno bylo, angažo-\nval prý již pro toto divadlo četnou společnost. Představení\nmají započíti 15. zářím. Pan Vesecký slibuje nový repertoir\ndramatických kusů, jakož i provedení všech Offenbachových\noperetek. Vnitřní úprava Plzeňského divadla svěřena jest panu\nC. Behrovi z Prahy, který návrh svůj radě městské již před-\nložil. Úprava tato bude prý nad míru skvostná a vkusná. Pan\nHýra slíbil, že daruje divadlu velký lustr. Pan purkmistr dr.\nMaschauer slíbil novou oponu, p. ingenieur Bellani nové spouště.\nTaké sedadla a lóže budou prý nově zřízeny*\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "150", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.5", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 7434, "texte": "Dopisy z Čech.\nZ Hořovic. (Výlet na Val dek.) Hořovický zpěvácký\nspolek „Slavík\" odbýval v neděl dne 21. června 1863 vel-\nkolepý výlet na hrad Valdek, jdi asi 2 hodiny cesty od\nměsta vzdálen jčst. Několik dní před tím učinil výbor k zpě-\nvácfcým spolkům v Lochovicích a na Příbrami, k veškerým\nsvým přispívajícím údům, konečně k měšťanstvu a honoracím\nnejbližšího vůkolí pozvání. Ačkoliv ještě v sobotu, tedy den\npřed výletem, šedý mrak celou zdejší krajinu pokrýval a déšť\ncelé půldne s oblak hojně se lil, nedali se podnikatelé za-\nstrašili, důvěřujíce v zdaření-se jich podniknutí. Avšak již\nodpoledne počaly se mraky trhati, na to počalo zlaté slunko\npo naší krajině svítiti. Přišla neděle a počasí výletníkům přálo,\nneb obloha se pořád víc a více jasnila. Již brzy po poledni\npřed 1 hodinou počali se výkonní údové zpěv. spolku jakož i\nobyvatelstvo na určitém místě četně scházeli, mladí, staří, do-\nmácí i přespolní obstupovali městské náměstí, cekajíce, až se\nznamení k odchodu dá. Mezi tím přišel zpěvácký spolek s do-\nmácí hudební kapelou a se svým nově zřízeným praporem\nk radnici, sestoupil se zde v kolo a zapěl před odchodem\nzvučným hlasem „Já jsem Slovan.\" Na to počali zpěváci, hu-\ndebníci a obecenstvo vstupovati na ověnčené vozy, jsouce vel-\nkým zástupem lidstva doprovázeni. Poněvadž veškeré z celého\nměsta, pak od p. předsedy Macháčka jakož i z blízké obce\nVésky přichystané povozy pro tak velký nával hostů neposta-\nčovaly, hleděno ponejvíce k tomu, aby alespoň krásná naše\npleť se vezla. Nemám slov ani hbitosti péra, abych malebnou\na zajímavou cestu popsati a čtenáři věrný obraz celého výletu\npodali mohl; chci tedy jenom některé z zajímavějších mo-\nmentů ještě jednou sobě na pamět uvésti. Všech povozů mohlo\nbýt přes 30 ; na prvním byla Hořovická kapela, majíc v čele\nvozu českého lva, na druhém voze vlál nový prapor zpěvá-\nckého spolku „Slavíka.u na čtvrtém voze vlál prapor mladších\nHořovických živnostníků, ponejvíce zámečníků, mezi nimiž byl\nzpěvácký spolek, konečně následovaly povozy hostů a dva po-\nvozy se zpěváckým spolkem Lochovickým, který nás\nu Komárova dohonil. Blíže hradu sestoupili výletníci s vozů a\nseřadivše se, táhli se zvučnou hudbou as prapory obou zpěv.\nspolků Hořovického a Lochovického v čele, na hrad, kde\nstřelbou a přátelským pokynutím dříve již přibyvších hostů\nuvítáni jsou. Několik kroků před hradem u prostřed vysokého\nlesa rozložili se výletníci na louce k tomu ůčeli zvláště upra-\nvené a nyní nastala všeobecná, nenucená zábava. Jedni vyhle-\ndávali přátel a známé z vůkolí, druzí spěchali na hrad, jiní\nkonečně obstoupli dobrou chmelovinou naplněné soudky, chtě-\njíce tělo vedrem a chůzí poněkud zmalátnělé občerstvili. Nežli\nse byl člověk v té směsici několika tisíc lidů ohlídl, hlásili\njiž, že [Příbramští hosté přicházejí. A v skutku, v několika\nminutách objevují se kulaté kloboučky s pestrým sokolím pe-\nrem, tu již viděli vousaté obličeje, červené košilky, volá se\nse všech stran „na zdar !\" a již se Hořovičtí a Lochovičtí\ns Příbramským „Sokolem\" vzájemně pozdravují. Podotknouti sluší,\nže s Příbramskými hostmi také pan Dr. Prachenský, zemský\nposlanec, jenž právě ten čas v Příbrami trávil, na Valdek\npřijel. Jak mile si zpěváci pooddechli, spustili pod řízením\nHořovického ředitele p. Kulhavého „Staročeskou.\" Po zpěvu,\nna kterém nejenom spolek Hořovický a Lochovický, ale i při-\nbylí tam údové zpěváckého spolku Příbramského se zúčastnili,\nnásledovala hudba a tanec. Trvavším zde asi hodinu ozna-\nmuje se příchod neméně vzácného hosta a sice opět poslance\np. professora Tonnera, jenž p. Macháčkem, předsedou\n„Slavíka\" doprovázen, v střed náš vstoupil. U přítomnosti\nřečených dvou vážených pánů hostu bavila se společnost při\nhudbě, zpěvu a tanci až do noci, naěež povozy poznenáhla\nk domovu se übírati počínaly. Po celém trvání této zábavy\npanoval nejvzornější pořádek a nejlepší veselost, i bude to\nzajisté přání všech, aby zpěvácký spolek zase brzy nějaký\nvýlet uspořádal.\nZ Králova Pole (v Kartouzích) dne 21. června. (Be-\nseda.) Dnešní beseda byla, jak se zdá, jen na kvap sesta-\nvena. Nejlépe ze všeho se snad líbily páně Mráčkový národní\npísně: „Synku, synku, oral-li jsi,\" pak „Když tě vidím, má\npanenko, v tom kostele klečeli\" a „Červená růžičko, co se ne-\nrozvíjíš ?\" Mimo sbor „Píseň sv. Vojtěcha\" zpívaly se ještě\n„Odvedeného prosba\" od Kříž ko vs ké ho, „Píseň Moravanů,\"\n„Šablenka,\" pak sólo „Na mou vlast\" od Pivody, jež dosti\nzdařile zazpíval p. Peka, a konečně „Kovářská,\" píseň se sbo-\nrem od Procházky. „Ženit nebo neženit,\" „Vysloužilec\" a\nněkolik drobných žertů deklamoval p. Putna. Návštěva byla četná.\nZ Pardubic. (Výroční zpráva zpěváckého\nspolku „Per stý na.\") Činnost svou započal zpěv. spolek\nv druhém roce svého trvání slavnostným svěcením praporu dne\n6. Lipna 1862. Po odbytých obřadech shromáždili se o 3. hod.\nodpoledne téhož dne výkonní údové spolku k výroční plné\nhromadě, v níž zvolen pan Mat. Kučera za ředitele, pp.\nTomšu, Janda, Hušek, Pospíšil za výbory a p. Klika za tajem-\nníka. Uzavřeno též, aby spolek přijal jméno „Perštýn.\"\nVelkou zásluhu získal si zpěv. spolek uspořádáním výletu na\nHoru Kunětickou dne 27. Lipna, v němž se 27 zpěv, spolku\ns 531 údy zúčastnilo a sice: Chrudimský (70), Pardubický\n(62), Vysokomýtský (40), Pražský „Hlahol\" (35), Heřmano-\nměstecký (34), Chrastecký (34), Královéhradecký (30), Ko-\nlínský (25), Novobydžovský (24), Čáslavský (24), Přeloučský\n(24), Hořieký (20), Královédvorský (19), Jaroměřský (18),\nLomnický (17), Česko-Třebovský (12), Choceňský (10), Li-\ntomyšlský (6), Česko-Skalický (5), Braodýsský (4), Mělnický\n(4), Kostelecký (4), Kutnohorský (3), Oustecký (3), Tur-\nnovský (2), Novo-Packý (1) a Berounský (1). Dne 1. srpna\nvysvěcen opravený městský pivovár, při kteréž slavnosti spo-\nlek „Perstýn\" ctyry sbory zapěl. Dne 7. srpna uzavřel výbor,\naby se z výnosu slavnosti na Kuněticích 404 zl. 51 kr. „Sva-\ntoboru\" zaslalo. K oslavení narozenin císaře J. M. Františka\nJosefa uspořádal spolek dne 17. srpna ve prospěch školní\nmládeže zábavu. Dne 18. srpna odbývaly se slavné služby\nboží za příčinou narozenin J. M. císaře a spolek účinkoval na\nkůru, zpívaje „Te Deum\" od J. Krejčího. Odpoledne téhož\ndne übírali se údové spolku k slavnosti Havlíčkově do\nBorové. Dne 24. srpna zúčastnilo se 12 členů studentské\nmerendy v Hostovicích, kdež 4 skladby zapěli. Dne 26. srp.\nuspořádal spolek co oktávní slavnost Havlíčkovu v měšťanské\nbesedě zábavu. Dne 31. srpna světil zpěv. spolek „Ratiboř\"\nv Hořicích svůj prapor, ku kteréž slavnosti výborové pp. Janda,\nHušek a Pospíšil co representace spolku vysláni byli. Dne 3.\nzáří zúčastnilo se 12 členů spolku studentské merendy v Dráž-\nko vicích, kdež několik skladeb přednesli. Dne 7. září se vy-\npravilo 18 členů spolku s praporem ku slavnosti Hankově do\nHořiněvsi. Po ukončení slavnosti übíraly se pánové Palacký a\nRieger do Pardubic, kdež přenocovali. Členové spolku ze slavnosti\nse vracející učinili jim, když byli průvodem s pochodněmi do\nbesedy měšťanské uvedeni, zastaveníčko, načež spolek pod ověn-\nčenou a osvětlenou podobiznou Hankovou v besedě „Naše pro-\nbuzení\" zapěl. Dne 15. září doprovodil spolek svého cestneho\na spolu přispívajícího a výkonného úda Jana Lorence ku hrobu\na zapěl dva smuteční sbory. Dne 22. září se zúčastnili čtyři\núdové, totiž ředitel pan Kučera, tajemník Klika a pp. Lernet\na Tichý slavnosti svěcení praporu zpěváckého spolku ve Dvoře\nKrálové. Dne 24. září uvítal v nádraží Pardubickém zpíváním"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3409, "texte": "národní hymny J. V. císaře pána, übírajícího se ku vojenským\ncvičením do Kolína. Dne 4. října, k oslavení nejvyšších jme-\nnin J. V. císaře Pána shromáždili se členové na kůru v děkan-\nském chrámu Páně a přednesli při slavných službách božích\ndva čtverozpěvy a ctyrhlasé „Te Deum\" od Krejčího; ku konci\npak zpívali národní hymnu. Dne 5. října uspořádal spolek\ns ochotníky divadelními zábavu pro pohořelé v Lomnici. Dne\n21. listopadu zpíval spolek Láblerovo rekviem při zádušní mši\nsv., kterouž divadelní společnost p. Stránského za ředitele di-\nvadelního Prokopa sloužiti dala. Dne 26. listop. zazpíval spo-\nlek k uvítání důst. vikáře P. J. Kupky ctverozpěv na kůru a\nuspořádal mu večer průvod s pochodněmi a pěvecké zastave-\nnícko; dne 7. pros. uspořádal spolek první zábavu pro\nsvé údy, v nížto výtečný pianista pan Fr. Kaván účinkoval.\nV den installace zapěl spolek při slavných službách božích\n„Veni sancte Spiritus,\" které výbor p. Janda ku slavnosti\nsložil a spolku věnoval, a ještě jeden zbožný ctverozpěv. Dne\n18. pros. byla nově zřízená vyšší dívčí škola od veledňstojného\np. děkana slavně vysvěcena. Spolek zpíval při církevním ob-\nřadu dva čtverozpěvy. Dne 31. pros. uspořádána v měštanské\nbesedě Sylvestrova zábava, při které spolek několik písní před-\nnášel. Dne 6. ledna 1863 uspořádal spolek zábavu v měštan-\nské besedě, kdežto více sborů a písní, jakož i skladeb na pi-\nano od ůdň přednešeno. Dne 8. ledna odbývány slavné služby\nboží za příčinou otevřeni zasedání zemského sněmu. Spolek\nzpíval „Veni sancte Spiritus\" od Jandy a zbožný ctverozpěv od\nNesvadNy. Dne 4. února zapělo více údů spolku při sňatku\nctěného plukovního lékaře a příznivce spolku pana Dra. Pařízka\nsvatební ctverozpěv. Dne 2. března doprovázel spolek ku hrobu\nsvého výkonného úda Karla Jiříčka a zpíval pohřební písně\npři vykropení mrtvoly, jakož i u hrobu a ve hřbitovní kapli.\nDne 9. března, v |den svatých apoštolů Crhy a Strachoty, zpí-\nval spolek Haslingrovu mši při slavných službách božích v dě-\nkanském chrámu Páně. Dne 22. března uspořádal spolek pro\nsvé údy pěveckou a hudební zábavu, při které kapela slavného\nc. k. 9. husarského pluku knížete Lichtensteina osobním říze-\nním kapelníka p. Jos. Zinke ze zvláštní ochoty spolupůsobila.\nDne 3. dubna, na veliký pátek, zapěl spolek večer o 6. hodině\nvečerní v děkanském chrámu Páně 4 zbožné čtverozpěvy. Dne\n23. dubna obětována zádušní mše sv. za největšího dobrodince\nPardubic Vojtěcha Perštýna, při kteréž pobožnosti spolek Láb-\nlerovo vokální rekviem zpíval. Téhož dne učinil spolek vele-\ndůstojňému vikáři a děkanu p. Jiřímu Kupkovi zastaveníčko,\npronášeje mu blahopřání ku jeho jmeninám. Mimo to působili\nlidové zpěv. spolku po celý rok v chrámu Páně na kůru.\nKnihy spolkové jsou v pořádku, listovna čítá 151 čísel (o 91\nvíce než in. r.). Spolek má ve 111 sešitech 203 hudební\nskladby (o 41 sešitů a 69 skladeb více než m. r.) v ceně\n157 zl. 60 kr. Během roku věnovali spolku skladby : p. Ed.\nNápravník, kapelník v Petrohradě píseň „Pardubská:\" pan\nFm. Vašák, magistrátní úřadník v Praze, sbor „Hlahol;\" pan\nFrant. Janda, výbor spolku, sbor „Veni sancte Spiritus.\"\nDarem obdržel spolek 3 sbory od p. Jandy, 2 od p. Teklého,\n1 od p. Procházky v Praze a 1 od p. Ježka. Příjmy obnášely\n1116 zl. 27 kr. kr., vydání 1033 zl.; zbývá v pokladnici\nhotových 83 zl. 27 kr. Ku konci druhého roku svého trvání\nměl spolek 47 výkonných, 110 přispívajících a 7 čestných členů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "150", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.5.2", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.6", "debut_caractere": 3411, "fin_caractere_exclue": 4894, "texte": "Z ciziny.\nZ Petrohradu. (Koncerty ruské hudební spo-\nlečnosti.) Jak známo, patří koncerty ruské hudební spo-\nločnosti k nejzajímavějším a sice nejen co do výběru skladeb,\nnýbrž i co do provedení. V 10 koncertech této jednoty sly-\nšeli jsme skladby vokální a instrumentální od J. Šeb. Bacha,\nBerlioze, Benneta, L. Beethovena, Carissima, Fel. Davida, Gade,\nGlucka, Haydna, Haendla, Cherubiniho, Méhúla, Mozarta, Men-\ndelssohna, Reinecka, Rossiniho, Spontiniho, Schumanna, Schu-\nBerta, Rich. Wagnera, Webra a pak skladby polských a ru-\nských skladatelů, jmenovitě v 1. koncertě: Fantasii\nna ruské písně pro sbor a orkestr od K. Ladova, v 2. kon-\ncertě (F-moll) pro klavír od Chopina a ouverturu k op eře\n„Ruslan a Ludmila\" od Glinky, v 3. větu synfonijní,\nslož. Gusakowský, v 4. balet z opery „Májová noc,\"\nslož. Sokalský; v 5. koncert pro housle Wieniawského ;\nv 6. sbor z opery „Démon\" od Vittinghofa a koncert\npro cello od Davidova; v 7. koncert (G-dur) od Ant.\nRubinsteina; v 8. scéna z opery „Natelio\" od Kuje,\nkoncert od Lipinského; v 9. ouverturu španělskou od\nGlinky; v 10. balet z opery „Gromoboj\" od Yěrstovského.\nCo se komorní hudby dotýče, dávaly se zde sonáty pro dva\nnástroje, tria a kvartetta atd. od L. Beethovena, Haydna, Men-\ndelssohna, Mozarta, Onslova, Schumanna, Schuberta, Webra;\npak druhou cenou poctěné kvartetto od KasíriotaSkan-\nderbega a první cenou korunované kvartetta od Afa-\nnaševa. V konservatoriu bylo tohoto roku 173 žáků muž-\nského i ženského pohlaví."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "151", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.5.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.6", "debut_caractere": 4896, "fin_caractere_exclue": 7468, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Dalibor\" v Slaném\nodbýval dne 28. a 29* června slavnost svěcení práporu as\nním spojené pěvecké, hudební a deklamatorní akademie. Skladby\nod zpěv. spolkli: Pražského „Hlaholu,\" roudnického „Řípa/4 loun-\nského „Vlastislava,\" rakovnického, novostrašeckého, mělnického,\nslánského „Dalibora\" a hornické kapely z Brandýska předne-\nseny, byly následovní: 1. Ouvertura z „Cikánky\" od Balfého.\n2. Proslov od J. Jahna. 3. „Naše probuzení,\" sbor od L. Pro-\ncházky, (cest. úda „Dalibora\"). 4. Deklamace. 5. „Vlasti,\"\ndvojsbor s doprovázením hudby od L. Procházky. 6. Duetto z\nopery „II Masnadieri\" od Verdiho. 7♦ „Rekův sen,\" sbor od\nK. Slavíka. 8. Deklamace. 9. „Nedejme se,\" směs z českých\nnárodních písní od J. Fiedlera, kapelníka hudby brandýské.\n10. „Vítězný pochod vojův Zábojových44 ze zpěvohry „Záboj\"\nod J. L. Zvonare, (cest. úda ~Dalibor Těšíme se na ob-\nšírnou zprávu našeho p. dopisovatele.\n';V* Zpěvácký spolek v Blatné „Úslavan\"\nvytýčil ponejprv při slavnosti božího těla svůj prápor, který\nvelmi skvostný je. Tentýž njá na červeně a modré lemované\nbílé půdě stříbrného lva, nad nímž jméno spolku „Úslavan\"\na nad tímto koruna se nachází. Dále pak je k němu připo-\njena bílá stužka s heslem: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti\"\na červená s heslem: „Pro Boha a právo!\" a na hořejším\nkonci drevce je lýra. Zpěvácký spolek zúčastnil se dne 28.\nm.m. při slavnosti na Zvíkově.\n„ v\n** Železnobrodský zpěvácký spolek se\nnyní po delší nečinnosti zase k jarému životu probuzuje. Tak\nuspořádal dne 21. m.m. v zahradě p. Max. Schůze pěveckou\nzábavu o 5. hod. odpolední, jejíž program byl zajímavý, do-\nbře provedený a od obecenstva potleskem chvalně přijatý. Vy-\nsloveno jest přání, aby se jen častěji takové zábavy opakovaly.\nŽe činnost spolku nyní značně postupuje, vysvítá z toho, že se\npřičinil k tomu, aby se letos dne 2. srpna velká pěvecká slav-\nnost bližších okolních spolků v SemiJech odbývala, jejíž pro-\ngram a pořádek slavnostní co nejdříve uveřejněn bude.\nZ p ěváctí spolkové v Nákle u Olo-\nmouce, vŠlapanicích a Štěpánově na Moravě\npodnikli dne 28. m.m. výlet do lesů Střenskýcb, ku které slav-\nnosti též jiní zpěv. spolkové sezváni byli. Všecky spolky, do-\nhromady asi 150 zpěvákův, přednášely následující sbory : 1.\n„Co to hučí háj?\" 2. „Kde domov můj\" od Fr. Škroupa.\n3. „Slovan jsem a Slovan budu\" od Vašáka. 4. „Utonulá\"\nod Křížkovského. Na to pak střídavě přednášely jednotlivé\nspolky všeliké sbory, celkem 12 čísel.\nZpěv. spolek „Orlice\" v Kostelci n. 0.\npodnikl dne 29. in. m. t. j. na den sv. apošt. Petra a Pavla"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3428, "texte": "pěvecký výlet na hrad Poctejn. Program byl následující: Pro-\nslov. 1. Sbor „Na Prahu\" od Veita. 2. Ouvertura „Attila\"\nod Verdiho. 3. Sbor „Utonulá\" od Křížkovského. 4. Ka-\nvatina z opery „Cikánka\" od Balfého. 5. Sbor „Cikáni\" od\nVogla. 6. Sbor „Naprej\" od Jenka. 7. Slavnostní ouver-\ntura od Suppého. 8. Sbor „Hlahol\" pochod Bendi a. 9. Sbor\n„První pochod z národních písní\" od Bendla. 10. Sbor „Kde\ndomov můj.\" Čistý výnos z dobrovolných příspěvků věnuje se\nku zřízení pomníku Amosa Komenského.\nZpěváčky spolek v Táboře odbýval dne 23.\nčervna 1863 v sále na střelnici hudební produkci, jejížto pro-\ngram byl následující: 1. Arie ze zpěvohry „Marta\" od Flo-\ntova, sextetto. 2. „Staročeská,\" sbor od Fr. Š křoup a.3.\n„Doktorka nad doktory,\" deklamace od F. Douchy. 4. „L'on-\ndine\" od J. Schulhofa, sólo pro piano. 5. „Pomoc pro nára-\nmnou lásku,\" sbor od L. Procházky, věnovaný spolku zpě-\nváckému v Táboře (dle rukopisu). 6, „Svoji k svému,44 sólo\nse sborem od L. Procházky. 7. Humoristické ctění od Přer-\nhofa. 8. „Hlahol,\" sbor od K. Bendla. 9. Hudba.\n*** Při volbě výboru zpěv. spolku „P er-\nštýna\" v Pardubicích zvoleni jsou za předsedu p. Mat.\nKučera, učitel na hlavní škole v Pardubicích, a do výboru pp.\nVácl. Pospíšil, Jan Tomšu, Jan Hušek a Jan Baudyš, za ta-\nemníka a pokladníka zvolen jest jednohlasně pan Klika. Mimo\np. Baudyše jest výbor týž jako v předešlém roce.\nBrandýsský zpěv. spolek „Bojan44 odbýval\ndne 21. června b. r. pěveckou zábavu, a sice druhou čtvrtletní\npro své údy přispívající. Program byl následující: 1. „Hla-\nhol,\" pochod od K. Bendla. 2. „Odvedeného prosba\" od P.\nKřížkovského. 3. „Staročeská\" od J. N. Škroupa. 4.\n„Sbor loupežníků\" od Wintera a5. „Žežulinka pak násle-\ndovala taneční zábava. Výnos čistý, jenž věnován jest školám\nBrandýsským, obnáší 7 zl. 70 kr. —l—\nzpěvácký spolek „Zvon\"\npodnikl dne 21. m.m. první výlet svůj do Štěkné u velkém\núčastenství obecenstva Strakonického i přespolního. V, Štěkné\nna ostrově byly předneseny četné sbory velmi zdařile a hudba\nbavila obecenstvo až do večera, kdy zpěvácký spolek u vo-\nlání „sláva\" zpáteční cestu opět nastoupil. Představený obce\nStěkné s mlynářem tamnějším děkovali jmenem celé obce za\ntuto zábavu.\nV* Plzeňský zpěvácký spo lek „H1 aho 1\" učinil\nJeho Exc. vicepresidentovi místodržitelství hr. Belcredimu\npřibyvšímu do Plzně zastavenícko, při němž zapěl: „Naše\nvlast ve světě jediná44 od Procházky „Plavci na Vltavě\"\nod Vogla „Staročeská\" od J. Škroupa „Marné vý-\nstrahy44 a „Kde domov můj\" od Škroupa. Jeho Exc. uvítán\nbyl po první písni voláním „sláva!\" a vyslovil se velmi chvalně\no dovednosti zpěváků.\n*** Zpěv. spolek *„Buryan\" v Ledci uspořádal\ndne 14.m. m. výlet do lesa „Něcriny\" s novým výletním pra-\nporem, který od více p. údů spolku věnováu byl. Poněvadž\ndeštivé počasí tcho dne trvalo až přes poledne, nesešlo se tolik\núčastníků; předce ale dostavilo se jich nad očekávání mnoho\nze všech tříd města a vůkolí. Zábava poskytovaná výletníkům\nzpěvem, hudbou, tancem a jiným spůsobem byla velmi živá a\ntrvala do večera.\nNěmecko-Brodský zpěvácký spolek „Ja-\nson\" jmenoval za své čestné údy p. Jana Šrámka, c. k. pod-\nkrajského, p. P. Karla Šindeláře, gyrnn. ředitele v Něm. Brodě,\np. Františka Yogla, professora na konservatoriu a hudebního\nskladatele v Praze.\nV* Zpěvácký spolek Královický „Hlahol\"\npodnikne dne 12. cervence t. r. společně se zpěváckým spol-\nkem Radnickým výlet ku zříceninám hradu Krašova nad Be-\nrounkou. i"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "151", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.5.4", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.7", "debut_caractere": 3430, "fin_caractere_exclue": 4678, "texte": "Ochotnická divadla.\nSpolečnost divadelní p. Kramuela nachází se\nnyní ve Vodňanech. Mezi jinými představeními provozovala:\n„Ševcův vychovanec\" „Fraška jest dobrá medicína\"\n„Marie Záleská\" „Dráteník\" „Karel Skřeta\" „Chudý\npísničkář\" „Mateřské požehnání\" „Karla XII. navrácení-\nse do vlasti\" „Tvrdohlavá žena\" „Chyba lávky\"\n„Muž dle zákona\" (od Kramuela přeložen) „Chudý kejklíř\"\n„Lesní panna\" „Dcera loupežníkova\" aj. Zvláště se ale\nlíbila „Královna a její milostník,\" drama ve 4 jednáních od\np. Kramuela přepracována. Dne 17. in. m. dávala společnost\n„Pátý akt\" a na to „Přítel v nouzi.\" Pan Vesecký-Wall-\nburg, jemuž obecním zastupitelstvem ředitelství Plzeň-\nského divadla pro příští zimní dobu svěřeno bylo, angažo-\nval prý již pro toto divadlo četnou společnost. Představení\nmají započíti 15. zářím. Pan Vesecký slibuje nový repertoir\ndramatických kusů, jakož i provedení všech Offenbachových\noperetek. Vnitřní úprava Plzeňského divadla svěřena jest panu\nC. Behrovi z Prahy, který návrh svůj radě městské již před-\nložil. Úprava tato bude prý nad míru skvostná a vkusná. Pan\nHýra slíbil, že daruje divadlu velký lustr. Pan purkmistr dr.\nMaschauer slíbil novou oponu, p. ingenieur Bellani nové spouště.\nTaké sedadla a lóže budou prý nově zřízeny*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "152", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.5.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.7", "debut_caractere": 4680, "fin_caractere_exclue": 4688, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "152", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.2.5.5.1", "titre_corps": "— Českým umělcům! Výbor odboru „Besedy", "titre_sommaire": "— Českým umělcům! Výbor odboru „Besedy", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.7", "debut_caractere": 4690, "fin_caractere_exclue": 7002, "texte": "— Českým umělcům! Výbor odboru „Besedy\numělecké\" pro výtvorné umění tímto ohlašuje, že co prémie\núdům „Besedy umělecké\" následující 4 písně národní, které\nse u skvostné úpravě dřevotiskem vydati mají, pro rok 1863\na 1864 určeny jsou: 1. „Už mou milou na oddavky vedou,\"\n2. Měla jsem chlapce, už nemám nic/43. „Váša slouhu ten\nmá troubu,\" 4. Osiřelo dítě o půl druhém letě,44 5. „Teěe\nvoda od javora.44 K nahlédnutí jsou všechny tyto písně v Er-\nbenově sbírce národních písní; z dvou posledních lze jednu\nneb druhou volili. Všichni pp. údové odboru pro výtvorné\numění, kteří by se chěli illustrací těchto písní zúcastniti, nechf\nzadrží následující podmínky: Každá illustrace neobnášej více\n10\" výšky a 8\" šířky, odpovídej úplně slovanskému rázu urče-\nných písní, buď co možná jednoduchá v provedení a lehkou\nornamentikou kolem po krajích ozdobena, mnoho-li místa za-\nujímají slova i s hudbou (jeden hlas s průvodem piana), musí\nbýti na skizze dobře udáno. Všechny skizzy zaslány buďtež\nnejdéle do 15. cervence 1863 starostovi odboru pro vý-\ntvorné umění Jos. Mánesovi (v Spálené ulici c. 75—II.);\nk později zaslaným nebude se brati žádného ohledu. Jméno\numělce přiloží se v zapečetěné obálce s nějakým heslem na\nzevnější straně, kteréž buď též na skizze uvedeno. Za nejlepší\nuznané skizzy vydají se dřevotiskem a původce jich obstará\nsám kresbu na dřevo. Honorár za takovou kresbu na dřevu\nurčen jest dle bohatosti komposice na 30—70 zl. r. c. K tomu\ncíli zvolí odbor pro výtvorné umění zvláštní komisi 5 údův,\nkterá nad nejlepšími pracemi rozhodne. Jména pp. umělců,\njichžto illustrace za nejlepší uznány budou, oznámí se pak\nzvláště veřejnými listy. Pp. umělci, kteří posud nejsou údové\n„Besedy umělecké,\" neb v Praze se nezdržují, mohou taktéž\nkonkurovati, přistoupí—li do té doby co údové, aneb ohlásí—iž\npři zaslání illustrac, že co údové k „Besedě umělecké\" při-\nstupují. Pp. umělcům zůstavuje se úplně, chtějí—li jednu neb\nvícero skizz zaslati. Kdož by konečně nadzmíněné písně neměl\npo ruce, neobtěžuj si ústně neb písemně obrátiti se k jedna-\ntelství odboru (v Karlově ulici č. 157—I.).\nV Praze, dne 19. června 1863.\nStarosta „Besedy umělecké\": J. Wenzig.\nJednatel „Besedy umělecké\" : JUC. J. Sklenář.\nStarosta odboru pro výtvorné uměni: Jos. Mánes.\nJednatel odboru pro výtvorné umění : Hyn. Lechleitner."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4688, "texte": "Divadelní almanab. Nížepsaný uvádí všem\npřátelům Českého divadla v známost, že sestavuje a každý\npříští rok sestavovati bude rádný český almanah divadelní. 'Ob-\nsah 1. ročníku bude následující:\n1. Seznam veškerých údů král. zem. proz. divadle v Praze.\n(Každoročně).\n2. Seznam provozovaných her na tomto divadle až do\nkonce listopadu 1863. (Každoročně.)\n3. Stručné pojednání o veškerých českých kočujících spo-\nlečnostech.\n4. Stručné pojednání o veškerých ochotnických divadlech\nčeských.\n5. Proslov, přednesený při otevření král. zem. proz. di-\nvadla v Praze.\n6. Výbor životopisů osobností, působící v oboru dramati-\nckém. (Bude pokračovat.)\n7. Jednoaktová původní veselohra. (Každoročně.)\n8. Drobnější zprávy, nejnovější kuplety a p. (Každoročně.)\n9. Seznam divadelních her v posledním desítiletí tiskem\nvyšlých.\nPánům ředitelům ochotnických akočujících\nspolečností český ch!\nDovoluji sobě Vašnosti uctivě žádati, abyste sobě ne-\nobtěžovali zaslati mi co možná v nejkratší lhůtě a) seznam\núdůy kočujících společností, pak krátký popis celého působení\nspolečnosti od započetí jejího, b) Jména o ochotnická divadla\nnejvíce zásluhy sobě získavších pánů a dám, jakož i stručnou\nhistorii ochotnického divadla samého. Koje se nadějí, že mi\ntěchto důležitých pomůcek ku sestavení řádného almanahu se\nposkytne, znamenám se s úctou\nVáclav Em. Klement,\nnapověda česk. zem. proz. divadla v Praze,\nbytem v Lípové ulici č. 469-70-11. u p. Klasa.\nÚspěch staročeské hudby v Lipsku. Dne\n,14. máje b. r. odbýval slovútný Riedlův zpěv. spolek v Lipsku\nvokální koncert. Program téhož koncertu obsahoval mimo jiné\nskladby též dvě staročeské a sice, píseň : „Kdož jste Boží bo-\njovníci\" v úpravě pro smíšený sbor od J. L. Zvonaře, a figu-\nrovaný chorál: „Bože, můj dárce všeho dobrého\" od J.Trojana\nz r. 1574. Jak Lipské hudební noviny píší, učinily skladby tyto\nneobyčejný dojem na obecenstvo. V poznámce k referátu o témž\nkoncertu praví redakce: „Aniž bychom cenu těchto zpěvů po-\nsledním slovem platně ustanovili, budiž zde výslovně potvrzeno,\nže zpěvy ty při řečené produkci zcela neobyčejný dojem na obe-\ncenstvo učinily. Tolik jest jisto, že se v nich objevila až posud\nneznámá, ve vysokém stupni pozoruhodná zvláštnost starší sbo-\nrové hudby, jež aby se v opětnou a širší známost uvedla, žá-\ndoucno jest.44 Referent sám pak pojal velmi dobře řečené\nzpěvy, i vylíčil v málo slovech povahu a ráz těchto písní\nvelmi vhodně. Celý referát o koncertu, v němž písně provedeny\nbyly, nalézá se v 21. čísle od 22. máje v „Neue Zeitschrift\nfur Musik.\"\nKapela p. K. Komzáka, která jak známo společen-\nský výlet do Hamburgu od V. Petzolda podniknutý provázet!\nbude, dostala od c. k. rak. konsula p. z Merků čestné nabíd-\nnutí, aby před budovou výstavy v Hambuurku od 14. až do\n21. Lipna se slyšeti dala. Na večer uspořádá tatéž kapela za-\nhradní koncert v Hamburku a okolí.\nPan Quido Havlasa, bývalý žák varhanické\nškoly a nyní učitel při hlavní škole Jindřicho-Hradecké, vydal\nnákladem Karla Janského v Jindřichově Hradci „Vý-\nběr vědomostí hudební ch zpěváku nevyhnu-\ntelných,\" kterážto knížka zvláště pro slavné zpěv. spolky\nurčena jest. Mimo theoretické části nacházejí se v tomto spisku\ntéž praktická cvičení.\nSI. Gabriela Hofrichterova engažována jest\npro zimní saisonu v Kolíně nad Rýnem.\nSI. Beitlova neproniknuvši v Berlíně, zpívala po-\nhostinsku v Lipsku, kdež se velice líbila a také bez pochyby\nengažována bude.\nNáš Alex. Dreyschock navrátil se z Petrohtadu\ndo Prahy. Taktéž sem přibyli pp. Vojáček a Černý.\nPan Houdek, člen českého divadla, je prý, jak se\nDrážďanský „Theatermoniteur\" dovídá, u divadla „Vídeňské\nměsto\" (Wienerneustadt) engažován.\nVyobrazeuí pohřebního průvodu. Nákladem\nčinného obchodnictví p. Ludevíta Fleischera vyjde co nejdřív\nJitografovaný památní list s věrným vypodobením impo-\nsantního pohřebního průvodu zesnulého a tak všeobecně váže-\nného a zasloužilého měštanosty Fr. Pštrossa. Při tak vel-\nkém účastenství ctitelů zesnulého bude as onen památní list\nnejen pro ty, kteří se v tomto průvodu zúčastnili, nýbrž i pro\nvenkovské přátele zemřelého velkou zajímavost míti. Cena to-\nhoto památního lístku bude i méně zámožným přístupna, neboť\njest na 35 a 50 kr. a se zlatým rámcem na 1 zl. určena.\nZakázkám napřed učiněným vyhoví se nejlepšíini otisky. V tom-\ntéž skladě lze dostati krásnou podobiznu zesnulého měšťanosty\nFr. Pštrossa dle přírody litografovanou za 1 zl. Podobizna jeho\nve formátě navštívenek po 70 kr. Konečně leží na skladě\np. Lud. Fleischera fotografie Treumannova divadla ve\nVídni za 50 kr.\nOtče náš. Ve Vídni vyšel u F. Gloggla Staro-\nslovanský „Otče náš\" ve čtverhlasích. Na tisíciletou památku\nsv. Cyrilla a Methoděje složil Jan Levoslav Bella. Cena 80 kr."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.1", "texte": "Fr. Tůma a Václ. Tomášek co skladatelé\nkostelní.\nOd hraběte dra. Laurencina.\n(Pokračování a dokončení.)\nTéž Tomášek náleží, přísně—li to vezmeme, mezi hu-\ndební racionalisty* Avšak on uskutečnil svůj princip na\ncestě mnohem rozmanitěji ještě zapletené, na oné totiž, která\nnejen k všestrannosti vede, nýbrž která nám v Tomášku\nukazuje skladatele kostelního, jenž svou nádhernou hudbou,\načkoliv světlem rozumu k božské myšlence zíral, každé\nstruny srdce lidského se dotknul. Tomášek působil ve\nsvých smutečních mších (H-moll a C-moil), ve své mši Es-\na C-dur jakož i ve svém velkolepém, vzletuplném „Dies\nirae\" k slovům v Gothově Faustu nejen objemnou hojností,\npodivuhodně odvážlivé, překvapující harmonie, kontrapunktu\na rhytmiky : nýbrž i docela zvláštním kouzlem svého melo-\ndického spůsobu provedení. Též V. Tomášek toho u vyso-\nkém stupni dovedl, svého posluchače do tajemného edenu\nonoho spánku ukolíbati, jenž nám pevného přesvědčení, kte-\nréž, i když se probudíme, neztratíme, dodává, tak že v roz-\numovém živlu tónového světa něco leží, jež nám nahražuje\nproud výlevu nejčistší víry, citu a srdce. Kdož našeho bo-\nhužel již zesnulého hudebního myslitele a pátrajícího básníka\ntónů a jeho výtečná díla zná; bude věděli, že Václav To-\nmášek jen cestou docela vlastního, samostatného a nejpřísněj-\nšího myšlení a tříbení svého zralého uměleckého přesvědčení\ndosáhl. Každý chovanec z jeho výborné školy také se upa-\nmatuje, jak se to docela zvláštně s Tomáškovou vírou v po-\nsitivní obsah náboženství mělo; on se upamatuje, jak tento\nduchaplný, všestranně vzdělaný a híubokomyslící muž dle\nsměru své povahy, tedy nejen co umělec, nýbrž i co člo-\nvěk proti všemu, co se zjevením a podáním jmenuje, roz-\nhodně v odporu se nacházel. A nechť každý poslechne si\njeho obě mše, jakou víru dýchají jeho Creda, jak vroucí\njsou jeho Kyrie Qui tollis Benedictus Agnus\nJ)ei; nechť si každý poslechne tu plamennou horlivost, s níž\nzpívá: „Chvála buď Bohu na nebesích !\" Nechť si poslechne\nněžný, smířlivý poklid, jenž nás v Bona jeho korunovací\nmše ovívá; nechť cítí každý jeho přesvědčené proniknutí\nčistým křesťanstvím a prostředkováním milosti Panny Marie\nz jeho obou „Et incarnatus ;w nechť se každý vžije v jeho\nvelkolepé rozjímání tónové v posledním soudu jeho skladbou\ny>l)ies iraea a zvláště úchvatnou, zmenšenou septimovou\ntriou v Tuba mirum jeho C-moll rekviem, nechť každý\njen pocítí jeho uvědomělou lásku k vykupiteli v Recordare\njeho obou smutečních mší; a zajisté pak nevypoví nikdy\nválku takovémuto racionalismu. Z takovýchto tónů lze pozo-\nrovati věrné a uvědomělé, pročež i přísné pojmutí idey\nboží, i když toto na půdě racionalismu, rubu to nábožen-\nství vyrostlo. Tomášek zbudoval si věčný pomník v chrámu\npravého t. j. bohoslužebného umění.\n\nPetrohradské konservatorium.\nOd Frant. Černého.\n.Jak známo, otevřeno bylo od ruské hudební jednoty\nzaložené Petrohradské konservatorium, které nejvyšším úka-\nzem od 17. října 1861 schváleno jest dne 1. září 1862, a\njelikož se domnívám, že mnohý ze čtenářů žádostiv bude\nzvěděti, jak ústav tento zřízen jest, chci zde trochu zevrub-\nněji o něm se zmíniti.\nÚplný kurs na konservatoriu trvá, jako u Pražského\n6 let a roční běh 9 měsíců, a sice od 1. září až do\n1. června.\nKdo do nejnižší třídy vstoupili chce, musí alespoň uměti\npsát a čisti. Ti, kteří již nějakou hudební přípravu mají,\nmohou dle ustanovení professorů do tříd jejich vědomostem\nodpovídajících přijati býti.\nDo školy mohou osoby obojího pohlaví všech stavů\nvstoupiti; avšak musí se křestním listem vykázati. Osoby\nnáležející stavům poplatným, musí mimo to s sebou při—\nnésti propustní list z jich obce na čas jejich zde pobytí.\nVšichni žáci jsou řádní; mimo to připouštějí se i svo-\nbodní žáci.\nPřijímání do konservatoria trvá od 15. srpna až do\n1. žáří.\nKaždý žák platí za vyučování 100 rublů stř. v dvou"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.2", "texte": "lhůtách napřed: 50 rublů zaplatí se dne 1. září aSO rublů\ndne 1. února. Ti, kteří by nebyli dotčenou sumu až do\nlhůty zaplatili, nejsou do školy připuštěni.\nSvobodnými posluchači slují oni, kteří jen jednomu ná-\nstroji aneb zvláštnímu vyučovacímu předmětu naučiti se chtějí;\ntito platí ročně, když se toliko zpěvu aneb hře na jeden\nnástroj učiti chtějí 125 rublů; za theorii hudební kom-\nposice 75 rublů a za kurs historie hudby 25 rublů.\nŽáci, kteří s úspěchem celý kurs (6 let) absolvují, do-\nbydou si pojmenování „Svobodní umělci\" as tím spoje-\nných práv osobního čestného měšťanstva (osvobození od\nplacení daně a vojenské služby). Též žáci, kteří nebyli\nchovanci ústavu, mohou dosíci pojmenování „Svobodný umě-\nlec,\" pakli se zkoušce podrobí as úspěchem ji odbudou.\nŘeditelem konservatoria jest A. G. Rubinstein od ře-\nditelství hudební jednoty zvolený a od J. V. velkokněžny\nHeleny Pavlovny, protektorky této jednoty, stvrzený.\nProfessorové, adjunkti a učitelové konservatoria Petro-\nhradského jsou tito :\nProf. Hynek Vojáček (Moravan) učí začátečním základům\nhudby dámy-\n„ C. Ljadov učí začátečním základům hudby pány.\n„ N. Zaremba učí theorii hudební komposice.\n„ C. Davidov „ historii hudby.\nŘed. Rubinstein „ instrumentaci.\nProf. Mad. Nissen-S alomanová učí zpěvu dámy.\n„ Piccioli J\n„ Gamieri > učí zpěvu pány.\n„ Catalano \\\n„ A. Dreyschock učí pianu; Peterson jeho adjunkt.\nŘed. A. Rubinstein „ „ Villoing jeho adjunkt.\nProf. Leszeticki „ „ Fan-Ark jeho adjunkt.\n„ Gerke „ „ Černý (Čech) jeho adjkt.\nUčitelové piana: Ribasov a Kasov.\n„ Stiehl učí varhanám.\n„ Wieniawski učí houslím; Ferictjewič jeho adjunkt,\nRaab učitel.\n„ C. Schubert učí cellu; Seifert (Čech) jeho adjunkt.\n„ Ferrero „ kontrabassu.\n„ Luft „ hoboji.\n„ Ciardi „ flétně.\n„ Cavalini „ klarinetu.\n„ Krankenhagen „ fagotu.\n„ Metzdorf „ plechovým nástrojům*\n„ Zabel „ harfě.\nMimo to učí se žáci ruské, německé, italské řeči, vše-\nobecné historii, počtářství, náboženství, krasopisu, psaní not.\nKažay professor obdrží za každou v týdnu dávanou\nhodinu roěně (9 měsíců) 100 rublů; adjunkt za každou\nv týdnu dávanou hodinu 50 rublů a učitel 40 rublů.\nKaždému žáku (specialistu) dostane se dvakrát za tý-\nden 1 hodina (v 1 hodině dva záci dohromady) vyučování.\nPovinným žákům na piano dvakrát za týden (4 žáci dohro-\nmady).\nLetošního roku [navštěvovalo 160 žáků a žákyň kon-\nservatorium Petrohradské.\n\nKočiči fuga.\nYýjev ze života umělce.\n\nMyslete si malý domek, napolo ukrytý v temnozeleném\nmyrtovém keři, ovinutý révou, obklíčený planými růžemi a\npomerančovými stromy; myslete si v pozadí na krásném\nlůžku spočívající Neapoli, královnu veškerých měst, a nad\ntím rozprostřenou věčně usmívající-se italskou oblohu. Ta-\nkovýto malebný obrázek poskytuje rozkoš očím napolo oslo-\nněným ledem a sněhem a vmysleme se s toužebným srdcem\nv tuto bujnou lahodu, tak jako bychom sami oživující, opo-\njující políbení slunce cítili a cizí, okouzlující nádheru již-\nních krajin zírali. Pakli že jste se občerstvili chvilku po-\nhledem na tento malý obraz, obraťte pak své zraky též\nk obstarožnému, nedbale oděnému muži, jenž před dveřmi\ndomku svého sedě, do dálky hledí. Pomerančový strom střásá\nod času k času vonné květy na něj; on si toho nevšímá;\nrůže celují jeho týmě, pestří motýlové lítají, hrajíce kolem\nněho; nadarmo čilý, rozkošný život se ho dotýká. A\npřec spočívala vášeň a pohnutí v jeho temném, ušlechtilém\nobličeji a plápolající italské oči kontrastovaly ku podivu se\nsněžnou bělostí jeho hlavy. Byl to mistr Alessandro Scar-\nlatti. Harfa opírala se o jeho sesli a před ní usadil se s ne-\nvýslovně vážným pohledem as nenapodobitelnou důstojností\nvelký černý kocour. Pohrávali špičkou ohonu, která jako\njeho levé ucho sněžná byla, docela tiše v strunách, při kte-\nrémžto zvláštním experimentu přirozeným spůsobem rozličné\ncizí tóny se objevily. Oddávalť se vůbec, anto jeho vzne-\nšený velitel nikdy v těchto hudebních studiích nelibost svou\nna jevo nedával, každého jitra bezohledně svému geniu, pře-\njížděl špičkou ohonu se směšnými posuňky a skoky po\nharfě semo tamo a zapěl si časem v návalu citů jeden z oněch\nstarých zádumčivých nápěvů svého pokolení, který, jak se\ntvrdí, s to jest, nejtvrdší kámen obměkčili a nejrozumněj-\nšího člověka o rozum připravili. To vše nehnulo mistrem\nScarlattim, naopak, on se tomu srdečně smál, když jeho\nkocour do hudebního vidění upadl. Večer však seděl kocour\nvždy s pohnutým obličejem v koutě komnaty svého milova-\nného pána a mistr sám hrál pak na harfu. To byla ale\nv skutku radost pcslouchati; neboť všichni ptáčkové, kteří\nna pomerančových stromech a na myrtových větvích zpívali,\npřilétali k otevřenému oknu, by naslouchali, a růže strkaly\nhlavičky své s takovou nedočkavostí a rychlostí dohromady,\nže při tom často něžné poupátko o sladký svůj život přišlo.\nV tomto postavení vypadal však mistr jako podivný starý\npěvec Ossian s tím rozdílem, že jej bolest a hoře netísnily.\nJaký div tedy, že při takovýchto čarozvucích citlivá duše\nnezkaženého kocoura, jenž mimo to svou zemřelou lásku\noplakával, v tesknotu se rozplynul a že jeho zelené oči za-\nslzely. Scarlatti zpozorovav tyto skvostné slzy, vzal svého\nvěrného čtvernohého spoludruha k sobě, hladil, objímal, ce-\nloyai jej tak dlouho, až opět v podivný svůj kočičí rozmar\npřišel. Kocour žil vůbec velmi rozkošně u svého dobroti-\nvého pána, jemuž vším byl: \"přítelem, ženou, dítětem, jehož\nnikdy ani ve dne ani v noci neopustil.\nKomponoval-li starý mistr, musel mu Ponto tiše, tiše"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.3", "texte": "znamenitým svým bílým ohonem týmě hladiti, při čemž bez\npohnutí na levém rameně seděl. Časem byl též Scarlatti\nprudký, netrpělivý, když se mu myšlénka nevyjasnila, když\njeko ruka umdlela aneb bezbožný inkoust zhoustl; tu sletěl\nkocour náhlým cuknutím ramen pána svého se svého vyso-\nkého sídla do prostřed světnice. To však nerozmrzelo ko-\ncoura, nýbrž on zůstal při podobných nepříjemnostech přívě-\ntivý, jako moudrá žena k vadícímu se muži, na to opět se\nvždy útulně vrátil a zasedl po několika okamžicích bolestného\nvyhnanství znova, pohodlně při tom předa, na opuštěný svůj trůn.\nZa to ale dostalo se mu, když jeho velitel konečně péro byl\nodložil, tisícero lichocení a ještě jiných věcí, které jeho ža-\nludek velmi rozveselily.\nTo vše bylo hezká a dobrá věc, kdyby jen byla někdy\nnebývala neděle, jediný to smutný den pro kocoura Ponta.\nV neděli přicházíval totiž docela podivný a čtverácký tovaryš\nk mistru Scarlattimu a prodléval u něho tak dlouho, dokud\ntichá noc žárem a leskem unylou zemi v hvězdnatý plást!\nsvůj nezahalila. Tento mladý host byl největší mistrův mi-\nláček z dálného Německa sem přišlý a jmenoval se Hasse;\nto si kocour pamatoval, jakož i jeho bílý a červený obličej\na jeho hnědé vlasy. Nebylo veselejšího a skotačivějšího mla-\ndíka nad tohoto mladého Sasa, jenž mírného Ponta na vše-\nchen možný spůsob trýznil a urážel: brzy mu přivázal zvo-\nnek k ohonu, brzy obul mu dětské střevíce na nohy, brzy\nověnčil jej růžemi a posypal jej pomorančovými květy, je-\njichžto silný zápach kocourův nos naprosto snésti nemohl a\nčemuž se vždy s křečovitým a opětným kýcháním příčil.\nK tomu ještě měl mladý Sas ještě malého nezvedeného\npsa, o němž však i Ponto, jeho úhlavní nepřítel, vyznati se\nmusel, že byl půvabný, sněžně bílý, obratný a milostný, s chy-\ntrýma hnědýma očima. Tento rozmazlený miláček byl ještě\ndivočejší, rozpustilejší, než jeho velitel, a kocour zlobii se\nnad jeho drzostí.\nA byla neděle, když kocour divoce fantasuje dolů a\nnahoru po harfě skákal; jeho velitel pohlížel v myšlenkách\njsa zadumán do dálky, jak jsme to již dříve byli podotkli. A\nhle, obávaný nepřítel objevil se skutečně již při prvním pre-\nludium. Lehce a vesele kráčel mladík krásných kadeřů a svěžích\nlící ku Scarlattimu a vedle něho poskakoval jeho nejmilejší\nspoludruh.\n„Dobré jitro, mistře Scarlatti !w zvolal příchozí srdečně\na vesele, „jak jsem se na Vás těšil.\"\nScarlatti pokynul hlavou a usmál se na polo přívětivě\nnad libým pozdravením a na polo úšklebně nad podivným ně-\nmeckým přízvukem a ovdětil:\n„Jsemí dnes špatný společník a přítel, milý Hasse! mám\ntolik mnoho v hlavě, rozličné tóny těkají kolem mého ucha\npestré jako směsice a já přec nemohu žádnou melodii z nich\nutvořiti; hledámf něco docela zvláštně originálního, a poně-\nvadž toho nalézti nemohu, jsem v zoufání. Prosím Vás, nechte\nmne na pokoji se svým čtveráctvím, sice zakroutím krk Va-\nšemu malému, rozmazlenému psíku.\n„Zvolna, zvolna, mistře Scarlatti!\" zvolal host, „to ne-\njde tak snadno; Vy jste v špatném rozmaru, to vidím, ale\nmého malého pejska nesmíte se dotknouti. Vždyť víte, že to\nbyl poslední dar mé rozkošné, rusé milenky a že mne má\nsprovázeti, jako její láska a věrnost mne sprovázejí.\"\nMistr obrátil se k mladíkovi s laskavým úsměchem a\nzíral do jeho jasného, skoro ješté dětinského obličeje.\nMladistvý blouznivec stál tu podepřen o strom pomo-\nrančový, obklíčen jižní nádherností, oči k nebi upíral a zdál\nse sníti o své dálné milované vlasti, o jasném nebi, o zele-\nných stromech, pestrých kvítkách a sněhem ověnčených kop-\ncích. Aneb byly snad jeho myšlénky toužebné u nejrozkoš-\nnější květiny u jeho věrné, vzdálené milenky ?\nBrzy však zmizely chmury, které se byly na jeho mla-\ndistvém čele rozprostřely; pejsek vyskočil naň a políbil\nmu ruce.\nMistr Scarlatti zahloubal se opět do svých myšlének a\nponechal to svému malému žáku, aby o udržení pokoje a\npořádku jeho malé domácnosti bděl. To také skutečně mla-\ndík nějakou chvíli dělal, drže oběma zvířátkům výborné ká-\nzaní; na konec však vytáhl malou paruku a brejle ze své\nkapsy, aby navzdor všemu zpírání se rozhořčeného Ponta tím\nozdobil. To se zalíbilo zvláště nezbednému pejsku: štěkalf\nhlasitě a tancoval před zoufalým trpitelem tak obratně a ozdo-\nbně semo tamo jako tanečnice.\nScarlatti ohlídl se po skupenině a musel se skrytě smáti,\nstřežil se však svému lehkovážnému žáku slabost svou uká-\nzati; nýbrž mumlal naopak dosti na hlas tak, že Hasse vý-\nbuchu Scarlattiho se obávaje oba chovance do světnice mi-\nstrovy vlákal.\nStarý klavír byl otevřen; ruce mladíka projížděly klá-\nvesy, hrálf divoký tanec čarodějnic.\nPes skákal jako posedlý a vrhl se konečně na záda\nnebohého Ponta, předníma nohami něžně jeho krk objímaje.\nTu přešla dlouhá trpělivost ušlechtilé kocourové duši. S my-\nšlénkou „Býf či nebýf\" počal se svým malým břemenem\nna zádech jako zběsilý běhati ano skoro lítatis hledělť na\nstěny vyíézti, skákal s velkým hlukem po seslích a stolech,\ntak že Scarlattiho noty a papíry jako plevy kolem lítaly.\nHasse sem přiběhl; nadarmo, žádné volání, žádné plí-\nsnění a hubování nepomohlo. Konečně unavil se Ponto; stud\nnad učiněnou mu potupou, zlost nad svou vlastní slabostí\nzbudily v jeho prsou velkolepou myšlénku. Chtělf svého ve-\nlitele o pomoc a ochranu volati. Bez odkladu vyskočil na\nklávesy klavíru,, běhal po nich dvakrát sem a tam, při čemž\npronikavě zamňoukl.\nPři prvních slovech spadl pejsek polo bez sebe se zad\nPantových. Temný akkord zvěstoval toto padnutí. Brejle ko-\ncourovy následovaly, toliko paruka mu zůstala. Podivné tyto\ntony utvořily melodii: Hasse naslouchal; otevřeným oknem\npohlížel sem, ale mezi vinnými listy a planými růžemi\nstarý mistr ozářen jsa v obličeji sluncem vášnivé radosti\na zvolal:\n„Sem ke mně, milý kocourku! tys to našel!\"\nA Ponto vrhl se celý jsa umdlen v náruč svého veli-\ntele, kterýž současně svého žáka Hasse domů poslal a jej na\ndruhý den k sobě objednal.\nKdyž druhého dne mladík k svému mistru přišel, uká-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.4", "texte": "zal mu Scarlatti se zářícím a vítězoslavným pohledem list\nhustě notami posetý, nad nimiž se velikými písmenami skvěl\nnápis vFuga kobibí.\"\nMistr Scarlatti zasedl si ke klavíru a hrál; mladý Hasse\npoznal ale v podivné, uměle zosnované a zbudované thémě\nokamžitě s veselým úžasem bědný nářek a pekelné melodie\ndivoké honby, kterou po klávesích diyoký kocour provozoval.\nMistr a žák smáli se konci o závod. Korunovaný ko-\ncour ale seděl na levém rameně svého velitele a tento tvr-\ndil až do své smrti, že se Ponto zcela lidsky pospolu smál.\n\nE. P.\n\nZ Petrohradu.\nHynek Vojáček.\n(Alex. Sěrov a jeho opera „Judita.\" Opery\n„Nataša\" a „Zaporožec.\" Turba.)\nBoj je ukončen. Strana počtem tuze slabá, rázu velmi\nsvárlivého, hlava tvrdá; vůle ale železná vybojovala si na\nkonec vítězství tak úplného, že i druh i vrah hrdinskými\nčiny očarováni, si velkodušně pospíšili podati si ruku k věč-\nnému jak se říká přátelství. Alex. Sérov, člověk\nne mladý, bez zevnější uhlazenosti, s pevným ale přesvěd-\nčením a důvěrou ve svou hudební nadanost přestál již mnohý\nboj a časté porážky jej jen více tužily a tvrdá jeho lebka\nvíc a více se stavěla na odpor všemu obyčejnému, všednímu,\npodlému i veškeré šabloně. Vysoký rozum a nevšední lite-\nrární znalosti sloužily jemu za výhodnou a sarkazmy jeho za\nostrou zbraň k potýkání-se s nepřátely. Prorazit ale\nneprorazil; naopak postavení jeho u společnosti vždy víc a\nvíce se horšilo a již již hrozil jemu osud nejtrpčí poma-\ntenost) neb pozorovaly se o ní známky na něm. Petro-\nhradská hudební společnost jej před několika lety již vyvrhla\nze svého středu za jízlivost jeho slov a poněkud cynické\nchování. V poslední době již ani jedny noviny nepropůjčily\nmísta jeho řádkům, tak že Sěrov ještě jenom nápadnou\nsvou postavou takřka strašil Petrohradčany. Tu najednou sly-\nšíme: A* Sěrov prodal svůj domeček a vzdal se státní\nslužby, by mohl dokončit a jak náleží proskoumat svou pěti-\naktovou operu ! Pověst ta jak by s nebe spadla. Však za-\nnedlouho ucházel se Sěrov o postavení svého díla i u carské\ndivadelní direkce. A hle, direkce ustoupila návalu zvěda-\nvosti a nynějšího vlasteneckého smýšlení Petrohradských tea-\ntrálů. Opera se stavěla, dekorace se hotovily a zkoušky\nzapočaly. Zkoušek bylo mnoho, 18 s órkestrem a kolik\nteprv předběžných se sborem a sólisty! Hudba jest (niko-\nliv ruská) původní a faktura na nejvýš nesnadná; proto i\nnamáhavé studování a nejistota výsledku, tak že Sěrov sám\nřídiv zkoušky, na zpěv již již pochyboval o úspěchu a vpadl\npro vzrůstající zdráhání-se zpěváků do nebezpečné nesvor-\nnosti. Však osud se nad ním slitoval! První, ač ještě ne\ndost připravená zkouška s órkestrem odhalila záclonu chaosu.\nChuť mezi hudebníky výkonnými se vzmáhala, pověst o za-\njímavé nové opeře po městě se bleskem rozšiřovala, až ko-\nnečně při generální zkoušce se divadlo umělci všech druhů\n(arciť zdarma) tak naplnilo, že zvláště po ukončení zkoušky\ni Jerišské vítězství nemohlo Jozuovi větší radosti spůsobit, než\nvýsledek opery svému skladateli. Chvalovtipy se jen sypaly\nna hlavu malinké postavy Sérová, odcházejícího skrz řady\nparteru domů. Pokoření protivnic Sěrovi nevěděli jakým\nvtipem zaobaliti chvalořeči své, by si ničeho nezadali; nic\nale naplat! Jen v binu spočívá žití!\nPředmět k dramě — Judita a Holofern\nLibretto si sám Sěrov napsal. Hlavní roli dal jak se\nsamo sebou rozumí Juditě, pak sboru židův. Ještě velmi\nvděěná úloha jest Holofernova. Ona pro me%%osopran ale\nvysoká ; tato pro tak zvaný sólový bas. Obě úlohy jsou nad\nmíru dramatické. Ještě jsou tři menší basové a jedna altová\núloha; zvláště poslední jest vděčná. Sloh hudby jest slou-\nčení slohu Wagnerova a Glinky; to jest i dramatičnost\na nepřetržená scéna se svým živelným koloritem v orkestru\npak ale zpěvnost a půvabná ráznost nápěvů. Při tom\nvšem ale vynikají nápěvy ryzou původností. Orkestrovka je\nsice po módě t. j. přeplněná; neuráží ale jak na př. u Wa-\ngnera. Není však možno, aby skladba neměla některé vady,\nHav některých mezi sebou srodných motivů instrumentovkou\ntrpí jednotvárností, skladatel ještě nezná všech výhod a\núskoků u dechových nástrojů, úloha Judity jest velice una-\nvující, nedokonalý verš atd. jsou vady, bez kterých začá-\ntečník ani se neobejde. Což je to ale v srovnání s těmi\nvlastnostmi zpěvohry, které jí získaly tak bystře jména slav-\nného, že se udržela na jevišti v době, kde jindy obecenstva\nv divadlech již nebývá, a že jím odvrátila pozornost obecen-\nstva od politických nynějších událostí. Jsemf jist, že zpěvo-\nhra Sérová, která se bezpochyby co nevidět i ve Výmaru\nbude provozovat, se budoucí saisonu octne en vogue. Dej\nBůh více takých skladatelů slovanskému národu ! Nazbyt jich\nnebude. Prozatím dost o Juditě a ještě jenom povím, že\nv tu samou dobu ještě dvě jiné opery se vyskytly u nás:\n„Nataša\" od Villeboisa, Francouza rozeného v Petrohradě,\na Zaporožec,\" maloruská zpěvohra, slova i hudba zpěvo-\nherce Artémoského. Ta i druhá jsou tak slabé co do drámy\ni hudby, že se mi to nezdá prospěšné, o nich slov šířiti,\na jen oblíbenost pěvců vzavších na sebe úlohy, jim ručí po-\nněkud za žití. Poslední se v maloruském jazyku zpívá a\ndivil jsem se s začátku, že tato okolnost nijakou pozornost na\nsebe neobrací: ač se to dá vysvětlit tím, že již od mnoha\nlet v Petrohradě různé maloruskě operetky se představují.\nNáš krajan V. Turba, kapelník 1. střel, praporu, vydobyl\nsi svou kapelou velké vážnosti u vojska; jeho sbor patří do\nprvní řady, ač Turbou teprv sestaven z docela neznalých\nhudby rekrutů. Pravda, i nástroje z dílny p. Červeného\nk tomu dopomáhají. ,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.5", "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech.\nZ Hořovic. (Výlet na Val dek.) Hořovický zpěvácký\nspolek „Slavík\" odbýval v neděl dne 21. června 1863 vel-\nkolepý výlet na hrad Valdek, jdi asi 2 hodiny cesty od\nměsta vzdálen jčst. Několik dní před tím učinil výbor k zpě-\nvácfcým spolkům v Lochovicích a na Příbrami, k veškerým\nsvým přispívajícím údům, konečně k měšťanstvu a honoracím\nnejbližšího vůkolí pozvání. Ačkoliv ještě v sobotu, tedy den\npřed výletem, šedý mrak celou zdejší krajinu pokrýval a déšť\ncelé půldne s oblak hojně se lil, nedali se podnikatelé za-\nstrašili, důvěřujíce v zdaření-se jich podniknutí. Avšak již\nodpoledne počaly se mraky trhati, na to počalo zlaté slunko\npo naší krajině svítiti. Přišla neděle a počasí výletníkům přálo,\nneb obloha se pořád víc a více jasnila. Již brzy po poledni\npřed 1 hodinou počali se výkonní údové zpěv. spolku jakož i\nobyvatelstvo na určitém místě četně scházeli, mladí, staří, do-\nmácí i přespolní obstupovali městské náměstí, cekajíce, až se\nznamení k odchodu dá. Mezi tím přišel zpěvácký spolek s do-\nmácí hudební kapelou a se svým nově zřízeným praporem\nk radnici, sestoupil se zde v kolo a zapěl před odchodem\nzvučným hlasem „Já jsem Slovan.\" Na to počali zpěváci, hu-\ndebníci a obecenstvo vstupovati na ověnčené vozy, jsouce vel-\nkým zástupem lidstva doprovázeni. Poněvadž veškeré z celého\nměsta, pak od p. předsedy Macháčka jakož i z blízké obce\nVésky přichystané povozy pro tak velký nával hostů neposta-\nčovaly, hleděno ponejvíce k tomu, aby alespoň krásná naše\npleť se vezla. Nemám slov ani hbitosti péra, abych malebnou\na zajímavou cestu popsati a čtenáři věrný obraz celého výletu\npodali mohl; chci tedy jenom některé z zajímavějších mo-\nmentů ještě jednou sobě na pamět uvésti. Všech povozů mohlo\nbýt přes 30 ; na prvním byla Hořovická kapela, majíc v čele\nvozu českého lva, na druhém voze vlál nový prapor zpěvá-\nckého spolku „Slavíka.u na čtvrtém voze vlál prapor mladších\nHořovických živnostníků, ponejvíce zámečníků, mezi nimiž byl\nzpěvácký spolek, konečně následovaly povozy hostů a dva po-\nvozy se zpěváckým spolkem Lochovickým, který nás\nu Komárova dohonil. Blíže hradu sestoupili výletníci s vozů a\nseřadivše se, táhli se zvučnou hudbou as prapory obou zpěv.\nspolků Hořovického a Lochovického v čele, na hrad, kde\nstřelbou a přátelským pokynutím dříve již přibyvších hostů\nuvítáni jsou. Několik kroků před hradem u prostřed vysokého\nlesa rozložili se výletníci na louce k tomu ůčeli zvláště upra-\nvené a nyní nastala všeobecná, nenucená zábava. Jedni vyhle-\ndávali přátel a známé z vůkolí, druzí spěchali na hrad, jiní\nkonečně obstoupli dobrou chmelovinou naplněné soudky, chtě-\njíce tělo vedrem a chůzí poněkud zmalátnělé občerstvili. Nežli\nse byl člověk v té směsici několika tisíc lidů ohlídl, hlásili\njiž, že [Příbramští hosté přicházejí. A v skutku, v několika\nminutách objevují se kulaté kloboučky s pestrým sokolím pe-\nrem, tu již viděli vousaté obličeje, červené košilky, volá se\nse všech stran „na zdar !\" a již se Hořovičtí a Lochovičtí\ns Příbramským „Sokolem\" vzájemně pozdravují. Podotknouti sluší,\nže s Příbramskými hostmi také pan Dr. Prachenský, zemský\nposlanec, jenž právě ten čas v Příbrami trávil, na Valdek\npřijel. Jak mile si zpěváci pooddechli, spustili pod řízením\nHořovického ředitele p. Kulhavého „Staročeskou.\" Po zpěvu,\nna kterém nejenom spolek Hořovický a Lochovický, ale i při-\nbylí tam údové zpěváckého spolku Příbramského se zúčastnili,\nnásledovala hudba a tanec. Trvavším zde asi hodinu ozna-\nmuje se příchod neméně vzácného hosta a sice opět poslance\np. professora Tonnera, jenž p. Macháčkem, předsedou\n„Slavíka\" doprovázen, v střed náš vstoupil. U přítomnosti\nřečených dvou vážených pánů hostu bavila se společnost při\nhudbě, zpěvu a tanci až do noci, naěež povozy poznenáhla\nk domovu se übírati počínaly. Po celém trvání této zábavy\npanoval nejvzornější pořádek a nejlepší veselost, i bude to\nzajisté přání všech, aby zpěvácký spolek zase brzy nějaký\nvýlet uspořádal.\nZ Králova Pole (v Kartouzích) dne 21. června. (Be-\nseda.) Dnešní beseda byla, jak se zdá, jen na kvap sesta-\nvena. Nejlépe ze všeho se snad líbily páně Mráčkový národní\npísně: „Synku, synku, oral-li jsi,\" pak „Když tě vidím, má\npanenko, v tom kostele klečeli\" a „Červená růžičko, co se ne-\nrozvíjíš ?\" Mimo sbor „Píseň sv. Vojtěcha\" zpívaly se ještě\n„Odvedeného prosba\" od Kříž ko vs ké ho, „Píseň Moravanů,\"\n„Šablenka,\" pak sólo „Na mou vlast\" od Pivody, jež dosti\nzdařile zazpíval p. Peka, a konečně „Kovářská,\" píseň se sbo-\nrem od Procházky. „Ženit nebo neženit,\" „Vysloužilec\" a\nněkolik drobných žertů deklamoval p. Putna. Návštěva byla četná.\nZ Pardubic. (Výroční zpráva zpěváckého\nspolku „Per stý na.\") Činnost svou započal zpěv. spolek\nv druhém roce svého trvání slavnostným svěcením praporu dne\n6. Lipna 1862. Po odbytých obřadech shromáždili se o 3. hod.\nodpoledne téhož dne výkonní údové spolku k výroční plné\nhromadě, v níž zvolen pan Mat. Kučera za ředitele, pp.\nTomšu, Janda, Hušek, Pospíšil za výbory a p. Klika za tajem-\nníka. Uzavřeno též, aby spolek přijal jméno „Perštýn.\"\nVelkou zásluhu získal si zpěv. spolek uspořádáním výletu na\nHoru Kunětickou dne 27. Lipna, v němž se 27 zpěv, spolku\ns 531 údy zúčastnilo a sice: Chrudimský (70), Pardubický\n(62), Vysokomýtský (40), Pražský „Hlahol\" (35), Heřmano-\nměstecký (34), Chrastecký (34), Královéhradecký (30), Ko-\nlínský (25), Novobydžovský (24), Čáslavský (24), Přeloučský\n(24), Hořieký (20), Královédvorský (19), Jaroměřský (18),\nLomnický (17), Česko-Třebovský (12), Choceňský (10), Li-\ntomyšlský (6), Česko-Skalický (5), Braodýsský (4), Mělnický\n(4), Kostelecký (4), Kutnohorský (3), Oustecký (3), Tur-\nnovský (2), Novo-Packý (1) a Berounský (1). Dne 1. srpna\nvysvěcen opravený městský pivovár, při kteréž slavnosti spo-\nlek „Perstýn\" ctyry sbory zapěl. Dne 7. srpna uzavřel výbor,\naby se z výnosu slavnosti na Kuněticích 404 zl. 51 kr. „Sva-\ntoboru\" zaslalo. K oslavení narozenin císaře J. M. Františka\nJosefa uspořádal spolek dne 17. srpna ve prospěch školní\nmládeže zábavu. Dne 18. srpna odbývaly se slavné služby\nboží za příčinou narozenin J. M. císaře a spolek účinkoval na\nkůru, zpívaje „Te Deum\" od J. Krejčího. Odpoledne téhož\ndne übírali se údové spolku k slavnosti Havlíčkově do\nBorové. Dne 24. srpna zúčastnilo se 12 členů studentské\nmerendy v Hostovicích, kdež 4 skladby zapěli. Dne 26. srp.\nuspořádal spolek co oktávní slavnost Havlíčkovu v měšťanské\nbesedě zábavu. Dne 31. srpna světil zpěv. spolek „Ratiboř\"\nv Hořicích svůj prapor, ku kteréž slavnosti výborové pp. Janda,\nHušek a Pospíšil co representace spolku vysláni byli. Dne 3.\nzáří zúčastnilo se 12 členů spolku studentské merendy v Dráž-\nko vicích, kdež několik skladeb přednesli. Dne 7. září se vy-\npravilo 18 členů spolku s praporem ku slavnosti Hankově do\nHořiněvsi. Po ukončení slavnosti übíraly se pánové Palacký a\nRieger do Pardubic, kdež přenocovali. Členové spolku ze slavnosti\nse vracející učinili jim, když byli průvodem s pochodněmi do\nbesedy měšťanské uvedeni, zastaveníčko, načež spolek pod ověn-\nčenou a osvětlenou podobiznou Hankovou v besedě „Naše pro-\nbuzení\" zapěl. Dne 15. září doprovodil spolek svého cestneho\na spolu přispívajícího a výkonného úda Jana Lorence ku hrobu\na zapěl dva smuteční sbory. Dne 22. září se zúčastnili čtyři\núdové, totiž ředitel pan Kučera, tajemník Klika a pp. Lernet\na Tichý slavnosti svěcení praporu zpěváckého spolku ve Dvoře\nKrálové. Dne 24. září uvítal v nádraží Pardubickém zpíváním"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.6", "texte": "národní hymny J. V. císaře pána, übírajícího se ku vojenským\ncvičením do Kolína. Dne 4. října, k oslavení nejvyšších jme-\nnin J. V. císaře Pána shromáždili se členové na kůru v děkan-\nském chrámu Páně a přednesli při slavných službách božích\ndva čtverozpěvy a ctyrhlasé „Te Deum\" od Krejčího; ku konci\npak zpívali národní hymnu. Dne 5. října uspořádal spolek\ns ochotníky divadelními zábavu pro pohořelé v Lomnici. Dne\n21. listopadu zpíval spolek Láblerovo rekviem při zádušní mši\nsv., kterouž divadelní společnost p. Stránského za ředitele di-\nvadelního Prokopa sloužiti dala. Dne 26. listop. zazpíval spo-\nlek k uvítání důst. vikáře P. J. Kupky ctverozpěv na kůru a\nuspořádal mu večer průvod s pochodněmi a pěvecké zastave-\nnícko; dne 7. pros. uspořádal spolek první zábavu pro\nsvé údy, v nížto výtečný pianista pan Fr. Kaván účinkoval.\nV den installace zapěl spolek při slavných službách božích\n„Veni sancte Spiritus,\" které výbor p. Janda ku slavnosti\nsložil a spolku věnoval, a ještě jeden zbožný ctverozpěv. Dne\n18. pros. byla nově zřízená vyšší dívčí škola od veledňstojného\np. děkana slavně vysvěcena. Spolek zpíval při církevním ob-\nřadu dva čtverozpěvy. Dne 31. pros. uspořádána v měštanské\nbesedě Sylvestrova zábava, při které spolek několik písní před-\nnášel. Dne 6. ledna 1863 uspořádal spolek zábavu v měštan-\nské besedě, kdežto více sborů a písní, jakož i skladeb na pi-\nano od ůdň přednešeno. Dne 8. ledna odbývány slavné služby\nboží za příčinou otevřeni zasedání zemského sněmu. Spolek\nzpíval „Veni sancte Spiritus\" od Jandy a zbožný ctverozpěv od\nNesvadNy. Dne 4. února zapělo více údů spolku při sňatku\nctěného plukovního lékaře a příznivce spolku pana Dra. Pařízka\nsvatební ctverozpěv. Dne 2. března doprovázel spolek ku hrobu\nsvého výkonného úda Karla Jiříčka a zpíval pohřební písně\npři vykropení mrtvoly, jakož i u hrobu a ve hřbitovní kapli.\nDne 9. března, v |den svatých apoštolů Crhy a Strachoty, zpí-\nval spolek Haslingrovu mši při slavných službách božích v dě-\nkanském chrámu Páně. Dne 22. března uspořádal spolek pro\nsvé údy pěveckou a hudební zábavu, při které kapela slavného\nc. k. 9. husarského pluku knížete Lichtensteina osobním říze-\nním kapelníka p. Jos. Zinke ze zvláštní ochoty spolupůsobila.\nDne 3. dubna, na veliký pátek, zapěl spolek večer o 6. hodině\nvečerní v děkanském chrámu Páně 4 zbožné čtverozpěvy. Dne\n23. dubna obětována zádušní mše sv. za největšího dobrodince\nPardubic Vojtěcha Perštýna, při kteréž pobožnosti spolek Láb-\nlerovo vokální rekviem zpíval. Téhož dne učinil spolek vele-\ndůstojňému vikáři a děkanu p. Jiřímu Kupkovi zastaveníčko,\npronášeje mu blahopřání ku jeho jmeninám. Mimo to působili\nlidové zpěv. spolku po celý rok v chrámu Páně na kůru.\nKnihy spolkové jsou v pořádku, listovna čítá 151 čísel (o 91\nvíce než in. r.). Spolek má ve 111 sešitech 203 hudební\nskladby (o 41 sešitů a 69 skladeb více než m. r.) v ceně\n157 zl. 60 kr. Během roku věnovali spolku skladby : p. Ed.\nNápravník, kapelník v Petrohradě píseň „Pardubská:\" pan\nFm. Vašák, magistrátní úřadník v Praze, sbor „Hlahol;\" pan\nFrant. Janda, výbor spolku, sbor „Veni sancte Spiritus.\"\nDarem obdržel spolek 3 sbory od p. Jandy, 2 od p. Teklého,\n1 od p. Procházky v Praze a 1 od p. Ježka. Příjmy obnášely\n1116 zl. 27 kr. kr., vydání 1033 zl.; zbývá v pokladnici\nhotových 83 zl. 27 kr. Ku konci druhého roku svého trvání\nměl spolek 47 výkonných, 110 přispívajících a 7 čestných členů.\n\nZ ciziny.\nZ Petrohradu. (Koncerty ruské hudební spo-\nlečnosti.) Jak známo, patří koncerty ruské hudební spo-\nločnosti k nejzajímavějším a sice nejen co do výběru skladeb,\nnýbrž i co do provedení. V 10 koncertech této jednoty sly-\nšeli jsme skladby vokální a instrumentální od J. Šeb. Bacha,\nBerlioze, Benneta, L. Beethovena, Carissima, Fel. Davida, Gade,\nGlucka, Haydna, Haendla, Cherubiniho, Méhúla, Mozarta, Men-\ndelssohna, Reinecka, Rossiniho, Spontiniho, Schumanna, Schu-\nBerta, Rich. Wagnera, Webra a pak skladby polských a ru-\nských skladatelů, jmenovitě v 1. koncertě: Fantasii\nna ruské písně pro sbor a orkestr od K. Ladova, v 2. kon-\ncertě (F-moll) pro klavír od Chopina a ouverturu k op eře\n„Ruslan a Ludmila\" od Glinky, v 3. větu synfonijní,\nslož. Gusakowský, v 4. balet z opery „Májová noc,\"\nslož. Sokalský; v 5. koncert pro housle Wieniawského ;\nv 6. sbor z opery „Démon\" od Vittinghofa a koncert\npro cello od Davidova; v 7. koncert (G-dur) od Ant.\nRubinsteina; v 8. scéna z opery „Natelio\" od Kuje,\nkoncert od Lipinského; v 9. ouverturu španělskou od\nGlinky; v 10. balet z opery „Gromoboj\" od Yěrstovského.\nCo se komorní hudby dotýče, dávaly se zde sonáty pro dva\nnástroje, tria a kvartetta atd. od L. Beethovena, Haydna, Men-\ndelssohna, Mozarta, Onslova, Schumanna, Schuberta, Webra;\npak druhou cenou poctěné kvartetto od KasíriotaSkan-\nderbega a první cenou korunované kvartetta od Afa-\nnaševa. V konservatoriu bylo tohoto roku 173 žáků muž-\nského i ženského pohlaví.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Dalibor\" v Slaném\nodbýval dne 28. a 29* června slavnost svěcení práporu as\nním spojené pěvecké, hudební a deklamatorní akademie. Skladby\nod zpěv. spolkli: Pražského „Hlaholu,\" roudnického „Řípa/4 loun-\nského „Vlastislava,\" rakovnického, novostrašeckého, mělnického,\nslánského „Dalibora\" a hornické kapely z Brandýska předne-\nseny, byly následovní: 1. Ouvertura z „Cikánky\" od Balfého.\n2. Proslov od J. Jahna. 3. „Naše probuzení,\" sbor od L. Pro-\ncházky, (cest. úda „Dalibora\"). 4. Deklamace. 5. „Vlasti,\"\ndvojsbor s doprovázením hudby od L. Procházky. 6. Duetto z\nopery „II Masnadieri\" od Verdiho. 7♦ „Rekův sen,\" sbor od\nK. Slavíka. 8. Deklamace. 9. „Nedejme se,\" směs z českých\nnárodních písní od J. Fiedlera, kapelníka hudby brandýské.\n10. „Vítězný pochod vojův Zábojových44 ze zpěvohry „Záboj\"\nod J. L. Zvonare, (cest. úda ~Dalibor Těšíme se na ob-\nšírnou zprávu našeho p. dopisovatele.\n';V* Zpěvácký spolek v Blatné „Úslavan\"\nvytýčil ponejprv při slavnosti božího těla svůj prápor, který\nvelmi skvostný je. Tentýž njá na červeně a modré lemované\nbílé půdě stříbrného lva, nad nímž jméno spolku „Úslavan\"\na nad tímto koruna se nachází. Dále pak je k němu připo-\njena bílá stužka s heslem: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti\"\na červená s heslem: „Pro Boha a právo!\" a na hořejším\nkonci drevce je lýra. Zpěvácký spolek zúčastnil se dne 28.\nm.m. při slavnosti na Zvíkově.\n„ v\n** Železnobrodský zpěvácký spolek se\nnyní po delší nečinnosti zase k jarému životu probuzuje. Tak\nuspořádal dne 21. m.m. v zahradě p. Max. Schůze pěveckou\nzábavu o 5. hod. odpolední, jejíž program byl zajímavý, do-\nbře provedený a od obecenstva potleskem chvalně přijatý. Vy-\nsloveno jest přání, aby se jen častěji takové zábavy opakovaly.\nŽe činnost spolku nyní značně postupuje, vysvítá z toho, že se\npřičinil k tomu, aby se letos dne 2. srpna velká pěvecká slav-\nnost bližších okolních spolků v SemiJech odbývala, jejíž pro-\ngram a pořádek slavnostní co nejdříve uveřejněn bude.\nZ p ěváctí spolkové v Nákle u Olo-\nmouce, vŠlapanicích a Štěpánově na Moravě\npodnikli dne 28. m.m. výlet do lesů Střenskýcb, ku které slav-\nnosti též jiní zpěv. spolkové sezváni byli. Všecky spolky, do-\nhromady asi 150 zpěvákův, přednášely následující sbory : 1.\n„Co to hučí háj?\" 2. „Kde domov můj\" od Fr. Škroupa.\n3. „Slovan jsem a Slovan budu\" od Vašáka. 4. „Utonulá\"\nod Křížkovského. Na to pak střídavě přednášely jednotlivé\nspolky všeliké sbory, celkem 12 čísel.\nZpěv. spolek „Orlice\" v Kostelci n. 0.\npodnikl dne 29. in. m. t. j. na den sv. apošt. Petra a Pavla"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.7", "texte": "pěvecký výlet na hrad Poctejn. Program byl následující: Pro-\nslov. 1. Sbor „Na Prahu\" od Veita. 2. Ouvertura „Attila\"\nod Verdiho. 3. Sbor „Utonulá\" od Křížkovského. 4. Ka-\nvatina z opery „Cikánka\" od Balfého. 5. Sbor „Cikáni\" od\nVogla. 6. Sbor „Naprej\" od Jenka. 7. Slavnostní ouver-\ntura od Suppého. 8. Sbor „Hlahol\" pochod Bendi a. 9. Sbor\n„První pochod z národních písní\" od Bendla. 10. Sbor „Kde\ndomov můj.\" Čistý výnos z dobrovolných příspěvků věnuje se\nku zřízení pomníku Amosa Komenského.\nZpěváčky spolek v Táboře odbýval dne 23.\nčervna 1863 v sále na střelnici hudební produkci, jejížto pro-\ngram byl následující: 1. Arie ze zpěvohry „Marta\" od Flo-\ntova, sextetto. 2. „Staročeská,\" sbor od Fr. Š křoup a.3.\n„Doktorka nad doktory,\" deklamace od F. Douchy. 4. „L'on-\ndine\" od J. Schulhofa, sólo pro piano. 5. „Pomoc pro nára-\nmnou lásku,\" sbor od L. Procházky, věnovaný spolku zpě-\nváckému v Táboře (dle rukopisu). 6, „Svoji k svému,44 sólo\nse sborem od L. Procházky. 7. Humoristické ctění od Přer-\nhofa. 8. „Hlahol,\" sbor od K. Bendla. 9. Hudba.\n*** Při volbě výboru zpěv. spolku „P er-\nštýna\" v Pardubicích zvoleni jsou za předsedu p. Mat.\nKučera, učitel na hlavní škole v Pardubicích, a do výboru pp.\nVácl. Pospíšil, Jan Tomšu, Jan Hušek a Jan Baudyš, za ta-\nemníka a pokladníka zvolen jest jednohlasně pan Klika. Mimo\np. Baudyše jest výbor týž jako v předešlém roce.\nBrandýsský zpěv. spolek „Bojan44 odbýval\ndne 21. června b. r. pěveckou zábavu, a sice druhou čtvrtletní\npro své údy přispívající. Program byl následující: 1. „Hla-\nhol,\" pochod od K. Bendla. 2. „Odvedeného prosba\" od P.\nKřížkovského. 3. „Staročeská\" od J. N. Škroupa. 4.\n„Sbor loupežníků\" od Wintera a5. „Žežulinka pak násle-\ndovala taneční zábava. Výnos čistý, jenž věnován jest školám\nBrandýsským, obnáší 7 zl. 70 kr. —l—\nzpěvácký spolek „Zvon\"\npodnikl dne 21. m.m. první výlet svůj do Štěkné u velkém\núčastenství obecenstva Strakonického i přespolního. V, Štěkné\nna ostrově byly předneseny četné sbory velmi zdařile a hudba\nbavila obecenstvo až do večera, kdy zpěvácký spolek u vo-\nlání „sláva\" zpáteční cestu opět nastoupil. Představený obce\nStěkné s mlynářem tamnějším děkovali jmenem celé obce za\ntuto zábavu.\nV* Plzeňský zpěvácký spo lek „H1 aho 1\" učinil\nJeho Exc. vicepresidentovi místodržitelství hr. Belcredimu\npřibyvšímu do Plzně zastavenícko, při němž zapěl: „Naše\nvlast ve světě jediná44 od Procházky „Plavci na Vltavě\"\nod Vogla „Staročeská\" od J. Škroupa „Marné vý-\nstrahy44 a „Kde domov můj\" od Škroupa. Jeho Exc. uvítán\nbyl po první písni voláním „sláva!\" a vyslovil se velmi chvalně\no dovednosti zpěváků.\n*** Zpěv. spolek *„Buryan\" v Ledci uspořádal\ndne 14.m. m. výlet do lesa „Něcriny\" s novým výletním pra-\nporem, který od více p. údů spolku věnováu byl. Poněvadž\ndeštivé počasí tcho dne trvalo až přes poledne, nesešlo se tolik\núčastníků; předce ale dostavilo se jich nad očekávání mnoho\nze všech tříd města a vůkolí. Zábava poskytovaná výletníkům\nzpěvem, hudbou, tancem a jiným spůsobem byla velmi živá a\ntrvala do večera.\nNěmecko-Brodský zpěvácký spolek „Ja-\nson\" jmenoval za své čestné údy p. Jana Šrámka, c. k. pod-\nkrajského, p. P. Karla Šindeláře, gyrnn. ředitele v Něm. Brodě,\np. Františka Yogla, professora na konservatoriu a hudebního\nskladatele v Praze.\nV* Zpěvácký spolek Královický „Hlahol\"\npodnikne dne 12. cervence t. r. společně se zpěváckým spol-\nkem Radnickým výlet ku zříceninám hradu Krašova nad Be-\nrounkou. i\n\nOchotnická divadla.\nSpolečnost divadelní p. Kramuela nachází se\nnyní ve Vodňanech. Mezi jinými představeními provozovala:\n„Ševcův vychovanec\" „Fraška jest dobrá medicína\"\n„Marie Záleská\" „Dráteník\" „Karel Skřeta\" „Chudý\npísničkář\" „Mateřské požehnání\" „Karla XII. navrácení-\nse do vlasti\" „Tvrdohlavá žena\" „Chyba lávky\"\n„Muž dle zákona\" (od Kramuela přeložen) „Chudý kejklíř\"\n„Lesní panna\" „Dcera loupežníkova\" aj. Zvláště se ale\nlíbila „Královna a její milostník,\" drama ve 4 jednáních od\np. Kramuela přepracována. Dne 17. in. m. dávala společnost\n„Pátý akt\" a na to „Přítel v nouzi.\" Pan Vesecký-Wall-\nburg, jemuž obecním zastupitelstvem ředitelství Plzeň-\nského divadla pro příští zimní dobu svěřeno bylo, angažo-\nval prý již pro toto divadlo četnou společnost. Představení\nmají započíti 15. zářím. Pan Vesecký slibuje nový repertoir\ndramatických kusů, jakož i provedení všech Offenbachových\noperetek. Vnitřní úprava Plzeňského divadla svěřena jest panu\nC. Behrovi z Prahy, který návrh svůj radě městské již před-\nložil. Úprava tato bude prý nad míru skvostná a vkusná. Pan\nHýra slíbil, že daruje divadlu velký lustr. Pan purkmistr dr.\nMaschauer slíbil novou oponu, p. ingenieur Bellani nové spouště.\nTaké sedadla a lóže budou prý nově zřízeny*\n\nZ Prahy.\n\n— Českým umělcům! Výbor odboru „Besedy\numělecké\" pro výtvorné umění tímto ohlašuje, že co prémie\núdům „Besedy umělecké\" následující 4 písně národní, které\nse u skvostné úpravě dřevotiskem vydati mají, pro rok 1863\na 1864 určeny jsou: 1. „Už mou milou na oddavky vedou,\"\n2. Měla jsem chlapce, už nemám nic/43. „Váša slouhu ten\nmá troubu,\" 4. Osiřelo dítě o půl druhém letě,44 5. „Teěe\nvoda od javora.44 K nahlédnutí jsou všechny tyto písně v Er-\nbenově sbírce národních písní; z dvou posledních lze jednu\nneb druhou volili. Všichni pp. údové odboru pro výtvorné\numění, kteří by se chěli illustrací těchto písní zúcastniti, nechf\nzadrží následující podmínky: Každá illustrace neobnášej více\n10\" výšky a 8\" šířky, odpovídej úplně slovanskému rázu urče-\nných písní, buď co možná jednoduchá v provedení a lehkou\nornamentikou kolem po krajích ozdobena, mnoho-li místa za-\nujímají slova i s hudbou (jeden hlas s průvodem piana), musí\nbýti na skizze dobře udáno. Všechny skizzy zaslány buďtež\nnejdéle do 15. cervence 1863 starostovi odboru pro vý-\ntvorné umění Jos. Mánesovi (v Spálené ulici c. 75—II.);\nk později zaslaným nebude se brati žádného ohledu. Jméno\numělce přiloží se v zapečetěné obálce s nějakým heslem na\nzevnější straně, kteréž buď též na skizze uvedeno. Za nejlepší\nuznané skizzy vydají se dřevotiskem a původce jich obstará\nsám kresbu na dřevo. Honorár za takovou kresbu na dřevu\nurčen jest dle bohatosti komposice na 30—70 zl. r. c. K tomu\ncíli zvolí odbor pro výtvorné umění zvláštní komisi 5 údův,\nkterá nad nejlepšími pracemi rozhodne. Jména pp. umělců,\njichžto illustrace za nejlepší uznány budou, oznámí se pak\nzvláště veřejnými listy. Pp. umělci, kteří posud nejsou údové\n„Besedy umělecké,\" neb v Praze se nezdržují, mohou taktéž\nkonkurovati, přistoupí—li do té doby co údové, aneb ohlásí—iž\npři zaslání illustrac, že co údové k „Besedě umělecké\" při-\nstupují. Pp. umělcům zůstavuje se úplně, chtějí—li jednu neb\nvícero skizz zaslati. Kdož by konečně nadzmíněné písně neměl\npo ruce, neobtěžuj si ústně neb písemně obrátiti se k jedna-\ntelství odboru (v Karlově ulici č. 157—I.).\nV Praze, dne 19. června 1863.\nStarosta „Besedy umělecké\": J. Wenzig.\nJednatel „Besedy umělecké\" : JUC. J. Sklenář.\nStarosta odboru pro výtvorné uměni: Jos. Mánes.\nJednatel odboru pro výtvorné umění : Hyn. Lechleitner."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630701-01.1.8", "texte": "Divadelní almanab. Nížepsaný uvádí všem\npřátelům Českého divadla v známost, že sestavuje a každý\npříští rok sestavovati bude rádný český almanah divadelní. 'Ob-\nsah 1. ročníku bude následující:\n1. Seznam veškerých údů král. zem. proz. divadle v Praze.\n(Každoročně).\n2. Seznam provozovaných her na tomto divadle až do\nkonce listopadu 1863. (Každoročně.)\n3. Stručné pojednání o veškerých českých kočujících spo-\nlečnostech.\n4. Stručné pojednání o veškerých ochotnických divadlech\nčeských.\n5. Proslov, přednesený při otevření král. zem. proz. di-\nvadla v Praze.\n6. Výbor životopisů osobností, působící v oboru dramati-\nckém. (Bude pokračovat.)\n7. Jednoaktová původní veselohra. (Každoročně.)\n8. Drobnější zprávy, nejnovější kuplety a p. (Každoročně.)\n9. Seznam divadelních her v posledním desítiletí tiskem\nvyšlých.\nPánům ředitelům ochotnických akočujících\nspolečností český ch!\nDovoluji sobě Vašnosti uctivě žádati, abyste sobě ne-\nobtěžovali zaslati mi co možná v nejkratší lhůtě a) seznam\núdůy kočujících společností, pak krátký popis celého působení\nspolečnosti od započetí jejího, b) Jména o ochotnická divadla\nnejvíce zásluhy sobě získavších pánů a dám, jakož i stručnou\nhistorii ochotnického divadla samého. Koje se nadějí, že mi\ntěchto důležitých pomůcek ku sestavení řádného almanahu se\nposkytne, znamenám se s úctou\nVáclav Em. Klement,\nnapověda česk. zem. proz. divadla v Praze,\nbytem v Lípové ulici č. 469-70-11. u p. Klasa.\nÚspěch staročeské hudby v Lipsku. Dne\n,14. máje b. r. odbýval slovútný Riedlův zpěv. spolek v Lipsku\nvokální koncert. Program téhož koncertu obsahoval mimo jiné\nskladby též dvě staročeské a sice, píseň : „Kdož jste Boží bo-\njovníci\" v úpravě pro smíšený sbor od J. L. Zvonaře, a figu-\nrovaný chorál: „Bože, můj dárce všeho dobrého\" od J.Trojana\nz r. 1574. Jak Lipské hudební noviny píší, učinily skladby tyto\nneobyčejný dojem na obecenstvo. V poznámce k referátu o témž\nkoncertu praví redakce: „Aniž bychom cenu těchto zpěvů po-\nsledním slovem platně ustanovili, budiž zde výslovně potvrzeno,\nže zpěvy ty při řečené produkci zcela neobyčejný dojem na obe-\ncenstvo učinily. Tolik jest jisto, že se v nich objevila až posud\nneznámá, ve vysokém stupni pozoruhodná zvláštnost starší sbo-\nrové hudby, jež aby se v opětnou a širší známost uvedla, žá-\ndoucno jest.44 Referent sám pak pojal velmi dobře řečené\nzpěvy, i vylíčil v málo slovech povahu a ráz těchto písní\nvelmi vhodně. Celý referát o koncertu, v němž písně provedeny\nbyly, nalézá se v 21. čísle od 22. máje v „Neue Zeitschrift\nfur Musik.\"\nKapela p. K. Komzáka, která jak známo společen-\nský výlet do Hamburgu od V. Petzolda podniknutý provázet!\nbude, dostala od c. k. rak. konsula p. z Merků čestné nabíd-\nnutí, aby před budovou výstavy v Hambuurku od 14. až do\n21. Lipna se slyšeti dala. Na večer uspořádá tatéž kapela za-\nhradní koncert v Hamburku a okolí.\nPan Quido Havlasa, bývalý žák varhanické\nškoly a nyní učitel při hlavní škole Jindřicho-Hradecké, vydal\nnákladem Karla Janského v Jindřichově Hradci „Vý-\nběr vědomostí hudební ch zpěváku nevyhnu-\ntelných,\" kterážto knížka zvláště pro slavné zpěv. spolky\nurčena jest. Mimo theoretické části nacházejí se v tomto spisku\ntéž praktická cvičení.\nSI. Gabriela Hofrichterova engažována jest\npro zimní saisonu v Kolíně nad Rýnem.\nSI. Beitlova neproniknuvši v Berlíně, zpívala po-\nhostinsku v Lipsku, kdež se velice líbila a také bez pochyby\nengažována bude.\nNáš Alex. Dreyschock navrátil se z Petrohtadu\ndo Prahy. Taktéž sem přibyli pp. Vojáček a Černý.\nPan Houdek, člen českého divadla, je prý, jak se\nDrážďanský „Theatermoniteur\" dovídá, u divadla „Vídeňské\nměsto\" (Wienerneustadt) engažován.\nVyobrazeuí pohřebního průvodu. Nákladem\nčinného obchodnictví p. Ludevíta Fleischera vyjde co nejdřív\nJitografovaný památní list s věrným vypodobením impo-\nsantního pohřebního průvodu zesnulého a tak všeobecně váže-\nného a zasloužilého měštanosty Fr. Pštrossa. Při tak vel-\nkém účastenství ctitelů zesnulého bude as onen památní list\nnejen pro ty, kteří se v tomto průvodu zúčastnili, nýbrž i pro\nvenkovské přátele zemřelého velkou zajímavost míti. Cena to-\nhoto památního lístku bude i méně zámožným přístupna, neboť\njest na 35 a 50 kr. a se zlatým rámcem na 1 zl. určena.\nZakázkám napřed učiněným vyhoví se nejlepšíini otisky. V tom-\ntéž skladě lze dostati krásnou podobiznu zesnulého měšťanosty\nFr. Pštrossa dle přírody litografovanou za 1 zl. Podobizna jeho\nve formátě navštívenek po 70 kr. Konečně leží na skladě\np. Lud. Fleischera fotografie Treumannova divadla ve\nVídni za 50 kr.\nOtče náš. Ve Vídni vyšel u F. Gloggla Staro-\nslovanský „Otče náš\" ve čtverhlasích. Na tisíciletou památku\nsv. Cyrilla a Methoděje složil Jan Levoslav Bella. Cena 80 kr."}]}