{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_sha256": "707b3fc8a47c4e55a21babba9e631a85bbe434a577e1fe75bac6ed8fc48518bc", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/07/10_01/bmtnabd_1863-07-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "154", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.1", "titre_corps": "Památní list Václava Tomáška o duchu a pojmuti české národní hudby.", "titre_sommaire": "Památní list Václava Tomáška o duchu a pojmuti české národní hudby.", "signature_source": "P. A. K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4415, "texte": "Památní list Václava Tomáška o duchu\na pojmuti české národní hudby.\n\nJaké náhledy důmyslný náš Václ. Tomášek o české ná-\nrodní hudbě měl, o tom podává nejpatrnějšího důkazu pa-\nmátní jeho list o duchu a pojmutí české národní hudby.\nTomášek, nadán jsa nejjemnějším sluchem a smyslem\npro prostonárodní hudbu, byl toho náhledu, že iv české\nhudbě jisté ústní podání (tradice) žije, kteréž z dřívějších\nstoletí k nám zaznívá, jehož slovanská původnost se zapříti\nnedá a kteréž ještě podnes v národních nápěvích se dokázali\na od každého, jenž v tom zasvěcen jest, obnovili se nechá.\nTato právě tak nová jako důmyslná odtažitost (abstrakce)\nnadchnula mistra Tomáška již v prvních letech jeho uměle-\nckého tvoření, kdež co skladatel písní chvalného jména a\nobliby došel. Gotheovy písně, které on do hudby uvedl,\ndýchaly svěžest a bezprostřednost, kteréž žádný tehdejší\nskladatel nedosáhl, a kteréž Gólha pravdivým obdivováním\nnaplnily, zůstanou „Rybář* a ještě více „Král v Thule\" věč-\nnými mistrovskými kusy v druhu tomto.\nJiž r. 1815 uvedl Václ. Tomášek jedenáct českých písní\nHankových ar. 1836 ještě šest ostatních téhož básníka do\nhudby. Avšak to byly takřka jen propravné záchvěvy jeho\nnárodního básnického ducha, v nichž částečně ještě bez sebe-\nzapření manýře lyrickým skladbám obvykle věren zůstal.\nTeprv když se Tomášek odvážil, několik písní z „Rukopisu\nKralodvorskéhoa komponovati, odtrhl se od všeho naby-\ntého a založil nový druh zpěvů.\nKdyž Yác. Tomášek svému příteli Hankovi první skladby\nKralodvorských písní předehrával a zpíval, byl sám mistr\njimi uchvácen. Slovanský živel v těchto písních překonal\nho samého ; cítilf, že byl něco zcela neobyčejného a snad i\nnenapodobitelného utvořil, a zíral jaksi tesklivě a zoufanlivě\nkolem sebe, zdaž mu také v pravdě lide rozumějí.\nVelmi trefně praví V. Hansgirg *) v tomto ohledu:\n„Nový pramen své síly uspůsobící nabyl Tomášek v slovích\nstaročeské národní písně. Náleží—li jiným zásluha, že písně\nRukopisu Kralodvorského ze ssutin a zetlení vytáhli, zasluhuje\nTomášek všechnu čest a chválu, že některé z těchto písní\nlidu takřka navrátil a je z rukopisu do kruhu rodin přenesl,\nkdež je před mnoha stoletími as s jinými nápěvy předkové\nnaši zpívali.\nSkladatel byl si ale též ceny svého útvoru a příčiny\ntoho vědom. Co znalec slovanské národnosti, ku kteréž ná-\nležel, co hlubokomyslící umělec a výtečný estétik, byl sám\njasně přesvědčen o umělecké intenci, která jemu při těchto\nútvorech vodítkem byla a jelikož i s pérem dobře zacházeti\numěl, napsal k ním vydavateli a nakladateli Vác. Hankovi\nv české reci důvěrný úvod, jenž takto zní:\n„Přehlédneme-li\" píše Tomášek „říši tónů v ná-\n„rodní hudbu uloženou, domníváme se, že se v chrámě bohů\n„nalézáme, a my se kocháme s těkavou dychtivostí v oceánu\n„modulací, které nelze nikdy vyčerpali. V poesii nalezeny\n„jsou „Hlasy národů,\" *) v malířství rozeznáváme rozličné\n„školy, v stavitelství jisté formy slohu; kdož pak ale uro-\n„vnal hudbu dle národů ? A přec je hudba jedno z nej-\n„starších umění, které má svou vlastní historii a ještě podnes\n„z tohotéž prazdroje čerpá, jako před stoletími. ' Gotický sta-\nvitelský sloh a staroněmecké malířství udržovaly se po celý\n„středověk; což pak jsme my ničehož od hudby předků\n„svých nedělili? Zvukové hudby odšUmí s okamžikem, v kte-\n„rémž je slyšíme a naši hudební patriarchové, kteří první\n„(a přirozeným spůsobem církevní pouze) skladby byli zazna-\nmenali, sotva před XIV. stoletím počínají. Jak zpěv válečný\n„Germanů, jak písně Nibelungů, jak básně Ossiana, ro-\nmance Cida atd. zněly, již více nevíme. A kdo slyšel ná-\n„pěvy, které naše Kralodvorské lyrické a epickó zpěvy pro-\nvázely ? A tyto básně byly přec %pévy ? Budiž tornu, že\n„tylo melodie současně se slovy do moderních archivů hoze-\n„nými utichnuly zahynouti přece nemohly ! Též v hudbě\n„žije ústní podání; avšak ono jest výsadou pastýřů, salášníků,\n„žneček a vinařů. Člověk musí jim pozorně naslouchali, jak\n„jejich tónové stupňování a padání pravidelně a karakteristicky\n„se opakují, aby na stáří, takřka gotiku takových zpěvů uvěřil.\n„Některý český národní nápěv trvá v ušlechtilé transfiguraci,\n„v chorály a duchovní písně změněný, ustavičně dále a\n„v mnohých starých vlasteneckých písních vojenských nachá-\nzejí se as názvuky ještě v pochodech naší polní hudby,\n\n*) V almanahu „Libuša* roku, 1855 str. 207—208.\n*) Tak pojmenoval jak známo Herder (od něho sebranou) sbírku\nnárodních písní všech národů."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1837, "texte": "to jen v tom, abychom jemným sluchem na-\n„rodní živel všude rozeznali. A jelikož to bylo mým za-\nměstnáním , ano integrující částí mých uměleckých studií,\n„bych se dopídil onoho národního živlu v hudbě své vlasti :\n„cítím se být spůsobilým, že mohu českým slovům Kralodvor-\nského rukopisu rovněž speeificně český nápěv a harmonii\n„podložili. Mohu se při tom jen na svůj vytříbený sluch a\n„na svůj nezkalený národní cit odvolati; ale oba mi praví:\n„Tys dobře slyšel a pravdivě cítil!\"\nZ tohoto krásného a duchaplného vyznání Václ. To-\nmáška vyplývá mnohé nové vysvětlení pro zpytování hudby\nv\na jako v Cechách, tak také u jiných národností dají se upo-\ntřebiti výborné náhledy Tomáškovy* Ano, není pochybnosti,\nže dalším provedením těchto zde naznačených ideí historie,\nkrasověda a kritika hudebního umění nového základu by\ndosáhla.\nVše, co Tomášek započal, spracova! svědomitě, i byťby\njej to bylo sebe více namáhání a času stálo. Tak také si\npředsevzal malý výběr nejkrasších a nejjadmějších církevních\npísní udělati aje v původnost jejich uvésti. Rudolf hrabě\nČernín chtěl sbírku tuto skvostně vydati. Tomášek prohlédl\nk tomu cíli všechny známé kancionály a porovnával vybrané\npísně; avšak mezi tím časem zemřel jeho mecenáš.\nTéž k národním písním obrátil Tomášek svou pozor-\nnost, Často stával v čas slavnosti svato-Janské na Hradča-\nnech u pouličních zpěváků a dovedl, když dobré hudební\nzpěváky našel, národní živel dokonale ocenili a výborné po-\nznámky o tom děíati.\nTomášek dal svému příteli Hankovi tento rukopis (ne-\nboť Hanka sbíral tehdáž národní písně české), avšak Hanka\nsdělil svou kořist Fr. L. Celakovshěmu, jenž se též sbí-\nráním písní zanášel.\nČelakovský přijal slova písní do své sbírky; avšak\nnápěvy, tyto mnohem dražší klenoty i s Tomáškovými no-\ntami a krasovědeckými poznámkami přišly bohužel k ztracení.\n\nP. A. K."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.2", "titre_corps": "Stručný dějepis varhan.", "titre_sommaire": "Stručný dějepis varhan.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.2", "debut_caractere": 1839, "fin_caractere_exclue": 5546, "texte": "Stručný dějepis varhan.\nSlavnostně varhany se rozléhají,\njich zvuk je vyšším věcem zasvěcen,\nku zbožným písním srdce rozhárají,\nas lidmi cítí radost, bol i slén ;\nnevěstě u oltáře zvučně znějí\nas truchlícími u mar bolně pějí.\nK podivuhodným vynálezům ducha náleží bez odporu\nvynalezení varhan této zázračné stavby pln hlasů všeho\nživoucího. Jako jednoduché zvuky zvonů nejrozmanitější po-\ncity lidské mysli s to jsou povzbuditi, tak jsou iv umělé\nstavbě varhan tóny všech nástrojů sloučeny a varhany jsou\ntak jako zvony s křesťanským náboženstvím nerozlučně spo-\njeny. Brzy hřímají jako hrom jejich tóny, brzy vzbuzuji\nsvými nadzemskými tóny v člověku víru v jediného Boha,\njehož hlas v hřímajícím hromu zem otřásá, jenž ale také\nv jemném šumění vánku se jeví. Varhany se svou podivu-\nhodnou rozmanitostí jsou s to, uchvátit každý cit zbožné mysli\na povznésti duši k neskončené bytosti. Varhany souhlasují\nse smutečním nářkem těžce zkoušeného srdce a jejich něžné\ntóny vnikají hluboce do něho; ony souhlasí ale také s chva-\nlozpěvem shromážděné obce a slavnostně zaznívají velebnými\ntony jejich zbožné zpěvy díků všemocnému tvůrci. Kdo jim\nale propůjčil takové síly, že útroby lidské tak proniknouti\ndovedou? Kdo jim věnoval řeč, která tak k srdci mluví?\nv\nČlověk a jeho důstojnost skví se v slavnostných zvu-\ncích varhan. Avšak lidský duch nevytvořil najednou tuto\npodivuhodnou stavbu ; staletí uplynula, než varhany ve své\ndokonalosti zde stály. A jak povznesly se poznenáhla k do-\nkonalosti, kterouž na nich nyní obdivujeme ? Tuto otázko\nzodpovídá stručný dějepis varhan.\nPůvod a vynález varhan jest temnou rouškou zahalen,\navšak jest velmi pravdě podobno, že první myšlénku k tomu\npodala jednoduchá, pastýřům již v šedé starověkosti známá pí-\nšfala z rákosí. Při častějším užíváni této píšřaly zpozorovalo\nse, že dlouhá píšťala hlubší krátká že vyšší ton vydává ;\na toto zpozorování přivedlo lidi k tomu, že píšfaly rozličné\ndélky seřadili a mezi sebou spojili, odkud Panova píšfala\npůvod svůj vzala. Později přišlo se na myšlénku, aby se\nrozmanitými zařízeními pouštěl vzduch do píšfal. Zasazeno\nbylo několik takových píšfal do měchu, který rukou byv\nstlačen, vzduch do píšfal hnal, čímž vynalezeny jsou dudy.\nZkoušky s dudy předsevzaté vedly k vynalezení nástroje,\nkterý varhanám se podobal. Vyměnil se totiž kožený měch\nza dřevěnou skříň s vyřezanými dirami, do kterýchž se pí-\nšfaly zasadily. Mezi tyto udělali zásuvky, kterými se vzduch\nk píšfalárn přivádí aneb zadržuje a které od hráče pomocí\nkláves napřed přidělaných otevřití se mohly. Ku skříni upev-\nněna byla větrovnice, do které bud varhaník sám aneb\nněkdo jiný foukal. Není pochyby, že se konaly podobné\npokusy, anto se na uměleckých dílech nejstarší doby patrné\nstopy těm podobných nástrojů nalézají. Takové a podobné\nnástroje zcela hodily se k tornu, aby poskytnout! mohly pří-\nležitost k vynalezení varhan. Jiní odvozují vynález varhan\nod nástroje našim varhanám zcela podobného, totiž od vod-\nních varhan. Nástroj tento obsahoval řadu píšfal, vě-\ntrnici, a hráno naň pomocí klávesnice. Voda sloužila k tomu,\naby protitlak vzduchu v rovnováze se udržel, což v našich\nnynějších varhanách pomocí závaží se děje, které na měchy\nse klade. Eusebius, slovutný matematik v Alexandrii, vyna-\nlezl prý již 120 let před Kr. varhany vodní. Dějepis o tom\nse nezmiňuje, že by tehdáž takových varhan v kostelích bylo\nbývalo ; byly pouze vlastnictvím císařů a králů, v jejichžto\npalácích co umělecké dílo se ukazovaly, a upotřebováno jich\nk dvorním zábavám. Vůbec nemůže se vynalezení varhan,\nkteré s našimi větší podobnost mají, do dávné minulosti\nklásti, a jisto jest, že až do 17. století křesťanského leto—\nčetu zúplna neznámy byly.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "156", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.3", "titre_corps": "Ifigenie v Aulidě.", "titre_sommaire": "Ifigenie v Aulidě.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5302, "texte": "Ifigenie v Aulidě.\nJá vtisknu plný krásný věnec svůj\nna velké čelo mistru šlechetnému.\nGóthův Tasso.\nTy posvátná záře vyšší hudby, jak šfastná jest hlava,\nnad níž se skvěle rozprostíráš! Tvé paprsky jsou mocným\nkouzlem a zapuzují roje všedních lidských bolestí a postavy\ntebou ozdobené kráčí po kostrbaté půdě naší země a temno-\ntou její noci ; ony neklopýtají a před jejich bystrými zraky\nmizí všechny stíny.\n„Samota uprostřed nejhlučnějšího života jest teprv pra-\nvou samotou.\" To si as tiše pravily jednotlivé skvělé zjevy,\njejichžto zraky za líbezného dubnového odpoledne upřeny\nbyly na vážného dumajícího muže, jenž na malé židli v květ-\nnatých zahradách Versailského parku spočíval. Jeho obličej\nbyl od hemžícího-se lidu obrácen ; na vysokém jasném jeho\nčele značil se světlý znak neobyčejného genia; jeho volné\nmodré oči neoslepovala zář sluneční, a jakési nebeské nadšení\npohrávalo kolem jeho ušlechtilých rtů. Muž ten byl oděn\njednoduše, ba skoro nedbale a oděv jeho kontrastoval již\nprostou šedivou barvou nápadně od dosti bohatě vyšívaného\nkroje tehdejších dvořenínů francouzských, neboť se psal právě\nrok 1779 a Ludvík XVI. panoval nad krásnou Francií.\nNesčíslní prochazeči, valivše se jako rojící-se včely\nsemo tamo přicházeli, sedali, hovořili, koketovali a se smáli,\nnevšímajíce si skoro ani neobyčejného cizince; vyšňořené\nprodavačky fialek, které jako komáři každého okolojdoucího\npřepadly, nedůvěřovaly se více na muže dle zdání zkame-\nnělého více dotírati, nepohlédly naň, aniž se na něho více\npousmály. Poznenáhla přestávalo hemžení lidu, tišeji bylo\nv zahradách, i švitořivé hlasy dětské se poznenáhla utišovaly;\npaprsky sluneční zmíraly, tmavějším stal se blankyt nebes,\nkrásou jarní opojení ptáčkové vraceli se ve svá hnízda a ko-\nnečně utichlo kolem zcela všecko. Tu se vzchopil ze svého\nmísta pomalu i onen osamělý muž a chtěl se übírat nazpět\ndomů ; avšak zabrán jsa v myšlénkách, zrakem do výšky\nupřeným, zbloudil na cestě ku bráně a vcházel vždy hlou-\nběji do parku. Tam to bylo však plno kouzel a půvabnosti?\nzdálo se, jako by Vesna milostná se v tyto husté chodníky,\nloubí a křoví byla ukryla ; všude to květlo a zavánělo, vo-\ndomety vypravovaly bublajíce své milostné báchorky a bílé\nmramorové postavy bohův zíraly pokradmo zeleným listím.\nPocestný se zastavil a usmíval jako v snění; však ne-\nbyla to nádhera divotvorné zahrady, jež blažený úsměv na\nrty jeho vykouzlila; vycházelť z nejhlubšího klidu duše\nzdálo se, že sladké myšlénky jej unášejí. Zdvihl brzy ruku,\nbrzy ji zase hbitě pustil; při tom kvapně semo tamo pře-\ncházel, bručel nejprvé tiše, potom vždy hlasitěji melodii:\nbylf to jemný, významný nářek. Na to se zasmušil významný\njeho obličej, táhlo se to po širokém jeho čele jako bouře,\noči metaly šlehající blesky, a plným daleko zaznívajícím hla-\nsem zpíval následující recitativ:\n„Spěj tam hledat smrt rukou otcovou !\npůjdu tam k hrůznému oltáři za tebou!\nschromím tam ruku, jež ti hrozí.\"\nPotom zafal ruce, pyšná jeho postava zpřímila se v celé\nsvé výšce, hbitě vyzdvihl ruce a zpíval s dojímavou náruži-\nvostí a se vznešeným hněvem :\n„Hněv můj jej brzy zasáhne,\nvytasím naň rneč, meč své zloby,\na oltář, jejž křivě tu zdobí,\npáže má ve prach uvrhne.\"\nTu se náhle vyřítili dva hřmotní švýcarští vojáci ze\nkřoví jako dva zuřící tigrové, chopili rozčilence za ramena\na obsypali jej francouzskými a německými nadávkami.\n„Padouchu!\" zahřměl jeden v lámané němčině\n„ty pozvedáš ruku proti zámku Ludvíkovu? Chceš krále\nmečem zavraždit ? chceš i chrám svatý zničiti a rozko-\ntali oltář Páně ?\"\n„A zde\" zuřil druhý „rozšlapuje bezbožník zá-\nhony tajného parku královského, rozšlapuje fialky ai „les\njolies marguerites.\" Pryč, pryč s ním do vězení!\"\nPřepadený byl několik okamžiků zcela pitomý; němě\nas významem největšího úžasu upřel zrak svůj na stihatele,\nudiveně pohlížel na květiny, jež byl nohou svou zničil; ko-\nnečně rozložil se jakýs úsměvek v tazích jeho.\n„Nuže tedy\" pravil pokojně obrovským odpůrcům,\nkteří každý jeho pohyb s podezřením stopovali „vlečte\nmne, kam chcete ! avšak nejdříve žádám, abych předveden\nbyl před královnu; jí se chci zodpovídali.\"\nVojáci si dali pokradmo znamení, kteréž patrně jevilo,\nže pochybují o rozumu svého zatčence, přisvědčili mu a\nmalý tento hlouček již se odtud odebíral.\nPrávě přicházeli do zámeckého dvora, když do něho\ntaké vjížděl bohatě pozlacený kočár, do něhož zapřaženi\nbyli čtyři silní bělouši, jichž hlavy drahými modrými cho-\ncholy zdobeny byly a před branou zámku zastavil. Dvířka se\nrozlítla, úslužná ramena a ruce přijaly něžnou postavu žen-\nskou, jež se vděkuplně z půvabného, drahými kameny a mo-\nv\ndrým aksamitem zdobeného sedadla vymrštila. Černý aksa-\nmitový klobouček s vlajícími péry vznášel se na ozdobné a\nkadeřené její hlavince, růžový atlas a krajky zahalovaly krásné\njejí tělo. Zářící tento zjev byla Marie Antoniette, krá-\nlovna francouzská.\nMezi tím, co se zavalitá průvodkyně vladařky těžce\nz kočáru valila, zpozorovala svěží královna zvědavě se ohlí-\nžejíc, onoho záhadného vězně, jehož se právě pěstě Švý-\ncarů pevněji chopily.\n„Co se to tam děje?\" volala kvapně v německé řeči,\nna práhu brány prodlévajíc.\nPři stříbrozvuku hlasu toho pozvedl zatČenec pyšně\nhlavu svou a radostně se usmíval; slabý výkřik vyvinul se\nz růžových rtů královny*\n„Mistře Glucku !u zvolala radostně rukama mu"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2664, "texte": "kynouc „milý Glucku, kdo se zde opovažuje svobodného\ngenia v říši mé poutati ?\" Gluckovy oči zářily; na poky-\nnutí Marie Antonietty vzdálili se ohromení Švýcaři.\n„Pojďte, mistře, následujte mne!\" pokračovala krá-\nlovna. „Teď mi neuklouznete ! Nyní budu já Vaší stráž-\nkyní. Vypravujte mi spěšně, co Yás přivedlo v takovém po-\ndezřelém průvodu k bráně zámku našeho, a prodlete hodinku\nv komnatách bývalé své žákyně.\"\nTakto mluvíc letěla po schodech kobercem potažených\ntak hbitě, že jí Gluck sotva postačili mohl. Obtížné služeb-\nnictvo zůstalo udiveně na dané znamení pozadu, Marie An-\ntonietta kráčela spěšně se svým němým průvodcem mnohými\nzlatoskvoucími nádhernými komnatami, otevřela pak tapetové\ndvéře, a oba vstoupili do malého, utěšeného pokojíku, odkud\nčarovná byla vyhlídka do krásné zahrady.\n„Kněžno !\" zvolal Gluck patrně překvapen „totof\njest komnata naší milované arcivévodkyně Marie z císařského\nhradu ve Vídni! Jaký to div divoucí!\"\n„Poznáváte ji ?\" odvětila královna pohnuta, podá-\nvajíc mistrovi měkkou židli. „Pojďte, posaďte se ke mně!\"\npokračovala s čarovnou půvabností a srdečností, „mluvme\no milé naší Vídni, není-liž pradva, Glucku ? Nyní jsem,\njak dlouho zde prodléváte, jen veselou, bezstarostnou, šťastnou\nprinceznou Marií, miláčkem spanilé císařovny matky a ne-\nobratnou žákyní velkého mistra Glucka.\"\nMezi touto řečí odložila červený pláštík a klobouk a\nstála nyní v bledomodrém oděvu hedbávném, s květy pome-\nrančovými a růžemi na prsou, přerozkošně před bývalým\nsvým učitelem. Potom se uvrhla na pohovku, vložila malé\nnožky mile na aksamitovou červenou podnožku a pokračovala:\n„Ach Glucku! jak velice jsem toužila v tichosti po Vás,\nbych zcela nenucené hovořili mohla s vámi o časech minu-\nlých, když jsem se dověděla o příchodu vašem do Paříže !\nAvšak mrzuté slavnosti dvorní mi naskrze nedovolily, zadost\nučiniti přání srdce svého. Neviděla jsem Vás od té doby\nvíce, kde jste se v oné hodině audienční představit dal\nkráli, a mně list z Vídně přinesl. Tenkráte bych Vás ani\nbyla v dvorním Vašem oděvu nepoznala; musela jsem se\nale skrytě srnáti, když jsem viděla pyšný váš pozdrav, který\nse špatně hodil k obleku Vašemu ; na tomto nepatrném po-\nhnutí hlavou, jenž všechny naše dvořeníny do rozpaků při-\nvedl, poznala jsem našeho Glucka. Nyní se mi však líbíte\nmnohem lépe ; v prostém tomto oděvu shledávám zase obraz\npřísného učitele svého.\"\n„Nejmilostivější arcivévodkyně!\" odvětil mistr roztržitě,\n„bylyť to přece rozkošné hodiny, které jsem v důvěr-\nném modrém pokojíku princezny v hradě císařském ve Vídni\nprožil, a Marie Antonielte byla zcela pozorná, učelivá žačka,\nzvědochtivá a neúnavná jako málo která dáma.\"\n(Pokračováni.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "160", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.4", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.4", "debut_caractere": 2666, "fin_caractere_exclue": 5641, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech.\nA. M.\nZ Ġáslavi. (Výroční zpráva zpěv. spolku „Kováře.\")\nPosledním květnem ukončen jest třetí rok trvání\nzpěv. spolku „Kováře.\" Rokem tímto nabyl spolek nových\nsil, tak že mu snaze bylo dostáti účeli vytknutému, ač dosti\npřekonati musel obtíží, kteréž mu z neblahých poměrů domá-\ncích vzešly. Tuhý tento zápas s odpůrci zpěvu národního vy-\nplašil mnohou dobrou sílu spolku; mnozí, pečliví jsouce vlast-\nních zájmu osobních, vystoupili ze sboru, bojíce se i dále\nkráčeti mužně za účelem, jehož se spolek s nemalou oběta-\nvostí domáhá. Než ač seslaben spolek ztrátami tolikerými, ne-\nochábla přece činnost jeho, ano úsilovnou snahou údů pozů-\nzňstalých dostát nejen úplně úkolu svému, ale dobyl sobě\nchvalného jména u spolků bratrských, vysýlaje ze svého středu\nčleny ku všem slavnostem národním. Rádných zábav uspořádal\nspolek v tomto roce pro přispívající své členy patero. Mimo\nto uspořádal „Tylem\" a „Dobroslavem\" tři velké akade-\nmie v Čáslavi, na Horách Kutných a v Kolíně; podnikl též\nvýlet na Tisí skálu. Při národních slavnostech zúčastnil se\nspolek více méně členy a sice v Poděbradech při společném\nkoncertu, na Kunětické hoře blíže Pardubic, v Borové při od-\nhalení památní desky na rodinném domě Havlíčkově a v Hoře-\nxiovsi při odhalení památní desky Hankovy. Taktéž účinkoval\nspolek velmi často při hudbě chrámové, pohřbech, divadle a p.\nDílem dobrovolnými příspěvky a dílem čistými výnosy jednotli-\nvých zábav zakoupeno letošního roku piano pro spolek; účet a\nveškeré příspěvky uveřejněny jsou v druhém oddělení této zprávy.\nSpolek čítá nyní 24 výkonných udu domácích, 12 vůkol-\nních, pak 130 přispívajících a 7 čestných. Co hosté\núčinkovali při zábavách, spolkem uspořádaných, v tomto roce :\npaní Marie Falbrechtová, slečna Aloisie Hlaváčkova, a pánové\nKarel Gerber, František Kaván a Josef Klimeš. Příjem zpěv.\nspolku obnášel roku 18|| 337 zl. 69 kr. ; vydání 342 zl.\n34 kr. Vydání převyšuje tedy příjem o 4 zl. 65 kr. Zpěv.\nspolek zakoupil si piano za 440. zl. r. č. z dobrovolných\npříspěvků a z výnosů rozličných akademií, které 410 zl.\nvynesly. Zbývá tedy ještě nedoplatek 30 zl., kterouž částku\nbez úroků zapůjčil pan advokát a poslanec Jos. Zikmund.\nVoláme třikrát Sláva ! všem pánům a dámám, kteří k zakou-\npení piana přispěli. Výbor zpěv. spolku „Kováře\" skládá\nse z následujících pánů: J, L. Mašek předseda, Josef Ku-\nthan, místopředseda; Em. Kli e r, ředitel; Alb. Mayssl, je-\ndnatel; Ferd. Falbrecht, pokladník; Jos. Rossler a Ant.\nB rab ene c, výborové.\n\nZ Chrudimi, 1. července. (Slavnost svěcení praporu.)\nZa všeobecného napnutí se přiblížil památný den slav-\nnosti svěcení práporu našeho „Slavoje.,, Již 28. m.m. za-\nskvělo se celé město v rouchu svátečním. Všudy vlády různo-\nbarevné prapory, domy vkusně zdobeny, velkolepé brány vi-\ntací stavěny. K večeru počalo se již množství hostů sjížděti a\nčilejší ruch zaproudil celým městem, když městský hudební\nsbor městem táhl. Za jitra dne slavnostního již se plnilo celé"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8142, "texte": "náměstí zvědavými. Četně zastoupené spolky zpěvácké se shro-\nmažďovaly v městské radnici. Na náměstí v okruhu zelených\nsloupů vystavena vyvýšenina k svěcení praporu a v pořadí\no památné sochy zřízen oltář. Když byly spolky zpěvácké\nv kruhu tomto své stanovisko zaujaly, když pak hodnostové\nměstští i kmotři praporu na vyvýšenině se rozstavili, počal ře-\nditel P. Simek v dlouíié řeci vykládat důležitost slavnosti a hi-\nstorii hudby vůbec, načež po slavném chorálu „Hospodine po-\nmiluj ny\" prapor posvěcen a hřeby zatloukány. Když byl\nk oslovení starosty „Slavoje\" praporník prapor přijal a vztýčil,\nhnul se veliký průvod k budově školní za chrámem, kde se měla\npamátní deska zasadit. I zde bylo vše velmi vkusně ozdobeno a\nokrášleno.. Byl to velmi dojemný okamžik, vždyť se kladl základ\nnové, bohdá že zdárné studně vědy a vzdělání ! Při slavné mši\nsv. v chrámu Páně zapěl „Slavoj\" výtečně mši Treichlingerovu.\nSeznali jsme z provedení této skladby, jak výtečnými a mohútnými\nsilami „Slavoj\" vládne, seznali jsme z provedení této skladby,\njak svědomitě a výtečně je řízen a spracován. Po celém městě\npanoval život svěží a velmi čilý. V divadle odbývána odpole-\ndne zkouška pěvecká. I zde jsme již mohli seznati výtečné vlast-\nnosti p. Klimeše i co ředitele i co zpěváka. Po společné ho-\nstině uspořádán skutečně imposantní tah k střelnici. V čele\nprápory statoých spolků zpěváckých a městská hudba, a za\nnimi v nepřehledné řadě se übíralo přes 500 pěvců a ohromné\ndavy lidstva. Ve střelnici bylo vše velkolepě a velmi vk isně\nzřízeno, a to platí hlavně o místnosti pro produkci a zpěváky\nupravené. Produkce sama byla mohútností hlasů velkolepá a\nuchvacující. Rozsáhlý liboháj byl lidstvem a nejskvělejší spo-\nlečností přeplněn. Velmi krásné divadlo poskytovala stinná\nchodba, v níž se statní zpěváci uhosiili. Došlé telegramy při-\njaty s bouřlivým potleskem. Celou slavnost důstojně skončila\ntaneční zábava v krásné tančírně ve střelnici. Musíme doznati,\nže celá slavnost byla s nemalou znalostí a přesností uspořá-\ndána a provedena, začež zajisté slavnostnímu výboru nemalé\nuznání náleží. Slavnost svěcení práporu „Slavoje\" se daleko\nvyšinula nad slavnost místní a náleží bez odporu k nejkrásněj-\nším slavnostem národním, ačkoliv právě v ten den uspořá-\ndaný výlet Kutnohorského „Sokola\" a výlet „Hlaholu\" do Sla-\nného byl velkolepému rozvoji slavnosti této na úkor.\nZ Jáchymova. (Zastavenícko. Obraz.\nHornická slavnost.) Dne 18. června poctil naše havířské\nměsto návštěvou z Karlových Varů Jeho Excell. vicepresident\nkrálovství českého pan hrabě Belcredi. Téhož dne u večer\nzapěl mu zdejší zpěv. spolek zastavenícko před bytem jeho\nv hostinci „u Drážďan,\" začež mu od pana hraběte srdečný dík\nvzdán. Zdejší stavitelský mistr p. Frant. Siegl zakoupil z\nPraby od Kandlera velký obraz, který věnoval chrámu Páně\nve vesnici „Schonwald,\" odtud as půl druhé hodiny vzdálené.\nObraz ten (4' široký a 8' vysoký) představuje apoštoly svatého\nPetra a Pavla v oblacích klečící, nad nimiž se sv. Trojice na-\nchází. Je prý velmi vkusně malován a stál prý i s rámem\n500 zl. r. č. 4. Lipna odbývalo veškeré zdejší hornictvo\nsvou havířskou slavnost sv. Prokopa. Poněvadž k osla-\nvení tohoto dne nemálo i hudba přispěla, předsevzal jsem si\nzde v krátkosti hlavní místa zmíněné slavnosti popsati, hudbu\na zpěv výhradně maje na zřeteli. U večer přede dnem svatého\nProkopa učiněno bylo zdejší střeleckou kapelou o 8. hod. če-\npobití. Druhého dne z rána probuzeuo bylo o 5. hod. obyva-\ntelstvo našeho údolí ze spánku hřmotnou střelbou z moždířů a\nveselou hudbou zdejší hornické kapely. Spolu postavena u\nměstské radnice hlavní stráž oddělením naší střelecké setniny.\nPo půl deváté hod. přibylo veškeré hornictvo se svou kapelou\nna pláce před budovou horního úřadu. Jemu naproti postavila\nse střelecká setnina, též svou kapelou jsouc doprovázena. Ne-\ndlouho před 9. hod. odebralo se veškeré c. k. horní, okresní a\nberní úřadnictvo, pak osobstvo zdejší c. k. tavírny, továrny na\ndoutníky a osobstvo zdejšího c. k. lesnického úřadu, městský\nvýbor a páni učitelé reální a hlavní školy do kostela, by zde\nslyšeli hornické kázaní a slavnou mši svatou. Jim následovali\nvšichni horníci a velké množství lidu. Při mši sv. dával na\nkůru hornický kapelník p. J. Lorenz ml. se svou kapelou a\npomocí několika pánů ochotníků Diabelli-ho mši do A-Dur,\nPreindlovo graduale C-Dur („Benedictus est ete.\"), čtverozpěv\ns průvodem smyčcového orkestru a Krejčího offertoriuin E-Dur\n(„Domine Deus etc.\"). Provedení bylo zcela zdařilé. Hlavní\nmomenty mše sv. sprovázeny byly střelbou z moždířů a pak\npušek před chrámem stojících střelců. Po ukončených službách\nbožích odebrali se všichni zase z kostela. Horní rada p. Walter\nkráčev podle řady střelcův, zastavil se; a veřejně vzdav všem\nvespolek díky za ochotné a dobrovolné vykonání, provolal set-\nnině třikrát „sláva,\" která i od ní hlučně opětována byla. Na\nto následovalo defilování hornictva střelců před veškerým úřad-\nnictvem. Po ukončené paradě odebrala se většina honorace do\nhostince „u Drážďan,\" kdež pito na zdraví zeměpána, na\nzdar zdejšího hornictví, havířstva a střelecké setniny.\nPřed hostincem hrála mezi tím střelecká kapela několik skla-\ndeb, inezi nimiž i „Divertissement,\" sólo pro eufonion od p.\nJ. Pavli se, ředitele vojenské hudební školy v Praze. Po ukon-\nčeném, velmi dobrém přednosu asi 6 skladeb odebral se i pan\nkapelník Lorenz do sálu, při kteréž příležitosti náš c. k. okresní\npan Seidl velmi interessantní toast provolal na smířenou dvěma\nsokům, kapelníku tomuto totiž a střeleckému kapelníku panu\nFritschovi. Oba pak sobě obapolně na zdraví piti museli.\nCo zatím se odpoledne zdejší ostrostřelecká společnost na střel-\nnici bavila, odbývána byla v zahradě „u švýcarského domu\"\nzábava taneční, při níž hrála kapela střelecká. Slušno se zmí-\nniti, že letos při hornické slavnosti veškeré horní úřednictvo\npoprvé v havířském kroji se objevilo. Pohled na pány tyto,\nkdyž stáli pohromadě, byl utěšený.\n\nR. L.\n\nZ Hlinska. (Zpěv. spolek. — Divadelní společnost\np. Stránského.) Již dávno nebyla v „Daliboru\"\nzpráva z města našeho. Náš „Svantovít\" po nemalých bou-\nřích konečně se stal spolkem skutečným. Za starostu zvolen\nvelebný pán P. Petr Neděla, za ředitele p. Fr. Sekera, za\njednale p. K. Adámek, za pokladníka p. Fr. Bureš a za\nobřadníka p. K. Trpk o š. Za skutečného stavu dosud vystou-\npil „Syaňtovít\" dvakrát u veřejnosti a zpíval nad hrobem ze-\nmřelého samouka českého Fr. Dřevíkovského a zastavenícko\nsvému starostovi. Pokud nám možno z těchto výstupů souditi,\nmyslíme, že „Svanlovítu svým časem k nemalé může dospěti\ndokonalosti; osvědčilí jednak dostatečnost svých sil a pak že\nvelmi promyšleně a důkladně skladby se cvičí. Hlavně při za-\nstavenícku nás překvapilo provedení nového právě k této pří-\nležitosti p. L. Hrušem komponovaného sboru. Sbor sám je\nskutečně nejzdařilejší, nám dosud známá práce tohoto skladatele\nvyniká i hloubkou myšlének i výtečným jich provedením. Za\nnedlouho bude již tomu rok, co založen spolek zpěvácký u nás\na tu myslíme, že při uspořádané slavnosti nám podá „S v a li-\nto vít\" nový důkaz pokroku a zdárného rozkvětu. Od ne-\ndávná mešká u nás divadelní společnost p. Stránského. Zmí-\nníme-li se o této společnosti obšírněji, činíme to jen z hlubo-\nkého přesvědčení a veliké důležitosti společností takových vůbec\npro rozvoj a rozkvět našeho života národního. Mluviti zde o\nvýznamu divadla pro národ bylo by nemístné, dokládáme jen,\nže čím větší důležitost se stanoviska tohoto divadla přikládáme,\ntím větší pozornost že působení zmíněných společností věnovali\ndlužno. V celku dávala společnost tato za účastenství obecen-\nstva poměrně velmi valného 11 představení, a sice: „Savojští\nvystěhovalci,\" „Fraška dobrá medicína,\" „Statek Záhvozd,\"\n„Vrátný z Karlina,\" „Lesní pana,\" „Jan za chrta dán,\" „Drá-\nteníci,\" „Enšpigl,\" „Slepá nevěsta,\" „České Amazonky\" a „Stra-\nkonický dudák.\" Nejčelnější silou společnosti byl velenadaný\nherec p. Říha. Jeho hra vynikala skutečně důmyslným pojmu-\ntím i promyšlením a musíme skutečně doznali, že jsme podob-\nného umělce u společnosti p. Stránského nikdy nehledali. Pan\nŘíha hrál téměř úlohy všech oborů, nejvíce však vynikal v ú-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7991, "texte": "lohách hrdinu a milovníků. Že společnosti celý odchod tohoto\nherce k nemalé škodě je a bude, poněvadž jej nově přijatý\np. Hlava nikterak a nikdy nenahradí, pocítili jsme již my. Pan\nHlava se až mnoho namáhá býti dobrým hercem, avšak že by\nprávě fysické namáhání bylo základem divadelní umělosti, o\ntom se osmělujem skromně pochybovat!, připojujíce, že pan\nHlava dosud se nepovznesl ani na Říhův stín. Možná, že snad\nsvým časem bude z p. H. dobrý milovník a hrdina, avšak jeho\nBíd, Germaiu a j. na ten cas ukládají úvaze nemilou povin-\nnost vysloviti, že nyní ještě ani milovníka ani hrdinu p. H.\npředstavovati neumí a že společnosti p. Stránského skutečně\nnutné jest, poohlédnout se alespoň po slušném zástupci nej-\ncelnějších úloh. V úlohách komických vyniká zdravým a při-\nrozeným humorem a svědomitou hrou pp. Weizenbauer a Poklop.\nI ostatní členové mužského sboru dosti vyhovují požadavkům\nobyčejným. Z dám zasluhuje přede všemi paní Vicenová vře-\nlého uznání. Její čarodějnice v „Jan za chrta dán\" a Kor-\ndula v Dudáku je skutečně vzorná. Pí. V. brá velmi routi—\nnovaně a promyšleně a hra její se povždy zakládá v pravém\npojmutí úlohy. V mnohých oborech vyniká také sl. Osendor-\nfova. Sl. Polákova, ac začátečnice, osvědčila, pokud jí po-\npřáno bylo zastupovati větší úlohy, velmi chvalné nadání, máme\nza to, že za dobrého cviku se propracuje k skvělým výsled-\n/ f\nkům. Úlohy prvních milovnic má hráti sl. Spurná. Neradi bez\ndůvodu haníme, ale tím méně bez důvodů rádi chválíme. Úsu-\ndek o sl. S. může býti toliko mezi těmito hranicemi : nemů-\nžeme ji chválit a nemůžeme ji hanět. Mnohdy nás hra její\nuspokojuje, mnohdy však je jak začátečnická, že ji nemožno\nschváliti. Repertoir byl dosti pestrý a nebyl prost některých\nškvárů, jako: Enšpigl a Amazonky. Přáli bychom si, aby\np. ředitel tyto kusy z úcty k obecenstvu vyškrtl ze svého se-\nznamu, nebol se nám zdá, že se mu snad jedná jen upřímně\no pěstování umění a ne o napalování obecenstva a pak si tak\nvystavuje divné vysvědčení co ředitel. Myslíme, že se p. Str.\njen k svému vlastnímu prospěchu o vhodné doplnění své spo-\nlečnosti postará, neb že by za nynějšího stavu dosáhl náro-\nkům přísnější kritiky, naprosto popíráme, neboť v nejslabších\nrukou spočívají nyní nejdňležitější úlohy.\nZ Pelhřimova. (Beseda. Výlety.) Důstojně jsme\nslavili 25. květen b. r. co výroční den založení a trvání na-\nšeho zpěváckého spolku „Záboje.\" 0 deváté hod. ráno odebral\nse celý spolek s praporem a hudbou v cele do hlavního chrámu\nsv. Bartoloměje, kde se zdařile přednášela Haslingerova vokální\nmše do C-dur, za Graduale píseú sv. Václava, a za Oífertorium\nvýtečný „Otce náš\" od Bradského. 0 druhé hodině odpo-\nledne sešla se valná hromada za příčinou volby nového výboru.\nVelezasloužilý náš pan starosta pan Fríed, jakož i neunavený,\nvždy pevně a vytrvale ku předu kráčející náš pan sborník Ka-\nrel Matějka byli jednohlasně opět zvoleni ai další výbor\nku všeobecné spokojenosti volbou doplněn; zvoleni byli: za sta-\nrostu pan Jan Fried, za místostarostu a spolu jednatele pan\nJos. Řezníček, za sborníka pan Karel Matějka, za místo-\nsborníka pan Ferd. Paulík, za úcetníka pan Jos. Schei d 1 er,\nza kontrolora pan Fr. Halík a za výbory pan Matěj Paulík\na pan Fr. Klíma. Večer o 7. hod. odbývala se zpěvní, de-\nklamatorní a taneční beseda. Celý spolek shromáždil se u p.\nstarosty, odtud v průvodu hudby s praporem v čele odešlo se\ndo sálu paní Dvořákové. Místnost tato byla velmi vkusně upra-\nvena a ozdobena podobiznami národovců jakož znakem českým,\nmoravským a slezským, dále naším heslem: (květinami vyší-\nvaným) „Zpěvem k srdci srdcem k vlasti.\" Zpěvy\nse přednášely následující: 1. „Naše probuzení\" od Lud. Pro-\ncházky. 2. Zatykač od Kúckena. 3. „Děvče, já ti udělám!\"\nod Lud. Proch ázk y. 4. Kalina odVašáka. 5. „Zatoč se!\"\nod P. Křížkovs k é h o. 6. Šablenka. Může se směle říci,\nže se všecky sbory dokonale zpívaly a že se každému náro-\ndovci při zapění sboru „Zatoč se,w jakož i dalších sborů vla-\nsteneckých radostí srdce roznítilo. Nechci o tom šířiti slov,\nže veškerá zásluha přináleží našemu panu sborníkoví a spolu\nučiteli, jakož i ostatním všem pánům učitelům, kteří při na-\nšem spolku všemožně účinkují. Mezi sbory přednášeli dvě\nděvčata a dva páni deklainovánky dílem vážného, dílem žer-\ntovného obsahu a došly pro výbornou přednášku všeobecné po-\nchvaly. Též nás došly telegramy z Prahy od našich jinochů\ntam studujících, pak od pana Jos. Řezníčka, nynějšího místo-\nstarosty (ten cas tam meškajícího), pak od Kutnohorských, jež\nhlučným „sláva\" přivítány byly. Po besedě zpěvní pak násle-\ndoval tanec, jenž trval až do bílého rána. Druhý den 26.\nv úterý po svatodušních svátcích odebral se spolek o osmé ho-\ndině ráno s praporem a hudbou v cele na poutnické místo.\nHora Kř emešn i c k á nazvané, a pro zázračný v hojnosti tam\nprýštící se pramen vyhlášené. V tamním kostele byli jsme\nmši svaté přítomni, a po ukončené pobožnosti odebral se spo-\nlek na krásný trávník k lesu, kde se zazpívalo několik sborů\nzdařile, mezi nimi také právě pro tuto místnost se hodící\n„Tam na horách,\" na to pak se odbývala na témž trávníku\nspolečná hostina, na které jen co od spolku skoro 100 osob\nse zúčastnilo. Po ukončené hostině pak začalo všeobecné vy-\nražení dílem z tance, představování žertovných kousků od ně-\nkterých údů spolku, dílem z všelikých společenských her se-\nstávající ; mezi tím se opět zpívalo a několikráte naší vlasti\nvzájemností slovanské všem zpěváckým spolkům, pak\nnašemu ctěnému panu starostovi, sborníkoví i celému výboru\nsláva provolávala. Také na naše mužné bratry Poláky jsme\npamatovali, zařídivše při hostině dobrovolnou sbírku, jež přes\n10 zl. r. c. vynesla. Po 8. hod. večer šel celý spolek pěšky\ns praporem a hudbou s Křemešníku dolů až na silnici, kde\njsme na cekající vozy sedli a do Pelhřimova odjeli. Tak jsme\njak náleží důstojně a vesele, jak to věrným Cechům sluší, sla-\nvili výroční den založení našeho zpěváckého Spolku „Záb oje.\"\nDne 23. června, co svatveěer jmenin našeho milovaného sta-\nrosty uspořádali pěvci „Záboje\" zastavenícko s pochodněmi,\nzapěvše: „Hlahol\" od Ben dla „Co v srdci našem plá-\npolá\" od Jelena „Rekův sen\" od Slavíka, „Staro-\nčeská\" od S křoup a. Po ukončeném zpěvu byla několikráte\n„sláva !\" našemu panu starostovi provolána, načež se pak vši-\nckni rozešli. V den sv. Petra a Pavla odebral se o 2. hod.\ns poledne spolek zpěvácký „Záboj\" do blízkého Řecického lesa,\nkdež se v četné společnosti krásné pleti až do večera zpěvem,\nrozličnými hrami a žerty nenucené bavil. Při té příležitosti ne-\nmohu opomenouti se zmínili, aby budoucně každý úd spolku,\npak-li mu jen trochu možno, na společných zábavách podílu\nbral, aby se síly spolku jak při posledním výletu k pozo-\nrování bylo, nerozptylovaly. Abych i o budoucnosti promluvil,\nmusím podotknouti, že hodlá náš spolek 12. července b. r. uči-\nnili velkolepý výlet do klášterního místa Zeli v a, a že se na\ntomto výletu také zpěvácké spolky Humpolecký „Cech a\nLech,\" Ledecský „Buryan\" a Německo-Brodský „J a-\nsoúu zúčastní, kdežto se v tamnějším chrámu Páně Haslinge-\nrova vokální mše do C-dur naším panem Řezníčkem v český\ntext přeložená přednese. Přípravy k tomuto výletu jsou již\nučiněny a podám později širší zprávu, jak se nám zdařil. S Bo-\nhem !\n\nF. Z.\n\nZe Slaného. (Svěcení praporu Sl an ské ho „Dalibora\"\ndne 29. července 1863.) Slánský zpěvácký spolek,\njmenovec tohoto časopisu hudebního, vykonal již slavnost svě-\ncení praporu. Chtěje obšírněji o této slavnosti psáti, začínám\njiž sobotou dne 27. června b. r., kde již bylo pozorovali ne-\nobčejnou živost v městě našem, zvláště na náměstí a v nejhlav-\nnější ulici Lounské, kdežto se nalézá v obecním domě místnost\nspolková. Domy přijímaly na se tvářnost slavnostní, neboť byly\nokrášleny zelenými letorosty, věnci, květinami, hesly, obrazy a\nprapory. Mezi ozdobenými domy vyjímaly se nejpěkněji na ná-\nměstí radnice, hraběcí dům a domy dvou pp. měšťanů, jenžto\nbyli za kmotry pozváni; kromě náměstí pak výše uvedený dům\ns místností spolkovou. Hesla na domích byla: „Vytrvejme!\""}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8296, "texte": "„Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti,\" „Sláva vlasti,\" „Ať vítězíme\nzpěvem.\" Místnost spolková byla opatřena nápisem \"Dalibor\"\nz velikých červených písmen v sedmi zelených věncích, lyrou\nz květin a pozdravem „Vítejte nám!\" Množství praporu bílo—\nčervených vlálo na domích a nejvýše na věži u radnice. Slán-\nská hora hlásala daleko do okolí svým ohromným praporem,\nže slaviti se má v Slaném slavnost neobyčejná. V neděli dne 28.\nčervna se očekávalo 15 povozů, ježto propůjčili bezplatně stateční\nrolníci z Humen, Hopšovic a Drnová, časně ráno u Strahovské\nbrány, aby dovezly Pražský „Hlahol\" do Slaného, kdež byl\nokolo 2 hodin očekáván. Zatím lidu v Slaném neustále přibý-\nvalo. Po 12. hodině zahřměly rány z moždířů na Slánské hoře\nna znamení, že se hosté z Prahy již blíží. Nyní spěchal každý\nna pražské předměstí, aby byl uvítání hostů přítomen. Ve vsí\nrychlosti sesli se Slánští pěvci s hudbou domácích ostrosťrelců\na kráčeli s prozatimným praporem svým milým hostům vstříc.\nShledání-se bylo nad míru dojímavé. Po srdečném přivítání od\npřednosty p. Dr. L. Wassermanna kráčeli hosté v pořádku za\nhudbou a prapory, v čele majíce výbor, ředitele pp. Hellera a\nLukeše. Při veselých zvucích hudby a hrmějící střelbě übíral\nse celý zástup po náměstí až do místnosti spolkové, kdež se\nprapory uložily a lístky übytovací rozdávaly. Mnoho pp. měšťanů\njiž čekalo na své hosty, aby si je domů odvedli. Tlačenice byla\nveliká a shon po hostech nekonečný, zvláště proto, že okolní\nhosté pěvci v rozličných hodinách přijížděli. Ve 4 hod. odp.\nsešli se veškeří pěvci v Slaném meškající v hostinci „u zlatého\njablka\" ku společné zkoušce, již řídil p. Heller, ředitel „Hla-\nbolu.\" Nyní jsme se shledali s bratry svými z Prahy, Roud-\nnice, Mělníka, Loun, Rakovníka a Libochovic, úhrnem asi 150\npěvců. Po zkoušce, ježto trvala 3 hodiny, vydali se na ná-\nvrh přednosty pana Dr. Wassermanna veškeří hosté ve společ-\nnosti některých dam na Slánskou horu, a nebylo jednoho, který\nby byl čarokrásnou vyhlídku na město a okolí, jakož i uspo-\nřádání hory samé nevychvaloval. Množství hostů v nepřetržené\nřadě po vinoucích se stezkách mezi stromovím a skalami krá-\nčejících poskytovalo překvapující pohled. Na nejpřiměřenější\nprostoře zastavili se pěvci a zapěli sbor „Napřej.\" Pak stupo-\nvali výše až ke třem křížům, kdežto dosáhnuvše místa nejvyš-\nšího, zapěli na popeli pradědů stojíce, národní hymnu „Kde\ndomov můj ?\" Nastoupivše jinou cestu zpáteční, dostali se opět\nna předešlé prostranství a tam ještě jednou zpívali mohútným\nhlasem „Já jsem Slovan\" od Knahla. Na to bylo zvelebiteli\ndotčené hory, jindy zpustlé, nyní v krásný park proměněné, p.\nH. Holwegovi se všech stran provoláváno hlučné „sláva\" u jeho\npřítomnosti. Před rozejitím-se navrhnul přednosta p. Dr. Was-\nsermann zábavu večerní v zahradních místnostech hostince na\n„Lochu,\" kdežto se po kratičkém rozloučem' shledali všickni\nhosté i domácí. Bylo to krásné a příjemné seděti za letního\nvečera pod zeleným klenutím košatých stromů v kruhu milých\npřátel. Všude se rozléhal živý hovor a veselý zpěv. Zvláště\npoutalo na sebe všechněch pozornost několik údů „Hlaholu,\"\nokolo velké tabule sedících, přednesením zdařilým některých\nsborů, z nichž jsme slyšeli: „Hasme, hoří!\" od K. Slavíka a\nQuodlibet od téhož. Tamtéž přečetl pan Lukeš na žádost před-\nnosty 2 dopisy poštou večerní došlé, a to z Brandýsa n. L.a\nz Kutné hory, ježto nížeji doslovně uvedeny budou. Po 10.\nbod. v noci byl zapálen veliký ohňostroj na Slánské hoře, jenž\ncelé město osvětloval a daleko zvěstoval slavnost zejtřejší. Takto\nse skončil den před slavností. V pondělí dne 29. června záhy\nráno po východu slunce hřímala střelba se Slánské hory a\nhudba ostrostřelecká rozléhala se po náměstí ku poctě hostů,\nbudíc Slánské obyvatelstvo ke dnu radostnému. Od časného rána\nhrnulo se množství lidu se všech stran. Zatím se shromáždili o\n9. hodině městští ostrostřelci se svou hudbou i s horníky na\nstřelnici a pěvci v místnosti spolkové. Před odejitím do chrámu\nPáně odevzdal Roudnický zpěv. spolek „Říp\" pěknou fotografii\nvšech svých údů výkonných přednostovi Slánského „Dalibora\"\np. Dr. Wassermannovi, aby ji spolek přijal na památku, zacež\ntuto upřímným bratrům díky vysolvuji. Před 10. hod. seřadili\nse pěvci a übírali se za hudbou hornickou z Brandýska a svými\nprapory, za nimi pak ostrostřelci se svou hudbou do chrámu\nPáně. V chrámu P. seděli nejblíže hlavního oltáře kmotři a\nkmotry s hosty nejvznešenějšími, střední část zaujímali pěvci\nblíže praporů, mezi nimiž byl také nový zahalen, zpívajíce velký\nsbor Zvonařovy „Chorální mše,\" při nížto menší sbor byl na\nkůru umístěn. Ostatní místo vyplnilo obecenstvo domácí i cizí.\nVelebně a dojímavě zněly zvuky mše staročeské v gotickém\nchrámu sv. Gottharda, kde s asistencí sloužil sv. oběť dňst. p.\nděkan P. Jos. Kubišta. Bylo to tuším r. 1856, když jsem do-\ntčenou mši se svými spolužáky pod řízením věbalsného skla-\ndatele p. J. L. Zvonaře, tak jak ji byl sám pro sbor upravil,\nu sv. Jiří na hradě Pražském zpíval, a již tehdáž při prvním\nprovedení se mi náramně zalíbila, aniž jsem byl tušil,jak krásná\nmusí býti s tak mohútným sborem. Mnohem větší dojem musel\nučiniíi na mne staročeský chorál, a divím se tomu, že tak zřídka\nkde tato dokonalá skladba od doby jejího tiskem vydání se pro-\nvozovala, ač je předce všude přístupna, poněvadž se může\nprovésti buď mužským aneb smíšeným sborem. Bohužel, že se\nobyčejně sahá k skladbám chatrným, které za našimi chorály\ndaleko stojí! Po pozdvihování provedl menší sbor „Kristus, příklad\npokory.\" Po skončené mši sv. odebral se veškerý shromážděný\nlid v průvodu slavnostním k soše nejsv. Trojice, kdež byl při-\nčiněním p. Hůly, měšťana Slánského, skvostný oltář postaven, v\ntomto pořádku: střelcův sbor s hudbou, horníci a opět kmotři\na kmotry, velebné duchovenstvo, výbor „Hlaholu\" a hodnostář*\ndruhých spolků, pak veškeří pěvci a konečně obecenstvo. Sbor\nostrosťrelců tvořil stranu jednu, horníci druhou. Po stranách\noltáře nejblíže byla sedadla pro kmotry a hodnostáře, střed za-\nujímali pěvci, za nimi pak stálo obecenstvo. Ač byl zástup\nnepřehledný, nastalo ticho hrobové, když začal zpěv velebný,\n„Sv. Václave.\" Na to řečnil veled. p. P. IJubínek, fařář Tuřan-\nský, známý co nadaný řečník a horlivý kazatel, objasniv jadr-\nnými slovy účel slavnosti a význam zpěvu. Pak se vykonávaly\nobřady svěcení, zatloukání hřebů, a to od dfist. p. děkana, p.\nFr. Herbiga, c. kr. hejtmana co vládního komisaře, pak pp.\nkmoter a pp. kmotrů i družiček a konečně hodnostářů spolků\nzpěváckých. Hesla, ježto od přítomných pěvců byla vždy hlučně\nopětována, byla: „Láska k vlasti.\" „Láska k zpěvu.\" „Šlechet-\nnost.\" „Vroucnost.\" „Něžnost.\" „Vytrvalost.\" „Ráznost.\" „Svor-\nnost a vzájemnost.\" „Svoboda.\" „Bratrství.\" „Jednota\" a j. v.\nPo vykonaném zatloukání hřebů odevzdala velect. p. Marešová,\nchoť hospod, ředitele na panství hrab. z Clam-Martiniců, jížto\nvysokorodá paní hraběnka ustanovila za svou zastupitelku, slovy\nkrátkými, avšak srdečnými prapor přednostovi, p. Dr. Wasser-\nmanoovi, jenž přijav jej, děkoval štědrému dárci a odevzdal\nF. Rubši, vyzývaje jej, aby bděl nad jeho ctí á nosil jej ku\nslávě spolku. Přistoupivši pak družka, mladistvá sleč. M. Ptá-\nčkova, ověnčila nově posvěcený prapor svěžím věncem vavříno-\nvým, promluvíc též krátce k praporníku. Tento pak přijav\nprapor, děkoval ještě jedenkráte šlechetnému dárci, kmotrům i\nkmotrám, jakož i velebnému duchovenstvu a všem příznivcům\nspolku slovy vřelými, mluvě nadšeně o zpěvu vůbec a českém\nnárodním zvláště při časté pochvale, jižto mu přítomné obecen-\nstvo štědře projevovalo. Po skončené řeči zavzněl rázný sbor\nod L. Procházky, „Naše probuzení,\" pod řízením pana Hellera,\nv jehožto ruce leskla se skvostná taktovka, jižto spolku věno-\nvaly spanilomyslné paní kmotry. Jest z ebenového dřeva stuž-\nkou a věncem vavřínovým ze stříbra ovinutá. Na stužce nalé-\nzají se vyryta jména šlechetných dárkyň a den svěcení, a to:\n„Zpěváckému spolku „Dalibor\" od Elišky Herbigové, Terezie\nKlarnerové, Aloisie Wassermannové, Anny Marešové, 29.června\n1863*\" Po dokončeném sboru hrnul se celý zástup v přede-\nšlém pořádku zpátky ke kostelu, aby doprovodil vel. duchoven-\nstvo, pak přes náměstí okolo hejtmanství ku poctě c. k. úřad-\nnictva do místnosti spolkové Tam se uložili předešlé prapory\na pak se celé shromáždění rozešlo. O akademii budoucně."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2672, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi uspo-\nřádal v lázeňském sále dne 9. července 1863 hudební zábavu,\njížto program byl následující : 1. Ouvertura. 2. „Český zpěv\"\nod Kal li vody. 3. „Dům otcovský\" od Vogla. 4. „Vltava,\"\nsbor od Procházky. 5. Ouvertura. 6. „Slib\" od Kúckena.\n7. „Stesk rňžinky,\" sbor se sóly od Bendi a. 8. „Pravý\nČech,\" sbor od Procházky. Na to následovala taneční zábava.\n*#* Zpěvácký spolek v Rakovníku odbývati\nbude dne 11. t. in. druhou hudební zábavu. Program: I. od-\ndělení. 1. Ouvertura k opeře „Heiratszwang\" od B. Bradského.\n2. „Modlitbička,\" sbor od J. Martinovského (čestného clena\nspolku). 3. „Touha po domově,\" píseň s průvodem piana a\ncella od Kalivody. 4. „Poupě a políbení,\" ctvorozpěv od J. P.\nMartinovského. 5. Koncert pro housle s průvodem piana od\nVieuxtempsa. 6. „Pozdravení pěvcovo,\" sbor od Veita. 11. od-\ndělení. 1. Ouvertura k opeře „Don Juan\" od Mozarta. 2.\n„Pražská-Poutnická,\" ctverozpěvy od J. P. Martinovského. 3.\n„Zdrávas Maria,\" ctverozpěv s fysharmonikou od J, P. Mar-\ntinovského. 4. „Večerní zpěv,\" sbor od L. Procházky. 5. Druhý\nkvodlibet z národních písní od J. P. Martinovského.\n*** Zpěvácký spolek „Přibislav\" v Přibi-\nslavi odbýval v neděli dne 5. července besední zábavu. Pro-\ngram byl následující: 1. „Hlahol,\" sbor od K. Bendla. 2,\n„Je to večer\" od Vojáčka. 3. „Koruna všech lásek,\" dekla-\nmovánka od Jos. Kaj. Tyla. 4. „Píseň Šumavanů\" od P. Jir—\ngesa. 5. „Utonulá\" od Křížkovského. 6. „Šaty co medicína,\"\ndeklamovánka od Drahoňovského. 7. „Valčík\" od Vogla. 8.\n„Pějme bratři,\" pochod. Po té byla taneční zábava.\nZpěvácký spolek Pelhřimovský „Záboj,\"\nLedečský „Buryan\" a Humpolecký „Čech a Lech\"\npodniknou dne 12. července výlet do Želiva. Program jest:\nVokální mše od T. Haslingera v tarnuějším klášterním kostele;\npak při besedě sbory : „Na Prahu\" od Veita „Staročeská\"\nod Škroupa „Utonulá\" od Křížkovského „Kalina\" od Va-\nšáka „Šablenka\" „Hlahol\" od Bendla „Tam na\nhorách.\"\nv / r\nSlapanický zpěv. spolek na Moravě, kterýž\njméno „Lumír\" přijal, účikoval dne 28. m.m. při národní\nbesedě, která tam v místnostech „u černého orla\" snahou pp.\nučitelův Šlapanických uspořádána byla. Též Bučovský zpě-\nvácký spolek „Hvězda\" byl zastoupen jedním represen-\ntantem. Beseda započala proslovem od J. Jahna. Zpěv. spo-\nlek „Lumír\" přednášel: „Na Prahu,\" sbor od V. J. Veita;\n„Milenka,\" sbor od Jelena; „Vltava,\" sbor od J. Vogla\na sbor „K bratrům\" od V. Bio deka. Dále přednášel p. C.\nM. Schmidt, horlivý ředitel zpěv. spolku a učitel tamnější\n„Kovářskou,\" sólovou píseň od L. Procházky, silným svým\nhlasem, pak pan Peka z Brna „Cikánskou\" od Celakovského.\nPo produkci nastal tanec.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "156", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.4.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech.", "signature_source": "A. M", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.4", "debut_caractere": 2679, "fin_caractere_exclue": 5173, "texte": "Dopisy z Čech.\nA. M.\nZ Ġáslavi. (Výroční zpráva zpěv. spolku „Kováře.\")\nPosledním květnem ukončen jest třetí rok trvání\nzpěv. spolku „Kováře.\" Rokem tímto nabyl spolek nových\nsil, tak že mu snaze bylo dostáti účeli vytknutému, ač dosti\npřekonati musel obtíží, kteréž mu z neblahých poměrů domá-\ncích vzešly. Tuhý tento zápas s odpůrci zpěvu národního vy-\nplašil mnohou dobrou sílu spolku; mnozí, pečliví jsouce vlast-\nních zájmu osobních, vystoupili ze sboru, bojíce se i dále\nkráčeti mužně za účelem, jehož se spolek s nemalou oběta-\nvostí domáhá. Než ač seslaben spolek ztrátami tolikerými, ne-\nochábla přece činnost jeho, ano úsilovnou snahou údů pozů-\nzňstalých dostát nejen úplně úkolu svému, ale dobyl sobě\nchvalného jména u spolků bratrských, vysýlaje ze svého středu\nčleny ku všem slavnostem národním. Rádných zábav uspořádal\nspolek v tomto roce pro přispívající své členy patero. Mimo\nto uspořádal „Tylem\" a „Dobroslavem\" tři velké akade-\nmie v Čáslavi, na Horách Kutných a v Kolíně; podnikl též\nvýlet na Tisí skálu. Při národních slavnostech zúčastnil se\nspolek více méně členy a sice v Poděbradech při společném\nkoncertu, na Kunětické hoře blíže Pardubic, v Borové při od-\nhalení památní desky na rodinném domě Havlíčkově a v Hoře-\nxiovsi při odhalení památní desky Hankovy. Taktéž účinkoval\nspolek velmi často při hudbě chrámové, pohřbech, divadle a p.\nDílem dobrovolnými příspěvky a dílem čistými výnosy jednotli-\nvých zábav zakoupeno letošního roku piano pro spolek; účet a\nveškeré příspěvky uveřejněny jsou v druhém oddělení této zprávy.\nSpolek čítá nyní 24 výkonných udu domácích, 12 vůkol-\nních, pak 130 přispívajících a 7 čestných. Co hosté\núčinkovali při zábavách, spolkem uspořádaných, v tomto roce :\npaní Marie Falbrechtová, slečna Aloisie Hlaváčkova, a pánové\nKarel Gerber, František Kaván a Josef Klimeš. Příjem zpěv.\nspolku obnášel roku 18|| 337 zl. 69 kr. ; vydání 342 zl.\n34 kr. Vydání převyšuje tedy příjem o 4 zl. 65 kr. Zpěv.\nspolek zakoupil si piano za 440. zl. r. č. z dobrovolných\npříspěvků a z výnosů rozličných akademií, které 410 zl.\nvynesly. Zbývá tedy ještě nedoplatek 30 zl., kterouž částku\nbez úroků zapůjčil pan advokát a poslanec Jos. Zikmund.\nVoláme třikrát Sláva ! všem pánům a dámám, kteří k zakou-\npení piana přispěli. Výbor zpěv. spolku „Kováře\" skládá\nse z následujících pánů: J, L. Mašek předseda, Josef Ku-\nthan, místopředseda; Em. Kli e r, ředitel; Alb. Mayssl, je-\ndnatel; Ferd. Falbrecht, pokladník; Jos. Rossler a Ant.\nB rab ene c, výborové."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "157", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.4.2", "titre_corps": "Z Chrudimi, 1. července. (Slavnost svěcení praporu.)", "titre_sommaire": "Z Chrudimi, 1. července. (Slavnost svěcení praporu.)", "signature_source": "R. L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.4", "debut_caractere": 5175, "fin_caractere_exclue": 5641, "texte": "Z Chrudimi, 1. července. (Slavnost svěcení praporu.)\nZa všeobecného napnutí se přiblížil památný den slav-\nnosti svěcení práporu našeho „Slavoje.,, Již 28. m.m. za-\nskvělo se celé město v rouchu svátečním. Všudy vlády různo-\nbarevné prapory, domy vkusně zdobeny, velkolepé brány vi-\ntací stavěny. K večeru počalo se již množství hostů sjížděti a\nčilejší ruch zaproudil celým městem, když městský hudební\nsbor městem táhl. Za jitra dne slavnostního již se plnilo celé"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5943, "texte": "náměstí zvědavými. Četně zastoupené spolky zpěvácké se shro-\nmažďovaly v městské radnici. Na náměstí v okruhu zelených\nsloupů vystavena vyvýšenina k svěcení praporu a v pořadí\no památné sochy zřízen oltář. Když byly spolky zpěvácké\nv kruhu tomto své stanovisko zaujaly, když pak hodnostové\nměstští i kmotři praporu na vyvýšenině se rozstavili, počal ře-\nditel P. Simek v dlouíié řeci vykládat důležitost slavnosti a hi-\nstorii hudby vůbec, načež po slavném chorálu „Hospodine po-\nmiluj ny\" prapor posvěcen a hřeby zatloukány. Když byl\nk oslovení starosty „Slavoje\" praporník prapor přijal a vztýčil,\nhnul se veliký průvod k budově školní za chrámem, kde se měla\npamátní deska zasadit. I zde bylo vše velmi vkusně ozdobeno a\nokrášleno.. Byl to velmi dojemný okamžik, vždyť se kladl základ\nnové, bohdá že zdárné studně vědy a vzdělání ! Při slavné mši\nsv. v chrámu Páně zapěl „Slavoj\" výtečně mši Treichlingerovu.\nSeznali jsme z provedení této skladby, jak výtečnými a mohútnými\nsilami „Slavoj\" vládne, seznali jsme z provedení této skladby,\njak svědomitě a výtečně je řízen a spracován. Po celém městě\npanoval život svěží a velmi čilý. V divadle odbývána odpole-\ndne zkouška pěvecká. I zde jsme již mohli seznati výtečné vlast-\nnosti p. Klimeše i co ředitele i co zpěváka. Po společné ho-\nstině uspořádán skutečně imposantní tah k střelnici. V čele\nprápory statoých spolků zpěváckých a městská hudba, a za\nnimi v nepřehledné řadě se übíralo přes 500 pěvců a ohromné\ndavy lidstva. Ve střelnici bylo vše velkolepě a velmi vk isně\nzřízeno, a to platí hlavně o místnosti pro produkci a zpěváky\nupravené. Produkce sama byla mohútností hlasů velkolepá a\nuchvacující. Rozsáhlý liboháj byl lidstvem a nejskvělejší spo-\nlečností přeplněn. Velmi krásné divadlo poskytovala stinná\nchodba, v níž se statní zpěváci uhosiili. Došlé telegramy při-\njaty s bouřlivým potleskem. Celou slavnost důstojně skončila\ntaneční zábava v krásné tančírně ve střelnici. Musíme doznati,\nže celá slavnost byla s nemalou znalostí a přesností uspořá-\ndána a provedena, začež zajisté slavnostnímu výboru nemalé\nuznání náleží. Slavnost svěcení práporu „Slavoje\" se daleko\nvyšinula nad slavnost místní a náleží bez odporu k nejkrásněj-\nším slavnostem národním, ačkoliv právě v ten den uspořá-\ndaný výlet Kutnohorského „Sokola\" a výlet „Hlaholu\" do Sla-\nného byl velkolepému rozvoji slavnosti této na úkor.\nZ Jáchymova. (Zastavenícko. Obraz.\nHornická slavnost.) Dne 18. června poctil naše havířské\nměsto návštěvou z Karlových Varů Jeho Excell. vicepresident\nkrálovství českého pan hrabě Belcredi. Téhož dne u večer\nzapěl mu zdejší zpěv. spolek zastavenícko před bytem jeho\nv hostinci „u Drážďan,\" začež mu od pana hraběte srdečný dík\nvzdán. Zdejší stavitelský mistr p. Frant. Siegl zakoupil z\nPraby od Kandlera velký obraz, který věnoval chrámu Páně\nve vesnici „Schonwald,\" odtud as půl druhé hodiny vzdálené.\nObraz ten (4' široký a 8' vysoký) představuje apoštoly svatého\nPetra a Pavla v oblacích klečící, nad nimiž se sv. Trojice na-\nchází. Je prý velmi vkusně malován a stál prý i s rámem\n500 zl. r. č. 4. Lipna odbývalo veškeré zdejší hornictvo\nsvou havířskou slavnost sv. Prokopa. Poněvadž k osla-\nvení tohoto dne nemálo i hudba přispěla, předsevzal jsem si\nzde v krátkosti hlavní místa zmíněné slavnosti popsati, hudbu\na zpěv výhradně maje na zřeteli. U večer přede dnem svatého\nProkopa učiněno bylo zdejší střeleckou kapelou o 8. hod. če-\npobití. Druhého dne z rána probuzeuo bylo o 5. hod. obyva-\ntelstvo našeho údolí ze spánku hřmotnou střelbou z moždířů a\nveselou hudbou zdejší hornické kapely. Spolu postavena u\nměstské radnice hlavní stráž oddělením naší střelecké setniny.\nPo půl deváté hod. přibylo veškeré hornictvo se svou kapelou\nna pláce před budovou horního úřadu. Jemu naproti postavila\nse střelecká setnina, též svou kapelou jsouc doprovázena. Ne-\ndlouho před 9. hod. odebralo se veškeré c. k. horní, okresní a\nberní úřadnictvo, pak osobstvo zdejší c. k. tavírny, továrny na\ndoutníky a osobstvo zdejšího c. k. lesnického úřadu, městský\nvýbor a páni učitelé reální a hlavní školy do kostela, by zde\nslyšeli hornické kázaní a slavnou mši svatou. Jim následovali\nvšichni horníci a velké množství lidu. Při mši sv. dával na\nkůru hornický kapelník p. J. Lorenz ml. se svou kapelou a\npomocí několika pánů ochotníků Diabelli-ho mši do A-Dur,\nPreindlovo graduale C-Dur („Benedictus est ete.\"), čtverozpěv\ns průvodem smyčcového orkestru a Krejčího offertoriuin E-Dur\n(„Domine Deus etc.\"). Provedení bylo zcela zdařilé. Hlavní\nmomenty mše sv. sprovázeny byly střelbou z moždířů a pak\npušek před chrámem stojících střelců. Po ukončených službách\nbožích odebrali se všichni zase z kostela. Horní rada p. Walter\nkráčev podle řady střelcův, zastavil se; a veřejně vzdav všem\nvespolek díky za ochotné a dobrovolné vykonání, provolal set-\nnině třikrát „sláva,\" která i od ní hlučně opětována byla. Na\nto následovalo defilování hornictva střelců před veškerým úřad-\nnictvem. Po ukončené paradě odebrala se většina honorace do\nhostince „u Drážďan,\" kdež pito na zdraví zeměpána, na\nzdar zdejšího hornictví, havířstva a střelecké setniny.\nPřed hostincem hrála mezi tím střelecká kapela několik skla-\ndeb, inezi nimiž i „Divertissement,\" sólo pro eufonion od p.\nJ. Pavli se, ředitele vojenské hudební školy v Praze. Po ukon-\nčeném, velmi dobrém přednosu asi 6 skladeb odebral se i pan\nkapelník Lorenz do sálu, při kteréž příležitosti náš c. k. okresní\npan Seidl velmi interessantní toast provolal na smířenou dvěma\nsokům, kapelníku tomuto totiž a střeleckému kapelníku panu\nFritschovi. Oba pak sobě obapolně na zdraví piti museli.\nCo zatím se odpoledne zdejší ostrostřelecká společnost na střel-\nnici bavila, odbývána byla v zahradě „u švýcarského domu\"\nzábava taneční, při níž hrála kapela střelecká. Slušno se zmí-\nniti, že letos při hornické slavnosti veškeré horní úřednictvo\npoprvé v havířském kroji se objevilo. Pohled na pány tyto,\nkdyž stáli pohromadě, byl utěšený.\n\nR. L."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "158", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.4.3", "titre_corps": "Z Hlinska. (Zpěv. spolek. — Divadelní společnost", "titre_sommaire": "Z Hlinska. (Zpěv. spolek. — Divadelní společnost", "signature_source": "F. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.5", "debut_caractere": 5945, "fin_caractere_exclue": 8142, "texte": "Z Hlinska. (Zpěv. spolek. — Divadelní společnost\np. Stránského.) Již dávno nebyla v „Daliboru\"\nzpráva z města našeho. Náš „Svantovít\" po nemalých bou-\nřích konečně se stal spolkem skutečným. Za starostu zvolen\nvelebný pán P. Petr Neděla, za ředitele p. Fr. Sekera, za\njednale p. K. Adámek, za pokladníka p. Fr. Bureš a za\nobřadníka p. K. Trpk o š. Za skutečného stavu dosud vystou-\npil „Syaňtovít\" dvakrát u veřejnosti a zpíval nad hrobem ze-\nmřelého samouka českého Fr. Dřevíkovského a zastavenícko\nsvému starostovi. Pokud nám možno z těchto výstupů souditi,\nmyslíme, že „Svanlovítu svým časem k nemalé může dospěti\ndokonalosti; osvědčilí jednak dostatečnost svých sil a pak že\nvelmi promyšleně a důkladně skladby se cvičí. Hlavně při za-\nstavenícku nás překvapilo provedení nového právě k této pří-\nležitosti p. L. Hrušem komponovaného sboru. Sbor sám je\nskutečně nejzdařilejší, nám dosud známá práce tohoto skladatele\nvyniká i hloubkou myšlének i výtečným jich provedením. Za\nnedlouho bude již tomu rok, co založen spolek zpěvácký u nás\na tu myslíme, že při uspořádané slavnosti nám podá „S v a li-\nto vít\" nový důkaz pokroku a zdárného rozkvětu. Od ne-\ndávná mešká u nás divadelní společnost p. Stránského. Zmí-\nníme-li se o této společnosti obšírněji, činíme to jen z hlubo-\nkého přesvědčení a veliké důležitosti společností takových vůbec\npro rozvoj a rozkvět našeho života národního. Mluviti zde o\nvýznamu divadla pro národ bylo by nemístné, dokládáme jen,\nže čím větší důležitost se stanoviska tohoto divadla přikládáme,\ntím větší pozornost že působení zmíněných společností věnovali\ndlužno. V celku dávala společnost tato za účastenství obecen-\nstva poměrně velmi valného 11 představení, a sice: „Savojští\nvystěhovalci,\" „Fraška dobrá medicína,\" „Statek Záhvozd,\"\n„Vrátný z Karlina,\" „Lesní pana,\" „Jan za chrta dán,\" „Drá-\nteníci,\" „Enšpigl,\" „Slepá nevěsta,\" „České Amazonky\" a „Stra-\nkonický dudák.\" Nejčelnější silou společnosti byl velenadaný\nherec p. Říha. Jeho hra vynikala skutečně důmyslným pojmu-\ntím i promyšlením a musíme skutečně doznali, že jsme podob-\nného umělce u společnosti p. Stránského nikdy nehledali. Pan\nŘíha hrál téměř úlohy všech oborů, nejvíce však vynikal v ú-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7213, "texte": "lohách hrdinu a milovníků. Že společnosti celý odchod tohoto\nherce k nemalé škodě je a bude, poněvadž jej nově přijatý\np. Hlava nikterak a nikdy nenahradí, pocítili jsme již my. Pan\nHlava se až mnoho namáhá býti dobrým hercem, avšak že by\nprávě fysické namáhání bylo základem divadelní umělosti, o\ntom se osmělujem skromně pochybovat!, připojujíce, že pan\nHlava dosud se nepovznesl ani na Říhův stín. Možná, že snad\nsvým časem bude z p. H. dobrý milovník a hrdina, avšak jeho\nBíd, Germaiu a j. na ten cas ukládají úvaze nemilou povin-\nnost vysloviti, že nyní ještě ani milovníka ani hrdinu p. H.\npředstavovati neumí a že společnosti p. Stránského skutečně\nnutné jest, poohlédnout se alespoň po slušném zástupci nej-\ncelnějších úloh. V úlohách komických vyniká zdravým a při-\nrozeným humorem a svědomitou hrou pp. Weizenbauer a Poklop.\nI ostatní členové mužského sboru dosti vyhovují požadavkům\nobyčejným. Z dám zasluhuje přede všemi paní Vicenová vře-\nlého uznání. Její čarodějnice v „Jan za chrta dán\" a Kor-\ndula v Dudáku je skutečně vzorná. Pí. V. brá velmi routi—\nnovaně a promyšleně a hra její se povždy zakládá v pravém\npojmutí úlohy. V mnohých oborech vyniká také sl. Osendor-\nfova. Sl. Polákova, ac začátečnice, osvědčila, pokud jí po-\npřáno bylo zastupovati větší úlohy, velmi chvalné nadání, máme\nza to, že za dobrého cviku se propracuje k skvělým výsled-\n/ f\nkům. Úlohy prvních milovnic má hráti sl. Spurná. Neradi bez\ndůvodu haníme, ale tím méně bez důvodů rádi chválíme. Úsu-\ndek o sl. S. může býti toliko mezi těmito hranicemi : nemů-\nžeme ji chválit a nemůžeme ji hanět. Mnohdy nás hra její\nuspokojuje, mnohdy však je jak začátečnická, že ji nemožno\nschváliti. Repertoir byl dosti pestrý a nebyl prost některých\nškvárů, jako: Enšpigl a Amazonky. Přáli bychom si, aby\np. ředitel tyto kusy z úcty k obecenstvu vyškrtl ze svého se-\nznamu, nebol se nám zdá, že se mu snad jedná jen upřímně\no pěstování umění a ne o napalování obecenstva a pak si tak\nvystavuje divné vysvědčení co ředitel. Myslíme, že se p. Str.\njen k svému vlastnímu prospěchu o vhodné doplnění své spo-\nlečnosti postará, neb že by za nynějšího stavu dosáhl náro-\nkům přísnější kritiky, naprosto popíráme, neboť v nejslabších\nrukou spočívají nyní nejdňležitější úlohy.\nZ Pelhřimova. (Beseda. Výlety.) Důstojně jsme\nslavili 25. květen b. r. co výroční den založení a trvání na-\nšeho zpěváckého spolku „Záboje.\" 0 deváté hod. ráno odebral\nse celý spolek s praporem a hudbou v cele do hlavního chrámu\nsv. Bartoloměje, kde se zdařile přednášela Haslingerova vokální\nmše do C-dur, za Graduale píseú sv. Václava, a za Oífertorium\nvýtečný „Otce náš\" od Bradského. 0 druhé hodině odpo-\nledne sešla se valná hromada za příčinou volby nového výboru.\nVelezasloužilý náš pan starosta pan Fríed, jakož i neunavený,\nvždy pevně a vytrvale ku předu kráčející náš pan sborník Ka-\nrel Matějka byli jednohlasně opět zvoleni ai další výbor\nku všeobecné spokojenosti volbou doplněn; zvoleni byli: za sta-\nrostu pan Jan Fried, za místostarostu a spolu jednatele pan\nJos. Řezníček, za sborníka pan Karel Matějka, za místo-\nsborníka pan Ferd. Paulík, za úcetníka pan Jos. Schei d 1 er,\nza kontrolora pan Fr. Halík a za výbory pan Matěj Paulík\na pan Fr. Klíma. Večer o 7. hod. odbývala se zpěvní, de-\nklamatorní a taneční beseda. Celý spolek shromáždil se u p.\nstarosty, odtud v průvodu hudby s praporem v čele odešlo se\ndo sálu paní Dvořákové. Místnost tato byla velmi vkusně upra-\nvena a ozdobena podobiznami národovců jakož znakem českým,\nmoravským a slezským, dále naším heslem: (květinami vyší-\nvaným) „Zpěvem k srdci srdcem k vlasti.\" Zpěvy\nse přednášely následující: 1. „Naše probuzení\" od Lud. Pro-\ncházky. 2. Zatykač od Kúckena. 3. „Děvče, já ti udělám!\"\nod Lud. Proch ázk y. 4. Kalina odVašáka. 5. „Zatoč se!\"\nod P. Křížkovs k é h o. 6. Šablenka. Může se směle říci,\nže se všecky sbory dokonale zpívaly a že se každému náro-\ndovci při zapění sboru „Zatoč se,w jakož i dalších sborů vla-\nsteneckých radostí srdce roznítilo. Nechci o tom šířiti slov,\nže veškerá zásluha přináleží našemu panu sborníkoví a spolu\nučiteli, jakož i ostatním všem pánům učitelům, kteří při na-\nšem spolku všemožně účinkují. Mezi sbory přednášeli dvě\nděvčata a dva páni deklainovánky dílem vážného, dílem žer-\ntovného obsahu a došly pro výbornou přednášku všeobecné po-\nchvaly. Též nás došly telegramy z Prahy od našich jinochů\ntam studujících, pak od pana Jos. Řezníčka, nynějšího místo-\nstarosty (ten cas tam meškajícího), pak od Kutnohorských, jež\nhlučným „sláva\" přivítány byly. Po besedě zpěvní pak násle-\ndoval tanec, jenž trval až do bílého rána. Druhý den 26.\nv úterý po svatodušních svátcích odebral se spolek o osmé ho-\ndině ráno s praporem a hudbou v cele na poutnické místo.\nHora Kř emešn i c k á nazvané, a pro zázračný v hojnosti tam\nprýštící se pramen vyhlášené. V tamním kostele byli jsme\nmši svaté přítomni, a po ukončené pobožnosti odebral se spo-\nlek na krásný trávník k lesu, kde se zazpívalo několik sborů\nzdařile, mezi nimi také právě pro tuto místnost se hodící\n„Tam na horách,\" na to pak se odbývala na témž trávníku\nspolečná hostina, na které jen co od spolku skoro 100 osob\nse zúčastnilo. Po ukončené hostině pak začalo všeobecné vy-\nražení dílem z tance, představování žertovných kousků od ně-\nkterých údů spolku, dílem z všelikých společenských her se-\nstávající ; mezi tím se opět zpívalo a několikráte naší vlasti\nvzájemností slovanské všem zpěváckým spolkům, pak\nnašemu ctěnému panu starostovi, sborníkoví i celému výboru\nsláva provolávala. Také na naše mužné bratry Poláky jsme\npamatovali, zařídivše při hostině dobrovolnou sbírku, jež přes\n10 zl. r. c. vynesla. Po 8. hod. večer šel celý spolek pěšky\ns praporem a hudbou s Křemešníku dolů až na silnici, kde\njsme na cekající vozy sedli a do Pelhřimova odjeli. Tak jsme\njak náleží důstojně a vesele, jak to věrným Cechům sluší, sla-\nvili výroční den založení našeho zpěváckého Spolku „Záb oje.\"\nDne 23. června, co svatveěer jmenin našeho milovaného sta-\nrosty uspořádali pěvci „Záboje\" zastavenícko s pochodněmi,\nzapěvše: „Hlahol\" od Ben dla „Co v srdci našem plá-\npolá\" od Jelena „Rekův sen\" od Slavíka, „Staro-\nčeská\" od S křoup a. Po ukončeném zpěvu byla několikráte\n„sláva !\" našemu panu starostovi provolána, načež se pak vši-\nckni rozešli. V den sv. Petra a Pavla odebral se o 2. hod.\ns poledne spolek zpěvácký „Záboj\" do blízkého Řecického lesa,\nkdež se v četné společnosti krásné pleti až do večera zpěvem,\nrozličnými hrami a žerty nenucené bavil. Při té příležitosti ne-\nmohu opomenouti se zmínili, aby budoucně každý úd spolku,\npak-li mu jen trochu možno, na společných zábavách podílu\nbral, aby se síly spolku jak při posledním výletu k pozo-\nrování bylo, nerozptylovaly. Abych i o budoucnosti promluvil,\nmusím podotknouti, že hodlá náš spolek 12. července b. r. uči-\nnili velkolepý výlet do klášterního místa Zeli v a, a že se na\ntomto výletu také zpěvácké spolky Humpolecký „Cech a\nLech,\" Ledecský „Buryan\" a Německo-Brodský „J a-\nsoúu zúčastní, kdežto se v tamnějším chrámu Páně Haslinge-\nrova vokální mše do C-dur naším panem Řezníčkem v český\ntext přeložená přednese. Přípravy k tomuto výletu jsou již\nučiněny a podám později širší zprávu, jak se nám zdařil. S Bo-\nhem !\n\nF. Z."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "159", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.4.4", "titre_corps": "Ze Slaného. (Svěcení praporu Sl an ské ho „Dalibora\"", "titre_sommaire": "Ze Slaného. (Svěcení praporu Sl an ské ho „Dalibora\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.6", "debut_caractere": 7215, "fin_caractere_exclue": 7991, "texte": "Ze Slaného. (Svěcení praporu Sl an ské ho „Dalibora\"\ndne 29. července 1863.) Slánský zpěvácký spolek,\njmenovec tohoto časopisu hudebního, vykonal již slavnost svě-\ncení praporu. Chtěje obšírněji o této slavnosti psáti, začínám\njiž sobotou dne 27. června b. r., kde již bylo pozorovali ne-\nobčejnou živost v městě našem, zvláště na náměstí a v nejhlav-\nnější ulici Lounské, kdežto se nalézá v obecním domě místnost\nspolková. Domy přijímaly na se tvářnost slavnostní, neboť byly\nokrášleny zelenými letorosty, věnci, květinami, hesly, obrazy a\nprapory. Mezi ozdobenými domy vyjímaly se nejpěkněji na ná-\nměstí radnice, hraběcí dům a domy dvou pp. měšťanů, jenžto\nbyli za kmotry pozváni; kromě náměstí pak výše uvedený dům\ns místností spolkovou. Hesla na domích byla: „Vytrvejme!\""}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8296, "texte": "„Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti,\" „Sláva vlasti,\" „Ať vítězíme\nzpěvem.\" Místnost spolková byla opatřena nápisem \"Dalibor\"\nz velikých červených písmen v sedmi zelených věncích, lyrou\nz květin a pozdravem „Vítejte nám!\" Množství praporu bílo—\nčervených vlálo na domích a nejvýše na věži u radnice. Slán-\nská hora hlásala daleko do okolí svým ohromným praporem,\nže slaviti se má v Slaném slavnost neobyčejná. V neděli dne 28.\nčervna se očekávalo 15 povozů, ježto propůjčili bezplatně stateční\nrolníci z Humen, Hopšovic a Drnová, časně ráno u Strahovské\nbrány, aby dovezly Pražský „Hlahol\" do Slaného, kdež byl\nokolo 2 hodin očekáván. Zatím lidu v Slaném neustále přibý-\nvalo. Po 12. hodině zahřměly rány z moždířů na Slánské hoře\nna znamení, že se hosté z Prahy již blíží. Nyní spěchal každý\nna pražské předměstí, aby byl uvítání hostů přítomen. Ve vsí\nrychlosti sesli se Slánští pěvci s hudbou domácích ostrosťrelců\na kráčeli s prozatimným praporem svým milým hostům vstříc.\nShledání-se bylo nad míru dojímavé. Po srdečném přivítání od\npřednosty p. Dr. L. Wassermanna kráčeli hosté v pořádku za\nhudbou a prapory, v čele majíce výbor, ředitele pp. Hellera a\nLukeše. Při veselých zvucích hudby a hrmějící střelbě übíral\nse celý zástup po náměstí až do místnosti spolkové, kdež se\nprapory uložily a lístky übytovací rozdávaly. Mnoho pp. měšťanů\njiž čekalo na své hosty, aby si je domů odvedli. Tlačenice byla\nveliká a shon po hostech nekonečný, zvláště proto, že okolní\nhosté pěvci v rozličných hodinách přijížděli. Ve 4 hod. odp.\nsešli se veškeří pěvci v Slaném meškající v hostinci „u zlatého\njablka\" ku společné zkoušce, již řídil p. Heller, ředitel „Hla-\nbolu.\" Nyní jsme se shledali s bratry svými z Prahy, Roud-\nnice, Mělníka, Loun, Rakovníka a Libochovic, úhrnem asi 150\npěvců. Po zkoušce, ježto trvala 3 hodiny, vydali se na ná-\nvrh přednosty pana Dr. Wassermanna veškeří hosté ve společ-\nnosti některých dam na Slánskou horu, a nebylo jednoho, který\nby byl čarokrásnou vyhlídku na město a okolí, jakož i uspo-\nřádání hory samé nevychvaloval. Množství hostů v nepřetržené\nřadě po vinoucích se stezkách mezi stromovím a skalami krá-\nčejících poskytovalo překvapující pohled. Na nejpřiměřenější\nprostoře zastavili se pěvci a zapěli sbor „Napřej.\" Pak stupo-\nvali výše až ke třem křížům, kdežto dosáhnuvše místa nejvyš-\nšího, zapěli na popeli pradědů stojíce, národní hymnu „Kde\ndomov můj ?\" Nastoupivše jinou cestu zpáteční, dostali se opět\nna předešlé prostranství a tam ještě jednou zpívali mohútným\nhlasem „Já jsem Slovan\" od Knahla. Na to bylo zvelebiteli\ndotčené hory, jindy zpustlé, nyní v krásný park proměněné, p.\nH. Holwegovi se všech stran provoláváno hlučné „sláva\" u jeho\npřítomnosti. Před rozejitím-se navrhnul přednosta p. Dr. Was-\nsermann zábavu večerní v zahradních místnostech hostince na\n„Lochu,\" kdežto se po kratičkém rozloučem' shledali všickni\nhosté i domácí. Bylo to krásné a příjemné seděti za letního\nvečera pod zeleným klenutím košatých stromů v kruhu milých\npřátel. Všude se rozléhal živý hovor a veselý zpěv. Zvláště\npoutalo na sebe všechněch pozornost několik údů „Hlaholu,\"\nokolo velké tabule sedících, přednesením zdařilým některých\nsborů, z nichž jsme slyšeli: „Hasme, hoří!\" od K. Slavíka a\nQuodlibet od téhož. Tamtéž přečetl pan Lukeš na žádost před-\nnosty 2 dopisy poštou večerní došlé, a to z Brandýsa n. L.a\nz Kutné hory, ježto nížeji doslovně uvedeny budou. Po 10.\nbod. v noci byl zapálen veliký ohňostroj na Slánské hoře, jenž\ncelé město osvětloval a daleko zvěstoval slavnost zejtřejší. Takto\nse skončil den před slavností. V pondělí dne 29. června záhy\nráno po východu slunce hřímala střelba se Slánské hory a\nhudba ostrostřelecká rozléhala se po náměstí ku poctě hostů,\nbudíc Slánské obyvatelstvo ke dnu radostnému. Od časného rána\nhrnulo se množství lidu se všech stran. Zatím se shromáždili o\n9. hodině městští ostrostřelci se svou hudbou i s horníky na\nstřelnici a pěvci v místnosti spolkové. Před odejitím do chrámu\nPáně odevzdal Roudnický zpěv. spolek „Říp\" pěknou fotografii\nvšech svých údů výkonných přednostovi Slánského „Dalibora\"\np. Dr. Wassermannovi, aby ji spolek přijal na památku, zacež\ntuto upřímným bratrům díky vysolvuji. Před 10. hod. seřadili\nse pěvci a übírali se za hudbou hornickou z Brandýska a svými\nprapory, za nimi pak ostrostřelci se svou hudbou do chrámu\nPáně. V chrámu P. seděli nejblíže hlavního oltáře kmotři a\nkmotry s hosty nejvznešenějšími, střední část zaujímali pěvci\nblíže praporů, mezi nimiž byl také nový zahalen, zpívajíce velký\nsbor Zvonařovy „Chorální mše,\" při nížto menší sbor byl na\nkůru umístěn. Ostatní místo vyplnilo obecenstvo domácí i cizí.\nVelebně a dojímavě zněly zvuky mše staročeské v gotickém\nchrámu sv. Gottharda, kde s asistencí sloužil sv. oběť dňst. p.\nděkan P. Jos. Kubišta. Bylo to tuším r. 1856, když jsem do-\ntčenou mši se svými spolužáky pod řízením věbalsného skla-\ndatele p. J. L. Zvonaře, tak jak ji byl sám pro sbor upravil,\nu sv. Jiří na hradě Pražském zpíval, a již tehdáž při prvním\nprovedení se mi náramně zalíbila, aniž jsem byl tušil,jak krásná\nmusí býti s tak mohútným sborem. Mnohem větší dojem musel\nučiniíi na mne staročeský chorál, a divím se tomu, že tak zřídka\nkde tato dokonalá skladba od doby jejího tiskem vydání se pro-\nvozovala, ač je předce všude přístupna, poněvadž se může\nprovésti buď mužským aneb smíšeným sborem. Bohužel, že se\nobyčejně sahá k skladbám chatrným, které za našimi chorály\ndaleko stojí! Po pozdvihování provedl menší sbor „Kristus, příklad\npokory.\" Po skončené mši sv. odebral se veškerý shromážděný\nlid v průvodu slavnostním k soše nejsv. Trojice, kdež byl při-\nčiněním p. Hůly, měšťana Slánského, skvostný oltář postaven, v\ntomto pořádku: střelcův sbor s hudbou, horníci a opět kmotři\na kmotry, velebné duchovenstvo, výbor „Hlaholu\" a hodnostář*\ndruhých spolků, pak veškeří pěvci a konečně obecenstvo. Sbor\nostrosťrelců tvořil stranu jednu, horníci druhou. Po stranách\noltáře nejblíže byla sedadla pro kmotry a hodnostáře, střed za-\nujímali pěvci, za nimi pak stálo obecenstvo. Ač byl zástup\nnepřehledný, nastalo ticho hrobové, když začal zpěv velebný,\n„Sv. Václave.\" Na to řečnil veled. p. P. IJubínek, fařář Tuřan-\nský, známý co nadaný řečník a horlivý kazatel, objasniv jadr-\nnými slovy účel slavnosti a význam zpěvu. Pak se vykonávaly\nobřady svěcení, zatloukání hřebů, a to od dfist. p. děkana, p.\nFr. Herbiga, c. kr. hejtmana co vládního komisaře, pak pp.\nkmoter a pp. kmotrů i družiček a konečně hodnostářů spolků\nzpěváckých. Hesla, ježto od přítomných pěvců byla vždy hlučně\nopětována, byla: „Láska k vlasti.\" „Láska k zpěvu.\" „Šlechet-\nnost.\" „Vroucnost.\" „Něžnost.\" „Vytrvalost.\" „Ráznost.\" „Svor-\nnost a vzájemnost.\" „Svoboda.\" „Bratrství.\" „Jednota\" a j. v.\nPo vykonaném zatloukání hřebů odevzdala velect. p. Marešová,\nchoť hospod, ředitele na panství hrab. z Clam-Martiniců, jížto\nvysokorodá paní hraběnka ustanovila za svou zastupitelku, slovy\nkrátkými, avšak srdečnými prapor přednostovi, p. Dr. Wasser-\nmanoovi, jenž přijav jej, děkoval štědrému dárci a odevzdal\nF. Rubši, vyzývaje jej, aby bděl nad jeho ctí á nosil jej ku\nslávě spolku. Přistoupivši pak družka, mladistvá sleč. M. Ptá-\nčkova, ověnčila nově posvěcený prapor svěžím věncem vavříno-\nvým, promluvíc též krátce k praporníku. Tento pak přijav\nprapor, děkoval ještě jedenkráte šlechetnému dárci, kmotrům i\nkmotrám, jakož i velebnému duchovenstvu a všem příznivcům\nspolku slovy vřelými, mluvě nadšeně o zpěvu vůbec a českém\nnárodním zvláště při časté pochvale, jižto mu přítomné obecen-\nstvo štědře projevovalo. Po skončené řeči zavzněl rázný sbor\nod L. Procházky, „Naše probuzení,\" pod řízením pana Hellera,\nv jehožto ruce leskla se skvostná taktovka, jižto spolku věno-\nvaly spanilomyslné paní kmotry. Jest z ebenového dřeva stuž-\nkou a věncem vavřínovým ze stříbra ovinutá. Na stužce nalé-\nzají se vyryta jména šlechetných dárkyň a den svěcení, a to:\n„Zpěváckému spolku „Dalibor\" od Elišky Herbigové, Terezie\nKlarnerové, Aloisie Wassermannové, Anny Marešové, 29.června\n1863*\" Po dokončeném sboru hrnul se celý zástup v přede-\nšlém pořádku zpátky ke kostelu, aby doprovodil vel. duchoven-\nstvo, pak přes náměstí okolo hejtmanství ku poctě c. k. úřad-\nnictva do místnosti spolkové Tam se uložili předešlé prapory\na pak se celé shromáždění rozešlo. O akademii budoucně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.4.5", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2662, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi uspo-\nřádal v lázeňském sále dne 9. července 1863 hudební zábavu,\njížto program byl následující : 1. Ouvertura. 2. „Český zpěv\"\nod Kal li vody. 3. „Dům otcovský\" od Vogla. 4. „Vltava,\"\nsbor od Procházky. 5. Ouvertura. 6. „Slib\" od Kúckena.\n7. „Stesk rňžinky,\" sbor se sóly od Bendi a. 8. „Pravý\nČech,\" sbor od Procházky. Na to následovala taneční zábava.\n*#* Zpěvácký spolek v Rakovníku odbývati\nbude dne 11. t. in. druhou hudební zábavu. Program: I. od-\ndělení. 1. Ouvertura k opeře „Heiratszwang\" od B. Bradského.\n2. „Modlitbička,\" sbor od J. Martinovského (čestného clena\nspolku). 3. „Touha po domově,\" píseň s průvodem piana a\ncella od Kalivody. 4. „Poupě a políbení,\" ctvorozpěv od J. P.\nMartinovského. 5. Koncert pro housle s průvodem piana od\nVieuxtempsa. 6. „Pozdravení pěvcovo,\" sbor od Veita. 11. od-\ndělení. 1. Ouvertura k opeře „Don Juan\" od Mozarta. 2.\n„Pražská-Poutnická,\" ctverozpěvy od J. P. Martinovského. 3.\n„Zdrávas Maria,\" ctverozpěv s fysharmonikou od J, P. Mar-\ntinovského. 4. „Večerní zpěv,\" sbor od L. Procházky. 5. Druhý\nkvodlibet z národních písní od J. P. Martinovského.\n*** Zpěvácký spolek „Přibislav\" v Přibi-\nslavi odbýval v neděli dne 5. července besední zábavu. Pro-\ngram byl následující: 1. „Hlahol,\" sbor od K. Bendla. 2,\n„Je to večer\" od Vojáčka. 3. „Koruna všech lásek,\" dekla-\nmovánka od Jos. Kaj. Tyla. 4. „Píseň Šumavanů\" od P. Jir—\ngesa. 5. „Utonulá\" od Křížkovského. 6. „Šaty co medicína,\"\ndeklamovánka od Drahoňovského. 7. „Valčík\" od Vogla. 8.\n„Pějme bratři,\" pochod. Po té byla taneční zábava.\nZpěvácký spolek Pelhřimovský „Záboj,\"\nLedečský „Buryan\" a Humpolecký „Čech a Lech\"\npodniknou dne 12. července výlet do Želiva. Program jest:\nVokální mše od T. Haslingera v tarnuějším klášterním kostele;\npak při besedě sbory : „Na Prahu\" od Veita „Staročeská\"\nod Škroupa „Utonulá\" od Křížkovského „Kalina\" od Va-\nšáka „Šablenka\" „Hlahol\" od Bendla „Tam na\nhorách.\"\nv / r\nSlapanický zpěv. spolek na Moravě, kterýž\njméno „Lumír\" přijal, účikoval dne 28. m.m. při národní\nbesedě, která tam v místnostech „u černého orla\" snahou pp.\nučitelův Šlapanických uspořádána byla. Též Bučovský zpě-\nvácký spolek „Hvězda\" byl zastoupen jedním represen-\ntantem. Beseda započala proslovem od J. Jahna. Zpěv. spo-\nlek „Lumír\" přednášel: „Na Prahu,\" sbor od V. J. Veita;\n„Milenka,\" sbor od Jelena; „Vltava,\" sbor od J. Vogla\na sbor „K bratrům\" od V. Bio deka. Dále přednášel p. C.\nM. Schmidt, horlivý ředitel zpěv. spolku a učitel tamnější\n„Kovářskou,\" sólovou píseň od L. Procházky, silným svým\nhlasem, pak pan Peka z Brna „Cikánskou\" od Celakovského.\nPo produkci nastal tanec."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.4.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.8", "debut_caractere": 2664, "fin_caractere_exclue": 2672, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.4.6.1", "titre_corps": "- Pan Fr. Janda, chvalně známý národovec", "titre_sommaire": "- Pan Fr. Janda, chvalně známý národovec", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.8", "debut_caractere": 2674, "fin_caractere_exclue": 5772, "texte": "- Pan Fr. Janda, chvalně známý národovec Pardu-\nbický zaslal nám následující vypsání ceny za nejlepší\nžertovný sbor pro mužské hlasy, k nížto nížepsaní přátelé hudby\nlaskavě přispěli. Vypsání ceny za nejlepší žertovný\nsbor pro 4 mužských hlasů. Je sice pravda, že mámě v naší\nliteratuře hudební několik zdařilých sborů žertovných od V. Ho-\nráka, J. L. Zvonaře, Jos. Vašáka, Ed. Nápravníka atd. ; avšak\npočet jejich je v poměru k vážným skladbám pro 4 mužské\nhlasy ještě tak skromný, že se pohnuty cítíme, cenu 3 du-\nkátů ve %latě za poměrně nejlepší žertovný sbor pro\nmužské hlasy vypsati. Sbor tento, k němuž si skladatel ja-\nkýkoliv text voliti může, nesmí býti příliš těžký\nk provedení a má jak nápěvem samým, tak i pikantním vede-\nním hlasů svěží rozmar dýchati. Lhůta k zasýlání konkurují-\ncích skladeb trvá od 10. Lipna až do posledního září 1863.\nSkladby opatřené heslem a zapečetěným listem, na němž\nse totéž heslo a uvnitř jméno skladatele nacházeti musí, nechť\nse zasýlají v partituře i s jednotlivými hlasy franko p. Em.\nMelišovi, redaktoru „Dalibora,\" v Praze v Celetné ulici, číslo\n591—1., 2. poschodí, jenž pak, jak mile některé skladbě cena\npřiřknuta bude, skladateli cenou poctěného sboru svrchu\nudanou odměnu odevzdá. Soudcové, kteří o sklad-\nbách rozhodovali budou, jsou: p. Jos. Forster, ředitel kůru\nu BV. Trojice v Praze; p. B. Kittl, řed. konservatoria a p.\nJos. Leop. Zvonař, ředitel Žofínské akademie v Praze. V Par-\ndubicích dne 1. Lipna 1863. V. Bubeník, měšťanosta; L.\nWerner, radní; J. Kotovie, vrchní panství Pardubického;\nJ. Kraus, poštmistr ; J. Žák, český poslanec; J. Lernet,\nměšťan Pardubický; J. Tomsu, poštovní úřadník; V. Po-\nspíšil, ředitel kůru, a Fr. Janda, techn. reální učitel. Žá-\ndéme všechny slovanské časopisy, by tomuto vypsání ceny místa\nve svých sloupcích popřály.\nVýsledek vypsání ceny za nejlepší smutno-\nhru a veselohru slovenskou (200 zl. za truchlohru a 100 zL\nza veselohru), kterouž jistý mecenáš slovenský v 2. čísle „So-\nkola\" 1862 vysadil, jest následující. Smutnohry byly za-\nslány: „Poslední dnové Moravy,\" 5 aktů „Odrodilci,\" 5 aktů\n„Bitva u Rozsanovic,\" 4 akty „Bohdan Tatrín,\" 3 akty\n- „Felician Zach,\" 3 akty „Slovenský Koriolan,\" 5 aktů\nUkázka z pravosodia 14. věku,\" 3 akty. Veselohry:\n„Prvý april,\" 2 akty „Lazebník,\" 4 akty „Z jiskry bývá\noheň,\" 2 akty „Skoda že je Slovák,\" 3 akty. První cena\nnebyla žádnému kusu přiřknuta; za to však dostalo se po-\nměrně dobrým pracím nějaké odměny, kterouž byl onen mece-\nnáš ještě zvláště pro ten případ poslal, kdyby žádná z prací\nprvní ceny neobdržela. Poslat totiž 100 zl., ku kterýmž se\nještě 20 zl. přidružilo. Z těchto 120 zl. obdržel 80 zl. pů-\nvodce smutnohry „Felician Zach,\" 20 zl. původce smutnohry\n„Odrodilci\" a 20 zl. původce veselohry „Škoda že je Slovák.\"\nPosuzovací výbor (Jan Gotcár, Jan Francisci, Dr. Jos. Hurban,\nDr. Jan Malý, Jan Polárík, Jos. Viktorin, Vilém Pauliny-Tóth)\nusnesli se na tom, že pozůstalých 300 zl. co cenu za nejlepší\ndramatiké práce vypíšou, a sice 200 zl. za smutnohru a 100\nzl. za veselohru slovenskou. Lhůta k zaslání prací trvá až do\n2. února 1864."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-07-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-07-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.2.5", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.8", "debut_caractere": 5774, "fin_caractere_exclue": 6948, "texte": "Listárna.\nSlavným zpěváckým spolkům a div a-\ndelti í m ochotní k ň m ! Kancelář pro opisování a pře-\nkládání má pohotově: Hudba k veselohře „0 b zinky,\" pro\nlOtett v partituře za levnou cenu 1 zl. 50 kr. „Lumpa-\ncivagabus,\" hudba se všemi sbory tanci, kuplety aid.\n9 zl. r. č. „Čechův sen\" od Illnera pro 6-, 8- neb\nlOtett v part. 2 zl. 50 kr. „Vlasta,\" ouvertura od Ná-\nprávníka pro orkestr ; cena se řídí ďe nástroje/ Dále ná-\nsledující sbory : „Výletní\" od Abta 40 kr. „Husit-\nská\" od Th. Krova, pro sbor od F. Hellera 30 kr.\nV v\n„Čeští manové\" od Jelena 30 kr. Záby a kuů ky,\nžertovný sbor od Kalivody 60 kr. „Král Saul,\" (hum.\nsbor) od Kratochvíle 36 kr. „Na vlast\" od Láblera 30\nkr. „Ze 1 ach m e 1\" od Mendelssohna 60 kr. „Rekův\nsen\" od K. Slavíka 60 kr. Polka (sbor) od A. Sokola\n30 kr. „Komu zazpíváme\" a „Tážete se, proč\njsem Slovan?\" od Soukupa po 30 kr. Pochod (sbor)\nod Střehla 30 kr. „Slovan\" od Vašáka 30 kr. „Vl-\ntava\" (dvojsbor) od Vogla 60 kr. „Cikání\" od Vogla\n(nové) 80 kr. „Brouk a kvítko,\" sbor od J. Veita 30\nkr. - „Netrpělivost,\" píseň od Schuberta, pro kvartett\nupravil V. Hošek 30 kr. „S Bohem,\" sbor od Faista 30\nkr. „Má otci na\" od Slavíka 36 kr."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.1", "texte": "Památní list Václava Tomáška o duchu\na pojmuti české národní hudby.\n\nJaké náhledy důmyslný náš Václ. Tomášek o české ná-\nrodní hudbě měl, o tom podává nejpatrnějšího důkazu pa-\nmátní jeho list o duchu a pojmutí české národní hudby.\nTomášek, nadán jsa nejjemnějším sluchem a smyslem\npro prostonárodní hudbu, byl toho náhledu, že iv české\nhudbě jisté ústní podání (tradice) žije, kteréž z dřívějších\nstoletí k nám zaznívá, jehož slovanská původnost se zapříti\nnedá a kteréž ještě podnes v národních nápěvích se dokázali\na od každého, jenž v tom zasvěcen jest, obnovili se nechá.\nTato právě tak nová jako důmyslná odtažitost (abstrakce)\nnadchnula mistra Tomáška již v prvních letech jeho uměle-\nckého tvoření, kdež co skladatel písní chvalného jména a\nobliby došel. Gotheovy písně, které on do hudby uvedl,\ndýchaly svěžest a bezprostřednost, kteréž žádný tehdejší\nskladatel nedosáhl, a kteréž Gólha pravdivým obdivováním\nnaplnily, zůstanou „Rybář* a ještě více „Král v Thule\" věč-\nnými mistrovskými kusy v druhu tomto.\nJiž r. 1815 uvedl Václ. Tomášek jedenáct českých písní\nHankových ar. 1836 ještě šest ostatních téhož básníka do\nhudby. Avšak to byly takřka jen propravné záchvěvy jeho\nnárodního básnického ducha, v nichž částečně ještě bez sebe-\nzapření manýře lyrickým skladbám obvykle věren zůstal.\nTeprv když se Tomášek odvážil, několik písní z „Rukopisu\nKralodvorskéhoa komponovati, odtrhl se od všeho naby-\ntého a založil nový druh zpěvů.\nKdyž Yác. Tomášek svému příteli Hankovi první skladby\nKralodvorských písní předehrával a zpíval, byl sám mistr\njimi uchvácen. Slovanský živel v těchto písních překonal\nho samého ; cítilf, že byl něco zcela neobyčejného a snad i\nnenapodobitelného utvořil, a zíral jaksi tesklivě a zoufanlivě\nkolem sebe, zdaž mu také v pravdě lide rozumějí.\nVelmi trefně praví V. Hansgirg *) v tomto ohledu:\n„Nový pramen své síly uspůsobící nabyl Tomášek v slovích\nstaročeské národní písně. Náleží—li jiným zásluha, že písně\nRukopisu Kralodvorského ze ssutin a zetlení vytáhli, zasluhuje\nTomášek všechnu čest a chválu, že některé z těchto písní\nlidu takřka navrátil a je z rukopisu do kruhu rodin přenesl,\nkdež je před mnoha stoletími as s jinými nápěvy předkové\nnaši zpívali.\nSkladatel byl si ale též ceny svého útvoru a příčiny\ntoho vědom. Co znalec slovanské národnosti, ku kteréž ná-\nležel, co hlubokomyslící umělec a výtečný estétik, byl sám\njasně přesvědčen o umělecké intenci, která jemu při těchto\nútvorech vodítkem byla a jelikož i s pérem dobře zacházeti\numěl, napsal k ním vydavateli a nakladateli Vác. Hankovi\nv české reci důvěrný úvod, jenž takto zní:\n„Přehlédneme-li\" píše Tomášek „říši tónů v ná-\n„rodní hudbu uloženou, domníváme se, že se v chrámě bohů\n„nalézáme, a my se kocháme s těkavou dychtivostí v oceánu\n„modulací, které nelze nikdy vyčerpali. V poesii nalezeny\n„jsou „Hlasy národů,\" *) v malířství rozeznáváme rozličné\n„školy, v stavitelství jisté formy slohu; kdož pak ale uro-\n„vnal hudbu dle národů ? A přec je hudba jedno z nej-\n„starších umění, které má svou vlastní historii a ještě podnes\n„z tohotéž prazdroje čerpá, jako před stoletími. ' Gotický sta-\nvitelský sloh a staroněmecké malířství udržovaly se po celý\n„středověk; což pak jsme my ničehož od hudby předků\n„svých nedělili? Zvukové hudby odšUmí s okamžikem, v kte-\n„rémž je slyšíme a naši hudební patriarchové, kteří první\n„(a přirozeným spůsobem církevní pouze) skladby byli zazna-\nmenali, sotva před XIV. stoletím počínají. Jak zpěv válečný\n„Germanů, jak písně Nibelungů, jak básně Ossiana, ro-\nmance Cida atd. zněly, již více nevíme. A kdo slyšel ná-\n„pěvy, které naše Kralodvorské lyrické a epickó zpěvy pro-\nvázely ? A tyto básně byly přec %pévy ? Budiž tornu, že\n„tylo melodie současně se slovy do moderních archivů hoze-\n„nými utichnuly zahynouti přece nemohly ! Též v hudbě\n„žije ústní podání; avšak ono jest výsadou pastýřů, salášníků,\n„žneček a vinařů. Člověk musí jim pozorně naslouchali, jak\n„jejich tónové stupňování a padání pravidelně a karakteristicky\n„se opakují, aby na stáří, takřka gotiku takových zpěvů uvěřil.\n„Některý český národní nápěv trvá v ušlechtilé transfiguraci,\n„v chorály a duchovní písně změněný, ustavičně dále a\n„v mnohých starých vlasteneckých písních vojenských nachá-\nzejí se as názvuky ještě v pochodech naší polní hudby,\n\n*) V almanahu „Libuša* roku, 1855 str. 207—208.\n*) Tak pojmenoval jak známo Herder (od něho sebranou) sbírku\nnárodních písní všech národů."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.2", "texte": "to jen v tom, abychom jemným sluchem na-\n„rodní živel všude rozeznali. A jelikož to bylo mým za-\nměstnáním , ano integrující částí mých uměleckých studií,\n„bych se dopídil onoho národního živlu v hudbě své vlasti :\n„cítím se být spůsobilým, že mohu českým slovům Kralodvor-\nského rukopisu rovněž speeificně český nápěv a harmonii\n„podložili. Mohu se při tom jen na svůj vytříbený sluch a\n„na svůj nezkalený národní cit odvolati; ale oba mi praví:\n„Tys dobře slyšel a pravdivě cítil!\"\nZ tohoto krásného a duchaplného vyznání Václ. To-\nmáška vyplývá mnohé nové vysvětlení pro zpytování hudby\nv\na jako v Cechách, tak také u jiných národností dají se upo-\ntřebiti výborné náhledy Tomáškovy* Ano, není pochybnosti,\nže dalším provedením těchto zde naznačených ideí historie,\nkrasověda a kritika hudebního umění nového základu by\ndosáhla.\nVše, co Tomášek započal, spracova! svědomitě, i byťby\njej to bylo sebe více namáhání a času stálo. Tak také si\npředsevzal malý výběr nejkrasších a nejjadmějších církevních\npísní udělati aje v původnost jejich uvésti. Rudolf hrabě\nČernín chtěl sbírku tuto skvostně vydati. Tomášek prohlédl\nk tomu cíli všechny známé kancionály a porovnával vybrané\npísně; avšak mezi tím časem zemřel jeho mecenáš.\nTéž k národním písním obrátil Tomášek svou pozor-\nnost, Často stával v čas slavnosti svato-Janské na Hradča-\nnech u pouličních zpěváků a dovedl, když dobré hudební\nzpěváky našel, národní živel dokonale ocenili a výborné po-\nznámky o tom děíati.\nTomášek dal svému příteli Hankovi tento rukopis (ne-\nboť Hanka sbíral tehdáž národní písně české), avšak Hanka\nsdělil svou kořist Fr. L. Celakovshěmu, jenž se též sbí-\nráním písní zanášel.\nČelakovský přijal slova písní do své sbírky; avšak\nnápěvy, tyto mnohem dražší klenoty i s Tomáškovými no-\ntami a krasovědeckými poznámkami přišly bohužel k ztracení.\n\nP. A. K.\n\nStručný dějepis varhan.\nSlavnostně varhany se rozléhají,\njich zvuk je vyšším věcem zasvěcen,\nku zbožným písním srdce rozhárají,\nas lidmi cítí radost, bol i slén ;\nnevěstě u oltáře zvučně znějí\nas truchlícími u mar bolně pějí.\nK podivuhodným vynálezům ducha náleží bez odporu\nvynalezení varhan této zázračné stavby pln hlasů všeho\nživoucího. Jako jednoduché zvuky zvonů nejrozmanitější po-\ncity lidské mysli s to jsou povzbuditi, tak jsou iv umělé\nstavbě varhan tóny všech nástrojů sloučeny a varhany jsou\ntak jako zvony s křesťanským náboženstvím nerozlučně spo-\njeny. Brzy hřímají jako hrom jejich tóny, brzy vzbuzuji\nsvými nadzemskými tóny v člověku víru v jediného Boha,\njehož hlas v hřímajícím hromu zem otřásá, jenž ale také\nv jemném šumění vánku se jeví. Varhany se svou podivu-\nhodnou rozmanitostí jsou s to, uchvátit každý cit zbožné mysli\na povznésti duši k neskončené bytosti. Varhany souhlasují\nse smutečním nářkem těžce zkoušeného srdce a jejich něžné\ntóny vnikají hluboce do něho; ony souhlasí ale také s chva-\nlozpěvem shromážděné obce a slavnostně zaznívají velebnými\ntony jejich zbožné zpěvy díků všemocnému tvůrci. Kdo jim\nale propůjčil takové síly, že útroby lidské tak proniknouti\ndovedou? Kdo jim věnoval řeč, která tak k srdci mluví?\nv\nČlověk a jeho důstojnost skví se v slavnostných zvu-\ncích varhan. Avšak lidský duch nevytvořil najednou tuto\npodivuhodnou stavbu ; staletí uplynula, než varhany ve své\ndokonalosti zde stály. A jak povznesly se poznenáhla k do-\nkonalosti, kterouž na nich nyní obdivujeme ? Tuto otázko\nzodpovídá stručný dějepis varhan.\nPůvod a vynález varhan jest temnou rouškou zahalen,\navšak jest velmi pravdě podobno, že první myšlénku k tomu\npodala jednoduchá, pastýřům již v šedé starověkosti známá pí-\nšfala z rákosí. Při častějším užíváni této píšřaly zpozorovalo\nse, že dlouhá píšťala hlubší krátká že vyšší ton vydává ;\na toto zpozorování přivedlo lidi k tomu, že píšfaly rozličné\ndélky seřadili a mezi sebou spojili, odkud Panova píšfala\npůvod svůj vzala. Později přišlo se na myšlénku, aby se\nrozmanitými zařízeními pouštěl vzduch do píšfal. Zasazeno\nbylo několik takových píšfal do měchu, který rukou byv\nstlačen, vzduch do píšfal hnal, čímž vynalezeny jsou dudy.\nZkoušky s dudy předsevzaté vedly k vynalezení nástroje,\nkterý varhanám se podobal. Vyměnil se totiž kožený měch\nza dřevěnou skříň s vyřezanými dirami, do kterýchž se pí-\nšfaly zasadily. Mezi tyto udělali zásuvky, kterými se vzduch\nk píšfalárn přivádí aneb zadržuje a které od hráče pomocí\nkláves napřed přidělaných otevřití se mohly. Ku skříni upev-\nněna byla větrovnice, do které bud varhaník sám aneb\nněkdo jiný foukal. Není pochyby, že se konaly podobné\npokusy, anto se na uměleckých dílech nejstarší doby patrné\nstopy těm podobných nástrojů nalézají. Takové a podobné\nnástroje zcela hodily se k tornu, aby poskytnout! mohly pří-\nležitost k vynalezení varhan. Jiní odvozují vynález varhan\nod nástroje našim varhanám zcela podobného, totiž od vod-\nních varhan. Nástroj tento obsahoval řadu píšfal, vě-\ntrnici, a hráno naň pomocí klávesnice. Voda sloužila k tomu,\naby protitlak vzduchu v rovnováze se udržel, což v našich\nnynějších varhanách pomocí závaží se děje, které na měchy\nse klade. Eusebius, slovutný matematik v Alexandrii, vyna-\nlezl prý již 120 let před Kr. varhany vodní. Dějepis o tom\nse nezmiňuje, že by tehdáž takových varhan v kostelích bylo\nbývalo ; byly pouze vlastnictvím císařů a králů, v jejichžto\npalácích co umělecké dílo se ukazovaly, a upotřebováno jich\nk dvorním zábavám. Vůbec nemůže se vynalezení varhan,\nkteré s našimi větší podobnost mají, do dávné minulosti\nklásti, a jisto jest, že až do 17. století křesťanského leto—\nčetu zúplna neznámy byly.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.3", "texte": "Ifigenie v Aulidě.\nJá vtisknu plný krásný věnec svůj\nna velké čelo mistru šlechetnému.\nGóthův Tasso.\nTy posvátná záře vyšší hudby, jak šfastná jest hlava,\nnad níž se skvěle rozprostíráš! Tvé paprsky jsou mocným\nkouzlem a zapuzují roje všedních lidských bolestí a postavy\ntebou ozdobené kráčí po kostrbaté půdě naší země a temno-\ntou její noci ; ony neklopýtají a před jejich bystrými zraky\nmizí všechny stíny.\n„Samota uprostřed nejhlučnějšího života jest teprv pra-\nvou samotou.\" To si as tiše pravily jednotlivé skvělé zjevy,\njejichžto zraky za líbezného dubnového odpoledne upřeny\nbyly na vážného dumajícího muže, jenž na malé židli v květ-\nnatých zahradách Versailského parku spočíval. Jeho obličej\nbyl od hemžícího-se lidu obrácen ; na vysokém jasném jeho\nčele značil se světlý znak neobyčejného genia; jeho volné\nmodré oči neoslepovala zář sluneční, a jakési nebeské nadšení\npohrávalo kolem jeho ušlechtilých rtů. Muž ten byl oděn\njednoduše, ba skoro nedbale a oděv jeho kontrastoval již\nprostou šedivou barvou nápadně od dosti bohatě vyšívaného\nkroje tehdejších dvořenínů francouzských, neboť se psal právě\nrok 1779 a Ludvík XVI. panoval nad krásnou Francií.\nNesčíslní prochazeči, valivše se jako rojící-se včely\nsemo tamo přicházeli, sedali, hovořili, koketovali a se smáli,\nnevšímajíce si skoro ani neobyčejného cizince; vyšňořené\nprodavačky fialek, které jako komáři každého okolojdoucího\npřepadly, nedůvěřovaly se více na muže dle zdání zkame-\nnělého více dotírati, nepohlédly naň, aniž se na něho více\npousmály. Poznenáhla přestávalo hemžení lidu, tišeji bylo\nv zahradách, i švitořivé hlasy dětské se poznenáhla utišovaly;\npaprsky sluneční zmíraly, tmavějším stal se blankyt nebes,\nkrásou jarní opojení ptáčkové vraceli se ve svá hnízda a ko-\nnečně utichlo kolem zcela všecko. Tu se vzchopil ze svého\nmísta pomalu i onen osamělý muž a chtěl se übírat nazpět\ndomů ; avšak zabrán jsa v myšlénkách, zrakem do výšky\nupřeným, zbloudil na cestě ku bráně a vcházel vždy hlou-\nběji do parku. Tam to bylo však plno kouzel a půvabnosti?\nzdálo se, jako by Vesna milostná se v tyto husté chodníky,\nloubí a křoví byla ukryla ; všude to květlo a zavánělo, vo-\ndomety vypravovaly bublajíce své milostné báchorky a bílé\nmramorové postavy bohův zíraly pokradmo zeleným listím.\nPocestný se zastavil a usmíval jako v snění; však ne-\nbyla to nádhera divotvorné zahrady, jež blažený úsměv na\nrty jeho vykouzlila; vycházelť z nejhlubšího klidu duše\nzdálo se, že sladké myšlénky jej unášejí. Zdvihl brzy ruku,\nbrzy ji zase hbitě pustil; při tom kvapně semo tamo pře-\ncházel, bručel nejprvé tiše, potom vždy hlasitěji melodii:\nbylf to jemný, významný nářek. Na to se zasmušil významný\njeho obličej, táhlo se to po širokém jeho čele jako bouře,\noči metaly šlehající blesky, a plným daleko zaznívajícím hla-\nsem zpíval následující recitativ:\n„Spěj tam hledat smrt rukou otcovou !\npůjdu tam k hrůznému oltáři za tebou!\nschromím tam ruku, jež ti hrozí.\"\nPotom zafal ruce, pyšná jeho postava zpřímila se v celé\nsvé výšce, hbitě vyzdvihl ruce a zpíval s dojímavou náruži-\nvostí a se vznešeným hněvem :\n„Hněv můj jej brzy zasáhne,\nvytasím naň rneč, meč své zloby,\na oltář, jejž křivě tu zdobí,\npáže má ve prach uvrhne.\"\nTu se náhle vyřítili dva hřmotní švýcarští vojáci ze\nkřoví jako dva zuřící tigrové, chopili rozčilence za ramena\na obsypali jej francouzskými a německými nadávkami.\n„Padouchu!\" zahřměl jeden v lámané němčině\n„ty pozvedáš ruku proti zámku Ludvíkovu? Chceš krále\nmečem zavraždit ? chceš i chrám svatý zničiti a rozko-\ntali oltář Páně ?\"\n„A zde\" zuřil druhý „rozšlapuje bezbožník zá-\nhony tajného parku královského, rozšlapuje fialky ai „les\njolies marguerites.\" Pryč, pryč s ním do vězení!\"\nPřepadený byl několik okamžiků zcela pitomý; němě\nas významem největšího úžasu upřel zrak svůj na stihatele,\nudiveně pohlížel na květiny, jež byl nohou svou zničil; ko-\nnečně rozložil se jakýs úsměvek v tazích jeho.\n„Nuže tedy\" pravil pokojně obrovským odpůrcům,\nkteří každý jeho pohyb s podezřením stopovali „vlečte\nmne, kam chcete ! avšak nejdříve žádám, abych předveden\nbyl před královnu; jí se chci zodpovídali.\"\nVojáci si dali pokradmo znamení, kteréž patrně jevilo,\nže pochybují o rozumu svého zatčence, přisvědčili mu a\nmalý tento hlouček již se odtud odebíral.\nPrávě přicházeli do zámeckého dvora, když do něho\ntaké vjížděl bohatě pozlacený kočár, do něhož zapřaženi\nbyli čtyři silní bělouši, jichž hlavy drahými modrými cho-\ncholy zdobeny byly a před branou zámku zastavil. Dvířka se\nrozlítla, úslužná ramena a ruce přijaly něžnou postavu žen-\nskou, jež se vděkuplně z půvabného, drahými kameny a mo-\nv\ndrým aksamitem zdobeného sedadla vymrštila. Černý aksa-\nmitový klobouček s vlajícími péry vznášel se na ozdobné a\nkadeřené její hlavince, růžový atlas a krajky zahalovaly krásné\njejí tělo. Zářící tento zjev byla Marie Antoniette, krá-\nlovna francouzská.\nMezi tím, co se zavalitá průvodkyně vladařky těžce\nz kočáru valila, zpozorovala svěží královna zvědavě se ohlí-\nžejíc, onoho záhadného vězně, jehož se právě pěstě Švý-\ncarů pevněji chopily.\n„Co se to tam děje?\" volala kvapně v německé řeči,\nna práhu brány prodlévajíc.\nPři stříbrozvuku hlasu toho pozvedl zatČenec pyšně\nhlavu svou a radostně se usmíval; slabý výkřik vyvinul se\nz růžových rtů královny*\n„Mistře Glucku !u zvolala radostně rukama mu"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.4", "texte": "kynouc „milý Glucku, kdo se zde opovažuje svobodného\ngenia v říši mé poutati ?\" Gluckovy oči zářily; na poky-\nnutí Marie Antonietty vzdálili se ohromení Švýcaři.\n„Pojďte, mistře, následujte mne!\" pokračovala krá-\nlovna. „Teď mi neuklouznete ! Nyní budu já Vaší stráž-\nkyní. Vypravujte mi spěšně, co Yás přivedlo v takovém po-\ndezřelém průvodu k bráně zámku našeho, a prodlete hodinku\nv komnatách bývalé své žákyně.\"\nTakto mluvíc letěla po schodech kobercem potažených\ntak hbitě, že jí Gluck sotva postačili mohl. Obtížné služeb-\nnictvo zůstalo udiveně na dané znamení pozadu, Marie An-\ntonietta kráčela spěšně se svým němým průvodcem mnohými\nzlatoskvoucími nádhernými komnatami, otevřela pak tapetové\ndvéře, a oba vstoupili do malého, utěšeného pokojíku, odkud\nčarovná byla vyhlídka do krásné zahrady.\n„Kněžno !\" zvolal Gluck patrně překvapen „totof\njest komnata naší milované arcivévodkyně Marie z císařského\nhradu ve Vídni! Jaký to div divoucí!\"\n„Poznáváte ji ?\" odvětila královna pohnuta, podá-\nvajíc mistrovi měkkou židli. „Pojďte, posaďte se ke mně!\"\npokračovala s čarovnou půvabností a srdečností, „mluvme\no milé naší Vídni, není-liž pradva, Glucku ? Nyní jsem,\njak dlouho zde prodléváte, jen veselou, bezstarostnou, šťastnou\nprinceznou Marií, miláčkem spanilé císařovny matky a ne-\nobratnou žákyní velkého mistra Glucka.\"\nMezi touto řečí odložila červený pláštík a klobouk a\nstála nyní v bledomodrém oděvu hedbávném, s květy pome-\nrančovými a růžemi na prsou, přerozkošně před bývalým\nsvým učitelem. Potom se uvrhla na pohovku, vložila malé\nnožky mile na aksamitovou červenou podnožku a pokračovala:\n„Ach Glucku! jak velice jsem toužila v tichosti po Vás,\nbych zcela nenucené hovořili mohla s vámi o časech minu-\nlých, když jsem se dověděla o příchodu vašem do Paříže !\nAvšak mrzuté slavnosti dvorní mi naskrze nedovolily, zadost\nučiniti přání srdce svého. Neviděla jsem Vás od té doby\nvíce, kde jste se v oné hodině audienční představit dal\nkráli, a mně list z Vídně přinesl. Tenkráte bych Vás ani\nbyla v dvorním Vašem oděvu nepoznala; musela jsem se\nale skrytě srnáti, když jsem viděla pyšný váš pozdrav, který\nse špatně hodil k obleku Vašemu ; na tomto nepatrném po-\nhnutí hlavou, jenž všechny naše dvořeníny do rozpaků při-\nvedl, poznala jsem našeho Glucka. Nyní se mi však líbíte\nmnohem lépe ; v prostém tomto oděvu shledávám zase obraz\npřísného učitele svého.\"\n„Nejmilostivější arcivévodkyně!\" odvětil mistr roztržitě,\n„bylyť to přece rozkošné hodiny, které jsem v důvěr-\nném modrém pokojíku princezny v hradě císařském ve Vídni\nprožil, a Marie Antonielte byla zcela pozorná, učelivá žačka,\nzvědochtivá a neúnavná jako málo která dáma.\"\n(Pokračováni.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech.\nA. M.\nZ Ġáslavi. (Výroční zpráva zpěv. spolku „Kováře.\")\nPosledním květnem ukončen jest třetí rok trvání\nzpěv. spolku „Kováře.\" Rokem tímto nabyl spolek nových\nsil, tak že mu snaze bylo dostáti účeli vytknutému, ač dosti\npřekonati musel obtíží, kteréž mu z neblahých poměrů domá-\ncích vzešly. Tuhý tento zápas s odpůrci zpěvu národního vy-\nplašil mnohou dobrou sílu spolku; mnozí, pečliví jsouce vlast-\nních zájmu osobních, vystoupili ze sboru, bojíce se i dále\nkráčeti mužně za účelem, jehož se spolek s nemalou oběta-\nvostí domáhá. Než ač seslaben spolek ztrátami tolikerými, ne-\nochábla přece činnost jeho, ano úsilovnou snahou údů pozů-\nzňstalých dostát nejen úplně úkolu svému, ale dobyl sobě\nchvalného jména u spolků bratrských, vysýlaje ze svého středu\nčleny ku všem slavnostem národním. Rádných zábav uspořádal\nspolek v tomto roce pro přispívající své členy patero. Mimo\nto uspořádal „Tylem\" a „Dobroslavem\" tři velké akade-\nmie v Čáslavi, na Horách Kutných a v Kolíně; podnikl též\nvýlet na Tisí skálu. Při národních slavnostech zúčastnil se\nspolek více méně členy a sice v Poděbradech při společném\nkoncertu, na Kunětické hoře blíže Pardubic, v Borové při od-\nhalení památní desky na rodinném domě Havlíčkově a v Hoře-\nxiovsi při odhalení památní desky Hankovy. Taktéž účinkoval\nspolek velmi často při hudbě chrámové, pohřbech, divadle a p.\nDílem dobrovolnými příspěvky a dílem čistými výnosy jednotli-\nvých zábav zakoupeno letošního roku piano pro spolek; účet a\nveškeré příspěvky uveřejněny jsou v druhém oddělení této zprávy.\nSpolek čítá nyní 24 výkonných udu domácích, 12 vůkol-\nních, pak 130 přispívajících a 7 čestných. Co hosté\núčinkovali při zábavách, spolkem uspořádaných, v tomto roce :\npaní Marie Falbrechtová, slečna Aloisie Hlaváčkova, a pánové\nKarel Gerber, František Kaván a Josef Klimeš. Příjem zpěv.\nspolku obnášel roku 18|| 337 zl. 69 kr. ; vydání 342 zl.\n34 kr. Vydání převyšuje tedy příjem o 4 zl. 65 kr. Zpěv.\nspolek zakoupil si piano za 440. zl. r. č. z dobrovolných\npříspěvků a z výnosů rozličných akademií, které 410 zl.\nvynesly. Zbývá tedy ještě nedoplatek 30 zl., kterouž částku\nbez úroků zapůjčil pan advokát a poslanec Jos. Zikmund.\nVoláme třikrát Sláva ! všem pánům a dámám, kteří k zakou-\npení piana přispěli. Výbor zpěv. spolku „Kováře\" skládá\nse z následujících pánů: J, L. Mašek předseda, Josef Ku-\nthan, místopředseda; Em. Kli e r, ředitel; Alb. Mayssl, je-\ndnatel; Ferd. Falbrecht, pokladník; Jos. Rossler a Ant.\nB rab ene c, výborové.\n\nZ Chrudimi, 1. července. (Slavnost svěcení praporu.)\nZa všeobecného napnutí se přiblížil památný den slav-\nnosti svěcení práporu našeho „Slavoje.,, Již 28. m.m. za-\nskvělo se celé město v rouchu svátečním. Všudy vlády různo-\nbarevné prapory, domy vkusně zdobeny, velkolepé brány vi-\ntací stavěny. K večeru počalo se již množství hostů sjížděti a\nčilejší ruch zaproudil celým městem, když městský hudební\nsbor městem táhl. Za jitra dne slavnostního již se plnilo celé"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.5", "texte": "náměstí zvědavými. Četně zastoupené spolky zpěvácké se shro-\nmažďovaly v městské radnici. Na náměstí v okruhu zelených\nsloupů vystavena vyvýšenina k svěcení praporu a v pořadí\no památné sochy zřízen oltář. Když byly spolky zpěvácké\nv kruhu tomto své stanovisko zaujaly, když pak hodnostové\nměstští i kmotři praporu na vyvýšenině se rozstavili, počal ře-\nditel P. Simek v dlouíié řeci vykládat důležitost slavnosti a hi-\nstorii hudby vůbec, načež po slavném chorálu „Hospodine po-\nmiluj ny\" prapor posvěcen a hřeby zatloukány. Když byl\nk oslovení starosty „Slavoje\" praporník prapor přijal a vztýčil,\nhnul se veliký průvod k budově školní za chrámem, kde se měla\npamátní deska zasadit. I zde bylo vše velmi vkusně ozdobeno a\nokrášleno.. Byl to velmi dojemný okamžik, vždyť se kladl základ\nnové, bohdá že zdárné studně vědy a vzdělání ! Při slavné mši\nsv. v chrámu Páně zapěl „Slavoj\" výtečně mši Treichlingerovu.\nSeznali jsme z provedení této skladby, jak výtečnými a mohútnými\nsilami „Slavoj\" vládne, seznali jsme z provedení této skladby,\njak svědomitě a výtečně je řízen a spracován. Po celém městě\npanoval život svěží a velmi čilý. V divadle odbývána odpole-\ndne zkouška pěvecká. I zde jsme již mohli seznati výtečné vlast-\nnosti p. Klimeše i co ředitele i co zpěváka. Po společné ho-\nstině uspořádán skutečně imposantní tah k střelnici. V čele\nprápory statoých spolků zpěváckých a městská hudba, a za\nnimi v nepřehledné řadě se übíralo přes 500 pěvců a ohromné\ndavy lidstva. Ve střelnici bylo vše velkolepě a velmi vk isně\nzřízeno, a to platí hlavně o místnosti pro produkci a zpěváky\nupravené. Produkce sama byla mohútností hlasů velkolepá a\nuchvacující. Rozsáhlý liboháj byl lidstvem a nejskvělejší spo-\nlečností přeplněn. Velmi krásné divadlo poskytovala stinná\nchodba, v níž se statní zpěváci uhosiili. Došlé telegramy při-\njaty s bouřlivým potleskem. Celou slavnost důstojně skončila\ntaneční zábava v krásné tančírně ve střelnici. Musíme doznati,\nže celá slavnost byla s nemalou znalostí a přesností uspořá-\ndána a provedena, začež zajisté slavnostnímu výboru nemalé\nuznání náleží. Slavnost svěcení práporu „Slavoje\" se daleko\nvyšinula nad slavnost místní a náleží bez odporu k nejkrásněj-\nším slavnostem národním, ačkoliv právě v ten den uspořá-\ndaný výlet Kutnohorského „Sokola\" a výlet „Hlaholu\" do Sla-\nného byl velkolepému rozvoji slavnosti této na úkor.\nZ Jáchymova. (Zastavenícko. Obraz.\nHornická slavnost.) Dne 18. června poctil naše havířské\nměsto návštěvou z Karlových Varů Jeho Excell. vicepresident\nkrálovství českého pan hrabě Belcredi. Téhož dne u večer\nzapěl mu zdejší zpěv. spolek zastavenícko před bytem jeho\nv hostinci „u Drážďan,\" začež mu od pana hraběte srdečný dík\nvzdán. Zdejší stavitelský mistr p. Frant. Siegl zakoupil z\nPraby od Kandlera velký obraz, který věnoval chrámu Páně\nve vesnici „Schonwald,\" odtud as půl druhé hodiny vzdálené.\nObraz ten (4' široký a 8' vysoký) představuje apoštoly svatého\nPetra a Pavla v oblacích klečící, nad nimiž se sv. Trojice na-\nchází. Je prý velmi vkusně malován a stál prý i s rámem\n500 zl. r. č. 4. Lipna odbývalo veškeré zdejší hornictvo\nsvou havířskou slavnost sv. Prokopa. Poněvadž k osla-\nvení tohoto dne nemálo i hudba přispěla, předsevzal jsem si\nzde v krátkosti hlavní místa zmíněné slavnosti popsati, hudbu\na zpěv výhradně maje na zřeteli. U večer přede dnem svatého\nProkopa učiněno bylo zdejší střeleckou kapelou o 8. hod. če-\npobití. Druhého dne z rána probuzeuo bylo o 5. hod. obyva-\ntelstvo našeho údolí ze spánku hřmotnou střelbou z moždířů a\nveselou hudbou zdejší hornické kapely. Spolu postavena u\nměstské radnice hlavní stráž oddělením naší střelecké setniny.\nPo půl deváté hod. přibylo veškeré hornictvo se svou kapelou\nna pláce před budovou horního úřadu. Jemu naproti postavila\nse střelecká setnina, též svou kapelou jsouc doprovázena. Ne-\ndlouho před 9. hod. odebralo se veškeré c. k. horní, okresní a\nberní úřadnictvo, pak osobstvo zdejší c. k. tavírny, továrny na\ndoutníky a osobstvo zdejšího c. k. lesnického úřadu, městský\nvýbor a páni učitelé reální a hlavní školy do kostela, by zde\nslyšeli hornické kázaní a slavnou mši svatou. Jim následovali\nvšichni horníci a velké množství lidu. Při mši sv. dával na\nkůru hornický kapelník p. J. Lorenz ml. se svou kapelou a\npomocí několika pánů ochotníků Diabelli-ho mši do A-Dur,\nPreindlovo graduale C-Dur („Benedictus est ete.\"), čtverozpěv\ns průvodem smyčcového orkestru a Krejčího offertoriuin E-Dur\n(„Domine Deus etc.\"). Provedení bylo zcela zdařilé. Hlavní\nmomenty mše sv. sprovázeny byly střelbou z moždířů a pak\npušek před chrámem stojících střelců. Po ukončených službách\nbožích odebrali se všichni zase z kostela. Horní rada p. Walter\nkráčev podle řady střelcův, zastavil se; a veřejně vzdav všem\nvespolek díky za ochotné a dobrovolné vykonání, provolal set-\nnině třikrát „sláva,\" která i od ní hlučně opětována byla. Na\nto následovalo defilování hornictva střelců před veškerým úřad-\nnictvem. Po ukončené paradě odebrala se většina honorace do\nhostince „u Drážďan,\" kdež pito na zdraví zeměpána, na\nzdar zdejšího hornictví, havířstva a střelecké setniny.\nPřed hostincem hrála mezi tím střelecká kapela několik skla-\ndeb, inezi nimiž i „Divertissement,\" sólo pro eufonion od p.\nJ. Pavli se, ředitele vojenské hudební školy v Praze. Po ukon-\nčeném, velmi dobrém přednosu asi 6 skladeb odebral se i pan\nkapelník Lorenz do sálu, při kteréž příležitosti náš c. k. okresní\npan Seidl velmi interessantní toast provolal na smířenou dvěma\nsokům, kapelníku tomuto totiž a střeleckému kapelníku panu\nFritschovi. Oba pak sobě obapolně na zdraví piti museli.\nCo zatím se odpoledne zdejší ostrostřelecká společnost na střel-\nnici bavila, odbývána byla v zahradě „u švýcarského domu\"\nzábava taneční, při níž hrála kapela střelecká. Slušno se zmí-\nniti, že letos při hornické slavnosti veškeré horní úřednictvo\npoprvé v havířském kroji se objevilo. Pohled na pány tyto,\nkdyž stáli pohromadě, byl utěšený.\n\nR. L.\n\nZ Hlinska. (Zpěv. spolek. — Divadelní společnost\np. Stránského.) Již dávno nebyla v „Daliboru\"\nzpráva z města našeho. Náš „Svantovít\" po nemalých bou-\nřích konečně se stal spolkem skutečným. Za starostu zvolen\nvelebný pán P. Petr Neděla, za ředitele p. Fr. Sekera, za\njednale p. K. Adámek, za pokladníka p. Fr. Bureš a za\nobřadníka p. K. Trpk o š. Za skutečného stavu dosud vystou-\npil „Syaňtovít\" dvakrát u veřejnosti a zpíval nad hrobem ze-\nmřelého samouka českého Fr. Dřevíkovského a zastavenícko\nsvému starostovi. Pokud nám možno z těchto výstupů souditi,\nmyslíme, že „Svanlovítu svým časem k nemalé může dospěti\ndokonalosti; osvědčilí jednak dostatečnost svých sil a pak že\nvelmi promyšleně a důkladně skladby se cvičí. Hlavně při za-\nstavenícku nás překvapilo provedení nového právě k této pří-\nležitosti p. L. Hrušem komponovaného sboru. Sbor sám je\nskutečně nejzdařilejší, nám dosud známá práce tohoto skladatele\nvyniká i hloubkou myšlének i výtečným jich provedením. Za\nnedlouho bude již tomu rok, co založen spolek zpěvácký u nás\na tu myslíme, že při uspořádané slavnosti nám podá „S v a li-\nto vít\" nový důkaz pokroku a zdárného rozkvětu. Od ne-\ndávná mešká u nás divadelní společnost p. Stránského. Zmí-\nníme-li se o této společnosti obšírněji, činíme to jen z hlubo-\nkého přesvědčení a veliké důležitosti společností takových vůbec\npro rozvoj a rozkvět našeho života národního. Mluviti zde o\nvýznamu divadla pro národ bylo by nemístné, dokládáme jen,\nže čím větší důležitost se stanoviska tohoto divadla přikládáme,\ntím větší pozornost že působení zmíněných společností věnovali\ndlužno. V celku dávala společnost tato za účastenství obecen-\nstva poměrně velmi valného 11 představení, a sice: „Savojští\nvystěhovalci,\" „Fraška dobrá medicína,\" „Statek Záhvozd,\"\n„Vrátný z Karlina,\" „Lesní pana,\" „Jan za chrta dán,\" „Drá-\nteníci,\" „Enšpigl,\" „Slepá nevěsta,\" „České Amazonky\" a „Stra-\nkonický dudák.\" Nejčelnější silou společnosti byl velenadaný\nherec p. Říha. Jeho hra vynikala skutečně důmyslným pojmu-\ntím i promyšlením a musíme skutečně doznali, že jsme podob-\nného umělce u společnosti p. Stránského nikdy nehledali. Pan\nŘíha hrál téměř úlohy všech oborů, nejvíce však vynikal v ú-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.6", "texte": "lohách hrdinu a milovníků. Že společnosti celý odchod tohoto\nherce k nemalé škodě je a bude, poněvadž jej nově přijatý\np. Hlava nikterak a nikdy nenahradí, pocítili jsme již my. Pan\nHlava se až mnoho namáhá býti dobrým hercem, avšak že by\nprávě fysické namáhání bylo základem divadelní umělosti, o\ntom se osmělujem skromně pochybovat!, připojujíce, že pan\nHlava dosud se nepovznesl ani na Říhův stín. Možná, že snad\nsvým časem bude z p. H. dobrý milovník a hrdina, avšak jeho\nBíd, Germaiu a j. na ten cas ukládají úvaze nemilou povin-\nnost vysloviti, že nyní ještě ani milovníka ani hrdinu p. H.\npředstavovati neumí a že společnosti p. Stránského skutečně\nnutné jest, poohlédnout se alespoň po slušném zástupci nej-\ncelnějších úloh. V úlohách komických vyniká zdravým a při-\nrozeným humorem a svědomitou hrou pp. Weizenbauer a Poklop.\nI ostatní členové mužského sboru dosti vyhovují požadavkům\nobyčejným. Z dám zasluhuje přede všemi paní Vicenová vře-\nlého uznání. Její čarodějnice v „Jan za chrta dán\" a Kor-\ndula v Dudáku je skutečně vzorná. Pí. V. brá velmi routi—\nnovaně a promyšleně a hra její se povždy zakládá v pravém\npojmutí úlohy. V mnohých oborech vyniká také sl. Osendor-\nfova. Sl. Polákova, ac začátečnice, osvědčila, pokud jí po-\npřáno bylo zastupovati větší úlohy, velmi chvalné nadání, máme\nza to, že za dobrého cviku se propracuje k skvělým výsled-\n/ f\nkům. Úlohy prvních milovnic má hráti sl. Spurná. Neradi bez\ndůvodu haníme, ale tím méně bez důvodů rádi chválíme. Úsu-\ndek o sl. S. může býti toliko mezi těmito hranicemi : nemů-\nžeme ji chválit a nemůžeme ji hanět. Mnohdy nás hra její\nuspokojuje, mnohdy však je jak začátečnická, že ji nemožno\nschváliti. Repertoir byl dosti pestrý a nebyl prost některých\nškvárů, jako: Enšpigl a Amazonky. Přáli bychom si, aby\np. ředitel tyto kusy z úcty k obecenstvu vyškrtl ze svého se-\nznamu, nebol se nám zdá, že se mu snad jedná jen upřímně\no pěstování umění a ne o napalování obecenstva a pak si tak\nvystavuje divné vysvědčení co ředitel. Myslíme, že se p. Str.\njen k svému vlastnímu prospěchu o vhodné doplnění své spo-\nlečnosti postará, neb že by za nynějšího stavu dosáhl náro-\nkům přísnější kritiky, naprosto popíráme, neboť v nejslabších\nrukou spočívají nyní nejdňležitější úlohy.\nZ Pelhřimova. (Beseda. Výlety.) Důstojně jsme\nslavili 25. květen b. r. co výroční den založení a trvání na-\nšeho zpěváckého spolku „Záboje.\" 0 deváté hod. ráno odebral\nse celý spolek s praporem a hudbou v cele do hlavního chrámu\nsv. Bartoloměje, kde se zdařile přednášela Haslingerova vokální\nmše do C-dur, za Graduale píseú sv. Václava, a za Oífertorium\nvýtečný „Otce náš\" od Bradského. 0 druhé hodině odpo-\nledne sešla se valná hromada za příčinou volby nového výboru.\nVelezasloužilý náš pan starosta pan Fríed, jakož i neunavený,\nvždy pevně a vytrvale ku předu kráčející náš pan sborník Ka-\nrel Matějka byli jednohlasně opět zvoleni ai další výbor\nku všeobecné spokojenosti volbou doplněn; zvoleni byli: za sta-\nrostu pan Jan Fried, za místostarostu a spolu jednatele pan\nJos. Řezníček, za sborníka pan Karel Matějka, za místo-\nsborníka pan Ferd. Paulík, za úcetníka pan Jos. Schei d 1 er,\nza kontrolora pan Fr. Halík a za výbory pan Matěj Paulík\na pan Fr. Klíma. Večer o 7. hod. odbývala se zpěvní, de-\nklamatorní a taneční beseda. Celý spolek shromáždil se u p.\nstarosty, odtud v průvodu hudby s praporem v čele odešlo se\ndo sálu paní Dvořákové. Místnost tato byla velmi vkusně upra-\nvena a ozdobena podobiznami národovců jakož znakem českým,\nmoravským a slezským, dále naším heslem: (květinami vyší-\nvaným) „Zpěvem k srdci srdcem k vlasti.\" Zpěvy\nse přednášely následující: 1. „Naše probuzení\" od Lud. Pro-\ncházky. 2. Zatykač od Kúckena. 3. „Děvče, já ti udělám!\"\nod Lud. Proch ázk y. 4. Kalina odVašáka. 5. „Zatoč se!\"\nod P. Křížkovs k é h o. 6. Šablenka. Může se směle říci,\nže se všecky sbory dokonale zpívaly a že se každému náro-\ndovci při zapění sboru „Zatoč se,w jakož i dalších sborů vla-\nsteneckých radostí srdce roznítilo. Nechci o tom šířiti slov,\nže veškerá zásluha přináleží našemu panu sborníkoví a spolu\nučiteli, jakož i ostatním všem pánům učitelům, kteří při na-\nšem spolku všemožně účinkují. Mezi sbory přednášeli dvě\nděvčata a dva páni deklainovánky dílem vážného, dílem žer-\ntovného obsahu a došly pro výbornou přednášku všeobecné po-\nchvaly. Též nás došly telegramy z Prahy od našich jinochů\ntam studujících, pak od pana Jos. Řezníčka, nynějšího místo-\nstarosty (ten cas tam meškajícího), pak od Kutnohorských, jež\nhlučným „sláva\" přivítány byly. Po besedě zpěvní pak násle-\ndoval tanec, jenž trval až do bílého rána. Druhý den 26.\nv úterý po svatodušních svátcích odebral se spolek o osmé ho-\ndině ráno s praporem a hudbou v cele na poutnické místo.\nHora Kř emešn i c k á nazvané, a pro zázračný v hojnosti tam\nprýštící se pramen vyhlášené. V tamním kostele byli jsme\nmši svaté přítomni, a po ukončené pobožnosti odebral se spo-\nlek na krásný trávník k lesu, kde se zazpívalo několik sborů\nzdařile, mezi nimi také právě pro tuto místnost se hodící\n„Tam na horách,\" na to pak se odbývala na témž trávníku\nspolečná hostina, na které jen co od spolku skoro 100 osob\nse zúčastnilo. Po ukončené hostině pak začalo všeobecné vy-\nražení dílem z tance, představování žertovných kousků od ně-\nkterých údů spolku, dílem z všelikých společenských her se-\nstávající ; mezi tím se opět zpívalo a několikráte naší vlasti\nvzájemností slovanské všem zpěváckým spolkům, pak\nnašemu ctěnému panu starostovi, sborníkoví i celému výboru\nsláva provolávala. Také na naše mužné bratry Poláky jsme\npamatovali, zařídivše při hostině dobrovolnou sbírku, jež přes\n10 zl. r. c. vynesla. Po 8. hod. večer šel celý spolek pěšky\ns praporem a hudbou s Křemešníku dolů až na silnici, kde\njsme na cekající vozy sedli a do Pelhřimova odjeli. Tak jsme\njak náleží důstojně a vesele, jak to věrným Cechům sluší, sla-\nvili výroční den založení našeho zpěváckého Spolku „Záb oje.\"\nDne 23. června, co svatveěer jmenin našeho milovaného sta-\nrosty uspořádali pěvci „Záboje\" zastavenícko s pochodněmi,\nzapěvše: „Hlahol\" od Ben dla „Co v srdci našem plá-\npolá\" od Jelena „Rekův sen\" od Slavíka, „Staro-\nčeská\" od S křoup a. Po ukončeném zpěvu byla několikráte\n„sláva !\" našemu panu starostovi provolána, načež se pak vši-\nckni rozešli. V den sv. Petra a Pavla odebral se o 2. hod.\ns poledne spolek zpěvácký „Záboj\" do blízkého Řecického lesa,\nkdež se v četné společnosti krásné pleti až do večera zpěvem,\nrozličnými hrami a žerty nenucené bavil. Při té příležitosti ne-\nmohu opomenouti se zmínili, aby budoucně každý úd spolku,\npak-li mu jen trochu možno, na společných zábavách podílu\nbral, aby se síly spolku jak při posledním výletu k pozo-\nrování bylo, nerozptylovaly. Abych i o budoucnosti promluvil,\nmusím podotknouti, že hodlá náš spolek 12. července b. r. uči-\nnili velkolepý výlet do klášterního místa Zeli v a, a že se na\ntomto výletu také zpěvácké spolky Humpolecký „Cech a\nLech,\" Ledecský „Buryan\" a Německo-Brodský „J a-\nsoúu zúčastní, kdežto se v tamnějším chrámu Páně Haslinge-\nrova vokální mše do C-dur naším panem Řezníčkem v český\ntext přeložená přednese. Přípravy k tomuto výletu jsou již\nučiněny a podám později širší zprávu, jak se nám zdařil. S Bo-\nhem !\n\nF. Z.\n\nZe Slaného. (Svěcení praporu Sl an ské ho „Dalibora\"\ndne 29. července 1863.) Slánský zpěvácký spolek,\njmenovec tohoto časopisu hudebního, vykonal již slavnost svě-\ncení praporu. Chtěje obšírněji o této slavnosti psáti, začínám\njiž sobotou dne 27. června b. r., kde již bylo pozorovali ne-\nobčejnou živost v městě našem, zvláště na náměstí a v nejhlav-\nnější ulici Lounské, kdežto se nalézá v obecním domě místnost\nspolková. Domy přijímaly na se tvářnost slavnostní, neboť byly\nokrášleny zelenými letorosty, věnci, květinami, hesly, obrazy a\nprapory. Mezi ozdobenými domy vyjímaly se nejpěkněji na ná-\nměstí radnice, hraběcí dům a domy dvou pp. měšťanů, jenžto\nbyli za kmotry pozváni; kromě náměstí pak výše uvedený dům\ns místností spolkovou. Hesla na domích byla: „Vytrvejme!\""}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.7", "texte": "„Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti,\" „Sláva vlasti,\" „Ať vítězíme\nzpěvem.\" Místnost spolková byla opatřena nápisem \"Dalibor\"\nz velikých červených písmen v sedmi zelených věncích, lyrou\nz květin a pozdravem „Vítejte nám!\" Množství praporu bílo—\nčervených vlálo na domích a nejvýše na věži u radnice. Slán-\nská hora hlásala daleko do okolí svým ohromným praporem,\nže slaviti se má v Slaném slavnost neobyčejná. V neděli dne 28.\nčervna se očekávalo 15 povozů, ježto propůjčili bezplatně stateční\nrolníci z Humen, Hopšovic a Drnová, časně ráno u Strahovské\nbrány, aby dovezly Pražský „Hlahol\" do Slaného, kdež byl\nokolo 2 hodin očekáván. Zatím lidu v Slaném neustále přibý-\nvalo. Po 12. hodině zahřměly rány z moždířů na Slánské hoře\nna znamení, že se hosté z Prahy již blíží. Nyní spěchal každý\nna pražské předměstí, aby byl uvítání hostů přítomen. Ve vsí\nrychlosti sesli se Slánští pěvci s hudbou domácích ostrosťrelců\na kráčeli s prozatimným praporem svým milým hostům vstříc.\nShledání-se bylo nad míru dojímavé. Po srdečném přivítání od\npřednosty p. Dr. L. Wassermanna kráčeli hosté v pořádku za\nhudbou a prapory, v čele majíce výbor, ředitele pp. Hellera a\nLukeše. Při veselých zvucích hudby a hrmějící střelbě übíral\nse celý zástup po náměstí až do místnosti spolkové, kdež se\nprapory uložily a lístky übytovací rozdávaly. Mnoho pp. měšťanů\njiž čekalo na své hosty, aby si je domů odvedli. Tlačenice byla\nveliká a shon po hostech nekonečný, zvláště proto, že okolní\nhosté pěvci v rozličných hodinách přijížděli. Ve 4 hod. odp.\nsešli se veškeří pěvci v Slaném meškající v hostinci „u zlatého\njablka\" ku společné zkoušce, již řídil p. Heller, ředitel „Hla-\nbolu.\" Nyní jsme se shledali s bratry svými z Prahy, Roud-\nnice, Mělníka, Loun, Rakovníka a Libochovic, úhrnem asi 150\npěvců. Po zkoušce, ježto trvala 3 hodiny, vydali se na ná-\nvrh přednosty pana Dr. Wassermanna veškeří hosté ve společ-\nnosti některých dam na Slánskou horu, a nebylo jednoho, který\nby byl čarokrásnou vyhlídku na město a okolí, jakož i uspo-\nřádání hory samé nevychvaloval. Množství hostů v nepřetržené\nřadě po vinoucích se stezkách mezi stromovím a skalami krá-\nčejících poskytovalo překvapující pohled. Na nejpřiměřenější\nprostoře zastavili se pěvci a zapěli sbor „Napřej.\" Pak stupo-\nvali výše až ke třem křížům, kdežto dosáhnuvše místa nejvyš-\nšího, zapěli na popeli pradědů stojíce, národní hymnu „Kde\ndomov můj ?\" Nastoupivše jinou cestu zpáteční, dostali se opět\nna předešlé prostranství a tam ještě jednou zpívali mohútným\nhlasem „Já jsem Slovan\" od Knahla. Na to bylo zvelebiteli\ndotčené hory, jindy zpustlé, nyní v krásný park proměněné, p.\nH. Holwegovi se všech stran provoláváno hlučné „sláva\" u jeho\npřítomnosti. Před rozejitím-se navrhnul přednosta p. Dr. Was-\nsermann zábavu večerní v zahradních místnostech hostince na\n„Lochu,\" kdežto se po kratičkém rozloučem' shledali všickni\nhosté i domácí. Bylo to krásné a příjemné seděti za letního\nvečera pod zeleným klenutím košatých stromů v kruhu milých\npřátel. Všude se rozléhal živý hovor a veselý zpěv. Zvláště\npoutalo na sebe všechněch pozornost několik údů „Hlaholu,\"\nokolo velké tabule sedících, přednesením zdařilým některých\nsborů, z nichž jsme slyšeli: „Hasme, hoří!\" od K. Slavíka a\nQuodlibet od téhož. Tamtéž přečetl pan Lukeš na žádost před-\nnosty 2 dopisy poštou večerní došlé, a to z Brandýsa n. L.a\nz Kutné hory, ježto nížeji doslovně uvedeny budou. Po 10.\nbod. v noci byl zapálen veliký ohňostroj na Slánské hoře, jenž\ncelé město osvětloval a daleko zvěstoval slavnost zejtřejší. Takto\nse skončil den před slavností. V pondělí dne 29. června záhy\nráno po východu slunce hřímala střelba se Slánské hory a\nhudba ostrostřelecká rozléhala se po náměstí ku poctě hostů,\nbudíc Slánské obyvatelstvo ke dnu radostnému. Od časného rána\nhrnulo se množství lidu se všech stran. Zatím se shromáždili o\n9. hodině městští ostrostřelci se svou hudbou i s horníky na\nstřelnici a pěvci v místnosti spolkové. Před odejitím do chrámu\nPáně odevzdal Roudnický zpěv. spolek „Říp\" pěknou fotografii\nvšech svých údů výkonných přednostovi Slánského „Dalibora\"\np. Dr. Wassermannovi, aby ji spolek přijal na památku, zacež\ntuto upřímným bratrům díky vysolvuji. Před 10. hod. seřadili\nse pěvci a übírali se za hudbou hornickou z Brandýska a svými\nprapory, za nimi pak ostrostřelci se svou hudbou do chrámu\nPáně. V chrámu P. seděli nejblíže hlavního oltáře kmotři a\nkmotry s hosty nejvznešenějšími, střední část zaujímali pěvci\nblíže praporů, mezi nimiž byl také nový zahalen, zpívajíce velký\nsbor Zvonařovy „Chorální mše,\" při nížto menší sbor byl na\nkůru umístěn. Ostatní místo vyplnilo obecenstvo domácí i cizí.\nVelebně a dojímavě zněly zvuky mše staročeské v gotickém\nchrámu sv. Gottharda, kde s asistencí sloužil sv. oběť dňst. p.\nděkan P. Jos. Kubišta. Bylo to tuším r. 1856, když jsem do-\ntčenou mši se svými spolužáky pod řízením věbalsného skla-\ndatele p. J. L. Zvonaře, tak jak ji byl sám pro sbor upravil,\nu sv. Jiří na hradě Pražském zpíval, a již tehdáž při prvním\nprovedení se mi náramně zalíbila, aniž jsem byl tušil,jak krásná\nmusí býti s tak mohútným sborem. Mnohem větší dojem musel\nučiniíi na mne staročeský chorál, a divím se tomu, že tak zřídka\nkde tato dokonalá skladba od doby jejího tiskem vydání se pro-\nvozovala, ač je předce všude přístupna, poněvadž se může\nprovésti buď mužským aneb smíšeným sborem. Bohužel, že se\nobyčejně sahá k skladbám chatrným, které za našimi chorály\ndaleko stojí! Po pozdvihování provedl menší sbor „Kristus, příklad\npokory.\" Po skončené mši sv. odebral se veškerý shromážděný\nlid v průvodu slavnostním k soše nejsv. Trojice, kdež byl při-\nčiněním p. Hůly, měšťana Slánského, skvostný oltář postaven, v\ntomto pořádku: střelcův sbor s hudbou, horníci a opět kmotři\na kmotry, velebné duchovenstvo, výbor „Hlaholu\" a hodnostář*\ndruhých spolků, pak veškeří pěvci a konečně obecenstvo. Sbor\nostrosťrelců tvořil stranu jednu, horníci druhou. Po stranách\noltáře nejblíže byla sedadla pro kmotry a hodnostáře, střed za-\nujímali pěvci, za nimi pak stálo obecenstvo. Ač byl zástup\nnepřehledný, nastalo ticho hrobové, když začal zpěv velebný,\n„Sv. Václave.\" Na to řečnil veled. p. P. IJubínek, fařář Tuřan-\nský, známý co nadaný řečník a horlivý kazatel, objasniv jadr-\nnými slovy účel slavnosti a význam zpěvu. Pak se vykonávaly\nobřady svěcení, zatloukání hřebů, a to od dfist. p. děkana, p.\nFr. Herbiga, c. kr. hejtmana co vládního komisaře, pak pp.\nkmoter a pp. kmotrů i družiček a konečně hodnostářů spolků\nzpěváckých. Hesla, ježto od přítomných pěvců byla vždy hlučně\nopětována, byla: „Láska k vlasti.\" „Láska k zpěvu.\" „Šlechet-\nnost.\" „Vroucnost.\" „Něžnost.\" „Vytrvalost.\" „Ráznost.\" „Svor-\nnost a vzájemnost.\" „Svoboda.\" „Bratrství.\" „Jednota\" a j. v.\nPo vykonaném zatloukání hřebů odevzdala velect. p. Marešová,\nchoť hospod, ředitele na panství hrab. z Clam-Martiniců, jížto\nvysokorodá paní hraběnka ustanovila za svou zastupitelku, slovy\nkrátkými, avšak srdečnými prapor přednostovi, p. Dr. Wasser-\nmanoovi, jenž přijav jej, děkoval štědrému dárci a odevzdal\nF. Rubši, vyzývaje jej, aby bděl nad jeho ctí á nosil jej ku\nslávě spolku. Přistoupivši pak družka, mladistvá sleč. M. Ptá-\nčkova, ověnčila nově posvěcený prapor svěžím věncem vavříno-\nvým, promluvíc též krátce k praporníku. Tento pak přijav\nprapor, děkoval ještě jedenkráte šlechetnému dárci, kmotrům i\nkmotrám, jakož i velebnému duchovenstvu a všem příznivcům\nspolku slovy vřelými, mluvě nadšeně o zpěvu vůbec a českém\nnárodním zvláště při časté pochvale, jižto mu přítomné obecen-\nstvo štědře projevovalo. Po skončené řeči zavzněl rázný sbor\nod L. Procházky, „Naše probuzení,\" pod řízením pana Hellera,\nv jehožto ruce leskla se skvostná taktovka, jižto spolku věno-\nvaly spanilomyslné paní kmotry. Jest z ebenového dřeva stuž-\nkou a věncem vavřínovým ze stříbra ovinutá. Na stužce nalé-\nzají se vyryta jména šlechetných dárkyň a den svěcení, a to:\n„Zpěváckému spolku „Dalibor\" od Elišky Herbigové, Terezie\nKlarnerové, Aloisie Wassermannové, Anny Marešové, 29.června\n1863*\" Po dokončeném sboru hrnul se celý zástup v přede-\nšlém pořádku zpátky ke kostelu, aby doprovodil vel. duchoven-\nstvo, pak přes náměstí okolo hejtmanství ku poctě c. k. úřad-\nnictva do místnosti spolkové Tam se uložili předešlé prapory\na pak se celé shromáždění rozešlo. O akademii budoucně."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630710-01.1.8", "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi uspo-\nřádal v lázeňském sále dne 9. července 1863 hudební zábavu,\njížto program byl následující : 1. Ouvertura. 2. „Český zpěv\"\nod Kal li vody. 3. „Dům otcovský\" od Vogla. 4. „Vltava,\"\nsbor od Procházky. 5. Ouvertura. 6. „Slib\" od Kúckena.\n7. „Stesk rňžinky,\" sbor se sóly od Bendi a. 8. „Pravý\nČech,\" sbor od Procházky. Na to následovala taneční zábava.\n*#* Zpěvácký spolek v Rakovníku odbývati\nbude dne 11. t. in. druhou hudební zábavu. Program: I. od-\ndělení. 1. Ouvertura k opeře „Heiratszwang\" od B. Bradského.\n2. „Modlitbička,\" sbor od J. Martinovského (čestného clena\nspolku). 3. „Touha po domově,\" píseň s průvodem piana a\ncella od Kalivody. 4. „Poupě a políbení,\" ctvorozpěv od J. P.\nMartinovského. 5. Koncert pro housle s průvodem piana od\nVieuxtempsa. 6. „Pozdravení pěvcovo,\" sbor od Veita. 11. od-\ndělení. 1. Ouvertura k opeře „Don Juan\" od Mozarta. 2.\n„Pražská-Poutnická,\" ctverozpěvy od J. P. Martinovského. 3.\n„Zdrávas Maria,\" ctverozpěv s fysharmonikou od J, P. Mar-\ntinovského. 4. „Večerní zpěv,\" sbor od L. Procházky. 5. Druhý\nkvodlibet z národních písní od J. P. Martinovského.\n*** Zpěvácký spolek „Přibislav\" v Přibi-\nslavi odbýval v neděli dne 5. července besední zábavu. Pro-\ngram byl následující: 1. „Hlahol,\" sbor od K. Bendla. 2,\n„Je to večer\" od Vojáčka. 3. „Koruna všech lásek,\" dekla-\nmovánka od Jos. Kaj. Tyla. 4. „Píseň Šumavanů\" od P. Jir—\ngesa. 5. „Utonulá\" od Křížkovského. 6. „Šaty co medicína,\"\ndeklamovánka od Drahoňovského. 7. „Valčík\" od Vogla. 8.\n„Pějme bratři,\" pochod. Po té byla taneční zábava.\nZpěvácký spolek Pelhřimovský „Záboj,\"\nLedečský „Buryan\" a Humpolecký „Čech a Lech\"\npodniknou dne 12. července výlet do Želiva. Program jest:\nVokální mše od T. Haslingera v tarnuějším klášterním kostele;\npak při besedě sbory : „Na Prahu\" od Veita „Staročeská\"\nod Škroupa „Utonulá\" od Křížkovského „Kalina\" od Va-\nšáka „Šablenka\" „Hlahol\" od Bendla „Tam na\nhorách.\"\nv / r\nSlapanický zpěv. spolek na Moravě, kterýž\njméno „Lumír\" přijal, účikoval dne 28. m.m. při národní\nbesedě, která tam v místnostech „u černého orla\" snahou pp.\nučitelův Šlapanických uspořádána byla. Též Bučovský zpě-\nvácký spolek „Hvězda\" byl zastoupen jedním represen-\ntantem. Beseda započala proslovem od J. Jahna. Zpěv. spo-\nlek „Lumír\" přednášel: „Na Prahu,\" sbor od V. J. Veita;\n„Milenka,\" sbor od Jelena; „Vltava,\" sbor od J. Vogla\na sbor „K bratrům\" od V. Bio deka. Dále přednášel p. C.\nM. Schmidt, horlivý ředitel zpěv. spolku a učitel tamnější\n„Kovářskou,\" sólovou píseň od L. Procházky, silným svým\nhlasem, pak pan Peka z Brna „Cikánskou\" od Celakovského.\nPo produkci nastal tanec.\n\nZ Prahy.\n\n- Pan Fr. Janda, chvalně známý národovec Pardu-\nbický zaslal nám následující vypsání ceny za nejlepší\nžertovný sbor pro mužské hlasy, k nížto nížepsaní přátelé hudby\nlaskavě přispěli. Vypsání ceny za nejlepší žertovný\nsbor pro 4 mužských hlasů. Je sice pravda, že mámě v naší\nliteratuře hudební několik zdařilých sborů žertovných od V. Ho-\nráka, J. L. Zvonaře, Jos. Vašáka, Ed. Nápravníka atd. ; avšak\npočet jejich je v poměru k vážným skladbám pro 4 mužské\nhlasy ještě tak skromný, že se pohnuty cítíme, cenu 3 du-\nkátů ve %latě za poměrně nejlepší žertovný sbor pro\nmužské hlasy vypsati. Sbor tento, k němuž si skladatel ja-\nkýkoliv text voliti může, nesmí býti příliš těžký\nk provedení a má jak nápěvem samým, tak i pikantním vede-\nním hlasů svěží rozmar dýchati. Lhůta k zasýlání konkurují-\ncích skladeb trvá od 10. Lipna až do posledního září 1863.\nSkladby opatřené heslem a zapečetěným listem, na němž\nse totéž heslo a uvnitř jméno skladatele nacházeti musí, nechť\nse zasýlají v partituře i s jednotlivými hlasy franko p. Em.\nMelišovi, redaktoru „Dalibora,\" v Praze v Celetné ulici, číslo\n591—1., 2. poschodí, jenž pak, jak mile některé skladbě cena\npřiřknuta bude, skladateli cenou poctěného sboru svrchu\nudanou odměnu odevzdá. Soudcové, kteří o sklad-\nbách rozhodovali budou, jsou: p. Jos. Forster, ředitel kůru\nu BV. Trojice v Praze; p. B. Kittl, řed. konservatoria a p.\nJos. Leop. Zvonař, ředitel Žofínské akademie v Praze. V Par-\ndubicích dne 1. Lipna 1863. V. Bubeník, měšťanosta; L.\nWerner, radní; J. Kotovie, vrchní panství Pardubického;\nJ. Kraus, poštmistr ; J. Žák, český poslanec; J. Lernet,\nměšťan Pardubický; J. Tomsu, poštovní úřadník; V. Po-\nspíšil, ředitel kůru, a Fr. Janda, techn. reální učitel. Žá-\ndéme všechny slovanské časopisy, by tomuto vypsání ceny místa\nve svých sloupcích popřály.\nVýsledek vypsání ceny za nejlepší smutno-\nhru a veselohru slovenskou (200 zl. za truchlohru a 100 zL\nza veselohru), kterouž jistý mecenáš slovenský v 2. čísle „So-\nkola\" 1862 vysadil, jest následující. Smutnohry byly za-\nslány: „Poslední dnové Moravy,\" 5 aktů „Odrodilci,\" 5 aktů\n„Bitva u Rozsanovic,\" 4 akty „Bohdan Tatrín,\" 3 akty\n- „Felician Zach,\" 3 akty „Slovenský Koriolan,\" 5 aktů\nUkázka z pravosodia 14. věku,\" 3 akty. Veselohry:\n„Prvý april,\" 2 akty „Lazebník,\" 4 akty „Z jiskry bývá\noheň,\" 2 akty „Skoda že je Slovák,\" 3 akty. První cena\nnebyla žádnému kusu přiřknuta; za to však dostalo se po-\nměrně dobrým pracím nějaké odměny, kterouž byl onen mece-\nnáš ještě zvláště pro ten případ poslal, kdyby žádná z prací\nprvní ceny neobdržela. Poslat totiž 100 zl., ku kterýmž se\nještě 20 zl. přidružilo. Z těchto 120 zl. obdržel 80 zl. pů-\nvodce smutnohry „Felician Zach,\" 20 zl. původce smutnohry\n„Odrodilci\" a 20 zl. původce veselohry „Škoda že je Slovák.\"\nPosuzovací výbor (Jan Gotcár, Jan Francisci, Dr. Jos. Hurban,\nDr. Jan Malý, Jan Polárík, Jos. Viktorin, Vilém Pauliny-Tóth)\nusnesli se na tom, že pozůstalých 300 zl. co cenu za nejlepší\ndramatiké práce vypíšou, a sice 200 zl. za smutnohru a 100\nzl. za veselohru slovenskou. Lhůta k zaslání prací trvá až do\n2. února 1864.\n\nListárna.\nSlavným zpěváckým spolkům a div a-\ndelti í m ochotní k ň m ! Kancelář pro opisování a pře-\nkládání má pohotově: Hudba k veselohře „0 b zinky,\" pro\nlOtett v partituře za levnou cenu 1 zl. 50 kr. „Lumpa-\ncivagabus,\" hudba se všemi sbory tanci, kuplety aid.\n9 zl. r. č. „Čechův sen\" od Illnera pro 6-, 8- neb\nlOtett v part. 2 zl. 50 kr. „Vlasta,\" ouvertura od Ná-\nprávníka pro orkestr ; cena se řídí ďe nástroje/ Dále ná-\nsledující sbory : „Výletní\" od Abta 40 kr. „Husit-\nská\" od Th. Krova, pro sbor od F. Hellera 30 kr.\nV v\n„Čeští manové\" od Jelena 30 kr. Záby a kuů ky,\nžertovný sbor od Kalivody 60 kr. „Král Saul,\" (hum.\nsbor) od Kratochvíle 36 kr. „Na vlast\" od Láblera 30\nkr. „Ze 1 ach m e 1\" od Mendelssohna 60 kr. „Rekův\nsen\" od K. Slavíka 60 kr. Polka (sbor) od A. Sokola\n30 kr. „Komu zazpíváme\" a „Tážete se, proč\njsem Slovan?\" od Soukupa po 30 kr. Pochod (sbor)\nod Střehla 30 kr. „Slovan\" od Vašáka 30 kr. „Vl-\ntava\" (dvojsbor) od Vogla 60 kr. „Cikání\" od Vogla\n(nové) 80 kr. „Brouk a kvítko,\" sbor od J. Veita 30\nkr. - „Netrpělivost,\" píseň od Schuberta, pro kvartett\nupravil V. Hošek 30 kr. „S Bohem,\" sbor od Faista 30\nkr. „Má otci na\" od Slavíka 36 kr."}]}