{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_sha256": "1667caea88cca9afce469f6a6bb15fb0859726f48924d6413e404ab0f1970bc5", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/08/01_01/bmtnabd_1863-08-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "169", "page_fin": "169", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.2.1", "titre_corps": "Národní pěvecká slavnost v Brně.", "titre_sommaire": "Národní pěvecká slavnost v Brně.", "signature_source": "Slavnostní výbor", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2844, "texte": "Národní pěvecká slavnost v Brně.\nSlavnostní výbor.\nVýměrem c. k. policejního ředitelství, daným dne 15.\nčervence 1863, číslo 912, dostalo se výboru pro zařízení\nvelkolepé národní pěvecké slavnosti na oslavu tisícileté pa-\nmátky Cyrillo-Melhodějské povolení k odbývání slavnosti\ntéto dne 25. a 26. srpna t. r.\nOdvolávajíce se na předběžné provolání k zpěváckým\nspolkům „Besedou Brněnskou\" dne 5. července v „Orlici\nMoravské,\" v „Národních Listech\" a v „Hlasu\" učiněné,\noznamujeme tímto hlavní části programu slavnosti této v ná-\nsledujícím :\nSlavnost sama započne velkou mší svatou.\nDne 25. srpna odpoledne provozovati se budou od ve-\nškerých zpěváckých spolků do Brna zavítavších násle-\ndující sbory:\n1. Cyritl a Meihod od P. Křížkovského. 2. „Kdož jste\nboží bojovníci\" (staročeská). 3. „Otce náš, milý Pane\"\n(staročeská). 4. „ Vtasti\" od Lud. Procházky. 5. Pí-\nseň sv. Vojtěcha (staročeská). 6. „Staročeská\" od\nFr. Škroupa. 7.a 8. udají se později.\nDne 26. srpna v poledne zpěv o závod ve zdejším re-\ndutním sále, odpoledne národní beseda v písárce;\nsbory tam od veškerých spolků provozované :\n1. „Kde domov můj?\" 2. „Utonulá\" od P. Křížkov-\nského. 3. Na Prahu\" od Yeita. 4. „Cikániu od\nVogla (2. vydání). 5. Kadryla % moravských národ-\nních písní od Hellera. 6. „Hej Slované /\"\nYděčný národ náš slovanský zajisté oslaví spůsobem\ndůstojným den a jím rok tento velepamátný, zasvěcený pa-\nmátce dobrodinců svých hlasatelů víry a vědy, zasvěcený též\npamátce někdejší slávy naší a opět zkvítající budoucnosti.\nPročež voláme Vás, spolubratři slovanští v šírých vlastech\nSlávie žijící, hlavně však Vás, nejbližší naše sousedy v Če-\nchách, Slezsku a Slovensku, abyste v hojném počtu k nám\ndo hlavního města se dostavivše, Velehrad a důležitost po-\nkřestění našich předků v ohledu nejen církevním, nýbrž i\nv národním vůbec v srdci majíce, dokázali světu, že uvážiti\na oslavili umíme veliké a slavné doby svých dějin.\nNadějeme se ale obzvlášť ode všech národovcú mo-\nravskýchy že žádnými vedlejšími ohledy se od této slav-\nnosti odvrátiti nedají; doufáme zde spatřiti zastupitelé na-\nšich obcí venkovských, městeček a měst, aby pak zvěsto-\nvali lidu svému, co viděli a slyšeli; těšíme se konečně na\n„květoucí naději vlasti,\" na naši študující mládež, která má\nokrasou býti tohoto dne a utěšeným pohledem pro všecky\nve snahách národních sestárnuvší národovce.\nDoby a chvíle, kde práci svou denní zanechavše, ve\nsváteční roucho se oblékáme a ku společné vznešené duševní\nradosti se scházíme, jsou v životě lidském vůbec jen velmi\npořídku, jsou to pro většinu nás jen vzácné hvězdy obje-\nvující se ve tmě života našeho klopotného, kterých co nej-\nvroucněji užiti nám jest. Taková radostná chvíle nám a na-\nšemu lidu spůsobená má býti slavností národní, ku které\nještě jednou všecky blízké i vzdálené krajany a soukmenovce\nzveme.\nV Brně, 22. července 1863."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "169", "page_fin": "171", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.2.2", "titre_corps": "Halka. Opera ve 4 dějstvích. Slova od WI. Wolskiego, hudba St. Moniuszki.", "titre_sommaire": "Halka. Opera ve 4 dějstvích. Slova od WI. Wolskiego, hudba St. Moniuszki.", "signature_source": "Fr. St B—K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.1", "debut_caractere": 2846, "fin_caractere_exclue": 3896, "texte": "Halka.\nOpera ve 4 dějstvích. Slova od WI. Wolskiego, hudba St.\nMoniuszki.\n\n0 této zdařilé zpěvohře výtečného polského skladatele\nSt. Moniuszki, která se 1. ledna 1858 ve Varšavě poprvé\nprovozovala, učiněna byla již několikráte zmínka v listech\nnašich, ano přání vysloveno, by se zpěvohra ona na českém\njevišti představila. Avšak přání ono zůstalo pouhým přá-\nním, ba neučiněn nižádný krok k jeho uskutečnění. Většina\nbyla by sice ráda viděla „Halku\" v rouchu českém, avšak\npro obtíže, jež se provedení jejímu tehdáž v cestu stavěly,\nmuselo se od úmyslu onoho upustit!. Nynější naše poměry\noperní jsou mnohem příznivější a pročež osmělujeme se tá-\nzati: Zdali by lépe neprospělo na místo otřepaných, ducha-\nprázdných, často i vkus našeho obecenstva kazících některých\nzpěvoher vlašských raději zdařilé zpěvohry slovanské, jme-\nnovitě polské a ruské provozovati? Již pouhý věhlas mužů,\njako: Monius%ka, Kurpinski, Elsner, dále Glinka, Věr-\nstovský atd. ručí nám, že by se obecenstvo naše nejen vý-\nborně bavilo ale i s hudbou jiných slovanských národův"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6407, "texte": "seznámilo a tak hudbu čistě slovanskou pěstovati mohlo.\nRozumí se samo sebou, že by se i zpěvohry jiných neslo-\nvanských národův provozovati mohly, avšak třeba i zde jako\nvšude jinde na výběr slušný ohled brati. Ne každá zpěvohra\nfrancouzská, německá atd. hodí se pro naše obecenstvo, o\nčemž však již nebudeme slov šířiti, neb loňský ročník „Da-\nlibora\" číslo 25. této úvaze celý článek věnoval. Taktéž\nnebudeme šířeji odporučovati zpěvohru „Halku\" ctěnému obe-\ncenstvu, jemuž se již příležitost naskytla, některé úryvky\nz ní slyšeti, na př. effektní ouverturu, pěkné duelto ald.,\nzmíníme se pouze o textu a hudbě, jak se o nich listy polské\nvyslovily.\nSkladatel textu W♦ Wolski vyhýbal se tenkráte všem\nintrikám ! Mladík Janusz, bohatý pán, zamiloval se jednou\ndo prosté dívky horské a vyznával, že ji miluje. Halka, ona\nvesská dívka, milovala vřele mládce Janusza. On ji ale opu-\nstil. Srdce jeho toužilo po dívce jiné, urozenější nad Halku.\nNezkušené srdce mladé horské děvy zajisté neporozumělo, že\nkdyby se bohatí panicové s podobnými dívkami oženili, na\nděvy urozené, jako dcery šlechticův a sestry mladých pá-\nnův by toliko horští synkové zůstali. Avšak co nyní říci\nHalce? Ona nad ztrátou milencovou a zoufalostí své drahé\nmatky na mysli pomatena, hledá neustále svého sokolíka Jaszka.\nNevěrný milenec však nevšímá si lásky Halčiny a ozve-li se\nmu kdy's svědomí, utlumí hlas jeho slovy: „Již stalo sel\"\nPosléze zasnoubí se s Žofií, dcerou stolníka. Halka nemo-\nhouc snésti žal nad ztrátou pro ni tak velikou, se zoufalství\nse utopí!\nTof jest asi krátký výtah děje, jenž sice zcela jedno-\ndqše a přece velmi zajímavě proveden jest. Osoby zde je-\ndnající vynikají rázem čistě slovanským. Taktéž i dějiště,\nkroj, obyčyje, forma mluvy atd. vzaty jsou z polského života\nnárodního. Povaha téměř všech osob jest pravdivá a mistrně\nprovedená. Upřímná láska Halčina, srdečná příchylnost Jontka\nku své sestře Halce, posléze staropolská postava stolníkova\njsou osoby, jež by nás zajisté zajímati musely. Slaběji jest\ntoliko provedena vrtkavost mladého šlechtice Jaszka. Nyní\nvšak pohledněme, jak skladatel básníkovi porozuměl a jak\nhudbou celek obohatil.\nBylo by snad zbytečné podotýkat, že hudba Moni-\nuszkí jest všude nejen textu, nýbrž i okolnostem přimě-\nřena a duchem slovanské hudby národní provanuta, ačkoliv\nbychom iv některých částkách této zpěvohry jinou odrudu\nhudby vůbec nalézti mohli.\nRozděJírne-li sobě, k vůli lepšímu přehledu, jednotlivé\nčástky opery „Halky\" na stupně, či lépe řečeno na oddíly,\nbude oddíl první sestávati z následujících částek: Polonéz\ni mazur v prvním jednání, tance horské v dějství třetím jsou\nzajisté částky hudby národní, o čemž již z té příčiny netřeba\nslov šířiti, an rhytmus na to zřejmě poukazuje. Kolomyjka\njevící se nejlépe z posledních vášnivých rhytmův, odpovídá\nvýborně nejen povaze veškerého lidu horského, nýbrž i míst-\nnímu významu not, neb zahrnuje v sobě prostosrdečnost\nselskou, štědrotu, prostnost a jednoduchost vesskou, a také\nmísty divokost. Opera ta jest ve všech svých částech origi-\nnální; nejvýdatněji však na obecenstvo působí původnost či-\nlého onoho tance horálův. Muzur musí být hbitý k tanci,\nmá-ii unášeti mysl posluchače a hoditi se na scénu. Tytéž\npřednosti má i do sebe mazur této zpěvohry. Věru origi-\nnální jest instrumenlace jeho, a kdyby byla ještě bohatší,\nmusela by spůsobiti nejživější eííekt. Polonéz nastupující\nv introdukci prvního aktu jest bez odporu zdařilý. Jeho\nušlechtilá důraznost, jenž nikde meze nepřekročuje, přimě-\nřena jest postavám i všemu co se na jevišti děje. Všude\nnalezáme zručnost v doprovázení, v rozepsání na hlasy só-\nlové a sbor (jenž jest ale někdy málo četný,) všude jeví se\nstupňování effektův.\nDruhý oddíl částek opery Moniuszki zaujímá všechny\núryvky, které do druiiu písní přináležejí. Sem patří melo-\ndie počínající slovy: „Jako od wichru kr%ew pofamany,\ntak sie dus%yczka stargalapíseň to plna šlechetné te-\nsknoty, a druhá „Prawda ? jui mnie nie porzuci%s\" atd.\nDuch této melodie jest tak přirozený, že již sama změna\ntaktu ji v mazur přetvoří. Podivuhodné jest, že mazur onen\nv skutku se zpívá v Polsce co čtverozpěv Studziňskiego a\npřece jest jisto, že nový skladatel partituru před desíti lety\nnapsanou neviděl a tudíž sobě oba neukřivdili, byfby i počá-\ntek čtverozpěvu Studziňského podobný byl tu i tam hudbě i\ntextu mazuru Moniuszki. Zdařilé jsou melodie v tomto od-\ndílu: „Gdyby ranném stonkiem, wxleciéc mi skowro?i-\nkiemsličná to a svěží romance Halky; dále balada: „/?o-\nwolutku, pomalenku siumanites gotabec%kau ald. Po-\nmíjejíce ještě několik kratších písní, podotkneme toliko slovo\no zbožné písni v kostele zaznívající (4 dějství). Když sobě\npomyslíme, že již veliké množství podobných písní nábož-\nných při průvodu varhan od rozličných mistrů v operách roz-\nmanitých se nachází, tu nejlépe sami se přesvědčíme o těž-\nkosti úkolu onoho, napsati něco zvláštního, původního, co\nby posluchačovu mysl povznášelo a ducha jeho dojmulo, a co\nby se zároveň pokorou a zbožným nadchnutím honositi mohlo.\nJe-li skladatel nadchnut formou básně a povahou jednotlivých\nvýrazův, jakož i hlavní myšlénkou její a spojí-li rnysl svou\ns přímostí, pokorou a povinnostmi, jež máme k Bohu, pak\nzajisté plyne píseň jeho ze srdce pravého pak není více\njeho písní, jest písní lidu. Že zbožná píseň ona přejde v ústa\nlidu, jsme přesvědčeni. Těžko říci, zdali pětiaktový rhytmus,\nv němž modlitba postupuje, jest původem té podivné síly?\nkterá na posluchače tak mocně účinkuje aneb ta obratnost\nv doprovázení, tedy v rozvedení hlasův a chodu harmonickém\njest toho původcem? Dost na tom, že při také jednoduchosti\ntaková cena jí přináleží.\nDle třetího oddílu seřadili jsme ony útvory, které se\nhlavně na rhytrnu zakládají a více hudbou nežli slovy se ozna-\nčují. Sem náleží hlavně píseň Halky „Jako na gór%e.u Jest\nto motiv, jenž složen jsa toliko z několika not písně první,\njen jako místní fráse slouží. Skladatel nám podobným spů-\n. sobem předvádí častěji postavu Halky. Tak jest na př. motiv\nouvertury několikráte propleten v opeře, by nám takto na-\nznačil stálost i prostoduchost dívčiny. Povahy Halky a Jontka,\njak je skladatel pojal, jsou trefně provedeny, zcela v duchu\nnárodní poesie a tudíž i spisovatelovu. Stolník a Dziemba\njsou málo vyznačeni, než aby nás i co do hudby hlouběji\nzajímati mohli. Mdlá a nerozhodná povaha Janusza spůsobila\nzajisté skladateli nemalé obtíže u vylíčení nestálého poměru"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2151, "texte": "mezi ním a Halkou. Zabezpečená láska provázena musí býti\nzrádou, štěstí a naděje smutnými pocity, konečně výbuchy\nradosti musí míti nádech elegický. Že jest to pro skladatele\nvelmi obtížné, určitě vyjádřili tyto protivy pocitův co jednu\nsměsici, netřeba podotýkat. Z toho již vysvitá, že nemůže\nvrtkavá povaha panicova kreslena býti určitějšími rysy. Cha-\nrakteristicky vyznačeno jest shromáždění vesničanův a jejich\nsídlo, jakož iv celku celý třetí akt výborně proveden. V něm\nnalézáme i to, co v ostatních dějstvích více nepřichází, t. j.\ntrefné líčení štěbefavosti žen lehkosti a mužnosti mo-\nhutnosti v myšlénce i provedení. Y tomto dějství zajímá nás\ntéž jeden menší eífekt, t. j. sólový hlas ozývající se ze skal\nk shromáždění uprostřed jeviště kolochod (korowód) tančícímu.\nZ větších úryvkův připadá nám hlavně 11a mysl ouver-\ntura. Táž líčí nám charakteristicky v ději nastupující příhody*\njakož i povahy jednotlivých čelnějších osob. Velmi vhodně\nlíčen zde život Halky, který ale se stránky veselé pojat jest.\nKdyby byl skladatel i bol její vylíčil, byla by nejen ouver-\ntura, nýbrž tím plnost povahy získala. Celá introdukce prv-\nního dějství jest vznešená a nastupující svěží tercet svědčí\no mistrném péru Moniuszki. Duett Halky s Januszem „O !\nmój sokole, ty szczesčie mojev němž nejvíce výkřiky\nstále vzbuzované horují, vyniká sice pojmutím situace horálky,\nzabíhá ale do hudby vlašské. Sbory dějství třetího, jakož i\nfinále dějství posledního jsou mohútné a hluboce promyšlené\nčástky zpěvohry. Přeškoda, že při konci opery vedle radosti\na lehkomyslnosti smrt Halčina umístěna jest; chyba to,\njíž se sám básník dopustil.\nPosléze zbývá nám vytknouti některé zvláštnosti, jako :\nlehký výkřik Halky „A widzisz Jontku/\" a to, co po něm\nHalka mluví, s velikou pravdou ve zpěvu podáno jest. Dvě\narie lásky (první v jednání 1., druhá v jednání 4.) jsou obě\npěkné a různí se značně svou povahou. Zpěv Jontka „/ ty\nmu wierzysz\" a jiných více. Živel v opeře panující jest\nčistě demokratický a zpěv v poměru k textu hlavně oratorní\nneb lyrický. Na prázdné effekty zde mnoho nehleděno, jak\nto zajisté při tak vážném předmětu slušné jest.\n\nFr. St B—K."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171", "page_fin": "172", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.2.3", "titre_corps": "O studování sboru „Jarní víra.\"", "titre_sommaire": "O studování sboru „Jarní víra.\"", "signature_source": "Fr. J—a", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.3", "debut_caractere": 2153, "fin_caractere_exclue": 5747, "texte": "O studování sboru „Jarní víra.\"\n\n(Dokončení.)\nNyní ať zpívá první tenor první řádek, když bylo C,\nkteré počne, intonováno. Při slovích „tuhý sen11 nevezme\ntenor bez pochyby kvintu c—#, za to snad kvintu c—/♦\nY tomto jakož iv podobných případech zkoušejme a usta-\nnovme tóny mezi ní ležícími, interval (vzdálenost tonů) a\nzapočne-li stupňovitě dolů kráčející 2. bas s prvním tenorem\npospolu první řádek, vezme zajisté 1. tenor svou kvintu.\nDruhý tenor a 1. bas přidruží se při nejbližším opakování\nk tomu a sotva to bude zapotřebí, aby se prynímu basu c,\n&, a, by ještě předzpívalo.\nTak jsme již první řádek vysvětlili a crescendo od\nprvního c až k */6 akkordu na e, kteréžto „crescendo\" se\nasi slovy „Zem víc netíží tuhý sen\" odůvodniti dá, snadno\nse dosáhne.\nNyní započneme tedy čtverohlasně první řádek zpí-\nvati, poněvadž jest prospěšné, brzy všechny ětyry hlasy\nv činnost uvésti.\nTed dále, a sice hned až k onomu místu, kdež píseň\npři opětovaných slovích: čarovné kusy11 dominantní zá-\nvěrky na C-dur dosáhne. První tenor musí opět napřed\njiti, načež jej druhý bas s velmi [jistým b (při 4. čtvrti 2,\ntaku) následuje. Střední hlasy snadno se k nim přidruží;\njen h druhého tenoru v 5. taktu co první modulační živel\nmusí se velmi čistě (dosti vysoko) vzíti a odloučení punkto-\nváných not 1. tenoru ve 4. taktu od čtvrtí ostatních hlasů\ns velkou přísností předsevzíti.\nNyní se opakuje od začátku až k 2. Čtvrti 8. taktu,\nponěvadž vše ještě v živé paměti máme 5 avšak nenamá-\nhejme se při tom, zpívejme jen mírněy jen s polovič-\nním hlasem.\nPíseň přichází na to po velmi jednoduchých cestách\nopět k svému základnímu tonu (f). Místo »Ký zápach to\"\naž k první čtvrti 13. taktu musí se velmi lehce zpívati.\nSnadné imitace. Pějte jen přátelé. Když musí jeden z hlásil\nVašich nastoupiti, utkví mě oko na Vás. Skutečně i zde\nto! Opětujme celé místo ještě několikráte a žádám Yás,\naby súčastněné hlasy v 12. taktu slova velmi důtklwě zpí-\nvaly : nnuz srdce mě9 nuz stis svůj tlukpak zapějeme\nještě jednou všichni od začátku a přistoupíme k závěrečnímu\nřádku, při němž tenor pevně a jistě nejkrasší vysoké a vzíti\n(nikoliv vyraziti) musí. To by bylo pěkné! Ostatní\nhlasy budou s malými opravami první tenor následovat a když\njsme byli ještě krátce se zastavili (v 16. taktu) pro předchá-\nzení 1. tenoru, uzříme zem; uzříme, že jsme u konce\npísně ! Výborně, přátelé! Nyní mi zazpívejte celek\na opět výborně 1 Toto povzbuzující „Výborně /\" nesmíme\nrovněž tak zapomenouti, jakož na to potřebnou pausu, neboť\nbylo to horké půl hodinky nejen pro pěvce ale i pro ředitele.\nAno ! nyní jsme se byli trochu zotavili! Musím Vám\npodotknouti, že jsme s písní tak daleko jako dítě5 které se\nmá naučit běhati, když již od stolu až k dveřím dojde!\nVděkuplně kráčeti to ještě s písní nedovedeme.\nNásledujte mne tedy k 2. vyššímu dílu úlohy! Vstaňte\nnyní, pánově! a mějte plnou sílu svého hlasu pohotově\nNejprvé hleďte k tomu, abyste piano, crescendo *), decre-\nscendo **) v patřičné míře zachovávali. Bez mnoha slov poví\nVám vše můj zrak neb mé lehké pokynutí rukou, co si\npřeju; vmyslete se nyní vřele v čisté city básníkovy, vmy-\nslete se do rozkošného jara a vy zajisté zapějete píseň s těmi\ncity, které básník v srdci svém choval. Stupňování od 8.\naž k 13. taktu musí jmenovitě v mírném držení-se díti a dů-\nvěru dýchající slova »vždyf vše se změnit, změnit musí\"\ndlužno s plnou silou hlasu pronésti.\nKdyž jsem v tomto článku více co ředitel než co spi-\nsovatel zkoušku před svým obecenstvem odbyl, kojím se na-\ndějí, že se mi též z ohledu na tento skutečně těžký před-\n\n*) Vyslov krešendo. **) Vyslov dekrešendo."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 286, "texte": "mět shovívavosti dostane. Konečně ještě podotýkám, že není\nprospěšné, když se jeden hlas dlouho nechá samoten zpí-\nvati a ostatní se opomíjejí a že má ředitel vždy přívětivě\na důvěrně se zpěváky zacházeti. Je-li ředitel pyšný a\narrogantní, učiní se neoblíbeným a snad směsným.\n\nFr. J—a."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.2.4", "titre_corps": "Ifigenie v Aulidě.", "titre_sommaire": "Ifigenie v Aulidě.", "signature_source": "Přel. Jos. Chmelař", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.4", "debut_caractere": 288, "fin_caractere_exclue": 3904, "texte": "Ifigenie v Aulidě.\nPřel. Jos. Chmelař.\n(Pokračování a dokončení.)\nO červeno-aksamítovou podprsnici lóže královské opí-\nrala se Marie Antonietta velmi nádherně ozdobena, slavíc\ns uplakanýma očima skvělý triumf ctěného svého učitele.\nLudvík XVI. stál rozčilen vedle ní; jeho jindy tak bledý\nobličej s přívětivým pohledem polil lehký ruměnec; zíral\ns živým účastenstvím na jásající, nadšené množství. „Bože!\"\npravil najednou, obrátiv se ku královně, „kdyby jasné\nplameny radosti toho tak snadno dojatého lidu, kdyby tento\nžár zimniční náhle se ve vztek převrhl? Kdyby vlny hněvu\nshromážděného lidu také tak jednou vysoko se zedmuly, jako\nnyní jejich nadšení? jak hrozný, nesnesitelný byl by to\nobraz !\"\nMarie Antonietta nevěděla na to ničehož odpověděli ?\nudiveně se na krále podívala, přece však mimovolně se za-\nchvěla a bojácně se uchopila ruky manžela svého. „Kde\nprodlévá jen Gluck ?u šeptala nepokojně a sotva že to bylo\nslyšeli.\nMistr vyrval se právě z horoucích objímání ctitelů svých,\nhleděl se utéci před vychvalujícím ho rojern přemožených ne-\npřátel svých, srdečně stiskl ruku ještě hluboce dojatému,\npřekonanému soupeři Piccinimu a následoval služebníka neji-\nstým krokem klesaje skoro pod návalem citů do královské lože.\nJak mile byl tam vstoupil, uklonil se mimovolně před\nkrálem; lesk svící oslepoval však zrak jeho; vlnilo, dmulo se\nto okolo něho, a bouřilo to v prsou jeho; křečovitě popadal\ndechu. Tu se blížila královna ku vrávorajícímu mistru a vtlačila\nhbitě, s líbezným úsměvem čerstvý vavřínový věnec na se-\nhnutou hlavu oslaveného hrdiny hudebního.\nTu se rychle zpřímil mistr; těkavě zářily oči jeho,\nněkolikráte si přejel štíhlou rukou bledé čelo a pohlédl při\ntom na královnu s úžasem: „Velký Bože !a zvolal hlasitě,\n„jak strašný to pohled ! Vznešená paní, setřete přece rychle,\nrychle onen krvavý pruh, jenž se táhne okolo Vašeho něž-\nného krku! Kdo dal Vašnostem tuto ozdobu! Zničte ji!\no spěšně, spěšně! Každým dýchnutím vzrůstá strašná páska\npurpurová; hlava Vaše klesá; svazek se mění proudem! pozdě\njiž, pozdě, nebeský otčeJ*\n3 výkřikem tímto klesaje omdlel. „Gluck snad vidí\nduchy?\" šeptal král na smrt bledý, „mohútným rozčile-\nním snad ochuravěl; vítězství bylo náhlé a velmi skvělé pro\nducha a tělo jeho !\"\nMarie Antonietta trnula a chvěla se na celém těle;\nvzlíkajíc a bojácně jako děcko strhla kvapně zářící, draho-\ncennou stužku rubínovou, kteráž se jako mlhavě lesknoucí\nse pruh na sněžném krku vyjímala, mrštila ní daleko od sebe,\nporučila lékaři, aby mistra co nejpečlivěji ošetřoval a třesouc\nse horečkou zimniční, opustila co nejspěšněji po boku krále\nloži svou.\nTy's asi netušil, slavný Orfee nového světa, že odhalilo\nvěštecké tvé oko v okamžiku největšího rozčilení roušku bu-\ndoucnosti, když ústa tvá strašná slova vyslovila! že mocný\ntvůj duch v nadlidském onom stavu prostoru a čas přelétl a\nprorocky předpověděl, co jednou přijde, neb co přijíti musí ?\nNezvadlé stromy vavřínové slávy tvé dávno již zavinuly\nbujné své ratolesti v hustou besídku nad tichým hrobem tvým,\na mezi listy jejichmi září ve zlatě se lesknoucí nesčíslná\npoupata a vonné květy divotvorné: Alcesie Orfeus\nHelena Armida a ony rozkošné sesterské květiny\nna jednom stonku obě tvé Ifigenie! Odpočinul jsi\nod boje života, odpočinul jsi od vítězství svých, a chvalo-\nzpěvů potomstva neuslyšelo více ucho tvé, Cherubín i Sera-\nfíni naslouchali ve věčnosti posvátným zvukům čisté tvé lyry :\ntu se vyplnila věštba tvá. Devatenáct let po onom večeru\nslavného tvého triumfu stala se purpurová stužka krásné, však\nnešťastné královny proudem : hlava Marie Antonietty klesla\nv říjnu 1793 pod sekerou gilotiny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "176", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.4", "debut_caractere": 3906, "fin_caractere_exclue": 5199, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Kolína. (Besedy.) Duch času rozprostírá svých\nmohutných perutí i nad syny zpěvné Čechie a milé sestry Mo-\nravy, hera je pod svou mocnou záštitu, nenechává jich usnouti,\nkdyž vše k novému životu probuzuje. I nás spolek oživený\nduchem tímto neopomíná svých sil nabídnouti velikánu tomu\na činí, co mu jen možného. Tři besedy dávané při vší možné\nskvělosti ručí za činnost našeho „Dob rosí a v a\". Programy\nnebyly sice voleny s takou obezřelostí, jakož do míst patří,\nkdež se i na zábavu taneční pomýšlí, nicméně vyplnily dů-\nstojně a čestně snahu spolkovou. První: Ouvertura „Travi-\ntelka,\" „Staročeská\" od Škroupa, Besední ctění,\n„Šumavan\" od Jirgese a „Píseň cestujících po vlasti\" od\nAbta; druhý: Ouvertura „Fra Diavolo\" od Aubera, »Slo-\nvan,\" Besední ctění „Cestování\" od Ed. Nápravníka;\ntřetí; Ouvertura „Nabuchodonosor\" od Verdiho, „Naše vlast\nve světě jediná\" od Pivody, Besední ctění „Odpadlý\nod srdce\" od Křížkovského a „Hlahol\" od Bendla. Vy-\nznati se ale musí, že sbory a ouvertury se vší možností, trpě-\nlivostí a přicinlivostí byly cvičeny i provedeny. Zásluha patří\nnejvětšího dílu po činných údech našemu neunavitelnému panu\nsbormistrovi Železnému. Spolek chystá mimo to ještě čtvr-\ntou zábavu, an se všech stran o to a hlavně přípisem slav-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8066, "texte": "ného ředitelství žádán jest. Čistý výnos této poslední besedy\nobrátí se na hodiny školní, o jichž potřebě netřeba slov\nšířiti; naše hodiny a opravdivá nevyhnutelnost ji co možná\nodporučují. K úěeli témuž zajisté přispěje každý dle své mož-\nnosti, tak že s jistotou očekávati můžeme jich brzské zařízení.\n(U.) Z Milevska. (Výlet zpěv. spolku „Vlasti-\nmila\" na hrad Zví kov.) Den 28. června zůstane nezapo-\nmenutelným pro náš spolek; neboť přinesl nám slavnost ná-\nrodní na staroslavném historickém Zvíkově. Byla to první slav-\nnost, která spolky jižních Cech sblížit! a pásku slovanské vzá-\njemnosti utužiti měla. A skutečně pozdravili jsme se vespolně\nve zdech šedého Zvíkova, neb se dostavilo 13 spolků. Nebe\nnám bylo příznivo, tím se stala návštěva bojná a slavnost skvělá.\nNa 19. ověnčených vozech vyjeli jsme z Milevska, majíce upro-\nstřed svou hudbu, o 7. hodině z hostince p. Vodňanského.\nZpěváci obdrželi slovanské trikolory, které okolo levice připjali,\na jež sloužiti mají za upomínku na velebný Zvíkov. Sotva že\njsme vyjížděli z města, setkali jsme se se spolkem Tábor-\nským; bylo to první shledání-se mladistvého našeho spolku\nse spolkem jiným. Na zdar! Sláva! provolávali jsme poprvé\nz upřímného slovanského srdce a bratrsky jsme vítali milený\nnám spolek z někdejšího ležení vítězného Žižky. Sotva že jsme\nnastoupili další pochod, dohonil nás vkusně praporecky ozdo-\nbený vůz, a ten přivezl jaré dívky Táborské; i jim jsme pro-\nvolali Na zdar! Přijedše do poslední vesnice Jickovic, zane-\nchali jsme tam povozy, kráčeli s hudbou, která se snažila\nslovanské skladby nám přednésti, k cíli. Statečný spolek Sed 1-\nčanský nám vstoupil vstříc, maje v čele nádherný prapor;\nrovněž tak jak krásný je prapor ten, tak i jest skutečné zdatný\nspolek. Hlučné volání Sláva! Na zdar! nás pozdravilo ; byl\nto milý okamžik. K desáté hodině nacházeli jsme se již v di-\nvoké krajině Žižkovské, brzy se našim obdivujícím 2rakům oje-\nvila kolébka staročeských hrdinů, vysoké tmavé věže nám vě-\nštily posvátná místa zašlé slávy. Sotva že zvukové hudby\nnaší nad tichém údolím vážné Vltavy rozléhati se počínali, hro-\nmové střelné rány a národní prapory, jimižto hrad svátečně\noděn, oznamovaly dnešní slavnost. Převezše se přes zíatoskvoucí\nVltavu, kráčeli jsme, au se v nás probouzely mocné city\nv památní zdě. Jaký tu čilý ruch ! Z tisícera hrdel znělo Na\nzdar! a co zatím rány střelné se silně v údolí rozléhaly. Jeden\npřivítal druhého, jiný seznamoval se s braty svými jediné\nmatky Čechie, jiný zase kvapil, by ohledal stopy velkého díla\nstatečných předkův. K jedenácté hodině přišel mladý bujarý\n„Sokol\" a podnikatel velkolepé slavnosti, zpěvácký spolek\nPříbramský. Sotva že se blížili oba k bouřné Otavě, tisí-\ncero volání „Sláva!\" „Nazdar!\" pozdravilo přicházející; každý\nspolek se přičinil, by prvního hosta srdečně přivítal a tím\nsvůj dík * vyjevil. Shromáždění prokvětlo národní barvou\nčervených košil sokolských. Aby mše sv. sloužena byla, nebylo\nmístu památnému popřáno, za tou příčinou byli Příbramští mši\nsv. přítomni ve Varvažově Když nejvýše s blankytu čistého\nse k nám mocné klonilo slunko, vystoupli bujaří Sokolové na\npevnou černou věž, která tisícerým živlům a dobám bez vší\npohromy vzdorovala a vzdorovati bude, tam zapěli „Hej *oko-\nlíci, mužně v před!\" Hřmotné volání Na zdar! donutilo je\nk opakování, když se však ještě nasytiti nemohlo obecenstvo,\nzapěli s výše „Naprej.\" O dvou hodinách sestoupilo se přes\ndvě stě zpěváků v kruh a provedli tam řízením dovedného Pří-\nbramského ředitele následující program : 1. Píseň sv. Vojtěcha.\n2. „Na Prahu\" od Veita. 3. „Staročeská\" od Škroupa. 4.\nod Křížkovského. 5. „Mládí a láska.\" 6. „Píseň\nSumavanů\" od Jirgésa. 7. „Večerní staročeská.\" 8. „Naprej.\"\n9. „Kde domov můj ?\" Ačkoliv žádná zkouška držáná nebyla,\npředce se byla přednáška zdařila a potkala se s hojnou po-\nchvalou. Když se byl p. t. pan Skočdopole, ředitel pod-\nnikajícího výletu, se zpěváky rozloučil, vystoupil náš p. t. pan\nCáp, spolkový pokladník, a dal ráznými slovy všem spolkům\nsrdečné s Bohem, načež jim Táborský ředitel p. C-tibor pro-\nvolal „Sláva !\" a „Na zdar ! Prapory vynikly „ZábojV Sedl-\nčanského a „Ús la vana\" Blatenského, kteréž se jistě mnoho\nhonositi prapory těmi krásnými. Když jsme doprovodili Pří-\nbramské k vodě, zazněla naše kapela vznešené „Kde domov\ninuj ?\" my jim provolali Sláva! a Na zdar! a oni zmizeli\nzrakům našim. 1 my jsme nastoupili cestu k domovu; hudba\nprovedla pochod: Loučení; každý upíral zraky posledně po\nzříceninách, aby spíše mohl věrný sobě obrázek v paměti své\nvyrýti. V cele majíce vkusný prapor a spolek Sedlcanský u pro-\nstřed hudbu, jeli jsme na 31 povozícb do Milevska; na cesté\nnás vítaly davy venkovanů. Pánové B. Šebek, J. Čáp, Fr. Vod-\nnanský pohostili zpěváky Sedlčanské, začež jim volám Sláva!!\nRáno v pondělí jsme doprovodili sousední „Záboj\" hodinu\ncesty, zapěli jsme „Bývali Čechové,\" „Naprej,\" stiskli sobe\nruce, provolali „Na zdar\" a rozešli jsme se. Kéž bychom se\nvíce slavnostmi takými mohli honositi; tím se budí vyšší vě-\ndomí národní a vlastenecký cit. Třikrát Sláva!!! slavnému\nspolku Příbramskému! Sláva statečnému „Sokolu!\" Sláva\nslav. spolkům, které se dostavily a tak šlechetné snahy a slav-\nnost podporovaly. Spolek náš přijal jméno „Vlastislav,\" di-\nplomy jsou objednány, jenž se údům spolku podají; za pro-\ntektora požádá spolek Jeho Osvícenošt knížete Karla ze Schwar-\nzenberku. Dne 26. m.m. na sv. Annu uspořádal spolek výlet\ndo blízského lesa a přednesl následující program: „Staro-\nčeská\" od Škroupa „Kozácká\" od Procházky „Svorný\nduch\" od Suchánka „Naprej\" od Jenka „Píseň Šuma-\nvanů\" od Jirgese „Dar z lásky\" od Horáka (Ze Záboje) a\n„Kde domov můj ?\" Pak následovala deklamace a hudba.\nZ Mýta Vysokého, 24. července. (Svěcení pra-\nporu zpěv. spolku „Otakara\" a pěvecká slavnost\nnárodní.) Svěcení praporu zpěváckého spolku „Otakara\" dělo\nse v neděli dne 19. m.m. velmi slavně. Četní hosté scházeli\nse ze všech krajin, mezi nimi přibyla z Vídně choť spanilo-\nmyslná rodáka našeho a poslance na sněmu zemském p. Sem-\nbery, pak pěvec náš p. Lukeš, kteří oba uvítáni byli v bráně\nměstské representací spolku zpěváckého. V sobotu večer sešli\nse členové v místnostech spolkových, aby zde upevnili prapor\nk tyči, a započali takto s obřady slavnostními. Osloviv krát-\nkou, však důstojnosti okamžiku tohoto přiměřenou řeci spolek\nshromážděný, zarazil předseda p. Hoffmann hřeb první jmenem\nsvým opatřený v tyč praporu a za příkladem jeho kráčeli ve-\nškeří členové spolku. Rány z hmoždířů uvítaly úsvit devate-\nnáctého cervence. Záhy z rána táhla hudba ostrostřelcův, hra-\njíc veselé nápěvy městem slavnostně ozdobeným a takto pře-\nkvapujícího zajisté pohledu poskytujícím. Starošedé brány měst-\nské zvláštním vkusem byvše ozdobeny uvítaly svými\nvlajícími prapory červenobílými jakož i svými ověnčenými hesly\njiž zdaleka blížící—se spolky pobratřené srdečným „na zdar.\"\nK osmé hodině ranní přitáhlo 17 zpěváckých spolků vůkolních,\ntotiž spolek Brandýsský, Česko-Třebovský, Choceňský, Chra-\nstecký, Chrudimský, Heřmanoměstecký, Holicky, Hrochov-Tej-\nnický, Kostelecký, Královéhradecký, Lytomyšelský, Lužecký, Ná-\nchodský, Poličský, Přeloučský, Skutečský a Ústecký, z nichž\n11 spolků s prapory svými nemálo k slavnostní přispěly pzdobě.\nK deváté hodině dopolední táhli průvodem slavným spolkové\nshromáždění se svými prapory a provázeni nesčíslným množ-\nstvím lidu ku chrámu Páně, súcastnivše se takto na slavných\nslužbách božích, ježto se před posvěcením praporu konaly. Při\ntěchto slavných službách božích zapěl Vysoko-Mýtský zpěvácký\nspolek „Otakar\" vokální mši, dílo 158 věhlasného Roberta\nF ů b re r a. Podporován jsa co nejprospěšněji zvláštní akustikou\nzdejšího chrámu provedl „Olakar\" překrásné dílo Fiihrerovo\ns dokonalostí takovou, že libě překvapiti musela i ty, kteří\nměří zdárné výsledky našich spolků českých měřítkem neústupné\npřísnosti. Provedení mše této musí slouti až do podrobností\njednotlivých dokonalým. Celý sbor znal přivinouti se mistrně\nv pospolnosti sólové ku quartettu provedenému v prvním te-\nnoru p. spolučlenem Lukešem známou jeho výteóností a do-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8034, "texte": "vedl takto vpraviti se v zámysly Fůbreroy. Praecise celého\nprovedení osvědčila znalost a činnost pana ředitele V o bořil a\ntou měrou, jakou opodstatnil se jeho vkus ušlechtilým zvo-\nlením díla Fiihrerova. Netvrdíme nic přílišného, pravíce, že\nnáležité provedení mše této vřadilo „Otakara\" v první řadu\nsbratřenýcb spolků českých. Po ukončených službách božích\ntáhli zpěváčtí spolkové, sbor ostrosťrelcův, důstojné kněžstvo,\nc. k. úřadníci, slavná městská rada a značný počet cizích a\ndomácích hostů průvodem slavným na náměstí, kde se dělo\nposvěcení slavnostné, zahájeno byvši panem Hoffmannera, ředi-\ntelem reálky a spolu předsedou spolku zpěváckého, jenž vřelou\nřečí naznačil účel slavnosti zvláště, vůbec pak směr českých\nspolků zpěvackých, a důmyslným spůsobem vložiti uměl jejich\nhéslo „zpěvem k srdci srdcem k vlasti.\" Po té pak do-\nstalo se praporu církevního posvěcení, a přikročilo se k za-\nrážení hřebů vhodnými hesly opatřených —do tyče pra-\nporu. První hřeb zarazila velectěná kmotra praporu pí. Sem-\nberová, ji následovaly hodnostové církevní, páni úřadníci en\nchef, purkmistr a rada městská, výbor spolku a páni Lukeš\na Klimeš zvolení zástupci shromážděných spolků zpěváckých.\nKaždé heslo, zřejmě provolané, bylo shromážděným lidem hlučně\nopakováno. Vystoupivši na to z vínku paní Vysokomýtských\nježto co dárkyně praporu se byly v slavnostném jeho posvěcení\nsúčastnily jala se mluviti kmotra praporu paní Šemberová\na odevzdala řečí předůstojnou a slavnostnímu okamžiku vele-\npříhodnou posvěcený již prapor p. předsedovi, jenž převzav se\nslušnými díky z rukou spanilých odznak týž jednoty a síly,\nráznými slovy jej rukoum praporečníka P. Kodytka svěřil. Ucho-\npiv se odevzdaného mu takto praporu, slíbil týž opatrovati jej\nco klenot drahý a nositi jej k slávě spolku, města a celé\nvlasti, načež máchnuv jím, rozložil jej takto před zraky lidu\nshromážděuého. Prapor týž vyšedší z obchodu a dílny na ta-\npesserije pana Švarcra v Praze vyniká jak svou ohromno-\nstí, tak i úpravou svých okras. Na líci čteme název spolku\n„Otakar\" písmem ohromným, na bíiohedbávné půdě červeně\nvyšitý, na rubu skví se mohútný lev český na půdě červenohed-\nbávné bohatě a přeskvostně stříbrem vyšitý. Tyč praporní končí\nse v hrot gotický vkusně ozdobený. Stužky praporu červenobíle\nstříbrem a zlatem uměle a vkusně vyšité, opatřeny jsou zná-\nmým heslem spolků zpěváckých jakož i jmenem spanilomyslné\npaní kmotry. Započato a ukončeno bylo posvěcení toto písněmi\nsv. Václavo a sv. Vojtěcha veškerými spolky provedenými. Ke\nčtvrté hodině odpolední odbýval se v sále Zedníčkovu koncert\nslavnostní. Před třetí hodinou již byla místnost tato velikolepá\núplně přeplněna, do sálu se dostat bylo nemožno, a mnozí\nz hostů opozdivších-se, museli spokojili se chodbami pobočními.\nZpívalo se: „Naše probuzení\" od Lud. Prochá zk y „Ci-\nkání\" od A. Vogla „My čeští manové\" od Jelena a „Těšme\nse blahou nadějí.\" Vedení sborů provedených čtyřmi\nsty zpěvákův postoupil ředitel spolku Vysokomýtského pan\nVobořil, schválnou skromností a ochotnou obětavostí panu Lu-\nkešovi, jenž znal mistrně sloučili 18 spolků v jednotný ce-\nlek a docílili takto výsledku přeskvělého, ba velikolepéko, hle-\ndíme-li. k překážkám vzdorujícím úplnému spojení sil těchto\nmohútných sice, v mnohém ohledu však se různících. K to-\nmuto výsledku přispěl spůsobem vynikajícím pan Klimeš,\npurkmistr Chrudimský a předseda spolku zpěváckého „Slavoje,\"\nkterý známou dokonalostí a zvláštní vnadou krásného orgánu\nsvého tenorové sólo ve sboru Voglově provedl. V tomto kon-\ncertu slavnostním vystoupil zpěvácký spolek „Otakar\" veden\njsa ředitelem svým panem Vobořilem též samostatně,\na zpíval takto: „Reformátoři\" od Zollnera, pak „Žel a chmel\"\nod Mendelssohna. Jest to zajisté známkou potěšitelnou důvěry\nve vlastní síly své, že spolek též co do počtu svých členů\ntakořka slabý odhodlal se oželeti pomoci cizé, vystoupili sa-\nmostatně a paralysovat tragickou moc ohromných sil zvučných\nspolků spojených vnadou ušlechtilého a nuancovaného zpěvu.\nOdvážlivost tato došla však výsledku nejskvělejšího, neboť pro-\nvedení obou sborů bylo dokonalé, a potkalo se s všeobecným\nuznáním. Bude-li spolek tento na dráze hudební tímtéž úsilím\nku předu kráčeti, jakým ji byl nastoupil, stane se „Otakar\"\nnovou ozdobou milé vlasti naší, jež sluje právem zpěvu otči-\nnou a kolébkou. Téhož dne došlo „Otakara\" 10 dopisů zpě-\nváckých spolků českých, dopis pak zpěváckého spolku slovan-\nského ve Vídni, a telegram Pražského „Hlaholu,\" které vesměs\nobsahují vřelé přání k zdaru vzájemnosti vespolné.\nZ Nalžovských hor. (Výlet Horažďovického zpě-\nváckého spolku „Pracheú\" do hor N al ž o v s ký ch.)\nŽe v Horažďovicích zaražen zpěvácký spolek a přijal jméno sta-\nropamáfcného, nad Horažďovicemi velebně trůnícího vrchu Pra-\ncheú, sídlo bývalé mocné župy a napotoin bývalého kraje, jest,\ntušíme, z veřejných listů již známo, a že spolek ten ku vytknu-\ntému si cíli spěje, přesvědčili jsme se minulou neděli, totiž\ndne 19. lipna. Téhož dne totiž podnikl spolek ten výlet\nsousedský k nám do Nalžovských hor a ačkoliv právě po-\nvětrnost nebyla podniku tomu valně příznivá, povedl se přece\nvýlet dosti slavně. Okolo 3 hodině odpoledne oznamoval nám\nvýstřel z hmoždířů, že Horaždovičtí účastníci výletu dorazili\nku hranicím Nalžovským. Tut veškeří znamení toho očekáva-\njící údové stříbrnohorské občanské besedy as ní spojeného\nzpěváckého spolku a nad to i jiní stříhrnohorští a Nalžovští\nobyvatelé vyšli s hudbou v ústrety na přvítanou Horažďovickým\nhostům. Zvláště velebné bylo popatřili na tu nepřehlednou řadu\npovozů praporci národních barev ozdobených, přivážejících nám\ntoužebně očekávaných sousedních přátel. Horažďovičtí spatřivše\nnás, jim vstříc přicházeti, sestoupili s vozů a prapor zpěvá-\nckého spolku vztýčivše spěli k nám. Setkání-se bylo velmi\nupřímné a pozdravujíce se přátelsky vespolek, oslavovaly salvy\nz hmoždířů a interády přivítanou, a takt pak nepřehledný dav\nlidu obojího pohlaví z obou stran hnul se na místo pro utě-\nšenou zábavu ustanovené v sadu zámeckém, jež k zábavě té\nnejpříhodněji zvolil, popřál a upraviti dal vůbec známý lidumil\nNalžovský vrchní pan Daniel Benoni. Po krátké zkoušce Ho-\nražďovických zpěváků se Sťríbrnohorskými nastala pak na slav-\nnostním místě pěvecká produkce, již započal Horažďovický\nspolek písní sv. Vojtěcha z desátého století. Napotom pro-\nvozoval Horažďovický spolek se Stříbrnohorským besedním zpě-\nváckým spolkem společné následovní sbory : „Na Prahu\" od\nVeita „Staročeská\" od Škroupa „Dárek z lásky\"\nod Horáka „Šumavan\" od Jirgesá „Naprej\" od\nJenka. Dále podal spolek Horažďovický sám skladby: „Po-\nchod pějme bratři\" od Frimla „Náš zpěv\" od Šimečka\n„Dál jen dál\" od Abta „Společenskou\" od Lablera\n„Mlynářovu Pepinu\" Pochod první z národních písní od\nBendla a „Čeští junáci\" od Škroupa a Stříbrnohorský zpě-\nvácký spolek sám přednesl: „Žežulinku\" „Na Šumavě v údolí\"\nod Gornera— „Bratři rozveselme se\" od P i vody a „Děvče,\njá ti udělám\" od Lud. Procházky. Produkcí touto dokázal\nmladistvý ještě zpěvácký spolek Horažďovický, že pracováno na\nzdokonalení-se horlivě a pilně jak se strany ředitelstva tak i se\nstrany údů a pročež zaslouží pochvalného uznání ředitel zpěvu\npan Vojtěch Š v ach a, učitel v Horažďovicích, a pochvalného\nuznání pro zdar spolku nadšený předseda pan Václav Sarocfa,\nředitel statku Horažďovického. To nás však bolestně dojalo, že\npan Švacha v této dobré věci od ostatních Horažďovických pánu\nučitelů jest opuštěn, jelikož žádný z ostatních čtyř Horažďo-\nvických mladších páuů učitelů působnost svou spolku nevěnuje;\nslovem, že pro osobnost na věc zapomínají. Nelze také při\ntom nezmíniti se chvalně i o Stříbrnohorském besedním\nzpěv. spolku, kterýž horlivostí a neunavenou pílí ředitele\npana Václava Linharta počav s 5 údy, zrostl již až na 13,\nvůbec prospívá, dostál i tuto úkolu svému a výše jmenova-\nnými produkcemi dokázal náležitou dovednost, začež také po\nkaždém kusu dostalo se mu hojné pochvaly a potlesku, a tímto\nvšeobecným uznáním vedeni jsouce ai k tomu hledíce, že\nnejsme údy zpěváckého sboru, nemůže nás stihnouti důtka,*"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7349, "texte": "jako bychom byli soudci ve vlastní věci. Zábava byla vůbec\nvelmi krásná, přátelská a nelíčená. Mezi zpěvem střídavě ba-\nvili hudebníci, jež Horažďovičtí sebou přivezli obecenstvo\nkrásnými skladbami z národních písní složenými aza pořízení\ntěchto skladeb a dovedné provedení jich náleží zásluha řediteli\nhudby té a horlivému vlastenci panu Janu Kudláčkovi z Ho-\nraždovic. Ano při hudbě té poskočili si také na drnku tance\nmilovní hosté. I ústrojí tělocvičné nalézalo se na místě zábavy\na jelikož i někteří z pánů hostů zkoušeli na něm svou zručnost\nv tělocviku, nescházelo nám také na tělocvičných produkcích.\nAni deklamovánka, ač ustanovena nebyla, nechyběla; nebot\nslečna Přích o v ská z Horažďovic přednesla nám roztomile a\nživě deklamovánku o krynolině. Ráz zábavy byl ostatně ryze\nnárodní, a ačkoliv výlet ten nebyl veřejně oznámen, sešlo\nse přece velmi mnoho hostí z vůkolí, jmenovitě též Planických,\nHolineckých ano i Hosíických, i rolnický stav byl četně za-\nstoupen ; v celku může se směle počet účastníků na 500 pá-\nčiti. Měšťanosta Horažďovický a horlivý spoluúd zpěváckého\nspolku pan František Celebrin provolal konečně jadrnými\nslovy poděkování za přátelské přijetí dotyčným spolkům a o zdar\nzábavy zasloužilým osobám, načež nastalo při střelbě z hmoždířů\nprovolávání „slávy\" a „na zdar!\" Rozumí se, že při tom\nnebylo také zapomenuto na naše rytíře smutné postavy, zapělo\nse na rozchodnou pak ještě od celého obecenstva „Kde domov\nmůj ?tt a nápotom po osmé hodině, tak jak srdečné bylo shle-\ndání, stalo se neméně srdečné rozloučení dobrým pivem pana\nVilíma Saka rozjařených a vůbec ukojených účastníků. Výlet\nten potrvá zajisté i na dále v blahé upomínce všech účastníků\na touha po brzkém opětování jest jistě přáním všech a usku-\ntečnění přání toho budiž tedy vyplněno.\n*)\n\nF. P.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nSlovanský zpěv. spolek ve Vídni poslal\nv těchto dnech paní Laubové, choti výtečného houslisty na-\nšeho skvostný dar. Jest to Sušilova sbírka moravských národ-\nních písní, vázaná v modrém hedbáví a nad míru vkusně stří-\nbrem ozdobena. Dar tento jest znamením úcty a uznáním zá-\nsluh, které si pan Laub o slovanský zpěvácký spolek ve Vídni\nbyl vydobil.\nPlananský zpěv. spolek, jenž horlivým při-\nčiněním p. stavitele Voborníka a vedením p. Vacka tak\nutěšeně rozkvětal, počíná jak nám praveno bylo nyní\njaksi klesali. Je to zajisté chloubou každého města, když se\nmuže zpěváckým spolkem honositi a Plaúany měly by ho nyní\nsnad nesvorností několika clenu ztratili? Nikoliv! Dou-\nfáme pevně, že Plananský zpěv. spolek, jenž statečných vý-\nkonných clenu má, se opět pozvnese, rozkvitne a k slávě\nměstu svému složili bude. Na zdar tedy všem, kteří k oži-\nvení a osvěžení zpěv. spolku přispějí!\n*s* Zpěvácký spolek Velvarský přijal jméno\n„Hlahol\" a heslo „Zpěvem k srdci srdcem k vlasti. Za\nředitele zvolen pan Doubek, za jednatele pan Václav Janda\nz Rudokostic. Přejeme spolku tomu od srdce zdaru !<\n*s* Zpěvácký spolek v Vys. Veselím uspořádal\ndne 19. m.m. na tak zvanou „Blažků jednotu\" výlet. Valná\nčást obyvatelstva se v něm súcastnila. S hudbou a zpěvem\nodebírali se po poledni za praporem, o kterýž některé zdejší\ndívky byly se postaraly. Když se přišlo na ustanovené místo,\npočalo se zpívati; na to dosta\\il se zpěvácký spolek Lomnický,\nano i někteří hosté až z Třeboně. Zábava byla srdečná a\nnenucená.\nZpěvácký spolek v Šlapanicích na Mo-\nravě co den více zkvétá a zmáhá se. Denně přibývají mu\nčlenové. Horliví občané po vykonané denní práci shromažďují\nse, aby se pospolitým cvičením ve zpěvu národním oblažili.\nZvláštní zásluhu o povšechný zdar a zvelebení spolku při—\nřknouti sluší učiteli Podolskému panu F. L., který obětovnon\nhorlivostí jednotlivé členy cvičí a sbory řídí. I lze se nadíti,\nže i tento mladý spolek zpěvácký co nejdříve tak dalece vy-\ncvičen bude, že bude s to, súčastniti se účinlivě veliké pě-\nvecké slavnosti v Brně v měsíci srpnu.\n*3.* Stanovy nově zřízených zpěváckýcli spolků, totiž:\nzpěv. spoku „Slavoše\" v Berouně, vHerálci, v Dol-\nním Bousově a v Litomyšli byly od c. k. místodržitel-\nství potvrzeny.\n*** Zpěv. spolek „Z á b o j\" Sedlčanský slaví svou\nvýroční památku dnes dne 1. srpna vokální mší od Haslingra*\nOdpoledne na to bude následovati volba nového výboru. Dne\n2. srpna uspořádá pěveckou a deklamatorní besedu. Program\njest následovní: 1. „Na Prahu,\" sbor od J. Veita. 2. Dekla-\nmace „Já jsem Češka.\" 3. „Staročeská,\" sbor od Fr. Škr oupa.\n4. Píseň „Můj andílek,\" dle francouzského od Fr. L. Riegra.\n5. Pochod z národních písní, věnovaný spolku tomuto od K.\nRendla. 6. Reklamace „Koruna všech lásek.\" 7. „Píseň\nŠumavanů,\" sbor od Jirgesa.\n„Dob ros la v,\" zpěv. spolek v Novém Ko-\nlíně uspořádal 22.m. m. čtvrtou besedu, jejížto čistý výnos\nku zřízení nových hodin na věži školní se obrátil.\n*** Zpěvácký spolek Lomnický kraje Budějovi-\nckého učinil k vlasteneckým zpěv. spolkům v Cechách vyzvání,\naby se súčastnily ve slavnosti, kterou za příčinou vysvěcení\nsvého praporu dne 9. srpna uspořádá. Program slavnosti této\njest následující: Oddělení I. O 9. hod. zrána společná zkouška\n„u Modré hvězdy.\" Slavnostní proslov. O 10. hod. za-\nčátek svěcení praporu na náměstí. Píseň sv. Vojtěcha. -\nSlavnostní řeč. Průvod do chrámu Páně k slavným službám\nbožím. Oddělení 11.0 3. hod. odp. začátek pěveckých a\nhudebních produkcí: 1. „Naprej44 od Jenka. Ouvertura\nk opeře „Hrabě z Essexu\" od Mercandante. 3. „Odpadlý od\nsrdce\" od Křížkovkého. 4. „Na Prahu\" od J. Veita.\n5. Kavatina z opery „Car a tesař\" od Lortzinga. —' 6.\n„Láska\" od Cberubiniho. 7. „Lovecká\" od Maška. B.\nSměs z národních písní. Oddělení 111. V 8 hodin taneční\nzábava a deklamace. Ku produkci a k večerní zábavě jest,\nvyjma spolky vstupné 85 kr. Čistý výnos bude k do-\nbročinnému účelu.\nZpěvácký spolek mužský v Mladé Vožici,\nkterý sestoupil se v měsíci prosinci 1862, již přes 130 členu\nčítá a dne 29. březn t. r. úřadně stvrzen jest, počíná sobě\nvelmi chvalně i pilně; vštípil si totiž v tak krátké době 30\nrozličných sborů a písní s průvodem hudebním, uspořádal\nk úplné spokojenosti přispívajících pp. členů 2 bezplatné aka-\ndemie a 2 výlety, odbýval 4 příležitostní produkce a zřizuje\nkaždotýdně hudební zábavu. V první valné schůzi, jižto spolek\ndne 19. července t. r. odbýval, zvoleni jsou mimo 8 výboru:\nveledůst. pan Čeněk Šourek, místní děkan, za předsedu; p. Če-\nněk Sedmík, školní učitel, za ředitele zpěvu; p. Fr. Heyduk,\nc. k. aktuar, za jednatele, a p. Karel Zabský, městský účetní,\nza pokladníka. C. k. okresní pan Václav Suske, který za úda\nsprávního výboru zvolen jest, spolek radou i skutkem podpo-\nruje a v jeho veškerém počinání-si vřelého podílu béře, pak\npan učitel Sedmík co výborný hudebník a co národovec známý\npan aktuar Heyduk získali sobě společným působením nemalých\nzásluh o zaražení spolku.\nZpěv. spolek „Morava n\" v Kroměříž i povolen\ndekr. vys. c. k. místodrž. od 25. června 1863 č. 14.426, uspo-\nřádá dne 2. srpna t. r. národní besedu v městské střelnici a\nzve k tomu všechny národovce a přátele. Začáček besedy jest\no 8. hod. večer. Program besedy : 1. „Hymna večerní,\" sbor\nod Pecha. 2. Deklamovánka „Proč? a proto\" od Frant.\nHory. 3. „Nevěrný milý,\" sbor od Vašáka. 4. „Prosba,\" dvoj-\nebor od Procházky. 5. „Marná výstraha,\" sbor. 6. Dekla-\nmovánka „Šumař\" od Tůmy. 7. „Slovan,\" sbor od Vašáka.\n8. Samozpěv „Zast veníčko\" od Veita. 9. Pochod od Bendla.\n\n*) Dopisy Yaše budou nám vítány.\nRed."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2428, "texte": "Pak následuje taneční zábava. Josef Sperlin, starosta zpěv.\nspolku „Moravana.\"\n*** Zpěvácký spolek Radnický přijal jméno\n„Puch mí ri\"\n*** Zpěv. spolek „Hvězda\"*) v Královicich\nuspořádal dne 19. ra. m. spolu s Radnickým zpěv. spolkem\n„Puchmírem\" dva výlety na Kačeřov a Krašov, z nichž se\nzvláště poslední těšil velkému účastenství. Dne 2. srpna\nodbývá zpěv. spolek „Hvězda\" zvláštní zahradní zábavu „v ci-\nhelně,\" velmi příjemné to restauraci, kteráž zábava dle sesta-\nvení programu a dle volby spoluúcinkujících žádoucího výsledku\nse nemine. Program jest následující : 1. Sbor z opery „Bílá\npaní\" od Boieldieu. 2. Fraška „Roztržití\" dle Kotzebue.\nSbor „Na Prahu\" od Veita. 4. Besední čtení. Arie z opery\n„Zampa\" od Herolda. 6. Deklamace. 7. „Cikáni, sbor se\nsólem. B. Slovanská ouvertura od Tittla. 9. Deklamace.\n10. „Zpěv jinochů\" od Vogla. 11T Deklamace. l2. Arie\nz opery „Bílá paní44 od Boieldieu. l3. Quodlibet od Slavíka.\n*%* v Zpěv. spolek v Bavorově, jakož i všichni\nvůkolní zpěváčtí spolkové súčastní se dne 8. spna t. r. při\nslavnostném odhalení památní desky básníka če-\nského Jos. Krasislava Chmelenského. Program slav-\nnosti této jest následující: V svatvečer dne 7. srpna v 9 ho-\ndin osvětlení města, jmenovitě školy, kdež se zvěčnělý Josef\nChmelenský narodil. Zpěváci Bavorovští přednesou střídavě\ns hudbou několik sborů. V sobotu 8. srpna v 6 hod. ráno projde\nhudební sbor město. V 9 hodin shromáždí se veškeří účastníci\nslavnosti v městské radnici, odkudž pak o půl 10. odeberou\nse v slavném průvodu do chrámu Páně, kdež za zvěčnělého\nJos. Krasislava Chmelenského slavné rekviem slouženo bude.\nNa to se odebéře vše účastenstvo ku škole. Zde zazpívají ve-\nškeří přítomní zpěváčtí spolkové: 1. Chvalozpěv, píseň krásnou\na líbeznou. Po té následuje slavnostní řeč. Po odhalení pa-\nmátní desky se zpívá: 2. „Bývali Cechové44 od J. Š křoup a.\nNa to se vrátí spolkové zpěváčtí, zpívajíce „Naprej\" do rad-\nnice. Odpoledne: Akademie, schůze ve 3 hodiny v radnici,\nodkudž se půjde do sadů Bavorovských. Sbory: 1. „Dožij\ndopij\" od Bergmanna. 2. „Rekův sen\" od Slavíka. 3.\n„Naše probuzení\" od Lud. Procházky. 4. „Zpěv jinochův\"\nod Vogla. 5. „Přání\" od J. N. Škroupa. 6. „Na Prahu\"\nod Veita. 7. „Milenka\" od Jelena. B. „Lásky touha\" od\nNesvadby. 9. „Má otčina\" od Slavíka. lO. „Šumí Labe\"\nod Zvonaře. ll. „Vltava\" od Vogla. l2. „Hlahol,\" po-\nchod od Bendla. Proslov deklamace. - 9. srpna výlet\nna hrad Helfenburg.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "175", "image_debut": 4, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "F. P", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.4", "debut_caractere": 3919, "fin_caractere_exclue": 5199, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Kolína. (Besedy.) Duch času rozprostírá svých\nmohutných perutí i nad syny zpěvné Čechie a milé sestry Mo-\nravy, hera je pod svou mocnou záštitu, nenechává jich usnouti,\nkdyž vše k novému životu probuzuje. I nás spolek oživený\nduchem tímto neopomíná svých sil nabídnouti velikánu tomu\na činí, co mu jen možného. Tři besedy dávané při vší možné\nskvělosti ručí za činnost našeho „Dob rosí a v a\". Programy\nnebyly sice voleny s takou obezřelostí, jakož do míst patří,\nkdež se i na zábavu taneční pomýšlí, nicméně vyplnily dů-\nstojně a čestně snahu spolkovou. První: Ouvertura „Travi-\ntelka,\" „Staročeská\" od Škroupa, Besední ctění,\n„Šumavan\" od Jirgese a „Píseň cestujících po vlasti\" od\nAbta; druhý: Ouvertura „Fra Diavolo\" od Aubera, »Slo-\nvan,\" Besední ctění „Cestování\" od Ed. Nápravníka;\ntřetí; Ouvertura „Nabuchodonosor\" od Verdiho, „Naše vlast\nve světě jediná\" od Pivody, Besední ctění „Odpadlý\nod srdce\" od Křížkovského a „Hlahol\" od Bendla. Vy-\nznati se ale musí, že sbory a ouvertury se vší možností, trpě-\nlivostí a přicinlivostí byly cvičeny i provedeny. Zásluha patří\nnejvětšího dílu po činných údech našemu neunavitelnému panu\nsbormistrovi Železnému. Spolek chystá mimo to ještě čtvr-\ntou zábavu, an se všech stran o to a hlavně přípisem slav-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8066, "texte": "ného ředitelství žádán jest. Čistý výnos této poslední besedy\nobrátí se na hodiny školní, o jichž potřebě netřeba slov\nšířiti; naše hodiny a opravdivá nevyhnutelnost ji co možná\nodporučují. K úěeli témuž zajisté přispěje každý dle své mož-\nnosti, tak že s jistotou očekávati můžeme jich brzské zařízení.\n(U.) Z Milevska. (Výlet zpěv. spolku „Vlasti-\nmila\" na hrad Zví kov.) Den 28. června zůstane nezapo-\nmenutelným pro náš spolek; neboť přinesl nám slavnost ná-\nrodní na staroslavném historickém Zvíkově. Byla to první slav-\nnost, která spolky jižních Cech sblížit! a pásku slovanské vzá-\njemnosti utužiti měla. A skutečně pozdravili jsme se vespolně\nve zdech šedého Zvíkova, neb se dostavilo 13 spolků. Nebe\nnám bylo příznivo, tím se stala návštěva bojná a slavnost skvělá.\nNa 19. ověnčených vozech vyjeli jsme z Milevska, majíce upro-\nstřed svou hudbu, o 7. hodině z hostince p. Vodňanského.\nZpěváci obdrželi slovanské trikolory, které okolo levice připjali,\na jež sloužiti mají za upomínku na velebný Zvíkov. Sotva že\njsme vyjížděli z města, setkali jsme se se spolkem Tábor-\nským; bylo to první shledání-se mladistvého našeho spolku\nse spolkem jiným. Na zdar! Sláva! provolávali jsme poprvé\nz upřímného slovanského srdce a bratrsky jsme vítali milený\nnám spolek z někdejšího ležení vítězného Žižky. Sotva že jsme\nnastoupili další pochod, dohonil nás vkusně praporecky ozdo-\nbený vůz, a ten přivezl jaré dívky Táborské; i jim jsme pro-\nvolali Na zdar! Přijedše do poslední vesnice Jickovic, zane-\nchali jsme tam povozy, kráčeli s hudbou, která se snažila\nslovanské skladby nám přednésti, k cíli. Statečný spolek Sed 1-\nčanský nám vstoupil vstříc, maje v čele nádherný prapor;\nrovněž tak jak krásný je prapor ten, tak i jest skutečné zdatný\nspolek. Hlučné volání Sláva! Na zdar! nás pozdravilo ; byl\nto milý okamžik. K desáté hodině nacházeli jsme se již v di-\nvoké krajině Žižkovské, brzy se našim obdivujícím 2rakům oje-\nvila kolébka staročeských hrdinů, vysoké tmavé věže nám vě-\nštily posvátná místa zašlé slávy. Sotva že zvukové hudby\nnaší nad tichém údolím vážné Vltavy rozléhati se počínali, hro-\nmové střelné rány a národní prapory, jimižto hrad svátečně\noděn, oznamovaly dnešní slavnost. Převezše se přes zíatoskvoucí\nVltavu, kráčeli jsme, au se v nás probouzely mocné city\nv památní zdě. Jaký tu čilý ruch ! Z tisícera hrdel znělo Na\nzdar! a co zatím rány střelné se silně v údolí rozléhaly. Jeden\npřivítal druhého, jiný seznamoval se s braty svými jediné\nmatky Čechie, jiný zase kvapil, by ohledal stopy velkého díla\nstatečných předkův. K jedenácté hodině přišel mladý bujarý\n„Sokol\" a podnikatel velkolepé slavnosti, zpěvácký spolek\nPříbramský. Sotva že se blížili oba k bouřné Otavě, tisí-\ncero volání „Sláva!\" „Nazdar!\" pozdravilo přicházející; každý\nspolek se přičinil, by prvního hosta srdečně přivítal a tím\nsvůj dík * vyjevil. Shromáždění prokvětlo národní barvou\nčervených košil sokolských. Aby mše sv. sloužena byla, nebylo\nmístu památnému popřáno, za tou příčinou byli Příbramští mši\nsv. přítomni ve Varvažově Když nejvýše s blankytu čistého\nse k nám mocné klonilo slunko, vystoupli bujaří Sokolové na\npevnou černou věž, která tisícerým živlům a dobám bez vší\npohromy vzdorovala a vzdorovati bude, tam zapěli „Hej *oko-\nlíci, mužně v před!\" Hřmotné volání Na zdar! donutilo je\nk opakování, když se však ještě nasytiti nemohlo obecenstvo,\nzapěli s výše „Naprej.\" O dvou hodinách sestoupilo se přes\ndvě stě zpěváků v kruh a provedli tam řízením dovedného Pří-\nbramského ředitele následující program : 1. Píseň sv. Vojtěcha.\n2. „Na Prahu\" od Veita. 3. „Staročeská\" od Škroupa. 4.\nod Křížkovského. 5. „Mládí a láska.\" 6. „Píseň\nSumavanů\" od Jirgésa. 7. „Večerní staročeská.\" 8. „Naprej.\"\n9. „Kde domov můj ?\" Ačkoliv žádná zkouška držáná nebyla,\npředce se byla přednáška zdařila a potkala se s hojnou po-\nchvalou. Když se byl p. t. pan Skočdopole, ředitel pod-\nnikajícího výletu, se zpěváky rozloučil, vystoupil náš p. t. pan\nCáp, spolkový pokladník, a dal ráznými slovy všem spolkům\nsrdečné s Bohem, načež jim Táborský ředitel p. C-tibor pro-\nvolal „Sláva !\" a „Na zdar ! Prapory vynikly „ZábojV Sedl-\nčanského a „Ús la vana\" Blatenského, kteréž se jistě mnoho\nhonositi prapory těmi krásnými. Když jsme doprovodili Pří-\nbramské k vodě, zazněla naše kapela vznešené „Kde domov\ninuj ?\" my jim provolali Sláva! a Na zdar! a oni zmizeli\nzrakům našim. 1 my jsme nastoupili cestu k domovu; hudba\nprovedla pochod: Loučení; každý upíral zraky posledně po\nzříceninách, aby spíše mohl věrný sobě obrázek v paměti své\nvyrýti. V cele majíce vkusný prapor a spolek Sedlcanský u pro-\nstřed hudbu, jeli jsme na 31 povozícb do Milevska; na cesté\nnás vítaly davy venkovanů. Pánové B. Šebek, J. Čáp, Fr. Vod-\nnanský pohostili zpěváky Sedlčanské, začež jim volám Sláva!!\nRáno v pondělí jsme doprovodili sousední „Záboj\" hodinu\ncesty, zapěli jsme „Bývali Čechové,\" „Naprej,\" stiskli sobe\nruce, provolali „Na zdar\" a rozešli jsme se. Kéž bychom se\nvíce slavnostmi takými mohli honositi; tím se budí vyšší vě-\ndomí národní a vlastenecký cit. Třikrát Sláva!!! slavnému\nspolku Příbramskému! Sláva statečnému „Sokolu!\" Sláva\nslav. spolkům, které se dostavily a tak šlechetné snahy a slav-\nnost podporovaly. Spolek náš přijal jméno „Vlastislav,\" di-\nplomy jsou objednány, jenž se údům spolku podají; za pro-\ntektora požádá spolek Jeho Osvícenošt knížete Karla ze Schwar-\nzenberku. Dne 26. m.m. na sv. Annu uspořádal spolek výlet\ndo blízského lesa a přednesl následující program: „Staro-\nčeská\" od Škroupa „Kozácká\" od Procházky „Svorný\nduch\" od Suchánka „Naprej\" od Jenka „Píseň Šuma-\nvanů\" od Jirgese „Dar z lásky\" od Horáka (Ze Záboje) a\n„Kde domov můj ?\" Pak následovala deklamace a hudba.\nZ Mýta Vysokého, 24. července. (Svěcení pra-\nporu zpěv. spolku „Otakara\" a pěvecká slavnost\nnárodní.) Svěcení praporu zpěváckého spolku „Otakara\" dělo\nse v neděli dne 19. m.m. velmi slavně. Četní hosté scházeli\nse ze všech krajin, mezi nimi přibyla z Vídně choť spanilo-\nmyslná rodáka našeho a poslance na sněmu zemském p. Sem-\nbery, pak pěvec náš p. Lukeš, kteří oba uvítáni byli v bráně\nměstské representací spolku zpěváckého. V sobotu večer sešli\nse členové v místnostech spolkových, aby zde upevnili prapor\nk tyči, a započali takto s obřady slavnostními. Osloviv krát-\nkou, však důstojnosti okamžiku tohoto přiměřenou řeci spolek\nshromážděný, zarazil předseda p. Hoffmann hřeb první jmenem\nsvým opatřený v tyč praporu a za příkladem jeho kráčeli ve-\nškeří členové spolku. Rány z hmoždířů uvítaly úsvit devate-\nnáctého cervence. Záhy z rána táhla hudba ostrostřelcův, hra-\njíc veselé nápěvy městem slavnostně ozdobeným a takto pře-\nkvapujícího zajisté pohledu poskytujícím. Starošedé brány měst-\nské zvláštním vkusem byvše ozdobeny uvítaly svými\nvlajícími prapory červenobílými jakož i svými ověnčenými hesly\njiž zdaleka blížící—se spolky pobratřené srdečným „na zdar.\"\nK osmé hodině ranní přitáhlo 17 zpěváckých spolků vůkolních,\ntotiž spolek Brandýsský, Česko-Třebovský, Choceňský, Chra-\nstecký, Chrudimský, Heřmanoměstecký, Holicky, Hrochov-Tej-\nnický, Kostelecký, Královéhradecký, Lytomyšelský, Lužecký, Ná-\nchodský, Poličský, Přeloučský, Skutečský a Ústecký, z nichž\n11 spolků s prapory svými nemálo k slavnostní přispěly pzdobě.\nK deváté hodině dopolední táhli průvodem slavným spolkové\nshromáždění se svými prapory a provázeni nesčíslným množ-\nstvím lidu ku chrámu Páně, súcastnivše se takto na slavných\nslužbách božích, ježto se před posvěcením praporu konaly. Při\ntěchto slavných službách božích zapěl Vysoko-Mýtský zpěvácký\nspolek „Otakar\" vokální mši, dílo 158 věhlasného Roberta\nF ů b re r a. Podporován jsa co nejprospěšněji zvláštní akustikou\nzdejšího chrámu provedl „Olakar\" překrásné dílo Fiihrerovo\ns dokonalostí takovou, že libě překvapiti musela i ty, kteří\nměří zdárné výsledky našich spolků českých měřítkem neústupné\npřísnosti. Provedení mše této musí slouti až do podrobností\njednotlivých dokonalým. Celý sbor znal přivinouti se mistrně\nv pospolnosti sólové ku quartettu provedenému v prvním te-\nnoru p. spolučlenem Lukešem známou jeho výteóností a do-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8034, "texte": "vedl takto vpraviti se v zámysly Fůbreroy. Praecise celého\nprovedení osvědčila znalost a činnost pana ředitele V o bořil a\ntou měrou, jakou opodstatnil se jeho vkus ušlechtilým zvo-\nlením díla Fiihrerova. Netvrdíme nic přílišného, pravíce, že\nnáležité provedení mše této vřadilo „Otakara\" v první řadu\nsbratřenýcb spolků českých. Po ukončených službách božích\ntáhli zpěváčtí spolkové, sbor ostrosťrelcův, důstojné kněžstvo,\nc. k. úřadníci, slavná městská rada a značný počet cizích a\ndomácích hostů průvodem slavným na náměstí, kde se dělo\nposvěcení slavnostné, zahájeno byvši panem Hoffmannera, ředi-\ntelem reálky a spolu předsedou spolku zpěváckého, jenž vřelou\nřečí naznačil účel slavnosti zvláště, vůbec pak směr českých\nspolků zpěvackých, a důmyslným spůsobem vložiti uměl jejich\nhéslo „zpěvem k srdci srdcem k vlasti.\" Po té pak do-\nstalo se praporu církevního posvěcení, a přikročilo se k za-\nrážení hřebů vhodnými hesly opatřených —do tyče pra-\nporu. První hřeb zarazila velectěná kmotra praporu pí. Sem-\nberová, ji následovaly hodnostové církevní, páni úřadníci en\nchef, purkmistr a rada městská, výbor spolku a páni Lukeš\na Klimeš zvolení zástupci shromážděných spolků zpěváckých.\nKaždé heslo, zřejmě provolané, bylo shromážděným lidem hlučně\nopakováno. Vystoupivši na to z vínku paní Vysokomýtských\nježto co dárkyně praporu se byly v slavnostném jeho posvěcení\nsúčastnily jala se mluviti kmotra praporu paní Šemberová\na odevzdala řečí předůstojnou a slavnostnímu okamžiku vele-\npříhodnou posvěcený již prapor p. předsedovi, jenž převzav se\nslušnými díky z rukou spanilých odznak týž jednoty a síly,\nráznými slovy jej rukoum praporečníka P. Kodytka svěřil. Ucho-\npiv se odevzdaného mu takto praporu, slíbil týž opatrovati jej\nco klenot drahý a nositi jej k slávě spolku, města a celé\nvlasti, načež máchnuv jím, rozložil jej takto před zraky lidu\nshromážděuého. Prapor týž vyšedší z obchodu a dílny na ta-\npesserije pana Švarcra v Praze vyniká jak svou ohromno-\nstí, tak i úpravou svých okras. Na líci čteme název spolku\n„Otakar\" písmem ohromným, na bíiohedbávné půdě červeně\nvyšitý, na rubu skví se mohútný lev český na půdě červenohed-\nbávné bohatě a přeskvostně stříbrem vyšitý. Tyč praporní končí\nse v hrot gotický vkusně ozdobený. Stužky praporu červenobíle\nstříbrem a zlatem uměle a vkusně vyšité, opatřeny jsou zná-\nmým heslem spolků zpěváckých jakož i jmenem spanilomyslné\npaní kmotry. Započato a ukončeno bylo posvěcení toto písněmi\nsv. Václavo a sv. Vojtěcha veškerými spolky provedenými. Ke\nčtvrté hodině odpolední odbýval se v sále Zedníčkovu koncert\nslavnostní. Před třetí hodinou již byla místnost tato velikolepá\núplně přeplněna, do sálu se dostat bylo nemožno, a mnozí\nz hostů opozdivších-se, museli spokojili se chodbami pobočními.\nZpívalo se: „Naše probuzení\" od Lud. Prochá zk y „Ci-\nkání\" od A. Vogla „My čeští manové\" od Jelena a „Těšme\nse blahou nadějí.\" Vedení sborů provedených čtyřmi\nsty zpěvákův postoupil ředitel spolku Vysokomýtského pan\nVobořil, schválnou skromností a ochotnou obětavostí panu Lu-\nkešovi, jenž znal mistrně sloučili 18 spolků v jednotný ce-\nlek a docílili takto výsledku přeskvělého, ba velikolepéko, hle-\ndíme-li. k překážkám vzdorujícím úplnému spojení sil těchto\nmohútných sice, v mnohém ohledu však se různících. K to-\nmuto výsledku přispěl spůsobem vynikajícím pan Klimeš,\npurkmistr Chrudimský a předseda spolku zpěváckého „Slavoje,\"\nkterý známou dokonalostí a zvláštní vnadou krásného orgánu\nsvého tenorové sólo ve sboru Voglově provedl. V tomto kon-\ncertu slavnostním vystoupil zpěvácký spolek „Otakar\" veden\njsa ředitelem svým panem Vobořilem též samostatně,\na zpíval takto: „Reformátoři\" od Zollnera, pak „Žel a chmel\"\nod Mendelssohna. Jest to zajisté známkou potěšitelnou důvěry\nve vlastní síly své, že spolek též co do počtu svých členů\ntakořka slabý odhodlal se oželeti pomoci cizé, vystoupili sa-\nmostatně a paralysovat tragickou moc ohromných sil zvučných\nspolků spojených vnadou ušlechtilého a nuancovaného zpěvu.\nOdvážlivost tato došla však výsledku nejskvělejšího, neboť pro-\nvedení obou sborů bylo dokonalé, a potkalo se s všeobecným\nuznáním. Bude-li spolek tento na dráze hudební tímtéž úsilím\nku předu kráčeti, jakým ji byl nastoupil, stane se „Otakar\"\nnovou ozdobou milé vlasti naší, jež sluje právem zpěvu otči-\nnou a kolébkou. Téhož dne došlo „Otakara\" 10 dopisů zpě-\nváckých spolků českých, dopis pak zpěváckého spolku slovan-\nského ve Vídni, a telegram Pražského „Hlaholu,\" které vesměs\nobsahují vřelé přání k zdaru vzájemnosti vespolné.\nZ Nalžovských hor. (Výlet Horažďovického zpě-\nváckého spolku „Pracheú\" do hor N al ž o v s ký ch.)\nŽe v Horažďovicích zaražen zpěvácký spolek a přijal jméno sta-\nropamáfcného, nad Horažďovicemi velebně trůnícího vrchu Pra-\ncheú, sídlo bývalé mocné župy a napotoin bývalého kraje, jest,\ntušíme, z veřejných listů již známo, a že spolek ten ku vytknu-\ntému si cíli spěje, přesvědčili jsme se minulou neděli, totiž\ndne 19. lipna. Téhož dne totiž podnikl spolek ten výlet\nsousedský k nám do Nalžovských hor a ačkoliv právě po-\nvětrnost nebyla podniku tomu valně příznivá, povedl se přece\nvýlet dosti slavně. Okolo 3 hodině odpoledne oznamoval nám\nvýstřel z hmoždířů, že Horaždovičtí účastníci výletu dorazili\nku hranicím Nalžovským. Tut veškeří znamení toho očekáva-\njící údové stříbrnohorské občanské besedy as ní spojeného\nzpěváckého spolku a nad to i jiní stříhrnohorští a Nalžovští\nobyvatelé vyšli s hudbou v ústrety na přvítanou Horažďovickým\nhostům. Zvláště velebné bylo popatřili na tu nepřehlednou řadu\npovozů praporci národních barev ozdobených, přivážejících nám\ntoužebně očekávaných sousedních přátel. Horažďovičtí spatřivše\nnás, jim vstříc přicházeti, sestoupili s vozů a prapor zpěvá-\nckého spolku vztýčivše spěli k nám. Setkání-se bylo velmi\nupřímné a pozdravujíce se přátelsky vespolek, oslavovaly salvy\nz hmoždířů a interády přivítanou, a takt pak nepřehledný dav\nlidu obojího pohlaví z obou stran hnul se na místo pro utě-\nšenou zábavu ustanovené v sadu zámeckém, jež k zábavě té\nnejpříhodněji zvolil, popřál a upraviti dal vůbec známý lidumil\nNalžovský vrchní pan Daniel Benoni. Po krátké zkoušce Ho-\nražďovických zpěváků se Sťríbrnohorskými nastala pak na slav-\nnostním místě pěvecká produkce, již započal Horažďovický\nspolek písní sv. Vojtěcha z desátého století. Napotom pro-\nvozoval Horažďovický spolek se Stříbrnohorským besedním zpě-\nváckým spolkem společné následovní sbory : „Na Prahu\" od\nVeita „Staročeská\" od Škroupa „Dárek z lásky\"\nod Horáka „Šumavan\" od Jirgesá „Naprej\" od\nJenka. Dále podal spolek Horažďovický sám skladby: „Po-\nchod pějme bratři\" od Frimla „Náš zpěv\" od Šimečka\n„Dál jen dál\" od Abta „Společenskou\" od Lablera\n„Mlynářovu Pepinu\" Pochod první z národních písní od\nBendla a „Čeští junáci\" od Škroupa a Stříbrnohorský zpě-\nvácký spolek sám přednesl: „Žežulinku\" „Na Šumavě v údolí\"\nod Gornera— „Bratři rozveselme se\" od P i vody a „Děvče,\njá ti udělám\" od Lud. Procházky. Produkcí touto dokázal\nmladistvý ještě zpěvácký spolek Horažďovický, že pracováno na\nzdokonalení-se horlivě a pilně jak se strany ředitelstva tak i se\nstrany údů a pročež zaslouží pochvalného uznání ředitel zpěvu\npan Vojtěch Š v ach a, učitel v Horažďovicích, a pochvalného\nuznání pro zdar spolku nadšený předseda pan Václav Sarocfa,\nředitel statku Horažďovického. To nás však bolestně dojalo, že\npan Švacha v této dobré věci od ostatních Horažďovických pánu\nučitelů jest opuštěn, jelikož žádný z ostatních čtyř Horažďo-\nvických mladších páuů učitelů působnost svou spolku nevěnuje;\nslovem, že pro osobnost na věc zapomínají. Nelze také při\ntom nezmíniti se chvalně i o Stříbrnohorském besedním\nzpěv. spolku, kterýž horlivostí a neunavenou pílí ředitele\npana Václava Linharta počav s 5 údy, zrostl již až na 13,\nvůbec prospívá, dostál i tuto úkolu svému a výše jmenova-\nnými produkcemi dokázal náležitou dovednost, začež také po\nkaždém kusu dostalo se mu hojné pochvaly a potlesku, a tímto\nvšeobecným uznáním vedeni jsouce ai k tomu hledíce, že\nnejsme údy zpěváckého sboru, nemůže nás stihnouti důtka,*"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1793, "texte": "jako bychom byli soudci ve vlastní věci. Zábava byla vůbec\nvelmi krásná, přátelská a nelíčená. Mezi zpěvem střídavě ba-\nvili hudebníci, jež Horažďovičtí sebou přivezli obecenstvo\nkrásnými skladbami z národních písní složenými aza pořízení\ntěchto skladeb a dovedné provedení jich náleží zásluha řediteli\nhudby té a horlivému vlastenci panu Janu Kudláčkovi z Ho-\nraždovic. Ano při hudbě té poskočili si také na drnku tance\nmilovní hosté. I ústrojí tělocvičné nalézalo se na místě zábavy\na jelikož i někteří z pánů hostů zkoušeli na něm svou zručnost\nv tělocviku, nescházelo nám také na tělocvičných produkcích.\nAni deklamovánka, ač ustanovena nebyla, nechyběla; nebot\nslečna Přích o v ská z Horažďovic přednesla nám roztomile a\nživě deklamovánku o krynolině. Ráz zábavy byl ostatně ryze\nnárodní, a ačkoliv výlet ten nebyl veřejně oznámen, sešlo\nse přece velmi mnoho hostí z vůkolí, jmenovitě též Planických,\nHolineckých ano i Hosíických, i rolnický stav byl četně za-\nstoupen ; v celku může se směle počet účastníků na 500 pá-\nčiti. Měšťanosta Horažďovický a horlivý spoluúd zpěváckého\nspolku pan František Celebrin provolal konečně jadrnými\nslovy poděkování za přátelské přijetí dotyčným spolkům a o zdar\nzábavy zasloužilým osobám, načež nastalo při střelbě z hmoždířů\nprovolávání „slávy\" a „na zdar!\" Rozumí se, že při tom\nnebylo také zapomenuto na naše rytíře smutné postavy, zapělo\nse na rozchodnou pak ještě od celého obecenstva „Kde domov\nmůj ?tt a nápotom po osmé hodině, tak jak srdečné bylo shle-\ndání, stalo se neméně srdečné rozloučení dobrým pivem pana\nVilíma Saka rozjařených a vůbec ukojených účastníků. Výlet\nten potrvá zajisté i na dále v blahé upomínce všech účastníků\na touha po brzkém opětování jest jistě přáním všech a usku-\ntečnění přání toho budiž tedy vyplněno.\n*)\n\nF. P."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "176", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.2.5.2", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.7", "debut_caractere": 1795, "fin_caractere_exclue": 7349, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\nSlovanský zpěv. spolek ve Vídni poslal\nv těchto dnech paní Laubové, choti výtečného houslisty na-\nšeho skvostný dar. Jest to Sušilova sbírka moravských národ-\nních písní, vázaná v modrém hedbáví a nad míru vkusně stří-\nbrem ozdobena. Dar tento jest znamením úcty a uznáním zá-\nsluh, které si pan Laub o slovanský zpěvácký spolek ve Vídni\nbyl vydobil.\nPlananský zpěv. spolek, jenž horlivým při-\nčiněním p. stavitele Voborníka a vedením p. Vacka tak\nutěšeně rozkvětal, počíná jak nám praveno bylo nyní\njaksi klesali. Je to zajisté chloubou každého města, když se\nmuže zpěváckým spolkem honositi a Plaúany měly by ho nyní\nsnad nesvorností několika clenu ztratili? Nikoliv! Dou-\nfáme pevně, že Plananský zpěv. spolek, jenž statečných vý-\nkonných clenu má, se opět pozvnese, rozkvitne a k slávě\nměstu svému složili bude. Na zdar tedy všem, kteří k oži-\nvení a osvěžení zpěv. spolku přispějí!\n*s* Zpěvácký spolek Velvarský přijal jméno\n„Hlahol\" a heslo „Zpěvem k srdci srdcem k vlasti. Za\nředitele zvolen pan Doubek, za jednatele pan Václav Janda\nz Rudokostic. Přejeme spolku tomu od srdce zdaru !<\n*s* Zpěvácký spolek v Vys. Veselím uspořádal\ndne 19. m.m. na tak zvanou „Blažků jednotu\" výlet. Valná\nčást obyvatelstva se v něm súcastnila. S hudbou a zpěvem\nodebírali se po poledni za praporem, o kterýž některé zdejší\ndívky byly se postaraly. Když se přišlo na ustanovené místo,\npočalo se zpívati; na to dosta\\il se zpěvácký spolek Lomnický,\nano i někteří hosté až z Třeboně. Zábava byla srdečná a\nnenucená.\nZpěvácký spolek v Šlapanicích na Mo-\nravě co den více zkvétá a zmáhá se. Denně přibývají mu\nčlenové. Horliví občané po vykonané denní práci shromažďují\nse, aby se pospolitým cvičením ve zpěvu národním oblažili.\nZvláštní zásluhu o povšechný zdar a zvelebení spolku při—\nřknouti sluší učiteli Podolskému panu F. L., který obětovnon\nhorlivostí jednotlivé členy cvičí a sbory řídí. I lze se nadíti,\nže i tento mladý spolek zpěvácký co nejdříve tak dalece vy-\ncvičen bude, že bude s to, súčastniti se účinlivě veliké pě-\nvecké slavnosti v Brně v měsíci srpnu.\n*3.* Stanovy nově zřízených zpěváckýcli spolků, totiž:\nzpěv. spoku „Slavoše\" v Berouně, vHerálci, v Dol-\nním Bousově a v Litomyšli byly od c. k. místodržitel-\nství potvrzeny.\n*** Zpěv. spolek „Z á b o j\" Sedlčanský slaví svou\nvýroční památku dnes dne 1. srpna vokální mší od Haslingra*\nOdpoledne na to bude následovati volba nového výboru. Dne\n2. srpna uspořádá pěveckou a deklamatorní besedu. Program\njest následovní: 1. „Na Prahu,\" sbor od J. Veita. 2. Dekla-\nmace „Já jsem Češka.\" 3. „Staročeská,\" sbor od Fr. Škr oupa.\n4. Píseň „Můj andílek,\" dle francouzského od Fr. L. Riegra.\n5. Pochod z národních písní, věnovaný spolku tomuto od K.\nRendla. 6. Reklamace „Koruna všech lásek.\" 7. „Píseň\nŠumavanů,\" sbor od Jirgesa.\n„Dob ros la v,\" zpěv. spolek v Novém Ko-\nlíně uspořádal 22.m. m. čtvrtou besedu, jejížto čistý výnos\nku zřízení nových hodin na věži školní se obrátil.\n*** Zpěvácký spolek Lomnický kraje Budějovi-\nckého učinil k vlasteneckým zpěv. spolkům v Cechách vyzvání,\naby se súčastnily ve slavnosti, kterou za příčinou vysvěcení\nsvého praporu dne 9. srpna uspořádá. Program slavnosti této\njest následující: Oddělení I. O 9. hod. zrána společná zkouška\n„u Modré hvězdy.\" Slavnostní proslov. O 10. hod. za-\nčátek svěcení praporu na náměstí. Píseň sv. Vojtěcha. -\nSlavnostní řeč. Průvod do chrámu Páně k slavným službám\nbožím. Oddělení 11.0 3. hod. odp. začátek pěveckých a\nhudebních produkcí: 1. „Naprej44 od Jenka. Ouvertura\nk opeře „Hrabě z Essexu\" od Mercandante. 3. „Odpadlý od\nsrdce\" od Křížkovkého. 4. „Na Prahu\" od J. Veita.\n5. Kavatina z opery „Car a tesař\" od Lortzinga. —' 6.\n„Láska\" od Cberubiniho. 7. „Lovecká\" od Maška. B.\nSměs z národních písní. Oddělení 111. V 8 hodin taneční\nzábava a deklamace. Ku produkci a k večerní zábavě jest,\nvyjma spolky vstupné 85 kr. Čistý výnos bude k do-\nbročinnému účelu.\nZpěvácký spolek mužský v Mladé Vožici,\nkterý sestoupil se v měsíci prosinci 1862, již přes 130 členu\nčítá a dne 29. březn t. r. úřadně stvrzen jest, počíná sobě\nvelmi chvalně i pilně; vštípil si totiž v tak krátké době 30\nrozličných sborů a písní s průvodem hudebním, uspořádal\nk úplné spokojenosti přispívajících pp. členů 2 bezplatné aka-\ndemie a 2 výlety, odbýval 4 příležitostní produkce a zřizuje\nkaždotýdně hudební zábavu. V první valné schůzi, jižto spolek\ndne 19. července t. r. odbýval, zvoleni jsou mimo 8 výboru:\nveledůst. pan Čeněk Šourek, místní děkan, za předsedu; p. Če-\nněk Sedmík, školní učitel, za ředitele zpěvu; p. Fr. Heyduk,\nc. k. aktuar, za jednatele, a p. Karel Zabský, městský účetní,\nza pokladníka. C. k. okresní pan Václav Suske, který za úda\nsprávního výboru zvolen jest, spolek radou i skutkem podpo-\nruje a v jeho veškerém počinání-si vřelého podílu béře, pak\npan učitel Sedmík co výborný hudebník a co národovec známý\npan aktuar Heyduk získali sobě společným působením nemalých\nzásluh o zaražení spolku.\nZpěv. spolek „Morava n\" v Kroměříž i povolen\ndekr. vys. c. k. místodrž. od 25. června 1863 č. 14.426, uspo-\nřádá dne 2. srpna t. r. národní besedu v městské střelnici a\nzve k tomu všechny národovce a přátele. Začáček besedy jest\no 8. hod. večer. Program besedy : 1. „Hymna večerní,\" sbor\nod Pecha. 2. Deklamovánka „Proč? a proto\" od Frant.\nHory. 3. „Nevěrný milý,\" sbor od Vašáka. 4. „Prosba,\" dvoj-\nebor od Procházky. 5. „Marná výstraha,\" sbor. 6. Dekla-\nmovánka „Šumař\" od Tůmy. 7. „Slovan,\" sbor od Vašáka.\n8. Samozpěv „Zast veníčko\" od Veita. 9. Pochod od Bendla.\n\n*) Dopisy Yaše budou nám vítány.\nRed."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2418, "texte": "Pak následuje taneční zábava. Josef Sperlin, starosta zpěv.\nspolku „Moravana.\"\n*** Zpěvácký spolek Radnický přijal jméno\n„Puch mí ri\"\n*** Zpěv. spolek „Hvězda\"*) v Královicich\nuspořádal dne 19. ra. m. spolu s Radnickým zpěv. spolkem\n„Puchmírem\" dva výlety na Kačeřov a Krašov, z nichž se\nzvláště poslední těšil velkému účastenství. Dne 2. srpna\nodbývá zpěv. spolek „Hvězda\" zvláštní zahradní zábavu „v ci-\nhelně,\" velmi příjemné to restauraci, kteráž zábava dle sesta-\nvení programu a dle volby spoluúcinkujících žádoucího výsledku\nse nemine. Program jest následující : 1. Sbor z opery „Bílá\npaní\" od Boieldieu. 2. Fraška „Roztržití\" dle Kotzebue.\nSbor „Na Prahu\" od Veita. 4. Besední čtení. Arie z opery\n„Zampa\" od Herolda. 6. Deklamace. 7. „Cikáni, sbor se\nsólem. B. Slovanská ouvertura od Tittla. 9. Deklamace.\n10. „Zpěv jinochů\" od Vogla. 11T Deklamace. l2. Arie\nz opery „Bílá paní44 od Boieldieu. l3. Quodlibet od Slavíka.\n*%* v Zpěv. spolek v Bavorově, jakož i všichni\nvůkolní zpěváčtí spolkové súčastní se dne 8. spna t. r. při\nslavnostném odhalení památní desky básníka če-\nského Jos. Krasislava Chmelenského. Program slav-\nnosti této jest následující: V svatvečer dne 7. srpna v 9 ho-\ndin osvětlení města, jmenovitě školy, kdež se zvěčnělý Josef\nChmelenský narodil. Zpěváci Bavorovští přednesou střídavě\ns hudbou několik sborů. V sobotu 8. srpna v 6 hod. ráno projde\nhudební sbor město. V 9 hodin shromáždí se veškeří účastníci\nslavnosti v městské radnici, odkudž pak o půl 10. odeberou\nse v slavném průvodu do chrámu Páně, kdež za zvěčnělého\nJos. Krasislava Chmelenského slavné rekviem slouženo bude.\nNa to se odebéře vše účastenstvo ku škole. Zde zazpívají ve-\nškeří přítomní zpěváčtí spolkové: 1. Chvalozpěv, píseň krásnou\na líbeznou. Po té následuje slavnostní řeč. Po odhalení pa-\nmátní desky se zpívá: 2. „Bývali Cechové44 od J. Š křoup a.\nNa to se vrátí spolkové zpěváčtí, zpívajíce „Naprej\" do rad-\nnice. Odpoledne: Akademie, schůze ve 3 hodiny v radnici,\nodkudž se půjde do sadů Bavorovských. Sbory: 1. „Dožij\ndopij\" od Bergmanna. 2. „Rekův sen\" od Slavíka. 3.\n„Naše probuzení\" od Lud. Procházky. 4. „Zpěv jinochův\"\nod Vogla. 5. „Přání\" od J. N. Škroupa. 6. „Na Prahu\"\nod Veita. 7. „Milenka\" od Jelena. B. „Lásky touha\" od\nNesvadby. 9. „Má otčina\" od Slavíka. lO. „Šumí Labe\"\nod Zvonaře. ll. „Vltava\" od Vogla. l2. „Hlahol,\" po-\nchod od Bendla. Proslov deklamace. - 9. srpna výlet\nna hrad Helfenburg."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.8", "debut_caractere": 2420, "fin_caractere_exclue": 2428, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.2.5.3.1", "titre_corps": "_ Pan Jos. Leop. Zvonař vzdal se, jak se dovídáme,", "titre_sommaire": "_ Pan Jos. Leop. Zvonař vzdal se, jak se dovídáme,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.8", "debut_caractere": 2430, "fin_caractere_exclue": 3769, "texte": "_ Pan Jos. Leop. Zvonař vzdal se, jak se dovídáme,\nředitelství Žofíoské akademie a obdržel místo učitele\nzpěvu na české vyšší dívčí škole.\nPan Ludevít Procházka, známý hudební skla-\ndatel, kandidát veškerých práv, byl v sobotu dne 25. Lipna\n1863 na Karlových vys. školách Pražských za doktora veške-\nrých práv povýšen.\nČeským umělcům! Výbor odboru „Besedy\numělecké\" pro výtvorné umění tímto ohlašuje, že ze zasla-\nných konkurenčních prací jen dvě ceny získaly a sice: „Osiřelo\ndítě44 od p. Koniga a „Váša slouhů, ten má troubu44\nod p. Mirohorského; pročež se znova cena na následující tři\npísně vypisuje, a sice:\n1. „Už mou milou na oddavky vedou,\"\n2. „Měla jsem chlapce, už nemám nic.\"\n3. „Teče voda od javora.\"\nVýminky jsou ty samé jako při prvním vypsání. Všechny\nskizze zaslány buďtež nejdéle do 15. září 1863 starostovi\nodboru pro výtvorné umění Jos. Mánesovi (v Spálené ulici č.\n75—11.) .\nKdožby nadzmíněné písně neměl po ruce, neobtěžuj si\nústně neb písemně obrátiti se k jednatelství odboru (ve Valen-\ntinské ulici č. 57—I.)\nV Praze, 28. července 1863.\nStarosta „Besedy umělecké\"\nJ. Wenz i g.\nJednatel „Besedy umělecké'4\nJUC. J. Sklenář.\nStarosta odboru pro výtvorné umění\nJos. Mánes.\n✓ Náměstek jednatele odboru pro výtvorné umění\nH. Přerhof.\n*) Jak nám dříve udáno bylo, nazýval se týž spolek j„Halhol;«\nGOŽ tedy je pravda ? Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.2.6", "titre_corps": "Zasláno.", "titre_sommaire": "Zasláno.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.8", "debut_caractere": 3771, "fin_caractere_exclue": 6650, "texte": "Zasláno.\nKoramisační zkoušky českých čekatelův c. k. hlavní školy\nv ústavu varhanickém, jimž přítomni byli veledůst. dioecesiální\nškoldozorce pan dr. Jan Mařan a c. k. školili rada p. Pátek,\nzavdaly příčinu neznámému referentovi „Hlasu\" čís. 206 k bez-\ndůvodným poznámkám. Ctěný pan referent „Hlasu\" myslí, že\nsnad čekatelům theoretické vzdělání pro to nebezpečné jest, an\nveledůst. školdozorce toliko na praktickou sběblost ohled bral.\nVěru podivný to důvod ! Dále uvádí, že byli čekatelově po\noba roky hlavně theorií krmeni a teprvé pomocí ní se měli\nv praktickém sami vzdělávati. Ci myslí onen neznámý pán, že\nby nejlépe bylo praktické cvičení beze vší přípravy theoretické t\nCo má za účel theorie ve škole varhanické ? Zajisté ne\njiný, jen aby je obeznámila s akkordy, čímž se prakcí nevy-\nhnutelně přispěje. Snad by bylo mnohem moudřejší, kdyby se\npp. čekatelové učili beze vší theoretické vědomosti t. j. z pa-\nměti praeludia, kadence, přechody atd., jak to za času starších\na kantorských bývalo. Může nám snad onen pán vyvrátit,\nže právě theorií lze dosáhnouti obratnosti v tvoření si samo-\nstatných kadencí, progressí, praeludií, modulac atd., aneb že\nnení theorie klíčem prakce t. j. že theorií prakce značně usna-\ndněna jest? Zvláště ale pro varhanníka jest theorie nevyhnu-\ntelnou, to tuším již dosvědčili jiní učenci a nebude to moci\npopírat p. referent „Hlasu.\" Ostatně trváme při dřívějším svém\nvýroku, že theorie tak, jak se ve varhanické škole přednáší,\njest pro budoucí pp. učitelé a tudíž i varhanníky nevyhnutelnou.\nCtěný p. referent poukazuje dále i na to, že prakce je ne-\ndostatečná. Učí se stejně hodin theorie i prakce a kdyby měl\nkaždý čekatel kterých je ostatně vždy velké množství\nv ustanovených hodinách tak se cvičit, jak by si toho p. re-\nferent přál, pak arci by nestačil jeden pokoj, jeden nástroj a\njeden učitel. My však myslíme takto : Čekatel, který má ně-\njakou předběžnou známost, (což Bohu díky nyní zákonem se\nstalo), při tom dobrou vůli, schopnost a pilnost, že takový učen\ndosti vzdělati se může, aby byl pro varhanníka spůsobilý, což\nse dokázalo u žáků Fiihrerových a Pitschových, kde je ještě\nláska pro dobrou věc a schopnost k tomu pobádaly. Jelikož\nale většina čekatelů věc tuto jen za předmět mimotní považuje\na tudíž ji v běhu takovou péči nevěnuje, jak by zasluhovala,\nstává se, že výsledek neuspokojuje. Ostatně dostávají pp. čeka-\ntelové již v hodině zpěvní návod k praktickým nutným výko-\nnům při rozličných obřadech. Co se týče výčitky p. řediteli\nčiněné, že málo k vyučování dohlédne, o tom nemůžeme roz-\nhodovat. Závěreční poznámku musíme však uznat co zcela\npravdivou. To sloužiž prozatím onomu pánovi, jenž jak se\nzdá, poměry ve škole varhanické ani nezná, za odpověd; na-\nhodí-li se příležitost, promluvíme o předhůzce, jež se učebnímu\nplánu školy varhanické děje obšírněji.\nJeden, který také školu varhanickou navštěvovat"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.1", "texte": "Národní pěvecká slavnost v Brně.\nSlavnostní výbor.\nVýměrem c. k. policejního ředitelství, daným dne 15.\nčervence 1863, číslo 912, dostalo se výboru pro zařízení\nvelkolepé národní pěvecké slavnosti na oslavu tisícileté pa-\nmátky Cyrillo-Melhodějské povolení k odbývání slavnosti\ntéto dne 25. a 26. srpna t. r.\nOdvolávajíce se na předběžné provolání k zpěváckým\nspolkům „Besedou Brněnskou\" dne 5. července v „Orlici\nMoravské,\" v „Národních Listech\" a v „Hlasu\" učiněné,\noznamujeme tímto hlavní části programu slavnosti této v ná-\nsledujícím :\nSlavnost sama započne velkou mší svatou.\nDne 25. srpna odpoledne provozovati se budou od ve-\nškerých zpěváckých spolků do Brna zavítavších násle-\ndující sbory:\n1. Cyritl a Meihod od P. Křížkovského. 2. „Kdož jste\nboží bojovníci\" (staročeská). 3. „Otce náš, milý Pane\"\n(staročeská). 4. „ Vtasti\" od Lud. Procházky. 5. Pí-\nseň sv. Vojtěcha (staročeská). 6. „Staročeská\" od\nFr. Škroupa. 7.a 8. udají se později.\nDne 26. srpna v poledne zpěv o závod ve zdejším re-\ndutním sále, odpoledne národní beseda v písárce;\nsbory tam od veškerých spolků provozované :\n1. „Kde domov můj?\" 2. „Utonulá\" od P. Křížkov-\nského. 3. Na Prahu\" od Yeita. 4. „Cikániu od\nVogla (2. vydání). 5. Kadryla % moravských národ-\nních písní od Hellera. 6. „Hej Slované /\"\nYděčný národ náš slovanský zajisté oslaví spůsobem\ndůstojným den a jím rok tento velepamátný, zasvěcený pa-\nmátce dobrodinců svých hlasatelů víry a vědy, zasvěcený též\npamátce někdejší slávy naší a opět zkvítající budoucnosti.\nPročež voláme Vás, spolubratři slovanští v šírých vlastech\nSlávie žijící, hlavně však Vás, nejbližší naše sousedy v Če-\nchách, Slezsku a Slovensku, abyste v hojném počtu k nám\ndo hlavního města se dostavivše, Velehrad a důležitost po-\nkřestění našich předků v ohledu nejen církevním, nýbrž i\nv národním vůbec v srdci majíce, dokázali světu, že uvážiti\na oslavili umíme veliké a slavné doby svých dějin.\nNadějeme se ale obzvlášť ode všech národovcú mo-\nravskýchy že žádnými vedlejšími ohledy se od této slav-\nnosti odvrátiti nedají; doufáme zde spatřiti zastupitelé na-\nšich obcí venkovských, městeček a měst, aby pak zvěsto-\nvali lidu svému, co viděli a slyšeli; těšíme se konečně na\n„květoucí naději vlasti,\" na naši študující mládež, která má\nokrasou býti tohoto dne a utěšeným pohledem pro všecky\nve snahách národních sestárnuvší národovce.\nDoby a chvíle, kde práci svou denní zanechavše, ve\nsváteční roucho se oblékáme a ku společné vznešené duševní\nradosti se scházíme, jsou v životě lidském vůbec jen velmi\npořídku, jsou to pro většinu nás jen vzácné hvězdy obje-\nvující se ve tmě života našeho klopotného, kterých co nej-\nvroucněji užiti nám jest. Taková radostná chvíle nám a na-\nšemu lidu spůsobená má býti slavností národní, ku které\nještě jednou všecky blízké i vzdálené krajany a soukmenovce\nzveme.\nV Brně, 22. července 1863.\n\nHalka.\nOpera ve 4 dějstvích. Slova od WI. Wolskiego, hudba St.\nMoniuszki.\n\n0 této zdařilé zpěvohře výtečného polského skladatele\nSt. Moniuszki, která se 1. ledna 1858 ve Varšavě poprvé\nprovozovala, učiněna byla již několikráte zmínka v listech\nnašich, ano přání vysloveno, by se zpěvohra ona na českém\njevišti představila. Avšak přání ono zůstalo pouhým přá-\nním, ba neučiněn nižádný krok k jeho uskutečnění. Většina\nbyla by sice ráda viděla „Halku\" v rouchu českém, avšak\npro obtíže, jež se provedení jejímu tehdáž v cestu stavěly,\nmuselo se od úmyslu onoho upustit!. Nynější naše poměry\noperní jsou mnohem příznivější a pročež osmělujeme se tá-\nzati: Zdali by lépe neprospělo na místo otřepaných, ducha-\nprázdných, často i vkus našeho obecenstva kazících některých\nzpěvoher vlašských raději zdařilé zpěvohry slovanské, jme-\nnovitě polské a ruské provozovati? Již pouhý věhlas mužů,\njako: Monius%ka, Kurpinski, Elsner, dále Glinka, Věr-\nstovský atd. ručí nám, že by se obecenstvo naše nejen vý-\nborně bavilo ale i s hudbou jiných slovanských národův"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.2", "texte": "seznámilo a tak hudbu čistě slovanskou pěstovati mohlo.\nRozumí se samo sebou, že by se i zpěvohry jiných neslo-\nvanských národův provozovati mohly, avšak třeba i zde jako\nvšude jinde na výběr slušný ohled brati. Ne každá zpěvohra\nfrancouzská, německá atd. hodí se pro naše obecenstvo, o\nčemž však již nebudeme slov šířiti, neb loňský ročník „Da-\nlibora\" číslo 25. této úvaze celý článek věnoval. Taktéž\nnebudeme šířeji odporučovati zpěvohru „Halku\" ctěnému obe-\ncenstvu, jemuž se již příležitost naskytla, některé úryvky\nz ní slyšeti, na př. effektní ouverturu, pěkné duelto ald.,\nzmíníme se pouze o textu a hudbě, jak se o nich listy polské\nvyslovily.\nSkladatel textu W♦ Wolski vyhýbal se tenkráte všem\nintrikám ! Mladík Janusz, bohatý pán, zamiloval se jednou\ndo prosté dívky horské a vyznával, že ji miluje. Halka, ona\nvesská dívka, milovala vřele mládce Janusza. On ji ale opu-\nstil. Srdce jeho toužilo po dívce jiné, urozenější nad Halku.\nNezkušené srdce mladé horské děvy zajisté neporozumělo, že\nkdyby se bohatí panicové s podobnými dívkami oženili, na\nděvy urozené, jako dcery šlechticův a sestry mladých pá-\nnův by toliko horští synkové zůstali. Avšak co nyní říci\nHalce? Ona nad ztrátou milencovou a zoufalostí své drahé\nmatky na mysli pomatena, hledá neustále svého sokolíka Jaszka.\nNevěrný milenec však nevšímá si lásky Halčiny a ozve-li se\nmu kdy's svědomí, utlumí hlas jeho slovy: „Již stalo sel\"\nPosléze zasnoubí se s Žofií, dcerou stolníka. Halka nemo-\nhouc snésti žal nad ztrátou pro ni tak velikou, se zoufalství\nse utopí!\nTof jest asi krátký výtah děje, jenž sice zcela jedno-\ndqše a přece velmi zajímavě proveden jest. Osoby zde je-\ndnající vynikají rázem čistě slovanským. Taktéž i dějiště,\nkroj, obyčyje, forma mluvy atd. vzaty jsou z polského života\nnárodního. Povaha téměř všech osob jest pravdivá a mistrně\nprovedená. Upřímná láska Halčina, srdečná příchylnost Jontka\nku své sestře Halce, posléze staropolská postava stolníkova\njsou osoby, jež by nás zajisté zajímati musely. Slaběji jest\ntoliko provedena vrtkavost mladého šlechtice Jaszka. Nyní\nvšak pohledněme, jak skladatel básníkovi porozuměl a jak\nhudbou celek obohatil.\nBylo by snad zbytečné podotýkat, že hudba Moni-\nuszkí jest všude nejen textu, nýbrž i okolnostem přimě-\nřena a duchem slovanské hudby národní provanuta, ačkoliv\nbychom iv některých částkách této zpěvohry jinou odrudu\nhudby vůbec nalézti mohli.\nRozděJírne-li sobě, k vůli lepšímu přehledu, jednotlivé\nčástky opery „Halky\" na stupně, či lépe řečeno na oddíly,\nbude oddíl první sestávati z následujících částek: Polonéz\ni mazur v prvním jednání, tance horské v dějství třetím jsou\nzajisté částky hudby národní, o čemž již z té příčiny netřeba\nslov šířiti, an rhytmus na to zřejmě poukazuje. Kolomyjka\njevící se nejlépe z posledních vášnivých rhytmův, odpovídá\nvýborně nejen povaze veškerého lidu horského, nýbrž i míst-\nnímu významu not, neb zahrnuje v sobě prostosrdečnost\nselskou, štědrotu, prostnost a jednoduchost vesskou, a také\nmísty divokost. Opera ta jest ve všech svých částech origi-\nnální; nejvýdatněji však na obecenstvo působí původnost či-\nlého onoho tance horálův. Muzur musí být hbitý k tanci,\nmá-ii unášeti mysl posluchače a hoditi se na scénu. Tytéž\npřednosti má i do sebe mazur této zpěvohry. Věru origi-\nnální jest instrumenlace jeho, a kdyby byla ještě bohatší,\nmusela by spůsobiti nejživější eííekt. Polonéz nastupující\nv introdukci prvního aktu jest bez odporu zdařilý. Jeho\nušlechtilá důraznost, jenž nikde meze nepřekročuje, přimě-\nřena jest postavám i všemu co se na jevišti děje. Všude\nnalezáme zručnost v doprovázení, v rozepsání na hlasy só-\nlové a sbor (jenž jest ale někdy málo četný,) všude jeví se\nstupňování effektův.\nDruhý oddíl částek opery Moniuszki zaujímá všechny\núryvky, které do druiiu písní přináležejí. Sem patří melo-\ndie počínající slovy: „Jako od wichru kr%ew pofamany,\ntak sie dus%yczka stargalapíseň to plna šlechetné te-\nsknoty, a druhá „Prawda ? jui mnie nie porzuci%s\" atd.\nDuch této melodie jest tak přirozený, že již sama změna\ntaktu ji v mazur přetvoří. Podivuhodné jest, že mazur onen\nv skutku se zpívá v Polsce co čtverozpěv Studziňskiego a\npřece jest jisto, že nový skladatel partituru před desíti lety\nnapsanou neviděl a tudíž sobě oba neukřivdili, byfby i počá-\ntek čtverozpěvu Studziňského podobný byl tu i tam hudbě i\ntextu mazuru Moniuszki. Zdařilé jsou melodie v tomto od-\ndílu: „Gdyby ranném stonkiem, wxleciéc mi skowro?i-\nkiemsličná to a svěží romance Halky; dále balada: „/?o-\nwolutku, pomalenku siumanites gotabec%kau ald. Po-\nmíjejíce ještě několik kratších písní, podotkneme toliko slovo\no zbožné písni v kostele zaznívající (4 dějství). Když sobě\npomyslíme, že již veliké množství podobných písní nábož-\nných při průvodu varhan od rozličných mistrů v operách roz-\nmanitých se nachází, tu nejlépe sami se přesvědčíme o těž-\nkosti úkolu onoho, napsati něco zvláštního, původního, co\nby posluchačovu mysl povznášelo a ducha jeho dojmulo, a co\nby se zároveň pokorou a zbožným nadchnutím honositi mohlo.\nJe-li skladatel nadchnut formou básně a povahou jednotlivých\nvýrazův, jakož i hlavní myšlénkou její a spojí-li rnysl svou\ns přímostí, pokorou a povinnostmi, jež máme k Bohu, pak\nzajisté plyne píseň jeho ze srdce pravého pak není více\njeho písní, jest písní lidu. Že zbožná píseň ona přejde v ústa\nlidu, jsme přesvědčeni. Těžko říci, zdali pětiaktový rhytmus,\nv němž modlitba postupuje, jest původem té podivné síly?\nkterá na posluchače tak mocně účinkuje aneb ta obratnost\nv doprovázení, tedy v rozvedení hlasův a chodu harmonickém\njest toho původcem? Dost na tom, že při také jednoduchosti\ntaková cena jí přináleží.\nDle třetího oddílu seřadili jsme ony útvory, které se\nhlavně na rhytrnu zakládají a více hudbou nežli slovy se ozna-\nčují. Sem náleží hlavně píseň Halky „Jako na gór%e.u Jest\nto motiv, jenž složen jsa toliko z několika not písně první,\njen jako místní fráse slouží. Skladatel nám podobným spů-\n. sobem předvádí častěji postavu Halky. Tak jest na př. motiv\nouvertury několikráte propleten v opeře, by nám takto na-\nznačil stálost i prostoduchost dívčiny. Povahy Halky a Jontka,\njak je skladatel pojal, jsou trefně provedeny, zcela v duchu\nnárodní poesie a tudíž i spisovatelovu. Stolník a Dziemba\njsou málo vyznačeni, než aby nás i co do hudby hlouběji\nzajímati mohli. Mdlá a nerozhodná povaha Janusza spůsobila\nzajisté skladateli nemalé obtíže u vylíčení nestálého poměru"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.3", "texte": "mezi ním a Halkou. Zabezpečená láska provázena musí býti\nzrádou, štěstí a naděje smutnými pocity, konečně výbuchy\nradosti musí míti nádech elegický. Že jest to pro skladatele\nvelmi obtížné, určitě vyjádřili tyto protivy pocitův co jednu\nsměsici, netřeba podotýkat. Z toho již vysvitá, že nemůže\nvrtkavá povaha panicova kreslena býti určitějšími rysy. Cha-\nrakteristicky vyznačeno jest shromáždění vesničanův a jejich\nsídlo, jakož iv celku celý třetí akt výborně proveden. V něm\nnalézáme i to, co v ostatních dějstvích více nepřichází, t. j.\ntrefné líčení štěbefavosti žen lehkosti a mužnosti mo-\nhutnosti v myšlénce i provedení. Y tomto dějství zajímá nás\ntéž jeden menší eífekt, t. j. sólový hlas ozývající se ze skal\nk shromáždění uprostřed jeviště kolochod (korowód) tančícímu.\nZ větších úryvkův připadá nám hlavně 11a mysl ouver-\ntura. Táž líčí nám charakteristicky v ději nastupující příhody*\njakož i povahy jednotlivých čelnějších osob. Velmi vhodně\nlíčen zde život Halky, který ale se stránky veselé pojat jest.\nKdyby byl skladatel i bol její vylíčil, byla by nejen ouver-\ntura, nýbrž tím plnost povahy získala. Celá introdukce prv-\nního dějství jest vznešená a nastupující svěží tercet svědčí\no mistrném péru Moniuszki. Duett Halky s Januszem „O !\nmój sokole, ty szczesčie mojev němž nejvíce výkřiky\nstále vzbuzované horují, vyniká sice pojmutím situace horálky,\nzabíhá ale do hudby vlašské. Sbory dějství třetího, jakož i\nfinále dějství posledního jsou mohútné a hluboce promyšlené\nčástky zpěvohry. Přeškoda, že při konci opery vedle radosti\na lehkomyslnosti smrt Halčina umístěna jest; chyba to,\njíž se sám básník dopustil.\nPosléze zbývá nám vytknouti některé zvláštnosti, jako :\nlehký výkřik Halky „A widzisz Jontku/\" a to, co po něm\nHalka mluví, s velikou pravdou ve zpěvu podáno jest. Dvě\narie lásky (první v jednání 1., druhá v jednání 4.) jsou obě\npěkné a různí se značně svou povahou. Zpěv Jontka „/ ty\nmu wierzysz\" a jiných více. Živel v opeře panující jest\nčistě demokratický a zpěv v poměru k textu hlavně oratorní\nneb lyrický. Na prázdné effekty zde mnoho nehleděno, jak\nto zajisté při tak vážném předmětu slušné jest.\n\nFr. St B—K.\n\nO studování sboru „Jarní víra.\"\n\n(Dokončení.)\nNyní ať zpívá první tenor první řádek, když bylo C,\nkteré počne, intonováno. Při slovích „tuhý sen11 nevezme\ntenor bez pochyby kvintu c—#, za to snad kvintu c—/♦\nY tomto jakož iv podobných případech zkoušejme a usta-\nnovme tóny mezi ní ležícími, interval (vzdálenost tonů) a\nzapočne-li stupňovitě dolů kráčející 2. bas s prvním tenorem\npospolu první řádek, vezme zajisté 1. tenor svou kvintu.\nDruhý tenor a 1. bas přidruží se při nejbližším opakování\nk tomu a sotva to bude zapotřebí, aby se prynímu basu c,\n&, a, by ještě předzpívalo.\nTak jsme již první řádek vysvětlili a crescendo od\nprvního c až k */6 akkordu na e, kteréžto „crescendo\" se\nasi slovy „Zem víc netíží tuhý sen\" odůvodniti dá, snadno\nse dosáhne.\nNyní započneme tedy čtverohlasně první řádek zpí-\nvati, poněvadž jest prospěšné, brzy všechny ětyry hlasy\nv činnost uvésti.\nTed dále, a sice hned až k onomu místu, kdež píseň\npři opětovaných slovích: čarovné kusy11 dominantní zá-\nvěrky na C-dur dosáhne. První tenor musí opět napřed\njiti, načež jej druhý bas s velmi [jistým b (při 4. čtvrti 2,\ntaku) následuje. Střední hlasy snadno se k nim přidruží;\njen h druhého tenoru v 5. taktu co první modulační živel\nmusí se velmi čistě (dosti vysoko) vzíti a odloučení punkto-\nváných not 1. tenoru ve 4. taktu od čtvrtí ostatních hlasů\ns velkou přísností předsevzíti.\nNyní se opakuje od začátku až k 2. Čtvrti 8. taktu,\nponěvadž vše ještě v živé paměti máme 5 avšak nenamá-\nhejme se při tom, zpívejme jen mírněy jen s polovič-\nním hlasem.\nPíseň přichází na to po velmi jednoduchých cestách\nopět k svému základnímu tonu (f). Místo »Ký zápach to\"\naž k první čtvrti 13. taktu musí se velmi lehce zpívati.\nSnadné imitace. Pějte jen přátelé. Když musí jeden z hlásil\nVašich nastoupiti, utkví mě oko na Vás. Skutečně i zde\nto! Opětujme celé místo ještě několikráte a žádám Yás,\naby súčastněné hlasy v 12. taktu slova velmi důtklwě zpí-\nvaly : nnuz srdce mě9 nuz stis svůj tlukpak zapějeme\nještě jednou všichni od začátku a přistoupíme k závěrečnímu\nřádku, při němž tenor pevně a jistě nejkrasší vysoké a vzíti\n(nikoliv vyraziti) musí. To by bylo pěkné! Ostatní\nhlasy budou s malými opravami první tenor následovat a když\njsme byli ještě krátce se zastavili (v 16. taktu) pro předchá-\nzení 1. tenoru, uzříme zem; uzříme, že jsme u konce\npísně ! Výborně, přátelé! Nyní mi zazpívejte celek\na opět výborně 1 Toto povzbuzující „Výborně /\" nesmíme\nrovněž tak zapomenouti, jakož na to potřebnou pausu, neboť\nbylo to horké půl hodinky nejen pro pěvce ale i pro ředitele.\nAno ! nyní jsme se byli trochu zotavili! Musím Vám\npodotknouti, že jsme s písní tak daleko jako dítě5 které se\nmá naučit běhati, když již od stolu až k dveřím dojde!\nVděkuplně kráčeti to ještě s písní nedovedeme.\nNásledujte mne tedy k 2. vyššímu dílu úlohy! Vstaňte\nnyní, pánově! a mějte plnou sílu svého hlasu pohotově\nNejprvé hleďte k tomu, abyste piano, crescendo *), decre-\nscendo **) v patřičné míře zachovávali. Bez mnoha slov poví\nVám vše můj zrak neb mé lehké pokynutí rukou, co si\npřeju; vmyslete se nyní vřele v čisté city básníkovy, vmy-\nslete se do rozkošného jara a vy zajisté zapějete píseň s těmi\ncity, které básník v srdci svém choval. Stupňování od 8.\naž k 13. taktu musí jmenovitě v mírném držení-se díti a dů-\nvěru dýchající slova »vždyf vše se změnit, změnit musí\"\ndlužno s plnou silou hlasu pronésti.\nKdyž jsem v tomto článku více co ředitel než co spi-\nsovatel zkoušku před svým obecenstvem odbyl, kojím se na-\ndějí, že se mi též z ohledu na tento skutečně těžký před-\n\n*) Vyslov krešendo. **) Vyslov dekrešendo."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.4", "texte": "mět shovívavosti dostane. Konečně ještě podotýkám, že není\nprospěšné, když se jeden hlas dlouho nechá samoten zpí-\nvati a ostatní se opomíjejí a že má ředitel vždy přívětivě\na důvěrně se zpěváky zacházeti. Je-li ředitel pyšný a\narrogantní, učiní se neoblíbeným a snad směsným.\n\nFr. J—a.\n\nIfigenie v Aulidě.\nPřel. Jos. Chmelař.\n(Pokračování a dokončení.)\nO červeno-aksamítovou podprsnici lóže královské opí-\nrala se Marie Antonietta velmi nádherně ozdobena, slavíc\ns uplakanýma očima skvělý triumf ctěného svého učitele.\nLudvík XVI. stál rozčilen vedle ní; jeho jindy tak bledý\nobličej s přívětivým pohledem polil lehký ruměnec; zíral\ns živým účastenstvím na jásající, nadšené množství. „Bože!\"\npravil najednou, obrátiv se ku královně, „kdyby jasné\nplameny radosti toho tak snadno dojatého lidu, kdyby tento\nžár zimniční náhle se ve vztek převrhl? Kdyby vlny hněvu\nshromážděného lidu také tak jednou vysoko se zedmuly, jako\nnyní jejich nadšení? jak hrozný, nesnesitelný byl by to\nobraz !\"\nMarie Antonietta nevěděla na to ničehož odpověděli ?\nudiveně se na krále podívala, přece však mimovolně se za-\nchvěla a bojácně se uchopila ruky manžela svého. „Kde\nprodlévá jen Gluck ?u šeptala nepokojně a sotva že to bylo\nslyšeli.\nMistr vyrval se právě z horoucích objímání ctitelů svých,\nhleděl se utéci před vychvalujícím ho rojern přemožených ne-\npřátel svých, srdečně stiskl ruku ještě hluboce dojatému,\npřekonanému soupeři Piccinimu a následoval služebníka neji-\nstým krokem klesaje skoro pod návalem citů do královské lože.\nJak mile byl tam vstoupil, uklonil se mimovolně před\nkrálem; lesk svící oslepoval však zrak jeho; vlnilo, dmulo se\nto okolo něho, a bouřilo to v prsou jeho; křečovitě popadal\ndechu. Tu se blížila královna ku vrávorajícímu mistru a vtlačila\nhbitě, s líbezným úsměvem čerstvý vavřínový věnec na se-\nhnutou hlavu oslaveného hrdiny hudebního.\nTu se rychle zpřímil mistr; těkavě zářily oči jeho,\nněkolikráte si přejel štíhlou rukou bledé čelo a pohlédl při\ntom na královnu s úžasem: „Velký Bože !a zvolal hlasitě,\n„jak strašný to pohled ! Vznešená paní, setřete přece rychle,\nrychle onen krvavý pruh, jenž se táhne okolo Vašeho něž-\nného krku! Kdo dal Vašnostem tuto ozdobu! Zničte ji!\no spěšně, spěšně! Každým dýchnutím vzrůstá strašná páska\npurpurová; hlava Vaše klesá; svazek se mění proudem! pozdě\njiž, pozdě, nebeský otčeJ*\n3 výkřikem tímto klesaje omdlel. „Gluck snad vidí\nduchy?\" šeptal král na smrt bledý, „mohútným rozčile-\nním snad ochuravěl; vítězství bylo náhlé a velmi skvělé pro\nducha a tělo jeho !\"\nMarie Antonietta trnula a chvěla se na celém těle;\nvzlíkajíc a bojácně jako děcko strhla kvapně zářící, draho-\ncennou stužku rubínovou, kteráž se jako mlhavě lesknoucí\nse pruh na sněžném krku vyjímala, mrštila ní daleko od sebe,\nporučila lékaři, aby mistra co nejpečlivěji ošetřoval a třesouc\nse horečkou zimniční, opustila co nejspěšněji po boku krále\nloži svou.\nTy's asi netušil, slavný Orfee nového světa, že odhalilo\nvěštecké tvé oko v okamžiku největšího rozčilení roušku bu-\ndoucnosti, když ústa tvá strašná slova vyslovila! že mocný\ntvůj duch v nadlidském onom stavu prostoru a čas přelétl a\nprorocky předpověděl, co jednou přijde, neb co přijíti musí ?\nNezvadlé stromy vavřínové slávy tvé dávno již zavinuly\nbujné své ratolesti v hustou besídku nad tichým hrobem tvým,\na mezi listy jejichmi září ve zlatě se lesknoucí nesčíslná\npoupata a vonné květy divotvorné: Alcesie Orfeus\nHelena Armida a ony rozkošné sesterské květiny\nna jednom stonku obě tvé Ifigenie! Odpočinul jsi\nod boje života, odpočinul jsi od vítězství svých, a chvalo-\nzpěvů potomstva neuslyšelo více ucho tvé, Cherubín i Sera-\nfíni naslouchali ve věčnosti posvátným zvukům čisté tvé lyry :\ntu se vyplnila věštba tvá. Devatenáct let po onom večeru\nslavného tvého triumfu stala se purpurová stužka krásné, však\nnešťastné královny proudem : hlava Marie Antonietty klesla\nv říjnu 1793 pod sekerou gilotiny.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Kolína. (Besedy.) Duch času rozprostírá svých\nmohutných perutí i nad syny zpěvné Čechie a milé sestry Mo-\nravy, hera je pod svou mocnou záštitu, nenechává jich usnouti,\nkdyž vše k novému životu probuzuje. I nás spolek oživený\nduchem tímto neopomíná svých sil nabídnouti velikánu tomu\na činí, co mu jen možného. Tři besedy dávané při vší možné\nskvělosti ručí za činnost našeho „Dob rosí a v a\". Programy\nnebyly sice voleny s takou obezřelostí, jakož do míst patří,\nkdež se i na zábavu taneční pomýšlí, nicméně vyplnily dů-\nstojně a čestně snahu spolkovou. První: Ouvertura „Travi-\ntelka,\" „Staročeská\" od Škroupa, Besední ctění,\n„Šumavan\" od Jirgese a „Píseň cestujících po vlasti\" od\nAbta; druhý: Ouvertura „Fra Diavolo\" od Aubera, »Slo-\nvan,\" Besední ctění „Cestování\" od Ed. Nápravníka;\ntřetí; Ouvertura „Nabuchodonosor\" od Verdiho, „Naše vlast\nve světě jediná\" od Pivody, Besední ctění „Odpadlý\nod srdce\" od Křížkovského a „Hlahol\" od Bendla. Vy-\nznati se ale musí, že sbory a ouvertury se vší možností, trpě-\nlivostí a přicinlivostí byly cvičeny i provedeny. Zásluha patří\nnejvětšího dílu po činných údech našemu neunavitelnému panu\nsbormistrovi Železnému. Spolek chystá mimo to ještě čtvr-\ntou zábavu, an se všech stran o to a hlavně přípisem slav-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.5", "texte": "ného ředitelství žádán jest. Čistý výnos této poslední besedy\nobrátí se na hodiny školní, o jichž potřebě netřeba slov\nšířiti; naše hodiny a opravdivá nevyhnutelnost ji co možná\nodporučují. K úěeli témuž zajisté přispěje každý dle své mož-\nnosti, tak že s jistotou očekávati můžeme jich brzské zařízení.\n(U.) Z Milevska. (Výlet zpěv. spolku „Vlasti-\nmila\" na hrad Zví kov.) Den 28. června zůstane nezapo-\nmenutelným pro náš spolek; neboť přinesl nám slavnost ná-\nrodní na staroslavném historickém Zvíkově. Byla to první slav-\nnost, která spolky jižních Cech sblížit! a pásku slovanské vzá-\njemnosti utužiti měla. A skutečně pozdravili jsme se vespolně\nve zdech šedého Zvíkova, neb se dostavilo 13 spolků. Nebe\nnám bylo příznivo, tím se stala návštěva bojná a slavnost skvělá.\nNa 19. ověnčených vozech vyjeli jsme z Milevska, majíce upro-\nstřed svou hudbu, o 7. hodině z hostince p. Vodňanského.\nZpěváci obdrželi slovanské trikolory, které okolo levice připjali,\na jež sloužiti mají za upomínku na velebný Zvíkov. Sotva že\njsme vyjížděli z města, setkali jsme se se spolkem Tábor-\nským; bylo to první shledání-se mladistvého našeho spolku\nse spolkem jiným. Na zdar! Sláva! provolávali jsme poprvé\nz upřímného slovanského srdce a bratrsky jsme vítali milený\nnám spolek z někdejšího ležení vítězného Žižky. Sotva že jsme\nnastoupili další pochod, dohonil nás vkusně praporecky ozdo-\nbený vůz, a ten přivezl jaré dívky Táborské; i jim jsme pro-\nvolali Na zdar! Přijedše do poslední vesnice Jickovic, zane-\nchali jsme tam povozy, kráčeli s hudbou, která se snažila\nslovanské skladby nám přednésti, k cíli. Statečný spolek Sed 1-\nčanský nám vstoupil vstříc, maje v čele nádherný prapor;\nrovněž tak jak krásný je prapor ten, tak i jest skutečné zdatný\nspolek. Hlučné volání Sláva! Na zdar! nás pozdravilo ; byl\nto milý okamžik. K desáté hodině nacházeli jsme se již v di-\nvoké krajině Žižkovské, brzy se našim obdivujícím 2rakům oje-\nvila kolébka staročeských hrdinů, vysoké tmavé věže nám vě-\nštily posvátná místa zašlé slávy. Sotva že zvukové hudby\nnaší nad tichém údolím vážné Vltavy rozléhati se počínali, hro-\nmové střelné rány a národní prapory, jimižto hrad svátečně\noděn, oznamovaly dnešní slavnost. Převezše se přes zíatoskvoucí\nVltavu, kráčeli jsme, au se v nás probouzely mocné city\nv památní zdě. Jaký tu čilý ruch ! Z tisícera hrdel znělo Na\nzdar! a co zatím rány střelné se silně v údolí rozléhaly. Jeden\npřivítal druhého, jiný seznamoval se s braty svými jediné\nmatky Čechie, jiný zase kvapil, by ohledal stopy velkého díla\nstatečných předkův. K jedenácté hodině přišel mladý bujarý\n„Sokol\" a podnikatel velkolepé slavnosti, zpěvácký spolek\nPříbramský. Sotva že se blížili oba k bouřné Otavě, tisí-\ncero volání „Sláva!\" „Nazdar!\" pozdravilo přicházející; každý\nspolek se přičinil, by prvního hosta srdečně přivítal a tím\nsvůj dík * vyjevil. Shromáždění prokvětlo národní barvou\nčervených košil sokolských. Aby mše sv. sloužena byla, nebylo\nmístu památnému popřáno, za tou příčinou byli Příbramští mši\nsv. přítomni ve Varvažově Když nejvýše s blankytu čistého\nse k nám mocné klonilo slunko, vystoupli bujaří Sokolové na\npevnou černou věž, která tisícerým živlům a dobám bez vší\npohromy vzdorovala a vzdorovati bude, tam zapěli „Hej *oko-\nlíci, mužně v před!\" Hřmotné volání Na zdar! donutilo je\nk opakování, když se však ještě nasytiti nemohlo obecenstvo,\nzapěli s výše „Naprej.\" O dvou hodinách sestoupilo se přes\ndvě stě zpěváků v kruh a provedli tam řízením dovedného Pří-\nbramského ředitele následující program : 1. Píseň sv. Vojtěcha.\n2. „Na Prahu\" od Veita. 3. „Staročeská\" od Škroupa. 4.\nod Křížkovského. 5. „Mládí a láska.\" 6. „Píseň\nSumavanů\" od Jirgésa. 7. „Večerní staročeská.\" 8. „Naprej.\"\n9. „Kde domov můj ?\" Ačkoliv žádná zkouška držáná nebyla,\npředce se byla přednáška zdařila a potkala se s hojnou po-\nchvalou. Když se byl p. t. pan Skočdopole, ředitel pod-\nnikajícího výletu, se zpěváky rozloučil, vystoupil náš p. t. pan\nCáp, spolkový pokladník, a dal ráznými slovy všem spolkům\nsrdečné s Bohem, načež jim Táborský ředitel p. C-tibor pro-\nvolal „Sláva !\" a „Na zdar ! Prapory vynikly „ZábojV Sedl-\nčanského a „Ús la vana\" Blatenského, kteréž se jistě mnoho\nhonositi prapory těmi krásnými. Když jsme doprovodili Pří-\nbramské k vodě, zazněla naše kapela vznešené „Kde domov\ninuj ?\" my jim provolali Sláva! a Na zdar! a oni zmizeli\nzrakům našim. 1 my jsme nastoupili cestu k domovu; hudba\nprovedla pochod: Loučení; každý upíral zraky posledně po\nzříceninách, aby spíše mohl věrný sobě obrázek v paměti své\nvyrýti. V cele majíce vkusný prapor a spolek Sedlcanský u pro-\nstřed hudbu, jeli jsme na 31 povozícb do Milevska; na cesté\nnás vítaly davy venkovanů. Pánové B. Šebek, J. Čáp, Fr. Vod-\nnanský pohostili zpěváky Sedlčanské, začež jim volám Sláva!!\nRáno v pondělí jsme doprovodili sousední „Záboj\" hodinu\ncesty, zapěli jsme „Bývali Čechové,\" „Naprej,\" stiskli sobe\nruce, provolali „Na zdar\" a rozešli jsme se. Kéž bychom se\nvíce slavnostmi takými mohli honositi; tím se budí vyšší vě-\ndomí národní a vlastenecký cit. Třikrát Sláva!!! slavnému\nspolku Příbramskému! Sláva statečnému „Sokolu!\" Sláva\nslav. spolkům, které se dostavily a tak šlechetné snahy a slav-\nnost podporovaly. Spolek náš přijal jméno „Vlastislav,\" di-\nplomy jsou objednány, jenž se údům spolku podají; za pro-\ntektora požádá spolek Jeho Osvícenošt knížete Karla ze Schwar-\nzenberku. Dne 26. m.m. na sv. Annu uspořádal spolek výlet\ndo blízského lesa a přednesl následující program: „Staro-\nčeská\" od Škroupa „Kozácká\" od Procházky „Svorný\nduch\" od Suchánka „Naprej\" od Jenka „Píseň Šuma-\nvanů\" od Jirgese „Dar z lásky\" od Horáka (Ze Záboje) a\n„Kde domov můj ?\" Pak následovala deklamace a hudba.\nZ Mýta Vysokého, 24. července. (Svěcení pra-\nporu zpěv. spolku „Otakara\" a pěvecká slavnost\nnárodní.) Svěcení praporu zpěváckého spolku „Otakara\" dělo\nse v neděli dne 19. m.m. velmi slavně. Četní hosté scházeli\nse ze všech krajin, mezi nimi přibyla z Vídně choť spanilo-\nmyslná rodáka našeho a poslance na sněmu zemském p. Sem-\nbery, pak pěvec náš p. Lukeš, kteří oba uvítáni byli v bráně\nměstské representací spolku zpěváckého. V sobotu večer sešli\nse členové v místnostech spolkových, aby zde upevnili prapor\nk tyči, a započali takto s obřady slavnostními. Osloviv krát-\nkou, však důstojnosti okamžiku tohoto přiměřenou řeci spolek\nshromážděný, zarazil předseda p. Hoffmann hřeb první jmenem\nsvým opatřený v tyč praporu a za příkladem jeho kráčeli ve-\nškeří členové spolku. Rány z hmoždířů uvítaly úsvit devate-\nnáctého cervence. Záhy z rána táhla hudba ostrostřelcův, hra-\njíc veselé nápěvy městem slavnostně ozdobeným a takto pře-\nkvapujícího zajisté pohledu poskytujícím. Starošedé brány měst-\nské zvláštním vkusem byvše ozdobeny uvítaly svými\nvlajícími prapory červenobílými jakož i svými ověnčenými hesly\njiž zdaleka blížící—se spolky pobratřené srdečným „na zdar.\"\nK osmé hodině ranní přitáhlo 17 zpěváckých spolků vůkolních,\ntotiž spolek Brandýsský, Česko-Třebovský, Choceňský, Chra-\nstecký, Chrudimský, Heřmanoměstecký, Holicky, Hrochov-Tej-\nnický, Kostelecký, Královéhradecký, Lytomyšelský, Lužecký, Ná-\nchodský, Poličský, Přeloučský, Skutečský a Ústecký, z nichž\n11 spolků s prapory svými nemálo k slavnostní přispěly pzdobě.\nK deváté hodině dopolední táhli průvodem slavným spolkové\nshromáždění se svými prapory a provázeni nesčíslným množ-\nstvím lidu ku chrámu Páně, súcastnivše se takto na slavných\nslužbách božích, ježto se před posvěcením praporu konaly. Při\ntěchto slavných službách božích zapěl Vysoko-Mýtský zpěvácký\nspolek „Otakar\" vokální mši, dílo 158 věhlasného Roberta\nF ů b re r a. Podporován jsa co nejprospěšněji zvláštní akustikou\nzdejšího chrámu provedl „Olakar\" překrásné dílo Fiihrerovo\ns dokonalostí takovou, že libě překvapiti musela i ty, kteří\nměří zdárné výsledky našich spolků českých měřítkem neústupné\npřísnosti. Provedení mše této musí slouti až do podrobností\njednotlivých dokonalým. Celý sbor znal přivinouti se mistrně\nv pospolnosti sólové ku quartettu provedenému v prvním te-\nnoru p. spolučlenem Lukešem známou jeho výteóností a do-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.6", "texte": "vedl takto vpraviti se v zámysly Fůbreroy. Praecise celého\nprovedení osvědčila znalost a činnost pana ředitele V o bořil a\ntou měrou, jakou opodstatnil se jeho vkus ušlechtilým zvo-\nlením díla Fiihrerova. Netvrdíme nic přílišného, pravíce, že\nnáležité provedení mše této vřadilo „Otakara\" v první řadu\nsbratřenýcb spolků českých. Po ukončených službách božích\ntáhli zpěváčtí spolkové, sbor ostrosťrelcův, důstojné kněžstvo,\nc. k. úřadníci, slavná městská rada a značný počet cizích a\ndomácích hostů průvodem slavným na náměstí, kde se dělo\nposvěcení slavnostné, zahájeno byvši panem Hoffmannera, ředi-\ntelem reálky a spolu předsedou spolku zpěváckého, jenž vřelou\nřečí naznačil účel slavnosti zvláště, vůbec pak směr českých\nspolků zpěvackých, a důmyslným spůsobem vložiti uměl jejich\nhéslo „zpěvem k srdci srdcem k vlasti.\" Po té pak do-\nstalo se praporu církevního posvěcení, a přikročilo se k za-\nrážení hřebů vhodnými hesly opatřených —do tyče pra-\nporu. První hřeb zarazila velectěná kmotra praporu pí. Sem-\nberová, ji následovaly hodnostové církevní, páni úřadníci en\nchef, purkmistr a rada městská, výbor spolku a páni Lukeš\na Klimeš zvolení zástupci shromážděných spolků zpěváckých.\nKaždé heslo, zřejmě provolané, bylo shromážděným lidem hlučně\nopakováno. Vystoupivši na to z vínku paní Vysokomýtských\nježto co dárkyně praporu se byly v slavnostném jeho posvěcení\nsúčastnily jala se mluviti kmotra praporu paní Šemberová\na odevzdala řečí předůstojnou a slavnostnímu okamžiku vele-\npříhodnou posvěcený již prapor p. předsedovi, jenž převzav se\nslušnými díky z rukou spanilých odznak týž jednoty a síly,\nráznými slovy jej rukoum praporečníka P. Kodytka svěřil. Ucho-\npiv se odevzdaného mu takto praporu, slíbil týž opatrovati jej\nco klenot drahý a nositi jej k slávě spolku, města a celé\nvlasti, načež máchnuv jím, rozložil jej takto před zraky lidu\nshromážděuého. Prapor týž vyšedší z obchodu a dílny na ta-\npesserije pana Švarcra v Praze vyniká jak svou ohromno-\nstí, tak i úpravou svých okras. Na líci čteme název spolku\n„Otakar\" písmem ohromným, na bíiohedbávné půdě červeně\nvyšitý, na rubu skví se mohútný lev český na půdě červenohed-\nbávné bohatě a přeskvostně stříbrem vyšitý. Tyč praporní končí\nse v hrot gotický vkusně ozdobený. Stužky praporu červenobíle\nstříbrem a zlatem uměle a vkusně vyšité, opatřeny jsou zná-\nmým heslem spolků zpěváckých jakož i jmenem spanilomyslné\npaní kmotry. Započato a ukončeno bylo posvěcení toto písněmi\nsv. Václavo a sv. Vojtěcha veškerými spolky provedenými. Ke\nčtvrté hodině odpolední odbýval se v sále Zedníčkovu koncert\nslavnostní. Před třetí hodinou již byla místnost tato velikolepá\núplně přeplněna, do sálu se dostat bylo nemožno, a mnozí\nz hostů opozdivších-se, museli spokojili se chodbami pobočními.\nZpívalo se: „Naše probuzení\" od Lud. Prochá zk y „Ci-\nkání\" od A. Vogla „My čeští manové\" od Jelena a „Těšme\nse blahou nadějí.\" Vedení sborů provedených čtyřmi\nsty zpěvákův postoupil ředitel spolku Vysokomýtského pan\nVobořil, schválnou skromností a ochotnou obětavostí panu Lu-\nkešovi, jenž znal mistrně sloučili 18 spolků v jednotný ce-\nlek a docílili takto výsledku přeskvělého, ba velikolepéko, hle-\ndíme-li. k překážkám vzdorujícím úplnému spojení sil těchto\nmohútných sice, v mnohém ohledu však se různících. K to-\nmuto výsledku přispěl spůsobem vynikajícím pan Klimeš,\npurkmistr Chrudimský a předseda spolku zpěváckého „Slavoje,\"\nkterý známou dokonalostí a zvláštní vnadou krásného orgánu\nsvého tenorové sólo ve sboru Voglově provedl. V tomto kon-\ncertu slavnostním vystoupil zpěvácký spolek „Otakar\" veden\njsa ředitelem svým panem Vobořilem též samostatně,\na zpíval takto: „Reformátoři\" od Zollnera, pak „Žel a chmel\"\nod Mendelssohna. Jest to zajisté známkou potěšitelnou důvěry\nve vlastní síly své, že spolek též co do počtu svých členů\ntakořka slabý odhodlal se oželeti pomoci cizé, vystoupili sa-\nmostatně a paralysovat tragickou moc ohromných sil zvučných\nspolků spojených vnadou ušlechtilého a nuancovaného zpěvu.\nOdvážlivost tato došla však výsledku nejskvělejšího, neboť pro-\nvedení obou sborů bylo dokonalé, a potkalo se s všeobecným\nuznáním. Bude-li spolek tento na dráze hudební tímtéž úsilím\nku předu kráčeti, jakým ji byl nastoupil, stane se „Otakar\"\nnovou ozdobou milé vlasti naší, jež sluje právem zpěvu otči-\nnou a kolébkou. Téhož dne došlo „Otakara\" 10 dopisů zpě-\nváckých spolků českých, dopis pak zpěváckého spolku slovan-\nského ve Vídni, a telegram Pražského „Hlaholu,\" které vesměs\nobsahují vřelé přání k zdaru vzájemnosti vespolné.\nZ Nalžovských hor. (Výlet Horažďovického zpě-\nváckého spolku „Pracheú\" do hor N al ž o v s ký ch.)\nŽe v Horažďovicích zaražen zpěvácký spolek a přijal jméno sta-\nropamáfcného, nad Horažďovicemi velebně trůnícího vrchu Pra-\ncheú, sídlo bývalé mocné župy a napotoin bývalého kraje, jest,\ntušíme, z veřejných listů již známo, a že spolek ten ku vytknu-\ntému si cíli spěje, přesvědčili jsme se minulou neděli, totiž\ndne 19. lipna. Téhož dne totiž podnikl spolek ten výlet\nsousedský k nám do Nalžovských hor a ačkoliv právě po-\nvětrnost nebyla podniku tomu valně příznivá, povedl se přece\nvýlet dosti slavně. Okolo 3 hodině odpoledne oznamoval nám\nvýstřel z hmoždířů, že Horaždovičtí účastníci výletu dorazili\nku hranicím Nalžovským. Tut veškeří znamení toho očekáva-\njící údové stříbrnohorské občanské besedy as ní spojeného\nzpěváckého spolku a nad to i jiní stříhrnohorští a Nalžovští\nobyvatelé vyšli s hudbou v ústrety na přvítanou Horažďovickým\nhostům. Zvláště velebné bylo popatřili na tu nepřehlednou řadu\npovozů praporci národních barev ozdobených, přivážejících nám\ntoužebně očekávaných sousedních přátel. Horažďovičtí spatřivše\nnás, jim vstříc přicházeti, sestoupili s vozů a prapor zpěvá-\nckého spolku vztýčivše spěli k nám. Setkání-se bylo velmi\nupřímné a pozdravujíce se přátelsky vespolek, oslavovaly salvy\nz hmoždířů a interády přivítanou, a takt pak nepřehledný dav\nlidu obojího pohlaví z obou stran hnul se na místo pro utě-\nšenou zábavu ustanovené v sadu zámeckém, jež k zábavě té\nnejpříhodněji zvolil, popřál a upraviti dal vůbec známý lidumil\nNalžovský vrchní pan Daniel Benoni. Po krátké zkoušce Ho-\nražďovických zpěváků se Sťríbrnohorskými nastala pak na slav-\nnostním místě pěvecká produkce, již započal Horažďovický\nspolek písní sv. Vojtěcha z desátého století. Napotom pro-\nvozoval Horažďovický spolek se Stříbrnohorským besedním zpě-\nváckým spolkem společné následovní sbory : „Na Prahu\" od\nVeita „Staročeská\" od Škroupa „Dárek z lásky\"\nod Horáka „Šumavan\" od Jirgesá „Naprej\" od\nJenka. Dále podal spolek Horažďovický sám skladby: „Po-\nchod pějme bratři\" od Frimla „Náš zpěv\" od Šimečka\n„Dál jen dál\" od Abta „Společenskou\" od Lablera\n„Mlynářovu Pepinu\" Pochod první z národních písní od\nBendla a „Čeští junáci\" od Škroupa a Stříbrnohorský zpě-\nvácký spolek sám přednesl: „Žežulinku\" „Na Šumavě v údolí\"\nod Gornera— „Bratři rozveselme se\" od P i vody a „Děvče,\njá ti udělám\" od Lud. Procházky. Produkcí touto dokázal\nmladistvý ještě zpěvácký spolek Horažďovický, že pracováno na\nzdokonalení-se horlivě a pilně jak se strany ředitelstva tak i se\nstrany údů a pročež zaslouží pochvalného uznání ředitel zpěvu\npan Vojtěch Š v ach a, učitel v Horažďovicích, a pochvalného\nuznání pro zdar spolku nadšený předseda pan Václav Sarocfa,\nředitel statku Horažďovického. To nás však bolestně dojalo, že\npan Švacha v této dobré věci od ostatních Horažďovických pánu\nučitelů jest opuštěn, jelikož žádný z ostatních čtyř Horažďo-\nvických mladších páuů učitelů působnost svou spolku nevěnuje;\nslovem, že pro osobnost na věc zapomínají. Nelze také při\ntom nezmíniti se chvalně i o Stříbrnohorském besedním\nzpěv. spolku, kterýž horlivostí a neunavenou pílí ředitele\npana Václava Linharta počav s 5 údy, zrostl již až na 13,\nvůbec prospívá, dostál i tuto úkolu svému a výše jmenova-\nnými produkcemi dokázal náležitou dovednost, začež také po\nkaždém kusu dostalo se mu hojné pochvaly a potlesku, a tímto\nvšeobecným uznáním vedeni jsouce ai k tomu hledíce, že\nnejsme údy zpěváckého sboru, nemůže nás stihnouti důtka,*"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.7", "texte": "jako bychom byli soudci ve vlastní věci. Zábava byla vůbec\nvelmi krásná, přátelská a nelíčená. Mezi zpěvem střídavě ba-\nvili hudebníci, jež Horažďovičtí sebou přivezli obecenstvo\nkrásnými skladbami z národních písní složenými aza pořízení\ntěchto skladeb a dovedné provedení jich náleží zásluha řediteli\nhudby té a horlivému vlastenci panu Janu Kudláčkovi z Ho-\nraždovic. Ano při hudbě té poskočili si také na drnku tance\nmilovní hosté. I ústrojí tělocvičné nalézalo se na místě zábavy\na jelikož i někteří z pánů hostů zkoušeli na něm svou zručnost\nv tělocviku, nescházelo nám také na tělocvičných produkcích.\nAni deklamovánka, ač ustanovena nebyla, nechyběla; nebot\nslečna Přích o v ská z Horažďovic přednesla nám roztomile a\nživě deklamovánku o krynolině. Ráz zábavy byl ostatně ryze\nnárodní, a ačkoliv výlet ten nebyl veřejně oznámen, sešlo\nse přece velmi mnoho hostí z vůkolí, jmenovitě též Planických,\nHolineckých ano i Hosíických, i rolnický stav byl četně za-\nstoupen ; v celku může se směle počet účastníků na 500 pá-\nčiti. Měšťanosta Horažďovický a horlivý spoluúd zpěváckého\nspolku pan František Celebrin provolal konečně jadrnými\nslovy poděkování za přátelské přijetí dotyčným spolkům a o zdar\nzábavy zasloužilým osobám, načež nastalo při střelbě z hmoždířů\nprovolávání „slávy\" a „na zdar!\" Rozumí se, že při tom\nnebylo také zapomenuto na naše rytíře smutné postavy, zapělo\nse na rozchodnou pak ještě od celého obecenstva „Kde domov\nmůj ?tt a nápotom po osmé hodině, tak jak srdečné bylo shle-\ndání, stalo se neméně srdečné rozloučení dobrým pivem pana\nVilíma Saka rozjařených a vůbec ukojených účastníků. Výlet\nten potrvá zajisté i na dále v blahé upomínce všech účastníků\na touha po brzkém opětování jest jistě přáním všech a usku-\ntečnění přání toho budiž tedy vyplněno.\n*)\n\nF. P.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nSlovanský zpěv. spolek ve Vídni poslal\nv těchto dnech paní Laubové, choti výtečného houslisty na-\nšeho skvostný dar. Jest to Sušilova sbírka moravských národ-\nních písní, vázaná v modrém hedbáví a nad míru vkusně stří-\nbrem ozdobena. Dar tento jest znamením úcty a uznáním zá-\nsluh, které si pan Laub o slovanský zpěvácký spolek ve Vídni\nbyl vydobil.\nPlananský zpěv. spolek, jenž horlivým při-\nčiněním p. stavitele Voborníka a vedením p. Vacka tak\nutěšeně rozkvětal, počíná jak nám praveno bylo nyní\njaksi klesali. Je to zajisté chloubou každého města, když se\nmuže zpěváckým spolkem honositi a Plaúany měly by ho nyní\nsnad nesvorností několika clenu ztratili? Nikoliv! Dou-\nfáme pevně, že Plananský zpěv. spolek, jenž statečných vý-\nkonných clenu má, se opět pozvnese, rozkvitne a k slávě\nměstu svému složili bude. Na zdar tedy všem, kteří k oži-\nvení a osvěžení zpěv. spolku přispějí!\n*s* Zpěvácký spolek Velvarský přijal jméno\n„Hlahol\" a heslo „Zpěvem k srdci srdcem k vlasti. Za\nředitele zvolen pan Doubek, za jednatele pan Václav Janda\nz Rudokostic. Přejeme spolku tomu od srdce zdaru !<\n*s* Zpěvácký spolek v Vys. Veselím uspořádal\ndne 19. m.m. na tak zvanou „Blažků jednotu\" výlet. Valná\nčást obyvatelstva se v něm súcastnila. S hudbou a zpěvem\nodebírali se po poledni za praporem, o kterýž některé zdejší\ndívky byly se postaraly. Když se přišlo na ustanovené místo,\npočalo se zpívati; na to dosta\\il se zpěvácký spolek Lomnický,\nano i někteří hosté až z Třeboně. Zábava byla srdečná a\nnenucená.\nZpěvácký spolek v Šlapanicích na Mo-\nravě co den více zkvétá a zmáhá se. Denně přibývají mu\nčlenové. Horliví občané po vykonané denní práci shromažďují\nse, aby se pospolitým cvičením ve zpěvu národním oblažili.\nZvláštní zásluhu o povšechný zdar a zvelebení spolku při—\nřknouti sluší učiteli Podolskému panu F. L., který obětovnon\nhorlivostí jednotlivé členy cvičí a sbory řídí. I lze se nadíti,\nže i tento mladý spolek zpěvácký co nejdříve tak dalece vy-\ncvičen bude, že bude s to, súčastniti se účinlivě veliké pě-\nvecké slavnosti v Brně v měsíci srpnu.\n*3.* Stanovy nově zřízených zpěváckýcli spolků, totiž:\nzpěv. spoku „Slavoše\" v Berouně, vHerálci, v Dol-\nním Bousově a v Litomyšli byly od c. k. místodržitel-\nství potvrzeny.\n*** Zpěv. spolek „Z á b o j\" Sedlčanský slaví svou\nvýroční památku dnes dne 1. srpna vokální mší od Haslingra*\nOdpoledne na to bude následovati volba nového výboru. Dne\n2. srpna uspořádá pěveckou a deklamatorní besedu. Program\njest následovní: 1. „Na Prahu,\" sbor od J. Veita. 2. Dekla-\nmace „Já jsem Češka.\" 3. „Staročeská,\" sbor od Fr. Škr oupa.\n4. Píseň „Můj andílek,\" dle francouzského od Fr. L. Riegra.\n5. Pochod z národních písní, věnovaný spolku tomuto od K.\nRendla. 6. Reklamace „Koruna všech lásek.\" 7. „Píseň\nŠumavanů,\" sbor od Jirgesa.\n„Dob ros la v,\" zpěv. spolek v Novém Ko-\nlíně uspořádal 22.m. m. čtvrtou besedu, jejížto čistý výnos\nku zřízení nových hodin na věži školní se obrátil.\n*** Zpěvácký spolek Lomnický kraje Budějovi-\nckého učinil k vlasteneckým zpěv. spolkům v Cechách vyzvání,\naby se súčastnily ve slavnosti, kterou za příčinou vysvěcení\nsvého praporu dne 9. srpna uspořádá. Program slavnosti této\njest následující: Oddělení I. O 9. hod. zrána společná zkouška\n„u Modré hvězdy.\" Slavnostní proslov. O 10. hod. za-\nčátek svěcení praporu na náměstí. Píseň sv. Vojtěcha. -\nSlavnostní řeč. Průvod do chrámu Páně k slavným službám\nbožím. Oddělení 11.0 3. hod. odp. začátek pěveckých a\nhudebních produkcí: 1. „Naprej44 od Jenka. Ouvertura\nk opeře „Hrabě z Essexu\" od Mercandante. 3. „Odpadlý od\nsrdce\" od Křížkovkého. 4. „Na Prahu\" od J. Veita.\n5. Kavatina z opery „Car a tesař\" od Lortzinga. —' 6.\n„Láska\" od Cberubiniho. 7. „Lovecká\" od Maška. B.\nSměs z národních písní. Oddělení 111. V 8 hodin taneční\nzábava a deklamace. Ku produkci a k večerní zábavě jest,\nvyjma spolky vstupné 85 kr. Čistý výnos bude k do-\nbročinnému účelu.\nZpěvácký spolek mužský v Mladé Vožici,\nkterý sestoupil se v měsíci prosinci 1862, již přes 130 členu\nčítá a dne 29. březn t. r. úřadně stvrzen jest, počíná sobě\nvelmi chvalně i pilně; vštípil si totiž v tak krátké době 30\nrozličných sborů a písní s průvodem hudebním, uspořádal\nk úplné spokojenosti přispívajících pp. členů 2 bezplatné aka-\ndemie a 2 výlety, odbýval 4 příležitostní produkce a zřizuje\nkaždotýdně hudební zábavu. V první valné schůzi, jižto spolek\ndne 19. července t. r. odbýval, zvoleni jsou mimo 8 výboru:\nveledůst. pan Čeněk Šourek, místní děkan, za předsedu; p. Če-\nněk Sedmík, školní učitel, za ředitele zpěvu; p. Fr. Heyduk,\nc. k. aktuar, za jednatele, a p. Karel Zabský, městský účetní,\nza pokladníka. C. k. okresní pan Václav Suske, který za úda\nsprávního výboru zvolen jest, spolek radou i skutkem podpo-\nruje a v jeho veškerém počinání-si vřelého podílu béře, pak\npan učitel Sedmík co výborný hudebník a co národovec známý\npan aktuar Heyduk získali sobě společným působením nemalých\nzásluh o zaražení spolku.\nZpěv. spolek „Morava n\" v Kroměříž i povolen\ndekr. vys. c. k. místodrž. od 25. června 1863 č. 14.426, uspo-\nřádá dne 2. srpna t. r. národní besedu v městské střelnici a\nzve k tomu všechny národovce a přátele. Začáček besedy jest\no 8. hod. večer. Program besedy : 1. „Hymna večerní,\" sbor\nod Pecha. 2. Deklamovánka „Proč? a proto\" od Frant.\nHory. 3. „Nevěrný milý,\" sbor od Vašáka. 4. „Prosba,\" dvoj-\nebor od Procházky. 5. „Marná výstraha,\" sbor. 6. Dekla-\nmovánka „Šumař\" od Tůmy. 7. „Slovan,\" sbor od Vašáka.\n8. Samozpěv „Zast veníčko\" od Veita. 9. Pochod od Bendla.\n\n*) Dopisy Yaše budou nám vítány.\nRed."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630801-01.1.8", "texte": "Pak následuje taneční zábava. Josef Sperlin, starosta zpěv.\nspolku „Moravana.\"\n*** Zpěvácký spolek Radnický přijal jméno\n„Puch mí ri\"\n*** Zpěv. spolek „Hvězda\"*) v Královicich\nuspořádal dne 19. ra. m. spolu s Radnickým zpěv. spolkem\n„Puchmírem\" dva výlety na Kačeřov a Krašov, z nichž se\nzvláště poslední těšil velkému účastenství. Dne 2. srpna\nodbývá zpěv. spolek „Hvězda\" zvláštní zahradní zábavu „v ci-\nhelně,\" velmi příjemné to restauraci, kteráž zábava dle sesta-\nvení programu a dle volby spoluúcinkujících žádoucího výsledku\nse nemine. Program jest následující : 1. Sbor z opery „Bílá\npaní\" od Boieldieu. 2. Fraška „Roztržití\" dle Kotzebue.\nSbor „Na Prahu\" od Veita. 4. Besední čtení. Arie z opery\n„Zampa\" od Herolda. 6. Deklamace. 7. „Cikáni, sbor se\nsólem. B. Slovanská ouvertura od Tittla. 9. Deklamace.\n10. „Zpěv jinochů\" od Vogla. 11T Deklamace. l2. Arie\nz opery „Bílá paní44 od Boieldieu. l3. Quodlibet od Slavíka.\n*%* v Zpěv. spolek v Bavorově, jakož i všichni\nvůkolní zpěváčtí spolkové súčastní se dne 8. spna t. r. při\nslavnostném odhalení památní desky básníka če-\nského Jos. Krasislava Chmelenského. Program slav-\nnosti této jest následující: V svatvečer dne 7. srpna v 9 ho-\ndin osvětlení města, jmenovitě školy, kdež se zvěčnělý Josef\nChmelenský narodil. Zpěváci Bavorovští přednesou střídavě\ns hudbou několik sborů. V sobotu 8. srpna v 6 hod. ráno projde\nhudební sbor město. V 9 hodin shromáždí se veškeří účastníci\nslavnosti v městské radnici, odkudž pak o půl 10. odeberou\nse v slavném průvodu do chrámu Páně, kdež za zvěčnělého\nJos. Krasislava Chmelenského slavné rekviem slouženo bude.\nNa to se odebéře vše účastenstvo ku škole. Zde zazpívají ve-\nškeří přítomní zpěváčtí spolkové: 1. Chvalozpěv, píseň krásnou\na líbeznou. Po té následuje slavnostní řeč. Po odhalení pa-\nmátní desky se zpívá: 2. „Bývali Cechové44 od J. Š křoup a.\nNa to se vrátí spolkové zpěváčtí, zpívajíce „Naprej\" do rad-\nnice. Odpoledne: Akademie, schůze ve 3 hodiny v radnici,\nodkudž se půjde do sadů Bavorovských. Sbory: 1. „Dožij\ndopij\" od Bergmanna. 2. „Rekův sen\" od Slavíka. 3.\n„Naše probuzení\" od Lud. Procházky. 4. „Zpěv jinochův\"\nod Vogla. 5. „Přání\" od J. N. Škroupa. 6. „Na Prahu\"\nod Veita. 7. „Milenka\" od Jelena. B. „Lásky touha\" od\nNesvadby. 9. „Má otčina\" od Slavíka. lO. „Šumí Labe\"\nod Zvonaře. ll. „Vltava\" od Vogla. l2. „Hlahol,\" po-\nchod od Bendla. Proslov deklamace. - 9. srpna výlet\nna hrad Helfenburg.\n\nZ Prahy.\n\n_ Pan Jos. Leop. Zvonař vzdal se, jak se dovídáme,\nředitelství Žofíoské akademie a obdržel místo učitele\nzpěvu na české vyšší dívčí škole.\nPan Ludevít Procházka, známý hudební skla-\ndatel, kandidát veškerých práv, byl v sobotu dne 25. Lipna\n1863 na Karlových vys. školách Pražských za doktora veške-\nrých práv povýšen.\nČeským umělcům! Výbor odboru „Besedy\numělecké\" pro výtvorné umění tímto ohlašuje, že ze zasla-\nných konkurenčních prací jen dvě ceny získaly a sice: „Osiřelo\ndítě44 od p. Koniga a „Váša slouhů, ten má troubu44\nod p. Mirohorského; pročež se znova cena na následující tři\npísně vypisuje, a sice:\n1. „Už mou milou na oddavky vedou,\"\n2. „Měla jsem chlapce, už nemám nic.\"\n3. „Teče voda od javora.\"\nVýminky jsou ty samé jako při prvním vypsání. Všechny\nskizze zaslány buďtež nejdéle do 15. září 1863 starostovi\nodboru pro výtvorné umění Jos. Mánesovi (v Spálené ulici č.\n75—11.) .\nKdožby nadzmíněné písně neměl po ruce, neobtěžuj si\nústně neb písemně obrátiti se k jednatelství odboru (ve Valen-\ntinské ulici č. 57—I.)\nV Praze, 28. července 1863.\nStarosta „Besedy umělecké\"\nJ. Wenz i g.\nJednatel „Besedy umělecké'4\nJUC. J. Sklenář.\nStarosta odboru pro výtvorné umění\nJos. Mánes.\n✓ Náměstek jednatele odboru pro výtvorné umění\nH. Přerhof.\n*) Jak nám dříve udáno bylo, nazýval se týž spolek j„Halhol;«\nGOŽ tedy je pravda ? Red.\n\nZasláno.\nKoramisační zkoušky českých čekatelův c. k. hlavní školy\nv ústavu varhanickém, jimž přítomni byli veledůst. dioecesiální\nškoldozorce pan dr. Jan Mařan a c. k. školili rada p. Pátek,\nzavdaly příčinu neznámému referentovi „Hlasu\" čís. 206 k bez-\ndůvodným poznámkám. Ctěný pan referent „Hlasu\" myslí, že\nsnad čekatelům theoretické vzdělání pro to nebezpečné jest, an\nveledůst. školdozorce toliko na praktickou sběblost ohled bral.\nVěru podivný to důvod ! Dále uvádí, že byli čekatelově po\noba roky hlavně theorií krmeni a teprvé pomocí ní se měli\nv praktickém sami vzdělávati. Ci myslí onen neznámý pán, že\nby nejlépe bylo praktické cvičení beze vší přípravy theoretické t\nCo má za účel theorie ve škole varhanické ? Zajisté ne\njiný, jen aby je obeznámila s akkordy, čímž se prakcí nevy-\nhnutelně přispěje. Snad by bylo mnohem moudřejší, kdyby se\npp. čekatelové učili beze vší theoretické vědomosti t. j. z pa-\nměti praeludia, kadence, přechody atd., jak to za času starších\na kantorských bývalo. Může nám snad onen pán vyvrátit,\nže právě theorií lze dosáhnouti obratnosti v tvoření si samo-\nstatných kadencí, progressí, praeludií, modulac atd., aneb že\nnení theorie klíčem prakce t. j. že theorií prakce značně usna-\ndněna jest? Zvláště ale pro varhanníka jest theorie nevyhnu-\ntelnou, to tuším již dosvědčili jiní učenci a nebude to moci\npopírat p. referent „Hlasu.\" Ostatně trváme při dřívějším svém\nvýroku, že theorie tak, jak se ve varhanické škole přednáší,\njest pro budoucí pp. učitelé a tudíž i varhanníky nevyhnutelnou.\nCtěný p. referent poukazuje dále i na to, že prakce je ne-\ndostatečná. Učí se stejně hodin theorie i prakce a kdyby měl\nkaždý čekatel kterých je ostatně vždy velké množství\nv ustanovených hodinách tak se cvičit, jak by si toho p. re-\nferent přál, pak arci by nestačil jeden pokoj, jeden nástroj a\njeden učitel. My však myslíme takto : Čekatel, který má ně-\njakou předběžnou známost, (což Bohu díky nyní zákonem se\nstalo), při tom dobrou vůli, schopnost a pilnost, že takový učen\ndosti vzdělati se může, aby byl pro varhanníka spůsobilý, což\nse dokázalo u žáků Fiihrerových a Pitschových, kde je ještě\nláska pro dobrou věc a schopnost k tomu pobádaly. Jelikož\nale většina čekatelů věc tuto jen za předmět mimotní považuje\na tudíž ji v běhu takovou péči nevěnuje, jak by zasluhovala,\nstává se, že výsledek neuspokojuje. Ostatně dostávají pp. čeka-\ntelové již v hodině zpěvní návod k praktickým nutným výko-\nnům při rozličných obřadech. Co se týče výčitky p. řediteli\nčiněné, že málo k vyučování dohlédne, o tom nemůžeme roz-\nhodovat. Závěreční poznámku musíme však uznat co zcela\npravdivou. To sloužiž prozatím onomu pánovi, jenž jak se\nzdá, poměry ve škole varhanické ani nezná, za odpověd; na-\nhodí-li se příležitost, promluvíme o předhůzce, jež se učebnímu\nplánu školy varhanické děje obšírněji.\nJeden, který také školu varhanickou navštěvovat"}]}