{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_sha256": "4c611b63f0c27b1daac69799817bdf57ef73e8844de21c2e6e5ba33b228feb93", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/08/10_01/bmtnabd_1863-08-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "177", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.1", "titre_corps": "Stručný dějepis varhan.", "titre_sommaire": "Stručný dějepis varhan.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2682, "texte": "Stručný dějepis varhan.\n(Pokračování.)\nVynalezení pedálu rozšířilo se tak rychle do všech\nzemí, že již roku 1475 v Norimberku, 1483 v Erfurtu,\n1493. v Bamberku, kdež Rotenburger 1475 klávesnici roz-\nmnožil, zmenšil, malé klávesy slonovou kostí, dlouhé ebe-\nnovým dřevem obložil, jakož iv Brunšviku ai na jiných\nmístech ještě pcdální klávesnice vystaveny byly. Ještě více\nzískaly varhany v tomto století na dokonalosti tím, že ve\nvzduchotruhlách (Springlade) a sice v Nizozemsku odloučení\nrozličných hlasů vynalezeno bylo. Odloučení hlasů mělo pak\nvynález flétnových a jazýčkových hlasů za následek; po-\nvstaly! homolovité a přikryté píšfaly rozličných rozměrů a\nforem ; hledělo se také na správnou intonaci.\nPíšfaly, které se druhdy z kovu a olova lily, zhoto-\nvovaly se ze stříbra, cínu, varhanního kovu, plechu, papíru,\nhlíny a z rozličných druhů dřev; avšak brzy se poznalo, že\ncín, varhanní kov a dřevo nejpřiměřcnější materialie k zho-\ntovení píšfal jsou, a z té příčiny až dosud se jich užívá*\nTéž se zlepšilo ladění; chorový tón ustanoven jest\nco pravá výška k doprovázení zpěvu za měřítko všeobecné;\nrozmnoženy byly vždy víc a více klávesy.\nJazýčkové hlasy vycházely z nátrubků stávajících de-\nchových nástrojů, jejichžto lístky (jazýčky) svou vibrací ton\nvydávaly; slovem, v stavění varhan činily se tak značné\npokroky, že již v 16. století mistrovské kusy téhož druhu\nse nalézaly, o čemž až dosud stávající varhany v Bernavě,\nkteré roku 1575 vystaveny byly, patrného svědectví podá-\nvají. Obsahujíf 60 přiměřeně disponovaných hlasů a zadní\npositiv. Manuální klávesnice obsahuje 48 klávesů, od C D\ntříčárkovanému c\\ pedál od jednočárkovaného C-d 26 klá-\nvesů, 4 měchy, každý 12' dlouhý a 6' široký. Základ jest\nsice velmi úzký; avšak píšfaly jsou co do dobroty kovu a\nsprávného tónu, jakož i co do práce vůbec tak výtečné, že\nse až dosud za mistrovský kus považovali mohou.\nPodobné varhany zhotoveny byly r. 1585 v Gdánsku,\nr. 1590 v Roztoku, v kterýchžto letech Is. Compenius Doi-\nflělu vynalezl. 1 v Čechách byly téhož času výborné varhany.\nKrál Rudolf 11., tento podporovatel věd a umění, dal\n' r. 1589. v metropolitním chrámě nádherně varhany vy-\nI stavětí, které pro svou dokonalost velice obdivovány byly.*)\nV Holandsku a Saších odstraněna byla nejprvé latinská\n! pojmenování varhanních hlasů a dala se jim holandská neb\n■ německá jména a rozeznávaly se dle míry na stopy, dle\nj délky píšfal a dle výšky tónu.\nV 17. století blížily se varhany svému zdokonalení ještě\nvíce. Henning vynašel měch napínací (Spannbalg), který\nse 8, 10 a 12' dlouhý a 4, s—6'5—6' široký zhotovoval, Fórner\nváhu na vážení vzduchu a Werkmeister slejně se vznášející\nfemparaturu.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "180", "image_debut": 1, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.2", "titre_corps": "Choron a jeho žačka. Novela od Adama Krasinského.", "titre_sommaire": "Choron a jeho žačka. Novela od Adama Krasinského.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.1", "debut_caractere": 2684, "fin_caractere_exclue": 4181, "texte": "Choron a jeho žačka.\nNovela od Adama Krasinského.\nDo počtu ústavů, které za svoje trvání restauraci fran-\ncouzské co děkovati inají, přičísli dlužno i školu klassické\nhudby řízením Alexandra Chorona. Škola ta trvala krátký\nčas, neb toliko od r. 1816 až do r. 1830 působila blahodárně\nna ruch a pravé, nezkažené zásady v umění hudebním. V r.\n1826, v němž povídka naše počíná, byl Choron 50 let stár.\nByltě malého vzrůstu, silného těla a měl lisinu na hlavě.\nRysy tváře jeho byly jemné, pohled živý, pln lahodnosti, časem\ni pohrával mu kol úst ironický úsměv. On nechodil zvolna,\nale běhal, skákal zpívaje neb hvízdaje sobě rozličné melodie;\nchvílemi se vzpřímil, jakoby o něčem přemýšlel, načež hbitě\ndále kráčel a nežli k cíli svému došel, několikráte podobným\n\n*) V Cechách byly vsak již mnohem dříve varhany. Znamenitý dě-\nkan Vitus dal již r. 1255 nové varhany v metropoli ním\nchrámě v Praze zhotovili. Pokračovatel Kosma praví o tom vý-\nslovně : „Eodein anno (1255) organa nova facta sunt in eccle-\nsia Pragensi, quae conslituerunt XXVI. inarcas argenti, sed per-\nfecta sunt futuro anno tempore quadragesimae.u Toto svědectví,\nježto je nejprvnějši v české historii a nás o užívání varhan\nv českých chrámech poučuje, dokazuje patrné, že se tohoto ná-\nstroje teprv v Xlll. století v Čechách užívalo, ačkoliv se lze do-\nmýšleti, že varhany již v XII. neb dokonce v XI. století v Če-\nchách byly, jelikož se v tomto svědectví o nových varha-\nnách mluví, a tedy se starší nástroj předpokládat! může."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5571, "texte": "spůsobem odpočíval. Všechny jeho pohyby byly čilé, mluvil\nrychle, často udeří! se do čela, jako by chtěl probuditi mysl\nv hlavě své, jejíž pomoci se dovolával. On byl posléze člověk\nučený a majetníkem rozsáhlých polností. Náuce hudební počal\nvyučovali v kollegium de Juilly a to hlavně k vůli svým ro-\ndičům a vrozené náklonnosti své k hudbě, jíž nemohl v sobě\npotlačili. Vyučování hudbě, jež v 25. roku svého žití započal,\nvedl i nyní dále, ačkoliv při pokročilém stáří síly jeho\nnebyly tak pružné, jako v letech dřívějších. On potřeboval\nvezdy největší tichost a úplnou rozvahu, by se seznámil s nej-\njednoduššími kombinacemi harmonie, jichž povždy s bázní\nužíval; za to ale vynikal hlubokým citem pravým poznáním\npravdy svědomitostí v užití sil duševních, úplnou znalostí dějin\nhudby a především bystrostí v poznání pravého dobra. Dle\nsvé vlastní povahy, jakož i přesvědčení nabytého vědou, oblíbil\nsí Choron hlavně starší školu vlašskou: Scarlatli a Allegri\nPalestrina byli jeho bůžky. Dle nich uspůsoboval své učně,\npřikázal jim zpívat! ty jasné melodie, prosté všech nudných\nozdob i bohaté na neporovnatelnou krásu a lahodnost, při\nnichž zpěvák odkázán jsa toliko na svou vlastní umělost, zá-\npasiti musí s tím většími obtížemi, an všechny spočívají vý-\nhradně na citu, a tudíž na pouhém přednesu bez všech ze-\nvnějších effeklův. Choron neseznav nikdy u sebe nadbytek\ndojmu, bez něhož se žádný umělec neobejde, zapomněl se\nv chvílovém zápalu, házel rukama, zpíval, smál se, plakal,\nneohlížeje se na to, zdali ve svém vlastním příbytku neb\nv salonu ministra se nachází. Co se jeho vrozené povahy\ntýče, byl úslužný, příjemný v chování, spanilomyslný a hotov\npomoci každému radou neb i penězi. Miluje své žáky, byl\ntéž od nich zbožňován a doveda je udržet! v neustálém na-\ndšení, seznal i rozvinul povždy náležitě jejich schopnosti. Za-\njisté nebyl nikdo tak vášnivě oddán svému povolání, jako\nChoron. Byl mu oddán duší i tělem, což í stvrzuje předčasná\nsmrt jeho, pocházející ze zármutku nad tím, že řád červen-\ncový odepřel jeho škole svou péči. On zařídil každý rok\nvýlety po kraji, navštěvoval všeliké privátní ústavy i školy a\nvšude žádal učitelstvo oněch ústavů, by mu představena byla\nmládež, z níž pak pro sebe žákův vybíral. Přikazoval jim\nzpívali solfeggie, a když některý zaleknutý školák neporoz-\numěl, oč se zde jedná, pak mu předložil jakou koliv písničku.\nPo svém návratu do Paříže v průvodu několika tuctů dětí na\ncestě nasbíraných seznámil je se svými staršími žáky a na-\nzýval je nadějí Francie!\nMezi mládeží, tuto školu navštěvující, získali si nejvíce\npříchylnost Churona: Dupres, operní zpěvák, který již v 16.\nroku svého žití vznešeným přednesem svého canto spianaío\nslávu sobě vydobyl; Bouli my er-Kůnl%e, pozdější profesor\nzpěvu v Paříži, Vachon i Scudo. Každý z nich měl schop-\nnosti vzláštního druhu, kteréž Choron nejen dobře ocenil,\nnýbrž i dale vypěstil. Jíž několikráte dostalo se mu veliké\núcty a pochvaly, ale povždy se o ně rozdělil s nejlepšími\nsvými učni, neb jak je sám nazýval, čtyřmi evangelisty.\nJednoho dne vrazil Choron polekaný do ústavu a zavolal\nsvé miláčky.\n„Pánové\" pravil k nim „smutné vám přináším\nzprávy. Nynější ministr jest sesazeni Jeho místo nastoupí\np. Lauriston, jenž chce zavřít naši školu. Ztěží rně ještě\npovoleno bylo, by nás aspoň vyslyšel. Pojďme dnes večer\nk němu. Od tohoto večera závisí naše budoucnost! Jest ne-\nvyhnutelně zapotřebí, byste mu zazpívali, co nejlépe umíte*\nNu, uvidíme, p, Laurisíone, zdali sé stane po Tvé vůli! Jen\nsměle a všechno se k našemu prospěchu rozluští. Vyčistěte\nsobě nyní svůj šat, knoflíky i boty, hodně se najezte, na večer\ndostanete k roznícení fantasie kalíšek vína.\"\nV ustanovený čas odebrali se oblíbení chovanci Chorona\ni se svým ředitelem, každý maje svazek not pod paždí, k mi-\nnistrovi. Přejdouce ulici Mont-Parnasse, zaměřili k paláci\nministra v ulici Grenelle-Saint-Germain. Srdce jim mocně\npočalo biti, když sloužící oznamoval: „Pan Choron se svými\nchovanci.\" Vešli do prostranného, hostmi naplněného sálu.\n„Jen tito jsou Tvoji učňové?\" ozval se mužný hlas mi-\nnistrův.\n„Ne pane, to jsou mojí nejlepší žáci, naděje Francie!\"\n„U kata,\" zvolal se smíchem p. Lauriston.\n„Suď sám, pane můj,\" odvětil Choron. „Zde jest amo-\nroso (Duprez), zde opět me%%o-caratlere (Boulanger), tu\ngracioso (Vachon) i buffo cantanle (Scudo.)\"\n„Jak poznávám, zastoupeny jsou v škole tvé všechny\npovahy i talenty.\"\n„Ano, ano všechny talenty,\" jásal Choron, „to se hned\nukáže!\"\nDuprez a Scudo počali dueto Bella nice. Panseron\ndoprovázel na pianě. Po uplynutí několika takíňv rozlehl se\nohlas spokojenosti:\n„Výborné překrásně!\"\n„V pravdě výborně překrásně, ba božsky!\" vzkřikl\nChoron se slzami v očích. „Ještě jednou milé dítky, vy ochrá-\nněná cti Francie!\"\nŠťastně skončil se večer u ministra. Choron odešel ra-\ndostí opojen ze sálu. Škola jeho nebyla uzavřena!\nTakový byl stav hudebního ústavu tohoto pod správou\np. Chorona v době, k níž přičísti dlužno tuto událost.\nMladý člověk přecházeje v krásný den srpnový ulice\ntichého předměstí Saint Germain v Paříži, uzřel dívčinu as\n12tiíetou, která se brodila v nečisté, ulicí stékající vodě, zpí-\nvajíc sobě při tom veselé písně národní. Při poslední slabice\nvydala sopránové A tak čistě a důkladně, že se až onen mimo-\njdoucí znalec zachvěl.\n„Zpíváš ráda, moje dívčinko?\"\n„Někdy, pane.\"\n„Zdali pak víš, že máš velmi pěkný hlas?\"\n„V skutku?\" zeptalo se děvče, tulíc se čfcveračivě\nk pánovi.\n„Znáš hudbu?\"\n„Ne, pane.\"\n„A chtěla bysi se hudbě naučíti?\"\n„O! zajisté ale nemám peněz.\"\n„Jsou u nás školy, kde se zdarma vyučuje; nuže\nchceš-íi —\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6021, "texte": "„o! chci, chci z celého srdce!\"\n„Bydlíš daleko odtud?\"\n„Několik krokův.\"\n„Doveď mne k svým rodičům.\"\nNeznámý odkvapil s poskakující dívkou do blízkého domu.\nVejde do jizby, v které panovala největší nouze, tam nalezl\nmatku své průvodkyně, an právě u okna šila. Tato zdvořile\ni s úctou jej přivítala. Z rozmluvy, jež se nyní rozpředla,\ndozvěděl se, že ona ženština jest jediná opatrovatelka čtyr\ndítek, vesměs té podobných, co na ulici byl potkal. Upozorniv\nna schopností dcery, radí, aby se starala, by na zmar nepřišly.\nMatka poukazujíc na svou bídu, lituje, že nemůže dceři své\nposkytnouti, načež jí neznámý přislíbí, že bude hledět,\naby přijata byla do školy, kde se zpěvu vyučuje, začež od\nmatky tisícerými díky a požehnáním obdařen byl. Atak od-\nchází neznámý i mladé děvče, potěšeni šťastným losem k ulici\nMont-Parnasse.\nRůžena Niva, tak se nazývala nynější žačka ze školy\nChorona, byla slušného vzrůstu, hubeného, poněkud neohraba-\nného, ale pravidelně rostlého těla. Její tvář byla živá, rysy\ncharakteristické, oko černé a ohnivé, trochu velká ústa krášlil\nčasto ušlechtilý úsměv. Se stránky duševní bylo to u ní trud-\nnější. Její rozpustilost, roztržitost a neposlušnost musely se\nvykořenit.\nNiva v pravdě zajímala p. Ramiera, svého dobrodince a\nučitele ve škole Chorona. Jeho šlechetná duše nemohla snésti,\naby tak sličný tvor boží zahynout! měl nepříznivým osudem.\nP. Rarnier zavázal se svatosvatě, že lepší budoucnost ji opatří.\nS počátku puzen vlastní láskou k věci dobré, postaral se o\npřijmutí Růženy do ústavu, posléze ale přijal tento cit na sebe\nširší rozměry a jiný směr.\nPrvní cvičení byly arci vzláštního druhu. Když ji pan\nRarnier svým učnům představoval, řekl:\n„Panno Nivo! zajisté namluvilo se Ti mnoho zlého o mně?\nPověz upřímně, jsem-li křiklavý, hněvivý, neústupný ?\"\nNiva na ta slova odvětila čtveračivým úsměvem.\n„Přesvědčíš se zajisté,\" mluvil dále p. Rarnier, „že mně\nkřivda učiněna a já nespravedlivě odsouzen byl. Na zítřejší\ncvičení se prozatím čistě umyj a později uvidíme, co dále bude\ntřeba.\"\nPo ukončení této předmluvy rozlehl se všeobecný smích\nmezi chovanci. Druhý den vypadala Niva úhledněji.\n„Nyní,\" řekl Rarnier, „přemýšlí o svých rukou, dám Ti\nna to celých osm dní času.\"\nPo uplynutí naznačené lhůty započal Rarnier své vyučo-\nvání s nemožnější péčí; vytknul jí hodiny k práci, přikázav\nzároveň, by se povždy vykázala, k čemu zbytek času vyna-\nložila. Všechna její činnost podřízena byla dozorství, Čemu\nse také ani matka Růženy, ani Choron neprotivili.\nPří četných a dobře zosnovaných cvičeních měknul\nhlas Nivy a nabýval čistoty. Rarnier spokojen pokroky své\nžákyně, počal pěstovati vývin duševní, což mu arci nemalou\npráci spůsobilo. Tím právě chtěl vyrovnali a utlumiti její\ndivokou povahu, k čemuž bohužel musel kolikráte použit\nhrubých prostředků, aby ji jen přinutil k poslušnosti a pravi-\ndělné práci. Najednou se zachtělo Růženě, svrhnou ti se sebe\npéci učitelovu, ono jho, jež ji tížilo, a vrhnouti se do náručí\npředešlé svobodě a bezuzdnosti. Rarnier byl v tom ohledu\nneústupný. S možnou laskavostí propůjčiv jí všechen svůj\nčas, byfby i při tom jeho vlastní zaměstnání ujmu trpěla,\nstaral se o vše, co k vychování jejímu nutné i prospěšné\nbylo, zkrátka, bděl nad ní otcovským okem.\nTak rostla Niva! Nebyla to více ona bídná, zane-\ndbaná dívka, kterou na ulici nalezl, nabyla nyní ušlechtilosti\na úhlednosti. Rarnier pohlížel na ni se zalíbením a jak mile\nji někdo chválil, bilo mu radostně srdce. Povždy, když zpí-\nvala v čase učebním a rozlíhal se plný ton jejího hlasu, tu\nupřel Rarnier na ni svůj zrak, rozechvěl se, zdržoval dech,\nby mu neušla ani jedna zvláštnost jejího zpěvu, by nezanedbal\nani jeden okamžik, kde by ji mohl ještě v něčem poučili\nOna byla předmětem jeho mysli, ozvěnou jeho duše! Rarnier\nzasvětiv tři nejlepší léta svého žití jejímu vychování, přinutiv\nji k poslušenství u vykonávání rozkazů svých a dosáhnuv ko-\nnečně cíle svého, rmoutil se nad dokonalostí své vlastní práce.\nPrávě ta její poslušnost a stálá dobrota unavily mysl jeho a\nučinily jej nešťastným. Kdybych nyní nalezl u ní jen trochu\nodporu i svéhlavosti, řekl bych, že jsem na místo své žačky\nnalezl dívku sobě rovnou. Rarnier zamiloval se do děvčete,\njež vychoval s takovou přísností, as nímž pokračoval ve vy-\nučování beze všech ohledů. Pocity jeho byly tím větší, an\nje nesměl vyznat. Jak strhnout roušku, která je dělila od\nsebe? Jak odříci se otcovské péče, aby jí mohl vyznat city\nmilence a pokleknout! před bytostí, jež se třásla při jeho po-\nhledu? Niva, která vše jenom jemu dlužna byla, která se\nho stejně strachovala i stejně si ho vážila, jakby přijala po-\ncitův od svého dobrodince nejméně očekávaných? Poslední\nčas byl p. Ramier příliš zamyšlený, ale také spokojený se\nšlechetným povoláním, ve které se sám zavázal, aby neob-\nmezeně mohl užívali důvěry, jíž ho mladá dívka obdařila.\nPrávě nyní převýšila žákyně všechny naděje svého učitele,\nrozvinula podivuhodnou schopnost v přednesu, ve výrazu\na odstiňování i jednotlivých podrobností. Pěkný, vzletuplný\njejí hlas líbil se všeobecně. Kolikráte ve škole zpívala, vždy\nozval se bouřlivý, nekonečný potlesk. Ještě většího úspěchu\ndosáhla účinkováním ve společnostech. Obsypána byla nejen\nchválou, nýbrž i hojnosti darů se jí dostalo. Ato vše po-\nvinna byla svému učiteli! Tři leta již zasvětila Niva nauce\na Chorou jí posud neslyšel, až jistého dne r. 1829 projevil\npřání, aby vystoupila veřejně před obecenstvo. Y naznačený\nden sešli se nejen všichni učitelé rozličných oddělení v témže\nústavu, nýbrž i mnoho cizých osob, jež pověst mladé uměl-\nkyně zajímala. Že část obecenstva jí přála, část jí nepřála,\njest věc přirozená. Niva vedena svým učitelem, vystoupila\nna vyvýšení. Ňadra její se mocně drnula. Rarnier sedl jaksi\nmrzut k pianu, uhodil několika kkordův, chtěje zmužilosti do-\ndali mladé dívce, která právě začala arii Nicobiniho, jíž\nsl. Pasta tak umělecky povždy přednášela:\nOr che son vicino a a te\nSíanca son di palpitar,\na když nastoupilo místo :\nTanto amoro e tanto fě,\npřehlušil potlesk její zpěv."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1522, "texte": "Choron se slzami v očích přiblížil se k vyvýšení a vrhnuv\nse na šíji její zlíbal ji, nemoha pro pohnutí ani jediného\nslova promluviti. Všichni chovanci povstali. Ramier nachýlil\nse ku klaviatuře, aby ukryl pocity, jenž v jeho duši bouřily.\nNiva vytrhnoue se z objetí Chorona, vrhla se Ramierovi do\nnáručí. Byl to nejkrasší den v celém žití Ramierovu.\nOd nějakého času rozmnožila se třída p. Ramiera o jednoho\nchovance jmenem Rifaut, který od prvního vstoupení do ústavu,\nzaujat byl hlasem i krásou Nivy. On stále byl při ní, stále\nse jí dvořil. Ramier brzy to zpozorovav, zarmoutil se a\nchtěl přetrhnout vzbuzující-se city; avšak jak to obyčejně,\nprávě tím více je roznítil.\nJednu neděli měsíce května r. 1830 byli Ramier a Niva\npozváni na oběd do jednoho nádherného a známého domu,\navšak Niva omluvila se za příčinou své slabosti. 4Ramier šel\ntedy samoten. Hned po obědě jsa mrzut opustil společnost\na übíral se z Chausěe ď Antin k ulici Babylone, kde Niva\nbydlela. Vrátiv se ještě k bulváru des Invalides, koupi! tam\npěknou kytici pro ochuravělou. Pohřížen v myšlénkách aneb\nlépe řečeno v blahých blouzněních, uzřel dvě lidské postavy\nk němu se blížit. Zrak se mu zakalil, nohy se pod ním\ntřásly; chtěl odejiti, ale nadarmo musel se opříti o blízký\nstrom. Übohý ! poznal Nivu, kráčející pod ráměm Rifau-\ntovým. Posléze vzchopil se, a postoupil několik kročejů ku\npředu, nepromluvě ani slova k Nivě, která tímto neočeká-\nvaným setkáním-se překvapena, zarděla se studem nad vy-\nkonaným podvodem.\n(Pokračování a dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "181", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.3", "titre_corps": "Z Rigy, dne 28. Lipna 1863.", "titre_sommaire": "Z Rigy, dne 28. Lipna 1863.", "signature_source": "J. Daskov", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.4", "debut_caractere": 1524, "fin_caractere_exclue": 5817, "texte": "Z Rigy, dne 28. Lipna 1863.\n\n(První ruský mužský zpěv. spolek „Bajan Frant. Hofbauer.\nŠrámek. Saar.)\nZačátek jest učiněn! I Rusové mají svůj první mužský\nzpěvácký spolek a našemu městu náleží čest r» chvála, že se\nv jeho lůnu zrodil. Brandýský „Bojan\" v Čechách nalezl\nbratra na půdě ruské v našem „Bajanu\", bujarém to mužském\nzpěváckém spolku, jenž právě ministeriální potvrzení z Petro-\nhradu obdržel.\nZdejší Němci lámali si nad tím co Rusové vlastně\nzpívali budou, poněvadž až dosud takřka žádných aneb jen\nmálo číverhlasných skladeb ruských se nalézá; avšak zdárný\nČech, pan Frant Hofbauer, někdější žák Pražské varha-\nnické školy pod K. Píčem, odpomohl prozatím tomuto nedo-\nstatku a dokázal, že i Rusové mají dosti hudby, aby rusky\nzpívati mohli. Uvedl totiž několik pěkných a k tomu hodících\nse ruských písní pro mužský čtverozpěv a prorazil jimi tak,\nže ho výher „Bajana\" za svého ředitele vyvolil.\nV neděli dne 26. Lipna byla v císařské zahradě vrch-\nního gouvernéra první produkce „Bajanakterá řízením\npana Fr. Hofbauera velmi skvěle vypadla. Jak známo, na-\nznačuje jméno „Bajan\" ruského pěvce v šedověku, který\ns „Bardy\" starých Gallů velkou podobnost má, toliko s tím\nrozdílem, že „Bajan44 vedle zpěvu a básnictví Bardů též\nkrasořeěnictví v sobě obsahuje. Z té příčiny jest „Bajan\"\nco titul našeho nového spolku tím významnější, poněvadž má\núčel vedle duchovních a světských zpěvů též reěniclví\npěstovali. Zjev Bajana, jejž spolek ve své pečeti má, jest\nnárodní Rus s odkrytou hlavou, jenž na gusle hraje:\nČlenové Bajana dělí se na 4 třídy: i. výkonní pěvci\ns dobrými hlasy, kteří všechny příspěvky v stanovách určené\nplatí; 2. výkonní hostě, kteří vynikajíce dobrým hlasem,\nprostředků nemají, aby příspěvky platili a tedy bezplatně se\npřijímají; 3. milovníci zpěvu, kteří se v zpěvu nezúčastňují,\navšak všechny určené příspěvky platí; těmto členům přísluší\nhlavně právo, řečniti. 4. Členově prolektorní9 čestný tento\ntitul dostane se těm, kteří vzláštní podporou k zdaru a roz-\nkvětu „Bajana\" přispívají. Schůzky se budou jednou neb\ndvakrát za týden od 1. září až do 1. května odbývali. Spolek\n„Bajan\" čítá nyní 80 členů a stojí pod řízením pana Fr.\nHofbauera.\nY neděli tedy o 2. hod. odpoledne odebrali se členové\nBajana,44 vzavše si od starosty p. Osipova prápor, k služ-\nbám Božím do chrámu sv. Alexeje a odtamtud v slavnostném\nprůvodu jsouce doprovázeni hudbou vojenskou, do císařské\nzahrady vrchního gouvernéra.\nVe vkusně ozdobených prostorách shromáždilo se více\nnež 200 zvaných hostů, mezi nimiž něj vyšší hodnostáři úřadní,\njmenovitě též JExc. pan civilní gouvcrnér. O 4. hodině po-\nsadila se společnost k tabuli, při níž vojenská hapela střídavě\nse spolkem „Bajanem44 se slyšeli dali. „Bajan44 zpíval ně-\nkolik ruských, od Fr. Hofbaura pro mužský čtverozpěv arran-\nžovaných skladeb, z nichžío některé třikrát až čtyrykrát opa-\nkovány byly. První toast od přednosty spolku na J. Maj.\ncara ruského pronešený, byl s nadšením přijat; načež ruská\nnárodní hudba zavzněla. JExc. p. civilní gouvernér z Oetiingů\npronesl v ohnivé řeči „Slávu\" na silný vývin spolku. Od\nzakladatele spolku, pana Safranova došel z Petrohradu pí-\nsemní jehožto přednes nejvdečnější pochvaly došel.\nPan Hofbauer musel s nejprvnějšími osobnostmi na zdar spolku\npřipíjeli, a byl po tabuli od nadšených Rusů [se seslí do\nvýšky vyzdvižen a nešen.\nNa to odebrala se celá společnost do zahrady, kdež\nprůsvitný obraz „Bajana,\" pak iliuminac a ohňostroj až do\n11. hod. večer pozornost obecenstva na se poutaly, načež\nse spolek „Bajan\" hudbou doprovázen do města odebral.\nPan Hof bauer získal si o náš zpěv. spolek nemalé zá-\nsluhy: neboť v krátkém čase arranžova! přes 40 kvartett\ns ruským textem. Až spolek k větší dokonalosti dospěje,\nbude veřejně národní koncerty odbývali. K prvnímu kon-\ncertu chystá p. Hofbauer ruskou kadrylu od Ed. Nápravníka\n(vyjde u Lud. Fleischera v Praze).\nJedna z nejpřednějších hudebních nolablit jest p* Srámeky\nrodem Čech (Pražan). Pan Šrámek mluví sice česky, avšak\njak se zdá, jest jeho láska k vlasti velmi mdlá; přívrženců\nmá málo a to za příčinou jeho nevlídného se chování. Pan\nŠrámek byl zde několik let ředitelem divadla a osvědčil se\nco výtečný operní dirigent.\nZ Čechů jest zde také pan Saar, žák Alex. Drey-\nschocka, jenž zde kapelnické místo u divadla zastává. Zdaž"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 157, "texte": "se stane kapelníkem u nového divadla, ještě se najisto neví,\nponěvadž se prý pro první rok opery dávali nebudou a tedy\nžádný kapelník neustanoví.\n\nJ. Daskov."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "181", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.4", "titre_corps": "Z Prešpurku.", "titre_sommaire": "Z Prešpurku.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.5", "debut_caractere": 159, "fin_caractere_exclue": 2848, "texte": "Z Prešpurku.\n(Prof J. Vávra.)\n„Dalibor\" přináší od času k času zprávy z cizích zemí,\njak naši čeští rodáci hudbu vůbec a instrumentální vzlášf roz-\nšiřují, provozují a pěstují.\nI těch několik řádků bude o iétéž thémě jednati a se-\nznámí obecenstvo české s výtečným krajanem, jenž si v krátké\ndobě velké vážnosti ve všech zdejších kruzích vydobyl. Je to\npan Jan Vávra, Cech, professor slovanské řeči a zpěvu na\nzdejší vyšší škole reální. Jeho všestranná vědecká vzdělanost\nzískala mu již dávno lásku a náklonnost jeho žáků a jeho\ndůkladná známosti v hudbě co výkonného umělce i co hudebního\nspisovatele došly všeobecného uznání.\nZdejší spolek umělců čítá ho mezi svými skutečnými\nčleny, hudební spolek zvolil ho za člena výboru spolku a za\narchiváře.\nDne 31. Lipna t. r. ukončen byl na zdejší vyšší reálce\nškolní rok slavnostným spůsobem, jenž nejen u zvaných hostů,\nnýbrž i u žáků hluboký dojem učinil. Uspořádání všeho bylo\ndůmyslné; nebof po deklamatorních přednáškách v uherské,\nslovanské a německé řeči následovaly ětverhlasové písně,\než žáci vyšší reálky vedením pana professora Jana Vávry\npřednášeli.\nPrvní číslo bylo: Hymnus od Erkla, byl vážně a tak\nprecisně přednesen, že všechny přítomné v slavnostné na-\nladění mysli uvedl. Druhé číslo: Věčnost cnosti od Rob.\nFůhrera požaduje obezřelého řízení a výborných sil a že\nohěma požadavkům dokonale vyhověno bylo, vysvitalo ze skvě-\nlého výsledku. Nadšení ředitele zpěvu a pěvců uchvátilo i\nposluchače, a jevilo se v hlučné pochvale obecenstva. Pan\nprof. Vávra zvolil bezpochyby proto tuto píseň, poněvadž\nv hudebním ohledu přesná a takřka klasická jest, a jelikož\nu vyvedení jeho veliké nesnadnosti se naskytují, a konečně\nzvolil ji proto, aby osvědčil, že jeho žáci též nesnadné a\nvelké pozornosti požadující kvartetta zpívati dovedou.\nZvláště líbily se ještě čísla : 5. „Vineta,\" sbor od Abta\n6. „Pozdrav studentův\" od Bernera 7. „Hudební květo-\nmluva\" a „Ade\" od Kuntze. Velká obratnost žáků ve zpěvu\nosvědčila se nejpatrněji ve Fuhrerově písni a v Abtově „Vi-\nnetě při první písni obdivovali jsme se jistotě žáků v in-\ntonaci a provedení, při druhém sboru krásnému pianu a\ncrescendu, kteréžto vlastnosti se jen od routinovaných a velmi\nzběhlých žáků požadovali mohou. Ze všeho vysvitá, že jen\nvýtečné a obezřelé řízení takových skvělých úspěchů do-\nsíci může.\nZa tou příčinou zaznamenávám tyto výsledky našeho\nvýtečného krajana do hudebních listů naší vlasti, aby se obe-\ncenstvo české dovědělo, že statný syn Čechie v cizích ze-\nmích svou mateřštinu a své přirozené dědictví hudbu\npilně pěstuje a rozšiřuje. Jsem jist, že se mu lásky a váž-\nnosti, kterých zde požívá, iv jeho vlasti od všech přátel\numění dostane. Sláva mu ! ?? ?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "184", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.5", "debut_caractere": 2850, "fin_caractere_exclue": 5552, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Cech a Moravy.\n\nZ Českých Budějovic, 29. července 1863. (Ženský\nzpěv. spolek.) Opět jest naše město o jeden spolek bohatší,\na sice, který nejméně očekáván byl. Ženský zpěv. spolek\ntřetí to a dle samostatnosti první to v Čechách. V řízení a\ncvičení spolku toho uvázal se pan Josef Eil, muž to zajisté\ndokonalý a činný, což nám ručí, že pevnou rukou povede spo-\njek ku předu, by v stejné řadě stál vedle jiných mužských spolků\nčeských. A jak statně si tento spolek počíná, jest důkazem\njeho první vystoupení, při slavném otevření místností zdejší\njaré „besedy.\" Milo bylo se podívat, když ty slečinky as 30\nse svým panem ředitelem v čele, okolo 9. hodiny do sálu Be-\nsedy vstoupily, všechny v bílých šatech s červenými odznaky,\nv skutku radostné to překvapení bylo, nad těmito novými\nhezkými zpěvačkami. K jedenácté hodině přednesly za všeobecné\npozornosti na ten krátký čas svého cvičení velmi dovedně a\nskvěle člyrhlasý sbor: „Slovanka jsem s duší s tělem.\" Hlučné,\nradostné a nadšené tleskání bylo odměnou tohoto prvního vy-\nstoupení a může těm spanilým dívkám k dalšímu pokroku a\nvytrvání pokynutím býti. Píseň se musela na všeobecnou žá-\ndost ještě opakovali. Konečně nemůžem ještě opomenout, panu\nJos. Esi lov i, řediteli, naše srdečné díky za neůbonnou obětavost\n& příťiolivost tímto veřejně vzdáti, jakož i těm spanilým div-\nkám na zdar provolati. Jednatelem ženského zpěv. spolku jest\nhorlivý p. Ant Vojta. 0 slavnostuém otevření místností\nbesedy Vám již zajisté Vás stálý dopisovatel obšírnější zprávu\nzaslal.\nZ Polné dne 23. července. (Beseda k oslaveni\nzaražení čtenářského spolku dne 19. ceivence\n1863.) Konečně došly naše již dvakrát opravené stanovy čte-\nnářské besedy vyššího stvrzení. Hned po obdržení jich usnesl\nse spolek k nové volbě přikročit, anto výbor jen prozatímně\nzvolen byl. \\olba se odbývala v místnostech spolkových dne\n12. Lipna b. r. a výsledek její jest následující : Za před-\nsedu zvolen jest pan Ant. S mi d t, za místopředsedu pan Ad.\nV ar h á ne k, za pokladníka pan Ondřej Sedlák; za výbory\npánové: Valenta, Rašín, Lud. Klusáček, Ant. Klusáček, řraot.\nJanda, Ant. Sadil a J. Sequenc. Hned po volbě ujednáno bylo,\nže se otevření čtenářského spolku slavně zařídí, totiž : zpěvní\na hudební zábavou, po které následovali má tanec, na den\n19. Lipna b. r. Beseda, při níž zpěv. spolek „Čestmír\"\núčinkoval, byla odbývána v místnosti divadelní a vypadla skvěle.\nNa jevišti stála ověnčená podobizna Jeho Veličenství císaře Ra-\nkouskéhé, plamenem ozářena, a při vyhrnutí opony zavzněla\nhymna Rakouská, hudbou doprovázena, načež provolávána\nkrát sláva ! Nyní měl býti přednesen proslov od Jíl. Jahna\npanem Šmidtem co předsedou, nebyl ale °d pana okresního"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7511, "texte": "povolen; pak následovalo: Ouvertura „Odpadlý od\nsrdce,u sbor od Křížkovskébo „Svoji k svému,\" píseň s prů-\nvodem piana od Lud, Procházky „Odvedeného prosba\"\nod Křížkovskébo Ouvertura „Ach, kýž jsem zpěvným\nptáčkem,\" dvojzpěv „Loučení,\" píseň z věnce od Chroe-\nlenského „Hlahol,\" pochod od Rendla „Kde domov\nmuj ?\" Ku konci následoval tanec.\n\n—v—\n\nJ. Š.\nZe Skutče. (Svěcení praporu a výlety zpěv.\nspolku „Rubeše.\") Po drahný cas již nepřinesl „Dalibor\"\nodtud žádné zprávy, jako by u nás veškerý život byl utichl\na zpěvácký spolek „Rubeš\" všeho působení se byl vzdal.\nSpolek nás, dosáhnuv' od c* k. místodržitelství potvrzení na-\nvržených stanov a svoliv ve valné hromadě nový výbor, doka-\nzuje protivníkům, jenž snahy zpěváckých spolků vůbec zúmy-\nmyslně aneb spíše z nevědomosti podezřívají, pak všem ducha\ncasu pochopit! nemohoucím, že ve zpěvu naše spása, naše\nvelmoc leží. Vedle zpěvu pěstuje zároveň „Rubeš\" vzájem-\nnost bratrskou s vňkolními spolky, s nimiž se při výletech\nscházívá. Tak učinil na vyzvání Chrasteckého spolku 18. května\nvýlet do Podskalí. Zde v malebném, vysokými skalami\nověnčeném údolí zpívali oba spolkové, po bratrsku se pozdra-\nvivše a uvítavše, sbory, které četně shromážděné obecenstvo\npotleskem sprovázelo, zde bavili se všichni srdečně a nenu-\ncené, a teprv když slunce za hory se bylo skrylo, nastoupila\nse cesta zpáteční. Den 4. června, slavnost to Božího těla,\nstal se pro spolek náš památným ; světil se totiž téhož dne\nprapor hlavním přičiněním nynějšího horlivého předsedy pana\nVlacha opatřený. Prapor ten sestává z červené, bílé a modré\nvlněné látky; na jedné straně jest městským znakem, rozpol-\ntěným to štítem na poio bíle, na po!o černě barveným, ozdo-\nben ; na druhé pak straně vyvedeno jest velkými písmeny\njméno „Rubeš.\" Na Boží tělo po 9. hodině byl prapor z obydlí\npana předsedy praporeěníkem p. Přibyslavským mezi zpěváky v řa-\ndách sestavené vynesen, při víření bubnů, zvucích pochodu\nz národních písní a ranách z hmoždířů skrze zástupy shromáž-\nděného lidstva do kostela nesen, kdež pro něj zvláštní místo\nupraveno bylo. Dříve, než ku svěcení se přistoupilo, zazpíval\nspolek „Otce náš\" od Brazilského velmi zdařile. Když dů-\nstojný pan děkan s assistujícími veleb. pp. kaplany církevní ob-\nřady byl vykonal, zatloukány byly paními kmotrami s hesly\n„láska k Bohu\" „láska k vlasti\" „láska k zpěvu\" do\nlyce praporu hřebíky. Při zarážení hřebíků velebným ducho-\nvenstvem, okresním představenstvem a j. zpívaly dívky velmi\ndojemně píseň „Vzpomeň, ó královno milá.\" Po tom držel\npan děkan řeě, v níž podotknul, aby spolek prapor nyní po-\nsvěcený vždy v uctivosti měl, zbožné, šlechetné a vlastenecké\ncity zpěvem budil, a odevzdal jej na to do rukou praporecní-\nkových. Za praporem poprvé kráčel spolek mužský i dívčí\npři slavném průvodu, který každoročně o Božím těle po ná-\nměstí k čtyřem oltářům tuto vystaveným se übírá. Odpňldne\ntéhož dne ztrávil spolek příjemným spňsobem na blízkém Rychm-\nburku, kamž jej hudba a veliký zástup lidí byl doprovázel.\nV knížecí zahradě předneseny byly sbory: „Staročeská\" od\nSkroupa „Píseň cestujících po vlasti\" od Abta „Sumá-\nván\" od Jirgesa. Po ukončené utěšené zábavě chystali se všickni\nk odchodu, tu vystoupil tamnější pan farář Brychta a vypočí-\ntával v delší reci zásluhy, jakých si byl Smil Flaška z Par-\ndubic a pán na Rychmburce o národ a literaturu českou získal.\nNa řec tu übírali se všichni, podařené zábavě se těšíce, za\npraporem domů. Dne 14. června podnikl opět spolek „Ru-\nbeš\" výlet do překrásného, romantickými krásami honosícího-se\núžlabí sv.-Anenského, v němž kaple sv. Anny a lázně se na-\nchází. Tam dostavil se též spolek Chrasteeký a Lužský. Ac\npočasí nepříznivé bylo a mraky stále deštěm hrozily, braly také\nnaše jaré dívky ve výletu tom podílu. Po příchodu na určené\nmísto odebrali se všichni do kaple, kdež dívčí sbor zapěl píseň\n„Zpomeů, ó královno milá,\" mužský pak spolek zazpíval pí-\nseň sv. Vojtěcha. Jak mile déšť jen poněkud ustál, shromáž-\ndili se členové všech tří spolků pod šírým nebem kolem pra-\nporů a zpívali buď společně neb střídavě sbory : „Zpěv český\"\n„Žežulinka\" „Naprej\" „Já jsem Slovan\" „Marné\nvýstrahy\" aj. Teprv k večeru opět rozloučili se spolkové »\nkráčeli s \\eselou myslí do domova svého. Zmínky hoden\ntaké výlet uspořádaný dne 12. července do nedalekého háje,\n„Horka41 zvaného. Zde přednesly také dívky velmi dobře „Pí-\nseň Čecha44 a Škroupovo „Povzbuzení ku zpěvu\" vedle jiných,\nmužským spolkem zdařile provedených sborů. Mimo to byly\ndeklamace Rubešovy „Jindy a nyní\" a „Chvála malých\" vý-\nborně předneseny a hlučným potleskem odměněny. Spolek\n„Rubeš\" zastoupen byl většinou clenu též při svěcení pra-\nporu v Chrudimi a Vysokém Mýtě. Ku konci dopisu svého\nmusím se zmínili, že slavnost Rubešová v měsíci srpnu\nb. r. odbývati se nebude. Právě toho casu, na který\nslavnost ta určena byla, budou se ve vůkolních městech Lito-\nmyšli a Policce prapory světití a mimo to nutno jest, abychom\nse ku pěvecké slavnosti v Brně řádně připravovali as jinými\nspolky českými v hojném poctu se dostavili. Jak jsem do-\nslechl, bude se slavnost Rubešová 6. září odbývati.\nLze očekávali, že zpěvácké spolky při ní co nejčetněji zastou-\npeny budou.\n\nZ ciziny.\n—b.\nZ Bílé Církve v Banátě. (Martin Nováček. —*\nČeská hudební společnost.) Dne 26. Lipna 1863 od-\nbývala se zde veliká slavnost; bylat instalace našeho probošta,\njíž přítomen byl Temešvárský biskup Bona, při čemž náš statný\nředitel kůru, pan Martin Nováček Webrovu mši s velkým\norkestrem asi padesáti spoluúčinkujících výborně provedl.\nK té slavnosti složil p. M. Nováček, zvláště patřící ofřerto-\nnům pro smíšený sbor s průvodem orkestru, taktéž graduale\npro mužské hlasy, lesní roh, čello a flétnu s doprovázením or-\nkestru. Provedení všech skladeb bylo nanejvýš neúhonné a\ntak zdařilé, že se i staří nepamatují, že by zde něco podob-\nného byli slyšeli. Pan Martin Nováček jest, jak již snad\nznámo, Čech a nadaný skladatel nejen církevních, aiebrž &\nsvětských skladeb, jmenovitě sborů, a bylo by žádoucno, aby\njeho musa hodně plodů vlasti česko poskytovala. Před ně-\nkolika dny zavítala k nám dobrá česká hudební společ-\nnost a do hostince, kdež ona hrála, sešlo se mnoho Cechňr\na zpívalo se česky až do rána.\n\nkronika zpĕváckých spolků.\n*** Výbor slavnostní k odbývání památky Ru-\nbe šo vy ve Skutči zaslal nám následující provolání: Pě-\nvecký pozdrav Českoslovanským zpěváckýra spolkům! Před\ndrahnou dobou již oznámil podepsaný výbor v listech veřej-\nných slavnost památky Rubešovy ve Skutči, při níž přeneseny\nbudou ostatky oslavence na místo pomníku a památní deska se\nzasadí na dům, v němž tento šlechetného ducha byl vypustil.\nPo překonaných překážkách doba slavnosti určena jest na\nden 6. září t. r. a rychle se blíží. Netřeba nám dále odů-\nvodňovali, kterak žádoucno jest, aby i tato slavnost národa\nnašeho i oslavence samého byla důstojná. Uznávajíce však sla-\nbost vlastních sil k provedení úlohy tak veliké, vyzýváme slavné\nspolky zpěvácké, aby co možná nejhorlivějším súčastněním-se\nv této slavnosti nám zdárné rozluštění úlohy naší umožnili rá-\nčili. Český jarý zpěv nechf slaví národa pěvce! Víme\ndobře, jakých obětí naši spolkové zpěváčtí již národu přiaesli,\nvíme předobřě, jak četných a důležitých letos jim již bylo a\nbude provést! úkolu: avšak myslíme, že oslavení důstojné mi-\nláčka národa Frant. Jaromíra Rubeše je dosti mocnou\npákou, aby i při slavnosti této naši spolkové zpěváčtí osvěd-\nčili nezlomnou vytrvalost « vznešené nadšení pro posvátné zá-\njmy národní. Slavností touto mát celý národ splatili veliký"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7307, "texte": "dluh vděčnosti svému pěvci, miláčku lidu: Rubešovi.—\nProgram pěvecký jest tento : Při smuteční slavnosti: 1. Píseň\npři hrobu od Soukupa. 2. Sbor „Slyš nás, Pane náš vše-\nmohoucí,\" 3. Sbor „Salvě Regina.\" 4. Sbor „Animas\nďdeJium, Před odhalením památné desky píseň sv. Vojtěcha.\nPři slavnostní besedě: 1. Sbor „Má otčina\" od Slavíka.\n2. Sbor „Zpomínky Jinošické\" na slova Fr. J. Rubeše, slo-\nžil V. Hořejšek. 3. Sbor „Cikání\" od Vogla 4. „Zpo~\nminka,\" slova od Fr. Rubeše, pro ženské a mužské hlasy slo-\nžil Hnilička. 5. Sbor „Rěvám českým\" na slova Fr. J. Ku-\nbeše, složil a zpěv. spolku „Rubeš\" věnoval Ant. Forster.\n6. Sbor „Labe, nese Labe\" od J. Bergmanoa. Slavné zpě-\nváeké spolky prosíme, aby nám o neznámé sobě sbory co nej-\ndříve dopsali a také do 16. srpna oznámili, kolika členy v slav-\nnosti naší se súčastní, abychom v čas o übytování a pohoštění\nse postarali mohli. Vyzývajíce ještě jedenkráte bujaré pěvce\nčeskoslovanské k hojnému súčastnění-se v tomto díle národním,\ndoufáme pevně, že naše prosby skvělý ověnčí výsledek. Po-\ndrobný program celé slavnosti uveřejní se později.\nVe Skutči, 28. července 1863. Výbor slavnostní.\nZpěvácký spolek „Ú slavan\" v Blatné\nbude v neděli dne !S©# SS?pna} nikoliv 23. srpna 1863,\njak novinami oznámeno bylo, - slaviti svěcení praporu.\nSlavnost tato bude odbývána v následujícím pořádku : V ne-\nděli o 10. hodině dopoledne konáno bude svěcení praporu na\nnáměstí u sochy P. Marie, při čemž všichni k slavnosti pří-\nchozí členové slavných zpěváckých spolků píseň sv. Vojtěcha\nzpívali budou. Po svěcení bude čtena mše sv. v chrámu Páně,\npři které se bode mše od L. Zvonaře zpívali. Po skončených\nslužbách božích půjdou zpěváčtí spolkové ku hrobu zvěčnělého\nJ. P. Koubka, kde se tichá modlitba vykoná, a pak „Olče\nnáš\" od Bradského zapěje. Odiuď odeberou se zpěváčtí spol-\nkové ku společnému stolování do hostince „u bílého lva.\" Za\npříznivého počasí bude odbývána pěvecká zábava v panské oboře\no 5 hodině; za nepříznivého však počasí v sále „u bílého\nlva\" o 6. hodině. Program jest následující: 1. „Naše pro-\nbuzení\" od L. Procházky 2. „Rekův sen\" od K. Slavíka\n3. „Gdě je slavská domovina\" od Vintra 4. „Má otčina\"\nod K. Slavíka. 5. „Zpěv jinochů\" od Vogla 6. „Na\nPrahu\" od Veita 7. „Vltavo!\" od Vogla „Kde domov\nmůj ?\" od Skroupa. V sobotu dne 22. srpna bude se spo-\nlečná zkouška o 7. hodině odbývali,\n*** Zpěv. spolek „Vlastimil\" v Litomyšli od-\nbývá dne 16. srpna t. r. svěcení svého praporu, jakož i 600-\nletoo památku povýšení Litomyšle za město i posvátnou pa-\nmátku sv. Cyril-Methodějskou. Program : V 9 hodin ráno\nslavný obřad církevní na náměstí, při kterémž údové všech\npřítomných spolků zpěváckých píseň sv. Vojtěcha zpívali budou.\nV 10 hodin slavná inše sv. v děkanském chrámu Páně, při niž\n„Vlastimil\" Haslingrovu vokální mši přednese. 0 půl i2.\nhodině společná zkouška k produkci v sále „u medvěda.\" Od-\npoledne ve 4 hodiny společný pochod na Karlov, kdež se ná-\nsledující skladby provedou. 1. „Dcerám českým„ od Gornera.\n2. „Na Prahu\" od Veita. 3. „Vše jen k i chvále vlasti a krále\"\nod Jdena. 4.„0 vlasti má\" od Slavíka. 5. „Láska\" (dvoj-\nsbor) od Zoíloera. „Český zpěv\" od Kallivody. 7. „Kde\ndomov můj ?\" od Fr. S kroupa. V 7 hodin večír započne na\nKarlově taneční zábava. Vstupného do koncertu za osobu 20\nkr., do plesu 60 kr., za dítky platí se do koncertu 10 kr.\nPěvci ani do koncertu ani do plesu vstupného neplatí.\nVýbor slavnostní.\n*£* Prostějovský spolek zpěvá c k ý „Orlice\"\nrozeslal tištěné stanovy své, jakož i zvláštní pozvání k přízniv-\ncům zpěvu národního, aby buďto co výkonní aneb co přispí-\nvající údové k spolku přistoupili a v případu poslednějším co\nceloroční příspěvek pro 1 osobu 1 zh, pro celou rodinu 2 zl.\npanu Karlu Novotnému, pokladníku zpěv. spolku „Orlice\"\nv Prostějově, zaslali. Lze se nadíti, že při tak skrovném pří-\nstupném značný počet přispívajících údů k tomu zpěv. spolku\nse přihlásí. I přáli bychom srdečně, aby ši slovanský zpě-\nvácký spolek v Prostějově pevné půdy získal a budoucnost svou\npojistil, což se ovšem toliko vydatnou podporou horlivých Vla-\nstimilů stati může. Nynější snaha tohoto mladého spolku smě-\nřuje k tomu, aby si zřídil slušný prapor co odznak sjednoce-\nnosti, svornosti a statečnosti. Jak se dovídáme, hodlá značný\npočet clenu Prostějovské „Orlice\" sučastniti se velkolepé pě-\nvecké slavnosti v měsíci srpnu, ku kteréž by pěvci již rádi\ns vlastním praporem svým do Brna zavítali.\n*** Zpěvácký spolek „Jaroslav\" v Lomnici\n(kraje Budějovického) odbýval včera dne 9. srpna 1863 svě-\ncení svého praporu. Program byl následovní : Oddělení !.\nSlavnostní proslov. 0 10. hodině začátek svěcení praporu\nna náměstí. Píseň sv. Vojtěcha. Slavnostní řeě. Prů-\nvod do chrámu Páně k službám Božím. Oddělení 11. O 3.\nhodině odpoledne začátek zpěvních a hudebních produkcí : I*\n„Naprej\" od Jenka. 2. Ouvertura k opeře „hrabě z Essexu\"\nod Mercandante. 3. „Odpadlý od srdce\" od Křížkovského.\n4. „Na Prahu\" od J. V. Veita. 4. Kavatina z opery „Car\na tesař\" od Lortzinga. 6. „Láska\" od Cherubiniho. 7.\n„Lovecká\" od Maška. 8. Směs z národních písní. Od-\ndělení 111. V 8 hodin taneční zábava a deklamace.\n*** Zpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi uspo-\nřádal dne 6. srpna 1863 \\\\ sále „u králeviče\" hudební zábavu\nspoluůčinkováním pianistky sl. Albíny Steinertovy. Pro-\ngram byl následující: í. 1. Ouvertura 2. „Reformátoři,\"\nsbor od Zoíloera. 3. Polonaise od Liszta, cis. 11., přednáší\nslečna Alb. Stťinerfcova. 4. „Opuštěný,\" píseň s doprováze-\nním piana na slova B. Jablonského od Frant. Kavána 5.\n„Šumavan,\" sbor od P. Jiřgesa. 11. 6. „Vávra,\" komický\nsbor od Nápravníka 7. Fantasie „la Somnambula\" od Thal-\nberga, op. 46., přednese si. Steioertova. 8. „Růže,\" píseň\ns doprovázením piana od Vojtěcha Preislera „Modlitba země,\"\nsbor od Zdllnera. ,\n*** Spojené zpěv. spo I k y Čáslav sk ý „Kov á řtC\na Kutnohorský „Tyl\" uspořádali dne 9. srpna 1863 výlet\ndo háje blíže Třebešic (na tak zvaný Gloriet). Program zpěvů,\njež oba spolky společně přednášely, byl následující: 1. „Naše\nprobuzení\" od Lud. Procházky. 2. „Pochod\" od AI. Strebla. 3.\n„Píseň Sumavanů\" od Jirgesa. 4. „Vávra\" od Ed. Nápravníka.\n5. „Těšme se blahou naději\" od Ferd. Hellera. 6. „Píseň ce-\nstujících po vlasti\" od A bia. 7. „Naprej,\" pochod od Jenka.\n8. „Kde domov můj?\" od Škroupa. Mezi jednotlivými zpěvy\npřednášela Čáslavská kapela hudební skladby.\n*%* Zpěvácký spolek Humpolecký „Čech a\nLech\" slavili bude svěcení praporu dne 30. srpna. Program\nslavnosti příště.\nV Golc o v u Jeníkově zaražen jest též zpěvácký\nspolek., jenž přijal jméno „Václav.\" Stanovy jeho došly již\nmístodi žitelského potvrzení.\n*** Zpěvácký spolek v Počátkách podnikl dne\n9. srpna 6. r. výlet do lázní sv. Kateřiny, kdež se výroční\npamátka svěcení praporu slavila. Za tou příčinou zval nejen\nvukolní spolky zpěváeké, nýbrž i všecky milovníky zpěvu.\n%«* Pan Frant. Janda, technický učitel na reální\nškole v Pardubicích, zařizuje tam ženský zpěvácký spolek a\nkojíme se nadějí, že při jeho horlivosti a vytrvalosti jakož i\npři dobré vůli spaniloinyslných dívek Pardubických podniknutí\nto se podaří.\n*** Ženský zpěv. spolek vSušicích vedením pana\nGornera k utěšení rozkvétá a hodlá uspořádali o prázdninách\nvýlet na Svatobor do lázní Vodolenských.\n\nOchotnická divadla.\nNa ochotnickém divadle v Zbirově dávaly\nse k dobrému účeli dne 9. srpna veselohry: „Dvě postele"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 70, "texte": "v jednom pokoji\" „Černý Petr\" a „Rekrutýrka v Ko-\ncourkově.\"\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.8", "debut_caractere": 2846, "fin_caractere_exclue": 6691, "texte": "— Koncertní zábava, kterouž pan Ferd. Heller\nve čtvrtek dne 23. iipna na ostrově střeleckém uspořádal, ne-\ndošla pro nepříznivé počasí takého účastenství, jakého\nopravdu zasluhovala. V zábavě této účinkoval „Hlahol\" a pro-\nvedl následující sbory: Na „Prahu\" od V. J. Veita, chór\nstrzefców od W. Ze í e ň sk é b o, pochod z národních písní\nod Bendla, „Zbezpecení,\" sbor od L. Procházky, vítězný\npochod z opery „Záboj\" od J. L. Z v on aře, „Vzhůru ku zpěvu,\"\ndvojsbor od Ed. Ná právníka; „píseň o vlasti\" od J. L. Zvo-\nnaře; „Vlasti,\" dvojsbor od Procházky. Jelikož již mnoho\nclenu „Hlaholu\" na prázdniny se odebralo, byl tentokráte sla-\nběji zastoupen ; provedl však všecky sbory s náležitou správ-\nností. Že by tak mnohý sbor v sále lépe se byl vyjímal než\npod šírým nebem, nedá se upříti; nicméně došly některé sbory\nvelké obliby, jmenovitě pochod z národních písní, sbor střel-\ncův, vítězný pochod ze „Záboje\" a mnohé jiné. Po Nápráv-\nníkově sboru strhl se liják a zábava byla přerušena. Mezi\npřítomnými hosty nacházel se p. H. Vojáček z Petrohradu a\np. Mráček t Ameriky.\nPan Ferd. Náprstek vypisuje cenu 100 zl. r. é.\ns dvěma akcessi ty po 30 zl. a 20 zl. r. c. za původní\njednoaktové veselohry. Veselohry mohou býti buď veršem neh\nprosou sepsány. Lhůta k zaslání veseloher trvá až do listop.\n1863. Soudcové jsou pp. J. Neruda, P. Švanda a Vávra-Ha-\nštalský. Rukopisy veseloher zasýlány buďtež p. Ferd. Náprst-\nkovi, cis. 292—11. Černý pivovár. Dále vypisuje p. Náprstek\ncenu 607 zl. s dvěma akcessity po 100 zl. a 50 zl. na se-\npsání původních historických dramat z dějin slovan-\nských. Lhůta k zásylce trvá do 30. dubna 1864. Soudcové\njsou: pp. Dr. Lad. Rieger, Dr. Šohaj, V. Vávra-Haštalský,\nVrlátko, prof. Zelený. Rukopisy dramat nechl se zasýlají pantt\nFerd. Náprstku cis. 292—11.\nSlečna Alojsie Blažkova engažována jest od roku\n1864 s velmi příznivými výminkami u dvorní opery v Mnichově.\nPan Ješko, kapelník u c. k. pěšího pluku Wern-\nharda, Pražanům snad ještě v dobré paměti, zemřel v Mohuči\nn. R. dne 31. m.m.\nPan Josef Mašner, bývalý žák Pražského konser-\nvatoria, engažován jest u cis. divadla v Tiflisu (v asiatském\nRusku), kaniž se dne 4. t. m. odebral.\nHudební literatura. Nákladem Ludevíta F1 eisch e r*\nv Praze vyšly právě následující nové skladby: „Pozdrav\nČeškám,\" fantasie na písně české pro piano od Jos. 111 ner a,\nskladatele velmi oblíbené fantasie „Čechův sen;\" dále „U po-\nminka na Habr o vany,\" fantasie pro piano od Jos. Illnera.\nPrvní stojí 1 zl., druhá 80 kr. Obě tyto fantasie vynikají\nobratným zosnováním a spracováním a dojdou zajisté velké\nobliby. Neméně zajímavé skladby jsou dva kusy pro piano\n„Otázka a od po věd\" od Griinbergra (60 kr.) Záslužná\npráce jest Romance a Capriccio pro piano od rytíře Sa-\nvenaua (l zl. 60 kr.) V tomtéž skladě vyjdou co nevidět\ntři písně od Záhorského, jakož i nové sbory, na kteréi\njiž napřed obecenstvo upozorňujeme. „Tři sbory pro\nmužský sbor\" jest titul nových z písní národních uvitých po-\nchodů od Karla Bendla, které „Záboji\" Sedlcanskému vě-\nnovány jsou. Pochody tyto jsou snadno k vyvedení a vynikají\npřirozeným a pěkným vedením hlasů a hodí se výborně k vý-\nletům. Stojí 1 zl. 20 kr. v kněkupectvícb, u skladatele pana\nBendla (v Praze cis. 187—II.) toliko 95 kr. Zajímavý jest\ntéž nově vyšlý vlastenecký sbor „Svoji k svému\" od Karla\nBendla. Dobré pojmutí slov a vyjádření jich hudbou, ráznost\na ušlechtilost myšlének jsou vlastnosti tohoto sboru, jejž k slav-\nnostem odporucujeme. Stojí v kněhkupectvích 1 zl., u skladatele\nvšak 90 kr.\nNákladem Šálka a Wetzlera vyšla právě pěkná skladba:\nKádry la z horvátských písní národních, pro sbor mužský\nsestavil Slav. Lžičař, jižto zpěv. spolek „Kolo\" v Zábrebé\nvydal. Kadryla tato je obratně z písní horvátských sestavena\na vyniká přiměřeným a snadným vedením hlasů, čímž jest všem\nceskosiovanským zpěv. spolkům přístupna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "182", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Cech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Cech a Moravy.", "signature_source": "—v—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.5", "debut_caractere": 2863, "fin_caractere_exclue": 5552, "texte": "Dopisy z Cech a Moravy.\n\nZ Českých Budějovic, 29. července 1863. (Ženský\nzpěv. spolek.) Opět jest naše město o jeden spolek bohatší,\na sice, který nejméně očekáván byl. Ženský zpěv. spolek\ntřetí to a dle samostatnosti první to v Čechách. V řízení a\ncvičení spolku toho uvázal se pan Josef Eil, muž to zajisté\ndokonalý a činný, což nám ručí, že pevnou rukou povede spo-\njek ku předu, by v stejné řadě stál vedle jiných mužských spolků\nčeských. A jak statně si tento spolek počíná, jest důkazem\njeho první vystoupení, při slavném otevření místností zdejší\njaré „besedy.\" Milo bylo se podívat, když ty slečinky as 30\nse svým panem ředitelem v čele, okolo 9. hodiny do sálu Be-\nsedy vstoupily, všechny v bílých šatech s červenými odznaky,\nv skutku radostné to překvapení bylo, nad těmito novými\nhezkými zpěvačkami. K jedenácté hodině přednesly za všeobecné\npozornosti na ten krátký čas svého cvičení velmi dovedně a\nskvěle člyrhlasý sbor: „Slovanka jsem s duší s tělem.\" Hlučné,\nradostné a nadšené tleskání bylo odměnou tohoto prvního vy-\nstoupení a může těm spanilým dívkám k dalšímu pokroku a\nvytrvání pokynutím býti. Píseň se musela na všeobecnou žá-\ndost ještě opakovali. Konečně nemůžem ještě opomenout, panu\nJos. Esi lov i, řediteli, naše srdečné díky za neůbonnou obětavost\n& příťiolivost tímto veřejně vzdáti, jakož i těm spanilým div-\nkám na zdar provolati. Jednatelem ženského zpěv. spolku jest\nhorlivý p. Ant Vojta. 0 slavnostuém otevření místností\nbesedy Vám již zajisté Vás stálý dopisovatel obšírnější zprávu\nzaslal.\nZ Polné dne 23. července. (Beseda k oslaveni\nzaražení čtenářského spolku dne 19. ceivence\n1863.) Konečně došly naše již dvakrát opravené stanovy čte-\nnářské besedy vyššího stvrzení. Hned po obdržení jich usnesl\nse spolek k nové volbě přikročit, anto výbor jen prozatímně\nzvolen byl. \\olba se odbývala v místnostech spolkových dne\n12. Lipna b. r. a výsledek její jest následující : Za před-\nsedu zvolen jest pan Ant. S mi d t, za místopředsedu pan Ad.\nV ar h á ne k, za pokladníka pan Ondřej Sedlák; za výbory\npánové: Valenta, Rašín, Lud. Klusáček, Ant. Klusáček, řraot.\nJanda, Ant. Sadil a J. Sequenc. Hned po volbě ujednáno bylo,\nže se otevření čtenářského spolku slavně zařídí, totiž : zpěvní\na hudební zábavou, po které následovali má tanec, na den\n19. Lipna b. r. Beseda, při níž zpěv. spolek „Čestmír\"\núčinkoval, byla odbývána v místnosti divadelní a vypadla skvěle.\nNa jevišti stála ověnčená podobizna Jeho Veličenství císaře Ra-\nkouskéhé, plamenem ozářena, a při vyhrnutí opony zavzněla\nhymna Rakouská, hudbou doprovázena, načež provolávána\nkrát sláva ! Nyní měl býti přednesen proslov od Jíl. Jahna\npanem Šmidtem co předsedou, nebyl ale °d pana okresního"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 345, "texte": "povolen; pak následovalo: Ouvertura „Odpadlý od\nsrdce,u sbor od Křížkovskébo „Svoji k svému,\" píseň s prů-\nvodem piana od Lud, Procházky „Odvedeného prosba\"\nod Křížkovskébo Ouvertura „Ach, kýž jsem zpěvným\nptáčkem,\" dvojzpěv „Loučení,\" píseň z věnce od Chroe-\nlenského „Hlahol,\" pochod od Rendla „Kde domov\nmuj ?\" Ku konci následoval tanec.\n\n—v—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "182", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.5.2", "titre_corps": "Ze Skutče. (Svěcení praporu a výlety zpěv.", "titre_sommaire": "Ze Skutče. (Svěcení praporu a výlety zpěv.", "signature_source": "J. Š", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.6", "debut_caractere": 347, "fin_caractere_exclue": 5165, "texte": "J. Š.\nZe Skutče. (Svěcení praporu a výlety zpěv.\nspolku „Rubeše.\") Po drahný cas již nepřinesl „Dalibor\"\nodtud žádné zprávy, jako by u nás veškerý život byl utichl\na zpěvácký spolek „Rubeš\" všeho působení se byl vzdal.\nSpolek nás, dosáhnuv' od c* k. místodržitelství potvrzení na-\nvržených stanov a svoliv ve valné hromadě nový výbor, doka-\nzuje protivníkům, jenž snahy zpěváckých spolků vůbec zúmy-\nmyslně aneb spíše z nevědomosti podezřívají, pak všem ducha\ncasu pochopit! nemohoucím, že ve zpěvu naše spása, naše\nvelmoc leží. Vedle zpěvu pěstuje zároveň „Rubeš\" vzájem-\nnost bratrskou s vňkolními spolky, s nimiž se při výletech\nscházívá. Tak učinil na vyzvání Chrasteckého spolku 18. května\nvýlet do Podskalí. Zde v malebném, vysokými skalami\nověnčeném údolí zpívali oba spolkové, po bratrsku se pozdra-\nvivše a uvítavše, sbory, které četně shromážděné obecenstvo\npotleskem sprovázelo, zde bavili se všichni srdečně a nenu-\ncené, a teprv když slunce za hory se bylo skrylo, nastoupila\nse cesta zpáteční. Den 4. června, slavnost to Božího těla,\nstal se pro spolek náš památným ; světil se totiž téhož dne\nprapor hlavním přičiněním nynějšího horlivého předsedy pana\nVlacha opatřený. Prapor ten sestává z červené, bílé a modré\nvlněné látky; na jedné straně jest městským znakem, rozpol-\ntěným to štítem na poio bíle, na po!o černě barveným, ozdo-\nben ; na druhé pak straně vyvedeno jest velkými písmeny\njméno „Rubeš.\" Na Boží tělo po 9. hodině byl prapor z obydlí\npana předsedy praporeěníkem p. Přibyslavským mezi zpěváky v řa-\ndách sestavené vynesen, při víření bubnů, zvucích pochodu\nz národních písní a ranách z hmoždířů skrze zástupy shromáž-\nděného lidstva do kostela nesen, kdež pro něj zvláštní místo\nupraveno bylo. Dříve, než ku svěcení se přistoupilo, zazpíval\nspolek „Otce náš\" od Brazilského velmi zdařile. Když dů-\nstojný pan děkan s assistujícími veleb. pp. kaplany církevní ob-\nřady byl vykonal, zatloukány byly paními kmotrami s hesly\n„láska k Bohu\" „láska k vlasti\" „láska k zpěvu\" do\nlyce praporu hřebíky. Při zarážení hřebíků velebným ducho-\nvenstvem, okresním představenstvem a j. zpívaly dívky velmi\ndojemně píseň „Vzpomeň, ó královno milá.\" Po tom držel\npan děkan řeě, v níž podotknul, aby spolek prapor nyní po-\nsvěcený vždy v uctivosti měl, zbožné, šlechetné a vlastenecké\ncity zpěvem budil, a odevzdal jej na to do rukou praporecní-\nkových. Za praporem poprvé kráčel spolek mužský i dívčí\npři slavném průvodu, který každoročně o Božím těle po ná-\nměstí k čtyřem oltářům tuto vystaveným se übírá. Odpňldne\ntéhož dne ztrávil spolek příjemným spňsobem na blízkém Rychm-\nburku, kamž jej hudba a veliký zástup lidí byl doprovázel.\nV knížecí zahradě předneseny byly sbory: „Staročeská\" od\nSkroupa „Píseň cestujících po vlasti\" od Abta „Sumá-\nván\" od Jirgesa. Po ukončené utěšené zábavě chystali se všickni\nk odchodu, tu vystoupil tamnější pan farář Brychta a vypočí-\ntával v delší reci zásluhy, jakých si byl Smil Flaška z Par-\ndubic a pán na Rychmburce o národ a literaturu českou získal.\nNa řec tu übírali se všichni, podařené zábavě se těšíce, za\npraporem domů. Dne 14. června podnikl opět spolek „Ru-\nbeš\" výlet do překrásného, romantickými krásami honosícího-se\núžlabí sv.-Anenského, v němž kaple sv. Anny a lázně se na-\nchází. Tam dostavil se též spolek Chrasteeký a Lužský. Ac\npočasí nepříznivé bylo a mraky stále deštěm hrozily, braly také\nnaše jaré dívky ve výletu tom podílu. Po příchodu na určené\nmísto odebrali se všichni do kaple, kdež dívčí sbor zapěl píseň\n„Zpomeů, ó královno milá,\" mužský pak spolek zazpíval pí-\nseň sv. Vojtěcha. Jak mile déšť jen poněkud ustál, shromáž-\ndili se členové všech tří spolků pod šírým nebem kolem pra-\nporů a zpívali buď společně neb střídavě sbory : „Zpěv český\"\n„Žežulinka\" „Naprej\" „Já jsem Slovan\" „Marné\nvýstrahy\" aj. Teprv k večeru opět rozloučili se spolkové »\nkráčeli s \\eselou myslí do domova svého. Zmínky hoden\ntaké výlet uspořádaný dne 12. července do nedalekého háje,\n„Horka41 zvaného. Zde přednesly také dívky velmi dobře „Pí-\nseň Čecha44 a Škroupovo „Povzbuzení ku zpěvu\" vedle jiných,\nmužským spolkem zdařile provedených sborů. Mimo to byly\ndeklamace Rubešovy „Jindy a nyní\" a „Chvála malých\" vý-\nborně předneseny a hlučným potleskem odměněny. Spolek\n„Rubeš\" zastoupen byl většinou clenu též při svěcení pra-\nporu v Chrudimi a Vysokém Mýtě. Ku konci dopisu svého\nmusím se zmínili, že slavnost Rubešová v měsíci srpnu\nb. r. odbývati se nebude. Právě toho casu, na který\nslavnost ta určena byla, budou se ve vůkolních městech Lito-\nmyšli a Policce prapory světití a mimo to nutno jest, abychom\nse ku pěvecké slavnosti v Brně řádně připravovali as jinými\nspolky českými v hojném poctu se dostavili. Jak jsem do-\nslechl, bude se slavnost Rubešová 6. září odbývati.\nLze očekávali, že zpěvácké spolky při ní co nejčetněji zastou-\npeny budou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "182", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.5.3", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "—b", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.6", "debut_caractere": 5167, "fin_caractere_exclue": 6188, "texte": "Z ciziny.\n—b.\nZ Bílé Církve v Banátě. (Martin Nováček. —*\nČeská hudební společnost.) Dne 26. Lipna 1863 od-\nbývala se zde veliká slavnost; bylat instalace našeho probošta,\njíž přítomen byl Temešvárský biskup Bona, při čemž náš statný\nředitel kůru, pan Martin Nováček Webrovu mši s velkým\norkestrem asi padesáti spoluúčinkujících výborně provedl.\nK té slavnosti složil p. M. Nováček, zvláště patřící ofřerto-\nnům pro smíšený sbor s průvodem orkestru, taktéž graduale\npro mužské hlasy, lesní roh, čello a flétnu s doprovázením or-\nkestru. Provedení všech skladeb bylo nanejvýš neúhonné a\ntak zdařilé, že se i staří nepamatují, že by zde něco podob-\nného byli slyšeli. Pan Martin Nováček jest, jak již snad\nznámo, Čech a nadaný skladatel nejen církevních, aiebrž &\nsvětských skladeb, jmenovitě sborů, a bylo by žádoucno, aby\njeho musa hodně plodů vlasti česko poskytovala. Před ně-\nkolika dny zavítala k nám dobrá česká hudební společ-\nnost a do hostince, kdež ona hrála, sešlo se mnoho Cechňr\na zpívalo se česky až do rána."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "183", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.5.4", "titre_corps": "kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.6", "debut_caractere": 6190, "fin_caractere_exclue": 7511, "texte": "kronika zpĕváckých spolků.\n*** Výbor slavnostní k odbývání památky Ru-\nbe šo vy ve Skutči zaslal nám následující provolání: Pě-\nvecký pozdrav Českoslovanským zpěváckýra spolkům! Před\ndrahnou dobou již oznámil podepsaný výbor v listech veřej-\nných slavnost památky Rubešovy ve Skutči, při níž přeneseny\nbudou ostatky oslavence na místo pomníku a památní deska se\nzasadí na dům, v němž tento šlechetného ducha byl vypustil.\nPo překonaných překážkách doba slavnosti určena jest na\nden 6. září t. r. a rychle se blíží. Netřeba nám dále odů-\nvodňovali, kterak žádoucno jest, aby i tato slavnost národa\nnašeho i oslavence samého byla důstojná. Uznávajíce však sla-\nbost vlastních sil k provedení úlohy tak veliké, vyzýváme slavné\nspolky zpěvácké, aby co možná nejhorlivějším súčastněním-se\nv této slavnosti nám zdárné rozluštění úlohy naší umožnili rá-\nčili. Český jarý zpěv nechf slaví národa pěvce! Víme\ndobře, jakých obětí naši spolkové zpěváčtí již národu přiaesli,\nvíme předobřě, jak četných a důležitých letos jim již bylo a\nbude provést! úkolu: avšak myslíme, že oslavení důstojné mi-\nláčka národa Frant. Jaromíra Rubeše je dosti mocnou\npákou, aby i při slavnosti této naši spolkové zpěváčtí osvěd-\nčili nezlomnou vytrvalost « vznešené nadšení pro posvátné zá-\njmy národní. Slavností touto mát celý národ splatili veliký"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7190, "texte": "dluh vděčnosti svému pěvci, miláčku lidu: Rubešovi.—\nProgram pěvecký jest tento : Při smuteční slavnosti: 1. Píseň\npři hrobu od Soukupa. 2. Sbor „Slyš nás, Pane náš vše-\nmohoucí,\" 3. Sbor „Salvě Regina.\" 4. Sbor „Animas\nďdeJium, Před odhalením památné desky píseň sv. Vojtěcha.\nPři slavnostní besedě: 1. Sbor „Má otčina\" od Slavíka.\n2. Sbor „Zpomínky Jinošické\" na slova Fr. J. Rubeše, slo-\nžil V. Hořejšek. 3. Sbor „Cikání\" od Vogla 4. „Zpo~\nminka,\" slova od Fr. Rubeše, pro ženské a mužské hlasy slo-\nžil Hnilička. 5. Sbor „Rěvám českým\" na slova Fr. J. Ku-\nbeše, složil a zpěv. spolku „Rubeš\" věnoval Ant. Forster.\n6. Sbor „Labe, nese Labe\" od J. Bergmanoa. Slavné zpě-\nváeké spolky prosíme, aby nám o neznámé sobě sbory co nej-\ndříve dopsali a také do 16. srpna oznámili, kolika členy v slav-\nnosti naší se súčastní, abychom v čas o übytování a pohoštění\nse postarali mohli. Vyzývajíce ještě jedenkráte bujaré pěvce\nčeskoslovanské k hojnému súčastnění-se v tomto díle národním,\ndoufáme pevně, že naše prosby skvělý ověnčí výsledek. Po-\ndrobný program celé slavnosti uveřejní se později.\nVe Skutči, 28. července 1863. Výbor slavnostní.\nZpěvácký spolek „Ú slavan\" v Blatné\nbude v neděli dne !S©# SS?pna} nikoliv 23. srpna 1863,\njak novinami oznámeno bylo, - slaviti svěcení praporu.\nSlavnost tato bude odbývána v následujícím pořádku : V ne-\nděli o 10. hodině dopoledne konáno bude svěcení praporu na\nnáměstí u sochy P. Marie, při čemž všichni k slavnosti pří-\nchozí členové slavných zpěváckých spolků píseň sv. Vojtěcha\nzpívali budou. Po svěcení bude čtena mše sv. v chrámu Páně,\npři které se bode mše od L. Zvonaře zpívali. Po skončených\nslužbách božích půjdou zpěváčtí spolkové ku hrobu zvěčnělého\nJ. P. Koubka, kde se tichá modlitba vykoná, a pak „Olče\nnáš\" od Bradského zapěje. Odiuď odeberou se zpěváčtí spol-\nkové ku společnému stolování do hostince „u bílého lva.\" Za\npříznivého počasí bude odbývána pěvecká zábava v panské oboře\no 5 hodině; za nepříznivého však počasí v sále „u bílého\nlva\" o 6. hodině. Program jest následující: 1. „Naše pro-\nbuzení\" od L. Procházky 2. „Rekův sen\" od K. Slavíka\n3. „Gdě je slavská domovina\" od Vintra 4. „Má otčina\"\nod K. Slavíka. 5. „Zpěv jinochů\" od Vogla 6. „Na\nPrahu\" od Veita 7. „Vltavo!\" od Vogla „Kde domov\nmůj ?\" od Skroupa. V sobotu dne 22. srpna bude se spo-\nlečná zkouška o 7. hodině odbývali,\n*** Zpěv. spolek „Vlastimil\" v Litomyšli od-\nbývá dne 16. srpna t. r. svěcení svého praporu, jakož i 600-\nletoo památku povýšení Litomyšle za město i posvátnou pa-\nmátku sv. Cyril-Methodějskou. Program : V 9 hodin ráno\nslavný obřad církevní na náměstí, při kterémž údové všech\npřítomných spolků zpěváckých píseň sv. Vojtěcha zpívali budou.\nV 10 hodin slavná inše sv. v děkanském chrámu Páně, při niž\n„Vlastimil\" Haslingrovu vokální mši přednese. 0 půl i2.\nhodině společná zkouška k produkci v sále „u medvěda.\" Od-\npoledne ve 4 hodiny společný pochod na Karlov, kdež se ná-\nsledující skladby provedou. 1. „Dcerám českým„ od Gornera.\n2. „Na Prahu\" od Veita. 3. „Vše jen k i chvále vlasti a krále\"\nod Jdena. 4.„0 vlasti má\" od Slavíka. 5. „Láska\" (dvoj-\nsbor) od Zoíloera. „Český zpěv\" od Kallivody. 7. „Kde\ndomov můj ?\" od Fr. S kroupa. V 7 hodin večír započne na\nKarlově taneční zábava. Vstupného do koncertu za osobu 20\nkr., do plesu 60 kr., za dítky platí se do koncertu 10 kr.\nPěvci ani do koncertu ani do plesu vstupného neplatí.\nVýbor slavnostní.\n*£* Prostějovský spolek zpěvá c k ý „Orlice\"\nrozeslal tištěné stanovy své, jakož i zvláštní pozvání k přízniv-\ncům zpěvu národního, aby buďto co výkonní aneb co přispí-\nvající údové k spolku přistoupili a v případu poslednějším co\nceloroční příspěvek pro 1 osobu 1 zh, pro celou rodinu 2 zl.\npanu Karlu Novotnému, pokladníku zpěv. spolku „Orlice\"\nv Prostějově, zaslali. Lze se nadíti, že při tak skrovném pří-\nstupném značný počet přispívajících údů k tomu zpěv. spolku\nse přihlásí. I přáli bychom srdečně, aby ši slovanský zpě-\nvácký spolek v Prostějově pevné půdy získal a budoucnost svou\npojistil, což se ovšem toliko vydatnou podporou horlivých Vla-\nstimilů stati může. Nynější snaha tohoto mladého spolku smě-\nřuje k tomu, aby si zřídil slušný prapor co odznak sjednoce-\nnosti, svornosti a statečnosti. Jak se dovídáme, hodlá značný\npočet clenu Prostějovské „Orlice\" sučastniti se velkolepé pě-\nvecké slavnosti v měsíci srpnu, ku kteréž by pěvci již rádi\ns vlastním praporem svým do Brna zavítali.\n*** Zpěvácký spolek „Jaroslav\" v Lomnici\n(kraje Budějovického) odbýval včera dne 9. srpna 1863 svě-\ncení svého praporu. Program byl následovní : Oddělení !.\nSlavnostní proslov. 0 10. hodině začátek svěcení praporu\nna náměstí. Píseň sv. Vojtěcha. Slavnostní řeě. Prů-\nvod do chrámu Páně k službám Božím. Oddělení 11. O 3.\nhodině odpoledne začátek zpěvních a hudebních produkcí : I*\n„Naprej\" od Jenka. 2. Ouvertura k opeře „hrabě z Essexu\"\nod Mercandante. 3. „Odpadlý od srdce\" od Křížkovského.\n4. „Na Prahu\" od J. V. Veita. 4. Kavatina z opery „Car\na tesař\" od Lortzinga. 6. „Láska\" od Cherubiniho. 7.\n„Lovecká\" od Maška. 8. Směs z národních písní. Od-\ndělení 111. V 8 hodin taneční zábava a deklamace.\n*** Zpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi uspo-\nřádal dne 6. srpna 1863 \\\\ sále „u králeviče\" hudební zábavu\nspoluůčinkováním pianistky sl. Albíny Steinertovy. Pro-\ngram byl následující: í. 1. Ouvertura 2. „Reformátoři,\"\nsbor od Zoíloera. 3. Polonaise od Liszta, cis. 11., přednáší\nslečna Alb. Stťinerfcova. 4. „Opuštěný,\" píseň s doprováze-\nním piana na slova B. Jablonského od Frant. Kavána 5.\n„Šumavan,\" sbor od P. Jiřgesa. 11. 6. „Vávra,\" komický\nsbor od Nápravníka 7. Fantasie „la Somnambula\" od Thal-\nberga, op. 46., přednese si. Steioertova. 8. „Růže,\" píseň\ns doprovázením piana od Vojtěcha Preislera „Modlitba země,\"\nsbor od Zdllnera. ,\n*** Spojené zpěv. spo I k y Čáslav sk ý „Kov á řtC\na Kutnohorský „Tyl\" uspořádali dne 9. srpna 1863 výlet\ndo háje blíže Třebešic (na tak zvaný Gloriet). Program zpěvů,\njež oba spolky společně přednášely, byl následující: 1. „Naše\nprobuzení\" od Lud. Procházky. 2. „Pochod\" od AI. Strebla. 3.\n„Píseň Sumavanů\" od Jirgesa. 4. „Vávra\" od Ed. Nápravníka.\n5. „Těšme se blahou naději\" od Ferd. Hellera. 6. „Píseň ce-\nstujících po vlasti\" od A bia. 7. „Naprej,\" pochod od Jenka.\n8. „Kde domov můj?\" od Škroupa. Mezi jednotlivými zpěvy\npřednášela Čáslavská kapela hudební skladby.\n*%* Zpěvácký spolek Humpolecký „Čech a\nLech\" slavili bude svěcení praporu dne 30. srpna. Program\nslavnosti příště.\nV Golc o v u Jeníkově zaražen jest též zpěvácký\nspolek., jenž přijal jméno „Václav.\" Stanovy jeho došly již\nmístodi žitelského potvrzení.\n*** Zpěvácký spolek v Počátkách podnikl dne\n9. srpna 6. r. výlet do lázní sv. Kateřiny, kdež se výroční\npamátka svěcení praporu slavila. Za tou příčinou zval nejen\nvukolní spolky zpěváeké, nýbrž i všecky milovníky zpěvu.\n%«* Pan Frant. Janda, technický učitel na reální\nškole v Pardubicích, zařizuje tam ženský zpěvácký spolek a\nkojíme se nadějí, že při jeho horlivosti a vytrvalosti jakož i\npři dobré vůli spaniloinyslných dívek Pardubických podniknutí\nto se podaří.\n*** Ženský zpěv. spolek vSušicích vedením pana\nGornera k utěšení rozkvétá a hodlá uspořádali o prázdninách\nvýlet na Svatobor do lázní Vodolenských."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "184", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.5.5", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.7", "debut_caractere": 7192, "fin_caractere_exclue": 7307, "texte": "Ochotnická divadla.\nNa ochotnickém divadle v Zbirově dávaly\nse k dobrému účeli dne 9. srpna veselohry: „Dvě postele"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 60, "texte": "v jednom pokoji\" „Černý Petr\" a „Rekrutýrka v Ko-\ncourkově.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "184", "page_fin": "184", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.5.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.8", "debut_caractere": 62, "fin_caractere_exclue": 70, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "184", "page_fin": "184", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.5.6.1", "titre_corps": "— Theoreticko-praktické zkoušky žáků varhanické", "titre_sommaire": "— Theoreticko-praktické zkoušky žáků varhanické", "signature_source": "—t—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.8", "debut_caractere": 72, "fin_caractere_exclue": 2844, "texte": "—t—\n— Theoreticko-praktické zkoušky žáků varhanické\nškoly obou roků odbývaly se dne 30. Lipna 1863\nv místnostech ústavu. Žáci prvního roku pod prof. Blaž-\nkem odpovídali na otázky z harmonie jim předložené obratně\na dokázali i zručným vypracováním rozličných příkladu na ta-\nbuli, že jsou účastni výborné methody páoě Blažkovy. Zvláště\nslušno jmenovati co žáky nadané a pilné Alex. Karla\nHenricha, Karla Karasa, Ant. Martinky, Fr. Ondříčka a Jul.\nWinklera. Z těchto doprovázel Fr. Ondříček na varhany\noctetto H-moll od A. Caldary, Karel Martinka Hymnus D-dur\nod W. A. Mozarta, Alex. Holý dvojzpěv ze „Stabat mater\" od\nAstorgy a Karel Karas Quoniam s fugatem na Amen z velké\nmše B-dur od F. Brixiho. Zkouška žáků druhého roku pod\nřed. Jos. Krejčím nevypadla tak dobře, jak druhdy pod ře-\nditelem Píčem ; zvláště zdají se modulace býti Achillovou\npatou všech žáků druhého roku; bylyt s málo výminkami\nslabé. Co se pokusu komposičních žáků druhého roku do-\ntýče, byly praeludium Karla Ulbrichta a pak fuga D-dur od\nJindř. Vacka práce oejzdařilejsí; méně zdařilé bylo praeludium\nEs-dur od Šedivého a fuga G-moli od Jana Malata. Ku konci\npřednášeli žáci skladby s obligátním pedálem. Mezi žáky le-\ntošního roku objevil se též na programu pan Dr. rytíř L. Ze-\nleňski, jenž již před dvěma lety varhanickou školu absolvoval,\na již tehdáž trio od Š, Bacha přednášel. Divíme se velice, jak\nmůže ředitel Krejčí dávno jíž absolvované žáky ke hře připu-\nstiti ; vždyť ti nemohou býti žádným měřítkem při posuzováoí\nprospěchu žáků varhanické školy, kteří letos absolvovali, a je-\ndnání takové nemůžeme si jinak vysvěliti, než že pan ředitel\nza jeden rok si žádného žáka ve hře vycvičiti nemůže neb ne-\ndovede a že tedy k absolvovaným útočiště bráti musí. Tak\ndaleko to již přišlo s varhanickou školou ! Tedy pan Zeleňski\nmusel slávě pana Krejčího na nohy pomoci a přednášel na\nvarhany první velkou sonátu o třech klávesnicích od Jos. Krej-\nčího op. 34 (nová). Nevíme vlastně, co to slovíčko „nová\"\nmá znamenati; nebol neznáme žádnou starou první sonátu\nod Krejčího. Ostatně hrál p. Zeleňski velmi zběhle těžkou\ntuto sonátu a dokázal, že se nadaný umělec při pilných stu-\ndiích za 1 rok více než za tři léta může naučiti. Jind. Vacek\nhrál pěkně 2 předehry chorální a velkou fugu H-moll od Seb.\nBacha ; taktéž Jos. Šedivý nepatrnou chorální předehru od M.\nFischera a velkou krásnou fugu jméno „Bach\" od Schumanna.\nJan Malat přednášel passagagliu do C-moll od Šeb. Bacha\npracně, nebol skladba ta převyšuje jeho síly. Chvalně počínal\nsi Karel Ulbricht, jenž koncertní variace od Řinka slušně pro-\nvedl. Odměnami poctěni byli následující žáci: Jan Malat\nprvní, Jind. Vacek druhou, Karel Ulbricht třetí a Josef\nŠedivý čtvrtou. Výsledek zkoušek nebyl takový, jakýž jsme\nprávem očekávat! mohli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "184", "page_fin": "184", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.5.7", "titre_corps": "— Koncertní zábava, kterouž pan Ferd. Heller", "titre_sommaire": "— Koncertní zábava, kterouž pan Ferd. Heller", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.8", "debut_caractere": 2846, "fin_caractere_exclue": 6691, "texte": "— Koncertní zábava, kterouž pan Ferd. Heller\nve čtvrtek dne 23. iipna na ostrově střeleckém uspořádal, ne-\ndošla pro nepříznivé počasí takého účastenství, jakého\nopravdu zasluhovala. V zábavě této účinkoval „Hlahol\" a pro-\nvedl následující sbory: Na „Prahu\" od V. J. Veita, chór\nstrzefców od W. Ze í e ň sk é b o, pochod z národních písní\nod Bendla, „Zbezpecení,\" sbor od L. Procházky, vítězný\npochod z opery „Záboj\" od J. L. Z v on aře, „Vzhůru ku zpěvu,\"\ndvojsbor od Ed. Ná právníka; „píseň o vlasti\" od J. L. Zvo-\nnaře; „Vlasti,\" dvojsbor od Procházky. Jelikož již mnoho\nclenu „Hlaholu\" na prázdniny se odebralo, byl tentokráte sla-\nběji zastoupen ; provedl však všecky sbory s náležitou správ-\nností. Že by tak mnohý sbor v sále lépe se byl vyjímal než\npod šírým nebem, nedá se upříti; nicméně došly některé sbory\nvelké obliby, jmenovitě pochod z národních písní, sbor střel-\ncův, vítězný pochod ze „Záboje\" a mnohé jiné. Po Nápráv-\nníkově sboru strhl se liják a zábava byla přerušena. Mezi\npřítomnými hosty nacházel se p. H. Vojáček z Petrohradu a\np. Mráček t Ameriky.\nPan Ferd. Náprstek vypisuje cenu 100 zl. r. é.\ns dvěma akcessi ty po 30 zl. a 20 zl. r. c. za původní\njednoaktové veselohry. Veselohry mohou býti buď veršem neh\nprosou sepsány. Lhůta k zaslání veseloher trvá až do listop.\n1863. Soudcové jsou pp. J. Neruda, P. Švanda a Vávra-Ha-\nštalský. Rukopisy veseloher zasýlány buďtež p. Ferd. Náprst-\nkovi, cis. 292—11. Černý pivovár. Dále vypisuje p. Náprstek\ncenu 607 zl. s dvěma akcessity po 100 zl. a 50 zl. na se-\npsání původních historických dramat z dějin slovan-\nských. Lhůta k zásylce trvá do 30. dubna 1864. Soudcové\njsou: pp. Dr. Lad. Rieger, Dr. Šohaj, V. Vávra-Haštalský,\nVrlátko, prof. Zelený. Rukopisy dramat nechl se zasýlají pantt\nFerd. Náprstku cis. 292—11.\nSlečna Alojsie Blažkova engažována jest od roku\n1864 s velmi příznivými výminkami u dvorní opery v Mnichově.\nPan Ješko, kapelník u c. k. pěšího pluku Wern-\nharda, Pražanům snad ještě v dobré paměti, zemřel v Mohuči\nn. R. dne 31. m.m.\nPan Josef Mašner, bývalý žák Pražského konser-\nvatoria, engažován jest u cis. divadla v Tiflisu (v asiatském\nRusku), kaniž se dne 4. t. m. odebral.\nHudební literatura. Nákladem Ludevíta F1 eisch e r*\nv Praze vyšly právě následující nové skladby: „Pozdrav\nČeškám,\" fantasie na písně české pro piano od Jos. 111 ner a,\nskladatele velmi oblíbené fantasie „Čechův sen;\" dále „U po-\nminka na Habr o vany,\" fantasie pro piano od Jos. Illnera.\nPrvní stojí 1 zl., druhá 80 kr. Obě tyto fantasie vynikají\nobratným zosnováním a spracováním a dojdou zajisté velké\nobliby. Neméně zajímavé skladby jsou dva kusy pro piano\n„Otázka a od po věd\" od Griinbergra (60 kr.) Záslužná\npráce jest Romance a Capriccio pro piano od rytíře Sa-\nvenaua (l zl. 60 kr.) V tomtéž skladě vyjdou co nevidět\ntři písně od Záhorského, jakož i nové sbory, na kteréi\njiž napřed obecenstvo upozorňujeme. „Tři sbory pro\nmužský sbor\" jest titul nových z písní národních uvitých po-\nchodů od Karla Bendla, které „Záboji\" Sedlcanskému vě-\nnovány jsou. Pochody tyto jsou snadno k vyvedení a vynikají\npřirozeným a pěkným vedením hlasů a hodí se výborně k vý-\nletům. Stojí 1 zl. 20 kr. v kněkupectvícb, u skladatele pana\nBendla (v Praze cis. 187—II.) toliko 95 kr. Zajímavý jest\ntéž nově vyšlý vlastenecký sbor „Svoji k svému\" od Karla\nBendla. Dobré pojmutí slov a vyjádření jich hudbou, ráznost\na ušlechtilost myšlének jsou vlastnosti tohoto sboru, jejž k slav-\nnostem odporucujeme. Stojí v kněhkupectvích 1 zl., u skladatele\nvšak 90 kr.\nNákladem Šálka a Wetzlera vyšla právě pěkná skladba:\nKádry la z horvátských písní národních, pro sbor mužský\nsestavil Slav. Lžičař, jižto zpěv. spolek „Kolo\" v Zábrebé\nvydal. Kadryla tato je obratně z písní horvátských sestavena\na vyniká přiměřeným a snadným vedením hlasů, čímž jest všem\nceskosiovanským zpěv. spolkům přístupna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-08-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-08-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1863-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "184", "page_fin": "184", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.8", "debut_caractere": 6693, "fin_caractere_exclue": 6989, "texte": "Listárna.\nSlav. zpěv. spolku v Lomnicí. Pan Hynek My-\nkura, co předseda zpěv, spolku byl na objednacím lístku nk\n2 exemp. „Průvodce\" podepsán. Pánům hudebníkům.\nV naší kanceláři leží na skladě krásné housle od mistra Strnada\nv ceně 100 zl. Panu J. V. Mast... v Lomnici. Ne-\nobdrželi jsme ničehož."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.1", "texte": "Stručný dějepis varhan.\n(Pokračování.)\nVynalezení pedálu rozšířilo se tak rychle do všech\nzemí, že již roku 1475 v Norimberku, 1483 v Erfurtu,\n1493. v Bamberku, kdež Rotenburger 1475 klávesnici roz-\nmnožil, zmenšil, malé klávesy slonovou kostí, dlouhé ebe-\nnovým dřevem obložil, jakož iv Brunšviku ai na jiných\nmístech ještě pcdální klávesnice vystaveny byly. Ještě více\nzískaly varhany v tomto století na dokonalosti tím, že ve\nvzduchotruhlách (Springlade) a sice v Nizozemsku odloučení\nrozličných hlasů vynalezeno bylo. Odloučení hlasů mělo pak\nvynález flétnových a jazýčkových hlasů za následek; po-\nvstaly! homolovité a přikryté píšfaly rozličných rozměrů a\nforem ; hledělo se také na správnou intonaci.\nPíšfaly, které se druhdy z kovu a olova lily, zhoto-\nvovaly se ze stříbra, cínu, varhanního kovu, plechu, papíru,\nhlíny a z rozličných druhů dřev; avšak brzy se poznalo, že\ncín, varhanní kov a dřevo nejpřiměřcnější materialie k zho-\ntovení píšfal jsou, a z té příčiny až dosud se jich užívá*\nTéž se zlepšilo ladění; chorový tón ustanoven jest\nco pravá výška k doprovázení zpěvu za měřítko všeobecné;\nrozmnoženy byly vždy víc a více klávesy.\nJazýčkové hlasy vycházely z nátrubků stávajících de-\nchových nástrojů, jejichžto lístky (jazýčky) svou vibrací ton\nvydávaly; slovem, v stavění varhan činily se tak značné\npokroky, že již v 16. století mistrovské kusy téhož druhu\nse nalézaly, o čemž až dosud stávající varhany v Bernavě,\nkteré roku 1575 vystaveny byly, patrného svědectví podá-\nvají. Obsahujíf 60 přiměřeně disponovaných hlasů a zadní\npositiv. Manuální klávesnice obsahuje 48 klávesů, od C D\ntříčárkovanému c\\ pedál od jednočárkovaného C-d 26 klá-\nvesů, 4 měchy, každý 12' dlouhý a 6' široký. Základ jest\nsice velmi úzký; avšak píšfaly jsou co do dobroty kovu a\nsprávného tónu, jakož i co do práce vůbec tak výtečné, že\nse až dosud za mistrovský kus považovali mohou.\nPodobné varhany zhotoveny byly r. 1585 v Gdánsku,\nr. 1590 v Roztoku, v kterýchžto letech Is. Compenius Doi-\nflělu vynalezl. 1 v Čechách byly téhož času výborné varhany.\nKrál Rudolf 11., tento podporovatel věd a umění, dal\n' r. 1589. v metropolitním chrámě nádherně varhany vy-\nI stavětí, které pro svou dokonalost velice obdivovány byly.*)\nV Holandsku a Saších odstraněna byla nejprvé latinská\n! pojmenování varhanních hlasů a dala se jim holandská neb\n■ německá jména a rozeznávaly se dle míry na stopy, dle\nj délky píšfal a dle výšky tónu.\nV 17. století blížily se varhany svému zdokonalení ještě\nvíce. Henning vynašel měch napínací (Spannbalg), který\nse 8, 10 a 12' dlouhý a 4, s—6'5—6' široký zhotovoval, Fórner\nváhu na vážení vzduchu a Werkmeister slejně se vznášející\nfemparaturu.\n(Dokončení.)\n\nChoron a jeho žačka.\nNovela od Adama Krasinského.\nDo počtu ústavů, které za svoje trvání restauraci fran-\ncouzské co děkovati inají, přičísli dlužno i školu klassické\nhudby řízením Alexandra Chorona. Škola ta trvala krátký\nčas, neb toliko od r. 1816 až do r. 1830 působila blahodárně\nna ruch a pravé, nezkažené zásady v umění hudebním. V r.\n1826, v němž povídka naše počíná, byl Choron 50 let stár.\nByltě malého vzrůstu, silného těla a měl lisinu na hlavě.\nRysy tváře jeho byly jemné, pohled živý, pln lahodnosti, časem\ni pohrával mu kol úst ironický úsměv. On nechodil zvolna,\nale běhal, skákal zpívaje neb hvízdaje sobě rozličné melodie;\nchvílemi se vzpřímil, jakoby o něčem přemýšlel, načež hbitě\ndále kráčel a nežli k cíli svému došel, několikráte podobným\n\n*) V Cechách byly vsak již mnohem dříve varhany. Znamenitý dě-\nkan Vitus dal již r. 1255 nové varhany v metropoli ním\nchrámě v Praze zhotovili. Pokračovatel Kosma praví o tom vý-\nslovně : „Eodein anno (1255) organa nova facta sunt in eccle-\nsia Pragensi, quae conslituerunt XXVI. inarcas argenti, sed per-\nfecta sunt futuro anno tempore quadragesimae.u Toto svědectví,\nježto je nejprvnějši v české historii a nás o užívání varhan\nv českých chrámech poučuje, dokazuje patrné, že se tohoto ná-\nstroje teprv v Xlll. století v Čechách užívalo, ačkoliv se lze do-\nmýšleti, že varhany již v XII. neb dokonce v XI. století v Če-\nchách byly, jelikož se v tomto svědectví o nových varha-\nnách mluví, a tedy se starší nástroj předpokládat! může."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.2", "texte": "spůsobem odpočíval. Všechny jeho pohyby byly čilé, mluvil\nrychle, často udeří! se do čela, jako by chtěl probuditi mysl\nv hlavě své, jejíž pomoci se dovolával. On byl posléze člověk\nučený a majetníkem rozsáhlých polností. Náuce hudební počal\nvyučovali v kollegium de Juilly a to hlavně k vůli svým ro-\ndičům a vrozené náklonnosti své k hudbě, jíž nemohl v sobě\npotlačili. Vyučování hudbě, jež v 25. roku svého žití započal,\nvedl i nyní dále, ačkoliv při pokročilém stáří síly jeho\nnebyly tak pružné, jako v letech dřívějších. On potřeboval\nvezdy největší tichost a úplnou rozvahu, by se seznámil s nej-\njednoduššími kombinacemi harmonie, jichž povždy s bázní\nužíval; za to ale vynikal hlubokým citem pravým poznáním\npravdy svědomitostí v užití sil duševních, úplnou znalostí dějin\nhudby a především bystrostí v poznání pravého dobra. Dle\nsvé vlastní povahy, jakož i přesvědčení nabytého vědou, oblíbil\nsí Choron hlavně starší školu vlašskou: Scarlatli a Allegri\nPalestrina byli jeho bůžky. Dle nich uspůsoboval své učně,\npřikázal jim zpívat! ty jasné melodie, prosté všech nudných\nozdob i bohaté na neporovnatelnou krásu a lahodnost, při\nnichž zpěvák odkázán jsa toliko na svou vlastní umělost, zá-\npasiti musí s tím většími obtížemi, an všechny spočívají vý-\nhradně na citu, a tudíž na pouhém přednesu bez všech ze-\nvnějších effeklův. Choron neseznav nikdy u sebe nadbytek\ndojmu, bez něhož se žádný umělec neobejde, zapomněl se\nv chvílovém zápalu, házel rukama, zpíval, smál se, plakal,\nneohlížeje se na to, zdali ve svém vlastním příbytku neb\nv salonu ministra se nachází. Co se jeho vrozené povahy\ntýče, byl úslužný, příjemný v chování, spanilomyslný a hotov\npomoci každému radou neb i penězi. Miluje své žáky, byl\ntéž od nich zbožňován a doveda je udržet! v neustálém na-\ndšení, seznal i rozvinul povždy náležitě jejich schopnosti. Za-\njisté nebyl nikdo tak vášnivě oddán svému povolání, jako\nChoron. Byl mu oddán duší i tělem, což í stvrzuje předčasná\nsmrt jeho, pocházející ze zármutku nad tím, že řád červen-\ncový odepřel jeho škole svou péči. On zařídil každý rok\nvýlety po kraji, navštěvoval všeliké privátní ústavy i školy a\nvšude žádal učitelstvo oněch ústavů, by mu představena byla\nmládež, z níž pak pro sebe žákův vybíral. Přikazoval jim\nzpívali solfeggie, a když některý zaleknutý školák neporoz-\numěl, oč se zde jedná, pak mu předložil jakou koliv písničku.\nPo svém návratu do Paříže v průvodu několika tuctů dětí na\ncestě nasbíraných seznámil je se svými staršími žáky a na-\nzýval je nadějí Francie!\nMezi mládeží, tuto školu navštěvující, získali si nejvíce\npříchylnost Churona: Dupres, operní zpěvák, který již v 16.\nroku svého žití vznešeným přednesem svého canto spianaío\nslávu sobě vydobyl; Bouli my er-Kůnl%e, pozdější profesor\nzpěvu v Paříži, Vachon i Scudo. Každý z nich měl schop-\nnosti vzláštního druhu, kteréž Choron nejen dobře ocenil,\nnýbrž i dale vypěstil. Jíž několikráte dostalo se mu veliké\núcty a pochvaly, ale povždy se o ně rozdělil s nejlepšími\nsvými učni, neb jak je sám nazýval, čtyřmi evangelisty.\nJednoho dne vrazil Choron polekaný do ústavu a zavolal\nsvé miláčky.\n„Pánové\" pravil k nim „smutné vám přináším\nzprávy. Nynější ministr jest sesazeni Jeho místo nastoupí\np. Lauriston, jenž chce zavřít naši školu. Ztěží rně ještě\npovoleno bylo, by nás aspoň vyslyšel. Pojďme dnes večer\nk němu. Od tohoto večera závisí naše budoucnost! Jest ne-\nvyhnutelně zapotřebí, byste mu zazpívali, co nejlépe umíte*\nNu, uvidíme, p, Laurisíone, zdali sé stane po Tvé vůli! Jen\nsměle a všechno se k našemu prospěchu rozluští. Vyčistěte\nsobě nyní svůj šat, knoflíky i boty, hodně se najezte, na večer\ndostanete k roznícení fantasie kalíšek vína.\"\nV ustanovený čas odebrali se oblíbení chovanci Chorona\ni se svým ředitelem, každý maje svazek not pod paždí, k mi-\nnistrovi. Přejdouce ulici Mont-Parnasse, zaměřili k paláci\nministra v ulici Grenelle-Saint-Germain. Srdce jim mocně\npočalo biti, když sloužící oznamoval: „Pan Choron se svými\nchovanci.\" Vešli do prostranného, hostmi naplněného sálu.\n„Jen tito jsou Tvoji učňové?\" ozval se mužný hlas mi-\nnistrův.\n„Ne pane, to jsou mojí nejlepší žáci, naděje Francie!\"\n„U kata,\" zvolal se smíchem p. Lauriston.\n„Suď sám, pane můj,\" odvětil Choron. „Zde jest amo-\nroso (Duprez), zde opět me%%o-caratlere (Boulanger), tu\ngracioso (Vachon) i buffo cantanle (Scudo.)\"\n„Jak poznávám, zastoupeny jsou v škole tvé všechny\npovahy i talenty.\"\n„Ano, ano všechny talenty,\" jásal Choron, „to se hned\nukáže!\"\nDuprez a Scudo počali dueto Bella nice. Panseron\ndoprovázel na pianě. Po uplynutí několika takíňv rozlehl se\nohlas spokojenosti:\n„Výborné překrásně!\"\n„V pravdě výborně překrásně, ba božsky!\" vzkřikl\nChoron se slzami v očích. „Ještě jednou milé dítky, vy ochrá-\nněná cti Francie!\"\nŠťastně skončil se večer u ministra. Choron odešel ra-\ndostí opojen ze sálu. Škola jeho nebyla uzavřena!\nTakový byl stav hudebního ústavu tohoto pod správou\np. Chorona v době, k níž přičísti dlužno tuto událost.\nMladý člověk přecházeje v krásný den srpnový ulice\ntichého předměstí Saint Germain v Paříži, uzřel dívčinu as\n12tiíetou, která se brodila v nečisté, ulicí stékající vodě, zpí-\nvajíc sobě při tom veselé písně národní. Při poslední slabice\nvydala sopránové A tak čistě a důkladně, že se až onen mimo-\njdoucí znalec zachvěl.\n„Zpíváš ráda, moje dívčinko?\"\n„Někdy, pane.\"\n„Zdali pak víš, že máš velmi pěkný hlas?\"\n„V skutku?\" zeptalo se děvče, tulíc se čfcveračivě\nk pánovi.\n„Znáš hudbu?\"\n„Ne, pane.\"\n„A chtěla bysi se hudbě naučíti?\"\n„O! zajisté ale nemám peněz.\"\n„Jsou u nás školy, kde se zdarma vyučuje; nuže\nchceš-íi —\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.3", "texte": "„o! chci, chci z celého srdce!\"\n„Bydlíš daleko odtud?\"\n„Několik krokův.\"\n„Doveď mne k svým rodičům.\"\nNeznámý odkvapil s poskakující dívkou do blízkého domu.\nVejde do jizby, v které panovala největší nouze, tam nalezl\nmatku své průvodkyně, an právě u okna šila. Tato zdvořile\ni s úctou jej přivítala. Z rozmluvy, jež se nyní rozpředla,\ndozvěděl se, že ona ženština jest jediná opatrovatelka čtyr\ndítek, vesměs té podobných, co na ulici byl potkal. Upozorniv\nna schopností dcery, radí, aby se starala, by na zmar nepřišly.\nMatka poukazujíc na svou bídu, lituje, že nemůže dceři své\nposkytnouti, načež jí neznámý přislíbí, že bude hledět,\naby přijata byla do školy, kde se zpěvu vyučuje, začež od\nmatky tisícerými díky a požehnáním obdařen byl. Atak od-\nchází neznámý i mladé děvče, potěšeni šťastným losem k ulici\nMont-Parnasse.\nRůžena Niva, tak se nazývala nynější žačka ze školy\nChorona, byla slušného vzrůstu, hubeného, poněkud neohraba-\nného, ale pravidelně rostlého těla. Její tvář byla živá, rysy\ncharakteristické, oko černé a ohnivé, trochu velká ústa krášlil\nčasto ušlechtilý úsměv. Se stránky duševní bylo to u ní trud-\nnější. Její rozpustilost, roztržitost a neposlušnost musely se\nvykořenit.\nNiva v pravdě zajímala p. Ramiera, svého dobrodince a\nučitele ve škole Chorona. Jeho šlechetná duše nemohla snésti,\naby tak sličný tvor boží zahynout! měl nepříznivým osudem.\nP. Rarnier zavázal se svatosvatě, že lepší budoucnost ji opatří.\nS počátku puzen vlastní láskou k věci dobré, postaral se o\npřijmutí Růženy do ústavu, posléze ale přijal tento cit na sebe\nširší rozměry a jiný směr.\nPrvní cvičení byly arci vzláštního druhu. Když ji pan\nRarnier svým učnům představoval, řekl:\n„Panno Nivo! zajisté namluvilo se Ti mnoho zlého o mně?\nPověz upřímně, jsem-li křiklavý, hněvivý, neústupný ?\"\nNiva na ta slova odvětila čtveračivým úsměvem.\n„Přesvědčíš se zajisté,\" mluvil dále p. Rarnier, „že mně\nkřivda učiněna a já nespravedlivě odsouzen byl. Na zítřejší\ncvičení se prozatím čistě umyj a později uvidíme, co dále bude\ntřeba.\"\nPo ukončení této předmluvy rozlehl se všeobecný smích\nmezi chovanci. Druhý den vypadala Niva úhledněji.\n„Nyní,\" řekl Rarnier, „přemýšlí o svých rukou, dám Ti\nna to celých osm dní času.\"\nPo uplynutí naznačené lhůty započal Rarnier své vyučo-\nvání s nemožnější péčí; vytknul jí hodiny k práci, přikázav\nzároveň, by se povždy vykázala, k čemu zbytek času vyna-\nložila. Všechna její činnost podřízena byla dozorství, Čemu\nse také ani matka Růženy, ani Choron neprotivili.\nPří četných a dobře zosnovaných cvičeních měknul\nhlas Nivy a nabýval čistoty. Rarnier spokojen pokroky své\nžákyně, počal pěstovati vývin duševní, což mu arci nemalou\npráci spůsobilo. Tím právě chtěl vyrovnali a utlumiti její\ndivokou povahu, k čemuž bohužel musel kolikráte použit\nhrubých prostředků, aby ji jen přinutil k poslušnosti a pravi-\ndělné práci. Najednou se zachtělo Růženě, svrhnou ti se sebe\npéci učitelovu, ono jho, jež ji tížilo, a vrhnouti se do náručí\npředešlé svobodě a bezuzdnosti. Rarnier byl v tom ohledu\nneústupný. S možnou laskavostí propůjčiv jí všechen svůj\nčas, byfby i při tom jeho vlastní zaměstnání ujmu trpěla,\nstaral se o vše, co k vychování jejímu nutné i prospěšné\nbylo, zkrátka, bděl nad ní otcovským okem.\nTak rostla Niva! Nebyla to více ona bídná, zane-\ndbaná dívka, kterou na ulici nalezl, nabyla nyní ušlechtilosti\na úhlednosti. Rarnier pohlížel na ni se zalíbením a jak mile\nji někdo chválil, bilo mu radostně srdce. Povždy, když zpí-\nvala v čase učebním a rozlíhal se plný ton jejího hlasu, tu\nupřel Rarnier na ni svůj zrak, rozechvěl se, zdržoval dech,\nby mu neušla ani jedna zvláštnost jejího zpěvu, by nezanedbal\nani jeden okamžik, kde by ji mohl ještě v něčem poučili\nOna byla předmětem jeho mysli, ozvěnou jeho duše! Rarnier\nzasvětiv tři nejlepší léta svého žití jejímu vychování, přinutiv\nji k poslušenství u vykonávání rozkazů svých a dosáhnuv ko-\nnečně cíle svého, rmoutil se nad dokonalostí své vlastní práce.\nPrávě ta její poslušnost a stálá dobrota unavily mysl jeho a\nučinily jej nešťastným. Kdybych nyní nalezl u ní jen trochu\nodporu i svéhlavosti, řekl bych, že jsem na místo své žačky\nnalezl dívku sobě rovnou. Rarnier zamiloval se do děvčete,\njež vychoval s takovou přísností, as nímž pokračoval ve vy-\nučování beze všech ohledů. Pocity jeho byly tím větší, an\nje nesměl vyznat. Jak strhnout roušku, která je dělila od\nsebe? Jak odříci se otcovské péče, aby jí mohl vyznat city\nmilence a pokleknout! před bytostí, jež se třásla při jeho po-\nhledu? Niva, která vše jenom jemu dlužna byla, která se\nho stejně strachovala i stejně si ho vážila, jakby přijala po-\ncitův od svého dobrodince nejméně očekávaných? Poslední\nčas byl p. Ramier příliš zamyšlený, ale také spokojený se\nšlechetným povoláním, ve které se sám zavázal, aby neob-\nmezeně mohl užívali důvěry, jíž ho mladá dívka obdařila.\nPrávě nyní převýšila žákyně všechny naděje svého učitele,\nrozvinula podivuhodnou schopnost v přednesu, ve výrazu\na odstiňování i jednotlivých podrobností. Pěkný, vzletuplný\njejí hlas líbil se všeobecně. Kolikráte ve škole zpívala, vždy\nozval se bouřlivý, nekonečný potlesk. Ještě většího úspěchu\ndosáhla účinkováním ve společnostech. Obsypána byla nejen\nchválou, nýbrž i hojnosti darů se jí dostalo. Ato vše po-\nvinna byla svému učiteli! Tři leta již zasvětila Niva nauce\na Chorou jí posud neslyšel, až jistého dne r. 1829 projevil\npřání, aby vystoupila veřejně před obecenstvo. Y naznačený\nden sešli se nejen všichni učitelé rozličných oddělení v témže\nústavu, nýbrž i mnoho cizých osob, jež pověst mladé uměl-\nkyně zajímala. Že část obecenstva jí přála, část jí nepřála,\njest věc přirozená. Niva vedena svým učitelem, vystoupila\nna vyvýšení. Ňadra její se mocně drnula. Rarnier sedl jaksi\nmrzut k pianu, uhodil několika kkordův, chtěje zmužilosti do-\ndali mladé dívce, která právě začala arii Nicobiniho, jíž\nsl. Pasta tak umělecky povždy přednášela:\nOr che son vicino a a te\nSíanca son di palpitar,\na když nastoupilo místo :\nTanto amoro e tanto fě,\npřehlušil potlesk její zpěv."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.4", "texte": "Choron se slzami v očích přiblížil se k vyvýšení a vrhnuv\nse na šíji její zlíbal ji, nemoha pro pohnutí ani jediného\nslova promluviti. Všichni chovanci povstali. Ramier nachýlil\nse ku klaviatuře, aby ukryl pocity, jenž v jeho duši bouřily.\nNiva vytrhnoue se z objetí Chorona, vrhla se Ramierovi do\nnáručí. Byl to nejkrasší den v celém žití Ramierovu.\nOd nějakého času rozmnožila se třída p. Ramiera o jednoho\nchovance jmenem Rifaut, který od prvního vstoupení do ústavu,\nzaujat byl hlasem i krásou Nivy. On stále byl při ní, stále\nse jí dvořil. Ramier brzy to zpozorovav, zarmoutil se a\nchtěl přetrhnout vzbuzující-se city; avšak jak to obyčejně,\nprávě tím více je roznítil.\nJednu neděli měsíce května r. 1830 byli Ramier a Niva\npozváni na oběd do jednoho nádherného a známého domu,\navšak Niva omluvila se za příčinou své slabosti. 4Ramier šel\ntedy samoten. Hned po obědě jsa mrzut opustil společnost\na übíral se z Chausěe ď Antin k ulici Babylone, kde Niva\nbydlela. Vrátiv se ještě k bulváru des Invalides, koupi! tam\npěknou kytici pro ochuravělou. Pohřížen v myšlénkách aneb\nlépe řečeno v blahých blouzněních, uzřel dvě lidské postavy\nk němu se blížit. Zrak se mu zakalil, nohy se pod ním\ntřásly; chtěl odejiti, ale nadarmo musel se opříti o blízký\nstrom. Übohý ! poznal Nivu, kráčející pod ráměm Rifau-\ntovým. Posléze vzchopil se, a postoupil několik kročejů ku\npředu, nepromluvě ani slova k Nivě, která tímto neočeká-\nvaným setkáním-se překvapena, zarděla se studem nad vy-\nkonaným podvodem.\n(Pokračování a dokončení.)\n\nZ Rigy, dne 28. Lipna 1863.\n\n(První ruský mužský zpěv. spolek „Bajan Frant. Hofbauer.\nŠrámek. Saar.)\nZačátek jest učiněn! I Rusové mají svůj první mužský\nzpěvácký spolek a našemu městu náleží čest r» chvála, že se\nv jeho lůnu zrodil. Brandýský „Bojan\" v Čechách nalezl\nbratra na půdě ruské v našem „Bajanu\", bujarém to mužském\nzpěváckém spolku, jenž právě ministeriální potvrzení z Petro-\nhradu obdržel.\nZdejší Němci lámali si nad tím co Rusové vlastně\nzpívali budou, poněvadž až dosud takřka žádných aneb jen\nmálo číverhlasných skladeb ruských se nalézá; avšak zdárný\nČech, pan Frant Hofbauer, někdější žák Pražské varha-\nnické školy pod K. Píčem, odpomohl prozatím tomuto nedo-\nstatku a dokázal, že i Rusové mají dosti hudby, aby rusky\nzpívati mohli. Uvedl totiž několik pěkných a k tomu hodících\nse ruských písní pro mužský čtverozpěv a prorazil jimi tak,\nže ho výher „Bajana\" za svého ředitele vyvolil.\nV neděli dne 26. Lipna byla v císařské zahradě vrch-\nního gouvernéra první produkce „Bajanakterá řízením\npana Fr. Hofbauera velmi skvěle vypadla. Jak známo, na-\nznačuje jméno „Bajan\" ruského pěvce v šedověku, který\ns „Bardy\" starých Gallů velkou podobnost má, toliko s tím\nrozdílem, že „Bajan44 vedle zpěvu a básnictví Bardů též\nkrasořeěnictví v sobě obsahuje. Z té příčiny jest „Bajan\"\nco titul našeho nového spolku tím významnější, poněvadž má\núčel vedle duchovních a světských zpěvů též reěniclví\npěstovali. Zjev Bajana, jejž spolek ve své pečeti má, jest\nnárodní Rus s odkrytou hlavou, jenž na gusle hraje:\nČlenové Bajana dělí se na 4 třídy: i. výkonní pěvci\ns dobrými hlasy, kteří všechny příspěvky v stanovách určené\nplatí; 2. výkonní hostě, kteří vynikajíce dobrým hlasem,\nprostředků nemají, aby příspěvky platili a tedy bezplatně se\npřijímají; 3. milovníci zpěvu, kteří se v zpěvu nezúčastňují,\navšak všechny určené příspěvky platí; těmto členům přísluší\nhlavně právo, řečniti. 4. Členově prolektorní9 čestný tento\ntitul dostane se těm, kteří vzláštní podporou k zdaru a roz-\nkvětu „Bajana\" přispívají. Schůzky se budou jednou neb\ndvakrát za týden od 1. září až do 1. května odbývali. Spolek\n„Bajan\" čítá nyní 80 členů a stojí pod řízením pana Fr.\nHofbauera.\nY neděli tedy o 2. hod. odpoledne odebrali se členové\nBajana,44 vzavše si od starosty p. Osipova prápor, k služ-\nbám Božím do chrámu sv. Alexeje a odtamtud v slavnostném\nprůvodu jsouce doprovázeni hudbou vojenskou, do císařské\nzahrady vrchního gouvernéra.\nVe vkusně ozdobených prostorách shromáždilo se více\nnež 200 zvaných hostů, mezi nimiž něj vyšší hodnostáři úřadní,\njmenovitě též JExc. pan civilní gouvcrnér. O 4. hodině po-\nsadila se společnost k tabuli, při níž vojenská hapela střídavě\nse spolkem „Bajanem44 se slyšeli dali. „Bajan44 zpíval ně-\nkolik ruských, od Fr. Hofbaura pro mužský čtverozpěv arran-\nžovaných skladeb, z nichžío některé třikrát až čtyrykrát opa-\nkovány byly. První toast od přednosty spolku na J. Maj.\ncara ruského pronešený, byl s nadšením přijat; načež ruská\nnárodní hudba zavzněla. JExc. p. civilní gouvernér z Oetiingů\npronesl v ohnivé řeči „Slávu\" na silný vývin spolku. Od\nzakladatele spolku, pana Safranova došel z Petrohradu pí-\nsemní jehožto přednes nejvdečnější pochvaly došel.\nPan Hofbauer musel s nejprvnějšími osobnostmi na zdar spolku\npřipíjeli, a byl po tabuli od nadšených Rusů [se seslí do\nvýšky vyzdvižen a nešen.\nNa to odebrala se celá společnost do zahrady, kdež\nprůsvitný obraz „Bajana,\" pak iliuminac a ohňostroj až do\n11. hod. večer pozornost obecenstva na se poutaly, načež\nse spolek „Bajan\" hudbou doprovázen do města odebral.\nPan Hof bauer získal si o náš zpěv. spolek nemalé zá-\nsluhy: neboť v krátkém čase arranžova! přes 40 kvartett\ns ruským textem. Až spolek k větší dokonalosti dospěje,\nbude veřejně národní koncerty odbývali. K prvnímu kon-\ncertu chystá p. Hofbauer ruskou kadrylu od Ed. Nápravníka\n(vyjde u Lud. Fleischera v Praze).\nJedna z nejpřednějších hudebních nolablit jest p* Srámeky\nrodem Čech (Pražan). Pan Šrámek mluví sice česky, avšak\njak se zdá, jest jeho láska k vlasti velmi mdlá; přívrženců\nmá málo a to za příčinou jeho nevlídného se chování. Pan\nŠrámek byl zde několik let ředitelem divadla a osvědčil se\nco výtečný operní dirigent.\nZ Čechů jest zde také pan Saar, žák Alex. Drey-\nschocka, jenž zde kapelnické místo u divadla zastává. Zdaž"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.5", "texte": "se stane kapelníkem u nového divadla, ještě se najisto neví,\nponěvadž se prý pro první rok opery dávali nebudou a tedy\nžádný kapelník neustanoví.\n\nJ. Daskov.\n\nZ Prešpurku.\n(Prof J. Vávra.)\n„Dalibor\" přináší od času k času zprávy z cizích zemí,\njak naši čeští rodáci hudbu vůbec a instrumentální vzlášf roz-\nšiřují, provozují a pěstují.\nI těch několik řádků bude o iétéž thémě jednati a se-\nznámí obecenstvo české s výtečným krajanem, jenž si v krátké\ndobě velké vážnosti ve všech zdejších kruzích vydobyl. Je to\npan Jan Vávra, Cech, professor slovanské řeči a zpěvu na\nzdejší vyšší škole reální. Jeho všestranná vědecká vzdělanost\nzískala mu již dávno lásku a náklonnost jeho žáků a jeho\ndůkladná známosti v hudbě co výkonného umělce i co hudebního\nspisovatele došly všeobecného uznání.\nZdejší spolek umělců čítá ho mezi svými skutečnými\nčleny, hudební spolek zvolil ho za člena výboru spolku a za\narchiváře.\nDne 31. Lipna t. r. ukončen byl na zdejší vyšší reálce\nškolní rok slavnostným spůsobem, jenž nejen u zvaných hostů,\nnýbrž i u žáků hluboký dojem učinil. Uspořádání všeho bylo\ndůmyslné; nebof po deklamatorních přednáškách v uherské,\nslovanské a německé řeči následovaly ětverhlasové písně,\než žáci vyšší reálky vedením pana professora Jana Vávry\npřednášeli.\nPrvní číslo bylo: Hymnus od Erkla, byl vážně a tak\nprecisně přednesen, že všechny přítomné v slavnostné na-\nladění mysli uvedl. Druhé číslo: Věčnost cnosti od Rob.\nFůhrera požaduje obezřelého řízení a výborných sil a že\nohěma požadavkům dokonale vyhověno bylo, vysvitalo ze skvě-\nlého výsledku. Nadšení ředitele zpěvu a pěvců uchvátilo i\nposluchače, a jevilo se v hlučné pochvale obecenstva. Pan\nprof. Vávra zvolil bezpochyby proto tuto píseň, poněvadž\nv hudebním ohledu přesná a takřka klasická jest, a jelikož\nu vyvedení jeho veliké nesnadnosti se naskytují, a konečně\nzvolil ji proto, aby osvědčil, že jeho žáci též nesnadné a\nvelké pozornosti požadující kvartetta zpívati dovedou.\nZvláště líbily se ještě čísla : 5. „Vineta,\" sbor od Abta\n6. „Pozdrav studentův\" od Bernera 7. „Hudební květo-\nmluva\" a „Ade\" od Kuntze. Velká obratnost žáků ve zpěvu\nosvědčila se nejpatrněji ve Fuhrerově písni a v Abtově „Vi-\nnetě při první písni obdivovali jsme se jistotě žáků v in-\ntonaci a provedení, při druhém sboru krásnému pianu a\ncrescendu, kteréžto vlastnosti se jen od routinovaných a velmi\nzběhlých žáků požadovali mohou. Ze všeho vysvitá, že jen\nvýtečné a obezřelé řízení takových skvělých úspěchů do-\nsíci může.\nZa tou příčinou zaznamenávám tyto výsledky našeho\nvýtečného krajana do hudebních listů naší vlasti, aby se obe-\ncenstvo české dovědělo, že statný syn Čechie v cizích ze-\nmích svou mateřštinu a své přirozené dědictví hudbu\npilně pěstuje a rozšiřuje. Jsem jist, že se mu lásky a váž-\nnosti, kterých zde požívá, iv jeho vlasti od všech přátel\numění dostane. Sláva mu ! ?? ?\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Cech a Moravy.\n\nZ Českých Budějovic, 29. července 1863. (Ženský\nzpěv. spolek.) Opět jest naše město o jeden spolek bohatší,\na sice, který nejméně očekáván byl. Ženský zpěv. spolek\ntřetí to a dle samostatnosti první to v Čechách. V řízení a\ncvičení spolku toho uvázal se pan Josef Eil, muž to zajisté\ndokonalý a činný, což nám ručí, že pevnou rukou povede spo-\njek ku předu, by v stejné řadě stál vedle jiných mužských spolků\nčeských. A jak statně si tento spolek počíná, jest důkazem\njeho první vystoupení, při slavném otevření místností zdejší\njaré „besedy.\" Milo bylo se podívat, když ty slečinky as 30\nse svým panem ředitelem v čele, okolo 9. hodiny do sálu Be-\nsedy vstoupily, všechny v bílých šatech s červenými odznaky,\nv skutku radostné to překvapení bylo, nad těmito novými\nhezkými zpěvačkami. K jedenácté hodině přednesly za všeobecné\npozornosti na ten krátký čas svého cvičení velmi dovedně a\nskvěle člyrhlasý sbor: „Slovanka jsem s duší s tělem.\" Hlučné,\nradostné a nadšené tleskání bylo odměnou tohoto prvního vy-\nstoupení a může těm spanilým dívkám k dalšímu pokroku a\nvytrvání pokynutím býti. Píseň se musela na všeobecnou žá-\ndost ještě opakovali. Konečně nemůžem ještě opomenout, panu\nJos. Esi lov i, řediteli, naše srdečné díky za neůbonnou obětavost\n& příťiolivost tímto veřejně vzdáti, jakož i těm spanilým div-\nkám na zdar provolati. Jednatelem ženského zpěv. spolku jest\nhorlivý p. Ant Vojta. 0 slavnostuém otevření místností\nbesedy Vám již zajisté Vás stálý dopisovatel obšírnější zprávu\nzaslal.\nZ Polné dne 23. července. (Beseda k oslaveni\nzaražení čtenářského spolku dne 19. ceivence\n1863.) Konečně došly naše již dvakrát opravené stanovy čte-\nnářské besedy vyššího stvrzení. Hned po obdržení jich usnesl\nse spolek k nové volbě přikročit, anto výbor jen prozatímně\nzvolen byl. \\olba se odbývala v místnostech spolkových dne\n12. Lipna b. r. a výsledek její jest následující : Za před-\nsedu zvolen jest pan Ant. S mi d t, za místopředsedu pan Ad.\nV ar h á ne k, za pokladníka pan Ondřej Sedlák; za výbory\npánové: Valenta, Rašín, Lud. Klusáček, Ant. Klusáček, řraot.\nJanda, Ant. Sadil a J. Sequenc. Hned po volbě ujednáno bylo,\nže se otevření čtenářského spolku slavně zařídí, totiž : zpěvní\na hudební zábavou, po které následovali má tanec, na den\n19. Lipna b. r. Beseda, při níž zpěv. spolek „Čestmír\"\núčinkoval, byla odbývána v místnosti divadelní a vypadla skvěle.\nNa jevišti stála ověnčená podobizna Jeho Veličenství císaře Ra-\nkouskéhé, plamenem ozářena, a při vyhrnutí opony zavzněla\nhymna Rakouská, hudbou doprovázena, načež provolávána\nkrát sláva ! Nyní měl býti přednesen proslov od Jíl. Jahna\npanem Šmidtem co předsedou, nebyl ale °d pana okresního"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.6", "texte": "povolen; pak následovalo: Ouvertura „Odpadlý od\nsrdce,u sbor od Křížkovskébo „Svoji k svému,\" píseň s prů-\nvodem piana od Lud, Procházky „Odvedeného prosba\"\nod Křížkovskébo Ouvertura „Ach, kýž jsem zpěvným\nptáčkem,\" dvojzpěv „Loučení,\" píseň z věnce od Chroe-\nlenského „Hlahol,\" pochod od Rendla „Kde domov\nmuj ?\" Ku konci následoval tanec.\n\n—v—\n\nJ. Š.\nZe Skutče. (Svěcení praporu a výlety zpěv.\nspolku „Rubeše.\") Po drahný cas již nepřinesl „Dalibor\"\nodtud žádné zprávy, jako by u nás veškerý život byl utichl\na zpěvácký spolek „Rubeš\" všeho působení se byl vzdal.\nSpolek nás, dosáhnuv' od c* k. místodržitelství potvrzení na-\nvržených stanov a svoliv ve valné hromadě nový výbor, doka-\nzuje protivníkům, jenž snahy zpěváckých spolků vůbec zúmy-\nmyslně aneb spíše z nevědomosti podezřívají, pak všem ducha\ncasu pochopit! nemohoucím, že ve zpěvu naše spása, naše\nvelmoc leží. Vedle zpěvu pěstuje zároveň „Rubeš\" vzájem-\nnost bratrskou s vňkolními spolky, s nimiž se při výletech\nscházívá. Tak učinil na vyzvání Chrasteckého spolku 18. května\nvýlet do Podskalí. Zde v malebném, vysokými skalami\nověnčeném údolí zpívali oba spolkové, po bratrsku se pozdra-\nvivše a uvítavše, sbory, které četně shromážděné obecenstvo\npotleskem sprovázelo, zde bavili se všichni srdečně a nenu-\ncené, a teprv když slunce za hory se bylo skrylo, nastoupila\nse cesta zpáteční. Den 4. června, slavnost to Božího těla,\nstal se pro spolek náš památným ; světil se totiž téhož dne\nprapor hlavním přičiněním nynějšího horlivého předsedy pana\nVlacha opatřený. Prapor ten sestává z červené, bílé a modré\nvlněné látky; na jedné straně jest městským znakem, rozpol-\ntěným to štítem na poio bíle, na po!o černě barveným, ozdo-\nben ; na druhé pak straně vyvedeno jest velkými písmeny\njméno „Rubeš.\" Na Boží tělo po 9. hodině byl prapor z obydlí\npana předsedy praporeěníkem p. Přibyslavským mezi zpěváky v řa-\ndách sestavené vynesen, při víření bubnů, zvucích pochodu\nz národních písní a ranách z hmoždířů skrze zástupy shromáž-\nděného lidstva do kostela nesen, kdež pro něj zvláštní místo\nupraveno bylo. Dříve, než ku svěcení se přistoupilo, zazpíval\nspolek „Otce náš\" od Brazilského velmi zdařile. Když dů-\nstojný pan děkan s assistujícími veleb. pp. kaplany církevní ob-\nřady byl vykonal, zatloukány byly paními kmotrami s hesly\n„láska k Bohu\" „láska k vlasti\" „láska k zpěvu\" do\nlyce praporu hřebíky. Při zarážení hřebíků velebným ducho-\nvenstvem, okresním představenstvem a j. zpívaly dívky velmi\ndojemně píseň „Vzpomeň, ó královno milá.\" Po tom držel\npan děkan řeě, v níž podotknul, aby spolek prapor nyní po-\nsvěcený vždy v uctivosti měl, zbožné, šlechetné a vlastenecké\ncity zpěvem budil, a odevzdal jej na to do rukou praporecní-\nkových. Za praporem poprvé kráčel spolek mužský i dívčí\npři slavném průvodu, který každoročně o Božím těle po ná-\nměstí k čtyřem oltářům tuto vystaveným se übírá. Odpňldne\ntéhož dne ztrávil spolek příjemným spňsobem na blízkém Rychm-\nburku, kamž jej hudba a veliký zástup lidí byl doprovázel.\nV knížecí zahradě předneseny byly sbory: „Staročeská\" od\nSkroupa „Píseň cestujících po vlasti\" od Abta „Sumá-\nván\" od Jirgesa. Po ukončené utěšené zábavě chystali se všickni\nk odchodu, tu vystoupil tamnější pan farář Brychta a vypočí-\ntával v delší reci zásluhy, jakých si byl Smil Flaška z Par-\ndubic a pán na Rychmburce o národ a literaturu českou získal.\nNa řec tu übírali se všichni, podařené zábavě se těšíce, za\npraporem domů. Dne 14. června podnikl opět spolek „Ru-\nbeš\" výlet do překrásného, romantickými krásami honosícího-se\núžlabí sv.-Anenského, v němž kaple sv. Anny a lázně se na-\nchází. Tam dostavil se též spolek Chrasteeký a Lužský. Ac\npočasí nepříznivé bylo a mraky stále deštěm hrozily, braly také\nnaše jaré dívky ve výletu tom podílu. Po příchodu na určené\nmísto odebrali se všichni do kaple, kdež dívčí sbor zapěl píseň\n„Zpomeů, ó královno milá,\" mužský pak spolek zazpíval pí-\nseň sv. Vojtěcha. Jak mile déšť jen poněkud ustál, shromáž-\ndili se členové všech tří spolků pod šírým nebem kolem pra-\nporů a zpívali buď společně neb střídavě sbory : „Zpěv český\"\n„Žežulinka\" „Naprej\" „Já jsem Slovan\" „Marné\nvýstrahy\" aj. Teprv k večeru opět rozloučili se spolkové »\nkráčeli s \\eselou myslí do domova svého. Zmínky hoden\ntaké výlet uspořádaný dne 12. července do nedalekého háje,\n„Horka41 zvaného. Zde přednesly také dívky velmi dobře „Pí-\nseň Čecha44 a Škroupovo „Povzbuzení ku zpěvu\" vedle jiných,\nmužským spolkem zdařile provedených sborů. Mimo to byly\ndeklamace Rubešovy „Jindy a nyní\" a „Chvála malých\" vý-\nborně předneseny a hlučným potleskem odměněny. Spolek\n„Rubeš\" zastoupen byl většinou clenu též při svěcení pra-\nporu v Chrudimi a Vysokém Mýtě. Ku konci dopisu svého\nmusím se zmínili, že slavnost Rubešová v měsíci srpnu\nb. r. odbývati se nebude. Právě toho casu, na který\nslavnost ta určena byla, budou se ve vůkolních městech Lito-\nmyšli a Policce prapory světití a mimo to nutno jest, abychom\nse ku pěvecké slavnosti v Brně řádně připravovali as jinými\nspolky českými v hojném poctu se dostavili. Jak jsem do-\nslechl, bude se slavnost Rubešová 6. září odbývati.\nLze očekávali, že zpěvácké spolky při ní co nejčetněji zastou-\npeny budou.\n\nZ ciziny.\n—b.\nZ Bílé Církve v Banátě. (Martin Nováček. —*\nČeská hudební společnost.) Dne 26. Lipna 1863 od-\nbývala se zde veliká slavnost; bylat instalace našeho probošta,\njíž přítomen byl Temešvárský biskup Bona, při čemž náš statný\nředitel kůru, pan Martin Nováček Webrovu mši s velkým\norkestrem asi padesáti spoluúčinkujících výborně provedl.\nK té slavnosti složil p. M. Nováček, zvláště patřící ofřerto-\nnům pro smíšený sbor s průvodem orkestru, taktéž graduale\npro mužské hlasy, lesní roh, čello a flétnu s doprovázením or-\nkestru. Provedení všech skladeb bylo nanejvýš neúhonné a\ntak zdařilé, že se i staří nepamatují, že by zde něco podob-\nného byli slyšeli. Pan Martin Nováček jest, jak již snad\nznámo, Čech a nadaný skladatel nejen církevních, aiebrž &\nsvětských skladeb, jmenovitě sborů, a bylo by žádoucno, aby\njeho musa hodně plodů vlasti česko poskytovala. Před ně-\nkolika dny zavítala k nám dobrá česká hudební společ-\nnost a do hostince, kdež ona hrála, sešlo se mnoho Cechňr\na zpívalo se česky až do rána.\n\nkronika zpĕváckých spolků.\n*** Výbor slavnostní k odbývání památky Ru-\nbe šo vy ve Skutči zaslal nám následující provolání: Pě-\nvecký pozdrav Českoslovanským zpěváckýra spolkům! Před\ndrahnou dobou již oznámil podepsaný výbor v listech veřej-\nných slavnost památky Rubešovy ve Skutči, při níž přeneseny\nbudou ostatky oslavence na místo pomníku a památní deska se\nzasadí na dům, v němž tento šlechetného ducha byl vypustil.\nPo překonaných překážkách doba slavnosti určena jest na\nden 6. září t. r. a rychle se blíží. Netřeba nám dále odů-\nvodňovali, kterak žádoucno jest, aby i tato slavnost národa\nnašeho i oslavence samého byla důstojná. Uznávajíce však sla-\nbost vlastních sil k provedení úlohy tak veliké, vyzýváme slavné\nspolky zpěvácké, aby co možná nejhorlivějším súčastněním-se\nv této slavnosti nám zdárné rozluštění úlohy naší umožnili rá-\nčili. Český jarý zpěv nechf slaví národa pěvce! Víme\ndobře, jakých obětí naši spolkové zpěváčtí již národu přiaesli,\nvíme předobřě, jak četných a důležitých letos jim již bylo a\nbude provést! úkolu: avšak myslíme, že oslavení důstojné mi-\nláčka národa Frant. Jaromíra Rubeše je dosti mocnou\npákou, aby i při slavnosti této naši spolkové zpěváčtí osvěd-\nčili nezlomnou vytrvalost « vznešené nadšení pro posvátné zá-\njmy národní. Slavností touto mát celý národ splatili veliký"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.7", "texte": "dluh vděčnosti svému pěvci, miláčku lidu: Rubešovi.—\nProgram pěvecký jest tento : Při smuteční slavnosti: 1. Píseň\npři hrobu od Soukupa. 2. Sbor „Slyš nás, Pane náš vše-\nmohoucí,\" 3. Sbor „Salvě Regina.\" 4. Sbor „Animas\nďdeJium, Před odhalením památné desky píseň sv. Vojtěcha.\nPři slavnostní besedě: 1. Sbor „Má otčina\" od Slavíka.\n2. Sbor „Zpomínky Jinošické\" na slova Fr. J. Rubeše, slo-\nžil V. Hořejšek. 3. Sbor „Cikání\" od Vogla 4. „Zpo~\nminka,\" slova od Fr. Rubeše, pro ženské a mužské hlasy slo-\nžil Hnilička. 5. Sbor „Rěvám českým\" na slova Fr. J. Ku-\nbeše, složil a zpěv. spolku „Rubeš\" věnoval Ant. Forster.\n6. Sbor „Labe, nese Labe\" od J. Bergmanoa. Slavné zpě-\nváeké spolky prosíme, aby nám o neznámé sobě sbory co nej-\ndříve dopsali a také do 16. srpna oznámili, kolika členy v slav-\nnosti naší se súčastní, abychom v čas o übytování a pohoštění\nse postarali mohli. Vyzývajíce ještě jedenkráte bujaré pěvce\nčeskoslovanské k hojnému súčastnění-se v tomto díle národním,\ndoufáme pevně, že naše prosby skvělý ověnčí výsledek. Po-\ndrobný program celé slavnosti uveřejní se později.\nVe Skutči, 28. července 1863. Výbor slavnostní.\nZpěvácký spolek „Ú slavan\" v Blatné\nbude v neděli dne !S©# SS?pna} nikoliv 23. srpna 1863,\njak novinami oznámeno bylo, - slaviti svěcení praporu.\nSlavnost tato bude odbývána v následujícím pořádku : V ne-\nděli o 10. hodině dopoledne konáno bude svěcení praporu na\nnáměstí u sochy P. Marie, při čemž všichni k slavnosti pří-\nchozí členové slavných zpěváckých spolků píseň sv. Vojtěcha\nzpívali budou. Po svěcení bude čtena mše sv. v chrámu Páně,\npři které se bode mše od L. Zvonaře zpívali. Po skončených\nslužbách božích půjdou zpěváčtí spolkové ku hrobu zvěčnělého\nJ. P. Koubka, kde se tichá modlitba vykoná, a pak „Olče\nnáš\" od Bradského zapěje. Odiuď odeberou se zpěváčtí spol-\nkové ku společnému stolování do hostince „u bílého lva.\" Za\npříznivého počasí bude odbývána pěvecká zábava v panské oboře\no 5 hodině; za nepříznivého však počasí v sále „u bílého\nlva\" o 6. hodině. Program jest následující: 1. „Naše pro-\nbuzení\" od L. Procházky 2. „Rekův sen\" od K. Slavíka\n3. „Gdě je slavská domovina\" od Vintra 4. „Má otčina\"\nod K. Slavíka. 5. „Zpěv jinochů\" od Vogla 6. „Na\nPrahu\" od Veita 7. „Vltavo!\" od Vogla „Kde domov\nmůj ?\" od Skroupa. V sobotu dne 22. srpna bude se spo-\nlečná zkouška o 7. hodině odbývali,\n*** Zpěv. spolek „Vlastimil\" v Litomyšli od-\nbývá dne 16. srpna t. r. svěcení svého praporu, jakož i 600-\nletoo památku povýšení Litomyšle za město i posvátnou pa-\nmátku sv. Cyril-Methodějskou. Program : V 9 hodin ráno\nslavný obřad církevní na náměstí, při kterémž údové všech\npřítomných spolků zpěváckých píseň sv. Vojtěcha zpívali budou.\nV 10 hodin slavná inše sv. v děkanském chrámu Páně, při niž\n„Vlastimil\" Haslingrovu vokální mši přednese. 0 půl i2.\nhodině společná zkouška k produkci v sále „u medvěda.\" Od-\npoledne ve 4 hodiny společný pochod na Karlov, kdež se ná-\nsledující skladby provedou. 1. „Dcerám českým„ od Gornera.\n2. „Na Prahu\" od Veita. 3. „Vše jen k i chvále vlasti a krále\"\nod Jdena. 4.„0 vlasti má\" od Slavíka. 5. „Láska\" (dvoj-\nsbor) od Zoíloera. „Český zpěv\" od Kallivody. 7. „Kde\ndomov můj ?\" od Fr. S kroupa. V 7 hodin večír započne na\nKarlově taneční zábava. Vstupného do koncertu za osobu 20\nkr., do plesu 60 kr., za dítky platí se do koncertu 10 kr.\nPěvci ani do koncertu ani do plesu vstupného neplatí.\nVýbor slavnostní.\n*£* Prostějovský spolek zpěvá c k ý „Orlice\"\nrozeslal tištěné stanovy své, jakož i zvláštní pozvání k přízniv-\ncům zpěvu národního, aby buďto co výkonní aneb co přispí-\nvající údové k spolku přistoupili a v případu poslednějším co\nceloroční příspěvek pro 1 osobu 1 zh, pro celou rodinu 2 zl.\npanu Karlu Novotnému, pokladníku zpěv. spolku „Orlice\"\nv Prostějově, zaslali. Lze se nadíti, že při tak skrovném pří-\nstupném značný počet přispívajících údů k tomu zpěv. spolku\nse přihlásí. I přáli bychom srdečně, aby ši slovanský zpě-\nvácký spolek v Prostějově pevné půdy získal a budoucnost svou\npojistil, což se ovšem toliko vydatnou podporou horlivých Vla-\nstimilů stati může. Nynější snaha tohoto mladého spolku smě-\nřuje k tomu, aby si zřídil slušný prapor co odznak sjednoce-\nnosti, svornosti a statečnosti. Jak se dovídáme, hodlá značný\npočet clenu Prostějovské „Orlice\" sučastniti se velkolepé pě-\nvecké slavnosti v měsíci srpnu, ku kteréž by pěvci již rádi\ns vlastním praporem svým do Brna zavítali.\n*** Zpěvácký spolek „Jaroslav\" v Lomnici\n(kraje Budějovického) odbýval včera dne 9. srpna 1863 svě-\ncení svého praporu. Program byl následovní : Oddělení !.\nSlavnostní proslov. 0 10. hodině začátek svěcení praporu\nna náměstí. Píseň sv. Vojtěcha. Slavnostní řeě. Prů-\nvod do chrámu Páně k službám Božím. Oddělení 11. O 3.\nhodině odpoledne začátek zpěvních a hudebních produkcí : I*\n„Naprej\" od Jenka. 2. Ouvertura k opeře „hrabě z Essexu\"\nod Mercandante. 3. „Odpadlý od srdce\" od Křížkovského.\n4. „Na Prahu\" od J. V. Veita. 4. Kavatina z opery „Car\na tesař\" od Lortzinga. 6. „Láska\" od Cherubiniho. 7.\n„Lovecká\" od Maška. 8. Směs z národních písní. Od-\ndělení 111. V 8 hodin taneční zábava a deklamace.\n*** Zpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi uspo-\nřádal dne 6. srpna 1863 \\\\ sále „u králeviče\" hudební zábavu\nspoluůčinkováním pianistky sl. Albíny Steinertovy. Pro-\ngram byl následující: í. 1. Ouvertura 2. „Reformátoři,\"\nsbor od Zoíloera. 3. Polonaise od Liszta, cis. 11., přednáší\nslečna Alb. Stťinerfcova. 4. „Opuštěný,\" píseň s doprováze-\nním piana na slova B. Jablonského od Frant. Kavána 5.\n„Šumavan,\" sbor od P. Jiřgesa. 11. 6. „Vávra,\" komický\nsbor od Nápravníka 7. Fantasie „la Somnambula\" od Thal-\nberga, op. 46., přednese si. Steioertova. 8. „Růže,\" píseň\ns doprovázením piana od Vojtěcha Preislera „Modlitba země,\"\nsbor od Zdllnera. ,\n*** Spojené zpěv. spo I k y Čáslav sk ý „Kov á řtC\na Kutnohorský „Tyl\" uspořádali dne 9. srpna 1863 výlet\ndo háje blíže Třebešic (na tak zvaný Gloriet). Program zpěvů,\njež oba spolky společně přednášely, byl následující: 1. „Naše\nprobuzení\" od Lud. Procházky. 2. „Pochod\" od AI. Strebla. 3.\n„Píseň Sumavanů\" od Jirgesa. 4. „Vávra\" od Ed. Nápravníka.\n5. „Těšme se blahou naději\" od Ferd. Hellera. 6. „Píseň ce-\nstujících po vlasti\" od A bia. 7. „Naprej,\" pochod od Jenka.\n8. „Kde domov můj?\" od Škroupa. Mezi jednotlivými zpěvy\npřednášela Čáslavská kapela hudební skladby.\n*%* Zpěvácký spolek Humpolecký „Čech a\nLech\" slavili bude svěcení praporu dne 30. srpna. Program\nslavnosti příště.\nV Golc o v u Jeníkově zaražen jest též zpěvácký\nspolek., jenž přijal jméno „Václav.\" Stanovy jeho došly již\nmístodi žitelského potvrzení.\n*** Zpěvácký spolek v Počátkách podnikl dne\n9. srpna 6. r. výlet do lázní sv. Kateřiny, kdež se výroční\npamátka svěcení praporu slavila. Za tou příčinou zval nejen\nvukolní spolky zpěváeké, nýbrž i všecky milovníky zpěvu.\n%«* Pan Frant. Janda, technický učitel na reální\nškole v Pardubicích, zařizuje tam ženský zpěvácký spolek a\nkojíme se nadějí, že při jeho horlivosti a vytrvalosti jakož i\npři dobré vůli spaniloinyslných dívek Pardubických podniknutí\nto se podaří.\n*** Ženský zpěv. spolek vSušicích vedením pana\nGornera k utěšení rozkvétá a hodlá uspořádali o prázdninách\nvýlet na Svatobor do lázní Vodolenských.\n\nOchotnická divadla.\nNa ochotnickém divadle v Zbirově dávaly\nse k dobrému účeli dne 9. srpna veselohry: „Dvě postele"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630810-01.1.8", "texte": "v jednom pokoji\" „Černý Petr\" a „Rekrutýrka v Ko-\ncourkově.\"\n\nZ Prahy.\n\n—t—\n— Theoreticko-praktické zkoušky žáků varhanické\nškoly obou roků odbývaly se dne 30. Lipna 1863\nv místnostech ústavu. Žáci prvního roku pod prof. Blaž-\nkem odpovídali na otázky z harmonie jim předložené obratně\na dokázali i zručným vypracováním rozličných příkladu na ta-\nbuli, že jsou účastni výborné methody páoě Blažkovy. Zvláště\nslušno jmenovati co žáky nadané a pilné Alex. Karla\nHenricha, Karla Karasa, Ant. Martinky, Fr. Ondříčka a Jul.\nWinklera. Z těchto doprovázel Fr. Ondříček na varhany\noctetto H-moll od A. Caldary, Karel Martinka Hymnus D-dur\nod W. A. Mozarta, Alex. Holý dvojzpěv ze „Stabat mater\" od\nAstorgy a Karel Karas Quoniam s fugatem na Amen z velké\nmše B-dur od F. Brixiho. Zkouška žáků druhého roku pod\nřed. Jos. Krejčím nevypadla tak dobře, jak druhdy pod ře-\nditelem Píčem ; zvláště zdají se modulace býti Achillovou\npatou všech žáků druhého roku; bylyt s málo výminkami\nslabé. Co se pokusu komposičních žáků druhého roku do-\ntýče, byly praeludium Karla Ulbrichta a pak fuga D-dur od\nJindř. Vacka práce oejzdařilejsí; méně zdařilé bylo praeludium\nEs-dur od Šedivého a fuga G-moli od Jana Malata. Ku konci\npřednášeli žáci skladby s obligátním pedálem. Mezi žáky le-\ntošního roku objevil se též na programu pan Dr. rytíř L. Ze-\nleňski, jenž již před dvěma lety varhanickou školu absolvoval,\na již tehdáž trio od Š, Bacha přednášel. Divíme se velice, jak\nmůže ředitel Krejčí dávno jíž absolvované žáky ke hře připu-\nstiti ; vždyť ti nemohou býti žádným měřítkem při posuzováoí\nprospěchu žáků varhanické školy, kteří letos absolvovali, a je-\ndnání takové nemůžeme si jinak vysvěliti, než že pan ředitel\nza jeden rok si žádného žáka ve hře vycvičiti nemůže neb ne-\ndovede a že tedy k absolvovaným útočiště bráti musí. Tak\ndaleko to již přišlo s varhanickou školou ! Tedy pan Zeleňski\nmusel slávě pana Krejčího na nohy pomoci a přednášel na\nvarhany první velkou sonátu o třech klávesnicích od Jos. Krej-\nčího op. 34 (nová). Nevíme vlastně, co to slovíčko „nová\"\nmá znamenati; nebol neznáme žádnou starou první sonátu\nod Krejčího. Ostatně hrál p. Zeleňski velmi zběhle těžkou\ntuto sonátu a dokázal, že se nadaný umělec při pilných stu-\ndiích za 1 rok více než za tři léta může naučiti. Jind. Vacek\nhrál pěkně 2 předehry chorální a velkou fugu H-moll od Seb.\nBacha ; taktéž Jos. Šedivý nepatrnou chorální předehru od M.\nFischera a velkou krásnou fugu jméno „Bach\" od Schumanna.\nJan Malat přednášel passagagliu do C-moll od Šeb. Bacha\npracně, nebol skladba ta převyšuje jeho síly. Chvalně počínal\nsi Karel Ulbricht, jenž koncertní variace od Řinka slušně pro-\nvedl. Odměnami poctěni byli následující žáci: Jan Malat\nprvní, Jind. Vacek druhou, Karel Ulbricht třetí a Josef\nŠedivý čtvrtou. Výsledek zkoušek nebyl takový, jakýž jsme\nprávem očekávat! mohli.\n\n— Koncertní zábava, kterouž pan Ferd. Heller\nve čtvrtek dne 23. iipna na ostrově střeleckém uspořádal, ne-\ndošla pro nepříznivé počasí takého účastenství, jakého\nopravdu zasluhovala. V zábavě této účinkoval „Hlahol\" a pro-\nvedl následující sbory: Na „Prahu\" od V. J. Veita, chór\nstrzefców od W. Ze í e ň sk é b o, pochod z národních písní\nod Bendla, „Zbezpecení,\" sbor od L. Procházky, vítězný\npochod z opery „Záboj\" od J. L. Z v on aře, „Vzhůru ku zpěvu,\"\ndvojsbor od Ed. Ná právníka; „píseň o vlasti\" od J. L. Zvo-\nnaře; „Vlasti,\" dvojsbor od Procházky. Jelikož již mnoho\nclenu „Hlaholu\" na prázdniny se odebralo, byl tentokráte sla-\nběji zastoupen ; provedl však všecky sbory s náležitou správ-\nností. Že by tak mnohý sbor v sále lépe se byl vyjímal než\npod šírým nebem, nedá se upříti; nicméně došly některé sbory\nvelké obliby, jmenovitě pochod z národních písní, sbor střel-\ncův, vítězný pochod ze „Záboje\" a mnohé jiné. Po Nápráv-\nníkově sboru strhl se liják a zábava byla přerušena. Mezi\npřítomnými hosty nacházel se p. H. Vojáček z Petrohradu a\np. Mráček t Ameriky.\nPan Ferd. Náprstek vypisuje cenu 100 zl. r. é.\ns dvěma akcessi ty po 30 zl. a 20 zl. r. c. za původní\njednoaktové veselohry. Veselohry mohou býti buď veršem neh\nprosou sepsány. Lhůta k zaslání veseloher trvá až do listop.\n1863. Soudcové jsou pp. J. Neruda, P. Švanda a Vávra-Ha-\nštalský. Rukopisy veseloher zasýlány buďtež p. Ferd. Náprst-\nkovi, cis. 292—11. Černý pivovár. Dále vypisuje p. Náprstek\ncenu 607 zl. s dvěma akcessity po 100 zl. a 50 zl. na se-\npsání původních historických dramat z dějin slovan-\nských. Lhůta k zásylce trvá do 30. dubna 1864. Soudcové\njsou: pp. Dr. Lad. Rieger, Dr. Šohaj, V. Vávra-Haštalský,\nVrlátko, prof. Zelený. Rukopisy dramat nechl se zasýlají pantt\nFerd. Náprstku cis. 292—11.\nSlečna Alojsie Blažkova engažována jest od roku\n1864 s velmi příznivými výminkami u dvorní opery v Mnichově.\nPan Ješko, kapelník u c. k. pěšího pluku Wern-\nharda, Pražanům snad ještě v dobré paměti, zemřel v Mohuči\nn. R. dne 31. m.m.\nPan Josef Mašner, bývalý žák Pražského konser-\nvatoria, engažován jest u cis. divadla v Tiflisu (v asiatském\nRusku), kaniž se dne 4. t. m. odebral.\nHudební literatura. Nákladem Ludevíta F1 eisch e r*\nv Praze vyšly právě následující nové skladby: „Pozdrav\nČeškám,\" fantasie na písně české pro piano od Jos. 111 ner a,\nskladatele velmi oblíbené fantasie „Čechův sen;\" dále „U po-\nminka na Habr o vany,\" fantasie pro piano od Jos. Illnera.\nPrvní stojí 1 zl., druhá 80 kr. Obě tyto fantasie vynikají\nobratným zosnováním a spracováním a dojdou zajisté velké\nobliby. Neméně zajímavé skladby jsou dva kusy pro piano\n„Otázka a od po věd\" od Griinbergra (60 kr.) Záslužná\npráce jest Romance a Capriccio pro piano od rytíře Sa-\nvenaua (l zl. 60 kr.) V tomtéž skladě vyjdou co nevidět\ntři písně od Záhorského, jakož i nové sbory, na kteréi\njiž napřed obecenstvo upozorňujeme. „Tři sbory pro\nmužský sbor\" jest titul nových z písní národních uvitých po-\nchodů od Karla Bendla, které „Záboji\" Sedlcanskému vě-\nnovány jsou. Pochody tyto jsou snadno k vyvedení a vynikají\npřirozeným a pěkným vedením hlasů a hodí se výborně k vý-\nletům. Stojí 1 zl. 20 kr. v kněkupectvícb, u skladatele pana\nBendla (v Praze cis. 187—II.) toliko 95 kr. Zajímavý jest\ntéž nově vyšlý vlastenecký sbor „Svoji k svému\" od Karla\nBendla. Dobré pojmutí slov a vyjádření jich hudbou, ráznost\na ušlechtilost myšlének jsou vlastnosti tohoto sboru, jejž k slav-\nnostem odporucujeme. Stojí v kněhkupectvích 1 zl., u skladatele\nvšak 90 kr.\nNákladem Šálka a Wetzlera vyšla právě pěkná skladba:\nKádry la z horvátských písní národních, pro sbor mužský\nsestavil Slav. Lžičař, jižto zpěv. spolek „Kolo\" v Zábrebé\nvydal. Kadryla tato je obratně z písní horvátských sestavena\na vyniká přiměřeným a snadným vedením hlasů, čímž jest všem\nceskosiovanským zpěv. spolkům přístupna.\n\nListárna.\nSlav. zpěv. spolku v Lomnicí. Pan Hynek My-\nkura, co předseda zpěv, spolku byl na objednacím lístku nk\n2 exemp. „Průvodce\" podepsán. Pánům hudebníkům.\nV naší kanceláři leží na skladě krásné housle od mistra Strnada\nv ceně 100 zl. Panu J. V. Mast... v Lomnici. Ne-\nobdrželi jsme ničehož."}]}