{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_sha256": "e2821619200a35f1117d067b85dd69e2c8d31e0b2f67f8a2492fcf83e655af3c", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/09/10_01/bmtnabd_1863-09-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201", "page_fin": "202", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.1", "titre_corps": "O zpěváckých spolcích spolkům zpěváckým. Několik úvah přítele spolků zpěváckých.", "titre_sommaire": "O zpěváckých spolcích spolkům zpěváckým. Několik úvah přítele spolků zpěváckých.", "signature_source": "Pravdmil", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4061, "texte": "O zpěváckých spolcích spolkům zpěváckým.\nNěkolik úvah přítele spolků zpěváckých.\n\nI.\nUtěšené rozmáhání-se spolků zpěváckých ve vlastech\nčeskoslovariských je zajisté radostným důkazem, že národ\nnás nehonosí se nadarmo hudebním věhlasem a že v lůně\nsvém hojných chová sil, aby tuto pověst vždy důstojně činy\niv době přítomné osvědčil.\nRozhlédneme-ii se po naší národní činnosti v oboru umění\nhudebního za dnů našich, tu bez odporu musíme doznali, že\nv popředí celého ruchu a veškeré této činnosti stojí naše\nspolky zpěvácké a tím se též vysvětluje, kterak nutno jest\nku poměrům a ku zdaru těchto jednot bez ustání přihlížet! a\nčinnost jejich vytrvale nestrannou úvahou stopovati.\nPrávě že našim spolkům zpěváckým i se stanoviska\numění i se stanoviska národního a společenského takové váhy\npřikládáme, právě proto zamýšlíme v následujícím pojednání\nponěkud rozebrati vnitřní poměry těchto spolků a upozornit\nna chorobnost jich tu a tam již se zjevující, vedeni jsouce\nzásadou, ze lépe vlastní chyby v cas poznat a napravil,\nnežli za liché samosalby hovět hlíze a neodchyloval\nse od dráhy, anaž může věsti k záhubě.\nNepřeceňujme a nepodceňujme své síly a vždy se jen\nsnažme seznat pravou podstatu poměrů v svých. To poznání\nje pevným základem vývoje.\nZprávy o činnosti našich spolků zpěváckých překypují\ntéměř vždy nadseností a zanícením, vše je tak růžové,\ntak jasné a bujné, nikde ani nováčka avšak pohlédněme\nv skutečnost. Všude vidíme enthusiasmus , nikde chladnou\nobjektivnost. Zaražení spolků zpěváckých se stalo, abychom\npoužili názvu obrazného, ušlechtilou módou. Hanba městu,\njež by se nemohlo honosit spolkem zpěváckým, a zdá se nám\nskutečně, že za nedlouho u nás málo bude takovýchto měst.\nSpolek se obyčejně velmi snadně zarazí, Všude se\nnalezne několik horlivců pro věc, jež utvoří střed, k němu\nse přidá pak několik kandidátů hodností spolkových a tak\nznenáhla roste za první doby spolek jako lavina.\nZadají se stanovy. Potvrzení trvá trochu dlouho. Mnozí\njiž reptají. Stav prozatimný je spolku nebezpečný. Bez au-\nv\ntority nemá žádná společnost vůbec pevného trvání. Činnost\nspolku jen se vleče a vše se omlouvá stavem prozatimným,\njen až stanovy stvrzení dojdou, pak to bude jinak.\nCvičby se navštěvují velmi špatně a jen když se jedná\nbud o uspořádání besedy neb nějakého výletu, tu se jeví či-\nlejší účastenství. Slovem, v spolku panuje bezvládí a zdá\nse nám, že právě takováto nesprávnost v stavu prozatimnérn\nvede k smutným důslednostem v stavu skutečném.\nNávyk nepořádku se tak nesnadno vyměšuje jako se\nnesnadno řád a disciplina v takovýchto spolcích ujímá.\nProto máme za to, že nejlépe jest činnost spolků po-\ntvrzením stanov, tedy již co spolku skutečného vždy započiti,\na tak se vyhnouti nebezpečím, jimiž stav prozatimný trvání\na rozkvětu spolků zahrožuje.\nBez pravého zanícení pro vysoký cíl spolku nelze\ndojili nikdy žádoucích výsledků. Láskou musí každý při-\nlnout k praporu, jejž vztyčil, a jen poměry buď slušnosti neb\nveřejnosti nesmí jej donucovati k setrvání, byla by to jen\nmechanicky seřaděná hmota a ne organicky žijící a se vyvi-\nnující celek.\nLáska k umění a k vlasti je a musí býti nejmoc-\nnějsím a nejpevnějsím pojidlem spolků zpěváckých.\nVše ostatní je vetché a marné.\nPředstih s městy jinými, bažení po zevnějším jen lesku\na p. nedostačí ani k pevnému zaražení ani k udržení spolků\nzpěváckých. Tyto pomítky pozbývají zaražením spolku své\nsíly a přípůsobí vždy jen jaksi k formě, aniž by působily na\njádro a na ducha.\nAvšak jak lze vzbudit tento zánět lásky k umění a\nk vlasti v členech spolků zpěváckých, jak lze tímto zaníce-\nním postavit hradbu proti nájezdům zpátečnictví a nepřízně\nproti vývoji netečnosti a lhostejnosti ve vnitru vlastním?\nPrvní poklesek se nám zdá býti, že se na počátku při\nzaložení spolku nebere nikdy ohled na jakost, ale jen na\nmnožství clenu. Spojí se zde obyčejně živly nejrůznější\nbez všech společných zájmů a jak rychle se spojily, tak, ano\nještě rychleji, ochabují a se rozcházejí.\nMyslíme, že právě tímto rychlým ochabováním někte-\nrých nakažují se ostatní a proto je žádoucno, aby se čle-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5079, "texte": "nové velmi ostražitě a opatrně přijímali • nebof zajisté lépe\njest, čítá-li spolek méné ale statných a vytrvalých, než\nmnoho a vrtkavých, nestálých členu.\nAť se vždy utvoří pevný střed z mužů osvědčených\nhorlivců národních a pravých příznivců umění. Ty nechf\nutvoří pevný základ, střed spolku a pak když by i vrtkavci\nse nalezli, více spolku neuškodí, neboť ve všech bouřích\nsetrvá pevně tenťo střed. Tento střed musí budit ospalé\nk životu a slabým musí dodávat síly, aby nezemdlévali, musí\nvyzářovat zápal lásky k umění a k zájmům národním, musí\nstálým podněcováním k činnosti chránit spolek před zabřed-\nnutím v zátiší netečné lhostejnosti, anaž vždy jistou jest\nzáhubou spolkové činnosti.\nDruhvm pokleskem našich spolků se nám zdá býti na\nmnoze volba představenstev. Představenstvo či výbor spolku\nmá sestávati ne jak dosud míněno, jen z nejstarších, ale\nk tomu z nejschopnějších členů, nebof právě v rukou výboru\nspočívá nejen řízení spolku, ale zajisté i jeho budoucnost.\nProto jest nemístné při volbách dbáti buď na spříznění aneb\nna jiné podřízené poměry, hlavně při volbách třeba ohled\nbráti na osvědčenou již schopnost volených a pak na\npevnost jich povah.\nVýbor má býti přirozeně námi výše zmíněné jádro spolku.\nAby však volba tato mohla býti samostatná a svobodná,\nproto navrhujeme, aby se vždy a všude volilo vždy tajné,\nt. j. hlasovacími lístky.\nNemalou škodu spolkům přináší lhostejné, chladné při-\nhlížení k plnění stanov.\nÚčel a prostředek spolku k dosažení účelu jest zpěv,\ntato mluva všem srozumitelná. Účel žádá prostředky. Čím\nvydatnějších a vhodnějších máme prostředů, tím snadněji do-\nsahujeme účel. Z těch důvodů má a musí být každému\nspolku nejvíce záleženo na horlivém pěstování zpěvu;\nnebof jen tak dosáhne vyšší účel svůj, jenž obsažen v hesle :\n„Zpěvem k srdci srdcem k vlasli.li Avšak chorobou\nvšech našich spolků téměř je spalně navštěvování cviceb\nspolkových.\nUznáváme sice, že na mnoze toho poměry živnosti a\npovolání zavinují ; spolek arcif nelze stavět nad živnost,\navšak domníváme se, že i zde lze pomoci, bude-li se vždy\npřihlíželi přísně k omluvení a ospravedlňování cvičeb zane-\ndbaných.\nDále uznáváme k příznivému rozvinu spolků za nutné\npravidelně odbývání hromad spolkových. Právě v těchto\nhromadách se naskytuje členům příležitost hájit zájmy své\ni spolku, a tím znenáhla se vyvinuje ono uvědomění o spo-\nlečnosti zájmům, o morální jednotě. Právě hromady udržují\nživot spolku a dodávají mu vždy nové pružnosti.\nJe-li povinností členů v těchto schůzích vždy přísně\nse zastávat prospěchů spolkových, tu jest opět povinností\npředstavenstva hájením co možné svobody v rokování vyko-\nnávání těchto povinností umožňovat.\nPředstavenstvo a výbor jest odpovědný hromadám, a\nprotož neděj se nic pro spolek bez spolku-\nHlavní pak, co se finanční stránky správy spolku do-\ntýká, hájíme vždy co možno největší zodpovědnost hromadě\nči členům. A zdá se nám, že právě tím se usnadní posta-\nvení výboru, stanef se jaksi ústavní a zodpovědnost tak pře-\nstává být obtížnou, jelikož ji za výbor celý spolek přejímá,\ntím se však ale tak stanou zdaru spolku nebezpečné poklesky\nnemožnějšími.\nZpěvácký spolek má vždy hledět důstojným vystupo-\nváním a neúnavným a vytrvalým působením zlomit odpor\nvšude se objevujících odpůrců, novodobých snah, snah po-\nkroku. Nejlépe se poráží takovýto odpor činy a vytrvalostí;\nvždyť právě nepřátelé spolku směřují vždy jen k tomu, by\nochromili a zničili činnost spolku, by vůbec jej samý rozbo-\nřili. Myslíme, že jest vždy jen zbabělé, opouštěti před roz-\nhodnutím boje bojiště a proto komu zdar spolku a umění i\nvlasti prospěch na srdci leží, nedbej nikdy pokoutních snah\nšosáků a copařfi, ale setrvej a mužně bojuj za vítězství pra-\npora vztýčeného.\nZdá se nám býti též ne nepodstatnou příčinou chorob\nnašich spolků zpěváckých, ze se na mnoze zájmy osobní\nstaví nad zájmy spolku, aneb že se tyto zásadná se růz-\nnicí zájmy stotožňují. Členové spolku mají stejná břemena\na stejná práva ; tato rovnost jestif základem jednoty a právě\nstanovy co zákon spolku vyměřují tyto stupně práv i povin-\nností a jsou základem vzájemných poměrů členů. Často se\nvšak stává, že se v kruh tento vtahují i poměry tam roz-\nhodně nenáležející a právě tím nastává pomatenost pojmů,\nanaž tolikráte již se stala pravou obtíží života spolkového.\nY spolku bud každý členem spolku a dále ničím. Důstojno\npak jest mužně plnit převzaté povinnosti a střehnout nabytá\npráva. Jen tak se vyvine vzájemný poměr ustrojené jednoty\nčlenů všech, jen tak pokyne spolku pokrok a zdar. Jinak\nse stane ohniskem osobních půtek a soběckého jitření a nebude\nmít dosti síly k životu ani nebude dosti slab k umírání.\nPro obmezenost místa končíme první řadu úvah svých,\nv nichž stále pokračovali budeme.\nSoučasně nám velmi milé bude, pak-li i z jiných stran\nnám budou podávány podobné úvahy, neboť jen tak dosáhneme\ncíle svého, jen tak nám bude možno vyličovati choroby u\nnás na nejvýše důležitých spolků zpěváckých. Sám předmět\njiž dožaduje, aby se ve všem vycházelo od skutečných a\nprávě seznaných poměrů, jinak by bylo marné naše snažení.\nPravdou k cíli !\n\nPravdmil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "204", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.2", "titre_corps": "Vácslav Jan Tomášek.", "titre_sommaire": "Vácslav Jan Tomášek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.2", "debut_caractere": 5081, "fin_caractere_exclue": 5612, "texte": "Vácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nTomášek prospíval velice ve zpěvu) pověvadž se lite-\nrárním předmětům neučil, leda v neděli a ve svátek, kdež\nse v čtení, psaní a počítání ze svého cvičil.\nPo dvou letech navrátil se Tomášek do svého rodiště\nSkutče a očekával nějaké vokalistské místo. Sotva byl domů\npřišel, rozhlásila se ihned pověst o jeho zvučném hlase, o\njeho bravuře, o jeho zpívání a vista v celém okolí. Neod-\nbývala se žádná slavnost, žádné posvícení, v níž by byl\nTomášek neúčinkoval a se nevyznamenal. Ano, v celém vů-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6280, "texte": "kolí nazývali ho jen „malým diblíkem.** Bratr jeho jsa\núplně s Yácslavem spokojen, daroval mu malý, úhledný kla-\nvír a otec tím vybídnut, dal syna svého u Skutečského učitele\nklavíru vyučovati. Avšak učitel tento neměl žádné methody\na předložil v první lekci sonátu od Wagenfeila Tomáškovi,\naby se ji naučil. Tomášek neznaje ani bassových not, nemohl\nse více než 8 taktů naučili a byl od učitele notně vytřepán*\nI při druhé lekci nedařilo se mu lépe a v třetí uhodil ho\nučitel tak lineálem přes prsty, že mu z nich krev tekla, To-\nmášek snášel vše trpělivě, boje se, že by otec kdyby\nse o tom dozvěděl vyučování konec učinil. A čeho se\ntak obával, stalo se. Otec Tomáškův vida při jídle porou-\nchané ruce svého syna, ptal se ho po příčině toho a dozvě-\nděv se všeho, neposlal ho více k učiteli a zapověděl mu\nhráti na klavír. Avšak za nepřítomnosti otcovy odebral se\nvždy Vácslav k svému oblíbenému nástroji a vyhledával si\ndle sluchu akkordy. Náhodou seznámil se s jistým synem\ntruhlářovým, jenž jsa několik roků starší než Tomášek u\nPetra Prokopa, žáka to Segera klavíru a generalbassu se\nučil. Tento přinesl Tomáškovi několik sonát od Vaňhala a\nWagenfeila, naučil ho notám diškantovým a hassovým, vy-\nsvětlil mu význam číslic nad bassem stojících, začež mu Yác-\nslav vždy svou svatčinu daroval. Jednou překvapil je otec\nTomáškův v obapolném obcování a následek toho byl, že se\nmusel Vácslav úplně této známosti odříci.\nOd toho okamžiku byl Vácslav na sebe toliko poukázán.\nStudoval čili spíše mučil se s obdrženými sonatami tak dlouho,\naž je uměl; ovšem jak později viděl dle nejstrašnějšího\nkladení prstů.\nOtec Tomáškův, jenž z celého srdce hudbě oddán byb\npřinesl jednou několik českých zpěvoher domů, kdež Vácslav\npři produkcích, které se s přispěním několika hudebníků\nměstských provozovaly, vždy alt zpíval. První zpěvohra jme-\nnovala se „Opilec\" a druhá „Zpoura sedláků,\" hudba od\nTučka. Naučiv se trochu německy od jistého rakouského\nvysloužilce, byl Václav od svých rodičů k dalšímu vzdělání\ndo Jihlavy poslán, kdež uprázdněné míso v chrámě u míno-\nritů obdržel. Tomášek konal tuto cestu se svým průvodčím\nna koních, která však velmi snadno smutně dopadnout! mohla,\nneboť mladý jezdec dostal na neštěstí jankovitého koně, jenž\ns ním do jistého rybníka u Přibyslavi utekl. Jen s velkým\nnamáháním svého průvodce dostal se Tomášek opět na břeh\na dorazil vil hod. večer k svému strýci pateru Pavlovi do\nPřibyslavi.\nDruhý den na to šel Tomášek pěšky do Jihlavy, kamž\nve 12 hod. s poledne přišel a hned se do kláštera minoritů\nodebral. Zde shromážděno bylo již 12 altistů, na přijímací\nzkoušku < ekajíce. Frater Donat, snad nej ýbornější žák Se-\ngerův, byl v klášteře ředitelem kůru a varhaníkem. Po ta-\nbuli nastala u přítomnosti kvardiana a všech řeholníků zkouška.\nZkušební arie od ředitele kůru komponovaná měla mnoho\nkoloratury do sebe a některé nesnadné intonace, které až\nk dvoučárkovanému /*, tedy přes obyčejné meze altu sahaly.\nZ té příčiny bylo to aspirantům nesnadné, komposici pro-\nvésti, a tak se stalo, že Tomášek co poslední taktéž ke\nzkoušce připuštěn byl a dle kvardianoya vyjádření co-\nronat opus*4 místo altisty obdržel.\nPater Jáchym vedl Tomáška k jistému ševci, jenž spolu\nměchotlap v klášteře byl, do bytu; avšak zde nebylo mla-\ndému altistu volno a P. Jáchym musel ho do bytu odevzdat\nkostelníku, jenž tři dospělé dcery měl.\nV klášteře navšfévoval Tomášek třetí třídu normální\nškoly a obdržel na konci roku mimo veskrz výborné třídy\ntaké prémium. Navraceje se do svého rodiště, dozvěděl se\no úmrtí své matky, načež se po krátkém pobytu u svého\notce opět do Jihlavy odebral. Na to studoval gymnasium*\nFarář tamějšího kláštera platil na přímluvu Donatovu za něho\nškolné a Tomášek učinil se dobrodiní toho hodným tím, že\nku konci roku premiantem se stal. Frater Donat, jenž Vác-\nslava pro jeho spůsob zpívání jakož i pro jeho hru na housle\nvelmi rád měl, nedal se přec prosbami Tomáškovými po-\nhnouti, aby ho někdy varhanám učil, kdež často zcela bez-\ntalentní žáky na tomž nástroji vyučoval. To hnětlo Tomáška\na právě tato opuštěnost ode všech lidí mnoho as k tomu\npřispěla, že zvláště v oboru umění si svou vlastní cestu pro-\nklestil, která jej přivedla k výsledkům, jež ani starší ani\nnovější hudebníci až dosud nenašli.\nToho času navštívila kočující divadelní společnost Ji-\nhlavu a dávala na náměstí „u divokého muže\" svoje před-\nv\nstavení. Známý „Zebravý student\" byla první zpěvohra, s níž\nsvé štěstí započala. Poněvadž Tomášek neměl ani tušení o\ntom, že se zpívati a zároveň gestikulovati může, nemohl se\nsmíchy zdržeti, zvláště však když komický oděv v kuse účin-\nkujícího učitele a jeho posuóky viděl. Jak se později To-\nmášek sám přiznal, působilo nedostatečné představení naň\nblahodárně ; neboť od té doby datuje se jeho převláda-\njící náklonnost k dramatické hudbé.\nJednotvárný život, avšak hlavně hašteřivost třech dcer\nkostelníkových, s nimiž Tomášek v ustavičné nesvornosti žil,\npřiměly ho k tomu, že Jihlavu opustil a k bratru svému do\nModletína se odebral, předstíraje, že úplně hlas svůj ztratil.\nJmění Tomáškova otce bylo zcela vyčerpáno a bratr Modle-\ntínský aby nemusel bratru ničeho dá ti obrátil se k bratru\nJakubu, jenž byl v Praze u inspektora Donhammera revi-\ndentem a tento slíbil, že svému mladistvému bratru vše po-\nskytne, což také věrně splnil.\nR. 1790 přišel Vácslav Tomášek do Prahy, aby ve\nsvých studiích dále pokračoval. Bratr Yácslavův, obchodník\nv plátně, obstaral mu byt na Novém městě a nutil ho, aby\npro německou řeč gymnasium Malostranské navštěvoval. Při\nvší této každodenní dlouhé cestě na Malou stranu byl přec\nVácslav velice rád v Praze a těšil se z vřelé lásky svého\nbratra Jakuba. Rozmanitými stýčnostmi s lidmi rozličné vzdě-\nlanosti dostalo se Vácslavu dosti příležitosti, že ponenáhla\nznačného lidoznalstvi nabyl. Iílavírek, jeho neustálý prů-\nvodce, musei mu každou prázdnou chvíli osladiti.\nJednou večer navštívil divadlo, aby operu „Domýšliví\nmudrcové\" (I filosofi imaginari) od Paisielia slyšel; opera\ntato učinila naň znamenitý dojem, jehož více dramaticko-hu-\ndební život než komposice Paisiellova spůsobil. Na to hrával\nTomášek velmi pilně na klavír, nazvíce však skladby od.\nPleyelaf jejž pro jeho přirozeně plynoucí melodie za nej-\nvětšího tehdáž žijícího skladatele držel; také byly tehdejšího"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1081, "texte": "času velmi oblíbeny jeho komposice, které však záhy od\nobrovského ducha Mozartova vytlačeny byly. Bratru jeho ne-\nlíbila se Vácslavova přepjatá láska k Pleyeíovi a jsa sám stat-\nným pianistou, snažil se Vácslava v hudbě na dráhu lepšího\nvkusu uvésti. Aby toho docílil, vzal ho sebou do divadla,\nkdyž se Mozartův „Don Juan\" provozoval. Oba bratři v pláště\njsouce zahaleni, seděli v parteru vedle sebe, začátek opery\nočekávajíce. Ouvertura počla; její velkolepé idey a její\nrychlé pokračování s bohatou instrumentací a vůbec ušlech-\ntilý život organického uměleckého díla uchvátily Vácslava tak,\nže jako snilek a sotva dýchaje v divadle seděl a na svém\nobzoru radosti slunce vycházeli spatřil, které jeho celou duši\nkouzelnou mocí ohřívalo. Každým okamžením vzrůstaly jeho\nzájmy pro celé dílo a při výjevu, kde duch gouvernéra vstou-\npil, zježily se mu strachem vlasy. Tento večer měl nejroz-\nhodnější vplyv na jeho hudební dráhu. Hrávali' sice ještě\npořád Pleyelovy skladby ; avšak on se obracel k Pleylovi co\nk věrnému příteli, jemuž za dřívější radosti rád děkoval.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "206", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.3", "titre_corps": "Beethovenův oběd. Povídka od Julia Janina.", "titre_sommaire": "Beethovenův oběd. Povídka od Julia Janina.", "signature_source": "Em. A. Meliš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.4", "debut_caractere": 1083, "fin_caractere_exclue": 5118, "texte": "Beethovenův oběd.\nPovídka od Julia Janina.\n\n(Dokončení.)\nTakto setrval asi čtvrt hodiny, a potom pokynul ma-\njetníkovi skladu. Na to přiblížila se k němu jará roztomilá dív-\nčina nevinného pohledu, mile se usmívajíc, a podala mu péro\na notový papír. Nyní počal psáti. Bezpochyby že psal, co\nprávě složil na sklenné tabuli. Psal ustavičně, téměř si ne-\noddechnul, a ukončiv práci, podal obchodníku notami posetý\npapír, jejž ani neprohlédl. Obchodník zaplatil mu několika\ndukáty.\nNež hle ! již vychází ze skladu. Obličej jeho bére na\nse předešlou bledost a předešlý úsměšek, jen jeho krok na-\nbývá rychlosti. Téhož dne jsem výborně hádal; neboť jako\njsem dříve uhodl, že neznámý je hudebníkem, tak též jsem\npředvídal, že půjde do vinárny.\nA v skutku šel veselým krokem k ocazenému hostinci\nu předoucího kocoura. Kocoura toho maloval prý Hofmann\ndle svého živého kocoura, jenž se rovně tak pověstným stal,\njako ona vinárna.\nBylo to v pátek, a hostinec byl prázdný, i ve velkém\nsále panovalo hluboké ticho, v kuchyni bylo vyhaslo, a ho-\nstinská, dobrá to hospodyňka, zaměstnávala se cíděním ku-\nchyňského nářadí, a snažila se vyleštiti cínové mísy tak,\njako by byly stříbrné. Zajisté se domníváte, že neznámý\nv nevhodný čas přišel, by požádal paničku o výtečný výro-\nbek kuchařského umění, jehožto královnou byla zvána svého\nčasu od všech jedlíků a pijáků. Sotva že vstoupil muž tento\ndo jizby, přiblížil se k hostinské a požádal ji bez okolků o\nteplou telecí pečeni.\n„Nemám teplé telecí,\" odvětila hostinská a ustavičně\ndrhla cínovou mísu.\n„Tedy mi ji dejte studenou,\" řekl neznámý.\n„Nemám ani studené.\"\n„Aby Vás ďas!\" zvolal neznámý a übíral se se zklama-\nnou nadějí mrzutě odtud. Mrzutost jeho mne hnětla velice,\nviděl jsem ho, an se s velikou nevolí vzdaluje. Když mi\nbyl z očí zmizel, vkročil jsem do vinárny. Sundav klobouk,\npromluvil jsem co nejuctivěji k hostinské.\n„Nemůžete mi laskavě říci, jak se nazývá, kým jest a\nkde bydlí rnuž tento ?\"\nUslyševši panička dvorný hovor můj, odložila na oka-\nmžik cínovou mísu, a poděkovavši mi s nejrnilostnějším úsmě-\nvem, jejž z bezzubých úst vylouditi mohla, řekla mi:\n„Milý pane, Vy jste příliš úklonný, povím Vám všecko.\nČlověk ten patří mezi jakýs druh muzikantů, jest jedlík a\nopilec, a býval dobrý přítel nebožtíka Hofmanna, podobného\nto pijáka. Znám dobře jeho hospodyni Martu; bydlí tu ní-\nžeji na levé straně vedle pláteníka, tuším jmenuje se Bee-\nthoven.\"\nUslyšev veleslavné jméno, zbledl jsem co stěna a srdce\nmé pukalo nevýslovnou žalostí. Hostinská, vidouc, že blednu,\nměla za to, že je mi zle.\n„I pro pána Boha ! co je Vám ?\" zvolala celá ustra-\nšena, „čím Vám mohu pomoci ?\"\nMezi tím přišel jsem trochu k sobě.\n„Panicko,\" pravil jsem, „pro všechnu pohostinnost žá-\ndám Vás, prokažte mi laskavě službu.\"\nHostinská pohlédla žasnoucíma očima na mne; ale já\npokračoval dále:\n„Panicko, jste—li jen trochu dobrotivá, dejte mi na ro-\nžeň kus telecího, ale hned; neboť nepůjdu odtud, dokavad\nnebudu míli pečeni v rukou.\"\n„Nuže,\" pravila hostinská, ukazujíc mi na kamna, kde\nbylo zatopíno ; „pečené je v troubě, a co nejdřív ji obdržíte.\"\nlu zavolala služku, kteráž kachny na dvoře krmila.\nSlužka přišedši, otevřela troubu u kamen, a líbezný\nzápach pečené rozplynul se po kuchyni. Ó jak by býval\nmile okřál čich übohého hlušce! Mezi tím připravovala ho-\nstinská sama pečeni na mísu.\n»A proč\" tázal jsem se jí „nechtěla jste dáti\ntomu übožátku Beethovenovi kus pečené, o niž Vás požádal?\"\n„Milý pane,\" odvětila hostinská, „člověk ten je marno-\ntratník, kterýžto všecko projí; nedosyta, jenž by rád každý\nden pečeni. Sotva že má peníze, již mi je přináší; však\njá je málo kdy od něho přijímám, a ostatně přislíbila jsem\nje hospodini jeho, Martě.\"\n„Übohý Beethoven,\" pravil jsem k sobě, „übohý slavný\nmuž, jak nešťastný je vznešený tento umělec!\"\n„A které víno pije rád Beethoven ?\" ptal jsem se po\nchvilce.\n„To opravdu nevím,\" odpověděla hostinská, „tito lidé\npijí vína rozličných druhů, a pročež málo o to dbají, jaké\nvíno jest; ostatně myslím, že by mu k chuti přišlo mé staré\nRýnské.a"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5747, "texte": "„Dejte mi tedy dvě láhve Rýnského, ale nejlepšího,\"\ndoložil jsem hostinské.\nNa to odemknula hospodyně sklípek blíže dveří a vstou-\npila do něho. Po malé chvíli se vrátila, nesouc dvě staré\nláhve celé zaprášené, ocazené a ovinuté jakousi hedbávnou\nobálkou, stoletým pavoukem upředenou.\n„Nuže,\" pravila mi, „patřte na ně, jimi oblažíte Bee-\nthovena. Chcete, aby Vám je tam někdo donesl?\"\nNeodpovídaje, sáhl jsem po všem. Schovav dvě láhve\ndo postranních kapes, a vzav mísu s pečení do rukou, übí-\nral jsem se z vinárny tak pyšně, jako bych byl obdržel\nstužku řádu pruského.\nCestou pravil jsem k sobě : „Nikoliv, nepopřeji jinému\ntoho štěstí, by obsluhoval Beethovena, nebudu se styděti za\nčin tak šlechetný; nikoliv, neodřeknu se cti, bych mu ne-\npřistrojil na stůl, übrousek maje pod pážím, bych mu ne-\nřekl : „Pane a králi hudby, Vašim milostem je prostříno.\"\nPamatuji se obyčejně málo na místa, kdež jsem býval.\nJsem člověk roztržitý, a nepoznám často svého obydlí, tím\nméně cizých lidí; však tenkráte dojalo mne jméno Beetho-\nvenovo tak mocně, že jsem je viděl vryto ohnivým písmem\ndo vrat příbytku jeho.\nByl to domeček s čtyřhrannými vraty, s ouzkými okny\na téměř osamělý.\nBeethoven přebývá v prvním poschodí. Hlavní vrata\njsou pobyta hřebíky s velkými hlavami, ježto poskytují strašný\npohled cizinci sem vstupujícímu. Zámek je špatně přitužen,\nneb vrata se otevrou, jakmile se jich kdo nohou dotkne. Ostatně\njsou ale více otevřena než zamknuta.\nVstoupil jsem nahoru; v předsíni nenacházelo se niče-\nhož mimo stůl, jejž prostý übrousek pokrýval; pak čížek,\nkterý si vesele v kleci prozpěvoval, a konečně na sesli velký\nkocour, jenž čas od času více z nudnosti než ze hladu mňou-\nkaje, na stůl pohlížel.\nPostaviv na stůl přikrytou mísu a dvě staré láhve, po-\nhladil jsem kocoura, kterýž silný zadek bočil, a pozdravil\njsem čížka, jenž pokračuje v začaté písni, tak málo si mne\npovšiml, jako pán jeho Beethoven mne si všiml v skladě\nhudebnin.\nMezi tím vstoupila hospodyně Beethovenova do před-\nsíně. Spatřivši mne, nezdála se býti více překvapena, než\nonen kocour a čížek, nýbrž řekla mi toliko :\n„Pane, dnes nemůžete mluviti s panem z Beethovenů,\non dlí v pokoji a je tak mrzut, že ani obědvali nechce.\"\nNa to nečekajíc odpovědi, otevřela dvéře jizby Beethovenovy,\na já tam vkročil.\nBeethoven seděl u okna, pozoruje bedlivě krásný ka-\nrafiat, jejž si sám vsadil; myriády drobounkého hmyzu uží-\nvaly krásné květiny té; on je obíral s převelkou opatrností.\nOstatně nebyl tento karafiat samojediný na okně, dlouhé ře-\nřišnice vinuly se do vršku oken, a zelené listí jejich tvořilo\nutěšené brlení proti vedru slunečnímu.\nYíte, že Beethoven je hluchý; on mne tedy vkročili\nneslyšel. Na stole nacházel se papír k psaní. Napsal jsem\ntedy: „Přinesl jsem Vám teplou telecí pečeni a dvě láhve\nRýnského. Obědujmež.\" Podal jsem mu list.\nObrav zelené mušky s karafiatu, četl mé psaní.\nNyní opět oživil se zrak jeho a libý úsměv za kmitl\nse v obličeji jeho.\n„Vy jse Francouz,\" oslovil mne Beethoven, „nuž, buďte\nmi vítán. Popřejte mi té cti a obědujte se mnou.\"\nMezi tím zavolal na Martu.\n„Přistroj na stůl,\" pravil, a pak přiblíživ se ke mně,\ndoložil: „Dobře jste udělal, že jste mne navštívil; jsem\ntruchliv, ano, velmi truchliv. Město mne nudí a usmrcuje,\ntoliko venkov mne baví a oblažuje. Slyším všeliký druh ci-\nzího hluku, však sebe neslyším hráti. Nejsern-li pak ne-\nšťastný ?\"\nVida mne žasnoucího, pokračoval se slzavýma očima dále:\n„Ach, jsem vždy samoten, žádný se mnou nemluví;\nžádný se mne nezeptá, co se stane s übohým Beethovenem,\nano, já sám nevím, kdož jsem a jak se jmenuji. Býval jsem\ndruhdy panovníkem jistého světa, vládl jsem nad neviditel-\nným mohutnějším orkestrem, jenž kdy vzduch naplňoval.\nNaslýchal jsem dnem i nocí čarovným symfoniím, jejichžto\njsem byl spolu skladatelem, orkestrem, pěvcem, soudcem,\nkrálem . . . bohem ! život můj byl ustavičný koncert,\nnekonečná symfonie. Jaká to byla tehdáž čarovná zanícení,\njaký to vzlet lyrický, jaké to tajuplné a svaté zvuky ; ký to\nbyl mohutný smyčec, jenž ve svém vzletu nebe se dotýkal!\nVšechny tyto hlasy našly věrnou ozvěnu v srdci mém. Duše\nmá ssála do sebe nejjemnější zvuky veškeré přírody, burá-\ncení větrů, zpěv opeřenců, bublání potůčka, vzdechy větérků\nza času nočního, kolisání-se topolů, veselost družných vrabců,\nradostné bzučení včel, kvílící cvrčení cvrčka na krbu domá-\ncím, to byly harmonie pro mne, pro mé srdce a mou duši?\npro mne, kterýž jsem žil ve hluku, v mlčení, ve vzdechách,\nv zanícení, v přátelství, v lásce a básnictví ! Však hle!\nkrásný ten čas uprchl. S Bohem buďtež má vidění, s Bohem\nmůj mohútný sbore! s Bohem mé posvátné harfy, jichžto se\ndotýkala ruka andělů, s Bohem budiž všechno ! Ztratil jsem\nvíce než Milion ; ten ztratil toliko zrak a zachoval poesii;\njá však ztratil svou poesii, já ztratil všecko. Nyní jsem chu-\ndobný vypovězenec z vlasti harmonie! Jak übohý, ach, jak\nnešťastný jsem nyní! Již slyším u hrobky mé, an zpívají\númrtní mši mou! Než, Vy jste pravil, že jste mi přinesl dvě\nláhve Rýnského a kus telecí pečené ?\"\nV tom pokynula hospodině jeho, že již je prostříno.\nOn mne pojal dvorně za ruku, a pak žádal mne, abych\nprvní vstoupil do jeho malé jídelny. Na stole bylo toliko\npro dva přistrojeno; hospodyně Marta, bezpochyby žárlivá\njsouc, že mne pán domácí tak uctivě přijal, postoupila mj\nmísto své u stolu a sloužila nám.\nOběd odbýval Beethoven vesele, jevil při něm tolik roz-\nmaru a živosti, mluvil tak duchaplně a vesele, že jsem vůči-\nhledě zapomněl na slabost, na nižto si tak stěžoval.\nBeethoven byl z oněch kmetů, kteřížto žijí celý svůj\nživot v jediné toliko idei. Jediná velká idea stačí úplně k vý-\nživě těchto zvláštních lidí; ona je vysiluje, ona jest jedinkou\njejich radostí, jedinkým jejich zármutkem; ona jest celou"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2871, "texte": "jejich minulostí, celou jejich přítomností ; ona s nimi vzrůstá,\ns nimi slábne, a zhasne-Ii idea jejich, zhasne též poslední\njiskra života jejich.\nStaré Rýnské víno oživilo tak mocně Beethovena, že po\nskončeném jídle svěže se zdvih, do svého pokoje vkročil.\n„Okáži Vám,\" pravil mi, „že starý Beethoven není\ntak hluchý, jak se povídá. Jsou lidé, kteří mne neslyší;\njá však se slyším ještě dobře. Suďte tedy !\" A tu se po-\nsadil k pianu.\nToto piano bylo znamenitý nástroj mistra Broadwooda\nz Londýna. Byl to dar, jejž Cramer, Kalkbrenner, dementi,\nRies a jiní byli poslali z Anglicka tomuto zasloužilému Ho-\nmeru hudby. Beethoven si velice zakládal na této drahocenné\npamátce, ježto slouží ke cti oněm výtečným umělcům. Bee-\nthoven posadil se k pianu a počal najednou hráti jednu ze\nsvých symfonií. Spravedlivé nébe! piano bylo rozladěno,\nže by zvuky jeho všechny myši byly vystrašily. Ne, nikdy\nještě neslyšel jsem tak vřeštivé tóny, nikdy tak zhyzděné\nharmonie; ano, nikdy mne tak uši nebrriěly, jako při této\nzohavené symfonii. Co se jeho týče, on byl celý v nadšení,\nbyl šťastný a pyšný, že našel konečně jednoho posluchače,\non, ten slavný Beethoven; pokračoval ve své začaté sym-\nfonii, zabloudil do nejsladšího zanícení, chvěl se, slzel, usmí-\nval se, byl u vytržení. Moje však zraky byly k zemi sklo-\nněny; chtěl jsem si uši zacpati, chtěl jsem utéci. Nuže,\noba jsme měli pravdu, já byl na zemi, naslýchal jsem nej-\nstrašnější směsici, kteráž mi kdy k sluchu přišla ; on však\nnacházel se v nebi, on slyšel hudbu Beethovenovu !\n„Není-liž pravda,\" pravil mi, „není-liž pravda, že je\nto krásné ? Nemá-li pak starý Beethoven ještě v žilách krev\nbujarou ? Není-li pak to pravá hudba ? Ach ! oni vždy ří-\nkají : Übohý, nešťastný Beethoven! Ale ten übohý, nešťastný\nBeethoven jest jediným hudebníkem v Německu! Viďte, můj\ndrahoušku, že mluvím pravdu ?\"\nTu mne tiskl velkou svou rukou, přilnul ke mně svýma\nširokýma prsama a políbil mne, slzy maje v očích.\nNa to lahození odpověděl jsem mu slovy: „Dobrý, za-\nsloužilý Beethovene!\"\n„Musím Vám dáti\" řekl po chvilce „také něco\nna památku, píseň zcela novou, něco pro Vás, toliko pro Vás.\"\nTu opustil piano a přiblíživ se k oknu, počal něco hráti\npravou rukou na skle: on komponoval.\nPo tom podal mi tento kousek, jejž hrál svýma rukama,\njejž složila jeho geniálnost.\nHned na to opustil jsem zasloužilého kmeta toho, opu-\nstil jsem jej, projat jsa hlubokou úctou a stydě se za národ\nfrancouzský a německý, že jej nechali žiti v bídě a samotě.\nCo se jeho týká, on strávil šťastně tento den ; snědl telecí\npečeni a vypil dvě láhve Rýnského.\nDoprovodil mě až ku dveřím, patřil na mne, jak se-\nstupuji, a vida mne u paty schodů, volal za mnou silným\nhlasem :\n„S Bohem! S Bohem! Šťastnou cestu! Zpomeňte si\nčasto na mne! Vaše Rýnské bylo výborné, příteli, a pečené\nbyla jak se patří upečena.\"\n\nZ francouzského přeložil Em. A. Meliš."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "206", "page_fin": "208", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.4", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.6", "debut_caractere": 2873, "fin_caractere_exclue": 5808, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Brandýsa nad Labem. (Zábava zpěv. spolku\n„Boj a na\"). Dne 30. srpna b. r. zažili jsme opét po delší\njiž přestávce zábavu, kterou nám uspořádal statečný nás\n„Boj a n.41 Dávala S8 totiž ve prospěch našich nešťastných\npoienských spoluobčanů v zahradě u p. Karla Klementa\npěvecká zábava, která po čas jejího trvání, podporována\njsouc příznivou povětrností, skvěle vypadla. Též městská naše\nrada ochotně ruku přiložila k dílu a spojivši se se spolkem,\nnapomáhala statečně k zdaření-se celého podniknutí, tak že\nčistý výnos, jenž se bezprostředně do Polné zašle, obnáší pro\nnaše malé město dosti značnou sumu 61 zl. r. c. Sbory, jenž\nřízením ctěného ředitele p. Tad. Procházky dovedně prove-\ndeny byly, jsou tyto: 1. „Hlahol,\" pochod od K. Bendla. 2. „Vše\njen ku chvále vlasti a krále\" od A. Jelena. 3. „Gdě je slavska\ndomovina\" od Wintra. 4. „Loupežníci\" od Wintra. 5. „Žežu-\nlinka.\" 6. „Heslo Cechů\" od Karlíka. 7. „Odvedeného prosba\"\nod P. Křížkovského. 8. „Co je láska\" dvojsbor od Zollnera.\n9. „Naprej\" od Dav. Jenka. Přestávky vyplňovala hudba Zápská\npřednáševši zdařile skladby všelikého druhu. Společnost, jenž\nhojně se sešla, byla velmi rozjařena a přijala jednotlivé skladby\nhojným potleskem. Zvláště líbily se rázný, s vlasteneckým zá-\npalem přednesený sbor Karlíkův „Heslo Čechů\" a carokrásný\nZollnerňv dvojsbor „Co je láska ?\" Zábava byla tak příjemná\na veselá, že by se bylo, ač již se setmělo, i mimo program\ndále zpívalo, kdyby náramný liják s hromobitím všemu rychlý\nnebyl učinil konec. Na štěstí stalo se to po téměř již ukon-\nčené zábavě, tak že to nebylo ani programu ani dobré věci\nna úkor. O ostatním působení „Bojana\" v celku příznivý\ndá se pronésti úsudek, a zvláště horlivé a neúnavné snaze obě-\ntavého p. ředitele a vytrvalosti většiny pp. údů podařilo se,\nže spolek mnohé překážky překonal a bohdá ještě dále překoná.\nOvšem ale nejvíce získalo by pěstování našeho českého zpěvu\na umění a nejlépe poslouženo by bylo dobré věci, kdyby oba\nspolkové, totiž „Bojan\" a sousední spolek Staroboleslavský,\njsouce jen asi ,10 minut od sebe vzdáleni a majíce před sebou\njednu snahu a jeden šlechetný cíl, totiž zvelebení vlasteneckého\numění, v jeden spolek, který by pak 60 až 70 výkonných zpě-\nváků čítati mohl, se spojili. Zajisté by se pak spojeným silám\na bratrské svornosti tím dříve podařilo, ušlechtilého se domoci\ncíle. Protož, doufajíce, že se to stane, provoláváme bratrskému\ntomuto podniku srdečné „Na zdar !M přejíce, aby již příští náfc\ndopis blahou o tomto spojení věsť podali mohl. A*)\nZ Hlinská. („Svantovít\" ajeho činnost). Mám\nVám psáti novin z našeho města, musím opět jen započít našíin\nspolkem zpěváckým. Spolek tento zajisté v nej vyšší míře u nás zaujímá\npozornost všech těch, co druhdy tak rádi nic nepozorovali\n\n*) Doufáme, ie tento výborný a praktický návrh dojde u obou zpě-\nváckých spolků vřelého ohlasu; nebof výhoda ze zpojení obou\nspolků je očividná. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6362, "texte": "je předmětem velmi vhodným k ostření jazyka a k upotřebo-\nvání jedovatého slintání pomluv a klepů. Ano, máme zde\nroztomilých hrobařů, jenž se tak rádi skrývají v roušku\nčervenobílou a přec nemohou obětovat zájmy své ctižádosti bez-\nuzdné zájmům idey a pokroku. Rád bych takovýmto „rytířům\nsmutných postav\" přečetl epištolu, avšak myslím, že sami\njiž uznají, kterak se přežili i se svými oštěpy a baštami. Je\nto bída s námi. Kdekoliv se světlo ujme, všude musí s tmou\npodnikat boj na život a na smrt. A zdá se nám, že snad v celé\nvlasti žádný spolek se již nenabojoval tolik se svými nepříznivci,\njako spolek náš. Tím \\šak potěšnější je, že nezhynul, že\npůsobí, a že bohdá nezhyne. Trubači israelští sice\nzbořili Jericho, nežijeme však v dobách biblických a několik\nnašich rýpalů a bezuzdných sobců více nepod-\nvrhne základy „Svantovíta.\" Dne 16. srpna uspořádal\n„Svantovít\" besedu ve prospěch Polenských a k oslavě vý-\nroční památky svého trvání. Výtečný sbor Jelenův „Rovnost\na svornost,\" velebná hymna na vlast od Pecha, „rozmarný\nžárlivý holoubek\" od Vojáčka, a povznášející „Má otcina\"\nod Slavíka došly poměrně zajisté uspokojivého provedení.\nOněm pak polobohům, jenž svou zásadnou oposici spůsobem\nneslušným na jevo dáti se nestydí, jen připomínám, že vždy\nsnadněji bořit než stavět, a hanět v lenosti než činně něco\nchvalného provést. Besedu samu zahájil delší řeci činný p.\nK. A dá m e k, mimo něho se v deklamování zúčastnili sl. M.\nAdámkova a p. Leoil Štiaský s výsledkem velmi dobrým.\nNávštěva byla přečetná. Den 22. srpna bude zajisté spolku\nnašemu navždy památný, v ten den zavítal k nám na cestě\ndo Poličky slavný Dr. Rieger se svou vznešenou chotí, a tu\nbylo „Svantovítu\" dopřáno, vznešeným hostům zastaven íčko\nzazpívat. Nové dny nevymizují tak snadno z paměti. Spolek\nnaš se velmi četně zúčastnil iv slavnosti Poličské. Za\nsvého trvání uspořádal svému starostovi a velectné paní Anně\nHrušové v předvečír jmenovin zastaven íčko. Doufáme,\nkdyž „Svantovít\" již tolik bouří přestál, tolik překážek pře-\nkonal, že nyní tím statněji se bude bráti k cíli, nedbaje podlých\nsnah řídnoucích odpůrců svých a hanebného soptění ctižádo-\nstivých sobců. Co nejdříve podáme obšírný obraz naší hudby\nchrámové, o níž jsme již tak dávno mlčeli. §*)\n\nKronika zpéváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „SI a vos\" v Berouně\nsúcastní se dne 13. září 1863 při hudební a deklamatorní be-\nsedě, která se v Koněprusích ve prospěch pohořelých v Polně\nodbývali bude. Program : 1. Hudba 2. „Hlahol,\" pochod\nod K. Bendla 3. „Rouhač,\" deklamace od Jeřábka 4.\n„Muž bez slzí,\" deklainace od A. Korschnerové 5. „Polka,\"\nsbor od H. Řeháka 6. „Sedlák v divadle,\" deklamace od\nK. Adámka 7. „Honza a táta,\" sbor od E. Vašáka 8.\n„Já jsem Česka,\" deklamace od V. Čejky 9. „Plavci na\nVltavě,\" sbor se sólem „Kdo je víc,\" deklamace od Frant.\nDouchy 11. „Nevěrný milý,\" sbor od E. Vašáka 12.\n„Frajtr Kalina,\" deklamace od V. Hálka 13. Hudba.\n** v Zpěvácký spolek „Bořivoj\" v Lomnici\nsúcastnil se dne 31. srpna při výletu na Hamburk blíže Lomnice,\nkterýž „Sokol\" Novopacký a Jičínský uspořádali. Řečené spolky\nse nezdržely dlouho na Hamburku, nýbrž odebraly se s hud-\nbou do Lomnice, kdežto sbírka pro pohořelé v Polné odbývána\na panu dru. Juliu Grégrovi telegram ve francouzské řeci ode-\nslán byl. Co nejdříve bude spolupůsobením študentsva a zpěv.\nspolku „Bořivoje\" pro Polenské pohořelé beseda, výlet k Al-\nlainové věži v oboře a taneční zábava uspořádána. Bylo by\nvěru také třeba, by divadelní ochotníci Lomničtí také nějaké\npředstavení ve prospěch Polenských pohořelců uspořádali.\nV'' Zpěv. spolek „Slavjan\" v Králové Hradci\nzapěl, jak jsme se již ve zprávě o Brněnské národní slavnosti\nzmínili, na hrobě Dobrovského smuteční sbor. Bylí on jediný\nmezi zpěv. spolky, jenž na 6 kočárech dne 26. srpna odpo-\nledne před slavnosti v Pisárce u hrobu znamenitého slavisty\nzapěl sbor „Slza na hrob\" od Vašáka a hlasitě se pomodlil\n„Otce náš.\"\n*** Rožnovského zpěv. spolku, jenž jméno „Te-\ntřev\" přijal, došlo potvrzení jeho stanov. Co nevidět uspo-\nřádá prý zábavu, v nížto se sbory od Hynka Vojáčka, pak\n„Radostné cestování\" a „Vávra,\" sbory od Ed. Nápravníka pro-\nvoz o vati mají.\n*** Stanovy zpěv. spolku „V oj mír a\" v Pře-\nlouči byly od c. k. místodržitelství potvrzeny. Taktéž došly\npotvrzení stanovy zpěv. spolku „Žerotína\" v Brandýse a „Vla-\nstislava v Milévsku.\nŽeleznobrodský zpěv. spolek uspořádal\ndne 6. září v sále hostince „u koníčků\" ve prospěch pohoře-\nlých v Polné pěveckou a deklamatorní besedu, po níž násle-\ndovala taneční zábava.\n*) Těšíme se naii. Red.\n\nOchotnická divadla.\nVelvarstí ochotníci uspořádali dne 3. září ve\nprospěch pohořelých v Polné divadelní představení: „Vychova-\ntel v nesnází.\" Veselohra v jednom jednání od E. A. Górnera,\npřeložil Fr. Mirovský, a „Hubička na poukázání,\" veselohra\nv jednom jednání dle J. F. Castejli-ho od Jos. V. Žáka.\nOchotníci v Mladé Boleslavi dávali dne 5. t. m.\n„Pražského flamendra\" obraz ze života od J. K. Tyla.\nSedlečtí divadelní ochotníci provozovali dne 6. září\nve prospěch pohořelých v Polné „Svéhlavost,\" „Husicka z Pod-\nháje\" a „Černý Petr.\" Divadelní společnost paní\nJohanky Šmídové meškající právě v Bohdanci, dávala dne\n25. m.m. ve prospěch pohořelých v Polné představení „Že-\nnichové\" a „Hraje si na vdanou\", jehož čistý výnos obnášel\n30 zl. 55 kr. Peníze ty odeslány jsou skrze městskou radu\nBohdanecskou na okresní úřad v Pardubicích, aby odevzdány\nbyly na místo patřičné. Na ochotnickém divadle\nv Něm. Brodě dávalo se dne 6. září 1863 ve prospěch po-\nhořelých v Polné: „Tichá voda břehy ryje.\" Veselohra ve čtveru\njednání dle Schródera, vzdělal J. V. Žák. Na ochotnickém\ndivadle na Smíchově „u zlatého anděla\" dávali ochot-\nníci dne 6. září ve prospěch zřízení opatrovny malých na Smí-\nchově: „Liška nad lišku.\" Veselohra v jednom jednání od\nKotzebue, přeložil Václav Špinka. Nato: „Nalezenec,\" veselohra\nve dvou jednáních od Jos. Kaj. Tyla. Ku konci: „Černý Petr,\"\nveselohra v jednom jednání od Goroera, přeložil VI. Venkryl.\nPředstavení uspořádané na témž divadle dne 30. m.m. ve pro-\nspěch pohořelých v Polné vyneslo 30 zl. 40 kr. r. c.\nOchotníci v Bystřici v Jihlavsku dávali dne 23.m.m.\ndvě veselohry a sice: „Osudná paštika\" a „Vzdory nad vzdory\"\nČistý výnos 20 zl. r. c. odevzdán byl redakci „Mor. Orl.\" pro\npohořelé v Polné. Divadelní společnost pana Štan-\ndery nachází se od 29. srpna v Hranicích.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.8", "debut_caractere": 5288, "fin_caractere_exclue": 5299, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "206", "page_fin": "207", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.4.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.6", "debut_caractere": 2886, "fin_caractere_exclue": 5808, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Brandýsa nad Labem. (Zábava zpěv. spolku\n„Boj a na\"). Dne 30. srpna b. r. zažili jsme opét po delší\njiž přestávce zábavu, kterou nám uspořádal statečný nás\n„Boj a n.41 Dávala S8 totiž ve prospěch našich nešťastných\npoienských spoluobčanů v zahradě u p. Karla Klementa\npěvecká zábava, která po čas jejího trvání, podporována\njsouc příznivou povětrností, skvěle vypadla. Též městská naše\nrada ochotně ruku přiložila k dílu a spojivši se se spolkem,\nnapomáhala statečně k zdaření-se celého podniknutí, tak že\nčistý výnos, jenž se bezprostředně do Polné zašle, obnáší pro\nnaše malé město dosti značnou sumu 61 zl. r. c. Sbory, jenž\nřízením ctěného ředitele p. Tad. Procházky dovedně prove-\ndeny byly, jsou tyto: 1. „Hlahol,\" pochod od K. Bendla. 2. „Vše\njen ku chvále vlasti a krále\" od A. Jelena. 3. „Gdě je slavska\ndomovina\" od Wintra. 4. „Loupežníci\" od Wintra. 5. „Žežu-\nlinka.\" 6. „Heslo Cechů\" od Karlíka. 7. „Odvedeného prosba\"\nod P. Křížkovského. 8. „Co je láska\" dvojsbor od Zollnera.\n9. „Naprej\" od Dav. Jenka. Přestávky vyplňovala hudba Zápská\npřednáševši zdařile skladby všelikého druhu. Společnost, jenž\nhojně se sešla, byla velmi rozjařena a přijala jednotlivé skladby\nhojným potleskem. Zvláště líbily se rázný, s vlasteneckým zá-\npalem přednesený sbor Karlíkův „Heslo Čechů\" a carokrásný\nZollnerňv dvojsbor „Co je láska ?\" Zábava byla tak příjemná\na veselá, že by se bylo, ač již se setmělo, i mimo program\ndále zpívalo, kdyby náramný liják s hromobitím všemu rychlý\nnebyl učinil konec. Na štěstí stalo se to po téměř již ukon-\nčené zábavě, tak že to nebylo ani programu ani dobré věci\nna úkor. O ostatním působení „Bojana\" v celku příznivý\ndá se pronésti úsudek, a zvláště horlivé a neúnavné snaze obě-\ntavého p. ředitele a vytrvalosti většiny pp. údů podařilo se,\nže spolek mnohé překážky překonal a bohdá ještě dále překoná.\nOvšem ale nejvíce získalo by pěstování našeho českého zpěvu\na umění a nejlépe poslouženo by bylo dobré věci, kdyby oba\nspolkové, totiž „Bojan\" a sousední spolek Staroboleslavský,\njsouce jen asi ,10 minut od sebe vzdáleni a majíce před sebou\njednu snahu a jeden šlechetný cíl, totiž zvelebení vlasteneckého\numění, v jeden spolek, který by pak 60 až 70 výkonných zpě-\nváků čítati mohl, se spojili. Zajisté by se pak spojeným silám\na bratrské svornosti tím dříve podařilo, ušlechtilého se domoci\ncíle. Protož, doufajíce, že se to stane, provoláváme bratrskému\ntomuto podniku srdečné „Na zdar !M přejíce, aby již příští náfc\ndopis blahou o tomto spojení věsť podali mohl. A*)\nZ Hlinská. („Svantovít\" ajeho činnost). Mám\nVám psáti novin z našeho města, musím opět jen započít našíin\nspolkem zpěváckým. Spolek tento zajisté v nej vyšší míře u nás zaujímá\npozornost všech těch, co druhdy tak rádi nic nepozorovali\n\n*) Doufáme, ie tento výborný a praktický návrh dojde u obou zpě-\nváckých spolků vřelého ohlasu; nebof výhoda ze zpojení obou\nspolků je očividná. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2245, "texte": "je předmětem velmi vhodným k ostření jazyka a k upotřebo-\nvání jedovatého slintání pomluv a klepů. Ano, máme zde\nroztomilých hrobařů, jenž se tak rádi skrývají v roušku\nčervenobílou a přec nemohou obětovat zájmy své ctižádosti bez-\nuzdné zájmům idey a pokroku. Rád bych takovýmto „rytířům\nsmutných postav\" přečetl epištolu, avšak myslím, že sami\njiž uznají, kterak se přežili i se svými oštěpy a baštami. Je\nto bída s námi. Kdekoliv se světlo ujme, všude musí s tmou\npodnikat boj na život a na smrt. A zdá se nám, že snad v celé\nvlasti žádný spolek se již nenabojoval tolik se svými nepříznivci,\njako spolek náš. Tím \\šak potěšnější je, že nezhynul, že\npůsobí, a že bohdá nezhyne. Trubači israelští sice\nzbořili Jericho, nežijeme však v dobách biblických a několik\nnašich rýpalů a bezuzdných sobců více nepod-\nvrhne základy „Svantovíta.\" Dne 16. srpna uspořádal\n„Svantovít\" besedu ve prospěch Polenských a k oslavě vý-\nroční památky svého trvání. Výtečný sbor Jelenův „Rovnost\na svornost,\" velebná hymna na vlast od Pecha, „rozmarný\nžárlivý holoubek\" od Vojáčka, a povznášející „Má otcina\"\nod Slavíka došly poměrně zajisté uspokojivého provedení.\nOněm pak polobohům, jenž svou zásadnou oposici spůsobem\nneslušným na jevo dáti se nestydí, jen připomínám, že vždy\nsnadněji bořit než stavět, a hanět v lenosti než činně něco\nchvalného provést. Besedu samu zahájil delší řeci činný p.\nK. A dá m e k, mimo něho se v deklamování zúčastnili sl. M.\nAdámkova a p. Leoil Štiaský s výsledkem velmi dobrým.\nNávštěva byla přečetná. Den 22. srpna bude zajisté spolku\nnašemu navždy památný, v ten den zavítal k nám na cestě\ndo Poličky slavný Dr. Rieger se svou vznešenou chotí, a tu\nbylo „Svantovítu\" dopřáno, vznešeným hostům zastaven íčko\nzazpívat. Nové dny nevymizují tak snadno z paměti. Spolek\nnaš se velmi četně zúčastnil iv slavnosti Poličské. Za\nsvého trvání uspořádal svému starostovi a velectné paní Anně\nHrušové v předvečír jmenovin zastaven íčko. Doufáme,\nkdyž „Svantovít\" již tolik bouří přestál, tolik překážek pře-\nkonal, že nyní tím statněji se bude bráti k cíli, nedbaje podlých\nsnah řídnoucích odpůrců svých a hanebného soptění ctižádo-\nstivých sobců. Co nejdříve podáme obšírný obraz naší hudby\nchrámové, o níž jsme již tak dávno mlčeli. §*)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "207", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.4.2", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.7", "debut_caractere": 2247, "fin_caractere_exclue": 4539, "texte": "Kronika zpéváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „SI a vos\" v Berouně\nsúcastní se dne 13. září 1863 při hudební a deklamatorní be-\nsedě, která se v Koněprusích ve prospěch pohořelých v Polně\nodbývali bude. Program : 1. Hudba 2. „Hlahol,\" pochod\nod K. Bendla 3. „Rouhač,\" deklamace od Jeřábka 4.\n„Muž bez slzí,\" deklainace od A. Korschnerové 5. „Polka,\"\nsbor od H. Řeháka 6. „Sedlák v divadle,\" deklamace od\nK. Adámka 7. „Honza a táta,\" sbor od E. Vašáka 8.\n„Já jsem Česka,\" deklamace od V. Čejky 9. „Plavci na\nVltavě,\" sbor se sólem „Kdo je víc,\" deklamace od Frant.\nDouchy 11. „Nevěrný milý,\" sbor od E. Vašáka 12.\n„Frajtr Kalina,\" deklamace od V. Hálka 13. Hudba.\n** v Zpěvácký spolek „Bořivoj\" v Lomnici\nsúcastnil se dne 31. srpna při výletu na Hamburk blíže Lomnice,\nkterýž „Sokol\" Novopacký a Jičínský uspořádali. Řečené spolky\nse nezdržely dlouho na Hamburku, nýbrž odebraly se s hud-\nbou do Lomnice, kdežto sbírka pro pohořelé v Polné odbývána\na panu dru. Juliu Grégrovi telegram ve francouzské řeci ode-\nslán byl. Co nejdříve bude spolupůsobením študentsva a zpěv.\nspolku „Bořivoje\" pro Polenské pohořelé beseda, výlet k Al-\nlainové věži v oboře a taneční zábava uspořádána. Bylo by\nvěru také třeba, by divadelní ochotníci Lomničtí také nějaké\npředstavení ve prospěch Polenských pohořelců uspořádali.\nV'' Zpěv. spolek „Slavjan\" v Králové Hradci\nzapěl, jak jsme se již ve zprávě o Brněnské národní slavnosti\nzmínili, na hrobě Dobrovského smuteční sbor. Bylí on jediný\nmezi zpěv. spolky, jenž na 6 kočárech dne 26. srpna odpo-\nledne před slavnosti v Pisárce u hrobu znamenitého slavisty\nzapěl sbor „Slza na hrob\" od Vašáka a hlasitě se pomodlil\n„Otce náš.\"\n*** Rožnovského zpěv. spolku, jenž jméno „Te-\ntřev\" přijal, došlo potvrzení jeho stanov. Co nevidět uspo-\nřádá prý zábavu, v nížto se sbory od Hynka Vojáčka, pak\n„Radostné cestování\" a „Vávra,\" sbory od Ed. Nápravníka pro-\nvoz o vati mají.\n*** Stanovy zpěv. spolku „V oj mír a\" v Pře-\nlouči byly od c. k. místodržitelství potvrzeny. Taktéž došly\npotvrzení stanovy zpěv. spolku „Žerotína\" v Brandýse a „Vla-\nstislava v Milévsku.\nŽeleznobrodský zpěv. spolek uspořádal\ndne 6. září v sále hostince „u koníčků\" ve prospěch pohoře-\nlých v Polné pěveckou a deklamatorní besedu, po níž násle-\ndovala taneční zábava.\n*) Těšíme se naii. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "207", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.4.3", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.7", "debut_caractere": 4541, "fin_caractere_exclue": 6352, "texte": "Ochotnická divadla.\nVelvarstí ochotníci uspořádali dne 3. září ve\nprospěch pohořelých v Polné divadelní představení: „Vychova-\ntel v nesnází.\" Veselohra v jednom jednání od E. A. Górnera,\npřeložil Fr. Mirovský, a „Hubička na poukázání,\" veselohra\nv jednom jednání dle J. F. Castejli-ho od Jos. V. Žáka.\nOchotníci v Mladé Boleslavi dávali dne 5. t. m.\n„Pražského flamendra\" obraz ze života od J. K. Tyla.\nSedlečtí divadelní ochotníci provozovali dne 6. září\nve prospěch pohořelých v Polné „Svéhlavost,\" „Husicka z Pod-\nháje\" a „Černý Petr.\" Divadelní společnost paní\nJohanky Šmídové meškající právě v Bohdanci, dávala dne\n25. m.m. ve prospěch pohořelých v Polné představení „Že-\nnichové\" a „Hraje si na vdanou\", jehož čistý výnos obnášel\n30 zl. 55 kr. Peníze ty odeslány jsou skrze městskou radu\nBohdanecskou na okresní úřad v Pardubicích, aby odevzdány\nbyly na místo patřičné. Na ochotnickém divadle\nv Něm. Brodě dávalo se dne 6. září 1863 ve prospěch po-\nhořelých v Polné: „Tichá voda břehy ryje.\" Veselohra ve čtveru\njednání dle Schródera, vzdělal J. V. Žák. Na ochotnickém\ndivadle na Smíchově „u zlatého anděla\" dávali ochot-\nníci dne 6. září ve prospěch zřízení opatrovny malých na Smí-\nchově: „Liška nad lišku.\" Veselohra v jednom jednání od\nKotzebue, přeložil Václav Špinka. Nato: „Nalezenec,\" veselohra\nve dvou jednáních od Jos. Kaj. Tyla. Ku konci: „Černý Petr,\"\nveselohra v jednom jednání od Goroera, přeložil VI. Venkryl.\nPředstavení uspořádané na témž divadle dne 30. m.m. ve pro-\nspěch pohořelých v Polné vyneslo 30 zl. 40 kr. r. c.\nOchotníci v Bystřici v Jihlavsku dávali dne 23.m.m.\ndvě veselohry a sice: „Osudná paštika\" a „Vzdory nad vzdory\"\nČistý výnos 20 zl. r. c. odevzdán byl redakci „Mor. Orl.\" pro\npohořelé v Polné. Divadelní společnost pana Štan-\ndery nachází se od 29. srpna v Hranicích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "208", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.4.4", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.7", "debut_caractere": 6354, "fin_caractere_exclue": 6362, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "208", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.4.4.1", "titre_corps": "— Ve včerejší schůzi výboru sboru pro zbudování národního", "titre_sommaire": "— Ve včerejší schůzi výboru sboru pro zbudování národního", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.7", "debut_caractere": 6364, "fin_caractere_exclue": 7032, "texte": "— Ve včerejší schůzi výboru sboru pro zbudování národního\ndivadla četl se připiš zemského výboru, kterýmž tento\nse projevuje, že chce střechu se skladiště, jež nalézá se před\ndivadlem prozatímním, na své útraty dát snésti a skladiště rov-\nnou střechou pokrýti, pod výminkou, aby vnitřní místnosti\nskladiště používali mohl k účelům prozatímního divadla. K přání\ntomuto svolilo se s výminkou, aby v případu, kdyby se stav-\nbou velkého národního divadla se zapocíti mělo, nynější skla-\ndiště bez překážky ihned se mohlo strhnouti, i aby s terassou,\njež na místě nynější střechy na onom skladišti se zřídí, výbor\npro zbudování národního divadla nakládati mohl ve svůj pro-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5286, "texte": "spěch. Dále četl se připiš Pražského purkmistra, kterýmžto se\noznamuje, že založen jest zvláštní fond pro okrasu města, a ze\nv upotřebení tohoto fondu přední bráti se chce zřetel na upra-\nvení místa zakoupeného pro budoucí národní divadlo. K vy-\nšetřeni spůsobu, jakýmž by se místo to prozatím slušně upra-\nviti mělo, navrhuje se společná komisse. Na tento připiš stalo\nse usnesení, že se slušné upravení stavebního místa pro ná-\nrodní divadlo bez všeliké překážky státi může pod výminkami,\naby se tím stavbě národního divadla, kdykoli by se zapocíti\nměla, nekladla žádná překážka, aby dále stavba národního di-\nvadla nestala se obtížnější, i aby místa upraveného použilo se\nv prospěch budoucího národního divadla. Pod těmito výmin-\nkami zvoleni jsou ihned pp. architekt Ullman a Vojta Náprstek\npro případ, kdyby se sejiti měla komisse společná, jak v při-\npíšu pana purkmistra se navrhuje, za zástupce výboru pro zbu-\ndování národního divadla do této komisse.\nZkouška chovanců spolku ku vzdělání-se ve vo-\njenské hudbě bude se odbývati dne 13. t. m.v poledne o 12.\nhod. na Žofíně, načež během září chovanci vojenským hudeb-\nním sborům přiděleni budou. Nový učební běh počne 1. října,\na budou v něj přijímáni chovanci, kteří se poněkud již v hudbě\nznají. S vyučováním, které se zdarma uděluje, jest zároveň\nzaopatření chovancovo spojeno, jelikož každý chovanec se hned\nzároveň asentuje, a nikoli jen po uplynutí dvouletého vyučo-\nvání, které v služebnou dobu se vcítají, nýbrž i mezi vyučo-\nváním, když zvláštní nadání osvědčuje, zvláštních výhod, jako\nna př. udělení důstojnosti neb příspěvku k dennímu platu poží-\nvat! může.\nVěhlasná zpěváčka sl. Adelina Patti vystou-\npila zde dvakráte na jeviště a sice co Rosina v „Lazebníku\" a\nco Amina v „Náměsícné\" s nejskvělejším výsledkem. Její zna-\nmenitě vytříbená škola, nejčistší intonace a vokalisace jakož i\njejí líbezný hlas a ušlechtilá hra získaly jí okamžitě všeobec-\nnou přízeň obecenstva. Jistý hudební diíettant napsal, slyše\nji, následující italské verše o zpěvu umělkyně této : „Un Eco\ndelP aria finále della Sonambula canťata da Adelina Patti il 5\nsettembre 1863 a Praga.\nAh non giunge uman' pensiero\nal incanto di Tua prodezza\nAdelina ai triomfi avezza\ndei cour' freddi Tu scogli il gel\nascoltando Tua voce limpida,\nor potente, or dolce placida\ndella terra in cui viviamo\nCi crediamo portati in ciel.\nSlečna Matilda Za vrtal o v a, dcera našeho\nkrajana p. Rud. Zavrtala, kapelníka u námořnictva, která své\nvzdělání v konservatoriu Pražském nabyla, engažována jest co\nprvní dramatická zpěvačka u opery v Solnohradě. Nadané této\nslečně dostalo se cli, že u J. V. arcivévodkyně Charlotty několik\npísní zpívala.\nNaše krajanka šl. Anna Kroppova, koloraturní\nzpěvačka u opery v Darmstadtu, zemřela tyto dni v tamějším městě.\nPanu E d. Ná p r a vn íko v i, chvalně známému skla-\ndateli ceských sborů a písní, nabídlo ředitelství Petrohradského\nkonservatoria profesuru elementární theorie na tomž\nústavu, kteréž místo však náš rodák neznaje se úplně v ruštině\nnepřijal. Nyní zanáší se komponováním ruské opery.\nPrvní opera ruská, kterou komponovati počal, nebyla mu od\ncensury dovolena; jednalaf o Ivanu Velkém cili Hrozném.\nNáš krajan pan Král, kapelní mistr v Rotterdámě,\nsložil jednoaktovou operetku: „Liebenswurdig,\" která se na\nměstkém divadle v Amsterdámě provozovala. Tamější listy\nchválí zvláště melodii a čisté instrumentace této operetky.\nV národní slavnosti pěvecké v Brně\nzúčastnilo se, jak nám nás referent J— r píše, v celku jen 61\nzpěv, spolků a sice 45 z Čech, 15 z Moravy a 1 z Vídně;\nzpěváků hylo úhrnem 940.\nPan Josef Nesvadba, kapelník v Hamburku za-\nnáší se nyní komponováním české opery.\nŘeditelství prozatímního divadla udělil sl.\nvýbor zemský ve včerejším svém sezení Pražskému obchodníku\np. Liegertovi.\nPan Bach mann, tenorista Pražské opery, opustí\no velkonocích 1864 zdejší německe divadlo. Pan Strakoš,\nrodilý Moravan a švagr slečny Ad. Patti-ové, podal mu skvělý\nnávrh pro budoucích 5 let za těchto podmínek. Pan Bachmann\nodřekne se německé opery a bude se po šest měsíců cviciti\nve zpěvu u p. Strakoše. Po půl roku stane se členem ital-\nské opery v Londýně a obdrží první rQk 15.000 franků (asi\n6.000 zl. r. c.), druhý rok 20.000 franků (as 8.000) zh\nr. c.), třetí rok 40.000 fr. (16.000 zl. r. c.) a čtvrtý\nrok 60.000 fr. (as 24.000 zl. r. c.). Pňjde-li pan Bachmann\ns p. Strakošem do Ameriky zpívat, obdrží každý rok dvojná-\nsobnou sumu. Kontrakt je již s obou stran podepsán.\nPozvání k výroční zkoušce chovanců spolku\npro zvelebení hudby vojenské, jež se bude odbývati dne 13.\nzáří 1863 o 12. hod. polední v sále na Žofiském ostrově. Pro-\ngram : 1. Variace pro křídlovku od Strebingra, přednese Vác-\nslav Schulz. - 2. Kavatina z opery „Eleonora di Gieuena\" od\nDonizettiho na troubu, přednese Antonín Janda. —• 3. Concer-\ntante fantaisie pro křídlovku od Hallmayera, přednese Josef An-\ntoš. 4. „Karneval Benátský\" pro křídlovku od Miillera, před-\nnese Frant. Říha. 5. Variace a polonaise pro křídlovku od\nŘezníčka, přednese Josef Kosina. 6. Variace a rondo pro\nkřídlovku od Miillera, přednese Vácslav Lobl.\nPan divadelní ředitel Thomé odevzdal poli-\ncejnímu presidiu polovici čistého výnosu pr. 100 zl. 59 a půl\nkr. z představení divadelního ve prospěch pohořelců Polenských\ndne 30. srpna uspořádaného."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "208", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.4.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.8", "debut_caractere": 5288, "fin_caractere_exclue": 5299, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "208", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.2.4.5.1", "titre_corps": "Angličtí komedianti v Praze. První řádná cestující divadelní", "titre_sommaire": "Angličtí komedianti v Praze. První řádná cestující divadelní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.8", "debut_caractere": 5301, "fin_caractere_exclue": 7602, "texte": "Angličtí komedianti v Praze. První řádná cestující divadelní\nspolečnost, která do Čech zavítala, byla anglická. Za panování\nkrálovny Alžběty byío mnoho herců anglických pro náboženství z vlasti\nvyšlo, a spojivše se, po Němcích své hry provozovali. Ptoku 1607 a\n1608 byla taková společnost anglických herců, vedená Spencerem, v Pa-\nsově a v Štýrském Hradci u dvora arci knížecího, kdež znamenité na-\nlezla podpory. R. 1616 přišli angličtí herci zc Slezska na Moravu, (bez\npochyby že to byla Spencerova společnost) a provozovali umění své na\nstatcích Oiomúekého biskupa, kardinála Františka z Ditrichsteinu, jemuž\nodporučeni byli od Vratislavského biskupa arciknížete Karla listem ode\ndne 18. března 1618. Do Cech si asi tehdáž netroufali, a nalézá se\nstopa po nich. Ponejprv, pokud víme, objevila se na české půdě an-\nglická herecká společnost hned po skončení třicetileté války. Hlavní čle-\nnové její nazývali se Vilém Ro, Jan YVayde, Gedeon Gellius a Robert\nRassi. Královští míslodržitelé Rudolf hrabě Coloredo Hovora, hrabě\nBerka, Vilém Albrecht z Kolovrat, Přibík Jeníšek z Ujezda a Bedřich\nz Věžník dovolili jim, že na jistém místě Starého města Pražského před-\nstavovati směli s „osobami s sebou majícími\" své \"komedie, tragédie a\nhistorie.\" Stěhování-se anglických herců bylo se ještě množilo za času\nvlády Kromvellovy, a tudíž i mnohý herec protestantského náboženství\nz Anglie vyšel, z čehož sobě vysvětluje dekret J. M. místodržících na\nhradě Pražském, daný dne 10. května 1658 za příčinou vyslaného posla\nPolského o komediantech anglických k purkmistrům i radě Starého\nměsta Pražského. Dotčený připiš varuje komediantů, jež se Angli-\nčané jmenují, a bez pochyby kacířského náboženství jsou, nařizuje\npolicii, aby přísné nahlédla v průvodní listy lěchto komediantů. Připiš\ntento jest od B. hraběte z Martinic, K. Ferdinanda Popela z Lobkovic,\nAleše Vratislava z Mitrovic a Jana Viléma z Gersdorfu potvrzen.\nAnglický herec Keeiy zamazal si nový kabát olejem, a jeli-\nkož prostředky jeho mu nedovolovaly, aby jej hnid zase za nový vy-\nměnil, nemálo ho to mrzelo, že, s kýmkoli se potkal, ihned první\nslovo bylo: \"Vy jste si zamazal kabát olejem.\" Konečně přešla jej\ntrpělivost, a od té doby začal vždycky sám, když někam přišel: „Já\njsem si zamazal kabát olejem, ale tecř mluvme o nécem jiném.\""}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.1", "texte": "O zpěváckých spolcích spolkům zpěváckým.\nNěkolik úvah přítele spolků zpěváckých.\n\nI.\nUtěšené rozmáhání-se spolků zpěváckých ve vlastech\nčeskoslovariských je zajisté radostným důkazem, že národ\nnás nehonosí se nadarmo hudebním věhlasem a že v lůně\nsvém hojných chová sil, aby tuto pověst vždy důstojně činy\niv době přítomné osvědčil.\nRozhlédneme-ii se po naší národní činnosti v oboru umění\nhudebního za dnů našich, tu bez odporu musíme doznali, že\nv popředí celého ruchu a veškeré této činnosti stojí naše\nspolky zpěvácké a tím se též vysvětluje, kterak nutno jest\nku poměrům a ku zdaru těchto jednot bez ustání přihlížet! a\nčinnost jejich vytrvale nestrannou úvahou stopovati.\nPrávě že našim spolkům zpěváckým i se stanoviska\numění i se stanoviska národního a společenského takové váhy\npřikládáme, právě proto zamýšlíme v následujícím pojednání\nponěkud rozebrati vnitřní poměry těchto spolků a upozornit\nna chorobnost jich tu a tam již se zjevující, vedeni jsouce\nzásadou, ze lépe vlastní chyby v cas poznat a napravil,\nnežli za liché samosalby hovět hlíze a neodchyloval\nse od dráhy, anaž může věsti k záhubě.\nNepřeceňujme a nepodceňujme své síly a vždy se jen\nsnažme seznat pravou podstatu poměrů v svých. To poznání\nje pevným základem vývoje.\nZprávy o činnosti našich spolků zpěváckých překypují\ntéměř vždy nadseností a zanícením, vše je tak růžové,\ntak jasné a bujné, nikde ani nováčka avšak pohlédněme\nv skutečnost. Všude vidíme enthusiasmus , nikde chladnou\nobjektivnost. Zaražení spolků zpěváckých se stalo, abychom\npoužili názvu obrazného, ušlechtilou módou. Hanba městu,\njež by se nemohlo honosit spolkem zpěváckým, a zdá se nám\nskutečně, že za nedlouho u nás málo bude takovýchto měst.\nSpolek se obyčejně velmi snadně zarazí, Všude se\nnalezne několik horlivců pro věc, jež utvoří střed, k němu\nse přidá pak několik kandidátů hodností spolkových a tak\nznenáhla roste za první doby spolek jako lavina.\nZadají se stanovy. Potvrzení trvá trochu dlouho. Mnozí\njiž reptají. Stav prozatimný je spolku nebezpečný. Bez au-\nv\ntority nemá žádná společnost vůbec pevného trvání. Činnost\nspolku jen se vleče a vše se omlouvá stavem prozatimným,\njen až stanovy stvrzení dojdou, pak to bude jinak.\nCvičby se navštěvují velmi špatně a jen když se jedná\nbud o uspořádání besedy neb nějakého výletu, tu se jeví či-\nlejší účastenství. Slovem, v spolku panuje bezvládí a zdá\nse nám, že právě takováto nesprávnost v stavu prozatimnérn\nvede k smutným důslednostem v stavu skutečném.\nNávyk nepořádku se tak nesnadno vyměšuje jako se\nnesnadno řád a disciplina v takovýchto spolcích ujímá.\nProto máme za to, že nejlépe jest činnost spolků po-\ntvrzením stanov, tedy již co spolku skutečného vždy započiti,\na tak se vyhnouti nebezpečím, jimiž stav prozatimný trvání\na rozkvětu spolků zahrožuje.\nBez pravého zanícení pro vysoký cíl spolku nelze\ndojili nikdy žádoucích výsledků. Láskou musí každý při-\nlnout k praporu, jejž vztyčil, a jen poměry buď slušnosti neb\nveřejnosti nesmí jej donucovati k setrvání, byla by to jen\nmechanicky seřaděná hmota a ne organicky žijící a se vyvi-\nnující celek.\nLáska k umění a k vlasti je a musí býti nejmoc-\nnějsím a nejpevnějsím pojidlem spolků zpěváckých.\nVše ostatní je vetché a marné.\nPředstih s městy jinými, bažení po zevnějším jen lesku\na p. nedostačí ani k pevnému zaražení ani k udržení spolků\nzpěváckých. Tyto pomítky pozbývají zaražením spolku své\nsíly a přípůsobí vždy jen jaksi k formě, aniž by působily na\njádro a na ducha.\nAvšak jak lze vzbudit tento zánět lásky k umění a\nk vlasti v členech spolků zpěváckých, jak lze tímto zaníce-\nním postavit hradbu proti nájezdům zpátečnictví a nepřízně\nproti vývoji netečnosti a lhostejnosti ve vnitru vlastním?\nPrvní poklesek se nám zdá býti, že se na počátku při\nzaložení spolku nebere nikdy ohled na jakost, ale jen na\nmnožství clenu. Spojí se zde obyčejně živly nejrůznější\nbez všech společných zájmů a jak rychle se spojily, tak, ano\nještě rychleji, ochabují a se rozcházejí.\nMyslíme, že právě tímto rychlým ochabováním někte-\nrých nakažují se ostatní a proto je žádoucno, aby se čle-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.2", "texte": "nové velmi ostražitě a opatrně přijímali • nebof zajisté lépe\njest, čítá-li spolek méné ale statných a vytrvalých, než\nmnoho a vrtkavých, nestálých členu.\nAť se vždy utvoří pevný střed z mužů osvědčených\nhorlivců národních a pravých příznivců umění. Ty nechf\nutvoří pevný základ, střed spolku a pak když by i vrtkavci\nse nalezli, více spolku neuškodí, neboť ve všech bouřích\nsetrvá pevně tenťo střed. Tento střed musí budit ospalé\nk životu a slabým musí dodávat síly, aby nezemdlévali, musí\nvyzářovat zápal lásky k umění a k zájmům národním, musí\nstálým podněcováním k činnosti chránit spolek před zabřed-\nnutím v zátiší netečné lhostejnosti, anaž vždy jistou jest\nzáhubou spolkové činnosti.\nDruhvm pokleskem našich spolků se nám zdá býti na\nmnoze volba představenstev. Představenstvo či výbor spolku\nmá sestávati ne jak dosud míněno, jen z nejstarších, ale\nk tomu z nejschopnějších členů, nebof právě v rukou výboru\nspočívá nejen řízení spolku, ale zajisté i jeho budoucnost.\nProto jest nemístné při volbách dbáti buď na spříznění aneb\nna jiné podřízené poměry, hlavně při volbách třeba ohled\nbráti na osvědčenou již schopnost volených a pak na\npevnost jich povah.\nVýbor má býti přirozeně námi výše zmíněné jádro spolku.\nAby však volba tato mohla býti samostatná a svobodná,\nproto navrhujeme, aby se vždy a všude volilo vždy tajné,\nt. j. hlasovacími lístky.\nNemalou škodu spolkům přináší lhostejné, chladné při-\nhlížení k plnění stanov.\nÚčel a prostředek spolku k dosažení účelu jest zpěv,\ntato mluva všem srozumitelná. Účel žádá prostředky. Čím\nvydatnějších a vhodnějších máme prostředů, tím snadněji do-\nsahujeme účel. Z těch důvodů má a musí být každému\nspolku nejvíce záleženo na horlivém pěstování zpěvu;\nnebof jen tak dosáhne vyšší účel svůj, jenž obsažen v hesle :\n„Zpěvem k srdci srdcem k vlasli.li Avšak chorobou\nvšech našich spolků téměř je spalně navštěvování cviceb\nspolkových.\nUznáváme sice, že na mnoze toho poměry živnosti a\npovolání zavinují ; spolek arcif nelze stavět nad živnost,\navšak domníváme se, že i zde lze pomoci, bude-li se vždy\npřihlíželi přísně k omluvení a ospravedlňování cvičeb zane-\ndbaných.\nDále uznáváme k příznivému rozvinu spolků za nutné\npravidelně odbývání hromad spolkových. Právě v těchto\nhromadách se naskytuje členům příležitost hájit zájmy své\ni spolku, a tím znenáhla se vyvinuje ono uvědomění o spo-\nlečnosti zájmům, o morální jednotě. Právě hromady udržují\nživot spolku a dodávají mu vždy nové pružnosti.\nJe-li povinností členů v těchto schůzích vždy přísně\nse zastávat prospěchů spolkových, tu jest opět povinností\npředstavenstva hájením co možné svobody v rokování vyko-\nnávání těchto povinností umožňovat.\nPředstavenstvo a výbor jest odpovědný hromadám, a\nprotož neděj se nic pro spolek bez spolku-\nHlavní pak, co se finanční stránky správy spolku do-\ntýká, hájíme vždy co možno největší zodpovědnost hromadě\nči členům. A zdá se nám, že právě tím se usnadní posta-\nvení výboru, stanef se jaksi ústavní a zodpovědnost tak pře-\nstává být obtížnou, jelikož ji za výbor celý spolek přejímá,\ntím se však ale tak stanou zdaru spolku nebezpečné poklesky\nnemožnějšími.\nZpěvácký spolek má vždy hledět důstojným vystupo-\nváním a neúnavným a vytrvalým působením zlomit odpor\nvšude se objevujících odpůrců, novodobých snah, snah po-\nkroku. Nejlépe se poráží takovýto odpor činy a vytrvalostí;\nvždyť právě nepřátelé spolku směřují vždy jen k tomu, by\nochromili a zničili činnost spolku, by vůbec jej samý rozbo-\nřili. Myslíme, že jest vždy jen zbabělé, opouštěti před roz-\nhodnutím boje bojiště a proto komu zdar spolku a umění i\nvlasti prospěch na srdci leží, nedbej nikdy pokoutních snah\nšosáků a copařfi, ale setrvej a mužně bojuj za vítězství pra-\npora vztýčeného.\nZdá se nám býti též ne nepodstatnou příčinou chorob\nnašich spolků zpěváckých, ze se na mnoze zájmy osobní\nstaví nad zájmy spolku, aneb že se tyto zásadná se růz-\nnicí zájmy stotožňují. Členové spolku mají stejná břemena\na stejná práva ; tato rovnost jestif základem jednoty a právě\nstanovy co zákon spolku vyměřují tyto stupně práv i povin-\nností a jsou základem vzájemných poměrů členů. Často se\nvšak stává, že se v kruh tento vtahují i poměry tam roz-\nhodně nenáležející a právě tím nastává pomatenost pojmů,\nanaž tolikráte již se stala pravou obtíží života spolkového.\nY spolku bud každý členem spolku a dále ničím. Důstojno\npak jest mužně plnit převzaté povinnosti a střehnout nabytá\npráva. Jen tak se vyvine vzájemný poměr ustrojené jednoty\nčlenů všech, jen tak pokyne spolku pokrok a zdar. Jinak\nse stane ohniskem osobních půtek a soběckého jitření a nebude\nmít dosti síly k životu ani nebude dosti slab k umírání.\nPro obmezenost místa končíme první řadu úvah svých,\nv nichž stále pokračovali budeme.\nSoučasně nám velmi milé bude, pak-li i z jiných stran\nnám budou podávány podobné úvahy, neboť jen tak dosáhneme\ncíle svého, jen tak nám bude možno vyličovati choroby u\nnás na nejvýše důležitých spolků zpěváckých. Sám předmět\njiž dožaduje, aby se ve všem vycházelo od skutečných a\nprávě seznaných poměrů, jinak by bylo marné naše snažení.\nPravdou k cíli !\n\nPravdmil.\n\nVácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nTomášek prospíval velice ve zpěvu) pověvadž se lite-\nrárním předmětům neučil, leda v neděli a ve svátek, kdež\nse v čtení, psaní a počítání ze svého cvičil.\nPo dvou letech navrátil se Tomášek do svého rodiště\nSkutče a očekával nějaké vokalistské místo. Sotva byl domů\npřišel, rozhlásila se ihned pověst o jeho zvučném hlase, o\njeho bravuře, o jeho zpívání a vista v celém okolí. Neod-\nbývala se žádná slavnost, žádné posvícení, v níž by byl\nTomášek neúčinkoval a se nevyznamenal. Ano, v celém vů-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.3", "texte": "kolí nazývali ho jen „malým diblíkem.** Bratr jeho jsa\núplně s Yácslavem spokojen, daroval mu malý, úhledný kla-\nvír a otec tím vybídnut, dal syna svého u Skutečského učitele\nklavíru vyučovati. Avšak učitel tento neměl žádné methody\na předložil v první lekci sonátu od Wagenfeila Tomáškovi,\naby se ji naučil. Tomášek neznaje ani bassových not, nemohl\nse více než 8 taktů naučili a byl od učitele notně vytřepán*\nI při druhé lekci nedařilo se mu lépe a v třetí uhodil ho\nučitel tak lineálem přes prsty, že mu z nich krev tekla, To-\nmášek snášel vše trpělivě, boje se, že by otec kdyby\nse o tom dozvěděl vyučování konec učinil. A čeho se\ntak obával, stalo se. Otec Tomáškův vida při jídle porou-\nchané ruce svého syna, ptal se ho po příčině toho a dozvě-\nděv se všeho, neposlal ho více k učiteli a zapověděl mu\nhráti na klavír. Avšak za nepřítomnosti otcovy odebral se\nvždy Vácslav k svému oblíbenému nástroji a vyhledával si\ndle sluchu akkordy. Náhodou seznámil se s jistým synem\ntruhlářovým, jenž jsa několik roků starší než Tomášek u\nPetra Prokopa, žáka to Segera klavíru a generalbassu se\nučil. Tento přinesl Tomáškovi několik sonát od Vaňhala a\nWagenfeila, naučil ho notám diškantovým a hassovým, vy-\nsvětlil mu význam číslic nad bassem stojících, začež mu Yác-\nslav vždy svou svatčinu daroval. Jednou překvapil je otec\nTomáškův v obapolném obcování a následek toho byl, že se\nmusel Vácslav úplně této známosti odříci.\nOd toho okamžiku byl Vácslav na sebe toliko poukázán.\nStudoval čili spíše mučil se s obdrženými sonatami tak dlouho,\naž je uměl; ovšem jak později viděl dle nejstrašnějšího\nkladení prstů.\nOtec Tomáškův, jenž z celého srdce hudbě oddán byb\npřinesl jednou několik českých zpěvoher domů, kdež Vácslav\npři produkcích, které se s přispěním několika hudebníků\nměstských provozovaly, vždy alt zpíval. První zpěvohra jme-\nnovala se „Opilec\" a druhá „Zpoura sedláků,\" hudba od\nTučka. Naučiv se trochu německy od jistého rakouského\nvysloužilce, byl Václav od svých rodičů k dalšímu vzdělání\ndo Jihlavy poslán, kdež uprázdněné míso v chrámě u míno-\nritů obdržel. Tomášek konal tuto cestu se svým průvodčím\nna koních, která však velmi snadno smutně dopadnout! mohla,\nneboť mladý jezdec dostal na neštěstí jankovitého koně, jenž\ns ním do jistého rybníka u Přibyslavi utekl. Jen s velkým\nnamáháním svého průvodce dostal se Tomášek opět na břeh\na dorazil vil hod. večer k svému strýci pateru Pavlovi do\nPřibyslavi.\nDruhý den na to šel Tomášek pěšky do Jihlavy, kamž\nve 12 hod. s poledne přišel a hned se do kláštera minoritů\nodebral. Zde shromážděno bylo již 12 altistů, na přijímací\nzkoušku < ekajíce. Frater Donat, snad nej ýbornější žák Se-\ngerův, byl v klášteře ředitelem kůru a varhaníkem. Po ta-\nbuli nastala u přítomnosti kvardiana a všech řeholníků zkouška.\nZkušební arie od ředitele kůru komponovaná měla mnoho\nkoloratury do sebe a některé nesnadné intonace, které až\nk dvoučárkovanému /*, tedy přes obyčejné meze altu sahaly.\nZ té příčiny bylo to aspirantům nesnadné, komposici pro-\nvésti, a tak se stalo, že Tomášek co poslední taktéž ke\nzkoušce připuštěn byl a dle kvardianoya vyjádření co-\nronat opus*4 místo altisty obdržel.\nPater Jáchym vedl Tomáška k jistému ševci, jenž spolu\nměchotlap v klášteře byl, do bytu; avšak zde nebylo mla-\ndému altistu volno a P. Jáchym musel ho do bytu odevzdat\nkostelníku, jenž tři dospělé dcery měl.\nV klášteře navšfévoval Tomášek třetí třídu normální\nškoly a obdržel na konci roku mimo veskrz výborné třídy\ntaké prémium. Navraceje se do svého rodiště, dozvěděl se\no úmrtí své matky, načež se po krátkém pobytu u svého\notce opět do Jihlavy odebral. Na to studoval gymnasium*\nFarář tamějšího kláštera platil na přímluvu Donatovu za něho\nškolné a Tomášek učinil se dobrodiní toho hodným tím, že\nku konci roku premiantem se stal. Frater Donat, jenž Vác-\nslava pro jeho spůsob zpívání jakož i pro jeho hru na housle\nvelmi rád měl, nedal se přec prosbami Tomáškovými po-\nhnouti, aby ho někdy varhanám učil, kdež často zcela bez-\ntalentní žáky na tomž nástroji vyučoval. To hnětlo Tomáška\na právě tato opuštěnost ode všech lidí mnoho as k tomu\npřispěla, že zvláště v oboru umění si svou vlastní cestu pro-\nklestil, která jej přivedla k výsledkům, jež ani starší ani\nnovější hudebníci až dosud nenašli.\nToho času navštívila kočující divadelní společnost Ji-\nhlavu a dávala na náměstí „u divokého muže\" svoje před-\nv\nstavení. Známý „Zebravý student\" byla první zpěvohra, s níž\nsvé štěstí započala. Poněvadž Tomášek neměl ani tušení o\ntom, že se zpívati a zároveň gestikulovati může, nemohl se\nsmíchy zdržeti, zvláště však když komický oděv v kuse účin-\nkujícího učitele a jeho posuóky viděl. Jak se později To-\nmášek sám přiznal, působilo nedostatečné představení naň\nblahodárně ; neboť od té doby datuje se jeho převláda-\njící náklonnost k dramatické hudbé.\nJednotvárný život, avšak hlavně hašteřivost třech dcer\nkostelníkových, s nimiž Tomášek v ustavičné nesvornosti žil,\npřiměly ho k tomu, že Jihlavu opustil a k bratru svému do\nModletína se odebral, předstíraje, že úplně hlas svůj ztratil.\nJmění Tomáškova otce bylo zcela vyčerpáno a bratr Modle-\ntínský aby nemusel bratru ničeho dá ti obrátil se k bratru\nJakubu, jenž byl v Praze u inspektora Donhammera revi-\ndentem a tento slíbil, že svému mladistvému bratru vše po-\nskytne, což také věrně splnil.\nR. 1790 přišel Vácslav Tomášek do Prahy, aby ve\nsvých studiích dále pokračoval. Bratr Yácslavův, obchodník\nv plátně, obstaral mu byt na Novém městě a nutil ho, aby\npro německou řeč gymnasium Malostranské navštěvoval. Při\nvší této každodenní dlouhé cestě na Malou stranu byl přec\nVácslav velice rád v Praze a těšil se z vřelé lásky svého\nbratra Jakuba. Rozmanitými stýčnostmi s lidmi rozličné vzdě-\nlanosti dostalo se Vácslavu dosti příležitosti, že ponenáhla\nznačného lidoznalstvi nabyl. Iílavírek, jeho neustálý prů-\nvodce, musei mu každou prázdnou chvíli osladiti.\nJednou večer navštívil divadlo, aby operu „Domýšliví\nmudrcové\" (I filosofi imaginari) od Paisielia slyšel; opera\ntato učinila naň znamenitý dojem, jehož více dramaticko-hu-\ndební život než komposice Paisiellova spůsobil. Na to hrával\nTomášek velmi pilně na klavír, nazvíce však skladby od.\nPleyelaf jejž pro jeho přirozeně plynoucí melodie za nej-\nvětšího tehdáž žijícího skladatele držel; také byly tehdejšího"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.4", "texte": "času velmi oblíbeny jeho komposice, které však záhy od\nobrovského ducha Mozartova vytlačeny byly. Bratru jeho ne-\nlíbila se Vácslavova přepjatá láska k Pleyeíovi a jsa sám stat-\nným pianistou, snažil se Vácslava v hudbě na dráhu lepšího\nvkusu uvésti. Aby toho docílil, vzal ho sebou do divadla,\nkdyž se Mozartův „Don Juan\" provozoval. Oba bratři v pláště\njsouce zahaleni, seděli v parteru vedle sebe, začátek opery\nočekávajíce. Ouvertura počla; její velkolepé idey a její\nrychlé pokračování s bohatou instrumentací a vůbec ušlech-\ntilý život organického uměleckého díla uchvátily Vácslava tak,\nže jako snilek a sotva dýchaje v divadle seděl a na svém\nobzoru radosti slunce vycházeli spatřil, které jeho celou duši\nkouzelnou mocí ohřívalo. Každým okamžením vzrůstaly jeho\nzájmy pro celé dílo a při výjevu, kde duch gouvernéra vstou-\npil, zježily se mu strachem vlasy. Tento večer měl nejroz-\nhodnější vplyv na jeho hudební dráhu. Hrávali' sice ještě\npořád Pleyelovy skladby ; avšak on se obracel k Pleylovi co\nk věrnému příteli, jemuž za dřívější radosti rád děkoval.\n(Pokračování.)\n\nBeethovenův oběd.\nPovídka od Julia Janina.\n\n(Dokončení.)\nTakto setrval asi čtvrt hodiny, a potom pokynul ma-\njetníkovi skladu. Na to přiblížila se k němu jará roztomilá dív-\nčina nevinného pohledu, mile se usmívajíc, a podala mu péro\na notový papír. Nyní počal psáti. Bezpochyby že psal, co\nprávě složil na sklenné tabuli. Psal ustavičně, téměř si ne-\noddechnul, a ukončiv práci, podal obchodníku notami posetý\npapír, jejž ani neprohlédl. Obchodník zaplatil mu několika\ndukáty.\nNež hle ! již vychází ze skladu. Obličej jeho bére na\nse předešlou bledost a předešlý úsměšek, jen jeho krok na-\nbývá rychlosti. Téhož dne jsem výborně hádal; neboť jako\njsem dříve uhodl, že neznámý je hudebníkem, tak též jsem\npředvídal, že půjde do vinárny.\nA v skutku šel veselým krokem k ocazenému hostinci\nu předoucího kocoura. Kocoura toho maloval prý Hofmann\ndle svého živého kocoura, jenž se rovně tak pověstným stal,\njako ona vinárna.\nBylo to v pátek, a hostinec byl prázdný, i ve velkém\nsále panovalo hluboké ticho, v kuchyni bylo vyhaslo, a ho-\nstinská, dobrá to hospodyňka, zaměstnávala se cíděním ku-\nchyňského nářadí, a snažila se vyleštiti cínové mísy tak,\njako by byly stříbrné. Zajisté se domníváte, že neznámý\nv nevhodný čas přišel, by požádal paničku o výtečný výro-\nbek kuchařského umění, jehožto královnou byla zvána svého\nčasu od všech jedlíků a pijáků. Sotva že vstoupil muž tento\ndo jizby, přiblížil se k hostinské a požádal ji bez okolků o\nteplou telecí pečeni.\n„Nemám teplé telecí,\" odvětila hostinská a ustavičně\ndrhla cínovou mísu.\n„Tedy mi ji dejte studenou,\" řekl neznámý.\n„Nemám ani studené.\"\n„Aby Vás ďas!\" zvolal neznámý a übíral se se zklama-\nnou nadějí mrzutě odtud. Mrzutost jeho mne hnětla velice,\nviděl jsem ho, an se s velikou nevolí vzdaluje. Když mi\nbyl z očí zmizel, vkročil jsem do vinárny. Sundav klobouk,\npromluvil jsem co nejuctivěji k hostinské.\n„Nemůžete mi laskavě říci, jak se nazývá, kým jest a\nkde bydlí rnuž tento ?\"\nUslyševši panička dvorný hovor můj, odložila na oka-\nmžik cínovou mísu, a poděkovavši mi s nejrnilostnějším úsmě-\nvem, jejž z bezzubých úst vylouditi mohla, řekla mi:\n„Milý pane, Vy jste příliš úklonný, povím Vám všecko.\nČlověk ten patří mezi jakýs druh muzikantů, jest jedlík a\nopilec, a býval dobrý přítel nebožtíka Hofmanna, podobného\nto pijáka. Znám dobře jeho hospodyni Martu; bydlí tu ní-\nžeji na levé straně vedle pláteníka, tuším jmenuje se Bee-\nthoven.\"\nUslyšev veleslavné jméno, zbledl jsem co stěna a srdce\nmé pukalo nevýslovnou žalostí. Hostinská, vidouc, že blednu,\nměla za to, že je mi zle.\n„I pro pána Boha ! co je Vám ?\" zvolala celá ustra-\nšena, „čím Vám mohu pomoci ?\"\nMezi tím přišel jsem trochu k sobě.\n„Panicko,\" pravil jsem, „pro všechnu pohostinnost žá-\ndám Vás, prokažte mi laskavě službu.\"\nHostinská pohlédla žasnoucíma očima na mne; ale já\npokračoval dále:\n„Panicko, jste—li jen trochu dobrotivá, dejte mi na ro-\nžeň kus telecího, ale hned; neboť nepůjdu odtud, dokavad\nnebudu míli pečeni v rukou.\"\n„Nuže,\" pravila hostinská, ukazujíc mi na kamna, kde\nbylo zatopíno ; „pečené je v troubě, a co nejdřív ji obdržíte.\"\nlu zavolala služku, kteráž kachny na dvoře krmila.\nSlužka přišedši, otevřela troubu u kamen, a líbezný\nzápach pečené rozplynul se po kuchyni. Ó jak by býval\nmile okřál čich übohého hlušce! Mezi tím připravovala ho-\nstinská sama pečeni na mísu.\n»A proč\" tázal jsem se jí „nechtěla jste dáti\ntomu übožátku Beethovenovi kus pečené, o niž Vás požádal?\"\n„Milý pane,\" odvětila hostinská, „člověk ten je marno-\ntratník, kterýžto všecko projí; nedosyta, jenž by rád každý\nden pečeni. Sotva že má peníze, již mi je přináší; však\njá je málo kdy od něho přijímám, a ostatně přislíbila jsem\nje hospodini jeho, Martě.\"\n„Übohý Beethoven,\" pravil jsem k sobě, „übohý slavný\nmuž, jak nešťastný je vznešený tento umělec!\"\n„A které víno pije rád Beethoven ?\" ptal jsem se po\nchvilce.\n„To opravdu nevím,\" odpověděla hostinská, „tito lidé\npijí vína rozličných druhů, a pročež málo o to dbají, jaké\nvíno jest; ostatně myslím, že by mu k chuti přišlo mé staré\nRýnské.a"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.5", "texte": "„Dejte mi tedy dvě láhve Rýnského, ale nejlepšího,\"\ndoložil jsem hostinské.\nNa to odemknula hospodyně sklípek blíže dveří a vstou-\npila do něho. Po malé chvíli se vrátila, nesouc dvě staré\nláhve celé zaprášené, ocazené a ovinuté jakousi hedbávnou\nobálkou, stoletým pavoukem upředenou.\n„Nuže,\" pravila mi, „patřte na ně, jimi oblažíte Bee-\nthovena. Chcete, aby Vám je tam někdo donesl?\"\nNeodpovídaje, sáhl jsem po všem. Schovav dvě láhve\ndo postranních kapes, a vzav mísu s pečení do rukou, übí-\nral jsem se z vinárny tak pyšně, jako bych byl obdržel\nstužku řádu pruského.\nCestou pravil jsem k sobě : „Nikoliv, nepopřeji jinému\ntoho štěstí, by obsluhoval Beethovena, nebudu se styděti za\nčin tak šlechetný; nikoliv, neodřeknu se cti, bych mu ne-\npřistrojil na stůl, übrousek maje pod pážím, bych mu ne-\nřekl : „Pane a králi hudby, Vašim milostem je prostříno.\"\nPamatuji se obyčejně málo na místa, kdež jsem býval.\nJsem člověk roztržitý, a nepoznám často svého obydlí, tím\nméně cizých lidí; však tenkráte dojalo mne jméno Beetho-\nvenovo tak mocně, že jsem je viděl vryto ohnivým písmem\ndo vrat příbytku jeho.\nByl to domeček s čtyřhrannými vraty, s ouzkými okny\na téměř osamělý.\nBeethoven přebývá v prvním poschodí. Hlavní vrata\njsou pobyta hřebíky s velkými hlavami, ježto poskytují strašný\npohled cizinci sem vstupujícímu. Zámek je špatně přitužen,\nneb vrata se otevrou, jakmile se jich kdo nohou dotkne. Ostatně\njsou ale více otevřena než zamknuta.\nVstoupil jsem nahoru; v předsíni nenacházelo se niče-\nhož mimo stůl, jejž prostý übrousek pokrýval; pak čížek,\nkterý si vesele v kleci prozpěvoval, a konečně na sesli velký\nkocour, jenž čas od času více z nudnosti než ze hladu mňou-\nkaje, na stůl pohlížel.\nPostaviv na stůl přikrytou mísu a dvě staré láhve, po-\nhladil jsem kocoura, kterýž silný zadek bočil, a pozdravil\njsem čížka, jenž pokračuje v začaté písni, tak málo si mne\npovšiml, jako pán jeho Beethoven mne si všiml v skladě\nhudebnin.\nMezi tím vstoupila hospodyně Beethovenova do před-\nsíně. Spatřivši mne, nezdála se býti více překvapena, než\nonen kocour a čížek, nýbrž řekla mi toliko :\n„Pane, dnes nemůžete mluviti s panem z Beethovenů,\non dlí v pokoji a je tak mrzut, že ani obědvali nechce.\"\nNa to nečekajíc odpovědi, otevřela dvéře jizby Beethovenovy,\na já tam vkročil.\nBeethoven seděl u okna, pozoruje bedlivě krásný ka-\nrafiat, jejž si sám vsadil; myriády drobounkého hmyzu uží-\nvaly krásné květiny té; on je obíral s převelkou opatrností.\nOstatně nebyl tento karafiat samojediný na okně, dlouhé ře-\nřišnice vinuly se do vršku oken, a zelené listí jejich tvořilo\nutěšené brlení proti vedru slunečnímu.\nYíte, že Beethoven je hluchý; on mne tedy vkročili\nneslyšel. Na stole nacházel se papír k psaní. Napsal jsem\ntedy: „Přinesl jsem Vám teplou telecí pečeni a dvě láhve\nRýnského. Obědujmež.\" Podal jsem mu list.\nObrav zelené mušky s karafiatu, četl mé psaní.\nNyní opět oživil se zrak jeho a libý úsměv za kmitl\nse v obličeji jeho.\n„Vy jse Francouz,\" oslovil mne Beethoven, „nuž, buďte\nmi vítán. Popřejte mi té cti a obědujte se mnou.\"\nMezi tím zavolal na Martu.\n„Přistroj na stůl,\" pravil, a pak přiblíživ se ke mně,\ndoložil: „Dobře jste udělal, že jste mne navštívil; jsem\ntruchliv, ano, velmi truchliv. Město mne nudí a usmrcuje,\ntoliko venkov mne baví a oblažuje. Slyším všeliký druh ci-\nzího hluku, však sebe neslyším hráti. Nejsern-li pak ne-\nšťastný ?\"\nVida mne žasnoucího, pokračoval se slzavýma očima dále:\n„Ach, jsem vždy samoten, žádný se mnou nemluví;\nžádný se mne nezeptá, co se stane s übohým Beethovenem,\nano, já sám nevím, kdož jsem a jak se jmenuji. Býval jsem\ndruhdy panovníkem jistého světa, vládl jsem nad neviditel-\nným mohutnějším orkestrem, jenž kdy vzduch naplňoval.\nNaslýchal jsem dnem i nocí čarovným symfoniím, jejichžto\njsem byl spolu skladatelem, orkestrem, pěvcem, soudcem,\nkrálem . . . bohem ! život můj byl ustavičný koncert,\nnekonečná symfonie. Jaká to byla tehdáž čarovná zanícení,\njaký to vzlet lyrický, jaké to tajuplné a svaté zvuky ; ký to\nbyl mohutný smyčec, jenž ve svém vzletu nebe se dotýkal!\nVšechny tyto hlasy našly věrnou ozvěnu v srdci mém. Duše\nmá ssála do sebe nejjemnější zvuky veškeré přírody, burá-\ncení větrů, zpěv opeřenců, bublání potůčka, vzdechy větérků\nza času nočního, kolisání-se topolů, veselost družných vrabců,\nradostné bzučení včel, kvílící cvrčení cvrčka na krbu domá-\ncím, to byly harmonie pro mne, pro mé srdce a mou duši?\npro mne, kterýž jsem žil ve hluku, v mlčení, ve vzdechách,\nv zanícení, v přátelství, v lásce a básnictví ! Však hle!\nkrásný ten čas uprchl. S Bohem buďtež má vidění, s Bohem\nmůj mohútný sbore! s Bohem mé posvátné harfy, jichžto se\ndotýkala ruka andělů, s Bohem budiž všechno ! Ztratil jsem\nvíce než Milion ; ten ztratil toliko zrak a zachoval poesii;\njá však ztratil svou poesii, já ztratil všecko. Nyní jsem chu-\ndobný vypovězenec z vlasti harmonie! Jak übohý, ach, jak\nnešťastný jsem nyní! Již slyším u hrobky mé, an zpívají\númrtní mši mou! Než, Vy jste pravil, že jste mi přinesl dvě\nláhve Rýnského a kus telecí pečené ?\"\nV tom pokynula hospodině jeho, že již je prostříno.\nOn mne pojal dvorně za ruku, a pak žádal mne, abych\nprvní vstoupil do jeho malé jídelny. Na stole bylo toliko\npro dva přistrojeno; hospodyně Marta, bezpochyby žárlivá\njsouc, že mne pán domácí tak uctivě přijal, postoupila mj\nmísto své u stolu a sloužila nám.\nOběd odbýval Beethoven vesele, jevil při něm tolik roz-\nmaru a živosti, mluvil tak duchaplně a vesele, že jsem vůči-\nhledě zapomněl na slabost, na nižto si tak stěžoval.\nBeethoven byl z oněch kmetů, kteřížto žijí celý svůj\nživot v jediné toliko idei. Jediná velká idea stačí úplně k vý-\nživě těchto zvláštních lidí; ona je vysiluje, ona jest jedinkou\njejich radostí, jedinkým jejich zármutkem; ona jest celou"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.6", "texte": "jejich minulostí, celou jejich přítomností ; ona s nimi vzrůstá,\ns nimi slábne, a zhasne-Ii idea jejich, zhasne též poslední\njiskra života jejich.\nStaré Rýnské víno oživilo tak mocně Beethovena, že po\nskončeném jídle svěže se zdvih, do svého pokoje vkročil.\n„Okáži Vám,\" pravil mi, „že starý Beethoven není\ntak hluchý, jak se povídá. Jsou lidé, kteří mne neslyší;\njá však se slyším ještě dobře. Suďte tedy !\" A tu se po-\nsadil k pianu.\nToto piano bylo znamenitý nástroj mistra Broadwooda\nz Londýna. Byl to dar, jejž Cramer, Kalkbrenner, dementi,\nRies a jiní byli poslali z Anglicka tomuto zasloužilému Ho-\nmeru hudby. Beethoven si velice zakládal na této drahocenné\npamátce, ježto slouží ke cti oněm výtečným umělcům. Bee-\nthoven posadil se k pianu a počal najednou hráti jednu ze\nsvých symfonií. Spravedlivé nébe! piano bylo rozladěno,\nže by zvuky jeho všechny myši byly vystrašily. Ne, nikdy\nještě neslyšel jsem tak vřeštivé tóny, nikdy tak zhyzděné\nharmonie; ano, nikdy mne tak uši nebrriěly, jako při této\nzohavené symfonii. Co se jeho týče, on byl celý v nadšení,\nbyl šťastný a pyšný, že našel konečně jednoho posluchače,\non, ten slavný Beethoven; pokračoval ve své začaté sym-\nfonii, zabloudil do nejsladšího zanícení, chvěl se, slzel, usmí-\nval se, byl u vytržení. Moje však zraky byly k zemi sklo-\nněny; chtěl jsem si uši zacpati, chtěl jsem utéci. Nuže,\noba jsme měli pravdu, já byl na zemi, naslýchal jsem nej-\nstrašnější směsici, kteráž mi kdy k sluchu přišla ; on však\nnacházel se v nebi, on slyšel hudbu Beethovenovu !\n„Není-liž pravda,\" pravil mi, „není-liž pravda, že je\nto krásné ? Nemá-li pak starý Beethoven ještě v žilách krev\nbujarou ? Není-li pak to pravá hudba ? Ach ! oni vždy ří-\nkají : Übohý, nešťastný Beethoven! Ale ten übohý, nešťastný\nBeethoven jest jediným hudebníkem v Německu! Viďte, můj\ndrahoušku, že mluvím pravdu ?\"\nTu mne tiskl velkou svou rukou, přilnul ke mně svýma\nširokýma prsama a políbil mne, slzy maje v očích.\nNa to lahození odpověděl jsem mu slovy: „Dobrý, za-\nsloužilý Beethovene!\"\n„Musím Vám dáti\" řekl po chvilce „také něco\nna památku, píseň zcela novou, něco pro Vás, toliko pro Vás.\"\nTu opustil piano a přiblíživ se k oknu, počal něco hráti\npravou rukou na skle: on komponoval.\nPo tom podal mi tento kousek, jejž hrál svýma rukama,\njejž složila jeho geniálnost.\nHned na to opustil jsem zasloužilého kmeta toho, opu-\nstil jsem jej, projat jsa hlubokou úctou a stydě se za národ\nfrancouzský a německý, že jej nechali žiti v bídě a samotě.\nCo se jeho týká, on strávil šťastně tento den ; snědl telecí\npečeni a vypil dvě láhve Rýnského.\nDoprovodil mě až ku dveřím, patřil na mne, jak se-\nstupuji, a vida mne u paty schodů, volal za mnou silným\nhlasem :\n„S Bohem! S Bohem! Šťastnou cestu! Zpomeňte si\nčasto na mne! Vaše Rýnské bylo výborné, příteli, a pečené\nbyla jak se patří upečena.\"\n\nZ francouzského přeložil Em. A. Meliš.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Brandýsa nad Labem. (Zábava zpěv. spolku\n„Boj a na\"). Dne 30. srpna b. r. zažili jsme opét po delší\njiž přestávce zábavu, kterou nám uspořádal statečný nás\n„Boj a n.41 Dávala S8 totiž ve prospěch našich nešťastných\npoienských spoluobčanů v zahradě u p. Karla Klementa\npěvecká zábava, která po čas jejího trvání, podporována\njsouc příznivou povětrností, skvěle vypadla. Též městská naše\nrada ochotně ruku přiložila k dílu a spojivši se se spolkem,\nnapomáhala statečně k zdaření-se celého podniknutí, tak že\nčistý výnos, jenž se bezprostředně do Polné zašle, obnáší pro\nnaše malé město dosti značnou sumu 61 zl. r. c. Sbory, jenž\nřízením ctěného ředitele p. Tad. Procházky dovedně prove-\ndeny byly, jsou tyto: 1. „Hlahol,\" pochod od K. Bendla. 2. „Vše\njen ku chvále vlasti a krále\" od A. Jelena. 3. „Gdě je slavska\ndomovina\" od Wintra. 4. „Loupežníci\" od Wintra. 5. „Žežu-\nlinka.\" 6. „Heslo Cechů\" od Karlíka. 7. „Odvedeného prosba\"\nod P. Křížkovského. 8. „Co je láska\" dvojsbor od Zollnera.\n9. „Naprej\" od Dav. Jenka. Přestávky vyplňovala hudba Zápská\npřednáševši zdařile skladby všelikého druhu. Společnost, jenž\nhojně se sešla, byla velmi rozjařena a přijala jednotlivé skladby\nhojným potleskem. Zvláště líbily se rázný, s vlasteneckým zá-\npalem přednesený sbor Karlíkův „Heslo Čechů\" a carokrásný\nZollnerňv dvojsbor „Co je láska ?\" Zábava byla tak příjemná\na veselá, že by se bylo, ač již se setmělo, i mimo program\ndále zpívalo, kdyby náramný liják s hromobitím všemu rychlý\nnebyl učinil konec. Na štěstí stalo se to po téměř již ukon-\nčené zábavě, tak že to nebylo ani programu ani dobré věci\nna úkor. O ostatním působení „Bojana\" v celku příznivý\ndá se pronésti úsudek, a zvláště horlivé a neúnavné snaze obě-\ntavého p. ředitele a vytrvalosti většiny pp. údů podařilo se,\nže spolek mnohé překážky překonal a bohdá ještě dále překoná.\nOvšem ale nejvíce získalo by pěstování našeho českého zpěvu\na umění a nejlépe poslouženo by bylo dobré věci, kdyby oba\nspolkové, totiž „Bojan\" a sousední spolek Staroboleslavský,\njsouce jen asi ,10 minut od sebe vzdáleni a majíce před sebou\njednu snahu a jeden šlechetný cíl, totiž zvelebení vlasteneckého\numění, v jeden spolek, který by pak 60 až 70 výkonných zpě-\nváků čítati mohl, se spojili. Zajisté by se pak spojeným silám\na bratrské svornosti tím dříve podařilo, ušlechtilého se domoci\ncíle. Protož, doufajíce, že se to stane, provoláváme bratrskému\ntomuto podniku srdečné „Na zdar !M přejíce, aby již příští náfc\ndopis blahou o tomto spojení věsť podali mohl. A*)\nZ Hlinská. („Svantovít\" ajeho činnost). Mám\nVám psáti novin z našeho města, musím opět jen započít našíin\nspolkem zpěváckým. Spolek tento zajisté v nej vyšší míře u nás zaujímá\npozornost všech těch, co druhdy tak rádi nic nepozorovali\n\n*) Doufáme, ie tento výborný a praktický návrh dojde u obou zpě-\nváckých spolků vřelého ohlasu; nebof výhoda ze zpojení obou\nspolků je očividná. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.7", "texte": "je předmětem velmi vhodným k ostření jazyka a k upotřebo-\nvání jedovatého slintání pomluv a klepů. Ano, máme zde\nroztomilých hrobařů, jenž se tak rádi skrývají v roušku\nčervenobílou a přec nemohou obětovat zájmy své ctižádosti bez-\nuzdné zájmům idey a pokroku. Rád bych takovýmto „rytířům\nsmutných postav\" přečetl epištolu, avšak myslím, že sami\njiž uznají, kterak se přežili i se svými oštěpy a baštami. Je\nto bída s námi. Kdekoliv se světlo ujme, všude musí s tmou\npodnikat boj na život a na smrt. A zdá se nám, že snad v celé\nvlasti žádný spolek se již nenabojoval tolik se svými nepříznivci,\njako spolek náš. Tím \\šak potěšnější je, že nezhynul, že\npůsobí, a že bohdá nezhyne. Trubači israelští sice\nzbořili Jericho, nežijeme však v dobách biblických a několik\nnašich rýpalů a bezuzdných sobců více nepod-\nvrhne základy „Svantovíta.\" Dne 16. srpna uspořádal\n„Svantovít\" besedu ve prospěch Polenských a k oslavě vý-\nroční památky svého trvání. Výtečný sbor Jelenův „Rovnost\na svornost,\" velebná hymna na vlast od Pecha, „rozmarný\nžárlivý holoubek\" od Vojáčka, a povznášející „Má otcina\"\nod Slavíka došly poměrně zajisté uspokojivého provedení.\nOněm pak polobohům, jenž svou zásadnou oposici spůsobem\nneslušným na jevo dáti se nestydí, jen připomínám, že vždy\nsnadněji bořit než stavět, a hanět v lenosti než činně něco\nchvalného provést. Besedu samu zahájil delší řeci činný p.\nK. A dá m e k, mimo něho se v deklamování zúčastnili sl. M.\nAdámkova a p. Leoil Štiaský s výsledkem velmi dobrým.\nNávštěva byla přečetná. Den 22. srpna bude zajisté spolku\nnašemu navždy památný, v ten den zavítal k nám na cestě\ndo Poličky slavný Dr. Rieger se svou vznešenou chotí, a tu\nbylo „Svantovítu\" dopřáno, vznešeným hostům zastaven íčko\nzazpívat. Nové dny nevymizují tak snadno z paměti. Spolek\nnaš se velmi četně zúčastnil iv slavnosti Poličské. Za\nsvého trvání uspořádal svému starostovi a velectné paní Anně\nHrušové v předvečír jmenovin zastaven íčko. Doufáme,\nkdyž „Svantovít\" již tolik bouří přestál, tolik překážek pře-\nkonal, že nyní tím statněji se bude bráti k cíli, nedbaje podlých\nsnah řídnoucích odpůrců svých a hanebného soptění ctižádo-\nstivých sobců. Co nejdříve podáme obšírný obraz naší hudby\nchrámové, o níž jsme již tak dávno mlčeli. §*)\n\nKronika zpéváckých spolků.\n*** Zpěvácký spolek „SI a vos\" v Berouně\nsúcastní se dne 13. září 1863 při hudební a deklamatorní be-\nsedě, která se v Koněprusích ve prospěch pohořelých v Polně\nodbývali bude. Program : 1. Hudba 2. „Hlahol,\" pochod\nod K. Bendla 3. „Rouhač,\" deklamace od Jeřábka 4.\n„Muž bez slzí,\" deklainace od A. Korschnerové 5. „Polka,\"\nsbor od H. Řeháka 6. „Sedlák v divadle,\" deklamace od\nK. Adámka 7. „Honza a táta,\" sbor od E. Vašáka 8.\n„Já jsem Česka,\" deklamace od V. Čejky 9. „Plavci na\nVltavě,\" sbor se sólem „Kdo je víc,\" deklamace od Frant.\nDouchy 11. „Nevěrný milý,\" sbor od E. Vašáka 12.\n„Frajtr Kalina,\" deklamace od V. Hálka 13. Hudba.\n** v Zpěvácký spolek „Bořivoj\" v Lomnici\nsúcastnil se dne 31. srpna při výletu na Hamburk blíže Lomnice,\nkterýž „Sokol\" Novopacký a Jičínský uspořádali. Řečené spolky\nse nezdržely dlouho na Hamburku, nýbrž odebraly se s hud-\nbou do Lomnice, kdežto sbírka pro pohořelé v Polné odbývána\na panu dru. Juliu Grégrovi telegram ve francouzské řeci ode-\nslán byl. Co nejdříve bude spolupůsobením študentsva a zpěv.\nspolku „Bořivoje\" pro Polenské pohořelé beseda, výlet k Al-\nlainové věži v oboře a taneční zábava uspořádána. Bylo by\nvěru také třeba, by divadelní ochotníci Lomničtí také nějaké\npředstavení ve prospěch Polenských pohořelců uspořádali.\nV'' Zpěv. spolek „Slavjan\" v Králové Hradci\nzapěl, jak jsme se již ve zprávě o Brněnské národní slavnosti\nzmínili, na hrobě Dobrovského smuteční sbor. Bylí on jediný\nmezi zpěv. spolky, jenž na 6 kočárech dne 26. srpna odpo-\nledne před slavnosti v Pisárce u hrobu znamenitého slavisty\nzapěl sbor „Slza na hrob\" od Vašáka a hlasitě se pomodlil\n„Otce náš.\"\n*** Rožnovského zpěv. spolku, jenž jméno „Te-\ntřev\" přijal, došlo potvrzení jeho stanov. Co nevidět uspo-\nřádá prý zábavu, v nížto se sbory od Hynka Vojáčka, pak\n„Radostné cestování\" a „Vávra,\" sbory od Ed. Nápravníka pro-\nvoz o vati mají.\n*** Stanovy zpěv. spolku „V oj mír a\" v Pře-\nlouči byly od c. k. místodržitelství potvrzeny. Taktéž došly\npotvrzení stanovy zpěv. spolku „Žerotína\" v Brandýse a „Vla-\nstislava v Milévsku.\nŽeleznobrodský zpěv. spolek uspořádal\ndne 6. září v sále hostince „u koníčků\" ve prospěch pohoře-\nlých v Polné pěveckou a deklamatorní besedu, po níž násle-\ndovala taneční zábava.\n*) Těšíme se naii. Red.\n\nOchotnická divadla.\nVelvarstí ochotníci uspořádali dne 3. září ve\nprospěch pohořelých v Polné divadelní představení: „Vychova-\ntel v nesnází.\" Veselohra v jednom jednání od E. A. Górnera,\npřeložil Fr. Mirovský, a „Hubička na poukázání,\" veselohra\nv jednom jednání dle J. F. Castejli-ho od Jos. V. Žáka.\nOchotníci v Mladé Boleslavi dávali dne 5. t. m.\n„Pražského flamendra\" obraz ze života od J. K. Tyla.\nSedlečtí divadelní ochotníci provozovali dne 6. září\nve prospěch pohořelých v Polné „Svéhlavost,\" „Husicka z Pod-\nháje\" a „Černý Petr.\" Divadelní společnost paní\nJohanky Šmídové meškající právě v Bohdanci, dávala dne\n25. m.m. ve prospěch pohořelých v Polné představení „Že-\nnichové\" a „Hraje si na vdanou\", jehož čistý výnos obnášel\n30 zl. 55 kr. Peníze ty odeslány jsou skrze městskou radu\nBohdanecskou na okresní úřad v Pardubicích, aby odevzdány\nbyly na místo patřičné. Na ochotnickém divadle\nv Něm. Brodě dávalo se dne 6. září 1863 ve prospěch po-\nhořelých v Polné: „Tichá voda břehy ryje.\" Veselohra ve čtveru\njednání dle Schródera, vzdělal J. V. Žák. Na ochotnickém\ndivadle na Smíchově „u zlatého anděla\" dávali ochot-\nníci dne 6. září ve prospěch zřízení opatrovny malých na Smí-\nchově: „Liška nad lišku.\" Veselohra v jednom jednání od\nKotzebue, přeložil Václav Špinka. Nato: „Nalezenec,\" veselohra\nve dvou jednáních od Jos. Kaj. Tyla. Ku konci: „Černý Petr,\"\nveselohra v jednom jednání od Goroera, přeložil VI. Venkryl.\nPředstavení uspořádané na témž divadle dne 30. m.m. ve pro-\nspěch pohořelých v Polné vyneslo 30 zl. 40 kr. r. c.\nOchotníci v Bystřici v Jihlavsku dávali dne 23.m.m.\ndvě veselohry a sice: „Osudná paštika\" a „Vzdory nad vzdory\"\nČistý výnos 20 zl. r. c. odevzdán byl redakci „Mor. Orl.\" pro\npohořelé v Polné. Divadelní společnost pana Štan-\ndery nachází se od 29. srpna v Hranicích.\n\nZ Prahy.\n\n— Ve včerejší schůzi výboru sboru pro zbudování národního\ndivadla četl se připiš zemského výboru, kterýmž tento\nse projevuje, že chce střechu se skladiště, jež nalézá se před\ndivadlem prozatímním, na své útraty dát snésti a skladiště rov-\nnou střechou pokrýti, pod výminkou, aby vnitřní místnosti\nskladiště používali mohl k účelům prozatímního divadla. K přání\ntomuto svolilo se s výminkou, aby v případu, kdyby se stav-\nbou velkého národního divadla se zapocíti mělo, nynější skla-\ndiště bez překážky ihned se mohlo strhnouti, i aby s terassou,\njež na místě nynější střechy na onom skladišti se zřídí, výbor\npro zbudování národního divadla nakládati mohl ve svůj pro-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630910-01.1.8", "texte": "spěch. Dále četl se připiš Pražského purkmistra, kterýmžto se\noznamuje, že založen jest zvláštní fond pro okrasu města, a ze\nv upotřebení tohoto fondu přední bráti se chce zřetel na upra-\nvení místa zakoupeného pro budoucí národní divadlo. K vy-\nšetřeni spůsobu, jakýmž by se místo to prozatím slušně upra-\nviti mělo, navrhuje se společná komisse. Na tento připiš stalo\nse usnesení, že se slušné upravení stavebního místa pro ná-\nrodní divadlo bez všeliké překážky státi může pod výminkami,\naby se tím stavbě národního divadla, kdykoli by se zapocíti\nměla, nekladla žádná překážka, aby dále stavba národního di-\nvadla nestala se obtížnější, i aby místa upraveného použilo se\nv prospěch budoucího národního divadla. Pod těmito výmin-\nkami zvoleni jsou ihned pp. architekt Ullman a Vojta Náprstek\npro případ, kdyby se sejiti měla komisse společná, jak v při-\npíšu pana purkmistra se navrhuje, za zástupce výboru pro zbu-\ndování národního divadla do této komisse.\nZkouška chovanců spolku ku vzdělání-se ve vo-\njenské hudbě bude se odbývati dne 13. t. m.v poledne o 12.\nhod. na Žofíně, načež během září chovanci vojenským hudeb-\nním sborům přiděleni budou. Nový učební běh počne 1. října,\na budou v něj přijímáni chovanci, kteří se poněkud již v hudbě\nznají. S vyučováním, které se zdarma uděluje, jest zároveň\nzaopatření chovancovo spojeno, jelikož každý chovanec se hned\nzároveň asentuje, a nikoli jen po uplynutí dvouletého vyučo-\nvání, které v služebnou dobu se vcítají, nýbrž i mezi vyučo-\nváním, když zvláštní nadání osvědčuje, zvláštních výhod, jako\nna př. udělení důstojnosti neb příspěvku k dennímu platu poží-\nvat! může.\nVěhlasná zpěváčka sl. Adelina Patti vystou-\npila zde dvakráte na jeviště a sice co Rosina v „Lazebníku\" a\nco Amina v „Náměsícné\" s nejskvělejším výsledkem. Její zna-\nmenitě vytříbená škola, nejčistší intonace a vokalisace jakož i\njejí líbezný hlas a ušlechtilá hra získaly jí okamžitě všeobec-\nnou přízeň obecenstva. Jistý hudební diíettant napsal, slyše\nji, následující italské verše o zpěvu umělkyně této : „Un Eco\ndelP aria finále della Sonambula canťata da Adelina Patti il 5\nsettembre 1863 a Praga.\nAh non giunge uman' pensiero\nal incanto di Tua prodezza\nAdelina ai triomfi avezza\ndei cour' freddi Tu scogli il gel\nascoltando Tua voce limpida,\nor potente, or dolce placida\ndella terra in cui viviamo\nCi crediamo portati in ciel.\nSlečna Matilda Za vrtal o v a, dcera našeho\nkrajana p. Rud. Zavrtala, kapelníka u námořnictva, která své\nvzdělání v konservatoriu Pražském nabyla, engažována jest co\nprvní dramatická zpěvačka u opery v Solnohradě. Nadané této\nslečně dostalo se cli, že u J. V. arcivévodkyně Charlotty několik\npísní zpívala.\nNaše krajanka šl. Anna Kroppova, koloraturní\nzpěvačka u opery v Darmstadtu, zemřela tyto dni v tamějším městě.\nPanu E d. Ná p r a vn íko v i, chvalně známému skla-\ndateli ceských sborů a písní, nabídlo ředitelství Petrohradského\nkonservatoria profesuru elementární theorie na tomž\nústavu, kteréž místo však náš rodák neznaje se úplně v ruštině\nnepřijal. Nyní zanáší se komponováním ruské opery.\nPrvní opera ruská, kterou komponovati počal, nebyla mu od\ncensury dovolena; jednalaf o Ivanu Velkém cili Hrozném.\nNáš krajan pan Král, kapelní mistr v Rotterdámě,\nsložil jednoaktovou operetku: „Liebenswurdig,\" která se na\nměstkém divadle v Amsterdámě provozovala. Tamější listy\nchválí zvláště melodii a čisté instrumentace této operetky.\nV národní slavnosti pěvecké v Brně\nzúčastnilo se, jak nám nás referent J— r píše, v celku jen 61\nzpěv, spolků a sice 45 z Čech, 15 z Moravy a 1 z Vídně;\nzpěváků hylo úhrnem 940.\nPan Josef Nesvadba, kapelník v Hamburku za-\nnáší se nyní komponováním české opery.\nŘeditelství prozatímního divadla udělil sl.\nvýbor zemský ve včerejším svém sezení Pražskému obchodníku\np. Liegertovi.\nPan Bach mann, tenorista Pražské opery, opustí\no velkonocích 1864 zdejší německe divadlo. Pan Strakoš,\nrodilý Moravan a švagr slečny Ad. Patti-ové, podal mu skvělý\nnávrh pro budoucích 5 let za těchto podmínek. Pan Bachmann\nodřekne se německé opery a bude se po šest měsíců cviciti\nve zpěvu u p. Strakoše. Po půl roku stane se členem ital-\nské opery v Londýně a obdrží první rQk 15.000 franků (asi\n6.000 zl. r. c.), druhý rok 20.000 franků (as 8.000) zh\nr. c.), třetí rok 40.000 fr. (16.000 zl. r. c.) a čtvrtý\nrok 60.000 fr. (as 24.000 zl. r. c.). Pňjde-li pan Bachmann\ns p. Strakošem do Ameriky zpívat, obdrží každý rok dvojná-\nsobnou sumu. Kontrakt je již s obou stran podepsán.\nPozvání k výroční zkoušce chovanců spolku\npro zvelebení hudby vojenské, jež se bude odbývati dne 13.\nzáří 1863 o 12. hod. polední v sále na Žofiském ostrově. Pro-\ngram : 1. Variace pro křídlovku od Strebingra, přednese Vác-\nslav Schulz. - 2. Kavatina z opery „Eleonora di Gieuena\" od\nDonizettiho na troubu, přednese Antonín Janda. —• 3. Concer-\ntante fantaisie pro křídlovku od Hallmayera, přednese Josef An-\ntoš. 4. „Karneval Benátský\" pro křídlovku od Miillera, před-\nnese Frant. Říha. 5. Variace a polonaise pro křídlovku od\nŘezníčka, přednese Josef Kosina. 6. Variace a rondo pro\nkřídlovku od Miillera, přednese Vácslav Lobl.\nPan divadelní ředitel Thomé odevzdal poli-\ncejnímu presidiu polovici čistého výnosu pr. 100 zl. 59 a půl\nkr. z představení divadelního ve prospěch pohořelců Polenských\ndne 30. srpna uspořádaného.\n\nDur a moll.\n\nAngličtí komedianti v Praze. První řádná cestující divadelní\nspolečnost, která do Čech zavítala, byla anglická. Za panování\nkrálovny Alžběty byío mnoho herců anglických pro náboženství z vlasti\nvyšlo, a spojivše se, po Němcích své hry provozovali. Ptoku 1607 a\n1608 byla taková společnost anglických herců, vedená Spencerem, v Pa-\nsově a v Štýrském Hradci u dvora arci knížecího, kdež znamenité na-\nlezla podpory. R. 1616 přišli angličtí herci zc Slezska na Moravu, (bez\npochyby že to byla Spencerova společnost) a provozovali umění své na\nstatcích Oiomúekého biskupa, kardinála Františka z Ditrichsteinu, jemuž\nodporučeni byli od Vratislavského biskupa arciknížete Karla listem ode\ndne 18. března 1618. Do Cech si asi tehdáž netroufali, a nalézá se\nstopa po nich. Ponejprv, pokud víme, objevila se na české půdě an-\nglická herecká společnost hned po skončení třicetileté války. Hlavní čle-\nnové její nazývali se Vilém Ro, Jan YVayde, Gedeon Gellius a Robert\nRassi. Královští míslodržitelé Rudolf hrabě Coloredo Hovora, hrabě\nBerka, Vilém Albrecht z Kolovrat, Přibík Jeníšek z Ujezda a Bedřich\nz Věžník dovolili jim, že na jistém místě Starého města Pražského před-\nstavovati směli s „osobami s sebou majícími\" své \"komedie, tragédie a\nhistorie.\" Stěhování-se anglických herců bylo se ještě množilo za času\nvlády Kromvellovy, a tudíž i mnohý herec protestantského náboženství\nz Anglie vyšel, z čehož sobě vysvětluje dekret J. M. místodržících na\nhradě Pražském, daný dne 10. května 1658 za příčinou vyslaného posla\nPolského o komediantech anglických k purkmistrům i radě Starého\nměsta Pražského. Dotčený připiš varuje komediantů, jež se Angli-\nčané jmenují, a bez pochyby kacířského náboženství jsou, nařizuje\npolicii, aby přísné nahlédla v průvodní listy lěchto komediantů. Připiš\ntento jest od B. hraběte z Martinic, K. Ferdinanda Popela z Lobkovic,\nAleše Vratislava z Mitrovic a Jana Viléma z Gersdorfu potvrzen.\nAnglický herec Keeiy zamazal si nový kabát olejem, a jeli-\nkož prostředky jeho mu nedovolovaly, aby jej hnid zase za nový vy-\nměnil, nemálo ho to mrzelo, že, s kýmkoli se potkal, ihned první\nslovo bylo: \"Vy jste si zamazal kabát olejem.\" Konečně přešla jej\ntrpělivost, a od té doby začal vždycky sám, když někam přišel: „Já\njsem si zamazal kabát olejem, ale tecř mluvme o nécem jiném.\""}]}