{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_sha256": "e4b28ee26c848b536243a9b9e2a1e6e3ed8ccda5a048fd6e2ced45045c9b963f", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/09/20_01/bmtnabd_1863-09-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "209", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.1", "titre_corps": "Ještě slovo o návrzích k zvelebeni hudby chrámové.", "titre_sommaire": "Ještě slovo o návrzích k zvelebeni hudby chrámové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2573, "texte": "Ještě slovo o návrzích k zvelebeni\nhudby chrámové.\nV předešlých číslech „Dalibora\" bylo nám čisti návrhy\nk zvelebení hudby chrámové. Ač s některými souhlasím,\npřec dovoluji si některé poznámky učiniti.\nPan ředitel kůru v Mirovicích, jehož návrh nejvíce\nschvaluji, radí, aby hudebníkům dány byly pole kostelní\nk užívání, a sice tak, aby každý z desíti kůru nevyhnu-\ntelně potřebných obdržel půl korce, což by úhrnem 5\nkorců polí pro celý kůr obnášelo. Zajisté malá to část, již\nby mělo každé místo k tomu krásnému účelu věnovat, a\nnejsou-li pole kostelní, tedy obce měly by se o to postarat,\nby jejich chrám Páně za tak malou odměnu dobrou hudbou\nvynikal a jsem jist, že kdyby ředitelé kůru takového jmění\nměli, mnozí obětovali by maličkost tu sami ze svého, an vů-\nbec známo, že kdyby národní učitelstvo co řed. kůru, netě-\nšila hudba, zajisté neprovozovalo by ji, anť málo kde k tomu\nvázáno je a velmi zřídka jaké odměny se jemu dostává.\nNyní ale k věci samé! Kdo rná dle návrhu Mirovi-\nckého p. ředitele kůru jmenované pole pro hudebníky vymá-\nhati ? Zde jest první háček! Ředitel kůru ? Já mu toho\naspoň neradím; v nepříznivých okolnostech dostal by se do\nčerné knihy, ač jestli místní duchovní hudbě chrámové přeje,\nmožno spíše poříditi. Což ale tam, kde si duchovní hudby\nchrámové málo všímá aneb o ni nedbá ? Odpověd : Žá-\ndost k patronovi kostela. Ano, ano! ty žádosti, prosby,\nsupliky a jak se ty trety jmenují, chodívají tuze zdlouha a\nvyřizují [se obyčejně až po letech potomkům a to větším\ndílem záporně. Kdyby takhle byl každý řed. kůru spolu\npatronátním komisařem, šlo by to jak z vody; ale nejde\nto snadno.\nMnohý místní duchovní si pomyslí, proč bych já se do\ntoho omáčel, an milostivý patron neměl by napotom tolik\ngřízně a lásky ke mně a nejméně rozhněval bych si p. ko-\nmisaře patronátního, s kterýmž již po tolik let v svornosti\nžiju. Jiný řekne: „Co je mně do hudby, pro mně nehra-\njou, já hudbu nepotřebuji; to dělají ke cti a oslavě Boží,\"\na jiný na to doloží: „vždyC dělají bez toho místo hudby ko-\ncovinu, bude lepší, když nebude žádné hudby !a\nNa každý pád zůstane řed. kůru se svojí žádostí na\nholičkách a hudebníci s ním; ač kdyžby hudebníci sami věci\nse chopili, spíše pořídí; nebo jak jsem již z předu řekl, ře-\nditel kůru nesmí.\nZ toho tedy patrno, že ač návrh dobrý, nedá se přec\nsnadno a všude provésti, leda tam, kde místní duchovní\nsprávce sám o provedení věci té se zasadí. Bylo by zajisté\nžádoucno, aby naše velebné duchovenstvo neobtěžovalo sobě\nk jmenované věci zřetel vzíti, což zajisté doufáme. Osta-\ntek ponechal jsem sobě na příště."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "210", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.2", "titre_corps": "Vácslav Jan Tomášek.", "titre_sommaire": "Vácslav Jan Tomášek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.1", "debut_caractere": 2575, "fin_caractere_exclue": 4049, "texte": "Vácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nOd té doby navštěvoval Tomášek pilně divadlo a to\nnejen operu, nýbrž i tragédii, činohru a veselohru. Opera\nPražská byla tehdáž řízením Italiana Quardasoniho výborná\na požívala velké pověsti. Tam, kde Campi, Strinesachi, Ba-\nglioni, později pak Sileoni, Porziani, Berri a jiní umělcové\ndohromady účinkovali, nedá se jiného než něco dokonalého\nočekávati, zvláště pak, když pěvci takým výtečným orkestrem,\njaký tehdáž byl, elektrisováni jsou. Mozart, jenž přec všechny\norkestry v Německu dokonale znal, říkávával: „Můj orkestr\nje v Praxe !u\nUstavičný pud po duševním vzdělání, pracně dobytá vý-\nživa, rozčilená fantasie Tomáškova byly příčinou, že Vácslav\nna hlavničku se rozstonal, avšak brzy se zase uzdravil. Na-\nvštěvovalť ještě půl leta Malostranské gymnasium a vstoupil\nv druhém semestru na gymnasium Staroměstské, čímž času\nnabyl, že ve dvou domech literárním předmětům vyučovati\nmohl. Na Staroměstském gymnasiu seznámil se se svým spolu-\nžákem Dambekem (později professorem esthetiky), jehož věr-\nným a upřímným přítelem se stal.\nV Praze tehdáž oblíbená kvartettní hudba dodala To-\nmáškovi chuti, na housle se pilně cvičiti, a jelikož na ná-\nstroji tom značně již hráti uměl a sběhle noty četl, byl mu\nsvěřen při kvartettách od Haydna, Pleyla a Mozarta první\nhlas, kterýž k spokojenosti posluchačů vždy dobře provedl j\navšak proto pro všecko převládalo ú něho harmonií bohaté\npiano, aniž by však housle zanedbával. Hlavní snaha jeho"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4371, "texte": "byla, ve fantasování se cvičiti, každou thému dle přísného\nspůsobu provésti, což se mu nejvíce zdařilo. Spůsob, thému\npo všech směrech s rozhodností a důsledností provésti a při\ntom vzlet fantasie neobmeziti, dobyl mu již tehdáž a také i\nnapotom mnohé, mezi nimi i velmi vřelé přátely, avšak také\ni mnohé odpůrce, hlavně některé prostořeké referenty, kteří\njeho rozhodnou soudnost zneuznávali a jej za prostořečného a\nosobivého vyhlašovali. Tomášek ponechal jim radosti, by si\no něm mysleli a psali, co se jim líbíj on však zahloubal se\ndo hudebních theorií, cvičil se ve hře a opsal si několik\nškol generalbassu.\nPrvní skladba, kterou Tomášek napsal, byla „Dva-\nnáct uherských iancú pro piano,\" aniž by byl kdy uherské\nnárodní melodie slyšel. Tento pokus, jenž původností vy-\nniká, padá do let jeho nejútlejšího mládí. Během roku, co\ngymnasium studoval, složil první píseh, k níž ho bratr\njeho Jakub vybídl. Píseň vypadla k spokojenosti bratrově a\nTomášek tím povzbuzen, složil 11 písní, mezi nimiž se též\n„Elegie na Růženu\" od Holtyho nacházela, a kterouž později\nk svým „šesti písním\" (op. 2) připojil. Y tomtéž čase se-\nznámil se blíže s Hutzelmannem, svým spolužákem, jenž ho vy-\nzval, by na jeho krásném klavíru něco zahrál. Dalť To-\nmáškovi krátkou thému, o níž tento fantasoval a čímž si\njeho přátelství získal; avšak Hutzeimann haněl \\Tomáškovo\nšpatné kladení prstů, zpozorovav, že Yácslav všechny škály\npalcem a druhým prstem vyvádí. Yzalf k ruce klavírní\nškolu od Wolfa, a dokázal ní nesprávné kladení prstů To-\nmáška, nad čímž se tento pozastavil. Tomášek stal se náhle\nzasmušilým, neboť zhrozil se namáhání, které vynaložiti musí,\naby si nepravé kladení prstů odvykl; ale Tomášek neztratil\npřec statné mysli, koupil si okamžitě tuto školu a studoval\nškálu ve dne iv noci. Jakou práci a vytrvalost takováto\nmetamorfosa stojí, může jen ten uvážiti, kdož ví, co k tomu\nnáleží, zastaralý zvyk odstranili.\nZakoupiv si několik hudebních děl, byJ přinucen několik\nvyučovacích hodin v literních předmětech dávati. Druhé hu-\ndební dílo, kteréž si Tomášek koupil, byla škola generál-\nhassu od Lóbleina. Nápotom studoval pilně velkou kla-\nvírní školu od Tixrka a později jeho dílo o generalbassu;\nposlednější opsal si docela v cis. král. knihovně. Pročet' již\nmnoho hudebních děl a prostudovav rozmanité náhledy a vy-\ntknutá pravidla theoretikův, zpozoroval bohužel, že budova\nharmonie na kypré půdě stojí a že požaduje dobrého zá-\nkladu, aby se udrželi mohla. Touha po takovémto světle,\njímž by se temnota osvětlila, vzrůstala u V. Tomáška více\na více; avšak on neměl v době, kdež studiemi, vyučováním,\nhraním na klavír se zanášel, nic jiného co dělati, než tako-\nváto důležitá skoumání na příhodnější čas odložili.\nTomášek učil se též na radu svého bratra Jakuba kre-\nsliti, a dospěl i při chatrném návodu tak daleko, že fysio—\ngnomie znamenitých mužů tužkou neb pérem nakresliti do-\nvedl. Ostatně pokračoval ve svých studiích literních dále,\nhudbu při tom horlivě pěstujíc. V tomž čase složil tři kvar-\ntetta pro 2 housle, violu u cello v slohu Pleylově, která se\nvšeobecně líbila, jež ale Tomášek později spáliL\nR. 1794 vstoupil do logiky. V tomž roku zemřel jeho\notec, což Vácslava hlubokým smutkem naplnilo. Ye fysice\nučil se dle Fuchse kontrapunktu. Jistý Vith, spolužák jeho,\nvybízel Tomáška, aby se u Koželuha, tehdejšího kapelníka\nu sv. Víta kontrapunktu ucil; Vith, jenž byl žák Kože-\nluhův, dovedl ho tedy k tomuto mistru. Avšak Koželuh\ndělal mu takové výminky, že Tomášek se svého úmyslu vzdáti\nmusel; avšak dříve než se od něho poručil, vybídl ho Ko-\nželuh;, by mu na klavír fantasoval, což také Tomášek učinil.\nKoželuh vystavil mu sice některé vady, na př. postupy\nkvint; ale uznával též jeho talent. Téhož času seznámil se\nTomášek se skladatelem Wintrem, jenž pro Pražské divadlo\noperu „11 trionfo delV beW sessoil (Triumf krásného po-\nhlaví) složil, kteráž se však nelíbila. Taktéž naučil se Sey-\nfrieda znáti, jenž v Praze filosofii studoval a spolužákem\nTomáškovým byl. Seyfried byl v Schillingově hudebním slov-\nníku životopiscem Tomáška a naznačil trefně povahu jeho\nskladeb. V této době stal se učitelem hudby v několika\nšlechtických domech, najal si pro sebe byt, koupil lepší kla-\nvír a složil 6 menuettů a 12 valčíků s kodou pro celý or-\nkestr, které se v masopustě v mnohých bálech provozovaly;\nježto ale Tomášek později spálil.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "210", "page_fin": "212", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.3", "titre_corps": "Ze života Haydnova. Sděluje K. A.", "titre_sommaire": "Ze života Haydnova. Sděluje K. A.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.2", "debut_caractere": 4373, "fin_caractere_exclue": 5711, "texte": "Ze života Haydnova.\nSděluje K. A.\nPočínáme své líčení v roce 1773. Před námi stojí\nkrásné stavení, hlavní vchod střeží dva obrovští granátníci\nv malebném oděvu. Oba vzdávají čest blížícímu se průvodu.\nObstarožné pány v černém oděvu doprovází šlechtic\nv nádherném kroji maďarském. Oběma následuje četná i\npestrá družina v kroji nejnádhernějším.\nV chodbě a na schodech vše jen v záři přečetných\nsvětel se skví a přec ještě se svícemi množství služebnictva\nsem a tam pobíhá.\nUherský kavalír doprovází dámu do skvostné lože v di-\nvadle operním. Zde usedá, družina zůstává v pozadí. Hlučné,\nbouřné fanfáry zavíří po třikráte divadlem.\nv\nŠlechetná paní pozdravuje obecenstvo.\nKonečně vše tichne; kapelník Josef Haydn dává\nznamení k pořádku. Opera seria: „Acide P Galatea\" počíná.\nKdyž dozněly poslední zvuky krásné hudby Haydnovy,\ntu opět pozvedá taktovku a započíná schválně k tomuto ve-\nčeru složenou burlesku: Infedeltá delusa.\"\nCísařovna Marie Terezie nemohla se zdržeti smíchu při\ntéto opeře a velmi pochvalně se ku knížeti Esterhazymu,\njenž v pozadí lóže stál, o celém provedení vyslovila.\n„Kdo komponoval hudbu tu ?u Tázala se císařovna,\n„velmi se mi líbila.\"\n„Můj kapelník Josef Haydn, Vaše Veličenství!\"\nodpověděl pokorně kníže.\n„Gratuluji mu k takovému kapelníku. Od dávna jsem\nse tak dobře nebavila jako dnes. Chce-li se mi zavděčit,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5619, "texte": "milý Estrházy, postavil ho za mé sedadlo při dnešní tabuli,\nráda bych se nechala ním ohsluhovat.\"\nMlčky se kníže uklonil a doprovodil císařovnu ku nád-\nhernému povozu před divadlem, v němž k paláci Estrházyho\nodjela.\nVelké, obecenstvo zná jen knížecí zámek Estrházy\nv Železném městě, o němž se tolik báječného vypravuje.\nA přec byl zámek tento jen Saint Cloud Estrházův, Versail-\nles tohoto krále poddaného (roi-sujet) byl jen palác rodinný\nna jižním zakončení jezera Neziderského. Zvláštní dílo z r.\n1784 nám podává četné zprávy o nepopsatelné vznešenosti\ntoho sídla knížecího. /\nPřipojené rytby dokazují zřejmě, jaká nádhera v ta-\nmějších stavbách převládala. Neobmezená pohostinnost knížat\ndožadovala tak ohromného nákladu na stavby. Avšak doby\nlesku takového zhynuly, ano, jsou již šlechtici, již za nej-\nkrásnější ozdobu své komnaty mají balík akcií severní dráhy\nv jednoduché skříni pozorně ukrytý. Zámek Estrházů však\ni pro děje umění jest důležitý. Zde po drahnou dobu žil\na působil znamenitý skladatel Josef Haydn, jehož plody pře-\nžijí nádheru i pevnost zámků veškerých.\nHrabě Morzin rozpustil svou kapelu. Kapelník Josef\nHaydn, jenž byl komponoval pěknou symfonii do D-dur, byl\ntak uvržen v nemalé nesnáze. Šřastnou náhodou, prostřed-\nnictvím druhdy proslulého hudebníka Wernera nabídnuto mu\nmísto náměstka kapelníkova u knížete Antonína Estrházyho,\njenž pro nově zřízené divadlo na svém zámku kapelu roz-\nmnožoval. ,\nJiž r. 1761 zemřel kníže Antonín, bratr jeho Mikuláš\nbyl dědicem ohromných statků. Nový vladař byl veliký hud-\nbomil a sám výtečný hudebník. Tu se zaleskla hvězda Hay-\ndnova. Plat jeho zvýšen ze 400 na 1000 zlatých. V Že-\nlezném Městě si koupil domek, jenž však dvakráte vyhořel,\npo každé mu ho dal kníže na vlastní útraty postavit. Roku\n1790 však tento velikomyslný příznivec Haydnův zemřel a\njeho nástupce rozpustil kapelu.\nHaydn podržel plat svůj, ano, ještě 400 zl. mu přidáno.\nI tento v krátce zemřel (1794) a nástupce jeho nádherný a\nzženštilý Mikuláš zřídil opět kapelu a zvýšil Haydnův plat\nna 2.300 zl.\nRod Estrházských zabezpečil Haydnovi bezstarostné ži-\nvobytí a umožnil vývoj jeho genia. Pro divadlo kompono-\nval Haydn opery: „Acide e Galatea\" „io Speciále\" (1768)\n„le Pescatrici (1770) „la fedeltá premiata, dramma\ngiocoso\" (1780) „Armida, dramma eroico\" (1784)\n„1' Infedeltá delusa, una burletta\" (1773).\nPodle operního divadla Estrházův stálo též divadlo lout-\nkové, ai pro toto Haydn leccos skládal. Mezi jiným hudbu\nk „Philemonu\" a „Baucise,\" jež se Marii Terezii nemálo\nzalíbila, pak „il mondo della luna\" (1777) „Čarodějný\nrej (1773) „Genovefa,\" 4 díly (1777) „Dido\" (1778).\nOpera „la vera Constanza, drama giocoso,\" již pro\ndvorní divadlo ve Vídni psal, nemohla se tam pro samé in-\ntriky dávati, byla poprvé dávána na divadle knížecím r. 1779.\nV Estrházu též komponoval znamenitý sextett do Fis-moll,\nznámý též co symfonie, v níž hlas za hlasem umlká.\nTradice zcela jinak líčí povstání skladby léto, než jak\nskutečně se událo.\nv\nZámek Esterház nebyl ještě dostaven. Členové kapely\nměli rodiny své na čas ponechat ve Vídni, až by byly byty\npro ně dostaveny. Mezi hudebníky těmi bylo však mnoho\nmladých mužů a těm přicházelo za těžko vzdáliti se na 6\naž 8 měsíců od milovaných manželek. Žádali kapelníka\nsvého Haydna za pomoc, a Haydn jim pomohl svým sex-\ntettem. Hudbou tou líčí zápal náruživostí; najednou umlká\njeden hlas, hudebník vezme svůj nástroj, zhasne světlo a\nodchází. Tak učiní i druhý, a pak ostatní i Haydn. Jen\nhouslista Luigi Tomasini setrval, ale i on, když dohrál své\nsólo, odešel.\n„Když všickni odcházíte, musíme též odejít\" pravil\nkníže, dolože „Haydne, rozuměl jsem Vám, zítra můžete\nvšickni odejít.\"\nHaydn, jak známo, zemřel v 78. roce svého věku ve\nVídni 31. května 1809. Tehdáž vládl nad Vídní orel fran-\ncouzský. Nedlouho před smrtí navštívil Haydna kapelník\nReichardt s paní Pereirovou a se slečnou z Kurzbecku.\nO návštěvě té píše : Haydn bydlel v malém, ač velmi\npříjemném domku zahradním v jedné z nejodlehlejších ulic\nVídeňských. Právě seděl u zeleného stolu v malé komnatě.\nByl úplně ustrojen. Slečna Kurzbeckova mne představovala.\nMyslel jsem, že mne nepozná. Když jsem vstoupil, radostně\nzvolal: „Drahý Reichardte, pojď sem, a! tě mohu obejmout!\"\nLíbal mne a křečovitě mi ruku tiskl. Usadil jsem se\nvedle něho. Po malé chvíli pohnutě pravil: „Ještě jsi tak\nbujarý! Ach, já mnoho namáhal ducha, proto jsem teď již\njako malé dítě,\" hořce zaplakal.\nDámy se snažily ho těšit.\n„Jen mne nechte, pláču radostí z přítele, jemuž se\nlépe povede\" pravil. „Nemohl jsem mluvit, vroucně jsem\npolíbil ruku ctihodného kmeta. Paní Pereirová nás vybídla\nk odchodu, jelikož se zdálo, že Haydna přítomnost naše ne-\nmálo dojímá. Sotva že jsme však odešli, volal nás nazpět.\n„Vždyť musím Reichardtovi též své poklady ukázat í\" Jeho\nhospodyně počala snášet různé a dosti cenné předměty.\nNejzajímavější byla skřínka od kněžny Estrházové, zho-\ntovená pro Haydna k jejímu rozkazu i návodu. Byla zhoto-\nvena z ebenového dřeva, ozdobena nádherně zlatem a polo-\nvypuklinami zlatými. V skřínce pak byla pamětní kniha se\nsrdečnými přípisy všech členů knížecí rodiny. Jinak bylo\npřipojeno množství skvostných, drobných nástrojů i náčiní\nku psaní. Pak mi ukázal množství zlatých medailií od Petro-\nhradského spolku hudebníků, od Pařížského koncertu a j.\nskvostný prsten od ruského cara, mnohé diplomy a j.\nDobrý kmet tak žil ještě v své minulosti. Při odchodu\nvelmi srdečně mne k častým návštěvám vyzýval.\nOd r. 1820 odpočívají pozůstatky Haydnovy na hřibitově\nv Železném Městě, kamž je kníže Mikuláš Estrházy přenésti\nnechal z Vídně. V chrámě tamtéž stojí pomník mistrův."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4320, "texte": "V Estr.házu žil Haydn Velmi pohodlně a spokojeně.\nV rozsáhlém zámku bylo 16 kuchyň, sklepy naplněné\nohnivým vínem uherským chovaly v sobě všecky podmínky\nhmotné spokojenosti člověka.\nOhromný, dvě hodiny dlouhý park, v němž báječný\nzámek Estrház stojí, byl ozdoben rozličnými krasostavbami.\nByl zde chrám slunce, Diany, poustevna, čínský letohrad, sva-\ntyně Štěstěny a Lady aj. Stavby tyto nejvíce zhynuly, jen\njedna dosud setrvala, tak zvaná bagatella. Mezi stinnnými\nlípami stojí kulatý pavillon, zřízen dle vkusu čínského. Druhdy\nkvetly kol kolem růže a bavily nádherné bassiny pozorovatele.\nUvnitř jsou akustické výklenky, v nichž -se rozstavili vždy\nhudebníci knížecí kapely, uprostřed stával a řídil „otec\"\nHaydn.\nZvláštními zvukostroji vnikaly zvuky hudby provozované\ndo horního patra, kde vysoké vrchnosti prodlévaly.\nPavillon ten byl za nepřítomnosti knížete k jeho pře-\nkvapení proveden. Líbil se mu velmi. Tázal se, co stál.\nOznámeno, že 20.000 zlatých. ,\n„Bagatelle!\" zvolal kníže, a pavillon to jméno podržel.\nV 18. století se často stalo, že panující knížata s ce-\nlým dvorem se zde po téhodny zdržovala.\nBylať zde konírna pro více set koní, kavárna i hosti-\nnec a vůbec vše k uhostění takovému nutné i potřebné.\nNad bezpečností bdělo 150 granátníků.\nZde také dlela v září 1773 císařovna se synem Max-\nmiliánem as arcivévodkyněmi Marií a Alžbětou.\nJest čas, abychom u vypravování svém pokračovali.\nSál ten byl ze všech 126 komnat zámku nejkrásnější.\nJest bílo-zlatě vyzdoben. Pět ohromných světlonošů visí se\nv\nstropu nádherně freskami vymalovaného. Ctyry sochy v ro-\nzích znázorňují čtyry roční počasí. Hosté zasedají k dvoum\ntabulím. Skvostné náčiní porcelánové, sklo z českého kři-\nšťálu pokrývají krásná prostěradla. Služebnictvo chystá ho-\nstinu. Služebnictvo ! Měli jsme zvolit význam vhodnější,\nměli jsme říci důstojnictvo domácí, jsouť zde: komorníci,\nmaitres ď hotel, komorní topič, a kapelník Haydn.\nJosef Haydn domácí důstojník! Nedivte se! Haydn byl\nhrd, že mohl císařovně posluhovat, kdykoliv se poohlédla,\nzvolal neb myslil: „ruku líbám.\" Císařovna se jednou obrá-\ntila a počala chválit právě před hostinou v divadle provozo-\nvanou skladbu jeho. Haydn radostí slzel. Avšak ještě více\njej dojmulo, když Marie Terezie tvrdila, že jej již dříve\nmusela někde viděti, jelikož zná jeho podobu.\n„Ano, Vaše císařská milosti\" odpověděl Haydn\n„bylo to tenkráte, kdy mi nejmilostivější zeměpaní rozkázala\ndát řádný výprask.\"\n„To se stalo mnohému, můj milý\" odpověděla vla-\ndařka. „A jak on k tomu přišel? Vypravoval mi to zevrubně.\"\nŽajíkavě počal Haydn vypravovati, však šeptmo, že jej\ncísařovna napomenula:\n„Nebuďte tak bojácný jen, vypravujte jen vesele, ne-\nstojíte před Bohem, ale před stařenou, anaž je také náhodou\ncísařovnou.\"\nTu počal Haydn zmužileji.\n„Bylo to na počátku slavného vladaření Vašeho Veličen-\nství. Kapelník Reichl mne vzal s sebou do Schonbrunnu, byl\njsem tehdáž 10 let stár a měl jsem zpívat v chrámě. Dvorní\nkaple se ještě vyzdobovala. Tu a tam ještě stálo lešení. Tu\njsme co kluci počali íézti po lešeních, já napřed. Najednou\nstrnem jako hromem omráčeni. Naše nejmilostivější císařovna\nstojí uprostřed chrámu a vadí se s námi. Na počátku jsme\nznamením ani slova nerozuměli. Konečně jsme zaslechli, že\nvolán kapelník Reichl. „Co je to za jasnovlasého kluka tam\nna hoře,\" tázala se pak naše milostivá zeměpaní kapel-\nníka, na mne ukazujíc; „je nejsmělejší, pravý to zázrak,\nže si dosud hnáty nepolámal.\"\n„Je to jistě Pepík, Vaše Veličenství,\" odpověděl po-\nkorně Reichl\n„Bud tak laskav, milý Reichle, nech tomu klukovi dát\nnotný výprask! Až bude vyplacen, pak ho přived ke mně.\"\n„Já dostal výprask, milosti císařská, však ještě dnes\nvděčně zpomínám napomenutí, jež mi milost Vaše při před-\nstavení uděliti ráčila.\"\n„Kdyby byl své kejklířství dále prováděl, byl by zlámal\nvaz, a svět by měl o jednoho znamenitého hudebníka méně\"\nodvětila Marie Terezie. „Nyní se však posilnil šňup-\nkou, můj milý.\" Při tom podávala Heydnovi zlatou tabatěrku.\n„Jen se nebál. Vzal si ji za odměnu za ten výprask\na na upomínku na dnešní večer.\"\nHaydn chtěl padnout na kolena a políbit obrubu šatu.\n„Toho nechal, Haydne! podal mi raděj tam tu mísu\ns bažánty.\"\nBylo po tabuli.\n„Jsem již zemdlena,\" pravila císařovna. „Vzal sví-\ncen a posvítil mi k ložnici !\" velela Marie Terezie šťast-\nnému Haydnovi."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "216", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.4", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.4", "debut_caractere": 4322, "fin_caractere_exclue": 4927, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brandýsa nad Labem. Výlet zpěv. spolku „Bojana.\"\nPan Čeněk Vecko.) Dne 8. září t. r. podnikl\nnáš zpěv. spolek „Bojan\" první svůj výlet v tomto roce do\nMratína. Těší mne, že též o tomto výjevu pochvalně se\nzmínit mohu. Zvláště jedna událost sloužila ku ozdobě celému\npodniku. Náhodou, konaje pouť do Staré Boleslavi, zavítal\nk nám náš vysoce ctěný miláček p. Čeněk Vecko, úd král.\ndivadla českého v Praze, jenž o spolek i o obecenstvo Bran-\ndýsské již neocenitelných sobě vydobyl zásluh, a jehož krásný\nzpěv již od jeho prvního účinkování všem v blahé zůstal paměti."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7994, "texte": "I dal se pohnouti, že na cestě zpáteční v Mratíně stanul a\nzábavu svým spolupůsobením poctil. Že tato za takových po-\nměrů skvěle dopadla, kdož by pochyboval ! Zpráva o jeho\npřítomnosti roznesla se bleskem po celém okolí as rychlostí\npřibyli k obecenstvu beztoho již velmi četně shromážděnému,\nhosté ze všech stran. Mezi sbory, které spolek spolupůsobením\npana Vecka zpíval, byly též následující: 1. „Hlahol\" od\nBendla, 2. „Pozdravení pěvcovo\" od Veita, 3. „Zastave-\nníčko\" od Fr. Škřoup a, 4. „Žežulinka,\" 5. gCo je láska,\"\ndvoisbor od Zbllnera a „Cikáni\" od Vogla. Rozjařily-li ostatní\nsbory správným provedením celé obecenstvo, též přivedl nás\nsbor „Cikáni,\" v němž náš Vecko svým něžným zdařilým só-\nlem vše okouzlil, v největší nadšení a bouřlivý tleskot a vo-\nlání „slávy\" nechtěly ustát prvé, než až se sbor opakoval.\nKdyž pak se večer přiblížil a zábava v zahradě pro pokročilost\npočasí přestat musela, provolána Vecko vi a „Bojanu\" nad-\nšená sláva, načež se hosté, všem a zvláště vzdělaným třídám\nnáležející, rozjížděli, Zažili jsme tedy toho doe tak milou a\npříjemnou zábavu, že upomínka na ni vždy blahou nám zů-\nstane. Našemu „Bojanu\" však a národnímu pěvci Veckovi\nvzdáváme za ni jmenem celého obecenstva své nejsrdečnější\ndíky. Kéž by se nám zase brzy podobné ušlechtilé zábavy do-\nstalo ! Musíme zde k vůli úplnosti poslední dopis z Brandýsa\npoopraviti, že totiž čistý výnos zábavy pro Polenské uspořá-\ndané neobnášel jak mylně udáno bylo 6l zl., nýbrž je-\nnom 60 zl. A\nV V\nZ Českých Budějovic. (Ženský zpěv. spolek.)\nNáš čilý a bujarý ženský zpěv. spolek utěšeně rozkvétá a vůči-\nhledě se množí, tak že již do 3. září 41 výkonných členů\nčítal, mezi nimiž i některé naše paničky se nacházejí. Je\nto věru krásný úkaz, že naše dámy jedny z nejprvnějších byly,\nkteré důležitost ženského zpěv. spolku uznavše, dohromady\nk tak ušlechtilému účeli se spojily a vlastní spolek utvořily.\nTak mnohá města budou závistivě na naše spanilomyslné dámy\nhleděti, že i jim takového spolku se nedostává. Velké zásluhy\no zdejší ženskou pěveckou jednotu mají bez odporu pan ředitel\nJos. Eil a pan jednatel Antonín Vojta, jakož i naše dámy,\nkterým zde „sláva!\" provolati musím. Aby se ale v jiných\nměstech dozvěděli jména výkonných údů zdejšího spolku, po-\ndávám je zde všechny, aby si i jiné dámy vzorný příklad\nz nich vzaly a se o zaražení ženských zpěv. spolků snažily.\nJsou to: Sleč. Barbora Ambrožova, paní Albina Bajerová,\npaní Anna Bělková, sleč. Marie Čížkova, slec. Anna Davidova,\nsleč. Antonie Drázdíkova, sleč, Emilie Eilova, sleč. Alžběta Em-\nmerova, sleč. Filoména Emmerova, sleč. Františka Emmerova,\nsleč. Julie Felixova, sleč. Terezie Ferusova, sl. Marie Hlavatá,\nsi. Anna Hosnedlova, sleč. Marie Hosnedlova, sl. Františka Hru-\nšková, sleč. Marie Kabátova, sleč. Kateřina Kartákova, sleč.\nAnna Krohnbergrova, sleč. Jos. Kupečkova, sleč. Josefa Lind-\nnerova,« sleč. Barbora Němcova, sleč. Johanna Němcova, sleč.\nJustina Němetzova, sleč. Anna Pavlasova, sleč. Marie Philikova,\nsleč. Marie Procházkova, sleč. Matilda Procházkova, sleč. Ma-\nv ' f\nrie Prunnerova, sleč. Kateřina Řehořova, sleč. Marie Rogalova,\npaní Dominika Rožánková, sleč. Vojtiška Rožánkova, sleč. Ka-\nteřina Stefankova, sleč. Marie Tešnerova, sl. Kateřina Vottavova.\nZ Lochovic. (Beseda vLochovicích. Hudební\na deklamatorní zábava v Žebráku.) Zpěváčtí spolkové\n„Slavík\" a „Horymír\" sousedních mést Hořovic a Lochovic\nuspořádali ve prospěch pohořelých v Polné společnou besedu,\nkterá dne 23. srpna 1863 v Lochovicích odbývána byla. Hudba\njakož i zpěvy řízením p. Správky ku všeobecné spokojenosti\nprovedeny byly. Začátek učiněn ouverturou, po které násle-\ndovaly sbory, oběma spolky přednášené, totiž: 1. „Šumí Labe\"\nod Zvonaře 2. „Cikáni\" od Vogla 3. „Milenka\" od Je-\nlena - 4. „Šumavan\" od Jirgese. Mezi jednotlivými sbory\nobecenstvu dílem v deklamacích, dílem v písních krásné zábavy\nse dostalo; zvláštní však obliby došly písně paní M. S., slečny\nE. D.z Lochovic a píseů pana T. z Hořovic, V deklamování\nvynikali slečna V.a pan Sch. z Lochovic, pak pan V.z Ho-\nstomic. Mezi přítomnými hostmi byli také dva šlechticové, to-\ntiž : pan hrabě z Lutzova, majitel statku Lochovického s ce-\nlou rodinou, pak pan baron Steiger z Hluboše. Pan hrabě\nz Lutzova, jenž teprv krátký čas na svém statku v Lochovi-\ncích sídlí, bére v domácím] zpěv. spolku Lochovickém nejvře-\nlejšího účastenství, a nemine ani jedné zábavy, aby ji svou pří-\ntomností nepoctil; proto také i tenkráte besedu nevychybil.\nJak každý pozorovati mohl, zná pan hrabě také dobré prove-\ndení zpěvu posoudili i oceniti. Když totiž rázný sbor „Šuma-\nvan\" byl umlkl, byl tentýž host první, který za jeho opako-\nvání žádal. Po besedě následoval tanec a všeobecný, nenucený\nhovor, jenž celo i noc trval. Přeškoda, že právě asi hodinu\npřed besedou šedé mraky, jsouce hřímáním a bleskem prová-\nzeny, celý téměř obzor naší krajiny krýti začínaly, jinak by\nzajisté Lochovice nesčíslný dav hostů z celého okolí byly\nuvítaly. Přes to bylo účastenství velké, schůze četná, a jak\nse proslýchá, jest z čistého výnosu besedy nejenom pohořelým\nv Polné, nýbrž i jednomu nešťastníku z blízké vesnice Rejko-\nvic, jehožto chatrč, jediné to jmění právě před besedou na\nprach shořela, znamenitá část peněz věnována. Při tom ještě\npodotknouti slušno, že za vkusné uspořádání slavnostních\nmístností, jakož i za provedení celé besední slavnosti ponej-\nvíce Lochovickému řediteli zpěvu p. Petru Správkoví děkovali\njest, jenž ani času, ani práce, ba ani nákladu nešetří, aby do-\nkázal, že nepatrné to městečko Lochovice i proslulejšími místy\nzastíniti se nedá. Jak právě doslýchám, zařídili ochotníci Že-\nbráčtí na den 13. září 1863 též ve prospěch pohořelých v Polné\njednu znej rozmanitějších 2ábav, totiž besedu dra maticko-hu-\ndební. Rozeslaný program skládá se z dvou oddělení, první\noddělení obsahuje : 1. Ouverturu z národních písní od Tittla ;\n2. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského ; 3. Dekíamace ; 4. „Uhlíř,\"\nčtverozpěv ; 5. Arie z8 zpěvohry „Lucretia Rorgia; 6. „Má\notčina,\" sbor od Slavíka. V druhém oddělení dávati budou\n„Svéhlavost,\" veselohra v 1 jednání od Benedixe. Musím\nse také zmínili, že Hořovický zpěv. spolek „Slavík\" při známé\nslavnosti Cyrilío-Methodějské v Brně též jedním údem, totiž\np. T. Č. zastoupen byl, kterýžto, navrátiv se z cest, krátkou\npísemnou zprávu významné slavnosti spolku podati přislíbil.\n\n—s—\n\nZe Skutče, 12, září. (Slavnost Rubešova.) Jest\nto věru potěšitelným úkazem uvědomělosti národní, že i malá\nměsta, jakým naše jest, znají zásluhy oceniti mužů těch, kteří\nprvní národ náš probouzeli, kteří pro něj a v něm žili. Na\ndůkaz vděčnosti k takovýmto buditelům pořádá národ náš slav-\nnosti, jimiž naproti nepřátelům dokazuje, že posud v žilách\njeho proudí bujará a cizotou nezkažená krev, a že umí na svých\nstáti nohou. Takovýmto důkazem vděčnosti měla býti dne 6.\nzáří slavnost Rub ešo v a, při níž tělesné pozůstatky před\n10, roky zde zvěčnělého Fr. Jar. Rubeše, výtečného to humo-\nristy českého z posavadního hrobu se přenesly k pěknému ná-\nhrobku a pří níž na domě, v němž oslavenec žil i zemřel, pa-\nmětní deska se odhalila. Výbor z měšťanstva a studujících zá-\nležející všemožně přičiňoval se o to, aby slavnost oslavence\ni národa důstojně provedena byla. Úplných čtrnáct dní praco-\nvalo se s pílí neobyčejnou v branách a okrase jednotlivých\ndomů i celého města. Jíž v svatvečer stálo město naše v slav-\nnostném malebném rouchu ; nebylo domu, který by nebyl čer-\nvenobílým neb trojbarevným praporem, neb zelením, neb ně-\njakým nápisem ozdoben. Za nápisy sloužila hesla našich ná-\nčelníků 5 sem a tam četli jsme též jednotlivé věty ze spisu\nRubešových, jako: „Pivo a píseň rozhřeje hruď,\" „Pivem a\npísní mladí se krev,\" „Zvítězí, kdo život pravdě věnuje.\"\nZvláštní pozornost na se poutal dům, v němž Rubeš někdy\nbydlíval. Na tomto byla ve velkém rozměru vyvedená podo-\nbizna Rubešová zavěšena a věncem z čerstvých květin ozdo-\nbena, pod ní pak skvěl se významný nápis : „Já jsem Cech\na kdo je víc ?\" S věže chrámu vlály dva červenobílé pra-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7875, "texte": "pory, s okresního domu černožlutý a více z barev národních\nsestávajících. Slavnost sama počala již v svatvečer hudbou a\nstřelbou z hmoždířů. Na nedalekém návrší Humperku zapálen\nbyl ohňostroj a pouštěly se prskavky, jichžto pestrosti a roz-\nmanitosti barev shromážděné obecenstvo větším dílem třídě nižší\nnáležející nemohlo se dosti vynadiviti. Divadlo to zavdalo mno-\nhým příčinu k prapodivnému rozumování, při němž ani na pro-\nrokování slepého mládence a na věštby Sibyliny zapomenuto\nnebylo. Tak vypravoval jeden venkovan, z jehož tváří vysví-\ntalo, že sotva čisti se byl naučil, okolostojícím, kterak dědeček\njeho z knih starých, jichžto čtení prý nyní zakázáno jest, před-\npovídal, že slunce samo přestane zemi osvětlovati, jakmile po\nželezné silnici se bude jezditi a místo loučemi svíčkami a sirou\nsvítiti. Dne 6. září hned časně z rána oznamovaly výstřely\nz hmoždířů a zvuky hudby den slavnostní. Na náměstí a uli-\ncích lidí přibývalo ; zpěváčtí spolkové se sjížděli. O 9. hod.\npřibyl zpěv. spolek Lužecký as ním hosté Pražští, jmenovitě\npaní sestry Kubešovy, deputace „umělecké besedy\" a živno-\nstenské čtenářské jednoty Karlínské, jejížto členem druhdy Ru-\nbeš býval. Přijíždějící byli slavnostním výborem a zpěv. spol-\nkem „Rubešemu u brány uvítáni, začež p. Barák jmenein české\nPrahy se poděkoval. Při mši za lehký odpočinek Rubešův ko-\nnané súčastnily se zpěvácké spolky a u oltáře hořela velká,\nvěncem vavřínovým ozdobená svíce, jižto sl. Pirníkova z Kar-\nlina byla věnovala. Po vykonané pobožnosti übírali jsme se\nv průvodu na nový hřbitov. Napřed kráčeli hudebníci a ce-\nchovní pořádkové se svými prapory, za nimi zpěváčtí spolkové\ntéž s prapory, příbuzní zvěčnělého, čelnější hosté, důst. du-\nchovenstvo, c. k. úřadnictvo a ostatní obecenstvo v nesčíslném\ndavu. U hrobu, z něhož pozůstatky nesmrtelného spisovatele\nčeského byly vykopány a do nově zhotovené cinkové rakve\nuloženy, zapěli shromáždění zpěváci Sírništův sbor „Musí símě\nshniti\" a důst. zdejší pan děkan vykonal církevní obřady. Na\nto byla zdejšími pp. studujícími rakev přenesena ku pomníku,\nkterýž před sedmi roky přičiněním p. Bezdička, tehdáž kaplana\nzdejšího, Rubešovi od jeho ctitelů byl postaven. Pomník ten\nkrášlily věnce, kteréž „umělecká beseda\" Pražská a živnosten-\nská čten. jednota Karlínská zvláštními deputacemi byly podaly.\nKdyž rakev věncem sl. Pirníkovou z Karlina věnovaným ozdo-\nbená pp. Sabinou, Vilímkem, Barákem a synovcem Rubešovým\ndo nově vyzděného hrobu u pomníku se byla uložila a důst.\np. farář Rycbmburský v smuteční řeči zásluhy zvěčnělého pří-\ntele svého dojemným spňsobem byl vylíčil; übíral se průvod\nv naznačeném již pořádku ze hřbitova do špitálského chrámu\nnově opraveného. Zde zazpívali zpěváci sbory „Salvě Regina\"\na „Animas fidelium.\" Po tom vrátili jsme se v průvodu do\njednatelství, kdež se zkouška přítomných zpěváků odbývala.\nMezi zkouškou zapisovali se účastníci slavnosti v někdejším\npříbytku Rubešové na náměstí se nacházejícím do pamětních\nknih. K slavnosti dostavilo se lidu domácího i okolního k 10.000,\nzpěváků bylo přes 300. Ze zpěv. spolků více neb méně údy\nzastoupeny byly: Chrudimský, Pardubický, Litomyšlský, Lu-\nžecký, Česko-Třebovský, Holický, Hrochovo-Týnský atd., z nichž\nprvních osm své prapory měly. Z poslanců viděli jsme zde\ndra. Benoniho a dra. K. Rotha. Odpůldne po 3. hod. shro-\nmáždili se zpěváci v jednatelství se svými prapory a odtud\nodebrali se před dům, v němž Rubeš šlechetného ducha byl\nvypustil. Po zapění velebného sboru „Hospodine, pomiluj ny\"\nvystoupil p. Barák na řečniště ze dvou stran pyramidami ohra-\nžené a hlásal ve vzletuplné slavnostní řeči daleko rozléhajícím-se\nhlasem o působení, žití a zásluhách oslavence Fr. Jar. Rubeše.\nKdyž při posledních slovech rouška s nápisu dosud zakrytého\nspadla a na vyzvání řečníka památce oslaveného muže třikrát\nnehynoucí „sláva!\" se provolalo, hnulo se množství, „Kde domov\nmůj\" zpívajíc, k místu ku produkci určenému. Za městem\npod vrchem Humperka odbývala se velikolepá pěvecká a de-\nklamatorní beseda, jejížto skvělý výsledek plnou měrou uspokojil.\nZpěváci, p. Klimšem, ředitelem zpěv. spolku Chrudimského řízeni,\nzpívali sbory na slova Rubešová složené. Bylyf to sbory: „Zpo-\nmínky Jinošické\" od Hořejška, „Děvám českým\" od For~\nstera, „Labe, naše Labe\" odßergmanna, pak smíšený sbor\nHniličku v „Zpomínka.\" Poslední přednesen byl zdejší dívčí\njednotou a spolkem „Rubešem\" velmi slušně, kterýžto výsledek\nposluchači uznali a hlučným potleskem odměnili. Nebude od\nmísta, pak-li opětné přání projevíme, aby po drahé vlasti naší\nženské zpěv* spolky se zřizovaly a k utužení sebevědomí ná-\nrodního napomáhaly. Sbor „Cikání/ v němž dojímavé teno-\nrové sólo s citem unášejícím výtečný p. Klimeš přednesl, velmi\nse líbil. Největšího efektu a nejskvělejší obliby dosáhl přední\nhumoristický deklamator český pan Přerhof, živým a výtečným\npřednesem Rubešovy deklamace, „Jindy a nyní/ pak původní\n„Ouo to nejde.\" Na opětné bouřlivé vyvolání přidal pan de-\nklamator některé kratší deklamace, jimž hlučného potlesku se\ndostalo. Beseda zahájena byla příležitostným proslovem K.\nAdamcem sepsaným, kterýž pan Pražan významně přednesl.\nV programu byla též ohlášena nová deklamace od VI. Růžič-\nkovy ; leč slečna k deklamování určená vzdala se úlohy své,\nobávajíc se, že by pod šírým nebem hlasem svým proniknouti\nnemohla. Mezi jednotlivými čísly programu četly se telegramy\na dopisy od jednot pěveckých i tělocvičných; tak od živno-\nstenské čten. jednoty Karlínské telegram a dopis, od zpěv. spolku\nv Králové Dvoře, v Pelhřimově, v Ledči, v Kutné Hoře, od\nženské pěvecké jednoty v Českých Budějovicích, od spoluredak-\ntora Rubešová z dřívějších dob Fr. Hajniše, od studujících Vam-\nberských, od Rychnovských ctitelů Rubešových a m. j. Ve\nvšech provolávala se „sláva!\" památce Rubešové a srdečné „na\nzdar !\" pěvcům, což od přítomných s jásotem opakováno bylo.\nSlavnost skončila se taneční zábavou, která ač v malé míst-\nnosti se odbývati musela, přece nenuceností v zábavě se vy-\nznamenala. Při celé slavnosti panoval nejvzornější pořádek i\nbez vojska, kteréž někteří o blaho obce pečující otcové ve\nvýboru obecním se nacházející sem povolaii zamýšleli. Od\ntěchto starostlivých otců mohly by se „Humoristické Listy\" při—\nučiti lecčemus. Den slavnosti Rubešovy zůstane všem účastní-\nkům v živé paměti a lze očekávati, že u nás jim započne\ndoba nového života.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n\nVýbor zpěv. spolku „Jablonský\" v Kardašově\nŘečici vydal následují provolání: „Vlasti zpěv —-\nvlasti krev!\" Srdečný pěvecký pozdrav! Na základě bratrské\nvzájemnosti zveme Vás k slavnosti svěcení našeho pra-\nporu pěveckého, kterou dne 27. září 1863 uspořádáme.\nŽádáme Vás, abyste nám nejdéle do 20. září oznámili, s kolika\núdy se ve slavnosti té určitě súčastníte. Program : V 9 hod.\nráno zkouška společných sboru v školní budově. V 10. hodin\nslavné svěcení praporu na náměstí. Na to v místním chrámu\nPáně slavná mše sv., při níž se Haslingerova vokální mše\npřednese. Odpoledne o půl 3. hodině společný pochod do za-\nhrady „Amerika,\" kde se přednášeli bude : 1. Ouvertura „Vlasta\"\nod Ed. Nápravníka 2. „Gdě je slavska domovina,\" sbor od\nWíotra 3. „Cikáni\" od Vogla 4. „Dcerám českým\" od\nGornera 5. „Dar za lásku\" od P. Křížkovského 6. „Prosba\nodvedeného\" od P. Křížkovského. Na to dle libosti produkce\njednotlivých zpěv. spolkův. Po ukončení koncertu společný\nnávrát do radnice. Večer v 7 hod. taneční zábava. Zpěvácký\nspolek „Jablonský\" v Kardašově Rečici dne 6. září 1863. Jos.\nLustig. Hynek Březina. Vácslav Kursa. Karel Hrubý. Karel\nVodrážka. Vstupné do koncertu za osobu 20 kr. Pěvci ne-\nplatí vstupné. Oběd za 60 kr.\n*** Milevský zpěv* spolek „Vlastislav\" zve\nza příčinou ztvrzených svých stanov k slavnosti, která se dne\n20. září 1863 odbývati bude. Program jest tento: 011. hod.\npředpolednem velké služby boží, při nichž se jednotlivé zpěvy\npřednesou. 02. hodině s poledne valná schůze v hostinci"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6906, "texte": "„u modré hvězdy,\" v níž se tento pořádek zachová a dle toho\nvěci vyřídí, a) Zpráva o posavadním působení spolku, b) Kla-\ndení a skoumání úctu. c) Přijímání nových údů. d) Volba\nnového výboru, e) Rozdávání diplomů. Na to provozují stu-\ndující Milevští divadelní představení „Tvrdohlavá žena\" od J.\nK. Tyla. f) Pak produkce jednotlivých zpěvů a konečně ta-\nneční zábava. Pěvci, kteří od měsíčných příspěvků spolkových\nosvobozeni jsou, neplatí též vstupného do divadla.\n*„* Zpěvácký spolek „Hlasoň\" v Nové Pace\nodbývá dne 21. září 1863 slavnost svěcení svého praporu.\nPořádek jest následující: 09. hod. ranní pospolitá zkouška\nv sále „u zlatého hroznu.\" O 10. hod. svěcení praporu na\nnáměstí v následujícím pořádku: a) Píseů sv. Vojtěcha, b)\nOslovení hostů předsedou spolku, c) Řeč kmotry praporu, d)\nZatloukání hřebů, e) Řeč praporečníka, f) Píseň svato-Vácslav-\nská, g) Řeč slavnostní, h) Pochod do chrámu Páně klášterního\nk slavným službám Božím. 01. hod. odpoledne hostina ve\nvykázaných místnostech. O 3. hod. pochod z náměstí do za-\nhrady p. Bedřicha Fuchse, kdež odbývána bude Akademie, je-\njížto program jest následující: I. oddělení: 1. Proslov\n2. Ouvertura z opery „Němá z Portiči\" od Aubera 3. „Naše\nprobuzení,\" sbor od Lud. Procházky 4. „Rekův sen,\" sbor\nod Slavíka 5. „Gdě je slavska domovina,\" sbor od Wintra.\n/ * O /\n11. oddělení. 1. „Cechuv sen,\" směs z národních písní od 111-\nnera 2. „Utonulá,\" sbor od P. Křížkovského 3. „Na\nPrahu,\" sbor od Veita 4. „Kde domov můj ?\" od Heliera\n5. Závěreční řeč. V 8. hod. večer taneční zábava v sále\n„u zlatého hroznu.\" Čistý výnos určen jest k dobročinné-\nmu účelu.\n*** Zpěvácký spolek Humpolecký „Čech a\nLech\" odbýval dne 30. srpna slavnost svěcení praporu\nsvého. K slavnosti té přibyl tam zpěv. spolek „Kovář\" z Čá-\nslavi a „Buryan\" z Ledče, „Jasoň\" z Něm. Brodu, „Čest-\nmír\" z Polné. Po zapění písně sv.-Vácslavské uvítal před-\nseda spolku pan Jos. Nápravník přítomné spolky, načež se při-\nstoupilo k zatloukání hřebů. Velebný pan farář Dr. Blatenský\nvysvětliv slovy důkladnými význam praporu a šlechetný účel\nspolku, posvětil prapor. Nyní odevzdal pan předseda prapor\npanu praporečníku, jenž na to ráznou měl řeč. Po zapění\nslavnostního sboru poděkoval jednatel paním a dívkám Hum-\npoleckým, jejichž dobročinností prapor zřízen, jakož i přítom-\nným spolkům, zastupitelům spolků atd. Slavnost na náměstí\nskončila se sborem „Kde domov můj ?\" načež celý průvod do\nchrámu se odebral, kde chorální mše od Jos. L. Zvouaře\nzdařile od spolků přednešena byla. Po obědě sešli se spolkové\npěvečtí do zahrady „na lázni,\" kdež se beseda odbývala. Čistý\nvýnos určen pohořelým v Polné, obnáší 95 zl., k nimž dr. Frank\n5 zlatých přidal.\n*#* Zpěv. spolek „Ratiboř\" v Hořicích uspo-\nřádal dne 6* září koncert ve prospěch pohořelých v Polné,\nkterýž velmi dobře dopadl. Zdařile provedeny byly ouvertury\nk operám „Oberon\" a „Vilém Tell,\" pak sbory „Dar za lásku\"\nod Křížkovského, „Rovnost a svornost\" od Jelena, „Naše\nprobuzení,\" od Lud. Procházky a Horvátská kadryla od 31.\nLži čare. Co sólisté vystoupila velmi zdatná pianistka slečna\nMarie Neubarthova z Plzně, kteráž efektní a zajímavou fan-\ntasii na české národní písně „České perle\" od Ed. Náprav-\nníka na piano přednesla a veliké pochvaly skvělou svou\nhrou dosáhla. Chvalnou zmínku zasluhuje též osmiletý hou-\nslista Gustav Lopatář, jenž Adagio a Rondo od Vieuxtempsa\na koncert od Beriota slušně na housle provedl. Ředitel zpěv.\nspolku pan Horák jakož i pan Šťastný přispěli k zdaři-\nlému celku.\n**♦ Zpěvácký spolek v Táboře odbýval dne 13.\nt. m. hudební produkci, jíž program obsahoval: 1. Ouvertura\nku zpěvohře „Marta\" od Flotova 2. „Naprej,\" mužský sbor\nod Jenka 3. „Srdce ztracené,\" sólo s průvodem piana od\nPivody 4. Fantasie ze zpěvohry „Náměsíčnice\" od Belliniho\npro housle s průvodem piana 5. „Durýnská,\" sbor od Abta\n6. „To se nesluší,\" deklamace 7. „Fántaisies,\" sólo\npro housle od L Jansy 8. „Píseň Táboritů,\" mužský sbor,\nzpěváckému spolku v Táboře věnovaný od Ferd. Pazandáka\n9. Hudba.\nMladovožický zpěváeký spolek súčastnil\nse při besedě v Neustupově, která se tam dne 13. září ve\nprospěch pohořelých v Polné odbývala. Program byl následu-\njící : 1. Ouvertura z opery „Figarova svatba\" od Mozarta\n2. Proslov 3. „Náš zpěv\" od V. Hálka, čtverozpěv od H„\nPally 4. „Chvála mladých,\" deklamace 5. Ouvertura\nz opery „Conradino ossia Belezza\" od Rossiniho 6. Žár-\nlivý holoubek,\" polka pro sbor 7. „Sedlák ponejprv v di-\nvadle,\" deklamace 8. „Moravská čtverylka\" od Heliera\n9. Sólo pro housle 10. „Slza vlastenek,\" deklamace 11.\n„Sbor bojovníků\" od Skroupa 12. Ouvertura z opery „Tank-\nred\" od Rossiniho.\n*** Zpěvácký spolek ve Vys. Veselí n. Cidlinou\n* v\nsúčastnil se při výletu do Cešavských valů, jež se za avarský\nbrink považují a bavil obecenstvo přednesem pěkných čtvero-\nzpěvů. Týž spolek hodlá co nevidět uspořádali beseda, v níž se\nBergmannňv sbor „Dožij, dopij,\" Nápravníkovo „Radostné ce-\nstování\" a jiné provozovali mají.\n\n—ř.\n\n*** Velvarský zpěvácký spolek „Hlahol,\" jenž\nna potvrzení stanov svých čeká, slibuje rníti skvělou budouc-\nnost, nebf sil hudebních jest zde dosti. Nuže tedy ! svornost\na vytrvalost řiďtež členy jeho I\n*** Jilemnický zpěvácký spolek „Branislav\"\nuspořádal dne 13. t. m. besedu ve prospěch pohořelých v Polné.\n*** Votický zpěv. spolek dosáhl tyto dni po čtvr-\ntém teprv zadání potvrzení svých stanov a vůčihledě se zmáhá.\n*** V Třeboni zařizují tamní přátelé hudby zpěv.\nspolek, jehož ředitelem jest pan K. Krb. An v Třeboni\ndůstatek hudebních sil se nachází, možno spolku tomu dobrý\nprospěch předpovídati. Na zdar !\n'*** Ženský zpěv. spolek ve Skutčí utešeně roz-\nkvétá. Udové jeho, které se pilně v cvičení súčastňují, jsou\nnásledující panny: Anna Hol a, Antonie Hola, Dorota\nMarie Hola, Anna Jehličková, Marie Opletalova, Antonie Pra-\nžanova, Anna Přibyslavská, Marie Rybičkova, Emilie Svobodova,\nTerezie Štěpánková, Anna Tocháčkova, Leopoldina Vlachova,\nAnna Zavřelova, Barbora Zlatohlávkova, Anna Zvěřinová, Ma-\nrie Zvěřinová. Doufáme, že se vbrzku ještě více panen a\na paní ku ušlechtilému spolku tomu přihlásí.\n*** V Lomnici v Budějovicku zamýšlí pan Fr. Seyk,\ntamní učitel a řed. kůru, se svými chvalně známými hudebníky\nna den sv. Vácslava pěveckou a hudební produkci ve\nprospěch pohořelých v Polné dávati.\n/\n\nOchotnická divadla.\nOchotníci v Písku dávali v posledním čase: „černý\nPetr,\" veselohra v 1 jednání; pak „Rohovin Ctverrohý,\"\nfraška ve 2 jednáních od Klicpery a konečně „Prodaná láska,\"\nveselohra v 1 jednání od J. Nerudy. V Klatovech zahá-\njena bude slavně dne 22. září měšťanská beseda. Večer bude\nv městském divadle slavnostní představení. Po proslovu od Ah\nVojt. Šmilovského dávati se bude veselohra: „Manžel bez\nženy.\" V Jesenici u Sedlčan jest zařízeno ochotnické di-\nvadlo. První představení se odbývalo dne 23. srpna ; provo-\nzoval se Klieperňv „Divotvorný klobouk\" s dobrým úspěchem.\nDruhé představení je dne 20. září b. r. Dávati se budou ve-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 824, "texte": "selohry „Prodaná láska44 a „Černý Petr.\" Mezi veselohrami\njsou deklamace a čtverozpěvy. Na ochotnickém divadle\nv Kladně probuzovati se bude v neděli dne 20. září „Diblík44\nod Birch-Pfeiffer-ové, přeložil Jos. Frič. Na ochotnickém\ndivadle v Pardubicích dávalo se dne 9. září 1863 ve\nprospěch v Polné v sále „Odeonu44 na Veselce: „Lakomec,\"\nveselohra v pateru dějství, dle Moliéra od V. M. Diva-\ndelní ochotníci v Zebráce uspořádali v neděli dne 13.\nzáří ve prospěch pohořelých v Polné dramaticko-hudební zábavu.\nProgram byl následující: I. Oddělení: 1. Oavertura z národ-\nních písní od Tittla 2. „Utonulá\" od Křížkovského 3.\nDeklamace —4. „Uhlíř,44 čtverozpěv —5. Arie ze zpěvohry\n„Lukrecia Borgia44 B. Má otčina\" od Slavíka. ll. Od-\ndělení: „Svéhlavost.\" veselohra vl jednání od Rod. Benedixe,\npřeložil A. V. Maxa.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "213", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.4.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "—s—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.4", "debut_caractere": 4335, "fin_caractere_exclue": 4927, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brandýsa nad Labem. Výlet zpěv. spolku „Bojana.\"\nPan Čeněk Vecko.) Dne 8. září t. r. podnikl\nnáš zpěv. spolek „Bojan\" první svůj výlet v tomto roce do\nMratína. Těší mne, že též o tomto výjevu pochvalně se\nzmínit mohu. Zvláště jedna událost sloužila ku ozdobě celému\npodniku. Náhodou, konaje pouť do Staré Boleslavi, zavítal\nk nám náš vysoce ctěný miláček p. Čeněk Vecko, úd král.\ndivadla českého v Praze, jenž o spolek i o obecenstvo Bran-\ndýsské již neocenitelných sobě vydobyl zásluh, a jehož krásný\nzpěv již od jeho prvního účinkování všem v blahé zůstal paměti."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6341, "texte": "I dal se pohnouti, že na cestě zpáteční v Mratíně stanul a\nzábavu svým spolupůsobením poctil. Že tato za takových po-\nměrů skvěle dopadla, kdož by pochyboval ! Zpráva o jeho\npřítomnosti roznesla se bleskem po celém okolí as rychlostí\npřibyli k obecenstvu beztoho již velmi četně shromážděnému,\nhosté ze všech stran. Mezi sbory, které spolek spolupůsobením\npana Vecka zpíval, byly též následující: 1. „Hlahol\" od\nBendla, 2. „Pozdravení pěvcovo\" od Veita, 3. „Zastave-\nníčko\" od Fr. Škřoup a, 4. „Žežulinka,\" 5. gCo je láska,\"\ndvoisbor od Zbllnera a „Cikáni\" od Vogla. Rozjařily-li ostatní\nsbory správným provedením celé obecenstvo, též přivedl nás\nsbor „Cikáni,\" v němž náš Vecko svým něžným zdařilým só-\nlem vše okouzlil, v největší nadšení a bouřlivý tleskot a vo-\nlání „slávy\" nechtěly ustát prvé, než až se sbor opakoval.\nKdyž pak se večer přiblížil a zábava v zahradě pro pokročilost\npočasí přestat musela, provolána Vecko vi a „Bojanu\" nad-\nšená sláva, načež se hosté, všem a zvláště vzdělaným třídám\nnáležející, rozjížděli, Zažili jsme tedy toho doe tak milou a\npříjemnou zábavu, že upomínka na ni vždy blahou nám zů-\nstane. Našemu „Bojanu\" však a národnímu pěvci Veckovi\nvzdáváme za ni jmenem celého obecenstva své nejsrdečnější\ndíky. Kéž by se nám zase brzy podobné ušlechtilé zábavy do-\nstalo ! Musíme zde k vůli úplnosti poslední dopis z Brandýsa\npoopraviti, že totiž čistý výnos zábavy pro Polenské uspořá-\ndané neobnášel jak mylně udáno bylo 6l zl., nýbrž je-\nnom 60 zl. A\nV V\nZ Českých Budějovic. (Ženský zpěv. spolek.)\nNáš čilý a bujarý ženský zpěv. spolek utěšeně rozkvétá a vůči-\nhledě se množí, tak že již do 3. září 41 výkonných členů\nčítal, mezi nimiž i některé naše paničky se nacházejí. Je\nto věru krásný úkaz, že naše dámy jedny z nejprvnějších byly,\nkteré důležitost ženského zpěv. spolku uznavše, dohromady\nk tak ušlechtilému účeli se spojily a vlastní spolek utvořily.\nTak mnohá města budou závistivě na naše spanilomyslné dámy\nhleděti, že i jim takového spolku se nedostává. Velké zásluhy\no zdejší ženskou pěveckou jednotu mají bez odporu pan ředitel\nJos. Eil a pan jednatel Antonín Vojta, jakož i naše dámy,\nkterým zde „sláva!\" provolati musím. Aby se ale v jiných\nměstech dozvěděli jména výkonných údů zdejšího spolku, po-\ndávám je zde všechny, aby si i jiné dámy vzorný příklad\nz nich vzaly a se o zaražení ženských zpěv. spolků snažily.\nJsou to: Sleč. Barbora Ambrožova, paní Albina Bajerová,\npaní Anna Bělková, sleč. Marie Čížkova, slec. Anna Davidova,\nsleč. Antonie Drázdíkova, sleč, Emilie Eilova, sleč. Alžběta Em-\nmerova, sleč. Filoména Emmerova, sleč. Františka Emmerova,\nsleč. Julie Felixova, sleč. Terezie Ferusova, sl. Marie Hlavatá,\nsi. Anna Hosnedlova, sleč. Marie Hosnedlova, sl. Františka Hru-\nšková, sleč. Marie Kabátova, sleč. Kateřina Kartákova, sleč.\nAnna Krohnbergrova, sleč. Jos. Kupečkova, sleč. Josefa Lind-\nnerova,« sleč. Barbora Němcova, sleč. Johanna Němcova, sleč.\nJustina Němetzova, sleč. Anna Pavlasova, sleč. Marie Philikova,\nsleč. Marie Procházkova, sleč. Matilda Procházkova, sleč. Ma-\nv ' f\nrie Prunnerova, sleč. Kateřina Řehořova, sleč. Marie Rogalova,\npaní Dominika Rožánková, sleč. Vojtiška Rožánkova, sleč. Ka-\nteřina Stefankova, sleč. Marie Tešnerova, sl. Kateřina Vottavova.\nZ Lochovic. (Beseda vLochovicích. Hudební\na deklamatorní zábava v Žebráku.) Zpěváčtí spolkové\n„Slavík\" a „Horymír\" sousedních mést Hořovic a Lochovic\nuspořádali ve prospěch pohořelých v Polné společnou besedu,\nkterá dne 23. srpna 1863 v Lochovicích odbývána byla. Hudba\njakož i zpěvy řízením p. Správky ku všeobecné spokojenosti\nprovedeny byly. Začátek učiněn ouverturou, po které násle-\ndovaly sbory, oběma spolky přednášené, totiž: 1. „Šumí Labe\"\nod Zvonaře 2. „Cikáni\" od Vogla 3. „Milenka\" od Je-\nlena - 4. „Šumavan\" od Jirgese. Mezi jednotlivými sbory\nobecenstvu dílem v deklamacích, dílem v písních krásné zábavy\nse dostalo; zvláštní však obliby došly písně paní M. S., slečny\nE. D.z Lochovic a píseů pana T. z Hořovic, V deklamování\nvynikali slečna V.a pan Sch. z Lochovic, pak pan V.z Ho-\nstomic. Mezi přítomnými hostmi byli také dva šlechticové, to-\ntiž : pan hrabě z Lutzova, majitel statku Lochovického s ce-\nlou rodinou, pak pan baron Steiger z Hluboše. Pan hrabě\nz Lutzova, jenž teprv krátký čas na svém statku v Lochovi-\ncích sídlí, bére v domácím] zpěv. spolku Lochovickém nejvře-\nlejšího účastenství, a nemine ani jedné zábavy, aby ji svou pří-\ntomností nepoctil; proto také i tenkráte besedu nevychybil.\nJak každý pozorovati mohl, zná pan hrabě také dobré prove-\ndení zpěvu posoudili i oceniti. Když totiž rázný sbor „Šuma-\nvan\" byl umlkl, byl tentýž host první, který za jeho opako-\nvání žádal. Po besedě následoval tanec a všeobecný, nenucený\nhovor, jenž celo i noc trval. Přeškoda, že právě asi hodinu\npřed besedou šedé mraky, jsouce hřímáním a bleskem prová-\nzeny, celý téměř obzor naší krajiny krýti začínaly, jinak by\nzajisté Lochovice nesčíslný dav hostů z celého okolí byly\nuvítaly. Přes to bylo účastenství velké, schůze četná, a jak\nse proslýchá, jest z čistého výnosu besedy nejenom pohořelým\nv Polné, nýbrž i jednomu nešťastníku z blízké vesnice Rejko-\nvic, jehožto chatrč, jediné to jmění právě před besedou na\nprach shořela, znamenitá část peněz věnována. Při tom ještě\npodotknouti slušno, že za vkusné uspořádání slavnostních\nmístností, jakož i za provedení celé besední slavnosti ponej-\nvíce Lochovickému řediteli zpěvu p. Petru Správkoví děkovali\njest, jenž ani času, ani práce, ba ani nákladu nešetří, aby do-\nkázal, že nepatrné to městečko Lochovice i proslulejšími místy\nzastíniti se nedá. Jak právě doslýchám, zařídili ochotníci Že-\nbráčtí na den 13. září 1863 též ve prospěch pohořelých v Polné\njednu znej rozmanitějších 2ábav, totiž besedu dra maticko-hu-\ndební. Rozeslaný program skládá se z dvou oddělení, první\noddělení obsahuje : 1. Ouverturu z národních písní od Tittla ;\n2. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského ; 3. Dekíamace ; 4. „Uhlíř,\"\nčtverozpěv ; 5. Arie z8 zpěvohry „Lucretia Rorgia; 6. „Má\notčina,\" sbor od Slavíka. V druhém oddělení dávati budou\n„Svéhlavost,\" veselohra v 1 jednání od Benedixe. Musím\nse také zmínili, že Hořovický zpěv. spolek „Slavík\" při známé\nslavnosti Cyrilío-Methodějské v Brně též jedním údem, totiž\np. T. Č. zastoupen byl, kterýžto, navrátiv se z cest, krátkou\npísemnou zprávu významné slavnosti spolku podati přislíbil.\n\n—s—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213", "page_fin": "214", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.4.2", "titre_corps": "Ze Skutče, 12, září. (Slavnost Rubešova.) Jest", "titre_sommaire": "Ze Skutče, 12, září. (Slavnost Rubešova.) Jest", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.5", "debut_caractere": 6343, "fin_caractere_exclue": 7994, "texte": "Ze Skutče, 12, září. (Slavnost Rubešova.) Jest\nto věru potěšitelným úkazem uvědomělosti národní, že i malá\nměsta, jakým naše jest, znají zásluhy oceniti mužů těch, kteří\nprvní národ náš probouzeli, kteří pro něj a v něm žili. Na\ndůkaz vděčnosti k takovýmto buditelům pořádá národ náš slav-\nnosti, jimiž naproti nepřátelům dokazuje, že posud v žilách\njeho proudí bujará a cizotou nezkažená krev, a že umí na svých\nstáti nohou. Takovýmto důkazem vděčnosti měla býti dne 6.\nzáří slavnost Rub ešo v a, při níž tělesné pozůstatky před\n10, roky zde zvěčnělého Fr. Jar. Rubeše, výtečného to humo-\nristy českého z posavadního hrobu se přenesly k pěknému ná-\nhrobku a pří níž na domě, v němž oslavenec žil i zemřel, pa-\nmětní deska se odhalila. Výbor z měšťanstva a studujících zá-\nležející všemožně přičiňoval se o to, aby slavnost oslavence\ni národa důstojně provedena byla. Úplných čtrnáct dní praco-\nvalo se s pílí neobyčejnou v branách a okrase jednotlivých\ndomů i celého města. Jíž v svatvečer stálo město naše v slav-\nnostném malebném rouchu ; nebylo domu, který by nebyl čer-\nvenobílým neb trojbarevným praporem, neb zelením, neb ně-\njakým nápisem ozdoben. Za nápisy sloužila hesla našich ná-\nčelníků 5 sem a tam četli jsme též jednotlivé věty ze spisu\nRubešových, jako: „Pivo a píseň rozhřeje hruď,\" „Pivem a\npísní mladí se krev,\" „Zvítězí, kdo život pravdě věnuje.\"\nZvláštní pozornost na se poutal dům, v němž Rubeš někdy\nbydlíval. Na tomto byla ve velkém rozměru vyvedená podo-\nbizna Rubešová zavěšena a věncem z čerstvých květin ozdo-\nbena, pod ní pak skvěl se významný nápis : „Já jsem Cech\na kdo je víc ?\" S věže chrámu vlály dva červenobílé pra-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6343, "texte": "pory, s okresního domu černožlutý a více z barev národních\nsestávajících. Slavnost sama počala již v svatvečer hudbou a\nstřelbou z hmoždířů. Na nedalekém návrší Humperku zapálen\nbyl ohňostroj a pouštěly se prskavky, jichžto pestrosti a roz-\nmanitosti barev shromážděné obecenstvo větším dílem třídě nižší\nnáležející nemohlo se dosti vynadiviti. Divadlo to zavdalo mno-\nhým příčinu k prapodivnému rozumování, při němž ani na pro-\nrokování slepého mládence a na věštby Sibyliny zapomenuto\nnebylo. Tak vypravoval jeden venkovan, z jehož tváří vysví-\ntalo, že sotva čisti se byl naučil, okolostojícím, kterak dědeček\njeho z knih starých, jichžto čtení prý nyní zakázáno jest, před-\npovídal, že slunce samo přestane zemi osvětlovati, jakmile po\nželezné silnici se bude jezditi a místo loučemi svíčkami a sirou\nsvítiti. Dne 6. září hned časně z rána oznamovaly výstřely\nz hmoždířů a zvuky hudby den slavnostní. Na náměstí a uli-\ncích lidí přibývalo ; zpěváčtí spolkové se sjížděli. O 9. hod.\npřibyl zpěv. spolek Lužecký as ním hosté Pražští, jmenovitě\npaní sestry Kubešovy, deputace „umělecké besedy\" a živno-\nstenské čtenářské jednoty Karlínské, jejížto členem druhdy Ru-\nbeš býval. Přijíždějící byli slavnostním výborem a zpěv. spol-\nkem „Rubešemu u brány uvítáni, začež p. Barák jmenein české\nPrahy se poděkoval. Při mši za lehký odpočinek Rubešův ko-\nnané súčastnily se zpěvácké spolky a u oltáře hořela velká,\nvěncem vavřínovým ozdobená svíce, jižto sl. Pirníkova z Kar-\nlina byla věnovala. Po vykonané pobožnosti übírali jsme se\nv průvodu na nový hřbitov. Napřed kráčeli hudebníci a ce-\nchovní pořádkové se svými prapory, za nimi zpěváčtí spolkové\ntéž s prapory, příbuzní zvěčnělého, čelnější hosté, důst. du-\nchovenstvo, c. k. úřadnictvo a ostatní obecenstvo v nesčíslném\ndavu. U hrobu, z něhož pozůstatky nesmrtelného spisovatele\nčeského byly vykopány a do nově zhotovené cinkové rakve\nuloženy, zapěli shromáždění zpěváci Sírništův sbor „Musí símě\nshniti\" a důst. zdejší pan děkan vykonal církevní obřady. Na\nto byla zdejšími pp. studujícími rakev přenesena ku pomníku,\nkterýž před sedmi roky přičiněním p. Bezdička, tehdáž kaplana\nzdejšího, Rubešovi od jeho ctitelů byl postaven. Pomník ten\nkrášlily věnce, kteréž „umělecká beseda\" Pražská a živnosten-\nská čten. jednota Karlínská zvláštními deputacemi byly podaly.\nKdyž rakev věncem sl. Pirníkovou z Karlina věnovaným ozdo-\nbená pp. Sabinou, Vilímkem, Barákem a synovcem Rubešovým\ndo nově vyzděného hrobu u pomníku se byla uložila a důst.\np. farář Rycbmburský v smuteční řeči zásluhy zvěčnělého pří-\ntele svého dojemným spňsobem byl vylíčil; übíral se průvod\nv naznačeném již pořádku ze hřbitova do špitálského chrámu\nnově opraveného. Zde zazpívali zpěváci sbory „Salvě Regina\"\na „Animas fidelium.\" Po tom vrátili jsme se v průvodu do\njednatelství, kdež se zkouška přítomných zpěváků odbývala.\nMezi zkouškou zapisovali se účastníci slavnosti v někdejším\npříbytku Rubešové na náměstí se nacházejícím do pamětních\nknih. K slavnosti dostavilo se lidu domácího i okolního k 10.000,\nzpěváků bylo přes 300. Ze zpěv. spolků více neb méně údy\nzastoupeny byly: Chrudimský, Pardubický, Litomyšlský, Lu-\nžecký, Česko-Třebovský, Holický, Hrochovo-Týnský atd., z nichž\nprvních osm své prapory měly. Z poslanců viděli jsme zde\ndra. Benoniho a dra. K. Rotha. Odpůldne po 3. hod. shro-\nmáždili se zpěváci v jednatelství se svými prapory a odtud\nodebrali se před dům, v němž Rubeš šlechetného ducha byl\nvypustil. Po zapění velebného sboru „Hospodine, pomiluj ny\"\nvystoupil p. Barák na řečniště ze dvou stran pyramidami ohra-\nžené a hlásal ve vzletuplné slavnostní řeči daleko rozléhajícím-se\nhlasem o působení, žití a zásluhách oslavence Fr. Jar. Rubeše.\nKdyž při posledních slovech rouška s nápisu dosud zakrytého\nspadla a na vyzvání řečníka památce oslaveného muže třikrát\nnehynoucí „sláva!\" se provolalo, hnulo se množství, „Kde domov\nmůj\" zpívajíc, k místu ku produkci určenému. Za městem\npod vrchem Humperka odbývala se velikolepá pěvecká a de-\nklamatorní beseda, jejížto skvělý výsledek plnou měrou uspokojil.\nZpěváci, p. Klimšem, ředitelem zpěv. spolku Chrudimského řízeni,\nzpívali sbory na slova Rubešová složené. Bylyf to sbory: „Zpo-\nmínky Jinošické\" od Hořejška, „Děvám českým\" od For~\nstera, „Labe, naše Labe\" odßergmanna, pak smíšený sbor\nHniličku v „Zpomínka.\" Poslední přednesen byl zdejší dívčí\njednotou a spolkem „Rubešem\" velmi slušně, kterýžto výsledek\nposluchači uznali a hlučným potleskem odměnili. Nebude od\nmísta, pak-li opětné přání projevíme, aby po drahé vlasti naší\nženské zpěv* spolky se zřizovaly a k utužení sebevědomí ná-\nrodního napomáhaly. Sbor „Cikání/ v němž dojímavé teno-\nrové sólo s citem unášejícím výtečný p. Klimeš přednesl, velmi\nse líbil. Největšího efektu a nejskvělejší obliby dosáhl přední\nhumoristický deklamator český pan Přerhof, živým a výtečným\npřednesem Rubešovy deklamace, „Jindy a nyní/ pak původní\n„Ouo to nejde.\" Na opětné bouřlivé vyvolání přidal pan de-\nklamator některé kratší deklamace, jimž hlučného potlesku se\ndostalo. Beseda zahájena byla příležitostným proslovem K.\nAdamcem sepsaným, kterýž pan Pražan významně přednesl.\nV programu byla též ohlášena nová deklamace od VI. Růžič-\nkovy ; leč slečna k deklamování určená vzdala se úlohy své,\nobávajíc se, že by pod šírým nebem hlasem svým proniknouti\nnemohla. Mezi jednotlivými čísly programu četly se telegramy\na dopisy od jednot pěveckých i tělocvičných; tak od živno-\nstenské čten. jednoty Karlínské telegram a dopis, od zpěv. spolku\nv Králové Dvoře, v Pelhřimově, v Ledči, v Kutné Hoře, od\nženské pěvecké jednoty v Českých Budějovicích, od spoluredak-\ntora Rubešová z dřívějších dob Fr. Hajniše, od studujících Vam-\nberských, od Rychnovských ctitelů Rubešových a m. j. Ve\nvšech provolávala se „sláva!\" památce Rubešové a srdečné „na\nzdar !\" pěvcům, což od přítomných s jásotem opakováno bylo.\nSlavnost skončila se taneční zábavou, která ač v malé míst-\nnosti se odbývati musela, přece nenuceností v zábavě se vy-\nznamenala. Při celé slavnosti panoval nejvzornější pořádek i\nbez vojska, kteréž někteří o blaho obce pečující otcové ve\nvýboru obecním se nacházející sem povolaii zamýšleli. Od\ntěchto starostlivých otců mohly by se „Humoristické Listy\" při—\nučiti lecčemus. Den slavnosti Rubešovy zůstane všem účastní-\nkům v živé paměti a lze očekávati, že u nás jim započne\ndoba nového života."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "214", "page_fin": "215", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.4.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "—ř", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.6", "debut_caractere": 6345, "fin_caractere_exclue": 7875, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n\nVýbor zpěv. spolku „Jablonský\" v Kardašově\nŘečici vydal následují provolání: „Vlasti zpěv —-\nvlasti krev!\" Srdečný pěvecký pozdrav! Na základě bratrské\nvzájemnosti zveme Vás k slavnosti svěcení našeho pra-\nporu pěveckého, kterou dne 27. září 1863 uspořádáme.\nŽádáme Vás, abyste nám nejdéle do 20. září oznámili, s kolika\núdy se ve slavnosti té určitě súčastníte. Program : V 9 hod.\nráno zkouška společných sboru v školní budově. V 10. hodin\nslavné svěcení praporu na náměstí. Na to v místním chrámu\nPáně slavná mše sv., při níž se Haslingerova vokální mše\npřednese. Odpoledne o půl 3. hodině společný pochod do za-\nhrady „Amerika,\" kde se přednášeli bude : 1. Ouvertura „Vlasta\"\nod Ed. Nápravníka 2. „Gdě je slavska domovina,\" sbor od\nWíotra 3. „Cikáni\" od Vogla 4. „Dcerám českým\" od\nGornera 5. „Dar za lásku\" od P. Křížkovského 6. „Prosba\nodvedeného\" od P. Křížkovského. Na to dle libosti produkce\njednotlivých zpěv. spolkův. Po ukončení koncertu společný\nnávrát do radnice. Večer v 7 hod. taneční zábava. Zpěvácký\nspolek „Jablonský\" v Kardašově Rečici dne 6. září 1863. Jos.\nLustig. Hynek Březina. Vácslav Kursa. Karel Hrubý. Karel\nVodrážka. Vstupné do koncertu za osobu 20 kr. Pěvci ne-\nplatí vstupné. Oběd za 60 kr.\n*** Milevský zpěv* spolek „Vlastislav\" zve\nza příčinou ztvrzených svých stanov k slavnosti, která se dne\n20. září 1863 odbývati bude. Program jest tento: 011. hod.\npředpolednem velké služby boží, při nichž se jednotlivé zpěvy\npřednesou. 02. hodině s poledne valná schůze v hostinci"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4936, "texte": "„u modré hvězdy,\" v níž se tento pořádek zachová a dle toho\nvěci vyřídí, a) Zpráva o posavadním působení spolku, b) Kla-\ndení a skoumání úctu. c) Přijímání nových údů. d) Volba\nnového výboru, e) Rozdávání diplomů. Na to provozují stu-\ndující Milevští divadelní představení „Tvrdohlavá žena\" od J.\nK. Tyla. f) Pak produkce jednotlivých zpěvů a konečně ta-\nneční zábava. Pěvci, kteří od měsíčných příspěvků spolkových\nosvobozeni jsou, neplatí též vstupného do divadla.\n*„* Zpěvácký spolek „Hlasoň\" v Nové Pace\nodbývá dne 21. září 1863 slavnost svěcení svého praporu.\nPořádek jest následující: 09. hod. ranní pospolitá zkouška\nv sále „u zlatého hroznu.\" O 10. hod. svěcení praporu na\nnáměstí v následujícím pořádku: a) Píseů sv. Vojtěcha, b)\nOslovení hostů předsedou spolku, c) Řeč kmotry praporu, d)\nZatloukání hřebů, e) Řeč praporečníka, f) Píseň svato-Vácslav-\nská, g) Řeč slavnostní, h) Pochod do chrámu Páně klášterního\nk slavným službám Božím. 01. hod. odpoledne hostina ve\nvykázaných místnostech. O 3. hod. pochod z náměstí do za-\nhrady p. Bedřicha Fuchse, kdež odbývána bude Akademie, je-\njížto program jest následující: I. oddělení: 1. Proslov\n2. Ouvertura z opery „Němá z Portiči\" od Aubera 3. „Naše\nprobuzení,\" sbor od Lud. Procházky 4. „Rekův sen,\" sbor\nod Slavíka 5. „Gdě je slavska domovina,\" sbor od Wintra.\n/ * O /\n11. oddělení. 1. „Cechuv sen,\" směs z národních písní od 111-\nnera 2. „Utonulá,\" sbor od P. Křížkovského 3. „Na\nPrahu,\" sbor od Veita 4. „Kde domov můj ?\" od Heliera\n5. Závěreční řeč. V 8. hod. večer taneční zábava v sále\n„u zlatého hroznu.\" Čistý výnos určen jest k dobročinné-\nmu účelu.\n*** Zpěvácký spolek Humpolecký „Čech a\nLech\" odbýval dne 30. srpna slavnost svěcení praporu\nsvého. K slavnosti té přibyl tam zpěv. spolek „Kovář\" z Čá-\nslavi a „Buryan\" z Ledče, „Jasoň\" z Něm. Brodu, „Čest-\nmír\" z Polné. Po zapění písně sv.-Vácslavské uvítal před-\nseda spolku pan Jos. Nápravník přítomné spolky, načež se při-\nstoupilo k zatloukání hřebů. Velebný pan farář Dr. Blatenský\nvysvětliv slovy důkladnými význam praporu a šlechetný účel\nspolku, posvětil prapor. Nyní odevzdal pan předseda prapor\npanu praporečníku, jenž na to ráznou měl řeč. Po zapění\nslavnostního sboru poděkoval jednatel paním a dívkám Hum-\npoleckým, jejichž dobročinností prapor zřízen, jakož i přítom-\nným spolkům, zastupitelům spolků atd. Slavnost na náměstí\nskončila se sborem „Kde domov můj ?\" načež celý průvod do\nchrámu se odebral, kde chorální mše od Jos. L. Zvouaře\nzdařile od spolků přednešena byla. Po obědě sešli se spolkové\npěvečtí do zahrady „na lázni,\" kdež se beseda odbývala. Čistý\nvýnos určen pohořelým v Polné, obnáší 95 zl., k nimž dr. Frank\n5 zlatých přidal.\n*#* Zpěv. spolek „Ratiboř\" v Hořicích uspo-\nřádal dne 6* září koncert ve prospěch pohořelých v Polné,\nkterýž velmi dobře dopadl. Zdařile provedeny byly ouvertury\nk operám „Oberon\" a „Vilém Tell,\" pak sbory „Dar za lásku\"\nod Křížkovského, „Rovnost a svornost\" od Jelena, „Naše\nprobuzení,\" od Lud. Procházky a Horvátská kadryla od 31.\nLži čare. Co sólisté vystoupila velmi zdatná pianistka slečna\nMarie Neubarthova z Plzně, kteráž efektní a zajímavou fan-\ntasii na české národní písně „České perle\" od Ed. Náprav-\nníka na piano přednesla a veliké pochvaly skvělou svou\nhrou dosáhla. Chvalnou zmínku zasluhuje též osmiletý hou-\nslista Gustav Lopatář, jenž Adagio a Rondo od Vieuxtempsa\na koncert od Beriota slušně na housle provedl. Ředitel zpěv.\nspolku pan Horák jakož i pan Šťastný přispěli k zdaři-\nlému celku.\n**♦ Zpěvácký spolek v Táboře odbýval dne 13.\nt. m. hudební produkci, jíž program obsahoval: 1. Ouvertura\nku zpěvohře „Marta\" od Flotova 2. „Naprej,\" mužský sbor\nod Jenka 3. „Srdce ztracené,\" sólo s průvodem piana od\nPivody 4. Fantasie ze zpěvohry „Náměsíčnice\" od Belliniho\npro housle s průvodem piana 5. „Durýnská,\" sbor od Abta\n6. „To se nesluší,\" deklamace 7. „Fántaisies,\" sólo\npro housle od L Jansy 8. „Píseň Táboritů,\" mužský sbor,\nzpěváckému spolku v Táboře věnovaný od Ferd. Pazandáka\n9. Hudba.\nMladovožický zpěváeký spolek súčastnil\nse při besedě v Neustupově, která se tam dne 13. září ve\nprospěch pohořelých v Polné odbývala. Program byl následu-\njící : 1. Ouvertura z opery „Figarova svatba\" od Mozarta\n2. Proslov 3. „Náš zpěv\" od V. Hálka, čtverozpěv od H„\nPally 4. „Chvála mladých,\" deklamace 5. Ouvertura\nz opery „Conradino ossia Belezza\" od Rossiniho 6. Žár-\nlivý holoubek,\" polka pro sbor 7. „Sedlák ponejprv v di-\nvadle,\" deklamace 8. „Moravská čtverylka\" od Heliera\n9. Sólo pro housle 10. „Slza vlastenek,\" deklamace 11.\n„Sbor bojovníků\" od Skroupa 12. Ouvertura z opery „Tank-\nred\" od Rossiniho.\n*** Zpěvácký spolek ve Vys. Veselí n. Cidlinou\n* v\nsúčastnil se při výletu do Cešavských valů, jež se za avarský\nbrink považují a bavil obecenstvo přednesem pěkných čtvero-\nzpěvů. Týž spolek hodlá co nevidět uspořádali beseda, v níž se\nBergmannňv sbor „Dožij, dopij,\" Nápravníkovo „Radostné ce-\nstování\" a jiné provozovali mají.\n\n—ř."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "215", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.4.4", "titre_corps": "*** Velvarský zpěvácký spolek „Hlahol,\" jenž", "titre_sommaire": "*** Velvarský zpěvácký spolek „Hlahol,\" jenž", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.7", "debut_caractere": 4938, "fin_caractere_exclue": 6253, "texte": "*** Velvarský zpěvácký spolek „Hlahol,\" jenž\nna potvrzení stanov svých čeká, slibuje rníti skvělou budouc-\nnost, nebf sil hudebních jest zde dosti. Nuže tedy ! svornost\na vytrvalost řiďtež členy jeho I\n*** Jilemnický zpěvácký spolek „Branislav\"\nuspořádal dne 13. t. m. besedu ve prospěch pohořelých v Polné.\n*** Votický zpěv. spolek dosáhl tyto dni po čtvr-\ntém teprv zadání potvrzení svých stanov a vůčihledě se zmáhá.\n*** V Třeboni zařizují tamní přátelé hudby zpěv.\nspolek, jehož ředitelem jest pan K. Krb. An v Třeboni\ndůstatek hudebních sil se nachází, možno spolku tomu dobrý\nprospěch předpovídati. Na zdar !\n'*** Ženský zpěv. spolek ve Skutčí utešeně roz-\nkvétá. Udové jeho, které se pilně v cvičení súčastňují, jsou\nnásledující panny: Anna Hol a, Antonie Hola, Dorota\nMarie Hola, Anna Jehličková, Marie Opletalova, Antonie Pra-\nžanova, Anna Přibyslavská, Marie Rybičkova, Emilie Svobodova,\nTerezie Štěpánková, Anna Tocháčkova, Leopoldina Vlachova,\nAnna Zavřelova, Barbora Zlatohlávkova, Anna Zvěřinová, Ma-\nrie Zvěřinová. Doufáme, že se vbrzku ještě více panen a\na paní ku ušlechtilému spolku tomu přihlásí.\n*** V Lomnici v Budějovicku zamýšlí pan Fr. Seyk,\ntamní učitel a řed. kůru, se svými chvalně známými hudebníky\nna den sv. Vácslava pěveckou a hudební produkci ve\nprospěch pohořelých v Polné dávati.\n/"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "216", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.4.5", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.7", "debut_caractere": 6255, "fin_caractere_exclue": 6906, "texte": "Ochotnická divadla.\nOchotníci v Písku dávali v posledním čase: „černý\nPetr,\" veselohra v 1 jednání; pak „Rohovin Ctverrohý,\"\nfraška ve 2 jednáních od Klicpery a konečně „Prodaná láska,\"\nveselohra v 1 jednání od J. Nerudy. V Klatovech zahá-\njena bude slavně dne 22. září měšťanská beseda. Večer bude\nv městském divadle slavnostní představení. Po proslovu od Ah\nVojt. Šmilovského dávati se bude veselohra: „Manžel bez\nženy.\" V Jesenici u Sedlčan jest zařízeno ochotnické di-\nvadlo. První představení se odbývalo dne 23. srpna ; provo-\nzoval se Klieperňv „Divotvorný klobouk\" s dobrým úspěchem.\nDruhé představení je dne 20. září b. r. Dávati se budou ve-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 814, "texte": "selohry „Prodaná láska44 a „Černý Petr.\" Mezi veselohrami\njsou deklamace a čtverozpěvy. Na ochotnickém divadle\nv Kladně probuzovati se bude v neděli dne 20. září „Diblík44\nod Birch-Pfeiffer-ové, přeložil Jos. Frič. Na ochotnickém\ndivadle v Pardubicích dávalo se dne 9. září 1863 ve\nprospěch v Polné v sále „Odeonu44 na Veselce: „Lakomec,\"\nveselohra v pateru dějství, dle Moliéra od V. M. Diva-\ndelní ochotníci v Zebráce uspořádali v neděli dne 13.\nzáří ve prospěch pohořelých v Polné dramaticko-hudební zábavu.\nProgram byl následující: I. Oddělení: 1. Oavertura z národ-\nních písní od Tittla 2. „Utonulá\" od Křížkovského 3.\nDeklamace —4. „Uhlíř,44 čtverozpěv —5. Arie ze zpěvohry\n„Lukrecia Borgia44 B. Má otčina\" od Slavíka. ll. Od-\ndělení: „Svéhlavost.\" veselohra vl jednání od Rod. Benedixe,\npřeložil A. V. Maxa."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.4.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.8", "debut_caractere": 816, "fin_caractere_exclue": 824, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.4.6.1", "titre_corps": "— České divadlo. Pan ředitel Liegert nabídnul", "titre_sommaire": "— České divadlo. Pan ředitel Liegert nabídnul", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.8", "debut_caractere": 826, "fin_caractere_exclue": 6455, "texte": "— České divadlo. Pan ředitel Liegert nabídnul\npodle návrhu svého náměstka pana Švandy místo dramaturga\nkrál. zemského českého próz. divadla Pražského od velkonoce\n1864 spisovateli panu Janu Nerudovi, který úřad tento také\npřijal. Taktéž vyzval nový ředitel české herce, aby se do\n13. b. m. vyslovili, chtějí—li se smlouvou zavázali co členové\nčeského proz. divadla. Sleč. Ehrenbergova byla již engažováua\ns ročním platem 3.000 zl. ; pan Kolár st. zamýšlí opustiti\nčeské divadlo, což by bylo nemalou ztrátou. Pan Vecko, který\nročně 800 zl. gáže od dřívějšího ředitelství dostával, žádá nyní\n3.000 zl. ročně. Barytonista pan Švarc 2.000 zl. r. č. Ostatní\nherce a herečky byli skoro vesměs se zvětšenými příjmy enga-\nžováni. Od velkonoc příštího roku bude se v proz. divadle\ndávati denně představení. Na ostrově Střeleckém zřídí prý se\nčeská aréna, do níž vstupné tak nízké bude, že lístek na ga-\nlerii jen 10 kr. bude státi.\nPan Theodor Bradský, krajan nás, chvalně\nznámý skladatel písní a sboru, učitel hudby na král. dvore\nv Berlíně, mešká tu dobu v Praze a podal novému ředitelství\nčeského divadla svou zpěvohru „Dcera zbrojířova.\"\nNás krajan pan Písek přibyl tyto dni do Prahy,\na bude pohostinsku hráti v českém proz. jakož iv zemském\ndivadle.\nNás krajan p. Sommer engažován jest u opery\nv Olomúci a p. Krejčí, barytonista, u opery ve Lvově.\nNaše krajanka sl. Polákova, žákyně p. Appého,\nengažována jest co sopranistka u opery v Revalu pod velmi\npříznivými výminkami.\nSlečna Horynova, žákyně Pražského konserva-\ntoria, engažována jest u opery v Mannheimu s příznivými\nvýminkami.\nVýtečný uměle.c a krajan náš pan Levý,\nsochař v Římě, dohotovil sochu z mramoru, představující sv.\nAlžbětu, mající kvítí v klípě. Socha tato jest vzorem díla\numěleckého ; ušlechtilá postava oné svaté vyniká lepotou anti-\nckou, spojenou zároveň s názory moderního světa křesťanského.\nZnamenitý krajan náš oslavil novým dílem svým zajisté trvale\nnárod svůj. Socha objednána jest od krále bavorského do\nPossenhofenu.\nNový druh zábav zavede v Praze pan J. Svoboda,\nregisseur českého divadla. Zařídí totiž dle spůsobu Pařížských\n„cafés chantants\" a Vídeňských „Singspielhallen\" českou zpěvní\na hereckou besedu. Na malém přenosném jevišti provozovati\nse budou písně, čtverozpěvy, žertovné kuplety, sólové scény a\nžertovné výjevy, humoristické přednášky a pod. „Svobodova be-\nseda\" otevřena bude ještě tento měsíc na Střeleckém ostrově.\nPak dávati bude představení střídavě na Střeleckém ostrově a\n„u Jerusaléina,\" později iv jiných větších salonech Pražských.\nSeznam českých herců, kteří u Plzeňského di-\nvadla engažováni jsou, jest: Režisér pan Pokorný; pro úlohy\nhrdin pan Braun, pro mladistvé milovníky pp. Daliba, Jaich\na Kastner. Komiky pp. Kochanský, Svoboda a Mošna. Pro\núlohy charakterní pp. Hodan a Bárta; pro episody p. Seifert.\nZ dám jsou engažovány : Slečna Bittermannova a paní Jelín-\nková pro první milovnice; sleč. Slavinská pro tragické úlohy:\nslečny Staussova a Riesova co lokální zpěvačky ; sleč. Hlaváč-\nkova pro naivní obor ; sleč. Betkova pro obor tragický.\nKonkurs. Úmrtím pana Jana Hudce uprázdnilo se\nmísto učitele hudby a ředitele hudby kostelní v král. městě Be-\nrouně, s kterýmžto místem spojeno jest 327 zl. r. č. příjmů\nz nadace, 3 sáhy 5/# měkkého dříví i s dovozem pro školu,\nplat od hudebních žáků a štóla za pohřby, která roku 1862\n288 zl. r. č. čistého příjmu vynesla. Povinnosti učitele hudby\na ředitele hudby kostelní jsou denně mimo čtvrtku 4 hodiny\nv hudbě a zpěvu vyučovali, při všech obřadech kostelních zpěv\na hudbu říditi a varhany hráti. Kdo by o toto místo ucházeti\nse chtěl, nechť se vykáže, že dobře se zná v braní varhan,\nzpěvu, houslích a jiných hudebních nástrojích, svou patřičnými\nvysvědčeními opatřenou žádost do 4. října b. r. u městské rady\nv Berouně zadá a pak 5. října b. r. ráno o 9. hod. k zkoušce\nse dostaví. Bližší zprávy a výminky lze v obyčejných ůřad-\nních hodinách na městské radě v Berouně nahlédnnuti. V Be-\nrouně dne 3. září 1863. Seydl, měšťanosta.\n„Posel z Prahy,\" kalendář historický a politický\nna přestupný rok 1864 vyšel právě nákladem I. L. Kobra\nv Praze i s prémií, obsahující pěkný obraz, na němž se po-\ndobizna K. Havlíčka, jeho matky, jeho manželky, jeho dcery\nZděnky a krajiny k němu se vztahujícící nacházejí. Kalendář\nvyniká hojností historických, biografických i praktických článků,\na nepochybujeme, že hojného účastenství dosáhne.\nHudební literatura. Nákladem obchodnictví v musiká-\nv\nliích Šálka a Wetzlera vyšel právě druhý svazek theo-\nreticko-praktické školy pro piano s užitím národních písní\nod slovutného našeho Jos. Leop. Zvonaře. Až dosaváde ne-\nměli páni učitelové hudby žádné české klavírní školy*\nkterá by jako tato původností, samostatností a důkladným spra-\ncováním vynikala. Školy pro piano, které v českém jazyku\nvyšly, jsou nazvíce překlady neb spracování německých škol a\nnevyhovují požadavkům. Za tou příčinou vítáme tento nový\nplod p. L. Zvonaře a činíme všechny pány učitele hudby naň\npozorný. Tímtéž nákladem vyšlo 8 mal o ruských písní,\npro čtverozpěv sestavil Fr. Černý, prof. na konservatoriu Pe-\ntrohradském. O písních raaloruských národních koluje jen je-\ndiný hlas, že jsou líbezné a utěšené, a to dosvědčuje i těchto\n8 písní. Sestavení je velmi dobré ; neboť střídají se zde pí-\nsně vážné s písněmi veselými. Vedení hlasů je přiměřené\na ráz písní není nikdy setřen, tak že karakteristika jejich všude\npatruá a jasná jest. Zpěv. spolkům budou čtverohlasé\npísně velmi vítány. Hudebního slovníku od V. V.\nMareše vyšel sešit drohý, jenž sahá až k jménu Kuchař.\nPřejeme tomuto podniknutí hojného zdaru ; neboť jest prvním\nto pokusem v oboru tomto."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-09-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-09-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.2.5", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.8", "debut_caractere": 6457, "fin_caractere_exclue": 6600, "texte": "Listárna.\nPánům hudebníkům. V naši redakci jsou 2 vy-\nbočíte fiousle od proslulých mistrů zhotovené na prodej.\nBližší zprávu písemně neb ústně."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.1", "texte": "Ještě slovo o návrzích k zvelebeni\nhudby chrámové.\nV předešlých číslech „Dalibora\" bylo nám čisti návrhy\nk zvelebení hudby chrámové. Ač s některými souhlasím,\npřec dovoluji si některé poznámky učiniti.\nPan ředitel kůru v Mirovicích, jehož návrh nejvíce\nschvaluji, radí, aby hudebníkům dány byly pole kostelní\nk užívání, a sice tak, aby každý z desíti kůru nevyhnu-\ntelně potřebných obdržel půl korce, což by úhrnem 5\nkorců polí pro celý kůr obnášelo. Zajisté malá to část, již\nby mělo každé místo k tomu krásnému účelu věnovat, a\nnejsou-li pole kostelní, tedy obce měly by se o to postarat,\nby jejich chrám Páně za tak malou odměnu dobrou hudbou\nvynikal a jsem jist, že kdyby ředitelé kůru takového jmění\nměli, mnozí obětovali by maličkost tu sami ze svého, an vů-\nbec známo, že kdyby národní učitelstvo co řed. kůru, netě-\nšila hudba, zajisté neprovozovalo by ji, anť málo kde k tomu\nvázáno je a velmi zřídka jaké odměny se jemu dostává.\nNyní ale k věci samé! Kdo rná dle návrhu Mirovi-\nckého p. ředitele kůru jmenované pole pro hudebníky vymá-\nhati ? Zde jest první háček! Ředitel kůru ? Já mu toho\naspoň neradím; v nepříznivých okolnostech dostal by se do\nčerné knihy, ač jestli místní duchovní hudbě chrámové přeje,\nmožno spíše poříditi. Což ale tam, kde si duchovní hudby\nchrámové málo všímá aneb o ni nedbá ? Odpověd : Žá-\ndost k patronovi kostela. Ano, ano! ty žádosti, prosby,\nsupliky a jak se ty trety jmenují, chodívají tuze zdlouha a\nvyřizují [se obyčejně až po letech potomkům a to větším\ndílem záporně. Kdyby takhle byl každý řed. kůru spolu\npatronátním komisařem, šlo by to jak z vody; ale nejde\nto snadno.\nMnohý místní duchovní si pomyslí, proč bych já se do\ntoho omáčel, an milostivý patron neměl by napotom tolik\ngřízně a lásky ke mně a nejméně rozhněval bych si p. ko-\nmisaře patronátního, s kterýmž již po tolik let v svornosti\nžiju. Jiný řekne: „Co je mně do hudby, pro mně nehra-\njou, já hudbu nepotřebuji; to dělají ke cti a oslavě Boží,\"\na jiný na to doloží: „vždyC dělají bez toho místo hudby ko-\ncovinu, bude lepší, když nebude žádné hudby !a\nNa každý pád zůstane řed. kůru se svojí žádostí na\nholičkách a hudebníci s ním; ač kdyžby hudebníci sami věci\nse chopili, spíše pořídí; nebo jak jsem již z předu řekl, ře-\nditel kůru nesmí.\nZ toho tedy patrno, že ač návrh dobrý, nedá se přec\nsnadno a všude provésti, leda tam, kde místní duchovní\nsprávce sám o provedení věci té se zasadí. Bylo by zajisté\nžádoucno, aby naše velebné duchovenstvo neobtěžovalo sobě\nk jmenované věci zřetel vzíti, což zajisté doufáme. Osta-\ntek ponechal jsem sobě na příště.\n\nVácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nOd té doby navštěvoval Tomášek pilně divadlo a to\nnejen operu, nýbrž i tragédii, činohru a veselohru. Opera\nPražská byla tehdáž řízením Italiana Quardasoniho výborná\na požívala velké pověsti. Tam, kde Campi, Strinesachi, Ba-\nglioni, později pak Sileoni, Porziani, Berri a jiní umělcové\ndohromady účinkovali, nedá se jiného než něco dokonalého\nočekávati, zvláště pak, když pěvci takým výtečným orkestrem,\njaký tehdáž byl, elektrisováni jsou. Mozart, jenž přec všechny\norkestry v Německu dokonale znal, říkávával: „Můj orkestr\nje v Praxe !u\nUstavičný pud po duševním vzdělání, pracně dobytá vý-\nživa, rozčilená fantasie Tomáškova byly příčinou, že Vácslav\nna hlavničku se rozstonal, avšak brzy se zase uzdravil. Na-\nvštěvovalť ještě půl leta Malostranské gymnasium a vstoupil\nv druhém semestru na gymnasium Staroměstské, čímž času\nnabyl, že ve dvou domech literárním předmětům vyučovati\nmohl. Na Staroměstském gymnasiu seznámil se se svým spolu-\nžákem Dambekem (později professorem esthetiky), jehož věr-\nným a upřímným přítelem se stal.\nV Praze tehdáž oblíbená kvartettní hudba dodala To-\nmáškovi chuti, na housle se pilně cvičiti, a jelikož na ná-\nstroji tom značně již hráti uměl a sběhle noty četl, byl mu\nsvěřen při kvartettách od Haydna, Pleyla a Mozarta první\nhlas, kterýž k spokojenosti posluchačů vždy dobře provedl j\navšak proto pro všecko převládalo ú něho harmonií bohaté\npiano, aniž by však housle zanedbával. Hlavní snaha jeho"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.2", "texte": "byla, ve fantasování se cvičiti, každou thému dle přísného\nspůsobu provésti, což se mu nejvíce zdařilo. Spůsob, thému\npo všech směrech s rozhodností a důsledností provésti a při\ntom vzlet fantasie neobmeziti, dobyl mu již tehdáž a také i\nnapotom mnohé, mezi nimi i velmi vřelé přátely, avšak také\ni mnohé odpůrce, hlavně některé prostořeké referenty, kteří\njeho rozhodnou soudnost zneuznávali a jej za prostořečného a\nosobivého vyhlašovali. Tomášek ponechal jim radosti, by si\no něm mysleli a psali, co se jim líbíj on však zahloubal se\ndo hudebních theorií, cvičil se ve hře a opsal si několik\nškol generalbassu.\nPrvní skladba, kterou Tomášek napsal, byla „Dva-\nnáct uherských iancú pro piano,\" aniž by byl kdy uherské\nnárodní melodie slyšel. Tento pokus, jenž původností vy-\nniká, padá do let jeho nejútlejšího mládí. Během roku, co\ngymnasium studoval, složil první píseh, k níž ho bratr\njeho Jakub vybídl. Píseň vypadla k spokojenosti bratrově a\nTomášek tím povzbuzen, složil 11 písní, mezi nimiž se též\n„Elegie na Růženu\" od Holtyho nacházela, a kterouž později\nk svým „šesti písním\" (op. 2) připojil. Y tomtéž čase se-\nznámil se blíže s Hutzelmannem, svým spolužákem, jenž ho vy-\nzval, by na jeho krásném klavíru něco zahrál. Dalť To-\nmáškovi krátkou thému, o níž tento fantasoval a čímž si\njeho přátelství získal; avšak Hutzeimann haněl \\Tomáškovo\nšpatné kladení prstů, zpozorovav, že Yácslav všechny škály\npalcem a druhým prstem vyvádí. Yzalf k ruce klavírní\nškolu od Wolfa, a dokázal ní nesprávné kladení prstů To-\nmáška, nad čímž se tento pozastavil. Tomášek stal se náhle\nzasmušilým, neboť zhrozil se namáhání, které vynaložiti musí,\naby si nepravé kladení prstů odvykl; ale Tomášek neztratil\npřec statné mysli, koupil si okamžitě tuto školu a studoval\nškálu ve dne iv noci. Jakou práci a vytrvalost takováto\nmetamorfosa stojí, může jen ten uvážiti, kdož ví, co k tomu\nnáleží, zastaralý zvyk odstranili.\nZakoupiv si několik hudebních děl, byJ přinucen několik\nvyučovacích hodin v literních předmětech dávati. Druhé hu-\ndební dílo, kteréž si Tomášek koupil, byla škola generál-\nhassu od Lóbleina. Nápotom studoval pilně velkou kla-\nvírní školu od Tixrka a později jeho dílo o generalbassu;\nposlednější opsal si docela v cis. král. knihovně. Pročet' již\nmnoho hudebních děl a prostudovav rozmanité náhledy a vy-\ntknutá pravidla theoretikův, zpozoroval bohužel, že budova\nharmonie na kypré půdě stojí a že požaduje dobrého zá-\nkladu, aby se udrželi mohla. Touha po takovémto světle,\njímž by se temnota osvětlila, vzrůstala u V. Tomáška více\na více; avšak on neměl v době, kdež studiemi, vyučováním,\nhraním na klavír se zanášel, nic jiného co dělati, než tako-\nváto důležitá skoumání na příhodnější čas odložili.\nTomášek učil se též na radu svého bratra Jakuba kre-\nsliti, a dospěl i při chatrném návodu tak daleko, že fysio—\ngnomie znamenitých mužů tužkou neb pérem nakresliti do-\nvedl. Ostatně pokračoval ve svých studiích literních dále,\nhudbu při tom horlivě pěstujíc. V tomž čase složil tři kvar-\ntetta pro 2 housle, violu u cello v slohu Pleylově, která se\nvšeobecně líbila, jež ale Tomášek později spáliL\nR. 1794 vstoupil do logiky. V tomž roku zemřel jeho\notec, což Vácslava hlubokým smutkem naplnilo. Ye fysice\nučil se dle Fuchse kontrapunktu. Jistý Vith, spolužák jeho,\nvybízel Tomáška, aby se u Koželuha, tehdejšího kapelníka\nu sv. Víta kontrapunktu ucil; Vith, jenž byl žák Kože-\nluhův, dovedl ho tedy k tomuto mistru. Avšak Koželuh\ndělal mu takové výminky, že Tomášek se svého úmyslu vzdáti\nmusel; avšak dříve než se od něho poručil, vybídl ho Ko-\nželuh;, by mu na klavír fantasoval, což také Tomášek učinil.\nKoželuh vystavil mu sice některé vady, na př. postupy\nkvint; ale uznával též jeho talent. Téhož času seznámil se\nTomášek se skladatelem Wintrem, jenž pro Pražské divadlo\noperu „11 trionfo delV beW sessoil (Triumf krásného po-\nhlaví) složil, kteráž se však nelíbila. Taktéž naučil se Sey-\nfrieda znáti, jenž v Praze filosofii studoval a spolužákem\nTomáškovým byl. Seyfried byl v Schillingově hudebním slov-\nníku životopiscem Tomáška a naznačil trefně povahu jeho\nskladeb. V této době stal se učitelem hudby v několika\nšlechtických domech, najal si pro sebe byt, koupil lepší kla-\nvír a složil 6 menuettů a 12 valčíků s kodou pro celý or-\nkestr, které se v masopustě v mnohých bálech provozovaly;\nježto ale Tomášek později spálil.\n(Pokračování.)\n\nZe života Haydnova.\nSděluje K. A.\nPočínáme své líčení v roce 1773. Před námi stojí\nkrásné stavení, hlavní vchod střeží dva obrovští granátníci\nv malebném oděvu. Oba vzdávají čest blížícímu se průvodu.\nObstarožné pány v černém oděvu doprovází šlechtic\nv nádherném kroji maďarském. Oběma následuje četná i\npestrá družina v kroji nejnádhernějším.\nV chodbě a na schodech vše jen v záři přečetných\nsvětel se skví a přec ještě se svícemi množství služebnictva\nsem a tam pobíhá.\nUherský kavalír doprovází dámu do skvostné lože v di-\nvadle operním. Zde usedá, družina zůstává v pozadí. Hlučné,\nbouřné fanfáry zavíří po třikráte divadlem.\nv\nŠlechetná paní pozdravuje obecenstvo.\nKonečně vše tichne; kapelník Josef Haydn dává\nznamení k pořádku. Opera seria: „Acide P Galatea\" počíná.\nKdyž dozněly poslední zvuky krásné hudby Haydnovy,\ntu opět pozvedá taktovku a započíná schválně k tomuto ve-\nčeru složenou burlesku: Infedeltá delusa.\"\nCísařovna Marie Terezie nemohla se zdržeti smíchu při\ntéto opeře a velmi pochvalně se ku knížeti Esterhazymu,\njenž v pozadí lóže stál, o celém provedení vyslovila.\n„Kdo komponoval hudbu tu ?u Tázala se císařovna,\n„velmi se mi líbila.\"\n„Můj kapelník Josef Haydn, Vaše Veličenství!\"\nodpověděl pokorně kníže.\n„Gratuluji mu k takovému kapelníku. Od dávna jsem\nse tak dobře nebavila jako dnes. Chce-li se mi zavděčit,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.3", "texte": "milý Estrházy, postavil ho za mé sedadlo při dnešní tabuli,\nráda bych se nechala ním ohsluhovat.\"\nMlčky se kníže uklonil a doprovodil císařovnu ku nád-\nhernému povozu před divadlem, v němž k paláci Estrházyho\nodjela.\nVelké, obecenstvo zná jen knížecí zámek Estrházy\nv Železném městě, o němž se tolik báječného vypravuje.\nA přec byl zámek tento jen Saint Cloud Estrházův, Versail-\nles tohoto krále poddaného (roi-sujet) byl jen palác rodinný\nna jižním zakončení jezera Neziderského. Zvláštní dílo z r.\n1784 nám podává četné zprávy o nepopsatelné vznešenosti\ntoho sídla knížecího. /\nPřipojené rytby dokazují zřejmě, jaká nádhera v ta-\nmějších stavbách převládala. Neobmezená pohostinnost knížat\ndožadovala tak ohromného nákladu na stavby. Avšak doby\nlesku takového zhynuly, ano, jsou již šlechtici, již za nej-\nkrásnější ozdobu své komnaty mají balík akcií severní dráhy\nv jednoduché skříni pozorně ukrytý. Zámek Estrházů však\ni pro děje umění jest důležitý. Zde po drahnou dobu žil\na působil znamenitý skladatel Josef Haydn, jehož plody pře-\nžijí nádheru i pevnost zámků veškerých.\nHrabě Morzin rozpustil svou kapelu. Kapelník Josef\nHaydn, jenž byl komponoval pěknou symfonii do D-dur, byl\ntak uvržen v nemalé nesnáze. Šřastnou náhodou, prostřed-\nnictvím druhdy proslulého hudebníka Wernera nabídnuto mu\nmísto náměstka kapelníkova u knížete Antonína Estrházyho,\njenž pro nově zřízené divadlo na svém zámku kapelu roz-\nmnožoval. ,\nJiž r. 1761 zemřel kníže Antonín, bratr jeho Mikuláš\nbyl dědicem ohromných statků. Nový vladař byl veliký hud-\nbomil a sám výtečný hudebník. Tu se zaleskla hvězda Hay-\ndnova. Plat jeho zvýšen ze 400 na 1000 zlatých. V Že-\nlezném Městě si koupil domek, jenž však dvakráte vyhořel,\npo každé mu ho dal kníže na vlastní útraty postavit. Roku\n1790 však tento velikomyslný příznivec Haydnův zemřel a\njeho nástupce rozpustil kapelu.\nHaydn podržel plat svůj, ano, ještě 400 zl. mu přidáno.\nI tento v krátce zemřel (1794) a nástupce jeho nádherný a\nzženštilý Mikuláš zřídil opět kapelu a zvýšil Haydnův plat\nna 2.300 zl.\nRod Estrházských zabezpečil Haydnovi bezstarostné ži-\nvobytí a umožnil vývoj jeho genia. Pro divadlo kompono-\nval Haydn opery: „Acide e Galatea\" „io Speciále\" (1768)\n„le Pescatrici (1770) „la fedeltá premiata, dramma\ngiocoso\" (1780) „Armida, dramma eroico\" (1784)\n„1' Infedeltá delusa, una burletta\" (1773).\nPodle operního divadla Estrházův stálo též divadlo lout-\nkové, ai pro toto Haydn leccos skládal. Mezi jiným hudbu\nk „Philemonu\" a „Baucise,\" jež se Marii Terezii nemálo\nzalíbila, pak „il mondo della luna\" (1777) „Čarodějný\nrej (1773) „Genovefa,\" 4 díly (1777) „Dido\" (1778).\nOpera „la vera Constanza, drama giocoso,\" již pro\ndvorní divadlo ve Vídni psal, nemohla se tam pro samé in-\ntriky dávati, byla poprvé dávána na divadle knížecím r. 1779.\nV Estrházu též komponoval znamenitý sextett do Fis-moll,\nznámý též co symfonie, v níž hlas za hlasem umlká.\nTradice zcela jinak líčí povstání skladby léto, než jak\nskutečně se událo.\nv\nZámek Esterház nebyl ještě dostaven. Členové kapely\nměli rodiny své na čas ponechat ve Vídni, až by byly byty\npro ně dostaveny. Mezi hudebníky těmi bylo však mnoho\nmladých mužů a těm přicházelo za těžko vzdáliti se na 6\naž 8 měsíců od milovaných manželek. Žádali kapelníka\nsvého Haydna za pomoc, a Haydn jim pomohl svým sex-\ntettem. Hudbou tou líčí zápal náruživostí; najednou umlká\njeden hlas, hudebník vezme svůj nástroj, zhasne světlo a\nodchází. Tak učiní i druhý, a pak ostatní i Haydn. Jen\nhouslista Luigi Tomasini setrval, ale i on, když dohrál své\nsólo, odešel.\n„Když všickni odcházíte, musíme též odejít\" pravil\nkníže, dolože „Haydne, rozuměl jsem Vám, zítra můžete\nvšickni odejít.\"\nHaydn, jak známo, zemřel v 78. roce svého věku ve\nVídni 31. května 1809. Tehdáž vládl nad Vídní orel fran-\ncouzský. Nedlouho před smrtí navštívil Haydna kapelník\nReichardt s paní Pereirovou a se slečnou z Kurzbecku.\nO návštěvě té píše : Haydn bydlel v malém, ač velmi\npříjemném domku zahradním v jedné z nejodlehlejších ulic\nVídeňských. Právě seděl u zeleného stolu v malé komnatě.\nByl úplně ustrojen. Slečna Kurzbeckova mne představovala.\nMyslel jsem, že mne nepozná. Když jsem vstoupil, radostně\nzvolal: „Drahý Reichardte, pojď sem, a! tě mohu obejmout!\"\nLíbal mne a křečovitě mi ruku tiskl. Usadil jsem se\nvedle něho. Po malé chvíli pohnutě pravil: „Ještě jsi tak\nbujarý! Ach, já mnoho namáhal ducha, proto jsem teď již\njako malé dítě,\" hořce zaplakal.\nDámy se snažily ho těšit.\n„Jen mne nechte, pláču radostí z přítele, jemuž se\nlépe povede\" pravil. „Nemohl jsem mluvit, vroucně jsem\npolíbil ruku ctihodného kmeta. Paní Pereirová nás vybídla\nk odchodu, jelikož se zdálo, že Haydna přítomnost naše ne-\nmálo dojímá. Sotva že jsme však odešli, volal nás nazpět.\n„Vždyť musím Reichardtovi též své poklady ukázat í\" Jeho\nhospodyně počala snášet různé a dosti cenné předměty.\nNejzajímavější byla skřínka od kněžny Estrházové, zho-\ntovená pro Haydna k jejímu rozkazu i návodu. Byla zhoto-\nvena z ebenového dřeva, ozdobena nádherně zlatem a polo-\nvypuklinami zlatými. V skřínce pak byla pamětní kniha se\nsrdečnými přípisy všech členů knížecí rodiny. Jinak bylo\npřipojeno množství skvostných, drobných nástrojů i náčiní\nku psaní. Pak mi ukázal množství zlatých medailií od Petro-\nhradského spolku hudebníků, od Pařížského koncertu a j.\nskvostný prsten od ruského cara, mnohé diplomy a j.\nDobrý kmet tak žil ještě v své minulosti. Při odchodu\nvelmi srdečně mne k častým návštěvám vyzýval.\nOd r. 1820 odpočívají pozůstatky Haydnovy na hřibitově\nv Železném Městě, kamž je kníže Mikuláš Estrházy přenésti\nnechal z Vídně. V chrámě tamtéž stojí pomník mistrův."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.4", "texte": "V Estr.házu žil Haydn Velmi pohodlně a spokojeně.\nV rozsáhlém zámku bylo 16 kuchyň, sklepy naplněné\nohnivým vínem uherským chovaly v sobě všecky podmínky\nhmotné spokojenosti člověka.\nOhromný, dvě hodiny dlouhý park, v němž báječný\nzámek Estrház stojí, byl ozdoben rozličnými krasostavbami.\nByl zde chrám slunce, Diany, poustevna, čínský letohrad, sva-\ntyně Štěstěny a Lady aj. Stavby tyto nejvíce zhynuly, jen\njedna dosud setrvala, tak zvaná bagatella. Mezi stinnnými\nlípami stojí kulatý pavillon, zřízen dle vkusu čínského. Druhdy\nkvetly kol kolem růže a bavily nádherné bassiny pozorovatele.\nUvnitř jsou akustické výklenky, v nichž -se rozstavili vždy\nhudebníci knížecí kapely, uprostřed stával a řídil „otec\"\nHaydn.\nZvláštními zvukostroji vnikaly zvuky hudby provozované\ndo horního patra, kde vysoké vrchnosti prodlévaly.\nPavillon ten byl za nepřítomnosti knížete k jeho pře-\nkvapení proveden. Líbil se mu velmi. Tázal se, co stál.\nOznámeno, že 20.000 zlatých. ,\n„Bagatelle!\" zvolal kníže, a pavillon to jméno podržel.\nV 18. století se často stalo, že panující knížata s ce-\nlým dvorem se zde po téhodny zdržovala.\nBylať zde konírna pro více set koní, kavárna i hosti-\nnec a vůbec vše k uhostění takovému nutné i potřebné.\nNad bezpečností bdělo 150 granátníků.\nZde také dlela v září 1773 císařovna se synem Max-\nmiliánem as arcivévodkyněmi Marií a Alžbětou.\nJest čas, abychom u vypravování svém pokračovali.\nSál ten byl ze všech 126 komnat zámku nejkrásnější.\nJest bílo-zlatě vyzdoben. Pět ohromných světlonošů visí se\nv\nstropu nádherně freskami vymalovaného. Ctyry sochy v ro-\nzích znázorňují čtyry roční počasí. Hosté zasedají k dvoum\ntabulím. Skvostné náčiní porcelánové, sklo z českého kři-\nšťálu pokrývají krásná prostěradla. Služebnictvo chystá ho-\nstinu. Služebnictvo ! Měli jsme zvolit význam vhodnější,\nměli jsme říci důstojnictvo domácí, jsouť zde: komorníci,\nmaitres ď hotel, komorní topič, a kapelník Haydn.\nJosef Haydn domácí důstojník! Nedivte se! Haydn byl\nhrd, že mohl císařovně posluhovat, kdykoliv se poohlédla,\nzvolal neb myslil: „ruku líbám.\" Císařovna se jednou obrá-\ntila a počala chválit právě před hostinou v divadle provozo-\nvanou skladbu jeho. Haydn radostí slzel. Avšak ještě více\njej dojmulo, když Marie Terezie tvrdila, že jej již dříve\nmusela někde viděti, jelikož zná jeho podobu.\n„Ano, Vaše císařská milosti\" odpověděl Haydn\n„bylo to tenkráte, kdy mi nejmilostivější zeměpaní rozkázala\ndát řádný výprask.\"\n„To se stalo mnohému, můj milý\" odpověděla vla-\ndařka. „A jak on k tomu přišel? Vypravoval mi to zevrubně.\"\nŽajíkavě počal Haydn vypravovati, však šeptmo, že jej\ncísařovna napomenula:\n„Nebuďte tak bojácný jen, vypravujte jen vesele, ne-\nstojíte před Bohem, ale před stařenou, anaž je také náhodou\ncísařovnou.\"\nTu počal Haydn zmužileji.\n„Bylo to na počátku slavného vladaření Vašeho Veličen-\nství. Kapelník Reichl mne vzal s sebou do Schonbrunnu, byl\njsem tehdáž 10 let stár a měl jsem zpívat v chrámě. Dvorní\nkaple se ještě vyzdobovala. Tu a tam ještě stálo lešení. Tu\njsme co kluci počali íézti po lešeních, já napřed. Najednou\nstrnem jako hromem omráčeni. Naše nejmilostivější císařovna\nstojí uprostřed chrámu a vadí se s námi. Na počátku jsme\nznamením ani slova nerozuměli. Konečně jsme zaslechli, že\nvolán kapelník Reichl. „Co je to za jasnovlasého kluka tam\nna hoře,\" tázala se pak naše milostivá zeměpaní kapel-\nníka, na mne ukazujíc; „je nejsmělejší, pravý to zázrak,\nže si dosud hnáty nepolámal.\"\n„Je to jistě Pepík, Vaše Veličenství,\" odpověděl po-\nkorně Reichl\n„Bud tak laskav, milý Reichle, nech tomu klukovi dát\nnotný výprask! Až bude vyplacen, pak ho přived ke mně.\"\n„Já dostal výprask, milosti císařská, však ještě dnes\nvděčně zpomínám napomenutí, jež mi milost Vaše při před-\nstavení uděliti ráčila.\"\n„Kdyby byl své kejklířství dále prováděl, byl by zlámal\nvaz, a svět by měl o jednoho znamenitého hudebníka méně\"\nodvětila Marie Terezie. „Nyní se však posilnil šňup-\nkou, můj milý.\" Při tom podávala Heydnovi zlatou tabatěrku.\n„Jen se nebál. Vzal si ji za odměnu za ten výprask\na na upomínku na dnešní večer.\"\nHaydn chtěl padnout na kolena a políbit obrubu šatu.\n„Toho nechal, Haydne! podal mi raděj tam tu mísu\ns bažánty.\"\nBylo po tabuli.\n„Jsem již zemdlena,\" pravila císařovna. „Vzal sví-\ncen a posvítil mi k ložnici !\" velela Marie Terezie šťast-\nnému Haydnovi.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brandýsa nad Labem. Výlet zpěv. spolku „Bojana.\"\nPan Čeněk Vecko.) Dne 8. září t. r. podnikl\nnáš zpěv. spolek „Bojan\" první svůj výlet v tomto roce do\nMratína. Těší mne, že též o tomto výjevu pochvalně se\nzmínit mohu. Zvláště jedna událost sloužila ku ozdobě celému\npodniku. Náhodou, konaje pouť do Staré Boleslavi, zavítal\nk nám náš vysoce ctěný miláček p. Čeněk Vecko, úd král.\ndivadla českého v Praze, jenž o spolek i o obecenstvo Bran-\ndýsské již neocenitelných sobě vydobyl zásluh, a jehož krásný\nzpěv již od jeho prvního účinkování všem v blahé zůstal paměti."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.5", "texte": "I dal se pohnouti, že na cestě zpáteční v Mratíně stanul a\nzábavu svým spolupůsobením poctil. Že tato za takových po-\nměrů skvěle dopadla, kdož by pochyboval ! Zpráva o jeho\npřítomnosti roznesla se bleskem po celém okolí as rychlostí\npřibyli k obecenstvu beztoho již velmi četně shromážděnému,\nhosté ze všech stran. Mezi sbory, které spolek spolupůsobením\npana Vecka zpíval, byly též následující: 1. „Hlahol\" od\nBendla, 2. „Pozdravení pěvcovo\" od Veita, 3. „Zastave-\nníčko\" od Fr. Škřoup a, 4. „Žežulinka,\" 5. gCo je láska,\"\ndvoisbor od Zbllnera a „Cikáni\" od Vogla. Rozjařily-li ostatní\nsbory správným provedením celé obecenstvo, též přivedl nás\nsbor „Cikáni,\" v němž náš Vecko svým něžným zdařilým só-\nlem vše okouzlil, v největší nadšení a bouřlivý tleskot a vo-\nlání „slávy\" nechtěly ustát prvé, než až se sbor opakoval.\nKdyž pak se večer přiblížil a zábava v zahradě pro pokročilost\npočasí přestat musela, provolána Vecko vi a „Bojanu\" nad-\nšená sláva, načež se hosté, všem a zvláště vzdělaným třídám\nnáležející, rozjížděli, Zažili jsme tedy toho doe tak milou a\npříjemnou zábavu, že upomínka na ni vždy blahou nám zů-\nstane. Našemu „Bojanu\" však a národnímu pěvci Veckovi\nvzdáváme za ni jmenem celého obecenstva své nejsrdečnější\ndíky. Kéž by se nám zase brzy podobné ušlechtilé zábavy do-\nstalo ! Musíme zde k vůli úplnosti poslední dopis z Brandýsa\npoopraviti, že totiž čistý výnos zábavy pro Polenské uspořá-\ndané neobnášel jak mylně udáno bylo 6l zl., nýbrž je-\nnom 60 zl. A\nV V\nZ Českých Budějovic. (Ženský zpěv. spolek.)\nNáš čilý a bujarý ženský zpěv. spolek utěšeně rozkvétá a vůči-\nhledě se množí, tak že již do 3. září 41 výkonných členů\nčítal, mezi nimiž i některé naše paničky se nacházejí. Je\nto věru krásný úkaz, že naše dámy jedny z nejprvnějších byly,\nkteré důležitost ženského zpěv. spolku uznavše, dohromady\nk tak ušlechtilému účeli se spojily a vlastní spolek utvořily.\nTak mnohá města budou závistivě na naše spanilomyslné dámy\nhleděti, že i jim takového spolku se nedostává. Velké zásluhy\no zdejší ženskou pěveckou jednotu mají bez odporu pan ředitel\nJos. Eil a pan jednatel Antonín Vojta, jakož i naše dámy,\nkterým zde „sláva!\" provolati musím. Aby se ale v jiných\nměstech dozvěděli jména výkonných údů zdejšího spolku, po-\ndávám je zde všechny, aby si i jiné dámy vzorný příklad\nz nich vzaly a se o zaražení ženských zpěv. spolků snažily.\nJsou to: Sleč. Barbora Ambrožova, paní Albina Bajerová,\npaní Anna Bělková, sleč. Marie Čížkova, slec. Anna Davidova,\nsleč. Antonie Drázdíkova, sleč, Emilie Eilova, sleč. Alžběta Em-\nmerova, sleč. Filoména Emmerova, sleč. Františka Emmerova,\nsleč. Julie Felixova, sleč. Terezie Ferusova, sl. Marie Hlavatá,\nsi. Anna Hosnedlova, sleč. Marie Hosnedlova, sl. Františka Hru-\nšková, sleč. Marie Kabátova, sleč. Kateřina Kartákova, sleč.\nAnna Krohnbergrova, sleč. Jos. Kupečkova, sleč. Josefa Lind-\nnerova,« sleč. Barbora Němcova, sleč. Johanna Němcova, sleč.\nJustina Němetzova, sleč. Anna Pavlasova, sleč. Marie Philikova,\nsleč. Marie Procházkova, sleč. Matilda Procházkova, sleč. Ma-\nv ' f\nrie Prunnerova, sleč. Kateřina Řehořova, sleč. Marie Rogalova,\npaní Dominika Rožánková, sleč. Vojtiška Rožánkova, sleč. Ka-\nteřina Stefankova, sleč. Marie Tešnerova, sl. Kateřina Vottavova.\nZ Lochovic. (Beseda vLochovicích. Hudební\na deklamatorní zábava v Žebráku.) Zpěváčtí spolkové\n„Slavík\" a „Horymír\" sousedních mést Hořovic a Lochovic\nuspořádali ve prospěch pohořelých v Polné společnou besedu,\nkterá dne 23. srpna 1863 v Lochovicích odbývána byla. Hudba\njakož i zpěvy řízením p. Správky ku všeobecné spokojenosti\nprovedeny byly. Začátek učiněn ouverturou, po které násle-\ndovaly sbory, oběma spolky přednášené, totiž: 1. „Šumí Labe\"\nod Zvonaře 2. „Cikáni\" od Vogla 3. „Milenka\" od Je-\nlena - 4. „Šumavan\" od Jirgese. Mezi jednotlivými sbory\nobecenstvu dílem v deklamacích, dílem v písních krásné zábavy\nse dostalo; zvláštní však obliby došly písně paní M. S., slečny\nE. D.z Lochovic a píseů pana T. z Hořovic, V deklamování\nvynikali slečna V.a pan Sch. z Lochovic, pak pan V.z Ho-\nstomic. Mezi přítomnými hostmi byli také dva šlechticové, to-\ntiž : pan hrabě z Lutzova, majitel statku Lochovického s ce-\nlou rodinou, pak pan baron Steiger z Hluboše. Pan hrabě\nz Lutzova, jenž teprv krátký čas na svém statku v Lochovi-\ncích sídlí, bére v domácím] zpěv. spolku Lochovickém nejvře-\nlejšího účastenství, a nemine ani jedné zábavy, aby ji svou pří-\ntomností nepoctil; proto také i tenkráte besedu nevychybil.\nJak každý pozorovati mohl, zná pan hrabě také dobré prove-\ndení zpěvu posoudili i oceniti. Když totiž rázný sbor „Šuma-\nvan\" byl umlkl, byl tentýž host první, který za jeho opako-\nvání žádal. Po besedě následoval tanec a všeobecný, nenucený\nhovor, jenž celo i noc trval. Přeškoda, že právě asi hodinu\npřed besedou šedé mraky, jsouce hřímáním a bleskem prová-\nzeny, celý téměř obzor naší krajiny krýti začínaly, jinak by\nzajisté Lochovice nesčíslný dav hostů z celého okolí byly\nuvítaly. Přes to bylo účastenství velké, schůze četná, a jak\nse proslýchá, jest z čistého výnosu besedy nejenom pohořelým\nv Polné, nýbrž i jednomu nešťastníku z blízké vesnice Rejko-\nvic, jehožto chatrč, jediné to jmění právě před besedou na\nprach shořela, znamenitá část peněz věnována. Při tom ještě\npodotknouti slušno, že za vkusné uspořádání slavnostních\nmístností, jakož i za provedení celé besední slavnosti ponej-\nvíce Lochovickému řediteli zpěvu p. Petru Správkoví děkovali\njest, jenž ani času, ani práce, ba ani nákladu nešetří, aby do-\nkázal, že nepatrné to městečko Lochovice i proslulejšími místy\nzastíniti se nedá. Jak právě doslýchám, zařídili ochotníci Že-\nbráčtí na den 13. září 1863 též ve prospěch pohořelých v Polné\njednu znej rozmanitějších 2ábav, totiž besedu dra maticko-hu-\ndební. Rozeslaný program skládá se z dvou oddělení, první\noddělení obsahuje : 1. Ouverturu z národních písní od Tittla ;\n2. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského ; 3. Dekíamace ; 4. „Uhlíř,\"\nčtverozpěv ; 5. Arie z8 zpěvohry „Lucretia Rorgia; 6. „Má\notčina,\" sbor od Slavíka. V druhém oddělení dávati budou\n„Svéhlavost,\" veselohra v 1 jednání od Benedixe. Musím\nse také zmínili, že Hořovický zpěv. spolek „Slavík\" při známé\nslavnosti Cyrilío-Methodějské v Brně též jedním údem, totiž\np. T. Č. zastoupen byl, kterýžto, navrátiv se z cest, krátkou\npísemnou zprávu významné slavnosti spolku podati přislíbil.\n\n—s—\n\nZe Skutče, 12, září. (Slavnost Rubešova.) Jest\nto věru potěšitelným úkazem uvědomělosti národní, že i malá\nměsta, jakým naše jest, znají zásluhy oceniti mužů těch, kteří\nprvní národ náš probouzeli, kteří pro něj a v něm žili. Na\ndůkaz vděčnosti k takovýmto buditelům pořádá národ náš slav-\nnosti, jimiž naproti nepřátelům dokazuje, že posud v žilách\njeho proudí bujará a cizotou nezkažená krev, a že umí na svých\nstáti nohou. Takovýmto důkazem vděčnosti měla býti dne 6.\nzáří slavnost Rub ešo v a, při níž tělesné pozůstatky před\n10, roky zde zvěčnělého Fr. Jar. Rubeše, výtečného to humo-\nristy českého z posavadního hrobu se přenesly k pěknému ná-\nhrobku a pří níž na domě, v němž oslavenec žil i zemřel, pa-\nmětní deska se odhalila. Výbor z měšťanstva a studujících zá-\nležející všemožně přičiňoval se o to, aby slavnost oslavence\ni národa důstojně provedena byla. Úplných čtrnáct dní praco-\nvalo se s pílí neobyčejnou v branách a okrase jednotlivých\ndomů i celého města. Jíž v svatvečer stálo město naše v slav-\nnostném malebném rouchu ; nebylo domu, který by nebyl čer-\nvenobílým neb trojbarevným praporem, neb zelením, neb ně-\njakým nápisem ozdoben. Za nápisy sloužila hesla našich ná-\nčelníků 5 sem a tam četli jsme též jednotlivé věty ze spisu\nRubešových, jako: „Pivo a píseň rozhřeje hruď,\" „Pivem a\npísní mladí se krev,\" „Zvítězí, kdo život pravdě věnuje.\"\nZvláštní pozornost na se poutal dům, v němž Rubeš někdy\nbydlíval. Na tomto byla ve velkém rozměru vyvedená podo-\nbizna Rubešová zavěšena a věncem z čerstvých květin ozdo-\nbena, pod ní pak skvěl se významný nápis : „Já jsem Cech\na kdo je víc ?\" S věže chrámu vlály dva červenobílé pra-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.6", "texte": "pory, s okresního domu černožlutý a více z barev národních\nsestávajících. Slavnost sama počala již v svatvečer hudbou a\nstřelbou z hmoždířů. Na nedalekém návrší Humperku zapálen\nbyl ohňostroj a pouštěly se prskavky, jichžto pestrosti a roz-\nmanitosti barev shromážděné obecenstvo větším dílem třídě nižší\nnáležející nemohlo se dosti vynadiviti. Divadlo to zavdalo mno-\nhým příčinu k prapodivnému rozumování, při němž ani na pro-\nrokování slepého mládence a na věštby Sibyliny zapomenuto\nnebylo. Tak vypravoval jeden venkovan, z jehož tváří vysví-\ntalo, že sotva čisti se byl naučil, okolostojícím, kterak dědeček\njeho z knih starých, jichžto čtení prý nyní zakázáno jest, před-\npovídal, že slunce samo přestane zemi osvětlovati, jakmile po\nželezné silnici se bude jezditi a místo loučemi svíčkami a sirou\nsvítiti. Dne 6. září hned časně z rána oznamovaly výstřely\nz hmoždířů a zvuky hudby den slavnostní. Na náměstí a uli-\ncích lidí přibývalo ; zpěváčtí spolkové se sjížděli. O 9. hod.\npřibyl zpěv. spolek Lužecký as ním hosté Pražští, jmenovitě\npaní sestry Kubešovy, deputace „umělecké besedy\" a živno-\nstenské čtenářské jednoty Karlínské, jejížto členem druhdy Ru-\nbeš býval. Přijíždějící byli slavnostním výborem a zpěv. spol-\nkem „Rubešemu u brány uvítáni, začež p. Barák jmenein české\nPrahy se poděkoval. Při mši za lehký odpočinek Rubešův ko-\nnané súčastnily se zpěvácké spolky a u oltáře hořela velká,\nvěncem vavřínovým ozdobená svíce, jižto sl. Pirníkova z Kar-\nlina byla věnovala. Po vykonané pobožnosti übírali jsme se\nv průvodu na nový hřbitov. Napřed kráčeli hudebníci a ce-\nchovní pořádkové se svými prapory, za nimi zpěváčtí spolkové\ntéž s prapory, příbuzní zvěčnělého, čelnější hosté, důst. du-\nchovenstvo, c. k. úřadnictvo a ostatní obecenstvo v nesčíslném\ndavu. U hrobu, z něhož pozůstatky nesmrtelného spisovatele\nčeského byly vykopány a do nově zhotovené cinkové rakve\nuloženy, zapěli shromáždění zpěváci Sírništův sbor „Musí símě\nshniti\" a důst. zdejší pan děkan vykonal církevní obřady. Na\nto byla zdejšími pp. studujícími rakev přenesena ku pomníku,\nkterýž před sedmi roky přičiněním p. Bezdička, tehdáž kaplana\nzdejšího, Rubešovi od jeho ctitelů byl postaven. Pomník ten\nkrášlily věnce, kteréž „umělecká beseda\" Pražská a živnosten-\nská čten. jednota Karlínská zvláštními deputacemi byly podaly.\nKdyž rakev věncem sl. Pirníkovou z Karlina věnovaným ozdo-\nbená pp. Sabinou, Vilímkem, Barákem a synovcem Rubešovým\ndo nově vyzděného hrobu u pomníku se byla uložila a důst.\np. farář Rycbmburský v smuteční řeči zásluhy zvěčnělého pří-\ntele svého dojemným spňsobem byl vylíčil; übíral se průvod\nv naznačeném již pořádku ze hřbitova do špitálského chrámu\nnově opraveného. Zde zazpívali zpěváci sbory „Salvě Regina\"\na „Animas fidelium.\" Po tom vrátili jsme se v průvodu do\njednatelství, kdež se zkouška přítomných zpěváků odbývala.\nMezi zkouškou zapisovali se účastníci slavnosti v někdejším\npříbytku Rubešové na náměstí se nacházejícím do pamětních\nknih. K slavnosti dostavilo se lidu domácího i okolního k 10.000,\nzpěváků bylo přes 300. Ze zpěv. spolků více neb méně údy\nzastoupeny byly: Chrudimský, Pardubický, Litomyšlský, Lu-\nžecký, Česko-Třebovský, Holický, Hrochovo-Týnský atd., z nichž\nprvních osm své prapory měly. Z poslanců viděli jsme zde\ndra. Benoniho a dra. K. Rotha. Odpůldne po 3. hod. shro-\nmáždili se zpěváci v jednatelství se svými prapory a odtud\nodebrali se před dům, v němž Rubeš šlechetného ducha byl\nvypustil. Po zapění velebného sboru „Hospodine, pomiluj ny\"\nvystoupil p. Barák na řečniště ze dvou stran pyramidami ohra-\nžené a hlásal ve vzletuplné slavnostní řeči daleko rozléhajícím-se\nhlasem o působení, žití a zásluhách oslavence Fr. Jar. Rubeše.\nKdyž při posledních slovech rouška s nápisu dosud zakrytého\nspadla a na vyzvání řečníka památce oslaveného muže třikrát\nnehynoucí „sláva!\" se provolalo, hnulo se množství, „Kde domov\nmůj\" zpívajíc, k místu ku produkci určenému. Za městem\npod vrchem Humperka odbývala se velikolepá pěvecká a de-\nklamatorní beseda, jejížto skvělý výsledek plnou měrou uspokojil.\nZpěváci, p. Klimšem, ředitelem zpěv. spolku Chrudimského řízeni,\nzpívali sbory na slova Rubešová složené. Bylyf to sbory: „Zpo-\nmínky Jinošické\" od Hořejška, „Děvám českým\" od For~\nstera, „Labe, naše Labe\" odßergmanna, pak smíšený sbor\nHniličku v „Zpomínka.\" Poslední přednesen byl zdejší dívčí\njednotou a spolkem „Rubešem\" velmi slušně, kterýžto výsledek\nposluchači uznali a hlučným potleskem odměnili. Nebude od\nmísta, pak-li opětné přání projevíme, aby po drahé vlasti naší\nženské zpěv* spolky se zřizovaly a k utužení sebevědomí ná-\nrodního napomáhaly. Sbor „Cikání/ v němž dojímavé teno-\nrové sólo s citem unášejícím výtečný p. Klimeš přednesl, velmi\nse líbil. Největšího efektu a nejskvělejší obliby dosáhl přední\nhumoristický deklamator český pan Přerhof, živým a výtečným\npřednesem Rubešovy deklamace, „Jindy a nyní/ pak původní\n„Ouo to nejde.\" Na opětné bouřlivé vyvolání přidal pan de-\nklamator některé kratší deklamace, jimž hlučného potlesku se\ndostalo. Beseda zahájena byla příležitostným proslovem K.\nAdamcem sepsaným, kterýž pan Pražan významně přednesl.\nV programu byla též ohlášena nová deklamace od VI. Růžič-\nkovy ; leč slečna k deklamování určená vzdala se úlohy své,\nobávajíc se, že by pod šírým nebem hlasem svým proniknouti\nnemohla. Mezi jednotlivými čísly programu četly se telegramy\na dopisy od jednot pěveckých i tělocvičných; tak od živno-\nstenské čten. jednoty Karlínské telegram a dopis, od zpěv. spolku\nv Králové Dvoře, v Pelhřimově, v Ledči, v Kutné Hoře, od\nženské pěvecké jednoty v Českých Budějovicích, od spoluredak-\ntora Rubešová z dřívějších dob Fr. Hajniše, od studujících Vam-\nberských, od Rychnovských ctitelů Rubešových a m. j. Ve\nvšech provolávala se „sláva!\" památce Rubešové a srdečné „na\nzdar !\" pěvcům, což od přítomných s jásotem opakováno bylo.\nSlavnost skončila se taneční zábavou, která ač v malé míst-\nnosti se odbývati musela, přece nenuceností v zábavě se vy-\nznamenala. Při celé slavnosti panoval nejvzornější pořádek i\nbez vojska, kteréž někteří o blaho obce pečující otcové ve\nvýboru obecním se nacházející sem povolaii zamýšleli. Od\ntěchto starostlivých otců mohly by se „Humoristické Listy\" při—\nučiti lecčemus. Den slavnosti Rubešovy zůstane všem účastní-\nkům v živé paměti a lze očekávati, že u nás jim započne\ndoba nového života.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n\nVýbor zpěv. spolku „Jablonský\" v Kardašově\nŘečici vydal následují provolání: „Vlasti zpěv —-\nvlasti krev!\" Srdečný pěvecký pozdrav! Na základě bratrské\nvzájemnosti zveme Vás k slavnosti svěcení našeho pra-\nporu pěveckého, kterou dne 27. září 1863 uspořádáme.\nŽádáme Vás, abyste nám nejdéle do 20. září oznámili, s kolika\núdy se ve slavnosti té určitě súčastníte. Program : V 9 hod.\nráno zkouška společných sboru v školní budově. V 10. hodin\nslavné svěcení praporu na náměstí. Na to v místním chrámu\nPáně slavná mše sv., při níž se Haslingerova vokální mše\npřednese. Odpoledne o půl 3. hodině společný pochod do za-\nhrady „Amerika,\" kde se přednášeli bude : 1. Ouvertura „Vlasta\"\nod Ed. Nápravníka 2. „Gdě je slavska domovina,\" sbor od\nWíotra 3. „Cikáni\" od Vogla 4. „Dcerám českým\" od\nGornera 5. „Dar za lásku\" od P. Křížkovského 6. „Prosba\nodvedeného\" od P. Křížkovského. Na to dle libosti produkce\njednotlivých zpěv. spolkův. Po ukončení koncertu společný\nnávrát do radnice. Večer v 7 hod. taneční zábava. Zpěvácký\nspolek „Jablonský\" v Kardašově Rečici dne 6. září 1863. Jos.\nLustig. Hynek Březina. Vácslav Kursa. Karel Hrubý. Karel\nVodrážka. Vstupné do koncertu za osobu 20 kr. Pěvci ne-\nplatí vstupné. Oběd za 60 kr.\n*** Milevský zpěv* spolek „Vlastislav\" zve\nza příčinou ztvrzených svých stanov k slavnosti, která se dne\n20. září 1863 odbývati bude. Program jest tento: 011. hod.\npředpolednem velké služby boží, při nichž se jednotlivé zpěvy\npřednesou. 02. hodině s poledne valná schůze v hostinci"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.7", "texte": "„u modré hvězdy,\" v níž se tento pořádek zachová a dle toho\nvěci vyřídí, a) Zpráva o posavadním působení spolku, b) Kla-\ndení a skoumání úctu. c) Přijímání nových údů. d) Volba\nnového výboru, e) Rozdávání diplomů. Na to provozují stu-\ndující Milevští divadelní představení „Tvrdohlavá žena\" od J.\nK. Tyla. f) Pak produkce jednotlivých zpěvů a konečně ta-\nneční zábava. Pěvci, kteří od měsíčných příspěvků spolkových\nosvobozeni jsou, neplatí též vstupného do divadla.\n*„* Zpěvácký spolek „Hlasoň\" v Nové Pace\nodbývá dne 21. září 1863 slavnost svěcení svého praporu.\nPořádek jest následující: 09. hod. ranní pospolitá zkouška\nv sále „u zlatého hroznu.\" O 10. hod. svěcení praporu na\nnáměstí v následujícím pořádku: a) Píseů sv. Vojtěcha, b)\nOslovení hostů předsedou spolku, c) Řeč kmotry praporu, d)\nZatloukání hřebů, e) Řeč praporečníka, f) Píseň svato-Vácslav-\nská, g) Řeč slavnostní, h) Pochod do chrámu Páně klášterního\nk slavným službám Božím. 01. hod. odpoledne hostina ve\nvykázaných místnostech. O 3. hod. pochod z náměstí do za-\nhrady p. Bedřicha Fuchse, kdež odbývána bude Akademie, je-\njížto program jest následující: I. oddělení: 1. Proslov\n2. Ouvertura z opery „Němá z Portiči\" od Aubera 3. „Naše\nprobuzení,\" sbor od Lud. Procházky 4. „Rekův sen,\" sbor\nod Slavíka 5. „Gdě je slavska domovina,\" sbor od Wintra.\n/ * O /\n11. oddělení. 1. „Cechuv sen,\" směs z národních písní od 111-\nnera 2. „Utonulá,\" sbor od P. Křížkovského 3. „Na\nPrahu,\" sbor od Veita 4. „Kde domov můj ?\" od Heliera\n5. Závěreční řeč. V 8. hod. večer taneční zábava v sále\n„u zlatého hroznu.\" Čistý výnos určen jest k dobročinné-\nmu účelu.\n*** Zpěvácký spolek Humpolecký „Čech a\nLech\" odbýval dne 30. srpna slavnost svěcení praporu\nsvého. K slavnosti té přibyl tam zpěv. spolek „Kovář\" z Čá-\nslavi a „Buryan\" z Ledče, „Jasoň\" z Něm. Brodu, „Čest-\nmír\" z Polné. Po zapění písně sv.-Vácslavské uvítal před-\nseda spolku pan Jos. Nápravník přítomné spolky, načež se při-\nstoupilo k zatloukání hřebů. Velebný pan farář Dr. Blatenský\nvysvětliv slovy důkladnými význam praporu a šlechetný účel\nspolku, posvětil prapor. Nyní odevzdal pan předseda prapor\npanu praporečníku, jenž na to ráznou měl řeč. Po zapění\nslavnostního sboru poděkoval jednatel paním a dívkám Hum-\npoleckým, jejichž dobročinností prapor zřízen, jakož i přítom-\nným spolkům, zastupitelům spolků atd. Slavnost na náměstí\nskončila se sborem „Kde domov můj ?\" načež celý průvod do\nchrámu se odebral, kde chorální mše od Jos. L. Zvouaře\nzdařile od spolků přednešena byla. Po obědě sešli se spolkové\npěvečtí do zahrady „na lázni,\" kdež se beseda odbývala. Čistý\nvýnos určen pohořelým v Polné, obnáší 95 zl., k nimž dr. Frank\n5 zlatých přidal.\n*#* Zpěv. spolek „Ratiboř\" v Hořicích uspo-\nřádal dne 6* září koncert ve prospěch pohořelých v Polné,\nkterýž velmi dobře dopadl. Zdařile provedeny byly ouvertury\nk operám „Oberon\" a „Vilém Tell,\" pak sbory „Dar za lásku\"\nod Křížkovského, „Rovnost a svornost\" od Jelena, „Naše\nprobuzení,\" od Lud. Procházky a Horvátská kadryla od 31.\nLži čare. Co sólisté vystoupila velmi zdatná pianistka slečna\nMarie Neubarthova z Plzně, kteráž efektní a zajímavou fan-\ntasii na české národní písně „České perle\" od Ed. Náprav-\nníka na piano přednesla a veliké pochvaly skvělou svou\nhrou dosáhla. Chvalnou zmínku zasluhuje též osmiletý hou-\nslista Gustav Lopatář, jenž Adagio a Rondo od Vieuxtempsa\na koncert od Beriota slušně na housle provedl. Ředitel zpěv.\nspolku pan Horák jakož i pan Šťastný přispěli k zdaři-\nlému celku.\n**♦ Zpěvácký spolek v Táboře odbýval dne 13.\nt. m. hudební produkci, jíž program obsahoval: 1. Ouvertura\nku zpěvohře „Marta\" od Flotova 2. „Naprej,\" mužský sbor\nod Jenka 3. „Srdce ztracené,\" sólo s průvodem piana od\nPivody 4. Fantasie ze zpěvohry „Náměsíčnice\" od Belliniho\npro housle s průvodem piana 5. „Durýnská,\" sbor od Abta\n6. „To se nesluší,\" deklamace 7. „Fántaisies,\" sólo\npro housle od L Jansy 8. „Píseň Táboritů,\" mužský sbor,\nzpěváckému spolku v Táboře věnovaný od Ferd. Pazandáka\n9. Hudba.\nMladovožický zpěváeký spolek súčastnil\nse při besedě v Neustupově, která se tam dne 13. září ve\nprospěch pohořelých v Polné odbývala. Program byl následu-\njící : 1. Ouvertura z opery „Figarova svatba\" od Mozarta\n2. Proslov 3. „Náš zpěv\" od V. Hálka, čtverozpěv od H„\nPally 4. „Chvála mladých,\" deklamace 5. Ouvertura\nz opery „Conradino ossia Belezza\" od Rossiniho 6. Žár-\nlivý holoubek,\" polka pro sbor 7. „Sedlák ponejprv v di-\nvadle,\" deklamace 8. „Moravská čtverylka\" od Heliera\n9. Sólo pro housle 10. „Slza vlastenek,\" deklamace 11.\n„Sbor bojovníků\" od Skroupa 12. Ouvertura z opery „Tank-\nred\" od Rossiniho.\n*** Zpěvácký spolek ve Vys. Veselí n. Cidlinou\n* v\nsúčastnil se při výletu do Cešavských valů, jež se za avarský\nbrink považují a bavil obecenstvo přednesem pěkných čtvero-\nzpěvů. Týž spolek hodlá co nevidět uspořádali beseda, v níž se\nBergmannňv sbor „Dožij, dopij,\" Nápravníkovo „Radostné ce-\nstování\" a jiné provozovali mají.\n\n—ř.\n\n*** Velvarský zpěvácký spolek „Hlahol,\" jenž\nna potvrzení stanov svých čeká, slibuje rníti skvělou budouc-\nnost, nebf sil hudebních jest zde dosti. Nuže tedy ! svornost\na vytrvalost řiďtež členy jeho I\n*** Jilemnický zpěvácký spolek „Branislav\"\nuspořádal dne 13. t. m. besedu ve prospěch pohořelých v Polné.\n*** Votický zpěv. spolek dosáhl tyto dni po čtvr-\ntém teprv zadání potvrzení svých stanov a vůčihledě se zmáhá.\n*** V Třeboni zařizují tamní přátelé hudby zpěv.\nspolek, jehož ředitelem jest pan K. Krb. An v Třeboni\ndůstatek hudebních sil se nachází, možno spolku tomu dobrý\nprospěch předpovídati. Na zdar !\n'*** Ženský zpěv. spolek ve Skutčí utešeně roz-\nkvétá. Udové jeho, které se pilně v cvičení súčastňují, jsou\nnásledující panny: Anna Hol a, Antonie Hola, Dorota\nMarie Hola, Anna Jehličková, Marie Opletalova, Antonie Pra-\nžanova, Anna Přibyslavská, Marie Rybičkova, Emilie Svobodova,\nTerezie Štěpánková, Anna Tocháčkova, Leopoldina Vlachova,\nAnna Zavřelova, Barbora Zlatohlávkova, Anna Zvěřinová, Ma-\nrie Zvěřinová. Doufáme, že se vbrzku ještě více panen a\na paní ku ušlechtilému spolku tomu přihlásí.\n*** V Lomnici v Budějovicku zamýšlí pan Fr. Seyk,\ntamní učitel a řed. kůru, se svými chvalně známými hudebníky\nna den sv. Vácslava pěveckou a hudební produkci ve\nprospěch pohořelých v Polné dávati.\n/\n\nOchotnická divadla.\nOchotníci v Písku dávali v posledním čase: „černý\nPetr,\" veselohra v 1 jednání; pak „Rohovin Ctverrohý,\"\nfraška ve 2 jednáních od Klicpery a konečně „Prodaná láska,\"\nveselohra v 1 jednání od J. Nerudy. V Klatovech zahá-\njena bude slavně dne 22. září měšťanská beseda. Večer bude\nv městském divadle slavnostní představení. Po proslovu od Ah\nVojt. Šmilovského dávati se bude veselohra: „Manžel bez\nženy.\" V Jesenici u Sedlčan jest zařízeno ochotnické di-\nvadlo. První představení se odbývalo dne 23. srpna ; provo-\nzoval se Klieperňv „Divotvorný klobouk\" s dobrým úspěchem.\nDruhé představení je dne 20. září b. r. Dávati se budou ve-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18630920-01.1.8", "texte": "selohry „Prodaná láska44 a „Černý Petr.\" Mezi veselohrami\njsou deklamace a čtverozpěvy. Na ochotnickém divadle\nv Kladně probuzovati se bude v neděli dne 20. září „Diblík44\nod Birch-Pfeiffer-ové, přeložil Jos. Frič. Na ochotnickém\ndivadle v Pardubicích dávalo se dne 9. září 1863 ve\nprospěch v Polné v sále „Odeonu44 na Veselce: „Lakomec,\"\nveselohra v pateru dějství, dle Moliéra od V. M. Diva-\ndelní ochotníci v Zebráce uspořádali v neděli dne 13.\nzáří ve prospěch pohořelých v Polné dramaticko-hudební zábavu.\nProgram byl následující: I. Oddělení: 1. Oavertura z národ-\nních písní od Tittla 2. „Utonulá\" od Křížkovského 3.\nDeklamace —4. „Uhlíř,44 čtverozpěv —5. Arie ze zpěvohry\n„Lukrecia Borgia44 B. Má otčina\" od Slavíka. ll. Od-\ndělení: „Svéhlavost.\" veselohra vl jednání od Rod. Benedixe,\npřeložil A. V. Maxa.\n\nZ Prahy.\n\n— České divadlo. Pan ředitel Liegert nabídnul\npodle návrhu svého náměstka pana Švandy místo dramaturga\nkrál. zemského českého próz. divadla Pražského od velkonoce\n1864 spisovateli panu Janu Nerudovi, který úřad tento také\npřijal. Taktéž vyzval nový ředitel české herce, aby se do\n13. b. m. vyslovili, chtějí—li se smlouvou zavázali co členové\nčeského proz. divadla. Sleč. Ehrenbergova byla již engažováua\ns ročním platem 3.000 zl. ; pan Kolár st. zamýšlí opustiti\nčeské divadlo, což by bylo nemalou ztrátou. Pan Vecko, který\nročně 800 zl. gáže od dřívějšího ředitelství dostával, žádá nyní\n3.000 zl. ročně. Barytonista pan Švarc 2.000 zl. r. č. Ostatní\nherce a herečky byli skoro vesměs se zvětšenými příjmy enga-\nžováni. Od velkonoc příštího roku bude se v proz. divadle\ndávati denně představení. Na ostrově Střeleckém zřídí prý se\nčeská aréna, do níž vstupné tak nízké bude, že lístek na ga-\nlerii jen 10 kr. bude státi.\nPan Theodor Bradský, krajan nás, chvalně\nznámý skladatel písní a sboru, učitel hudby na král. dvore\nv Berlíně, mešká tu dobu v Praze a podal novému ředitelství\nčeského divadla svou zpěvohru „Dcera zbrojířova.\"\nNás krajan pan Písek přibyl tyto dni do Prahy,\na bude pohostinsku hráti v českém proz. jakož iv zemském\ndivadle.\nNás krajan p. Sommer engažován jest u opery\nv Olomúci a p. Krejčí, barytonista, u opery ve Lvově.\nNaše krajanka sl. Polákova, žákyně p. Appého,\nengažována jest co sopranistka u opery v Revalu pod velmi\npříznivými výminkami.\nSlečna Horynova, žákyně Pražského konserva-\ntoria, engažována jest u opery v Mannheimu s příznivými\nvýminkami.\nVýtečný uměle.c a krajan náš pan Levý,\nsochař v Římě, dohotovil sochu z mramoru, představující sv.\nAlžbětu, mající kvítí v klípě. Socha tato jest vzorem díla\numěleckého ; ušlechtilá postava oné svaté vyniká lepotou anti-\nckou, spojenou zároveň s názory moderního světa křesťanského.\nZnamenitý krajan náš oslavil novým dílem svým zajisté trvale\nnárod svůj. Socha objednána jest od krále bavorského do\nPossenhofenu.\nNový druh zábav zavede v Praze pan J. Svoboda,\nregisseur českého divadla. Zařídí totiž dle spůsobu Pařížských\n„cafés chantants\" a Vídeňských „Singspielhallen\" českou zpěvní\na hereckou besedu. Na malém přenosném jevišti provozovati\nse budou písně, čtverozpěvy, žertovné kuplety, sólové scény a\nžertovné výjevy, humoristické přednášky a pod. „Svobodova be-\nseda\" otevřena bude ještě tento měsíc na Střeleckém ostrově.\nPak dávati bude představení střídavě na Střeleckém ostrově a\n„u Jerusaléina,\" později iv jiných větších salonech Pražských.\nSeznam českých herců, kteří u Plzeňského di-\nvadla engažováni jsou, jest: Režisér pan Pokorný; pro úlohy\nhrdin pan Braun, pro mladistvé milovníky pp. Daliba, Jaich\na Kastner. Komiky pp. Kochanský, Svoboda a Mošna. Pro\núlohy charakterní pp. Hodan a Bárta; pro episody p. Seifert.\nZ dám jsou engažovány : Slečna Bittermannova a paní Jelín-\nková pro první milovnice; sleč. Slavinská pro tragické úlohy:\nslečny Staussova a Riesova co lokální zpěvačky ; sleč. Hlaváč-\nkova pro naivní obor ; sleč. Betkova pro obor tragický.\nKonkurs. Úmrtím pana Jana Hudce uprázdnilo se\nmísto učitele hudby a ředitele hudby kostelní v král. městě Be-\nrouně, s kterýmžto místem spojeno jest 327 zl. r. č. příjmů\nz nadace, 3 sáhy 5/# měkkého dříví i s dovozem pro školu,\nplat od hudebních žáků a štóla za pohřby, která roku 1862\n288 zl. r. č. čistého příjmu vynesla. Povinnosti učitele hudby\na ředitele hudby kostelní jsou denně mimo čtvrtku 4 hodiny\nv hudbě a zpěvu vyučovali, při všech obřadech kostelních zpěv\na hudbu říditi a varhany hráti. Kdo by o toto místo ucházeti\nse chtěl, nechť se vykáže, že dobře se zná v braní varhan,\nzpěvu, houslích a jiných hudebních nástrojích, svou patřičnými\nvysvědčeními opatřenou žádost do 4. října b. r. u městské rady\nv Berouně zadá a pak 5. října b. r. ráno o 9. hod. k zkoušce\nse dostaví. Bližší zprávy a výminky lze v obyčejných ůřad-\nních hodinách na městské radě v Berouně nahlédnnuti. V Be-\nrouně dne 3. září 1863. Seydl, měšťanosta.\n„Posel z Prahy,\" kalendář historický a politický\nna přestupný rok 1864 vyšel právě nákladem I. L. Kobra\nv Praze i s prémií, obsahující pěkný obraz, na němž se po-\ndobizna K. Havlíčka, jeho matky, jeho manželky, jeho dcery\nZděnky a krajiny k němu se vztahujícící nacházejí. Kalendář\nvyniká hojností historických, biografických i praktických článků,\na nepochybujeme, že hojného účastenství dosáhne.\nHudební literatura. Nákladem obchodnictví v musiká-\nv\nliích Šálka a Wetzlera vyšel právě druhý svazek theo-\nreticko-praktické školy pro piano s užitím národních písní\nod slovutného našeho Jos. Leop. Zvonaře. Až dosaváde ne-\nměli páni učitelové hudby žádné české klavírní školy*\nkterá by jako tato původností, samostatností a důkladným spra-\ncováním vynikala. Školy pro piano, které v českém jazyku\nvyšly, jsou nazvíce překlady neb spracování německých škol a\nnevyhovují požadavkům. Za tou příčinou vítáme tento nový\nplod p. L. Zvonaře a činíme všechny pány učitele hudby naň\npozorný. Tímtéž nákladem vyšlo 8 mal o ruských písní,\npro čtverozpěv sestavil Fr. Černý, prof. na konservatoriu Pe-\ntrohradském. O písních raaloruských národních koluje jen je-\ndiný hlas, že jsou líbezné a utěšené, a to dosvědčuje i těchto\n8 písní. Sestavení je velmi dobré ; neboť střídají se zde pí-\nsně vážné s písněmi veselými. Vedení hlasů je přiměřené\na ráz písní není nikdy setřen, tak že karakteristika jejich všude\npatruá a jasná jest. Zpěv. spolkům budou čtverohlasé\npísně velmi vítány. Hudebního slovníku od V. V.\nMareše vyšel sešit drohý, jenž sahá až k jménu Kuchař.\nPřejeme tomuto podniknutí hojného zdaru ; neboť jest prvním\nto pokusem v oboru tomto.\n\nListárna.\nPánům hudebníkům. V naši redakci jsou 2 vy-\nbočíte fiousle od proslulých mistrů zhotovené na prodej.\nBližší zprávu písemně neb ústně."}]}