{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_sha256": "6a62e34b1a0821ae08cdf52c2174b92c5cf7923554b25c8d803b70c155128255", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/10/01_01/bmtnabd_1863-10-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217", "page_fin": "219", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.1", "titre_corps": "Vácslav Jan Tomášek.", "titre_sommaire": "Vácslav Jan Tomášek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4306, "texte": "Vácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nTomášek mohl si nyní všechna theoretická díla, která\nbyla v hudbě vyšla, opatřiti.\nR. 1796 slyšel třetí rok filosofie a měl za učitele ná-\nsledující výtečné muže: Seibta v metafysice, Meissnera\nv kráso vědě, Cornova v dějepisu a Hirgeta ve vyšší mathe-\nmatice. Tomášek četl vše o hudbě, co jen dostati mohl5\naby se dopídil trvanlivé soustavy o harmonii; avšak všechno\njeho namáhání bylo nadarmo. V prázdninách zůstal v Praze,\npustil se do komponování Búrgerovy „Leonory\" s průvodem\npiana a ukončil několik slok; avšak brzy se přesvědčil, že\nmu ještě potřebné k tomu znalosti chybí. Pustiv tedy dílo\nto stranou, dal se do skládání zpěvohry od Michaelise „Der\nEinspruch,\" z níž první duetto a jednu ariettu s průvodem\npiana v hudbu uvedl, o kteréž ale půjčiv je přišel.\nAčkoliv Tomášek povolání k tvořícímu umělci v sobě\ncítil, nebyl přec samoláskou zaslepen, ano kritisoval své\nskladby mnohem přísněji, než by je byl jiný kritik posuzo-\nval. Příliš velká přísnost k svým výtvorům, pracně dobytá\nvýživa, pak nedostatek času, jehož velkou část literárním a\nhudebním studiím, pak vyučování v hudbě věnoval, byly je-\ndině vinou, že nebyl Tomášek v prvním čase tak plodný.\nOstatně nepřišla inu nikdy chuť, aby jako někteří z nyněj-\nších skladatelů obecenstvu mokré teprv noty předkládal,\nR. 1797 počal studovali práva. Mezi rokem a v prá-\nzdninách studoval podvojný a mnohonásobný kontrapunkt,\nvšechny druhy kanónu a fugy s velkou horlivostí ; též\nhudební články o Schuízerově „Theorii věd a uměníu za-\njímaly jej. Dosáhnuv pravidelného kladení prstů, mohl se\nTomášek bravurní hře věriovati a tírn své fantasii vyššího\nvzletu dodati.\nR. 1798 přišel Beethoven, tento velikán mezi všemi\nklavírními hráči, do Prahy, Dávalf v Konvikte velmi na-\nvštívený koncert, v němž svůj koncert C-dur (op. 15), pak\nAdagio a vděkuplné Rondo A-dur (op. 2) přednášel a vol-\nnou fantasii na Mozartovu themu „Ah tu fossti il primo\noggetto,\" kterouž mu hraběnka 5.... předložila, ukončil. Vel-\nkolepou hrou Beethovenovou a hlavně odvážlivým provede-\nním jeho fantasie byl Tomášek podivně uchvácen; ano, on\nse cítil ve svých útrobách tak hluboce pokořen, že se ně-\nkolik dní ani klavíru nedotkl, a jen nezbranitelná láska k umění,\npak vážné přemítání bylo s to Tomáška k tomu pohnouti, že\nsvou pouť ku klavíru jako dříve a sice se zvýšenou pilností\nvykonával. Tomášek slyšel Beethovena v druhém jeho kon-\ncertě ; avšak jeho hra a také jeho komposice neučinily více\ntak mohutný dojem naň, jako v prvním koncertě. Přednášel!\ntehdáž koncert do B-dur, jejž teprv v Praze komponoval.\nPo třetí slyšel ho u hraběte C., kde vedle vděkuplného Rondo\nsonáty A-dur na themu „Ah ! vous dirai je Maman\" fanta-\nsoval. „Sledoval jsem* vypravuje o tom Tomášek\n„s klidnějším duchem umělecký výkon Beethovena, ob-\ndivoval jsem se sice jeho silné a skvělé hře: avšak\n„neušly mně při lom jeho časté, odvážné odskoky zje-\n„dnoho motivu k druhému, čímž pak organické spo-\njení, poznenáhlý vývoj ideí porušeny byly. Takovéto\n„vady seslabují častěji jeho nejvelkolepější hudební\n„díla, kteráž ve své přešťastné koncepci vytvořil,\n„Zvláštnost a originálnost zdály se mu býti při kom-\n„ponování hlavní věcí; to dotvrzuje dostatečně těž\nJeho odpověd\\ kterouž dal jisté dámě, když se ho\n„ptala, zdaž Mozartovy opery bastěji navštěvuje. Pra-\n„vili\\ že je nezná, a že také nerad slýchá cizí hudbu,\nnaby o svou originálnost nepřišel. Kdyby se mi byly\nJiž tehdáž ovšem jen zřídka vyšlé skladby Beethove-\nnovy co do rhytmu, harmonie a kontrapunktu co klas-\n„sická umělecká díla objevily, byly by mne snad dobré\n„mysli zbavily, o mě další vzdělání pecovati; avšak\nJak jsem se cítil jen Beethovenovými skladbami po-\n„■vzbuzena a byt jsem přesvědčen, že i sám nej-\n„větší genius vážnou uzdu theoretickěho vzdělání ctíti\n„musí a zdvojnásobnil jsem svou pilnost, abych tam\n„dospěl, kdež posvátně umění polibek zasvěcení jen\n„důstojným věnuje. Bylo a jest ještě mnoho přátel\nJxudby, kteří se s musou Beethovenovou naprosto spřá-\nJeliti nemohou; bylo a jest těž mnoho nadšenců pro\nJeho skladby. Já nepatřím ani k těm ani k oněm;\nJěž jsem co skladatel dosti zletilý, abych mohl úsu-\ndek o Beethovenově uměleckém působení zde bez okolku\n„pronésti. Mám ho za jednoho z, nejnadanějších hu-\n„debních skladatelů, avšak jen v hudbě instrumentální9"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5997, "texte": "„nikoliv však v hudbě vokální, kdež není velmi šfasten.\n„Harmonie, kontrapunkt, eurythmie a hlavně hudební\n„krasověda nezdají se mu příliš na srdci ležeti, z tě\n„příčiny jsou i jeho velkolepě skladby mnohou triviál-\n„ností zohyzděny. Necht soudí o něm celý svět ji-\n„nak, já proto mínění své o něm nikdy nezměním;\n„nebof služba, v níž za oslavení umění stojím, jest\n„mi příliš pvsvátná, než abych proti svému přesvěd-\nčení mluvil. Mnozí, kteří o Beethovenovi mluví, jsou\n„těž hned u Mozarta a poslední vždy musí u nich\n„prvnímu ustoupili; oni však zapomínají, že díla Bee-\nthovenova, jenž větší srozumitelností a půvabem vy-\nnikají, za tylo přednosti právě rozumně od Mozarta\n„vyznačeně formě co děkovati mají, a ještě vždy pří-\njemně na posluchače působí. Nenávidím od jakživa\n„všechna porovnání, zvláště ale v oboru hudby; však\n„mam-ti již porovnávali, myslím si Mozartova ducha\n„co slunce, které svítí a ohřívá, aniž by svou pravi-\ndelnou dráhu opustilo ; Beethovena co kometu, která\n„kráčí po odvážlivých drahách, aniž by se jistě sou-\n„slavě podřídila, a jejížto objevení-se k rozličným po-\nvěrčivým udáním podnět dává. Aneb Mozart rozpro-\n„stírá své věčně mladě paprsky ranního slunce po\n„zemi, aby ji osvětlil a ohříval. Beethoven shroma-\n„ždúje žhavé paprsky poledního slunce v ohnisku,\n„shromažďuje těž stíny noční, aby ty ochladil a ob-\nčerstvil, kteří horoucí žár snésti nemohou\nTak daleko o Beethovenovi Y. Tomášek.\nBeethoven odebral se z Prahy a Tomášek cítil příznivé\npůsobení jeho,' nebof slyšel krále klavírní hry v jeho skladbách.\nJsa v druhém roku práv, byl od svých spolužáků vy-\nbídnut, aby společenskou píseň s průvodem šestihlasé har-\nmonie pro ně složil, což také při vší své nemoci učinil.\nVýsledek jeho díla byl skvělý. R. 1799 seznal Tomášek\nnejmladšího bratra veleznamenitého skladatele Glucka. Giuckův\nbratr nebyl docela nic musikální a žil co pensionovaný my-\nslivec v Praze. Téhož roku zavítali do Prahy dva virtuosové\nna piano, totiž Steibell a Wólfel, kteréž Tomášek slyšel\na z nichžto si zvláště Wolfla velice vážil.\nPo odbytých právnických studiích byl Tomášek neobme-\nzeným pánem svého času; cvičil se ustavičně ve hře na\npiano a volném fantasování, aniž by pro to svá studia za-\nnedbával. Studovali denně dvě hodiny a sice anatomii pod\nprof. Rottenbergerem a chirurgii pod prof. Arnoldem.\nProstudovav větší část theoretických děl, chtěl se pu-\nstili do důležitého vyšetřování harmonie a snad z tak rozlič-\nných sobě na odpor stojících náhledů nějakou určitou, na zá-\nkony přírody založenou soustavu harmonie vyskoumati; avšak\nkdyž to chtěl a již na stopě byl která by ho později\nk žádoucímu cíli byla dovedla nacházel se v stáří, kde\nfantasie vždy živější a živější jest a kdež chuť ku komponování\nvždy víc a více vzrůstá. Tomášek se též domníval, že pilně\nkomponujíc, v praktické části skladby se upevní a tím do-\nspělejší rozvahy dosáhne, bez kteréžto propravy se mu ta-\nkové vědecké skoumání v oboru umění bezúčelným zdálo.\nTomášek složil deset variací pro piano na oblíbenou\nthému „Což nechceš klidně spáti\" z Wintrovy opery „Pře-\nrušená oběť,\" které ačkoliv k vyvedení nesnadné byly\nvelmi se líbily a hojného odbytu měly. Brzy na to vyšlo\ndruhé dílo „šest písní s průvodem piana,\" mezi nimiž se\ntéž elegie na Růženu od Hoitybo nachází. Obě díla vyšla\nnákladem Tomáškovým. Třetí dílo jest kantata pro jeden\nhlas a sbor s průvodem celého orkestru, kterou k sňatku\nKaroliny svobodné paní z Kerpenů složil. Slova jsou od\nDambeka. Pro skladatele není nic nevděčnějšího, než\npříležitostně skladby, kterých byt by sebe vytec-\nnější byty přece svět si nevšímá. Jsout hudeb-\nním meteorem, jenž častěji velkolepého účinku spů-\nsobí, ale také hned zmizí. Pročež zůstávají takové skladby\njako tato v rukopisu.\nČtvrté dílo obsahuje nově variace pro piano a oblí-\nbenou tehdáž píseň „O du íieber Augustin.\" Pátou skladbu\ntvoří deset variací pro piano na thému z baletu „Lesní\ndívka.\" Obě díla vyšla v mizerném vydání u Schodla v Praze.\nŠesté dílo obsahuje šest písní s průvodem piana, kteréž To-\nmášek svým nákladem vydal. Vetkě trio pro piano, housle\na violu vyšlo co sedmé dílo u Breitkopfa a Hártla v Lipsku.\nOsm variací na původní thému pro piano zůstalo co osmé\ndílo v rukopisu. Deváté obsahuje fantasii a sonátu pa-\nthetickou pro piano.\nHlavní motiv k tomuto dílu vzal Tomášek ze zvláštní\nzáliby pro skladby Mozartovy z čarokrásné klavírní fantasie\nC-moli. Tomáškova skladba je v D-inoll.\nR. 1801 přišel Abbé Vogter do Prahy, jenž co theo-\nretik a co skladatel velké pověsti požíval. Chtěl v Praze\ndlouho zůstati, aby o harmonii přednášky držel a aby v ně-\nkolika svých akademiích na svém „orkestrionu\" se slyšeti\ndal. K tomu cíli povolal Yogler mladého Knechla z Bibe-\nrachu do Prahy, aby mu „orkestrion\" postavil. Že Tomá-\nšek hleděl s Vogterem se seznámiti, každý snadno nahlédne,\nkdož zná snažení mladého umělce, jenž nikdy nepřestává,\naby své zkušenosti obohatil, své theorie ustáli), slovem:\naby kruh svých vědomostí a znalostí rozšířil. Vith, jeho\nněkdejší spolužák, seznámil Tomáška s Voglerem, interesant-\nním to mužem, s nímž později i důvěrným se stal. Tomá-\nšek sešel se s ním na kůru metropolitního chrámu, kdež se\ns Naumannem, dvorním saským kapelníkem, seznámil. Nau-\nmann přišel do Prahy na pozvání vévodkyně Kurlandské, aby\nzde svůj „Otče náš\" provedl, což se také v redutním sále\njeho řízením stalo.\nNaumann zavedl v Praze ladění smyčcových ná-\nstrojů dle trojzvuku D-moll.\nJeho úmysl byl zajisté dobrý, anto chtěl ostrost kvint\ntím obejiti; avšak pomyslíme-li, že tehdejší hudba při mnohé\nsvé nevěrnosti k přírodě se přece zákonů přírody zcela od-\nříci nemohla, shledáváme tento spůsob ladění zcela bezúčelný,\nanto přec každý ví, že kvinta nikdy ostře zníti nesmí.\nYe společnosti obou mužů slyšel Tomášek nejlepší mši\nJana Koželuha 5 tento řídil ji osobně, cbtěje se před oběma\ntěmito slavnými skladateli vyznamenali. Po ukončení mše\nsešel se Tomášek s Voglerem u Maška, kdež Yogler mši\nKoželuhovu od začátku až ku konci z paměti hrál neb zpíval"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 580, "texte": "a ovšednělé rosalie a figurace, jež mše obsahovala, plísnil;\nnaproti tomu však mnohé věci v ní chválil.\nVoglerův plán, aby směl přednášky o hudbě držeti, byl\nschválen a tímto započal je r. 1802 v Clementinum odbývati.\nV té době, kdež Vogler s postavením orkestrionu se zanášel,\nzavítal do Prahy Dr. Forkel, professor hudby v Gottinkách,\naby v knihovnách Pražských některé prameny k pokračování\nsvé historie hudby vyhledal. Bydlel v hostinci Brunnerově,\nkdež se Tomášek s ním seznámil. Forkel žil s Voglerem\nv nepřátelství, které se ještě z dřívějších časů datovalo.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219", "page_fin": "221", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.2", "titre_corps": "Rafael Mengs. Novella.", "titre_sommaire": "Rafael Mengs. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.3", "debut_caractere": 582, "fin_caractere_exclue": 5688, "texte": "Rafael Mengs.\nNovella.\n219\nV domě královského dvorního malíře Louis Sylvestra\nbyla malá společnost, která se zde týdně scházívala, aby so\ntu hudbou baviti mohla. Krásná Eleonora, dcera dvorního\nmalíře, byla zdatná zpěvačka, k vůli níž se výtečníci opery\nv těchto místnostech vždy sešli, aby něžné své hlasy na odiv\nzde stavěli. Faustina Hasse byla jedna z nejprvnějších osob,\nkteré podnět k těmto schůzím daly, neboť milovala velmi\nEleonoru a obdivovala se jejímu otci, jehož malby tehdáž\ndocházely veliké pochvaly. Faustinu následoval signor Do-\nmini co Annibale, v Mazeratě zrozen, první komorní pěvec\nJeho Yeličenstva polského krále Augusta 111., mladý květoucí\njinoch s ušlechtilými mravy, příjemnou povahou a velký ob-\ndivovatel Hassové a Eleonory.\nMladý virtuos hovoře s nimi, stál u jednoho okna, anť\nprávě ve zpěvu nastala přestávka ; tu otevřely se najednou\ndvéře a do pokoje vstoupil vysoký vychřadíý muž, přísné po-\nvahy a v příliš prostém oděvu. Tahy v obličeji tohoto muže\npodobaly se zažloutlému mramoru, oči se temně jiskřily\nz jeho temných obočí, ústa jeho vybíhajíce v zasmušilý\nohyb retních koutku byla pevně zavřena, úzce přiléhající\nhnědá vlásenka přikrývala hlavu, která by se byla mohla\nnazvati krásnou, kdyby byla méně zasmušilá a uzavřena bý-\nvala. Pozdravoval, hlavou toliko lehce kyna, aniž by při\ntom ústa otevřel anebo oci jinam obrátil. Takto sel také\nokolo dcery domácího pána, zdánlivě, jako by ji ani neviděl,\nbez pozdravení a zasedl si na stolici, stojící v koutě pokoje\nnedaleko hudebních nástrojů, které zde odpočívaly, kdežto jich\nmajitelé hovorem, šaškováním a smíchem se bavili, po pokoji\nsemo tamo chodíce. Faustina a Eleonora dívaly se s úsmě-\nvem na plachou ostýchavost velkého vychřadlého muže, jak\nv koutě se upravoval, s nikým nemluvil a nikoho si nevší-\nmaje, na světla v ulici se díval, odšoupnuv záclonu u okna.\n„Zdá se, že je ve zvláště špatném rozmaru!\" šeptala\nFaustina své přítelkyni. „Vyhlíží jako ukřižovaný na Lab-\nském mostě.\"\n„Je ale přece dobře, že vůbec přišel,\" odvětila Eleo-\nnora. „Otec mu je velmi přízniv amáho za velkého umělce\nv jeho oboru.\"\n„To může být!\" řekla Faustina s úsměvem.\n„Ale přináleží k tomu ta jeho zvláštnost ? Nedávno šel\npo ulici a potká cizince, kterýž se na něho ustavičně dívá.\n„Pane, co se to opovažujete?\" zvolána něho. „Proč se na\nmne díváte? Váš oblek, vaše bujará postava, váš křivý\nnos, to vše se mi zprotivuje!\" Dořeknuv to rychle odběhl,\npřenechav to pohaněnému, aby s holí v ruce za ním uháněl\na uznání své mu proukázal. K štěstí uprchl mu do známého\ndomu.\"\n„Takových podobných případů vypravuje se o něm ještě\nvíce,\" řekl Annibale, „ale věřily byste tornu, ctěné dámy,\nže tento muž rovněž tak podivnou rodinu má, jako je sám.\"\n„Co že, Ismael Mengs že je ženal ?\" zvolaly obě paní\nzcela uleknuty. „Vždyť o tom zcela ničeho nevíme.\"\n„Já sám jsem o tom nevěděl,\" odvece mladý muž\n„ačkoliv jej již více let znárn. Pochybuji také vůbec, že\nv Drážďanech někdo o Mengsově rodině ví, leda snad jedině\nonen chudý švec, s nímž v nejvzdálenějším úhlu předměstí\nbydlí. Poslyšte milé dámy, jakým spůsobem jsem se s ním\nseznámil.\"\nObě ženy přišouply své stolice blížeji k vypravovateli,\nnačež tento pokračoval:\n„Budou tomu asi tři neděle, co jsem několik přátel do\nBerlína cestujících v noci doprovázel, navraceje se, přibyl\njsem k břehu Labe v Novém Městě. Měl jsem služebníka\ns sebou; neboť se mi pravilo, že tyto krajiny jsou nebez-\npečny. Avšak nepotkali jsme nikoho na zcela osamotnělé sil-\nnici, kteráž byla velmi píseénatá a tu a tam malými sadbami\nozdobena, mezi nimiž rybárny stály. Jasně svítil na nebi\nměsíc, tichá srpnová noc působila na člověka kouzelný do-\njem a v jejím světle čarovně se objevovala oku neozdobná\ntato krajina, široký pramen a malé osádky u břehu řeky.\nPotuloval jsem se po břehu a právě jsem zamýšlel, dáti se na\nmalý újezd, na němž bych se byl do města mnohem dříve\ndostal, an tu na písecnaté ploše podivnou skupeninu spatřím.\nHošík asi šestnáctiletý sedí na kameně a ruce maje položeny\npřes kolena, patří na měsíc s pohledem nadšeným. Vedle\nněho usadilo se mlčky několik děvčat do šátků zahalených.\nTento andělský zjev krásného hošíka a těch dvou u jeho no-\nhou sedících děvčat mě zaujímal, pročež utkvěl na něm můj\npohled, avšak bál jsem se každý okamžik, aby mne skupe-\nnina tato nezpozorovala; neboť nic nebylo na blízku, kde\nbych se byl mohl skryti. Avšak nestalo se to. Skupenina\nse najednou změnila. Hoch povstal ze svého místa, taktéž\ni děvčata a vezmuvše se za ruce, započali se do kola točiti,\nz počátku pomalu a mírně, pořade pak ale rychleji, až ko-\nnečně sotva nohama zemi se dotýkali, jako duchové se vzná-\nšejíce ; dlouhé hnědé hochovy kadeře třpytily se ve soumraku\njako paprsky světla. Ponenáhlu zmírnili rychlost tance a\nskončili jej dlouhodrženým tónem; byl to jediný zvuk, co\ntichost v okolí na okamžik rušil. Nevěděl jsem až posud,\nco to znamenali má: na obleku dětí nebylo ničeho spatřit!,\nco by bylo upomínalo na některý z obyčejných krojů. Hoch\nT\n\n*) Rafael Mengs, jeden z nejznamenitějších malířů 18. století, na-\nrodil se v listí nad Labem dne 12. března 1728. Spis."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5903, "texte": "měl na sobě bílou halenu velmi nepravidelně červenými ma-\nšlemi ozdobenou, děvčata byla zahalena v šedé, bílými pen-\ntlemi zdobené malé kaftany, které při rychlém tanci v po-\nvětří se vznášely.\nPřiblíživ se k těm třem dětem, pozdravil jsem je. Ony\nopětovaly mé pozdravení toliko kynutím hlavou, aniž by slova\npromluvily. „Co jste vy zač?\" tázal jsem se. Neodpo-\nvěděly mi. „Odkuď pak jste?\" Opět žádná odpověd. Při-\nstoupím blíže k chlapci, vezmu ho za ruku a snažím se mu\ndo očí podívati, jež tvrdošíjně sklopoval. „Čí pak přece jsi?\"\ntážu se ho znova. Ukázal mi rukou na blízký pískový pa-\nhorek, na němž žena seděla, která z knihy pořáde něco\nmumlala. Šel jsem tedy k ženě, načež ona ihned, spatříc\nmne, knihu odložila, z níž při světle měsíce verš za veršem\nčetla; každý však dle svého spůsobu změňovala a dodatky\nopatřovala. Vstanouc a ukazujíc m děti, řekla: „Pane, to\njsou děti pana dvorního malíře Mengsa.\" „Jsou němé ?\"\ntázal jsem se znovu. „Nejsou.\" „Proč tedy nemluví ?\"\n„Proto že nesmějí.\" „Kdo jim to zapovídá?\" „Otec.\nKaždé z dětí, když ráno vstane, promluví několik slov, načež\npo celý den zas mlčeti musí.\" „Jak podivné jest toto na-\nřízení !\" „Pra nic podivného není na tom, pane. Uvá-\nžíme-li, jak mnoho lidé zpozdilého a zbytečného na světě\nse namluví, musíme přiznali, že toto nařízení velmi jest pro-\nspěšné. Děti se naučí mlčet.\" Pohlédna blížeji na ženu,\nzpozoroval jsem také na ni něco zvláštního; bylo to srbské\nděvče, jaké často na ulicích v Drážďanech potkáváme; měla\nna hlavě věnec z kytek, kterýž jí však k jejímu žlutému\nobličeji a k málo vlasům velmi špatně slušel. Avšak ona\nmluvila, a tím již vše bylo vyhráno ; věděl jsem již, co to\nbyly za děti a odešel jsem an právě se k nám přibližoval\njejich otec, jenž nedaleko od nás s jedním rybářem do řeči\nse pustiv, nyní sem přicházel, aby se o cizinci, jejž viděl\nmluviti se svou služkou, něčeho dozvěděl. Zaslechl jsem\nještě, jak ji huboval; na to svolal děti ase všemi cestu\nsvou nastoupil.\"\n„Aj, jak podivné!\" zvolala Faustina. „Věru velmi po-\npodivná to rodina. Otec jim vkládá po porcích slova do úst.\nTento obyčej bych si přála, aby byl zaveden u našich oper-\nních herců, kteří často tak mnoho zbytečného namluví. A od\ntoho času jste více ty děti neviděl?\"\n„Je to pouhá nemožnost je zočiti,\" odvětil Annibale.\n„Po celý den jsou doma pod přísnou dohlídkou a jen v noci\nsmějí, provázeny služkou jsouce anebo otcem, na hodinu vy-\njiti a to nikoliv do města, alebrž k nejvzdálenějšímu břehu\nřeky, kde je nikdo tak snadno spatřili nemůže. Doufám však\npřece, že si proklestím cestu do toho domu, až se mi to\npodaří; osmělím se, Vám ctěné dámy, něco bližšího o nich\nvypravovati. Nyní ale obraťme se zase k hudbě.\"\nPáni měli již své nástroje v rukou a započali novou\nskladbu. Ji následovala árie, jižto Annibale |zpívati měl a\nkterouž s takovým citem také přednesl, jakýž na jevišti zřídka\nse objeví, Nečinil toho bez příčiny. Věděl dobře, že Ismael\nMengs velkým jest milovníkem hudby, že jmenovitě tuto arii\nsi oblíbil a že nikdy neopominul, do divadla přijíti, kdykoliv\ntato arie se zpívala, čím více tóny síly nabývaly a čím skvě-\nlejší se skladba objevovala, tím více napínal Mengs svůj\nsluch a podepřel se oběma rukama o kolena a upíral neod-\nvratně a bez ohledu na úsměšné pohledy, jež na něho vir-\ntuosové upírali, své oči na Annibalovy rty, z nichžto vy-\ncházely zvuky, jež ho tak velice dojímaly. Když arie se\nskončila, vstal Mengs a obejmuv Annibala, řekl chladně:\n„Zapěj mi ještě jednou tuto arii.\" Tato žádost byla přece\ntrochu nevhodná; neboť arie byla dlouhá a těžká, avšak\nAnnibale přislíbil, že mu ji po druhé ještě zazpívá, pak-li\nmu také jeho žádost neodepře. „A jaká jest to žádost?\"\ntázal se přísný a chladný muž.\n„Dovolte, abych Vás směl navštívili a Vaší rodinu spa-\ntřili,\" odpověděl mladý zpěvák.\nIsmael se zdráhal, váhal konečně tomu však při-\nvolil a určil mu den, kdy jej bude doma očekávati.\nMladý zpěvák zapěl za to ještě jednou arii. Ismael\nopustil hned po ukončení nevrle a zamračeně své místo a\nodebral se odtuď, mumlaje několik nesrozumitelných slov,\nkteráž skoro jako proklínání zněla.\nV určitou hodinu bylo to časně z rána nacházel\nse virtuos již v malířově bytu. Služka mu mlčky dvéře ote-\nvřela, a na to mu ukázala pokoj, kde otec se svými třemi\ndětmi se nacházel. Děti kreslily a nespustily oči se svých\nlistů, ačkoliv pozorovaly cizince v tak neobyčejný čas při-\ncházejícího. Nastalo velké ticho. Otec chodil od jednoho\ndítěte k druhému, a vezmuv jim jejich listy, které právě\nkreslily, přinesl je hostu na ukázku. Annibale shledal v nich\nk největšímu svému překvapení pravé mistrovské kusy. Obrazy\nděvčat byly drobnomalby, hochův výkres byla hlava s ba-\nrevnými tuškami kreslená, otcova to podobizna, as takovou\nodvážností, jistotou as takovým výrazem provedena, jakého\njen nejdokonalejší mistři schopni bývají. A to byl hošík\nsotva šestnáct let starý.\nAnnibale obrátil se k otci, obsypuje ho chvaíořečmi a\nsvé podivení projevuje, že tak nadané hlavy v tichosti a\no samotě kvetou, požádal otce, aby s výtvory svých dětí,\nu veřejnost vstoupil.\n„Toho nechám býti,\" zavzněla z otcových úst odpověď\nurčitě a chladně. „Děti se mají učiti. Já si je vychovám\nku své službě. Jsou to moje děti. Pustím-li je do světa,\npřináležejí cizím lidem. Nyní jsou moje. Maje se učiti tomu,\nco já žádám; nemají ničemu se učit, ničeho pocítili a vy-\nkonávati, než co já dovolím. Nechám je také jen tolik mlu-\nviti, mnoho-li za zcela potřebné uznám. A chce-li některé\nz nich svou vůli míli, tak je tady hůl a metla na ně. Oba\ndohromady uvedou je vždycky zase na pravou cestu.\"\n„Ale pane, Vy přece nebijete tyto poslušné, tiché děti?\"\ntázal se umělec.\n„Dostanou denně určitý svůj'výpraskodvece otec\nzcela chladně.\n„A k jakému to účelu?\" ptal se Annibale rozhoršen,\n„vždyt nic nedělají, co by Vaši nevůli mohlo vzbuditi ?\"\n„Dopustily by se ale něčeho takového, kdybych na čas\nod toho upustil,\" odpověděl umělec."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2938, "texte": "Neuvedete Vy je nikdy do společnosti mezi děti, které\njim rovny jsou ?\" tázal se mladý muž starostlivě. „Vždyť\nsic ničeho nespatří a neuslyší o tom, co se ve světě děje.\"\n„Vidí a slyší mne. Já je neopustím. Také služka jim\ntu a tam něco poví, co já jí dovolím, že jim může vypra-\nvovati. Ostatně nevědí tyto děti ani, jak se toto místo na-\nzývá, v kterém zůstávají, ani který kníže to jest, pod jehož\nžezlem žijí. Vše to se stalo na moje poručení, neboť já chci\nz nich učiniti umělce, kteří by ve svém oboru něco velkého\nvykonali s to byli.\"\n„Přeji Vám, pane, mnoho štěstí k tomu, že Vás nebesa\ntak dobrOmravnými dětmi požehnala, u nichž tak surový a\npomatený spůsob vychování nic nezhorší.\"\n„Vy pane, vychování dětí nerozumíte. Arie není živé\nstvoření; člověk může umět velmi dobře zpívat a přece ne-\nmusí také vědět, jak by jisté stvoření státu, jak by ho umění\nprosto všech nemravů našeho pohlaví odevzdati mohl.\"\nS těmito slovy byl hovor mezi Ismaelem Mengsem a\nzpěvákem ukončen. Annibale vyprosil si nyní od otce do-\nvolení, aby Rafael (tak se jmenoval jeho hoch), nyní jeho\npodobiznu zhotovili směl. Mladý Mengs vzal hned čtvrtku\nmodrého papíru a dal se bez meškání do práce, kterouž po-\ndivuhodně rychle skončil a to s takovou podobností, že šťastný\nzpěvák pln radosti se své podobizny v pokoji semo tamo\nběhal, vícekráte ujišťujíc, že nic lepšíšo stávati nemůže, než\ntento obraz.\nOtec Mengs vzal od něho slib, že nikomu neřekne, od\nkoho ten obraz má. Přinesl také hned s sebou bibli, domý-\nšleje se o mladém tomto muži, že on mu na posvátné tyto\nlisty přísahu složí, že svému slibu dostojí.\nAnnibale přísahal, aniž by se však mnoho o to posta-\nral, co přísahal.\nOpustiv tento dům, spěchal odtud hned na to se svým\nobrazem k Faustině. Právě se uní nacházeli pán ze Syl-\nvestrů a pater Querini, králův zpovědník. Annibale ukáže\nsvůj obraz, každý ho nalezne velmi podobný a táže se Šťast-\nného muže, kdo ha zhotovil. Zvláště jest pán ze Sylvestrů\nvelmi zvědavý dověděli se jméno toho umělce, an ho za nej-\nprvnějšího ze všech žijících umělců v tomto oboru považuje.\n„Je to hošík ne zcela šestnáct let starý,\" odpověděl\nAnnibale vítězoslavně.\n„Není možná,\" odvece Sylvestre, „to je žert.\"\n„Tak mluvte přece,\" volá Faustina, „kdo je to?\"\n„Syn starého Ismaela Mengsa,\" odvětí na to Annibale.\n„Jaké to bláznovství!\" zvolá Sylvestre, „Ismaei není\nani ženat, neměl jak živ dětí. Za tím něco vězí.\"\nAnnibale vypravuje nyní zevrubně, jakým spůsobem tu\nrodinu, toho zázračného hocha nalezl a seznal. Sylvestre\nstrčí mlčky brejle do pouzdra a míčky opustí také společnost.\nFaustina a abé doléhají na to, aby se králi tento příběh vy-\npravoval. Každý jest nyní dychtiv, aby ještě více obrazů od\ntoho hocha dostal; vyšlou tedy posla k malíři, aby na roz-\nkaz Annibalův podobiznu hlavy starého Mengsa a ještě ně-\nkolik obrazů jim na ukázku poslal, se zdvořilou prosbou od\nFaustiny, aby tuto laskavost staré své přítelkyni neodepřel\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221", "page_fin": "224", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.5", "debut_caractere": 2940, "fin_caractere_exclue": 6167, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nS—S.\nZ Nové Paky, dne 21. září. (Slavnost svěcení\npraporu.) Slavnost svěcení praporu zpěv. spolku „Hlasoně,,\nbyla v skutku velmi krásná, ano v mnohém ohledu významná\na velkolepá. Každý dům od dřevěné chalupy až k pěknému\nvystavenému domku v Nové Pace ozdoben byl fábory a pra-\npory národními; na každém domě spatřiti bylo několik podo-\nbizen mužův národa, ověnčených zelením a květinami a pod\nnimi ta nejrozmanitější hesla. Do 9. hod. sešlo se mnoho lid-\nstva se všech stran. O 9. hod. byla pospolitá zkouška zpěv.\nspolků; o 10. hod. vyšel z radnice průvod k tribuně. Na-\npřed šla sokolská hudba, za ní „Lubor,\" asi 30 mladých\nhochů Novopackých v sokolském oděvu se svým praporem, pak\n„Sokol\" Novo-Packý s praporem, „Sokol\" Kralodvorský s pra-\nporem, „Sokol\" Mlado-Boleslavský a „Sokol\" Jičínský; pak\nšly zpěv. spolky: „Hlasoň\" Novo-Packý, „Záboj\" Kralo-\ndvorský (s praporem), „Ratiboř\" Hořický (s praporem), „Ji-\nzeran\" Semilský (s praporem), „Bořivoj\" Lomnický (s pra-\nporem, „Branislav\" Jilemnický, Jičínský, Bělohradský\na Veselský; celkem bylo asi 200 zpěváků. Okolo tri-\nbuny udělali Sokolové kruh, na tribunu vystoupilo vel. du-\nchovenstvo s vel. p. děkanem v cele, oděno v slavnostní\nornáty, pak kmotry praporu, městský výbor s měšťa-\nnostou atd.; na náměstí stály tisíce lidstva. Nastalo ticho.\nZpěv. spolky přednesly vedením p. Siřiště, ředitele zpěv.\nspolku „Hlasoně,\" píseň s v. Vojtěcha. Na to vystoupil\npředseda zpěv. spolku p. Dr. Kosi na na tribunu a oslovil\nhosty ráznou, významnou řeci, obrav si za heslo:\n„Slovan, kdyby zpívat nesměl, hořem by snad zahynul Slo-\nvan v zpěvu kdyby mohl, slastí by se rozplynul.\" Dále měl\nvelekrásnou řeč pan P. Rychlík, oděn rouchem kněžským,\npak rázný p. Kejzlar, si. Geislerova, kmotra praporu.\nŘeci tyto vyjdou prý tiskem. Odpoledne byla v přeplněné\nzahradě p. Bedh Fuchse velká akademie. Ze sborů líbily\nse zvláště „Rekův sen\" od K. Slavíka, „Gdě je slavska do-\nmovina\" od Wintra, „Utonulá\" od Křížkovského, „Na Prahu\"\nod Veita. Sbory byly vesměs dobře, některé z nich výborně\npředneseny a došly velké obliby. Mimo tyto slyšeli jsme ou-\nverturu k opeře „Němá z Portici\" a Illnerův „Čechův sen.\"\nKu konci odbývala se taneční zábava.\n\nZ Příkaz u Olomouc. (Beseda.) Dne 20. září se zde\nodbývala beseda. Sál byl naplněn hostmi. Jaký to byl pohled!\nNejkrásnější vínek divek zdejších i vůkolních, paní a hospodyň\numístěn v popředí, mužstvo statečné a studentstvo čilé tu i\ntam, jak kdo a kde si kvítek z vínku vyvolil. Po krátké chvíli\nzačaly produkci. Ouvertíira „Vlasta\" od Ed. Náprav nik a,\nprovedl sbor c. k. pluku Vasa se známou a uznanou dovedno-\nstí. Slečna Tichá z Olomouce krásně a významně přednášela\npísně národní na citeře a musela na žádost obecenstva ještě\njiný kus zahráti. „Kapitola o mužském srdci\" deklamovala sic.\nMaryška Vajnerova. Pan Lípa osvědčil svou zručnost v sa-\nni ohře na housle, a musíme doznati, že virtuosně vládne svým\nnástrojem. K velkému obveselení přispěla též deklamovánka\n„Šumař,\" již v trochu až nepřiměřeném kostumu přednesl p.\nF. Zbořil. Ze zpěvu jsme slyšeli sbory : „Pozdravení pěvcovo\"\nod Veita, „Přijde jaro\" od Forchtgotta a ctverozpěv „Sví-\ntání lásky\" od Lud. Procházky. Zpěvy byly provedeny od"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6906, "texte": "Nákelsko-Příkazského zpěv. spolku vesm s velmi krásně, zvlášť\nmuselo býti opakováno „Přijde jaro\" (tentýž sbor, jejž jsme\nslyšeli v Brně od spolku Vídeňského.) Musíme se zde zmíniti\no prospěchu a pokročilosti spolku Nákelsko-Příkazského, který,\nač nejvíce z rolníků sestává, ty nejtěžsí sbory provádí. Spo-\nlek tento čítá přes 50 údů a z těch jest 30 občanů Príkaz-\nskýcb. Pan učitel Wiedermann co sbormistr zasluhuje za svou\npřičinlivost největší uznání. Po koncertní části počala taneční\nzábava, která téměř do rána trvala v neskalené veselosti a\npři vzorném pořádku. Z cizých hostů besedu navštívili zemští\nposlancové pp. Isák a Rozehnal, pak náš po vlasti známý bá-\nsník p. Čejkovský a mnoho jiných velevážných osobností vla-\nsteneckých.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n—ř.\nLounský zpěv. spolek „Vlastislav\" uspořádá\ndne 4. října 1863 v hostinci „u černého orla\" v Lou-\nnech akademii, při níž p. J. L. Lukeš z Prahy úcinkovati\npřislíbil. Program: 1. „Večerní,u staročeský chorál, upravil\nve sbor J. L. Zvonař. 2. Národní písně přednese p. J. Lukeš.\n3. Deklamace, přednese pan Kettner. 4. „Růžinky stesk,\" sólo\ntenorové s doprovázením sboru od K. Bendla, přednese pan J.\nLukeš. 5. „České perle,\" koncertní fantasie od Ed. Nápráv-\nníka, přednese pan F. Feygl. 6. „Rekův sen,\" sbor od K.\nSlavíka. 7. Zastavenícko od K. Rendla, sólo tenorové s do-\nprovázením sboru, přednese pan J. Lukeš. 8. Deklamace, před-\nnese p. Kettner. 9. „Náš zpěv,\" sbor od Zavrtala. 10. Národní\npísně, přednese pan J. Lukeš. Taneční zábava. Začátek v 5\nhodin odpoledne.\n*** Valné shromáždění. V neděli dne 11. října\n1863 bude se ve 3 hodiny odpoledne odbývali roční valné\nshromáždění p. údů zpěváckého spolku „Slavoše\" v Berouně\n„na Plzence.\" Program : 1. Přijímání nových údů a příspěvků.\n2. Volba místopředsedy. 3. Vystoupení polovice výborů losem\na volba nových. 4. Zpráva jednatelova. 5. Skládání účtů. 6.\nVolba revisorů účtů. 7. Rokování o jednotlivých podaných ná-\nvrzích. K oslavení výroční památky svěcení praporu uspořádá\nse téhož večera beseda. Začátek v 6 hod. Po té následuje\ntaneční zábava. Čistý výnos ve prospěch spolku.\nv\nZpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi súčast-\nnil se ve středu dne 30. září 1863 ve velkém koncertu, jejž\nuspořádal Ferdinand Laub, král. pruský komorní virtuos atd.\nspoluúčinkováním paní A. Laubové a pana Frant. Kavána\nve prospěch pomníku J. L. Dusíka, slavného to skladatele a\nrodáka Čáslavského. Program byl tento : 1. „Čechové,\" sbor\nod Wintra, přednesen zpěv. spolkem. 2. Velké koncertní Alle-\ngro pro housle od Bazziniho, přednesl Ferd. Laub. 3. Arie ze\nzpěvohry „Figarňv sňatek\" od Mozarta, přednesla paní A. Lau-\nbová. 4. Velké brillantní Duo na české národní písně pro\nhousle a piano od Ferd. Lauba a Vil. Grafa, přednesl Ferd.\nLaub a Frant. Kaván. 5. „Těžké orání,\" sbor od Vašáka,\npřednesl zpěv. spolek. 6. a) Elegie od Ernsta, b) Polonéza\nod Lauba, přednesl Ferd. Laub. 7. a) „Aj čo by boía,\" pí-\nseň od Pivody. b) Polská píseň od Chopina, c) Píseň od\nLauba, přednesla paní A. Laubová. 8. Fantasie na uherské ná-\nrodní písně od Ernsta, přednesl Ferd. Laub.\n*#* Zpěv. spolek „Rubeš\" ve Skutči uspořádal\ndne 27. září t. r. pěveckou, hudební a deklamatorní besedu\nk oslavení jmenovin velectěného p. t. pána Vácslava Stollov-\nakého, c. k. okresního přednosty. Program byl : t. Proslov.\n2. Ouvertura 3. Sbor „Komu něžných citů dáno\" 4.\n„Dobrá sestřička,\" deklamace od VI. Růžičkovy 5. Sbor\n„Labe, naše Labe\" na slova Rubešová od Bergmanna 6.\n„Píseň cestujících po Čechách\" od Skroupa, přednesla dívčí\npěvecká jednota 7. „Deklamace bez rukavic\" od Ant. Štraueha\n8. Sbor „Zpomínky Jinošické\" na slova Rubešová od Ho-\nřejška 9. Besední čtení 10. Sbor „Slib\" od Kiickena.\nNa to taneční zábava. Čistý výtěžek věnován jest účeli do-\nbročinnému.\n*** Zpěv. spolek „Krakonoš\" ve Vysokém od-\nbýval dne 13. září besedu, kteráž se s velmi příznivým vý-\nsledkem potkala. Slyšeli jsme ouverturu k opeře „Bílá paní\"\nod Boildieua, pak sbory: „Touha lásky\" od Nesvadby Mo-\nravská kadryla, sest. od Hellera Valčík od Vogla a „Vá-\nlečná\" z opery „Rienzi\" od Rich. Wagnera, již zpěv. spolek\n„Krakonoš\" s velkým úspěchem provedl. Pan Syrovátka\npřednášel na piano koncert a osvědčil se co solidní pianista.\nVelké obliby došly též deklamace, kteréž sL Fr. Nigři nova\na sl. Julie Petruškova přednesli. V příští akademii provede\nprý zpěv. spolek sbory „Reformátoři\" od Zollnera, maloruské\npísně pro čtverozpěv od Černého, dvojzpěvy „Rozvij se kvítku\"\na „Máj\" od Ed. Nápravníku a snad horvátskou kadrylu od\nSl. Lžičaře. /\n\n*** Zpěv. spolek Ledečský uspořádal dne 27. září\n1863 v hostinci „na poště\" pěveckou a hudební akademii. Pro-\ngram byl následující: 1. „Slovan\" od Skroupa (?) 2. „Tam\nna horách\" od Suchánka 3. Deklamace 4. „Musikus\" od\nLohreho 5. „Stáza čarodějnice\" od Horáka 6. Dekla-\nmace 7. „Kalina\" od Vašáka 8. Píseň „při draní\" od\nHoráka. Spolek počíná si velmi statně. V jedné z příštích pro-\ndukcí provede prý ětverhlasé ruské písně od Černého, „Vá-\nvru\" od Nápravníka a „Tři jezdci\" od Smetany.\n*£* Votický zpěv. spolek již se řádně sestoupil a\ndal si jméno „Kaplíř,\" upomínající na slavnou českou rodinu\nKaplírňv, jenž s historií města Votic po drahnou dobu víúzkém\nbyla spojení. Do ředitelství byli zvoleni : p. B. Pštross za ře-\nditele, p. Fr. Hochmann za jednatele, p. A. Hatlák co zakla-\ndatel spolku za sbormistra a p. V. Jindřich za jeho náměstka.\nMísto jednatele zastává p. M. Stuchl ; za výbory pak zvoleni\njsou pp.: Horák a Macháček. Za heslo obral si Votický zpě-\nvácký spolek : „K slávě Boha k blahu vlasti !\"\n*** Prostějovský spolek zpěvácký „Orlica\"\nuspořádal dne 21. září v místnostech páně Roglovicpvých pě-\nveckou, deklamatorní a taneční besedu ku prospěchu svému.\nProgram: 1. Ouvertura 2. „Utonulá\" od Krížkovského\n3. „Dodatek k ženské obraně,\" deklamace od Rubeše 4.\nSólo s průvodem piana 5. „Soud Břetislavův,\" deklamace\nod R. Raba, přednesl pan F. Jank 6. „Staročeská\" od\nSkroupa 7. „Zena panovnice,\" deklamace od V. Crhy, před-\nnesla sl. E. Pelaříkova 8. Sólo s průvodem piana, přednesl\np. Hliňák 9. „Přijde jaro,\" sbor od Forchtgotta Tovačov-\nského 10. Tanec.\n#** Ve Vyškově na Moravě zřizuje se ctenářsko-zpě-\nvácký spolek.\n\nOchotnická divadla.\nOchot ní c i divadelní v kr. hor. městě Hoře Kutné\nprovozovali dne 27. září a v pondělí dne 28. září 1863 ve\nprospěch pohořelých v Polné : „Krvavý soud\" aneb „Kutno-\nhorští havíři,\" původní činohra v 5 jednáních od Jos. Kaj.\nTyla. Na ochotnickém divadle v Žebráce dávali\nv pondělí dne 28. září 1863 k dobročinnému úceli „Husička\nz Podháje,\" veselohra ve 2 jednáních dle francouzského vzdě-\nlal B. Novotný. Ku konci: „Po půl noci,\" fraška v 1 je-\ndnání, z francouzského přeložil P. V. Št. Na ochotni-\nckém divadle v Pardubicích provozovalo se v sobotu\ndne 36. září „v Odeonu\" na Veselce : „Starý manžel,\" vese-\nlohra ve 4 jednáních od J. Korzeniowskébo; z polského přelo-\nžil Jaroslav Pospíšil, čistý výnos připadl na opravení divadla."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1068, "texte": "Divadelní ochotníci v Policce provozovali dne 27.\nzáří 1863 drama „Břetislav Bezejmený,\" vzdělaná od Jos. Frice.\nNa ochotnickém divadle „u zlatého anděla\" na Smí-\nchově dávali ochotníci dne 20. září ve prospěch zřízení opa-\ntrovny malých na Smíchově: „Láska v nárožním domě,\" ve-\nselohra ve 2 jednáních dle Calderona a Cosmara od Jos. Kaj.\nTyla. Na to: „Převržená slánka,\" dramatický žert v 1 je-\ndnání od Gornera, přeložil A. Prachovský. Čistý výnos pře-\ndešlého představení k témuž účelu obnášel 20 zl. 60 kr. r. c.\nSedlečtí divadelní ochotníci provozovali dne 28.\nzáří ve prospěch školy: „Ucenec\" a „Jenom pět zlatých.\nV Sobotce dávali ochotníci dne 20. září k účelu občanské\nbesedy divadelní představení; hrálo se: „Vicomte z Letoriéru,\"\nveselohra; z franc. od Bayarda přeložil J. L. Ochotníci\nv Červené Doubravici hráli dne 16. m.m. „Vězení\" a\nV \"\n„Žlutá zimnice\" ve prospěch pohořelých v Polné a bylo vy-\nbráno 38 zl. r. c. Divadelní ochotníci v Poděbra-\ndech dávali v neděli dne 27. září „Kometu,\" frašku ve 2\njednáních, přeloženou z polského od V. F.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.8", "debut_caractere": 1863, "fin_caractere_exclue": 1874, "texte": "Dur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.8", "debut_caractere": 2710, "fin_caractere_exclue": 4366, "texte": "První vystoupeni tenoristy. Před čtyryceti Jety nacházela\nse v Bergamě dosti prostřední opera, při které však náhodou někteří\nvýborní choristé se nacházeli. Z jich sboru vyšlo několik slavných\npěvců, hudebníku i skladatelů hudebních, jako: Dorzelli, Bianchi,\nMori, Dolci. Mezi jinými nacházel se tam též jistý chudý, velmi skromný\na všude oblíbený krejčí, který pro podporování ovdovělé matky své\nv choru zpíval. Jednoho dne přišel k známému zpěváku Nozarimu,\naby mu vzal míru na kabát. Nozari měřil jej okem a pravil: wJak se\nmi zdá, znám tě již odněkod, můj milý.\" ~Může být, snad mne pán\nviděl v divadle, kde v choru zpívám.« „A máš dobrý hlas?\"\n»Ne zvláštní, sotva dosáhnu do g.\" „Zkusme toho, přezpívej mi\nškálu.\" Chorista poslechl, leč přijda ku g, stál bez dechu. \"Ber\na.u »Neinohu.« „Ber a, 'povídám ti, anebo ...\" „A ... a\n. . . a.u »Ted vezmi h.« \"Ale pane ...\" -- „Wezmi h, nebo\njako že . . .\" «A . . . li . . ♦ a . . . h . . . c.\" \"Nuže, nepo-\nvídal jsem ti !\" zvolal Nozari vítězoslavně. „A ted příteli, dobře sobě\npamatuj, co íi povídám : budeš-li pilný, staneš se prvním vlašským\ntenoristou.\" A Nozari měl pravda ; chudý chorista, který staré ka-\nbáty spravoval, je dnes pánem milionů, i nazývá se Rabi ni.\n\nStahat mater. Každému z našich čtenářů bude zajisté znamenitý\nduchovní zpěv „Stabat mater dolorosa\" znám ; avšakj ne všem po-\nvédomo bude jméno básníka této písně. Papež Jan XXII. byl za spi-\nsovaleie slov těchto jmín; avšak nyní je to dokázáno, že byl mnich\nminoritský Jacobus de Benedictis, právník a básník, tvůrcem\ntéto písně. Nejznamenilějáí hudbu k těmto slovům napsali: Pergolese,\nPalestrina, Ha>dn, Stuntz, Astorga a Rossini."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221", "page_fin": "221", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "S—S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.5", "debut_caractere": 2953, "fin_caractere_exclue": 5162, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nS—S.\nZ Nové Paky, dne 21. září. (Slavnost svěcení\npraporu.) Slavnost svěcení praporu zpěv. spolku „Hlasoně,,\nbyla v skutku velmi krásná, ano v mnohém ohledu významná\na velkolepá. Každý dům od dřevěné chalupy až k pěknému\nvystavenému domku v Nové Pace ozdoben byl fábory a pra-\npory národními; na každém domě spatřiti bylo několik podo-\nbizen mužův národa, ověnčených zelením a květinami a pod\nnimi ta nejrozmanitější hesla. Do 9. hod. sešlo se mnoho lid-\nstva se všech stran. O 9. hod. byla pospolitá zkouška zpěv.\nspolků; o 10. hod. vyšel z radnice průvod k tribuně. Na-\npřed šla sokolská hudba, za ní „Lubor,\" asi 30 mladých\nhochů Novopackých v sokolském oděvu se svým praporem, pak\n„Sokol\" Novo-Packý s praporem, „Sokol\" Kralodvorský s pra-\nporem, „Sokol\" Mlado-Boleslavský a „Sokol\" Jičínský; pak\nšly zpěv. spolky: „Hlasoň\" Novo-Packý, „Záboj\" Kralo-\ndvorský (s praporem), „Ratiboř\" Hořický (s praporem), „Ji-\nzeran\" Semilský (s praporem), „Bořivoj\" Lomnický (s pra-\nporem, „Branislav\" Jilemnický, Jičínský, Bělohradský\na Veselský; celkem bylo asi 200 zpěváků. Okolo tri-\nbuny udělali Sokolové kruh, na tribunu vystoupilo vel. du-\nchovenstvo s vel. p. děkanem v cele, oděno v slavnostní\nornáty, pak kmotry praporu, městský výbor s měšťa-\nnostou atd.; na náměstí stály tisíce lidstva. Nastalo ticho.\nZpěv. spolky přednesly vedením p. Siřiště, ředitele zpěv.\nspolku „Hlasoně,\" píseň s v. Vojtěcha. Na to vystoupil\npředseda zpěv. spolku p. Dr. Kosi na na tribunu a oslovil\nhosty ráznou, významnou řeci, obrav si za heslo:\n„Slovan, kdyby zpívat nesměl, hořem by snad zahynul Slo-\nvan v zpěvu kdyby mohl, slastí by se rozplynul.\" Dále měl\nvelekrásnou řeč pan P. Rychlík, oděn rouchem kněžským,\npak rázný p. Kejzlar, si. Geislerova, kmotra praporu.\nŘeci tyto vyjdou prý tiskem. Odpoledne byla v přeplněné\nzahradě p. Bedh Fuchse velká akademie. Ze sborů líbily\nse zvláště „Rekův sen\" od K. Slavíka, „Gdě je slavska do-\nmovina\" od Wintra, „Utonulá\" od Křížkovského, „Na Prahu\"\nod Veita. Sbory byly vesměs dobře, některé z nich výborně\npředneseny a došly velké obliby. Mimo tyto slyšeli jsme ou-\nverturu k opeře „Němá z Portici\" a Illnerův „Čechův sen.\"\nKu konci odbývala se taneční zábava."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221", "page_fin": "222", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.2", "titre_corps": "Z Příkaz u Olomouc. (Beseda.) Dne 20. září se zde", "titre_sommaire": "Z Příkaz u Olomouc. (Beseda.) Dne 20. září se zde", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.5", "debut_caractere": 5164, "fin_caractere_exclue": 6167, "texte": "Z Příkaz u Olomouc. (Beseda.) Dne 20. září se zde\nodbývala beseda. Sál byl naplněn hostmi. Jaký to byl pohled!\nNejkrásnější vínek divek zdejších i vůkolních, paní a hospodyň\numístěn v popředí, mužstvo statečné a studentstvo čilé tu i\ntam, jak kdo a kde si kvítek z vínku vyvolil. Po krátké chvíli\nzačaly produkci. Ouvertíira „Vlasta\" od Ed. Náprav nik a,\nprovedl sbor c. k. pluku Vasa se známou a uznanou dovedno-\nstí. Slečna Tichá z Olomouce krásně a významně přednášela\npísně národní na citeře a musela na žádost obecenstva ještě\njiný kus zahráti. „Kapitola o mužském srdci\" deklamovala sic.\nMaryška Vajnerova. Pan Lípa osvědčil svou zručnost v sa-\nni ohře na housle, a musíme doznati, že virtuosně vládne svým\nnástrojem. K velkému obveselení přispěla též deklamovánka\n„Šumař,\" již v trochu až nepřiměřeném kostumu přednesl p.\nF. Zbořil. Ze zpěvu jsme slyšeli sbory : „Pozdravení pěvcovo\"\nod Veita, „Přijde jaro\" od Forchtgotta a ctverozpěv „Sví-\ntání lásky\" od Lud. Procházky. Zpěvy byly provedeny od"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 741, "texte": "Nákelsko-Příkazského zpěv. spolku vesm s velmi krásně, zvlášť\nmuselo býti opakováno „Přijde jaro\" (tentýž sbor, jejž jsme\nslyšeli v Brně od spolku Vídeňského.) Musíme se zde zmíniti\no prospěchu a pokročilosti spolku Nákelsko-Příkazského, který,\nač nejvíce z rolníků sestává, ty nejtěžsí sbory provádí. Spo-\nlek tento čítá přes 50 údů a z těch jest 30 občanů Príkaz-\nskýcb. Pan učitel Wiedermann co sbormistr zasluhuje za svou\npřičinlivost největší uznání. Po koncertní části počala taneční\nzábava, která téměř do rána trvala v neskalené veselosti a\npři vzorném pořádku. Z cizých hostů besedu navštívili zemští\nposlancové pp. Isák a Rozehnal, pak náš po vlasti známý bá-\nsník p. Čejkovský a mnoho jiných velevážných osobností vla-\nsteneckých."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "222", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "—ř", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.6", "debut_caractere": 743, "fin_caractere_exclue": 4508, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n—ř.\nLounský zpěv. spolek „Vlastislav\" uspořádá\ndne 4. října 1863 v hostinci „u černého orla\" v Lou-\nnech akademii, při níž p. J. L. Lukeš z Prahy úcinkovati\npřislíbil. Program: 1. „Večerní,u staročeský chorál, upravil\nve sbor J. L. Zvonař. 2. Národní písně přednese p. J. Lukeš.\n3. Deklamace, přednese pan Kettner. 4. „Růžinky stesk,\" sólo\ntenorové s doprovázením sboru od K. Bendla, přednese pan J.\nLukeš. 5. „České perle,\" koncertní fantasie od Ed. Nápráv-\nníka, přednese pan F. Feygl. 6. „Rekův sen,\" sbor od K.\nSlavíka. 7. Zastavenícko od K. Rendla, sólo tenorové s do-\nprovázením sboru, přednese pan J. Lukeš. 8. Deklamace, před-\nnese p. Kettner. 9. „Náš zpěv,\" sbor od Zavrtala. 10. Národní\npísně, přednese pan J. Lukeš. Taneční zábava. Začátek v 5\nhodin odpoledne.\n*** Valné shromáždění. V neděli dne 11. října\n1863 bude se ve 3 hodiny odpoledne odbývali roční valné\nshromáždění p. údů zpěváckého spolku „Slavoše\" v Berouně\n„na Plzence.\" Program : 1. Přijímání nových údů a příspěvků.\n2. Volba místopředsedy. 3. Vystoupení polovice výborů losem\na volba nových. 4. Zpráva jednatelova. 5. Skládání účtů. 6.\nVolba revisorů účtů. 7. Rokování o jednotlivých podaných ná-\nvrzích. K oslavení výroční památky svěcení praporu uspořádá\nse téhož večera beseda. Začátek v 6 hod. Po té následuje\ntaneční zábava. Čistý výnos ve prospěch spolku.\nv\nZpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi súčast-\nnil se ve středu dne 30. září 1863 ve velkém koncertu, jejž\nuspořádal Ferdinand Laub, král. pruský komorní virtuos atd.\nspoluúčinkováním paní A. Laubové a pana Frant. Kavána\nve prospěch pomníku J. L. Dusíka, slavného to skladatele a\nrodáka Čáslavského. Program byl tento : 1. „Čechové,\" sbor\nod Wintra, přednesen zpěv. spolkem. 2. Velké koncertní Alle-\ngro pro housle od Bazziniho, přednesl Ferd. Laub. 3. Arie ze\nzpěvohry „Figarňv sňatek\" od Mozarta, přednesla paní A. Lau-\nbová. 4. Velké brillantní Duo na české národní písně pro\nhousle a piano od Ferd. Lauba a Vil. Grafa, přednesl Ferd.\nLaub a Frant. Kaván. 5. „Těžké orání,\" sbor od Vašáka,\npřednesl zpěv. spolek. 6. a) Elegie od Ernsta, b) Polonéza\nod Lauba, přednesl Ferd. Laub. 7. a) „Aj čo by boía,\" pí-\nseň od Pivody. b) Polská píseň od Chopina, c) Píseň od\nLauba, přednesla paní A. Laubová. 8. Fantasie na uherské ná-\nrodní písně od Ernsta, přednesl Ferd. Laub.\n*#* Zpěv. spolek „Rubeš\" ve Skutči uspořádal\ndne 27. září t. r. pěveckou, hudební a deklamatorní besedu\nk oslavení jmenovin velectěného p. t. pána Vácslava Stollov-\nakého, c. k. okresního přednosty. Program byl : t. Proslov.\n2. Ouvertura 3. Sbor „Komu něžných citů dáno\" 4.\n„Dobrá sestřička,\" deklamace od VI. Růžičkovy 5. Sbor\n„Labe, naše Labe\" na slova Rubešová od Bergmanna 6.\n„Píseň cestujících po Čechách\" od Skroupa, přednesla dívčí\npěvecká jednota 7. „Deklamace bez rukavic\" od Ant. Štraueha\n8. Sbor „Zpomínky Jinošické\" na slova Rubešová od Ho-\nřejška 9. Besední čtení 10. Sbor „Slib\" od Kiickena.\nNa to taneční zábava. Čistý výtěžek věnován jest účeli do-\nbročinnému.\n*** Zpěv. spolek „Krakonoš\" ve Vysokém od-\nbýval dne 13. září besedu, kteráž se s velmi příznivým vý-\nsledkem potkala. Slyšeli jsme ouverturu k opeře „Bílá paní\"\nod Boildieua, pak sbory: „Touha lásky\" od Nesvadby Mo-\nravská kadryla, sest. od Hellera Valčík od Vogla a „Vá-\nlečná\" z opery „Rienzi\" od Rich. Wagnera, již zpěv. spolek\n„Krakonoš\" s velkým úspěchem provedl. Pan Syrovátka\npřednášel na piano koncert a osvědčil se co solidní pianista.\nVelké obliby došly též deklamace, kteréž sL Fr. Nigři nova\na sl. Julie Petruškova přednesli. V příští akademii provede\nprý zpěv. spolek sbory „Reformátoři\" od Zollnera, maloruské\npísně pro čtverozpěv od Černého, dvojzpěvy „Rozvij se kvítku\"\na „Máj\" od Ed. Nápravníku a snad horvátskou kadrylu od\nSl. Lžičaře. /"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "222", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.4", "titre_corps": "*** Zpěv. spolek Ledečský uspořádal dne 27. září", "titre_sommaire": "*** Zpěv. spolek Ledečský uspořádal dne 27. září", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.6", "debut_caractere": 4510, "fin_caractere_exclue": 6150, "texte": "*** Zpěv. spolek Ledečský uspořádal dne 27. září\n1863 v hostinci „na poště\" pěveckou a hudební akademii. Pro-\ngram byl následující: 1. „Slovan\" od Skroupa (?) 2. „Tam\nna horách\" od Suchánka 3. Deklamace 4. „Musikus\" od\nLohreho 5. „Stáza čarodějnice\" od Horáka 6. Dekla-\nmace 7. „Kalina\" od Vašáka 8. Píseň „při draní\" od\nHoráka. Spolek počíná si velmi statně. V jedné z příštích pro-\ndukcí provede prý ětverhlasé ruské písně od Černého, „Vá-\nvru\" od Nápravníka a „Tři jezdci\" od Smetany.\n*£* Votický zpěv. spolek již se řádně sestoupil a\ndal si jméno „Kaplíř,\" upomínající na slavnou českou rodinu\nKaplírňv, jenž s historií města Votic po drahnou dobu víúzkém\nbyla spojení. Do ředitelství byli zvoleni : p. B. Pštross za ře-\nditele, p. Fr. Hochmann za jednatele, p. A. Hatlák co zakla-\ndatel spolku za sbormistra a p. V. Jindřich za jeho náměstka.\nMísto jednatele zastává p. M. Stuchl ; za výbory pak zvoleni\njsou pp.: Horák a Macháček. Za heslo obral si Votický zpě-\nvácký spolek : „K slávě Boha k blahu vlasti !\"\n*** Prostějovský spolek zpěvácký „Orlica\"\nuspořádal dne 21. září v místnostech páně Roglovicpvých pě-\nveckou, deklamatorní a taneční besedu ku prospěchu svému.\nProgram: 1. Ouvertura 2. „Utonulá\" od Krížkovského\n3. „Dodatek k ženské obraně,\" deklamace od Rubeše 4.\nSólo s průvodem piana 5. „Soud Břetislavův,\" deklamace\nod R. Raba, přednesl pan F. Jank 6. „Staročeská\" od\nSkroupa 7. „Zena panovnice,\" deklamace od V. Crhy, před-\nnesla sl. E. Pelaříkova 8. Sólo s průvodem piana, přednesl\np. Hliňák 9. „Přijde jaro,\" sbor od Forchtgotta Tovačov-\nského 10. Tanec.\n#** Ve Vyškově na Moravě zřizuje se ctenářsko-zpě-\nvácký spolek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "223", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.5", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.6", "debut_caractere": 6152, "fin_caractere_exclue": 6906, "texte": "Ochotnická divadla.\nOchot ní c i divadelní v kr. hor. městě Hoře Kutné\nprovozovali dne 27. září a v pondělí dne 28. září 1863 ve\nprospěch pohořelých v Polné : „Krvavý soud\" aneb „Kutno-\nhorští havíři,\" původní činohra v 5 jednáních od Jos. Kaj.\nTyla. Na ochotnickém divadle v Žebráce dávali\nv pondělí dne 28. září 1863 k dobročinnému úceli „Husička\nz Podháje,\" veselohra ve 2 jednáních dle francouzského vzdě-\nlal B. Novotný. Ku konci: „Po půl noci,\" fraška v 1 je-\ndnání, z francouzského přeložil P. V. Št. Na ochotni-\nckém divadle v Pardubicích provozovalo se v sobotu\ndne 36. září „v Odeonu\" na Veselce : „Starý manžel,\" vese-\nlohra ve 4 jednáních od J. Korzeniowskébo; z polského přelo-\nžil Jaroslav Pospíšil, čistý výnos připadl na opravení divadla."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1058, "texte": "Divadelní ochotníci v Policce provozovali dne 27.\nzáří 1863 drama „Břetislav Bezejmený,\" vzdělaná od Jos. Frice.\nNa ochotnickém divadle „u zlatého anděla\" na Smí-\nchově dávali ochotníci dne 20. září ve prospěch zřízení opa-\ntrovny malých na Smíchově: „Láska v nárožním domě,\" ve-\nselohra ve 2 jednáních dle Calderona a Cosmara od Jos. Kaj.\nTyla. Na to: „Převržená slánka,\" dramatický žert v 1 je-\ndnání od Gornera, přeložil A. Prachovský. Čistý výnos pře-\ndešlého představení k témuž účelu obnášel 20 zl. 60 kr. r. c.\nSedlečtí divadelní ochotníci provozovali dne 28.\nzáří ve prospěch školy: „Ucenec\" a „Jenom pět zlatých.\nV Sobotce dávali ochotníci dne 20. září k účelu občanské\nbesedy divadelní představení; hrálo se: „Vicomte z Letoriéru,\"\nveselohra; z franc. od Bayarda přeložil J. L. Ochotníci\nv Červené Doubravici hráli dne 16. m.m. „Vězení\" a\nV \"\n„Žlutá zimnice\" ve prospěch pohořelých v Polné a bylo vy-\nbráno 38 zl. r. c. Divadelní ochotníci v Poděbra-\ndech dávali v neděli dne 27. září „Kometu,\" frašku ve 2\njednáních, přeloženou z polského od V. F."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223", "page_fin": "224", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.7", "debut_caractere": 1060, "fin_caractere_exclue": 1068, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223", "page_fin": "224", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.6.1", "titre_corps": "— Skuherského opera „Vladimír.\" V neděli", "titre_sommaire": "— Skuherského opera „Vladimír.\" V neděli", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.7", "debut_caractere": 1070, "fin_caractere_exclue": 7149, "texte": "— Skuherského opera „Vladimír.\" V neděli\ndne 27. září dávala se v českém prozatímním divadle ctyrak-\ntová hrdinská opera „Vladimír, bohův zvolenec,\" slova\nod Jos. Frice, hudba od Fr. Zděnka Skuherského. která co\n> *\ndo zevnějšího výsledku s velmi příznivým se potkala úspěchem.\nPan Z. Skuherský jak známo žák Kittlův uvedl již\npřed několika lety některé písně rukopisu Kralodvorského velmi\nzdařile do hudby a brzy na to pustil se jak tehdáž noviny\nohlašovaly do komponování původní české opery „Samo\"\n(slova od Staňka), z nížío jsme v jednom koncertě na Žofíně\nvelmi effektní sbor slyšeli, která však jak se zdá - ne-\ndokončena v pulpitu p. skladatelově zůstala. Bylo to také při-\nrozená věc; neboť skladateli českému nedostalo se za přede-\nšlých let tak snadno příležitosti, aby své dílo při tak smut-\nných poměrech, kdež pro českou operu žádný personál enga-\nžován nebyl, na divadle provozovat spatřil. Poměry tyto při-\nměly také našeho nadaného rodáka p. Skuherského ku kompo-\nnování německé opery „Der Apostat\" (slova od Jos. Frice), aby\nkonečně ohenní zkoušku na dramatickém poli přestál a se o\nsvých vlohách pro tento obor přesvědčil. Když ale české opeře\nnyní lepší doba nastala, dal si p. Skuherský text německý pro\nčeské divadlo upraviti, a v tomto upravení viděli jsme jeho\nApostata pod jmenem „Vladimír,\" kterýž o nevšedním ta-\nlentu p. skladatele svědci. Pan Fric, básník slov, lící nám tu\nobraz oněch dob devátého století v říši bulharské, ježto se\nbojů nové víry s pohanstvím týkají; básník užil dosti obratně\na někdy v pravdě básnicky této znamenité protivy. Prostý děj\nrozvíjí se přirozeně před námi a jest as následující: Vladi-\nmír, syn knížete Borise, přijde na svém lovu k posvátnému\nmístu víly, kteréžto sděluje, že na tomto místě již častěji bý-\nval a poklidu požívaje, nejkrašší sny míval. Olga, jeho mi-\nlenka a dcera knížete Borise, kteráž se o tom dozví, zaboří\nnad tím hněvem a vidouc, že všechny její výtky žádného pří-\nznivého výsledku nemají, uprchne. Na to následuje svedení\nskrze Bajana, vzývání víly a povoláni na trůn skrze Borise.\nNapotom je shromáždění v paláci. Boris odstupuje a poroučí\nVladimíra Bojarům. Vladimír jest obžalován od biskupa a Si-\nmeona, svého bratra. On se objeví 5 přísaha věrnosti se\nskládá. Boris, jsa odhodlán, na svá stará kolena v klášteře\nžiti, slyší od Olgy o prostopášnostech Vladimírových, jest od\nBajana přepaden, od Simeona ale zachráněn. Navrátí se na-\nzpět, aby víru a slát zase upevnil. Odsouzený biskup odve-\nden jest k smrti. Po prudkém boji mezi oběma stranami při-\npadne vítězství Borisovi. Vladimír zemře v zoufalství. Za hlavní\nsloupy této opery mohou se zvláště sbory považovali; jsouť\nrázné, imposantní, překvapující a neminou se při správném\nprovedení skvělého účinku; avšak i recitaiivy a arie svědci\no bohaté hudební žíle Skuherského. Význam slov shoduje se\ns hudbou úplně a některé věty jsou zvláště karakteristicky hud-\nbou podány ; jmenovitě upozorňujeme na velkou Vladimírovu\narii (v 3. dějství). Krásná přednost Skuherského opery jest\npůvodnost; neboť nenacházíme vní žádných otřepaných míst\ntak zvané „kapelnické hudby.\" Jnsírumentace jest zajímavá,\nz části i velmi pikantní, někdy i velkolepá, jmenovitě v obou\nmohútných pochodech. Z veškeré hudby viděli jest však pa-\ntrně, že se Skuherský držel novějších klassických mistrů ně-\nmeckých, které zajisté pilně studoval, aniž by však je otrocky\nnapodoboval. Skladatel byl několikrát hlučně vyvolán a pře-\njeme mu štěstí k takovému příznivému výsledku. Provedení\nopery bylo slušné. Chvatné zmínky zasluhuje p. Vecko (Vla-\ndimír) a p. Schwarz (Boris). Slečna Macháčkova (Olga) velmi\nčasto se proti intonaci] prohřešila, —t—\n— Piani s t k a si. Au g. Kolářova, která v kompo-\nsici znamenitý talent osvědčila, vydala právě novou skladbu\n„Scherzo fa 11 ta/s ti q u ekteráž původností a pikantním\nprovedením vynikajíc, mnohé skladby podobného druhu v no-\nvějším čase vydané daleko předci. Porucujeme ho vřele našim\npianistům a pjanistkám.\nSlečna Lípšova engažována jest od ředitele pana\nLiegerta k českému divadlu.\nVýtečný český továrník p. červený v Hradci\nKrálové vynašel opět nástroj hudební. Co nejdříve přijede do\nPrahy, aby nový vynález svůj ku zkoušení předložil komisi\nznalcův. Přejeme panu Červenému mnohé štěstí a těšíme se\nvelice na bližší podrobnosti.\nBasista p. Rokytanský, úd zemského divadla\nv Praze, engažován jest při dvorní opeře ve Vídni na 4 leta.\nPrvní rok obdrží 6.000 zl, druhý rok 7.000 zl., třetí rok\n8.000 zl, a čtvrtý rok 10.000 zl. r. č.\nPaní Schroder-Chal o u pk o vá vystoupila tyto dní\nco Norma na Hamburském divadle se skvělým výsledkem. Ka-\npelník pan Nesvadba, jenž orkestr řídil, provedl jak ta-\nmější noviny píší úlohu svou výborně.\n- S1 eě na Formanko va, Pražanka, engažována jest\nu opery v Olomúci. Vystoupilať již v „Belisara\" a v „Normě\"\ns chvatným úspěchem.\nPaní Schmíd t-Procházková engažována t bude\nprý u českého próz. divadla.\nPan Theodor Bradský složil dva sbory a sice :\neffektní sbor „Tatry\" od Štúra a humoristický „Kalendář a ne\nfarář\" od Čelakovskébo, z nichž první věnován jest zpěváckému\nspolku Rakovnickému, druhý „Hlaholu\" Pražskému. Tento\nskladatel složil píseň „Jak anděl ty jsi krásná\" a „Křepeliěka.\"\nSkladby tyto vyjdou tiskem a nákladem Sehálka v Praze. Pan\nBradský odebral se již k svému povolání do Berlína.\nZnámý virtuos pan Charles Wehle dával\ns ěelistou Kletzerem v Port Louis na ostrově sv. Mauricia 11\nčetně navštívených koncertu a došel velké pochvaly a obdržel\nmnohé dary. Odtuď odebrali se oba virtuosové na pevninu\nAsie, kdež ve své umělecké dráze pokračovat! budou.\nJosef Korzeniowski, proslavený básník polský,\nzemřel dne 17. září v Drážďanech v 66. roce věku svého.\nKorzeniowski náleží mezi nejlepší novelisty polské a jest nej-\nznamenitějším dramatickým básníkem polským. Mnohé jeho no-\nvely, romány a dramata převedeny jsou na jazyk český, jme-\nnovitě veselohry „Obžinky\" „Stará místo mladé\" „Dříve\nmatka\" „Starý manžel\" atd. Dne 19. září uspořádali Po-\nláci v Drážďanech žijící smuteční mši sv. za zemřelého bá-\nsníka svého. Herec Davison, Polák, ozdobil vavřínovým věn-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1861, "texte": "cem rakev svého krajana. Mrtvola Korzeniowského převezena\nbude do Varšavy.\nNový hudební ústav pro dívky. Jak se do-\nvídáme, zřídí slečna Anna Horova, žákyně Alex. Dreyschoka,\nještě tento rok v Praze vyučovací klavírní ústav pro dívky.\nVypsání ceny. Nížepsaný závod s hudebninami\nzamýšlí též letos jako v roce minulém vypsáním ceny získati\nsbírku dobrých tanečních skladeb pro příští dobu masopustní a\nvyzývá P. T. pány skladatele k laskavému se zúčastnění. Pré-\nmie jsou následovné : Za valčík 3 dukáty, za čtverylku 2 du-\nkáty, za Besedu 2 dukáty, za polku trembl. 5 tolaru, za polku\nmazurku 5 tolarů, za kvapík 5 tolarů. Rukopisy buďtež opa-\ntřeny heslem a bez podpisu, jakož i s přípisem opatřeným\ntímtéž heslem a franko zaslány nížapsanému nakladatelskému\nzávodu, načež svým časem pánům zasylatelňm se odpoyí. Ru-\nkopisy, které při zkoušení neobstojí, se vrátí. Lhůta k zasýlání\nskladeb ustanovuje se do 1. listopadu t. r. V Praze, dne 17.\nzáří 1963. Sch alek a Wetzl e r, majitelé závodu naklada-\ntelského a obchodu s hudebninami v Praze, v Ovocné ulici.\nVlastenecký malíř p. V. Zelený maluje pro\npana Frant. Mullera, ředitele uhelných dolů oslovanských, dva\nhistorické obrazy, a sice: „Křest Bořivoje\" a „Po bitvě na\nBílé hoře.\" Máme za to, že vlastenecký umělec, jenž v po-\nslední době mnohými krásnými obrazy sv. Cyrilla a Methoděje\ndobrou pověst své umělé ruky rozmnožil, těmito dvěma obrazy\nz naší slavné hisiorie vlasti své poslouží, jakož i následování\nhodna jest zakázka p. Mullera, který jí nejen krásných ozdob\npro své komnaty získá, nýbrž i vlastenecké umění podporuje.\nLessingův obraz mistra Jana Husa, kte-\nrýž nyní jest vystaven ve Vídni v umělecké jednotě, přivezen\nbude od tamtud ještě v říjnu do Prahy, aby zde byl ukazo-\nván. Jak známo, má hlavní zásluhu o to, že mistrně vyve-\ndený tento obraz u nás vystaven bude, česká umělecká beseda."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "224", "page_fin": "224", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.7", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.8", "debut_caractere": 1863, "fin_caractere_exclue": 1874, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "224", "page_fin": "224", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.7.1", "titre_corps": "Javůrek — učitel Chopinův. Že slavný Chopin vyučencem", "titre_sommaire": "Javůrek — učitel Chopinův. Že slavný Chopin vyučencem", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.8", "debut_caractere": 1876, "fin_caractere_exclue": 2708, "texte": "Javůrek — učitel Chopinův. Že slavný Chopin vyučencem\nje krajana našeho Javůrka, nebude snad vůbec známo. Jos. Javůrek\nnarodil se Benešově v kraji Berounském 2. října r. 1756. Otec jeho\nbyl učitelem. Své literní a hudební vzdělání získalf sobě v Sázavském\nklášteře Benediktinském, kde bratr jeho byl chorregentem. Obá dva\nopustili vlast svou a o lebrali se do ciziny. Josef šel r. 1793 do Polska,\nkde se stal učitelem hudby u knížete Radžíwiffa. R. 1800 obdržel ve\nVaršavě místo professora při konservatoriu a později v ústavu Alexan-\ndrovském. Muž ten vzorný, bohatě nadaný komposiior, zasloužilý pro-\nfessor zemřel dne 22. Června 1840 v 84. roku slavného života svého.\nBratr ale obrátil se do Francouz, kde velké státní bouře pretrpév, ko-\nnečně se oženil. Dcera jeho Konstancie Javůrkova stala se první zpě-\nvačkou u velké opery."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "224", "page_fin": "224", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.8", "titre_corps": "První vystoupeni tenoristy. Před čtyryceti Jety nacházela", "titre_sommaire": "První vystoupeni tenoristy. Před čtyryceti Jety nacházela", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.8", "debut_caractere": 2710, "fin_caractere_exclue": 3931, "texte": "První vystoupeni tenoristy. Před čtyryceti Jety nacházela\nse v Bergamě dosti prostřední opera, při které však náhodou někteří\nvýborní choristé se nacházeli. Z jich sboru vyšlo několik slavných\npěvců, hudebníku i skladatelů hudebních, jako: Dorzelli, Bianchi,\nMori, Dolci. Mezi jinými nacházel se tam též jistý chudý, velmi skromný\na všude oblíbený krejčí, který pro podporování ovdovělé matky své\nv choru zpíval. Jednoho dne přišel k známému zpěváku Nozarimu,\naby mu vzal míru na kabát. Nozari měřil jej okem a pravil: wJak se\nmi zdá, znám tě již odněkod, můj milý.\" ~Může být, snad mne pán\nviděl v divadle, kde v choru zpívám.« „A máš dobrý hlas?\"\n»Ne zvláštní, sotva dosáhnu do g.\" „Zkusme toho, přezpívej mi\nškálu.\" Chorista poslechl, leč přijda ku g, stál bez dechu. \"Ber\na.u »Neinohu.« „Ber a, 'povídám ti, anebo ...\" „A ... a\n. . . a.u »Ted vezmi h.« \"Ale pane ...\" -- „Wezmi h, nebo\njako že . . .\" «A . . . li . . ♦ a . . . h . . . c.\" \"Nuže, nepo-\nvídal jsem ti !\" zvolal Nozari vítězoslavně. „A ted příteli, dobře sobě\npamatuj, co íi povídám : budeš-li pilný, staneš se prvním vlašským\ntenoristou.\" A Nozari měl pravda ; chudý chorista, který staré ka-\nbáty spravoval, je dnes pánem milionů, i nazývá se Rabi ni."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1863-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "224", "page_fin": "224", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.2.3.9", "titre_corps": "Stahat mater. Každému z našich čtenářů bude zajisté znamenitý", "titre_sommaire": "Stahat mater. Každému z našich čtenářů bude zajisté znamenitý", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.8", "debut_caractere": 3933, "fin_caractere_exclue": 4366, "texte": "Stahat mater. Každému z našich čtenářů bude zajisté znamenitý\nduchovní zpěv „Stabat mater dolorosa\" znám ; avšakj ne všem po-\nvédomo bude jméno básníka této písně. Papež Jan XXII. byl za spi-\nsovaleie slov těchto jmín; avšak nyní je to dokázáno, že byl mnich\nminoritský Jacobus de Benedictis, právník a básník, tvůrcem\ntéto písně. Nejznamenilějáí hudbu k těmto slovům napsali: Pergolese,\nPalestrina, Ha>dn, Stuntz, Astorga a Rossini."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.1", "texte": "Vácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nTomášek mohl si nyní všechna theoretická díla, která\nbyla v hudbě vyšla, opatřiti.\nR. 1796 slyšel třetí rok filosofie a měl za učitele ná-\nsledující výtečné muže: Seibta v metafysice, Meissnera\nv kráso vědě, Cornova v dějepisu a Hirgeta ve vyšší mathe-\nmatice. Tomášek četl vše o hudbě, co jen dostati mohl5\naby se dopídil trvanlivé soustavy o harmonii; avšak všechno\njeho namáhání bylo nadarmo. V prázdninách zůstal v Praze,\npustil se do komponování Búrgerovy „Leonory\" s průvodem\npiana a ukončil několik slok; avšak brzy se přesvědčil, že\nmu ještě potřebné k tomu znalosti chybí. Pustiv tedy dílo\nto stranou, dal se do skládání zpěvohry od Michaelise „Der\nEinspruch,\" z níž první duetto a jednu ariettu s průvodem\npiana v hudbu uvedl, o kteréž ale půjčiv je přišel.\nAčkoliv Tomášek povolání k tvořícímu umělci v sobě\ncítil, nebyl přec samoláskou zaslepen, ano kritisoval své\nskladby mnohem přísněji, než by je byl jiný kritik posuzo-\nval. Příliš velká přísnost k svým výtvorům, pracně dobytá\nvýživa, pak nedostatek času, jehož velkou část literárním a\nhudebním studiím, pak vyučování v hudbě věnoval, byly je-\ndině vinou, že nebyl Tomášek v prvním čase tak plodný.\nOstatně nepřišla inu nikdy chuť, aby jako někteří z nyněj-\nších skladatelů obecenstvu mokré teprv noty předkládal,\nR. 1797 počal studovali práva. Mezi rokem a v prá-\nzdninách studoval podvojný a mnohonásobný kontrapunkt,\nvšechny druhy kanónu a fugy s velkou horlivostí ; též\nhudební články o Schuízerově „Theorii věd a uměníu za-\njímaly jej. Dosáhnuv pravidelného kladení prstů, mohl se\nTomášek bravurní hře věriovati a tírn své fantasii vyššího\nvzletu dodati.\nR. 1798 přišel Beethoven, tento velikán mezi všemi\nklavírními hráči, do Prahy, Dávalf v Konvikte velmi na-\nvštívený koncert, v němž svůj koncert C-dur (op. 15), pak\nAdagio a vděkuplné Rondo A-dur (op. 2) přednášel a vol-\nnou fantasii na Mozartovu themu „Ah tu fossti il primo\noggetto,\" kterouž mu hraběnka 5.... předložila, ukončil. Vel-\nkolepou hrou Beethovenovou a hlavně odvážlivým provede-\nním jeho fantasie byl Tomášek podivně uchvácen; ano, on\nse cítil ve svých útrobách tak hluboce pokořen, že se ně-\nkolik dní ani klavíru nedotkl, a jen nezbranitelná láska k umění,\npak vážné přemítání bylo s to Tomáška k tomu pohnouti, že\nsvou pouť ku klavíru jako dříve a sice se zvýšenou pilností\nvykonával. Tomášek slyšel Beethovena v druhém jeho kon-\ncertě ; avšak jeho hra a také jeho komposice neučinily více\ntak mohutný dojem naň, jako v prvním koncertě. Přednášel!\ntehdáž koncert do B-dur, jejž teprv v Praze komponoval.\nPo třetí slyšel ho u hraběte C., kde vedle vděkuplného Rondo\nsonáty A-dur na themu „Ah ! vous dirai je Maman\" fanta-\nsoval. „Sledoval jsem* vypravuje o tom Tomášek\n„s klidnějším duchem umělecký výkon Beethovena, ob-\ndivoval jsem se sice jeho silné a skvělé hře: avšak\n„neušly mně při lom jeho časté, odvážné odskoky zje-\n„dnoho motivu k druhému, čímž pak organické spo-\njení, poznenáhlý vývoj ideí porušeny byly. Takovéto\n„vady seslabují častěji jeho nejvelkolepější hudební\n„díla, kteráž ve své přešťastné koncepci vytvořil,\n„Zvláštnost a originálnost zdály se mu býti při kom-\n„ponování hlavní věcí; to dotvrzuje dostatečně těž\nJeho odpověd\\ kterouž dal jisté dámě, když se ho\n„ptala, zdaž Mozartovy opery bastěji navštěvuje. Pra-\n„vili\\ že je nezná, a že také nerad slýchá cizí hudbu,\nnaby o svou originálnost nepřišel. Kdyby se mi byly\nJiž tehdáž ovšem jen zřídka vyšlé skladby Beethove-\nnovy co do rhytmu, harmonie a kontrapunktu co klas-\n„sická umělecká díla objevily, byly by mne snad dobré\n„mysli zbavily, o mě další vzdělání pecovati; avšak\nJak jsem se cítil jen Beethovenovými skladbami po-\n„■vzbuzena a byt jsem přesvědčen, že i sám nej-\n„větší genius vážnou uzdu theoretickěho vzdělání ctíti\n„musí a zdvojnásobnil jsem svou pilnost, abych tam\n„dospěl, kdež posvátně umění polibek zasvěcení jen\n„důstojným věnuje. Bylo a jest ještě mnoho přátel\nJxudby, kteří se s musou Beethovenovou naprosto spřá-\nJeliti nemohou; bylo a jest těž mnoho nadšenců pro\nJeho skladby. Já nepatřím ani k těm ani k oněm;\nJěž jsem co skladatel dosti zletilý, abych mohl úsu-\ndek o Beethovenově uměleckém působení zde bez okolku\n„pronésti. Mám ho za jednoho z, nejnadanějších hu-\n„debních skladatelů, avšak jen v hudbě instrumentální9"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.2", "texte": "„nikoliv však v hudbě vokální, kdež není velmi šfasten.\n„Harmonie, kontrapunkt, eurythmie a hlavně hudební\n„krasověda nezdají se mu příliš na srdci ležeti, z tě\n„příčiny jsou i jeho velkolepě skladby mnohou triviál-\n„ností zohyzděny. Necht soudí o něm celý svět ji-\n„nak, já proto mínění své o něm nikdy nezměním;\n„nebof služba, v níž za oslavení umění stojím, jest\n„mi příliš pvsvátná, než abych proti svému přesvěd-\nčení mluvil. Mnozí, kteří o Beethovenovi mluví, jsou\n„těž hned u Mozarta a poslední vždy musí u nich\n„prvnímu ustoupili; oni však zapomínají, že díla Bee-\nthovenova, jenž větší srozumitelností a půvabem vy-\nnikají, za tylo přednosti právě rozumně od Mozarta\n„vyznačeně formě co děkovati mají, a ještě vždy pří-\njemně na posluchače působí. Nenávidím od jakživa\n„všechna porovnání, zvláště ale v oboru hudby; však\n„mam-ti již porovnávali, myslím si Mozartova ducha\n„co slunce, které svítí a ohřívá, aniž by svou pravi-\ndelnou dráhu opustilo ; Beethovena co kometu, která\n„kráčí po odvážlivých drahách, aniž by se jistě sou-\n„slavě podřídila, a jejížto objevení-se k rozličným po-\nvěrčivým udáním podnět dává. Aneb Mozart rozpro-\n„stírá své věčně mladě paprsky ranního slunce po\n„zemi, aby ji osvětlil a ohříval. Beethoven shroma-\n„ždúje žhavé paprsky poledního slunce v ohnisku,\n„shromažďuje těž stíny noční, aby ty ochladil a ob-\nčerstvil, kteří horoucí žár snésti nemohou\nTak daleko o Beethovenovi Y. Tomášek.\nBeethoven odebral se z Prahy a Tomášek cítil příznivé\npůsobení jeho,' nebof slyšel krále klavírní hry v jeho skladbách.\nJsa v druhém roku práv, byl od svých spolužáků vy-\nbídnut, aby společenskou píseň s průvodem šestihlasé har-\nmonie pro ně složil, což také při vší své nemoci učinil.\nVýsledek jeho díla byl skvělý. R. 1799 seznal Tomášek\nnejmladšího bratra veleznamenitého skladatele Glucka. Giuckův\nbratr nebyl docela nic musikální a žil co pensionovaný my-\nslivec v Praze. Téhož roku zavítali do Prahy dva virtuosové\nna piano, totiž Steibell a Wólfel, kteréž Tomášek slyšel\na z nichžto si zvláště Wolfla velice vážil.\nPo odbytých právnických studiích byl Tomášek neobme-\nzeným pánem svého času; cvičil se ustavičně ve hře na\npiano a volném fantasování, aniž by pro to svá studia za-\nnedbával. Studovali denně dvě hodiny a sice anatomii pod\nprof. Rottenbergerem a chirurgii pod prof. Arnoldem.\nProstudovav větší část theoretických děl, chtěl se pu-\nstili do důležitého vyšetřování harmonie a snad z tak rozlič-\nných sobě na odpor stojících náhledů nějakou určitou, na zá-\nkony přírody založenou soustavu harmonie vyskoumati; avšak\nkdyž to chtěl a již na stopě byl která by ho později\nk žádoucímu cíli byla dovedla nacházel se v stáří, kde\nfantasie vždy živější a živější jest a kdež chuť ku komponování\nvždy víc a více vzrůstá. Tomášek se též domníval, že pilně\nkomponujíc, v praktické části skladby se upevní a tím do-\nspělejší rozvahy dosáhne, bez kteréžto propravy se mu ta-\nkové vědecké skoumání v oboru umění bezúčelným zdálo.\nTomášek složil deset variací pro piano na oblíbenou\nthému „Což nechceš klidně spáti\" z Wintrovy opery „Pře-\nrušená oběť,\" které ačkoliv k vyvedení nesnadné byly\nvelmi se líbily a hojného odbytu měly. Brzy na to vyšlo\ndruhé dílo „šest písní s průvodem piana,\" mezi nimiž se\ntéž elegie na Růženu od Hoitybo nachází. Obě díla vyšla\nnákladem Tomáškovým. Třetí dílo jest kantata pro jeden\nhlas a sbor s průvodem celého orkestru, kterou k sňatku\nKaroliny svobodné paní z Kerpenů složil. Slova jsou od\nDambeka. Pro skladatele není nic nevděčnějšího, než\npříležitostně skladby, kterých byt by sebe vytec-\nnější byty přece svět si nevšímá. Jsout hudeb-\nním meteorem, jenž častěji velkolepého účinku spů-\nsobí, ale také hned zmizí. Pročež zůstávají takové skladby\njako tato v rukopisu.\nČtvrté dílo obsahuje nově variace pro piano a oblí-\nbenou tehdáž píseň „O du íieber Augustin.\" Pátou skladbu\ntvoří deset variací pro piano na thému z baletu „Lesní\ndívka.\" Obě díla vyšla v mizerném vydání u Schodla v Praze.\nŠesté dílo obsahuje šest písní s průvodem piana, kteréž To-\nmášek svým nákladem vydal. Vetkě trio pro piano, housle\na violu vyšlo co sedmé dílo u Breitkopfa a Hártla v Lipsku.\nOsm variací na původní thému pro piano zůstalo co osmé\ndílo v rukopisu. Deváté obsahuje fantasii a sonátu pa-\nthetickou pro piano.\nHlavní motiv k tomuto dílu vzal Tomášek ze zvláštní\nzáliby pro skladby Mozartovy z čarokrásné klavírní fantasie\nC-moli. Tomáškova skladba je v D-inoll.\nR. 1801 přišel Abbé Vogter do Prahy, jenž co theo-\nretik a co skladatel velké pověsti požíval. Chtěl v Praze\ndlouho zůstati, aby o harmonii přednášky držel a aby v ně-\nkolika svých akademiích na svém „orkestrionu\" se slyšeti\ndal. K tomu cíli povolal Yogler mladého Knechla z Bibe-\nrachu do Prahy, aby mu „orkestrion\" postavil. Že Tomá-\nšek hleděl s Vogterem se seznámiti, každý snadno nahlédne,\nkdož zná snažení mladého umělce, jenž nikdy nepřestává,\naby své zkušenosti obohatil, své theorie ustáli), slovem:\naby kruh svých vědomostí a znalostí rozšířil. Vith, jeho\nněkdejší spolužák, seznámil Tomáška s Voglerem, interesant-\nním to mužem, s nímž později i důvěrným se stal. Tomá-\nšek sešel se s ním na kůru metropolitního chrámu, kdež se\ns Naumannem, dvorním saským kapelníkem, seznámil. Nau-\nmann přišel do Prahy na pozvání vévodkyně Kurlandské, aby\nzde svůj „Otče náš\" provedl, což se také v redutním sále\njeho řízením stalo.\nNaumann zavedl v Praze ladění smyčcových ná-\nstrojů dle trojzvuku D-moll.\nJeho úmysl byl zajisté dobrý, anto chtěl ostrost kvint\ntím obejiti; avšak pomyslíme-li, že tehdejší hudba při mnohé\nsvé nevěrnosti k přírodě se přece zákonů přírody zcela od-\nříci nemohla, shledáváme tento spůsob ladění zcela bezúčelný,\nanto přec každý ví, že kvinta nikdy ostře zníti nesmí.\nYe společnosti obou mužů slyšel Tomášek nejlepší mši\nJana Koželuha 5 tento řídil ji osobně, cbtěje se před oběma\ntěmito slavnými skladateli vyznamenali. Po ukončení mše\nsešel se Tomášek s Voglerem u Maška, kdež Yogler mši\nKoželuhovu od začátku až ku konci z paměti hrál neb zpíval"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.3", "texte": "a ovšednělé rosalie a figurace, jež mše obsahovala, plísnil;\nnaproti tomu však mnohé věci v ní chválil.\nVoglerův plán, aby směl přednášky o hudbě držeti, byl\nschválen a tímto započal je r. 1802 v Clementinum odbývati.\nV té době, kdež Vogler s postavením orkestrionu se zanášel,\nzavítal do Prahy Dr. Forkel, professor hudby v Gottinkách,\naby v knihovnách Pražských některé prameny k pokračování\nsvé historie hudby vyhledal. Bydlel v hostinci Brunnerově,\nkdež se Tomášek s ním seznámil. Forkel žil s Voglerem\nv nepřátelství, které se ještě z dřívějších časů datovalo.\n(Pokračování.)\n\nRafael Mengs.\nNovella.\n219\nV domě královského dvorního malíře Louis Sylvestra\nbyla malá společnost, která se zde týdně scházívala, aby so\ntu hudbou baviti mohla. Krásná Eleonora, dcera dvorního\nmalíře, byla zdatná zpěvačka, k vůli níž se výtečníci opery\nv těchto místnostech vždy sešli, aby něžné své hlasy na odiv\nzde stavěli. Faustina Hasse byla jedna z nejprvnějších osob,\nkteré podnět k těmto schůzím daly, neboť milovala velmi\nEleonoru a obdivovala se jejímu otci, jehož malby tehdáž\ndocházely veliké pochvaly. Faustinu následoval signor Do-\nmini co Annibale, v Mazeratě zrozen, první komorní pěvec\nJeho Yeličenstva polského krále Augusta 111., mladý květoucí\njinoch s ušlechtilými mravy, příjemnou povahou a velký ob-\ndivovatel Hassové a Eleonory.\nMladý virtuos hovoře s nimi, stál u jednoho okna, anť\nprávě ve zpěvu nastala přestávka ; tu otevřely se najednou\ndvéře a do pokoje vstoupil vysoký vychřadíý muž, přísné po-\nvahy a v příliš prostém oděvu. Tahy v obličeji tohoto muže\npodobaly se zažloutlému mramoru, oči se temně jiskřily\nz jeho temných obočí, ústa jeho vybíhajíce v zasmušilý\nohyb retních koutku byla pevně zavřena, úzce přiléhající\nhnědá vlásenka přikrývala hlavu, která by se byla mohla\nnazvati krásnou, kdyby byla méně zasmušilá a uzavřena bý-\nvala. Pozdravoval, hlavou toliko lehce kyna, aniž by při\ntom ústa otevřel anebo oci jinam obrátil. Takto sel také\nokolo dcery domácího pána, zdánlivě, jako by ji ani neviděl,\nbez pozdravení a zasedl si na stolici, stojící v koutě pokoje\nnedaleko hudebních nástrojů, které zde odpočívaly, kdežto jich\nmajitelé hovorem, šaškováním a smíchem se bavili, po pokoji\nsemo tamo chodíce. Faustina a Eleonora dívaly se s úsmě-\nvem na plachou ostýchavost velkého vychřadlého muže, jak\nv koutě se upravoval, s nikým nemluvil a nikoho si nevší-\nmaje, na světla v ulici se díval, odšoupnuv záclonu u okna.\n„Zdá se, že je ve zvláště špatném rozmaru!\" šeptala\nFaustina své přítelkyni. „Vyhlíží jako ukřižovaný na Lab-\nském mostě.\"\n„Je ale přece dobře, že vůbec přišel,\" odvětila Eleo-\nnora. „Otec mu je velmi přízniv amáho za velkého umělce\nv jeho oboru.\"\n„To může být!\" řekla Faustina s úsměvem.\n„Ale přináleží k tomu ta jeho zvláštnost ? Nedávno šel\npo ulici a potká cizince, kterýž se na něho ustavičně dívá.\n„Pane, co se to opovažujete?\" zvolána něho. „Proč se na\nmne díváte? Váš oblek, vaše bujará postava, váš křivý\nnos, to vše se mi zprotivuje!\" Dořeknuv to rychle odběhl,\npřenechav to pohaněnému, aby s holí v ruce za ním uháněl\na uznání své mu proukázal. K štěstí uprchl mu do známého\ndomu.\"\n„Takových podobných případů vypravuje se o něm ještě\nvíce,\" řekl Annibale, „ale věřily byste tornu, ctěné dámy,\nže tento muž rovněž tak podivnou rodinu má, jako je sám.\"\n„Co že, Ismael Mengs že je ženal ?\" zvolaly obě paní\nzcela uleknuty. „Vždyť o tom zcela ničeho nevíme.\"\n„Já sám jsem o tom nevěděl,\" odvece mladý muž\n„ačkoliv jej již více let znárn. Pochybuji také vůbec, že\nv Drážďanech někdo o Mengsově rodině ví, leda snad jedině\nonen chudý švec, s nímž v nejvzdálenějším úhlu předměstí\nbydlí. Poslyšte milé dámy, jakým spůsobem jsem se s ním\nseznámil.\"\nObě ženy přišouply své stolice blížeji k vypravovateli,\nnačež tento pokračoval:\n„Budou tomu asi tři neděle, co jsem několik přátel do\nBerlína cestujících v noci doprovázel, navraceje se, přibyl\njsem k břehu Labe v Novém Městě. Měl jsem služebníka\ns sebou; neboť se mi pravilo, že tyto krajiny jsou nebez-\npečny. Avšak nepotkali jsme nikoho na zcela osamotnělé sil-\nnici, kteráž byla velmi píseénatá a tu a tam malými sadbami\nozdobena, mezi nimiž rybárny stály. Jasně svítil na nebi\nměsíc, tichá srpnová noc působila na člověka kouzelný do-\njem a v jejím světle čarovně se objevovala oku neozdobná\ntato krajina, široký pramen a malé osádky u břehu řeky.\nPotuloval jsem se po břehu a právě jsem zamýšlel, dáti se na\nmalý újezd, na němž bych se byl do města mnohem dříve\ndostal, an tu na písecnaté ploše podivnou skupeninu spatřím.\nHošík asi šestnáctiletý sedí na kameně a ruce maje položeny\npřes kolena, patří na měsíc s pohledem nadšeným. Vedle\nněho usadilo se mlčky několik děvčat do šátků zahalených.\nTento andělský zjev krásného hošíka a těch dvou u jeho no-\nhou sedících děvčat mě zaujímal, pročež utkvěl na něm můj\npohled, avšak bál jsem se každý okamžik, aby mne skupe-\nnina tato nezpozorovala; neboť nic nebylo na blízku, kde\nbych se byl mohl skryti. Avšak nestalo se to. Skupenina\nse najednou změnila. Hoch povstal ze svého místa, taktéž\ni děvčata a vezmuvše se za ruce, započali se do kola točiti,\nz počátku pomalu a mírně, pořade pak ale rychleji, až ko-\nnečně sotva nohama zemi se dotýkali, jako duchové se vzná-\nšejíce ; dlouhé hnědé hochovy kadeře třpytily se ve soumraku\njako paprsky světla. Ponenáhlu zmírnili rychlost tance a\nskončili jej dlouhodrženým tónem; byl to jediný zvuk, co\ntichost v okolí na okamžik rušil. Nevěděl jsem až posud,\nco to znamenali má: na obleku dětí nebylo ničeho spatřit!,\nco by bylo upomínalo na některý z obyčejných krojů. Hoch\nT\n\n*) Rafael Mengs, jeden z nejznamenitějších malířů 18. století, na-\nrodil se v listí nad Labem dne 12. března 1728. Spis."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.4", "texte": "měl na sobě bílou halenu velmi nepravidelně červenými ma-\nšlemi ozdobenou, děvčata byla zahalena v šedé, bílými pen-\ntlemi zdobené malé kaftany, které při rychlém tanci v po-\nvětří se vznášely.\nPřiblíživ se k těm třem dětem, pozdravil jsem je. Ony\nopětovaly mé pozdravení toliko kynutím hlavou, aniž by slova\npromluvily. „Co jste vy zač?\" tázal jsem se. Neodpo-\nvěděly mi. „Odkuď pak jste?\" Opět žádná odpověd. Při-\nstoupím blíže k chlapci, vezmu ho za ruku a snažím se mu\ndo očí podívati, jež tvrdošíjně sklopoval. „Čí pak přece jsi?\"\ntážu se ho znova. Ukázal mi rukou na blízký pískový pa-\nhorek, na němž žena seděla, která z knihy pořáde něco\nmumlala. Šel jsem tedy k ženě, načež ona ihned, spatříc\nmne, knihu odložila, z níž při světle měsíce verš za veršem\nčetla; každý však dle svého spůsobu změňovala a dodatky\nopatřovala. Vstanouc a ukazujíc m děti, řekla: „Pane, to\njsou děti pana dvorního malíře Mengsa.\" „Jsou němé ?\"\ntázal jsem se znovu. „Nejsou.\" „Proč tedy nemluví ?\"\n„Proto že nesmějí.\" „Kdo jim to zapovídá?\" „Otec.\nKaždé z dětí, když ráno vstane, promluví několik slov, načež\npo celý den zas mlčeti musí.\" „Jak podivné jest toto na-\nřízení !\" „Pra nic podivného není na tom, pane. Uvá-\nžíme-li, jak mnoho lidé zpozdilého a zbytečného na světě\nse namluví, musíme přiznali, že toto nařízení velmi jest pro-\nspěšné. Děti se naučí mlčet.\" Pohlédna blížeji na ženu,\nzpozoroval jsem také na ni něco zvláštního; bylo to srbské\nděvče, jaké často na ulicích v Drážďanech potkáváme; měla\nna hlavě věnec z kytek, kterýž jí však k jejímu žlutému\nobličeji a k málo vlasům velmi špatně slušel. Avšak ona\nmluvila, a tím již vše bylo vyhráno ; věděl jsem již, co to\nbyly za děti a odešel jsem an právě se k nám přibližoval\njejich otec, jenž nedaleko od nás s jedním rybářem do řeči\nse pustiv, nyní sem přicházel, aby se o cizinci, jejž viděl\nmluviti se svou služkou, něčeho dozvěděl. Zaslechl jsem\nještě, jak ji huboval; na to svolal děti ase všemi cestu\nsvou nastoupil.\"\n„Aj, jak podivné!\" zvolala Faustina. „Věru velmi po-\npodivná to rodina. Otec jim vkládá po porcích slova do úst.\nTento obyčej bych si přála, aby byl zaveden u našich oper-\nních herců, kteří často tak mnoho zbytečného namluví. A od\ntoho času jste více ty děti neviděl?\"\n„Je to pouhá nemožnost je zočiti,\" odvětil Annibale.\n„Po celý den jsou doma pod přísnou dohlídkou a jen v noci\nsmějí, provázeny služkou jsouce anebo otcem, na hodinu vy-\njiti a to nikoliv do města, alebrž k nejvzdálenějšímu břehu\nřeky, kde je nikdo tak snadno spatřili nemůže. Doufám však\npřece, že si proklestím cestu do toho domu, až se mi to\npodaří; osmělím se, Vám ctěné dámy, něco bližšího o nich\nvypravovati. Nyní ale obraťme se zase k hudbě.\"\nPáni měli již své nástroje v rukou a započali novou\nskladbu. Ji následovala árie, jižto Annibale |zpívati měl a\nkterouž s takovým citem také přednesl, jakýž na jevišti zřídka\nse objeví, Nečinil toho bez příčiny. Věděl dobře, že Ismael\nMengs velkým jest milovníkem hudby, že jmenovitě tuto arii\nsi oblíbil a že nikdy neopominul, do divadla přijíti, kdykoliv\ntato arie se zpívala, čím více tóny síly nabývaly a čím skvě-\nlejší se skladba objevovala, tím více napínal Mengs svůj\nsluch a podepřel se oběma rukama o kolena a upíral neod-\nvratně a bez ohledu na úsměšné pohledy, jež na něho vir-\ntuosové upírali, své oči na Annibalovy rty, z nichžto vy-\ncházely zvuky, jež ho tak velice dojímaly. Když arie se\nskončila, vstal Mengs a obejmuv Annibala, řekl chladně:\n„Zapěj mi ještě jednou tuto arii.\" Tato žádost byla přece\ntrochu nevhodná; neboť arie byla dlouhá a těžká, avšak\nAnnibale přislíbil, že mu ji po druhé ještě zazpívá, pak-li\nmu také jeho žádost neodepře. „A jaká jest to žádost?\"\ntázal se přísný a chladný muž.\n„Dovolte, abych Vás směl navštívili a Vaší rodinu spa-\ntřili,\" odpověděl mladý zpěvák.\nIsmael se zdráhal, váhal konečně tomu však při-\nvolil a určil mu den, kdy jej bude doma očekávati.\nMladý zpěvák zapěl za to ještě jednou arii. Ismael\nopustil hned po ukončení nevrle a zamračeně své místo a\nodebral se odtuď, mumlaje několik nesrozumitelných slov,\nkteráž skoro jako proklínání zněla.\nV určitou hodinu bylo to časně z rána nacházel\nse virtuos již v malířově bytu. Služka mu mlčky dvéře ote-\nvřela, a na to mu ukázala pokoj, kde otec se svými třemi\ndětmi se nacházel. Děti kreslily a nespustily oči se svých\nlistů, ačkoliv pozorovaly cizince v tak neobyčejný čas při-\ncházejícího. Nastalo velké ticho. Otec chodil od jednoho\ndítěte k druhému, a vezmuv jim jejich listy, které právě\nkreslily, přinesl je hostu na ukázku. Annibale shledal v nich\nk největšímu svému překvapení pravé mistrovské kusy. Obrazy\nděvčat byly drobnomalby, hochův výkres byla hlava s ba-\nrevnými tuškami kreslená, otcova to podobizna, as takovou\nodvážností, jistotou as takovým výrazem provedena, jakého\njen nejdokonalejší mistři schopni bývají. A to byl hošík\nsotva šestnáct let starý.\nAnnibale obrátil se k otci, obsypuje ho chvaíořečmi a\nsvé podivení projevuje, že tak nadané hlavy v tichosti a\no samotě kvetou, požádal otce, aby s výtvory svých dětí,\nu veřejnost vstoupil.\n„Toho nechám býti,\" zavzněla z otcových úst odpověď\nurčitě a chladně. „Děti se mají učiti. Já si je vychovám\nku své službě. Jsou to moje děti. Pustím-li je do světa,\npřináležejí cizím lidem. Nyní jsou moje. Maje se učiti tomu,\nco já žádám; nemají ničemu se učit, ničeho pocítili a vy-\nkonávati, než co já dovolím. Nechám je také jen tolik mlu-\nviti, mnoho-li za zcela potřebné uznám. A chce-li některé\nz nich svou vůli míli, tak je tady hůl a metla na ně. Oba\ndohromady uvedou je vždycky zase na pravou cestu.\"\n„Ale pane, Vy přece nebijete tyto poslušné, tiché děti?\"\ntázal se umělec.\n„Dostanou denně určitý svůj'výpraskodvece otec\nzcela chladně.\n„A k jakému to účelu?\" ptal se Annibale rozhoršen,\n„vždyt nic nedělají, co by Vaši nevůli mohlo vzbuditi ?\"\n„Dopustily by se ale něčeho takového, kdybych na čas\nod toho upustil,\" odpověděl umělec."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.5", "texte": "Neuvedete Vy je nikdy do společnosti mezi děti, které\njim rovny jsou ?\" tázal se mladý muž starostlivě. „Vždyť\nsic ničeho nespatří a neuslyší o tom, co se ve světě děje.\"\n„Vidí a slyší mne. Já je neopustím. Také služka jim\ntu a tam něco poví, co já jí dovolím, že jim může vypra-\nvovati. Ostatně nevědí tyto děti ani, jak se toto místo na-\nzývá, v kterém zůstávají, ani který kníže to jest, pod jehož\nžezlem žijí. Vše to se stalo na moje poručení, neboť já chci\nz nich učiniti umělce, kteří by ve svém oboru něco velkého\nvykonali s to byli.\"\n„Přeji Vám, pane, mnoho štěstí k tomu, že Vás nebesa\ntak dobrOmravnými dětmi požehnala, u nichž tak surový a\npomatený spůsob vychování nic nezhorší.\"\n„Vy pane, vychování dětí nerozumíte. Arie není živé\nstvoření; člověk může umět velmi dobře zpívat a přece ne-\nmusí také vědět, jak by jisté stvoření státu, jak by ho umění\nprosto všech nemravů našeho pohlaví odevzdati mohl.\"\nS těmito slovy byl hovor mezi Ismaelem Mengsem a\nzpěvákem ukončen. Annibale vyprosil si nyní od otce do-\nvolení, aby Rafael (tak se jmenoval jeho hoch), nyní jeho\npodobiznu zhotovili směl. Mladý Mengs vzal hned čtvrtku\nmodrého papíru a dal se bez meškání do práce, kterouž po-\ndivuhodně rychle skončil a to s takovou podobností, že šťastný\nzpěvák pln radosti se své podobizny v pokoji semo tamo\nběhal, vícekráte ujišťujíc, že nic lepšíšo stávati nemůže, než\ntento obraz.\nOtec Mengs vzal od něho slib, že nikomu neřekne, od\nkoho ten obraz má. Přinesl také hned s sebou bibli, domý-\nšleje se o mladém tomto muži, že on mu na posvátné tyto\nlisty přísahu složí, že svému slibu dostojí.\nAnnibale přísahal, aniž by se však mnoho o to posta-\nral, co přísahal.\nOpustiv tento dům, spěchal odtud hned na to se svým\nobrazem k Faustině. Právě se uní nacházeli pán ze Syl-\nvestrů a pater Querini, králův zpovědník. Annibale ukáže\nsvůj obraz, každý ho nalezne velmi podobný a táže se Šťast-\nného muže, kdo ha zhotovil. Zvláště jest pán ze Sylvestrů\nvelmi zvědavý dověděli se jméno toho umělce, an ho za nej-\nprvnějšího ze všech žijících umělců v tomto oboru považuje.\n„Je to hošík ne zcela šestnáct let starý,\" odpověděl\nAnnibale vítězoslavně.\n„Není možná,\" odvece Sylvestre, „to je žert.\"\n„Tak mluvte přece,\" volá Faustina, „kdo je to?\"\n„Syn starého Ismaela Mengsa,\" odvětí na to Annibale.\n„Jaké to bláznovství!\" zvolá Sylvestre, „Ismaei není\nani ženat, neměl jak živ dětí. Za tím něco vězí.\"\nAnnibale vypravuje nyní zevrubně, jakým spůsobem tu\nrodinu, toho zázračného hocha nalezl a seznal. Sylvestre\nstrčí mlčky brejle do pouzdra a míčky opustí také společnost.\nFaustina a abé doléhají na to, aby se králi tento příběh vy-\npravoval. Každý jest nyní dychtiv, aby ještě více obrazů od\ntoho hocha dostal; vyšlou tedy posla k malíři, aby na roz-\nkaz Annibalův podobiznu hlavy starého Mengsa a ještě ně-\nkolik obrazů jim na ukázku poslal, se zdvořilou prosbou od\nFaustiny, aby tuto laskavost staré své přítelkyni neodepřel\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nS—S.\nZ Nové Paky, dne 21. září. (Slavnost svěcení\npraporu.) Slavnost svěcení praporu zpěv. spolku „Hlasoně,,\nbyla v skutku velmi krásná, ano v mnohém ohledu významná\na velkolepá. Každý dům od dřevěné chalupy až k pěknému\nvystavenému domku v Nové Pace ozdoben byl fábory a pra-\npory národními; na každém domě spatřiti bylo několik podo-\nbizen mužův národa, ověnčených zelením a květinami a pod\nnimi ta nejrozmanitější hesla. Do 9. hod. sešlo se mnoho lid-\nstva se všech stran. O 9. hod. byla pospolitá zkouška zpěv.\nspolků; o 10. hod. vyšel z radnice průvod k tribuně. Na-\npřed šla sokolská hudba, za ní „Lubor,\" asi 30 mladých\nhochů Novopackých v sokolském oděvu se svým praporem, pak\n„Sokol\" Novo-Packý s praporem, „Sokol\" Kralodvorský s pra-\nporem, „Sokol\" Mlado-Boleslavský a „Sokol\" Jičínský; pak\nšly zpěv. spolky: „Hlasoň\" Novo-Packý, „Záboj\" Kralo-\ndvorský (s praporem), „Ratiboř\" Hořický (s praporem), „Ji-\nzeran\" Semilský (s praporem), „Bořivoj\" Lomnický (s pra-\nporem, „Branislav\" Jilemnický, Jičínský, Bělohradský\na Veselský; celkem bylo asi 200 zpěváků. Okolo tri-\nbuny udělali Sokolové kruh, na tribunu vystoupilo vel. du-\nchovenstvo s vel. p. děkanem v cele, oděno v slavnostní\nornáty, pak kmotry praporu, městský výbor s měšťa-\nnostou atd.; na náměstí stály tisíce lidstva. Nastalo ticho.\nZpěv. spolky přednesly vedením p. Siřiště, ředitele zpěv.\nspolku „Hlasoně,\" píseň s v. Vojtěcha. Na to vystoupil\npředseda zpěv. spolku p. Dr. Kosi na na tribunu a oslovil\nhosty ráznou, významnou řeci, obrav si za heslo:\n„Slovan, kdyby zpívat nesměl, hořem by snad zahynul Slo-\nvan v zpěvu kdyby mohl, slastí by se rozplynul.\" Dále měl\nvelekrásnou řeč pan P. Rychlík, oděn rouchem kněžským,\npak rázný p. Kejzlar, si. Geislerova, kmotra praporu.\nŘeci tyto vyjdou prý tiskem. Odpoledne byla v přeplněné\nzahradě p. Bedh Fuchse velká akademie. Ze sborů líbily\nse zvláště „Rekův sen\" od K. Slavíka, „Gdě je slavska do-\nmovina\" od Wintra, „Utonulá\" od Křížkovského, „Na Prahu\"\nod Veita. Sbory byly vesměs dobře, některé z nich výborně\npředneseny a došly velké obliby. Mimo tyto slyšeli jsme ou-\nverturu k opeře „Němá z Portici\" a Illnerův „Čechův sen.\"\nKu konci odbývala se taneční zábava.\n\nZ Příkaz u Olomouc. (Beseda.) Dne 20. září se zde\nodbývala beseda. Sál byl naplněn hostmi. Jaký to byl pohled!\nNejkrásnější vínek divek zdejších i vůkolních, paní a hospodyň\numístěn v popředí, mužstvo statečné a studentstvo čilé tu i\ntam, jak kdo a kde si kvítek z vínku vyvolil. Po krátké chvíli\nzačaly produkci. Ouvertíira „Vlasta\" od Ed. Náprav nik a,\nprovedl sbor c. k. pluku Vasa se známou a uznanou dovedno-\nstí. Slečna Tichá z Olomouce krásně a významně přednášela\npísně národní na citeře a musela na žádost obecenstva ještě\njiný kus zahráti. „Kapitola o mužském srdci\" deklamovala sic.\nMaryška Vajnerova. Pan Lípa osvědčil svou zručnost v sa-\nni ohře na housle, a musíme doznati, že virtuosně vládne svým\nnástrojem. K velkému obveselení přispěla též deklamovánka\n„Šumař,\" již v trochu až nepřiměřeném kostumu přednesl p.\nF. Zbořil. Ze zpěvu jsme slyšeli sbory : „Pozdravení pěvcovo\"\nod Veita, „Přijde jaro\" od Forchtgotta a ctverozpěv „Sví-\ntání lásky\" od Lud. Procházky. Zpěvy byly provedeny od"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.6", "texte": "Nákelsko-Příkazského zpěv. spolku vesm s velmi krásně, zvlášť\nmuselo býti opakováno „Přijde jaro\" (tentýž sbor, jejž jsme\nslyšeli v Brně od spolku Vídeňského.) Musíme se zde zmíniti\no prospěchu a pokročilosti spolku Nákelsko-Příkazského, který,\nač nejvíce z rolníků sestává, ty nejtěžsí sbory provádí. Spo-\nlek tento čítá přes 50 údů a z těch jest 30 občanů Príkaz-\nskýcb. Pan učitel Wiedermann co sbormistr zasluhuje za svou\npřičinlivost největší uznání. Po koncertní části počala taneční\nzábava, která téměř do rána trvala v neskalené veselosti a\npři vzorném pořádku. Z cizých hostů besedu navštívili zemští\nposlancové pp. Isák a Rozehnal, pak náš po vlasti známý bá-\nsník p. Čejkovský a mnoho jiných velevážných osobností vla-\nsteneckých.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n—ř.\nLounský zpěv. spolek „Vlastislav\" uspořádá\ndne 4. října 1863 v hostinci „u černého orla\" v Lou-\nnech akademii, při níž p. J. L. Lukeš z Prahy úcinkovati\npřislíbil. Program: 1. „Večerní,u staročeský chorál, upravil\nve sbor J. L. Zvonař. 2. Národní písně přednese p. J. Lukeš.\n3. Deklamace, přednese pan Kettner. 4. „Růžinky stesk,\" sólo\ntenorové s doprovázením sboru od K. Bendla, přednese pan J.\nLukeš. 5. „České perle,\" koncertní fantasie od Ed. Nápráv-\nníka, přednese pan F. Feygl. 6. „Rekův sen,\" sbor od K.\nSlavíka. 7. Zastavenícko od K. Rendla, sólo tenorové s do-\nprovázením sboru, přednese pan J. Lukeš. 8. Deklamace, před-\nnese p. Kettner. 9. „Náš zpěv,\" sbor od Zavrtala. 10. Národní\npísně, přednese pan J. Lukeš. Taneční zábava. Začátek v 5\nhodin odpoledne.\n*** Valné shromáždění. V neděli dne 11. října\n1863 bude se ve 3 hodiny odpoledne odbývali roční valné\nshromáždění p. údů zpěváckého spolku „Slavoše\" v Berouně\n„na Plzence.\" Program : 1. Přijímání nových údů a příspěvků.\n2. Volba místopředsedy. 3. Vystoupení polovice výborů losem\na volba nových. 4. Zpráva jednatelova. 5. Skládání účtů. 6.\nVolba revisorů účtů. 7. Rokování o jednotlivých podaných ná-\nvrzích. K oslavení výroční památky svěcení praporu uspořádá\nse téhož večera beseda. Začátek v 6 hod. Po té následuje\ntaneční zábava. Čistý výnos ve prospěch spolku.\nv\nZpěvácký spolek „Kovář\" v Čáslavi súčast-\nnil se ve středu dne 30. září 1863 ve velkém koncertu, jejž\nuspořádal Ferdinand Laub, král. pruský komorní virtuos atd.\nspoluúčinkováním paní A. Laubové a pana Frant. Kavána\nve prospěch pomníku J. L. Dusíka, slavného to skladatele a\nrodáka Čáslavského. Program byl tento : 1. „Čechové,\" sbor\nod Wintra, přednesen zpěv. spolkem. 2. Velké koncertní Alle-\ngro pro housle od Bazziniho, přednesl Ferd. Laub. 3. Arie ze\nzpěvohry „Figarňv sňatek\" od Mozarta, přednesla paní A. Lau-\nbová. 4. Velké brillantní Duo na české národní písně pro\nhousle a piano od Ferd. Lauba a Vil. Grafa, přednesl Ferd.\nLaub a Frant. Kaván. 5. „Těžké orání,\" sbor od Vašáka,\npřednesl zpěv. spolek. 6. a) Elegie od Ernsta, b) Polonéza\nod Lauba, přednesl Ferd. Laub. 7. a) „Aj čo by boía,\" pí-\nseň od Pivody. b) Polská píseň od Chopina, c) Píseň od\nLauba, přednesla paní A. Laubová. 8. Fantasie na uherské ná-\nrodní písně od Ernsta, přednesl Ferd. Laub.\n*#* Zpěv. spolek „Rubeš\" ve Skutči uspořádal\ndne 27. září t. r. pěveckou, hudební a deklamatorní besedu\nk oslavení jmenovin velectěného p. t. pána Vácslava Stollov-\nakého, c. k. okresního přednosty. Program byl : t. Proslov.\n2. Ouvertura 3. Sbor „Komu něžných citů dáno\" 4.\n„Dobrá sestřička,\" deklamace od VI. Růžičkovy 5. Sbor\n„Labe, naše Labe\" na slova Rubešová od Bergmanna 6.\n„Píseň cestujících po Čechách\" od Skroupa, přednesla dívčí\npěvecká jednota 7. „Deklamace bez rukavic\" od Ant. Štraueha\n8. Sbor „Zpomínky Jinošické\" na slova Rubešová od Ho-\nřejška 9. Besední čtení 10. Sbor „Slib\" od Kiickena.\nNa to taneční zábava. Čistý výtěžek věnován jest účeli do-\nbročinnému.\n*** Zpěv. spolek „Krakonoš\" ve Vysokém od-\nbýval dne 13. září besedu, kteráž se s velmi příznivým vý-\nsledkem potkala. Slyšeli jsme ouverturu k opeře „Bílá paní\"\nod Boildieua, pak sbory: „Touha lásky\" od Nesvadby Mo-\nravská kadryla, sest. od Hellera Valčík od Vogla a „Vá-\nlečná\" z opery „Rienzi\" od Rich. Wagnera, již zpěv. spolek\n„Krakonoš\" s velkým úspěchem provedl. Pan Syrovátka\npřednášel na piano koncert a osvědčil se co solidní pianista.\nVelké obliby došly též deklamace, kteréž sL Fr. Nigři nova\na sl. Julie Petruškova přednesli. V příští akademii provede\nprý zpěv. spolek sbory „Reformátoři\" od Zollnera, maloruské\npísně pro čtverozpěv od Černého, dvojzpěvy „Rozvij se kvítku\"\na „Máj\" od Ed. Nápravníku a snad horvátskou kadrylu od\nSl. Lžičaře. /\n\n*** Zpěv. spolek Ledečský uspořádal dne 27. září\n1863 v hostinci „na poště\" pěveckou a hudební akademii. Pro-\ngram byl následující: 1. „Slovan\" od Skroupa (?) 2. „Tam\nna horách\" od Suchánka 3. Deklamace 4. „Musikus\" od\nLohreho 5. „Stáza čarodějnice\" od Horáka 6. Dekla-\nmace 7. „Kalina\" od Vašáka 8. Píseň „při draní\" od\nHoráka. Spolek počíná si velmi statně. V jedné z příštích pro-\ndukcí provede prý ětverhlasé ruské písně od Černého, „Vá-\nvru\" od Nápravníka a „Tři jezdci\" od Smetany.\n*£* Votický zpěv. spolek již se řádně sestoupil a\ndal si jméno „Kaplíř,\" upomínající na slavnou českou rodinu\nKaplírňv, jenž s historií města Votic po drahnou dobu víúzkém\nbyla spojení. Do ředitelství byli zvoleni : p. B. Pštross za ře-\nditele, p. Fr. Hochmann za jednatele, p. A. Hatlák co zakla-\ndatel spolku za sbormistra a p. V. Jindřich za jeho náměstka.\nMísto jednatele zastává p. M. Stuchl ; za výbory pak zvoleni\njsou pp.: Horák a Macháček. Za heslo obral si Votický zpě-\nvácký spolek : „K slávě Boha k blahu vlasti !\"\n*** Prostějovský spolek zpěvácký „Orlica\"\nuspořádal dne 21. září v místnostech páně Roglovicpvých pě-\nveckou, deklamatorní a taneční besedu ku prospěchu svému.\nProgram: 1. Ouvertura 2. „Utonulá\" od Krížkovského\n3. „Dodatek k ženské obraně,\" deklamace od Rubeše 4.\nSólo s průvodem piana 5. „Soud Břetislavův,\" deklamace\nod R. Raba, přednesl pan F. Jank 6. „Staročeská\" od\nSkroupa 7. „Zena panovnice,\" deklamace od V. Crhy, před-\nnesla sl. E. Pelaříkova 8. Sólo s průvodem piana, přednesl\np. Hliňák 9. „Přijde jaro,\" sbor od Forchtgotta Tovačov-\nského 10. Tanec.\n#** Ve Vyškově na Moravě zřizuje se ctenářsko-zpě-\nvácký spolek.\n\nOchotnická divadla.\nOchot ní c i divadelní v kr. hor. městě Hoře Kutné\nprovozovali dne 27. září a v pondělí dne 28. září 1863 ve\nprospěch pohořelých v Polné : „Krvavý soud\" aneb „Kutno-\nhorští havíři,\" původní činohra v 5 jednáních od Jos. Kaj.\nTyla. Na ochotnickém divadle v Žebráce dávali\nv pondělí dne 28. září 1863 k dobročinnému úceli „Husička\nz Podháje,\" veselohra ve 2 jednáních dle francouzského vzdě-\nlal B. Novotný. Ku konci: „Po půl noci,\" fraška v 1 je-\ndnání, z francouzského přeložil P. V. Št. Na ochotni-\nckém divadle v Pardubicích provozovalo se v sobotu\ndne 36. září „v Odeonu\" na Veselce : „Starý manžel,\" vese-\nlohra ve 4 jednáních od J. Korzeniowskébo; z polského přelo-\nžil Jaroslav Pospíšil, čistý výnos připadl na opravení divadla."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.7", "texte": "Divadelní ochotníci v Policce provozovali dne 27.\nzáří 1863 drama „Břetislav Bezejmený,\" vzdělaná od Jos. Frice.\nNa ochotnickém divadle „u zlatého anděla\" na Smí-\nchově dávali ochotníci dne 20. září ve prospěch zřízení opa-\ntrovny malých na Smíchově: „Láska v nárožním domě,\" ve-\nselohra ve 2 jednáních dle Calderona a Cosmara od Jos. Kaj.\nTyla. Na to: „Převržená slánka,\" dramatický žert v 1 je-\ndnání od Gornera, přeložil A. Prachovský. Čistý výnos pře-\ndešlého představení k témuž účelu obnášel 20 zl. 60 kr. r. c.\nSedlečtí divadelní ochotníci provozovali dne 28.\nzáří ve prospěch školy: „Ucenec\" a „Jenom pět zlatých.\nV Sobotce dávali ochotníci dne 20. září k účelu občanské\nbesedy divadelní představení; hrálo se: „Vicomte z Letoriéru,\"\nveselohra; z franc. od Bayarda přeložil J. L. Ochotníci\nv Červené Doubravici hráli dne 16. m.m. „Vězení\" a\nV \"\n„Žlutá zimnice\" ve prospěch pohořelých v Polné a bylo vy-\nbráno 38 zl. r. c. Divadelní ochotníci v Poděbra-\ndech dávali v neděli dne 27. září „Kometu,\" frašku ve 2\njednáních, přeloženou z polského od V. F.\n\nZ Prahy.\n\n— Skuherského opera „Vladimír.\" V neděli\ndne 27. září dávala se v českém prozatímním divadle ctyrak-\ntová hrdinská opera „Vladimír, bohův zvolenec,\" slova\nod Jos. Frice, hudba od Fr. Zděnka Skuherského. která co\n> *\ndo zevnějšího výsledku s velmi příznivým se potkala úspěchem.\nPan Z. Skuherský jak známo žák Kittlův uvedl již\npřed několika lety některé písně rukopisu Kralodvorského velmi\nzdařile do hudby a brzy na to pustil se jak tehdáž noviny\nohlašovaly do komponování původní české opery „Samo\"\n(slova od Staňka), z nížío jsme v jednom koncertě na Žofíně\nvelmi effektní sbor slyšeli, která však jak se zdá - ne-\ndokončena v pulpitu p. skladatelově zůstala. Bylo to také při-\nrozená věc; neboť skladateli českému nedostalo se za přede-\nšlých let tak snadno příležitosti, aby své dílo při tak smut-\nných poměrech, kdež pro českou operu žádný personál enga-\nžován nebyl, na divadle provozovat spatřil. Poměry tyto při-\nměly také našeho nadaného rodáka p. Skuherského ku kompo-\nnování německé opery „Der Apostat\" (slova od Jos. Frice), aby\nkonečně ohenní zkoušku na dramatickém poli přestál a se o\nsvých vlohách pro tento obor přesvědčil. Když ale české opeře\nnyní lepší doba nastala, dal si p. Skuherský text německý pro\nčeské divadlo upraviti, a v tomto upravení viděli jsme jeho\nApostata pod jmenem „Vladimír,\" kterýž o nevšedním ta-\nlentu p. skladatele svědci. Pan Fric, básník slov, lící nám tu\nobraz oněch dob devátého století v říši bulharské, ježto se\nbojů nové víry s pohanstvím týkají; básník užil dosti obratně\na někdy v pravdě básnicky této znamenité protivy. Prostý děj\nrozvíjí se přirozeně před námi a jest as následující: Vladi-\nmír, syn knížete Borise, přijde na svém lovu k posvátnému\nmístu víly, kteréžto sděluje, že na tomto místě již častěji bý-\nval a poklidu požívaje, nejkrašší sny míval. Olga, jeho mi-\nlenka a dcera knížete Borise, kteráž se o tom dozví, zaboří\nnad tím hněvem a vidouc, že všechny její výtky žádného pří-\nznivého výsledku nemají, uprchne. Na to následuje svedení\nskrze Bajana, vzývání víly a povoláni na trůn skrze Borise.\nNapotom je shromáždění v paláci. Boris odstupuje a poroučí\nVladimíra Bojarům. Vladimír jest obžalován od biskupa a Si-\nmeona, svého bratra. On se objeví 5 přísaha věrnosti se\nskládá. Boris, jsa odhodlán, na svá stará kolena v klášteře\nžiti, slyší od Olgy o prostopášnostech Vladimírových, jest od\nBajana přepaden, od Simeona ale zachráněn. Navrátí se na-\nzpět, aby víru a slát zase upevnil. Odsouzený biskup odve-\nden jest k smrti. Po prudkém boji mezi oběma stranami při-\npadne vítězství Borisovi. Vladimír zemře v zoufalství. Za hlavní\nsloupy této opery mohou se zvláště sbory považovali; jsouť\nrázné, imposantní, překvapující a neminou se při správném\nprovedení skvělého účinku; avšak i recitaiivy a arie svědci\no bohaté hudební žíle Skuherského. Význam slov shoduje se\ns hudbou úplně a některé věty jsou zvláště karakteristicky hud-\nbou podány ; jmenovitě upozorňujeme na velkou Vladimírovu\narii (v 3. dějství). Krásná přednost Skuherského opery jest\npůvodnost; neboť nenacházíme vní žádných otřepaných míst\ntak zvané „kapelnické hudby.\" Jnsírumentace jest zajímavá,\nz části i velmi pikantní, někdy i velkolepá, jmenovitě v obou\nmohútných pochodech. Z veškeré hudby viděli jest však pa-\ntrně, že se Skuherský držel novějších klassických mistrů ně-\nmeckých, které zajisté pilně studoval, aniž by však je otrocky\nnapodoboval. Skladatel byl několikrát hlučně vyvolán a pře-\njeme mu štěstí k takovému příznivému výsledku. Provedení\nopery bylo slušné. Chvatné zmínky zasluhuje p. Vecko (Vla-\ndimír) a p. Schwarz (Boris). Slečna Macháčkova (Olga) velmi\nčasto se proti intonaci] prohřešila, —t—\n— Piani s t k a si. Au g. Kolářova, která v kompo-\nsici znamenitý talent osvědčila, vydala právě novou skladbu\n„Scherzo fa 11 ta/s ti q u ekteráž původností a pikantním\nprovedením vynikajíc, mnohé skladby podobného druhu v no-\nvějším čase vydané daleko předci. Porucujeme ho vřele našim\npianistům a pjanistkám.\nSlečna Lípšova engažována jest od ředitele pana\nLiegerta k českému divadlu.\nVýtečný český továrník p. červený v Hradci\nKrálové vynašel opět nástroj hudební. Co nejdříve přijede do\nPrahy, aby nový vynález svůj ku zkoušení předložil komisi\nznalcův. Přejeme panu Červenému mnohé štěstí a těšíme se\nvelice na bližší podrobnosti.\nBasista p. Rokytanský, úd zemského divadla\nv Praze, engažován jest při dvorní opeře ve Vídni na 4 leta.\nPrvní rok obdrží 6.000 zl, druhý rok 7.000 zl., třetí rok\n8.000 zl, a čtvrtý rok 10.000 zl. r. č.\nPaní Schroder-Chal o u pk o vá vystoupila tyto dní\nco Norma na Hamburském divadle se skvělým výsledkem. Ka-\npelník pan Nesvadba, jenž orkestr řídil, provedl jak ta-\nmější noviny píší úlohu svou výborně.\n- S1 eě na Formanko va, Pražanka, engažována jest\nu opery v Olomúci. Vystoupilať již v „Belisara\" a v „Normě\"\ns chvatným úspěchem.\nPaní Schmíd t-Procházková engažována t bude\nprý u českého próz. divadla.\nPan Theodor Bradský složil dva sbory a sice :\neffektní sbor „Tatry\" od Štúra a humoristický „Kalendář a ne\nfarář\" od Čelakovskébo, z nichž první věnován jest zpěváckému\nspolku Rakovnickému, druhý „Hlaholu\" Pražskému. Tento\nskladatel složil píseň „Jak anděl ty jsi krásná\" a „Křepeliěka.\"\nSkladby tyto vyjdou tiskem a nákladem Sehálka v Praze. Pan\nBradský odebral se již k svému povolání do Berlína.\nZnámý virtuos pan Charles Wehle dával\ns ěelistou Kletzerem v Port Louis na ostrově sv. Mauricia 11\nčetně navštívených koncertu a došel velké pochvaly a obdržel\nmnohé dary. Odtuď odebrali se oba virtuosové na pevninu\nAsie, kdež ve své umělecké dráze pokračovat! budou.\nJosef Korzeniowski, proslavený básník polský,\nzemřel dne 17. září v Drážďanech v 66. roce věku svého.\nKorzeniowski náleží mezi nejlepší novelisty polské a jest nej-\nznamenitějším dramatickým básníkem polským. Mnohé jeho no-\nvely, romány a dramata převedeny jsou na jazyk český, jme-\nnovitě veselohry „Obžinky\" „Stará místo mladé\" „Dříve\nmatka\" „Starý manžel\" atd. Dne 19. září uspořádali Po-\nláci v Drážďanech žijící smuteční mši sv. za zemřelého bá-\nsníka svého. Herec Davison, Polák, ozdobil vavřínovým věn-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631001-01.1.8", "texte": "cem rakev svého krajana. Mrtvola Korzeniowského převezena\nbude do Varšavy.\nNový hudební ústav pro dívky. Jak se do-\nvídáme, zřídí slečna Anna Horova, žákyně Alex. Dreyschoka,\nještě tento rok v Praze vyučovací klavírní ústav pro dívky.\nVypsání ceny. Nížepsaný závod s hudebninami\nzamýšlí též letos jako v roce minulém vypsáním ceny získati\nsbírku dobrých tanečních skladeb pro příští dobu masopustní a\nvyzývá P. T. pány skladatele k laskavému se zúčastnění. Pré-\nmie jsou následovné : Za valčík 3 dukáty, za čtverylku 2 du-\nkáty, za Besedu 2 dukáty, za polku trembl. 5 tolaru, za polku\nmazurku 5 tolarů, za kvapík 5 tolarů. Rukopisy buďtež opa-\ntřeny heslem a bez podpisu, jakož i s přípisem opatřeným\ntímtéž heslem a franko zaslány nížapsanému nakladatelskému\nzávodu, načež svým časem pánům zasylatelňm se odpoyí. Ru-\nkopisy, které při zkoušení neobstojí, se vrátí. Lhůta k zasýlání\nskladeb ustanovuje se do 1. listopadu t. r. V Praze, dne 17.\nzáří 1963. Sch alek a Wetzl e r, majitelé závodu naklada-\ntelského a obchodu s hudebninami v Praze, v Ovocné ulici.\nVlastenecký malíř p. V. Zelený maluje pro\npana Frant. Mullera, ředitele uhelných dolů oslovanských, dva\nhistorické obrazy, a sice: „Křest Bořivoje\" a „Po bitvě na\nBílé hoře.\" Máme za to, že vlastenecký umělec, jenž v po-\nslední době mnohými krásnými obrazy sv. Cyrilla a Methoděje\ndobrou pověst své umělé ruky rozmnožil, těmito dvěma obrazy\nz naší slavné hisiorie vlasti své poslouží, jakož i následování\nhodna jest zakázka p. Mullera, který jí nejen krásných ozdob\npro své komnaty získá, nýbrž i vlastenecké umění podporuje.\nLessingův obraz mistra Jana Husa, kte-\nrýž nyní jest vystaven ve Vídni v umělecké jednotě, přivezen\nbude od tamtud ještě v říjnu do Prahy, aby zde byl ukazo-\nván. Jak známo, má hlavní zásluhu o to, že mistrně vyve-\ndený tento obraz u nás vystaven bude, česká umělecká beseda.\n\nDur a moll.\n\nJavůrek — učitel Chopinův. Že slavný Chopin vyučencem\nje krajana našeho Javůrka, nebude snad vůbec známo. Jos. Javůrek\nnarodil se Benešově v kraji Berounském 2. října r. 1756. Otec jeho\nbyl učitelem. Své literní a hudební vzdělání získalf sobě v Sázavském\nklášteře Benediktinském, kde bratr jeho byl chorregentem. Obá dva\nopustili vlast svou a o lebrali se do ciziny. Josef šel r. 1793 do Polska,\nkde se stal učitelem hudby u knížete Radžíwiffa. R. 1800 obdržel ve\nVaršavě místo professora při konservatoriu a později v ústavu Alexan-\ndrovském. Muž ten vzorný, bohatě nadaný komposiior, zasloužilý pro-\nfessor zemřel dne 22. Června 1840 v 84. roku slavného života svého.\nBratr ale obrátil se do Francouz, kde velké státní bouře pretrpév, ko-\nnečně se oženil. Dcera jeho Konstancie Javůrkova stala se první zpě-\nvačkou u velké opery.\n\nPrvní vystoupeni tenoristy. Před čtyryceti Jety nacházela\nse v Bergamě dosti prostřední opera, při které však náhodou někteří\nvýborní choristé se nacházeli. Z jich sboru vyšlo několik slavných\npěvců, hudebníku i skladatelů hudebních, jako: Dorzelli, Bianchi,\nMori, Dolci. Mezi jinými nacházel se tam též jistý chudý, velmi skromný\na všude oblíbený krejčí, který pro podporování ovdovělé matky své\nv choru zpíval. Jednoho dne přišel k známému zpěváku Nozarimu,\naby mu vzal míru na kabát. Nozari měřil jej okem a pravil: wJak se\nmi zdá, znám tě již odněkod, můj milý.\" ~Může být, snad mne pán\nviděl v divadle, kde v choru zpívám.« „A máš dobrý hlas?\"\n»Ne zvláštní, sotva dosáhnu do g.\" „Zkusme toho, přezpívej mi\nškálu.\" Chorista poslechl, leč přijda ku g, stál bez dechu. \"Ber\na.u »Neinohu.« „Ber a, 'povídám ti, anebo ...\" „A ... a\n. . . a.u »Ted vezmi h.« \"Ale pane ...\" -- „Wezmi h, nebo\njako že . . .\" «A . . . li . . ♦ a . . . h . . . c.\" \"Nuže, nepo-\nvídal jsem ti !\" zvolal Nozari vítězoslavně. „A ted příteli, dobře sobě\npamatuj, co íi povídám : budeš-li pilný, staneš se prvním vlašským\ntenoristou.\" A Nozari měl pravda ; chudý chorista, který staré ka-\nbáty spravoval, je dnes pánem milionů, i nazývá se Rabi ni.\n\nStahat mater. Každému z našich čtenářů bude zajisté znamenitý\nduchovní zpěv „Stabat mater dolorosa\" znám ; avšakj ne všem po-\nvédomo bude jméno básníka této písně. Papež Jan XXII. byl za spi-\nsovaleie slov těchto jmín; avšak nyní je to dokázáno, že byl mnich\nminoritský Jacobus de Benedictis, právník a básník, tvůrcem\ntéto písně. Nejznamenilějáí hudbu k těmto slovům napsali: Pergolese,\nPalestrina, Ha>dn, Stuntz, Astorga a Rossini."}]}