{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-10-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-10-10_01", "ocr_sha256": "bcb1a6f3e19f19e96c40eaab446a9a50520fb59a13b41d5b25e01e7645963628", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/10/10_01/bmtnabd_1863-10-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225", "page_fin": "227", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.2.1", "titre_corps": "Vácslav Jan Tomášek.", "titre_sommaire": "Vácslav Jan Tomášek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4280, "texte": "Vácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nPři tak odporném poměru měl Tomášek skutečně velmi\ntěžký stav, chtěl—li si uchovati přízeň obou. Ve Forklu se-\nznal bezuzdného ctitele Jana Šebestiána Bacha a Scarlattiho.\nForkel vozil s sebou velmi pěkně psané „Vademecum,\" v němž\nBachovy nejvýbornější klavírní skladby obsaženy byly. Forkel\nštudoval všechna tato díla u Friedemanna Bacha, nejstaršího\nsyna Šebestiána, kterýž často Forkla navštěvoval a se u něho\nněkolik týhodnů zdržoval. Firma takového učitele stačí, aby\nse o Forklově správném přednesu takových komposic uzaví-\nrati mohlo.\nKdyž Forkel Tomáškovu vázanou hru slyšel, dal\nsi všemožnou práci, aby jej pro Bacha výhradně získal;\navšak když Tomášek podstatnými důvody ozbrojen se proti\njednostrannému vzdělání vyslovil, ustál od toho a odpo-\nručil mu pouze Bachovo dílo vDas wohlcomponirte Cla-\nviera k studiím, což také Negálli později písemně Tomáš-\nkovi radil.\nVe Forklově klavírní hře mohl každý schopný hudebník\npoznati spůsob, v jakémž se skladby Bachovy přednášeti\nmají, a poněvadž Tomášek za Forklova pobytu v Praze\nčastěji příležitost měl slyšeti, jak nejznamenitější skladby Ba-\nchovy přednáší, při čemž ho Forkel na karakteristiku dekla-\nmatorní části v Bachových fugách upozorňoval, vyjasnil se\nmu jejich vliv, jejž na vázanou hru mají poznenáhla víc a\nvíce, a Tomášek zavedl Bachův „Das wohlcomponirte Clavier\"\nu svých žáků; avšak učinil je při tom na příčnost, jež v nich\npřicházející sluch uráží, jakož i na bezrhytmické klopýtání\npozorný. Voříšek, Dreyschock, Schulhoff, Lubovský,\nBampel a některé z jeho žáků a žákyň museli je študovati.\nNejsměšnější věc, která po tom následovala, byla ta, že brzy\nna to všichni učitelé klavíru v Praze Tomáška nápodobili a\ntaké žákům svým Bacha hráti dali, aniž by se o to sta-\nrali, jak se má přednášeti.\nForkel, jenž si vydáním dvou dílů své historie hudby\nv umění velkých dobyl zásluh, byl při svých encyklopedicky\nhudebních znalostech rozhodný nepřítel všech skladeb no-\nvější doby. Clementiho děl nevšímal si pra nic a z Mozar-\ntových nelíbilo se mu kromě velké fantasie se sonátou C-molI,\nnic jiného. Takovéto nepodstatné a ovšednělé úsudky, které\nse jen z pedanterie rodí, zlobily velice Tomáška.\nI předsevzal si, že se na Forklu nevinným spůsobem\npomstí. Pravilř mu, že má velmi starou komposici od Scar-\nlattiho, kterouž Forkel i hned slyšeti si přál. Jelikož se ale\nTomášek tím omluvil, že — zapůjčiv ji — o ni přišel a že\nby ji teprv několikrát pro sebe přehráti musel, aby mu ji\npak bez chyby přednésti mohl: spokojil se Forkel tím a To-\nmášek musel na večer ku klavíru se posadí ti a fantasii ve\nslohu Scarlattiho složití a ji tak dlouho opakovati, až mu\nv paměti zůstala. Druhý den na to, když ho Tomášek na-\nvštívil, byla Forklova první slova: „Jak to stojí se Scarlat-\ntim?\" načež se Tomášek k pianu posadil, aby mu dotče-\nnou fantasii přednesl. Hned po prvních šesti taktech zvolal\nForkel pln radosti: „O božský Scarlatti, ty jsi to, tebe lze\nhned poznati!\" Tomášek se musel vynasnažiti, nechtěl-li\nse smáti a Forkla z klamu vyvésti.\nKdyž byl Tomášek dohrál, žádal ho Forkel, aby mu ji\nna památku vlastnoruěně opsal, což však Tomášek —\npředstíraje nedostatek času — neučinil. Nevinnou touto my-\nstifikací přesvědčil se Tomášek úplně, že u učeného Forkla\nfirma (jméno) více platí, než zboží a že se od staré, často\ntuhé a hranaté formy odtrhnouti nemůže, ano, že se mu dětská,\nzhusta nevkusná kontrapunktická hračka více líbí, než ryze\nhudební poesie. Forkel opustil pak Prahu a odebral se do\nVídně, načež brzy zemřel.\nMezi tím časem postavil Knecht orkestrion a odcesto-\nval do Biberachu. Vogter dával dne 18. dubna 1802 hu-\ndební akademii na orkestrionu, která se však mnoho nelíbila.\nNa to měl veřejné přednášky o hudbě, v níž se však málo\nposluchačů súčastnilo.\nR. 1801 přišel do Prahy J. L. Dušek, rodilý Čáslavan\na výtečný virtuos na piano, s nímž se Tomášek brzy spřá-\ntelil. Dušek dával v sále Konviktském dne 26. října 1802\nvelmi četně navštívenou akademii, kterouž po symfonii od\nHaydna vojenským koncertem pro piano započal, a při\nněmž obecenstvo již po prvních několika taktech sóla ve\nvšeobecné „Ach !tt vypuklo. „Leželo však cosi čarovného\n„v tom, — praví Tomášek — když Dušek při svém vděku-\n„plném zevnějšku z nástroje divuplným úhozením lahodné a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6091, "texte": "„spolu jadrné tóny vyluzoval. Jeho prsty podobaly se spolku\n„desíti pěvců, kteří při jejich veskrz stejné technické sběh-\n„losti všecko, co si již jejich vládce žádal, správně vyvedli.\n„Neviděl jsem nikdy Pražské obecenstvo tak nadšené, jako\n„tehdáž při skvělé hře Duškově. Správný deklamatorní\n„jpřednes %vlástě %pěvných vět %iistane ideálem pro\n„každý výkon umělecký, jehož žádný pianista po něm\nnještě nedosáhl\nJeho fantasie, která nejvíce z lámaných akkordů se\nskládala, byla beze vší ceny až na rondo ze sonáty C-moll,\njímž fantasii ukončil. Dušek byl první, jenž piano při\nhře na příc postavil, což naši klavírní hrdinové při svých\nklejklích ještě vždy věrně následují, i když jim k tomu zají-\nmavý profil chybí.\nTomášek obětoval svému krajanu mnoho času; za to\nale hrál mu Dušek větší část svých těžkých sonát, při čemž\nTomášek ohledně úho%u velmi mnoho od něho %ískaL\nOba rodáci a umělci vespolně se navštěvovali a čtyrručné\nsonáty přednášeli.\nR. 1803 vyzval Negálly, jenž pod jmenem „Repertoir\ndes Clavecinistes\" sbírku nově komponovaných skladeb pro\npiano ke cti Clementiho vydával, Tomáška o příspěvky k to-\nmuto dílu. Tomášek složil k tomuto cíli sonátu B-dur, kte-\nréž mu co své 10. dílo zaslal. Negálly vyslovil se o skladbě\ntéto co nejchvatněji, však vytýkal při tom, že Tomášek hlavní\nčástě první sady trilkem neukončil, což dementi, jenž téhož\nčasu s Kíenglem v Praze se zdržoval, zase na ní chválil.\nPoněvadž Negálly tvrdošíjně na svém stál, musel Tomášek\npovoliti a trilek přidati. Sonata však nedostačovala, aby sešit\nvyplnila a Tomášek napsal tedy ještě jiný kus, totiž v sobě\nukončené Rondo op. 11.\nTomášek seznámil sc — jak jsme pravili — s Clemen-\ntim a jeho žákem Klenglem, kterýžto poslední v Konviktě\nkoncert uspořádal a mezi jiným též kvintett Es-dur od Bee-\nthovena velmi správně přednášel, dementi nechtěl před žá-\ndným veřejně hráti, ačkoliv se každodenně cvičil a svou\noblíbenou sonátu A-dur každý den přednášel.\nR. 1805 zanášeje se Tomášek komponováním „Leonory\"\nod Bíirgera, obdržel od svého duchovního bratra upomínací\nlist, aby si s doktorátem pospíšil, anto za něho všechny vý-\nlohy zaplatí. By jeho přání vyhověl, pustil Tomášek dvě\nvyučovací hodiny a věnoval se právnickým studiím.\nOstatně pokračoval v hodinách hudbě věnovaných v kom-\nponování „Leonory.\" Když se skladbou touto byl hotov a\npéro odložil, slyšel někoho na dvéře klepati a Kanne, známý\nskladatel a později redaktor „starších Vídeňských hudebních\nnovin\" vstoupil do mého pokoje od kněžny K. mně byv od-\nporučen. Kanne doléhal tak na Tomáška, že mu tento část\nsvé „Leonory* přednésti musel. Byl to výjev, kde Vilém\nmezi jízdou s Leonorou průvod pohřební potká. Kanne byl\ntouto komposicí tak uchvácen, že několikrát jako šílený zvolal:\n„A vy zůstanete při takovémto talentu v Praze?\"\nTomášek vydal v cestě předplatní „Leonoru\" co 12.\ndílo, kteréž v tehdejším čase ballad velkou sensaci učinilo.\nNa to složil ještě následující skladby: Velkou sonátu Es pro\npiano op, 13 — velkou sonátu C pro piano op. 14 — Vel-\nkou sonátu G pro piano op. 15. U Hofmeistra a Ktihnela\nv Lipsku: Variace G pro piano op. 16. V Praze: Symfonii\nC pro velký orkestr op. 17. napsal pro jednotu přátel hudby,\nkteroužto první svou akademii započali; je v rukopisu —\nVelký koncert C pro piano s průvodem orkestru op. 18.\nU Steinera a Haslingra ve Vídni. Synfonii Es pro velký orkestr\nop. 19. u Breitkopfa a Haertla v Lipsku. — Velký koncert\npro piano s průvodem orkestru op. 20 ještě v rukopisu. —\nTomášek zamýšlel ku každému klavírnímu koncertu též jednu\nsymfonii v tétéž tónině složití, anto koncerty dávati hodlal;\navšak mezi tím změnily se jeho poměry tak, že se svého\nplánu — koncerty dávati — zcela vzdal. Na to vyšla od\nněho velká sonata F pro piano op. 21 u Steinera a Haslingra\nve Vídni. Litografický ústav Steinera a Haslingra musel\ntehdáž na mizerném stupni stati, neboť nedá se slovy vyli—\nčiti, jak bídné vydání obou děl vyhlíží.\nNa statku B. složil Tomášek u své žačky hraběnky B.\nvelmi kontrapunktní kvatuor pro piano, housle, violu a cello,\nkteréž co op. 22. u Breitkopfa a Haertla v Lipsku vyšlo.\nR. 1806 napsal kantatu pro 3 sólové hlasy a sbor\ns průvodem orkestru op. 23. Ještě v rukopisu. Na to ná-\nsledovaly : Německý kolozpěv pro 1 hlas a sbor s průvodem\npiana 25. dílo. Sonata A pro piano op. 26. u Hofmeistra\nv Lipsku.\nHrabě Buquoy — v pianu žák Tomáškův — přál si\nslyšeti komposici k Bůrgerově „Leonoře,\" která již tiskem\nvyšla. Skladba ta učinila na hraběte tak mohutný dojem, že\nveškerou svou výmluvnost na to vynaložil, aby se práv od-\nřekl a u něho co skladatel do služby vstoupil. Tomá-\nšek jsa příliš poctivý, aby takého rozčilení užil, žádal hra-\nběte, aby se teprv za 8 dní rozhodl; avšak hrabě zůstal\npo uplynutí této lhůty ještě rozhodnější ve svém úmyslu a\nTomášek vstoupil v měsíci květnu s hraběcím domem u velmi\nčestný poměr, jenž s obou stran smluvní listinou pojištěn\njest. Na to cestoval s duchovním svým bratrem k svému\nbratru Jakubu, jenž na panství Maeenském u Vídně správ-\ncem byl. Odtud učinil výlet do Vídně a byl radostně pře-\nkvapen, vida na divadelní ceduli operu „Ifigenie v Taurisu\"\nod rytíře Glucka. Tomášek znal sice partitury mnohých\noper Gluckových, avšak tato byla první, kterouž na jevišti\nprovozovati viděl. Energická souhra, nádherné kostumy, pře-\nkrásné dekorace a výborné hlasy, jako : hlas Milderové (Ifi-\ngenie), Weinmliller (Thoase), Vogla (Oresta) a Ehlerse (Pi-\nlada), pak obezřelé řízení výtečného orkestru pod Salierim\ndodaly opeře pravého lesku. Tomášek byl pln rozkoší, když\ndivadlo byl opustil a byl úplně jakož i v pozdějším svém\nvěku přesvědčen, že Gluck až dosud největším hudebním\ndeklamatorem a dramatikem jest. Ale pravdivostí a hlubo-\nkostí výrazů pouze v cestě melodie docíliti a nejmohút-\nnějších effektů zbuditi, nedovedl žádný skladatel ani před\nGluckem ani po něm.\n„Jeho genius\" — praví Tomášek — „dobyl pouze jeho\n„dramatickým dělám nesmrtelnosti a dosahoval až dosud vždy\n„téhož dojmu, co zatím skladatelé naší doby hrubými har-\nmoniemi a instrumentací jen po eífektech baží, které ovšem\n„tak rychle zmizí, jak rychle zvuk pomine.\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 556, "texte": "Tomášek zdržel se u svého bratra Jakuba šest neděl,\nnačež do Bojanova k svému duchovnímu bratru cestu nastou-\npil, kdež také několik dní pobyl. Sotva že byl do Prahy\npřišel, obdržel od hraběte Buquoy — jenž se mezi tím\ns hraběnkou Gabrielou z Rottenhanu oženil — velmi přívě-\ntivý list, v němž přání vyslovil, aby Tomášek při jeho ná-\nvratu z venkova již v jeho bytu se nacházel. Tomášek opu-\nstil tedy byt, jejž po 12 let ve Sweertově hraběcím domě\nměl, s těžkým srdcem; nebof složil v něm 26 hudebních\nskladeb a blažených dnů v něm prožil.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "227", "page_fin": "228", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.2.2", "titre_corps": "Rafael Mengs. Novella.", "titre_sommaire": "Rafael Mengs. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.3", "debut_caractere": 558, "fin_caractere_exclue": 6035, "texte": "Rafael Mengs.\nNovella.\n(Pokračování.)\nJak se ale Ismael rozvzteklí, když spatří služebníka,\nže k němu jde. Jeho samota, jeho skrytost a celý spůsob\njeho vychování se má rozpadnouti; zahrozí služebníkovi, že\nmu rozbije mozek, pak—li se ještě jednou opováží, práh jeho\npokoje překročili. Spolu hned napíše také Annibalovi list,\nv němž mu bezcitného darebáka vynadává a svůj dům na\nvěčné časy mu zapovídá*\nJak se věci nacházejí, když Faustina — uražena Ismae-\nlovou bezmeznou přísností — si předevezme, že hocha se\nujme a že nehodného otcova tyranství ho sprostí. Ukáže králi\nAnnibalovu podobiznu. Tímto krokem byl první stupeň v Ra-\nfaelově životě zaznamenán, byl to jeden oddíl v jeho jsouc-\nnosti. Tato jsoucnost, která později tak skvěle a hlučně se\nuspůsobila, která téměř výhradně na parketových podlahách\nu dvorů se dohrávala, která triumfy dosáhla, jaké geniové\nzřídka slaví, ona vstoupila zde ponejprv do kolemběhu svého\npovolání. Faustininou pomocnou rukou veden, nastoupil jinoch\nslavnou dráhu svého života, ona to byla, která ho vedla,\nkterá s jeho čela sňala závoj zaraženosti a ho naučila pevně\nvystoupiti, co mužům u dvora lahodí, poněvadž to značí o\nsebevědomí, které prsa veleducha zdvihá. Král August dal\nna svůj rozkaz mladého umělce s jeho obrazy k sobě před-\nvolati. Takové žádosti nesmělo se vzdorovati. Zpurnost a\nštítivost starého Mengsa byly přemoženy. Co nejrychleji oblékl\nděti do moderních obleků, které krejčí hned zhotovili musil;\nneboť obleky, které děti až posud nosily, nelišily se ničím\nod županů. Rafaelova něžná postava vyjímala se v novém\nobleku výborně a jeho sestry Regina Concordia a Juliana měly\nsvé napudřené světlohnědé vlasy rouškami zakryty. Když\nvšickni se byli ustrojili, sedli si s otcem do najatého kočáru\na jeli ke dvoru.\nIsmael Mengs věděl předobře, kde je tvrdošíjnost a\nrozmrzelost na svém místě a kde se nehodí. Uměl také dvo-\nřenínem býti, uměl vypravovati a pochlebovati, uměl poklony\ndělati a rozmarům jiných dvořeniti, když — chtěl. Nyní\npřišel na to čas, a Ismael se svou tichou rodinou pojednou\npřed skvělou vznešenost uveden, choval se tak, jak se to\nmohlo očekávati. On tam představil mocnáři svého syna, ne-\nžádaje ničeho více, než aby skrovné jeho nadání hodné bylo\npochvaly velkého znalce, jenž po celých Saších rozšiřoval\nkrásné umění a vědy. Augusta III. mile tato řeč dojala, a\nse zalíbením spočívalo jeho oko na mladém Mengsu. Jeho\nzevnějšek byl odporučující. Spíše malé pro jeho stáří než\nvelké bylo jeho tělo, které nejkrásnějšími poměry se hono-\nsilo; v jeho obličeji jiskřily se dvě oči, které prozrazovaly,\nco v jeho útrobách se děje, a které téměř jako proroci bu-\ndoucnosti jeho slávu předpovídaly. Při tom zase jakási skrov-\nnost, mírnost, útulnost a lehce zastrašená povaha, která učila,\njak opatrně se zacházeli musí s tímto chovancem přírody,\njenž v největším tichu a zcela odloučen od světa vyrostl.\nKrál velice pochváliv obrazy, které se mu předložily, zvláště\nale podobiznu Annibalovu, skončil svou řeč s lichotivou žádo-\nstí, aby mladý umělec nyní také jeho obraz maloval. Pře-\nkvapen pohlížel otec okolo sebe, zdali toto znamení neoby-\nčejné přízně jemu závistníky nespůsobí, avšak tahy v obli-\nčejích dvořenínů, zvyklých na umění lže, zůstaly stejně němy.\nPřinesla se malířská skříně s Rafaelovými barevnými tuškami,\notec položil známý zamodralý papír na kreslicí desku a po-\nnejprv spatřilo jeho oko prosící hochův pohled, jenž snažně\nho prošiti se zdál, aby ho v tomto rozhodném okamžiku ne-\nopustil a ponejprv spatřil v tom Rafael lásku otcovu, starost-\nlivé srdce učitelovo, jenž vysvědčení o pokroku svého žáka\npřed velkým soudcem vydati má. „Jak ono to půjde\" —\naašeptal hochovi do ucha — „zpomeň si jen vždycky na pra-\nvidla, která jsem ti udal. Jednej svobodně a bez starosti\nKresli tu hlavu, jako by přináležela prostému nádenníkovi :\nvždyť přece králové nevyhlížejí jinak, než jiní lidé.\"\nMezi tím co otec svému synu tato tajná napomenutí\ndával, sestavovaly se v pokoji rozmanité skupeniny. Král,\nco krásný muž, zvyklý často malířům seděti, přijal postavu,\nkterou uznal za nejvhodnější, aby hocha neodstrašil. Nebyl\nto nyní král, byl to dobrý muž, jenž sobě a své rodině\nk radosti se malovati dává. Ani jeden hrdý nebo sebevědo-\nmý pohled nevyšel z jeho očí. Nebyl to tentýž smělý hod\nhlavy do týla, totéž vítězů zvyklé usmání jeho Veličenstva,\njakéhož užíval, když se co král dával od svého dvorního\nmalíře Louis Sylvestra malovati. Královna se svými dvořan-\nkami zaujala sedadla, která v pozadí komnaty postavena byla.\nHrabě Reichl vyrážel mladé princezny svými šprýmy, které\ntaké často na králově obličeji spůsobovaly usmání; dědičný\nprinc, neduhem sklíčen, seděl ve své lenošce královně po\nboku, a oba šeptali spolu o věcech, pra nic však malby se\nnetýkajících. Otec Mengs stál za stolicí svého syna lhostejně\na zdánlivě, jako by bez starosti nad výsledkem toho díla,\npo tajmu přece ale někdy, když se to dalo dělati, hochovi\nzašeptaje: „Oho! pod nosem stín tmavější; víc modra!\noko víc otevřené — tak je dobrá!\" —\nKrál tázal se otce Mengsa po jeho dřívějších okolno-\nstech. „Vaše Veličenství se podiví, dověděvši se, že mně\nmor k Vaší službě dopomohl. Z nás třiadvadceti dělí zůstal\njsem toliko já jediný zachráněn, a pročež jsem opustil ro-\ndiště Kadaň, přeje si, abych šťastnější zemi, šťastnější lidi\nspatřil. Přišed sem, nalezl jsem je obě. Váš vznešený otec\nstal se mým ochráncem, a tu seznal jsem teprv, co to zna-\nmená, býti držitelem moci a spolu ochráncem krásných věd\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5366, "texte": "a umění. Beze vší ctižádosti, přeje si, abych toliko to vy-\nkonal, k čemu jsem v sobě pociťoval nadání, žil jsem úplně\npro svá studia a povinnosti. Z mého manželství s děvčetem\nze Stavu měšťanského pošly tyto děti, o jejich budoucí opa-\ntření jsem se co nejsvědomitěji postaral. Vůle má byla, aby\nse ještě šest let tímto spůsobem cvičily, pak teprv jsem je\nchtěl propustili, aby si ve světě samy výživy hledaly. Avšak\nboží soudy to jinak uzavřely, jsem nucen nyní již je ve-\nřejnosti odevzdati; necvičeny, školácké a ostýchavé jako\nposud ještě jsou; pročež také Vaši Majestátnost o laskavé\nprominutí uctivě žádám.\"\nKrál poklonil nad řečí tohoto umělce pochvalně hlavu.\nMezi tím byl obraz hotov; neuvěřitelně rychle a neuvěřitelně\npodoben. Král ho ukázal královně, kteráž ubezpečovala, že\nto jest nejlepší králova podobizna, kterou až posud od byla\nviděla. Úsudky princů a princezen byly ozvěnou královnina\nvýroku a hrabě Reichl požádal mladého umělce, aby mu zho-\ntovil překres tohoto obrazu. Sto dublonů zaplatil král za ten\nobraz, k čemuž ještě později šest set tolarů připojil. Obě\nděvčata dostala za své drobnomalby, které ukázali musela,\nkaždá po třech stech tolarů ročních příjmťk Starý Mengs\npřijal peníze, zavřel je, ani haléře nedal dětem. Tak skon-\nčilo toto slavné sezení.\nNyní mělo opět sezení v tichém domě započíti; ale na\nto nelzelo už ani pomysliti; po celý den hosté zakiepávali,\nsloužící vcházeli a vycházeli pořáde z domu, starý Mengs\njiž byl na polo v zoufalství, pročež konečně požádal sám\nsyna, aby se od něho vystěhoval, by přece jednou ve svých\nčtyřech zděch měl pokoje. Rafael to učinil. Maloval nyní\nsamé podobizny. O králově podobizně mluvilo se v celých\nDrážďanech; každý pocítil tu jedinou toliko žádost — aby\nmohl si získati obraz od mladého divotvůrce, jenž náhle se\nobjevil, sedmnáct let stár krále maloval a to s podiYuhod-\nnoú podobností. Vypravovalo se také, že král si jeho po-\ndobizny na svém psacím stolku uschovával, aby je mohl denně\nspatřiti a obdivovati. Rafael maloval krále ještě potom dva-\nkráte, pak také královnu, princeznu, dědičného prince, pak\nministra hraběte Reichla a ještě několik dvořenínů, pak Has-\nsovou a od moudrého svého otce napomenut, také dvorního\nmalíře Louis Sylvestra. Ža všechny tyto obrazy přinesl pe-\nníze otci, láerý je uzavřev, synu a dcerám měsíčně něco\nvykázal, právě dosti, aby při největší skrovnosti z toho\nživu býti mohli.\nNový tento spůsob otcovského tyranství omrzel našeho\nRafaela, který se již cítiti počínal a pěkný peníz by pohro-\nmadě již byl měl, kdyby byl směl — všecko co obdržel —\npodržeti. Neschopen otci o tomto spravování jeho jmění\nslova pověděli, žil bezstarostně, vždy více obrazů zhoto-\nvuje a vždycky zase otci vydělávané peníze pro jeho ne-\nnasytelnou škatuli odevzdávaje. Oblek jeho byl prostý, skoro\nšpatný, a stejně se to mělo se šatstvem jeho sester. Ve slav-\nnostech a malých zábavách nesmělo žádné z Ismaelových dětí\nse súčastniti. Tu sešli se jednou Annibale, Faustina a Eleo-\nnora, aby se umluvili, co by učiniti měli, aby vyprostili\nRafaela z pout lakomého jeho otce.\nUsnesli se na tom : Rafael pojede do Říma — sám bez\notcě, a otec má mu vyplatiti jistou část peněz, aby se mohl\nšest let v Římě zdržeti.\nAle jak to dokázati ?\nJakým spůsobem starého lakomce pohnouti, aby s tou\nsumou se vytasil?\nJakým spůsobom překonati Rafaelovu ostýchavost?\nTo byly ty otázky, které se musily dříve rozluštiti.\nAnnibalovi připadl otec, kdežto Faustina a Eleonora Rafaela\nzpracovati měly.\nBylo to za krásného jarního večera, když Eleonora\nFaustina a Rafael sešedše se dohromady, v rejdišti mezi stromy\nse procházeli. Byla řeč o tom, co by si každý přál. „Kdyby\nmi přináleželo toto místo, nechala bych je uspořádati pro\nnějaký slavný koncert,\" řekla Eleonora, upírajíc zrak svůj\nna galerie, na vodomety a na základní zahrady. Vyjímalo\nby se to výborně, kdyby se zde provozovalo oratorium, nebo\nnějaká mše. Musilo by ale býtí veliké množství zpěváků a\ngalerie by se uschovaly pro posluchače. Tisíceré pochodně\na světla musily by společnosti svítiti, která by se za něja-\nkého krásného tichého večera zde sešla. Každá uzavřená\nmístnost má přece v sobě něco stěsňujícího, byť by to by\nbyl i největší kostel.\"\n„Toto přání jest hodno Vaší hudby milovné duše, milá\nslečno,\" počala na to Faustina; „já bych si ale něco přála,\nco souvisí se zemí a s jejími poživami. Skvěle obsazenou\ntabuli, sklenici dobrého Malvazského a k tomu nějakou úsměv-\nnou rozmluvu s mladými přátely. Tak bych chtěla bez sta-\nrosti o osudy světa své dny přežiti. Zpívala bych jen, kdy-\nbych měla k tomu chuť a lásku.\"\n„Madame, Vy právě nejste skrovná ve svých přáních !u\nzvolala slečna Sylvestrova úsměšně. „Nechte slyšet co si\npřeje mladý náš přítel.w\nObě se podívaly na mladého malíře, kterýž nad tím\nze svých snů procitnuv, s podivením spatřil, že jejich po-\nhledy na něho upřeny jsou.\n„Mengse, Vy nesmíte být tak roztržitý!\" zvolala Fau-\nstina pohoršlivě. „Kdo pak to může s Vámi vydrželi? Již\nzase sníte, anebo snad rmoutí něco Vaši duši? Řekněte\nto. Buďte upřímný k svým přítelkyním! Mluvte!\" —\n„Nezlobte se, madame Hasse,\" řekl mladý muž s ostý-\nchavostí. „Což pak ze mne bude, pak-li Vy se na mne roz-\nhněváte ! A také Vy, nejdražší Eleonoro, s člověkem mého\npovolání musíte míti trpělivost, když tolik myšlének mi mate\nhlavu. Měl jsem před několika dny sen.\"\n„Sen? A co se Vám zdálo?\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229", "page_fin": "232", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.2.3", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7639, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Berouna. (Jan N. Hudec) Jak známo, zemřel\nzde dne 1. září t. r. Jan Nep. Hudec, učitel hudby a regens-\ncbori, o jehož činnosti zde stručný nástin podávám. Jan Nep.\nHudec narozen v Prčici dne 19. ledna 1808, kdež nabyl prvo-\npočátečního jak literního tak i hudebního umění. R. 1833 ode-\nbral se do Prahy, aby se dále vzdělal, aže v hudbě dosta-\ntečně zběhlý byl, dostal se za varhaníka ku pp. kapucínům\nna Hradčany a později též za houslistu do metropolitního chrámu\nPáně u sv. Víta aza fundačního hudebníka k sv. Mikuláši a\nsv. Tomáši. Odbyv si při tom hlavní školu o čtyřech třídách,\nčili dle nynějšího spůsobu dvě třídy podreálky, byl r. 1818 za\nučitele jak českých tak německých skol obecních attestován.\nR. 1830—1831 odbyl varhanickou školu pod Rob. Fůhrere m\ns výborným prospěchem. Když r. 1832 první učitel fundiro-\nvané hudební školy Skružný zemřel a koukurs na toto učitelství\nvypsán byl, podrobil se Jan Hudec přísné zkoušce z varhan,\nzpěvu, houslí a jiných hudebních nástrojů v Berouně az 8.\nkandidátů za nej schopnější ho uznán, na toto místo řádně do-\nsazen byl. Podle nadační listiny měl učitel hudby v Berouně\nnejen čtyry hodiny denně hudbě vyučovali, nýbrž i učiteli\nhlavní školy denně dvě hodiny vypomáhati. Ze však ale počet\nžáků ustavičně rostl a dítky do tří nevelikých světnic vejiti\nse nemohly, dostal Hudec zvláštní světnici a učil pak později\ndenně čtyry hodiny v literním a též tolik hodin v hudebním\numění. Povážíme-li, že pak počet žáků elementárních až na\n250 vzrostl, musíme skutečně obdivovati, že Hudcovi ještě\ntolik času zbylo, že mohl tak mnoho hudebnin svou vlastní\nrukou nejen opsati, ale i nových komponovati, co se jich po\njeho smrti nalezlo. Když po r. 1848 oprava národních škol\nnastala, věnoval H. velikou píli i tomu, odebíral školní časopisy,\nstaral se, aby dílem dobrovolnými příspěvky, dílem zařizová-\nním besed tolik vytěžil, aby mohl každou věc, o které v sla-\nbikáři zmínka se činí, názorně akázati. Věda, že spojenými\nsilami více se dokáže, spojil se s tehdejším učitelem hlavní\nškoly J. Přibíkem a tak zjednali Berounské hlavní škole na le-\npence upevněné obrazy k názornému vyučování Drem. Amerlin-\ngem uspořádané, dosti veliký magnet, všecky nástroje náden-\nnické, cihlářské, kamenické, lamačské, zednické a tesařské,\nmnoho modelů atd. Později, když nejvěrnější jeho přítel, jme-\nnovaný učitel J. Přibík z Berouna se odebral, nepřestal Hudec\nv započatém díle, i opatřil škole mnoho vycpaných ptáků a\nzvířat, shromáždil velikou sbírku nerostů, dřev všech domá-\ncích i cizozemských stromů, keřů, map, kupeckého i krupař-\nského zboží, tak sice, že kromě příspěvků až do r. 1858 sám\nzde svého 67 zl. 2ý2 kr. konv. m. k tomu obětoval, ačkoli\nsám co učitel první třídy toliko 150 zl. k. m. služného měl.\nZařídil také besedy na opravu oltáře sedmibolestné Panny Ma-\nrie v děkanském kostele ve prospěch Berounských chudých a\nve prospěch nemocnice Berounské. Když tak 27 let namáhavě\nztrávil, nelze se diviti, že si ublížil na zdraví a nemohl na\ndále školu literní zastávati, které tak mnoho přál. I žádal zá-\nstupce o podporu na léky. Podpory nedostal, ale škola mu\nodejmuta a H. nyní toliko hudebním učitelem zůstal apo smrti\nJos. Nejedlého i kantorem a varhaníkem se stal. R. 1846 za-\nřídil dobrovolnými příspěvky, svým namáháním a svou oběta-\nvostí nadaci k pobožnosti „sedmero radostí Marián-\nských*1 v kostele Panny Marie na Plzeňském předměstí, tak\nže již r. 1858 byla nadační jistina 779 zl. stř. a fundace tato\nvyššího stvrzení došla, že se nyní řádně po všecky časy ko-\nnati bude. Taktéž založil bratrstvo pohřební. Každý úd při-\nplácí na pohřeb svých spoluúdů 10 kr. r. č. a tím pojistí si\ni méně zámožný, ano i chudý, slušný pohřeb. Dokud J. Nejedlý\nvarhaníkem byl a štólu bral, zpívala se den co den po celý\nrok vždy jedna a táž píseň a to ještě velmi bídně, pohřby se\nodbývaly za drahé peníze jak náleží sprosťácky; když ale Hu-\ndec i jeho místo zaujal, uspořádal pro Berounský chrám Páně\núplný zpěvník, ten nejen pro varhaníka, ale i pro zpěváky\nněkolikráte pilně opsal, a tím dokázal, že každý den jiná pí-\nseň a to velebně a zbožně se zpívá. Kdo tuto ohromnou práci\nna kůru spatří, musí zajisté nad jeho pilností a vytrvalostí\nžasnoati. Dle všeho toho mohlo by se mysleli, že J. H. musil\nmíti mnoho přátel a ctitelů v Berouně, ale mýlil by se. I vy-\ntýká se mu, že má málo vyučenců v Berouně. Já však uji-\nšfuji, že dost. Z jeho hudební školy vyšla operní zpěvačka\nMarie Nejedlá, slečny Pfolové jsou učitelky hudby v Ru-\nsku 5 z jeho školy vyšlo mnoho do Pražského konservatoria\nhudby, a ti jsou nyní po světě roztroušeni. Mnoho jeho žáků\nzvolilo si stav učitelský, a ti ovšem také doma nezůstali, jsouť\ni co učitelé na rozličných místech zaopatřeni; mnozí z jeho\nhudebních žáků — odbyvše čtvrtou třídu hlavní školy v Be-\nrouně — odebrali se do jiných měst na další studia 5 mnozí\nz nich, jenž v hudbě dále se cvičili, jsou výtečnými hudeb-\nníky, na př. p. Vilém Smolen op. Jest—li že mnozí ve stu-\ndiích aneb při řemesle hudbu zanedbali aneb jinde se usadili,\nnebude asi vinou učitelovou. Jiní nemají žádných schopností\nk hudbě, takoví se nejen doma u H., ale i v Praze ničemu\nnenaučili. A konečně od koho nabyli svého hudebního vzdě-\nlání ti, kteří se v Berouně za znalce hudby, ano za umělce\npovažují? Od koho se naučil na varhany hráti p. Nechanický ?\nU koho se učil hudbě a jmenovitě zpěvu nynější pan měšfa-\nnosta Seidl? Kde nabyl hudebních vědomostí, pan podučitel\nKaňka ? atd. Mimo to, že byl Hduec velmi pilný, pořádný,\nspravedlivý a zbožný, byl i také velmi citlivý. A tato po-\nslední vlastnost jeho byla také příčinou jeho přečasnó smrti.\nH,, jsa těžkou nemocí sklíčen a nemoha po několik neděl\nkůr říditi, byl žalován — žalován i od těch, jež po Bohu\nnejvíce ctil a miloval, že hudba chrámová v Berouně jeho\nnedbalostí klesá. Když žaloba tato jemu doručena byla, pla-\nkal několik dní, a z hoře toho stav jeho nemoce znamenitě se\nzhoršil. Jen 14 dní na lůžku ležel a tiše s důvěrou v Boha\ndne 1. září 1863 na věčnost se odebral, před tím ještě slova\nna svůj a své milené choti náhrobní kříž si sám napsav : Mi-\nlosrdný Bože, smiluj se nad svým věrným ctitelem Janem Hu-\ndecem v Berouně na hlavní a hudební škole bývalým učitelem,\ntéž i kůru ředitelem. — Umíraje zašeptal ještě k manželce své\ntato slova : Bude-li možná, vyprosím na Pánu Bohu, aby tě\njiž dlouho soužit nenechal. — Po zemřelém H. zůstala veliká\nsbírka hudebnin velmi krásně a správně psaných, jako\nsotva kde jinde bude k nalezení. Jelikož manželka žádné\npense od obce k očekávání nemá, anto si zvěčnělý za 35\nlet — jsa bezdětný — koupil v Berouně za 1.400 zl. stř. do-\nmek, na který asi 900—1.000 dlužen zůstal, přáti by bylo,\naby pp. ředitelé kůrů tyto hudebniny za slušnou cenu odkou-\npili. Činíme zvláště pozorný na p o h ř e b n|í písně, s m u-\ntečnípochody a obřady církevní v týdnu pašio-\nvém atd. —.—\n(Šra.) Z Chrudimi 1. října 1862. (Produkce zpěv.\nspolku. — Ferd. Laub). Že k Vám z Chrudimi tak dráhný\nčas žádné zprávy v svčtě hudebním se nedostalo, přicítejtcž\npouze tomu, že pro velký počet okolních pěveckých slavností,\njichž se „Slavoj\" súčastnil, po dlouhý čas ani nelzelo při—\nstoupiti k zřízení domácí produce hudební. Od poslední zprávy\nnaší odbýval se pouze koncert dne 15. srpna 1862 na ostrově\nstřeleckém, v němž zpíval „Slavoj\" sbory: „Hlahol\" od Va-\nšáka; „Na vlast\" od Horáka, „Žárlivý holoubek\" od Hynka,\n„Válka\" od Maška a „Slib\" od Kůckena. Obecenstvo, nepříliš\nčetně zastoupené přijalo zpěv s pochvalou a taktéž pochvalou\nodměnilo slečnu Chlumeckou, kteráž s výsledkem velmi pří-\nznivým přednášela Rubešovu deklamaci: „Obrana ženského po-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7925, "texte": "hlaví.\" — Veřejně; zpíval „Slavoj\" pak ku poctě matky praporu\nsvého paní Karoliny Hýrové, vyšed k tomu cíli večer\ns barevnými peístrými svítilnami k příbytku jejímu. Dne 23.\na 28. m. m. dostalo se nám ale hudební pochoutky, jakovéž\nvenkovská města zřídka seznají. Zavítal k nám totiž komorní\nvirtuos krále pruského Ferdinand Lau b a uspořádal v uvedené\ndny koncerty, jichž se súcastnili paní Anna Laubová, pan\nFrantišek Kaván a zpěvácký spolek „Slavoj.\" Nechceme\ntu šířiti slov o výsledku koncertu těch; chválili Lauba byloby\ntolik, jako sypat písek do moře. Pověst národního umělce toho\njest světová, dovednost jeho nepřekonatelná. Výtečné hře pana\nKavána a zpěvu paní Laubové dostalo se zaslouženého uznání\na četného vyvolání. Čísla programu, kteráž přednášel „Slavoj,\"\nbyla taktéž pochvalou vyznamenána. Program o koncertu dne\n23. září 1863 odbývaném byl: 1. Koncert na housle od Baz-\nziniho. 2. Arie ze zpěvvhry „Figaro44 od Mozarta. 3. a. Caprice\nod Paganiniho na housle, b. Romance a Saltarella od Lauba\nna'housle. 4. „Utonulá/ Sbor od Křížkovského. 5. Duetto pro\nsoprán a tenor od Rossiniho. 6. Duetto pro housle a piano od\nGrafa a Lauba. 7. České a polské písně. 8. Elegie pro housle\nod Ernsta. 9. „Rekův sen.\" Sbor od Slavíka. 10. Rondo des\nLutins: „škádliví diblici\" na housle od Bazziniho. 0 koncertu\ndne 28. září odbývaném: 1. Sbor pro mužské hlasy „Na vlast\"\nod Jelena. 2. Fantasie na uherské nápěvy pro housle od\nErnsta. 3. Arie z ruské zpěvohry „Ruslan a Ljudmila\" od\nGlinky. 4. Ciacona na housle od S. Bacha. 5. „Přerušený\nples vil.\" Polka koncertní na klavír od Fr. Kavana. 6. «. Ba-\nlada slovanská od F. Lauba. 6. Rondo scherzoso od F. Lauba.\n7. Písně pro soprán. 8. „Na Prahu.\" Sbor od Ve i ta. 9. a. Po-\nlonaise od F. Lauba. b. Národní písně od F. Lauba.\nZ Jilemnice. (Valná schůze zpěv. spolku.) Dne\n13. září b. r. odbýval zpěvácký spolek „Bránislav\" svou\nposlední roční besedu ve prospěch pohořelých v Polné. Ačkoliv\nse obecenstvo při této besedě málo súcastnilo, byl výsledek\npřece ještě dosti značný. Odvedl se „Nár. List.44 čistý výnos\nv částce 23 zl. 50 kr. r. c. —Na den sv. Vácslava. jak ž\nvýroční den zaražení spolku, přednášel zpěvácký spolek v chrámu\nPáně Zvonařovu vokální mši. Přednáška byla správná, však\nany nám naše varhany scházejí, (kterým se přece jednou opravy\ndostalo) — něco slabá. Však mše tato velmi dojala shromáž-\ndění, a slyšeno přání, by spolek častěji v chrámu účinkovali\nchtěl. Téhož odpůldne držána výroční schůze spolku, kte-\nráž zahájena byla řečí předsedovou, napotom předloženy byly\nroční účty a přednešena jednatelem celoroční zpráva o činnosti\nspolku, kterouž také zde u veřejnost podávám. I. Zevnitřní\nčinnost. Spolek, jsa zaražen dne 28. záři 1862, došel\nsvého konečného potvrzení po mnoha vys. úředních oprav sta-\nnov dne 7. dubna 1863. Jelikož však povolení k zaražení\ntéhož spolku již 3. prosince 1862 oznámeno bylo, tedy svou\nčinnost již v minulém roce započal. Během r. 1863, t. j, od\n28. září 1862 až do té doby 1863 uspořádal spolek 2 vý-\nlety, a sice: do Roztok ado Branné; výnos zábav těchto\nvěnován chudým dítkám v Roztokách v částce 24 zl. r. č.; ve\nBranné však školní knihovně tamější v částce 22 zl. 13 kr.\nDále se súčastnil spolek při dvou slavnostech, a sice : při\nslavnosti pěvecké v Semilech dne 2. srpna, a v nejnovější\ndobě při slavnosti svěcení praporu zpěváckého spolku „H 1a-\nsoně\" v Nové Paee dne 21. září 1863. Taktéž se súčastnila\nrepresentace sestávající z dvou údů v národní slavnosti v Brně\ndne 25. a 26. srpna 1863. Pěvecké zábavy v místě odbý-\nvaly se čtyry; jak také vícero jednotlivých sborů předne-\nseno bylo při mši sv. v našem chrámu Páně. II. Činnost\nvnitřní, a) v hudebním ohledu. Pravidelná cvi-\nčení odbývaly se týdně dvakráte, však zavedeno později ještě\ntřetí cvičení v neděli odpůldne. Nastudováno bylo 42\nsborů, z nichž obsahu náboženského jest 7, b) vjin ých\nohledech. 1. Členy. Spolek čítá jednoho čestného úda,\na sice Jeho Osvícenost pana Jana hraběte z Flarrachů. Při\nsvém zaražení čítal přispívajících údů 43, během roka při-\nstoupili 4 údové, ze spolku vystoupili 3 údové, v Pánu ze-\nmřel 1 ; zbude koncem roku 1863 údů přispívajících 43. Vý-\nkonných údu měl spolek při zaražení 54, během roku přistou-\npilo 12, (tedy 66 údů), během roku vystoupilo 9 údů, dle\nstanov §. 25 vyloučeno bylo 8 údů, z nichž se 2 stali pouze\npřispívajícími (tedy 17), koncem roku 1863 zbude údů vý-\nkonných 49. Výkonných a spolu přispívajících údů jest 3.\nStav spolku tedy koncem roku 1863 jest: 1 čestný, 43\npřispívajících a 49 výkonných údu. 2. Hudebniny. Musi-\nkálií čítá spolek v 42 číslech 91 sborů. Mimo to též vy-\npsána cena 20 franků ve zlatě za nejlepší čtverhJasý sbor;\núsudek ponechán slav. zpěv. spolku „Hlaholu\" v Praze. 3.\nÚčtování vůbec. Příjmy obnášejí v celku 196 zl. 95 kr.\nr. č. Vydání 177 zl. 46 kr. Zbývá tedy čistého jmění kon-\ncem roku 1863 19 zl. 49 kr. r. c. — Dobrým účelům! při-\npadla částka 81 zl. r. c. — 4. Vůbec. Darem spolek\nobdržel: Památní k n i h u od p. AI. Gorlicha — peče!\nspolkovou od p. Josefa Herknera ve Vídni — musikálie\nv ceně 4 zl. od p. Fr. Beneše a 20 franků ve zlatě od vícero\ndobrodinců ; napotom na ukoupení lyr o zl. od dňst. p. pat.\nFrantiška Bartoše, začež všem vřelé díky se vzdávají. — Po\npřednesení zprávy této — odstupuje od své činnosti — děko-\nval výbor za důvěru, jež od spolku během tohoto roku v něj\nsložena byla, a přikročili se mělo nyní k volbě nového vý-\nboru na rok 1864. Však vesměs údové projevili vůli, by od-\nstupující výbor ve své činnosti opět potrval, což konečně pri—\njmuto s tím přáním, by spolek „B r a n i s 1 a vw čím dál tím\nvíce se zveleboval, k čemuž zapotřebí lásky k věci samé a\nsvornosti.\n\n.al.\n\nZ Milevska dne 2. října. (Výroční zpráva zpěv.\nspolku. — Volba. — Divadlo.) Den 20. září byl pro\nspolek náš znamenitý, neboť slavil narození své, jsa potvr-\nzen od zemského vys. úřadu, konal zároveň volbu nového\nvýboru pro rok budoucí. V 11 hodin sloužil milovaný ka-\ntecheta pat. Aug. Miškovský slavnou mši za dobro a zdar spolku,\npři čemž spolek rozličné pobožné zpěvy přednesl. Odpůldne byla\nvýroční valná hromada; pan Čáp, pokladník, vzal si za úkol\npodati roční zprávu spolku. On vylíčil velmi dobře okolnosti\nnaše, vylíčil, jaký boj spolek vésti musí, aby protivníky zpěvu\na všech novot překonal; napomínal údy kvytrvalosti a pilnosti,\nby tak ve svém úkolu statečně ku předu kráčeli. Pan Jos.\nSklenář zvolen za úda čestného; učební síly na budoucí rok\nbyly pojištěny. Spolek podnikl ve 4 měsících 2 výlety\ndo lesa, jeden na šedý hrad Zvikov, účinkoval při svěcení kaple\nve Velké a byl zastoupen při národní slavnosti v Brně. Účty\nbyly předloženy, po čemž následovala volba; zvoleni jsou\nDůstojný kněz pat. Aug. Miškovský za předsedu, pan Em.\nKyp ta za sborníka, pan Vojt. Rynda za jeho náměstka, pan\nL. Unger za jednatele, pan J. Čáp za pokladníka, pánové :\nMDr. K. Ve ge r, Bed. Šebek, Fr. Koudelka zvoleni jsou\nza výbory. Rány střelné daleko věštily slavnost tak důstojnou.\nNově zvolený pan předseda oslovil údy slovy srdečnými, prosil\nje, by vždy svorně žili mezi sebou, a tak jen že žádoucího\ndosáhnou cíle; začež hlučným „sláva\" odměněn byl. Na to se\nrozdaly diplomy údům, ale ty nevinné papíry podlehly zvláštní\nnehodě. Nemohl se výbor usnésti, zdali diplomy údů zpěváckých\nspolků kolkovány býti musí, chtěl je na to druhý den sebrati,\ntázati se vys. c. k. místodržitelství, což také se stalo, za pří-\nčinou jich kolkování. Proč je sebrati dal, snadno k pocho-\npení. Nevěděl výbor, zdali by nemělo nekolkování nepříjem-\nných následků, a u nás by bylo vůbec udavačů dost. Pan jed-\nnatel jich měl několik u sebe, zdejší respicient mu vstoupil na\nulici vstříc a ohledával ho a když s ním nechtěl pan jednatel\nna okresní c. k. úřad jiti, chytil ho za kabát a diplomy byly\nty tam. Tak nesmíme u nás více s papírem třeba za kabátem\npo ulici jiti, neb by se mohlo myslet, že je to diplom, a museli\nbychom zkrátka na úřad s panem finanzwachem. Čekáme dy-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6346, "texte": "chtivě, jak se ta věc rozhodne.*) Večer po volbě a nešfastném\nrozdávání diplomů provedli studující zdařile v národním hostinci\nnašem u „Modré hvězdy\" veselohru „Tvrdohlavá žena\"\nod K. Tyla. Spolek zapěl několik sborů a pak následovala\ntaneční zábava, po čemž mladá krev spanilé pleti a švar-\nných jinochů bažila. Bavili jsme se dobře, více cizích hostů\nse dostavilo a ti potrvali s námi dosti dlouho a neradi jsme\ntak nenucenou a srdečnou zábavu opouštěli. Tak jest tedy\nspolek náš veřejný a nebudou muset alespoň mnozí pánové\nříkati, že žádného spolku neznají, snad znáti nechtějí; pravit\nstaré přísloví „Tluč hlavu o stěnu, co si vytlučeš?44 a tak jest\nto i s nimi. Končím svůj dopis, ale doufám brzy pokračovati,\njak se u nás věci změní, zase se shledáme.\nZ Mirovic. (Beseda „Mirova\" a ochotníci.) Dne\n11. b. m. odbývati se bude pěvecko-deklamatorní beseda\nve prospěch pohořelých Polenských, při kteréžto zpěvácký\nspolek Mirovický „M ir o v44 účinkovati bude. Program jest\nnásledující: 1. Proslov od pat. Bendla. 2. Ouvertura k opeře\n„Čarostřelec\" od K. M. Webra. 3. Deklamace. 4. Sbor „Slo-\nvan.\" 5. Ouvertura k opeře „Fra Diavolo\" od Aubera. 6.\n„Utonulá\" od Křížkovského. 7. Deklamace. 8. Staročeská,\nsbor od Škroupa. 9. Ouvertura k opeře „Tankred44 od Rossi-\nniho. 10. „Píseň Táborů.\" — Dne 6. září dávali ochotníci\nMirovští ku prospěchu pohořelých v Polné : „Liška nad Lišku\"\na „Galejní otroci.\" Oba kusy vypadly výborně. Největší po-\nchvaly došla v druhém kuse Tereza. — 0 besedě podám příště\nzevrubnější zprávu.\n\nJ.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nPlzeňský zpěvácký spolek „Hlahol\" slaví\nv neděli dne 11. října tisíciletou památku sv. apoštolů Cyrilla\na Methoděje, hlasatelů křesťanského náboženství v Čechách a\nna Moravě a spolu také výroční slavnost zaražení svého spolku.\nPořádek: Ráno o 9% hodin bude v arciděkaňském chrámu\nPáně při slavných službách božích zpěv. spolek „Hlahol Plzeň-\nský\" zpívat českou vokální mši, komponovanou ke cti jme-\nnovaných sv. apoštnlů od Jos. L.Zvonaře. Po mši sv. bode\nodbývat spolek volbu nového výboru v místnostech spolkových;\nvečer bude pěvecká a taneční zábava v upraveném sále „u města\nHamburku\" na Pražském předměstí, při kteréžto se následující\nsbory přednesou: 1. „Gdě je slavská domovina,\" sbor od Win-\ntra — 2. „Bětulinko boubelatá,\" sbor od Lud. Procházky —\n3. Deklamovánka — 4. Četvorka z horvatských písní od Lži—\nčáře —5. „Stesk růžinky,44 píseň hučivým sborem pro tenor\na bass od Knrla Rendla — 6. „Naše vlast ve světě jediná\"\nod Fr. Pivody — 7. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského — 8.\n„Jídelní lístek,\" žertovný čtverozpěv — 9. „Cikáni,\" sbor se\nsólem pro tenor od Vogla.\n*** Litoměřická „Beseda\" uspořádala dne 4.\nříjna zábavu, jejížto progrom byl následující: Oddělení I.\nj. Ouvertura k opeře „Zampa\" od Herolda — 2. „Naše pro-\nbuzení,44 sbor od Lud. Procházky —3. Deklamace —4.\n„Cikáni,\" sbor od Fr. Vogla — Tanee. Oddělení II. Směs\nz opery „Marta44 od Flotova — 2. „Lovecká,44 sbor od Ed.\nNápravníka —3. Deklamace —4. „Co se to tam svítí,\"\npochod od Rendla. — Tanec. Dlužno se také o besedním\norkestru chvalně zmíniti, jenž chvalně prospívá.\n*** Štěpánovský zpěv. spolek na Moravě účin-\nkoval pod řízením zasloužilého učitele p. Drlíka v besedě v Mo-\nravské Huzové a provedl svou úlohu výborně.\n*%* Prostějovský spolek zpěvácký „Orlica\"\npočíná si velmi statečně a přispívá nemálo k probuzení a uvě-\ndomění národnímu. Tak uspořádán byl od spolku dne 13. září\nvýlet do blízkých Smržic, kdež pěvci před budovou p. Podi-\nvínského sbor „Moravan se neodrodí\" zapěli. Na to ob-\nčerstvivše se, přednesli několik sborů, na př. „Já jsem Slovan\"\na Jenkův sbor „Naprej!\" Týž spolek súčastnil se dne 27. září\nv besedě Smržické, kdež přednesl sbor „Prosba o převoz\" od\nKřížkovského velmi obratně. Jak doslýcháme, uspořádá spolek\n„Orlica\" co nevidět besedu, v níž se sbory od Křížkov-\nského, Vojáčka, čtverhlasé maloruské písně od Černého\na „Vávra\" od Ed. Náprav nika provozovati budou. —t\nVHodějicích na Moravě uspořádal čtenářský\nspolek dne 20. m. m. besedu, která velmi příznivého výsledku\ndosáhla. Ze sborů provedeny byly : „Kde domov můj ?\" od\nŠkroupa — „Staročeská44 od J. Škroupa — „Na lávce nad\npotokem44 — „Utonulá\" od Křížkovského — „Hej Slované\"\nvelmi slušně. Mimo tyto slyšeli jsme proslov od Jahna (před-\nnesl p. Švach), pak deklamace „Pokrok ku předu\" (přednesl\np. Zavadil), „Také my,\" deklamace z „Lady,\" (přednesla slečna\nAnežka Florianova). „Dobrá rada\" od Růžičkové (přednesla sl.\nR. Chaloupková) — „Chvála malých\" (přednesla sl. V. Zava-\ndilova) — „Já jsem Češka\" od Čejky (z „Lady\"), přednesla\nsl. Marie Mezníková a „Strašné slovo.\"\n*** Mni chov o-Hradištský zpěv. spolek „L u-\nb o r44 dával vedením ředitele p. Bubáka hudební a pěveckou\nzábavu ve prospěch pohořelých Polenských. Prodeny byly ou-\nvertury „Tambor z gardy\" od Tittla a „Emma z Leicestu\" od\nMeyerbeera slušně a na tak nestejné síly dobře. Zpěv. spolek\nzapěl následující skladby : „Slovan44 — „Odvedeného prosba\"\nod Křížkovského — „Valčík\" od Vogla — „Bětulinka\" od Pro-\ncházky — „Hlasy z domova\" od Vogla — „Zpěv Čechů od\nJizery.44 Odstupňování bylo velmi dobré a celé provedení svěd-\nčilo o pilnosti a horlivosti pěvců a pana ředitele.\n*.* K pěvecké slavnosti v Budyšíně v Lu-\nžici vyslal Pražský „Hlahol44 co zástupce svého pana Luk esa.\nSlavnost odbývala se ve středu dne 7. října v hostinci „u tří\nlip\" v Budyšíně, a sestávala z koncertu, hostiny a zábavy ta-\nneční. Pan Lukeš zapěl několik národních písní.\nŽenský zpěv. spolek v Českých Budějovicích\npřijal jrneno „Libuša\" a zadá co nevidět stanovy své k vyš-\nšímu potvrzení. Údové tohoto ušlechtilého spolku cvičí se vy-\njma neděle každý den ve zpěvu a vystoupí poprvé ve vel-\nkém koncertě, jejž výbor Budějovické besedy dne 9. t, m.\nuspořádá a v němž i Ferd. Laub účinkovati bude.\n*£* Sebranický zpěv. spolek na Moravě uspořádal\ndne 27. září zábavu velmi zajímavou. Program skládal se\nz 13 čísel, z nichž nejvíce očekávání budily od Kříž-\nkovského: „Cyrill a Method44 — „Utonulá\" a pak „Šablenka,\"\nkteréž mladý spolek řízením p. učitele co ředitele zpěv. spolku\nsprávně přednesl, začež se mu hojné pochvaly dostalo. Ostatní\nčísla bylá : proslov, deklamace a sólový zpěv.\n*** Třeboňský zpěv. spolek přijal jméno „P ě-\ns 1a v\" a zaslal již stanovy své k vys. potvrzení do Prahy.\n*) Pokud víme, nejsou nikde diplomy zpěv. spolků i jiných kol-\nkovány. Red.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.8", "debut_caractere": 5331, "fin_caractere_exclue": 7337, "texte": "České umělecké besedy starosta:\nJ. Wenzig, v. r.\n— Vyzvání „umělecké besedy.\" Literární odbor\nnaší jednoty přijal návrh páně Hálkův na literárně historické\nproskoumání doby novější, především ale doby, sahající od Do-\nbrovského až do r. 1820. Má-li se úloha tato řádně zdařiti,\njest nám zapotřebí, abychom veškeré tištěné a netištěné práce\nspisovatelův těchto po ruce měli, abychom život jejich znali i\npoměry, v nichž žili a pracovali. Každá i zdánlivě nepatrná\nokolnost ze života některého spisovatele může býti dosti důle-\nžitou pro kritiku jeho. Vlastenecké obecenstvo, v jehož rukou\nse pomůcky tyto po různu nacházejí, budiž nám ve snaze této\nnápomocno, i obracíme se k němu s důvěrou, že nás při sbí-\nrání pomůcek těchto všemožně podporovati bude. Jsouť to z doby\nod Dobrovského až do Čelakovského, především tito mužové,\njichž literární činnost proskoumána býti má: Stach, Nejedlý,\nRautenkranc, Hněvkovský, Gallaš, Patrčka, Hanka, Jungmann,\nŠafařík, Štěpnička, Herzog, Fričaj a Rajmann. Jest tedy prosba\nnaše tato: 1. Kdokoliv spisy netištěné některého z těchto spiso-\nvatelů nebo časopisy z doby té chová, žádá se, by je „besedě\numělecké\" laskavě buď zapůjčil, anebo daroval. Totéž platí\no spisech tištěných, avšak již méně rozšířených. 2. Kdokoli přá-\ntelské dopisy jmenovaných spisovatelů u sebe chová, žádá se,\nby nám je rovněž buď k opisu zapůjčil, anebo daroval, „Beseda\numělecká\" ručí za správné navrácení věcí zapůjčených. 3. Kdoby\nvěděl, že se někde podobné, podniknutí našemu důležité před-\nměty nacházejí, žádá se, aby nám buď sám k nim dopomohl,\nanebo laskavě oznámil, jakými cestami bychom sami jich dosíci\nmohli. Knihy a spisy „besedě\" darované uloženy budou v archivu\nspisovatelů doby novější a „beseda umělecká\" s vděčností uzná\nzásluh těch, kteří k archivu tomu buď sami přispěli anebo\nk rozmnožení jeho nápomocni byli. Zásylky nechť se adresují\n„umělecké besedě\" v Praze. Redakce veškerých listů českoslo-\nvanských se žádají, aby vyzvání toto laskavě otiskly.\nV Praze v říjnu 1863."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229", "page_fin": "230", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.2.3.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "al", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.5", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 7639, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Berouna. (Jan N. Hudec) Jak známo, zemřel\nzde dne 1. září t. r. Jan Nep. Hudec, učitel hudby a regens-\ncbori, o jehož činnosti zde stručný nástin podávám. Jan Nep.\nHudec narozen v Prčici dne 19. ledna 1808, kdež nabyl prvo-\npočátečního jak literního tak i hudebního umění. R. 1833 ode-\nbral se do Prahy, aby se dále vzdělal, aže v hudbě dosta-\ntečně zběhlý byl, dostal se za varhaníka ku pp. kapucínům\nna Hradčany a později též za houslistu do metropolitního chrámu\nPáně u sv. Víta aza fundačního hudebníka k sv. Mikuláši a\nsv. Tomáši. Odbyv si při tom hlavní školu o čtyřech třídách,\nčili dle nynějšího spůsobu dvě třídy podreálky, byl r. 1818 za\nučitele jak českých tak německých skol obecních attestován.\nR. 1830—1831 odbyl varhanickou školu pod Rob. Fůhrere m\ns výborným prospěchem. Když r. 1832 první učitel fundiro-\nvané hudební školy Skružný zemřel a koukurs na toto učitelství\nvypsán byl, podrobil se Jan Hudec přísné zkoušce z varhan,\nzpěvu, houslí a jiných hudebních nástrojů v Berouně az 8.\nkandidátů za nej schopnější ho uznán, na toto místo řádně do-\nsazen byl. Podle nadační listiny měl učitel hudby v Berouně\nnejen čtyry hodiny denně hudbě vyučovali, nýbrž i učiteli\nhlavní školy denně dvě hodiny vypomáhati. Ze však ale počet\nžáků ustavičně rostl a dítky do tří nevelikých světnic vejiti\nse nemohly, dostal Hudec zvláštní světnici a učil pak později\ndenně čtyry hodiny v literním a též tolik hodin v hudebním\numění. Povážíme-li, že pak počet žáků elementárních až na\n250 vzrostl, musíme skutečně obdivovati, že Hudcovi ještě\ntolik času zbylo, že mohl tak mnoho hudebnin svou vlastní\nrukou nejen opsati, ale i nových komponovati, co se jich po\njeho smrti nalezlo. Když po r. 1848 oprava národních škol\nnastala, věnoval H. velikou píli i tomu, odebíral školní časopisy,\nstaral se, aby dílem dobrovolnými příspěvky, dílem zařizová-\nním besed tolik vytěžil, aby mohl každou věc, o které v sla-\nbikáři zmínka se činí, názorně akázati. Věda, že spojenými\nsilami více se dokáže, spojil se s tehdejším učitelem hlavní\nškoly J. Přibíkem a tak zjednali Berounské hlavní škole na le-\npence upevněné obrazy k názornému vyučování Drem. Amerlin-\ngem uspořádané, dosti veliký magnet, všecky nástroje náden-\nnické, cihlářské, kamenické, lamačské, zednické a tesařské,\nmnoho modelů atd. Později, když nejvěrnější jeho přítel, jme-\nnovaný učitel J. Přibík z Berouna se odebral, nepřestal Hudec\nv započatém díle, i opatřil škole mnoho vycpaných ptáků a\nzvířat, shromáždil velikou sbírku nerostů, dřev všech domá-\ncích i cizozemských stromů, keřů, map, kupeckého i krupař-\nského zboží, tak sice, že kromě příspěvků až do r. 1858 sám\nzde svého 67 zl. 2ý2 kr. konv. m. k tomu obětoval, ačkoli\nsám co učitel první třídy toliko 150 zl. k. m. služného měl.\nZařídil také besedy na opravu oltáře sedmibolestné Panny Ma-\nrie v děkanském kostele ve prospěch Berounských chudých a\nve prospěch nemocnice Berounské. Když tak 27 let namáhavě\nztrávil, nelze se diviti, že si ublížil na zdraví a nemohl na\ndále školu literní zastávati, které tak mnoho přál. I žádal zá-\nstupce o podporu na léky. Podpory nedostal, ale škola mu\nodejmuta a H. nyní toliko hudebním učitelem zůstal apo smrti\nJos. Nejedlého i kantorem a varhaníkem se stal. R. 1846 za-\nřídil dobrovolnými příspěvky, svým namáháním a svou oběta-\nvostí nadaci k pobožnosti „sedmero radostí Marián-\nských*1 v kostele Panny Marie na Plzeňském předměstí, tak\nže již r. 1858 byla nadační jistina 779 zl. stř. a fundace tato\nvyššího stvrzení došla, že se nyní řádně po všecky časy ko-\nnati bude. Taktéž založil bratrstvo pohřební. Každý úd při-\nplácí na pohřeb svých spoluúdů 10 kr. r. č. a tím pojistí si\ni méně zámožný, ano i chudý, slušný pohřeb. Dokud J. Nejedlý\nvarhaníkem byl a štólu bral, zpívala se den co den po celý\nrok vždy jedna a táž píseň a to ještě velmi bídně, pohřby se\nodbývaly za drahé peníze jak náleží sprosťácky; když ale Hu-\ndec i jeho místo zaujal, uspořádal pro Berounský chrám Páně\núplný zpěvník, ten nejen pro varhaníka, ale i pro zpěváky\nněkolikráte pilně opsal, a tím dokázal, že každý den jiná pí-\nseň a to velebně a zbožně se zpívá. Kdo tuto ohromnou práci\nna kůru spatří, musí zajisté nad jeho pilností a vytrvalostí\nžasnoati. Dle všeho toho mohlo by se mysleli, že J. H. musil\nmíti mnoho přátel a ctitelů v Berouně, ale mýlil by se. I vy-\ntýká se mu, že má málo vyučenců v Berouně. Já však uji-\nšfuji, že dost. Z jeho hudební školy vyšla operní zpěvačka\nMarie Nejedlá, slečny Pfolové jsou učitelky hudby v Ru-\nsku 5 z jeho školy vyšlo mnoho do Pražského konservatoria\nhudby, a ti jsou nyní po světě roztroušeni. Mnoho jeho žáků\nzvolilo si stav učitelský, a ti ovšem také doma nezůstali, jsouť\ni co učitelé na rozličných místech zaopatřeni; mnozí z jeho\nhudebních žáků — odbyvše čtvrtou třídu hlavní školy v Be-\nrouně — odebrali se do jiných měst na další studia 5 mnozí\nz nich, jenž v hudbě dále se cvičili, jsou výtečnými hudeb-\nníky, na př. p. Vilém Smolen op. Jest—li že mnozí ve stu-\ndiích aneb při řemesle hudbu zanedbali aneb jinde se usadili,\nnebude asi vinou učitelovou. Jiní nemají žádných schopností\nk hudbě, takoví se nejen doma u H., ale i v Praze ničemu\nnenaučili. A konečně od koho nabyli svého hudebního vzdě-\nlání ti, kteří se v Berouně za znalce hudby, ano za umělce\npovažují? Od koho se naučil na varhany hráti p. Nechanický ?\nU koho se učil hudbě a jmenovitě zpěvu nynější pan měšfa-\nnosta Seidl? Kde nabyl hudebních vědomostí, pan podučitel\nKaňka ? atd. Mimo to, že byl Hduec velmi pilný, pořádný,\nspravedlivý a zbožný, byl i také velmi citlivý. A tato po-\nslední vlastnost jeho byla také příčinou jeho přečasnó smrti.\nH,, jsa těžkou nemocí sklíčen a nemoha po několik neděl\nkůr říditi, byl žalován — žalován i od těch, jež po Bohu\nnejvíce ctil a miloval, že hudba chrámová v Berouně jeho\nnedbalostí klesá. Když žaloba tato jemu doručena byla, pla-\nkal několik dní, a z hoře toho stav jeho nemoce znamenitě se\nzhoršil. Jen 14 dní na lůžku ležel a tiše s důvěrou v Boha\ndne 1. září 1863 na věčnost se odebral, před tím ještě slova\nna svůj a své milené choti náhrobní kříž si sám napsav : Mi-\nlosrdný Bože, smiluj se nad svým věrným ctitelem Janem Hu-\ndecem v Berouně na hlavní a hudební škole bývalým učitelem,\ntéž i kůru ředitelem. — Umíraje zašeptal ještě k manželce své\ntato slova : Bude-li možná, vyprosím na Pánu Bohu, aby tě\njiž dlouho soužit nenechal. — Po zemřelém H. zůstala veliká\nsbírka hudebnin velmi krásně a správně psaných, jako\nsotva kde jinde bude k nalezení. Jelikož manželka žádné\npense od obce k očekávání nemá, anto si zvěčnělý za 35\nlet — jsa bezdětný — koupil v Berouně za 1.400 zl. stř. do-\nmek, na který asi 900—1.000 dlužen zůstal, přáti by bylo,\naby pp. ředitelé kůrů tyto hudebniny za slušnou cenu odkou-\npili. Činíme zvláště pozorný na p o h ř e b n|í písně, s m u-\ntečnípochody a obřady církevní v týdnu pašio-\nvém atd. —.—\n(Šra.) Z Chrudimi 1. října 1862. (Produkce zpěv.\nspolku. — Ferd. Laub). Že k Vám z Chrudimi tak dráhný\nčas žádné zprávy v svčtě hudebním se nedostalo, přicítejtcž\npouze tomu, že pro velký počet okolních pěveckých slavností,\njichž se „Slavoj\" súčastnil, po dlouhý čas ani nelzelo při—\nstoupiti k zřízení domácí produce hudební. Od poslední zprávy\nnaší odbýval se pouze koncert dne 15. srpna 1862 na ostrově\nstřeleckém, v němž zpíval „Slavoj\" sbory: „Hlahol\" od Va-\nšáka; „Na vlast\" od Horáka, „Žárlivý holoubek\" od Hynka,\n„Válka\" od Maška a „Slib\" od Kůckena. Obecenstvo, nepříliš\nčetně zastoupené přijalo zpěv s pochvalou a taktéž pochvalou\nodměnilo slečnu Chlumeckou, kteráž s výsledkem velmi pří-\nznivým přednášela Rubešovu deklamaci: „Obrana ženského po-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5665, "texte": "hlaví.\" — Veřejně; zpíval „Slavoj\" pak ku poctě matky praporu\nsvého paní Karoliny Hýrové, vyšed k tomu cíli večer\ns barevnými peístrými svítilnami k příbytku jejímu. Dne 23.\na 28. m. m. dostalo se nám ale hudební pochoutky, jakovéž\nvenkovská města zřídka seznají. Zavítal k nám totiž komorní\nvirtuos krále pruského Ferdinand Lau b a uspořádal v uvedené\ndny koncerty, jichž se súcastnili paní Anna Laubová, pan\nFrantišek Kaván a zpěvácký spolek „Slavoj.\" Nechceme\ntu šířiti slov o výsledku koncertu těch; chválili Lauba byloby\ntolik, jako sypat písek do moře. Pověst národního umělce toho\njest světová, dovednost jeho nepřekonatelná. Výtečné hře pana\nKavána a zpěvu paní Laubové dostalo se zaslouženého uznání\na četného vyvolání. Čísla programu, kteráž přednášel „Slavoj,\"\nbyla taktéž pochvalou vyznamenána. Program o koncertu dne\n23. září 1863 odbývaném byl: 1. Koncert na housle od Baz-\nziniho. 2. Arie ze zpěvvhry „Figaro44 od Mozarta. 3. a. Caprice\nod Paganiniho na housle, b. Romance a Saltarella od Lauba\nna'housle. 4. „Utonulá/ Sbor od Křížkovského. 5. Duetto pro\nsoprán a tenor od Rossiniho. 6. Duetto pro housle a piano od\nGrafa a Lauba. 7. České a polské písně. 8. Elegie pro housle\nod Ernsta. 9. „Rekův sen.\" Sbor od Slavíka. 10. Rondo des\nLutins: „škádliví diblici\" na housle od Bazziniho. 0 koncertu\ndne 28. září odbývaném: 1. Sbor pro mužské hlasy „Na vlast\"\nod Jelena. 2. Fantasie na uherské nápěvy pro housle od\nErnsta. 3. Arie z ruské zpěvohry „Ruslan a Ljudmila\" od\nGlinky. 4. Ciacona na housle od S. Bacha. 5. „Přerušený\nples vil.\" Polka koncertní na klavír od Fr. Kavana. 6. «. Ba-\nlada slovanská od F. Lauba. 6. Rondo scherzoso od F. Lauba.\n7. Písně pro soprán. 8. „Na Prahu.\" Sbor od Ve i ta. 9. a. Po-\nlonaise od F. Lauba. b. Národní písně od F. Lauba.\nZ Jilemnice. (Valná schůze zpěv. spolku.) Dne\n13. září b. r. odbýval zpěvácký spolek „Bránislav\" svou\nposlední roční besedu ve prospěch pohořelých v Polné. Ačkoliv\nse obecenstvo při této besedě málo súcastnilo, byl výsledek\npřece ještě dosti značný. Odvedl se „Nár. List.44 čistý výnos\nv částce 23 zl. 50 kr. r. c. —Na den sv. Vácslava. jak ž\nvýroční den zaražení spolku, přednášel zpěvácký spolek v chrámu\nPáně Zvonařovu vokální mši. Přednáška byla správná, však\nany nám naše varhany scházejí, (kterým se přece jednou opravy\ndostalo) — něco slabá. Však mše tato velmi dojala shromáž-\ndění, a slyšeno přání, by spolek častěji v chrámu účinkovali\nchtěl. Téhož odpůldne držána výroční schůze spolku, kte-\nráž zahájena byla řečí předsedovou, napotom předloženy byly\nroční účty a přednešena jednatelem celoroční zpráva o činnosti\nspolku, kterouž také zde u veřejnost podávám. I. Zevnitřní\nčinnost. Spolek, jsa zaražen dne 28. záři 1862, došel\nsvého konečného potvrzení po mnoha vys. úředních oprav sta-\nnov dne 7. dubna 1863. Jelikož však povolení k zaražení\ntéhož spolku již 3. prosince 1862 oznámeno bylo, tedy svou\nčinnost již v minulém roce započal. Během r. 1863, t. j, od\n28. září 1862 až do té doby 1863 uspořádal spolek 2 vý-\nlety, a sice: do Roztok ado Branné; výnos zábav těchto\nvěnován chudým dítkám v Roztokách v částce 24 zl. r. č.; ve\nBranné však školní knihovně tamější v částce 22 zl. 13 kr.\nDále se súčastnil spolek při dvou slavnostech, a sice : při\nslavnosti pěvecké v Semilech dne 2. srpna, a v nejnovější\ndobě při slavnosti svěcení praporu zpěváckého spolku „H 1a-\nsoně\" v Nové Paee dne 21. září 1863. Taktéž se súčastnila\nrepresentace sestávající z dvou údů v národní slavnosti v Brně\ndne 25. a 26. srpna 1863. Pěvecké zábavy v místě odbý-\nvaly se čtyry; jak také vícero jednotlivých sborů předne-\nseno bylo při mši sv. v našem chrámu Páně. II. Činnost\nvnitřní, a) v hudebním ohledu. Pravidelná cvi-\nčení odbývaly se týdně dvakráte, však zavedeno později ještě\ntřetí cvičení v neděli odpůldne. Nastudováno bylo 42\nsborů, z nichž obsahu náboženského jest 7, b) vjin ých\nohledech. 1. Členy. Spolek čítá jednoho čestného úda,\na sice Jeho Osvícenost pana Jana hraběte z Flarrachů. Při\nsvém zaražení čítal přispívajících údů 43, během roka při-\nstoupili 4 údové, ze spolku vystoupili 3 údové, v Pánu ze-\nmřel 1 ; zbude koncem roku 1863 údů přispívajících 43. Vý-\nkonných údu měl spolek při zaražení 54, během roku přistou-\npilo 12, (tedy 66 údů), během roku vystoupilo 9 údů, dle\nstanov §. 25 vyloučeno bylo 8 údů, z nichž se 2 stali pouze\npřispívajícími (tedy 17), koncem roku 1863 zbude údů vý-\nkonných 49. Výkonných a spolu přispívajících údů jest 3.\nStav spolku tedy koncem roku 1863 jest: 1 čestný, 43\npřispívajících a 49 výkonných údu. 2. Hudebniny. Musi-\nkálií čítá spolek v 42 číslech 91 sborů. Mimo to též vy-\npsána cena 20 franků ve zlatě za nejlepší čtverhJasý sbor;\núsudek ponechán slav. zpěv. spolku „Hlaholu\" v Praze. 3.\nÚčtování vůbec. Příjmy obnášejí v celku 196 zl. 95 kr.\nr. č. Vydání 177 zl. 46 kr. Zbývá tedy čistého jmění kon-\ncem roku 1863 19 zl. 49 kr. r. c. — Dobrým účelům! při-\npadla částka 81 zl. r. c. — 4. Vůbec. Darem spolek\nobdržel: Památní k n i h u od p. AI. Gorlicha — peče!\nspolkovou od p. Josefa Herknera ve Vídni — musikálie\nv ceně 4 zl. od p. Fr. Beneše a 20 franků ve zlatě od vícero\ndobrodinců ; napotom na ukoupení lyr o zl. od dňst. p. pat.\nFrantiška Bartoše, začež všem vřelé díky se vzdávají. — Po\npřednesení zprávy této — odstupuje od své činnosti — děko-\nval výbor za důvěru, jež od spolku během tohoto roku v něj\nsložena byla, a přikročili se mělo nyní k volbě nového vý-\nboru na rok 1864. Však vesměs údové projevili vůli, by od-\nstupující výbor ve své činnosti opět potrval, což konečně pri—\njmuto s tím přáním, by spolek „B r a n i s 1 a vw čím dál tím\nvíce se zveleboval, k čemuž zapotřebí lásky k věci samé a\nsvornosti.\n\n.al."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "230", "page_fin": "231", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.2.3.2", "titre_corps": "Z Milevska dne 2. října. (Výroční zpráva zpěv.", "titre_sommaire": "Z Milevska dne 2. října. (Výroční zpráva zpěv.", "signature_source": "J", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.6", "debut_caractere": 5667, "fin_caractere_exclue": 7925, "texte": "Z Milevska dne 2. října. (Výroční zpráva zpěv.\nspolku. — Volba. — Divadlo.) Den 20. září byl pro\nspolek náš znamenitý, neboť slavil narození své, jsa potvr-\nzen od zemského vys. úřadu, konal zároveň volbu nového\nvýboru pro rok budoucí. V 11 hodin sloužil milovaný ka-\ntecheta pat. Aug. Miškovský slavnou mši za dobro a zdar spolku,\npři čemž spolek rozličné pobožné zpěvy přednesl. Odpůldne byla\nvýroční valná hromada; pan Čáp, pokladník, vzal si za úkol\npodati roční zprávu spolku. On vylíčil velmi dobře okolnosti\nnaše, vylíčil, jaký boj spolek vésti musí, aby protivníky zpěvu\na všech novot překonal; napomínal údy kvytrvalosti a pilnosti,\nby tak ve svém úkolu statečně ku předu kráčeli. Pan Jos.\nSklenář zvolen za úda čestného; učební síly na budoucí rok\nbyly pojištěny. Spolek podnikl ve 4 měsících 2 výlety\ndo lesa, jeden na šedý hrad Zvikov, účinkoval při svěcení kaple\nve Velké a byl zastoupen při národní slavnosti v Brně. Účty\nbyly předloženy, po čemž následovala volba; zvoleni jsou\nDůstojný kněz pat. Aug. Miškovský za předsedu, pan Em.\nKyp ta za sborníka, pan Vojt. Rynda za jeho náměstka, pan\nL. Unger za jednatele, pan J. Čáp za pokladníka, pánové :\nMDr. K. Ve ge r, Bed. Šebek, Fr. Koudelka zvoleni jsou\nza výbory. Rány střelné daleko věštily slavnost tak důstojnou.\nNově zvolený pan předseda oslovil údy slovy srdečnými, prosil\nje, by vždy svorně žili mezi sebou, a tak jen že žádoucího\ndosáhnou cíle; začež hlučným „sláva\" odměněn byl. Na to se\nrozdaly diplomy údům, ale ty nevinné papíry podlehly zvláštní\nnehodě. Nemohl se výbor usnésti, zdali diplomy údů zpěváckých\nspolků kolkovány býti musí, chtěl je na to druhý den sebrati,\ntázati se vys. c. k. místodržitelství, což také se stalo, za pří-\nčinou jich kolkování. Proč je sebrati dal, snadno k pocho-\npení. Nevěděl výbor, zdali by nemělo nekolkování nepříjem-\nných následků, a u nás by bylo vůbec udavačů dost. Pan jed-\nnatel jich měl několik u sebe, zdejší respicient mu vstoupil na\nulici vstříc a ohledával ho a když s ním nechtěl pan jednatel\nna okresní c. k. úřad jiti, chytil ho za kabát a diplomy byly\nty tam. Tak nesmíme u nás více s papírem třeba za kabátem\npo ulici jiti, neb by se mohlo myslet, že je to diplom, a museli\nbychom zkrátka na úřad s panem finanzwachem. Čekáme dy-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1524, "texte": "chtivě, jak se ta věc rozhodne.*) Večer po volbě a nešfastném\nrozdávání diplomů provedli studující zdařile v národním hostinci\nnašem u „Modré hvězdy\" veselohru „Tvrdohlavá žena\"\nod K. Tyla. Spolek zapěl několik sborů a pak následovala\ntaneční zábava, po čemž mladá krev spanilé pleti a švar-\nných jinochů bažila. Bavili jsme se dobře, více cizích hostů\nse dostavilo a ti potrvali s námi dosti dlouho a neradi jsme\ntak nenucenou a srdečnou zábavu opouštěli. Tak jest tedy\nspolek náš veřejný a nebudou muset alespoň mnozí pánové\nříkati, že žádného spolku neznají, snad znáti nechtějí; pravit\nstaré přísloví „Tluč hlavu o stěnu, co si vytlučeš?44 a tak jest\nto i s nimi. Končím svůj dopis, ale doufám brzy pokračovati,\njak se u nás věci změní, zase se shledáme.\nZ Mirovic. (Beseda „Mirova\" a ochotníci.) Dne\n11. b. m. odbývati se bude pěvecko-deklamatorní beseda\nve prospěch pohořelých Polenských, při kteréžto zpěvácký\nspolek Mirovický „M ir o v44 účinkovati bude. Program jest\nnásledující: 1. Proslov od pat. Bendla. 2. Ouvertura k opeře\n„Čarostřelec\" od K. M. Webra. 3. Deklamace. 4. Sbor „Slo-\nvan.\" 5. Ouvertura k opeře „Fra Diavolo\" od Aubera. 6.\n„Utonulá\" od Křížkovského. 7. Deklamace. 8. Staročeská,\nsbor od Škroupa. 9. Ouvertura k opeře „Tankred44 od Rossi-\nniho. 10. „Píseň Táborů.\" — Dne 6. září dávali ochotníci\nMirovští ku prospěchu pohořelých v Polné : „Liška nad Lišku\"\na „Galejní otroci.\" Oba kusy vypadly výborně. Největší po-\nchvaly došla v druhém kuse Tereza. — 0 besedě podám příště\nzevrubnější zprávu.\n\nJ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "231", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.2.3.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.7", "debut_caractere": 1526, "fin_caractere_exclue": 6336, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\nPlzeňský zpěvácký spolek „Hlahol\" slaví\nv neděli dne 11. října tisíciletou památku sv. apoštolů Cyrilla\na Methoděje, hlasatelů křesťanského náboženství v Čechách a\nna Moravě a spolu také výroční slavnost zaražení svého spolku.\nPořádek: Ráno o 9% hodin bude v arciděkaňském chrámu\nPáně při slavných službách božích zpěv. spolek „Hlahol Plzeň-\nský\" zpívat českou vokální mši, komponovanou ke cti jme-\nnovaných sv. apoštnlů od Jos. L.Zvonaře. Po mši sv. bode\nodbývat spolek volbu nového výboru v místnostech spolkových;\nvečer bude pěvecká a taneční zábava v upraveném sále „u města\nHamburku\" na Pražském předměstí, při kteréžto se následující\nsbory přednesou: 1. „Gdě je slavská domovina,\" sbor od Win-\ntra — 2. „Bětulinko boubelatá,\" sbor od Lud. Procházky —\n3. Deklamovánka — 4. Četvorka z horvatských písní od Lži—\nčáře —5. „Stesk růžinky,44 píseň hučivým sborem pro tenor\na bass od Knrla Rendla — 6. „Naše vlast ve světě jediná\"\nod Fr. Pivody — 7. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského — 8.\n„Jídelní lístek,\" žertovný čtverozpěv — 9. „Cikáni,\" sbor se\nsólem pro tenor od Vogla.\n*** Litoměřická „Beseda\" uspořádala dne 4.\nříjna zábavu, jejížto progrom byl následující: Oddělení I.\nj. Ouvertura k opeře „Zampa\" od Herolda — 2. „Naše pro-\nbuzení,44 sbor od Lud. Procházky —3. Deklamace —4.\n„Cikáni,\" sbor od Fr. Vogla — Tanee. Oddělení II. Směs\nz opery „Marta44 od Flotova — 2. „Lovecká,44 sbor od Ed.\nNápravníka —3. Deklamace —4. „Co se to tam svítí,\"\npochod od Rendla. — Tanec. Dlužno se také o besedním\norkestru chvalně zmíniti, jenž chvalně prospívá.\n*** Štěpánovský zpěv. spolek na Moravě účin-\nkoval pod řízením zasloužilého učitele p. Drlíka v besedě v Mo-\nravské Huzové a provedl svou úlohu výborně.\n*%* Prostějovský spolek zpěvácký „Orlica\"\npočíná si velmi statečně a přispívá nemálo k probuzení a uvě-\ndomění národnímu. Tak uspořádán byl od spolku dne 13. září\nvýlet do blízkých Smržic, kdež pěvci před budovou p. Podi-\nvínského sbor „Moravan se neodrodí\" zapěli. Na to ob-\nčerstvivše se, přednesli několik sborů, na př. „Já jsem Slovan\"\na Jenkův sbor „Naprej!\" Týž spolek súčastnil se dne 27. září\nv besedě Smržické, kdež přednesl sbor „Prosba o převoz\" od\nKřížkovského velmi obratně. Jak doslýcháme, uspořádá spolek\n„Orlica\" co nevidět besedu, v níž se sbory od Křížkov-\nského, Vojáčka, čtverhlasé maloruské písně od Černého\na „Vávra\" od Ed. Náprav nika provozovati budou. —t\nVHodějicích na Moravě uspořádal čtenářský\nspolek dne 20. m. m. besedu, která velmi příznivého výsledku\ndosáhla. Ze sborů provedeny byly : „Kde domov můj ?\" od\nŠkroupa — „Staročeská44 od J. Škroupa — „Na lávce nad\npotokem44 — „Utonulá\" od Křížkovského — „Hej Slované\"\nvelmi slušně. Mimo tyto slyšeli jsme proslov od Jahna (před-\nnesl p. Švach), pak deklamace „Pokrok ku předu\" (přednesl\np. Zavadil), „Také my,\" deklamace z „Lady,\" (přednesla slečna\nAnežka Florianova). „Dobrá rada\" od Růžičkové (přednesla sl.\nR. Chaloupková) — „Chvála malých\" (přednesla sl. V. Zava-\ndilova) — „Já jsem Češka\" od Čejky (z „Lady\"), přednesla\nsl. Marie Mezníková a „Strašné slovo.\"\n*** Mni chov o-Hradištský zpěv. spolek „L u-\nb o r44 dával vedením ředitele p. Bubáka hudební a pěveckou\nzábavu ve prospěch pohořelých Polenských. Prodeny byly ou-\nvertury „Tambor z gardy\" od Tittla a „Emma z Leicestu\" od\nMeyerbeera slušně a na tak nestejné síly dobře. Zpěv. spolek\nzapěl následující skladby : „Slovan44 — „Odvedeného prosba\"\nod Křížkovského — „Valčík\" od Vogla — „Bětulinka\" od Pro-\ncházky — „Hlasy z domova\" od Vogla — „Zpěv Čechů od\nJizery.44 Odstupňování bylo velmi dobré a celé provedení svěd-\nčilo o pilnosti a horlivosti pěvců a pana ředitele.\n*.* K pěvecké slavnosti v Budyšíně v Lu-\nžici vyslal Pražský „Hlahol44 co zástupce svého pana Luk esa.\nSlavnost odbývala se ve středu dne 7. října v hostinci „u tří\nlip\" v Budyšíně, a sestávala z koncertu, hostiny a zábavy ta-\nneční. Pan Lukeš zapěl několik národních písní.\nŽenský zpěv. spolek v Českých Budějovicích\npřijal jrneno „Libuša\" a zadá co nevidět stanovy své k vyš-\nšímu potvrzení. Údové tohoto ušlechtilého spolku cvičí se vy-\njma neděle každý den ve zpěvu a vystoupí poprvé ve vel-\nkém koncertě, jejž výbor Budějovické besedy dne 9. t, m.\nuspořádá a v němž i Ferd. Laub účinkovati bude.\n*£* Sebranický zpěv. spolek na Moravě uspořádal\ndne 27. září zábavu velmi zajímavou. Program skládal se\nz 13 čísel, z nichž nejvíce očekávání budily od Kříž-\nkovského: „Cyrill a Method44 — „Utonulá\" a pak „Šablenka,\"\nkteréž mladý spolek řízením p. učitele co ředitele zpěv. spolku\nsprávně přednesl, začež se mu hojné pochvaly dostalo. Ostatní\nčísla bylá : proslov, deklamace a sólový zpěv.\n*** Třeboňský zpěv. spolek přijal jméno „P ě-\ns 1a v\" a zaslal již stanovy své k vys. potvrzení do Prahy.\n*) Pokud víme, nejsou nikde diplomy zpěv. spolků i jiných kol-\nkovány. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "232", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.2.3.4", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.7", "debut_caractere": 6338, "fin_caractere_exclue": 6346, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "232", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.2.3.4.1", "titre_corps": "— Čeští kandidáti učitelství nenavštěvují více varhanickou", "titre_sommaire": "— Čeští kandidáti učitelství nenavštěvují více varhanickou", "signature_source": "—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.7", "debut_caractere": 6348, "fin_caractere_exclue": 7275, "texte": "— Čeští kandidáti učitelství nenavštěvují více varhanickou\nškolu Pražskou. Majíť na svém ústavě zvláštního\nučitele varhanní hry a theorie hudby jakož i učitele zpěvu.\nUčitelem varhanní hry a theorie je chvalně známý skladatel a\nbývalý adjunkt při varhanické škole pan Josef Forster, uči-\ntelem zpěvu p. Vaněk. Jak doslýcháme budou ve škole če-\nských kandidátů postaveny malé varhany, které pan Forster\nústsvu tomu za 400 zlatých opatřil. Změnu tuto držíme alespoo\nza praktickou, totiž, že kandidáti lépe zužitkují čas, jejž cho-\nzením do varhanické školy ztratily. Němečtí kandidáti Malo-\nstranští zůstanou ještě tento rok na ústavu varhanickém.\n— Při druhé velké hudební slavnosti v Mni-\nchově, která se dne 27., 28. a 29. září t. r. odbývala, účin-\nkovalo též několik českých hudebních umělců a žáků Praž-\nského konservatoria, jmenovitě pánové: Vítek a Rus Vasi-\nlěv; pak Kratochvil, Šach, Sládek, Stelzig, Kopta, Sitt, Bayer"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5329, "texte": "a Schmitť. Především však slušno jmenovati výtečného prof. na\nhousle p. Morice Mildnera a cellistu Dra. Poláka. Počet\núčinkujících v orkestru obnášel 257 osob, v chóru 1.200 osob.\nHouslí bylo 100, viol 40, cell 30, kontrabassů 30, pikol 2,\nflét 8, hobojů 6, klarinetů 6, fagotů 8, rohů 12, polnic 6,\npozounků 6, bubny 2.\n— Pan Briickner, žák slovůtného prof. pana Morice\nMildnera, rodem Čech, obdržel místo houslisty v kr. dvorním\norkestru v Mnichově, kdež také náš chvalně známý rodák a\na skladatel p. Ludvík od několika let účinkuje.\n— Pan Vecko, tenorista při českém proz. divadle, en-\ngažován jest od ředitele Liegerta na dvě leta od příštích ve-\nlikonoc. Pan Vecko obdrží ročně 1.700 a tři příjmy.\n— Pan Forchtgott, chvalně známý skladatel sborů\na ředitel slovanského zpěváckébo spolku ve Vídni, účinkoval\ns pianistou Jaellem na zámku Merimar v koncertě k poctě Me-\nxikánské deputace uspořádaném. Pan Forchtgott zpíval bal-\nlady „Princ Eugen\" a „Jindřich ptáčník44 s velkou pochvalou\na došel cti, že byl J. V. arcivévodovi Maxovi představen a od\nNěho lichotivě osloven.\n— Slečna Karolina Weissova, jejíž vystoupení\nv českém prozatímním divadle dvakrát oznámeno a také\ndvakrát — Bůh ví z jakých příčin — překaženo bylo, vystou-\npila tyto dni v Olomúci co Mafeo v „Lukrecii44 a byla i hned\npo svém prvním skvělém vystoupení u tamější opery engažo-\nvána. I zde potvrdilo se přísloví „Nemo propheta in patria.\"\n— Pan Hossli engažován jest co kapelník ve Lvově.\nNemýlíme-li se, je p. Hossli rodák náš a žák Pražské školy\nvarhanické pod Píčem. Očekáváme v tom ohledu bližších zpráv\nod našeho dopisovatele ve Lvově.\n— Slečna A. Hřímal ov a, o níž jsme se za posled-\nního divadelního občasí v Olomúckých listech čítali lichotivé\nkritiky, přibyla nyní do Brna, a hodlá vystoupiti pohostin-\nsku v úkolech soubrettnícb, v nichž posud nejvíce vynikala.\n— Naše krajanka sl. Augusta Stogrova eogažo-\nvána jest místo Emilie Schmidtové co první dramatická zpěv-\nkyně u dvorní opery v Darmstadtu. Vystoupilat tam co Mar-\nkéta ve „Faustu\" a co „Židovka14 s nejskvělejším výsledkem a\ntamější noviny nemohou dosti její znamenitou školu a drama-\ntický přednes vynachválit!.\n— Z umělecké besedy. Odbor pěkné literatury měl\nv sobotu dne 3. října schůzi za předsedání náměstka starosty\np. Hofa. K odboru nově přistoupili čtyři údové, tak že odbor\nčítá již více než 60 údův. Pan Mikoláš Boleslavský daroval\nodboru předplatní lístek na časopis „Veleslavín,\" začež jemu\nvysloveny díky. Po té referoval p. Barák jmenem komise, která\nraditi se měla o spusobu slavnosti Shakespearovy. V rokování\nzúčastnili se hlavně pp. Sabina a prof. Zelený. Usneseno se\ntakto: „Beseda umělecká44 zařídí dvojí slavnost. První, kterou\nučiní na počátek, spojena má býti s měsíční zábavou „besedyw\na zahájena čtením o Shakespearu. Druhá odbývati se má v proz.\ndivadle a program má býti tento : 1. oddělení. Číslo hudební.\nČíslo pěvecké. 2. oddělení. Tableaux, představující Výjevy z jed-\nnotlivých děl Shakespearových s přiměřeným textem. K slavnosti\nté měli by údové besedy bezplatný vstup. Vyvedení návrhu toho\nmá svěřiti se zvláštnímu výboru 9 údův, zvolených po 3 z jed-\nnotlivých odborů. 30leté jubileum úda odboru literárního če-\nského herce p. Rašky, připadající do tohoto měsíce oslaví se\nvečerní zábavou. 0 podání memoranda „Matice\" v příčině likna-\nvého vydávání Shakespeara, se upustí, jelikož uznáno, že Matice\ntu nemůže býti čilejší pro své špatné finanční poměry. Správní\nvýbor má se o to postarati, aby pamětní deska na dům, v němž\nse narodil Mácha (v Oujezdské ulici), do 15. listopadu byla\nzasazena.\n— Pan Karel Šebor, jehož skladatelské vlohy vždy\npatrněji se jeví, složil opět dvě ouvertury, a sice : slavnostní\nouverturu B a ouverturu „Melancolie.\" Jakeše dovídáme, usly-\nšíme obě tyto skladby v koncertu, jejž p. Sebor s koncertním\nmistrem Sinzigem v letošní zimě uspořádá. Pan Sinzig pro-\nvede na piano nový koncert od slavného Ferd. Hillera.\n— Pan Janák, varhaník u sv. Havla v Praze, obdržel\nchoregentské místo v Berouně. Zda-Ii si sl. představenstvo\nmezi tolika uchazeči pravého vyvolilo, ukáže budoucnost.\n— Sl. Formánkova vystoupila dne 19. září v Olo-\nmouckém městkém divadle co „Norma44, a dne 25. září v Be-\nlisaru co „Antonie'4 s příznivým výsledkem. Slečna Formán-\nková, praví „Moravan44, může se nejen honositi velmi příjemnou\nosobností, ale je též obdařena krásným zvonkovitým a při tom\nsilným hlasem velkého objemu. Zvláště ve vyšších polohách\nhlas její velmi jasně a mile zní či raději řkouc zvoní a hodí\nse více do oboru dramatického. V přednesu a hře osvědčila\nse slečna v „Belisaru44 býti sběhlejší než bychom při začátečnici\nbyli hledali. Byla mnohokráte zasloužilým potleskem odměněna.\nDále činí ji „Moravan44 pozornu, aby si odvykla tremolování\na hleděla k jasné vokalisací.\n— Pan Lud. Fleischer sestavil pro sl. zpěvácké spolky\nalba s fotografickými podobiznami českých hudebních sklada-\ntelů, zpěváků a hudebních spisovatelů. V albách těchto nachá-\nzejí se podobizny Jos. Bergmanna, Ferd. Lauba, Fr. Kavána,\nLud. Procházky, Bed. Smetany, Ed. Nápravníka, Fr. Škroupa,\nJ. N. Škroupa, J. Lukeše, Vil. Blodka, Jos. Forstra, Ferd. Pod-\nhorského, Fr. Pivody, H. V. Veita, J. Leop. Zvonaře, E. Meliše.\natd. Alba tato jsou v levné ceně a hodí se co dar horlivým\na činným ředitelům zpěváckých spolků od pánů členů zpěváckých\nspolků.\n\n—r."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.2.3.5", "titre_corps": "— Vyzvání „umělecké besedy.\" Literární odbor", "titre_sommaire": "— Vyzvání „umělecké besedy.\" Literární odbor", "signature_source": "České umělecké besedy starosta: J. Wenzig, v. r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.8", "debut_caractere": 5331, "fin_caractere_exclue": 7337, "texte": "České umělecké besedy starosta:\nJ. Wenzig, v. r.\n— Vyzvání „umělecké besedy.\" Literární odbor\nnaší jednoty přijal návrh páně Hálkův na literárně historické\nproskoumání doby novější, především ale doby, sahající od Do-\nbrovského až do r. 1820. Má-li se úloha tato řádně zdařiti,\njest nám zapotřebí, abychom veškeré tištěné a netištěné práce\nspisovatelův těchto po ruce měli, abychom život jejich znali i\npoměry, v nichž žili a pracovali. Každá i zdánlivě nepatrná\nokolnost ze života některého spisovatele může býti dosti důle-\nžitou pro kritiku jeho. Vlastenecké obecenstvo, v jehož rukou\nse pomůcky tyto po různu nacházejí, budiž nám ve snaze této\nnápomocno, i obracíme se k němu s důvěrou, že nás při sbí-\nrání pomůcek těchto všemožně podporovati bude. Jsouť to z doby\nod Dobrovského až do Čelakovského, především tito mužové,\njichž literární činnost proskoumána býti má: Stach, Nejedlý,\nRautenkranc, Hněvkovský, Gallaš, Patrčka, Hanka, Jungmann,\nŠafařík, Štěpnička, Herzog, Fričaj a Rajmann. Jest tedy prosba\nnaše tato: 1. Kdokoliv spisy netištěné některého z těchto spiso-\nvatelů nebo časopisy z doby té chová, žádá se, by je „besedě\numělecké\" laskavě buď zapůjčil, anebo daroval. Totéž platí\no spisech tištěných, avšak již méně rozšířených. 2. Kdokoli přá-\ntelské dopisy jmenovaných spisovatelů u sebe chová, žádá se,\nby nám je rovněž buď k opisu zapůjčil, anebo daroval, „Beseda\numělecká\" ručí za správné navrácení věcí zapůjčených. 3. Kdoby\nvěděl, že se někde podobné, podniknutí našemu důležité před-\nměty nacházejí, žádá se, aby nám buď sám k nim dopomohl,\nanebo laskavě oznámil, jakými cestami bychom sami jich dosíci\nmohli. Knihy a spisy „besedě\" darované uloženy budou v archivu\nspisovatelů doby novější a „beseda umělecká\" s vděčností uzná\nzásluh těch, kteří k archivu tomu buď sami přispěli anebo\nk rozmnožení jeho nápomocni byli. Zásylky nechť se adresují\n„umělecké besedě\" v Praze. Redakce veškerých listů českoslo-\nvanských se žádají, aby vyzvání toto laskavě otiskly.\nV Praze v říjnu 1863."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.1", "texte": "Vácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nPři tak odporném poměru měl Tomášek skutečně velmi\ntěžký stav, chtěl—li si uchovati přízeň obou. Ve Forklu se-\nznal bezuzdného ctitele Jana Šebestiána Bacha a Scarlattiho.\nForkel vozil s sebou velmi pěkně psané „Vademecum,\" v němž\nBachovy nejvýbornější klavírní skladby obsaženy byly. Forkel\nštudoval všechna tato díla u Friedemanna Bacha, nejstaršího\nsyna Šebestiána, kterýž často Forkla navštěvoval a se u něho\nněkolik týhodnů zdržoval. Firma takového učitele stačí, aby\nse o Forklově správném přednesu takových komposic uzaví-\nrati mohlo.\nKdyž Forkel Tomáškovu vázanou hru slyšel, dal\nsi všemožnou práci, aby jej pro Bacha výhradně získal;\navšak když Tomášek podstatnými důvody ozbrojen se proti\njednostrannému vzdělání vyslovil, ustál od toho a odpo-\nručil mu pouze Bachovo dílo vDas wohlcomponirte Cla-\nviera k studiím, což také Negálli později písemně Tomáš-\nkovi radil.\nVe Forklově klavírní hře mohl každý schopný hudebník\npoznati spůsob, v jakémž se skladby Bachovy přednášeti\nmají, a poněvadž Tomášek za Forklova pobytu v Praze\nčastěji příležitost měl slyšeti, jak nejznamenitější skladby Ba-\nchovy přednáší, při čemž ho Forkel na karakteristiku dekla-\nmatorní části v Bachových fugách upozorňoval, vyjasnil se\nmu jejich vliv, jejž na vázanou hru mají poznenáhla víc a\nvíce, a Tomášek zavedl Bachův „Das wohlcomponirte Clavier\"\nu svých žáků; avšak učinil je při tom na příčnost, jež v nich\npřicházející sluch uráží, jakož i na bezrhytmické klopýtání\npozorný. Voříšek, Dreyschock, Schulhoff, Lubovský,\nBampel a některé z jeho žáků a žákyň museli je študovati.\nNejsměšnější věc, která po tom následovala, byla ta, že brzy\nna to všichni učitelé klavíru v Praze Tomáška nápodobili a\ntaké žákům svým Bacha hráti dali, aniž by se o to sta-\nrali, jak se má přednášeti.\nForkel, jenž si vydáním dvou dílů své historie hudby\nv umění velkých dobyl zásluh, byl při svých encyklopedicky\nhudebních znalostech rozhodný nepřítel všech skladeb no-\nvější doby. Clementiho děl nevšímal si pra nic a z Mozar-\ntových nelíbilo se mu kromě velké fantasie se sonátou C-molI,\nnic jiného. Takovéto nepodstatné a ovšednělé úsudky, které\nse jen z pedanterie rodí, zlobily velice Tomáška.\nI předsevzal si, že se na Forklu nevinným spůsobem\npomstí. Pravilř mu, že má velmi starou komposici od Scar-\nlattiho, kterouž Forkel i hned slyšeti si přál. Jelikož se ale\nTomášek tím omluvil, že — zapůjčiv ji — o ni přišel a že\nby ji teprv několikrát pro sebe přehráti musel, aby mu ji\npak bez chyby přednésti mohl: spokojil se Forkel tím a To-\nmášek musel na večer ku klavíru se posadí ti a fantasii ve\nslohu Scarlattiho složití a ji tak dlouho opakovati, až mu\nv paměti zůstala. Druhý den na to, když ho Tomášek na-\nvštívil, byla Forklova první slova: „Jak to stojí se Scarlat-\ntim?\" načež se Tomášek k pianu posadil, aby mu dotče-\nnou fantasii přednesl. Hned po prvních šesti taktech zvolal\nForkel pln radosti: „O božský Scarlatti, ty jsi to, tebe lze\nhned poznati!\" Tomášek se musel vynasnažiti, nechtěl-li\nse smáti a Forkla z klamu vyvésti.\nKdyž byl Tomášek dohrál, žádal ho Forkel, aby mu ji\nna památku vlastnoruěně opsal, což však Tomášek —\npředstíraje nedostatek času — neučinil. Nevinnou touto my-\nstifikací přesvědčil se Tomášek úplně, že u učeného Forkla\nfirma (jméno) více platí, než zboží a že se od staré, často\ntuhé a hranaté formy odtrhnouti nemůže, ano, že se mu dětská,\nzhusta nevkusná kontrapunktická hračka více líbí, než ryze\nhudební poesie. Forkel opustil pak Prahu a odebral se do\nVídně, načež brzy zemřel.\nMezi tím časem postavil Knecht orkestrion a odcesto-\nval do Biberachu. Vogter dával dne 18. dubna 1802 hu-\ndební akademii na orkestrionu, která se však mnoho nelíbila.\nNa to měl veřejné přednášky o hudbě, v níž se však málo\nposluchačů súčastnilo.\nR. 1801 přišel do Prahy J. L. Dušek, rodilý Čáslavan\na výtečný virtuos na piano, s nímž se Tomášek brzy spřá-\ntelil. Dušek dával v sále Konviktském dne 26. října 1802\nvelmi četně navštívenou akademii, kterouž po symfonii od\nHaydna vojenským koncertem pro piano započal, a při\nněmž obecenstvo již po prvních několika taktech sóla ve\nvšeobecné „Ach !tt vypuklo. „Leželo však cosi čarovného\n„v tom, — praví Tomášek — když Dušek při svém vděku-\n„plném zevnějšku z nástroje divuplným úhozením lahodné a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.2", "texte": "„spolu jadrné tóny vyluzoval. Jeho prsty podobaly se spolku\n„desíti pěvců, kteří při jejich veskrz stejné technické sběh-\n„losti všecko, co si již jejich vládce žádal, správně vyvedli.\n„Neviděl jsem nikdy Pražské obecenstvo tak nadšené, jako\n„tehdáž při skvělé hře Duškově. Správný deklamatorní\n„jpřednes %vlástě %pěvných vět %iistane ideálem pro\n„každý výkon umělecký, jehož žádný pianista po něm\nnještě nedosáhl\nJeho fantasie, která nejvíce z lámaných akkordů se\nskládala, byla beze vší ceny až na rondo ze sonáty C-moll,\njímž fantasii ukončil. Dušek byl první, jenž piano při\nhře na příc postavil, což naši klavírní hrdinové při svých\nklejklích ještě vždy věrně následují, i když jim k tomu zají-\nmavý profil chybí.\nTomášek obětoval svému krajanu mnoho času; za to\nale hrál mu Dušek větší část svých těžkých sonát, při čemž\nTomášek ohledně úho%u velmi mnoho od něho %ískaL\nOba rodáci a umělci vespolně se navštěvovali a čtyrručné\nsonáty přednášeli.\nR. 1803 vyzval Negálly, jenž pod jmenem „Repertoir\ndes Clavecinistes\" sbírku nově komponovaných skladeb pro\npiano ke cti Clementiho vydával, Tomáška o příspěvky k to-\nmuto dílu. Tomášek složil k tomuto cíli sonátu B-dur, kte-\nréž mu co své 10. dílo zaslal. Negálly vyslovil se o skladbě\ntéto co nejchvatněji, však vytýkal při tom, že Tomášek hlavní\nčástě první sady trilkem neukončil, což dementi, jenž téhož\nčasu s Kíenglem v Praze se zdržoval, zase na ní chválil.\nPoněvadž Negálly tvrdošíjně na svém stál, musel Tomášek\npovoliti a trilek přidati. Sonata však nedostačovala, aby sešit\nvyplnila a Tomášek napsal tedy ještě jiný kus, totiž v sobě\nukončené Rondo op. 11.\nTomášek seznámil sc — jak jsme pravili — s Clemen-\ntim a jeho žákem Klenglem, kterýžto poslední v Konviktě\nkoncert uspořádal a mezi jiným též kvintett Es-dur od Bee-\nthovena velmi správně přednášel, dementi nechtěl před žá-\ndným veřejně hráti, ačkoliv se každodenně cvičil a svou\noblíbenou sonátu A-dur každý den přednášel.\nR. 1805 zanášeje se Tomášek komponováním „Leonory\"\nod Bíirgera, obdržel od svého duchovního bratra upomínací\nlist, aby si s doktorátem pospíšil, anto za něho všechny vý-\nlohy zaplatí. By jeho přání vyhověl, pustil Tomášek dvě\nvyučovací hodiny a věnoval se právnickým studiím.\nOstatně pokračoval v hodinách hudbě věnovaných v kom-\nponování „Leonory.\" Když se skladbou touto byl hotov a\npéro odložil, slyšel někoho na dvéře klepati a Kanne, známý\nskladatel a později redaktor „starších Vídeňských hudebních\nnovin\" vstoupil do mého pokoje od kněžny K. mně byv od-\nporučen. Kanne doléhal tak na Tomáška, že mu tento část\nsvé „Leonory* přednésti musel. Byl to výjev, kde Vilém\nmezi jízdou s Leonorou průvod pohřební potká. Kanne byl\ntouto komposicí tak uchvácen, že několikrát jako šílený zvolal:\n„A vy zůstanete při takovémto talentu v Praze?\"\nTomášek vydal v cestě předplatní „Leonoru\" co 12.\ndílo, kteréž v tehdejším čase ballad velkou sensaci učinilo.\nNa to složil ještě následující skladby: Velkou sonátu Es pro\npiano op, 13 — velkou sonátu C pro piano op. 14 — Vel-\nkou sonátu G pro piano op. 15. U Hofmeistra a Ktihnela\nv Lipsku: Variace G pro piano op. 16. V Praze: Symfonii\nC pro velký orkestr op. 17. napsal pro jednotu přátel hudby,\nkteroužto první svou akademii započali; je v rukopisu —\nVelký koncert C pro piano s průvodem orkestru op. 18.\nU Steinera a Haslingra ve Vídni. Synfonii Es pro velký orkestr\nop. 19. u Breitkopfa a Haertla v Lipsku. — Velký koncert\npro piano s průvodem orkestru op. 20 ještě v rukopisu. —\nTomášek zamýšlel ku každému klavírnímu koncertu též jednu\nsymfonii v tétéž tónině složití, anto koncerty dávati hodlal;\navšak mezi tím změnily se jeho poměry tak, že se svého\nplánu — koncerty dávati — zcela vzdal. Na to vyšla od\nněho velká sonata F pro piano op. 21 u Steinera a Haslingra\nve Vídni. Litografický ústav Steinera a Haslingra musel\ntehdáž na mizerném stupni stati, neboť nedá se slovy vyli—\nčiti, jak bídné vydání obou děl vyhlíží.\nNa statku B. složil Tomášek u své žačky hraběnky B.\nvelmi kontrapunktní kvatuor pro piano, housle, violu a cello,\nkteréž co op. 22. u Breitkopfa a Haertla v Lipsku vyšlo.\nR. 1806 napsal kantatu pro 3 sólové hlasy a sbor\ns průvodem orkestru op. 23. Ještě v rukopisu. Na to ná-\nsledovaly : Německý kolozpěv pro 1 hlas a sbor s průvodem\npiana 25. dílo. Sonata A pro piano op. 26. u Hofmeistra\nv Lipsku.\nHrabě Buquoy — v pianu žák Tomáškův — přál si\nslyšeti komposici k Bůrgerově „Leonoře,\" která již tiskem\nvyšla. Skladba ta učinila na hraběte tak mohutný dojem, že\nveškerou svou výmluvnost na to vynaložil, aby se práv od-\nřekl a u něho co skladatel do služby vstoupil. Tomá-\nšek jsa příliš poctivý, aby takého rozčilení užil, žádal hra-\nběte, aby se teprv za 8 dní rozhodl; avšak hrabě zůstal\npo uplynutí této lhůty ještě rozhodnější ve svém úmyslu a\nTomášek vstoupil v měsíci květnu s hraběcím domem u velmi\nčestný poměr, jenž s obou stran smluvní listinou pojištěn\njest. Na to cestoval s duchovním svým bratrem k svému\nbratru Jakubu, jenž na panství Maeenském u Vídně správ-\ncem byl. Odtud učinil výlet do Vídně a byl radostně pře-\nkvapen, vida na divadelní ceduli operu „Ifigenie v Taurisu\"\nod rytíře Glucka. Tomášek znal sice partitury mnohých\noper Gluckových, avšak tato byla první, kterouž na jevišti\nprovozovati viděl. Energická souhra, nádherné kostumy, pře-\nkrásné dekorace a výborné hlasy, jako : hlas Milderové (Ifi-\ngenie), Weinmliller (Thoase), Vogla (Oresta) a Ehlerse (Pi-\nlada), pak obezřelé řízení výtečného orkestru pod Salierim\ndodaly opeře pravého lesku. Tomášek byl pln rozkoší, když\ndivadlo byl opustil a byl úplně jakož i v pozdějším svém\nvěku přesvědčen, že Gluck až dosud největším hudebním\ndeklamatorem a dramatikem jest. Ale pravdivostí a hlubo-\nkostí výrazů pouze v cestě melodie docíliti a nejmohút-\nnějších effektů zbuditi, nedovedl žádný skladatel ani před\nGluckem ani po něm.\n„Jeho genius\" — praví Tomášek — „dobyl pouze jeho\n„dramatickým dělám nesmrtelnosti a dosahoval až dosud vždy\n„téhož dojmu, co zatím skladatelé naší doby hrubými har-\nmoniemi a instrumentací jen po eífektech baží, které ovšem\n„tak rychle zmizí, jak rychle zvuk pomine.\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.3", "texte": "Tomášek zdržel se u svého bratra Jakuba šest neděl,\nnačež do Bojanova k svému duchovnímu bratru cestu nastou-\npil, kdež také několik dní pobyl. Sotva že byl do Prahy\npřišel, obdržel od hraběte Buquoy — jenž se mezi tím\ns hraběnkou Gabrielou z Rottenhanu oženil — velmi přívě-\ntivý list, v němž přání vyslovil, aby Tomášek při jeho ná-\nvratu z venkova již v jeho bytu se nacházel. Tomášek opu-\nstil tedy byt, jejž po 12 let ve Sweertově hraběcím domě\nměl, s těžkým srdcem; nebof složil v něm 26 hudebních\nskladeb a blažených dnů v něm prožil.\n(Pokračování.)\n\nRafael Mengs.\nNovella.\n(Pokračování.)\nJak se ale Ismael rozvzteklí, když spatří služebníka,\nže k němu jde. Jeho samota, jeho skrytost a celý spůsob\njeho vychování se má rozpadnouti; zahrozí služebníkovi, že\nmu rozbije mozek, pak—li se ještě jednou opováží, práh jeho\npokoje překročili. Spolu hned napíše také Annibalovi list,\nv němž mu bezcitného darebáka vynadává a svůj dům na\nvěčné časy mu zapovídá*\nJak se věci nacházejí, když Faustina — uražena Ismae-\nlovou bezmeznou přísností — si předevezme, že hocha se\nujme a že nehodného otcova tyranství ho sprostí. Ukáže králi\nAnnibalovu podobiznu. Tímto krokem byl první stupeň v Ra-\nfaelově životě zaznamenán, byl to jeden oddíl v jeho jsouc-\nnosti. Tato jsoucnost, která později tak skvěle a hlučně se\nuspůsobila, která téměř výhradně na parketových podlahách\nu dvorů se dohrávala, která triumfy dosáhla, jaké geniové\nzřídka slaví, ona vstoupila zde ponejprv do kolemběhu svého\npovolání. Faustininou pomocnou rukou veden, nastoupil jinoch\nslavnou dráhu svého života, ona to byla, která ho vedla,\nkterá s jeho čela sňala závoj zaraženosti a ho naučila pevně\nvystoupiti, co mužům u dvora lahodí, poněvadž to značí o\nsebevědomí, které prsa veleducha zdvihá. Král August dal\nna svůj rozkaz mladého umělce s jeho obrazy k sobě před-\nvolati. Takové žádosti nesmělo se vzdorovati. Zpurnost a\nštítivost starého Mengsa byly přemoženy. Co nejrychleji oblékl\nděti do moderních obleků, které krejčí hned zhotovili musil;\nneboť obleky, které děti až posud nosily, nelišily se ničím\nod županů. Rafaelova něžná postava vyjímala se v novém\nobleku výborně a jeho sestry Regina Concordia a Juliana měly\nsvé napudřené světlohnědé vlasy rouškami zakryty. Když\nvšickni se byli ustrojili, sedli si s otcem do najatého kočáru\na jeli ke dvoru.\nIsmael Mengs věděl předobře, kde je tvrdošíjnost a\nrozmrzelost na svém místě a kde se nehodí. Uměl také dvo-\nřenínem býti, uměl vypravovati a pochlebovati, uměl poklony\ndělati a rozmarům jiných dvořeniti, když — chtěl. Nyní\npřišel na to čas, a Ismael se svou tichou rodinou pojednou\npřed skvělou vznešenost uveden, choval se tak, jak se to\nmohlo očekávati. On tam představil mocnáři svého syna, ne-\nžádaje ničeho více, než aby skrovné jeho nadání hodné bylo\npochvaly velkého znalce, jenž po celých Saších rozšiřoval\nkrásné umění a vědy. Augusta III. mile tato řeč dojala, a\nse zalíbením spočívalo jeho oko na mladém Mengsu. Jeho\nzevnějšek byl odporučující. Spíše malé pro jeho stáří než\nvelké bylo jeho tělo, které nejkrásnějšími poměry se hono-\nsilo; v jeho obličeji jiskřily se dvě oči, které prozrazovaly,\nco v jeho útrobách se děje, a které téměř jako proroci bu-\ndoucnosti jeho slávu předpovídaly. Při tom zase jakási skrov-\nnost, mírnost, útulnost a lehce zastrašená povaha, která učila,\njak opatrně se zacházeli musí s tímto chovancem přírody,\njenž v největším tichu a zcela odloučen od světa vyrostl.\nKrál velice pochváliv obrazy, které se mu předložily, zvláště\nale podobiznu Annibalovu, skončil svou řeč s lichotivou žádo-\nstí, aby mladý umělec nyní také jeho obraz maloval. Pře-\nkvapen pohlížel otec okolo sebe, zdali toto znamení neoby-\nčejné přízně jemu závistníky nespůsobí, avšak tahy v obli-\nčejích dvořenínů, zvyklých na umění lže, zůstaly stejně němy.\nPřinesla se malířská skříně s Rafaelovými barevnými tuškami,\notec položil známý zamodralý papír na kreslicí desku a po-\nnejprv spatřilo jeho oko prosící hochův pohled, jenž snažně\nho prošiti se zdál, aby ho v tomto rozhodném okamžiku ne-\nopustil a ponejprv spatřil v tom Rafael lásku otcovu, starost-\nlivé srdce učitelovo, jenž vysvědčení o pokroku svého žáka\npřed velkým soudcem vydati má. „Jak ono to půjde\" —\naašeptal hochovi do ucha — „zpomeň si jen vždycky na pra-\nvidla, která jsem ti udal. Jednej svobodně a bez starosti\nKresli tu hlavu, jako by přináležela prostému nádenníkovi :\nvždyť přece králové nevyhlížejí jinak, než jiní lidé.\"\nMezi tím co otec svému synu tato tajná napomenutí\ndával, sestavovaly se v pokoji rozmanité skupeniny. Král,\nco krásný muž, zvyklý často malířům seděti, přijal postavu,\nkterou uznal za nejvhodnější, aby hocha neodstrašil. Nebyl\nto nyní král, byl to dobrý muž, jenž sobě a své rodině\nk radosti se malovati dává. Ani jeden hrdý nebo sebevědo-\nmý pohled nevyšel z jeho očí. Nebyl to tentýž smělý hod\nhlavy do týla, totéž vítězů zvyklé usmání jeho Veličenstva,\njakéhož užíval, když se co král dával od svého dvorního\nmalíře Louis Sylvestra malovati. Královna se svými dvořan-\nkami zaujala sedadla, která v pozadí komnaty postavena byla.\nHrabě Reichl vyrážel mladé princezny svými šprýmy, které\ntaké často na králově obličeji spůsobovaly usmání; dědičný\nprinc, neduhem sklíčen, seděl ve své lenošce královně po\nboku, a oba šeptali spolu o věcech, pra nic však malby se\nnetýkajících. Otec Mengs stál za stolicí svého syna lhostejně\na zdánlivě, jako by bez starosti nad výsledkem toho díla,\npo tajmu přece ale někdy, když se to dalo dělati, hochovi\nzašeptaje: „Oho! pod nosem stín tmavější; víc modra!\noko víc otevřené — tak je dobrá!\" —\nKrál tázal se otce Mengsa po jeho dřívějších okolno-\nstech. „Vaše Veličenství se podiví, dověděvši se, že mně\nmor k Vaší službě dopomohl. Z nás třiadvadceti dělí zůstal\njsem toliko já jediný zachráněn, a pročež jsem opustil ro-\ndiště Kadaň, přeje si, abych šťastnější zemi, šťastnější lidi\nspatřil. Přišed sem, nalezl jsem je obě. Váš vznešený otec\nstal se mým ochráncem, a tu seznal jsem teprv, co to zna-\nmená, býti držitelem moci a spolu ochráncem krásných věd\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.4", "texte": "a umění. Beze vší ctižádosti, přeje si, abych toliko to vy-\nkonal, k čemu jsem v sobě pociťoval nadání, žil jsem úplně\npro svá studia a povinnosti. Z mého manželství s děvčetem\nze Stavu měšťanského pošly tyto děti, o jejich budoucí opa-\ntření jsem se co nejsvědomitěji postaral. Vůle má byla, aby\nse ještě šest let tímto spůsobem cvičily, pak teprv jsem je\nchtěl propustili, aby si ve světě samy výživy hledaly. Avšak\nboží soudy to jinak uzavřely, jsem nucen nyní již je ve-\nřejnosti odevzdati; necvičeny, školácké a ostýchavé jako\nposud ještě jsou; pročež také Vaši Majestátnost o laskavé\nprominutí uctivě žádám.\"\nKrál poklonil nad řečí tohoto umělce pochvalně hlavu.\nMezi tím byl obraz hotov; neuvěřitelně rychle a neuvěřitelně\npodoben. Král ho ukázal královně, kteráž ubezpečovala, že\nto jest nejlepší králova podobizna, kterou až posud od byla\nviděla. Úsudky princů a princezen byly ozvěnou královnina\nvýroku a hrabě Reichl požádal mladého umělce, aby mu zho-\ntovil překres tohoto obrazu. Sto dublonů zaplatil král za ten\nobraz, k čemuž ještě později šest set tolarů připojil. Obě\nděvčata dostala za své drobnomalby, které ukázali musela,\nkaždá po třech stech tolarů ročních příjmťk Starý Mengs\npřijal peníze, zavřel je, ani haléře nedal dětem. Tak skon-\nčilo toto slavné sezení.\nNyní mělo opět sezení v tichém domě započíti; ale na\nto nelzelo už ani pomysliti; po celý den hosté zakiepávali,\nsloužící vcházeli a vycházeli pořáde z domu, starý Mengs\njiž byl na polo v zoufalství, pročež konečně požádal sám\nsyna, aby se od něho vystěhoval, by přece jednou ve svých\nčtyřech zděch měl pokoje. Rafael to učinil. Maloval nyní\nsamé podobizny. O králově podobizně mluvilo se v celých\nDrážďanech; každý pocítil tu jedinou toliko žádost — aby\nmohl si získati obraz od mladého divotvůrce, jenž náhle se\nobjevil, sedmnáct let stár krále maloval a to s podiYuhod-\nnoú podobností. Vypravovalo se také, že král si jeho po-\ndobizny na svém psacím stolku uschovával, aby je mohl denně\nspatřiti a obdivovati. Rafael maloval krále ještě potom dva-\nkráte, pak také královnu, princeznu, dědičného prince, pak\nministra hraběte Reichla a ještě několik dvořenínů, pak Has-\nsovou a od moudrého svého otce napomenut, také dvorního\nmalíře Louis Sylvestra. Ža všechny tyto obrazy přinesl pe-\nníze otci, láerý je uzavřev, synu a dcerám měsíčně něco\nvykázal, právě dosti, aby při největší skrovnosti z toho\nživu býti mohli.\nNový tento spůsob otcovského tyranství omrzel našeho\nRafaela, který se již cítiti počínal a pěkný peníz by pohro-\nmadě již byl měl, kdyby byl směl — všecko co obdržel —\npodržeti. Neschopen otci o tomto spravování jeho jmění\nslova pověděli, žil bezstarostně, vždy více obrazů zhoto-\nvuje a vždycky zase otci vydělávané peníze pro jeho ne-\nnasytelnou škatuli odevzdávaje. Oblek jeho byl prostý, skoro\nšpatný, a stejně se to mělo se šatstvem jeho sester. Ve slav-\nnostech a malých zábavách nesmělo žádné z Ismaelových dětí\nse súčastniti. Tu sešli se jednou Annibale, Faustina a Eleo-\nnora, aby se umluvili, co by učiniti měli, aby vyprostili\nRafaela z pout lakomého jeho otce.\nUsnesli se na tom : Rafael pojede do Říma — sám bez\notcě, a otec má mu vyplatiti jistou část peněz, aby se mohl\nšest let v Římě zdržeti.\nAle jak to dokázati ?\nJakým spůsobem starého lakomce pohnouti, aby s tou\nsumou se vytasil?\nJakým spůsobom překonati Rafaelovu ostýchavost?\nTo byly ty otázky, které se musily dříve rozluštiti.\nAnnibalovi připadl otec, kdežto Faustina a Eleonora Rafaela\nzpracovati měly.\nBylo to za krásného jarního večera, když Eleonora\nFaustina a Rafael sešedše se dohromady, v rejdišti mezi stromy\nse procházeli. Byla řeč o tom, co by si každý přál. „Kdyby\nmi přináleželo toto místo, nechala bych je uspořádati pro\nnějaký slavný koncert,\" řekla Eleonora, upírajíc zrak svůj\nna galerie, na vodomety a na základní zahrady. Vyjímalo\nby se to výborně, kdyby se zde provozovalo oratorium, nebo\nnějaká mše. Musilo by ale býtí veliké množství zpěváků a\ngalerie by se uschovaly pro posluchače. Tisíceré pochodně\na světla musily by společnosti svítiti, která by se za něja-\nkého krásného tichého večera zde sešla. Každá uzavřená\nmístnost má přece v sobě něco stěsňujícího, byť by to by\nbyl i největší kostel.\"\n„Toto přání jest hodno Vaší hudby milovné duše, milá\nslečno,\" počala na to Faustina; „já bych si ale něco přála,\nco souvisí se zemí a s jejími poživami. Skvěle obsazenou\ntabuli, sklenici dobrého Malvazského a k tomu nějakou úsměv-\nnou rozmluvu s mladými přátely. Tak bych chtěla bez sta-\nrosti o osudy světa své dny přežiti. Zpívala bych jen, kdy-\nbych měla k tomu chuť a lásku.\"\n„Madame, Vy právě nejste skrovná ve svých přáních !u\nzvolala slečna Sylvestrova úsměšně. „Nechte slyšet co si\npřeje mladý náš přítel.w\nObě se podívaly na mladého malíře, kterýž nad tím\nze svých snů procitnuv, s podivením spatřil, že jejich po-\nhledy na něho upřeny jsou.\n„Mengse, Vy nesmíte být tak roztržitý!\" zvolala Fau-\nstina pohoršlivě. „Kdo pak to může s Vámi vydrželi? Již\nzase sníte, anebo snad rmoutí něco Vaši duši? Řekněte\nto. Buďte upřímný k svým přítelkyním! Mluvte!\" —\n„Nezlobte se, madame Hasse,\" řekl mladý muž s ostý-\nchavostí. „Což pak ze mne bude, pak-li Vy se na mne roz-\nhněváte ! A také Vy, nejdražší Eleonoro, s člověkem mého\npovolání musíte míti trpělivost, když tolik myšlének mi mate\nhlavu. Měl jsem před několika dny sen.\"\n„Sen? A co se Vám zdálo?\"\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.5", "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Berouna. (Jan N. Hudec) Jak známo, zemřel\nzde dne 1. září t. r. Jan Nep. Hudec, učitel hudby a regens-\ncbori, o jehož činnosti zde stručný nástin podávám. Jan Nep.\nHudec narozen v Prčici dne 19. ledna 1808, kdež nabyl prvo-\npočátečního jak literního tak i hudebního umění. R. 1833 ode-\nbral se do Prahy, aby se dále vzdělal, aže v hudbě dosta-\ntečně zběhlý byl, dostal se za varhaníka ku pp. kapucínům\nna Hradčany a později též za houslistu do metropolitního chrámu\nPáně u sv. Víta aza fundačního hudebníka k sv. Mikuláši a\nsv. Tomáši. Odbyv si při tom hlavní školu o čtyřech třídách,\nčili dle nynějšího spůsobu dvě třídy podreálky, byl r. 1818 za\nučitele jak českých tak německých skol obecních attestován.\nR. 1830—1831 odbyl varhanickou školu pod Rob. Fůhrere m\ns výborným prospěchem. Když r. 1832 první učitel fundiro-\nvané hudební školy Skružný zemřel a koukurs na toto učitelství\nvypsán byl, podrobil se Jan Hudec přísné zkoušce z varhan,\nzpěvu, houslí a jiných hudebních nástrojů v Berouně az 8.\nkandidátů za nej schopnější ho uznán, na toto místo řádně do-\nsazen byl. Podle nadační listiny měl učitel hudby v Berouně\nnejen čtyry hodiny denně hudbě vyučovali, nýbrž i učiteli\nhlavní školy denně dvě hodiny vypomáhati. Ze však ale počet\nžáků ustavičně rostl a dítky do tří nevelikých světnic vejiti\nse nemohly, dostal Hudec zvláštní světnici a učil pak později\ndenně čtyry hodiny v literním a též tolik hodin v hudebním\numění. Povážíme-li, že pak počet žáků elementárních až na\n250 vzrostl, musíme skutečně obdivovati, že Hudcovi ještě\ntolik času zbylo, že mohl tak mnoho hudebnin svou vlastní\nrukou nejen opsati, ale i nových komponovati, co se jich po\njeho smrti nalezlo. Když po r. 1848 oprava národních škol\nnastala, věnoval H. velikou píli i tomu, odebíral školní časopisy,\nstaral se, aby dílem dobrovolnými příspěvky, dílem zařizová-\nním besed tolik vytěžil, aby mohl každou věc, o které v sla-\nbikáři zmínka se činí, názorně akázati. Věda, že spojenými\nsilami více se dokáže, spojil se s tehdejším učitelem hlavní\nškoly J. Přibíkem a tak zjednali Berounské hlavní škole na le-\npence upevněné obrazy k názornému vyučování Drem. Amerlin-\ngem uspořádané, dosti veliký magnet, všecky nástroje náden-\nnické, cihlářské, kamenické, lamačské, zednické a tesařské,\nmnoho modelů atd. Později, když nejvěrnější jeho přítel, jme-\nnovaný učitel J. Přibík z Berouna se odebral, nepřestal Hudec\nv započatém díle, i opatřil škole mnoho vycpaných ptáků a\nzvířat, shromáždil velikou sbírku nerostů, dřev všech domá-\ncích i cizozemských stromů, keřů, map, kupeckého i krupař-\nského zboží, tak sice, že kromě příspěvků až do r. 1858 sám\nzde svého 67 zl. 2ý2 kr. konv. m. k tomu obětoval, ačkoli\nsám co učitel první třídy toliko 150 zl. k. m. služného měl.\nZařídil také besedy na opravu oltáře sedmibolestné Panny Ma-\nrie v děkanském kostele ve prospěch Berounských chudých a\nve prospěch nemocnice Berounské. Když tak 27 let namáhavě\nztrávil, nelze se diviti, že si ublížil na zdraví a nemohl na\ndále školu literní zastávati, které tak mnoho přál. I žádal zá-\nstupce o podporu na léky. Podpory nedostal, ale škola mu\nodejmuta a H. nyní toliko hudebním učitelem zůstal apo smrti\nJos. Nejedlého i kantorem a varhaníkem se stal. R. 1846 za-\nřídil dobrovolnými příspěvky, svým namáháním a svou oběta-\nvostí nadaci k pobožnosti „sedmero radostí Marián-\nských*1 v kostele Panny Marie na Plzeňském předměstí, tak\nže již r. 1858 byla nadační jistina 779 zl. stř. a fundace tato\nvyššího stvrzení došla, že se nyní řádně po všecky časy ko-\nnati bude. Taktéž založil bratrstvo pohřební. Každý úd při-\nplácí na pohřeb svých spoluúdů 10 kr. r. č. a tím pojistí si\ni méně zámožný, ano i chudý, slušný pohřeb. Dokud J. Nejedlý\nvarhaníkem byl a štólu bral, zpívala se den co den po celý\nrok vždy jedna a táž píseň a to ještě velmi bídně, pohřby se\nodbývaly za drahé peníze jak náleží sprosťácky; když ale Hu-\ndec i jeho místo zaujal, uspořádal pro Berounský chrám Páně\núplný zpěvník, ten nejen pro varhaníka, ale i pro zpěváky\nněkolikráte pilně opsal, a tím dokázal, že každý den jiná pí-\nseň a to velebně a zbožně se zpívá. Kdo tuto ohromnou práci\nna kůru spatří, musí zajisté nad jeho pilností a vytrvalostí\nžasnoati. Dle všeho toho mohlo by se mysleli, že J. H. musil\nmíti mnoho přátel a ctitelů v Berouně, ale mýlil by se. I vy-\ntýká se mu, že má málo vyučenců v Berouně. Já však uji-\nšfuji, že dost. Z jeho hudební školy vyšla operní zpěvačka\nMarie Nejedlá, slečny Pfolové jsou učitelky hudby v Ru-\nsku 5 z jeho školy vyšlo mnoho do Pražského konservatoria\nhudby, a ti jsou nyní po světě roztroušeni. Mnoho jeho žáků\nzvolilo si stav učitelský, a ti ovšem také doma nezůstali, jsouť\ni co učitelé na rozličných místech zaopatřeni; mnozí z jeho\nhudebních žáků — odbyvše čtvrtou třídu hlavní školy v Be-\nrouně — odebrali se do jiných měst na další studia 5 mnozí\nz nich, jenž v hudbě dále se cvičili, jsou výtečnými hudeb-\nníky, na př. p. Vilém Smolen op. Jest—li že mnozí ve stu-\ndiích aneb při řemesle hudbu zanedbali aneb jinde se usadili,\nnebude asi vinou učitelovou. Jiní nemají žádných schopností\nk hudbě, takoví se nejen doma u H., ale i v Praze ničemu\nnenaučili. A konečně od koho nabyli svého hudebního vzdě-\nlání ti, kteří se v Berouně za znalce hudby, ano za umělce\npovažují? Od koho se naučil na varhany hráti p. Nechanický ?\nU koho se učil hudbě a jmenovitě zpěvu nynější pan měšfa-\nnosta Seidl? Kde nabyl hudebních vědomostí, pan podučitel\nKaňka ? atd. Mimo to, že byl Hduec velmi pilný, pořádný,\nspravedlivý a zbožný, byl i také velmi citlivý. A tato po-\nslední vlastnost jeho byla také příčinou jeho přečasnó smrti.\nH,, jsa těžkou nemocí sklíčen a nemoha po několik neděl\nkůr říditi, byl žalován — žalován i od těch, jež po Bohu\nnejvíce ctil a miloval, že hudba chrámová v Berouně jeho\nnedbalostí klesá. Když žaloba tato jemu doručena byla, pla-\nkal několik dní, a z hoře toho stav jeho nemoce znamenitě se\nzhoršil. Jen 14 dní na lůžku ležel a tiše s důvěrou v Boha\ndne 1. září 1863 na věčnost se odebral, před tím ještě slova\nna svůj a své milené choti náhrobní kříž si sám napsav : Mi-\nlosrdný Bože, smiluj se nad svým věrným ctitelem Janem Hu-\ndecem v Berouně na hlavní a hudební škole bývalým učitelem,\ntéž i kůru ředitelem. — Umíraje zašeptal ještě k manželce své\ntato slova : Bude-li možná, vyprosím na Pánu Bohu, aby tě\njiž dlouho soužit nenechal. — Po zemřelém H. zůstala veliká\nsbírka hudebnin velmi krásně a správně psaných, jako\nsotva kde jinde bude k nalezení. Jelikož manželka žádné\npense od obce k očekávání nemá, anto si zvěčnělý za 35\nlet — jsa bezdětný — koupil v Berouně za 1.400 zl. stř. do-\nmek, na který asi 900—1.000 dlužen zůstal, přáti by bylo,\naby pp. ředitelé kůrů tyto hudebniny za slušnou cenu odkou-\npili. Činíme zvláště pozorný na p o h ř e b n|í písně, s m u-\ntečnípochody a obřady církevní v týdnu pašio-\nvém atd. —.—\n(Šra.) Z Chrudimi 1. října 1862. (Produkce zpěv.\nspolku. — Ferd. Laub). Že k Vám z Chrudimi tak dráhný\nčas žádné zprávy v svčtě hudebním se nedostalo, přicítejtcž\npouze tomu, že pro velký počet okolních pěveckých slavností,\njichž se „Slavoj\" súčastnil, po dlouhý čas ani nelzelo při—\nstoupiti k zřízení domácí produce hudební. Od poslední zprávy\nnaší odbýval se pouze koncert dne 15. srpna 1862 na ostrově\nstřeleckém, v němž zpíval „Slavoj\" sbory: „Hlahol\" od Va-\nšáka; „Na vlast\" od Horáka, „Žárlivý holoubek\" od Hynka,\n„Válka\" od Maška a „Slib\" od Kůckena. Obecenstvo, nepříliš\nčetně zastoupené přijalo zpěv s pochvalou a taktéž pochvalou\nodměnilo slečnu Chlumeckou, kteráž s výsledkem velmi pří-\nznivým přednášela Rubešovu deklamaci: „Obrana ženského po-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.6", "texte": "hlaví.\" — Veřejně; zpíval „Slavoj\" pak ku poctě matky praporu\nsvého paní Karoliny Hýrové, vyšed k tomu cíli večer\ns barevnými peístrými svítilnami k příbytku jejímu. Dne 23.\na 28. m. m. dostalo se nám ale hudební pochoutky, jakovéž\nvenkovská města zřídka seznají. Zavítal k nám totiž komorní\nvirtuos krále pruského Ferdinand Lau b a uspořádal v uvedené\ndny koncerty, jichž se súcastnili paní Anna Laubová, pan\nFrantišek Kaván a zpěvácký spolek „Slavoj.\" Nechceme\ntu šířiti slov o výsledku koncertu těch; chválili Lauba byloby\ntolik, jako sypat písek do moře. Pověst národního umělce toho\njest světová, dovednost jeho nepřekonatelná. Výtečné hře pana\nKavána a zpěvu paní Laubové dostalo se zaslouženého uznání\na četného vyvolání. Čísla programu, kteráž přednášel „Slavoj,\"\nbyla taktéž pochvalou vyznamenána. Program o koncertu dne\n23. září 1863 odbývaném byl: 1. Koncert na housle od Baz-\nziniho. 2. Arie ze zpěvvhry „Figaro44 od Mozarta. 3. a. Caprice\nod Paganiniho na housle, b. Romance a Saltarella od Lauba\nna'housle. 4. „Utonulá/ Sbor od Křížkovského. 5. Duetto pro\nsoprán a tenor od Rossiniho. 6. Duetto pro housle a piano od\nGrafa a Lauba. 7. České a polské písně. 8. Elegie pro housle\nod Ernsta. 9. „Rekův sen.\" Sbor od Slavíka. 10. Rondo des\nLutins: „škádliví diblici\" na housle od Bazziniho. 0 koncertu\ndne 28. září odbývaném: 1. Sbor pro mužské hlasy „Na vlast\"\nod Jelena. 2. Fantasie na uherské nápěvy pro housle od\nErnsta. 3. Arie z ruské zpěvohry „Ruslan a Ljudmila\" od\nGlinky. 4. Ciacona na housle od S. Bacha. 5. „Přerušený\nples vil.\" Polka koncertní na klavír od Fr. Kavana. 6. «. Ba-\nlada slovanská od F. Lauba. 6. Rondo scherzoso od F. Lauba.\n7. Písně pro soprán. 8. „Na Prahu.\" Sbor od Ve i ta. 9. a. Po-\nlonaise od F. Lauba. b. Národní písně od F. Lauba.\nZ Jilemnice. (Valná schůze zpěv. spolku.) Dne\n13. září b. r. odbýval zpěvácký spolek „Bránislav\" svou\nposlední roční besedu ve prospěch pohořelých v Polné. Ačkoliv\nse obecenstvo při této besedě málo súcastnilo, byl výsledek\npřece ještě dosti značný. Odvedl se „Nár. List.44 čistý výnos\nv částce 23 zl. 50 kr. r. c. —Na den sv. Vácslava. jak ž\nvýroční den zaražení spolku, přednášel zpěvácký spolek v chrámu\nPáně Zvonařovu vokální mši. Přednáška byla správná, však\nany nám naše varhany scházejí, (kterým se přece jednou opravy\ndostalo) — něco slabá. Však mše tato velmi dojala shromáž-\ndění, a slyšeno přání, by spolek častěji v chrámu účinkovali\nchtěl. Téhož odpůldne držána výroční schůze spolku, kte-\nráž zahájena byla řečí předsedovou, napotom předloženy byly\nroční účty a přednešena jednatelem celoroční zpráva o činnosti\nspolku, kterouž také zde u veřejnost podávám. I. Zevnitřní\nčinnost. Spolek, jsa zaražen dne 28. záři 1862, došel\nsvého konečného potvrzení po mnoha vys. úředních oprav sta-\nnov dne 7. dubna 1863. Jelikož však povolení k zaražení\ntéhož spolku již 3. prosince 1862 oznámeno bylo, tedy svou\nčinnost již v minulém roce započal. Během r. 1863, t. j, od\n28. září 1862 až do té doby 1863 uspořádal spolek 2 vý-\nlety, a sice: do Roztok ado Branné; výnos zábav těchto\nvěnován chudým dítkám v Roztokách v částce 24 zl. r. č.; ve\nBranné však školní knihovně tamější v částce 22 zl. 13 kr.\nDále se súčastnil spolek při dvou slavnostech, a sice : při\nslavnosti pěvecké v Semilech dne 2. srpna, a v nejnovější\ndobě při slavnosti svěcení praporu zpěváckého spolku „H 1a-\nsoně\" v Nové Paee dne 21. září 1863. Taktéž se súčastnila\nrepresentace sestávající z dvou údů v národní slavnosti v Brně\ndne 25. a 26. srpna 1863. Pěvecké zábavy v místě odbý-\nvaly se čtyry; jak také vícero jednotlivých sborů předne-\nseno bylo při mši sv. v našem chrámu Páně. II. Činnost\nvnitřní, a) v hudebním ohledu. Pravidelná cvi-\nčení odbývaly se týdně dvakráte, však zavedeno později ještě\ntřetí cvičení v neděli odpůldne. Nastudováno bylo 42\nsborů, z nichž obsahu náboženského jest 7, b) vjin ých\nohledech. 1. Členy. Spolek čítá jednoho čestného úda,\na sice Jeho Osvícenost pana Jana hraběte z Flarrachů. Při\nsvém zaražení čítal přispívajících údů 43, během roka při-\nstoupili 4 údové, ze spolku vystoupili 3 údové, v Pánu ze-\nmřel 1 ; zbude koncem roku 1863 údů přispívajících 43. Vý-\nkonných údu měl spolek při zaražení 54, během roku přistou-\npilo 12, (tedy 66 údů), během roku vystoupilo 9 údů, dle\nstanov §. 25 vyloučeno bylo 8 údů, z nichž se 2 stali pouze\npřispívajícími (tedy 17), koncem roku 1863 zbude údů vý-\nkonných 49. Výkonných a spolu přispívajících údů jest 3.\nStav spolku tedy koncem roku 1863 jest: 1 čestný, 43\npřispívajících a 49 výkonných údu. 2. Hudebniny. Musi-\nkálií čítá spolek v 42 číslech 91 sborů. Mimo to též vy-\npsána cena 20 franků ve zlatě za nejlepší čtverhJasý sbor;\núsudek ponechán slav. zpěv. spolku „Hlaholu\" v Praze. 3.\nÚčtování vůbec. Příjmy obnášejí v celku 196 zl. 95 kr.\nr. č. Vydání 177 zl. 46 kr. Zbývá tedy čistého jmění kon-\ncem roku 1863 19 zl. 49 kr. r. c. — Dobrým účelům! při-\npadla částka 81 zl. r. c. — 4. Vůbec. Darem spolek\nobdržel: Památní k n i h u od p. AI. Gorlicha — peče!\nspolkovou od p. Josefa Herknera ve Vídni — musikálie\nv ceně 4 zl. od p. Fr. Beneše a 20 franků ve zlatě od vícero\ndobrodinců ; napotom na ukoupení lyr o zl. od dňst. p. pat.\nFrantiška Bartoše, začež všem vřelé díky se vzdávají. — Po\npřednesení zprávy této — odstupuje od své činnosti — děko-\nval výbor za důvěru, jež od spolku během tohoto roku v něj\nsložena byla, a přikročili se mělo nyní k volbě nového vý-\nboru na rok 1864. Však vesměs údové projevili vůli, by od-\nstupující výbor ve své činnosti opět potrval, což konečně pri—\njmuto s tím přáním, by spolek „B r a n i s 1 a vw čím dál tím\nvíce se zveleboval, k čemuž zapotřebí lásky k věci samé a\nsvornosti.\n\n.al.\n\nZ Milevska dne 2. října. (Výroční zpráva zpěv.\nspolku. — Volba. — Divadlo.) Den 20. září byl pro\nspolek náš znamenitý, neboť slavil narození své, jsa potvr-\nzen od zemského vys. úřadu, konal zároveň volbu nového\nvýboru pro rok budoucí. V 11 hodin sloužil milovaný ka-\ntecheta pat. Aug. Miškovský slavnou mši za dobro a zdar spolku,\npři čemž spolek rozličné pobožné zpěvy přednesl. Odpůldne byla\nvýroční valná hromada; pan Čáp, pokladník, vzal si za úkol\npodati roční zprávu spolku. On vylíčil velmi dobře okolnosti\nnaše, vylíčil, jaký boj spolek vésti musí, aby protivníky zpěvu\na všech novot překonal; napomínal údy kvytrvalosti a pilnosti,\nby tak ve svém úkolu statečně ku předu kráčeli. Pan Jos.\nSklenář zvolen za úda čestného; učební síly na budoucí rok\nbyly pojištěny. Spolek podnikl ve 4 měsících 2 výlety\ndo lesa, jeden na šedý hrad Zvikov, účinkoval při svěcení kaple\nve Velké a byl zastoupen při národní slavnosti v Brně. Účty\nbyly předloženy, po čemž následovala volba; zvoleni jsou\nDůstojný kněz pat. Aug. Miškovský za předsedu, pan Em.\nKyp ta za sborníka, pan Vojt. Rynda za jeho náměstka, pan\nL. Unger za jednatele, pan J. Čáp za pokladníka, pánové :\nMDr. K. Ve ge r, Bed. Šebek, Fr. Koudelka zvoleni jsou\nza výbory. Rány střelné daleko věštily slavnost tak důstojnou.\nNově zvolený pan předseda oslovil údy slovy srdečnými, prosil\nje, by vždy svorně žili mezi sebou, a tak jen že žádoucího\ndosáhnou cíle; začež hlučným „sláva\" odměněn byl. Na to se\nrozdaly diplomy údům, ale ty nevinné papíry podlehly zvláštní\nnehodě. Nemohl se výbor usnésti, zdali diplomy údů zpěváckých\nspolků kolkovány býti musí, chtěl je na to druhý den sebrati,\ntázati se vys. c. k. místodržitelství, což také se stalo, za pří-\nčinou jich kolkování. Proč je sebrati dal, snadno k pocho-\npení. Nevěděl výbor, zdali by nemělo nekolkování nepříjem-\nných následků, a u nás by bylo vůbec udavačů dost. Pan jed-\nnatel jich měl několik u sebe, zdejší respicient mu vstoupil na\nulici vstříc a ohledával ho a když s ním nechtěl pan jednatel\nna okresní c. k. úřad jiti, chytil ho za kabát a diplomy byly\nty tam. Tak nesmíme u nás více s papírem třeba za kabátem\npo ulici jiti, neb by se mohlo myslet, že je to diplom, a museli\nbychom zkrátka na úřad s panem finanzwachem. Čekáme dy-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.7", "texte": "chtivě, jak se ta věc rozhodne.*) Večer po volbě a nešfastném\nrozdávání diplomů provedli studující zdařile v národním hostinci\nnašem u „Modré hvězdy\" veselohru „Tvrdohlavá žena\"\nod K. Tyla. Spolek zapěl několik sborů a pak následovala\ntaneční zábava, po čemž mladá krev spanilé pleti a švar-\nných jinochů bažila. Bavili jsme se dobře, více cizích hostů\nse dostavilo a ti potrvali s námi dosti dlouho a neradi jsme\ntak nenucenou a srdečnou zábavu opouštěli. Tak jest tedy\nspolek náš veřejný a nebudou muset alespoň mnozí pánové\nříkati, že žádného spolku neznají, snad znáti nechtějí; pravit\nstaré přísloví „Tluč hlavu o stěnu, co si vytlučeš?44 a tak jest\nto i s nimi. Končím svůj dopis, ale doufám brzy pokračovati,\njak se u nás věci změní, zase se shledáme.\nZ Mirovic. (Beseda „Mirova\" a ochotníci.) Dne\n11. b. m. odbývati se bude pěvecko-deklamatorní beseda\nve prospěch pohořelých Polenských, při kteréžto zpěvácký\nspolek Mirovický „M ir o v44 účinkovati bude. Program jest\nnásledující: 1. Proslov od pat. Bendla. 2. Ouvertura k opeře\n„Čarostřelec\" od K. M. Webra. 3. Deklamace. 4. Sbor „Slo-\nvan.\" 5. Ouvertura k opeře „Fra Diavolo\" od Aubera. 6.\n„Utonulá\" od Křížkovského. 7. Deklamace. 8. Staročeská,\nsbor od Škroupa. 9. Ouvertura k opeře „Tankred44 od Rossi-\nniho. 10. „Píseň Táborů.\" — Dne 6. září dávali ochotníci\nMirovští ku prospěchu pohořelých v Polné : „Liška nad Lišku\"\na „Galejní otroci.\" Oba kusy vypadly výborně. Největší po-\nchvaly došla v druhém kuse Tereza. — 0 besedě podám příště\nzevrubnější zprávu.\n\nJ.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nPlzeňský zpěvácký spolek „Hlahol\" slaví\nv neděli dne 11. října tisíciletou památku sv. apoštolů Cyrilla\na Methoděje, hlasatelů křesťanského náboženství v Čechách a\nna Moravě a spolu také výroční slavnost zaražení svého spolku.\nPořádek: Ráno o 9% hodin bude v arciděkaňském chrámu\nPáně při slavných službách božích zpěv. spolek „Hlahol Plzeň-\nský\" zpívat českou vokální mši, komponovanou ke cti jme-\nnovaných sv. apoštnlů od Jos. L.Zvonaře. Po mši sv. bode\nodbývat spolek volbu nového výboru v místnostech spolkových;\nvečer bude pěvecká a taneční zábava v upraveném sále „u města\nHamburku\" na Pražském předměstí, při kteréžto se následující\nsbory přednesou: 1. „Gdě je slavská domovina,\" sbor od Win-\ntra — 2. „Bětulinko boubelatá,\" sbor od Lud. Procházky —\n3. Deklamovánka — 4. Četvorka z horvatských písní od Lži—\nčáře —5. „Stesk růžinky,44 píseň hučivým sborem pro tenor\na bass od Knrla Rendla — 6. „Naše vlast ve světě jediná\"\nod Fr. Pivody — 7. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského — 8.\n„Jídelní lístek,\" žertovný čtverozpěv — 9. „Cikáni,\" sbor se\nsólem pro tenor od Vogla.\n*** Litoměřická „Beseda\" uspořádala dne 4.\nříjna zábavu, jejížto progrom byl následující: Oddělení I.\nj. Ouvertura k opeře „Zampa\" od Herolda — 2. „Naše pro-\nbuzení,44 sbor od Lud. Procházky —3. Deklamace —4.\n„Cikáni,\" sbor od Fr. Vogla — Tanee. Oddělení II. Směs\nz opery „Marta44 od Flotova — 2. „Lovecká,44 sbor od Ed.\nNápravníka —3. Deklamace —4. „Co se to tam svítí,\"\npochod od Rendla. — Tanec. Dlužno se také o besedním\norkestru chvalně zmíniti, jenž chvalně prospívá.\n*** Štěpánovský zpěv. spolek na Moravě účin-\nkoval pod řízením zasloužilého učitele p. Drlíka v besedě v Mo-\nravské Huzové a provedl svou úlohu výborně.\n*%* Prostějovský spolek zpěvácký „Orlica\"\npočíná si velmi statečně a přispívá nemálo k probuzení a uvě-\ndomění národnímu. Tak uspořádán byl od spolku dne 13. září\nvýlet do blízkých Smržic, kdež pěvci před budovou p. Podi-\nvínského sbor „Moravan se neodrodí\" zapěli. Na to ob-\nčerstvivše se, přednesli několik sborů, na př. „Já jsem Slovan\"\na Jenkův sbor „Naprej!\" Týž spolek súčastnil se dne 27. září\nv besedě Smržické, kdež přednesl sbor „Prosba o převoz\" od\nKřížkovského velmi obratně. Jak doslýcháme, uspořádá spolek\n„Orlica\" co nevidět besedu, v níž se sbory od Křížkov-\nského, Vojáčka, čtverhlasé maloruské písně od Černého\na „Vávra\" od Ed. Náprav nika provozovati budou. —t\nVHodějicích na Moravě uspořádal čtenářský\nspolek dne 20. m. m. besedu, která velmi příznivého výsledku\ndosáhla. Ze sborů provedeny byly : „Kde domov můj ?\" od\nŠkroupa — „Staročeská44 od J. Škroupa — „Na lávce nad\npotokem44 — „Utonulá\" od Křížkovského — „Hej Slované\"\nvelmi slušně. Mimo tyto slyšeli jsme proslov od Jahna (před-\nnesl p. Švach), pak deklamace „Pokrok ku předu\" (přednesl\np. Zavadil), „Také my,\" deklamace z „Lady,\" (přednesla slečna\nAnežka Florianova). „Dobrá rada\" od Růžičkové (přednesla sl.\nR. Chaloupková) — „Chvála malých\" (přednesla sl. V. Zava-\ndilova) — „Já jsem Češka\" od Čejky (z „Lady\"), přednesla\nsl. Marie Mezníková a „Strašné slovo.\"\n*** Mni chov o-Hradištský zpěv. spolek „L u-\nb o r44 dával vedením ředitele p. Bubáka hudební a pěveckou\nzábavu ve prospěch pohořelých Polenských. Prodeny byly ou-\nvertury „Tambor z gardy\" od Tittla a „Emma z Leicestu\" od\nMeyerbeera slušně a na tak nestejné síly dobře. Zpěv. spolek\nzapěl následující skladby : „Slovan44 — „Odvedeného prosba\"\nod Křížkovského — „Valčík\" od Vogla — „Bětulinka\" od Pro-\ncházky — „Hlasy z domova\" od Vogla — „Zpěv Čechů od\nJizery.44 Odstupňování bylo velmi dobré a celé provedení svěd-\nčilo o pilnosti a horlivosti pěvců a pana ředitele.\n*.* K pěvecké slavnosti v Budyšíně v Lu-\nžici vyslal Pražský „Hlahol44 co zástupce svého pana Luk esa.\nSlavnost odbývala se ve středu dne 7. října v hostinci „u tří\nlip\" v Budyšíně, a sestávala z koncertu, hostiny a zábavy ta-\nneční. Pan Lukeš zapěl několik národních písní.\nŽenský zpěv. spolek v Českých Budějovicích\npřijal jrneno „Libuša\" a zadá co nevidět stanovy své k vyš-\nšímu potvrzení. Údové tohoto ušlechtilého spolku cvičí se vy-\njma neděle každý den ve zpěvu a vystoupí poprvé ve vel-\nkém koncertě, jejž výbor Budějovické besedy dne 9. t, m.\nuspořádá a v němž i Ferd. Laub účinkovati bude.\n*£* Sebranický zpěv. spolek na Moravě uspořádal\ndne 27. září zábavu velmi zajímavou. Program skládal se\nz 13 čísel, z nichž nejvíce očekávání budily od Kříž-\nkovského: „Cyrill a Method44 — „Utonulá\" a pak „Šablenka,\"\nkteréž mladý spolek řízením p. učitele co ředitele zpěv. spolku\nsprávně přednesl, začež se mu hojné pochvaly dostalo. Ostatní\nčísla bylá : proslov, deklamace a sólový zpěv.\n*** Třeboňský zpěv. spolek přijal jméno „P ě-\ns 1a v\" a zaslal již stanovy své k vys. potvrzení do Prahy.\n*) Pokud víme, nejsou nikde diplomy zpěv. spolků i jiných kol-\nkovány. Red.\n\nZ Prahy.\n\n— Čeští kandidáti učitelství nenavštěvují více varhanickou\nškolu Pražskou. Majíť na svém ústavě zvláštního\nučitele varhanní hry a theorie hudby jakož i učitele zpěvu.\nUčitelem varhanní hry a theorie je chvalně známý skladatel a\nbývalý adjunkt při varhanické škole pan Josef Forster, uči-\ntelem zpěvu p. Vaněk. Jak doslýcháme budou ve škole če-\nských kandidátů postaveny malé varhany, které pan Forster\nústsvu tomu za 400 zlatých opatřil. Změnu tuto držíme alespoo\nza praktickou, totiž, že kandidáti lépe zužitkují čas, jejž cho-\nzením do varhanické školy ztratily. Němečtí kandidáti Malo-\nstranští zůstanou ještě tento rok na ústavu varhanickém.\n— Při druhé velké hudební slavnosti v Mni-\nchově, která se dne 27., 28. a 29. září t. r. odbývala, účin-\nkovalo též několik českých hudebních umělců a žáků Praž-\nského konservatoria, jmenovitě pánové: Vítek a Rus Vasi-\nlěv; pak Kratochvil, Šach, Sládek, Stelzig, Kopta, Sitt, Bayer"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631010-01.1.8", "texte": "a Schmitť. Především však slušno jmenovati výtečného prof. na\nhousle p. Morice Mildnera a cellistu Dra. Poláka. Počet\núčinkujících v orkestru obnášel 257 osob, v chóru 1.200 osob.\nHouslí bylo 100, viol 40, cell 30, kontrabassů 30, pikol 2,\nflét 8, hobojů 6, klarinetů 6, fagotů 8, rohů 12, polnic 6,\npozounků 6, bubny 2.\n— Pan Briickner, žák slovůtného prof. pana Morice\nMildnera, rodem Čech, obdržel místo houslisty v kr. dvorním\norkestru v Mnichově, kdež také náš chvalně známý rodák a\na skladatel p. Ludvík od několika let účinkuje.\n— Pan Vecko, tenorista při českém proz. divadle, en-\ngažován jest od ředitele Liegerta na dvě leta od příštích ve-\nlikonoc. Pan Vecko obdrží ročně 1.700 a tři příjmy.\n— Pan Forchtgott, chvalně známý skladatel sborů\na ředitel slovanského zpěváckébo spolku ve Vídni, účinkoval\ns pianistou Jaellem na zámku Merimar v koncertě k poctě Me-\nxikánské deputace uspořádaném. Pan Forchtgott zpíval bal-\nlady „Princ Eugen\" a „Jindřich ptáčník44 s velkou pochvalou\na došel cti, že byl J. V. arcivévodovi Maxovi představen a od\nNěho lichotivě osloven.\n— Slečna Karolina Weissova, jejíž vystoupení\nv českém prozatímním divadle dvakrát oznámeno a také\ndvakrát — Bůh ví z jakých příčin — překaženo bylo, vystou-\npila tyto dni v Olomúci co Mafeo v „Lukrecii44 a byla i hned\npo svém prvním skvělém vystoupení u tamější opery engažo-\nvána. I zde potvrdilo se přísloví „Nemo propheta in patria.\"\n— Pan Hossli engažován jest co kapelník ve Lvově.\nNemýlíme-li se, je p. Hossli rodák náš a žák Pražské školy\nvarhanické pod Píčem. Očekáváme v tom ohledu bližších zpráv\nod našeho dopisovatele ve Lvově.\n— Slečna A. Hřímal ov a, o níž jsme se za posled-\nního divadelního občasí v Olomúckých listech čítali lichotivé\nkritiky, přibyla nyní do Brna, a hodlá vystoupiti pohostin-\nsku v úkolech soubrettnícb, v nichž posud nejvíce vynikala.\n— Naše krajanka sl. Augusta Stogrova eogažo-\nvána jest místo Emilie Schmidtové co první dramatická zpěv-\nkyně u dvorní opery v Darmstadtu. Vystoupilat tam co Mar-\nkéta ve „Faustu\" a co „Židovka14 s nejskvělejším výsledkem a\ntamější noviny nemohou dosti její znamenitou školu a drama-\ntický přednes vynachválit!.\n— Z umělecké besedy. Odbor pěkné literatury měl\nv sobotu dne 3. října schůzi za předsedání náměstka starosty\np. Hofa. K odboru nově přistoupili čtyři údové, tak že odbor\nčítá již více než 60 údův. Pan Mikoláš Boleslavský daroval\nodboru předplatní lístek na časopis „Veleslavín,\" začež jemu\nvysloveny díky. Po té referoval p. Barák jmenem komise, která\nraditi se měla o spusobu slavnosti Shakespearovy. V rokování\nzúčastnili se hlavně pp. Sabina a prof. Zelený. Usneseno se\ntakto: „Beseda umělecká44 zařídí dvojí slavnost. První, kterou\nučiní na počátek, spojena má býti s měsíční zábavou „besedyw\na zahájena čtením o Shakespearu. Druhá odbývati se má v proz.\ndivadle a program má býti tento : 1. oddělení. Číslo hudební.\nČíslo pěvecké. 2. oddělení. Tableaux, představující Výjevy z jed-\nnotlivých děl Shakespearových s přiměřeným textem. K slavnosti\nté měli by údové besedy bezplatný vstup. Vyvedení návrhu toho\nmá svěřiti se zvláštnímu výboru 9 údův, zvolených po 3 z jed-\nnotlivých odborů. 30leté jubileum úda odboru literárního če-\nského herce p. Rašky, připadající do tohoto měsíce oslaví se\nvečerní zábavou. 0 podání memoranda „Matice\" v příčině likna-\nvého vydávání Shakespeara, se upustí, jelikož uznáno, že Matice\ntu nemůže býti čilejší pro své špatné finanční poměry. Správní\nvýbor má se o to postarati, aby pamětní deska na dům, v němž\nse narodil Mácha (v Oujezdské ulici), do 15. listopadu byla\nzasazena.\n— Pan Karel Šebor, jehož skladatelské vlohy vždy\npatrněji se jeví, složil opět dvě ouvertury, a sice : slavnostní\nouverturu B a ouverturu „Melancolie.\" Jakeše dovídáme, usly-\nšíme obě tyto skladby v koncertu, jejž p. Sebor s koncertním\nmistrem Sinzigem v letošní zimě uspořádá. Pan Sinzig pro-\nvede na piano nový koncert od slavného Ferd. Hillera.\n— Pan Janák, varhaník u sv. Havla v Praze, obdržel\nchoregentské místo v Berouně. Zda-Ii si sl. představenstvo\nmezi tolika uchazeči pravého vyvolilo, ukáže budoucnost.\n— Sl. Formánkova vystoupila dne 19. září v Olo-\nmouckém městkém divadle co „Norma44, a dne 25. září v Be-\nlisaru co „Antonie'4 s příznivým výsledkem. Slečna Formán-\nková, praví „Moravan44, může se nejen honositi velmi příjemnou\nosobností, ale je též obdařena krásným zvonkovitým a při tom\nsilným hlasem velkého objemu. Zvláště ve vyšších polohách\nhlas její velmi jasně a mile zní či raději řkouc zvoní a hodí\nse více do oboru dramatického. V přednesu a hře osvědčila\nse slečna v „Belisaru44 býti sběhlejší než bychom při začátečnici\nbyli hledali. Byla mnohokráte zasloužilým potleskem odměněna.\nDále činí ji „Moravan44 pozornu, aby si odvykla tremolování\na hleděla k jasné vokalisací.\n— Pan Lud. Fleischer sestavil pro sl. zpěvácké spolky\nalba s fotografickými podobiznami českých hudebních sklada-\ntelů, zpěváků a hudebních spisovatelů. V albách těchto nachá-\nzejí se podobizny Jos. Bergmanna, Ferd. Lauba, Fr. Kavána,\nLud. Procházky, Bed. Smetany, Ed. Nápravníka, Fr. Škroupa,\nJ. N. Škroupa, J. Lukeše, Vil. Blodka, Jos. Forstra, Ferd. Pod-\nhorského, Fr. Pivody, H. V. Veita, J. Leop. Zvonaře, E. Meliše.\natd. Alba tato jsou v levné ceně a hodí se co dar horlivým\na činným ředitelům zpěváckých spolků od pánů členů zpěváckých\nspolků.\n\n—r.\n\nČeské umělecké besedy starosta:\nJ. Wenzig, v. r.\n— Vyzvání „umělecké besedy.\" Literární odbor\nnaší jednoty přijal návrh páně Hálkův na literárně historické\nproskoumání doby novější, především ale doby, sahající od Do-\nbrovského až do r. 1820. Má-li se úloha tato řádně zdařiti,\njest nám zapotřebí, abychom veškeré tištěné a netištěné práce\nspisovatelův těchto po ruce měli, abychom život jejich znali i\npoměry, v nichž žili a pracovali. Každá i zdánlivě nepatrná\nokolnost ze života některého spisovatele může býti dosti důle-\nžitou pro kritiku jeho. Vlastenecké obecenstvo, v jehož rukou\nse pomůcky tyto po různu nacházejí, budiž nám ve snaze této\nnápomocno, i obracíme se k němu s důvěrou, že nás při sbí-\nrání pomůcek těchto všemožně podporovati bude. Jsouť to z doby\nod Dobrovského až do Čelakovského, především tito mužové,\njichž literární činnost proskoumána býti má: Stach, Nejedlý,\nRautenkranc, Hněvkovský, Gallaš, Patrčka, Hanka, Jungmann,\nŠafařík, Štěpnička, Herzog, Fričaj a Rajmann. Jest tedy prosba\nnaše tato: 1. Kdokoliv spisy netištěné některého z těchto spiso-\nvatelů nebo časopisy z doby té chová, žádá se, by je „besedě\numělecké\" laskavě buď zapůjčil, anebo daroval. Totéž platí\no spisech tištěných, avšak již méně rozšířených. 2. Kdokoli přá-\ntelské dopisy jmenovaných spisovatelů u sebe chová, žádá se,\nby nám je rovněž buď k opisu zapůjčil, anebo daroval, „Beseda\numělecká\" ručí za správné navrácení věcí zapůjčených. 3. Kdoby\nvěděl, že se někde podobné, podniknutí našemu důležité před-\nměty nacházejí, žádá se, aby nám buď sám k nim dopomohl,\nanebo laskavě oznámil, jakými cestami bychom sami jich dosíci\nmohli. Knihy a spisy „besedě\" darované uloženy budou v archivu\nspisovatelů doby novější a „beseda umělecká\" s vděčností uzná\nzásluh těch, kteří k archivu tomu buď sami přispěli anebo\nk rozmnožení jeho nápomocni byli. Zásylky nechť se adresují\n„umělecké besedě\" v Praze. Redakce veškerých listů českoslo-\nvanských se žádají, aby vyzvání toto laskavě otiskly.\nV Praze v říjnu 1863."}]}