{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_sha256": "111e7402636b80230880ba840c1215d9d936de083d99e4c3f68eee0fa360c85f", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/10/20_01/bmtnabd_1863-10-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "234", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.2.1", "titre_corps": "Vácslav Jan Tomášek.", "titre_sommaire": "Vácslav Jan Tomášek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4445, "texte": "Vácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nHrabě Buquoi lákán pěkným podzimkem, prodléval ještě\nna venkově, Tomášek užil též krásných dnů, by se do říše\nfantasie povznesl. Kající písní od Gellerta pro zpěv a piano\nzapočal druhou svou umění jen výhradně věnovanou dráhu.\nTato píseň vyšla brzy co op. 27. u Kuhnela v Lipsku. Na\nto následovaly čtyry italské Canzonetty pro jeden hlas\ns průvodem piana, které s českým a německým překladem\nod prof. V. A. Svobody u Jana Hoffmanna v Praze co op.\n28. tiskem vyšly. Poněvadž se Tomášek dopoledne kompo-\nnováním zaměstnával, mohl se zcela pokojně v umění ponořili.\nNikdy není člověk k zbožnému přemítání příchylnější,\njako v tiché samotě, zvláště když obklíčen jest velkými prázd-\nnými prostorami. Byla to tedy přirozená věc, že Tomášek\nco jediný obyvatel ohromného poschodí se v podobném roz-\npoložení nacházel. Použilf jej tehdáž ku komponování dvou\nnáboženských písní s průvodem varhan, které co op. 29.\nještě v rukopisu jsou.\nNepříjemné počasí donutilo hraběte venkov opustiti a\npřišed do Prahy, velmi přívětivě Tomáška přijal a seznámil\nho s jistou Vídeňskou houslistkou, kterou sebou z venkova\npřivezl. Hrabě ustanovil pro zimu několik večerů k hudbě,\nk níž velmi mnoho šlechty pozváno bylo. Dvakrát odbývaly\nse docela produkce s celým orkestrem, při čemž Tomášek\nsvé 23. dílo, totiž velkou kantatu provedl a svůj koncert op.\n18. přednesl. To byla ale první a poslední zima, kdež v hra-\nběcím domě hudební produkce uspořádány byly.\nTomášek měl nyní času, že mohl v své symfonii pra-\ncovati. R. 1807 k polovici jara přišla do Prahy znamenitá\nvirtuoska na harmoniku sl. Kirchgessnerova, aby se tu sly-\nšeti dala. Pan rada Vossler, hudebními články svými chvalně\nznámý, byl její průvodce. „SL Kirchgessnerova byla\"\npraví V. Tomášek „bez odporu umělkyně, která s nástro-\njem svým s největším úspěchem zacházela; nebof měla od-\nstiňování tónu k všem možným stupňům síly a slabosti úplně\n„ve své moci. Tvrdil bych skoro, že právě její slepost\n„kjejímu uměleckému zdokonalení nejvíce přispěla. Její har-\nmonika měla velmi krásný tón a velmi čisté ladění. Umělkyně\n„tato jsouc o tom přesvědčena držela nástroj za svůj nej-\n„dražší klenot a užívala k navlažení jen při největším nedostatku\n„obyčejné vody, když hráti měla. Vyšetřovala všude, kamž\n„přijela, všechny studně s největší bedlivostí, zdaž by k ovla-\n„žení sklenných zvonců nějakou od přírody k tomu přimě-\nřenou vodu nenašla; při čemž mně vypravovala, že při\n„svých všech vyšetřováních jen dvě studně a sice jednu\n„v Londýně a druhou v Praze v Šternbergově domě na-\n„lezla, jejichžto vody beze vší přípravy s dobrým úspěchem\n„užívati může.\"\nSl. Kirchgessnerova hrála Tomáškovi několik pro ní\nkomponovaných fantasií, z nichž se mu jedna od Brandla\nnejvíce líbila. Přálaf si mít i od Tomáška jednu skladbu,\nkterouž jí také náš rodák přislíbil.\nMezi tím obdržel Tomášek v paláci Buquoiově jiný\nbyt o 2 pokojích s volnou vyhlídkou na most. Sotva možná\nuvěřiti, jak blahodárně světlý byt na ducha lidského působí;\nnebof to netrvalo dlouho, a symfonie jeho op. 30. byla do-\nkončena, kteráž však v rukopisu zůstala. Hned na to za-\npočal Tomášek své 31. dílo: Schillerovu elegii „na smrt\njinochovu\" pro zpěv a sbor s průvodem piana. Jsa slibu\nsvého pamětliv, dal se do komponování fantasie pro harmo-\nniku, nemohl ji však sl. Kirchgessnerové poslati, anto nevě-\nděl, kde se zdržuje. Nedlouho na to dozvěděl se Tomášek,\nže dne 9. pros. 1808 blíže Lipska zemřela, načež fantasii\nop. 32 co přílohu k hudebním novinám Lipským odevzdal.\nJelikož v hraběcím domě žádné hudební produkce se neod-\nbývaly, měl dosti času, ve volném fantasování se cvičiti.\nOstatní čas věnoval komponování. TH zpěvy s průvodem\npiana op. 34. (tyto ještě v rukopisu) dokončil Tomášek v krát-\nkém čase. Již od drahného času jevila se podivuhodná lho-\nstejnost k sonátě pro piano a k symfonii pro orkestr. Ne-\nkonečné variace poskytovaly pianistům náhradu za sonáty a\nouvertury orkestrům za symfonie. Tento do povrchnosti a jalo-\nvosti se převrhující vkus času přinutil Tomáška k tomu, že\nvzal útočiště své k poesii, aby viděl, zdaž by se některé\ndruhy básnictví do hudebního oboru převésti nedaly. První\njeho pokus záležel ze šesti eklog pro piano, které co op.\n35. u Kuhnela v Lipsku vyšly. Tyto brzy na to tak obílbené\nhudební plody jsou jakýs druh pastorálek ; avšak liší se od\nstarších pastorálek jak melodií tak harmonií i rhytmem. „My-\n„slel jsem si pastýře\" praví o nich Tomášek „u je-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2115, "texte": "„jichžto spůsob života sice jednoduchý; avšak všem přího-\ndám, jako všickni lidští tvorové, podroben jest. Jejich\n„city, kteréž při rozličných příležitostech v životě u nich se\n„jeví, v hudbu uvésti, bylo tedy nesnadnou úlohou, kterou\n„jsem si uložil a kterou jsem soudě z všeobecného úča-\nstenství též šťastně provedl. Eklogy požadují jedno-\n„duchého, při lom ale velmi srdečného a proslodu-\n„chého přednesu5 mají li se posluchači v idyllický zi-\n„vol vmyslili; za tou příčinou nesmějí se pikantní\n„místa, která se tu a tam snadno uhodnouti dají,\n„opomenouli; především však dlužno s největší péci\n„šetřiti všude dokonale udaná tempa a nuance k před-\n„nesu\"\nŽe komponování eklog není snadné, dokazují mnohé\npokusy jiných skladatelů, kteří nimi proniknouli nemohli.\nTomášek navštěvoval často Dambeka, professora kráso-\nvědy v Praze a obveseloval ho hrou i komposicemi svými.\nDambek zpozorovav Tomáškovu převládající náklonnost k dra-\nmatickému umění, povzbudil jej, by se do komponování\nopery pustil. Jelikož ale Tomášek žádné nové látky dle\nsvého přání dostati nemohl, nezbylo mu nic jiného, než cho-\npiti se starší opery „LT amore per 1' amore\" (Láska za\nlásku) od Vertattiho. Dambek přepracoval tuto látku docela,\nupravil ji dle tehdejšího vkusu a dal jí jméno dle híavní role\n„Ser afina\"\nPři komponování toho díla (op. 36.) snažil se Tomášek\nkaraktery jednajících osob až do konce důsledně provésti,\npři instrumentování všech rázných effektů se zdržeti a na\ntéto dráze vždy co důstojný hlasatel umění se osvědčili. Jeli-\nkož první jednání této opery ve Španělsku, druhé ale v Africe\nhraje, měl Tomášek příležitost, cvičili se v národním spů-\nsobu cítění, což ho velice zajímalo. Tomášek pustil se tedy\nrychle do práce, studoval především v opeře se nacházející\nkaraktery, a když si byl správného pojmutí úylně vědom,\npsal s chutí a láskou své dílo, kteréž ještě před svou cestou\ndo Rakous dokončiti chtěl. Mezi tím navštívil slavný virtuos\nna cello Bernard Romberg Prahu, a uspořádal tu skvělý\nkoncert.\nR. 1808 cestoval Tomášek do Dolních Rakous k svému\nbratru Jakubu, jenž v Macenu správcem byl.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "234", "page_fin": "236", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.2.2", "titre_corps": "Rafael Mengs. Novella.", "titre_sommaire": "Rafael Mengs. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.2", "debut_caractere": 2117, "fin_caractere_exclue": 5273, "texte": "Rafael Mengs.\nNovella.\n(Pokračování.)\n„Byl jsem v Itálii\" započal jinoch. „Viděl jsem\nRafaelovy madonny, jeho na nebevstoupení Páně, jeho školu\nAthénskou a to vše na sobě již skvělé a obdivu hodné,\nvysvětloval mi jeden nebeský obyvatel, slovy tak roznicují-\ncími, že jsem myslil, nebesa že se otvírají a dají mně spa-\ntřili své divy. Spatřiv roznícení své, které se v tazích mého\nobličeje zřejmě zobrazovalo, řekl mi: „Pojď sem! Prohlédni\nto vše vlastníma očima a pak to maluj. Chtěl jsem mu na\nto odpověděti, tu zmizel, a bylo po celém snu. Od toho\nčasu mi jest, jako by půdu pode mnou hořela, jako by mne\nto tisícerými rukami táhlo do země, kde se božský Rafael,\ndětský Corregio, vznešený Michel Angelo, důrazný Titian a\na všechna ostatní zlatá jména skvěla, která zde na severu\ns tolika obdivením vyslovujeme. Cítím něco v sobě, co mně\npraví: oni duchové nejsou Ti nepřízniví, musíš je však vy-\nhledávali, je studovali, jejich mluvu seznati, aby's také ty\nmohl před lidern tak mluviti, jako oni.\"\n„Ten sen musí se za pravdu potvrdili!\" zvolala Fau-\nstina kvapně. „Musíte do Itálie, Mengse. Ano, musíte tam.\nDám Vám psaní svému muži s sebou, kterýž se právě v Římě\nnachází.\"\n*\n„Vašemu manželu, madame?\"\n„Ano, jemu;\" odvětila pěvkyně. „On nerozumí\nvlastně o malířství mnoho, ale zajisté že již z lásky ke mně\nVám ve všem radou nápomocen bude!\"\n„Ach! ale odkud peníze vzíti ?\" vzdychnul Mengs.\n„Musíte o tom promluviti se svým otcem.\" Doložila\nEleonora.\n„Nemožno!\" zvolal jinoch.\n„Není na světě nic nemožného, jen když opravdu\nchceme!\" řekla Faustina. „Vyhrožujte inu, že tajně uprch-\nnouti chcete, pak-li on dovolení svého k tomu nedá.\"\n„Jak že? tajně uprchnouti, já svému otci! To\npřece mluvíte jenom v žertu, milost paní! Nebyl bych s to,\nani štětce se dotknouti, umříti bych musel, kdybych věděl,\nže otce svého a jeho hněv za sebou mám. On, jenž mne\nstvořil, jehož plodem já jsem, on, jenž ohledem na mne\nspojuje v sobě stav učitelský a povahu otcovu. Nikdy, ne\nnikdy bych se toho nedopustil.\"!\n„To je syn, jakého si mnoho tisíc otců přeje!\" zvo-\nlala Eleonora s citem. „Co se tu ale dá dělati?\"\n„Nic, než vytrvati;\" vzdechl jinoch. „Jednou přece\npřijde můj otec na tu myšlenku, že by to bylo lepší, kdyby\nmne pustil do světa, a pak se odeberu jako pták, jenž jsa\nkonečně klece zbaven, na svobodu se pustí.\"\n„A mezi tím uplynou léta Vaší mladosti,\" zvolala Fau-\nstina. „Vím, co to znamená, zmocniti se uméní při mla-\ndých silách. Také mně to nikdo neulehčil. Musíte na cestu\nse dáti, Mengse! musíte ještě v tento podzim Drážďany opu-\nstili, tak jistě, jako že já se jmenuji Faustina.\"\nMladík patřil na svou důvěrnou ochrankyni ostýchavě\nze strany a mlčel.\n„A jestli krále do toho vpleteme, musí to jiti,\" dolo-\nžila pěvkyně. „Bohužel jest teď právě v Polsku, a nenavrátí\nse dříve, až nastane zima. Dědičný princ také nemůže ni-\nčeho učiniti.. Bríihl tu také není. Na koho se máme obrá-\nliti? Na Vašeho otce, slečno!\"\n„Můj otec?\" odpovědělo mladé děvče překvapeně.\n„Můj otec má k tomu přispěti, aby se veliký umělec vzdě-\nlal? Nedomýšlejte se toho od něho. Je příliš žehravý na\nsvé postavení. Neučiní nic pro našeho přítele; znám ho\nv tom příliš dobře.\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5695, "texte": "Faustina, netrpělivá již nad mnohými těmi námitkami a\npřekážkami, zvolala najednou : „Já pojedu s Vámi, ano já.\nOdpušlění dostati, nyní, kdy se k letu blíží, nebude tak ne-\nsnadno. Ano —já Vás odvedu Vašemu otci; Mně on Vás\njistě neodepře. Cesta Vás nemá nic státi, to bude tomu la-\nkomci příjemnou útěchou. A já ach! já spatřím opět\ndruhého svého muže, jenž mne zde opustil s tak těžkým\nsrdcem na tomto zkaženém dvoře mezi těmi hejřivými kní-\nžaty. Ano, tak to uděláme! k čemu by nám bylo zde ještě\nzapotřebí nějakého ochránce nebo přítele ?\"\nA Faustina, spokojena s sebou a se světem, padla své\npřítelkyni Eleonoře okolo krku, zvolajíc: „Jak šťastny jsme,\nkdyž můžeme jiné učinili šťastnými! Jaká jest to rozkoš,\njiným radost a blaho spůsobiti. Já jsem to, jež mladého to-\nhoto muže do světa uvede, sdělím s ním slávu, podávajíc\nmu první stupen, na který má vystoupnouti, aby mohl pak\nsám dále kráčeti. Pojďte, Mengse, pojďte Eleonoro, pojďte\nke mně ! S večeří nás očekávají; zůstaneme při hromadě,\nvypijeme sklenku vína, a zatřeštíme si trochu. Dědičný princ\nSasko-Weissenfelský, ten se udiví, až uslyší, že odjedu;\nale Armidu přece ještě zapěju! Pak ale ať mezi to zavzní\npoštovská trubka, ona, která mne doprovodí do dálných\nkrajin. Pojďte, mojí drazí, pojďte. Musíme se na tom\nusnésti, jak si své šperky a šatstvo zabalíme.\nPřemyslíme si to ještě. Faustina a Rafael! Dvě krásná\njména, ať žijí!\nNa to odtáhla pěvkyně své přátele s sebou pryč.\nMezi tím přibyl Annibale do bytu Mengsova otce, a\nnalezl ho také což se velmi zřídka stávalo v dobrém\nrozmaru. Vypočítal mu zisk, jakýž mu jeho syn již byl vy-\nnesl, nazývaje ho dobrým za to také synem.\n„Co chcete si ale s tím dobrým synem teď započíti !44\nřekl Annibale. „Přece nemáte úmysl, aby se po celý svůj\nživot zde po tom Drážďanském dláždění potloukal, a každo-\ndenně jen podobizny maloval ?44\n„Proč ne,44 odvece otec „já tomu tak chci.\"\n„Ale, mistře Ismaele, vy žertujete, Váš syn musí do Itálie.\"\n„Co pak ještě víc ? Nedospělý to hošík, kterému jste\nvšickni pomátli hlavu. Jen ať ještě svých deset let se učí s pe-\nstrými tuškami zacházeli, pak třeba promluvíme o tom dále.\"\n„To nejde !44 zvolal zpěvák. „To máme my všickni\nlepší náhledy o Vašem umění, než Vy sám. Co že ? deset\nlet? Vždyť to je jeden lidský věk !\"\n„Je teď devatenáct pak bude devětadvacet,\" doložil\nstarý malíř, pohlížeje zamračeně a vzdorovitě před sebe.\n„Mně se nevedlo tak dobře, vystěhoval jsem se, sotvy ještě\npatnáct let stár.\"\n„Pravím Vám však, on musí do Říma.\"\n„Do Říma ? Co by tam mel začít ? Dát se leda vy-\nsmát od umělců, proto že ničemu nerozumí. Jděte mi s Va-\nšimi návrhy pane Annibale. Což Vy rozumíte o umění, a\nkde pak Vy víte, co k tomu patří, než dobrý umělec se\nvzdělá. Zapějte mi raději onu známou arii, o níž víte, že\nse mi tak velice líbí.\"\n„Tedy dobrá! zapěju Vám ji!\" zvolal rychle mladý\numělec. „Sedněte si tam k oknu a zachovejte se tiše.\"\nMengs si sednul a Annibale započal přednášeli arii\nz jisté opery. Ismael si dává s nohou takt, není to však\nještě ta arie, kterou si tak oblíbil; konečně přechází zpěvák\nvšelikými mezipassažemi na známou arii. Starý malíř jest\ncelý blažený. Vzdor zákazu zpívá s sebou a na jednom místě,\nposkytujícím to nejjernnější a nejrozkošnější, co kdy v zvu-\ncích bylo slyšeno, leží Mengs rozpřažen na stolici, hlavu\nmaje vysoko skloněnou, zvolaje: „Ach, ach ! jaké jest to\numění! Jak velice přece předčí toto všechna ostatní! Je\nto řeč blažených duchův.\"\n„Annibale dávno již byl ukončil, Mengs však pořáde\nještě blouznil. Mrzut nad tím, zakašle zpěvák, uvrhnuv se\ndo stolice, jelikož ho zpěv příliš schválil; konečně se tázal :\n„Nuže, přijde Rafael do Říma ?\"\nOtec, vytržen ze svého roznícení, vyskočí, zlostně zvo-\nlaje : „Ne! a nikoli! Vy byste mi byl ten pravý, pane\nAnnibale! Na co mne zpomínáte ? Již jednou jste mne\nsvým hrdlem k bláznovství zavedl, po druhé nemá se to\nvíce stati.\"\n„A jestli Vám to král nařídí?\"\n„Král dávno již zapomněl na mne a na mého syna, a\njá budu věru poslední, který by ho na nás opět upomenul.\nOstatně bylo by to nestydaté, požádati jej teď ještě o po-\ncestní útraty. Vy zpěváci, jste zvykli tak činiti: ale nikdy\nbohdáž já se toho nedopustím.\"\n„Vždyť Vy jste ale [dosti bohat, abyste mohl pocestné\nsám z vlastního zapraviti. Výslužby, které Vaše děti dostá-\nvají, se jim neodejmou, kdyby také v cizozemsku žili.\"\n„Ale ne honoráry, které Rafael nyní za malování po-\ndobizen dostává,\" odvětil otec. „V Římě jej nenechám více\nmalovati žádný obraz, tam pak bude musit mistrovská díla\nstudovali a překřeslovaii. Ano, kdybych ještě směl s sebou\njiti. Nu, tu by se dalo ještě o té věci mluviti.\"\n„Tedy si jděte s pánem Bohem s ním !\" zvolal zprudka\nAnnibale, jemuž smlouvání to již příliš dlouho trvalo. „Ale\nhleďte, aby Váš hoch také něco dostal k spatření.\"\n„Dobře tedy, půjdu sebou a svoje dvě holky vezmu\ntaké s sebou\" řekl otec Mengs s pohledem a hlasem, ja-\nkéhož člověk užívá, když se odhodlá k vážnému činu. „Ale\nteprv za dva roky půjdu, dřív ne.\"\n„Za dva roky!44 zvolal zpěvák. „To ne, otče Mengse,\nVy tam půjdete ještě v tomto roce a totiž na podzim.\"\n„Co to pravíte, v tomto roce?\" zvolal stařec. „Budiž\nsi tedy, mějte také v tom svou vůli. Pojedeme ještě letos,\njest-li dostanu propuštění!\"\n„To Vám zaopatřím;\" zvolal Annibale s pevností a\ns radostí. „Hrabě Reichl je s tou cestou zcela srozuměn ;\ntroufám si, že Vám propuštění vymohu. Teď ale oto se\npostarejte, jak se odtud dostanete. Za první mám za to,\naby Tonelía (tak se jmenovala služebná) doma zůstala. Co\nby měla co dělat v Římě ?\"\n„Tedy také nepojedu !\" zvolal mistr. „Tonella jest mně\na mým dětem nezbytná ; není také tak hloupá, jak vypadá.44\n„Nuže, tedy si ji vemte také s sebou; pravil zpěvák\nse smíchem.44"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5669, "texte": "„Můžete ze mne učinití, co chcete!\" řekl přechvácený\nmalíř trochu mrzutě. „Co by ale člověk neučinil tak bož-\nskému hlasu k vůli. Až budu umírati, můžete mne jím zase\nv život vzkřísiti* Proč jsme se musili tak pozdě seznat; o\nněco dříve, a vy byste mne byl zpěvákem učinil. Neměl\njsem vlastně nikdy dobrý hlas, pravili mi ale vždycky, že\nzpívám sólovou partii v „nevděčném paštýři\" výtečně. Nu,\nposlouchejte.\"\nA otec Mengs zasednuv si k rozladěnému klavíru, který\nv světnici u kamen stál, zapěl či zakokrhal vlastně slova :\n„Ó anděli, kam pak chceš jít.\"\n„Výborně!\" zvolal Annibale, „teď ale půjdu k své pří-\ntelkyni a sdělím jí Váš úmysl. Vašeho syna tam beztoho také\nnaleznu. Má zpráva spůsobí radost. S Bohem, starý příteli.\"\nPo těchto slovech odkvapil mladý virtuos a zrovna do\nbytu Faustiny, kde spiklenci ještě byli při hromadě. Před-\nnesl jim svou novinu, kteráž Rafaelovi největší radost spů-\nsobila. Faustina se však nad tím rozmrzela a odložila zase\nsklenici, kterou právě k ústům přibližovala. „Tedy je má\ncesta zbytečná!\" zvolala »když ty pojedeš se svým\notcem!\"\n„Nehořte se, drahá paní!\" zvolal mladý Mengs. „Což\npak nemůžeme všickni vespolek do Ěíina jít ?\"\n„Ne!\" zvolalala Faustina „kde je Váš otec, tam\njsem já zbytečná.\"\nPovstala přestávka. Faustinina mrzutost zadumčila pa-\ntrně celou tu rnalou společnost. Tu zvolal Annibale: „Po-\nmyslila jste, milost paní, na novou operu, kterou nastudo-\nvati musíme ?\"\n„Máte pravdu!\" zvolala Faustina. „Ostatně bez toho\ntyto dni přibude sem princ, můj ctitel a velebitel; co by\nřekl, kdyby mne zde nenalezl. Dobře, zůstanu. Přece se\nV\nnám uskutečnil náš záměr. Rafael přijde do Rírna! Vezměte\nsi tuto sklenici ode mne na památku na cestu! A teď, Apel-\nlův chovanče, kráčej stále po skvělé dráze a až se jednou\nvrátíš, zpomeň si na své přátele, a na to, co za tebe učinili.\"\nStavění katolického kostela v Drážďanech chýlilo se ku\nkonci. Odvážná jeho stavba spůsobila podivení všech znalců.\nVysoké sloupy v lodi kostela povznášely se na podivuhodnou\nvýšku, končíce s bání, která byla to nejvelkolepější, co člo-\nvěk vyjma snad Petrův chrám v Římě kdy spatřiti\nmohl. Jednalo se teď o to, tu stavbu skončiti a tu to\nvázlo. Mezi obecenstvem roznášela se pověst, že hlavně se\nudržeti nemůže, že musí spadnouti, až se lešení odstraní.\nStavitel Chiaveri mohl říci cokoliv chtěl, neuvěřilo se mu.\nTak tedy již odpočívala stavba přes dvě léta. Nesčíslné sochy\nustanovené ku okrášlení kostela, odpočívaly, odevzdány prachu\na zapomenutí. Nevědělo se, co pocítí. Nikdo se neodvážil\njiti přes náměstí, na němž kostel stál, obávaje se, zaslech-\nnouti ohromný hřmot, jímž kostel se sbořil. V noci chtěli\nslyšeli, jak se zdě sesují a jak na lešení padají. Náboženští\ntřeštěnci, kteří s opovržením pohlíželi na stavbu katolického\nchrámu Páně u prostřed protestantského města slyšeli a ne-\nchali také jiné na ulicích slyšeli a prorokovali zboření ko-\nstela. Domlouvalo se Chiaverirnu, aby stavbu tu opět strhl;\nk tomu však nemohli odvážného toho muže, o jehož čest se\ntu jednalo, pohnouti. U velikém okolí stál tento kostel jak\ndo kletby dán; nikdo nepřekročil mezí od znalců ve stavi-\ntelství naznačenou, kam až by kameny a trámy při zboření\nbáně vlítnoutti mohly.\nKu konci podzimu již roku 1748 kráčel přes náměstí,\nkde nyní divadlo stojí, mladý muž s pocestním kloboukem\nna hlavě a zahalen v lehký vlašský plášť. Byl to vůčihledě\nnějaký cizinec, jenž právě do Drážďan přibyl. Přiblíživ se\nk nešťastnému kostelu, překročil směle naznačenou mezi, na\nto zůstal před zděmi stát, a prohlédnuv je, jak daleko mě-\nsíční záře tomu dovolovala, měl právě v úmyslu, ještě blí-\nžeji k němu přikročiti, tu objevila se ze stínu jednoho vý-\nstupku osoba, přibližujíc se k němu jako zesnulý duch, temná\ntato slova pronášejíc: „Zde, pane, jest zapovězeno clioditi.\"\n„A proč to ?\" tázal se mladý muž.\n„Poněvadž se každým okamžikem očekává, že se kostel\nten sesuje.\"\nSlova tato zněla v ústech muže, který se pronesl, jako\nřeč smyslem pominulého. Bez pochyby měl pocestný toho\nmuže také za to, neboť on mu odpověděl s úsměvem: „Ne-\nvídáno ! kdo pak to nařídil ?\"\n„Magistrát aby se odvrátila všechna neštěstí; snad\ntaké proto, aby chudého nešťastníka na dobro zničili a jeho\no rozum přivedli,\" řekl muž s temným a vášnivým hlasem.\n„Co je to za chudého muže?\"\n„Stavitel.\"\n„Nerozumím Vám,\" zvolal cestující. „Vysvětlete mi\nto lépe.\"\n„To nebude obtížné,\" dal mu onen za odpověď. „Na-\njavše schopného stavitele, svěřili mu stavbu kostela, a když\ntento jej opatřil krásným a silným klenutím, užasli nad tím\nblázni a zlomyslníci, cizému staviteli stavbu závidějíce, roz-\nnesli pověst, že klenba držeti nemůže, že musí spadnouti,\naž se lešení odstraní. Jeden díl lešení jest již přes půl léta\nstržen a denně i nočně očekává se teď sesutí toho stavení.\"\n„Tedy přece ještě stojí na vzdor tomu,\" pravil pocestný.\n„A bude státi, dokavad ještě kámen na druhém zů-\nstane v proklatém tomto městě. Jak, Chiaveri neměl by znáti\nstavět ? K smíchu jest to ! Je to ale blahovcům příliš velké,\npříliš velkolepé! Proto to má spadnouti. Opustil krásnou\nsvou otčinu, a stěhoval se proto do země barbarů, aby jej\nzde mukami trýznili, jaké není lidský mozek s to snésti ?\nZde stojí ta stavba, co mohla dávno již býti ukončena. Mra-\nmorové balvany určeny k dláždění kostela, odpočívají u Labe.\nSochy, osmnáct set v celku, čekají, až se postaví a vše\nvšecko marné! Ti bídáci! Netroufají si sem přikročili!\nNikdo nepřtjde k těm zdím. Vypadnou-li někde v městě ně-\njaké staré dvéře ze stěžeje, hned se ozvou hlasy: „Klenba\npadá!\" Ti blázni! Zhovadilá to lůza, spojena z nesmyslu,\nzloby a malomyslnosti! čert aby přišel a vystavil vám dům!\nPravím ďábel aby přišel !\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "240", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.2.3", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7501, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Českých Budějovic, dne 12. října 1863. (Druhý\nkoncert „Besedy.\" Laub. Anekdoty.) Dne 9.\nt. m. dávala „Beseda\" druhý svůj koncert, který předci!\nvšechny podobné produkce, které kdy v Budějovicích uspořá-\ndány byly. Této znamenitosti dosáhl koncert ten spoluúcinková-\nním proslaveného umělce Ferdinanda Lauba! Ač ceny\nbyly náramně zvýšeny a koncert tak rychle uspořádán, že mnozí\nteprv v posledním okamžení o něm se dověděli, bylo divadlo\npřec tak přeplněno, že bylo těžko, horkem obstati. Jak se\ndovídáme, převyšuje výnos koncertu 400 zl. Program byl ná-\nsledující: I. Oddělení. 1. Ouvertura od Kalivody, dobře\nprovedena hudbou městskou. 2. „Utonulá,\" sbor od Křízkov-\nského, přednesl zpěv. spolek „Beseda\" tak krasne, že se musel\nopakovat. 3. Reverie od Vieuxtempsa, přednesl pan Ferdinand\nLaub, komorní virtuos krále pruského. 4. „Naše probuzení,\"\nsbor od Lud. Procházky. 5. Polonaise od Lauba, přednesl skla-\ndatel. 11. Oddělení: Ouvertura Cikánská od Balfé, měst-\nskou hudbou zdařile provedena. 2. „Vlastenka,\" ženský sbor\nod Jana Procházky, ředitele „Besedy,\" přednesl zdejší ženský\nzpěv. spolek „Libuša\" tak správně, že se musel ještě\ndvakrát opakovat. 3. Duo z národních písní pro piano a housle\nod Grafa a Lauba, přerozkošně provedli pp. Kaván a Laub.\n4. „Husitská\" od Krova, pro sbor od Hellera, musela býti\nopakována. 5. Fantasie na uherské nápěvy od Ernsta přednesl\npan Laub a přidal ještě an potlesku a volání slávy nebylo\nkonce Potpourri z národních písní. 6. „Hlahol,\" pochod\nod Lud. Procházky (mužský sbor.) Laub, jehož nedostíhlé\nkrásnou hru popisovati bylo by zbytečné, byl při prvním vy-\nstoupení srdečným jásotem uvítán a jemu krásné opentlene\nvěnce hozeny. Že po každé hře bylo nadšení nesmírné, snadno\njest k pochopení, a ač každý v potu takřka tonul, nechtělo\nku konci obecenstvo dříve se vzdálili, až slavný houslista ještě\njednou se ukázal, veda Kavána a ředitele Jana Procházku za\nruce. Oba pánové zasloužili sobě vyznamenání toho v plné\nmíře ; prvější za svou elegantní hru na pianě, druhý za vzorné\nřízení sborů a eelé uspořádání tohoto slavného koncertu. Stej-\nného uznání zasluhuje též pan Eil, ředitel spolku „Libuša\"\nza ochotnost, s jakou k celku přispěl. Dívky spolku to-\nhoto objevily se as 40 pocem vesmes v bílých sukních,\nčervených stříbrem pošitých šněrovačkách s modrými věnci ve\nvlasech. Po koncertu odebrali se všickni spoluúčinkující a\ncizí hosté do Besedních místností, kdež veselý a srdečný na-\nstal život. Když před samou půlnocí Laub společnost opustiti\nchtěl, oslovil jej předseda spolku pan Dr. Grůnwald krásnými\na vřelými slovy, srdečné díky jemu ve jménu celého spolku\nvzdávaje, že tak ochotně vážil obtížnou cestu do Budějovic a\nnás svým spoluúčinkováníin poctil; když pak i p. Kavánovi\nbyly vzdány díky a oba vážení hosté Besedu opouštěli, hřmělo\nnadšené „sláva!\" a „Na zdar!\" za nimi. Druhý den opustili\noba umělcové Budějovice, učinivše nám však dříve slib, že je\npříští léto opět spatříme. Tak slavila Budějovická „Beseda\"\nopět jedno skvělé vítězství a bude Prahu vyjímaje asi\nsotva druhého spolku v milé naší vlasti, který by sobě tak\nrázně, obezřele a vytrvale počínal, jako zdejší český zpěv.\nspolek, ač ještě tak mladý jest, že teprv tímto měsícem rok\nstáří svého dosáhl. Doufáme, že nastávající volba nového vý-\nboru dopadne ku prospěchu spolku, který přes 200 údů čí-\ntaje, velkou intelligenci v sobě chová. Nový výbor účinkovati\nbude 14. měsíců, by se příště dle stanov které volbu k no-\nvému roku ustanovují voliti mohlo, a jemu nastane velká\núloha, starati se o důstojnou pěveckou slavnost, která bu-\ndoucím rokem za příčinou svěcení praporu odbývati se má.\nKu konci ještě několik anekdot: Jistý učitel byl Laubovou\nhrou tak dojat, že uzavřel, housle své rozbiti, an by prý hří-\ncbem bylo, nástroj, z něhož tak velký mistr božské zvuky\nvyluzuje, obyčejnou hrou hyzditi. Jiflý} velmi vážený hudeb-\nník vyslovil se, že jej housle již těšiti nebudou, an vždy je-\nnom na Laubovo čarovné zvuky a ušlechtilou hru mysleti bude.\nPo koncertu představil se Laubovi známý koncertista na\nhousle pan W., a skládaje jemu svou úctu, pravil mezi ji-\nným : „Já übohý sumář přijedu do Budějovic, bych zde uspo-\nřádat koncert, a naleznu zde již takového mistra !\" Kdož by\nsobě přál, míti Laubovu a Kavánovu podobiznu, nechť se\nobrátí na „Besedu,\" která nechala oba umělce fotografovat\n—f.\nZ Hlinská. („Svantovít.\" Hudba při po-\nhřbech.) Kaceřovaný „Svantovít\" žije, působí a směje se\nslavné druhdy oposici ! Dne 13. m.m. uspořádal novou\nbesedu a ačkoliv velectění pp. Veselští zajisté jen z ryzého\nvlastenectví rozmanitě proti zdaru tohoto podniku působili, ač-\nkoliv jistá dáma se neostýchala dáti heslo oposici: „nad de-\nklamaci a zpěv milejší mi flašinet\" přec se beseda tato těšila\nnemalému účastenství a skutečně velmi skvělému výsledku.\nČísla programu došla vesměs pochvaly obecenstva ; nejvíce se\nlíbila „Beseda\" pro zpěv upravena od Sekery. Přestávku půl-\nnoční vyplnilo zdařilé provedení pikantní frašky „Černý Petr.\"\nZajisté že nestrannému pozorovateli neušel nemalý pokrok spolku\nzpěv. v provedení skladeb a povážíme-li, za jak nepříznivých\npoměrů mu vůbec pňsobiti jest, tu se jen musíme diviti tako-\nvýmto výsledkům. Neméně důstojné bylo vystoupení „Svan-\ntovíta\" v předvečer sv. Vácslava, kdy uspořádal velectěnému\npanu V. fírušovi zastavenícko. Tímto vystoupením zvítězil „Svan-\ntovít\" u veřejném mínění. Byl to zajisté velmi krásný okamžik,\nkdy za svitu záře pochodní bujarým zpěvem „Svantovit\" osla-\nvoval památný den vysoce váženého příznivce svého a zajisté\nnikomu z účastníků tak snadno nevyjde z paměti. Ano, kéž\nby byl „Svantovít\" vždy věren heslu: „Nebojme se svých ne-\npřátel a ctěme důstojně přátele své.\" Radostný úkaz je za-\njisté, že v poslední době značná část měšťanů přistoupila do\nspolku a právě v tom vidíme, že idea „Svantovita\" i při vší\npouliční opposici vítězí a bohdá že vítězství to neskalí více\npodlé snažení těch, jimž ctižádost a zpátečnictví více platí, než\nvyšší snahy ku zdaru národa. Měl bych nyní psáti o hudbě\nkostelní, *) musím si však tuto látku ponechat na příště;\nzmíním se jen o hudebních výkonech při pohřbech. Tu se\na hnízdil tak opovržlivý šlendrián, tak hnusná povrchnost, že\nzpěv při pohřbech a hudba již skutečně jenom nedůstojnost\nobřadu samého, ale i všecken cit slušnosti uráží. Staré, otře-\npané písně odvříská několik školních dětí a někdy některý bez-\nhlasý učitel; pochody, při nichž se již vrabci na střechách\nsmějí, doplňují celý výkon, a to má být hudba a zpěv, jenž\nhýbe srdcem a jenž ducha k nadšení povznáší. Máme za to,\nže by zde velectěný pan ředitel kůru při značných příjmech\nštoly mohl zajisté velmi vydatně a skvěle osvědčit, že se mu\nnejedná jen o hmotný zisk, ale že se mu jedná poctivě o roz-\nkvět a vývin hudby církevní u nás. A že tak učinit neopo-\nmene, i kdyby část svých příjmů tomuto účelu věnovati měl,\no tom na ten čas pochybovat se neosmělujeme ; myslíme, že\nto žádá již také slušnost k obecenstvu, pak také význam ob-\nřadu samého. O této látce budeme ještě jednou mluviti.\nZ Hokyean. (Divadlo.) Po delší přestávce provozo-\nvali zdejší ochotníci dne 13. října Tylovu báchorku : „Tvrdo-\nhlavá žena.\" Musíme říci, že se chápeme tenkrát s potěše-\nním svého referentského péra, abychom podali zprávu o udá-\nlosti této 5 a že vystoupení ochotníků na venkově jest vždy\ndůležitou událostí, uvěří snad každý znalec venkovských po-\n\n*) O této thémě slíbil nám již náš stálý dopisovatel obšírnou zprávu,\navšak i Vaší rádi uyeřejnícue. Hed."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7518, "texte": "měrů, kde se celý sociální život obyčejně točí o besedu, zpě-\nvácký spolek a divadlo. Jmenovitě jest to divadlo, které na\nvenkově nejvíce přívrženců čítá, a kde veškeré vrstvy obecen-\nstva zastoupeny bývají. Divadlo baví každého; i ten nejzary-\ntější novinář, utrmácen konečně suchopárnou někdy stravou\npolitických novin a omrzen často hnusnou nekonečnou polemi-\nkou jednotlivců na útraty předplatitelů se hádajících, rád jde\ndo divadla a najde zábavu, smí se tu zasmát a dovolit sobě\núsudek, což všude nesmí. Avšak zabrali jsme se mimovolně\ndo labyrintu třáskavých reflexí a protož k věci. „Tvrdohlavá\nžena\" povedla se pánům ochotníkům velmi dobře. Titulní\núlohu provedla sl. V. jak náleží dobré; pohyby byly přirozené,\nvýslovnost výborná a celá partie pravdivě a dojemně vylíčena.\nÚloha Madlenky byla dobře obsazena; sl. B. úkolu svému do-\nkonale porozuměla a vyjímala se v některých scénách skutečně\noživujíc; musíme podotknout, že sl. B. ico zevnějšího vystou-\npení všecku píli i vkus vynaložila, tak že iv těchto jednotli-\nvostech značně vynikla. Také Terezka nezůstala pozadu a pro-\nvedla úlohu svou velmi dobře. Pan K. dával Zlatohlava a pro-\nvedl nelehkou úlohu svou známou routinou a osvědčil se jako\nvždy jindy co pilný a důmyslný herec ; s toutéž dovedností a\nbedlivostí byl nám Ezechiel předveden. Pěnkavu představoval\np. i. co komik u nás oblíbený; ačkoli nás obsazení takové\nnemálo překvapilo, rádi jsme se přesvědčili, že iv tomto oboru\nse dovede p. T. pohybovati; přičinil se dle své síly a provedl\ni citlivou část úlohy své k uspokojení. Kuba byl v pravých\nrukou a obecenstvo mu také na důkaz toho dosti často po-\nchvalu svou projevilo. Také Nožička i Loukota byli velmi do-\nbře obsazeni. Souhra byla potěšitelná a přejeme jen, aby\njarý duch v chrámě Thálie tentokráte vanoucí vždy více se\nutužoval a spojenými silami hlavnímu účeli svému, k zušlech-\ntění a povznesení mravů, dostál. Jen svorně a mužně dále k vy-\ntknutému cíli a refrain, u nás zakořenělý, vše dobré v zárodku\njiž dusící a jako zkázonosný upír společenský život strašící,\nzmizí z obzoru vrtkavé nečinnosti, refrain totiž: „U nás to\nnejde !\"\n\nZ ciziny.\n(O) Z Opavy v Slezsku. (Beseda.) Národní uvědo-\nmělost jen porůznu proklestila si u nás cestu a zdá se, jako\nby Slezsko posléze mezi českoslovanskými národy k poznání\nsama sebe prijíti mělo. K velkým tedy díkům zavázáni jsme\nvýboru, jenž se postaral o zřízení první besedy dne 27.\nzáří v Kateřinkách* Proslov byl dobře sestaven a obsahoval\nnásledující čísla: 1. Proslov. 2. „Naprej,\" sbor od Jenka\n3. „Sedlák na billiaru,\" deklamace od Jana z Hvězdy.\n4. Kvartett. 5. Fantasie „České perle\" pro piano od Ed.\nNápravníka. 6. Dvě písně národní pro sbor. 7.\n„Honza,\" deklamace. 3. „Na výsostech hvězdy svítí,\" píseá\nod Fr. Pivody a „Čím to je,\" píseň od Rubého. 8. Ca-\npriccio od Mendelssohna pro piano. 9. „Šablenka,\" sbor.\nPan Pečenka, horlivý pěvec a učitel na vyšší reální škole\nv Opavě řídil sbor obratně a dostál úplně úloze své. Ze sborů\nlíbily se: „Šáteček\" jakož i „Naprej\" velice. Hřmotný potlesk\ndal zřejmě na jevo, že zpěv národní až k srdci vniká,\nkteré ještě neodpadlo od svého národa; nýbrž jen čeká\nna pěstitele, kterýž by je probudil a je vedl k poznání sama\nsebe. Pan Rubý přednášel svou a Pivodovu píseň velmi\nzdařile. Mladistvý Neumann, syn prof. Neumanna na Opav-\nském vyšším gymnasiu přednášel na piano krásnou a effektní\nfantasii „České perle\" od Ed. Nápravníka, které se nesmírně\nlíbily, jakož i Mendelssohnovo Capriccio s chvalným úspěchem\na slibuje při dalším cvičení státi se výtečným pianistou. Co\nse deklamací týče, přednesl p. Přibyla první a p. prof. Pe-\nčenka druhou deklamaci. V třetím oddělení nastal tanec, kte-\nrýž trval áž pozdě po půl noci. Milá byla zábava a mezi\nhudbou zavznívaly líbezné zvuky písní národních. Zpěváci se-\nstavivše se u prostřed, zpívali s nadšením : „Hej Slované\"\n„Kde domov můj\" a mnohé jiné. Návštěva byla četná a\nčistý výnos pro pohořelé v Kateřinkách určený obnášel 20 zl.\nKojíme se nadějí, že zase vbrzku takovou zábavu v Slezsku\nmíti budeme. Na zdar !\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Plzeňský z p ě v á c k ý s p o 1 ek „Hlahol\" oslaviv\ndne 11. října tisíciletou památku sv. Cyrilla a Methoděje a\nspolu výroční den založení svého, osvědčil utěšený pokrok a\nuspořádal skutečně velmi rozkošnou zábavu. Ráno o 9% hod.\nsloužil důst. p. arciděkan P. Hlavan mši, při čemž údové „Hla-\nholu\" Z v ona rovu chorální mši, píseň sv. Vácslava a Pange\nlingua přednesl. Po mši odbývala se volba nového výboru\na večer byla pěvecká a taneční zábava v místnostech „u města\nHamburku.\" Ze sborů provedeny byly „Gdě je slavska domo-\nvina\" od Wintra „Cikáni\" od Fr. Vogla „Jídelní lístek\"\na píseň „Růžinky stesk\" od Bendla, z nichžto obě poslední\nskladby opakovány býti musely. Mezi zpěvem zdařile byly před-\nnešeny p. Ženíškem a p. Šaškem dvě deklamovánky. Při\nvolbě výboru zvoleni byli: za předsedu p. Fodrmayer, měšťan;\nza místopředsedu p. Gerlach ; za ředitele a inístoředitele opět\npánové Sinkule a Smid. Účty spolku, jež při volbě zároveň\nse předložily, vykazují celoroční příjem 400 zl. a na hotovosti\n201 zl. ; na trvání spolku teprv jednoroční zajisté příznivý vý-\nsledek. Přejeme sl. zpěv. spolku „Hlaholu\" hojného zdaru a\nkojíme se nadějí, že i za příkladem Skutče a Budějovic se\nv Plzni ženský zpěv. spolek zřídí, který by tam k ušlech-\ntění citu a k probuzení společenského života blahodárně působil.\nMilevský zpěv. spolek „Vlastislav\" uspo-\nřádá dne 28. t. m.v hostinci „u modré hvězdy\" v Milevsku\nbesedu, a provede následující program. Sbory: 1. „Svorný\nduch\" od Suchánka. 2. Pochod z národních písní od Bendla.\n3. „Dar na rozloučenou\" (národní). 4. „Hlahol\" od Bendla.\n5. Píseň Sokolů od Svobody. 6. „Naprej\" od Jenka.\n7. „Kde domov můj?\" od Fr. S křoupá. Písně pro mužský\nhlas s průvodem piana. „Zastavenícko\" (slova od V. Hanky)\nod Bradškého „Touha,\" „Muž bez slzí\" (od A. Melišové)\n„Luňák\" od Záhorského. Deklamace. Hudba a\ntaneční zábava.\n*** Jilemnický zpěvácký spolek „Branislav\"\npočíná si velmi statečně. Zaražen byv loni o sv. Vácslavě,\nčítá po dlouhých a krutých bojích nyní 45 údů, a uspořádav\njak několik výletů do blízkých vsí Roztok a Branné, tak i ně-\nkolik besed pěveckých, jmenovitě dne 13. září ve prospěch\npohořelých v Polné. Jednotlivá čísla byla s velkou určitostí a\nnemalou zručností provedena. Avšak má-li spolek „Branislav\"\nmíti trvalého zdaru, nesmějí někteří údové zpěv míti za robotu\na za omrzelé řemeslo, za něj se hledá rozličná výplata, ale\nza milou vlastenskou povinnost a pochoutku, aby nepozbyl\nzpěv. spolek svého hlubšího významu a velebného účele á mě-\nšťanstvo zanechavši všech lichých vytáček a osobního nepřátel-\nství, míti musí na mysli jen zdar a rozkvět spolku a usilovně\njej podporovati.\nŽeleznobrodský zpěv. spolek uspořádal\ndne 18. t. ni. k poctě měšťanstva posvícenskou besedu\nv sále radního domu, jejíž čistý výnos se věnuje na obnovení\nobrazů v Železnobrodském chrámu Páně. Program byl tento :\n1. „Zpěv jinochů,\" sbor od Fr. Vogla. 2. „Člověk a kapsa,\"\nbesední ctění, přednesl p. Cominersi. 3. „Chvála děv,\" polka\npro sbor od Sokola. 4. Píseň pro jeden hlas, zapěl p. Vorlí-\nček. 5. „Na Prahu,\" sbor od Veita. 6. „Proč a proto,\" de-\nklamace od Fr. Hory (z „Lady\"), přednesla sl. Commersova.\n7. „Sladko umřití,\" čtverozpěv; přednesli pp. Vich, J. Šefr.\nArtuš a Vozba. 8. „Radostné cestování,\" sbor od Ed. Náprav-\nníka. 9. „Učenník nad mistra,\" deklamace od Ehrenbergra;\npřednesl pan Commersi. 10. „Válečná\" z opery „Rienzi\" od\nRich. Wagnera.\nV Pelhřimově zřizuje se ženský zpěv. spo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1279, "texte": "lek, jenž prý již více než 30 údů čítá, a pan Pavlík cvičí\nspanilomyslné dámy tohoto spolku ve zpěvu.\nV Nákelský zpěv. spolek na Moravě přijal jméno\n„Svatobor.\"\nK ženskému zpěv. spolku ve Skutči při-\nstoupilo opět 14 údů.\n\nOchotnická divadla.\nJilemničtí ochotníci dávali dvakrát Chudý písničkář\"\na Kolárovu „Moniku\" ve pros. pohořelých v Polné. Též se při-\npravuje tragédie „Záhuba Přemyslovského rodu\" od F. Mikovce\nk provedení. Hereckých sil zdatných jest tam dosti, málo ale\nvřelosti pro dobrou věc. Ve Slaném uspořádali divadelní\nochotníci v neděli dne 11. října divadelní představení, při němž\nse provozovala fraška „Vzdory nad vzdory\" a veselohru rKlo-\nbouk.\" Za zdařilé provedení a výtečnou souhru byli pp. ochot-\nníci jak v první tak v druhé hře hlučným potleskem poctěni.\nV Jedlicích dávali páni ochotníci frašku „Prodaná láska\"\nod Nerudy a „Liška nad lišku,\" při druhém představení tru-\nchlohru „Katovo poslední dílo\" a počínali si velmi statně.\nI slečny, jež účinkovaly, zasluhují chvalné zmínky. Stan-\nderova divadelní společnost dává nyní v Prostějově\nna Moravě svá představení a líbí se všeobecně. Dne 11. října\nprovozovala Klicperovu dramatickou báseň „Jan za chrta dán,\"\nv níž slečna Krausova a Lipšova, pak pánové Polák, Vendler\na Halla pochvaly došly.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "238", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.2.3.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.5", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 7501, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Českých Budějovic, dne 12. října 1863. (Druhý\nkoncert „Besedy.\" Laub. Anekdoty.) Dne 9.\nt. m. dávala „Beseda\" druhý svůj koncert, který předci!\nvšechny podobné produkce, které kdy v Budějovicích uspořá-\ndány byly. Této znamenitosti dosáhl koncert ten spoluúcinková-\nním proslaveného umělce Ferdinanda Lauba! Ač ceny\nbyly náramně zvýšeny a koncert tak rychle uspořádán, že mnozí\nteprv v posledním okamžení o něm se dověděli, bylo divadlo\npřec tak přeplněno, že bylo těžko, horkem obstati. Jak se\ndovídáme, převyšuje výnos koncertu 400 zl. Program byl ná-\nsledující: I. Oddělení. 1. Ouvertura od Kalivody, dobře\nprovedena hudbou městskou. 2. „Utonulá,\" sbor od Křízkov-\nského, přednesl zpěv. spolek „Beseda\" tak krasne, že se musel\nopakovat. 3. Reverie od Vieuxtempsa, přednesl pan Ferdinand\nLaub, komorní virtuos krále pruského. 4. „Naše probuzení,\"\nsbor od Lud. Procházky. 5. Polonaise od Lauba, přednesl skla-\ndatel. 11. Oddělení: Ouvertura Cikánská od Balfé, měst-\nskou hudbou zdařile provedena. 2. „Vlastenka,\" ženský sbor\nod Jana Procházky, ředitele „Besedy,\" přednesl zdejší ženský\nzpěv. spolek „Libuša\" tak správně, že se musel ještě\ndvakrát opakovat. 3. Duo z národních písní pro piano a housle\nod Grafa a Lauba, přerozkošně provedli pp. Kaván a Laub.\n4. „Husitská\" od Krova, pro sbor od Hellera, musela býti\nopakována. 5. Fantasie na uherské nápěvy od Ernsta přednesl\npan Laub a přidal ještě an potlesku a volání slávy nebylo\nkonce Potpourri z národních písní. 6. „Hlahol,\" pochod\nod Lud. Procházky (mužský sbor.) Laub, jehož nedostíhlé\nkrásnou hru popisovati bylo by zbytečné, byl při prvním vy-\nstoupení srdečným jásotem uvítán a jemu krásné opentlene\nvěnce hozeny. Že po každé hře bylo nadšení nesmírné, snadno\njest k pochopení, a ač každý v potu takřka tonul, nechtělo\nku konci obecenstvo dříve se vzdálili, až slavný houslista ještě\njednou se ukázal, veda Kavána a ředitele Jana Procházku za\nruce. Oba pánové zasloužili sobě vyznamenání toho v plné\nmíře ; prvější za svou elegantní hru na pianě, druhý za vzorné\nřízení sborů a eelé uspořádání tohoto slavného koncertu. Stej-\nného uznání zasluhuje též pan Eil, ředitel spolku „Libuša\"\nza ochotnost, s jakou k celku přispěl. Dívky spolku to-\nhoto objevily se as 40 pocem vesmes v bílých sukních,\nčervených stříbrem pošitých šněrovačkách s modrými věnci ve\nvlasech. Po koncertu odebrali se všickni spoluúčinkující a\ncizí hosté do Besedních místností, kdež veselý a srdečný na-\nstal život. Když před samou půlnocí Laub společnost opustiti\nchtěl, oslovil jej předseda spolku pan Dr. Grůnwald krásnými\na vřelými slovy, srdečné díky jemu ve jménu celého spolku\nvzdávaje, že tak ochotně vážil obtížnou cestu do Budějovic a\nnás svým spoluúčinkováníin poctil; když pak i p. Kavánovi\nbyly vzdány díky a oba vážení hosté Besedu opouštěli, hřmělo\nnadšené „sláva!\" a „Na zdar!\" za nimi. Druhý den opustili\noba umělcové Budějovice, učinivše nám však dříve slib, že je\npříští léto opět spatříme. Tak slavila Budějovická „Beseda\"\nopět jedno skvělé vítězství a bude Prahu vyjímaje asi\nsotva druhého spolku v milé naší vlasti, který by sobě tak\nrázně, obezřele a vytrvale počínal, jako zdejší český zpěv.\nspolek, ač ještě tak mladý jest, že teprv tímto měsícem rok\nstáří svého dosáhl. Doufáme, že nastávající volba nového vý-\nboru dopadne ku prospěchu spolku, který přes 200 údů čí-\ntaje, velkou intelligenci v sobě chová. Nový výbor účinkovati\nbude 14. měsíců, by se příště dle stanov které volbu k no-\nvému roku ustanovují voliti mohlo, a jemu nastane velká\núloha, starati se o důstojnou pěveckou slavnost, která bu-\ndoucím rokem za příčinou svěcení praporu odbývati se má.\nKu konci ještě několik anekdot: Jistý učitel byl Laubovou\nhrou tak dojat, že uzavřel, housle své rozbiti, an by prý hří-\ncbem bylo, nástroj, z něhož tak velký mistr božské zvuky\nvyluzuje, obyčejnou hrou hyzditi. Jiflý} velmi vážený hudeb-\nník vyslovil se, že jej housle již těšiti nebudou, an vždy je-\nnom na Laubovo čarovné zvuky a ušlechtilou hru mysleti bude.\nPo koncertu představil se Laubovi známý koncertista na\nhousle pan W., a skládaje jemu svou úctu, pravil mezi ji-\nným : „Já übohý sumář přijedu do Budějovic, bych zde uspo-\nřádat koncert, a naleznu zde již takového mistra !\" Kdož by\nsobě přál, míti Laubovu a Kavánovu podobiznu, nechť se\nobrátí na „Besedu,\" která nechala oba umělce fotografovat\n—f.\nZ Hlinská. („Svantovít.\" Hudba při po-\nhřbech.) Kaceřovaný „Svantovít\" žije, působí a směje se\nslavné druhdy oposici ! Dne 13. m.m. uspořádal novou\nbesedu a ačkoliv velectění pp. Veselští zajisté jen z ryzého\nvlastenectví rozmanitě proti zdaru tohoto podniku působili, ač-\nkoliv jistá dáma se neostýchala dáti heslo oposici: „nad de-\nklamaci a zpěv milejší mi flašinet\" přec se beseda tato těšila\nnemalému účastenství a skutečně velmi skvělému výsledku.\nČísla programu došla vesměs pochvaly obecenstva ; nejvíce se\nlíbila „Beseda\" pro zpěv upravena od Sekery. Přestávku půl-\nnoční vyplnilo zdařilé provedení pikantní frašky „Černý Petr.\"\nZajisté že nestrannému pozorovateli neušel nemalý pokrok spolku\nzpěv. v provedení skladeb a povážíme-li, za jak nepříznivých\npoměrů mu vůbec pňsobiti jest, tu se jen musíme diviti tako-\nvýmto výsledkům. Neméně důstojné bylo vystoupení „Svan-\ntovíta\" v předvečer sv. Vácslava, kdy uspořádal velectěnému\npanu V. fírušovi zastavenícko. Tímto vystoupením zvítězil „Svan-\ntovít\" u veřejném mínění. Byl to zajisté velmi krásný okamžik,\nkdy za svitu záře pochodní bujarým zpěvem „Svantovit\" osla-\nvoval památný den vysoce váženého příznivce svého a zajisté\nnikomu z účastníků tak snadno nevyjde z paměti. Ano, kéž\nby byl „Svantovít\" vždy věren heslu: „Nebojme se svých ne-\npřátel a ctěme důstojně přátele své.\" Radostný úkaz je za-\njisté, že v poslední době značná část měšťanů přistoupila do\nspolku a právě v tom vidíme, že idea „Svantovita\" i při vší\npouliční opposici vítězí a bohdá že vítězství to neskalí více\npodlé snažení těch, jimž ctižádost a zpátečnictví více platí, než\nvyšší snahy ku zdaru národa. Měl bych nyní psáti o hudbě\nkostelní, *) musím si však tuto látku ponechat na příště;\nzmíním se jen o hudebních výkonech při pohřbech. Tu se\na hnízdil tak opovržlivý šlendrián, tak hnusná povrchnost, že\nzpěv při pohřbech a hudba již skutečně jenom nedůstojnost\nobřadu samého, ale i všecken cit slušnosti uráží. Staré, otře-\npané písně odvříská několik školních dětí a někdy některý bez-\nhlasý učitel; pochody, při nichž se již vrabci na střechách\nsmějí, doplňují celý výkon, a to má být hudba a zpěv, jenž\nhýbe srdcem a jenž ducha k nadšení povznáší. Máme za to,\nže by zde velectěný pan ředitel kůru při značných příjmech\nštoly mohl zajisté velmi vydatně a skvěle osvědčit, že se mu\nnejedná jen o hmotný zisk, ale že se mu jedná poctivě o roz-\nkvět a vývin hudby církevní u nás. A že tak učinit neopo-\nmene, i kdyby část svých příjmů tomuto účelu věnovati měl,\no tom na ten čas pochybovat se neosmělujeme ; myslíme, že\nto žádá již také slušnost k obecenstvu, pak také význam ob-\nřadu samého. O této látce budeme ještě jednou mluviti.\nZ Hokyean. (Divadlo.) Po delší přestávce provozo-\nvali zdejší ochotníci dne 13. října Tylovu báchorku : „Tvrdo-\nhlavá žena.\" Musíme říci, že se chápeme tenkrát s potěše-\nním svého referentského péra, abychom podali zprávu o udá-\nlosti této 5 a že vystoupení ochotníků na venkově jest vždy\ndůležitou událostí, uvěří snad každý znalec venkovských po-\n\n*) O této thémě slíbil nám již náš stálý dopisovatel obšírnou zprávu,\navšak i Vaší rádi uyeřejnícue. Hed."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2124, "texte": "měrů, kde se celý sociální život obyčejně točí o besedu, zpě-\nvácký spolek a divadlo. Jmenovitě jest to divadlo, které na\nvenkově nejvíce přívrženců čítá, a kde veškeré vrstvy obecen-\nstva zastoupeny bývají. Divadlo baví každého; i ten nejzary-\ntější novinář, utrmácen konečně suchopárnou někdy stravou\npolitických novin a omrzen často hnusnou nekonečnou polemi-\nkou jednotlivců na útraty předplatitelů se hádajících, rád jde\ndo divadla a najde zábavu, smí se tu zasmát a dovolit sobě\núsudek, což všude nesmí. Avšak zabrali jsme se mimovolně\ndo labyrintu třáskavých reflexí a protož k věci. „Tvrdohlavá\nžena\" povedla se pánům ochotníkům velmi dobře. Titulní\núlohu provedla sl. V. jak náleží dobré; pohyby byly přirozené,\nvýslovnost výborná a celá partie pravdivě a dojemně vylíčena.\nÚloha Madlenky byla dobře obsazena; sl. B. úkolu svému do-\nkonale porozuměla a vyjímala se v některých scénách skutečně\noživujíc; musíme podotknout, že sl. B. ico zevnějšího vystou-\npení všecku píli i vkus vynaložila, tak že iv těchto jednotli-\nvostech značně vynikla. Také Terezka nezůstala pozadu a pro-\nvedla úlohu svou velmi dobře. Pan K. dával Zlatohlava a pro-\nvedl nelehkou úlohu svou známou routinou a osvědčil se jako\nvždy jindy co pilný a důmyslný herec ; s toutéž dovedností a\nbedlivostí byl nám Ezechiel předveden. Pěnkavu představoval\np. i. co komik u nás oblíbený; ačkoli nás obsazení takové\nnemálo překvapilo, rádi jsme se přesvědčili, že iv tomto oboru\nse dovede p. T. pohybovati; přičinil se dle své síly a provedl\ni citlivou část úlohy své k uspokojení. Kuba byl v pravých\nrukou a obecenstvo mu také na důkaz toho dosti často po-\nchvalu svou projevilo. Také Nožička i Loukota byli velmi do-\nbře obsazeni. Souhra byla potěšitelná a přejeme jen, aby\njarý duch v chrámě Thálie tentokráte vanoucí vždy více se\nutužoval a spojenými silami hlavnímu účeli svému, k zušlech-\ntění a povznesení mravů, dostál. Jen svorně a mužně dále k vy-\ntknutému cíli a refrain, u nás zakořenělý, vše dobré v zárodku\njiž dusící a jako zkázonosný upír společenský život strašící,\nzmizí z obzoru vrtkavé nečinnosti, refrain totiž: „U nás to\nnejde !\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "238", "page_fin": "238", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.2.3.2", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.6", "debut_caractere": 2126, "fin_caractere_exclue": 4047, "texte": "Z ciziny.\n(O) Z Opavy v Slezsku. (Beseda.) Národní uvědo-\nmělost jen porůznu proklestila si u nás cestu a zdá se, jako\nby Slezsko posléze mezi českoslovanskými národy k poznání\nsama sebe prijíti mělo. K velkým tedy díkům zavázáni jsme\nvýboru, jenž se postaral o zřízení první besedy dne 27.\nzáří v Kateřinkách* Proslov byl dobře sestaven a obsahoval\nnásledující čísla: 1. Proslov. 2. „Naprej,\" sbor od Jenka\n3. „Sedlák na billiaru,\" deklamace od Jana z Hvězdy.\n4. Kvartett. 5. Fantasie „České perle\" pro piano od Ed.\nNápravníka. 6. Dvě písně národní pro sbor. 7.\n„Honza,\" deklamace. 3. „Na výsostech hvězdy svítí,\" píseá\nod Fr. Pivody a „Čím to je,\" píseň od Rubého. 8. Ca-\npriccio od Mendelssohna pro piano. 9. „Šablenka,\" sbor.\nPan Pečenka, horlivý pěvec a učitel na vyšší reální škole\nv Opavě řídil sbor obratně a dostál úplně úloze své. Ze sborů\nlíbily se: „Šáteček\" jakož i „Naprej\" velice. Hřmotný potlesk\ndal zřejmě na jevo, že zpěv národní až k srdci vniká,\nkteré ještě neodpadlo od svého národa; nýbrž jen čeká\nna pěstitele, kterýž by je probudil a je vedl k poznání sama\nsebe. Pan Rubý přednášel svou a Pivodovu píseň velmi\nzdařile. Mladistvý Neumann, syn prof. Neumanna na Opav-\nském vyšším gymnasiu přednášel na piano krásnou a effektní\nfantasii „České perle\" od Ed. Nápravníka, které se nesmírně\nlíbily, jakož i Mendelssohnovo Capriccio s chvalným úspěchem\na slibuje při dalším cvičení státi se výtečným pianistou. Co\nse deklamací týče, přednesl p. Přibyla první a p. prof. Pe-\nčenka druhou deklamaci. V třetím oddělení nastal tanec, kte-\nrýž trval áž pozdě po půl noci. Milá byla zábava a mezi\nhudbou zavznívaly líbezné zvuky písní národních. Zpěváci se-\nstavivše se u prostřed, zpívali s nadšením : „Hej Slované\"\n„Kde domov můj\" a mnohé jiné. Návštěva byla četná a\nčistý výnos pro pohořelé v Kateřinkách určený obnášel 20 zl.\nKojíme se nadějí, že zase vbrzku takovou zábavu v Slezsku\nmíti budeme. Na zdar !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "238", "page_fin": "239", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.2.3.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.6", "debut_caractere": 4049, "fin_caractere_exclue": 7518, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*** Plzeňský z p ě v á c k ý s p o 1 ek „Hlahol\" oslaviv\ndne 11. října tisíciletou památku sv. Cyrilla a Methoděje a\nspolu výroční den založení svého, osvědčil utěšený pokrok a\nuspořádal skutečně velmi rozkošnou zábavu. Ráno o 9% hod.\nsloužil důst. p. arciděkan P. Hlavan mši, při čemž údové „Hla-\nholu\" Z v ona rovu chorální mši, píseň sv. Vácslava a Pange\nlingua přednesl. Po mši odbývala se volba nového výboru\na večer byla pěvecká a taneční zábava v místnostech „u města\nHamburku.\" Ze sborů provedeny byly „Gdě je slavska domo-\nvina\" od Wintra „Cikáni\" od Fr. Vogla „Jídelní lístek\"\na píseň „Růžinky stesk\" od Bendla, z nichžto obě poslední\nskladby opakovány býti musely. Mezi zpěvem zdařile byly před-\nnešeny p. Ženíškem a p. Šaškem dvě deklamovánky. Při\nvolbě výboru zvoleni byli: za předsedu p. Fodrmayer, měšťan;\nza místopředsedu p. Gerlach ; za ředitele a inístoředitele opět\npánové Sinkule a Smid. Účty spolku, jež při volbě zároveň\nse předložily, vykazují celoroční příjem 400 zl. a na hotovosti\n201 zl. ; na trvání spolku teprv jednoroční zajisté příznivý vý-\nsledek. Přejeme sl. zpěv. spolku „Hlaholu\" hojného zdaru a\nkojíme se nadějí, že i za příkladem Skutče a Budějovic se\nv Plzni ženský zpěv. spolek zřídí, který by tam k ušlech-\ntění citu a k probuzení společenského života blahodárně působil.\nMilevský zpěv. spolek „Vlastislav\" uspo-\nřádá dne 28. t. m.v hostinci „u modré hvězdy\" v Milevsku\nbesedu, a provede následující program. Sbory: 1. „Svorný\nduch\" od Suchánka. 2. Pochod z národních písní od Bendla.\n3. „Dar na rozloučenou\" (národní). 4. „Hlahol\" od Bendla.\n5. Píseň Sokolů od Svobody. 6. „Naprej\" od Jenka.\n7. „Kde domov můj?\" od Fr. S křoupá. Písně pro mužský\nhlas s průvodem piana. „Zastavenícko\" (slova od V. Hanky)\nod Bradškého „Touha,\" „Muž bez slzí\" (od A. Melišové)\n„Luňák\" od Záhorského. Deklamace. Hudba a\ntaneční zábava.\n*** Jilemnický zpěvácký spolek „Branislav\"\npočíná si velmi statečně. Zaražen byv loni o sv. Vácslavě,\nčítá po dlouhých a krutých bojích nyní 45 údů, a uspořádav\njak několik výletů do blízkých vsí Roztok a Branné, tak i ně-\nkolik besed pěveckých, jmenovitě dne 13. září ve prospěch\npohořelých v Polné. Jednotlivá čísla byla s velkou určitostí a\nnemalou zručností provedena. Avšak má-li spolek „Branislav\"\nmíti trvalého zdaru, nesmějí někteří údové zpěv míti za robotu\na za omrzelé řemeslo, za něj se hledá rozličná výplata, ale\nza milou vlastenskou povinnost a pochoutku, aby nepozbyl\nzpěv. spolek svého hlubšího významu a velebného účele á mě-\nšťanstvo zanechavši všech lichých vytáček a osobního nepřátel-\nství, míti musí na mysli jen zdar a rozkvět spolku a usilovně\njej podporovati.\nŽeleznobrodský zpěv. spolek uspořádal\ndne 18. t. ni. k poctě měšťanstva posvícenskou besedu\nv sále radního domu, jejíž čistý výnos se věnuje na obnovení\nobrazů v Železnobrodském chrámu Páně. Program byl tento :\n1. „Zpěv jinochů,\" sbor od Fr. Vogla. 2. „Člověk a kapsa,\"\nbesední ctění, přednesl p. Cominersi. 3. „Chvála děv,\" polka\npro sbor od Sokola. 4. Píseň pro jeden hlas, zapěl p. Vorlí-\nček. 5. „Na Prahu,\" sbor od Veita. 6. „Proč a proto,\" de-\nklamace od Fr. Hory (z „Lady\"), přednesla sl. Commersova.\n7. „Sladko umřití,\" čtverozpěv; přednesli pp. Vich, J. Šefr.\nArtuš a Vozba. 8. „Radostné cestování,\" sbor od Ed. Náprav-\nníka. 9. „Učenník nad mistra,\" deklamace od Ehrenbergra;\npřednesl pan Commersi. 10. „Válečná\" z opery „Rienzi\" od\nRich. Wagnera.\nV Pelhřimově zřizuje se ženský zpěv. spo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 221, "texte": "lek, jenž prý již více než 30 údů čítá, a pan Pavlík cvičí\nspanilomyslné dámy tohoto spolku ve zpěvu.\nV Nákelský zpěv. spolek na Moravě přijal jméno\n„Svatobor.\"\nK ženskému zpěv. spolku ve Skutči při-\nstoupilo opět 14 údů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "239", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.2.3.4", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.7", "debut_caractere": 223, "fin_caractere_exclue": 1269, "texte": "Ochotnická divadla.\nJilemničtí ochotníci dávali dvakrát Chudý písničkář\"\na Kolárovu „Moniku\" ve pros. pohořelých v Polné. Též se při-\npravuje tragédie „Záhuba Přemyslovského rodu\" od F. Mikovce\nk provedení. Hereckých sil zdatných jest tam dosti, málo ale\nvřelosti pro dobrou věc. Ve Slaném uspořádali divadelní\nochotníci v neděli dne 11. října divadelní představení, při němž\nse provozovala fraška „Vzdory nad vzdory\" a veselohru rKlo-\nbouk.\" Za zdařilé provedení a výtečnou souhru byli pp. ochot-\nníci jak v první tak v druhé hře hlučným potleskem poctěni.\nV Jedlicích dávali páni ochotníci frašku „Prodaná láska\"\nod Nerudy a „Liška nad lišku,\" při druhém představení tru-\nchlohru „Katovo poslední dílo\" a počínali si velmi statně.\nI slečny, jež účinkovaly, zasluhují chvalné zmínky. Stan-\nderova divadelní společnost dává nyní v Prostějově\nna Moravě svá představení a líbí se všeobecně. Dne 11. října\nprovozovala Klicperovu dramatickou báseň „Jan za chrta dán,\"\nv níž slečna Krausova a Lipšova, pak pánové Polák, Vendler\na Halla pochvaly došly."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "240", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.2.3.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.7", "debut_caractere": 1271, "fin_caractere_exclue": 1279, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "240", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.2.3.5.1", "titre_corps": "— Zkouška s nově vynalezenými kotly od", "titre_sommaire": "— Zkouška s nově vynalezenými kotly od", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.7", "debut_caractere": 1281, "fin_caractere_exclue": 7230, "texte": "— Zkouška s nově vynalezenými kotly od\nV. Červe n é h o. V sobotu dne 17. října odbývala se v chrámě\nkapucínů u sv. Josefa zkouška s nově vynalezenými kotly\nod našeho výtečného továrníka V. Červeného. Na písemní po-\nzvání pana Dra. Šebka, tajemníka obchodní komory, shromáž-\ndila se k této zkoušce komisse, která mimo jiné z následují-\ncích pánů záležela: z Bed. Kittla, ředitele Pražského konser-\nvatoria; Dra. Vil. Ambrose, dějepisce hudby; Mor. Mildnera,\nF. Janatky, Voj. Grosse, prof. konservatoria; J. Pavlise, ře-\nditele vojenské hudební školy ; Vácsl. Horáka, Jos. Forstra,\nFr. Prošky, Č. Vinaře, ředitelů kůru ; z Fr. Michla, E. Meíiše,\nRyšavého, Jos. Ulma, hudebních referentů. Když byl vynálezce\nkotlů p. Vácsl. Červený s prof. Grossem na kůru stejně\nnové kotle s kotly chrámu kapucínského, které mimocho-\ndem řečeno k nejlepším staré soustavy náležejí, naladil,\nzapočala zkouška. Bylot vždy udeřeno na kotle nové a psk\nna kotle staré soustavy a dole v chrámě se nacházející\nkomisse rozhodovala, aniž by věděla, z kterých kotlů se tón\nvyluzuje, o zvucnosti těchto nástrojů. Po bedlivé zkoušce\nusjednotila se komise na tom, že kotle G nové soustavy\np. V. Červeného mnohem větší zvucnosti, jasno-\nstí a rozlehavostí tónu předci kotel G staré sou-\nstavy, a že by i druhý kotel nové soustavy těmi-\ntéž vlastnosmi vynikal, kdyby větší jemu přimě-\nřenou dimensi měl.\nSlečna Anna Horova obdržela od c. k. vys.\nmístodržitelství dovolení, zříditi klavírní ústav pro\ndívky. SI. Horova navštěvovala nejprv hudební ústav pana\nPetra Majdla, kdež se ve hře na piano vzdělala, a později\ndrahný cas v něm co učitelka piana účinkovala a si pae-\ndagogických znalostí dobyla. Zdokonalivši se ve hře na piano\nu slavného mistra Alex. Dreyschocka, neopomenula se\nv hudbě i theoreticky vzdělávati a za tou příčinou učila se\nu výtečného theoretika p. Jos. Leop. Zvonaře nauce o\nharmonii, kterouž s prospěchem odbyla. Ztrávivši několik\nlet co učitelka hudby u jisté hraběcí rodiny v Polsku,\nnavrátila se do svého rodiště, kde nyní ku prospěchu krásné\npleti účinkovali bude. Přejeme sl. Horové k tomuto podni-\nknutí štěstí a zdaru. Ústav její bude dne 1. listopadu v Ši-\nroké ulici otevřen.\nPáně Vácsl. Červeného dar chrámu Karlín-\nskému. Náš proslulý továrník hudebních nástrojů V. F. Čer-\nvený věnoval chrámu Karlínskému vzdácný dar. Sestáváť dar\ntýž předně z dvou kotlů v ceně 150 zl. r. č., které v sobotu\ndne 17. října od hudební komisse zkoušeny byly. Na kotlech\ntěch vyryto jest do zvláštního štítu : „V. F. Červený, fabri-\nkant hudebních nástrojů v Hradci Králové tyto kotle vynalezl,\nje Cyrillo-Metbodějské nazval a ku cti a chvále sv. Cyrilla a\nMetboděje věnoval chrámu Karlínskému dne 18. října 1863.\"\nPan Červený v něčem málo zdokonaliv kotly tyto, zakročí o\nprivilej na týž svůj vynález. Dále sestává dar p. Červeného\nz dvou horn s novým cilindrovým strojem a ze tří trub bez\nstrojů se snížcemi dohromady v ceně 180 zl.; tedy celkem\nobnáší cena daru 330 zl. r. č. Spanilý týž čin netřeba zvláště\nchváliti.\nSl. Věkoslava Blažkova byla jak obecen-\nstvu našemu bude povědomo hlavním ředitelem hudby v Mni-\nchově p. F. Lachnerem osobně vyzvána, aby na tamějším\nkrál. dvorním divadle pohostinsku zpívala. O jejím vystou-\npení píše „Leipziger Allgemeine Theater-Chronik\" pod redakcí\nKolbla v čísle 41. následovně: „Dne 13. září hráli poho-\nstinsku v „Don Juanu\" slečna V. Blažkova od dvor. divadla\nv Bernburce a p. Fischer z Curicha při zasloužené všeobecné\npochvale. Sl. Blažkova má velmi dobrou školu aje již vzdě-\nlanou umělkyní. Po dlouhém čase byla ona jediná, která\nzávěreční arii v původní tónině F-dur přednášela. Oboum do-\nstalo se hlučného potlesku.\" Taktéž Mnichovské noviny,\nzejmena „Morgenblatt zuř Bayrischen Zeitung\" chválí její krásný\nhlas, techniku a uměleckou routinu íve hře. Těší nás nemálo,\nže můžeme povždy tak potěšitelnou zprávu o úspěchu sl. Blaž-\nkové na cizích jevištích přinésti.\nNový chrám Karlínský byl v neděli dne 18.\nt. m. slavně od Jeho Em. arcibiskupa vysvěcen. Při službách\nBožích, které biskup Budějovický p. Jirsík odbýval, dávala se\nmše pro smíšené hlasy a sóla od Jos. Krejčího, v níž výtečná\npěvkyně pí. Boč o n o v a-S ouku p o v a (soprán), pí. Schmi d t-\nProcházková, pak pánové Lukeš (tenor) a Petrs (bass)\nco sólisté účinkovali. Ve sboru zpíval též ochotně náš zaslou-\nžilý Strakatý. Vložky byly od Koželuha a Brixiho, Te Deum\nod J. Ve i ta. Provedení bylo slušné. Při této příležitosti kla-\ndeme slav. představenstvu vřele na srdce, aby při obsazování\nchorregentského místa k tomu hledělo, by nějakého dokona-\nlého ředitele kůru k tomu účeli zvolilo.\nVácslav Jiřikovský f. Dne 5. října 1863\nnáhle zemřel v Praze p. Vácslav Jiřikovský, měšťanský stavitel\npian. Zemřelý zasluhuje v živnostenském ohledu zvláštního po-\nvšimnutí, jelikož co selský synek v Bělči okolí Křivoklátského\nroku 1797 narozený, jen u vesnického truhláře českého v Hu-\ndlicích se vyučiv, co truhlářský tovaryš do světa se pustil.\nBrzo stal se v Berlíně ředitelem dílny fortepianářské. Navrátiv\nse pak okolo r. 1825 do Čech, pokusil se o samostatné mi-\nstrovství fortepianářské v Praze. Snahy jeho se potkaly s mno-\nhou závistí a překážkami se strany tehdejších Pražských mistrů\ntéto živnosti, od Čechů posud málo provozované. Teprv když\nslavný Tomášek a Vitásek jeho nástroje poznali, domohl se žá-\ndané samostatnosti, v které přes 30 let svými pracemi pověsti\nvelmi příznivé si dobyl. Mezi jeho vyučenci nalézají se syno-\nvec p. Alois Jiřikovský, stavitel fortepian ve Vídni, pak jeho\nsyn Josef, který svého otce již delší čas zastávaje, v této ot-\ncovské živnosti poksacovati míní.\nPan J. L. Zvonař a pan F. Heller poděkovali se\nz hodností svých co místopředseda a ředitel „Hlaholu.\"\nSlečna Rastelliova, která iv české opeře\nněkolikráte vystoupila, engažována jest při opeře v Pešti.\nPan Ferdinand Náprstek od více pánů spi-\nsovatelů vyzván, ustanovil se na tom, že prodlouží lhůtu\nk za s ý 1 á ní konkurenčních je d n o a k t o v ý ch ve-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6313, "texte": "sel oher až do 15. února 1864. Sepsána může být ve-\nselohra buď veršem neb prosou. Přisouzení prémie 100 zl.\nLhůta k zaslání žertovný ch sborů, na\nněž několik šlechetných hudbomilů Pardubický ch\ncenu 3 dukátů ve zlaté (viz cislo 20. „Dalibora ) \\y-\npsali, prodlužuje se na žádost mnohých skladatelů až\ndo 25. listopadu t. r. Sbory tyto, k nimž si skladatelé ja-\nkýkoliv žertovný text voliti mohou, nesmí býti příliš těžký\nk provedení a má jak nápěvem samým, tak i pikantním ve-\ndením hlasů svěží rozmar dýchati.\nZ uměl|ecké besedy. Ve středu dne 14. října\nodbýval hudební odbor „umělecké besedy\" první svou schůzi\npo prázdninách, v níž se na následujícím usnesl : 1. Návrh\nodboru literárního o zaražení časopisu „besedy umělecké\" při-\njat s několika dodatky pp. Meliše, Zvonaře a Frice, aby se i do\nčasopisu menší básně jakož i novely a povídky ze života\numělců přijímali a pak byl správnímu výboru odporučen. 2. K ná-\nnávrhu předsedy p. Smetany zvolena středa ku schůzím odboru\nhudebního místo pátku, jelikož tento den byl mnohým pp. údům\nvelmi nepohodlným, a ku schůzím společným navržena sobota.\n3. Na vyzvání p. Hálka přislíbil odbor hudební, že se též\nčinně sůcastní při zábavě k oslavení 30tileteho jubileum pane\nKaškova. Pánové Meliš a Ulm slíbili, že po několik dní pře-\nvezmou kontrolu u kasy při výstavě Lessingova Husa. V příští\nschůzi jednat se bude o měsíčních zabavách a o programu\nprvní z nich na začátek listopadu ustanovené.\nLessingňv mistr Jan Hus jest ode dne\n16. října vystaven na [Žofině vl. poschodí. Výstava trvá pouze\ndo 10. příštího měsíce a sice denně od 9. hodin z rána do 4.\nhod. odpoledne. Jak známo, zasadila se „Umělecká beseda\"\no to, aby do Prahy přišel obraz ten, jenž všude,A kdekoliv po-\nsud vystaven byl, spňsobil sensaci velikou. Není pochybnosti,\nže i zde bude návštěva přehojná, an již předmět sám tak blízko\nse týká našich osudů, a vyvedení jest takové, že vzbudilo všude\ndosud obdiv znalců. Obraz je velkolepý, 14 stop široký a 11\nstop vysoký. Skupení zahrnuje přes 30 osob. Vstupné toliko\n25 krejcarů.\nSocha Břetislava pro klášter Rajhrad-\nsk ý. Prelát Rajhradský Kalivoda dal u sochaře Pražského\nE. Maxa hotoviti velikou sochu z kararského mramoru, ma-\njící představovati vévodu Břetislava, českého Achilla, jenž jest\nzakladatelem benediktinského kláštera Rajhradského r. 1348.\nHudební literatura. „Národní zpěv a plesw jest\ntitul sbírky písní pro mužský sbor, kterouž p. Em. Vašák\nsebral a p. A. Steinhauser nákladem svým vydal. První sešit\nsbírky této obsahuje 25 sborů vlasteneckých v parti-\ntuře, z nichžto větjsí část porůznu tiskem vyšla. Jsou\nto: Kde domov můj ? od Škroupa Hej Slované Staro-\nčeská od Škroupa Na Prahu od Veita Moravo, Moravičko\nmilá od Lud. Dietricha Husitská od Krova Kovářská od\nLud. Procházky Čechové od H. Skřivana Vlastenka od\nEm. Vašáka Sladko umříti Píseň Šumavanů Sláva ti\nvlasti má Šumí Labe od Zvonaře Vlastenská od H. Vo-\njáčka Čeští manové od Jelena Zpěv jinochů od Fr. Vogla\nPraha má, od Hovorky Pro krále a vlast od J. Kittla\nČechoslovan od Soukupa Půda vlastenská od Vašáka\nVystěhovanec od Jelena Hlasy z domova od Fr. Vogla\nVojenská od Lirše Podskalská od Vašáka. Některé z těchto\nsborů byly původně písně pro jeden hlas, které pan Vašák\npro mužský čtverozpěv upravil. Upozorňujeme všechny slavné\nsspěv. spolky na tuto dobře volenou sbírku čtverozpěvů vlaste-\nneckých. První sešit stojí 54 kr.\nKlavírní literatura našla v činném obchodnictví\nmusikálií pp. Šálka aWetzlera v Praze velmi horlivého vy-\ndavatele. Právě leží nám před rukama několik skladeb pro\npiano, kteréž dotčené obchodnictví svým nákladem vydalo.\nPředně dlužno se zmíniti o nové koncertní polce „Přerušený\nples vil\" od zasloužilého Fr. Kavána. Nejsou to otřepané\na všední fráze a figurace, jakéž v podobných skladbách nej-\nnovějšího času nacházíme; je to lahodná skladba vytříbeným\nvkusem zušlechtěná, vynikající zdařilou karakteristikou a za-\njímavým provedením. Polka ta věnována jest paní Demmlové\na můžeme ji všem dospělejším pianistům a pianistkam vřele po-\nrouceti. Pianista p. Josef Low vydal tamtéž dva karakte-\nristické kusy pro piano, totiž: „Na melancholii* a „Na\nvečernici,a z nichžto první co do významu bez odporu před-\nnost zasluhuje. Obě skladby jsou obezřele a slušně zpraco-\nvány. Zajímavý jest valčík z opery „Faust\" od Gounoda,\njejž L. Grunberger též co skladatel ceských písní znám\nvydal. Motiv z dotčené opery je k valčíku vkusně zosno-\nván a najde zajisté svých příznivců. „Slovan,\" směs z písní\nslovanských, složil Čeněk Vinař, dosáhl již třetího vy-\ndání, což o znaěné oblíbenosti této skladby dostatečně svědčí\na netřeba tedy mu nějakého průvodního listu vystaviti. Nej-\nvětší činnost v oboru klavírní hudby rozvinul pianista F. Bendel,\njenž nákladem svrchu udaného obchodnictví sedm skladeb\nvydal.V Polka gracieuse od F. Bendla op. 44. zní velmi\ndobře a svěží rhytraus dodává jí náležité živosti. Fantasie\nz český ch národ ní ch písní od F. Bendla op. 47. je slušná\nskladba, majíc za hlavní motivy písně „Přišla ke mně včera\nz rána\" a „Já nechci žádného.\" Co do provedení upomíná něco\nna Schulhofa a hodí se dobře k besedám. Začátečníkův hře\npianní přijde vhod: „Pot kusů pro děti\" od Fr. Bendla\n(op. 43.) na čtyry ruce. První kousek má název „Bez-\nstarostnost,\" druhý: „Na houpačce,\" třetí: „Ekloga,\"\nčtvrtý: „Pochod při narozeninách\" a pátý: „Život ci-\nkánň.\" Skladbičky tyto jsou snadné k provedení a vyhoví\núplně účelu, pro něhož sepsány jsou.\nPísně a sbory. Iv oboru tomto pokračuje íirma\nSch alek a Wetzler u vydávání velmi statně. Osm ma-\nloruských písní pro čtvero mužských hlasů od Fr.\nČerného vyšlo právě u dotčeného obchodnictví. Písně malo-\nruské jsou, jak známo, roztomilá a p* Černý uvedl je pro\nmužský čtverozpěv obratně a zdařile, neboť nesetřel tímto\nupravením ani ráz, ani jejich karakteristiku. Písně tyto stří-\ndají se velmi zajímavě; neboť po vážné písni následuje vždy\nnějaká žertovná. „Mil o van a,\" sbírky to horvatských písní\na sborů, jež zpěv. spolek „Kolo\" v Záhřebě vydava, vyšel\nu Schalka a Wetzlera druhý sešit. Obsahujeť sbor „Pře-\ndivo je přela\" od skvěle nadaného, leč bohužel zemřelého\nVal. Lisinského; pak písně „Požuda domovině\" pro\njeden hlas s průvodem piana od F. Livadiče Samoborského\na „Fuga\" od Val. Lisinského. Obě písně jsou pěkně a\njednoduše zosnovány s přiměřenou melodií i průvodem piana."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-10-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-10-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "240", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.2.4", "titre_corps": "Listárna administrace. Na mnohé doptávky pp. odběratelů,", "titre_sommaire": "Listárna administrace. Na mnohé doptávky pp. odběratelů,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.8", "debut_caractere": 6315, "fin_caractere_exclue": 6877, "texte": "Listárna administrace. Na mnohé doptávky pp. odběratelů,\nkteří v pochybnosti jsou, zdaž na druhé půlletí „Da-\nlibora41 předplaceni jsou, oznamujeme, ze ještě následující pá-\nnové své předplacení 1 zl. 80 kr. nezaslali: Pan K. B.\nv Bav .... pan J. L.v Ža . . . . pan V. M.v Un . . .\nslav. zpěv. sp. v Pod ... pan Ferd. P. v Dráh . . .\nslav. měst. beseda v Rok. pan K. Has. v Op.\nZ Na frankované dopisy ode-\nsý 1 á obchodnictví vmusikáliích Lud. Fleischera\nzdarma rozličné hudební seznamy ceských sboru\na písní, jakož i skladeb kostelních a orkestrálních\npartitur."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.1", "texte": "Vácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nHrabě Buquoi lákán pěkným podzimkem, prodléval ještě\nna venkově, Tomášek užil též krásných dnů, by se do říše\nfantasie povznesl. Kající písní od Gellerta pro zpěv a piano\nzapočal druhou svou umění jen výhradně věnovanou dráhu.\nTato píseň vyšla brzy co op. 27. u Kuhnela v Lipsku. Na\nto následovaly čtyry italské Canzonetty pro jeden hlas\ns průvodem piana, které s českým a německým překladem\nod prof. V. A. Svobody u Jana Hoffmanna v Praze co op.\n28. tiskem vyšly. Poněvadž se Tomášek dopoledne kompo-\nnováním zaměstnával, mohl se zcela pokojně v umění ponořili.\nNikdy není člověk k zbožnému přemítání příchylnější,\njako v tiché samotě, zvláště když obklíčen jest velkými prázd-\nnými prostorami. Byla to tedy přirozená věc, že Tomášek\nco jediný obyvatel ohromného poschodí se v podobném roz-\npoložení nacházel. Použilf jej tehdáž ku komponování dvou\nnáboženských písní s průvodem varhan, které co op. 29.\nještě v rukopisu jsou.\nNepříjemné počasí donutilo hraběte venkov opustiti a\npřišed do Prahy, velmi přívětivě Tomáška přijal a seznámil\nho s jistou Vídeňskou houslistkou, kterou sebou z venkova\npřivezl. Hrabě ustanovil pro zimu několik večerů k hudbě,\nk níž velmi mnoho šlechty pozváno bylo. Dvakrát odbývaly\nse docela produkce s celým orkestrem, při čemž Tomášek\nsvé 23. dílo, totiž velkou kantatu provedl a svůj koncert op.\n18. přednesl. To byla ale první a poslední zima, kdež v hra-\nběcím domě hudební produkce uspořádány byly.\nTomášek měl nyní času, že mohl v své symfonii pra-\ncovati. R. 1807 k polovici jara přišla do Prahy znamenitá\nvirtuoska na harmoniku sl. Kirchgessnerova, aby se tu sly-\nšeti dala. Pan rada Vossler, hudebními články svými chvalně\nznámý, byl její průvodce. „SL Kirchgessnerova byla\"\npraví V. Tomášek „bez odporu umělkyně, která s nástro-\njem svým s největším úspěchem zacházela; nebof měla od-\nstiňování tónu k všem možným stupňům síly a slabosti úplně\n„ve své moci. Tvrdil bych skoro, že právě její slepost\n„kjejímu uměleckému zdokonalení nejvíce přispěla. Její har-\nmonika měla velmi krásný tón a velmi čisté ladění. Umělkyně\n„tato jsouc o tom přesvědčena držela nástroj za svůj nej-\n„dražší klenot a užívala k navlažení jen při největším nedostatku\n„obyčejné vody, když hráti měla. Vyšetřovala všude, kamž\n„přijela, všechny studně s největší bedlivostí, zdaž by k ovla-\n„žení sklenných zvonců nějakou od přírody k tomu přimě-\nřenou vodu nenašla; při čemž mně vypravovala, že při\n„svých všech vyšetřováních jen dvě studně a sice jednu\n„v Londýně a druhou v Praze v Šternbergově domě na-\n„lezla, jejichžto vody beze vší přípravy s dobrým úspěchem\n„užívati může.\"\nSl. Kirchgessnerova hrála Tomáškovi několik pro ní\nkomponovaných fantasií, z nichž se mu jedna od Brandla\nnejvíce líbila. Přálaf si mít i od Tomáška jednu skladbu,\nkterouž jí také náš rodák přislíbil.\nMezi tím obdržel Tomášek v paláci Buquoiově jiný\nbyt o 2 pokojích s volnou vyhlídkou na most. Sotva možná\nuvěřiti, jak blahodárně světlý byt na ducha lidského působí;\nnebof to netrvalo dlouho, a symfonie jeho op. 30. byla do-\nkončena, kteráž však v rukopisu zůstala. Hned na to za-\npočal Tomášek své 31. dílo: Schillerovu elegii „na smrt\njinochovu\" pro zpěv a sbor s průvodem piana. Jsa slibu\nsvého pamětliv, dal se do komponování fantasie pro harmo-\nniku, nemohl ji však sl. Kirchgessnerové poslati, anto nevě-\nděl, kde se zdržuje. Nedlouho na to dozvěděl se Tomášek,\nže dne 9. pros. 1808 blíže Lipska zemřela, načež fantasii\nop. 32 co přílohu k hudebním novinám Lipským odevzdal.\nJelikož v hraběcím domě žádné hudební produkce se neod-\nbývaly, měl dosti času, ve volném fantasování se cvičiti.\nOstatní čas věnoval komponování. TH zpěvy s průvodem\npiana op. 34. (tyto ještě v rukopisu) dokončil Tomášek v krát-\nkém čase. Již od drahného času jevila se podivuhodná lho-\nstejnost k sonátě pro piano a k symfonii pro orkestr. Ne-\nkonečné variace poskytovaly pianistům náhradu za sonáty a\nouvertury orkestrům za symfonie. Tento do povrchnosti a jalo-\nvosti se převrhující vkus času přinutil Tomáška k tomu, že\nvzal útočiště své k poesii, aby viděl, zdaž by se některé\ndruhy básnictví do hudebního oboru převésti nedaly. První\njeho pokus záležel ze šesti eklog pro piano, které co op.\n35. u Kuhnela v Lipsku vyšly. Tyto brzy na to tak obílbené\nhudební plody jsou jakýs druh pastorálek ; avšak liší se od\nstarších pastorálek jak melodií tak harmonií i rhytmem. „My-\n„slel jsem si pastýře\" praví o nich Tomášek „u je-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.2", "texte": "„jichžto spůsob života sice jednoduchý; avšak všem přího-\ndám, jako všickni lidští tvorové, podroben jest. Jejich\n„city, kteréž při rozličných příležitostech v životě u nich se\n„jeví, v hudbu uvésti, bylo tedy nesnadnou úlohou, kterou\n„jsem si uložil a kterou jsem soudě z všeobecného úča-\nstenství též šťastně provedl. Eklogy požadují jedno-\n„duchého, při lom ale velmi srdečného a proslodu-\n„chého přednesu5 mají li se posluchači v idyllický zi-\n„vol vmyslili; za tou příčinou nesmějí se pikantní\n„místa, která se tu a tam snadno uhodnouti dají,\n„opomenouli; především však dlužno s největší péci\n„šetřiti všude dokonale udaná tempa a nuance k před-\n„nesu\"\nŽe komponování eklog není snadné, dokazují mnohé\npokusy jiných skladatelů, kteří nimi proniknouli nemohli.\nTomášek navštěvoval často Dambeka, professora kráso-\nvědy v Praze a obveseloval ho hrou i komposicemi svými.\nDambek zpozorovav Tomáškovu převládající náklonnost k dra-\nmatickému umění, povzbudil jej, by se do komponování\nopery pustil. Jelikož ale Tomášek žádné nové látky dle\nsvého přání dostati nemohl, nezbylo mu nic jiného, než cho-\npiti se starší opery „LT amore per 1' amore\" (Láska za\nlásku) od Vertattiho. Dambek přepracoval tuto látku docela,\nupravil ji dle tehdejšího vkusu a dal jí jméno dle híavní role\n„Ser afina\"\nPři komponování toho díla (op. 36.) snažil se Tomášek\nkaraktery jednajících osob až do konce důsledně provésti,\npři instrumentování všech rázných effektů se zdržeti a na\ntéto dráze vždy co důstojný hlasatel umění se osvědčili. Jeli-\nkož první jednání této opery ve Španělsku, druhé ale v Africe\nhraje, měl Tomášek příležitost, cvičili se v národním spů-\nsobu cítění, což ho velice zajímalo. Tomášek pustil se tedy\nrychle do práce, studoval především v opeře se nacházející\nkaraktery, a když si byl správného pojmutí úylně vědom,\npsal s chutí a láskou své dílo, kteréž ještě před svou cestou\ndo Rakous dokončiti chtěl. Mezi tím navštívil slavný virtuos\nna cello Bernard Romberg Prahu, a uspořádal tu skvělý\nkoncert.\nR. 1808 cestoval Tomášek do Dolních Rakous k svému\nbratru Jakubu, jenž v Macenu správcem byl.\n(Pokračování.)\n\nRafael Mengs.\nNovella.\n(Pokračování.)\n„Byl jsem v Itálii\" započal jinoch. „Viděl jsem\nRafaelovy madonny, jeho na nebevstoupení Páně, jeho školu\nAthénskou a to vše na sobě již skvělé a obdivu hodné,\nvysvětloval mi jeden nebeský obyvatel, slovy tak roznicují-\ncími, že jsem myslil, nebesa že se otvírají a dají mně spa-\ntřili své divy. Spatřiv roznícení své, které se v tazích mého\nobličeje zřejmě zobrazovalo, řekl mi: „Pojď sem! Prohlédni\nto vše vlastníma očima a pak to maluj. Chtěl jsem mu na\nto odpověděti, tu zmizel, a bylo po celém snu. Od toho\nčasu mi jest, jako by půdu pode mnou hořela, jako by mne\nto tisícerými rukami táhlo do země, kde se božský Rafael,\ndětský Corregio, vznešený Michel Angelo, důrazný Titian a\na všechna ostatní zlatá jména skvěla, která zde na severu\ns tolika obdivením vyslovujeme. Cítím něco v sobě, co mně\npraví: oni duchové nejsou Ti nepřízniví, musíš je však vy-\nhledávali, je studovali, jejich mluvu seznati, aby's také ty\nmohl před lidern tak mluviti, jako oni.\"\n„Ten sen musí se za pravdu potvrdili!\" zvolala Fau-\nstina kvapně. „Musíte do Itálie, Mengse. Ano, musíte tam.\nDám Vám psaní svému muži s sebou, kterýž se právě v Římě\nnachází.\"\n*\n„Vašemu manželu, madame?\"\n„Ano, jemu;\" odvětila pěvkyně. „On nerozumí\nvlastně o malířství mnoho, ale zajisté že již z lásky ke mně\nVám ve všem radou nápomocen bude!\"\n„Ach! ale odkud peníze vzíti ?\" vzdychnul Mengs.\n„Musíte o tom promluviti se svým otcem.\" Doložila\nEleonora.\n„Nemožno!\" zvolal jinoch.\n„Není na světě nic nemožného, jen když opravdu\nchceme!\" řekla Faustina. „Vyhrožujte inu, že tajně uprch-\nnouti chcete, pak-li on dovolení svého k tomu nedá.\"\n„Jak že? tajně uprchnouti, já svému otci! To\npřece mluvíte jenom v žertu, milost paní! Nebyl bych s to,\nani štětce se dotknouti, umříti bych musel, kdybych věděl,\nže otce svého a jeho hněv za sebou mám. On, jenž mne\nstvořil, jehož plodem já jsem, on, jenž ohledem na mne\nspojuje v sobě stav učitelský a povahu otcovu. Nikdy, ne\nnikdy bych se toho nedopustil.\"!\n„To je syn, jakého si mnoho tisíc otců přeje!\" zvo-\nlala Eleonora s citem. „Co se tu ale dá dělati?\"\n„Nic, než vytrvati;\" vzdechl jinoch. „Jednou přece\npřijde můj otec na tu myšlenku, že by to bylo lepší, kdyby\nmne pustil do světa, a pak se odeberu jako pták, jenž jsa\nkonečně klece zbaven, na svobodu se pustí.\"\n„A mezi tím uplynou léta Vaší mladosti,\" zvolala Fau-\nstina. „Vím, co to znamená, zmocniti se uméní při mla-\ndých silách. Také mně to nikdo neulehčil. Musíte na cestu\nse dáti, Mengse! musíte ještě v tento podzim Drážďany opu-\nstili, tak jistě, jako že já se jmenuji Faustina.\"\nMladík patřil na svou důvěrnou ochrankyni ostýchavě\nze strany a mlčel.\n„A jestli krále do toho vpleteme, musí to jiti,\" dolo-\nžila pěvkyně. „Bohužel jest teď právě v Polsku, a nenavrátí\nse dříve, až nastane zima. Dědičný princ také nemůže ni-\nčeho učiniti.. Bríihl tu také není. Na koho se máme obrá-\nliti? Na Vašeho otce, slečno!\"\n„Můj otec?\" odpovědělo mladé děvče překvapeně.\n„Můj otec má k tomu přispěti, aby se veliký umělec vzdě-\nlal? Nedomýšlejte se toho od něho. Je příliš žehravý na\nsvé postavení. Neučiní nic pro našeho přítele; znám ho\nv tom příliš dobře.\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.3", "texte": "Faustina, netrpělivá již nad mnohými těmi námitkami a\npřekážkami, zvolala najednou : „Já pojedu s Vámi, ano já.\nOdpušlění dostati, nyní, kdy se k letu blíží, nebude tak ne-\nsnadno. Ano —já Vás odvedu Vašemu otci; Mně on Vás\njistě neodepře. Cesta Vás nemá nic státi, to bude tomu la-\nkomci příjemnou útěchou. A já ach! já spatřím opět\ndruhého svého muže, jenž mne zde opustil s tak těžkým\nsrdcem na tomto zkaženém dvoře mezi těmi hejřivými kní-\nžaty. Ano, tak to uděláme! k čemu by nám bylo zde ještě\nzapotřebí nějakého ochránce nebo přítele ?\"\nA Faustina, spokojena s sebou a se světem, padla své\npřítelkyni Eleonoře okolo krku, zvolajíc: „Jak šťastny jsme,\nkdyž můžeme jiné učinili šťastnými! Jaká jest to rozkoš,\njiným radost a blaho spůsobiti. Já jsem to, jež mladého to-\nhoto muže do světa uvede, sdělím s ním slávu, podávajíc\nmu první stupen, na který má vystoupnouti, aby mohl pak\nsám dále kráčeti. Pojďte, Mengse, pojďte Eleonoro, pojďte\nke mně ! S večeří nás očekávají; zůstaneme při hromadě,\nvypijeme sklenku vína, a zatřeštíme si trochu. Dědičný princ\nSasko-Weissenfelský, ten se udiví, až uslyší, že odjedu;\nale Armidu přece ještě zapěju! Pak ale ať mezi to zavzní\npoštovská trubka, ona, která mne doprovodí do dálných\nkrajin. Pojďte, mojí drazí, pojďte. Musíme se na tom\nusnésti, jak si své šperky a šatstvo zabalíme.\nPřemyslíme si to ještě. Faustina a Rafael! Dvě krásná\njména, ať žijí!\nNa to odtáhla pěvkyně své přátele s sebou pryč.\nMezi tím přibyl Annibale do bytu Mengsova otce, a\nnalezl ho také což se velmi zřídka stávalo v dobrém\nrozmaru. Vypočítal mu zisk, jakýž mu jeho syn již byl vy-\nnesl, nazývaje ho dobrým za to také synem.\n„Co chcete si ale s tím dobrým synem teď započíti !44\nřekl Annibale. „Přece nemáte úmysl, aby se po celý svůj\nživot zde po tom Drážďanském dláždění potloukal, a každo-\ndenně jen podobizny maloval ?44\n„Proč ne,44 odvece otec „já tomu tak chci.\"\n„Ale, mistře Ismaele, vy žertujete, Váš syn musí do Itálie.\"\n„Co pak ještě víc ? Nedospělý to hošík, kterému jste\nvšickni pomátli hlavu. Jen ať ještě svých deset let se učí s pe-\nstrými tuškami zacházeli, pak třeba promluvíme o tom dále.\"\n„To nejde !44 zvolal zpěvák. „To máme my všickni\nlepší náhledy o Vašem umění, než Vy sám. Co že ? deset\nlet? Vždyť to je jeden lidský věk !\"\n„Je teď devatenáct pak bude devětadvacet,\" doložil\nstarý malíř, pohlížeje zamračeně a vzdorovitě před sebe.\n„Mně se nevedlo tak dobře, vystěhoval jsem se, sotvy ještě\npatnáct let stár.\"\n„Pravím Vám však, on musí do Říma.\"\n„Do Říma ? Co by tam mel začít ? Dát se leda vy-\nsmát od umělců, proto že ničemu nerozumí. Jděte mi s Va-\nšimi návrhy pane Annibale. Což Vy rozumíte o umění, a\nkde pak Vy víte, co k tomu patří, než dobrý umělec se\nvzdělá. Zapějte mi raději onu známou arii, o níž víte, že\nse mi tak velice líbí.\"\n„Tedy dobrá! zapěju Vám ji!\" zvolal rychle mladý\numělec. „Sedněte si tam k oknu a zachovejte se tiše.\"\nMengs si sednul a Annibale započal přednášeli arii\nz jisté opery. Ismael si dává s nohou takt, není to však\nještě ta arie, kterou si tak oblíbil; konečně přechází zpěvák\nvšelikými mezipassažemi na známou arii. Starý malíř jest\ncelý blažený. Vzdor zákazu zpívá s sebou a na jednom místě,\nposkytujícím to nejjernnější a nejrozkošnější, co kdy v zvu-\ncích bylo slyšeno, leží Mengs rozpřažen na stolici, hlavu\nmaje vysoko skloněnou, zvolaje: „Ach, ach ! jaké jest to\numění! Jak velice přece předčí toto všechna ostatní! Je\nto řeč blažených duchův.\"\n„Annibale dávno již byl ukončil, Mengs však pořáde\nještě blouznil. Mrzut nad tím, zakašle zpěvák, uvrhnuv se\ndo stolice, jelikož ho zpěv příliš schválil; konečně se tázal :\n„Nuže, přijde Rafael do Říma ?\"\nOtec, vytržen ze svého roznícení, vyskočí, zlostně zvo-\nlaje : „Ne! a nikoli! Vy byste mi byl ten pravý, pane\nAnnibale! Na co mne zpomínáte ? Již jednou jste mne\nsvým hrdlem k bláznovství zavedl, po druhé nemá se to\nvíce stati.\"\n„A jestli Vám to král nařídí?\"\n„Král dávno již zapomněl na mne a na mého syna, a\njá budu věru poslední, který by ho na nás opět upomenul.\nOstatně bylo by to nestydaté, požádati jej teď ještě o po-\ncestní útraty. Vy zpěváci, jste zvykli tak činiti: ale nikdy\nbohdáž já se toho nedopustím.\"\n„Vždyť Vy jste ale [dosti bohat, abyste mohl pocestné\nsám z vlastního zapraviti. Výslužby, které Vaše děti dostá-\nvají, se jim neodejmou, kdyby také v cizozemsku žili.\"\n„Ale ne honoráry, které Rafael nyní za malování po-\ndobizen dostává,\" odvětil otec. „V Římě jej nenechám více\nmalovati žádný obraz, tam pak bude musit mistrovská díla\nstudovali a překřeslovaii. Ano, kdybych ještě směl s sebou\njiti. Nu, tu by se dalo ještě o té věci mluviti.\"\n„Tedy si jděte s pánem Bohem s ním !\" zvolal zprudka\nAnnibale, jemuž smlouvání to již příliš dlouho trvalo. „Ale\nhleďte, aby Váš hoch také něco dostal k spatření.\"\n„Dobře tedy, půjdu sebou a svoje dvě holky vezmu\ntaké s sebou\" řekl otec Mengs s pohledem a hlasem, ja-\nkéhož člověk užívá, když se odhodlá k vážnému činu. „Ale\nteprv za dva roky půjdu, dřív ne.\"\n„Za dva roky!44 zvolal zpěvák. „To ne, otče Mengse,\nVy tam půjdete ještě v tomto roce a totiž na podzim.\"\n„Co to pravíte, v tomto roce?\" zvolal stařec. „Budiž\nsi tedy, mějte také v tom svou vůli. Pojedeme ještě letos,\njest-li dostanu propuštění!\"\n„To Vám zaopatřím;\" zvolal Annibale s pevností a\ns radostí. „Hrabě Reichl je s tou cestou zcela srozuměn ;\ntroufám si, že Vám propuštění vymohu. Teď ale oto se\npostarejte, jak se odtud dostanete. Za první mám za to,\naby Tonelía (tak se jmenovala služebná) doma zůstala. Co\nby měla co dělat v Římě ?\"\n„Tedy také nepojedu !\" zvolal mistr. „Tonella jest mně\na mým dětem nezbytná ; není také tak hloupá, jak vypadá.44\n„Nuže, tedy si ji vemte také s sebou; pravil zpěvák\nse smíchem.44"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.4", "texte": "„Můžete ze mne učinití, co chcete!\" řekl přechvácený\nmalíř trochu mrzutě. „Co by ale člověk neučinil tak bož-\nskému hlasu k vůli. Až budu umírati, můžete mne jím zase\nv život vzkřísiti* Proč jsme se musili tak pozdě seznat; o\nněco dříve, a vy byste mne byl zpěvákem učinil. Neměl\njsem vlastně nikdy dobrý hlas, pravili mi ale vždycky, že\nzpívám sólovou partii v „nevděčném paštýři\" výtečně. Nu,\nposlouchejte.\"\nA otec Mengs zasednuv si k rozladěnému klavíru, který\nv světnici u kamen stál, zapěl či zakokrhal vlastně slova :\n„Ó anděli, kam pak chceš jít.\"\n„Výborně!\" zvolal Annibale, „teď ale půjdu k své pří-\ntelkyni a sdělím jí Váš úmysl. Vašeho syna tam beztoho také\nnaleznu. Má zpráva spůsobí radost. S Bohem, starý příteli.\"\nPo těchto slovech odkvapil mladý virtuos a zrovna do\nbytu Faustiny, kde spiklenci ještě byli při hromadě. Před-\nnesl jim svou novinu, kteráž Rafaelovi největší radost spů-\nsobila. Faustina se však nad tím rozmrzela a odložila zase\nsklenici, kterou právě k ústům přibližovala. „Tedy je má\ncesta zbytečná!\" zvolala »když ty pojedeš se svým\notcem!\"\n„Nehořte se, drahá paní!\" zvolal mladý Mengs. „Což\npak nemůžeme všickni vespolek do Ěíina jít ?\"\n„Ne!\" zvolalala Faustina „kde je Váš otec, tam\njsem já zbytečná.\"\nPovstala přestávka. Faustinina mrzutost zadumčila pa-\ntrně celou tu rnalou společnost. Tu zvolal Annibale: „Po-\nmyslila jste, milost paní, na novou operu, kterou nastudo-\nvati musíme ?\"\n„Máte pravdu!\" zvolala Faustina. „Ostatně bez toho\ntyto dni přibude sem princ, můj ctitel a velebitel; co by\nřekl, kdyby mne zde nenalezl. Dobře, zůstanu. Přece se\nV\nnám uskutečnil náš záměr. Rafael přijde do Rírna! Vezměte\nsi tuto sklenici ode mne na památku na cestu! A teď, Apel-\nlův chovanče, kráčej stále po skvělé dráze a až se jednou\nvrátíš, zpomeň si na své přátele, a na to, co za tebe učinili.\"\nStavění katolického kostela v Drážďanech chýlilo se ku\nkonci. Odvážná jeho stavba spůsobila podivení všech znalců.\nVysoké sloupy v lodi kostela povznášely se na podivuhodnou\nvýšku, končíce s bání, která byla to nejvelkolepější, co člo-\nvěk vyjma snad Petrův chrám v Římě kdy spatřiti\nmohl. Jednalo se teď o to, tu stavbu skončiti a tu to\nvázlo. Mezi obecenstvem roznášela se pověst, že hlavně se\nudržeti nemůže, že musí spadnouti, až se lešení odstraní.\nStavitel Chiaveri mohl říci cokoliv chtěl, neuvěřilo se mu.\nTak tedy již odpočívala stavba přes dvě léta. Nesčíslné sochy\nustanovené ku okrášlení kostela, odpočívaly, odevzdány prachu\na zapomenutí. Nevědělo se, co pocítí. Nikdo se neodvážil\njiti přes náměstí, na němž kostel stál, obávaje se, zaslech-\nnouti ohromný hřmot, jímž kostel se sbořil. V noci chtěli\nslyšeli, jak se zdě sesují a jak na lešení padají. Náboženští\ntřeštěnci, kteří s opovržením pohlíželi na stavbu katolického\nchrámu Páně u prostřed protestantského města slyšeli a ne-\nchali také jiné na ulicích slyšeli a prorokovali zboření ko-\nstela. Domlouvalo se Chiaverirnu, aby stavbu tu opět strhl;\nk tomu však nemohli odvážného toho muže, o jehož čest se\ntu jednalo, pohnouti. U velikém okolí stál tento kostel jak\ndo kletby dán; nikdo nepřekročil mezí od znalců ve stavi-\ntelství naznačenou, kam až by kameny a trámy při zboření\nbáně vlítnoutti mohly.\nKu konci podzimu již roku 1748 kráčel přes náměstí,\nkde nyní divadlo stojí, mladý muž s pocestním kloboukem\nna hlavě a zahalen v lehký vlašský plášť. Byl to vůčihledě\nnějaký cizinec, jenž právě do Drážďan přibyl. Přiblíživ se\nk nešťastnému kostelu, překročil směle naznačenou mezi, na\nto zůstal před zděmi stát, a prohlédnuv je, jak daleko mě-\nsíční záře tomu dovolovala, měl právě v úmyslu, ještě blí-\nžeji k němu přikročiti, tu objevila se ze stínu jednoho vý-\nstupku osoba, přibližujíc se k němu jako zesnulý duch, temná\ntato slova pronášejíc: „Zde, pane, jest zapovězeno clioditi.\"\n„A proč to ?\" tázal se mladý muž.\n„Poněvadž se každým okamžikem očekává, že se kostel\nten sesuje.\"\nSlova tato zněla v ústech muže, který se pronesl, jako\nřeč smyslem pominulého. Bez pochyby měl pocestný toho\nmuže také za to, neboť on mu odpověděl s úsměvem: „Ne-\nvídáno ! kdo pak to nařídil ?\"\n„Magistrát aby se odvrátila všechna neštěstí; snad\ntaké proto, aby chudého nešťastníka na dobro zničili a jeho\no rozum přivedli,\" řekl muž s temným a vášnivým hlasem.\n„Co je to za chudého muže?\"\n„Stavitel.\"\n„Nerozumím Vám,\" zvolal cestující. „Vysvětlete mi\nto lépe.\"\n„To nebude obtížné,\" dal mu onen za odpověď. „Na-\njavše schopného stavitele, svěřili mu stavbu kostela, a když\ntento jej opatřil krásným a silným klenutím, užasli nad tím\nblázni a zlomyslníci, cizému staviteli stavbu závidějíce, roz-\nnesli pověst, že klenba držeti nemůže, že musí spadnouti,\naž se lešení odstraní. Jeden díl lešení jest již přes půl léta\nstržen a denně i nočně očekává se teď sesutí toho stavení.\"\n„Tedy přece ještě stojí na vzdor tomu,\" pravil pocestný.\n„A bude státi, dokavad ještě kámen na druhém zů-\nstane v proklatém tomto městě. Jak, Chiaveri neměl by znáti\nstavět ? K smíchu jest to ! Je to ale blahovcům příliš velké,\npříliš velkolepé! Proto to má spadnouti. Opustil krásnou\nsvou otčinu, a stěhoval se proto do země barbarů, aby jej\nzde mukami trýznili, jaké není lidský mozek s to snésti ?\nZde stojí ta stavba, co mohla dávno již býti ukončena. Mra-\nmorové balvany určeny k dláždění kostela, odpočívají u Labe.\nSochy, osmnáct set v celku, čekají, až se postaví a vše\nvšecko marné! Ti bídáci! Netroufají si sem přikročili!\nNikdo nepřtjde k těm zdím. Vypadnou-li někde v městě ně-\njaké staré dvéře ze stěžeje, hned se ozvou hlasy: „Klenba\npadá!\" Ti blázni! Zhovadilá to lůza, spojena z nesmyslu,\nzloby a malomyslnosti! čert aby přišel a vystavil vám dům!\nPravím ďábel aby přišel !\"\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.5", "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Českých Budějovic, dne 12. října 1863. (Druhý\nkoncert „Besedy.\" Laub. Anekdoty.) Dne 9.\nt. m. dávala „Beseda\" druhý svůj koncert, který předci!\nvšechny podobné produkce, které kdy v Budějovicích uspořá-\ndány byly. Této znamenitosti dosáhl koncert ten spoluúcinková-\nním proslaveného umělce Ferdinanda Lauba! Ač ceny\nbyly náramně zvýšeny a koncert tak rychle uspořádán, že mnozí\nteprv v posledním okamžení o něm se dověděli, bylo divadlo\npřec tak přeplněno, že bylo těžko, horkem obstati. Jak se\ndovídáme, převyšuje výnos koncertu 400 zl. Program byl ná-\nsledující: I. Oddělení. 1. Ouvertura od Kalivody, dobře\nprovedena hudbou městskou. 2. „Utonulá,\" sbor od Křízkov-\nského, přednesl zpěv. spolek „Beseda\" tak krasne, že se musel\nopakovat. 3. Reverie od Vieuxtempsa, přednesl pan Ferdinand\nLaub, komorní virtuos krále pruského. 4. „Naše probuzení,\"\nsbor od Lud. Procházky. 5. Polonaise od Lauba, přednesl skla-\ndatel. 11. Oddělení: Ouvertura Cikánská od Balfé, měst-\nskou hudbou zdařile provedena. 2. „Vlastenka,\" ženský sbor\nod Jana Procházky, ředitele „Besedy,\" přednesl zdejší ženský\nzpěv. spolek „Libuša\" tak správně, že se musel ještě\ndvakrát opakovat. 3. Duo z národních písní pro piano a housle\nod Grafa a Lauba, přerozkošně provedli pp. Kaván a Laub.\n4. „Husitská\" od Krova, pro sbor od Hellera, musela býti\nopakována. 5. Fantasie na uherské nápěvy od Ernsta přednesl\npan Laub a přidal ještě an potlesku a volání slávy nebylo\nkonce Potpourri z národních písní. 6. „Hlahol,\" pochod\nod Lud. Procházky (mužský sbor.) Laub, jehož nedostíhlé\nkrásnou hru popisovati bylo by zbytečné, byl při prvním vy-\nstoupení srdečným jásotem uvítán a jemu krásné opentlene\nvěnce hozeny. Že po každé hře bylo nadšení nesmírné, snadno\njest k pochopení, a ač každý v potu takřka tonul, nechtělo\nku konci obecenstvo dříve se vzdálili, až slavný houslista ještě\njednou se ukázal, veda Kavána a ředitele Jana Procházku za\nruce. Oba pánové zasloužili sobě vyznamenání toho v plné\nmíře ; prvější za svou elegantní hru na pianě, druhý za vzorné\nřízení sborů a eelé uspořádání tohoto slavného koncertu. Stej-\nného uznání zasluhuje též pan Eil, ředitel spolku „Libuša\"\nza ochotnost, s jakou k celku přispěl. Dívky spolku to-\nhoto objevily se as 40 pocem vesmes v bílých sukních,\nčervených stříbrem pošitých šněrovačkách s modrými věnci ve\nvlasech. Po koncertu odebrali se všickni spoluúčinkující a\ncizí hosté do Besedních místností, kdež veselý a srdečný na-\nstal život. Když před samou půlnocí Laub společnost opustiti\nchtěl, oslovil jej předseda spolku pan Dr. Grůnwald krásnými\na vřelými slovy, srdečné díky jemu ve jménu celého spolku\nvzdávaje, že tak ochotně vážil obtížnou cestu do Budějovic a\nnás svým spoluúčinkováníin poctil; když pak i p. Kavánovi\nbyly vzdány díky a oba vážení hosté Besedu opouštěli, hřmělo\nnadšené „sláva!\" a „Na zdar!\" za nimi. Druhý den opustili\noba umělcové Budějovice, učinivše nám však dříve slib, že je\npříští léto opět spatříme. Tak slavila Budějovická „Beseda\"\nopět jedno skvělé vítězství a bude Prahu vyjímaje asi\nsotva druhého spolku v milé naší vlasti, který by sobě tak\nrázně, obezřele a vytrvale počínal, jako zdejší český zpěv.\nspolek, ač ještě tak mladý jest, že teprv tímto měsícem rok\nstáří svého dosáhl. Doufáme, že nastávající volba nového vý-\nboru dopadne ku prospěchu spolku, který přes 200 údů čí-\ntaje, velkou intelligenci v sobě chová. Nový výbor účinkovati\nbude 14. měsíců, by se příště dle stanov které volbu k no-\nvému roku ustanovují voliti mohlo, a jemu nastane velká\núloha, starati se o důstojnou pěveckou slavnost, která bu-\ndoucím rokem za příčinou svěcení praporu odbývati se má.\nKu konci ještě několik anekdot: Jistý učitel byl Laubovou\nhrou tak dojat, že uzavřel, housle své rozbiti, an by prý hří-\ncbem bylo, nástroj, z něhož tak velký mistr božské zvuky\nvyluzuje, obyčejnou hrou hyzditi. Jiflý} velmi vážený hudeb-\nník vyslovil se, že jej housle již těšiti nebudou, an vždy je-\nnom na Laubovo čarovné zvuky a ušlechtilou hru mysleti bude.\nPo koncertu představil se Laubovi známý koncertista na\nhousle pan W., a skládaje jemu svou úctu, pravil mezi ji-\nným : „Já übohý sumář přijedu do Budějovic, bych zde uspo-\nřádat koncert, a naleznu zde již takového mistra !\" Kdož by\nsobě přál, míti Laubovu a Kavánovu podobiznu, nechť se\nobrátí na „Besedu,\" která nechala oba umělce fotografovat\n—f.\nZ Hlinská. („Svantovít.\" Hudba při po-\nhřbech.) Kaceřovaný „Svantovít\" žije, působí a směje se\nslavné druhdy oposici ! Dne 13. m.m. uspořádal novou\nbesedu a ačkoliv velectění pp. Veselští zajisté jen z ryzého\nvlastenectví rozmanitě proti zdaru tohoto podniku působili, ač-\nkoliv jistá dáma se neostýchala dáti heslo oposici: „nad de-\nklamaci a zpěv milejší mi flašinet\" přec se beseda tato těšila\nnemalému účastenství a skutečně velmi skvělému výsledku.\nČísla programu došla vesměs pochvaly obecenstva ; nejvíce se\nlíbila „Beseda\" pro zpěv upravena od Sekery. Přestávku půl-\nnoční vyplnilo zdařilé provedení pikantní frašky „Černý Petr.\"\nZajisté že nestrannému pozorovateli neušel nemalý pokrok spolku\nzpěv. v provedení skladeb a povážíme-li, za jak nepříznivých\npoměrů mu vůbec pňsobiti jest, tu se jen musíme diviti tako-\nvýmto výsledkům. Neméně důstojné bylo vystoupení „Svan-\ntovíta\" v předvečer sv. Vácslava, kdy uspořádal velectěnému\npanu V. fírušovi zastavenícko. Tímto vystoupením zvítězil „Svan-\ntovít\" u veřejném mínění. Byl to zajisté velmi krásný okamžik,\nkdy za svitu záře pochodní bujarým zpěvem „Svantovit\" osla-\nvoval památný den vysoce váženého příznivce svého a zajisté\nnikomu z účastníků tak snadno nevyjde z paměti. Ano, kéž\nby byl „Svantovít\" vždy věren heslu: „Nebojme se svých ne-\npřátel a ctěme důstojně přátele své.\" Radostný úkaz je za-\njisté, že v poslední době značná část měšťanů přistoupila do\nspolku a právě v tom vidíme, že idea „Svantovita\" i při vší\npouliční opposici vítězí a bohdá že vítězství to neskalí více\npodlé snažení těch, jimž ctižádost a zpátečnictví více platí, než\nvyšší snahy ku zdaru národa. Měl bych nyní psáti o hudbě\nkostelní, *) musím si však tuto látku ponechat na příště;\nzmíním se jen o hudebních výkonech při pohřbech. Tu se\na hnízdil tak opovržlivý šlendrián, tak hnusná povrchnost, že\nzpěv při pohřbech a hudba již skutečně jenom nedůstojnost\nobřadu samého, ale i všecken cit slušnosti uráží. Staré, otře-\npané písně odvříská několik školních dětí a někdy některý bez-\nhlasý učitel; pochody, při nichž se již vrabci na střechách\nsmějí, doplňují celý výkon, a to má být hudba a zpěv, jenž\nhýbe srdcem a jenž ducha k nadšení povznáší. Máme za to,\nže by zde velectěný pan ředitel kůru při značných příjmech\nštoly mohl zajisté velmi vydatně a skvěle osvědčit, že se mu\nnejedná jen o hmotný zisk, ale že se mu jedná poctivě o roz-\nkvět a vývin hudby církevní u nás. A že tak učinit neopo-\nmene, i kdyby část svých příjmů tomuto účelu věnovati měl,\no tom na ten čas pochybovat se neosmělujeme ; myslíme, že\nto žádá již také slušnost k obecenstvu, pak také význam ob-\nřadu samého. O této látce budeme ještě jednou mluviti.\nZ Hokyean. (Divadlo.) Po delší přestávce provozo-\nvali zdejší ochotníci dne 13. října Tylovu báchorku : „Tvrdo-\nhlavá žena.\" Musíme říci, že se chápeme tenkrát s potěše-\nním svého referentského péra, abychom podali zprávu o udá-\nlosti této 5 a že vystoupení ochotníků na venkově jest vždy\ndůležitou událostí, uvěří snad každý znalec venkovských po-\n\n*) O této thémě slíbil nám již náš stálý dopisovatel obšírnou zprávu,\navšak i Vaší rádi uyeřejnícue. Hed."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.6", "texte": "měrů, kde se celý sociální život obyčejně točí o besedu, zpě-\nvácký spolek a divadlo. Jmenovitě jest to divadlo, které na\nvenkově nejvíce přívrženců čítá, a kde veškeré vrstvy obecen-\nstva zastoupeny bývají. Divadlo baví každého; i ten nejzary-\ntější novinář, utrmácen konečně suchopárnou někdy stravou\npolitických novin a omrzen často hnusnou nekonečnou polemi-\nkou jednotlivců na útraty předplatitelů se hádajících, rád jde\ndo divadla a najde zábavu, smí se tu zasmát a dovolit sobě\núsudek, což všude nesmí. Avšak zabrali jsme se mimovolně\ndo labyrintu třáskavých reflexí a protož k věci. „Tvrdohlavá\nžena\" povedla se pánům ochotníkům velmi dobře. Titulní\núlohu provedla sl. V. jak náleží dobré; pohyby byly přirozené,\nvýslovnost výborná a celá partie pravdivě a dojemně vylíčena.\nÚloha Madlenky byla dobře obsazena; sl. B. úkolu svému do-\nkonale porozuměla a vyjímala se v některých scénách skutečně\noživujíc; musíme podotknout, že sl. B. ico zevnějšího vystou-\npení všecku píli i vkus vynaložila, tak že iv těchto jednotli-\nvostech značně vynikla. Také Terezka nezůstala pozadu a pro-\nvedla úlohu svou velmi dobře. Pan K. dával Zlatohlava a pro-\nvedl nelehkou úlohu svou známou routinou a osvědčil se jako\nvždy jindy co pilný a důmyslný herec ; s toutéž dovedností a\nbedlivostí byl nám Ezechiel předveden. Pěnkavu představoval\np. i. co komik u nás oblíbený; ačkoli nás obsazení takové\nnemálo překvapilo, rádi jsme se přesvědčili, že iv tomto oboru\nse dovede p. T. pohybovati; přičinil se dle své síly a provedl\ni citlivou část úlohy své k uspokojení. Kuba byl v pravých\nrukou a obecenstvo mu také na důkaz toho dosti často po-\nchvalu svou projevilo. Také Nožička i Loukota byli velmi do-\nbře obsazeni. Souhra byla potěšitelná a přejeme jen, aby\njarý duch v chrámě Thálie tentokráte vanoucí vždy více se\nutužoval a spojenými silami hlavnímu účeli svému, k zušlech-\ntění a povznesení mravů, dostál. Jen svorně a mužně dále k vy-\ntknutému cíli a refrain, u nás zakořenělý, vše dobré v zárodku\njiž dusící a jako zkázonosný upír společenský život strašící,\nzmizí z obzoru vrtkavé nečinnosti, refrain totiž: „U nás to\nnejde !\"\n\nZ ciziny.\n(O) Z Opavy v Slezsku. (Beseda.) Národní uvědo-\nmělost jen porůznu proklestila si u nás cestu a zdá se, jako\nby Slezsko posléze mezi českoslovanskými národy k poznání\nsama sebe prijíti mělo. K velkým tedy díkům zavázáni jsme\nvýboru, jenž se postaral o zřízení první besedy dne 27.\nzáří v Kateřinkách* Proslov byl dobře sestaven a obsahoval\nnásledující čísla: 1. Proslov. 2. „Naprej,\" sbor od Jenka\n3. „Sedlák na billiaru,\" deklamace od Jana z Hvězdy.\n4. Kvartett. 5. Fantasie „České perle\" pro piano od Ed.\nNápravníka. 6. Dvě písně národní pro sbor. 7.\n„Honza,\" deklamace. 3. „Na výsostech hvězdy svítí,\" píseá\nod Fr. Pivody a „Čím to je,\" píseň od Rubého. 8. Ca-\npriccio od Mendelssohna pro piano. 9. „Šablenka,\" sbor.\nPan Pečenka, horlivý pěvec a učitel na vyšší reální škole\nv Opavě řídil sbor obratně a dostál úplně úloze své. Ze sborů\nlíbily se: „Šáteček\" jakož i „Naprej\" velice. Hřmotný potlesk\ndal zřejmě na jevo, že zpěv národní až k srdci vniká,\nkteré ještě neodpadlo od svého národa; nýbrž jen čeká\nna pěstitele, kterýž by je probudil a je vedl k poznání sama\nsebe. Pan Rubý přednášel svou a Pivodovu píseň velmi\nzdařile. Mladistvý Neumann, syn prof. Neumanna na Opav-\nském vyšším gymnasiu přednášel na piano krásnou a effektní\nfantasii „České perle\" od Ed. Nápravníka, které se nesmírně\nlíbily, jakož i Mendelssohnovo Capriccio s chvalným úspěchem\na slibuje při dalším cvičení státi se výtečným pianistou. Co\nse deklamací týče, přednesl p. Přibyla první a p. prof. Pe-\nčenka druhou deklamaci. V třetím oddělení nastal tanec, kte-\nrýž trval áž pozdě po půl noci. Milá byla zábava a mezi\nhudbou zavznívaly líbezné zvuky písní národních. Zpěváci se-\nstavivše se u prostřed, zpívali s nadšením : „Hej Slované\"\n„Kde domov můj\" a mnohé jiné. Návštěva byla četná a\nčistý výnos pro pohořelé v Kateřinkách určený obnášel 20 zl.\nKojíme se nadějí, že zase vbrzku takovou zábavu v Slezsku\nmíti budeme. Na zdar !\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Plzeňský z p ě v á c k ý s p o 1 ek „Hlahol\" oslaviv\ndne 11. října tisíciletou památku sv. Cyrilla a Methoděje a\nspolu výroční den založení svého, osvědčil utěšený pokrok a\nuspořádal skutečně velmi rozkošnou zábavu. Ráno o 9% hod.\nsloužil důst. p. arciděkan P. Hlavan mši, při čemž údové „Hla-\nholu\" Z v ona rovu chorální mši, píseň sv. Vácslava a Pange\nlingua přednesl. Po mši odbývala se volba nového výboru\na večer byla pěvecká a taneční zábava v místnostech „u města\nHamburku.\" Ze sborů provedeny byly „Gdě je slavska domo-\nvina\" od Wintra „Cikáni\" od Fr. Vogla „Jídelní lístek\"\na píseň „Růžinky stesk\" od Bendla, z nichžto obě poslední\nskladby opakovány býti musely. Mezi zpěvem zdařile byly před-\nnešeny p. Ženíškem a p. Šaškem dvě deklamovánky. Při\nvolbě výboru zvoleni byli: za předsedu p. Fodrmayer, měšťan;\nza místopředsedu p. Gerlach ; za ředitele a inístoředitele opět\npánové Sinkule a Smid. Účty spolku, jež při volbě zároveň\nse předložily, vykazují celoroční příjem 400 zl. a na hotovosti\n201 zl. ; na trvání spolku teprv jednoroční zajisté příznivý vý-\nsledek. Přejeme sl. zpěv. spolku „Hlaholu\" hojného zdaru a\nkojíme se nadějí, že i za příkladem Skutče a Budějovic se\nv Plzni ženský zpěv. spolek zřídí, který by tam k ušlech-\ntění citu a k probuzení společenského života blahodárně působil.\nMilevský zpěv. spolek „Vlastislav\" uspo-\nřádá dne 28. t. m.v hostinci „u modré hvězdy\" v Milevsku\nbesedu, a provede následující program. Sbory: 1. „Svorný\nduch\" od Suchánka. 2. Pochod z národních písní od Bendla.\n3. „Dar na rozloučenou\" (národní). 4. „Hlahol\" od Bendla.\n5. Píseň Sokolů od Svobody. 6. „Naprej\" od Jenka.\n7. „Kde domov můj?\" od Fr. S křoupá. Písně pro mužský\nhlas s průvodem piana. „Zastavenícko\" (slova od V. Hanky)\nod Bradškého „Touha,\" „Muž bez slzí\" (od A. Melišové)\n„Luňák\" od Záhorského. Deklamace. Hudba a\ntaneční zábava.\n*** Jilemnický zpěvácký spolek „Branislav\"\npočíná si velmi statečně. Zaražen byv loni o sv. Vácslavě,\nčítá po dlouhých a krutých bojích nyní 45 údů, a uspořádav\njak několik výletů do blízkých vsí Roztok a Branné, tak i ně-\nkolik besed pěveckých, jmenovitě dne 13. září ve prospěch\npohořelých v Polné. Jednotlivá čísla byla s velkou určitostí a\nnemalou zručností provedena. Avšak má-li spolek „Branislav\"\nmíti trvalého zdaru, nesmějí někteří údové zpěv míti za robotu\na za omrzelé řemeslo, za něj se hledá rozličná výplata, ale\nza milou vlastenskou povinnost a pochoutku, aby nepozbyl\nzpěv. spolek svého hlubšího významu a velebného účele á mě-\nšťanstvo zanechavši všech lichých vytáček a osobního nepřátel-\nství, míti musí na mysli jen zdar a rozkvět spolku a usilovně\njej podporovati.\nŽeleznobrodský zpěv. spolek uspořádal\ndne 18. t. ni. k poctě měšťanstva posvícenskou besedu\nv sále radního domu, jejíž čistý výnos se věnuje na obnovení\nobrazů v Železnobrodském chrámu Páně. Program byl tento :\n1. „Zpěv jinochů,\" sbor od Fr. Vogla. 2. „Člověk a kapsa,\"\nbesední ctění, přednesl p. Cominersi. 3. „Chvála děv,\" polka\npro sbor od Sokola. 4. Píseň pro jeden hlas, zapěl p. Vorlí-\nček. 5. „Na Prahu,\" sbor od Veita. 6. „Proč a proto,\" de-\nklamace od Fr. Hory (z „Lady\"), přednesla sl. Commersova.\n7. „Sladko umřití,\" čtverozpěv; přednesli pp. Vich, J. Šefr.\nArtuš a Vozba. 8. „Radostné cestování,\" sbor od Ed. Náprav-\nníka. 9. „Učenník nad mistra,\" deklamace od Ehrenbergra;\npřednesl pan Commersi. 10. „Válečná\" z opery „Rienzi\" od\nRich. Wagnera.\nV Pelhřimově zřizuje se ženský zpěv. spo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.7", "texte": "lek, jenž prý již více než 30 údů čítá, a pan Pavlík cvičí\nspanilomyslné dámy tohoto spolku ve zpěvu.\nV Nákelský zpěv. spolek na Moravě přijal jméno\n„Svatobor.\"\nK ženskému zpěv. spolku ve Skutči při-\nstoupilo opět 14 údů.\n\nOchotnická divadla.\nJilemničtí ochotníci dávali dvakrát Chudý písničkář\"\na Kolárovu „Moniku\" ve pros. pohořelých v Polné. Též se při-\npravuje tragédie „Záhuba Přemyslovského rodu\" od F. Mikovce\nk provedení. Hereckých sil zdatných jest tam dosti, málo ale\nvřelosti pro dobrou věc. Ve Slaném uspořádali divadelní\nochotníci v neděli dne 11. října divadelní představení, při němž\nse provozovala fraška „Vzdory nad vzdory\" a veselohru rKlo-\nbouk.\" Za zdařilé provedení a výtečnou souhru byli pp. ochot-\nníci jak v první tak v druhé hře hlučným potleskem poctěni.\nV Jedlicích dávali páni ochotníci frašku „Prodaná láska\"\nod Nerudy a „Liška nad lišku,\" při druhém představení tru-\nchlohru „Katovo poslední dílo\" a počínali si velmi statně.\nI slečny, jež účinkovaly, zasluhují chvalné zmínky. Stan-\nderova divadelní společnost dává nyní v Prostějově\nna Moravě svá představení a líbí se všeobecně. Dne 11. října\nprovozovala Klicperovu dramatickou báseň „Jan za chrta dán,\"\nv níž slečna Krausova a Lipšova, pak pánové Polák, Vendler\na Halla pochvaly došly.\n\nZ Prahy.\n\n— Zkouška s nově vynalezenými kotly od\nV. Červe n é h o. V sobotu dne 17. října odbývala se v chrámě\nkapucínů u sv. Josefa zkouška s nově vynalezenými kotly\nod našeho výtečného továrníka V. Červeného. Na písemní po-\nzvání pana Dra. Šebka, tajemníka obchodní komory, shromáž-\ndila se k této zkoušce komisse, která mimo jiné z následují-\ncích pánů záležela: z Bed. Kittla, ředitele Pražského konser-\nvatoria; Dra. Vil. Ambrose, dějepisce hudby; Mor. Mildnera,\nF. Janatky, Voj. Grosse, prof. konservatoria; J. Pavlise, ře-\nditele vojenské hudební školy ; Vácsl. Horáka, Jos. Forstra,\nFr. Prošky, Č. Vinaře, ředitelů kůru ; z Fr. Michla, E. Meíiše,\nRyšavého, Jos. Ulma, hudebních referentů. Když byl vynálezce\nkotlů p. Vácsl. Červený s prof. Grossem na kůru stejně\nnové kotle s kotly chrámu kapucínského, které mimocho-\ndem řečeno k nejlepším staré soustavy náležejí, naladil,\nzapočala zkouška. Bylot vždy udeřeno na kotle nové a psk\nna kotle staré soustavy a dole v chrámě se nacházející\nkomisse rozhodovala, aniž by věděla, z kterých kotlů se tón\nvyluzuje, o zvucnosti těchto nástrojů. Po bedlivé zkoušce\nusjednotila se komise na tom, že kotle G nové soustavy\np. V. Červeného mnohem větší zvucnosti, jasno-\nstí a rozlehavostí tónu předci kotel G staré sou-\nstavy, a že by i druhý kotel nové soustavy těmi-\ntéž vlastnosmi vynikal, kdyby větší jemu přimě-\nřenou dimensi měl.\nSlečna Anna Horova obdržela od c. k. vys.\nmístodržitelství dovolení, zříditi klavírní ústav pro\ndívky. SI. Horova navštěvovala nejprv hudební ústav pana\nPetra Majdla, kdež se ve hře na piano vzdělala, a později\ndrahný cas v něm co učitelka piana účinkovala a si pae-\ndagogických znalostí dobyla. Zdokonalivši se ve hře na piano\nu slavného mistra Alex. Dreyschocka, neopomenula se\nv hudbě i theoreticky vzdělávati a za tou příčinou učila se\nu výtečného theoretika p. Jos. Leop. Zvonaře nauce o\nharmonii, kterouž s prospěchem odbyla. Ztrávivši několik\nlet co učitelka hudby u jisté hraběcí rodiny v Polsku,\nnavrátila se do svého rodiště, kde nyní ku prospěchu krásné\npleti účinkovali bude. Přejeme sl. Horové k tomuto podni-\nknutí štěstí a zdaru. Ústav její bude dne 1. listopadu v Ši-\nroké ulici otevřen.\nPáně Vácsl. Červeného dar chrámu Karlín-\nskému. Náš proslulý továrník hudebních nástrojů V. F. Čer-\nvený věnoval chrámu Karlínskému vzdácný dar. Sestáváť dar\ntýž předně z dvou kotlů v ceně 150 zl. r. č., které v sobotu\ndne 17. října od hudební komisse zkoušeny byly. Na kotlech\ntěch vyryto jest do zvláštního štítu : „V. F. Červený, fabri-\nkant hudebních nástrojů v Hradci Králové tyto kotle vynalezl,\nje Cyrillo-Metbodějské nazval a ku cti a chvále sv. Cyrilla a\nMetboděje věnoval chrámu Karlínskému dne 18. října 1863.\"\nPan Červený v něčem málo zdokonaliv kotly tyto, zakročí o\nprivilej na týž svůj vynález. Dále sestává dar p. Červeného\nz dvou horn s novým cilindrovým strojem a ze tří trub bez\nstrojů se snížcemi dohromady v ceně 180 zl.; tedy celkem\nobnáší cena daru 330 zl. r. č. Spanilý týž čin netřeba zvláště\nchváliti.\nSl. Věkoslava Blažkova byla jak obecen-\nstvu našemu bude povědomo hlavním ředitelem hudby v Mni-\nchově p. F. Lachnerem osobně vyzvána, aby na tamějším\nkrál. dvorním divadle pohostinsku zpívala. O jejím vystou-\npení píše „Leipziger Allgemeine Theater-Chronik\" pod redakcí\nKolbla v čísle 41. následovně: „Dne 13. září hráli poho-\nstinsku v „Don Juanu\" slečna V. Blažkova od dvor. divadla\nv Bernburce a p. Fischer z Curicha při zasloužené všeobecné\npochvale. Sl. Blažkova má velmi dobrou školu aje již vzdě-\nlanou umělkyní. Po dlouhém čase byla ona jediná, která\nzávěreční arii v původní tónině F-dur přednášela. Oboum do-\nstalo se hlučného potlesku.\" Taktéž Mnichovské noviny,\nzejmena „Morgenblatt zuř Bayrischen Zeitung\" chválí její krásný\nhlas, techniku a uměleckou routinu íve hře. Těší nás nemálo,\nže můžeme povždy tak potěšitelnou zprávu o úspěchu sl. Blaž-\nkové na cizích jevištích přinésti.\nNový chrám Karlínský byl v neděli dne 18.\nt. m. slavně od Jeho Em. arcibiskupa vysvěcen. Při službách\nBožích, které biskup Budějovický p. Jirsík odbýval, dávala se\nmše pro smíšené hlasy a sóla od Jos. Krejčího, v níž výtečná\npěvkyně pí. Boč o n o v a-S ouku p o v a (soprán), pí. Schmi d t-\nProcházková, pak pánové Lukeš (tenor) a Petrs (bass)\nco sólisté účinkovali. Ve sboru zpíval též ochotně náš zaslou-\nžilý Strakatý. Vložky byly od Koželuha a Brixiho, Te Deum\nod J. Ve i ta. Provedení bylo slušné. Při této příležitosti kla-\ndeme slav. představenstvu vřele na srdce, aby při obsazování\nchorregentského místa k tomu hledělo, by nějakého dokona-\nlého ředitele kůru k tomu účeli zvolilo.\nVácslav Jiřikovský f. Dne 5. října 1863\nnáhle zemřel v Praze p. Vácslav Jiřikovský, měšťanský stavitel\npian. Zemřelý zasluhuje v živnostenském ohledu zvláštního po-\nvšimnutí, jelikož co selský synek v Bělči okolí Křivoklátského\nroku 1797 narozený, jen u vesnického truhláře českého v Hu-\ndlicích se vyučiv, co truhlářský tovaryš do světa se pustil.\nBrzo stal se v Berlíně ředitelem dílny fortepianářské. Navrátiv\nse pak okolo r. 1825 do Čech, pokusil se o samostatné mi-\nstrovství fortepianářské v Praze. Snahy jeho se potkaly s mno-\nhou závistí a překážkami se strany tehdejších Pražských mistrů\ntéto živnosti, od Čechů posud málo provozované. Teprv když\nslavný Tomášek a Vitásek jeho nástroje poznali, domohl se žá-\ndané samostatnosti, v které přes 30 let svými pracemi pověsti\nvelmi příznivé si dobyl. Mezi jeho vyučenci nalézají se syno-\nvec p. Alois Jiřikovský, stavitel fortepian ve Vídni, pak jeho\nsyn Josef, který svého otce již delší čas zastávaje, v této ot-\ncovské živnosti poksacovati míní.\nPan J. L. Zvonař a pan F. Heller poděkovali se\nz hodností svých co místopředseda a ředitel „Hlaholu.\"\nSlečna Rastelliova, která iv české opeře\nněkolikráte vystoupila, engažována jest při opeře v Pešti.\nPan Ferdinand Náprstek od více pánů spi-\nsovatelů vyzván, ustanovil se na tom, že prodlouží lhůtu\nk za s ý 1 á ní konkurenčních je d n o a k t o v ý ch ve-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631020-01.1.8", "texte": "sel oher až do 15. února 1864. Sepsána může být ve-\nselohra buď veršem neb prosou. Přisouzení prémie 100 zl.\nLhůta k zaslání žertovný ch sborů, na\nněž několik šlechetných hudbomilů Pardubický ch\ncenu 3 dukátů ve zlaté (viz cislo 20. „Dalibora ) \\y-\npsali, prodlužuje se na žádost mnohých skladatelů až\ndo 25. listopadu t. r. Sbory tyto, k nimž si skladatelé ja-\nkýkoliv žertovný text voliti mohou, nesmí býti příliš těžký\nk provedení a má jak nápěvem samým, tak i pikantním ve-\ndením hlasů svěží rozmar dýchati.\nZ uměl|ecké besedy. Ve středu dne 14. října\nodbýval hudební odbor „umělecké besedy\" první svou schůzi\npo prázdninách, v níž se na následujícím usnesl : 1. Návrh\nodboru literárního o zaražení časopisu „besedy umělecké\" při-\njat s několika dodatky pp. Meliše, Zvonaře a Frice, aby se i do\nčasopisu menší básně jakož i novely a povídky ze života\numělců přijímali a pak byl správnímu výboru odporučen. 2. K ná-\nnávrhu předsedy p. Smetany zvolena středa ku schůzím odboru\nhudebního místo pátku, jelikož tento den byl mnohým pp. údům\nvelmi nepohodlným, a ku schůzím společným navržena sobota.\n3. Na vyzvání p. Hálka přislíbil odbor hudební, že se též\nčinně sůcastní při zábavě k oslavení 30tileteho jubileum pane\nKaškova. Pánové Meliš a Ulm slíbili, že po několik dní pře-\nvezmou kontrolu u kasy při výstavě Lessingova Husa. V příští\nschůzi jednat se bude o měsíčních zabavách a o programu\nprvní z nich na začátek listopadu ustanovené.\nLessingňv mistr Jan Hus jest ode dne\n16. října vystaven na [Žofině vl. poschodí. Výstava trvá pouze\ndo 10. příštího měsíce a sice denně od 9. hodin z rána do 4.\nhod. odpoledne. Jak známo, zasadila se „Umělecká beseda\"\no to, aby do Prahy přišel obraz ten, jenž všude,A kdekoliv po-\nsud vystaven byl, spňsobil sensaci velikou. Není pochybnosti,\nže i zde bude návštěva přehojná, an již předmět sám tak blízko\nse týká našich osudů, a vyvedení jest takové, že vzbudilo všude\ndosud obdiv znalců. Obraz je velkolepý, 14 stop široký a 11\nstop vysoký. Skupení zahrnuje přes 30 osob. Vstupné toliko\n25 krejcarů.\nSocha Břetislava pro klášter Rajhrad-\nsk ý. Prelát Rajhradský Kalivoda dal u sochaře Pražského\nE. Maxa hotoviti velikou sochu z kararského mramoru, ma-\njící představovati vévodu Břetislava, českého Achilla, jenž jest\nzakladatelem benediktinského kláštera Rajhradského r. 1348.\nHudební literatura. „Národní zpěv a plesw jest\ntitul sbírky písní pro mužský sbor, kterouž p. Em. Vašák\nsebral a p. A. Steinhauser nákladem svým vydal. První sešit\nsbírky této obsahuje 25 sborů vlasteneckých v parti-\ntuře, z nichžto větjsí část porůznu tiskem vyšla. Jsou\nto: Kde domov můj ? od Škroupa Hej Slované Staro-\nčeská od Škroupa Na Prahu od Veita Moravo, Moravičko\nmilá od Lud. Dietricha Husitská od Krova Kovářská od\nLud. Procházky Čechové od H. Skřivana Vlastenka od\nEm. Vašáka Sladko umříti Píseň Šumavanů Sláva ti\nvlasti má Šumí Labe od Zvonaře Vlastenská od H. Vo-\njáčka Čeští manové od Jelena Zpěv jinochů od Fr. Vogla\nPraha má, od Hovorky Pro krále a vlast od J. Kittla\nČechoslovan od Soukupa Půda vlastenská od Vašáka\nVystěhovanec od Jelena Hlasy z domova od Fr. Vogla\nVojenská od Lirše Podskalská od Vašáka. Některé z těchto\nsborů byly původně písně pro jeden hlas, které pan Vašák\npro mužský čtverozpěv upravil. Upozorňujeme všechny slavné\nsspěv. spolky na tuto dobře volenou sbírku čtverozpěvů vlaste-\nneckých. První sešit stojí 54 kr.\nKlavírní literatura našla v činném obchodnictví\nmusikálií pp. Šálka aWetzlera v Praze velmi horlivého vy-\ndavatele. Právě leží nám před rukama několik skladeb pro\npiano, kteréž dotčené obchodnictví svým nákladem vydalo.\nPředně dlužno se zmíniti o nové koncertní polce „Přerušený\nples vil\" od zasloužilého Fr. Kavána. Nejsou to otřepané\na všední fráze a figurace, jakéž v podobných skladbách nej-\nnovějšího času nacházíme; je to lahodná skladba vytříbeným\nvkusem zušlechtěná, vynikající zdařilou karakteristikou a za-\njímavým provedením. Polka ta věnována jest paní Demmlové\na můžeme ji všem dospělejším pianistům a pianistkam vřele po-\nrouceti. Pianista p. Josef Low vydal tamtéž dva karakte-\nristické kusy pro piano, totiž: „Na melancholii* a „Na\nvečernici,a z nichžto první co do významu bez odporu před-\nnost zasluhuje. Obě skladby jsou obezřele a slušně zpraco-\nvány. Zajímavý jest valčík z opery „Faust\" od Gounoda,\njejž L. Grunberger též co skladatel ceských písní znám\nvydal. Motiv z dotčené opery je k valčíku vkusně zosno-\nván a najde zajisté svých příznivců. „Slovan,\" směs z písní\nslovanských, složil Čeněk Vinař, dosáhl již třetího vy-\ndání, což o znaěné oblíbenosti této skladby dostatečně svědčí\na netřeba tedy mu nějakého průvodního listu vystaviti. Nej-\nvětší činnost v oboru klavírní hudby rozvinul pianista F. Bendel,\njenž nákladem svrchu udaného obchodnictví sedm skladeb\nvydal.V Polka gracieuse od F. Bendla op. 44. zní velmi\ndobře a svěží rhytraus dodává jí náležité živosti. Fantasie\nz český ch národ ní ch písní od F. Bendla op. 47. je slušná\nskladba, majíc za hlavní motivy písně „Přišla ke mně včera\nz rána\" a „Já nechci žádného.\" Co do provedení upomíná něco\nna Schulhofa a hodí se dobře k besedám. Začátečníkův hře\npianní přijde vhod: „Pot kusů pro děti\" od Fr. Bendla\n(op. 43.) na čtyry ruce. První kousek má název „Bez-\nstarostnost,\" druhý: „Na houpačce,\" třetí: „Ekloga,\"\nčtvrtý: „Pochod při narozeninách\" a pátý: „Život ci-\nkánň.\" Skladbičky tyto jsou snadné k provedení a vyhoví\núplně účelu, pro něhož sepsány jsou.\nPísně a sbory. Iv oboru tomto pokračuje íirma\nSch alek a Wetzler u vydávání velmi statně. Osm ma-\nloruských písní pro čtvero mužských hlasů od Fr.\nČerného vyšlo právě u dotčeného obchodnictví. Písně malo-\nruské jsou, jak známo, roztomilá a p* Černý uvedl je pro\nmužský čtverozpěv obratně a zdařile, neboť nesetřel tímto\nupravením ani ráz, ani jejich karakteristiku. Písně tyto stří-\ndají se velmi zajímavě; neboť po vážné písni následuje vždy\nnějaká žertovná. „Mil o van a,\" sbírky to horvatských písní\na sborů, jež zpěv. spolek „Kolo\" v Záhřebě vydava, vyšel\nu Schalka a Wetzlera druhý sešit. Obsahujeť sbor „Pře-\ndivo je přela\" od skvěle nadaného, leč bohužel zemřelého\nVal. Lisinského; pak písně „Požuda domovině\" pro\njeden hlas s průvodem piana od F. Livadiče Samoborského\na „Fuga\" od Val. Lisinského. Obě písně jsou pěkně a\njednoduše zosnovány s přiměřenou melodií i průvodem piana.\n\nListárna administrace. Na mnohé doptávky pp. odběratelů,\nkteří v pochybnosti jsou, zdaž na druhé půlletí „Da-\nlibora41 předplaceni jsou, oznamujeme, ze ještě následující pá-\nnové své předplacení 1 zl. 80 kr. nezaslali: Pan K. B.\nv Bav .... pan J. L.v Ža . . . . pan V. M.v Un . . .\nslav. zpěv. sp. v Pod ... pan Ferd. P. v Dráh . . .\nslav. měst. beseda v Rok. pan K. Has. v Op.\nZ Na frankované dopisy ode-\nsý 1 á obchodnictví vmusikáliích Lud. Fleischera\nzdarma rozličné hudební seznamy ceských sboru\na písní, jakož i skladeb kostelních a orkestrálních\npartitur."}]}