{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_sha256": "8d0c57367aab3fb49ba2f9dcfe6e288c24af8a4330ec66502c8c16ff6604a61a", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/11/01_01/bmtnabd_1863-11-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241", "page_fin": "242", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.2.1", "titre_corps": "O závodech zpěv. spolků. Podává Em. A. Meliš.", "titre_sommaire": "O závodech zpěv. spolků. Podává Em. A. Meliš.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4350, "texte": "O závodech zpěv. spolků.\nPodává Em. A. Meliš.\nProspěšnost konkurence nedá se upříti; ve všech vrstvách\nspolečnosti osvědčila se blahodatnou a jmenovitě podal nám\no tom čas novější nejpatrnějších důkazů. V obyčejném životě\nkaždý to snad zakusil a tedy jest zbytečné, příklady o tom\nuváděti. Za tou příčinou přikročíme hned k naší thémě, totiž\nk závodům zpěváckých spolků.\nJest známo, že při větších slavnostech zpěváckých spolků\nv nichž se množství zpěváckých spolků zúčastní, pravidelně\nzvláštní čásť slavnosti v tom záleží, že spolkové jednotlivě\nnějaký sbor přednášejí. To jsou závody zpěváckých spolků,\nSpolkové chtějí se měřili a posluchači mají zkoušeti, kdo nej-\nlépe zpívá.\nTo není ale všecko; hledí se též k tomu, jakou píseň\nzpěv. spolek zvolil, by se z toho poznalo, jakým směrem\nkráčí, zdaž nyjicím, milostným výlevům, zdaž humoreskám\naneb zdaž jadrné české písně holduje. Kdož jsa uprostřed\nruchu zpěýáekého spolku svá pozorování při tom činí as ja-\nkousi znalostí výsledky pozoroval, musel též spatřiti čilou hor-\nlivost, s jakouž zpěváčtí spolkové takový boj podnikají. Kéž\nby tato horlivost nepocházela z kalných pohnútek, z marni-\nvosti a slávyehtivosti!\nJe-li tomu ale tu a tam lak, nemůže se předce velká\nvýhoda „závodů zpěváckých spolků\" v pochybnost uváděti;\nneboť spolkové, kteří v závodu po vítězství v zadu zůstanou?\nbudou tím zajisté mocně pohádáni k pilnosti, kteráž jim pro\nbudoucnost taktéž vavřínový list slibuje.\nToliko jest hlavní podmínkou, aby spůsob, jak cen\ndosíci možná, byl příhodný a též takový, jímž zpěváci pe-\nvného přesvědčení nabyti mohou, že rozsudek v závodech\nje nestranný. Na tom záleží jak se nám zdá všecko,\nmají—li závody zpěvácké prospěšně pro všeobecnou věc pů-\nsobiti; nebof stanou-li se závody příčinou vády, účinkují\nškodlivě. Jaký způsob panoval až dosud při rozhodování o\ncenách ?\nByli zvoleni soudcové (tři neb pět) z umělců! Tito mu-\nžové vzdělaní a spolu mužové dobré pověsti sedí pak vážně\nna soudu a dělají si na základě své umělecké moudrosti své\núsudky, které mají platit při rozhodování cen.\nTo jest tak dalece dobře. Avšak (nemáme příčiny něco\nzatajovati) lidé mají své slabosti tedy i umělci!!\nA jak to četné životopisy dokazují, mají největší umělci spolu\nne zřídka nejvělsí slabosti!\nByli bychom tedy, upřímně řečeno, při takovéto komisí\nposuzujících umělců, kdyby se jmenovité výkony zpěváckých\nspolků sobě rovnaly, sami nedůvěřlivi, zdaž při konečném\núsudku ten neb onen ohled nerozhodnul. Viděli jsme při\nrozličných velkých zpěváckých slavnostech, any se stříbrně\na zlatě ceny rozdávaly; musíme se též přiznali, že spolkové,\nkteří cenu obdrželi, vždy výborně zpívali, že by ale nejlépe\na žeby právě velmi dobře aneb dohře zpívali, aby právě\nprvní neb druhou cenu zasluhovali, to jsou otázky svědomí\nse týkající, které i největší umělec rozřešili dovede.\nJistý zpěvácký spolek záležel při slavnosti toliko z 20\nmuzů. Tento spolek zpíval co do tónu a výslovnosti správně,\nzpíval cituplně, zpíval nejvýtečnější písně tak, že byl laik i\numělec obdivováním uchvácen a spolek tento skládal se z roz-\nličných stavů; byli v něm kupci, průmyslníci, řemeslníci atd\njen žádný zpěvák toho předmětu znalý! To byl tedy\ndle pravého pojmu národní zpěvácký spolek.\nDejme tomu dále ; zpěvácký spolek velkého města při\ntétéž slavnosti byl velmi silný, snad 60 muzů, taktéž dobře\nvycvičený; měl však ve svém středu zpěváky znalce, kteří\nse v sólech vyznamenali a skvělého výsledku dosáhli. Nyní,\nkdyž to k rozhodnutí přišlo, slyšeli jsme z úst dvou umělců,\njejichž úsudek pak také rozhodl určitý náhled, že druhý\nzpěvácký spolek (onen s operními sóly) nejlépe zpíval a že\njemu cena přináleží.\nMy a mnozí s námi budou toho mínění, že těch dvacet\nzpěváků cenu zasloužili; neboť zpěv jejich byl samorostlý\na spolek jejich nehonosil se cizím peřím. Az té příčiny\nmáme za to, aby se při posuzování zpěvu a rozhodování\no cenách žádná komise z umělců nevolila; nýbrž aby\nse výsledku na základě lak zvaného hlasování zpě-\nváků samých docílilo.\nKdyž byli všichni zpěváčtí spolkové pozpívali, hodí každý\nv slavnosti zúčastněný a oprávněný pěvec při rozhodování\nv cenách hlasovací lístek do osudí a tak vyplyne rozsudek\nz množství zpěváků, který se pak oznámí.\nMnozí z umělců nám zajisté rychle namítnou, že zpě-\nváci našich spolků nemají takové znalosti, aby mohli odůvod-\nněný a tedy měrodatný úsudek podati."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 781, "texte": "Tomu odpíráme. Vše co zpěváčtí spolkové při zá-\nvodech přednášejí, pohybuje se v skrovné formě písně. My\njsme tedy tak nevěřiví, že v úsudek našeho pěvectva více\ndůvěřujeme než v úsudek majority 3 neb 6 renomo-\nvaných umělců, kteří abychom ještě kacířštěji mluvili\nčasto v zapletených formách uměleckých větších plodů, které\nformu písně přesahují, podjati jsou. To jest naše bez obalu\npronesené mínění. A kdo by nám tedy řekl, že zpěváci naši\nzpěv a skladbu posouditi nedovedou, tomu odpovíme; jak da-\nlece se sbor ve formě písní pohybuje, rozumějí (cítí to) tomu\ndobře naši pěvci, a kdo by nám snad namítnouti chtěl, že by\nsi při hlasování společném každý spolek sám sobě hlas dal,\ntomu odvětíme, že nezná pravocit, jenž v národu našem\nzakořeněn jest• Hlas lidí jest hlasem Božím."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "242", "page_fin": "243", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.2.2", "titre_corps": "Ladislav Hunyady. Maďarská národní opera v 4 dějstvích od Erkla.", "titre_sommaire": "Ladislav Hunyady. Maďarská národní opera v 4 dějstvích od Erkla.", "signature_source": "J. B. Vávra", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.2", "debut_caractere": 783, "fin_caractere_exclue": 6113, "texte": "Ladislav Hunyady.\nMaďarská národní opera v 4 dějstvích od Erkla.\n\nProdlévaje v letošních prázdninách také několik dní\nv Praze, slyšel jsem v prozatímním českém divadle Mehulovu\noperu „Josef a jeho bratři,\" která dosti správně provedena\nbyla. Napadla mi při tom myšlénka, zdaž by se také nějaká\nzdařilá maďarská opera do repertoiru českého divadla uvésti\nnedala a tu jsem shledal, že by se opera „Ladislav Hu-\nnyady\" též dobře as prospěchem na českém jevišti v pře-\nkladu provozovati mohla a dala. Uhry a Cechy jsou dějinami\nbez toho zpřízněny a zdařilá tato opera přispěla by nemálo\nk vzájemnosti mezi oběma národy.\nAčkoliv se opera tato originální nazvali může, neujde\npřec bystrému posluchači, že pan skladatel Erkl Mozarta,\nSpohra a Webra pilně studoval. Ouvertura jsouc sama\nv sobě dílem mistrovským podává obraz celku a posluchač\ntuší strašné události, které se přihoditi mají. Budiž mi po-\npřáno podati stručný obsah a malé posouzení opery této.\nLadislav Hunyady, věrný ale nešťastný rytíř svého ještě\nneplnoletého krále cítí, jak úskočným a závistivým počínáním\nmagnátův Damoklesův meč nad jeho hlavou visí. Když byl\nmladistvému králi poručník volen, byl Hunyady od volby vy-\nloučen a jeho nejúhlavnější nepřítel Cillei obdržel poručnictví.\nPod záminkou přátelské návštěvy přijdou král a Cillei k Hu-\nnyadymu. Nedlouho před tím ale psal Cillei srbskému mí-\nstodržiteli, Jiřímu Brankovičovi, že mu co nevidět dvě miče\npošle, které ho velmi těsiti budou. Pod těmi rozuměl Ladi-\nslava Hunyadyho a jeho mladšího bratra, pozdějšího krále\nMatyáše Corvína. Král a Cillei přišedše o něco spíše byli\nv hradě slavně přijmutí, avšak nikoliv je doprovázející ko-\nmonstvo. Haštěření posádky Hunyadovy v zámku s královým\nmužstvem užil Cillei, straše krále a vynutil mu prázdný list\ns jeho podpisem, jehož později k pozvání Hunyadyho a jeho\nbratra upotřebili chtěl, aby je oba zavraždili mohl. Tento\núskok byl prozrazen a Cillei chtě Hunyadyho v jeho komnatě\nusmrtit, padne za oběť mečům přátel Hunyadových. Král se\nobjeví na ten hluk, vidí svého miláčka v krvi ležeti mrtvého,\na ulekne se toho velice. Když se mu pak vše vysvětlí, pozná\nzradu a zneužívání svého podpisu, slíbí Hunyadymu a jeho\npřátelům odpuštění. Slavný sbor manův Hunyadových ukončí\nprvní dějství.\nV druhém jednání nacházíme se v Temesváru. Zde\nbydlí matka Hunyadyho Alžběta. Tato obdrževši zprávu o udá-\nlostech v Bělohradě (Belgrad) a rozváživši, že byl Cillei nejen\nvelkým nepřítelem její rodiny, nýbrž že i jeho nástupce Gara\nještě větším nepřítelem snad bude, chvátá strašným tušením\npuzena do táboru královského. Gara vida, že Hunyady jeho\ndceru Marii miluje, podporuje na oko tuto lásku, aby tím spíše\nHunyadyho zničiti mohl a shledává všelijaké nepravé důvody\nvymyšlené velezrady Hunyadyho. Manové prosí na Alžbětino\nvybídnutí krále, aby své královské slovo, že Hunyadymu vraždu\n(Cilleiho) odpustil, přísahou ztvrdil, což král slavně v chrámu\npáně učiní, a obnovené holdování přijímá.\nV třetím dějství se octneme v Budíne. Hunyady jsa\nvarován, bere s sebou množství ozbrojených přátel, již svědky\njeho sňatku býti mají. Gara neodepře Hunyadymu ruku své\ndcery, uvádí však u krále četný průvod Hunyadyho v pode-\nzření, a přivede to tak daleko, že mu král zatykači list na\nHunyadyho jakožto velezrádce vydá. Právě v okamžení slav-\nného sňatku přikvapí jeho tchán, zatkne ve jménu krále na-\nstávajícího zetě, a dá ho do žaláře vésti.\nČtvrtý děj, též v Budíně, urychlí tuto smutnou událost.\nHunyadyho spatřujeme ve vězení. Marie, jeho nevěsta, se\nobjeví, stráž uplativši, k útěku je přichystána; ale nenadálý\npříchod jejího otce, který ji z náručí milence vyrve a stranou\nmrští, zničí každou naději. Alžbětu vidíme na prázdném místě\nv Budíně; strašlivým tušením na polo šílená, chce v zoufalství\nk synovi se dostati, stráž ji ale cestu zamezí. Strašlivá bouře\nzdvojnásobní počínající setnívání. Outočiště bére k Bohu,\njejí naděje je však marná. Bubny zavíří, její syn vstupuje\nna popraviště! Bůh zaslepil kata, on vidí místo jedné hlavy\ndvě tři, chybí jednou dvakrát. Tu slyšíme Hunya-\ndyho, v takovém případu práva užívajícího o milost prošiti.\nMatka radostí jásá, doufá že bude zachráněn drahý syn,\nGara však zařve pekelným hlasem poroučí ve jménu krále\nsmrt a Hunyady padne.\nK vyrozumění děje postačí snad tento stručný obsah.\nLátka je na prosto dějepisná, vypravuje bez raífinovaných\nfrancouských episod v krátkosti, co se skutečně událo. Hud-\nba je větším dílem originální a slovům přiměřená.\nPo ukončené overtuře zpívají manové Hunyadovy sbor\nválečný; jeho mladší bratr Matěj pěje samozpěv, v kterém\nlituje, že ještě slab zbraně použiti as nimi do boje táhnouti\nnemůže. Hunyady vstoupí a v recitativu zvěstuje, že Cillei\nza poručnika králova volen byl, a bojí se ouskoku. Sbor\nodpovídá mužně. Trouby'; oznamují příchod králův. Zá-\nvírka do As dur, pak uvítající pochod do E-dur rázně se\nvyjímá. Král jde do zámku s Cilleťm, most se vyzdvihne\na později když přijde komonstvo královo, započne hádku s po-\nsádkou Hunyadyho nahoře. Erkl utvořil sbor tento hašteřící\npro tenory nahoře a bassy dole, což opatrné jest a velmi\npěkně zní. Následující děj, kdežto se Hunyadovo zákeřnictví\nCilleinem vyzradí, což tento životem zaplatí, jest hudbou\nvylíčen mistrně.\nY druhém dějství jest pět čísel znamenitějších: sbor\nženštin, arie Alžběty, troj- pak dvojzpěv a ukončení."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1061, "texte": "Obzvláště toto finále, kdežto král v chrámu Páně slavnou\npřísahu skládá uchvátí posluchače.\nKrál sám miluje Marii dceru Garrayho, a zpívá\nv třetím dějství árii do F-dur. Dvojzpěv Garraye a Hu-\nnyadyho jest sice pěkný, ale skoro velmi dlouhý. Dějiště\nse změní; k slavnému sňatku Hunaydyho, zní sbor veselý do\nG-dur. Zatknutí Hunyadyho vlastním tchánem podává příle-\nžitost hudbu zajímavou učiniti. Hunaydyho samozpěv v ža-\nláři hned začátkem čtvrtého dějství, kdežto o slávě svého\ndomu, tak strašně překažené lásce s Marií, o nářku a zou-\nfalství své matky atd. přemýšlí, líčí skladatel pravdivě a mi-\nstrně. Trojzpěv H. M.a Gara jest výborný. Ukončení jest\nžalostné. Smuteční pochod do E-moll nemůže se ani krás-\nněji myslili. Alžbětin zpěv a zoufalství (klečí u kříže) do\nB-moll, převyšuje vše, což jsem až posud podobného slyšel.\nZávěrek je čarokrásný.\nTyto řádky snad dostačí k upozornění intendanta če-\nského divadla, pana dra. Riegra, na tuto zajímavou operu,\nkterou bych, kdyby pro české jeviště přijata byla, do češtiny\npřeložiti se uvolil.\n\nJ. B. Vávra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243", "page_fin": "244", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.2.3", "titre_corps": "Vácslav Jan Tomášek.", "titre_sommaire": "Vácslav Jan Tomášek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.3", "debut_caractere": 1063, "fin_caractere_exclue": 5989, "texte": "Vácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nTomášek odebral se odtamtud na několik dni do Vidně,\nkdež o kostelní hudbu zasloužilého kapelníka Preindla a\ns ním pak slařečka Josefa Haydna navštívil. Jelikož se\nv divadlech Vídenských nic kloudného nedávalo, co by To-\nmáška poutati mohlo, odebral se nazpět k svému bratru a pak\nk slavnosti korunování císařovny Beatrixe přes Marchek do\nPrešpurku, kdež po slavnosti u zástupce knížete Palviho\nk tabuli pozván byl. Zde přednášel některé své klavírní\nskladby a své ekíogy a roznítil vytčenou hrou svou veškeré\nhosty tak, že některé eklogy opakovati musel* Na to učinil\nTomášek výlet do městyse Blasensteinu (komitát Prešpurský)\nkdež na blízku jeskyni vrapíkovu navštívil. Na to odebral\nse k svému bratru Jakubu a odtud mnohými zkušenostmi obo-\nhacen opět do Prahy.\nTomášek přišed opět na své stanovisko složil píseň\n„Die Erwartung\" a píseň od Schillera pro jeden hlas s prů-\nvodem piana op. 37, které u Hofmeistra v Lipsku vyšly. Na\npodzim dával v Praze L. Spohr se svou chotí, znamenitou to\nvirtuosku na pedální harfu, koncert, jenž se se skvělým vý-\nsledkem potkal.\nRoku 1809 nepsal Tomášek ničehož; hrálf pilně na\npiano, cvičil se a fantasoval. Roku tohoto stanovil svou nauku\no harmonii dle nezměnitelných zákonů přírody, kterou pak\npoznenáhla zjednodušil. Jelikož tehdáž válka s Napoleonem\ntrvala, nepřišel ani jediný umělec ku koncertům do Prahy.\nRok 1810 byl tišší. Napoleon stal se zetěm rakouského cí-\nsaře a v Tomášku procitla nová chuf ku komponování. Pu-\nstili se do fugirované ouvertury, která se i laikům líbiß\nměla, zůstala však co op. 38 v rukopisu a vyšla jen v kla-\nvírním výtahu v Praze u Marco a Berry. Na to pokračoval\nv komposici svých eklog, které co opus 39 u Petersa\nv Lipsku (sešit druhý) vyšly. Tyto skladby dobyly si tolik\npřátel, že ode všech stran vyzýván byl, by jich více složil.\nAvšak Tomášek chtěl se také v takových skladbách pokusiti,\nv nichžto vážnost se silou je spojena. Tu vstoupil mu šedo-\nvěk se svými rhapsody živě před duši: vidělf a slyšel, jak\ncelá místa z „Homerovy Illiady\" deklamují a vše rozněcují.\nI myslilf u sebe, zda-li by hudba nebyla též s to, jednottlvé\naffekce duše tónem, harmonií a rhytmem, byf iv nástinu, vy-\njádřiti? Na tak důležitou otázku bylo slu>no podati odpověď\na Tomášek složil za tou příčinou „Six Rbapsodies pour le\nPiano,\" (šest rhapsodií pro piano) op. 40, které poprvé u\nHaase pak po druhé u Marco Berry v Praze vyšly. Aby\nvšak světu ukázal, že to není pouze forma, kterouž se pod-\nstata skladby ustanovuje ; nýbrž že její vlastní ráz více od\npoetické idey závisí, podržel Tomášek formu eklogy při rhap-\nsodiích, aniž by se obával, že by při proslouchání skladby od\nsebe co do tendence tak rozdílně se rozeznati nedaly. Ekloga\nmiluje pravidelně něžnost a utěšenost, co zatím rhapsodie to\nv sobě zahrnuje co rozhodností a silou nazýváme, čímž se\nrhapsodie pro svou technickou čásť více bravuře blíží. Že\nhudební poesie tímto druhem skladby zbohatnula, leží na bíle-\ndni; ostatně došly rhapsodie u sběhlých pianistů velké obliby,\ncož Tomáška pohnulo opět šest rhapsodií „Six Rbapsodies pour\nle piano\" op. 41 u Kuhnela v Lipsku vydati. Ještě před\nkoncem toho roku složil dva zpěvy po tři a jeden zpěv\npo 4 hlasy s průvodem piana, které v op. 42 u Enderse\nv Praze vyšly.\nV kometovém roku r. 1811 byl Vácslav Tomášek od\ntehdejšího děkana Pražské filosofické fakulty, prof. Steinského,\nza magistra svobodných uměni zvolen. Praví se, že\nkometový rok se nazvíce plodným jeví; u Tomáška však ne-\nosvědčila se tato pověst, nebof nenapsal bohužel téhož roku\nani notu ; za to však ho jiné umělecké zjevy jej zaneprazdňovaly.\nTéhož roku přibyli do Prahy dva virtuosové na housle ku\nkoncertům. První byl Polledro, jejž pianista P(etr) P(ixis)\nsvému bratru Bedř. Pixisovi, prof. na konservatoriu Pražském,\nco nejvřeleji odporučil a druhý znamenitý Durand. Se strany\nBed. Pixise tropily se největší pikle proti Durandovi, co za\ntím Polledro, prostřední to houslista všude od Pixise vychva-\nlován byl; avšak Durand zvítězil úplně ve svém koncertu\nnad svými nepřátely, a když tito plni vzteku hanebnou kritiku\ndo Lipských hudebních novin o Durandovi zaslali, nemohl\nTomášek nespravedlivost tuto déle snésti a odpověděl v ča-\nsopisu „Zeitung fůr die elegante Welt\" jadrným tónem na tu\nkritiku, načež se spor rozpředl, z něhož Tomášek co vítěz\nvyšel. Tomášek napsal pro Duranda pak vskutku diabolickou\nfermatu s níž tento všechny houslisty Pražské na čas porazil.\nNyní přijdeme k důležité době života Tomáškova v ohledu\numěleckém, totiž k provozování jeho první opery „Serafiny\nKdyž byla party tura její skoro íb leta u tehdejšího ředitele\ndivadla Liebicha ležela, počly konečně zkoušky, které Tomá-\nšek od a až do z řídil a při nichž tehdejší kapelník Václav\nMuller nikdy nescházel. Při první hlavní zkoušce byl příto-\nmen i Karel Maria z Webrů, jenž do Prahy přijel, aby zde\nkoncert svůj uspořádal a mimo to s Libichem stran nabídnu-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4973, "texte": "tého mu kapelnického místa dále vyjednával. K. M. Weber\nstál u piana, četl partituru a divil se nemálo podivnému ve-\ndení bassu. První finále elektrisovalo ředitele a všechny\npřítomné tak, že ho mnozí radostí objímali. Dne 15. prosince\ndávala sepoprvě při naplněném divadle Tomáškova „Serafina.\"\nTomášek řídě sám opery byl po druhém jednání hlučně volán\njakož i ku konci. Když se byla opera jeho už po třeti dá-\nvala, vypravovali někteří Tomáškovi, že přívrženci Diviše\nWebra, ředitele pražského konservatoria, si předsevzali, operu\nTomáškovu vypískati, a to z té příčiny, poněvadž prý We-\nbová opera „Kanzuma\" k provedení nepřišla. Avšak ke cti\nčlověčenstva budiž řečeno, že počet nepředpojatých této ha-\nnebné rotě zabránil, předsevzetí ono provésti. Druhé před-\nstavení „Serafiny\" odbývalo se pod Tomáškovým vedením\ndne 21. prosince a třetí ku prospěchu skladatele samého\ntaktéž dne 30. prosince. Po prvním jednání doručena byla\nTomáškovi znělka od Dambeka a na konci opery byl skla-\ndatel hlučně volán. Příjem obnášel v bankovkách 3000 z!.;\navšak při všem tom, že zapravení útrat ředitel Liebich na se\nvzal, zůstalo pouze Tomáškovi 600 zí. vid. č. Hrabě Buquoi\npotleskem obecenstva roznícen bral velkého podílu při skvě-\nlém výsledku jeho opery a nechal Tomáška, kdykoliv diri-\ngoval, do divadla svou ekvipáží dovésti.\nRoku 1812 dávala se „Serafina\" dne 7.a 29. ledna\ns příznivým výsledkem, avšak když zpěvačka Braunova, která\nroli Bianky velmi pěkně dávala, se svým mužem cellistou\nBraunem Prahu opustila, nepřišla „Serafina\" více k provo-\nzování. Pochvala obecenstva a uznání ze strany kritiky při-\nměly Tomáška ku komponování druhé opery „Olvaro,\" kterouž\nv šesti týhodnech až na 5 čísel dokončil a kteráž až posud\nv rukopisu leží.\nProč Tomášek svou druhou operu nedokončil, leží jak\non sám praví hlavně v okolnosti té, že mu nadšenost Praž-\nského německého obecenstva pro jalovou operu „Tankred\" od\nRossiniho, celou chuť k dokončení opery „Olvaro\" odňala.\nTomášek uznával sice talent Rossiniho, odpíral mu ale mimo\njiné znalost v harmonii kontrapunktu a v přiměřeném ve-\ndení hlasů. Tomášek pravil, že by bylo jßossiniho vyznáni\nvíry v hudbě as následující: „Věřím toliho, ze jest ve-\nškerá hudba jen k příjemně zábavě dána; a poněvadž\nucho je jímcem, jimiž hudba v člověka vniká, nemá se\nskládaiel o nic jiného starati, než aby příjemné nápěvy\nvynalézal, by uchu dle možnosti lichotil; nebof to jest\njedině, nač lidé posedlí jsou, zač jsem k penězům a\nslávě přisel. Ostatní jako: harmonie, kontrapunkt i\ns krasovědou a jak to hamparádi ještě sluje, nestojí\nza nic a jsou jen ku zkáze; nejsou beztoho ničím\njiným, než přízrakem, jenž se v kotrbě beztalenlních\nlidí vy líhl. Nedokázal jsem ve svém „Siabat materu\ndostatečně, že možná aniž by člověk kontrapunkt stu-\ndovál, fugy psáti ?! Mám za to, že skladatel, jakmile\nsi co mistr plalnosli dodat, na žádná pravidla dbali\nnemusí, nebof on jest pravidlem pro všechny, které od\nducha času získati chtějí.\"\nTak soudil Tomášek o Rossinim, a že Pražské německé\nobecenstvo pro tohoto italského skladatele blouznilo, nechtěl\nsvou operu dokončili. Za to složil tři pisně od Tiedge\ns průvodem jpiana, které u Schotta v op. 44 tiskem vyšly\nRoku 1813 přišel do Prahy K. M. Weber, by po V. Mulleru\nředitelství orkestru a opery převzal. Tehdáž panovaly v Praze\ntři strany, totiž Webrovská (Diviše), Roszlerská a Vitásková,\nkteré jako někdy Gluckisté a Piccenisté v Paříži proti sobě\nbrojily. Tomášek neměl žádnou stranu za sebou a když ho\nKarel M. Weber vyzval, aby s ním se spojil a též si zvláštní\nstranu utvořili zamítl Tomášek docela nabídnutí toto.\nTéhož času složil Tomášek mši s gradualem a offertorium\npro čtyry hlasy s průvodem orkestru op. 46 k upomínce\nvítězství nad Francouzi u Kulmu, věnoval ji králi\nzačež krásně emailovanou zlatou tabatěrku obdrždl. Vyslat\nv hlasích nákladem skladatelovým. Jsa z mnohých stran vy-\nzván, by eklogy skládal, učinil tak a vydal u Petrse v Lipsku\n„šest eklog\" op. 47 sešit 111.\nAvšak Tomášek nezapoměl při všern tom, že toho času\nliteratura česká se teprv probuzovali počala, na svou mateřštinu\na složil šest českých písní pod názvem „Šestero písní v hudbu\nuvedených pro jeden hlas, které u Endrse v Praze vyšly\nNa to odebral se Tomášek do Vídně k slavnostem vel-\nkého kongresu a přibyl tam dne 6. října 1814. Že Tomášek\nhlavně k záležitostem uměleckým svůj zřetel měl, netřeba\npodotýká ti. Nejprvé podíval se dne 8. října do dvorní opery,\nkdež se právě Mozartův „Don Juan\" dával; avšak provedení\njejí ho neuspokojilo. Na to poslouchal dne 9. října v dvorní\nkapli mši D-mur od Josefa Haydna, kteráž řízením Eyblerovým\nvýborně provedena byla a večer Beethovenovou operu „Fidelio,\"\nkterouž až dosud nebyl slyšel. Tomášek uznal duchaplnost\nskladby a zvláště zanícen byl jásacím duettem „O nevýslovná\nslasti!\" avšak vytýkal Beethovenovi, že nepojal čarokrásné duetto\nmezi žalářníkem a Fideliem u přítomnosti Florestana slabostí\ndo spánku upadlého dobře, anto vše by se tiše zpívati mělo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "244", "page_fin": "246", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.2.4", "titre_corps": "Rafael Mengs. Novella.", "titre_sommaire": "Rafael Mengs. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.4", "debut_caractere": 4975, "fin_caractere_exclue": 5833, "texte": "Rafael Mengs.\nNovella.\n(Pokračování.)\nPo této řeči se zlostí a rozhořčeností pronesené\nodešel ten muž, aby se opět ukryl ve svém koutě; mladý\nmuž jej však zadržel, oslovuje ho silným hlasem : „Vy jste\nChiaveri ?\"\n„Ano, jsem to!w odvece nešťastník, „nechte mě jiti,\nabych tento svět proklel, který jen stvořen jest, aby vele-\nduchům sloužil za mučírnu. Óty můj zlatý Říme! Jak a\nkdy tě opět spatřím ?\"\n„Právě od tamtud přicházím.\"\n„Kdo jste Vy?\"\n„Mengs.\"\n„Jak, malíř Mengs!\" zvolal Chiaveri, objímaje umělce\noběma rukama. „Psali mi z Říma o Vás. Maloval jste pa-\npeže ? Jeho Vyvýšenost pana kardinála, který jest mi pří-\ntelem. Ano, veliké věci mi o Vás sdělili. Vida, vida, ještě\ntak mladý! Ach, přicházíte T čas, kde se übohému Chia-\nverimu vede velmi bídně. Zde jsem vystavil mistrovskou\nstavbu, stavbu to, kterou by mně Michel Angelo záviděl a\nzde stojí.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5951, "texte": "Ukázal mu na vysoké zdi v lunnírn světle zářící a\ns bouřlivou tváří k nim přiběhnuv, upřel se na pilíře, volaje :\n„Zbořte se, zbořte se! Pohřbete mne pod svými ssutinami!\nPohřběte nejnešťastnějšího člověka, který kdy žil.\"\n„Nesmíte takto zoufati, mistře! Promluvím s králem,\nsdělím mu všechno, jak se to má, jen dovolte, abych zítra\npři jasném dnu stavbu tu si prohlédnul.\"\nTakto mluvil Rafael Mengs, upíraje lítostně pohled svůj\nna stavitele, stojícího před ním v osobě velmi nešťastného\nčlověka. *\nOba mužové übírali se na to po břehu Labe ; v slo-\nvech utěšujících jednoho nalezl druhý povzbuzení a potěchu.\nUjednalo se, že Mengs příštího rána a v následujících dnech\nse stavitelem stavbu prohlídne a na to králi o ní zprávu podá.\nAugust 111. přijal navrátivšího-se umělce s velkou la-\nskavostí. Vyptával se jej na jeho práce v Římě as radostí\nposlouchal o velkém již jejich počtu.\nKrálovna a dámy u dvora těšily se z toho, že opět spa-\ntřily mladého krásného muže s šlechetnou jednoduchostí v jeho\nřeči a pohybech.\n„Nyní mi musíš ještě jednou v oleji mou podobiznu vy-\nmalovali,\" řekl král mladíkovi, ještě pořáde se k němu cho-\nvaje, jako k hochu před roky. „Mne a královnu. Navrátil\njsi se samoten z Říma ?\"\n„S ženou, Vaše Veličenství.\"\n„Jak že, Ty jsi ženat ?\"\n„S prostou římskou dívkou,\" odpověděl Mengs. „Šel\njsem jednoho dne v Římě po ulicích, abych nalezl obrazec\npro madonu, kterou malovati jsem v úmyslu měl. Dlouho\njsem hledal, a obyčejné postavy, co k tomu účeli síotížívají,\nmne neuspokojily. Navraceje se nevrle domů, tu mi přijde\nděvče vstříc, jež na trhu prodávalo ovoce. Spatřiv útlý,\nkrásný její obličej, oslovím ji, ona se zardí ostýchavá a\nstoudně. Konečně jí učiním návrh, aby přišla ke rnne a\ndala se ode mne malovati. „S radostí přijdu, pane,\" řekla,\n„pak-li dovolíte, abych přišla se svou matkou.\" „Vezmi ji\ntedy s sebou,u odvětím já jí na to, „a urči den, v který tě\nočekávati mám.\" Ona přijde, vtělená to nevinnost a milost-\nnost. Matka její jest hodná stařena. Maluji; obraz však\nnejsem s to ukončili. Uplyne 14 dní, uplyne měsíc, a po-\nřáde ještě na tomtéž obrazu maluji, tu zpozoruji teprv, co\nse stalo, že je po mé statečnosti, po mém poklidu mysli,\npo mém chladném pozorování, že Marie mi více jest, než\nobrazcem. A tak se vyvinula znenáhla celá ta záležitost.\"\n„ Jest-li pak pantáta jest s tím spokojen?\" tázal se král.\n„Ano, jest spokojen,\" odvece Rafael. „Matka má není\ntaké ničím jiným, než prostou měšťanovou dcerou ; stejným\nspůsobem jako já seznámil se zde také otec s mojí matkou.\"\n„Musíš mi ji jednou při příležitosti uvésti,\" odvece\nJeho Veličenství. „Až půjdeme do Lipska, tam bude zvláště\nvhodné místo, kde bych nové známosti učiniti mohl. Tam\nji přiveď. Ostatně jsi ještě velmi mladý manžel; dle našeho\nnáhledu mohl jsi ještě posečkati.\"\n„Umění nepřivoluje k dlouhým námluvám a dlouhému\nvolení. Rychle se to musí odbýti, aby člověk mohl se opět\nnavrátiti k svému podstavku.\"\n„Ještě něco mi zapíráš, co se s Tebou v Římě dělo,\nněco velmi důležitéhopočal na to král po malé přestávce.\n„Vypravovali mi o tom.\"\n„Jistě pater Quirini, Vaše Veličenství.\"\n„Tak jest. Ty's vstoupil v lůno saniospásné církve,\"\nzvolal král August. „Učinil jsi velmi dobře. To je něco,\nco nám radost spůsobuje ; kéž by chtěl také tvůj pan otec\npříklad ten následovali. Na čase by již bylo.\"\nRafael skloniv hlavu, ničeho na to neodpověděl. Roz-\nprávka byla ukončena. Král určil hodinu, kdy Mengs velký\nobraz započíti má. Když k tomu účelu do zámku se übíral,\npřišel mu král v ústrety, v brnění oděn, maje velkou pentli\ndomácího řádu přes ramena hozenu, napudřen, nakadeřen\na v královský plášť zahalen. Princ Xaver doprovázel otce\nnesa mu přílbici s péry, kteroužto pak na stůl postavil. Au-\ngust se srdečně zasmál, spatřiv v zrcadle všecku nádheru.\n„Dnes máš krále před sebou,\" řekl. „Měj se na po-\nzoru, jak to vykonáš. Jednou vezmu těch tisíc kousků a\nvěcí na sebe, ne však podruhé. Tak jsem také stál Sylve-\nstrovi k svému obrazu, na to vzal Prúnell brnění na sebe\na stál pak na místo mne. Udej nyní věci, jak je vidíš, k do-\nmalování a dokreslení je tu -pak komorník.\"\n„Směl-li bych vysloviti jednu žádost?\" tázal se na to\nMengs. „Byla by to ta, aby Vaše královská Milost složila\nbrnění. Vaše Veličenství má krásná široká prsa, hloupé to\nželezo zakrývá nadarmo všecko.\"\n„To nejde, můj příteli!\" odvece král. „Co by řekli\nmoji poddaní, spatříce mne bez kyrysu. Také můj otec nedal\nse nikdy malovali bez brnění. Myslil bych také, že aksamit\na tenké prádlo mnohem jemněji se vyjímají, když hrubý ocel\npod ním se třpytí. Tak, stojím tak dobře? —\"\n„Výborně!\" zvolal Mengs, obrysy krásné té postavy ry-\nchlou tuškou na plátně upevňuje. „Jaký to stkvělý vzorec pro\numění. Vaše Veličenství mělo se stati prostým břemeníkem.\"\n„Ha, ha, ha ! Proč pak to ?\"\n„Pro vzrůst. Umělcové byli by se o takový obrazec\ndrali.\"\n„Ostatně je přece dobře, že jsem se stal králem. Mám\npřece některé přednosti před břemeníkem. Jak pak Drážďany\nnyní nalézáš? Viď, krásné vzrostly mezi tím stavby; krásné\nmístnosti jsem nechal zříditi.\"\n„Přede vším kostel,\" řekl Mengs, s radostí této příle-\nžitosti používaje, aby hovor přivedl na obmýšlený předmět.\n„Ano, kostel!\" zvolal August. „Tomu se něco zcela\nzvláštního přihodilo. Obáváme se pořade jeho ssesutí. Opu-\nstili jsme od dalšího stavění. Lidé tvrdí, že se můžeme na\nto jistě spolehnouíi, že nám co nevidět na hlavy spadne. To\novšem není velmi potěšitelné.\"\nChiaveri je zdatný umělec,\" zvolal Mengs.\n„Věřím tomu! Co se rnne týče, já všeobecné to obá-\nvání nesdílím. Navrhl jsem se, že přes onu klenbu na nej-\nnebezpečnější místo sám půjdu ! nechtějí mne však tam pu-\nstiti. Ano, nesmím se ani k zděm přiblížili. Lituji übohého\nChiaveriho, nemohu mu ale pomoci. Viděl jsi ten kostel?\"\n„Ano, Vaše Veličenství!\" řekl Mengs, „a nalézám ho\nza úplně pevný a držebný. Zkoušeli jsme ho na všecken\nspfisob. Dva znalcové ve stavitelství, kteří se mnou sem\npřišli, pronesli tentýž úsudek, a pak-li Vaše Veličenství tomu"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6231, "texte": "přivolí, odhodlal jsem se, übohého Chiaveriho podporovati a\nv příštích dnech přes onu klenbu sám jiti. Nenahlížim, čeho\ntu je se co obávati. Veškerý svět může se na to dívati a\nse přesvědčiti.\"\nKrálovna mezi tím vstoupila s dvěma ze svých prin-\ncezen do pokoje. Užasla nad Mengsovou smělostí a prosila\nkrále snažně, aby mu to přísně zapověděl. Hrabě Bruhl,\nPater Quirini, všickni taktéž činili.\n„Nechte mu přece vůli,\" odpověděl král. „Někdo musí\npřece být první, který nad nesmyslem zvítězí a nás do na-\nr\nšeho kostela uvede. Upíná téměř dvě léta nestaví se více 5\nnechci dokonce, aby se déle meškalo s odvrácením vady,\nkterá jen v hlavách blouznivců a pošetilců se nachází. Kdy\nchceš chůzi tu vykonali ?\" doložil. „Budu jí přítomen s ce-\nlým svým dvorem.\"\nDen se k tomu ustanovil.\nObyvatelé Drážďanští, dověděvše se o této události,\nnacházeli se u velkém rozjitření. Konečně mělo se rozhod-\nnouti, zda-li klenba drží, čili nic. Někdo se vyskytnul,\nkterý život svůj o to zasadili chce. Jaký to skutek hrdinský!\nJiž z rána naplňovaly se na určitý den \\šechny kostely po-\nbožnými, prosíce Boha o šťastný výsledek toho podniknutí.\nDozvěděvše se, že král tomu také přítomen býti chce, znovu\nse obávali, aby se nepřiblížil příliš blízko nebezpečnému je-\nvišti; deputace rady šla ku králi, prosíc jej a jeho rodinu, aby\njen z dáli na divadlo to pohlíželi. Král odpověděl, že tento\npřípad příliš stojí v spojení s všeobecným blahem, než aby se\nmohl nucena cítiti, zcela se od něho vyloučili, avšak že užije\nvšemožné opatrnosti. Místnost okolo kostela znovu se vymě-\nřila a obmeziia. Lidé bydlící blíže jeviště, opustili své domy,\nstěhujíce se s celým svým nábytkem ku svým přátelům u\nprostřed města bydlícím. Všechny krámy se uzavíraly. Ve-\nliká tištěná návěští oznamujíce každému co se díti má, upo-\nmínali ku všemožné opatrnosti. Most se zamknu! na několik\nhodin. Každý se chystal, aby mohl býti svědkem vážného\ntoho příběhu. Pobožníci přišli k tomu místu s modlitební\nknihou v ruce, vyzvědači s dalekohledy a největší čásť lidstva\ns tupou žádostivostí, aby něco uzřeli. Doslechlo se, že malíř\nMengs se na to odváží; nikdo nevěděl o mladém Mengsu ni-\nčeho, a přátelé jeho domýšleli se že je ještě v Itálii, považovali\notce Mengsa za šílence, politovali jeho stáří, politovali jeho\nrodinu, jížto skutkem tímto odvážlivým na pokraj záhuby pri—\nvésti zamýšlí a jmenovali ho starého třeštěnce, kterýž se vy-\nstaví vstříc největšímu nebezpečenství, aby dosvědčil cizou ne-\nschopnost. Anglický poslanec rytíř Williams vmíchal se v lidí, sázky\njim navrhuje, zdali to podniknutí se poštěstí čili nic: sázky\ndosti vysoké se na to vsadily. Prodávaly se obrazy, na nichž\nbyl arcianděl Gabriel vyobrazen, jak spadajícího muže chytiv\ndo nebe vznáší. Jediný šťastný a veselý člověk při této udá-\nlosti byl Chiaveri, kterýž svému ochránci opětně okolo krku\npadnul, nazývaje ho Bohem před jehož světlem zbraně pověry\nv nivec sklesly. v\nVelký počet nepodepsaných listů zrazoval z rána toho\ndne Rafaela od jeho předsevzetí. Byl krásný den, slunce\nskvěle se vznášelo z ranních mlh, osvětlujíc zdi polohotového\nkostela. Místnoif okolo něho byla navzdor tomu, že výjev\ntento teprv o desáté hodině ráno započíti měl, již lidmi úplně\nnaplněn. Tribuny jen s rychlostí pro vzácné osobnosti zho-\ntovené, počaly se také již plniti. Žertovalo a smálo se, na-\nříkalo a slzelo se; největší pohnutí a největší lhostejnost byly\nvedle sebe. O půl desáté objevil se celý dvůr a zaujal tri-\nbunu, zhotovenou pro něj u rejdiště, kdežto nyní stojí museum.\nHlahol trub oznamoval, že Jeho Veličenství král polský a kur-\nfirst saský přišel. Nastalo hrobové ticho, každý pohlížel na\nmost, odkud přicházeli nejhlavnější herci v tomto dramatu. Ko-\nnečně se objevili. Předcházel je hudební sbor. Mengs, jemuž\no to šlo, aby všecko tak veřejně a přesvědčitě se dělo jak\njen možná, uspořádal dojemný tento výstup. Objevil se pak\ns Chiaverim, jehož dva cizí stavitelově a dva z jejich prů-\nvodců následovali. Kráčeli odměřeným krokem ku kostelu.\nVšestranné hlasy pochvalující ozvaly se, když vystoupili. Několik\nz posluchačů překročivše naznačenou mez, následovali tyto\nmuže; všickni museli však ustoupit. Těch šest mužů šlo na\nto do kostela.\nMezi tím, co se zde nacházeli, panovalo všestranné hro-\nbové ticho. Vypravovalo se, že přijímají svátosti oitářní, aby\nse obražené všem náhodám při nastávající cesté podrobiti\nmohli. Zraky všech přítomných byly po dvacet minut upřeny\nna vrchol klenby; konečně se objevil nahoře mladý Mengs-\nVkročil nahoru přes schůdky, a zrovna za ním šel Chiaveri.\nObjevení jejich slavilo obecenstvo mnohými pochvalnými hlasy.\nNyní vkročili na poslední stupně do výšky a nalézaly se před\nklenbou nejvysšího vrcholu. Jednalo se toliko ještě, aby ho\npřekročili. Pevným krokem kráčel mladík nahoru a objevil\nse se stavitelem k všeobecnému překvapení shromážděnému\nobecenstvu. Tisíc hlasů zvolalo ať žijou! Mengs a jeho sou-\ndruh sklonili se na stranu, kde král seděl, pak k ostatnímu\nobecenstvu. Rozhodující, teskný to okamžik. Oba mužové na\nvrcholu klenby ohlížejíce se směle a odvážně okolo sebe.\nVšeobecné ticho*, v každém okamžiku očekávalo se, že se\nklenba zboří, avšak nestalo se. Znovu zahřměla pochvala.\nOba mužové sundali klobouky a vesele v povětří jimi točili,\nobecenstvo na ně volalo, aby toho nečinili! Prosilo, hřmotilo.\nMnohé se ozývaly hlasy: Půda klesá. Jiní zas odpovídali:\nneklesá! Stavba je silná af žije stavitel, af žije Chiaveri.\nNyní je následovali ještě druzí dva mužové. Tíže se zdvoj-\nnásobnila. A také oni stáli neohroženě. Všickni volali opět\nznovu. Tíže je příliš velká. Dolů af jdou dva. Avšak bez-\nstarostně stáli čtyři muži na tomtéž místě, kamžby před chvil-\nkou ještě nikdo se nebyl odvážil hodili míč ze strachu, aby\nklenbu tím nezbořil.\nPo ukončení této zkoušky přiblížil se Chiaveri od Rafaela\ndoprovázen ke králově lóži. Král dal mu svou spokojenost\nna jevo, slibuje mu spolu, že se nyní rychle bude muset po-\nkračovali, aby stavba kostela brzy ukončena byla. Hlasy všech\nbyly jako přeměněny. Sláva Chiaveriho ozývala se ze všech\núst! Nešfastný mnoho zkušený tento muž pozdvihnul se,\nvolně se opět mohl ohlédnouti, nebof čest jeho byla opět\nzachráněna. Přijal chvalořeči šlechty, magistrátu a měšťanstva.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "247", "page_fin": "248", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7595, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Pelhřimova, dne 24. října. (Výlet do Čížkova.\nSvěcení práporu a zábava.) Již v předešlém svém\ndopisu zmínil jsem se o tom, že se náš zpěvácký spolek usnesl\nna tom, několik výletů podniknouti. První příčinu zavdala nám\nod bratrů pěvců v Skutči uspořádaná slavnost Rubešová. Na\nden slavnosti v neděli 6. záři b. r. odebral se náš\nspolek s práporem a hudbou v cele do blízkého místa Čížkova,\nkde se náš žertuplný humorista narodil. V ten den velmi četně\nzastoupené obecenstvo Pelhřimovské následovalo spolek dílem\nv\npěšky dílem na vozícb. Přišed do Čížkova, zazpíval spolek\npřed památní tabulkou, na pivováře, v němž se Rubeš naro-\ndil, upevněnou, sbor „Bývali Čechové,\" pak nás oslavil náš\nmístostarosta p. Josef Řezníček několika dojemnými slavnosti\nSkutecské, jakož i naší se týkajícími slovy, načež se tabulka\nvěncem ozdobeným trikolorem, jejž nám láskou k vlasti nad-\nchnuté dívky J. E. a M. K. darovaly, ozdobil. Pak se ještě\nzazpívala píseň „Kde domov můj?\" a odebraU jsme se do\nblízké zahrady ku společné zábavě, zde se přednášelo\nněkolik sborů ; mezi tím pak hudba střídavě hrála ; pak jsme\nzpívali též naše roztomilé národní písně. Mládež (což\nale proti programu se stalo) tančila. Připomenout musím, aby\nse spolek budoucně jen dle napřed ustanoveného programu řídil,\na jen takovým spůsobem pak jest celku vyhověno. Přípitky\nbyly proneseny našim výtěcníkům, všem slovanským spolkům\nzpěváckým a celému výboru našeho spolku a vyražení bylo tik\nsrdečné, upřímné a živé, že se nám ani domů nechtělo. Druhá\nvážnější událost v pěveckém našem životě jest výroční slav-\nnost svěcení práporu našeho, dne 20. září t. r. odbý-\nvaná. Po deváté hodině ranní šel „Záboj\" s hudbou a prá-\nporem vstříc zpěváckému spolku Pocáteckému, který vždy pevně\na upřímně při nás stoje s námi skutečně sbratřen jest. I tehdáž\nnesklamala nás naděje naše. Pocátecký spolek přijel ve velmi\nznačném poctu na svém voze k výletům zvlášť upraveném a\nvěnci a heslem: „Zpěv a vlast, pěvců s 1 ast\" ozdobeném;\nza tímto ještě jiné povozy. Náš spolek je uvítal ranami z mož-\ndířů a hudbou, načež jsme se společně odebrali k našemu panu\nstarostovi provolávajíce zde: „Na zdar našim hostům 1\" a opět\ns prápory včele sešlo dále do kostela, kde se přednášela vokální mše\nHasslingerova do3ti zdařile, pak místo offertorium a graduale „Otce\nnáš\" od Tbeod. Bradského a Svato-Václavská. Po službách\nBožích odebrali se oba spolkové u slavném průvodu do sálu\nDvořákova ku společné hostině, která velmi skvěle nevypadla,\nan se ani polovice údů nedostavila, kteří na společném obědě\npodílu bráti přislíbili. I zde byly pronešené přípitky „Na zder\"\nzbratřených spolků našich pánů starostů a „Na zdar\" přítom-\nného našeho po Jánce do zemského sněmu p. dra. Frank. Kra-\nlerta, měšťanosty Pelhřimovského. O páté hodině odpolední po-\nčala beseda. Přednášely se sbory, a sice; společně „Staro-\nčeská\" od Skroupa a „Kalina4* od Vašáka, pak Pelhřimovský\nspolek přednesl dva sbory „Heslo Čechů4' od Karlíka a „Prosba\nodvedeného\" od Křížkovského. Vedení našeho místoaborníka\np. Ferdinanda Pavlíka jest co děkovali, že se sbory, zvlášť\n„Heslo Čechů\" od Karlíka výborně provediy as pravým živým\npotlesksm obecenstva odměněny byly. Naše Pocátectí hosté před-\nnášeli dva sbory, totiž „Les a háj,4' pak „Žežulinku44 co nej-\nzdařileji. Mezi tím se deklamovalo, a jest se velmi pochvalně\nzmíniti o slečnách N. a D., jakož ip. prof. Š. a študující R.,\njižto všichni svým úlohám výborně dostáli. Po ukončené zpěvní\na deklamatorní besedě byly prápory při průvodu pochodní s hud-\nbou p. starostovi odevzdány, „Na zdar4* provoláno; pak násle-\ndoval tanec a velmi živá společenská zábava, jenž až do rána\ntrvala. Korunou všech sborů, v poslední besedě přednesených,\nbyla výborná skladba „Heslo Čechů\" od Karlíka. Jestiť to\numělecký plod, jakýchž naše zpěvní literatura až posud malý\npočet má, vyznačující se nejen umělostí, ale i vlasteneckým zá-\npalem ; nemohlo to ani jinak býti, než že nase obecenstvo ní\nuneseno ba zcela okouzleno bylo. Tato skladba svědci o ne-\nvsedni hudební sběhlosti páně Karlíkově a zasluhuje vsím prá-\nvem, aby si jí veškeré slovanské spolky zpěvácké povšimnuly;\nručíme jim za to, že ovoce jejich prací bohatě odmění. Ve-\ndení jednotlivých hlasů není nikde příliš těžké, s čímž se v no-\nvověkých sborech zhusta potkáváme, barmonisace je veskrz\nsprávná a nenucená. Nechci tím říci, že tento sbor snadný\njest; při jeho rozsáhlosti a rozmanitosti to ani býti nemůže,\nzvlášť co se týká okrouhlosti celku; trvám ale na tom, že jistě\nžádný zpěvácký spolek práce, této skladbě věnované, litovali\nnebude. Nemohu se při té příležitosti zdržeti, abych tuto ne-\npronesl, že jsme se tomu nemálo divili, proč slavný zpěvácký\nspolek Pražský „Hlahol,4* jemuž skladatel tento sbor věnoval,\naž podnes jej ještě veřejně nepřednesl, jemuž už\npředce příslušelo, aby na něho venkovské spolky upozornil, jako\nse té cti doatalo již mnoha jiným sborům od rozličných skla-\ndatelů. Konečně ještě rnusíin podotknouti, že se nám dostalo\nv nejnovější době i sporu, týkajícího se cti a dobré pověsti\nnašeho spolku. Opovážil se jisíý pan Karel T. z. p. zároveň\nvšak z ohledů soběckých a nejzuřivější nepříznivec našeho spolkj\nveřejně nás potupit. Jelikož proti takovému jednání nelze\nnežli rázně a odhodlaně vystoupili, tedy jsme naň dle\nusnešení celého spolku zanesli žalobu pro uražení na cti a\ncekáme nyní dychtivě na přelíčení, bychom ukázali světu a\nzvláště našim neprznivcůra, že umíme hájit svou cest a dobré\nsvé jmeuo.\nZe Staré Boleslavi (Beseda z p e v. spolku). Dne\n28. a 29. září odbývala se u nás slavnost zasvěcení nové\nhlavní školy. Nemůžeme se zde pustit do obšírného popi-\nsování slavnosti celé; podáváme pouze zprávu o besedě a\nzpěvácké produkcí, které náš zpěvácký spolek ve pro-\nspěch škoM knihovny a k oslavení slavnosti samé uspořádal.\nJiž program sám řás lákal svým výborným sestavením. Obsa-\nhovalť pate m sborů mimo celných deklamací a sice:\n„Rekův sen\" od Slavíka, „Dárek za lásku\" od Křížkov-\nského, „Vzhůru ke zpěvu\" dvojsbor c l Nápravník a, „Má\notcinau od Slavíka a „Kde domov můj\" od fíellera,\nsbory to, mezi nimiž některé prvního stupně, a tedy velmi\ntěžké k provedení. Dychtiví jsouce zveděti, jak spolek náš\ntěžké sbory tyto provc le, chvátrJi jsme před ě&sem do besed-\nních místností. Než vyznat se musíme, že jsme byli velmi\nmile překvapeni. Veškeré sbory byly celkem provedeny tak,\nže jsme cosi podohného od uašeho spolku ještě neslyšeli. Při—\nspívaloť k tomu arciť tentokráte velmi dobré obsazení prvního\ntenoru a druhého basu; Než byl to patrný důkaz, jaký po-\nkrok spolek náš pod krátkým ředitelstv m p. Agt. Hellera\nučinil; byl to důkaz jak obezřele a pilně p. ředitel zkoušky se\nzpěváky odbývá. Sbor „Rekův sen\" byl velmi přesně prove-\nden, zvláště ohnivá první část a pak poslední solová část jeho.\nTotéž platí o Nápravníkově dvojsboru „Vzhůru ke zpěvu\" a\n„Má otcina,\" ačkoliv tato trochu volněji přednesena býti měla.\nKřížkovskéuo „Dárek za lásku\" byl sice technicky zcela dobře\nproveden, ne však ale co se odsunování a tempa dotýce. Na\nsbor ten se mohou jen velmi cviční zpěváci odvážit. Chtějí—Ji\njej naší zpěváci v pravém tempu provésti, tu musí naň nej-\nméně ještě dvojnásobně tolik zkoušek vynaložit, co naň vyna-\nložili. P. ředitel vycvičil své zpěváky již velmi dobře v srcs-\ncendování až do silného fortissima. Nastává mu nyní ještě ona\nvelmi obtížnější práce, totiž své zpňvaky v decrescendování až\ndo pianissima vycvičit; nebot v seslabování tonů a vyvádění\njemných piano a pianissimo jsou naší zpěváci ještě dosti slabí\nAž i toho dosáhnou, pak se mnžeme na „dárek za lásku\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2758, "texte": "těšiti, kterýž sbor nám pak p. ředitel zajisté ještě jednou před-\nvede. Beseda počala pěkným proslovem od vel. p. Panochy\na sbory střídaly se s deklamovánky od spanilých rodaček naších\npřednesenými. Návštěva byla velmi četná, na důkaz, jaké lásky\nnás zpěváeký spolek u obecenstva požívá. Těšíme se na jinou\nbrzkou pěveckou produkcí, nebof jsme jisti, že spolek náš nám\nještě zdařilejších sborů přednese, an sám mezitím dozajista\ntéž větší pokrok učiní. Na zdar!\n\n—a—\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*£* „Hlahol\" odbýval v pátek due 30. října valnou\nhromadu, v kteréž sc mimo rokeváuí o návrhu k domácímu\nřádu opět konaly nové volby výboru. Památku založení svého\noslaví Hlahol začátkem listopadu slavnostní mší, a upozorňu-\njeme hudby iniJovné obecenstvo již napřed, že se provozovati\nbudou znamenité skladby staroitalských skladatelů, totiž troj—\nhlasná mše od Duranteho s vložkami od Palestrini. Místo ředi-\ntele „Hlaholu\" prozatímně zastává výkonný úd B. Smetana až\ndo nastávajících voleb.\nMladoboleslavský zpěv. spolek uspořádál\ndne 1. listop. pěveckou zábavu.\n*** Křoměž í ž sk ý zpěv. spolek „ Moravan \" uspo-\nřádal dne 25. října výlet na „hrázu.\"\n*** Táborský zpěv. spojek uspořádal dne 25.\nříjna v sále na střelnici produkci, jejížto program byl násle-\ndující: 1. „Ouvertura\". 2. „Odpadlý od sr ce,\" sbor od Křiž-\nkovského. 3. „Mé srdce,11 píseň od F. Suchánka 4. „Kalina,\"\nsbor od Vašáka. 5. „Kapitola o mužských,44 deklamace od J.\nP. 6. „Touha,\" píseň o Jelena. 7. Variace na píseň z opery\n„Alexis,\" pro flétnu s průvodem piana. 8. „Žártivý holoubek,44\nsbor od Vašáka. 9. Hudba.\nLibochovický zpěv. spolek přijal jméno\n„Líb u š a.íC\nKroměřížští št u duj íc í obdrželi od svého ředi-\ntele dovolení, že mohou mezi sebou zpěv. spolek zřídili.\n\nOchotnická divadla.\nPoliětí pp. studující dávali dne 27. září divadelní\nkus „Břetislav Bezejmenný,44 od Frice s velmi příznivým výsled-\nkem. Co se týce divadla v Policce, jest ěáka, že od 6. října\nobrat nastane. Dřívější ředitel divadelní p. Dr. M. Chládek se\npoděkovel a ve schůzi ochotníkův jest purkmistr pan L. Fajman\nza ochrance a 6 ochosníků do výboru zvoleno. V Žebráce\nuspořádali p. ochotníci dne 25. října ve prospěch vysokomýt-\nských pohořelých divadelní představení, při němž provozovali\nTylovu národní báchorku „Strakonický dudák'1. Bylo by žá-\ndoucno, aby i na jiných místech ochotnická divadla a zpěvácké\nspolky podobná dobročinná představení pro nešťastné pohořelce,\njichž věru letos hojný počet v ceských krajích čítáme, uspořádali*\nV Mladé Boleslavi dávali pp. ochotníci dne 25. října\nveselohru „Útěk do Afriky44 dle Albiniho a veselohru „Černý\nPetr.44 Divadelní společnost p. A. Szeninga mešká nyní\nv Jindř. Hradci. Nejlepší síly společnosti jsou tyto: P. Rottová,\np. Mušik a Vilhelm.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "247", "page_fin": "248", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "—a—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.7", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 7595, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Pelhřimova, dne 24. října. (Výlet do Čížkova.\nSvěcení práporu a zábava.) Již v předešlém svém\ndopisu zmínil jsem se o tom, že se náš zpěvácký spolek usnesl\nna tom, několik výletů podniknouti. První příčinu zavdala nám\nod bratrů pěvců v Skutči uspořádaná slavnost Rubešová. Na\nden slavnosti v neděli 6. záři b. r. odebral se náš\nspolek s práporem a hudbou v cele do blízkého místa Čížkova,\nkde se náš žertuplný humorista narodil. V ten den velmi četně\nzastoupené obecenstvo Pelhřimovské následovalo spolek dílem\nv\npěšky dílem na vozícb. Přišed do Čížkova, zazpíval spolek\npřed památní tabulkou, na pivováře, v němž se Rubeš naro-\ndil, upevněnou, sbor „Bývali Čechové,\" pak nás oslavil náš\nmístostarosta p. Josef Řezníček několika dojemnými slavnosti\nSkutecské, jakož i naší se týkajícími slovy, načež se tabulka\nvěncem ozdobeným trikolorem, jejž nám láskou k vlasti nad-\nchnuté dívky J. E. a M. K. darovaly, ozdobil. Pak se ještě\nzazpívala píseň „Kde domov můj?\" a odebraU jsme se do\nblízké zahrady ku společné zábavě, zde se přednášelo\nněkolik sborů ; mezi tím pak hudba střídavě hrála ; pak jsme\nzpívali též naše roztomilé národní písně. Mládež (což\nale proti programu se stalo) tančila. Připomenout musím, aby\nse spolek budoucně jen dle napřed ustanoveného programu řídil,\na jen takovým spůsobem pak jest celku vyhověno. Přípitky\nbyly proneseny našim výtěcníkům, všem slovanským spolkům\nzpěváckým a celému výboru našeho spolku a vyražení bylo tik\nsrdečné, upřímné a živé, že se nám ani domů nechtělo. Druhá\nvážnější událost v pěveckém našem životě jest výroční slav-\nnost svěcení práporu našeho, dne 20. září t. r. odbý-\nvaná. Po deváté hodině ranní šel „Záboj\" s hudbou a prá-\nporem vstříc zpěváckému spolku Pocáteckému, který vždy pevně\na upřímně při nás stoje s námi skutečně sbratřen jest. I tehdáž\nnesklamala nás naděje naše. Pocátecký spolek přijel ve velmi\nznačném poctu na svém voze k výletům zvlášť upraveném a\nvěnci a heslem: „Zpěv a vlast, pěvců s 1 ast\" ozdobeném;\nza tímto ještě jiné povozy. Náš spolek je uvítal ranami z mož-\ndířů a hudbou, načež jsme se společně odebrali k našemu panu\nstarostovi provolávajíce zde: „Na zdar našim hostům 1\" a opět\ns prápory včele sešlo dále do kostela, kde se přednášela vokální mše\nHasslingerova do3ti zdařile, pak místo offertorium a graduale „Otce\nnáš\" od Tbeod. Bradského a Svato-Václavská. Po službách\nBožích odebrali se oba spolkové u slavném průvodu do sálu\nDvořákova ku společné hostině, která velmi skvěle nevypadla,\nan se ani polovice údů nedostavila, kteří na společném obědě\npodílu bráti přislíbili. I zde byly pronešené přípitky „Na zder\"\nzbratřených spolků našich pánů starostů a „Na zdar\" přítom-\nného našeho po Jánce do zemského sněmu p. dra. Frank. Kra-\nlerta, měšťanosty Pelhřimovského. O páté hodině odpolední po-\nčala beseda. Přednášely se sbory, a sice; společně „Staro-\nčeská\" od Skroupa a „Kalina4* od Vašáka, pak Pelhřimovský\nspolek přednesl dva sbory „Heslo Čechů4' od Karlíka a „Prosba\nodvedeného\" od Křížkovského. Vedení našeho místoaborníka\np. Ferdinanda Pavlíka jest co děkovali, že se sbory, zvlášť\n„Heslo Čechů\" od Karlíka výborně provediy as pravým živým\npotlesksm obecenstva odměněny byly. Naše Pocátectí hosté před-\nnášeli dva sbory, totiž „Les a háj,4' pak „Žežulinku44 co nej-\nzdařileji. Mezi tím se deklamovalo, a jest se velmi pochvalně\nzmíniti o slečnách N. a D., jakož ip. prof. Š. a študující R.,\njižto všichni svým úlohám výborně dostáli. Po ukončené zpěvní\na deklamatorní besedě byly prápory při průvodu pochodní s hud-\nbou p. starostovi odevzdány, „Na zdar4* provoláno; pak násle-\ndoval tanec a velmi živá společenská zábava, jenž až do rána\ntrvala. Korunou všech sborů, v poslední besedě přednesených,\nbyla výborná skladba „Heslo Čechů\" od Karlíka. Jestiť to\numělecký plod, jakýchž naše zpěvní literatura až posud malý\npočet má, vyznačující se nejen umělostí, ale i vlasteneckým zá-\npalem ; nemohlo to ani jinak býti, než že nase obecenstvo ní\nuneseno ba zcela okouzleno bylo. Tato skladba svědci o ne-\nvsedni hudební sběhlosti páně Karlíkově a zasluhuje vsím prá-\nvem, aby si jí veškeré slovanské spolky zpěvácké povšimnuly;\nručíme jim za to, že ovoce jejich prací bohatě odmění. Ve-\ndení jednotlivých hlasů není nikde příliš těžké, s čímž se v no-\nvověkých sborech zhusta potkáváme, barmonisace je veskrz\nsprávná a nenucená. Nechci tím říci, že tento sbor snadný\njest; při jeho rozsáhlosti a rozmanitosti to ani býti nemůže,\nzvlášť co se týká okrouhlosti celku; trvám ale na tom, že jistě\nžádný zpěvácký spolek práce, této skladbě věnované, litovali\nnebude. Nemohu se při té příležitosti zdržeti, abych tuto ne-\npronesl, že jsme se tomu nemálo divili, proč slavný zpěvácký\nspolek Pražský „Hlahol,4* jemuž skladatel tento sbor věnoval,\naž podnes jej ještě veřejně nepřednesl, jemuž už\npředce příslušelo, aby na něho venkovské spolky upozornil, jako\nse té cti doatalo již mnoha jiným sborům od rozličných skla-\ndatelů. Konečně ještě rnusíin podotknouti, že se nám dostalo\nv nejnovější době i sporu, týkajícího se cti a dobré pověsti\nnašeho spolku. Opovážil se jisíý pan Karel T. z. p. zároveň\nvšak z ohledů soběckých a nejzuřivější nepříznivec našeho spolkj\nveřejně nás potupit. Jelikož proti takovému jednání nelze\nnežli rázně a odhodlaně vystoupili, tedy jsme naň dle\nusnešení celého spolku zanesli žalobu pro uražení na cti a\ncekáme nyní dychtivě na přelíčení, bychom ukázali světu a\nzvláště našim neprznivcůra, že umíme hájit svou cest a dobré\nsvé jmeuo.\nZe Staré Boleslavi (Beseda z p e v. spolku). Dne\n28. a 29. září odbývala se u nás slavnost zasvěcení nové\nhlavní školy. Nemůžeme se zde pustit do obšírného popi-\nsování slavnosti celé; podáváme pouze zprávu o besedě a\nzpěvácké produkcí, které náš zpěvácký spolek ve pro-\nspěch škoM knihovny a k oslavení slavnosti samé uspořádal.\nJiž program sám řás lákal svým výborným sestavením. Obsa-\nhovalť pate m sborů mimo celných deklamací a sice:\n„Rekův sen\" od Slavíka, „Dárek za lásku\" od Křížkov-\nského, „Vzhůru ke zpěvu\" dvojsbor c l Nápravník a, „Má\notcinau od Slavíka a „Kde domov můj\" od fíellera,\nsbory to, mezi nimiž některé prvního stupně, a tedy velmi\ntěžké k provedení. Dychtiví jsouce zveděti, jak spolek náš\ntěžké sbory tyto provc le, chvátrJi jsme před ě&sem do besed-\nních místností. Než vyznat se musíme, že jsme byli velmi\nmile překvapeni. Veškeré sbory byly celkem provedeny tak,\nže jsme cosi podohného od uašeho spolku ještě neslyšeli. Při—\nspívaloť k tomu arciť tentokráte velmi dobré obsazení prvního\ntenoru a druhého basu; Než byl to patrný důkaz, jaký po-\nkrok spolek náš pod krátkým ředitelstv m p. Agt. Hellera\nučinil; byl to důkaz jak obezřele a pilně p. ředitel zkoušky se\nzpěváky odbývá. Sbor „Rekův sen\" byl velmi přesně prove-\nden, zvláště ohnivá první část a pak poslední solová část jeho.\nTotéž platí o Nápravníkově dvojsboru „Vzhůru ke zpěvu\" a\n„Má otcina,\" ačkoliv tato trochu volněji přednesena býti měla.\nKřížkovskéuo „Dárek za lásku\" byl sice technicky zcela dobře\nproveden, ne však ale co se odsunování a tempa dotýce. Na\nsbor ten se mohou jen velmi cviční zpěváci odvážit. Chtějí—Ji\njej naší zpěváci v pravém tempu provésti, tu musí naň nej-\nméně ještě dvojnásobně tolik zkoušek vynaložit, co naň vyna-\nložili. P. ředitel vycvičil své zpěváky již velmi dobře v srcs-\ncendování až do silného fortissima. Nastává mu nyní ještě ona\nvelmi obtížnější práce, totiž své zpňvaky v decrescendování až\ndo pianissima vycvičit; nebot v seslabování tonů a vyvádění\njemných piano a pianissimo jsou naší zpěváci ještě dosti slabí\nAž i toho dosáhnou, pak se mnžeme na „dárek za lásku\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 466, "texte": "těšiti, kterýž sbor nám pak p. ředitel zajisté ještě jednou před-\nvede. Beseda počala pěkným proslovem od vel. p. Panochy\na sbory střídaly se s deklamovánky od spanilých rodaček naších\npřednesenými. Návštěva byla velmi četná, na důkaz, jaké lásky\nnás zpěváeký spolek u obecenstva požívá. Těšíme se na jinou\nbrzkou pěveckou produkcí, nebof jsme jisti, že spolek náš nám\nještě zdařilejších sborů přednese, an sám mezitím dozajista\ntéž větší pokrok učiní. Na zdar!\n\n—a—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.2.5.2", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.8", "debut_caractere": 468, "fin_caractere_exclue": 1744, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*£* „Hlahol\" odbýval v pátek due 30. října valnou\nhromadu, v kteréž sc mimo rokeváuí o návrhu k domácímu\nřádu opět konaly nové volby výboru. Památku založení svého\noslaví Hlahol začátkem listopadu slavnostní mší, a upozorňu-\njeme hudby iniJovné obecenstvo již napřed, že se provozovati\nbudou znamenité skladby staroitalských skladatelů, totiž troj—\nhlasná mše od Duranteho s vložkami od Palestrini. Místo ředi-\ntele „Hlaholu\" prozatímně zastává výkonný úd B. Smetana až\ndo nastávajících voleb.\nMladoboleslavský zpěv. spolek uspořádál\ndne 1. listop. pěveckou zábavu.\n*** Křoměž í ž sk ý zpěv. spolek „ Moravan \" uspo-\nřádal dne 25. října výlet na „hrázu.\"\n*** Táborský zpěv. spojek uspořádal dne 25.\nříjna v sále na střelnici produkci, jejížto program byl násle-\ndující: 1. „Ouvertura\". 2. „Odpadlý od sr ce,\" sbor od Křiž-\nkovského. 3. „Mé srdce,11 píseň od F. Suchánka 4. „Kalina,\"\nsbor od Vašáka. 5. „Kapitola o mužských,44 deklamace od J.\nP. 6. „Touha,\" píseň o Jelena. 7. Variace na píseň z opery\n„Alexis,\" pro flétnu s průvodem piana. 8. „Žártivý holoubek,44\nsbor od Vašáka. 9. Hudba.\nLibochovický zpěv. spolek přijal jméno\n„Líb u š a.íC\nKroměřížští št u duj íc í obdrželi od svého ředi-\ntele dovolení, že mohou mezi sebou zpěv. spolek zřídili."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.2.5.3", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.8", "debut_caractere": 1746, "fin_caractere_exclue": 2748, "texte": "Ochotnická divadla.\nPoliětí pp. studující dávali dne 27. září divadelní\nkus „Břetislav Bezejmenný,44 od Frice s velmi příznivým výsled-\nkem. Co se týce divadla v Policce, jest ěáka, že od 6. října\nobrat nastane. Dřívější ředitel divadelní p. Dr. M. Chládek se\npoděkovel a ve schůzi ochotníkův jest purkmistr pan L. Fajman\nza ochrance a 6 ochosníků do výboru zvoleno. V Žebráce\nuspořádali p. ochotníci dne 25. října ve prospěch vysokomýt-\nských pohořelých divadelní představení, při němž provozovali\nTylovu národní báchorku „Strakonický dudák'1. Bylo by žá-\ndoucno, aby i na jiných místech ochotnická divadla a zpěvácké\nspolky podobná dobročinná představení pro nešťastné pohořelce,\njichž věru letos hojný počet v ceských krajích čítáme, uspořádali*\nV Mladé Boleslavi dávali pp. ochotníci dne 25. října\nveselohru „Útěk do Afriky44 dle Albiniho a veselohru „Černý\nPetr.44 Divadelní společnost p. A. Szeninga mešká nyní\nv Jindř. Hradci. Nejlepší síly společnosti jsou tyto: P. Rottová,\np. Mušik a Vilhelm."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.2.5.4", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.8", "debut_caractere": 2750, "fin_caractere_exclue": 2758, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.2.5.4.1", "titre_corps": "† Holoubek Jan, ředitel kůru v chrámu u sv. Vojtěcha", "titre_sommaire": "† Holoubek Jan, ředitel kůru v chrámu u sv. Vojtěcha", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.8", "debut_caractere": 2760, "fin_caractere_exclue": 6605, "texte": "† Holoubek Jan, ředitel kůru v chrámu u sv. Vojtěcha\nv Praze, zemřel v pondělí dne 26. října, a byl dne 28.\nříjna pochován.\nZdejší konserva toriurn slaví v sobotu 31. října\nve farním chrámu sv. Jiljí o 10. hodině „Veni sancte.\" Pro-\nvozovány budou : „Veni sancte\" od J. Krejčího. Mše do\nC-dur od Beethovena. „Graduale'- od Cherúbiniho.\n„Offortoriumu od Seyfrieda.\nRichard Wagner uspořádá ve čtvrtek dne 5. li-\nstopadu velkou hudební producí. Velké množství ctitelův jeho\nzajisté potěší se touto zprávou, neb žádnému nevysel z paměti\nokamžik, když při posledním jeho zde pobytí veškeré obecenstvo\nse bratrsky spojilo v jediný srdečný jásot. Veliký mistr a dlouho\npronásledovaný muž ten nezapomněl vsak také na upřímnost a\nsrdečnost, s kterými se u nás potkal a v jeho pokoji visí věnec\nse slovanskou trikolorou, poslaný mu od pražských ctitelův vedle\njiných trofeí. Jak rád on na nás zpomíná a nyní přichází\nk nám, tak rádi opět uvidíme my jeho. Produkce bude, jak\njest lze očekávat, velikolepá, což obzvláště umožněno tím, že\nsl. direktorium konservatoria pro hudbu dovolilo žákům, aby\nspoluúcinkovali. Z programu uvádíme prozatím jen zde ještě\nneslýchanou mohutnou „Jízdu Walkyr\" a „Písně při kování'4\nz „Prstenu Nibelungova/4 dále vůbec ještě nikde nepředvedené\n„písně z nové Wagnerovy zpěvohry „Plans Sachs.\"\nObšírný program podáme co nejdříve.\nSlečna Marie Korschnerova, první tragická\nherecká v Amsterodamě, engažována jest od 1. listopadu t. r.\nv Erfurtu s příznivými výmínkami. Slečna Korschnerova dostala\nnabídnutí k engagementům ze Štýrského Hradce, Krakova, Opavy\na Erfurtu, kteréžto poslední přijala.\nSlečna Alojsie Blažkova, druhdy první drama-\ntická pěvkyně v Nové Střeiici obdržela velmi příznivé engage-\nment u opery v Teiaes váru. Obdrží měsicně 160 zl. r. c.\na 1 benelici.\nPan Čeněk Micko, ředitel hudebního ústavu, který\ntéž velký sklad pian má, zapůjčil sl. ředitelství c. k. české\nhlavní školy klavír bezplatně, a sicek tomu účelu, aby se tam-\nnější čekatelé, kteří žádného nástroje nemají, v prázdných ho-\ndinách cviciti mohli.\nPan K. Sebor, nadaný skladatel několika ouvertur\na symfonií, ceských sborů atd., obdržel kapelnické místo u\nměstského divadla v Erfurtu, kainž se již odebral. Jak známo\njest p. Sebor žák Pražského konservatoria a horlivý národovec.\nStaročeské roráte, jež tiskem vydal zesnulý ka-\nnovník Pešinv, zpívají letošního roku bohoslovci Olomúčtí. Uvá-\ndíme to proto ve známost, poněvadž je to krok k rovnopráv-\nnosti v chrámě na Moravě.\nPan Ferd. Friedland nabídl se, že v nových\nmístnostech umělecké besedy na své vlastní útraty chce zavésti\nosvětlováni plynem.\nVe valné hromadě „Hlaholu\", včera večer\nod 7. do 10. hodin za předsednictvím dra. kn. Taxise odbý-\nvané, zvolen byl za předsedu opětně : kníže dr. Rudolf Taxis.\nVolba náměstska musela být odložena, jelikož pan Lukeš volbu\nnepřijmul. Za ředitele zvoleni byli pp. Smetana a Kavan. Do\nvýboru pak pp. dr. Sollner, Pech, Bendi, Zvonař, dr. Procházka,\nPospíšil, Korbelář, Kučera. Za revisory pp. Lírš a Spirk.\nZa čestné údy „Hlaholu44 zvolil spolek jednohlasně pp. Lauba,\nStrakatého a biskupa Strossmayera. Podrobnější zprávu podáme\npříště.\nNáš rodák pan Lud. Saar účinkuje nyní s chval-\nným prospěchem co kapelník městského divadla v Štětině.\nSl. Charl. z Tiefensee známá to česká koncertní\nxpěvkyně dala se nedávno v Kolíně nad Rýnem slyšeti.\nZdeší harfeníci utvořili mezi sebou spolek, jehož\núčel jest dvojí, totiž opaťrovati zaměstnání harfeníbům bez\npráce a podporovati nemocné neb k práci již neschopné\nharfenisty.\nPan Alfred Skroup, syn zemřelého kapelníka\nFrant. Škroupa, řídí nyní co kapelník divadelní orkestr v Gdánsku\n(Danzig). Die tamnějších listů zbuzuje tento teprv 21 letý ka-\npelník krásných nadějí.\nListárna. Pan /. Kusý v Táb. Každá píseů stojí\n27 kr. Chcete-li tedy Vám je pošlu. Panu dopisovateli v Ji-\nčíně: Váš dopis příště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.1", "texte": "O závodech zpěv. spolků.\nPodává Em. A. Meliš.\nProspěšnost konkurence nedá se upříti; ve všech vrstvách\nspolečnosti osvědčila se blahodatnou a jmenovitě podal nám\no tom čas novější nejpatrnějších důkazů. V obyčejném životě\nkaždý to snad zakusil a tedy jest zbytečné, příklady o tom\nuváděti. Za tou příčinou přikročíme hned k naší thémě, totiž\nk závodům zpěváckých spolků.\nJest známo, že při větších slavnostech zpěváckých spolků\nv nichž se množství zpěváckých spolků zúčastní, pravidelně\nzvláštní čásť slavnosti v tom záleží, že spolkové jednotlivě\nnějaký sbor přednášejí. To jsou závody zpěváckých spolků,\nSpolkové chtějí se měřili a posluchači mají zkoušeti, kdo nej-\nlépe zpívá.\nTo není ale všecko; hledí se též k tomu, jakou píseň\nzpěv. spolek zvolil, by se z toho poznalo, jakým směrem\nkráčí, zdaž nyjicím, milostným výlevům, zdaž humoreskám\naneb zdaž jadrné české písně holduje. Kdož jsa uprostřed\nruchu zpěýáekého spolku svá pozorování při tom činí as ja-\nkousi znalostí výsledky pozoroval, musel též spatřiti čilou hor-\nlivost, s jakouž zpěváčtí spolkové takový boj podnikají. Kéž\nby tato horlivost nepocházela z kalných pohnútek, z marni-\nvosti a slávyehtivosti!\nJe-li tomu ale tu a tam lak, nemůže se předce velká\nvýhoda „závodů zpěváckých spolků\" v pochybnost uváděti;\nneboť spolkové, kteří v závodu po vítězství v zadu zůstanou?\nbudou tím zajisté mocně pohádáni k pilnosti, kteráž jim pro\nbudoucnost taktéž vavřínový list slibuje.\nToliko jest hlavní podmínkou, aby spůsob, jak cen\ndosíci možná, byl příhodný a též takový, jímž zpěváci pe-\nvného přesvědčení nabyti mohou, že rozsudek v závodech\nje nestranný. Na tom záleží jak se nám zdá všecko,\nmají—li závody zpěvácké prospěšně pro všeobecnou věc pů-\nsobiti; nebof stanou-li se závody příčinou vády, účinkují\nškodlivě. Jaký způsob panoval až dosud při rozhodování o\ncenách ?\nByli zvoleni soudcové (tři neb pět) z umělců! Tito mu-\nžové vzdělaní a spolu mužové dobré pověsti sedí pak vážně\nna soudu a dělají si na základě své umělecké moudrosti své\núsudky, které mají platit při rozhodování cen.\nTo jest tak dalece dobře. Avšak (nemáme příčiny něco\nzatajovati) lidé mají své slabosti tedy i umělci!!\nA jak to četné životopisy dokazují, mají největší umělci spolu\nne zřídka nejvělsí slabosti!\nByli bychom tedy, upřímně řečeno, při takovéto komisí\nposuzujících umělců, kdyby se jmenovité výkony zpěváckých\nspolků sobě rovnaly, sami nedůvěřlivi, zdaž při konečném\núsudku ten neb onen ohled nerozhodnul. Viděli jsme při\nrozličných velkých zpěváckých slavnostech, any se stříbrně\na zlatě ceny rozdávaly; musíme se též přiznali, že spolkové,\nkteří cenu obdrželi, vždy výborně zpívali, že by ale nejlépe\na žeby právě velmi dobře aneb dohře zpívali, aby právě\nprvní neb druhou cenu zasluhovali, to jsou otázky svědomí\nse týkající, které i největší umělec rozřešili dovede.\nJistý zpěvácký spolek záležel při slavnosti toliko z 20\nmuzů. Tento spolek zpíval co do tónu a výslovnosti správně,\nzpíval cituplně, zpíval nejvýtečnější písně tak, že byl laik i\numělec obdivováním uchvácen a spolek tento skládal se z roz-\nličných stavů; byli v něm kupci, průmyslníci, řemeslníci atd\njen žádný zpěvák toho předmětu znalý! To byl tedy\ndle pravého pojmu národní zpěvácký spolek.\nDejme tomu dále ; zpěvácký spolek velkého města při\ntétéž slavnosti byl velmi silný, snad 60 muzů, taktéž dobře\nvycvičený; měl však ve svém středu zpěváky znalce, kteří\nse v sólech vyznamenali a skvělého výsledku dosáhli. Nyní,\nkdyž to k rozhodnutí přišlo, slyšeli jsme z úst dvou umělců,\njejichž úsudek pak také rozhodl určitý náhled, že druhý\nzpěvácký spolek (onen s operními sóly) nejlépe zpíval a že\njemu cena přináleží.\nMy a mnozí s námi budou toho mínění, že těch dvacet\nzpěváků cenu zasloužili; neboť zpěv jejich byl samorostlý\na spolek jejich nehonosil se cizím peřím. Az té příčiny\nmáme za to, aby se při posuzování zpěvu a rozhodování\no cenách žádná komise z umělců nevolila; nýbrž aby\nse výsledku na základě lak zvaného hlasování zpě-\nváků samých docílilo.\nKdyž byli všichni zpěváčtí spolkové pozpívali, hodí každý\nv slavnosti zúčastněný a oprávněný pěvec při rozhodování\nv cenách hlasovací lístek do osudí a tak vyplyne rozsudek\nz množství zpěváků, který se pak oznámí.\nMnozí z umělců nám zajisté rychle namítnou, že zpě-\nváci našich spolků nemají takové znalosti, aby mohli odůvod-\nněný a tedy měrodatný úsudek podati."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.2", "texte": "Tomu odpíráme. Vše co zpěváčtí spolkové při zá-\nvodech přednášejí, pohybuje se v skrovné formě písně. My\njsme tedy tak nevěřiví, že v úsudek našeho pěvectva více\ndůvěřujeme než v úsudek majority 3 neb 6 renomo-\nvaných umělců, kteří abychom ještě kacířštěji mluvili\nčasto v zapletených formách uměleckých větších plodů, které\nformu písně přesahují, podjati jsou. To jest naše bez obalu\npronesené mínění. A kdo by nám tedy řekl, že zpěváci naši\nzpěv a skladbu posouditi nedovedou, tomu odpovíme; jak da-\nlece se sbor ve formě písní pohybuje, rozumějí (cítí to) tomu\ndobře naši pěvci, a kdo by nám snad namítnouti chtěl, že by\nsi při hlasování společném každý spolek sám sobě hlas dal,\ntomu odvětíme, že nezná pravocit, jenž v národu našem\nzakořeněn jest• Hlas lidí jest hlasem Božím.\n\nLadislav Hunyady.\nMaďarská národní opera v 4 dějstvích od Erkla.\n\nProdlévaje v letošních prázdninách také několik dní\nv Praze, slyšel jsem v prozatímním českém divadle Mehulovu\noperu „Josef a jeho bratři,\" která dosti správně provedena\nbyla. Napadla mi při tom myšlénka, zdaž by se také nějaká\nzdařilá maďarská opera do repertoiru českého divadla uvésti\nnedala a tu jsem shledal, že by se opera „Ladislav Hu-\nnyady\" též dobře as prospěchem na českém jevišti v pře-\nkladu provozovati mohla a dala. Uhry a Cechy jsou dějinami\nbez toho zpřízněny a zdařilá tato opera přispěla by nemálo\nk vzájemnosti mezi oběma národy.\nAčkoliv se opera tato originální nazvali může, neujde\npřec bystrému posluchači, že pan skladatel Erkl Mozarta,\nSpohra a Webra pilně studoval. Ouvertura jsouc sama\nv sobě dílem mistrovským podává obraz celku a posluchač\ntuší strašné události, které se přihoditi mají. Budiž mi po-\npřáno podati stručný obsah a malé posouzení opery této.\nLadislav Hunyady, věrný ale nešťastný rytíř svého ještě\nneplnoletého krále cítí, jak úskočným a závistivým počínáním\nmagnátův Damoklesův meč nad jeho hlavou visí. Když byl\nmladistvému králi poručník volen, byl Hunyady od volby vy-\nloučen a jeho nejúhlavnější nepřítel Cillei obdržel poručnictví.\nPod záminkou přátelské návštěvy přijdou král a Cillei k Hu-\nnyadymu. Nedlouho před tím ale psal Cillei srbskému mí-\nstodržiteli, Jiřímu Brankovičovi, že mu co nevidět dvě miče\npošle, které ho velmi těsiti budou. Pod těmi rozuměl Ladi-\nslava Hunyadyho a jeho mladšího bratra, pozdějšího krále\nMatyáše Corvína. Král a Cillei přišedše o něco spíše byli\nv hradě slavně přijmutí, avšak nikoliv je doprovázející ko-\nmonstvo. Haštěření posádky Hunyadovy v zámku s královým\nmužstvem užil Cillei, straše krále a vynutil mu prázdný list\ns jeho podpisem, jehož později k pozvání Hunyadyho a jeho\nbratra upotřebili chtěl, aby je oba zavraždili mohl. Tento\núskok byl prozrazen a Cillei chtě Hunyadyho v jeho komnatě\nusmrtit, padne za oběť mečům přátel Hunyadových. Král se\nobjeví na ten hluk, vidí svého miláčka v krvi ležeti mrtvého,\na ulekne se toho velice. Když se mu pak vše vysvětlí, pozná\nzradu a zneužívání svého podpisu, slíbí Hunyadymu a jeho\npřátelům odpuštění. Slavný sbor manův Hunyadových ukončí\nprvní dějství.\nV druhém jednání nacházíme se v Temesváru. Zde\nbydlí matka Hunyadyho Alžběta. Tato obdrževši zprávu o udá-\nlostech v Bělohradě (Belgrad) a rozváživši, že byl Cillei nejen\nvelkým nepřítelem její rodiny, nýbrž že i jeho nástupce Gara\nještě větším nepřítelem snad bude, chvátá strašným tušením\npuzena do táboru královského. Gara vida, že Hunyady jeho\ndceru Marii miluje, podporuje na oko tuto lásku, aby tím spíše\nHunyadyho zničiti mohl a shledává všelijaké nepravé důvody\nvymyšlené velezrady Hunyadyho. Manové prosí na Alžbětino\nvybídnutí krále, aby své královské slovo, že Hunyadymu vraždu\n(Cilleiho) odpustil, přísahou ztvrdil, což král slavně v chrámu\npáně učiní, a obnovené holdování přijímá.\nV třetím dějství se octneme v Budíne. Hunyady jsa\nvarován, bere s sebou množství ozbrojených přátel, již svědky\njeho sňatku býti mají. Gara neodepře Hunyadymu ruku své\ndcery, uvádí však u krále četný průvod Hunyadyho v pode-\nzření, a přivede to tak daleko, že mu král zatykači list na\nHunyadyho jakožto velezrádce vydá. Právě v okamžení slav-\nného sňatku přikvapí jeho tchán, zatkne ve jménu krále na-\nstávajícího zetě, a dá ho do žaláře vésti.\nČtvrtý děj, též v Budíně, urychlí tuto smutnou událost.\nHunyadyho spatřujeme ve vězení. Marie, jeho nevěsta, se\nobjeví, stráž uplativši, k útěku je přichystána; ale nenadálý\npříchod jejího otce, který ji z náručí milence vyrve a stranou\nmrští, zničí každou naději. Alžbětu vidíme na prázdném místě\nv Budíně; strašlivým tušením na polo šílená, chce v zoufalství\nk synovi se dostati, stráž ji ale cestu zamezí. Strašlivá bouře\nzdvojnásobní počínající setnívání. Outočiště bére k Bohu,\njejí naděje je však marná. Bubny zavíří, její syn vstupuje\nna popraviště! Bůh zaslepil kata, on vidí místo jedné hlavy\ndvě tři, chybí jednou dvakrát. Tu slyšíme Hunya-\ndyho, v takovém případu práva užívajícího o milost prošiti.\nMatka radostí jásá, doufá že bude zachráněn drahý syn,\nGara však zařve pekelným hlasem poroučí ve jménu krále\nsmrt a Hunyady padne.\nK vyrozumění děje postačí snad tento stručný obsah.\nLátka je na prosto dějepisná, vypravuje bez raífinovaných\nfrancouských episod v krátkosti, co se skutečně událo. Hud-\nba je větším dílem originální a slovům přiměřená.\nPo ukončené overtuře zpívají manové Hunyadovy sbor\nválečný; jeho mladší bratr Matěj pěje samozpěv, v kterém\nlituje, že ještě slab zbraně použiti as nimi do boje táhnouti\nnemůže. Hunyady vstoupí a v recitativu zvěstuje, že Cillei\nza poručnika králova volen byl, a bojí se ouskoku. Sbor\nodpovídá mužně. Trouby'; oznamují příchod králův. Zá-\nvírka do As dur, pak uvítající pochod do E-dur rázně se\nvyjímá. Král jde do zámku s Cilleťm, most se vyzdvihne\na později když přijde komonstvo královo, započne hádku s po-\nsádkou Hunyadyho nahoře. Erkl utvořil sbor tento hašteřící\npro tenory nahoře a bassy dole, což opatrné jest a velmi\npěkně zní. Následující děj, kdežto se Hunyadovo zákeřnictví\nCilleinem vyzradí, což tento životem zaplatí, jest hudbou\nvylíčen mistrně.\nY druhém dějství jest pět čísel znamenitějších: sbor\nženštin, arie Alžběty, troj- pak dvojzpěv a ukončení."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.3", "texte": "Obzvláště toto finále, kdežto král v chrámu Páně slavnou\npřísahu skládá uchvátí posluchače.\nKrál sám miluje Marii dceru Garrayho, a zpívá\nv třetím dějství árii do F-dur. Dvojzpěv Garraye a Hu-\nnyadyho jest sice pěkný, ale skoro velmi dlouhý. Dějiště\nse změní; k slavnému sňatku Hunaydyho, zní sbor veselý do\nG-dur. Zatknutí Hunyadyho vlastním tchánem podává příle-\nžitost hudbu zajímavou učiniti. Hunaydyho samozpěv v ža-\nláři hned začátkem čtvrtého dějství, kdežto o slávě svého\ndomu, tak strašně překažené lásce s Marií, o nářku a zou-\nfalství své matky atd. přemýšlí, líčí skladatel pravdivě a mi-\nstrně. Trojzpěv H. M.a Gara jest výborný. Ukončení jest\nžalostné. Smuteční pochod do E-moll nemůže se ani krás-\nněji myslili. Alžbětin zpěv a zoufalství (klečí u kříže) do\nB-moll, převyšuje vše, což jsem až posud podobného slyšel.\nZávěrek je čarokrásný.\nTyto řádky snad dostačí k upozornění intendanta če-\nského divadla, pana dra. Riegra, na tuto zajímavou operu,\nkterou bych, kdyby pro české jeviště přijata byla, do češtiny\npřeložiti se uvolil.\n\nJ. B. Vávra.\n\nVácslav Jan Tomášek.\n(Pokračování.)\nTomášek odebral se odtamtud na několik dni do Vidně,\nkdež o kostelní hudbu zasloužilého kapelníka Preindla a\ns ním pak slařečka Josefa Haydna navštívil. Jelikož se\nv divadlech Vídenských nic kloudného nedávalo, co by To-\nmáška poutati mohlo, odebral se nazpět k svému bratru a pak\nk slavnosti korunování císařovny Beatrixe přes Marchek do\nPrešpurku, kdež po slavnosti u zástupce knížete Palviho\nk tabuli pozván byl. Zde přednášel některé své klavírní\nskladby a své ekíogy a roznítil vytčenou hrou svou veškeré\nhosty tak, že některé eklogy opakovati musel* Na to učinil\nTomášek výlet do městyse Blasensteinu (komitát Prešpurský)\nkdež na blízku jeskyni vrapíkovu navštívil. Na to odebral\nse k svému bratru Jakubu a odtud mnohými zkušenostmi obo-\nhacen opět do Prahy.\nTomášek přišed opět na své stanovisko složil píseň\n„Die Erwartung\" a píseň od Schillera pro jeden hlas s prů-\nvodem piana op. 37, které u Hofmeistra v Lipsku vyšly. Na\npodzim dával v Praze L. Spohr se svou chotí, znamenitou to\nvirtuosku na pedální harfu, koncert, jenž se se skvělým vý-\nsledkem potkal.\nRoku 1809 nepsal Tomášek ničehož; hrálf pilně na\npiano, cvičil se a fantasoval. Roku tohoto stanovil svou nauku\no harmonii dle nezměnitelných zákonů přírody, kterou pak\npoznenáhla zjednodušil. Jelikož tehdáž válka s Napoleonem\ntrvala, nepřišel ani jediný umělec ku koncertům do Prahy.\nRok 1810 byl tišší. Napoleon stal se zetěm rakouského cí-\nsaře a v Tomášku procitla nová chuf ku komponování. Pu-\nstili se do fugirované ouvertury, která se i laikům líbiß\nměla, zůstala však co op. 38 v rukopisu a vyšla jen v kla-\nvírním výtahu v Praze u Marco a Berry. Na to pokračoval\nv komposici svých eklog, které co opus 39 u Petersa\nv Lipsku (sešit druhý) vyšly. Tyto skladby dobyly si tolik\npřátel, že ode všech stran vyzýván byl, by jich více složil.\nAvšak Tomášek chtěl se také v takových skladbách pokusiti,\nv nichžto vážnost se silou je spojena. Tu vstoupil mu šedo-\nvěk se svými rhapsody živě před duši: vidělf a slyšel, jak\ncelá místa z „Homerovy Illiady\" deklamují a vše rozněcují.\nI myslilf u sebe, zda-li by hudba nebyla též s to, jednottlvé\naffekce duše tónem, harmonií a rhytmem, byf iv nástinu, vy-\njádřiti? Na tak důležitou otázku bylo slu>no podati odpověď\na Tomášek složil za tou příčinou „Six Rbapsodies pour le\nPiano,\" (šest rhapsodií pro piano) op. 40, které poprvé u\nHaase pak po druhé u Marco Berry v Praze vyšly. Aby\nvšak světu ukázal, že to není pouze forma, kterouž se pod-\nstata skladby ustanovuje ; nýbrž že její vlastní ráz více od\npoetické idey závisí, podržel Tomášek formu eklogy při rhap-\nsodiích, aniž by se obával, že by při proslouchání skladby od\nsebe co do tendence tak rozdílně se rozeznati nedaly. Ekloga\nmiluje pravidelně něžnost a utěšenost, co zatím rhapsodie to\nv sobě zahrnuje co rozhodností a silou nazýváme, čímž se\nrhapsodie pro svou technickou čásť více bravuře blíží. Že\nhudební poesie tímto druhem skladby zbohatnula, leží na bíle-\ndni; ostatně došly rhapsodie u sběhlých pianistů velké obliby,\ncož Tomáška pohnulo opět šest rhapsodií „Six Rbapsodies pour\nle piano\" op. 41 u Kuhnela v Lipsku vydati. Ještě před\nkoncem toho roku složil dva zpěvy po tři a jeden zpěv\npo 4 hlasy s průvodem piana, které v op. 42 u Enderse\nv Praze vyšly.\nV kometovém roku r. 1811 byl Vácslav Tomášek od\ntehdejšího děkana Pražské filosofické fakulty, prof. Steinského,\nza magistra svobodných uměni zvolen. Praví se, že\nkometový rok se nazvíce plodným jeví; u Tomáška však ne-\nosvědčila se tato pověst, nebof nenapsal bohužel téhož roku\nani notu ; za to však ho jiné umělecké zjevy jej zaneprazdňovaly.\nTéhož roku přibyli do Prahy dva virtuosové na housle ku\nkoncertům. První byl Polledro, jejž pianista P(etr) P(ixis)\nsvému bratru Bedř. Pixisovi, prof. na konservatoriu Pražském,\nco nejvřeleji odporučil a druhý znamenitý Durand. Se strany\nBed. Pixise tropily se největší pikle proti Durandovi, co za\ntím Polledro, prostřední to houslista všude od Pixise vychva-\nlován byl; avšak Durand zvítězil úplně ve svém koncertu\nnad svými nepřátely, a když tito plni vzteku hanebnou kritiku\ndo Lipských hudebních novin o Durandovi zaslali, nemohl\nTomášek nespravedlivost tuto déle snésti a odpověděl v ča-\nsopisu „Zeitung fůr die elegante Welt\" jadrným tónem na tu\nkritiku, načež se spor rozpředl, z něhož Tomášek co vítěz\nvyšel. Tomášek napsal pro Duranda pak vskutku diabolickou\nfermatu s níž tento všechny houslisty Pražské na čas porazil.\nNyní přijdeme k důležité době života Tomáškova v ohledu\numěleckém, totiž k provozování jeho první opery „Serafiny\nKdyž byla party tura její skoro íb leta u tehdejšího ředitele\ndivadla Liebicha ležela, počly konečně zkoušky, které Tomá-\nšek od a až do z řídil a při nichž tehdejší kapelník Václav\nMuller nikdy nescházel. Při první hlavní zkoušce byl příto-\nmen i Karel Maria z Webrů, jenž do Prahy přijel, aby zde\nkoncert svůj uspořádal a mimo to s Libichem stran nabídnu-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.4", "texte": "tého mu kapelnického místa dále vyjednával. K. M. Weber\nstál u piana, četl partituru a divil se nemálo podivnému ve-\ndení bassu. První finále elektrisovalo ředitele a všechny\npřítomné tak, že ho mnozí radostí objímali. Dne 15. prosince\ndávala sepoprvě při naplněném divadle Tomáškova „Serafina.\"\nTomášek řídě sám opery byl po druhém jednání hlučně volán\njakož i ku konci. Když se byla opera jeho už po třeti dá-\nvala, vypravovali někteří Tomáškovi, že přívrženci Diviše\nWebra, ředitele pražského konservatoria, si předsevzali, operu\nTomáškovu vypískati, a to z té příčiny, poněvadž prý We-\nbová opera „Kanzuma\" k provedení nepřišla. Avšak ke cti\nčlověčenstva budiž řečeno, že počet nepředpojatých této ha-\nnebné rotě zabránil, předsevzetí ono provésti. Druhé před-\nstavení „Serafiny\" odbývalo se pod Tomáškovým vedením\ndne 21. prosince a třetí ku prospěchu skladatele samého\ntaktéž dne 30. prosince. Po prvním jednání doručena byla\nTomáškovi znělka od Dambeka a na konci opery byl skla-\ndatel hlučně volán. Příjem obnášel v bankovkách 3000 z!.;\navšak při všem tom, že zapravení útrat ředitel Liebich na se\nvzal, zůstalo pouze Tomáškovi 600 zí. vid. č. Hrabě Buquoi\npotleskem obecenstva roznícen bral velkého podílu při skvě-\nlém výsledku jeho opery a nechal Tomáška, kdykoliv diri-\ngoval, do divadla svou ekvipáží dovésti.\nRoku 1812 dávala se „Serafina\" dne 7.a 29. ledna\ns příznivým výsledkem, avšak když zpěvačka Braunova, která\nroli Bianky velmi pěkně dávala, se svým mužem cellistou\nBraunem Prahu opustila, nepřišla „Serafina\" více k provo-\nzování. Pochvala obecenstva a uznání ze strany kritiky při-\nměly Tomáška ku komponování druhé opery „Olvaro,\" kterouž\nv šesti týhodnech až na 5 čísel dokončil a kteráž až posud\nv rukopisu leží.\nProč Tomášek svou druhou operu nedokončil, leží jak\non sám praví hlavně v okolnosti té, že mu nadšenost Praž-\nského německého obecenstva pro jalovou operu „Tankred\" od\nRossiniho, celou chuť k dokončení opery „Olvaro\" odňala.\nTomášek uznával sice talent Rossiniho, odpíral mu ale mimo\njiné znalost v harmonii kontrapunktu a v přiměřeném ve-\ndení hlasů. Tomášek pravil, že by bylo jßossiniho vyznáni\nvíry v hudbě as následující: „Věřím toliho, ze jest ve-\nškerá hudba jen k příjemně zábavě dána; a poněvadž\nucho je jímcem, jimiž hudba v člověka vniká, nemá se\nskládaiel o nic jiného starati, než aby příjemné nápěvy\nvynalézal, by uchu dle možnosti lichotil; nebof to jest\njedině, nač lidé posedlí jsou, zač jsem k penězům a\nslávě přisel. Ostatní jako: harmonie, kontrapunkt i\ns krasovědou a jak to hamparádi ještě sluje, nestojí\nza nic a jsou jen ku zkáze; nejsou beztoho ničím\njiným, než přízrakem, jenž se v kotrbě beztalenlních\nlidí vy líhl. Nedokázal jsem ve svém „Siabat materu\ndostatečně, že možná aniž by člověk kontrapunkt stu-\ndovál, fugy psáti ?! Mám za to, že skladatel, jakmile\nsi co mistr plalnosli dodat, na žádná pravidla dbali\nnemusí, nebof on jest pravidlem pro všechny, které od\nducha času získati chtějí.\"\nTak soudil Tomášek o Rossinim, a že Pražské německé\nobecenstvo pro tohoto italského skladatele blouznilo, nechtěl\nsvou operu dokončili. Za to složil tři pisně od Tiedge\ns průvodem jpiana, které u Schotta v op. 44 tiskem vyšly\nRoku 1813 přišel do Prahy K. M. Weber, by po V. Mulleru\nředitelství orkestru a opery převzal. Tehdáž panovaly v Praze\ntři strany, totiž Webrovská (Diviše), Roszlerská a Vitásková,\nkteré jako někdy Gluckisté a Piccenisté v Paříži proti sobě\nbrojily. Tomášek neměl žádnou stranu za sebou a když ho\nKarel M. Weber vyzval, aby s ním se spojil a též si zvláštní\nstranu utvořili zamítl Tomášek docela nabídnutí toto.\nTéhož času složil Tomášek mši s gradualem a offertorium\npro čtyry hlasy s průvodem orkestru op. 46 k upomínce\nvítězství nad Francouzi u Kulmu, věnoval ji králi\nzačež krásně emailovanou zlatou tabatěrku obdrždl. Vyslat\nv hlasích nákladem skladatelovým. Jsa z mnohých stran vy-\nzván, by eklogy skládal, učinil tak a vydal u Petrse v Lipsku\n„šest eklog\" op. 47 sešit 111.\nAvšak Tomášek nezapoměl při všern tom, že toho času\nliteratura česká se teprv probuzovali počala, na svou mateřštinu\na složil šest českých písní pod názvem „Šestero písní v hudbu\nuvedených pro jeden hlas, které u Endrse v Praze vyšly\nNa to odebral se Tomášek do Vídně k slavnostem vel-\nkého kongresu a přibyl tam dne 6. října 1814. Že Tomášek\nhlavně k záležitostem uměleckým svůj zřetel měl, netřeba\npodotýká ti. Nejprvé podíval se dne 8. října do dvorní opery,\nkdež se právě Mozartův „Don Juan\" dával; avšak provedení\njejí ho neuspokojilo. Na to poslouchal dne 9. října v dvorní\nkapli mši D-mur od Josefa Haydna, kteráž řízením Eyblerovým\nvýborně provedena byla a večer Beethovenovou operu „Fidelio,\"\nkterouž až dosud nebyl slyšel. Tomášek uznal duchaplnost\nskladby a zvláště zanícen byl jásacím duettem „O nevýslovná\nslasti!\" avšak vytýkal Beethovenovi, že nepojal čarokrásné duetto\nmezi žalářníkem a Fideliem u přítomnosti Florestana slabostí\ndo spánku upadlého dobře, anto vše by se tiše zpívati mělo.\n\nRafael Mengs.\nNovella.\n(Pokračování.)\nPo této řeči se zlostí a rozhořčeností pronesené\nodešel ten muž, aby se opět ukryl ve svém koutě; mladý\nmuž jej však zadržel, oslovuje ho silným hlasem : „Vy jste\nChiaveri ?\"\n„Ano, jsem to!w odvece nešťastník, „nechte mě jiti,\nabych tento svět proklel, který jen stvořen jest, aby vele-\nduchům sloužil za mučírnu. Óty můj zlatý Říme! Jak a\nkdy tě opět spatřím ?\"\n„Právě od tamtud přicházím.\"\n„Kdo jste Vy?\"\n„Mengs.\"\n„Jak, malíř Mengs!\" zvolal Chiaveri, objímaje umělce\noběma rukama. „Psali mi z Říma o Vás. Maloval jste pa-\npeže ? Jeho Vyvýšenost pana kardinála, který jest mi pří-\ntelem. Ano, veliké věci mi o Vás sdělili. Vida, vida, ještě\ntak mladý! Ach, přicházíte T čas, kde se übohému Chia-\nverimu vede velmi bídně. Zde jsem vystavil mistrovskou\nstavbu, stavbu to, kterou by mně Michel Angelo záviděl a\nzde stojí.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.5", "texte": "Ukázal mu na vysoké zdi v lunnírn světle zářící a\ns bouřlivou tváří k nim přiběhnuv, upřel se na pilíře, volaje :\n„Zbořte se, zbořte se! Pohřbete mne pod svými ssutinami!\nPohřběte nejnešťastnějšího člověka, který kdy žil.\"\n„Nesmíte takto zoufati, mistře! Promluvím s králem,\nsdělím mu všechno, jak se to má, jen dovolte, abych zítra\npři jasném dnu stavbu tu si prohlédnul.\"\nTakto mluvil Rafael Mengs, upíraje lítostně pohled svůj\nna stavitele, stojícího před ním v osobě velmi nešťastného\nčlověka. *\nOba mužové übírali se na to po břehu Labe ; v slo-\nvech utěšujících jednoho nalezl druhý povzbuzení a potěchu.\nUjednalo se, že Mengs příštího rána a v následujících dnech\nse stavitelem stavbu prohlídne a na to králi o ní zprávu podá.\nAugust 111. přijal navrátivšího-se umělce s velkou la-\nskavostí. Vyptával se jej na jeho práce v Římě as radostí\nposlouchal o velkém již jejich počtu.\nKrálovna a dámy u dvora těšily se z toho, že opět spa-\ntřily mladého krásného muže s šlechetnou jednoduchostí v jeho\nřeči a pohybech.\n„Nyní mi musíš ještě jednou v oleji mou podobiznu vy-\nmalovali,\" řekl král mladíkovi, ještě pořáde se k němu cho-\nvaje, jako k hochu před roky. „Mne a královnu. Navrátil\njsi se samoten z Říma ?\"\n„S ženou, Vaše Veličenství.\"\n„Jak že, Ty jsi ženat ?\"\n„S prostou římskou dívkou,\" odpověděl Mengs. „Šel\njsem jednoho dne v Římě po ulicích, abych nalezl obrazec\npro madonu, kterou malovati jsem v úmyslu měl. Dlouho\njsem hledal, a obyčejné postavy, co k tomu účeli síotížívají,\nmne neuspokojily. Navraceje se nevrle domů, tu mi přijde\nděvče vstříc, jež na trhu prodávalo ovoce. Spatřiv útlý,\nkrásný její obličej, oslovím ji, ona se zardí ostýchavá a\nstoudně. Konečně jí učiním návrh, aby přišla ke rnne a\ndala se ode mne malovati. „S radostí přijdu, pane,\" řekla,\n„pak-li dovolíte, abych přišla se svou matkou.\" „Vezmi ji\ntedy s sebou,u odvětím já jí na to, „a urči den, v který tě\nočekávati mám.\" Ona přijde, vtělená to nevinnost a milost-\nnost. Matka její jest hodná stařena. Maluji; obraz však\nnejsem s to ukončili. Uplyne 14 dní, uplyne měsíc, a po-\nřáde ještě na tomtéž obrazu maluji, tu zpozoruji teprv, co\nse stalo, že je po mé statečnosti, po mém poklidu mysli,\npo mém chladném pozorování, že Marie mi více jest, než\nobrazcem. A tak se vyvinula znenáhla celá ta záležitost.\"\n„ Jest-li pak pantáta jest s tím spokojen?\" tázal se král.\n„Ano, jest spokojen,\" odvece Rafael. „Matka má není\ntaké ničím jiným, než prostou měšťanovou dcerou ; stejným\nspůsobem jako já seznámil se zde také otec s mojí matkou.\"\n„Musíš mi ji jednou při příležitosti uvésti,\" odvece\nJeho Veličenství. „Až půjdeme do Lipska, tam bude zvláště\nvhodné místo, kde bych nové známosti učiniti mohl. Tam\nji přiveď. Ostatně jsi ještě velmi mladý manžel; dle našeho\nnáhledu mohl jsi ještě posečkati.\"\n„Umění nepřivoluje k dlouhým námluvám a dlouhému\nvolení. Rychle se to musí odbýti, aby člověk mohl se opět\nnavrátiti k svému podstavku.\"\n„Ještě něco mi zapíráš, co se s Tebou v Římě dělo,\nněco velmi důležitéhopočal na to král po malé přestávce.\n„Vypravovali mi o tom.\"\n„Jistě pater Quirini, Vaše Veličenství.\"\n„Tak jest. Ty's vstoupil v lůno saniospásné církve,\"\nzvolal král August. „Učinil jsi velmi dobře. To je něco,\nco nám radost spůsobuje ; kéž by chtěl také tvůj pan otec\npříklad ten následovali. Na čase by již bylo.\"\nRafael skloniv hlavu, ničeho na to neodpověděl. Roz-\nprávka byla ukončena. Král určil hodinu, kdy Mengs velký\nobraz započíti má. Když k tomu účelu do zámku se übíral,\npřišel mu král v ústrety, v brnění oděn, maje velkou pentli\ndomácího řádu přes ramena hozenu, napudřen, nakadeřen\na v královský plášť zahalen. Princ Xaver doprovázel otce\nnesa mu přílbici s péry, kteroužto pak na stůl postavil. Au-\ngust se srdečně zasmál, spatřiv v zrcadle všecku nádheru.\n„Dnes máš krále před sebou,\" řekl. „Měj se na po-\nzoru, jak to vykonáš. Jednou vezmu těch tisíc kousků a\nvěcí na sebe, ne však podruhé. Tak jsem také stál Sylve-\nstrovi k svému obrazu, na to vzal Prúnell brnění na sebe\na stál pak na místo mne. Udej nyní věci, jak je vidíš, k do-\nmalování a dokreslení je tu -pak komorník.\"\n„Směl-li bych vysloviti jednu žádost?\" tázal se na to\nMengs. „Byla by to ta, aby Vaše královská Milost složila\nbrnění. Vaše Veličenství má krásná široká prsa, hloupé to\nželezo zakrývá nadarmo všecko.\"\n„To nejde, můj příteli!\" odvece král. „Co by řekli\nmoji poddaní, spatříce mne bez kyrysu. Také můj otec nedal\nse nikdy malovali bez brnění. Myslil bych také, že aksamit\na tenké prádlo mnohem jemněji se vyjímají, když hrubý ocel\npod ním se třpytí. Tak, stojím tak dobře? —\"\n„Výborně!\" zvolal Mengs, obrysy krásné té postavy ry-\nchlou tuškou na plátně upevňuje. „Jaký to stkvělý vzorec pro\numění. Vaše Veličenství mělo se stati prostým břemeníkem.\"\n„Ha, ha, ha ! Proč pak to ?\"\n„Pro vzrůst. Umělcové byli by se o takový obrazec\ndrali.\"\n„Ostatně je přece dobře, že jsem se stal králem. Mám\npřece některé přednosti před břemeníkem. Jak pak Drážďany\nnyní nalézáš? Viď, krásné vzrostly mezi tím stavby; krásné\nmístnosti jsem nechal zříditi.\"\n„Přede vším kostel,\" řekl Mengs, s radostí této příle-\nžitosti používaje, aby hovor přivedl na obmýšlený předmět.\n„Ano, kostel!\" zvolal August. „Tomu se něco zcela\nzvláštního přihodilo. Obáváme se pořade jeho ssesutí. Opu-\nstili jsme od dalšího stavění. Lidé tvrdí, že se můžeme na\nto jistě spolehnouíi, že nám co nevidět na hlavy spadne. To\novšem není velmi potěšitelné.\"\nChiaveri je zdatný umělec,\" zvolal Mengs.\n„Věřím tomu! Co se rnne týče, já všeobecné to obá-\nvání nesdílím. Navrhl jsem se, že přes onu klenbu na nej-\nnebezpečnější místo sám půjdu ! nechtějí mne však tam pu-\nstiti. Ano, nesmím se ani k zděm přiblížili. Lituji übohého\nChiaveriho, nemohu mu ale pomoci. Viděl jsi ten kostel?\"\n„Ano, Vaše Veličenství!\" řekl Mengs, „a nalézám ho\nza úplně pevný a držebný. Zkoušeli jsme ho na všecken\nspfisob. Dva znalcové ve stavitelství, kteří se mnou sem\npřišli, pronesli tentýž úsudek, a pak-li Vaše Veličenství tomu"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.6", "texte": "přivolí, odhodlal jsem se, übohého Chiaveriho podporovati a\nv příštích dnech přes onu klenbu sám jiti. Nenahlížim, čeho\ntu je se co obávati. Veškerý svět může se na to dívati a\nse přesvědčiti.\"\nKrálovna mezi tím vstoupila s dvěma ze svých prin-\ncezen do pokoje. Užasla nad Mengsovou smělostí a prosila\nkrále snažně, aby mu to přísně zapověděl. Hrabě Bruhl,\nPater Quirini, všickni taktéž činili.\n„Nechte mu přece vůli,\" odpověděl král. „Někdo musí\npřece být první, který nad nesmyslem zvítězí a nás do na-\nr\nšeho kostela uvede. Upíná téměř dvě léta nestaví se více 5\nnechci dokonce, aby se déle meškalo s odvrácením vady,\nkterá jen v hlavách blouznivců a pošetilců se nachází. Kdy\nchceš chůzi tu vykonali ?\" doložil. „Budu jí přítomen s ce-\nlým svým dvorem.\"\nDen se k tomu ustanovil.\nObyvatelé Drážďanští, dověděvše se o této události,\nnacházeli se u velkém rozjitření. Konečně mělo se rozhod-\nnouti, zda-li klenba drží, čili nic. Někdo se vyskytnul,\nkterý život svůj o to zasadili chce. Jaký to skutek hrdinský!\nJiž z rána naplňovaly se na určitý den \\šechny kostely po-\nbožnými, prosíce Boha o šťastný výsledek toho podniknutí.\nDozvěděvše se, že král tomu také přítomen býti chce, znovu\nse obávali, aby se nepřiblížil příliš blízko nebezpečnému je-\nvišti; deputace rady šla ku králi, prosíc jej a jeho rodinu, aby\njen z dáli na divadlo to pohlíželi. Král odpověděl, že tento\npřípad příliš stojí v spojení s všeobecným blahem, než aby se\nmohl nucena cítiti, zcela se od něho vyloučili, avšak že užije\nvšemožné opatrnosti. Místnost okolo kostela znovu se vymě-\nřila a obmeziia. Lidé bydlící blíže jeviště, opustili své domy,\nstěhujíce se s celým svým nábytkem ku svým přátelům u\nprostřed města bydlícím. Všechny krámy se uzavíraly. Ve-\nliká tištěná návěští oznamujíce každému co se díti má, upo-\nmínali ku všemožné opatrnosti. Most se zamknu! na několik\nhodin. Každý se chystal, aby mohl býti svědkem vážného\ntoho příběhu. Pobožníci přišli k tomu místu s modlitební\nknihou v ruce, vyzvědači s dalekohledy a největší čásť lidstva\ns tupou žádostivostí, aby něco uzřeli. Doslechlo se, že malíř\nMengs se na to odváží; nikdo nevěděl o mladém Mengsu ni-\nčeho, a přátelé jeho domýšleli se že je ještě v Itálii, považovali\notce Mengsa za šílence, politovali jeho stáří, politovali jeho\nrodinu, jížto skutkem tímto odvážlivým na pokraj záhuby pri—\nvésti zamýšlí a jmenovali ho starého třeštěnce, kterýž se vy-\nstaví vstříc největšímu nebezpečenství, aby dosvědčil cizou ne-\nschopnost. Anglický poslanec rytíř Williams vmíchal se v lidí, sázky\njim navrhuje, zdali to podniknutí se poštěstí čili nic: sázky\ndosti vysoké se na to vsadily. Prodávaly se obrazy, na nichž\nbyl arcianděl Gabriel vyobrazen, jak spadajícího muže chytiv\ndo nebe vznáší. Jediný šťastný a veselý člověk při této udá-\nlosti byl Chiaveri, kterýž svému ochránci opětně okolo krku\npadnul, nazývaje ho Bohem před jehož světlem zbraně pověry\nv nivec sklesly. v\nVelký počet nepodepsaných listů zrazoval z rána toho\ndne Rafaela od jeho předsevzetí. Byl krásný den, slunce\nskvěle se vznášelo z ranních mlh, osvětlujíc zdi polohotového\nkostela. Místnoif okolo něho byla navzdor tomu, že výjev\ntento teprv o desáté hodině ráno započíti měl, již lidmi úplně\nnaplněn. Tribuny jen s rychlostí pro vzácné osobnosti zho-\ntovené, počaly se také již plniti. Žertovalo a smálo se, na-\nříkalo a slzelo se; největší pohnutí a největší lhostejnost byly\nvedle sebe. O půl desáté objevil se celý dvůr a zaujal tri-\nbunu, zhotovenou pro něj u rejdiště, kdežto nyní stojí museum.\nHlahol trub oznamoval, že Jeho Veličenství král polský a kur-\nfirst saský přišel. Nastalo hrobové ticho, každý pohlížel na\nmost, odkud přicházeli nejhlavnější herci v tomto dramatu. Ko-\nnečně se objevili. Předcházel je hudební sbor. Mengs, jemuž\no to šlo, aby všecko tak veřejně a přesvědčitě se dělo jak\njen možná, uspořádal dojemný tento výstup. Objevil se pak\ns Chiaverim, jehož dva cizí stavitelově a dva z jejich prů-\nvodců následovali. Kráčeli odměřeným krokem ku kostelu.\nVšestranné hlasy pochvalující ozvaly se, když vystoupili. Několik\nz posluchačů překročivše naznačenou mez, následovali tyto\nmuže; všickni museli však ustoupit. Těch šest mužů šlo na\nto do kostela.\nMezi tím, co se zde nacházeli, panovalo všestranné hro-\nbové ticho. Vypravovalo se, že přijímají svátosti oitářní, aby\nse obražené všem náhodám při nastávající cesté podrobiti\nmohli. Zraky všech přítomných byly po dvacet minut upřeny\nna vrchol klenby; konečně se objevil nahoře mladý Mengs-\nVkročil nahoru přes schůdky, a zrovna za ním šel Chiaveri.\nObjevení jejich slavilo obecenstvo mnohými pochvalnými hlasy.\nNyní vkročili na poslední stupně do výšky a nalézaly se před\nklenbou nejvysšího vrcholu. Jednalo se toliko ještě, aby ho\npřekročili. Pevným krokem kráčel mladík nahoru a objevil\nse se stavitelem k všeobecnému překvapení shromážděnému\nobecenstvu. Tisíc hlasů zvolalo ať žijou! Mengs a jeho sou-\ndruh sklonili se na stranu, kde král seděl, pak k ostatnímu\nobecenstvu. Rozhodující, teskný to okamžik. Oba mužové na\nvrcholu klenby ohlížejíce se směle a odvážně okolo sebe.\nVšeobecné ticho*, v každém okamžiku očekávalo se, že se\nklenba zboří, avšak nestalo se. Znovu zahřměla pochvala.\nOba mužové sundali klobouky a vesele v povětří jimi točili,\nobecenstvo na ně volalo, aby toho nečinili! Prosilo, hřmotilo.\nMnohé se ozývaly hlasy: Půda klesá. Jiní zas odpovídali:\nneklesá! Stavba je silná af žije stavitel, af žije Chiaveri.\nNyní je následovali ještě druzí dva mužové. Tíže se zdvoj-\nnásobnila. A také oni stáli neohroženě. Všickni volali opět\nznovu. Tíže je příliš velká. Dolů af jdou dva. Avšak bez-\nstarostně stáli čtyři muži na tomtéž místě, kamžby před chvil-\nkou ještě nikdo se nebyl odvážil hodili míč ze strachu, aby\nklenbu tím nezbořil.\nPo ukončení této zkoušky přiblížil se Chiaveri od Rafaela\ndoprovázen ke králově lóži. Král dal mu svou spokojenost\nna jevo, slibuje mu spolu, že se nyní rychle bude muset po-\nkračovali, aby stavba kostela brzy ukončena byla. Hlasy všech\nbyly jako přeměněny. Sláva Chiaveriho ozývala se ze všech\núst! Nešfastný mnoho zkušený tento muž pozdvihnul se,\nvolně se opět mohl ohlédnouti, nebof čest jeho byla opět\nzachráněna. Přijal chvalořeči šlechty, magistrátu a měšťanstva.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.7", "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Pelhřimova, dne 24. října. (Výlet do Čížkova.\nSvěcení práporu a zábava.) Již v předešlém svém\ndopisu zmínil jsem se o tom, že se náš zpěvácký spolek usnesl\nna tom, několik výletů podniknouti. První příčinu zavdala nám\nod bratrů pěvců v Skutči uspořádaná slavnost Rubešová. Na\nden slavnosti v neděli 6. záři b. r. odebral se náš\nspolek s práporem a hudbou v cele do blízkého místa Čížkova,\nkde se náš žertuplný humorista narodil. V ten den velmi četně\nzastoupené obecenstvo Pelhřimovské následovalo spolek dílem\nv\npěšky dílem na vozícb. Přišed do Čížkova, zazpíval spolek\npřed památní tabulkou, na pivováře, v němž se Rubeš naro-\ndil, upevněnou, sbor „Bývali Čechové,\" pak nás oslavil náš\nmístostarosta p. Josef Řezníček několika dojemnými slavnosti\nSkutecské, jakož i naší se týkajícími slovy, načež se tabulka\nvěncem ozdobeným trikolorem, jejž nám láskou k vlasti nad-\nchnuté dívky J. E. a M. K. darovaly, ozdobil. Pak se ještě\nzazpívala píseň „Kde domov můj?\" a odebraU jsme se do\nblízké zahrady ku společné zábavě, zde se přednášelo\nněkolik sborů ; mezi tím pak hudba střídavě hrála ; pak jsme\nzpívali též naše roztomilé národní písně. Mládež (což\nale proti programu se stalo) tančila. Připomenout musím, aby\nse spolek budoucně jen dle napřed ustanoveného programu řídil,\na jen takovým spůsobem pak jest celku vyhověno. Přípitky\nbyly proneseny našim výtěcníkům, všem slovanským spolkům\nzpěváckým a celému výboru našeho spolku a vyražení bylo tik\nsrdečné, upřímné a živé, že se nám ani domů nechtělo. Druhá\nvážnější událost v pěveckém našem životě jest výroční slav-\nnost svěcení práporu našeho, dne 20. září t. r. odbý-\nvaná. Po deváté hodině ranní šel „Záboj\" s hudbou a prá-\nporem vstříc zpěváckému spolku Pocáteckému, který vždy pevně\na upřímně při nás stoje s námi skutečně sbratřen jest. I tehdáž\nnesklamala nás naděje naše. Pocátecký spolek přijel ve velmi\nznačném poctu na svém voze k výletům zvlášť upraveném a\nvěnci a heslem: „Zpěv a vlast, pěvců s 1 ast\" ozdobeném;\nza tímto ještě jiné povozy. Náš spolek je uvítal ranami z mož-\ndířů a hudbou, načež jsme se společně odebrali k našemu panu\nstarostovi provolávajíce zde: „Na zdar našim hostům 1\" a opět\ns prápory včele sešlo dále do kostela, kde se přednášela vokální mše\nHasslingerova do3ti zdařile, pak místo offertorium a graduale „Otce\nnáš\" od Tbeod. Bradského a Svato-Václavská. Po službách\nBožích odebrali se oba spolkové u slavném průvodu do sálu\nDvořákova ku společné hostině, která velmi skvěle nevypadla,\nan se ani polovice údů nedostavila, kteří na společném obědě\npodílu bráti přislíbili. I zde byly pronešené přípitky „Na zder\"\nzbratřených spolků našich pánů starostů a „Na zdar\" přítom-\nného našeho po Jánce do zemského sněmu p. dra. Frank. Kra-\nlerta, měšťanosty Pelhřimovského. O páté hodině odpolední po-\nčala beseda. Přednášely se sbory, a sice; společně „Staro-\nčeská\" od Skroupa a „Kalina4* od Vašáka, pak Pelhřimovský\nspolek přednesl dva sbory „Heslo Čechů4' od Karlíka a „Prosba\nodvedeného\" od Křížkovského. Vedení našeho místoaborníka\np. Ferdinanda Pavlíka jest co děkovali, že se sbory, zvlášť\n„Heslo Čechů\" od Karlíka výborně provediy as pravým živým\npotlesksm obecenstva odměněny byly. Naše Pocátectí hosté před-\nnášeli dva sbory, totiž „Les a háj,4' pak „Žežulinku44 co nej-\nzdařileji. Mezi tím se deklamovalo, a jest se velmi pochvalně\nzmíniti o slečnách N. a D., jakož ip. prof. Š. a študující R.,\njižto všichni svým úlohám výborně dostáli. Po ukončené zpěvní\na deklamatorní besedě byly prápory při průvodu pochodní s hud-\nbou p. starostovi odevzdány, „Na zdar4* provoláno; pak násle-\ndoval tanec a velmi živá společenská zábava, jenž až do rána\ntrvala. Korunou všech sborů, v poslední besedě přednesených,\nbyla výborná skladba „Heslo Čechů\" od Karlíka. Jestiť to\numělecký plod, jakýchž naše zpěvní literatura až posud malý\npočet má, vyznačující se nejen umělostí, ale i vlasteneckým zá-\npalem ; nemohlo to ani jinak býti, než že nase obecenstvo ní\nuneseno ba zcela okouzleno bylo. Tato skladba svědci o ne-\nvsedni hudební sběhlosti páně Karlíkově a zasluhuje vsím prá-\nvem, aby si jí veškeré slovanské spolky zpěvácké povšimnuly;\nručíme jim za to, že ovoce jejich prací bohatě odmění. Ve-\ndení jednotlivých hlasů není nikde příliš těžké, s čímž se v no-\nvověkých sborech zhusta potkáváme, barmonisace je veskrz\nsprávná a nenucená. Nechci tím říci, že tento sbor snadný\njest; při jeho rozsáhlosti a rozmanitosti to ani býti nemůže,\nzvlášť co se týká okrouhlosti celku; trvám ale na tom, že jistě\nžádný zpěvácký spolek práce, této skladbě věnované, litovali\nnebude. Nemohu se při té příležitosti zdržeti, abych tuto ne-\npronesl, že jsme se tomu nemálo divili, proč slavný zpěvácký\nspolek Pražský „Hlahol,4* jemuž skladatel tento sbor věnoval,\naž podnes jej ještě veřejně nepřednesl, jemuž už\npředce příslušelo, aby na něho venkovské spolky upozornil, jako\nse té cti doatalo již mnoha jiným sborům od rozličných skla-\ndatelů. Konečně ještě rnusíin podotknouti, že se nám dostalo\nv nejnovější době i sporu, týkajícího se cti a dobré pověsti\nnašeho spolku. Opovážil se jisíý pan Karel T. z. p. zároveň\nvšak z ohledů soběckých a nejzuřivější nepříznivec našeho spolkj\nveřejně nás potupit. Jelikož proti takovému jednání nelze\nnežli rázně a odhodlaně vystoupili, tedy jsme naň dle\nusnešení celého spolku zanesli žalobu pro uražení na cti a\ncekáme nyní dychtivě na přelíčení, bychom ukázali světu a\nzvláště našim neprznivcůra, že umíme hájit svou cest a dobré\nsvé jmeuo.\nZe Staré Boleslavi (Beseda z p e v. spolku). Dne\n28. a 29. září odbývala se u nás slavnost zasvěcení nové\nhlavní školy. Nemůžeme se zde pustit do obšírného popi-\nsování slavnosti celé; podáváme pouze zprávu o besedě a\nzpěvácké produkcí, které náš zpěvácký spolek ve pro-\nspěch škoM knihovny a k oslavení slavnosti samé uspořádal.\nJiž program sám řás lákal svým výborným sestavením. Obsa-\nhovalť pate m sborů mimo celných deklamací a sice:\n„Rekův sen\" od Slavíka, „Dárek za lásku\" od Křížkov-\nského, „Vzhůru ke zpěvu\" dvojsbor c l Nápravník a, „Má\notcinau od Slavíka a „Kde domov můj\" od fíellera,\nsbory to, mezi nimiž některé prvního stupně, a tedy velmi\ntěžké k provedení. Dychtiví jsouce zveděti, jak spolek náš\ntěžké sbory tyto provc le, chvátrJi jsme před ě&sem do besed-\nních místností. Než vyznat se musíme, že jsme byli velmi\nmile překvapeni. Veškeré sbory byly celkem provedeny tak,\nže jsme cosi podohného od uašeho spolku ještě neslyšeli. Při—\nspívaloť k tomu arciť tentokráte velmi dobré obsazení prvního\ntenoru a druhého basu; Než byl to patrný důkaz, jaký po-\nkrok spolek náš pod krátkým ředitelstv m p. Agt. Hellera\nučinil; byl to důkaz jak obezřele a pilně p. ředitel zkoušky se\nzpěváky odbývá. Sbor „Rekův sen\" byl velmi přesně prove-\nden, zvláště ohnivá první část a pak poslední solová část jeho.\nTotéž platí o Nápravníkově dvojsboru „Vzhůru ke zpěvu\" a\n„Má otcina,\" ačkoliv tato trochu volněji přednesena býti měla.\nKřížkovskéuo „Dárek za lásku\" byl sice technicky zcela dobře\nproveden, ne však ale co se odsunování a tempa dotýce. Na\nsbor ten se mohou jen velmi cviční zpěváci odvážit. Chtějí—Ji\njej naší zpěváci v pravém tempu provésti, tu musí naň nej-\nméně ještě dvojnásobně tolik zkoušek vynaložit, co naň vyna-\nložili. P. ředitel vycvičil své zpěváky již velmi dobře v srcs-\ncendování až do silného fortissima. Nastává mu nyní ještě ona\nvelmi obtížnější práce, totiž své zpňvaky v decrescendování až\ndo pianissima vycvičit; nebot v seslabování tonů a vyvádění\njemných piano a pianissimo jsou naší zpěváci ještě dosti slabí\nAž i toho dosáhnou, pak se mnžeme na „dárek za lásku\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631101-01.1.8", "texte": "těšiti, kterýž sbor nám pak p. ředitel zajisté ještě jednou před-\nvede. Beseda počala pěkným proslovem od vel. p. Panochy\na sbory střídaly se s deklamovánky od spanilých rodaček naších\npřednesenými. Návštěva byla velmi četná, na důkaz, jaké lásky\nnás zpěváeký spolek u obecenstva požívá. Těšíme se na jinou\nbrzkou pěveckou produkcí, nebof jsme jisti, že spolek náš nám\nještě zdařilejších sborů přednese, an sám mezitím dozajista\ntéž větší pokrok učiní. Na zdar!\n\n—a—\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*£* „Hlahol\" odbýval v pátek due 30. října valnou\nhromadu, v kteréž sc mimo rokeváuí o návrhu k domácímu\nřádu opět konaly nové volby výboru. Památku založení svého\noslaví Hlahol začátkem listopadu slavnostní mší, a upozorňu-\njeme hudby iniJovné obecenstvo již napřed, že se provozovati\nbudou znamenité skladby staroitalských skladatelů, totiž troj—\nhlasná mše od Duranteho s vložkami od Palestrini. Místo ředi-\ntele „Hlaholu\" prozatímně zastává výkonný úd B. Smetana až\ndo nastávajících voleb.\nMladoboleslavský zpěv. spolek uspořádál\ndne 1. listop. pěveckou zábavu.\n*** Křoměž í ž sk ý zpěv. spolek „ Moravan \" uspo-\nřádal dne 25. října výlet na „hrázu.\"\n*** Táborský zpěv. spojek uspořádal dne 25.\nříjna v sále na střelnici produkci, jejížto program byl násle-\ndující: 1. „Ouvertura\". 2. „Odpadlý od sr ce,\" sbor od Křiž-\nkovského. 3. „Mé srdce,11 píseň od F. Suchánka 4. „Kalina,\"\nsbor od Vašáka. 5. „Kapitola o mužských,44 deklamace od J.\nP. 6. „Touha,\" píseň o Jelena. 7. Variace na píseň z opery\n„Alexis,\" pro flétnu s průvodem piana. 8. „Žártivý holoubek,44\nsbor od Vašáka. 9. Hudba.\nLibochovický zpěv. spolek přijal jméno\n„Líb u š a.íC\nKroměřížští št u duj íc í obdrželi od svého ředi-\ntele dovolení, že mohou mezi sebou zpěv. spolek zřídili.\n\nOchotnická divadla.\nPoliětí pp. studující dávali dne 27. září divadelní\nkus „Břetislav Bezejmenný,44 od Frice s velmi příznivým výsled-\nkem. Co se týce divadla v Policce, jest ěáka, že od 6. října\nobrat nastane. Dřívější ředitel divadelní p. Dr. M. Chládek se\npoděkovel a ve schůzi ochotníkův jest purkmistr pan L. Fajman\nza ochrance a 6 ochosníků do výboru zvoleno. V Žebráce\nuspořádali p. ochotníci dne 25. října ve prospěch vysokomýt-\nských pohořelých divadelní představení, při němž provozovali\nTylovu národní báchorku „Strakonický dudák'1. Bylo by žá-\ndoucno, aby i na jiných místech ochotnická divadla a zpěvácké\nspolky podobná dobročinná představení pro nešťastné pohořelce,\njichž věru letos hojný počet v ceských krajích čítáme, uspořádali*\nV Mladé Boleslavi dávali pp. ochotníci dne 25. října\nveselohru „Útěk do Afriky44 dle Albiniho a veselohru „Černý\nPetr.44 Divadelní společnost p. A. Szeninga mešká nyní\nv Jindř. Hradci. Nejlepší síly společnosti jsou tyto: P. Rottová,\np. Mušik a Vilhelm.\n\nZ Prahy.\n\n† Holoubek Jan, ředitel kůru v chrámu u sv. Vojtěcha\nv Praze, zemřel v pondělí dne 26. října, a byl dne 28.\nříjna pochován.\nZdejší konserva toriurn slaví v sobotu 31. října\nve farním chrámu sv. Jiljí o 10. hodině „Veni sancte.\" Pro-\nvozovány budou : „Veni sancte\" od J. Krejčího. Mše do\nC-dur od Beethovena. „Graduale'- od Cherúbiniho.\n„Offortoriumu od Seyfrieda.\nRichard Wagner uspořádá ve čtvrtek dne 5. li-\nstopadu velkou hudební producí. Velké množství ctitelův jeho\nzajisté potěší se touto zprávou, neb žádnému nevysel z paměti\nokamžik, když při posledním jeho zde pobytí veškeré obecenstvo\nse bratrsky spojilo v jediný srdečný jásot. Veliký mistr a dlouho\npronásledovaný muž ten nezapomněl vsak také na upřímnost a\nsrdečnost, s kterými se u nás potkal a v jeho pokoji visí věnec\nse slovanskou trikolorou, poslaný mu od pražských ctitelův vedle\njiných trofeí. Jak rád on na nás zpomíná a nyní přichází\nk nám, tak rádi opět uvidíme my jeho. Produkce bude, jak\njest lze očekávat, velikolepá, což obzvláště umožněno tím, že\nsl. direktorium konservatoria pro hudbu dovolilo žákům, aby\nspoluúcinkovali. Z programu uvádíme prozatím jen zde ještě\nneslýchanou mohutnou „Jízdu Walkyr\" a „Písně při kování'4\nz „Prstenu Nibelungova/4 dále vůbec ještě nikde nepředvedené\n„písně z nové Wagnerovy zpěvohry „Plans Sachs.\"\nObšírný program podáme co nejdříve.\nSlečna Marie Korschnerova, první tragická\nherecká v Amsterodamě, engažována jest od 1. listopadu t. r.\nv Erfurtu s příznivými výmínkami. Slečna Korschnerova dostala\nnabídnutí k engagementům ze Štýrského Hradce, Krakova, Opavy\na Erfurtu, kteréžto poslední přijala.\nSlečna Alojsie Blažkova, druhdy první drama-\ntická pěvkyně v Nové Střeiici obdržela velmi příznivé engage-\nment u opery v Teiaes váru. Obdrží měsicně 160 zl. r. c.\na 1 benelici.\nPan Čeněk Micko, ředitel hudebního ústavu, který\ntéž velký sklad pian má, zapůjčil sl. ředitelství c. k. české\nhlavní školy klavír bezplatně, a sicek tomu účelu, aby se tam-\nnější čekatelé, kteří žádného nástroje nemají, v prázdných ho-\ndinách cviciti mohli.\nPan K. Sebor, nadaný skladatel několika ouvertur\na symfonií, ceských sborů atd., obdržel kapelnické místo u\nměstského divadla v Erfurtu, kainž se již odebral. Jak známo\njest p. Sebor žák Pražského konservatoria a horlivý národovec.\nStaročeské roráte, jež tiskem vydal zesnulý ka-\nnovník Pešinv, zpívají letošního roku bohoslovci Olomúčtí. Uvá-\ndíme to proto ve známost, poněvadž je to krok k rovnopráv-\nnosti v chrámě na Moravě.\nPan Ferd. Friedland nabídl se, že v nových\nmístnostech umělecké besedy na své vlastní útraty chce zavésti\nosvětlováni plynem.\nVe valné hromadě „Hlaholu\", včera večer\nod 7. do 10. hodin za předsednictvím dra. kn. Taxise odbý-\nvané, zvolen byl za předsedu opětně : kníže dr. Rudolf Taxis.\nVolba náměstska musela být odložena, jelikož pan Lukeš volbu\nnepřijmul. Za ředitele zvoleni byli pp. Smetana a Kavan. Do\nvýboru pak pp. dr. Sollner, Pech, Bendi, Zvonař, dr. Procházka,\nPospíšil, Korbelář, Kučera. Za revisory pp. Lírš a Spirk.\nZa čestné údy „Hlaholu44 zvolil spolek jednohlasně pp. Lauba,\nStrakatého a biskupa Strossmayera. Podrobnější zprávu podáme\npříště.\nNáš rodák pan Lud. Saar účinkuje nyní s chval-\nným prospěchem co kapelník městského divadla v Štětině.\nSl. Charl. z Tiefensee známá to česká koncertní\nxpěvkyně dala se nedávno v Kolíně nad Rýnem slyšeti.\nZdeší harfeníci utvořili mezi sebou spolek, jehož\núčel jest dvojí, totiž opaťrovati zaměstnání harfeníbům bez\npráce a podporovati nemocné neb k práci již neschopné\nharfenisty.\nPan Alfred Skroup, syn zemřelého kapelníka\nFrant. Škroupa, řídí nyní co kapelník divadelní orkestr v Gdánsku\n(Danzig). Die tamnějších listů zbuzuje tento teprv 21 letý ka-\npelník krásných nadějí.\nListárna. Pan /. Kusý v Táb. Každá píseů stojí\n27 kr. Chcete-li tedy Vám je pošlu. Panu dopisovateli v Ji-\nčíně: Váš dopis příště."}]}