{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_sha256": "41b2b888410b0724f82a55c25a57f514d08dfe05fbfe10e9b5bbee2711bbd552", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/11/10_01/bmtnabd_1863-11-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "250", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.1", "titre_corps": "O zpěváckých spolcich zpěváckým spolkům.", "titre_sommaire": "O zpěváckých spolcich zpěváckým spolkům.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4078, "texte": "O zpěváckých spolcich zpěváckým\nspolkům.\n*)\nII.\nY listu prvním jsme objasnili velikou důležitost hromad\nspolkových pro spolek samý; neméně důležité jest však, aby\nv těchto hromadách o zájmech spolkových se rokovalo vždy\nco možno nejzevrubněji a nejpravdivěji.\nNebezpečné je zakrývat rány stávající, je to nebezpečná\nšetrnost, obvázáním pouhým se rána nevyléčí; nebezpečné je\nnedoceňování jich.\nPovinností každého pravého přítele spolku jest právě při\ntěchto hromadách objasňovat hlubší příčiny výjevu života spol-\nkového a to bez obalu a vždy dle pravdy, neboť jen právě\ntímto seznámením hlubších příčin stávajících chorob lze pro-\nmýšleli a také se pokusili o trvalé vyléčení neduhů spolko-\nvých; protož vždy bud heslem spoluúdů veškerých: vždy\npoctivě a neohroženě i pravdivě ku zdaru spolku.\nNaše spolky obyčejně musí podnikat boj s nepřízní\nstrany zpátečnické.\nV každém našem městě je strana tato zastoupena, jsou\nto pohodlní sosáci neb ctižádostiví přepjatci, jimž vše co\nnové nepohodlné, vše kde nemohou samy vyniknout, ne-\nmilé jest.\nMnohdy odpor této strany vystupuje na počátku dosti\nnebezpečně, avšak vytrvalostí spoluúdů vždy se poštěstí zví-\ntězili nad ním, neboť právě idea spolků jest idea velká, šle-\nchetná a byť by bylo za ní podniknati boj sebe tužší, přede\nzvítězí. Neopustí-li spolek sám sebe, nebojí-li se spolek\nnepřátel a ctí-li své přátele, pak se nikdy nemusí báti,\nže zhyne v prohlubních proudu odporného.\nOposice taková, jíž se lépe činy nežli slovy odpovídá,\nse stane za nedlouho směšnou, a jak se stala směšnou, je\nmalátná.\nJe sice boj takový úkaz vždy nemilý, avšak přede po-\ntřebný, neboť právě bojem tím tuhnou síly a opevňují se zá-\nklady spolku.\nMáme v naší vlasti přemnohých toho důkazů, jak\nhřmotně se hnala takováto strana v boj proti spolkům, a že\nna konec za posměchu a hanby jen opustila bojiště.\nVítězství to závisí vždy jen od vytrvalostí a odhod-\nlanosti spolků.\nNepopuslí-li a působí-li svorně, po vždy zvítězí.\nUznali jsme svornost za nejdále žitě jsi pravidlo ži-\nvota spolkového, nyní musíme poukázat také k tomu, jak\nnutné jest, aby vzájemná šetrnost clenu se družila k svor-\nnosti. Členové spolků jsou rovnoprávní, jíž idea spolku ne-\npřipouští vyvinutí poměru pána k sluhovi, avšak vždy nutno\njest, aby mimo rovnoprávné svornosti je vždy také slučovala\nbratrská šetrnost, totiž, aby ctil jeden druhého, vzájemný\npoměr ten aby nekalilo bud ze ctižádosti neb zé sprostoty\nvyplývající řevní , aby všickni hájili všude čest a vážnost\njednotlivce a opáčně.\nTak se vyvinou přirozeně a jistě pevné vědomosti so-\nlidárnosti a morální jednota spolku vždy jasněji a jasněji\nbude vynikali, tak také se nejjistěji odzbrojí ony tlupy\nnepřátel, jenž vždy proti jednotlivcům a nikdy proti idey\nspolku boj podnikají. Žádáme zde jakousi solidárnost vojínů\nv poli, pod jedním práporem společně musí podnikati boj,\nmají—li zvítězit.\nNic není nebezpečnějšího trvalosti vítězství, než bylo-li\nsnadně dobyto.\nKu zdaru spolku je nutně, aby se vždy a všude při-\nhlíželo k přísnému plnění stanov i kde se jedná o prá-\nvech i o povinnostech spoluúdů.\nNikdo nezanedbávej užívání svých práv, nikdo však také\nnezanedbávej plnění svých povinností; aby se však vždy tak\ndělo, o to dbejte představenstva spolková co nejusilovněji,\ntoť vaše svatá povinnost. Shovívavost v tomto ohledu je ne-\nnutím i nedovolená, ale také nebezpečná.\nTu hlavně upozorňujeme na řádně odvádění poplatku\nměsíčních, totiž aby se vždy každý měsíc skládaly, neboť\nzrostou-li za delší čas v obnos větší, tu se velmi neradi\nsplácí a tím jaksi ač neodůvodněně roste nelibost k spolku\nu těch, jenž mají platiti.\nSnadněji se vždy zaplatí v pěti měsících zlatý v pěti\nlhůtách po 20 kr., než najednou, a pak když se tak děje, je\ntaké hospodářství spolku uspořádanější a pravidelnější.\nNemálo důležité jest také, aby si hleděl ředitel a učitel\ni předseda řádným plněním svých povinností a používáním\nsvého práva zjednat autoritu, neboť bez autority nemá trvání\nžádná společnost. Autorita však se musí vydobýt, vyvinout,\n\n*) Uporňujeme naše sl. zpěv. spolky co nejdůtklivěji na tyto úvahy. Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2282, "texte": "ta se nenechá nikterak oktrojovat. Když ředitel a učitel\nhned od počátku nikdy svého práva nežádá, aniž by povin-\nnosti své zanedbal, zjedná si zajisté takovým mužným vy-\nstupováním úcty všech spoluúdů a autorita jeho je pojištěna.\nNemyslíme snad pod autoritou tou jakési diktatorství\nneb jakousi líbovládu, nikoliv, ale aby byl plod zasloužené\núcty a přesvědčení spoluúdů.\nVeřejně produkce jsou známky života a působení\nspolku.\nJiž právě ta okolnost, že nimi předstupuje spolek před\nobecenstvo, že právě ony jsou prostředky k dosažování vyš-\nších účelů spolkových domáhá, aby jednak program již byl\nplod zralé a podobné úvahy, aby čísla volená byla již při-\nměřená silám spolkovým a také poměrům spolkovým.\nTu je radno vždy raděj skladby snadnější řádně pro-\nvádět, než skladbami nesnadnými marně se hmoždit a obe-\ncenstvo nudit.\nJak zdařilou produkcí vždy spolek získá, tak nezdařilou\nvždy mnoho ztratí, protož odporoučíme v těchto případech\nvždy největší svědomitost a obezřetnost.\nNešetřením tohoto pokynu marně se spolek připravuje\no oblibu v obecenstvu a pak marně rozsívá nešetrnost v řady\nSvých členů.\nRaděj vždy když spolek měně avšak zdařilých, než\nmnoho a nezdařilých uspořádá produkcí. ■%\nPak nemá být nikdy příprava k produkci na újmu sou-\nstavnému vyučování zpěvu.\nPrávě toto soustavné vyučování základům zpěvu je pod-\nstatnou podmínkou rozkvětu spolku se stanoviska umění.\nJe sice možno s nemalým namáháním naučit i jinak ne-\nvzdělané zpěváky papouškovat ten neb onen snadnější melo-\ndický sbor, to ale není ještě zpěv a není to také nikterak\nzáklad pokroku spolku na dráze umělecké.\nTakové experimenty jsou nebezpečné, neboť zpěvák pak\nmyslí, že již skutečně něco dovede a učení se základům theorie\nzpěvu se mu znechutí.\nProtož zastáváme zásadu přirozeného a soustavného\novsem zpěvu a zavrhujeme vše překvapování a přetižování\nsil a možností zpěváků; neboť tak zajisté nemokútní ale spíše\nmorálně slábnou síly spolku a zdravé i pravé ocenění stáva-\njících možností vždy se stává nesnadnější a nemožnější.\nNa počátku vždy buď spolek školou a dokud se neopírá\numělecká činnost spolku o všeobecnou znalost všech základů\ntheorie zpěvu, dotud nelze nikdy pomýšlet na trvalé skvělé,\nneb zdárné pokračování spolku na této dráze.\nZvolna ale pevně, nezvratně a stále kupředu!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "250", "page_fin": "252", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.2", "titre_corps": "Rafael Mengs. Novella.", "titre_sommaire": "Rafael Mengs. Novella.", "signature_source": "Dle Sternberga podává V. Guth", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.2", "debut_caractere": 2284, "fin_caractere_exclue": 5691, "texte": "Rafael Mengs.\nNovella.\n\n(Dokončení.)\nKaždému připadalo to nyní směšné, jak se vůbec mohlo\npochybovat] o pevnosti a silnosíi té stavby. Každý nyní tvrdil,\nže s touž lehkostí by se nyní nahoru odvážil, jako to učinil\nMengs. Vždyť to vše byla jen dětská hra; vždyť věděli, že\n~ udou zdě držeti.\nTakto obrátilo se za hodinu veřejné mínění zcela na-\nopak. Takový jest ten náš svět.\nVe stavbě se nyní rychle pokračovalo. $ přestřešením\nse brzy začlo, svrchy se postavily. Netrvalo to ani celý rok\na loď kostela stála již celá hotova, k službám Božím uspůso-\nbilá. Nuncius, monsignor Alberik Archinto vysvětil ji r. 1751.\nCo se týče Rafaela Mengse, dokonával své práce\ns velkou pilností a horlivostí. Ještě ne zcela třiadvacet let\nstár stal se již prvním dvorním malířem; a to neměl snad\noukladum anebo přízni žen, alebrž samojedině svérnu umění\na zásluhám co děkovali. Jeho pensí zvýšila se mu až na\ntisíc tolarů. To však bylo velmi málo v poměru k velkému\npočtu darů a klenotů, jakých se mu od krále, od královny,\nprince a jeho manželky při nesčíslných případnostech\ndostalo.\nAvšak také tyto peníze, dohromady s pensemi obou\nděvčat asi 2200 tolarů obnášející, musily do otcovy kapsy,\njenž navrátiv se z Itálie, opět starou svou soustavu v spoření\nzavedl. Římská snaha potřebovala mnoho, dostávala ale jen\nmálo. Rafael sám musil takřka násilně několik set tolarů\nvěčně uzavřené starcově škatuli vynuliti. Starý Mengs užíval\njistého prostředku, zůstali navzdor všem žádostem statečný;\nneodpověděl totiž ani slova. Věčné a stálé to mlčení přivedlo\nprositete vždycky k zoufalství, neboť nahlíželi vždy potom,\nže z této sochy by věčně nebylo možná něco vyčarovati.\nK tomu ještě se zamiloval starý Mengs do své děvečky, a ve\nvší pravdě přemýšlel o tom, s šedesátiletou ženou se oženiti.\nAle děvečka se tomu ještě zdráhala. Znelíbilo se jí to, že\njejí pán a jeho děti přestoupli ke katolické víře: dle její\nobraznosti měl zůstali víře své věren a státi se jejím man-\nželem. Avšak takový námluvčí, jenž s bednou plno zlata, co\nděti vydělaly, před ní vstoupil, účinkoval předce na její srdce\na slečna Pelunta rozhodla se konečně, nechavši se dlouho\nještě prošiti, že se stane ženou starého Mengsa. Případ tento\nspůsobil v rodině všeobecné leknutí. Mengs, jeho žena, jeho\ndvě sestry všickni spikli se nyní proti starému otci, otec\na jeho šedesátiletá žena spikli se zase proti svým dětem.\nVelký tento zmatek v Mengsově domě skončil tím, že otce\npřinutili, aby děti nejpotřebnějšími věcmi obětoval a vlastní\nbyty najmouti nechal. Takto obdržel Rafael nezkráceně celou\na děvčata polovičku svých pensí.\nBylo škoda, že tento obrat přičiněním Faustiny, Eleonory\na Annibala se ukončiti nemohl, neboť Faustina nacházela se\nve Vídni, Eleonora provdala se do vzdáleného jednoho místa,\na Annibale byl v Paříži übytován mezi tím, co vše to se\nbylo událo.\nVeřejný mír mezi těmi stranami, mezi sebou bojujícími,\nbyl takto obstojně zase navrácen, vnitřní poměry však, zru-\nšeny pletichami paní Mengsové, která zapomenouti nemohla,\nže ty samé děti, které jí nyní se opovažovaly vzdorovali,\njednou na svých kolenou houpala, zůstaly mezi nimi tytéž\njako dříve. Ona to byla, která otce Mengsa znovu vždycky\npopuzovala k činům bezcitným a nespravedlivým. Therese\nConcordia Mengsova byla od královny požádána, aby Corre-\ngio-vu „noc\" v zmenšené míře překreslila. Podařilo se jí to\nvýborně.\nOltářní obraz v novém kostele stal se nyní předmětem"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6377, "texte": "veškerých porad. Král se vyjádřil, že jen Mengs, jenž si o\ntento chrám Páně tolik získal zásluh, by ho malovali měl, a\nRafael vida jeden ze svých nejznamenitějších výtvorů před\nsebou, přemýšlel při sobě o rozmanitých nákresech,\npředmět by zvoliti měl. Nákresy byly na to předloženy králi,\nnačež tento Mengse přiměl, aby si co předmět k oltářnímu\nobrazu vzal na nebevstoupení Páně, což se mu nejvhodnějším\nk tomuto účelu býti zdálo.\nMengs přeje si, dostati se opět do Itálie a domnívaje\nse spolu, že tím ujde také všemu mučení ze strany starého\notce, představil králi, že tentýž obraz se vyvésti dá toliko\nv Římě, kde člověk takřka před očima nesmrtelného Rafaela\nz Urbina pracuje. Král poskytl milenému svému Mengsovi\ntaké žádaného odpuštění a obdařil ho ještě před odjezdem\ndrahocennými dary.\nDozvěděv se o velikých těchto rozkazech a objednáních,\nkterých se Mengsovi dostalo od krále, roznemohl se nad tím\nstarý dvorní malíř Sylvestr a nechal si od lékaře vysvědčení\ndáti, že jemnějšího povětří zapotřebí má a do Paříže se na-\nvrátí ti musí. Zásluhy nedaly se tomu umělci odepříti; již pod\nAugustem Silným vlohy své byl často osvědčil a zachoval je\ntaké za času jeho syna. Také jest jisto, že kdyby vycháze-\njící slunce mladého Mengse dílny umělců za toho času nebylo\nosvětlilo, že by byl pan Louis Sylvestre mnohou provedl ještě\ndůkladnou práci. Neboť jeho způsob malování byl příjemný\na správný. Avšak s výsledky Mengsovými nebylo možná v běh\no závod se pustiti, a jelikož výsledky tyto umělce jako Syl-\nvestre, jenž působil rád s velkou samospokojeností velmi bo-\nlestně se dotýkaly, dá se lo lehce vysvětliti, že raději od-\nstoupil, aby nemusil pohlížeti, jak jeden list po druhém z jeho\nvavřínového věnce se trhá a hanobí. Král svolil starému\nmuži v jeho prosbě a nechal ho ve cti se odebrati. Odešel\nna zemský statek své dcery a odtud do Paříže.\nNež necháme Mengsa odjeti, musíme ještě se zmínili\no jednom tónu z jeho života, kterýž svědčí o jeho velkém\npřátelství a velice ho karakterisuje. Annibale navrátiv se\nz Paříže, nalezl právě svého přítele chystajícího se na\ncestu. Nebyl Mengs s to odejeti, než by Anniba-\nlovu podobiznu zhotovil, kteráž by měla co pomník přá-\ntelství jejich mu sloužiti. Pastelový obraz nechtěl král ze\nsvého psacího stolku pryč dáti, na němž ležel. Nastínil tedy\nv rychlosti obraz olejový, ukončil ho ještě na den svého od-\njezdu ano i po celou noc na něm pracoval. Král chtěl spa-\ntřili ten obraz; pročež Mengs mu ho toho dne ráno, když\niněl odjeti, ještě na ukázku přinesl. „Nalézám v něm, milý\nRafaele, něco jemného, vnitřního, co v jiných svých obrazech\npohřešuju,\" řekl August. „Yaše Milosť ráčí v něm nalé-\nzali toliko mého přítele,\" odvece umělec se šťastnou smělosti,\n„jest to druh lidí, které knížata neznají.\" Král těmito slovy\nnikoliv uražen, dal mladému umělci co nejmilostivěji „s Bohem,\"\nodporučiv mu ještě zvláště veliký obraz pro kostel. Netušil,\nže ani obraz ani Mengse více nespatří. Bouře sedmileté války\nvypukly nad Saskem.\nBylo to v měsíci září 1752, v tomtéž měsíci, když se\nsvou ženou a svýma sestrama do Říma se odstěhoval.\nŽivot umělcův, jenž u svého malířského postavku nebo\nna lešeních jej stráví, poskytuje málo změn. Takovýto život\nvedl nyní Mengs v Římě. Návštěvy, zakázky, vzácná přátel-\nství střídaly se mezi sebou. Akademie u sv. Lukáše zvolila\njej za svého spoluúda. Lord Pessy objednal u něho dva ve-\nliké obrazy, „Svatbu Psychy\" a „Školu Athénskou.\" Za\ntoho času také se na tom ustanovil, že si nastíní obraz\npro chrám Drážďanský. Pro velké však množství prací byl\npřinucen prozatím této myšlénky se vzdáti. Přibytí Winkel-\nmanovo mělo také vliv na to. Winkelmann a Mengs staly se\npřáteli. Oba studovali starý věk; Mengs uvedl život a čilost\ndo tuhých školských pojmů svého přítele, kdežto ten zase\npořádek a přesnost přivedl do náhledů Mengsových. Mezi\nmnožstvím žáků, kterých byl v Římě přijal, nacházel se také\npan Antonio Maron z Vídně. Mladá Terezia Conoordia Meng-\nsová, bydlíc u svého bratra, stala se chotí Maronovou, druhá\nale sestra Juliana šla do kláštera.\nI vypukla válka v Saších roku 1756 a výplata pensí se\nzastavila 3 Mengs ale takřka ani nespozoroval tento úbytek na\nsvých důchodech, tak byl zakázkami zahrnut. Ne dosti spo-\nkojen triumfy, jakýchž byl již dosáhl malováním v olej, chtěl\nještě i 11a jiné pole činnost svou rozšířiti, pro které vždy\nchoval velikou oblibu, na malbu 11a obmítce. Jelikož se v tomto\nmínění každý dříve s důkazy o schopnosti osvědčiti musí, než\nse mu zakázky dají, předevzal si Mengs, že zdarma okrášlí\nstrop Colestinských mnichů prací, která všeobecné došla po-\nchvaly. Nyní se mu dostalo tedy také objednání v tomto\ndruhém umění. Kardinál Albani, jeho příznivec a přítel, dal\nmu strop ve svém letohrádku Albani v Římě malovali. Mengs\npředstavil na tom Parnas s Apollem as musami. Znamenitá\ntato malba, na níž jedna z největších krás tehdejšího Říma,\nhraběnka Carolina co Kalliope, byla představována upozornila\ntaké královnu Neapolskou, saskou to princeznu, dceru Augu-\nstovou, na umělce. I pozvala ho k sobě a maužela svého\npožádála, aby Mengsovi dovolil, aby u něho obraz pro kapli\nv Iíasestě maloval. K ukončení jiného obrazu nedostačoval\nvíce čas, ánto královští manželové do Španěl se odebrali, aby\ntamější trůn zaujali, který jim dědičnou posloupností byl při-\npadl. Mengs je tedy tam následovati musil, a král ho usadil\nu sebe s ročním platem 6000 tolarů.\nNeměli bysme nic jiného na práci, než vypočítati obrazy\nza obrazy, a to všechny po královsku zaplaceny, chtěli-li by-\nchom krok za krokem sledovati život našeho umělce, kterýž\njezdě mezi Madridem a Římem, všude s obdivem a podivem\npřijat, od knížat hejčkán, od umělců ctěn, všude stopy svých\nvloh zanechal. Trapná nemoc však, blížící se vodnatelnost,\nzmocnila se ho ve Španělsku a přinutila Řím opět vyhledati.\nSotva uzdraven, odešel znovu do Španělska, kde starý neduh\npři malování pokojů Jeho Veličenstva ho opět sklíčil a krále\npovzbudil, aby ho sám odeslal do Říma, aby se tam uzdravil.\nPřibyv do Říma, nalezl tam zase množství zakázek\nz Anglicka, Ruska a Německa. Stalo se to již náruživostí,\nkaždý chtět mít obraz od Mengsa. Tím si opět znovu na\nzdraví uškodil, a tentokráte nebezpečně. Na místě co by byl\nnoci věnoval odpočinku, strávil je pracemi písemními. Sepsaný\nod něho traktát o kráse podává o tom svědectví. Také sta-\nrosti rodinné vyskytly se v této době. Ismael Mengs zemřel,\n❖"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1373, "texte": "zanechav svou ziskuchtivou a podle smýšlející ženu, která ne-\nměla nic moudřejšího na práci, než že si veškeré jmění osvojila,\nvylučujíc práva dětí. Povstaly spory. Paní Mengsové zdálo\nse jednání u soudu příliš zdlouhavé, i jela sama do Španěl,\nkde za toho času Mengs se zdržoval, a objevila se před ním\ns celým rejstříkem svých požadavků. Posoudila dobře povahn\nMengsovou. Věděla, že se s ním dalo všecko začíti, jen když\nčlověk s ním osobně mluvil, představováním a prosbami na\nsrdce jeho dorážel a ke krokům ho donutil, které později\ntrpce želel. Mengs vzdal se svého dědictví, dal maceše\nještě dary a byl jen rád, jak mile její vůz zase odjížděti\nzaslechl. A takovýmto spůsobem dopomohla si paní Meng-\nsová k znamenité zámožnosti.\nJeho žena a dvě dcery smrtí ho předešly. Mengs sám\nbyl již velmi churav, když ještě pracoval na obrazích, které\nsi král španělský u něho objednal. I vyčítali mu jeho přá-\ntelé, proč se více nešetří, načež on pravil: „Král vždycky\ntak dobrotivě se mi proukázal, že mi nelze jinak, než s ba-\nre vničkou v ruce za něj zemříti.\" Dne 29. června r. 1779\nskonal. Byl jeden a padesát let stár.\nS ním shasla jedna z nejskvěíejších hvězd na obzoru\nmalířského umění, jejíž paprsky co stálé pomníky jeho slávy\nv\njak v Runě tak iv Madridě, jak v Drážďanech tak iv jeho\nčeské otčině v Oustí nad Labem věčně zářiti budou.\n\nDle Sternberga podává V. Guth."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "252", "page_fin": "254", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.3", "titre_corps": "Vácslav Jan Tomášek.", "titre_sommaire": "Vácslav Jan Tomášek.", "signature_source": "J. B. Vávra", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.4", "debut_caractere": 1375, "fin_caractere_exclue": 6128, "texte": "Vácslav Jan Tomášek.\n\n(Pokračování.)\nDne desátého navštívil Tomášek ve společnosti se svým\nbratrem L.van Beethovena. Nebohý slyšel téhož dne velmi\ntěžce, tak že se více křičeti než mluviti muselo. Přijímací\npokoj, v němž ho Beethoven přívětivě uvítal, byl slušný, ale\nvšude panoval veliký nepořádek jako v jeho vlasích. Tomá-\nšek našel na přímo stojícím pianě text ku kantátě (Der glor-\nreíche Augenblick) od Weiszenbacha, na klávesnici ležela\ntuška, nížto náčrtky k svému dílu činil. Jeho rozmluva byla\nrozkouskována a velmi silným hlasem vedena. Podáme zde\nněco z tohoto hovoru mlčením[pominouce některá jména mužů,\no nichž tu řeč byla. Tomášek: „Pane z Beethovenu, račte\nprominout, že Vás ruším. Jsem Tomášek z Prahy, skladatel\nu hraběte Buquoi a jsem tak smělý ve společnosti bratra\nsvého Vás navštíviti.\" Beethoven: „Těším se velice tomu, že\nse Vás osobně znáti učím. Vy mne docela nerušíte.\" Tom. :\n„Pan doktor R. se Vám poroučí.4' Beeth.: „Co dělá? Již\ndlouho jsem o něm nic neslyšel.\" Tom.: „Žádá si věděti,\njak dalece jste ve své při pokročil?\" Beeth.: „Pro samé\nokolkování nemohu přijíti ku předu.\" Tom. : „Slyšel jsem, že\nchcete skládati requie?\" Beeth.: „Chtěl jsem requie psáti,\njakmile historie bude ukončena. Proč bych také dříve psal?\"\nNyní počal Tomáškovi celou záležitost vypravovali. Mluvilť\nvšak bez jistého spojení, více rhapsodicky; konečně rozpředl\nse hovor o jiných předmětech. Tom.: „Jak se zdá, račte\nbýt velmi pilný.\" Beeth.: „Což nemusím co by říkala má\nsláva?\" Tom.: „Navštěvuje Vás můj žák Voříšek často?44\nBeeth.: „Byl několikráte u mne; avšak já ho neslyšel. Po-\nsledně přinesl mi některé své skladby, které na tak mladého\nmuže jako on jest, pěkně pracovány jsou. (Beethoven myslel\npod tím „Dvanáct rhapsodií\" pro piano, které Tomáškovi\nvěnovány jsou a které později tiskem vyšiv.) Toni.: „Vy raěte\njen zřídka kdy vycházeli?44 Beeth.: „Skoro nikam.4' Tom.:\n„Dnes se bude dávati nová opera od • • • nemám chuf hudbu\ntéhož druhu poslouchati.\" Beeth.: „Můj Bože, takových skla-\ndeb musí také by ti, což by jinak dělal lid?\" Tom.: „Pra-\nvilo se mi, že se tu zdržuje mladý cizí umělec, jenž prý jest\nnadobycejným pianistou.\" Beeth.: „Já jsem o něm doslechl,\navšak sám jsem ho hráli neslyšel* Můj Bože! Ať jen zůstane\npůl lela u nás, pak uslyšíme, co Vídeňané o jeho hře souditi\nbudou. Znám to, jak se zde vše nové líbí.\" Tom.: „Ani jste\ns ním dohromady nepřišel?\" Beeth.: „Naučil jsem se ho\nznáti při provedení mé bitvy, při kteréž příležitosti někteří\nzdejší komponisté nějaký nástroj převzali. Onomu mladíku\npřipadl velký buben. Ha! ha! ha! Nebyl jsern docela\ns ním spokojen; netloukl dobře a přišel vždy pozdě, tak že\njsem ho notně vypeskovat musel. Ha! ha! ha! to ho asi\nzlobilo. Není nic s ním, nemá zmužilosti v pravý čas udeřiti.\"\nNad tímto nápadem musel se Tomášek smáti a podě-\nkovav se za pozvání k obědu, poroučel se Beethovenovi a\nodešel. Dne 16. slyšel Tomášek v dvorní kapli Salieriovu\nmši, nemohl to ale přes srdce snésli, aby až ku „credu\" vy-\ndržel ; skladba Salieriova naučilo ho, že se iv hudbě proti\ndruhému přikázání „Nevezmeš jméno Boží nadarmo\" hřešiti\nmůže; neboť císařský kapelník ani tušení neměl o slohu ko-\nstelním.\nTomášek sešel se tam s Bayerem, virtuosem na flétu,\njakož i s Barthem a Gótzem, kteřížto oba Cechové byli a\nco nevzdělaní zpěváci ve Vídni slynuli. Bayer seznámil ho\nna zpáteční cestě se skladatelem Háuslerem.\nProstřednictvím hraběte Cbotka obdržel Tomášek vstupní\nlístek k hlavní produkcí oratoria „Samson\" od Handla, jež\nse v c. k. jízdárně provozovalo. Produkcí této dne 16. od-\nbývané byl císař Alexandr, císař rakouský a jeho choť, jakož\ni jiní králové přítomní. Mosel řídil oratorium obratně a or-\nkestr doprovázel sólová místa s nadobyčejnou mírností „Ora-\ntorium Samson,\" praví Tomášek, „zdá se býti jedna z nej-\n„starších skladeb Handlových. Velkou chybu má toto orato-\nrium, že se nazvíce o jednotvárnou způsobu cítění vleče a\n„tak oněm, kteří o kontrapunktických kombinacích žádného\n„ponětí nemají, nudným býti musí. Mosel přeložil anglický\n„text, začež mu hudební svět vděčen býti musí; že ale pů-\n„vodní instrumentací dle novomódního způsobu sesílil, ano\n„v jednom místě i velké turecké bubny přidal, to nemůže\n„žádný moudrý hudebník schvalovat, poněvadž Handlovy\n„skladby nesnesou materielní bouchavé efřekty novějšího času.\n„Též by neměl hudebně chvástající čas při silné organické\n„skladbě, jakož jsou komposice Handlovy, do toho tlachati;\n„nýbrž měl by jen naslouchati, k nim přihlížeti, aby nepravý\n„směr jejich čím dříve, tím lépe opustil.\"\nDne 17. září navštívil Tomášek se svým bratrem bo-\ndrého kapelníka Preindla, kterýž se nabídl, že Tomáškovou\nmši s tou výminkou ve Vídni provede, když mu skladatel\ndovolí, jméno jeho zatajiti, k čemuž Tomášek nesvolil. Dne"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6396, "texte": "24. září podíval se Tomášek do Akademie výtvorného umění\na večer do divadla u Korutánské brány, kdež se nová opera\n„Oba Kalifové,\" komická opera od Wohlbrucha s hudbon od\nMeyerbeera poprvé dávala. Hudba tehdáž ještě velmi mla-\ndého skladatele svědčila, jak Tomášek dí, rozhodně o jeho\ndramatickém talentu, jejž Mayerbeeru nikdy upírali nemohl.\nDne 27. slyšel Tomášek operu „Jan Pařížský\" od Boieldieua,\nz níž se mu nejlépe první finále líbilo.\nV koncertu, jejž klavírní mistr Kunz ku prospěchu\nústavu slepých dne 31. uspořádal, slyšel mimo jiné též Fr.\nPecháéka, jenž své variace přednášel. „Tento, tehdáž velice\nmladý virtuos\" vypravuje Tomášek, „hrál s velkou sběhlostí\na ohněm. Jeho snadnost u překonání obtížných pasaží uká-\nzala mi umělecký směr, který jen po neobyčejné bravouře\ntouží. Dne 1. listopadu navštívil hudební akademii, již Franzl,\nkapelník Mnichovský v divadle u Korutánské brány uspořádal-\nMimo ouverturu k opeře „Floras\" od Fránzla a Fránzluv\nkoncert houslový od téhož přednášený, pak kantátu „Das Reich\nder Tone\" od téhož, slyšel Tomášek sl. Sprinzovu, žákyni sl.\nParadiesové, která klavírní koncert B-dur od L. Duška před-\nnášela. ~Mají-li Duškovy skladby5\" praví Tomášek, „míti\núčinek musejí především silným a zpěvným úhozem\npřednášeny býlí; jinak jsou nezřídka zdlouhavě, anto\njim pravidelně hluboký duch a kontrapunklické pro-\nvedení schází.\" Dne 4. listopadu dávaly se v chrámě Au-\ngustinů Mozartovy requie řízením Salierovým. Změnu, že\nv Tuba mirum fagotové soio tromboně se ponechalo, bylo, jak\nTomášek dí, celému dílu jen ku prospěchu. Ačkoliv se To-\nmášek s requiem Mozartovým docela spřátelili nemohl, jeli-\nkož mu jednota slohu zcela chybí, neboť některé sady jsou\nv starém ovšednělém kostelním slohu psány, kdežto zase\nv jiných sadbách světský typus se zračí, vydržel Tomášek\npřede tak dlouho v kostele, dokud ho Mozartův duch poutal;\navšak když Sussmeyerův slabý talent jej ze zbožného rozpo-\nložení vyrušil, odstranil se z chrámu Tom. s tesklivým citem, že\ntak záhy slavný genius zesnul. (Pokračování.)\nZ Břetislavi (Přešpurk). QSlavnost zpěv. spolku.\nVelis♦ Slečny Vrabělyovy. Remenyi a jeho\npřisvojenec.) Velmi dávno jsem se již o našem žití ne-\nzmínil, čekaje na rozřešení jistých otázek; nyní ale předce\nmalou podávám zprávu, byť bych se i zvláště vlasteneckým\npočínáním jednotlivců honositi nemohl, jakž to v Daliboru\nz naší milé vlasti čítáme. O čemž by pak mohl Čech spíše\npsáti, než o hudbě a zpěvu ? Ano zpěv a hudba jsou dary\nnebeské, kterými se bažením opravdově uměleckým v nás\ncity probuzují nebeské, city, jichžto ozvěna později často ještě\nmír duševní naladiti, nás o moci a lásce boží, jakož i o tom,\nže ještě k jinému, lepšímu žití stvořeni jsme, přesvědčiti může.\nK takovému rozjímání přiměla mne nevšední slavnost, zde od-\nbývána dne 13. října, ku které k nám mužský sbor Vídeňský\n(150 hlav) Hainburgský (30 hlav) zavítali, a spojivše se\ns naším sborem (80 hlav), v redutním sále koncert uspořá-\ndali, jehožto čistý výnos 1000 zl. r. č. ku prospěchu oněch\nnešťastných odveden byl, jenž letošním nesmírným suchem\nv dolejším Uhersku tolik utrpěli. Vídeňští přijeli zvláštním\nvlakem ráno ó 8 hodinách. Po slavném přivítání na nádraží\nodvedeni byli do střelnice, aby se občerstvili; mezi tím zdejší\núdové do hlavního chrámu chvátali, an zdejší vůbec milovaný\na velmi vážený kanovník pan Fi\\ Urbánek o 9 hod. secunducí\nslavil, při které se Beethovenova mše do C velmi podařile\nprovozovala. Oučinkujícícb bylo 85, a pan kapelník Josef\nKumlík osvědčil zase svou obezřelost. Z chrámu páně spě-\nchal do sálu, který vybranou společností tak řka přeplněn byl,\na o 11 hodinách započal koncert. Zdejší sbor zapěl čtvero-\nzpěv z 16. století od Tinódyho v maďař Mně, který co do\nslohu i provedení příjemně překvapil a od obecenstva vlídně\npřijat byl. Na to zpívali spojení sbory národní písně ně-\nmecké „Loreley\" a „Nevěrnost44 od Silchera s důkladným\nvítězstvím. Dvorní kapelník a ředitel těchto spojených sborů,\npan Jan Herbeck, z českého rodu pocházející, někdy snad\nHrbek ? zná výborně ba čárovně nad svými panovati, co\ndo zpěvu a přednesu se sotva co dokonalejšího mysliti dá.\nVídeňský sbor zpíval sám „Růžička v lese\" od Fischera a\nsbor z Vágnerovi zpěvohry „Der fliegende Hollánder\" k užas-\nnutí dokonale. Pan Olschbauer přednášel dvě písně pro tenor\nod Fr. Schuberta a od Rubinsteina překrásně, načež Herbe-\nkův sbor „Zum Walde\" s doprovázením čtyr lesnic perle\nto celého koncertu zavzněl. Sloh i provedení jedním slovem\nuchvátily. Potlesk byl náramný, tak že se skoro každý sbor\naspoň z částky opakoval. V druhém oddělení započali Hain-\nburgští s „Waldeseinsamkeit\" od Storcha; zdejší zpívali sbor\nod H. Proschka „Muth\", který lepšího posouzení zasloužil, než\nse mu od kritiků (takřka nepovolaných) dostalo. Abtův\nsbor „Vineta\" od Vídeňanů přednešen, musí všude zvítěziti.\nDvojzpěv od Grella pro dva tenory, který přednesli pánové\nOlschbauer a Zoček (poslední bezpochyby Francouz) nad\nmíru krásně, tak že se mnohé oko slzy zarosilo. Kromě\njiných písní zavzněl k závěrce ode všech zpěváků Schubertův\nsbor „Widerspruch\" Herbeckovou taktovkou veden výborně\na dokonale. Mohu říci, že jsem až posud důkladnější a krás-\nnější přednes mužských sborů neslyšel. Ku skvostné hostině\nv městské střelnici bylo 300 osob zváno, a zdálo se, jako by\nvšichni k jedné rodině naleželi. Tu se nebral ohled na ná-\nrodnost; byli stejně váženi. O kéž by možná bylo, všude\ntak blahodárně působiti, všelijaké brojení a žárlení nevčasné\nzameziti, cožby k blahu všeobecnému prospělo, an vzdělaný\nčlověk každého, zaslouživ to, co svého bližniho cti a miluje,\nbez ohledu na národnost. Tuto slavnost uspořádal a tak skvěle\nprovedl přednosta zdejšího zpěváckého spolku, vůbec milo-\nvaný a ctěný měšťan zdejší pan Theodor Edl. Sláva\nmu! Nedávno hrál zde houslista ze Sedmihradska pan Velíš\nk dobrému účelu, a slibuje někdy znamenitým umělcem se\nstáti. S ním vystoupily slečny Serafina a Slefanie Vrabě-\nlyovy, přednášejíce na dva klavíry fantasii od Thalberga a\nRondo od Chopina, a sice tak výborně, že by dvě ruce okrou-\nhleji a uhlazeněji hráti nemohly. O slečně Serafině nechci\nslov šířit, neb v Praze*) též hrála proslulá a nyní zdokona-\nlená umělkyně tato, ale její čtrnáctiletá sestra Stefanie pře-\nkvapila nejen něžným přednosem, ale i nesmírnou báječnou\nčerstvostU Mimochodem řečeno, hráť tato dívka všechny\n\n*) Ano, uznaly jsme skvělý talent spanilé této virluosky. Red."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1128, "texte": "Bachovy, Handlovy i Mendelssohnovy fugy z paměti. Té se\nmůže slavná budoucnost prorokovat. Také jsme zde měli\nv červnu a červenci maďarskou divadelní společnost z Debre-\ncina. Veselohry atd. prováděly se větším dílem bez nápovědy\nvýborně, zpěvohry vlašského druhu obstojně, národní velmi\nchvalitebně. Dávno již takový dojem na mne neučinila, jako\n„Hunyady Ladislaus'4 od Erkla, kapelníka při národním divadle\nv Pešti. Znamenitý a proslulý houslista Eduard Reményi\nvzkazuje chrabrým Čechům srdečné pozdravení, a provolal\njim zde při veřejné hostině hlučné „Sláva !u Dával zde\nkoncert v divadle ku prospěchu náramným suchem letošního\nroku schudlých dolnouhrů. Zdokonalil se velmi v těch desíti\nměsících cestování svého po Vlaších, tak že jen jeden hlas\no jeho překrásné hře zde koluje. Přijal mladíka vlohy hu-\ndebními velmi bohatě nadaného, rodem z Munkáče, za vlast-\nního syna a tento jméno Reměny íeprv proslaví. Čtrnáct\nroku stár hra na housle a klavír až k užasnutí, do-\nprovází na klavír svého mistra, a sice již 60 kusů z pamětí.\nK tomu je mírný, skromný a vděčný. Tomu se může stkvěla\nbudoucnost předpovídal.\n\nJ. B. Vávra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "256", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.4", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.6", "debut_caractere": 1130, "fin_caractere_exclue": 7114, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nJ. R.\nZ Jičína. (Četní k varhan ářem.) Na důkaz, jaké\nsíly a schopnosti v národě našem se nalézají, sloužiž toto : Jan\nPodhajský, řemesla svého sekerník, od několika roků až do\nkonce měsíce srpna 1863 manipulující strážmistr u c, k. čet-\nnictva v Jičíně, zabýval se v prázdných hodinách povždy me-\nchanickými pracemi, objeviv při tom vrozenou neobyčejnou\nschopnost a vytrvalost. On zhotovil umělecké hodiny, které\nvelmi chvalného uznání a obdivení se strany znalců došly, a\nkaždého, kdož je vidí, úžasem naplní. On spravil, než do Ji-\nčína přeložen byl, v Chrudimi varhany, které v mizerném stavu\nse nalézaly, tak dokonale a poctivě, že tamější městská rada,\njakož i dotýcná slavná konsistoř pohnuty se viděly, vděčnost\nsvou pochvalnými přípisy na jevo mu dáti. V roce 1862 pře-\nvzal správu varhan v děkanském chrámy Páně Jičínském s obě-\ntavostí báječnou. Umíniv sobě radikální správu provésti, zrušil\nstarou řiditelní! (Regiertisch), která uprostřed kůru se nacházela,\nnahradil ji novou do popředí postavenou, předělal a obnovil\nveškerou starou mechauiku, nechal zhotovit dle svého udání\n2 krásné klaviatury dolení klávesnice bíle, hoření černě\nzřídil pěknou trvanlivou kopulaci k sesílení stroje, a opravil\nvšecko tak souměrně a vkusně, že teprv teď, po mnoha letech,\nkteré velmi příjemnému zvuku se těší, důstojně se vyjímají, a\nk nemalé okrase chrámu Páně slouží. V roku 1863 převzal\np. Podhajský rozsáhlou správu varhan v Jičínském hřbitovním\nchrámu Páně na Novém světě. Varhany tyto byly roku 1753\nod Vojtěcha Bára z Prahy postaveny, avšak od té doby nikdy\nvydatně spraveny. Celá mechanika byla ve varhanech ; zvláštní\nřiditelný nebylo, a varhaník seděl zády k oltáři obrácen. Potom\nstály ty varhany tak, že tam, kde místnosti pro hudebníky za-\npotřebí bylo, pražádné nebylo; za varhany bylo však místnosti\ndost a dost, jen že celý kůr zábradlím na dvé rozdělen byl, za\nuimž zvoník pro své pohodlí, aby o patro výše jiti nemusel,\nod dávných dob zvonil. Všude tedy stará nehoda a nešvára.\nAby se těmto zdomácnělým zlořádům navždy odzvonilo, chopil\nse toho pan Podhajský takto : Srozuměv se s duchovní správou\na městskou radou, která v tom chrámu patronem jest, odstranil\nzábradlí, kůr na dvě polovice dělicí, povýšil zvoníka o jedno\npatro výše, tak že od té doby již na zvonici a ne na kůru\nzvoní, zřídil zcela novou řiditelnu v popředí, nové klaviatury,\npostavil corpus 2 a půl lokte do zadu, zrušil veškerou starou\na zhotovil zcela novou mechaniku, zrušil tři maličké mníšky\nk tahání, které hned za varhany stály a strašně harašily, na-\nhradiv je dvěma velkými měchy k šlapání, které stranou po-\nstavil. Tímto zařízením jest místa všude dost, a všem nepří-\njemnostem odpomoženo. A za všecku tuto práci a obětavost\nnepřijal pan Podhajský pro sebe nikdy a nikde jakési\nodměny. Tím zajisté vydobyl si velkých zásluh o dotýcné chrá-\nmy Páně, jejichž pokladnice takto ušetřil, jakož i o obec Jičín-\nskou. Městská rada, co patron Novoměstského chrámu Páně,\nuznala také zásluhy pana Podhajského, a udělila mu, poněvadž\njinou odměnu odmítnul, k návrhu pana měštanosty Fr. Rulte-ho\njednohlasným uzavřením čestné měšťanské právo, a zlatý pe-\ncetní prsten. Vkusně vyhotovený diplom, jakož i pečetní prsten\nbyly p. Podhajskému 9, října b. r. doručeny. Vystoupiv před\nněkolika týhodny z c. k. četnictva, ukončil pan Podhajský svou\nvarhanářskou činnost njenší správou varhan na Karlově v Praze,\nodkudž se na místo svého nového povolání co správce nově vy-\nstaveného parního mlýna v Hředlích u Slaného odebral. Ne-\nmoha se panu Podhajskému za jeho zároveň mě co varhaníku\nprokázanou velkou službu nijak odměniti, pokládám si za svá-\ntou povinnost, jemu alespoň tímto veřejně díky své pronésti, a\npročež volám z hloubi srdce svého: „Ať žije pan Podhajský\nk blahu rodiny své; jako žiti bude u vděčné památce mé.\"\nFerd. Saska, ředitel v kůru v Jičíně.\nZe Strakonic. (Výroční zpráva „Zvonu.\") Během\nroku 1863 měl spolek 7 čestných, 54 výkonných a 62\npřispívajících členu. Vystoupením, přeložením ve službě aú-\nmrtím, ztratil spolek během roku 10 členu. Přistoupením\nnabyl spolek 4 členu. Ochrance spolku: Mitschke Josef, c. k.\npodkrajský. Předseda výboru: Dr. Sefčík Gustav. Výborové:\nČeška Antonín, Jakobe Petr, Petertill František, Štěpán Gustav,\nŠlehover Antonín, Vorel Karel. Ředitel zpěvu: Kukla Jan, uči-\ntel na hlavní škole. Místodržitel zpěvu: Antoš Jan, učilel na\nhlavní škole, Weidl Sebastian, pokladník, Kolář Josef, přihlí-\nží tel, Rataj Josef, jednatel. Spolek v druhém roce trvání\nzapočal svou činnost odbýváním valné hromady dne 9. listo-\npadu roku 1862 ; súcastnilo se při této schůzi 80 členu. Dne\n23. listopadu zařídil spolek pěveckou akademii večerní. Dne\n31. Jedna 1863 uspořádal spolek hudební a pěveckou zábavu\npro své členy. Dne 23. března 1863 odbýval spolek pěveckou\nakademii ve prospěch pohořelců Borotínských. Dne 4. únors\n1863 účinkoval spolek v besedě na Střele ve prospěch národ-\nního divadla pražského. Dne 14. května 1863 doprovodil spo-\nlek svého přispívajícího úda, Františka Toksteina k hrobu, při\nčemž dva smutečné sbory zapěl. Dne 21. června 1863 pod-\nnikl spolek svůj první výlet do Štěkny. Dne 16. srpna uspo-\nřádal spolek besedu ve prospěch pohořelců Bezděkovských. Tak-\ntéž účinkoval velmi často blahodárně při službách Božích ve\nchrámu Páně, tak i při vzkříšení a průvodu Božího těla. Kni-\nhovna spolku řádně sestavená, počítá 112 čísel, mezi kterými\nněkolik ročníků hudebních časopisů, a vícero sešitů písní po\nctyrech a šesti číslech druhu všelikého se nalézá. Ačkoliv spo-\nlek časem svého trvání skutečné, přesvědčenosti nabyl, že každá\ni ta nejlepší věc všestranného přání nepožívá, přede vzdor vše-\nmu odporování morální pevnosti dosáhl. Neohrožeností a vy-\ntrvalostí statečných svých členů ~Zvon\" vystoupil z bouře,\nbojem utužen, a bude i budoucně vzdorovati všem\ntak že svorností údů dosáhne svého vytknutého ušlechtilého\ncíle. Příjem spolku obnášel 568 zl. 40 kr., vydání 447 zl.\n15 kr.; zbyde 121 zl. 25 kr."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4683, "texte": "Z ciziny.\nA. Sv.\nZ Drážďan. (Koncert klavírní virtu o s by si.\nMary Krebs-ovy). Musikální kruh zimní saisony otevřela\njedenácti] etápianistka sl. Mary Kreb s-o v a, dcera\nPražanky paní Krebs-Michalesi-ové a našeho zasloužilého a\nveleoblíbeného hapelníka u dvorního divadla p. Karla Krebse\nkoncertem, v němž král. dvorní zpěvačka paní Jauner-Kral-\nlová a král. dvorní herec pan Dawison jakož i král. hudební\nkapella účinkovali. Ačkoliv nám jmcno znamenitého maestra\nza to ruciti se zdálo, že se s žádným obyčejným zjevem v oboru\nvirtuosní techniky nepotkáme; vstoupili jsme přec přizná-\nváme se upřímně s apathickou nesmělostí do sálu ve všech\nprostorách naplněného; nebot nepatříme k ctitelům tak zvaných\n„zázračných dětí,\" jejichžto výkony z nás jen útrpný potlesk\nvylouditi dovedly. Však jak příjemně byli jsme zde z klamu\nvyvedeni ! Jsouc zdobena něžným květem bujného mládí, před-\nstoupila před nás koncertistka vděkuplně co líbezný zjev. A\nkdyž její prsty klávesů se dotknuly as jemností vil po nich\nsklouzaly zjevujíce nám báje snu za letní nóci a když tyto\nmalé ruce pak s obrovskou silou v klávesech řádily, by nám\nvypravovaly v bouřce, která s démonickou mocí nad hroby\nmrtvých hučí a je otevřití usiluje tu jsme již dávno za-\npomněli na malé, jedenáctileté děěěe, které v tklivé skromnosti\nsedíc v tajemném tušení své velikosti, ruku svého mistra drželo\na umělkyni platil hlučný výbuch našeho podivení, umělkyni\nkterá nás v pravém smyslu slova okouzlila. Král. hudební\nkapella řízením kapelníka Krebse započala koncert důstojně\nouverturou od Rietze. Mezi klavírními skladbami, které spanilá\nvirtuoska přednášela, jmenujeme jen fugu A-moll od Seb. Bacha,\nkoncert Cis-moll od Riese, fantasii na motivy z opery „Lucre-\ntia Borgia44 od K. Krebse a velice těžké „Pespetuum mobile\" od\nK M. Webra. Nejušlechtilejší vkus v přednesu neuhooná stej-\nnoměrnost tóuů, slovem úplná vláda nad technickou sběhlostí\na duší vyznačuje tuto mladistvou umělkyni chválou a obdivo-\nváním. Právě se na novo studuje na dvorním divadle opera\n„Agnes\" od kapelníka Krebse, šťastného otce výtečné pianistky.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nBeseda v Zlonicíck odbývala se 8. listopadu 1563\nve prospěch pohořelých. Program byl tento 1. Staročeská od\nSkroupa. 2. Čech od Rubeše, přddnese p. Kettner. 3. Muž bez\nslzí, slova od Melišové - Keršnerové, hudba od K. Záhorského,\nzpívá p. Palice. 4. „Proč a proto,\" deklamacc od Fr. Hory,\npředn. sl. Tomanova. 5. „Náš zpěv,\" sbor od Zavrtala. 6. Be-\nsodní ctdní od Vilanibo, předn* p. Urban. „Utonulá,\" sbor od\nKřížkovského. 8. „To se nesluší,\" deklamace od K. Tyla,\npředn. sl. Julie Tomanova. 9. „Rekův sen,\" sbor od K. Slavíka.\n10. Švingulace od Burgeršteina, předn. p. Kettner. 11. „Naše\nprobuzení,\"v sbor od L. Procházky.\nČáslavský ,4Kovář oucinkovati bude v pěvecké\na bndehní zábavě dne 10. Jistop. ve prospěch pohořelých Vy-\nsokomýtských uspořádané; Mimo něj oucinkovati bude paní\nFolbrechtová a p. Kaván.\nV Telnicí na Moravě odbývala se dne B.listop.\nbeseda, jejíž program byl tento: Proslov Čochoslovan,\nsaor od V. Zaěrtala, „obrana krinoliny,44 deklamovánka.\na „obrana mužského pohlaví,44 deklamovánka, „Tichá nocu sbor\nod Mart. Nováčka, „Přes sto let,44 deklamace, kadryla od\nHellera. „Sedlák ne biliáru/4 deklamace od Jana z Hvězdy.\n„Svorný duch'4 sbor od Suchánka. „Vysloužilec,44 deklamace.\n*** Zpěvácký spolek „Kovář44 v Čáslavi uspořádá\n10. listop. spoluúcinkováním paní M. Falbrechtové a pana Frant.\nKavána hudební a pěveckou zábavu, ve prospěch pohořelých\nVysokomýtských. Program: 1. Oovertura. 2. Proslov. 3. „Přijde\njaro,4t sbor od Tovacovského. 4. „Hněv,u píseů od Fr. Kavána,\npřednese paní Marie Falbrechtová. 5. a) Valčík, (D-dur), od\nChopina, b) „Píseň bez slov,\" (A-moll), od Mendelssohna, před-\nnese p. Frant. Kaván. 6. „Předivo je Přela,\" sbor od Vatrosl.\nLisinského, 7. „Kytka vlastenkám,\" píseň od Jana Škroupa,\npřednese pan Jos. Primus. 8. Pochod z národních písní od\nKarla Bendla. 9. „La Stella,\" valčík od Arditi-ho, přednese\npaní Marie Falbrechtová. 10. „Přerušený ples vil, polka kon-\ncertní od Frant. Kavana, přednese pan skladatel.\n\nOchotnická divadla.\nBlatenští ochotníci provozovali dne 2. listopadu\n„Mlynář a jeho dítě,\" obraz ze života národního v 3 děj. od\nRaupacha. - Na ochotnickém divadle v Kutno Ho re\nprovozovala se dne 1. listopadu činohra „Dekora1\"* v českem\npřekladu od J. Kolár a. Kladenští ochot ní cl pro-\nvozovali dne 3. listop. „Mlynář a jeho dítě\". Hořovičtí\nochotníci provozovali dne 8, listop. ve prospěch divadla\n„Strakonický dudák.\" Ochotníci ve Vel ke Meze říci\ndávali dne 1. listop. „Statek Lhota{í s velmi chvalným úspě-\nchem ; zvláště vynikly dívky* Příští představení bude převr-\nžená slánka.\"\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "254", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.4.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "J. R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.6", "debut_caractere": 1143, "fin_caractere_exclue": 7114, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nJ. R.\nZ Jičína. (Četní k varhan ářem.) Na důkaz, jaké\nsíly a schopnosti v národě našem se nalézají, sloužiž toto : Jan\nPodhajský, řemesla svého sekerník, od několika roků až do\nkonce měsíce srpna 1863 manipulující strážmistr u c, k. čet-\nnictva v Jičíně, zabýval se v prázdných hodinách povždy me-\nchanickými pracemi, objeviv při tom vrozenou neobyčejnou\nschopnost a vytrvalost. On zhotovil umělecké hodiny, které\nvelmi chvalného uznání a obdivení se strany znalců došly, a\nkaždého, kdož je vidí, úžasem naplní. On spravil, než do Ji-\nčína přeložen byl, v Chrudimi varhany, které v mizerném stavu\nse nalézaly, tak dokonale a poctivě, že tamější městská rada,\njakož i dotýcná slavná konsistoř pohnuty se viděly, vděčnost\nsvou pochvalnými přípisy na jevo mu dáti. V roce 1862 pře-\nvzal správu varhan v děkanském chrámy Páně Jičínském s obě-\ntavostí báječnou. Umíniv sobě radikální správu provésti, zrušil\nstarou řiditelní! (Regiertisch), která uprostřed kůru se nacházela,\nnahradil ji novou do popředí postavenou, předělal a obnovil\nveškerou starou mechauiku, nechal zhotovit dle svého udání\n2 krásné klaviatury dolení klávesnice bíle, hoření černě\nzřídil pěknou trvanlivou kopulaci k sesílení stroje, a opravil\nvšecko tak souměrně a vkusně, že teprv teď, po mnoha letech,\nkteré velmi příjemnému zvuku se těší, důstojně se vyjímají, a\nk nemalé okrase chrámu Páně slouží. V roku 1863 převzal\np. Podhajský rozsáhlou správu varhan v Jičínském hřbitovním\nchrámu Páně na Novém světě. Varhany tyto byly roku 1753\nod Vojtěcha Bára z Prahy postaveny, avšak od té doby nikdy\nvydatně spraveny. Celá mechanika byla ve varhanech ; zvláštní\nřiditelný nebylo, a varhaník seděl zády k oltáři obrácen. Potom\nstály ty varhany tak, že tam, kde místnosti pro hudebníky za-\npotřebí bylo, pražádné nebylo; za varhany bylo však místnosti\ndost a dost, jen že celý kůr zábradlím na dvé rozdělen byl, za\nuimž zvoník pro své pohodlí, aby o patro výše jiti nemusel,\nod dávných dob zvonil. Všude tedy stará nehoda a nešvára.\nAby se těmto zdomácnělým zlořádům navždy odzvonilo, chopil\nse toho pan Podhajský takto : Srozuměv se s duchovní správou\na městskou radou, která v tom chrámu patronem jest, odstranil\nzábradlí, kůr na dvě polovice dělicí, povýšil zvoníka o jedno\npatro výše, tak že od té doby již na zvonici a ne na kůru\nzvoní, zřídil zcela novou řiditelnu v popředí, nové klaviatury,\npostavil corpus 2 a půl lokte do zadu, zrušil veškerou starou\na zhotovil zcela novou mechaniku, zrušil tři maličké mníšky\nk tahání, které hned za varhany stály a strašně harašily, na-\nhradiv je dvěma velkými měchy k šlapání, které stranou po-\nstavil. Tímto zařízením jest místa všude dost, a všem nepří-\njemnostem odpomoženo. A za všecku tuto práci a obětavost\nnepřijal pan Podhajský pro sebe nikdy a nikde jakési\nodměny. Tím zajisté vydobyl si velkých zásluh o dotýcné chrá-\nmy Páně, jejichž pokladnice takto ušetřil, jakož i o obec Jičín-\nskou. Městská rada, co patron Novoměstského chrámu Páně,\nuznala také zásluhy pana Podhajského, a udělila mu, poněvadž\njinou odměnu odmítnul, k návrhu pana měštanosty Fr. Rulte-ho\njednohlasným uzavřením čestné měšťanské právo, a zlatý pe-\ncetní prsten. Vkusně vyhotovený diplom, jakož i pečetní prsten\nbyly p. Podhajskému 9, října b. r. doručeny. Vystoupiv před\nněkolika týhodny z c. k. četnictva, ukončil pan Podhajský svou\nvarhanářskou činnost njenší správou varhan na Karlově v Praze,\nodkudž se na místo svého nového povolání co správce nově vy-\nstaveného parního mlýna v Hředlích u Slaného odebral. Ne-\nmoha se panu Podhajskému za jeho zároveň mě co varhaníku\nprokázanou velkou službu nijak odměniti, pokládám si za svá-\ntou povinnost, jemu alespoň tímto veřejně díky své pronésti, a\npročež volám z hloubi srdce svého: „Ať žije pan Podhajský\nk blahu rodiny své; jako žiti bude u vděčné památce mé.\"\nFerd. Saska, ředitel v kůru v Jičíně.\nZe Strakonic. (Výroční zpráva „Zvonu.\") Během\nroku 1863 měl spolek 7 čestných, 54 výkonných a 62\npřispívajících členu. Vystoupením, přeložením ve službě aú-\nmrtím, ztratil spolek během roku 10 členu. Přistoupením\nnabyl spolek 4 členu. Ochrance spolku: Mitschke Josef, c. k.\npodkrajský. Předseda výboru: Dr. Sefčík Gustav. Výborové:\nČeška Antonín, Jakobe Petr, Petertill František, Štěpán Gustav,\nŠlehover Antonín, Vorel Karel. Ředitel zpěvu: Kukla Jan, uči-\ntel na hlavní škole. Místodržitel zpěvu: Antoš Jan, učilel na\nhlavní škole, Weidl Sebastian, pokladník, Kolář Josef, přihlí-\nží tel, Rataj Josef, jednatel. Spolek v druhém roce trvání\nzapočal svou činnost odbýváním valné hromady dne 9. listo-\npadu roku 1862 ; súcastnilo se při této schůzi 80 členu. Dne\n23. listopadu zařídil spolek pěveckou akademii večerní. Dne\n31. Jedna 1863 uspořádal spolek hudební a pěveckou zábavu\npro své členy. Dne 23. března 1863 odbýval spolek pěveckou\nakademii ve prospěch pohořelců Borotínských. Dne 4. únors\n1863 účinkoval spolek v besedě na Střele ve prospěch národ-\nního divadla pražského. Dne 14. května 1863 doprovodil spo-\nlek svého přispívajícího úda, Františka Toksteina k hrobu, při\nčemž dva smutečné sbory zapěl. Dne 21. června 1863 pod-\nnikl spolek svůj první výlet do Štěkny. Dne 16. srpna uspo-\nřádal spolek besedu ve prospěch pohořelců Bezděkovských. Tak-\ntéž účinkoval velmi často blahodárně při službách Božích ve\nchrámu Páně, tak i při vzkříšení a průvodu Božího těla. Kni-\nhovna spolku řádně sestavená, počítá 112 čísel, mezi kterými\nněkolik ročníků hudebních časopisů, a vícero sešitů písní po\nctyrech a šesti číslech druhu všelikého se nalézá. Ačkoliv spo-\nlek časem svého trvání skutečné, přesvědčenosti nabyl, že každá\ni ta nejlepší věc všestranného přání nepožívá, přede vzdor vše-\nmu odporování morální pevnosti dosáhl. Neohrožeností a vy-\ntrvalostí statečných svých členů ~Zvon\" vystoupil z bouře,\nbojem utužen, a bude i budoucně vzdorovati všem\ntak že svorností údů dosáhne svého vytknutého ušlechtilého\ncíle. Příjem spolku obnášel 568 zl. 40 kr., vydání 447 zl.\n15 kr.; zbyde 121 zl. 25 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "255", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.4.2", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "A. Sv", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2088, "texte": "Z ciziny.\nA. Sv.\nZ Drážďan. (Koncert klavírní virtu o s by si.\nMary Krebs-ovy). Musikální kruh zimní saisony otevřela\njedenácti] etápianistka sl. Mary Kreb s-o v a, dcera\nPražanky paní Krebs-Michalesi-ové a našeho zasloužilého a\nveleoblíbeného hapelníka u dvorního divadla p. Karla Krebse\nkoncertem, v němž král. dvorní zpěvačka paní Jauner-Kral-\nlová a král. dvorní herec pan Dawison jakož i král. hudební\nkapella účinkovali. Ačkoliv nám jmcno znamenitého maestra\nza to ruciti se zdálo, že se s žádným obyčejným zjevem v oboru\nvirtuosní techniky nepotkáme; vstoupili jsme přec přizná-\nváme se upřímně s apathickou nesmělostí do sálu ve všech\nprostorách naplněného; nebot nepatříme k ctitelům tak zvaných\n„zázračných dětí,\" jejichžto výkony z nás jen útrpný potlesk\nvylouditi dovedly. Však jak příjemně byli jsme zde z klamu\nvyvedeni ! Jsouc zdobena něžným květem bujného mládí, před-\nstoupila před nás koncertistka vděkuplně co líbezný zjev. A\nkdyž její prsty klávesů se dotknuly as jemností vil po nich\nsklouzaly zjevujíce nám báje snu za letní nóci a když tyto\nmalé ruce pak s obrovskou silou v klávesech řádily, by nám\nvypravovaly v bouřce, která s démonickou mocí nad hroby\nmrtvých hučí a je otevřití usiluje tu jsme již dávno za-\npomněli na malé, jedenáctileté děěěe, které v tklivé skromnosti\nsedíc v tajemném tušení své velikosti, ruku svého mistra drželo\na umělkyni platil hlučný výbuch našeho podivení, umělkyni\nkterá nás v pravém smyslu slova okouzlila. Král. hudební\nkapella řízením kapelníka Krebse započala koncert důstojně\nouverturou od Rietze. Mezi klavírními skladbami, které spanilá\nvirtuoska přednášela, jmenujeme jen fugu A-moll od Seb. Bacha,\nkoncert Cis-moll od Riese, fantasii na motivy z opery „Lucre-\ntia Borgia44 od K. Krebse a velice těžké „Pespetuum mobile\" od\nK M. Webra. Nejušlechtilejší vkus v přednesu neuhooná stej-\nnoměrnost tóuů, slovem úplná vláda nad technickou sběhlostí\na duší vyznačuje tuto mladistvou umělkyni chválou a obdivo-\nváním. Právě se na novo studuje na dvorním divadle opera\n„Agnes\" od kapelníka Krebse, šťastného otce výtečné pianistky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "255", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.4.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.7", "debut_caractere": 2090, "fin_caractere_exclue": 4083, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\nBeseda v Zlonicíck odbývala se 8. listopadu 1563\nve prospěch pohořelých. Program byl tento 1. Staročeská od\nSkroupa. 2. Čech od Rubeše, přddnese p. Kettner. 3. Muž bez\nslzí, slova od Melišové - Keršnerové, hudba od K. Záhorského,\nzpívá p. Palice. 4. „Proč a proto,\" deklamacc od Fr. Hory,\npředn. sl. Tomanova. 5. „Náš zpěv,\" sbor od Zavrtala. 6. Be-\nsodní ctdní od Vilanibo, předn* p. Urban. „Utonulá,\" sbor od\nKřížkovského. 8. „To se nesluší,\" deklamace od K. Tyla,\npředn. sl. Julie Tomanova. 9. „Rekův sen,\" sbor od K. Slavíka.\n10. Švingulace od Burgeršteina, předn. p. Kettner. 11. „Naše\nprobuzení,\"v sbor od L. Procházky.\nČáslavský ,4Kovář oucinkovati bude v pěvecké\na bndehní zábavě dne 10. Jistop. ve prospěch pohořelých Vy-\nsokomýtských uspořádané; Mimo něj oucinkovati bude paní\nFolbrechtová a p. Kaván.\nV Telnicí na Moravě odbývala se dne B.listop.\nbeseda, jejíž program byl tento: Proslov Čochoslovan,\nsaor od V. Zaěrtala, „obrana krinoliny,44 deklamovánka.\na „obrana mužského pohlaví,44 deklamovánka, „Tichá nocu sbor\nod Mart. Nováčka, „Přes sto let,44 deklamace, kadryla od\nHellera. „Sedlák ne biliáru/4 deklamace od Jana z Hvězdy.\n„Svorný duch'4 sbor od Suchánka. „Vysloužilec,44 deklamace.\n*** Zpěvácký spolek „Kovář44 v Čáslavi uspořádá\n10. listop. spoluúcinkováním paní M. Falbrechtové a pana Frant.\nKavána hudební a pěveckou zábavu, ve prospěch pohořelých\nVysokomýtských. Program: 1. Oovertura. 2. Proslov. 3. „Přijde\njaro,4t sbor od Tovacovského. 4. „Hněv,u píseů od Fr. Kavána,\npřednese paní Marie Falbrechtová. 5. a) Valčík, (D-dur), od\nChopina, b) „Píseň bez slov,\" (A-moll), od Mendelssohna, před-\nnese p. Frant. Kaván. 6. „Předivo je Přela,\" sbor od Vatrosl.\nLisinského, 7. „Kytka vlastenkám,\" píseň od Jana Škroupa,\npřednese pan Jos. Primus. 8. Pochod z národních písní od\nKarla Bendla. 9. „La Stella,\" valčík od Arditi-ho, přednese\npaní Marie Falbrechtová. 10. „Přerušený ples vil, polka kon-\ncertní od Frant. Kavana, přednese pan skladatel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "255", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.4.4", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.7", "debut_caractere": 4085, "fin_caractere_exclue": 4673, "texte": "Ochotnická divadla.\nBlatenští ochotníci provozovali dne 2. listopadu\n„Mlynář a jeho dítě,\" obraz ze života národního v 3 děj. od\nRaupacha. - Na ochotnickém divadle v Kutno Ho re\nprovozovala se dne 1. listopadu činohra „Dekora1\"* v českem\npřekladu od J. Kolár a. Kladenští ochot ní cl pro-\nvozovali dne 3. listop. „Mlynář a jeho dítě\". Hořovičtí\nochotníci provozovali dne 8, listop. ve prospěch divadla\n„Strakonický dudák.\" Ochotníci ve Vel ke Meze říci\ndávali dne 1. listop. „Statek Lhota{í s velmi chvalným úspě-\nchem ; zvláště vynikly dívky* Příští představení bude převr-\nžená slánka.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "256", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.4.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.7", "debut_caractere": 4675, "fin_caractere_exclue": 4683, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "256", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.4.5.1", "titre_corps": "— Členové hudebního odboru umělecké besedy žádají", "titre_sommaire": "— Členové hudebního odboru umělecké besedy žádají", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.7", "debut_caractere": 4685, "fin_caractere_exclue": 6803, "texte": "— Členové hudebního odboru umělecké besedy žádají\nse, by se ve středu dne 11. listopadu o 8. hod. večer\nv místnostech umělecké besedy (v hostinci ~u Jerusaíéma'4\nv hojném poctu shromáždili.\nHudební odbor umělecké besedy počíná opět čin-\nnost svuu rozvinovati. V posledních sezeních zvolena byla ko-\nmise k sestavení plán k dramatické škole. Do komise zvoleni\nbyli: pp. F. Blažek, F. Kaván, L. Lukeš, E. Meliš, B. Smetana\na J. L. Zvonař. Dále zvolena byla komise k opravení stanov,\ndo níž pp. Heller, Meliš, Procházka, Smetana a Zvonař vyvo-\nleni byli. Konečně zvolena byla komise k sestavení hudební\nterminologie. Co se týce dramatické školy, sešla se k tomu\nurčená hudební komise s komisí literárního odboru, z pánu\nHálka, Chramosty, Jandy, Kašky, Nápravníka a Nerudy sestáva-\njící a vytkla již hlavní základy, na nichžto škola tato spocívati\nbude 5 v příští schůzi o záležitosti této bude cely pián školy\ntéto úplně vyhotoven. Komise k opravení stanov učinilo ve\nsvé schůzi několik důležitéch návrhů, o nichžto se v celém od-\nboru již rokovalo a ještě rokovati bude.\nSI. Alojsie Blažkova dosáhla při svém prvním\nvystoupení co Agata na divadle v Temešváru skvělého výsledku\na byla mnohokráte volána.\nNáš krajan p. Nosek stal sc koncertním mistrem\nu Mozarta v Solnohrade. Nemýlíme-li se, je Nosek žak Praž-\nského konservatoria.\nSlečna Rastelliova, krajanka naše dochází velké\nobliby u divadla v Pešti. Nedávno vystoupila co Reeha v „Ži-\ndovce\" s krásným úspěchem. Jak dopisovatel do Theater-\nChronik c. 44 píse „prýštila se náruživost lásky a zbožná\npřítulnost k otci a vířě z její melodií. Umělkyně tato hrála\ns velkou vroucností dramatickou casť sve úlohy a dodala ji tak\ndokonalé platnosti, že ji obecenstvo živým uznáním vyzna-\nmenalo/4\nPan Josef Fric, co dramatický básník chvalně znám,\nzaslal z Paříže do Prahy novou tragédii „Ivan Mazepa,4fc kterou\nsi, jak „Hlas44 píše, pan Kolár ml. k beneíici vezme.\nVýstava Lessingova znamenitého obrazu „Hus\nu hranice44 zůstane ještě do 20. listopadu otevřena.\nVirtuoska na housle sl. Rosaa ďOr nastoupila\ntyto dni uměleckou cestu do Německa a vystoupí poprvé\nv Altenburku."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5760, "texte": "Náš krajan p. Popper, 'virtuos na cello účin-\nkoval před nedávnem v prvním koncertu hudební jednoty „Eu-\nterpe\" v Lipsku se skvělým výsledkem. Pan Popper přednášel\njak „Mitteldeutsche Volkszeitung\" píše, na cello koncert A-moll\nod Goltermanna a svou vlastní skladbu Andante a rondo E-moll.\nPoslední líbila se nám rozhodněji a svědčí o talentním sklada-\nteli; co virtuos vyznačil se p. Popper cituplností a elegancí a\nbude se vbrzku moci po boku postaviti nejlepším virtuosům\nna cello. Též „Neue Zeitschrift fur Musik\" v Lipsku (č. 18.)\noplývá chválou při posuzování virtuosity Popprovy.\nAlois Dreyschock, profesor piana na konservatoriu\nPetrohradském jmenován jest hlavním inspektorem kr.\ndivadelní školy.\nNáš rodák p. Václav Ludvík, kapelník u pluku\npěšího arcivévody Karla, došel v ínšpruku se svou kapelou velké\npochvaly. Jmenovitě líbil se jeho „jásací pochod\" a jine\nskladby, které jeho velmi obezřelým a výtečným řízením co nej-\nsprávněji provedeny byly. Ústřední výbor střelecké slavnosti v\nÍnšpruku věnoval našemu rodáku, jenž si tu všeobecnou přízeň\nobecenstva získal, při jeho odchodu do Verony stříbrné la o—\nhinky s pochlebným přípisem na památku.\nPan Ferd. Lanb dával s třemi jinými umělci dne\n5.t. m. první kvartetu í z á ba v u pro komorní hudbu ve Vídni.\nPřednášeli! kvartettaod Havdna, Schuberta a Beethovena, v nichžto\nLaub co duchaplný tlumočník těchto klassiků skvěle se osvědčil.\nPan Hovorka, bývalý žák varhanické školy Praž-\nské a nyní kapelník u ruského vojště prodléval několik neděl\nve své vlasti a odebral se v sobotu dne 7. listop. opět do Rus.\nHlahol. V pátek dae 6. listop. zvolen jest pan\nLudvík Procházka od členů „Hlaholu\" za náměstka před'\nsedova a p. Lud. Lukeš jednohlasně do výboru.\nPaní Elišce Zollnerové, vdově po divadelním\nřediteli Zollnerovi, dáno jest od místodržitelství povolení k\ndivadelním představením v několika krajích českých.\nKomité vážných měšťanů Kralodvorských vy-\ndalo tyto dni provolání k příspěvkům na Hanko v o divadlo,\nkteré se v Králové Dvoře vystavěti a dne 17. září 1867\notevřití má.\nv\nBarytonista pan Svarz je již engažován pro\ndivadlo prozatímní, a sice s výminkami velmi skvělými. Pověst\nže engažován jest pro vysoké partie barytonové, nemůže být\nvšak pravdivá, neboť p. Švaraův hlas by] tím brzy cituplně\ntrpěl. Oblíbenost jeho zakládá se v jiném druhu úloh.\nSlečna Gaučová, před nedávnem ještě oblíbený\nčlen českého divadla, slavila minulý týden u Trinitárů sňatek\nsvůj s panem Ferdinandem Terksau.\nZnámý znalec-starožitností pana Ant. Prokop\nSchmitt, přistoupil co člen do odboru výtvorného umění „Be-\nsedy umělecké.\"\nPan Písek, jenž v prozatímním divadle českém\nv „Lukrecii\" pohostinsky vystoupil, povolán jest v sobotu tele-\ngrafem do Stuttgartu na zvláštní přání královo. Tím snad\nzmaří se další jeho pohostinské hry na našem divadle.\nK české zpěvohře engažován jest tento týden od\nředitele pana Liegerta na tři leta pan Klatovský, rodem\nMoravan pro vysoké barytonové partie.\nBassista p. Bláha obdržel od ředitele p. Liegerta\nnabídnutí k engagementu u české opery.\nSI. Hory nova, žačka Pražského konservatoria, vy-\nstoupila jak známo co nově engazovana dramatická zpěvačka\njako „Agata\" v Mannheimu s velmi příznivým úspěchem. SI.\nHorynova, praví dopisovatel do Berlínského „ 1 heatermoniteuru\"\nmá hlas velkého objemu, jehož cena se nejen na dostatečné\nvýše, nýbrž i krásné zvučné hloubce zakládá. Při tom proniká\njejí hlas k srdci a vyznačuje se dostatečnou silou, která pro\nvěčsí jevišíě nevyhnutelně zapotřebí jest. Hlučné vyvolaní při\notevřené scéně odměnilo její pro první divadelní výstup ví-\ntaný výkon.\nJedota Cecilská počíná 24. ročník svých kon-\ncertů a připravuje k provozování tyto veliké skladby: Requiem\nod Cherubiniho, Antigonu od Mendelssohna-Bartholdyho, Zříce-\nniny athénské od Beethovena, scény z Gluckova Orfea a některe\nkusy ze mše Bachovy. Zkoušky budou se konati počínajíc dne\n22. t. m. vždy ve čtvrtek ve zpěvu a v pondělí v orkestru\nod 6. hodiny večer v místnosti spolkové v ulici Bartolomějské\nč. 308 u města Jerusalema, k čemuž račtež se přihlásiti ochot-\nníci hudební za členy účinkující.\nHudební literatura. Nákladem Lud. F 1 ei-\nschera v Prazz vyšel první sešit sbírky národních\nčeských písní pod jmenem „Dítě vlasti,\" jenž A. Jan\nSvoboda pro piano ku prospěchu útlé mládeže uspořádal.\nPísní těchto jest 25., avšak nejsou to pouze písně národní,\nnýbrž i znárodiiilé. Z národnělych nacházíme tu. „Kde\ndomov můj ?\" „Hej 81ované Slovan jsem Husitská\nČeška Moravo Složno (horvátská), pak oblíbená píseň\n„Kovářská.\" Z národních obsahuje sešit tento následující: Na\ntom Pražském mostě Horo, horo Chovejte mne má ma-\ntičko Já husérekmalý Kdybych já věděla Loučení\nNa té louce zeleny Nestůjte mládenci Sedlák sedlák\nTrávo, trávo Za vodou U panského dvora O Yelvary\nPij synáčku Sil jsem proso Šly panenky. Mezi\npísně tyto vloudilo se p. Svobodovi též arietta z opery „Marie\n~Slává ti vlasti má.\" Upravení je v snadném slohu a písnějsoa\ntak yro piaoo uspořádány, že jsou počáteeníkum přístupné.\nVbrzku vyjdou ještě tři sešity písní národních pro piano\nuspořádaných. Každý sešit bude obsahovat 25 písní a 1 sešit\nstojí toliko 60 kr. Co neviděl vyjdou v tomtéž skladě\ntři sbory od chvalně známého skladatele p. J. Bergmanna\ntotiž: Hádání, pak žertovný a velmi pikantní sbor „Ptače\na konečně „Naše Labe,\" na něž si. zp. spolky upozorňujeme.\nLitoměřický kalendář, nakladeni p. K. Medaua,\njenž poprvé latinským písmem vyšel, obsahuje některe zajímavé\npovídky n. p. „Obětavý milenec\" pak ~Libuše\" a především\npěkný poučný článek „Působení žen českých,\" životopis Čejky\na muohé jiné hospodářské a průmyslové články. Zvlášt razné\njsou některé devise a dvanácti měsíců. Kalendář tento nebude\nzajisté mezi poslednějšími co do vnitřní ceny a muže se směle\nméně zámožným poroučeti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-11-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-11-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "256", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.2.5", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.8", "debut_caractere": 5762, "fin_caractere_exclue": 5905, "texte": "Listárna.\nPanu F, Paz. v D. Věc ta se mne netýkala a odvedl jsem\nVás Jist p. Fleischerovi. Panu prof. V.v Pr. Obdržel jste\nzaslané Vám skladby?"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.1", "texte": "O zpěváckých spolcich zpěváckým\nspolkům.\n*)\nII.\nY listu prvním jsme objasnili velikou důležitost hromad\nspolkových pro spolek samý; neméně důležité jest však, aby\nv těchto hromadách o zájmech spolkových se rokovalo vždy\nco možno nejzevrubněji a nejpravdivěji.\nNebezpečné je zakrývat rány stávající, je to nebezpečná\nšetrnost, obvázáním pouhým se rána nevyléčí; nebezpečné je\nnedoceňování jich.\nPovinností každého pravého přítele spolku jest právě při\ntěchto hromadách objasňovat hlubší příčiny výjevu života spol-\nkového a to bez obalu a vždy dle pravdy, neboť jen právě\ntímto seznámením hlubších příčin stávajících chorob lze pro-\nmýšleli a také se pokusili o trvalé vyléčení neduhů spolko-\nvých; protož vždy bud heslem spoluúdů veškerých: vždy\npoctivě a neohroženě i pravdivě ku zdaru spolku.\nNaše spolky obyčejně musí podnikat boj s nepřízní\nstrany zpátečnické.\nV každém našem městě je strana tato zastoupena, jsou\nto pohodlní sosáci neb ctižádostiví přepjatci, jimž vše co\nnové nepohodlné, vše kde nemohou samy vyniknout, ne-\nmilé jest.\nMnohdy odpor této strany vystupuje na počátku dosti\nnebezpečně, avšak vytrvalostí spoluúdů vždy se poštěstí zví-\ntězili nad ním, neboť právě idea spolků jest idea velká, šle-\nchetná a byť by bylo za ní podniknati boj sebe tužší, přede\nzvítězí. Neopustí-li spolek sám sebe, nebojí-li se spolek\nnepřátel a ctí-li své přátele, pak se nikdy nemusí báti,\nže zhyne v prohlubních proudu odporného.\nOposice taková, jíž se lépe činy nežli slovy odpovídá,\nse stane za nedlouho směšnou, a jak se stala směšnou, je\nmalátná.\nJe sice boj takový úkaz vždy nemilý, avšak přede po-\ntřebný, neboť právě bojem tím tuhnou síly a opevňují se zá-\nklady spolku.\nMáme v naší vlasti přemnohých toho důkazů, jak\nhřmotně se hnala takováto strana v boj proti spolkům, a že\nna konec za posměchu a hanby jen opustila bojiště.\nVítězství to závisí vždy jen od vytrvalostí a odhod-\nlanosti spolků.\nNepopuslí-li a působí-li svorně, po vždy zvítězí.\nUznali jsme svornost za nejdále žitě jsi pravidlo ži-\nvota spolkového, nyní musíme poukázat také k tomu, jak\nnutné jest, aby vzájemná šetrnost clenu se družila k svor-\nnosti. Členové spolků jsou rovnoprávní, jíž idea spolku ne-\npřipouští vyvinutí poměru pána k sluhovi, avšak vždy nutno\njest, aby mimo rovnoprávné svornosti je vždy také slučovala\nbratrská šetrnost, totiž, aby ctil jeden druhého, vzájemný\npoměr ten aby nekalilo bud ze ctižádosti neb zé sprostoty\nvyplývající řevní , aby všickni hájili všude čest a vážnost\njednotlivce a opáčně.\nTak se vyvinou přirozeně a jistě pevné vědomosti so-\nlidárnosti a morální jednota spolku vždy jasněji a jasněji\nbude vynikali, tak také se nejjistěji odzbrojí ony tlupy\nnepřátel, jenž vždy proti jednotlivcům a nikdy proti idey\nspolku boj podnikají. Žádáme zde jakousi solidárnost vojínů\nv poli, pod jedním práporem společně musí podnikati boj,\nmají—li zvítězit.\nNic není nebezpečnějšího trvalosti vítězství, než bylo-li\nsnadně dobyto.\nKu zdaru spolku je nutně, aby se vždy a všude při-\nhlíželo k přísnému plnění stanov i kde se jedná o prá-\nvech i o povinnostech spoluúdů.\nNikdo nezanedbávej užívání svých práv, nikdo však také\nnezanedbávej plnění svých povinností; aby se však vždy tak\ndělo, o to dbejte představenstva spolková co nejusilovněji,\ntoť vaše svatá povinnost. Shovívavost v tomto ohledu je ne-\nnutím i nedovolená, ale také nebezpečná.\nTu hlavně upozorňujeme na řádně odvádění poplatku\nměsíčních, totiž aby se vždy každý měsíc skládaly, neboť\nzrostou-li za delší čas v obnos větší, tu se velmi neradi\nsplácí a tím jaksi ač neodůvodněně roste nelibost k spolku\nu těch, jenž mají platiti.\nSnadněji se vždy zaplatí v pěti měsících zlatý v pěti\nlhůtách po 20 kr., než najednou, a pak když se tak děje, je\ntaké hospodářství spolku uspořádanější a pravidelnější.\nNemálo důležité jest také, aby si hleděl ředitel a učitel\ni předseda řádným plněním svých povinností a používáním\nsvého práva zjednat autoritu, neboť bez autority nemá trvání\nžádná společnost. Autorita však se musí vydobýt, vyvinout,\n\n*) Uporňujeme naše sl. zpěv. spolky co nejdůtklivěji na tyto úvahy. Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.2", "texte": "ta se nenechá nikterak oktrojovat. Když ředitel a učitel\nhned od počátku nikdy svého práva nežádá, aniž by povin-\nnosti své zanedbal, zjedná si zajisté takovým mužným vy-\nstupováním úcty všech spoluúdů a autorita jeho je pojištěna.\nNemyslíme snad pod autoritou tou jakési diktatorství\nneb jakousi líbovládu, nikoliv, ale aby byl plod zasloužené\núcty a přesvědčení spoluúdů.\nVeřejně produkce jsou známky života a působení\nspolku.\nJiž právě ta okolnost, že nimi předstupuje spolek před\nobecenstvo, že právě ony jsou prostředky k dosažování vyš-\nších účelů spolkových domáhá, aby jednak program již byl\nplod zralé a podobné úvahy, aby čísla volená byla již při-\nměřená silám spolkovým a také poměrům spolkovým.\nTu je radno vždy raděj skladby snadnější řádně pro-\nvádět, než skladbami nesnadnými marně se hmoždit a obe-\ncenstvo nudit.\nJak zdařilou produkcí vždy spolek získá, tak nezdařilou\nvždy mnoho ztratí, protož odporoučíme v těchto případech\nvždy největší svědomitost a obezřetnost.\nNešetřením tohoto pokynu marně se spolek připravuje\no oblibu v obecenstvu a pak marně rozsívá nešetrnost v řady\nSvých členů.\nRaděj vždy když spolek měně avšak zdařilých, než\nmnoho a nezdařilých uspořádá produkcí. ■%\nPak nemá být nikdy příprava k produkci na újmu sou-\nstavnému vyučování zpěvu.\nPrávě toto soustavné vyučování základům zpěvu je pod-\nstatnou podmínkou rozkvětu spolku se stanoviska umění.\nJe sice možno s nemalým namáháním naučit i jinak ne-\nvzdělané zpěváky papouškovat ten neb onen snadnější melo-\ndický sbor, to ale není ještě zpěv a není to také nikterak\nzáklad pokroku spolku na dráze umělecké.\nTakové experimenty jsou nebezpečné, neboť zpěvák pak\nmyslí, že již skutečně něco dovede a učení se základům theorie\nzpěvu se mu znechutí.\nProtož zastáváme zásadu přirozeného a soustavného\novsem zpěvu a zavrhujeme vše překvapování a přetižování\nsil a možností zpěváků; neboť tak zajisté nemokútní ale spíše\nmorálně slábnou síly spolku a zdravé i pravé ocenění stáva-\njících možností vždy se stává nesnadnější a nemožnější.\nNa počátku vždy buď spolek školou a dokud se neopírá\numělecká činnost spolku o všeobecnou znalost všech základů\ntheorie zpěvu, dotud nelze nikdy pomýšlet na trvalé skvělé,\nneb zdárné pokračování spolku na této dráze.\nZvolna ale pevně, nezvratně a stále kupředu!\n\nRafael Mengs.\nNovella.\n\n(Dokončení.)\nKaždému připadalo to nyní směšné, jak se vůbec mohlo\npochybovat] o pevnosti a silnosíi té stavby. Každý nyní tvrdil,\nže s touž lehkostí by se nyní nahoru odvážil, jako to učinil\nMengs. Vždyť to vše byla jen dětská hra; vždyť věděli, že\n~ udou zdě držeti.\nTakto obrátilo se za hodinu veřejné mínění zcela na-\nopak. Takový jest ten náš svět.\nVe stavbě se nyní rychle pokračovalo. $ přestřešením\nse brzy začlo, svrchy se postavily. Netrvalo to ani celý rok\na loď kostela stála již celá hotova, k službám Božím uspůso-\nbilá. Nuncius, monsignor Alberik Archinto vysvětil ji r. 1751.\nCo se týče Rafaela Mengse, dokonával své práce\ns velkou pilností a horlivostí. Ještě ne zcela třiadvacet let\nstár stal se již prvním dvorním malířem; a to neměl snad\noukladum anebo přízni žen, alebrž samojedině svérnu umění\na zásluhám co děkovali. Jeho pensí zvýšila se mu až na\ntisíc tolarů. To však bylo velmi málo v poměru k velkému\npočtu darů a klenotů, jakých se mu od krále, od královny,\nprince a jeho manželky při nesčíslných případnostech\ndostalo.\nAvšak také tyto peníze, dohromady s pensemi obou\nděvčat asi 2200 tolarů obnášející, musily do otcovy kapsy,\njenž navrátiv se z Itálie, opět starou svou soustavu v spoření\nzavedl. Římská snaha potřebovala mnoho, dostávala ale jen\nmálo. Rafael sám musil takřka násilně několik set tolarů\nvěčně uzavřené starcově škatuli vynuliti. Starý Mengs užíval\njistého prostředku, zůstali navzdor všem žádostem statečný;\nneodpověděl totiž ani slova. Věčné a stálé to mlčení přivedlo\nprositete vždycky k zoufalství, neboť nahlíželi vždy potom,\nže z této sochy by věčně nebylo možná něco vyčarovati.\nK tomu ještě se zamiloval starý Mengs do své děvečky, a ve\nvší pravdě přemýšlel o tom, s šedesátiletou ženou se oženiti.\nAle děvečka se tomu ještě zdráhala. Znelíbilo se jí to, že\njejí pán a jeho děti přestoupli ke katolické víře: dle její\nobraznosti měl zůstali víře své věren a státi se jejím man-\nželem. Avšak takový námluvčí, jenž s bednou plno zlata, co\nděti vydělaly, před ní vstoupil, účinkoval předce na její srdce\na slečna Pelunta rozhodla se konečně, nechavši se dlouho\nještě prošiti, že se stane ženou starého Mengsa. Případ tento\nspůsobil v rodině všeobecné leknutí. Mengs, jeho žena, jeho\ndvě sestry všickni spikli se nyní proti starému otci, otec\na jeho šedesátiletá žena spikli se zase proti svým dětem.\nVelký tento zmatek v Mengsově domě skončil tím, že otce\npřinutili, aby děti nejpotřebnějšími věcmi obětoval a vlastní\nbyty najmouti nechal. Takto obdržel Rafael nezkráceně celou\na děvčata polovičku svých pensí.\nBylo škoda, že tento obrat přičiněním Faustiny, Eleonory\na Annibala se ukončiti nemohl, neboť Faustina nacházela se\nve Vídni, Eleonora provdala se do vzdáleného jednoho místa,\na Annibale byl v Paříži übytován mezi tím, co vše to se\nbylo událo.\nVeřejný mír mezi těmi stranami, mezi sebou bojujícími,\nbyl takto obstojně zase navrácen, vnitřní poměry však, zru-\nšeny pletichami paní Mengsové, která zapomenouti nemohla,\nže ty samé děti, které jí nyní se opovažovaly vzdorovali,\njednou na svých kolenou houpala, zůstaly mezi nimi tytéž\njako dříve. Ona to byla, která otce Mengsa znovu vždycky\npopuzovala k činům bezcitným a nespravedlivým. Therese\nConcordia Mengsova byla od královny požádána, aby Corre-\ngio-vu „noc\" v zmenšené míře překreslila. Podařilo se jí to\nvýborně.\nOltářní obraz v novém kostele stal se nyní předmětem"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.3", "texte": "veškerých porad. Král se vyjádřil, že jen Mengs, jenž si o\ntento chrám Páně tolik získal zásluh, by ho malovali měl, a\nRafael vida jeden ze svých nejznamenitějších výtvorů před\nsebou, přemýšlel při sobě o rozmanitých nákresech,\npředmět by zvoliti měl. Nákresy byly na to předloženy králi,\nnačež tento Mengse přiměl, aby si co předmět k oltářnímu\nobrazu vzal na nebevstoupení Páně, což se mu nejvhodnějším\nk tomuto účelu býti zdálo.\nMengs přeje si, dostati se opět do Itálie a domnívaje\nse spolu, že tím ujde také všemu mučení ze strany starého\notce, představil králi, že tentýž obraz se vyvésti dá toliko\nv Římě, kde člověk takřka před očima nesmrtelného Rafaela\nz Urbina pracuje. Král poskytl milenému svému Mengsovi\ntaké žádaného odpuštění a obdařil ho ještě před odjezdem\ndrahocennými dary.\nDozvěděv se o velikých těchto rozkazech a objednáních,\nkterých se Mengsovi dostalo od krále, roznemohl se nad tím\nstarý dvorní malíř Sylvestr a nechal si od lékaře vysvědčení\ndáti, že jemnějšího povětří zapotřebí má a do Paříže se na-\nvrátí ti musí. Zásluhy nedaly se tomu umělci odepříti; již pod\nAugustem Silným vlohy své byl často osvědčil a zachoval je\ntaké za času jeho syna. Také jest jisto, že kdyby vycháze-\njící slunce mladého Mengse dílny umělců za toho času nebylo\nosvětlilo, že by byl pan Louis Sylvestre mnohou provedl ještě\ndůkladnou práci. Neboť jeho způsob malování byl příjemný\na správný. Avšak s výsledky Mengsovými nebylo možná v běh\no závod se pustiti, a jelikož výsledky tyto umělce jako Syl-\nvestre, jenž působil rád s velkou samospokojeností velmi bo-\nlestně se dotýkaly, dá se lo lehce vysvětliti, že raději od-\nstoupil, aby nemusil pohlížeti, jak jeden list po druhém z jeho\nvavřínového věnce se trhá a hanobí. Král svolil starému\nmuži v jeho prosbě a nechal ho ve cti se odebrati. Odešel\nna zemský statek své dcery a odtud do Paříže.\nNež necháme Mengsa odjeti, musíme ještě se zmínili\no jednom tónu z jeho života, kterýž svědčí o jeho velkém\npřátelství a velice ho karakterisuje. Annibale navrátiv se\nz Paříže, nalezl právě svého přítele chystajícího se na\ncestu. Nebyl Mengs s to odejeti, než by Anniba-\nlovu podobiznu zhotovil, kteráž by měla co pomník přá-\ntelství jejich mu sloužiti. Pastelový obraz nechtěl král ze\nsvého psacího stolku pryč dáti, na němž ležel. Nastínil tedy\nv rychlosti obraz olejový, ukončil ho ještě na den svého od-\njezdu ano i po celou noc na něm pracoval. Král chtěl spa-\ntřili ten obraz; pročež Mengs mu ho toho dne ráno, když\niněl odjeti, ještě na ukázku přinesl. „Nalézám v něm, milý\nRafaele, něco jemného, vnitřního, co v jiných svých obrazech\npohřešuju,\" řekl August. „Yaše Milosť ráčí v něm nalé-\nzali toliko mého přítele,\" odvece umělec se šťastnou smělosti,\n„jest to druh lidí, které knížata neznají.\" Král těmito slovy\nnikoliv uražen, dal mladému umělci co nejmilostivěji „s Bohem,\"\nodporučiv mu ještě zvláště veliký obraz pro kostel. Netušil,\nže ani obraz ani Mengse více nespatří. Bouře sedmileté války\nvypukly nad Saskem.\nBylo to v měsíci září 1752, v tomtéž měsíci, když se\nsvou ženou a svýma sestrama do Říma se odstěhoval.\nŽivot umělcův, jenž u svého malířského postavku nebo\nna lešeních jej stráví, poskytuje málo změn. Takovýto život\nvedl nyní Mengs v Římě. Návštěvy, zakázky, vzácná přátel-\nství střídaly se mezi sebou. Akademie u sv. Lukáše zvolila\njej za svého spoluúda. Lord Pessy objednal u něho dva ve-\nliké obrazy, „Svatbu Psychy\" a „Školu Athénskou.\" Za\ntoho času také se na tom ustanovil, že si nastíní obraz\npro chrám Drážďanský. Pro velké však množství prací byl\npřinucen prozatím této myšlénky se vzdáti. Přibytí Winkel-\nmanovo mělo také vliv na to. Winkelmann a Mengs staly se\npřáteli. Oba studovali starý věk; Mengs uvedl život a čilost\ndo tuhých školských pojmů svého přítele, kdežto ten zase\npořádek a přesnost přivedl do náhledů Mengsových. Mezi\nmnožstvím žáků, kterých byl v Římě přijal, nacházel se také\npan Antonio Maron z Vídně. Mladá Terezia Conoordia Meng-\nsová, bydlíc u svého bratra, stala se chotí Maronovou, druhá\nale sestra Juliana šla do kláštera.\nI vypukla válka v Saších roku 1756 a výplata pensí se\nzastavila 3 Mengs ale takřka ani nespozoroval tento úbytek na\nsvých důchodech, tak byl zakázkami zahrnut. Ne dosti spo-\nkojen triumfy, jakýchž byl již dosáhl malováním v olej, chtěl\nještě i 11a jiné pole činnost svou rozšířiti, pro které vždy\nchoval velikou oblibu, na malbu 11a obmítce. Jelikož se v tomto\nmínění každý dříve s důkazy o schopnosti osvědčiti musí, než\nse mu zakázky dají, předevzal si Mengs, že zdarma okrášlí\nstrop Colestinských mnichů prací, která všeobecné došla po-\nchvaly. Nyní se mu dostalo tedy také objednání v tomto\ndruhém umění. Kardinál Albani, jeho příznivec a přítel, dal\nmu strop ve svém letohrádku Albani v Římě malovali. Mengs\npředstavil na tom Parnas s Apollem as musami. Znamenitá\ntato malba, na níž jedna z největších krás tehdejšího Říma,\nhraběnka Carolina co Kalliope, byla představována upozornila\ntaké královnu Neapolskou, saskou to princeznu, dceru Augu-\nstovou, na umělce. I pozvala ho k sobě a maužela svého\npožádála, aby Mengsovi dovolil, aby u něho obraz pro kapli\nv Iíasestě maloval. K ukončení jiného obrazu nedostačoval\nvíce čas, ánto královští manželové do Španěl se odebrali, aby\ntamější trůn zaujali, který jim dědičnou posloupností byl při-\npadl. Mengs je tedy tam následovati musil, a král ho usadil\nu sebe s ročním platem 6000 tolarů.\nNeměli bysme nic jiného na práci, než vypočítati obrazy\nza obrazy, a to všechny po královsku zaplaceny, chtěli-li by-\nchom krok za krokem sledovati život našeho umělce, kterýž\njezdě mezi Madridem a Římem, všude s obdivem a podivem\npřijat, od knížat hejčkán, od umělců ctěn, všude stopy svých\nvloh zanechal. Trapná nemoc však, blížící se vodnatelnost,\nzmocnila se ho ve Španělsku a přinutila Řím opět vyhledati.\nSotva uzdraven, odešel znovu do Španělska, kde starý neduh\npři malování pokojů Jeho Veličenstva ho opět sklíčil a krále\npovzbudil, aby ho sám odeslal do Říma, aby se tam uzdravil.\nPřibyv do Říma, nalezl tam zase množství zakázek\nz Anglicka, Ruska a Německa. Stalo se to již náruživostí,\nkaždý chtět mít obraz od Mengsa. Tím si opět znovu na\nzdraví uškodil, a tentokráte nebezpečně. Na místě co by byl\nnoci věnoval odpočinku, strávil je pracemi písemními. Sepsaný\nod něho traktát o kráse podává o tom svědectví. Také sta-\nrosti rodinné vyskytly se v této době. Ismael Mengs zemřel,\n❖"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.4", "texte": "zanechav svou ziskuchtivou a podle smýšlející ženu, která ne-\nměla nic moudřejšího na práci, než že si veškeré jmění osvojila,\nvylučujíc práva dětí. Povstaly spory. Paní Mengsové zdálo\nse jednání u soudu příliš zdlouhavé, i jela sama do Španěl,\nkde za toho času Mengs se zdržoval, a objevila se před ním\ns celým rejstříkem svých požadavků. Posoudila dobře povahn\nMengsovou. Věděla, že se s ním dalo všecko začíti, jen když\nčlověk s ním osobně mluvil, představováním a prosbami na\nsrdce jeho dorážel a ke krokům ho donutil, které později\ntrpce želel. Mengs vzdal se svého dědictví, dal maceše\nještě dary a byl jen rád, jak mile její vůz zase odjížděti\nzaslechl. A takovýmto spůsobem dopomohla si paní Meng-\nsová k znamenité zámožnosti.\nJeho žena a dvě dcery smrtí ho předešly. Mengs sám\nbyl již velmi churav, když ještě pracoval na obrazích, které\nsi král španělský u něho objednal. I vyčítali mu jeho přá-\ntelé, proč se více nešetří, načež on pravil: „Král vždycky\ntak dobrotivě se mi proukázal, že mi nelze jinak, než s ba-\nre vničkou v ruce za něj zemříti.\" Dne 29. června r. 1779\nskonal. Byl jeden a padesát let stár.\nS ním shasla jedna z nejskvěíejších hvězd na obzoru\nmalířského umění, jejíž paprsky co stálé pomníky jeho slávy\nv\njak v Runě tak iv Madridě, jak v Drážďanech tak iv jeho\nčeské otčině v Oustí nad Labem věčně zářiti budou.\n\nDle Sternberga podává V. Guth.\n\nVácslav Jan Tomášek.\n\n(Pokračování.)\nDne desátého navštívil Tomášek ve společnosti se svým\nbratrem L.van Beethovena. Nebohý slyšel téhož dne velmi\ntěžce, tak že se více křičeti než mluviti muselo. Přijímací\npokoj, v němž ho Beethoven přívětivě uvítal, byl slušný, ale\nvšude panoval veliký nepořádek jako v jeho vlasích. Tomá-\nšek našel na přímo stojícím pianě text ku kantátě (Der glor-\nreíche Augenblick) od Weiszenbacha, na klávesnici ležela\ntuška, nížto náčrtky k svému dílu činil. Jeho rozmluva byla\nrozkouskována a velmi silným hlasem vedena. Podáme zde\nněco z tohoto hovoru mlčením[pominouce některá jména mužů,\no nichž tu řeč byla. Tomášek: „Pane z Beethovenu, račte\nprominout, že Vás ruším. Jsem Tomášek z Prahy, skladatel\nu hraběte Buquoi a jsem tak smělý ve společnosti bratra\nsvého Vás navštíviti.\" Beethoven: „Těším se velice tomu, že\nse Vás osobně znáti učím. Vy mne docela nerušíte.\" Tom. :\n„Pan doktor R. se Vám poroučí.4' Beeth.: „Co dělá? Již\ndlouho jsem o něm nic neslyšel.\" Tom.: „Žádá si věděti,\njak dalece jste ve své při pokročil?\" Beeth.: „Pro samé\nokolkování nemohu přijíti ku předu.\" Tom. : „Slyšel jsem, že\nchcete skládati requie?\" Beeth.: „Chtěl jsem requie psáti,\njakmile historie bude ukončena. Proč bych také dříve psal?\"\nNyní počal Tomáškovi celou záležitost vypravovali. Mluvilť\nvšak bez jistého spojení, více rhapsodicky; konečně rozpředl\nse hovor o jiných předmětech. Tom.: „Jak se zdá, račte\nbýt velmi pilný.\" Beeth.: „Což nemusím co by říkala má\nsláva?\" Tom.: „Navštěvuje Vás můj žák Voříšek často?44\nBeeth.: „Byl několikráte u mne; avšak já ho neslyšel. Po-\nsledně přinesl mi některé své skladby, které na tak mladého\nmuže jako on jest, pěkně pracovány jsou. (Beethoven myslel\npod tím „Dvanáct rhapsodií\" pro piano, které Tomáškovi\nvěnovány jsou a které později tiskem vyšiv.) Toni.: „Vy raěte\njen zřídka kdy vycházeli?44 Beeth.: „Skoro nikam.4' Tom.:\n„Dnes se bude dávati nová opera od • • • nemám chuf hudbu\ntéhož druhu poslouchati.\" Beeth.: „Můj Bože, takových skla-\ndeb musí také by ti, což by jinak dělal lid?\" Tom.: „Pra-\nvilo se mi, že se tu zdržuje mladý cizí umělec, jenž prý jest\nnadobycejným pianistou.\" Beeth.: „Já jsem o něm doslechl,\navšak sám jsem ho hráli neslyšel* Můj Bože! Ať jen zůstane\npůl lela u nás, pak uslyšíme, co Vídeňané o jeho hře souditi\nbudou. Znám to, jak se zde vše nové líbí.\" Tom.: „Ani jste\ns ním dohromady nepřišel?\" Beeth.: „Naučil jsem se ho\nznáti při provedení mé bitvy, při kteréž příležitosti někteří\nzdejší komponisté nějaký nástroj převzali. Onomu mladíku\npřipadl velký buben. Ha! ha! ha! Nebyl jsern docela\ns ním spokojen; netloukl dobře a přišel vždy pozdě, tak že\njsem ho notně vypeskovat musel. Ha! ha! ha! to ho asi\nzlobilo. Není nic s ním, nemá zmužilosti v pravý čas udeřiti.\"\nNad tímto nápadem musel se Tomášek smáti a podě-\nkovav se za pozvání k obědu, poroučel se Beethovenovi a\nodešel. Dne 16. slyšel Tomášek v dvorní kapli Salieriovu\nmši, nemohl to ale přes srdce snésli, aby až ku „credu\" vy-\ndržel ; skladba Salieriova naučilo ho, že se iv hudbě proti\ndruhému přikázání „Nevezmeš jméno Boží nadarmo\" hřešiti\nmůže; neboť císařský kapelník ani tušení neměl o slohu ko-\nstelním.\nTomášek sešel se tam s Bayerem, virtuosem na flétu,\njakož i s Barthem a Gótzem, kteřížto oba Cechové byli a\nco nevzdělaní zpěváci ve Vídni slynuli. Bayer seznámil ho\nna zpáteční cestě se skladatelem Háuslerem.\nProstřednictvím hraběte Cbotka obdržel Tomášek vstupní\nlístek k hlavní produkcí oratoria „Samson\" od Handla, jež\nse v c. k. jízdárně provozovalo. Produkcí této dne 16. od-\nbývané byl císař Alexandr, císař rakouský a jeho choť, jakož\ni jiní králové přítomní. Mosel řídil oratorium obratně a or-\nkestr doprovázel sólová místa s nadobyčejnou mírností „Ora-\ntorium Samson,\" praví Tomášek, „zdá se býti jedna z nej-\n„starších skladeb Handlových. Velkou chybu má toto orato-\nrium, že se nazvíce o jednotvárnou způsobu cítění vleče a\n„tak oněm, kteří o kontrapunktických kombinacích žádného\n„ponětí nemají, nudným býti musí. Mosel přeložil anglický\n„text, začež mu hudební svět vděčen býti musí; že ale pů-\n„vodní instrumentací dle novomódního způsobu sesílil, ano\n„v jednom místě i velké turecké bubny přidal, to nemůže\n„žádný moudrý hudebník schvalovat, poněvadž Handlovy\n„skladby nesnesou materielní bouchavé efřekty novějšího času.\n„Též by neměl hudebně chvástající čas při silné organické\n„skladbě, jakož jsou komposice Handlovy, do toho tlachati;\n„nýbrž měl by jen naslouchati, k nim přihlížeti, aby nepravý\n„směr jejich čím dříve, tím lépe opustil.\"\nDne 17. září navštívil Tomášek se svým bratrem bo-\ndrého kapelníka Preindla, kterýž se nabídl, že Tomáškovou\nmši s tou výminkou ve Vídni provede, když mu skladatel\ndovolí, jméno jeho zatajiti, k čemuž Tomášek nesvolil. Dne"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.5", "texte": "24. září podíval se Tomášek do Akademie výtvorného umění\na večer do divadla u Korutánské brány, kdež se nová opera\n„Oba Kalifové,\" komická opera od Wohlbrucha s hudbon od\nMeyerbeera poprvé dávala. Hudba tehdáž ještě velmi mla-\ndého skladatele svědčila, jak Tomášek dí, rozhodně o jeho\ndramatickém talentu, jejž Mayerbeeru nikdy upírali nemohl.\nDne 27. slyšel Tomášek operu „Jan Pařížský\" od Boieldieua,\nz níž se mu nejlépe první finále líbilo.\nV koncertu, jejž klavírní mistr Kunz ku prospěchu\nústavu slepých dne 31. uspořádal, slyšel mimo jiné též Fr.\nPecháéka, jenž své variace přednášel. „Tento, tehdáž velice\nmladý virtuos\" vypravuje Tomášek, „hrál s velkou sběhlostí\na ohněm. Jeho snadnost u překonání obtížných pasaží uká-\nzala mi umělecký směr, který jen po neobyčejné bravouře\ntouží. Dne 1. listopadu navštívil hudební akademii, již Franzl,\nkapelník Mnichovský v divadle u Korutánské brány uspořádal-\nMimo ouverturu k opeře „Floras\" od Fránzla a Fránzluv\nkoncert houslový od téhož přednášený, pak kantátu „Das Reich\nder Tone\" od téhož, slyšel Tomášek sl. Sprinzovu, žákyni sl.\nParadiesové, která klavírní koncert B-dur od L. Duška před-\nnášela. ~Mají-li Duškovy skladby5\" praví Tomášek, „míti\núčinek musejí především silným a zpěvným úhozem\npřednášeny býlí; jinak jsou nezřídka zdlouhavě, anto\njim pravidelně hluboký duch a kontrapunklické pro-\nvedení schází.\" Dne 4. listopadu dávaly se v chrámě Au-\ngustinů Mozartovy requie řízením Salierovým. Změnu, že\nv Tuba mirum fagotové soio tromboně se ponechalo, bylo, jak\nTomášek dí, celému dílu jen ku prospěchu. Ačkoliv se To-\nmášek s requiem Mozartovým docela spřátelili nemohl, jeli-\nkož mu jednota slohu zcela chybí, neboť některé sady jsou\nv starém ovšednělém kostelním slohu psány, kdežto zase\nv jiných sadbách světský typus se zračí, vydržel Tomášek\npřede tak dlouho v kostele, dokud ho Mozartův duch poutal;\navšak když Sussmeyerův slabý talent jej ze zbožného rozpo-\nložení vyrušil, odstranil se z chrámu Tom. s tesklivým citem, že\ntak záhy slavný genius zesnul. (Pokračování.)\nZ Břetislavi (Přešpurk). QSlavnost zpěv. spolku.\nVelis♦ Slečny Vrabělyovy. Remenyi a jeho\npřisvojenec.) Velmi dávno jsem se již o našem žití ne-\nzmínil, čekaje na rozřešení jistých otázek; nyní ale předce\nmalou podávám zprávu, byť bych se i zvláště vlasteneckým\npočínáním jednotlivců honositi nemohl, jakž to v Daliboru\nz naší milé vlasti čítáme. O čemž by pak mohl Čech spíše\npsáti, než o hudbě a zpěvu ? Ano zpěv a hudba jsou dary\nnebeské, kterými se bažením opravdově uměleckým v nás\ncity probuzují nebeské, city, jichžto ozvěna později často ještě\nmír duševní naladiti, nás o moci a lásce boží, jakož i o tom,\nže ještě k jinému, lepšímu žití stvořeni jsme, přesvědčiti může.\nK takovému rozjímání přiměla mne nevšední slavnost, zde od-\nbývána dne 13. října, ku které k nám mužský sbor Vídeňský\n(150 hlav) Hainburgský (30 hlav) zavítali, a spojivše se\ns naším sborem (80 hlav), v redutním sále koncert uspořá-\ndali, jehožto čistý výnos 1000 zl. r. č. ku prospěchu oněch\nnešťastných odveden byl, jenž letošním nesmírným suchem\nv dolejším Uhersku tolik utrpěli. Vídeňští přijeli zvláštním\nvlakem ráno ó 8 hodinách. Po slavném přivítání na nádraží\nodvedeni byli do střelnice, aby se občerstvili; mezi tím zdejší\núdové do hlavního chrámu chvátali, an zdejší vůbec milovaný\na velmi vážený kanovník pan Fi\\ Urbánek o 9 hod. secunducí\nslavil, při které se Beethovenova mše do C velmi podařile\nprovozovala. Oučinkujícícb bylo 85, a pan kapelník Josef\nKumlík osvědčil zase svou obezřelost. Z chrámu páně spě-\nchal do sálu, který vybranou společností tak řka přeplněn byl,\na o 11 hodinách započal koncert. Zdejší sbor zapěl čtvero-\nzpěv z 16. století od Tinódyho v maďař Mně, který co do\nslohu i provedení příjemně překvapil a od obecenstva vlídně\npřijat byl. Na to zpívali spojení sbory národní písně ně-\nmecké „Loreley\" a „Nevěrnost44 od Silchera s důkladným\nvítězstvím. Dvorní kapelník a ředitel těchto spojených sborů,\npan Jan Herbeck, z českého rodu pocházející, někdy snad\nHrbek ? zná výborně ba čárovně nad svými panovati, co\ndo zpěvu a přednesu se sotva co dokonalejšího mysliti dá.\nVídeňský sbor zpíval sám „Růžička v lese\" od Fischera a\nsbor z Vágnerovi zpěvohry „Der fliegende Hollánder\" k užas-\nnutí dokonale. Pan Olschbauer přednášel dvě písně pro tenor\nod Fr. Schuberta a od Rubinsteina překrásně, načež Herbe-\nkův sbor „Zum Walde\" s doprovázením čtyr lesnic perle\nto celého koncertu zavzněl. Sloh i provedení jedním slovem\nuchvátily. Potlesk byl náramný, tak že se skoro každý sbor\naspoň z částky opakoval. V druhém oddělení započali Hain-\nburgští s „Waldeseinsamkeit\" od Storcha; zdejší zpívali sbor\nod H. Proschka „Muth\", který lepšího posouzení zasloužil, než\nse mu od kritiků (takřka nepovolaných) dostalo. Abtův\nsbor „Vineta\" od Vídeňanů přednešen, musí všude zvítěziti.\nDvojzpěv od Grella pro dva tenory, který přednesli pánové\nOlschbauer a Zoček (poslední bezpochyby Francouz) nad\nmíru krásně, tak že se mnohé oko slzy zarosilo. Kromě\njiných písní zavzněl k závěrce ode všech zpěváků Schubertův\nsbor „Widerspruch\" Herbeckovou taktovkou veden výborně\na dokonale. Mohu říci, že jsem až posud důkladnější a krás-\nnější přednes mužských sborů neslyšel. Ku skvostné hostině\nv městské střelnici bylo 300 osob zváno, a zdálo se, jako by\nvšichni k jedné rodině naleželi. Tu se nebral ohled na ná-\nrodnost; byli stejně váženi. O kéž by možná bylo, všude\ntak blahodárně působiti, všelijaké brojení a žárlení nevčasné\nzameziti, cožby k blahu všeobecnému prospělo, an vzdělaný\nčlověk každého, zaslouživ to, co svého bližniho cti a miluje,\nbez ohledu na národnost. Tuto slavnost uspořádal a tak skvěle\nprovedl přednosta zdejšího zpěváckého spolku, vůbec milo-\nvaný a ctěný měšťan zdejší pan Theodor Edl. Sláva\nmu! Nedávno hrál zde houslista ze Sedmihradska pan Velíš\nk dobrému účelu, a slibuje někdy znamenitým umělcem se\nstáti. S ním vystoupily slečny Serafina a Slefanie Vrabě-\nlyovy, přednášejíce na dva klavíry fantasii od Thalberga a\nRondo od Chopina, a sice tak výborně, že by dvě ruce okrou-\nhleji a uhlazeněji hráti nemohly. O slečně Serafině nechci\nslov šířit, neb v Praze*) též hrála proslulá a nyní zdokona-\nlená umělkyně tato, ale její čtrnáctiletá sestra Stefanie pře-\nkvapila nejen něžným přednosem, ale i nesmírnou báječnou\nčerstvostU Mimochodem řečeno, hráť tato dívka všechny\n\n*) Ano, uznaly jsme skvělý talent spanilé této virluosky. Red."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.6", "texte": "Bachovy, Handlovy i Mendelssohnovy fugy z paměti. Té se\nmůže slavná budoucnost prorokovat. Také jsme zde měli\nv červnu a červenci maďarskou divadelní společnost z Debre-\ncina. Veselohry atd. prováděly se větším dílem bez nápovědy\nvýborně, zpěvohry vlašského druhu obstojně, národní velmi\nchvalitebně. Dávno již takový dojem na mne neučinila, jako\n„Hunyady Ladislaus'4 od Erkla, kapelníka při národním divadle\nv Pešti. Znamenitý a proslulý houslista Eduard Reményi\nvzkazuje chrabrým Čechům srdečné pozdravení, a provolal\njim zde při veřejné hostině hlučné „Sláva !u Dával zde\nkoncert v divadle ku prospěchu náramným suchem letošního\nroku schudlých dolnouhrů. Zdokonalil se velmi v těch desíti\nměsících cestování svého po Vlaších, tak že jen jeden hlas\no jeho překrásné hře zde koluje. Přijal mladíka vlohy hu-\ndebními velmi bohatě nadaného, rodem z Munkáče, za vlast-\nního syna a tento jméno Reměny íeprv proslaví. Čtrnáct\nroku stár hra na housle a klavír až k užasnutí, do-\nprovází na klavír svého mistra, a sice již 60 kusů z pamětí.\nK tomu je mírný, skromný a vděčný. Tomu se může stkvěla\nbudoucnost předpovídal.\n\nJ. B. Vávra.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nJ. R.\nZ Jičína. (Četní k varhan ářem.) Na důkaz, jaké\nsíly a schopnosti v národě našem se nalézají, sloužiž toto : Jan\nPodhajský, řemesla svého sekerník, od několika roků až do\nkonce měsíce srpna 1863 manipulující strážmistr u c, k. čet-\nnictva v Jičíně, zabýval se v prázdných hodinách povždy me-\nchanickými pracemi, objeviv při tom vrozenou neobyčejnou\nschopnost a vytrvalost. On zhotovil umělecké hodiny, které\nvelmi chvalného uznání a obdivení se strany znalců došly, a\nkaždého, kdož je vidí, úžasem naplní. On spravil, než do Ji-\nčína přeložen byl, v Chrudimi varhany, které v mizerném stavu\nse nalézaly, tak dokonale a poctivě, že tamější městská rada,\njakož i dotýcná slavná konsistoř pohnuty se viděly, vděčnost\nsvou pochvalnými přípisy na jevo mu dáti. V roce 1862 pře-\nvzal správu varhan v děkanském chrámy Páně Jičínském s obě-\ntavostí báječnou. Umíniv sobě radikální správu provésti, zrušil\nstarou řiditelní! (Regiertisch), která uprostřed kůru se nacházela,\nnahradil ji novou do popředí postavenou, předělal a obnovil\nveškerou starou mechauiku, nechal zhotovit dle svého udání\n2 krásné klaviatury dolení klávesnice bíle, hoření černě\nzřídil pěknou trvanlivou kopulaci k sesílení stroje, a opravil\nvšecko tak souměrně a vkusně, že teprv teď, po mnoha letech,\nkteré velmi příjemnému zvuku se těší, důstojně se vyjímají, a\nk nemalé okrase chrámu Páně slouží. V roku 1863 převzal\np. Podhajský rozsáhlou správu varhan v Jičínském hřbitovním\nchrámu Páně na Novém světě. Varhany tyto byly roku 1753\nod Vojtěcha Bára z Prahy postaveny, avšak od té doby nikdy\nvydatně spraveny. Celá mechanika byla ve varhanech ; zvláštní\nřiditelný nebylo, a varhaník seděl zády k oltáři obrácen. Potom\nstály ty varhany tak, že tam, kde místnosti pro hudebníky za-\npotřebí bylo, pražádné nebylo; za varhany bylo však místnosti\ndost a dost, jen že celý kůr zábradlím na dvé rozdělen byl, za\nuimž zvoník pro své pohodlí, aby o patro výše jiti nemusel,\nod dávných dob zvonil. Všude tedy stará nehoda a nešvára.\nAby se těmto zdomácnělým zlořádům navždy odzvonilo, chopil\nse toho pan Podhajský takto : Srozuměv se s duchovní správou\na městskou radou, která v tom chrámu patronem jest, odstranil\nzábradlí, kůr na dvě polovice dělicí, povýšil zvoníka o jedno\npatro výše, tak že od té doby již na zvonici a ne na kůru\nzvoní, zřídil zcela novou řiditelnu v popředí, nové klaviatury,\npostavil corpus 2 a půl lokte do zadu, zrušil veškerou starou\na zhotovil zcela novou mechaniku, zrušil tři maličké mníšky\nk tahání, které hned za varhany stály a strašně harašily, na-\nhradiv je dvěma velkými měchy k šlapání, které stranou po-\nstavil. Tímto zařízením jest místa všude dost, a všem nepří-\njemnostem odpomoženo. A za všecku tuto práci a obětavost\nnepřijal pan Podhajský pro sebe nikdy a nikde jakési\nodměny. Tím zajisté vydobyl si velkých zásluh o dotýcné chrá-\nmy Páně, jejichž pokladnice takto ušetřil, jakož i o obec Jičín-\nskou. Městská rada, co patron Novoměstského chrámu Páně,\nuznala také zásluhy pana Podhajského, a udělila mu, poněvadž\njinou odměnu odmítnul, k návrhu pana měštanosty Fr. Rulte-ho\njednohlasným uzavřením čestné měšťanské právo, a zlatý pe-\ncetní prsten. Vkusně vyhotovený diplom, jakož i pečetní prsten\nbyly p. Podhajskému 9, října b. r. doručeny. Vystoupiv před\nněkolika týhodny z c. k. četnictva, ukončil pan Podhajský svou\nvarhanářskou činnost njenší správou varhan na Karlově v Praze,\nodkudž se na místo svého nového povolání co správce nově vy-\nstaveného parního mlýna v Hředlích u Slaného odebral. Ne-\nmoha se panu Podhajskému za jeho zároveň mě co varhaníku\nprokázanou velkou službu nijak odměniti, pokládám si za svá-\ntou povinnost, jemu alespoň tímto veřejně díky své pronésti, a\npročež volám z hloubi srdce svého: „Ať žije pan Podhajský\nk blahu rodiny své; jako žiti bude u vděčné památce mé.\"\nFerd. Saska, ředitel v kůru v Jičíně.\nZe Strakonic. (Výroční zpráva „Zvonu.\") Během\nroku 1863 měl spolek 7 čestných, 54 výkonných a 62\npřispívajících členu. Vystoupením, přeložením ve službě aú-\nmrtím, ztratil spolek během roku 10 členu. Přistoupením\nnabyl spolek 4 členu. Ochrance spolku: Mitschke Josef, c. k.\npodkrajský. Předseda výboru: Dr. Sefčík Gustav. Výborové:\nČeška Antonín, Jakobe Petr, Petertill František, Štěpán Gustav,\nŠlehover Antonín, Vorel Karel. Ředitel zpěvu: Kukla Jan, uči-\ntel na hlavní škole. Místodržitel zpěvu: Antoš Jan, učilel na\nhlavní škole, Weidl Sebastian, pokladník, Kolář Josef, přihlí-\nží tel, Rataj Josef, jednatel. Spolek v druhém roce trvání\nzapočal svou činnost odbýváním valné hromady dne 9. listo-\npadu roku 1862 ; súcastnilo se při této schůzi 80 členu. Dne\n23. listopadu zařídil spolek pěveckou akademii večerní. Dne\n31. Jedna 1863 uspořádal spolek hudební a pěveckou zábavu\npro své členy. Dne 23. března 1863 odbýval spolek pěveckou\nakademii ve prospěch pohořelců Borotínských. Dne 4. únors\n1863 účinkoval spolek v besedě na Střele ve prospěch národ-\nního divadla pražského. Dne 14. května 1863 doprovodil spo-\nlek svého přispívajícího úda, Františka Toksteina k hrobu, při\nčemž dva smutečné sbory zapěl. Dne 21. června 1863 pod-\nnikl spolek svůj první výlet do Štěkny. Dne 16. srpna uspo-\nřádal spolek besedu ve prospěch pohořelců Bezděkovských. Tak-\ntéž účinkoval velmi často blahodárně při službách Božích ve\nchrámu Páně, tak i při vzkříšení a průvodu Božího těla. Kni-\nhovna spolku řádně sestavená, počítá 112 čísel, mezi kterými\nněkolik ročníků hudebních časopisů, a vícero sešitů písní po\nctyrech a šesti číslech druhu všelikého se nalézá. Ačkoliv spo-\nlek časem svého trvání skutečné, přesvědčenosti nabyl, že každá\ni ta nejlepší věc všestranného přání nepožívá, přede vzdor vše-\nmu odporování morální pevnosti dosáhl. Neohrožeností a vy-\ntrvalostí statečných svých členů ~Zvon\" vystoupil z bouře,\nbojem utužen, a bude i budoucně vzdorovati všem\ntak že svorností údů dosáhne svého vytknutého ušlechtilého\ncíle. Příjem spolku obnášel 568 zl. 40 kr., vydání 447 zl.\n15 kr.; zbyde 121 zl. 25 kr."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.7", "texte": "Z ciziny.\nA. Sv.\nZ Drážďan. (Koncert klavírní virtu o s by si.\nMary Krebs-ovy). Musikální kruh zimní saisony otevřela\njedenácti] etápianistka sl. Mary Kreb s-o v a, dcera\nPražanky paní Krebs-Michalesi-ové a našeho zasloužilého a\nveleoblíbeného hapelníka u dvorního divadla p. Karla Krebse\nkoncertem, v němž král. dvorní zpěvačka paní Jauner-Kral-\nlová a král. dvorní herec pan Dawison jakož i král. hudební\nkapella účinkovali. Ačkoliv nám jmcno znamenitého maestra\nza to ruciti se zdálo, že se s žádným obyčejným zjevem v oboru\nvirtuosní techniky nepotkáme; vstoupili jsme přec přizná-\nváme se upřímně s apathickou nesmělostí do sálu ve všech\nprostorách naplněného; nebot nepatříme k ctitelům tak zvaných\n„zázračných dětí,\" jejichžto výkony z nás jen útrpný potlesk\nvylouditi dovedly. Však jak příjemně byli jsme zde z klamu\nvyvedeni ! Jsouc zdobena něžným květem bujného mládí, před-\nstoupila před nás koncertistka vděkuplně co líbezný zjev. A\nkdyž její prsty klávesů se dotknuly as jemností vil po nich\nsklouzaly zjevujíce nám báje snu za letní nóci a když tyto\nmalé ruce pak s obrovskou silou v klávesech řádily, by nám\nvypravovaly v bouřce, která s démonickou mocí nad hroby\nmrtvých hučí a je otevřití usiluje tu jsme již dávno za-\npomněli na malé, jedenáctileté děěěe, které v tklivé skromnosti\nsedíc v tajemném tušení své velikosti, ruku svého mistra drželo\na umělkyni platil hlučný výbuch našeho podivení, umělkyni\nkterá nás v pravém smyslu slova okouzlila. Král. hudební\nkapella řízením kapelníka Krebse započala koncert důstojně\nouverturou od Rietze. Mezi klavírními skladbami, které spanilá\nvirtuoska přednášela, jmenujeme jen fugu A-moll od Seb. Bacha,\nkoncert Cis-moll od Riese, fantasii na motivy z opery „Lucre-\ntia Borgia44 od K. Krebse a velice těžké „Pespetuum mobile\" od\nK M. Webra. Nejušlechtilejší vkus v přednesu neuhooná stej-\nnoměrnost tóuů, slovem úplná vláda nad technickou sběhlostí\na duší vyznačuje tuto mladistvou umělkyni chválou a obdivo-\nváním. Právě se na novo studuje na dvorním divadle opera\n„Agnes\" od kapelníka Krebse, šťastného otce výtečné pianistky.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nBeseda v Zlonicíck odbývala se 8. listopadu 1563\nve prospěch pohořelých. Program byl tento 1. Staročeská od\nSkroupa. 2. Čech od Rubeše, přddnese p. Kettner. 3. Muž bez\nslzí, slova od Melišové - Keršnerové, hudba od K. Záhorského,\nzpívá p. Palice. 4. „Proč a proto,\" deklamacc od Fr. Hory,\npředn. sl. Tomanova. 5. „Náš zpěv,\" sbor od Zavrtala. 6. Be-\nsodní ctdní od Vilanibo, předn* p. Urban. „Utonulá,\" sbor od\nKřížkovského. 8. „To se nesluší,\" deklamace od K. Tyla,\npředn. sl. Julie Tomanova. 9. „Rekův sen,\" sbor od K. Slavíka.\n10. Švingulace od Burgeršteina, předn. p. Kettner. 11. „Naše\nprobuzení,\"v sbor od L. Procházky.\nČáslavský ,4Kovář oucinkovati bude v pěvecké\na bndehní zábavě dne 10. Jistop. ve prospěch pohořelých Vy-\nsokomýtských uspořádané; Mimo něj oucinkovati bude paní\nFolbrechtová a p. Kaván.\nV Telnicí na Moravě odbývala se dne B.listop.\nbeseda, jejíž program byl tento: Proslov Čochoslovan,\nsaor od V. Zaěrtala, „obrana krinoliny,44 deklamovánka.\na „obrana mužského pohlaví,44 deklamovánka, „Tichá nocu sbor\nod Mart. Nováčka, „Přes sto let,44 deklamace, kadryla od\nHellera. „Sedlák ne biliáru/4 deklamace od Jana z Hvězdy.\n„Svorný duch'4 sbor od Suchánka. „Vysloužilec,44 deklamace.\n*** Zpěvácký spolek „Kovář44 v Čáslavi uspořádá\n10. listop. spoluúcinkováním paní M. Falbrechtové a pana Frant.\nKavána hudební a pěveckou zábavu, ve prospěch pohořelých\nVysokomýtských. Program: 1. Oovertura. 2. Proslov. 3. „Přijde\njaro,4t sbor od Tovacovského. 4. „Hněv,u píseů od Fr. Kavána,\npřednese paní Marie Falbrechtová. 5. a) Valčík, (D-dur), od\nChopina, b) „Píseň bez slov,\" (A-moll), od Mendelssohna, před-\nnese p. Frant. Kaván. 6. „Předivo je Přela,\" sbor od Vatrosl.\nLisinského, 7. „Kytka vlastenkám,\" píseň od Jana Škroupa,\npřednese pan Jos. Primus. 8. Pochod z národních písní od\nKarla Bendla. 9. „La Stella,\" valčík od Arditi-ho, přednese\npaní Marie Falbrechtová. 10. „Přerušený ples vil, polka kon-\ncertní od Frant. Kavana, přednese pan skladatel.\n\nOchotnická divadla.\nBlatenští ochotníci provozovali dne 2. listopadu\n„Mlynář a jeho dítě,\" obraz ze života národního v 3 děj. od\nRaupacha. - Na ochotnickém divadle v Kutno Ho re\nprovozovala se dne 1. listopadu činohra „Dekora1\"* v českem\npřekladu od J. Kolár a. Kladenští ochot ní cl pro-\nvozovali dne 3. listop. „Mlynář a jeho dítě\". Hořovičtí\nochotníci provozovali dne 8, listop. ve prospěch divadla\n„Strakonický dudák.\" Ochotníci ve Vel ke Meze říci\ndávali dne 1. listop. „Statek Lhota{í s velmi chvalným úspě-\nchem ; zvláště vynikly dívky* Příští představení bude převr-\nžená slánka.\"\n\nZ Prahy.\n\n— Členové hudebního odboru umělecké besedy žádají\nse, by se ve středu dne 11. listopadu o 8. hod. večer\nv místnostech umělecké besedy (v hostinci ~u Jerusaíéma'4\nv hojném poctu shromáždili.\nHudební odbor umělecké besedy počíná opět čin-\nnost svuu rozvinovati. V posledních sezeních zvolena byla ko-\nmise k sestavení plán k dramatické škole. Do komise zvoleni\nbyli: pp. F. Blažek, F. Kaván, L. Lukeš, E. Meliš, B. Smetana\na J. L. Zvonař. Dále zvolena byla komise k opravení stanov,\ndo níž pp. Heller, Meliš, Procházka, Smetana a Zvonař vyvo-\nleni byli. Konečně zvolena byla komise k sestavení hudební\nterminologie. Co se týce dramatické školy, sešla se k tomu\nurčená hudební komise s komisí literárního odboru, z pánu\nHálka, Chramosty, Jandy, Kašky, Nápravníka a Nerudy sestáva-\njící a vytkla již hlavní základy, na nichžto škola tato spocívati\nbude 5 v příští schůzi o záležitosti této bude cely pián školy\ntéto úplně vyhotoven. Komise k opravení stanov učinilo ve\nsvé schůzi několik důležitéch návrhů, o nichžto se v celém od-\nboru již rokovalo a ještě rokovati bude.\nSI. Alojsie Blažkova dosáhla při svém prvním\nvystoupení co Agata na divadle v Temešváru skvělého výsledku\na byla mnohokráte volána.\nNáš krajan p. Nosek stal sc koncertním mistrem\nu Mozarta v Solnohrade. Nemýlíme-li se, je Nosek žak Praž-\nského konservatoria.\nSlečna Rastelliova, krajanka naše dochází velké\nobliby u divadla v Pešti. Nedávno vystoupila co Reeha v „Ži-\ndovce\" s krásným úspěchem. Jak dopisovatel do Theater-\nChronik c. 44 píse „prýštila se náruživost lásky a zbožná\npřítulnost k otci a vířě z její melodií. Umělkyně tato hrála\ns velkou vroucností dramatickou casť sve úlohy a dodala ji tak\ndokonalé platnosti, že ji obecenstvo živým uznáním vyzna-\nmenalo/4\nPan Josef Fric, co dramatický básník chvalně znám,\nzaslal z Paříže do Prahy novou tragédii „Ivan Mazepa,4fc kterou\nsi, jak „Hlas44 píše, pan Kolár ml. k beneíici vezme.\nVýstava Lessingova znamenitého obrazu „Hus\nu hranice44 zůstane ještě do 20. listopadu otevřena.\nVirtuoska na housle sl. Rosaa ďOr nastoupila\ntyto dni uměleckou cestu do Německa a vystoupí poprvé\nv Altenburku."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631110-01.1.8", "texte": "Náš krajan p. Popper, 'virtuos na cello účin-\nkoval před nedávnem v prvním koncertu hudební jednoty „Eu-\nterpe\" v Lipsku se skvělým výsledkem. Pan Popper přednášel\njak „Mitteldeutsche Volkszeitung\" píše, na cello koncert A-moll\nod Goltermanna a svou vlastní skladbu Andante a rondo E-moll.\nPoslední líbila se nám rozhodněji a svědčí o talentním sklada-\nteli; co virtuos vyznačil se p. Popper cituplností a elegancí a\nbude se vbrzku moci po boku postaviti nejlepším virtuosům\nna cello. Též „Neue Zeitschrift fur Musik\" v Lipsku (č. 18.)\noplývá chválou při posuzování virtuosity Popprovy.\nAlois Dreyschock, profesor piana na konservatoriu\nPetrohradském jmenován jest hlavním inspektorem kr.\ndivadelní školy.\nNáš rodák p. Václav Ludvík, kapelník u pluku\npěšího arcivévody Karla, došel v ínšpruku se svou kapelou velké\npochvaly. Jmenovitě líbil se jeho „jásací pochod\" a jine\nskladby, které jeho velmi obezřelým a výtečným řízením co nej-\nsprávněji provedeny byly. Ústřední výbor střelecké slavnosti v\nÍnšpruku věnoval našemu rodáku, jenž si tu všeobecnou přízeň\nobecenstva získal, při jeho odchodu do Verony stříbrné la o—\nhinky s pochlebným přípisem na památku.\nPan Ferd. Lanb dával s třemi jinými umělci dne\n5.t. m. první kvartetu í z á ba v u pro komorní hudbu ve Vídni.\nPřednášeli! kvartettaod Havdna, Schuberta a Beethovena, v nichžto\nLaub co duchaplný tlumočník těchto klassiků skvěle se osvědčil.\nPan Hovorka, bývalý žák varhanické školy Praž-\nské a nyní kapelník u ruského vojště prodléval několik neděl\nve své vlasti a odebral se v sobotu dne 7. listop. opět do Rus.\nHlahol. V pátek dae 6. listop. zvolen jest pan\nLudvík Procházka od členů „Hlaholu\" za náměstka před'\nsedova a p. Lud. Lukeš jednohlasně do výboru.\nPaní Elišce Zollnerové, vdově po divadelním\nřediteli Zollnerovi, dáno jest od místodržitelství povolení k\ndivadelním představením v několika krajích českých.\nKomité vážných měšťanů Kralodvorských vy-\ndalo tyto dni provolání k příspěvkům na Hanko v o divadlo,\nkteré se v Králové Dvoře vystavěti a dne 17. září 1867\notevřití má.\nv\nBarytonista pan Svarz je již engažován pro\ndivadlo prozatímní, a sice s výminkami velmi skvělými. Pověst\nže engažován jest pro vysoké partie barytonové, nemůže být\nvšak pravdivá, neboť p. Švaraův hlas by] tím brzy cituplně\ntrpěl. Oblíbenost jeho zakládá se v jiném druhu úloh.\nSlečna Gaučová, před nedávnem ještě oblíbený\nčlen českého divadla, slavila minulý týden u Trinitárů sňatek\nsvůj s panem Ferdinandem Terksau.\nZnámý znalec-starožitností pana Ant. Prokop\nSchmitt, přistoupil co člen do odboru výtvorného umění „Be-\nsedy umělecké.\"\nPan Písek, jenž v prozatímním divadle českém\nv „Lukrecii\" pohostinsky vystoupil, povolán jest v sobotu tele-\ngrafem do Stuttgartu na zvláštní přání královo. Tím snad\nzmaří se další jeho pohostinské hry na našem divadle.\nK české zpěvohře engažován jest tento týden od\nředitele pana Liegerta na tři leta pan Klatovský, rodem\nMoravan pro vysoké barytonové partie.\nBassista p. Bláha obdržel od ředitele p. Liegerta\nnabídnutí k engagementu u české opery.\nSI. Hory nova, žačka Pražského konservatoria, vy-\nstoupila jak známo co nově engazovana dramatická zpěvačka\njako „Agata\" v Mannheimu s velmi příznivým úspěchem. SI.\nHorynova, praví dopisovatel do Berlínského „ 1 heatermoniteuru\"\nmá hlas velkého objemu, jehož cena se nejen na dostatečné\nvýše, nýbrž i krásné zvučné hloubce zakládá. Při tom proniká\njejí hlas k srdci a vyznačuje se dostatečnou silou, která pro\nvěčsí jevišíě nevyhnutelně zapotřebí jest. Hlučné vyvolaní při\notevřené scéně odměnilo její pro první divadelní výstup ví-\ntaný výkon.\nJedota Cecilská počíná 24. ročník svých kon-\ncertů a připravuje k provozování tyto veliké skladby: Requiem\nod Cherubiniho, Antigonu od Mendelssohna-Bartholdyho, Zříce-\nniny athénské od Beethovena, scény z Gluckova Orfea a některe\nkusy ze mše Bachovy. Zkoušky budou se konati počínajíc dne\n22. t. m. vždy ve čtvrtek ve zpěvu a v pondělí v orkestru\nod 6. hodiny večer v místnosti spolkové v ulici Bartolomějské\nč. 308 u města Jerusalema, k čemuž račtež se přihlásiti ochot-\nníci hudební za členy účinkující.\nHudební literatura. Nákladem Lud. F 1 ei-\nschera v Prazz vyšel první sešit sbírky národních\nčeských písní pod jmenem „Dítě vlasti,\" jenž A. Jan\nSvoboda pro piano ku prospěchu útlé mládeže uspořádal.\nPísní těchto jest 25., avšak nejsou to pouze písně národní,\nnýbrž i znárodiiilé. Z národnělych nacházíme tu. „Kde\ndomov můj ?\" „Hej 81ované Slovan jsem Husitská\nČeška Moravo Složno (horvátská), pak oblíbená píseň\n„Kovářská.\" Z národních obsahuje sešit tento následující: Na\ntom Pražském mostě Horo, horo Chovejte mne má ma-\ntičko Já husérekmalý Kdybych já věděla Loučení\nNa té louce zeleny Nestůjte mládenci Sedlák sedlák\nTrávo, trávo Za vodou U panského dvora O Yelvary\nPij synáčku Sil jsem proso Šly panenky. Mezi\npísně tyto vloudilo se p. Svobodovi též arietta z opery „Marie\n~Slává ti vlasti má.\" Upravení je v snadném slohu a písnějsoa\ntak yro piaoo uspořádány, že jsou počáteeníkum přístupné.\nVbrzku vyjdou ještě tři sešity písní národních pro piano\nuspořádaných. Každý sešit bude obsahovat 25 písní a 1 sešit\nstojí toliko 60 kr. Co neviděl vyjdou v tomtéž skladě\ntři sbory od chvalně známého skladatele p. J. Bergmanna\ntotiž: Hádání, pak žertovný a velmi pikantní sbor „Ptače\na konečně „Naše Labe,\" na něž si. zp. spolky upozorňujeme.\nLitoměřický kalendář, nakladeni p. K. Medaua,\njenž poprvé latinským písmem vyšel, obsahuje některe zajímavé\npovídky n. p. „Obětavý milenec\" pak ~Libuše\" a především\npěkný poučný článek „Působení žen českých,\" životopis Čejky\na muohé jiné hospodářské a průmyslové články. Zvlášt razné\njsou některé devise a dvanácti měsíců. Kalendář tento nebude\nzajisté mezi poslednějšími co do vnitřní ceny a muže se směle\nméně zámožným poroučeti.\n\nListárna.\nPanu F, Paz. v D. Věc ta se mne netýkala a odvedl jsem\nVás Jist p. Fleischerovi. Panu prof. V.v Pr. Obdržel jste\nzaslané Vám skladby?"}]}