{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-12-01-01", "volume": "bmtnabd_1863-12-01_01", "ocr_sha256": "f097e0830b1dd338ac16ab3ecbe5dd0ac2cceee810fa3d7d180bb120fb86d2cc", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/12/01_01/bmtnabd_1863-12-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "265", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.2.1", "titre_corps": "Skromný návrh k reorganisaci Pražské varhanické školy. Podává Em. A. Meliš.", "titre_sommaire": "Skromný návrh k reorganisaci Pražské varhanické školy. Podává Em. A. Meliš.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3663, "texte": "Skromný návrh k reorganisaci Pražské\nvarhanické školy.\nPodává Em. A. Meliš.\nVolnější ruch politický v nejnovějším čase měl zajisté\nna školství a na tak mnohé veřejné i soukromé ústavy a\nspolky nemalý vplyv. To vidíme hlavně u reálních škol, při\nzřizování vyšších dívčích škol zpěváckých, tělocvičných jednot\natd.; avšak duch času nedotkl se svými perutěmi ještě tak\nmnohých, důležitých ústavů, jmenovitě ústavů hudebních v Praze,\njako na př. varhanické školy a konservatoria. Až dosud pa-\nnuje v těchto ústavech zastaralý systém, jenž se na prosto\npro naše doby nehodí.\nKdyž jednota k zvelebení kostelní hudby r. 1830. var-\nhanickou školu zřídila, měla na zřeteli, aby se v ní, jelikož\ntehdáž varhanictví v Cechách silně klesati počalo, v krátkém\nčase řádných varhaníků vzdělalo, kteří by pak vkus pro správ-\nnou varhanní hru v Praze i na venkově povznesli. A vskutku\ndosáhla poněkud varhanická škola účelu toho; neboť z ní\nvyšli mnozí dokonalí a dobří varhaníci, kteří s prospěchem\nna tomto poli účinkovali.\nAvšak co před lety žáku varhanické školy stačilo, to\nmu v nynějších časech naprosto nestačí. Od varhaníka poža-\nduje se nyní, aby za nepřítomnosti neb nemoce ředitele kůru\ndovedl zpěvu učiti, mši s orkestrem nastudovati a ji slušně\nprovozovati. A kde se měl tomu absolvovaný žák varhanické\nškoly naučiti? Vždyť se ve varhanické škole instrumentací,\nctění partitur, hudební literatuře kostelní, pedagogickému ná-\nvodu zpěvu atd. neučí? Všech těchto hudebních vědomostí\nmusel si až dosud každý absolvovaný žák soukromými stu-\ndiemi neb dlouholetou praxí dobýti. A přede leží na bílé\ndni, že by se každý žák alespoň základům k těmto vědomo-\nstem ve varhanické škole naučiti měl.\nRočně vychází z ústavu varhanického neméně 16 ab-\nsolvovaných žáků a z těchto obdrží sotva 6 nějaké varhanické\nmísto. Co počíná těch deset ostatních žáků?\nBud žijí soukromě čekajíc někdy mnoho let na nějaké\nmísto varhanické, bud se vyučováním žáků na piano zaměst-\nnávají a živoří; nebof při nynějším zřízení varhanické školy\nnabydou takového všestranného hudebního vzdělání, by v ne-\ndostatku varhanických míst se kapelníky divadelními, soukro-\nmými, vojenskými neb řediteli kůru atd. stáli mohli.\nZ toho patrno, že varhanická škola, chce-li dosíci vět-\nšího účastenství a má-li se všem těmto uvedeným nedůstatkům*\nodpomoci, důkladně zreorganisována a tak zřízena býti\nmusí, aby žák v ní všestranného poněkud hudebního vzdělání\nnabýti mohl.\nK tomu cíli směřuje náš stručný vyučovací plán, který\nby tu a tam bedlivým zkoušením značně opraven a doplněn\nbýti mohl. Návrh k piánu tomuto je tento:\n1. Varhanická škola záležej ze tří ročníků, jež každý\nřádný žák absolvovati má.\n2. V prvním ročníku nechť se vyučuje základům har-\nmonie varhanám; pro mimořádné žáky též pianu hous-\nlím a zpěvu.\n3. V druhém ročníku: harmonie, kontrapunktu, fuze\natd., všeobecnému dějepisu hudby pedagogickému ná-\nvrhu ku zpěvu.\n4. V třetím ročníku: instrumentací nauce o formách,\nčtení partitur, literatuře hudební, jmenovitě církevní.\n5. Žáci budtež á) řádní, 6) mimořádní.\n6. Za řádní žáci nechť se považují ti, kteří se varhanní\nhře a k ní se vztahujícím theoretickým vědomostem věnují.\nTito neplatí školné.\n7. Mimořádnými žáky slujtež ti, kteří se jen jednotlivým\npředmětům na varhanické škole učiti chtějí. Tito platí\nškolné.\nReorganisace tato vyžadovala by ovšem nových učitel-\nských sil; avšak za to by získala varhanická škola značný\npočet mimořádných žáků, jichžto školné by na výlohy pro\nmnohé učitelské platy vystačilo.\nTo jest náš skromý návrh a máme za to, že by slavné\nředitelstvo nápodobným zreorganisováním ústav tento na zna-\nmenitou výši pozvedlo a ku prospěchu hudby značně přispělo"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "266", "page_fin": "269", "image_debut": 2, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.2.2", "titre_corps": "Jan Stefani. Úryvky ze života českého hudebníka od W. Karasavského.", "titre_sommaire": "Jan Stefani. Úryvky ze života českého hudebníka od W. Karasavského.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5386, "texte": "Jan Stefani.\nÚryvky ze života českého hudebníka od W. Karasavského.\nKaděno Stefanimu, aby zkusil, zda-li hrabě Kinski, u nějž\ndříve místo kapelníka zastával a velikých zásluh si vydobyl,\nu císaře prosbu jeho nevymůže. Nezbývalo jiného prostředku,\nnež na tento spůsob změniti výrok mocnářův. Kinski spií—\nbuzněn se Stanislavem Augustem přislíbili pomoc Stefanimu.\nNeuplynulo ani několik dnův a císař Josef 11. na snažnou\nprosbu hraběnky postál ve veliké nejistotě se nalézajícímu\nStefanimu a jeho osmi soudruhům dovolení k odejetí do Polsky.\nJakmile obdrželi i&ty, okamžitě odebrali se\npřes Karpaty do království polského.\nCesta přes Karpaty v měsíci lednu spůsobila cestujícím\numělcům tisíce nehod a nepříjemností, leč horší nad všeliké\nmrazy, sněhové závěje a jiné svízele v tomto ročním počasí\nna horách byly otrhané, hladové, loupeživé, drzé aza loupeže\nnetrestané tlupy cikánské.\nNejednou podstoupili s nimi krvavé srážky, a litovali, že\nkraj tak pokojný s mírumilovným obyvatelstvem proměnil se\nv kraj divoký, v němž tlupy zlosynů přepadají tiše jedoucí\ncestovníky. Konečně ujdouce všemu nebezpečenství, přibyli\nnaši umělci šťastně do Krakova.\nIV.\nUmdleni dlouhou a trapnou jízdou chtěli se zotavili\nv Krakově. Nemálo se podivili, když od obyvatelstva toho\nslavného a starého města laskavě, pohostinsky, takřka s ote-\nvřenou náručí přijati byli. Pohostinnost jest bez odporu krásná\nctnost, zvláště ale u lidu slovanského značí přímou, poctivou\npovahu lidu, jež nezkažena vplyvem, jiným, sobečtějším ještě\nna dál pravou chloubou a okrasou jeho zůstane. Stefani\njsa rodem Čech, lebce porozuměl řeči polské a posléze i bez\nvelikých překážek rozmlouvali mohl s měšťany i lidmi v okol-\nních vsích města Krakova žijícími. Stefani skoumal bedlivě\nobyčeje a mravy venkovanů, zvláště ale pilně studoval přiro-\nzenost a povahu jejich písní, jež na příštího tvůrce „Krako-\nwiaków i Góraíi\" nevýslovný dojem činily.\nPo několik dní pobytu v dávném sídle Piastův chodil\nčasto Stefani za město do krčem neb vesských chatrčí, kde\nhudba hrávala. Nejednou byl přítomen některému veselému\nobřadu od lidu $ láskou pěstovanému a tu povždy zajímal jej\njadrný a přiměřetíý rytmus Krakowiaka, rozechvěla jej tklivá\na vhodná píseň svatební, čilá melodie v podobném případu\nčasto užívaného marše. Jako onen květ, jenž roztáčí lístky\nsvoje, aby do této sítě polapil mušku uvnitř kalíška sedící,\ntak i sbíral Stefani prosté, pěkné melodie polského lidu, by\nje časem k užitku duševnímu obrátili mohl. Některé původ-\nnější a více charakteristické melodie, které ve vůkolí Krakova\nneb na další cestě uslyšel; poznamenal si notami a tak oži-\nvoval a občerstvoval svou uměleckou duši v čistém zřídle\nv melodiích svých pobrairymů! Takto zaměstnán přibyl 2. února\nr. 1771 do Varšavy.\nV.\nPři vchodu do Varšavy podivil se Stefani nemálo ruchu\na živosti Sídelního města. Nádherné povozy s bohatými spře-\nženími míhajíce se před jeho udiveným okem, letěli hbitě v\nrozličné strany. V tomto roce, památným v dějinách národa\npolského únosem krále z Varšavy hrstkou konfederativních,\nbyla velmi příjemná zima, a v den, kdy Stefani přijel, okazo-\nval teploměr 14 stupňů tepla. Toileta jedoucích dám byla\nneslýchané vznešená a příčina tohoto přepychu v obleku byla,\njak se brzo dozvěděl, že se chtěli zúčastniti na slavných\nslužbách božích v chrámě Sv. Kříže, kam i sám král jezdíval.\nSíefani neustále prohlížel pěkné síně, četných chrámů,\nstarožitné paláce boháčů, kteří se dle zvláštního francouzského\nkroje světlé barvy poznati mohli a dle čehož na zámožnost\nměšťanův soudili se dalo; dále obdivoval čilost lidu varšavského,\nkterá až do nynějšího času činí ono město cizozemcům zají-\nmavým a příjemným.\nTeprv nyní tomu porozuměl, jak mnoho nevědomosti\npřehnanosti a nezkušenosti spočívalo ve všem, co mu o kraji\na o jeho sídelním městě vypravováno bylo.\nV poledne toho samého dne kdy přijel, obdržel Stefani\nvyzvání, aby se odebral do zámku. Přijda tam byl okamžitě\ndoprovázen jedním komorníkem do komnat královských.\nV jednom z vedlejších pokojů uzřel nějakého pána u\nstolku seděti, na němž mnoho knížek a karet rozházeno bylo*\nNeznámý zeptal se jej „kdo jest,\" načež Stefani odvětil, že\nse nazývá Jan Stefani, že teprv nyní přibyl do Varšavy co\nkapelník ke dvoru Jeho královské Milosti ještě s osmi jinými\nhudebníky.\n„Posaďte se, drahý pane a povězte mně, proč jste tak\npozdě přijeli? —\"\n„Zlá cesta přes Karpaty, rozličné nebezpečí, krvavé půtky\ns cikány, zdržely značně náš příjezd.\"\n„Jak to ? V tento čas jeli jste přes Karpaty do\nPolska?\" řekl udivený pán u stolku. „Vypravujte mně předce\npříhody své na cestě. Srážky s cikány věru to muselo\nbýt zajímavé.\"\nKdyž Stefani vše co nejdůkladněji vypověděl, povstal\nneznámý a vážným hlasem pravil:\n„Vykázali vám iu nejhorší cestu, rnohli jste dříve a bez-\npečněji jinou stranou dostati se do Varšavy. Nyní ale jste\njiž zde a proto by cli Vás tedy žádal, abyste zítra přišli k mé\nsestře, choti kastelána krakovského.\"\n„Ale můj laskavý pane, my nesmíme bez vůle neb roz-\nkazu královského nikam jiti.\"\n„Upokojte se,\" řekl s úsměvem neznámý vstav od stolku,\n„já to u krále výmoku\" a podav Stefanimu ruku, pravil: „buďte\nzdráv a odpočiňte si mon chěr.\"\nStefani nyní v pokoji osamotněl a nevěděl jak si má\nrozmluvu s oným neznámým pánem vysvětlit. Jelikož slýchá-\nval o některých zvláštnostech u dvora Stanislava Augusta, do-\nmýšlel se ze slov neznámého: „Abyste zítra přišli k mé"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5738, "texte": "sestře choti kastelána krakovského,\" že to snad předce sám\nkrál musel býti. Přicházející komoří potvrdil důminku Stefa-\nniho, který se nad chováním krále nemálo podivil. Taková\nupřímnost a skromnost mezi králem a umělcem, působila bla-\nhodárně na Stefaniho. On nevěře sám sobě a zanícen jsa\ndobrotou i laskavostí svého nového pána, přál sobě co nej-\nvřeleji, aby celé své žití službě jeho věnovati mohl.\nVI.\nStefani započal okamžitě činný svůj závod co ředitel\nkrálovské kapely, řídil hudbu v pokojích královských, uspo-\nřádal ve zvláště určených dnech koncerty, učil i připravoval\norkestr k náležitému provedení sličných mší Haydena i jiných\nskladatelů, v chrámech při službách božích, které obyčejně\nkrál se svým dvorem navštěvoval, anebo řídil operu při sla-\nvnostech v národním divadle odbývaných. Jsa kapelníkem\npřinucen byl Stefani častěji skládat příležitostné skladby, jako\nkantáty, jichž značnou část sepsal. Jeho činná mysl neznala\nodpočinku, neb mimo dvě vokální mše s průvodem varhan,\nsložil i jednu orchestrální a mnoho úryvků výhradně pro fou-\nkací nástroje. Jeho polonézy, které se všude s oblibou ozý-\nvaly a jichž as sto napsal, honosily se zvláště pěknou instru-\nmentací a pravým rázem hudby národní. Byly nejen v celé\nPolsce oblíbené ale i za hranicemi uznávali jejich cenu, takže\nmnoho boháčů, jenž své vlastní orchestry vydržovali, si je u\nsamého skladatele objednávali.\nNárod oblíbil si v onom čase nejvíce polonézy. Každý\nschopnější hudebník pokládal si za svou povinnost a největší\nzábavu, skládati polonézy, neb hudba jejich byla obecenstvu\npřístupnější a shodovala se sjeho krasochutí; nejvíce pak roz\"\nšířila se po kraji kol Varšavy. Za času Stanislava Augusta\nskládalo se mnoho podobných tanců a povždy, jakmile se\nobzor politický v kraji zlověstnými chmůrami pokrývati počal,\nzanikali melodie slavné neb vážné a veselé, ustupujíce smut-\nným a bolestným, právě tak jak osudy a pocity tížily klesa-\njící národ.\nJen ještě někdy ozval se pak polonéz divým rhytmem\nvojanským. Jako před bouří na čisté lazurové hladině vodní\nlehce se houpající loďka, tak spokojeně a utěšeně plynuly\ndříve melodie z úst lidu. Leč chvíle tato netrvala dlouho !\nKoncem předešlého a počátkem nynějšího století vyja-\ndřovaly všechny myšlénky skladatelů národních tesknotu,\nsmutek, bolest. Polonézy Oginského, které se ještě z onoho\nčasu zachovaly, jsou věrným obrazem oné doby bohaté, na\nvážné i smutné události. Polonézy tyto, ač bezúhonnými na-\nzvány býti nemohly jsou předce pro hudebníka pro to zajímavé\nže mu poskytují příležitost blížeji seznati onu smutnou dobu,\njak na mysl lidu účinkovala.\nTisíce takových polonezů a může být, že i mnohem\nlepších zahynulo bud v úkrytu neb bylo zničeno v rozličných\nkončinách polské zemi. Velikou částku uschoval lid do své\nbohaté pokladnice národní hudby a bohdá je na dále v ne-\nskažené jejich prostotě pro potěchu i užitek jiných pokolení,\npřechovávat bude. Kdyby se mohly sebrali všechny polonézy\ni z časů prvnějších jich tvůrcův, nevylučujíc Kurpinského\nElsnera, Chopina a Josefa Stefaniho, jakou knihou, plnou du-\nševních zrněn v rozmanitých dobách, mohl by již národ\npolský míti!\nVII.\nPravili jsme, že se mnoho polských pánů hlásilo o po-\nlonézy Stefaniho. Mezi nimi byl jeden boháč, známý svým\nohromným jměním a obezřelou správou nad záležitostmi finan-\nčními, v jejíž neomylnost národ velikou důvěru skládal; byl\nto druhý Kresus bankier Tepper. Ten sobě zamluvil po-\njednou dvanáct výtisků. Když mu je Stefani osobně přinesl,\nvedl jej Tepper do své pokladnice. Z jedné zlatem naplněné\nskřínky, vzal dvě hrstě dukátů a vysypal je skladatelovi do\nklobouku. Náhodou či zúmyslně upustil několik dukátů na\nsedadlo. Skladatel chtěl se pro ně shýbnouti, leč bankier\nchytil jej za rámě a promluvil k němu :\n„Zánechme to chudým.u\nA hrábnuv znovu rukou do bíýštícího se kovu, vyňal\nještě jednu hrst plnou dukátů a sypaje je do klobouku pravil:\n„Nermuťte se z toho, příteli já bankrot neudělám !1C\nAvšak nastojte! Člověk tento s takou spanilomyslností,\nštědrostí a láskou pro věc národní platil umělci za jeho práci\na vzdor tomu, že rozumně spravoval své záležitosti a tudíž\nznal i bohatství svoje, netuše nepříznivé události, které straš-\nlivě krajem hýbaly, nedovedl se zalichotiti odvracující se od\nněj Štěstěně. Udělal nedlouho na to bankrot a nejen oni,\nkteří mu v slepé důvěře majetky svoje svěřili, ale i celému\nnárodu spůsobi! svým úpadkem bolestnou a na dlouho citelnou\nztrátu.\nVIII.\nŠťastně übíhaly Štefanimu leta ve Varšavě! —On spolčil\nse nyní s duší i tělem s národem, který znal oceniti jeho\nschopnosti a duševní nadání. Roku 1782 se oženil a Bůh\npožehnal svazek onen četným potomstvem. Roku 1793 měl\nslavili v celém svém žití nejslavnější dobu, o níž může toliko\nsníti umělec a skladatel.\nVojtěch Boguslawski hejčeínější ozdoba a podpora národ-\nního divadla, staral se nejvíce o operu a jeho zásluhou to\njest, že mnoho nového neb klassického se na onom jevišti\nprovozovalo. Jeho přičiněním uslyšeli Poláci tehdáž nejvý-\ntečnějsí opery jako „Troskatanka\" od Paisiella, „Unos ze Se-\nrailu\" od Mozarta, „Azur\" od Salierého a. t. d.a mohli je\nvskutku umělecky provésti, avšak on práhnul obdařit divadlo\npolské nějakou národní zpěvohrou. Od roku 1778 t. j. od\nčasu prvního provedení Kamieňského původní zpěvohry pod\nnázvem „Nedza uszczešliwiona\" nevyskytla se ani jedna opera,\njakou by sobě byl Boguslawski přál. Ačkoliv Kamieríski,\nGaetani a Wejnert k oblíbeným librettům ze života tamnějšího\nlidu vzatých, hudbu skládafí, neopírali se předce o stanovisko\nnárodní hudby, takže vyjímaje jedinou zpěvohru „Zoski\" od\nKamieňského (text Szymanského) byla hudba jejich zpěvoher\npříliš kosmopolitická. Boguslawski cítil to dobře a ustanovil\nse na tom, onomu chybnému směru dáti jinší obrat.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6353, "texte": "Proživ svůj mladý věk mezi lidem krakovským, znal vý-\nborně jeho obyčeje i povahu a jak to paměf jeho připouštěla,\nstál onen lid před jeho očima. K tomuto obrazu přidružil se\nještě předmět jiný t. j. život souseda, přirozeností i duchem\nod prvního se lišící život Horalů. Z těchto dyou obrazů\nutvořil libreto ke zpěvohře. Mezi tamnějšími skladateli netrou-\nfal si uikdo napsati k tomuto textu hudbu, jakou by sobě byl\nBoguslawski přál. Kainienski zdál se mu těžký v pojmutí,\nchladný a v národní hudbě ne dosti sběhlý; Haetani, povahy\njejí úplně neznalý a Wejnert lišil Se ne mnoho od prvního.\nJediný Stefani objevil ve svých polonézách, že by dovedl\nv směru onom pracovati a učinil pro národní hudbu více, než\nvšichni tři jmenovaní. A vzdor tomu, že se Stefani osvědčil\nco rozumný hudebník, nemohlo se předce jistě očekávat, že\nmá schopnosti napsati zpěvohru. Boguslawski puzen jednak\nláskou k dobré věci a snad i důvěrou v schopnost Stefaniho?\nsvěřil mu svou nejmilejší a nejdražší práci. Stefani přijav ji,\nseznal nyní obtíže a spolu důležitost svého úkolu.\nObyčeje lidu krakovského a spousta jeho písní, známy\nbyly veřejnosti a snadno tedy mohlo obecenstvo seznat i sebe\nmenší odchýlku v povaze, prostotě a duševní stránce budby\ntohoto lidu. Ačkoliv Stefani nedlouho žil v Krakově a v jeho\nokolí předce seznal náležitě morální stránku Krakovanů, neboť\nsměr jejich písní porovnával s písněmi jiných národů a shledal,\nže se tyto s nimi ve všem různily. Hudba měla být textu\npřiměřena, tak jak si to Boguslawski představoval, skladatel\nměl živostí hudby, líčiti stránku duševní, a konečně rhytmus\na melodie musely býti nástroji hudebními tak vyjádřeny, aby\nneztratily svou pravou přirozenost a předce jednotlivým ná-\nstrojům přiměřeny zůstaly. Jestli se Stefanimu toto obtížné\na nebezpečné předsevzetí podaří, získá si zajisté slávu a po-\npulárnost ; v pádu opáčném propadne výroku vzdělaného i ne-\nvzdělaného obecenstva a mínění obecnému. Stefani započna\ns tlukoucím srdcem a velikým strachem onu práci, nedůvě-\nřoval své vlastní paměti a schopnosti, a proto v prázdných\ndobách chodil pilně za město, by poslouchal melodie národní\na podněcoval sumáře, aby mu nejrozmanitější z nich hráli.\nObčerstviv takto ducha svého v čistém pramenu národní hudby\nvracel se k domovu, zasedl k práci, uvolnil uzdu svému nad-\nšení a plody jeho ducha vzrůstaly k bohatému užitku, jako\npšeničné klasy na úrodné nivě krakovské. Jakmile klasy\nony úplně uzrály, podal třesoucí se a jsa pln obavy práci\nsvou národu, který jej pohostinsky do lůna pobratymského\npřijal.\nPrvní představení „Krakowiaki i Górali\" 1. března 1794.\nzpůsobilo epochu v dějinách národní hudby polské.\nŽe Boguslawski šťastně i dobře dle místního národního\nžislu zosnoval svůj dramat, tomu se zajisté nebudeme diviti.\nNarozen a vychován v Polsce, ztrávii nejpěknější leta svého žití\nv okolí Krakova, jež tedy dobře znal a miloval. Stefani ale\nrodem Slovan, avšak nedávno usazen v kraji Polském, nemohl\ndůkladně seznámiti se s duchem lidu, jehož povahu měl nyní\nhudbou vyjádřit. Co však nedokáže umělec, jenž cítí v duši\nsvé touhu po vyšším povolání a opravdivost svého úkolu?\nTo se potvrdilo při prvním představení oné opery. Nadšení\na zápal obecenstva odměnily práci Stefaniho dvojnásobně a\nvítězství jeho bylo tak slavné a rozhodné, že dějiny hudby\nnám málo podobných příkladů předvádějí*\nJest nám líto, že se nemůžeme o opeře této siřeji zmíniti;\nnenáleží to předně k směru tohoto článku a činilo by jej\npříliš rozvláčným. Abychom ale zcela nepřešli mistrovské\ndílo Stefaniho, uvedeme zde některé čelnější úryvky:\nKrakowiak „Vyjdžcie do nas panie Bartku, pan Pawel\nwas prosi\" Polákům dobře známý z baletu „Wesele w Ojcowie\"\npoutá nás čilostí melodie jež karakterisuje tančící páry a k ním\nse družící družky. Jaká to přiměřenost v rhytmu! Nám zdá\nse, že jako v zrcadle vidíme rozmarně tančící párky.\nDále ženský sbor, tklivá píseň při očepení: „Zosiu ach\njuž cie traciemi. Jutro pania cie ujrzemy,\" po němž opět\nhbitý Krakowiak s mužským sborem nastupuje. Jak vděčně a\ndobře jest vše spořádané ! Jaká tu prostota, pocit a úhled-\nnost! Ženštiny želí ztrátu věnečka, litují Zosiu, neb předví-\ndají starosti, které budoucí ženu a matku očekávají. Vedle\ntoho chasníci považují změnu věnce na čepec, t. j. přechod\nze žití panenského na život ženy se stránky veselé a povzbu-\nzují je svým rozmarným zpěvem k tanci a bujarosti.\nCož máme říci o sličné písni „Šwiat srogi, šwiat prze-\nwrotny,\" již skladatel kavatinou nazval? Kdo ji nezná, kdo\nji neumí, komu ona nebyla úlevou a hojícím balsámem pro\nskormoucenou a neštěstím zmítanou duši? Taková melodie\nmá více ceny, než některá dlouhá zpěvohra, v niž mimo effek-\ntní, obratné a vtipné kombinace neb vokální a instrumentální\nzvláštnosti, ani jeden vskutku pěkný motiv se nenalezá. Utvořit\npěkný motiv, to jest takový, který sobě hned všichni oblíbí\na on na dlouhý čas zobecní, jest bez odporu věc nelehká.\nJest k tomu zapotřebí onen dar boží, bez něhož žádný rozum,\nžádný důvtip neobstojí: jest třeba, aby byl skladatel nadchnut!\nKaždý hudebník ví, že musí býti při skládání nadšen a dostaví\nse snad nadšení na zavolání? Jsou to chvíle řídké a dů-\nležité, neb od nich závisí sláva a zdar. Kdyby byl Stefani\njen tu jedinou píseň napsal, byl by již hoden ve cti, vážnosti a\npaměti na vždy zachován býti. Pěkná melodie předposlední\npísně v opeře: „Kiéj dziewczyno w mlodyin wieku, swa~\nwolna sie czujesz\" jest všeobecně známá se slovy: „Wanda\nležy w naszéj zierni.\"\nKončíce výpisy z práce Stefaniho, obrátíme úvahu pouze\nk melodiím. Melodie ony v šťastné době smýšlené, původně\nv duchu hudby národní zpracované a citem povaze lidu při-\nměřeným provanuté, s rozkoší a zápalem odevšech nejen při-\njaty ale i oblíbeny zůstaly. Rychlostí proudu elektrického\nproběhly města, šlechtické dvory, odtud zašly pod střechy\nsvětnic vesských, slovem všechny vrstvy našeho společenstva\na v krátkém čase utkvěly v duši národa a staly se jeho ma-\njetkem. Lid má svůj zvláštní vkus, on nepřijme každou, třeba\nzúmyslně pro něj dělanou píseň za svou. Tak jako včelka\nopovrhuje neužitečným třeba sebe krásným květem, sedajíc\nse zalíbením na malý nepatrný ale na med bohatý, tak i lid\npřisvojí sobě hudbu, jež se shoduje s jeho duševními poměry.\nHudba Stefaniho povstala v lidu a lid ji opět za svou přijal,\na v tom vlastně záleží její největší zásluha, že je to hudba\nčistě národní."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 520, "texte": "Žádná opera, vzdor tomu, že co do umělecké převy-\nšovala „Krakowiaki i Górali\" nemůže se honosit tak skvělým\nvýsledkem jako tato. Od r. 1794 až do r. 1846 neb do času\nposledního obnovení té zpěvohry, přijalo ji obecenstvo povždy\nse zápalem, takže nejen v Poísce, ale v Petrohradě, kde ji\nponejprv Kažynski se svou divadelní společností r. 1806 na\nhradě Petra Velikého provedl a nadočekávání velké obliby do-\nšel, napotom iv Moskvě a ve Vídni bouřlivě tleskáno hudbě,\nkterá měla pro tamnější obecenstvo mnoho nových vnad."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "269", "page_fin": "272", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.2.3", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.5", "debut_caractere": 522, "fin_caractere_exclue": 6833, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nSlavík Hucovský.\nZ Hořovic. (Beseda. Divadlo.) Zpěvácký spolek\n„Slavík\" odbýval dne 22. listopadu 1863 druhou besedu pro\npřispívající údy, jejížto program byl následovní: 1. „Cikánka,\"\nouvertura od Bálfeho. 2. „Čechové\" sbor od Wintra. 3. De-\nklamace. 4. Píseň. 5. „Zatykač\" sbor od Kuckena. 6. Solo\npro housle. 7. Deklamace. 8. Píseň. 9. „Vltava,\" sbor od\nProcházky. Provedení besedy bylo přičiněním-se ředitele\nzpěvu a hudby p. Jos. Kulhavého skvělé. Volené 3 sbory,\nkteré zajisté mnohých zkoušek ku tak dokonalému provedení po-\ntřebovaly, vypadly velmi dobře, začež se spolku všeobecné po-\nchvaly dostalo. Jako při všech dřívějších besedách, nechyběla\ntaké tenkráte známá a oblíbená naše zpěvačka sleč. Ko psova,\nkterážto svým příjemným hlasem a půvabným přednášením pří-\ntomné hosty u velké míře rozjařila. Největší obliby došla u nás\npoprvé slysaná píseň: „Muž bez slzí,\" píseň od A. Melišové-\nKorscbnerové, budba od Záhorského, kterou nás výtečný\nbassista p. Nosek vřelým citem přednášel. Nemalé obliby do-\nšlo solo na Ulomenu, kterým se samouk p. Weiner vyzname-\nnal, a poněvadž tentýž mladý člověk k hudbě velkou lásku chová,\nbylo by přáti, by se mu častěji příležitost naskytla, své hudební\nvlohy zdokonalovati a brousiti. Konečně se musím ještě zmínitio\nhouslistovi Rešatkovi, který jsa od narození slepcem, v jakémsi\nústavu Pražském takové dokonalosti v hudbě nabyl, že se s každým\nvědomým umělcem rovnali může. Kdož jej poslouchali, nevěděli,\nmají-li tuto neobyčejnou jeho paměť, neb hbitost ruky aneb\nono citlivé vyluzování žalostných zvuků z mrtvého nástroje ob-\ndivovali. Jest—li že hudba slepce Rešatky na každého takový\ndojem učinila, jako na mne, tedy zvítězil náš krajan dvakráte,\njednou svou výtečnou hrou nad roztržitostí a podruhé svým ne-\nšťastným osudem nad lhostejností a netečností, neb on pohnul\nvolky nevolky mnohého k outrpnosti. Po skončené besedě nastala\ntaneční beseda v jednom, a srdečný hovor četných zná-\nmých a přátel v druhém oddělení místnosti. V poslednějších\nvynikal zase náš host, p. Rešatka, jejž přítomní hosté takřka\noblehli, pouze jenom za tou příčinou, aby se každému příleži-\ntosti dostalo, tohoto nešťastníka umělce blíže seznati. Hovor a\ntanec trvaly až přes půlnoc, načež někteří zvláště vzdálenější\nhosté domů se odebírat počínali. Téhož dne dopoledne zpíval\nzdejší spolek v kostele poprvé Horákovu mši, která dobře\nvypadla, škoda jen, že posluchačstvo své zalíbení v chrámu\nPáně na jevo dáti nesmělo. Před 14 dny otevřeli naši ochot-\nnic i divadlo, tenkráte však překvapili obecenstvo docela\nnovým jevištěm a novými dekoracemi. Hlavní gardina jest ne-\njenom umělecky ale i důmyslně provedena; představuje totiž\nobraz allegorický. V předu po pravé straně stojí bohyně, před-\nstavujíc historii, ježto záclonou mládeži děje starých předkův\nodhaluje. Po levé straně sedí ohromný český lev co věrný\nstrážce národa. Z odhalené záclony vyniká starobylý přes\nšest století rozbořený hrad W a 1 d e k, jenž pouze asi 2 hodiny\nod města vzdálen jest. Výtečnou tuto práci konal dle doslechu\nmalíř Jan Pokorný z Příbramských pasek, jehož bych pro\nsolidnost svého umění vůkolním divadlům ochotnickým odporučit!\nmohl. Nežli svůj dopis dokončím, dovolím si Hořovickému zpěv.\nspolku skromnickou otázku uciniti. Před 4 měsíci byly nezá-\nvadné již stanovy spolkové novému výboru odevzdány, aby je\npodepsal a pak podepsané okresnímu úřadu ku zaslání na zem-\nskou vládu odevzdal. Poněvadž ale stanovy ty hned v rukou\nprvního výboru uvázly, jak dlouho to tryati má, nežli se\nposlednímu výboru a konečně okresnímu úřadu dostanou?\n\nZ Jílového. (Zpěv. spolek.) Snad nikde není mezi\núdy zpěváckých spolku tolik různic a nevolí jako u nás. Kdyby\njeden druhému nepravý ton opravil, již se tento naň durdí a\njej osucuje. Nevole ty dostouply již tak vysoko, že mnozí ra-\nději ze spolku vystoupili, než by sváry ty poslouchali. Příčina\nhlavní nevolí těchto byla spatná organisace spolku, neboť dva,\ntři údové činili co chtěli, na čem oni se usnesli, to muselo býíi,\nkdežto výbor po celý rok co spolek existuje, ani jednou pohro-\nmadě nebyl. Pročež není divu, že se některým tato oligarchie\nznelíbila a oni vystoupli. Během toho roku byly stanovy dva-\nkráte od c. k. úřadů odmrštěny, poprvé že v nich stálo, že spo-\nlek bude užívati za znak zemského lva, podruhé, že byly ne-\nsprávně psány. Konečně potřetí, když jeden pan studující je na\nprázdninách správně napsal a zadal, přišlo povolení. Za tou\npříčinou byla dne 22. listop. t. r. nová volba výboru, 25. pak\noslaveno založení spolku ráno mší sv. a večer besedou. Tu se\nvidíme nuceni, abychom údům zpěv. spolku našeho něco\nna srdce vložili. Předně, má-li spolek zdárný býti, jest za-\npotřebí, aby údové jeho pravidelně k cvičení chodili a zvláště\npak k produkcím. Dále aby hleděl jeden slabost druhého trpě -\nlivě snésti a staae-Ii se mu křivda, aby raději oko zamhouřil;\npak aby výbor se častěji scházel a co ten ustanoví, aby bylo\nsvate plněno a žádný aby proti tomu oerýpal; konečně aby se\nučinila přítrž libovolnému vystupováni a přistupování k spolku,\njakž se to až do posud dálo. Bude-li to tak dále, jakž to až\ndo nynější doby bylo, nikdy se nevydaří u nás spolek ten a nutně\nse bude muset rozpadnouti. Pročež komu na zdaru spolku zá-\nleží, nechť dbá o to, aby spolek řádné došel opravy a or-\nganisace.\nZ Brandýsa nad Labem dne 23. listopade (Slavnost\ncecilská a další činnost spolku „B o j a na. \"(Svátek\nsv. Cecilie byl naším spolkem důstojně oslaven. Věren svého\nprogramu uspořádal „Bojan\" v sále Fettrově třetí svoji\nčtvrtletní produkci, ku kteréž na vzájein též i sousední staro-\nboleslavský spolek representací vyslal. Program byl následující:\n„Naše probuzení\" sbor od Lad. Procházky, „Dožij do-\npij\" sbor od Jos. Berkmanaa, deklaiuovánka („Já jsem\nČech\") od Rubeše, „Co je láska,\" dvojsbor od Zollnera, „Jarní44\nsbor od Forcbi gotta-Tovacovskébo, deklamovánka „Zenitnebo\nneženit\") od Rubeše, Národní písně, (Měla jsem holoubka a\nNení tu není) upravené od Veita a Poděbradská („Moravo,\nMoravo\") sbor upraven od Em. V ašáka. Ze stanoviska umění\na vnitřní ceně jednotlivých skladeb obšírněj mluviti pokládám\nza zbytecuo, poněvadž ony v těchto listech již často a důkladně\noceňovány byly. Rázným sborem: „Naše probuzení\" rozjařená\nbyla, ačkoliv ne velká společnost a dán jí hned z počátku rá&"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7615, "texte": "srdečnosti a přátetství, který se po celou zábavu hudební i\ntaneční zachoval. Deklamovánky, dvěma p. údy spolku zdařile\npřednášené líbily se vesměs, jakož i všecky ostatní skladby hu-\ndební. Jednoduchý ale nad míru něžný a významný sbor:\n„Jarní\" od For chtg ot ta uchvátil celé shromáždění tak, že\nkaždý se cítil oblažena. Vždyť jest v onom ze stanoviska es-\nthetického docela bezúhonném sboru tak něžně vyslovena důvěrná\nnaděje v krásnou budoucnost našeho národního žití, a komu\nnemá srdce zaplesat při slovech:\nA ta lípa naše\nbude zelená,\nz větví mocných listí\nnám na věnce dá,\nAjta vlasti plesej\nusmívá se háj,\npřijde jaro přijde,\nbudem míti máj!\nAno přijde jaro, budem zase míti máj ! a protož pra-\ncuj každý poctivě, svědomitě a vytrvale na ná-\nrodu roli dědičné. Věda a umění, toť naše spasení,\nfoť naše vítězství ! Kráčejte tedy Vy, zpěváčtí spolkové česko-\nslovanští majíce stále vznešený a šlechetný tento cíl před očima,\nstatečně, neohroženě a svorně za nim nenechávajíce se žádnými\nani překážkami ani protivenstvími odstrašovali, neo ch a bujte\nv činnosti své a vězte, že sobě tím velké zásluhy získáte o dra-\nhou naší vlast. Kéž by všichni spolkové srdečně uvážili články\nz „Dalibora\" : Slovo k zpěváčky in spolkům o z p e-\nváckých spolcích, kteréžto především zasluhují, aby se\nod všech údů ve všech spolcích čtly a aby se podle nich svě-\ndomitě spravovali. Odchýliv se bezděky od věci, vracím se opět\nk ní, doufaje že mně to ve zlé vykládáno nebude. Z přednosu\nsborů, pilně prostudovaných, přesvědčili jsme se ke své spoko-\njenosti, že „Bojan\" obezřelým a obětavým řízením svého ře-\nditele, jakož i neméně vytrvalostí a horlivostí svých údů ne-\npopiratelné činí pokroky a to sloužiž mu k uspokojení a 11a\npobídnutí k další plodné činnosti. Slavnost sv. Cecilskou jsme\ntedy důstojně, přátelsky a srdečně slavili. Nyní jest mi jenom\nještě zmínili se o ostatní činnosti spolku od doby posledního\ndopisu z Brandýsa. Dne 2. října účinkovali zpěváčtí spolkové\n„Bojan\" Brandýsky a spolek Staroboleslavský společně při\nprůvodu s pochodněmi, jenž uspořádaly obce brandýská a sta-\nroboleslavská k uvítání Jeho cis. Výsosti velkovévody toskán-\nského při jeho návratu z Ostrova. Dne 27. října poctil spolek\nmilovaného svého ředitele jakožto v předvečer jeho jmenovin\nna důkaz své úcty a lásky zastaveníčkem.\nZ Hlinská. (Slovutnému pánu —ý ve Slavoji\na jeho učenosti p. Em. Veselskému, technikovi\nv Praze.) Dopis můj uveřejněný v eis. 30. „Dalibora\" zbudil\npozornost p. —ý a p. Em. Veselského, onen nasadil oštěp svůj\nproti mě v „Slavoji\" č. 10, tento ráčil být tak laskav a umí-\nstnil svůj nájezd v oznamovateli „N. Listů.\" Zpráva z města\nnašeho v „Slavoji\" uveřejněná směřuje patrně proti zprávě mé\nv „Daliboru\" podané i proti pravdě. Poctivý referent ten\njiž po druhé vystupuje v svém jasném směru a proto jsem mo-\nrálně Vám zavázán, hájit výslovy dopisu svého a promluvit\nněkolik slov k rozumu tohoto p. —ý, je-li to vůbec možno,\nneboť by jinak snadno pro samou poctivost p. —ý nejvíce pravda\nmohla utrpět. Vyvracet snad sadu za sadou onobo dopisu\nbylo by stejně nemístné jako nepotřebné. Dotčený dopis oplývá\nnadšenou chválou našeho p. řed. kůru. Mluví o „neúnavné\npilnosti,\" o „nešetření žádné píle při zjednávání vždy nových\na důkladných skladeb/' vynáší dále „milý dojem, jenž se pro-\nváděním vždy precizným skladeb druhu jen lepšího v zbožných\nmyslích zbuzuje,\" v poslední době slyšeli prýjsme jen „skladby\nnové a vybrané\" atd. Nenapadá nám übírali slávy našemu p.\nřed. kůru a zajisté s radostí nelíčenou uvítáme každý nový po-\nkrok a každou známku rozkvětu naší hudby církevní, avšak\nnikdy se nenechá unésti takovýmto ypsilonským nadšením\na vždy budeme tvrdit, že černé je černé i kdybychom měli\nzískat zášť všech p. —ýň i jejich klientů. Nebudeme se zde\nšíriti o poměrech hudby církevní u nás, odkazujeme jednoduše\nk dopisu z H. umístěném v č. 33 „Dalibora\", s nímž v celém\nobsahu souhlasíme a z těch důvodů prohlašujeme nadšenou\nchválu p. p—ý. za tendenční lež a nepochopuji, jak při tolika po-\nctivosti mohl tak hanebně prášit. Myslím, že také proti oné\nnemístné a snad ironické chvále se ctěn. p. ied. kůru slušně\nohradí, důtku zaslouženou lhostejně nesnese, tím méně tedy\nmůže snésti nezaslouženou chválu. My však ještě jednou tvr-\ndíme, že nynější stav hudby kostelní u nás není takový jaký\nbýval, jaký by b ý ti mohl a jaký by b ý i i měl, a dokud\nnám p. —ý nedokáže důkladně opak toho a dokud se sami\nnepřesvědčíme, že dobře byl o poměrech těchto zpravován, dotud\nnebudeme se káti a budeme stále tvrdit, že podstatná vína onoho\núkazu Ježí v samém p. řed. kůru. Jeden důkaz toho podáme\nníže, ostatní uvedeme, bude-li p. —~ý dokazovat opak našeho\ntvrzení. Divili jsme se, jak nesmyslně umí p. —ý chválit,\navšak haní-li, tu je teprv hrozný, a obětí této hany měl být\nnáš zpěv. spolek. Se šíleností je sice marný boj, avšak tento\nbystrý sokol již nám odpustí, že ho upozorníme na jeho krát-\nkozrakost. P. —ý nechtěl a přec chtěl říci: „l já jsem chas-\nník, jenž by rád třeba zdarma na pohřbu „Svaniovíta\" zazpíval.\nA proto psal tak, že by skutečně nemohl nyní dokázat, že věděl\nco psal. Ze by „Svantovít\" k nájezdu tohoto p. —ý. odpověděl,\npochybuji, snášelo by se to s tíží s jeho ctí, že já mu však\nodpověď nesmím zůstat dlužen, dokázal jsem v čele listu. P.~ý\npo různých důtkách milostivě sp. zpěv. udělených konečně, aby\nzase p. řed. kůru vynášel, vytýká zp. sp., že nepěstuje zpěv\nchrámový. Amicínku, chtěl jste tímto nájezdem posloužit panu\nřed. kůru, avšak posloužil jste mu velmi špatně, donutě mne,\nabych o tomto poměru zde obšírněji promluvil, abych pověděl\nproč „Svantovít\" nepěstuje zpěv církevní. Ze hy zajisté v tomto\noboru byl „Sv.\" velmi činný, kdyby nestávalo poměrův odpor-\nných, o nichž níže promluvíme, za to nám ručí jeho minulost,\na pak osvědčená statečnost horlivého starosty spolku veleb,\npána far. P. Petra Neděle. Již. tyto okolnosti nadsvědčují, že\nzajisté jen z příčin veledůležitých se této své činnosti zp. sp.\nzřekl. Ze „Svantovít\" této činností vydati se musel, zavinil\nopět jen horlivý p. řed. kůru et. comp. Žádám zástupce p.\nřed. kůru p. —ý, aby dokázal, že není pravda, že p. řed.\nkůru vyhrožoval vyhoštěním Svantovitům a kůru, že neřekl, že\nje nepotřebuje; aby dokázal dále, že je lež, že nevytýkal spolku\nzpěváckému před svědky bez podstaty a důvodů zlodějství, že\npísemně ve vlastní knize spolkové tento nepotopil ; že bez dů-\nvodů platných byl přinucen co místopředseda opustili spolek.\nAž vše to nezvratně dokázáno bude, pak milerádi budeme sou-\nhlasiti s p. —ý, že „Svantovít\" bezdůvodně se vzdaluje pěsto-\nvání zpěvu církevního; pak veřejně doznáme, že horlivost p.\nřed. kůru nezavinila neupokojivý 2pěv na kůru a netečnost\nSvantovítů ; do té doby však již musí p. —ý laskavě odpustit,\nže dotýčný nájezd se osměluji nazvali opět jen jej důstojnou\nsprostostí a poctivou lží. Chtěl jste moudrému jen napovědět,\njá bych vám rád dopověděl, avšak myslím, že jsem již zabý-\nváním se s vámi bez toho dlouho zneužíval shovívavost ctěné-\nho obecenstva, jen tolik vám radím, aby jste podruhé obrat-\nněji chválil a obratněji haněl a aby jste měl také více šetrnosti\nk redakcí veřejného listu a tendenčím lhaním jí nekompromito-\nval bezúčelně před obecenstvem, a mějte také více šetrností\nk p. řed. kůru a svou nemotornou chválou neprovolávejte nová\nnemilá mu osvědčení. Ještě několik slov p. E. V., který byl\ntak laskav a nadati mi ráčil v listu veřejném. Díky vám, slovútný\npane, že jste mne tupil, hanba by mě bylo, kdybych vámi byl\nchválen. Perfidnost vaše vás velmi dobře odporučuje za kan-\n' • •*» . v\ndidáta pislinkářství, v oboru tom máte velikdu budoucnost. Ze"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3692, "texte": "k vašemu dopisu neodpovím, jisté jste věděl, mám příliš mnoho\nšetrností k veřejnosti než abych takovéto špásy a kousky uliě-\nnické před ní vyrovnával. Kdybych vás příliš dobře neznal,\nduševní stav vaší veleučenosti, tož bych již dovedl jiným spů-\nsobem vám odpověděti, ale nyní jest mi vás nesmírně líto, že\nmáte mnohem méně šetrnosti k sobě než k cizím. Zároveň vám\npro vždy oznamuji, že nemám chutě zamazanými se mazat a\nže nikdy více k žádnému nájezdu vašemu neodpovím.\nNa zdar!\nZ Polné dne 23. listop. (Zpěvácký spolek. Di-\nvadlo). Na dlouhý cas umlklo péro mé, abych mohl dáti\nzprávu o činnosti spolku našeho, který nyní předce z velkého\nomráčení se poněkud zotavuje. Bylo to loňského roku, když\njsme se v „Daliboru\" č. 6, a jiných veřejných listech chlubili\ns naším nově vystaveným prostranným sálem, v nějžto jsme\ntaké ochotnické divadlo umístili. Neuplynul však ani rok a\nzuřivý požár dne 4. srpna, jakž z veřejných listů známo, zničil\nsál a vše, co se v něm nacházelo, totiž naše hudebniny, di-\nvadlo s celým příslušenstvím. Dne 22. t. m. konečně opět\nv nově vystaveném sále: byli jsme totiž před 3 nedělmi svoláni\na výbor zpěváckého spolku nám novou volbu oznámil a na den\n5. t. in. ustanovil. Zvoleni byli: Předseda pan H, Spinar, mí-\nstopředseda pan stavitel K. Fiala, jednatel pan A. Klusáček,\nmistr p. Sequenc; výborové páni L. Klusáček, B. Novotný, Ad.\nSadil, J. Valenta. Při této volbě bylo usnešeno na den 22.\nnastoupili novou činnost při besedě, která se v skutku odbývala.\nProgram byl následující: Proslov. Žárlivý basař, slova od Smi-\ntovského, hudba od J. L. Zvooaře. „Lásky touha\" od Nesvadby.\n„Vltava,\" od Vogla. „Návrat vojína,\" 10 sbor, pak následovaly\nještě některé písně a deklamovánky. Zpěvácký spolek by byl\ntedy již v činnost svou vkročil, ačkoli mu na všem schází. Ale\ndivadlo, to nevíme, zdali a kdy se zotaví, pohořelým také škodu\ndivadelního spolku udalo, nedostalo se mu ani tolik podpory,\naby se mohlo lešení postaviti. Naše obec jest chudá a má co\ndělali, aby to nejpotřebnější jako: školu, obecní dům a j. do\npořádku uvedla, protož nelze se od ní nějaké podpory pro naše\ndivadlo se nadíti. Přesvědčeni však jsouce jak ochotnická di-\nvadla vše dobré podporují, umínili jsme si slavné ředitelství\nochotnických divadel takto žádati:\nDrazí bratří!\nNáš spolek divadelní zhyne a ona krásná podpora všeho\ndobrého, usne u nás snad na dlouhý cas, jestli-že nějaká po-\nmoc od jinud nepřijde. Doufáme, že Vy, drazí bratří dost\nmalou část z jednoho divadelního představení co oběť na oltář\nnaší Thálie položíte, bychom zase pro zdar naší drahé vlasti\ntak jak dříve blahodárně zároveň s Vámi účinkovat mohli.\nJmeneni celého spolku\nB. Novotný.\nZ Xyšperka. (Bes e d a). Dne 22. listopadu b. r. byla\nu nás první hudební a deklamatorní zábava ku prospěchu po-\nhořelých ve Vysokém Mýtě odbývána, při které několik pánů\nz vůkolí účinkovalo, z nichž se pánové Theodor Tomášek z Prahy\na A. Pazourek, učitel z Bartošovic nemálo vyznamenali. Po každé\npřednášce byla hlučná chvála od přítomných hostů provolávána,\na úplná spokojenost projevena slečnám A. Menclové a M. Ledrové\na p. K. Petříku za jejich zdařilý přednes, též panu Nahbkovi,\nřediteli hudby, slušno úplnou pochvalu vzdát, neb byl výsledek\ncelé zábavy neočekávaný.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nZpěvácký spolek Ledečský spořádal dne 22.\nlistopadu 1863 v hostinci na Poctě pěveckou a hudební aka-\ndemii, jejížto program byl následující: 1. Ouvertura ze zpěvo-\nhry „Don Juan\" od Mozarta. 2. „Slib,\" sbor od Kickena. 3.\nDoklainace. 4. „Retormátoři\", sbor od Kreuzra. 5. „Slza,\" arie\ns průvodem houslí od Gumberta. 6. Reklamace. 7. „Hlahol/4\npochod od Procházky* 8. Ouvertura z českých národních\npísní od Tittla.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "269", "page_fin": "269", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.2.3.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "Slavík Hucovský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.5", "debut_caractere": 535, "fin_caractere_exclue": 4116, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nSlavík Hucovský.\nZ Hořovic. (Beseda. Divadlo.) Zpěvácký spolek\n„Slavík\" odbýval dne 22. listopadu 1863 druhou besedu pro\npřispívající údy, jejížto program byl následovní: 1. „Cikánka,\"\nouvertura od Bálfeho. 2. „Čechové\" sbor od Wintra. 3. De-\nklamace. 4. Píseň. 5. „Zatykač\" sbor od Kuckena. 6. Solo\npro housle. 7. Deklamace. 8. Píseň. 9. „Vltava,\" sbor od\nProcházky. Provedení besedy bylo přičiněním-se ředitele\nzpěvu a hudby p. Jos. Kulhavého skvělé. Volené 3 sbory,\nkteré zajisté mnohých zkoušek ku tak dokonalému provedení po-\ntřebovaly, vypadly velmi dobře, začež se spolku všeobecné po-\nchvaly dostalo. Jako při všech dřívějších besedách, nechyběla\ntaké tenkráte známá a oblíbená naše zpěvačka sleč. Ko psova,\nkterážto svým příjemným hlasem a půvabným přednášením pří-\ntomné hosty u velké míře rozjařila. Největší obliby došla u nás\npoprvé slysaná píseň: „Muž bez slzí,\" píseň od A. Melišové-\nKorscbnerové, budba od Záhorského, kterou nás výtečný\nbassista p. Nosek vřelým citem přednášel. Nemalé obliby do-\nšlo solo na Ulomenu, kterým se samouk p. Weiner vyzname-\nnal, a poněvadž tentýž mladý člověk k hudbě velkou lásku chová,\nbylo by přáti, by se mu častěji příležitost naskytla, své hudební\nvlohy zdokonalovati a brousiti. Konečně se musím ještě zmínitio\nhouslistovi Rešatkovi, který jsa od narození slepcem, v jakémsi\nústavu Pražském takové dokonalosti v hudbě nabyl, že se s každým\nvědomým umělcem rovnali může. Kdož jej poslouchali, nevěděli,\nmají-li tuto neobyčejnou jeho paměť, neb hbitost ruky aneb\nono citlivé vyluzování žalostných zvuků z mrtvého nástroje ob-\ndivovali. Jest—li že hudba slepce Rešatky na každého takový\ndojem učinila, jako na mne, tedy zvítězil náš krajan dvakráte,\njednou svou výtečnou hrou nad roztržitostí a podruhé svým ne-\nšťastným osudem nad lhostejností a netečností, neb on pohnul\nvolky nevolky mnohého k outrpnosti. Po skončené besedě nastala\ntaneční beseda v jednom, a srdečný hovor četných zná-\nmých a přátel v druhém oddělení místnosti. V poslednějších\nvynikal zase náš host, p. Rešatka, jejž přítomní hosté takřka\noblehli, pouze jenom za tou příčinou, aby se každému příleži-\ntosti dostalo, tohoto nešťastníka umělce blíže seznati. Hovor a\ntanec trvaly až přes půlnoc, načež někteří zvláště vzdálenější\nhosté domů se odebírat počínali. Téhož dne dopoledne zpíval\nzdejší spolek v kostele poprvé Horákovu mši, která dobře\nvypadla, škoda jen, že posluchačstvo své zalíbení v chrámu\nPáně na jevo dáti nesmělo. Před 14 dny otevřeli naši ochot-\nnic i divadlo, tenkráte však překvapili obecenstvo docela\nnovým jevištěm a novými dekoracemi. Hlavní gardina jest ne-\njenom umělecky ale i důmyslně provedena; představuje totiž\nobraz allegorický. V předu po pravé straně stojí bohyně, před-\nstavujíc historii, ježto záclonou mládeži děje starých předkův\nodhaluje. Po levé straně sedí ohromný český lev co věrný\nstrážce národa. Z odhalené záclony vyniká starobylý přes\nšest století rozbořený hrad W a 1 d e k, jenž pouze asi 2 hodiny\nod města vzdálen jest. Výtečnou tuto práci konal dle doslechu\nmalíř Jan Pokorný z Příbramských pasek, jehož bych pro\nsolidnost svého umění vůkolním divadlům ochotnickým odporučit!\nmohl. Nežli svůj dopis dokončím, dovolím si Hořovickému zpěv.\nspolku skromnickou otázku uciniti. Před 4 měsíci byly nezá-\nvadné již stanovy spolkové novému výboru odevzdány, aby je\npodepsal a pak podepsané okresnímu úřadu ku zaslání na zem-\nskou vládu odevzdal. Poněvadž ale stanovy ty hned v rukou\nprvního výboru uvázly, jak dlouho to tryati má, nežli se\nposlednímu výboru a konečně okresnímu úřadu dostanou?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "269", "page_fin": "271", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.2.3.2", "titre_corps": "Z Jílového. (Zpěv. spolek.) Snad nikde není mezi", "titre_sommaire": "Z Jílového. (Zpěv. spolek.) Snad nikde není mezi", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.5", "debut_caractere": 4118, "fin_caractere_exclue": 6833, "texte": "Z Jílového. (Zpěv. spolek.) Snad nikde není mezi\núdy zpěváckých spolku tolik různic a nevolí jako u nás. Kdyby\njeden druhému nepravý ton opravil, již se tento naň durdí a\njej osucuje. Nevole ty dostouply již tak vysoko, že mnozí ra-\nději ze spolku vystoupili, než by sváry ty poslouchali. Příčina\nhlavní nevolí těchto byla spatná organisace spolku, neboť dva,\ntři údové činili co chtěli, na čem oni se usnesli, to muselo býíi,\nkdežto výbor po celý rok co spolek existuje, ani jednou pohro-\nmadě nebyl. Pročež není divu, že se některým tato oligarchie\nznelíbila a oni vystoupli. Během toho roku byly stanovy dva-\nkráte od c. k. úřadů odmrštěny, poprvé že v nich stálo, že spo-\nlek bude užívati za znak zemského lva, podruhé, že byly ne-\nsprávně psány. Konečně potřetí, když jeden pan studující je na\nprázdninách správně napsal a zadal, přišlo povolení. Za tou\npříčinou byla dne 22. listop. t. r. nová volba výboru, 25. pak\noslaveno založení spolku ráno mší sv. a večer besedou. Tu se\nvidíme nuceni, abychom údům zpěv. spolku našeho něco\nna srdce vložili. Předně, má-li spolek zdárný býti, jest za-\npotřebí, aby údové jeho pravidelně k cvičení chodili a zvláště\npak k produkcím. Dále aby hleděl jeden slabost druhého trpě -\nlivě snésti a staae-Ii se mu křivda, aby raději oko zamhouřil;\npak aby výbor se častěji scházel a co ten ustanoví, aby bylo\nsvate plněno a žádný aby proti tomu oerýpal; konečně aby se\nučinila přítrž libovolnému vystupováni a přistupování k spolku,\njakž se to až do posud dálo. Bude-li to tak dále, jakž to až\ndo nynější doby bylo, nikdy se nevydaří u nás spolek ten a nutně\nse bude muset rozpadnouti. Pročež komu na zdaru spolku zá-\nleží, nechť dbá o to, aby spolek řádné došel opravy a or-\nganisace.\nZ Brandýsa nad Labem dne 23. listopade (Slavnost\ncecilská a další činnost spolku „B o j a na. \"(Svátek\nsv. Cecilie byl naším spolkem důstojně oslaven. Věren svého\nprogramu uspořádal „Bojan\" v sále Fettrově třetí svoji\nčtvrtletní produkci, ku kteréž na vzájein též i sousední staro-\nboleslavský spolek representací vyslal. Program byl následující:\n„Naše probuzení\" sbor od Lad. Procházky, „Dožij do-\npij\" sbor od Jos. Berkmanaa, deklaiuovánka („Já jsem\nČech\") od Rubeše, „Co je láska,\" dvojsbor od Zollnera, „Jarní44\nsbor od Forcbi gotta-Tovacovskébo, deklamovánka „Zenitnebo\nneženit\") od Rubeše, Národní písně, (Měla jsem holoubka a\nNení tu není) upravené od Veita a Poděbradská („Moravo,\nMoravo\") sbor upraven od Em. V ašáka. Ze stanoviska umění\na vnitřní ceně jednotlivých skladeb obšírněj mluviti pokládám\nza zbytecuo, poněvadž ony v těchto listech již často a důkladně\noceňovány byly. Rázným sborem: „Naše probuzení\" rozjařená\nbyla, ačkoliv ne velká společnost a dán jí hned z počátku rá&"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7615, "texte": "srdečnosti a přátetství, který se po celou zábavu hudební i\ntaneční zachoval. Deklamovánky, dvěma p. údy spolku zdařile\npřednášené líbily se vesměs, jakož i všecky ostatní skladby hu-\ndební. Jednoduchý ale nad míru něžný a významný sbor:\n„Jarní\" od For chtg ot ta uchvátil celé shromáždění tak, že\nkaždý se cítil oblažena. Vždyť jest v onom ze stanoviska es-\nthetického docela bezúhonném sboru tak něžně vyslovena důvěrná\nnaděje v krásnou budoucnost našeho národního žití, a komu\nnemá srdce zaplesat při slovech:\nA ta lípa naše\nbude zelená,\nz větví mocných listí\nnám na věnce dá,\nAjta vlasti plesej\nusmívá se háj,\npřijde jaro přijde,\nbudem míti máj!\nAno přijde jaro, budem zase míti máj ! a protož pra-\ncuj každý poctivě, svědomitě a vytrvale na ná-\nrodu roli dědičné. Věda a umění, toť naše spasení,\nfoť naše vítězství ! Kráčejte tedy Vy, zpěváčtí spolkové česko-\nslovanští majíce stále vznešený a šlechetný tento cíl před očima,\nstatečně, neohroženě a svorně za nim nenechávajíce se žádnými\nani překážkami ani protivenstvími odstrašovali, neo ch a bujte\nv činnosti své a vězte, že sobě tím velké zásluhy získáte o dra-\nhou naší vlast. Kéž by všichni spolkové srdečně uvážili články\nz „Dalibora\" : Slovo k zpěváčky in spolkům o z p e-\nváckých spolcích, kteréžto především zasluhují, aby se\nod všech údů ve všech spolcích čtly a aby se podle nich svě-\ndomitě spravovali. Odchýliv se bezděky od věci, vracím se opět\nk ní, doufaje že mně to ve zlé vykládáno nebude. Z přednosu\nsborů, pilně prostudovaných, přesvědčili jsme se ke své spoko-\njenosti, že „Bojan\" obezřelým a obětavým řízením svého ře-\nditele, jakož i neméně vytrvalostí a horlivostí svých údů ne-\npopiratelné činí pokroky a to sloužiž mu k uspokojení a 11a\npobídnutí k další plodné činnosti. Slavnost sv. Cecilskou jsme\ntedy důstojně, přátelsky a srdečně slavili. Nyní jest mi jenom\nještě zmínili se o ostatní činnosti spolku od doby posledního\ndopisu z Brandýsa. Dne 2. října účinkovali zpěváčtí spolkové\n„Bojan\" Brandýsky a spolek Staroboleslavský společně při\nprůvodu s pochodněmi, jenž uspořádaly obce brandýská a sta-\nroboleslavská k uvítání Jeho cis. Výsosti velkovévody toskán-\nského při jeho návratu z Ostrova. Dne 27. října poctil spolek\nmilovaného svého ředitele jakožto v předvečer jeho jmenovin\nna důkaz své úcty a lásky zastaveníčkem.\nZ Hlinská. (Slovutnému pánu —ý ve Slavoji\na jeho učenosti p. Em. Veselskému, technikovi\nv Praze.) Dopis můj uveřejněný v eis. 30. „Dalibora\" zbudil\npozornost p. —ý a p. Em. Veselského, onen nasadil oštěp svůj\nproti mě v „Slavoji\" č. 10, tento ráčil být tak laskav a umí-\nstnil svůj nájezd v oznamovateli „N. Listů.\" Zpráva z města\nnašeho v „Slavoji\" uveřejněná směřuje patrně proti zprávě mé\nv „Daliboru\" podané i proti pravdě. Poctivý referent ten\njiž po druhé vystupuje v svém jasném směru a proto jsem mo-\nrálně Vám zavázán, hájit výslovy dopisu svého a promluvit\nněkolik slov k rozumu tohoto p. —ý, je-li to vůbec možno,\nneboť by jinak snadno pro samou poctivost p. —ý nejvíce pravda\nmohla utrpět. Vyvracet snad sadu za sadou onobo dopisu\nbylo by stejně nemístné jako nepotřebné. Dotčený dopis oplývá\nnadšenou chválou našeho p. řed. kůru. Mluví o „neúnavné\npilnosti,\" o „nešetření žádné píle při zjednávání vždy nových\na důkladných skladeb/' vynáší dále „milý dojem, jenž se pro-\nváděním vždy precizným skladeb druhu jen lepšího v zbožných\nmyslích zbuzuje,\" v poslední době slyšeli prýjsme jen „skladby\nnové a vybrané\" atd. Nenapadá nám übírali slávy našemu p.\nřed. kůru a zajisté s radostí nelíčenou uvítáme každý nový po-\nkrok a každou známku rozkvětu naší hudby církevní, avšak\nnikdy se nenechá unésti takovýmto ypsilonským nadšením\na vždy budeme tvrdit, že černé je černé i kdybychom měli\nzískat zášť všech p. —ýň i jejich klientů. Nebudeme se zde\nšíriti o poměrech hudby církevní u nás, odkazujeme jednoduše\nk dopisu z H. umístěném v č. 33 „Dalibora\", s nímž v celém\nobsahu souhlasíme a z těch důvodů prohlašujeme nadšenou\nchválu p. p—ý. za tendenční lež a nepochopuji, jak při tolika po-\nctivosti mohl tak hanebně prášit. Myslím, že také proti oné\nnemístné a snad ironické chvále se ctěn. p. ied. kůru slušně\nohradí, důtku zaslouženou lhostejně nesnese, tím méně tedy\nmůže snésti nezaslouženou chválu. My však ještě jednou tvr-\ndíme, že nynější stav hudby kostelní u nás není takový jaký\nbýval, jaký by b ý ti mohl a jaký by b ý i i měl, a dokud\nnám p. —ý nedokáže důkladně opak toho a dokud se sami\nnepřesvědčíme, že dobře byl o poměrech těchto zpravován, dotud\nnebudeme se káti a budeme stále tvrdit, že podstatná vína onoho\núkazu Ježí v samém p. řed. kůru. Jeden důkaz toho podáme\nníže, ostatní uvedeme, bude-li p. —~ý dokazovat opak našeho\ntvrzení. Divili jsme se, jak nesmyslně umí p. —ý chválit,\navšak haní-li, tu je teprv hrozný, a obětí této hany měl být\nnáš zpěv. spolek. Se šíleností je sice marný boj, avšak tento\nbystrý sokol již nám odpustí, že ho upozorníme na jeho krát-\nkozrakost. P. —ý nechtěl a přec chtěl říci: „l já jsem chas-\nník, jenž by rád třeba zdarma na pohřbu „Svaniovíta\" zazpíval.\nA proto psal tak, že by skutečně nemohl nyní dokázat, že věděl\nco psal. Ze by „Svantovít\" k nájezdu tohoto p. —ý. odpověděl,\npochybuji, snášelo by se to s tíží s jeho ctí, že já mu však\nodpověď nesmím zůstat dlužen, dokázal jsem v čele listu. P.~ý\npo různých důtkách milostivě sp. zpěv. udělených konečně, aby\nzase p. řed. kůru vynášel, vytýká zp. sp., že nepěstuje zpěv\nchrámový. Amicínku, chtěl jste tímto nájezdem posloužit panu\nřed. kůru, avšak posloužil jste mu velmi špatně, donutě mne,\nabych o tomto poměru zde obšírněji promluvil, abych pověděl\nproč „Svantovít\" nepěstuje zpěv církevní. Ze hy zajisté v tomto\noboru byl „Sv.\" velmi činný, kdyby nestávalo poměrův odpor-\nných, o nichž níže promluvíme, za to nám ručí jeho minulost,\na pak osvědčená statečnost horlivého starosty spolku veleb,\npána far. P. Petra Neděle. Již. tyto okolnosti nadsvědčují, že\nzajisté jen z příčin veledůležitých se této své činnosti zp. sp.\nzřekl. Ze „Svantovít\" této činností vydati se musel, zavinil\nopět jen horlivý p. řed. kůru et. comp. Žádám zástupce p.\nřed. kůru p. —ý, aby dokázal, že není pravda, že p. řed.\nkůru vyhrožoval vyhoštěním Svantovitům a kůru, že neřekl, že\nje nepotřebuje; aby dokázal dále, že je lež, že nevytýkal spolku\nzpěváckému před svědky bez podstaty a důvodů zlodějství, že\npísemně ve vlastní knize spolkové tento nepotopil ; že bez dů-\nvodů platných byl přinucen co místopředseda opustili spolek.\nAž vše to nezvratně dokázáno bude, pak milerádi budeme sou-\nhlasiti s p. —ý, že „Svantovít\" bezdůvodně se vzdaluje pěsto-\nvání zpěvu církevního; pak veřejně doznáme, že horlivost p.\nřed. kůru nezavinila neupokojivý 2pěv na kůru a netečnost\nSvantovítů ; do té doby však již musí p. —ý laskavě odpustit,\nže dotýčný nájezd se osměluji nazvali opět jen jej důstojnou\nsprostostí a poctivou lží. Chtěl jste moudrému jen napovědět,\njá bych vám rád dopověděl, avšak myslím, že jsem již zabý-\nváním se s vámi bez toho dlouho zneužíval shovívavost ctěné-\nho obecenstva, jen tolik vám radím, aby jste podruhé obrat-\nněji chválil a obratněji haněl a aby jste měl také více šetrnosti\nk redakcí veřejného listu a tendenčím lhaním jí nekompromito-\nval bezúčelně před obecenstvem, a mějte také více šetrností\nk p. řed. kůru a svou nemotornou chválou neprovolávejte nová\nnemilá mu osvědčení. Ještě několik slov p. E. V., který byl\ntak laskav a nadati mi ráčil v listu veřejném. Díky vám, slovútný\npane, že jste mne tupil, hanba by mě bylo, kdybych vámi byl\nchválen. Perfidnost vaše vás velmi dobře odporučuje za kan-\n' • •*» . v\ndidáta pislinkářství, v oboru tom máte velikdu budoucnost. Ze"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3240, "texte": "k vašemu dopisu neodpovím, jisté jste věděl, mám příliš mnoho\nšetrností k veřejnosti než abych takovéto špásy a kousky uliě-\nnické před ní vyrovnával. Kdybych vás příliš dobře neznal,\nduševní stav vaší veleučenosti, tož bych již dovedl jiným spů-\nsobem vám odpověděti, ale nyní jest mi vás nesmírně líto, že\nmáte mnohem méně šetrnosti k sobě než k cizím. Zároveň vám\npro vždy oznamuji, že nemám chutě zamazanými se mazat a\nže nikdy více k žádnému nájezdu vašemu neodpovím.\nNa zdar!\nZ Polné dne 23. listop. (Zpěvácký spolek. Di-\nvadlo). Na dlouhý cas umlklo péro mé, abych mohl dáti\nzprávu o činnosti spolku našeho, který nyní předce z velkého\nomráčení se poněkud zotavuje. Bylo to loňského roku, když\njsme se v „Daliboru\" č. 6, a jiných veřejných listech chlubili\ns naším nově vystaveným prostranným sálem, v nějžto jsme\ntaké ochotnické divadlo umístili. Neuplynul však ani rok a\nzuřivý požár dne 4. srpna, jakž z veřejných listů známo, zničil\nsál a vše, co se v něm nacházelo, totiž naše hudebniny, di-\nvadlo s celým příslušenstvím. Dne 22. t. m. konečně opět\nv nově vystaveném sále: byli jsme totiž před 3 nedělmi svoláni\na výbor zpěváckého spolku nám novou volbu oznámil a na den\n5. t. in. ustanovil. Zvoleni byli: Předseda pan H, Spinar, mí-\nstopředseda pan stavitel K. Fiala, jednatel pan A. Klusáček,\nmistr p. Sequenc; výborové páni L. Klusáček, B. Novotný, Ad.\nSadil, J. Valenta. Při této volbě bylo usnešeno na den 22.\nnastoupili novou činnost při besedě, která se v skutku odbývala.\nProgram byl následující: Proslov. Žárlivý basař, slova od Smi-\ntovského, hudba od J. L. Zvooaře. „Lásky touha\" od Nesvadby.\n„Vltava,\" od Vogla. „Návrat vojína,\" 10 sbor, pak následovaly\nještě některé písně a deklamovánky. Zpěvácký spolek by byl\ntedy již v činnost svou vkročil, ačkoli mu na všem schází. Ale\ndivadlo, to nevíme, zdali a kdy se zotaví, pohořelým také škodu\ndivadelního spolku udalo, nedostalo se mu ani tolik podpory,\naby se mohlo lešení postaviti. Naše obec jest chudá a má co\ndělali, aby to nejpotřebnější jako: školu, obecní dům a j. do\npořádku uvedla, protož nelze se od ní nějaké podpory pro naše\ndivadlo se nadíti. Přesvědčeni však jsouce jak ochotnická di-\nvadla vše dobré podporují, umínili jsme si slavné ředitelství\nochotnických divadel takto žádati:\nDrazí bratří!\nNáš spolek divadelní zhyne a ona krásná podpora všeho\ndobrého, usne u nás snad na dlouhý cas, jestli-že nějaká po-\nmoc od jinud nepřijde. Doufáme, že Vy, drazí bratří dost\nmalou část z jednoho divadelního představení co oběť na oltář\nnaší Thálie položíte, bychom zase pro zdar naší drahé vlasti\ntak jak dříve blahodárně zároveň s Vámi účinkovat mohli.\nJmeneni celého spolku\nB. Novotný.\nZ Xyšperka. (Bes e d a). Dne 22. listopadu b. r. byla\nu nás první hudební a deklamatorní zábava ku prospěchu po-\nhořelých ve Vysokém Mýtě odbývána, při které několik pánů\nz vůkolí účinkovalo, z nichž se pánové Theodor Tomášek z Prahy\na A. Pazourek, učitel z Bartošovic nemálo vyznamenali. Po každé\npřednášce byla hlučná chvála od přítomných hostů provolávána,\na úplná spokojenost projevena slečnám A. Menclové a M. Ledrové\na p. K. Petříku za jejich zdařilý přednes, též panu Nahbkovi,\nřediteli hudby, slušno úplnou pochvalu vzdát, neb byl výsledek\ncelé zábavy neočekávaný."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "271", "page_fin": "271", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.2.3.3", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.7", "debut_caractere": 3242, "fin_caractere_exclue": 3682, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\nZpěvácký spolek Ledečský spořádal dne 22.\nlistopadu 1863 v hostinci na Poctě pěveckou a hudební aka-\ndemii, jejížto program byl následující: 1. Ouvertura ze zpěvo-\nhry „Don Juan\" od Mozarta. 2. „Slib,\" sbor od Kickena. 3.\nDoklainace. 4. „Retormátoři\", sbor od Kreuzra. 5. „Slza,\" arie\ns průvodem houslí od Gumberta. 6. Reklamace. 7. „Hlahol/4\npochod od Procházky* 8. Ouvertura z českých národních\npísní od Tittla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "271", "page_fin": "272", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.2.3.4", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.7", "debut_caractere": 3684, "fin_caractere_exclue": 3692, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "271", "page_fin": "272", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.2.3.4.1", "titre_corps": "— Ferd. Laub účinkoval dne 29. listopadu v koncertě", "titre_sommaire": "— Ferd. Laub účinkoval dne 29. listopadu v koncertě", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.7", "debut_caractere": 3694, "fin_caractere_exclue": 7267, "texte": "— Ferd. Laub účinkoval dne 29. listopadu v koncertě\nhudebního spolku v Oíomúci. Přednášeli koncert pro housle\nod Mendelssohna-Bartholdyho a fantasie „Othello,, od Moravana\nH. V. Ernsta s uejskvělejším výsledkem.\nNaše krajanka sl. Ch. z Tiefensse prodlívá nyní\nv Lipsku, kde bezpochyby v koncertě vystoupí.\nZábava „Umělecké Besedy\" dne 18. listopadu v sále\nKonviktském, zařízena zvláště na počest 301etého jubilea diva-\ndelního, jakéž slavil v těchto dnech p. J. Kaska. Společnost\nsešla se velmi četně: byliť tu mnozí spisovatelé, umělci diva-\ndelní, hudební a četní jiní hosté. Program zábavy byl velmi\nrozmanitý. Počali ouverturou z opery „Josef a jeho bratří\"\nprovedenou od údu hudebního odboru „Um. Bes.\" Na to před-\nnesla slečna Malá významnou báseň;, složenou na jubilanta pana\nKašku, jež s pochvalou byla přijata. Jednatel „Umělecké Be-\nsedy\" pan JUC, Sklenář podal p. Kaškovi skvostný stříbrný po-\nhár, dar to „Um. Bes.\" krátce k němu prvé promluviv. P.Kaška\nděkuje srdečnými slovy za cest sobě mnobými spůsoby proka-\nzovanou, odmítá ji od sebe, přičítaje zásluhu zvěčnělému svému\npříteli, nezapomenutelnému Jos. K. Tylovi, jenž první znítil v\nněm lásku k umění dramatickému, v němž vytrval již po třicet\nlet. Jemu provolává tudíž „Sláva\" i děkoje opětně za všeliká\nvyznamenání. Po tklivém tomto intermezza pokračuje se dále\nv rozmanitém programu. Sl. Millerova a Macháčkova, pánové\nLukeš a Bláha přednesli nový ctverozpěv od Dra. Procházky:\npo nich zpívali ještě sola sl. Procházkova, sl. Zawiszanka a, p.\nBláha, paní Pešková s obvyklým rozmarem přednesla českou\nhumoristickou deklamaci (Saphieruv „Sololustspiel\"). Zvláštní\nnovinkou byla hra violinisty p. Auera, Uhra, jenž hrál s ne-\nvšední routinou skladby Vieuxtempsaa jednu Rhapsodii. Veškeré\nprodukce tyto ukončeny jsou pěkně humoristickým „Koncertem\nv Kocourkově,\" provedeným od údů „Um. Bes,\" První tato\nměsíční zábava „Um. Bes.\" zdařila se hlavně péčí p. Chramosty\nzúplna a počala důstojně řadu zábav příštích. Společnost bavila\nse velmi živě, téměř až do půl noci. Od české divadelní spo-\nlečnosti pana Standery v Prostějově došel telegram, v němž sr-\ndečně „Na zdar\" veteránu divadelnímu, p. J Kaškovi provolává.\nŘeditelem německého divadla stal se pan\nWirsing, posud ředitel divadla Lipského.\nOdbor litera r 11 í „Besedy umělecké\" odbýval\npředevčírem poprvé v nových místnostech „u Jeruzaléma\" tý-\ndenní schůzi, v nížiG hlavně byla vykonána volba nového výboru.\nZvoleni jsou pp. Háiek, Chramosta, Hof, Vilímek a Nápravník,\nza jejich náhradníky pak páni dr. Kraus, Fr. Schwarz, Neruda,\nPfleger a Janda. Též zvolen pro volby v nastávající valné hro-\nmadě zvláštní výbor volební sestávající z redaktora dr. Eduarda\nGrégra co předsedy, pak pp. Jandy a Schwarze. Nová místnost\nbesední jest s právě uměleckým vkusem bohatě a krásně vyzdo-\nbena; beseda má taktéž již své vlastní nové piano. Členové\nbesedy umělecké scházívají se nyní denně v hlavním sálo, kdežto\nodborové a komise v poboční místnosti zasedají. Přátelé umění\nbesedy umělecké budou k návštěvě místnosti spolkových zvláště\npozvání.\nVlastenecký malíř p. Heliích, chvalně známý\nsvými uměleckými výtvory v oboru malby církevní, pracuje nyní\nna větším díle, k čemuž si za předmět obral ideální obraz na\nparnasu. Měli jsme příležitost spatřiti karton obrazu tohoto a\nmůžeme dle toho tvrditi, že pan Hellich dílem tímto vlastenecké\numění naše zajisté nemálo obohatí a pověst svou co jednoho\nz přednějších nyní žijících umělcův ceských na novo utvrdí.\nPáně Meiišův článek „O vývinu písní cesk.\"\nv letošním „Daliboru\" obsažený přináší „Suddeutache Musik-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7745, "texte": "zeitung\" v Mohuči cis. 46 v německém překladu čtenářům svým*\nVůbec musíme se o těchto německých novinách chvalně zmíníti,\nže si všímají svědomitě zájmů našich hudebních; neboť přinesly\njiž mnohé články o hudebním ruchu a snažení v Čechách, které\nz „Dalibora44 vyňaty byly, jmenovitě články o Tůmovi a Brixím\no Fůhrerovi, o Krovoví, Albertovi atd.\nValná schůze umělecké,44 jenž se\nvčera večer v zasedací síni Staroměstské radnice odbývala, byla\nvelmi četně navštívena a vyznačovala se zvláštní živostí v agi-\ntování mezi přítomnými členy pro tu neb onu kandidátní listinu.\nPo šesté hodině zahájil schůzi předseda pan rada Wenzig ná-\nvrhem, aby se pro 'rozsáhlost voleb, jež se konati měli, dříve\nk volbám těmto přikročilo, mezi skrutinováním pak aby čtena\nbyla zpráva jednatelská, svědčící o činnosti Besedy umělecké v\nuplynulém roce. Návrh tento byl přijat a pokročeno k volbě\npředsedy, místopředsedy a jednatele, když pak ve vedlejším\npokoji někteří pánové skrutinováním se zaměstnávali, četl po-\nsavadní jednatel besedy pan Sklenář důkladně sestavenou jed-\nnatelskou zprávu. Abychom zde neopakovali, co obecenstvu na-\nnašemu o činnosti Besedy umělecké již z četných zpráv našich\ndobře známo jest, vyjímáme ze zprávy této následující: Správní\nvýbor odbýval v době od 9. března do 30. listopadu t. r. 22\nrádných schůzí, v nichž se o zájmech besedních platná uza-\nvření činila. Členů čítala „Beseda umělecká44 v tomto roce\n359, z nichž 9 jest zakladatelů, 213 umělců, do tří odborů\nrozdělených, a 137 přátel umění. Z umělců náleželo 56 do\nodboru výtvorného umění, 31 do odboru hudebního a 76 do\nodboru literárního. Úmrtím ztratila „Beseda umělecká\" jen\njednoho člena p. prof. Skuherského. Výkaz jmění jest násle-\ndující : Příjmy „Besedy umělecké44 obnášely 2.098 zl. 60 kr.,\nvydání 1.081 zl. 5 kr., z čehož vybývá na jmění spolkové\n1.017 zl. 55 kr., k tomu přičísli též sluší na nezaplacených\ndosud příspěvcích 835 zl. O výstavě Lessingova obrazu Husa\njest ve zprávě té podotknuto, že výstavu tu navštívilo 14.000\nosob, přijato pak bylo 3.131 zl. 90 kr.\nNa konec zprávy vysloveno bylo přání, „aby beseda umě-\nlecká soustředila veškeré umělce české a aby požívala podpory\nspojených s nimi přátel umění a těšila se přízní celého národu.\"\nPo zprávě jednatelßké četl se výsledek výše uvedených voleb,\npři nichž 105 hlasovacích lístku odevzdáno bylo. Zvoleni jsou\nza předsedu besedy umělecké opětně pan rada Wenzig 104\nhlasy, za místopředsedu dr. Jan Ev. Purkyně 104 hl. a za jed-\nnatele dr. Jan Kučera 60 hl.\nPři volbě jednatele obdrželi pan Barák 30 hl. a pan Hof\n12 hl. Zvoleni pánové vyslovili se na to, že volbu přijímají,\npři čemž zároveň pan předseda odstupujícímu správnímu výboru\nděkoval za podporu, kterouž tento jemu v činnosti jeho vždy\nposkytnul. Pan Schwarz děkoval na to jmenem všech členů,\npanu radovi Wenzigovi, který, ač jeden z nejstarších členů,\npředce s mladistvou sílou o zdar besedy umělecké se vždy za-\nsazoval. Na slova tato provolalo shromáždění předsedovi hlučné\n,jSláva,44 a přikročilo k volbě správního výboru. Zvoleni jsou:\nZ odboru pro výtvorné umění: pp. František Čermák a Jan\nBělský 104 hlasy. Z odboru hudebního pp. J. L. Zvonař 63\nhl. a Bedřich Smetana 103 hl. Z oboru literárního pp. Vítěz-\nslav Hálek 56. hlasy a Jos. Chrainosta 98 hl. Z přátel umění\npp. Edvard Eckel, úředník při spořitelně, 103 hl. Jan Eisenhnt,\nobchodník, 102 hl. Jos. Novák, kněhkupeo, 71 hl., J. Podlip-\nský, Mdr. 71 hl., Jaroslav Kotovic, JUDr., 63 hlasy a Kučera,\nJUDr., 91 hlasy. Za rovisory účtů zvoleni byli téměř jedno-\nhlasně pp. Švanda ze Semčic a Drahorad. Po volbě šesti\nnáhradníkův správního výboru, jimiž zvoleni pp. Schmítt, Pro-\ncházka, Hof, Rubáš, Starý a Svoboda, pak pokladníka p. No-\nváka a nerozhodnuté volbé účetníka besedního, kde se totiž\nhlasy rozdělily mezi pp. Ekla a Eisenhufa, prohlášena jest o\nV49 hod. večer schůze za skončenou.\nKoncert pana Lea Liona, žáka to Alex Drey-\nschoka a nyní učitele na jistém hudebním ústavě v Berlíně, jenž\nse dne 29. listopadu v sále konviktském odbýval, těšil se sice\nze značné návštěvy, avšak výsledek p. koncertisty nebyl takový,\njaký jsme očekávali. Především ho musíme upozornit, že po-\nsuňky, které při hře své dělá. nepřispívají k tomu, aby ho\nobecenstvu co pravého umělce porucovaly; dále zdá se nám, že\njeho úhoz nenabyl od té doby, co jsme ho naposled slyšeli, na\nüblazeoosti a jemno-pružnosti a konečně nemůžeme se vždy\ns jeho pojmutím skladeb jako na př. komtetta od Schumanna\nshodnouti. Že p. Lion znamenitou technikou obratnosti vyniká,\nže i své skladby u p. velké trio pro housle cello a piano\ns úspěchem přednáší, nedá se upříti : za to však nezdá se míti\nroutinu u doprovázení pěvců, což zvláště při zpěvu sl. Brennerové\npatrně do očí bilo. Pan Lion hrál též nocturnu Fis od Cho-\npina, gavottu od Bacha a pak své salonní skladby, nocturnu\nE, Les cloches an malin a Souvenir de Vienne s výsledkem,\njenž se zdál zadost učiniti obecenstvu.\nVe s cil ůzí ch správního výboru „Besedy\numělecké\" dne 4., 9., 16 a 28. listopadu t. r. přijati jsou\nčlenové noví: zpěvácký spolek plzeňský „Hlahol,\" jenž vyslovil\npráni, by sbratrení zpěváčtí spolkové ceskoslovanští co členové\ndo „besedy umělecké\" vstupovali; dále pp. J. V, Figar, J. E.\nFolkmann, V. R. xWasner, A. Pavlovský, V. Maršner a K. Nácov-\nský. Pan PHbík, učitel na Prosíku, daroval 3 vlastnoruční\nlisty Jos. Jungmanna a 1 Hankův. p. Trenkwald 5 knih, začež\nse jim veřejné vyslovují díky. Pan J. Linhart nabízí olejový\nobraz od Karla Dolce pro výstavu, dopis odevzdán komisi do-\ntýcné. Přednášky veřejné proti platu nejsou povoleny Be-\nsedě. Oznámí se úřadu, že se tuto zimu 6 esthetických ctění\nuspořádá bez platu a pouze pro cleny. Zakoupeno piano od\nSedláčka za 300 zl. Návrh ohledně uspořádání 3 koncertů\nabonentních ve prospěch „Besedy umělecké\" odevzdán komisí\nzvláštní, taktéž návrh ohledně výstavy starožitností. Najat\nnový byt pohodlný v ulici Liliové v domě p. Stause od Jiří\n1864 za ročních 500 zl. Dále se stala všeliká opatření ohledně\nvýstavy Lessingova „Husa.\" V poslední schůzi (dne 28. listo-\npadu t. r.) vyřízena zpráva jednací. Výbor uváživ, že byl\nzvolen v 1. hromadě, kde se členové spolku ještě neznali, aže\nod té doby počet clenu hojně se rozmnožil, usnesl se jedno-\nhlasně, že o valné hromadě hodnosti co výbor se vzdá, což\noznámeno též všem třem odborům s vyzváním, by nové výbory\nještě před valnou schůzi výboru správnímu oznámili. K valné\nhromadě dne 30. listopadu ve velké zasedací síni radnice sta-\nroměstské sestaven program tento: 1. Zpráva jednatelská, 2.\nvolba rerisorů účetních, 3. volba starosty, jeho náměstka a jed-\nnatele, jakož i správního výboru v plném poctu 12 členů, 4.\nvolba náhradníků. Dá se tisknouti 400 exemplářů seznamu\nvšech clenu dle odboru v pořádku abecedním. Inventář Besedy\nse nemohl sestaviti, poněvadž jej všichni odborové nepodali.\nNávrh 20 členů odboru literárního na zvolení tří clenu čestných\nzamítnut, poněvadž správní výbor v jedné dřívější schůzi své\nna tom se ustanovil, že čestných clenu nenavrhne, a poněvadž\ndle stanov toliko správnímu výboru návrh takový přísluší, pak\ntaké z příčiny té, že návrh podobný z ostatních 2 odborů ne-\npodán, jižto sdílí náhled správního výboru, že není náhled ta-\nkový dosud na čase. Návrh komise ohledně zařízení jedna-\ntelství na venkově, o změně stanov, uspořádání slavnosti Sha-\nkespearovy, vydávání časopisu a zařízení školy dramatické, zá-\nbavy o Sylvestrn, volby komise, o vypracování domácího pořádku\npro místnosti „Besedy umělecké,\" vyřízení oučtů z poslední\nzábavy v Konviktě, jakož i uzavření ohledně klícníka ponechává\nse novému výboru správnímu, poněvadž všecky tyto návrhy\nz větší části teprv jej došly, když dosavadní výbor činnost svou\njiž končil a jednací zprávou i výročnými účty zcela zaměstknán byl*"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.1", "texte": "Skromný návrh k reorganisaci Pražské\nvarhanické školy.\nPodává Em. A. Meliš.\nVolnější ruch politický v nejnovějším čase měl zajisté\nna školství a na tak mnohé veřejné i soukromé ústavy a\nspolky nemalý vplyv. To vidíme hlavně u reálních škol, při\nzřizování vyšších dívčích škol zpěváckých, tělocvičných jednot\natd.; avšak duch času nedotkl se svými perutěmi ještě tak\nmnohých, důležitých ústavů, jmenovitě ústavů hudebních v Praze,\njako na př. varhanické školy a konservatoria. Až dosud pa-\nnuje v těchto ústavech zastaralý systém, jenž se na prosto\npro naše doby nehodí.\nKdyž jednota k zvelebení kostelní hudby r. 1830. var-\nhanickou školu zřídila, měla na zřeteli, aby se v ní, jelikož\ntehdáž varhanictví v Cechách silně klesati počalo, v krátkém\nčase řádných varhaníků vzdělalo, kteří by pak vkus pro správ-\nnou varhanní hru v Praze i na venkově povznesli. A vskutku\ndosáhla poněkud varhanická škola účelu toho; neboť z ní\nvyšli mnozí dokonalí a dobří varhaníci, kteří s prospěchem\nna tomto poli účinkovali.\nAvšak co před lety žáku varhanické školy stačilo, to\nmu v nynějších časech naprosto nestačí. Od varhaníka poža-\nduje se nyní, aby za nepřítomnosti neb nemoce ředitele kůru\ndovedl zpěvu učiti, mši s orkestrem nastudovati a ji slušně\nprovozovati. A kde se měl tomu absolvovaný žák varhanické\nškoly naučiti? Vždyť se ve varhanické škole instrumentací,\nctění partitur, hudební literatuře kostelní, pedagogickému ná-\nvodu zpěvu atd. neučí? Všech těchto hudebních vědomostí\nmusel si až dosud každý absolvovaný žák soukromými stu-\ndiemi neb dlouholetou praxí dobýti. A přede leží na bílé\ndni, že by se každý žák alespoň základům k těmto vědomo-\nstem ve varhanické škole naučiti měl.\nRočně vychází z ústavu varhanického neméně 16 ab-\nsolvovaných žáků a z těchto obdrží sotva 6 nějaké varhanické\nmísto. Co počíná těch deset ostatních žáků?\nBud žijí soukromě čekajíc někdy mnoho let na nějaké\nmísto varhanické, bud se vyučováním žáků na piano zaměst-\nnávají a živoří; nebof při nynějším zřízení varhanické školy\nnabydou takového všestranného hudebního vzdělání, by v ne-\ndostatku varhanických míst se kapelníky divadelními, soukro-\nmými, vojenskými neb řediteli kůru atd. stáli mohli.\nZ toho patrno, že varhanická škola, chce-li dosíci vět-\nšího účastenství a má-li se všem těmto uvedeným nedůstatkům*\nodpomoci, důkladně zreorganisována a tak zřízena býti\nmusí, aby žák v ní všestranného poněkud hudebního vzdělání\nnabýti mohl.\nK tomu cíli směřuje náš stručný vyučovací plán, který\nby tu a tam bedlivým zkoušením značně opraven a doplněn\nbýti mohl. Návrh k piánu tomuto je tento:\n1. Varhanická škola záležej ze tří ročníků, jež každý\nřádný žák absolvovati má.\n2. V prvním ročníku nechť se vyučuje základům har-\nmonie varhanám; pro mimořádné žáky též pianu hous-\nlím a zpěvu.\n3. V druhém ročníku: harmonie, kontrapunktu, fuze\natd., všeobecnému dějepisu hudby pedagogickému ná-\nvrhu ku zpěvu.\n4. V třetím ročníku: instrumentací nauce o formách,\nčtení partitur, literatuře hudební, jmenovitě církevní.\n5. Žáci budtež á) řádní, 6) mimořádní.\n6. Za řádní žáci nechť se považují ti, kteří se varhanní\nhře a k ní se vztahujícím theoretickým vědomostem věnují.\nTito neplatí školné.\n7. Mimořádnými žáky slujtež ti, kteří se jen jednotlivým\npředmětům na varhanické škole učiti chtějí. Tito platí\nškolné.\nReorganisace tato vyžadovala by ovšem nových učitel-\nských sil; avšak za to by získala varhanická škola značný\npočet mimořádných žáků, jichžto školné by na výlohy pro\nmnohé učitelské platy vystačilo.\nTo jest náš skromý návrh a máme za to, že by slavné\nředitelstvo nápodobným zreorganisováním ústav tento na zna-\nmenitou výši pozvedlo a ku prospěchu hudby značně přispělo"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.2", "texte": "Jan Stefani.\nÚryvky ze života českého hudebníka od W. Karasavského.\nKaděno Stefanimu, aby zkusil, zda-li hrabě Kinski, u nějž\ndříve místo kapelníka zastával a velikých zásluh si vydobyl,\nu císaře prosbu jeho nevymůže. Nezbývalo jiného prostředku,\nnež na tento spůsob změniti výrok mocnářův. Kinski spií—\nbuzněn se Stanislavem Augustem přislíbili pomoc Stefanimu.\nNeuplynulo ani několik dnův a císař Josef 11. na snažnou\nprosbu hraběnky postál ve veliké nejistotě se nalézajícímu\nStefanimu a jeho osmi soudruhům dovolení k odejetí do Polsky.\nJakmile obdrželi i&ty, okamžitě odebrali se\npřes Karpaty do království polského.\nCesta přes Karpaty v měsíci lednu spůsobila cestujícím\numělcům tisíce nehod a nepříjemností, leč horší nad všeliké\nmrazy, sněhové závěje a jiné svízele v tomto ročním počasí\nna horách byly otrhané, hladové, loupeživé, drzé aza loupeže\nnetrestané tlupy cikánské.\nNejednou podstoupili s nimi krvavé srážky, a litovali, že\nkraj tak pokojný s mírumilovným obyvatelstvem proměnil se\nv kraj divoký, v němž tlupy zlosynů přepadají tiše jedoucí\ncestovníky. Konečně ujdouce všemu nebezpečenství, přibyli\nnaši umělci šťastně do Krakova.\nIV.\nUmdleni dlouhou a trapnou jízdou chtěli se zotavili\nv Krakově. Nemálo se podivili, když od obyvatelstva toho\nslavného a starého města laskavě, pohostinsky, takřka s ote-\nvřenou náručí přijati byli. Pohostinnost jest bez odporu krásná\nctnost, zvláště ale u lidu slovanského značí přímou, poctivou\npovahu lidu, jež nezkažena vplyvem, jiným, sobečtějším ještě\nna dál pravou chloubou a okrasou jeho zůstane. Stefani\njsa rodem Čech, lebce porozuměl řeči polské a posléze i bez\nvelikých překážek rozmlouvali mohl s měšťany i lidmi v okol-\nních vsích města Krakova žijícími. Stefani skoumal bedlivě\nobyčeje a mravy venkovanů, zvláště ale pilně studoval přiro-\nzenost a povahu jejich písní, jež na příštího tvůrce „Krako-\nwiaków i Góraíi\" nevýslovný dojem činily.\nPo několik dní pobytu v dávném sídle Piastův chodil\nčasto Stefani za město do krčem neb vesských chatrčí, kde\nhudba hrávala. Nejednou byl přítomen některému veselému\nobřadu od lidu $ láskou pěstovanému a tu povždy zajímal jej\njadrný a přiměřetíý rytmus Krakowiaka, rozechvěla jej tklivá\na vhodná píseň svatební, čilá melodie v podobném případu\nčasto užívaného marše. Jako onen květ, jenž roztáčí lístky\nsvoje, aby do této sítě polapil mušku uvnitř kalíška sedící,\ntak i sbíral Stefani prosté, pěkné melodie polského lidu, by\nje časem k užitku duševnímu obrátili mohl. Některé původ-\nnější a více charakteristické melodie, které ve vůkolí Krakova\nneb na další cestě uslyšel; poznamenal si notami a tak oži-\nvoval a občerstvoval svou uměleckou duši v čistém zřídle\nv melodiích svých pobrairymů! Takto zaměstnán přibyl 2. února\nr. 1771 do Varšavy.\nV.\nPři vchodu do Varšavy podivil se Stefani nemálo ruchu\na živosti Sídelního města. Nádherné povozy s bohatými spře-\nženími míhajíce se před jeho udiveným okem, letěli hbitě v\nrozličné strany. V tomto roce, památným v dějinách národa\npolského únosem krále z Varšavy hrstkou konfederativních,\nbyla velmi příjemná zima, a v den, kdy Stefani přijel, okazo-\nval teploměr 14 stupňů tepla. Toileta jedoucích dám byla\nneslýchané vznešená a příčina tohoto přepychu v obleku byla,\njak se brzo dozvěděl, že se chtěli zúčastniti na slavných\nslužbách božích v chrámě Sv. Kříže, kam i sám král jezdíval.\nSíefani neustále prohlížel pěkné síně, četných chrámů,\nstarožitné paláce boháčů, kteří se dle zvláštního francouzského\nkroje světlé barvy poznati mohli a dle čehož na zámožnost\nměšťanův soudili se dalo; dále obdivoval čilost lidu varšavského,\nkterá až do nynějšího času činí ono město cizozemcům zají-\nmavým a příjemným.\nTeprv nyní tomu porozuměl, jak mnoho nevědomosti\npřehnanosti a nezkušenosti spočívalo ve všem, co mu o kraji\na o jeho sídelním městě vypravováno bylo.\nV poledne toho samého dne kdy přijel, obdržel Stefani\nvyzvání, aby se odebral do zámku. Přijda tam byl okamžitě\ndoprovázen jedním komorníkem do komnat královských.\nV jednom z vedlejších pokojů uzřel nějakého pána u\nstolku seděti, na němž mnoho knížek a karet rozházeno bylo*\nNeznámý zeptal se jej „kdo jest,\" načež Stefani odvětil, že\nse nazývá Jan Stefani, že teprv nyní přibyl do Varšavy co\nkapelník ke dvoru Jeho královské Milosti ještě s osmi jinými\nhudebníky.\n„Posaďte se, drahý pane a povězte mně, proč jste tak\npozdě přijeli? —\"\n„Zlá cesta přes Karpaty, rozličné nebezpečí, krvavé půtky\ns cikány, zdržely značně náš příjezd.\"\n„Jak to ? V tento čas jeli jste přes Karpaty do\nPolska?\" řekl udivený pán u stolku. „Vypravujte mně předce\npříhody své na cestě. Srážky s cikány věru to muselo\nbýt zajímavé.\"\nKdyž Stefani vše co nejdůkladněji vypověděl, povstal\nneznámý a vážným hlasem pravil:\n„Vykázali vám iu nejhorší cestu, rnohli jste dříve a bez-\npečněji jinou stranou dostati se do Varšavy. Nyní ale jste\njiž zde a proto by cli Vás tedy žádal, abyste zítra přišli k mé\nsestře, choti kastelána krakovského.\"\n„Ale můj laskavý pane, my nesmíme bez vůle neb roz-\nkazu královského nikam jiti.\"\n„Upokojte se,\" řekl s úsměvem neznámý vstav od stolku,\n„já to u krále výmoku\" a podav Stefanimu ruku, pravil: „buďte\nzdráv a odpočiňte si mon chěr.\"\nStefani nyní v pokoji osamotněl a nevěděl jak si má\nrozmluvu s oným neznámým pánem vysvětlit. Jelikož slýchá-\nval o některých zvláštnostech u dvora Stanislava Augusta, do-\nmýšlel se ze slov neznámého: „Abyste zítra přišli k mé"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.3", "texte": "sestře choti kastelána krakovského,\" že to snad předce sám\nkrál musel býti. Přicházející komoří potvrdil důminku Stefa-\nniho, který se nad chováním krále nemálo podivil. Taková\nupřímnost a skromnost mezi králem a umělcem, působila bla-\nhodárně na Stefaniho. On nevěře sám sobě a zanícen jsa\ndobrotou i laskavostí svého nového pána, přál sobě co nej-\nvřeleji, aby celé své žití službě jeho věnovati mohl.\nVI.\nStefani započal okamžitě činný svůj závod co ředitel\nkrálovské kapely, řídil hudbu v pokojích královských, uspo-\nřádal ve zvláště určených dnech koncerty, učil i připravoval\norkestr k náležitému provedení sličných mší Haydena i jiných\nskladatelů, v chrámech při službách božích, které obyčejně\nkrál se svým dvorem navštěvoval, anebo řídil operu při sla-\nvnostech v národním divadle odbývaných. Jsa kapelníkem\npřinucen byl Stefani častěji skládat příležitostné skladby, jako\nkantáty, jichž značnou část sepsal. Jeho činná mysl neznala\nodpočinku, neb mimo dvě vokální mše s průvodem varhan,\nsložil i jednu orchestrální a mnoho úryvků výhradně pro fou-\nkací nástroje. Jeho polonézy, které se všude s oblibou ozý-\nvaly a jichž as sto napsal, honosily se zvláště pěknou instru-\nmentací a pravým rázem hudby národní. Byly nejen v celé\nPolsce oblíbené ale i za hranicemi uznávali jejich cenu, takže\nmnoho boháčů, jenž své vlastní orchestry vydržovali, si je u\nsamého skladatele objednávali.\nNárod oblíbil si v onom čase nejvíce polonézy. Každý\nschopnější hudebník pokládal si za svou povinnost a největší\nzábavu, skládati polonézy, neb hudba jejich byla obecenstvu\npřístupnější a shodovala se sjeho krasochutí; nejvíce pak roz\"\nšířila se po kraji kol Varšavy. Za času Stanislava Augusta\nskládalo se mnoho podobných tanců a povždy, jakmile se\nobzor politický v kraji zlověstnými chmůrami pokrývati počal,\nzanikali melodie slavné neb vážné a veselé, ustupujíce smut-\nným a bolestným, právě tak jak osudy a pocity tížily klesa-\njící národ.\nJen ještě někdy ozval se pak polonéz divým rhytmem\nvojanským. Jako před bouří na čisté lazurové hladině vodní\nlehce se houpající loďka, tak spokojeně a utěšeně plynuly\ndříve melodie z úst lidu. Leč chvíle tato netrvala dlouho !\nKoncem předešlého a počátkem nynějšího století vyja-\ndřovaly všechny myšlénky skladatelů národních tesknotu,\nsmutek, bolest. Polonézy Oginského, které se ještě z onoho\nčasu zachovaly, jsou věrným obrazem oné doby bohaté, na\nvážné i smutné události. Polonézy tyto, ač bezúhonnými na-\nzvány býti nemohly jsou předce pro hudebníka pro to zajímavé\nže mu poskytují příležitost blížeji seznati onu smutnou dobu,\njak na mysl lidu účinkovala.\nTisíce takových polonezů a může být, že i mnohem\nlepších zahynulo bud v úkrytu neb bylo zničeno v rozličných\nkončinách polské zemi. Velikou částku uschoval lid do své\nbohaté pokladnice národní hudby a bohdá je na dále v ne-\nskažené jejich prostotě pro potěchu i užitek jiných pokolení,\npřechovávat bude. Kdyby se mohly sebrali všechny polonézy\ni z časů prvnějších jich tvůrcův, nevylučujíc Kurpinského\nElsnera, Chopina a Josefa Stefaniho, jakou knihou, plnou du-\nševních zrněn v rozmanitých dobách, mohl by již národ\npolský míti!\nVII.\nPravili jsme, že se mnoho polských pánů hlásilo o po-\nlonézy Stefaniho. Mezi nimi byl jeden boháč, známý svým\nohromným jměním a obezřelou správou nad záležitostmi finan-\nčními, v jejíž neomylnost národ velikou důvěru skládal; byl\nto druhý Kresus bankier Tepper. Ten sobě zamluvil po-\njednou dvanáct výtisků. Když mu je Stefani osobně přinesl,\nvedl jej Tepper do své pokladnice. Z jedné zlatem naplněné\nskřínky, vzal dvě hrstě dukátů a vysypal je skladatelovi do\nklobouku. Náhodou či zúmyslně upustil několik dukátů na\nsedadlo. Skladatel chtěl se pro ně shýbnouti, leč bankier\nchytil jej za rámě a promluvil k němu :\n„Zánechme to chudým.u\nA hrábnuv znovu rukou do bíýštícího se kovu, vyňal\nještě jednu hrst plnou dukátů a sypaje je do klobouku pravil:\n„Nermuťte se z toho, příteli já bankrot neudělám !1C\nAvšak nastojte! Člověk tento s takou spanilomyslností,\nštědrostí a láskou pro věc národní platil umělci za jeho práci\na vzdor tomu, že rozumně spravoval své záležitosti a tudíž\nznal i bohatství svoje, netuše nepříznivé události, které straš-\nlivě krajem hýbaly, nedovedl se zalichotiti odvracující se od\nněj Štěstěně. Udělal nedlouho na to bankrot a nejen oni,\nkteří mu v slepé důvěře majetky svoje svěřili, ale i celému\nnárodu spůsobi! svým úpadkem bolestnou a na dlouho citelnou\nztrátu.\nVIII.\nŠťastně übíhaly Štefanimu leta ve Varšavě! —On spolčil\nse nyní s duší i tělem s národem, který znal oceniti jeho\nschopnosti a duševní nadání. Roku 1782 se oženil a Bůh\npožehnal svazek onen četným potomstvem. Roku 1793 měl\nslavili v celém svém žití nejslavnější dobu, o níž může toliko\nsníti umělec a skladatel.\nVojtěch Boguslawski hejčeínější ozdoba a podpora národ-\nního divadla, staral se nejvíce o operu a jeho zásluhou to\njest, že mnoho nového neb klassického se na onom jevišti\nprovozovalo. Jeho přičiněním uslyšeli Poláci tehdáž nejvý-\ntečnějsí opery jako „Troskatanka\" od Paisiella, „Unos ze Se-\nrailu\" od Mozarta, „Azur\" od Salierého a. t. d.a mohli je\nvskutku umělecky provésti, avšak on práhnul obdařit divadlo\npolské nějakou národní zpěvohrou. Od roku 1778 t. j. od\nčasu prvního provedení Kamieňského původní zpěvohry pod\nnázvem „Nedza uszczešliwiona\" nevyskytla se ani jedna opera,\njakou by sobě byl Boguslawski přál. Ačkoliv Kamieríski,\nGaetani a Wejnert k oblíbeným librettům ze života tamnějšího\nlidu vzatých, hudbu skládafí, neopírali se předce o stanovisko\nnárodní hudby, takže vyjímaje jedinou zpěvohru „Zoski\" od\nKamieňského (text Szymanského) byla hudba jejich zpěvoher\npříliš kosmopolitická. Boguslawski cítil to dobře a ustanovil\nse na tom, onomu chybnému směru dáti jinší obrat.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.4", "texte": "Proživ svůj mladý věk mezi lidem krakovským, znal vý-\nborně jeho obyčeje i povahu a jak to paměf jeho připouštěla,\nstál onen lid před jeho očima. K tomuto obrazu přidružil se\nještě předmět jiný t. j. život souseda, přirozeností i duchem\nod prvního se lišící život Horalů. Z těchto dyou obrazů\nutvořil libreto ke zpěvohře. Mezi tamnějšími skladateli netrou-\nfal si uikdo napsati k tomuto textu hudbu, jakou by sobě byl\nBoguslawski přál. Kainienski zdál se mu těžký v pojmutí,\nchladný a v národní hudbě ne dosti sběhlý; Haetani, povahy\njejí úplně neznalý a Wejnert lišil Se ne mnoho od prvního.\nJediný Stefani objevil ve svých polonézách, že by dovedl\nv směru onom pracovati a učinil pro národní hudbu více, než\nvšichni tři jmenovaní. A vzdor tomu, že se Stefani osvědčil\nco rozumný hudebník, nemohlo se předce jistě očekávat, že\nmá schopnosti napsati zpěvohru. Boguslawski puzen jednak\nláskou k dobré věci a snad i důvěrou v schopnost Stefaniho?\nsvěřil mu svou nejmilejší a nejdražší práci. Stefani přijav ji,\nseznal nyní obtíže a spolu důležitost svého úkolu.\nObyčeje lidu krakovského a spousta jeho písní, známy\nbyly veřejnosti a snadno tedy mohlo obecenstvo seznat i sebe\nmenší odchýlku v povaze, prostotě a duševní stránce budby\ntohoto lidu. Ačkoliv Stefani nedlouho žil v Krakově a v jeho\nokolí předce seznal náležitě morální stránku Krakovanů, neboť\nsměr jejich písní porovnával s písněmi jiných národů a shledal,\nže se tyto s nimi ve všem různily. Hudba měla být textu\npřiměřena, tak jak si to Boguslawski představoval, skladatel\nměl živostí hudby, líčiti stránku duševní, a konečně rhytmus\na melodie musely býti nástroji hudebními tak vyjádřeny, aby\nneztratily svou pravou přirozenost a předce jednotlivým ná-\nstrojům přiměřeny zůstaly. Jestli se Stefanimu toto obtížné\na nebezpečné předsevzetí podaří, získá si zajisté slávu a po-\npulárnost ; v pádu opáčném propadne výroku vzdělaného i ne-\nvzdělaného obecenstva a mínění obecnému. Stefani započna\ns tlukoucím srdcem a velikým strachem onu práci, nedůvě-\nřoval své vlastní paměti a schopnosti, a proto v prázdných\ndobách chodil pilně za město, by poslouchal melodie národní\na podněcoval sumáře, aby mu nejrozmanitější z nich hráli.\nObčerstviv takto ducha svého v čistém pramenu národní hudby\nvracel se k domovu, zasedl k práci, uvolnil uzdu svému nad-\nšení a plody jeho ducha vzrůstaly k bohatému užitku, jako\npšeničné klasy na úrodné nivě krakovské. Jakmile klasy\nony úplně uzrály, podal třesoucí se a jsa pln obavy práci\nsvou národu, který jej pohostinsky do lůna pobratymského\npřijal.\nPrvní představení „Krakowiaki i Górali\" 1. března 1794.\nzpůsobilo epochu v dějinách národní hudby polské.\nŽe Boguslawski šťastně i dobře dle místního národního\nžislu zosnoval svůj dramat, tomu se zajisté nebudeme diviti.\nNarozen a vychován v Polsce, ztrávii nejpěknější leta svého žití\nv okolí Krakova, jež tedy dobře znal a miloval. Stefani ale\nrodem Slovan, avšak nedávno usazen v kraji Polském, nemohl\ndůkladně seznámiti se s duchem lidu, jehož povahu měl nyní\nhudbou vyjádřit. Co však nedokáže umělec, jenž cítí v duši\nsvé touhu po vyšším povolání a opravdivost svého úkolu?\nTo se potvrdilo při prvním představení oné opery. Nadšení\na zápal obecenstva odměnily práci Stefaniho dvojnásobně a\nvítězství jeho bylo tak slavné a rozhodné, že dějiny hudby\nnám málo podobných příkladů předvádějí*\nJest nám líto, že se nemůžeme o opeře této siřeji zmíniti;\nnenáleží to předně k směru tohoto článku a činilo by jej\npříliš rozvláčným. Abychom ale zcela nepřešli mistrovské\ndílo Stefaniho, uvedeme zde některé čelnější úryvky:\nKrakowiak „Vyjdžcie do nas panie Bartku, pan Pawel\nwas prosi\" Polákům dobře známý z baletu „Wesele w Ojcowie\"\npoutá nás čilostí melodie jež karakterisuje tančící páry a k ním\nse družící družky. Jaká to přiměřenost v rhytmu! Nám zdá\nse, že jako v zrcadle vidíme rozmarně tančící párky.\nDále ženský sbor, tklivá píseň při očepení: „Zosiu ach\njuž cie traciemi. Jutro pania cie ujrzemy,\" po němž opět\nhbitý Krakowiak s mužským sborem nastupuje. Jak vděčně a\ndobře jest vše spořádané ! Jaká tu prostota, pocit a úhled-\nnost! Ženštiny želí ztrátu věnečka, litují Zosiu, neb předví-\ndají starosti, které budoucí ženu a matku očekávají. Vedle\ntoho chasníci považují změnu věnce na čepec, t. j. přechod\nze žití panenského na život ženy se stránky veselé a povzbu-\nzují je svým rozmarným zpěvem k tanci a bujarosti.\nCož máme říci o sličné písni „Šwiat srogi, šwiat prze-\nwrotny,\" již skladatel kavatinou nazval? Kdo ji nezná, kdo\nji neumí, komu ona nebyla úlevou a hojícím balsámem pro\nskormoucenou a neštěstím zmítanou duši? Taková melodie\nmá více ceny, než některá dlouhá zpěvohra, v niž mimo effek-\ntní, obratné a vtipné kombinace neb vokální a instrumentální\nzvláštnosti, ani jeden vskutku pěkný motiv se nenalezá. Utvořit\npěkný motiv, to jest takový, který sobě hned všichni oblíbí\na on na dlouhý čas zobecní, jest bez odporu věc nelehká.\nJest k tomu zapotřebí onen dar boží, bez něhož žádný rozum,\nžádný důvtip neobstojí: jest třeba, aby byl skladatel nadchnut!\nKaždý hudebník ví, že musí býti při skládání nadšen a dostaví\nse snad nadšení na zavolání? Jsou to chvíle řídké a dů-\nležité, neb od nich závisí sláva a zdar. Kdyby byl Stefani\njen tu jedinou píseň napsal, byl by již hoden ve cti, vážnosti a\npaměti na vždy zachován býti. Pěkná melodie předposlední\npísně v opeře: „Kiéj dziewczyno w mlodyin wieku, swa~\nwolna sie czujesz\" jest všeobecně známá se slovy: „Wanda\nležy w naszéj zierni.\"\nKončíce výpisy z práce Stefaniho, obrátíme úvahu pouze\nk melodiím. Melodie ony v šťastné době smýšlené, původně\nv duchu hudby národní zpracované a citem povaze lidu při-\nměřeným provanuté, s rozkoší a zápalem odevšech nejen při-\njaty ale i oblíbeny zůstaly. Rychlostí proudu elektrického\nproběhly města, šlechtické dvory, odtud zašly pod střechy\nsvětnic vesských, slovem všechny vrstvy našeho společenstva\na v krátkém čase utkvěly v duši národa a staly se jeho ma-\njetkem. Lid má svůj zvláštní vkus, on nepřijme každou, třeba\nzúmyslně pro něj dělanou píseň za svou. Tak jako včelka\nopovrhuje neužitečným třeba sebe krásným květem, sedajíc\nse zalíbením na malý nepatrný ale na med bohatý, tak i lid\npřisvojí sobě hudbu, jež se shoduje s jeho duševními poměry.\nHudba Stefaniho povstala v lidu a lid ji opět za svou přijal,\na v tom vlastně záleží její největší zásluha, že je to hudba\nčistě národní."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.5", "texte": "Žádná opera, vzdor tomu, že co do umělecké převy-\nšovala „Krakowiaki i Górali\" nemůže se honosit tak skvělým\nvýsledkem jako tato. Od r. 1794 až do r. 1846 neb do času\nposledního obnovení té zpěvohry, přijalo ji obecenstvo povždy\nse zápalem, takže nejen v Poísce, ale v Petrohradě, kde ji\nponejprv Kažynski se svou divadelní společností r. 1806 na\nhradě Petra Velikého provedl a nadočekávání velké obliby do-\nšel, napotom iv Moskvě a ve Vídni bouřlivě tleskáno hudbě,\nkterá měla pro tamnější obecenstvo mnoho nových vnad.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nSlavík Hucovský.\nZ Hořovic. (Beseda. Divadlo.) Zpěvácký spolek\n„Slavík\" odbýval dne 22. listopadu 1863 druhou besedu pro\npřispívající údy, jejížto program byl následovní: 1. „Cikánka,\"\nouvertura od Bálfeho. 2. „Čechové\" sbor od Wintra. 3. De-\nklamace. 4. Píseň. 5. „Zatykač\" sbor od Kuckena. 6. Solo\npro housle. 7. Deklamace. 8. Píseň. 9. „Vltava,\" sbor od\nProcházky. Provedení besedy bylo přičiněním-se ředitele\nzpěvu a hudby p. Jos. Kulhavého skvělé. Volené 3 sbory,\nkteré zajisté mnohých zkoušek ku tak dokonalému provedení po-\ntřebovaly, vypadly velmi dobře, začež se spolku všeobecné po-\nchvaly dostalo. Jako při všech dřívějších besedách, nechyběla\ntaké tenkráte známá a oblíbená naše zpěvačka sleč. Ko psova,\nkterážto svým příjemným hlasem a půvabným přednášením pří-\ntomné hosty u velké míře rozjařila. Největší obliby došla u nás\npoprvé slysaná píseň: „Muž bez slzí,\" píseň od A. Melišové-\nKorscbnerové, budba od Záhorského, kterou nás výtečný\nbassista p. Nosek vřelým citem přednášel. Nemalé obliby do-\nšlo solo na Ulomenu, kterým se samouk p. Weiner vyzname-\nnal, a poněvadž tentýž mladý člověk k hudbě velkou lásku chová,\nbylo by přáti, by se mu častěji příležitost naskytla, své hudební\nvlohy zdokonalovati a brousiti. Konečně se musím ještě zmínitio\nhouslistovi Rešatkovi, který jsa od narození slepcem, v jakémsi\nústavu Pražském takové dokonalosti v hudbě nabyl, že se s každým\nvědomým umělcem rovnali může. Kdož jej poslouchali, nevěděli,\nmají-li tuto neobyčejnou jeho paměť, neb hbitost ruky aneb\nono citlivé vyluzování žalostných zvuků z mrtvého nástroje ob-\ndivovali. Jest—li že hudba slepce Rešatky na každého takový\ndojem učinila, jako na mne, tedy zvítězil náš krajan dvakráte,\njednou svou výtečnou hrou nad roztržitostí a podruhé svým ne-\nšťastným osudem nad lhostejností a netečností, neb on pohnul\nvolky nevolky mnohého k outrpnosti. Po skončené besedě nastala\ntaneční beseda v jednom, a srdečný hovor četných zná-\nmých a přátel v druhém oddělení místnosti. V poslednějších\nvynikal zase náš host, p. Rešatka, jejž přítomní hosté takřka\noblehli, pouze jenom za tou příčinou, aby se každému příleži-\ntosti dostalo, tohoto nešťastníka umělce blíže seznati. Hovor a\ntanec trvaly až přes půlnoc, načež někteří zvláště vzdálenější\nhosté domů se odebírat počínali. Téhož dne dopoledne zpíval\nzdejší spolek v kostele poprvé Horákovu mši, která dobře\nvypadla, škoda jen, že posluchačstvo své zalíbení v chrámu\nPáně na jevo dáti nesmělo. Před 14 dny otevřeli naši ochot-\nnic i divadlo, tenkráte však překvapili obecenstvo docela\nnovým jevištěm a novými dekoracemi. Hlavní gardina jest ne-\njenom umělecky ale i důmyslně provedena; představuje totiž\nobraz allegorický. V předu po pravé straně stojí bohyně, před-\nstavujíc historii, ježto záclonou mládeži děje starých předkův\nodhaluje. Po levé straně sedí ohromný český lev co věrný\nstrážce národa. Z odhalené záclony vyniká starobylý přes\nšest století rozbořený hrad W a 1 d e k, jenž pouze asi 2 hodiny\nod města vzdálen jest. Výtečnou tuto práci konal dle doslechu\nmalíř Jan Pokorný z Příbramských pasek, jehož bych pro\nsolidnost svého umění vůkolním divadlům ochotnickým odporučit!\nmohl. Nežli svůj dopis dokončím, dovolím si Hořovickému zpěv.\nspolku skromnickou otázku uciniti. Před 4 měsíci byly nezá-\nvadné již stanovy spolkové novému výboru odevzdány, aby je\npodepsal a pak podepsané okresnímu úřadu ku zaslání na zem-\nskou vládu odevzdal. Poněvadž ale stanovy ty hned v rukou\nprvního výboru uvázly, jak dlouho to tryati má, nežli se\nposlednímu výboru a konečně okresnímu úřadu dostanou?\n\nZ Jílového. (Zpěv. spolek.) Snad nikde není mezi\núdy zpěváckých spolku tolik různic a nevolí jako u nás. Kdyby\njeden druhému nepravý ton opravil, již se tento naň durdí a\njej osucuje. Nevole ty dostouply již tak vysoko, že mnozí ra-\nději ze spolku vystoupili, než by sváry ty poslouchali. Příčina\nhlavní nevolí těchto byla spatná organisace spolku, neboť dva,\ntři údové činili co chtěli, na čem oni se usnesli, to muselo býíi,\nkdežto výbor po celý rok co spolek existuje, ani jednou pohro-\nmadě nebyl. Pročež není divu, že se některým tato oligarchie\nznelíbila a oni vystoupli. Během toho roku byly stanovy dva-\nkráte od c. k. úřadů odmrštěny, poprvé že v nich stálo, že spo-\nlek bude užívati za znak zemského lva, podruhé, že byly ne-\nsprávně psány. Konečně potřetí, když jeden pan studující je na\nprázdninách správně napsal a zadal, přišlo povolení. Za tou\npříčinou byla dne 22. listop. t. r. nová volba výboru, 25. pak\noslaveno založení spolku ráno mší sv. a večer besedou. Tu se\nvidíme nuceni, abychom údům zpěv. spolku našeho něco\nna srdce vložili. Předně, má-li spolek zdárný býti, jest za-\npotřebí, aby údové jeho pravidelně k cvičení chodili a zvláště\npak k produkcím. Dále aby hleděl jeden slabost druhého trpě -\nlivě snésti a staae-Ii se mu křivda, aby raději oko zamhouřil;\npak aby výbor se častěji scházel a co ten ustanoví, aby bylo\nsvate plněno a žádný aby proti tomu oerýpal; konečně aby se\nučinila přítrž libovolnému vystupováni a přistupování k spolku,\njakž se to až do posud dálo. Bude-li to tak dále, jakž to až\ndo nynější doby bylo, nikdy se nevydaří u nás spolek ten a nutně\nse bude muset rozpadnouti. Pročež komu na zdaru spolku zá-\nleží, nechť dbá o to, aby spolek řádné došel opravy a or-\nganisace.\nZ Brandýsa nad Labem dne 23. listopade (Slavnost\ncecilská a další činnost spolku „B o j a na. \"(Svátek\nsv. Cecilie byl naším spolkem důstojně oslaven. Věren svého\nprogramu uspořádal „Bojan\" v sále Fettrově třetí svoji\nčtvrtletní produkci, ku kteréž na vzájein též i sousední staro-\nboleslavský spolek representací vyslal. Program byl následující:\n„Naše probuzení\" sbor od Lad. Procházky, „Dožij do-\npij\" sbor od Jos. Berkmanaa, deklaiuovánka („Já jsem\nČech\") od Rubeše, „Co je láska,\" dvojsbor od Zollnera, „Jarní44\nsbor od Forcbi gotta-Tovacovskébo, deklamovánka „Zenitnebo\nneženit\") od Rubeše, Národní písně, (Měla jsem holoubka a\nNení tu není) upravené od Veita a Poděbradská („Moravo,\nMoravo\") sbor upraven od Em. V ašáka. Ze stanoviska umění\na vnitřní ceně jednotlivých skladeb obšírněj mluviti pokládám\nza zbytecuo, poněvadž ony v těchto listech již často a důkladně\noceňovány byly. Rázným sborem: „Naše probuzení\" rozjařená\nbyla, ačkoliv ne velká společnost a dán jí hned z počátku rá&"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.6", "texte": "srdečnosti a přátetství, který se po celou zábavu hudební i\ntaneční zachoval. Deklamovánky, dvěma p. údy spolku zdařile\npřednášené líbily se vesměs, jakož i všecky ostatní skladby hu-\ndební. Jednoduchý ale nad míru něžný a významný sbor:\n„Jarní\" od For chtg ot ta uchvátil celé shromáždění tak, že\nkaždý se cítil oblažena. Vždyť jest v onom ze stanoviska es-\nthetického docela bezúhonném sboru tak něžně vyslovena důvěrná\nnaděje v krásnou budoucnost našeho národního žití, a komu\nnemá srdce zaplesat při slovech:\nA ta lípa naše\nbude zelená,\nz větví mocných listí\nnám na věnce dá,\nAjta vlasti plesej\nusmívá se háj,\npřijde jaro přijde,\nbudem míti máj!\nAno přijde jaro, budem zase míti máj ! a protož pra-\ncuj každý poctivě, svědomitě a vytrvale na ná-\nrodu roli dědičné. Věda a umění, toť naše spasení,\nfoť naše vítězství ! Kráčejte tedy Vy, zpěváčtí spolkové česko-\nslovanští majíce stále vznešený a šlechetný tento cíl před očima,\nstatečně, neohroženě a svorně za nim nenechávajíce se žádnými\nani překážkami ani protivenstvími odstrašovali, neo ch a bujte\nv činnosti své a vězte, že sobě tím velké zásluhy získáte o dra-\nhou naší vlast. Kéž by všichni spolkové srdečně uvážili články\nz „Dalibora\" : Slovo k zpěváčky in spolkům o z p e-\nváckých spolcích, kteréžto především zasluhují, aby se\nod všech údů ve všech spolcích čtly a aby se podle nich svě-\ndomitě spravovali. Odchýliv se bezděky od věci, vracím se opět\nk ní, doufaje že mně to ve zlé vykládáno nebude. Z přednosu\nsborů, pilně prostudovaných, přesvědčili jsme se ke své spoko-\njenosti, že „Bojan\" obezřelým a obětavým řízením svého ře-\nditele, jakož i neméně vytrvalostí a horlivostí svých údů ne-\npopiratelné činí pokroky a to sloužiž mu k uspokojení a 11a\npobídnutí k další plodné činnosti. Slavnost sv. Cecilskou jsme\ntedy důstojně, přátelsky a srdečně slavili. Nyní jest mi jenom\nještě zmínili se o ostatní činnosti spolku od doby posledního\ndopisu z Brandýsa. Dne 2. října účinkovali zpěváčtí spolkové\n„Bojan\" Brandýsky a spolek Staroboleslavský společně při\nprůvodu s pochodněmi, jenž uspořádaly obce brandýská a sta-\nroboleslavská k uvítání Jeho cis. Výsosti velkovévody toskán-\nského při jeho návratu z Ostrova. Dne 27. října poctil spolek\nmilovaného svého ředitele jakožto v předvečer jeho jmenovin\nna důkaz své úcty a lásky zastaveníčkem.\nZ Hlinská. (Slovutnému pánu —ý ve Slavoji\na jeho učenosti p. Em. Veselskému, technikovi\nv Praze.) Dopis můj uveřejněný v eis. 30. „Dalibora\" zbudil\npozornost p. —ý a p. Em. Veselského, onen nasadil oštěp svůj\nproti mě v „Slavoji\" č. 10, tento ráčil být tak laskav a umí-\nstnil svůj nájezd v oznamovateli „N. Listů.\" Zpráva z města\nnašeho v „Slavoji\" uveřejněná směřuje patrně proti zprávě mé\nv „Daliboru\" podané i proti pravdě. Poctivý referent ten\njiž po druhé vystupuje v svém jasném směru a proto jsem mo-\nrálně Vám zavázán, hájit výslovy dopisu svého a promluvit\nněkolik slov k rozumu tohoto p. —ý, je-li to vůbec možno,\nneboť by jinak snadno pro samou poctivost p. —ý nejvíce pravda\nmohla utrpět. Vyvracet snad sadu za sadou onobo dopisu\nbylo by stejně nemístné jako nepotřebné. Dotčený dopis oplývá\nnadšenou chválou našeho p. řed. kůru. Mluví o „neúnavné\npilnosti,\" o „nešetření žádné píle při zjednávání vždy nových\na důkladných skladeb/' vynáší dále „milý dojem, jenž se pro-\nváděním vždy precizným skladeb druhu jen lepšího v zbožných\nmyslích zbuzuje,\" v poslední době slyšeli prýjsme jen „skladby\nnové a vybrané\" atd. Nenapadá nám übírali slávy našemu p.\nřed. kůru a zajisté s radostí nelíčenou uvítáme každý nový po-\nkrok a každou známku rozkvětu naší hudby církevní, avšak\nnikdy se nenechá unésti takovýmto ypsilonským nadšením\na vždy budeme tvrdit, že černé je černé i kdybychom měli\nzískat zášť všech p. —ýň i jejich klientů. Nebudeme se zde\nšíriti o poměrech hudby církevní u nás, odkazujeme jednoduše\nk dopisu z H. umístěném v č. 33 „Dalibora\", s nímž v celém\nobsahu souhlasíme a z těch důvodů prohlašujeme nadšenou\nchválu p. p—ý. za tendenční lež a nepochopuji, jak při tolika po-\nctivosti mohl tak hanebně prášit. Myslím, že také proti oné\nnemístné a snad ironické chvále se ctěn. p. ied. kůru slušně\nohradí, důtku zaslouženou lhostejně nesnese, tím méně tedy\nmůže snésti nezaslouženou chválu. My však ještě jednou tvr-\ndíme, že nynější stav hudby kostelní u nás není takový jaký\nbýval, jaký by b ý ti mohl a jaký by b ý i i měl, a dokud\nnám p. —ý nedokáže důkladně opak toho a dokud se sami\nnepřesvědčíme, že dobře byl o poměrech těchto zpravován, dotud\nnebudeme se káti a budeme stále tvrdit, že podstatná vína onoho\núkazu Ježí v samém p. řed. kůru. Jeden důkaz toho podáme\nníže, ostatní uvedeme, bude-li p. —~ý dokazovat opak našeho\ntvrzení. Divili jsme se, jak nesmyslně umí p. —ý chválit,\navšak haní-li, tu je teprv hrozný, a obětí této hany měl být\nnáš zpěv. spolek. Se šíleností je sice marný boj, avšak tento\nbystrý sokol již nám odpustí, že ho upozorníme na jeho krát-\nkozrakost. P. —ý nechtěl a přec chtěl říci: „l já jsem chas-\nník, jenž by rád třeba zdarma na pohřbu „Svaniovíta\" zazpíval.\nA proto psal tak, že by skutečně nemohl nyní dokázat, že věděl\nco psal. Ze by „Svantovít\" k nájezdu tohoto p. —ý. odpověděl,\npochybuji, snášelo by se to s tíží s jeho ctí, že já mu však\nodpověď nesmím zůstat dlužen, dokázal jsem v čele listu. P.~ý\npo různých důtkách milostivě sp. zpěv. udělených konečně, aby\nzase p. řed. kůru vynášel, vytýká zp. sp., že nepěstuje zpěv\nchrámový. Amicínku, chtěl jste tímto nájezdem posloužit panu\nřed. kůru, avšak posloužil jste mu velmi špatně, donutě mne,\nabych o tomto poměru zde obšírněji promluvil, abych pověděl\nproč „Svantovít\" nepěstuje zpěv církevní. Ze hy zajisté v tomto\noboru byl „Sv.\" velmi činný, kdyby nestávalo poměrův odpor-\nných, o nichž níže promluvíme, za to nám ručí jeho minulost,\na pak osvědčená statečnost horlivého starosty spolku veleb,\npána far. P. Petra Neděle. Již. tyto okolnosti nadsvědčují, že\nzajisté jen z příčin veledůležitých se této své činnosti zp. sp.\nzřekl. Ze „Svantovít\" této činností vydati se musel, zavinil\nopět jen horlivý p. řed. kůru et. comp. Žádám zástupce p.\nřed. kůru p. —ý, aby dokázal, že není pravda, že p. řed.\nkůru vyhrožoval vyhoštěním Svantovitům a kůru, že neřekl, že\nje nepotřebuje; aby dokázal dále, že je lež, že nevytýkal spolku\nzpěváckému před svědky bez podstaty a důvodů zlodějství, že\npísemně ve vlastní knize spolkové tento nepotopil ; že bez dů-\nvodů platných byl přinucen co místopředseda opustili spolek.\nAž vše to nezvratně dokázáno bude, pak milerádi budeme sou-\nhlasiti s p. —ý, že „Svantovít\" bezdůvodně se vzdaluje pěsto-\nvání zpěvu církevního; pak veřejně doznáme, že horlivost p.\nřed. kůru nezavinila neupokojivý 2pěv na kůru a netečnost\nSvantovítů ; do té doby však již musí p. —ý laskavě odpustit,\nže dotýčný nájezd se osměluji nazvali opět jen jej důstojnou\nsprostostí a poctivou lží. Chtěl jste moudrému jen napovědět,\njá bych vám rád dopověděl, avšak myslím, že jsem již zabý-\nváním se s vámi bez toho dlouho zneužíval shovívavost ctěné-\nho obecenstva, jen tolik vám radím, aby jste podruhé obrat-\nněji chválil a obratněji haněl a aby jste měl také více šetrnosti\nk redakcí veřejného listu a tendenčím lhaním jí nekompromito-\nval bezúčelně před obecenstvem, a mějte také více šetrností\nk p. řed. kůru a svou nemotornou chválou neprovolávejte nová\nnemilá mu osvědčení. Ještě několik slov p. E. V., který byl\ntak laskav a nadati mi ráčil v listu veřejném. Díky vám, slovútný\npane, že jste mne tupil, hanba by mě bylo, kdybych vámi byl\nchválen. Perfidnost vaše vás velmi dobře odporučuje za kan-\n' • •*» . v\ndidáta pislinkářství, v oboru tom máte velikdu budoucnost. Ze"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.7", "texte": "k vašemu dopisu neodpovím, jisté jste věděl, mám příliš mnoho\nšetrností k veřejnosti než abych takovéto špásy a kousky uliě-\nnické před ní vyrovnával. Kdybych vás příliš dobře neznal,\nduševní stav vaší veleučenosti, tož bych již dovedl jiným spů-\nsobem vám odpověděti, ale nyní jest mi vás nesmírně líto, že\nmáte mnohem méně šetrnosti k sobě než k cizím. Zároveň vám\npro vždy oznamuji, že nemám chutě zamazanými se mazat a\nže nikdy více k žádnému nájezdu vašemu neodpovím.\nNa zdar!\nZ Polné dne 23. listop. (Zpěvácký spolek. Di-\nvadlo). Na dlouhý cas umlklo péro mé, abych mohl dáti\nzprávu o činnosti spolku našeho, který nyní předce z velkého\nomráčení se poněkud zotavuje. Bylo to loňského roku, když\njsme se v „Daliboru\" č. 6, a jiných veřejných listech chlubili\ns naším nově vystaveným prostranným sálem, v nějžto jsme\ntaké ochotnické divadlo umístili. Neuplynul však ani rok a\nzuřivý požár dne 4. srpna, jakž z veřejných listů známo, zničil\nsál a vše, co se v něm nacházelo, totiž naše hudebniny, di-\nvadlo s celým příslušenstvím. Dne 22. t. m. konečně opět\nv nově vystaveném sále: byli jsme totiž před 3 nedělmi svoláni\na výbor zpěváckého spolku nám novou volbu oznámil a na den\n5. t. in. ustanovil. Zvoleni byli: Předseda pan H, Spinar, mí-\nstopředseda pan stavitel K. Fiala, jednatel pan A. Klusáček,\nmistr p. Sequenc; výborové páni L. Klusáček, B. Novotný, Ad.\nSadil, J. Valenta. Při této volbě bylo usnešeno na den 22.\nnastoupili novou činnost při besedě, která se v skutku odbývala.\nProgram byl následující: Proslov. Žárlivý basař, slova od Smi-\ntovského, hudba od J. L. Zvooaře. „Lásky touha\" od Nesvadby.\n„Vltava,\" od Vogla. „Návrat vojína,\" 10 sbor, pak následovaly\nještě některé písně a deklamovánky. Zpěvácký spolek by byl\ntedy již v činnost svou vkročil, ačkoli mu na všem schází. Ale\ndivadlo, to nevíme, zdali a kdy se zotaví, pohořelým také škodu\ndivadelního spolku udalo, nedostalo se mu ani tolik podpory,\naby se mohlo lešení postaviti. Naše obec jest chudá a má co\ndělali, aby to nejpotřebnější jako: školu, obecní dům a j. do\npořádku uvedla, protož nelze se od ní nějaké podpory pro naše\ndivadlo se nadíti. Přesvědčeni však jsouce jak ochotnická di-\nvadla vše dobré podporují, umínili jsme si slavné ředitelství\nochotnických divadel takto žádati:\nDrazí bratří!\nNáš spolek divadelní zhyne a ona krásná podpora všeho\ndobrého, usne u nás snad na dlouhý cas, jestli-že nějaká po-\nmoc od jinud nepřijde. Doufáme, že Vy, drazí bratří dost\nmalou část z jednoho divadelního představení co oběť na oltář\nnaší Thálie položíte, bychom zase pro zdar naší drahé vlasti\ntak jak dříve blahodárně zároveň s Vámi účinkovat mohli.\nJmeneni celého spolku\nB. Novotný.\nZ Xyšperka. (Bes e d a). Dne 22. listopadu b. r. byla\nu nás první hudební a deklamatorní zábava ku prospěchu po-\nhořelých ve Vysokém Mýtě odbývána, při které několik pánů\nz vůkolí účinkovalo, z nichž se pánové Theodor Tomášek z Prahy\na A. Pazourek, učitel z Bartošovic nemálo vyznamenali. Po každé\npřednášce byla hlučná chvála od přítomných hostů provolávána,\na úplná spokojenost projevena slečnám A. Menclové a M. Ledrové\na p. K. Petříku za jejich zdařilý přednes, též panu Nahbkovi,\nřediteli hudby, slušno úplnou pochvalu vzdát, neb byl výsledek\ncelé zábavy neočekávaný.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\nZpěvácký spolek Ledečský spořádal dne 22.\nlistopadu 1863 v hostinci na Poctě pěveckou a hudební aka-\ndemii, jejížto program byl následující: 1. Ouvertura ze zpěvo-\nhry „Don Juan\" od Mozarta. 2. „Slib,\" sbor od Kickena. 3.\nDoklainace. 4. „Retormátoři\", sbor od Kreuzra. 5. „Slza,\" arie\ns průvodem houslí od Gumberta. 6. Reklamace. 7. „Hlahol/4\npochod od Procházky* 8. Ouvertura z českých národních\npísní od Tittla.\n\nZ Prahy.\n\n— Ferd. Laub účinkoval dne 29. listopadu v koncertě\nhudebního spolku v Oíomúci. Přednášeli koncert pro housle\nod Mendelssohna-Bartholdyho a fantasie „Othello,, od Moravana\nH. V. Ernsta s uejskvělejším výsledkem.\nNaše krajanka sl. Ch. z Tiefensse prodlívá nyní\nv Lipsku, kde bezpochyby v koncertě vystoupí.\nZábava „Umělecké Besedy\" dne 18. listopadu v sále\nKonviktském, zařízena zvláště na počest 301etého jubilea diva-\ndelního, jakéž slavil v těchto dnech p. J. Kaska. Společnost\nsešla se velmi četně: byliť tu mnozí spisovatelé, umělci diva-\ndelní, hudební a četní jiní hosté. Program zábavy byl velmi\nrozmanitý. Počali ouverturou z opery „Josef a jeho bratří\"\nprovedenou od údu hudebního odboru „Um. Bes.\" Na to před-\nnesla slečna Malá významnou báseň;, složenou na jubilanta pana\nKašku, jež s pochvalou byla přijata. Jednatel „Umělecké Be-\nsedy\" pan JUC, Sklenář podal p. Kaškovi skvostný stříbrný po-\nhár, dar to „Um. Bes.\" krátce k němu prvé promluviv. P.Kaška\nděkuje srdečnými slovy za cest sobě mnobými spůsoby proka-\nzovanou, odmítá ji od sebe, přičítaje zásluhu zvěčnělému svému\npříteli, nezapomenutelnému Jos. K. Tylovi, jenž první znítil v\nněm lásku k umění dramatickému, v němž vytrval již po třicet\nlet. Jemu provolává tudíž „Sláva\" i děkoje opětně za všeliká\nvyznamenání. Po tklivém tomto intermezza pokračuje se dále\nv rozmanitém programu. Sl. Millerova a Macháčkova, pánové\nLukeš a Bláha přednesli nový ctverozpěv od Dra. Procházky:\npo nich zpívali ještě sola sl. Procházkova, sl. Zawiszanka a, p.\nBláha, paní Pešková s obvyklým rozmarem přednesla českou\nhumoristickou deklamaci (Saphieruv „Sololustspiel\"). Zvláštní\nnovinkou byla hra violinisty p. Auera, Uhra, jenž hrál s ne-\nvšední routinou skladby Vieuxtempsaa jednu Rhapsodii. Veškeré\nprodukce tyto ukončeny jsou pěkně humoristickým „Koncertem\nv Kocourkově,\" provedeným od údů „Um. Bes,\" První tato\nměsíční zábava „Um. Bes.\" zdařila se hlavně péčí p. Chramosty\nzúplna a počala důstojně řadu zábav příštích. Společnost bavila\nse velmi živě, téměř až do půl noci. Od české divadelní spo-\nlečnosti pana Standery v Prostějově došel telegram, v němž sr-\ndečně „Na zdar\" veteránu divadelnímu, p. J Kaškovi provolává.\nŘeditelem německého divadla stal se pan\nWirsing, posud ředitel divadla Lipského.\nOdbor litera r 11 í „Besedy umělecké\" odbýval\npředevčírem poprvé v nových místnostech „u Jeruzaléma\" tý-\ndenní schůzi, v nížiG hlavně byla vykonána volba nového výboru.\nZvoleni jsou pp. Háiek, Chramosta, Hof, Vilímek a Nápravník,\nza jejich náhradníky pak páni dr. Kraus, Fr. Schwarz, Neruda,\nPfleger a Janda. Též zvolen pro volby v nastávající valné hro-\nmadě zvláštní výbor volební sestávající z redaktora dr. Eduarda\nGrégra co předsedy, pak pp. Jandy a Schwarze. Nová místnost\nbesední jest s právě uměleckým vkusem bohatě a krásně vyzdo-\nbena; beseda má taktéž již své vlastní nové piano. Členové\nbesedy umělecké scházívají se nyní denně v hlavním sálo, kdežto\nodborové a komise v poboční místnosti zasedají. Přátelé umění\nbesedy umělecké budou k návštěvě místnosti spolkových zvláště\npozvání.\nVlastenecký malíř p. Heliích, chvalně známý\nsvými uměleckými výtvory v oboru malby církevní, pracuje nyní\nna větším díle, k čemuž si za předmět obral ideální obraz na\nparnasu. Měli jsme příležitost spatřiti karton obrazu tohoto a\nmůžeme dle toho tvrditi, že pan Hellich dílem tímto vlastenecké\numění naše zajisté nemálo obohatí a pověst svou co jednoho\nz přednějších nyní žijících umělcův ceských na novo utvrdí.\nPáně Meiišův článek „O vývinu písní cesk.\"\nv letošním „Daliboru\" obsažený přináší „Suddeutache Musik-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631201-01.1.8", "texte": "zeitung\" v Mohuči cis. 46 v německém překladu čtenářům svým*\nVůbec musíme se o těchto německých novinách chvalně zmíníti,\nže si všímají svědomitě zájmů našich hudebních; neboť přinesly\njiž mnohé články o hudebním ruchu a snažení v Čechách, které\nz „Dalibora44 vyňaty byly, jmenovitě články o Tůmovi a Brixím\no Fůhrerovi, o Krovoví, Albertovi atd.\nValná schůze umělecké,44 jenž se\nvčera večer v zasedací síni Staroměstské radnice odbývala, byla\nvelmi četně navštívena a vyznačovala se zvláštní živostí v agi-\ntování mezi přítomnými členy pro tu neb onu kandidátní listinu.\nPo šesté hodině zahájil schůzi předseda pan rada Wenzig ná-\nvrhem, aby se pro 'rozsáhlost voleb, jež se konati měli, dříve\nk volbám těmto přikročilo, mezi skrutinováním pak aby čtena\nbyla zpráva jednatelská, svědčící o činnosti Besedy umělecké v\nuplynulém roce. Návrh tento byl přijat a pokročeno k volbě\npředsedy, místopředsedy a jednatele, když pak ve vedlejším\npokoji někteří pánové skrutinováním se zaměstnávali, četl po-\nsavadní jednatel besedy pan Sklenář důkladně sestavenou jed-\nnatelskou zprávu. Abychom zde neopakovali, co obecenstvu na-\nnašemu o činnosti Besedy umělecké již z četných zpráv našich\ndobře známo jest, vyjímáme ze zprávy této následující: Správní\nvýbor odbýval v době od 9. března do 30. listopadu t. r. 22\nrádných schůzí, v nichž se o zájmech besedních platná uza-\nvření činila. Členů čítala „Beseda umělecká44 v tomto roce\n359, z nichž 9 jest zakladatelů, 213 umělců, do tří odborů\nrozdělených, a 137 přátel umění. Z umělců náleželo 56 do\nodboru výtvorného umění, 31 do odboru hudebního a 76 do\nodboru literárního. Úmrtím ztratila „Beseda umělecká\" jen\njednoho člena p. prof. Skuherského. Výkaz jmění jest násle-\ndující : Příjmy „Besedy umělecké44 obnášely 2.098 zl. 60 kr.,\nvydání 1.081 zl. 5 kr., z čehož vybývá na jmění spolkové\n1.017 zl. 55 kr., k tomu přičísli též sluší na nezaplacených\ndosud příspěvcích 835 zl. O výstavě Lessingova obrazu Husa\njest ve zprávě té podotknuto, že výstavu tu navštívilo 14.000\nosob, přijato pak bylo 3.131 zl. 90 kr.\nNa konec zprávy vysloveno bylo přání, „aby beseda umě-\nlecká soustředila veškeré umělce české a aby požívala podpory\nspojených s nimi přátel umění a těšila se přízní celého národu.\"\nPo zprávě jednatelßké četl se výsledek výše uvedených voleb,\npři nichž 105 hlasovacích lístku odevzdáno bylo. Zvoleni jsou\nza předsedu besedy umělecké opětně pan rada Wenzig 104\nhlasy, za místopředsedu dr. Jan Ev. Purkyně 104 hl. a za jed-\nnatele dr. Jan Kučera 60 hl.\nPři volbě jednatele obdrželi pan Barák 30 hl. a pan Hof\n12 hl. Zvoleni pánové vyslovili se na to, že volbu přijímají,\npři čemž zároveň pan předseda odstupujícímu správnímu výboru\nděkoval za podporu, kterouž tento jemu v činnosti jeho vždy\nposkytnul. Pan Schwarz děkoval na to jmenem všech členů,\npanu radovi Wenzigovi, který, ač jeden z nejstarších členů,\npředce s mladistvou sílou o zdar besedy umělecké se vždy za-\nsazoval. Na slova tato provolalo shromáždění předsedovi hlučné\n,jSláva,44 a přikročilo k volbě správního výboru. Zvoleni jsou:\nZ odboru pro výtvorné umění: pp. František Čermák a Jan\nBělský 104 hlasy. Z odboru hudebního pp. J. L. Zvonař 63\nhl. a Bedřich Smetana 103 hl. Z oboru literárního pp. Vítěz-\nslav Hálek 56. hlasy a Jos. Chrainosta 98 hl. Z přátel umění\npp. Edvard Eckel, úředník při spořitelně, 103 hl. Jan Eisenhnt,\nobchodník, 102 hl. Jos. Novák, kněhkupeo, 71 hl., J. Podlip-\nský, Mdr. 71 hl., Jaroslav Kotovic, JUDr., 63 hlasy a Kučera,\nJUDr., 91 hlasy. Za rovisory účtů zvoleni byli téměř jedno-\nhlasně pp. Švanda ze Semčic a Drahorad. Po volbě šesti\nnáhradníkův správního výboru, jimiž zvoleni pp. Schmítt, Pro-\ncházka, Hof, Rubáš, Starý a Svoboda, pak pokladníka p. No-\nváka a nerozhodnuté volbé účetníka besedního, kde se totiž\nhlasy rozdělily mezi pp. Ekla a Eisenhufa, prohlášena jest o\nV49 hod. večer schůze za skončenou.\nKoncert pana Lea Liona, žáka to Alex Drey-\nschoka a nyní učitele na jistém hudebním ústavě v Berlíně, jenž\nse dne 29. listopadu v sále konviktském odbýval, těšil se sice\nze značné návštěvy, avšak výsledek p. koncertisty nebyl takový,\njaký jsme očekávali. Především ho musíme upozornit, že po-\nsuňky, které při hře své dělá. nepřispívají k tomu, aby ho\nobecenstvu co pravého umělce porucovaly; dále zdá se nám, že\njeho úhoz nenabyl od té doby, co jsme ho naposled slyšeli, na\nüblazeoosti a jemno-pružnosti a konečně nemůžeme se vždy\ns jeho pojmutím skladeb jako na př. komtetta od Schumanna\nshodnouti. Že p. Lion znamenitou technikou obratnosti vyniká,\nže i své skladby u p. velké trio pro housle cello a piano\ns úspěchem přednáší, nedá se upříti : za to však nezdá se míti\nroutinu u doprovázení pěvců, což zvláště při zpěvu sl. Brennerové\npatrně do očí bilo. Pan Lion hrál též nocturnu Fis od Cho-\npina, gavottu od Bacha a pak své salonní skladby, nocturnu\nE, Les cloches an malin a Souvenir de Vienne s výsledkem,\njenž se zdál zadost učiniti obecenstvu.\nVe s cil ůzí ch správního výboru „Besedy\numělecké\" dne 4., 9., 16 a 28. listopadu t. r. přijati jsou\nčlenové noví: zpěvácký spolek plzeňský „Hlahol,\" jenž vyslovil\npráni, by sbratrení zpěváčtí spolkové ceskoslovanští co členové\ndo „besedy umělecké\" vstupovali; dále pp. J. V, Figar, J. E.\nFolkmann, V. R. xWasner, A. Pavlovský, V. Maršner a K. Nácov-\nský. Pan PHbík, učitel na Prosíku, daroval 3 vlastnoruční\nlisty Jos. Jungmanna a 1 Hankův. p. Trenkwald 5 knih, začež\nse jim veřejné vyslovují díky. Pan J. Linhart nabízí olejový\nobraz od Karla Dolce pro výstavu, dopis odevzdán komisi do-\ntýcné. Přednášky veřejné proti platu nejsou povoleny Be-\nsedě. Oznámí se úřadu, že se tuto zimu 6 esthetických ctění\nuspořádá bez platu a pouze pro cleny. Zakoupeno piano od\nSedláčka za 300 zl. Návrh ohledně uspořádání 3 koncertů\nabonentních ve prospěch „Besedy umělecké\" odevzdán komisí\nzvláštní, taktéž návrh ohledně výstavy starožitností. Najat\nnový byt pohodlný v ulici Liliové v domě p. Stause od Jiří\n1864 za ročních 500 zl. Dále se stala všeliká opatření ohledně\nvýstavy Lessingova „Husa.\" V poslední schůzi (dne 28. listo-\npadu t. r.) vyřízena zpráva jednací. Výbor uváživ, že byl\nzvolen v 1. hromadě, kde se členové spolku ještě neznali, aže\nod té doby počet clenu hojně se rozmnožil, usnesl se jedno-\nhlasně, že o valné hromadě hodnosti co výbor se vzdá, což\noznámeno též všem třem odborům s vyzváním, by nové výbory\nještě před valnou schůzi výboru správnímu oznámili. K valné\nhromadě dne 30. listopadu ve velké zasedací síni radnice sta-\nroměstské sestaven program tento: 1. Zpráva jednatelská, 2.\nvolba rerisorů účetních, 3. volba starosty, jeho náměstka a jed-\nnatele, jakož i správního výboru v plném poctu 12 členů, 4.\nvolba náhradníků. Dá se tisknouti 400 exemplářů seznamu\nvšech clenu dle odboru v pořádku abecedním. Inventář Besedy\nse nemohl sestaviti, poněvadž jej všichni odborové nepodali.\nNávrh 20 členů odboru literárního na zvolení tří clenu čestných\nzamítnut, poněvadž správní výbor v jedné dřívější schůzi své\nna tom se ustanovil, že čestných clenu nenavrhne, a poněvadž\ndle stanov toliko správnímu výboru návrh takový přísluší, pak\ntaké z příčiny té, že návrh podobný z ostatních 2 odborů ne-\npodán, jižto sdílí náhled správního výboru, že není náhled ta-\nkový dosud na čase. Návrh komise ohledně zařízení jedna-\ntelství na venkově, o změně stanov, uspořádání slavnosti Sha-\nkespearovy, vydávání časopisu a zařízení školy dramatické, zá-\nbavy o Sylvestrn, volby komise, o vypracování domácího pořádku\npro místnosti „Besedy umělecké,\" vyřízení oučtů z poslední\nzábavy v Konviktě, jakož i uzavření ohledně klícníka ponechává\nse novému výboru správnímu, poněvadž všecky tyto návrhy\nz větší části teprv jej došly, když dosavadní výbor činnost svou\njiž končil a jednací zprávou i výročnými účty zcela zaměstknán byl*"}]}