{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_sha256": "5d7fe9e9c1f3401741244720cbe37699417f1dd5faca5388bbaf1d66c32511fc", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/12/10_01/bmtnabd_1863-12-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "274", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.1", "titre_corps": "Václav Jan Tomášek.", "titre_sommaire": "Václav Jan Tomášek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4575, "texte": "Václav Jan Tomášek.\nV tomž čase pustil se Tomášek do skládání lyrických\nbásní Gothových. Vydal jich devět sešitů v cestě předplatní.\nSedmý sešit, tři balady obsahující, věnován jest W. Gothovi.\nSkladby tyto znamenány jsou op. 53—61. Roku 1816 učinil\nTomášek první výlet do Nových hradů (Gratzen), kde hraběnku\nTerezii pianu vyučoval a krásných dnů zažil. V adventu při-\nšel Hummel do Prahy, aby zde koncert uspořádal, Hummlův\núhoz byl jak Tomášek praví, více ženský než mužský a upo-\nmínal nejvíce na hru Wolflovu.\nRoku 1817 cvičil se Tomášek ve fantasování na piano\na pracoval časem v sestavování logické klavírní školy. Na\njaře odebral se Tomášek s hraběcí rodinou opět do Nových\nhradů, odkud malé výlety činil mezi jiným též do cistercián-\nského kláštera Vyššího Brodu, jenž od jistého Rožmberka vy-\nstaven a dotací obdařen byl. Zbožnou pověst, která o tomto\nklášteře koluje, užila Karolina Pichlerová k baladě, kterouž\non od převora jsa vybídnut do hudby uvedl. Jsa každého\nhudebního malířství nepřítel, musel se tehdáž přede k ní\nutéci a vylíčil hudbou v baladě obšírně naznačenou bouři.\nTomášek dokončil baladu tuto v Praze a věnoval ji klášteru\nVysokobrodskému. Dílo to vyšlo co op. 62 u Marco Berry.\nHned po novém roce 1818 složil Tomášek „Six Egloques\npour le piano\" (op. 63), které brzy u Hofmeistra v Lipsku\ntiskem vyšly. Nedlouho po tom vydal Tomášek „Ctyry písně44\ns průvodem piana co op. 64 u Rudla v Praze.\nUmělecké dílo objektivním pojrnutím do života vyvolané\nudržuje se i při křivém směru času, co zatím všechny špat-\nnému časovému vkusu holdující skladbičky co jepice hynou.\nŽe se v tom Tomášek nemýlil, o tom ho přesvědčovaly jeho\neklogy a rhapsodie, které každý solidní pianista rád přednášel.\nVeden jsa takovýmto jistě dobrým náhledem vnořil se Tomá-\nšek opět do říše poesie, aby proskoumal, zdaž by se ještě\nněco z ní v říši tonu užiti nedalo. A hle! Dithyramba byla\nto se svou lyrickou silou, kterou si Tomášek pro své tonické\nzpracování vyvolil. I složil tedy „Tři dithyramby\" pro piano\n(op. 65; které u Marco Berry vyšly. První dithyramb má\nřímský ráz; jest jadrný, jako Římané, co zatím druhý co do\nněžnosti a půvabnosti řeckému karakteru se blíží; v třetím\ndithyrambu jsou oba druhy v jeden sloučeny.\nZkušenost, že se v davu pianistů jich málo nachází,\nkteří by věděli co dithyramb jest, pohnula Tomáška, že k svému\ndílu stručné vysvětlení dithyrambu v italské a německé řeči\npřipojil, čímž podnes této skladby několika slovy naznačil a\njest věru škoda, že nakladatel při druhém vydání toto vysvět-\nlení vynechal. Že pianista skladbami těmito i skvělou bra-\nvouru a cituplný přednes osvědčiti může, pozná každý na\nprvní pohled. Berra vypravoval Tomáškovi, že dílo toto často\npod názvem „Tomáškovi tyranové pro piano\" se kupovalo.\nKaždý svobodný okamžik věnoval Tomášek soustavě\nharmonie, kteráž velice na srdci ležela. Toho času při-\nbyla do Prahy věhlasná zpěvačka Angelica Catalani, kterou\nTomášek nejen u veřejných koncertech nýbrž i v soukromném\nkruhu u hraběte Buquoi, jenž ji z Karlových Var k sobě po-\nzval, slyšel. Catalani dávala dne 5. a 7. září v divadle dvě\nvelké akademie, v nichž veškeré obecenstvo jakož i Tomáška\nsamého okouzlila. Při svém odchodu z Prahy věnovala Cata-\nlani Tomáškovi malou, hezounkou tobolku s následujícími\nvlastnoručnými slovy: „Petit souvenir ď Angelique Catalani —\nValabreque an celebre maitre Tomášek.\" (Malá upomínka\nna Angeliku Catalani — Valabreque znamenitému mistru\nTomáškovi).\nOstatní čásf roku věnoval Tomášek své soustavě har-\nmonii, která ještě na tak pevných základech, jak si toho přál,\nnestála.\nR. 1819 odebral se hrabě Bouquoi do Paříže a hraběnka\ns konteskami a mladým hrabětem do Nových Hradů, karnž je\ni Tomášek následoval. Přišed tam, složil šestý sešit eklog,\nkteré brzy pod názvem „Six Egloques pour le Pianoforte\"\n(op. 65) u Hofmeistra v Lipsku vyšly. Třetí ekloga tohoto\nsešitu obsahuje trio, kteréž přirozenou sympatií tónu tady na\nakustické cestě povstalo. Stručné k němu připojené pozna-\nmenání vysvětluje to úplně, jak tato sada hrána býti má.\nEffekt jest nejen velmi překvapující, nýbrž slyšeti jsou zvuky*\njež více harmonice než pianu náležeti se zdají. Alex. Drey-\nschok, žák Tomáškův, jenž v tomto způsobu hraní velmi sběhlý\njest, okouzlil tím vždy veškeré posluchače. Když se byl\nhrabě z Paříže vrátil, složil Tomášek dva sešity písní, každý\npo třech písních, které co op. 67 a 68 u Marco Berry v Praze\nvyšly. Ostatní čas svého venkovského pobytu věnoval Tomá-\nšek hudební theorii. Pii svém příjezdu do Prahy dozvěděl\nse, že jeho bratr Jakub dne 2. října zemřel. Uplynul drahný"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2477, "texte": "čas, nežli se Tomášek po této ztrátě ze svého trudného roz-\npoložení zotavil, aby se opět umění věnovati mohl.\nPět písní od E. Eberta, kteréž pro jeden hlas s průvo-\ndem piana složil, bylo prvním plodem po této smutné události,\nvyšlyf co op. 69 u Kronbergra v Praze.\nTéhož času zavítal do Prahy p. Chladný, vynálezce kla-\nvírního cylindru a obrazů zvukových, aby se zde na svém\nnástroji slyšeti dal a o zvukových obrazech a jiných akusti-\nckých výjevech přednášky držel. Nástroj jakož i novota před-\nmětů, o nichž s neobyčejným ostrovtipem mluvil, zajímaly tak\nPražské obecenstvo, že se i dámy k těmto duchaplným před-\nnáškám hojně dostavily. Že se Tomášek s Chladným sezná-\nmil a spřátelil, netřeba podotýkati a Tomášek hrával v jeho\npřednáškách na jeho klavírní cylindr. Nedlouho na to kon-\ncertoval v Praze slavný houslista Lafont a znamenitý virtuos\nna mandolinu Bimercati a J. Hummel.\nRoku 1820 odebral se Tomášek s knížecí rodinou na\nvenkov, dokončil tam první sadu začatého již velkého rekvia.\nToho času rozmetal silný liják vesnici Stran a Tomášek chtěl\ndříve než se do komponování „Dics irae\" pustil, toto rozko-\ntání viděli. Při pohledu na tuto spoušť projely Tomáška mo-\ntivy i s instrumentací k jeho „Diesirae\" i spěchal do svého\nobydlí 'a osnoval si „Diesirae\" a nedal si oddechu, dokud\nho nedokončil. Brzy na to složil Domine, pak Sanctus, Be-\nnediktus a Agnus. Dílo toto bylo Tomáška důstojné a došlo\njiž tehdáž ve Vídeňských hudebních novinách chvalného uznání.\nPartitura tohoto díla vyšla na útraty Tomáškovy. Teprv po\nhojném odbytu prodal Tomášek plošky Marco Berrovi, u něhož\ndílo to co op. 70 pod názvem „Hymni in sacro pro defunctis\ncantari soliíi, pleno concentu musico rediíi'4 vyšlo.\nTéhož roku v měsíci červnu obdržel Tomášek od spi-\nsovatelky Karoliny Pichlové za zaslanou komposici „Vyšší\nBrod\" a pak od W. Gotha za zaslané mu písně velmi po-\nchlebná psaní. Roku 1821 slyšel Tomášek v Praze ISletou\npianistku sl. Beleville, žákyni to Černého z Vídně, pak Dielze,\nvirtuosa na huboj a Kummera, virtuosa na cello, jakož : pro-\nvedení výtečného oratoria „Soud světa\" od Schneidra, kteréž\nhudební jednoty v Praze dávaly. Jsa pakostnici trýzněn ode-\nbral se do lázní Teplických, kdež se s K. M. Webrem jakož\ni s Klenglem sešel. Tomášek nebyl jaksi Webrovi a jeho\nkomposicím nakloněn; za to však žil s Klenglem v nejlepšírn\nsrozumění. Proto pro všecko přijal Tomášek Webrovo pozvání,\naby se s .ním do Dráždan podíval, kdež také 8 dní prodlel.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "274", "page_fin": "275", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.2", "titre_corps": "Hudební sokové. Skutečná událost", "titre_sommaire": "Hudební sokové. Skutečná událost", "signature_source": "R. M", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.2", "debut_caractere": 2479, "fin_caractere_exclue": 6011, "texte": "Hudební sokové.\nSkutečná událost\n\nBylo to na počátku osmnáctého století, když přišel\nz Francie do Něrnec jakýsi Volumier, výtečný houslista a\nznatel taneční hudby. Z té příčiny přijat byl v Berlíně co\nprvní houslista čili koncertní mistr a spolu co ředitel králov-\nského baletu. Po krátkém čase přestěhoval se do Drážďan,\nkde jej August II., král polský a volenec saský k svému\ndvoru přijal. Příchylnost králova, schopnosti jeho při veške-\nrých hudebních výkonech a neobmezená důvěra krále i lidu\nk skladatelům francouzským, zjednali mu v krátkém čase vše-\nobecnou chválu, jmenovité ale u krásného pohlaví, které je-\nšitnost tak daleko zavedla, že každá dáma k vyšším kruhům\nnáležející u něj se v hudbě vyučovali musela, chtěla—li se\nhlouběji v hudbě vzděíati a módnímu tonu zadost učinili.\n, Y čase, k němuž toto vypravování náleží přibyl do\nDráždan M a r s cb a n d, taktéž Francouz a slavný hudebník.\nNyní narazila kosa na kámen! — Marchand získal si lásku u\ndvora a chválu celého města, neboř byl nejlepší učitel na\nklavír a ncjschopnější mistr na varhany. Za jednu lekcí pla-\ntili mu v Paříži po louisdoru a všichni, kteří k lepším kru-\nhům náleželi chtěli u něj se učili. Neláska francouzského\ndvora, vyhnala jej z Francie. Jakmile přibyl do Drážďan a\nosvědčil se co zdatný umělec, hrnulo se vše k němu a ubožák\nVolumier zůstal opuštěn, jako kdyby byl zemřel aneb nikdy\nv Drážďanech nebýval. „Jalousie de métier\" jest povědomá\npohnůtka činnosti nejednoho umělce; přidámeli k tomu ztra-\ncené důchody, snadno pochopíme, že Volumier spáti nemohl,\na neustále přemýšlel, jakby svého nebezpečného soka odstranil.\nByla to sice nevelká úloha; ale nouze i železo láme a kdo\nchce psa bít, najde brzo klícek. Volumier po dlouhém pře-\nmýšlení vynalezl spůsob odstranili Marchanda, však ubožák\nzapomněl, že hůl má dva konce.\nŠel tedy ke králi pod záminkou vyslechnouti jeho roz-\nkazy o nejbližších dvorních koncertech, vlastně ale chtěl na-\nlíčili pasf svému rozmilému rodákovi, na nějž, jak se s ji-\nstotou domníval, král bude se ptáti. Tak se i stalo! — Král\nchtěl odbýti svého koncertního mistra a odvětil mrzutě :\n„Ať zahraje Marchand několik skladeb, o ostatní nedbám,\nto zařiď jak se ti líbí.44\nSlova tato nemile se dotkla uší umělcových ; slyšel jak\nse o něm lehkovážně mluví a Marehand vynáší.\n„Dobrý hudebník ten Marchand\" odpověděl trpce Vo-\nlumier, „zdali ale královská Milost práhne slyšeti uměleckou\nhru na klavír neb varhany, tu najdeme zajisté lepšího umělce\nnežli je Marchand.\"\n„Lepšího? — Snad nějakého Vlacha. Chyba lávky\nmůj milý Volumier, Vlaši sice krásně zpívají, ale žádný ne-\nrozumí hudebnímu nástroji, aspoň tak ne, jako Francouzové*\nMarchand ale hraje mistrně, — božsky.\"\n„Nejjasnější pane! — Přikaž a já přivedu k trůnu tvému\nnevšedního umělce, který nejen co hudebník výše slojí než\nMarchand, nýbrž i co rozený Němec větší úctu chová ku krá-\nlovskému Majestátu/'\n„Což mně Marchand v něčem ublížil?\" tázal se král\ns podivením.\n„Ne tobě, nejjasnější pane, ale ublížil hlavě korunované,\nnebožtíkovi králi francouzskému a to je vše jedno.\"\nNyní počal Volumier vypravovat, jak Marchand ve Francii\nzle se ženou svou nakládal, jak všechny své přijmy prohýřil,\njak král Ludvík XIV. má poloviční, ode dvora placenou pensí\nodejmul a jeho manželce vyplácel. Dále vypravoval, jak Mar-\nchand se nad tímto královským činem rozlítil, o králi lživé\nšpatnosti roztrušoval a jeho rozkazům vzdoroval. Tak n. p.\nhrál jednou u přítomnosti krále, který jeho hru na varhany\ns potěšením poslouchal, při slavných službách božích ve Ver-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4766, "texte": "sailu. Když nastoupilo „qui tollis pecala mundi,\" vstal od\nvarhan a odešel z chrámu. Myslelo se, že ochuravěl. Avšak\nnastojte ! Král vycházeje v chrámu, uzřel jej procházeti se\npo nádvoří. Když se k Marchandovi přiblížil ase jej tázal,\nproč mši neukončil, odvětil tázaný: Jelikož mé ženě vyplácíte\npoloviční pensi, af za mne od polovice mše varhany hraje.\"\n„Co je mně po jeho privátních záležitostech,\" řekl ne-\ntrpělivé král, všechny pevěsti s nelibostí vyslechnuv; „za to\nbyl zodpovědný panovníku svému, já chci slyšet jeho umění.\n— Znáš-li ale někoho, který lépe hraje a je rozený Němec,\"\ndodal s ironickým úsměvem, „pak rřiveď mně ten osmý div\nsvěta, af závodí s Marchandem.\"\nNa tato poslední slova čekal Yoíumier, ty byly vodou\nna jeho mlýn. Odcházeje od krále poslal okamžitě dvorního\nposlance s listem, jenž poručení královské obsahoval do Vei-\nrnaru a klidně čekal. Za nějaký týden přibyl k umělci in-\ntrigánu, nepatrný človíček, jehož Volurnier s otevřenou náručí\npřijal a mu vypravoval, co se přihodilo a proč vyzván byl\nz Veimaru sem se odebrali. Příchozí dobrosrdečně se usmál\na s velikou skromností ke všemu přivolil. Právě tak těšil se\nMarchand, že pokoří Němce, jako pokořil mnoho Francouzův\ni Vlachův.\nDen koncertu se přiblížil. Král bezpochyby již zapo-\nmněl na slib svého koncertního mistra a nikdo jiný nevěděl\no závodu hudebním, který ještě tento večer nastoupiti měl.\nJakmile se objevila v sále ona neznámá a nepatrná osoba,\nptal se každý „kdo je to?\" Volurnier odbyl každého zvě-\ndavce několika nic nevyznačujícími slovy a jen králi řekl, že\nje to sok Marchandóv. Král lituje v duchu neznámého, usmál\nse, přivolil ale ke zkoušce, domýšleje se, že vítězství Mar-\nchandovo bude tím větší, an pokoří soka, jehož umělost Vo-\nlurnier až do nebe vynášel.\nCizinec stál za křeslem Marchandovým, jenž dobře věděl\nco se kuje a proto s největší jistotou odehrál variace na\njakousi francouzskou píseň. Ukončiv hru, povstal se sedadla\na hluboce se uklonil. Potlesk ozýval se se všech stran.\nUmělec rozvinul podivuhodnou sběhíost, hrál přesně a před-\nnášel tak krásně, že vzbudil jásot v obecenstvu. Pochvala\nrozjařeného obecenstva a mistrná hra ohromila z počátku\nYoíumiera, takže se o svého přítele obávali počal. Cizinec\nstál vážně a nepohnutě na svém místě, až král rozkázal by\npočal hráli a spolu projevil přání, aby hrál ten samý themat,\nna který Marchand variace provedl. Neznámý se skromně\nuklonil, sedl ke klavíru, udělal krátkou předehru, která vzdor\n%\ntomu, že krátká byla, vzbudila všeobecné udivení a opakoval\nonu francouzkou píseň. Když ukončil, započal ji znovu,\nale dodal ji užší meze a zdálo se, že hraje píseň jinou a\npředce to byla ta samá melodie. Tak obnovil ji dvanáctkráte\npo sobě, aniž by byl jednou opakoval, co Marchand ve svých\nvariacích zpracovaly Obecenstvo poslouchalo, divilo se, žaslo.\nHra Marchanda podobala se hře neznámého, jako měsíc, ja-\nsnému slunci! — Volurnier jásaje v duchu poskakoval vesele\nz rnísla na místo, jakby se Terpsichoře zavděčili chtěl; Mar-\nchand byl ale bledý jako mrtvola. Kdo ví zdali ze zlosti\nneb ze studu nad ponížením ?!\nKrál chtěl čest a dobrou pověst jeho zachránit!, zavolal\nVolumiera a řekl k němu:\n„V skutku tvůj učitel hraje na klavír, jak Marchan ne-\numí, ale co se hry na varhany týče, buď ujištěn, že dosud\nsoka nemá.\"\n„I tu seznáš v něm, nejjasnější pane, většího umělce\na nečekaje odpovědi, vyňal z náprsní kapsy kousek notového\npapíru, notami hojně posetého a podal jej Marchandovi, řka:\n„Můj přítel slyšel o znamenitém varhaníku Marchandovi\na chce se od něj něco přiučit. „Královská Milost přeje sobě,\naby jste na tento themat improvizoval a potom ten samý\nthemat mému příteli doručil.\"\nMarchand vzal papír do ruky a jakoby si jej chtěl po-\nzorněji prohlédnouti, vešel do druhého pokoje, z pokoje\nkráčel do síně, odtud na nádvoří, pak na ulici a posléze do\nsvého příbytku. Sebrav ze svého majetku co mohl, odjel\nz města do Francie, kde jeho porážka nepovědoma byla\nTam opět získal svou dřívější oblibu, ale oddal se také dří-\nvějšímu hýření a zemřel r. 1737 ve velké nouzi.\nOnen neznámý ukončiv sám závod umělecký, vzbudil\nčím dál tím větší úžas v obecenstvu, a odjel druhý den zpět\ndo Weimaru, kde byl od r. 1703 koncertním mistrem. Do\nSas navrátil se v r. 1723 a přijal v Lipsku místo ředitele\nhudební školy Tomášské. Roku 1736 stal se fkrálovským\n\\\ndvorním polským skladatelem. Byl! to slavný mistr Jan Se-\nbastian Bach. — Týž zemřel r. 1750 v Lipsku. Jeho\nskladby zůstanou povždv vzorem všem kontrapunktistům.\nYoíumier pozbyv nebezpečného soka, nenabyl více uznání\njakého dříve před Marcbandem požíval, poněvadž jej opět\nBach zastínil. Zdá se, že i osud na něm, pro jeho nešle-\nchetné jednání, pomstu svou vykonal. Vzdor tomu byl předce\nctěn a zemřel r. 1728 v Drážďanech.\n\nR. M."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "275", "page_fin": "280", "image_debut": 3, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.3", "debut_caractere": 4768, "fin_caractere_exclue": 5750, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Českých Budějovic. (Ženský zpěv. spolek „Libuša.\")\nJiž dlouho nepřinesl „Dalibor\" žádné zprávy o zdej-\nším ženském zpěváčkem spolky; pročež sobě pospíchám v krát-\nkosti jeho činnost a pokrok v posledním čase sdělit. Jakmile\nstanovy dne 1. listopadu k potvrzení předloženy byly, odbývala\nse příští neděli schůze paní, jež stanovy podepsaly a dle toho\nprozatímní výbor tvoří. Jsou to dámy, na které spolek v kaž-\ndém pádu pyšný být muže n které také důstojně spolek repre-\nsentovat budou. Po předběžných poradách přistoupilo se hned\nk prozatímní volbě presidentky, místopresidentky a dohlížitel-\nkyně pokladnice. Za presidentka byla jednohlasně volena paní\nMarie Grunwaldováj manželka zemského poslance a ad-\nvokáta, předsedy „Besedy6 atd.; za inístopresideníku paní Te-\nrezie Zátková, manželka zemského poslance a obchodníka;\nza dohlížitelkyňi pokladnice paní Viléma šlechtična z Jung-\nman nu, manželka zemského advokáta. Dále tvoří prozatímní"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7943, "texte": "výbor: paní Marie Poláková, pí. Betty Procházková,\npí. Kateřina Kryllová, pí. Dominika Rožánková, pí. Anna\nHoráková, pí. Anna Běl ková, pan Jos. Eil co ředitel a\npan Antonín V. Vojta co jednatel. Dále na návrh p. ředitele\nbylo jednohlasně usnešeno, by vždy při cvicebnícb hodinách\njedna paní z výboru přítomna byla, jakož i aby se v neděli\ndne 15. listopadu první valná schůze odbývala. K této první\nvalné schůzi „Libuše,\" která se v sále Mileretském odbývala,\nměly i matky údů účinkujících proti vstupním lístkům přístupu.\nSezení započalo přečtením protokolu poslední schůze paní a\noznámení výsledek volby. Na to zapěly dívky na uvítanou vý-\nboru heslo spolkové od J. Eila, a sl. Albertina Rožánková\noslovila ve jménu ostatních dívek v delší české a si. Justýna\nNiemetzova v německé řeci paní presidentku a výbor. Dále bylo\nněkolik sborů přednášeno a konečně následovala zpráva jednatele\no dosavadní činnosti spolku a stavu pokladnice. Než se schůze\nukončila, přečetl ještě pan jednatel na přání pana ředitele po-\nslední dopis z Budějovic v „Ladě,\" jenž se mimo jiné záleži-\ntosti prvního vystoupení spolku týce. Na den sv. Cecilie uspo-\nřádalo několik údů spolku malou zábavu v sále na střelnici,\nku kteréž výhradně výbor a matky údů zváni byli. Sborový\na sólový zpěv se střídal s deklamací, hrou na piano a citeru,\njinými žertovnými hry a tancem (bez mužských), kterýž vel-\nkého souhlasu došel a z největšíbo potlesku se těšil.\n\nt—\n\n(—r.)\nZ Brna. (Výroční produkce „Besedy.\" Dne 2.\nt. m. odbýval náš spolek poslední výroční produkci v tomto\nroce. Skoda, že nám tenkráte není dovoleno se vysloviti tak\npříznivě o hudebním výsledku, jako o besedách předešlých,\načkoliv musíme vyznati upřímně, že i tentokráte nám pro-\ngram poskytoval několik zajímavých čísel. Jelikož se tento\nvýrok poslední týce sólových přednášek, promluvíme nejdříve\n0 nich. Rodačka naše, slečna Hřímalá sobě získala neoby-\nčejných zásluh o poslední besedu, neb jen preduáškám jejím\nnaleží nekalena chvála; i ostatní sóla a sbory neuspokojily\nnás tak, jak jsme tomu posud byli zvykli. Sl. H. jsme po-\nnejprv slyšeli před několika léty v Praze co zacátecnici a již\ntenkráte jevila nevsedni vlohy. S netajenou radostí tedy vy-\nznáváme, že slečna zatím neobyčejně prospěla a že ji můžeme\nvřaditi mezi pěvkyně. Hlas sl. H. se sice nehonosí mobútnou\nzvucností, avšak vyniká dokonalou vyvinulostí, jasností a v pro-\nstředních polohách značnou sílou. Ku zvláštním přednostem sl.\nH. naleží jistota a dostatečná routina. S patrnou lehkostí zpívá\nsl. H. v každém tempu a hlas její je zvláště v prostřední po-\nloze ohebný, jemný a schopen velmi něžného pianissima, cre-\nscenda a decrescenda. Slova vyslovuje jasDě a pojímá písně\nrozumně, zvláště dokázala v skutku vzorným přednesem krásné\na pikantní písně Jelenovy „Pomilování\", v které zvláště nadře-\něeným pianissimem vynikala. Úplně se shodujeme se spňso-\nbem, kterým sl. H. přednáší národní písně, totiž beze všech\nzbytečných přívěšků, divadelních effektň atd., kterými mnozí,\n1 výteční zpěváci se snaží písně naše, samo o sobě krásné,\nvyšperkovati. Totoť však tak nazvané „dramatisování44 my-\nslíme, že píseň národní nekrášlí; ano, že takové pytvoření jen\nmá účinek ten, že jednoduchost, upřímnost a ryzost, nejhlav-\nnější to vlastnosti národních písní — zmizí. Sl. H., jenž mimo\njmenované písně Jelenovy zpívala též „Písně při měsíčku44 od\nBergmanna, předuášela písně národní jednoduše, upřímně, ze\nsrdce, tak, jak asi národ sám je zpívá, jenž nemá pojem o\nmoderních švingulacích a o koloratuře. Sl. H. vzbudila nad-\nšený potlesk četného obecenstva a byla mnohokráte vyvolána,\nčehož ji srdečně přejeme. Sl. R. deklamovala dosti vtipnou\ndeklamovánku „Vdávat nebo nevdávat\" s chutí velkou. Ona\ndeklamovala s celým tělem a duší; s duší, poněvadž musí du-\nševní síly pňsobiti, nemá-li ji paměH opustí ti 9 s tělem, proto\nze neprovadela gesta jen jednou rukou, ale i tělem ostatním,\nzvláště však rukou, v které měla desky s deklamánkou, tak že\njsme několikráte mysleli, že chce ony desky hoditi mezi obe-\ncenstvo. Proti takovým gestům, jakož i proti tomu, že slečna\n— byvši vyvolána — pokaždé ještě několik slov přidala, mu-\nsíme se co nejhorlivěji vysloviti, neb tento spůsob je docela\nnový a nikterak se nám nelíbí. Kdyby sl. R. byla dekla-\nmovala pokojněji, řekli bychom, že sobě větším právem za-\nsloužila přízeň obecenstva, neb přednes sám o sobě byl dosti\nrozumný a cilý. — Pan Zelnícek hrál 3. koncert od Beriota\nna housle. Pan Z. hrál s obvyklou technickou zběhlostí, ano,\npozorovali jsme též, že značně pokročil od toho casu, když\njsme ho posledně slyšeli. Škoda, že nástroj jeho je příliš\nslabý, nesprávný a že snad právě proto p. Z. ještě nedosáhl\noné ušlechtilosti a dokonalé jemnosti, jimiž se něžná místa\npřednášejí a bez kterých pravé umělosti není. Ostatně se tě-\nšíme, že pana Z., jenž byl též bouřlivě vyvoláu a zahrál ještě\ndovedně variace na národní motiv, uslyšíme i budoucně. —\nZpěvácký spolek přednášel tři sbory : „Svoji k svému\" od K.\nBendla, „Rekův sen\" od Slavíka a „Moravskou kadrylu od F.\nHellera. — Pan Peka, známý nám co dovedný zpěvák písní,\nřídil tentokráte veškeré sbory a počínal sobě dosti chvalně. —\nPrvní sbor, jenž se nám zdá býtí dosti dobrou skladbou a který\nrázný a dojímavý konec má, jsme slyšeli poprvé. Provedení\nvšak nebylo bez vady, což zvláště platí o místech sólových a\no souzpěvu, jenž nebyl tak dokonalým, jak se jím náš spolek\njindy honosí. „Rekův sen\" byl proveden dobře, avšak skladba\ntato je již poněkud stará, byli bychom rádi slyšeli něco jiného.\nPři této příležitosti upozorňujeme na výtečné sbory Ed. Ná-\npr a vnik a, ježto zde v Brně ještě ani známé nejsou. „Mo-\nravskou kadrylu\" přednášel spolek též jen s vadami. Poule a\ntrénio nevynikaly výtečnou jistoton, tempo íinale, ačkoliv v něm\nspolek osvědčil znovu znamenitou vokaiisaci, bylo poněkud pře-\nhnáuo a proto také nejspíše se stalo, že sbor zpíval ku konci\nníž, nežli to mělo býti. — Křížkovský, náš velectěný sbormistr,\ntenkráte neúčinkoval; zdaliž toho byla příčina nemoc aneb\njiné okolnosti, není nám známo. Totot jest náš úsudek\n0 besedě, pravý a podle svého hudebního pře-\nsvědčení úplně nestranně sespsaný. Ohrazujeme se\ntuto veřejně proti jednání redakce „Moravské Orlice,\" která též\nod nás obdržela podle své prosby zprávu o „hudební části\"\nbesedy dne 2. prosince odbývané, která ale vyrozumívala divně\ndovolení jídáno, smíti mimo „hudební části\" ještě „o be-\nsedě\" něco na konto naší chiffry (—r.) přidati, avšak zne-\nužila tohoto dovolení k tak úplnému zpracování naší zprávy,\nže jsme ve zprávě „Moravské Orlice\" (ěíslo od 4. t. m.) o be\nsedě náš úsudek ani nepoznali, jelikož obsahovalo jmenované\nčíslo „Moravské Orlice\" nesmírně mnoho v našem dovolení ne-\nobsazených, zbytečných přívěsků, náš hudební úsudek i zkrou-\ncen byl tak, že bylo chváleno, co my jsme buď docela a\númyslně přešli, aneb kárali a že na vzdor tomu všemu\nnaše chiffra se objevila pod článkem, z kterého ani desátý díl\nnení naší prací, a co podle našeho mínění nemohlo býti úmy-\nslem našeho dovolení. — Slečna Hřímal á vystoupila v Brně\npřed několika téhodny co Anička v „Kouzelném střelci\" a osvěd-\nčila znamenitou routinu ve zpěvu i ve hře ; píseň o strašidle\nbyla zvláště zdařilá; poněkud méně hry bylo by někdy žá-\ndoucno. Slečna H. líbila se velmi a byla od obecenstva vy-\nznamenána hojným potleskem. Jak se dovídáme, míní vystou-\npiti ještě jednou v opeře „Car a tesař\" od Lortzinga. Přejeme\njí radostně všeho zdaru. — Rodina Nerudova dokončila\nv neděli dne 6. t. m. svůj cyklus kvartetní. O tomto, jakož\n1 o budoucím koncertu hudebního spolku, jenž bude provozo-\nvat „Walpurgisaacht\" od Mendelssohua, podám Vám později\naspoň stručnou zprávu.\n\nZ Jičína. (Výroční zpráva zpěv. spolku.) Dne\n8. listopadu 1863 odbýval náš zpěvácký spolek valnou schůzi,\nv nížto tajemník následující celoroční zprávu podal : Během\nspolkového roku, totiž od 1. listopadu 1862 až do dnešního\ndne uspořádal zpěv. spolek náš 3 periodické produkce pro údy"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7782, "texte": "přispívající. První dne 4. ledna, druhou dne 12. dubna, třetí\ndne 6. července 1863 v libosade blíže Jičína. Dne 23. srpna\nb. r. uspořádal zpěv. spolek akademii ve prospěch pohořelých\nv Polné 5 čistý výnos obnášel 39 zl. 10 kr. a byl c. k. okre-\nsnímu úřadu k zaslání do Polné odevzdán. Dále se súčastnil\nzpěv. spolek při dvou slavnostech, a sice: při slavnosti pě-\nvecké v Semilech dne 2. srpna a v nejnovější době při slav-\nnosti svěceni praporu zpěv. spolku „Hlasoně\" v Nové Pace dne\n21. září 1863. Taktéž se súčastnila representace sestávající ze\ndvou údů v národní slavnosti v Brně dne 25. a 26. srpna 1863.\nMimo to účinkoval zpěv. spolek v besedě Radímské několika\ns pochvalou přijatými sbory. Na den sv. Jana Nep. zpíval zpěv.\nspolek poprvé vokální mši C-dur od Horáka v chrámu Páně\nu sv. Jakuba s dobrým úspěchem. Dne 18. května t. r. zpíval\npři zábavě v občanské besedě a súcastnil se při výletu do Pra-\nchovských skal. Konečně zapěl zpěv. spolek náš v den duši-'\ncek Lablerovo vokální requiem v chrámu Páně hřbitovním. Pra-\nvidelná cvičení odbývala se jako v předešlém roce jednou tý-\nhodně, a sice vždy po 2 hodiny, vyjma produkce, kde se dle\npotřeby vícero zkoušek odbývalo. Pro začátečníky ve zpěvu\ndržena škola jako v předešlém roce, čímž pro spolek 4 údové\nzískáni jsou. Zpěvu vyučoval letos učitel hlavní školy pan Fr.\nKopecký bezplatně, zacež se mu díky vzdávají. Čestných\núdů čítá spolek 6. Na začátku tohoto spolkového roku čítal\nspolek přispívajících údů 81 ; během roku přistoupili 4; ze\nspolku jich vystoupilo 13, zbude koncem spolkového roku při-\nspívajících údů 72. Výkonných údů čítal spolek na počátku\ntohoto roku 25 ; během roku přistoupilo jich 10, a odstoupili\n2, z nichž 1 se stal toliko údem přispívajícím. Dnešním dnem\nzůstává výkonných údů 33. Stav spolku jest tedy koncem spol-\nkového roku 1863/64 následující: 6 čestných, 72 přispívají-\ncích a 33 výkonných údů. Příjmy spolku obnášejí v celku\n431 zl. 39y# kr., vydání 375 zl. 161/® kr.; zbývá tedy či-\nstého jmění : 56 zl. 23 kr. r. c. Po přečtené zprávě a vy-\nřízení několika spolkových záležitostí přikročilo se k volbě\ncestných údů. Za čestné údy zvoleni jsou : Slečna Havelkova,\n(domácí hudební síla ;) pan Kaván, ředitel zpěv.* spolku „HJa-\nholu\" v Praze; pan Jos. Leop. Zvonař, skladatel; p. Sitta,\nžák konservatoře v Praze. Na to nastala volba výboru; zvolen\njest starý výbor již po třikráte. Za revisory účtů zvoleni jsou:\npan Simácek, pan Dr. Čapek a pan Antonín Soumar.\n\nF.\n\n— X.\nZ Mnichova Hradiště. Stanovy našeho zpěváckého\nspolku došly již úředního stvrzení ave dnech uejblíže pří-\nštích bude tedy náš spolek „Lubor44 řádně konstituován. Ještě\nv tomto měsíci bude svolána valná hromada veškerých údův,\nv které předse vezme se volba starosty, ředitele a ostátních\núdřiv výboru. — Nemáme u nás věru po celý ěas nižádný\nzušlechtující zábavy, veškeren společenský ruch leží ladem, jaký\ndiv tedy yže od řádného pěstování zpěvu očekáváme žádoucí\nzměnu v našem společenském životě. Die ustanovení stanov\nbude spolek každoročně nejméně ctyry pěvecké zábavy pro své\nzakládající a přispívající udy uspořádávati, mimo to v letě vý-\nlety zařídí a i hudbu kostelní se své strany bude pěstovali a\npodporovati. Z toho již patrno, že naš zpěvácký spolek dojista\nzasluhuje vší možné podpory a přede vším bodného přistupování\nk němu ve třídu přispívajících údův. Od údův výkonných pak\nbezpečně nadíti se lze, že pilným študováním a úplným věno-\nváním se svému úkolu dostojí všem možným požadavkům, které\nk nim budeme moci klásti. Nemůžeme opomenouti na tomto\nmístě veřejných diku vzdáti šlechetnému příznivci všech podpory\nhodných snah, jenž na svůj náklad zpěváckému spolku stanovy\ntisknouti dal. — Kde mluví skutky, tam netřeba ani blásati\njména.\n\nZ Plzně 30. listopadu. Dávné přání zdejšího „Hlaholu\"\ndejde konečně svého uskutečnění. Několik zdejších spanilomy-\nslných dam v jejích čele choť chvalně známého doktora pana\n■v\nSela, toho času předsedy zdejšího HJaholu utvořily, jak se po-\nvídá komité, kteráž učiní co nejdříve vyzvání ku sbírkám pro\nprápor zdejšímu Hlaholu. Máme pevnou naději, že chvályhodná\nmyšlenka tato hojného účastenství dojde, neb se již sem i tam\nozvaly četné hlasy, že milerád každý k tomuto cíli sec jeho\nsíly jsou, přispěje. Odporucující všem měšťanům zdejšího ně-\nmeckého Wintra, rodilého z Českých Budějovic pro jeho utr-\nbacný posměch proti národním snahám našim v Klaubrové ka-\nvárně pronešeuý.\n\nZ ciziny.\nZ Vídně 28. listop. (Valná schůzka slovanského spolku.)\nVčera v patek 27. t. m. odbývala se v sále „u čížka\" valná\nhromada zdejšího slov. zpěv. spolku. Při zajímavosti, ano důle-\nžitosti schůze této a při účastenství, jež spolek dosud u víden-\nských Čechoslovanů požíval, podáváme o ní poněkud obšírnější\nzprávu, zdržujíce se všeho úsudku o jednotlivostech, jedině při-\npomínajíce, že co veřejný spolek podléhá i v tomto úkonu ve-\nřejné kritice. Časy zamlčování a superlativu pominuly bohudíky\ni u nas. Ci ne ? Schůze zahajena jest o půl deváté panem\npresidentem drem. Dvořáčkem krátkou řeci, v niž podotknul, že\nnebude třeba čisti zprávu o činnosti spolku, jelikož ji každý\npřítomný tištěnou u vchodu obdržel. Ze správy této, obsahující\nmimo to podrobné referáty o všech podniknutích spolku, vy-\njímáme , že obnášely příjmy od 1. listopadu 1862 až\ndo 31. října 1863 2488 zl. 31 kr., vydání od 1.\nlistopadu 1862 až do 31. října 1863 2463 zl. 29 kr,; tak\nže 11a hotovosti zůstalo v kase 25 zl. 4 kr. Výbor sestává\nz 9 údů: spolek počítá 96 činných a 123 podporujících údů\nArchiv dosáhl čísla 282 rozličných sborů, kvartetů atd. Spolek\nzařídil v druhém roku svého trvání tři velké besedy, čtvero\nzábav měsíčních, dva výlety a zábavy mimořádné na Silvestra\na k uvítání deputace chrudimské, vcelku vystoupil tedy 12krát,\no čemž svým časem vždy v „Hlase\" zpráva podána. Zevnější\nvýsledek činnosti spolkové jest tedy v skutku uspokojující ano\nnaproti roku prvnímu překvapující. (V zprávě pohřešujeme vý-\nsledek sbírky zavedené na prápor o poslední zábavě.) Po řeci\npáně presidentově přistoupilo se k volbě nového výboru. Za\nskrutatory vyvoleni per acclamationem pánové Napoleon Miro-\n3laviě Špun, Adolf Korejzl a Rudolf Šetka. Sbormistr Forcht-\ngott pozůstal, jak se samo sebou rozumí v úřadě svém. Za\npresidenta zvolen opět dosavadní předseda dr. Dvořáček, který\nsice přání projevil, aby některé „mladé síle44 se dostalo pocty\ntéto, jenž ale presidentství opět přijal. Do výboru zvoleni dále\nznovu pánové Kalandra, Šetka, Ptačovský a Konakovský; a\nmísto pánů Caspara; Taušeka a Zupčiče (Chorvátů) pp. JUDr.\nKorejzl, Kučera a Cár (Chorvát), kteří srdečným na zdar uvítání\nbyli. Na to přistoupilo se ku debatě o prelimináři spolkovém\nna příští rok. Dle něho obnášejí příjmy 2340 zl. 4 kr. a vy-\ndání 2314 zl., takže by bylo čisté jmění 26 zl. 4 kr. Pan\nZuyčic učinil návrh, aby se vůbec nejednalo o prelimináři, na\nstátní kopyto naraženém, a p. Sobotecký, aby se odročil na\npříští schůzku v únoru. Oba návrhy byly zamítnuty, načež\notázka majLli se na rok dávat volné vstupenky do tanečních\nzábav údům (činným i podporujícím) opět cíli nic příležitost\nzavdala k ostré debatě, v niž z obou stran i ze strany výboru\nnávrh svůj zastávajícího dost vášnivě si počínáno. Preliminář\nschválen a rozhodnuto, že se nemají dávat volné lístky údům.\nPorada o změně stanov (navržena panem Em. Veselým) zapo-\nčatá v poslední generální schůzi odročena z té, náhledům velké\nčásti přítomných málo přispůsobené příčiny, že bez toho —\nmáme k očekávání co nejdříve nový spolkový zákon, a pak že\nbudeme moci dělat statuty, jak budeme chtíti. Návrh jeden\ntýkající se také statut, návrh to velmi důležitý učiněn potom\np. E. Veselým. Návrh podepsaný od 12 činných údů (viz §.13)\nzní takto: „Nechť uzavře slavný spolek, aby i podporující\núdové směli činit návrhy a vůbec podílu bráti na poradách.\""}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7667, "texte": "Dosavad směli jen nahlédnout do úctň! Po výborné applausem\npřijaté řeči p. Veselého, úda to o spolek velezasloužilého, strhla\nse bouřlivá debata. Jednání sekretářovo, který se neostýchal\nsamého presidenta napomínat, aby vzal slovo podporujícímu údu\npanu dru. Loblovi došlo všeobecného odsouzení, když se vy-\nslovil, že nenahlíží, proč by měli mít to právo udové podp.,\nzdali za to, že platí ročně těch šest zlatých, fZapomenul, že\nje 123 údů podp. a že se nejedná o to, mají-li mít též hlasu,\nčímž by se arciť mohlo stát, že by podp. údové přehlasovali\n96 činných. Líto nám je, že sekretář panPtačovský potom u\njednotlivců učiněnou omluvu nepronesl veřejně, aby pohoršení\ndosud trvající aspoň zmírnil. Jasnou zprávu podati o celé této\ndebatě, v níž mnoho puntičkářství se objevilo, a v niž se mimo\np. Veselého a dra. Lobla, též pp. Preisik, Kalandra Lenoch a\nj. zúčastnili, nelze nám při nejlepší vůli podat. Konec učiněn\ntím, že se návrh — opět odročil na příští schůzi vzhledem\nprý na pozdní čas a délku jednání. Následoval návrh pana\nsbormistra, aby se za čestné údy vyvolili pánové Křížkovský a\nLaub, což všeobecným „Sláva\" přijato. Slyšeli jsme též něco\no jmenování p. dra. Procházky. Poslední část programu (dle\ndoslechu též jeden, aby se sekretář a archivář jmenoval též\nhistoriografem spolkovým) odpad? bohužel návrh p. Veselého,\njak by se Vídni dal co nejdřív zarazit čtenářský spolek v způ-\nsobu měšťanské besedy Pražské. Z návrhu, laskavostí p. na-\nvrhovatele nám sděleného, vyjímáme to, že se zařídili má po-\nmocí akcií po 20 zl. a samostatně státi o svých nohou na\nvlastní půdě. Reč o tom bude se drželi v úterý „ú ježka,\"\no čemž neopomenu zprávu podat. Dr. Eigl zamýšlí prý mluvit\no jakéms spojení záložny zdejší s čten. spolkem. My navr-\nhujeme tuto valnou schůzi českoslovanskou v některé z větších\nmístností vídenských, jejížto účel by byl vzíti na poradu návrh\np. Veselého a zvolit výbor prozatímní k vypracování stanov,\nkteré by se druhé schůzi předložily, načež by se zadalo o do-\nvolení. Valnou schůzí podala by se příležitost i neúdům zpěv.\nspolku, zúčastnit se při zaražení podniknutí dávno žádaného a\npotřebného. Generální schůze zpěv. spolku skončila se pak po\ndvanácté hodině u nevalném uspokojení a — účastenství, což\nvelmi želeli. Při délce sezení, jenž pozdě ba příliš pozdě za-\npočalo, mohl se větší výsledek očekávat! čí vina to jest, ne-\nchceme rozsuzovat. „Pravdu sobě mluvme, dobří spolu buďme,\"\njest sic otřepané pořekadlo — chceme ale předce s ním ukon-\nčiti zprávu naši o třetí valné hromadě zpěváckého spolku. —\nPrvní velká beseda v letošní zimní saisoně hude se odbývat\nv\ndle výborového usnesení v sobotu 19. prosince v sále u Šperla.\nZ programu napřed oznamujeme spoluučinkování našeho, zde\nneustále s větším nadšením slavného Lauba a přednes dvou\nzcela nových sboru a sice od L. Procházky „Pomilování\" a\ndruhý „Orlice\" od Forchtgotta. Strauss bude řídit kapelu.\nZ Frešpnrku. (Z p ě v. spolek. — Kostelní hudba.\n—• Er klova opera „Hunyady\") Zdejší zpěvácký spolek\nslavil dne 15. listopadu památní den založení v redutním\nsále, ku které slavnosti několik pánův Vídenského spolku k nám\nzavítalo, mezi jinými také pan Žoček, o kterémž jsem se již\nv předešlém dopisu chvalně zmínil. Tenkráte přednášel pan\nŽoček písně od Schumanna a Fr. Schuberta s takovou něžností\na důkladností, že celé velmi četné posiuchacstvo roznítil a\nkaždou píseň opakovat musel. Jeho krásný tenor a umělecký\npřednes mu slavný výsledek všude jistí. — Pánové Karel a\nFr. Doppler, věhlasní umělcové na flétně, též dva kusy\nvlastních skladeb přednášeli s báječnou čerstvostí a iahodností.\nTakový dvojzpěv na flétnu? jak by to jedním dechem bylo,\nv takové rychlosti a jistotě sotva v Evropě se nalezne. Zdejší\nzpěv. spolek vedením pana Rudolfa Má dra velmi chvalně pro-\nspívá, duše celého podnikání jest však pan přednosta p. Theo-\ndor Edl; takového bych každému spolku přál. 0 Silvestru\nse bude zde poprvé provozovat Voglův sbor „Cikání\" s pod-\nloženým textem maďarským, a doufám, že se výsledku šťast-\nného nemine. — Mše slavnostní od Dra. Ambrose a symfo-\nnie od Kittla se študují a co nejdříve se provozovati budou,\no čemž neopominu zprávy podati, abych alespoú tím spůso-\nbem k oslavení výtečníkův našich přispěl. Nejraději se v do-\npisování sdčastním, když oznámiti mohu vlastencům milým,\nkterak výtečníci naší uznání a ocenění slušného i zaslouženého\nzde dosahují. Především tedy sdě'uji, že redaktor „Dalibora\"\npan Emanuel Mel iš za svou obětavost čestným údem zdej-\nšího spolku hudby kostelní jmenován a jemu diplom odeslán\nbyl. — Nemalou radost pocítili jsme všichni zde žijící vla-\nstenci, an se na dušičky v hřbitovním kostele V, J. Tomáškov®\nrequiem op. 72. pro čtyry zpěvy s doprovázením violoncella %\nviolonu velmi zdařile provedlo. V hlavním chrámu se provo-\nzovalo letos Mozartovo requiem, loni Vitáskovo, a zajisté musá\ntato skladba Tomáškova výtečná býti, když po provedeném\narcidíle Mozartově soucit a užasnuli u všech posluchačův vzbu-\nditi dovedla. Slečny Eliška a Marie Trantovic, pánové Scherrubl\na Dr. Stolí v sólech výborně úlohy dosti nesnadné překonalL\nToto requiem Tomáškovo zajisté málo kde provedeno bude,\nponěvadž dobré a jisté zpěváky v silnějším obsazení požaduje;\nnikdo však práce nemalé s studováním litovat nebude, kdo díle\ntoto mistrovské zná, a pokládám si to za cest, že na mé upo-\nzornění zdejší provedení se usnadnilo. — Zpěvohra „Ladislav\nHunyady,\" o kteréž jsem se v čísle 31. „Dalibora\" zmínil,\nmá se v Paříži provozovati a pan Erkl byl vyzván do Paříže*\nTak oznámily maďarské noviny.\n\nkronika zpĕváckých spolků.\nHerman o m ě s k ý zpěv. spo 1 ek uspořádal dne\n22. listop. besedu, pěveckou, deklamatorní a taneční. Program.\n1. „Rekův sen,\" sbor od Slavíka. „Český zpěv,\" sbor od Ka-\nlivody. 3. Deklamace. 4. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského. 5.\n„Upřímnost nad krásu a bohatství,\" národní ve sbor od Va-\nšáka, 6. Deklamace. 7. „Vlasti\" sbor od Jelena. 8. Pochod z\nnárodních písní od Rendla. Zočátek v 7 hodin. Čistý výnos při-\npadne dobrému účeli.\nZ Prostějova. (Beseda.) „Orlica,\" pěvecký spolek\nv Prostějově, dává na den v sobotu 12. prosince v sále pana\nNovotného pěveckou deklamatorní a hudební Besedu, při kteréž\nnejen divadelní společnost p. Standery, ale ještě i jiný spolek\npěvecký z Hané, jenž k tomu cíli k nám přibude, z ochoty\núčinkovat budou, ku kteréžto besedě činí pěvecký spolek „Or-\nlica\" své nejuctivější pozvání. Program jest následující:\n1. Ouvertura — hudební sbor. 2. Sláva vlasti, sbor pěv. ze\nsbírky Vašákovy, přednesou spolkové. 2. „Obrana krino-\nliny,\" deklamace, předu. sl. Krausova, člen divadla. 4. Hudba.\n5. „Modrojasné oči,\" sbor pěv. od Jana Taubera, předn. spolek\nz Hané. 6. „Předivo je přela,\" pěv. sbor předn. spolek „Qf-\nlica.\" 7. „Vdávat či nevdávat,\" deklamace, předn. slečna V*\nVágnerova. 8. Hudba. 9. „Kalina,\" pov. sbor od Vašáka\npředn. oba spolkové. 10. „Běiulinka,\" solo pro tenor, předn.\np. Halla, člen divadla. 11. „Utonulá,\" pěv. sbor od\npředn. spolek „Orlica.\" 12. „Kterého bych neřáda,\" dekíatn.\npřednese sl. A. Jílkova. 13. Quadlibet od Zvonaře, předn. sp,\nz Hané. 14. Basové solo, předn. pan Vendler, člen divadla.\n15. Hudba. 16. „Sumar,\" deklamace, předn. pan Jan Telarík.\n17. „Poděbradská,\" přednesou oba spolkové. 18. „Staročeskou\"\npředn. oba spolkové. Na to hraje hudba pochod. Začátek\njest po divadle v 8. hodinu na večer, nebof divadlo započne\no půl šesté, a před osmou hod. ukončí. Sbory pěvecké řídi\nsbormistr p. Jan Tauber a sbormistr k nám zavítajícího spolku*\n*** Ženský zpěv. spolek zřizuje se v Roudnici\na to zvláště přičiněním horlivé slečny Švagrovské.\n*** Stanovy ženského zpěv. spolku „Li b u ša£\njsou od místodržitelství s malými opravami potvrzeny."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 713, "texte": "Zpěv. spolek „Stojmír\" v Dolenním Bousově\nuspořádal dne 23. listop. vokální rekviem za zemřelé své oudy,\nkteréž nad očekávání skvěle vypadlo. Dne 25. listop. odbývala\nse beseda ve prospěch tamnějsí mesiánské knihovny. Pro-\nslovem p. Horáčkem a deklamovánkami sl. Karbanovou a Cvrč-\nkovou jakož i p. Kuželem přednesenými „To se nesluší,\" „Dobrá\nlada\" a „Zbožný zlosyn\" osvědčeno, že i na venkově dobře se\ndovede deklamovat. Písním „Muž bez slzí\" od A. Melišové-\nKarschnerové hudba od Záhorského, kterouž p. Valenta před-\nnášel, a „Políbení,\" již sl. Falbrecktova zpívala a konečně\nkterouž p. Valenta zapěl, dostalo se hlučného potlesku.\nStanovy Třeboňského zpěv. spolku „Pěsláva\"\ndošly vyššího potvrzení.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.7", "debut_caractere": 6361, "fin_caractere_exclue": 7552, "texte": "— Jednota hudebních umělců uspořádá za spoluúcinkování\nŽoftnské akademie, spolku Cecilianského, Hlaholu,\nkonservatoria a hudebníků zemského divadla ve středu dne\n23. prosince o 5 hodině odpoledne ve prospěch svcho ústavu\nk podporování vdov a sirotků koncert na Žofínském ostrově, v\nněmž se bude prorozovati ponejprv velké Handelovo oratorium\n„Salomon14 s doprovázením varhan od F. Mendelssohn-Bartholdyho.\n— Jednota ku pěstování vojenské hudby\nv Čech á ch uveřejnila z roku 1863 výroční svou\nz níž vysvítá, že jednota tato velmi utěšeně zkvélá a že po cas\nsedmiletého trvání svého 154 chovanců pro vojenské kapely od-\nchovala. V minulém školním roce zaznamenáno bylo 35 cho-\nvanců do školy spolkové, z nichž 9 na konec roku propuštěno\nbylo s prospěchem dobrým, 20 jich zůstalo pro příští rok a 6\nvraděno bylo do vojenských kapel. 0 jich rádné vycvičeni po-\nstaral se ředitel jednoty, p. Pavlis.\n— První zábava „Hlaholu,\" kteráž se dno 8. plo-\nsince v sále na Žofíně odbývala, došla velmi příznivého vý-\nsledku, avšak program musel poněkud změněn býti, poněvadž\npan B e b í o e k a pan Š a m ber k, členové českého divadla, ac\núcinkovati slíbili, k zábavě se nedostavili. Zábava započata jest"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4776, "texte": "krásným, hluboce cítěným sborem „České země\" od K. Slavíka,\njenž precísným řízením chvalně známého Kavána přednesen byl.\n„Večerní zpěv\" od L. Procházky jest sbor-zdařilý, jenž zaslou-\nžené pochvaly došel. Národní písně pro sbor upravené od\nH. Polly neminuly se s výsledkem. Velmi chvalně dlužno se\nzmínit o Bendlově „Z as ta ven í č ku,\" písní to s průvodem\nsboru, ježto pan J. L. Lukeš cituplně ano mistrovsky zapěl a\npěkné této skladbě úplné platnosti dodal. Křížkovský sbor „Za-\ntoč se,\" jest práce důmyslně zpracována a dojde při správném\nprovedení vždy utěšeného výsledku. Žertovný sbor „Radostné\ncestování\" od Ed. Nápravníka jest zajímavě a důvtipně zos\nnovaná skladba, kteráž s Vašákovým „Radostným cestováním\"\nsměle v závod vstoupiti může. Sbor ten dosáhl také při obe-\nzřelém řízení p. Kavána velmi hlučného potlesku. Quodlibet\nz českých národních písní od Zvonaře jest vkusně sestaven a\nvýborně zpracován, tak že vždy velmi příznivý výsledek zaru-\nčuje. Provedení veškerých sborů bylo řízením p. Kavána\na Smetany chvalitebné a svědčilo, že pp. ředitelové všemožně\nse snaží, Hlahol na stupeň dokonalosti povznésti. Mimo to před-\nnášel p. Lukeš a p. Bláha Procházkův dvojzpěv „Šohaj a\ndívče\" moravskou to národní píseň, která se na všestranné přání\nopakovati musela. Pan Bláha zpíval mimo to písně „Mladý\ncikán\" od L. Zvonaře a karakteristického „Delibaše\" od Pecha\ns výtečným úspěchem. Pan Lukeš zapěl Kavanový písně „Vý-\nstrahu\" a „Sen\" tak cituplně, významně a duchaplně, že jednu\nz nich opakovati a národní písně přednášeti musel. Pan Lukeš\ndobyl si zajisté toho večera palmu vítězství.\n— Redaktor těchto listů zvolen jest od hudební\njednoty k zvelebení kostelní hudby v Prešpurku za čestného\nclena a diplom mu byl tyto dni odevzdán.\n— Pan Bed. Smetana a p, F. Heller zřizují v Praze\nženský zpěv. spolek, jenž již značný počet údů počítá. V pod-\nniknutí tomto zúčastňují se nejen slečny, nýbrž i panicky, jme-\nnovitě paní K» Lukešová, paní L. Podlipská atd.\n— V Roudnici utvořil se ženský zpěvácký spolek,\njenž zvláště přičiněním horlivé sl. Švaygrovské do života vstoupil.\n— Náš krajan p. Ch. Wahle, výtečný to pianista,\nkoncertoval se svým kolegou Kletzerem v hlavním městě Bomhay\nve východní Indii a odebeře se do Austrálie.\n— Sl. Marie Kůrschnerova, první tragická milo-\nvnice, u divadla v Erfurtu těší se tam z všeobecné přízně obe-\ncenstva a kritiky. Erfurtské noviny cis. 280 jmenují ji ducha-\nplnou a talentní umělkyní, co zatím Berlínský Chanvary její\nosobnost, zvučný organ, ohěn a pojmutí její, jenž v každé partii\ntak upelně vyniká, dosti vynachváliti nemohou.\n— Němečtí kandidáti ucitelsví nenavštěvují od\n1. prosince více Pražskou varhanickou školu. Učí se harmonii\na zpěvu ve škole na Malé straně u p. Zik. Kolešovského.\n— První litografkou v Praze jest beze vší po-\nchybnosti slečna Anna Korschnerova. Dotčená dáma litografuje\npro módní list „Ladu\" všechny vzorkové přílohy pro ženské\npráce a vyvedení těchže jest zajisté pěkné a vkusné a prozra-\nzuje zvláštní vlohy pro umění toto. Jest to tedy opět krok k\nemancipaci paní.\n— Úmrtí. Pan S. Štandera? ředitel českého divadla,\ntoho času v Prostějově na Moravě, zemřel tam po delší chorobě\nv sobotu dne 28. listopadu odpoledne. Byl on prvním, jenž se\nna Moravě pokosil o provozování her českých.\nHP — Pan Fr. Blažek, velezasloužilý professor harmonie\nna škole varhanické v Praze obdržel od svých žáků na své\njmeniny co důkaz uznalosti pěkný dar: krásný tácek stříbrný,\nčerstvý věnec a ještě jiný skvostný předmět. Pan F. Blažek\nbude na přesrok slaviti své 25 lete jubileum co učitel\nvarhanické školy, kdež 25 let s největší horlivostí a\nobětavostí účinkuje.\n— Sleč. Alojsie Blažková, první dramatická pěvkyně\nv Temesvaru, dochází tam, jak jsme se juž jednou zmínili, velké\npochvaly. 0 provedení Alice v opeře „Robert ďábel\" zmiňuje\nse „Temesvarer Zeitung následovně o ní: „SI. AI. Blažková\nbyla co „Alice\" výborně disponovaná a dosáhla jak zpěvem\ntak hrou jmenovitě v posledním aktu takového stupně umělectví,\nže obecenstvo ji s vděčnou pochvalou a vyvoláním odměnilo.\"\nI ve všech jiných operách dosahuje sl. Blažkova skvělých vý-\nsledků.\n— Pan Cantanelli engažovan jest co první tenorista\nv Temešváru, a těší se z velké přízně tamuějšího obecenstva\na zpívá s velkým úspěchem, jmenovitě líbil se co Stradella a\nRobert. Pan Cantanelli není žádný ltalian, nýbrž český\nzpěvák a jmenuje se vlastně — pan Trousil.\n— Pan M. Šebor, divadelní kapelník v Erfurtu slaví\ntam co ředitel i co skladatel velké triumfy. Tamnější kritika\nnemůže dosti vynachváliti jeho duchaplné skladby, jmenovitě\nouvertury.\n— Sleč. Mathilda Zavrtalová, žákyně Pražského\nkonservatoria a dcera našeho rodáka, p. Zavrtala, kapelníka v\nPole engažovana jest od velkonoc 1864 u opery v Hannovru s\nvelmi příznivými výminkami.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "275", "page_fin": "276", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "t—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.3", "debut_caractere": 4781, "fin_caractere_exclue": 5750, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Českých Budějovic. (Ženský zpěv. spolek „Libuša.\")\nJiž dlouho nepřinesl „Dalibor\" žádné zprávy o zdej-\nším ženském zpěváčkem spolky; pročež sobě pospíchám v krát-\nkosti jeho činnost a pokrok v posledním čase sdělit. Jakmile\nstanovy dne 1. listopadu k potvrzení předloženy byly, odbývala\nse příští neděli schůze paní, jež stanovy podepsaly a dle toho\nprozatímní výbor tvoří. Jsou to dámy, na které spolek v kaž-\ndém pádu pyšný být muže n které také důstojně spolek repre-\nsentovat budou. Po předběžných poradách přistoupilo se hned\nk prozatímní volbě presidentky, místopresidentky a dohlížitel-\nkyně pokladnice. Za presidentka byla jednohlasně volena paní\nMarie Grunwaldováj manželka zemského poslance a ad-\nvokáta, předsedy „Besedy6 atd.; za inístopresideníku paní Te-\nrezie Zátková, manželka zemského poslance a obchodníka;\nza dohlížitelkyňi pokladnice paní Viléma šlechtična z Jung-\nman nu, manželka zemského advokáta. Dále tvoří prozatímní"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1434, "texte": "výbor: paní Marie Poláková, pí. Betty Procházková,\npí. Kateřina Kryllová, pí. Dominika Rožánková, pí. Anna\nHoráková, pí. Anna Běl ková, pan Jos. Eil co ředitel a\npan Antonín V. Vojta co jednatel. Dále na návrh p. ředitele\nbylo jednohlasně usnešeno, by vždy při cvicebnícb hodinách\njedna paní z výboru přítomna byla, jakož i aby se v neděli\ndne 15. listopadu první valná schůze odbývala. K této první\nvalné schůzi „Libuše,\" která se v sále Mileretském odbývala,\nměly i matky údů účinkujících proti vstupním lístkům přístupu.\nSezení započalo přečtením protokolu poslední schůze paní a\noznámení výsledek volby. Na to zapěly dívky na uvítanou vý-\nboru heslo spolkové od J. Eila, a sl. Albertina Rožánková\noslovila ve jménu ostatních dívek v delší české a si. Justýna\nNiemetzova v německé řeci paní presidentku a výbor. Dále bylo\nněkolik sborů přednášeno a konečně následovala zpráva jednatele\no dosavadní činnosti spolku a stavu pokladnice. Než se schůze\nukončila, přečetl ještě pan jednatel na přání pana ředitele po-\nslední dopis z Budějovic v „Ladě,\" jenž se mimo jiné záleži-\ntosti prvního vystoupení spolku týce. Na den sv. Cecilie uspo-\nřádalo několik údů spolku malou zábavu v sále na střelnici,\nku kteréž výhradně výbor a matky údů zváni byli. Sborový\na sólový zpěv se střídal s deklamací, hrou na piano a citeru,\njinými žertovnými hry a tancem (bez mužských), kterýž vel-\nkého souhlasu došel a z největšíbo potlesku se těšil.\n\nt—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "276", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.2", "titre_corps": "Z Brna. (Výroční produkce „Besedy.\" Dne 2.", "titre_sommaire": "Z Brna. (Výroční produkce „Besedy.\" Dne 2.", "signature_source": "—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.4", "debut_caractere": 1436, "fin_caractere_exclue": 7656, "texte": "(—r.)\nZ Brna. (Výroční produkce „Besedy.\" Dne 2.\nt. m. odbýval náš spolek poslední výroční produkci v tomto\nroce. Skoda, že nám tenkráte není dovoleno se vysloviti tak\npříznivě o hudebním výsledku, jako o besedách předešlých,\načkoliv musíme vyznati upřímně, že i tentokráte nám pro-\ngram poskytoval několik zajímavých čísel. Jelikož se tento\nvýrok poslední týce sólových přednášek, promluvíme nejdříve\n0 nich. Rodačka naše, slečna Hřímalá sobě získala neoby-\nčejných zásluh o poslední besedu, neb jen preduáškám jejím\nnaleží nekalena chvála; i ostatní sóla a sbory neuspokojily\nnás tak, jak jsme tomu posud byli zvykli. Sl. H. jsme po-\nnejprv slyšeli před několika léty v Praze co zacátecnici a již\ntenkráte jevila nevsedni vlohy. S netajenou radostí tedy vy-\nznáváme, že slečna zatím neobyčejně prospěla a že ji můžeme\nvřaditi mezi pěvkyně. Hlas sl. H. se sice nehonosí mobútnou\nzvucností, avšak vyniká dokonalou vyvinulostí, jasností a v pro-\nstředních polohách značnou sílou. Ku zvláštním přednostem sl.\nH. naleží jistota a dostatečná routina. S patrnou lehkostí zpívá\nsl. H. v každém tempu a hlas její je zvláště v prostřední po-\nloze ohebný, jemný a schopen velmi něžného pianissima, cre-\nscenda a decrescenda. Slova vyslovuje jasDě a pojímá písně\nrozumně, zvláště dokázala v skutku vzorným přednesem krásné\na pikantní písně Jelenovy „Pomilování\", v které zvláště nadře-\něeným pianissimem vynikala. Úplně se shodujeme se spňso-\nbem, kterým sl. H. přednáší národní písně, totiž beze všech\nzbytečných přívěšků, divadelních effektň atd., kterými mnozí,\n1 výteční zpěváci se snaží písně naše, samo o sobě krásné,\nvyšperkovati. Totoť však tak nazvané „dramatisování44 my-\nslíme, že píseň národní nekrášlí; ano, že takové pytvoření jen\nmá účinek ten, že jednoduchost, upřímnost a ryzost, nejhlav-\nnější to vlastnosti národních písní — zmizí. Sl. H., jenž mimo\njmenované písně Jelenovy zpívala též „Písně při měsíčku44 od\nBergmanna, předuášela písně národní jednoduše, upřímně, ze\nsrdce, tak, jak asi národ sám je zpívá, jenž nemá pojem o\nmoderních švingulacích a o koloratuře. Sl. H. vzbudila nad-\nšený potlesk četného obecenstva a byla mnohokráte vyvolána,\nčehož ji srdečně přejeme. Sl. R. deklamovala dosti vtipnou\ndeklamovánku „Vdávat nebo nevdávat\" s chutí velkou. Ona\ndeklamovala s celým tělem a duší; s duší, poněvadž musí du-\nševní síly pňsobiti, nemá-li ji paměH opustí ti 9 s tělem, proto\nze neprovadela gesta jen jednou rukou, ale i tělem ostatním,\nzvláště však rukou, v které měla desky s deklamánkou, tak že\njsme několikráte mysleli, že chce ony desky hoditi mezi obe-\ncenstvo. Proti takovým gestům, jakož i proti tomu, že slečna\n— byvši vyvolána — pokaždé ještě několik slov přidala, mu-\nsíme se co nejhorlivěji vysloviti, neb tento spůsob je docela\nnový a nikterak se nám nelíbí. Kdyby sl. R. byla dekla-\nmovala pokojněji, řekli bychom, že sobě větším právem za-\nsloužila přízeň obecenstva, neb přednes sám o sobě byl dosti\nrozumný a cilý. — Pan Zelnícek hrál 3. koncert od Beriota\nna housle. Pan Z. hrál s obvyklou technickou zběhlostí, ano,\npozorovali jsme též, že značně pokročil od toho casu, když\njsme ho posledně slyšeli. Škoda, že nástroj jeho je příliš\nslabý, nesprávný a že snad právě proto p. Z. ještě nedosáhl\noné ušlechtilosti a dokonalé jemnosti, jimiž se něžná místa\npřednášejí a bez kterých pravé umělosti není. Ostatně se tě-\nšíme, že pana Z., jenž byl též bouřlivě vyvoláu a zahrál ještě\ndovedně variace na národní motiv, uslyšíme i budoucně. —\nZpěvácký spolek přednášel tři sbory : „Svoji k svému\" od K.\nBendla, „Rekův sen\" od Slavíka a „Moravskou kadrylu od F.\nHellera. — Pan Peka, známý nám co dovedný zpěvák písní,\nřídil tentokráte veškeré sbory a počínal sobě dosti chvalně. —\nPrvní sbor, jenž se nám zdá býtí dosti dobrou skladbou a který\nrázný a dojímavý konec má, jsme slyšeli poprvé. Provedení\nvšak nebylo bez vady, což zvláště platí o místech sólových a\no souzpěvu, jenž nebyl tak dokonalým, jak se jím náš spolek\njindy honosí. „Rekův sen\" byl proveden dobře, avšak skladba\ntato je již poněkud stará, byli bychom rádi slyšeli něco jiného.\nPři této příležitosti upozorňujeme na výtečné sbory Ed. Ná-\npr a vnik a, ježto zde v Brně ještě ani známé nejsou. „Mo-\nravskou kadrylu\" přednášel spolek též jen s vadami. Poule a\ntrénio nevynikaly výtečnou jistoton, tempo íinale, ačkoliv v něm\nspolek osvědčil znovu znamenitou vokaiisaci, bylo poněkud pře-\nhnáuo a proto také nejspíše se stalo, že sbor zpíval ku konci\nníž, nežli to mělo býti. — Křížkovský, náš velectěný sbormistr,\ntenkráte neúčinkoval; zdaliž toho byla příčina nemoc aneb\njiné okolnosti, není nám známo. Totot jest náš úsudek\n0 besedě, pravý a podle svého hudebního pře-\nsvědčení úplně nestranně sespsaný. Ohrazujeme se\ntuto veřejně proti jednání redakce „Moravské Orlice,\" která též\nod nás obdržela podle své prosby zprávu o „hudební části\"\nbesedy dne 2. prosince odbývané, která ale vyrozumívala divně\ndovolení jídáno, smíti mimo „hudební části\" ještě „o be-\nsedě\" něco na konto naší chiffry (—r.) přidati, avšak zne-\nužila tohoto dovolení k tak úplnému zpracování naší zprávy,\nže jsme ve zprávě „Moravské Orlice\" (ěíslo od 4. t. m.) o be\nsedě náš úsudek ani nepoznali, jelikož obsahovalo jmenované\nčíslo „Moravské Orlice\" nesmírně mnoho v našem dovolení ne-\nobsazených, zbytečných přívěsků, náš hudební úsudek i zkrou-\ncen byl tak, že bylo chváleno, co my jsme buď docela a\númyslně přešli, aneb kárali a že na vzdor tomu všemu\nnaše chiffra se objevila pod článkem, z kterého ani desátý díl\nnení naší prací, a co podle našeho mínění nemohlo býti úmy-\nslem našeho dovolení. — Slečna Hřímal á vystoupila v Brně\npřed několika téhodny co Anička v „Kouzelném střelci\" a osvěd-\nčila znamenitou routinu ve zpěvu i ve hře ; píseň o strašidle\nbyla zvláště zdařilá; poněkud méně hry bylo by někdy žá-\ndoucno. Slečna H. líbila se velmi a byla od obecenstva vy-\nznamenána hojným potleskem. Jak se dovídáme, míní vystou-\npiti ještě jednou v opeře „Car a tesař\" od Lortzinga. Přejeme\njí radostně všeho zdaru. — Rodina Nerudova dokončila\nv neděli dne 6. t. m. svůj cyklus kvartetní. O tomto, jakož\n1 o budoucím koncertu hudebního spolku, jenž bude provozo-\nvat „Walpurgisaacht\" od Mendelssohua, podám Vám později\naspoň stručnou zprávu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "277", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.3", "titre_corps": "Z Jičína. (Výroční zpráva zpěv. spolku.) Dne", "titre_sommaire": "Z Jičína. (Výroční zpráva zpěv. spolku.) Dne", "signature_source": "F", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.4", "debut_caractere": 7658, "fin_caractere_exclue": 7943, "texte": "Z Jičína. (Výroční zpráva zpěv. spolku.) Dne\n8. listopadu 1863 odbýval náš zpěvácký spolek valnou schůzi,\nv nížto tajemník následující celoroční zprávu podal : Během\nspolkového roku, totiž od 1. listopadu 1862 až do dnešního\ndne uspořádal zpěv. spolek náš 3 periodické produkce pro údy"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2467, "texte": "přispívající. První dne 4. ledna, druhou dne 12. dubna, třetí\ndne 6. července 1863 v libosade blíže Jičína. Dne 23. srpna\nb. r. uspořádal zpěv. spolek akademii ve prospěch pohořelých\nv Polné 5 čistý výnos obnášel 39 zl. 10 kr. a byl c. k. okre-\nsnímu úřadu k zaslání do Polné odevzdán. Dále se súčastnil\nzpěv. spolek při dvou slavnostech, a sice: při slavnosti pě-\nvecké v Semilech dne 2. srpna a v nejnovější době při slav-\nnosti svěceni praporu zpěv. spolku „Hlasoně\" v Nové Pace dne\n21. září 1863. Taktéž se súčastnila representace sestávající ze\ndvou údů v národní slavnosti v Brně dne 25. a 26. srpna 1863.\nMimo to účinkoval zpěv. spolek v besedě Radímské několika\ns pochvalou přijatými sbory. Na den sv. Jana Nep. zpíval zpěv.\nspolek poprvé vokální mši C-dur od Horáka v chrámu Páně\nu sv. Jakuba s dobrým úspěchem. Dne 18. května t. r. zpíval\npři zábavě v občanské besedě a súcastnil se při výletu do Pra-\nchovských skal. Konečně zapěl zpěv. spolek náš v den duši-'\ncek Lablerovo vokální requiem v chrámu Páně hřbitovním. Pra-\nvidelná cvičení odbývala se jako v předešlém roce jednou tý-\nhodně, a sice vždy po 2 hodiny, vyjma produkce, kde se dle\npotřeby vícero zkoušek odbývalo. Pro začátečníky ve zpěvu\ndržena škola jako v předešlém roce, čímž pro spolek 4 údové\nzískáni jsou. Zpěvu vyučoval letos učitel hlavní školy pan Fr.\nKopecký bezplatně, zacež se mu díky vzdávají. Čestných\núdů čítá spolek 6. Na začátku tohoto spolkového roku čítal\nspolek přispívajících údů 81 ; během roku přistoupili 4; ze\nspolku jich vystoupilo 13, zbude koncem spolkového roku při-\nspívajících údů 72. Výkonných údů čítal spolek na počátku\ntohoto roku 25 ; během roku přistoupilo jich 10, a odstoupili\n2, z nichž 1 se stal toliko údem přispívajícím. Dnešním dnem\nzůstává výkonných údů 33. Stav spolku jest tedy koncem spol-\nkového roku 1863/64 následující: 6 čestných, 72 přispívají-\ncích a 33 výkonných údů. Příjmy spolku obnášejí v celku\n431 zl. 39y# kr., vydání 375 zl. 161/® kr.; zbývá tedy či-\nstého jmění : 56 zl. 23 kr. r. c. Po přečtené zprávě a vy-\nřízení několika spolkových záležitostí přikročilo se k volbě\ncestných údů. Za čestné údy zvoleni jsou : Slečna Havelkova,\n(domácí hudební síla ;) pan Kaván, ředitel zpěv.* spolku „HJa-\nholu\" v Praze; pan Jos. Leop. Zvonař, skladatel; p. Sitta,\nžák konservatoře v Praze. Na to nastala volba výboru; zvolen\njest starý výbor již po třikráte. Za revisory účtů zvoleni jsou:\npan Simácek, pan Dr. Čapek a pan Antonín Soumar.\n\nF."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "277", "page_fin": "277", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.4", "titre_corps": "Z Mnichova Hradiště. Stanovy našeho zpěváckého", "titre_sommaire": "Z Mnichova Hradiště. Stanovy našeho zpěváckého", "signature_source": "— X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.5", "debut_caractere": 2469, "fin_caractere_exclue": 3728, "texte": "— X.\nZ Mnichova Hradiště. Stanovy našeho zpěváckého\nspolku došly již úředního stvrzení ave dnech uejblíže pří-\nštích bude tedy náš spolek „Lubor44 řádně konstituován. Ještě\nv tomto měsíci bude svolána valná hromada veškerých údův,\nv které předse vezme se volba starosty, ředitele a ostátních\núdřiv výboru. — Nemáme u nás věru po celý ěas nižádný\nzušlechtující zábavy, veškeren společenský ruch leží ladem, jaký\ndiv tedy yže od řádného pěstování zpěvu očekáváme žádoucí\nzměnu v našem společenském životě. Die ustanovení stanov\nbude spolek každoročně nejméně ctyry pěvecké zábavy pro své\nzakládající a přispívající udy uspořádávati, mimo to v letě vý-\nlety zařídí a i hudbu kostelní se své strany bude pěstovali a\npodporovati. Z toho již patrno, že naš zpěvácký spolek dojista\nzasluhuje vší možné podpory a přede vším bodného přistupování\nk němu ve třídu přispívajících údův. Od údův výkonných pak\nbezpečně nadíti se lze, že pilným študováním a úplným věno-\nváním se svému úkolu dostojí všem možným požadavkům, které\nk nim budeme moci klásti. Nemůžeme opomenouti na tomto\nmístě veřejných diku vzdáti šlechetnému příznivci všech podpory\nhodných snah, jenž na svůj náklad zpěváckému spolku stanovy\ntisknouti dal. — Kde mluví skutky, tam netřeba ani blásati\njména."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "277", "page_fin": "277", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.5", "titre_corps": "Z Plzně 30. listopadu. Dávné přání zdejšího „Hlaholu\"", "titre_sommaire": "Z Plzně 30. listopadu. Dávné přání zdejšího „Hlaholu\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.5", "debut_caractere": 3730, "fin_caractere_exclue": 4407, "texte": "Z Plzně 30. listopadu. Dávné přání zdejšího „Hlaholu\"\ndejde konečně svého uskutečnění. Několik zdejších spanilomy-\nslných dam v jejích čele choť chvalně známého doktora pana\n■v\nSela, toho času předsedy zdejšího HJaholu utvořily, jak se po-\nvídá komité, kteráž učiní co nejdříve vyzvání ku sbírkám pro\nprápor zdejšímu Hlaholu. Máme pevnou naději, že chvályhodná\nmyšlenka tato hojného účastenství dojde, neb se již sem i tam\nozvaly četné hlasy, že milerád každý k tomuto cíli sec jeho\nsíly jsou, přispěje. Odporucující všem měšťanům zdejšího ně-\nmeckého Wintra, rodilého z Českých Budějovic pro jeho utr-\nbacný posměch proti národním snahám našim v Klaubrové ka-\nvárně pronešeuý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "277", "page_fin": "278", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.6", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.5", "debut_caractere": 4409, "fin_caractere_exclue": 7782, "texte": "Z ciziny.\nZ Vídně 28. listop. (Valná schůzka slovanského spolku.)\nVčera v patek 27. t. m. odbývala se v sále „u čížka\" valná\nhromada zdejšího slov. zpěv. spolku. Při zajímavosti, ano důle-\nžitosti schůze této a při účastenství, jež spolek dosud u víden-\nských Čechoslovanů požíval, podáváme o ní poněkud obšírnější\nzprávu, zdržujíce se všeho úsudku o jednotlivostech, jedině při-\npomínajíce, že co veřejný spolek podléhá i v tomto úkonu ve-\nřejné kritice. Časy zamlčování a superlativu pominuly bohudíky\ni u nas. Ci ne ? Schůze zahajena jest o půl deváté panem\npresidentem drem. Dvořáčkem krátkou řeci, v niž podotknul, že\nnebude třeba čisti zprávu o činnosti spolku, jelikož ji každý\npřítomný tištěnou u vchodu obdržel. Ze správy této, obsahující\nmimo to podrobné referáty o všech podniknutích spolku, vy-\njímáme , že obnášely příjmy od 1. listopadu 1862 až\ndo 31. října 1863 2488 zl. 31 kr., vydání od 1.\nlistopadu 1862 až do 31. října 1863 2463 zl. 29 kr,; tak\nže 11a hotovosti zůstalo v kase 25 zl. 4 kr. Výbor sestává\nz 9 údů: spolek počítá 96 činných a 123 podporujících údů\nArchiv dosáhl čísla 282 rozličných sborů, kvartetů atd. Spolek\nzařídil v druhém roku svého trvání tři velké besedy, čtvero\nzábav měsíčních, dva výlety a zábavy mimořádné na Silvestra\na k uvítání deputace chrudimské, vcelku vystoupil tedy 12krát,\no čemž svým časem vždy v „Hlase\" zpráva podána. Zevnější\nvýsledek činnosti spolkové jest tedy v skutku uspokojující ano\nnaproti roku prvnímu překvapující. (V zprávě pohřešujeme vý-\nsledek sbírky zavedené na prápor o poslední zábavě.) Po řeci\npáně presidentově přistoupilo se k volbě nového výboru. Za\nskrutatory vyvoleni per acclamationem pánové Napoleon Miro-\n3laviě Špun, Adolf Korejzl a Rudolf Šetka. Sbormistr Forcht-\ngott pozůstal, jak se samo sebou rozumí v úřadě svém. Za\npresidenta zvolen opět dosavadní předseda dr. Dvořáček, který\nsice přání projevil, aby některé „mladé síle44 se dostalo pocty\ntéto, jenž ale presidentství opět přijal. Do výboru zvoleni dále\nznovu pánové Kalandra, Šetka, Ptačovský a Konakovský; a\nmísto pánů Caspara; Taušeka a Zupčiče (Chorvátů) pp. JUDr.\nKorejzl, Kučera a Cár (Chorvát), kteří srdečným na zdar uvítání\nbyli. Na to přistoupilo se ku debatě o prelimináři spolkovém\nna příští rok. Dle něho obnášejí příjmy 2340 zl. 4 kr. a vy-\ndání 2314 zl., takže by bylo čisté jmění 26 zl. 4 kr. Pan\nZuyčic učinil návrh, aby se vůbec nejednalo o prelimináři, na\nstátní kopyto naraženém, a p. Sobotecký, aby se odročil na\npříští schůzku v únoru. Oba návrhy byly zamítnuty, načež\notázka majLli se na rok dávat volné vstupenky do tanečních\nzábav údům (činným i podporujícím) opět cíli nic příležitost\nzavdala k ostré debatě, v niž z obou stran i ze strany výboru\nnávrh svůj zastávajícího dost vášnivě si počínáno. Preliminář\nschválen a rozhodnuto, že se nemají dávat volné lístky údům.\nPorada o změně stanov (navržena panem Em. Veselým) zapo-\nčatá v poslední generální schůzi odročena z té, náhledům velké\nčásti přítomných málo přispůsobené příčiny, že bez toho —\nmáme k očekávání co nejdříve nový spolkový zákon, a pak že\nbudeme moci dělat statuty, jak budeme chtíti. Návrh jeden\ntýkající se také statut, návrh to velmi důležitý učiněn potom\np. E. Veselým. Návrh podepsaný od 12 činných údů (viz §.13)\nzní takto: „Nechť uzavře slavný spolek, aby i podporující\núdové směli činit návrhy a vůbec podílu bráti na poradách.\""}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5536, "texte": "Dosavad směli jen nahlédnout do úctň! Po výborné applausem\npřijaté řeči p. Veselého, úda to o spolek velezasloužilého, strhla\nse bouřlivá debata. Jednání sekretářovo, který se neostýchal\nsamého presidenta napomínat, aby vzal slovo podporujícímu údu\npanu dru. Loblovi došlo všeobecného odsouzení, když se vy-\nslovil, že nenahlíží, proč by měli mít to právo udové podp.,\nzdali za to, že platí ročně těch šest zlatých, fZapomenul, že\nje 123 údů podp. a že se nejedná o to, mají-li mít též hlasu,\nčímž by se arciť mohlo stát, že by podp. údové přehlasovali\n96 činných. Líto nám je, že sekretář panPtačovský potom u\njednotlivců učiněnou omluvu nepronesl veřejně, aby pohoršení\ndosud trvající aspoň zmírnil. Jasnou zprávu podati o celé této\ndebatě, v níž mnoho puntičkářství se objevilo, a v niž se mimo\np. Veselého a dra. Lobla, též pp. Preisik, Kalandra Lenoch a\nj. zúčastnili, nelze nám při nejlepší vůli podat. Konec učiněn\ntím, že se návrh — opět odročil na příští schůzi vzhledem\nprý na pozdní čas a délku jednání. Následoval návrh pana\nsbormistra, aby se za čestné údy vyvolili pánové Křížkovský a\nLaub, což všeobecným „Sláva\" přijato. Slyšeli jsme též něco\no jmenování p. dra. Procházky. Poslední část programu (dle\ndoslechu též jeden, aby se sekretář a archivář jmenoval též\nhistoriografem spolkovým) odpad? bohužel návrh p. Veselého,\njak by se Vídni dal co nejdřív zarazit čtenářský spolek v způ-\nsobu měšťanské besedy Pražské. Z návrhu, laskavostí p. na-\nvrhovatele nám sděleného, vyjímáme to, že se zařídili má po-\nmocí akcií po 20 zl. a samostatně státi o svých nohou na\nvlastní půdě. Reč o tom bude se drželi v úterý „ú ježka,\"\no čemž neopomenu zprávu podat. Dr. Eigl zamýšlí prý mluvit\no jakéms spojení záložny zdejší s čten. spolkem. My navr-\nhujeme tuto valnou schůzi českoslovanskou v některé z větších\nmístností vídenských, jejížto účel by byl vzíti na poradu návrh\np. Veselého a zvolit výbor prozatímní k vypracování stanov,\nkteré by se druhé schůzi předložily, načež by se zadalo o do-\nvolení. Valnou schůzí podala by se příležitost i neúdům zpěv.\nspolku, zúčastnit se při zaražení podniknutí dávno žádaného a\npotřebného. Generální schůze zpěv. spolku skončila se pak po\ndvanácté hodině u nevalném uspokojení a — účastenství, což\nvelmi želeli. Při délce sezení, jenž pozdě ba příliš pozdě za-\npočalo, mohl se větší výsledek očekávat! čí vina to jest, ne-\nchceme rozsuzovat. „Pravdu sobě mluvme, dobří spolu buďme,\"\njest sic otřepané pořekadlo — chceme ale předce s ním ukon-\nčiti zprávu naši o třetí valné hromadě zpěváckého spolku. —\nPrvní velká beseda v letošní zimní saisoně hude se odbývat\nv\ndle výborového usnesení v sobotu 19. prosince v sále u Šperla.\nZ programu napřed oznamujeme spoluučinkování našeho, zde\nneustále s větším nadšením slavného Lauba a přednes dvou\nzcela nových sboru a sice od L. Procházky „Pomilování\" a\ndruhý „Orlice\" od Forchtgotta. Strauss bude řídit kapelu.\nZ Frešpnrku. (Z p ě v. spolek. — Kostelní hudba.\n—• Er klova opera „Hunyady\") Zdejší zpěvácký spolek\nslavil dne 15. listopadu památní den založení v redutním\nsále, ku které slavnosti několik pánův Vídenského spolku k nám\nzavítalo, mezi jinými také pan Žoček, o kterémž jsem se již\nv předešlém dopisu chvalně zmínil. Tenkráte přednášel pan\nŽoček písně od Schumanna a Fr. Schuberta s takovou něžností\na důkladností, že celé velmi četné posiuchacstvo roznítil a\nkaždou píseň opakovat musel. Jeho krásný tenor a umělecký\npřednes mu slavný výsledek všude jistí. — Pánové Karel a\nFr. Doppler, věhlasní umělcové na flétně, též dva kusy\nvlastních skladeb přednášeli s báječnou čerstvostí a iahodností.\nTakový dvojzpěv na flétnu? jak by to jedním dechem bylo,\nv takové rychlosti a jistotě sotva v Evropě se nalezne. Zdejší\nzpěv. spolek vedením pana Rudolfa Má dra velmi chvalně pro-\nspívá, duše celého podnikání jest však pan přednosta p. Theo-\ndor Edl; takového bych každému spolku přál. 0 Silvestru\nse bude zde poprvé provozovat Voglův sbor „Cikání\" s pod-\nloženým textem maďarským, a doufám, že se výsledku šťast-\nného nemine. — Mše slavnostní od Dra. Ambrose a symfo-\nnie od Kittla se študují a co nejdříve se provozovati budou,\no čemž neopominu zprávy podati, abych alespoú tím spůso-\nbem k oslavení výtečníkův našich přispěl. Nejraději se v do-\npisování sdčastním, když oznámiti mohu vlastencům milým,\nkterak výtečníci naší uznání a ocenění slušného i zaslouženého\nzde dosahují. Především tedy sdě'uji, že redaktor „Dalibora\"\npan Emanuel Mel iš za svou obětavost čestným údem zdej-\nšího spolku hudby kostelní jmenován a jemu diplom odeslán\nbyl. — Nemalou radost pocítili jsme všichni zde žijící vla-\nstenci, an se na dušičky v hřbitovním kostele V, J. Tomáškov®\nrequiem op. 72. pro čtyry zpěvy s doprovázením violoncella %\nviolonu velmi zdařile provedlo. V hlavním chrámu se provo-\nzovalo letos Mozartovo requiem, loni Vitáskovo, a zajisté musá\ntato skladba Tomáškova výtečná býti, když po provedeném\narcidíle Mozartově soucit a užasnuli u všech posluchačův vzbu-\nditi dovedla. Slečny Eliška a Marie Trantovic, pánové Scherrubl\na Dr. Stolí v sólech výborně úlohy dosti nesnadné překonalL\nToto requiem Tomáškovo zajisté málo kde provedeno bude,\nponěvadž dobré a jisté zpěváky v silnějším obsazení požaduje;\nnikdo však práce nemalé s studováním litovat nebude, kdo díle\ntoto mistrovské zná, a pokládám si to za cest, že na mé upo-\nzornění zdejší provedení se usnadnilo. — Zpěvohra „Ladislav\nHunyady,\" o kteréž jsem se v čísle 31. „Dalibora\" zmínil,\nmá se v Paříži provozovati a pan Erkl byl vyzván do Paříže*\nTak oznámily maďarské noviny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "278", "page_fin": "279", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.7", "titre_corps": "kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.6", "debut_caractere": 5538, "fin_caractere_exclue": 7667, "texte": "kronika zpĕváckých spolků.\nHerman o m ě s k ý zpěv. spo 1 ek uspořádal dne\n22. listop. besedu, pěveckou, deklamatorní a taneční. Program.\n1. „Rekův sen,\" sbor od Slavíka. „Český zpěv,\" sbor od Ka-\nlivody. 3. Deklamace. 4. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského. 5.\n„Upřímnost nad krásu a bohatství,\" národní ve sbor od Va-\nšáka, 6. Deklamace. 7. „Vlasti\" sbor od Jelena. 8. Pochod z\nnárodních písní od Rendla. Zočátek v 7 hodin. Čistý výnos při-\npadne dobrému účeli.\nZ Prostějova. (Beseda.) „Orlica,\" pěvecký spolek\nv Prostějově, dává na den v sobotu 12. prosince v sále pana\nNovotného pěveckou deklamatorní a hudební Besedu, při kteréž\nnejen divadelní společnost p. Standery, ale ještě i jiný spolek\npěvecký z Hané, jenž k tomu cíli k nám přibude, z ochoty\núčinkovat budou, ku kteréžto besedě činí pěvecký spolek „Or-\nlica\" své nejuctivější pozvání. Program jest následující:\n1. Ouvertura — hudební sbor. 2. Sláva vlasti, sbor pěv. ze\nsbírky Vašákovy, přednesou spolkové. 2. „Obrana krino-\nliny,\" deklamace, předu. sl. Krausova, člen divadla. 4. Hudba.\n5. „Modrojasné oči,\" sbor pěv. od Jana Taubera, předn. spolek\nz Hané. 6. „Předivo je přela,\" pěv. sbor předn. spolek „Qf-\nlica.\" 7. „Vdávat či nevdávat,\" deklamace, předn. slečna V*\nVágnerova. 8. Hudba. 9. „Kalina,\" pov. sbor od Vašáka\npředn. oba spolkové. 10. „Běiulinka,\" solo pro tenor, předn.\np. Halla, člen divadla. 11. „Utonulá,\" pěv. sbor od\npředn. spolek „Orlica.\" 12. „Kterého bych neřáda,\" dekíatn.\npřednese sl. A. Jílkova. 13. Quadlibet od Zvonaře, předn. sp,\nz Hané. 14. Basové solo, předn. pan Vendler, člen divadla.\n15. Hudba. 16. „Sumar,\" deklamace, předn. pan Jan Telarík.\n17. „Poděbradská,\" přednesou oba spolkové. 18. „Staročeskou\"\npředn. oba spolkové. Na to hraje hudba pochod. Začátek\njest po divadle v 8. hodinu na večer, nebof divadlo započne\no půl šesté, a před osmou hod. ukončí. Sbory pěvecké řídi\nsbormistr p. Jan Tauber a sbormistr k nám zavítajícího spolku*\n*** Ženský zpěv. spolek zřizuje se v Roudnici\na to zvláště přičiněním horlivé slečny Švagrovské.\n*** Stanovy ženského zpěv. spolku „Li b u ša£\njsou od místodržitelství s malými opravami potvrzeny."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 703, "texte": "Zpěv. spolek „Stojmír\" v Dolenním Bousově\nuspořádal dne 23. listop. vokální rekviem za zemřelé své oudy,\nkteréž nad očekávání skvěle vypadlo. Dne 25. listop. odbývala\nse beseda ve prospěch tamnějsí mesiánské knihovny. Pro-\nslovem p. Horáčkem a deklamovánkami sl. Karbanovou a Cvrč-\nkovou jakož i p. Kuželem přednesenými „To se nesluší,\" „Dobrá\nlada\" a „Zbožný zlosyn\" osvědčeno, že i na venkově dobře se\ndovede deklamovat. Písním „Muž bez slzí\" od A. Melišové-\nKarschnerové hudba od Záhorského, kterouž p. Valenta před-\nnášel, a „Políbení,\" již sl. Falbrecktova zpívala a konečně\nkterouž p. Valenta zapěl, dostalo se hlučného potlesku.\nStanovy Třeboňského zpěv. spolku „Pěsláva\"\ndošly vyššího potvrzení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "279", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.8", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.7", "debut_caractere": 705, "fin_caractere_exclue": 713, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "279", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.8.1", "titre_corps": "— Ve schůzi nového správního výboru „Besedy", "titre_sommaire": "— Ve schůzi nového správního výboru „Besedy", "signature_source": "—r. —", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.7", "debut_caractere": 715, "fin_caractere_exclue": 6359, "texte": "—r.—\n— Ve schůzi nového správního výboru „Besedy\numělecké\" dne 7. prosince t. r. přijati jsou co činní\nčlenové z přátel umění: pan purkmistr Pražský JUDr. Václav\nBělský a p. K. Weiss, obchodník ; co přispívající členové pp.\nFr. Unger, kavárník ; A. Preiss, mecfr; J. Jeehenlhal, zámeč-\nník a F. Ulrich, asekuracní komisař. Mimo to stvrzeno přijmutí\nnásledujících členů do odboru výtvorného umění: pp. B. Baroch,\nstavitel ; F. Kryšpín, malíř; J. Scheibl, malíř; J. Svoboda,\nstavitel; L. Šimek, sochař; L. Hlaváček, V. Nekvasil, L. Muller,\ndřevorytci; Kvocb, zahradník umělecký ; J. Nademlejnský, za-\nhradník umělecký; Veselý, inženýr v Plzni, J. Votocek, sochař;\nJ. Huttary, malíř : Kirník, malíř; A. Gareis, malíř; F. Václa-\nvík, stavitel ; A. Kirpal, stavitel; J. Kudláček, stavitel ; K.\nSvoboda, kameník a Effanberger, sochař. K přání v knize ob-\nsaženému, aby se vypracoval domácí řád „Besedy umělecké,\"\nusneseno, aby práce ta odevzdána byla zvláštní komisi, kteráž\nzáleželi má ze správce besedy, 6 umělců, po 2 z každého od-\nboru vyvolených a 2 přátel umění. Poslední 2 byli hned zvo-\nleni a sice pp.: JUC. Sklenář a JUC. Krajíc. Dále usneseno,\naby vyvěšena byla v místnostech spolkových černá tabule, na\nKteréž ohlašovali se mají usnesení všech výborů. Konečně kaž-\ndému clenu z výboru správního, zvláště panu správci „Besedy\numělecké\" uloženo, aby při kupování potřebných věcí brali\nohled k obchodníkům a průmyslníkům českým, zvláště k čle-\nnům „Besedy umělecké.\" Usneseno, aby bývalému jednateli\nj>. JUC. Sklenářovi dodán byl poděkovací připiš, totéž usneseno\nstran bývalého pokladníka pana Farského. — K dotazu odboru\nliterárního, jak daleko pokročilo zařízeni spolkového časopisu,\nusneseno, aby záležitost ta byla dána na denní pořádek nej-\nbližšího sedění. Komise k zařízení výstavy starožitností žádá,\n&by zaopatřil výbor místnost, kdež by se prozatím uschovaly\nvěci k této výstavě zaslané. Pan rada Wenzig se uvolil, že\njednati bude stran toho s p. purkmistrem. Pro místnost „Be-\nsedy Umělecké\" zakoupí se hodiny. — K návrhu p. Chramo-\nstovu, aby sestaven byl program slavnostní pro celý rok, usne-\nseno, aby se vzaly v úvahu prozatím co nutné: slavnost\nSylvestrova a Shakespearova. První slavnost přijata,\nkomise k ní sestavená schválena a jí uloženo, aby podávala\npotřebné ku schválení návrhy výboru. I druhá slavnost při-\njata, schváleno také, aby záležela z domácí zábavy v místno-\nstech spolkových a z akademie v českém prozatímním divadle\na usneseno, aby ku konečnému provedení sestavena byla ko-\nmise, do které každý odbor vyvolí po 2 clenech, a kteráž po-\ndávali má potřebné ku schválení návrhy výboru. Stran slav-\nností ostatních usneseno, aby jednání o nich bylo položeno na\ndenní pořádek nejbližšího sedění. — K žádosti p. Smetanově za\nustanoveni 3 přátel umění do komise koncertní usneseno, aby\npánové koncert pořádající sami si přibrali ony 3 cleny. — Ná-\nvrh páně Hálkův, aby zřízeny byly litograíbvané zvací archy\npro výbory a komise, přijat a provedení uloženo jednateli. —\nNávrh p. Wenzigňv, aby p. Eisenhut až do nejbližší valné hro-\nmady spravoval prozatímně úcty, přijat, když se byl týž pán\nprohlásil, že důstojnost tu přijímá. (Dokončení.)\n— Abonentní koncerty. Pánové Smetana, Heller\na Kaván zařídí v letošní koncertní saisoně se spolupůsobením\n„Umělecké Besedy\" ctyry abonentní koncerty, na něž uměni\nmilovné naše obecenstvo již nyní upozorňujeme. Budef sestavení\na provedení těchto koncertů nemálo lišili se od všelikých téměř\nkoncertů v Praze odbývaných, směřujíc hlavně jen k stanovisku\numěleckému. Nejen instrumentální část, velikým orkestrem za-\nstoupená, pěstovali bude hlavně skladby kíassické, ale i část\nvokální) pečlivě vybraná, provedena bude od nejeelnějších vir-\ntuosů našich i cizích. Rucíť za to již jméno ředitele dotčených\nkoncertu, pana Bedřicha Smetany v uměleckém světě velmi\nchvalně známé. První koncert abonentní bude hned po novém\nroce. Obšírnější zprávy co do abonementu a p. podáme co nej-\ndříve. — Podobné koncerty abonentní zavedeny jsou již po\nmnohá leta v Lipsku (v Gewandhause) a v Kolíně nad Rýnem\ns prospěchem nemalým ; my vítáme toto podniknutí pana Sme-\ntany co nejvřeleji, ježto tím příležitost dána bude „Umělecké\nBesedě,41 najmě jejímu odboru hudebnímu, nejen u veřejnosti\nse osvěděiti, ale i v umění samém co možná se zdokonalovali.\nNadějme pak se od obecenstva našeho, že umělecké toto pod-\nniknutí podporovali bude co nejhojněji.\n— Koncert Leopolda Aura odbýval se v neděli\ndne 22. listop. v sále konviktském. Pan koncertista přednášeje\nadagio a rondo A-dur od Vieuxtempse, proludium a fugu od\nŠeb. Bacha, pak legendu od Wieniawského a scárdás, nepotvrdil\nprávě zcela onu uměleckou pověst, která o něm v cizích novinách\na také soukromě kolovala. Pan Auer je solidní a nadaný hou-\nslista, který při pilném a vytrvalém studování slavnéhosidobýti\njména může, avšak dosud nedospěl tobo stupně dokonalosti,\nkterá se od pravého umělce požaduje; ještě neviniká jeho hra\nonou křišťálovou čistotou, která je nejhlavnější podmínkou pra-\nvého umění. Nedá se však upríti, že pan Auer již nyní ne-\nobyčejnou technickou sběhlost ve své moci má, že i hluboce\nčití a že všechny takřka vlastnosti v sobě spojuje, které mu\nkrásnou budoucnost slibují. Mimo tyto hrál pnu koncertista\ns roztomilou pianistkou sl. Kleminou Čermákovou sonátu pro\npiano a housle od R. Schumanna, v nížto se oba zdařilým pro-\nvedením vyznamenali. SI. Čermákova přednášela mimo to ještě\nsolový svůj kus na piano výborně; její významný přednes, uhla-\nzenost hry, jakož i cituplné podání skladby dobylo jí všestranné\npochvaly. Dále zpívali sl. Hel. Zavviszanka jakož i pan Bláha\nněkteré písně s ckvalným úspěchem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "280", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.9", "titre_corps": "— Jednota hudebních umělců uspořádá za spoluúcinkování", "titre_sommaire": "— Jednota hudebních umělců uspořádá za spoluúcinkování", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.7", "debut_caractere": 6361, "fin_caractere_exclue": 7552, "texte": "— Jednota hudebních umělců uspořádá za spoluúcinkování\nŽoftnské akademie, spolku Cecilianského, Hlaholu,\nkonservatoria a hudebníků zemského divadla ve středu dne\n23. prosince o 5 hodině odpoledne ve prospěch svcho ústavu\nk podporování vdov a sirotků koncert na Žofínském ostrově, v\nněmž se bude prorozovati ponejprv velké Handelovo oratorium\n„Salomon14 s doprovázením varhan od F. Mendelssohn-Bartholdyho.\n— Jednota ku pěstování vojenské hudby\nv Čech á ch uveřejnila z roku 1863 výroční svou\nz níž vysvítá, že jednota tato velmi utěšeně zkvélá a že po cas\nsedmiletého trvání svého 154 chovanců pro vojenské kapely od-\nchovala. V minulém školním roce zaznamenáno bylo 35 cho-\nvanců do školy spolkové, z nichž 9 na konec roku propuštěno\nbylo s prospěchem dobrým, 20 jich zůstalo pro příští rok a 6\nvraděno bylo do vojenských kapel. 0 jich rádné vycvičeni po-\nstaral se ředitel jednoty, p. Pavlis.\n— První zábava „Hlaholu,\" kteráž se dno 8. plo-\nsince v sále na Žofíně odbývala, došla velmi příznivého vý-\nsledku, avšak program musel poněkud změněn býti, poněvadž\npan B e b í o e k a pan Š a m ber k, členové českého divadla, ac\núcinkovati slíbili, k zábavě se nedostavili. Zábava započata jest"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4763, "texte": "krásným, hluboce cítěným sborem „České země\" od K. Slavíka,\njenž precísným řízením chvalně známého Kavána přednesen byl.\n„Večerní zpěv\" od L. Procházky jest sbor-zdařilý, jenž zaslou-\nžené pochvaly došel. Národní písně pro sbor upravené od\nH. Polly neminuly se s výsledkem. Velmi chvalně dlužno se\nzmínit o Bendlově „Z as ta ven í č ku,\" písní to s průvodem\nsboru, ježto pan J. L. Lukeš cituplně ano mistrovsky zapěl a\npěkné této skladbě úplné platnosti dodal. Křížkovský sbor „Za-\ntoč se,\" jest práce důmyslně zpracována a dojde při správném\nprovedení vždy utěšeného výsledku. Žertovný sbor „Radostné\ncestování\" od Ed. Nápravníka jest zajímavě a důvtipně zos\nnovaná skladba, kteráž s Vašákovým „Radostným cestováním\"\nsměle v závod vstoupiti může. Sbor ten dosáhl také při obe-\nzřelém řízení p. Kavána velmi hlučného potlesku. Quodlibet\nz českých národních písní od Zvonaře jest vkusně sestaven a\nvýborně zpracován, tak že vždy velmi příznivý výsledek zaru-\nčuje. Provedení veškerých sborů bylo řízením p. Kavána\na Smetany chvalitebné a svědčilo, že pp. ředitelové všemožně\nse snaží, Hlahol na stupeň dokonalosti povznésti. Mimo to před-\nnášel p. Lukeš a p. Bláha Procházkův dvojzpěv „Šohaj a\ndívče\" moravskou to národní píseň, která se na všestranné přání\nopakovati musela. Pan Bláha zpíval mimo to písně „Mladý\ncikán\" od L. Zvonaře a karakteristického „Delibaše\" od Pecha\ns výtečným úspěchem. Pan Lukeš zapěl Kavanový písně „Vý-\nstrahu\" a „Sen\" tak cituplně, významně a duchaplně, že jednu\nz nich opakovati a národní písně přednášeti musel. Pan Lukeš\ndobyl si zajisté toho večera palmu vítězství.\n— Redaktor těchto listů zvolen jest od hudební\njednoty k zvelebení kostelní hudby v Prešpurku za čestného\nclena a diplom mu byl tyto dni odevzdán.\n— Pan Bed. Smetana a p, F. Heller zřizují v Praze\nženský zpěv. spolek, jenž již značný počet údů počítá. V pod-\nniknutí tomto zúčastňují se nejen slečny, nýbrž i panicky, jme-\nnovitě paní K» Lukešová, paní L. Podlipská atd.\n— V Roudnici utvořil se ženský zpěvácký spolek,\njenž zvláště přičiněním horlivé sl. Švaygrovské do života vstoupil.\n— Náš krajan p. Ch. Wahle, výtečný to pianista,\nkoncertoval se svým kolegou Kletzerem v hlavním městě Bomhay\nve východní Indii a odebeře se do Austrálie.\n— Sl. Marie Kůrschnerova, první tragická milo-\nvnice, u divadla v Erfurtu těší se tam z všeobecné přízně obe-\ncenstva a kritiky. Erfurtské noviny cis. 280 jmenují ji ducha-\nplnou a talentní umělkyní, co zatím Berlínský Chanvary její\nosobnost, zvučný organ, ohěn a pojmutí její, jenž v každé partii\ntak upelně vyniká, dosti vynachváliti nemohou.\n— Němečtí kandidáti ucitelsví nenavštěvují od\n1. prosince více Pražskou varhanickou školu. Učí se harmonii\na zpěvu ve škole na Malé straně u p. Zik. Kolešovského.\n— První litografkou v Praze jest beze vší po-\nchybnosti slečna Anna Korschnerova. Dotčená dáma litografuje\npro módní list „Ladu\" všechny vzorkové přílohy pro ženské\npráce a vyvedení těchže jest zajisté pěkné a vkusné a prozra-\nzuje zvláštní vlohy pro umění toto. Jest to tedy opět krok k\nemancipaci paní.\n— Úmrtí. Pan S. Štandera? ředitel českého divadla,\ntoho času v Prostějově na Moravě, zemřel tam po delší chorobě\nv sobotu dne 28. listopadu odpoledne. Byl on prvním, jenž se\nna Moravě pokosil o provozování her českých.\nHP — Pan Fr. Blažek, velezasloužilý professor harmonie\nna škole varhanické v Praze obdržel od svých žáků na své\njmeniny co důkaz uznalosti pěkný dar: krásný tácek stříbrný,\nčerstvý věnec a ještě jiný skvostný předmět. Pan F. Blažek\nbude na přesrok slaviti své 25 lete jubileum co učitel\nvarhanické školy, kdež 25 let s největší horlivostí a\nobětavostí účinkuje.\n— Sleč. Alojsie Blažková, první dramatická pěvkyně\nv Temesvaru, dochází tam, jak jsme se juž jednou zmínili, velké\npochvaly. 0 provedení Alice v opeře „Robert ďábel\" zmiňuje\nse „Temesvarer Zeitung následovně o ní: „SI. AI. Blažková\nbyla co „Alice\" výborně disponovaná a dosáhla jak zpěvem\ntak hrou jmenovitě v posledním aktu takového stupně umělectví,\nže obecenstvo ji s vděčnou pochvalou a vyvoláním odměnilo.\"\nI ve všech jiných operách dosahuje sl. Blažkova skvělých vý-\nsledků.\n— Pan Cantanelli engažovan jest co první tenorista\nv Temešváru, a těší se z velké přízně tamuějšího obecenstva\na zpívá s velkým úspěchem, jmenovitě líbil se co Stradella a\nRobert. Pan Cantanelli není žádný ltalian, nýbrž český\nzpěvák a jmenuje se vlastně — pan Trousil.\n— Pan M. Šebor, divadelní kapelník v Erfurtu slaví\ntam co ředitel i co skladatel velké triumfy. Tamnější kritika\nnemůže dosti vynachváliti jeho duchaplné skladby, jmenovitě\nouvertury.\n— Sleč. Mathilda Zavrtalová, žákyně Pražského\nkonservatoria a dcera našeho rodáka, p. Zavrtala, kapelníka v\nPole engažovana jest od velkonoc 1864 u opery v Hannovru s\nvelmi příznivými výminkami."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "280", "page_fin": "280", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.10", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.8", "debut_caractere": 4765, "fin_caractere_exclue": 4776, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1863-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "280", "page_fin": "280", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.2.3.10.1", "titre_corps": "K. M. Weeber. Weber nacházel se r. 18 H v Londýně.", "titre_sommaire": "K. M. Weeber. Weber nacházel se r. 18 H v Londýně.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.8", "debut_caractere": 4778, "fin_caractere_exclue": 6517, "texte": "K. M. Weeber. Weber nacházel se r. 18 H v Londýně.\nJednoho dne ploul s několika damami na lodi a počal\nhráti na flétnu, oblíbený to nástroj svůj. Tu se přiblížila\nk nim jiná Jod, v niž se několik mladých důstojníků nachá-\nzelo. Weber přestáná hráti uschoval flétnu do své kapsy.\n„Proč nepískáte dál?\" tázal se důstojník v druhé loďce.\n„Z té samé příčiny, za níž jsem pískali započal,\" od-\nvětil Weber. „A tato jest, — poněvadž se mi tak líbí.\"\n„Dobře!\" pravil důstojník, „buďto musífe hned hráti na\nflétnu, aneb já Vás hodím do Temže!\"\nWeber zpozorovav strach přítomných dám ustoupil ná-\nsilí a počal překrásně na flétnu pískat. Když pak ale z loďky\nvystoupil, nespustil oka ze svého odpůrce, přiblížil se k němu\na pravil odhodlaně: „Strach, abych mou a Vaší společnost\ndo rozpaků neuvedl, jest příčinou, že jsem Vaší urážku na\ncti snesl; však zýtra musíte mi učininiti zadost. My se sej-\ndeme v 10 hodin v Hydeparku. Chcete-li půjdeme na kordy.\nPře se mezi námi vyrovná ; jest nemožné pro mne jiné osoby\nkompromitovati.\" — Důstojník přijal vyzvání. Oba se do-\nstavili na naznačené místo a důstojník vytáhna kord, stál tu\npohotově. Weber posadil mu ale bambitku na prsa.\nChcete mne zavražditi?\" zvolal důstojník.\n„Nikoliv,\" odvětil Weber klidně, „ale buďte tak laskav\na zastrčte kord, a zátancujte mě minet; pak-li ne, tedy Vás\nokamžitě skolím.\"\nDůstojník chtěl dělali vytáčky, avšak rozhodný tón jeho\nodpůrce přiměl ho k tomu, že počal tančiti. Přetancoval\nmenuet a Weber zvolal:\n„Pane, včera jste mne donutil proti mé vůti flétnu\nhráti, dnes já Vás nhtím proti Vaší vůli tančiti. My jsme\nvyrovnáni. Nejste-li tím spokojen, jsem hotov Vám jakou-\nkoliv satisfakcí dáti.\" Důstojník obejmul místo odpovědi\nWebra a žádal ho o jeho přátelství."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.1", "texte": "Václav Jan Tomášek.\nV tomž čase pustil se Tomášek do skládání lyrických\nbásní Gothových. Vydal jich devět sešitů v cestě předplatní.\nSedmý sešit, tři balady obsahující, věnován jest W. Gothovi.\nSkladby tyto znamenány jsou op. 53—61. Roku 1816 učinil\nTomášek první výlet do Nových hradů (Gratzen), kde hraběnku\nTerezii pianu vyučoval a krásných dnů zažil. V adventu při-\nšel Hummel do Prahy, aby zde koncert uspořádal, Hummlův\núhoz byl jak Tomášek praví, více ženský než mužský a upo-\nmínal nejvíce na hru Wolflovu.\nRoku 1817 cvičil se Tomášek ve fantasování na piano\na pracoval časem v sestavování logické klavírní školy. Na\njaře odebral se Tomášek s hraběcí rodinou opět do Nových\nhradů, odkud malé výlety činil mezi jiným též do cistercián-\nského kláštera Vyššího Brodu, jenž od jistého Rožmberka vy-\nstaven a dotací obdařen byl. Zbožnou pověst, která o tomto\nklášteře koluje, užila Karolina Pichlerová k baladě, kterouž\non od převora jsa vybídnut do hudby uvedl. Jsa každého\nhudebního malířství nepřítel, musel se tehdáž přede k ní\nutéci a vylíčil hudbou v baladě obšírně naznačenou bouři.\nTomášek dokončil baladu tuto v Praze a věnoval ji klášteru\nVysokobrodskému. Dílo to vyšlo co op. 62 u Marco Berry.\nHned po novém roce 1818 složil Tomášek „Six Egloques\npour le piano\" (op. 63), které brzy u Hofmeistra v Lipsku\ntiskem vyšly. Nedlouho po tom vydal Tomášek „Ctyry písně44\ns průvodem piana co op. 64 u Rudla v Praze.\nUmělecké dílo objektivním pojrnutím do života vyvolané\nudržuje se i při křivém směru času, co zatím všechny špat-\nnému časovému vkusu holdující skladbičky co jepice hynou.\nŽe se v tom Tomášek nemýlil, o tom ho přesvědčovaly jeho\neklogy a rhapsodie, které každý solidní pianista rád přednášel.\nVeden jsa takovýmto jistě dobrým náhledem vnořil se Tomá-\nšek opět do říše poesie, aby proskoumal, zdaž by se ještě\nněco z ní v říši tonu užiti nedalo. A hle! Dithyramba byla\nto se svou lyrickou silou, kterou si Tomášek pro své tonické\nzpracování vyvolil. I složil tedy „Tři dithyramby\" pro piano\n(op. 65; které u Marco Berry vyšly. První dithyramb má\nřímský ráz; jest jadrný, jako Římané, co zatím druhý co do\nněžnosti a půvabnosti řeckému karakteru se blíží; v třetím\ndithyrambu jsou oba druhy v jeden sloučeny.\nZkušenost, že se v davu pianistů jich málo nachází,\nkteří by věděli co dithyramb jest, pohnula Tomáška, že k svému\ndílu stručné vysvětlení dithyrambu v italské a německé řeči\npřipojil, čímž podnes této skladby několika slovy naznačil a\njest věru škoda, že nakladatel při druhém vydání toto vysvět-\nlení vynechal. Že pianista skladbami těmito i skvělou bra-\nvouru a cituplný přednes osvědčiti může, pozná každý na\nprvní pohled. Berra vypravoval Tomáškovi, že dílo toto často\npod názvem „Tomáškovi tyranové pro piano\" se kupovalo.\nKaždý svobodný okamžik věnoval Tomášek soustavě\nharmonie, kteráž velice na srdci ležela. Toho času při-\nbyla do Prahy věhlasná zpěvačka Angelica Catalani, kterou\nTomášek nejen u veřejných koncertech nýbrž i v soukromném\nkruhu u hraběte Buquoi, jenž ji z Karlových Var k sobě po-\nzval, slyšel. Catalani dávala dne 5. a 7. září v divadle dvě\nvelké akademie, v nichž veškeré obecenstvo jakož i Tomáška\nsamého okouzlila. Při svém odchodu z Prahy věnovala Cata-\nlani Tomáškovi malou, hezounkou tobolku s následujícími\nvlastnoručnými slovy: „Petit souvenir ď Angelique Catalani —\nValabreque an celebre maitre Tomášek.\" (Malá upomínka\nna Angeliku Catalani — Valabreque znamenitému mistru\nTomáškovi).\nOstatní čásf roku věnoval Tomášek své soustavě har-\nmonii, která ještě na tak pevných základech, jak si toho přál,\nnestála.\nR. 1819 odebral se hrabě Bouquoi do Paříže a hraběnka\ns konteskami a mladým hrabětem do Nových Hradů, karnž je\ni Tomášek následoval. Přišed tam, složil šestý sešit eklog,\nkteré brzy pod názvem „Six Egloques pour le Pianoforte\"\n(op. 65) u Hofmeistra v Lipsku vyšly. Třetí ekloga tohoto\nsešitu obsahuje trio, kteréž přirozenou sympatií tónu tady na\nakustické cestě povstalo. Stručné k němu připojené pozna-\nmenání vysvětluje to úplně, jak tato sada hrána býti má.\nEffekt jest nejen velmi překvapující, nýbrž slyšeti jsou zvuky*\njež více harmonice než pianu náležeti se zdají. Alex. Drey-\nschok, žák Tomáškův, jenž v tomto způsobu hraní velmi sběhlý\njest, okouzlil tím vždy veškeré posluchače. Když se byl\nhrabě z Paříže vrátil, složil Tomášek dva sešity písní, každý\npo třech písních, které co op. 67 a 68 u Marco Berry v Praze\nvyšly. Ostatní čas svého venkovského pobytu věnoval Tomá-\nšek hudební theorii. Pii svém příjezdu do Prahy dozvěděl\nse, že jeho bratr Jakub dne 2. října zemřel. Uplynul drahný"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.2", "texte": "čas, nežli se Tomášek po této ztrátě ze svého trudného roz-\npoložení zotavil, aby se opět umění věnovati mohl.\nPět písní od E. Eberta, kteréž pro jeden hlas s průvo-\ndem piana složil, bylo prvním plodem po této smutné události,\nvyšlyf co op. 69 u Kronbergra v Praze.\nTéhož času zavítal do Prahy p. Chladný, vynálezce kla-\nvírního cylindru a obrazů zvukových, aby se zde na svém\nnástroji slyšeti dal a o zvukových obrazech a jiných akusti-\nckých výjevech přednášky držel. Nástroj jakož i novota před-\nmětů, o nichž s neobyčejným ostrovtipem mluvil, zajímaly tak\nPražské obecenstvo, že se i dámy k těmto duchaplným před-\nnáškám hojně dostavily. Že se Tomášek s Chladným sezná-\nmil a spřátelil, netřeba podotýkati a Tomášek hrával v jeho\npřednáškách na jeho klavírní cylindr. Nedlouho na to kon-\ncertoval v Praze slavný houslista Lafont a znamenitý virtuos\nna mandolinu Bimercati a J. Hummel.\nRoku 1820 odebral se Tomášek s knížecí rodinou na\nvenkov, dokončil tam první sadu začatého již velkého rekvia.\nToho času rozmetal silný liják vesnici Stran a Tomášek chtěl\ndříve než se do komponování „Dics irae\" pustil, toto rozko-\ntání viděli. Při pohledu na tuto spoušť projely Tomáška mo-\ntivy i s instrumentací k jeho „Diesirae\" i spěchal do svého\nobydlí 'a osnoval si „Diesirae\" a nedal si oddechu, dokud\nho nedokončil. Brzy na to složil Domine, pak Sanctus, Be-\nnediktus a Agnus. Dílo toto bylo Tomáška důstojné a došlo\njiž tehdáž ve Vídeňských hudebních novinách chvalného uznání.\nPartitura tohoto díla vyšla na útraty Tomáškovy. Teprv po\nhojném odbytu prodal Tomášek plošky Marco Berrovi, u něhož\ndílo to co op. 70 pod názvem „Hymni in sacro pro defunctis\ncantari soliíi, pleno concentu musico rediíi'4 vyšlo.\nTéhož roku v měsíci červnu obdržel Tomášek od spi-\nsovatelky Karoliny Pichlové za zaslanou komposici „Vyšší\nBrod\" a pak od W. Gotha za zaslané mu písně velmi po-\nchlebná psaní. Roku 1821 slyšel Tomášek v Praze ISletou\npianistku sl. Beleville, žákyni to Černého z Vídně, pak Dielze,\nvirtuosa na huboj a Kummera, virtuosa na cello, jakož : pro-\nvedení výtečného oratoria „Soud světa\" od Schneidra, kteréž\nhudební jednoty v Praze dávaly. Jsa pakostnici trýzněn ode-\nbral se do lázní Teplických, kdež se s K. M. Webrem jakož\ni s Klenglem sešel. Tomášek nebyl jaksi Webrovi a jeho\nkomposicím nakloněn; za to však žil s Klenglem v nejlepšírn\nsrozumění. Proto pro všecko přijal Tomášek Webrovo pozvání,\naby se s .ním do Dráždan podíval, kdež také 8 dní prodlel.\n(Pokračování.)\n\nHudební sokové.\nSkutečná událost\n\nBylo to na počátku osmnáctého století, když přišel\nz Francie do Něrnec jakýsi Volumier, výtečný houslista a\nznatel taneční hudby. Z té příčiny přijat byl v Berlíně co\nprvní houslista čili koncertní mistr a spolu co ředitel králov-\nského baletu. Po krátkém čase přestěhoval se do Drážďan,\nkde jej August II., král polský a volenec saský k svému\ndvoru přijal. Příchylnost králova, schopnosti jeho při veške-\nrých hudebních výkonech a neobmezená důvěra krále i lidu\nk skladatelům francouzským, zjednali mu v krátkém čase vše-\nobecnou chválu, jmenovité ale u krásného pohlaví, které je-\nšitnost tak daleko zavedla, že každá dáma k vyšším kruhům\nnáležející u něj se v hudbě vyučovali musela, chtěla—li se\nhlouběji v hudbě vzděíati a módnímu tonu zadost učinili.\n, Y čase, k němuž toto vypravování náleží přibyl do\nDráždan M a r s cb a n d, taktéž Francouz a slavný hudebník.\nNyní narazila kosa na kámen! — Marchand získal si lásku u\ndvora a chválu celého města, neboř byl nejlepší učitel na\nklavír a ncjschopnější mistr na varhany. Za jednu lekcí pla-\ntili mu v Paříži po louisdoru a všichni, kteří k lepším kru-\nhům náleželi chtěli u něj se učili. Neláska francouzského\ndvora, vyhnala jej z Francie. Jakmile přibyl do Drážďan a\nosvědčil se co zdatný umělec, hrnulo se vše k němu a ubožák\nVolumier zůstal opuštěn, jako kdyby byl zemřel aneb nikdy\nv Drážďanech nebýval. „Jalousie de métier\" jest povědomá\npohnůtka činnosti nejednoho umělce; přidámeli k tomu ztra-\ncené důchody, snadno pochopíme, že Volumier spáti nemohl,\na neustále přemýšlel, jakby svého nebezpečného soka odstranil.\nByla to sice nevelká úloha; ale nouze i železo láme a kdo\nchce psa bít, najde brzo klícek. Volumier po dlouhém pře-\nmýšlení vynalezl spůsob odstranili Marchanda, však ubožák\nzapomněl, že hůl má dva konce.\nŠel tedy ke králi pod záminkou vyslechnouti jeho roz-\nkazy o nejbližších dvorních koncertech, vlastně ale chtěl na-\nlíčili pasf svému rozmilému rodákovi, na nějž, jak se s ji-\nstotou domníval, král bude se ptáti. Tak se i stalo! — Král\nchtěl odbýti svého koncertního mistra a odvětil mrzutě :\n„Ať zahraje Marchand několik skladeb, o ostatní nedbám,\nto zařiď jak se ti líbí.44\nSlova tato nemile se dotkla uší umělcových ; slyšel jak\nse o něm lehkovážně mluví a Marehand vynáší.\n„Dobrý hudebník ten Marchand\" odpověděl trpce Vo-\nlumier, „zdali ale královská Milost práhne slyšeti uměleckou\nhru na klavír neb varhany, tu najdeme zajisté lepšího umělce\nnežli je Marchand.\"\n„Lepšího? — Snad nějakého Vlacha. Chyba lávky\nmůj milý Volumier, Vlaši sice krásně zpívají, ale žádný ne-\nrozumí hudebnímu nástroji, aspoň tak ne, jako Francouzové*\nMarchand ale hraje mistrně, — božsky.\"\n„Nejjasnější pane! — Přikaž a já přivedu k trůnu tvému\nnevšedního umělce, který nejen co hudebník výše slojí než\nMarchand, nýbrž i co rozený Němec větší úctu chová ku krá-\nlovskému Majestátu/'\n„Což mně Marchand v něčem ublížil?\" tázal se král\ns podivením.\n„Ne tobě, nejjasnější pane, ale ublížil hlavě korunované,\nnebožtíkovi králi francouzskému a to je vše jedno.\"\nNyní počal Volumier vypravovat, jak Marchand ve Francii\nzle se ženou svou nakládal, jak všechny své přijmy prohýřil,\njak král Ludvík XIV. má poloviční, ode dvora placenou pensí\nodejmul a jeho manželce vyplácel. Dále vypravoval, jak Mar-\nchand se nad tímto královským činem rozlítil, o králi lživé\nšpatnosti roztrušoval a jeho rozkazům vzdoroval. Tak n. p.\nhrál jednou u přítomnosti krále, který jeho hru na varhany\ns potěšením poslouchal, při slavných službách božích ve Ver-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.3", "texte": "sailu. Když nastoupilo „qui tollis pecala mundi,\" vstal od\nvarhan a odešel z chrámu. Myslelo se, že ochuravěl. Avšak\nnastojte ! Král vycházeje v chrámu, uzřel jej procházeti se\npo nádvoří. Když se k Marchandovi přiblížil ase jej tázal,\nproč mši neukončil, odvětil tázaný: Jelikož mé ženě vyplácíte\npoloviční pensi, af za mne od polovice mše varhany hraje.\"\n„Co je mně po jeho privátních záležitostech,\" řekl ne-\ntrpělivé král, všechny pevěsti s nelibostí vyslechnuv; „za to\nbyl zodpovědný panovníku svému, já chci slyšet jeho umění.\n— Znáš-li ale někoho, který lépe hraje a je rozený Němec,\"\ndodal s ironickým úsměvem, „pak rřiveď mně ten osmý div\nsvěta, af závodí s Marchandem.\"\nNa tato poslední slova čekal Yoíumier, ty byly vodou\nna jeho mlýn. Odcházeje od krále poslal okamžitě dvorního\nposlance s listem, jenž poručení královské obsahoval do Vei-\nrnaru a klidně čekal. Za nějaký týden přibyl k umělci in-\ntrigánu, nepatrný človíček, jehož Volurnier s otevřenou náručí\npřijal a mu vypravoval, co se přihodilo a proč vyzván byl\nz Veimaru sem se odebrali. Příchozí dobrosrdečně se usmál\na s velikou skromností ke všemu přivolil. Právě tak těšil se\nMarchand, že pokoří Němce, jako pokořil mnoho Francouzův\ni Vlachův.\nDen koncertu se přiblížil. Král bezpochyby již zapo-\nmněl na slib svého koncertního mistra a nikdo jiný nevěděl\no závodu hudebním, který ještě tento večer nastoupiti měl.\nJakmile se objevila v sále ona neznámá a nepatrná osoba,\nptal se každý „kdo je to?\" Volurnier odbyl každého zvě-\ndavce několika nic nevyznačujícími slovy a jen králi řekl, že\nje to sok Marchandóv. Král lituje v duchu neznámého, usmál\nse, přivolil ale ke zkoušce, domýšleje se, že vítězství Mar-\nchandovo bude tím větší, an pokoří soka, jehož umělost Vo-\nlurnier až do nebe vynášel.\nCizinec stál za křeslem Marchandovým, jenž dobře věděl\nco se kuje a proto s největší jistotou odehrál variace na\njakousi francouzskou píseň. Ukončiv hru, povstal se sedadla\na hluboce se uklonil. Potlesk ozýval se se všech stran.\nUmělec rozvinul podivuhodnou sběhíost, hrál přesně a před-\nnášel tak krásně, že vzbudil jásot v obecenstvu. Pochvala\nrozjařeného obecenstva a mistrná hra ohromila z počátku\nYoíumiera, takže se o svého přítele obávali počal. Cizinec\nstál vážně a nepohnutě na svém místě, až král rozkázal by\npočal hráli a spolu projevil přání, aby hrál ten samý themat,\nna který Marchand variace provedl. Neznámý se skromně\nuklonil, sedl ke klavíru, udělal krátkou předehru, která vzdor\n%\ntomu, že krátká byla, vzbudila všeobecné udivení a opakoval\nonu francouzkou píseň. Když ukončil, započal ji znovu,\nale dodal ji užší meze a zdálo se, že hraje píseň jinou a\npředce to byla ta samá melodie. Tak obnovil ji dvanáctkráte\npo sobě, aniž by byl jednou opakoval, co Marchand ve svých\nvariacích zpracovaly Obecenstvo poslouchalo, divilo se, žaslo.\nHra Marchanda podobala se hře neznámého, jako měsíc, ja-\nsnému slunci! — Volurnier jásaje v duchu poskakoval vesele\nz rnísla na místo, jakby se Terpsichoře zavděčili chtěl; Mar-\nchand byl ale bledý jako mrtvola. Kdo ví zdali ze zlosti\nneb ze studu nad ponížením ?!\nKrál chtěl čest a dobrou pověst jeho zachránit!, zavolal\nVolumiera a řekl k němu:\n„V skutku tvůj učitel hraje na klavír, jak Marchan ne-\numí, ale co se hry na varhany týče, buď ujištěn, že dosud\nsoka nemá.\"\n„I tu seznáš v něm, nejjasnější pane, většího umělce\na nečekaje odpovědi, vyňal z náprsní kapsy kousek notového\npapíru, notami hojně posetého a podal jej Marchandovi, řka:\n„Můj přítel slyšel o znamenitém varhaníku Marchandovi\na chce se od něj něco přiučit. „Královská Milost přeje sobě,\naby jste na tento themat improvizoval a potom ten samý\nthemat mému příteli doručil.\"\nMarchand vzal papír do ruky a jakoby si jej chtěl po-\nzorněji prohlédnouti, vešel do druhého pokoje, z pokoje\nkráčel do síně, odtud na nádvoří, pak na ulici a posléze do\nsvého příbytku. Sebrav ze svého majetku co mohl, odjel\nz města do Francie, kde jeho porážka nepovědoma byla\nTam opět získal svou dřívější oblibu, ale oddal se také dří-\nvějšímu hýření a zemřel r. 1737 ve velké nouzi.\nOnen neznámý ukončiv sám závod umělecký, vzbudil\nčím dál tím větší úžas v obecenstvu, a odjel druhý den zpět\ndo Weimaru, kde byl od r. 1703 koncertním mistrem. Do\nSas navrátil se v r. 1723 a přijal v Lipsku místo ředitele\nhudební školy Tomášské. Roku 1736 stal se fkrálovským\n\\\ndvorním polským skladatelem. Byl! to slavný mistr Jan Se-\nbastian Bach. — Týž zemřel r. 1750 v Lipsku. Jeho\nskladby zůstanou povždv vzorem všem kontrapunktistům.\nYoíumier pozbyv nebezpečného soka, nenabyl více uznání\njakého dříve před Marcbandem požíval, poněvadž jej opět\nBach zastínil. Zdá se, že i osud na něm, pro jeho nešle-\nchetné jednání, pomstu svou vykonal. Vzdor tomu byl předce\nctěn a zemřel r. 1728 v Drážďanech.\n\nR. M.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Českých Budějovic. (Ženský zpěv. spolek „Libuša.\")\nJiž dlouho nepřinesl „Dalibor\" žádné zprávy o zdej-\nším ženském zpěváčkem spolky; pročež sobě pospíchám v krát-\nkosti jeho činnost a pokrok v posledním čase sdělit. Jakmile\nstanovy dne 1. listopadu k potvrzení předloženy byly, odbývala\nse příští neděli schůze paní, jež stanovy podepsaly a dle toho\nprozatímní výbor tvoří. Jsou to dámy, na které spolek v kaž-\ndém pádu pyšný být muže n které také důstojně spolek repre-\nsentovat budou. Po předběžných poradách přistoupilo se hned\nk prozatímní volbě presidentky, místopresidentky a dohlížitel-\nkyně pokladnice. Za presidentka byla jednohlasně volena paní\nMarie Grunwaldováj manželka zemského poslance a ad-\nvokáta, předsedy „Besedy6 atd.; za inístopresideníku paní Te-\nrezie Zátková, manželka zemského poslance a obchodníka;\nza dohlížitelkyňi pokladnice paní Viléma šlechtična z Jung-\nman nu, manželka zemského advokáta. Dále tvoří prozatímní"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.4", "texte": "výbor: paní Marie Poláková, pí. Betty Procházková,\npí. Kateřina Kryllová, pí. Dominika Rožánková, pí. Anna\nHoráková, pí. Anna Běl ková, pan Jos. Eil co ředitel a\npan Antonín V. Vojta co jednatel. Dále na návrh p. ředitele\nbylo jednohlasně usnešeno, by vždy při cvicebnícb hodinách\njedna paní z výboru přítomna byla, jakož i aby se v neděli\ndne 15. listopadu první valná schůze odbývala. K této první\nvalné schůzi „Libuše,\" která se v sále Mileretském odbývala,\nměly i matky údů účinkujících proti vstupním lístkům přístupu.\nSezení započalo přečtením protokolu poslední schůze paní a\noznámení výsledek volby. Na to zapěly dívky na uvítanou vý-\nboru heslo spolkové od J. Eila, a sl. Albertina Rožánková\noslovila ve jménu ostatních dívek v delší české a si. Justýna\nNiemetzova v německé řeci paní presidentku a výbor. Dále bylo\nněkolik sborů přednášeno a konečně následovala zpráva jednatele\no dosavadní činnosti spolku a stavu pokladnice. Než se schůze\nukončila, přečetl ještě pan jednatel na přání pana ředitele po-\nslední dopis z Budějovic v „Ladě,\" jenž se mimo jiné záleži-\ntosti prvního vystoupení spolku týce. Na den sv. Cecilie uspo-\nřádalo několik údů spolku malou zábavu v sále na střelnici,\nku kteréž výhradně výbor a matky údů zváni byli. Sborový\na sólový zpěv se střídal s deklamací, hrou na piano a citeru,\njinými žertovnými hry a tancem (bez mužských), kterýž vel-\nkého souhlasu došel a z největšíbo potlesku se těšil.\n\nt—\n\n(—r.)\nZ Brna. (Výroční produkce „Besedy.\" Dne 2.\nt. m. odbýval náš spolek poslední výroční produkci v tomto\nroce. Skoda, že nám tenkráte není dovoleno se vysloviti tak\npříznivě o hudebním výsledku, jako o besedách předešlých,\načkoliv musíme vyznati upřímně, že i tentokráte nám pro-\ngram poskytoval několik zajímavých čísel. Jelikož se tento\nvýrok poslední týce sólových přednášek, promluvíme nejdříve\n0 nich. Rodačka naše, slečna Hřímalá sobě získala neoby-\nčejných zásluh o poslední besedu, neb jen preduáškám jejím\nnaleží nekalena chvála; i ostatní sóla a sbory neuspokojily\nnás tak, jak jsme tomu posud byli zvykli. Sl. H. jsme po-\nnejprv slyšeli před několika léty v Praze co zacátecnici a již\ntenkráte jevila nevsedni vlohy. S netajenou radostí tedy vy-\nznáváme, že slečna zatím neobyčejně prospěla a že ji můžeme\nvřaditi mezi pěvkyně. Hlas sl. H. se sice nehonosí mobútnou\nzvucností, avšak vyniká dokonalou vyvinulostí, jasností a v pro-\nstředních polohách značnou sílou. Ku zvláštním přednostem sl.\nH. naleží jistota a dostatečná routina. S patrnou lehkostí zpívá\nsl. H. v každém tempu a hlas její je zvláště v prostřední po-\nloze ohebný, jemný a schopen velmi něžného pianissima, cre-\nscenda a decrescenda. Slova vyslovuje jasDě a pojímá písně\nrozumně, zvláště dokázala v skutku vzorným přednesem krásné\na pikantní písně Jelenovy „Pomilování\", v které zvláště nadře-\něeným pianissimem vynikala. Úplně se shodujeme se spňso-\nbem, kterým sl. H. přednáší národní písně, totiž beze všech\nzbytečných přívěšků, divadelních effektň atd., kterými mnozí,\n1 výteční zpěváci se snaží písně naše, samo o sobě krásné,\nvyšperkovati. Totoť však tak nazvané „dramatisování44 my-\nslíme, že píseň národní nekrášlí; ano, že takové pytvoření jen\nmá účinek ten, že jednoduchost, upřímnost a ryzost, nejhlav-\nnější to vlastnosti národních písní — zmizí. Sl. H., jenž mimo\njmenované písně Jelenovy zpívala též „Písně při měsíčku44 od\nBergmanna, předuášela písně národní jednoduše, upřímně, ze\nsrdce, tak, jak asi národ sám je zpívá, jenž nemá pojem o\nmoderních švingulacích a o koloratuře. Sl. H. vzbudila nad-\nšený potlesk četného obecenstva a byla mnohokráte vyvolána,\nčehož ji srdečně přejeme. Sl. R. deklamovala dosti vtipnou\ndeklamovánku „Vdávat nebo nevdávat\" s chutí velkou. Ona\ndeklamovala s celým tělem a duší; s duší, poněvadž musí du-\nševní síly pňsobiti, nemá-li ji paměH opustí ti 9 s tělem, proto\nze neprovadela gesta jen jednou rukou, ale i tělem ostatním,\nzvláště však rukou, v které měla desky s deklamánkou, tak že\njsme několikráte mysleli, že chce ony desky hoditi mezi obe-\ncenstvo. Proti takovým gestům, jakož i proti tomu, že slečna\n— byvši vyvolána — pokaždé ještě několik slov přidala, mu-\nsíme se co nejhorlivěji vysloviti, neb tento spůsob je docela\nnový a nikterak se nám nelíbí. Kdyby sl. R. byla dekla-\nmovala pokojněji, řekli bychom, že sobě větším právem za-\nsloužila přízeň obecenstva, neb přednes sám o sobě byl dosti\nrozumný a cilý. — Pan Zelnícek hrál 3. koncert od Beriota\nna housle. Pan Z. hrál s obvyklou technickou zběhlostí, ano,\npozorovali jsme též, že značně pokročil od toho casu, když\njsme ho posledně slyšeli. Škoda, že nástroj jeho je příliš\nslabý, nesprávný a že snad právě proto p. Z. ještě nedosáhl\noné ušlechtilosti a dokonalé jemnosti, jimiž se něžná místa\npřednášejí a bez kterých pravé umělosti není. Ostatně se tě-\nšíme, že pana Z., jenž byl též bouřlivě vyvoláu a zahrál ještě\ndovedně variace na národní motiv, uslyšíme i budoucně. —\nZpěvácký spolek přednášel tři sbory : „Svoji k svému\" od K.\nBendla, „Rekův sen\" od Slavíka a „Moravskou kadrylu od F.\nHellera. — Pan Peka, známý nám co dovedný zpěvák písní,\nřídil tentokráte veškeré sbory a počínal sobě dosti chvalně. —\nPrvní sbor, jenž se nám zdá býtí dosti dobrou skladbou a který\nrázný a dojímavý konec má, jsme slyšeli poprvé. Provedení\nvšak nebylo bez vady, což zvláště platí o místech sólových a\no souzpěvu, jenž nebyl tak dokonalým, jak se jím náš spolek\njindy honosí. „Rekův sen\" byl proveden dobře, avšak skladba\ntato je již poněkud stará, byli bychom rádi slyšeli něco jiného.\nPři této příležitosti upozorňujeme na výtečné sbory Ed. Ná-\npr a vnik a, ježto zde v Brně ještě ani známé nejsou. „Mo-\nravskou kadrylu\" přednášel spolek též jen s vadami. Poule a\ntrénio nevynikaly výtečnou jistoton, tempo íinale, ačkoliv v něm\nspolek osvědčil znovu znamenitou vokaiisaci, bylo poněkud pře-\nhnáuo a proto také nejspíše se stalo, že sbor zpíval ku konci\nníž, nežli to mělo býti. — Křížkovský, náš velectěný sbormistr,\ntenkráte neúčinkoval; zdaliž toho byla příčina nemoc aneb\njiné okolnosti, není nám známo. Totot jest náš úsudek\n0 besedě, pravý a podle svého hudebního pře-\nsvědčení úplně nestranně sespsaný. Ohrazujeme se\ntuto veřejně proti jednání redakce „Moravské Orlice,\" která též\nod nás obdržela podle své prosby zprávu o „hudební části\"\nbesedy dne 2. prosince odbývané, která ale vyrozumívala divně\ndovolení jídáno, smíti mimo „hudební části\" ještě „o be-\nsedě\" něco na konto naší chiffry (—r.) přidati, avšak zne-\nužila tohoto dovolení k tak úplnému zpracování naší zprávy,\nže jsme ve zprávě „Moravské Orlice\" (ěíslo od 4. t. m.) o be\nsedě náš úsudek ani nepoznali, jelikož obsahovalo jmenované\nčíslo „Moravské Orlice\" nesmírně mnoho v našem dovolení ne-\nobsazených, zbytečných přívěsků, náš hudební úsudek i zkrou-\ncen byl tak, že bylo chváleno, co my jsme buď docela a\númyslně přešli, aneb kárali a že na vzdor tomu všemu\nnaše chiffra se objevila pod článkem, z kterého ani desátý díl\nnení naší prací, a co podle našeho mínění nemohlo býti úmy-\nslem našeho dovolení. — Slečna Hřímal á vystoupila v Brně\npřed několika téhodny co Anička v „Kouzelném střelci\" a osvěd-\nčila znamenitou routinu ve zpěvu i ve hře ; píseň o strašidle\nbyla zvláště zdařilá; poněkud méně hry bylo by někdy žá-\ndoucno. Slečna H. líbila se velmi a byla od obecenstva vy-\nznamenána hojným potleskem. Jak se dovídáme, míní vystou-\npiti ještě jednou v opeře „Car a tesař\" od Lortzinga. Přejeme\njí radostně všeho zdaru. — Rodina Nerudova dokončila\nv neděli dne 6. t. m. svůj cyklus kvartetní. O tomto, jakož\n1 o budoucím koncertu hudebního spolku, jenž bude provozo-\nvat „Walpurgisaacht\" od Mendelssohua, podám Vám později\naspoň stručnou zprávu.\n\nZ Jičína. (Výroční zpráva zpěv. spolku.) Dne\n8. listopadu 1863 odbýval náš zpěvácký spolek valnou schůzi,\nv nížto tajemník následující celoroční zprávu podal : Během\nspolkového roku, totiž od 1. listopadu 1862 až do dnešního\ndne uspořádal zpěv. spolek náš 3 periodické produkce pro údy"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.5", "texte": "přispívající. První dne 4. ledna, druhou dne 12. dubna, třetí\ndne 6. července 1863 v libosade blíže Jičína. Dne 23. srpna\nb. r. uspořádal zpěv. spolek akademii ve prospěch pohořelých\nv Polné 5 čistý výnos obnášel 39 zl. 10 kr. a byl c. k. okre-\nsnímu úřadu k zaslání do Polné odevzdán. Dále se súčastnil\nzpěv. spolek při dvou slavnostech, a sice: při slavnosti pě-\nvecké v Semilech dne 2. srpna a v nejnovější době při slav-\nnosti svěceni praporu zpěv. spolku „Hlasoně\" v Nové Pace dne\n21. září 1863. Taktéž se súčastnila representace sestávající ze\ndvou údů v národní slavnosti v Brně dne 25. a 26. srpna 1863.\nMimo to účinkoval zpěv. spolek v besedě Radímské několika\ns pochvalou přijatými sbory. Na den sv. Jana Nep. zpíval zpěv.\nspolek poprvé vokální mši C-dur od Horáka v chrámu Páně\nu sv. Jakuba s dobrým úspěchem. Dne 18. května t. r. zpíval\npři zábavě v občanské besedě a súcastnil se při výletu do Pra-\nchovských skal. Konečně zapěl zpěv. spolek náš v den duši-'\ncek Lablerovo vokální requiem v chrámu Páně hřbitovním. Pra-\nvidelná cvičení odbývala se jako v předešlém roce jednou tý-\nhodně, a sice vždy po 2 hodiny, vyjma produkce, kde se dle\npotřeby vícero zkoušek odbývalo. Pro začátečníky ve zpěvu\ndržena škola jako v předešlém roce, čímž pro spolek 4 údové\nzískáni jsou. Zpěvu vyučoval letos učitel hlavní školy pan Fr.\nKopecký bezplatně, zacež se mu díky vzdávají. Čestných\núdů čítá spolek 6. Na začátku tohoto spolkového roku čítal\nspolek přispívajících údů 81 ; během roku přistoupili 4; ze\nspolku jich vystoupilo 13, zbude koncem spolkového roku při-\nspívajících údů 72. Výkonných údů čítal spolek na počátku\ntohoto roku 25 ; během roku přistoupilo jich 10, a odstoupili\n2, z nichž 1 se stal toliko údem přispívajícím. Dnešním dnem\nzůstává výkonných údů 33. Stav spolku jest tedy koncem spol-\nkového roku 1863/64 následující: 6 čestných, 72 přispívají-\ncích a 33 výkonných údů. Příjmy spolku obnášejí v celku\n431 zl. 39y# kr., vydání 375 zl. 161/® kr.; zbývá tedy či-\nstého jmění : 56 zl. 23 kr. r. c. Po přečtené zprávě a vy-\nřízení několika spolkových záležitostí přikročilo se k volbě\ncestných údů. Za čestné údy zvoleni jsou : Slečna Havelkova,\n(domácí hudební síla ;) pan Kaván, ředitel zpěv.* spolku „HJa-\nholu\" v Praze; pan Jos. Leop. Zvonař, skladatel; p. Sitta,\nžák konservatoře v Praze. Na to nastala volba výboru; zvolen\njest starý výbor již po třikráte. Za revisory účtů zvoleni jsou:\npan Simácek, pan Dr. Čapek a pan Antonín Soumar.\n\nF.\n\n— X.\nZ Mnichova Hradiště. Stanovy našeho zpěváckého\nspolku došly již úředního stvrzení ave dnech uejblíže pří-\nštích bude tedy náš spolek „Lubor44 řádně konstituován. Ještě\nv tomto měsíci bude svolána valná hromada veškerých údův,\nv které předse vezme se volba starosty, ředitele a ostátních\núdřiv výboru. — Nemáme u nás věru po celý ěas nižádný\nzušlechtující zábavy, veškeren společenský ruch leží ladem, jaký\ndiv tedy yže od řádného pěstování zpěvu očekáváme žádoucí\nzměnu v našem společenském životě. Die ustanovení stanov\nbude spolek každoročně nejméně ctyry pěvecké zábavy pro své\nzakládající a přispívající udy uspořádávati, mimo to v letě vý-\nlety zařídí a i hudbu kostelní se své strany bude pěstovali a\npodporovati. Z toho již patrno, že naš zpěvácký spolek dojista\nzasluhuje vší možné podpory a přede vším bodného přistupování\nk němu ve třídu přispívajících údův. Od údův výkonných pak\nbezpečně nadíti se lze, že pilným študováním a úplným věno-\nváním se svému úkolu dostojí všem možným požadavkům, které\nk nim budeme moci klásti. Nemůžeme opomenouti na tomto\nmístě veřejných diku vzdáti šlechetnému příznivci všech podpory\nhodných snah, jenž na svůj náklad zpěváckému spolku stanovy\ntisknouti dal. — Kde mluví skutky, tam netřeba ani blásati\njména.\n\nZ Plzně 30. listopadu. Dávné přání zdejšího „Hlaholu\"\ndejde konečně svého uskutečnění. Několik zdejších spanilomy-\nslných dam v jejích čele choť chvalně známého doktora pana\n■v\nSela, toho času předsedy zdejšího HJaholu utvořily, jak se po-\nvídá komité, kteráž učiní co nejdříve vyzvání ku sbírkám pro\nprápor zdejšímu Hlaholu. Máme pevnou naději, že chvályhodná\nmyšlenka tato hojného účastenství dojde, neb se již sem i tam\nozvaly četné hlasy, že milerád každý k tomuto cíli sec jeho\nsíly jsou, přispěje. Odporucující všem měšťanům zdejšího ně-\nmeckého Wintra, rodilého z Českých Budějovic pro jeho utr-\nbacný posměch proti národním snahám našim v Klaubrové ka-\nvárně pronešeuý.\n\nZ ciziny.\nZ Vídně 28. listop. (Valná schůzka slovanského spolku.)\nVčera v patek 27. t. m. odbývala se v sále „u čížka\" valná\nhromada zdejšího slov. zpěv. spolku. Při zajímavosti, ano důle-\nžitosti schůze této a při účastenství, jež spolek dosud u víden-\nských Čechoslovanů požíval, podáváme o ní poněkud obšírnější\nzprávu, zdržujíce se všeho úsudku o jednotlivostech, jedině při-\npomínajíce, že co veřejný spolek podléhá i v tomto úkonu ve-\nřejné kritice. Časy zamlčování a superlativu pominuly bohudíky\ni u nas. Ci ne ? Schůze zahajena jest o půl deváté panem\npresidentem drem. Dvořáčkem krátkou řeci, v niž podotknul, že\nnebude třeba čisti zprávu o činnosti spolku, jelikož ji každý\npřítomný tištěnou u vchodu obdržel. Ze správy této, obsahující\nmimo to podrobné referáty o všech podniknutích spolku, vy-\njímáme , že obnášely příjmy od 1. listopadu 1862 až\ndo 31. října 1863 2488 zl. 31 kr., vydání od 1.\nlistopadu 1862 až do 31. října 1863 2463 zl. 29 kr,; tak\nže 11a hotovosti zůstalo v kase 25 zl. 4 kr. Výbor sestává\nz 9 údů: spolek počítá 96 činných a 123 podporujících údů\nArchiv dosáhl čísla 282 rozličných sborů, kvartetů atd. Spolek\nzařídil v druhém roku svého trvání tři velké besedy, čtvero\nzábav měsíčních, dva výlety a zábavy mimořádné na Silvestra\na k uvítání deputace chrudimské, vcelku vystoupil tedy 12krát,\no čemž svým časem vždy v „Hlase\" zpráva podána. Zevnější\nvýsledek činnosti spolkové jest tedy v skutku uspokojující ano\nnaproti roku prvnímu překvapující. (V zprávě pohřešujeme vý-\nsledek sbírky zavedené na prápor o poslední zábavě.) Po řeci\npáně presidentově přistoupilo se k volbě nového výboru. Za\nskrutatory vyvoleni per acclamationem pánové Napoleon Miro-\n3laviě Špun, Adolf Korejzl a Rudolf Šetka. Sbormistr Forcht-\ngott pozůstal, jak se samo sebou rozumí v úřadě svém. Za\npresidenta zvolen opět dosavadní předseda dr. Dvořáček, který\nsice přání projevil, aby některé „mladé síle44 se dostalo pocty\ntéto, jenž ale presidentství opět přijal. Do výboru zvoleni dále\nznovu pánové Kalandra, Šetka, Ptačovský a Konakovský; a\nmísto pánů Caspara; Taušeka a Zupčiče (Chorvátů) pp. JUDr.\nKorejzl, Kučera a Cár (Chorvát), kteří srdečným na zdar uvítání\nbyli. Na to přistoupilo se ku debatě o prelimináři spolkovém\nna příští rok. Dle něho obnášejí příjmy 2340 zl. 4 kr. a vy-\ndání 2314 zl., takže by bylo čisté jmění 26 zl. 4 kr. Pan\nZuyčic učinil návrh, aby se vůbec nejednalo o prelimináři, na\nstátní kopyto naraženém, a p. Sobotecký, aby se odročil na\npříští schůzku v únoru. Oba návrhy byly zamítnuty, načež\notázka majLli se na rok dávat volné vstupenky do tanečních\nzábav údům (činným i podporujícím) opět cíli nic příležitost\nzavdala k ostré debatě, v niž z obou stran i ze strany výboru\nnávrh svůj zastávajícího dost vášnivě si počínáno. Preliminář\nschválen a rozhodnuto, že se nemají dávat volné lístky údům.\nPorada o změně stanov (navržena panem Em. Veselým) zapo-\nčatá v poslední generální schůzi odročena z té, náhledům velké\nčásti přítomných málo přispůsobené příčiny, že bez toho —\nmáme k očekávání co nejdříve nový spolkový zákon, a pak že\nbudeme moci dělat statuty, jak budeme chtíti. Návrh jeden\ntýkající se také statut, návrh to velmi důležitý učiněn potom\np. E. Veselým. Návrh podepsaný od 12 činných údů (viz §.13)\nzní takto: „Nechť uzavře slavný spolek, aby i podporující\núdové směli činit návrhy a vůbec podílu bráti na poradách.\""}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.6", "texte": "Dosavad směli jen nahlédnout do úctň! Po výborné applausem\npřijaté řeči p. Veselého, úda to o spolek velezasloužilého, strhla\nse bouřlivá debata. Jednání sekretářovo, který se neostýchal\nsamého presidenta napomínat, aby vzal slovo podporujícímu údu\npanu dru. Loblovi došlo všeobecného odsouzení, když se vy-\nslovil, že nenahlíží, proč by měli mít to právo udové podp.,\nzdali za to, že platí ročně těch šest zlatých, fZapomenul, že\nje 123 údů podp. a že se nejedná o to, mají-li mít též hlasu,\nčímž by se arciť mohlo stát, že by podp. údové přehlasovali\n96 činných. Líto nám je, že sekretář panPtačovský potom u\njednotlivců učiněnou omluvu nepronesl veřejně, aby pohoršení\ndosud trvající aspoň zmírnil. Jasnou zprávu podati o celé této\ndebatě, v níž mnoho puntičkářství se objevilo, a v niž se mimo\np. Veselého a dra. Lobla, též pp. Preisik, Kalandra Lenoch a\nj. zúčastnili, nelze nám při nejlepší vůli podat. Konec učiněn\ntím, že se návrh — opět odročil na příští schůzi vzhledem\nprý na pozdní čas a délku jednání. Následoval návrh pana\nsbormistra, aby se za čestné údy vyvolili pánové Křížkovský a\nLaub, což všeobecným „Sláva\" přijato. Slyšeli jsme též něco\no jmenování p. dra. Procházky. Poslední část programu (dle\ndoslechu též jeden, aby se sekretář a archivář jmenoval též\nhistoriografem spolkovým) odpad? bohužel návrh p. Veselého,\njak by se Vídni dal co nejdřív zarazit čtenářský spolek v způ-\nsobu měšťanské besedy Pražské. Z návrhu, laskavostí p. na-\nvrhovatele nám sděleného, vyjímáme to, že se zařídili má po-\nmocí akcií po 20 zl. a samostatně státi o svých nohou na\nvlastní půdě. Reč o tom bude se drželi v úterý „ú ježka,\"\no čemž neopomenu zprávu podat. Dr. Eigl zamýšlí prý mluvit\no jakéms spojení záložny zdejší s čten. spolkem. My navr-\nhujeme tuto valnou schůzi českoslovanskou v některé z větších\nmístností vídenských, jejížto účel by byl vzíti na poradu návrh\np. Veselého a zvolit výbor prozatímní k vypracování stanov,\nkteré by se druhé schůzi předložily, načež by se zadalo o do-\nvolení. Valnou schůzí podala by se příležitost i neúdům zpěv.\nspolku, zúčastnit se při zaražení podniknutí dávno žádaného a\npotřebného. Generální schůze zpěv. spolku skončila se pak po\ndvanácté hodině u nevalném uspokojení a — účastenství, což\nvelmi želeli. Při délce sezení, jenž pozdě ba příliš pozdě za-\npočalo, mohl se větší výsledek očekávat! čí vina to jest, ne-\nchceme rozsuzovat. „Pravdu sobě mluvme, dobří spolu buďme,\"\njest sic otřepané pořekadlo — chceme ale předce s ním ukon-\nčiti zprávu naši o třetí valné hromadě zpěváckého spolku. —\nPrvní velká beseda v letošní zimní saisoně hude se odbývat\nv\ndle výborového usnesení v sobotu 19. prosince v sále u Šperla.\nZ programu napřed oznamujeme spoluučinkování našeho, zde\nneustále s větším nadšením slavného Lauba a přednes dvou\nzcela nových sboru a sice od L. Procházky „Pomilování\" a\ndruhý „Orlice\" od Forchtgotta. Strauss bude řídit kapelu.\nZ Frešpnrku. (Z p ě v. spolek. — Kostelní hudba.\n—• Er klova opera „Hunyady\") Zdejší zpěvácký spolek\nslavil dne 15. listopadu památní den založení v redutním\nsále, ku které slavnosti několik pánův Vídenského spolku k nám\nzavítalo, mezi jinými také pan Žoček, o kterémž jsem se již\nv předešlém dopisu chvalně zmínil. Tenkráte přednášel pan\nŽoček písně od Schumanna a Fr. Schuberta s takovou něžností\na důkladností, že celé velmi četné posiuchacstvo roznítil a\nkaždou píseň opakovat musel. Jeho krásný tenor a umělecký\npřednes mu slavný výsledek všude jistí. — Pánové Karel a\nFr. Doppler, věhlasní umělcové na flétně, též dva kusy\nvlastních skladeb přednášeli s báječnou čerstvostí a iahodností.\nTakový dvojzpěv na flétnu? jak by to jedním dechem bylo,\nv takové rychlosti a jistotě sotva v Evropě se nalezne. Zdejší\nzpěv. spolek vedením pana Rudolfa Má dra velmi chvalně pro-\nspívá, duše celého podnikání jest však pan přednosta p. Theo-\ndor Edl; takového bych každému spolku přál. 0 Silvestru\nse bude zde poprvé provozovat Voglův sbor „Cikání\" s pod-\nloženým textem maďarským, a doufám, že se výsledku šťast-\nného nemine. — Mše slavnostní od Dra. Ambrose a symfo-\nnie od Kittla se študují a co nejdříve se provozovati budou,\no čemž neopominu zprávy podati, abych alespoú tím spůso-\nbem k oslavení výtečníkův našich přispěl. Nejraději se v do-\npisování sdčastním, když oznámiti mohu vlastencům milým,\nkterak výtečníci naší uznání a ocenění slušného i zaslouženého\nzde dosahují. Především tedy sdě'uji, že redaktor „Dalibora\"\npan Emanuel Mel iš za svou obětavost čestným údem zdej-\nšího spolku hudby kostelní jmenován a jemu diplom odeslán\nbyl. — Nemalou radost pocítili jsme všichni zde žijící vla-\nstenci, an se na dušičky v hřbitovním kostele V, J. Tomáškov®\nrequiem op. 72. pro čtyry zpěvy s doprovázením violoncella %\nviolonu velmi zdařile provedlo. V hlavním chrámu se provo-\nzovalo letos Mozartovo requiem, loni Vitáskovo, a zajisté musá\ntato skladba Tomáškova výtečná býti, když po provedeném\narcidíle Mozartově soucit a užasnuli u všech posluchačův vzbu-\nditi dovedla. Slečny Eliška a Marie Trantovic, pánové Scherrubl\na Dr. Stolí v sólech výborně úlohy dosti nesnadné překonalL\nToto requiem Tomáškovo zajisté málo kde provedeno bude,\nponěvadž dobré a jisté zpěváky v silnějším obsazení požaduje;\nnikdo však práce nemalé s studováním litovat nebude, kdo díle\ntoto mistrovské zná, a pokládám si to za cest, že na mé upo-\nzornění zdejší provedení se usnadnilo. — Zpěvohra „Ladislav\nHunyady,\" o kteréž jsem se v čísle 31. „Dalibora\" zmínil,\nmá se v Paříži provozovati a pan Erkl byl vyzván do Paříže*\nTak oznámily maďarské noviny.\n\nkronika zpĕváckých spolků.\nHerman o m ě s k ý zpěv. spo 1 ek uspořádal dne\n22. listop. besedu, pěveckou, deklamatorní a taneční. Program.\n1. „Rekův sen,\" sbor od Slavíka. „Český zpěv,\" sbor od Ka-\nlivody. 3. Deklamace. 4. „Utonulá,\" sbor od Křížkovského. 5.\n„Upřímnost nad krásu a bohatství,\" národní ve sbor od Va-\nšáka, 6. Deklamace. 7. „Vlasti\" sbor od Jelena. 8. Pochod z\nnárodních písní od Rendla. Zočátek v 7 hodin. Čistý výnos při-\npadne dobrému účeli.\nZ Prostějova. (Beseda.) „Orlica,\" pěvecký spolek\nv Prostějově, dává na den v sobotu 12. prosince v sále pana\nNovotného pěveckou deklamatorní a hudební Besedu, při kteréž\nnejen divadelní společnost p. Standery, ale ještě i jiný spolek\npěvecký z Hané, jenž k tomu cíli k nám přibude, z ochoty\núčinkovat budou, ku kteréžto besedě činí pěvecký spolek „Or-\nlica\" své nejuctivější pozvání. Program jest následující:\n1. Ouvertura — hudební sbor. 2. Sláva vlasti, sbor pěv. ze\nsbírky Vašákovy, přednesou spolkové. 2. „Obrana krino-\nliny,\" deklamace, předu. sl. Krausova, člen divadla. 4. Hudba.\n5. „Modrojasné oči,\" sbor pěv. od Jana Taubera, předn. spolek\nz Hané. 6. „Předivo je přela,\" pěv. sbor předn. spolek „Qf-\nlica.\" 7. „Vdávat či nevdávat,\" deklamace, předn. slečna V*\nVágnerova. 8. Hudba. 9. „Kalina,\" pov. sbor od Vašáka\npředn. oba spolkové. 10. „Běiulinka,\" solo pro tenor, předn.\np. Halla, člen divadla. 11. „Utonulá,\" pěv. sbor od\npředn. spolek „Orlica.\" 12. „Kterého bych neřáda,\" dekíatn.\npřednese sl. A. Jílkova. 13. Quadlibet od Zvonaře, předn. sp,\nz Hané. 14. Basové solo, předn. pan Vendler, člen divadla.\n15. Hudba. 16. „Sumar,\" deklamace, předn. pan Jan Telarík.\n17. „Poděbradská,\" přednesou oba spolkové. 18. „Staročeskou\"\npředn. oba spolkové. Na to hraje hudba pochod. Začátek\njest po divadle v 8. hodinu na večer, nebof divadlo započne\no půl šesté, a před osmou hod. ukončí. Sbory pěvecké řídi\nsbormistr p. Jan Tauber a sbormistr k nám zavítajícího spolku*\n*** Ženský zpěv. spolek zřizuje se v Roudnici\na to zvláště přičiněním horlivé slečny Švagrovské.\n*** Stanovy ženského zpěv. spolku „Li b u ša£\njsou od místodržitelství s malými opravami potvrzeny."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.7", "texte": "Zpěv. spolek „Stojmír\" v Dolenním Bousově\nuspořádal dne 23. listop. vokální rekviem za zemřelé své oudy,\nkteréž nad očekávání skvěle vypadlo. Dne 25. listop. odbývala\nse beseda ve prospěch tamnějsí mesiánské knihovny. Pro-\nslovem p. Horáčkem a deklamovánkami sl. Karbanovou a Cvrč-\nkovou jakož i p. Kuželem přednesenými „To se nesluší,\" „Dobrá\nlada\" a „Zbožný zlosyn\" osvědčeno, že i na venkově dobře se\ndovede deklamovat. Písním „Muž bez slzí\" od A. Melišové-\nKarschnerové hudba od Záhorského, kterouž p. Valenta před-\nnášel, a „Políbení,\" již sl. Falbrecktova zpívala a konečně\nkterouž p. Valenta zapěl, dostalo se hlučného potlesku.\nStanovy Třeboňského zpěv. spolku „Pěsláva\"\ndošly vyššího potvrzení.\n\nZ Prahy.\n\n—r.—\n— Ve schůzi nového správního výboru „Besedy\numělecké\" dne 7. prosince t. r. přijati jsou co činní\nčlenové z přátel umění: pan purkmistr Pražský JUDr. Václav\nBělský a p. K. Weiss, obchodník ; co přispívající členové pp.\nFr. Unger, kavárník ; A. Preiss, mecfr; J. Jeehenlhal, zámeč-\nník a F. Ulrich, asekuracní komisař. Mimo to stvrzeno přijmutí\nnásledujících členů do odboru výtvorného umění: pp. B. Baroch,\nstavitel ; F. Kryšpín, malíř; J. Scheibl, malíř; J. Svoboda,\nstavitel; L. Šimek, sochař; L. Hlaváček, V. Nekvasil, L. Muller,\ndřevorytci; Kvocb, zahradník umělecký ; J. Nademlejnský, za-\nhradník umělecký; Veselý, inženýr v Plzni, J. Votocek, sochař;\nJ. Huttary, malíř : Kirník, malíř; A. Gareis, malíř; F. Václa-\nvík, stavitel ; A. Kirpal, stavitel; J. Kudláček, stavitel ; K.\nSvoboda, kameník a Effanberger, sochař. K přání v knize ob-\nsaženému, aby se vypracoval domácí řád „Besedy umělecké,\"\nusneseno, aby práce ta odevzdána byla zvláštní komisi, kteráž\nzáleželi má ze správce besedy, 6 umělců, po 2 z každého od-\nboru vyvolených a 2 přátel umění. Poslední 2 byli hned zvo-\nleni a sice pp.: JUC. Sklenář a JUC. Krajíc. Dále usneseno,\naby vyvěšena byla v místnostech spolkových černá tabule, na\nKteréž ohlašovali se mají usnesení všech výborů. Konečně kaž-\ndému clenu z výboru správního, zvláště panu správci „Besedy\numělecké\" uloženo, aby při kupování potřebných věcí brali\nohled k obchodníkům a průmyslníkům českým, zvláště k čle-\nnům „Besedy umělecké.\" Usneseno, aby bývalému jednateli\nj>. JUC. Sklenářovi dodán byl poděkovací připiš, totéž usneseno\nstran bývalého pokladníka pana Farského. — K dotazu odboru\nliterárního, jak daleko pokročilo zařízeni spolkového časopisu,\nusneseno, aby záležitost ta byla dána na denní pořádek nej-\nbližšího sedění. Komise k zařízení výstavy starožitností žádá,\n&by zaopatřil výbor místnost, kdež by se prozatím uschovaly\nvěci k této výstavě zaslané. Pan rada Wenzig se uvolil, že\njednati bude stran toho s p. purkmistrem. Pro místnost „Be-\nsedy Umělecké\" zakoupí se hodiny. — K návrhu p. Chramo-\nstovu, aby sestaven byl program slavnostní pro celý rok, usne-\nseno, aby se vzaly v úvahu prozatím co nutné: slavnost\nSylvestrova a Shakespearova. První slavnost přijata,\nkomise k ní sestavená schválena a jí uloženo, aby podávala\npotřebné ku schválení návrhy výboru. I druhá slavnost při-\njata, schváleno také, aby záležela z domácí zábavy v místno-\nstech spolkových a z akademie v českém prozatímním divadle\na usneseno, aby ku konečnému provedení sestavena byla ko-\nmise, do které každý odbor vyvolí po 2 clenech, a kteráž po-\ndávali má potřebné ku schválení návrhy výboru. Stran slav-\nností ostatních usneseno, aby jednání o nich bylo položeno na\ndenní pořádek nejbližšího sedění. — K žádosti p. Smetanově za\nustanoveni 3 přátel umění do komise koncertní usneseno, aby\npánové koncert pořádající sami si přibrali ony 3 cleny. — Ná-\nvrh páně Hálkův, aby zřízeny byly litograíbvané zvací archy\npro výbory a komise, přijat a provedení uloženo jednateli. —\nNávrh p. Wenzigňv, aby p. Eisenhut až do nejbližší valné hro-\nmady spravoval prozatímně úcty, přijat, když se byl týž pán\nprohlásil, že důstojnost tu přijímá. (Dokončení.)\n— Abonentní koncerty. Pánové Smetana, Heller\na Kaván zařídí v letošní koncertní saisoně se spolupůsobením\n„Umělecké Besedy\" ctyry abonentní koncerty, na něž uměni\nmilovné naše obecenstvo již nyní upozorňujeme. Budef sestavení\na provedení těchto koncertů nemálo lišili se od všelikých téměř\nkoncertů v Praze odbývaných, směřujíc hlavně jen k stanovisku\numěleckému. Nejen instrumentální část, velikým orkestrem za-\nstoupená, pěstovali bude hlavně skladby kíassické, ale i část\nvokální) pečlivě vybraná, provedena bude od nejeelnějších vir-\ntuosů našich i cizích. Rucíť za to již jméno ředitele dotčených\nkoncertu, pana Bedřicha Smetany v uměleckém světě velmi\nchvalně známé. První koncert abonentní bude hned po novém\nroce. Obšírnější zprávy co do abonementu a p. podáme co nej-\ndříve. — Podobné koncerty abonentní zavedeny jsou již po\nmnohá leta v Lipsku (v Gewandhause) a v Kolíně nad Rýnem\ns prospěchem nemalým ; my vítáme toto podniknutí pana Sme-\ntany co nejvřeleji, ježto tím příležitost dána bude „Umělecké\nBesedě,41 najmě jejímu odboru hudebnímu, nejen u veřejnosti\nse osvěděiti, ale i v umění samém co možná se zdokonalovali.\nNadějme pak se od obecenstva našeho, že umělecké toto pod-\nniknutí podporovali bude co nejhojněji.\n— Koncert Leopolda Aura odbýval se v neděli\ndne 22. listop. v sále konviktském. Pan koncertista přednášeje\nadagio a rondo A-dur od Vieuxtempse, proludium a fugu od\nŠeb. Bacha, pak legendu od Wieniawského a scárdás, nepotvrdil\nprávě zcela onu uměleckou pověst, která o něm v cizích novinách\na také soukromě kolovala. Pan Auer je solidní a nadaný hou-\nslista, který při pilném a vytrvalém studování slavnéhosidobýti\njména může, avšak dosud nedospěl tobo stupně dokonalosti,\nkterá se od pravého umělce požaduje; ještě neviniká jeho hra\nonou křišťálovou čistotou, která je nejhlavnější podmínkou pra-\nvého umění. Nedá se však upríti, že pan Auer již nyní ne-\nobyčejnou technickou sběhlost ve své moci má, že i hluboce\nčití a že všechny takřka vlastnosti v sobě spojuje, které mu\nkrásnou budoucnost slibují. Mimo tyto hrál pnu koncertista\ns roztomilou pianistkou sl. Kleminou Čermákovou sonátu pro\npiano a housle od R. Schumanna, v nížto se oba zdařilým pro-\nvedením vyznamenali. SI. Čermákova přednášela mimo to ještě\nsolový svůj kus na piano výborně; její významný přednes, uhla-\nzenost hry, jakož i cituplné podání skladby dobylo jí všestranné\npochvaly. Dále zpívali sl. Hel. Zavviszanka jakož i pan Bláha\nněkteré písně s ckvalným úspěchem.\n\n— Jednota hudebních umělců uspořádá za spoluúcinkování\nŽoftnské akademie, spolku Cecilianského, Hlaholu,\nkonservatoria a hudebníků zemského divadla ve středu dne\n23. prosince o 5 hodině odpoledne ve prospěch svcho ústavu\nk podporování vdov a sirotků koncert na Žofínském ostrově, v\nněmž se bude prorozovati ponejprv velké Handelovo oratorium\n„Salomon14 s doprovázením varhan od F. Mendelssohn-Bartholdyho.\n— Jednota ku pěstování vojenské hudby\nv Čech á ch uveřejnila z roku 1863 výroční svou\nz níž vysvítá, že jednota tato velmi utěšeně zkvélá a že po cas\nsedmiletého trvání svého 154 chovanců pro vojenské kapely od-\nchovala. V minulém školním roce zaznamenáno bylo 35 cho-\nvanců do školy spolkové, z nichž 9 na konec roku propuštěno\nbylo s prospěchem dobrým, 20 jich zůstalo pro příští rok a 6\nvraděno bylo do vojenských kapel. 0 jich rádné vycvičeni po-\nstaral se ředitel jednoty, p. Pavlis.\n— První zábava „Hlaholu,\" kteráž se dno 8. plo-\nsince v sále na Žofíně odbývala, došla velmi příznivého vý-\nsledku, avšak program musel poněkud změněn býti, poněvadž\npan B e b í o e k a pan Š a m ber k, členové českého divadla, ac\núcinkovati slíbili, k zábavě se nedostavili. Zábava započata jest"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631210-01.1.8", "texte": "krásným, hluboce cítěným sborem „České země\" od K. Slavíka,\njenž precísným řízením chvalně známého Kavána přednesen byl.\n„Večerní zpěv\" od L. Procházky jest sbor-zdařilý, jenž zaslou-\nžené pochvaly došel. Národní písně pro sbor upravené od\nH. Polly neminuly se s výsledkem. Velmi chvalně dlužno se\nzmínit o Bendlově „Z as ta ven í č ku,\" písní to s průvodem\nsboru, ježto pan J. L. Lukeš cituplně ano mistrovsky zapěl a\npěkné této skladbě úplné platnosti dodal. Křížkovský sbor „Za-\ntoč se,\" jest práce důmyslně zpracována a dojde při správném\nprovedení vždy utěšeného výsledku. Žertovný sbor „Radostné\ncestování\" od Ed. Nápravníka jest zajímavě a důvtipně zos\nnovaná skladba, kteráž s Vašákovým „Radostným cestováním\"\nsměle v závod vstoupiti může. Sbor ten dosáhl také při obe-\nzřelém řízení p. Kavána velmi hlučného potlesku. Quodlibet\nz českých národních písní od Zvonaře jest vkusně sestaven a\nvýborně zpracován, tak že vždy velmi příznivý výsledek zaru-\nčuje. Provedení veškerých sborů bylo řízením p. Kavána\na Smetany chvalitebné a svědčilo, že pp. ředitelové všemožně\nse snaží, Hlahol na stupeň dokonalosti povznésti. Mimo to před-\nnášel p. Lukeš a p. Bláha Procházkův dvojzpěv „Šohaj a\ndívče\" moravskou to národní píseň, která se na všestranné přání\nopakovati musela. Pan Bláha zpíval mimo to písně „Mladý\ncikán\" od L. Zvonaře a karakteristického „Delibaše\" od Pecha\ns výtečným úspěchem. Pan Lukeš zapěl Kavanový písně „Vý-\nstrahu\" a „Sen\" tak cituplně, významně a duchaplně, že jednu\nz nich opakovati a národní písně přednášeti musel. Pan Lukeš\ndobyl si zajisté toho večera palmu vítězství.\n— Redaktor těchto listů zvolen jest od hudební\njednoty k zvelebení kostelní hudby v Prešpurku za čestného\nclena a diplom mu byl tyto dni odevzdán.\n— Pan Bed. Smetana a p, F. Heller zřizují v Praze\nženský zpěv. spolek, jenž již značný počet údů počítá. V pod-\nniknutí tomto zúčastňují se nejen slečny, nýbrž i panicky, jme-\nnovitě paní K» Lukešová, paní L. Podlipská atd.\n— V Roudnici utvořil se ženský zpěvácký spolek,\njenž zvláště přičiněním horlivé sl. Švaygrovské do života vstoupil.\n— Náš krajan p. Ch. Wahle, výtečný to pianista,\nkoncertoval se svým kolegou Kletzerem v hlavním městě Bomhay\nve východní Indii a odebeře se do Austrálie.\n— Sl. Marie Kůrschnerova, první tragická milo-\nvnice, u divadla v Erfurtu těší se tam z všeobecné přízně obe-\ncenstva a kritiky. Erfurtské noviny cis. 280 jmenují ji ducha-\nplnou a talentní umělkyní, co zatím Berlínský Chanvary její\nosobnost, zvučný organ, ohěn a pojmutí její, jenž v každé partii\ntak upelně vyniká, dosti vynachváliti nemohou.\n— Němečtí kandidáti ucitelsví nenavštěvují od\n1. prosince více Pražskou varhanickou školu. Učí se harmonii\na zpěvu ve škole na Malé straně u p. Zik. Kolešovského.\n— První litografkou v Praze jest beze vší po-\nchybnosti slečna Anna Korschnerova. Dotčená dáma litografuje\npro módní list „Ladu\" všechny vzorkové přílohy pro ženské\npráce a vyvedení těchže jest zajisté pěkné a vkusné a prozra-\nzuje zvláštní vlohy pro umění toto. Jest to tedy opět krok k\nemancipaci paní.\n— Úmrtí. Pan S. Štandera? ředitel českého divadla,\ntoho času v Prostějově na Moravě, zemřel tam po delší chorobě\nv sobotu dne 28. listopadu odpoledne. Byl on prvním, jenž se\nna Moravě pokosil o provozování her českých.\nHP — Pan Fr. Blažek, velezasloužilý professor harmonie\nna škole varhanické v Praze obdržel od svých žáků na své\njmeniny co důkaz uznalosti pěkný dar: krásný tácek stříbrný,\nčerstvý věnec a ještě jiný skvostný předmět. Pan F. Blažek\nbude na přesrok slaviti své 25 lete jubileum co učitel\nvarhanické školy, kdež 25 let s největší horlivostí a\nobětavostí účinkuje.\n— Sleč. Alojsie Blažková, první dramatická pěvkyně\nv Temesvaru, dochází tam, jak jsme se juž jednou zmínili, velké\npochvaly. 0 provedení Alice v opeře „Robert ďábel\" zmiňuje\nse „Temesvarer Zeitung následovně o ní: „SI. AI. Blažková\nbyla co „Alice\" výborně disponovaná a dosáhla jak zpěvem\ntak hrou jmenovitě v posledním aktu takového stupně umělectví,\nže obecenstvo ji s vděčnou pochvalou a vyvoláním odměnilo.\"\nI ve všech jiných operách dosahuje sl. Blažkova skvělých vý-\nsledků.\n— Pan Cantanelli engažovan jest co první tenorista\nv Temešváru, a těší se z velké přízně tamuějšího obecenstva\na zpívá s velkým úspěchem, jmenovitě líbil se co Stradella a\nRobert. Pan Cantanelli není žádný ltalian, nýbrž český\nzpěvák a jmenuje se vlastně — pan Trousil.\n— Pan M. Šebor, divadelní kapelník v Erfurtu slaví\ntam co ředitel i co skladatel velké triumfy. Tamnější kritika\nnemůže dosti vynachváliti jeho duchaplné skladby, jmenovitě\nouvertury.\n— Sleč. Mathilda Zavrtalová, žákyně Pražského\nkonservatoria a dcera našeho rodáka, p. Zavrtala, kapelníka v\nPole engažovana jest od velkonoc 1864 u opery v Hannovru s\nvelmi příznivými výminkami.\n\nDur a moll.\n\nK. M. Weeber. Weber nacházel se r. 18 H v Londýně.\nJednoho dne ploul s několika damami na lodi a počal\nhráti na flétnu, oblíbený to nástroj svůj. Tu se přiblížila\nk nim jiná Jod, v niž se několik mladých důstojníků nachá-\nzelo. Weber přestáná hráti uschoval flétnu do své kapsy.\n„Proč nepískáte dál?\" tázal se důstojník v druhé loďce.\n„Z té samé příčiny, za níž jsem pískali započal,\" od-\nvětil Weber. „A tato jest, — poněvadž se mi tak líbí.\"\n„Dobře!\" pravil důstojník, „buďto musífe hned hráti na\nflétnu, aneb já Vás hodím do Temže!\"\nWeber zpozorovav strach přítomných dám ustoupil ná-\nsilí a počal překrásně na flétnu pískat. Když pak ale z loďky\nvystoupil, nespustil oka ze svého odpůrce, přiblížil se k němu\na pravil odhodlaně: „Strach, abych mou a Vaší společnost\ndo rozpaků neuvedl, jest příčinou, že jsem Vaší urážku na\ncti snesl; však zýtra musíte mi učininiti zadost. My se sej-\ndeme v 10 hodin v Hydeparku. Chcete-li půjdeme na kordy.\nPře se mezi námi vyrovná ; jest nemožné pro mne jiné osoby\nkompromitovati.\" — Důstojník přijal vyzvání. Oba se do-\nstavili na naznačené místo a důstojník vytáhna kord, stál tu\npohotově. Weber posadil mu ale bambitku na prsa.\nChcete mne zavražditi?\" zvolal důstojník.\n„Nikoliv,\" odvětil Weber klidně, „ale buďte tak laskav\na zastrčte kord, a zátancujte mě minet; pak-li ne, tedy Vás\nokamžitě skolím.\"\nDůstojník chtěl dělali vytáčky, avšak rozhodný tón jeho\nodpůrce přiměl ho k tomu, že počal tančiti. Přetancoval\nmenuet a Weber zvolal:\n„Pane, včera jste mne donutil proti mé vůti flétnu\nhráti, dnes já Vás nhtím proti Vaší vůli tančiti. My jsme\nvyrovnáni. Nejste-li tím spokojen, jsem hotov Vám jakou-\nkoliv satisfakcí dáti.\" Důstojník obejmul místo odpovědi\nWebra a žádal ho o jeho přátelství."}]}