{"numero_id": "bm-bmtnabd-1863-12-20-01", "volume": "bmtnabd_1863-12-20_01", "ocr_sha256": "26234fb5042915cbbf17910c507184ea2810fa19b1ed3d204efc80ae536e6bc9", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1863/12/20_01/bmtnabd_1863-12-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1863-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281", "page_fin": "281", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.2.1", "titre_corps": "Václav Jan Tomášek.", "titre_sommaire": "Václav Jan Tomášek.", "signature_source": "Szimanowska", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2187, "texte": "Václav Jan Tomášek.\nSzimanowska.\n(Dokončení.)\nNa začátku r. 1822 přijela do Prahy Leopoldina Bla-\nchetka, jedenáctileté děvče, kteráž se co nadaná pianistka\nv jednom soukromém a v jednom veřejném koncertu osvědčila.\nNa jaře téhož roku odebral se Tomášek do Karlových Var.\nTam seznámil se Tomášek s Crusellem, virtuosem na klarinet\nod švédské dvorní kapely, a byl přítomen koncertům paní\nSchůtzové a houslistky Bouchera. Dozvěděv se, že se Gůthe\nv Chebu nalézá, odebral se tam a byl od něho laskavě přijat.\nTomášek přednesl mu některé jeho písně, které náš rodák\ndo hudby byl uvedl a které se Gothovi líbily. Na rozloučenou\ndaroval mu Gothe dva lístky do památníku. Tomášek odebral\nse na to do Mariánských lázní a v říjnu zase do Prahy.\nR. 1823 složil Tomášek šest českých písní, slova od\nHanky, kteréž co op. 71 u Marco Berry v Praze vyšly. Na\nto jel v měsíci lipnu do Marjanských lázní, kdež se opět\ns Góthem sešel. V Mariánských lázních seznámil se u pre-\nláta Tepelského, kamž s dvorním radou pozván byl se zna-\nmenitou pianistkou, paní Szimanovskou, která ho žádala, aby\nna varhany zafantasoval. Tomášek odebral se tedy s celou\nspolečností na kůr, dal si od virtuosky dáli themu, z níž pak\nfantasii utvořil a ji fugou ukončil. Szimanovská volnou jeho\nfantasií rozčílena neustála, dokud jí neslíbil, že ji s Ebertem\nnavštíví. To se také stalo. SI. Vilemína Ebertova zazpívala\njí některé Tomáškovy písně s textem od Gotha a pak českou\npíseň „Plaché dívčiny\" od Tomáška, kterážto poslední se\nvirtuosce tak líbila, že si ji pro sebe opsala. Na to předná-\nšela paní Szimanovská na piano koncertní sadu od Humla\nrázně, čistě a duchaplně. Konečně fantasoval Tomášek na\nthemu od virtuosky mu předloženou. Na památku napsala\npaní Szimanovská Tomáškovi následujících pár řádků do album :\n„II faudrait avoir le Genie créateur de Góthe, pour\ndécrire dignement le sublime talent de tout célebre Věn-\nceslav Tomášek. Je me borne a exprimer par ces\nquelques mots ma plus grande admiration et la reeon-\nnaissance vivement sentie que j'eprouve pour les mo-\nments delicieux, qu'il nťa fait passait. Jai onblié en\nI'econtant, que je suis loin de ma patrie et de mes\nenfans.\"\nMarienbad 3 Septemhre 1823."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1863-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281", "page_fin": "281", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.2.2", "titre_corps": "Tomášek navrátiv se do Prahy byl navštíven od Böhma,", "titre_sommaire": "Tomášek navrátiv se do Prahy byl navštíven od Böhma,", "signature_source": "E. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.1", "debut_caractere": 2189, "fin_caractere_exclue": 2978, "texte": "E.Z.\nTomášek navrátiv se do Prahy byl navštíven od Böhma,\nc. k. učitele na Vídeňském konservatoriu, jenž s pianistou\nPetrem Pixisem v Praze koncert uspořádal.\nRok blížil se k svému konci a na sylvestrový večer\npožádal Tomášek o ruku Vileminy Ebertovy, kteráž ji také\npřijala.\nOd r. 1823 působil Tomášek s velkou horlivostí na\npoli hudební literatury a díla, která nám zanechal, svědčí o\nznamenitém jeho tvůrčím talentu a jeho důkladné znalosti\ntheorie hudby, kterouž sotva kdo důmyslněji proskoumal\njako on.x\nNezbývá nám více času, o jeho ostatním uměleckém\npůsobení obšírněji promluviti; podotkneme toliko, že dne\n3. dubna 1850 v Praze zemřel a slavně pochován jest.\nPodáme svým časem samostatný životopis Tomáška\ns krasovědeckýrrii a kritickými poznámkami, čímž tento ná-\nčrtek doplníme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1863-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281", "page_fin": "282", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.2.3", "titre_corps": "Kancionál.", "titre_sommaire": "Kancionál.", "signature_source": "—ý—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.1", "debut_caractere": 2980, "fin_caractere_exclue": 4182, "texte": "Kancionál.\n\n(Dokončení.)\nVrátiv se po delší cestě opět do vlasti, dočetl jsem se\nv „Slavoji,\" že moje úvaha o zpracování několika chorálů\n1. sešitu kancionálu p. Zik. Kolešovského z jeho snění o ne-\nomylnosti a nedotknutelnosti vybouřila. Zavdalať tato pro\ndobro věci samé určená kritika spracovateli p. Kolešovskému\nvelmi mnoho látky k hájení jeho hudební autority a přede\nnadarmo se snažil sáhodlouhými omluvami a příklady dílem\nz mladších skladatelů vyňatých hudebnímu světu dokázati, že\nnepochybil. My však trváme, nehrozíce se ani sv. písma, jíž\np. Kolešovský taktéž co obrany užil, na svém prvějším výroku,\nže dílu tomu mnoho, ba velmi mnoho schází, abychom je za\nzdařilé považovati mohli. Že bychom to, jako při prvním se-\nšitu dokázali, nebude trvám žádný pochybovati; avšak jelikož\nčíslem tímto ročník tento se končí, není nám možná, důkazy\ntoho hned podati. Že nebyl ostatně náš hlas liché roztru-\nbování do světa, osvědčili jsme kritickými úvahami dostatečně\na zajisté neušlo to myslícímu hudebníku, který maje řečené\ndílo při ruce a sledujíc od nás vytknuté vady, jakož: panem\nHolešovským naproti tomu činěné, někdy až příliš malicheré\nano směšné námitky, na které straně se pravda nachází."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1052, "texte": "Mlavní důkaz neomylnosti, s nímž se p. Kolešovský proti nám\nvytasil, záleží v tom, že uvedl z hudebních skladeb výtečných\nmistrů příklady, v nichž něčeho podobně užito bylo, jak to\npan Kolešovský v kancionálu udělal. Na to odpovídáme la-\ntinským příslovím: „Qufll licet Jovi, non licet bovi,\" aneb\npo hudebnicku: „Co si dovolil Bach, Mozart atd., nemá si\ndovoliti pan Kolešovský.\" Vada zůstane vadou, kdyby se jí\ni Bach, Beethoven atd. dopustil. Ostatně je to směšné,\nomlouvati své chyby tím, řekneme-li: Ten neb onen mistr to\ntaké učinil. Dále slušno rozeznávali skladby, kde se něčeho\nužije. Co v synfonii neb oratoriu nevadí, to vadí velice\nv chorálu atd. Celá obrana pana Kolešovského není vlastně\nnic jiného, než lichá omluva dítěte, které, když do příkopu\npadne, tím svůj pád omlouvá, že prý tarn před ním také ně-\nkolik lidí padlo.\nTo je naše mínění a poslední slova, neboť jsme pře-\nsvědčení, že přijde čas, že nás hlas veřejnosti podaný ne-\nbude hlasem volajícím na poušti; nýbrž hlaholem, jenž u\nkaždého myslícího hudebníka ozvěnu najde.\n\n—ý—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1863-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "282", "page_fin": "283", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.2.4", "titre_corps": "Jan Stefani. Úryvky ze života českého hudebníka od W. Karasovského.", "titre_sommaire": "Jan Stefani. Úryvky ze života českého hudebníka od W. Karasovského.", "signature_source": "Fr. St Blažek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.2", "debut_caractere": 1054, "fin_caractere_exclue": 5567, "texte": "Jan Stefani.\nÚryvky ze života českého hudebníka od W. Karasovského.\n\nIX.\nv\nZe hudba k opeře „Krakowiaki i Géraii\" má pro nás\nvelikou cenu a jest zrcadle, v němž se nezkažený duch na-\nšich národních písní obrazí, to bylo největší příčinou jejího\nzdomácnění na všech jevištích v celém kraji. Ačkoliv již\npůlstoletí minulo od prvního jejího provozování, předce působí\ni nyní hudba této zpěvohry na nas velmi příjemně. Bude\nona dlouho a možná, že i na vždy vzorem pro všechny skla-\ndatele, kteří se skládáním oper zabývají.\nZdá se, že Stefani celou svou uměleckou schopnost,\ncelé své skladatelské nadšení, uzavřel v tomto útvoru a obdařil\nhudební literaturu polskou dílem skutečně národním. Avšak\ndílo toto bylo pro jeho nadšení písní labutí. Několik\nnastupujících, divadlu věnovaných prací, jako na př. „Wdzie-\ncznipoddani\" (1796), „Drzewo zaczarované\" (1797),\n„Frozyna\" (1806), Rotmistrz Gorecki\" (1807),\n„Starý mysli wy\" (1808) a „Papirus\" téhož roku pro-\nvedená, udržely se sice delší čas na repertoiru a částečně\nse líbily, ale brzo upadly v zapomenutí. Nebylo to věru nic\ndivného! Po poděkování se krále Stanislava Augusta a\npo rozdělení kraje, obdařen byl Stefani četnou rodinou a\nvšechny své síly obětoval k vychování dětí a výživě. Udá-\nlosti politické otřásaly krajem a působily nepříjemně na\nčinnost umělců. Umění dramatické stísněno bylo ve svých\nmezích a nemohouc se domoci svobodného ruchu, chýlilo se\nk úpadu. Kdyby je nebyl Boguslavski s patrným vysílením\nvšech svých sil střehl a o něj pečoval, bylo by úplně zhy-\nnulo. Když Prusové Varšavu opustili, nebyl již Stefani v stavu\nducha svého k vyšším sférám povznésti. Posléze též mladší\na čilejší skladatelově počali vstupovati do šlépějí svých před-\nchůdcův. Nejnovější útvory jejich objevily se každý rok na\njevišti a zatemnily dojem i dobrou pověst posledních prácí\nStefaniho.\nElsner započal melodramaty jako „Iskahar,\" „Miecizslaw\nslepý\" atd., načež svými operami „Sultán Wampum,\" „Sni-\ndanie trzipiotów,\" „Leszek Bialy\" chvaině se osvědčily před\nnárodem polským, jemuž později celé své žití zasvětil.\nKonečně mladý Kurpiňski*) provedl s velikou pochvatou\nr. 1811 operu „Palac Lucypera\" a obrátil na sebe všeobecnou\npozornost. Více ale roznítil naděje, jež v něj národ skládal,\noperami „Szarlatan,\" „Jadwiga.\" a „Ceeylye Piaseczinska\"\nai umění dostalo se těmito plody dramatické Musy nemalé\nkořisti.\nNesmírný jásot při každém provozování „Krakowiaki a\nG orali\" přiměl r. 1816 Jana Nep. Iíamiňského a Kurpiňského,\nže napsali „Nové Krakowiaki\" co pokračování prvnějších.\n„Nowe Krakowiaki\" byly se zálibou přijaty a častěji s operou\nBoguslawského a Stefaniho v jedno představení sloučeny.\nX.\nStefany zajímal tenkráte skrovné místo jednoho z prvních\nhouslistů v divadelním orchestru a sloužil věrné jevišti až\ndo r. 1818. Od toho času oddal se úplně domácímu žití a\nztrávil poslední svá leta uprostřed rodiny.\nV tom čase byly „Krakowiaki i Géraii\" mnohokráte pro-\nvozovány a povždy s velikým zalíbením přijaty. To jediné\ndodávalo úlevu strastiplnému žítí J. Stefaniho.\nZ jedenácti dítek jeho t. j. z šesti synův a pěti dcer,\nněkolik jich v mladém věku zemřelo, ostatní ale zasvětily\nsvé žití závodu uměleckému. Nejstarší na živu pozůstalá dcera\nKarolina již r. 1802 vystupovala jako zpěvačka na jevišti\nv opeře „Kouzelná flétna,\" ale hned v roce nastupujícím\nzemřela v 19. roku svého věku.\nV ročnících polského jeviště, nalézáme okolo r. 1810\na v letech nastupujících Kazimíra a Jana Stefaniho, houslisty\ndivadelního orkestru, z nichž první v i\\ 1811 zemřel, jsa\ndvacet let stár, druhý opět v r. 1827 maje třidcet let svého\nstáří. Největší ztrátu utrpělo jeviště smrtí Eleonory Stefani,\nprvní zpěvačky národního divadla ve Varšavě.\nEleonora narodila se r. 1802 a byla žačkou, r. 1815\nzaložené školy dramatické řízením Boguslawského. Poprvé\nvystoupila v opeře Paěra „Kamila, čili Podzemní jeskyně,\"\ndne 28. dubna r. 1816 a nesmírně se na první výstup líbila.\nV zpěvohrách: „Kouzelná flétna,\" „Popelka\" (Nicoto), „Pře-\nrušená oběf,\" „Jan Pařížský\" iv mnoha jiných slavila pravé\ntriumfy. Hlas její byl objemný, plný, zvučný a mimo vý-\nbornou školu, honosil se svou líbozvučností. Všechny tyto\njejí výborné vlastnosti, veliké dramatické nadání, výtečná\njejí hra a hluboké hudední vzdělání, rozjařilo obecenstvo\nv té míře, že vždy se zápalem spěchalo do divadla, když ona\nzpívala. Eleonora stala se v krátkém čase výtečnou umělkyní,\nokrasou divadla Varšavského a neobmezeným miláčkem\nobecenstva.\n\n*) Životopis výtečného Kurpiňského viz v loňském „Daliboru.\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4053, "texte": "Zápal, s jakým byla povždy od obecenstva přijata, byl\nneobyčejný. Naposled zpívala v Královských Lázenkách\nv aréně, úlohu kněžky v Spontiniho znamenité zpěvohře\n„Vestálka.\" Povětří bylo tenkráte tak chladné, že se Eleo-\nnora zastudila a v březnu r. 1831, oplákana jsouc od všech\nctitelů a milovníků hudby dramatické, skonala v 29. roku\nsvého stáří.\nXI.\nTvůrci „Krakowiaki i .Gorali\" v čase dlouhého svého\numěleckého žítí dostalo se nejen dosti přízně Štěstěny, také\ni zároveň dosti bolestných ztrát, jakých neuprositelná ruka\nsmrti jeho rodině byla zadala.\nOkolo roku 1828 zdálo se i Stefanimu, že i na něj\nřada přichází, neboť jej síly tělesné opouštěly a zdraví übí-\nhalo. I počal se připravovat k shledání se svými dítky, které\nsvým časným úmrtím srdce otcovské zarmoutily, tam na onom\nsvětě. Jedna toliko myšlénka trápila šedivého umělce a ne-\ndala mu spokojeně zemříti.\nJosef Stefani, poslední z žijících synův, jenž po čty-\nřicet let umění sloužil a velikých zásluh si získal o hudbu\nvůbec, oddal se skladatelství. Zkoušeje síly své na tornto\npoli plném nebezpečí a často i nevděčném, napsal hudbu\nk dvouaktové opeře pod názvem „Lekcya Botaniki.\"\nJest povědomo, jak mnoho ceny připisuje umělec\nchvíli prvního svého vystoupení před soud obecenstva; celou\nsvou budoucnost vkládá tu na váhu jednoho večera. Jest to\nchvíle rozhodná, která všechno jeho blouznění, všechny jeho\nnaděje pojednou uskuteční neb zmaří a přináší mu bud slávu\na vítězství, byť by i více nic lepšího nad první svou práci\nnenapsal, aneb v pádu protivném často úplný úpadek na duchu,\njenž po celý čas škodlivě na žítí umělcovo působí. Důkaz\ntoho podává nám tvůrce „Krakowiaków i Gorali,\" který\ntaktéž první svou prácí stal se výtečným. To věděl dobře\nStefani a proto, vida syna svého zajmutého probami na jeho\nnovou operu „Lekcya Botaniky,\" se nepokojil. Ačkoliv již\ndlouho připoután byl k lůžku a zdálo se, jakoby duše jeho\nopouštěla slabé tělo, přede doufal, že dočká se oné vážné a\ntoužebné chvíle, kdy syn jeho provede první svou práci a\nodebéře křesf, jenž ho posvětí a povýší na hodnost jahna\nv umění. Jelikož Stefani den ode dne více slábl a sám na\nsobě to cítil, že již dlouho v kruhu svých přátel radovati se\nnebude, přál si aspoň, aby nabyl ujištění, že opera synova\nnepropadne. Chvíle ta přišla! V den před provedením\n„Lekcye Botaniki\" trpěl šedivý stařec více než kdykoliv.\nNeviděv okolo sebe Josefa, ptal se nepokojně po něm. Od-\npověděno mu, že se zanáší zkouškou na svou operu.\n„Jak se navrátí, nechť ke mně okamžitě přijde,\" řekl\nnemocný.\nY tom vešel Josef do pokoje.\n„Kdy se bude provozovat tvá opera, Josefe?\" zeptal\nse jej stařec.\n„Zítra zajisté, můj otče.\"\n„Bože, díky ti skládám, ty pozvolíš mně zajisté dočkati\nse té chvíle!\"\nSložil ruce na prsa, jak k vroucí modlitbě a brzo na\nto skonal.\nBylo to dne 23. února r. 1829.\nZa příčinou smutku provazovala se Josefa Stefaniho\nzpěvohra teprva 15. března téhož roku a došla veliké po-\nchvaly.\nXII.\nPozůstatky Jana Stefaniho spočívají na hřbitově Po-\nwazském. Z celého svého žití 83 let strávil větší část na\npolské zemi, kterou ctil i miloval. Snad zašly zásluhy Jana\nStefaniho i s jeho těiern do hrobu a v zapomenutí? Tak to\nzajisté není a být nemůže! Dílo jeho žiti bude, dokud\ndlíti v nás bude jedna jiskra svazku a lásky k věci národní.\nCelý kraj někdy napájel a kochal se v kráse jeho hudebních\nmyšlenek, cenil jeho schopnosti, mělo by snad mladší poko-\nlení na to zapomenout?!\nPo dnešní den rozléhají se melodie Stefaniho po do-\nmech i městách, šlechtických dvorech i pod slaměnou stře-\nchou, v chatrči, po poli i lukách. Či snad to nepřikazuje\nnám ctíti člověka, kterému Bůh tolik darů na potěchu i\nrozkoš bližních udělil! —* Ne rodina, ne přítel ale celý národ\npovinen jest, aby tvůrci „Krakowiaki i Górali\" proukázal po-\nslední službů a postavil mu pomník neb alespoň skrovný\nnáhrobek.\nDoufáme, že i to časem se stane, an všeliká zásluha\ndříve ňeb později dočká se vlastní odměny a památka její\nv srdcích veškerenstva tak snadno vyhasnouti nemůže a dá\nBůh i nevyhasne!\n\nZ polštiny přeložil Fr. St Blažek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1863-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "283", "page_fin": "286", "image_debut": 3, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.2.5", "titre_corps": "Haydnova první láska. Podává Eliška Polkova.", "titre_sommaire": "Haydnova první láska. Podává Eliška Polkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.3", "debut_caractere": 4055, "fin_caractere_exclue": 5228, "texte": "Haydnova první láska.\nPodává Eliška Polkova.\nStrašná bouře rozprostřela se v měsíci červnu pozdě\nodpoledne nad Vídní a jejím okolí. Černé mraky vznášely\nse nízko, blesk za bleskem šlehal a hrom burácel s podivu-\nhodnou sílou. Konečně po dlouhém zuření upokojil se hněv\nneviditelného obras jeho hlas byl slabší a slabší a z pla-\nmenných očí padaly těžké krápěje blahodárného deště. Po-\nznenáhla vyjasnilo se nebe , třpytící se hvězdy ostýchavě\nvycházely z úkrytu a naposled objevila se máti Luna, vítězo-\nslavně kráčejíc ve svém jasném světlovém plášti, jako kdyby\nlidem zvěstovali chtěla: „Buďte klidni! Jsemť zde, vždyť\nvše utichlo.\"\nAle v úzkém, vysokém domku, jenž zcela zastrčen\nv úzké uličce stál, byla ještě okna ano i okenice pevně\nzamknuta. Tam hořelo v malé komůrce světlo a dvě ženské\npostavy seděly ouzkostně těsně vedle sebe v nejtmavějším\nkoutku, Byly to sestry; jedna čítala osmnáct, druhá deva-\ntenáct let a byly jedinké děti pilného a tichého měšťana,\njehož stít s lesklým a barevným obrazem jej co kadeřníka\nnaznačoval. Tu se vzchopila starší sestra, otevřela okenice\nu okna, zhasla svíci a pravila úkojně:\n„Pojď, Dorotko. Neboj se tak dětinsky* Bouře je\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6337, "texte": "Bohu chvála ta tam. Pojď jen k oknu a neotálej! Jak\npříjemně jest nyní venku!\"\nA Dorotka přišla zář luny osvětlovala mladé obli-\ntěšila se z nich a nechtěla takřka dále putovati.\nDorotka, nejmladší, měla temné kadeře, plný okrouhlý\nobličej, jiskřící oči a růžová malá ústa. Její něco bujná\npostava, byla prostřední velikosti a její pohyby byly prudké\na plny ukryté náruživosti. Johanka, starší sestra, podobala se\nkonvalince a chrpě; barva jejího obličeje, jejího krku a rukou\nbyla něžná a bílá a její velké jasné oči byly temnomodré.\nMěla na hlavě sněhobílý čepeček, jak ho tehdáž měšťanské\ndcerky Vídeňské nosily neboť bylo to r. 1759 a pudr,\njehož se v tehdejších časech užívalo, dotkl se jen lehce Jo-\nhančiných kaštanových kadeřů.\nPo nějaké chvilce zavzněl opět jemný hlas štíhlé Jo-\nhanky: „Kde pak se as Haydn zdržel? on bývá o této hodině\njuž dávno doma. Bezpochyby schoval se v pravý čas před\nbouřkou v nějakém úkrytu ?\"\nDorotka na to neodpověděla; její prsa se nepokojně\ndmula a její tmavé oči zdály se do nejzašší dálky pohlížeti.\nTu vstoupil do pokoje počestný měšťan a kadeřník Keller,\nmalý obratný mužíček s ostrými tahy a bystrýma, ale pří-\nvětivýma, šedýma očima. V ruce držel notnou kadeřavou\nvlásenku, kterouž pudrem pilně posypával; pravil: „Děti!\nnení náš mladý panáček ještě doma? Ve své podkrovní ko-\nmůrce také není tam jsem již byl a myslel jsem, že je\nu vás. Je to podivná věc, jak mi ten veselý, čtveračivý mu-\nsikant na srdci leží. Pečuju o něho, jako otec o svého syna\na jsem v starostech, když se někde přes čas zdrží. A když\nse já o něj nestarám, činí to mé divky. Při sám Bůh, on nás\nvšechny očaroval! Není tomu tak, he?\" doložil s úsměchem.\nPůvabný ruměnec na lících Johančiných byla odpověď starší\ndívky. Dorotka zamumlala několik nesrozumitelných slov,\nhodila pyšně hlavou a odešla zlostně od okna.\n„Kdož ví, kde opět vězí ten podivný mladík!\" pokra-\nčoval po krátkém přemítání dále. „Snad jej ten starý ška-\nredý, vlasský učitel zpěvu—jak pak se jmenuje Porpel?\"\n„Porpora, otče,64 odvětila Johanka něžně.\n„Nuže, pro mne a za mně Porpora zas ho k sobě\nzatáhl, a nechá si od něho noty opisovat. Pro pána Boha!\nco ten Haydn nedělá vše pro ten hudební lid a pro své\nvlastní žáky nedá se to ani vylíčit, aniž jest to k uvě-\nření! Jako honící pes obskakuje celý den od jednoho k dru-\nhému, jest ku každé službě pohotově; myslím, že by cídil\nboty mistru Gíuckovi, o němž se nyní tolik hluku nadělá,\nkdyby mu tento nějaký kousek chtěl předehrát. K vůli hudbě\nudělá Josef Haydn vše! pravil mi jedenkrát. Avšak veškerá\njeho horlivost, jeho doprovázení v pěveckých hodinách Por-\npory, jeho skladby nic, nic nevynáší mu ani za mák!\n\\r\nŽádný člověk nezaplatí mu, poněvadž od žádného nic ne-\nžádá. Nepřijmul jsem, jak dlouho již u nás bydlí a to\nje již drahný čas ani troník za byt a stravu od něho;\nmohu to, Bohu diky vydržet, ale což pak je viděti, že by se\nmladík o to staral, aby si trochu peněz vydělal? —• Spatřily\njste někdy na jeho čele mráček starosti. Vstupujeť vždy do\ndveří s takovým výrazem v obličeji, jako kdyby mu právě\nnáš nejmilostivější císař celou říši daroval. A tážem-li se ho:\nNuže Haydne, co pak se Vám za štěstí přihodilo? tu se dá\ndo smíchu, že by srdce radostí zaplesalo a praví: „Porpora\nmně chválil aneb Gluck mne pohladil na tváři aneb\nnalezl jsem krásnou květinu aneb nebe bylo dnes tak\nkrásně modré a slunce svítilo tak jasně!\" Nesedí-li pak\nčasto ve své komůrce u svého starého od červů vyhlodaného\nklavíru, jakoby seděl na královském trůně a zapomene pro\nsvé žertovné sonáty od kantora Bacha, o kterém tak často\nmluví, na jídlo a pití? A při tom tyto věčně spokojené\noči! Děti, pravím Vám, tohoto Josefa Haydna si Bůh\nzvláštně oblíbil; buď vykoná na zemi podivné věci anebo brzy\nzemře, jedno z obou se jistě vyplní!\"\nSotva byla tato prorocká slova horlivým řečníkem pro-\nnešená, tu bylo slyšeti něžné klepání na dveře a na spěšné\nvyřknutí domácího pána: „dále!\" objevil se na prahu Josef\nHaydn. Z jeho lehkého oděvu a z jeho krásných, jasně-\nhnědých vlasu kapala voda; třásl se značně mokrem a zimou\npo všech údech; přede ale bylo útlé tělo vítězoslavně vztý-\nčené, a na jeho milém, dětinském obličeji ležel lesk, taká\nzimniční radost, že Johanka úzkostlivě vyskočila, k němu bě-\nžela a chvějícím hlasem se tázala: „Haydne, co se Vám stalo?\nco Vás potkalo?\"\n„O, něco podivného, milá Johanko,44 odvětil mladík nad-\nšeně, „něco blaženého! Slyšte jen, slyšte! A vy mne mu-\nsíte slyšet, otče Kellere a Dorotka též!\"\nA při tom táhl zpouzející se dívku s něžnou silou do\nprostřed pokoje a vypravoval nyní spěšně a rozčileně: „Zdr-\nžel jsem se poněkud dlouho toto odpůldne u mého žáka,\nkterému hudba nechce dobře do prstů, hlavy a srdce jiti,\nmistrovi Porporovi jsem ale slíbil, že dnes večer o sedmé\nhodině s ním trochu pohovořím a několik arií si od něho\nvypůjčím, které bych rád trochu prostudoval, abych je v nej-\nbližší pěvecké hodině u mistra dobře doprovázel. Obydlí\nPorporovo jest od domu mého žáka velmi vzdáleno; spěchal\njsem rychle tam, nenalezl jsem mistra ale doma. Čekaje ho-\ndinu netrpělivě na jeho návrat, vzdálil jsem se, abych se\npozději opět poptal a obcházel jsem trochu okolo vrat. Bylo\nvelmi horko, žádný větřík nehýbal perutí, [květiny skláněly\nsvé hlavičky, stromy po vláze práhly a ani ptáčka nebylo vi-\nděti. Pohlédna k nebi zpozoroval jsem, jak se již žehnající\nruka Páně blíží a slyšel jsem u vzdálí něžné mumlání hromu.\nTu zrychlil jsem své kroky, mysle na Vaši starost a letěl\njsem skoro bez dechu, abych k Vašemu milému domu do-\nběhl. Spěchaje postranní ulicí, zaslechl jsem nenadále zvuky\nkrásného klavíru. Můžete si pomyslit, že jsem sebou trhl a\nstáti zůstal. I byl jsem žádostiv, kdo v tom šedém domě\nbydlí. Přikročil jsem těsně ke zdi právě pod otevřené okno,\nz něhož zvuky vycházely. Co jsem tu slyšel, nedá se řečí\na slovy vylíčiti, tě chovám tiše v hloubi mých prsou! Obrov-\nský, divukrásný duch objevil se tu mezi hřměním bouři a\nblesky okouzlenému posluchači, pronikal, bojujíc, horujíc, zá-\nvodíc a vítězíc při všech hrůzách přírody, při veškerých di-\nvokých bouřích živlů k posvátným, čistým nebesům. Byl to\nvznešený mistr Gluck, který zde hrál. Když dokončil* na-\nstalo vůkol ticho a jasno; spatřil jsem, že se vysoká postava\nz okna naklonila; poznal jsem tento ušlechtilý vážný obličej,\nhlubobomyslné oči těkaly tázavě do dálí. Velkolepé tvůrčí"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6052, "texte": "myšlénky budoucích divů naplňovaly v tomto tichém okamžiku\njeho prsa. Já ale blahořečil se slzami vděčnosti a rozkoší\nvýtečníku a übíral jsem se pozvolna kVám, maje duši a srdce\nrozkoší naplněny. Nyní musím si ale trochu ulehnout!\nDešť mne snad příliš ochladil; je mi zima a mé ruce pálejí\nmne jako oheň.\"\n„Ano, drahoušku, přestrojte se rychle,\" pravil starý\nKeller starostlivě, „a jděte spěšně do postele! Johanka\nmusí se o sklenici silného vína postarat!\"\nDívka jsouc příliš pohnuta vypravováním Haydnovýrn,\nnebyla s to slova promluviti; vstala, přisvědčila otci a po-\nhlédla na odcházejícího jinocha tklivými a slzy zarosenými\nzraky. Dorotka pravila chladně : „Dobře spěte lehkomyslníku!\"\nA mladík odešel ze světnice.\nDruhého dne byla velká starost a smutek v domě cti-\nhodného měšťana a kadeřníka Kellera. Josef Haydn ležel ne-\nmocen, maje zimnici. Přivolaný lékař s křivě posazenou\nparukou a velkými zelenými brejlemi naznačil z počátku ne-\nmoc jen co nastuzení; třetího dne však kroutil povážlivě\nhlavou a pravil, devátý den může být proň velmi roz-\nhodný. Plné džbány léků] rozličných barev, na loket\ndlouhé flastry a tuhé pilulky byly nemocnému vnucovány,\npřilepovány a dávány, avšak nadarmo. Josef Haydn neu-\nzdravoval se aniž se probudil, nýbrž ležel, aniž by se byl\npohnul, vždy a vždy s rozpálenými tvářemi a přerušeným\ndechem a sněl blaženě se usmívaje o nebeských harmoniích\na pějících andělích. Často musel okouzlující melodie zasle-\nchnout; neboť jeho zimničně se chvějící pysky volaly nadšeně:\n„O, jak podivusladké jsou tyto zvuky! O, jak přešťastný\njest tento způsob!\" a vypukl při těchto slovech v slzící\nrozkoš.\nKrásná Johanka seděla po mnoho hodin neustále hořce\nplačíc u lože chorého a lomila rukama v smrtelné úzkosti.\nTéž Dorotka vkradla se časem do komůrky, nepromluvila ale\nnikdy útrpného slova, pohlédla dychtivým zrakem na ne-\nmocného, svráštila mrzuté čelo, obrátila se a odešla opět\nrychle ven.\nOtec Keller potácel se bezpotěšně kolem, pudroval\nvšechny vlásenky špatně a zapomněl své odběratele náležitě\nobsloužili.\n„Nemyslíš na mé proroctví?\" pravil potom temným\nMasem k své nejstarší dceři, „vidíš, on musí zemřít!\"\nTakto přiblížil se strašně očekávaný devátý den, a\nv\nvskutku změnil se pohled na nemocného: Cervenosť tváří a\nrtů změnila se v umrlčí barvu; dech stal se tichým a pře-\nirhavým; vždy blíže přibližovala se smrt.\n„Ještě tuto noc ukončí übožák svůj život aneb já\nnezasloužím více,, abych se vysoce učeným žákem Aescula-\npovým nazýval!\" pravil lékař důvěrně.\nJohanka slyšela tato slova; zachvěla se hrůzou. Roz-\nčilena jsouc zoufalstvím, chvějíe se bolestí, spěchala do své\nkomůrky, vrhla se tam před malým obrazem Panny Marie na\nkolena. Dlouho svíjela se před obličejem milostiplné matky;\nkonečně ale zvolala hlasitě: „Svatá nebeská královno! rač\nuzdravit milovaného, žádáš-li obětí, vyvol si mne! přijmi můj\nkvětoucí život! Svatá Maria, pohlédni! blahořečím Tobě,\nchci se zasvětiti Tvým službám na věky, státi se chudou\nklášterní pannou, přijmu závoj, co nevěsta Tvého syna\nBlahoslavená Panno, vyslyš mne! přijmi můj slib! Ach,\nsmiluj se nad mým nářkem, uděl zdraví trpícímu, vy-\nsvoboď, o, vysvoboď umírajícího!\"\nA když se byla pomodlila s nevyslovitelným bolem\nsvého utrápeného srdce, pozvedla opět oči a zdálo se jí,\njakoby květiny v džbánečku před obrazem P. Marie, které\naž posud zvadlé své hlavičky skloňovaly a na ni se záříc\nusmívaly. Sladká radost projela její věřící srdce: „Marie\nPanno, přijmi můj svatý slib !\" jásala.\n„Nejmilejší otče!\" pravila večer tajně a rozčileně, když\nse s ním o samotě nacházela, „uzdraví-li se Haydn, potom\nvyplním blahoslavené Marie zamilované přání a přijmu závoj\nv klášteře svaté Voršily. Slíbila jsem to dnes před Bohem\nsvaté Panně Marii.\"\nOslovený povzdechl a usmál se zároveň. „Drahá dce-\nruško, tvůj slib přichází pozdě! Jeho život je ztracen, lékař\nto pravil.\"\nAvšak Josef Haydn uzdravil se navzdor lékaři a\nsice právě tak čerstvě, jako se roztonal; jeho dětský úsmech\na jeho sťastné oči nabyly opět znenáhla ztracené svěžesti.\nKdož byl šťastnějším nad krásnou Johankou? Neseděl\nnyní tajný její miláček po celé dny u nich v skromné svět-\nničce ? Nesměla jej sestersky ošetřovali a její stolici k oknu\npřistrčit do teplého slunečního svitu, aneb čerstvé růže do\njeho seschlých rukou vkládat? Nenáležel jí každý vděčný\npohled drahocenných očí, každý radostný úsměch nejmilostněj-\nšíchúst? A jak hrdě naslouchala, když tak mnoho poslů při-\ncházelo od vznešených mužů a paní a starostlivě se vyptá-\nvajíce po stavu mladého Haydna? Přicházel též starý Por-\npora s vráskovitým tmavohnědým obličejem a velkými pla-\nmennými zraky, aby navštívil svého „Birbanta\" - tak na-\nzýval časem, s jakýmsi směrem žertu a mrzutosti, mladického\nhudebníka. Byl ale velmi něžným, když uviděl slabého ble-\ndého mladíka, který jen s namáháním mohl mu ruku k po-\nzdravení podati. Jak láskyplně znělo útrpně „poveretto\"\naneb do konce upřímné „mio coro figlio!\" To cítil i ne-\nmocný a rozpálil se šťěstím jako liliový list ve večerních\nčerváncích.\nByl-li později o samotě s Johankou, mluvil blaženě o\nradosti svého srdce, že mohl s takými mistry obcovat a o\nsvé zamilované posvátné hudbě a o svých nebeských plánech\na nadějích mluviti. Časem pokoušel se opět ve skládání a\nnejedna půvabná sonata, nejeden svěží kvartet, nejedna mi-\nlostná píseň povstala v této tiché světničce při modrých očích\nkrásné Johanky. Tato ale bojovala velmi těžce v hloubi\nsvého srdce; mladík ukázal jí tak jasně a zřetelně čistou\nněžnost své celé duše; jeho láska zářila z čistých očí, oble-\ntovala na dechu jeho úst, pronikla veškerá jeho slova.\nO, jak často lomila rukama, a zdálo se jí, jakoby musela\nzničeně podlehnouti pod dvojitou tíží svého štěstí a svého\nslibu. Zpoměla si na temnost klášterních zdí a po celé noce\nprolévala hořké slze. Bolestně cítila, jak znenáhla se Do-\nrotka od ni vzdaluje, jakkoli nebyla s to, aby si toto odci-\nzování mohla vysvětliti. Dorotka vyhlížela ale bledě a temně,\nvyhýbala se zjevně své sestře, všem domácím, ano i svému\notci a zavřela se často po celé půldne v komůrce."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4397, "texte": "Jednoho rána, když celá rodina byla shromážděna, přišlo\nvelké psaní „hudebníkovi Josefu Haydnovi44 od jednoho z jeho\nzvláštních příznitelů, od šlechetného hraběte Morzina. Bylo\nto určité zvolení za hudebního ředitele výtečné kapelly hra-\nhěcí, Bylo to první engažování Haydnovo; již v příštím\nroce 1760 stal se kapelníkem u knížete Esterhazy-ho s 400\nzl. služným. „Toto engažování jest jen důkaz díků,\" psal\nMorzin, „za krásnou symfonii do D-dur, kterou milý a zru-\nčný Haydn před nedávnem pro mou kapelu složil.\"\nHaydn sepjal ruce a prayil zdiouha a hluboce dojat:\n„O nejdobrotivější Bože, jak. Tě miluji! Jak Ti chci děkovat\na Tobě chválu prospěvovat po celý život!\" Na to upřely\nse jeho vyjasněné oči na slzící zraky jeho milenky a ústa\nšepotala rozkošně: „Johanko, rozmilé děvče, teď mohu Ti\nvšecko sdělit, nyní mužem býti spojeni!44\nDorotka opustila náhle pokoj, Johanna ale vrhla se před\nmiláčka na kolena, pozvedla své něžné rámě zoufale k nebi\na zvolala s srdcerozrývajícím hlasem: „Josefe, Josefe! odlož\nsvé sladké sny, pro nás nekvěte žádného štěstí více !\nmusíme so rozloučili na tomto světě! Přislíbila jsem to svaté\nMatce: Ku konci tohoto roku přijmu závoj!\"\nPo těchto slovích povstala a odběhla ven; otec Keller\nobejmu! na polo omdlelého Haydna, přitiskna jej útrpně na\nsvá prsa a vypravoval mu vzlýkaje neodolatelný slib ně-\nžného srdce.\nKdyž se Johanka matným krokem do své ložní ko-\nmůrky übírala, aby nových sil nabyla v tiché modlitbě\nk strašně těžkému skutku odřeknutí, zaslechla slabý šramot\nv podsiřešní komůrce jejího přítele. Neobyčejné tušení ji\nproniklo, její celá síla se navrátila; letěla skoro neslyšitelně\npo schodech nahoru a spatřila polootevřenými dvířky svou\nsestru, která právě okno otevřela a se na nízkou pažbu vy-\nmrštila, patrně zamýšlejíc z okna dolů na ulici se vrhnout.\nVzkřiknutí vyklouzlo z úst Johanky avšak v tom okamžiku\nvrhla se v rychlosti blesku k oknu a strhla uleknutou zou-\nfalkyni nazpět.\n!\nMálo měsíců na to byla v klášteře svaté Voršili mladá, I\nÍ\nkrásná jeptiška přijmuta, která jméno Marie obdržela a\ndva dni na to slavil hudební ředitel Josef Haydn svůj tichý\nsňatek s Dorotou Keilerovou.\nLoučení-se Haydna od své vroucně milované bylo po-\nsvátně dojemným, když skormoucený mladík loučící se ná-\nbožné blouznilce přislíbil, z lásky k ní a k vůli lásce, kterou\nDorota pro něho cítí, že této věrnou ruku podá; když též\ns pohnutým srdcem mluvil o vině, kterou tímto sňatkem\nsvému otcovskému příteli a domácímu pánu aspoň dílem odej-\nmout v stavu jest, políbili se milující po prvé a na posled.\n„Buď věren tvé vysoce posvátné hudbě!\" vzlýkala pů-\nvabná dívka s pukajícím srdcem, „avšak nezapomeň také na\nmne a měj strpení s Dorotkou! Od dneška za rok\ndříve ne můj milý! přijď ke mně k mříži neříkej mi\nani slova pohlédni jen tiše na mne a jsi-li šfasten se\nsvou chotí, přines kytičku v ruce nejsi-li to ale, Josefe,\nmilý Josefe nuže potom ukaž mi tento pozůstatek této\nbílé, nyní tak krásné růže, kterou ti tuto loučíc se podávám.\nA nyní bud s Bohem, miláčku! Bůh a všichni svatí nechť\njsou s Tebou!\"\nPo uplynutí jednoho roku objevil se štíhlý mladík před\nmříží Voršilského kláštera, tiše se tázaje po sestře Marií. Tu\npotácela se kulhavá něžná postava k němu, tu pohlédl\nna něho co mramor bledý, umdlený, uplakaný obličej s vla-\njícím závojem. Haydn jen stěží poznal při hořkém pláči\nsvou někdy tak kvetoucí Johanku. Zticha vytáhl uschlé\npoupě, pozvedl a políbil ho skroušeně; tu povzdechla\nnemocná jeptiška bolestně , přitlačila své čelo na mříži a\npatřila skoumavě a hluboce do očí. Bylo to posud ono\njasné, překrásné modro; avšak usmívající se dětinná radost\nz nich vymizela a jeho vrásky tajných starostí, ovšem jen\nzraku lásky patrný, značily se okolo líbezných úst A sestra\nMarie hleděla dlouho a nepohnutě do obličeje drahého muže\na jeho oči vetkaly se tak pevné do jejích tahů, jakoby\nnikdy, nikdy nechtěla od nich upustili. Na to pozdravili se\nláskyplně, bez promluvení nespatřili se na zemi více.\nTýden nato pochovali mladou jeptišku.\nVezměte divuplné, půvabné „Roční počasí\" do ruky, po-\nmněte, že byl Josef Haydn devětašedesát let stár, když jeho\ntvůrčí duch tento zářící zázračný květ vytvořil, a nasifteYaše\npochybující duše na ranním, svěžím obraze sladké, nevinné\nlásky Anny a Lukáše.\nRoku 1800 zemřela Dorota Haydnova, mladší dcera\nkadeřníka Kellera. Že starší milenka Haydnova do kláštera\nvstoupila, jest taktéž skutečnost."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1863-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "288", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.6", "debut_caractere": 4399, "fin_caractere_exclue": 5369, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z ciziny.\nZ Vídně. (Výroční zpráva zpěv. spolku.) Druhý\nrok svého trvání počal nás slov. zpěv, spolek valnou hro-\nmadou dne 20. listopadu v saloně „u soudku44 ve Vídni.\nRoční zprávu o činnosti spolku sestavil a četl pokladník pan\nKalandra, poněvadž přesazením dosavadního sekretáře pana\nBenevice z Vídně do Brucku místo toto uprázdněno bylo. Na\nto podal pokladník úcty, k jejichž revisi zvoleno tré údu, totiž\npánové Ražánek, Šetka a Veselý. Za p. Benevice a za p. Ve-\nselého, jemuž zaneprázdnění nedovolovalo ve výboru dále úcin-\nkovati, předsevzata jest nová volba a zvoleni jsou pánové Ko-\nná kov ský a Šetka. Po volbě podal a odůvodnil p. Veselý ná-\nvrh na změnění stanov a na zvolení komise z 6 údu, která by\no návrhu jeho se poradila a generální schůzi, která dle stanov\nv únoru se odbývá, své náhledy přednesla. Na to odbývána\nbyla dne 13. prosince první beseda. Spolek přednesl čtvero\nsborů |a sice: 1. „Slavska domovina\" od Vintra. 2. „Ruské"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8042, "texte": "národní písně/' sestavené v mistrný celek sbormistrem spolku\npanem prof. Forchtgottem. 2. „Na přírodu\" od Zvonare\na 4. „Pěvcovo loučení\" od Yogla. Poslední číslo uchvátilo\nobecenstvo svou jemností a precisním provedením v nadšené\nrozčilení. Mezi sbory přednesl koncertista pan Nosek sólo\nna housle z ruských nápěvů. Sbormistr spolku p. Forcktgott\nzapěl „Růže a děvče\" od Dietricha tak cituplně, jak to obe-\ncenstvo Vídeňské od proslulého pěvce slýchati uvyklé jest. Pan\nJ. Ep stein zahrál na pianě koncert ze slovanských motivů\nsestavený. První tato beseda spolku utkvěla zajisté v paměti\nveškerého Slovanstva Vídeňského a bud© se povždy skvíti\nv annalech spolku. Časopisy slovanské i německé přinášely o\nní zprávy nejchvatnější. Ze i mimo Vídeň účastenství vzbuzo-\nvala, důkazem jsou dopisy a telegramy výboru došlé v poctu\nsta půl sta z veškerých vlastí slovanských, a obsahující\npozdravy na spolek, společnost a jednotlivé osoby (jako na\nptofessora Šemberu, knížete Mírka atd.) Poslední den roku\n1862 oslavil spolek zařízením zábavy v skvostných salonech\n„Hotel de ť Evropě.\" Spolek přednesl osmero sborů s velkým\núspěchem. Mezi sbory zahrál p. Nose k koncert na housle\nz motivů slovanských a p. Zupcic zapěl horvátské a p. Meden\nslovinské národní písně. Začátkem měsíce ledna změnil spolek\nmístnost pro svá cvičení. Místo „U soudku\" schází se od té\ndoby v první normální třídě n sv. A ony. V masopustě uspo-\nřádány byly dne 20. ledna a 10. února dvě besedy ta-\nneční, kteréž byly tím zajímavé, že některé taneční sbory\ns příznivým výsledkem provedeny byly; a sice na první: 1.\n„Rado ide.\" srbský pochod, 2. „Přijde jaro*4 od sbormistra\n(poprvé.) 3. Radostné cestování\" od Vašáka. Na druhé: 1.\n„Srbská hymna\" od Gruice. 2. „Staročeská\" od Škroupa 3.\n„Žežulinka\" od Kvittla. Taneční zábavy tyto byly Slovanům\nVídeňským náhradou za dřívější bál slovanský; nebyly sice\ntak skvělé, za to se však obecenstvo nenuceněj bavilo. Právě\nv dobu masopustní zemřel úd spolku p. Antonín Kremlácek a\nv sezení výboru dne 8. února zvolen dosavadní archivář spolku\np. Ptacovsbý také za tajemníka. Den před druhou taneční zá-\nbavou uspořádal spolek zábavu k poctě deputace Chrudimské\na Terstské, kteréž k slavnosti odhalení pomníku Rosslova do\nVídně byly přijely. Mezi sbory přednášel sbormistr píseň „Růže\na děvče\" od L. ryt z Bietrichů a p. Župcié horvátské národní\npísně. Z hostu přispěl k zábavě p. Klimeš, jenž několik\nčeských písní zapěl. Dne 15. února najal si spolek zvláštní\nsvou kancelář, která se v obydlí sbormistra p. Forchtgotta\nw Korutanské ulici cis. 5 nachází. V únoru odbývala se valná\nhromada. Anto předseda spolku, pan sr. Dvořáček, za svým\npovoláním co poslanec sněmu moravského v Brně meškal, před-\nsedal dle §. 6. stanov sekretář spolku p. Ptacovský. Volba\ndoplňovací předsevzata jest a skrutinium ukázalo, že zvolen\njest do výboru jednohlasně pan Župcic. Na to počalo rokování\no změně stanov; avšak po mnohých debatách usneseno, aby\nse se změnou stanov počkalo až do vyjití spolkového zákona.\nV únorové schůzi výboru určeno jest, že spolek zařídí pro slo-\nvanské obecenstvo měsíčně zábavu v menším rozměru, nežli\njsou besedy, aby tomuto, jsa již jakýmsi středištěm jeho, po-\nstrádané doposud příležitosti podal, častěji se schásetš. První\ntaková zábava odbývala se v kruhu četného obecenstva dne 7.\nbřezna „o zelené brány.\" Sbory, jichž spolek vícero předná-\nšel, došly zasloužené pochvaly, jsouce zdařile provedeny. Je-\ndnotlivé přednášky byly: Písně národní české, jež úd\nspolku pan V. Lorenc přednášel; písně žertovné, před-\nnesené od úda spolku pana Kalandry, a zdařilý koncert na\nvioloncell, jímžto důkaz podán, jak mistrně pan Zahei tímto\nnesnadným nástrojem vládnouti umí. Jest-li se sbory a je-\ndnotlivá tato čísla líbily, rozjařily obecenstvo přednášky vá-\nžené rodiny páně Snchanovy. Na čtvero melofonu zahrála ro-\ndina ouverturu z národních písní od Tittla a později ještě\njednotlivé národní písně. Ku jmeninám paní Anny Laubové\nposlal jí výbor spolku dar záležející z moravských písní od\nSušila, Dne 24. března uspnřádal spolek „u Šperla skvásinou\nbesedu. Po ouvertuře „Vlasta\" od Nápravníka zazpíval spolek 1.\n„Otče náš,44 píseň io z 15. století. Mocně působila tato pa-\nmátka staročeské hudby svou jednoduchostí na posluchače a bu-\ndila v nich city nábožné. 2. „Staročeská\" od Škroupa. 3,\nKoncert na pianě, přednesená údem spolku, panem drem. Be-\nzedným. Zahrál známý umělec krásné dvě skladby, totiž „Im-\npromtu\" od Chopina a „Transkripce\" na motivy z Čarostřelce.\n4. Na to vystoupil úd spolku pan Župčič a zapěl krásným\ntenorem „Razstanak\" od Hájka a „Požuda za domovinom.\" Oba\ntyto umělce odměnilo obecenstvo zaslouženým hlučným potles-\nkem. 5. Sbor „Odvedeného prosba\" od Křižkovského účinko-\nvala jak obsahem tak provedením. Největší ruch v obecenstvu na-\nstal, když vystoupil pan Laub. Chválili umělce tohoto, bylo\nby liti vodu do mora ; postačí, že po 6. čísle, koncertě to od\nMendelsohna pravá bouře v sále vypukla, která se ještě zmoc-\nnilo, když přidal umělec svůj známý koncert z písní národních.\n7. Hned po panu Laubovi vystoupila paní Laubová a okouzlila\nobecenstvo piecemi „Smíření\" od Lauba, „Zyczenie\" od Cho-\npina a několika národními. 8. Sbor „Na Krkonoších\" od\nForchtgotta zpíval se ponejprv s účinkem. 9. „Fantasie\" z rus-\nkých písní od Glinky pro orchester. Poslední čísla a první\npřednesena jsou s obvyklou precisností kapelou pluku Alexandra,\nřízenou panem Leitěmayerem. Po koncertě bavilo se obecen-\nstvo dlouho přec půlnoc, naslouchajíc zvukům národních skladeb\npřednášených jmenovanou kapelou. Druhá zábava měsíční za-\nřízena jest u „čížka.44 Mimo sbory slyšeli jsme „Kovářskou\"\nod Procházky, přednesenou údeiu spolku, pauem Scbmutzrem,\n„llovako44 a jiné horvátské a české národní písně přednesené\núdem spolku p. Župčicem, koncert pro piano přednesený panem\nSkálou a koncert na flétnu, který byl proveden od úda spolku\np. Klumpara. Na místě zábavy pro měsíc květen uspořádal\nspolek besedu dne 2. května „u Šperla\" na poctu phbiJých\ndo Vídně Horvátů. Jako dřívější dvě, byla i tato beseda velmi\nskvělá. Program tentokrát v horvátské řeči obsahoval: 1.\nOuvertura z opery „zlodějská straka\" od Rossiniho, kterouž\nznámá kapela pana Strausse jak obyčejně precisně přednesla.\n2. „Siavská domovina\" sbor od Vintra. 3. Fantasie od Vieux-\ntempsa, zahrál na housle pan Krančevič. 4. „Na Krkonoších\"\nsbor od Forchtgotta. 5. „Polonaise\" od Chopina, na klavír\nv\nzahrála slečna Mikičova. 6. „Cérnogorski sin\" od Livadiee,\npak horvátské a české národní písně zpíval úd spolku pan\nŽupčič. 7. „Utonulá\" od Křižkovského. 8. „Srbský marš\"\nod Strausse. Na den sv. Jana odbývaly se ustanovené služby\nboží v kostele českém sv. P. Mane na nábřeží. Spolek zpíval\nmši D od Forchtgotta, do níž vložen : „Otče náš\" a „chvalo-\nzpěv „Pange lingua\" též od Fórchtgotta. Sola ve mši zpívali\núdavé spolku pánové Koňakovský, Hedbávný, Preissig, Lavo-\nrovský, Forchtgoit, Lerenc, Skála, Javůrek. Večer téhož dne\nsešel se spolek „u čížka/4 aby dílem svátek patrona českého\noslavil, dílem ovací přinesl svému zasloužilému a milovanému\nsbormistru, profesoru Forchtgottovi. Předneseny jsou sbory\npouze ád Fbrchtgotta, tak: „Dívčino pozdravení\" „Společná44\n„Přijde jaro,\" „Na horách,® „Stojit javir\", „Oj tam na horě,\"\n„Lučina.44 kterýmž spolek jak \\ždy, tak také dnes skvělého\núčinku dosáhl. Sola přednášeli údové spolku pp. Koňakovský,\nLaverovský, Preisig a pan Zahel. Na to odevzdán byl od Dr.\nDvořáčka panu sbormistru Forchtgottovi dar • brillianto\\a\njehlice. V neděli svatodušní zpíval spolek opět mši do D. od\nForchtgotta a první výlet učinil spolek dne 4. června do re-\nstaurace „Knodelhútte\" kdež některé sbory předneseny byly,\nmezi jinými přednesená b>la též rázná „Pijácká\" od Dra. Ja-\nvůrka. Druhá vycházka byla dne 5. srpna do Weidlingbachu.\nDále zúčastnil se spolek v národní brněnské slav-\nv níž při pěveckém závodu první cenu obdržel. Po\nslavnosti odročil spolkové schůze až do řijna. Po dvou cviče-\nních uspořádal spolek dne 7. listopadu 1863 zábavu. Započato\nsborem „My čeští manové44 od Jelena, načež následoval kon-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3971, "texte": "cert na pianě ve čtyry ruce, zdařile přednesený údem spolku\np. dr. Korejzlem a panem Veincirlem. Po sboru „Žalostěn glas-\nzvonov\" od Riharje, zazpíval úd spolku pan Župčič píseň „kde\nvlast je má\" od Pivody a jsa hřmotně volán, ještě české a\nhorvatské národní písně. Zdařilý quintétt od Blahoslava „Krum-\nlovskou,\" zazpívali údové spolku pánově: Zupčič, Koňakovský,\nKalandra, Forchtgott a Korejzl. Ud spolku, pan Klumpar, pře-\ndnášel dvě pieci na flétnu, začež umělce obecenstvo hlučným\npotleskem odměnilo. Daklamace horvatská „Pjesma Dubrovniku\"\npřednesena panem Braním velmi se líbila. Po této zazpíval\nsbor „Odvedeného prosba\" od Křížkovskěho s účinkem náramným.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Vídeňský slovanský zpěv. spolek uspo-\nřádal 19. prosince u Šperla besedu, jejíž program byl tento;\n1. „Cyril a Method,\" velký sbor s hudebními nástroji od Pada\nKřížkovského (nový). 2. Zpěv solový, sl. *** 3. „Pomilování,\"\nod čelakovského, sbor věnovaný zpěv. spolku slov. od Dr. L.\nProcházky (nový.) 4. „Četa\" z Čengič Agy od Mažuraniče\npřednese pan Bráni. 5. „Miserere !\" sbor z opery Trovatore\nod Verdiho, solo na ophikleidě, zatroubí pan prof. Colosanti.\n6. „Orle!\" od Vlka, sbor od A. Forehtgotta (nový). 7. „Fan-\ntazie ze slov. písní,\" na pianě zahrá slečna H. Stadlerova. 8.\n„Srbské národní písně\" v sbor uvedl A. Forchtgott. Po koncertě\nbude hráti kapela pana Jana Strausse.\n*** Zpěv. spol. „Dobroslav\" v Kolíně nad Labem\nuspořádá dne 20. prosince .v místnostech divadelních pěveckou\na hudební akademii. Program. 1. oddělení. 1. Ouvertura\n„Zampa\" ed Herolda. 2. „Na vlast\" sbor od Láblera. 3. De-\nklamace, přednese slečna Potňčkova. 4. „Dinorah, neb pouť\ndo Ploerméíu\" od Aschera. Illustrace pro piano, provede slč.\nB. Formánkova, o. „Aj, odpust mi, slavíčku milý,\" píseň od\nAnt. Melišové s průvodem piana a houslí, složil A. Hnilička.\n6. „Děvče, já ti udělám,\" sbor od L. P roch áz k y. 2. od-\ndělení. Ouvertura „Savoyardi\" od Oířenbacha. „Zpěv mlat-\ncův\" od Hniličky. 3. Deklamace. 4. „Linda di Chamounix,\"\ncarasteristique od Aschera, pro piano provede slečna B. For-\nmánkova. „Nevěsta předoucí\" píseň s průvodem piana a kla-\nrinetu od Škroupa. 6. „Heslo Cechů,\" sbor od Karlíka.\nSlánský zpěv. spolek zúčastnil se dne 20.\nprosince v divadelním provozování Slánských pánů ochotníku\ntím, že několik skladeb přednesl. Páni ochotníci dávali totiž\nve prospěch chudé školní mládeže „Brute pust Césara!\" Ve-\nselohru v jednom dějství z francouzského zčeštěna od Jos. Jih\nKollara. Před tím byl proslov a na to předneseny byly: „Labe,\nnaše Labe!\" (Frant. Jar. Rubeš.) Sbor od Bergmana. Con-\ncertní fantasie pro piano na písně ze zpěvohry „Martha\" od\nCh. Voss-a. Op. 100. Přednesl pan Jindřich Mareš. „Národní\npísně.\" Přednesl pan D. Štastňý. „Vyzvání.\" Deklamace.\nPřednesla sl. Fr. Libšer-ova. Variace pro housle. Přednesl\npan Hájek. „Zasteveníčko.\" Píseň pro jeden hlas s průvodem\npiana na slova od V. Hanky složil Th. Bradský. Přednesl\npan D. Šťastný. „SS. Ciryl a Method.\" (Frant. Sušil.) Sbor\nod P. Křížkovského s průvodem piana.\nZpěv. spo 1. „Perštýn\" v Pardubicích uspo-\nřádal ve středu dne 16. prosince 1863 v sále na „Odeonu\"\nna Veselce hudební a pěveckou zábavu, při které chvalně\nznámý pěvec pan Josef ředitel zpěváckého spolku\n„Slavoje\" v Chrudimi, a hudební kapella c. k. 9. pluku hu-\nsarů knížete Lichtensteina pod osobním řízením kapelníka pana\nJosefa Zin ke, ze zvláštní ochoty spoluučinkovali. Program.\n1. Ouvertura ku zpěvohře „Két Huzsár\" od Dopplera, před-\nnese kapella. 2. Pochod z národních písní od Bendla. 3.\n„Pravý Čech.\" Píseň od Procházky, přednése pan Klimeš. 4.\n„Na vlast.\" Sbor od Jelena. „Heslo Čechů\" od Kralíka, před-\nnesou čtyři údové spolku. 6. Ouvertura ku „Krámer und\nsein Kommis\" od Millera, přednese kapella. 7. „Slib.\" Sbor\nod Kockena. 8. „Národní písně.\" Přednese pan Klimeš. 9*\nPochod z národních písní od Bendla.\nPan Ferd. Laub dostal od Vídenské filharmonické\nspolečnosti, v jejiž koncertu účinkoval, skvostné zlaté ho-\ndinky darem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1863-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "288", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z ciziny.", "titre_sommaire": "Dopisy z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.6", "debut_caractere": 4412, "fin_caractere_exclue": 5369, "texte": "Dopisy z ciziny.\nZ Vídně. (Výroční zpráva zpěv. spolku.) Druhý\nrok svého trvání počal nás slov. zpěv, spolek valnou hro-\nmadou dne 20. listopadu v saloně „u soudku44 ve Vídni.\nRoční zprávu o činnosti spolku sestavil a četl pokladník pan\nKalandra, poněvadž přesazením dosavadního sekretáře pana\nBenevice z Vídně do Brucku místo toto uprázdněno bylo. Na\nto podal pokladník úcty, k jejichž revisi zvoleno tré údu, totiž\npánové Ražánek, Šetka a Veselý. Za p. Benevice a za p. Ve-\nselého, jemuž zaneprázdnění nedovolovalo ve výboru dále úcin-\nkovati, předsevzata jest nová volba a zvoleni jsou pánové Ko-\nná kov ský a Šetka. Po volbě podal a odůvodnil p. Veselý ná-\nvrh na změnění stanov a na zvolení komise z 6 údu, která by\no návrhu jeho se poradila a generální schůzi, která dle stanov\nv únoru se odbývá, své náhledy přednesla. Na to odbývána\nbyla dne 13. prosince první beseda. Spolek přednesl čtvero\nsborů |a sice: 1. „Slavska domovina\" od Vintra. 2. „Ruské"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8042, "texte": "národní písně/' sestavené v mistrný celek sbormistrem spolku\npanem prof. Forchtgottem. 2. „Na přírodu\" od Zvonare\na 4. „Pěvcovo loučení\" od Yogla. Poslední číslo uchvátilo\nobecenstvo svou jemností a precisním provedením v nadšené\nrozčilení. Mezi sbory přednesl koncertista pan Nosek sólo\nna housle z ruských nápěvů. Sbormistr spolku p. Forcktgott\nzapěl „Růže a děvče\" od Dietricha tak cituplně, jak to obe-\ncenstvo Vídeňské od proslulého pěvce slýchati uvyklé jest. Pan\nJ. Ep stein zahrál na pianě koncert ze slovanských motivů\nsestavený. První tato beseda spolku utkvěla zajisté v paměti\nveškerého Slovanstva Vídeňského a bud© se povždy skvíti\nv annalech spolku. Časopisy slovanské i německé přinášely o\nní zprávy nejchvatnější. Ze i mimo Vídeň účastenství vzbuzo-\nvala, důkazem jsou dopisy a telegramy výboru došlé v poctu\nsta půl sta z veškerých vlastí slovanských, a obsahující\npozdravy na spolek, společnost a jednotlivé osoby (jako na\nptofessora Šemberu, knížete Mírka atd.) Poslední den roku\n1862 oslavil spolek zařízením zábavy v skvostných salonech\n„Hotel de ť Evropě.\" Spolek přednesl osmero sborů s velkým\núspěchem. Mezi sbory zahrál p. Nose k koncert na housle\nz motivů slovanských a p. Zupcic zapěl horvátské a p. Meden\nslovinské národní písně. Začátkem měsíce ledna změnil spolek\nmístnost pro svá cvičení. Místo „U soudku\" schází se od té\ndoby v první normální třídě n sv. A ony. V masopustě uspo-\nřádány byly dne 20. ledna a 10. února dvě besedy ta-\nneční, kteréž byly tím zajímavé, že některé taneční sbory\ns příznivým výsledkem provedeny byly; a sice na první: 1.\n„Rado ide.\" srbský pochod, 2. „Přijde jaro*4 od sbormistra\n(poprvé.) 3. Radostné cestování\" od Vašáka. Na druhé: 1.\n„Srbská hymna\" od Gruice. 2. „Staročeská\" od Škroupa 3.\n„Žežulinka\" od Kvittla. Taneční zábavy tyto byly Slovanům\nVídeňským náhradou za dřívější bál slovanský; nebyly sice\ntak skvělé, za to se však obecenstvo nenuceněj bavilo. Právě\nv dobu masopustní zemřel úd spolku p. Antonín Kremlácek a\nv sezení výboru dne 8. února zvolen dosavadní archivář spolku\np. Ptacovsbý také za tajemníka. Den před druhou taneční zá-\nbavou uspořádal spolek zábavu k poctě deputace Chrudimské\na Terstské, kteréž k slavnosti odhalení pomníku Rosslova do\nVídně byly přijely. Mezi sbory přednášel sbormistr píseň „Růže\na děvče\" od L. ryt z Bietrichů a p. Župcié horvátské národní\npísně. Z hostu přispěl k zábavě p. Klimeš, jenž několik\nčeských písní zapěl. Dne 15. února najal si spolek zvláštní\nsvou kancelář, která se v obydlí sbormistra p. Forchtgotta\nw Korutanské ulici cis. 5 nachází. V únoru odbývala se valná\nhromada. Anto předseda spolku, pan sr. Dvořáček, za svým\npovoláním co poslanec sněmu moravského v Brně meškal, před-\nsedal dle §. 6. stanov sekretář spolku p. Ptacovský. Volba\ndoplňovací předsevzata jest a skrutinium ukázalo, že zvolen\njest do výboru jednohlasně pan Župcic. Na to počalo rokování\no změně stanov; avšak po mnohých debatách usneseno, aby\nse se změnou stanov počkalo až do vyjití spolkového zákona.\nV únorové schůzi výboru určeno jest, že spolek zařídí pro slo-\nvanské obecenstvo měsíčně zábavu v menším rozměru, nežli\njsou besedy, aby tomuto, jsa již jakýmsi středištěm jeho, po-\nstrádané doposud příležitosti podal, častěji se schásetš. První\ntaková zábava odbývala se v kruhu četného obecenstva dne 7.\nbřezna „o zelené brány.\" Sbory, jichž spolek vícero předná-\nšel, došly zasloužené pochvaly, jsouce zdařile provedeny. Je-\ndnotlivé přednášky byly: Písně národní české, jež úd\nspolku pan V. Lorenc přednášel; písně žertovné, před-\nnesené od úda spolku pana Kalandry, a zdařilý koncert na\nvioloncell, jímžto důkaz podán, jak mistrně pan Zahei tímto\nnesnadným nástrojem vládnouti umí. Jest-li se sbory a je-\ndnotlivá tato čísla líbily, rozjařily obecenstvo přednášky vá-\nžené rodiny páně Snchanovy. Na čtvero melofonu zahrála ro-\ndina ouverturu z národních písní od Tittla a později ještě\njednotlivé národní písně. Ku jmeninám paní Anny Laubové\nposlal jí výbor spolku dar záležející z moravských písní od\nSušila, Dne 24. března uspnřádal spolek „u Šperla skvásinou\nbesedu. Po ouvertuře „Vlasta\" od Nápravníka zazpíval spolek 1.\n„Otče náš,44 píseň io z 15. století. Mocně působila tato pa-\nmátka staročeské hudby svou jednoduchostí na posluchače a bu-\ndila v nich city nábožné. 2. „Staročeská\" od Škroupa. 3,\nKoncert na pianě, přednesená údem spolku, panem drem. Be-\nzedným. Zahrál známý umělec krásné dvě skladby, totiž „Im-\npromtu\" od Chopina a „Transkripce\" na motivy z Čarostřelce.\n4. Na to vystoupil úd spolku pan Župčič a zapěl krásným\ntenorem „Razstanak\" od Hájka a „Požuda za domovinom.\" Oba\ntyto umělce odměnilo obecenstvo zaslouženým hlučným potles-\nkem. 5. Sbor „Odvedeného prosba\" od Křižkovského účinko-\nvala jak obsahem tak provedením. Největší ruch v obecenstvu na-\nstal, když vystoupil pan Laub. Chválili umělce tohoto, bylo\nby liti vodu do mora ; postačí, že po 6. čísle, koncertě to od\nMendelsohna pravá bouře v sále vypukla, která se ještě zmoc-\nnilo, když přidal umělec svůj známý koncert z písní národních.\n7. Hned po panu Laubovi vystoupila paní Laubová a okouzlila\nobecenstvo piecemi „Smíření\" od Lauba, „Zyczenie\" od Cho-\npina a několika národními. 8. Sbor „Na Krkonoších\" od\nForchtgotta zpíval se ponejprv s účinkem. 9. „Fantasie\" z rus-\nkých písní od Glinky pro orchester. Poslední čísla a první\npřednesena jsou s obvyklou precisností kapelou pluku Alexandra,\nřízenou panem Leitěmayerem. Po koncertě bavilo se obecen-\nstvo dlouho přec půlnoc, naslouchajíc zvukům národních skladeb\npřednášených jmenovanou kapelou. Druhá zábava měsíční za-\nřízena jest u „čížka.44 Mimo sbory slyšeli jsme „Kovářskou\"\nod Procházky, přednesenou údeiu spolku, pauem Scbmutzrem,\n„llovako44 a jiné horvátské a české národní písně přednesené\núdem spolku p. Župčicem, koncert pro piano přednesený panem\nSkálou a koncert na flétnu, který byl proveden od úda spolku\np. Klumpara. Na místě zábavy pro měsíc květen uspořádal\nspolek besedu dne 2. května „u Šperla\" na poctu phbiJých\ndo Vídně Horvátů. Jako dřívější dvě, byla i tato beseda velmi\nskvělá. Program tentokrát v horvátské řeči obsahoval: 1.\nOuvertura z opery „zlodějská straka\" od Rossiniho, kterouž\nznámá kapela pana Strausse jak obyčejně precisně přednesla.\n2. „Siavská domovina\" sbor od Vintra. 3. Fantasie od Vieux-\ntempsa, zahrál na housle pan Krančevič. 4. „Na Krkonoších\"\nsbor od Forchtgotta. 5. „Polonaise\" od Chopina, na klavír\nv\nzahrála slečna Mikičova. 6. „Cérnogorski sin\" od Livadiee,\npak horvátské a české národní písně zpíval úd spolku pan\nŽupčič. 7. „Utonulá\" od Křižkovského. 8. „Srbský marš\"\nod Strausse. Na den sv. Jana odbývaly se ustanovené služby\nboží v kostele českém sv. P. Mane na nábřeží. Spolek zpíval\nmši D od Forchtgotta, do níž vložen : „Otče náš\" a „chvalo-\nzpěv „Pange lingua\" též od Fórchtgotta. Sola ve mši zpívali\núdavé spolku pánové Koňakovský, Hedbávný, Preissig, Lavo-\nrovský, Forchtgoit, Lerenc, Skála, Javůrek. Večer téhož dne\nsešel se spolek „u čížka/4 aby dílem svátek patrona českého\noslavil, dílem ovací přinesl svému zasloužilému a milovanému\nsbormistru, profesoru Forchtgottovi. Předneseny jsou sbory\npouze ád Fbrchtgotta, tak: „Dívčino pozdravení\" „Společná44\n„Přijde jaro,\" „Na horách,® „Stojit javir\", „Oj tam na horě,\"\n„Lučina.44 kterýmž spolek jak \\ždy, tak také dnes skvělého\núčinku dosáhl. Sola přednášeli údové spolku pp. Koňakovský,\nLaverovský, Preisig a pan Zahel. Na to odevzdán byl od Dr.\nDvořáčka panu sbormistru Forchtgottovi dar • brillianto\\a\njehlice. V neděli svatodušní zpíval spolek opět mši do D. od\nForchtgotta a první výlet učinil spolek dne 4. června do re-\nstaurace „Knodelhútte\" kdež některé sbory předneseny byly,\nmezi jinými přednesená b>la též rázná „Pijácká\" od Dra. Ja-\nvůrka. Druhá vycházka byla dne 5. srpna do Weidlingbachu.\nDále zúčastnil se spolek v národní brněnské slav-\nv níž při pěveckém závodu první cenu obdržel. Po\nslavnosti odročil spolkové schůze až do řijna. Po dvou cviče-\nních uspořádal spolek dne 7. listopadu 1863 zábavu. Započato\nsborem „My čeští manové44 od Jelena, načež následoval kon-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 664, "texte": "cert na pianě ve čtyry ruce, zdařile přednesený údem spolku\np. dr. Korejzlem a panem Veincirlem. Po sboru „Žalostěn glas-\nzvonov\" od Riharje, zazpíval úd spolku pan Župčič píseň „kde\nvlast je má\" od Pivody a jsa hřmotně volán, ještě české a\nhorvatské národní písně. Zdařilý quintétt od Blahoslava „Krum-\nlovskou,\" zazpívali údové spolku pánově: Zupčič, Koňakovský,\nKalandra, Forchtgott a Korejzl. Ud spolku, pan Klumpar, pře-\ndnášel dvě pieci na flétnu, začež umělce obecenstvo hlučným\npotleskem odměnilo. Daklamace horvatská „Pjesma Dubrovniku\"\npřednesena panem Braním velmi se líbila. Po této zazpíval\nsbor „Odvedeného prosba\" od Křížkovskěho s účinkem náramným."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1863-12-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1863-12-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1863-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "288", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.2.6.2", "titre_corps": "Kronika zpĕváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpĕváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.8", "debut_caractere": 666, "fin_caractere_exclue": 3971, "texte": "Kronika zpĕváckých spolků.\n*** Vídeňský slovanský zpěv. spolek uspo-\nřádal 19. prosince u Šperla besedu, jejíž program byl tento;\n1. „Cyril a Method,\" velký sbor s hudebními nástroji od Pada\nKřížkovského (nový). 2. Zpěv solový, sl. *** 3. „Pomilování,\"\nod čelakovského, sbor věnovaný zpěv. spolku slov. od Dr. L.\nProcházky (nový.) 4. „Četa\" z Čengič Agy od Mažuraniče\npřednese pan Bráni. 5. „Miserere !\" sbor z opery Trovatore\nod Verdiho, solo na ophikleidě, zatroubí pan prof. Colosanti.\n6. „Orle!\" od Vlka, sbor od A. Forehtgotta (nový). 7. „Fan-\ntazie ze slov. písní,\" na pianě zahrá slečna H. Stadlerova. 8.\n„Srbské národní písně\" v sbor uvedl A. Forchtgott. Po koncertě\nbude hráti kapela pana Jana Strausse.\n*** Zpěv. spol. „Dobroslav\" v Kolíně nad Labem\nuspořádá dne 20. prosince .v místnostech divadelních pěveckou\na hudební akademii. Program. 1. oddělení. 1. Ouvertura\n„Zampa\" ed Herolda. 2. „Na vlast\" sbor od Láblera. 3. De-\nklamace, přednese slečna Potňčkova. 4. „Dinorah, neb pouť\ndo Ploerméíu\" od Aschera. Illustrace pro piano, provede slč.\nB. Formánkova, o. „Aj, odpust mi, slavíčku milý,\" píseň od\nAnt. Melišové s průvodem piana a houslí, složil A. Hnilička.\n6. „Děvče, já ti udělám,\" sbor od L. P roch áz k y. 2. od-\ndělení. Ouvertura „Savoyardi\" od Oířenbacha. „Zpěv mlat-\ncův\" od Hniličky. 3. Deklamace. 4. „Linda di Chamounix,\"\ncarasteristique od Aschera, pro piano provede slečna B. For-\nmánkova. „Nevěsta předoucí\" píseň s průvodem piana a kla-\nrinetu od Škroupa. 6. „Heslo Cechů,\" sbor od Karlíka.\nSlánský zpěv. spolek zúčastnil se dne 20.\nprosince v divadelním provozování Slánských pánů ochotníku\ntím, že několik skladeb přednesl. Páni ochotníci dávali totiž\nve prospěch chudé školní mládeže „Brute pust Césara!\" Ve-\nselohru v jednom dějství z francouzského zčeštěna od Jos. Jih\nKollara. Před tím byl proslov a na to předneseny byly: „Labe,\nnaše Labe!\" (Frant. Jar. Rubeš.) Sbor od Bergmana. Con-\ncertní fantasie pro piano na písně ze zpěvohry „Martha\" od\nCh. Voss-a. Op. 100. Přednesl pan Jindřich Mareš. „Národní\npísně.\" Přednesl pan D. Štastňý. „Vyzvání.\" Deklamace.\nPřednesla sl. Fr. Libšer-ova. Variace pro housle. Přednesl\npan Hájek. „Zasteveníčko.\" Píseň pro jeden hlas s průvodem\npiana na slova od V. Hanky složil Th. Bradský. Přednesl\npan D. Šťastný. „SS. Ciryl a Method.\" (Frant. Sušil.) Sbor\nod P. Křížkovského s průvodem piana.\nZpěv. spo 1. „Perštýn\" v Pardubicích uspo-\nřádal ve středu dne 16. prosince 1863 v sále na „Odeonu\"\nna Veselce hudební a pěveckou zábavu, při které chvalně\nznámý pěvec pan Josef ředitel zpěváckého spolku\n„Slavoje\" v Chrudimi, a hudební kapella c. k. 9. pluku hu-\nsarů knížete Lichtensteina pod osobním řízením kapelníka pana\nJosefa Zin ke, ze zvláštní ochoty spoluučinkovali. Program.\n1. Ouvertura ku zpěvohře „Két Huzsár\" od Dopplera, před-\nnese kapella. 2. Pochod z národních písní od Bendla. 3.\n„Pravý Čech.\" Píseň od Procházky, přednése pan Klimeš. 4.\n„Na vlast.\" Sbor od Jelena. „Heslo Čechů\" od Kralíka, před-\nnesou čtyři údové spolku. 6. Ouvertura ku „Krámer und\nsein Kommis\" od Millera, přednese kapella. 7. „Slib.\" Sbor\nod Kockena. 8. „Národní písně.\" Přednese pan Klimeš. 9*\nPochod z národních písní od Bendla.\nPan Ferd. Laub dostal od Vídenské filharmonické\nspolečnosti, v jejiž koncertu účinkoval, skvostné zlaté ho-\ndinky darem."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.1", "texte": "Václav Jan Tomášek.\nSzimanowska.\n(Dokončení.)\nNa začátku r. 1822 přijela do Prahy Leopoldina Bla-\nchetka, jedenáctileté děvče, kteráž se co nadaná pianistka\nv jednom soukromém a v jednom veřejném koncertu osvědčila.\nNa jaře téhož roku odebral se Tomášek do Karlových Var.\nTam seznámil se Tomášek s Crusellem, virtuosem na klarinet\nod švédské dvorní kapely, a byl přítomen koncertům paní\nSchůtzové a houslistky Bouchera. Dozvěděv se, že se Gůthe\nv Chebu nalézá, odebral se tam a byl od něho laskavě přijat.\nTomášek přednesl mu některé jeho písně, které náš rodák\ndo hudby byl uvedl a které se Gothovi líbily. Na rozloučenou\ndaroval mu Gothe dva lístky do památníku. Tomášek odebral\nse na to do Mariánských lázní a v říjnu zase do Prahy.\nR. 1823 složil Tomášek šest českých písní, slova od\nHanky, kteréž co op. 71 u Marco Berry v Praze vyšly. Na\nto jel v měsíci lipnu do Marjanských lázní, kdež se opět\ns Góthem sešel. V Mariánských lázních seznámil se u pre-\nláta Tepelského, kamž s dvorním radou pozván byl se zna-\nmenitou pianistkou, paní Szimanovskou, která ho žádala, aby\nna varhany zafantasoval. Tomášek odebral se tedy s celou\nspolečností na kůr, dal si od virtuosky dáli themu, z níž pak\nfantasii utvořil a ji fugou ukončil. Szimanovská volnou jeho\nfantasií rozčílena neustála, dokud jí neslíbil, že ji s Ebertem\nnavštíví. To se také stalo. SI. Vilemína Ebertova zazpívala\njí některé Tomáškovy písně s textem od Gotha a pak českou\npíseň „Plaché dívčiny\" od Tomáška, kterážto poslední se\nvirtuosce tak líbila, že si ji pro sebe opsala. Na to předná-\nšela paní Szimanovská na piano koncertní sadu od Humla\nrázně, čistě a duchaplně. Konečně fantasoval Tomášek na\nthemu od virtuosky mu předloženou. Na památku napsala\npaní Szimanovská Tomáškovi následujících pár řádků do album :\n„II faudrait avoir le Genie créateur de Góthe, pour\ndécrire dignement le sublime talent de tout célebre Věn-\nceslav Tomášek. Je me borne a exprimer par ces\nquelques mots ma plus grande admiration et la reeon-\nnaissance vivement sentie que j'eprouve pour les mo-\nments delicieux, qu'il nťa fait passait. Jai onblié en\nI'econtant, que je suis loin de ma patrie et de mes\nenfans.\"\nMarienbad 3 Septemhre 1823.\n\nE.Z.\nTomášek navrátiv se do Prahy byl navštíven od Böhma,\nc. k. učitele na Vídeňském konservatoriu, jenž s pianistou\nPetrem Pixisem v Praze koncert uspořádal.\nRok blížil se k svému konci a na sylvestrový večer\npožádal Tomášek o ruku Vileminy Ebertovy, kteráž ji také\npřijala.\nOd r. 1823 působil Tomášek s velkou horlivostí na\npoli hudební literatury a díla, která nám zanechal, svědčí o\nznamenitém jeho tvůrčím talentu a jeho důkladné znalosti\ntheorie hudby, kterouž sotva kdo důmyslněji proskoumal\njako on.x\nNezbývá nám více času, o jeho ostatním uměleckém\npůsobení obšírněji promluviti; podotkneme toliko, že dne\n3. dubna 1850 v Praze zemřel a slavně pochován jest.\nPodáme svým časem samostatný životopis Tomáška\ns krasovědeckýrrii a kritickými poznámkami, čímž tento ná-\nčrtek doplníme.\n\nKancionál.\n\n(Dokončení.)\nVrátiv se po delší cestě opět do vlasti, dočetl jsem se\nv „Slavoji,\" že moje úvaha o zpracování několika chorálů\n1. sešitu kancionálu p. Zik. Kolešovského z jeho snění o ne-\nomylnosti a nedotknutelnosti vybouřila. Zavdalať tato pro\ndobro věci samé určená kritika spracovateli p. Kolešovskému\nvelmi mnoho látky k hájení jeho hudební autority a přede\nnadarmo se snažil sáhodlouhými omluvami a příklady dílem\nz mladších skladatelů vyňatých hudebnímu světu dokázati, že\nnepochybil. My však trváme, nehrozíce se ani sv. písma, jíž\np. Kolešovský taktéž co obrany užil, na svém prvějším výroku,\nže dílu tomu mnoho, ba velmi mnoho schází, abychom je za\nzdařilé považovati mohli. Že bychom to, jako při prvním se-\nšitu dokázali, nebude trvám žádný pochybovati; avšak jelikož\nčíslem tímto ročník tento se končí, není nám možná, důkazy\ntoho hned podati. Že nebyl ostatně náš hlas liché roztru-\nbování do světa, osvědčili jsme kritickými úvahami dostatečně\na zajisté neušlo to myslícímu hudebníku, který maje řečené\ndílo při ruce a sledujíc od nás vytknuté vady, jakož: panem\nHolešovským naproti tomu činěné, někdy až příliš malicheré\nano směšné námitky, na které straně se pravda nachází."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.2", "texte": "Mlavní důkaz neomylnosti, s nímž se p. Kolešovský proti nám\nvytasil, záleží v tom, že uvedl z hudebních skladeb výtečných\nmistrů příklady, v nichž něčeho podobně užito bylo, jak to\npan Kolešovský v kancionálu udělal. Na to odpovídáme la-\ntinským příslovím: „Qufll licet Jovi, non licet bovi,\" aneb\npo hudebnicku: „Co si dovolil Bach, Mozart atd., nemá si\ndovoliti pan Kolešovský.\" Vada zůstane vadou, kdyby se jí\ni Bach, Beethoven atd. dopustil. Ostatně je to směšné,\nomlouvati své chyby tím, řekneme-li: Ten neb onen mistr to\ntaké učinil. Dále slušno rozeznávali skladby, kde se něčeho\nužije. Co v synfonii neb oratoriu nevadí, to vadí velice\nv chorálu atd. Celá obrana pana Kolešovského není vlastně\nnic jiného, než lichá omluva dítěte, které, když do příkopu\npadne, tím svůj pád omlouvá, že prý tarn před ním také ně-\nkolik lidí padlo.\nTo je naše mínění a poslední slova, neboť jsme pře-\nsvědčení, že přijde čas, že nás hlas veřejnosti podaný ne-\nbude hlasem volajícím na poušti; nýbrž hlaholem, jenž u\nkaždého myslícího hudebníka ozvěnu najde.\n\n—ý—\n\nJan Stefani.\nÚryvky ze života českého hudebníka od W. Karasovského.\n\nIX.\nv\nZe hudba k opeře „Krakowiaki i Géraii\" má pro nás\nvelikou cenu a jest zrcadle, v němž se nezkažený duch na-\nšich národních písní obrazí, to bylo největší příčinou jejího\nzdomácnění na všech jevištích v celém kraji. Ačkoliv již\npůlstoletí minulo od prvního jejího provozování, předce působí\ni nyní hudba této zpěvohry na nas velmi příjemně. Bude\nona dlouho a možná, že i na vždy vzorem pro všechny skla-\ndatele, kteří se skládáním oper zabývají.\nZdá se, že Stefani celou svou uměleckou schopnost,\ncelé své skladatelské nadšení, uzavřel v tomto útvoru a obdařil\nhudební literaturu polskou dílem skutečně národním. Avšak\ndílo toto bylo pro jeho nadšení písní labutí. Několik\nnastupujících, divadlu věnovaných prací, jako na př. „Wdzie-\ncznipoddani\" (1796), „Drzewo zaczarované\" (1797),\n„Frozyna\" (1806), Rotmistrz Gorecki\" (1807),\n„Starý mysli wy\" (1808) a „Papirus\" téhož roku pro-\nvedená, udržely se sice delší čas na repertoiru a částečně\nse líbily, ale brzo upadly v zapomenutí. Nebylo to věru nic\ndivného! Po poděkování se krále Stanislava Augusta a\npo rozdělení kraje, obdařen byl Stefani četnou rodinou a\nvšechny své síly obětoval k vychování dětí a výživě. Udá-\nlosti politické otřásaly krajem a působily nepříjemně na\nčinnost umělců. Umění dramatické stísněno bylo ve svých\nmezích a nemohouc se domoci svobodného ruchu, chýlilo se\nk úpadu. Kdyby je nebyl Boguslavski s patrným vysílením\nvšech svých sil střehl a o něj pečoval, bylo by úplně zhy-\nnulo. Když Prusové Varšavu opustili, nebyl již Stefani v stavu\nducha svého k vyšším sférám povznésti. Posléze též mladší\na čilejší skladatelově počali vstupovati do šlépějí svých před-\nchůdcův. Nejnovější útvory jejich objevily se každý rok na\njevišti a zatemnily dojem i dobrou pověst posledních prácí\nStefaniho.\nElsner započal melodramaty jako „Iskahar,\" „Miecizslaw\nslepý\" atd., načež svými operami „Sultán Wampum,\" „Sni-\ndanie trzipiotów,\" „Leszek Bialy\" chvaině se osvědčily před\nnárodem polským, jemuž později celé své žití zasvětil.\nKonečně mladý Kurpiňski*) provedl s velikou pochvatou\nr. 1811 operu „Palac Lucypera\" a obrátil na sebe všeobecnou\npozornost. Více ale roznítil naděje, jež v něj národ skládal,\noperami „Szarlatan,\" „Jadwiga.\" a „Ceeylye Piaseczinska\"\nai umění dostalo se těmito plody dramatické Musy nemalé\nkořisti.\nNesmírný jásot při každém provozování „Krakowiaki a\nG orali\" přiměl r. 1816 Jana Nep. Iíamiňského a Kurpiňského,\nže napsali „Nové Krakowiaki\" co pokračování prvnějších.\n„Nowe Krakowiaki\" byly se zálibou přijaty a častěji s operou\nBoguslawského a Stefaniho v jedno představení sloučeny.\nX.\nStefany zajímal tenkráte skrovné místo jednoho z prvních\nhouslistů v divadelním orchestru a sloužil věrné jevišti až\ndo r. 1818. Od toho času oddal se úplně domácímu žití a\nztrávil poslední svá leta uprostřed rodiny.\nV tom čase byly „Krakowiaki i Géraii\" mnohokráte pro-\nvozovány a povždy s velikým zalíbením přijaty. To jediné\ndodávalo úlevu strastiplnému žítí J. Stefaniho.\nZ jedenácti dítek jeho t. j. z šesti synův a pěti dcer,\nněkolik jich v mladém věku zemřelo, ostatní ale zasvětily\nsvé žití závodu uměleckému. Nejstarší na živu pozůstalá dcera\nKarolina již r. 1802 vystupovala jako zpěvačka na jevišti\nv opeře „Kouzelná flétna,\" ale hned v roce nastupujícím\nzemřela v 19. roku svého věku.\nV ročnících polského jeviště, nalézáme okolo r. 1810\na v letech nastupujících Kazimíra a Jana Stefaniho, houslisty\ndivadelního orkestru, z nichž první v i\\ 1811 zemřel, jsa\ndvacet let stár, druhý opět v r. 1827 maje třidcet let svého\nstáří. Největší ztrátu utrpělo jeviště smrtí Eleonory Stefani,\nprvní zpěvačky národního divadla ve Varšavě.\nEleonora narodila se r. 1802 a byla žačkou, r. 1815\nzaložené školy dramatické řízením Boguslawského. Poprvé\nvystoupila v opeře Paěra „Kamila, čili Podzemní jeskyně,\"\ndne 28. dubna r. 1816 a nesmírně se na první výstup líbila.\nV zpěvohrách: „Kouzelná flétna,\" „Popelka\" (Nicoto), „Pře-\nrušená oběf,\" „Jan Pařížský\" iv mnoha jiných slavila pravé\ntriumfy. Hlas její byl objemný, plný, zvučný a mimo vý-\nbornou školu, honosil se svou líbozvučností. Všechny tyto\njejí výborné vlastnosti, veliké dramatické nadání, výtečná\njejí hra a hluboké hudední vzdělání, rozjařilo obecenstvo\nv té míře, že vždy se zápalem spěchalo do divadla, když ona\nzpívala. Eleonora stala se v krátkém čase výtečnou umělkyní,\nokrasou divadla Varšavského a neobmezeným miláčkem\nobecenstva.\n\n*) Životopis výtečného Kurpiňského viz v loňském „Daliboru.\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.3", "texte": "Zápal, s jakým byla povždy od obecenstva přijata, byl\nneobyčejný. Naposled zpívala v Královských Lázenkách\nv aréně, úlohu kněžky v Spontiniho znamenité zpěvohře\n„Vestálka.\" Povětří bylo tenkráte tak chladné, že se Eleo-\nnora zastudila a v březnu r. 1831, oplákana jsouc od všech\nctitelů a milovníků hudby dramatické, skonala v 29. roku\nsvého stáří.\nXI.\nTvůrci „Krakowiaki i .Gorali\" v čase dlouhého svého\numěleckého žítí dostalo se nejen dosti přízně Štěstěny, také\ni zároveň dosti bolestných ztrát, jakých neuprositelná ruka\nsmrti jeho rodině byla zadala.\nOkolo roku 1828 zdálo se i Stefanimu, že i na něj\nřada přichází, neboť jej síly tělesné opouštěly a zdraví übí-\nhalo. I počal se připravovat k shledání se svými dítky, které\nsvým časným úmrtím srdce otcovské zarmoutily, tam na onom\nsvětě. Jedna toliko myšlénka trápila šedivého umělce a ne-\ndala mu spokojeně zemříti.\nJosef Stefani, poslední z žijících synův, jenž po čty-\nřicet let umění sloužil a velikých zásluh si získal o hudbu\nvůbec, oddal se skladatelství. Zkoušeje síly své na tornto\npoli plném nebezpečí a často i nevděčném, napsal hudbu\nk dvouaktové opeře pod názvem „Lekcya Botaniki.\"\nJest povědomo, jak mnoho ceny připisuje umělec\nchvíli prvního svého vystoupení před soud obecenstva; celou\nsvou budoucnost vkládá tu na váhu jednoho večera. Jest to\nchvíle rozhodná, která všechno jeho blouznění, všechny jeho\nnaděje pojednou uskuteční neb zmaří a přináší mu bud slávu\na vítězství, byť by i více nic lepšího nad první svou práci\nnenapsal, aneb v pádu protivném často úplný úpadek na duchu,\njenž po celý čas škodlivě na žítí umělcovo působí. Důkaz\ntoho podává nám tvůrce „Krakowiaków i Gorali,\" který\ntaktéž první svou prácí stal se výtečným. To věděl dobře\nStefani a proto, vida syna svého zajmutého probami na jeho\nnovou operu „Lekcya Botaniky,\" se nepokojil. Ačkoliv již\ndlouho připoután byl k lůžku a zdálo se, jakoby duše jeho\nopouštěla slabé tělo, přede doufal, že dočká se oné vážné a\ntoužebné chvíle, kdy syn jeho provede první svou práci a\nodebéře křesf, jenž ho posvětí a povýší na hodnost jahna\nv umění. Jelikož Stefani den ode dne více slábl a sám na\nsobě to cítil, že již dlouho v kruhu svých přátel radovati se\nnebude, přál si aspoň, aby nabyl ujištění, že opera synova\nnepropadne. Chvíle ta přišla! V den před provedením\n„Lekcye Botaniki\" trpěl šedivý stařec více než kdykoliv.\nNeviděv okolo sebe Josefa, ptal se nepokojně po něm. Od-\npověděno mu, že se zanáší zkouškou na svou operu.\n„Jak se navrátí, nechť ke mně okamžitě přijde,\" řekl\nnemocný.\nY tom vešel Josef do pokoje.\n„Kdy se bude provozovat tvá opera, Josefe?\" zeptal\nse jej stařec.\n„Zítra zajisté, můj otče.\"\n„Bože, díky ti skládám, ty pozvolíš mně zajisté dočkati\nse té chvíle!\"\nSložil ruce na prsa, jak k vroucí modlitbě a brzo na\nto skonal.\nBylo to dne 23. února r. 1829.\nZa příčinou smutku provazovala se Josefa Stefaniho\nzpěvohra teprva 15. března téhož roku a došla veliké po-\nchvaly.\nXII.\nPozůstatky Jana Stefaniho spočívají na hřbitově Po-\nwazském. Z celého svého žití 83 let strávil větší část na\npolské zemi, kterou ctil i miloval. Snad zašly zásluhy Jana\nStefaniho i s jeho těiern do hrobu a v zapomenutí? Tak to\nzajisté není a být nemůže! Dílo jeho žiti bude, dokud\ndlíti v nás bude jedna jiskra svazku a lásky k věci národní.\nCelý kraj někdy napájel a kochal se v kráse jeho hudebních\nmyšlenek, cenil jeho schopnosti, mělo by snad mladší poko-\nlení na to zapomenout?!\nPo dnešní den rozléhají se melodie Stefaniho po do-\nmech i městách, šlechtických dvorech i pod slaměnou stře-\nchou, v chatrči, po poli i lukách. Či snad to nepřikazuje\nnám ctíti člověka, kterému Bůh tolik darů na potěchu i\nrozkoš bližních udělil! —* Ne rodina, ne přítel ale celý národ\npovinen jest, aby tvůrci „Krakowiaki i Górali\" proukázal po-\nslední službů a postavil mu pomník neb alespoň skrovný\nnáhrobek.\nDoufáme, že i to časem se stane, an všeliká zásluha\ndříve ňeb později dočká se vlastní odměny a památka její\nv srdcích veškerenstva tak snadno vyhasnouti nemůže a dá\nBůh i nevyhasne!\n\nZ polštiny přeložil Fr. St Blažek.\n\nHaydnova první láska.\nPodává Eliška Polkova.\nStrašná bouře rozprostřela se v měsíci červnu pozdě\nodpoledne nad Vídní a jejím okolí. Černé mraky vznášely\nse nízko, blesk za bleskem šlehal a hrom burácel s podivu-\nhodnou sílou. Konečně po dlouhém zuření upokojil se hněv\nneviditelného obras jeho hlas byl slabší a slabší a z pla-\nmenných očí padaly těžké krápěje blahodárného deště. Po-\nznenáhla vyjasnilo se nebe , třpytící se hvězdy ostýchavě\nvycházely z úkrytu a naposled objevila se máti Luna, vítězo-\nslavně kráčejíc ve svém jasném světlovém plášti, jako kdyby\nlidem zvěstovali chtěla: „Buďte klidni! Jsemť zde, vždyť\nvše utichlo.\"\nAle v úzkém, vysokém domku, jenž zcela zastrčen\nv úzké uličce stál, byla ještě okna ano i okenice pevně\nzamknuta. Tam hořelo v malé komůrce světlo a dvě ženské\npostavy seděly ouzkostně těsně vedle sebe v nejtmavějším\nkoutku, Byly to sestry; jedna čítala osmnáct, druhá deva-\ntenáct let a byly jedinké děti pilného a tichého měšťana,\njehož stít s lesklým a barevným obrazem jej co kadeřníka\nnaznačoval. Tu se vzchopila starší sestra, otevřela okenice\nu okna, zhasla svíci a pravila úkojně:\n„Pojď, Dorotko. Neboj se tak dětinsky* Bouře je\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.4", "texte": "Bohu chvála ta tam. Pojď jen k oknu a neotálej! Jak\npříjemně jest nyní venku!\"\nA Dorotka přišla zář luny osvětlovala mladé obli-\ntěšila se z nich a nechtěla takřka dále putovati.\nDorotka, nejmladší, měla temné kadeře, plný okrouhlý\nobličej, jiskřící oči a růžová malá ústa. Její něco bujná\npostava, byla prostřední velikosti a její pohyby byly prudké\na plny ukryté náruživosti. Johanka, starší sestra, podobala se\nkonvalince a chrpě; barva jejího obličeje, jejího krku a rukou\nbyla něžná a bílá a její velké jasné oči byly temnomodré.\nMěla na hlavě sněhobílý čepeček, jak ho tehdáž měšťanské\ndcerky Vídeňské nosily neboť bylo to r. 1759 a pudr,\njehož se v tehdejších časech užívalo, dotkl se jen lehce Jo-\nhančiných kaštanových kadeřů.\nPo nějaké chvilce zavzněl opět jemný hlas štíhlé Jo-\nhanky: „Kde pak se as Haydn zdržel? on bývá o této hodině\njuž dávno doma. Bezpochyby schoval se v pravý čas před\nbouřkou v nějakém úkrytu ?\"\nDorotka na to neodpověděla; její prsa se nepokojně\ndmula a její tmavé oči zdály se do nejzašší dálky pohlížeti.\nTu vstoupil do pokoje počestný měšťan a kadeřník Keller,\nmalý obratný mužíček s ostrými tahy a bystrýma, ale pří-\nvětivýma, šedýma očima. V ruce držel notnou kadeřavou\nvlásenku, kterouž pudrem pilně posypával; pravil: „Děti!\nnení náš mladý panáček ještě doma? Ve své podkrovní ko-\nmůrce také není tam jsem již byl a myslel jsem, že je\nu vás. Je to podivná věc, jak mi ten veselý, čtveračivý mu-\nsikant na srdci leží. Pečuju o něho, jako otec o svého syna\na jsem v starostech, když se někde přes čas zdrží. A když\nse já o něj nestarám, činí to mé divky. Při sám Bůh, on nás\nvšechny očaroval! Není tomu tak, he?\" doložil s úsměchem.\nPůvabný ruměnec na lících Johančiných byla odpověď starší\ndívky. Dorotka zamumlala několik nesrozumitelných slov,\nhodila pyšně hlavou a odešla zlostně od okna.\n„Kdož ví, kde opět vězí ten podivný mladík!\" pokra-\nčoval po krátkém přemítání dále. „Snad jej ten starý ška-\nredý, vlasský učitel zpěvu—jak pak se jmenuje Porpel?\"\n„Porpora, otče,64 odvětila Johanka něžně.\n„Nuže, pro mne a za mně Porpora zas ho k sobě\nzatáhl, a nechá si od něho noty opisovat. Pro pána Boha!\nco ten Haydn nedělá vše pro ten hudební lid a pro své\nvlastní žáky nedá se to ani vylíčit, aniž jest to k uvě-\nření! Jako honící pes obskakuje celý den od jednoho k dru-\nhému, jest ku každé službě pohotově; myslím, že by cídil\nboty mistru Gíuckovi, o němž se nyní tolik hluku nadělá,\nkdyby mu tento nějaký kousek chtěl předehrát. K vůli hudbě\nudělá Josef Haydn vše! pravil mi jedenkrát. Avšak veškerá\njeho horlivost, jeho doprovázení v pěveckých hodinách Por-\npory, jeho skladby nic, nic nevynáší mu ani za mák!\n\\r\nŽádný člověk nezaplatí mu, poněvadž od žádného nic ne-\nžádá. Nepřijmul jsem, jak dlouho již u nás bydlí a to\nje již drahný čas ani troník za byt a stravu od něho;\nmohu to, Bohu diky vydržet, ale což pak je viděti, že by se\nmladík o to staral, aby si trochu peněz vydělal? —• Spatřily\njste někdy na jeho čele mráček starosti. Vstupujeť vždy do\ndveří s takovým výrazem v obličeji, jako kdyby mu právě\nnáš nejmilostivější císař celou říši daroval. A tážem-li se ho:\nNuže Haydne, co pak se Vám za štěstí přihodilo? tu se dá\ndo smíchu, že by srdce radostí zaplesalo a praví: „Porpora\nmně chválil aneb Gluck mne pohladil na tváři aneb\nnalezl jsem krásnou květinu aneb nebe bylo dnes tak\nkrásně modré a slunce svítilo tak jasně!\" Nesedí-li pak\nčasto ve své komůrce u svého starého od červů vyhlodaného\nklavíru, jakoby seděl na královském trůně a zapomene pro\nsvé žertovné sonáty od kantora Bacha, o kterém tak často\nmluví, na jídlo a pití? A při tom tyto věčně spokojené\noči! Děti, pravím Vám, tohoto Josefa Haydna si Bůh\nzvláštně oblíbil; buď vykoná na zemi podivné věci anebo brzy\nzemře, jedno z obou se jistě vyplní!\"\nSotva byla tato prorocká slova horlivým řečníkem pro-\nnešená, tu bylo slyšeti něžné klepání na dveře a na spěšné\nvyřknutí domácího pána: „dále!\" objevil se na prahu Josef\nHaydn. Z jeho lehkého oděvu a z jeho krásných, jasně-\nhnědých vlasu kapala voda; třásl se značně mokrem a zimou\npo všech údech; přede ale bylo útlé tělo vítězoslavně vztý-\nčené, a na jeho milém, dětinském obličeji ležel lesk, taká\nzimniční radost, že Johanka úzkostlivě vyskočila, k němu bě-\nžela a chvějícím hlasem se tázala: „Haydne, co se Vám stalo?\nco Vás potkalo?\"\n„O, něco podivného, milá Johanko,44 odvětil mladík nad-\nšeně, „něco blaženého! Slyšte jen, slyšte! A vy mne mu-\nsíte slyšet, otče Kellere a Dorotka též!\"\nA při tom táhl zpouzející se dívku s něžnou silou do\nprostřed pokoje a vypravoval nyní spěšně a rozčileně: „Zdr-\nžel jsem se poněkud dlouho toto odpůldne u mého žáka,\nkterému hudba nechce dobře do prstů, hlavy a srdce jiti,\nmistrovi Porporovi jsem ale slíbil, že dnes večer o sedmé\nhodině s ním trochu pohovořím a několik arií si od něho\nvypůjčím, které bych rád trochu prostudoval, abych je v nej-\nbližší pěvecké hodině u mistra dobře doprovázel. Obydlí\nPorporovo jest od domu mého žáka velmi vzdáleno; spěchal\njsem rychle tam, nenalezl jsem mistra ale doma. Čekaje ho-\ndinu netrpělivě na jeho návrat, vzdálil jsem se, abych se\npozději opět poptal a obcházel jsem trochu okolo vrat. Bylo\nvelmi horko, žádný větřík nehýbal perutí, [květiny skláněly\nsvé hlavičky, stromy po vláze práhly a ani ptáčka nebylo vi-\nděti. Pohlédna k nebi zpozoroval jsem, jak se již žehnající\nruka Páně blíží a slyšel jsem u vzdálí něžné mumlání hromu.\nTu zrychlil jsem své kroky, mysle na Vaši starost a letěl\njsem skoro bez dechu, abych k Vašemu milému domu do-\nběhl. Spěchaje postranní ulicí, zaslechl jsem nenadále zvuky\nkrásného klavíru. Můžete si pomyslit, že jsem sebou trhl a\nstáti zůstal. I byl jsem žádostiv, kdo v tom šedém domě\nbydlí. Přikročil jsem těsně ke zdi právě pod otevřené okno,\nz něhož zvuky vycházely. Co jsem tu slyšel, nedá se řečí\na slovy vylíčiti, tě chovám tiše v hloubi mých prsou! Obrov-\nský, divukrásný duch objevil se tu mezi hřměním bouři a\nblesky okouzlenému posluchači, pronikal, bojujíc, horujíc, zá-\nvodíc a vítězíc při všech hrůzách přírody, při veškerých di-\nvokých bouřích živlů k posvátným, čistým nebesům. Byl to\nvznešený mistr Gluck, který zde hrál. Když dokončil* na-\nstalo vůkol ticho a jasno; spatřil jsem, že se vysoká postava\nz okna naklonila; poznal jsem tento ušlechtilý vážný obličej,\nhlubobomyslné oči těkaly tázavě do dálí. Velkolepé tvůrčí"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.5", "texte": "myšlénky budoucích divů naplňovaly v tomto tichém okamžiku\njeho prsa. Já ale blahořečil se slzami vděčnosti a rozkoší\nvýtečníku a übíral jsem se pozvolna kVám, maje duši a srdce\nrozkoší naplněny. Nyní musím si ale trochu ulehnout!\nDešť mne snad příliš ochladil; je mi zima a mé ruce pálejí\nmne jako oheň.\"\n„Ano, drahoušku, přestrojte se rychle,\" pravil starý\nKeller starostlivě, „a jděte spěšně do postele! Johanka\nmusí se o sklenici silného vína postarat!\"\nDívka jsouc příliš pohnuta vypravováním Haydnovýrn,\nnebyla s to slova promluviti; vstala, přisvědčila otci a po-\nhlédla na odcházejícího jinocha tklivými a slzy zarosenými\nzraky. Dorotka pravila chladně : „Dobře spěte lehkomyslníku!\"\nA mladík odešel ze světnice.\nDruhého dne byla velká starost a smutek v domě cti-\nhodného měšťana a kadeřníka Kellera. Josef Haydn ležel ne-\nmocen, maje zimnici. Přivolaný lékař s křivě posazenou\nparukou a velkými zelenými brejlemi naznačil z počátku ne-\nmoc jen co nastuzení; třetího dne však kroutil povážlivě\nhlavou a pravil, devátý den může být proň velmi roz-\nhodný. Plné džbány léků] rozličných barev, na loket\ndlouhé flastry a tuhé pilulky byly nemocnému vnucovány,\npřilepovány a dávány, avšak nadarmo. Josef Haydn neu-\nzdravoval se aniž se probudil, nýbrž ležel, aniž by se byl\npohnul, vždy a vždy s rozpálenými tvářemi a přerušeným\ndechem a sněl blaženě se usmívaje o nebeských harmoniích\na pějících andělích. Často musel okouzlující melodie zasle-\nchnout; neboť jeho zimničně se chvějící pysky volaly nadšeně:\n„O, jak podivusladké jsou tyto zvuky! O, jak přešťastný\njest tento způsob!\" a vypukl při těchto slovech v slzící\nrozkoš.\nKrásná Johanka seděla po mnoho hodin neustále hořce\nplačíc u lože chorého a lomila rukama v smrtelné úzkosti.\nTéž Dorotka vkradla se časem do komůrky, nepromluvila ale\nnikdy útrpného slova, pohlédla dychtivým zrakem na ne-\nmocného, svráštila mrzuté čelo, obrátila se a odešla opět\nrychle ven.\nOtec Keller potácel se bezpotěšně kolem, pudroval\nvšechny vlásenky špatně a zapomněl své odběratele náležitě\nobsloužili.\n„Nemyslíš na mé proroctví?\" pravil potom temným\nMasem k své nejstarší dceři, „vidíš, on musí zemřít!\"\nTakto přiblížil se strašně očekávaný devátý den, a\nv\nvskutku změnil se pohled na nemocného: Cervenosť tváří a\nrtů změnila se v umrlčí barvu; dech stal se tichým a pře-\nirhavým; vždy blíže přibližovala se smrt.\n„Ještě tuto noc ukončí übožák svůj život aneb já\nnezasloužím více,, abych se vysoce učeným žákem Aescula-\npovým nazýval!\" pravil lékař důvěrně.\nJohanka slyšela tato slova; zachvěla se hrůzou. Roz-\nčilena jsouc zoufalstvím, chvějíe se bolestí, spěchala do své\nkomůrky, vrhla se tam před malým obrazem Panny Marie na\nkolena. Dlouho svíjela se před obličejem milostiplné matky;\nkonečně ale zvolala hlasitě: „Svatá nebeská královno! rač\nuzdravit milovaného, žádáš-li obětí, vyvol si mne! přijmi můj\nkvětoucí život! Svatá Maria, pohlédni! blahořečím Tobě,\nchci se zasvětiti Tvým službám na věky, státi se chudou\nklášterní pannou, přijmu závoj, co nevěsta Tvého syna\nBlahoslavená Panno, vyslyš mne! přijmi můj slib! Ach,\nsmiluj se nad mým nářkem, uděl zdraví trpícímu, vy-\nsvoboď, o, vysvoboď umírajícího!\"\nA když se byla pomodlila s nevyslovitelným bolem\nsvého utrápeného srdce, pozvedla opět oči a zdálo se jí,\njakoby květiny v džbánečku před obrazem P. Marie, které\naž posud zvadlé své hlavičky skloňovaly a na ni se záříc\nusmívaly. Sladká radost projela její věřící srdce: „Marie\nPanno, přijmi můj svatý slib !\" jásala.\n„Nejmilejší otče!\" pravila večer tajně a rozčileně, když\nse s ním o samotě nacházela, „uzdraví-li se Haydn, potom\nvyplním blahoslavené Marie zamilované přání a přijmu závoj\nv klášteře svaté Voršily. Slíbila jsem to dnes před Bohem\nsvaté Panně Marii.\"\nOslovený povzdechl a usmál se zároveň. „Drahá dce-\nruško, tvůj slib přichází pozdě! Jeho život je ztracen, lékař\nto pravil.\"\nAvšak Josef Haydn uzdravil se navzdor lékaři a\nsice právě tak čerstvě, jako se roztonal; jeho dětský úsmech\na jeho sťastné oči nabyly opět znenáhla ztracené svěžesti.\nKdož byl šťastnějším nad krásnou Johankou? Neseděl\nnyní tajný její miláček po celé dny u nich v skromné svět-\nničce ? Nesměla jej sestersky ošetřovali a její stolici k oknu\npřistrčit do teplého slunečního svitu, aneb čerstvé růže do\njeho seschlých rukou vkládat? Nenáležel jí každý vděčný\npohled drahocenných očí, každý radostný úsměch nejmilostněj-\nšíchúst? A jak hrdě naslouchala, když tak mnoho poslů při-\ncházelo od vznešených mužů a paní a starostlivě se vyptá-\nvajíce po stavu mladého Haydna? Přicházel též starý Por-\npora s vráskovitým tmavohnědým obličejem a velkými pla-\nmennými zraky, aby navštívil svého „Birbanta\" - tak na-\nzýval časem, s jakýmsi směrem žertu a mrzutosti, mladického\nhudebníka. Byl ale velmi něžným, když uviděl slabého ble-\ndého mladíka, který jen s namáháním mohl mu ruku k po-\nzdravení podati. Jak láskyplně znělo útrpně „poveretto\"\naneb do konce upřímné „mio coro figlio!\" To cítil i ne-\nmocný a rozpálil se šťěstím jako liliový list ve večerních\nčerváncích.\nByl-li později o samotě s Johankou, mluvil blaženě o\nradosti svého srdce, že mohl s takými mistry obcovat a o\nsvé zamilované posvátné hudbě a o svých nebeských plánech\na nadějích mluviti. Časem pokoušel se opět ve skládání a\nnejedna půvabná sonata, nejeden svěží kvartet, nejedna mi-\nlostná píseň povstala v této tiché světničce při modrých očích\nkrásné Johanky. Tato ale bojovala velmi těžce v hloubi\nsvého srdce; mladík ukázal jí tak jasně a zřetelně čistou\nněžnost své celé duše; jeho láska zářila z čistých očí, oble-\ntovala na dechu jeho úst, pronikla veškerá jeho slova.\nO, jak často lomila rukama, a zdálo se jí, jakoby musela\nzničeně podlehnouti pod dvojitou tíží svého štěstí a svého\nslibu. Zpoměla si na temnost klášterních zdí a po celé noce\nprolévala hořké slze. Bolestně cítila, jak znenáhla se Do-\nrotka od ni vzdaluje, jakkoli nebyla s to, aby si toto odci-\nzování mohla vysvětliti. Dorotka vyhlížela ale bledě a temně,\nvyhýbala se zjevně své sestře, všem domácím, ano i svému\notci a zavřela se často po celé půldne v komůrce."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.6", "texte": "Jednoho rána, když celá rodina byla shromážděna, přišlo\nvelké psaní „hudebníkovi Josefu Haydnovi44 od jednoho z jeho\nzvláštních příznitelů, od šlechetného hraběte Morzina. Bylo\nto určité zvolení za hudebního ředitele výtečné kapelly hra-\nhěcí, Bylo to první engažování Haydnovo; již v příštím\nroce 1760 stal se kapelníkem u knížete Esterhazy-ho s 400\nzl. služným. „Toto engažování jest jen důkaz díků,\" psal\nMorzin, „za krásnou symfonii do D-dur, kterou milý a zru-\nčný Haydn před nedávnem pro mou kapelu složil.\"\nHaydn sepjal ruce a prayil zdiouha a hluboce dojat:\n„O nejdobrotivější Bože, jak. Tě miluji! Jak Ti chci děkovat\na Tobě chválu prospěvovat po celý život!\" Na to upřely\nse jeho vyjasněné oči na slzící zraky jeho milenky a ústa\nšepotala rozkošně: „Johanko, rozmilé děvče, teď mohu Ti\nvšecko sdělit, nyní mužem býti spojeni!44\nDorotka opustila náhle pokoj, Johanna ale vrhla se před\nmiláčka na kolena, pozvedla své něžné rámě zoufale k nebi\na zvolala s srdcerozrývajícím hlasem: „Josefe, Josefe! odlož\nsvé sladké sny, pro nás nekvěte žádného štěstí více !\nmusíme so rozloučili na tomto světě! Přislíbila jsem to svaté\nMatce: Ku konci tohoto roku přijmu závoj!\"\nPo těchto slovích povstala a odběhla ven; otec Keller\nobejmu! na polo omdlelého Haydna, přitiskna jej útrpně na\nsvá prsa a vypravoval mu vzlýkaje neodolatelný slib ně-\nžného srdce.\nKdyž se Johanka matným krokem do své ložní ko-\nmůrky übírala, aby nových sil nabyla v tiché modlitbě\nk strašně těžkému skutku odřeknutí, zaslechla slabý šramot\nv podsiřešní komůrce jejího přítele. Neobyčejné tušení ji\nproniklo, její celá síla se navrátila; letěla skoro neslyšitelně\npo schodech nahoru a spatřila polootevřenými dvířky svou\nsestru, která právě okno otevřela a se na nízkou pažbu vy-\nmrštila, patrně zamýšlejíc z okna dolů na ulici se vrhnout.\nVzkřiknutí vyklouzlo z úst Johanky avšak v tom okamžiku\nvrhla se v rychlosti blesku k oknu a strhla uleknutou zou-\nfalkyni nazpět.\n!\nMálo měsíců na to byla v klášteře svaté Voršili mladá, I\nÍ\nkrásná jeptiška přijmuta, která jméno Marie obdržela a\ndva dni na to slavil hudební ředitel Josef Haydn svůj tichý\nsňatek s Dorotou Keilerovou.\nLoučení-se Haydna od své vroucně milované bylo po-\nsvátně dojemným, když skormoucený mladík loučící se ná-\nbožné blouznilce přislíbil, z lásky k ní a k vůli lásce, kterou\nDorota pro něho cítí, že této věrnou ruku podá; když též\ns pohnutým srdcem mluvil o vině, kterou tímto sňatkem\nsvému otcovskému příteli a domácímu pánu aspoň dílem odej-\nmout v stavu jest, políbili se milující po prvé a na posled.\n„Buď věren tvé vysoce posvátné hudbě!\" vzlýkala pů-\nvabná dívka s pukajícím srdcem, „avšak nezapomeň také na\nmne a měj strpení s Dorotkou! Od dneška za rok\ndříve ne můj milý! přijď ke mně k mříži neříkej mi\nani slova pohlédni jen tiše na mne a jsi-li šfasten se\nsvou chotí, přines kytičku v ruce nejsi-li to ale, Josefe,\nmilý Josefe nuže potom ukaž mi tento pozůstatek této\nbílé, nyní tak krásné růže, kterou ti tuto loučíc se podávám.\nA nyní bud s Bohem, miláčku! Bůh a všichni svatí nechť\njsou s Tebou!\"\nPo uplynutí jednoho roku objevil se štíhlý mladík před\nmříží Voršilského kláštera, tiše se tázaje po sestře Marií. Tu\npotácela se kulhavá něžná postava k němu, tu pohlédl\nna něho co mramor bledý, umdlený, uplakaný obličej s vla-\njícím závojem. Haydn jen stěží poznal při hořkém pláči\nsvou někdy tak kvetoucí Johanku. Zticha vytáhl uschlé\npoupě, pozvedl a políbil ho skroušeně; tu povzdechla\nnemocná jeptiška bolestně , přitlačila své čelo na mříži a\npatřila skoumavě a hluboce do očí. Bylo to posud ono\njasné, překrásné modro; avšak usmívající se dětinná radost\nz nich vymizela a jeho vrásky tajných starostí, ovšem jen\nzraku lásky patrný, značily se okolo líbezných úst A sestra\nMarie hleděla dlouho a nepohnutě do obličeje drahého muže\na jeho oči vetkaly se tak pevné do jejích tahů, jakoby\nnikdy, nikdy nechtěla od nich upustili. Na to pozdravili se\nláskyplně, bez promluvení nespatřili se na zemi více.\nTýden nato pochovali mladou jeptišku.\nVezměte divuplné, půvabné „Roční počasí\" do ruky, po-\nmněte, že byl Josef Haydn devětašedesát let stár, když jeho\ntvůrčí duch tento zářící zázračný květ vytvořil, a nasifteYaše\npochybující duše na ranním, svěžím obraze sladké, nevinné\nlásky Anny a Lukáše.\nRoku 1800 zemřela Dorota Haydnova, mladší dcera\nkadeřníka Kellera. Že starší milenka Haydnova do kláštera\nvstoupila, jest taktéž skutečnost.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z ciziny.\nZ Vídně. (Výroční zpráva zpěv. spolku.) Druhý\nrok svého trvání počal nás slov. zpěv, spolek valnou hro-\nmadou dne 20. listopadu v saloně „u soudku44 ve Vídni.\nRoční zprávu o činnosti spolku sestavil a četl pokladník pan\nKalandra, poněvadž přesazením dosavadního sekretáře pana\nBenevice z Vídně do Brucku místo toto uprázdněno bylo. Na\nto podal pokladník úcty, k jejichž revisi zvoleno tré údu, totiž\npánové Ražánek, Šetka a Veselý. Za p. Benevice a za p. Ve-\nselého, jemuž zaneprázdnění nedovolovalo ve výboru dále úcin-\nkovati, předsevzata jest nová volba a zvoleni jsou pánové Ko-\nná kov ský a Šetka. Po volbě podal a odůvodnil p. Veselý ná-\nvrh na změnění stanov a na zvolení komise z 6 údu, která by\no návrhu jeho se poradila a generální schůzi, která dle stanov\nv únoru se odbývá, své náhledy přednesla. Na to odbývána\nbyla dne 13. prosince první beseda. Spolek přednesl čtvero\nsborů |a sice: 1. „Slavska domovina\" od Vintra. 2. „Ruské"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.7", "texte": "národní písně/' sestavené v mistrný celek sbormistrem spolku\npanem prof. Forchtgottem. 2. „Na přírodu\" od Zvonare\na 4. „Pěvcovo loučení\" od Yogla. Poslední číslo uchvátilo\nobecenstvo svou jemností a precisním provedením v nadšené\nrozčilení. Mezi sbory přednesl koncertista pan Nosek sólo\nna housle z ruských nápěvů. Sbormistr spolku p. Forcktgott\nzapěl „Růže a děvče\" od Dietricha tak cituplně, jak to obe-\ncenstvo Vídeňské od proslulého pěvce slýchati uvyklé jest. Pan\nJ. Ep stein zahrál na pianě koncert ze slovanských motivů\nsestavený. První tato beseda spolku utkvěla zajisté v paměti\nveškerého Slovanstva Vídeňského a bud© se povždy skvíti\nv annalech spolku. Časopisy slovanské i německé přinášely o\nní zprávy nejchvatnější. Ze i mimo Vídeň účastenství vzbuzo-\nvala, důkazem jsou dopisy a telegramy výboru došlé v poctu\nsta půl sta z veškerých vlastí slovanských, a obsahující\npozdravy na spolek, společnost a jednotlivé osoby (jako na\nptofessora Šemberu, knížete Mírka atd.) Poslední den roku\n1862 oslavil spolek zařízením zábavy v skvostných salonech\n„Hotel de ť Evropě.\" Spolek přednesl osmero sborů s velkým\núspěchem. Mezi sbory zahrál p. Nose k koncert na housle\nz motivů slovanských a p. Zupcic zapěl horvátské a p. Meden\nslovinské národní písně. Začátkem měsíce ledna změnil spolek\nmístnost pro svá cvičení. Místo „U soudku\" schází se od té\ndoby v první normální třídě n sv. A ony. V masopustě uspo-\nřádány byly dne 20. ledna a 10. února dvě besedy ta-\nneční, kteréž byly tím zajímavé, že některé taneční sbory\ns příznivým výsledkem provedeny byly; a sice na první: 1.\n„Rado ide.\" srbský pochod, 2. „Přijde jaro*4 od sbormistra\n(poprvé.) 3. Radostné cestování\" od Vašáka. Na druhé: 1.\n„Srbská hymna\" od Gruice. 2. „Staročeská\" od Škroupa 3.\n„Žežulinka\" od Kvittla. Taneční zábavy tyto byly Slovanům\nVídeňským náhradou za dřívější bál slovanský; nebyly sice\ntak skvělé, za to se však obecenstvo nenuceněj bavilo. Právě\nv dobu masopustní zemřel úd spolku p. Antonín Kremlácek a\nv sezení výboru dne 8. února zvolen dosavadní archivář spolku\np. Ptacovsbý také za tajemníka. Den před druhou taneční zá-\nbavou uspořádal spolek zábavu k poctě deputace Chrudimské\na Terstské, kteréž k slavnosti odhalení pomníku Rosslova do\nVídně byly přijely. Mezi sbory přednášel sbormistr píseň „Růže\na děvče\" od L. ryt z Bietrichů a p. Župcié horvátské národní\npísně. Z hostu přispěl k zábavě p. Klimeš, jenž několik\nčeských písní zapěl. Dne 15. února najal si spolek zvláštní\nsvou kancelář, která se v obydlí sbormistra p. Forchtgotta\nw Korutanské ulici cis. 5 nachází. V únoru odbývala se valná\nhromada. Anto předseda spolku, pan sr. Dvořáček, za svým\npovoláním co poslanec sněmu moravského v Brně meškal, před-\nsedal dle §. 6. stanov sekretář spolku p. Ptacovský. Volba\ndoplňovací předsevzata jest a skrutinium ukázalo, že zvolen\njest do výboru jednohlasně pan Župcic. Na to počalo rokování\no změně stanov; avšak po mnohých debatách usneseno, aby\nse se změnou stanov počkalo až do vyjití spolkového zákona.\nV únorové schůzi výboru určeno jest, že spolek zařídí pro slo-\nvanské obecenstvo měsíčně zábavu v menším rozměru, nežli\njsou besedy, aby tomuto, jsa již jakýmsi středištěm jeho, po-\nstrádané doposud příležitosti podal, častěji se schásetš. První\ntaková zábava odbývala se v kruhu četného obecenstva dne 7.\nbřezna „o zelené brány.\" Sbory, jichž spolek vícero předná-\nšel, došly zasloužené pochvaly, jsouce zdařile provedeny. Je-\ndnotlivé přednášky byly: Písně národní české, jež úd\nspolku pan V. Lorenc přednášel; písně žertovné, před-\nnesené od úda spolku pana Kalandry, a zdařilý koncert na\nvioloncell, jímžto důkaz podán, jak mistrně pan Zahei tímto\nnesnadným nástrojem vládnouti umí. Jest-li se sbory a je-\ndnotlivá tato čísla líbily, rozjařily obecenstvo přednášky vá-\nžené rodiny páně Snchanovy. Na čtvero melofonu zahrála ro-\ndina ouverturu z národních písní od Tittla a později ještě\njednotlivé národní písně. Ku jmeninám paní Anny Laubové\nposlal jí výbor spolku dar záležející z moravských písní od\nSušila, Dne 24. března uspnřádal spolek „u Šperla skvásinou\nbesedu. Po ouvertuře „Vlasta\" od Nápravníka zazpíval spolek 1.\n„Otče náš,44 píseň io z 15. století. Mocně působila tato pa-\nmátka staročeské hudby svou jednoduchostí na posluchače a bu-\ndila v nich city nábožné. 2. „Staročeská\" od Škroupa. 3,\nKoncert na pianě, přednesená údem spolku, panem drem. Be-\nzedným. Zahrál známý umělec krásné dvě skladby, totiž „Im-\npromtu\" od Chopina a „Transkripce\" na motivy z Čarostřelce.\n4. Na to vystoupil úd spolku pan Župčič a zapěl krásným\ntenorem „Razstanak\" od Hájka a „Požuda za domovinom.\" Oba\ntyto umělce odměnilo obecenstvo zaslouženým hlučným potles-\nkem. 5. Sbor „Odvedeného prosba\" od Křižkovského účinko-\nvala jak obsahem tak provedením. Největší ruch v obecenstvu na-\nstal, když vystoupil pan Laub. Chválili umělce tohoto, bylo\nby liti vodu do mora ; postačí, že po 6. čísle, koncertě to od\nMendelsohna pravá bouře v sále vypukla, která se ještě zmoc-\nnilo, když přidal umělec svůj známý koncert z písní národních.\n7. Hned po panu Laubovi vystoupila paní Laubová a okouzlila\nobecenstvo piecemi „Smíření\" od Lauba, „Zyczenie\" od Cho-\npina a několika národními. 8. Sbor „Na Krkonoších\" od\nForchtgotta zpíval se ponejprv s účinkem. 9. „Fantasie\" z rus-\nkých písní od Glinky pro orchester. Poslední čísla a první\npřednesena jsou s obvyklou precisností kapelou pluku Alexandra,\nřízenou panem Leitěmayerem. Po koncertě bavilo se obecen-\nstvo dlouho přec půlnoc, naslouchajíc zvukům národních skladeb\npřednášených jmenovanou kapelou. Druhá zábava měsíční za-\nřízena jest u „čížka.44 Mimo sbory slyšeli jsme „Kovářskou\"\nod Procházky, přednesenou údeiu spolku, pauem Scbmutzrem,\n„llovako44 a jiné horvátské a české národní písně přednesené\núdem spolku p. Župčicem, koncert pro piano přednesený panem\nSkálou a koncert na flétnu, který byl proveden od úda spolku\np. Klumpara. Na místě zábavy pro měsíc květen uspořádal\nspolek besedu dne 2. května „u Šperla\" na poctu phbiJých\ndo Vídně Horvátů. Jako dřívější dvě, byla i tato beseda velmi\nskvělá. Program tentokrát v horvátské řeči obsahoval: 1.\nOuvertura z opery „zlodějská straka\" od Rossiniho, kterouž\nznámá kapela pana Strausse jak obyčejně precisně přednesla.\n2. „Siavská domovina\" sbor od Vintra. 3. Fantasie od Vieux-\ntempsa, zahrál na housle pan Krančevič. 4. „Na Krkonoších\"\nsbor od Forchtgotta. 5. „Polonaise\" od Chopina, na klavír\nv\nzahrála slečna Mikičova. 6. „Cérnogorski sin\" od Livadiee,\npak horvátské a české národní písně zpíval úd spolku pan\nŽupčič. 7. „Utonulá\" od Křižkovského. 8. „Srbský marš\"\nod Strausse. Na den sv. Jana odbývaly se ustanovené služby\nboží v kostele českém sv. P. Mane na nábřeží. Spolek zpíval\nmši D od Forchtgotta, do níž vložen : „Otče náš\" a „chvalo-\nzpěv „Pange lingua\" též od Fórchtgotta. Sola ve mši zpívali\núdavé spolku pánové Koňakovský, Hedbávný, Preissig, Lavo-\nrovský, Forchtgoit, Lerenc, Skála, Javůrek. Večer téhož dne\nsešel se spolek „u čížka/4 aby dílem svátek patrona českého\noslavil, dílem ovací přinesl svému zasloužilému a milovanému\nsbormistru, profesoru Forchtgottovi. Předneseny jsou sbory\npouze ád Fbrchtgotta, tak: „Dívčino pozdravení\" „Společná44\n„Přijde jaro,\" „Na horách,® „Stojit javir\", „Oj tam na horě,\"\n„Lučina.44 kterýmž spolek jak \\ždy, tak také dnes skvělého\núčinku dosáhl. Sola přednášeli údové spolku pp. Koňakovský,\nLaverovský, Preisig a pan Zahel. Na to odevzdán byl od Dr.\nDvořáčka panu sbormistru Forchtgottovi dar • brillianto\\a\njehlice. V neděli svatodušní zpíval spolek opět mši do D. od\nForchtgotta a první výlet učinil spolek dne 4. června do re-\nstaurace „Knodelhútte\" kdež některé sbory předneseny byly,\nmezi jinými přednesená b>la též rázná „Pijácká\" od Dra. Ja-\nvůrka. Druhá vycházka byla dne 5. srpna do Weidlingbachu.\nDále zúčastnil se spolek v národní brněnské slav-\nv níž při pěveckém závodu první cenu obdržel. Po\nslavnosti odročil spolkové schůze až do řijna. Po dvou cviče-\nních uspořádal spolek dne 7. listopadu 1863 zábavu. Započato\nsborem „My čeští manové44 od Jelena, načež následoval kon-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18631220-01.1.8", "texte": "cert na pianě ve čtyry ruce, zdařile přednesený údem spolku\np. dr. Korejzlem a panem Veincirlem. Po sboru „Žalostěn glas-\nzvonov\" od Riharje, zazpíval úd spolku pan Župčič píseň „kde\nvlast je má\" od Pivody a jsa hřmotně volán, ještě české a\nhorvatské národní písně. Zdařilý quintétt od Blahoslava „Krum-\nlovskou,\" zazpívali údové spolku pánově: Zupčič, Koňakovský,\nKalandra, Forchtgott a Korejzl. Ud spolku, pan Klumpar, pře-\ndnášel dvě pieci na flétnu, začež umělce obecenstvo hlučným\npotleskem odměnilo. Daklamace horvatská „Pjesma Dubrovniku\"\npřednesena panem Braním velmi se líbila. Po této zazpíval\nsbor „Odvedeného prosba\" od Křížkovskěho s účinkem náramným.\n\nKronika zpĕváckých spolků.\n*** Vídeňský slovanský zpěv. spolek uspo-\nřádal 19. prosince u Šperla besedu, jejíž program byl tento;\n1. „Cyril a Method,\" velký sbor s hudebními nástroji od Pada\nKřížkovského (nový). 2. Zpěv solový, sl. *** 3. „Pomilování,\"\nod čelakovského, sbor věnovaný zpěv. spolku slov. od Dr. L.\nProcházky (nový.) 4. „Četa\" z Čengič Agy od Mažuraniče\npřednese pan Bráni. 5. „Miserere !\" sbor z opery Trovatore\nod Verdiho, solo na ophikleidě, zatroubí pan prof. Colosanti.\n6. „Orle!\" od Vlka, sbor od A. Forehtgotta (nový). 7. „Fan-\ntazie ze slov. písní,\" na pianě zahrá slečna H. Stadlerova. 8.\n„Srbské národní písně\" v sbor uvedl A. Forchtgott. Po koncertě\nbude hráti kapela pana Jana Strausse.\n*** Zpěv. spol. „Dobroslav\" v Kolíně nad Labem\nuspořádá dne 20. prosince .v místnostech divadelních pěveckou\na hudební akademii. Program. 1. oddělení. 1. Ouvertura\n„Zampa\" ed Herolda. 2. „Na vlast\" sbor od Láblera. 3. De-\nklamace, přednese slečna Potňčkova. 4. „Dinorah, neb pouť\ndo Ploerméíu\" od Aschera. Illustrace pro piano, provede slč.\nB. Formánkova, o. „Aj, odpust mi, slavíčku milý,\" píseň od\nAnt. Melišové s průvodem piana a houslí, složil A. Hnilička.\n6. „Děvče, já ti udělám,\" sbor od L. P roch áz k y. 2. od-\ndělení. Ouvertura „Savoyardi\" od Oířenbacha. „Zpěv mlat-\ncův\" od Hniličky. 3. Deklamace. 4. „Linda di Chamounix,\"\ncarasteristique od Aschera, pro piano provede slečna B. For-\nmánkova. „Nevěsta předoucí\" píseň s průvodem piana a kla-\nrinetu od Škroupa. 6. „Heslo Cechů,\" sbor od Karlíka.\nSlánský zpěv. spolek zúčastnil se dne 20.\nprosince v divadelním provozování Slánských pánů ochotníku\ntím, že několik skladeb přednesl. Páni ochotníci dávali totiž\nve prospěch chudé školní mládeže „Brute pust Césara!\" Ve-\nselohru v jednom dějství z francouzského zčeštěna od Jos. Jih\nKollara. Před tím byl proslov a na to předneseny byly: „Labe,\nnaše Labe!\" (Frant. Jar. Rubeš.) Sbor od Bergmana. Con-\ncertní fantasie pro piano na písně ze zpěvohry „Martha\" od\nCh. Voss-a. Op. 100. Přednesl pan Jindřich Mareš. „Národní\npísně.\" Přednesl pan D. Štastňý. „Vyzvání.\" Deklamace.\nPřednesla sl. Fr. Libšer-ova. Variace pro housle. Přednesl\npan Hájek. „Zasteveníčko.\" Píseň pro jeden hlas s průvodem\npiana na slova od V. Hanky složil Th. Bradský. Přednesl\npan D. Šťastný. „SS. Ciryl a Method.\" (Frant. Sušil.) Sbor\nod P. Křížkovského s průvodem piana.\nZpěv. spo 1. „Perštýn\" v Pardubicích uspo-\nřádal ve středu dne 16. prosince 1863 v sále na „Odeonu\"\nna Veselce hudební a pěveckou zábavu, při které chvalně\nznámý pěvec pan Josef ředitel zpěváckého spolku\n„Slavoje\" v Chrudimi, a hudební kapella c. k. 9. pluku hu-\nsarů knížete Lichtensteina pod osobním řízením kapelníka pana\nJosefa Zin ke, ze zvláštní ochoty spoluučinkovali. Program.\n1. Ouvertura ku zpěvohře „Két Huzsár\" od Dopplera, před-\nnese kapella. 2. Pochod z národních písní od Bendla. 3.\n„Pravý Čech.\" Píseň od Procházky, přednése pan Klimeš. 4.\n„Na vlast.\" Sbor od Jelena. „Heslo Čechů\" od Kralíka, před-\nnesou čtyři údové spolku. 6. Ouvertura ku „Krámer und\nsein Kommis\" od Millera, přednese kapella. 7. „Slib.\" Sbor\nod Kockena. 8. „Národní písně.\" Přednese pan Klimeš. 9*\nPochod z národních písní od Bendla.\nPan Ferd. Laub dostal od Vídenské filharmonické\nspolečnosti, v jejiž koncertu účinkoval, skvostné zlaté ho-\ndinky darem."}]}