{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_sha256": "4cf1ed3ced99ae2a1d2396f17fd714e999f718e7dbca1646d855b163c7fc9962", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/01/10_01/bmtnabd_1869-01-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9", "page_fin": "10", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.1", "titre_corps": "Taneční hudba v Čechách na začátku tohoto století.", "titre_sommaire": "Taneční hudba v Čechách na začátku tohoto století.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4858, "texte": "Taneční hudba v Čechách na začátku tohoto\nstoletí.\nMnohý jest nadchnut velkou lhostejností naší doby k hudbě\ntaneční, mnohý považuje ji takřka za služku noh, domnívaje\nse, že by to bylo pod jeho důstojností, aby jí věnoval svou\npozornost. A přec je to velmi snadno dokázati, že toto od-\nvětví hudby naprosto nezasluhuje takového pohrdání, nýbrž\nnaopak že má taneční hudba v mnohém ohledu větší půso-\nbiště, než jiné druhy hudby a že její vplyv na vytříbení\nvkusu je větší a bezprostřednější, než snad vplyv všech ostat-\nních druhů hudby.\nPohledněme jen do starého Řecka. Tanec byl u nich\nduší starodávných schůzek. Žádná slavnost, žádná hostina,\nano žádný církevní obřad se nevykonával, aby nebyl oslavo-\nván tancem. Plato zmiňuje se o umění tanečním ve své\nrozmluvě o zákonech co o důležitém předmětu vychování;\nano iv přísné Spartě samé nestyděla se počestná vdova, vy-\nstoupiti v tancích veřejných. Každý z řeckých kmenů měl\nsvé zvláštní tance a Sokrates sám dychtil ještě v dospělém\nsvém věku dosíci větší zručnosti v tomto umění a doporou-\nčel je co užitečné cvičení.\nNení zajisté jednoduššího a působnějšího prostředku,\nzískati i nejsurovější povahy pro vyšší umění hudební, než\nhudba taneční, poněvadž jsou melodie její krátké, jednodu-\nché, srozumitelné a v nej vyšším stupni rhytmické. Jsouc\nvšeobecně rozšířena, působí také taneční hudba snadněji než\nkaždé jiné odvětví hudby na vkus národů. Ve všech té-\nměř zemích bývá čas, kde se koří veškeří stavové jejímu\nžezlu. Zdá se, jako kdyby hudba masopustní převzala na\nse úlohu, připravovati obecenstvo na umělecké požitky toho\nroku. V Čechách není to alespoň žádnou řečnickou figurou.\nTaneční hudba poskytuje i začátečníkům v komposici\nširé pole ve vynalézání krásných a utěšených melodií, ona\nučí nejlépe rhytmům vzbuzujíc a tříbíc cit taktní. Za tou pří-\nčinou doporučuje ji sám přísný Kirnberger všem nastávají-\ncím skladatelům co nejdůtklivěji. Na doklad, že i knížata\nhudebního umění nepohrdali hudbou taneční, stůj zde násle-\ndující ještě málo známá anekdota o Mozartovi,\nPři svém prvním pobytí v Praze byl Mozart požádán\nod jistého umění milovného velmože, aby něco pro karneval\nkomponoval. Mozart zamítl to sice skromnou výmluvou, že\nse nezkoušel ještě v tomto odvětví hudby; avšak na opětnou\nprosbu odvětil: „Nuže ano, učiním to mile rád, ale uvidíte,\nže to nebude za mnoho stát.\"\nNěkolik dní na to žádal Mozart po skončené tabuli ná-\nhle psací náčiní, odebral se do osamělého pokoje a oblažil\npo několika hodinách umění milovného přítele šesti menuety\na triy, které oplývaly příliš uměleckým provedením a vyna-\nlézavostí, než aby jim byli rozuměli nezasvěcenci. Avšak\ndosti o tom! Znamenitý menuet z Mozartova „Don Juana\" jest\nnejlepší obranou jednoduché taneční hudby.\n„Jako všude\" dí r. 1810 jistý hudební spisovatel, „tak byla i\nv Čechách hudba taneční na začátku tohoto století jednodu-\nchá, ba skoro chudobná. Vrba stal se thespisem tohoto dru-\nhu umění. On odstranil hraní z čistá jasna a přiměl hráti\nkaždého z not. Po něm přišel Píchl, jenž se těšil delší pe-\nriodě; avšak za jeho časů nebyl orkestr, i když své skladby\nz Milána zasílal, ještě plnohlasý. Sada jeho byla ostatně\nchudobná a zpěvu prosta. Nějaký čas po něm vystoupil Ci-\nbulka co reformátor taneční hudby. Zdokonaliv orkestr uží-\nval dechových nástrojů více, než jeho předchůdcové. Jeho\ntaneční kusy vyznačují se utěšenými melodiemi a úsečnými\nrhytmy. Když byl několik let na to Prahu opustil, kompo-\nnovali skladatelově po mnoha let z oper kusy taneční, v\nnichžto nejlepší výběr Volánek osvědčil.\nV posledním desítiletí minulého století objevil se Diviš\nWeber v zápasišti. On skládal každoročně menuety, němec-\nké tance a také tak zvané „Lándlery\". S tíží možná toto\nodvětví hudby pošinouti co do vynalézavosti a instrumenta-\nce na vyšší stupeň, než jak on to učinil.\nUčený abbé Yogler neslyšel, jak sám tvrdí, nikdy před\ntím taneční hudbu, která by byla provedena tak hojně ob-\nsazeným a dobře spořádaným orkestrem, jako v Praze. Ano\non se docela přiznal, že hudby takové nikde neslyšel.\nDiviŠ Weber byl první, jenž se osmělil překročiti obyčejné\nmeze menuettu a valčíku v Šestnácti taktech ve dvou reprD\nšech; viděl v tom příliš úzkou mezeru, než aby mohl my-\nšlénku důkladně propracovati a rozmanitými harmoniemi o-\nzdobiti. Tím nesnadnější bylo to také pro něho, aby za-\nchoval potřebnou jednotu a pochopitelnost. Též máme mu\nCO děkovati za nový druh valčíků, totiž variace na větu, kte-\nrou si každý sám vymyslí, aneb na oblíbenou národní píseň.\nVedle Diviše Webra dlužno jmenovati v oboru taneční\nhudby Jana N. Vitáska, jenž zaujímal každého utěšenými me-\nlodiemi, ačkoli se co do instrumentace s Div. Weberem mě-\nřiti nemohl. Václav Tomášek psal málo skladeb pro tanec,\navšak co složil, vyniká vkusem a duchaplností. Od něko-\nlika let zanáší se celá legie komponujících dilettantů skládáním\ntanečních komposic."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 320, "texte": "Ze všeho toho vysvítá, že dlužno o tomto druhu hude-\nbního umění mluviti s větší vážností, než jak se to až dosud děje;\nneboť nedá se upříti, Se má taneční hudba velkého podílu na\nznamenitém hudebním vzdělání Cechů. V každém skoro če-\nském městečku najdeme lepší orkestr, než se na tak mno-\nhých malých dvorech nachází.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "11", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.2", "titre_corps": "Umění a národnost.", "titre_sommaire": "Umění a národnost.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.2", "debut_caractere": 322, "fin_caractere_exclue": 4068, "texte": "Umění a národnost.\n(Pokračování.)\nTak náleží i každému národu co individuálnímu celku\nzvláštní vkus národní, odpovídající jeho psychologické povaze\na jevící se nejen v umění, ale iv celém jeho životě.\nŽe pak takový národní vkus, jaký jsme zde vytknuli,\nvšeobecné a nepodmíněné platnosti estbetického výroku ni-\nkterak neodporuje, zdá se nám býti na bíledni; neboť volí\nmezi stejně krásnými tvary, nepronáší tedy vlastně žádného\nsoudu o kráse neb šerednosti předmětu, nýbrž spíše předpo-\nkládá již výrok esthetický. Kdyby však vkus národní usur-\npoval si moc, rozhodovati o kráse jistého díla a chtěl nám\nsnad vnucovati formy lhostejné neb docela šeredné za\nkrásné, a tím psychologické své stanovisko zaměnil za esthe-\ntické, tož bychom takovýto chorobný přechmat rozhodně\nodmítnouti museli, ač neměl-li by pojem umění co tvoření\nkrásného zmizeti. A právě o umění krásném a jeho poměr k\nnárodnosti se nám zde jedná.\nZ toho všeho jde, že krása a národnost nikterak nejsou\nprotivami, mezi nimiž by teprvé jakéhosi prostředkování a\nsmiřování zapotřebí bylo, nýbrž vlastně různorodými, snášeli-\nvými živly, z nichž každý své zvláštní pole zaujímá, a že\ntudíž umění zajisté může býti národním, aniž by to kráse jeho\nbylo na úkor.\nTím však ještě není rozluštěna druhá naše otázka, zdali\ntotiž máme také právo, žádati od umění, aby národním bylo ?\nO tom nás ovšem nemůže poučiti pouhá esthetika, rozho-\ndující jen o kráse předmětů svých, pročež se obrátiti dlužno\nk dějinám umění, a tím vstoupiti na druhého z oněch extrem-\nních náhledů.\nJak historie tak i denní zkušenost nás učí: žádné umění\nnemůže se dařiti a prospívati, když umělci a obecenstvo ne-\nstojí v jisté vzájemnosti, v jakémsi živém styku, když není\nmezi oběma žádného upřímného účastenství, žádného dušev-\nního pojidla, nýbrž jeden každý svou vlastní cestou kráčeje,\njen zde neb onde, jakoby pouhou náhodou s druhým se se-\ntkává ; za takovýchto smutných okolností získáme iv případu\nnejpříznivějším toliko větší neb menší řadu jednotlivých\nkrásných děl uměleckých, kteráž se jako símě na skalnatou\npůdu hozené minou všeho dalšího blahodárného působení,\nale ničehož více; nezískáme tím žádného umění co organického\nživota národního.\nNení-li obecenstvo ještě dosti esthetický vzděláno, tož\nse právě takořka nabízí umělci příležitost, aby ho působením\nsvým povznášel a šlechtil. K tomu arci opět zapotřebí ja-\nkýchsi vztahů mezi oběma, kteréž nalézti však není tak ne-\nsnadné ; neboť vždy, na sebe nižších jak na nejvyšších stup-\nních esthetického vzdělání nalezáme v duševní povaze národu,\nv jeho světovém názoru, náboženství, v pověstech, ano v\ncelých jeho dějinách, nehledíce ani k počátkům prosto-\nnárodního umění samým, jisté živly, kteréž mohou býti\nbohatým zdrojem pro všechny snahy umělecké: jesti to vkus\nnárodní. Toho tedy jest se chopiti umělcům, a zapřísti takto\nono pro znik a zdar umění nevyhnutelně nutné pásmo mezi\nsebou a obecenstvem, pakli takového pásma ještě není, a\npovažovati ho co nezanikající pramen stálého občerstvení a\nposilnění, i když dotčená vzájemnost již panuje.\nVidíme tedy, že má-li mu vůbec kvésti nějaká bu-\ndoucnost umění musí vyjiti z půdy národní, ovšem aniž\nby na této půdě bud jednak lpěti zůstalo nebo jinak se jí\nzase odcizilo.\nMá se to podobně as jako se stromem, jenž sice ze země\nvyrůstá, avšak ani se po ní neplazí, ani kořenů svých, k půdě\njej poutajících, sprostiti se nemůže, nechce-li ihned kle-\nsnouti; ano, právě čím silnější a rozsáhlejší jsou jeho ko-\nřeny, tím pevněji stojí a tím výše se může vypnouti, tím\nšíře rozvětviti.\nZde však musíme opětně k tomu poukázati, že jest tento\npoměr mezi uměním a národností pouze p\nhistorickým, pouze nevyhnutelnou životní podmínkou zdárného\nvýkvětu umění, nikoliv ale jakýmsi předpisem esthetickým\\"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4342, "texte": "neboť pro krásu uměleckého díla, tedy pro jeho esthetickou\ncenu zůstává vždy úplně lhostejno, zdali jest národním, čili nic.\nDle této důležité zásady, již se přísně držeti musíme\n(nechceme-li se v otázce té opět zamotati v samé nejasnosti a\nprotivy), zajisté nebudeme odsuzovati dílo umělecké\nproto, že snad není národním, dobře vědouce, že esthetická\noprávnělost v oboru umění závisí pouze na kráse toho kte-\nrého díla; naopak uznáme, že zdařilé pokusy i jiných spů-\nsobů a směrů, nežli jest národní, tříbí a povznášejí vkus obe-\ncenstva, činíce jej všestrannějším a tím i nepředpojatým.\nVšak žádati budeme vším právem, a snažiti se každinkým\nspůsobem, aby hlavní ráz a směr našeho umění, pokud co or-\nganický celek representuje zevně i uvnitř vyšší duševní život\nnašeho národa, především pak, pokud pěstováno bývá veřej-\nnými ústavy, snad i státem (u nás doposud ovšem jen pium\ndesiderium), stal se a zůstal rozhodně , jelikož\nv tom jedinou nalezáme záruku pro potěšnou budoucnost.\nTážeme-li se dějin umění u věci té, tož příznivou bez\nodporu obdržíme odpověd.\nNárodem, jenž netoliko v umění, ale iv celém svém\nduševním vývinu, mezi všemi nejvíce se přiblížil výši ideální,\nbyli zajisté staří Řekové. A hledmež na nesmrtelná díla hel-\nlenských básníkův, sochařův a stavitelův! Ačkoliv právě\nŘekové cíl umění jedině v dokonalé kráse hledali, nepohře-\nšujeme přece ani v této nejvyšší klasičnosti zřejmého rázu\nnárodního, jejž nazýváme duchem , a který tak zna-\nčně se odchyluje od názorů nejen našich moderních, ale i\nvšech ostatních starověkých národů.\nVítězstvím křesťanství nad dosavádními kulty národními vzal\novšem celý.život duševný nový ráz na sebe, společný všem ci-\nvilisovaným národům evropským. Tak se stalo, že zvláště i ve\nstředověkém umění zaujal místo národnosti jakýsi duch časový,\ncírkví ovládaný, který však nikterak s to nebyl, aby vliv\nnárodnosti na umění docela potlačil. O tom svědčí k. p. do\noči bijící zvláštnosti gothických slohů ve Francii, Anglii, Ně-\nmecku, ve Vlaších atd. právě tak zřejmě a jasně, jako růz-\nnost francouzských, německých a anglických spracování téže\npověsti.\nTento středověký duch časový po tuhém zápasu konečně\npodlehnul zase duchu národnímu, a sice reformací na poli\nnáboženském, v umění pak a ve vědě renesancí. A kde nyní\numění kvetlo, bylo zajisté opět národním: tak u Vlachů, Špa-\nnělů, Angličanů, Francouzů, Nizozemčanů a j.\nVelmi zajímavý v tomto ohledu jest i vývin literatury a\numění Němcův po znovuvzkříšení v předešlém století: nezna-\nčit nic jiného, než stálé hledání stanoviska národního, k ně-\nmuž se také každým svým skutečným pokrokem více méně\npřibližuje. A konečně u nás! Což není naše seznámení\nse s národními zpěvy rukopisu kralodvorského novou epochou\nčeské literatury?\nDosaváde mluvili jsme skoro výhradně o formě; co do\nlátky platí vzhledem k národnosti pravidlo : národní ráz plodu\numěleckého spočívá v tom, jak jistá látka jest pojata, spra-\ncována a podána, zda-li totiž spůsobem národní povaze při-\nměřeným anebo protivným; ve formě národní lze tedy po-\ndati látku jakoukoliv, třeba i cizí. Shakespearův César, Romeo\na Julie, kupec benátský aj. zajisté neméně jsou národní, než\njeho historie.\nZ tohoto stanoviska mohli bychom nazvati ono umění,\njenž nehledíc k formě pouze látkou, obsahem, a tak hlavně\npathologickou stránkou svých plodů na národ působiti se snaží\numěním vlasteneckým, a co takové rozeznávati od umění ná-\nrodního, jemuž nejedná se tak dalece o látku, nýbrž spíše o\nnárodní roucho, v němž nám ji předvádí.\nNamnoze se tvrdívá, že čerpáním z cizích kruhů si\numělec zamezuje cestu k národnímu umění, a že tudíž pouze\ndomácích látek užívati má, chce-li býti národním. Že tento\ndůvod jest docela mylný, poznali jsme již; a když i my ra-\nditi budeme umělcům, aby nehledali teprvé v cizině to,\nco sami již doma máme, stane se to ovšem z příčin zcela\njiných, řeklibychom utilitárních. Mimo to, že takové počínání\nsi jest nejpřirozenější a nejjednodušší, poskytují nám totiž\ndomácí látky i mnohých výhod technických. Nejbohatší\nprameny pro básníka a pro umělce vůbec řinou se k.\np. z pověstí a báchorek národních; zde však nalezáme látky\njiž poněkud spracované básnivým duchem prostonárodním a\ntudíž pro umělce více méně připravené, tak že se mu do-\nstává jistého základu v skutku národního, aniž by teprvé\nmnoho cizích živlů odstraňovati musel. (Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "12", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.3", "titre_corps": "Huerta, skladatel hymny Riegovy.", "titre_sommaire": "Huerta, skladatel hymny Riegovy.", "signature_source": "K. Ch", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.2", "debut_caractere": 4070, "fin_caractere_exclue": 5808, "texte": "Huerta, skladatel hymny Riegovy.\n\nBylo to r. 1820 v prvních dnech měsíce září. Dva ge-\nnerálové, Riego a Quiroga, pozdvihli se proti absolutistické\nvládě slabého Ferdinanda VII. Riego vítězně vtrhl do hlav-\nního města a přinutil panovníka, že podepsati musel konsti-\ntuci z roku 1812, kteráž slavně prohlášena. I tenkráte hlavní\nměsto říše slavilo své vzkříšení, jako za dnů posledních,\nkaždý zřel vstříc lepší budoucnosti a věřil přísahám panov-\nníka. Více však, než jiní, radovali se dva lidé, kteří stejným\nvedeni účelem vbrzku se spřátelili. Byl to plukovník štábu\nRiegova E. San-Miguel, starý důstojník armády z r. 1812,\nkterá již tehdáž bojovala pro svobodu, dřívější redaktor svo-\nbodomyslného časopisu „L' Espectator\", řečník a básník na\nslovo vzatý, spolu i vojín udatný. Druhý pak byl mladý\nkadet, ještě jinoch sedmnáctiletý, náruživý hudebník, milující\nrevoluci. Nazýval se Huerta. Stejný cit vedl oba, neboť\noba bojovali za věc posvátnou, a za jedné z prvních nocí,\npo vtrhnutí do Madridu, za noci, kdy nejraději oddává se\nčlověk blouznění, složili píseň, která je přežije a jméno je-\njich u věčné paměti národa zachová.\nPrvní napsal slova, druhý uvedl je v hudbu, a píseň\ntu nazvali ke cti národního reka jménem jeho „ pochod Riegův.\"\nOsm dní později rozléhala se píseň tato po celé zemi,\nstala se národní hymnou, jelikož byla složena z nejvřelejších\ncitů upřímných dvou synů národa; a jako oni cítili, tak cí-\ntilo s nimi jiných na tisíce.\nNárod španělský našel svou marseillaisu. Píseň nadšená\nduchem vojenským oblíbena jest zvláště mezi vojíny španěl-\nskými. Pějeť básník:\n„Vojáci, vlast volá v boj nás,\nPro ni vítěziti i mříti přísahejme.\"\nA dále:\n„Nikdy svět neviděl zmužilosti větší,\nnikdy zde nevzplanul den udatnější:"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.3", "debut_caractere": 4344, "fin_caractere_exclue": 6158, "texte": "jen kdy směle v boj se vrháme,\nv který pro vlast Riego vede nás.\"\nKaždá sloka končí refrainem připomínajícím nám konec\nnašeho „Hej Slované\n„hrom a peklo, marné vaše\nproti nám jsou vzteky. —\"\nHuerta složil k slovům nápěv živý, plný vášně, jak toho\nschopen jest jen Španěl nebo Vlach.\nV revoluci, když píseň tato složena byla a lid po uli-\ncích ji zpíval, sestoupil tehdejší král Ferdinand na balkon a\nsám spojil hlas svůj s hlasem národa, zpívaje novou hymnu.\nNebohý národe španělský! Tenkráte nevěděl jsi, že za\nkrátký čas přijde doba, která uvrhne tě v otroctví, že nej-\nvěrnější syny tvé uvrhnou do žalářů, že slovo „Riego\" nesmí\npřestoupiti rty žádného Španěla. Ni básník, ni hudebník\nnepomyslil v šťastné hodině, když skládali píseň svobody,\nže svoboda ta přivede národ na pokraj hrobu, a jim samým\nže odmění se vyhnanstvím.\nDnové tehdejší svobody netrvali dlouho. Jen krátká tři\nléta a Ferdinand pomocí vlády francouzské zavedl absolutis-\nmus tužší než před tím. Týž král, který sám hymnu Rie-\ngovu před celým národem zpíval, nechal Riega pověsiti!\nGeneral Quiroga prchl přes hranice. Huerta a San-Miguel\nzachránili životy rovněž útěkem na půdu anglickou. Huerta\nbyl odsouzen k smrti, a jen s tíží velkou podařilo se mu\nujiti vrahům. Zbaven všech prostředků oddal se v Anglii\nhudbě a zpěvu; štěstí mu přálo, jméno jeho se šířilo a pe-\nníze se mu hrnuly. Šlechetný Huerta, když dobře se mu\nvedlo, nezapomněl na nešťastné spolubratry své a největší\nčásť peněz vyzpívaných obětoval ku podpoře emigrantů špa-\nnělských. Z Anglie odebral se do Paříže. Štěstí mu i zde\npřálo. Salony první aristokratie pařížské se mu otevřely,\nneboť svět pařížský dychtiv byl slyšeti skladatele pověstné\n„hymny Riego vy.\"\nOpustiv Huerta Paříž, odebral se do Ameriky. Zde po-\nčala hvězda jeho zapadali, aby ještě jednou později vzešla"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.4", "debut_caractere": 3927, "fin_caractere_exclue": 4883, "texte": "větším leskem. V Americe následkem nemoci v krku ztratil\nnešťastný hlas. I počal cvičiti se v hraní na citeře, a brzo\njméno „hudebníka\" Huerty bylo slavnější než zpěváka. „Kdo\nneslyšel hráti Huertu na citeře, neslyšel ničeho\", tak zněla\no něm kritika znalců. Štěstěna nechtěla mu však více přáti,\npo rozličných dobrodružstvích žije Huerta nyní v chudobě v\nPaříži a není tomu dávno, co v hudebních kruzích činila se\nsbírka pro chudého umělce.\nBásník a skladatel slov, San-Miguel, byv amnestován,\nzemřel co vévoda a kapitán osobní stráže královny Isabelly.\nBudete se ptáti, proč i Huerta nebyl amnestován a ne-\nvrátil se do vlasti své? Královna prominula mu taktéž\nbylo-li mu vůbec co k prominutí jmenovala jej dvorním\nhudebníkem a určila mu doživotní pensi 2400 reálů. Huerta\nvšak toho nepřijal a žije raději v chudobě. Zemře snad v\nchudobě, a však vidí národ svůj svobodný a slyší zpívati z\ntisícerých úst píseň svou. Je mu to dostatečnou náhradou?\n\nK. Ch."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "12", "page_fin": "12", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o varhanách a hře na varhany.", "titre_sommaire": "Slovo o varhanách a hře na varhany.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3925, "texte": "Slovo o varhanách a hře na varhany.\nII.\nKde tomu dovolují peněžně prostředky, budtež zřízeny\nnásledující varhany:\n1. principál osmistopový, z cínu; hlas mírně silný\na ostrý;\n2. bourdon osmistopový, ze dřeva,krytý; hlas jemný\na plný;\n3. viola digamba osmistopová, z cínu ve velké oktá-\nvě s bourdonem dohromady vedené; hlas slabý,\ns něžným řízem;\n4. flauta čtyrstopová otevřená a z dřeva; hlas jemný\na měkký;\n5. oktáva čtyrstopová z cínu, mensura a hlas jak\nprincipál;\n6. subbass šestnáctistopový, krytý z dřeva, co jediný\nhlas v pedále, a to jen pro hloubku; zřetelnost.\nSílu dává\n7. pedální smečka (Pedalkopl).\nTakovéto varhany poskytujíce už rozmanité prostředky\nk přednášení, mají při plném stroji a při zdařilé intonaci já-\ndrný, plný a ne křiklavý hlas a ozývají se tak, jak to jest\nchrámu Páně důstojno.\nVarhany také stály by as 800 zl. r. č. Z toho vysvítá,\nže rozdíl obou navržených varhan v cenách je velký. Ovšem\nlze dostati varhany za 400 zl., 500 zl., 600 zl., 700 zl.; avšak\nmám za to, že je lépe, když si obce, které nemohou tyto\nvětší varhany koupiti, raději pořídí varhany, které jsme byli\nv prvním čísle uvedli. Přidáme-li k stroji prvnímu jak o-\nbyčejně dvoustopovou oktávu a jednostopovou mixturu, ob-\ndržíme stroj s pěti hlasy, jenž vyžaduje nákladu 450 z1.—500z1.,\navšak stojí také ten vřískost za tu výlohu ?\nMělo by se vůbec k tomu přihlížet, aby byl principál\nosmistopový a pedál úplný a nikoliv kusý, obsahuje až do\nd 27 klávesů. Manual sahej až do / a obsahuj 54 klá-\nvesů.\nPředevším dlužno se však varovati hudlařů varhanář-\nských, kteří od kostela ke kostelu se potloukajíce spravují\nvarhany za 10 zl. r. č., kteroužto částku p. farář bez dal-\nšího vymáhání vyplatit může z jmění zádušního. Takovéto\nsprávky po 10 zl. dějí se několikrát v roce. A jak pak\nspravují tito hudlaři svěřené jim varhany? Obyčejně nespraví\nza těch 10 zl. r. č. ničehož na varhanách a to k velkému\nštěstí; neboť přihodí se často, že tito kočující hudlaři odcizí\nrozličné částky varhan, hlavně však cínové pišťaly, aby jich\njinde upotřebili. Nebylo-li by pak lépe, místo častých, bez-\nvýsledných oprav zříditi si nové varhany ?\n„To se snadno řekne,\" namítne tak mnohý, „ale kde\nvzít k tomu peníze?\" Sdělíme tu prospěšnou radu.\nDejme tomu, že má jistá obec jen 50 zl. ročně záduš-\nních příjmů a že by chtěla si pořídit ten menší stroj za 300\nzl. Nuže, nechť vydá 60 akcií po 5 zl., a každý rok se jich\n10 ze zádušních peněz vyplatí. Tímto spůsobem budou var-\nhany za šest let zaplaceny, i kdyby nikdo ani halíře neobě-\ntoval na věc tak ušlechtilou. Avšak máme za to, že by tak\nmnohý patron vzal polovici akcií a že by se při vytrvalé\nhorlivosti ještě jiných dobrodinců a dárků našlo. Při tom\nnesmíme opomenouti, že každý varhanář převezme i sebe\nchatrnější a starý stroj, když ne jinak alespoň v ceně, zač\nse cín páčí.\nPři této příležitosti upozorňujeme obce a patrony na\ndůkladně vzdělaného, svědomitého a bedlivého varhanáře p.\nKarla Schiffnera v Praze, jenž jsa učněm slovutného J. Gart-\nnera, má dozorství nad všemi hlavními varhanami v Praze.\nNedej se nikdo mýliti jistými hudebníky, kteří vydávajíce se\nza tak zvané „komisary varhan\", jsou pouzí zištní šarlatáni,\njižto leckterého varhanářského hudlaře obcím proto dopo-\nroučejí, že se jim tento dobře odměnil.\nPovaha tohoto velkolepého, ve své nynější dokonalosti\nnejbohatšího nástroje spočívá v jeho přísné majestátnosti;\nvarhany jsou prosty vší náruživosti a povznášejí se takřka\nnad okamžité hnutí citu, propůjčujíce přísného, slohovitého\nvýrazu vyšším k ideálu směřujícím citům v obrazech, které\nvynikají velkými obrysy. Tak mnohý porovnává rád varhany\ns orkestrem a přec nemohou se tyto dvě na oko podobné\nvěci ve své nejvnitřní povaze a ve svých účincích více od\nsebe různiti, než varhany od orkestru. Větší čásť varhan-\nních hlasů povstalo bezevší pochyby z nápodobňnování or-\nkestrálních a jiných nástrojů; avšak docílená podobnost je\npřec jen velmi vzdálená."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "12", "page_fin": "13", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.5", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.4", "debut_caractere": 4885, "fin_caractere_exclue": 5879, "texte": "Úvahy.\n\n50 Národních písní na dvoje housle. Sepsal Josef Drahorad.\nV Praze u Ad. Christopha a W. Kuhé.\nLiteratura musikalií pro housle našla v posledních letech u\nnás několik pilných a horlivých pěstovatelů, kteří hlavně instruk-\ntivní cásť houslové hry na zřeteli mají. Tak vydal Martin No-\nváček, ředitel kůru v Bílé Cirkvi výtečnou „Pokladnici mladých\nhouslistů\" sbírka 30 nejoblíbenějších českých písní, Edv. Wittich:\n„Základové k hraní na, housle.\" Nejnovější dílo v oboru tom\njest 50 písní národních od Drahorada, které mladým houslistům\nvřele můžem doporuČiti.\nŠkola aneb cvičení, zakládající se na národních písních, má\npřed každým dílem téhož druhu, v němž užil skladatel cvičení\nneb thém, které byl sám k tomu úceli složil, hlavně tu pozo-\nruhodnou přednost, že se žák hned při prvních začátcích hude-\nbních naučí znát rhytmy, pak ráz a zvláštnosti národních písní;\nslovem, že takřka mimovolně vssaje do sebe ducha národní hu-\ndby. A za tou příčinou je nám dílo páně Drahoradovo velmi"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2417, "texte": "vítáno a dosáhne zajisté žádoucího účele. Co se spracování pro\n-dvoje housle týče, jest doprovázení velmi dobré, plynné, přesné\na místy i duchaplné jasný to doklad skladatelovy zručnosti\njak v theorii tak v praxi, kterouž byl už dříve svými komposicemi\npro kostel a sbor osvědčil. Kde bylo třeba kontrastu, tam ho\np. Drahorad užil obratně ; kde se opět pohybují oba hlasy stej-\nně, viděti patrně snahu skladatelovu, aby rythmy písní výrazněji\na úseČněji se objevily. V Čísle 12. mezi 13. a 14. taktem, kde\nse naskýtají v dolejším hlase oktávy, možno vzíti v 14. taktu\nmísto a—fis-raději cis—e, Čímž se oktávám vyhneme, aniž by\ntím kontrapunktovaný proud druhého hlasu něčeho utrpěl.\nTotéž platí o Čísle 38, kde se vyskytují též dvě oktávy; to-\ntiž s druhého taktu na třetí. Zde třeba vzíti pouze v spodním hla-\nise v 3tím taktu místo c notu a, Čímž se tato tisková chyba neb\npřehlídnutí opraví. Co se pak týče Čísla 15., tu s panem skla-\ndatelem v doprovázení nesouhlasíme. V Čísle 43 je chyba ti-\nsku ; má být v hořejším hlase (14. takt) místo f nota as. Čí-\nslo 50. „Narodil se Kristus Pán\" liší se poněkud od původní\nmelodie. Tyto nepatrnosti, které si každý učitel houslí sám po-\nopraví, zmizí ve světle závažných předností, jimiž dílo páně Dra-\nhoradovo vyniká ; avšak tak mnohý Wagnerian namítl by na\npř., že dvě tak nepatrné oktávy, jaké jsme tu vytkli, nelze ani\npozorovat, kdyby se rychle hrálo. Ovšem že, avšak v skladbě\ninstruktivní má se vždy Čistota harmonie zachovávat, zvláště\nvšak v skladbě dvouhlasé. Yímef předobře, že Mozart má na\npř. na začátku exposice ouvertury ke „Kouzelné flétně\" dvě vel-\nké kvinty a víme také, že je učinil proto, auto nechtěl rušit\nproud druhého kontrapunktovaného hlasu, jenž se z první thé-\nmy vyvinul a přirozeně utvořil; taktéž je nám známo, že si\nJovolil sám drakonický Seb. Bach příčnosti ve svých praeludiích :\navšak proto vše nemůžeme a nebudeme vady ty schvalovati v\ndílech, které jsou určeny pro žáky. Vybočivše trochu od před-\nmětu, musíme ještě podotknouti, že obeznalý skladatel tak peda-\ngogicky písně ty uspořádal, aby se učeň ve všech tóninách hráti\nnaučil; přitom udal skladatel vždy známkami vedení smyčce na\nhoru i dolů, Čímž se zajisté nejen učitelům samým, ale i samo-\nukům zavděčil. Přejem záslužnému dílu páně Drahoradově hoj-\nného zdaru a pp. učitelům materiálních prostředků, aby si písně\nty koupiti mohli. Stojí 1 zl. 20 kr. Vydání je úhledné.\n\ny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "12", "page_fin": "13", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.5.1", "titre_corps": "50 Národních písní na dvoje housle. Sepsal Josef Drahorad.", "titre_sommaire": "50 Národních písní na dvoje housle. Sepsal Josef Drahorad.", "signature_source": "y", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.4", "debut_caractere": 4893, "fin_caractere_exclue": 5879, "texte": "50 Národních písní na dvoje housle. Sepsal Josef Drahorad.\nV Praze u Ad. Christopha a W. Kuhé.\nLiteratura musikalií pro housle našla v posledních letech u\nnás několik pilných a horlivých pěstovatelů, kteří hlavně instruk-\ntivní cásť houslové hry na zřeteli mají. Tak vydal Martin No-\nváček, ředitel kůru v Bílé Cirkvi výtečnou „Pokladnici mladých\nhouslistů\" sbírka 30 nejoblíbenějších českých písní, Edv. Wittich:\n„Základové k hraní na, housle.\" Nejnovější dílo v oboru tom\njest 50 písní národních od Drahorada, které mladým houslistům\nvřele můžem doporuČiti.\nŠkola aneb cvičení, zakládající se na národních písních, má\npřed každým dílem téhož druhu, v němž užil skladatel cvičení\nneb thém, které byl sám k tomu úceli složil, hlavně tu pozo-\nruhodnou přednost, že se žák hned při prvních začátcích hude-\nbních naučí znát rhytmy, pak ráz a zvláštnosti národních písní;\nslovem, že takřka mimovolně vssaje do sebe ducha národní hu-\ndby. A za tou příčinou je nám dílo páně Drahoradovo velmi"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2417, "texte": "vítáno a dosáhne zajisté žádoucího účele. Co se spracování pro\n-dvoje housle týče, jest doprovázení velmi dobré, plynné, přesné\na místy i duchaplné jasný to doklad skladatelovy zručnosti\njak v theorii tak v praxi, kterouž byl už dříve svými komposicemi\npro kostel a sbor osvědčil. Kde bylo třeba kontrastu, tam ho\np. Drahorad užil obratně ; kde se opět pohybují oba hlasy stej-\nně, viděti patrně snahu skladatelovu, aby rythmy písní výrazněji\na úseČněji se objevily. V Čísle 12. mezi 13. a 14. taktem, kde\nse naskýtají v dolejším hlase oktávy, možno vzíti v 14. taktu\nmísto a—fis-raději cis—e, Čímž se oktávám vyhneme, aniž by\ntím kontrapunktovaný proud druhého hlasu něčeho utrpěl.\nTotéž platí o Čísle 38, kde se vyskytují též dvě oktávy; to-\ntiž s druhého taktu na třetí. Zde třeba vzíti pouze v spodním hla-\nise v 3tím taktu místo c notu a, Čímž se tato tisková chyba neb\npřehlídnutí opraví. Co se pak týče Čísla 15., tu s panem skla-\ndatelem v doprovázení nesouhlasíme. V Čísle 43 je chyba ti-\nsku ; má být v hořejším hlase (14. takt) místo f nota as. Čí-\nslo 50. „Narodil se Kristus Pán\" liší se poněkud od původní\nmelodie. Tyto nepatrnosti, které si každý učitel houslí sám po-\nopraví, zmizí ve světle závažných předností, jimiž dílo páně Dra-\nhoradovo vyniká ; avšak tak mnohý Wagnerian namítl by na\npř., že dvě tak nepatrné oktávy, jaké jsme tu vytkli, nelze ani\npozorovat, kdyby se rychle hrálo. Ovšem že, avšak v skladbě\ninstruktivní má se vždy Čistota harmonie zachovávat, zvláště\nvšak v skladbě dvouhlasé. Yímef předobře, že Mozart má na\npř. na začátku exposice ouvertury ke „Kouzelné flétně\" dvě vel-\nké kvinty a víme také, že je učinil proto, auto nechtěl rušit\nproud druhého kontrapunktovaného hlasu, jenž se z první thé-\nmy vyvinul a přirozeně utvořil; taktéž je nám známo, že si\nJovolil sám drakonický Seb. Bach příčnosti ve svých praeludiích :\navšak proto vše nemůžeme a nebudeme vady ty schvalovati v\ndílech, které jsou určeny pro žáky. Vybočivše trochu od před-\nmětu, musíme ještě podotknouti, že obeznalý skladatel tak peda-\ngogicky písně ty uspořádal, aby se učeň ve všech tóninách hráti\nnaučil; přitom udal skladatel vždy známkami vedení smyčce na\nhoru i dolů, Čímž se zajisté nejen učitelům samým, ale i samo-\nukům zavděčil. Přejem záslužnému dílu páně Drahoradově hoj-\nného zdaru a pp. učitelům materiálních prostředků, aby si písně\nty koupiti mohli. Stojí 1 zl. 20 kr. Vydání je úhledné.\n\ny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13", "page_fin": "15", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.6", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.5", "debut_caractere": 2419, "fin_caractere_exclue": 7274, "texte": "Dopisy.\n\nZ. Milána. (Rodiště Rossiniho.)\nVšichni životopisci Rossiniho udávají jak známo, že se\nJoachim Rossini narodil v Pesaru dne 25. února 1792. Purk-\nmistr města Lugo (v okresu Ravenna) tvrdí vsak, že se pěvec\nPesarský narodilv Lugu. V sezení tamější městské rady, které\nse odbývalo před měsícem, zvolena byla komise, která má o\ntom podati positivní na listinách se zakládající důkazy. Uvidíme!\nZ Petrohradu, (P. Kozel. Pí. Luccová. Besekirskij. Nové pí-\nsně. Patti.)\nVás krajan, obratný klarinetista u zdejšího operního orke-\nstru p. Kozel před nedávnem těžce ochuravel, avšak kojíme se\nnadějí, že nám bude výtečný ten umělec zachován, jako paní\nLuccová, která se už také uzdravila a co nevidět pohostinsku v\nopeře italské vystoupí. Známý ruský virtuos na housle p. Be-\nsekirskij z Moskvy zastává prozatím uprázdněné místo sólisty u\nitalské opery a balletu, které pro nepřítomnost Wieniawského\nnení obsazeno. Nákladem Johannsena vyšel nový sešit pěti ru-\nských písní na slova Turgeněva a Lermontova od věhlasné pěv-\nkyně pí. Viardat-Garcia. čtyry z těchto písní věnovány jsou žá-\nkyním paní Nissen-Salomonové, totiž sic. Lavrovské, Minkvicové,\nChvostové a Klemmové. Písně Čís. 1. Na sare a 3. Rasgadfea\njsou nej zdařilejší; méně zdařilé jsou 4. Rasluka, 5. Rusalka, 2.\nUtes. Vyhlášená pěvkyně Adelina Patti přibude sem dne 8„\nledna a vystoupí dne 13. ledna v opeře „Sonnambula.\"\nZ Moskvy. (Nové romance.)\nUK. J. Majkova vyšly nové ruské romance: Glazki (očka)\n- PtiČka (ptáček) - a „Zpomínky na Sevillu\" po 40 kopěj.;\ndále píseň cikánská „Sli tri oni\" od Sokolova a píseň jamŠČíka\n„Založn ja trojku borzych\" od Lazareva.\nZ Paříže. (Mše Rossiniho. Meyerbeer a pěvec Pesarský. Nové\nopery.)\nNení nad slavné jméno! Jen si pomyslete: paní Rossiniova\nžádá od nakladatelů za mši, která se nalezla v pozůstalosti po\njejím manželi, pouhou maličkost 4000 lib. šterlingů aneb\n40.000 zl. r. Čís. ; avšak žádat a dostat jsou dvě rozdílné věci.\nAž dosud se žádný nakladatel neodhodlal k zakoupení této po-\nzůstalé skladby Rossiniovy. Mluve už o pěvci Pesarském ne-\nmohu opomenouti neznámé jeŠte anekdoty, která se o něm vy-\npravuje. Rossini a Meyerbeer ctili se sice velice ; avšak velmi\nzřídka spolu obcovali. Rossini byv tázán po příčině toho, pravil\"\n„Jak pak můžem spolu obcovati! Meyerbeer miluje více kyselé\nzelí než maccaroni.\" Netřeba podotýkati, že Rossini narážel tu\nna hudební vkus Meyerbeerův. Ředitelstvo „Theátre lirique\"\npřijalo k provozování dvě nové opery: „Le timbre ďargent\" od\nSain-Saense a „Anentin Metzyivo\" od Cheronvriera.\nZ Dessavy. (Domněle ztracené skladby Schneiderovy.)\nPřed nedávnem byly zde nalezeny domněle ztracené parti-\ntury několika smutečních pochodů a melodramatických skladeb\nFriedricha Schneidera, které byl tento výtečný komponista roku\n1817 dokončil. ř\nZ Mnichova. (Nová opera. Pomník Gluckovi a jšeb. Bachovi.)\nKomická opera J?Der Rothmantel\" (CervenopláŠtník) od\nKrempelsetzera, který se komposici učil u Vašeho krajana, dvor-\nního zdejšího hudebníka Ludvíka, provozovala se dne 12. pro-\nsince s příznivým úspěchem v divadle residenČním. Vděčná\nlátka poskytla básníku Pavlu Heyseovi příležitost, že z ní mohl\nutvořit lepé libretto. Hudba jest jednoduchá, melodiésní, obsa-\nhujíc krásné a pěkně vyvedené myšlénky a svědčíc o svěží fantasii\na technické obratnosti skladatele Krempelsetzera, jenž už několik oper\nsložil. Komité, které se utvořilo v Beilngriesu (v Bavořích), vy-\nzývá k příspěvkům na pomník, jenž má býti postaven slavnému\nskladateli KriŠtofu rytíři Gluckovi v jeho rodišti Weidenwan-\ngen v okresu Beilngriesském. Jiné komité, v jehož Čele stojí:\nBronsart, H. z Biilova, Damrosch, David, Herbeck, F. Hiller,\nJ. Joachim, Fr. Liszt, J. Rietz atdv vyzývá k příspěvkům na\npomník, jenž se má postaviti Janu Seb. Bachu v Eisenaehu.\nZ Vidně. (Hudba kostelní. Nová operetta. Černý.)\nNa sv. tři krále provozovala se v národním chrámě italském\nmše od Jírovce (Gyrowetz), graduale od Wintra a offertorium\nod Černého, kdežto v Karlově chrámě provedena byla mše od\nženské skladatelky, paní Anny Pessiakové roz. Schmerlingové.\nV chrámě piaristů dával kap. Metzger svou novou mši se soly na\nvarhany. Provedení bylo v každém ohledu slušné. V Karlově\ndivadle bude se dne 20. ledna provozovati nová operetta „Toto\"\nod J. Strausse. Vojenský zde oblíbený kapelník Černý\ndostal velmi příznivé engagement k dvorní kapelle do Petrohra-\ndu, kterého však nepřijal.\nZe Lvova. (Nové tance.)\nU zdejšího nakladatele Wilda vyšly masopustní tance od\nTymovského: Polonéz „Hulaj duszá\", mazur „Kusicielka\" (Po-\nkuŠitelka.)\n\nZ Kolína. (Zpěváčky spolek „Dobroslav\", jeho působení a zábava Sylvestrova.)\nUplynulo již celé desítiletí blahodárné činnosti našeho pě-\nveckého spolku Dobroslava. Mnohou bídu pomohl uleviti zna-\nčnými peněžitými příspěvky. Zpěvem oslavoval živé i mrtvé.\nNeméně i uspořádáním všelikých zábav přispěl k. obveselení i"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8265, "texte": "k zušlechtění obecenstva. Krásný to zajisté účel spolku. Jen\nŠkoda, přeškoda, že se spolku nedostává podpory takové od o-\nbecenstva, jaké by vskutku zasluhoval. Čacký Dobroslav již\npřed třemi roky rozšířil svou působnost, přetvořiv se v pěvec-\nlco-ctenářský spolek. Z počátku vzkvétal utěšeně nyní ale\njako vše na světě dosti ochabnul. Přičítáme toho vinu nyněj-\nším neveselým poměrům vůbec. Ze všech spolků, kterých zde\nmáme, stojí Dobroslav přece ještě nejpevněji na nohou, třeba se\ni o berli opíral. Máme krásnou místnost, dosti slušně a\npohodlně zařízenou, piano, kulečník, bohatý archiv hudební a\nknihovnu. Počet údů zprvu k 300 sklesl v nynější době zna-\nmenitě. Vystoupiliť ze spolku oudové takoví, jenž se řídí dle\npovětrné korouhvičky; snad až se vítr obrátí, uzříme opět tvá-\nře jejich. Sbor pěvců ostal v stejném poměru. V listopadu\nminulého roku odbýval spolek pěvecko-čtenářský valnou hroma-\ndu, v které opět nový výbor zvolen. Hodnostáři z výboru pak\nzvoleni: za předsedu spolku p. Kašpar, jednatel p. Dr. Nízký,\npokladník p. Winter, správce domu p. Hofmeister, knihovník p.\nVeverka. Za řiditele zpěvu zvolen p. Fafl. Na Sylvestra u-\nspořádal výbor zábavu jen pro údy spolku. Program zábavy\nté byl: 1. Klepny, dramatická scéna ve zpěvu s průvodem pia-\nna od Dr. Nesnadnou skladbu tu zdařile provedli pp.\nMorstadt, Vávra a Šafránek v přiměřeném kostumu na malém k\ncíli tomu vystaveném jevišti. Hlučný potlesk odměnil pp. her-\nce za jejich výkony. 2. Výprask, mužský sbor se sólem as\ndoprovázením piana od Pavla Křízkovského. Solo přednesl rou-\ntinovaný pěvec p. Morstadt Vzdor slušnému provedení, nezdálo\nse, že by sbor ten obecenstvo příliš bavil. Snad Časté opako-\nvání stejného nápěvu jest sboru tomu na újmu. 3. Koncert\nna brkacky od Bendi a, poutav svou zvláštností pozornost obe-\ncenstva líbil se velice. Pěvci dovedli si sami pravých a laci-\nr* nějsích brkaČek z rákosu s připojeným korpusem z papíru za-\nopatřiti a tak se nám zdálo, že slyšíme kapellu ze samých\nhoboji a fagottů. 4. Před bálem dramatický solový žert\nprovedl k všeobecné spokojenosti p. Hofmeister. —5. Zvířecí\nkvartetto od Brixnera s průvodem piana, jejž jsme si uP. Boučka,\nmajitele opis. kanceláře v Praze opatřili, rozjařil obecenstvo nad\nmíru. 1.2. a 5 Číslo programu doprovázel zručný pianista\np. Winter. Zenglérské skoky co poslední číslo programu\nz nepovědomýeh příčin ustoupily místa Terpsichoře. Tak jsme\nrok starý pohřbili se všemi svízeli a útrapami v naději na ně-\njaký radostnější rok. Příště povím něco o hudebních poměrech\nu nás vůbec.*) Na konec ještě tak malé přáníčko. Bohatý ar-\nchiv máme na všeliké sborky a sborečky ; počet jejich počítá-\nme na sta a přec je Často za těžko kloudný program sesta-\nviti. Obecenstvo se nespokojí lecjakými drobty, chce též néco\nna zub, pro pochoutku. Darmo se pídíme po skladbách lepších,\njako: Karneval Římský od Thomasa aj. Tu se nám odpově-\ndělo, že se spolek usnesl na tom skladby ty nerozšiřovat; jin-\nde opět, že spolek je míní vydat tiskem. Nechť se tehdy vy-\ndají tiskem a přístupny učiní všem spolkům, aby se nám tak\ndarmo v novinách laskominy nedělaly. Od redakcí těchto listů\nbychom si přáli, aby nám byla jaksi prostředníkem a vůdcem\nv hudebním světě. Na zdar! (ýý)\nZ Klatov, dne 12. pros. (Výroční schůze zpěv. spolku „Šumavana\".)\nPo zahájení schůze předsedou p. Dr. Naušem přešlo se\nk programu hromady a podali především jednatel, pokladník\na listovní výroČné zprávy své. Ze zpráv všech vysvítá, že spo-\nlek značně ku předu kráčel proti jiným rokům, neboť nejen že\npříjmy jeho se zvětšily a archiv značně rozmnožil, nýbrž i po-\ntěšitelný zjev se vyskytl, že nebylo po celý rok téměř žádné\nznačnější události v Cechách, jíž by se nebyl spolek Činně úča-\nstnil. Dle zpráv jednatele měl spolek v minulém správném roce\ndohromady 129 údův, z nichž tři Čestné, 26 výkonných, 12 za-\nkládajících a 88 přispívajících. Z těchto übylo průběhem roku\n16 větším dílem vystěhováním, tak že v den hromady měl spo-\nlek 113 údův. Příjmy spolku obnášely celkem 260 zl. 25 kr.,\npříjem to posud největŠí co spolek stojí; soujem vydání obnášel\n117 zl. 55 kr., tak že zbývá jmění spolkového 142 zl. 70 kr„\nPo podání zprávy p. pokladníkem prof. A. V. Šmilovskýmr\nbyty tomuto povstáním celé hromady díky vzdány za horlivé\nvedení pokladny spolkové. Ze zprávy listovního vysvitá, že\nspolku během roku 33 nová čísla, obsahující 61 sborů přibyla,\ntak že archiv celkem nyní obsahuje 400 piec a sice 330 sborův\na 70 písní s pianem. Činnost spolku v minulém roce byla ná-\nsledující: 1. Spolek uspořádal produkci Illnerovy zpěvohry Král\nVondra, jež co do uměleckého provedení i co do peněz skvělý\nměla výsledek; dále produkci, co 10. řádnou produkci pro ve-\nškeré údy spolku. Mimo to účastnil se spolek 3 údy při kla-\ndení kamene k národnímu divadlu v Praze, 10 údy při svěcení\npráporu Sokola Plzeňského o Svatodušních svátcích, 6 údy při\nzakládání školy Švihovské, JI údy při kladení základného ka-\nmene českého gymnasia v Českých Budějovicích, 10 údy při\nsvěcení práporu spolku „Práchně\" v Horažďovicích. Dále úča-\nstnil se celý spolek slavnosti ku 70tiletým narozeninám Pala-\nckého uspořádané a sice večer při průvodu a druhého dne při\nzábavě v Měst. Besedě a při slavnosti odhalení desky Kraraeriovy\nv Klatovech, v předvečer při průvodu a druhého dne v kostele\na při, domu oslavence; mimo to zpíval smutečnou mši za hra-\nběte Černína, čestného měšťana Klatovského, a posléze dopro-\nvodil k hrobu výkonného spolubratra svého p. Otu Gregor! a-\ndesa a syna předsedy svého Dr. Jana Nauše ml. Na to byli\nvoleni přehlížítelé úČtův i archivu a sice jednohlasně p. Stulík\na Kallauner. Po Čtení stanov, jež na to následovalo, sdělen\nbyl připiš posavádního řed. p. Mansveta Kličky, v němž se\nz Čestného úřadu svého pro domácí poměry děkuje. Přítomní\núdové z Části byli pro to, aby přijalo se poděkování toto, jiní\nbyli proti tomu a po odhlasování p. předsedou na to zavedeném,\nrozhodlo 9 hlasů proti 6, by nebral se zřetel na to poděkování\na p, Klička byl volitelný; načež pak jednohlasně opět za ředi-\ntele volen byl. Volba ostatního výboru vypadla pak následovně:\nJednohlasně byli opět voleni za předsedu p. Dr. Nauš, za místo -\npředsedu p. Ludvík Král, za místořediteje p. Jan Kyba, za\njednatele posavádní pokladník prof. A. V. Šmilovský, za poklad-\nníka p. Alois Kallauner, a za listovního p. Anton\nNa to přišly na řadu volné návrhy. Prof. Šmilovský navrhoval,\naby zpěv. spolek, aby se sesílil, založil zpěv. školu ku vycho-\nvání nových výkonných údův, a aby spolek, kdyby potřeba\nbylo, i peněžně Školu tu podporoval. P. místopředseda Král,\nodvolávaje se na to, že už dvakrát pokusy takové spolek uči-\nnil, a že pokaždé nic se nedocílilo, naproti tomu navrhoval, aby\nnávrh ten se odročil a zatím se Čekalo, jak prospívati bude\nzaložená právě zpěv. Škola „Sokola\" klatovského, a aby z této\nku sesílení spolku podlé uznání ředitele schopní údové byli\npoznenáhla přijímáni co výkonné údy spolku. Návrh tento byl\nhromadou přijat. Ku konci byl návrh prof. Šmilovského, aby\nspolek súčastnil se slavnosti, jenž ku poctě JanuPurkyniv den\n50tiletého doktorského jeho jubilea má býti odbývaná v MěŠL\nBesedě, jednohlasně přijat a shromáždění za ukončené pro-\nhlášeno. (Sum.)\nZ Přeštic, dne 15. pros. (Literátský spolek.)\nTohoto roku založen jest v našem městě spolek literátský,\njehož účelem jest pěstování církevního zpěvu a podporování po-\nbožnosti při službách božích, průvodech a pohřbích. Stanovy\ntohoto bratrstva jsou potvrzeny od nejd. bisk. konsistoře v Bu-\ndějovicích dne 25. srpna a u vys. c. kr. místodržitelství od 11.\nříjna 1868. Za ochrance bratrstva vyvolil si spolek sv. Cyril-\nla a Methoděje, apoštoly slovanské. YýroČní památka těchto\nsv. patronův odbývati se bude slavnostním spůsobem. V Čele\ntohoto bratrstva stojí zdejší děkan veled. pan Josef Pekárek. O\nČinnosti tohoto spolku promluvím příště obšírněji.\nZ Budyně nad Ohří. (Výroční zpráva.)\nZa příkladem jiných měst v naší vlasti utvořil se i u nás\nzpěv. spolek, vytknuv sobě za účel pěstování zpěvu nejen svět-\nských sborů, ale zvláště kostelních. Hpolek náš přijal jméno\n„Bivoj\" na památku rodu Hazenburkského, kterýžto původ svůj\nbral od Bivoje a k oslavení slavných někdy z rodu toho drži-\ntelů a dobrodinců města Budyně nad Ohří. C, k. místodržitel-\n\n*) Bude nám vítáno.\nRedakce."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6808, "texte": "ství potvrdilo spolek vynesením ze dne 7. dubna 1868 pod čí-\nslem 16795, což spolku oznámil c. k. okresní úřad v Libocho-\nvicích přípisem ze dne 16. dubna 1868 cis. 785. Ve valné\nhromadě 6. prosince 1867 zvolen za protektora spolku: vele-\ndůst. p. J. K. Rojek, děkan v Budyni, za předsedu p. Karel\nKurfůrst, hraběcí správec v Budyni, za řiditele důst. pan Voj-\ntěch St. Linhart, kaplan v Budyni, za pokladníka a spolu je-\ndnatele důst. p. Antonín Průša, kaplan v Budyni, za místo-\nřiditele p. Frant. Zázvorka, uc. v Budyni; za výbory pak: p.\nOeněk Pic&rt, učitel, J. Škuthan, V. Stožický a J. Drážný,\nvšichni z Budyně. Takto konstituovaný spolek započal svou\nčinnost, odbývaje každý týden dvakráte cvičení, v úterý a v\npátek. Mimo to odbýváno jednou za týden cvicení ve zpěvu\ns těmi údy spolku, kteří ještě nebyli tak pokročilí, aby súcast-\nniti se mohli i zpěvu sborového. Cvicení to jest zásluhou p.\nmístořiditele. Když pak pokročeno ve zpěvu, že před veřejnost\nmohlo se vystoupiti, ustanoven koncert zpěváckého spolku na\nden 2. února 1868 a první toto vystoupení spolku potkalo se\ns rozhodným prospěchem a přízní u obecenstva, které od té\ndoby úplně spolku se naklonilo. Hlavní zásluhu získal si spo-\nlek opatřením skvostného práporu, který vždy bude střediŠtěm\nsil jeho výkonných i odznakem svornosti a jednoty. Prapor\njest z těžké hedbávné látky, na jedné straně bílý, na druhé\nčervený. Červená strana má ve svém poli českého lva, bílá\nnese nápis: „Zpěvácký spolek Bivoj v Budyni\"; skvostný pra-\npor tento pochází z dílny páně Tienkvaldovy. Fábory, rovněž\ntak skvostné, jsou dar paní Johanny Kurfůrstové, matky pra-\nporu. Na fáboru červeném vyšito jest stříbrem heslo spolku:\nZpěvem k srdci, srdcem k vlasti; na fáboru bílém nalézá se\nzlatem vyšité jméno spanilomyslné dárkyně a den a rok posvě-\ncení praporu. Stůj zde výkaz činnosti našeho spolku: 2. února odbý-\nval Bivoj první svůj koncert. 12. dubna provozoval spolek v zdej-\nším děkanském chrámu Páně velkou Fiihrerovou mši. 30. dubna\nsúcastnil se spolek při uvítání Jeho Eminencí nejvyŠŠího pa-\nstýře do Budyně; zejmena přinesl mu zastavenícko spojené\ns průvodem pochodnovým. 15. května vyslal spolek 8 údů\nk slavnosti položení základního kamene k velkému národnímu\ndivadlu v Praze. 16. května udělal spolek zastavenícko svému\nprotektoru veledůstojnému panu děkanu J. K. Rojkovi. 14. červ-\nna uspořádán na počest 701etých narozenin Fr. Palackého kon-\ncert. 9. srpna na den zdejší pouti účinkoval spolek při velkých\nslužbách Božích, přednesl velkou Fiihrerovou mši s gradualem:\n„Zdrávas Maria\" od řiditele spolku. 22. srpna přinesl spolek\nzastavenícko matce praporu paní Johanně Kurfiirstové. 23.\nsrpna, v den svěcení praporu, uspořádán koncert. 8. září po-\nžádán byl spolek, aby spoluúcinkoval při koncertu ve Mšeném,\njehož čistý výnos obrácen býti měl na zakoupení vyučovacích\nprostředků Školy Charvatecké. 20. září uspořádáno zastave-\nnícko hraběnce Teresii z Herbersteinů, majiteikyni panství Bu-\ndynského a patronce chrámu Páně zdejšího. 11. října súcast-\nnil se spolek, byv požádán, svěcení školy v Nížebohách. Při\nsvěcení, kteréž vykonal protektor spolku, veled. pan děkan J.\nK. Rojek, zapěl 3 sbory a při mši sv. v kostele malou mši od\nFiihrera. 3. listopadu přinesl spolek svému předsedovi K. Kur-\nfiirstovi na den jeho jmenin zastavenícko. Vydání spolku\nobnáší 331 zl. 52 kr. r. c. a příjem 334 zl. 10 kr. r. c. Zbývá\nna hotovosti 2 zl. 60 kr. Ze zprávy té patrno, že spolek\nvelmi činně sobě počínal a úkolu sobě vytknutému zadost uči-\nnil. Nadějeme se, že i na dále ve své činnosti neustane, ale\nspise více a více rozkvétati bude, jsa v tom podporován vzor-\nnou jednomyslností a svorností svých Činných údův. Svého\nČasu rozesílané Pražským Hlaholem vyzvání ku přistoupení\nk jednotě česko slovanských zpěváckých spolků uvítal náš spo-\nlek s radostí nelíčenou, maje na mysli důležitost a potřebu\njeho. Než zdá se, že věc ta usnula. Aspoň jsem nečetl žád-\nnou zprávu o přípravách, aniž další jaké vyzvání nás došlo.\nJsem přesvědčen, že by všichni spolkové zpěváctí přistoupili\nk jednotě, anť veliký z ní jim kyne prospěch. Mámeť nouzi\no dobré sbory; kdyby však jednota se uskutečnila, odpomohla\nby nedostatku řádných sborů, neboť spojenými silami mohla by\ndobré sbory vydávati. Všímám si zpráv o koncertech „Hla-\nholu\", který velké skladby provozuje iod francouzských skla-\ndatelů. Jen bohužel, že je Hlahol považuje za výhradní svůj\nmajetek.*) Kde se mají venkovští zpěváctí spolkové dodělatl\npodobných skladeb? Předkládám tu věc na uváženou těm, jichž\nse týká, žádaje zároveň o Vaši pomoc.\n\nV. St.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Zpěv. spolek pražských typografů, k němuž se přidru-\nžilo několik členů „Hlaholu,\" zapěl dne 7. ledna při církevních\nobřadech u mrtvoly Em. Arnolda „Salvě regina\" od Fiihrera a\n„Pohřební\" od K. Bendla.\n* Zpěv. spolek „Bivoj\" v Budyni nad Ohří odbýval dne\n23. prosince 1868 valnou hromadu, aby zvolil nové řiditelství.\nZa protektora zvolen veledůstojný pan J. K. Rojek, děkan, za\npředsedu pan Karel Kurfurst, hraběcí správec, za řiditele dů-\nstojný pan Y. St. Linhart, kaplan, za místoředitele pan Fr. Zá-\nzvorka, učitel, za pokladníka a jednatele důstojný pan Ant. Prů-\nša, kaplan ; do výboru pánové: Č. Pichrt, J. Škuthan, V. Sto-\nžický a Y. Drážný. Spolek čítá 1 čestného úda, 22 přispí-\nvajících a 25 Činných údův. Dne 24. ledna uspořádá zpěvácký\nspolek koncert s následujícím programem: Staročeský zpěv vá-\nlečný od Pecha. Dvojzpěv se sborem z opery: „Cikánka.\"\nKřižáci na moři od Bažina. 2. jednání z opery „Tem-\npláři na Moravě\" od K. Šebora. Tři jezdci, ballada od B.\nSmetany. Dvojzpěv pro tenor a bariton z opery „Dom Seba-\nstian\" od Donizettiho.\n* Horazdovický „PrdcheňLl oslavil den svého šestiletého\ntrvání dne 25. listop. 1868 pěveckou, hudební a deklamatorní\nzábavou.\n* Kutnohorský zp. spolek „Tyl\" súČastnil se v slavnosti,\nkterá uspořádána byla dne 19. prosince, při započetí stavby\nKutnohorského nádraží. Tyl zapěl při tom zdařile dva chorály.\n* Zpěv. spolek v Mseně a beseda uspořádala o Sylvestru\nzábavu v sále p. Kusa. Program obsahoval; Ouverturu.\nVlasti, sbor od Tovacovského. Bože můj, otce můj, sb. od\nBendla. My jsme páni, deklamace. Šťastné manželství, sb.\nod Bendla. Rodina Morousů. Hubička, sb. od Vašáka.\nStará panna, deklamace. Proč nemohl dál, sb, od Vorla.\nBesední ctění. Durynská národní od Mendelssohna. Uka-\nzování starožitností.\n* Zpěvácký spolek slovanský ve Vídni uspořádá dne 14.\nledna 1869 „u velkého čížka\" (Grosser Zeisig, Burgglacis) ta-\nneční zábavu, při které hudba c. k. pluku „Wiirtemberg\" úČin-\nkovati bude. Udové spolku obdrží každý pro svou osobu po\njednom volném lístku; dalších lístků po 1 zl. pro osobu lze do-\nstati v kanceláři spolku : Stadt, Tuchlauben c. 8 IV. p. a ve\n„Slovanské Besedě\" , Stadt, Strobelgasse c. 2. I. p. U kasy\nstojí lístek 1 zl. 50 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13", "page_fin": "13", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.6.1", "titre_corps": "Z. Milána. (Rodiště Rossiniho.)", "titre_sommaire": "Z. Milána. (Rodiště Rossiniho.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.5", "debut_caractere": 2428, "fin_caractere_exclue": 6957, "texte": "Z. Milána. (Rodiště Rossiniho.)\nVšichni životopisci Rossiniho udávají jak známo, že se\nJoachim Rossini narodil v Pesaru dne 25. února 1792. Purk-\nmistr města Lugo (v okresu Ravenna) tvrdí vsak, že se pěvec\nPesarský narodilv Lugu. V sezení tamější městské rady, které\nse odbývalo před měsícem, zvolena byla komise, která má o\ntom podati positivní na listinách se zakládající důkazy. Uvidíme!\nZ Petrohradu, (P. Kozel. Pí. Luccová. Besekirskij. Nové pí-\nsně. Patti.)\nVás krajan, obratný klarinetista u zdejšího operního orke-\nstru p. Kozel před nedávnem těžce ochuravel, avšak kojíme se\nnadějí, že nám bude výtečný ten umělec zachován, jako paní\nLuccová, která se už také uzdravila a co nevidět pohostinsku v\nopeře italské vystoupí. Známý ruský virtuos na housle p. Be-\nsekirskij z Moskvy zastává prozatím uprázdněné místo sólisty u\nitalské opery a balletu, které pro nepřítomnost Wieniawského\nnení obsazeno. Nákladem Johannsena vyšel nový sešit pěti ru-\nských písní na slova Turgeněva a Lermontova od věhlasné pěv-\nkyně pí. Viardat-Garcia. čtyry z těchto písní věnovány jsou žá-\nkyním paní Nissen-Salomonové, totiž sic. Lavrovské, Minkvicové,\nChvostové a Klemmové. Písně Čís. 1. Na sare a 3. Rasgadfea\njsou nej zdařilejší; méně zdařilé jsou 4. Rasluka, 5. Rusalka, 2.\nUtes. Vyhlášená pěvkyně Adelina Patti přibude sem dne 8„\nledna a vystoupí dne 13. ledna v opeře „Sonnambula.\"\nZ Moskvy. (Nové romance.)\nUK. J. Majkova vyšly nové ruské romance: Glazki (očka)\n- PtiČka (ptáček) - a „Zpomínky na Sevillu\" po 40 kopěj.;\ndále píseň cikánská „Sli tri oni\" od Sokolova a píseň jamŠČíka\n„Založn ja trojku borzych\" od Lazareva.\nZ Paříže. (Mše Rossiniho. Meyerbeer a pěvec Pesarský. Nové\nopery.)\nNení nad slavné jméno! Jen si pomyslete: paní Rossiniova\nžádá od nakladatelů za mši, která se nalezla v pozůstalosti po\njejím manželi, pouhou maličkost 4000 lib. šterlingů aneb\n40.000 zl. r. Čís. ; avšak žádat a dostat jsou dvě rozdílné věci.\nAž dosud se žádný nakladatel neodhodlal k zakoupení této po-\nzůstalé skladby Rossiniovy. Mluve už o pěvci Pesarském ne-\nmohu opomenouti neznámé jeŠte anekdoty, která se o něm vy-\npravuje. Rossini a Meyerbeer ctili se sice velice ; avšak velmi\nzřídka spolu obcovali. Rossini byv tázán po příčině toho, pravil\"\n„Jak pak můžem spolu obcovati! Meyerbeer miluje více kyselé\nzelí než maccaroni.\" Netřeba podotýkati, že Rossini narážel tu\nna hudební vkus Meyerbeerův. Ředitelstvo „Theátre lirique\"\npřijalo k provozování dvě nové opery: „Le timbre ďargent\" od\nSain-Saense a „Anentin Metzyivo\" od Cheronvriera.\nZ Dessavy. (Domněle ztracené skladby Schneiderovy.)\nPřed nedávnem byly zde nalezeny domněle ztracené parti-\ntury několika smutečních pochodů a melodramatických skladeb\nFriedricha Schneidera, které byl tento výtečný komponista roku\n1817 dokončil. ř\nZ Mnichova. (Nová opera. Pomník Gluckovi a jšeb. Bachovi.)\nKomická opera J?Der Rothmantel\" (CervenopláŠtník) od\nKrempelsetzera, který se komposici učil u Vašeho krajana, dvor-\nního zdejšího hudebníka Ludvíka, provozovala se dne 12. pro-\nsince s příznivým úspěchem v divadle residenČním. Vděčná\nlátka poskytla básníku Pavlu Heyseovi příležitost, že z ní mohl\nutvořit lepé libretto. Hudba jest jednoduchá, melodiésní, obsa-\nhujíc krásné a pěkně vyvedené myšlénky a svědčíc o svěží fantasii\na technické obratnosti skladatele Krempelsetzera, jenž už několik oper\nsložil. Komité, které se utvořilo v Beilngriesu (v Bavořích), vy-\nzývá k příspěvkům na pomník, jenž má býti postaven slavnému\nskladateli KriŠtofu rytíři Gluckovi v jeho rodišti Weidenwan-\ngen v okresu Beilngriesském. Jiné komité, v jehož Čele stojí:\nBronsart, H. z Biilova, Damrosch, David, Herbeck, F. Hiller,\nJ. Joachim, Fr. Liszt, J. Rietz atdv vyzývá k příspěvkům na\npomník, jenž se má postaviti Janu Seb. Bachu v Eisenaehu.\nZ Vidně. (Hudba kostelní. Nová operetta. Černý.)\nNa sv. tři krále provozovala se v národním chrámě italském\nmše od Jírovce (Gyrowetz), graduale od Wintra a offertorium\nod Černého, kdežto v Karlově chrámě provedena byla mše od\nženské skladatelky, paní Anny Pessiakové roz. Schmerlingové.\nV chrámě piaristů dával kap. Metzger svou novou mši se soly na\nvarhany. Provedení bylo v každém ohledu slušné. V Karlově\ndivadle bude se dne 20. ledna provozovati nová operetta „Toto\"\nod J. Strausse. Vojenský zde oblíbený kapelník Černý\ndostal velmi příznivé engagement k dvorní kapelle do Petrohra-\ndu, kterého však nepřijal.\nZe Lvova. (Nové tance.)\nU zdejšího nakladatele Wilda vyšly masopustní tance od\nTymovského: Polonéz „Hulaj duszá\", mazur „Kusicielka\" (Po-\nkuŠitelka.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13", "page_fin": "15", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Kolína. (Zpěváčky spolek „Dobroslav\", jeho působení a zábava Sylvestrova.)", "titre_sommaire": "Z Kolína. (Zpěváčky spolek „Dobroslav\", jeho působení a zábava Sylvestrova.)", "signature_source": "V. St", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.5", "debut_caractere": 6959, "fin_caractere_exclue": 7274, "texte": "Z Kolína. (Zpěváčky spolek „Dobroslav\", jeho působení a zábava Sylvestrova.)\nUplynulo již celé desítiletí blahodárné činnosti našeho pě-\nveckého spolku Dobroslava. Mnohou bídu pomohl uleviti zna-\nčnými peněžitými příspěvky. Zpěvem oslavoval živé i mrtvé.\nNeméně i uspořádáním všelikých zábav přispěl k. obveselení i"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8265, "texte": "k zušlechtění obecenstva. Krásný to zajisté účel spolku. Jen\nŠkoda, přeškoda, že se spolku nedostává podpory takové od o-\nbecenstva, jaké by vskutku zasluhoval. Čacký Dobroslav již\npřed třemi roky rozšířil svou působnost, přetvořiv se v pěvec-\nlco-ctenářský spolek. Z počátku vzkvétal utěšeně nyní ale\njako vše na světě dosti ochabnul. Přičítáme toho vinu nyněj-\nším neveselým poměrům vůbec. Ze všech spolků, kterých zde\nmáme, stojí Dobroslav přece ještě nejpevněji na nohou, třeba se\ni o berli opíral. Máme krásnou místnost, dosti slušně a\npohodlně zařízenou, piano, kulečník, bohatý archiv hudební a\nknihovnu. Počet údů zprvu k 300 sklesl v nynější době zna-\nmenitě. Vystoupiliť ze spolku oudové takoví, jenž se řídí dle\npovětrné korouhvičky; snad až se vítr obrátí, uzříme opět tvá-\nře jejich. Sbor pěvců ostal v stejném poměru. V listopadu\nminulého roku odbýval spolek pěvecko-čtenářský valnou hroma-\ndu, v které opět nový výbor zvolen. Hodnostáři z výboru pak\nzvoleni: za předsedu spolku p. Kašpar, jednatel p. Dr. Nízký,\npokladník p. Winter, správce domu p. Hofmeister, knihovník p.\nVeverka. Za řiditele zpěvu zvolen p. Fafl. Na Sylvestra u-\nspořádal výbor zábavu jen pro údy spolku. Program zábavy\nté byl: 1. Klepny, dramatická scéna ve zpěvu s průvodem pia-\nna od Dr. Nesnadnou skladbu tu zdařile provedli pp.\nMorstadt, Vávra a Šafránek v přiměřeném kostumu na malém k\ncíli tomu vystaveném jevišti. Hlučný potlesk odměnil pp. her-\nce za jejich výkony. 2. Výprask, mužský sbor se sólem as\ndoprovázením piana od Pavla Křízkovského. Solo přednesl rou-\ntinovaný pěvec p. Morstadt Vzdor slušnému provedení, nezdálo\nse, že by sbor ten obecenstvo příliš bavil. Snad Časté opako-\nvání stejného nápěvu jest sboru tomu na újmu. 3. Koncert\nna brkacky od Bendi a, poutav svou zvláštností pozornost obe-\ncenstva líbil se velice. Pěvci dovedli si sami pravých a laci-\nr* nějsích brkaČek z rákosu s připojeným korpusem z papíru za-\nopatřiti a tak se nám zdálo, že slyšíme kapellu ze samých\nhoboji a fagottů. 4. Před bálem dramatický solový žert\nprovedl k všeobecné spokojenosti p. Hofmeister. —5. Zvířecí\nkvartetto od Brixnera s průvodem piana, jejž jsme si uP. Boučka,\nmajitele opis. kanceláře v Praze opatřili, rozjařil obecenstvo nad\nmíru. 1.2. a 5 Číslo programu doprovázel zručný pianista\np. Winter. Zenglérské skoky co poslední číslo programu\nz nepovědomýeh příčin ustoupily místa Terpsichoře. Tak jsme\nrok starý pohřbili se všemi svízeli a útrapami v naději na ně-\njaký radostnější rok. Příště povím něco o hudebních poměrech\nu nás vůbec.*) Na konec ještě tak malé přáníčko. Bohatý ar-\nchiv máme na všeliké sborky a sborečky ; počet jejich počítá-\nme na sta a přec je Často za těžko kloudný program sesta-\nviti. Obecenstvo se nespokojí lecjakými drobty, chce též néco\nna zub, pro pochoutku. Darmo se pídíme po skladbách lepších,\njako: Karneval Římský od Thomasa aj. Tu se nám odpově-\ndělo, že se spolek usnesl na tom skladby ty nerozšiřovat; jin-\nde opět, že spolek je míní vydat tiskem. Nechť se tehdy vy-\ndají tiskem a přístupny učiní všem spolkům, aby se nám tak\ndarmo v novinách laskominy nedělaly. Od redakcí těchto listů\nbychom si přáli, aby nám byla jaksi prostředníkem a vůdcem\nv hudebním světě. Na zdar! (ýý)\nZ Klatov, dne 12. pros. (Výroční schůze zpěv. spolku „Šumavana\".)\nPo zahájení schůze předsedou p. Dr. Naušem přešlo se\nk programu hromady a podali především jednatel, pokladník\na listovní výroČné zprávy své. Ze zpráv všech vysvítá, že spo-\nlek značně ku předu kráčel proti jiným rokům, neboť nejen že\npříjmy jeho se zvětšily a archiv značně rozmnožil, nýbrž i po-\ntěšitelný zjev se vyskytl, že nebylo po celý rok téměř žádné\nznačnější události v Cechách, jíž by se nebyl spolek Činně úča-\nstnil. Dle zpráv jednatele měl spolek v minulém správném roce\ndohromady 129 údův, z nichž tři Čestné, 26 výkonných, 12 za-\nkládajících a 88 přispívajících. Z těchto übylo průběhem roku\n16 větším dílem vystěhováním, tak že v den hromady měl spo-\nlek 113 údův. Příjmy spolku obnášely celkem 260 zl. 25 kr.,\npříjem to posud největŠí co spolek stojí; soujem vydání obnášel\n117 zl. 55 kr., tak že zbývá jmění spolkového 142 zl. 70 kr„\nPo podání zprávy p. pokladníkem prof. A. V. Šmilovskýmr\nbyty tomuto povstáním celé hromady díky vzdány za horlivé\nvedení pokladny spolkové. Ze zprávy listovního vysvitá, že\nspolku během roku 33 nová čísla, obsahující 61 sborů přibyla,\ntak že archiv celkem nyní obsahuje 400 piec a sice 330 sborův\na 70 písní s pianem. Činnost spolku v minulém roce byla ná-\nsledující: 1. Spolek uspořádal produkci Illnerovy zpěvohry Král\nVondra, jež co do uměleckého provedení i co do peněz skvělý\nměla výsledek; dále produkci, co 10. řádnou produkci pro ve-\nškeré údy spolku. Mimo to účastnil se spolek 3 údy při kla-\ndení kamene k národnímu divadlu v Praze, 10 údy při svěcení\npráporu Sokola Plzeňského o Svatodušních svátcích, 6 údy při\nzakládání školy Švihovské, JI údy při kladení základného ka-\nmene českého gymnasia v Českých Budějovicích, 10 údy při\nsvěcení práporu spolku „Práchně\" v Horažďovicích. Dále úča-\nstnil se celý spolek slavnosti ku 70tiletým narozeninám Pala-\nckého uspořádané a sice večer při průvodu a druhého dne při\nzábavě v Měst. Besedě a při slavnosti odhalení desky Kraraeriovy\nv Klatovech, v předvečer při průvodu a druhého dne v kostele\na při, domu oslavence; mimo to zpíval smutečnou mši za hra-\nběte Černína, čestného měšťana Klatovského, a posléze dopro-\nvodil k hrobu výkonného spolubratra svého p. Otu Gregor! a-\ndesa a syna předsedy svého Dr. Jana Nauše ml. Na to byli\nvoleni přehlížítelé úČtův i archivu a sice jednohlasně p. Stulík\na Kallauner. Po Čtení stanov, jež na to následovalo, sdělen\nbyl připiš posavádního řed. p. Mansveta Kličky, v němž se\nz Čestného úřadu svého pro domácí poměry děkuje. Přítomní\núdové z Části byli pro to, aby přijalo se poděkování toto, jiní\nbyli proti tomu a po odhlasování p. předsedou na to zavedeném,\nrozhodlo 9 hlasů proti 6, by nebral se zřetel na to poděkování\na p, Klička byl volitelný; načež pak jednohlasně opět za ředi-\ntele volen byl. Volba ostatního výboru vypadla pak následovně:\nJednohlasně byli opět voleni za předsedu p. Dr. Nauš, za místo -\npředsedu p. Ludvík Král, za místořediteje p. Jan Kyba, za\njednatele posavádní pokladník prof. A. V. Šmilovský, za poklad-\nníka p. Alois Kallauner, a za listovního p. Anton\nNa to přišly na řadu volné návrhy. Prof. Šmilovský navrhoval,\naby zpěv. spolek, aby se sesílil, založil zpěv. školu ku vycho-\nvání nových výkonných údův, a aby spolek, kdyby potřeba\nbylo, i peněžně Školu tu podporoval. P. místopředseda Král,\nodvolávaje se na to, že už dvakrát pokusy takové spolek uči-\nnil, a že pokaždé nic se nedocílilo, naproti tomu navrhoval, aby\nnávrh ten se odročil a zatím se Čekalo, jak prospívati bude\nzaložená právě zpěv. Škola „Sokola\" klatovského, a aby z této\nku sesílení spolku podlé uznání ředitele schopní údové byli\npoznenáhla přijímáni co výkonné údy spolku. Návrh tento byl\nhromadou přijat. Ku konci byl návrh prof. Šmilovského, aby\nspolek súčastnil se slavnosti, jenž ku poctě JanuPurkyniv den\n50tiletého doktorského jeho jubilea má býti odbývaná v MěŠL\nBesedě, jednohlasně přijat a shromáždění za ukončené pro-\nhlášeno. (Sum.)\nZ Přeštic, dne 15. pros. (Literátský spolek.)\nTohoto roku založen jest v našem městě spolek literátský,\njehož účelem jest pěstování církevního zpěvu a podporování po-\nbožnosti při službách božích, průvodech a pohřbích. Stanovy\ntohoto bratrstva jsou potvrzeny od nejd. bisk. konsistoře v Bu-\ndějovicích dne 25. srpna a u vys. c. kr. místodržitelství od 11.\nříjna 1868. Za ochrance bratrstva vyvolil si spolek sv. Cyril-\nla a Methoděje, apoštoly slovanské. YýroČní památka těchto\nsv. patronův odbývati se bude slavnostním spůsobem. V Čele\ntohoto bratrstva stojí zdejší děkan veled. pan Josef Pekárek. O\nČinnosti tohoto spolku promluvím příště obšírněji.\nZ Budyně nad Ohří. (Výroční zpráva.)\nZa příkladem jiných měst v naší vlasti utvořil se i u nás\nzpěv. spolek, vytknuv sobě za účel pěstování zpěvu nejen svět-\nských sborů, ale zvláště kostelních. Hpolek náš přijal jméno\n„Bivoj\" na památku rodu Hazenburkského, kterýžto původ svůj\nbral od Bivoje a k oslavení slavných někdy z rodu toho drži-\ntelů a dobrodinců města Budyně nad Ohří. C, k. místodržitel-\n\n*) Bude nám vítáno.\nRedakce."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4567, "texte": "ství potvrdilo spolek vynesením ze dne 7. dubna 1868 pod čí-\nslem 16795, což spolku oznámil c. k. okresní úřad v Libocho-\nvicích přípisem ze dne 16. dubna 1868 cis. 785. Ve valné\nhromadě 6. prosince 1867 zvolen za protektora spolku: vele-\ndůst. p. J. K. Rojek, děkan v Budyni, za předsedu p. Karel\nKurfůrst, hraběcí správec v Budyni, za řiditele důst. pan Voj-\ntěch St. Linhart, kaplan v Budyni, za pokladníka a spolu je-\ndnatele důst. p. Antonín Průša, kaplan v Budyni, za místo-\nřiditele p. Frant. Zázvorka, uc. v Budyni; za výbory pak: p.\nOeněk Pic&rt, učitel, J. Škuthan, V. Stožický a J. Drážný,\nvšichni z Budyně. Takto konstituovaný spolek započal svou\nčinnost, odbývaje každý týden dvakráte cvičení, v úterý a v\npátek. Mimo to odbýváno jednou za týden cvicení ve zpěvu\ns těmi údy spolku, kteří ještě nebyli tak pokročilí, aby súcast-\nniti se mohli i zpěvu sborového. Cvicení to jest zásluhou p.\nmístořiditele. Když pak pokročeno ve zpěvu, že před veřejnost\nmohlo se vystoupiti, ustanoven koncert zpěváckého spolku na\nden 2. února 1868 a první toto vystoupení spolku potkalo se\ns rozhodným prospěchem a přízní u obecenstva, které od té\ndoby úplně spolku se naklonilo. Hlavní zásluhu získal si spo-\nlek opatřením skvostného práporu, který vždy bude střediŠtěm\nsil jeho výkonných i odznakem svornosti a jednoty. Prapor\njest z těžké hedbávné látky, na jedné straně bílý, na druhé\nčervený. Červená strana má ve svém poli českého lva, bílá\nnese nápis: „Zpěvácký spolek Bivoj v Budyni\"; skvostný pra-\npor tento pochází z dílny páně Tienkvaldovy. Fábory, rovněž\ntak skvostné, jsou dar paní Johanny Kurfůrstové, matky pra-\nporu. Na fáboru červeném vyšito jest stříbrem heslo spolku:\nZpěvem k srdci, srdcem k vlasti; na fáboru bílém nalézá se\nzlatem vyšité jméno spanilomyslné dárkyně a den a rok posvě-\ncení praporu. Stůj zde výkaz činnosti našeho spolku: 2. února odbý-\nval Bivoj první svůj koncert. 12. dubna provozoval spolek v zdej-\nším děkanském chrámu Páně velkou Fiihrerovou mši. 30. dubna\nsúcastnil se spolek při uvítání Jeho Eminencí nejvyŠŠího pa-\nstýře do Budyně; zejmena přinesl mu zastavenícko spojené\ns průvodem pochodnovým. 15. května vyslal spolek 8 údů\nk slavnosti položení základního kamene k velkému národnímu\ndivadlu v Praze. 16. května udělal spolek zastavenícko svému\nprotektoru veledůstojnému panu děkanu J. K. Rojkovi. 14. červ-\nna uspořádán na počest 701etých narozenin Fr. Palackého kon-\ncert. 9. srpna na den zdejší pouti účinkoval spolek při velkých\nslužbách Božích, přednesl velkou Fiihrerovou mši s gradualem:\n„Zdrávas Maria\" od řiditele spolku. 22. srpna přinesl spolek\nzastavenícko matce praporu paní Johanně Kurfiirstové. 23.\nsrpna, v den svěcení praporu, uspořádán koncert. 8. září po-\nžádán byl spolek, aby spoluúcinkoval při koncertu ve Mšeném,\njehož čistý výnos obrácen býti měl na zakoupení vyučovacích\nprostředků Školy Charvatecké. 20. září uspořádáno zastave-\nnícko hraběnce Teresii z Herbersteinů, majiteikyni panství Bu-\ndynského a patronce chrámu Páně zdejšího. 11. října súcast-\nnil se spolek, byv požádán, svěcení školy v Nížebohách. Při\nsvěcení, kteréž vykonal protektor spolku, veled. pan děkan J.\nK. Rojek, zapěl 3 sbory a při mši sv. v kostele malou mši od\nFiihrera. 3. listopadu přinesl spolek svému předsedovi K. Kur-\nfiirstovi na den jeho jmenin zastavenícko. Vydání spolku\nobnáší 331 zl. 52 kr. r. c. a příjem 334 zl. 10 kr. r. c. Zbývá\nna hotovosti 2 zl. 60 kr. Ze zprávy té patrno, že spolek\nvelmi činně sobě počínal a úkolu sobě vytknutému zadost uči-\nnil. Nadějeme se, že i na dále ve své činnosti neustane, ale\nspise více a více rozkvétati bude, jsa v tom podporován vzor-\nnou jednomyslností a svorností svých Činných údův. Svého\nČasu rozesílané Pražským Hlaholem vyzvání ku přistoupení\nk jednotě česko slovanských zpěváckých spolků uvítal náš spo-\nlek s radostí nelíčenou, maje na mysli důležitost a potřebu\njeho. Než zdá se, že věc ta usnula. Aspoň jsem nečetl žád-\nnou zprávu o přípravách, aniž další jaké vyzvání nás došlo.\nJsem přesvědčen, že by všichni spolkové zpěváctí přistoupili\nk jednotě, anť veliký z ní jim kyne prospěch. Mámeť nouzi\no dobré sbory; kdyby však jednota se uskutečnila, odpomohla\nby nedostatku řádných sborů, neboť spojenými silami mohla by\ndobré sbory vydávati. Všímám si zpráv o koncertech „Hla-\nholu\", který velké skladby provozuje iod francouzských skla-\ndatelů. Jen bohužel, že je Hlahol považuje za výhradní svůj\nmajetek.*) Kde se mají venkovští zpěváctí spolkové dodělatl\npodobných skladeb? Předkládám tu věc na uváženou těm, jichž\nse týká, žádaje zároveň o Vaši pomoc.\n\nV. St."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "15", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.6.3", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.7", "debut_caractere": 4569, "fin_caractere_exclue": 6808, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\n* Zpěv. spolek pražských typografů, k němuž se přidru-\nžilo několik členů „Hlaholu,\" zapěl dne 7. ledna při církevních\nobřadech u mrtvoly Em. Arnolda „Salvě regina\" od Fiihrera a\n„Pohřební\" od K. Bendla.\n* Zpěv. spolek „Bivoj\" v Budyni nad Ohří odbýval dne\n23. prosince 1868 valnou hromadu, aby zvolil nové řiditelství.\nZa protektora zvolen veledůstojný pan J. K. Rojek, děkan, za\npředsedu pan Karel Kurfurst, hraběcí správec, za řiditele dů-\nstojný pan Y. St. Linhart, kaplan, za místoředitele pan Fr. Zá-\nzvorka, učitel, za pokladníka a jednatele důstojný pan Ant. Prů-\nša, kaplan ; do výboru pánové: Č. Pichrt, J. Škuthan, V. Sto-\nžický a Y. Drážný. Spolek čítá 1 čestného úda, 22 přispí-\nvajících a 25 Činných údův. Dne 24. ledna uspořádá zpěvácký\nspolek koncert s následujícím programem: Staročeský zpěv vá-\nlečný od Pecha. Dvojzpěv se sborem z opery: „Cikánka.\"\nKřižáci na moři od Bažina. 2. jednání z opery „Tem-\npláři na Moravě\" od K. Šebora. Tři jezdci, ballada od B.\nSmetany. Dvojzpěv pro tenor a bariton z opery „Dom Seba-\nstian\" od Donizettiho.\n* Horazdovický „PrdcheňLl oslavil den svého šestiletého\ntrvání dne 25. listop. 1868 pěveckou, hudební a deklamatorní\nzábavou.\n* Kutnohorský zp. spolek „Tyl\" súČastnil se v slavnosti,\nkterá uspořádána byla dne 19. prosince, při započetí stavby\nKutnohorského nádraží. Tyl zapěl při tom zdařile dva chorály.\n* Zpěv. spolek v Mseně a beseda uspořádala o Sylvestru\nzábavu v sále p. Kusa. Program obsahoval; Ouverturu.\nVlasti, sbor od Tovacovského. Bože můj, otce můj, sb. od\nBendla. My jsme páni, deklamace. Šťastné manželství, sb.\nod Bendla. Rodina Morousů. Hubička, sb. od Vašáka.\nStará panna, deklamace. Proč nemohl dál, sb, od Vorla.\nBesední ctění. Durynská národní od Mendelssohna. Uka-\nzování starožitností.\n* Zpěvácký spolek slovanský ve Vídni uspořádá dne 14.\nledna 1869 „u velkého čížka\" (Grosser Zeisig, Burgglacis) ta-\nneční zábavu, při které hudba c. k. pluku „Wiirtemberg\" úČin-\nkovati bude. Udové spolku obdrží každý pro svou osobu po\njednom volném lístku; dalších lístků po 1 zl. pro osobu lze do-\nstati v kanceláři spolku : Stadt, Tuchlauben c. 8 IV. p. a ve\n„Slovanské Besedě\" , Stadt, Strobelgasse c. 2. I. p. U kasy\nstojí lístek 1 zl. 50 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "16", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.7", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.7", "debut_caractere": 6810, "fin_caractere_exclue": 7625, "texte": "Zprávy.\n\n* České divadlo. 1. ledna. Loď v přístavu, kom. operetka\nv 1 jed. od J. V. Zajíce. V studni, operetta od V. Blod-\nka. 3. ledna. Nevěsta husitská, opera v 5 dějstvích od, Kar-\nla Šebora. 6. ledna Linda ze Chamounix, opera ve 3. jed. od\\\nRossinilio. —B. ledna Fra Diavolo, opera v 3 jed. od Aubera. Loď\nv přístavu, která se poprvé dne 30. prosince provozovala, není\nnic jiného než lehkým parníkem, jenž nevyniká ani hloubkou\nuvnitř, ani důkladností stavby; melodie v této operetce jsou v\npravém smyslu slova Offenbachovské. Dámy účinkující v tom-\nto dílku, snažily se všemožně dobrou hrou a zpěvem okráŠliti\nZajícovu lod a došly hojné pochvaly, jmenovitě pí. Valen-\ntová, která po své barearolle F-dur hlučným potleskem byla od-\n\n*) To nikoliv. Na písemní požádání zapůjčuje je Hlahol sl. zpěv*\nspolkům. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6246, "texte": "-měněna. Slavné ředitelství zavděčilo by se velice obecenstvu,\nkdyby tak musikalní, obratnou, spolehlivou soubrettujako je pí.\nValentová, která i ve velkých výtečné služby koná,\nznova engažovalo a nám zachovalo. O Šeborove opeře „Husit-\nská nevěsta\" nelze nám ničeho pověáít, leč že byl dům přepl-\nněn ; nemohli jsme se do parteru, kamž nas lístek platí, dostati.\nObsazení a slušné provedení hudební Části Lindy pokládáme\nza dostatečně známé; dramatické podání úloh ovšem mimo\np. Palečka, jehož „Marquis Boisfleur\" by přese všechnu komi-\nku jen o poznání kavalířštěji vystupovati měl, —ne příliš val-\nné. Zvláště bychom si byli přáli bedlivějšího přednešení reci-\ntativů, jichž primitivnost by se živější a přirozenější deklamaci\nzajisté alespoň poněkud zakrýti nechala. Přečetné obecenstvo,\nveškeré místnosti přeplňující, vyznamenávalo sólisty štědrou po-\nchvalou. Martu zpívala pí. Nedělová, a nikoliv pí. Valentová,\njak v některých seznamech osob mylně bylo udáno. Zpěvohru\nřídil p. kapelník Čech. Konečně konáme svou povinnost, u-\npozorňujíce režii na nepovolaného svědka, jenz všemu, co se v\n2. jednání v saloně Lindině dělo, pootevřenými dveřmi naslou-\nr.Vi n.l.\n\nO. H.\n\n—s—\nKoncerty. 1. ledna 2hé matinée pro komorní hudbu slč.\nProkschovy. 3. ledna Koncert Ch. z Tiefensee.\nProkschova zavděčila se zajisté obecenstvu pražskému, ze\nzvolila k své matinée dvě skladby z oboru komorní hudby\ndomácích komponistův. Slyšeli jsme totiž poprvé nové trio\npro piano, housle a cello od Z. Skuherskeho, ktere svou\nsvěžeství, ušlechtilými myšlénkami a důkladným propraco-\nváním posluchače poutalo. Nejvíce líbilo se dovadivé scherzo\na hluboko cítěné adagio. Některá místa upomínala nás na\nMendelssohna a Schumana. Rovněž tak zajímavá skladba\nbylo trio op. 53 od zesnulého Jind. Veita, která má násobě\npečeť dokonalosti, vynikajíc poesií a dokonalostí formy.\nKonečně následovala Mozartova sonata pro housle a piano\ns variacemi. V obou triech účinkovali sleč. Prokschova, pai*\nAnt. Benevic a p. Wilfert, kteří po každém kusu hlučně\nvoláni byli. Pan Wilfert hrál na cello v každém ohledu\nvýtečně a zastínil tak mnohého professora téhož nástroje na\nkonservatoři. Slč. z Tiefensee a její koncertní zpěv je\nPražanům znám ; hlas pozbyl sice pelu mladí a svěžesti,\navšak je výtečně vycvičen a přednos nuancovaný. Zpí-\nvalaf kromě arie z Don Juanu a Normy (Casta diva) vari-\nace od Pro cha, pak české, ruské a španělské národní písně.\nPan Rappoldi osvědčil důstojným přednosem Moliqueova kon-\ncertu pro housle, že je v pravém smyslu slova virtuos. Slč.\nDittrichova zavděčila se obecenstvu zdařilým provedením-Cho-\npinovy praeludie a bravourním přednosem Rubinsteinovy\npolky koncertní. Pochvaly hojné dostalo se vsem uČinku-\njícím.\n\n* Hudební zkouška k národní besedé odbývala se v sále\nna Žofíne dne 1. ledna. Program obsahoval tyto skladby. Vzpo-\nmínka na Prahu, polka od J. Stříbrného. Oeske zvuky, kva-\npík od J. Vochomůrky. Pokrok, třasák od Vojtěcha Hříma-\nlého, Pražanka, čtverylka od T. T—k. Mazur od Karla\njMásy, Touha po vlasti, třasák od Karla Komzaka.\nRuslan a Ludmila, Čtverylka od K. Podskalského, která právě\ntiskem Vítka a Starého vyšla (50 kr.). Jeníkův třasák od\nFr. Kavána. Zdrav stůj brata, kvapík od Hausmanna.\nVolnost, polka mazur od Karla Komzáka. Neobdrževše lístku\ndo zkoušky té, nemůžeme podati vlastní svůj úsudek ; tolik však\njsme od hodnověrných znalců slyšeli, že prý letošní tance tyto\njsou na mnoze mdlé, nevynikajíce onou svěžestí a pěknými rhy-\ntmy, jako loňského roku. Nejzdařilejší jsou prý skladby od p.\nKomzáka a Kavána.\n* Z konservatoře. Ozývají se jizlivé, ano drzé hlasy,\njako by nám byli pp. professorové J. Pisařovic a J. Hrabě sdě-\nlili zprávu o páně Hegenbartove přídavku, o nemz jsme se\nv předešlém čísle zmínili. Konstatujem tímto, ze svrchu jme-\nnovaní pani professorové nemají toho neymensího podílu v teto\nzprávé, což i z toho dostatečné vysvítá, že jsme mylně udali\npřídavek 300 zl., kdežto pan Hegenbart jen 200 zl. přídavku\nobdržel. Kdyby zpráva pocházela od těch kterých pp. profes-\nsorů, byli bychom byli i o výšce přídavku lépe zpraveni. O\npřídavku p. Hegenbartově povídá si od nějakého času celý zdejší\nhudební svět. Že jsme pouze uvedli zasloužilé a výtečné profV\npp. J. Pisařovice aJ. Hraběte, je pouhá náhoda; mohli jsme\ntéž uvésti zasloužilé professory pp. Janatku a Baura, kteří též\nvíce než pětadvacet let na konservatoriu působí a také žádného\npříspěvku neobdrželi. Tímto vysvětlením zbaveni jsou trvám\nti kteří páni professorové veškerého podezření, které by rády\njisté ziŠtné osoby na ně uvrhly.\n* Pan Jan Sitt, nadaný náš virtuos na housle, zastává ny-\nní místo co koncertní mistr ve Vratislavi, kdež také kapelník\np. Blecha zdárně působí. O páně Sittově přednesu Vieuxtem-\npsova „Adagio a Ronda\" praví tamější kritika, že 181etý ten\nhouslista vyniká neobyčejnou všech manýr prostou technikou *\njeho tón je ušlechtilý, jemný a kde toho třeba silný. Pan Sitt\nosvědčil se též co skladatel, složiv pěkný slavnostný pochody\njenž se velice líbil.\n* Slečna Vilemina Čermáková, rovněž tak roztomilá jak\nvýtečná pianistka odebeře se na začátku února do Vídně, kde\nuspořádá několik koncertů v krásném sále p. Streichera, jenž\njí místnosti ty bezplatné propůjčil. Slované vídenští mohou so\ntěšit na rozkošnou duševní zábavu.\n* Pan Edv. Puffer, básník pěkného libretta „ Husitská,\nnevěsta\" píše pro p. Karla Šebora libretto k nové opeře, k ně-\nmuž si opět obral látku z České historie.\n* Sleč. Rastelliova, druhdy primadonna české opery, vy-\nstoupila v úterý dne 15. prosince na divadle Vratislavském co\nAlice v opeře „Robert ďábel\". Kritik novin „Schles. Zeitg.\"\npraví, že má sice dosti silný, ale trochu ostrý a ve vyŠŠí polo-\nze pronikavý mezzosoprán. V celku osvědčila si. Rastelliova\nvelkou divadelní routinu.\n* Pan Jos. Řebíček, koncertní mistr ve Wiesbadenu do-\nchází tam co virtuos všestranné pochvaly. Jeho kvartettní zá-\nbavy, které tam odbýval s pp, Scholl em, Knottem a\njsou velmi oblíbeny, jeho hra velmi obdivována.\n* Nová operetta „Zlota chrzaszczykLl našeho rodáka Kos -\nsliho dávala se tyto dni ve Lvově s výsledkem velmi příznivým.\nMelodie této operetty dýchajíce ducha národních písní polských\nlíbily se velice. Instrumentace je pikantní a svědčí o orkestrál-\nní obratnosti páně Hósslově."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "16", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.7.1", "titre_corps": "* České divadlo. 1. ledna. Loď v přístavu, kom. operetka", "titre_sommaire": "* České divadlo. 1. ledna. Loď v přístavu, kom. operetka", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.7", "debut_caractere": 6819, "fin_caractere_exclue": 7625, "texte": "* České divadlo. 1. ledna. Loď v přístavu, kom. operetka\nv 1 jed. od J. V. Zajíce. V studni, operetta od V. Blod-\nka. 3. ledna. Nevěsta husitská, opera v 5 dějstvích od, Kar-\nla Šebora. 6. ledna Linda ze Chamounix, opera ve 3. jed. od\\\nRossinilio. —B. ledna Fra Diavolo, opera v 3 jed. od Aubera. Loď\nv přístavu, která se poprvé dne 30. prosince provozovala, není\nnic jiného než lehkým parníkem, jenž nevyniká ani hloubkou\nuvnitř, ani důkladností stavby; melodie v této operetce jsou v\npravém smyslu slova Offenbachovské. Dámy účinkující v tom-\nto dílku, snažily se všemožně dobrou hrou a zpěvem okráŠliti\nZajícovu lod a došly hojné pochvaly, jmenovitě pí. Valen-\ntová, která po své barearolle F-dur hlučným potleskem byla od-\n\n*) To nikoliv. Na písemní požádání zapůjčuje je Hlahol sl. zpěv*\nspolkům. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1175, "texte": "-měněna. Slavné ředitelství zavděčilo by se velice obecenstvu,\nkdyby tak musikalní, obratnou, spolehlivou soubrettujako je pí.\nValentová, která i ve velkých výtečné služby koná,\nznova engažovalo a nám zachovalo. O Šeborove opeře „Husit-\nská nevěsta\" nelze nám ničeho pověáít, leč že byl dům přepl-\nněn ; nemohli jsme se do parteru, kamž nas lístek platí, dostati.\nObsazení a slušné provedení hudební Části Lindy pokládáme\nza dostatečně známé; dramatické podání úloh ovšem mimo\np. Palečka, jehož „Marquis Boisfleur\" by přese všechnu komi-\nku jen o poznání kavalířštěji vystupovati měl, —ne příliš val-\nné. Zvláště bychom si byli přáli bedlivějšího přednešení reci-\ntativů, jichž primitivnost by se živější a přirozenější deklamaci\nzajisté alespoň poněkud zakrýti nechala. Přečetné obecenstvo,\nveškeré místnosti přeplňující, vyznamenávalo sólisty štědrou po-\nchvalou. Martu zpívala pí. Nedělová, a nikoliv pí. Valentová,\njak v některých seznamech osob mylně bylo udáno. Zpěvohru\nřídil p. kapelník Čech. Konečně konáme svou povinnost, u-\npozorňujíce režii na nepovolaného svědka, jenz všemu, co se v\n2. jednání v saloně Lindině dělo, pootevřenými dveřmi naslou-\nr.Vi n.l.\n\nO. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.7.2", "titre_corps": "Koncerty. 1. ledna 2hé matinée pro komorní hudbu slč.", "titre_sommaire": "Koncerty. 1. ledna 2hé matinée pro komorní hudbu slč.", "signature_source": "—s—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.8", "debut_caractere": 1177, "fin_caractere_exclue": 2714, "texte": "—s—\nKoncerty. 1. ledna 2hé matinée pro komorní hudbu slč.\nProkschovy. 3. ledna Koncert Ch. z Tiefensee.\nProkschova zavděčila se zajisté obecenstvu pražskému, ze\nzvolila k své matinée dvě skladby z oboru komorní hudby\ndomácích komponistův. Slyšeli jsme totiž poprvé nové trio\npro piano, housle a cello od Z. Skuherskeho, ktere svou\nsvěžeství, ušlechtilými myšlénkami a důkladným propraco-\nváním posluchače poutalo. Nejvíce líbilo se dovadivé scherzo\na hluboko cítěné adagio. Některá místa upomínala nás na\nMendelssohna a Schumana. Rovněž tak zajímavá skladba\nbylo trio op. 53 od zesnulého Jind. Veita, která má násobě\npečeť dokonalosti, vynikajíc poesií a dokonalostí formy.\nKonečně následovala Mozartova sonata pro housle a piano\ns variacemi. V obou triech účinkovali sleč. Prokschova, pai*\nAnt. Benevic a p. Wilfert, kteří po každém kusu hlučně\nvoláni byli. Pan Wilfert hrál na cello v každém ohledu\nvýtečně a zastínil tak mnohého professora téhož nástroje na\nkonservatoři. Slč. z Tiefensee a její koncertní zpěv je\nPražanům znám ; hlas pozbyl sice pelu mladí a svěžesti,\navšak je výtečně vycvičen a přednos nuancovaný. Zpí-\nvalaf kromě arie z Don Juanu a Normy (Casta diva) vari-\nace od Pro cha, pak české, ruské a španělské národní písně.\nPan Rappoldi osvědčil důstojným přednosem Moliqueova kon-\ncertu pro housle, že je v pravém smyslu slova virtuos. Slč.\nDittrichova zavděčila se obecenstvu zdařilým provedením-Cho-\npinovy praeludie a bravourním přednosem Rubinsteinovy\npolky koncertní. Pochvaly hojné dostalo se vsem uČinku-\njícím."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.7.3", "titre_corps": "* Hudební zkouška k národní besedé odbývala se v sále", "titre_sommaire": "* Hudební zkouška k národní besedé odbývala se v sále", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.8", "debut_caractere": 2716, "fin_caractere_exclue": 6246, "texte": "* Hudební zkouška k národní besedé odbývala se v sále\nna Žofíne dne 1. ledna. Program obsahoval tyto skladby. Vzpo-\nmínka na Prahu, polka od J. Stříbrného. Oeske zvuky, kva-\npík od J. Vochomůrky. Pokrok, třasák od Vojtěcha Hříma-\nlého, Pražanka, čtverylka od T. T—k. Mazur od Karla\njMásy, Touha po vlasti, třasák od Karla Komzaka.\nRuslan a Ludmila, Čtverylka od K. Podskalského, která právě\ntiskem Vítka a Starého vyšla (50 kr.). Jeníkův třasák od\nFr. Kavána. Zdrav stůj brata, kvapík od Hausmanna.\nVolnost, polka mazur od Karla Komzáka. Neobdrževše lístku\ndo zkoušky té, nemůžeme podati vlastní svůj úsudek ; tolik však\njsme od hodnověrných znalců slyšeli, že prý letošní tance tyto\njsou na mnoze mdlé, nevynikajíce onou svěžestí a pěknými rhy-\ntmy, jako loňského roku. Nejzdařilejší jsou prý skladby od p.\nKomzáka a Kavána.\n* Z konservatoře. Ozývají se jizlivé, ano drzé hlasy,\njako by nám byli pp. professorové J. Pisařovic a J. Hrabě sdě-\nlili zprávu o páně Hegenbartove přídavku, o nemz jsme se\nv předešlém čísle zmínili. Konstatujem tímto, ze svrchu jme-\nnovaní pani professorové nemají toho neymensího podílu v teto\nzprávé, což i z toho dostatečné vysvítá, že jsme mylně udali\npřídavek 300 zl., kdežto pan Hegenbart jen 200 zl. přídavku\nobdržel. Kdyby zpráva pocházela od těch kterých pp. profes-\nsorů, byli bychom byli i o výšce přídavku lépe zpraveni. O\npřídavku p. Hegenbartově povídá si od nějakého času celý zdejší\nhudební svět. Že jsme pouze uvedli zasloužilé a výtečné profV\npp. J. Pisařovice aJ. Hraběte, je pouhá náhoda; mohli jsme\ntéž uvésti zasloužilé professory pp. Janatku a Baura, kteří též\nvíce než pětadvacet let na konservatoriu působí a také žádného\npříspěvku neobdrželi. Tímto vysvětlením zbaveni jsou trvám\nti kteří páni professorové veškerého podezření, které by rády\njisté ziŠtné osoby na ně uvrhly.\n* Pan Jan Sitt, nadaný náš virtuos na housle, zastává ny-\nní místo co koncertní mistr ve Vratislavi, kdež také kapelník\np. Blecha zdárně působí. O páně Sittově přednesu Vieuxtem-\npsova „Adagio a Ronda\" praví tamější kritika, že 181etý ten\nhouslista vyniká neobyčejnou všech manýr prostou technikou *\njeho tón je ušlechtilý, jemný a kde toho třeba silný. Pan Sitt\nosvědčil se též co skladatel, složiv pěkný slavnostný pochody\njenž se velice líbil.\n* Slečna Vilemina Čermáková, rovněž tak roztomilá jak\nvýtečná pianistka odebeře se na začátku února do Vídně, kde\nuspořádá několik koncertů v krásném sále p. Streichera, jenž\njí místnosti ty bezplatné propůjčil. Slované vídenští mohou so\ntěšit na rozkošnou duševní zábavu.\n* Pan Edv. Puffer, básník pěkného libretta „ Husitská,\nnevěsta\" píše pro p. Karla Šebora libretto k nové opeře, k ně-\nmuž si opět obral látku z České historie.\n* Sleč. Rastelliova, druhdy primadonna české opery, vy-\nstoupila v úterý dne 15. prosince na divadle Vratislavském co\nAlice v opeře „Robert ďábel\". Kritik novin „Schles. Zeitg.\"\npraví, že má sice dosti silný, ale trochu ostrý a ve vyŠŠí polo-\nze pronikavý mezzosoprán. V celku osvědčila si. Rastelliova\nvelkou divadelní routinu.\n* Pan Jos. Řebíček, koncertní mistr ve Wiesbadenu do-\nchází tam co virtuos všestranné pochvaly. Jeho kvartettní zá-\nbavy, které tam odbýval s pp, Scholl em, Knottem a\njsou velmi oblíbeny, jeho hra velmi obdivována.\n* Nová operetta „Zlota chrzaszczykLl našeho rodáka Kos -\nsliho dávala se tyto dni ve Lvově s výsledkem velmi příznivým.\nMelodie této operetty dýchajíce ducha národních písní polských\nlíbily se velice. Instrumentace je pikantní a svědčí o orkestrál-\nní obratnosti páně Hósslově."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.8", "titre_corps": "* Uprázdněná místa hudebnická. Místo prvního houslisty", "titre_sommaire": "* Uprázdněná místa hudebnická. Místo prvního houslisty", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.8", "debut_caractere": 6248, "fin_caractere_exclue": 6952, "texte": "* Uprázdněná místa hudebnická. Místo prvního houslisty\ns roc. platem 325 tol. u městské kapelly v Cáchách (Aachenju\nŽádosti v něm. Řeci zasílány buďtež kapelníku Breuningovi v\nCáchách. Yarhanářští pomocníci přijmou se u Fr. Mayera v\nHerfordu (v Německu.) Purkmistr Františkových lázní Dr.\nLoimann vypisuje konkurs na lázeňskou hudbu ve Františko-\nvých lázních (Franzensbad). Hledá se totiž kapelník čili ředi-\ntel hudby, jenž má sestaviti kapellu o 24—30 hudebnících, a\nod 15. května až do 25. září hudební produkce obstarati. Za\nto dostane na lázeňskou tu dobu 8000 zl Bližší výminky lze\nse dozvědět buď ústně neb písemně u purkmistrovského úřadu\nv lázních Františkových. Konkurs trvá do 11. února 1869."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-01-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-01-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1869-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.8", "debut_caractere": 6954, "fin_caractere_exclue": 7513, "texte": "Listárna.\nSI. zpev. spol. v N. P.: Dlky za blahopranl a chvalnou Vasi\nsnahu. Pu. H... ve Yrs ... (v Ban&te): Piste jen; vsak ja vse\nsporadam. SI. zpev. spolkum: Yytecne vldenske piano, ktere re-\ndakce sama vyzkousela, je levne na prodej. Blizsl vyminky lze se\ndozvedet v administracl. Panu F. C. v PetrohradS: TesinasYase\nucastenstvi. SI. zpev. spol. „Moravannu v Kromerlzij Racte nej-\nprv udat, ktera dnetta a terzetta mate a pak Yam zaslem jina.\nPu. Blumentrittu v Rotterdame: Udejte nam laskave jmena Cechu\ntarn ucinkujleicli. SI. „Prachni\": Az v 3. cisle."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.1", "texte": "Taneční hudba v Čechách na začátku tohoto\nstoletí.\nMnohý jest nadchnut velkou lhostejností naší doby k hudbě\ntaneční, mnohý považuje ji takřka za služku noh, domnívaje\nse, že by to bylo pod jeho důstojností, aby jí věnoval svou\npozornost. A přec je to velmi snadno dokázati, že toto od-\nvětví hudby naprosto nezasluhuje takového pohrdání, nýbrž\nnaopak že má taneční hudba v mnohém ohledu větší půso-\nbiště, než jiné druhy hudby a že její vplyv na vytříbení\nvkusu je větší a bezprostřednější, než snad vplyv všech ostat-\nních druhů hudby.\nPohledněme jen do starého Řecka. Tanec byl u nich\nduší starodávných schůzek. Žádná slavnost, žádná hostina,\nano žádný církevní obřad se nevykonával, aby nebyl oslavo-\nván tancem. Plato zmiňuje se o umění tanečním ve své\nrozmluvě o zákonech co o důležitém předmětu vychování;\nano iv přísné Spartě samé nestyděla se počestná vdova, vy-\nstoupiti v tancích veřejných. Každý z řeckých kmenů měl\nsvé zvláštní tance a Sokrates sám dychtil ještě v dospělém\nsvém věku dosíci větší zručnosti v tomto umění a doporou-\nčel je co užitečné cvičení.\nNení zajisté jednoduššího a působnějšího prostředku,\nzískati i nejsurovější povahy pro vyšší umění hudební, než\nhudba taneční, poněvadž jsou melodie její krátké, jednodu-\nché, srozumitelné a v nej vyšším stupni rhytmické. Jsouc\nvšeobecně rozšířena, působí také taneční hudba snadněji než\nkaždé jiné odvětví hudby na vkus národů. Ve všech té-\nměř zemích bývá čas, kde se koří veškeří stavové jejímu\nžezlu. Zdá se, jako kdyby hudba masopustní převzala na\nse úlohu, připravovati obecenstvo na umělecké požitky toho\nroku. V Čechách není to alespoň žádnou řečnickou figurou.\nTaneční hudba poskytuje i začátečníkům v komposici\nširé pole ve vynalézání krásných a utěšených melodií, ona\nučí nejlépe rhytmům vzbuzujíc a tříbíc cit taktní. Za tou pří-\nčinou doporučuje ji sám přísný Kirnberger všem nastávají-\ncím skladatelům co nejdůtklivěji. Na doklad, že i knížata\nhudebního umění nepohrdali hudbou taneční, stůj zde násle-\ndující ještě málo známá anekdota o Mozartovi,\nPři svém prvním pobytí v Praze byl Mozart požádán\nod jistého umění milovného velmože, aby něco pro karneval\nkomponoval. Mozart zamítl to sice skromnou výmluvou, že\nse nezkoušel ještě v tomto odvětví hudby; avšak na opětnou\nprosbu odvětil: „Nuže ano, učiním to mile rád, ale uvidíte,\nže to nebude za mnoho stát.\"\nNěkolik dní na to žádal Mozart po skončené tabuli ná-\nhle psací náčiní, odebral se do osamělého pokoje a oblažil\npo několika hodinách umění milovného přítele šesti menuety\na triy, které oplývaly příliš uměleckým provedením a vyna-\nlézavostí, než aby jim byli rozuměli nezasvěcenci. Avšak\ndosti o tom! Znamenitý menuet z Mozartova „Don Juana\" jest\nnejlepší obranou jednoduché taneční hudby.\n„Jako všude\" dí r. 1810 jistý hudební spisovatel, „tak byla i\nv Čechách hudba taneční na začátku tohoto století jednodu-\nchá, ba skoro chudobná. Vrba stal se thespisem tohoto dru-\nhu umění. On odstranil hraní z čistá jasna a přiměl hráti\nkaždého z not. Po něm přišel Píchl, jenž se těšil delší pe-\nriodě; avšak za jeho časů nebyl orkestr, i když své skladby\nz Milána zasílal, ještě plnohlasý. Sada jeho byla ostatně\nchudobná a zpěvu prosta. Nějaký čas po něm vystoupil Ci-\nbulka co reformátor taneční hudby. Zdokonaliv orkestr uží-\nval dechových nástrojů více, než jeho předchůdcové. Jeho\ntaneční kusy vyznačují se utěšenými melodiemi a úsečnými\nrhytmy. Když byl několik let na to Prahu opustil, kompo-\nnovali skladatelově po mnoha let z oper kusy taneční, v\nnichžto nejlepší výběr Volánek osvědčil.\nV posledním desítiletí minulého století objevil se Diviš\nWeber v zápasišti. On skládal každoročně menuety, němec-\nké tance a také tak zvané „Lándlery\". S tíží možná toto\nodvětví hudby pošinouti co do vynalézavosti a instrumenta-\nce na vyšší stupeň, než jak on to učinil.\nUčený abbé Yogler neslyšel, jak sám tvrdí, nikdy před\ntím taneční hudbu, která by byla provedena tak hojně ob-\nsazeným a dobře spořádaným orkestrem, jako v Praze. Ano\non se docela přiznal, že hudby takové nikde neslyšel.\nDiviŠ Weber byl první, jenž se osmělil překročiti obyčejné\nmeze menuettu a valčíku v Šestnácti taktech ve dvou reprD\nšech; viděl v tom příliš úzkou mezeru, než aby mohl my-\nšlénku důkladně propracovati a rozmanitými harmoniemi o-\nzdobiti. Tím nesnadnější bylo to také pro něho, aby za-\nchoval potřebnou jednotu a pochopitelnost. Též máme mu\nCO děkovati za nový druh valčíků, totiž variace na větu, kte-\nrou si každý sám vymyslí, aneb na oblíbenou národní píseň.\nVedle Diviše Webra dlužno jmenovati v oboru taneční\nhudby Jana N. Vitáska, jenž zaujímal každého utěšenými me-\nlodiemi, ačkoli se co do instrumentace s Div. Weberem mě-\nřiti nemohl. Václav Tomášek psal málo skladeb pro tanec,\navšak co složil, vyniká vkusem a duchaplností. Od něko-\nlika let zanáší se celá legie komponujících dilettantů skládáním\ntanečních komposic."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.2", "texte": "Ze všeho toho vysvítá, že dlužno o tomto druhu hude-\nbního umění mluviti s větší vážností, než jak se to až dosud děje;\nneboť nedá se upříti, Se má taneční hudba velkého podílu na\nznamenitém hudebním vzdělání Cechů. V každém skoro če-\nském městečku najdeme lepší orkestr, než se na tak mno-\nhých malých dvorech nachází.\"\n\nUmění a národnost.\n(Pokračování.)\nTak náleží i každému národu co individuálnímu celku\nzvláštní vkus národní, odpovídající jeho psychologické povaze\na jevící se nejen v umění, ale iv celém jeho životě.\nŽe pak takový národní vkus, jaký jsme zde vytknuli,\nvšeobecné a nepodmíněné platnosti estbetického výroku ni-\nkterak neodporuje, zdá se nám býti na bíledni; neboť volí\nmezi stejně krásnými tvary, nepronáší tedy vlastně žádného\nsoudu o kráse neb šerednosti předmětu, nýbrž spíše předpo-\nkládá již výrok esthetický. Kdyby však vkus národní usur-\npoval si moc, rozhodovati o kráse jistého díla a chtěl nám\nsnad vnucovati formy lhostejné neb docela šeredné za\nkrásné, a tím psychologické své stanovisko zaměnil za esthe-\ntické, tož bychom takovýto chorobný přechmat rozhodně\nodmítnouti museli, ač neměl-li by pojem umění co tvoření\nkrásného zmizeti. A právě o umění krásném a jeho poměr k\nnárodnosti se nám zde jedná.\nZ toho všeho jde, že krása a národnost nikterak nejsou\nprotivami, mezi nimiž by teprvé jakéhosi prostředkování a\nsmiřování zapotřebí bylo, nýbrž vlastně různorodými, snášeli-\nvými živly, z nichž každý své zvláštní pole zaujímá, a že\ntudíž umění zajisté může býti národním, aniž by to kráse jeho\nbylo na úkor.\nTím však ještě není rozluštěna druhá naše otázka, zdali\ntotiž máme také právo, žádati od umění, aby národním bylo ?\nO tom nás ovšem nemůže poučiti pouhá esthetika, rozho-\ndující jen o kráse předmětů svých, pročež se obrátiti dlužno\nk dějinám umění, a tím vstoupiti na druhého z oněch extrem-\nních náhledů.\nJak historie tak i denní zkušenost nás učí: žádné umění\nnemůže se dařiti a prospívati, když umělci a obecenstvo ne-\nstojí v jisté vzájemnosti, v jakémsi živém styku, když není\nmezi oběma žádného upřímného účastenství, žádného dušev-\nního pojidla, nýbrž jeden každý svou vlastní cestou kráčeje,\njen zde neb onde, jakoby pouhou náhodou s druhým se se-\ntkává ; za takovýchto smutných okolností získáme iv případu\nnejpříznivějším toliko větší neb menší řadu jednotlivých\nkrásných děl uměleckých, kteráž se jako símě na skalnatou\npůdu hozené minou všeho dalšího blahodárného působení,\nale ničehož více; nezískáme tím žádného umění co organického\nživota národního.\nNení-li obecenstvo ještě dosti esthetický vzděláno, tož\nse právě takořka nabízí umělci příležitost, aby ho působením\nsvým povznášel a šlechtil. K tomu arci opět zapotřebí ja-\nkýchsi vztahů mezi oběma, kteréž nalézti však není tak ne-\nsnadné ; neboť vždy, na sebe nižších jak na nejvyšších stup-\nních esthetického vzdělání nalezáme v duševní povaze národu,\nv jeho světovém názoru, náboženství, v pověstech, ano v\ncelých jeho dějinách, nehledíce ani k počátkům prosto-\nnárodního umění samým, jisté živly, kteréž mohou býti\nbohatým zdrojem pro všechny snahy umělecké: jesti to vkus\nnárodní. Toho tedy jest se chopiti umělcům, a zapřísti takto\nono pro znik a zdar umění nevyhnutelně nutné pásmo mezi\nsebou a obecenstvem, pakli takového pásma ještě není, a\npovažovati ho co nezanikající pramen stálého občerstvení a\nposilnění, i když dotčená vzájemnost již panuje.\nVidíme tedy, že má-li mu vůbec kvésti nějaká bu-\ndoucnost umění musí vyjiti z půdy národní, ovšem aniž\nby na této půdě bud jednak lpěti zůstalo nebo jinak se jí\nzase odcizilo.\nMá se to podobně as jako se stromem, jenž sice ze země\nvyrůstá, avšak ani se po ní neplazí, ani kořenů svých, k půdě\njej poutajících, sprostiti se nemůže, nechce-li ihned kle-\nsnouti; ano, právě čím silnější a rozsáhlejší jsou jeho ko-\nřeny, tím pevněji stojí a tím výše se může vypnouti, tím\nšíře rozvětviti.\nZde však musíme opětně k tomu poukázati, že jest tento\npoměr mezi uměním a národností pouze p\nhistorickým, pouze nevyhnutelnou životní podmínkou zdárného\nvýkvětu umění, nikoliv ale jakýmsi předpisem esthetickým\\\n\nHuerta, skladatel hymny Riegovy.\n\nBylo to r. 1820 v prvních dnech měsíce září. Dva ge-\nnerálové, Riego a Quiroga, pozdvihli se proti absolutistické\nvládě slabého Ferdinanda VII. Riego vítězně vtrhl do hlav-\nního města a přinutil panovníka, že podepsati musel konsti-\ntuci z roku 1812, kteráž slavně prohlášena. I tenkráte hlavní\nměsto říše slavilo své vzkříšení, jako za dnů posledních,\nkaždý zřel vstříc lepší budoucnosti a věřil přísahám panov-\nníka. Více však, než jiní, radovali se dva lidé, kteří stejným\nvedeni účelem vbrzku se spřátelili. Byl to plukovník štábu\nRiegova E. San-Miguel, starý důstojník armády z r. 1812,\nkterá již tehdáž bojovala pro svobodu, dřívější redaktor svo-\nbodomyslného časopisu „L' Espectator\", řečník a básník na\nslovo vzatý, spolu i vojín udatný. Druhý pak byl mladý\nkadet, ještě jinoch sedmnáctiletý, náruživý hudebník, milující\nrevoluci. Nazýval se Huerta. Stejný cit vedl oba, neboť\noba bojovali za věc posvátnou, a za jedné z prvních nocí,\npo vtrhnutí do Madridu, za noci, kdy nejraději oddává se\nčlověk blouznění, složili píseň, která je přežije a jméno je-\njich u věčné paměti národa zachová.\nPrvní napsal slova, druhý uvedl je v hudbu, a píseň\ntu nazvali ke cti národního reka jménem jeho „ pochod Riegův.\"\nOsm dní později rozléhala se píseň tato po celé zemi,\nstala se národní hymnou, jelikož byla složena z nejvřelejších\ncitů upřímných dvou synů národa; a jako oni cítili, tak cí-\ntilo s nimi jiných na tisíce.\nNárod španělský našel svou marseillaisu. Píseň nadšená\nduchem vojenským oblíbena jest zvláště mezi vojíny španěl-\nskými. Pějeť básník:\n„Vojáci, vlast volá v boj nás,\nPro ni vítěziti i mříti přísahejme.\"\nA dále:\n„Nikdy svět neviděl zmužilosti větší,\nnikdy zde nevzplanul den udatnější:"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.3", "texte": "neboť pro krásu uměleckého díla, tedy pro jeho esthetickou\ncenu zůstává vždy úplně lhostejno, zdali jest národním, čili nic.\nDle této důležité zásady, již se přísně držeti musíme\n(nechceme-li se v otázce té opět zamotati v samé nejasnosti a\nprotivy), zajisté nebudeme odsuzovati dílo umělecké\nproto, že snad není národním, dobře vědouce, že esthetická\noprávnělost v oboru umění závisí pouze na kráse toho kte-\nrého díla; naopak uznáme, že zdařilé pokusy i jiných spů-\nsobů a směrů, nežli jest národní, tříbí a povznášejí vkus obe-\ncenstva, činíce jej všestrannějším a tím i nepředpojatým.\nVšak žádati budeme vším právem, a snažiti se každinkým\nspůsobem, aby hlavní ráz a směr našeho umění, pokud co or-\nganický celek representuje zevně i uvnitř vyšší duševní život\nnašeho národa, především pak, pokud pěstováno bývá veřej-\nnými ústavy, snad i státem (u nás doposud ovšem jen pium\ndesiderium), stal se a zůstal rozhodně , jelikož\nv tom jedinou nalezáme záruku pro potěšnou budoucnost.\nTážeme-li se dějin umění u věci té, tož příznivou bez\nodporu obdržíme odpověd.\nNárodem, jenž netoliko v umění, ale iv celém svém\nduševním vývinu, mezi všemi nejvíce se přiblížil výši ideální,\nbyli zajisté staří Řekové. A hledmež na nesmrtelná díla hel-\nlenských básníkův, sochařův a stavitelův! Ačkoliv právě\nŘekové cíl umění jedině v dokonalé kráse hledali, nepohře-\nšujeme přece ani v této nejvyšší klasičnosti zřejmého rázu\nnárodního, jejž nazýváme duchem , a který tak zna-\nčně se odchyluje od názorů nejen našich moderních, ale i\nvšech ostatních starověkých národů.\nVítězstvím křesťanství nad dosavádními kulty národními vzal\novšem celý.život duševný nový ráz na sebe, společný všem ci-\nvilisovaným národům evropským. Tak se stalo, že zvláště i ve\nstředověkém umění zaujal místo národnosti jakýsi duch časový,\ncírkví ovládaný, který však nikterak s to nebyl, aby vliv\nnárodnosti na umění docela potlačil. O tom svědčí k. p. do\noči bijící zvláštnosti gothických slohů ve Francii, Anglii, Ně-\nmecku, ve Vlaších atd. právě tak zřejmě a jasně, jako růz-\nnost francouzských, německých a anglických spracování téže\npověsti.\nTento středověký duch časový po tuhém zápasu konečně\npodlehnul zase duchu národnímu, a sice reformací na poli\nnáboženském, v umění pak a ve vědě renesancí. A kde nyní\numění kvetlo, bylo zajisté opět národním: tak u Vlachů, Špa-\nnělů, Angličanů, Francouzů, Nizozemčanů a j.\nVelmi zajímavý v tomto ohledu jest i vývin literatury a\numění Němcův po znovuvzkříšení v předešlém století: nezna-\nčit nic jiného, než stálé hledání stanoviska národního, k ně-\nmuž se také každým svým skutečným pokrokem více méně\npřibližuje. A konečně u nás! Což není naše seznámení\nse s národními zpěvy rukopisu kralodvorského novou epochou\nčeské literatury?\nDosaváde mluvili jsme skoro výhradně o formě; co do\nlátky platí vzhledem k národnosti pravidlo : národní ráz plodu\numěleckého spočívá v tom, jak jistá látka jest pojata, spra-\ncována a podána, zda-li totiž spůsobem národní povaze při-\nměřeným anebo protivným; ve formě národní lze tedy po-\ndati látku jakoukoliv, třeba i cizí. Shakespearův César, Romeo\na Julie, kupec benátský aj. zajisté neméně jsou národní, než\njeho historie.\nZ tohoto stanoviska mohli bychom nazvati ono umění,\njenž nehledíc k formě pouze látkou, obsahem, a tak hlavně\npathologickou stránkou svých plodů na národ působiti se snaží\numěním vlasteneckým, a co takové rozeznávati od umění ná-\nrodního, jemuž nejedná se tak dalece o látku, nýbrž spíše o\nnárodní roucho, v němž nám ji předvádí.\nNamnoze se tvrdívá, že čerpáním z cizích kruhů si\numělec zamezuje cestu k národnímu umění, a že tudíž pouze\ndomácích látek užívati má, chce-li býti národním. Že tento\ndůvod jest docela mylný, poznali jsme již; a když i my ra-\nditi budeme umělcům, aby nehledali teprvé v cizině to,\nco sami již doma máme, stane se to ovšem z příčin zcela\njiných, řeklibychom utilitárních. Mimo to, že takové počínání\nsi jest nejpřirozenější a nejjednodušší, poskytují nám totiž\ndomácí látky i mnohých výhod technických. Nejbohatší\nprameny pro básníka a pro umělce vůbec řinou se k.\np. z pověstí a báchorek národních; zde však nalezáme látky\njiž poněkud spracované básnivým duchem prostonárodním a\ntudíž pro umělce více méně připravené, tak že se mu do-\nstává jistého základu v skutku národního, aniž by teprvé\nmnoho cizích živlů odstraňovati musel. (Dokončení.)\n\njen kdy směle v boj se vrháme,\nv který pro vlast Riego vede nás.\"\nKaždá sloka končí refrainem připomínajícím nám konec\nnašeho „Hej Slované\n„hrom a peklo, marné vaše\nproti nám jsou vzteky. —\"\nHuerta složil k slovům nápěv živý, plný vášně, jak toho\nschopen jest jen Španěl nebo Vlach.\nV revoluci, když píseň tato složena byla a lid po uli-\ncích ji zpíval, sestoupil tehdejší král Ferdinand na balkon a\nsám spojil hlas svůj s hlasem národa, zpívaje novou hymnu.\nNebohý národe španělský! Tenkráte nevěděl jsi, že za\nkrátký čas přijde doba, která uvrhne tě v otroctví, že nej-\nvěrnější syny tvé uvrhnou do žalářů, že slovo „Riego\" nesmí\npřestoupiti rty žádného Španěla. Ni básník, ni hudebník\nnepomyslil v šťastné hodině, když skládali píseň svobody,\nže svoboda ta přivede národ na pokraj hrobu, a jim samým\nže odmění se vyhnanstvím.\nDnové tehdejší svobody netrvali dlouho. Jen krátká tři\nléta a Ferdinand pomocí vlády francouzské zavedl absolutis-\nmus tužší než před tím. Týž král, který sám hymnu Rie-\ngovu před celým národem zpíval, nechal Riega pověsiti!\nGeneral Quiroga prchl přes hranice. Huerta a San-Miguel\nzachránili životy rovněž útěkem na půdu anglickou. Huerta\nbyl odsouzen k smrti, a jen s tíží velkou podařilo se mu\nujiti vrahům. Zbaven všech prostředků oddal se v Anglii\nhudbě a zpěvu; štěstí mu přálo, jméno jeho se šířilo a pe-\nníze se mu hrnuly. Šlechetný Huerta, když dobře se mu\nvedlo, nezapomněl na nešťastné spolubratry své a největší\nčásť peněz vyzpívaných obětoval ku podpoře emigrantů špa-\nnělských. Z Anglie odebral se do Paříže. Štěstí mu i zde\npřálo. Salony první aristokratie pařížské se mu otevřely,\nneboť svět pařížský dychtiv byl slyšeti skladatele pověstné\n„hymny Riego vy.\"\nOpustiv Huerta Paříž, odebral se do Ameriky. Zde po-\nčala hvězda jeho zapadali, aby ještě jednou později vzešla"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.4", "texte": "Slovo o varhanách a hře na varhany.\nII.\nKde tomu dovolují peněžně prostředky, budtež zřízeny\nnásledující varhany:\n1. principál osmistopový, z cínu; hlas mírně silný\na ostrý;\n2. bourdon osmistopový, ze dřeva,krytý; hlas jemný\na plný;\n3. viola digamba osmistopová, z cínu ve velké oktá-\nvě s bourdonem dohromady vedené; hlas slabý,\ns něžným řízem;\n4. flauta čtyrstopová otevřená a z dřeva; hlas jemný\na měkký;\n5. oktáva čtyrstopová z cínu, mensura a hlas jak\nprincipál;\n6. subbass šestnáctistopový, krytý z dřeva, co jediný\nhlas v pedále, a to jen pro hloubku; zřetelnost.\nSílu dává\n7. pedální smečka (Pedalkopl).\nTakovéto varhany poskytujíce už rozmanité prostředky\nk přednášení, mají při plném stroji a při zdařilé intonaci já-\ndrný, plný a ne křiklavý hlas a ozývají se tak, jak to jest\nchrámu Páně důstojno.\nVarhany také stály by as 800 zl. r. č. Z toho vysvítá,\nže rozdíl obou navržených varhan v cenách je velký. Ovšem\nlze dostati varhany za 400 zl., 500 zl., 600 zl., 700 zl.; avšak\nmám za to, že je lépe, když si obce, které nemohou tyto\nvětší varhany koupiti, raději pořídí varhany, které jsme byli\nv prvním čísle uvedli. Přidáme-li k stroji prvnímu jak o-\nbyčejně dvoustopovou oktávu a jednostopovou mixturu, ob-\ndržíme stroj s pěti hlasy, jenž vyžaduje nákladu 450 z1.—500z1.,\navšak stojí také ten vřískost za tu výlohu ?\nMělo by se vůbec k tomu přihlížet, aby byl principál\nosmistopový a pedál úplný a nikoliv kusý, obsahuje až do\nd 27 klávesů. Manual sahej až do / a obsahuj 54 klá-\nvesů.\nPředevším dlužno se však varovati hudlařů varhanář-\nských, kteří od kostela ke kostelu se potloukajíce spravují\nvarhany za 10 zl. r. č., kteroužto částku p. farář bez dal-\nšího vymáhání vyplatit může z jmění zádušního. Takovéto\nsprávky po 10 zl. dějí se několikrát v roce. A jak pak\nspravují tito hudlaři svěřené jim varhany? Obyčejně nespraví\nza těch 10 zl. r. č. ničehož na varhanách a to k velkému\nštěstí; neboť přihodí se často, že tito kočující hudlaři odcizí\nrozličné částky varhan, hlavně však cínové pišťaly, aby jich\njinde upotřebili. Nebylo-li by pak lépe, místo častých, bez-\nvýsledných oprav zříditi si nové varhany ?\n„To se snadno řekne,\" namítne tak mnohý, „ale kde\nvzít k tomu peníze?\" Sdělíme tu prospěšnou radu.\nDejme tomu, že má jistá obec jen 50 zl. ročně záduš-\nních příjmů a že by chtěla si pořídit ten menší stroj za 300\nzl. Nuže, nechť vydá 60 akcií po 5 zl., a každý rok se jich\n10 ze zádušních peněz vyplatí. Tímto spůsobem budou var-\nhany za šest let zaplaceny, i kdyby nikdo ani halíře neobě-\ntoval na věc tak ušlechtilou. Avšak máme za to, že by tak\nmnohý patron vzal polovici akcií a že by se při vytrvalé\nhorlivosti ještě jiných dobrodinců a dárků našlo. Při tom\nnesmíme opomenouti, že každý varhanář převezme i sebe\nchatrnější a starý stroj, když ne jinak alespoň v ceně, zač\nse cín páčí.\nPři této příležitosti upozorňujeme obce a patrony na\ndůkladně vzdělaného, svědomitého a bedlivého varhanáře p.\nKarla Schiffnera v Praze, jenž jsa učněm slovutného J. Gart-\nnera, má dozorství nad všemi hlavními varhanami v Praze.\nNedej se nikdo mýliti jistými hudebníky, kteří vydávajíce se\nza tak zvané „komisary varhan\", jsou pouzí zištní šarlatáni,\njižto leckterého varhanářského hudlaře obcím proto dopo-\nroučejí, že se jim tento dobře odměnil.\nPovaha tohoto velkolepého, ve své nynější dokonalosti\nnejbohatšího nástroje spočívá v jeho přísné majestátnosti;\nvarhany jsou prosty vší náruživosti a povznášejí se takřka\nnad okamžité hnutí citu, propůjčujíce přísného, slohovitého\nvýrazu vyšším k ideálu směřujícím citům v obrazech, které\nvynikají velkými obrysy. Tak mnohý porovnává rád varhany\ns orkestrem a přec nemohou se tyto dvě na oko podobné\nvěci ve své nejvnitřní povaze a ve svých účincích více od\nsebe různiti, než varhany od orkestru. Větší čásť varhan-\nních hlasů povstalo bezevší pochyby z nápodobňnování or-\nkestrálních a jiných nástrojů; avšak docílená podobnost je\npřec jen velmi vzdálená.\n\nvětším leskem. V Americe následkem nemoci v krku ztratil\nnešťastný hlas. I počal cvičiti se v hraní na citeře, a brzo\njméno „hudebníka\" Huerty bylo slavnější než zpěváka. „Kdo\nneslyšel hráti Huertu na citeře, neslyšel ničeho\", tak zněla\no něm kritika znalců. Štěstěna nechtěla mu však více přáti,\npo rozličných dobrodružstvích žije Huerta nyní v chudobě v\nPaříži a není tomu dávno, co v hudebních kruzích činila se\nsbírka pro chudého umělce.\nBásník a skladatel slov, San-Miguel, byv amnestován,\nzemřel co vévoda a kapitán osobní stráže královny Isabelly.\nBudete se ptáti, proč i Huerta nebyl amnestován a ne-\nvrátil se do vlasti své? Královna prominula mu taktéž\nbylo-li mu vůbec co k prominutí jmenovala jej dvorním\nhudebníkem a určila mu doživotní pensi 2400 reálů. Huerta\nvšak toho nepřijal a žije raději v chudobě. Zemře snad v\nchudobě, a však vidí národ svůj svobodný a slyší zpívati z\ntisícerých úst píseň svou. Je mu to dostatečnou náhradou?\n\nK. Ch.\n\nÚvahy.\n\n50 Národních písní na dvoje housle. Sepsal Josef Drahorad.\nV Praze u Ad. Christopha a W. Kuhé.\nLiteratura musikalií pro housle našla v posledních letech u\nnás několik pilných a horlivých pěstovatelů, kteří hlavně instruk-\ntivní cásť houslové hry na zřeteli mají. Tak vydal Martin No-\nváček, ředitel kůru v Bílé Cirkvi výtečnou „Pokladnici mladých\nhouslistů\" sbírka 30 nejoblíbenějších českých písní, Edv. Wittich:\n„Základové k hraní na, housle.\" Nejnovější dílo v oboru tom\njest 50 písní národních od Drahorada, které mladým houslistům\nvřele můžem doporuČiti.\nŠkola aneb cvičení, zakládající se na národních písních, má\npřed každým dílem téhož druhu, v němž užil skladatel cvičení\nneb thém, které byl sám k tomu úceli složil, hlavně tu pozo-\nruhodnou přednost, že se žák hned při prvních začátcích hude-\nbních naučí znát rhytmy, pak ráz a zvláštnosti národních písní;\nslovem, že takřka mimovolně vssaje do sebe ducha národní hu-\ndby. A za tou příčinou je nám dílo páně Drahoradovo velmi"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.5", "texte": "vítáno a dosáhne zajisté žádoucího účele. Co se spracování pro\n-dvoje housle týče, jest doprovázení velmi dobré, plynné, přesné\na místy i duchaplné jasný to doklad skladatelovy zručnosti\njak v theorii tak v praxi, kterouž byl už dříve svými komposicemi\npro kostel a sbor osvědčil. Kde bylo třeba kontrastu, tam ho\np. Drahorad užil obratně ; kde se opět pohybují oba hlasy stej-\nně, viděti patrně snahu skladatelovu, aby rythmy písní výrazněji\na úseČněji se objevily. V Čísle 12. mezi 13. a 14. taktem, kde\nse naskýtají v dolejším hlase oktávy, možno vzíti v 14. taktu\nmísto a—fis-raději cis—e, Čímž se oktávám vyhneme, aniž by\ntím kontrapunktovaný proud druhého hlasu něčeho utrpěl.\nTotéž platí o Čísle 38, kde se vyskytují též dvě oktávy; to-\ntiž s druhého taktu na třetí. Zde třeba vzíti pouze v spodním hla-\nise v 3tím taktu místo c notu a, Čímž se tato tisková chyba neb\npřehlídnutí opraví. Co se pak týče Čísla 15., tu s panem skla-\ndatelem v doprovázení nesouhlasíme. V Čísle 43 je chyba ti-\nsku ; má být v hořejším hlase (14. takt) místo f nota as. Čí-\nslo 50. „Narodil se Kristus Pán\" liší se poněkud od původní\nmelodie. Tyto nepatrnosti, které si každý učitel houslí sám po-\nopraví, zmizí ve světle závažných předností, jimiž dílo páně Dra-\nhoradovo vyniká ; avšak tak mnohý Wagnerian namítl by na\npř., že dvě tak nepatrné oktávy, jaké jsme tu vytkli, nelze ani\npozorovat, kdyby se rychle hrálo. Ovšem že, avšak v skladbě\ninstruktivní má se vždy Čistota harmonie zachovávat, zvláště\nvšak v skladbě dvouhlasé. Yímef předobře, že Mozart má na\npř. na začátku exposice ouvertury ke „Kouzelné flétně\" dvě vel-\nké kvinty a víme také, že je učinil proto, auto nechtěl rušit\nproud druhého kontrapunktovaného hlasu, jenž se z první thé-\nmy vyvinul a přirozeně utvořil; taktéž je nám známo, že si\nJovolil sám drakonický Seb. Bach příčnosti ve svých praeludiích :\navšak proto vše nemůžeme a nebudeme vady ty schvalovati v\ndílech, které jsou určeny pro žáky. Vybočivše trochu od před-\nmětu, musíme ještě podotknouti, že obeznalý skladatel tak peda-\ngogicky písně ty uspořádal, aby se učeň ve všech tóninách hráti\nnaučil; přitom udal skladatel vždy známkami vedení smyčce na\nhoru i dolů, Čímž se zajisté nejen učitelům samým, ale i samo-\nukům zavděčil. Přejem záslužnému dílu páně Drahoradově hoj-\nného zdaru a pp. učitelům materiálních prostředků, aby si písně\nty koupiti mohli. Stojí 1 zl. 20 kr. Vydání je úhledné.\n\ny.\n\nDopisy.\n\nZ. Milána. (Rodiště Rossiniho.)\nVšichni životopisci Rossiniho udávají jak známo, že se\nJoachim Rossini narodil v Pesaru dne 25. února 1792. Purk-\nmistr města Lugo (v okresu Ravenna) tvrdí vsak, že se pěvec\nPesarský narodilv Lugu. V sezení tamější městské rady, které\nse odbývalo před měsícem, zvolena byla komise, která má o\ntom podati positivní na listinách se zakládající důkazy. Uvidíme!\nZ Petrohradu, (P. Kozel. Pí. Luccová. Besekirskij. Nové pí-\nsně. Patti.)\nVás krajan, obratný klarinetista u zdejšího operního orke-\nstru p. Kozel před nedávnem těžce ochuravel, avšak kojíme se\nnadějí, že nám bude výtečný ten umělec zachován, jako paní\nLuccová, která se už také uzdravila a co nevidět pohostinsku v\nopeře italské vystoupí. Známý ruský virtuos na housle p. Be-\nsekirskij z Moskvy zastává prozatím uprázdněné místo sólisty u\nitalské opery a balletu, které pro nepřítomnost Wieniawského\nnení obsazeno. Nákladem Johannsena vyšel nový sešit pěti ru-\nských písní na slova Turgeněva a Lermontova od věhlasné pěv-\nkyně pí. Viardat-Garcia. čtyry z těchto písní věnovány jsou žá-\nkyním paní Nissen-Salomonové, totiž sic. Lavrovské, Minkvicové,\nChvostové a Klemmové. Písně Čís. 1. Na sare a 3. Rasgadfea\njsou nej zdařilejší; méně zdařilé jsou 4. Rasluka, 5. Rusalka, 2.\nUtes. Vyhlášená pěvkyně Adelina Patti přibude sem dne 8„\nledna a vystoupí dne 13. ledna v opeře „Sonnambula.\"\nZ Moskvy. (Nové romance.)\nUK. J. Majkova vyšly nové ruské romance: Glazki (očka)\n- PtiČka (ptáček) - a „Zpomínky na Sevillu\" po 40 kopěj.;\ndále píseň cikánská „Sli tri oni\" od Sokolova a píseň jamŠČíka\n„Založn ja trojku borzych\" od Lazareva.\nZ Paříže. (Mše Rossiniho. Meyerbeer a pěvec Pesarský. Nové\nopery.)\nNení nad slavné jméno! Jen si pomyslete: paní Rossiniova\nžádá od nakladatelů za mši, která se nalezla v pozůstalosti po\njejím manželi, pouhou maličkost 4000 lib. šterlingů aneb\n40.000 zl. r. Čís. ; avšak žádat a dostat jsou dvě rozdílné věci.\nAž dosud se žádný nakladatel neodhodlal k zakoupení této po-\nzůstalé skladby Rossiniovy. Mluve už o pěvci Pesarském ne-\nmohu opomenouti neznámé jeŠte anekdoty, která se o něm vy-\npravuje. Rossini a Meyerbeer ctili se sice velice ; avšak velmi\nzřídka spolu obcovali. Rossini byv tázán po příčině toho, pravil\"\n„Jak pak můžem spolu obcovati! Meyerbeer miluje více kyselé\nzelí než maccaroni.\" Netřeba podotýkati, že Rossini narážel tu\nna hudební vkus Meyerbeerův. Ředitelstvo „Theátre lirique\"\npřijalo k provozování dvě nové opery: „Le timbre ďargent\" od\nSain-Saense a „Anentin Metzyivo\" od Cheronvriera.\nZ Dessavy. (Domněle ztracené skladby Schneiderovy.)\nPřed nedávnem byly zde nalezeny domněle ztracené parti-\ntury několika smutečních pochodů a melodramatických skladeb\nFriedricha Schneidera, které byl tento výtečný komponista roku\n1817 dokončil. ř\nZ Mnichova. (Nová opera. Pomník Gluckovi a jšeb. Bachovi.)\nKomická opera J?Der Rothmantel\" (CervenopláŠtník) od\nKrempelsetzera, který se komposici učil u Vašeho krajana, dvor-\nního zdejšího hudebníka Ludvíka, provozovala se dne 12. pro-\nsince s příznivým úspěchem v divadle residenČním. Vděčná\nlátka poskytla básníku Pavlu Heyseovi příležitost, že z ní mohl\nutvořit lepé libretto. Hudba jest jednoduchá, melodiésní, obsa-\nhujíc krásné a pěkně vyvedené myšlénky a svědčíc o svěží fantasii\na technické obratnosti skladatele Krempelsetzera, jenž už několik oper\nsložil. Komité, které se utvořilo v Beilngriesu (v Bavořích), vy-\nzývá k příspěvkům na pomník, jenž má býti postaven slavnému\nskladateli KriŠtofu rytíři Gluckovi v jeho rodišti Weidenwan-\ngen v okresu Beilngriesském. Jiné komité, v jehož Čele stojí:\nBronsart, H. z Biilova, Damrosch, David, Herbeck, F. Hiller,\nJ. Joachim, Fr. Liszt, J. Rietz atdv vyzývá k příspěvkům na\npomník, jenž se má postaviti Janu Seb. Bachu v Eisenaehu.\nZ Vidně. (Hudba kostelní. Nová operetta. Černý.)\nNa sv. tři krále provozovala se v národním chrámě italském\nmše od Jírovce (Gyrowetz), graduale od Wintra a offertorium\nod Černého, kdežto v Karlově chrámě provedena byla mše od\nženské skladatelky, paní Anny Pessiakové roz. Schmerlingové.\nV chrámě piaristů dával kap. Metzger svou novou mši se soly na\nvarhany. Provedení bylo v každém ohledu slušné. V Karlově\ndivadle bude se dne 20. ledna provozovati nová operetta „Toto\"\nod J. Strausse. Vojenský zde oblíbený kapelník Černý\ndostal velmi příznivé engagement k dvorní kapelle do Petrohra-\ndu, kterého však nepřijal.\nZe Lvova. (Nové tance.)\nU zdejšího nakladatele Wilda vyšly masopustní tance od\nTymovského: Polonéz „Hulaj duszá\", mazur „Kusicielka\" (Po-\nkuŠitelka.)\n\nZ Kolína. (Zpěváčky spolek „Dobroslav\", jeho působení a zábava Sylvestrova.)\nUplynulo již celé desítiletí blahodárné činnosti našeho pě-\nveckého spolku Dobroslava. Mnohou bídu pomohl uleviti zna-\nčnými peněžitými příspěvky. Zpěvem oslavoval živé i mrtvé.\nNeméně i uspořádáním všelikých zábav přispěl k. obveselení i"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.6", "texte": "k zušlechtění obecenstva. Krásný to zajisté účel spolku. Jen\nŠkoda, přeškoda, že se spolku nedostává podpory takové od o-\nbecenstva, jaké by vskutku zasluhoval. Čacký Dobroslav již\npřed třemi roky rozšířil svou působnost, přetvořiv se v pěvec-\nlco-ctenářský spolek. Z počátku vzkvétal utěšeně nyní ale\njako vše na světě dosti ochabnul. Přičítáme toho vinu nyněj-\nším neveselým poměrům vůbec. Ze všech spolků, kterých zde\nmáme, stojí Dobroslav přece ještě nejpevněji na nohou, třeba se\ni o berli opíral. Máme krásnou místnost, dosti slušně a\npohodlně zařízenou, piano, kulečník, bohatý archiv hudební a\nknihovnu. Počet údů zprvu k 300 sklesl v nynější době zna-\nmenitě. Vystoupiliť ze spolku oudové takoví, jenž se řídí dle\npovětrné korouhvičky; snad až se vítr obrátí, uzříme opět tvá-\nře jejich. Sbor pěvců ostal v stejném poměru. V listopadu\nminulého roku odbýval spolek pěvecko-čtenářský valnou hroma-\ndu, v které opět nový výbor zvolen. Hodnostáři z výboru pak\nzvoleni: za předsedu spolku p. Kašpar, jednatel p. Dr. Nízký,\npokladník p. Winter, správce domu p. Hofmeister, knihovník p.\nVeverka. Za řiditele zpěvu zvolen p. Fafl. Na Sylvestra u-\nspořádal výbor zábavu jen pro údy spolku. Program zábavy\nté byl: 1. Klepny, dramatická scéna ve zpěvu s průvodem pia-\nna od Dr. Nesnadnou skladbu tu zdařile provedli pp.\nMorstadt, Vávra a Šafránek v přiměřeném kostumu na malém k\ncíli tomu vystaveném jevišti. Hlučný potlesk odměnil pp. her-\nce za jejich výkony. 2. Výprask, mužský sbor se sólem as\ndoprovázením piana od Pavla Křízkovského. Solo přednesl rou-\ntinovaný pěvec p. Morstadt Vzdor slušnému provedení, nezdálo\nse, že by sbor ten obecenstvo příliš bavil. Snad Časté opako-\nvání stejného nápěvu jest sboru tomu na újmu. 3. Koncert\nna brkacky od Bendi a, poutav svou zvláštností pozornost obe-\ncenstva líbil se velice. Pěvci dovedli si sami pravých a laci-\nr* nějsích brkaČek z rákosu s připojeným korpusem z papíru za-\nopatřiti a tak se nám zdálo, že slyšíme kapellu ze samých\nhoboji a fagottů. 4. Před bálem dramatický solový žert\nprovedl k všeobecné spokojenosti p. Hofmeister. —5. Zvířecí\nkvartetto od Brixnera s průvodem piana, jejž jsme si uP. Boučka,\nmajitele opis. kanceláře v Praze opatřili, rozjařil obecenstvo nad\nmíru. 1.2. a 5 Číslo programu doprovázel zručný pianista\np. Winter. Zenglérské skoky co poslední číslo programu\nz nepovědomýeh příčin ustoupily místa Terpsichoře. Tak jsme\nrok starý pohřbili se všemi svízeli a útrapami v naději na ně-\njaký radostnější rok. Příště povím něco o hudebních poměrech\nu nás vůbec.*) Na konec ještě tak malé přáníčko. Bohatý ar-\nchiv máme na všeliké sborky a sborečky ; počet jejich počítá-\nme na sta a přec je Často za těžko kloudný program sesta-\nviti. Obecenstvo se nespokojí lecjakými drobty, chce též néco\nna zub, pro pochoutku. Darmo se pídíme po skladbách lepších,\njako: Karneval Římský od Thomasa aj. Tu se nám odpově-\ndělo, že se spolek usnesl na tom skladby ty nerozšiřovat; jin-\nde opět, že spolek je míní vydat tiskem. Nechť se tehdy vy-\ndají tiskem a přístupny učiní všem spolkům, aby se nám tak\ndarmo v novinách laskominy nedělaly. Od redakcí těchto listů\nbychom si přáli, aby nám byla jaksi prostředníkem a vůdcem\nv hudebním světě. Na zdar! (ýý)\nZ Klatov, dne 12. pros. (Výroční schůze zpěv. spolku „Šumavana\".)\nPo zahájení schůze předsedou p. Dr. Naušem přešlo se\nk programu hromady a podali především jednatel, pokladník\na listovní výroČné zprávy své. Ze zpráv všech vysvítá, že spo-\nlek značně ku předu kráčel proti jiným rokům, neboť nejen že\npříjmy jeho se zvětšily a archiv značně rozmnožil, nýbrž i po-\ntěšitelný zjev se vyskytl, že nebylo po celý rok téměř žádné\nznačnější události v Cechách, jíž by se nebyl spolek Činně úča-\nstnil. Dle zpráv jednatele měl spolek v minulém správném roce\ndohromady 129 údův, z nichž tři Čestné, 26 výkonných, 12 za-\nkládajících a 88 přispívajících. Z těchto übylo průběhem roku\n16 větším dílem vystěhováním, tak že v den hromady měl spo-\nlek 113 údův. Příjmy spolku obnášely celkem 260 zl. 25 kr.,\npříjem to posud největŠí co spolek stojí; soujem vydání obnášel\n117 zl. 55 kr., tak že zbývá jmění spolkového 142 zl. 70 kr„\nPo podání zprávy p. pokladníkem prof. A. V. Šmilovskýmr\nbyty tomuto povstáním celé hromady díky vzdány za horlivé\nvedení pokladny spolkové. Ze zprávy listovního vysvitá, že\nspolku během roku 33 nová čísla, obsahující 61 sborů přibyla,\ntak že archiv celkem nyní obsahuje 400 piec a sice 330 sborův\na 70 písní s pianem. Činnost spolku v minulém roce byla ná-\nsledující: 1. Spolek uspořádal produkci Illnerovy zpěvohry Král\nVondra, jež co do uměleckého provedení i co do peněz skvělý\nměla výsledek; dále produkci, co 10. řádnou produkci pro ve-\nškeré údy spolku. Mimo to účastnil se spolek 3 údy při kla-\ndení kamene k národnímu divadlu v Praze, 10 údy při svěcení\npráporu Sokola Plzeňského o Svatodušních svátcích, 6 údy při\nzakládání školy Švihovské, JI údy při kladení základného ka-\nmene českého gymnasia v Českých Budějovicích, 10 údy při\nsvěcení práporu spolku „Práchně\" v Horažďovicích. Dále úča-\nstnil se celý spolek slavnosti ku 70tiletým narozeninám Pala-\nckého uspořádané a sice večer při průvodu a druhého dne při\nzábavě v Měst. Besedě a při slavnosti odhalení desky Kraraeriovy\nv Klatovech, v předvečer při průvodu a druhého dne v kostele\na při, domu oslavence; mimo to zpíval smutečnou mši za hra-\nběte Černína, čestného měšťana Klatovského, a posléze dopro-\nvodil k hrobu výkonného spolubratra svého p. Otu Gregor! a-\ndesa a syna předsedy svého Dr. Jana Nauše ml. Na to byli\nvoleni přehlížítelé úČtův i archivu a sice jednohlasně p. Stulík\na Kallauner. Po Čtení stanov, jež na to následovalo, sdělen\nbyl připiš posavádního řed. p. Mansveta Kličky, v němž se\nz Čestného úřadu svého pro domácí poměry děkuje. Přítomní\núdové z Části byli pro to, aby přijalo se poděkování toto, jiní\nbyli proti tomu a po odhlasování p. předsedou na to zavedeném,\nrozhodlo 9 hlasů proti 6, by nebral se zřetel na to poděkování\na p, Klička byl volitelný; načež pak jednohlasně opět za ředi-\ntele volen byl. Volba ostatního výboru vypadla pak následovně:\nJednohlasně byli opět voleni za předsedu p. Dr. Nauš, za místo -\npředsedu p. Ludvík Král, za místořediteje p. Jan Kyba, za\njednatele posavádní pokladník prof. A. V. Šmilovský, za poklad-\nníka p. Alois Kallauner, a za listovního p. Anton\nNa to přišly na řadu volné návrhy. Prof. Šmilovský navrhoval,\naby zpěv. spolek, aby se sesílil, založil zpěv. školu ku vycho-\nvání nových výkonných údův, a aby spolek, kdyby potřeba\nbylo, i peněžně Školu tu podporoval. P. místopředseda Král,\nodvolávaje se na to, že už dvakrát pokusy takové spolek uči-\nnil, a že pokaždé nic se nedocílilo, naproti tomu navrhoval, aby\nnávrh ten se odročil a zatím se Čekalo, jak prospívati bude\nzaložená právě zpěv. Škola „Sokola\" klatovského, a aby z této\nku sesílení spolku podlé uznání ředitele schopní údové byli\npoznenáhla přijímáni co výkonné údy spolku. Návrh tento byl\nhromadou přijat. Ku konci byl návrh prof. Šmilovského, aby\nspolek súčastnil se slavnosti, jenž ku poctě JanuPurkyniv den\n50tiletého doktorského jeho jubilea má býti odbývaná v MěŠL\nBesedě, jednohlasně přijat a shromáždění za ukončené pro-\nhlášeno. (Sum.)\nZ Přeštic, dne 15. pros. (Literátský spolek.)\nTohoto roku založen jest v našem městě spolek literátský,\njehož účelem jest pěstování církevního zpěvu a podporování po-\nbožnosti při službách božích, průvodech a pohřbích. Stanovy\ntohoto bratrstva jsou potvrzeny od nejd. bisk. konsistoře v Bu-\ndějovicích dne 25. srpna a u vys. c. kr. místodržitelství od 11.\nříjna 1868. Za ochrance bratrstva vyvolil si spolek sv. Cyril-\nla a Methoděje, apoštoly slovanské. YýroČní památka těchto\nsv. patronův odbývati se bude slavnostním spůsobem. V Čele\ntohoto bratrstva stojí zdejší děkan veled. pan Josef Pekárek. O\nČinnosti tohoto spolku promluvím příště obšírněji.\nZ Budyně nad Ohří. (Výroční zpráva.)\nZa příkladem jiných měst v naší vlasti utvořil se i u nás\nzpěv. spolek, vytknuv sobě za účel pěstování zpěvu nejen svět-\nských sborů, ale zvláště kostelních. Hpolek náš přijal jméno\n„Bivoj\" na památku rodu Hazenburkského, kterýžto původ svůj\nbral od Bivoje a k oslavení slavných někdy z rodu toho drži-\ntelů a dobrodinců města Budyně nad Ohří. C, k. místodržitel-\n\n*) Bude nám vítáno.\nRedakce."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.7", "texte": "ství potvrdilo spolek vynesením ze dne 7. dubna 1868 pod čí-\nslem 16795, což spolku oznámil c. k. okresní úřad v Libocho-\nvicích přípisem ze dne 16. dubna 1868 cis. 785. Ve valné\nhromadě 6. prosince 1867 zvolen za protektora spolku: vele-\ndůst. p. J. K. Rojek, děkan v Budyni, za předsedu p. Karel\nKurfůrst, hraběcí správec v Budyni, za řiditele důst. pan Voj-\ntěch St. Linhart, kaplan v Budyni, za pokladníka a spolu je-\ndnatele důst. p. Antonín Průša, kaplan v Budyni, za místo-\nřiditele p. Frant. Zázvorka, uc. v Budyni; za výbory pak: p.\nOeněk Pic&rt, učitel, J. Škuthan, V. Stožický a J. Drážný,\nvšichni z Budyně. Takto konstituovaný spolek započal svou\nčinnost, odbývaje každý týden dvakráte cvičení, v úterý a v\npátek. Mimo to odbýváno jednou za týden cvicení ve zpěvu\ns těmi údy spolku, kteří ještě nebyli tak pokročilí, aby súcast-\nniti se mohli i zpěvu sborového. Cvicení to jest zásluhou p.\nmístořiditele. Když pak pokročeno ve zpěvu, že před veřejnost\nmohlo se vystoupiti, ustanoven koncert zpěváckého spolku na\nden 2. února 1868 a první toto vystoupení spolku potkalo se\ns rozhodným prospěchem a přízní u obecenstva, které od té\ndoby úplně spolku se naklonilo. Hlavní zásluhu získal si spo-\nlek opatřením skvostného práporu, který vždy bude střediŠtěm\nsil jeho výkonných i odznakem svornosti a jednoty. Prapor\njest z těžké hedbávné látky, na jedné straně bílý, na druhé\nčervený. Červená strana má ve svém poli českého lva, bílá\nnese nápis: „Zpěvácký spolek Bivoj v Budyni\"; skvostný pra-\npor tento pochází z dílny páně Tienkvaldovy. Fábory, rovněž\ntak skvostné, jsou dar paní Johanny Kurfůrstové, matky pra-\nporu. Na fáboru červeném vyšito jest stříbrem heslo spolku:\nZpěvem k srdci, srdcem k vlasti; na fáboru bílém nalézá se\nzlatem vyšité jméno spanilomyslné dárkyně a den a rok posvě-\ncení praporu. Stůj zde výkaz činnosti našeho spolku: 2. února odbý-\nval Bivoj první svůj koncert. 12. dubna provozoval spolek v zdej-\nším děkanském chrámu Páně velkou Fiihrerovou mši. 30. dubna\nsúcastnil se spolek při uvítání Jeho Eminencí nejvyŠŠího pa-\nstýře do Budyně; zejmena přinesl mu zastavenícko spojené\ns průvodem pochodnovým. 15. května vyslal spolek 8 údů\nk slavnosti položení základního kamene k velkému národnímu\ndivadlu v Praze. 16. května udělal spolek zastavenícko svému\nprotektoru veledůstojnému panu děkanu J. K. Rojkovi. 14. červ-\nna uspořádán na počest 701etých narozenin Fr. Palackého kon-\ncert. 9. srpna na den zdejší pouti účinkoval spolek při velkých\nslužbách Božích, přednesl velkou Fiihrerovou mši s gradualem:\n„Zdrávas Maria\" od řiditele spolku. 22. srpna přinesl spolek\nzastavenícko matce praporu paní Johanně Kurfiirstové. 23.\nsrpna, v den svěcení praporu, uspořádán koncert. 8. září po-\nžádán byl spolek, aby spoluúcinkoval při koncertu ve Mšeném,\njehož čistý výnos obrácen býti měl na zakoupení vyučovacích\nprostředků Školy Charvatecké. 20. září uspořádáno zastave-\nnícko hraběnce Teresii z Herbersteinů, majiteikyni panství Bu-\ndynského a patronce chrámu Páně zdejšího. 11. října súcast-\nnil se spolek, byv požádán, svěcení školy v Nížebohách. Při\nsvěcení, kteréž vykonal protektor spolku, veled. pan děkan J.\nK. Rojek, zapěl 3 sbory a při mši sv. v kostele malou mši od\nFiihrera. 3. listopadu přinesl spolek svému předsedovi K. Kur-\nfiirstovi na den jeho jmenin zastavenícko. Vydání spolku\nobnáší 331 zl. 52 kr. r. c. a příjem 334 zl. 10 kr. r. c. Zbývá\nna hotovosti 2 zl. 60 kr. Ze zprávy té patrno, že spolek\nvelmi činně sobě počínal a úkolu sobě vytknutému zadost uči-\nnil. Nadějeme se, že i na dále ve své činnosti neustane, ale\nspise více a více rozkvétati bude, jsa v tom podporován vzor-\nnou jednomyslností a svorností svých Činných údův. Svého\nČasu rozesílané Pražským Hlaholem vyzvání ku přistoupení\nk jednotě česko slovanských zpěváckých spolků uvítal náš spo-\nlek s radostí nelíčenou, maje na mysli důležitost a potřebu\njeho. Než zdá se, že věc ta usnula. Aspoň jsem nečetl žád-\nnou zprávu o přípravách, aniž další jaké vyzvání nás došlo.\nJsem přesvědčen, že by všichni spolkové zpěváctí přistoupili\nk jednotě, anť veliký z ní jim kyne prospěch. Mámeť nouzi\no dobré sbory; kdyby však jednota se uskutečnila, odpomohla\nby nedostatku řádných sborů, neboť spojenými silami mohla by\ndobré sbory vydávati. Všímám si zpráv o koncertech „Hla-\nholu\", který velké skladby provozuje iod francouzských skla-\ndatelů. Jen bohužel, že je Hlahol považuje za výhradní svůj\nmajetek.*) Kde se mají venkovští zpěváctí spolkové dodělatl\npodobných skladeb? Předkládám tu věc na uváženou těm, jichž\nse týká, žádaje zároveň o Vaši pomoc.\n\nV. St.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Zpěv. spolek pražských typografů, k němuž se přidru-\nžilo několik členů „Hlaholu,\" zapěl dne 7. ledna při církevních\nobřadech u mrtvoly Em. Arnolda „Salvě regina\" od Fiihrera a\n„Pohřební\" od K. Bendla.\n* Zpěv. spolek „Bivoj\" v Budyni nad Ohří odbýval dne\n23. prosince 1868 valnou hromadu, aby zvolil nové řiditelství.\nZa protektora zvolen veledůstojný pan J. K. Rojek, děkan, za\npředsedu pan Karel Kurfurst, hraběcí správec, za řiditele dů-\nstojný pan Y. St. Linhart, kaplan, za místoředitele pan Fr. Zá-\nzvorka, učitel, za pokladníka a jednatele důstojný pan Ant. Prů-\nša, kaplan ; do výboru pánové: Č. Pichrt, J. Škuthan, V. Sto-\nžický a Y. Drážný. Spolek čítá 1 čestného úda, 22 přispí-\nvajících a 25 Činných údův. Dne 24. ledna uspořádá zpěvácký\nspolek koncert s následujícím programem: Staročeský zpěv vá-\nlečný od Pecha. Dvojzpěv se sborem z opery: „Cikánka.\"\nKřižáci na moři od Bažina. 2. jednání z opery „Tem-\npláři na Moravě\" od K. Šebora. Tři jezdci, ballada od B.\nSmetany. Dvojzpěv pro tenor a bariton z opery „Dom Seba-\nstian\" od Donizettiho.\n* Horazdovický „PrdcheňLl oslavil den svého šestiletého\ntrvání dne 25. listop. 1868 pěveckou, hudební a deklamatorní\nzábavou.\n* Kutnohorský zp. spolek „Tyl\" súČastnil se v slavnosti,\nkterá uspořádána byla dne 19. prosince, při započetí stavby\nKutnohorského nádraží. Tyl zapěl při tom zdařile dva chorály.\n* Zpěv. spolek v Mseně a beseda uspořádala o Sylvestru\nzábavu v sále p. Kusa. Program obsahoval; Ouverturu.\nVlasti, sbor od Tovacovského. Bože můj, otce můj, sb. od\nBendla. My jsme páni, deklamace. Šťastné manželství, sb.\nod Bendla. Rodina Morousů. Hubička, sb. od Vašáka.\nStará panna, deklamace. Proč nemohl dál, sb, od Vorla.\nBesední ctění. Durynská národní od Mendelssohna. Uka-\nzování starožitností.\n* Zpěvácký spolek slovanský ve Vídni uspořádá dne 14.\nledna 1869 „u velkého čížka\" (Grosser Zeisig, Burgglacis) ta-\nneční zábavu, při které hudba c. k. pluku „Wiirtemberg\" úČin-\nkovati bude. Udové spolku obdrží každý pro svou osobu po\njednom volném lístku; dalších lístků po 1 zl. pro osobu lze do-\nstati v kanceláři spolku : Stadt, Tuchlauben c. 8 IV. p. a ve\n„Slovanské Besedě\" , Stadt, Strobelgasse c. 2. I. p. U kasy\nstojí lístek 1 zl. 50 kr.\n\nZprávy.\n\n* České divadlo. 1. ledna. Loď v přístavu, kom. operetka\nv 1 jed. od J. V. Zajíce. V studni, operetta od V. Blod-\nka. 3. ledna. Nevěsta husitská, opera v 5 dějstvích od, Kar-\nla Šebora. 6. ledna Linda ze Chamounix, opera ve 3. jed. od\\\nRossinilio. —B. ledna Fra Diavolo, opera v 3 jed. od Aubera. Loď\nv přístavu, která se poprvé dne 30. prosince provozovala, není\nnic jiného než lehkým parníkem, jenž nevyniká ani hloubkou\nuvnitř, ani důkladností stavby; melodie v této operetce jsou v\npravém smyslu slova Offenbachovské. Dámy účinkující v tom-\nto dílku, snažily se všemožně dobrou hrou a zpěvem okráŠliti\nZajícovu lod a došly hojné pochvaly, jmenovitě pí. Valen-\ntová, která po své barearolle F-dur hlučným potleskem byla od-\n\n*) To nikoliv. Na písemní požádání zapůjčuje je Hlahol sl. zpěv*\nspolkům. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690110-01.1.8", "texte": "-měněna. Slavné ředitelství zavděčilo by se velice obecenstvu,\nkdyby tak musikalní, obratnou, spolehlivou soubrettujako je pí.\nValentová, která i ve velkých výtečné služby koná,\nznova engažovalo a nám zachovalo. O Šeborove opeře „Husit-\nská nevěsta\" nelze nám ničeho pověáít, leč že byl dům přepl-\nněn ; nemohli jsme se do parteru, kamž nas lístek platí, dostati.\nObsazení a slušné provedení hudební Části Lindy pokládáme\nza dostatečně známé; dramatické podání úloh ovšem mimo\np. Palečka, jehož „Marquis Boisfleur\" by přese všechnu komi-\nku jen o poznání kavalířštěji vystupovati měl, —ne příliš val-\nné. Zvláště bychom si byli přáli bedlivějšího přednešení reci-\ntativů, jichž primitivnost by se živější a přirozenější deklamaci\nzajisté alespoň poněkud zakrýti nechala. Přečetné obecenstvo,\nveškeré místnosti přeplňující, vyznamenávalo sólisty štědrou po-\nchvalou. Martu zpívala pí. Nedělová, a nikoliv pí. Valentová,\njak v některých seznamech osob mylně bylo udáno. Zpěvohru\nřídil p. kapelník Čech. Konečně konáme svou povinnost, u-\npozorňujíce režii na nepovolaného svědka, jenz všemu, co se v\n2. jednání v saloně Lindině dělo, pootevřenými dveřmi naslou-\nr.Vi n.l.\n\nO. H.\n\n—s—\nKoncerty. 1. ledna 2hé matinée pro komorní hudbu slč.\nProkschovy. 3. ledna Koncert Ch. z Tiefensee.\nProkschova zavděčila se zajisté obecenstvu pražskému, ze\nzvolila k své matinée dvě skladby z oboru komorní hudby\ndomácích komponistův. Slyšeli jsme totiž poprvé nové trio\npro piano, housle a cello od Z. Skuherskeho, ktere svou\nsvěžeství, ušlechtilými myšlénkami a důkladným propraco-\nváním posluchače poutalo. Nejvíce líbilo se dovadivé scherzo\na hluboko cítěné adagio. Některá místa upomínala nás na\nMendelssohna a Schumana. Rovněž tak zajímavá skladba\nbylo trio op. 53 od zesnulého Jind. Veita, která má násobě\npečeť dokonalosti, vynikajíc poesií a dokonalostí formy.\nKonečně následovala Mozartova sonata pro housle a piano\ns variacemi. V obou triech účinkovali sleč. Prokschova, pai*\nAnt. Benevic a p. Wilfert, kteří po každém kusu hlučně\nvoláni byli. Pan Wilfert hrál na cello v každém ohledu\nvýtečně a zastínil tak mnohého professora téhož nástroje na\nkonservatoři. Slč. z Tiefensee a její koncertní zpěv je\nPražanům znám ; hlas pozbyl sice pelu mladí a svěžesti,\navšak je výtečně vycvičen a přednos nuancovaný. Zpí-\nvalaf kromě arie z Don Juanu a Normy (Casta diva) vari-\nace od Pro cha, pak české, ruské a španělské národní písně.\nPan Rappoldi osvědčil důstojným přednosem Moliqueova kon-\ncertu pro housle, že je v pravém smyslu slova virtuos. Slč.\nDittrichova zavděčila se obecenstvu zdařilým provedením-Cho-\npinovy praeludie a bravourním přednosem Rubinsteinovy\npolky koncertní. Pochvaly hojné dostalo se vsem uČinku-\njícím.\n\n* Hudební zkouška k národní besedé odbývala se v sále\nna Žofíne dne 1. ledna. Program obsahoval tyto skladby. Vzpo-\nmínka na Prahu, polka od J. Stříbrného. Oeske zvuky, kva-\npík od J. Vochomůrky. Pokrok, třasák od Vojtěcha Hříma-\nlého, Pražanka, čtverylka od T. T—k. Mazur od Karla\njMásy, Touha po vlasti, třasák od Karla Komzaka.\nRuslan a Ludmila, Čtverylka od K. Podskalského, která právě\ntiskem Vítka a Starého vyšla (50 kr.). Jeníkův třasák od\nFr. Kavána. Zdrav stůj brata, kvapík od Hausmanna.\nVolnost, polka mazur od Karla Komzáka. Neobdrževše lístku\ndo zkoušky té, nemůžeme podati vlastní svůj úsudek ; tolik však\njsme od hodnověrných znalců slyšeli, že prý letošní tance tyto\njsou na mnoze mdlé, nevynikajíce onou svěžestí a pěknými rhy-\ntmy, jako loňského roku. Nejzdařilejší jsou prý skladby od p.\nKomzáka a Kavána.\n* Z konservatoře. Ozývají se jizlivé, ano drzé hlasy,\njako by nám byli pp. professorové J. Pisařovic a J. Hrabě sdě-\nlili zprávu o páně Hegenbartove přídavku, o nemz jsme se\nv předešlém čísle zmínili. Konstatujem tímto, ze svrchu jme-\nnovaní pani professorové nemají toho neymensího podílu v teto\nzprávé, což i z toho dostatečné vysvítá, že jsme mylně udali\npřídavek 300 zl., kdežto pan Hegenbart jen 200 zl. přídavku\nobdržel. Kdyby zpráva pocházela od těch kterých pp. profes-\nsorů, byli bychom byli i o výšce přídavku lépe zpraveni. O\npřídavku p. Hegenbartově povídá si od nějakého času celý zdejší\nhudební svět. Že jsme pouze uvedli zasloužilé a výtečné profV\npp. J. Pisařovice aJ. Hraběte, je pouhá náhoda; mohli jsme\ntéž uvésti zasloužilé professory pp. Janatku a Baura, kteří též\nvíce než pětadvacet let na konservatoriu působí a také žádného\npříspěvku neobdrželi. Tímto vysvětlením zbaveni jsou trvám\nti kteří páni professorové veškerého podezření, které by rády\njisté ziŠtné osoby na ně uvrhly.\n* Pan Jan Sitt, nadaný náš virtuos na housle, zastává ny-\nní místo co koncertní mistr ve Vratislavi, kdež také kapelník\np. Blecha zdárně působí. O páně Sittově přednesu Vieuxtem-\npsova „Adagio a Ronda\" praví tamější kritika, že 181etý ten\nhouslista vyniká neobyčejnou všech manýr prostou technikou *\njeho tón je ušlechtilý, jemný a kde toho třeba silný. Pan Sitt\nosvědčil se též co skladatel, složiv pěkný slavnostný pochody\njenž se velice líbil.\n* Slečna Vilemina Čermáková, rovněž tak roztomilá jak\nvýtečná pianistka odebeře se na začátku února do Vídně, kde\nuspořádá několik koncertů v krásném sále p. Streichera, jenž\njí místnosti ty bezplatné propůjčil. Slované vídenští mohou so\ntěšit na rozkošnou duševní zábavu.\n* Pan Edv. Puffer, básník pěkného libretta „ Husitská,\nnevěsta\" píše pro p. Karla Šebora libretto k nové opeře, k ně-\nmuž si opět obral látku z České historie.\n* Sleč. Rastelliova, druhdy primadonna české opery, vy-\nstoupila v úterý dne 15. prosince na divadle Vratislavském co\nAlice v opeře „Robert ďábel\". Kritik novin „Schles. Zeitg.\"\npraví, že má sice dosti silný, ale trochu ostrý a ve vyŠŠí polo-\nze pronikavý mezzosoprán. V celku osvědčila si. Rastelliova\nvelkou divadelní routinu.\n* Pan Jos. Řebíček, koncertní mistr ve Wiesbadenu do-\nchází tam co virtuos všestranné pochvaly. Jeho kvartettní zá-\nbavy, které tam odbýval s pp, Scholl em, Knottem a\njsou velmi oblíbeny, jeho hra velmi obdivována.\n* Nová operetta „Zlota chrzaszczykLl našeho rodáka Kos -\nsliho dávala se tyto dni ve Lvově s výsledkem velmi příznivým.\nMelodie této operetty dýchajíce ducha národních písní polských\nlíbily se velice. Instrumentace je pikantní a svědčí o orkestrál-\nní obratnosti páně Hósslově.\n\n* Uprázdněná místa hudebnická. Místo prvního houslisty\ns roc. platem 325 tol. u městské kapelly v Cáchách (Aachenju\nŽádosti v něm. Řeci zasílány buďtež kapelníku Breuningovi v\nCáchách. Yarhanářští pomocníci přijmou se u Fr. Mayera v\nHerfordu (v Německu.) Purkmistr Františkových lázní Dr.\nLoimann vypisuje konkurs na lázeňskou hudbu ve Františko-\nvých lázních (Franzensbad). Hledá se totiž kapelník čili ředi-\ntel hudby, jenž má sestaviti kapellu o 24—30 hudebnících, a\nod 15. května až do 25. září hudební produkce obstarati. Za\nto dostane na lázeňskou tu dobu 8000 zl Bližší výminky lze\nse dozvědět buď ústně neb písemně u purkmistrovského úřadu\nv lázních Františkových. Konkurs trvá do 11. února 1869.\n\nListárna.\nSI. zpev. spol. v N. P.: Dlky za blahopranl a chvalnou Vasi\nsnahu. Pu. H... ve Yrs ... (v Ban&te): Piste jen; vsak ja vse\nsporadam. SI. zpev. spolkum: Yytecne vldenske piano, ktere re-\ndakce sama vyzkousela, je levne na prodej. Blizsl vyminky lze se\ndozvedet v administracl. Panu F. C. v PetrohradS: TesinasYase\nucastenstvi. SI. zpev. spol. „Moravannu v Kromerlzij Racte nej-\nprv udat, ktera dnetta a terzetta mate a pak Yam zaslem jina.\nPu. Blumentrittu v Rotterdame: Udejte nam laskave jmena Cechu\ntarn ucinkujleicli. SI. „Prachni\": Az v 3. cisle."}]}