{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_sha256": "878960042b0ac94caacc910216e73ebe820cda20b7f23b9162702f258c5c0a4c", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/02/01_01/bmtnabd_1869-02-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "25", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.1", "titre_corps": "Michal Ivanovič Glinka. Stručně dle ruského V. Stasova.", "titre_sommaire": "Michal Ivanovič Glinka. Stručně dle ruského V. Stasova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3276, "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\nStručně dle ruského V. Stasova.\nMichal Ivanovič Glinka narodil se dne 20. května r. 1804\nve vsi Novospaskoje (Smolenské gubernie), patřící otci jeho\nIvanu Nikolajeviči Glinkovi. Byl děckem útlého zdraví,\nzvláště krticím náchylný a záhy již velmi slabých nervů.\nAčkoli se s ním velice mazlila babička jeho, která oň vedla\nprvní tři roky veškerou péči; byl přece pacholetem tichýma\nspůsobným. Do čtrnáctého roku ostal na vsi, v lůně krásné\npřírody, ponejvíce v kruhu ženštin, a zde utvořily se první\nrysy jeho povahy a umělecké fysiognomie jeho. Zde vyvi-\nnula se vroucí jeho láska k přírodě, zde poetickosť jeho a\nsvěží obrazotvornosť. Jistý vzdálený příbuzný podnítil tu\nsvými rozprávkami o cizích zemích a národech náruživou v\nněm lásku k cestování, která později tak značný vliv měla\nna osudy jeho. Hudební jeho vlohy jevily se záhy v tom, že\nvášnivě zvuky zvonů miloval a dosti zručně pomocí dvou mě-\nděných misek je napodoboval. Nejvíce ale působil na vývin\nhudebního jeho nadání orkestr, jehož si vydržoval strýc jeho\ndle tehdejšího mravu bohatých venkovských „poměščiků.\"\nGlinka sám praví o tom ve svých zápiskách: „Jednou hráli\nkvartet Kruzelův s klarinetein; tato hudba učinila na mne\nnepochopitelný, nový a úchvatný dojem; po celý ten den ostal\njsem v jakémsi zimničném rozechvění, pohroužen v nejasném\nsladkobolné city, a druhý den byl jsem při kreslení roztr-\nžit; v příští hodině roztržitost má byla ještě větší a učitel,\nspozorovav, že kreslím příliš nepozorně, káral mne z toho ča-\nsto; konečně uhodnuv příčinu, pravil mi jednou, že myslím\npříliš na hudbu. „Jaká pomoc,\" odvětil jsem, „hudba duše\nmá!\" V čas večeře hrávali obyčejně ruské písně—a tyto\npísně, v dětství mnou slýchané, byly snad první příčinou toho,\nže jsem se později po výtce jal vzdělávati národní ruskou\nhudbu.1'\nJiž v otcovském domě učil se Grlinka mimo jiné před-\nměty také hře na piano a na housle. Hrával kusy Boildieu-\novy, Kreutzer-ovy a Méhul-ovy; největší však zálibu měl v\nv\nsonátách Steibeltových. Cech Jírovec (Girowetz) se mu ten-\nkráte nelíbil, dílem že se mu jeho sonáty zdály příliš dlou-\nhými a zapletenými, dílem (dle zápisek) že byl tisk jejich\nvelmi špatný, tak že se při čtení jich obzvláště v pochmurné\ndni mnohých chyb dopouštěl, za něž prsty jeho přicházívaly\nv nemilý styk s učitelovou tužkou.\nNa počátku zimy r. 1817 dán byl Glinka do šlechtického\npensionátu tehdy nově otevřeného při hlavním pedagogickém\nústavu v Petrohradě. Zde věnoval se s velikou pílí věde-\nckému vzdělání svému. Oblíbenými jeho předměty byly ja-\nzyky (z nichž se něm., francouzsk., anglick., as části i per-\nskému naučil), zeměpis a zoologie. Zvířata vůbec velmi mi-\nloval a po celý život chovával v pokoji svém značné množ-\nství ptáků, králíků a j.\nHudbě učil se z počátku jen co nutné části všeho šle-\nchtického vzdělání na Rusi. Brzy ale pronikly tu jeho scho -\npnosti vedením výtečných učitelů ve hře na piano, jako Fiel-\nda, Karla Meiera aj. tak značně, že r. 1822 mohl v den\npropuštění z učiliště před slavným Hummlem s chvalným u-\nznáním hráti. Hůře šlo to s houslemi, tak že mu Bohm, u-\nčitel jeho na tomto nástroji, jednou špatnou svou výslov-\nnosti rekl: Messieur Klinka, fous né chouerez chamais du\nfiolon. (Pane Glinko, z vás nebude nikdy houslista.) (Pokrač.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "26", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.2", "titre_corps": "Gluckův Orfeus a reforma opery.", "titre_sommaire": "Gluckův Orfeus a reforma opery.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.1", "debut_caractere": 3278, "fin_caractere_exclue": 4796, "texte": "Gluckův Orfeus a reforma opery.\nV dějinách každého umění nalezáme doby, v nichž nej-\nduležitějši zakladní otázky theoreticke mocným a rozhodným\nspůsobem do popředí se staví, a takovou dobu značí v dě-\njinách hudebního dramatu zajisté vystoupení Gluckovo, tvo-\nřící nejen epochu v historickém vývinu opery, ale zároveň\ni ohnisko celé její theorie. Proto musí každý, kdo v tomto\noboru cizím zůstati nechce, především hleděti, aby všechny\notázky, jež mu klade Gluckova činnost reformační, uvážil,\nsvůj úsudek o nich si utvořil a tak nejen zásluhy Gluckovy\nocenil, ale i klíče k esthetické theorii opery se zmocnil.\nPovažujeme tudiž za svou povinnost, precisovati i zde\nstanovisko, jež u věci té zaujímáme, a to tím více, jelikož\nopětné provozování „Orfea a Euridiky\" na našem jevišti nej-\nvhodnější nám k tomu poskytuje příležitosti.\nO Gluckovi sice a jeho „Orfeu\" již tak mnoho'a s tak\nrozmanitých hledišť bylo psáno, že věru rovněž nesnadné jest,\nříci o něm něco nového, co by bylo i důležité, jako povědíti\nněco důležitého, co by nebylo již někým vyřčeno; zde však\nse nám jak jsme již podotknuli jedná pouze o to,\nabychom vytknuli své stanovisko v theorii opery a objasnili\ntím i ostatní svoje náhledy a úsudky o tomto předmětu.\nPročež následující řádky bucřtež souzeny jen dle tohoto na-\nšeho účele.\nKdyž nad obzorem opery předešlého století vycházelo\nslunce reformy Gluckovy, nemohlo ovšem všechny noční mlhy,\njimiž tehdejší hudební drama zvláště u Vlachův až k\nnepoznání zahaleno bylo, zapuditi jediným rázem hned v"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3813, "texte": "prvním okamžiku. A v skutku jesti to velmi zajímavé, sto-\npovati ve velkých operách Gluckových, jak ona mlhavá rouška\nse trhá a nenáhle mizí.\nČinnost našeho reformátora musela tudiž býti dvojí:\nnegativní boj proti dosavádnímu zkaženému vkusu, operou\nvládnoucímu, a odstranění všech obvyklých vad a nešvárň\ndílem pak positivní uskutečnění totiž vlastního ideálu\ndramatu hudebního.\nJiž svým „Orfeem\" prorazil šik nepřátelský na místě\nvelmi důležitém. Hudba tehdejších oper italských měla sama\nv sobě tak malou cenu čistě hudební o dramatičnosti její\nani nesmíme mluviti, že jen za tou jedinou podmínkou\nuchvátiti mohla, když mistrný zpěvák svou zvláštní výtečnou\numělostí posluchače tak překonati dovedl, že tento, pouze\nzpěváka pozoruje a jemu se obdivuje, na to, co zpívá, na\nnicotu hudby samé docela zapomínal, tudiž za podmínkou,\njíž by každý v pravém smyslu slova umělecký plod nutně\ntťpěti musel, jelikož takové samolibé vystupování z rámce\ncelého díla povšechný dojem esthetický naprosto ruší.\nTento nešvár ovládnul celou tehdejší vlašskou operu ta-\nkovou měrou, že zpěváci hlavně zpěvačky a kleštěnci\nbyli tyrany, jimž skladatelé poníženě a poslušně rádi slou-\nžili, přičítajíce úspěchy zpěváků částečně též vlastní své hudbě,\ná podporováni jsouce v tomto svém jednání i křivým úsud-\nkem obecenstva (ostatně by se mohly všechny tyto námitky\nskoro doslovně činiti i novější opeře vlašské).\nZůstane to navždy neocenitelnou zásluhou Gluckovou,\nže převrácenost tohoto poměru poznal a již ze svého prvního\nreformačního díla, z „Orfea\" vypudil všechno, co nesloužíc\numěleckému celku jen mechanickou zručnost a zběhlost zpě-\nvákovu na odiv staví, že vypudil z něho všechnu bravuru a\nvšechnu koloraturu a tak (dle slov Marxových) „na místo\nosobnosti umělcovy postavil osobu dramatickou.\"\n. To jest ovšem velmi jednoduchá a velmi přirozená my-\nšlénka, pravé vejce Kolumbovo; a zdálo by se skoro, že\nmusel tento jediný příklad Gluckův postačiti, aby navždy z\nhudebního dramatu zmizely všechny ty nesmyslné ač u-\nmělé, nikoliv ale umělecké šperky, jimž se obdivovati\nmůžeme pouze pro jejich nesnadnost a pro uměleckou do-\nvednost, tedy z podobných as příčin jako vazolomným skokům\nv baletu anebo Blondinově chůzi po provaze. Avšak hleí\njiž Mozart, který přece v mnohém ohledu žákem Gluckovým\nzván býti může, ujal se zase übohé, zanedbané koloratury,\na jaký div, že protekce tak slavného genia jí zase k dřívěj-\nšímu panství dopomohla, ano ji v něm ještě upevnila; neboť\nkoloratura stala se zvláštním, výlučným povoláním umělec-\nkým vedle „dramatického\" zpěvu! Stoupencův měl Gluck\nprávě v tomto ohledu nejméně. A teprvé v nejnovější\ndobě - hlavně následkem vystoupení Wagnerova počíná si\nzdravý náhled Gluckův opět klestiti dráhu, před stoletím sice\njiž volnou, ale zatím zase zarostlou.\nPodobný boj, jako se zpěváky vlašskými, bylo Gluckovi\npodstoupiti i s tanečníky francouzskými. Balet neměl\nbýti dle jeho náhledu ničím jiným, než pantomimou s dějem\nopery úzce souvisící; a tak slouží jak známo i tance v „Orfeu\"\nskoro naveskrz bud bezprostředně dramatickému vývinu děje,\nneb alespoň výborně líčí situaci. To však nepostačovalo\nFrancouzům, kteří na balet kladli mnohem větší váhu nežli Vla-\nchové, a Gluck musel při spracování této opery pro divadlo\nPařížské učiniti „kouzelným nožkám\" jakousi koncessi a\npřidati několik nových čísel baletních. Příliš povolným ale\nnebyl ani zde, jak známý jeho spor se slavným tanečníkem\nVestrisem při studování „Ifigenie v Aulidě\" dokazuje.\nV jednom ohledu ale stoji „Orfeus\" ještě na staré půdě\nvlašské: titulní úloha jest psána pro altový hlas (kleštěncův),\njako později ještě „Paris\"v opeře „Paris a Helena\" pro\nsoprán. Teprvé při francouzském spracování „Orfea\" nastu-\npuje místo altu tenor (následkem čehož se většina zpěvu o\nkvintu níže transponovat! musela).\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "26", "page_fin": "27", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.3", "titre_corps": "Slovo o varhanách a hře na varhany.", "titre_sommaire": "Slovo o varhanách a hře na varhany.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.2", "debut_caractere": 3815, "fin_caractere_exclue": 4210, "texte": "Slovo o varhanách a hře na varhany.\n(Pokračování.)\nMá-li se vícehlasý chorál doprovázeti dle pravidel sta-\nrých tónin aneb jak se to nyní skoro všeobecně děje v na-\nšich moderních dur- neb moll-toninách, o tom mluviti bylo\nby tuším zbytečné; neboť se nalézá velmi málo varhaníků,\nkteří by znali cenu starých tónin, poněvadž nevěnují času\nk jich študování a proto je také více a více zanedbávají."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3415, "texte": "Jakkoliv moderní tóniny uchu mnohem více lahodí, spo-\nčívá přec v starých tóninách při doprovázení chorálu vyšší\nvelebnost, síla a zbožnost. A za tou příčinou měl by tedy\nkaždý důkladný a vzdělaný varhaník, jenž chce slouti uměl-\ncem, výborně znáti staré tóniny, aby mohl staré chorály jak\nnáleží doprovázeti. Mnoho překrásných chorálů, na př.: Otče\nnáš, milý Pane Tři krále znamenali Pro tvé svaté drahé\nrány a jiných více jsou psány v starých tóninách.\nKdo však nezná starých tónin, tomu vřele můžem do-\nporučiti výtečný článek „Staré církevní tóniny,\" jenž se na-\nlézá v „Nauce o harmoniiu od Fr. Blažka, zasloužilého to pro-\nfessora na ústavě varhanickém. Při bedlivém študování to-\nhoto článku pozná každý celou soustavu starých tónin, jejich\nsouvislost, příbuznost a karakteristiku.\nCo se týče meziher v chorálu, totiž od jedné věty k druhé,\nbudiž zde krátce podotknuto, že mají býti krátké a tak upra-\nveny, aby vložil takořka varhaník začáteční notu v ústa zpí-\nvajícímu lidu. Mezihry ty musejí býti zároveň jednoduché,\nnenucené co do melodie i co do harmonie, ušlechtilé a cho-\nrálu podobné.\nNezačínej dříve mezihru, dokud nebyli lidé ještě větu\ndocela ukončili; neboť z toho povstávají strašné dissonance.\nVarhaník přihlížej bedlivě a stále k zpěvu lidu a nehřej ry-\nchleji, než lid zpívá. Nastávající mezihra budiž bez pedálu\nI—2—3 hlásá, aby takto nástup věty chorálové vystupoval\njasněji, určitěji, jistěji a jádrněji; avšak mezihry čtyrhlasé\nmohou se také potkati s dobrým výsledkem; leč proto pro\nvše dáváme dvou- i tříhlasým přednost.\nVarhaník má, se chorál doprovázeje všech chromatických\nchodů, bravour a jiných umelůstek co nejvíce vystříci.\nMnoho jinak zručných varhaníků dopouští se v tomto\nohledu mnohých poklesků; chtějíce totiž dáti na jevo svou\ntechnickou sbělilost blouzní semo tamo po klávesnici, vyhle-\ndávají nejneobyčejnějších harmonií, a vzbudí tím často jen\npohoršení. Jak jsme už svrchu udali, mají býti mezihry krátké,\naby si lid oddechnouti mohl, a mají přípravovati zpěváka na\nzačáteční noty chorálové věty; mezihry však od jedné sloky\nk druhé mohou býti už delší.\nZde může varhaník poněkud své umění osvědčit; neboť\nčas, co obnáší osm taktů, poskytne mu dosti příležitosti, aby\nupravil mezihry co krátké exposice fugy a mohl imitatorně\nsi počínat atd., jak toho chorál vyžaduje. Hlavně však musí\nvarhaník bráti ohled k jakosti a karakteru čili rázu chorálu,\nje-li veselý, zádumčivý, vážný atd. a dle toho musí své mezi-\nhry zase upravit; je-li advent neb je-li doba vánoční, je-li půst\nneb čas velkonoční a také zde mají se mezihry říditi karak-\nterem chorálu. Má-li varhaník všechny tyto ohledy na zřeteli\na spravuj e-li se při hře všemi těmito pravidly, pak možná\n0 něm říci, že je varhaník dokonalý.\nNetřeba podotýkati, že je varhaníku nevyhnutelně třeba\nznalost harmonie, a proto radíme všem p. učitelům, kteří ne-\nmajíce příležitost ve varhanické škole se vzdělati varhanictvím\nse zanášejí, by hleděli soukromě doplniti vědomostí svých\nstudováním „Nauky o harmonii\" od Fr. Blažka. Harmonie\nta je až dosud nejlepší dílo téhož druhu v české literatuře,\nje to práce rovněž tak důkladná, jako stručná, jasná a sro-\nzumitelná a jsouc opatřena mnohými příklady hodí se výborně\n1 pro samouky.\nCo se praktického cvičení na varhany týká, doporuču-\njeme začátečníkům: 32 krátkých praeludií, 20 chorálů a 20\npraeludií od K. Píce, pak 32 verset a jiná krásná praeludia od\nRob. Fůhrera."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "26", "page_fin": "27", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.4", "titre_corps": "O původu hudebních nástrojů Slovanův.", "titre_sommaire": "O původu hudebních nástrojů Slovanův.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.2", "debut_caractere": 4212, "fin_caractere_exclue": 6265, "texte": "O původu hudebních nástrojů Slovanův.\n(Dokončení.)\nTak zvané „pašovy bubny\" u hudby turecké jsou ještě\ndosud tak zařízeny, toliko s tím rozdílem, že na nich visí\ncinkadla, aby se nimi zvuk sesílil. Poznenáhla zhotovovány\nbyly bubny vždy větší a větší, také dole potahovaly se kůží,\naby tón jejich byl pronikavý, a tlouklo se na ně dřevěnými\npaličkami. Nástroje toho užívalo se u vojska a jmenovitě\nu pěšáků; avšak u jízdectva, kde pro dupání a řehtání koní\ntón bubnů nevystačoval, zavedeny byly tak zvané vlašské\nbubny, z čehož se dá souditi, že bubny ty z Itálie do čech\nse dostaly. V středověku nazývaly se bubny malé a vlašské\nbubny u Němců „Bocke.\" Tak píše Hedion o našem Žižkovi,\nže prý hrdina ten rozkázal, aby zhotoveny byly z jeho kůže\nbubny (Bock oder Trommel).\nK nástrojům bicím náležejí hrkavky čili chřestačky (Schel-\nlen) a vyvozovati z nich zvuky sluje břinkati. Nástroje toho\nužívalo se pouze u dětských řehtaček a také u turecké hudby.\nDále sem náleží třírozka (Triangel), na níž druhdy čeští hor-\nníci při své hornické hudbě výtečně hráti uměli, pak drndačka\n(Maultrommel). Kobza čili bandaska, toliko v Čechách\nznámý nástroj, skládá se z obyčejného džbánu čili bandasky,\njenž se ladí vodou, která se dle potřeby do něho nalívá.\nNa to se potáhne kůží, v jejímžto středu se upevní několik\nžíní. Kdo z nástroje toho tóny vyvodit chce, musí se dotý-\nkati žíní prsty navlhčenými. V jižní Rusi užívají téhož ná-\nstroje kobzaři a jihoruský básník Taras Ševčenko pokřtil\ncyklus pěkných svých básní kobzarem takřka na počest kobzy.\nKonečně dlužno se zmíniti o strunových nástrojích, k\nnimž náležejí: všechny druhy houslí, lyra, harfa, citera, cimbál,\nklavír, piano at. d. Mezi všemi těmito nástroji jsou toliko\nhousle a kolovrátek slovanského původu.\nHousle nazývají se v ruštině husly, lužický huslie, dal-\nmatinsky gusla, krainsky gosle a u jiných slovanských národů\nkůzle. Předeslal jsem tyto názvy za tou příčinou, aby to,\no čem nyní budu vypravovat, nabylo větší pravděpodobnosti.\nKořen jména housle jest hus čili husa, poněvadž tento hu-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.3", "debut_caractere": 3417, "fin_caractere_exclue": 4464, "texte": "dební nástroj napodobňoval ve své prvotní surové podobě\nštěbetání hus. Nepředstavujme si pod prvními pokusy s\nhouslemi žádné kremonky. Nebylo to nic jiného, než ko-\nbylka (prsní kost) pečené husy. Přes tuto kobylku natáhli\nněkolik strun a jezdili po nich smyčcem, což ovšem nevy-\ndávalo žádných příjemných tónů. U Lužičanů lze nalézti\npodobný nástroj v původnosti jeho. Přivážou totiž kobylku\nna kus dřeva a potáhnou ji třemi strunami d, a, e, které se\nnatahují dole připevněnými kolíčky. Též Rusové mají na\nněkterých místech podobný nástroj, jejž chudák jmenují.\nJelikož bylo v obyčeji u církevních obřadů pohanských\nSlovanů, že rozliční větším duchem nadaní muži předpovídali\nhouslemi, se doprovázejíce, věci budoucí, nazývali se tito mu-\nžové „houslaři\" aneb „kouzlařij' t. j. kouzelníci. Gužit zna-\nmená u Rusů housti a guslař u Poláků čarodějník. Ruské\njméno hudar (věštec) pochází z téhož pramene.\nKolovrátek jest nástroj s několika strunami houslím po-\ndobný, na nějžto se hraje místo smyčce točením kolečka, na\nněmž struny těsně přilehají."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "28", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.5", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.3", "debut_caractere": 4466, "fin_caractere_exclue": 6528, "texte": "Úvahy.\n\nZ.\nZřel jsem vodu (vidi aquam) pro smíšený sbor, varhany a basu\nop, 23. od Jos, Forstera. Nákladem Christopha a\nKuhé v Praze.\nZnajíce p. Jos. Forstera co zdatného skladatele na varha-\nny, shledali jsme v svrchu uvedené skladbě, že se ina kluzké\ncestě vokální hudby jistě a zručně pohybuje.\nSkladba ta jsouc v každém ohledu dobře promyšlena, u-\nmístěna jest sice v uzounkém, ale ve velmi vkusném rámci.\nNejsouc příliš dlouhá vyplní dobu církevnímu obřadu přiměře-\nnou a neobsahujíc přílišných nesnadností stane se i méně cviče-\nnému sboru přístupnou. Možná tedy říci, že je vní současně\npříjemné s užitečným spojeno.\nVynesli jsme svůj úsudek úhrnem; měli-li bychom se ale\nčástečně o této skladbě vyjádřiti, museli bychom doznati, že je\njejí melodie nehledaná a vznešená, harmonie vkusná a souměr-\nná a že to vše jest v jediný celek dobře zaokrouhleno. Toliko\nsenám zdá, že by snad bývalo ve prospěch určitějšího zakončení\ntéto skladby radno, kdyby byl skladatel ve 4. taktu od konce\nponechal místo dominantní septimy raději dominantní troj zvuk\ns průtahem kvartovým, v následujícím taktu soprán místo na\nA raději vedl na Cis, a teprv až poslední takt místo kvintové\noktávovou polohou ukončil. Tím by se byl vyhnul ze 4. do 3.\ntaktu od konce úplné závěrce s oktávou, nerušil tok harmonický\na docílil za to v posledním taktu určitějšího konce , tedy větší-\nho upokojení,\nDoufáme, že bude p. ředitelům kiiru v nastávající době cír-\nkevní vítána.\n\nCo doplněk úvahy o třetím quodlibetu p. Karla Slavíka čís.\n3. podáváme zde obsah vlastnoručního listu, jejž nám skla-\ndatel téhož sboru p. K. Slavík, ředitel klavírního ústavu\ntyto dny zaslal.\nBylo to asi v roce 1857 před Sylvestrem. Přišel ke mně\np. Kormunda, tehdejší první tenorista našeho privátního kvartet-\nta, vyzývaje mne, abych napsal nový quodlibet z národních pí-\nsní, a protože na světe není nic snadnějšího než to, napsal jsem\nho za několik hodin a na jsme ho kdesi zpívali. Kdy-\nbych byl tušil, že jednou na světlo vyjde, byl bych ho aspoň\njinak ošatil, nežli tehdejší sextán nedouČenec to dovedl*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 258, "texte": "Těší mne ostatně k vůli věci samé velice, Že nynější úvahy v\nDaliboru důvtipnější a trefnejší jsou nežli bývaly, a že pan x\nsvé věci rozumí. Ty poslední řádky té úvahy slavně podepsati\nbud! mi dovoleno.\nV Těšíně (v Slezsku) dne 23. ledna 1869.\n\nKarel Slavík."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "27", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.5.1", "titre_corps": "Zřel jsem vodu (vidi aquam) pro smíšený sbor, varhany a basu", "titre_sommaire": "Zřel jsem vodu (vidi aquam) pro smíšený sbor, varhany a basu", "signature_source": "Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.3", "debut_caractere": 4474, "fin_caractere_exclue": 5915, "texte": "Z.\nZřel jsem vodu (vidi aquam) pro smíšený sbor, varhany a basu\nop, 23. od Jos, Forstera. Nákladem Christopha a\nKuhé v Praze.\nZnajíce p. Jos. Forstera co zdatného skladatele na varha-\nny, shledali jsme v svrchu uvedené skladbě, že se ina kluzké\ncestě vokální hudby jistě a zručně pohybuje.\nSkladba ta jsouc v každém ohledu dobře promyšlena, u-\nmístěna jest sice v uzounkém, ale ve velmi vkusném rámci.\nNejsouc příliš dlouhá vyplní dobu církevnímu obřadu přiměře-\nnou a neobsahujíc přílišných nesnadností stane se i méně cviče-\nnému sboru přístupnou. Možná tedy říci, že je vní současně\npříjemné s užitečným spojeno.\nVynesli jsme svůj úsudek úhrnem; měli-li bychom se ale\nčástečně o této skladbě vyjádřiti, museli bychom doznati, že je\njejí melodie nehledaná a vznešená, harmonie vkusná a souměr-\nná a že to vše jest v jediný celek dobře zaokrouhleno. Toliko\nsenám zdá, že by snad bývalo ve prospěch určitějšího zakončení\ntéto skladby radno, kdyby byl skladatel ve 4. taktu od konce\nponechal místo dominantní septimy raději dominantní troj zvuk\ns průtahem kvartovým, v následujícím taktu soprán místo na\nA raději vedl na Cis, a teprv až poslední takt místo kvintové\noktávovou polohou ukončil. Tím by se byl vyhnul ze 4. do 3.\ntaktu od konce úplné závěrce s oktávou, nerušil tok harmonický\na docílil za to v posledním taktu určitějšího konce , tedy větší-\nho upokojení,\nDoufáme, že bude p. ředitelům kiiru v nastávající době cír-\nkevní vítána."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "28", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.5.2", "titre_corps": "Co doplněk úvahy o třetím quodlibetu p. Karla Slavíka čís.", "titre_sommaire": "Co doplněk úvahy o třetím quodlibetu p. Karla Slavíka čís.", "signature_source": "Karel Slavík", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.3", "debut_caractere": 5917, "fin_caractere_exclue": 6528, "texte": "Co doplněk úvahy o třetím quodlibetu p. Karla Slavíka čís.\n3. podáváme zde obsah vlastnoručního listu, jejž nám skla-\ndatel téhož sboru p. K. Slavík, ředitel klavírního ústavu\ntyto dny zaslal.\nBylo to asi v roce 1857 před Sylvestrem. Přišel ke mně\np. Kormunda, tehdejší první tenorista našeho privátního kvartet-\nta, vyzývaje mne, abych napsal nový quodlibet z národních pí-\nsní, a protože na světe není nic snadnějšího než to, napsal jsem\nho za několik hodin a na jsme ho kdesi zpívali. Kdy-\nbych byl tušil, že jednou na světlo vyjde, byl bych ho aspoň\njinak ošatil, nežli tehdejší sextán nedouČenec to dovedl*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 258, "texte": "Těší mne ostatně k vůli věci samé velice, Že nynější úvahy v\nDaliboru důvtipnější a trefnejší jsou nežli bývaly, a že pan x\nsvé věci rozumí. Ty poslední řádky té úvahy slavně podepsati\nbud! mi dovoleno.\nV Těšíně (v Slezsku) dne 23. ledna 1869.\n\nKarel Slavík."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "30", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.6", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.4", "debut_caractere": 260, "fin_caractere_exclue": 7904, "texte": "Dopisy.\n\nZ Lisabonu. (Cosselli též malířem. — Oba králové.)\nVe večerní zábavě, která se zde odbývala v zdejším diva-\ndle San Carlo na počest Rossiniho, vystavena byla na jevišti\npodobizna slavného skladatele „Lazebníka\" v barvách olejových\njiž byl maloval Eug. Cosselli, manžel Charlotty Marchisiovy, kte-\nrý vedle zpévu pěstuj e též malířství, Sig. Cosselli věnoval dvě\npodobizny Rossiniho, které byl sám maloval, jednu králi portu-\ngalskému, druhon býv. králi Don Fernandu. Oba darovali vý-\ntečnému tomu umělci svou fotografii s vlastním autografem. Král\nDon Louis obdaroval mimo to sig* Cosseliho řádem Kristovým\na Don Fernando drahocennou jehlicí. Mluvě právě o králích\nportugalských nemohu mlčením pominouti jejich velkou lásku k\numění. Král Don Fernando, otec regentův, jest sám skutečný\nhudební umělec, má zvučný baryton vzácného obsahu ve všech\npolohách stejnoměrně vycvičený a krásně vyrovnalý. Zpíváť\ns uměleckým zápalem a vřelým hlubokým citem. Avšak Don\nFernando je též výtečný dřevořezbář a pracuje denně 2 hodiny\no nejjemnějších řezbách ve své zvláštuí dílně opatřené všemi k\ntomu cíli potřebnými nástroji; mimo to je zručný linguista, mluvě\nitalsky, francouzsky, španělsky, portugalsky, německy a velmi\nrád uhersky, jakož i výtečný botanik a náramuý přítel květin.\nNásledkem této velké lásky k umění nazývá ho každý : „Rei\ndos Artistas\" (král umělců). Král Don Louis, regent, hraje zru-\nčně na cello, harmonium, piano, citeru, housle, cornet a piston a\nzpívá tenor.\nZ Madridu. (Konservatoř. Steger. Národní divadlo.)\nKrálovské konservatorium zrušeno jest minieterialním de-\nkretem od 20. pros. 1868 a na místo něho zřízena je-t škola\nhudební. Ředitelem jejím jest Emilio Árieta, jenž přednáší nau-\nku o komposici; učitelové jsou: Hilarion Eslava (přednáší nau-\nku o harmonii), Mendizabal a Zabalza (piano) ; Monasterio (hou-\nsle) ; Juzenga (zpěv). Prozatímní vláda ponechala několika\numělcům zdarma národní divadlo, které otevřeno bylo operou\n„Favorita.\" Podnikatelové téhož divadla vyjednávají se Stegrem.\nJak se Menestrel dovídá odebral se sem bratr věhlasného teno-\nristy Tamberlika a převezme prý s panem Bagierem ředitelství\nnárodního divadla.\nZ Milána, 13. ledna. (Sleč. Stolzova co Alžběta v opeře „Don Carlos.\")\nNaŠe město tone v nadšení. Teresa Stolzova, jedna z nej-\nskvělejších hvězd na obzoru operním, vystoupila na divadle „Al-\nla Scalla\" co Alžběta v „Don Carlos\" od Verdiho a uchvá-\ntila svým znamenitým zpěvem a dokonalou hrou veškeré obe-\ncenstvo, které ji chválou obsypalo a nesčíslněkráte vyvolalo, pak\nkritiku, která ji do nebe vynáší. Aby jste měli alespoň slabé\nponětí o chvalozpěvích, kterých se vaší krajance v zdejších listech\ndostalo, podám zde stručný výtah kritik znej přednějších novin\nPungulo dí: SleČ. Stolzova je pravou královnou zpěvu. Její\nhlas jest jeden z nejznamenitějších, které jsme kdy slyšeli v di-\nvadle Alla Scala; Čistý, jasný, zvučný, křišťálového dokonalého\ntimbru, překypující vášní, vynikající mohutností a barvitostí a\nprost vší výstřednosti, řekli bychom všech umělůstek. Úspěch\ntéto výtečné umělkyně byl úplný, všeobecný, dokonalý, atd.\nLombardia: SIČ. Stolzova přinesla s sebou svůj hluboký dra-\nmatický přednos a úchvatnou vášeň svého citu. Frusta teatrale:\nSIČ. Stolzova jest jednou z oněch vznešených celebrit, které sly-\nnou za naší doby v světě uměleckém. Měl-li bych vypoČíst\nvšechny kusy, jimiž sl. Stolzova uchvátila obecenstvo, musel bych\nvybrati z libretta všechny scény, v nichž ona účinkovala. Fama:\nJsme přesvědčeni, že nemůže mít partie Alžběty dokonalejší\npředstavitelky, než je sleČ. Stolzova atd. Secolo: Hlas sl. Stol-\nzovy je vždy jasný, skvělý co do barvitosti a výrazu, každé\nzměny spůsobilý atd. Gazzetta musicale: SleČ. Stolzova obje-\nvila se se svým vzneseným a vážným profilem, se svým skvě-\nlým sopránem a nadšenou a úchvatnou vášní svého zpěvu. Co\nAlžběta v „Don Carlos\" je sIČ. Stolzova dokonalou umělkyní ;\numělkyní, která nemá žádných sokyň. Konečně se tedy zosob-\nnil náš ideál Alžběty v sIČ. Stolkově, v jejím hlasu, jasném, la-\nhodném, v němž se jeví úsměvy a slze, v hlasu, jenž zní tak\nsladce, jako šepotání zefíra a tak vroucně a mohutně, jako so-\nptění bouře. Jakou byla Pasta co Norma, Malibranka co Des-\ndemona, Sonntagova co Amina, Patti co Gilda; tím jest sIČ.\nStolzova co Alžběta atd. Gazzetta dei Teatrí: SleČ. Stolzova\njsouc královnou v dramatickém ohledu je též královnou zpěvu.\nŽádná umělkyně, byť by i byla sebe slavnější a znamenitější\nnepřekoná sIČ. Stolzovu v Alžbětě, ano osměluji se říci, že se\njí žádná nevyrovná; ona jest vtělenou Alžbětou básníkovou i\nskladatelovou. II Corsaro: SIČ. Stolzova jest dokonalou před-\nstavovatelkou královské povahy; má k tomu veškeré vlastnosti,\npyšnou vážnost, pohled pronikavý a duchaplný, vznešené cho-\nvání a vznešená gesta atd. Gazzetta di Milano: SIČ. Stolzova\nnemůž být překonána žádnou umělkyní v znamenitém předsta-\nvování velmi nesnadné partie Alžběty ani co herečka ani co\nzpěvačka. Don Marzio: Jméno slč. Stolzovy bude vždy slavně\na velebně zníti, dokud se budem obdivovat mohútuosti hlasu spo-\njenému s vybranou jemností umění dramatiekého atd. llpalco-\nscenico: Stolzova dospěla nyní vrcholu umění a přejeme ji to-\nliko, aby se dlouho na něm udržela. Mohl bych ještě více\nhlasů, na př. úsudky Časopisů Cosmorama, Perseveranza atd. u-\nvésti; avšak jsou to pouhé variace chvalozpěvů, které jsem tu\npodal o sIČ. Stolzové. Právě se dovídám, že tato znamenitá\numělkyně, aneb jak ji Italiani nazývají, eminente attrice cantan-\nte uzavřela následující kontrakty: Na divadle v Terstu bude\nzpívat na podzim 1869; na divadle královském v Turině v kar-\nnevalu 1869—1870 ; na divadle Fenice v Benátkách v karne-\nvalu 1870—1871.\nZ Paříže. (Nová operetta od J. Oífenbacha.)\nYeleplodný skladatel operettek Jakub Oífenbach zanáší se\nnyní komponováním nového díla, totiž operettky „Mohamed.\"\nZ Kolína n. R. (Nová operetta.)\nPřed nedávném provozovala se tu nová operetta „František\nSchubert\" a zajímalu ohecenstvo zvláště tím, že jsou vetkány\nČástě z jeho instrumentálních a vokálních skladeh jakož i z jeho\nnej známějších písní.\nZ Pešti. (Výsledek vypsání cen za nejlepší klavírní skladby.)\nBaron Gabriel Prónay, předseda zdejšího konservatoria, vy-\npsal v loni cenu 10 dukátů a Bernhard Weisz cenu 5 dukátů\nza nejlepší v uherském slohu sepsanou klavírní skladbu. Ná-\nsledkem tohoto vypsání dostavilo se Šest skladeb, z nichž byla\nfantasie s heslem : „A zene az én eletem\" za nejlepší uznána.\nSkladatelem jejím jest Koszter Boldizsár z Petikostelí. Druhou\ncenu obdržel Alb. s. Geiger, pianista v Maros-Yásarhely za\nsvou skladbu s heslem: „Kunst hat keine Heimat.\"\nZ Vídně. (Kisch f)\nTyto dni zemřel tu J. Kisch po 401etém účinkování co u-\nČitel hudby. Kisch byl velmi důkladný a oblíbený učitel na\npiano, vzdělal slavné pianisty Jul. SchulhofFa, Charlesa Wehle\na Bernarda Rie. Sepsal „Školu pro piano\" a více saloních kom-\nposic. Kisch účinkoval až do roku 1865 v Praze, odkud se\ndo Vídně přestěhoval.\nZe Solnohradu. (Sommer. - Nová opera. Pp. Sitt a Jelínek.)\nPřed nedávnem vystoupil na zdejším divadle Pražan p. Som-\nmer v opeře „Nocleh v Granadě\" od Kreutzera a vyhověl i\ndosti přísným požadavkům; hlas jeho jest pěkný, zvučný bary-\nton, jenž by při větší vřelosti nabyl ještě více sympatiČnosti.\nHra jeho vyžaduje většího cviku. Opera Šla řízením Dr. Otta\nBacha výtečně ; v solu na housle vyznačil se zvláště p. Sitt, Pra-\nžan a žák konservatoře pražské. Kapelník p. Bach složil, novou\ntříaktovou operu „Lenoru\" a zaslal ji řediteli Lipského divadla\np. Laubeovi. Konečně musím se ještě o jednom vašem kraja-\nnu zmíniti, totiž o panu Frant. Jelínkovi, jenž v „Mozarteu\" vel-\nmi zdárně působí."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7952, "texte": "2 Horažďovic, 14. ledna. (Výroční zpráva zp. sp. „Práchně\".)\nPakli jsme kdy mohli s uspokojením pohlédnouti zpět na\nprávě ukončený ročník, můžeme to s plným vědomím uČiniti\nprávě dnešního dne, neboť souhlasem a svorností příkladnou\nveškerých Členů spolku vykonáno v minulém roce, co za pomě-\nrů místních a Časových zajisté skvělým nazvati možno. Dle\nzápisků jednatelských jeví se nám Činnost jakož i stav spolku\nv roce tom následovně: Odbývány 3 valné hromady a sice: 1.\ndne 24. listopadu 1867, kdež volby nového výboru vykonány.\nZvoleni tu pánové: za protektora Dr. P. Jindřich Beránek, za\npředsedu Fr. Celerín, za místopředsedu St. Majer, za jednatele\nVácl. Míchal, za pokladníka Fr. Schrabal, za ředitele zpěvu\nJos. V. Hora, a za výbory Jos. Majer, M. Vunš, Fr. Barborka\na J. Jáchim. 2. valná hromada odbývána dne 3. května 1868,\na zde přijmut návrh na zakoupení nového spolkového práporu\nod firmy J. Trenkwald v Praze v ceně 300 zl., a pak 3. dne\n22. Června 1868, kdež zvolena jednohlasně za matku praporu\nJ. J. kněžna paní Marie Kinská, a za kmotry paní Johanna\nCelerínová a pak paní Antonie Klierová. Dále zvolen za\npraporeČníka p. M. Vunš a za jeho náměstka p. Em. Laida.\nYolby ty byly vesměs přijmuty; jelikož však J. J. kněžna Ma-\nrie Kinská, co matka práporu, za příčinou rodinných záležitostí\nosobně slavnosti svěcení jeho úČastniti se nemohla, dožádala si\npozději co zástupkyni svou paní Emilii Frenzlovou. Yýbor od-\nbýval 26 schůzí, týkajících se ponejvíce správy spolkové a po-\nřádání veřejných výstupů. Y schůzi výborové dne 12. Června\nusnešeno, jmenovati 35 údů spolku k utvoření zvláštního slav-\nnostního výboru, jemuž svěřiti se mělo celé uspořádání a pro-\nvedení slavnosti svěcení praporu. Spolek vystoupil úplně 31\nkrát při rozličných příležitostech a sice; Uspořádal zábavu ce-\ncilianskou a sylvestrovou, 2 plesy, 4 zastavenícka a 1 výlet;\ndoprovodil kámen z Práchně do základů národního divadla po\nOtavě až do Strakonic, oslavil 70. narozeniny našeho Palackého,\núčinkoval při slavnostním představení zdejších div. ochotníků\nve prospěch národního divadla, uspořádal velkolepou slavnost\nsvěcení spolkového praporu a uvítal velkopřevora řádu Johani-\ntův, hraběte p. Františka Kolovrata. Dále provedl 5 vokálních\nmsí, 1 requiem, zpíval o rorátech každodenně, pak na Velký\npátek, o Božím Těle, při mši cecilianské a při 6 sňatcích svých\nspoluúdů. (Dokončení budoucně.)\nZ Heřmanova Městce, dne 10. ledna 1869. (Chrámová hudba. Činnost\nzdejších spolků.)\nNa den sv. Cecilie provozoval mužský zpěv. spolek „Vla-\nstislav\" nově nastudovanou vokální mši do C-dur od Rob. Fiihre-\nra, vložky za graduale a offertorium převzala pěvecká jednota\n„Cecilie\" a přednesla kostelní skladby od Alb. Maška a „Otče\nnáš!\" od Fr. Jandy, ředitele pěveckých spolků v Heřmanově\nMěstci. Večer pak odbývala se cecilská zábava v sále u „bílé-\nho beránka\" s laskavým spolupůsobením zdejších divadelních o-\nchotníků. O Sylvestru uspořádal mužský zpěv. spolek utěšenou\nzábavu v prostranné síni v obecném domě, při níž také „Ceci-\nlie\" a více hud. ochotníků účinkovalo, kteréž smyčcové skladby\nod Ernsta, slovanskou ouverturu od Tittla a j. přednášeli. V\npůl roci loučil se na zajímavý starý rok s novým, na-\nčež v novém roce se přiměřený proslov, co přání všem přítom-\nným přednesl, a nenucená společnost ještě déle přes půlnoc se\nbavila. Nový rok 1869 přivedl nám do Heřmanova Městce dvě\nnové síly, totiž pana Kejklíčka, bývalého kapelníka vojenského,\njenž jest co ředitel kůru ustanoven, a nového učitele p. Nováčka.\nŘeditel kůru p. KejklíČek započal v novém roce zde svou Činnost;\nprovozoval s četnými hudebníky a zpěváky pastorální mši od\nKnížete, vložky od Yitáska, a všechny skladby byly zdařile\nprovedeny. Pan ředitel kůru míní kapellu hudební zařídit, a k\ntomu cíli sestavuje již údy ; tedy ku předu ! Protože „Da-\nlibor\" zastupuje umění vůbec, tedy zmíniti se zde musím o na-\nšich Činných ochotnících divadelních. Za ředitele p. Plavce do-\nsáhli naši pp. ochotníci k uznání hodného stupně v dramatickém\numění, a za příčinou že on se poděkoval s hodnosti této, po-\nkračují pilní pp. ochotníci řízeni p. Srbem na té nastoupené dráze.\nProvozovali na druhý vánoční svátek: „Křížový král,\" obraz ze\nživota od Zbraslavského, a na svátek tři králův : „Študent co\nstrašidlo,\" veselohra od Štěpánka; obě hry uspokojily četně shro-\nmážděné obecenstvo zvláštně druhý provedený kus se líbil, neb\nkaždý Člen přispíval k okrouhlému celku snažně a svědomitě\nTéž se pořídily v divadle nová uzavřená sedadla. Účastenství\npro Dalibora je zde značné, odbírá se zde několik exemplářů.\nDoslýchám, že se i velebné duchovenstvo pro časopis hudební\nzajímá.*) (P. Vi)\nZ Loun. (Chrámová hudba. Zpěv. spolek).\nHudební naše poměry jsou dosti utěšené, zvláště poslední-\nho času, kde ředitelství choru od učitelství odděleno bylo, zkvé-\ntá zejmena hudba chrámová. Tak jsme slyšeli o vánocích sklad-\nby Fůhrerovy (pastorálka D-dur), Knížete, Yitáska, Láblera, Mo-\nzarta i Mich. Haydna, a na velikonoce chystá ředitel kůru p.\nJ. Jedlička velkou mši Haydnovu v C-dur. O půlnoční dával\ntýž ředitel svou mši pastorální, skladbu to zdařilou, a chová v\nrukopise více ještě mší a jiných chrámových skladeb. Zpěvá-\ncký spolek náš ~Vlastislav14 odbýval dne 10. t. m. valnou hro-\nmadu za takového účastenství údů i neúdů, jakému se dosud ne-\ntěšil. Přistouplof Čtvrt hodiny před volbami 35 nových údů\nproti 24 stávajícím a volili výbor i ředitele ze svého středu.\nPředsedou volen byl p. B. Wagner, místopředsedou p. A. Wid-\nmann a ředitelem p. J. Vacek. Z nově přistouplých údů mají\nsice mnozí notný kapitál hlasu, ale noty znají pouze tři. Pře-\njeme tomu nově konstituovanému spolku hojného zdaru.\n\nBuš.\n\nKronika zpěváckých spolků.\nv\n* Ctenářsko-pev. spolek „Jaromír\" v Jaroměři cích na\nMoravě odbýval dne 4. ledna Čtvrtou svoji valnou hromadu, v\nníž byly úcty skládány a nové volby předsevzaty. Příjem spolku\nza rok 1868 obnášel 130 zl. 60 kr., vydání 123 zl.; za před-\nsedu zvolen p. Frant. Kselík, za místopředsedu Fr. Zach; do\nvýboru zvoleni jsou pp. Fr. Durda, Karel Zach, Jan Kněžícek,\nJind. Raus, Rich. Šplíchal, Fr. Vorlíček, Karel Holý. Dne 7,\núnora uspořádá „Jaromír\" zábavu.\n* Jindřichohradebký „Černín\" uspořádá dne 20. ledna\nvínek. Na programu jest: 1. Vlasti, sb. od Tovacovského 2. Jen\ndál, valčík, (sb.) od Bohma. 3. Koncert pro merlotiny od K.\nBendla.\n* Heřmanomestecký „Vlastislav\" uspořádal 31. ledna ples,\njenž bude zahájen Wintrovým sborem „Cechové.\" Mezi tanci\npřednese zpěv. sp. Hennigrňv sbor „Zabí kantáta.\"\n* Rozmitálský „Dalibor\" o chábí jistý čas ve své Činnosti;\navšak lze se nadíti, že se vbrzku zpamatuje.\n* Novobydzovsky ~Lubor\" odbýval dne 11. t. m. výroční\nhromadu. Z jednatelské zprávy vyjímáme, že spolek od poslední\nvalné hromady, odbývané dne 2. března m. r. uspořádal dvě\nprodukce, jednu akademii ve prospěch národního divadla za při-\nspění divadelních ochotníkův, pak výlet na oslavu 70. narozenin\nPalackého, jehož i okolní spolkové zpěváctí se súcastnili, a tři\nmezi nimiž sylvestrovská největsí počet obecenstva shro-\nmáždila. I slavnosti kladení základního kamene k velkému\ndivadlu národnímu súcastnil se spolek značným poetem členův.\nZřizením odboru hudebního rozšířeno pole činnosti spolku. Ač-\nkoli k rozmnožení sbírek pilně bylo přihlíženo, což. značný ná-\nklad vyžadovalo, tož přece hotové jmění spolku stále roste, jak\no tom svědci zpráva účetní. Zásluhy o rozkvět spolku dobyl\nsobě předseda jeho p. P. Ritter a ředitel p. J. Čížek. Do vý-\nboru mimo ně zvoleni byli: Za místoředitele p. Q. Havlasa, za\njednatele p. J. Drahorad, za pokladníka p. A. Sobotecký a za\ndůvěrníky pp. Jamník aJ. Smutný. Lze se nadíti, že spolek\nna dráze této pokracovati bude a rozkvětu ještě většího se\ndomůže.\n* Netolický „ Václav\" počíná si nyní velmi statně ; zje-\n\n*) Ano, i sám Jeho Eminencí nejd. pan kardinal Bedřich kníže ze\nŠchwarzenbergů, arcibiskup pražský, a Jeho Excellenci nejdůst.\np. Štěpán Moyses, biskup baňsko-bystřický se předplatili na„Da-\nbora.\" Red."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3347, "texte": "dnal si novou místnost, pak se usnesl na tom, odebírat několik\nčasopisů a dvakrát za týden ve zpěvu se cvi Čiti.\n* Zpěváčky spolek „ Lubor\" v Mnichově Hradišti sloučil\nse s měšťanskou besedou a divadelními ochotníky v jedno těle-\na bude nyní mnohem vydatněji působiti. Zdař Bůh !\n* Čtenářsko-zpěvácký sp. „Jaroslav Letovicích zařídí\ndne 31. ledna „u bílé růže\" slavnostní besedu, jejíž čistý vý-\nnos věnován bude chudým žákům místním. Na programu jest:\n1. ouvertura ku „kouzelné flétně\". 2. Na Krkonoších, sbor od\nTovaČovského. 3. Koncert pro flétnu s průvodem orkestru od\nFiirstenaua. 4. Orle, sbor od TovaČovského. 5. Vlastneecké,\npro baryton od Dvořáka. 6. Skřivánek, žertovný sbor od Ja\nvůrka.\n* Ve Svitavce zařizuje se Čtenářsko-pěvecký spolek.\n* Brněnská Beseda odbývala dne 22. ledna valnou hro-\nmadu. Mezi jiným byla též projevena soustrast nad úmrtím hra-\nběte Gábora Serenyiho a Jana Podroužka ; dále přijata jest vý-\nroční zpráva o Činnosti a stavu spolku 1868. Do výboru zvo-\nleni jsou pp. V. Fouska, Vác. HanáČek, G. Mareš, Ant. Peka,\nJan Rudiš, Jan Schwarz, Dr. Zelinka. Za starostu zvolen per\nacclamationem p. J. Rudiš.\n* Zpěv. sp. Dolnocerekveský (na Moravě) počíná si statně.\n* (JtenářsJco-zpěv. spolek v Brusperku (na Moravě), jenž\nse byl před nějakým Časem utvořil, obdržel po mnohých nesná-\nzích stvrzení svých stanov.\n* Plumlovský čten. zpěváčky spolek „Moravan\" odbýval\ndne 3. ledna výroční valnou hromadu, při níž zvolen byl p.\nJan Michálek za předsedu, p. Engelbert Dušpek za místopřed-\nsedu, p, Jos. Ondrášek za jednatele, p. Josef Bernard za po-\nkladníka a pan Jiřík, vzorní učitel za sbormistra. Dále bylo\nustanoveno, aby se dne 24. ledna odbývala beseda.\n* Velkobytesský Čtenářsko-zpěv. spolek na Moravě ~ Pokrok\"\nuspořádal dne 24. ledna v hostinci „U beránka\" k podporování\nchudých žáků pěveckou a taneční besedu.\n* Čtenářsko-peřecký spolek v Králicích (u Prostějova) volil\ndne 2. ledna výbor. Za předsedu zvolen jednohlasně horlivý\np. Jos. Karel Navrátil, kaplan Králický; za místopředsedu p.\nCyril Letocha; za jednatele p. Jan Adamec; za pokladníka p.\nČeněk Špaček. Dne 14. února den úmrtí apoštola sv. Cy-\nrilla oslaví spolek slavnými službami božími.\n* Zpěv. spol. v Křelově na Moravě uspořádá co nevidět\nprvní svou besedu.\n* Kloboucký vLevLÍ na Moravě zařídil dne 31. led. slavnou\nbesedu, jejíž Čistý užitek věnován bude dílem na pomník Su-\nŠilův, dílem na slovanské gymnasium v Brně.\n* Čtenářsko-pěvecký spolek „ Jurik\" v Hranicích uspořá-\ndal 31. ledna b. r. v 7 hodin večer v hostinci vu slunce\" be-\nv\nsedu. Ve jménu spolku Sudlek, starosta.\n* Srbský církevní zpěvácký spolek ve Vrsci (ve Vojvodi-\nne) odbýval v úterý dne 14. ledna 1869 (26. dle našeho kal.)\nprvní mimořádnou? besedu spolu s taneční zábavou ve prospěch\nsrbského národního divadla. Na programu byla 1. přednáška\nJovana Bakiče: „Co byli v srbském národe Štěpán Nemanič a\nsv. Sava?\" 2. Píseň sv. Savy; přednese sbor. 3. Grand gallope\nde bravoure od Schulhoffa, skladba na čtyry ruce, hráli sl. Ra-\ndakova a sbormistr p. Hlaváč. 4. „Bal\" od B. J. H. přednesl\nsbor. 5. „Na Vra Čaru\" od St. Laziča, přednesl Jovan Popovic.\n6. „Svatební pochod\" u „Vilino kolo\" z Mendelssohnovy vese-\nlohry „Sen svatojanské noci,\" koncert pro piano od Lizsta,\nhrál p. Hlaváč. 7. „Slavjan\", píseň to upravena dle naší:\n„Já jsem Slovan s duší, s tělem !\" přednesl sbor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "29", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Lisabonu. (Cosselli též malířem. — Oba králové.)", "titre_sommaire": "Z Lisabonu. (Cosselli též malířem. — Oba králové.)", "signature_source": "Buš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.4", "debut_caractere": 269, "fin_caractere_exclue": 7904, "texte": "Z Lisabonu. (Cosselli též malířem. — Oba králové.)\nVe večerní zábavě, která se zde odbývala v zdejším diva-\ndle San Carlo na počest Rossiniho, vystavena byla na jevišti\npodobizna slavného skladatele „Lazebníka\" v barvách olejových\njiž byl maloval Eug. Cosselli, manžel Charlotty Marchisiovy, kte-\nrý vedle zpévu pěstuj e též malířství, Sig. Cosselli věnoval dvě\npodobizny Rossiniho, které byl sám maloval, jednu králi portu-\ngalskému, druhon býv. králi Don Fernandu. Oba darovali vý-\ntečnému tomu umělci svou fotografii s vlastním autografem. Král\nDon Louis obdaroval mimo to sig* Cosseliho řádem Kristovým\na Don Fernando drahocennou jehlicí. Mluvě právě o králích\nportugalských nemohu mlčením pominouti jejich velkou lásku k\numění. Král Don Fernando, otec regentův, jest sám skutečný\nhudební umělec, má zvučný baryton vzácného obsahu ve všech\npolohách stejnoměrně vycvičený a krásně vyrovnalý. Zpíváť\ns uměleckým zápalem a vřelým hlubokým citem. Avšak Don\nFernando je též výtečný dřevořezbář a pracuje denně 2 hodiny\no nejjemnějších řezbách ve své zvláštuí dílně opatřené všemi k\ntomu cíli potřebnými nástroji; mimo to je zručný linguista, mluvě\nitalsky, francouzsky, španělsky, portugalsky, německy a velmi\nrád uhersky, jakož i výtečný botanik a náramuý přítel květin.\nNásledkem této velké lásky k umění nazývá ho každý : „Rei\ndos Artistas\" (král umělců). Král Don Louis, regent, hraje zru-\nčně na cello, harmonium, piano, citeru, housle, cornet a piston a\nzpívá tenor.\nZ Madridu. (Konservatoř. Steger. Národní divadlo.)\nKrálovské konservatorium zrušeno jest minieterialním de-\nkretem od 20. pros. 1868 a na místo něho zřízena je-t škola\nhudební. Ředitelem jejím jest Emilio Árieta, jenž přednáší nau-\nku o komposici; učitelové jsou: Hilarion Eslava (přednáší nau-\nku o harmonii), Mendizabal a Zabalza (piano) ; Monasterio (hou-\nsle) ; Juzenga (zpěv). Prozatímní vláda ponechala několika\numělcům zdarma národní divadlo, které otevřeno bylo operou\n„Favorita.\" Podnikatelové téhož divadla vyjednávají se Stegrem.\nJak se Menestrel dovídá odebral se sem bratr věhlasného teno-\nristy Tamberlika a převezme prý s panem Bagierem ředitelství\nnárodního divadla.\nZ Milána, 13. ledna. (Sleč. Stolzova co Alžběta v opeře „Don Carlos.\")\nNaŠe město tone v nadšení. Teresa Stolzova, jedna z nej-\nskvělejších hvězd na obzoru operním, vystoupila na divadle „Al-\nla Scalla\" co Alžběta v „Don Carlos\" od Verdiho a uchvá-\ntila svým znamenitým zpěvem a dokonalou hrou veškeré obe-\ncenstvo, které ji chválou obsypalo a nesčíslněkráte vyvolalo, pak\nkritiku, která ji do nebe vynáší. Aby jste měli alespoň slabé\nponětí o chvalozpěvích, kterých se vaší krajance v zdejších listech\ndostalo, podám zde stručný výtah kritik znej přednějších novin\nPungulo dí: SleČ. Stolzova je pravou královnou zpěvu. Její\nhlas jest jeden z nejznamenitějších, které jsme kdy slyšeli v di-\nvadle Alla Scala; Čistý, jasný, zvučný, křišťálového dokonalého\ntimbru, překypující vášní, vynikající mohutností a barvitostí a\nprost vší výstřednosti, řekli bychom všech umělůstek. Úspěch\ntéto výtečné umělkyně byl úplný, všeobecný, dokonalý, atd.\nLombardia: SIČ. Stolzova přinesla s sebou svůj hluboký dra-\nmatický přednos a úchvatnou vášeň svého citu. Frusta teatrale:\nSIČ. Stolzova jest jednou z oněch vznešených celebrit, které sly-\nnou za naší doby v světě uměleckém. Měl-li bych vypoČíst\nvšechny kusy, jimiž sl. Stolzova uchvátila obecenstvo, musel bych\nvybrati z libretta všechny scény, v nichž ona účinkovala. Fama:\nJsme přesvědčeni, že nemůže mít partie Alžběty dokonalejší\npředstavitelky, než je sleČ. Stolzova atd. Secolo: Hlas sl. Stol-\nzovy je vždy jasný, skvělý co do barvitosti a výrazu, každé\nzměny spůsobilý atd. Gazzetta musicale: SleČ. Stolzova obje-\nvila se se svým vzneseným a vážným profilem, se svým skvě-\nlým sopránem a nadšenou a úchvatnou vášní svého zpěvu. Co\nAlžběta v „Don Carlos\" je sIČ. Stolzova dokonalou umělkyní ;\numělkyní, která nemá žádných sokyň. Konečně se tedy zosob-\nnil náš ideál Alžběty v sIČ. Stolkově, v jejím hlasu, jasném, la-\nhodném, v němž se jeví úsměvy a slze, v hlasu, jenž zní tak\nsladce, jako šepotání zefíra a tak vroucně a mohutně, jako so-\nptění bouře. Jakou byla Pasta co Norma, Malibranka co Des-\ndemona, Sonntagova co Amina, Patti co Gilda; tím jest sIČ.\nStolzova co Alžběta atd. Gazzetta dei Teatrí: SleČ. Stolzova\njsouc královnou v dramatickém ohledu je též královnou zpěvu.\nŽádná umělkyně, byť by i byla sebe slavnější a znamenitější\nnepřekoná sIČ. Stolzovu v Alžbětě, ano osměluji se říci, že se\njí žádná nevyrovná; ona jest vtělenou Alžbětou básníkovou i\nskladatelovou. II Corsaro: SIČ. Stolzova jest dokonalou před-\nstavovatelkou královské povahy; má k tomu veškeré vlastnosti,\npyšnou vážnost, pohled pronikavý a duchaplný, vznešené cho-\nvání a vznešená gesta atd. Gazzetta di Milano: SIČ. Stolzova\nnemůž být překonána žádnou umělkyní v znamenitém předsta-\nvování velmi nesnadné partie Alžběty ani co herečka ani co\nzpěvačka. Don Marzio: Jméno slč. Stolzovy bude vždy slavně\na velebně zníti, dokud se budem obdivovat mohútuosti hlasu spo-\njenému s vybranou jemností umění dramatiekého atd. llpalco-\nscenico: Stolzova dospěla nyní vrcholu umění a přejeme ji to-\nliko, aby se dlouho na něm udržela. Mohl bych ještě více\nhlasů, na př. úsudky Časopisů Cosmorama, Perseveranza atd. u-\nvésti; avšak jsou to pouhé variace chvalozpěvů, které jsem tu\npodal o sIČ. Stolzové. Právě se dovídám, že tato znamenitá\numělkyně, aneb jak ji Italiani nazývají, eminente attrice cantan-\nte uzavřela následující kontrakty: Na divadle v Terstu bude\nzpívat na podzim 1869; na divadle královském v Turině v kar-\nnevalu 1869—1870 ; na divadle Fenice v Benátkách v karne-\nvalu 1870—1871.\nZ Paříže. (Nová operetta od J. Oífenbacha.)\nYeleplodný skladatel operettek Jakub Oífenbach zanáší se\nnyní komponováním nového díla, totiž operettky „Mohamed.\"\nZ Kolína n. R. (Nová operetta.)\nPřed nedávném provozovala se tu nová operetta „František\nSchubert\" a zajímalu ohecenstvo zvláště tím, že jsou vetkány\nČástě z jeho instrumentálních a vokálních skladeh jakož i z jeho\nnej známějších písní.\nZ Pešti. (Výsledek vypsání cen za nejlepší klavírní skladby.)\nBaron Gabriel Prónay, předseda zdejšího konservatoria, vy-\npsal v loni cenu 10 dukátů a Bernhard Weisz cenu 5 dukátů\nza nejlepší v uherském slohu sepsanou klavírní skladbu. Ná-\nsledkem tohoto vypsání dostavilo se Šest skladeb, z nichž byla\nfantasie s heslem : „A zene az én eletem\" za nejlepší uznána.\nSkladatelem jejím jest Koszter Boldizsár z Petikostelí. Druhou\ncenu obdržel Alb. s. Geiger, pianista v Maros-Yásarhely za\nsvou skladbu s heslem: „Kunst hat keine Heimat.\"\nZ Vídně. (Kisch f)\nTyto dni zemřel tu J. Kisch po 401etém účinkování co u-\nČitel hudby. Kisch byl velmi důkladný a oblíbený učitel na\npiano, vzdělal slavné pianisty Jul. SchulhofFa, Charlesa Wehle\na Bernarda Rie. Sepsal „Školu pro piano\" a více saloních kom-\nposic. Kisch účinkoval až do roku 1865 v Praze, odkud se\ndo Vídně přestěhoval.\nZe Solnohradu. (Sommer. - Nová opera. Pp. Sitt a Jelínek.)\nPřed nedávnem vystoupil na zdejším divadle Pražan p. Som-\nmer v opeře „Nocleh v Granadě\" od Kreutzera a vyhověl i\ndosti přísným požadavkům; hlas jeho jest pěkný, zvučný bary-\nton, jenž by při větší vřelosti nabyl ještě více sympatiČnosti.\nHra jeho vyžaduje většího cviku. Opera Šla řízením Dr. Otta\nBacha výtečně ; v solu na housle vyznačil se zvláště p. Sitt, Pra-\nžan a žák konservatoře pražské. Kapelník p. Bach složil, novou\ntříaktovou operu „Lenoru\" a zaslal ji řediteli Lipského divadla\np. Laubeovi. Konečně musím se ještě o jednom vašem kraja-\nnu zmíniti, totiž o panu Frant. Jelínkovi, jenž v „Mozarteu\" vel-\nmi zdárně působí."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5658, "texte": "2 Horažďovic, 14. ledna. (Výroční zpráva zp. sp. „Práchně\".)\nPakli jsme kdy mohli s uspokojením pohlédnouti zpět na\nprávě ukončený ročník, můžeme to s plným vědomím uČiniti\nprávě dnešního dne, neboť souhlasem a svorností příkladnou\nveškerých Členů spolku vykonáno v minulém roce, co za pomě-\nrů místních a Časových zajisté skvělým nazvati možno. Dle\nzápisků jednatelských jeví se nám Činnost jakož i stav spolku\nv roce tom následovně: Odbývány 3 valné hromady a sice: 1.\ndne 24. listopadu 1867, kdež volby nového výboru vykonány.\nZvoleni tu pánové: za protektora Dr. P. Jindřich Beránek, za\npředsedu Fr. Celerín, za místopředsedu St. Majer, za jednatele\nVácl. Míchal, za pokladníka Fr. Schrabal, za ředitele zpěvu\nJos. V. Hora, a za výbory Jos. Majer, M. Vunš, Fr. Barborka\na J. Jáchim. 2. valná hromada odbývána dne 3. května 1868,\na zde přijmut návrh na zakoupení nového spolkového práporu\nod firmy J. Trenkwald v Praze v ceně 300 zl., a pak 3. dne\n22. Června 1868, kdež zvolena jednohlasně za matku praporu\nJ. J. kněžna paní Marie Kinská, a za kmotry paní Johanna\nCelerínová a pak paní Antonie Klierová. Dále zvolen za\npraporeČníka p. M. Vunš a za jeho náměstka p. Em. Laida.\nYolby ty byly vesměs přijmuty; jelikož však J. J. kněžna Ma-\nrie Kinská, co matka práporu, za příčinou rodinných záležitostí\nosobně slavnosti svěcení jeho úČastniti se nemohla, dožádala si\npozději co zástupkyni svou paní Emilii Frenzlovou. Yýbor od-\nbýval 26 schůzí, týkajících se ponejvíce správy spolkové a po-\nřádání veřejných výstupů. Y schůzi výborové dne 12. Června\nusnešeno, jmenovati 35 údů spolku k utvoření zvláštního slav-\nnostního výboru, jemuž svěřiti se mělo celé uspořádání a pro-\nvedení slavnosti svěcení praporu. Spolek vystoupil úplně 31\nkrát při rozličných příležitostech a sice; Uspořádal zábavu ce-\ncilianskou a sylvestrovou, 2 plesy, 4 zastavenícka a 1 výlet;\ndoprovodil kámen z Práchně do základů národního divadla po\nOtavě až do Strakonic, oslavil 70. narozeniny našeho Palackého,\núčinkoval při slavnostním představení zdejších div. ochotníků\nve prospěch národního divadla, uspořádal velkolepou slavnost\nsvěcení spolkového praporu a uvítal velkopřevora řádu Johani-\ntův, hraběte p. Františka Kolovrata. Dále provedl 5 vokálních\nmsí, 1 requiem, zpíval o rorátech každodenně, pak na Velký\npátek, o Božím Těle, při mši cecilianské a při 6 sňatcích svých\nspoluúdů. (Dokončení budoucně.)\nZ Heřmanova Městce, dne 10. ledna 1869. (Chrámová hudba. Činnost\nzdejších spolků.)\nNa den sv. Cecilie provozoval mužský zpěv. spolek „Vla-\nstislav\" nově nastudovanou vokální mši do C-dur od Rob. Fiihre-\nra, vložky za graduale a offertorium převzala pěvecká jednota\n„Cecilie\" a přednesla kostelní skladby od Alb. Maška a „Otče\nnáš!\" od Fr. Jandy, ředitele pěveckých spolků v Heřmanově\nMěstci. Večer pak odbývala se cecilská zábava v sále u „bílé-\nho beránka\" s laskavým spolupůsobením zdejších divadelních o-\nchotníků. O Sylvestru uspořádal mužský zpěv. spolek utěšenou\nzábavu v prostranné síni v obecném domě, při níž také „Ceci-\nlie\" a více hud. ochotníků účinkovalo, kteréž smyčcové skladby\nod Ernsta, slovanskou ouverturu od Tittla a j. přednášeli. V\npůl roci loučil se na zajímavý starý rok s novým, na-\nčež v novém roce se přiměřený proslov, co přání všem přítom-\nným přednesl, a nenucená společnost ještě déle přes půlnoc se\nbavila. Nový rok 1869 přivedl nám do Heřmanova Městce dvě\nnové síly, totiž pana Kejklíčka, bývalého kapelníka vojenského,\njenž jest co ředitel kůru ustanoven, a nového učitele p. Nováčka.\nŘeditel kůru p. KejklíČek započal v novém roce zde svou Činnost;\nprovozoval s četnými hudebníky a zpěváky pastorální mši od\nKnížete, vložky od Yitáska, a všechny skladby byly zdařile\nprovedeny. Pan ředitel kůru míní kapellu hudební zařídit, a k\ntomu cíli sestavuje již údy ; tedy ku předu ! Protože „Da-\nlibor\" zastupuje umění vůbec, tedy zmíniti se zde musím o na-\nšich Činných ochotnících divadelních. Za ředitele p. Plavce do-\nsáhli naši pp. ochotníci k uznání hodného stupně v dramatickém\numění, a za příčinou že on se poděkoval s hodnosti této, po-\nkračují pilní pp. ochotníci řízeni p. Srbem na té nastoupené dráze.\nProvozovali na druhý vánoční svátek: „Křížový král,\" obraz ze\nživota od Zbraslavského, a na svátek tři králův : „Študent co\nstrašidlo,\" veselohra od Štěpánka; obě hry uspokojily četně shro-\nmážděné obecenstvo zvláštně druhý provedený kus se líbil, neb\nkaždý Člen přispíval k okrouhlému celku snažně a svědomitě\nTéž se pořídily v divadle nová uzavřená sedadla. Účastenství\npro Dalibora je zde značné, odbírá se zde několik exemplářů.\nDoslýchám, že se i velebné duchovenstvo pro časopis hudební\nzajímá.*) (P. Vi)\nZ Loun. (Chrámová hudba. Zpěv. spolek).\nHudební naše poměry jsou dosti utěšené, zvláště poslední-\nho času, kde ředitelství choru od učitelství odděleno bylo, zkvé-\ntá zejmena hudba chrámová. Tak jsme slyšeli o vánocích sklad-\nby Fůhrerovy (pastorálka D-dur), Knížete, Yitáska, Láblera, Mo-\nzarta i Mich. Haydna, a na velikonoce chystá ředitel kůru p.\nJ. Jedlička velkou mši Haydnovu v C-dur. O půlnoční dával\ntýž ředitel svou mši pastorální, skladbu to zdařilou, a chová v\nrukopise více ještě mší a jiných chrámových skladeb. Zpěvá-\ncký spolek náš ~Vlastislav14 odbýval dne 10. t. m. valnou hro-\nmadu za takového účastenství údů i neúdů, jakému se dosud ne-\ntěšil. Přistouplof Čtvrt hodiny před volbami 35 nových údů\nproti 24 stávajícím a volili výbor i ředitele ze svého středu.\nPředsedou volen byl p. B. Wagner, místopředsedou p. A. Wid-\nmann a ředitelem p. J. Vacek. Z nově přistouplých údů mají\nsice mnozí notný kapitál hlasu, ale noty znají pouze tři. Pře-\njeme tomu nově konstituovanému spolku hojného zdaru.\n\nBuš."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "30", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.6.2", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.5", "debut_caractere": 5660, "fin_caractere_exclue": 7952, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\nv\n* Ctenářsko-pev. spolek „Jaromír\" v Jaroměři cích na\nMoravě odbýval dne 4. ledna Čtvrtou svoji valnou hromadu, v\nníž byly úcty skládány a nové volby předsevzaty. Příjem spolku\nza rok 1868 obnášel 130 zl. 60 kr., vydání 123 zl.; za před-\nsedu zvolen p. Frant. Kselík, za místopředsedu Fr. Zach; do\nvýboru zvoleni jsou pp. Fr. Durda, Karel Zach, Jan Kněžícek,\nJind. Raus, Rich. Šplíchal, Fr. Vorlíček, Karel Holý. Dne 7,\núnora uspořádá „Jaromír\" zábavu.\n* Jindřichohradebký „Černín\" uspořádá dne 20. ledna\nvínek. Na programu jest: 1. Vlasti, sb. od Tovacovského 2. Jen\ndál, valčík, (sb.) od Bohma. 3. Koncert pro merlotiny od K.\nBendla.\n* Heřmanomestecký „Vlastislav\" uspořádal 31. ledna ples,\njenž bude zahájen Wintrovým sborem „Cechové.\" Mezi tanci\npřednese zpěv. sp. Hennigrňv sbor „Zabí kantáta.\"\n* Rozmitálský „Dalibor\" o chábí jistý čas ve své Činnosti;\navšak lze se nadíti, že se vbrzku zpamatuje.\n* Novobydzovsky ~Lubor\" odbýval dne 11. t. m. výroční\nhromadu. Z jednatelské zprávy vyjímáme, že spolek od poslední\nvalné hromady, odbývané dne 2. března m. r. uspořádal dvě\nprodukce, jednu akademii ve prospěch národního divadla za při-\nspění divadelních ochotníkův, pak výlet na oslavu 70. narozenin\nPalackého, jehož i okolní spolkové zpěváctí se súcastnili, a tři\nmezi nimiž sylvestrovská největsí počet obecenstva shro-\nmáždila. I slavnosti kladení základního kamene k velkému\ndivadlu národnímu súcastnil se spolek značným poetem členův.\nZřizením odboru hudebního rozšířeno pole činnosti spolku. Ač-\nkoli k rozmnožení sbírek pilně bylo přihlíženo, což. značný ná-\nklad vyžadovalo, tož přece hotové jmění spolku stále roste, jak\no tom svědci zpráva účetní. Zásluhy o rozkvět spolku dobyl\nsobě předseda jeho p. P. Ritter a ředitel p. J. Čížek. Do vý-\nboru mimo ně zvoleni byli: Za místoředitele p. Q. Havlasa, za\njednatele p. J. Drahorad, za pokladníka p. A. Sobotecký a za\ndůvěrníky pp. Jamník aJ. Smutný. Lze se nadíti, že spolek\nna dráze této pokracovati bude a rozkvětu ještě většího se\ndomůže.\n* Netolický „ Václav\" počíná si nyní velmi statně ; zje-\n\n*) Ano, i sám Jeho Eminencí nejd. pan kardinal Bedřich kníže ze\nŠchwarzenbergů, arcibiskup pražský, a Jeho Excellenci nejdůst.\np. Štěpán Moyses, biskup baňsko-bystřický se předplatili na„Da-\nbora.\" Red."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3347, "texte": "dnal si novou místnost, pak se usnesl na tom, odebírat několik\nčasopisů a dvakrát za týden ve zpěvu se cvi Čiti.\n* Zpěváčky spolek „ Lubor\" v Mnichově Hradišti sloučil\nse s měšťanskou besedou a divadelními ochotníky v jedno těle-\na bude nyní mnohem vydatněji působiti. Zdař Bůh !\n* Čtenářsko-zpěvácký sp. „Jaroslav Letovicích zařídí\ndne 31. ledna „u bílé růže\" slavnostní besedu, jejíž čistý vý-\nnos věnován bude chudým žákům místním. Na programu jest:\n1. ouvertura ku „kouzelné flétně\". 2. Na Krkonoších, sbor od\nTovaČovského. 3. Koncert pro flétnu s průvodem orkestru od\nFiirstenaua. 4. Orle, sbor od TovaČovského. 5. Vlastneecké,\npro baryton od Dvořáka. 6. Skřivánek, žertovný sbor od Ja\nvůrka.\n* Ve Svitavce zařizuje se Čtenářsko-pěvecký spolek.\n* Brněnská Beseda odbývala dne 22. ledna valnou hro-\nmadu. Mezi jiným byla též projevena soustrast nad úmrtím hra-\nběte Gábora Serenyiho a Jana Podroužka ; dále přijata jest vý-\nroční zpráva o Činnosti a stavu spolku 1868. Do výboru zvo-\nleni jsou pp. V. Fouska, Vác. HanáČek, G. Mareš, Ant. Peka,\nJan Rudiš, Jan Schwarz, Dr. Zelinka. Za starostu zvolen per\nacclamationem p. J. Rudiš.\n* Zpěv. sp. Dolnocerekveský (na Moravě) počíná si statně.\n* (JtenářsJco-zpěv. spolek v Brusperku (na Moravě), jenž\nse byl před nějakým Časem utvořil, obdržel po mnohých nesná-\nzích stvrzení svých stanov.\n* Plumlovský čten. zpěváčky spolek „Moravan\" odbýval\ndne 3. ledna výroční valnou hromadu, při níž zvolen byl p.\nJan Michálek za předsedu, p. Engelbert Dušpek za místopřed-\nsedu, p, Jos. Ondrášek za jednatele, p. Josef Bernard za po-\nkladníka a pan Jiřík, vzorní učitel za sbormistra. Dále bylo\nustanoveno, aby se dne 24. ledna odbývala beseda.\n* Velkobytesský Čtenářsko-zpěv. spolek na Moravě ~ Pokrok\"\nuspořádal dne 24. ledna v hostinci „U beránka\" k podporování\nchudých žáků pěveckou a taneční besedu.\n* Čtenářsko-peřecký spolek v Králicích (u Prostějova) volil\ndne 2. ledna výbor. Za předsedu zvolen jednohlasně horlivý\np. Jos. Karel Navrátil, kaplan Králický; za místopředsedu p.\nCyril Letocha; za jednatele p. Jan Adamec; za pokladníka p.\nČeněk Špaček. Dne 14. února den úmrtí apoštola sv. Cy-\nrilla oslaví spolek slavnými službami božími.\n* Zpěv. spol. v Křelově na Moravě uspořádá co nevidět\nprvní svou besedu.\n* Kloboucký vLevLÍ na Moravě zařídil dne 31. led. slavnou\nbesedu, jejíž Čistý užitek věnován bude dílem na pomník Su-\nŠilův, dílem na slovanské gymnasium v Brně.\n* Čtenářsko-pěvecký spolek „ Jurik\" v Hranicích uspořá-\ndal 31. ledna b. r. v 7 hodin večer v hostinci vu slunce\" be-\nv\nsedu. Ve jménu spolku Sudlek, starosta.\n* Srbský církevní zpěvácký spolek ve Vrsci (ve Vojvodi-\nne) odbýval v úterý dne 14. ledna 1869 (26. dle našeho kal.)\nprvní mimořádnou? besedu spolu s taneční zábavou ve prospěch\nsrbského národního divadla. Na programu byla 1. přednáška\nJovana Bakiče: „Co byli v srbském národe Štěpán Nemanič a\nsv. Sava?\" 2. Píseň sv. Savy; přednese sbor. 3. Grand gallope\nde bravoure od Schulhoffa, skladba na čtyry ruce, hráli sl. Ra-\ndakova a sbormistr p. Hlaváč. 4. „Bal\" od B. J. H. přednesl\nsbor. 5. „Na Vra Čaru\" od St. Laziča, přednesl Jovan Popovic.\n6. „Svatební pochod\" u „Vilino kolo\" z Mendelssohnovy vese-\nlohry „Sen svatojanské noci,\" koncert pro piano od Lizsta,\nhrál p. Hlaváč. 7. „Slavjan\", píseň to upravena dle naší:\n„Já jsem Slovan s duší, s tělem !\" přednesl sbor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "31", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.7", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.6", "debut_caractere": 3349, "fin_caractere_exclue": 7615, "texte": "Zprávy.\n\nČeské divadlo. 22. ledna „Ernani,\" opera ve 4 dejst\nvích od J. Verdi-ho; 24. led. „Orfeus a Euridika;\"\n26. led. „Maskami ples krále Gustava 111.Lí Velká zpevo-\nhra v 5 jednáních od Scribe-ho, přel. Em. Zungel. Hudba\nod Aubera {ponejprv); 27. led. „Figarova svadba\" komi-\ncká zpěvohra ve 4 jednáních od W. A. Mozarta. 17. led*\nvystoupil první oněch tenoristů, jichž prý div. ředitelství\nnašemu obecenstvu několik předvésti hodlá, aby neblahá\ntenoristská krise přece jednou svého konce našla, totiž pan\nVegr co „Tamino\" v „Kouzelné flétně.\" Nemá-li se posou-\nditi pouze provedení té neb oné úlohy, nýbrž celá osobnost\numělcova, jeho všestranná spůsobilost a schopnost, jedná-li\nse snad dokonce o získání nové síly pro operu, tož zajisté\njen velmi zřídka postačí jediné první vystoupení kandidá-\ntovo. Jak dalece jsme se ale seznámili s p. Vegrem v „Kou-\nzelné flétně,\" jest jeho hlas, ačkoliv přílišnou svěžestí a pl-\nností zvuku neoplývá, přece dosti příjemný, a jak se zdár\ni dobře cvičený; neboť zpíval v skutku na mnoze tak ko-\nrektně, že zde onde vyskytnuvší se poklesky raději prvnímu\nvystoupení přičíst! chceme. Však fysické síly se mu ani\ntolik nedostávalo, aby byl mohl i malé místnosti našeho\ndivadélka naplniti zvučným tónem; bezpochyby působila též\nzde částečně nejistota a nesmělost prvního vystupováníf\navšak hlas páně Vegrův zůstane iv nejpříznivějším případě\ntenorem lyrickým, jenž v ensemblů zvláště větších oper jen\ns namáháním bude moci vyniknouti. Hra jeho jest ovšem\nméně routinovaná než zpěv, a o jakémsi dramatickém na-\ndání nemůžeme se nikterak vyšlo viti, dokud p. Vegr nepro-\nvede ještě některé jiné úlohy různého směru.*) Obecenstvo\nbylo zvláště ze začátku panu Vegrovi příznivo, a přijalo\njeho první arii s povzbuzujícím potleskem. Sl. z Ehven-\nbergův jest co výtečná „královna noci\" známa; Škoda jen/\nže arii v 1. jednání nemile přerušila okamžitá indisposice..\nPan Paleček zpíval „Sarastra\" s obyčejným skvělým vý-\nsledkem, a též paní Ress-Blažková došla v úloze „Paminy*\nznačného úspěchu, ačkoliv ji v některých momentech pro-\nvedla poněkud příliš patheticky a energicky. „Papageno\"\np. Sebesty nemel by kiásti na Schikanedra větší váhu než\nna Mozarta. Ostatně bylo představení na mnoze slabší než\njindy, úprava však lepší. Orkestr provedl mistrovskou\nouverturu řízením p. kapel. Smetany jako vždy brillantně.\nPředstavení bylo mimo všechna místa ale pře-\nplněna. Příjem p. Čecha ml. seznámil naše obecenstva\ns dílem Auberovým, které sice s oblíbenou „Němou z Por-\ntici\" patří do téže kategorie „velké opery,\" avšak cenou\nsvou mnohem níž stojí. Neboť hudba „Maškarního plesu\" jen\nčástečně vyhovuje dramatickým momentům, jichž vděčný\ntext dosti mnoho poskytuje. NejzdařilejŠí jest v tomto o-\nhledu zajisté scéna na popraviŠti (3. jedn.), pak některá\nmísta druhého a čtvrtého aktu. První a páté jedn. jsou\ndramaticky nejslabší. Co do hudební invence nezapírá se\novšem duchaplný a pikantní směr Auberův ani zde; ceníme\nvšak i s tohoto stanoviska mnohou z jeho menších, takzva-\nných konversačních zpěvoher právě tak vysoko, jako „Ma-\nškarní ples\", ne-li výše# Provedení opery bylo velmi pilné\na v celku zdařilé. Hlavně pan beneficiant snažil se patrně,\naby efektní úloze Ankerstroma dostál též co do dramati-\nckého podání, a zasloužil si často hlučnou pochvalu. Ostatně\nbyla velmi četná návštěva nejlepŠí ovací pro p. beneficianta.\nO podrobném provedení promluvíme příště; pro dnes podo-\ntýkáme pouze, že mimo p. Čecha p. Ress-Blažková (Amá-\nlie) a p. Lukeš (král Gustav) mají největší zásluhu o tento\nvečer, což i obecenstvo uznalo. Z obou nových dekorací\njest „popraviště\" mnohem lepší než „chatrč;\" obě maloval\np. Macourek. Ballet, jenž prázdnotu pátého aktu vypl-\nniti musí, byl takový jako obyčejně: sl. Hentzeovaprovedla\nse sl. Krausovou mazurku velmi vkusně, kdežto baletní sbor\ntéž jako obyčejně hned prvním krokem z taktu při-\nšel a „beztaktně\" tančil až ku konci; „čínský tanec\"\nchovancův baletní Školy rozveselil aspoň obecenstvo a byl\ndosti precisní. Hned druhý den slavila se památka na-\nrozenin Mozartových „Figarovou svadbou,\" jíž jak známo\n\n*) Právě nás došla pověst, že prý p. Vegr již engažován jest; uužř\nblízká budoucnost rozhodne, zdali to jest dobrá akvisice nebo\npřenáhlení; my bychom si zajisté přáli to první."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7551, "texte": "p. Paleček obohatil repertoire nynější saisony. Výborné\npředstavení bylo v skutku slavnostní a nesmrtelného tvůrce\ntéto geniální zpěvohry hodno. Obecenstvo bylo čím dále\ntím více animováno a vyznamenávalo spoluúcmkující skoro\npo všech číslech spravedlivým potleskem. „Hraběnka\" p.\nBenevic-Mikové a „Zuzanka\" si. z Ehrenbergův jsou v nej-\nlepších rukou a nemohou tudiž jinak než výtečně prove-\ndeny býti; duetto při psaní muselo se jak obyčejně opako-\nvati. Výslovnost p. Mikové se dosud nezlepšila. Též roz-\ntomilý páže sl. Ruckaufové jest chvalně znám Z pánů\nmusíme především jmenovati p. Palečka, jehož „Figaro\" za-\njisté se žádného soka báti nemusí; ba nejen jeho „Figaro,\"\nale ani on sám. Tím méně bude mu moci uškoditi nepřízeň\njakéhosi „mleenlivého\" diplomata, jenž by jistě op. Pale-\nčkovi rád psal, kdyby ho nemusel vždy chváliti. „Qui\ntacet, consentire videtur,\" a naše obecenstvo dokázalo již\ndosti často, a při „Figarově svadbě\" opětně, že zná oceniti,\ncím tento umělec jest české opeře. Též p. Lev jest výborný\n„hrabe Almaviva\" a dovede si získanou oblíbenost zpěvem\nsvým udržeti i na dále třebas bez pomoci onoho pána.\nSlečny Saková a Hanusová jakož i pánové Cech a Barcal\nmají zdařilým provedením svých úloh též zásluhu o celek.\nZpěvohru řídil p. kapelník Smetana. Nevíme, proč se\nudávají na divadelní ceduli 4 jednání, když se při předsta-\nvení zpěvohra ve dvě stahuje. O. H.\n* Nižší ladění. Konečně bude již také v našem Českém\ndivadle zavedeno nižší ladění dle pařížského diapasonu, které\njest as o půl tónu níž, než naše nynější A. Dechové nástroje,\nkteré musí být veskrze nové, byly již od zemského výboru ob-\njednány u našich dvou slovútných a výborných zhotovitelů hu-\ndebních nástrojů, totiž u p. J. Horáka v Praze dřevěné, a u\np. VácL Červeného v Královém Hradci plechové Čili žesfové.\nKoncerty. 24. ledna. Třetí matinée pro komorní\nhudbu sl. Marie Prokschovy. 26. ledna koncert na roz-\nloučenou Jiřího Leiterta. Sleč. Prokschova zavděčila se obe-\ncenstvu nemálo, zvolivši k svému koncertu trio pro piano,\nhousle a cello (op. 8) od Chopina jakož i kvintetto op. 44\nod Schumanna. Jakkoliv Chopin podal v triu svém něco\nmlho vitý aČ místy velmi zajímavý obraz, vynasnažila se na-\ndaná pianistka přec určitým kladením stínu a světla jej obecen-\nstvu jasněji předvésti, což sejí také poštěstilo. V rozkošném,\nrozmarem a poesií oplývajícím kvintettu, v němž mimo p.\nBenevice a Wilferta, též pan Horák a Bauer v duchu sklad-\nby zdárně spoluúčinkovali, osvědčila sl. Prokschova, že je\numělkyní, která hledí vždy k vnitřnímu obsahu skladby a\nduchem i citem ji oživuje. Slečně koncertantce se dostalo\nhlučného potlesku a vyvolání. Zvučný a plný tón cella\npáně Wilfertova jakož i jeho cituplný přednos došly vše-\nstranného uznání. Paní Benevic-Mikova, ud českého divadla\nzpívala německy píseň od Schumanna a z opery „Mignon\"\nod Thomase bezpochyby v tom domnění, že nám paní Pe-\nrechonová, úd německé opery, zazpívá Česky. Po přednesu\nobou písní našlo se dosti ochotných rukou k hlučnému po-\ntlesku. Pan Jiří Leitert, as 161etý pianista, jenž se v\nsále konviktském dal slyŠeti, přednesl fantasii a fugu od\nS. Bacha, karneval od Schumanna, fugu od Mendelssohna,\nukolébavku od R. Schumanna, píseň při předení od Liszta\nscherzo od F. Chopina a parafrasi od Liszta. Pan Leitert,\npojímá správně ráz a ducha skladeb, dospěl už nyní bez-\nmála až k vrcholi technické sběhlosti, vládne téměř všemi\nstupněmi nuancí, vyznačuje se pružným úhozem, slovem\nmá vše, co z něho učiní slavného virtuosa; avšak jeho hra\nje až dosud chladna podobajíc se umele padělané růži, jíž\nschází cosi neviditelného a přec karakteristického, aby se\nza přirozenou považovati mohla, totiž vůně. Aco růži\nvůně, to schází p. Leitertu cit, a proto líbí se p. Leitert\nvždy v takových kusech, které vyžadují více technické\nzručnosti než citu. Výtečné piano, na němž p. Leitert hrál,\nbylo Blůthnerovské z chvalně známého skladu p. Čeňka\nMika. V koncertě tom účinkoval koncertní mistr neme-\nckého divadla p. Brandt.\n\nr—r\n\n* Opera „Mignon\" od francouzského skladatele Amb.\nThomase, jenž si byl dobyl svým „Panikářem,44 důmyslnou\nparodií „Cadi'4, „Tajemstvím'4 velké pověsti, dávala se v úterý\ndne 19. ledna poprvé v německém divadle. Opera ta obsahu-\nje, jak Ulm df, velkou melodickon rozmanitost, svěží rhytmy\nduchaplné harmonické kombinace smělého, avšak přec přiroze-\nného modulování, vřele cítěné, něžně a důmyslně myšlené mo-\nmenty: avšak též reminiscence na Aubera, Halevyho, ba i na\nněmecké skladatele.\nv\n* Čtenářsko-ochotnická jednota „ Thálie\" na Malé Straně\nzařizuje si svůj vlastní orkestr, jehož kapelníkem jest chvalně\nznámý p. Čeněk Vinař, vyzývá všechny ochotníky, kteří by se\nv orkestru tom súČastniti chtěli, k přistoupení. Taktéž vyzý-\nvají se nastávající pěvci a pěvkyně, které se bud v dramatickém,\nkupletním ve sborovém zpěvu vycviČiti chtí, aby se bud u\nkapelníka p. C. Vinaře (sanytrová ulice, Č. 281), neb u ředitele\nThálie, p. Em. Meliše (ostrov Kampa 508—III.) bud písemně\nneb ústně vždy v úterý, ve Čtvrtek, sobotu a neděli, od 2—4\nhodin odp. přihlásili, poněvadž se brzy přikročí k Študování\nnějaké lehčí opery a operettky.\n* Malostranský Lumír uspořádá dne 2. ťinora k výroční\noslavě založení pěveckého spolku koncert v místnostech spolko-\nvých v domě Kajetánském, jehož program jest tento: Proslov,\npředn. p. Chadima. Smíšený sbor „Pohled, jak krásný,44\nslova od Heyduka, hudba od Jos. Drahorada. Romance od\nBeethovena, přednese Josef Weber. Aj Čo by bola, sloven-\nská píseň, zpívá sl. Stelzigova. Rekův sen, sbor od Karla\nSlavíka. Fantasie na národní písně, od Jana Webra, předn.\nJos. Weber. Smíšený sbor na národní písně slovenské od\nJos. Drahorada. ~U boj/4 horvátský sbor od Zajíce.\nRáno o 11. hod. bude provedena iwkální mseod Jos. Fórstra\nv chrámu sv. Tomáše.\n* Paní Mina Norman-Nerudová 7 královna to všech\nhouslistek, koncertovala v Kodani, zbudivši tam mistrovským a\ncituplným přednesem Růstový sonáty sensaci. Dne 26. ledna\nhrála v Kolíne nad Rýnem, přednášejíc koncert D-moll od Rode\ns nejskvelejŠím úspěchem.\n* Pan David Popper, virtuos na cello, onemocněl ve Vídni.\n* Slč. Ch. Jelínkova, kolor. zpěv. u div. v Lublani ochuravěla.\n* Slč. Žofie Růžičkova, operní zpěvačka v Opavě, obrala\nsi k svému příjmu Balfeovu „Cikánku\" a provedla svou partii\nvelmi dobře.\n* Slč. Matilda Zavrtalova, druhdy jedna z primadomr\ndvorního divadla v Mexiku, engažována jest nyní v Padově,\nkde se velice líbí. V partii Amelie (v opeře Ballo in maschera\nod Verdiho) zajímala obecenstvo především uměleckým zápalem,\njenž se jevil jak ve hře, tak ve zpěvu jejím.\n* Slavný horvátský tenorista Steger zbudil v Barceloně,\nkde je u divadla „Liceo\" engažován, v opeře „Afrikánka\" co\nVasco di Gama největší sensaci. Steger, píše „Correo de Teatros\",\nje dokonalým umělcem v nejŠirŠím smyslu slova. Bylo by to\nvelmi nesnadné, vypo Čisti všechny krásy tenorové partie a vy-\nlíciti spůsob, jakým zná je znázorniti. „Steger je nejlepší Vasco\ndi Gama, jejž jsme na jevištích španělských viděli.\"\n* Hudební a deklamatorní akademie ve prospěch ústavu\npro zaopatření a zaměstnání dospělých slepců v Praze bude se\ndne 4. března v sále na Zofíně odbývati.\n* Pan Antonín Masek, nevidomý cellista, mladík nevšed-\nních hudebních schopností, uspořádá dne 19. února na Žofíne\nkoncert, v němž také paní Blažková-Ressová, paní Wiersing-\nHauptmannová, pianista p. Slavkovský, p. Paleček a p. Kaván\nspoluúcinkuvati budou. Mimo jiná přednese mladý virtuos so-\nnátu A-dur pro piano a cello od Beethovenaa koncert pro cello D-\nmoll od Goltermanna. Obecenstvu kyne tím vzácný duševní požitek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "31", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.7.1", "titre_corps": "České divadlo. 22. ledna „Ernani,\" opera ve 4 dejst", "titre_sommaire": "České divadlo. 22. ledna „Ernani,\" opera ve 4 dejst", "signature_source": "r—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.6", "debut_caractere": 3358, "fin_caractere_exclue": 7615, "texte": "České divadlo. 22. ledna „Ernani,\" opera ve 4 dejst\nvích od J. Verdi-ho; 24. led. „Orfeus a Euridika;\"\n26. led. „Maskami ples krále Gustava 111.Lí Velká zpevo-\nhra v 5 jednáních od Scribe-ho, přel. Em. Zungel. Hudba\nod Aubera {ponejprv); 27. led. „Figarova svadba\" komi-\ncká zpěvohra ve 4 jednáních od W. A. Mozarta. 17. led*\nvystoupil první oněch tenoristů, jichž prý div. ředitelství\nnašemu obecenstvu několik předvésti hodlá, aby neblahá\ntenoristská krise přece jednou svého konce našla, totiž pan\nVegr co „Tamino\" v „Kouzelné flétně.\" Nemá-li se posou-\nditi pouze provedení té neb oné úlohy, nýbrž celá osobnost\numělcova, jeho všestranná spůsobilost a schopnost, jedná-li\nse snad dokonce o získání nové síly pro operu, tož zajisté\njen velmi zřídka postačí jediné první vystoupení kandidá-\ntovo. Jak dalece jsme se ale seznámili s p. Vegrem v „Kou-\nzelné flétně,\" jest jeho hlas, ačkoliv přílišnou svěžestí a pl-\nností zvuku neoplývá, přece dosti příjemný, a jak se zdár\ni dobře cvičený; neboť zpíval v skutku na mnoze tak ko-\nrektně, že zde onde vyskytnuvší se poklesky raději prvnímu\nvystoupení přičíst! chceme. Však fysické síly se mu ani\ntolik nedostávalo, aby byl mohl i malé místnosti našeho\ndivadélka naplniti zvučným tónem; bezpochyby působila též\nzde částečně nejistota a nesmělost prvního vystupováníf\navšak hlas páně Vegrův zůstane iv nejpříznivějším případě\ntenorem lyrickým, jenž v ensemblů zvláště větších oper jen\ns namáháním bude moci vyniknouti. Hra jeho jest ovšem\nméně routinovaná než zpěv, a o jakémsi dramatickém na-\ndání nemůžeme se nikterak vyšlo viti, dokud p. Vegr nepro-\nvede ještě některé jiné úlohy různého směru.*) Obecenstvo\nbylo zvláště ze začátku panu Vegrovi příznivo, a přijalo\njeho první arii s povzbuzujícím potleskem. Sl. z Ehven-\nbergův jest co výtečná „královna noci\" známa; Škoda jen/\nže arii v 1. jednání nemile přerušila okamžitá indisposice..\nPan Paleček zpíval „Sarastra\" s obyčejným skvělým vý-\nsledkem, a též paní Ress-Blažková došla v úloze „Paminy*\nznačného úspěchu, ačkoliv ji v některých momentech pro-\nvedla poněkud příliš patheticky a energicky. „Papageno\"\np. Sebesty nemel by kiásti na Schikanedra větší váhu než\nna Mozarta. Ostatně bylo představení na mnoze slabší než\njindy, úprava však lepší. Orkestr provedl mistrovskou\nouverturu řízením p. kapel. Smetany jako vždy brillantně.\nPředstavení bylo mimo všechna místa ale pře-\nplněna. Příjem p. Čecha ml. seznámil naše obecenstva\ns dílem Auberovým, které sice s oblíbenou „Němou z Por-\ntici\" patří do téže kategorie „velké opery,\" avšak cenou\nsvou mnohem níž stojí. Neboť hudba „Maškarního plesu\" jen\nčástečně vyhovuje dramatickým momentům, jichž vděčný\ntext dosti mnoho poskytuje. NejzdařilejŠí jest v tomto o-\nhledu zajisté scéna na popraviŠti (3. jedn.), pak některá\nmísta druhého a čtvrtého aktu. První a páté jedn. jsou\ndramaticky nejslabší. Co do hudební invence nezapírá se\novšem duchaplný a pikantní směr Auberův ani zde; ceníme\nvšak i s tohoto stanoviska mnohou z jeho menších, takzva-\nných konversačních zpěvoher právě tak vysoko, jako „Ma-\nškarní ples\", ne-li výše# Provedení opery bylo velmi pilné\na v celku zdařilé. Hlavně pan beneficiant snažil se patrně,\naby efektní úloze Ankerstroma dostál též co do dramati-\nckého podání, a zasloužil si často hlučnou pochvalu. Ostatně\nbyla velmi četná návštěva nejlepŠí ovací pro p. beneficianta.\nO podrobném provedení promluvíme příště; pro dnes podo-\ntýkáme pouze, že mimo p. Čecha p. Ress-Blažková (Amá-\nlie) a p. Lukeš (král Gustav) mají největší zásluhu o tento\nvečer, což i obecenstvo uznalo. Z obou nových dekorací\njest „popraviště\" mnohem lepší než „chatrč;\" obě maloval\np. Macourek. Ballet, jenž prázdnotu pátého aktu vypl-\nniti musí, byl takový jako obyčejně: sl. Hentzeovaprovedla\nse sl. Krausovou mazurku velmi vkusně, kdežto baletní sbor\ntéž jako obyčejně hned prvním krokem z taktu při-\nšel a „beztaktně\" tančil až ku konci; „čínský tanec\"\nchovancův baletní Školy rozveselil aspoň obecenstvo a byl\ndosti precisní. Hned druhý den slavila se památka na-\nrozenin Mozartových „Figarovou svadbou,\" jíž jak známo\n\n*) Právě nás došla pověst, že prý p. Vegr již engažován jest; uužř\nblízká budoucnost rozhodne, zdali to jest dobrá akvisice nebo\npřenáhlení; my bychom si zajisté přáli to první."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3991, "texte": "p. Paleček obohatil repertoire nynější saisony. Výborné\npředstavení bylo v skutku slavnostní a nesmrtelného tvůrce\ntéto geniální zpěvohry hodno. Obecenstvo bylo čím dále\ntím více animováno a vyznamenávalo spoluúcmkující skoro\npo všech číslech spravedlivým potleskem. „Hraběnka\" p.\nBenevic-Mikové a „Zuzanka\" si. z Ehrenbergův jsou v nej-\nlepších rukou a nemohou tudiž jinak než výtečně prove-\ndeny býti; duetto při psaní muselo se jak obyčejně opako-\nvati. Výslovnost p. Mikové se dosud nezlepšila. Též roz-\ntomilý páže sl. Ruckaufové jest chvalně znám Z pánů\nmusíme především jmenovati p. Palečka, jehož „Figaro\" za-\njisté se žádného soka báti nemusí; ba nejen jeho „Figaro,\"\nale ani on sám. Tím méně bude mu moci uškoditi nepřízeň\njakéhosi „mleenlivého\" diplomata, jenž by jistě op. Pale-\nčkovi rád psal, kdyby ho nemusel vždy chváliti. „Qui\ntacet, consentire videtur,\" a naše obecenstvo dokázalo již\ndosti často, a při „Figarově svadbě\" opětně, že zná oceniti,\ncím tento umělec jest české opeře. Též p. Lev jest výborný\n„hrabe Almaviva\" a dovede si získanou oblíbenost zpěvem\nsvým udržeti i na dále třebas bez pomoci onoho pána.\nSlečny Saková a Hanusová jakož i pánové Cech a Barcal\nmají zdařilým provedením svých úloh též zásluhu o celek.\nZpěvohru řídil p. kapelník Smetana. Nevíme, proč se\nudávají na divadelní ceduli 4 jednání, když se při předsta-\nvení zpěvohra ve dvě stahuje. O. H.\n* Nižší ladění. Konečně bude již také v našem Českém\ndivadle zavedeno nižší ladění dle pařížského diapasonu, které\njest as o půl tónu níž, než naše nynější A. Dechové nástroje,\nkteré musí být veskrze nové, byly již od zemského výboru ob-\njednány u našich dvou slovútných a výborných zhotovitelů hu-\ndebních nástrojů, totiž u p. J. Horáka v Praze dřevěné, a u\np. VácL Červeného v Královém Hradci plechové Čili žesfové.\nKoncerty. 24. ledna. Třetí matinée pro komorní\nhudbu sl. Marie Prokschovy. 26. ledna koncert na roz-\nloučenou Jiřího Leiterta. Sleč. Prokschova zavděčila se obe-\ncenstvu nemálo, zvolivši k svému koncertu trio pro piano,\nhousle a cello (op. 8) od Chopina jakož i kvintetto op. 44\nod Schumanna. Jakkoliv Chopin podal v triu svém něco\nmlho vitý aČ místy velmi zajímavý obraz, vynasnažila se na-\ndaná pianistka přec určitým kladením stínu a světla jej obecen-\nstvu jasněji předvésti, což sejí také poštěstilo. V rozkošném,\nrozmarem a poesií oplývajícím kvintettu, v němž mimo p.\nBenevice a Wilferta, též pan Horák a Bauer v duchu sklad-\nby zdárně spoluúčinkovali, osvědčila sl. Prokschova, že je\numělkyní, která hledí vždy k vnitřnímu obsahu skladby a\nduchem i citem ji oživuje. Slečně koncertantce se dostalo\nhlučného potlesku a vyvolání. Zvučný a plný tón cella\npáně Wilfertova jakož i jeho cituplný přednos došly vše-\nstranného uznání. Paní Benevic-Mikova, ud českého divadla\nzpívala německy píseň od Schumanna a z opery „Mignon\"\nod Thomase bezpochyby v tom domnění, že nám paní Pe-\nrechonová, úd německé opery, zazpívá Česky. Po přednesu\nobou písní našlo se dosti ochotných rukou k hlučnému po-\ntlesku. Pan Jiří Leitert, as 161etý pianista, jenž se v\nsále konviktském dal slyŠeti, přednesl fantasii a fugu od\nS. Bacha, karneval od Schumanna, fugu od Mendelssohna,\nukolébavku od R. Schumanna, píseň při předení od Liszta\nscherzo od F. Chopina a parafrasi od Liszta. Pan Leitert,\npojímá správně ráz a ducha skladeb, dospěl už nyní bez-\nmála až k vrcholi technické sběhlosti, vládne téměř všemi\nstupněmi nuancí, vyznačuje se pružným úhozem, slovem\nmá vše, co z něho učiní slavného virtuosa; avšak jeho hra\nje až dosud chladna podobajíc se umele padělané růži, jíž\nschází cosi neviditelného a přec karakteristického, aby se\nza přirozenou považovati mohla, totiž vůně. Aco růži\nvůně, to schází p. Leitertu cit, a proto líbí se p. Leitert\nvždy v takových kusech, které vyžadují více technické\nzručnosti než citu. Výtečné piano, na němž p. Leitert hrál,\nbylo Blůthnerovské z chvalně známého skladu p. Čeňka\nMika. V koncertě tom účinkoval koncertní mistr neme-\nckého divadla p. Brandt.\n\nr—r"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "31", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.7.2", "titre_corps": "* Opera „Mignon\" od francouzského skladatele Amb.", "titre_sommaire": "* Opera „Mignon\" od francouzského skladatele Amb.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.7", "debut_caractere": 3993, "fin_caractere_exclue": 7551, "texte": "* Opera „Mignon\" od francouzského skladatele Amb.\nThomase, jenž si byl dobyl svým „Panikářem,44 důmyslnou\nparodií „Cadi'4, „Tajemstvím'4 velké pověsti, dávala se v úterý\ndne 19. ledna poprvé v německém divadle. Opera ta obsahu-\nje, jak Ulm df, velkou melodickon rozmanitost, svěží rhytmy\nduchaplné harmonické kombinace smělého, avšak přec přiroze-\nného modulování, vřele cítěné, něžně a důmyslně myšlené mo-\nmenty: avšak též reminiscence na Aubera, Halevyho, ba i na\nněmecké skladatele.\nv\n* Čtenářsko-ochotnická jednota „ Thálie\" na Malé Straně\nzařizuje si svůj vlastní orkestr, jehož kapelníkem jest chvalně\nznámý p. Čeněk Vinař, vyzývá všechny ochotníky, kteří by se\nv orkestru tom súČastniti chtěli, k přistoupení. Taktéž vyzý-\nvají se nastávající pěvci a pěvkyně, které se bud v dramatickém,\nkupletním ve sborovém zpěvu vycviČiti chtí, aby se bud u\nkapelníka p. C. Vinaře (sanytrová ulice, Č. 281), neb u ředitele\nThálie, p. Em. Meliše (ostrov Kampa 508—III.) bud písemně\nneb ústně vždy v úterý, ve Čtvrtek, sobotu a neděli, od 2—4\nhodin odp. přihlásili, poněvadž se brzy přikročí k Študování\nnějaké lehčí opery a operettky.\n* Malostranský Lumír uspořádá dne 2. ťinora k výroční\noslavě založení pěveckého spolku koncert v místnostech spolko-\nvých v domě Kajetánském, jehož program jest tento: Proslov,\npředn. p. Chadima. Smíšený sbor „Pohled, jak krásný,44\nslova od Heyduka, hudba od Jos. Drahorada. Romance od\nBeethovena, přednese Josef Weber. Aj Čo by bola, sloven-\nská píseň, zpívá sl. Stelzigova. Rekův sen, sbor od Karla\nSlavíka. Fantasie na národní písně, od Jana Webra, předn.\nJos. Weber. Smíšený sbor na národní písně slovenské od\nJos. Drahorada. ~U boj/4 horvátský sbor od Zajíce.\nRáno o 11. hod. bude provedena iwkální mseod Jos. Fórstra\nv chrámu sv. Tomáše.\n* Paní Mina Norman-Nerudová 7 královna to všech\nhouslistek, koncertovala v Kodani, zbudivši tam mistrovským a\ncituplným přednesem Růstový sonáty sensaci. Dne 26. ledna\nhrála v Kolíne nad Rýnem, přednášejíc koncert D-moll od Rode\ns nejskvelejŠím úspěchem.\n* Pan David Popper, virtuos na cello, onemocněl ve Vídni.\n* Slč. Ch. Jelínkova, kolor. zpěv. u div. v Lublani ochuravěla.\n* Slč. Žofie Růžičkova, operní zpěvačka v Opavě, obrala\nsi k svému příjmu Balfeovu „Cikánku\" a provedla svou partii\nvelmi dobře.\n* Slč. Matilda Zavrtalova, druhdy jedna z primadomr\ndvorního divadla v Mexiku, engažována jest nyní v Padově,\nkde se velice líbí. V partii Amelie (v opeře Ballo in maschera\nod Verdiho) zajímala obecenstvo především uměleckým zápalem,\njenž se jevil jak ve hře, tak ve zpěvu jejím.\n* Slavný horvátský tenorista Steger zbudil v Barceloně,\nkde je u divadla „Liceo\" engažován, v opeře „Afrikánka\" co\nVasco di Gama největší sensaci. Steger, píše „Correo de Teatros\",\nje dokonalým umělcem v nejŠirŠím smyslu slova. Bylo by to\nvelmi nesnadné, vypo Čisti všechny krásy tenorové partie a vy-\nlíciti spůsob, jakým zná je znázorniti. „Steger je nejlepší Vasco\ndi Gama, jejž jsme na jevištích španělských viděli.\"\n* Hudební a deklamatorní akademie ve prospěch ústavu\npro zaopatření a zaměstnání dospělých slepců v Praze bude se\ndne 4. března v sále na Zofíně odbývati.\n* Pan Antonín Masek, nevidomý cellista, mladík nevšed-\nních hudebních schopností, uspořádá dne 19. února na Žofíne\nkoncert, v němž také paní Blažková-Ressová, paní Wiersing-\nHauptmannová, pianista p. Slavkovský, p. Paleček a p. Kaván\nspoluúcinkuvati budou. Mimo jiná přednese mladý virtuos so-\nnátu A-dur pro piano a cello od Beethovenaa koncert pro cello D-\nmoll od Goltermanna. Obecenstvu kyne tím vzácný duševní požitek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "32", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.8", "titre_corps": "* Uprázdněná místa hudebnická. Velmi dobrý kontrabassista,", "titre_sommaire": "* Uprázdněná místa hudebnická. Velmi dobrý kontrabassista,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.7", "debut_caractere": 7553, "fin_caractere_exclue": 7961, "texte": "* Uprázdněná místa hudebnická. Velmi dobrý kontrabassista,\njenž též umí brát na některý dechový nástroj , hledá\nse do Amsterodamu. Bližšího lze se dozvědět u p. ředitele Pa-\nvlise v Praze. — Vypsán jest konkurs na místo ředitele hudby\n(Maestro di musica) u jednoty Filarmonica1' v Miláně.\nB-ocní plat 1300—1400 lir. — Na konservatoři v Kolíně nad\nKýnem (Koln) uprázdnilo se místo učitele zpěvu,, jež bude dne"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 542, "texte": "1. dubna obsazeno. U městské kapelly v Essen a. JRuhr\nuprázdnilo se místo fagotisty, jenž umí zároveň hráti na některý\nnástroj smyčcový. Dlužno se obrátit německým dopisem ke\nkapelníku C. Reicheltovi v Essen. U vojenské hudební ka-\npelly (Schuttery) v Rotterdamu hledá se klarinetista (solo) a\ntrompetista (neb Cornet a piston) solo. Bližší zprávu podá ka-\npelník ony kapelly p. W. J. Hutschenruyter Wzu.\nSólista na cello $ rod. platem 300 rublů, svobodným bytem (2 po-\nkoje) a stravou, hledá se do Rus. Bližší zprávu podá redakce „Dalibora\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.8", "debut_caractere": 544, "fin_caractere_exclue": 1199, "texte": "Listárna.\nMestske kap. v P.: Instrumentalni kusy slovansk6ho razu ma\np. reditel Pavlis, jmenovitS: ouverturu z jihoslovanskych melodii od\nKwiatkowskeho. „Tombolau, kadryla z jihoslov, napevu od tehoz.\nSlovanske Kolo. nLjubica,M pochod die chorv&tskych a kra-\njinskych plsnl, velmi pekny, razu narodniho, od Davida. SI. zp.\nsp. v S.: Doporucujem Vam piano ze skladu p. C. Mika; za piana\nod Kohna Yam neruclme. Panum kapelnikum H. aM, veLvove:\nSrdecne na zdar! Pu. M. N. v Bile Clrkvi: Vsak my pockamet\nPu. L. M. v P.: Tittlovou ouverturu na ceske pisne pro 4 ruce\ndostanete u F. Boucka v Praze 290—1. Dopisy z Kutn6\nNovePaky a ze Zbirohu uverejnlme prlste."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1869-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.2.10", "titre_corps": "„Ženský klep.\"", "titre_sommaire": "„Ženský klep.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.8", "debut_caractere": 1201, "fin_caractere_exclue": 1993, "texte": "„Ženský klep.\"\nv\nŽertovný sbor pro mužské hlasy0). Věnován Buštěhradskému zpěv. spolku „Zvon\".\nSlova od Dr. Jaroši. Svobody, hudba od Č. Vinaře.\nOhnivě, ne příliš rychle. ríttard. Fine (volně). Tempe L\n1. Není větší potěšení jako slyšet naše ženy, a ty jejich rozprávky, klep, klep, klep, klep. Od rána až do večera tetka,\n2. To je řečí, to je novot, všecko hodí se jim do not, jak to Pán Bůh nadělí,klep, Co ten chuďas muž jen zkusí, kdyžpo-\n3. Přes páté a přes deváté co se právě jen naroate, tisíckrát se pře-me-le, klep, Není mlýnu po vůkolí, at si\n4. O přešťastný každý muži, kdo vyvázneš v zdravé kůži, ztuhé této potýčky, klep, (Závěrek chorál.)\nritard. Fine (volně.)\n*) Kde nejsou slova u basových hlasů, tam se podloží jako u tenorů, když se dozpívá 4. sloka až k Fine, začne chorál."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.1", "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\nStručně dle ruského V. Stasova.\nMichal Ivanovič Glinka narodil se dne 20. května r. 1804\nve vsi Novospaskoje (Smolenské gubernie), patřící otci jeho\nIvanu Nikolajeviči Glinkovi. Byl děckem útlého zdraví,\nzvláště krticím náchylný a záhy již velmi slabých nervů.\nAčkoli se s ním velice mazlila babička jeho, která oň vedla\nprvní tři roky veškerou péči; byl přece pacholetem tichýma\nspůsobným. Do čtrnáctého roku ostal na vsi, v lůně krásné\npřírody, ponejvíce v kruhu ženštin, a zde utvořily se první\nrysy jeho povahy a umělecké fysiognomie jeho. Zde vyvi-\nnula se vroucí jeho láska k přírodě, zde poetickosť jeho a\nsvěží obrazotvornosť. Jistý vzdálený příbuzný podnítil tu\nsvými rozprávkami o cizích zemích a národech náruživou v\nněm lásku k cestování, která později tak značný vliv měla\nna osudy jeho. Hudební jeho vlohy jevily se záhy v tom, že\nvášnivě zvuky zvonů miloval a dosti zručně pomocí dvou mě-\nděných misek je napodoboval. Nejvíce ale působil na vývin\nhudebního jeho nadání orkestr, jehož si vydržoval strýc jeho\ndle tehdejšího mravu bohatých venkovských „poměščiků.\"\nGlinka sám praví o tom ve svých zápiskách: „Jednou hráli\nkvartet Kruzelův s klarinetein; tato hudba učinila na mne\nnepochopitelný, nový a úchvatný dojem; po celý ten den ostal\njsem v jakémsi zimničném rozechvění, pohroužen v nejasném\nsladkobolné city, a druhý den byl jsem při kreslení roztr-\nžit; v příští hodině roztržitost má byla ještě větší a učitel,\nspozorovav, že kreslím příliš nepozorně, káral mne z toho ča-\nsto; konečně uhodnuv příčinu, pravil mi jednou, že myslím\npříliš na hudbu. „Jaká pomoc,\" odvětil jsem, „hudba duše\nmá!\" V čas večeře hrávali obyčejně ruské písně—a tyto\npísně, v dětství mnou slýchané, byly snad první příčinou toho,\nže jsem se později po výtce jal vzdělávati národní ruskou\nhudbu.1'\nJiž v otcovském domě učil se Grlinka mimo jiné před-\nměty také hře na piano a na housle. Hrával kusy Boildieu-\novy, Kreutzer-ovy a Méhul-ovy; největší však zálibu měl v\nv\nsonátách Steibeltových. Cech Jírovec (Girowetz) se mu ten-\nkráte nelíbil, dílem že se mu jeho sonáty zdály příliš dlou-\nhými a zapletenými, dílem (dle zápisek) že byl tisk jejich\nvelmi špatný, tak že se při čtení jich obzvláště v pochmurné\ndni mnohých chyb dopouštěl, za něž prsty jeho přicházívaly\nv nemilý styk s učitelovou tužkou.\nNa počátku zimy r. 1817 dán byl Glinka do šlechtického\npensionátu tehdy nově otevřeného při hlavním pedagogickém\nústavu v Petrohradě. Zde věnoval se s velikou pílí věde-\nckému vzdělání svému. Oblíbenými jeho předměty byly ja-\nzyky (z nichž se něm., francouzsk., anglick., as části i per-\nskému naučil), zeměpis a zoologie. Zvířata vůbec velmi mi-\nloval a po celý život chovával v pokoji svém značné množ-\nství ptáků, králíků a j.\nHudbě učil se z počátku jen co nutné části všeho šle-\nchtického vzdělání na Rusi. Brzy ale pronikly tu jeho scho -\npnosti vedením výtečných učitelů ve hře na piano, jako Fiel-\nda, Karla Meiera aj. tak značně, že r. 1822 mohl v den\npropuštění z učiliště před slavným Hummlem s chvalným u-\nznáním hráti. Hůře šlo to s houslemi, tak že mu Bohm, u-\nčitel jeho na tomto nástroji, jednou špatnou svou výslov-\nnosti rekl: Messieur Klinka, fous né chouerez chamais du\nfiolon. (Pane Glinko, z vás nebude nikdy houslista.) (Pokrač.)\n\nGluckův Orfeus a reforma opery.\nV dějinách každého umění nalezáme doby, v nichž nej-\nduležitějši zakladní otázky theoreticke mocným a rozhodným\nspůsobem do popředí se staví, a takovou dobu značí v dě-\njinách hudebního dramatu zajisté vystoupení Gluckovo, tvo-\nřící nejen epochu v historickém vývinu opery, ale zároveň\ni ohnisko celé její theorie. Proto musí každý, kdo v tomto\noboru cizím zůstati nechce, především hleděti, aby všechny\notázky, jež mu klade Gluckova činnost reformační, uvážil,\nsvůj úsudek o nich si utvořil a tak nejen zásluhy Gluckovy\nocenil, ale i klíče k esthetické theorii opery se zmocnil.\nPovažujeme tudiž za svou povinnost, precisovati i zde\nstanovisko, jež u věci té zaujímáme, a to tím více, jelikož\nopětné provozování „Orfea a Euridiky\" na našem jevišti nej-\nvhodnější nám k tomu poskytuje příležitosti.\nO Gluckovi sice a jeho „Orfeu\" již tak mnoho'a s tak\nrozmanitých hledišť bylo psáno, že věru rovněž nesnadné jest,\nříci o něm něco nového, co by bylo i důležité, jako povědíti\nněco důležitého, co by nebylo již někým vyřčeno; zde však\nse nám jak jsme již podotknuli jedná pouze o to,\nabychom vytknuli své stanovisko v theorii opery a objasnili\ntím i ostatní svoje náhledy a úsudky o tomto předmětu.\nPročež následující řádky bucřtež souzeny jen dle tohoto na-\nšeho účele.\nKdyž nad obzorem opery předešlého století vycházelo\nslunce reformy Gluckovy, nemohlo ovšem všechny noční mlhy,\njimiž tehdejší hudební drama zvláště u Vlachův až k\nnepoznání zahaleno bylo, zapuditi jediným rázem hned v"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.2", "texte": "prvním okamžiku. A v skutku jesti to velmi zajímavé, sto-\npovati ve velkých operách Gluckových, jak ona mlhavá rouška\nse trhá a nenáhle mizí.\nČinnost našeho reformátora musela tudiž býti dvojí:\nnegativní boj proti dosavádnímu zkaženému vkusu, operou\nvládnoucímu, a odstranění všech obvyklých vad a nešvárň\ndílem pak positivní uskutečnění totiž vlastního ideálu\ndramatu hudebního.\nJiž svým „Orfeem\" prorazil šik nepřátelský na místě\nvelmi důležitém. Hudba tehdejších oper italských měla sama\nv sobě tak malou cenu čistě hudební o dramatičnosti její\nani nesmíme mluviti, že jen za tou jedinou podmínkou\nuchvátiti mohla, když mistrný zpěvák svou zvláštní výtečnou\numělostí posluchače tak překonati dovedl, že tento, pouze\nzpěváka pozoruje a jemu se obdivuje, na to, co zpívá, na\nnicotu hudby samé docela zapomínal, tudiž za podmínkou,\njíž by každý v pravém smyslu slova umělecký plod nutně\ntťpěti musel, jelikož takové samolibé vystupování z rámce\ncelého díla povšechný dojem esthetický naprosto ruší.\nTento nešvár ovládnul celou tehdejší vlašskou operu ta-\nkovou měrou, že zpěváci hlavně zpěvačky a kleštěnci\nbyli tyrany, jimž skladatelé poníženě a poslušně rádi slou-\nžili, přičítajíce úspěchy zpěváků částečně též vlastní své hudbě,\ná podporováni jsouce v tomto svém jednání i křivým úsud-\nkem obecenstva (ostatně by se mohly všechny tyto námitky\nskoro doslovně činiti i novější opeře vlašské).\nZůstane to navždy neocenitelnou zásluhou Gluckovou,\nže převrácenost tohoto poměru poznal a již ze svého prvního\nreformačního díla, z „Orfea\" vypudil všechno, co nesloužíc\numěleckému celku jen mechanickou zručnost a zběhlost zpě-\nvákovu na odiv staví, že vypudil z něho všechnu bravuru a\nvšechnu koloraturu a tak (dle slov Marxových) „na místo\nosobnosti umělcovy postavil osobu dramatickou.\"\n. To jest ovšem velmi jednoduchá a velmi přirozená my-\nšlénka, pravé vejce Kolumbovo; a zdálo by se skoro, že\nmusel tento jediný příklad Gluckův postačiti, aby navždy z\nhudebního dramatu zmizely všechny ty nesmyslné ač u-\nmělé, nikoliv ale umělecké šperky, jimž se obdivovati\nmůžeme pouze pro jejich nesnadnost a pro uměleckou do-\nvednost, tedy z podobných as příčin jako vazolomným skokům\nv baletu anebo Blondinově chůzi po provaze. Avšak hleí\njiž Mozart, který přece v mnohém ohledu žákem Gluckovým\nzván býti může, ujal se zase übohé, zanedbané koloratury,\na jaký div, že protekce tak slavného genia jí zase k dřívěj-\nšímu panství dopomohla, ano ji v něm ještě upevnila; neboť\nkoloratura stala se zvláštním, výlučným povoláním umělec-\nkým vedle „dramatického\" zpěvu! Stoupencův měl Gluck\nprávě v tomto ohledu nejméně. A teprvé v nejnovější\ndobě - hlavně následkem vystoupení Wagnerova počíná si\nzdravý náhled Gluckův opět klestiti dráhu, před stoletím sice\njiž volnou, ale zatím zase zarostlou.\nPodobný boj, jako se zpěváky vlašskými, bylo Gluckovi\npodstoupiti i s tanečníky francouzskými. Balet neměl\nbýti dle jeho náhledu ničím jiným, než pantomimou s dějem\nopery úzce souvisící; a tak slouží jak známo i tance v „Orfeu\"\nskoro naveskrz bud bezprostředně dramatickému vývinu děje,\nneb alespoň výborně líčí situaci. To však nepostačovalo\nFrancouzům, kteří na balet kladli mnohem větší váhu nežli Vla-\nchové, a Gluck musel při spracování této opery pro divadlo\nPařížské učiniti „kouzelným nožkám\" jakousi koncessi a\npřidati několik nových čísel baletních. Příliš povolným ale\nnebyl ani zde, jak známý jeho spor se slavným tanečníkem\nVestrisem při studování „Ifigenie v Aulidě\" dokazuje.\nV jednom ohledu ale stoji „Orfeus\" ještě na staré půdě\nvlašské: titulní úloha jest psána pro altový hlas (kleštěncův),\njako později ještě „Paris\"v opeře „Paris a Helena\" pro\nsoprán. Teprvé při francouzském spracování „Orfea\" nastu-\npuje místo altu tenor (následkem čehož se většina zpěvu o\nkvintu níže transponovat! musela).\n(Pokračování.)\n\nSlovo o varhanách a hře na varhany.\n(Pokračování.)\nMá-li se vícehlasý chorál doprovázeti dle pravidel sta-\nrých tónin aneb jak se to nyní skoro všeobecně děje v na-\nšich moderních dur- neb moll-toninách, o tom mluviti bylo\nby tuším zbytečné; neboť se nalézá velmi málo varhaníků,\nkteří by znali cenu starých tónin, poněvadž nevěnují času\nk jich študování a proto je také více a více zanedbávají.\n\nO původu hudebních nástrojů Slovanův.\n(Dokončení.)\nTak zvané „pašovy bubny\" u hudby turecké jsou ještě\ndosud tak zařízeny, toliko s tím rozdílem, že na nich visí\ncinkadla, aby se nimi zvuk sesílil. Poznenáhla zhotovovány\nbyly bubny vždy větší a větší, také dole potahovaly se kůží,\naby tón jejich byl pronikavý, a tlouklo se na ně dřevěnými\npaličkami. Nástroje toho užívalo se u vojska a jmenovitě\nu pěšáků; avšak u jízdectva, kde pro dupání a řehtání koní\ntón bubnů nevystačoval, zavedeny byly tak zvané vlašské\nbubny, z čehož se dá souditi, že bubny ty z Itálie do čech\nse dostaly. V středověku nazývaly se bubny malé a vlašské\nbubny u Němců „Bocke.\" Tak píše Hedion o našem Žižkovi,\nže prý hrdina ten rozkázal, aby zhotoveny byly z jeho kůže\nbubny (Bock oder Trommel).\nK nástrojům bicím náležejí hrkavky čili chřestačky (Schel-\nlen) a vyvozovati z nich zvuky sluje břinkati. Nástroje toho\nužívalo se pouze u dětských řehtaček a také u turecké hudby.\nDále sem náleží třírozka (Triangel), na níž druhdy čeští hor-\nníci při své hornické hudbě výtečně hráti uměli, pak drndačka\n(Maultrommel). Kobza čili bandaska, toliko v Čechách\nznámý nástroj, skládá se z obyčejného džbánu čili bandasky,\njenž se ladí vodou, která se dle potřeby do něho nalívá.\nNa to se potáhne kůží, v jejímžto středu se upevní několik\nžíní. Kdo z nástroje toho tóny vyvodit chce, musí se dotý-\nkati žíní prsty navlhčenými. V jižní Rusi užívají téhož ná-\nstroje kobzaři a jihoruský básník Taras Ševčenko pokřtil\ncyklus pěkných svých básní kobzarem takřka na počest kobzy.\nKonečně dlužno se zmíniti o strunových nástrojích, k\nnimž náležejí: všechny druhy houslí, lyra, harfa, citera, cimbál,\nklavír, piano at. d. Mezi všemi těmito nástroji jsou toliko\nhousle a kolovrátek slovanského původu.\nHousle nazývají se v ruštině husly, lužický huslie, dal-\nmatinsky gusla, krainsky gosle a u jiných slovanských národů\nkůzle. Předeslal jsem tyto názvy za tou příčinou, aby to,\no čem nyní budu vypravovat, nabylo větší pravděpodobnosti.\nKořen jména housle jest hus čili husa, poněvadž tento hu-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.3", "texte": "Jakkoliv moderní tóniny uchu mnohem více lahodí, spo-\nčívá přec v starých tóninách při doprovázení chorálu vyšší\nvelebnost, síla a zbožnost. A za tou příčinou měl by tedy\nkaždý důkladný a vzdělaný varhaník, jenž chce slouti uměl-\ncem, výborně znáti staré tóniny, aby mohl staré chorály jak\nnáleží doprovázeti. Mnoho překrásných chorálů, na př.: Otče\nnáš, milý Pane Tři krále znamenali Pro tvé svaté drahé\nrány a jiných více jsou psány v starých tóninách.\nKdo však nezná starých tónin, tomu vřele můžem do-\nporučiti výtečný článek „Staré církevní tóniny,\" jenž se na-\nlézá v „Nauce o harmoniiu od Fr. Blažka, zasloužilého to pro-\nfessora na ústavě varhanickém. Při bedlivém študování to-\nhoto článku pozná každý celou soustavu starých tónin, jejich\nsouvislost, příbuznost a karakteristiku.\nCo se týče meziher v chorálu, totiž od jedné věty k druhé,\nbudiž zde krátce podotknuto, že mají býti krátké a tak upra-\nveny, aby vložil takořka varhaník začáteční notu v ústa zpí-\nvajícímu lidu. Mezihry ty musejí býti zároveň jednoduché,\nnenucené co do melodie i co do harmonie, ušlechtilé a cho-\nrálu podobné.\nNezačínej dříve mezihru, dokud nebyli lidé ještě větu\ndocela ukončili; neboť z toho povstávají strašné dissonance.\nVarhaník přihlížej bedlivě a stále k zpěvu lidu a nehřej ry-\nchleji, než lid zpívá. Nastávající mezihra budiž bez pedálu\nI—2—3 hlásá, aby takto nástup věty chorálové vystupoval\njasněji, určitěji, jistěji a jádrněji; avšak mezihry čtyrhlasé\nmohou se také potkati s dobrým výsledkem; leč proto pro\nvše dáváme dvou- i tříhlasým přednost.\nVarhaník má, se chorál doprovázeje všech chromatických\nchodů, bravour a jiných umelůstek co nejvíce vystříci.\nMnoho jinak zručných varhaníků dopouští se v tomto\nohledu mnohých poklesků; chtějíce totiž dáti na jevo svou\ntechnickou sbělilost blouzní semo tamo po klávesnici, vyhle-\ndávají nejneobyčejnějších harmonií, a vzbudí tím často jen\npohoršení. Jak jsme už svrchu udali, mají býti mezihry krátké,\naby si lid oddechnouti mohl, a mají přípravovati zpěváka na\nzačáteční noty chorálové věty; mezihry však od jedné sloky\nk druhé mohou býti už delší.\nZde může varhaník poněkud své umění osvědčit; neboť\nčas, co obnáší osm taktů, poskytne mu dosti příležitosti, aby\nupravil mezihry co krátké exposice fugy a mohl imitatorně\nsi počínat atd., jak toho chorál vyžaduje. Hlavně však musí\nvarhaník bráti ohled k jakosti a karakteru čili rázu chorálu,\nje-li veselý, zádumčivý, vážný atd. a dle toho musí své mezi-\nhry zase upravit; je-li advent neb je-li doba vánoční, je-li půst\nneb čas velkonoční a také zde mají se mezihry říditi karak-\nterem chorálu. Má-li varhaník všechny tyto ohledy na zřeteli\na spravuj e-li se při hře všemi těmito pravidly, pak možná\n0 něm říci, že je varhaník dokonalý.\nNetřeba podotýkati, že je varhaníku nevyhnutelně třeba\nznalost harmonie, a proto radíme všem p. učitelům, kteří ne-\nmajíce příležitost ve varhanické škole se vzdělati varhanictvím\nse zanášejí, by hleděli soukromě doplniti vědomostí svých\nstudováním „Nauky o harmonii\" od Fr. Blažka. Harmonie\nta je až dosud nejlepší dílo téhož druhu v české literatuře,\nje to práce rovněž tak důkladná, jako stručná, jasná a sro-\nzumitelná a jsouc opatřena mnohými příklady hodí se výborně\n1 pro samouky.\nCo se praktického cvičení na varhany týká, doporuču-\njeme začátečníkům: 32 krátkých praeludií, 20 chorálů a 20\npraeludií od K. Píce, pak 32 verset a jiná krásná praeludia od\nRob. Fůhrera.\n\ndební nástroj napodobňoval ve své prvotní surové podobě\nštěbetání hus. Nepředstavujme si pod prvními pokusy s\nhouslemi žádné kremonky. Nebylo to nic jiného, než ko-\nbylka (prsní kost) pečené husy. Přes tuto kobylku natáhli\nněkolik strun a jezdili po nich smyčcem, což ovšem nevy-\ndávalo žádných příjemných tónů. U Lužičanů lze nalézti\npodobný nástroj v původnosti jeho. Přivážou totiž kobylku\nna kus dřeva a potáhnou ji třemi strunami d, a, e, které se\nnatahují dole připevněnými kolíčky. Též Rusové mají na\nněkterých místech podobný nástroj, jejž chudák jmenují.\nJelikož bylo v obyčeji u církevních obřadů pohanských\nSlovanů, že rozliční větším duchem nadaní muži předpovídali\nhouslemi, se doprovázejíce, věci budoucí, nazývali se tito mu-\nžové „houslaři\" aneb „kouzlařij' t. j. kouzelníci. Gužit zna-\nmená u Rusů housti a guslař u Poláků čarodějník. Ruské\njméno hudar (věštec) pochází z téhož pramene.\nKolovrátek jest nástroj s několika strunami houslím po-\ndobný, na nějžto se hraje místo smyčce točením kolečka, na\nněmž struny těsně přilehají.\n\nÚvahy.\n\nZ.\nZřel jsem vodu (vidi aquam) pro smíšený sbor, varhany a basu\nop, 23. od Jos, Forstera. Nákladem Christopha a\nKuhé v Praze.\nZnajíce p. Jos. Forstera co zdatného skladatele na varha-\nny, shledali jsme v svrchu uvedené skladbě, že se ina kluzké\ncestě vokální hudby jistě a zručně pohybuje.\nSkladba ta jsouc v každém ohledu dobře promyšlena, u-\nmístěna jest sice v uzounkém, ale ve velmi vkusném rámci.\nNejsouc příliš dlouhá vyplní dobu církevnímu obřadu přiměře-\nnou a neobsahujíc přílišných nesnadností stane se i méně cviče-\nnému sboru přístupnou. Možná tedy říci, že je vní současně\npříjemné s užitečným spojeno.\nVynesli jsme svůj úsudek úhrnem; měli-li bychom se ale\nčástečně o této skladbě vyjádřiti, museli bychom doznati, že je\njejí melodie nehledaná a vznešená, harmonie vkusná a souměr-\nná a že to vše jest v jediný celek dobře zaokrouhleno. Toliko\nsenám zdá, že by snad bývalo ve prospěch určitějšího zakončení\ntéto skladby radno, kdyby byl skladatel ve 4. taktu od konce\nponechal místo dominantní septimy raději dominantní troj zvuk\ns průtahem kvartovým, v následujícím taktu soprán místo na\nA raději vedl na Cis, a teprv až poslední takt místo kvintové\noktávovou polohou ukončil. Tím by se byl vyhnul ze 4. do 3.\ntaktu od konce úplné závěrce s oktávou, nerušil tok harmonický\na docílil za to v posledním taktu určitějšího konce , tedy větší-\nho upokojení,\nDoufáme, že bude p. ředitelům kiiru v nastávající době cír-\nkevní vítána.\n\nCo doplněk úvahy o třetím quodlibetu p. Karla Slavíka čís.\n3. podáváme zde obsah vlastnoručního listu, jejž nám skla-\ndatel téhož sboru p. K. Slavík, ředitel klavírního ústavu\ntyto dny zaslal.\nBylo to asi v roce 1857 před Sylvestrem. Přišel ke mně\np. Kormunda, tehdejší první tenorista našeho privátního kvartet-\nta, vyzývaje mne, abych napsal nový quodlibet z národních pí-\nsní, a protože na světe není nic snadnějšího než to, napsal jsem\nho za několik hodin a na jsme ho kdesi zpívali. Kdy-\nbych byl tušil, že jednou na světlo vyjde, byl bych ho aspoň\njinak ošatil, nežli tehdejší sextán nedouČenec to dovedl*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.4", "texte": "Těší mne ostatně k vůli věci samé velice, Že nynější úvahy v\nDaliboru důvtipnější a trefnejší jsou nežli bývaly, a že pan x\nsvé věci rozumí. Ty poslední řádky té úvahy slavně podepsati\nbud! mi dovoleno.\nV Těšíně (v Slezsku) dne 23. ledna 1869.\n\nKarel Slavík.\n\nDopisy.\n\nZ Lisabonu. (Cosselli též malířem. — Oba králové.)\nVe večerní zábavě, která se zde odbývala v zdejším diva-\ndle San Carlo na počest Rossiniho, vystavena byla na jevišti\npodobizna slavného skladatele „Lazebníka\" v barvách olejových\njiž byl maloval Eug. Cosselli, manžel Charlotty Marchisiovy, kte-\nrý vedle zpévu pěstuj e též malířství, Sig. Cosselli věnoval dvě\npodobizny Rossiniho, které byl sám maloval, jednu králi portu-\ngalskému, druhon býv. králi Don Fernandu. Oba darovali vý-\ntečnému tomu umělci svou fotografii s vlastním autografem. Král\nDon Louis obdaroval mimo to sig* Cosseliho řádem Kristovým\na Don Fernando drahocennou jehlicí. Mluvě právě o králích\nportugalských nemohu mlčením pominouti jejich velkou lásku k\numění. Král Don Fernando, otec regentův, jest sám skutečný\nhudební umělec, má zvučný baryton vzácného obsahu ve všech\npolohách stejnoměrně vycvičený a krásně vyrovnalý. Zpíváť\ns uměleckým zápalem a vřelým hlubokým citem. Avšak Don\nFernando je též výtečný dřevořezbář a pracuje denně 2 hodiny\no nejjemnějších řezbách ve své zvláštuí dílně opatřené všemi k\ntomu cíli potřebnými nástroji; mimo to je zručný linguista, mluvě\nitalsky, francouzsky, španělsky, portugalsky, německy a velmi\nrád uhersky, jakož i výtečný botanik a náramuý přítel květin.\nNásledkem této velké lásky k umění nazývá ho každý : „Rei\ndos Artistas\" (král umělců). Král Don Louis, regent, hraje zru-\nčně na cello, harmonium, piano, citeru, housle, cornet a piston a\nzpívá tenor.\nZ Madridu. (Konservatoř. Steger. Národní divadlo.)\nKrálovské konservatorium zrušeno jest minieterialním de-\nkretem od 20. pros. 1868 a na místo něho zřízena je-t škola\nhudební. Ředitelem jejím jest Emilio Árieta, jenž přednáší nau-\nku o komposici; učitelové jsou: Hilarion Eslava (přednáší nau-\nku o harmonii), Mendizabal a Zabalza (piano) ; Monasterio (hou-\nsle) ; Juzenga (zpěv). Prozatímní vláda ponechala několika\numělcům zdarma národní divadlo, které otevřeno bylo operou\n„Favorita.\" Podnikatelové téhož divadla vyjednávají se Stegrem.\nJak se Menestrel dovídá odebral se sem bratr věhlasného teno-\nristy Tamberlika a převezme prý s panem Bagierem ředitelství\nnárodního divadla.\nZ Milána, 13. ledna. (Sleč. Stolzova co Alžběta v opeře „Don Carlos.\")\nNaŠe město tone v nadšení. Teresa Stolzova, jedna z nej-\nskvělejších hvězd na obzoru operním, vystoupila na divadle „Al-\nla Scalla\" co Alžběta v „Don Carlos\" od Verdiho a uchvá-\ntila svým znamenitým zpěvem a dokonalou hrou veškeré obe-\ncenstvo, které ji chválou obsypalo a nesčíslněkráte vyvolalo, pak\nkritiku, která ji do nebe vynáší. Aby jste měli alespoň slabé\nponětí o chvalozpěvích, kterých se vaší krajance v zdejších listech\ndostalo, podám zde stručný výtah kritik znej přednějších novin\nPungulo dí: SleČ. Stolzova je pravou královnou zpěvu. Její\nhlas jest jeden z nejznamenitějších, které jsme kdy slyšeli v di-\nvadle Alla Scala; Čistý, jasný, zvučný, křišťálového dokonalého\ntimbru, překypující vášní, vynikající mohutností a barvitostí a\nprost vší výstřednosti, řekli bychom všech umělůstek. Úspěch\ntéto výtečné umělkyně byl úplný, všeobecný, dokonalý, atd.\nLombardia: SIČ. Stolzova přinesla s sebou svůj hluboký dra-\nmatický přednos a úchvatnou vášeň svého citu. Frusta teatrale:\nSIČ. Stolzova jest jednou z oněch vznešených celebrit, které sly-\nnou za naší doby v světě uměleckém. Měl-li bych vypoČíst\nvšechny kusy, jimiž sl. Stolzova uchvátila obecenstvo, musel bych\nvybrati z libretta všechny scény, v nichž ona účinkovala. Fama:\nJsme přesvědčeni, že nemůže mít partie Alžběty dokonalejší\npředstavitelky, než je sleČ. Stolzova atd. Secolo: Hlas sl. Stol-\nzovy je vždy jasný, skvělý co do barvitosti a výrazu, každé\nzměny spůsobilý atd. Gazzetta musicale: SleČ. Stolzova obje-\nvila se se svým vzneseným a vážným profilem, se svým skvě-\nlým sopránem a nadšenou a úchvatnou vášní svého zpěvu. Co\nAlžběta v „Don Carlos\" je sIČ. Stolzova dokonalou umělkyní ;\numělkyní, která nemá žádných sokyň. Konečně se tedy zosob-\nnil náš ideál Alžběty v sIČ. Stolkově, v jejím hlasu, jasném, la-\nhodném, v němž se jeví úsměvy a slze, v hlasu, jenž zní tak\nsladce, jako šepotání zefíra a tak vroucně a mohutně, jako so-\nptění bouře. Jakou byla Pasta co Norma, Malibranka co Des-\ndemona, Sonntagova co Amina, Patti co Gilda; tím jest sIČ.\nStolzova co Alžběta atd. Gazzetta dei Teatrí: SleČ. Stolzova\njsouc královnou v dramatickém ohledu je též královnou zpěvu.\nŽádná umělkyně, byť by i byla sebe slavnější a znamenitější\nnepřekoná sIČ. Stolzovu v Alžbětě, ano osměluji se říci, že se\njí žádná nevyrovná; ona jest vtělenou Alžbětou básníkovou i\nskladatelovou. II Corsaro: SIČ. Stolzova jest dokonalou před-\nstavovatelkou královské povahy; má k tomu veškeré vlastnosti,\npyšnou vážnost, pohled pronikavý a duchaplný, vznešené cho-\nvání a vznešená gesta atd. Gazzetta di Milano: SIČ. Stolzova\nnemůž být překonána žádnou umělkyní v znamenitém předsta-\nvování velmi nesnadné partie Alžběty ani co herečka ani co\nzpěvačka. Don Marzio: Jméno slč. Stolzovy bude vždy slavně\na velebně zníti, dokud se budem obdivovat mohútuosti hlasu spo-\njenému s vybranou jemností umění dramatiekého atd. llpalco-\nscenico: Stolzova dospěla nyní vrcholu umění a přejeme ji to-\nliko, aby se dlouho na něm udržela. Mohl bych ještě více\nhlasů, na př. úsudky Časopisů Cosmorama, Perseveranza atd. u-\nvésti; avšak jsou to pouhé variace chvalozpěvů, které jsem tu\npodal o sIČ. Stolzové. Právě se dovídám, že tato znamenitá\numělkyně, aneb jak ji Italiani nazývají, eminente attrice cantan-\nte uzavřela následující kontrakty: Na divadle v Terstu bude\nzpívat na podzim 1869; na divadle královském v Turině v kar-\nnevalu 1869—1870 ; na divadle Fenice v Benátkách v karne-\nvalu 1870—1871.\nZ Paříže. (Nová operetta od J. Oífenbacha.)\nYeleplodný skladatel operettek Jakub Oífenbach zanáší se\nnyní komponováním nového díla, totiž operettky „Mohamed.\"\nZ Kolína n. R. (Nová operetta.)\nPřed nedávném provozovala se tu nová operetta „František\nSchubert\" a zajímalu ohecenstvo zvláště tím, že jsou vetkány\nČástě z jeho instrumentálních a vokálních skladeh jakož i z jeho\nnej známějších písní.\nZ Pešti. (Výsledek vypsání cen za nejlepší klavírní skladby.)\nBaron Gabriel Prónay, předseda zdejšího konservatoria, vy-\npsal v loni cenu 10 dukátů a Bernhard Weisz cenu 5 dukátů\nza nejlepší v uherském slohu sepsanou klavírní skladbu. Ná-\nsledkem tohoto vypsání dostavilo se Šest skladeb, z nichž byla\nfantasie s heslem : „A zene az én eletem\" za nejlepší uznána.\nSkladatelem jejím jest Koszter Boldizsár z Petikostelí. Druhou\ncenu obdržel Alb. s. Geiger, pianista v Maros-Yásarhely za\nsvou skladbu s heslem: „Kunst hat keine Heimat.\"\nZ Vídně. (Kisch f)\nTyto dni zemřel tu J. Kisch po 401etém účinkování co u-\nČitel hudby. Kisch byl velmi důkladný a oblíbený učitel na\npiano, vzdělal slavné pianisty Jul. SchulhofFa, Charlesa Wehle\na Bernarda Rie. Sepsal „Školu pro piano\" a více saloních kom-\nposic. Kisch účinkoval až do roku 1865 v Praze, odkud se\ndo Vídně přestěhoval.\nZe Solnohradu. (Sommer. - Nová opera. Pp. Sitt a Jelínek.)\nPřed nedávnem vystoupil na zdejším divadle Pražan p. Som-\nmer v opeře „Nocleh v Granadě\" od Kreutzera a vyhověl i\ndosti přísným požadavkům; hlas jeho jest pěkný, zvučný bary-\nton, jenž by při větší vřelosti nabyl ještě více sympatiČnosti.\nHra jeho vyžaduje většího cviku. Opera Šla řízením Dr. Otta\nBacha výtečně ; v solu na housle vyznačil se zvláště p. Sitt, Pra-\nžan a žák konservatoře pražské. Kapelník p. Bach složil, novou\ntříaktovou operu „Lenoru\" a zaslal ji řediteli Lipského divadla\np. Laubeovi. Konečně musím se ještě o jednom vašem kraja-\nnu zmíniti, totiž o panu Frant. Jelínkovi, jenž v „Mozarteu\" vel-\nmi zdárně působí."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.5", "texte": "2 Horažďovic, 14. ledna. (Výroční zpráva zp. sp. „Práchně\".)\nPakli jsme kdy mohli s uspokojením pohlédnouti zpět na\nprávě ukončený ročník, můžeme to s plným vědomím uČiniti\nprávě dnešního dne, neboť souhlasem a svorností příkladnou\nveškerých Členů spolku vykonáno v minulém roce, co za pomě-\nrů místních a Časových zajisté skvělým nazvati možno. Dle\nzápisků jednatelských jeví se nám Činnost jakož i stav spolku\nv roce tom následovně: Odbývány 3 valné hromady a sice: 1.\ndne 24. listopadu 1867, kdež volby nového výboru vykonány.\nZvoleni tu pánové: za protektora Dr. P. Jindřich Beránek, za\npředsedu Fr. Celerín, za místopředsedu St. Majer, za jednatele\nVácl. Míchal, za pokladníka Fr. Schrabal, za ředitele zpěvu\nJos. V. Hora, a za výbory Jos. Majer, M. Vunš, Fr. Barborka\na J. Jáchim. 2. valná hromada odbývána dne 3. května 1868,\na zde přijmut návrh na zakoupení nového spolkového práporu\nod firmy J. Trenkwald v Praze v ceně 300 zl., a pak 3. dne\n22. Června 1868, kdež zvolena jednohlasně za matku praporu\nJ. J. kněžna paní Marie Kinská, a za kmotry paní Johanna\nCelerínová a pak paní Antonie Klierová. Dále zvolen za\npraporeČníka p. M. Vunš a za jeho náměstka p. Em. Laida.\nYolby ty byly vesměs přijmuty; jelikož však J. J. kněžna Ma-\nrie Kinská, co matka práporu, za příčinou rodinných záležitostí\nosobně slavnosti svěcení jeho úČastniti se nemohla, dožádala si\npozději co zástupkyni svou paní Emilii Frenzlovou. Yýbor od-\nbýval 26 schůzí, týkajících se ponejvíce správy spolkové a po-\nřádání veřejných výstupů. Y schůzi výborové dne 12. Června\nusnešeno, jmenovati 35 údů spolku k utvoření zvláštního slav-\nnostního výboru, jemuž svěřiti se mělo celé uspořádání a pro-\nvedení slavnosti svěcení praporu. Spolek vystoupil úplně 31\nkrát při rozličných příležitostech a sice; Uspořádal zábavu ce-\ncilianskou a sylvestrovou, 2 plesy, 4 zastavenícka a 1 výlet;\ndoprovodil kámen z Práchně do základů národního divadla po\nOtavě až do Strakonic, oslavil 70. narozeniny našeho Palackého,\núčinkoval při slavnostním představení zdejších div. ochotníků\nve prospěch národního divadla, uspořádal velkolepou slavnost\nsvěcení spolkového praporu a uvítal velkopřevora řádu Johani-\ntův, hraběte p. Františka Kolovrata. Dále provedl 5 vokálních\nmsí, 1 requiem, zpíval o rorátech každodenně, pak na Velký\npátek, o Božím Těle, při mši cecilianské a při 6 sňatcích svých\nspoluúdů. (Dokončení budoucně.)\nZ Heřmanova Městce, dne 10. ledna 1869. (Chrámová hudba. Činnost\nzdejších spolků.)\nNa den sv. Cecilie provozoval mužský zpěv. spolek „Vla-\nstislav\" nově nastudovanou vokální mši do C-dur od Rob. Fiihre-\nra, vložky za graduale a offertorium převzala pěvecká jednota\n„Cecilie\" a přednesla kostelní skladby od Alb. Maška a „Otče\nnáš!\" od Fr. Jandy, ředitele pěveckých spolků v Heřmanově\nMěstci. Večer pak odbývala se cecilská zábava v sále u „bílé-\nho beránka\" s laskavým spolupůsobením zdejších divadelních o-\nchotníků. O Sylvestru uspořádal mužský zpěv. spolek utěšenou\nzábavu v prostranné síni v obecném domě, při níž také „Ceci-\nlie\" a více hud. ochotníků účinkovalo, kteréž smyčcové skladby\nod Ernsta, slovanskou ouverturu od Tittla a j. přednášeli. V\npůl roci loučil se na zajímavý starý rok s novým, na-\nčež v novém roce se přiměřený proslov, co přání všem přítom-\nným přednesl, a nenucená společnost ještě déle přes půlnoc se\nbavila. Nový rok 1869 přivedl nám do Heřmanova Městce dvě\nnové síly, totiž pana Kejklíčka, bývalého kapelníka vojenského,\njenž jest co ředitel kůru ustanoven, a nového učitele p. Nováčka.\nŘeditel kůru p. KejklíČek započal v novém roce zde svou Činnost;\nprovozoval s četnými hudebníky a zpěváky pastorální mši od\nKnížete, vložky od Yitáska, a všechny skladby byly zdařile\nprovedeny. Pan ředitel kůru míní kapellu hudební zařídit, a k\ntomu cíli sestavuje již údy ; tedy ku předu ! Protože „Da-\nlibor\" zastupuje umění vůbec, tedy zmíniti se zde musím o na-\nšich Činných ochotnících divadelních. Za ředitele p. Plavce do-\nsáhli naši pp. ochotníci k uznání hodného stupně v dramatickém\numění, a za příčinou že on se poděkoval s hodnosti této, po-\nkračují pilní pp. ochotníci řízeni p. Srbem na té nastoupené dráze.\nProvozovali na druhý vánoční svátek: „Křížový král,\" obraz ze\nživota od Zbraslavského, a na svátek tři králův : „Študent co\nstrašidlo,\" veselohra od Štěpánka; obě hry uspokojily četně shro-\nmážděné obecenstvo zvláštně druhý provedený kus se líbil, neb\nkaždý Člen přispíval k okrouhlému celku snažně a svědomitě\nTéž se pořídily v divadle nová uzavřená sedadla. Účastenství\npro Dalibora je zde značné, odbírá se zde několik exemplářů.\nDoslýchám, že se i velebné duchovenstvo pro časopis hudební\nzajímá.*) (P. Vi)\nZ Loun. (Chrámová hudba. Zpěv. spolek).\nHudební naše poměry jsou dosti utěšené, zvláště poslední-\nho času, kde ředitelství choru od učitelství odděleno bylo, zkvé-\ntá zejmena hudba chrámová. Tak jsme slyšeli o vánocích sklad-\nby Fůhrerovy (pastorálka D-dur), Knížete, Yitáska, Láblera, Mo-\nzarta i Mich. Haydna, a na velikonoce chystá ředitel kůru p.\nJ. Jedlička velkou mši Haydnovu v C-dur. O půlnoční dával\ntýž ředitel svou mši pastorální, skladbu to zdařilou, a chová v\nrukopise více ještě mší a jiných chrámových skladeb. Zpěvá-\ncký spolek náš ~Vlastislav14 odbýval dne 10. t. m. valnou hro-\nmadu za takového účastenství údů i neúdů, jakému se dosud ne-\ntěšil. Přistouplof Čtvrt hodiny před volbami 35 nových údů\nproti 24 stávajícím a volili výbor i ředitele ze svého středu.\nPředsedou volen byl p. B. Wagner, místopředsedou p. A. Wid-\nmann a ředitelem p. J. Vacek. Z nově přistouplých údů mají\nsice mnozí notný kapitál hlasu, ale noty znají pouze tři. Pře-\njeme tomu nově konstituovanému spolku hojného zdaru.\n\nBuš.\n\nKronika zpěváckých spolků.\nv\n* Ctenářsko-pev. spolek „Jaromír\" v Jaroměři cích na\nMoravě odbýval dne 4. ledna Čtvrtou svoji valnou hromadu, v\nníž byly úcty skládány a nové volby předsevzaty. Příjem spolku\nza rok 1868 obnášel 130 zl. 60 kr., vydání 123 zl.; za před-\nsedu zvolen p. Frant. Kselík, za místopředsedu Fr. Zach; do\nvýboru zvoleni jsou pp. Fr. Durda, Karel Zach, Jan Kněžícek,\nJind. Raus, Rich. Šplíchal, Fr. Vorlíček, Karel Holý. Dne 7,\núnora uspořádá „Jaromír\" zábavu.\n* Jindřichohradebký „Černín\" uspořádá dne 20. ledna\nvínek. Na programu jest: 1. Vlasti, sb. od Tovacovského 2. Jen\ndál, valčík, (sb.) od Bohma. 3. Koncert pro merlotiny od K.\nBendla.\n* Heřmanomestecký „Vlastislav\" uspořádal 31. ledna ples,\njenž bude zahájen Wintrovým sborem „Cechové.\" Mezi tanci\npřednese zpěv. sp. Hennigrňv sbor „Zabí kantáta.\"\n* Rozmitálský „Dalibor\" o chábí jistý čas ve své Činnosti;\navšak lze se nadíti, že se vbrzku zpamatuje.\n* Novobydzovsky ~Lubor\" odbýval dne 11. t. m. výroční\nhromadu. Z jednatelské zprávy vyjímáme, že spolek od poslední\nvalné hromady, odbývané dne 2. března m. r. uspořádal dvě\nprodukce, jednu akademii ve prospěch národního divadla za při-\nspění divadelních ochotníkův, pak výlet na oslavu 70. narozenin\nPalackého, jehož i okolní spolkové zpěváctí se súcastnili, a tři\nmezi nimiž sylvestrovská největsí počet obecenstva shro-\nmáždila. I slavnosti kladení základního kamene k velkému\ndivadlu národnímu súcastnil se spolek značným poetem členův.\nZřizením odboru hudebního rozšířeno pole činnosti spolku. Ač-\nkoli k rozmnožení sbírek pilně bylo přihlíženo, což. značný ná-\nklad vyžadovalo, tož přece hotové jmění spolku stále roste, jak\no tom svědci zpráva účetní. Zásluhy o rozkvět spolku dobyl\nsobě předseda jeho p. P. Ritter a ředitel p. J. Čížek. Do vý-\nboru mimo ně zvoleni byli: Za místoředitele p. Q. Havlasa, za\njednatele p. J. Drahorad, za pokladníka p. A. Sobotecký a za\ndůvěrníky pp. Jamník aJ. Smutný. Lze se nadíti, že spolek\nna dráze této pokracovati bude a rozkvětu ještě většího se\ndomůže.\n* Netolický „ Václav\" počíná si nyní velmi statně ; zje-\n\n*) Ano, i sám Jeho Eminencí nejd. pan kardinal Bedřich kníže ze\nŠchwarzenbergů, arcibiskup pražský, a Jeho Excellenci nejdůst.\np. Štěpán Moyses, biskup baňsko-bystřický se předplatili na„Da-\nbora.\" Red."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.6", "texte": "dnal si novou místnost, pak se usnesl na tom, odebírat několik\nčasopisů a dvakrát za týden ve zpěvu se cvi Čiti.\n* Zpěváčky spolek „ Lubor\" v Mnichově Hradišti sloučil\nse s měšťanskou besedou a divadelními ochotníky v jedno těle-\na bude nyní mnohem vydatněji působiti. Zdař Bůh !\n* Čtenářsko-zpěvácký sp. „Jaroslav Letovicích zařídí\ndne 31. ledna „u bílé růže\" slavnostní besedu, jejíž čistý vý-\nnos věnován bude chudým žákům místním. Na programu jest:\n1. ouvertura ku „kouzelné flétně\". 2. Na Krkonoších, sbor od\nTovaČovského. 3. Koncert pro flétnu s průvodem orkestru od\nFiirstenaua. 4. Orle, sbor od TovaČovského. 5. Vlastneecké,\npro baryton od Dvořáka. 6. Skřivánek, žertovný sbor od Ja\nvůrka.\n* Ve Svitavce zařizuje se Čtenářsko-pěvecký spolek.\n* Brněnská Beseda odbývala dne 22. ledna valnou hro-\nmadu. Mezi jiným byla též projevena soustrast nad úmrtím hra-\nběte Gábora Serenyiho a Jana Podroužka ; dále přijata jest vý-\nroční zpráva o Činnosti a stavu spolku 1868. Do výboru zvo-\nleni jsou pp. V. Fouska, Vác. HanáČek, G. Mareš, Ant. Peka,\nJan Rudiš, Jan Schwarz, Dr. Zelinka. Za starostu zvolen per\nacclamationem p. J. Rudiš.\n* Zpěv. sp. Dolnocerekveský (na Moravě) počíná si statně.\n* (JtenářsJco-zpěv. spolek v Brusperku (na Moravě), jenž\nse byl před nějakým Časem utvořil, obdržel po mnohých nesná-\nzích stvrzení svých stanov.\n* Plumlovský čten. zpěváčky spolek „Moravan\" odbýval\ndne 3. ledna výroční valnou hromadu, při níž zvolen byl p.\nJan Michálek za předsedu, p. Engelbert Dušpek za místopřed-\nsedu, p, Jos. Ondrášek za jednatele, p. Josef Bernard za po-\nkladníka a pan Jiřík, vzorní učitel za sbormistra. Dále bylo\nustanoveno, aby se dne 24. ledna odbývala beseda.\n* Velkobytesský Čtenářsko-zpěv. spolek na Moravě ~ Pokrok\"\nuspořádal dne 24. ledna v hostinci „U beránka\" k podporování\nchudých žáků pěveckou a taneční besedu.\n* Čtenářsko-peřecký spolek v Králicích (u Prostějova) volil\ndne 2. ledna výbor. Za předsedu zvolen jednohlasně horlivý\np. Jos. Karel Navrátil, kaplan Králický; za místopředsedu p.\nCyril Letocha; za jednatele p. Jan Adamec; za pokladníka p.\nČeněk Špaček. Dne 14. února den úmrtí apoštola sv. Cy-\nrilla oslaví spolek slavnými službami božími.\n* Zpěv. spol. v Křelově na Moravě uspořádá co nevidět\nprvní svou besedu.\n* Kloboucký vLevLÍ na Moravě zařídil dne 31. led. slavnou\nbesedu, jejíž Čistý užitek věnován bude dílem na pomník Su-\nŠilův, dílem na slovanské gymnasium v Brně.\n* Čtenářsko-pěvecký spolek „ Jurik\" v Hranicích uspořá-\ndal 31. ledna b. r. v 7 hodin večer v hostinci vu slunce\" be-\nv\nsedu. Ve jménu spolku Sudlek, starosta.\n* Srbský církevní zpěvácký spolek ve Vrsci (ve Vojvodi-\nne) odbýval v úterý dne 14. ledna 1869 (26. dle našeho kal.)\nprvní mimořádnou? besedu spolu s taneční zábavou ve prospěch\nsrbského národního divadla. Na programu byla 1. přednáška\nJovana Bakiče: „Co byli v srbském národe Štěpán Nemanič a\nsv. Sava?\" 2. Píseň sv. Savy; přednese sbor. 3. Grand gallope\nde bravoure od Schulhoffa, skladba na čtyry ruce, hráli sl. Ra-\ndakova a sbormistr p. Hlaváč. 4. „Bal\" od B. J. H. přednesl\nsbor. 5. „Na Vra Čaru\" od St. Laziča, přednesl Jovan Popovic.\n6. „Svatební pochod\" u „Vilino kolo\" z Mendelssohnovy vese-\nlohry „Sen svatojanské noci,\" koncert pro piano od Lizsta,\nhrál p. Hlaváč. 7. „Slavjan\", píseň to upravena dle naší:\n„Já jsem Slovan s duší, s tělem !\" přednesl sbor.\n\nZprávy.\n\nČeské divadlo. 22. ledna „Ernani,\" opera ve 4 dejst\nvích od J. Verdi-ho; 24. led. „Orfeus a Euridika;\"\n26. led. „Maskami ples krále Gustava 111.Lí Velká zpevo-\nhra v 5 jednáních od Scribe-ho, přel. Em. Zungel. Hudba\nod Aubera {ponejprv); 27. led. „Figarova svadba\" komi-\ncká zpěvohra ve 4 jednáních od W. A. Mozarta. 17. led*\nvystoupil první oněch tenoristů, jichž prý div. ředitelství\nnašemu obecenstvu několik předvésti hodlá, aby neblahá\ntenoristská krise přece jednou svého konce našla, totiž pan\nVegr co „Tamino\" v „Kouzelné flétně.\" Nemá-li se posou-\nditi pouze provedení té neb oné úlohy, nýbrž celá osobnost\numělcova, jeho všestranná spůsobilost a schopnost, jedná-li\nse snad dokonce o získání nové síly pro operu, tož zajisté\njen velmi zřídka postačí jediné první vystoupení kandidá-\ntovo. Jak dalece jsme se ale seznámili s p. Vegrem v „Kou-\nzelné flétně,\" jest jeho hlas, ačkoliv přílišnou svěžestí a pl-\nností zvuku neoplývá, přece dosti příjemný, a jak se zdár\ni dobře cvičený; neboť zpíval v skutku na mnoze tak ko-\nrektně, že zde onde vyskytnuvší se poklesky raději prvnímu\nvystoupení přičíst! chceme. Však fysické síly se mu ani\ntolik nedostávalo, aby byl mohl i malé místnosti našeho\ndivadélka naplniti zvučným tónem; bezpochyby působila též\nzde částečně nejistota a nesmělost prvního vystupováníf\navšak hlas páně Vegrův zůstane iv nejpříznivějším případě\ntenorem lyrickým, jenž v ensemblů zvláště větších oper jen\ns namáháním bude moci vyniknouti. Hra jeho jest ovšem\nméně routinovaná než zpěv, a o jakémsi dramatickém na-\ndání nemůžeme se nikterak vyšlo viti, dokud p. Vegr nepro-\nvede ještě některé jiné úlohy různého směru.*) Obecenstvo\nbylo zvláště ze začátku panu Vegrovi příznivo, a přijalo\njeho první arii s povzbuzujícím potleskem. Sl. z Ehven-\nbergův jest co výtečná „královna noci\" známa; Škoda jen/\nže arii v 1. jednání nemile přerušila okamžitá indisposice..\nPan Paleček zpíval „Sarastra\" s obyčejným skvělým vý-\nsledkem, a též paní Ress-Blažková došla v úloze „Paminy*\nznačného úspěchu, ačkoliv ji v některých momentech pro-\nvedla poněkud příliš patheticky a energicky. „Papageno\"\np. Sebesty nemel by kiásti na Schikanedra větší váhu než\nna Mozarta. Ostatně bylo představení na mnoze slabší než\njindy, úprava však lepší. Orkestr provedl mistrovskou\nouverturu řízením p. kapel. Smetany jako vždy brillantně.\nPředstavení bylo mimo všechna místa ale pře-\nplněna. Příjem p. Čecha ml. seznámil naše obecenstva\ns dílem Auberovým, které sice s oblíbenou „Němou z Por-\ntici\" patří do téže kategorie „velké opery,\" avšak cenou\nsvou mnohem níž stojí. Neboť hudba „Maškarního plesu\" jen\nčástečně vyhovuje dramatickým momentům, jichž vděčný\ntext dosti mnoho poskytuje. NejzdařilejŠí jest v tomto o-\nhledu zajisté scéna na popraviŠti (3. jedn.), pak některá\nmísta druhého a čtvrtého aktu. První a páté jedn. jsou\ndramaticky nejslabší. Co do hudební invence nezapírá se\novšem duchaplný a pikantní směr Auberův ani zde; ceníme\nvšak i s tohoto stanoviska mnohou z jeho menších, takzva-\nných konversačních zpěvoher právě tak vysoko, jako „Ma-\nškarní ples\", ne-li výše# Provedení opery bylo velmi pilné\na v celku zdařilé. Hlavně pan beneficiant snažil se patrně,\naby efektní úloze Ankerstroma dostál též co do dramati-\nckého podání, a zasloužil si často hlučnou pochvalu. Ostatně\nbyla velmi četná návštěva nejlepŠí ovací pro p. beneficianta.\nO podrobném provedení promluvíme příště; pro dnes podo-\ntýkáme pouze, že mimo p. Čecha p. Ress-Blažková (Amá-\nlie) a p. Lukeš (král Gustav) mají největší zásluhu o tento\nvečer, což i obecenstvo uznalo. Z obou nových dekorací\njest „popraviště\" mnohem lepší než „chatrč;\" obě maloval\np. Macourek. Ballet, jenž prázdnotu pátého aktu vypl-\nniti musí, byl takový jako obyčejně: sl. Hentzeovaprovedla\nse sl. Krausovou mazurku velmi vkusně, kdežto baletní sbor\ntéž jako obyčejně hned prvním krokem z taktu při-\nšel a „beztaktně\" tančil až ku konci; „čínský tanec\"\nchovancův baletní Školy rozveselil aspoň obecenstvo a byl\ndosti precisní. Hned druhý den slavila se památka na-\nrozenin Mozartových „Figarovou svadbou,\" jíž jak známo\n\n*) Právě nás došla pověst, že prý p. Vegr již engažován jest; uužř\nblízká budoucnost rozhodne, zdali to jest dobrá akvisice nebo\npřenáhlení; my bychom si zajisté přáli to první."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.7", "texte": "p. Paleček obohatil repertoire nynější saisony. Výborné\npředstavení bylo v skutku slavnostní a nesmrtelného tvůrce\ntéto geniální zpěvohry hodno. Obecenstvo bylo čím dále\ntím více animováno a vyznamenávalo spoluúcmkující skoro\npo všech číslech spravedlivým potleskem. „Hraběnka\" p.\nBenevic-Mikové a „Zuzanka\" si. z Ehrenbergův jsou v nej-\nlepších rukou a nemohou tudiž jinak než výtečně prove-\ndeny býti; duetto při psaní muselo se jak obyčejně opako-\nvati. Výslovnost p. Mikové se dosud nezlepšila. Též roz-\ntomilý páže sl. Ruckaufové jest chvalně znám Z pánů\nmusíme především jmenovati p. Palečka, jehož „Figaro\" za-\njisté se žádného soka báti nemusí; ba nejen jeho „Figaro,\"\nale ani on sám. Tím méně bude mu moci uškoditi nepřízeň\njakéhosi „mleenlivého\" diplomata, jenž by jistě op. Pale-\nčkovi rád psal, kdyby ho nemusel vždy chváliti. „Qui\ntacet, consentire videtur,\" a naše obecenstvo dokázalo již\ndosti často, a při „Figarově svadbě\" opětně, že zná oceniti,\ncím tento umělec jest české opeře. Též p. Lev jest výborný\n„hrabe Almaviva\" a dovede si získanou oblíbenost zpěvem\nsvým udržeti i na dále třebas bez pomoci onoho pána.\nSlečny Saková a Hanusová jakož i pánové Cech a Barcal\nmají zdařilým provedením svých úloh též zásluhu o celek.\nZpěvohru řídil p. kapelník Smetana. Nevíme, proč se\nudávají na divadelní ceduli 4 jednání, když se při předsta-\nvení zpěvohra ve dvě stahuje. O. H.\n* Nižší ladění. Konečně bude již také v našem Českém\ndivadle zavedeno nižší ladění dle pařížského diapasonu, které\njest as o půl tónu níž, než naše nynější A. Dechové nástroje,\nkteré musí být veskrze nové, byly již od zemského výboru ob-\njednány u našich dvou slovútných a výborných zhotovitelů hu-\ndebních nástrojů, totiž u p. J. Horáka v Praze dřevěné, a u\np. VácL Červeného v Královém Hradci plechové Čili žesfové.\nKoncerty. 24. ledna. Třetí matinée pro komorní\nhudbu sl. Marie Prokschovy. 26. ledna koncert na roz-\nloučenou Jiřího Leiterta. Sleč. Prokschova zavděčila se obe-\ncenstvu nemálo, zvolivši k svému koncertu trio pro piano,\nhousle a cello (op. 8) od Chopina jakož i kvintetto op. 44\nod Schumanna. Jakkoliv Chopin podal v triu svém něco\nmlho vitý aČ místy velmi zajímavý obraz, vynasnažila se na-\ndaná pianistka přec určitým kladením stínu a světla jej obecen-\nstvu jasněji předvésti, což sejí také poštěstilo. V rozkošném,\nrozmarem a poesií oplývajícím kvintettu, v němž mimo p.\nBenevice a Wilferta, též pan Horák a Bauer v duchu sklad-\nby zdárně spoluúčinkovali, osvědčila sl. Prokschova, že je\numělkyní, která hledí vždy k vnitřnímu obsahu skladby a\nduchem i citem ji oživuje. Slečně koncertantce se dostalo\nhlučného potlesku a vyvolání. Zvučný a plný tón cella\npáně Wilfertova jakož i jeho cituplný přednos došly vše-\nstranného uznání. Paní Benevic-Mikova, ud českého divadla\nzpívala německy píseň od Schumanna a z opery „Mignon\"\nod Thomase bezpochyby v tom domnění, že nám paní Pe-\nrechonová, úd německé opery, zazpívá Česky. Po přednesu\nobou písní našlo se dosti ochotných rukou k hlučnému po-\ntlesku. Pan Jiří Leitert, as 161etý pianista, jenž se v\nsále konviktském dal slyŠeti, přednesl fantasii a fugu od\nS. Bacha, karneval od Schumanna, fugu od Mendelssohna,\nukolébavku od R. Schumanna, píseň při předení od Liszta\nscherzo od F. Chopina a parafrasi od Liszta. Pan Leitert,\npojímá správně ráz a ducha skladeb, dospěl už nyní bez-\nmála až k vrcholi technické sběhlosti, vládne téměř všemi\nstupněmi nuancí, vyznačuje se pružným úhozem, slovem\nmá vše, co z něho učiní slavného virtuosa; avšak jeho hra\nje až dosud chladna podobajíc se umele padělané růži, jíž\nschází cosi neviditelného a přec karakteristického, aby se\nza přirozenou považovati mohla, totiž vůně. Aco růži\nvůně, to schází p. Leitertu cit, a proto líbí se p. Leitert\nvždy v takových kusech, které vyžadují více technické\nzručnosti než citu. Výtečné piano, na němž p. Leitert hrál,\nbylo Blůthnerovské z chvalně známého skladu p. Čeňka\nMika. V koncertě tom účinkoval koncertní mistr neme-\nckého divadla p. Brandt.\n\nr—r\n\n* Opera „Mignon\" od francouzského skladatele Amb.\nThomase, jenž si byl dobyl svým „Panikářem,44 důmyslnou\nparodií „Cadi'4, „Tajemstvím'4 velké pověsti, dávala se v úterý\ndne 19. ledna poprvé v německém divadle. Opera ta obsahu-\nje, jak Ulm df, velkou melodickon rozmanitost, svěží rhytmy\nduchaplné harmonické kombinace smělého, avšak přec přiroze-\nného modulování, vřele cítěné, něžně a důmyslně myšlené mo-\nmenty: avšak též reminiscence na Aubera, Halevyho, ba i na\nněmecké skladatele.\nv\n* Čtenářsko-ochotnická jednota „ Thálie\" na Malé Straně\nzařizuje si svůj vlastní orkestr, jehož kapelníkem jest chvalně\nznámý p. Čeněk Vinař, vyzývá všechny ochotníky, kteří by se\nv orkestru tom súČastniti chtěli, k přistoupení. Taktéž vyzý-\nvají se nastávající pěvci a pěvkyně, které se bud v dramatickém,\nkupletním ve sborovém zpěvu vycviČiti chtí, aby se bud u\nkapelníka p. C. Vinaře (sanytrová ulice, Č. 281), neb u ředitele\nThálie, p. Em. Meliše (ostrov Kampa 508—III.) bud písemně\nneb ústně vždy v úterý, ve Čtvrtek, sobotu a neděli, od 2—4\nhodin odp. přihlásili, poněvadž se brzy přikročí k Študování\nnějaké lehčí opery a operettky.\n* Malostranský Lumír uspořádá dne 2. ťinora k výroční\noslavě založení pěveckého spolku koncert v místnostech spolko-\nvých v domě Kajetánském, jehož program jest tento: Proslov,\npředn. p. Chadima. Smíšený sbor „Pohled, jak krásný,44\nslova od Heyduka, hudba od Jos. Drahorada. Romance od\nBeethovena, přednese Josef Weber. Aj Čo by bola, sloven-\nská píseň, zpívá sl. Stelzigova. Rekův sen, sbor od Karla\nSlavíka. Fantasie na národní písně, od Jana Webra, předn.\nJos. Weber. Smíšený sbor na národní písně slovenské od\nJos. Drahorada. ~U boj/4 horvátský sbor od Zajíce.\nRáno o 11. hod. bude provedena iwkální mseod Jos. Fórstra\nv chrámu sv. Tomáše.\n* Paní Mina Norman-Nerudová 7 královna to všech\nhouslistek, koncertovala v Kodani, zbudivši tam mistrovským a\ncituplným přednesem Růstový sonáty sensaci. Dne 26. ledna\nhrála v Kolíne nad Rýnem, přednášejíc koncert D-moll od Rode\ns nejskvelejŠím úspěchem.\n* Pan David Popper, virtuos na cello, onemocněl ve Vídni.\n* Slč. Ch. Jelínkova, kolor. zpěv. u div. v Lublani ochuravěla.\n* Slč. Žofie Růžičkova, operní zpěvačka v Opavě, obrala\nsi k svému příjmu Balfeovu „Cikánku\" a provedla svou partii\nvelmi dobře.\n* Slč. Matilda Zavrtalova, druhdy jedna z primadomr\ndvorního divadla v Mexiku, engažována jest nyní v Padově,\nkde se velice líbí. V partii Amelie (v opeře Ballo in maschera\nod Verdiho) zajímala obecenstvo především uměleckým zápalem,\njenž se jevil jak ve hře, tak ve zpěvu jejím.\n* Slavný horvátský tenorista Steger zbudil v Barceloně,\nkde je u divadla „Liceo\" engažován, v opeře „Afrikánka\" co\nVasco di Gama největší sensaci. Steger, píše „Correo de Teatros\",\nje dokonalým umělcem v nejŠirŠím smyslu slova. Bylo by to\nvelmi nesnadné, vypo Čisti všechny krásy tenorové partie a vy-\nlíciti spůsob, jakým zná je znázorniti. „Steger je nejlepší Vasco\ndi Gama, jejž jsme na jevištích španělských viděli.\"\n* Hudební a deklamatorní akademie ve prospěch ústavu\npro zaopatření a zaměstnání dospělých slepců v Praze bude se\ndne 4. března v sále na Zofíně odbývati.\n* Pan Antonín Masek, nevidomý cellista, mladík nevšed-\nních hudebních schopností, uspořádá dne 19. února na Žofíne\nkoncert, v němž také paní Blažková-Ressová, paní Wiersing-\nHauptmannová, pianista p. Slavkovský, p. Paleček a p. Kaván\nspoluúcinkuvati budou. Mimo jiná přednese mladý virtuos so-\nnátu A-dur pro piano a cello od Beethovenaa koncert pro cello D-\nmoll od Goltermanna. Obecenstvu kyne tím vzácný duševní požitek.\n\n* Uprázdněná místa hudebnická. Velmi dobrý kontrabassista,\njenž též umí brát na některý dechový nástroj , hledá\nse do Amsterodamu. Bližšího lze se dozvědět u p. ředitele Pa-\nvlise v Praze. — Vypsán jest konkurs na místo ředitele hudby\n(Maestro di musica) u jednoty Filarmonica1' v Miláně.\nB-ocní plat 1300—1400 lir. — Na konservatoři v Kolíně nad\nKýnem (Koln) uprázdnilo se místo učitele zpěvu,, jež bude dne"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690201-01.1.8", "texte": "1. dubna obsazeno. U městské kapelly v Essen a. JRuhr\nuprázdnilo se místo fagotisty, jenž umí zároveň hráti na některý\nnástroj smyčcový. Dlužno se obrátit německým dopisem ke\nkapelníku C. Reicheltovi v Essen. U vojenské hudební ka-\npelly (Schuttery) v Rotterdamu hledá se klarinetista (solo) a\ntrompetista (neb Cornet a piston) solo. Bližší zprávu podá ka-\npelník ony kapelly p. W. J. Hutschenruyter Wzu.\nSólista na cello $ rod. platem 300 rublů, svobodným bytem (2 po-\nkoje) a stravou, hledá se do Rus. Bližší zprávu podá redakce „Dalibora\".\n\nListárna.\nMestske kap. v P.: Instrumentalni kusy slovansk6ho razu ma\np. reditel Pavlis, jmenovitS: ouverturu z jihoslovanskych melodii od\nKwiatkowskeho. „Tombolau, kadryla z jihoslov, napevu od tehoz.\nSlovanske Kolo. nLjubica,M pochod die chorv&tskych a kra-\njinskych plsnl, velmi pekny, razu narodniho, od Davida. SI. zp.\nsp. v S.: Doporucujem Vam piano ze skladu p. C. Mika; za piana\nod Kohna Yam neruclme. Panum kapelnikum H. aM, veLvove:\nSrdecne na zdar! Pu. M. N. v Bile Clrkvi: Vsak my pockamet\nPu. L. M. v P.: Tittlovou ouverturu na ceske pisne pro 4 ruce\ndostanete u F. Boucka v Praze 290—1. Dopisy z Kutn6\nNovePaky a ze Zbirohu uverejnlme prlste.\n\n„Ženský klep.\"\nv\nŽertovný sbor pro mužské hlasy0). Věnován Buštěhradskému zpěv. spolku „Zvon\".\nSlova od Dr. Jaroši. Svobody, hudba od Č. Vinaře.\nOhnivě, ne příliš rychle. ríttard. Fine (volně). Tempe L\n1. Není větší potěšení jako slyšet naše ženy, a ty jejich rozprávky, klep, klep, klep, klep. Od rána až do večera tetka,\n2. To je řečí, to je novot, všecko hodí se jim do not, jak to Pán Bůh nadělí,klep, Co ten chuďas muž jen zkusí, kdyžpo-\n3. Přes páté a přes deváté co se právě jen naroate, tisíckrát se pře-me-le, klep, Není mlýnu po vůkolí, at si\n4. O přešťastný každý muži, kdo vyvázneš v zdravé kůži, ztuhé této potýčky, klep, (Závěrek chorál.)\nritard. Fine (volně.)\n*) Kde nejsou slova u basových hlasů, tam se podloží jako u tenorů, když se dozpívá 4. sloka až k Fine, začne chorál."}]}