{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_sha256": "d9caca5b40019e89acb270cace2333f872acffad4cc9a34ecd8c40d56cfedd3c", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/02/10_01/bmtnabd_1869-02-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "33", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.1", "titre_corps": "Michal Ivanovič Glinka.", "titre_sommaire": "Michal Ivanovič Glinka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3347, "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nPodle hudebního svého vzdělání čelil Glinka přímo k\ntomu, aby se stal virtuosem na piano, skladatelem koncertních\nděl pro tento nástroj. Navzdor výhradnému tomuto směru,\ndanému hudebním jeho schopnostem, nestal se z Glinky ni\npianista, ni skladatel pro piano. Samostatný, originální talent\njeho pudil ho jinam, ku zpracování jiných živlů, v něm již\nživších, však od něho ještě nepoznanýeh; tak že Glinka na\ncelé své umělecké dráze napsal velmi málo pro piano a to,\nco napsal, nevynikalo ani původností, ani silou. Glinka v\nničem nepošinul nástroj tento vpřed naproti svým předchůdcům\nneb vrstevníkům, mezi tím co, utvořiv svůj vlastní, origi-\nnálný orkestr ve svých skladbách instrumentálných ave svých\noperách, nové udělil role větší části nástrojů orkestrálních.\nnáklonnost k instrumentálním věcem, k orkestru, jest karak-\nteristickou známkou jeho talentu.\nHra jeho na housle, ačkoli v ní valně neprospíval, stala\nse mu užitečnou tím, že jej sblížila s orkestrem. Učinilat\nmu možným súčastniti se o prázdninách produkcí svrchu\ndotčeného strýcova orkestru, kterýž za jeho vedení a spolu-\npůsobení později hlavně ouvertury Cherubiniho, Méhula, Mo-\nzarta, Beethovena, Bernarda Romberga a j. a symfonie Hay-\ndenovy, Mozartovy a Beethovenovy provozoval. Docendo\ndiscimus! Za velikou svou mistrnost ve skladbách instru-\nmentálných zavázán jest Glinka díky především orkestru\nsvého strýce.\nVšak i Petrohrad poskytoval mu mnoho prostředků k\nhudebnímu vzdělání: navštěvování opery a známých domů,\nkde hudební výkony byly na denním pořádku, obeznámilo\nho s hudbou fraucouzskou, německou a italskou.\nV čas pobytu v učilišti padají téz první jeho pokusy\nve skladkě. Pravíť o tom v zápiskách: „Na počátku jara\nr. 1822 uvedli mne v jednu rodinu, kde jsem se seznámil s\nmladou, krásnou paní, hrající zručně na harfu a kromě toho\nvládnoucí líbezným sopránem. Její krásné vlastnosti a\nlaskavé se mnou obcování rozševelili mé srdce a oživly mou\nobrazotvornost. Abych se jí zavděčil, napsal jsem variaci\nna oblíbené její thema (C-Dur) z opery: Švýcarská rodina.\nNato napsal jsem variaci pro harfu a piano na thema Mo-\nzartovo (Es-Dur), po té valčík vlastního výmyslu pro piano\n(F-Dur). Více o tom nevím; vím jen, že to byly první po-\nkusy v skladbě, ačkoliv jsem tenkrát ještě neznal generál-\nního bassu . .\nAčkoli Glinka poslední rok pro hudební zaměstnání\ntéměř úplně zanedbával studií svých, vyšel z pensionátu\npřece r. 1822 první as právem na „čin 10. třídy.\" Vstou-\npením jeho r. 1824 do služby která mu ukládala, mimo-\nchodem řečeno, tak málo povinností, že se dle libosti mohl\nhudbou zabývati rozšířil se ještě více obor jeho známostí,\nmezi nimiž se nazvíce hudba pěstovala a kde se obzvláště\nposloucháním výtečných pěveckých produkcí, dílem i půso-\nbením v nich, chuť ku zpěvu v něm probudila, tak že se\nmu ještě v 20. roce u Vlacha Bellolliho s prospěchem učiti\njal. Tu počal také kusy vokální skládati; „první nepoda-\nřený pokus ve skladbě s textem sahá v rok 1825, byla to\nromance na slova K. A. Bachturina: „Kdy jsem složil\"\npíše v zápiskách „první zdařilou romanci: „Nepokoušej\nmne bez potřeby\" (slova Baratynského) nepamatuju se; do-\nmýšlím se ale, že jsem ji napsal v témž čase, totiž vr. 1825.\"\nBývalý učitel jeho Meier stal se mu přítelem a obcování\n& ním mělo blahodárný vliv na jeho umělecký vývin. (Pokr.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "34", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.2", "titre_corps": "Gluckův Orfeus a reforma opery.", "titre_sommaire": "Gluckův Orfeus a reforma opery.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.1", "debut_caractere": 3349, "fin_caractere_exclue": 4720, "texte": "Gluckův Orfeus a reforma opery.\n(Pokračování.)\nSamo sebou se rozumí, že Gluck neprolomil již svým\n„Orfeem\" všechna pouta dosavadních konvenienčních forem\nhudebních, do nichž se tak byl vžil, že je iv obou „Ifigeniích\"\njenom volnějšími učiniti, nikoliv ale docela překonati mohl.\nTím však stojíme již na prahu positivních reform Gluk-\nkových. Formy totiž, jichž stará opera užívala a ještě nyní\nčástečně užívá (k. př. známé symetrické formy písně a tan-\nce) zajisté samy o sobě jsou v hudbě oprávněné; jedná se\nzde jen o jakýs kladný princip, jenž by rozhodoval, kdy a\nkde se jich použiti smí a má v hudebním dramatu.\nA tento princip, jenž celým tehdejším světem umělec-\nkým zatřásl, jest u Glucka následující: hudba operní\npředevším karakteristickou šili významnou; co však\nmá karakterisovati, to předpisuje hudebníkovi básník svým\ntextem, totiž povahy, city, vášně osob dramatických, jejich\nřeči, situace atd. Gluck sám užívá (ve svém listu, jímž „Al-\ncestu\" věnuje velkovévodovi Toskánskému) tohoto známého\nobrazu: „...hudba operní má býti poesií (textu) tím, čím sprá-\nvné a spořádané kresbě jest živost barev a šťastné rozděle-\nní stínů a světel, sloužíc jen k tomn, aby postavy oživovala,\nnikoliv ale k tomu, aby je ničila.\" Nebudeme zde rozho-\ndo vati záhadnou otázku, zdali tato slova jsou právě nejpři-\nměřenějším výrazem toho, co náš reformátor chtěl, nýbrž při-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2827, "texte": "držíme se toliko karakterističnosti hudby operní co principu\njenž jasné, zřejmě a nepopiratelně vysvítá nejen ze všech\nslov a spisů, ale i ze skutků Gluckových.\nChceme-li poznati, jak dalece tomuto principu vyhovuje\nzejmena „Orfeus,\" musíme rozeznávati všeobecnou karakteri-\nstičnost ve věrném líčení jak okamžitých citův a situací, tak\ni povšechného rázu povah osob jednajících, celých scen, je-\ndnání, ba i celého dramatu, a pak karakterističnost ve\npodrobném přispůsobování melodií slovům básníkovým též\nco do deklamace.\nKarakterističnost všeobecná jest vedle zapuzení kolora-\ntury a vůbec všeho virtuoství z opery zásluhou\nGluckova „Orfea\", a zásluhou tím větší, čím skromnější jsou\nprostředky, jimiž tak skvělého výsledku dosaženo. Jen dvě\ndramatické osoby (k tomu oba hlasy ženské), jednoduché,\nprosté motivy melodické a rhytmické, nemalá skromnost i co\ndo volby tónin a modulací, zamítání všech příliš umělých a\nsložitých forem, jichž někteří současní skladatelé zvláště\nněmečtí iv opeře užívali, velmi mírná instrumentace\ntoť jsou prostředky, jimiž Gluck spůsobem nepřekonatel-\nným dovedl vylíčiti celou stupnici nejrůznějších citů : něžné\nlkáni nad hrobem milenčiným, protkané sladkými, toužebný-\nmi vzpomínkami; všechny hrůzy pekel, nad nimiž vítězí\nprostá, žaluplná píseň; nejvyšší rozkoš a utěšenou blaženost\nrajskou, brzo na to zase nejkrutší boj v zoufalém srdci\npak tichý, hluboký bol nad opětnou ztrátou a konečně\nvítězné plesání lásky jako nadšený epilog!\nA při vší této různosti a rozmanitosti tvoří nejen každá\nscéna a každé jednání, ale i celá opera jednotný organismus\nantickým duchem ušlechtilé mírnosti a vznešené prostoty o-\nživený, pravý to raikrokosmos milujícího srdce.\nOuvertuře vytýkají sice mnozí, že prý se nehodí k celku\nopery, zejména pak, že v začáteční situaci neuvádí: však be-\ndlivému a nepředpojatému pozorovateli objeví se tato ouver-\ntura zajisté co samostatný proslov, jenž podobně jako finále,\nkteré jsme již nahoře nazvali doslovem opery, základní my-\nšlénku, vítězoslávu lásky a umění hlásá, a hned prvními sla-\nvnostními zvuky svými nám jasnou říši hellenského mythu\notvírá. Úlohou pak docela samostatné, s první scénou nesou-\nvisící ouvertury, (a takovou jesti předehra k „Orfeu\" naproti\nostatním ouverturám Gluckovým), nemůž býti ovšem úvod\nprávě v tuto první scénu; k tomu zde postačuje úplně krá-\ntká introdukce čtrnácti tektů do C-moll, jejíž vstup poC-dur\nouvertury významným tímto kontrastem na téže tonice výte-\nčně působí.\nPodobně jako „Orfeus\" mají i ostatní velké opery Gluk-\nkovy každá svůj zvláštní, jednotný, důsledně provedený ráz,\nidei celého dramatu přispůsobený, a účinkují takto hlavně\ntím, čím každé klasické dílo především účinkovati má: totiž\nsvým celkem. A právě na této vlastnosti zakládá se všeo-\nbecně uznaná antická povaha plodů Gluckových.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "35", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.3", "titre_corps": "Slovo o varhanách a hře na varhany.", "titre_sommaire": "Slovo o varhanách a hře na varhany.", "signature_source": "Čeněk Vinař", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.2", "debut_caractere": 2829, "fin_caractere_exclue": 6380, "texte": "Slovo o varhanách a hře na varhany.\n\n(Dokončení.)\nKonečně upozorňuji na důkladné dílo „Hlas varhan,',\nv němž se nalézá velká sbírka chorálů, které obratně as\nnevšední znalostí harmonisoval p. J. Můller, varhaník chrámu\nsv. Mikuláše.\nProbravše hru chorální a mezihry k chorálu, obrátíme\nse nyní k části druhé: praeludiim a hrám slavnostním.\nPraeludium čili předehra slouží při započetí služeb Božích\nk chorálnímu zpěvu neb k zpívaným slavným mším (figurálním)\nco předchozí samostatná skladba, kterouž má varhaník jakožto\npřípi-avu k nastávající funkci bud z hlavy volně improvisovat\naneb z not přednášet. Takovéto předehry moliou býti velmi\nrozmanité povahy; musí však tak promyšleny a zosnovány\nbýti, aby se co do slohu nepříčily důstojnosti a co do karak-\nteru byly úplně přiměřeny obsahu konaných obřadů u oltáře.\nČasto zavdá sám chorál látky k předehře; varhaník obera\nsi thému z chorálu vzatou fugiruje neb figuruje ji kontra-\npunkticky; nedá-li se to však dělat z chorálu, utvoří si varha-\nník chorálu nápodobnou melodii a provede ji tímtéž spůsobem.\nCo se karakteru praeludií týče, dlužno podotknouti, jak\nnásleduje. Předehra k velké zpívané mši sv. budiž vždy\nslavná-, ke mši za zesnulé čili k rekviím zádumčivá a pokorná;\nv čas adventní a postní jednoduchá ale vznešená; v čas vá-\nnoční (pastorální) pohyblivá a veselá ; předehra na velko-\nnoční a svatodušní hod Boží, jakož i k jiným velkým slav-\nnostem vynikej duchaplnou velebností, mohutností, silou a ma-\njestátností.\nZ toho vysvítá, že je dvojí druh předeher, předehra k\nchorálu a předehra slavnostná. Předehra k chorálu má vnitř-\nnímu obsahu a rázu jeho úplně vyhověti a z té příčiny má\nvarhaník předehrou probouzeti jen takové city, jež spočívají\nv chorálu samém a nepři čí se povaze jeho. Předehra slav-\nnostná liší se od chorálu tím, že může varhaník v slavnostně\nveškeré své umění kontrapunktické rozvinouti; poskytuje se\nmu zde příležitost i čas, že může hráti celé fugy a technickou\nsvou zručnost a duševní tvůrčí sílu skvěle osvědčiti. Zde\npřijde na jevo, jakými vlohami hudebními je varhaník nadán\na v jaké míře si osvojil theoretické i praktické vědomosti,\njichž vyžaduje jeho povolání.\nPravý umělec varhanní zvoliv si thému rozpřádá ji umě-\nle aneb ve formě volné fugy ji dle pravidel provádí. Nemusím\nani podotýkati, že každý důkladný varhaník musí se dříve\nseznámiti se skladbami velmistra Seb. Bacha. Praeludie a\nfugy tohoto velikána vynikají neobyčejným proudem kontra-\npunktickým a nevšedním proplítáním thémy v imitaci a umě-\nlými kanonickými větami nad skladby jiných skladatelů.\nMimo Bacha seznam se varhaník s varhanními skladbami\nHaendlovýmia modernějšími Mendelssohnovými a Hessovými;\nnebot studováním děl takových osvěží a sesílí se fantasie\nvarhaníkova.\nZe starších skladatelů českých poukázat! dlužno k mistru\nSegru a Briximu. Y každé sebe menší skladbě jejich jo\nthema dle přísných pravidel nauky o fuze důkladně a důmy-\nslně zosnována a provedena. Zvláštního povšimnuti zasluhuje\nvšak dílo Segerovo „50 počíslovaných příkladů,\" které vý-\ntečný Karel Píč čtverhlasně zpracoval. Je to velmi pěkná\nškola tak nazvaného „generálního bassu,\" a leží, jak se zdá,\nladem v závodě J. Hofmanna v Praze. Školu tu doporoučím\nzvláště mladým varhaníkům, kteří neumí dle počíslovaného\nbassu hráti a neznají klíčů, jež se zde neb onde objevují.\nDoufám, že nemusím zde šíře mluviti o tom, jak důležitá a\nnutná jest každému varhaníku znalost generálního bassu.\nKdo si jen sběhle prohledne kostelní skladhy od Tůmy, Bri-\nxiho, Horáka a větší díl skladeb Fůhrerových, které naskrze"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3021, "texte": "psány jsou v počíslovaném bassu: musí doznati, že nezbývá\nnastávajícímu varhaníku nic jiného, než aby se vší pílí stu-\ndoval a dokonale se hráti naučil generální bass.\nŽe mladí varhaníci v tomto ohledu mnohých poklesků\nse dopouštějí, vím ze zkušenosti. Jistý mladý varhaník v\nPraze hrál, neznaje klíčů, tenorové noty za bassové, z čehož\nstrašné kvinty povstaly.\nAby se varhaník v improvisování zdokonalil, dlužno\naby pilně prostudoval varhanní skladby od Segra a Brixiho\na jiných českých kontrapunktistů, jejichž skladby najdeš v\ndíle: Fugen und Praeludien von álteren vaterlándischen\nCompositoren, redigirt von R. Fůhrer, Schůtz und Vitásek.\nV díle tom jsou výtečné varhanní skladby od Segra, Brixiho,\nZacha, Vaňbala, Rejchy, Eberlina a t. d. Dále doporučuji\nvelmi zdařilé dílo „Museum fůr Orgelspieler. — Sammlung\ngediegener OrgelcompositionenáltererundneuererZeit.\" Izde\nnachází v první řadě mistrovské skladby Segra a Brixiho,\nkteré už v předešlých Daliborech od Z. Kolešovského a L.\nZvonaře oceněny jsou a jež co nejvřeleji doporoučíme ú-\nstavům pro vzdělání učitelů a školám varhanickým.\nJe věru na čase, aby se žáci na podobných ústavech\ndůkladně seznámili se skladbami, jež byli naši předkové\nvytvořili; neboť nejprv dlužno zevrubně znáti domácí litera-\nturu skladeb varhanních a pak slušno poohlídnouti se po\nvýtečných skladbách cizích komponistů. Mimo to jsou skladby\nSegrovy a Brixiovy pro každého žáka za tou příčinou velmi\ndůležité, že podporují jeho fantasii a sílí jeho rhytmický cit.\n— A že je toho nastávajícímu varhaníku třeba, přisvědčí mi\nzajisté každý; neboť jak často slýcháváme, že varhaník hraje\nbez taktu a bez themy! Házíť akkord za akkordem beze\nvšeho ladu a skladu a o nějakém provedení thémy není\nani řeči.\nKonečně upozorňuji na skladby od Rob- Fůhrera a Kar-\nla Píče a z novějších Leop. Zvonaře a Jos. Krejčího. Varhan-\nní komposice prvních dvou jsou v každém ohledu důkladné\na zvláště žákům přiměřené. Skladby Jos. Krejčího vynika-\njíce nevšedním vzletem, značnou fantasií a moderním leskem\njšou velmi obratně zosnovány a místy i duchaplně prove-\ndeny. O nejnovějších skladbách p. Jos Forstra a Fr. Sku-\nherského podáme časem zvláštní úvahu.\nZe všeho, co jsme byli až dotud o vlastnostech varha-\nníkových pověděli, vysvítá, že má býti dokonalý varhaník\nrovněž tak výtečným theoretikem, jak praktickým umělcem.\nVarhaník, jenž všestranně vyhovuje veškerým požadavkům,\njest zajisté jedním z největších umělců. Komponistovi je na\npř. dopřáno, že může svou skladbu důkladně propilovat, než\nji vydá na světlo: avšak to se neděje u varhaníka. On musí\nbýti každou chvíli hotov, dle nejpřísnějších pravidel theorie\nkomponovat čili improvisovat, a za tou příčinou musí doko-\nnalý varhaník nauku o kontrapunktu, fuze a veškeré kompo-\nsici velmi dobře znáti. Že však se to neděje, vím ze sku-\nšenosti, neboť jsem měl příležitost mluviti s nastávajícími\nučitely, kteří slyšeli školu kandidátní; avšak shledal jsem,\nže nemají ani náležitého ponětí o nauce harmonie, tím\nméně o kontrapunktu.\n\nČeněk Vinař."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35", "page_fin": "35", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.4", "titre_corps": "Úvahy,", "titre_sommaire": "Úvahy,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.3", "debut_caractere": 3023, "fin_caractere_exclue": 7014, "texte": "Úvahy,\n\nTři Fantasie na české národní písně pro piano upravil J. Löw,\n(op. 41). 1. Kde domov můj? 2. Ach není tu není. 3.\nKdyž jsem plela len. V Praze u Emanuele Wetzlera.\nNárodní písně podobají se ve své původní formě půvabným\nvenkovankám v jednoduchých sukénkách a vyšívaných Šněro-\nvaČkách, jimž neschází k vstoupení do parketovaných salónů,\nnež jen drahocenný šat, nádherná vlečka, zlatý neb diamantový\nšperk, slovem zevnější ozdoba a politura. Rovněž tak má se\nto s národními písněmi, chceme-li jim zjednati přístup do sa-\nlonu. Skladatel musí interessantní harmonisací krásu jejich po-\nvznésti, vkusnými arabeskami je okrášlit a ozdobnými figurami\nje vyšperkovat, slovem komponista musí jim elegance a uhlaze-\nnosti dodati. Jedni z nejpřednejŠích skladatelů, kteří uvedli\npísně národní buď ve formě fantasie, transcripce, parafrase neb\nvariace pro piano do koncertů a salonů, byli Zikmund Gold-\nschmid (op. 12), a Julius Schulhofř (op. 10). Mimo tyto praco-\nvali na tomto poli Frant. Bendi (op. 8. 45. 47.), Vilém Gra\n(op. 5.), Edvard Nápravník (op. 3. 5.), Frant. Kaván (op. 10.),\nFrant. Pivoda (op. 33. 30. 50 ), Bedř. Šimák (op. 22.), A. Po-\nzděna (op. 7.), Jungmann (op. 90.), V. Kuhé, Gerber'K. (op%\n10.), a v nejnovějsím case p. J. Low, jeliožto tři fantasie před\nnějakým Časem byly tiskem vyšly. První fantasie na znárodně-\nlou (nikoliv národní) píseň Kde domov můj\" je komponována\nv slohu salonním a jest dosti zdařilá. Po úvodu do F-dur v tří-\nčtvrtečním taktu, v nemž zajímavá modulace do A-moll hledí\nna se pozornost obrátit, následuje exposice v devítiosmiČkovém\ntaktu. Důmyslně vymyšlená a při tom přec snadná kaděnce\npřivádí nás pak k hlavni themě. Ačkoliv celá exposice se k\nthémě dobře hodí, upomma nas, ač slabounce, na Prochův\n„Alpenhorn\", a to jmenovitě vždy v taktech začátečních. Prů-\nvod melodie je sice přiměřeny* nepovznáŠí se však nad povrch\nobycejnosti, a přechody jsou již v písni samé odůvodněny. Bez-\nprostředné pojí se k tomu modulace do As-dur a nyní započne\nv tetež tónině první variace themy. Variace ta je dosti vkusná\na lepa a vkusně provedena. Několika velmi zdařilými passaže-\nmi, z nichž chvalné zmínky zasluhuje utěšeně harmonisovaná\nskala, piicházime opět k prvotní tónině do F-dur a zároveň\nk druhé variaci, b touto nemůžem tak úplně souhlasit!, poně-\nvadž mame za to, že se tato naskrz lyrická melodie nedá vtěs-\nnat! do pochodového tempa. Konečně upozorňujeme na některé\nchyby tisku. V třetím taktu je chyba tisku; má být c místo\nhes \\ v pátém taktu bylo by lépe, aby bylo v bassové hořejší\npartii místo es raději d; skladatel chtěl zde vlastně míti des,\nPominoucc mlčením některé harmonické poklesky, na př. příč-\nnosti, kteie u novějších skladatelů klavírních jaksi přišly do\nobliby, podotýkáme ještě, že i s mnohými modulacemi souhla-\nsiti nemůžeme. V celku je však skladba dosti zdařilá a do-\nsáhne při dobrém provedení jistě žádoucího výsledku. Totéž\nmůžeme říci o druhé fantasii na píseň ~Ach není tu, není,u\nKomponista užil už k introdukci thémy, která trvajíc osm taktů,\npřechází praeludiem do variací, která však až do strany Čtvrté\nje ovsednělá. Následující vlastní théma je pěkná a správně\nharmonisovana. Průvod, zosnovaný dle Šchulhofřa, v snadněj-\nnějsím slohu, je vůbec zcela přiměřený; avšak prostřední hráči,\npro něž se hodí tato fantasie, potkají se v průběhu skladby s\nněkolika těžkostmi, které však se při pilnějším cvičení podají.\nPři správném provedeni nemine se skladba s dobrým účinkem.\nTřetí fantasie „Když jsem plela lenu má podobné přednosti\na vady jako fantasie první a jen to bychom si byli přáli, aby\nv jednotlivých variacích národní motiv průzračněji vystupoval a\njednotlivé variace přiměřenějšími přechody se spojovaly. Ostatně\ndoporučujeme dílo to co vhodné cvičení pro žáky poněkud po-\nkročilejší. Jak ze všeho vysvitá, složil jak se zdá p. Low, jenž\nse mnohými dobrými skladbami co schopný skladatel byl o-\nsvedčil, fantasie ty na kvap a tu nelze se diviti, že nejsou tak\npropilováuy, jak by býti měly. * - *"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35", "page_fin": "35", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.4.1", "titre_corps": "Tři Fantasie na české národní písně pro piano upravil J. Löw,", "titre_sommaire": "Tři Fantasie na české národní písně pro piano upravil J. Löw,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.3", "debut_caractere": 3031, "fin_caractere_exclue": 7014, "texte": "Tři Fantasie na české národní písně pro piano upravil J. Löw,\n(op. 41). 1. Kde domov můj? 2. Ach není tu není. 3.\nKdyž jsem plela len. V Praze u Emanuele Wetzlera.\nNárodní písně podobají se ve své původní formě půvabným\nvenkovankám v jednoduchých sukénkách a vyšívaných Šněro-\nvaČkách, jimž neschází k vstoupení do parketovaných salónů,\nnež jen drahocenný šat, nádherná vlečka, zlatý neb diamantový\nšperk, slovem zevnější ozdoba a politura. Rovněž tak má se\nto s národními písněmi, chceme-li jim zjednati přístup do sa-\nlonu. Skladatel musí interessantní harmonisací krásu jejich po-\nvznésti, vkusnými arabeskami je okrášlit a ozdobnými figurami\nje vyšperkovat, slovem komponista musí jim elegance a uhlaze-\nnosti dodati. Jedni z nejpřednejŠích skladatelů, kteří uvedli\npísně národní buď ve formě fantasie, transcripce, parafrase neb\nvariace pro piano do koncertů a salonů, byli Zikmund Gold-\nschmid (op. 12), a Julius Schulhofř (op. 10). Mimo tyto praco-\nvali na tomto poli Frant. Bendi (op. 8. 45. 47.), Vilém Gra\n(op. 5.), Edvard Nápravník (op. 3. 5.), Frant. Kaván (op. 10.),\nFrant. Pivoda (op. 33. 30. 50 ), Bedř. Šimák (op. 22.), A. Po-\nzděna (op. 7.), Jungmann (op. 90.), V. Kuhé, Gerber'K. (op%\n10.), a v nejnovějsím case p. J. Low, jeliožto tři fantasie před\nnějakým Časem byly tiskem vyšly. První fantasie na znárodně-\nlou (nikoliv národní) píseň Kde domov můj\" je komponována\nv slohu salonním a jest dosti zdařilá. Po úvodu do F-dur v tří-\nčtvrtečním taktu, v nemž zajímavá modulace do A-moll hledí\nna se pozornost obrátit, následuje exposice v devítiosmiČkovém\ntaktu. Důmyslně vymyšlená a při tom přec snadná kaděnce\npřivádí nás pak k hlavni themě. Ačkoliv celá exposice se k\nthémě dobře hodí, upomma nas, ač slabounce, na Prochův\n„Alpenhorn\", a to jmenovitě vždy v taktech začátečních. Prů-\nvod melodie je sice přiměřeny* nepovznáŠí se však nad povrch\nobycejnosti, a přechody jsou již v písni samé odůvodněny. Bez-\nprostředné pojí se k tomu modulace do As-dur a nyní započne\nv tetež tónině první variace themy. Variace ta je dosti vkusná\na lepa a vkusně provedena. Několika velmi zdařilými passaže-\nmi, z nichž chvalné zmínky zasluhuje utěšeně harmonisovaná\nskala, piicházime opět k prvotní tónině do F-dur a zároveň\nk druhé variaci, b touto nemůžem tak úplně souhlasit!, poně-\nvadž mame za to, že se tato naskrz lyrická melodie nedá vtěs-\nnat! do pochodového tempa. Konečně upozorňujeme na některé\nchyby tisku. V třetím taktu je chyba tisku; má být c místo\nhes \\ v pátém taktu bylo by lépe, aby bylo v bassové hořejší\npartii místo es raději d; skladatel chtěl zde vlastně míti des,\nPominoucc mlčením některé harmonické poklesky, na př. příč-\nnosti, kteie u novějších skladatelů klavírních jaksi přišly do\nobliby, podotýkáme ještě, že i s mnohými modulacemi souhla-\nsiti nemůžeme. V celku je však skladba dosti zdařilá a do-\nsáhne při dobrém provedení jistě žádoucího výsledku. Totéž\nmůžeme říci o druhé fantasii na píseň ~Ach není tu, není,u\nKomponista užil už k introdukci thémy, která trvajíc osm taktů,\npřechází praeludiem do variací, která však až do strany Čtvrté\nje ovsednělá. Následující vlastní théma je pěkná a správně\nharmonisovana. Průvod, zosnovaný dle Šchulhofřa, v snadněj-\nnějsím slohu, je vůbec zcela přiměřený; avšak prostřední hráči,\npro něž se hodí tato fantasie, potkají se v průběhu skladby s\nněkolika těžkostmi, které však se při pilnějším cvičení podají.\nPři správném provedeni nemine se skladba s dobrým účinkem.\nTřetí fantasie „Když jsem plela lenu má podobné přednosti\na vady jako fantasie první a jen to bychom si byli přáli, aby\nv jednotlivých variacích národní motiv průzračněji vystupoval a\njednotlivé variace přiměřenějšími přechody se spojovaly. Ostatně\ndoporučujeme dílo to co vhodné cvičení pro žáky poněkud po-\nkročilejší. Jak ze všeho vysvitá, složil jak se zdá p. Low, jenž\nse mnohými dobrými skladbami co schopný skladatel byl o-\nsvedčil, fantasie ty na kvap a tu nelze se diviti, že nejsou tak\npropilováuy, jak by býti měly. * - *"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "38", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.5", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8033, "texte": "Dopisy.\n\nJ. p.\nZ Petrohradu. (Patti. — Adami a Andreo. — Dargomyžeskyj †.)\nAby jste měli ponětí, jaké zde oslavy došla Adelina Patti,\nsdčluju Vám, že byla prvního večera takřka květinami zasypána.\nCena jejich pácí se na 5000 rublů. — Na Mariánském divadle\npožívá nyní velké obliby primadonna Adami (Budelova) a te-\nnorista Andrěv; v „Robertu dábluťt dostalo se oběma nejhluc-\nnějsí pochvaly. — Proslulý skladatel Aleksandr Verževic Dar-\ngomyžskij zemřel zde dne 17. ledna v 55. roku svého stáří.\nSmrť zastihla ho nad dokončenou právě novou operou „Kamen-\nnyj gosť\", která je na štěstí přec už tak dalece vypracována,\nže se bude moct na divadle provozovat, a že zjedná památce\njména Dargomyžského novou slávu. Dargomyžský byl zámožný\na svobodný. Jeho obě opery „Rusalka\" a „Esmeralda\" jsou na\nrepertoiru ruské opery. Mimo ty sepsal velký počet půvabných\nromancí a orkestrálních fantasií. Tyto jakož i jeho dramatické\nskladby vyznačují se více jemným skoro mosaikovým zpracová-\nním, než silou dramatickou; jeho melodie jsou hlavně ušlech-\ntilé a poetické. Dargomyžskij měl zvláště rozhodný talent pro\nsatyricko komické věci. Jeho opera „Don Juan\" dle Puskina\nzůstala bohužel nedokončenou. Dargomyžskij byl též Členem\nředitelstva konservatoria.\nZ Moskvy. (Hudební spolek.)\n11. (23.) ledna odbývána schůze výroční ruského spol-\nku musikálního v sále spolkovém, v kteréž se provedlo : 1.\nOuvertura k opeře „Král Manfred\" od Reineka, 2. Chor ze\nmše od Beethovena. — 3. Druhá symfonie (C-dur) od Schu-\nmanna.\n\nZ Paříže. (Nová opera „Piccolino\" od paní Grandvalové.)\nJe to zajisté velká vzácnost, slvšeti tříaktovou operu od\nženské a proto cítím se povinna, zmíniti se o nové opeře „Pi-\nccoiino*4 od paní Grandvalové. Vím sice, že tato skladatelka\nsložila už mši, v níž se nachází mistrovské Benedietus ; slyšel\njsem sice od tétéž komponistky jednoaktovou operettku „La\n(Kající žena); avšak neodvážil jsem se souditi z\ntěchto dvou pokusů o talentu této paní; nyní tuším moliu tak\nučinit. Paní Grandvalová osvědčila svou líbeznou a sympathe-\ntickou hudbou své skutečné skladatelské nadání; neboť pomní-\nme-li, že se obecenstvo uvyklé na výtečná dramatická díla Ros-\nsiniho, Belliniho, ano i Verdiho, nedá uchvátit obyčejnou prací.\nPaní Grandvalová vyznačuje se kouzlem, grácií, zručností a in-\nspirací v podrobnostech ; avšak nedostává se jí citu scénického\na zápalu uměleckého. Méně nadaný skladatel než je ona, ne-\nbyl by as mnoho vyvedl z jednoduchého libretta Piccolino.\nStůj zde stručný jeho obsah. Mladý malíř opustí svou milenku\na odebeře se do Říma. Ubohá Marta zmírajíc touhou po svém\nmilenci vezmouc na svá bedra prkénko se sádrovými soškami,\nhledá jej po celé Itálii. Konečně jej najde v Tivoli, stane se\njeho žákyní a pronikne takto tajemství jeho života. Konečně\nvypátrá jeho lásku k jiné ženě. Toto libretto od Lauziera ne-\nobsahuje mnoho děje; avšak jsou skladatele, kteří ještě z menši\nlátky, na př. Bellini z „Náměsícné\" vytvořili mistrovská díla.\nPakli básni této scházejí pěkné situace, vyniká přec v* celku\njedna povaha, to jest povaha Piccolina. Musím se vyznat, že\nho paní Grandvalová jen slabě postavila v popředí. Je to za-\njisté nemalá vada tohoto díla. Slyšel jsem více hlasů, že v skladbě\nté je mnoho reminiscencí; to je pravda; avšak hudebníci mají\nobyčejně zvyk, jeden druhého reprodukovali. Neznám umění,\nkde může člověk pod zapřenou dělat snadněji půjčky, jako v\nhudbě. Znám mnoho komponistů, kteří jměním svého souseda\nzbohatli a se proslavili.\nZ Milána. (Nové opery. — Piatti a Sivori. — Jaká jména\ndostávají divadla. — Časopisy Rossini. — Slč, Teresa Štolzova a\nVizjakova. — Sestry Marchisiovy. — Slč. Matilda Zavrtalova.\nPetrella odebral se do Neapoli, kdež započaly zkoušky k jeho\nnové opeře „Giovanna II.\" Taktéž připravuje se k provo-\nzování ve Florenci nová opera „La martire\" od mladistvého\nmaestra Ed. Perelliho, za níž byl obdržel cenu 3000 lir. Nová\nopera „Republicani e Sforzeschi\" od maestra Maccariniho, která\nse mela v Piacenze provozovat, neprošla prý censuru. Uvidíme l\nLionello Ventura zanáší se komponováním nové opery, k niž\nmu Michaele Bono text piše. V pařížském divadle „Fantai-\nsies Parisiennes\" konají se pilné zkoušky k nové opeře „Una\nFollia a Roma\" od Freder. Ricciho, švakra vaší rodačky Tere-\nsy Stolzové. Dále komponuje kníže Poniatowski italskou\noperu „Gelmina\" pro sic. Hauckovu; a konečně skládá maestro\nMarco Sala novou komickou operu, k nížto mu Arrigo Boito\ntext byl napsal. Věhlasný virtuos na cello Piatti jmenován\njest professorem cella na královské akademii hudby v Londýne,\nSlavný virtuos na housle Camillo Sivori, jsa nedávno přítomen\notevření nového divadla ve Finalmarino, které pokřtěno jest\njmenem jeho, dal se tam při nadšené pochvale obecenstva sly-\nšeti. Vůbec panuje v Itálii chvalitebný obyčej, že divadla do-\nstávají jména po slavných domácích umělcích. Tak na př. jme-\nnuje se divadlo v PalermŠ „Bellini\" po znamenitém skladateli\n„Normy\"; divadlo v Janově „Paganini\" po nedostižném hous-\nlistovi; divadlo v Turíně „Alfieri\" po slovútném básníku; di-\nvadlo v Livornu „Goldoni\" po dramatickém básníku; divadlo\nve Veroně „Ristori\" po světoznámé herečce; divadla v Turíne,\nLivorně a Benátkách „Rossini\". Ano, Rossini byl a jest až do-\nsud nejpopulárnější osobou v Itálii. Na doklad toho svědci též\nokolnost, že se tři divadelní a hudební časopisy jmenem „Ros-\nsini\" honosí. Jeden vychází ve Florenci, druhý v Neapoli a\ntřetí (Giaachino Rossini) v Bologni. Mluve o Rossinim, musím\nse též zmíniti, že se bude v srpnu 1869 v Pesaru na pocesť\nRossiniho dávati velký koncert, v němž znamenitá pěvkyně sic.\nTeresa Stolzova bude účinkovat. Dále se tvrdí, že umělkyně\nta bude o slavnosti v Padově zpívati v opeře „Don Carlos.\"\nZe je pro stagionu 1869—1870 od impresaria Martinottiho en-\ngažována u královského divadla v Turíne, je Vám už známo ;\nméně však známo jest, že také slečna Vizjakova, Horvátka u\ntéhož divadla v tétéž stagioně účinkovat bude. Jak se do-\nvídám , budou znamenité pěvkyně sestry Marchisiovy v příštím\npostě zpívati ve Valenze (ve Spanělích). Sic. Matilda Za-\nvrtalova vystoupila před nedávnem v opeře „Giovanna ďArco\"\n(Panna Orleanská) na divadle v Padově a vyznačila se svým\nkrásným hlasem a mohútným citem dramatickým, zacež se jí\nvelké pochvaly dostalo.\n■V\nZ Neuenburgu (ve Svýcařích). (Vypsání ceny za nejlepší skladby pro\nelektrický klavír.)\nZa nejlepší skladby pro elektrický klavír jsou vypsány tři\nceny, a sice: za nejlepší původní skladbu 400 franků, za trans-\nkripce na cizí motivy 150 fr. a 100 fr. Konkurs trvá až do\n1. května. Bližší zprávy o elektrickém klavíru a jeho mecha-\nnice podá ochotně pan Albert Bovel, předseda obchodní a prů-\nmyslné společnosti v Neuenburku.\nZ Těšína v Slezsku. (Hudební zábava p. Karla Slavíka.)\nHudební zábava, která se zde odbývala dne 22. ledna\ns žáky p. Karla Slavíka, došla nejskvělejšího výsledku, jsouc\npatrným důkazem důkladnosti páně Slavíkovy vyučovací metho-\ndy. která se jevila nejen v technickém provedení, ale iv správ-\nném pojmutí duševního obsahu se strany žáků a žákyň. „Zvo-\nlené kusy,\" praví zpravodaj Silesie, „byly stupňovitě přiměřeny\nsilám, které je provozovaly, a tak se stalo, že jsme všude zpo-\nzorovali jistotu a že posluchače nikdy nepojal rušící cit kolisání.\nAno i velmi nesnadná ouvertura k „Sen svatojanské noci\" byla\nprovedena v ČtyrruČné úpravě naskrze zdařile, a na mnohých\nmístech i s poetickým nádechem. K nejlepŠím výkonům nále-\nžejí ony sleČ. Huldy Ritterovy a sleČ. Ludmily Fischerovy.\nPrvní rozvinula v Henseltových variacích omamující takořka\ntechniku; sIČ. Fischerova osvědčila v překrásném přednosu so-\nnáty C-dur (op. 2.) od Beethovena vřelý cit a dobré pojmutí.\"\nPan Slavík může být spokojen s utěšeným výsledkem své\nchvalné snahy.\nZ Vídně, dne 2. února. (Operetta „Toto\". Pomník Androvi. Ko-\nstelní hudba. Teršák.)\nDne 1. ledna provozovala se v Karlově divadle poprvé\nnová burleskní operetta „Toto\" od plodného skladatele Jakuba\nOffenbacha a byla jmenovitě v druhém aktu velmi příznivě při-\njata. Skladatel byl volán a zaň děkoval řiditel p. Ascher. Hudba"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8265, "texte": "operetty té je veselá; skladatel podal tu množství árií, duett a\nterzett, ano zpívá se v ní až příliš mnoho. Jednotlivé melodie\nzde zajisté znárodní. Ačkoliv operettka „Toto\" oplývá na mno-\nhých místech hudebními půjčkami u jiných skladatelů; nedá se\ntéž upřít, že obsahuje také mnohé originální věci. Obsah ope-\nrettky nestojí za mnoho, ale poskytuje příležitost k četným gro-\nteskním výjevům. Komité umělců, kteří hodlali dávati kon-\ncert ve prospěch pomníku slavnému tenoristu Aloisů Androvi,\nrodilému Moravanu, usneslo se na tom, že nebude odbývat\nkoncert, nýbrž že uspořádá k tomu cíli divadelní představení.\nLandstrďsská jednota pro kostelní hudbu provedla na Hro-\nmice mši do D od Václ. Horáka Tantum ergo od Hummla\nAve Maria od Hauptmanna a Offertorium od Jos. Haydna.\nTerŠák, jeden z nejvýtecnějŠích nynějších flétistů, jenž také\nněkolikrát v Praze vystoupil, obdržel od krále portugalského\nrytířský kříž řádu Kristova.\nZ Horažďovic, 14. ledna. (Výroční zpráva zp. sp. „Práclině\".) (Dokonč.)\nKonečně se súcastnil co deputace slavnosti položení\nzákladního kamene k národnímu divadlu, slavnosti položení\nzákl. kamene k českému gymnasiu v Budějovicích, a slavnosti\nKrameriusově v Klatovech. Provedl celkem 71 skladeb, mezi\nnimiž 35 nove nacvičených. Čítá dnešního dne 126 údů, to-\ntiž 5 Čestných, 32 činných aB9 přispívajících. Inventář spol-\nkový rozmnožen o 77 čísel, citát nyní celkem 214 čísel, z nichž\n202 hudebniny. Slavnost svěcení nového praporu spolkového\njest doposud a zůstane i pro budoucnost jedna z nejvýznamněj-\nších událostí v dějinách spolku našeho. Již dne 12. září, co\nv den předslavnostní, bylo město naše v jakémsi svátečním na-\nladění; domy zdobeny věnci, pletením a přečetnými prapory,\nnápisy a hesly, a v čelnějších ulicích stavěny vkusné jehlance\na slávobrány. Netušený obraz rozvinoval se vsak nám hned\ncasne z rána dne 13. září. A veškeré ty pestré davy až do-\nposud co rozhárané vlny ulicemi města proudící, spojeny a slity\no 9. hodině v jeden uchvacující celek, ohromný to půlkruh na\n„Lipkách\", rovině podél řeky Otavy, na úpatí staroslavné naší\nPráchně. Odtud nastoupen pak o půl desáté hodině průvod\nk soše Panny Marie na náměstí. Průvod tento, sestávající ze\nstudentstva, z četných spolků pěveckých, sokolských a živno-\nstenských, vesměs s prapory, zavírající v středu svém družičky,\nzástupkyně matky praporu a kmotry, provázen dvěma odděle-\nními banderií o 240 koních a nepočetným obecenstvem činil\ndojem, jakýž zajisté každému účastníku slavnosti utkvěl hluboko\nv paměti. Po slavnostní vřelé řeci předsedy spolku a ryzím\nduchem vlasteneckým provanutém slavn. kázaní p. P. T. Býčka,\nnásledovaly za zpěvu velebného staročeského choráln obřady\nsvěcení a zatloukání hřebů zástupci jednotlivých korporac. Když\npak nově posvěcený skvostný prapor po vzletné řeci pí. Em.\nFrenzlové a rázném proslovení praporecníka nad shromážděný-\nmi tu hodnostáři u větru zavlál, tu zavzněl rázem nekonečný\njásot tisíců zde shromážděných co první ohromující pozdrav zá-\nstavy naší. V ten den 04. hodině odpolední v zámeckém sále\nza spoluúcinkování veškerých zpěváckýcb spolků odbývaná diu-\ndební a pěvecká akademie těšila se v každém ohledu z nejíep-\nšího úspěchu, taktéž i večer beseda na „Loretě\", kterouž slav-\nnost celá skončena. Vydání obnáší 1089 zl. 95 kr. a pří-\njem 1201 zl. 65£ kr.\n\nV. M.\n\nJ. F.\nZ Kutné Hory. (Valná hromada „Tyla.\")\nValná hromada zpěv. spolku kutnohorského „Tyl\" odbývána\ndne 15. t. m. za přítomjiosti 49 členů. Po zahájení schůze\nmístopředsedou p. Drem. Říhou přednesena zpráva jednatelská,\nz níž vysvítá, že zpěv. spolek „Tyl\" v roce minulém čítal 52\nvýkonných a 93 přispívajících clenu; z těchto 145 členů během\nroku 25 vystouplo, 25 se přesídlilo a 1 zemřel. Za to vsak\n46 členů opět přistouplo. Činně se spolek súcastnil aa den\númrtí J. K. Tyla, při koncertě slečny Tomíckovy, při svěcení\nzákladního kamene divadla národního (35 cleny), na den Boží-\nho Těla, v Larci odbývaném koncertě ve prospěch divadla ná-\nrodního, při svěcení praporu Sokola kolínského (32 cleny), při\nvysvěcení městské nemocnice, při provedení Haydenova oratoria;\n„Stvoření světa,\" v den otevření potravního spolku ffßlahobyt,a\nv den svate Cecilie, při otevření Tylovy ulice a při početí stav-\nby nádraží kutnohorského. Zpráva kasovní vykazuje příjmů za\nrok 1868 496 zl. 26 kr., vydání 441 zl. 69 kr. ; takže o 54,\nzl. 57 kr. byl příjem větší vydání. Nedoplatky obnášejí 36.65 kr,\ntudiž pravá hotovost 17 zl. 92 kr. Když byly projeveny od-\nstupujícímu výboru díky povstáním, předsevzatá volba předsedy ao-\nstatních funkcionářů. Za předsedu zvolen skorém jednohlasně\nčinný p. prof. Knor, za jednatele p. za pokladníka p.\nChrtek, za výbory p. Dr. Říha a p. Šafránek, za sbormistra o-\npět p Strebl a za správce domu p. Polák. Po krátké však\npromyšlené řeci nově zvoleného p. předsedy a provolání „na\nzdar\" novému výboru bylo sezení ukoncene.\n\nZ Nové Paky. (Činnost pěv. jedn. „Hlasoně\" r. 1868. — Slavnost narození\nP. Faustyna Procházky).\n„Boha chválit, vlasti sloužit, srdce šlechtit,\" jest zajisté cí-\nlem, k němuž směřovati má činnost každého spolku pěveckého.\nZe za tím cílem kráčejí všichni spolkové naší milé vlasti, doká-\nzal nám rok právě minulý v světle nejkrásnějším, dokazují zprá-\nvy* jichž se den co den dočítáme. Jak i „Hlason\" novopacký\ncíli tomu za dost učinil dle skrovných sil svých, ukazuje přehled\nčinnosti jeho za rok 1868, který tuto podáváme. Ve valné hro-\nmadě dne 15. ledna 1868 odbývané uzavřeli shromáždění údo-\nvé, aby spolek, který v letech nepokojných 66 a 67, jakož i\nodejitím p. ředitele spolku na hlavní Školu do Josefova trochu\nrozviklán byl znovu se organisoval. Zvolen tedy nový ředitel a\nvýbor a stanovy dle nového spolkového řádu přepracovány. Dne\n19. ledna dával spolek ples, při němž několik sborů zapěl, a\ndne 20. února pěvecko-hudební zábavu. Veliké národní slavno-\nsti kladení základního kamene k národnímu divadlu súcastnilo se\n15. údů s práporem ; ostatní údové oslavili radostný ten den\nspojivše se se zdejší jednotou tělocvičnou ve „střelnici\" hudbou\na zpěvem. Slavný den narozenin otce národa dr. Fr. Palacké-\nho oslavil „Hlason\" pěvecko-hudební akademií, jejížto čistý vý-\nnos odevzdán nadaci Palackého. V den sv. Václava, jehožto o-\nbraz skvostný prapor náš nese, přednesl spolek v chrámu Páně\nzdejším velkou mši od Fiihrera do C-dur, a Sylvestrový ve-\nčer merendou, jejížto čísla obecenstvo až do půlnoci bavila, na-\nčež novýrok přípitky a přáním přivítán byl, by nám a]zubožené vlasti\nlepších a utěšenějších dob přinesl. Dne 13. ledna letošního rokn\nbylo tomu 120 let, co se narodil v našem městě slovútný spi-\nsovatel český P. Faustýn Procházka. Výbor, který uradit se\nměl, jak památku muže toho oslavit, usnesl se, že slavně a dů-\nstojně. Za tou příčinou byla v den narozenin jeho slavná mše\nsv. v zdejším chrámu Páně klášterském od důst. p. dek. zdej-\nšího sloužena, při níž Školní dítky s praporem, Hlason a So-\nkol s praporem a městké zastupitelstvo přítomno bylo. Hlason\nzapěl Fiihrerovu mši do C-dur (menší) s vložkami : „pastýř a\npoutníci\" a „zahrada Boží\" oboje od Křížkovskélio. Také při-\npravuje se velká produkce ve spojení s divadelními ochotníky,\njejížto výnos má býti základem pomníku Procházkova, nadace\ntotiž pro jednoho Študujícího z N. Paky, o Čemž budoucně zprá-\nvu obdržíte.\nZe Zbirohu. (Valná hromada.)\nZpěvácký spolek náš „Hlahol\" odbýval dne 10. t. m. val-\nnou výroční hromadu, jíž se 33 údů súČastnilo. Po zahájení\nschůze předsedou panem P. Vojt. Kratochvílem přednesl jedna-\ntel p. BureŠ výroční zprávu o Činnosti spolku jakož i o nyněj-\nších jeho poměrech. Hlahol náš za první rok působení svého\npokročil tak, že se stal takřka středem společenského života\nzdejšího. Uspořádal dvě besedy a jednu produkci pro své při-\nspívající a zakládající údy, súčastnil se 8 údy slavnosti polože-\nní základního kamene k velkému národnímu divadlu. 16 údy\noslavení památky hraběte Kašpara Šternberka v Stupně a 20\núdy svěcení praporu zp. spolku „Slavík\" v Hořovicích. Kromě\ntoho provedl zastaveníčko svému předsedovi před jeho jmenina-\nmi a ustanovenou výroční mši spolkovou dne 1. května, zpíval\npři Čtveru Štacích o Božím těle, doprovodil dva své údy, jakož\ni paní a dceru jinýc4 dvou údů ku hrobu a súčastnil se třech\nsmutečních mší za tyto. Spolek přistoupil na vyzvání pražské-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6436, "texte": "ho „Hlaholu\" ihned k jednotéčeskoslovanských zpěváckých spol-\nků. Skladeb počítá již spolek přes 200 nejvíce dobrovolných\nto darů. Od počátku působení našeho hledí se k tomu, by\nco možná brzo zřízen byl řádný prapor a proto konáno bylo\nvíce sbírek k témuž úceli ; dospěli jsme tak daleko, že má-\nme již 104 zl. v hotovosti a dvě státní upsání po 50 zl.\nna prápor, hlavně přispěním p. Jos. Mudry st., p. Václava Ko-\nzlera a Em. Razíuia, jakož i zdejších študujících, kteří k účelu\ntomu divadelní představení dávali. Při volbách zvolen za před-\nsedu opět p. P. Kratochvíle, za ředitele p. Martin Eber ; do vý-\nboru pak pp. Bureš František (jednatel), Štola Josef, Topinka\nKarel, Tůma Josef (pokladník) a Vodrážka František (kontro-\nlor.\n\n—a.\n\n—z\nZ Domažlic. (Věneček zp. sp. „Břetislav\".)\nDne 27. ledna b. r. uspořádal náš zpěvácký spolek Břeti-\nslav taneční věneček a to sice první v Domažlicích, k němuž\nse vybraná společnost sešla. Vlasteneckými zpěvy, deklama-\ncemi a tancem bavili se přítomní tak srdečně, že až k samému\nránu opouštěli taneční sin. Četně byl zastoupen zpěvácký spo-\nlek Jitka a zapěl k všeobecnému uznáni několik písní. Ze\nsborů předneŠených od zpŠváckého spolku Břetislav hlučným\npotleskem vyznamenány byly: Isák v rozkoši. Proč nemohl\ndál; pak: Nová doba, od VaŠáka. Mezi hosty vynikal pan\nMed. Dr. Steidl, osobní lékař J. cis. Výs. princezny Oldenbur-\nské. Licitací několika maličkostí sebralo se ve prospěch ná-\nrodního divadla 19 zl. r. c., k čemuž vzácný host nemálo při-\nspěl. Srdečné díky za jeho dar. čistý výnos věnečku obná-\nšel 50 zl.\n\nKronika zpěváckých spolků.\nJ. P.\nŘeditelové pražských zpěv. spolků uveřejnili tyto dni\nv Našich Listech následující provolání ke všem Českoslovanským\nzpěv. spolkům:\nSlavným zpěváckým spolkům českoslovanským!\nDůležitost časopisu, jenž by zastupoval svědomitě hu-\ndební zájmy vůbec a zpěváckých spolků zvlášť, leží zajisté\npříliš na bíledni, než abychom museli šíře o ní promluviti.\nPostrádajíce po čtyry leta hudebního časopisu cítili\njsme předobře potřebu takového listu as mnohých stran\nprojeveno přání, aby se někdo uvázal ve vydávání časopisu\nhudebního.\nPřání tomu ochotně vyhověl hudební spisovatel p. Eman.\nMeliš, odhodlav se vydávati opět hudební časopis „Dalibor\",\njenž má býti orgánem všech zpěváckých spolků českoslo-\nvenských a jich zájmy v první řadě zastupovat.\nHudební časopis „Dalibor\" vyhovuje jako dříve zájmům\ntěmto v úplné míře a patří zajisté mezi první tohoto druhu.\nKladouce to slavným zpěváckým spolkům vřele na srdce,\nvyzýváme je k valnému účastenství a doufáme, že nebude\njediného z nich, jenž by nenahlížel všestranný prospěch,\nkterý kyne z tohoto listu celku i jednotlivci a jenž by k u-\ndržení jeho skromnou beztoho obětí nepřispěl.\nKarel Bendi,\nředitel „Hlaholu\" v Praze,\nios. A. Bergmann,\nředitel zpěv. spolku „Lukeše\" na Smíchově.\nJosef Drahorad,\nředitel „Lumíra\" malostranského.\nFerdinand Heller,\nředitel zpěv. spolku „Beseda\" v Praze.\nBedřich Kirchner,\nředitel zpěv. spolku „Slavoje\" v Karlině.\n* Hlahol Plzeňský odbýval dne 27. ledna „u císaře ra-\nkouského\" své Šibřinky.\n* Slavjan Královéhradecký uspořádá dne 7. února v míst-\nnostech měšťanské besedy ples. MaŠkary mají přístup, vymo-\nhou-li si zvláštního legitimačního lístku u p. Jana ŠantrůČka.\n* Táborský zpév. spolek „Žižka\" odbýval dne 31. ledna\nprodukci, jejíž program byl tento: Starý ženich, sbor od ViL\nBlodka. Ptáče, smíšený sbor od Dr. L. Procházky. Žár-\nlivý basař, sbor od L. Zvonaře. Na to následovala hudba.\n* Slánský „Dalibor\" uspořádal dne 31. ledna pro své\npřispívající údy na všeobecnou žádosť po třetí Illnerovu ope-\nrettu „Kvas krále Vondry\", načež následoval tanec. O půl noci\nprovedl zase „Symfonie na brkacky\" a hned na to „Čínský\npochod.\" Místnosti byly obecenstvem domácím i okolním téměř\npřeplněny. Musím podótknouti, že jest činnost našeho Dalibora\nznacna a operettu zmíněnou provedl tak precisně, zvláštní partie\nbyly tak zastoupeny, že bez lichocení tu největší chválu au-\nznani zasluhuje. Konečně musím zde i zmínku uciniti, že\nspolek náš má své vlastní vkusně zbudované jeviště, které užívá\npři letních zábavách v zahradě.\n\nJ. T.\n* Domažlický Břetislav hodlal - jak se nám píše —\nku konci masopustu provozovati Illneroru operettku „Kvas krále\nVondry\" a tedy spočívá bezpochyby zpráva o Plzeňském Hla-\nholu, který dle Plz. Nov. byl do Domažlic pozván, aby tam tu\nkterou operettku provedl, na mýlce neb nedorozumění. Dne\n27. ledna uspořádal Břetislav masopustní merendu.\n* Beseda, již Jilemnický zpěv. spolek ~Branislav\" dne\n31. př. m.v sále u bílého beránka zde uspořádal, byla pře-\nčetně navštivena a dosáhla skvělého výsledku, což nejvíce první-\nmu vystoupení zdejších ochotnic nastávajícího dívčího zpěv.\nspolku za řízením p. Dr. Jana Bareše přicísti dlužno. Buďtež\njim tímto veřejně nejvřelejší díky vzdány. Doufáme, že spolek\ntento co nejdříve se utvoří, v život vstoupí a ruku v ruce s\nBranislavem na dráze tak pěkně započaté ku povšechnému pro-\nbuzeni i na dále vydatně spoluúcinkovati bude. Pročež tedy:\n„Na zdar!\"\n\n* Zpěvácký spolek „Hlahol\" ve Zbirohu uspořádal dne 3.\núnora v městské radnici besedu. Program byl tento: 1. Hlahol,\nsbor od K. Bendla. 2. Deklamace. 3. Zpěv Český, sbor od\nKallivody. 4. Odvedeného prosba, sbor od P. Křížkovského.\n5. Deklamace. 6. Quodlibet z národních písní od J. L. Zvonaře.\n* V Buckově blíž Středokluk zřídil se zpěvácký spolek\n„Zvon\", jehož ředitel jest p. Antoš. Voláme mu na zdar!\n* Literátský spolek Českobrodský, r. 1867 založený, od-\nbýval dne 3. ledna druhou valnou schůzi. Sbor Čítá 34 údů\nvýkonných a 31 přispívajících. Koku 1868 přijato 190 zl. 64kr.,\nvydáno 140 zl. 42 kr. Sbor literátský přispívá nemálo k zve-\nlebení služeb Božích, jmenovitě zpívají se tam staročeské zpěvy\nroratni. V roce předešlém počalo řádné cvičení sboru ve zpe-\nvich roratnich a v adventě přednášel je celý sbor k hlasu varhan.\n* Výbor zpěváckého spolku „Besedyw v Brně měl dne\n3. února sezení, v němž byli zvoleni funkcionáři, a sice p. Div\nZelinka za jednatele; p. Švarc za pokladníka a p. Peka za ar-\nchiváře. Za sbormistra zvolil výbor jednohlasně opět p. Ne-\nsvadbu. Mimo to vyřízeno mnoho záležitostí, zvláště vsak k to-\nmu se ve všem hledělo, aby spolek udržel se na tom stupni\ndokonalosti a zachoval si obliby. Dle usnešení výboru bude\nprvní beseda dne 15. března a v ní bude jistý výtečný pěvec\npražský úČinkovati.\n* Chrudimský „Slavoj\" súČastnil se dne 31. ledna při\nvysvěcování nového pivováru zdařilým zpěvem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "36", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Petrohradu. (Patti. — Adami a Andreo. — Dargomyžeskyj †.)", "titre_sommaire": "Z Petrohradu. (Patti. — Adami a Andreo. — Dargomyžeskyj †.)", "signature_source": "J. p", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.4", "debut_caractere": 9, "fin_caractere_exclue": 1501, "texte": "J. p.\nZ Petrohradu. (Patti. — Adami a Andreo. — Dargomyžeskyj †.)\nAby jste měli ponětí, jaké zde oslavy došla Adelina Patti,\nsdčluju Vám, že byla prvního večera takřka květinami zasypána.\nCena jejich pácí se na 5000 rublů. — Na Mariánském divadle\npožívá nyní velké obliby primadonna Adami (Budelova) a te-\nnorista Andrěv; v „Robertu dábluťt dostalo se oběma nejhluc-\nnějsí pochvaly. — Proslulý skladatel Aleksandr Verževic Dar-\ngomyžskij zemřel zde dne 17. ledna v 55. roku svého stáří.\nSmrť zastihla ho nad dokončenou právě novou operou „Kamen-\nnyj gosť\", která je na štěstí přec už tak dalece vypracována,\nže se bude moct na divadle provozovat, a že zjedná památce\njména Dargomyžského novou slávu. Dargomyžský byl zámožný\na svobodný. Jeho obě opery „Rusalka\" a „Esmeralda\" jsou na\nrepertoiru ruské opery. Mimo ty sepsal velký počet půvabných\nromancí a orkestrálních fantasií. Tyto jakož i jeho dramatické\nskladby vyznačují se více jemným skoro mosaikovým zpracová-\nním, než silou dramatickou; jeho melodie jsou hlavně ušlech-\ntilé a poetické. Dargomyžskij měl zvláště rozhodný talent pro\nsatyricko komické věci. Jeho opera „Don Juan\" dle Puskina\nzůstala bohužel nedokončenou. Dargomyžskij byl též Členem\nředitelstva konservatoria.\nZ Moskvy. (Hudební spolek.)\n11. (23.) ledna odbývána schůze výroční ruského spol-\nku musikálního v sále spolkovém, v kteréž se provedlo : 1.\nOuvertura k opeře „Král Manfred\" od Reineka, 2. Chor ze\nmše od Beethovena. — 3. Druhá symfonie (C-dur) od Schu-\nmanna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "37", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Paříže. (Nová opera „Piccolino\" od paní Grandvalové.)", "titre_sommaire": "Z Paříže. (Nová opera „Piccolino\" od paní Grandvalové.)", "signature_source": "V. M", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.4", "debut_caractere": 1503, "fin_caractere_exclue": 8033, "texte": "Z Paříže. (Nová opera „Piccolino\" od paní Grandvalové.)\nJe to zajisté velká vzácnost, slvšeti tříaktovou operu od\nženské a proto cítím se povinna, zmíniti se o nové opeře „Pi-\nccoiino*4 od paní Grandvalové. Vím sice, že tato skladatelka\nsložila už mši, v níž se nachází mistrovské Benedietus ; slyšel\njsem sice od tétéž komponistky jednoaktovou operettku „La\n(Kající žena); avšak neodvážil jsem se souditi z\ntěchto dvou pokusů o talentu této paní; nyní tuším moliu tak\nučinit. Paní Grandvalová osvědčila svou líbeznou a sympathe-\ntickou hudbou své skutečné skladatelské nadání; neboť pomní-\nme-li, že se obecenstvo uvyklé na výtečná dramatická díla Ros-\nsiniho, Belliniho, ano i Verdiho, nedá uchvátit obyčejnou prací.\nPaní Grandvalová vyznačuje se kouzlem, grácií, zručností a in-\nspirací v podrobnostech ; avšak nedostává se jí citu scénického\na zápalu uměleckého. Méně nadaný skladatel než je ona, ne-\nbyl by as mnoho vyvedl z jednoduchého libretta Piccolino.\nStůj zde stručný jeho obsah. Mladý malíř opustí svou milenku\na odebeře se do Říma. Ubohá Marta zmírajíc touhou po svém\nmilenci vezmouc na svá bedra prkénko se sádrovými soškami,\nhledá jej po celé Itálii. Konečně jej najde v Tivoli, stane se\njeho žákyní a pronikne takto tajemství jeho života. Konečně\nvypátrá jeho lásku k jiné ženě. Toto libretto od Lauziera ne-\nobsahuje mnoho děje; avšak jsou skladatele, kteří ještě z menši\nlátky, na př. Bellini z „Náměsícné\" vytvořili mistrovská díla.\nPakli básni této scházejí pěkné situace, vyniká přec v* celku\njedna povaha, to jest povaha Piccolina. Musím se vyznat, že\nho paní Grandvalová jen slabě postavila v popředí. Je to za-\njisté nemalá vada tohoto díla. Slyšel jsem více hlasů, že v skladbě\nté je mnoho reminiscencí; to je pravda; avšak hudebníci mají\nobyčejně zvyk, jeden druhého reprodukovali. Neznám umění,\nkde může člověk pod zapřenou dělat snadněji půjčky, jako v\nhudbě. Znám mnoho komponistů, kteří jměním svého souseda\nzbohatli a se proslavili.\nZ Milána. (Nové opery. — Piatti a Sivori. — Jaká jména\ndostávají divadla. — Časopisy Rossini. — Slč, Teresa Štolzova a\nVizjakova. — Sestry Marchisiovy. — Slč. Matilda Zavrtalova.\nPetrella odebral se do Neapoli, kdež započaly zkoušky k jeho\nnové opeře „Giovanna II.\" Taktéž připravuje se k provo-\nzování ve Florenci nová opera „La martire\" od mladistvého\nmaestra Ed. Perelliho, za níž byl obdržel cenu 3000 lir. Nová\nopera „Republicani e Sforzeschi\" od maestra Maccariniho, která\nse mela v Piacenze provozovat, neprošla prý censuru. Uvidíme l\nLionello Ventura zanáší se komponováním nové opery, k niž\nmu Michaele Bono text piše. V pařížském divadle „Fantai-\nsies Parisiennes\" konají se pilné zkoušky k nové opeře „Una\nFollia a Roma\" od Freder. Ricciho, švakra vaší rodačky Tere-\nsy Stolzové. Dále komponuje kníže Poniatowski italskou\noperu „Gelmina\" pro sic. Hauckovu; a konečně skládá maestro\nMarco Sala novou komickou operu, k nížto mu Arrigo Boito\ntext byl napsal. Věhlasný virtuos na cello Piatti jmenován\njest professorem cella na královské akademii hudby v Londýne,\nSlavný virtuos na housle Camillo Sivori, jsa nedávno přítomen\notevření nového divadla ve Finalmarino, které pokřtěno jest\njmenem jeho, dal se tam při nadšené pochvale obecenstva sly-\nšeti. Vůbec panuje v Itálii chvalitebný obyčej, že divadla do-\nstávají jména po slavných domácích umělcích. Tak na př. jme-\nnuje se divadlo v PalermŠ „Bellini\" po znamenitém skladateli\n„Normy\"; divadlo v Janově „Paganini\" po nedostižném hous-\nlistovi; divadlo v Turíně „Alfieri\" po slovútném básníku; di-\nvadlo v Livornu „Goldoni\" po dramatickém básníku; divadlo\nve Veroně „Ristori\" po světoznámé herečce; divadla v Turíne,\nLivorně a Benátkách „Rossini\". Ano, Rossini byl a jest až do-\nsud nejpopulárnější osobou v Itálii. Na doklad toho svědci též\nokolnost, že se tři divadelní a hudební časopisy jmenem „Ros-\nsini\" honosí. Jeden vychází ve Florenci, druhý v Neapoli a\ntřetí (Giaachino Rossini) v Bologni. Mluve o Rossinim, musím\nse též zmíniti, že se bude v srpnu 1869 v Pesaru na pocesť\nRossiniho dávati velký koncert, v němž znamenitá pěvkyně sic.\nTeresa Stolzova bude účinkovat. Dále se tvrdí, že umělkyně\nta bude o slavnosti v Padově zpívati v opeře „Don Carlos.\"\nZe je pro stagionu 1869—1870 od impresaria Martinottiho en-\ngažována u královského divadla v Turíne, je Vám už známo ;\nméně však známo jest, že také slečna Vizjakova, Horvátka u\ntéhož divadla v tétéž stagioně účinkovat bude. Jak se do-\nvídám , budou znamenité pěvkyně sestry Marchisiovy v příštím\npostě zpívati ve Valenze (ve Spanělích). Sic. Matilda Za-\nvrtalova vystoupila před nedávnem v opeře „Giovanna ďArco\"\n(Panna Orleanská) na divadle v Padově a vyznačila se svým\nkrásným hlasem a mohútným citem dramatickým, zacež se jí\nvelké pochvaly dostalo.\n■V\nZ Neuenburgu (ve Svýcařích). (Vypsání ceny za nejlepší skladby pro\nelektrický klavír.)\nZa nejlepší skladby pro elektrický klavír jsou vypsány tři\nceny, a sice: za nejlepší původní skladbu 400 franků, za trans-\nkripce na cizí motivy 150 fr. a 100 fr. Konkurs trvá až do\n1. května. Bližší zprávy o elektrickém klavíru a jeho mecha-\nnice podá ochotně pan Albert Bovel, předseda obchodní a prů-\nmyslné společnosti v Neuenburku.\nZ Těšína v Slezsku. (Hudební zábava p. Karla Slavíka.)\nHudební zábava, která se zde odbývala dne 22. ledna\ns žáky p. Karla Slavíka, došla nejskvělejšího výsledku, jsouc\npatrným důkazem důkladnosti páně Slavíkovy vyučovací metho-\ndy. která se jevila nejen v technickém provedení, ale iv správ-\nném pojmutí duševního obsahu se strany žáků a žákyň. „Zvo-\nlené kusy,\" praví zpravodaj Silesie, „byly stupňovitě přiměřeny\nsilám, které je provozovaly, a tak se stalo, že jsme všude zpo-\nzorovali jistotu a že posluchače nikdy nepojal rušící cit kolisání.\nAno i velmi nesnadná ouvertura k „Sen svatojanské noci\" byla\nprovedena v ČtyrruČné úpravě naskrze zdařile, a na mnohých\nmístech i s poetickým nádechem. K nejlepŠím výkonům nále-\nžejí ony sleČ. Huldy Ritterovy a sleČ. Ludmily Fischerovy.\nPrvní rozvinula v Henseltových variacích omamující takořka\ntechniku; sIČ. Fischerova osvědčila v překrásném přednosu so-\nnáty C-dur (op. 2.) od Beethovena vřelý cit a dobré pojmutí.\"\nPan Slavík může být spokojen s utěšeným výsledkem své\nchvalné snahy.\nZ Vídně, dne 2. února. (Operetta „Toto\". Pomník Androvi. Ko-\nstelní hudba. Teršák.)\nDne 1. ledna provozovala se v Karlově divadle poprvé\nnová burleskní operetta „Toto\" od plodného skladatele Jakuba\nOffenbacha a byla jmenovitě v druhém aktu velmi příznivě při-\njata. Skladatel byl volán a zaň děkoval řiditel p. Ascher. Hudba"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3315, "texte": "operetty té je veselá; skladatel podal tu množství árií, duett a\nterzett, ano zpívá se v ní až příliš mnoho. Jednotlivé melodie\nzde zajisté znárodní. Ačkoliv operettka „Toto\" oplývá na mno-\nhých místech hudebními půjčkami u jiných skladatelů; nedá se\ntéž upřít, že obsahuje také mnohé originální věci. Obsah ope-\nrettky nestojí za mnoho, ale poskytuje příležitost k četným gro-\nteskním výjevům. Komité umělců, kteří hodlali dávati kon-\ncert ve prospěch pomníku slavnému tenoristu Aloisů Androvi,\nrodilému Moravanu, usneslo se na tom, že nebude odbývat\nkoncert, nýbrž že uspořádá k tomu cíli divadelní představení.\nLandstrďsská jednota pro kostelní hudbu provedla na Hro-\nmice mši do D od Václ. Horáka Tantum ergo od Hummla\nAve Maria od Hauptmanna a Offertorium od Jos. Haydna.\nTerŠák, jeden z nejvýtecnějŠích nynějších flétistů, jenž také\nněkolikrát v Praze vystoupil, obdržel od krále portugalského\nrytířský kříž řádu Kristova.\nZ Horažďovic, 14. ledna. (Výroční zpráva zp. sp. „Práclině\".) (Dokonč.)\nKonečně se súcastnil co deputace slavnosti položení\nzákladního kamene k národnímu divadlu, slavnosti položení\nzákl. kamene k českému gymnasiu v Budějovicích, a slavnosti\nKrameriusově v Klatovech. Provedl celkem 71 skladeb, mezi\nnimiž 35 nove nacvičených. Čítá dnešního dne 126 údů, to-\ntiž 5 Čestných, 32 činných aB9 přispívajících. Inventář spol-\nkový rozmnožen o 77 čísel, citát nyní celkem 214 čísel, z nichž\n202 hudebniny. Slavnost svěcení nového praporu spolkového\njest doposud a zůstane i pro budoucnost jedna z nejvýznamněj-\nších událostí v dějinách spolku našeho. Již dne 12. září, co\nv den předslavnostní, bylo město naše v jakémsi svátečním na-\nladění; domy zdobeny věnci, pletením a přečetnými prapory,\nnápisy a hesly, a v čelnějších ulicích stavěny vkusné jehlance\na slávobrány. Netušený obraz rozvinoval se vsak nám hned\ncasne z rána dne 13. září. A veškeré ty pestré davy až do-\nposud co rozhárané vlny ulicemi města proudící, spojeny a slity\no 9. hodině v jeden uchvacující celek, ohromný to půlkruh na\n„Lipkách\", rovině podél řeky Otavy, na úpatí staroslavné naší\nPráchně. Odtud nastoupen pak o půl desáté hodině průvod\nk soše Panny Marie na náměstí. Průvod tento, sestávající ze\nstudentstva, z četných spolků pěveckých, sokolských a živno-\nstenských, vesměs s prapory, zavírající v středu svém družičky,\nzástupkyně matky praporu a kmotry, provázen dvěma odděle-\nními banderií o 240 koních a nepočetným obecenstvem činil\ndojem, jakýž zajisté každému účastníku slavnosti utkvěl hluboko\nv paměti. Po slavnostní vřelé řeci předsedy spolku a ryzím\nduchem vlasteneckým provanutém slavn. kázaní p. P. T. Býčka,\nnásledovaly za zpěvu velebného staročeského choráln obřady\nsvěcení a zatloukání hřebů zástupci jednotlivých korporac. Když\npak nově posvěcený skvostný prapor po vzletné řeci pí. Em.\nFrenzlové a rázném proslovení praporecníka nad shromážděný-\nmi tu hodnostáři u větru zavlál, tu zavzněl rázem nekonečný\njásot tisíců zde shromážděných co první ohromující pozdrav zá-\nstavy naší. V ten den 04. hodině odpolední v zámeckém sále\nza spoluúcinkování veškerých zpěváckýcb spolků odbývaná diu-\ndební a pěvecká akademie těšila se v každém ohledu z nejíep-\nšího úspěchu, taktéž i večer beseda na „Loretě\", kterouž slav-\nnost celá skončena. Vydání obnáší 1089 zl. 95 kr. a pří-\njem 1201 zl. 65£ kr.\n\nV. M."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "37", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Kutné Hory. (Valná hromada „Tyla.\")", "titre_sommaire": "Z Kutné Hory. (Valná hromada „Tyla.\")", "signature_source": "J. F", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.5", "debut_caractere": 3317, "fin_caractere_exclue": 4860, "texte": "J. F.\nZ Kutné Hory. (Valná hromada „Tyla.\")\nValná hromada zpěv. spolku kutnohorského „Tyl\" odbývána\ndne 15. t. m. za přítomjiosti 49 členů. Po zahájení schůze\nmístopředsedou p. Drem. Říhou přednesena zpráva jednatelská,\nz níž vysvítá, že zpěv. spolek „Tyl\" v roce minulém čítal 52\nvýkonných a 93 přispívajících clenu; z těchto 145 členů během\nroku 25 vystouplo, 25 se přesídlilo a 1 zemřel. Za to vsak\n46 členů opět přistouplo. Činně se spolek súcastnil aa den\númrtí J. K. Tyla, při koncertě slečny Tomíckovy, při svěcení\nzákladního kamene divadla národního (35 cleny), na den Boží-\nho Těla, v Larci odbývaném koncertě ve prospěch divadla ná-\nrodního, při svěcení praporu Sokola kolínského (32 cleny), při\nvysvěcení městské nemocnice, při provedení Haydenova oratoria;\n„Stvoření světa,\" v den otevření potravního spolku ffßlahobyt,a\nv den svate Cecilie, při otevření Tylovy ulice a při početí stav-\nby nádraží kutnohorského. Zpráva kasovní vykazuje příjmů za\nrok 1868 496 zl. 26 kr., vydání 441 zl. 69 kr. ; takže o 54,\nzl. 57 kr. byl příjem větší vydání. Nedoplatky obnášejí 36.65 kr,\ntudiž pravá hotovost 17 zl. 92 kr. Když byly projeveny od-\nstupujícímu výboru díky povstáním, předsevzatá volba předsedy ao-\nstatních funkcionářů. Za předsedu zvolen skorém jednohlasně\nčinný p. prof. Knor, za jednatele p. za pokladníka p.\nChrtek, za výbory p. Dr. Říha a p. Šafránek, za sbormistra o-\npět p Strebl a za správce domu p. Polák. Po krátké však\npromyšlené řeci nově zvoleného p. předsedy a provolání „na\nzdar\" novému výboru bylo sezení ukoncene."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "38", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.5.4", "titre_corps": "Z Nové Paky. (Činnost pěv. jedn. „Hlasoně\" r. 1868. — Slavnost narození", "titre_sommaire": "Z Nové Paky. (Činnost pěv. jedn. „Hlasoně\" r. 1868. — Slavnost narození", "signature_source": "—a", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.5", "debut_caractere": 4862, "fin_caractere_exclue": 8265, "texte": "Z Nové Paky. (Činnost pěv. jedn. „Hlasoně\" r. 1868. — Slavnost narození\nP. Faustyna Procházky).\n„Boha chválit, vlasti sloužit, srdce šlechtit,\" jest zajisté cí-\nlem, k němuž směřovati má činnost každého spolku pěveckého.\nZe za tím cílem kráčejí všichni spolkové naší milé vlasti, doká-\nzal nám rok právě minulý v světle nejkrásnějším, dokazují zprá-\nvy* jichž se den co den dočítáme. Jak i „Hlason\" novopacký\ncíli tomu za dost učinil dle skrovných sil svých, ukazuje přehled\nčinnosti jeho za rok 1868, který tuto podáváme. Ve valné hro-\nmadě dne 15. ledna 1868 odbývané uzavřeli shromáždění údo-\nvé, aby spolek, který v letech nepokojných 66 a 67, jakož i\nodejitím p. ředitele spolku na hlavní Školu do Josefova trochu\nrozviklán byl znovu se organisoval. Zvolen tedy nový ředitel a\nvýbor a stanovy dle nového spolkového řádu přepracovány. Dne\n19. ledna dával spolek ples, při němž několik sborů zapěl, a\ndne 20. února pěvecko-hudební zábavu. Veliké národní slavno-\nsti kladení základního kamene k národnímu divadlu súcastnilo se\n15. údů s práporem ; ostatní údové oslavili radostný ten den\nspojivše se se zdejší jednotou tělocvičnou ve „střelnici\" hudbou\na zpěvem. Slavný den narozenin otce národa dr. Fr. Palacké-\nho oslavil „Hlason\" pěvecko-hudební akademií, jejížto čistý vý-\nnos odevzdán nadaci Palackého. V den sv. Václava, jehožto o-\nbraz skvostný prapor náš nese, přednesl spolek v chrámu Páně\nzdejším velkou mši od Fiihrera do C-dur, a Sylvestrový ve-\nčer merendou, jejížto čísla obecenstvo až do půlnoci bavila, na-\nčež novýrok přípitky a přáním přivítán byl, by nám a]zubožené vlasti\nlepších a utěšenějších dob přinesl. Dne 13. ledna letošního rokn\nbylo tomu 120 let, co se narodil v našem městě slovútný spi-\nsovatel český P. Faustýn Procházka. Výbor, který uradit se\nměl, jak památku muže toho oslavit, usnesl se, že slavně a dů-\nstojně. Za tou příčinou byla v den narozenin jeho slavná mše\nsv. v zdejším chrámu Páně klášterském od důst. p. dek. zdej-\nšího sloužena, při níž Školní dítky s praporem, Hlason a So-\nkol s praporem a městké zastupitelstvo přítomno bylo. Hlason\nzapěl Fiihrerovu mši do C-dur (menší) s vložkami : „pastýř a\npoutníci\" a „zahrada Boží\" oboje od Křížkovskélio. Také při-\npravuje se velká produkce ve spojení s divadelními ochotníky,\njejížto výnos má býti základem pomníku Procházkova, nadace\ntotiž pro jednoho Študujícího z N. Paky, o Čemž budoucně zprá-\nvu obdržíte.\nZe Zbirohu. (Valná hromada.)\nZpěvácký spolek náš „Hlahol\" odbýval dne 10. t. m. val-\nnou výroční hromadu, jíž se 33 údů súČastnilo. Po zahájení\nschůze předsedou panem P. Vojt. Kratochvílem přednesl jedna-\ntel p. BureŠ výroční zprávu o Činnosti spolku jakož i o nyněj-\nších jeho poměrech. Hlahol náš za první rok působení svého\npokročil tak, že se stal takřka středem společenského života\nzdejšího. Uspořádal dvě besedy a jednu produkci pro své při-\nspívající a zakládající údy, súčastnil se 8 údy slavnosti polože-\nní základního kamene k velkému národnímu divadlu. 16 údy\noslavení památky hraběte Kašpara Šternberka v Stupně a 20\núdy svěcení praporu zp. spolku „Slavík\" v Hořovicích. Kromě\ntoho provedl zastaveníčko svému předsedovi před jeho jmenina-\nmi a ustanovenou výroční mši spolkovou dne 1. května, zpíval\npři Čtveru Štacích o Božím těle, doprovodil dva své údy, jakož\ni paní a dceru jinýc4 dvou údů ku hrobu a súčastnil se třech\nsmutečních mší za tyto. Spolek přistoupil na vyzvání pražské-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 739, "texte": "ho „Hlaholu\" ihned k jednotéčeskoslovanských zpěváckých spol-\nků. Skladeb počítá již spolek přes 200 nejvíce dobrovolných\nto darů. Od počátku působení našeho hledí se k tomu, by\nco možná brzo zřízen byl řádný prapor a proto konáno bylo\nvíce sbírek k témuž úceli ; dospěli jsme tak daleko, že má-\nme již 104 zl. v hotovosti a dvě státní upsání po 50 zl.\nna prápor, hlavně přispěním p. Jos. Mudry st., p. Václava Ko-\nzlera a Em. Razíuia, jakož i zdejších študujících, kteří k účelu\ntomu divadelní představení dávali. Při volbách zvolen za před-\nsedu opět p. P. Kratochvíle, za ředitele p. Martin Eber ; do vý-\nboru pak pp. Bureš František (jednatel), Štola Josef, Topinka\nKarel, Tůma Josef (pokladník) a Vodrážka František (kontro-\nlor.\n\n—a."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "38", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.5.5", "titre_corps": "Z Domažlic. (Věneček zp. sp. „Břetislav\".)", "titre_sommaire": "Z Domažlic. (Věneček zp. sp. „Břetislav\".)", "signature_source": "—z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.6", "debut_caractere": 741, "fin_caractere_exclue": 1566, "texte": "—z\nZ Domažlic. (Věneček zp. sp. „Břetislav\".)\nDne 27. ledna b. r. uspořádal náš zpěvácký spolek Břeti-\nslav taneční věneček a to sice první v Domažlicích, k němuž\nse vybraná společnost sešla. Vlasteneckými zpěvy, deklama-\ncemi a tancem bavili se přítomní tak srdečně, že až k samému\nránu opouštěli taneční sin. Četně byl zastoupen zpěvácký spo-\nlek Jitka a zapěl k všeobecnému uznáni několik písní. Ze\nsborů předneŠených od zpŠváckého spolku Břetislav hlučným\npotleskem vyznamenány byly: Isák v rozkoši. Proč nemohl\ndál; pak: Nová doba, od VaŠáka. Mezi hosty vynikal pan\nMed. Dr. Steidl, osobní lékař J. cis. Výs. princezny Oldenbur-\nské. Licitací několika maličkostí sebralo se ve prospěch ná-\nrodního divadla 19 zl. r. c., k čemuž vzácný host nemálo při-\nspěl. Srdečné díky za jeho dar. čistý výnos věnečku obná-\nšel 50 zl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "38", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.5.6", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "J. P", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.6", "debut_caractere": 1568, "fin_caractere_exclue": 4108, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\nJ. P.\nŘeditelové pražských zpěv. spolků uveřejnili tyto dni\nv Našich Listech následující provolání ke všem Českoslovanským\nzpěv. spolkům:\nSlavným zpěváckým spolkům českoslovanským!\nDůležitost časopisu, jenž by zastupoval svědomitě hu-\ndební zájmy vůbec a zpěváckých spolků zvlášť, leží zajisté\npříliš na bíledni, než abychom museli šíře o ní promluviti.\nPostrádajíce po čtyry leta hudebního časopisu cítili\njsme předobře potřebu takového listu as mnohých stran\nprojeveno přání, aby se někdo uvázal ve vydávání časopisu\nhudebního.\nPřání tomu ochotně vyhověl hudební spisovatel p. Eman.\nMeliš, odhodlav se vydávati opět hudební časopis „Dalibor\",\njenž má býti orgánem všech zpěváckých spolků českoslo-\nvenských a jich zájmy v první řadě zastupovat.\nHudební časopis „Dalibor\" vyhovuje jako dříve zájmům\ntěmto v úplné míře a patří zajisté mezi první tohoto druhu.\nKladouce to slavným zpěváckým spolkům vřele na srdce,\nvyzýváme je k valnému účastenství a doufáme, že nebude\njediného z nich, jenž by nenahlížel všestranný prospěch,\nkterý kyne z tohoto listu celku i jednotlivci a jenž by k u-\ndržení jeho skromnou beztoho obětí nepřispěl.\nKarel Bendi,\nředitel „Hlaholu\" v Praze,\nios. A. Bergmann,\nředitel zpěv. spolku „Lukeše\" na Smíchově.\nJosef Drahorad,\nředitel „Lumíra\" malostranského.\nFerdinand Heller,\nředitel zpěv. spolku „Beseda\" v Praze.\nBedřich Kirchner,\nředitel zpěv. spolku „Slavoje\" v Karlině.\n* Hlahol Plzeňský odbýval dne 27. ledna „u císaře ra-\nkouského\" své Šibřinky.\n* Slavjan Královéhradecký uspořádá dne 7. února v míst-\nnostech měšťanské besedy ples. MaŠkary mají přístup, vymo-\nhou-li si zvláštního legitimačního lístku u p. Jana ŠantrůČka.\n* Táborský zpév. spolek „Žižka\" odbýval dne 31. ledna\nprodukci, jejíž program byl tento: Starý ženich, sbor od ViL\nBlodka. Ptáče, smíšený sbor od Dr. L. Procházky. Žár-\nlivý basař, sbor od L. Zvonaře. Na to následovala hudba.\n* Slánský „Dalibor\" uspořádal dne 31. ledna pro své\npřispívající údy na všeobecnou žádosť po třetí Illnerovu ope-\nrettu „Kvas krále Vondry\", načež následoval tanec. O půl noci\nprovedl zase „Symfonie na brkacky\" a hned na to „Čínský\npochod.\" Místnosti byly obecenstvem domácím i okolním téměř\npřeplněny. Musím podótknouti, že jest činnost našeho Dalibora\nznacna a operettu zmíněnou provedl tak precisně, zvláštní partie\nbyly tak zastoupeny, že bez lichocení tu největší chválu au-\nznani zasluhuje. Konečně musím zde i zmínku uciniti, že\nspolek náš má své vlastní vkusně zbudované jeviště, které užívá\npři letních zábavách v zahradě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "38", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.5.7", "titre_corps": "* Domažlický Břetislav hodlal - jak se nám píše —", "titre_sommaire": "* Domažlický Břetislav hodlal - jak se nám píše —", "signature_source": "J. T", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.6", "debut_caractere": 4110, "fin_caractere_exclue": 5007, "texte": "J. T.\n* Domažlický Břetislav hodlal - jak se nám píše —\nku konci masopustu provozovati Illneroru operettku „Kvas krále\nVondry\" a tedy spočívá bezpochyby zpráva o Plzeňském Hla-\nholu, který dle Plz. Nov. byl do Domažlic pozván, aby tam tu\nkterou operettku provedl, na mýlce neb nedorozumění. Dne\n27. ledna uspořádal Břetislav masopustní merendu.\n* Beseda, již Jilemnický zpěv. spolek ~Branislav\" dne\n31. př. m.v sále u bílého beránka zde uspořádal, byla pře-\nčetně navštivena a dosáhla skvělého výsledku, což nejvíce první-\nmu vystoupení zdejších ochotnic nastávajícího dívčího zpěv.\nspolku za řízením p. Dr. Jana Bareše přicísti dlužno. Buďtež\njim tímto veřejně nejvřelejší díky vzdány. Doufáme, že spolek\ntento co nejdříve se utvoří, v život vstoupí a ruku v ruce s\nBranislavem na dráze tak pěkně započaté ku povšechnému pro-\nbuzeni i na dále vydatně spoluúcinkovati bude. Pročež tedy:\n„Na zdar!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "38", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.5.8", "titre_corps": "* Zpěvácký spolek „Hlahol\" ve Zbirohu uspořádal dne 3.", "titre_sommaire": "* Zpěvácký spolek „Hlahol\" ve Zbirohu uspořádal dne 3.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.6", "debut_caractere": 5009, "fin_caractere_exclue": 6436, "texte": "* Zpěvácký spolek „Hlahol\" ve Zbirohu uspořádal dne 3.\núnora v městské radnici besedu. Program byl tento: 1. Hlahol,\nsbor od K. Bendla. 2. Deklamace. 3. Zpěv Český, sbor od\nKallivody. 4. Odvedeného prosba, sbor od P. Křížkovského.\n5. Deklamace. 6. Quodlibet z národních písní od J. L. Zvonaře.\n* V Buckově blíž Středokluk zřídil se zpěvácký spolek\n„Zvon\", jehož ředitel jest p. Antoš. Voláme mu na zdar!\n* Literátský spolek Českobrodský, r. 1867 založený, od-\nbýval dne 3. ledna druhou valnou schůzi. Sbor Čítá 34 údů\nvýkonných a 31 přispívajících. Koku 1868 přijato 190 zl. 64kr.,\nvydáno 140 zl. 42 kr. Sbor literátský přispívá nemálo k zve-\nlebení služeb Božích, jmenovitě zpívají se tam staročeské zpěvy\nroratni. V roce předešlém počalo řádné cvičení sboru ve zpe-\nvich roratnich a v adventě přednášel je celý sbor k hlasu varhan.\n* Výbor zpěváckého spolku „Besedyw v Brně měl dne\n3. února sezení, v němž byli zvoleni funkcionáři, a sice p. Div\nZelinka za jednatele; p. Švarc za pokladníka a p. Peka za ar-\nchiváře. Za sbormistra zvolil výbor jednohlasně opět p. Ne-\nsvadbu. Mimo to vyřízeno mnoho záležitostí, zvláště vsak k to-\nmu se ve všem hledělo, aby spolek udržel se na tom stupni\ndokonalosti a zachoval si obliby. Dle usnešení výboru bude\nprvní beseda dne 15. března a v ní bude jistý výtečný pěvec\npražský úČinkovati.\n* Chrudimský „Slavoj\" súČastnil se dne 31. ledna při\nvysvěcování nového pivováru zdařilým zpěvem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "40", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.6", "debut_caractere": 6438, "fin_caractere_exclue": 7053, "texte": "Zprávy.\n\n* České divadlo. 29. ledna : „Prodaná nevěsta,\" komická\nzpěvohra ve 2 jedn. od K. Sabiny. Hudba od B. Smetany\n3l. ledna: „Maškarní ples krále Gustava III.\"; —2. ú-\nnora: „Prodaná nevěsta\"; —5. února: „Drahomíra,u velká\nromantická opera ve 4 jednáních dle Fr. Šírova sujetu od F.\nBohma. Hudba od K. Sebora\\ 7. února: „Prodaná\nnevěsta.\" Mladý náš původní repertoire operní může se\nhonositi komickou zpěvohrou, již vším právem perlou ná-\nrodního umění nazvati smíme: Smetanovou „Prodanou ne-\nvěstou.\" Již text Sabinův patří bez odporu mezi nej lepší v\nnaší literatuře, když take mikroskopickému skouniání dra-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7846, "texte": "maturgově snad ve všem a všude nevyhoví. Alespoň jest\nto samostatný, ukončený celek, jenž nám v jednoduchém\nveseloherním dej i předvádí velmi šťastně volený a věrný\nobraz ze života vesnického a tím i několik postav v skutku\nvelmi karakteristických. Ovšem jest osnova „Prodané ne-\nvěsty\" poněkud příliš skromná, tak že se tento sujet spíše\njen pro malou veselohru nebo operetku hoditi zdá než pro\nvětší zpěvohru; avšak Smetana dovedl ji svou hudbou do-\ndati takové živosti a zajímavosti, jak jen od hudebníka ne-\ntoliko ve svém oboru vzdělaného, ale i jakousi básnickou\nžilou nadaného očekávati lze. Dále jest text i dosti rea-\nlistický, ba musel jím býti, pakli se vůbec mělo jednou\nrozhodným krokem sáhnouti do venkovského života ná-\nrodního, opět skalisko, jímž by mnohý skladatel k ou-\nrazu přijití mohl, stana se všedním aneb i triviálním. Sme-\ntana idealisoval ale tento text spůsobem věru podivuhodným,\na nadchnul celek zvláštním jemným, poetickým, řekli by-\nchom idyllickým pelem, jenž nás stále poutá a okouzluje.\nA ne jen něžné, vážné partie zpěvohry jsou takto idcali-\nsovány, ale i drasticky-komické, ano právě tyto objevují\nnadání skladatelovo a vzdělaný jeho vkus ve světle nej-\nskvělejším. Neboť „Kecal\" a „Vašek\" k. p. zajisté nemo-\nhou věrněji a živěji býti charakterisováni, než v „Prodané\nnevěstě\"; a přece zůstává hudba při vší neodolatelné ko-\nmičnosti velmi ušlechtilou a elegantní; melodie, bud zpě-\nváky, buď orchestrem přednášené, jsou vždy roztomilé a\npikantní, nikde ale triviální. Velkou zásluhou tohoto díla\njsou jak známo též sbory, jenž jako rámec všechny po-\nstavy zpěvohry objímajíce a v jeden obraz spojujíce svou\nbujarou svěžestí a rozhodným svým rázem národním v\nskutku elektrisují. A tento ráz národní jakož i lokální\nton podařily se skladateli velmi Šťastně v celé zpěvohře,\njejíž partitura iv nejmenších podrobnostech svědomitě jest\npropracována a karakteristicky instrumentována, především\npak v rozkošné ouvertuře. „Prodaná nevěsta\" vůbec není\nžádnou prací začátečnickou, jíž bychom si pouze proto vá-\nžili, že se v ní jeví nějaký nadějný talent, od něhož pro\nbudoucnost můžeme ale nemusíme očekávati něco\nskvělého, nýbrž jest dílem mistra vzdělaného, jemuž po-\npřáno bylo ponořiti se v nejtajnější hloubi ducha a života\nnárodního, a stává se tudiž nejen den ode dne oblíbenější\na populárnější, ale vydobude zajisté Českému umění ne\nméně než svému skladateli spravedlivého uznání iv kru-\nnejšiřších, pakli jak jsme zaslechli vyjde tiskem\nu výtahu klavírním. V posledních dnech se tato zpěvo-\nhra opět objevila na našem reportoiru a sice v částečně\nnovém spracování. U každého snažného umělce značí již\nněkolik roků patrný pokrok na dráze umělecké jeho Činno-\nsti, a .můžeme to nazvati věcí skoro nemožnou, aby psal\nnebo skládal za rozličných dob docela v témže duchu a\nsměru. Zdá se nám, že právě z této, i skladatelem uznané\npříčiny se hlavní dvě změny v „Prodané nevěstě\" netýkaly\ntak dalece momentův, kterýmiž vládne základní barvitost\noelku, nýbrž spíše nové, různé živly do zpěvohry uvádějí,\njenž se bez toho co protivy od ostatních scén rozhodně\nlišiti musí. As tohoto stanoviska vítáme tyto změny upřímně\nhlavně v druhé polovici 1. jednání; neboť ohnivý sbor pi-\njácký a vůbec přeložení celé závěreční scény tohoto aktu\ndo krčmy šťastně doplňují všestrannou plastickou karak-\nteristiku bodrého lidu venkovského živým svým kontraktem\nk ostatním Částem zpěvohry, a též nově vložený tanec na\nzačátku 2. jedn. přispívá k přísnějšímu naznačení veselosti\na tvoří zároveň jakýsi smiřující střed mezi\nněžností celku a burleskní scénou komediantskou, zajisté\ntež velmi karakteristickou pro život vesnický. Jen nová\nMařenčina arie v druhém jednání jeví tendencí, splynouti\núplně se základním organismen původní partitury, a tu\nbychom skoro vytýkali této půvabné skladbě jakýsi senti-\nmentální nádech, naivní povaze Mařeněině cizí; než i ten\nOspravedlňuje poněkud situace. Komediantův kuplet „o ko-\nmedii ve světě,\" jenž se při posledním představení (7. led.)\nvynechal, oželeli jsme hlavně proto velmi snadně, že ho\npan Mošna přednáší jako každý jiný kuplet v kterékoliv\nfrašce. Skvělé provedení „Prodanénevěsty,\" již si slečna\nRiíckaufová zvolila za benefici, pokládáme za dostatečně\nznámé. Hlavní úlohy Mařenky (sl. beneficiantka), Jeníka\n(p. Lukeš) a Kecala (p. Paleček) jsou svěřeny umělcům,\nkteří i básníkovi i skladateli dovedou vyhověti, a tudiž\nnejšťastnějšího úspěchu nikdy se neminou. Duetto v krčmě\n„Znam jednu dívku,\" miláčka našeho obecenstva, museli\npánové Lukeš a Paleček jako vždy opakovati. Též ostatní\nspoluůčinkující dostáli náležitě svým úlohám; zejména mají\nslečny Sáková a Hanušova a pánové a\nvelkou zásluhu o provedení krásného sextettu v 2. jedn.\n(se sl. Riickaufovou a p. Palečkem), a pánové Kysela a\nMošna o rozveselení obecenstva. Sbory byly jako jindy vý-\nborné. „Polku\" v 2. jednání provedly naše baleríny dosti\nzdařile. Obecenstvo bylo velmi animované a hlučný po-\ntlesk skoro po všech číslech dokazoval, jak velice oblíbená\njest Smetanova zpěvohra. Posledního ledna opakoval se\npoprvé Auberův „Maškarní ples,\" o jehož provedení se zde\nještě několika slovy zmíniti musíme. „Amálie\" paní\nBlazkové patří snad mezi nejlepší úlohy této umělkyně a\nzajímala nás hlavně v pohnutějších scénách 3.a 4 jednání.\nPan Lukeš učinil z Gustava 111., co vůbec na slovo vzatý\numělec učiniti může zpěvem a hrou z tak smutné postavy;\njiž první jeho arie, velmi bledá a bezvýznamná stala se\npěkným efektem koncertním, a též druhé jednání poskytlo\nmu dosti příležitosti, aby i zde vynikl. Nejskvělejšího pro-\nvedení těšilo se ale bez odporu jednání třetí; nebof zde se\npředevším spojili paní Ress-Blažková s pány Lukešem a\nCechem, (Ankarstrom) k výtečnému provedení scény, jíž si i\nco do komposice velice vážiti musíme. Ve čtvrtém jednání\núčinkovaly nejvíce začáteční scéna mezi Ankarstromem a\nAmálií., jakož i terzetto, svěžími hlasy pánů Bar-\ncala, Šelesty a Čecha velmi precisně provedené. Sl. Hanu-\nšová dávala věštkyni Arvedsonovou velmi slušně a u slečny\nKupkové (páže Oskar) pozorovali jsme zajisté pokrok, jenž\nse ale přílišnou nejistotou a nesmělostí síečninou skoro pa-\nralysuje. I ostatně bylo představení zdařilé, sbory, hlavně v\nI.a 5. jedn. výborné. Operu řídil p. kapelník Čech. Režií\nděkujeme za vynechání prvního čísla baletního v 5, jednání\npři první reprisi; ostatně byl balet jako při prvním před-\nstavení, „čínský tanec\" se musel ale opakovati! Nepo-\nchopujeme sice, proč si p. Kysela vyvolil pro svůj příjem\nprávě operu, v niž zpívá toliko deset slov, jsme ale přece\nza to povděčni, že jsme opět uslyšeli Šeborovu ~\nMimo pana Lukeše, jenž převzal zajisté v prospěch celku\núlohu „Milina,\" bylo obsazení totéž jako dříve; i sl.\nRastelli-ová zpívala „Slavinu\" co host a sice se známým\njiž dobrým úspěchem. Též paní Benevic-Miková v titulní\núloze, pánové Paleček (Krůvoj) a Lev (Boleslav) přičinili\nse všemožně, aby Seborovo dílo obecenstvu důstojně, na\nmnoze skutečně se skvělým výsledkem předvedli. Škoda\nže totální indisposice páně Lvova, následkem jíž se dvě\nčísla (arie v 2.a terzett v posledním jednání) vynechat\nmusela, dojem celku alterovala. Též,,Krůvoj\" nezpíval svou\narii na začátku 4. jedn. Sbor družiček v témže jednání,\njindy skoro nejoblíbenější číslo opery, minul se tenkráte\nvšeho potlesku, ačkoliv četné obecenstvo jinak sólisty štědře\nvyznamenávalo a po aktech volalo i s panem skladatelem,\njenž operu sám řídil. Několik poznámek o skladbě samé\nučiníme v příštím čísle..\n\nO. H.\n\n* Lumír malostranský odbývá v neděli dne 14. února\nt. r. o 2. hodině odpoledne valnou svou hromadu. Vyzývají\nse veškeří pp. výkonní členové, aby se v úplném počtu ke\nschůzi té dostavili. Programm: 1. Zpráva jednatelská. 2. Zpráva\núčetní. 3. Volba výboru. 4. Volné návrhy.\n* Do školy pro vzdčldní se ve hudbě vojenské mobou\nbýti přijati jen tací aspiranti, kteří dosáhli sedmnáctého roku"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6594, "texte": "svého stáří a se již propravnými vědomostmi hudebními vy-\nkázati mohou. Aspiranti ti obdrží, vynikají-li pilností a pro-\nspívají-Ji dobře už ve škole, přídavek a vyznamenání vojenské.\nPřitom požívají výhody, že mohou bezplatně navŠtěvoVati obě\nzemská divadla, což ku vzdělání v hudbě velice napomáhá.\n* Varhanická škola čítá letos 64 posluchačů. V prvním\nročníku je 38 žáků a sice 32 Cechů, 5 Němců a 1 Slovák,\nv druhém ročníku 25 Čechů a 1 Němec. Dle toho bylo by\nžádoucno, aby se v obou ročnících přednášelo v Českém jazyku.\n* Hudba chrámová. V nynějším Čase bohužel zřídka hle-\ndí se na původní ráz hudby chrámové a zejmena dochází nás\nstížnosti na varhaníka v chrámu sv. Ignáce. „Člověk ten/4 píše\nse Našim Listům, „svého řemesla jest uzenář, který o hudbě\nchrámové žádného ponětí nemá, a maje od tamních duchovních\nsprávců 120 zl. ročně za hru chrámovou, hraje v svaté váno-\nční době lidem úryvky strašáků a kalamajek. NeŠetrnost tato\npůsobí velké pohoršení u lidu chrám navštěvujícího a jest tudíž\nna Čase, aby v ohledu tom nějaká změna se stala.\n* Vypsání ceny. Zpěvácký spolek „Branislav\" v Jilem-\nnici vypisuje tímto cenu 2 dukátů za nejlepsí čtyrhlasovou\nskladbu pro mužský sbor. Lhůta, v které se skladby zasílati\nmohou, bude trvati až do 31. března roku tohoto. Skladby\nnechť se zašlou frankované v partituře s nějakým heslem a\ns zapečetěným jménem skladatelovým s tímtéž heslem na ze-\nvnější straně obálky, pod adressou: „Zpěv. spolku Branislavu v\nJilemnici44; budou pak vesměs zpívány veřejně v besedě, a ta,\nkterá se zalíbí obecenstvu nejlépe, poctí se cenou. Jak mile\nbude cena některá skladbě přiřknuta, rozpeČetí se obálka, jež\nbude jméno skladatelovo obsahovati a ohlásí se název skladby\ni jméno jejího původce a cena určená se mu doručí. Ostatní\nskladby zašlou se dle přání skladatelů frankované pod udanou\nchifrou zpět. Jos. Tauchmann, předseda spolku.\n*. O Nápravníkově pětiaktové ruské opeře „Nížegorodci\"\n(slova od Kalašníkova) vyslovuje se dopisovatel „Signálů,\" jenž\nse ovšem na ni díval německými brejlemi, jak následuje: „Kdo\nočekával za titulem „Nižegorodci\" historické libretto, ten se\nzklamal na prosto. Opera končí vítězoslavným vchodem vítěz-\nných Rusů v Moskvě; avšak divák nevidí ničehož, než jak Minin\nse sebraným ruským vojskem Poláky vyhání, a zcela obyčejná\nhistorie tvoří jádro celého děje, které se pracně vleče skrze\npět příliš dlouhých aktů, zajímavosti postrádajících. Hudbě p.\nEdvarda Nápravníka schází především dramatická barva; forma\nruské písně převládá, aniž by se povznesla nad meze obyčej-\nnosti. Hudba jest naprosto dobrá, ano příliš dobrá; avšak\nv celé partituře nenachází se ani jediného ohniska, ani jediného\nČísla, které by obecenstvo uchvátilo, ačkoliv mohl skladatel při\nvšem tom, že libretto není valné, přec některé situace tak hu-\ndebně utvořiti, aby obecenstvo mimovolně zanítily. Oblíbený ka-\npelník p. Nápravník byl všeobecně oslavován, mnohokrát vyvo-\nlán a bohatými dary obmyšlen; i obyčejný zlatý vavřínový\nvěnec tu nescházel. Úprava a scenerie je skvělá; ku konci opeře\nobjeví se 16—20 koní na jevišti. Co zvláštnost podotýkám, že\nse zpívá za scénou ve výjevu chrámovém třetího aktu řeckému\nobřadu přináležející zpěv, jenž se přednáší při každých služ-\nbách božích mezi mší, což se až dosud na divadle nedovolo-\nvalo. Tato scéna s odpovídajícím sborem na jevišti líbila se\nnejvíce.\" Tak daleko německý dopisovatel; uvidíme, jak se\nnአdopisovatel petrohradský o opeře té vysloví.\n* Slč. Žojie Dietrichova vystoupila dne 4. února v abon-\nnentním koncertě Gewandhausu v Lipsku poprvé a došla roz-\nhodného výsledku. Nadaná umělkyně naše přednášela nejprvé\nkoncert G-dur od Beethovena. Posuzovatel v Deutsche A. Ztg.\nv Lipsku pronáší se o liře sIČ. Dietriehové, jak následuje: Sic.\nDietrichova je důstojnou interpretkou Beethoveua a vyhověla s\nintelligencí a duchaplnou karakterištikou obsah velmi drahocenné\nskladby té, ačkoliv její v celku solidní technika úplně ještě\nneodpovídá v jednotlivostech intencím jejím. Presto appassionato\nod Rob. Schumanna dělalo jí jak se zdá v technickém ohledu\npřílišných obtíží, než aby se mohla tato beztoho nevděčná\nskladba líbiti. V „ZastaveníČkuífc od St. Hellera (op. 81. čísl.\n7.), i ve „Valčíku\" od Chopina (op. 34. c. 3.) osvědčila slec.\nDietrichova elegantní svou hru.\n* Slč. Gabriela Hofrichtrova, Pražanka a kolor, pěvkyně\nu divadla v Norymberku, jest rozhodným miláčkem tamějšího\nobecenstva. „Zvláštním uměleckým výkonem,\" praví dopisovatel\ndo Lip. Th. Ztg., „byla Marta slečny Hofrichtrovy v stejnojmenné\nopeře. Její vzácná sbehlost. technická ve zpěvu vyznačuje se-\npasážemi výtečným hlasem provedenými, čistým trilkem a zna-\nmenitou, neúnavným cvičením dosaženou koloraturou jmenovitě\nv staccatu.\"\n* Sic. Vizjakova, Horvátka, a miláček Bukareštskélio\nobecenstva, které ji v představení „Marty\" nadšenou chválou\nobsypalo, engažována jest pro tento rok u královského divadla\nv Turine.\n* Slč. Hulgerthova, Moravanka, je nyní co primadonna\nengažována v Detmoldu.\n* Pan Lábor, nevidomý to pianista český a virtuos krále\nHannoverského, vrátil se ze svých cest po Německu opět de\nVídně. Naposledy koncertoval v Detmoldu s nejskvělejším\núspěchem.\n* Pan Václav Hausmann sepsal a uvedl v hudbu librette\nnové operettky „Ženichové\", k níž se, jak se Thálie dovídá,\nodbývají už zkoušky na českém divadle.\n* Pan Jindřich Pech, pianista a skladatel, zařídil jak\nznámo v Plzni hudební ústav (říšské předměstí cis. 365), v němž\nbude od 1. února mimo jiné vyucovati též zpěvu sborovémur\nve společenských hodinách jak pro pány, tak i pro dámy.\n* Pan Lzičař, druhdy ředitel Záhřebského „Kola\", spra-\nvuje nyní úřad sbormistrovský srbského kostelního zpěváckého\nspolku v Pancově.\n* Pan Čenek Hendrych, býv. žák Pražské Školy varha-\nnické, účinkuje nyní co ředitel kůru v katedrálním chrámě\nv Senji (v Přímoří).\n* Pan Frant. Ptáček, bývalý anglický kapelník, zastává,\njak se nám píše, od r. 1867 chorregentské místo v chrámu sv.\nJiřího v Leicestru (v Anglicku). V posledních pěti letech pro-\nvedl tam náš rodák dvě oratoria Samsona a Saula od Haendlar\nkteré jeŠte obecenstvo v Leicestru nebylo slyšelo.\n* Pan Cantarelli (vlastněJTrousil), tenorista, engažován\njest u divadla v St. Gallen ve Švýcarsku, kdež mu kritika ne-\nmalých dělá poklon. ~Že náš výtečný hrdinský tenor,u píše-\ndopisovatel do Lipských novin ~Th. Ztg.u, „pan Cantarelli co\nAlamír a Masaniello skvělého dosáhl úspěchu, netřeba podotý-\nkati; že však lyrickými partiemi tenorovými Tomáše (v Cikánce),\nJánoše (Lehká kavalerie) a Fritze (Vévodkyně z Gerolsteinu)\nstejné slavil triumfy, to se jen velmi málo kollegňm jeho ve\nzpěvu podaří."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "39", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.6.1", "titre_corps": "* České divadlo. 29. ledna : „Prodaná nevěsta,\" komická", "titre_sommaire": "* České divadlo. 29. ledna : „Prodaná nevěsta,\" komická", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.6", "debut_caractere": 6447, "fin_caractere_exclue": 7053, "texte": "* České divadlo. 29. ledna : „Prodaná nevěsta,\" komická\nzpěvohra ve 2 jedn. od K. Sabiny. Hudba od B. Smetany\n3l. ledna: „Maškarní ples krále Gustava III.\"; —2. ú-\nnora: „Prodaná nevěsta\"; —5. února: „Drahomíra,u velká\nromantická opera ve 4 jednáních dle Fr. Šírova sujetu od F.\nBohma. Hudba od K. Sebora\\ 7. února: „Prodaná\nnevěsta.\" Mladý náš původní repertoire operní může se\nhonositi komickou zpěvohrou, již vším právem perlou ná-\nrodního umění nazvati smíme: Smetanovou „Prodanou ne-\nvěstou.\" Již text Sabinův patří bez odporu mezi nej lepší v\nnaší literatuře, když take mikroskopickému skouniání dra-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7458, "texte": "maturgově snad ve všem a všude nevyhoví. Alespoň jest\nto samostatný, ukončený celek, jenž nám v jednoduchém\nveseloherním dej i předvádí velmi šťastně volený a věrný\nobraz ze života vesnického a tím i několik postav v skutku\nvelmi karakteristických. Ovšem jest osnova „Prodané ne-\nvěsty\" poněkud příliš skromná, tak že se tento sujet spíše\njen pro malou veselohru nebo operetku hoditi zdá než pro\nvětší zpěvohru; avšak Smetana dovedl ji svou hudbou do-\ndati takové živosti a zajímavosti, jak jen od hudebníka ne-\ntoliko ve svém oboru vzdělaného, ale i jakousi básnickou\nžilou nadaného očekávati lze. Dále jest text i dosti rea-\nlistický, ba musel jím býti, pakli se vůbec mělo jednou\nrozhodným krokem sáhnouti do venkovského života ná-\nrodního, opět skalisko, jímž by mnohý skladatel k ou-\nrazu přijití mohl, stana se všedním aneb i triviálním. Sme-\ntana idealisoval ale tento text spůsobem věru podivuhodným,\na nadchnul celek zvláštním jemným, poetickým, řekli by-\nchom idyllickým pelem, jenž nás stále poutá a okouzluje.\nA ne jen něžné, vážné partie zpěvohry jsou takto idcali-\nsovány, ale i drasticky-komické, ano právě tyto objevují\nnadání skladatelovo a vzdělaný jeho vkus ve světle nej-\nskvělejším. Neboť „Kecal\" a „Vašek\" k. p. zajisté nemo-\nhou věrněji a živěji býti charakterisováni, než v „Prodané\nnevěstě\"; a přece zůstává hudba při vší neodolatelné ko-\nmičnosti velmi ušlechtilou a elegantní; melodie, bud zpě-\nváky, buď orchestrem přednášené, jsou vždy roztomilé a\npikantní, nikde ale triviální. Velkou zásluhou tohoto díla\njsou jak známo též sbory, jenž jako rámec všechny po-\nstavy zpěvohry objímajíce a v jeden obraz spojujíce svou\nbujarou svěžestí a rozhodným svým rázem národním v\nskutku elektrisují. A tento ráz národní jakož i lokální\nton podařily se skladateli velmi Šťastně v celé zpěvohře,\njejíž partitura iv nejmenších podrobnostech svědomitě jest\npropracována a karakteristicky instrumentována, především\npak v rozkošné ouvertuře. „Prodaná nevěsta\" vůbec není\nžádnou prací začátečnickou, jíž bychom si pouze proto vá-\nžili, že se v ní jeví nějaký nadějný talent, od něhož pro\nbudoucnost můžeme ale nemusíme očekávati něco\nskvělého, nýbrž jest dílem mistra vzdělaného, jemuž po-\npřáno bylo ponořiti se v nejtajnější hloubi ducha a života\nnárodního, a stává se tudiž nejen den ode dne oblíbenější\na populárnější, ale vydobude zajisté Českému umění ne\nméně než svému skladateli spravedlivého uznání iv kru-\nnejšiřších, pakli jak jsme zaslechli vyjde tiskem\nu výtahu klavírním. V posledních dnech se tato zpěvo-\nhra opět objevila na našem reportoiru a sice v částečně\nnovém spracování. U každého snažného umělce značí již\nněkolik roků patrný pokrok na dráze umělecké jeho Činno-\nsti, a .můžeme to nazvati věcí skoro nemožnou, aby psal\nnebo skládal za rozličných dob docela v témže duchu a\nsměru. Zdá se nám, že právě z této, i skladatelem uznané\npříčiny se hlavní dvě změny v „Prodané nevěstě\" netýkaly\ntak dalece momentův, kterýmiž vládne základní barvitost\noelku, nýbrž spíše nové, různé živly do zpěvohry uvádějí,\njenž se bez toho co protivy od ostatních scén rozhodně\nlišiti musí. As tohoto stanoviska vítáme tyto změny upřímně\nhlavně v druhé polovici 1. jednání; neboť ohnivý sbor pi-\njácký a vůbec přeložení celé závěreční scény tohoto aktu\ndo krčmy šťastně doplňují všestrannou plastickou karak-\nteristiku bodrého lidu venkovského živým svým kontraktem\nk ostatním Částem zpěvohry, a též nově vložený tanec na\nzačátku 2. jedn. přispívá k přísnějšímu naznačení veselosti\na tvoří zároveň jakýsi smiřující střed mezi\nněžností celku a burleskní scénou komediantskou, zajisté\ntež velmi karakteristickou pro život vesnický. Jen nová\nMařenčina arie v druhém jednání jeví tendencí, splynouti\núplně se základním organismen původní partitury, a tu\nbychom skoro vytýkali této půvabné skladbě jakýsi senti-\nmentální nádech, naivní povaze Mařeněině cizí; než i ten\nOspravedlňuje poněkud situace. Komediantův kuplet „o ko-\nmedii ve světě,\" jenž se při posledním představení (7. led.)\nvynechal, oželeli jsme hlavně proto velmi snadně, že ho\npan Mošna přednáší jako každý jiný kuplet v kterékoliv\nfrašce. Skvělé provedení „Prodanénevěsty,\" již si slečna\nRiíckaufová zvolila za benefici, pokládáme za dostatečně\nznámé. Hlavní úlohy Mařenky (sl. beneficiantka), Jeníka\n(p. Lukeš) a Kecala (p. Paleček) jsou svěřeny umělcům,\nkteří i básníkovi i skladateli dovedou vyhověti, a tudiž\nnejšťastnějšího úspěchu nikdy se neminou. Duetto v krčmě\n„Znam jednu dívku,\" miláčka našeho obecenstva, museli\npánové Lukeš a Paleček jako vždy opakovati. Též ostatní\nspoluůčinkující dostáli náležitě svým úlohám; zejména mají\nslečny Sáková a Hanušova a pánové a\nvelkou zásluhu o provedení krásného sextettu v 2. jedn.\n(se sl. Riickaufovou a p. Palečkem), a pánové Kysela a\nMošna o rozveselení obecenstva. Sbory byly jako jindy vý-\nborné. „Polku\" v 2. jednání provedly naše baleríny dosti\nzdařile. Obecenstvo bylo velmi animované a hlučný po-\ntlesk skoro po všech číslech dokazoval, jak velice oblíbená\njest Smetanova zpěvohra. Posledního ledna opakoval se\npoprvé Auberův „Maškarní ples,\" o jehož provedení se zde\nještě několika slovy zmíniti musíme. „Amálie\" paní\nBlazkové patří snad mezi nejlepší úlohy této umělkyně a\nzajímala nás hlavně v pohnutějších scénách 3.a 4 jednání.\nPan Lukeš učinil z Gustava 111., co vůbec na slovo vzatý\numělec učiniti může zpěvem a hrou z tak smutné postavy;\njiž první jeho arie, velmi bledá a bezvýznamná stala se\npěkným efektem koncertním, a též druhé jednání poskytlo\nmu dosti příležitosti, aby i zde vynikl. Nejskvělejšího pro-\nvedení těšilo se ale bez odporu jednání třetí; nebof zde se\npředevším spojili paní Ress-Blažková s pány Lukešem a\nCechem, (Ankarstrom) k výtečnému provedení scény, jíž si i\nco do komposice velice vážiti musíme. Ve čtvrtém jednání\núčinkovaly nejvíce začáteční scéna mezi Ankarstromem a\nAmálií., jakož i terzetto, svěžími hlasy pánů Bar-\ncala, Šelesty a Čecha velmi precisně provedené. Sl. Hanu-\nšová dávala věštkyni Arvedsonovou velmi slušně a u slečny\nKupkové (páže Oskar) pozorovali jsme zajisté pokrok, jenž\nse ale přílišnou nejistotou a nesmělostí síečninou skoro pa-\nralysuje. I ostatně bylo představení zdařilé, sbory, hlavně v\nI.a 5. jedn. výborné. Operu řídil p. kapelník Čech. Režií\nděkujeme za vynechání prvního čísla baletního v 5, jednání\npři první reprisi; ostatně byl balet jako při prvním před-\nstavení, „čínský tanec\" se musel ale opakovati! Nepo-\nchopujeme sice, proč si p. Kysela vyvolil pro svůj příjem\nprávě operu, v niž zpívá toliko deset slov, jsme ale přece\nza to povděčni, že jsme opět uslyšeli Šeborovu ~\nMimo pana Lukeše, jenž převzal zajisté v prospěch celku\núlohu „Milina,\" bylo obsazení totéž jako dříve; i sl.\nRastelli-ová zpívala „Slavinu\" co host a sice se známým\njiž dobrým úspěchem. Též paní Benevic-Miková v titulní\núloze, pánové Paleček (Krůvoj) a Lev (Boleslav) přičinili\nse všemožně, aby Seborovo dílo obecenstvu důstojně, na\nmnoze skutečně se skvělým výsledkem předvedli. Škoda\nže totální indisposice páně Lvova, následkem jíž se dvě\nčísla (arie v 2.a terzett v posledním jednání) vynechat\nmusela, dojem celku alterovala. Též,,Krůvoj\" nezpíval svou\narii na začátku 4. jedn. Sbor družiček v témže jednání,\njindy skoro nejoblíbenější číslo opery, minul se tenkráte\nvšeho potlesku, ačkoliv četné obecenstvo jinak sólisty štědře\nvyznamenávalo a po aktech volalo i s panem skladatelem,\njenž operu sám řídil. Několik poznámek o skladbě samé\nučiníme v příštím čísle..\n\nO. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "40", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.6.2", "titre_corps": "* Lumír malostranský odbývá v neděli dne 14. února", "titre_sommaire": "* Lumír malostranský odbývá v neděli dne 14. února", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.7", "debut_caractere": 7460, "fin_caractere_exclue": 7846, "texte": "* Lumír malostranský odbývá v neděli dne 14. února\nt. r. o 2. hodině odpoledne valnou svou hromadu. Vyzývají\nse veškeří pp. výkonní členové, aby se v úplném počtu ke\nschůzi té dostavili. Programm: 1. Zpráva jednatelská. 2. Zpráva\núčetní. 3. Volba výboru. 4. Volné návrhy.\n* Do školy pro vzdčldní se ve hudbě vojenské mobou\nbýti přijati jen tací aspiranti, kteří dosáhli sedmnáctého roku"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6594, "texte": "svého stáří a se již propravnými vědomostmi hudebními vy-\nkázati mohou. Aspiranti ti obdrží, vynikají-li pilností a pro-\nspívají-Ji dobře už ve škole, přídavek a vyznamenání vojenské.\nPřitom požívají výhody, že mohou bezplatně navŠtěvoVati obě\nzemská divadla, což ku vzdělání v hudbě velice napomáhá.\n* Varhanická škola čítá letos 64 posluchačů. V prvním\nročníku je 38 žáků a sice 32 Cechů, 5 Němců a 1 Slovák,\nv druhém ročníku 25 Čechů a 1 Němec. Dle toho bylo by\nžádoucno, aby se v obou ročnících přednášelo v Českém jazyku.\n* Hudba chrámová. V nynějším Čase bohužel zřídka hle-\ndí se na původní ráz hudby chrámové a zejmena dochází nás\nstížnosti na varhaníka v chrámu sv. Ignáce. „Člověk ten/4 píše\nse Našim Listům, „svého řemesla jest uzenář, který o hudbě\nchrámové žádného ponětí nemá, a maje od tamních duchovních\nsprávců 120 zl. ročně za hru chrámovou, hraje v svaté váno-\nční době lidem úryvky strašáků a kalamajek. NeŠetrnost tato\npůsobí velké pohoršení u lidu chrám navštěvujícího a jest tudíž\nna Čase, aby v ohledu tom nějaká změna se stala.\n* Vypsání ceny. Zpěvácký spolek „Branislav\" v Jilem-\nnici vypisuje tímto cenu 2 dukátů za nejlepsí čtyrhlasovou\nskladbu pro mužský sbor. Lhůta, v které se skladby zasílati\nmohou, bude trvati až do 31. března roku tohoto. Skladby\nnechť se zašlou frankované v partituře s nějakým heslem a\ns zapečetěným jménem skladatelovým s tímtéž heslem na ze-\nvnější straně obálky, pod adressou: „Zpěv. spolku Branislavu v\nJilemnici44; budou pak vesměs zpívány veřejně v besedě, a ta,\nkterá se zalíbí obecenstvu nejlépe, poctí se cenou. Jak mile\nbude cena některá skladbě přiřknuta, rozpeČetí se obálka, jež\nbude jméno skladatelovo obsahovati a ohlásí se název skladby\ni jméno jejího původce a cena určená se mu doručí. Ostatní\nskladby zašlou se dle přání skladatelů frankované pod udanou\nchifrou zpět. Jos. Tauchmann, předseda spolku.\n*. O Nápravníkově pětiaktové ruské opeře „Nížegorodci\"\n(slova od Kalašníkova) vyslovuje se dopisovatel „Signálů,\" jenž\nse ovšem na ni díval německými brejlemi, jak následuje: „Kdo\nočekával za titulem „Nižegorodci\" historické libretto, ten se\nzklamal na prosto. Opera končí vítězoslavným vchodem vítěz-\nných Rusů v Moskvě; avšak divák nevidí ničehož, než jak Minin\nse sebraným ruským vojskem Poláky vyhání, a zcela obyčejná\nhistorie tvoří jádro celého děje, které se pracně vleče skrze\npět příliš dlouhých aktů, zajímavosti postrádajících. Hudbě p.\nEdvarda Nápravníka schází především dramatická barva; forma\nruské písně převládá, aniž by se povznesla nad meze obyčej-\nnosti. Hudba jest naprosto dobrá, ano příliš dobrá; avšak\nv celé partituře nenachází se ani jediného ohniska, ani jediného\nČísla, které by obecenstvo uchvátilo, ačkoliv mohl skladatel při\nvšem tom, že libretto není valné, přec některé situace tak hu-\ndebně utvořiti, aby obecenstvo mimovolně zanítily. Oblíbený ka-\npelník p. Nápravník byl všeobecně oslavován, mnohokrát vyvo-\nlán a bohatými dary obmyšlen; i obyčejný zlatý vavřínový\nvěnec tu nescházel. Úprava a scenerie je skvělá; ku konci opeře\nobjeví se 16—20 koní na jevišti. Co zvláštnost podotýkám, že\nse zpívá za scénou ve výjevu chrámovém třetího aktu řeckému\nobřadu přináležející zpěv, jenž se přednáší při každých služ-\nbách božích mezi mší, což se až dosud na divadle nedovolo-\nvalo. Tato scéna s odpovídajícím sborem na jevišti líbila se\nnejvíce.\" Tak daleko německý dopisovatel; uvidíme, jak se\nnአdopisovatel petrohradský o opeře té vysloví.\n* Slč. Žojie Dietrichova vystoupila dne 4. února v abon-\nnentním koncertě Gewandhausu v Lipsku poprvé a došla roz-\nhodného výsledku. Nadaná umělkyně naše přednášela nejprvé\nkoncert G-dur od Beethovena. Posuzovatel v Deutsche A. Ztg.\nv Lipsku pronáší se o liře sIČ. Dietriehové, jak následuje: Sic.\nDietrichova je důstojnou interpretkou Beethoveua a vyhověla s\nintelligencí a duchaplnou karakterištikou obsah velmi drahocenné\nskladby té, ačkoliv její v celku solidní technika úplně ještě\nneodpovídá v jednotlivostech intencím jejím. Presto appassionato\nod Rob. Schumanna dělalo jí jak se zdá v technickém ohledu\npřílišných obtíží, než aby se mohla tato beztoho nevděčná\nskladba líbiti. V „ZastaveníČkuífc od St. Hellera (op. 81. čísl.\n7.), i ve „Valčíku\" od Chopina (op. 34. c. 3.) osvědčila slec.\nDietrichova elegantní svou hru.\n* Slč. Gabriela Hofrichtrova, Pražanka a kolor, pěvkyně\nu divadla v Norymberku, jest rozhodným miláčkem tamějšího\nobecenstva. „Zvláštním uměleckým výkonem,\" praví dopisovatel\ndo Lip. Th. Ztg., „byla Marta slečny Hofrichtrovy v stejnojmenné\nopeře. Její vzácná sbehlost. technická ve zpěvu vyznačuje se-\npasážemi výtečným hlasem provedenými, čistým trilkem a zna-\nmenitou, neúnavným cvičením dosaženou koloraturou jmenovitě\nv staccatu.\"\n* Sic. Vizjakova, Horvátka, a miláček Bukareštskélio\nobecenstva, které ji v představení „Marty\" nadšenou chválou\nobsypalo, engažována jest pro tento rok u královského divadla\nv Turine.\n* Slč. Hulgerthova, Moravanka, je nyní co primadonna\nengažována v Detmoldu.\n* Pan Lábor, nevidomý to pianista český a virtuos krále\nHannoverského, vrátil se ze svých cest po Německu opět de\nVídně. Naposledy koncertoval v Detmoldu s nejskvělejším\núspěchem.\n* Pan Václav Hausmann sepsal a uvedl v hudbu librette\nnové operettky „Ženichové\", k níž se, jak se Thálie dovídá,\nodbývají už zkoušky na českém divadle.\n* Pan Jindřich Pech, pianista a skladatel, zařídil jak\nznámo v Plzni hudební ústav (říšské předměstí cis. 365), v němž\nbude od 1. února mimo jiné vyucovati též zpěvu sborovémur\nve společenských hodinách jak pro pány, tak i pro dámy.\n* Pan Lzičař, druhdy ředitel Záhřebského „Kola\", spra-\nvuje nyní úřad sbormistrovský srbského kostelního zpěváckého\nspolku v Pancově.\n* Pan Čenek Hendrych, býv. žák Pražské Školy varha-\nnické, účinkuje nyní co ředitel kůru v katedrálním chrámě\nv Senji (v Přímoří).\n* Pan Frant. Ptáček, bývalý anglický kapelník, zastává,\njak se nám píše, od r. 1867 chorregentské místo v chrámu sv.\nJiřího v Leicestru (v Anglicku). V posledních pěti letech pro-\nvedl tam náš rodák dvě oratoria Samsona a Saula od Haendlar\nkteré jeŠte obecenstvo v Leicestru nebylo slyšelo.\n* Pan Cantarelli (vlastněJTrousil), tenorista, engažován\njest u divadla v St. Gallen ve Švýcarsku, kdež mu kritika ne-\nmalých dělá poklon. ~Že náš výtečný hrdinský tenor,u píše-\ndopisovatel do Lipských novin ~Th. Ztg.u, „pan Cantarelli co\nAlamír a Masaniello skvělého dosáhl úspěchu, netřeba podotý-\nkati; že však lyrickými partiemi tenorovými Tomáše (v Cikánce),\nJánoše (Lehká kavalerie) a Fritze (Vévodkyně z Gerolsteinu)\nstejné slavil triumfy, to se jen velmi málo kollegňm jeho ve\nzpěvu podaří."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c018", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.7", "titre_corps": "* Uprázdněná mista hudebnická. Pro značné místo francouzského", "titre_sommaire": "* Uprázdněná mista hudebnická. Pro značné místo francouzského", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.8", "debut_caractere": 6596, "fin_caractere_exclue": 7293, "texte": "* Uprázdněná mista hudebnická. Pro značné místo francouzského\nŠvýcarska hledá se mladý, vzdělaný hudebník, aby\npřevzal řízení více spolků (orkestru, smíšeného a mužského sboru).\nPři píli vytěží zde i se soukromým vyučováním 3500 franků\n(1400 zl. r. c), Hlavní požadavky: Znalost orkestru a zpěvu\nhra na piano a na některý jiný orkestrální nástroj, nejlépe hou-\nsle. Uchazeči nechť se obrátějí k panu Jorny-mu, presidentu de\nla societé filharmonique St. Jmier (Suisse). Výtečný ladič\npian, jenž znaje důkladně mechaniku, také obstojně na piano\nhráti umí a se vykázati může vysvědčeními, hledá se do Hol-\nlandska. Nabídnutí budtež zaslána v něm. Řeci p. Ch. F. Rykem\net Com., továrníku pian v Haagu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-10-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-10_01#c019", "volume": "bmtnabd_1869-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.8", "debut_caractere": 7295, "fin_caractere_exclue": 7554, "texte": "Listárna.\nPanu Kvetoslavu v Charkove: Dopisy budou nam velice vita-\nny. Panu kap. Hosslimu y L. a M. Novackovi v Bile Oirkvi r\nRacte poslat partitury, honoraf je 5 percent z hrubeho vynosii\nz kazdeho predstaveni. Pu P.: Dopisy z Moskvy a z Petrohradu priste.."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.1", "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nPodle hudebního svého vzdělání čelil Glinka přímo k\ntomu, aby se stal virtuosem na piano, skladatelem koncertních\nděl pro tento nástroj. Navzdor výhradnému tomuto směru,\ndanému hudebním jeho schopnostem, nestal se z Glinky ni\npianista, ni skladatel pro piano. Samostatný, originální talent\njeho pudil ho jinam, ku zpracování jiných živlů, v něm již\nživších, však od něho ještě nepoznanýeh; tak že Glinka na\ncelé své umělecké dráze napsal velmi málo pro piano a to,\nco napsal, nevynikalo ani původností, ani silou. Glinka v\nničem nepošinul nástroj tento vpřed naproti svým předchůdcům\nneb vrstevníkům, mezi tím co, utvořiv svůj vlastní, origi-\nnálný orkestr ve svých skladbách instrumentálných ave svých\noperách, nové udělil role větší části nástrojů orkestrálních.\nnáklonnost k instrumentálním věcem, k orkestru, jest karak-\nteristickou známkou jeho talentu.\nHra jeho na housle, ačkoli v ní valně neprospíval, stala\nse mu užitečnou tím, že jej sblížila s orkestrem. Učinilat\nmu možným súčastniti se o prázdninách produkcí svrchu\ndotčeného strýcova orkestru, kterýž za jeho vedení a spolu-\npůsobení později hlavně ouvertury Cherubiniho, Méhula, Mo-\nzarta, Beethovena, Bernarda Romberga a j. a symfonie Hay-\ndenovy, Mozartovy a Beethovenovy provozoval. Docendo\ndiscimus! Za velikou svou mistrnost ve skladbách instru-\nmentálných zavázán jest Glinka díky především orkestru\nsvého strýce.\nVšak i Petrohrad poskytoval mu mnoho prostředků k\nhudebnímu vzdělání: navštěvování opery a známých domů,\nkde hudební výkony byly na denním pořádku, obeznámilo\nho s hudbou fraucouzskou, německou a italskou.\nV čas pobytu v učilišti padají téz první jeho pokusy\nve skladkě. Pravíť o tom v zápiskách: „Na počátku jara\nr. 1822 uvedli mne v jednu rodinu, kde jsem se seznámil s\nmladou, krásnou paní, hrající zručně na harfu a kromě toho\nvládnoucí líbezným sopránem. Její krásné vlastnosti a\nlaskavé se mnou obcování rozševelili mé srdce a oživly mou\nobrazotvornost. Abych se jí zavděčil, napsal jsem variaci\nna oblíbené její thema (C-Dur) z opery: Švýcarská rodina.\nNato napsal jsem variaci pro harfu a piano na thema Mo-\nzartovo (Es-Dur), po té valčík vlastního výmyslu pro piano\n(F-Dur). Více o tom nevím; vím jen, že to byly první po-\nkusy v skladbě, ačkoliv jsem tenkrát ještě neznal generál-\nního bassu . .\nAčkoli Glinka poslední rok pro hudební zaměstnání\ntéměř úplně zanedbával studií svých, vyšel z pensionátu\npřece r. 1822 první as právem na „čin 10. třídy.\" Vstou-\npením jeho r. 1824 do služby která mu ukládala, mimo-\nchodem řečeno, tak málo povinností, že se dle libosti mohl\nhudbou zabývati rozšířil se ještě více obor jeho známostí,\nmezi nimiž se nazvíce hudba pěstovala a kde se obzvláště\nposloucháním výtečných pěveckých produkcí, dílem i půso-\nbením v nich, chuť ku zpěvu v něm probudila, tak že se\nmu ještě v 20. roce u Vlacha Bellolliho s prospěchem učiti\njal. Tu počal také kusy vokální skládati; „první nepoda-\nřený pokus ve skladbě s textem sahá v rok 1825, byla to\nromance na slova K. A. Bachturina: „Kdy jsem složil\"\npíše v zápiskách „první zdařilou romanci: „Nepokoušej\nmne bez potřeby\" (slova Baratynského) nepamatuju se; do-\nmýšlím se ale, že jsem ji napsal v témž čase, totiž vr. 1825.\"\nBývalý učitel jeho Meier stal se mu přítelem a obcování\n& ním mělo blahodárný vliv na jeho umělecký vývin. (Pokr.)\n\nGluckův Orfeus a reforma opery.\n(Pokračování.)\nSamo sebou se rozumí, že Gluck neprolomil již svým\n„Orfeem\" všechna pouta dosavadních konvenienčních forem\nhudebních, do nichž se tak byl vžil, že je iv obou „Ifigeniích\"\njenom volnějšími učiniti, nikoliv ale docela překonati mohl.\nTím však stojíme již na prahu positivních reform Gluk-\nkových. Formy totiž, jichž stará opera užívala a ještě nyní\nčástečně užívá (k. př. známé symetrické formy písně a tan-\nce) zajisté samy o sobě jsou v hudbě oprávněné; jedná se\nzde jen o jakýs kladný princip, jenž by rozhodoval, kdy a\nkde se jich použiti smí a má v hudebním dramatu.\nA tento princip, jenž celým tehdejším světem umělec-\nkým zatřásl, jest u Glucka následující: hudba operní\npředevším karakteristickou šili významnou; co však\nmá karakterisovati, to předpisuje hudebníkovi básník svým\ntextem, totiž povahy, city, vášně osob dramatických, jejich\nřeči, situace atd. Gluck sám užívá (ve svém listu, jímž „Al-\ncestu\" věnuje velkovévodovi Toskánskému) tohoto známého\nobrazu: „...hudba operní má býti poesií (textu) tím, čím sprá-\nvné a spořádané kresbě jest živost barev a šťastné rozděle-\nní stínů a světel, sloužíc jen k tomn, aby postavy oživovala,\nnikoliv ale k tomu, aby je ničila.\" Nebudeme zde rozho-\ndo vati záhadnou otázku, zdali tato slova jsou právě nejpři-\nměřenějším výrazem toho, co náš reformátor chtěl, nýbrž při-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.2", "texte": "držíme se toliko karakterističnosti hudby operní co principu\njenž jasné, zřejmě a nepopiratelně vysvítá nejen ze všech\nslov a spisů, ale i ze skutků Gluckových.\nChceme-li poznati, jak dalece tomuto principu vyhovuje\nzejmena „Orfeus,\" musíme rozeznávati všeobecnou karakteri-\nstičnost ve věrném líčení jak okamžitých citův a situací, tak\ni povšechného rázu povah osob jednajících, celých scen, je-\ndnání, ba i celého dramatu, a pak karakterističnost ve\npodrobném přispůsobování melodií slovům básníkovým též\nco do deklamace.\nKarakterističnost všeobecná jest vedle zapuzení kolora-\ntury a vůbec všeho virtuoství z opery zásluhou\nGluckova „Orfea\", a zásluhou tím větší, čím skromnější jsou\nprostředky, jimiž tak skvělého výsledku dosaženo. Jen dvě\ndramatické osoby (k tomu oba hlasy ženské), jednoduché,\nprosté motivy melodické a rhytmické, nemalá skromnost i co\ndo volby tónin a modulací, zamítání všech příliš umělých a\nsložitých forem, jichž někteří současní skladatelé zvláště\nněmečtí iv opeře užívali, velmi mírná instrumentace\ntoť jsou prostředky, jimiž Gluck spůsobem nepřekonatel-\nným dovedl vylíčiti celou stupnici nejrůznějších citů : něžné\nlkáni nad hrobem milenčiným, protkané sladkými, toužebný-\nmi vzpomínkami; všechny hrůzy pekel, nad nimiž vítězí\nprostá, žaluplná píseň; nejvyšší rozkoš a utěšenou blaženost\nrajskou, brzo na to zase nejkrutší boj v zoufalém srdci\npak tichý, hluboký bol nad opětnou ztrátou a konečně\nvítězné plesání lásky jako nadšený epilog!\nA při vší této různosti a rozmanitosti tvoří nejen každá\nscéna a každé jednání, ale i celá opera jednotný organismus\nantickým duchem ušlechtilé mírnosti a vznešené prostoty o-\nživený, pravý to raikrokosmos milujícího srdce.\nOuvertuře vytýkají sice mnozí, že prý se nehodí k celku\nopery, zejména pak, že v začáteční situaci neuvádí: však be-\ndlivému a nepředpojatému pozorovateli objeví se tato ouver-\ntura zajisté co samostatný proslov, jenž podobně jako finále,\nkteré jsme již nahoře nazvali doslovem opery, základní my-\nšlénku, vítězoslávu lásky a umění hlásá, a hned prvními sla-\nvnostními zvuky svými nám jasnou říši hellenského mythu\notvírá. Úlohou pak docela samostatné, s první scénou nesou-\nvisící ouvertury, (a takovou jesti předehra k „Orfeu\" naproti\nostatním ouverturám Gluckovým), nemůž býti ovšem úvod\nprávě v tuto první scénu; k tomu zde postačuje úplně krá-\ntká introdukce čtrnácti tektů do C-moll, jejíž vstup poC-dur\nouvertury významným tímto kontrastem na téže tonice výte-\nčně působí.\nPodobně jako „Orfeus\" mají i ostatní velké opery Gluk-\nkovy každá svůj zvláštní, jednotný, důsledně provedený ráz,\nidei celého dramatu přispůsobený, a účinkují takto hlavně\ntím, čím každé klasické dílo především účinkovati má: totiž\nsvým celkem. A právě na této vlastnosti zakládá se všeo-\nbecně uznaná antická povaha plodů Gluckových.\n(Pokračování.)\n\nSlovo o varhanách a hře na varhany.\n\n(Dokončení.)\nKonečně upozorňuji na důkladné dílo „Hlas varhan,',\nv němž se nalézá velká sbírka chorálů, které obratně as\nnevšední znalostí harmonisoval p. J. Můller, varhaník chrámu\nsv. Mikuláše.\nProbravše hru chorální a mezihry k chorálu, obrátíme\nse nyní k části druhé: praeludiim a hrám slavnostním.\nPraeludium čili předehra slouží při započetí služeb Božích\nk chorálnímu zpěvu neb k zpívaným slavným mším (figurálním)\nco předchozí samostatná skladba, kterouž má varhaník jakožto\npřípi-avu k nastávající funkci bud z hlavy volně improvisovat\naneb z not přednášet. Takovéto předehry moliou býti velmi\nrozmanité povahy; musí však tak promyšleny a zosnovány\nbýti, aby se co do slohu nepříčily důstojnosti a co do karak-\nteru byly úplně přiměřeny obsahu konaných obřadů u oltáře.\nČasto zavdá sám chorál látky k předehře; varhaník obera\nsi thému z chorálu vzatou fugiruje neb figuruje ji kontra-\npunkticky; nedá-li se to však dělat z chorálu, utvoří si varha-\nník chorálu nápodobnou melodii a provede ji tímtéž spůsobem.\nCo se karakteru praeludií týče, dlužno podotknouti, jak\nnásleduje. Předehra k velké zpívané mši sv. budiž vždy\nslavná-, ke mši za zesnulé čili k rekviím zádumčivá a pokorná;\nv čas adventní a postní jednoduchá ale vznešená; v čas vá-\nnoční (pastorální) pohyblivá a veselá ; předehra na velko-\nnoční a svatodušní hod Boží, jakož i k jiným velkým slav-\nnostem vynikej duchaplnou velebností, mohutností, silou a ma-\njestátností.\nZ toho vysvítá, že je dvojí druh předeher, předehra k\nchorálu a předehra slavnostná. Předehra k chorálu má vnitř-\nnímu obsahu a rázu jeho úplně vyhověti a z té příčiny má\nvarhaník předehrou probouzeti jen takové city, jež spočívají\nv chorálu samém a nepři čí se povaze jeho. Předehra slav-\nnostná liší se od chorálu tím, že může varhaník v slavnostně\nveškeré své umění kontrapunktické rozvinouti; poskytuje se\nmu zde příležitost i čas, že může hráti celé fugy a technickou\nsvou zručnost a duševní tvůrčí sílu skvěle osvědčiti. Zde\npřijde na jevo, jakými vlohami hudebními je varhaník nadán\na v jaké míře si osvojil theoretické i praktické vědomosti,\njichž vyžaduje jeho povolání.\nPravý umělec varhanní zvoliv si thému rozpřádá ji umě-\nle aneb ve formě volné fugy ji dle pravidel provádí. Nemusím\nani podotýkati, že každý důkladný varhaník musí se dříve\nseznámiti se skladbami velmistra Seb. Bacha. Praeludie a\nfugy tohoto velikána vynikají neobyčejným proudem kontra-\npunktickým a nevšedním proplítáním thémy v imitaci a umě-\nlými kanonickými větami nad skladby jiných skladatelů.\nMimo Bacha seznam se varhaník s varhanními skladbami\nHaendlovýmia modernějšími Mendelssohnovými a Hessovými;\nnebot studováním děl takových osvěží a sesílí se fantasie\nvarhaníkova.\nZe starších skladatelů českých poukázat! dlužno k mistru\nSegru a Briximu. Y každé sebe menší skladbě jejich jo\nthema dle přísných pravidel nauky o fuze důkladně a důmy-\nslně zosnována a provedena. Zvláštního povšimnuti zasluhuje\nvšak dílo Segerovo „50 počíslovaných příkladů,\" které vý-\ntečný Karel Píč čtverhlasně zpracoval. Je to velmi pěkná\nškola tak nazvaného „generálního bassu,\" a leží, jak se zdá,\nladem v závodě J. Hofmanna v Praze. Školu tu doporoučím\nzvláště mladým varhaníkům, kteří neumí dle počíslovaného\nbassu hráti a neznají klíčů, jež se zde neb onde objevují.\nDoufám, že nemusím zde šíře mluviti o tom, jak důležitá a\nnutná jest každému varhaníku znalost generálního bassu.\nKdo si jen sběhle prohledne kostelní skladhy od Tůmy, Bri-\nxiho, Horáka a větší díl skladeb Fůhrerových, které naskrze"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.3", "texte": "psány jsou v počíslovaném bassu: musí doznati, že nezbývá\nnastávajícímu varhaníku nic jiného, než aby se vší pílí stu-\ndoval a dokonale se hráti naučil generální bass.\nŽe mladí varhaníci v tomto ohledu mnohých poklesků\nse dopouštějí, vím ze zkušenosti. Jistý mladý varhaník v\nPraze hrál, neznaje klíčů, tenorové noty za bassové, z čehož\nstrašné kvinty povstaly.\nAby se varhaník v improvisování zdokonalil, dlužno\naby pilně prostudoval varhanní skladby od Segra a Brixiho\na jiných českých kontrapunktistů, jejichž skladby najdeš v\ndíle: Fugen und Praeludien von álteren vaterlándischen\nCompositoren, redigirt von R. Fůhrer, Schůtz und Vitásek.\nV díle tom jsou výtečné varhanní skladby od Segra, Brixiho,\nZacha, Vaňbala, Rejchy, Eberlina a t. d. Dále doporučuji\nvelmi zdařilé dílo „Museum fůr Orgelspieler. — Sammlung\ngediegener OrgelcompositionenáltererundneuererZeit.\" Izde\nnachází v první řadě mistrovské skladby Segra a Brixiho,\nkteré už v předešlých Daliborech od Z. Kolešovského a L.\nZvonaře oceněny jsou a jež co nejvřeleji doporoučíme ú-\nstavům pro vzdělání učitelů a školám varhanickým.\nJe věru na čase, aby se žáci na podobných ústavech\ndůkladně seznámili se skladbami, jež byli naši předkové\nvytvořili; neboť nejprv dlužno zevrubně znáti domácí litera-\nturu skladeb varhanních a pak slušno poohlídnouti se po\nvýtečných skladbách cizích komponistů. Mimo to jsou skladby\nSegrovy a Brixiovy pro každého žáka za tou příčinou velmi\ndůležité, že podporují jeho fantasii a sílí jeho rhytmický cit.\n— A že je toho nastávajícímu varhaníku třeba, přisvědčí mi\nzajisté každý; neboť jak často slýcháváme, že varhaník hraje\nbez taktu a bez themy! Házíť akkord za akkordem beze\nvšeho ladu a skladu a o nějakém provedení thémy není\nani řeči.\nKonečně upozorňuji na skladby od Rob- Fůhrera a Kar-\nla Píče a z novějších Leop. Zvonaře a Jos. Krejčího. Varhan-\nní komposice prvních dvou jsou v každém ohledu důkladné\na zvláště žákům přiměřené. Skladby Jos. Krejčího vynika-\njíce nevšedním vzletem, značnou fantasií a moderním leskem\njšou velmi obratně zosnovány a místy i duchaplně prove-\ndeny. O nejnovějších skladbách p. Jos Forstra a Fr. Sku-\nherského podáme časem zvláštní úvahu.\nZe všeho, co jsme byli až dotud o vlastnostech varha-\nníkových pověděli, vysvítá, že má býti dokonalý varhaník\nrovněž tak výtečným theoretikem, jak praktickým umělcem.\nVarhaník, jenž všestranně vyhovuje veškerým požadavkům,\njest zajisté jedním z největších umělců. Komponistovi je na\npř. dopřáno, že může svou skladbu důkladně propilovat, než\nji vydá na světlo: avšak to se neděje u varhaníka. On musí\nbýti každou chvíli hotov, dle nejpřísnějších pravidel theorie\nkomponovat čili improvisovat, a za tou příčinou musí doko-\nnalý varhaník nauku o kontrapunktu, fuze a veškeré kompo-\nsici velmi dobře znáti. Že však se to neděje, vím ze sku-\nšenosti, neboť jsem měl příležitost mluviti s nastávajícími\nučitely, kteří slyšeli školu kandidátní; avšak shledal jsem,\nže nemají ani náležitého ponětí o nauce harmonie, tím\nméně o kontrapunktu.\n\nČeněk Vinař.\n\nÚvahy,\n\nTři Fantasie na české národní písně pro piano upravil J. Löw,\n(op. 41). 1. Kde domov můj? 2. Ach není tu není. 3.\nKdyž jsem plela len. V Praze u Emanuele Wetzlera.\nNárodní písně podobají se ve své původní formě půvabným\nvenkovankám v jednoduchých sukénkách a vyšívaných Šněro-\nvaČkách, jimž neschází k vstoupení do parketovaných salónů,\nnež jen drahocenný šat, nádherná vlečka, zlatý neb diamantový\nšperk, slovem zevnější ozdoba a politura. Rovněž tak má se\nto s národními písněmi, chceme-li jim zjednati přístup do sa-\nlonu. Skladatel musí interessantní harmonisací krásu jejich po-\nvznésti, vkusnými arabeskami je okrášlit a ozdobnými figurami\nje vyšperkovat, slovem komponista musí jim elegance a uhlaze-\nnosti dodati. Jedni z nejpřednejŠích skladatelů, kteří uvedli\npísně národní buď ve formě fantasie, transcripce, parafrase neb\nvariace pro piano do koncertů a salonů, byli Zikmund Gold-\nschmid (op. 12), a Julius Schulhofř (op. 10). Mimo tyto praco-\nvali na tomto poli Frant. Bendi (op. 8. 45. 47.), Vilém Gra\n(op. 5.), Edvard Nápravník (op. 3. 5.), Frant. Kaván (op. 10.),\nFrant. Pivoda (op. 33. 30. 50 ), Bedř. Šimák (op. 22.), A. Po-\nzděna (op. 7.), Jungmann (op. 90.), V. Kuhé, Gerber'K. (op%\n10.), a v nejnovějsím case p. J. Low, jeliožto tři fantasie před\nnějakým Časem byly tiskem vyšly. První fantasie na znárodně-\nlou (nikoliv národní) píseň Kde domov můj\" je komponována\nv slohu salonním a jest dosti zdařilá. Po úvodu do F-dur v tří-\nčtvrtečním taktu, v nemž zajímavá modulace do A-moll hledí\nna se pozornost obrátit, následuje exposice v devítiosmiČkovém\ntaktu. Důmyslně vymyšlená a při tom přec snadná kaděnce\npřivádí nás pak k hlavni themě. Ačkoliv celá exposice se k\nthémě dobře hodí, upomma nas, ač slabounce, na Prochův\n„Alpenhorn\", a to jmenovitě vždy v taktech začátečních. Prů-\nvod melodie je sice přiměřeny* nepovznáŠí se však nad povrch\nobycejnosti, a přechody jsou již v písni samé odůvodněny. Bez-\nprostředné pojí se k tomu modulace do As-dur a nyní započne\nv tetež tónině první variace themy. Variace ta je dosti vkusná\na lepa a vkusně provedena. Několika velmi zdařilými passaže-\nmi, z nichž chvalné zmínky zasluhuje utěšeně harmonisovaná\nskala, piicházime opět k prvotní tónině do F-dur a zároveň\nk druhé variaci, b touto nemůžem tak úplně souhlasit!, poně-\nvadž mame za to, že se tato naskrz lyrická melodie nedá vtěs-\nnat! do pochodového tempa. Konečně upozorňujeme na některé\nchyby tisku. V třetím taktu je chyba tisku; má být c místo\nhes \\ v pátém taktu bylo by lépe, aby bylo v bassové hořejší\npartii místo es raději d; skladatel chtěl zde vlastně míti des,\nPominoucc mlčením některé harmonické poklesky, na př. příč-\nnosti, kteie u novějších skladatelů klavírních jaksi přišly do\nobliby, podotýkáme ještě, že i s mnohými modulacemi souhla-\nsiti nemůžeme. V celku je však skladba dosti zdařilá a do-\nsáhne při dobrém provedení jistě žádoucího výsledku. Totéž\nmůžeme říci o druhé fantasii na píseň ~Ach není tu, není,u\nKomponista užil už k introdukci thémy, která trvajíc osm taktů,\npřechází praeludiem do variací, která však až do strany Čtvrté\nje ovsednělá. Následující vlastní théma je pěkná a správně\nharmonisovana. Průvod, zosnovaný dle Šchulhofřa, v snadněj-\nnějsím slohu, je vůbec zcela přiměřený; avšak prostřední hráči,\npro něž se hodí tato fantasie, potkají se v průběhu skladby s\nněkolika těžkostmi, které však se při pilnějším cvičení podají.\nPři správném provedeni nemine se skladba s dobrým účinkem.\nTřetí fantasie „Když jsem plela lenu má podobné přednosti\na vady jako fantasie první a jen to bychom si byli přáli, aby\nv jednotlivých variacích národní motiv průzračněji vystupoval a\njednotlivé variace přiměřenějšími přechody se spojovaly. Ostatně\ndoporučujeme dílo to co vhodné cvičení pro žáky poněkud po-\nkročilejší. Jak ze všeho vysvitá, složil jak se zdá p. Low, jenž\nse mnohými dobrými skladbami co schopný skladatel byl o-\nsvedčil, fantasie ty na kvap a tu nelze se diviti, že nejsou tak\npropilováuy, jak by býti měly. * - *"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.4", "texte": "Dopisy.\n\nJ. p.\nZ Petrohradu. (Patti. — Adami a Andreo. — Dargomyžeskyj †.)\nAby jste měli ponětí, jaké zde oslavy došla Adelina Patti,\nsdčluju Vám, že byla prvního večera takřka květinami zasypána.\nCena jejich pácí se na 5000 rublů. — Na Mariánském divadle\npožívá nyní velké obliby primadonna Adami (Budelova) a te-\nnorista Andrěv; v „Robertu dábluťt dostalo se oběma nejhluc-\nnějsí pochvaly. — Proslulý skladatel Aleksandr Verževic Dar-\ngomyžskij zemřel zde dne 17. ledna v 55. roku svého stáří.\nSmrť zastihla ho nad dokončenou právě novou operou „Kamen-\nnyj gosť\", která je na štěstí přec už tak dalece vypracována,\nže se bude moct na divadle provozovat, a že zjedná památce\njména Dargomyžského novou slávu. Dargomyžský byl zámožný\na svobodný. Jeho obě opery „Rusalka\" a „Esmeralda\" jsou na\nrepertoiru ruské opery. Mimo ty sepsal velký počet půvabných\nromancí a orkestrálních fantasií. Tyto jakož i jeho dramatické\nskladby vyznačují se více jemným skoro mosaikovým zpracová-\nním, než silou dramatickou; jeho melodie jsou hlavně ušlech-\ntilé a poetické. Dargomyžskij měl zvláště rozhodný talent pro\nsatyricko komické věci. Jeho opera „Don Juan\" dle Puskina\nzůstala bohužel nedokončenou. Dargomyžskij byl též Členem\nředitelstva konservatoria.\nZ Moskvy. (Hudební spolek.)\n11. (23.) ledna odbývána schůze výroční ruského spol-\nku musikálního v sále spolkovém, v kteréž se provedlo : 1.\nOuvertura k opeře „Král Manfred\" od Reineka, 2. Chor ze\nmše od Beethovena. — 3. Druhá symfonie (C-dur) od Schu-\nmanna.\n\nZ Paříže. (Nová opera „Piccolino\" od paní Grandvalové.)\nJe to zajisté velká vzácnost, slvšeti tříaktovou operu od\nženské a proto cítím se povinna, zmíniti se o nové opeře „Pi-\nccoiino*4 od paní Grandvalové. Vím sice, že tato skladatelka\nsložila už mši, v níž se nachází mistrovské Benedietus ; slyšel\njsem sice od tétéž komponistky jednoaktovou operettku „La\n(Kající žena); avšak neodvážil jsem se souditi z\ntěchto dvou pokusů o talentu této paní; nyní tuším moliu tak\nučinit. Paní Grandvalová osvědčila svou líbeznou a sympathe-\ntickou hudbou své skutečné skladatelské nadání; neboť pomní-\nme-li, že se obecenstvo uvyklé na výtečná dramatická díla Ros-\nsiniho, Belliniho, ano i Verdiho, nedá uchvátit obyčejnou prací.\nPaní Grandvalová vyznačuje se kouzlem, grácií, zručností a in-\nspirací v podrobnostech ; avšak nedostává se jí citu scénického\na zápalu uměleckého. Méně nadaný skladatel než je ona, ne-\nbyl by as mnoho vyvedl z jednoduchého libretta Piccolino.\nStůj zde stručný jeho obsah. Mladý malíř opustí svou milenku\na odebeře se do Říma. Ubohá Marta zmírajíc touhou po svém\nmilenci vezmouc na svá bedra prkénko se sádrovými soškami,\nhledá jej po celé Itálii. Konečně jej najde v Tivoli, stane se\njeho žákyní a pronikne takto tajemství jeho života. Konečně\nvypátrá jeho lásku k jiné ženě. Toto libretto od Lauziera ne-\nobsahuje mnoho děje; avšak jsou skladatele, kteří ještě z menši\nlátky, na př. Bellini z „Náměsícné\" vytvořili mistrovská díla.\nPakli básni této scházejí pěkné situace, vyniká přec v* celku\njedna povaha, to jest povaha Piccolina. Musím se vyznat, že\nho paní Grandvalová jen slabě postavila v popředí. Je to za-\njisté nemalá vada tohoto díla. Slyšel jsem více hlasů, že v skladbě\nté je mnoho reminiscencí; to je pravda; avšak hudebníci mají\nobyčejně zvyk, jeden druhého reprodukovali. Neznám umění,\nkde může člověk pod zapřenou dělat snadněji půjčky, jako v\nhudbě. Znám mnoho komponistů, kteří jměním svého souseda\nzbohatli a se proslavili.\nZ Milána. (Nové opery. — Piatti a Sivori. — Jaká jména\ndostávají divadla. — Časopisy Rossini. — Slč, Teresa Štolzova a\nVizjakova. — Sestry Marchisiovy. — Slč. Matilda Zavrtalova.\nPetrella odebral se do Neapoli, kdež započaly zkoušky k jeho\nnové opeře „Giovanna II.\" Taktéž připravuje se k provo-\nzování ve Florenci nová opera „La martire\" od mladistvého\nmaestra Ed. Perelliho, za níž byl obdržel cenu 3000 lir. Nová\nopera „Republicani e Sforzeschi\" od maestra Maccariniho, která\nse mela v Piacenze provozovat, neprošla prý censuru. Uvidíme l\nLionello Ventura zanáší se komponováním nové opery, k niž\nmu Michaele Bono text piše. V pařížském divadle „Fantai-\nsies Parisiennes\" konají se pilné zkoušky k nové opeře „Una\nFollia a Roma\" od Freder. Ricciho, švakra vaší rodačky Tere-\nsy Stolzové. Dále komponuje kníže Poniatowski italskou\noperu „Gelmina\" pro sic. Hauckovu; a konečně skládá maestro\nMarco Sala novou komickou operu, k nížto mu Arrigo Boito\ntext byl napsal. Věhlasný virtuos na cello Piatti jmenován\njest professorem cella na královské akademii hudby v Londýne,\nSlavný virtuos na housle Camillo Sivori, jsa nedávno přítomen\notevření nového divadla ve Finalmarino, které pokřtěno jest\njmenem jeho, dal se tam při nadšené pochvale obecenstva sly-\nšeti. Vůbec panuje v Itálii chvalitebný obyčej, že divadla do-\nstávají jména po slavných domácích umělcích. Tak na př. jme-\nnuje se divadlo v PalermŠ „Bellini\" po znamenitém skladateli\n„Normy\"; divadlo v Janově „Paganini\" po nedostižném hous-\nlistovi; divadlo v Turíně „Alfieri\" po slovútném básníku; di-\nvadlo v Livornu „Goldoni\" po dramatickém básníku; divadlo\nve Veroně „Ristori\" po světoznámé herečce; divadla v Turíne,\nLivorně a Benátkách „Rossini\". Ano, Rossini byl a jest až do-\nsud nejpopulárnější osobou v Itálii. Na doklad toho svědci též\nokolnost, že se tři divadelní a hudební časopisy jmenem „Ros-\nsini\" honosí. Jeden vychází ve Florenci, druhý v Neapoli a\ntřetí (Giaachino Rossini) v Bologni. Mluve o Rossinim, musím\nse též zmíniti, že se bude v srpnu 1869 v Pesaru na pocesť\nRossiniho dávati velký koncert, v němž znamenitá pěvkyně sic.\nTeresa Stolzova bude účinkovat. Dále se tvrdí, že umělkyně\nta bude o slavnosti v Padově zpívati v opeře „Don Carlos.\"\nZe je pro stagionu 1869—1870 od impresaria Martinottiho en-\ngažována u královského divadla v Turíne, je Vám už známo ;\nméně však známo jest, že také slečna Vizjakova, Horvátka u\ntéhož divadla v tétéž stagioně účinkovat bude. Jak se do-\nvídám , budou znamenité pěvkyně sestry Marchisiovy v příštím\npostě zpívati ve Valenze (ve Spanělích). Sic. Matilda Za-\nvrtalova vystoupila před nedávnem v opeře „Giovanna ďArco\"\n(Panna Orleanská) na divadle v Padově a vyznačila se svým\nkrásným hlasem a mohútným citem dramatickým, zacež se jí\nvelké pochvaly dostalo.\n■V\nZ Neuenburgu (ve Svýcařích). (Vypsání ceny za nejlepší skladby pro\nelektrický klavír.)\nZa nejlepší skladby pro elektrický klavír jsou vypsány tři\nceny, a sice: za nejlepší původní skladbu 400 franků, za trans-\nkripce na cizí motivy 150 fr. a 100 fr. Konkurs trvá až do\n1. května. Bližší zprávy o elektrickém klavíru a jeho mecha-\nnice podá ochotně pan Albert Bovel, předseda obchodní a prů-\nmyslné společnosti v Neuenburku.\nZ Těšína v Slezsku. (Hudební zábava p. Karla Slavíka.)\nHudební zábava, která se zde odbývala dne 22. ledna\ns žáky p. Karla Slavíka, došla nejskvělejšího výsledku, jsouc\npatrným důkazem důkladnosti páně Slavíkovy vyučovací metho-\ndy. která se jevila nejen v technickém provedení, ale iv správ-\nném pojmutí duševního obsahu se strany žáků a žákyň. „Zvo-\nlené kusy,\" praví zpravodaj Silesie, „byly stupňovitě přiměřeny\nsilám, které je provozovaly, a tak se stalo, že jsme všude zpo-\nzorovali jistotu a že posluchače nikdy nepojal rušící cit kolisání.\nAno i velmi nesnadná ouvertura k „Sen svatojanské noci\" byla\nprovedena v ČtyrruČné úpravě naskrze zdařile, a na mnohých\nmístech i s poetickým nádechem. K nejlepŠím výkonům nále-\nžejí ony sleČ. Huldy Ritterovy a sleČ. Ludmily Fischerovy.\nPrvní rozvinula v Henseltových variacích omamující takořka\ntechniku; sIČ. Fischerova osvědčila v překrásném přednosu so-\nnáty C-dur (op. 2.) od Beethovena vřelý cit a dobré pojmutí.\"\nPan Slavík může být spokojen s utěšeným výsledkem své\nchvalné snahy.\nZ Vídně, dne 2. února. (Operetta „Toto\". Pomník Androvi. Ko-\nstelní hudba. Teršák.)\nDne 1. ledna provozovala se v Karlově divadle poprvé\nnová burleskní operetta „Toto\" od plodného skladatele Jakuba\nOffenbacha a byla jmenovitě v druhém aktu velmi příznivě při-\njata. Skladatel byl volán a zaň děkoval řiditel p. Ascher. Hudba"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.5", "texte": "operetty té je veselá; skladatel podal tu množství árií, duett a\nterzett, ano zpívá se v ní až příliš mnoho. Jednotlivé melodie\nzde zajisté znárodní. Ačkoliv operettka „Toto\" oplývá na mno-\nhých místech hudebními půjčkami u jiných skladatelů; nedá se\ntéž upřít, že obsahuje také mnohé originální věci. Obsah ope-\nrettky nestojí za mnoho, ale poskytuje příležitost k četným gro-\nteskním výjevům. Komité umělců, kteří hodlali dávati kon-\ncert ve prospěch pomníku slavnému tenoristu Aloisů Androvi,\nrodilému Moravanu, usneslo se na tom, že nebude odbývat\nkoncert, nýbrž že uspořádá k tomu cíli divadelní představení.\nLandstrďsská jednota pro kostelní hudbu provedla na Hro-\nmice mši do D od Václ. Horáka Tantum ergo od Hummla\nAve Maria od Hauptmanna a Offertorium od Jos. Haydna.\nTerŠák, jeden z nejvýtecnějŠích nynějších flétistů, jenž také\nněkolikrát v Praze vystoupil, obdržel od krále portugalského\nrytířský kříž řádu Kristova.\nZ Horažďovic, 14. ledna. (Výroční zpráva zp. sp. „Práclině\".) (Dokonč.)\nKonečně se súcastnil co deputace slavnosti položení\nzákladního kamene k národnímu divadlu, slavnosti položení\nzákl. kamene k českému gymnasiu v Budějovicích, a slavnosti\nKrameriusově v Klatovech. Provedl celkem 71 skladeb, mezi\nnimiž 35 nove nacvičených. Čítá dnešního dne 126 údů, to-\ntiž 5 Čestných, 32 činných aB9 přispívajících. Inventář spol-\nkový rozmnožen o 77 čísel, citát nyní celkem 214 čísel, z nichž\n202 hudebniny. Slavnost svěcení nového praporu spolkového\njest doposud a zůstane i pro budoucnost jedna z nejvýznamněj-\nších událostí v dějinách spolku našeho. Již dne 12. září, co\nv den předslavnostní, bylo město naše v jakémsi svátečním na-\nladění; domy zdobeny věnci, pletením a přečetnými prapory,\nnápisy a hesly, a v čelnějších ulicích stavěny vkusné jehlance\na slávobrány. Netušený obraz rozvinoval se vsak nám hned\ncasne z rána dne 13. září. A veškeré ty pestré davy až do-\nposud co rozhárané vlny ulicemi města proudící, spojeny a slity\no 9. hodině v jeden uchvacující celek, ohromný to půlkruh na\n„Lipkách\", rovině podél řeky Otavy, na úpatí staroslavné naší\nPráchně. Odtud nastoupen pak o půl desáté hodině průvod\nk soše Panny Marie na náměstí. Průvod tento, sestávající ze\nstudentstva, z četných spolků pěveckých, sokolských a živno-\nstenských, vesměs s prapory, zavírající v středu svém družičky,\nzástupkyně matky praporu a kmotry, provázen dvěma odděle-\nními banderií o 240 koních a nepočetným obecenstvem činil\ndojem, jakýž zajisté každému účastníku slavnosti utkvěl hluboko\nv paměti. Po slavnostní vřelé řeci předsedy spolku a ryzím\nduchem vlasteneckým provanutém slavn. kázaní p. P. T. Býčka,\nnásledovaly za zpěvu velebného staročeského choráln obřady\nsvěcení a zatloukání hřebů zástupci jednotlivých korporac. Když\npak nově posvěcený skvostný prapor po vzletné řeci pí. Em.\nFrenzlové a rázném proslovení praporecníka nad shromážděný-\nmi tu hodnostáři u větru zavlál, tu zavzněl rázem nekonečný\njásot tisíců zde shromážděných co první ohromující pozdrav zá-\nstavy naší. V ten den 04. hodině odpolední v zámeckém sále\nza spoluúcinkování veškerých zpěváckýcb spolků odbývaná diu-\ndební a pěvecká akademie těšila se v každém ohledu z nejíep-\nšího úspěchu, taktéž i večer beseda na „Loretě\", kterouž slav-\nnost celá skončena. Vydání obnáší 1089 zl. 95 kr. a pří-\njem 1201 zl. 65£ kr.\n\nV. M.\n\nJ. F.\nZ Kutné Hory. (Valná hromada „Tyla.\")\nValná hromada zpěv. spolku kutnohorského „Tyl\" odbývána\ndne 15. t. m. za přítomjiosti 49 členů. Po zahájení schůze\nmístopředsedou p. Drem. Říhou přednesena zpráva jednatelská,\nz níž vysvítá, že zpěv. spolek „Tyl\" v roce minulém čítal 52\nvýkonných a 93 přispívajících clenu; z těchto 145 členů během\nroku 25 vystouplo, 25 se přesídlilo a 1 zemřel. Za to vsak\n46 členů opět přistouplo. Činně se spolek súcastnil aa den\númrtí J. K. Tyla, při koncertě slečny Tomíckovy, při svěcení\nzákladního kamene divadla národního (35 cleny), na den Boží-\nho Těla, v Larci odbývaném koncertě ve prospěch divadla ná-\nrodního, při svěcení praporu Sokola kolínského (32 cleny), při\nvysvěcení městské nemocnice, při provedení Haydenova oratoria;\n„Stvoření světa,\" v den otevření potravního spolku ffßlahobyt,a\nv den svate Cecilie, při otevření Tylovy ulice a při početí stav-\nby nádraží kutnohorského. Zpráva kasovní vykazuje příjmů za\nrok 1868 496 zl. 26 kr., vydání 441 zl. 69 kr. ; takže o 54,\nzl. 57 kr. byl příjem větší vydání. Nedoplatky obnášejí 36.65 kr,\ntudiž pravá hotovost 17 zl. 92 kr. Když byly projeveny od-\nstupujícímu výboru díky povstáním, předsevzatá volba předsedy ao-\nstatních funkcionářů. Za předsedu zvolen skorém jednohlasně\nčinný p. prof. Knor, za jednatele p. za pokladníka p.\nChrtek, za výbory p. Dr. Říha a p. Šafránek, za sbormistra o-\npět p Strebl a za správce domu p. Polák. Po krátké však\npromyšlené řeci nově zvoleného p. předsedy a provolání „na\nzdar\" novému výboru bylo sezení ukoncene.\n\nZ Nové Paky. (Činnost pěv. jedn. „Hlasoně\" r. 1868. — Slavnost narození\nP. Faustyna Procházky).\n„Boha chválit, vlasti sloužit, srdce šlechtit,\" jest zajisté cí-\nlem, k němuž směřovati má činnost každého spolku pěveckého.\nZe za tím cílem kráčejí všichni spolkové naší milé vlasti, doká-\nzal nám rok právě minulý v světle nejkrásnějším, dokazují zprá-\nvy* jichž se den co den dočítáme. Jak i „Hlason\" novopacký\ncíli tomu za dost učinil dle skrovných sil svých, ukazuje přehled\nčinnosti jeho za rok 1868, který tuto podáváme. Ve valné hro-\nmadě dne 15. ledna 1868 odbývané uzavřeli shromáždění údo-\nvé, aby spolek, který v letech nepokojných 66 a 67, jakož i\nodejitím p. ředitele spolku na hlavní Školu do Josefova trochu\nrozviklán byl znovu se organisoval. Zvolen tedy nový ředitel a\nvýbor a stanovy dle nového spolkového řádu přepracovány. Dne\n19. ledna dával spolek ples, při němž několik sborů zapěl, a\ndne 20. února pěvecko-hudební zábavu. Veliké národní slavno-\nsti kladení základního kamene k národnímu divadlu súcastnilo se\n15. údů s práporem ; ostatní údové oslavili radostný ten den\nspojivše se se zdejší jednotou tělocvičnou ve „střelnici\" hudbou\na zpěvem. Slavný den narozenin otce národa dr. Fr. Palacké-\nho oslavil „Hlason\" pěvecko-hudební akademií, jejížto čistý vý-\nnos odevzdán nadaci Palackého. V den sv. Václava, jehožto o-\nbraz skvostný prapor náš nese, přednesl spolek v chrámu Páně\nzdejším velkou mši od Fiihrera do C-dur, a Sylvestrový ve-\nčer merendou, jejížto čísla obecenstvo až do půlnoci bavila, na-\nčež novýrok přípitky a přáním přivítán byl, by nám a]zubožené vlasti\nlepších a utěšenějších dob přinesl. Dne 13. ledna letošního rokn\nbylo tomu 120 let, co se narodil v našem městě slovútný spi-\nsovatel český P. Faustýn Procházka. Výbor, který uradit se\nměl, jak památku muže toho oslavit, usnesl se, že slavně a dů-\nstojně. Za tou příčinou byla v den narozenin jeho slavná mše\nsv. v zdejším chrámu Páně klášterském od důst. p. dek. zdej-\nšího sloužena, při níž Školní dítky s praporem, Hlason a So-\nkol s praporem a městké zastupitelstvo přítomno bylo. Hlason\nzapěl Fiihrerovu mši do C-dur (menší) s vložkami : „pastýř a\npoutníci\" a „zahrada Boží\" oboje od Křížkovskélio. Také při-\npravuje se velká produkce ve spojení s divadelními ochotníky,\njejížto výnos má býti základem pomníku Procházkova, nadace\ntotiž pro jednoho Študujícího z N. Paky, o Čemž budoucně zprá-\nvu obdržíte.\nZe Zbirohu. (Valná hromada.)\nZpěvácký spolek náš „Hlahol\" odbýval dne 10. t. m. val-\nnou výroční hromadu, jíž se 33 údů súČastnilo. Po zahájení\nschůze předsedou panem P. Vojt. Kratochvílem přednesl jedna-\ntel p. BureŠ výroční zprávu o Činnosti spolku jakož i o nyněj-\nších jeho poměrech. Hlahol náš za první rok působení svého\npokročil tak, že se stal takřka středem společenského života\nzdejšího. Uspořádal dvě besedy a jednu produkci pro své při-\nspívající a zakládající údy, súčastnil se 8 údy slavnosti polože-\nní základního kamene k velkému národnímu divadlu. 16 údy\noslavení památky hraběte Kašpara Šternberka v Stupně a 20\núdy svěcení praporu zp. spolku „Slavík\" v Hořovicích. Kromě\ntoho provedl zastaveníčko svému předsedovi před jeho jmenina-\nmi a ustanovenou výroční mši spolkovou dne 1. května, zpíval\npři Čtveru Štacích o Božím těle, doprovodil dva své údy, jakož\ni paní a dceru jinýc4 dvou údů ku hrobu a súčastnil se třech\nsmutečních mší za tyto. Spolek přistoupil na vyzvání pražské-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.6", "texte": "ho „Hlaholu\" ihned k jednotéčeskoslovanských zpěváckých spol-\nků. Skladeb počítá již spolek přes 200 nejvíce dobrovolných\nto darů. Od počátku působení našeho hledí se k tomu, by\nco možná brzo zřízen byl řádný prapor a proto konáno bylo\nvíce sbírek k témuž úceli ; dospěli jsme tak daleko, že má-\nme již 104 zl. v hotovosti a dvě státní upsání po 50 zl.\nna prápor, hlavně přispěním p. Jos. Mudry st., p. Václava Ko-\nzlera a Em. Razíuia, jakož i zdejších študujících, kteří k účelu\ntomu divadelní představení dávali. Při volbách zvolen za před-\nsedu opět p. P. Kratochvíle, za ředitele p. Martin Eber ; do vý-\nboru pak pp. Bureš František (jednatel), Štola Josef, Topinka\nKarel, Tůma Josef (pokladník) a Vodrážka František (kontro-\nlor.\n\n—a.\n\n—z\nZ Domažlic. (Věneček zp. sp. „Břetislav\".)\nDne 27. ledna b. r. uspořádal náš zpěvácký spolek Břeti-\nslav taneční věneček a to sice první v Domažlicích, k němuž\nse vybraná společnost sešla. Vlasteneckými zpěvy, deklama-\ncemi a tancem bavili se přítomní tak srdečně, že až k samému\nránu opouštěli taneční sin. Četně byl zastoupen zpěvácký spo-\nlek Jitka a zapěl k všeobecnému uznáni několik písní. Ze\nsborů předneŠených od zpŠváckého spolku Břetislav hlučným\npotleskem vyznamenány byly: Isák v rozkoši. Proč nemohl\ndál; pak: Nová doba, od VaŠáka. Mezi hosty vynikal pan\nMed. Dr. Steidl, osobní lékař J. cis. Výs. princezny Oldenbur-\nské. Licitací několika maličkostí sebralo se ve prospěch ná-\nrodního divadla 19 zl. r. c., k čemuž vzácný host nemálo při-\nspěl. Srdečné díky za jeho dar. čistý výnos věnečku obná-\nšel 50 zl.\n\nKronika zpěváckých spolků.\nJ. P.\nŘeditelové pražských zpěv. spolků uveřejnili tyto dni\nv Našich Listech následující provolání ke všem Českoslovanským\nzpěv. spolkům:\nSlavným zpěváckým spolkům českoslovanským!\nDůležitost časopisu, jenž by zastupoval svědomitě hu-\ndební zájmy vůbec a zpěváckých spolků zvlášť, leží zajisté\npříliš na bíledni, než abychom museli šíře o ní promluviti.\nPostrádajíce po čtyry leta hudebního časopisu cítili\njsme předobře potřebu takového listu as mnohých stran\nprojeveno přání, aby se někdo uvázal ve vydávání časopisu\nhudebního.\nPřání tomu ochotně vyhověl hudební spisovatel p. Eman.\nMeliš, odhodlav se vydávati opět hudební časopis „Dalibor\",\njenž má býti orgánem všech zpěváckých spolků českoslo-\nvenských a jich zájmy v první řadě zastupovat.\nHudební časopis „Dalibor\" vyhovuje jako dříve zájmům\ntěmto v úplné míře a patří zajisté mezi první tohoto druhu.\nKladouce to slavným zpěváckým spolkům vřele na srdce,\nvyzýváme je k valnému účastenství a doufáme, že nebude\njediného z nich, jenž by nenahlížel všestranný prospěch,\nkterý kyne z tohoto listu celku i jednotlivci a jenž by k u-\ndržení jeho skromnou beztoho obětí nepřispěl.\nKarel Bendi,\nředitel „Hlaholu\" v Praze,\nios. A. Bergmann,\nředitel zpěv. spolku „Lukeše\" na Smíchově.\nJosef Drahorad,\nředitel „Lumíra\" malostranského.\nFerdinand Heller,\nředitel zpěv. spolku „Beseda\" v Praze.\nBedřich Kirchner,\nředitel zpěv. spolku „Slavoje\" v Karlině.\n* Hlahol Plzeňský odbýval dne 27. ledna „u císaře ra-\nkouského\" své Šibřinky.\n* Slavjan Královéhradecký uspořádá dne 7. února v míst-\nnostech měšťanské besedy ples. MaŠkary mají přístup, vymo-\nhou-li si zvláštního legitimačního lístku u p. Jana ŠantrůČka.\n* Táborský zpév. spolek „Žižka\" odbýval dne 31. ledna\nprodukci, jejíž program byl tento: Starý ženich, sbor od ViL\nBlodka. Ptáče, smíšený sbor od Dr. L. Procházky. Žár-\nlivý basař, sbor od L. Zvonaře. Na to následovala hudba.\n* Slánský „Dalibor\" uspořádal dne 31. ledna pro své\npřispívající údy na všeobecnou žádosť po třetí Illnerovu ope-\nrettu „Kvas krále Vondry\", načež následoval tanec. O půl noci\nprovedl zase „Symfonie na brkacky\" a hned na to „Čínský\npochod.\" Místnosti byly obecenstvem domácím i okolním téměř\npřeplněny. Musím podótknouti, že jest činnost našeho Dalibora\nznacna a operettu zmíněnou provedl tak precisně, zvláštní partie\nbyly tak zastoupeny, že bez lichocení tu největší chválu au-\nznani zasluhuje. Konečně musím zde i zmínku uciniti, že\nspolek náš má své vlastní vkusně zbudované jeviště, které užívá\npři letních zábavách v zahradě.\n\nJ. T.\n* Domažlický Břetislav hodlal - jak se nám píše —\nku konci masopustu provozovati Illneroru operettku „Kvas krále\nVondry\" a tedy spočívá bezpochyby zpráva o Plzeňském Hla-\nholu, který dle Plz. Nov. byl do Domažlic pozván, aby tam tu\nkterou operettku provedl, na mýlce neb nedorozumění. Dne\n27. ledna uspořádal Břetislav masopustní merendu.\n* Beseda, již Jilemnický zpěv. spolek ~Branislav\" dne\n31. př. m.v sále u bílého beránka zde uspořádal, byla pře-\nčetně navštivena a dosáhla skvělého výsledku, což nejvíce první-\nmu vystoupení zdejších ochotnic nastávajícího dívčího zpěv.\nspolku za řízením p. Dr. Jana Bareše přicísti dlužno. Buďtež\njim tímto veřejně nejvřelejší díky vzdány. Doufáme, že spolek\ntento co nejdříve se utvoří, v život vstoupí a ruku v ruce s\nBranislavem na dráze tak pěkně započaté ku povšechnému pro-\nbuzeni i na dále vydatně spoluúcinkovati bude. Pročež tedy:\n„Na zdar!\"\n\n* Zpěvácký spolek „Hlahol\" ve Zbirohu uspořádal dne 3.\núnora v městské radnici besedu. Program byl tento: 1. Hlahol,\nsbor od K. Bendla. 2. Deklamace. 3. Zpěv Český, sbor od\nKallivody. 4. Odvedeného prosba, sbor od P. Křížkovského.\n5. Deklamace. 6. Quodlibet z národních písní od J. L. Zvonaře.\n* V Buckově blíž Středokluk zřídil se zpěvácký spolek\n„Zvon\", jehož ředitel jest p. Antoš. Voláme mu na zdar!\n* Literátský spolek Českobrodský, r. 1867 založený, od-\nbýval dne 3. ledna druhou valnou schůzi. Sbor Čítá 34 údů\nvýkonných a 31 přispívajících. Koku 1868 přijato 190 zl. 64kr.,\nvydáno 140 zl. 42 kr. Sbor literátský přispívá nemálo k zve-\nlebení služeb Božích, jmenovitě zpívají se tam staročeské zpěvy\nroratni. V roce předešlém počalo řádné cvičení sboru ve zpe-\nvich roratnich a v adventě přednášel je celý sbor k hlasu varhan.\n* Výbor zpěváckého spolku „Besedyw v Brně měl dne\n3. února sezení, v němž byli zvoleni funkcionáři, a sice p. Div\nZelinka za jednatele; p. Švarc za pokladníka a p. Peka za ar-\nchiváře. Za sbormistra zvolil výbor jednohlasně opět p. Ne-\nsvadbu. Mimo to vyřízeno mnoho záležitostí, zvláště vsak k to-\nmu se ve všem hledělo, aby spolek udržel se na tom stupni\ndokonalosti a zachoval si obliby. Dle usnešení výboru bude\nprvní beseda dne 15. března a v ní bude jistý výtečný pěvec\npražský úČinkovati.\n* Chrudimský „Slavoj\" súČastnil se dne 31. ledna při\nvysvěcování nového pivováru zdařilým zpěvem.\n\nZprávy.\n\n* České divadlo. 29. ledna : „Prodaná nevěsta,\" komická\nzpěvohra ve 2 jedn. od K. Sabiny. Hudba od B. Smetany\n3l. ledna: „Maškarní ples krále Gustava III.\"; —2. ú-\nnora: „Prodaná nevěsta\"; —5. února: „Drahomíra,u velká\nromantická opera ve 4 jednáních dle Fr. Šírova sujetu od F.\nBohma. Hudba od K. Sebora\\ 7. února: „Prodaná\nnevěsta.\" Mladý náš původní repertoire operní může se\nhonositi komickou zpěvohrou, již vším právem perlou ná-\nrodního umění nazvati smíme: Smetanovou „Prodanou ne-\nvěstou.\" Již text Sabinův patří bez odporu mezi nej lepší v\nnaší literatuře, když take mikroskopickému skouniání dra-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.7", "texte": "maturgově snad ve všem a všude nevyhoví. Alespoň jest\nto samostatný, ukončený celek, jenž nám v jednoduchém\nveseloherním dej i předvádí velmi šťastně volený a věrný\nobraz ze života vesnického a tím i několik postav v skutku\nvelmi karakteristických. Ovšem jest osnova „Prodané ne-\nvěsty\" poněkud příliš skromná, tak že se tento sujet spíše\njen pro malou veselohru nebo operetku hoditi zdá než pro\nvětší zpěvohru; avšak Smetana dovedl ji svou hudbou do-\ndati takové živosti a zajímavosti, jak jen od hudebníka ne-\ntoliko ve svém oboru vzdělaného, ale i jakousi básnickou\nžilou nadaného očekávati lze. Dále jest text i dosti rea-\nlistický, ba musel jím býti, pakli se vůbec mělo jednou\nrozhodným krokem sáhnouti do venkovského života ná-\nrodního, opět skalisko, jímž by mnohý skladatel k ou-\nrazu přijití mohl, stana se všedním aneb i triviálním. Sme-\ntana idealisoval ale tento text spůsobem věru podivuhodným,\na nadchnul celek zvláštním jemným, poetickým, řekli by-\nchom idyllickým pelem, jenž nás stále poutá a okouzluje.\nA ne jen něžné, vážné partie zpěvohry jsou takto idcali-\nsovány, ale i drasticky-komické, ano právě tyto objevují\nnadání skladatelovo a vzdělaný jeho vkus ve světle nej-\nskvělejším. Neboť „Kecal\" a „Vašek\" k. p. zajisté nemo-\nhou věrněji a živěji býti charakterisováni, než v „Prodané\nnevěstě\"; a přece zůstává hudba při vší neodolatelné ko-\nmičnosti velmi ušlechtilou a elegantní; melodie, bud zpě-\nváky, buď orchestrem přednášené, jsou vždy roztomilé a\npikantní, nikde ale triviální. Velkou zásluhou tohoto díla\njsou jak známo též sbory, jenž jako rámec všechny po-\nstavy zpěvohry objímajíce a v jeden obraz spojujíce svou\nbujarou svěžestí a rozhodným svým rázem národním v\nskutku elektrisují. A tento ráz národní jakož i lokální\nton podařily se skladateli velmi Šťastně v celé zpěvohře,\njejíž partitura iv nejmenších podrobnostech svědomitě jest\npropracována a karakteristicky instrumentována, především\npak v rozkošné ouvertuře. „Prodaná nevěsta\" vůbec není\nžádnou prací začátečnickou, jíž bychom si pouze proto vá-\nžili, že se v ní jeví nějaký nadějný talent, od něhož pro\nbudoucnost můžeme ale nemusíme očekávati něco\nskvělého, nýbrž jest dílem mistra vzdělaného, jemuž po-\npřáno bylo ponořiti se v nejtajnější hloubi ducha a života\nnárodního, a stává se tudiž nejen den ode dne oblíbenější\na populárnější, ale vydobude zajisté Českému umění ne\nméně než svému skladateli spravedlivého uznání iv kru-\nnejšiřších, pakli jak jsme zaslechli vyjde tiskem\nu výtahu klavírním. V posledních dnech se tato zpěvo-\nhra opět objevila na našem reportoiru a sice v částečně\nnovém spracování. U každého snažného umělce značí již\nněkolik roků patrný pokrok na dráze umělecké jeho Činno-\nsti, a .můžeme to nazvati věcí skoro nemožnou, aby psal\nnebo skládal za rozličných dob docela v témže duchu a\nsměru. Zdá se nám, že právě z této, i skladatelem uznané\npříčiny se hlavní dvě změny v „Prodané nevěstě\" netýkaly\ntak dalece momentův, kterýmiž vládne základní barvitost\noelku, nýbrž spíše nové, různé živly do zpěvohry uvádějí,\njenž se bez toho co protivy od ostatních scén rozhodně\nlišiti musí. As tohoto stanoviska vítáme tyto změny upřímně\nhlavně v druhé polovici 1. jednání; neboť ohnivý sbor pi-\njácký a vůbec přeložení celé závěreční scény tohoto aktu\ndo krčmy šťastně doplňují všestrannou plastickou karak-\nteristiku bodrého lidu venkovského živým svým kontraktem\nk ostatním Částem zpěvohry, a též nově vložený tanec na\nzačátku 2. jedn. přispívá k přísnějšímu naznačení veselosti\na tvoří zároveň jakýsi smiřující střed mezi\nněžností celku a burleskní scénou komediantskou, zajisté\ntež velmi karakteristickou pro život vesnický. Jen nová\nMařenčina arie v druhém jednání jeví tendencí, splynouti\núplně se základním organismen původní partitury, a tu\nbychom skoro vytýkali této půvabné skladbě jakýsi senti-\nmentální nádech, naivní povaze Mařeněině cizí; než i ten\nOspravedlňuje poněkud situace. Komediantův kuplet „o ko-\nmedii ve světě,\" jenž se při posledním představení (7. led.)\nvynechal, oželeli jsme hlavně proto velmi snadně, že ho\npan Mošna přednáší jako každý jiný kuplet v kterékoliv\nfrašce. Skvělé provedení „Prodanénevěsty,\" již si slečna\nRiíckaufová zvolila za benefici, pokládáme za dostatečně\nznámé. Hlavní úlohy Mařenky (sl. beneficiantka), Jeníka\n(p. Lukeš) a Kecala (p. Paleček) jsou svěřeny umělcům,\nkteří i básníkovi i skladateli dovedou vyhověti, a tudiž\nnejšťastnějšího úspěchu nikdy se neminou. Duetto v krčmě\n„Znam jednu dívku,\" miláčka našeho obecenstva, museli\npánové Lukeš a Paleček jako vždy opakovati. Též ostatní\nspoluůčinkující dostáli náležitě svým úlohám; zejména mají\nslečny Sáková a Hanušova a pánové a\nvelkou zásluhu o provedení krásného sextettu v 2. jedn.\n(se sl. Riickaufovou a p. Palečkem), a pánové Kysela a\nMošna o rozveselení obecenstva. Sbory byly jako jindy vý-\nborné. „Polku\" v 2. jednání provedly naše baleríny dosti\nzdařile. Obecenstvo bylo velmi animované a hlučný po-\ntlesk skoro po všech číslech dokazoval, jak velice oblíbená\njest Smetanova zpěvohra. Posledního ledna opakoval se\npoprvé Auberův „Maškarní ples,\" o jehož provedení se zde\nještě několika slovy zmíniti musíme. „Amálie\" paní\nBlazkové patří snad mezi nejlepší úlohy této umělkyně a\nzajímala nás hlavně v pohnutějších scénách 3.a 4 jednání.\nPan Lukeš učinil z Gustava 111., co vůbec na slovo vzatý\numělec učiniti může zpěvem a hrou z tak smutné postavy;\njiž první jeho arie, velmi bledá a bezvýznamná stala se\npěkným efektem koncertním, a též druhé jednání poskytlo\nmu dosti příležitosti, aby i zde vynikl. Nejskvělejšího pro-\nvedení těšilo se ale bez odporu jednání třetí; nebof zde se\npředevším spojili paní Ress-Blažková s pány Lukešem a\nCechem, (Ankarstrom) k výtečnému provedení scény, jíž si i\nco do komposice velice vážiti musíme. Ve čtvrtém jednání\núčinkovaly nejvíce začáteční scéna mezi Ankarstromem a\nAmálií., jakož i terzetto, svěžími hlasy pánů Bar-\ncala, Šelesty a Čecha velmi precisně provedené. Sl. Hanu-\nšová dávala věštkyni Arvedsonovou velmi slušně a u slečny\nKupkové (páže Oskar) pozorovali jsme zajisté pokrok, jenž\nse ale přílišnou nejistotou a nesmělostí síečninou skoro pa-\nralysuje. I ostatně bylo představení zdařilé, sbory, hlavně v\nI.a 5. jedn. výborné. Operu řídil p. kapelník Čech. Režií\nděkujeme za vynechání prvního čísla baletního v 5, jednání\npři první reprisi; ostatně byl balet jako při prvním před-\nstavení, „čínský tanec\" se musel ale opakovati! Nepo-\nchopujeme sice, proč si p. Kysela vyvolil pro svůj příjem\nprávě operu, v niž zpívá toliko deset slov, jsme ale přece\nza to povděčni, že jsme opět uslyšeli Šeborovu ~\nMimo pana Lukeše, jenž převzal zajisté v prospěch celku\núlohu „Milina,\" bylo obsazení totéž jako dříve; i sl.\nRastelli-ová zpívala „Slavinu\" co host a sice se známým\njiž dobrým úspěchem. Též paní Benevic-Miková v titulní\núloze, pánové Paleček (Krůvoj) a Lev (Boleslav) přičinili\nse všemožně, aby Seborovo dílo obecenstvu důstojně, na\nmnoze skutečně se skvělým výsledkem předvedli. Škoda\nže totální indisposice páně Lvova, následkem jíž se dvě\nčísla (arie v 2.a terzett v posledním jednání) vynechat\nmusela, dojem celku alterovala. Též,,Krůvoj\" nezpíval svou\narii na začátku 4. jedn. Sbor družiček v témže jednání,\njindy skoro nejoblíbenější číslo opery, minul se tenkráte\nvšeho potlesku, ačkoliv četné obecenstvo jinak sólisty štědře\nvyznamenávalo a po aktech volalo i s panem skladatelem,\njenž operu sám řídil. Několik poznámek o skladbě samé\nučiníme v příštím čísle..\n\nO. H.\n\n* Lumír malostranský odbývá v neděli dne 14. února\nt. r. o 2. hodině odpoledne valnou svou hromadu. Vyzývají\nse veškeří pp. výkonní členové, aby se v úplném počtu ke\nschůzi té dostavili. Programm: 1. Zpráva jednatelská. 2. Zpráva\núčetní. 3. Volba výboru. 4. Volné návrhy.\n* Do školy pro vzdčldní se ve hudbě vojenské mobou\nbýti přijati jen tací aspiranti, kteří dosáhli sedmnáctého roku"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690210-01.1.8", "texte": "svého stáří a se již propravnými vědomostmi hudebními vy-\nkázati mohou. Aspiranti ti obdrží, vynikají-li pilností a pro-\nspívají-Ji dobře už ve škole, přídavek a vyznamenání vojenské.\nPřitom požívají výhody, že mohou bezplatně navŠtěvoVati obě\nzemská divadla, což ku vzdělání v hudbě velice napomáhá.\n* Varhanická škola čítá letos 64 posluchačů. V prvním\nročníku je 38 žáků a sice 32 Cechů, 5 Němců a 1 Slovák,\nv druhém ročníku 25 Čechů a 1 Němec. Dle toho bylo by\nžádoucno, aby se v obou ročnících přednášelo v Českém jazyku.\n* Hudba chrámová. V nynějším Čase bohužel zřídka hle-\ndí se na původní ráz hudby chrámové a zejmena dochází nás\nstížnosti na varhaníka v chrámu sv. Ignáce. „Člověk ten/4 píše\nse Našim Listům, „svého řemesla jest uzenář, který o hudbě\nchrámové žádného ponětí nemá, a maje od tamních duchovních\nsprávců 120 zl. ročně za hru chrámovou, hraje v svaté váno-\nční době lidem úryvky strašáků a kalamajek. NeŠetrnost tato\npůsobí velké pohoršení u lidu chrám navštěvujícího a jest tudíž\nna Čase, aby v ohledu tom nějaká změna se stala.\n* Vypsání ceny. Zpěvácký spolek „Branislav\" v Jilem-\nnici vypisuje tímto cenu 2 dukátů za nejlepsí čtyrhlasovou\nskladbu pro mužský sbor. Lhůta, v které se skladby zasílati\nmohou, bude trvati až do 31. března roku tohoto. Skladby\nnechť se zašlou frankované v partituře s nějakým heslem a\ns zapečetěným jménem skladatelovým s tímtéž heslem na ze-\nvnější straně obálky, pod adressou: „Zpěv. spolku Branislavu v\nJilemnici44; budou pak vesměs zpívány veřejně v besedě, a ta,\nkterá se zalíbí obecenstvu nejlépe, poctí se cenou. Jak mile\nbude cena některá skladbě přiřknuta, rozpeČetí se obálka, jež\nbude jméno skladatelovo obsahovati a ohlásí se název skladby\ni jméno jejího původce a cena určená se mu doručí. Ostatní\nskladby zašlou se dle přání skladatelů frankované pod udanou\nchifrou zpět. Jos. Tauchmann, předseda spolku.\n*. O Nápravníkově pětiaktové ruské opeře „Nížegorodci\"\n(slova od Kalašníkova) vyslovuje se dopisovatel „Signálů,\" jenž\nse ovšem na ni díval německými brejlemi, jak následuje: „Kdo\nočekával za titulem „Nižegorodci\" historické libretto, ten se\nzklamal na prosto. Opera končí vítězoslavným vchodem vítěz-\nných Rusů v Moskvě; avšak divák nevidí ničehož, než jak Minin\nse sebraným ruským vojskem Poláky vyhání, a zcela obyčejná\nhistorie tvoří jádro celého děje, které se pracně vleče skrze\npět příliš dlouhých aktů, zajímavosti postrádajících. Hudbě p.\nEdvarda Nápravníka schází především dramatická barva; forma\nruské písně převládá, aniž by se povznesla nad meze obyčej-\nnosti. Hudba jest naprosto dobrá, ano příliš dobrá; avšak\nv celé partituře nenachází se ani jediného ohniska, ani jediného\nČísla, které by obecenstvo uchvátilo, ačkoliv mohl skladatel při\nvšem tom, že libretto není valné, přec některé situace tak hu-\ndebně utvořiti, aby obecenstvo mimovolně zanítily. Oblíbený ka-\npelník p. Nápravník byl všeobecně oslavován, mnohokrát vyvo-\nlán a bohatými dary obmyšlen; i obyčejný zlatý vavřínový\nvěnec tu nescházel. Úprava a scenerie je skvělá; ku konci opeře\nobjeví se 16—20 koní na jevišti. Co zvláštnost podotýkám, že\nse zpívá za scénou ve výjevu chrámovém třetího aktu řeckému\nobřadu přináležející zpěv, jenž se přednáší při každých služ-\nbách božích mezi mší, což se až dosud na divadle nedovolo-\nvalo. Tato scéna s odpovídajícím sborem na jevišti líbila se\nnejvíce.\" Tak daleko německý dopisovatel; uvidíme, jak se\nnአdopisovatel petrohradský o opeře té vysloví.\n* Slč. Žojie Dietrichova vystoupila dne 4. února v abon-\nnentním koncertě Gewandhausu v Lipsku poprvé a došla roz-\nhodného výsledku. Nadaná umělkyně naše přednášela nejprvé\nkoncert G-dur od Beethovena. Posuzovatel v Deutsche A. Ztg.\nv Lipsku pronáší se o liře sIČ. Dietriehové, jak následuje: Sic.\nDietrichova je důstojnou interpretkou Beethoveua a vyhověla s\nintelligencí a duchaplnou karakterištikou obsah velmi drahocenné\nskladby té, ačkoliv její v celku solidní technika úplně ještě\nneodpovídá v jednotlivostech intencím jejím. Presto appassionato\nod Rob. Schumanna dělalo jí jak se zdá v technickém ohledu\npřílišných obtíží, než aby se mohla tato beztoho nevděčná\nskladba líbiti. V „ZastaveníČkuífc od St. Hellera (op. 81. čísl.\n7.), i ve „Valčíku\" od Chopina (op. 34. c. 3.) osvědčila slec.\nDietrichova elegantní svou hru.\n* Slč. Gabriela Hofrichtrova, Pražanka a kolor, pěvkyně\nu divadla v Norymberku, jest rozhodným miláčkem tamějšího\nobecenstva. „Zvláštním uměleckým výkonem,\" praví dopisovatel\ndo Lip. Th. Ztg., „byla Marta slečny Hofrichtrovy v stejnojmenné\nopeře. Její vzácná sbehlost. technická ve zpěvu vyznačuje se-\npasážemi výtečným hlasem provedenými, čistým trilkem a zna-\nmenitou, neúnavným cvičením dosaženou koloraturou jmenovitě\nv staccatu.\"\n* Sic. Vizjakova, Horvátka, a miláček Bukareštskélio\nobecenstva, které ji v představení „Marty\" nadšenou chválou\nobsypalo, engažována jest pro tento rok u královského divadla\nv Turine.\n* Slč. Hulgerthova, Moravanka, je nyní co primadonna\nengažována v Detmoldu.\n* Pan Lábor, nevidomý to pianista český a virtuos krále\nHannoverského, vrátil se ze svých cest po Německu opět de\nVídně. Naposledy koncertoval v Detmoldu s nejskvělejším\núspěchem.\n* Pan Václav Hausmann sepsal a uvedl v hudbu librette\nnové operettky „Ženichové\", k níž se, jak se Thálie dovídá,\nodbývají už zkoušky na českém divadle.\n* Pan Jindřich Pech, pianista a skladatel, zařídil jak\nznámo v Plzni hudební ústav (říšské předměstí cis. 365), v němž\nbude od 1. února mimo jiné vyucovati též zpěvu sborovémur\nve společenských hodinách jak pro pány, tak i pro dámy.\n* Pan Lzičař, druhdy ředitel Záhřebského „Kola\", spra-\nvuje nyní úřad sbormistrovský srbského kostelního zpěváckého\nspolku v Pancově.\n* Pan Čenek Hendrych, býv. žák Pražské Školy varha-\nnické, účinkuje nyní co ředitel kůru v katedrálním chrámě\nv Senji (v Přímoří).\n* Pan Frant. Ptáček, bývalý anglický kapelník, zastává,\njak se nám píše, od r. 1867 chorregentské místo v chrámu sv.\nJiřího v Leicestru (v Anglicku). V posledních pěti letech pro-\nvedl tam náš rodák dvě oratoria Samsona a Saula od Haendlar\nkteré jeŠte obecenstvo v Leicestru nebylo slyšelo.\n* Pan Cantarelli (vlastněJTrousil), tenorista, engažován\njest u divadla v St. Gallen ve Švýcarsku, kdež mu kritika ne-\nmalých dělá poklon. ~Že náš výtečný hrdinský tenor,u píše-\ndopisovatel do Lipských novin ~Th. Ztg.u, „pan Cantarelli co\nAlamír a Masaniello skvělého dosáhl úspěchu, netřeba podotý-\nkati; že však lyrickými partiemi tenorovými Tomáše (v Cikánce),\nJánoše (Lehká kavalerie) a Fritze (Vévodkyně z Gerolsteinu)\nstejné slavil triumfy, to se jen velmi málo kollegňm jeho ve\nzpěvu podaří.\n\n* Uprázdněná mista hudebnická. Pro značné místo francouzského\nŠvýcarska hledá se mladý, vzdělaný hudebník, aby\npřevzal řízení více spolků (orkestru, smíšeného a mužského sboru).\nPři píli vytěží zde i se soukromým vyučováním 3500 franků\n(1400 zl. r. c), Hlavní požadavky: Znalost orkestru a zpěvu\nhra na piano a na některý jiný orkestrální nástroj, nejlépe hou-\nsle. Uchazeči nechť se obrátějí k panu Jorny-mu, presidentu de\nla societé filharmonique St. Jmier (Suisse). Výtečný ladič\npian, jenž znaje důkladně mechaniku, také obstojně na piano\nhráti umí a se vykázati může vysvědčeními, hledá se do Hol-\nlandska. Nabídnutí budtež zaslána v něm. Řeci p. Ch. F. Rykem\net Com., továrníku pian v Haagu.\n\nListárna.\nPanu Kvetoslavu v Charkove: Dopisy budou nam velice vita-\nny. Panu kap. Hosslimu y L. a M. Novackovi v Bile Oirkvi r\nRacte poslat partitury, honoraf je 5 percent z hrubeho vynosii\nz kazdeho predstaveni. Pu P.: Dopisy z Moskvy a z Petrohradu priste.."}]}