{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_sha256": "679a12eb4a00a1dfca141b432795eae1e87765c85945bd2de64ece6763e2a272", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/02/20_01/bmtnabd_1869-02-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "41", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.1", "titre_corps": "Michal Ivanovič Glinka.", "titre_sommaire": "Michal Ivanovič Glinka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3488, "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nV periodě od r. 1825 do 1830 skládal Glinka velmi\nmnoho skladeb, zvláště vokálních; pro piano pracoval vždy\nméně a méně. R. 1825 napsal první allegro sonáty D-moll\npro piano; adagio napsáno bylo později. Téhož roku složil\nGlinka ve Smolensku, kdež meškal návštěvou u příbuzného\npro jeho krásnou, osmnáctiletou dceru variaci na vlašskou\nromanci: „Benedetta sia la madre.\" (Prvá to jeho tištěná\nskladba). Zde složil též „Prolog na smrt cdře Alexandra a\nvstoupení na trůn hosudára Mikuláše Pavlovice.\" Tato kan-\ntata byla prvým znamenitějším jeho pokusem ve vokální hud-\nbě většího rozměru. Odebrav se ze Smolenska v rodiště své\nzabýval se mnoho skládáním věcí vokálních. Oblíbeným bá-\nsníkem jeho byl tenkráte Žukovský, na jehož slova složil v\ntom čase (t. j. na jaře 1826) dve romance: „Svítí měsíc na\nhřbitově\" a „Bědný pěvec.\"\nPo svém navratu do Petrohradu uvedl v hudbu píseň\nK-ovu: „Miluju, ty's pravila.\" Skladbu tuto provívá vzdech\nnešťastné lásky, která tehdy rozrývala útroby jeho. K du-\nševnímu jeho bolu přidružil se tu i neduh tělesní: krtičný\nzánět oka. Yšak ni nemoc tato nepřervala skladatelskou jeho\nčinnost; napsalť mimo romanci: „Hořko, hořko mně\" na slova\nK— několik kusů pro zpěv s \"průvodem orkestru, zejmena\ndvojzpěv s recitativem pro bass a tenor (A-dur) ; sbor na smrt\nhrdiny (C-Moll), arii pro baryton (As-dur) ; adagia této arie\nupotřebil ku kanónu finále prvního jednání své opery „Ru-\nslan a Ludmila\" ; trojhlasou modlitbu pro divadlo (F-Dur).\nVyléčiv se z trapného neduhu oddal se Glinka s větší\nještě horlivostí skladbě, a vešel ve svazky přátelské s mno-\nhými osobami, blahodárně naň účinkujícími. Seznámilť se\nse slavným Varlamovem, s houslistou Remim, svlachemZam-\nbonim, jenž ho učil zákonům komposice, s knížetem Galici-\nným a baronem Delvigem, kteříž oba mu podali hojně textů\nk romancím jeho ; s Jakovlevem, se zpěvákem Ivanovým a\njinými.\nMezi těmito přátely utvořil se jakýsi hudební kruh, který\nzvláště později, když Glinka vystoupiv r. 1828 ze služby ú-\nplně dle uměleckého svého vkusu časem svým nakládati mohl,\njal se pořádati divadelní představení (v jednom z nich před-\nstavoval Glinka donnu Annu z Mozartova Don Juanu v bí-\nlých šatech a ryšavé paruce) a serenady na řece se sbory\ntrubačů as průvodem piana. Záhy nalezly tyto zábavy u pe-\ntrohradského obecenstva takové obliby, že mohla mladistvá\ndružina velkolepé hudební pouti do Carského Sela, ba až do\nNovgorodské gubernie, přes 200 verst, podnikati.\nR. 1829 vyšlo hudební album, kde vytištěny byly vše-\nchny do té doby Glinkou složené romance, písně a několik\ndrobnějších kusů pro piano.\nAčkoliv jej neduh jeho novou silou sužovati počal, za-\nbýval se přece Glinka r. 1829 a 30 za svého pobytu na vsi\nvelmi pilně hudbou; zdokonaloval se ve hře na piano usta-\nvičným hraním étud Cramerových a Moschelesových, napsal\nromanci: „Hlas z tohoto světa,\" na slova Žukovského a ně-\nkolik menších skladeb. Mimo to učil svou sestru Ludmilu\nzeměpisu, a sepsal jí sám krátkou rukověť této nauky. V ru-\nkověti této, nám zachované, značí se touha jeho po Itálii\na Španělsku: o těchto dvou zemích rozpisujeť se vní širo-\nko s obzvláštní zálibou, ostatních toliko povrchně se dotý-\nkaje Dlouho odpíral otec žádosti Glinkově, aby mu udělil\npovolení své k cestě za hranice, až konečně známý jeden lé-\nkař odpor tento zlomil výrokem, že může syna jeho toliko\ntříletý pobyt v teplejším pásmu uzdraviti. Tak vydal se\nGlinka 25. dubna 1830 na cestu do Itálie. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "42", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.2", "titre_corps": "Gluckův Orfeus a reforma opery.", "titre_sommaire": "Gluckův Orfeus a reforma opery.", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.1", "debut_caractere": 3490, "fin_caractere_exclue": 4715, "texte": "Gluckův Orfeus a reforma opery.\n\n(Dokončení.)\nCo do hudební deklamace razil sice Gluck již svou pr-\nvní operou dráhu zpěvu dramatickému, a to s úspěchem vel-\nmi skvělým, tehdáž zajisté netušeným; však až k posledním\nsvého principu nedospěl nikdy, jelikož jak\njsme již podotknuli tohoto principu neupotřebil k důklad-\nnému reformování forem hudebních samých. Míníme zde hla-\nvně neblahý dualismus árií a recitativů, jenž volnému a ne-\npřetržitému toku dramatického dialogu bez odporu na mno-\nze překáží, a jehož příkrost Gluckem sice na minimum uve-\ndena, nikoliv ale úplně odstraněna a překonána byla. Neboť\nv „Orfeu\" stojí ovšem již mnohý recitativ na výši pravé dra-\nmatické deklamace (upozorňujeme zde jen na některá místa\n4. jednání*) a mnohá arie se tomuto cíli blíží zase s druhé\nstrany, tak že se různost obou forem v skutku tratí, k. p.\nv ~quasi-recitativu\" 3. jed.); však stereotypní končení re-\ncitativů, dokonalé závěrky doher po áriích, namnoze iritor-\nnelly a jiná neodbytná dědictví po staré opeře, jako násilím\n\n*)Citujeme zde dle spracování pro naše jeviště; v původní vlašské\npartituře tvoří scéna v předpeklí a scéna v Elysium (u nás 2.a\n3. jed.) dohromady 2. jednání; celá opera má tedy původně jen 3\nakty."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4988, "texte": "vehnaný klín oběma živlům tak zřejmě k sobě lnoucím úpl-\nné v jedno splynouti nedovolují. A přece by teprvé tímto\nsplynutím byla půda pro skutečnou dramatickou deklamaci\nnáležitě připravena.\nTotéž platí více méně i o ostatních operách Gluckových,\njen že ovšem v „Orfeu\" jest zbytků staré hudby i co do\nformy arie i co do recitativů (rec. secco) mnohem více, než v\nněkterých pozdějších; tak stojí k. př. skoro celá úloha Milka\nještě na staré půdě operní.\nVšak chceme-li býti spravedliví, musíme uznati, že byla\nreforma forem hudebních v tom směru, jaký jsme zde nazna-\nčili, za dob Gluckových a vůbec před Beethovenem\nzhola nemožná. Gluck mohl svými ideami celý umělecký\nsvět vyzvati na souboj, on mohl prohlásiti docela nový prin-\ncip, jímž hudební drama vymknuta s obvyklé zhoubné dráhy,\na tak ve svém oboru spůsobiti revoluci, jejíž bohaté ovoce\nještě podnes není všechno zužitkováno, on mohl „Orfeem\"\nsvým zvítěziti nejen nad pekelnými fúriemi, ale— což tehdáž\nbylo zajisté ještě mnohem těžší i ínad luznými „sirénami\"\nvlašské opery: než úplně vzdáti se dosavádního formálního\napparatu, v němž sám byl vzdělán a vychován, do něhož se\nbyl vžil, jako do svého těla, zříci se takto docela a jedním\nrázem své kudební mateřštiny, tot nemohl nikterak uciniti, to\nbylo psychologicky nemožné. Gluck mohl takový převrat\npouze připraviti; další pokrok musel se státi jen nenáhle a\nzvolna, po Gluckovi museli přijíti Haydn a Mozart a teprvé\nBeethovenovi byl nový, rozhodný krok na této dráze usouzen.\nVůbec jesti to úkaz velmi zajímavý, že se stanoviska\nidey, principy, směry umělecké mnohem rychleji as úspěchem\nrozhodnějším reformují, nežli formální a technická stránka umění.\nJiný důležitý krok na dráze reformační plyne též z onoho\nprincipu karakterističnostia jeví se již v „Orfeu:\" nore, důle-\nžité postavení orkestru. Jednohlasý zpěv nemůže bohatý život\nduševní nikdy docela věrně vylíčiti, k tomu jest zapotřebí\npolyfonie, a tu nacházíme v orkestru, jenž svým doprováze-\nním arií a recitativů, ne méně nežli svými samostatnými čí-\nsly instrumentálními ku karakterisování situace přispěti musí\na tím se stává veledůležitým faktorem hudebního dramatu,\nna němž vlastně umělecká jednota celku spočívá. S touto\núlohou, již teprvé Gluck orkestru udělil, souvisí též mnohý\npokrok v instrumentaci; neboť k docílení jistých nutných\ndojmů nezdály se nástroje dosavádního orkestru operního\npostačovati. Gluck přibral tudiž buď nástroje od jinud\n(posauny v „Orfeu\") anebo si sám vymyslil docela nové, jako\nk. př. pro hudbu ku Klopstokově „Herrmannsschlacht.\"\nPěstování orkestrální části opery jest vedle utvoření vel-\nkého ensemblů, jejž u Glucka jen velmi zřídka a v míře dosti\nskromné nalézáme, nejhlavnější zásluhou, již si Mozart o vý-\nvin hudebního dramatu získal; zároveň jesti ale také jediná\nstránka snah reformačních, v níž Mozart v skutku pokra-\nčoval, jelikož se ostatně buď se stavem opery, jak jej po\nGluckovi našel, docela uspokojil anebo se docela a to bo-\nhužel s velké části zase na stanovisko staré školy vrátil,\njak jsme k. př. při kolatuře viděli.\nReforma týkající se sboru operního uvádí nás již do re-\nformy textu, o níž se však v tomto článku, jenž hlavně hude-\nbní Část na zřeteli měl, šířiti nechceme. Neboť zasahuje-li\nsbor mocně, ano rozhodně v děj opery, tak že následkem\ntoho i skladatel větší váhu naň klade, záleží to zajisté pře-\ndevším na dramatické osnově, již Gluck ovšem velkou péči\nvěnoval. Texty, jež mu napsali Calzabigi vlašsky a du Rol-\nlet francouzsky, studoval svědomitě a pilně, osvojil si je ú-\nplně, než ku skladbě přikročil a stotožňoval se s dramati-\nckým básníkem tak, že sám pravil: „Když chci komponovat\nzapomínám, že jsem hudebníkem, abych tím více mohl býti\nbásníkem.\"\nA v skutku lze jen takovouto věrnou, ba přísnou odda-\nností ke svému úkolu, jen takovou neúnavnou, sebezapíra-\njící snahou a jen tak nadšenou, řekli bychom posvátnou hor-\nlivostí, jakou u našeho reformátora nalezáme, dosíci tak o-\nbrovských výsledků již v Orfeu se jevících. Gluck učinil z\npouhého koncertu, jenž dle slov jeho vlastních požit-\nku podával toliko lidem, „jichž duše sídlí v ušich,\" pra-\nvé hudební drama, jehož velkolepost nám ze srdce „krev\nssajez půvabné, však mrtvé, [zpívané arabesky, jíž text\ndramatický byl toliko obvyklým rámcem a skvělá úprava jen\nlesklým lakem, věrný, živý obraz, v němž hudba, básnictví\na plasticko-malebná scenerie spojenými silami uskutečňují i-\ndeal čistě lidský, a tak z věci, která se během časů stala\n„na nejvýš nudnou a směšnou\" (užíváme zde zase vlastních\nslov Gluckových), jeden z nejkrásnějších plodů ducha u-\nměleckého.\nA jestliže tvůrce hudebního dramatu ve všem nedospěl\naž k nejvyssí dokonalosti, jestliže se mu nepodařilo, aby úpl-\nně a všestranné uskutečnil svůj ideál tak, že by dalšího vý-\nvinu již ani zapotřebí nebylo tož musíme si vzpomenouti,\nže ani genius Gluckův nemohl dokázati to, čeho vůbec lid-\nským silám dopřáno není, a že musel něco přenechati též\nsvým epigonům, o nichž nám ovšem zde jednati není.\n\nO. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "42", "page_fin": "43", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.3", "titre_corps": "Stručný přehled české operní literatury.", "titre_sommaire": "Stručný přehled české operní literatury.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.2", "debut_caractere": 4990, "fin_caractere_exclue": 6411, "texte": "Stručný přehled české operní literatury.\nS novuzrozením české literatury, která od bitvv na\nV 1 %J\nBílé Hoře (1621) takřka pohřbena byla a teprv v nynějším\nstoletí vítězně z hrobu povstala, počalo se na to pomýšleti,\naby se také dramatickému umění a národní opeře cesta pro-\nklestila. Následkem ustavičného germanisování v Čechách\nbylo české drama úplně zanedbáno a v divadle stavovském,\nkteré r. 1783 poprvé otevřeno jest, dávaly se v XVIII. sto-\nletí kasy německé a italská opera, která na začátku tohoto sto-\nletí německé ustoupiti musela. Toliko jednou za týden (v\nneděli odpoledne) provozovalo se v tom kterém divadle české\ndrama a as pětkrát za rok nějaká do českého přeložená o-\npera od Rossiniho, Belliniho, Isouarda, atd.\nZa takových okolností nemohlo se ani na původní če-\nskou operu pomysliti; nikoliv snad, že by se nebylo výkon-\nných sil dostávalo, nýbrž že se žádný český skladatel ne-\nchtěl odvážiti, skomponovati v tak nepříznivých poměrech\npůvodní českou operu.\nČechové, kteří dle výroků Burneye, W. A. Mozarta, Hec.\nBerlioze a jiných nejmusikálnějším národem slují Čecho-\nvé postrádali do r. 1825 operního skladatele. A co by mu také\nbylo prospělo komponovati, kdyby se jeho opera snad je-\ndnou za rok byla provedla a pak snad na mnohá leta odložila ?\nČeští skladatelé komponovali sice opery; ale bud ně-\nmecké neb italské, na př. Mysliveček, Dussek, Tomášek, Kal-\nlivoda, Tittl, Albert a na sta jiných."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2581, "texte": "Teprv r. 1825 spojil se František Škroup, který už byl\nleckterou českou píseň složil, s básníkem Chmelenským za\ntím účelem, aby vytvořili první původní operu národní. Chme-\nlenský sepsal zdařilý text k opeře komické pod názvem\n„Dráteník,\" jehožto látka vyňata jest ze života národního.\nSkroup byl tehdáž mladík čtyryadvacítiletý a v opeře pouhý\nzačátečník; nic méně pustil se chutě do díla a již dne 2.\núnora 1826 provozovala se první národní opera česká „Drá-\nteník,\" která se při prvním provozování nesmírně líbila.\nKomická ta opera dávala se od té doby nesčíslněkráte;\nnikoliv snad pro hudbu samu, nýbrž proto, že vní národní\npěvec Jan L. Lukeš mistrně titulní úlohu představoval. Jan\nLukeš byl skutečně prototyp všech dráteníků. Vypravuje se,\nže pražský měšťan Ferdinand Náprstek koupil několika drá-\nteníkům v Praze meškajícím vstupenky do českého divadla,\nkdyž se právě „Dráteník\" provozoval. Prostí tito synové\nhorních Uher byli postavou, pohyby, posuňky, řečí a zpěvem\nslavného pěvce Lukeše tak unešeni, že zapomenuvše, kde se\nnacházejí, hlasitě volali: „Toť bratia náš!\" Co do hudby\ntéto opery je v skutku slabá, při všem tom, že z několika\nčísel vane duch národní; instrumentace je chudá a faktnra\ncelku začátečnická. Nejvíce však vadí okolnost, že opera\nta nemá žádných sborů. Avšak pro to vše líbí se přece,\nzpívá-li Lukeš tento nedostižný představovatel dráteníka\ntitulní úlohu.\nPříznivý zevnější výsledek tohoto díla a shovívavost če-\nského obecenstva dodala Škroupovi odhodlanosti, že brzy\nna to počal druhou operu „Oldřich a Božena,\" k níž mu o-\npět Chmelenský text byl napsal. Dílo to provozovalo se dne\n14. prosince 1828 poprvé na divadle; avšak při všem tom,\nže některá čísla jsou v skutku zdařilá, neudržela se na je-\nvišti. Totéž platí o třetí opeře Škroupově „Libušin sňatek,44\nk níž mu taktéž Chmelenský text napsal. I látka této ope-\nry vyňata jest z české historie a provozovala se dne 6. li-\nstopadu 1835 poprvé.\nPo 12 letech, v nichžto opera česká takřka úplně ladem\nležela a jen jednou neb dvakrát za rok se operní předsta-\nvení v českém jazyku dávalo, objevil se Jiří Macourek se\nsvou českou operou „Žižkův dub,\" která se dne 31. ledna\n1847 s dobrým úspěchem provozovala. Macourek žil te-\nhdáž co vojenský kapelník v Itálii atu se není co diviti,\nže jeho česká opera byla sepsána v slohu italském, nemajíc\nnic národního na sobě. Tato okolnost rozhodla o osudu toho\ndíla, které brzo z repertoiru zmizelo.\nAž do roku 1862 bylo české divadlo v podruží němec-\nkého ; dávalať se česká představení vždy jednou za týden,\ntotiž v neděli odpoledne.\n(Dokoncení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "43", "page_fin": "45", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.4", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.3", "debut_caractere": 2583, "fin_caractere_exclue": 6835, "texte": "Dopisy.\n\nZ Milána, dne 10. února. (Nové opery. — Bottesini. — Časopisy hudební\na divadelní.)\nSkladatel Odoardo Věra odebral se z Říma do Bologni,\naby byl přítomen zkouškám k své nové opeře „Valeria\", která\nse tam co nevidět bude provozovat. Mladý maestro Decio\nMonti z Říma nachází se od několika dní v Janově, aby dohlí-\nžel ke zkouškám své nové opery „Graziella\", která se bude\ndávat na divadle Doria. V opeře té úcinkovati budou výtečné\nsíly: sig. Májo a De Fanti; tenor Belardi, bary tón Bertolasi\na bassista L. Vecchi. Maestro Nicola Maneini dal provozo-\nvat svou novou operu „Tomaso Chateerton44 v Cingoli a velkou\npochvalou byl odměněn. Martinotti v Turine vyzval prý\nobratného skladatele maestra Pedrottilio, aby pro královské di-\nvadlo složil novou operu, která by se v příštím roku provozo-\nvala. J. M. král italský Viktor Emanuel jmenoval sig. Apol-\nloniho, známého to skladatele opery „Ebreo48 (Zid) rytířem ital-\nské koruny a věnoval 1000 lir na pomník, jenž bude vystaven\nv Arezzu Guidovi Aretínskému, vynálezci hudebních not. —-\nSlavný virtuos aa kontrabass, maestro Bottesini, jenž bezpochy-\nby říditi bude rekviem za Rossiniho, engažován jest co ředitel\norkestru v Baden-Badenu. Jeho nejnovějŠí skladba „La Martyre\nchretienne44 (Křesťanská mucenice) dochází v Paříži velké po-\nchvaly. - Časopisy hudební a divadelní rostou zde jako hou-\nby. V Neapoli počal vycházet před nedávnem nový divadelní\nčasopis s illustracemi a karrikaturami pod názvem „Tikke Tak'4\na v Palermě pod názvem „Gazzettino dramatico italiano44, jenž\nse zanáší výhradně dramatickým uměním. Mimo tyto vychází\nv Itálii div se světe 54 divadelních a hudebních časo-\npisů a sice:\nV Miláne 17: Fama. Gazzetta de Teatri.— Cosmorama.—\nTrovatore. Gazzetta musicale. Monitore de Teatri.\nFrusta teatrale. Don Marzio. Rivista. Palcoscenico.\nMondo artistico. Amico degli Artisti. Euterpe.\nCorsaro. Tersicore. Buon Gusto. Nuovo Trovatore.\nVe Florenci 8: Sistro. Corriere di Firenze. Boccherini.\nItalia artistica. Arte teatrale. Arlecchino. Ros-\nsini. Indicatore.\nV Neapoli 16: Napoli musicale. Rivista teatrale. Siréna\nartistica. Gazzettino de Teatri. Filarmonica. Eco\ndell' arte. Barbiere. Scintille. Rondinella. Bugie\ne veritá. Diogene a Teatro. Artisto italiano. Do-\nnizzetti. Corriere de Teatri. Pacini. Rossini.\nV Turine 3: Pirata. Nuovo Pirata. Cigno.\nV Bologni 3: Arpa. Affondatore. II Gioacchino Rossini.\nV Terstu 2: Maschera. Teatro.\nV Poderme 2 : Diogene. Gazzetta artistica.\nV Benátkách 1; Scéna.\nv\nV Římě 1: Eptacordo.\nV Janove 1: Liguria artistica.\nPorovnáme-li počet a hudbymilovnost obyvatelstva Itálie\ns obyvateli zemí koruny české; muselo by poměrné v Cechách\nvycházeti 10 hudebních a divadelních časopisů; avšak bohužel\nvím ze skutečnosti, že se ani dva ceskě hudební listy udržeti\nnemohly. Z té příčiny kladu to všem slav. zpěv. spolkům a\nvůbec každému českému hudebníku co nejvřeleji na srdce, aby\njediný nás časopis odbíral a se o rozšiřování jeho všemožně\nstaral. A pročež volám s Jablonským: Hana tomu, kdo bude\nposlední! T . . . .\nZ Paříže. (Lecocqova nejnovějsí operetta. Rienzi od R. Wagnera.\nArthur Kalkbrenner f.)\nv\nLecocq, skladatel dosti zdařilé operetky „Čajový květ\", slo-\nžil opět novou operu „Gandolf\", která se bude provozovat\nv místnostech „Bouffés Parisiennes44. Y divadle „Theaíre ly-\nrique44 konají se už poslední zkoušky na operu „Rienzi44 od\nRich. Wagnera. Jak se proslýchá, přijede sem k hlavní zkoušce\nsám skladatel Wagner. Arthur Kalkbrenner, pianista a skla-\ndatel zemřel tyto dni v Paříži, zanechav po sobě dvanáctiletou\ndceru, ohromné jmění a nedokončenou eperu: L'Amour (Láska).\nArthur byl syn světoznámého skladatele Frid. Kalkbrennera.\nZesnulý byl méně pyšný na své umění, než na svůj rod.\n„Yíte-li pak,\" pravil k jistému známému, „že šlechtictví mé\nrodiny sahá až k válkám křižáckým ? Jeden z mých předků\ndoprovázel Fridricha Barbarossu ... 44 ~Na piano V\" tázal\nse onen s úsměškem Kalkbrennera, načež se pianista přestal\nchlubiti.\nZ Antwerp v Belgii. (Nový návrh pojmenování not po flamsku.)\nY zdejším konservatoři zanášejí se flamským pojmenováním\nhudebních not. Tak má se nazývati c (Čili uť) zz rug,* d (čili\nrě) streep\\ e (cili mi) zz mie; f (cili fa) zz zot; g (cili\nsol) zz tong; a (cili la) zz daar; h (cili si) zz zaag."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8110, "texte": "Z Petrohradu. („Nižegorodci\" před soudnou stolicí Grolosu. Koncert\nruské hud. jednoty. Requiern. Konservatoř.)\nNápravníkova opera „Nižegorodci\" dí kritik Grolosu\ndochází čím dále tím většího úspěchu i naplňuje při každém\nprovozování divadlo. P Nápravník ukázal ve své opeře, že\njest výborný znalec hudby a výtečný mistr, znající dle pravidel\ni se vkusem rozvinouti myšlénku hudební, náležitě ji naplniti\neffekty harmonickými i orkestralnými. Zvláště se zná p. Ná-\npravník velmi dobře v komposici hudby orkestrálné. Jeho zna-\nlost prostředků orkestrálních, i znalost použiti jich, mohl by mu\n1 sebe znamenitější skladatel záviděti. V jeho opeře jest tak\nkarakteristicky a effektne vyjádřena každá fráze, že or-\nkestr dostává jakýsi samostatný ráz, nejsa zároveň na ujmu\nmyšlénce i eífektu hlasovému. Instrumentace Nápravníkova jest\ntak lepá, že obracuje na se pozornost i osob nezasvěcených\nv tajemství umění. Avšak tím jsou i vypočítány všechny před-\nnosti a tím ohraničuje se veškerý intres při skladbě Náprav -\nníkove. Toho, co oživuje a zvláštního výrazu dodává každé\numělecké práci, i na Čem se osnuje úspěch skladby i síla vzbu-\nzeného dojmu samostatných myšlének není v Nižegorod-\ncích; krásné a zajímavé jest pouze čistě hudební spracování\njejí, a v tom záleží neúplnost dojmu, jaký Činí. Co skladatel\njeví se Nápravník nejprvé co nápodobitel cizích myšlének, ba\nČasto si i cizí myšlénky osvojuje. Nechceme tvrditi, že vše\nv opeře jest cizé: nachází se zde sice také samostatnost, ale\nnápodobení a přibírání cizího převládá, že originálnost jest tím\nzastíněná a sice tak, že po jedné myšlénce originální následuje\nvždy deset cizích a známých. Zvláštní pozornost vzbudil církevní\nchor v třetím jednání, úplně se povedší skladateli. Nápravník\nskladatel jest výtečný talent, ale chyba jeho jest, že se po-\nkusil o skladbu v ruském slohu, který jest již sám o sobě co\nmožná nejvíce jednotvárný a materiál tento již úplně vyčerpán\nbyl geniálním Glinkou. Hlavní hrdinové Minin a Borovský ne-\npodařili se skladateli. Thema opery jest osvobození Moskvy\n(Kremelu) od Poláků v r. 1612; nedramatické provedení the-\nmatu jest hlavní vadou celé opery. Dne 21. ledna odbýval\nse za valného účastenství všech značných umělců zdejších po-\nhřeb skladatele Dargomyžského. O 10. hod. ráno hnul se prů-\nvod z jeho obydlí v Magavaji a bral se k chrámu, jenž byl\npřeplněn. Po skončené mši, při níž oddělení carské pěvecké\nkapelly sbor Č. 7 od Bortňanského překrásně provedlo, dal se\nprůvod k hřbitovu Něvského kláštera, kdež byla mrtvola po-\nhřbena blíže hrobu Glinkova. Třetí koncert ruské hudební\njednoty odbýval se dne 16. ledna večer. Provozovaly se: Syn-\nfonie do Es-dur od Borodina (poprvé); sbor z opery „Idomeneo\"\nod Mozarta; „Kamarinskaja\", fantasie pro orkestr od Grlinky;\nsbor z opery „Pskovanka od Rimského Korsakova\" (poprvé);\nouvertura ku „Králi Štěpánu\" od L. Beethovena. Nová syn-\nfonie od Borodina svědčí o značném talentu a mohly-li by při\nnedostatku melodie platit nesčíslné disharmonie, které nadarmo\nČekají na rozvedení, za známky genialnosti, tu by to byla ovšem\nznačná skladba. Sbor z neprovedené ještě opery od Rimského\nKorsakova je co do formy okrouhlý; avšak nepohybuje se co\ndo vynalézavosti nad obyčejnými mezemi ruské písně a působí\nproto jaksi jednotvárně. As před dvěma lety slyšeli jsme od\ntéhož nadaného skladatele symfonii, která se nám mnohem více\nlíbila. Oba skladatelé došli od obecenstva hlučné pochvaly a\nbyli mnohokrát vyvoláni. Oba sbory byly dobře nastudovány,\navšak málo obsazeny; jmenovitě party tenorů. Orkestr hrál\nvýtečně. Dne 15. února, v den úmrtí Glinkova a zároveň\nna narozeniny zesnulého Dargomyžského uspořádal kníže Jiří\nGalicín v chrámě Něvského kláštera rekviem, v němž se sú-\nČastnili sólisté carské ruské opery. Konservatoř zdejší se pře-\nstěhovala tyto dni do nových místností v divadelní ulici do bu-\ndovy ministeria vnitřních záležitostí a zasvěcena jest u přítom-\nnosti Jejich cis. Výs. velkokněžen Heleny a Kateřiny.\n2 Moskvy. (Hudební spolek. Ferd. Laub. Opery od Sérová a Steb\nnického.)\nRuský hudební spolek dával v minulém měsíci několik kon-\ncertů, pravé to pochoutky hudební pro obecenstvo moskevské,\nkteréž také vždy u hojném počtu koncertům přítomno bylo.\nFerd. Laub vystoupil v 3. koncertě a obeznámil nás s velmi\npěkným utěšeně pracovaným koncertem pro housle G-moll od\nMaxe Brucha (op. 26.). Přednos p. Laubův byl mistrovský. Ca\nnovinky nově předvedené uvésti sluší: „Ivan Hrozný\", karakte-\nstický obraz od M. Rubinsteina. Myšlénka obrazu toho jest krásná\na úplně hudbou vyjádřena; mračný kolorit úplně označen. Zvlá-\nště zajímavý v obrazu tom jest zpěv církevní při požehnání,\nchvílemi neočekávaně přerušený basovými nástroji. (Známo, že\nIvan v době pobožnůstkářství a modlitby dával Často nejstraŠ-\nnějŠí rozkazy k odpravám.) Episoda tato jest velmi karakteri-\nsticky vyznačena. V jiném koncertu předvedeno: „Ladko\", hu-\ndební kvítek od Korsakova, velmi nadaného skladatele petro-\nhradského. Pianista Klindworth přednesl výborně koncert (F-moll)\nod Chopina. V pátém koncertu přednesla zpěvačka Sokolova\ndvě písně Dargomyžského: „Já zkazala zaČěm\" a „Ja vsejeŠČe\njego ljublju,\" které náramné nadšení vzbudily, a opakovati se\nmusely. Nová opera: „Rogněda\" řízením samého skladatele\nSěrova byla před nedávnem v scénu uvedena. Opera ta měla\ndobrého úspěchu, nehledě na to, že obsazení bylo slabé. Nově\nve scénu uvedla se opera: „RastoČitel\" od Stebnického, taktéž\ns dobrým úspěchem.\nZ Vídně. (Koncert srbské omladiny.)\nSrbská omladina uspořádala zde dne 18. února v salone\nzahradní společnosti besedu ve prospěch vystavení srbského\nchrámu a školy ve Vídni. V besedě účinkovali sIČ. MiliČova,\nprof. R. Loffler, Čech Theodor Tomášek, virtuos na housle, a\nslovanský zpěv. spolek.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Malostranský „LumírLL uspořádal dne 2. února k vý-\nroční oslavě založení svého koncert v místnostech spolkových,\njenž se potkal s velmi příznivým úspěchem, podav patrný dů-\nkaz , že má spolek značnou životní sílu a obezřelého, přičinli-\nvého ředitele, jenž pečuje všemožně o rozkvět tak nadějného\nspolku. Po přednesení proslovu p. Chadimou slyšeli jsme utě-\nšený smíšený sbor „Pohleď jak krásný\" od ředitele Jos. Draho-\nrada ; rázný mužský sbor „Rekův sen\" od Karla Slavíka; pře-\nkrásný, velmi effektně zosnovaný smíšený sbor na národní písně\nslovanské od J. Drahorada a konečně bujarý, válečný sbor ~U\nboj\" od Zajíce. Ačkoliv veškeré sbory s chvalnou snahou byly\nprovedeny, musíme přec doznati, že poslední dva sbory zvláště\nuchvátily Četné obecenstvo tím, že výtečným a jemně nuanco-\nvaným provedením se vyznačovaly. Nadšené obecenstvo žádalo\nje hlučně k opakování. V koncertě tom zúčastnil se mladý\nnadaný houslista Josef Weber, jenž zdařile přednesl romanci\npro housle od Beethovena a fantasii na národní písně České od\nJana Webra a došel hlučné pochvaly. SIČ. Stelzigova zapěla\npři všem tom, že byla značně chraptivá, slovenskou píseň „Aj\nco by bola\" vroucně a cituplně a potkala se s všestranným po-\ntleskem. Doprovázel ji na pianě ze zvláštní ochoty pan Fr.\nKaván. Téhož dne o 11 hodinách dopoledne provedl Lumír\nvelmi nesnadnou mši od Jos. Forstra v chrámu u sv. Tomáše.\nCo vložky provedeny byly: „Světla o Bože'4 a „Sláva na vý-\nsostech44 pro smíšený sbor od Jos. Drahorada. Obě tyto skladby,\nkteré už tiskem vyšly, a jež v administraci Dalibora dostati lze,\nvynikají krásným, ušlechtilým a slovům dokonale přiměřeným\nzpěvem a potkají se při dobrém provedení se skvělým výsled-\nkem. Pan Drahorad řídil obezřele mši, v níž p. Horlivý a p.\nKoubek co sólisté vynikali. Dne 4. února odbýval Lumír\nza předsednictví svého místopředsedy p. Arbeitra u přítomnosti\np. vládního komisaře Jana Sachra a 31 výkonných členů vý-\nroční svou valnou hromadu. Ze zprávy jednatelské vyjímáme,\nže mladý spolek tento vzdor překážkám utěšeně zkvétá, tak že\nnyní Čítá 44 Členů výkonných, 11 Čestných, 4 zakládající a 24\npřispívajících. Spolek se súČastnil ve všech vynikajících slav-\nnostech a dokázal Častěji, že jak v kostelním, tak iv ostatním\nzpěvu velikých úspěchů docílil. UČty vykazují příjem od 1.\núnora 1868 až do téže doby 326 zl. 66 kr., a výdaj 313 zL"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6448, "texte": "41 kr. Do výboru zvolen byl jednohlasně p. Kressl Vojtech\nza předsedu na miste odstouplého pana Jana RubáŠe. Taktéž\njednohlasně zvoleni byli pp.: J. D. Arbeiter za místopředsedu,\nJ. Drahorad za ředitele zpěvu a Sýkora A. za náměstka. Ostat-\nní členové výboru jsou: pp. Kheilhauer, Chadima, Sehuh, Kr-\ntiČka, Zuna, Stejskal, Chlostík a Kašpar. Za náhradníky pp.\nŠippl a Kučera, za revisory účtů pp. Sládek a Křepelka. Za\npráporecníky pp. Schuh, Stejskal Bartoš. Všichni pánové hod-\nnost tu přijali. K návrhu pana Sippla zvolila valná hromada\njednohlasně za čestného clena p. J. Drahorada, zasloužilého\nsvého ředitele. Návrh pana Sýkory, aby stanovy posavádní\nopraveny byly, byl taktéž přijat.\n* Zpěváčky spolek ~Kovářu v Čáslavi uspořádal dne 14.\núnora v sále divadelním hudební zábavu, při kteréž z ochoty\nspoluúcinkovala slečna Klára Rosslerova z Čáslavi. Program:\n1. Ouvertura, od Em. Kliera. 2. „Vlasti\", sbor od TovaČov-\n■ského. 3. Deklamace. 4. Sbor pro soprány a alty z opery\n„Nápoj lásky\" od Donizettiho. 5. Fantasie z opery „Robert\nďábel\" od Meyerbeera. 6. Píseň, předn. si. Klára Rosslerora.\n*— 7. Hubička, sbor od VaŠáka, —B. Cavatina ve sboru pro\nsop. a alty od Donizettiho. 9. Pastýř a poutníci, sbor od\nKřížkovského.\n* Horoměřický „Horymír\", nadějný a mladistvý to spo-\nlek, súcastnil se dne 31. ledna v zábavě, kterou uspořádali\nochotníci v Kamýku. Spolek zapěl několik sborů, z nichžto\nnejvíce se líbily: Valčík od Fr. Vogla a „Šumavan\". Hlavní\nzásluhy o zdar Horomeřického Horymíra má ředitel p. Strebl.\n* Lisovský zpěv. spolek „Přemysl\" vstoupil dne 26. ledna\nt. r. svou pěveckou, deklamatorní a taneéní zábavou u veřej-\nnost s následujícím programem: 1. Večerní hymna od J. Pecha,\npřednesl spolek. 2. Strašné slovo, od K. Tůmy, před-\nnesl p. M. G., úd spolku. 3. Žárlivý holoubek, od Hynka,\npřednesl spolek. 4. Národní písně, s průvodem fisharmoniky,\npřednesl p. B. P., úd spolku. 5. Směs z českých písní, na\nfisharmonium, přednesl p. K. H., sbormistr spolku. 6. Sumář,\ndeklamace od K. Tůmy, přednesl p. N. 8., úd spolku, 7. Od-\npadlý od srdce, sbor, přednesl spolek. 8. Kalina, od Em. Va-\nsáka, přednesl spolek. Pak následovala taneční zábava. Ná-\nvštěva byla valná a přednesená čísla programu přijalo obecen-\nstvo hlučným potleskem. B. P.\n* Stanovy zpěváckého spolku v Kozlanech v Cechách\ndošly místodržitelského potvrzení.\n* Čtenář sko-zpěvácký spolek „Jaromír* v Jaroměřicích\nna Moravě uspořádal dne 7. února besední zábavu, v níž pro-\nvozována byla fraška „Doktora Fausta domácí čepička\" a sbor\n„Teď mocný světem vane duch\". Provedení obou bylo zdařilé.\n* V Čechách, městy si to hlíz Olomúce, zařízen jest před\nnedávnem čtenářsko-pěvecký spolek, jejž podporuje velebný p.\nP. Karel Řezníček, dokonalý to znalec zpěvu, a jejž řídi\ns chvalnou horlivostí sbormistr p. Jan Hluběnka. Beseda, kte-\nrouž spolek dne 31. ledna uspořádal, vydařila se jak náleží.\n* V Novém Kníné zařídil se zpévácký spolek, jenž přijal\njméno „Šebor\"; stanovy jeho jsou už potvrzeny.\n* Zpévácký spolek v Bodíkově (na Moravě) zařídil dne\n24. ledna vzdor všemu namáhání protivné strany besedu, která velmi\nšťastně dopadla. Přednášky byly zdárně provedeny, jmenovitě\nod slečen M. D.a T. W. Zpěv. spolek prospívá při ne-\nvšední obětavosti p. protektora a pilnosti p. sbormistra velmi\nutěšeně. \\\n* Zpévácký spolek „Horák\" v Novém městě na Moravě,\nsúcastnil se v besedě dne 31. ledna odbývané. Na programu\nbyly: Ouvertura. Vše jen ku chvále, sb. od AI. Jelena.\nPomilování, solová píseň s průvodem piana. Žárlivý holou-\nbek, polka od Hynka. Tam v dáli, solová píseň. Uko-\nlébavka, solová píseň s průvodem bručících hlasů. Směs\nz národních písní od Gungla.\n* Bujarý zpev. spolek „Svatopluk\" jest dle „Mor. Orlice\"\nustavičným rozkolnictvím mezi jednotlivci k úplné nečinnosti\npřiveden. Nuže, svorné ku předu ve prospěch dobré a ušlech-\ntilé věci.\n* Kloboucký „Lev\" na Moravě uspořádal due 31. ledna\nbesedu, která vzdor rozličným překážkám skvěle dopadla. Hor-\nlivý sbormistr pan Jan Fridrich řídil s chvalnou obezřelostf\nsbory, kteréž výtečně byly provedeny. Taktéž těšily se dekla-\nmace velmi příznivému výsledku. Čistý výnos besedy obnáší\n20 zl.; z nich odevzdáno na slovanské gymnasium 15 zl. ana\nSušilův pomník 5 zl. r. c. Dne 14, února odbývala se důstojná\nslavnost sv. Cyrila a Methoděje.\nV Těseticích u Olomúce utvořil se povzbuzením jarých\nstudujících ctenářsko-pěvecký spolek „Zora\" a odbýval ve středu\ndne 20. ledna k oslavení stoleté památky Antonína Puchmíra\nbesední zábavu.\n* Lysický zpěv. spolek „Podho7'áku na Moravě uspořádal\nřízením sbormistra Pavla Sedláka, učitele z Drnovic dne 31.\nledna besedu v Drnovicích. Na programu bylo: Dívčino po-\nzdravení , od F. Tovacovského. Chor a finále opery „Ná-\nměsícná\". Deklamace. Žene mrak se, sbor od Tovacov-\nského. Terzetto a finále z opery „Ernani\". Deklamace.\nPrvní věnec z národních písní, od Em. Vašáka. Taneční\nzábava.\nv\n* Čtenářsko-zpěvácký spolek v Hukvaldé na Moravě u-\nspořádal dne 27. ledna zábavu. Předně zahráli tamější hudeb-\nníci kavatinu, pak zapěl pěvecký spolek „Večerní hymnu\";\nna to střídaly se deklamovánky vždy se sbory. Na konec za-\npěli pochod „To jsou koně\". Výsledek zábavy byl skvělý a\nveškerou pochvalu zasluhují pěvci, deklamatoři a deklamatorky.\n* Čtenář sko-zpěvácký spolek zařízen jest v Sakvicích (na\nMoravě) pod jmenem „Dobrovský\" a stanovy zaslány jsou již\nk místodržitelství k potvrzení. Největší zásluhy dobyl si o za-\nražení spolku a pokrok obce tamější horlivý učitel p. Urban.\nPlaŠirybka.\n* Horvátský zpěv. spolek „Kolo\" v Záhřebě vydal na\nna r. 1869 almanah v krásné úpravě, v němž se nachází zda-\nřilá podobizna pečlivého a o spolek zasloužilého předsedy, pak\ndějiny spolku; seznam zakládajících, výkonných a čestných čle-\nnů, stanovy, značný počet nej oblíbenějších národních písní. „Kolo\"\nzamýšlí vystavěti si zvláštní budovu, kde se budou odbývati\nkoncerty, bály, schůzky atd. K tomu cíli zavedena byla sbírka,\nkterá značnou summu vynesla. „Kolo\" zařízeno bylo r. 1862.\n* Pancovský církevní zpěv. spolek, jehož ředitelem jest\nnáš rodák p. LžiČař, odbýval dne 1. února besedu. Na pro-\ngramu bylo: Chaj, srbský sb. od Davorina Jenka. Ouvertura\nk opeře „Němá\" od Aubera, předn. na piano sIČ. Olga Vlacho-\nviČeva a p. LžiČař, sbormistr. Elegie od Glinky, pak sklad-\nba od Liv. Samoborského, předn. Nikola KředimiČ. Večer\nna Sávě, horvátský sbor od Jana Zajče. Domovina, slovin-\nský Čtverozpěv od Dra. V. Ipavce. Cikáni, Český sbor s te-\nnorovým sólem od Fr. Yogla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "43", "page_fin": "44", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.4.1", "titre_corps": "Z Milána, dne 10. února. (Nové opery. — Bottesini. — Časopisy hudební", "titre_sommaire": "Z Milána, dne 10. února. (Nové opery. — Bottesini. — Časopisy hudební", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.3", "debut_caractere": 2592, "fin_caractere_exclue": 6835, "texte": "Z Milána, dne 10. února. (Nové opery. — Bottesini. — Časopisy hudební\na divadelní.)\nSkladatel Odoardo Věra odebral se z Říma do Bologni,\naby byl přítomen zkouškám k své nové opeře „Valeria\", která\nse tam co nevidět bude provozovat. Mladý maestro Decio\nMonti z Říma nachází se od několika dní v Janově, aby dohlí-\nžel ke zkouškám své nové opery „Graziella\", která se bude\ndávat na divadle Doria. V opeře té úcinkovati budou výtečné\nsíly: sig. Májo a De Fanti; tenor Belardi, bary tón Bertolasi\na bassista L. Vecchi. Maestro Nicola Maneini dal provozo-\nvat svou novou operu „Tomaso Chateerton44 v Cingoli a velkou\npochvalou byl odměněn. Martinotti v Turine vyzval prý\nobratného skladatele maestra Pedrottilio, aby pro královské di-\nvadlo složil novou operu, která by se v příštím roku provozo-\nvala. J. M. král italský Viktor Emanuel jmenoval sig. Apol-\nloniho, známého to skladatele opery „Ebreo48 (Zid) rytířem ital-\nské koruny a věnoval 1000 lir na pomník, jenž bude vystaven\nv Arezzu Guidovi Aretínskému, vynálezci hudebních not. —-\nSlavný virtuos aa kontrabass, maestro Bottesini, jenž bezpochy-\nby říditi bude rekviem za Rossiniho, engažován jest co ředitel\norkestru v Baden-Badenu. Jeho nejnovějŠí skladba „La Martyre\nchretienne44 (Křesťanská mucenice) dochází v Paříži velké po-\nchvaly. - Časopisy hudební a divadelní rostou zde jako hou-\nby. V Neapoli počal vycházet před nedávnem nový divadelní\nčasopis s illustracemi a karrikaturami pod názvem „Tikke Tak'4\na v Palermě pod názvem „Gazzettino dramatico italiano44, jenž\nse zanáší výhradně dramatickým uměním. Mimo tyto vychází\nv Itálii div se světe 54 divadelních a hudebních časo-\npisů a sice:\nV Miláne 17: Fama. Gazzetta de Teatri.— Cosmorama.—\nTrovatore. Gazzetta musicale. Monitore de Teatri.\nFrusta teatrale. Don Marzio. Rivista. Palcoscenico.\nMondo artistico. Amico degli Artisti. Euterpe.\nCorsaro. Tersicore. Buon Gusto. Nuovo Trovatore.\nVe Florenci 8: Sistro. Corriere di Firenze. Boccherini.\nItalia artistica. Arte teatrale. Arlecchino. Ros-\nsini. Indicatore.\nV Neapoli 16: Napoli musicale. Rivista teatrale. Siréna\nartistica. Gazzettino de Teatri. Filarmonica. Eco\ndell' arte. Barbiere. Scintille. Rondinella. Bugie\ne veritá. Diogene a Teatro. Artisto italiano. Do-\nnizzetti. Corriere de Teatri. Pacini. Rossini.\nV Turine 3: Pirata. Nuovo Pirata. Cigno.\nV Bologni 3: Arpa. Affondatore. II Gioacchino Rossini.\nV Terstu 2: Maschera. Teatro.\nV Poderme 2 : Diogene. Gazzetta artistica.\nV Benátkách 1; Scéna.\nv\nV Římě 1: Eptacordo.\nV Janove 1: Liguria artistica.\nPorovnáme-li počet a hudbymilovnost obyvatelstva Itálie\ns obyvateli zemí koruny české; muselo by poměrné v Cechách\nvycházeti 10 hudebních a divadelních časopisů; avšak bohužel\nvím ze skutečnosti, že se ani dva ceskě hudební listy udržeti\nnemohly. Z té příčiny kladu to všem slav. zpěv. spolkům a\nvůbec každému českému hudebníku co nejvřeleji na srdce, aby\njediný nás časopis odbíral a se o rozšiřování jeho všemožně\nstaral. A pročež volám s Jablonským: Hana tomu, kdo bude\nposlední! T . . . .\nZ Paříže. (Lecocqova nejnovějsí operetta. Rienzi od R. Wagnera.\nArthur Kalkbrenner f.)\nv\nLecocq, skladatel dosti zdařilé operetky „Čajový květ\", slo-\nžil opět novou operu „Gandolf\", která se bude provozovat\nv místnostech „Bouffés Parisiennes44. Y divadle „Theaíre ly-\nrique44 konají se už poslední zkoušky na operu „Rienzi44 od\nRich. Wagnera. Jak se proslýchá, přijede sem k hlavní zkoušce\nsám skladatel Wagner. Arthur Kalkbrenner, pianista a skla-\ndatel zemřel tyto dni v Paříži, zanechav po sobě dvanáctiletou\ndceru, ohromné jmění a nedokončenou eperu: L'Amour (Láska).\nArthur byl syn světoznámého skladatele Frid. Kalkbrennera.\nZesnulý byl méně pyšný na své umění, než na svůj rod.\n„Yíte-li pak,\" pravil k jistému známému, „že šlechtictví mé\nrodiny sahá až k válkám křižáckým ? Jeden z mých předků\ndoprovázel Fridricha Barbarossu ... 44 ~Na piano V\" tázal\nse onen s úsměškem Kalkbrennera, načež se pianista přestal\nchlubiti.\nZ Antwerp v Belgii. (Nový návrh pojmenování not po flamsku.)\nY zdejším konservatoři zanášejí se flamským pojmenováním\nhudebních not. Tak má se nazývati c (Čili uť) zz rug,* d (čili\nrě) streep\\ e (cili mi) zz mie; f (cili fa) zz zot; g (cili\nsol) zz tong; a (cili la) zz daar; h (cili si) zz zaag."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5731, "texte": "Z Petrohradu. („Nižegorodci\" před soudnou stolicí Grolosu. Koncert\nruské hud. jednoty. Requiern. Konservatoř.)\nNápravníkova opera „Nižegorodci\" dí kritik Grolosu\ndochází čím dále tím většího úspěchu i naplňuje při každém\nprovozování divadlo. P Nápravník ukázal ve své opeře, že\njest výborný znalec hudby a výtečný mistr, znající dle pravidel\ni se vkusem rozvinouti myšlénku hudební, náležitě ji naplniti\neffekty harmonickými i orkestralnými. Zvláště se zná p. Ná-\npravník velmi dobře v komposici hudby orkestrálné. Jeho zna-\nlost prostředků orkestrálních, i znalost použiti jich, mohl by mu\n1 sebe znamenitější skladatel záviděti. V jeho opeře jest tak\nkarakteristicky a effektne vyjádřena každá fráze, že or-\nkestr dostává jakýsi samostatný ráz, nejsa zároveň na ujmu\nmyšlénce i eífektu hlasovému. Instrumentace Nápravníkova jest\ntak lepá, že obracuje na se pozornost i osob nezasvěcených\nv tajemství umění. Avšak tím jsou i vypočítány všechny před-\nnosti a tím ohraničuje se veškerý intres při skladbě Náprav -\nníkove. Toho, co oživuje a zvláštního výrazu dodává každé\numělecké práci, i na Čem se osnuje úspěch skladby i síla vzbu-\nzeného dojmu samostatných myšlének není v Nižegorod-\ncích; krásné a zajímavé jest pouze čistě hudební spracování\njejí, a v tom záleží neúplnost dojmu, jaký Činí. Co skladatel\njeví se Nápravník nejprvé co nápodobitel cizích myšlének, ba\nČasto si i cizí myšlénky osvojuje. Nechceme tvrditi, že vše\nv opeře jest cizé: nachází se zde sice také samostatnost, ale\nnápodobení a přibírání cizího převládá, že originálnost jest tím\nzastíněná a sice tak, že po jedné myšlénce originální následuje\nvždy deset cizích a známých. Zvláštní pozornost vzbudil církevní\nchor v třetím jednání, úplně se povedší skladateli. Nápravník\nskladatel jest výtečný talent, ale chyba jeho jest, že se po-\nkusil o skladbu v ruském slohu, který jest již sám o sobě co\nmožná nejvíce jednotvárný a materiál tento již úplně vyčerpán\nbyl geniálním Glinkou. Hlavní hrdinové Minin a Borovský ne-\npodařili se skladateli. Thema opery jest osvobození Moskvy\n(Kremelu) od Poláků v r. 1612; nedramatické provedení the-\nmatu jest hlavní vadou celé opery. Dne 21. ledna odbýval\nse za valného účastenství všech značných umělců zdejších po-\nhřeb skladatele Dargomyžského. O 10. hod. ráno hnul se prů-\nvod z jeho obydlí v Magavaji a bral se k chrámu, jenž byl\npřeplněn. Po skončené mši, při níž oddělení carské pěvecké\nkapelly sbor Č. 7 od Bortňanského překrásně provedlo, dal se\nprůvod k hřbitovu Něvského kláštera, kdež byla mrtvola po-\nhřbena blíže hrobu Glinkova. Třetí koncert ruské hudební\njednoty odbýval se dne 16. ledna večer. Provozovaly se: Syn-\nfonie do Es-dur od Borodina (poprvé); sbor z opery „Idomeneo\"\nod Mozarta; „Kamarinskaja\", fantasie pro orkestr od Grlinky;\nsbor z opery „Pskovanka od Rimského Korsakova\" (poprvé);\nouvertura ku „Králi Štěpánu\" od L. Beethovena. Nová syn-\nfonie od Borodina svědčí o značném talentu a mohly-li by při\nnedostatku melodie platit nesčíslné disharmonie, které nadarmo\nČekají na rozvedení, za známky genialnosti, tu by to byla ovšem\nznačná skladba. Sbor z neprovedené ještě opery od Rimského\nKorsakova je co do formy okrouhlý; avšak nepohybuje se co\ndo vynalézavosti nad obyčejnými mezemi ruské písně a působí\nproto jaksi jednotvárně. As před dvěma lety slyšeli jsme od\ntéhož nadaného skladatele symfonii, která se nám mnohem více\nlíbila. Oba skladatelé došli od obecenstva hlučné pochvaly a\nbyli mnohokrát vyvoláni. Oba sbory byly dobře nastudovány,\navšak málo obsazeny; jmenovitě party tenorů. Orkestr hrál\nvýtečně. Dne 15. února, v den úmrtí Glinkova a zároveň\nna narozeniny zesnulého Dargomyžského uspořádal kníže Jiří\nGalicín v chrámě Něvského kláštera rekviem, v němž se sú-\nČastnili sólisté carské ruské opery. Konservatoř zdejší se pře-\nstěhovala tyto dni do nových místností v divadelní ulici do bu-\ndovy ministeria vnitřních záležitostí a zasvěcena jest u přítom-\nnosti Jejich cis. Výs. velkokněžen Heleny a Kateřiny.\n2 Moskvy. (Hudební spolek. Ferd. Laub. Opery od Sérová a Steb\nnického.)\nRuský hudební spolek dával v minulém měsíci několik kon-\ncertů, pravé to pochoutky hudební pro obecenstvo moskevské,\nkteréž také vždy u hojném počtu koncertům přítomno bylo.\nFerd. Laub vystoupil v 3. koncertě a obeznámil nás s velmi\npěkným utěšeně pracovaným koncertem pro housle G-moll od\nMaxe Brucha (op. 26.). Přednos p. Laubův byl mistrovský. Ca\nnovinky nově předvedené uvésti sluší: „Ivan Hrozný\", karakte-\nstický obraz od M. Rubinsteina. Myšlénka obrazu toho jest krásná\na úplně hudbou vyjádřena; mračný kolorit úplně označen. Zvlá-\nště zajímavý v obrazu tom jest zpěv církevní při požehnání,\nchvílemi neočekávaně přerušený basovými nástroji. (Známo, že\nIvan v době pobožnůstkářství a modlitby dával Často nejstraŠ-\nnějŠí rozkazy k odpravám.) Episoda tato jest velmi karakteri-\nsticky vyznačena. V jiném koncertu předvedeno: „Ladko\", hu-\ndební kvítek od Korsakova, velmi nadaného skladatele petro-\nhradského. Pianista Klindworth přednesl výborně koncert (F-moll)\nod Chopina. V pátém koncertu přednesla zpěvačka Sokolova\ndvě písně Dargomyžského: „Já zkazala zaČěm\" a „Ja vsejeŠČe\njego ljublju,\" které náramné nadšení vzbudily, a opakovati se\nmusely. Nová opera: „Rogněda\" řízením samého skladatele\nSěrova byla před nedávnem v scénu uvedena. Opera ta měla\ndobrého úspěchu, nehledě na to, že obsazení bylo slabé. Nově\nve scénu uvedla se opera: „RastoČitel\" od Stebnického, taktéž\ns dobrým úspěchem.\nZ Vídně. (Koncert srbské omladiny.)\nSrbská omladina uspořádala zde dne 18. února v salone\nzahradní společnosti besedu ve prospěch vystavení srbského\nchrámu a školy ve Vídni. V besedě účinkovali sIČ. MiliČova,\nprof. R. Loffler, Čech Theodor Tomášek, virtuos na housle, a\nslovanský zpěv. spolek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "45", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.4.2", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.4", "debut_caractere": 5733, "fin_caractere_exclue": 8110, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\n* Malostranský „LumírLL uspořádal dne 2. února k vý-\nroční oslavě založení svého koncert v místnostech spolkových,\njenž se potkal s velmi příznivým úspěchem, podav patrný dů-\nkaz , že má spolek značnou životní sílu a obezřelého, přičinli-\nvého ředitele, jenž pečuje všemožně o rozkvět tak nadějného\nspolku. Po přednesení proslovu p. Chadimou slyšeli jsme utě-\nšený smíšený sbor „Pohleď jak krásný\" od ředitele Jos. Draho-\nrada ; rázný mužský sbor „Rekův sen\" od Karla Slavíka; pře-\nkrásný, velmi effektně zosnovaný smíšený sbor na národní písně\nslovanské od J. Drahorada a konečně bujarý, válečný sbor ~U\nboj\" od Zajíce. Ačkoliv veškeré sbory s chvalnou snahou byly\nprovedeny, musíme přec doznati, že poslední dva sbory zvláště\nuchvátily Četné obecenstvo tím, že výtečným a jemně nuanco-\nvaným provedením se vyznačovaly. Nadšené obecenstvo žádalo\nje hlučně k opakování. V koncertě tom zúčastnil se mladý\nnadaný houslista Josef Weber, jenž zdařile přednesl romanci\npro housle od Beethovena a fantasii na národní písně České od\nJana Webra a došel hlučné pochvaly. SIČ. Stelzigova zapěla\npři všem tom, že byla značně chraptivá, slovenskou píseň „Aj\nco by bola\" vroucně a cituplně a potkala se s všestranným po-\ntleskem. Doprovázel ji na pianě ze zvláštní ochoty pan Fr.\nKaván. Téhož dne o 11 hodinách dopoledne provedl Lumír\nvelmi nesnadnou mši od Jos. Forstra v chrámu u sv. Tomáše.\nCo vložky provedeny byly: „Světla o Bože'4 a „Sláva na vý-\nsostech44 pro smíšený sbor od Jos. Drahorada. Obě tyto skladby,\nkteré už tiskem vyšly, a jež v administraci Dalibora dostati lze,\nvynikají krásným, ušlechtilým a slovům dokonale přiměřeným\nzpěvem a potkají se při dobrém provedení se skvělým výsled-\nkem. Pan Drahorad řídil obezřele mši, v níž p. Horlivý a p.\nKoubek co sólisté vynikali. Dne 4. února odbýval Lumír\nza předsednictví svého místopředsedy p. Arbeitra u přítomnosti\np. vládního komisaře Jana Sachra a 31 výkonných členů vý-\nroční svou valnou hromadu. Ze zprávy jednatelské vyjímáme,\nže mladý spolek tento vzdor překážkám utěšeně zkvétá, tak že\nnyní Čítá 44 Členů výkonných, 11 Čestných, 4 zakládající a 24\npřispívajících. Spolek se súČastnil ve všech vynikajících slav-\nnostech a dokázal Častěji, že jak v kostelním, tak iv ostatním\nzpěvu velikých úspěchů docílil. UČty vykazují příjem od 1.\núnora 1868 až do téže doby 326 zl. 66 kr., a výdaj 313 zL"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6448, "texte": "41 kr. Do výboru zvolen byl jednohlasně p. Kressl Vojtech\nza předsedu na miste odstouplého pana Jana RubáŠe. Taktéž\njednohlasně zvoleni byli pp.: J. D. Arbeiter za místopředsedu,\nJ. Drahorad za ředitele zpěvu a Sýkora A. za náměstka. Ostat-\nní členové výboru jsou: pp. Kheilhauer, Chadima, Sehuh, Kr-\ntiČka, Zuna, Stejskal, Chlostík a Kašpar. Za náhradníky pp.\nŠippl a Kučera, za revisory účtů pp. Sládek a Křepelka. Za\npráporecníky pp. Schuh, Stejskal Bartoš. Všichni pánové hod-\nnost tu přijali. K návrhu pana Sippla zvolila valná hromada\njednohlasně za čestného clena p. J. Drahorada, zasloužilého\nsvého ředitele. Návrh pana Sýkory, aby stanovy posavádní\nopraveny byly, byl taktéž přijat.\n* Zpěváčky spolek ~Kovářu v Čáslavi uspořádal dne 14.\núnora v sále divadelním hudební zábavu, při kteréž z ochoty\nspoluúcinkovala slečna Klára Rosslerova z Čáslavi. Program:\n1. Ouvertura, od Em. Kliera. 2. „Vlasti\", sbor od TovaČov-\n■ského. 3. Deklamace. 4. Sbor pro soprány a alty z opery\n„Nápoj lásky\" od Donizettiho. 5. Fantasie z opery „Robert\nďábel\" od Meyerbeera. 6. Píseň, předn. si. Klára Rosslerora.\n*— 7. Hubička, sbor od VaŠáka, —B. Cavatina ve sboru pro\nsop. a alty od Donizettiho. 9. Pastýř a poutníci, sbor od\nKřížkovského.\n* Horoměřický „Horymír\", nadějný a mladistvý to spo-\nlek, súcastnil se dne 31. ledna v zábavě, kterou uspořádali\nochotníci v Kamýku. Spolek zapěl několik sborů, z nichžto\nnejvíce se líbily: Valčík od Fr. Vogla a „Šumavan\". Hlavní\nzásluhy o zdar Horomeřického Horymíra má ředitel p. Strebl.\n* Lisovský zpěv. spolek „Přemysl\" vstoupil dne 26. ledna\nt. r. svou pěveckou, deklamatorní a taneéní zábavou u veřej-\nnost s následujícím programem: 1. Večerní hymna od J. Pecha,\npřednesl spolek. 2. Strašné slovo, od K. Tůmy, před-\nnesl p. M. G., úd spolku. 3. Žárlivý holoubek, od Hynka,\npřednesl spolek. 4. Národní písně, s průvodem fisharmoniky,\npřednesl p. B. P., úd spolku. 5. Směs z českých písní, na\nfisharmonium, přednesl p. K. H., sbormistr spolku. 6. Sumář,\ndeklamace od K. Tůmy, přednesl p. N. 8., úd spolku, 7. Od-\npadlý od srdce, sbor, přednesl spolek. 8. Kalina, od Em. Va-\nsáka, přednesl spolek. Pak následovala taneční zábava. Ná-\nvštěva byla valná a přednesená čísla programu přijalo obecen-\nstvo hlučným potleskem. B. P.\n* Stanovy zpěváckého spolku v Kozlanech v Cechách\ndošly místodržitelského potvrzení.\n* Čtenář sko-zpěvácký spolek „Jaromír* v Jaroměřicích\nna Moravě uspořádal dne 7. února besední zábavu, v níž pro-\nvozována byla fraška „Doktora Fausta domácí čepička\" a sbor\n„Teď mocný světem vane duch\". Provedení obou bylo zdařilé.\n* V Čechách, městy si to hlíz Olomúce, zařízen jest před\nnedávnem čtenářsko-pěvecký spolek, jejž podporuje velebný p.\nP. Karel Řezníček, dokonalý to znalec zpěvu, a jejž řídi\ns chvalnou horlivostí sbormistr p. Jan Hluběnka. Beseda, kte-\nrouž spolek dne 31. ledna uspořádal, vydařila se jak náleží.\n* V Novém Kníné zařídil se zpévácký spolek, jenž přijal\njméno „Šebor\"; stanovy jeho jsou už potvrzeny.\n* Zpévácký spolek v Bodíkově (na Moravě) zařídil dne\n24. ledna vzdor všemu namáhání protivné strany besedu, která velmi\nšťastně dopadla. Přednášky byly zdárně provedeny, jmenovitě\nod slečen M. D.a T. W. Zpěv. spolek prospívá při ne-\nvšední obětavosti p. protektora a pilnosti p. sbormistra velmi\nutěšeně. \\\n* Zpévácký spolek „Horák\" v Novém městě na Moravě,\nsúcastnil se v besedě dne 31. ledna odbývané. Na programu\nbyly: Ouvertura. Vše jen ku chvále, sb. od AI. Jelena.\nPomilování, solová píseň s průvodem piana. Žárlivý holou-\nbek, polka od Hynka. Tam v dáli, solová píseň. Uko-\nlébavka, solová píseň s průvodem bručících hlasů. Směs\nz národních písní od Gungla.\n* Bujarý zpev. spolek „Svatopluk\" jest dle „Mor. Orlice\"\nustavičným rozkolnictvím mezi jednotlivci k úplné nečinnosti\npřiveden. Nuže, svorné ku předu ve prospěch dobré a ušlech-\ntilé věci.\n* Kloboucký „Lev\" na Moravě uspořádal due 31. ledna\nbesedu, která vzdor rozličným překážkám skvěle dopadla. Hor-\nlivý sbormistr pan Jan Fridrich řídil s chvalnou obezřelostf\nsbory, kteréž výtečně byly provedeny. Taktéž těšily se dekla-\nmace velmi příznivému výsledku. Čistý výnos besedy obnáší\n20 zl.; z nich odevzdáno na slovanské gymnasium 15 zl. ana\nSušilův pomník 5 zl. r. c. Dne 14, února odbývala se důstojná\nslavnost sv. Cyrila a Methoděje.\nV Těseticích u Olomúce utvořil se povzbuzením jarých\nstudujících ctenářsko-pěvecký spolek „Zora\" a odbýval ve středu\ndne 20. ledna k oslavení stoleté památky Antonína Puchmíra\nbesední zábavu.\n* Lysický zpěv. spolek „Podho7'áku na Moravě uspořádal\nřízením sbormistra Pavla Sedláka, učitele z Drnovic dne 31.\nledna besedu v Drnovicích. Na programu bylo: Dívčino po-\nzdravení , od F. Tovacovského. Chor a finále opery „Ná-\nměsícná\". Deklamace. Žene mrak se, sbor od Tovacov-\nského. Terzetto a finále z opery „Ernani\". Deklamace.\nPrvní věnec z národních písní, od Em. Vašáka. Taneční\nzábava.\nv\n* Čtenářsko-zpěvácký spolek v Hukvaldé na Moravě u-\nspořádal dne 27. ledna zábavu. Předně zahráli tamější hudeb-\nníci kavatinu, pak zapěl pěvecký spolek „Večerní hymnu\";\nna to střídaly se deklamovánky vždy se sbory. Na konec za-\npěli pochod „To jsou koně\". Výsledek zábavy byl skvělý a\nveškerou pochvalu zasluhují pěvci, deklamatoři a deklamatorky.\n* Čtenář sko-zpěvácký spolek zařízen jest v Sakvicích (na\nMoravě) pod jmenem „Dobrovský\" a stanovy zaslány jsou již\nk místodržitelství k potvrzení. Největší zásluhy dobyl si o za-\nražení spolku a pokrok obce tamější horlivý učitel p. Urban.\nPlaŠirybka.\n* Horvátský zpěv. spolek „Kolo\" v Záhřebě vydal na\nna r. 1869 almanah v krásné úpravě, v němž se nachází zda-\nřilá podobizna pečlivého a o spolek zasloužilého předsedy, pak\ndějiny spolku; seznam zakládajících, výkonných a čestných čle-\nnů, stanovy, značný počet nej oblíbenějších národních písní. „Kolo\"\nzamýšlí vystavěti si zvláštní budovu, kde se budou odbývati\nkoncerty, bály, schůzky atd. K tomu cíli zavedena byla sbírka,\nkterá značnou summu vynesla. „Kolo\" zařízeno bylo r. 1862.\n* Pancovský církevní zpěv. spolek, jehož ředitelem jest\nnáš rodák p. LžiČař, odbýval dne 1. února besedu. Na pro-\ngramu bylo: Chaj, srbský sb. od Davorina Jenka. Ouvertura\nk opeře „Němá\" od Aubera, předn. na piano sIČ. Olga Vlacho-\nviČeva a p. LžiČař, sbormistr. Elegie od Glinky, pak sklad-\nba od Liv. Samoborského, předn. Nikola KředimiČ. Večer\nna Sávě, horvátský sbor od Jana Zajče. Domovina, slovin-\nský Čtverozpěv od Dra. V. Ipavce. Cikáni, Český sbor s te-\nnorovým sólem od Fr. Yogla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "48", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.5", "debut_caractere": 6450, "fin_caractere_exclue": 7457, "texte": "Zprávy.\n\n* České divadlo. 9. února \"Alessandro Stradella\" romantická\nzpěvohra ve 3 jedn. dle Fridricha přeložil Svoboda.\nHudba od B.z Flotowa.\nGustava HIC au, velká ro-\nmantická opera v 5 jedn. Text od J. Barbiera a M. Carré-a,\nčeský překlad od J. Bohma, hudba od Gounoda.\n~Alessandro Stradellau. Důležitost volby textu operního\npro skladatele jest sice, jako mnohá jiná zásada umělecká, věcí\nin theoria skoro naveskrz uznanou, in praxi se ale proti ní hřeší\nkaždodenně, a bohužel i u nás. Víme přece ze zkušenosti, že\nmají Špatné texty hlavní vinu na zkáze hudebního dramatu;\nneboť text, jenž sám se zříká samostatné své hodnoty dramati-\ncké, upevňuje tím jen absulutní samo vládu hudby, a jak mile\ntato samotna dosedne na trůn, zajisté neodolá svůdné choutce,\nutiskovati básnictví i na dále, a hudební drama přestává\nbýti dramatem. A zabředla-li opera do takovéto nouze, musí při-\njití nějaký reformátor, jenž vychází se stanoviska dramaticko-\nbásnického, aby touto jedině správnou cestou k vlastní drama-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8468, "texte": "tické hndbe se dostal. Těchto vůbec známých věcí dotknuli jsme\nse zde jen proto, abychom dotvrdili, že i naši vzkvétající opeře\nčeské především hledeti jest na text, nemá-li již z počátku\nv sobe chovati zárodek zkázy. A platí-li to o naší opeře vůbec,\nmusí to býti tím důležitějším pro každého mladého skladatele,\njenž se nad jiné pilně a svědomitě střežiti má všelikého zcestí,\nz něhož by se sotva vrátiti dovedl, kdyby jeho nebezpečnost\npoznal snad příliš pozdě. Litujeme, že nám k této úvaze hlavní\npříčinu zavdala Šeborova „Drahomíra\", jejíž Sirův text patří zajisté\nmezi nej slabší původní práce tohoto druhu. Jestif to docela o-\nbycejné „effektní\" libretto, dle staré šablony operní přistřižené\na sezáplatované, t. j. poskytuje sice dosti příležitostí k rozlič-\nným áriím, duettům, hlučným sborům a finalům, ne méně ku\nscenerii dosti pestré, inclusive baletu, ale jakousi poetickou\ncenu to nemá. Nechceme mluviti o hojných dramatických a psy-\nchologických nesprávnostech a nepřirozenostech, konstatujeme\ntoliko, že básník ani jednu povahu v Drahomíře nedovedl tak\nostře karakterisovati, nebo tak lahodně idealisovati, aby nás za-\njímala a poutala, aby snad docela v nás vřelou sympatbii vzbu-\ndila, zkrátka básník se nikde nedostal pod duševní epidermis\nsvých reků, tím méně vniknul do nejhlubšího vnitra jejich ú-\ntroby ato musíme přece žádati od dramatika, jenž nám tak\nznamenitou, ba velkolepou látku podává, jakou bez odporu jest\npříběh Drahomířin. Yolba textu tohoto byla tudiž velmi nešťast-\nná a rozhodnula osud celé hudby Šeborovy již dříve, nežli tato\nbyla složena; neboť když nejslavnější mistrové dramatické hudby\nsám Gluck všude tam s výše klesají, kde se text stává\nslabším a všednějším, tož nesmíme se tomu diviti, když se skla-\ndatel, jenž sám teprve na počátku své umělecké dráhy stojí, a\nsvůj dramatický sloh si utvořiti má, obětí nezdařilého textu se\nstane. Co se týce hudební části „Drahomíry\" samé, musíme\ndříve precisovati své stanovisko u posuzování podobných plodů\numěleckých vůbec. Kritika platí buď umělci samému, buď jeho\ndílu, a není radno, obě tyto stránky v jedno smísiti. Jako již\nv ~Templářích na Moravě\", tak se jeví iv „Drahomíře\" a po-\nzději ještě v „Husitské nevěstě\" v skutku nevšední nadání Sebo-\nrovo tak rozhodně a tak překvapně, že jesti věcí zhola ne-\nmožnou, zneuznati ho. To však nesmí v ničem alterovati objek-\ntivní úsudek o díle samém, které tím, že se v něm ukazuje\nskvělý třebas i geniální talent, přece nepozbývá ani je-\ndiné vady a nedokonalosti, a přiznáváme se, že na dílo samé\nklademe mnohem větší váhu, než na umělce, jelikož se nám\njedná pouze o dokonalé skladby operní, vyhovující všem opráv-\nněným nárokům vytříbeného vkusu, nikoliv ale o plody, z nichž\npoznáváme vždy jenom to, co bychom od nadání skladatelova\nocekávati mohli, co však nám doposud ještě není dopřáno. Při\nprvním vystoupení umělcově jest to ovšem něco docela jiného,\ntu se těšíme z akvisice nové, nadějné síly na poli národního\numění; avšak při druhém a třetím díle není nám nadání skla-\ndatelovo již nižádnou mile překvapující novinkou, víme již o\nněm, ocenili jsme ho; očekáváme tudiž zase něco víc, a pova-\nžujeme to za své právo, souditi o díle tím přísněji, Čím skvělejší\njest ono nadání. A v této situaci se nalezáme i my, když Draho-\nmíru posuzujeme. Hlavní vada této opery jest nedostatek dobře\nrozvážené umělecké ekonomie; vada to, jenž mladým skladate-\nlům ne méně jest přirozená, než nebezpečná. Tak jsou ku př.\njednotlivé motivy melodické a harmonické —3 samy o sobě na\nmnoze velmi krásné a duchaplné, někdy ovšem i trochu všední\ntak příliš různých směrů, a Často tak těsně nahromaděné,\naniž by však organicky spolu splývaly, že jen zřídka větší\npeniny jednotného rázu tvoří, valué pak většině scen a tím\ni celé opeře jakousi neblahou nepokojnost a rozkouskovanost,\nnechceme-li říci; rozervanost dodávají. Mnohé místo získalo\nby zajisté, kdyby v něm bylo trochu méně motivů, však lépe\nzpracovaných a zužitkovaných. Podobně se toto nehospodářské\nplýtvání uměleckými prostředky jeví v ensemblech; Šebor po-\nužívá skoro při každém pohnutějším momentu již plných svě-\ntel a plných stínů, a když další průběh situace opět a opět\nstupňování žádá, musí konečně orkestr i zpěváci napínati svoje\nsil y takovou měrou, že neunavují toliko sebe, ale i posluchače.\nTím se ovšem dociluje namnoze jakýsi ~effekt,\" jenž ale velmi\nvzdálen jest velkolepého působení mohútnýeh prostředků\numěleckých, důvtipně upotřebených, jako k. př. u Spontini-ho,\nMeyerbeera nebo Wagnera vidíme. Vším právem se Seborovi též\npředhazuje, že jeho melodie nejsou dosti zpěvné, ano že někdy\ni technice zpěvu na prosto odporují; to cítíme dvojnásobně, když\nnám správná a živá deklamace skoro nikde tuto vadu alespoň\nČástečně nenaliražuje. Že skladatel svou pozorností se velmi\nbedlivě k orkestru obrací a z tohoto bohatého zdroje pilně Čer-\npá (což ostatně v „Husitské nevěstě\" mnohem rozhodněji lze\npozorovati), nemůžeme nikterak nazvati chybou, ba považujeme\nto na opak za jednu z nejchvalitebnějŠích stránek tendence Še-\nborovy. A vskutku se mu nezřídka velmi Štastně podařilo, vy-\nlíČiti situaci pomocí orkestru, hlavně pak trefnými motivy v in-\nstrumentaci. Co však celé hudbě nemálo Škodí, jsou přečetné\nneuhlazěnosti kontrapunktického spracování, jenž i působení in-\nstrumentace podobným spůsobem překáží, jako na mnohých mí-\nstech ne právě zdařilé rozkládání akkordů jejich zvuČnost zten-\nčuje. Národní ráz má sice zde onde nějaký motiv ve sboru nebo\nv orkestru, jen zřídka větší partie (k. př. zpěv družiček v po-\nsledním jedn.), avšak celek této opery jest docela kosmo-\npolitický, cliceme-li užiti tohoto slova k mírnému naznačení\nSeborova eklekticismu, Dosti Četné reminiscence v Drahomíře\nbyly by nám nej menší chybou této skladby, kdyby jen někdy\nlépe z nich těženo bylo. Závěrečná bilance této úvahy jest velmi\njednoduchá: to, co uměleckému talentu nutně vrozeno být musí,\ntotiž bohatá invence hudebních motivů všeho druhu, tvoří za-\njisté nejlepší stránku zajímavého tohoto díla, jehož vady náležejí\nskoro vesměs do technického oboru, tudiž do oboru, v němž jen\nškola a cvik rozhodují. Tím jest nám dána jednak záruka, že\nSebor může někdy zaujmouti skvělé místo v naši operní litera-\ntuře ; jinak ale též zároveň nevyhnutelná conditio sine qua\nnon tohoto působení: pilné a neúnavné studování vzorných skla-\ndeb dramatických, zvláště co do komposice větších celků a pe-\nčlivé, svědomité propracování partitur vlastních. A bude-li pan\nskladatel věnovati i volbě textu větší pozornost (jak ostatně\n„Husitská nevěsta\" alespoň poněkud dosvědČujej, přisvojí-li si\ntéž nějakou poetickou tendenci a vnikne-li konečně i do ducha\nČeské deklamace tak, aby tím nabyl přece jakéhosi rázu národ-\nního pak se zajisté dostaví výsledek nej skvělejší.\núnora se dával před vyprodaným domem (mimo předplacení)\nGounodův „Faust a Markéta\". Provedení bylo velmi dobré, ob-\nsazení známé (jen slč. Kupkova zpívala Siebla a sice dosti zda-\nřile) a tudiž úspěch znamenitý; nechceme zde uváděti jména\njednotlivých umělců o celek zasloužilých~ museli bychom jme-\nnovati —• všechny spoluúČinkující. Jen sbory v druhém jednání\nbývaly na našem jevišti jindy precisnější. Též obě předsta-\nvení „Stradelly\" nás velice uspokojila; známý sbor se zvonkem\n(2. jedn.) zdál se nám ale poněkud rychlým, O. H\\\n18. února: Koncert nevidomého violoncellisty p. Antonína\nMaska. Velmi precisní provedení rozkošné Beethovenovy\nA-dur sonáty pro piano a cello, op. 69. zahájilo tuto pro-\ndukci v četně navštíveném sále Žofínském. Cím nesnad-\nnější úlohou jest podání této klassické skladby zvláště\npři tak rapidném tempu brillantního Scherza, tím větší\nzásluhy si zajisté získali pánové koncertista a ze Slavkov-\nských. Hra chvalně již známého mladistivého slepce poutá\npředevším onou pravou uměleckou skromností, která své\núloze úplně se podřizujíc a jen myšlénku skladatelovu tlu-\nmočiti se snažíc posluchači vlastní svoji techniku nikterak\nnevnucuje. Že však pan Mašek se může též znamenitou\ntechnikou honositi, dokázal Goltermannovým D-moll kon-\ncertem op. 30., jenž v tomto ohledu ovšem nemalé činí\nnároky. Ku konci koncertu přednesl plným citem zádum-\nčivou a přece půvabnou „píseň bez slov\" a dosti efektní\n„Capriccio,\" oboje vlastní své skladby. Skoda, že nástroj\npáně Maškův nevyniká příliš příjemnou barvitostí tónu. V\npanu ze Slavkovských seznali jsme nadaného pianistu, jehož\nnejpřednejší zásluhou jest hra velmi čistá a jistá vedle\ntechniky nevšední; to jest alespoň rozhodný dojem obou"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8140, "texte": "čísel programu, v nichž působil, Beethovenovy sonáty (s p.\nkoncertistou) a intressantních „variací na ay 6, e, g, g, pro\npiano od Schumanna. Jako pana koncertistu, vyznamená-\nvalo obecenstvo i pana ze Slavkovských hlučnou zaslou-\nženou pochvalou, pročež pan pianista po „variacích\" před-\nnesl mimo program ještě malou poetickou piecu, a sice\nvelmi jemně a něžně. Ostatní čísla byla hlavně tím zají-\nmavá, že v nich účinkovali na slovo vzatí umělci obou\nzdejších divadel: paní Wersing-Hauptmannová deklamovala\n„das Elfenrosslí od hr. Strackwitze (a vyvolána obecenstvem\nještě rozmarnou hříčku „der Verdrůsslicheu), paní Ress-\nBlazková zpívala hraběncinu velkou arii z 3. jednání „Fi-\ngurový svadby\" (a pak roztomilou národní píseň „já mám\nholubičku\"), pan Paleěek Mephistovou arii ze Spohrova\n„Fausta,\" vesměs jak se samo sebou rozumí s úspěchem\nskvělým. Pan Kavan doprovázel zpěvy jakož i cellistu při\nGoltermannově koncertu a vlastních jeho skladbách. O. H.\n* Koncert zpěváckého spolku „Slavoje\"\" v Karlině dne\n28. února v sále u „Červené hvězdy\". Program: Vlasti, sb. od\nTovacovského. Synfonie od Mozarta, předn. ochotnický or-\nkestr. Morava, sbor od Javůrka. Othello, fantasie pro\nhousle od Ernsta, předn. p. Jandovský. Písně. Fantasie\n„Afrikánka\", pro harmonium. Fantasie na české národní pí-\nsně, předn. p. Kirchner. Písně, předn. sic. Ch. Spannerova.\nKytičky, sb. s tenor, sólem od Haise. Fantasie pro har-\nmonium a piano, předn. pp. B. Kirchner a Scheiner. Láska\na réva, sb. od Mendelssohna Bartholdy-ho.\n* Konservatoř a jeho koncerty. Jak se dovídáme bude\nprvní koncert konservatoře (21. února) obsahovati čísla ; Synfo-\nnie A-dur od Mozarta (poprvé). Passaciglia od Bacha, v\ninstrumentací od Essera. Concerto grosso pro smyčcové ná-\nstroje od Arcangela Corelliho. Ženský sbor „Blanche de\nProvence\" od Cherubiniho. Ouvertura k opeře „Faust*4 od\nL. Spohra. Dále bude v prvním koncertu účinkovat výtečná\npianistka Mary Krebsova. V druhém koncertě bude prý iicin-\nkovati ckvalně známý virtuos na harfu p. Oberthůr av 3. kon-\ncertu, poŠtěstí-li se to, zpívala by slč. Mallingrova, zbožňovaný\nmiláček Mnichovského obecenstva. Ačkoliv volba skladeb je\ndobrá, musíme se přece proti směru koncertů konservatoře vy-\nsloviti. Jednota, která r. 1808 konservatoř založila a nad ním\n1 v\nbdí, obrala si za ůcel zvelebovati umění v Cechách. Má-li se\nale umění hudební u nás zvelebovati, měly by se skladby do-\nmácích skladatelů provozovati a umělci Čeští k účinkování vy-\nzívati a nikoliv na odiv stavěti to co cizina vystvořila. Kdyby\nředitelstvo konservatoře vyzvalo skladatele české k zasílání no-\nvých synfonií, ouvertur atd., přesvědčilo by se, jak zdatných a\nvýtečných sil tvůrcích máme v tomto oboru. Avšak ředitel-\nstvo konservatoria pražského přetvařuje se po ústavech němec-\nkých a neprospívá tímto směrem ni domácí hudební literatuře\nni vlasti.\n* Mozartovo rekviem. Dne 8. února provozovalo se za\nzesnulého sládka J. Kittla Mozartovo rekviem v chrámě u Fran-\ntiškánů. Ačkoliv se velkolepá ta skladba bez zkoušky odbývala,\nprovedena byla obeznalým řízením p. kapeln. J. Mayra správně\na důstojně. Sólisté: slec. z Ehrenbergů a sic. Hanušova, pak\npp. Lukeš a Paleček závodili o palmu, která se klonila vždy\nk tornu, kdo právě zpíval. Při této příležitosti bude na místě,\nzmíníme-li se o nejnovějsích bádáních, Mozartových rekvií se\ntýkajících. Z vyšetřování Gottfrida Welena o tajemné zakázce\nrekvií Mozartových vyšlo na jevo, že byl objednavatelem rekvií\nhrabě František Walsegg, jehožto 21tiletá choť Anna r. 1791\nzemřela a Walsegg poslal svého správce Leutgeba k Mozartu,\naby je u něho objednal a po smrti jeho přinesl je tak, jak byly\nzanechány. O dalších osudech rekvií podává soudní adjunkt\nBorový v Olomúei následující zprávy: Hrabě Walsegg byl ma-\njitelem statku Stupachu blíže Semmeringu ležícího a rozkošného\nhradu. Nebyl pouze velkým milovníkem hudby, nýbrž i hudeb-\nníkem samým. Každý, kdo u něho chtěl obdržeti službu, mu-\nsel umět hrát na nějaký nástroj. Po Walseggově smrti zmizel\nrukopis Mozartových rekvií, aniž by kdo věděl, kam se podělo.\nProhlíželi všechny listiny hraběte, avšak nadarmo; každý se\ndomníval, že je ten tam. Po drahném case nalezen byl rukopis\nten v balíku musikalií, jejž byl hraběcí písař své obsluhovacce\nodkázal. Nejprv přisel naň učitel, jenž neřeknuv ničehož, co to\nza rukopis, slíbil žene té, že bude jejího syna bezplatně za ty\nnoty v hudbě vyucovati. Žena návrhem tím upozorněna žádala\nžijící ještě úřadníky Walseggovy Leutgeba a Richtra o radu..\nTito poznavše okamžitě postrádané Mozartovy rekvie, upozornili\nženu na vysokou cenu těchto not a slíbili jí, že je prodají v\njejí prospěch. Vhodná příležitost se k tomu brzy naskytla. Dvůr\njel skrz Hlohnici (Gloggnitz). Leutgeb a Richter vyprosivše si\naudienci u císaře Františka, odevzdali mu rekvie i se zprávou\no osudech jejich. Císař přijal rekvie a hrabě Moric z Dietrich-\nsteinu, praefekt c. k. dvorní knihovny, zakoupil je pro biblio-\ntéku za 700 zl. Tak byla bohatě odměněna obsluhovacka za\nsvou péci a nedostižné umělecké dílo bylo hudebnímu světu\nnavráceno.\nv\n* Zaplesej Čechie jest titul velkého a velmi zdařilého\nsboru pro mužské hlasy od Josefa Drahorada, ředitele Malo-\nstranského ~Lumíru'1, jenž vřaděn byv mezi tři nejlepší sbory\nzaslané ku slavnosti položení základního kamene k národnímu\ndivadlu, nyní nákladem skladatelovým a tiskem Vítka a Staré-\nho vyšel. Při této příležitosti dlužno podotknouti, že při pro-\nvozování malostranským Lumírem všestranné pochvaly došel.\nCelý sbor v hlasech stojí pouze 25 kr. a lze jej dostati u skla-\ndatele č. 259—3. aneb v administraci Dalibora 508—3.\n* Pan Grund, druhdy tenorista české opery, vystoupí co\nnevidět na dvorním divadle Vídeňském v opeře „Němá\" co\nMasaniello.\n* Pan Josef Loiv, plodný to skladatel klavírních skla-\ndeb, vydá u G, W. Niemeyera v Hamburku ctyry své nejno-\nvější skladby a sice: Une fleure des Alpes (Květina alpská)\nop. 43. Quatrieme Barcarolle (Čtvrtá rybářská) op. 44.\nIdyllu G-moll op. 45. Grand allegro de Concert Es-moll\n(Velké koncertní allegro) op. 46. Páně Lowovy skladby do-\ncházejí iv Německu obliby a za tou příčinou ucházejí se ně-\nmečtí nakladatelé o skladby našeho rodáka, jemuž k tak pěkné\npověsti Štěstí přejeme.\n* Pan Dr. Aug. Vil. Ambrosy duchaplný to historik a\nésthetik hudební přednáší od počátku Školního roku dějiny hudby\nžákům konservatoře pražského bezplatně.\n* Sic. Malingrováy Horvátka a primadonna opery Mni-\nchovské bude prý hned po půstě slaviti svatbu s panem z Dii-\nringsfeldu a zůstane v Mnichově.\n* Sic. Emma Vizjakova, Horvátka a primadonna italské\nopery v BukareŠti, stala se bůžkem tamějšího obecenstva. Kdy-\nkoliv vystoupí, je předmětem nej srdečnějších a všestranných o-\nvací, dostává nejkrasŠÍ kytice s bohatými stužkami, věnce a jiné\nvzácné dary. Obecenstvo žádá důtklivě, aby tamějšímu divadlu\nbyla zachována.\n* Skladatel Zajic (Zaitz), rodilý z Rěky (Fiume) a žák\nMilánského konservatoria, jehožto operetta ~Lod v přístavu\" i\nna českém jevišti se provozuje, zanáší se nyní komponováním\ndvou oper: iáestra Teresa a Galileo Galilei.\n* O hře slec. Dietrichové, která dne 4. února v koncer-\ntě Gewandbausu koncertovala, vyslovuje se Bernsdorf, kritik\nSignálů takto: Slec. Dietrichová jest nyní pianistkou náležité-\nho rázu, což bude mít i tehdáž platnosti, řekneme-li, že ji\ndosíci jest ještě posledního brusu technické sběhlosti a správné-\nho oživení přednesu. Kritik časopisu „Leipz. Musikzeitg.\" praví\no ní: Sic. Dietrichova osvědčila se v Beethovenově koncertu G-dur,\njenž oplývaje jemnými a zajímavými tahy je dosti nesnadný a proto\nzřídka kdy se přednáší, co pianistka duchaplná vynikající dosti\nznačnou, ačkoliv ne dosti jistou (čehož snad první vystoupení\nbylo příčinou) sběhlosti technickou. Úhoz je silný a plnozvuc-\nný; může však v něžných místech ještě jemnější a vláčnější\nbýti Slec. Dietrichova účinkovala dne 11. února v koncerte\nve prospěch pensijního fondu orkestru v Lipsku a přednesla\npraeludium Fis-dur od Chopina, fantasijní kus „In der Nacbt\"\nod R. Rchumaunn a Yalce caprice od J. Raffa vkusně a cistě.\nTak alespoň Deutsche Allgemeine Ztg. tvrdí.\n* Pan Karel Bendi, známý skladatel „Lejly/4 složil právě"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 164, "texte": "velkou dramatickou scénu Husita\" pro bass s prů-\nvedem orkestru, jižto výtečnému umělci p. Palečkovi věnoval.\nSlova této scény pocházejí z obratného pera p. Zůngla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "48", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.5.1", "titre_corps": "* České divadlo. 9. února \"Alessandro Stradella\" romantická", "titre_sommaire": "* České divadlo. 9. února \"Alessandro Stradella\" romantická", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.5", "debut_caractere": 6459, "fin_caractere_exclue": 7457, "texte": "* České divadlo. 9. února \"Alessandro Stradella\" romantická\nzpěvohra ve 3 jedn. dle Fridricha přeložil Svoboda.\nHudba od B.z Flotowa.\nGustava HIC au, velká ro-\nmantická opera v 5 jedn. Text od J. Barbiera a M. Carré-a,\nčeský překlad od J. Bohma, hudba od Gounoda.\n~Alessandro Stradellau. Důležitost volby textu operního\npro skladatele jest sice, jako mnohá jiná zásada umělecká, věcí\nin theoria skoro naveskrz uznanou, in praxi se ale proti ní hřeší\nkaždodenně, a bohužel i u nás. Víme přece ze zkušenosti, že\nmají Špatné texty hlavní vinu na zkáze hudebního dramatu;\nneboť text, jenž sám se zříká samostatné své hodnoty dramati-\ncké, upevňuje tím jen absulutní samo vládu hudby, a jak mile\ntato samotna dosedne na trůn, zajisté neodolá svůdné choutce,\nutiskovati básnictví i na dále, a hudební drama přestává\nbýti dramatem. A zabředla-li opera do takovéto nouze, musí při-\njití nějaký reformátor, jenž vychází se stanoviska dramaticko-\nbásnického, aby touto jedině správnou cestou k vlastní drama-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8468, "texte": "tické hndbe se dostal. Těchto vůbec známých věcí dotknuli jsme\nse zde jen proto, abychom dotvrdili, že i naši vzkvétající opeře\nčeské především hledeti jest na text, nemá-li již z počátku\nv sobe chovati zárodek zkázy. A platí-li to o naší opeře vůbec,\nmusí to býti tím důležitějším pro každého mladého skladatele,\njenž se nad jiné pilně a svědomitě střežiti má všelikého zcestí,\nz něhož by se sotva vrátiti dovedl, kdyby jeho nebezpečnost\npoznal snad příliš pozdě. Litujeme, že nám k této úvaze hlavní\npříčinu zavdala Šeborova „Drahomíra\", jejíž Sirův text patří zajisté\nmezi nej slabší původní práce tohoto druhu. Jestif to docela o-\nbycejné „effektní\" libretto, dle staré šablony operní přistřižené\na sezáplatované, t. j. poskytuje sice dosti příležitostí k rozlič-\nným áriím, duettům, hlučným sborům a finalům, ne méně ku\nscenerii dosti pestré, inclusive baletu, ale jakousi poetickou\ncenu to nemá. Nechceme mluviti o hojných dramatických a psy-\nchologických nesprávnostech a nepřirozenostech, konstatujeme\ntoliko, že básník ani jednu povahu v Drahomíře nedovedl tak\nostře karakterisovati, nebo tak lahodně idealisovati, aby nás za-\njímala a poutala, aby snad docela v nás vřelou sympatbii vzbu-\ndila, zkrátka básník se nikde nedostal pod duševní epidermis\nsvých reků, tím méně vniknul do nejhlubšího vnitra jejich ú-\ntroby ato musíme přece žádati od dramatika, jenž nám tak\nznamenitou, ba velkolepou látku podává, jakou bez odporu jest\npříběh Drahomířin. Yolba textu tohoto byla tudiž velmi nešťast-\nná a rozhodnula osud celé hudby Šeborovy již dříve, nežli tato\nbyla složena; neboť když nejslavnější mistrové dramatické hudby\nsám Gluck všude tam s výše klesají, kde se text stává\nslabším a všednějším, tož nesmíme se tomu diviti, když se skla-\ndatel, jenž sám teprve na počátku své umělecké dráhy stojí, a\nsvůj dramatický sloh si utvořiti má, obětí nezdařilého textu se\nstane. Co se týce hudební části „Drahomíry\" samé, musíme\ndříve precisovati své stanovisko u posuzování podobných plodů\numěleckých vůbec. Kritika platí buď umělci samému, buď jeho\ndílu, a není radno, obě tyto stránky v jedno smísiti. Jako již\nv ~Templářích na Moravě\", tak se jeví iv „Drahomíře\" a po-\nzději ještě v „Husitské nevěstě\" v skutku nevšední nadání Sebo-\nrovo tak rozhodně a tak překvapně, že jesti věcí zhola ne-\nmožnou, zneuznati ho. To však nesmí v ničem alterovati objek-\ntivní úsudek o díle samém, které tím, že se v něm ukazuje\nskvělý třebas i geniální talent, přece nepozbývá ani je-\ndiné vady a nedokonalosti, a přiznáváme se, že na dílo samé\nklademe mnohem větší váhu, než na umělce, jelikož se nám\njedná pouze o dokonalé skladby operní, vyhovující všem opráv-\nněným nárokům vytříbeného vkusu, nikoliv ale o plody, z nichž\npoznáváme vždy jenom to, co bychom od nadání skladatelova\nocekávati mohli, co však nám doposud ještě není dopřáno. Při\nprvním vystoupení umělcově jest to ovšem něco docela jiného,\ntu se těšíme z akvisice nové, nadějné síly na poli národního\numění; avšak při druhém a třetím díle není nám nadání skla-\ndatelovo již nižádnou mile překvapující novinkou, víme již o\nněm, ocenili jsme ho; očekáváme tudiž zase něco víc, a pova-\nžujeme to za své právo, souditi o díle tím přísněji, Čím skvělejší\njest ono nadání. A v této situaci se nalezáme i my, když Draho-\nmíru posuzujeme. Hlavní vada této opery jest nedostatek dobře\nrozvážené umělecké ekonomie; vada to, jenž mladým skladate-\nlům ne méně jest přirozená, než nebezpečná. Tak jsou ku př.\njednotlivé motivy melodické a harmonické —3 samy o sobě na\nmnoze velmi krásné a duchaplné, někdy ovšem i trochu všední\ntak příliš různých směrů, a Často tak těsně nahromaděné,\naniž by však organicky spolu splývaly, že jen zřídka větší\npeniny jednotného rázu tvoří, valué pak většině scen a tím\ni celé opeře jakousi neblahou nepokojnost a rozkouskovanost,\nnechceme-li říci; rozervanost dodávají. Mnohé místo získalo\nby zajisté, kdyby v něm bylo trochu méně motivů, však lépe\nzpracovaných a zužitkovaných. Podobně se toto nehospodářské\nplýtvání uměleckými prostředky jeví v ensemblech; Šebor po-\nužívá skoro při každém pohnutějším momentu již plných svě-\ntel a plných stínů, a když další průběh situace opět a opět\nstupňování žádá, musí konečně orkestr i zpěváci napínati svoje\nsil y takovou měrou, že neunavují toliko sebe, ale i posluchače.\nTím se ovšem dociluje namnoze jakýsi ~effekt,\" jenž ale velmi\nvzdálen jest velkolepého působení mohútnýeh prostředků\numěleckých, důvtipně upotřebených, jako k. př. u Spontini-ho,\nMeyerbeera nebo Wagnera vidíme. Vším právem se Seborovi též\npředhazuje, že jeho melodie nejsou dosti zpěvné, ano že někdy\ni technice zpěvu na prosto odporují; to cítíme dvojnásobně, když\nnám správná a živá deklamace skoro nikde tuto vadu alespoň\nČástečně nenaliražuje. Že skladatel svou pozorností se velmi\nbedlivě k orkestru obrací a z tohoto bohatého zdroje pilně Čer-\npá (což ostatně v „Husitské nevěstě\" mnohem rozhodněji lze\npozorovati), nemůžeme nikterak nazvati chybou, ba považujeme\nto na opak za jednu z nejchvalitebnějŠích stránek tendence Še-\nborovy. A vskutku se mu nezřídka velmi Štastně podařilo, vy-\nlíČiti situaci pomocí orkestru, hlavně pak trefnými motivy v in-\nstrumentaci. Co však celé hudbě nemálo Škodí, jsou přečetné\nneuhlazěnosti kontrapunktického spracování, jenž i působení in-\nstrumentace podobným spůsobem překáží, jako na mnohých mí-\nstech ne právě zdařilé rozkládání akkordů jejich zvuČnost zten-\nčuje. Národní ráz má sice zde onde nějaký motiv ve sboru nebo\nv orkestru, jen zřídka větší partie (k. př. zpěv družiček v po-\nsledním jedn.), avšak celek této opery jest docela kosmo-\npolitický, cliceme-li užiti tohoto slova k mírnému naznačení\nSeborova eklekticismu, Dosti Četné reminiscence v Drahomíře\nbyly by nám nej menší chybou této skladby, kdyby jen někdy\nlépe z nich těženo bylo. Závěrečná bilance této úvahy jest velmi\njednoduchá: to, co uměleckému talentu nutně vrozeno být musí,\ntotiž bohatá invence hudebních motivů všeho druhu, tvoří za-\njisté nejlepší stránku zajímavého tohoto díla, jehož vady náležejí\nskoro vesměs do technického oboru, tudiž do oboru, v němž jen\nškola a cvik rozhodují. Tím jest nám dána jednak záruka, že\nSebor může někdy zaujmouti skvělé místo v naši operní litera-\ntuře ; jinak ale též zároveň nevyhnutelná conditio sine qua\nnon tohoto působení: pilné a neúnavné studování vzorných skla-\ndeb dramatických, zvláště co do komposice větších celků a pe-\nčlivé, svědomité propracování partitur vlastních. A bude-li pan\nskladatel věnovati i volbě textu větší pozornost (jak ostatně\n„Husitská nevěsta\" alespoň poněkud dosvědČujej, přisvojí-li si\ntéž nějakou poetickou tendenci a vnikne-li konečně i do ducha\nČeské deklamace tak, aby tím nabyl přece jakéhosi rázu národ-\nního pak se zajisté dostaví výsledek nej skvělejší.\núnora se dával před vyprodaným domem (mimo předplacení)\nGounodův „Faust a Markéta\". Provedení bylo velmi dobré, ob-\nsazení známé (jen slč. Kupkova zpívala Siebla a sice dosti zda-\nřile) a tudiž úspěch znamenitý; nechceme zde uváděti jména\njednotlivých umělců o celek zasloužilých~ museli bychom jme-\nnovati —• všechny spoluúČinkující. Jen sbory v druhém jednání\nbývaly na našem jevišti jindy precisnější. Též obě předsta-\nvení „Stradelly\" nás velice uspokojila; známý sbor se zvonkem\n(2. jedn.) zdál se nám ale poněkud rychlým, O. H\\\n18. února: Koncert nevidomého violoncellisty p. Antonína\nMaska. Velmi precisní provedení rozkošné Beethovenovy\nA-dur sonáty pro piano a cello, op. 69. zahájilo tuto pro-\ndukci v četně navštíveném sále Žofínském. Cím nesnad-\nnější úlohou jest podání této klassické skladby zvláště\npři tak rapidném tempu brillantního Scherza, tím větší\nzásluhy si zajisté získali pánové koncertista a ze Slavkov-\nských. Hra chvalně již známého mladistivého slepce poutá\npředevším onou pravou uměleckou skromností, která své\núloze úplně se podřizujíc a jen myšlénku skladatelovu tlu-\nmočiti se snažíc posluchači vlastní svoji techniku nikterak\nnevnucuje. Že však pan Mašek se může též znamenitou\ntechnikou honositi, dokázal Goltermannovým D-moll kon-\ncertem op. 30., jenž v tomto ohledu ovšem nemalé činí\nnároky. Ku konci koncertu přednesl plným citem zádum-\nčivou a přece půvabnou „píseň bez slov\" a dosti efektní\n„Capriccio,\" oboje vlastní své skladby. Skoda, že nástroj\npáně Maškův nevyniká příliš příjemnou barvitostí tónu. V\npanu ze Slavkovských seznali jsme nadaného pianistu, jehož\nnejpřednejší zásluhou jest hra velmi čistá a jistá vedle\ntechniky nevšední; to jest alespoň rozhodný dojem obou"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8140, "texte": "čísel programu, v nichž působil, Beethovenovy sonáty (s p.\nkoncertistou) a intressantních „variací na ay 6, e, g, g, pro\npiano od Schumanna. Jako pana koncertistu, vyznamená-\nvalo obecenstvo i pana ze Slavkovských hlučnou zaslou-\nženou pochvalou, pročež pan pianista po „variacích\" před-\nnesl mimo program ještě malou poetickou piecu, a sice\nvelmi jemně a něžně. Ostatní čísla byla hlavně tím zají-\nmavá, že v nich účinkovali na slovo vzatí umělci obou\nzdejších divadel: paní Wersing-Hauptmannová deklamovala\n„das Elfenrosslí od hr. Strackwitze (a vyvolána obecenstvem\nještě rozmarnou hříčku „der Verdrůsslicheu), paní Ress-\nBlazková zpívala hraběncinu velkou arii z 3. jednání „Fi-\ngurový svadby\" (a pak roztomilou národní píseň „já mám\nholubičku\"), pan Paleěek Mephistovou arii ze Spohrova\n„Fausta,\" vesměs jak se samo sebou rozumí s úspěchem\nskvělým. Pan Kavan doprovázel zpěvy jakož i cellistu při\nGoltermannově koncertu a vlastních jeho skladbách. O. H.\n* Koncert zpěváckého spolku „Slavoje\"\" v Karlině dne\n28. února v sále u „Červené hvězdy\". Program: Vlasti, sb. od\nTovacovského. Synfonie od Mozarta, předn. ochotnický or-\nkestr. Morava, sbor od Javůrka. Othello, fantasie pro\nhousle od Ernsta, předn. p. Jandovský. Písně. Fantasie\n„Afrikánka\", pro harmonium. Fantasie na české národní pí-\nsně, předn. p. Kirchner. Písně, předn. sic. Ch. Spannerova.\nKytičky, sb. s tenor, sólem od Haise. Fantasie pro har-\nmonium a piano, předn. pp. B. Kirchner a Scheiner. Láska\na réva, sb. od Mendelssohna Bartholdy-ho.\n* Konservatoř a jeho koncerty. Jak se dovídáme bude\nprvní koncert konservatoře (21. února) obsahovati čísla ; Synfo-\nnie A-dur od Mozarta (poprvé). Passaciglia od Bacha, v\ninstrumentací od Essera. Concerto grosso pro smyčcové ná-\nstroje od Arcangela Corelliho. Ženský sbor „Blanche de\nProvence\" od Cherubiniho. Ouvertura k opeře „Faust*4 od\nL. Spohra. Dále bude v prvním koncertu účinkovat výtečná\npianistka Mary Krebsova. V druhém koncertě bude prý iicin-\nkovati ckvalně známý virtuos na harfu p. Oberthůr av 3. kon-\ncertu, poŠtěstí-li se to, zpívala by slč. Mallingrova, zbožňovaný\nmiláček Mnichovského obecenstva. Ačkoliv volba skladeb je\ndobrá, musíme se přece proti směru koncertů konservatoře vy-\nsloviti. Jednota, která r. 1808 konservatoř založila a nad ním\n1 v\nbdí, obrala si za ůcel zvelebovati umění v Cechách. Má-li se\nale umění hudební u nás zvelebovati, měly by se skladby do-\nmácích skladatelů provozovati a umělci Čeští k účinkování vy-\nzívati a nikoliv na odiv stavěti to co cizina vystvořila. Kdyby\nředitelstvo konservatoře vyzvalo skladatele české k zasílání no-\nvých synfonií, ouvertur atd., přesvědčilo by se, jak zdatných a\nvýtečných sil tvůrcích máme v tomto oboru. Avšak ředitel-\nstvo konservatoria pražského přetvařuje se po ústavech němec-\nkých a neprospívá tímto směrem ni domácí hudební literatuře\nni vlasti.\n* Mozartovo rekviem. Dne 8. února provozovalo se za\nzesnulého sládka J. Kittla Mozartovo rekviem v chrámě u Fran-\ntiškánů. Ačkoliv se velkolepá ta skladba bez zkoušky odbývala,\nprovedena byla obeznalým řízením p. kapeln. J. Mayra správně\na důstojně. Sólisté: slec. z Ehrenbergů a sic. Hanušova, pak\npp. Lukeš a Paleček závodili o palmu, která se klonila vždy\nk tornu, kdo právě zpíval. Při této příležitosti bude na místě,\nzmíníme-li se o nejnovějsích bádáních, Mozartových rekvií se\ntýkajících. Z vyšetřování Gottfrida Welena o tajemné zakázce\nrekvií Mozartových vyšlo na jevo, že byl objednavatelem rekvií\nhrabě František Walsegg, jehožto 21tiletá choť Anna r. 1791\nzemřela a Walsegg poslal svého správce Leutgeba k Mozartu,\naby je u něho objednal a po smrti jeho přinesl je tak, jak byly\nzanechány. O dalších osudech rekvií podává soudní adjunkt\nBorový v Olomúei následující zprávy: Hrabě Walsegg byl ma-\njitelem statku Stupachu blíže Semmeringu ležícího a rozkošného\nhradu. Nebyl pouze velkým milovníkem hudby, nýbrž i hudeb-\nníkem samým. Každý, kdo u něho chtěl obdržeti službu, mu-\nsel umět hrát na nějaký nástroj. Po Walseggově smrti zmizel\nrukopis Mozartových rekvií, aniž by kdo věděl, kam se podělo.\nProhlíželi všechny listiny hraběte, avšak nadarmo; každý se\ndomníval, že je ten tam. Po drahném case nalezen byl rukopis\nten v balíku musikalií, jejž byl hraběcí písař své obsluhovacce\nodkázal. Nejprv přisel naň učitel, jenž neřeknuv ničehož, co to\nza rukopis, slíbil žene té, že bude jejího syna bezplatně za ty\nnoty v hudbě vyucovati. Žena návrhem tím upozorněna žádala\nžijící ještě úřadníky Walseggovy Leutgeba a Richtra o radu..\nTito poznavše okamžitě postrádané Mozartovy rekvie, upozornili\nženu na vysokou cenu těchto not a slíbili jí, že je prodají v\njejí prospěch. Vhodná příležitost se k tomu brzy naskytla. Dvůr\njel skrz Hlohnici (Gloggnitz). Leutgeb a Richter vyprosivše si\naudienci u císaře Františka, odevzdali mu rekvie i se zprávou\no osudech jejich. Císař přijal rekvie a hrabě Moric z Dietrich-\nsteinu, praefekt c. k. dvorní knihovny, zakoupil je pro biblio-\ntéku za 700 zl. Tak byla bohatě odměněna obsluhovacka za\nsvou péci a nedostižné umělecké dílo bylo hudebnímu světu\nnavráceno.\nv\n* Zaplesej Čechie jest titul velkého a velmi zdařilého\nsboru pro mužské hlasy od Josefa Drahorada, ředitele Malo-\nstranského ~Lumíru'1, jenž vřaděn byv mezi tři nejlepší sbory\nzaslané ku slavnosti položení základního kamene k národnímu\ndivadlu, nyní nákladem skladatelovým a tiskem Vítka a Staré-\nho vyšel. Při této příležitosti dlužno podotknouti, že při pro-\nvozování malostranským Lumírem všestranné pochvaly došel.\nCelý sbor v hlasech stojí pouze 25 kr. a lze jej dostati u skla-\ndatele č. 259—3. aneb v administraci Dalibora 508—3.\n* Pan Grund, druhdy tenorista české opery, vystoupí co\nnevidět na dvorním divadle Vídeňském v opeře „Němá\" co\nMasaniello.\n* Pan Josef Loiv, plodný to skladatel klavírních skla-\ndeb, vydá u G, W. Niemeyera v Hamburku ctyry své nejno-\nvější skladby a sice: Une fleure des Alpes (Květina alpská)\nop. 43. Quatrieme Barcarolle (Čtvrtá rybářská) op. 44.\nIdyllu G-moll op. 45. Grand allegro de Concert Es-moll\n(Velké koncertní allegro) op. 46. Páně Lowovy skladby do-\ncházejí iv Německu obliby a za tou příčinou ucházejí se ně-\nmečtí nakladatelé o skladby našeho rodáka, jemuž k tak pěkné\npověsti Štěstí přejeme.\n* Pan Dr. Aug. Vil. Ambrosy duchaplný to historik a\nésthetik hudební přednáší od počátku Školního roku dějiny hudby\nžákům konservatoře pražského bezplatně.\n* Sic. Malingrováy Horvátka a primadonna opery Mni-\nchovské bude prý hned po půstě slaviti svatbu s panem z Dii-\nringsfeldu a zůstane v Mnichově.\n* Sic. Emma Vizjakova, Horvátka a primadonna italské\nopery v BukareŠti, stala se bůžkem tamějšího obecenstva. Kdy-\nkoliv vystoupí, je předmětem nej srdečnějších a všestranných o-\nvací, dostává nejkrasŠÍ kytice s bohatými stužkami, věnce a jiné\nvzácné dary. Obecenstvo žádá důtklivě, aby tamějšímu divadlu\nbyla zachována.\n* Skladatel Zajic (Zaitz), rodilý z Rěky (Fiume) a žák\nMilánského konservatoria, jehožto operetta ~Lod v přístavu\" i\nna českém jevišti se provozuje, zanáší se nyní komponováním\ndvou oper: iáestra Teresa a Galileo Galilei.\n* O hře slec. Dietrichové, která dne 4. února v koncer-\ntě Gewandbausu koncertovala, vyslovuje se Bernsdorf, kritik\nSignálů takto: Slec. Dietrichová jest nyní pianistkou náležité-\nho rázu, což bude mít i tehdáž platnosti, řekneme-li, že ji\ndosíci jest ještě posledního brusu technické sběhlosti a správné-\nho oživení přednesu. Kritik časopisu „Leipz. Musikzeitg.\" praví\no ní: Sic. Dietrichova osvědčila se v Beethovenově koncertu G-dur,\njenž oplývaje jemnými a zajímavými tahy je dosti nesnadný a proto\nzřídka kdy se přednáší, co pianistka duchaplná vynikající dosti\nznačnou, ačkoliv ne dosti jistou (čehož snad první vystoupení\nbylo příčinou) sběhlosti technickou. Úhoz je silný a plnozvuc-\nný; může však v něžných místech ještě jemnější a vláčnější\nbýti Slec. Dietrichova účinkovala dne 11. února v koncerte\nve prospěch pensijního fondu orkestru v Lipsku a přednesla\npraeludium Fis-dur od Chopina, fantasijní kus „In der Nacbt\"\nod R. Rchumaunn a Yalce caprice od J. Raffa vkusně a cistě.\nTak alespoň Deutsche Allgemeine Ztg. tvrdí.\n* Pan Karel Bendi, známý skladatel „Lejly/4 složil právě"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 164, "texte": "velkou dramatickou scénu Husita\" pro bass s prů-\nvedem orkestru, jižto výtečnému umělci p. Palečkovi věnoval.\nSlova této scény pocházejí z obratného pera p. Zůngla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.6", "titre_corps": "* Uprázdněná místa hudebnická. Sólista na cello s ročním", "titre_sommaire": "* Uprázdněná místa hudebnická. Sólista na cello s ročním", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.8", "debut_caractere": 166, "fin_caractere_exclue": 293, "texte": "* Uprázdněná místa hudebnická. Sólista na cello s ročním\nplatem 300 rublů, svobodným bytem a stravou, do Pus\nje jeste k zadání."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.8", "debut_caractere": 295, "fin_caractere_exclue": 822, "texte": "Listárna.\nPanu X...: Výtečné vídeňské piano, které redakce sama vy-\nzkoušela, je na prodej. Bližší výminky podá redakce Dalibora.\nPanu A. H. v S—tě.: Dopisy Vaše budou nám vítány. Panu J.\nK., řed. kůru v H—M.: Odporoučím Vám k tomu účeli „Zdrávas\"\nod Václ. Prošky, o němž se nebožtík Zvonař v Nár. Listech dne 16.\nkvětna 1862 vyjádřil, že je to práce v duchu církevním výborně po-\njatá, karakteristická, a že má mimo jiné do sebe té vlastnosti, že\nsvědči českému slohu hudebnímu. Skladbu tu dostanete u J. Schind-\nlera v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-02-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-02-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.2.8", "titre_corps": "Andĕl strážce.", "titre_sommaire": "Andĕl strážce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.8", "debut_caractere": 824, "fin_caractere_exclue": 1053, "texte": "Andĕl strážce.\n*)\n*) Sbor ten hodí se též pro mužské hlasy, přeneseme-li altový klíč do bassového o oktávu níž. Při čtvrté sloce dlužno podotknout,,\nže se může zpívat jako první sloka, není-li dostatečných vysokých prvních hlasů."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.1", "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nV periodě od r. 1825 do 1830 skládal Glinka velmi\nmnoho skladeb, zvláště vokálních; pro piano pracoval vždy\nméně a méně. R. 1825 napsal první allegro sonáty D-moll\npro piano; adagio napsáno bylo později. Téhož roku složil\nGlinka ve Smolensku, kdež meškal návštěvou u příbuzného\npro jeho krásnou, osmnáctiletou dceru variaci na vlašskou\nromanci: „Benedetta sia la madre.\" (Prvá to jeho tištěná\nskladba). Zde složil též „Prolog na smrt cdře Alexandra a\nvstoupení na trůn hosudára Mikuláše Pavlovice.\" Tato kan-\ntata byla prvým znamenitějším jeho pokusem ve vokální hud-\nbě většího rozměru. Odebrav se ze Smolenska v rodiště své\nzabýval se mnoho skládáním věcí vokálních. Oblíbeným bá-\nsníkem jeho byl tenkráte Žukovský, na jehož slova složil v\ntom čase (t. j. na jaře 1826) dve romance: „Svítí měsíc na\nhřbitově\" a „Bědný pěvec.\"\nPo svém navratu do Petrohradu uvedl v hudbu píseň\nK-ovu: „Miluju, ty's pravila.\" Skladbu tuto provívá vzdech\nnešťastné lásky, která tehdy rozrývala útroby jeho. K du-\nševnímu jeho bolu přidružil se tu i neduh tělesní: krtičný\nzánět oka. Yšak ni nemoc tato nepřervala skladatelskou jeho\nčinnost; napsalť mimo romanci: „Hořko, hořko mně\" na slova\nK— několik kusů pro zpěv s \"průvodem orkestru, zejmena\ndvojzpěv s recitativem pro bass a tenor (A-dur) ; sbor na smrt\nhrdiny (C-Moll), arii pro baryton (As-dur) ; adagia této arie\nupotřebil ku kanónu finále prvního jednání své opery „Ru-\nslan a Ludmila\" ; trojhlasou modlitbu pro divadlo (F-Dur).\nVyléčiv se z trapného neduhu oddal se Glinka s větší\nještě horlivostí skladbě, a vešel ve svazky přátelské s mno-\nhými osobami, blahodárně naň účinkujícími. Seznámilť se\nse slavným Varlamovem, s houslistou Remim, svlachemZam-\nbonim, jenž ho učil zákonům komposice, s knížetem Galici-\nným a baronem Delvigem, kteříž oba mu podali hojně textů\nk romancím jeho ; s Jakovlevem, se zpěvákem Ivanovým a\njinými.\nMezi těmito přátely utvořil se jakýsi hudební kruh, který\nzvláště později, když Glinka vystoupiv r. 1828 ze služby ú-\nplně dle uměleckého svého vkusu časem svým nakládati mohl,\njal se pořádati divadelní představení (v jednom z nich před-\nstavoval Glinka donnu Annu z Mozartova Don Juanu v bí-\nlých šatech a ryšavé paruce) a serenady na řece se sbory\ntrubačů as průvodem piana. Záhy nalezly tyto zábavy u pe-\ntrohradského obecenstva takové obliby, že mohla mladistvá\ndružina velkolepé hudební pouti do Carského Sela, ba až do\nNovgorodské gubernie, přes 200 verst, podnikati.\nR. 1829 vyšlo hudební album, kde vytištěny byly vše-\nchny do té doby Glinkou složené romance, písně a několik\ndrobnějších kusů pro piano.\nAčkoliv jej neduh jeho novou silou sužovati počal, za-\nbýval se přece Glinka r. 1829 a 30 za svého pobytu na vsi\nvelmi pilně hudbou; zdokonaloval se ve hře na piano usta-\nvičným hraním étud Cramerových a Moschelesových, napsal\nromanci: „Hlas z tohoto světa,\" na slova Žukovského a ně-\nkolik menších skladeb. Mimo to učil svou sestru Ludmilu\nzeměpisu, a sepsal jí sám krátkou rukověť této nauky. V ru-\nkověti této, nám zachované, značí se touha jeho po Itálii\na Španělsku: o těchto dvou zemích rozpisujeť se vní širo-\nko s obzvláštní zálibou, ostatních toliko povrchně se dotý-\nkaje Dlouho odpíral otec žádosti Glinkově, aby mu udělil\npovolení své k cestě za hranice, až konečně známý jeden lé-\nkař odpor tento zlomil výrokem, že může syna jeho toliko\ntříletý pobyt v teplejším pásmu uzdraviti. Tak vydal se\nGlinka 25. dubna 1830 na cestu do Itálie. (Pokračování.)\n\nGluckův Orfeus a reforma opery.\n\n(Dokončení.)\nCo do hudební deklamace razil sice Gluck již svou pr-\nvní operou dráhu zpěvu dramatickému, a to s úspěchem vel-\nmi skvělým, tehdáž zajisté netušeným; však až k posledním\nsvého principu nedospěl nikdy, jelikož jak\njsme již podotknuli tohoto principu neupotřebil k důklad-\nnému reformování forem hudebních samých. Míníme zde hla-\nvně neblahý dualismus árií a recitativů, jenž volnému a ne-\npřetržitému toku dramatického dialogu bez odporu na mno-\nze překáží, a jehož příkrost Gluckem sice na minimum uve-\ndena, nikoliv ale úplně odstraněna a překonána byla. Neboť\nv „Orfeu\" stojí ovšem již mnohý recitativ na výši pravé dra-\nmatické deklamace (upozorňujeme zde jen na některá místa\n4. jednání*) a mnohá arie se tomuto cíli blíží zase s druhé\nstrany, tak že se různost obou forem v skutku tratí, k. p.\nv ~quasi-recitativu\" 3. jed.); však stereotypní končení re-\ncitativů, dokonalé závěrky doher po áriích, namnoze iritor-\nnelly a jiná neodbytná dědictví po staré opeře, jako násilím\n\n*)Citujeme zde dle spracování pro naše jeviště; v původní vlašské\npartituře tvoří scéna v předpeklí a scéna v Elysium (u nás 2.a\n3. jed.) dohromady 2. jednání; celá opera má tedy původně jen 3\nakty."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.2", "texte": "vehnaný klín oběma živlům tak zřejmě k sobě lnoucím úpl-\nné v jedno splynouti nedovolují. A přece by teprvé tímto\nsplynutím byla půda pro skutečnou dramatickou deklamaci\nnáležitě připravena.\nTotéž platí více méně i o ostatních operách Gluckových,\njen že ovšem v „Orfeu\" jest zbytků staré hudby i co do\nformy arie i co do recitativů (rec. secco) mnohem více, než v\nněkterých pozdějších; tak stojí k. př. skoro celá úloha Milka\nještě na staré půdě operní.\nVšak chceme-li býti spravedliví, musíme uznati, že byla\nreforma forem hudebních v tom směru, jaký jsme zde nazna-\nčili, za dob Gluckových a vůbec před Beethovenem\nzhola nemožná. Gluck mohl svými ideami celý umělecký\nsvět vyzvati na souboj, on mohl prohlásiti docela nový prin-\ncip, jímž hudební drama vymknuta s obvyklé zhoubné dráhy,\na tak ve svém oboru spůsobiti revoluci, jejíž bohaté ovoce\nještě podnes není všechno zužitkováno, on mohl „Orfeem\"\nsvým zvítěziti nejen nad pekelnými fúriemi, ale— což tehdáž\nbylo zajisté ještě mnohem těžší i ínad luznými „sirénami\"\nvlašské opery: než úplně vzdáti se dosavádního formálního\napparatu, v němž sám byl vzdělán a vychován, do něhož se\nbyl vžil, jako do svého těla, zříci se takto docela a jedním\nrázem své kudební mateřštiny, tot nemohl nikterak uciniti, to\nbylo psychologicky nemožné. Gluck mohl takový převrat\npouze připraviti; další pokrok musel se státi jen nenáhle a\nzvolna, po Gluckovi museli přijíti Haydn a Mozart a teprvé\nBeethovenovi byl nový, rozhodný krok na této dráze usouzen.\nVůbec jesti to úkaz velmi zajímavý, že se stanoviska\nidey, principy, směry umělecké mnohem rychleji as úspěchem\nrozhodnějším reformují, nežli formální a technická stránka umění.\nJiný důležitý krok na dráze reformační plyne též z onoho\nprincipu karakterističnostia jeví se již v „Orfeu:\" nore, důle-\nžité postavení orkestru. Jednohlasý zpěv nemůže bohatý život\nduševní nikdy docela věrně vylíčiti, k tomu jest zapotřebí\npolyfonie, a tu nacházíme v orkestru, jenž svým doprováze-\nním arií a recitativů, ne méně nežli svými samostatnými čí-\nsly instrumentálními ku karakterisování situace přispěti musí\na tím se stává veledůležitým faktorem hudebního dramatu,\nna němž vlastně umělecká jednota celku spočívá. S touto\núlohou, již teprvé Gluck orkestru udělil, souvisí též mnohý\npokrok v instrumentaci; neboť k docílení jistých nutných\ndojmů nezdály se nástroje dosavádního orkestru operního\npostačovati. Gluck přibral tudiž buď nástroje od jinud\n(posauny v „Orfeu\") anebo si sám vymyslil docela nové, jako\nk. př. pro hudbu ku Klopstokově „Herrmannsschlacht.\"\nPěstování orkestrální části opery jest vedle utvoření vel-\nkého ensemblů, jejž u Glucka jen velmi zřídka a v míře dosti\nskromné nalézáme, nejhlavnější zásluhou, již si Mozart o vý-\nvin hudebního dramatu získal; zároveň jesti ale také jediná\nstránka snah reformačních, v níž Mozart v skutku pokra-\nčoval, jelikož se ostatně buď se stavem opery, jak jej po\nGluckovi našel, docela uspokojil anebo se docela a to bo-\nhužel s velké části zase na stanovisko staré školy vrátil,\njak jsme k. př. při kolatuře viděli.\nReforma týkající se sboru operního uvádí nás již do re-\nformy textu, o níž se však v tomto článku, jenž hlavně hude-\nbní Část na zřeteli měl, šířiti nechceme. Neboť zasahuje-li\nsbor mocně, ano rozhodně v děj opery, tak že následkem\ntoho i skladatel větší váhu naň klade, záleží to zajisté pře-\ndevším na dramatické osnově, již Gluck ovšem velkou péči\nvěnoval. Texty, jež mu napsali Calzabigi vlašsky a du Rol-\nlet francouzsky, studoval svědomitě a pilně, osvojil si je ú-\nplně, než ku skladbě přikročil a stotožňoval se s dramati-\nckým básníkem tak, že sám pravil: „Když chci komponovat\nzapomínám, že jsem hudebníkem, abych tím více mohl býti\nbásníkem.\"\nA v skutku lze jen takovouto věrnou, ba přísnou odda-\nností ke svému úkolu, jen takovou neúnavnou, sebezapíra-\njící snahou a jen tak nadšenou, řekli bychom posvátnou hor-\nlivostí, jakou u našeho reformátora nalezáme, dosíci tak o-\nbrovských výsledků již v Orfeu se jevících. Gluck učinil z\npouhého koncertu, jenž dle slov jeho vlastních požit-\nku podával toliko lidem, „jichž duše sídlí v ušich,\" pra-\nvé hudební drama, jehož velkolepost nám ze srdce „krev\nssajez půvabné, však mrtvé, [zpívané arabesky, jíž text\ndramatický byl toliko obvyklým rámcem a skvělá úprava jen\nlesklým lakem, věrný, živý obraz, v němž hudba, básnictví\na plasticko-malebná scenerie spojenými silami uskutečňují i-\ndeal čistě lidský, a tak z věci, která se během časů stala\n„na nejvýš nudnou a směšnou\" (užíváme zde zase vlastních\nslov Gluckových), jeden z nejkrásnějších plodů ducha u-\nměleckého.\nA jestliže tvůrce hudebního dramatu ve všem nedospěl\naž k nejvyssí dokonalosti, jestliže se mu nepodařilo, aby úpl-\nně a všestranné uskutečnil svůj ideál tak, že by dalšího vý-\nvinu již ani zapotřebí nebylo tož musíme si vzpomenouti,\nže ani genius Gluckův nemohl dokázati to, čeho vůbec lid-\nským silám dopřáno není, a že musel něco přenechati též\nsvým epigonům, o nichž nám ovšem zde jednati není.\n\nO. H.\n\nStručný přehled české operní literatury.\nS novuzrozením české literatury, která od bitvv na\nV 1 %J\nBílé Hoře (1621) takřka pohřbena byla a teprv v nynějším\nstoletí vítězně z hrobu povstala, počalo se na to pomýšleti,\naby se také dramatickému umění a národní opeře cesta pro-\nklestila. Následkem ustavičného germanisování v Čechách\nbylo české drama úplně zanedbáno a v divadle stavovském,\nkteré r. 1783 poprvé otevřeno jest, dávaly se v XVIII. sto-\nletí kasy německé a italská opera, která na začátku tohoto sto-\nletí německé ustoupiti musela. Toliko jednou za týden (v\nneděli odpoledne) provozovalo se v tom kterém divadle české\ndrama a as pětkrát za rok nějaká do českého přeložená o-\npera od Rossiniho, Belliniho, Isouarda, atd.\nZa takových okolností nemohlo se ani na původní če-\nskou operu pomysliti; nikoliv snad, že by se nebylo výkon-\nných sil dostávalo, nýbrž že se žádný český skladatel ne-\nchtěl odvážiti, skomponovati v tak nepříznivých poměrech\npůvodní českou operu.\nČechové, kteří dle výroků Burneye, W. A. Mozarta, Hec.\nBerlioze a jiných nejmusikálnějším národem slují Čecho-\nvé postrádali do r. 1825 operního skladatele. A co by mu také\nbylo prospělo komponovati, kdyby se jeho opera snad je-\ndnou za rok byla provedla a pak snad na mnohá leta odložila ?\nČeští skladatelé komponovali sice opery; ale bud ně-\nmecké neb italské, na př. Mysliveček, Dussek, Tomášek, Kal-\nlivoda, Tittl, Albert a na sta jiných."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.3", "texte": "Teprv r. 1825 spojil se František Škroup, který už byl\nleckterou českou píseň složil, s básníkem Chmelenským za\ntím účelem, aby vytvořili první původní operu národní. Chme-\nlenský sepsal zdařilý text k opeře komické pod názvem\n„Dráteník,\" jehožto látka vyňata jest ze života národního.\nSkroup byl tehdáž mladík čtyryadvacítiletý a v opeře pouhý\nzačátečník; nic méně pustil se chutě do díla a již dne 2.\núnora 1826 provozovala se první národní opera česká „Drá-\nteník,\" která se při prvním provozování nesmírně líbila.\nKomická ta opera dávala se od té doby nesčíslněkráte;\nnikoliv snad pro hudbu samu, nýbrž proto, že vní národní\npěvec Jan L. Lukeš mistrně titulní úlohu představoval. Jan\nLukeš byl skutečně prototyp všech dráteníků. Vypravuje se,\nže pražský měšťan Ferdinand Náprstek koupil několika drá-\nteníkům v Praze meškajícím vstupenky do českého divadla,\nkdyž se právě „Dráteník\" provozoval. Prostí tito synové\nhorních Uher byli postavou, pohyby, posuňky, řečí a zpěvem\nslavného pěvce Lukeše tak unešeni, že zapomenuvše, kde se\nnacházejí, hlasitě volali: „Toť bratia náš!\" Co do hudby\ntéto opery je v skutku slabá, při všem tom, že z několika\nčísel vane duch národní; instrumentace je chudá a faktnra\ncelku začátečnická. Nejvíce však vadí okolnost, že opera\nta nemá žádných sborů. Avšak pro to vše líbí se přece,\nzpívá-li Lukeš tento nedostižný představovatel dráteníka\ntitulní úlohu.\nPříznivý zevnější výsledek tohoto díla a shovívavost če-\nského obecenstva dodala Škroupovi odhodlanosti, že brzy\nna to počal druhou operu „Oldřich a Božena,\" k níž mu o-\npět Chmelenský text byl napsal. Dílo to provozovalo se dne\n14. prosince 1828 poprvé na divadle; avšak při všem tom,\nže některá čísla jsou v skutku zdařilá, neudržela se na je-\nvišti. Totéž platí o třetí opeře Škroupově „Libušin sňatek,44\nk níž mu taktéž Chmelenský text napsal. I látka této ope-\nry vyňata jest z české historie a provozovala se dne 6. li-\nstopadu 1835 poprvé.\nPo 12 letech, v nichžto opera česká takřka úplně ladem\nležela a jen jednou neb dvakrát za rok se operní předsta-\nvení v českém jazyku dávalo, objevil se Jiří Macourek se\nsvou českou operou „Žižkův dub,\" která se dne 31. ledna\n1847 s dobrým úspěchem provozovala. Macourek žil te-\nhdáž co vojenský kapelník v Itálii atu se není co diviti,\nže jeho česká opera byla sepsána v slohu italském, nemajíc\nnic národního na sobě. Tato okolnost rozhodla o osudu toho\ndíla, které brzo z repertoiru zmizelo.\nAž do roku 1862 bylo české divadlo v podruží němec-\nkého ; dávalať se česká představení vždy jednou za týden,\ntotiž v neděli odpoledne.\n(Dokoncení.)\n\nDopisy.\n\nZ Milána, dne 10. února. (Nové opery. — Bottesini. — Časopisy hudební\na divadelní.)\nSkladatel Odoardo Věra odebral se z Říma do Bologni,\naby byl přítomen zkouškám k své nové opeře „Valeria\", která\nse tam co nevidět bude provozovat. Mladý maestro Decio\nMonti z Říma nachází se od několika dní v Janově, aby dohlí-\nžel ke zkouškám své nové opery „Graziella\", která se bude\ndávat na divadle Doria. V opeře té úcinkovati budou výtečné\nsíly: sig. Májo a De Fanti; tenor Belardi, bary tón Bertolasi\na bassista L. Vecchi. Maestro Nicola Maneini dal provozo-\nvat svou novou operu „Tomaso Chateerton44 v Cingoli a velkou\npochvalou byl odměněn. Martinotti v Turine vyzval prý\nobratného skladatele maestra Pedrottilio, aby pro královské di-\nvadlo složil novou operu, která by se v příštím roku provozo-\nvala. J. M. král italský Viktor Emanuel jmenoval sig. Apol-\nloniho, známého to skladatele opery „Ebreo48 (Zid) rytířem ital-\nské koruny a věnoval 1000 lir na pomník, jenž bude vystaven\nv Arezzu Guidovi Aretínskému, vynálezci hudebních not. —-\nSlavný virtuos aa kontrabass, maestro Bottesini, jenž bezpochy-\nby říditi bude rekviem za Rossiniho, engažován jest co ředitel\norkestru v Baden-Badenu. Jeho nejnovějŠí skladba „La Martyre\nchretienne44 (Křesťanská mucenice) dochází v Paříži velké po-\nchvaly. - Časopisy hudební a divadelní rostou zde jako hou-\nby. V Neapoli počal vycházet před nedávnem nový divadelní\nčasopis s illustracemi a karrikaturami pod názvem „Tikke Tak'4\na v Palermě pod názvem „Gazzettino dramatico italiano44, jenž\nse zanáší výhradně dramatickým uměním. Mimo tyto vychází\nv Itálii div se světe 54 divadelních a hudebních časo-\npisů a sice:\nV Miláne 17: Fama. Gazzetta de Teatri.— Cosmorama.—\nTrovatore. Gazzetta musicale. Monitore de Teatri.\nFrusta teatrale. Don Marzio. Rivista. Palcoscenico.\nMondo artistico. Amico degli Artisti. Euterpe.\nCorsaro. Tersicore. Buon Gusto. Nuovo Trovatore.\nVe Florenci 8: Sistro. Corriere di Firenze. Boccherini.\nItalia artistica. Arte teatrale. Arlecchino. Ros-\nsini. Indicatore.\nV Neapoli 16: Napoli musicale. Rivista teatrale. Siréna\nartistica. Gazzettino de Teatri. Filarmonica. Eco\ndell' arte. Barbiere. Scintille. Rondinella. Bugie\ne veritá. Diogene a Teatro. Artisto italiano. Do-\nnizzetti. Corriere de Teatri. Pacini. Rossini.\nV Turine 3: Pirata. Nuovo Pirata. Cigno.\nV Bologni 3: Arpa. Affondatore. II Gioacchino Rossini.\nV Terstu 2: Maschera. Teatro.\nV Poderme 2 : Diogene. Gazzetta artistica.\nV Benátkách 1; Scéna.\nv\nV Římě 1: Eptacordo.\nV Janove 1: Liguria artistica.\nPorovnáme-li počet a hudbymilovnost obyvatelstva Itálie\ns obyvateli zemí koruny české; muselo by poměrné v Cechách\nvycházeti 10 hudebních a divadelních časopisů; avšak bohužel\nvím ze skutečnosti, že se ani dva ceskě hudební listy udržeti\nnemohly. Z té příčiny kladu to všem slav. zpěv. spolkům a\nvůbec každému českému hudebníku co nejvřeleji na srdce, aby\njediný nás časopis odbíral a se o rozšiřování jeho všemožně\nstaral. A pročež volám s Jablonským: Hana tomu, kdo bude\nposlední! T . . . .\nZ Paříže. (Lecocqova nejnovějsí operetta. Rienzi od R. Wagnera.\nArthur Kalkbrenner f.)\nv\nLecocq, skladatel dosti zdařilé operetky „Čajový květ\", slo-\nžil opět novou operu „Gandolf\", která se bude provozovat\nv místnostech „Bouffés Parisiennes44. Y divadle „Theaíre ly-\nrique44 konají se už poslední zkoušky na operu „Rienzi44 od\nRich. Wagnera. Jak se proslýchá, přijede sem k hlavní zkoušce\nsám skladatel Wagner. Arthur Kalkbrenner, pianista a skla-\ndatel zemřel tyto dni v Paříži, zanechav po sobě dvanáctiletou\ndceru, ohromné jmění a nedokončenou eperu: L'Amour (Láska).\nArthur byl syn světoznámého skladatele Frid. Kalkbrennera.\nZesnulý byl méně pyšný na své umění, než na svůj rod.\n„Yíte-li pak,\" pravil k jistému známému, „že šlechtictví mé\nrodiny sahá až k válkám křižáckým ? Jeden z mých předků\ndoprovázel Fridricha Barbarossu ... 44 ~Na piano V\" tázal\nse onen s úsměškem Kalkbrennera, načež se pianista přestal\nchlubiti.\nZ Antwerp v Belgii. (Nový návrh pojmenování not po flamsku.)\nY zdejším konservatoři zanášejí se flamským pojmenováním\nhudebních not. Tak má se nazývati c (Čili uť) zz rug,* d (čili\nrě) streep\\ e (cili mi) zz mie; f (cili fa) zz zot; g (cili\nsol) zz tong; a (cili la) zz daar; h (cili si) zz zaag."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.4", "texte": "Z Petrohradu. („Nižegorodci\" před soudnou stolicí Grolosu. Koncert\nruské hud. jednoty. Requiern. Konservatoř.)\nNápravníkova opera „Nižegorodci\" dí kritik Grolosu\ndochází čím dále tím většího úspěchu i naplňuje při každém\nprovozování divadlo. P Nápravník ukázal ve své opeře, že\njest výborný znalec hudby a výtečný mistr, znající dle pravidel\ni se vkusem rozvinouti myšlénku hudební, náležitě ji naplniti\neffekty harmonickými i orkestralnými. Zvláště se zná p. Ná-\npravník velmi dobře v komposici hudby orkestrálné. Jeho zna-\nlost prostředků orkestrálních, i znalost použiti jich, mohl by mu\n1 sebe znamenitější skladatel záviděti. V jeho opeře jest tak\nkarakteristicky a effektne vyjádřena každá fráze, že or-\nkestr dostává jakýsi samostatný ráz, nejsa zároveň na ujmu\nmyšlénce i eífektu hlasovému. Instrumentace Nápravníkova jest\ntak lepá, že obracuje na se pozornost i osob nezasvěcených\nv tajemství umění. Avšak tím jsou i vypočítány všechny před-\nnosti a tím ohraničuje se veškerý intres při skladbě Náprav -\nníkove. Toho, co oživuje a zvláštního výrazu dodává každé\numělecké práci, i na Čem se osnuje úspěch skladby i síla vzbu-\nzeného dojmu samostatných myšlének není v Nižegorod-\ncích; krásné a zajímavé jest pouze čistě hudební spracování\njejí, a v tom záleží neúplnost dojmu, jaký Činí. Co skladatel\njeví se Nápravník nejprvé co nápodobitel cizích myšlének, ba\nČasto si i cizí myšlénky osvojuje. Nechceme tvrditi, že vše\nv opeře jest cizé: nachází se zde sice také samostatnost, ale\nnápodobení a přibírání cizího převládá, že originálnost jest tím\nzastíněná a sice tak, že po jedné myšlénce originální následuje\nvždy deset cizích a známých. Zvláštní pozornost vzbudil církevní\nchor v třetím jednání, úplně se povedší skladateli. Nápravník\nskladatel jest výtečný talent, ale chyba jeho jest, že se po-\nkusil o skladbu v ruském slohu, který jest již sám o sobě co\nmožná nejvíce jednotvárný a materiál tento již úplně vyčerpán\nbyl geniálním Glinkou. Hlavní hrdinové Minin a Borovský ne-\npodařili se skladateli. Thema opery jest osvobození Moskvy\n(Kremelu) od Poláků v r. 1612; nedramatické provedení the-\nmatu jest hlavní vadou celé opery. Dne 21. ledna odbýval\nse za valného účastenství všech značných umělců zdejších po-\nhřeb skladatele Dargomyžského. O 10. hod. ráno hnul se prů-\nvod z jeho obydlí v Magavaji a bral se k chrámu, jenž byl\npřeplněn. Po skončené mši, při níž oddělení carské pěvecké\nkapelly sbor Č. 7 od Bortňanského překrásně provedlo, dal se\nprůvod k hřbitovu Něvského kláštera, kdež byla mrtvola po-\nhřbena blíže hrobu Glinkova. Třetí koncert ruské hudební\njednoty odbýval se dne 16. ledna večer. Provozovaly se: Syn-\nfonie do Es-dur od Borodina (poprvé); sbor z opery „Idomeneo\"\nod Mozarta; „Kamarinskaja\", fantasie pro orkestr od Grlinky;\nsbor z opery „Pskovanka od Rimského Korsakova\" (poprvé);\nouvertura ku „Králi Štěpánu\" od L. Beethovena. Nová syn-\nfonie od Borodina svědčí o značném talentu a mohly-li by při\nnedostatku melodie platit nesčíslné disharmonie, které nadarmo\nČekají na rozvedení, za známky genialnosti, tu by to byla ovšem\nznačná skladba. Sbor z neprovedené ještě opery od Rimského\nKorsakova je co do formy okrouhlý; avšak nepohybuje se co\ndo vynalézavosti nad obyčejnými mezemi ruské písně a působí\nproto jaksi jednotvárně. As před dvěma lety slyšeli jsme od\ntéhož nadaného skladatele symfonii, která se nám mnohem více\nlíbila. Oba skladatelé došli od obecenstva hlučné pochvaly a\nbyli mnohokrát vyvoláni. Oba sbory byly dobře nastudovány,\navšak málo obsazeny; jmenovitě party tenorů. Orkestr hrál\nvýtečně. Dne 15. února, v den úmrtí Glinkova a zároveň\nna narozeniny zesnulého Dargomyžského uspořádal kníže Jiří\nGalicín v chrámě Něvského kláštera rekviem, v němž se sú-\nČastnili sólisté carské ruské opery. Konservatoř zdejší se pře-\nstěhovala tyto dni do nových místností v divadelní ulici do bu-\ndovy ministeria vnitřních záležitostí a zasvěcena jest u přítom-\nnosti Jejich cis. Výs. velkokněžen Heleny a Kateřiny.\n2 Moskvy. (Hudební spolek. Ferd. Laub. Opery od Sérová a Steb\nnického.)\nRuský hudební spolek dával v minulém měsíci několik kon-\ncertů, pravé to pochoutky hudební pro obecenstvo moskevské,\nkteréž také vždy u hojném počtu koncertům přítomno bylo.\nFerd. Laub vystoupil v 3. koncertě a obeznámil nás s velmi\npěkným utěšeně pracovaným koncertem pro housle G-moll od\nMaxe Brucha (op. 26.). Přednos p. Laubův byl mistrovský. Ca\nnovinky nově předvedené uvésti sluší: „Ivan Hrozný\", karakte-\nstický obraz od M. Rubinsteina. Myšlénka obrazu toho jest krásná\na úplně hudbou vyjádřena; mračný kolorit úplně označen. Zvlá-\nště zajímavý v obrazu tom jest zpěv církevní při požehnání,\nchvílemi neočekávaně přerušený basovými nástroji. (Známo, že\nIvan v době pobožnůstkářství a modlitby dával Často nejstraŠ-\nnějŠí rozkazy k odpravám.) Episoda tato jest velmi karakteri-\nsticky vyznačena. V jiném koncertu předvedeno: „Ladko\", hu-\ndební kvítek od Korsakova, velmi nadaného skladatele petro-\nhradského. Pianista Klindworth přednesl výborně koncert (F-moll)\nod Chopina. V pátém koncertu přednesla zpěvačka Sokolova\ndvě písně Dargomyžského: „Já zkazala zaČěm\" a „Ja vsejeŠČe\njego ljublju,\" které náramné nadšení vzbudily, a opakovati se\nmusely. Nová opera: „Rogněda\" řízením samého skladatele\nSěrova byla před nedávnem v scénu uvedena. Opera ta měla\ndobrého úspěchu, nehledě na to, že obsazení bylo slabé. Nově\nve scénu uvedla se opera: „RastoČitel\" od Stebnického, taktéž\ns dobrým úspěchem.\nZ Vídně. (Koncert srbské omladiny.)\nSrbská omladina uspořádala zde dne 18. února v salone\nzahradní společnosti besedu ve prospěch vystavení srbského\nchrámu a školy ve Vídni. V besedě účinkovali sIČ. MiliČova,\nprof. R. Loffler, Čech Theodor Tomášek, virtuos na housle, a\nslovanský zpěv. spolek.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Malostranský „LumírLL uspořádal dne 2. února k vý-\nroční oslavě založení svého koncert v místnostech spolkových,\njenž se potkal s velmi příznivým úspěchem, podav patrný dů-\nkaz , že má spolek značnou životní sílu a obezřelého, přičinli-\nvého ředitele, jenž pečuje všemožně o rozkvět tak nadějného\nspolku. Po přednesení proslovu p. Chadimou slyšeli jsme utě-\nšený smíšený sbor „Pohleď jak krásný\" od ředitele Jos. Draho-\nrada ; rázný mužský sbor „Rekův sen\" od Karla Slavíka; pře-\nkrásný, velmi effektně zosnovaný smíšený sbor na národní písně\nslovanské od J. Drahorada a konečně bujarý, válečný sbor ~U\nboj\" od Zajíce. Ačkoliv veškeré sbory s chvalnou snahou byly\nprovedeny, musíme přec doznati, že poslední dva sbory zvláště\nuchvátily Četné obecenstvo tím, že výtečným a jemně nuanco-\nvaným provedením se vyznačovaly. Nadšené obecenstvo žádalo\nje hlučně k opakování. V koncertě tom zúčastnil se mladý\nnadaný houslista Josef Weber, jenž zdařile přednesl romanci\npro housle od Beethovena a fantasii na národní písně České od\nJana Webra a došel hlučné pochvaly. SIČ. Stelzigova zapěla\npři všem tom, že byla značně chraptivá, slovenskou píseň „Aj\nco by bola\" vroucně a cituplně a potkala se s všestranným po-\ntleskem. Doprovázel ji na pianě ze zvláštní ochoty pan Fr.\nKaván. Téhož dne o 11 hodinách dopoledne provedl Lumír\nvelmi nesnadnou mši od Jos. Forstra v chrámu u sv. Tomáše.\nCo vložky provedeny byly: „Světla o Bože'4 a „Sláva na vý-\nsostech44 pro smíšený sbor od Jos. Drahorada. Obě tyto skladby,\nkteré už tiskem vyšly, a jež v administraci Dalibora dostati lze,\nvynikají krásným, ušlechtilým a slovům dokonale přiměřeným\nzpěvem a potkají se při dobrém provedení se skvělým výsled-\nkem. Pan Drahorad řídil obezřele mši, v níž p. Horlivý a p.\nKoubek co sólisté vynikali. Dne 4. února odbýval Lumír\nza předsednictví svého místopředsedy p. Arbeitra u přítomnosti\np. vládního komisaře Jana Sachra a 31 výkonných členů vý-\nroční svou valnou hromadu. Ze zprávy jednatelské vyjímáme,\nže mladý spolek tento vzdor překážkám utěšeně zkvétá, tak že\nnyní Čítá 44 Členů výkonných, 11 Čestných, 4 zakládající a 24\npřispívajících. Spolek se súČastnil ve všech vynikajících slav-\nnostech a dokázal Častěji, že jak v kostelním, tak iv ostatním\nzpěvu velikých úspěchů docílil. UČty vykazují příjem od 1.\núnora 1868 až do téže doby 326 zl. 66 kr., a výdaj 313 zL"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.5", "texte": "41 kr. Do výboru zvolen byl jednohlasně p. Kressl Vojtech\nza předsedu na miste odstouplého pana Jana RubáŠe. Taktéž\njednohlasně zvoleni byli pp.: J. D. Arbeiter za místopředsedu,\nJ. Drahorad za ředitele zpěvu a Sýkora A. za náměstka. Ostat-\nní členové výboru jsou: pp. Kheilhauer, Chadima, Sehuh, Kr-\ntiČka, Zuna, Stejskal, Chlostík a Kašpar. Za náhradníky pp.\nŠippl a Kučera, za revisory účtů pp. Sládek a Křepelka. Za\npráporecníky pp. Schuh, Stejskal Bartoš. Všichni pánové hod-\nnost tu přijali. K návrhu pana Sippla zvolila valná hromada\njednohlasně za čestného clena p. J. Drahorada, zasloužilého\nsvého ředitele. Návrh pana Sýkory, aby stanovy posavádní\nopraveny byly, byl taktéž přijat.\n* Zpěváčky spolek ~Kovářu v Čáslavi uspořádal dne 14.\núnora v sále divadelním hudební zábavu, při kteréž z ochoty\nspoluúcinkovala slečna Klára Rosslerova z Čáslavi. Program:\n1. Ouvertura, od Em. Kliera. 2. „Vlasti\", sbor od TovaČov-\n■ského. 3. Deklamace. 4. Sbor pro soprány a alty z opery\n„Nápoj lásky\" od Donizettiho. 5. Fantasie z opery „Robert\nďábel\" od Meyerbeera. 6. Píseň, předn. si. Klára Rosslerora.\n*— 7. Hubička, sbor od VaŠáka, —B. Cavatina ve sboru pro\nsop. a alty od Donizettiho. 9. Pastýř a poutníci, sbor od\nKřížkovského.\n* Horoměřický „Horymír\", nadějný a mladistvý to spo-\nlek, súcastnil se dne 31. ledna v zábavě, kterou uspořádali\nochotníci v Kamýku. Spolek zapěl několik sborů, z nichžto\nnejvíce se líbily: Valčík od Fr. Vogla a „Šumavan\". Hlavní\nzásluhy o zdar Horomeřického Horymíra má ředitel p. Strebl.\n* Lisovský zpěv. spolek „Přemysl\" vstoupil dne 26. ledna\nt. r. svou pěveckou, deklamatorní a taneéní zábavou u veřej-\nnost s následujícím programem: 1. Večerní hymna od J. Pecha,\npřednesl spolek. 2. Strašné slovo, od K. Tůmy, před-\nnesl p. M. G., úd spolku. 3. Žárlivý holoubek, od Hynka,\npřednesl spolek. 4. Národní písně, s průvodem fisharmoniky,\npřednesl p. B. P., úd spolku. 5. Směs z českých písní, na\nfisharmonium, přednesl p. K. H., sbormistr spolku. 6. Sumář,\ndeklamace od K. Tůmy, přednesl p. N. 8., úd spolku, 7. Od-\npadlý od srdce, sbor, přednesl spolek. 8. Kalina, od Em. Va-\nsáka, přednesl spolek. Pak následovala taneční zábava. Ná-\nvštěva byla valná a přednesená čísla programu přijalo obecen-\nstvo hlučným potleskem. B. P.\n* Stanovy zpěváckého spolku v Kozlanech v Cechách\ndošly místodržitelského potvrzení.\n* Čtenář sko-zpěvácký spolek „Jaromír* v Jaroměřicích\nna Moravě uspořádal dne 7. února besední zábavu, v níž pro-\nvozována byla fraška „Doktora Fausta domácí čepička\" a sbor\n„Teď mocný světem vane duch\". Provedení obou bylo zdařilé.\n* V Čechách, městy si to hlíz Olomúce, zařízen jest před\nnedávnem čtenářsko-pěvecký spolek, jejž podporuje velebný p.\nP. Karel Řezníček, dokonalý to znalec zpěvu, a jejž řídi\ns chvalnou horlivostí sbormistr p. Jan Hluběnka. Beseda, kte-\nrouž spolek dne 31. ledna uspořádal, vydařila se jak náleží.\n* V Novém Kníné zařídil se zpévácký spolek, jenž přijal\njméno „Šebor\"; stanovy jeho jsou už potvrzeny.\n* Zpévácký spolek v Bodíkově (na Moravě) zařídil dne\n24. ledna vzdor všemu namáhání protivné strany besedu, která velmi\nšťastně dopadla. Přednášky byly zdárně provedeny, jmenovitě\nod slečen M. D.a T. W. Zpěv. spolek prospívá při ne-\nvšední obětavosti p. protektora a pilnosti p. sbormistra velmi\nutěšeně. \\\n* Zpévácký spolek „Horák\" v Novém městě na Moravě,\nsúcastnil se v besedě dne 31. ledna odbývané. Na programu\nbyly: Ouvertura. Vše jen ku chvále, sb. od AI. Jelena.\nPomilování, solová píseň s průvodem piana. Žárlivý holou-\nbek, polka od Hynka. Tam v dáli, solová píseň. Uko-\nlébavka, solová píseň s průvodem bručících hlasů. Směs\nz národních písní od Gungla.\n* Bujarý zpev. spolek „Svatopluk\" jest dle „Mor. Orlice\"\nustavičným rozkolnictvím mezi jednotlivci k úplné nečinnosti\npřiveden. Nuže, svorné ku předu ve prospěch dobré a ušlech-\ntilé věci.\n* Kloboucký „Lev\" na Moravě uspořádal due 31. ledna\nbesedu, která vzdor rozličným překážkám skvěle dopadla. Hor-\nlivý sbormistr pan Jan Fridrich řídil s chvalnou obezřelostf\nsbory, kteréž výtečně byly provedeny. Taktéž těšily se dekla-\nmace velmi příznivému výsledku. Čistý výnos besedy obnáší\n20 zl.; z nich odevzdáno na slovanské gymnasium 15 zl. ana\nSušilův pomník 5 zl. r. c. Dne 14, února odbývala se důstojná\nslavnost sv. Cyrila a Methoděje.\nV Těseticích u Olomúce utvořil se povzbuzením jarých\nstudujících ctenářsko-pěvecký spolek „Zora\" a odbýval ve středu\ndne 20. ledna k oslavení stoleté památky Antonína Puchmíra\nbesední zábavu.\n* Lysický zpěv. spolek „Podho7'áku na Moravě uspořádal\nřízením sbormistra Pavla Sedláka, učitele z Drnovic dne 31.\nledna besedu v Drnovicích. Na programu bylo: Dívčino po-\nzdravení , od F. Tovacovského. Chor a finále opery „Ná-\nměsícná\". Deklamace. Žene mrak se, sbor od Tovacov-\nského. Terzetto a finále z opery „Ernani\". Deklamace.\nPrvní věnec z národních písní, od Em. Vašáka. Taneční\nzábava.\nv\n* Čtenářsko-zpěvácký spolek v Hukvaldé na Moravě u-\nspořádal dne 27. ledna zábavu. Předně zahráli tamější hudeb-\nníci kavatinu, pak zapěl pěvecký spolek „Večerní hymnu\";\nna to střídaly se deklamovánky vždy se sbory. Na konec za-\npěli pochod „To jsou koně\". Výsledek zábavy byl skvělý a\nveškerou pochvalu zasluhují pěvci, deklamatoři a deklamatorky.\n* Čtenář sko-zpěvácký spolek zařízen jest v Sakvicích (na\nMoravě) pod jmenem „Dobrovský\" a stanovy zaslány jsou již\nk místodržitelství k potvrzení. Největší zásluhy dobyl si o za-\nražení spolku a pokrok obce tamější horlivý učitel p. Urban.\nPlaŠirybka.\n* Horvátský zpěv. spolek „Kolo\" v Záhřebě vydal na\nna r. 1869 almanah v krásné úpravě, v němž se nachází zda-\nřilá podobizna pečlivého a o spolek zasloužilého předsedy, pak\ndějiny spolku; seznam zakládajících, výkonných a čestných čle-\nnů, stanovy, značný počet nej oblíbenějších národních písní. „Kolo\"\nzamýšlí vystavěti si zvláštní budovu, kde se budou odbývati\nkoncerty, bály, schůzky atd. K tomu cíli zavedena byla sbírka,\nkterá značnou summu vynesla. „Kolo\" zařízeno bylo r. 1862.\n* Pancovský církevní zpěv. spolek, jehož ředitelem jest\nnáš rodák p. LžiČař, odbýval dne 1. února besedu. Na pro-\ngramu bylo: Chaj, srbský sb. od Davorina Jenka. Ouvertura\nk opeře „Němá\" od Aubera, předn. na piano sIČ. Olga Vlacho-\nviČeva a p. LžiČař, sbormistr. Elegie od Glinky, pak sklad-\nba od Liv. Samoborského, předn. Nikola KředimiČ. Večer\nna Sávě, horvátský sbor od Jana Zajče. Domovina, slovin-\nský Čtverozpěv od Dra. V. Ipavce. Cikáni, Český sbor s te-\nnorovým sólem od Fr. Yogla.\n\nZprávy.\n\n* České divadlo. 9. února \"Alessandro Stradella\" romantická\nzpěvohra ve 3 jedn. dle Fridricha přeložil Svoboda.\nHudba od B.z Flotowa.\nGustava HIC au, velká ro-\nmantická opera v 5 jedn. Text od J. Barbiera a M. Carré-a,\nčeský překlad od J. Bohma, hudba od Gounoda.\n~Alessandro Stradellau. Důležitost volby textu operního\npro skladatele jest sice, jako mnohá jiná zásada umělecká, věcí\nin theoria skoro naveskrz uznanou, in praxi se ale proti ní hřeší\nkaždodenně, a bohužel i u nás. Víme přece ze zkušenosti, že\nmají Špatné texty hlavní vinu na zkáze hudebního dramatu;\nneboť text, jenž sám se zříká samostatné své hodnoty dramati-\ncké, upevňuje tím jen absulutní samo vládu hudby, a jak mile\ntato samotna dosedne na trůn, zajisté neodolá svůdné choutce,\nutiskovati básnictví i na dále, a hudební drama přestává\nbýti dramatem. A zabředla-li opera do takovéto nouze, musí při-\njití nějaký reformátor, jenž vychází se stanoviska dramaticko-\nbásnického, aby touto jedině správnou cestou k vlastní drama-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.6", "texte": "tické hndbe se dostal. Těchto vůbec známých věcí dotknuli jsme\nse zde jen proto, abychom dotvrdili, že i naši vzkvétající opeře\nčeské především hledeti jest na text, nemá-li již z počátku\nv sobe chovati zárodek zkázy. A platí-li to o naší opeře vůbec,\nmusí to býti tím důležitějším pro každého mladého skladatele,\njenž se nad jiné pilně a svědomitě střežiti má všelikého zcestí,\nz něhož by se sotva vrátiti dovedl, kdyby jeho nebezpečnost\npoznal snad příliš pozdě. Litujeme, že nám k této úvaze hlavní\npříčinu zavdala Šeborova „Drahomíra\", jejíž Sirův text patří zajisté\nmezi nej slabší původní práce tohoto druhu. Jestif to docela o-\nbycejné „effektní\" libretto, dle staré šablony operní přistřižené\na sezáplatované, t. j. poskytuje sice dosti příležitostí k rozlič-\nným áriím, duettům, hlučným sborům a finalům, ne méně ku\nscenerii dosti pestré, inclusive baletu, ale jakousi poetickou\ncenu to nemá. Nechceme mluviti o hojných dramatických a psy-\nchologických nesprávnostech a nepřirozenostech, konstatujeme\ntoliko, že básník ani jednu povahu v Drahomíře nedovedl tak\nostře karakterisovati, nebo tak lahodně idealisovati, aby nás za-\njímala a poutala, aby snad docela v nás vřelou sympatbii vzbu-\ndila, zkrátka básník se nikde nedostal pod duševní epidermis\nsvých reků, tím méně vniknul do nejhlubšího vnitra jejich ú-\ntroby ato musíme přece žádati od dramatika, jenž nám tak\nznamenitou, ba velkolepou látku podává, jakou bez odporu jest\npříběh Drahomířin. Yolba textu tohoto byla tudiž velmi nešťast-\nná a rozhodnula osud celé hudby Šeborovy již dříve, nežli tato\nbyla složena; neboť když nejslavnější mistrové dramatické hudby\nsám Gluck všude tam s výše klesají, kde se text stává\nslabším a všednějším, tož nesmíme se tomu diviti, když se skla-\ndatel, jenž sám teprve na počátku své umělecké dráhy stojí, a\nsvůj dramatický sloh si utvořiti má, obětí nezdařilého textu se\nstane. Co se týce hudební části „Drahomíry\" samé, musíme\ndříve precisovati své stanovisko u posuzování podobných plodů\numěleckých vůbec. Kritika platí buď umělci samému, buď jeho\ndílu, a není radno, obě tyto stránky v jedno smísiti. Jako již\nv ~Templářích na Moravě\", tak se jeví iv „Drahomíře\" a po-\nzději ještě v „Husitské nevěstě\" v skutku nevšední nadání Sebo-\nrovo tak rozhodně a tak překvapně, že jesti věcí zhola ne-\nmožnou, zneuznati ho. To však nesmí v ničem alterovati objek-\ntivní úsudek o díle samém, které tím, že se v něm ukazuje\nskvělý třebas i geniální talent, přece nepozbývá ani je-\ndiné vady a nedokonalosti, a přiznáváme se, že na dílo samé\nklademe mnohem větší váhu, než na umělce, jelikož se nám\njedná pouze o dokonalé skladby operní, vyhovující všem opráv-\nněným nárokům vytříbeného vkusu, nikoliv ale o plody, z nichž\npoznáváme vždy jenom to, co bychom od nadání skladatelova\nocekávati mohli, co však nám doposud ještě není dopřáno. Při\nprvním vystoupení umělcově jest to ovšem něco docela jiného,\ntu se těšíme z akvisice nové, nadějné síly na poli národního\numění; avšak při druhém a třetím díle není nám nadání skla-\ndatelovo již nižádnou mile překvapující novinkou, víme již o\nněm, ocenili jsme ho; očekáváme tudiž zase něco víc, a pova-\nžujeme to za své právo, souditi o díle tím přísněji, Čím skvělejší\njest ono nadání. A v této situaci se nalezáme i my, když Draho-\nmíru posuzujeme. Hlavní vada této opery jest nedostatek dobře\nrozvážené umělecké ekonomie; vada to, jenž mladým skladate-\nlům ne méně jest přirozená, než nebezpečná. Tak jsou ku př.\njednotlivé motivy melodické a harmonické —3 samy o sobě na\nmnoze velmi krásné a duchaplné, někdy ovšem i trochu všední\ntak příliš různých směrů, a Často tak těsně nahromaděné,\naniž by však organicky spolu splývaly, že jen zřídka větší\npeniny jednotného rázu tvoří, valué pak většině scen a tím\ni celé opeře jakousi neblahou nepokojnost a rozkouskovanost,\nnechceme-li říci; rozervanost dodávají. Mnohé místo získalo\nby zajisté, kdyby v něm bylo trochu méně motivů, však lépe\nzpracovaných a zužitkovaných. Podobně se toto nehospodářské\nplýtvání uměleckými prostředky jeví v ensemblech; Šebor po-\nužívá skoro při každém pohnutějším momentu již plných svě-\ntel a plných stínů, a když další průběh situace opět a opět\nstupňování žádá, musí konečně orkestr i zpěváci napínati svoje\nsil y takovou měrou, že neunavují toliko sebe, ale i posluchače.\nTím se ovšem dociluje namnoze jakýsi ~effekt,\" jenž ale velmi\nvzdálen jest velkolepého působení mohútnýeh prostředků\numěleckých, důvtipně upotřebených, jako k. př. u Spontini-ho,\nMeyerbeera nebo Wagnera vidíme. Vším právem se Seborovi též\npředhazuje, že jeho melodie nejsou dosti zpěvné, ano že někdy\ni technice zpěvu na prosto odporují; to cítíme dvojnásobně, když\nnám správná a živá deklamace skoro nikde tuto vadu alespoň\nČástečně nenaliražuje. Že skladatel svou pozorností se velmi\nbedlivě k orkestru obrací a z tohoto bohatého zdroje pilně Čer-\npá (což ostatně v „Husitské nevěstě\" mnohem rozhodněji lze\npozorovati), nemůžeme nikterak nazvati chybou, ba považujeme\nto na opak za jednu z nejchvalitebnějŠích stránek tendence Še-\nborovy. A vskutku se mu nezřídka velmi Štastně podařilo, vy-\nlíČiti situaci pomocí orkestru, hlavně pak trefnými motivy v in-\nstrumentaci. Co však celé hudbě nemálo Škodí, jsou přečetné\nneuhlazěnosti kontrapunktického spracování, jenž i působení in-\nstrumentace podobným spůsobem překáží, jako na mnohých mí-\nstech ne právě zdařilé rozkládání akkordů jejich zvuČnost zten-\nčuje. Národní ráz má sice zde onde nějaký motiv ve sboru nebo\nv orkestru, jen zřídka větší partie (k. př. zpěv družiček v po-\nsledním jedn.), avšak celek této opery jest docela kosmo-\npolitický, cliceme-li užiti tohoto slova k mírnému naznačení\nSeborova eklekticismu, Dosti Četné reminiscence v Drahomíře\nbyly by nám nej menší chybou této skladby, kdyby jen někdy\nlépe z nich těženo bylo. Závěrečná bilance této úvahy jest velmi\njednoduchá: to, co uměleckému talentu nutně vrozeno být musí,\ntotiž bohatá invence hudebních motivů všeho druhu, tvoří za-\njisté nejlepší stránku zajímavého tohoto díla, jehož vady náležejí\nskoro vesměs do technického oboru, tudiž do oboru, v němž jen\nškola a cvik rozhodují. Tím jest nám dána jednak záruka, že\nSebor může někdy zaujmouti skvělé místo v naši operní litera-\ntuře ; jinak ale též zároveň nevyhnutelná conditio sine qua\nnon tohoto působení: pilné a neúnavné studování vzorných skla-\ndeb dramatických, zvláště co do komposice větších celků a pe-\nčlivé, svědomité propracování partitur vlastních. A bude-li pan\nskladatel věnovati i volbě textu větší pozornost (jak ostatně\n„Husitská nevěsta\" alespoň poněkud dosvědČujej, přisvojí-li si\ntéž nějakou poetickou tendenci a vnikne-li konečně i do ducha\nČeské deklamace tak, aby tím nabyl přece jakéhosi rázu národ-\nního pak se zajisté dostaví výsledek nej skvělejší.\núnora se dával před vyprodaným domem (mimo předplacení)\nGounodův „Faust a Markéta\". Provedení bylo velmi dobré, ob-\nsazení známé (jen slč. Kupkova zpívala Siebla a sice dosti zda-\nřile) a tudiž úspěch znamenitý; nechceme zde uváděti jména\njednotlivých umělců o celek zasloužilých~ museli bychom jme-\nnovati —• všechny spoluúČinkující. Jen sbory v druhém jednání\nbývaly na našem jevišti jindy precisnější. Též obě předsta-\nvení „Stradelly\" nás velice uspokojila; známý sbor se zvonkem\n(2. jedn.) zdál se nám ale poněkud rychlým, O. H\\\n18. února: Koncert nevidomého violoncellisty p. Antonína\nMaska. Velmi precisní provedení rozkošné Beethovenovy\nA-dur sonáty pro piano a cello, op. 69. zahájilo tuto pro-\ndukci v četně navštíveném sále Žofínském. Cím nesnad-\nnější úlohou jest podání této klassické skladby zvláště\npři tak rapidném tempu brillantního Scherza, tím větší\nzásluhy si zajisté získali pánové koncertista a ze Slavkov-\nských. Hra chvalně již známého mladistivého slepce poutá\npředevším onou pravou uměleckou skromností, která své\núloze úplně se podřizujíc a jen myšlénku skladatelovu tlu-\nmočiti se snažíc posluchači vlastní svoji techniku nikterak\nnevnucuje. Že však pan Mašek se může též znamenitou\ntechnikou honositi, dokázal Goltermannovým D-moll kon-\ncertem op. 30., jenž v tomto ohledu ovšem nemalé činí\nnároky. Ku konci koncertu přednesl plným citem zádum-\nčivou a přece půvabnou „píseň bez slov\" a dosti efektní\n„Capriccio,\" oboje vlastní své skladby. Skoda, že nástroj\npáně Maškův nevyniká příliš příjemnou barvitostí tónu. V\npanu ze Slavkovských seznali jsme nadaného pianistu, jehož\nnejpřednejší zásluhou jest hra velmi čistá a jistá vedle\ntechniky nevšední; to jest alespoň rozhodný dojem obou"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.7", "texte": "čísel programu, v nichž působil, Beethovenovy sonáty (s p.\nkoncertistou) a intressantních „variací na ay 6, e, g, g, pro\npiano od Schumanna. Jako pana koncertistu, vyznamená-\nvalo obecenstvo i pana ze Slavkovských hlučnou zaslou-\nženou pochvalou, pročež pan pianista po „variacích\" před-\nnesl mimo program ještě malou poetickou piecu, a sice\nvelmi jemně a něžně. Ostatní čísla byla hlavně tím zají-\nmavá, že v nich účinkovali na slovo vzatí umělci obou\nzdejších divadel: paní Wersing-Hauptmannová deklamovala\n„das Elfenrosslí od hr. Strackwitze (a vyvolána obecenstvem\nještě rozmarnou hříčku „der Verdrůsslicheu), paní Ress-\nBlazková zpívala hraběncinu velkou arii z 3. jednání „Fi-\ngurový svadby\" (a pak roztomilou národní píseň „já mám\nholubičku\"), pan Paleěek Mephistovou arii ze Spohrova\n„Fausta,\" vesměs jak se samo sebou rozumí s úspěchem\nskvělým. Pan Kavan doprovázel zpěvy jakož i cellistu při\nGoltermannově koncertu a vlastních jeho skladbách. O. H.\n* Koncert zpěváckého spolku „Slavoje\"\" v Karlině dne\n28. února v sále u „Červené hvězdy\". Program: Vlasti, sb. od\nTovacovského. Synfonie od Mozarta, předn. ochotnický or-\nkestr. Morava, sbor od Javůrka. Othello, fantasie pro\nhousle od Ernsta, předn. p. Jandovský. Písně. Fantasie\n„Afrikánka\", pro harmonium. Fantasie na české národní pí-\nsně, předn. p. Kirchner. Písně, předn. sic. Ch. Spannerova.\nKytičky, sb. s tenor, sólem od Haise. Fantasie pro har-\nmonium a piano, předn. pp. B. Kirchner a Scheiner. Láska\na réva, sb. od Mendelssohna Bartholdy-ho.\n* Konservatoř a jeho koncerty. Jak se dovídáme bude\nprvní koncert konservatoře (21. února) obsahovati čísla ; Synfo-\nnie A-dur od Mozarta (poprvé). Passaciglia od Bacha, v\ninstrumentací od Essera. Concerto grosso pro smyčcové ná-\nstroje od Arcangela Corelliho. Ženský sbor „Blanche de\nProvence\" od Cherubiniho. Ouvertura k opeře „Faust*4 od\nL. Spohra. Dále bude v prvním koncertu účinkovat výtečná\npianistka Mary Krebsova. V druhém koncertě bude prý iicin-\nkovati ckvalně známý virtuos na harfu p. Oberthůr av 3. kon-\ncertu, poŠtěstí-li se to, zpívala by slč. Mallingrova, zbožňovaný\nmiláček Mnichovského obecenstva. Ačkoliv volba skladeb je\ndobrá, musíme se přece proti směru koncertů konservatoře vy-\nsloviti. Jednota, která r. 1808 konservatoř založila a nad ním\n1 v\nbdí, obrala si za ůcel zvelebovati umění v Cechách. Má-li se\nale umění hudební u nás zvelebovati, měly by se skladby do-\nmácích skladatelů provozovati a umělci Čeští k účinkování vy-\nzívati a nikoliv na odiv stavěti to co cizina vystvořila. Kdyby\nředitelstvo konservatoře vyzvalo skladatele české k zasílání no-\nvých synfonií, ouvertur atd., přesvědčilo by se, jak zdatných a\nvýtečných sil tvůrcích máme v tomto oboru. Avšak ředitel-\nstvo konservatoria pražského přetvařuje se po ústavech němec-\nkých a neprospívá tímto směrem ni domácí hudební literatuře\nni vlasti.\n* Mozartovo rekviem. Dne 8. února provozovalo se za\nzesnulého sládka J. Kittla Mozartovo rekviem v chrámě u Fran-\ntiškánů. Ačkoliv se velkolepá ta skladba bez zkoušky odbývala,\nprovedena byla obeznalým řízením p. kapeln. J. Mayra správně\na důstojně. Sólisté: slec. z Ehrenbergů a sic. Hanušova, pak\npp. Lukeš a Paleček závodili o palmu, která se klonila vždy\nk tornu, kdo právě zpíval. Při této příležitosti bude na místě,\nzmíníme-li se o nejnovějsích bádáních, Mozartových rekvií se\ntýkajících. Z vyšetřování Gottfrida Welena o tajemné zakázce\nrekvií Mozartových vyšlo na jevo, že byl objednavatelem rekvií\nhrabě František Walsegg, jehožto 21tiletá choť Anna r. 1791\nzemřela a Walsegg poslal svého správce Leutgeba k Mozartu,\naby je u něho objednal a po smrti jeho přinesl je tak, jak byly\nzanechány. O dalších osudech rekvií podává soudní adjunkt\nBorový v Olomúei následující zprávy: Hrabě Walsegg byl ma-\njitelem statku Stupachu blíže Semmeringu ležícího a rozkošného\nhradu. Nebyl pouze velkým milovníkem hudby, nýbrž i hudeb-\nníkem samým. Každý, kdo u něho chtěl obdržeti službu, mu-\nsel umět hrát na nějaký nástroj. Po Walseggově smrti zmizel\nrukopis Mozartových rekvií, aniž by kdo věděl, kam se podělo.\nProhlíželi všechny listiny hraběte, avšak nadarmo; každý se\ndomníval, že je ten tam. Po drahném case nalezen byl rukopis\nten v balíku musikalií, jejž byl hraběcí písař své obsluhovacce\nodkázal. Nejprv přisel naň učitel, jenž neřeknuv ničehož, co to\nza rukopis, slíbil žene té, že bude jejího syna bezplatně za ty\nnoty v hudbě vyucovati. Žena návrhem tím upozorněna žádala\nžijící ještě úřadníky Walseggovy Leutgeba a Richtra o radu..\nTito poznavše okamžitě postrádané Mozartovy rekvie, upozornili\nženu na vysokou cenu těchto not a slíbili jí, že je prodají v\njejí prospěch. Vhodná příležitost se k tomu brzy naskytla. Dvůr\njel skrz Hlohnici (Gloggnitz). Leutgeb a Richter vyprosivše si\naudienci u císaře Františka, odevzdali mu rekvie i se zprávou\no osudech jejich. Císař přijal rekvie a hrabě Moric z Dietrich-\nsteinu, praefekt c. k. dvorní knihovny, zakoupil je pro biblio-\ntéku za 700 zl. Tak byla bohatě odměněna obsluhovacka za\nsvou péci a nedostižné umělecké dílo bylo hudebnímu světu\nnavráceno.\nv\n* Zaplesej Čechie jest titul velkého a velmi zdařilého\nsboru pro mužské hlasy od Josefa Drahorada, ředitele Malo-\nstranského ~Lumíru'1, jenž vřaděn byv mezi tři nejlepší sbory\nzaslané ku slavnosti položení základního kamene k národnímu\ndivadlu, nyní nákladem skladatelovým a tiskem Vítka a Staré-\nho vyšel. Při této příležitosti dlužno podotknouti, že při pro-\nvozování malostranským Lumírem všestranné pochvaly došel.\nCelý sbor v hlasech stojí pouze 25 kr. a lze jej dostati u skla-\ndatele č. 259—3. aneb v administraci Dalibora 508—3.\n* Pan Grund, druhdy tenorista české opery, vystoupí co\nnevidět na dvorním divadle Vídeňském v opeře „Němá\" co\nMasaniello.\n* Pan Josef Loiv, plodný to skladatel klavírních skla-\ndeb, vydá u G, W. Niemeyera v Hamburku ctyry své nejno-\nvější skladby a sice: Une fleure des Alpes (Květina alpská)\nop. 43. Quatrieme Barcarolle (Čtvrtá rybářská) op. 44.\nIdyllu G-moll op. 45. Grand allegro de Concert Es-moll\n(Velké koncertní allegro) op. 46. Páně Lowovy skladby do-\ncházejí iv Německu obliby a za tou příčinou ucházejí se ně-\nmečtí nakladatelé o skladby našeho rodáka, jemuž k tak pěkné\npověsti Štěstí přejeme.\n* Pan Dr. Aug. Vil. Ambrosy duchaplný to historik a\nésthetik hudební přednáší od počátku Školního roku dějiny hudby\nžákům konservatoře pražského bezplatně.\n* Sic. Malingrováy Horvátka a primadonna opery Mni-\nchovské bude prý hned po půstě slaviti svatbu s panem z Dii-\nringsfeldu a zůstane v Mnichově.\n* Sic. Emma Vizjakova, Horvátka a primadonna italské\nopery v BukareŠti, stala se bůžkem tamějšího obecenstva. Kdy-\nkoliv vystoupí, je předmětem nej srdečnějších a všestranných o-\nvací, dostává nejkrasŠÍ kytice s bohatými stužkami, věnce a jiné\nvzácné dary. Obecenstvo žádá důtklivě, aby tamějšímu divadlu\nbyla zachována.\n* Skladatel Zajic (Zaitz), rodilý z Rěky (Fiume) a žák\nMilánského konservatoria, jehožto operetta ~Lod v přístavu\" i\nna českém jevišti se provozuje, zanáší se nyní komponováním\ndvou oper: iáestra Teresa a Galileo Galilei.\n* O hře slec. Dietrichové, která dne 4. února v koncer-\ntě Gewandbausu koncertovala, vyslovuje se Bernsdorf, kritik\nSignálů takto: Slec. Dietrichová jest nyní pianistkou náležité-\nho rázu, což bude mít i tehdáž platnosti, řekneme-li, že ji\ndosíci jest ještě posledního brusu technické sběhlosti a správné-\nho oživení přednesu. Kritik časopisu „Leipz. Musikzeitg.\" praví\no ní: Sic. Dietrichova osvědčila se v Beethovenově koncertu G-dur,\njenž oplývaje jemnými a zajímavými tahy je dosti nesnadný a proto\nzřídka kdy se přednáší, co pianistka duchaplná vynikající dosti\nznačnou, ačkoliv ne dosti jistou (čehož snad první vystoupení\nbylo příčinou) sběhlosti technickou. Úhoz je silný a plnozvuc-\nný; může však v něžných místech ještě jemnější a vláčnější\nbýti Slec. Dietrichova účinkovala dne 11. února v koncerte\nve prospěch pensijního fondu orkestru v Lipsku a přednesla\npraeludium Fis-dur od Chopina, fantasijní kus „In der Nacbt\"\nod R. Rchumaunn a Yalce caprice od J. Raffa vkusně a cistě.\nTak alespoň Deutsche Allgemeine Ztg. tvrdí.\n* Pan Karel Bendi, známý skladatel „Lejly/4 složil právě"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690220-01.1.8", "texte": "velkou dramatickou scénu Husita\" pro bass s prů-\nvedem orkestru, jižto výtečnému umělci p. Palečkovi věnoval.\nSlova této scény pocházejí z obratného pera p. Zůngla.\n\n* Uprázdněná místa hudebnická. Sólista na cello s ročním\nplatem 300 rublů, svobodným bytem a stravou, do Pus\nje jeste k zadání.\n\nListárna.\nPanu X...: Výtečné vídeňské piano, které redakce sama vy-\nzkoušela, je na prodej. Bližší výminky podá redakce Dalibora.\nPanu A. H. v S—tě.: Dopisy Vaše budou nám vítány. Panu J.\nK., řed. kůru v H—M.: Odporoučím Vám k tomu účeli „Zdrávas\"\nod Václ. Prošky, o němž se nebožtík Zvonař v Nár. Listech dne 16.\nkvětna 1862 vyjádřil, že je to práce v duchu církevním výborně po-\njatá, karakteristická, a že má mimo jiné do sebe té vlastnosti, že\nsvědči českému slohu hudebnímu. Skladbu tu dostanete u J. Schind-\nlera v Praze.\n\nAndĕl strážce.\n*)\n*) Sbor ten hodí se též pro mužské hlasy, přeneseme-li altový klíč do bassového o oktávu níž. Při čtvrté sloce dlužno podotknout,,\nže se může zpívat jako první sloka, není-li dostatečných vysokých prvních hlasů."}]}