{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_sha256": "3e72f058d8dc5ea1ea922363540a8617f1fa0c83763ffafdd926b4eaa020ebb2", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/03/01_01/bmtnabd_1869-03-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "49", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.1", "titre_corps": "Dr. A. W. Ambros o vývinu hudebního dramatu (opery) od povstání jeho okolo r. 1600 až na nejnovější reformu Richardem Wagnerem.", "titre_sommaire": "Dr. A. W. Ambros o vývinu hudebního dramatu (opery) od povstání jeho okolo r. 1600 až na nejnovější reformu Richardem Wagnerem.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4977, "texte": "Dr. A. W. Ambros\no vývinu hudebního dramatu (opery)\nod povstání jeho okolo r. 1600 až na nejnovější reformu Richardem\nWagnerem.\nS pílí neúnavnou a vytrvalostí nepřekonatelnou propá-\ntral Dr. Ambros přečetné archivy a knihovny italské, aby z\nnich vážil co možná nejpřesnějších pramenů, zvláště pro dě-\njiny opery před Gluckem, a podniknutí to v skutku neminulo\nse výsledků velmi skvělých. Neboť našel tam mnohou dra-\nhocennou památku umění hudebního, která dosaváde v sta-\nletém prachu tlela a nanejvýš snad jen dle jména známa byla,\na dopídil se historických dat, nejen velezajímavých ale i dů-\nležitých pro historii hudby. A povážíme-li, že jednak sám\njsa netoliko znatelem hudby, ale i skládatelem, do předmětu\nsvého zajisté lépe vniknouti dovede, než mnohý jiný slovút-\nný theoretik, jinak ale že mu i ostatní odbory umělecké\ns nimiž zvláště opera v době renaissanční v nejužším styku\nse nalézá nikterak cizí nejsou, toť můžeme ho vším prá-\nvem nazvati autoritou v dějinách staré opery, jíž se v tomto\noboru sotva kdo z historiků hudebních po bok stavětí smí.\nResultaty svého studium podával již před 3 roky čle-\nnům „umělecké besedy\" v přednáškách českých, nyní zase\nběhem ledna a počátkem února širším kruhům v předná-\nškách německých na Žofíně. Jelikož bohatost a zajímavost\nlátky, jíž Ambros známým duchaplným a pikantním spůso-\nbem svoje posluchače zasypává, nikterak se nenechává vtě-\nsnati do jakéhosi výtahu, jenž by zároveň byl stručným a ú-\nplným, musíme se spokojiti s tímto kratičkým naznačením\nnejhlavnějších rysů, při čemž nám voditelem budiž produkce,\nkteráž 11. února co závěrek nej důležitější momenty vývinu\nopery provedením charakteristických skladeb ilustrovala.\nHlavní zásluhou Ambrosovou jest bez odporu snaha,\naby rozhodnému a veledůležitému rozdílu mezi hudbou před\nr. 1600 (předrenaissanční) a mezi hudbou po r. 1600 (naší,\nmoderní), patřičného uznání a uvážení zjednal, jelikož tato\npro důkladné poznání renaissance nevyhnutelně nutná strán-\nka všemi skoro spisovateli na tomto poli se zanedbává.\nHudba předrenaissanční vyvinula se na základě kostel-\nního zpěvu, Řehořem Velkým na konci VI. století ustáleného.\nPozději přijala umělým kontrapunktem Nizozemčanů, kteří\njako v malbě, tak iv hudbě po Vlaších byli nej slavnějšími,\ncizí živel, jejž Ambros trefně přirovnává gothickému slohu\nv umění výtvarném. Jako proti gothice, tak povstala i proti\nnizozemské skladbě mocná oposice hudby domácí, jejíž hlav-\nnimi zástupci jsou nfrotolla\" (popěvek) a „madrigal\" (půvo-\ndně píseň pastýřská). Zvláště madrigal se stal formou hu-\ndební, která v 16. století došla nejkrásnějšího výkvětu, a je-\njíž nejslavnější pěstitel, Luca Marenzio, (1550—1599) zván\n„il cigno piů suave ď Italia,\" i našemu obecenstvu znám\njest z koncertů „Umělecké besedy.\" Ostatně opanoval tuto\nhudbu madrigalistů kteráž se ovšem od nynější hudby\nvelice různí během 16. stol. z velké části záhubný zlořád\nučeného umělůstkářství, *) proti němuž konečně okolo r. 1600\nvztyčila svou hlavu reformační škola Florentinskd, již za pů-\nvodkyni nejen opery ale i celé nynější hudby považovat!\nmusíme.\nSpolečnost Platonikův v palazzo Barbi ve Florencii cho-\npila Se nadšeně slov Platonových, že při zpěvu má být slovo\nhlavní věcí, rhytmus již podřízenou, nejposlednější pak tónina\na pokusila se o znovuvzkřísení antické tragedie s hudbou.\nCo theoretik zastával tento směr hlavně Vincenzo Galilei\n(otec slavného hvězdáře), co praktičtí skladatelé Guilio Cac-\ncini a Jacopo Peru Caccini uvedl mezi jiným episodu „Ugo-\nlino\" z Dantovy božské komedie v hudbu, jakož i lamen-\ntace Jeremiášovy, jimiž účinkoval zejména na hudbu kostelní\nMnohem rozhodněji působil ale Peri, vlastní tvůrce ne sice\njak vlastně chtěl, antické tragedie, nýbrž hudebního dra-\nmatu ; již r. 1597 se ve Florencii provozovala ~Daphneu na\ntext Ottavia Rinnocini-ho složená, ar. 1600 k oslavení sňatku\nMarie z Medici s Jindřichem IY. králem francouským ~Eur-\nidice\" od téhož básníka a téhož skladatele.\nTak se může opera a tím i celá naše moderní hudba\nvykázat! křtícím listem, kdežto se počátkové skoro všech\nostatních odvětví uměleckých v mlhavé starověkosti tratí.\nPrvní číslo oné produkce byla právě scéna „z Eundicef\njemný nářek sboru o družku Orfeovu, již před okamžikem\nnáhlá smrt byla zachvátila. Hudba tato zdá se nám býti\nsice poněkud cizí, jelikož její „stylo representativoa neb\n„stylo recitativotť nezná ještě melodii v tom smyslu, jak ji\nv nové hudbě nalezáme; též naše moderní recitativy jsou\nněco jiného než zpěvy Periho, při nichž ovšem hlavní věcí\njest deklamace co možná správná, avšak dojem těchto pro-\nstých a přece tak poetických tonů jest zajisté mocný a hlu-\nboký, ba neodolatelný. (Pokr.)\n*) Uvádíme zde jedině příklad směšné netonomalby ale noto-\nmalby, tehdáž oblíbené: mluvil-li text o velkém kopci, tvořily k.\npř. noty v partituře podobu kopce; při slově „blesk\" bylo seřa-\ndění not klikaté, atd.; ano, někteří skladatelé psali noty červe-\nným inkoustem, pakli text jednal o krvežíznivém tyranu atd."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "51", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.2", "titre_corps": "Michal Ivanovič Glinka.", "titre_sommaire": "Michal Ivanovič Glinka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4041, "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nGlinka sám udává nám příčiny, které ho přiměly k ce-\nstě za hranice; doufalť, že tam napraví porušené své zdraví\na že se zdokonalí ve svém umění. Nedosáhl však ni jedno-\nho, ni druhého.\nJako před tím Kavkaz, jehož minerální vody byl navští-\nvil r. 1823 za stejným účelem, rovněž tak nepřineslo šťastné\npodnebí italské úlevy mukám tělesným i duševním, jimiž ho\ntéměř bez ustání skličovala hluboko zakořenělá choroba.\nVzduch Neapolský byl mu vélmi škodlivým; v Římě účinko-\nval naň záhubně sirocco čili žárný vichr; toliko v severní\nItálii, v Miláně a Benátkách bylo mu možno déle se zdržo-\nvatij; však i zde se jen velmi málo ulehčilo bolestem jeho.\nTaké druhého účele: zdokonalení se v hudbě, nedosáhl\nGlinka italskou svou cestou. Cítilť potřebu, aby rozšířil a\nzveličil své vědomosti v theorii hudby, aby vládnouti mohl\noněmi prostředky,a formami skladby, které jsou dle výroku\nznamenitého jednoho theoretika skladateli tím, čím jsou ptáku\nkřídla. Glinka míval vždy náklonnost k přísným, naučným\nformám hudby a vyhledával všech prostředků, aby šije osvo-\njil. Nenašel však učitelů, kteří by mu byli v tom vyhověli;\nbud věděli pro něho příliš málo, aneb jej odstrašovali sucho-\nparností a pedantismem. Tak Zeuner, Meier a j. ano i slo-\nvútný theoretik Fuchs, u něhož se učil v Petrohradě, prospěl\nmu velmi málo. „Přísný, némecký kontrapunkt nebývá vždy\nprospěšným ohnivé fantasii\" praví o tom ve svých zápis-\nkách. V Itálii nevedlo se mu lépe: Basili, ředitel milán-\nské konservatoře, zprotivil se mu brzy suchopárnou svou\nmethodou a se znamenitým kontrapunktistou Raimondim\nv Neapoli neseznámil se ani, znechutiv si jej pro jeho ko-\nmickou operu „Ventaglio.'c Ku konci praví Glinka: „Vůbec\nmi nebylo souzeno, abych se učil u přísných kontrapunkti-\nstů.\" Bylo to snad ve prospěch jeho. Ohnivý jeho duch\nzavrhoval suchopárný spůsob učení, nemožný pro umělce již\ndospělého, nezamítal však nauku samu, nýbrž snažil se nao-\npak osvojiti si všechny pomůcky její. Glinka je především\nsám sobě zavázán, že se naučil mistrně ovládati formy, a že\nhluboko vniknul v naučnou stránku hudby. Čemu jej nena-\nučili učitelové, toho dostihoval sám uhádčivou silou a in-\nstinktem svého talentu. Ač neposkytla Itálie Glinkovi ni\nnového zdraví ni nových vědomostí, prospěla mu přece velmi\npřírodou svou a umělostí ve zpěvu. Zde uprostřed bohaté,\nrozkošné přírody jihu, uprostřed živého, sanguinického ná-\nroda byl duch jeho jaksi osvěžen, nové síly probudily se\nv něm, nové tvůrčí schopnosti, city nových krás.\nTím, že poznal uměleckého zpěvu, prokázala mu Itálie\nveliké služby. Navštěvuje divadla slýchal tu nejslavnější zpě-\nváky a zpěvačky své doby. Obzvláště skvělá byla operní\nsaisona v Miláně r. 1830—1831; zpívaliť tu na dvou soupe-\nřících divadlech: Grisi, Pasta, Rubini, Galii, Orlandi aj.\nNejvětšího ale prospěchu dostalo se mu po vlastních jeho\nslovech tím, že se seznámil s Nozzarim a paní Fodor-Main-\nvielle-ovou, u nichž se učil Ivanov, soudruh jeho na italské\ncestě, zpěvu. - „Jim zavázán jsem nejvíce, že znám umění\npěvecké\" praví Glinka. Kromě divadla slýchal mnoho zpěvu\nve známých rodinách. Známo, že v Itálii vše pěje, od dětí\ndo starců, každý má více méně dobrý hlas a podivuhodnou\npaměť pro vše, co slyšel. Impresaři čili podnikatelové di-\nvadel nikdy se nestarají o sestavení a uspořádání sborů,\nv několika dnech do představení mohou jen zavolati a na-\nhrne se ochotníků choristů více, než třeba; každý řezník,\npekař, krejčí, obuvník jde si vydělat něco ve sboru; nečiní\nmu to žádných obtíží, zpíváť s druhými hravě, beze vší práce\na má nádavkem potěšení, že může býti přítomen představení\nté neb oné pěkné a módní opery. Ve vzdělaných kruzích\nzabývají se hudbou ještě více; málo který večer obejde se\nbez pění sola neb ensemblů, a tak tonul Glinka v celém\nmoři hudby ....\nTato stále jej obkličující hudební atmosféra probudila\nv něm jiskru skladatelskou, která v něm byla po odjezdu\nz Rusi pozasnula. „My již měli s Ivanovým v Miláně jakous\ntakous pověst na začátku r. 1831; mluvili o nás co o dvou"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1188, "texte": "„maestri russi\" z nichž jeden zpívá a druhý hraje na piano,\"\n(Zápisky) Aby si nabytou pověst tu udržel, jal se Glinka\nskládati kusy na piano. R. 1831 složil variace na motiv\nz „Anny Boleny,\" později variace na dvě thémata z baletu\n„Chao-Kang.\" Na jaře téhož roku napsal rondo na thema\nz „Montecchi a Capuletti\" Bellini-ho, serenady na themata\nze „Sonnambuly\" a „Anny Boleny,4' Impromptu en galop\nna thema z „Elisir ďamore\" a na konec Sestetto originále,\nkteréž složil pro vdanou dceru doktora svého de-Philippi-\nPoněvadž ale důvěrné jich poměry staly se terčem pomluv,\nnevěnoval jí to sextetco, nýbrž její přítelkyni, a přestal k ní\ndocházeti. V tom čase složil italskou romanci na slova\nznamenitého liberetisty Romaniho: „Ah se tu fossi meco!\"\nPozději napsal ještě dvě italské kavatiny, načež úplně se\nvzdal skládání na italské teksty.\nMimo to uvedl Glinka v hudbu dvě ruské romance „ Vi-\ntéz11 Žukovského a ~Benátská nocí{ Kozlova. První, ač s pří-\nměškem italského rázu, představuje nám úspěchy Glinkovy\nv jeho vlastním, originálním spůsobě; druhý jest pěkné, ale\nslabé echo romancí, barkarol a serenad Bellini-ho a Doni-\nzetti-ho, které se tehdy rozléhaly v uších jeho.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "50", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.3", "titre_corps": "Alexandr Verževíč Dargomyžskij", "titre_sommaire": "Alexandr Verževíč Dargomyžskij", "signature_source": "Kv", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.2", "debut_caractere": 4043, "fin_caractere_exclue": 6280, "texte": "Alexandr Verževíč Dargomyžskij\nKv.\ný.\nAlexandr Verževič Dargomyžskij, slovútný skladatel ru-\nský, o jehož úmrtí v minulých číslech zprávu jsme podali,\nnarodil se r. 1813 na statku otce svého v smolenské guber-\nnii. Hudební schopnosti jeho projevily se časně, neboť mladý\nDargomyžskij skládal již ve 12. roce svém romance a kousky\npro piano , jakožto samouk. R. 1830 byl Dargomyžskij již\nznám v Petrohradě jako výborný pianista; r. 1832 seznámil\nse a spřátelil se znamenitým M. J. Olinkou a zasloužilým\nspisovatelem a dramatikem N. V. Kukolnikem, kteří přiměli\njej, aby opravdově oddal se hudbě. R. 1839 ukončil Dargo-\nmyžskij svou první zpěvohru „Esmeraldu,\" která ale vzdor\nvšemu jeho namáhání zůstala 9 let ležet v stolku jeho a\nbyla provozována teprv r. 1847 po návratu Dargomyžského\nz ciziny, kde on seznámil se s Meyerbeerem, Auberem a Ha-\nlévym. R. 1848 Dargomyžskij pobídnut úspěchem „Esme-\nraldy\" pospíšil si s ukončením své již dávno začaté lyrické\nzpěvohry „Toržestvo Vakcha\" (Vítězství Bachovo); následkem\nsporů s řiditelstvím divadelním, které Dargomyžskému velmi\nživot ztrpčovaly, nedostala se na jeviště. Dargomyžskij na\ndlouho ochládl na to ze svého zápalu pro hudbu divadelní\na začal skládati svou „Rusalku,\" beze vší naděje na její pro-\nvozování. R. 1855 ukončil Dragomyžskij svou „Rusalku\" a\nr. 1856 byla poprvé provozována, r. 1866 byla obnovena a\nod té doby s nesmírným úspěchem udržuje se na jevišti.\nV Moskvě byla provozována jeho skladba zpěvoherní „Kozá-\nček,\" která také velmi se líbila. Krom toho byl Dargomyž-\nskij znám co skladatel četných překrásných romancí a jiných\nskladeb. Po Dargomyžském zůstala celá nová zpěvohra „Ka-\nmenyj gosťť podlé slov Á. S. Puškina; všichni, kteří ji slyšeli,\nmluví oni jako o výtvaru geniálním. Poslední dni Dargo-\nmyžského (jenž zemřel 17. ledna) náleží k nejhrdinštějším\nv dějinách umělců. Nemocen a přestav bolestnou nebezpeč-\nnou operaci, Dargomyžskij spěchal, aby ukončil svou posle-\ndní práci. ~Kamenyj gosť\" je již ukončena; kterak má býti\norkestrována to ukázal nebožtík svým nadaným učňům\nBalakirevu a Kjujovi. Dargomyžskij je pohřben v Petro-\nhradě v Něvské Lavře, kde odpočívají slavný Glinka, básník\nŽukovskij, překladatel Uliady, Gnédič a nesmrtelný bajkář\nKrylov."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "51", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.4", "titre_corps": "Stručný přehled české operní literatury.", "titre_sommaire": "Stručný přehled české operní literatury.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.3", "debut_caractere": 1190, "fin_caractere_exclue": 5186, "texte": "Stručný přehled české operní literatury.\n(Dokončení.)\nTeprv r. 1862 vystavena byla dle plánu architekta Ull-\nmanna budova českého divadla, které dne 18. listopadu 1862\notevřeno bylo. Od té doby hrálo se denně, a sice as čty-\nrykrát v týdnu dráma a as třikrát opera. Ředitelstvo di-\nvadla přenecháno bylo podnikavému, pro divadlo nadšenému\nale bohužel s českou věcí neobeznalému kupci Liegertovi,\nkterý považoval české divadlo máme-li s Schillerem mlu-\nviti za dojnou krávu, nikoliv za ústav umělecký. Liegert\nnepečoval o to, aby národní česká opera rozkvétala, nýbrž\nhleděl pohostinskými hrami znamenitých cizích zpěvaček a\nzpěváků kase své na nohy pomoci. Za jeho ředitelství sly-\nšeli jsme na českém jevišti obě sestry Marchisio, Naudina\natd., ale ani jedinou původní českou operu, leda operu „Vla-\ndimír,\" kterou Frant. Skuherský původně na německý text\n„Apostat\" složil a která se dne 27. září 1863 provozovala.\nTeprv Frant. Thomé, jemuž svěřeno bylo po Liegertovi ře-\nditelství českého divadla, porozuměl významu národní opery\nčeské a nemeškal uvésti ve scénu původní tříaktovou roman-\ntickou operu „ Templáři na Mu (text od K. Sabiny)\nod Karla Šebora, která se dne 19. října 1865 poprvé dávala.\nOpera Šeborova došla velmi rozhodného, ano skvělého vý-\nsledku při všem tom, že se vedle skutečně překrásných mo-\nV\nmentu nacházejí místa tu a tam triviální. Sebor obral si\nMeyerbeera a někde i Wagnera za vzor a utvořil na svůj\nmladistvý věk dílo nevšedních kras, které však postrádají vnitřní\nsouvislosti a důslednosti. Templářský pochod v duchu Mey-\nerbeerově složený došel všestranné obliby a jest takřka stálým\nčíslem na programu hudebních produkcí spolků zpěváckých.\nDruhý akt „Templářů,\" klášterní to scéna patří k\nnejzdařilejším pracím Šeborovým. Ještě téhož roku provedl\nBedřich Smetana operu „Bramboří v Čecháchu (text od K.\nSabiny\\ která dne 1. pros. 1865 velkého dosáhla úspěchu.\nNebudeme se pouštěti do krásovědeckého rozboru této opery,\njejížto skvělou perlou jest charakteristická, překrásná scéna\nvzbouřeného lidu, poněvadž se nám naskytne příležitost ze-\nvrubně si o ní promluviti, až se opět provozovati bude. Po\n„Bramborech\" následovala komická zpěvohra „\nvěsta\" (text od K. Sabiny), hudba od Bedř. Smetany, která\npoprvé v červnu r. 1866 provedena jest. Netřeba podotýkati,\nže je Smetanova zpěvohra „Prodaná nevěsta\" v národním i\nhudebním ohledu mistrovským dílem a poukazujeme každého,\nkdož zevrubnější úvahy o ní čisti chce, k úvaze operního\nreferenta v čís. 5. Dalibora. Rok 1867 byl zvláště plodný\nna české původní opery. Opera „Švédové v , (text\nod Pečírky a Zůngla) hudba od J. N. Škroupa, dostala se\ndne 22. dubna 1867 poprvé na české jeviště, anižby se na\ndál v repertoiru udržela při všem tom, že se některá místa\ntéto opery líbila. Brzy na to, dne 20. září 1867 viděli jsme\npoprvé novou operu „ Drahomíru\" (text dle Šíra upravil o-\nbratný Jindřich Bohm), hudba od Karla Šebora, o jejížto\npřednostech a vadách operní referent v předešlém čísle Da-\nlibora promluvil. Dále následovala dne 17. listopadu 1867\nkomická operetta „V studni',\" (text od Karla Sabiny) hudba\nod Viléma Blodka, která si dobyla přízné oeecenstva a mno-\nhokrát provozována jest. Neméně přízniv byl české opeře\nrok 1868. Dne 4. ledna téhož roku provozovala se poprvé\nromantická opera „ Leila\" (Slova od Elišky Krásnohorské.)\nhudba od Karla Bendla, která se potkala s rozhodným, skvělým\nvýsledkem. Dne 14. května 1868 vystoupil Bedř. Smetana\nse svou třetí operou „ Dalibor\" (text od VVenziga) a dne 27.\nzáří 1868 K. Šebor se svou operou „Husitská nevěsta\" (text\nod Edv. Růffera), které od obecenstva s hlučnou pochvalou\npřijaty byly. Hodlajíce o každé z těchto uvedených oper\nzevrubně u příležitosti promluviti, pomineme pomlčením\npředností děl těchto a podotkneme toliko ještě, že máme\nmimo tyto zde uvedené a už provedené opery ještě některé,\nkteré se ještě neprovozovaly a snad také provozovati nebudou.\nTo platí bezpochyby o Zvonařově opeře „Záboj\" a Kottových\nV\noperách „Žižkův dub\" a „Dalibor\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "52", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.5", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.3", "debut_caractere": 5188, "fin_caractere_exclue": 6505, "texte": "Úvahy.\n\nSrbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písně pro piano upravil)\nV. Jos. Hlaváč. Ve Vršci nákladem Webra a Hla-\nváče. Op. 26 Brodar, op. 29 fantasie. Dílo věnováno jest\nJ Světlosti Milánu ObrenoviČi 111., knížeti srbskému od\nskladatele.\nSrbské národně pesme na glasovir stavio V. J. Hlaváč (pro 4\nruce). Ve Vrsci nákladem Webra a Hlaváče. V Praze u\nJ. Scbindlera.\nProhlednuvše první sesit srbských písní pro piano uprave-\nných shledali jsme, že p. Hlaváč užil k zvýšení jich formy\nvariací. Avšak co jsou variace? Variace jsou strojivá dívka,\nkterá denně vystřídá veškerý svůj Šat, by se ním jen rozmanitě\nzdobila. Má-li ale Šat zdobiti, jest třeba, by mimo vkusný střih\nvynikal též i pěkným spracováním. Bez těchto dvou podminek na-\nbude oděv byť ize skvostné látky, přec jen dívce sluŠeti. Aby dívka\nkaždým novým přistrojením nejen zachovala dojem, jaký byla\njiž spůsobila svým prvým krásným oblekem, ale i stále zvyŠo-\nŠovala, jest nutno, by se též, dále se převlékajíc skvostnějším a\nvkusnějším rouchem přiodívala. Jelikož se nám objevuje při\ntak Častém přestrojování vždy tatáž dívčina, jest hlavní podmín-\nkou, by především ušlechtilostí a slíČností vynikala. Dívkou tou\njest ve variacích : hlavní myšlénka čili théma, střih jest faktura\nČili rámec, ce kterém se skladba nachází; látka jest všecko skla*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1854, "texte": "datelské náčiní, totiž harmonisace, modulace, figurace, rytmi-\nsace atd., spracování jest použití této látky. Z tohoto všeho\njde na jevo, že má voliti skladatel přede vším jiným již i z té\npříčiny krásnou thému, protože se opětuje ve všech variantech\na poněvadž častým opakováním každá vada její víc a více na\nsvětlo vystupuje a posluchače se nemile dotýká. Má-li skladba vku-\nsný střih totiž zajímavou formu; tím lépe jí bude slušeti šat ze skvo-\nstné melodické, harmonické, rhytmickéa modulatorické látky. Je-li\nale vše to ještě pěkně spracováno, totiž v pravý cas a na pravém místě\ntoho užito; může tato melodická, tak krásným harmonickým rou-\nchem oděná dívka jistě ocekávati, že do ní zahoří každý po-\nsluchač. Přioděje-li se tato dívka konečně v každé příští va-\nriantě též vkusnějším hudebním rouchem, může býti übezpečena,\nže si udrží až do konce lásku tu. Hledíme-li se stanoviska tohoto\nna variace páně Hlaváčovy op. 26. musíme doznati, že se snažil,\nvšem těmto podmínkám vyhověti. Skladatel obral si za thému\nsrbskou píseň „Brodar\" do As-dur, a oznámil přiměřeně dlouhou\na vkusně provedenou předehrou v As-moll velmi trefně její pří-\nchod. Neznáme sice mnoho srbských písní, ale domníváme sc,\nže si mohl skladatel přec nějakou vděčnější píseň ku svým va-\nriacím zvoliti. Některá místa v této písni, na př. takt 9. 10. a\n11. se nám zdají přec jen býti všední, a skladatel vůbec se\nmusí míti velmi na pozoru, aby ji též neharmonisoval všedně a\nnuceně; což nám pan Hlaváč sám nejlépe dosvědčí; neboř me-\nlodie, která jest přirozeně odkázána na dominantní septimu a kde\nskladatel se nucena vidí vyměňovati při harmonisováuí jen usta-\nvičné polohy tohoto akkordu, jest jednotvárná a musí se jí za\nto vkusným harmonisováním přispěti. To ale p. Hlaváč uciniti o-\npomenul a máme za to, že by snad bylo bývalo lépe místo 2.\n7.a 11. taktu\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "52", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.5.1", "titre_corps": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písně pro piano upravil)", "titre_sommaire": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písně pro piano upravil)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.3", "debut_caractere": 5196, "fin_caractere_exclue": 6505, "texte": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písně pro piano upravil)\nV. Jos. Hlaváč. Ve Vršci nákladem Webra a Hla-\nváče. Op. 26 Brodar, op. 29 fantasie. Dílo věnováno jest\nJ Světlosti Milánu ObrenoviČi 111., knížeti srbskému od\nskladatele.\nSrbské národně pesme na glasovir stavio V. J. Hlaváč (pro 4\nruce). Ve Vrsci nákladem Webra a Hlaváče. V Praze u\nJ. Scbindlera.\nProhlednuvše první sesit srbských písní pro piano uprave-\nných shledali jsme, že p. Hlaváč užil k zvýšení jich formy\nvariací. Avšak co jsou variace? Variace jsou strojivá dívka,\nkterá denně vystřídá veškerý svůj Šat, by se ním jen rozmanitě\nzdobila. Má-li ale Šat zdobiti, jest třeba, by mimo vkusný střih\nvynikal též i pěkným spracováním. Bez těchto dvou podminek na-\nbude oděv byť ize skvostné látky, přec jen dívce sluŠeti. Aby dívka\nkaždým novým přistrojením nejen zachovala dojem, jaký byla\njiž spůsobila svým prvým krásným oblekem, ale i stále zvyŠo-\nŠovala, jest nutno, by se též, dále se převlékajíc skvostnějším a\nvkusnějším rouchem přiodívala. Jelikož se nám objevuje při\ntak Častém přestrojování vždy tatáž dívčina, jest hlavní podmín-\nkou, by především ušlechtilostí a slíČností vynikala. Dívkou tou\njest ve variacích : hlavní myšlénka čili théma, střih jest faktura\nČili rámec, ce kterém se skladba nachází; látka jest všecko skla*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1854, "texte": "datelské náčiní, totiž harmonisace, modulace, figurace, rytmi-\nsace atd., spracování jest použití této látky. Z tohoto všeho\njde na jevo, že má voliti skladatel přede vším jiným již i z té\npříčiny krásnou thému, protože se opětuje ve všech variantech\na poněvadž častým opakováním každá vada její víc a více na\nsvětlo vystupuje a posluchače se nemile dotýká. Má-li skladba vku-\nsný střih totiž zajímavou formu; tím lépe jí bude slušeti šat ze skvo-\nstné melodické, harmonické, rhytmickéa modulatorické látky. Je-li\nale vše to ještě pěkně spracováno, totiž v pravý cas a na pravém místě\ntoho užito; může tato melodická, tak krásným harmonickým rou-\nchem oděná dívka jistě ocekávati, že do ní zahoří každý po-\nsluchač. Přioděje-li se tato dívka konečně v každé příští va-\nriantě též vkusnějším hudebním rouchem, může býti übezpečena,\nže si udrží až do konce lásku tu. Hledíme-li se stanoviska tohoto\nna variace páně Hlaváčovy op. 26. musíme doznati, že se snažil,\nvšem těmto podmínkám vyhověti. Skladatel obral si za thému\nsrbskou píseň „Brodar\" do As-dur, a oznámil přiměřeně dlouhou\na vkusně provedenou předehrou v As-moll velmi trefně její pří-\nchod. Neznáme sice mnoho srbských písní, ale domníváme sc,\nže si mohl skladatel přec nějakou vděčnější píseň ku svým va-\nriacím zvoliti. Některá místa v této písni, na př. takt 9. 10. a\n11. se nám zdají přec jen býti všední, a skladatel vůbec se\nmusí míti velmi na pozoru, aby ji též neharmonisoval všedně a\nnuceně; což nám pan Hlaváč sám nejlépe dosvědčí; neboř me-\nlodie, která jest přirozeně odkázána na dominantní septimu a kde\nskladatel se nucena vidí vyměňovati při harmonisováuí jen usta-\nvičné polohy tohoto akkordu, jest jednotvárná a musí se jí za\nto vkusným harmonisováním přispěti. To ale p. Hlaváč uciniti o-\npomenul a máme za to, že by snad bylo bývalo lépe místo 2.\n7.a 11. taktu\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "54", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.6", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.4", "debut_caractere": 1856, "fin_caractere_exclue": 6458, "texte": "Dopisy.\n\nV. G.\nZ Petrohradu. (Kapelník Ljadov. — Hra na klavír v Rusi. — Nové\nromance.)\nDlouholetý kapelník ruské opery Konstantin Nikolajevič Lja-\ndov jest mrtvicí raněn a řeci zbaven, tak že službu svou zastávati ne-\nmůže.— Vsím právem nazývají Petrohrad městem klavírním. V kaž-\ndém příbytku nachází so piano; i nejjednodussí mestan má svůj\nklavír, ve větších rodinách mají jich několik. Zde je as 800\nučitelů a 1000 učitelek na klavír. Ve velkém mikulášském li-\nst ave je zaměstnáno 23 učitelek na piano a v ústavu tom je 90\nvelkých klavírů a 70 zcela oddělených pianin. V císařských\nústavech stojí v jedné světnici po 6 pianech, na nichž se cvičí\n6 žáků. Ze taková hojnost a rozsáhlost hudby vůbec je možná\na snesitelná, toho příčinou jsou velmi silné zdi v Rusi, kteréž\npůsobí, že soused souseda nevytrhuje. Hra na klavír byla v\nRusku ještě před nedávnem pravou náruživostí, kterou živiti znali\nskladatelé a učitelové hudby Clementi, Field, Hummel, Meyer,\nHenselt, Kontski, Vogt, LeŠetický, Rubinstein a Alex. Dreyschock.\nV Rusi považují vůbec hru na piano co podstatnou část vycho-\nvání, z čehož dá se vysvětlit, proč jen málo virtuosů na piano,\nkteří v Rusi vystoupili, docílilo skvělých výsledků. Oblíbený\nskladatel Musorskij vydal nové romance Heberejská píseň\nNa hřibech Kvas a Kozel, které vynikají melodicností, zají-\nmavými přechody a svěžestí; zvláště Heberejská píseň je velmi\nvděkuplná.\nZ Moskvy. (Sěrov. — Nové tance a národní písně.)\nVěhlasný skladatel „Judity\" a „Rognědy4* Sěrov ukončil už\nsvou novou operu „Pekelná síla\", která se připravuje na zdej-\nším divadle. Předmět opery vzat jest z dramatu Ostrovského\n„Grrěch da běda na kogo né živeť.\" Mimo to chystá se zde k\nprovozování Moniuszkova opera „Halka.\" U Jurgensena vyšly\ntance pro ctyry ruce sestavené z opery „Vojevoda\" od Cajkov-\nkovského a „Padesát ruských národních písní,\" jež pro 4 ruce na\npiano upravil Čajkovský.\nZ Qděsy. (Italská opera,)\nItalské opeře daří se zde dosti dobře a to vším právem;\nnebof provedení bývá velmi zdařile. Ze zpěvaček zasluhuje\nchvalné zmínky sig. Bianchi, která v opeře „Mackbet\" triumfy\nslavila. Velké pochvaly dostalo se jí též v Troubadouru. Y opeře\nLindě slyšeli jsme sl. Isturicovu, která došla nejskvělejšího ú-\nspechu jmenovitě v scéně blouznění, které podala s dramatickým\nvýrazem as nevyrovnatelnou bravourou. Všestranné pochvaly\ndochází buffo Ronconi.\nZe Stockholmu. (Nové opery.)\nNa zdejším divadle chystají se dvĕ nové původní opery k\nprovozování a sice: Riccarda od Heř. Berensa a Okouzlená ko-\nčka od Hallstroma.\nZ Vršce, v Banátu, dne 7. února. (Beseda.)\nDruhá, před nedávnem uspořádaná beseda vypadla, v každém\nohledu výtečně vynikajíc především rozmanitostí skladeb a velmi\nčetnou návštěvou. Mezi sbory, jež činný sbormistr pan Hlaváč\nvýborné nastudoval, byl jmenovitě Hlaváčův sbor ~Bol\" pre-\ncisně a vzletuplně proveden a musel se opětovati rovněž tak,\njako píseň sv. Sávy pro sbor smíšený. Mimo to přednesli sic.\nTeresa Radakova a pan Hlaváč Schulhoffův bravourní kvapík\nna 4 ruce. Sic. Radakova vyznačila se nejen nevšední techni-\nckou zručností; nýbrž hrála i s náležitými nuancemi. Jsouce\noba voláni, přednesli ještě druhý bravourní kvapík. Pan Hla-\nváč, sbormistr srbského zpeváckého spolku rozvinul zvláště v Men-\ndelssohnově svatebním pochodu znamenitou zručnost technickou\na eleganci v přednesu, zacež se mu bouřlivé pochvaly a vyvo-\nlání dostalo. Na všestranné přání zahrál p. Hlaváč ještě jednu\nkoncertní píseň s velkým úspěchem. Mladistvý Popovic před-\nnesl deklamaci s nevšední rozhodností.\n\nZ Bílé Církve. (Beseda dvou zpěv. spolků.)\nZdejší srbský církevní zpěv. spolek si velmi statně počíná.\nTak odbýval na př. minulou neděli besedu , která zvláště tím\nse vyznamenala, že účinkoval i církv. zpěv. spolek z blízkého\nměsta Vrsca, který je ovsem co do poctu asi 3kráte silnější nežli\nzdejší. Čísla programu byla vybraná. Sbor „Tam gaje stojí*'\nod Lisinského, zpíval zdejší sbor. „San\" (Sen) deklamace.\n„U gori\" (U hory) od V. J. Hlaváče, zpívali oba dva spol-\nky dohromady s neobyčejnou precísí a vyvolali takovou bouři,\nže se ještě jednou sbor ten musel opakovat. Tak též bylo s\nčíslem „Smesa národních pesama\" též od Čecha F. Hore,jska,\nkterou píseň s doprovázením harmonia zpíval Vršecký spolek a\nmusel přidat ještě Knitlovu „Žežulinku.\" - „Serbkyňu\" dekl.\nslec. M. Adamova, s velmi příznivým prospěchem. „U boj'-\"\nhrdinský sbor od F. Zajíce, zpíval zdejší spolek se zápalem.—\nKonečně Jenkův sbor ~Hajd na noge/' který byv od obou spol-\nků dobře a správně proveden musel být na všestranné přání\nještě jednou opakován, čímž se i beseda ukončila. Nyní násle-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7969, "texte": "doválo čtení telegramů, mezi kterými též pamětihodný od „bra-\ntrů Eomanů z TemeŠvara/' svědčící o svornosti zdejších utisko-\nvaných národností. Tak se ukončila Beseda tancem i zpěvem\nvelmi svorně a vesele. Zajisté by bylo žádoucno, by též Čeští\nzpěv. spolkové pěstovali srbské zpěvy, tak jako to Činí srbské\nzp. spolky s českými. (Doufáme, že naši spolkové tak učiní.\nPoz. redakce.)\n\n—s.—\n\nBnš.\nZ Loun. (Činnost pěveckého odboru besedy.)\nPěvecký odbor „občanské besedy\" počíná si vzdor mnohým\nobtížím, jež mu přemábati jest, velmi statně. Minulého maso-\npustu účinkoval v blízkých Lenesieích v besedě provedením pěti\npěkných sborů, z nichž zvláště Voglovi „Cikáni\" s hlučnou po-\nchvalou přijati byli. Dne 7. února upořádal tentýž sbor žerto-\nvnou zábavu co „masopustní kočičinu,\" kde opět několik sborů\nzdařile přednesl. Zvláště líbil se pohyblivý „ValČik od Vogla\"\npak „Klepny,\" a „Opera žízně,\" Tato poslední žertovná skladba\nJ. Svobody jest dosud rukopisem a majetkem sl. zpěv. sp. Ho-\nraždovického. Bylo by žádoucno, aby došla většího rozšíření,\njež pro snadnost skladby, svěžest nápěvu a pěknou harmonisací\nzasluhuje. Je osudem zvláště hudebních plodů mnohdy veliké\nceny, že práchniví v archivech a knihovnách tak dlonho, až\nse nad nimi bucf kdos smiluje, neb věcnému zapomenutí pro-\npadnou.\n\nJ. H.\nZ Nového Města na Moravě. (Oslavení 14. února 1869.)\nZpěvácký spolek „Horák\" oslavil 1000letou památku ú-\nmrtí sv. Cyrilla tím, že při službách Božích zapěl vokální mši\nod Piihrera a ku požehnání dvousborovou píseň „Svatý\" od\nKřížkovského. Na večer provedl tentýž spolek v místnostech\nspolkových následující program: Overturu Nabukodonosor od\nVerdi-ho. Svatý Cyrill a Methoděj, sbor s průvodem piana od\nKřížkovského. Orle, pestrý orle, sbor od TovaČovského.\nUkolébavka solová píseň s průvodem bručících hlasů. Ouver-\ntura: Zlatý Čert. Píseň sv. Vojtěcha od Zvonaře. Žene\nmrak se, sbor. Vše jen ku chvále sbor od Jelena. Ouver-\ntura, směs národních písní od Gungla. Čistý výnos byl věno-\nván na zakoupení školních requisit pro chudé žáky zdejší hla-\nvní Školy. Zeleti však jest, že účastenství bylo tenkráte jen\nmalé.\n\nT. B.\nZ Hostouně u Prahy. (Výroční zpráva a denník zpěv. spolku „Čech\".)\nPiše-li clovek kdy rád, jest to zajisté tenkráte, inůže-li psáti\nněco potěšitelného. V postavení takovém nachází se zprávodaj,\nkterý se zmíniti hodlá o založení zpěváckého spolku „Čech,\"\njakož i pamětihodných událostech, besedách, výletech atd. Dů-\nstojný p. farář Jan Novák, Jbývalý farář a původce i předseda\nzpěv. spolku „Boleslav\" v Šárce, muž o zvelebení jak církev-\nního tak i vlasteneckého zpěvu pečlivý a jinak i velmi horlivý\nkazatel, dobyl sobě s p. Tomášem Řečinským, ředitelem, nej-\nvětší zásluhy o rozkvět téhož spolku. Od založení svého ze dne\n1. června 1867 uspořádal zpěv. spolek náš 6 besed a 7. výletů.\nDne 10. libtopadu 1867 podal zpěv. spolek poprvé svým\nČlenům přispívajícím zábavu v Hostouni na „Kyrověu. Druhá be-\nseda byla dne 12. ledna v hostinci „na Kyrově\" r. 1868, při\nníž zapěl již precisně sbor „Na Prahu\" a „Loveckou\" od J. Škroupa.\nTřetí zábava hyla uspořádána dne 9 února 1868 v Dobrovízi.\nUpříti se nedá, že spolek tento na vytknuté dráze kráčeje, vždy\nvíce a více se povznášel, docílil Činností svou práporu, který\nstál v celku 266 zl., byv posvěcen dnel. června 1868, právě na\nden výroční památky důstojným spůsobem od p. předsedy důstoj.\np. faráře Jana Nováka. Téhož dne odbývala se Čtvrtá beseda\nv hostinci na Kyrově. Pátá beseda byla uspořádaná dne 22 listo-\npadu v nově zřízeném sále u Hraběcích. Šestá beseda se odbý-\nvala dne 24. ledna 1869 v hostinci u Hraběcích. čistý výnos z\nobou posledních besed byl určen na zakoupení kříže na hřbitov.\nNejprvnějŠí výlet podniknul zpév. spolek dne 15. května r. 1868\ndo matičky Prahy, by se súčastnil velkolepé slavnosti položení\nzákladního kamene národního divadla. Dne 11. Června na den\nBožího Těla vyšel zpěv. spolek okolo 9té hodiny ranní ze školní\nbudovy pro prapor do farního domu a ocltud veden hudbou do\nchrámu, kde zapěl při službách Božíeh vokální mši od Bob. Fuhrera.\nPo mši svaté hnul se průvod k čtyřem ollářům. Po cestě zpívala\nse píseň s hudbou doprovázená : „Zvěstuj Těla vznešeného.\" U\nkaždého oltáře zapěl apolek vokální české zastavení. Slavnost\nukončila se v chrámu Páně slavným vokálním „Tě Boha chválíme.\"\nDne 14. června zavítala deputace zp. spolku Čech do města Be-\nrouna ku slavnosti svěcení praporu „Sokola.\" Dne 21 června\ns účastnil se zpěv. spolek s dospělými družičkami v úplném počtu\nv Unhošti svěcení praporu rolnictvo okresu Únhoského. Dne 15.\nsrpna zapěl zpěv. spolek vokální mši od Eob. Fuhrera v pout-\ntnickém místě „v Hájku\" při slavných službách Božích. Dne\n29. srpna byl zp. spolek požádán do Euzíně, by účinkoval při\nsmutečních obřadech v Pánu zesnulého p. Kosiny, strojmistra\ncukrárny. Štola 50 zl. odevzdána byla do pokladnice. Poslední\nvýlet dne 4. října podniknul spolek do Čeynoviček, by účinko-\nval při svěcení krypty rodiny Kubešovy. Štola 20 zl, opět byla\nodevzdána do pokladnice. Hotové jmění spolku stále přibývá,\njak o tom svědčí zpráva účetní. Mimo uvedených besed a vý-\nletu uspořádal zp. spolek „Čech\" v celku od svého založení 13 za-\nstaveníček. Při poslední valné hromadě byli definitivně do vý-\nboru zvoleni: Za předsedu důstojný p. farář J. Nvvák za\nochrance spolku p. Jan Novotný, starosta obce, za ředitele p.\nTom. Eečinský ; za pokladníka p. Jan Brejník; za jednatele p.\nJáchim Fiebiger; p. Josef Marják, p. Josef Brejník, p. Frant.\nEečinský, p. Jan Moll, výbor.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n\nDruhá zábava Hlaholu na Žofinĕ, 20. února. Produkce\nnašich zpěváckých spolků požívají zasloužené oblíbenosti\nu obecenstva, hlavně proto, že příjemným spůsobem spojují ne-\nnucenou společenskou zábavu s pravými požitky uměleckými.\nBohužel byly tenkráte všechny místnosti tak přeplněny> že mno-\nzí nenašli ani místečka k pospolitému hovoru ; však hudební\nčást programu to zajisté nahradila. Hned první Číslo potěšilo\nnás novinkou: Bendlovu ohnivou „Pijáckou\" na slo-\nva Smilovského předneslo více než 100 zpěváků obezřelým ří-\nzením skladatelovým jako i všechny ostatní sbory velmi\nČile a precisně. Též něžně nyjící poetické „Maloruské písně\nnárodní/4 J. Černým pro sbor upravené, slyšeli jsme poprvé.\nVoglovy brillantní ~Cikání,'* v nichž p. Lukeš krásné tenorové\nsolo výtečně provedl, působili opět tak, že se opakovati museli.\nNový Slavíkův „Quodlibet z písní národních\" líbil se obecen-\nstvu taktéž a musel se zapěti da capo. Poslední dvě čísla\nbyla: „Žárlivý basař,\" známý to a zajisté velmi pěkný sbor\nZvonařův a nová skladba Měchurova (na slova Smilovského):\n„Svržená fuga.\" Tato poslední jest jako všechny práce Mě-\nchurovy výtečně spracována a krásná, však hudba její sama o\nsobě není příliš komická ; zdá se, že skladatel komiku hlavně\npřenechal mimické Činnosti kantorově, a úkolu tomu také do-\nstál trefný humor páně Mosnův. Ze solových čísel jmenujeme\npředevším pana Hřímalého, jenž Yieuxtempsův koncert pro\nhousle podal v skutku jako pravý virtuos, smyčcem svým úpl-\nně vládnoucí, což mezi jinými přednostmi jeho hryv dokazuje\nmistrovské staccato iv polohách nejvyšších. Pan Čech zpíval\nvelmi interessantní baladu od Moniuszky s takovým úspěchem,\nže musel přání obecenstva, slyšeti ji ještějednou, vyhověti. Též\nposlední sloka Pechova dvojzpěvu „Poslové/1 jež velmi effekt-\nně provedji pp. Lukeš a Čech, musela se opakovati.\n* Čtenářsko-ochotnická jednota „Thálie\" na Malé Straně\nuspořádala v neděli dne 21. února mimo představení divadelní\nv meziaktí koncert, v němž se slečna Charlotta Spannerova, žá-\nkyně Appé-a a pan Antonín Mašek virtuos na cello súčastnili.\nSleč. Spannerova zpívala dvě roztomilé, svěží rozmar dýchající\npísně Juk a Hnev od chvalně známého skladatele Frant. Kavá-\nna, při nichž ji sám skladatel ochotně na piano doprovázel.\nSlečna Spannerova je zajímavý zjev divadelní, sličného zevněj-\nšku a postavy; soprán její vyniká velkým objemem, zvučností\na silou, musí však zbaven býti mnohé drsnosti, kterou dobrá"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4138, "texte": "škola a pilné studie vyrovnají a uhladí. Přednos její svědčí o\ndobrém proniknutí ducha obou písní; neboť humor nejevil se\npouze ve zpěvu samém, nýbrž iv mimice. SIČ. Spannerova\nžbyla obsypána bouřlivou pochvalou a musela vždy jednu národ-\nní píseň přidati. Pan Antonín Masek přednášel na cello své\ndvě skladby Píseň bez slov a Caprkcio, skladby to, v nichž se\njeví patrné nadání skladatelské. Píseň bez slov vyniká ušle-\nchtilou a hluboce cítěnou melodií, jejímuž významu i laik snadno\niporozumí. V capriciu rejdí sbor dovádivých diblíků přivádějí-\ncích nám na mysl Popperovu skladbu „Les papillions.\" O před-\nnesu páně Maškovu netřeba slov šířiti; hrálť první skladbu s hlu-\nbokým citem, druhou sjnáležitým rozmarem, slovem s uměleckým\nporozuměním, a byl několikráte vyvolán. Ochotníci provozo-\nvali režií p. Pstrosse „Ženu Putifarovu\" a režií p. Terse „Ře-\nmeslnickou merendu\" s úspěchem velmi příznivým, došedše hoj-\nné pochvaly. Ochotnický orkestry jenž se skládá už ze 16 hor-\nlivých a pilných hudebníků, provedl řízením kapelníka p. C.\nVinaře Tittlovu slovanskou ouverturu a pak menší skladby sprá-\nně a precisně.\n\n—b—\n\n—l—\n* Malostranský činný Lumír zúčastnil se v sobotu dne 20.\núnora v společné zábavě od Sokola malostranského uspořádané,\npřednesl řízením obeznalého p. Draborada s náležitými nuancemi\nas nevšedním zápalem „Utonulou\" od P. Křížkovského; „U\nboj,\" hrdinský sbor od Zajíce a VaŠákovo ~Radostné cesto-\nvání,u z nichžto poslední dva na všestranné přání opetovati se\nmusely. V zábavě té přednesla slč. Ludmila Drahoradova\nvelmi nesnadný polonéz od F. Liszta a koncertní polku od\nWalace s velkou bravourou, elegancí a správností, zaČež se jí\nhlučného potlesku a vyvolání dostalo. Pan Barcál zapěl písně od\nPivody (Na výsosti atd.) a pan Paleček písně od Bendla a Procha\ns uměleckým klidem a hlubokým citem, začež bromovou pochvalou\nzahrnuti byli ; poslední umělec zapěl když se potlesk utišit ne-\nchtěl Krovovu „Husitskou.\" SIČ. M. Strachova deklamovala s\nrozmarem žertovnou deklamací a došla pochvaly. Zábava zahá-\njena jest proslovem od Urbánka, v níž řečník poukázal na vzá-\njemnost, která by se měla pěstovat mezi malostranskými spolky,\nBesedou, Lumírem, Sokolem a Thalií, s Čímž úplně souhlasíme!\n\n* Zpěv. spolek v Turnově uspořádal dne 21. února pěveckou\nzábavu v místnostech spolkových u „města Hamburku.\"\nProgram : Potpourri na piano. „ZatýkaČ\" sbor od Kiickena.\nKoncert na housle s průvodem piana od Vieuxtempsa.\n„Jen dál jen dál\" sbor od Vašáka. Píseň pro jeden hlas.\n„Ptáče na stromě\" koncertní kus na housle s průvodem pi-\nana od Miska Hausera.— „Rekův sen\" sbor od Slavíka. Reci-\ntativ a duetto z opery „Liuda di Chamounix\" od G. Donizetti-\nho. ~Zpěvácká zkouška\" sbor od Kunze.\n* V Hodslavicích, rodišti to Frant. Palackého založen jest\npřed nedávnem Čtenářsko-zpěváeký spolek, Čítající už nyní 30\nřádných údů, jejž řídí pečlivý p. Ad. PileČka.\n* Horoměřický zpěv. spolek „Horymír\" odbýval dne\n28. února valnou hromadu v místnostech u starosty pana Kett-\nnera.\n* Přičiněním Čten. a pěveckého spolku „Moravan\" v Plum-\nlově byla skvěle a okázale oslavena památka lOOOletého úmrtí\nsv. Cyrilla ; neboť zapěl dne 14. února při službách Božích.\n* Kloboucký Lev na Moravě zapěl v památný den úmrtí\nsv. Cyrila písně slavnosti té přiměřené s nápěvem od horlivého\nsbormistra Jana Fridricha.\n* Pančevský církevní zpěv. spolek uspořádal tuto sobotu\ndne 27. února besedu, jejíž program byl následující: Národně\nsrbské pesme od V. Hořejška. Srbská píseň na piano od A.\nKalouse, zpívala sic Žofie Popovicova. Předivo je přelo,\nhorvatský sbor od V. Lisinského. Přednáška p. J. Pavlovi-\nce o národnosti a kosmopolitismu. Srbský čtverozpěv od V.\nHořejška. Slovenský sbor od dra. Y. Ipavce.\n* Srbský církevní zpěv. spolek ve Vrsci odbýval dne 9.\núnora 8. zábavu s následujícím programem: Sbor odJ.\nKřest, dekl. od J. Jovanovice. U hory, sbor, slova od M*\nPopovice, složil V. J. Hlaváč. U potoka, od V.\nKavatina ze zpěvohry „Oba Foscari\" od Verdiho. zpívala sleČ-\nIda Kolasova. To je žena, deklam. U. Gavrilovič. Va-\nriace na srbské národní písně od K. Stankovice. Já jsem\nSrb, sbor na slova J. Subotiče, složil V. J. Hlaváč."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Petrohradu. (Kapelník Ljadov. — Hra na klavír v Rusi. — Nové", "titre_sommaire": "Z Petrohradu. (Kapelník Ljadov. — Hra na klavír v Rusi. — Nové", "signature_source": "V. G", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.4", "debut_caractere": 1865, "fin_caractere_exclue": 5389, "texte": "V. G.\nZ Petrohradu. (Kapelník Ljadov. — Hra na klavír v Rusi. — Nové\nromance.)\nDlouholetý kapelník ruské opery Konstantin Nikolajevič Lja-\ndov jest mrtvicí raněn a řeci zbaven, tak že službu svou zastávati ne-\nmůže.— Vsím právem nazývají Petrohrad městem klavírním. V kaž-\ndém příbytku nachází so piano; i nejjednodussí mestan má svůj\nklavír, ve větších rodinách mají jich několik. Zde je as 800\nučitelů a 1000 učitelek na klavír. Ve velkém mikulášském li-\nst ave je zaměstnáno 23 učitelek na piano a v ústavu tom je 90\nvelkých klavírů a 70 zcela oddělených pianin. V císařských\nústavech stojí v jedné světnici po 6 pianech, na nichž se cvičí\n6 žáků. Ze taková hojnost a rozsáhlost hudby vůbec je možná\na snesitelná, toho příčinou jsou velmi silné zdi v Rusi, kteréž\npůsobí, že soused souseda nevytrhuje. Hra na klavír byla v\nRusku ještě před nedávnem pravou náruživostí, kterou živiti znali\nskladatelé a učitelové hudby Clementi, Field, Hummel, Meyer,\nHenselt, Kontski, Vogt, LeŠetický, Rubinstein a Alex. Dreyschock.\nV Rusi považují vůbec hru na piano co podstatnou část vycho-\nvání, z čehož dá se vysvětlit, proč jen málo virtuosů na piano,\nkteří v Rusi vystoupili, docílilo skvělých výsledků. Oblíbený\nskladatel Musorskij vydal nové romance Heberejská píseň\nNa hřibech Kvas a Kozel, které vynikají melodicností, zají-\nmavými přechody a svěžestí; zvláště Heberejská píseň je velmi\nvděkuplná.\nZ Moskvy. (Sěrov. — Nové tance a národní písně.)\nVěhlasný skladatel „Judity\" a „Rognědy4* Sěrov ukončil už\nsvou novou operu „Pekelná síla\", která se připravuje na zdej-\nším divadle. Předmět opery vzat jest z dramatu Ostrovského\n„Grrěch da běda na kogo né živeť.\" Mimo to chystá se zde k\nprovozování Moniuszkova opera „Halka.\" U Jurgensena vyšly\ntance pro ctyry ruce sestavené z opery „Vojevoda\" od Cajkov-\nkovského a „Padesát ruských národních písní,\" jež pro 4 ruce na\npiano upravil Čajkovský.\nZ Qděsy. (Italská opera,)\nItalské opeře daří se zde dosti dobře a to vším právem;\nnebof provedení bývá velmi zdařile. Ze zpěvaček zasluhuje\nchvalné zmínky sig. Bianchi, která v opeře „Mackbet\" triumfy\nslavila. Velké pochvaly dostalo se jí též v Troubadouru. Y opeře\nLindě slyšeli jsme sl. Isturicovu, která došla nejskvělejšího ú-\nspechu jmenovitě v scéně blouznění, které podala s dramatickým\nvýrazem as nevyrovnatelnou bravourou. Všestranné pochvaly\ndochází buffo Ronconi.\nZe Stockholmu. (Nové opery.)\nNa zdejším divadle chystají se dvĕ nové původní opery k\nprovozování a sice: Riccarda od Heř. Berensa a Okouzlená ko-\nčka od Hallstroma.\nZ Vršce, v Banátu, dne 7. února. (Beseda.)\nDruhá, před nedávnem uspořádaná beseda vypadla, v každém\nohledu výtečně vynikajíc především rozmanitostí skladeb a velmi\nčetnou návštěvou. Mezi sbory, jež činný sbormistr pan Hlaváč\nvýborné nastudoval, byl jmenovitě Hlaváčův sbor ~Bol\" pre-\ncisně a vzletuplně proveden a musel se opětovati rovněž tak,\njako píseň sv. Sávy pro sbor smíšený. Mimo to přednesli sic.\nTeresa Radakova a pan Hlaváč Schulhoffův bravourní kvapík\nna 4 ruce. Sic. Radakova vyznačila se nejen nevšední techni-\nckou zručností; nýbrž hrála i s náležitými nuancemi. Jsouce\noba voláni, přednesli ještě druhý bravourní kvapík. Pan Hla-\nváč, sbormistr srbského zpeváckého spolku rozvinul zvláště v Men-\ndelssohnově svatebním pochodu znamenitou zručnost technickou\na eleganci v přednesu, zacež se mu bouřlivé pochvaly a vyvo-\nlání dostalo. Na všestranné přání zahrál p. Hlaváč ještě jednu\nkoncertní píseň s velkým úspěchem. Mladistvý Popovic před-\nnesl deklamaci s nevšední rozhodností."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "53", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Bílé Církve. (Beseda dvou zpěv. spolků.)", "titre_sommaire": "Z Bílé Církve. (Beseda dvou zpěv. spolků.)", "signature_source": "—s. —", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.4", "debut_caractere": 5391, "fin_caractere_exclue": 6458, "texte": "Z Bílé Církve. (Beseda dvou zpěv. spolků.)\nZdejší srbský církevní zpěv. spolek si velmi statně počíná.\nTak odbýval na př. minulou neděli besedu , která zvláště tím\nse vyznamenala, že účinkoval i církv. zpěv. spolek z blízkého\nměsta Vrsca, který je ovsem co do poctu asi 3kráte silnější nežli\nzdejší. Čísla programu byla vybraná. Sbor „Tam gaje stojí*'\nod Lisinského, zpíval zdejší sbor. „San\" (Sen) deklamace.\n„U gori\" (U hory) od V. J. Hlaváče, zpívali oba dva spol-\nky dohromady s neobyčejnou precísí a vyvolali takovou bouři,\nže se ještě jednou sbor ten musel opakovat. Tak též bylo s\nčíslem „Smesa národních pesama\" též od Čecha F. Hore,jska,\nkterou píseň s doprovázením harmonia zpíval Vršecký spolek a\nmusel přidat ještě Knitlovu „Žežulinku.\" - „Serbkyňu\" dekl.\nslec. M. Adamova, s velmi příznivým prospěchem. „U boj'-\"\nhrdinský sbor od F. Zajíce, zpíval zdejší spolek se zápalem.—\nKonečně Jenkův sbor ~Hajd na noge/' který byv od obou spol-\nků dobře a správně proveden musel být na všestranné přání\nještě jednou opakován, čímž se i beseda ukončila. Nyní násle-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 388, "texte": "doválo čtení telegramů, mezi kterými též pamětihodný od „bra-\ntrů Eomanů z TemeŠvara/' svědčící o svornosti zdejších utisko-\nvaných národností. Tak se ukončila Beseda tancem i zpěvem\nvelmi svorně a vesele. Zajisté by bylo žádoucno, by též Čeští\nzpěv. spolkové pěstovali srbské zpěvy, tak jako to Činí srbské\nzp. spolky s českými. (Doufáme, že naši spolkové tak učiní.\nPoz. redakce.)\n\n—s.—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Loun. (Činnost pěveckého odboru besedy.)", "titre_sommaire": "Z Loun. (Činnost pěveckého odboru besedy.)", "signature_source": "Bnš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.5", "debut_caractere": 390, "fin_caractere_exclue": 1296, "texte": "Bnš.\nZ Loun. (Činnost pěveckého odboru besedy.)\nPěvecký odbor „občanské besedy\" počíná si vzdor mnohým\nobtížím, jež mu přemábati jest, velmi statně. Minulého maso-\npustu účinkoval v blízkých Lenesieích v besedě provedením pěti\npěkných sborů, z nichž zvláště Voglovi „Cikáni\" s hlučnou po-\nchvalou přijati byli. Dne 7. února upořádal tentýž sbor žerto-\nvnou zábavu co „masopustní kočičinu,\" kde opět několik sborů\nzdařile přednesl. Zvláště líbil se pohyblivý „ValČik od Vogla\"\npak „Klepny,\" a „Opera žízně,\" Tato poslední žertovná skladba\nJ. Svobody jest dosud rukopisem a majetkem sl. zpěv. sp. Ho-\nraždovického. Bylo by žádoucno, aby došla většího rozšíření,\njež pro snadnost skladby, svěžest nápěvu a pěknou harmonisací\nzasluhuje. Je osudem zvláště hudebních plodů mnohdy veliké\nceny, že práchniví v archivech a knihovnách tak dlonho, až\nse nad nimi bucf kdos smiluje, neb věcnému zapomenutí pro-\npadnou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Nového Města na Moravě. (Oslavení 14. února 1869.)", "titre_sommaire": "Z Nového Města na Moravě. (Oslavení 14. února 1869.)", "signature_source": "J. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.5", "debut_caractere": 1298, "fin_caractere_exclue": 2120, "texte": "J. H.\nZ Nového Města na Moravě. (Oslavení 14. února 1869.)\nZpěvácký spolek „Horák\" oslavil 1000letou památku ú-\nmrtí sv. Cyrilla tím, že při službách Božích zapěl vokální mši\nod Piihrera a ku požehnání dvousborovou píseň „Svatý\" od\nKřížkovského. Na večer provedl tentýž spolek v místnostech\nspolkových následující program: Overturu Nabukodonosor od\nVerdi-ho. Svatý Cyrill a Methoděj, sbor s průvodem piana od\nKřížkovského. Orle, pestrý orle, sbor od TovaČovského.\nUkolébavka solová píseň s průvodem bručících hlasů. Ouver-\ntura: Zlatý Čert. Píseň sv. Vojtěcha od Zvonaře. Žene\nmrak se, sbor. Vše jen ku chvále sbor od Jelena. Ouver-\ntura, směs národních písní od Gungla. Čistý výnos byl věno-\nván na zakoupení školních requisit pro chudé žáky zdejší hla-\nvní Školy. Zeleti však jest, že účastenství bylo tenkráte jen\nmalé."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.6.5", "titre_corps": "Z Hostouně u Prahy. (Výroční zpráva a denník zpěv. spolku „Čech\".)", "titre_sommaire": "Z Hostouně u Prahy. (Výroční zpráva a denník zpěv. spolku „Čech\".)", "signature_source": "T. B", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.5", "debut_caractere": 2122, "fin_caractere_exclue": 5498, "texte": "T. B.\nZ Hostouně u Prahy. (Výroční zpráva a denník zpěv. spolku „Čech\".)\nPiše-li clovek kdy rád, jest to zajisté tenkráte, inůže-li psáti\nněco potěšitelného. V postavení takovém nachází se zprávodaj,\nkterý se zmíniti hodlá o založení zpěváckého spolku „Čech,\"\njakož i pamětihodných událostech, besedách, výletech atd. Dů-\nstojný p. farář Jan Novák, Jbývalý farář a původce i předseda\nzpěv. spolku „Boleslav\" v Šárce, muž o zvelebení jak církev-\nního tak i vlasteneckého zpěvu pečlivý a jinak i velmi horlivý\nkazatel, dobyl sobě s p. Tomášem Řečinským, ředitelem, nej-\nvětší zásluhy o rozkvět téhož spolku. Od založení svého ze dne\n1. června 1867 uspořádal zpěv. spolek náš 6 besed a 7. výletů.\nDne 10. libtopadu 1867 podal zpěv. spolek poprvé svým\nČlenům přispívajícím zábavu v Hostouni na „Kyrověu. Druhá be-\nseda byla dne 12. ledna v hostinci „na Kyrově\" r. 1868, při\nníž zapěl již precisně sbor „Na Prahu\" a „Loveckou\" od J. Škroupa.\nTřetí zábava hyla uspořádána dne 9 února 1868 v Dobrovízi.\nUpříti se nedá, že spolek tento na vytknuté dráze kráčeje, vždy\nvíce a více se povznášel, docílil Činností svou práporu, který\nstál v celku 266 zl., byv posvěcen dnel. června 1868, právě na\nden výroční památky důstojným spůsobem od p. předsedy důstoj.\np. faráře Jana Nováka. Téhož dne odbývala se Čtvrtá beseda\nv hostinci na Kyrově. Pátá beseda byla uspořádaná dne 22 listo-\npadu v nově zřízeném sále u Hraběcích. Šestá beseda se odbý-\nvala dne 24. ledna 1869 v hostinci u Hraběcích. čistý výnos z\nobou posledních besed byl určen na zakoupení kříže na hřbitov.\nNejprvnějŠí výlet podniknul zpév. spolek dne 15. května r. 1868\ndo matičky Prahy, by se súčastnil velkolepé slavnosti položení\nzákladního kamene národního divadla. Dne 11. Června na den\nBožího Těla vyšel zpěv. spolek okolo 9té hodiny ranní ze školní\nbudovy pro prapor do farního domu a ocltud veden hudbou do\nchrámu, kde zapěl při službách Božíeh vokální mši od Bob. Fuhrera.\nPo mši svaté hnul se průvod k čtyřem ollářům. Po cestě zpívala\nse píseň s hudbou doprovázená : „Zvěstuj Těla vznešeného.\" U\nkaždého oltáře zapěl apolek vokální české zastavení. Slavnost\nukončila se v chrámu Páně slavným vokálním „Tě Boha chválíme.\"\nDne 14. června zavítala deputace zp. spolku Čech do města Be-\nrouna ku slavnosti svěcení praporu „Sokola.\" Dne 21 června\ns účastnil se zpěv. spolek s dospělými družičkami v úplném počtu\nv Unhošti svěcení praporu rolnictvo okresu Únhoského. Dne 15.\nsrpna zapěl zpěv. spolek vokální mši od Eob. Fuhrera v pout-\ntnickém místě „v Hájku\" při slavných službách Božích. Dne\n29. srpna byl zp. spolek požádán do Euzíně, by účinkoval při\nsmutečních obřadech v Pánu zesnulého p. Kosiny, strojmistra\ncukrárny. Štola 50 zl. odevzdána byla do pokladnice. Poslední\nvýlet dne 4. října podniknul spolek do Čeynoviček, by účinko-\nval při svěcení krypty rodiny Kubešovy. Štola 20 zl, opět byla\nodevzdána do pokladnice. Hotové jmění spolku stále přibývá,\njak o tom svědčí zpráva účetní. Mimo uvedených besed a vý-\nletu uspořádal zp. spolek „Čech\" v celku od svého založení 13 za-\nstaveníček. Při poslední valné hromadě byli definitivně do vý-\nboru zvoleni: Za předsedu důstojný p. farář J. Nvvák za\nochrance spolku p. Jan Novotný, starosta obce, za ředitele p.\nTom. Eečinský ; za pokladníka p. Jan Brejník; za jednatele p.\nJáchim Fiebiger; p. Josef Marják, p. Josef Brejník, p. Frant.\nEečinský, p. Jan Moll, výbor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "54", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.6.6", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "—b—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.5", "debut_caractere": 5500, "fin_caractere_exclue": 7969, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\n\nDruhá zábava Hlaholu na Žofinĕ, 20. února. Produkce\nnašich zpěváckých spolků požívají zasloužené oblíbenosti\nu obecenstva, hlavně proto, že příjemným spůsobem spojují ne-\nnucenou společenskou zábavu s pravými požitky uměleckými.\nBohužel byly tenkráte všechny místnosti tak přeplněny> že mno-\nzí nenašli ani místečka k pospolitému hovoru ; však hudební\nčást programu to zajisté nahradila. Hned první Číslo potěšilo\nnás novinkou: Bendlovu ohnivou „Pijáckou\" na slo-\nva Smilovského předneslo více než 100 zpěváků obezřelým ří-\nzením skladatelovým jako i všechny ostatní sbory velmi\nČile a precisně. Též něžně nyjící poetické „Maloruské písně\nnárodní/4 J. Černým pro sbor upravené, slyšeli jsme poprvé.\nVoglovy brillantní ~Cikání,'* v nichž p. Lukeš krásné tenorové\nsolo výtečně provedl, působili opět tak, že se opakovati museli.\nNový Slavíkův „Quodlibet z písní národních\" líbil se obecen-\nstvu taktéž a musel se zapěti da capo. Poslední dvě čísla\nbyla: „Žárlivý basař,\" známý to a zajisté velmi pěkný sbor\nZvonařův a nová skladba Měchurova (na slova Smilovského):\n„Svržená fuga.\" Tato poslední jest jako všechny práce Mě-\nchurovy výtečně spracována a krásná, však hudba její sama o\nsobě není příliš komická ; zdá se, že skladatel komiku hlavně\npřenechal mimické Činnosti kantorově, a úkolu tomu také do-\nstál trefný humor páně Mosnův. Ze solových čísel jmenujeme\npředevším pana Hřímalého, jenž Yieuxtempsův koncert pro\nhousle podal v skutku jako pravý virtuos, smyčcem svým úpl-\nně vládnoucí, což mezi jinými přednostmi jeho hryv dokazuje\nmistrovské staccato iv polohách nejvyšších. Pan Čech zpíval\nvelmi interessantní baladu od Moniuszky s takovým úspěchem,\nže musel přání obecenstva, slyšeti ji ještějednou, vyhověti. Též\nposlední sloka Pechova dvojzpěvu „Poslové/1 jež velmi effekt-\nně provedji pp. Lukeš a Čech, musela se opakovati.\n* Čtenářsko-ochotnická jednota „Thálie\" na Malé Straně\nuspořádala v neděli dne 21. února mimo představení divadelní\nv meziaktí koncert, v němž se slečna Charlotta Spannerova, žá-\nkyně Appé-a a pan Antonín Mašek virtuos na cello súčastnili.\nSleč. Spannerova zpívala dvě roztomilé, svěží rozmar dýchající\npísně Juk a Hnev od chvalně známého skladatele Frant. Kavá-\nna, při nichž ji sám skladatel ochotně na piano doprovázel.\nSlečna Spannerova je zajímavý zjev divadelní, sličného zevněj-\nšku a postavy; soprán její vyniká velkým objemem, zvučností\na silou, musí však zbaven býti mnohé drsnosti, kterou dobrá"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1124, "texte": "škola a pilné studie vyrovnají a uhladí. Přednos její svědčí o\ndobrém proniknutí ducha obou písní; neboť humor nejevil se\npouze ve zpěvu samém, nýbrž iv mimice. SIČ. Spannerova\nžbyla obsypána bouřlivou pochvalou a musela vždy jednu národ-\nní píseň přidati. Pan Antonín Masek přednášel na cello své\ndvě skladby Píseň bez slov a Caprkcio, skladby to, v nichž se\njeví patrné nadání skladatelské. Píseň bez slov vyniká ušle-\nchtilou a hluboce cítěnou melodií, jejímuž významu i laik snadno\niporozumí. V capriciu rejdí sbor dovádivých diblíků přivádějí-\ncích nám na mysl Popperovu skladbu „Les papillions.\" O před-\nnesu páně Maškovu netřeba slov šířiti; hrálť první skladbu s hlu-\nbokým citem, druhou sjnáležitým rozmarem, slovem s uměleckým\nporozuměním, a byl několikráte vyvolán. Ochotníci provozo-\nvali režií p. Pstrosse „Ženu Putifarovu\" a režií p. Terse „Ře-\nmeslnickou merendu\" s úspěchem velmi příznivým, došedše hoj-\nné pochvaly. Ochotnický orkestry jenž se skládá už ze 16 hor-\nlivých a pilných hudebníků, provedl řízením kapelníka p. C.\nVinaře Tittlovu slovanskou ouverturu a pak menší skladby sprá-\nně a precisně.\n\n—b—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "54", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.6.7", "titre_corps": "* Malostranský činný Lumír zúčastnil se v sobotu dne 20.", "titre_sommaire": "* Malostranský činný Lumír zúčastnil se v sobotu dne 20.", "signature_source": "—l—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.6", "debut_caractere": 1126, "fin_caractere_exclue": 2220, "texte": "—l—\n* Malostranský činný Lumír zúčastnil se v sobotu dne 20.\núnora v společné zábavě od Sokola malostranského uspořádané,\npřednesl řízením obeznalého p. Draborada s náležitými nuancemi\nas nevšedním zápalem „Utonulou\" od P. Křížkovského; „U\nboj,\" hrdinský sbor od Zajíce a VaŠákovo ~Radostné cesto-\nvání,u z nichžto poslední dva na všestranné přání opetovati se\nmusely. V zábavě té přednesla slč. Ludmila Drahoradova\nvelmi nesnadný polonéz od F. Liszta a koncertní polku od\nWalace s velkou bravourou, elegancí a správností, zaČež se jí\nhlučného potlesku a vyvolání dostalo. Pan Barcál zapěl písně od\nPivody (Na výsosti atd.) a pan Paleček písně od Bendla a Procha\ns uměleckým klidem a hlubokým citem, začež bromovou pochvalou\nzahrnuti byli ; poslední umělec zapěl když se potlesk utišit ne-\nchtěl Krovovu „Husitskou.\" SIČ. M. Strachova deklamovala s\nrozmarem žertovnou deklamací a došla pochvaly. Zábava zahá-\njena jest proslovem od Urbánka, v níž řečník poukázal na vzá-\njemnost, která by se měla pěstovat mezi malostranskými spolky,\nBesedou, Lumírem, Sokolem a Thalií, s Čímž úplně souhlasíme!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "54", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.6.8", "titre_corps": "* Zpěv. spolek v Turnově uspořádal dne 21. února pěveckou", "titre_sommaire": "* Zpěv. spolek v Turnově uspořádal dne 21. února pěveckou", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.6", "debut_caractere": 2222, "fin_caractere_exclue": 4138, "texte": "* Zpěv. spolek v Turnově uspořádal dne 21. února pěveckou\nzábavu v místnostech spolkových u „města Hamburku.\"\nProgram : Potpourri na piano. „ZatýkaČ\" sbor od Kiickena.\nKoncert na housle s průvodem piana od Vieuxtempsa.\n„Jen dál jen dál\" sbor od Vašáka. Píseň pro jeden hlas.\n„Ptáče na stromě\" koncertní kus na housle s průvodem pi-\nana od Miska Hausera.— „Rekův sen\" sbor od Slavíka. Reci-\ntativ a duetto z opery „Liuda di Chamounix\" od G. Donizetti-\nho. ~Zpěvácká zkouška\" sbor od Kunze.\n* V Hodslavicích, rodišti to Frant. Palackého založen jest\npřed nedávnem Čtenářsko-zpěváeký spolek, Čítající už nyní 30\nřádných údů, jejž řídí pečlivý p. Ad. PileČka.\n* Horoměřický zpěv. spolek „Horymír\" odbýval dne\n28. února valnou hromadu v místnostech u starosty pana Kett-\nnera.\n* Přičiněním Čten. a pěveckého spolku „Moravan\" v Plum-\nlově byla skvěle a okázale oslavena památka lOOOletého úmrtí\nsv. Cyrilla ; neboť zapěl dne 14. února při službách Božích.\n* Kloboucký Lev na Moravě zapěl v památný den úmrtí\nsv. Cyrila písně slavnosti té přiměřené s nápěvem od horlivého\nsbormistra Jana Fridricha.\n* Pančevský církevní zpěv. spolek uspořádal tuto sobotu\ndne 27. února besedu, jejíž program byl následující: Národně\nsrbské pesme od V. Hořejška. Srbská píseň na piano od A.\nKalouse, zpívala sic Žofie Popovicova. Předivo je přelo,\nhorvatský sbor od V. Lisinského. Přednáška p. J. Pavlovi-\nce o národnosti a kosmopolitismu. Srbský čtverozpěv od V.\nHořejška. Slovenský sbor od dra. Y. Ipavce.\n* Srbský církevní zpěv. spolek ve Vrsci odbýval dne 9.\núnora 8. zábavu s následujícím programem: Sbor odJ.\nKřest, dekl. od J. Jovanovice. U hory, sbor, slova od M*\nPopovice, složil V. J. Hlaváč. U potoka, od V.\nKavatina ze zpěvohry „Oba Foscari\" od Verdiho. zpívala sleČ-\nIda Kolasova. To je žena, deklam. U. Gavrilovič. Va-\nriace na srbské národní písně od K. Stankovice. Já jsem\nSrb, sbor na slova J. Subotiče, složil V. J. Hlaváč."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "56", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.7", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.6", "debut_caractere": 4140, "fin_caractere_exclue": 7373, "texte": "Zprávy.\n\n* České divadlo. 19. února: „Leila,\" velká romantická\nopera ve 4 jednáních. Dle novelly Bulwerovy od. Elišky Krá-\nsnohorské. Hudbu složil Karel Bendi; 21. února'. „Pro-\ndaná nevěsta— 24. února'. „F studni\\kl operetka v jednom\njednání od Karla Sabiny. V hudbu uvedl Vilém Blodek;\n26. února: ~Jessonda,\" romantická opera ve 3 jedn.} sepsal\nE. Gehe1 přetočil J. N. Štěpánek. Hudba od L. Spohra (po-\nprvé). Měli jsme v posledním čase vítanou příležitostr\npromluviti o Smetanově „Prodané nevěstě\" a o Seborovň\n„Drahomíře\" ; těšíme se, že dnes v těchto úvahách o našich\npůvodních operách pokračovati můžeme a sice referátem o\nBendlové „Leile.u Děj této opery, chvalně známou spisovatel-\nkou Eliškou Krásnohorskou dle Bulwera dramatisovaný, jest\nvelmi zajímavý a napíná od začátku až ku konci. Dosti\nzdařilou osnovu dramatu nechceme zde probírati do podrobná;\njeden moment zdá se nám ale zvláště v našich poměrech\npovšimnutí hodným. V „Leile\" jest totiž jedna osoba do-\ncela zbytečná, jelikož vlastně ani k ději ničím nepřispívá\nani svou povahou nás nepoutá: kralevič „Juan,\" jenž mlá-\ndím a poměrem svým k Leile ovsem požaduje býti tenorem,,\na tak důležitou sílu pro nic a za nic absorbuje, již ale-\nspoň v nynějším stavu našeho personálu pak při „Mu-\nžovi\" pohřešujeme. První tenorovou úlohou měl by býti\npouze „Muza\" a „Juan\" mohl by docela odpadnouti; tím by\nse provedení opery též velice usnadnilo ovšem ohled to,\nkterý sice tvůrčí činnosti umělcově nikdy nesmí vnucovati\njakákoliv pouta, který ale přece uvážení zasluhuje, pakli\nse shoduje s Čistě uměleckými zájmy díla samého; a „Leila\"\nby vyloučením oné zbytečné osoby jen získala. Jedna z nej-\nlepŠich stránek libretta a největší zásluha naší spisovatelky\nchová bohužel v sobě již zárodek hlavní vady celé opery*\nDikce a forma jest naveskrz velmi ušlechtilá a krásná, ně-\nkdy i tak nadšeně poetická, že mnohé místo má svou více\nméně samostatnou cenu i co lyrická báseň; toto šťastné na-\ndání svedlo ale Elišku Krásnohorskou k přílišnému rozpřá-\ndání situac a tak bohatému vyvinování okamžitých citů, že na\nmnoze lyrický živel nad dramatickým vrch obdržel; nejpatrněji\nse to jeví v prvních scénách prvního jednání, vnicchžseo-\nvšem nejpůvabnější místa textu nacházejí. Z této příčiny mohlo\nby se libretto „Leily\" pro mnohého pouze dramaticky na-\ndaného skladatele státi osudným; avšak K. Bendi, jehož\npísně a sbory patří mezi nejkrásnější a nej oblíbenější plody\nmoderní naší hudby, vládne všemi lyrickými formami skladby\nhudební tak, že se úplně postaviti mohl na stanovisko, na\nněmž stojí i text. Uznáváme, že této shodě tendencí spiso-\nvatelky a skladatele děkovati musíme za mnohou krásnou\njednotlivost, v celku však stanovisko to neschvalujeme, po-\nněvadž převaha lyrického živlu nad volnou dramatickou\ndeklamací hudebnímu dramatu na ujmu býti musí. A kdyby\nbyly ony jednotlivosti sebe rozkošnější, nemohli bychom\npřece jinak, než nazvati ono dílo věncem z pouhých květů,,\njenž se nedostatkem zeleného listí stává příliš těžkým a\npádným. Důkladná theoretická i praktická zkušenost hudební\njeví se patrně v celé „Leile,\" rovněž tak v melodicko-har-\nmonické stránce partitury jako v instrumentaci; jedno z její\nnejskvělejších čísel jest bez odporu finále 1. jednání. Ale"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8045, "texte": "rozhodnou charakterističnost nenacházíme v Bendlově skladbě\nv té míře, jak bychom si přáli a jak i text netoliko dovo-\nluje, ale sám též žádá. Velmi zdařilá jest v tomto ohledu\nzajisté postava „Almamena,\" která svou originálností již v\nlibrettu zajímá; co do instrumentace jest situace šťastně vy-\nlíčená k. p. v prvních výstupech opery a mimo jiné menší\nmomenty vyniká hlavně čtvrté jednání věrnou karakteristi-\nkou a dramatickou živostí. Čeho však v hudbě té nejvíce\npostrádáme, jest principielně a důsledně provedený kontrast\nobou živlů mauřického a křesťanského, k němuž poukazuje\njiž předmluva textu jenž se ovšem sám poněkud spoluvinníkem\ntohoto nedostatku tím stává, že nám tyto živly předvádí každý\no sobe, a teprvé v posledním jednání —po katastrofě, změnivší\njiž původní ráz povahy maurické oba pospolu. Z krátká:\nnej přednější zásluha Bendlova čelí k čistě hudební stránce\n„Leily,\" jejíž nepopiratelné krásy jí čestného místa v našem re-\npertoiru pojišťují. Pan Barcal, jenž patří mezi nejpilnější síly\nnašeho personálu, zvolil si úlohu „Muzy\" pro svůj příjem a\npřečetné obecenstvo přijalo ho velmi lichotně a poctilo mno-\nhými věnci. Úloha tato zdá se nám ale převyšovati jeho\nsíly a těšíme se, že p. beneficiant to sám poněkud uznává;\nneboť v prvním jednání se co možná šetřil, aby později tím\nsnadněji mohl působiti svým, hlavně ve středních polohách\nsympathickým hlasem a krásným svým mezza voce; bohu-\nžel trpěl mnohý moment 1. jedn. tímto hovením, za to však\nse p. Barcalovi tím lépe podařily lyrické momenty 2. a4.\njednání. Sl. Pastelli-ová nemohla nás titulní úlohou svou\nprávě uspokoj iti ; již hlas její jest příliš ostrý a pichlavý a\nslečna libuje si příliš v silném a plném zpěvu, jenž onu vadu\norganu zdvojnásobňuje, než aby se mohla nazvati vzornou\nrepresentantkou něžné „Leily;\"?vůbec by se mohla tato úloha\nu nás mnohem lépe obsaditi. „Zoraida\" sl. Sákové byla velmi\nzdařilá. ~Almamen\" jest jedna z nejlepŠích úloh páně Pa-\nlečkových a působí vždy mocně; pan Lev („Boabdil\") zpíval\narii svou v 2. jednání se znamenitým úspěchem; nevděčnou\núlohu „Juana\" provedl p. Lukeš jako pravý umělec. Z men-\nších úloh jmenujeme především chvalně sl. Hanušovou („Aba-\ntyše\"), pak pány Sebestu (Král Ferdinand) ap. Doubravského\n(vyvolávac). Celé představení bylo precisní a korrektní, až\nna některé poklesky ve sboru dívek v Alhambře. Operu\nřídil p. kapelník Smetana; nepřítomný p. skladatel byl se\nsólisty volán, ve jménu jeho děkoval ale p. beneficiant.\nO Blodkově „V studni\" příště.\n\nO. H.\n\nO. H.\n* První koncert pražské konservatoře hudby 21. února.\n— Program byl velkolepý a provedení naveskrz výborné, ano\nskvělé; toť krátké resumé povšechného dojmu. Passaeaglia do\nC-moll od J. S. Bacha, pro velký orkestr upravená od J. Essera,\ntvořila první číslo. Má-li instrumentování skladeb původně pro\nvarhany neb piano určených vyhověti i původní esthetické je-\ndnotě a harmonické okrouhlenosti celku, i vsem zvláštnostem\npestrého a všestranného orkestru, jesti k tomu zajisté zapotřebí\nnejjemnějŠí znalosti instrumentální techniky a nejŠťastnějŠí kom-\nbinace nástrojů různých barvitostí, aby se partitura nutným ú-\nČinkováním větších kompaktnějších skupin orkestrálních nestala\njednotvárnou a Šablonovitou; as tohoto stanoviska musíme Esse-\nrovu instrumentaci bez odporu považovati za velmi zdařilou, je-\nlikož nemůžeme nikterak požadovati jakékoliv nápodobení hlasu\nvarhan orkestrem, ano, opřeli bychom se rozhodně proti takové\numělé hříčce. Dílo Bachovo samo unáší svým geniálním vzle-\ntem a svou grandiosní velkolepostí, a smíme-li se zde dotknouti\ntéž subjektivního dojmu, přiznáváme se, že toto číslo nejmohút-\nněji na nás působilo. Velký koncert pro dvě obligátní housle\n(O. SevČík a I. Zajíc) a Čello (J. Korel) s orkestrem od Arc-\nangela Corelli-ho (1653—1715) jest důstojným zástupcem staré\nhudby italské a budí toužebnou vzpomínku na ony Časy, kde i\nskladby koncertní oživeny byly vřelým, upřímným duchem Čistě\numěleckým. V A dur-Symphonii pro malý orkestr okouzluje\nnás roztomilá musa Mozartova svou nejpůvabnější, nejpřítulnější\nstránkou, řekli bychom skoro, že trochu koketně, vsak za-\njisté roztomile koketně. Líbezná ukolébavka z „Blanche de Pro-\nvence\" od L. Cherubini-ho (sbor proveden žákyněmi pěvecká\nŠkoly a chovanci nižšího oddělení) nemusí se za to styděti, Že\nponěkud zbledla před sluncemi, jako jsou Bach, Mozart, Bee-\nthoven ; v jiné společnosti a společnost ta nemusila by věru\nbýti špatnou mohla by se sama státi sluncem. Všechna do-\nsud jmenovaná Čísla byly novinky. Důstojný závěrek koncertu\nposkytla gigantická ouvertura k „Faustu\" od L. Spohra, jenž\nnám zde na vysokém kothurnu předvádí postavu Fausta, jak ji\nas Gothe v srdci n<>sil nikoliv ale loutku, á la fran§aise vy-\nšňořenou, jak ji Gounodovi presentovala firma „J. Barbier & M.\nCarré\". Mimo tato orkestrální Čísla, jichž provedení, jak již\nnaznačeno vší pochvaly zasluhuje a též hojně obdržela,\nhrála ještě mladistvá pianistka sl. Mary Krebsová Velký kon-\ncert pro piano s orkestrem do Es-dur, op. 73 od Beethovena a\nLisztovu fantasii ~Don Juan\". Když si outlá blondinka za-\nsedla k pianu, byl zajisté mnohý posluchač napnut, zdali její\nfysické síly též dostačí k provedení tak velké úlohy; však již\nprvním mohútným úhozem brillantních passaží na začátku Bee-\nthovenova koncertu zničila tuto obavu docela a dokázala, že sla-\nvnou pověst, již si v Anglii, v Nizozemsku a v Německu zí-\nskala, v míře nejvyŠŠí zasluhuje, a že jest umělkyní v pravém\ntohoto zneužívaného slova smyslu. BIČ. Krebsova hraje s tako-\nvou úplnou jistotou, že se nám zdá skoro věcí nemožnou, aby\nnevyhovéla požadavku i nejsmělejŠímu. Technika jest pro ni\ntakořka ~přemoženým stanoviskem\", ona tudiž může všechnu\nsvou pozornost obraceti na obsah skladby samé a přednáší me-\nlodie Beethovenovy tak dojemně, tak úchvatně, že i příkrý kon-\ntrast barvitostí piana a orkestru skoro docela mizí. Již po Bee-\nthovenově koncertu (jenž trval přes tři Čtvrtě hodiny) slavila pra-\nvý triumf; rovněž tak po Lisztově fantasii, jejíž bezúhonné pro-\nvedení jen ~vyvoleným\" jest dopřáno. A Čím únavnější jsou\nobě tyto skladby i pro silnou, utuženou ruku, tím více překva-\npila nás slečna podivuhodně jemným, nižádnou umdlenost ne-\nprozrazujícím poetickým přednešením Seelingovy ~Loreley\", již\nhned po „Don Juanu\" následkem bouřlivého potlesku přidala.\nDoufáme, že co nevidět slečnu ještě uslyšíme jednou. Při\ntéto příležitosti nemůžeme jinak než litovati upřímně, žé se na\nnaši konservatoři nevyučuje též koncertantnímu pianu; jesti to\nmezera, která nejen všestrannost ústavu ruší, ale i materielnímu\njeho prospěchu snad na ujmu jest.\n\n* Z českého divadla. Jak se dovídáme, chystají se opery\na zpěvohry k provozování: Lazzaroni Neapolští, zpěvohra od\nZajíce. Pážata, zpěvohra od Dunieckého. Obě tyto zpěvohry\npřeložil p. Jind. Bohm, bez odporu jeden z nejvytecnějsch pře-\nkladatelů textů operních. Dále ~Zajatá\" zpěvohra od Hynka\nVojáčka a konečně ~Fidelio,\" opera od Beethovena.\n* Palčivá otázka stran hrdiuského tenoru bude jak se zdá\nkonečně rozřešena. Ředitelstvo českého divadla engažovalo tyto\ndní jistého p. Součka, jenž prý vyhoví vsem na hrdinského tenora\nkladeným požadavkům. Pan Bouček není prý sice mlád, avšak\nhlas jeho zvláště v hořejší poloze vyniká prý neobyčejnoa zvu-\nČností, silou a vytrvalostí. První vystoupení jeho určeno jest na,\n4. března v „Lukrecii.\" Uvidíme a uslyšíme.\n* Jednota hudebních umělců pražských bude dne 22.\nbřezna provozovati velkolepé oratorium „Israelité v Egyptě\"\nod Handla. Solové hlasy provedou z ochoty slečna Panocha,\npaní Perechon, slečna Szégal a pánové: Krejčí, Siehr a Vecko.\nDále budou ochotně spolupůsobiti slavní spolkové zpěváČtí Be-\nseda a Hlahol, mužský zpěváeký spolek německý, potom cho-\nvanci zdejšího konservatoria, páni Členové obou zemských di-\nvadel i mnozí páni ochotníci, Jak se dovídáme, bude se od\nnynějška české s německým oratoriem střídati.\n* To Den jest název slavnostného zpěvu pro mužský sbor\nod slovenského nadaného skladatele I. L> Belly, jejž nákladem\nsvým vydal zpěváeký spolek „Ohlas\" v Olomúci. Cena partitury"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5603, "texte": "15 kr., za 4 hlasy též 15 kr. Doporučujíce co sbor\ntento našim zpěv. spolkům podáme co nevidět zevrubnou úvahu\no něm, jakož o zdařilých sborech slovenských p. Belly, které\nty v žádném archivu Českoslovanských pěv. spolků chyběti ne-\nměly. Pan Bella jest, soudíme-li dle skladeb jeho, muž kraso-\nvědecky vzdělaný a v theorii hudby úplně znalý záruka to\nhodnoty skladeb jeho.\n* Nás rodák p. Jan Oertl, prof. cella na hudebním ústavu\nv Záhřebu, dochází nejen co virtuos ale i co učitel velké po-\nchvaly. Před nedávnem účinkoval p. Oertl v spolkovém kon-\ncertě přednášeje Kummerovu velkou, Četnými technickými ne-\nsnadnostmi překypující fantasii na themu z opery „NáměsíČná.\"\nPan Oertl přednesl ji, jak se Záhřebské listy zmiňují, s onou\npreeisí, jistotou a uměleckou zručností, jaké jsme uvykli u tohoto\nváženého žáka pražského konservatoře. Pan Oertl byl po před-\nnosu hlučně volán. O výtečné vyučovací methodě p. prof. Oertla\nsvědčí okolnost ta, že žák jeho Heřman Šrabec na cello se přede-\nvším vyznamenal. Tento mladý chovanec zachází už s nesnad-\nným svým nástrojem (cellem) s onou něžností a zběhlostí, která\nmu věští krásnou naději. P. Šrabec přednášel v koncertu fanta-\nsii „Slavianin\" od prof. Oertla, níž dle zpráv záhřebských listů\nveškeré obecenstvo uchvátil.\n* Dr. Aug. V. Ambros držel ve Čtvrtek dne 25. února\nv Umělecké Besedě přednášku o starých církevních tóninách,\nsvědčící o hlubokých studiích, velké učenosti a důmyslu; škoda\njen, že návštěva nebyla Četnější.\n* Paní Nor man-Nerudova Mina koncertovala dne 7. ú-\nnora v Paříži v 16. koncertě Pasdeloupově přednášejíc mistrně\nna housle fantasii appassionatu od Vieuxtempse.\n* Sleč. Dietrichova koncertovala dne 17. února v Jeně,\nkamž také Abbé Liszt zavítal. Světoznámý tento umělec před-\nvedl naši krajanku tamnějšímu obecenstvu a vyjádřil se o hře\njejí co nejchvalněji.\n* Alex. Dreyschock ochuravěv v Petrohradě odebral se\ndne 13. února odtamtud do Benátek, aby se v jižním podnebí\nzotavil.\n* Raimund Dreyschock, koncertní mistr a prof. na kon-\nservatoři v Lipsku, bratr to světoznámého virtuosa na piano\nAlexandra, zemřel po dlouhé nemoci dne 6. února v Lipsku.\nRaimund narodil se 30. srpna 1824 v Žáku u Čáslavi, absol-\nvoval r. 1840 pod prof. Mildnerem konservatorium pražské,\nvzdělav se na solidního virtuosa na housle. Na to konal se\nsvým bratrem umělecké cesty, na nichž hra jeho došla chval -\nného uznání. R. 1850 stal se v Lipsku druhým koncertním\nmistrem a professorem houslí na konservatoři. V dubnu 1855\nnavštívil Prahu, kdež přednášel v koncertě pověstnou „Ďáblovu\nsonátu\" od G. Tartiniho. R. Dreyschock nepožíval příliš velké\npřízně u Lipské kritiky, která ho při každé příležitosti, aČ mnohdy\nbezdůvodně, tepala.\n* Pan Režný, druhdy Člen opery Linecké, engažován je\nnyní u divadla Wurzburskébo.\n* General Aleksej Lvov, skladatel ruské hymny a něko-\nlika oper, zdržuje se nyní v Drážďanech.\n* Pan Ferd. Podhorský je nyní rozhodným miláčkem Ce-\nlo veckého obecenstva. Před nedávnem vystoupil co hrabČ v „Zbro-\njíři\" a byl obsypán bouřlivou pochvalou po miste „Rád dal bych\nsvůj lesk'1 (T. akt) a pak po vložce „O dej mě zírat v oko tvé.44\nY opeře Don Sebastian (18. února) byl v partii Camoense hr-\ndinou celého večera jsa hlučnou pochvalou odměněn po Lusiade\n(1. akt), po arii „Do Lisabonu\" (3. akt) a p. barcarolle za scénou\n(5. akt) a mnohokráte vyvolán.\n* Pan Vávra, operní pěvec a žák našeho J. Lukeše*\nvystoupil dne 21. února poprvé na divadle plzeňském co\nGrennaro v opeře „Lucretia Borgia\" s velmi příznivým vý-\nsledkem. Z počátku svíral ho jakýsi cit ostýchavosti a sklí-\nčenosti; avšak v průběhu opery zbavil se citu toho a zpíval\nvelmi pěkně. Jeho tenor je zvučný a lahodný a již nyní\ndobrou methodou značně vycvičen. Téhož večera vystoupil\ntéž pan Severa se stejným úspěchem.\n* Rossiniho mse na cestách. Známý humbugista 1L\nUllman zakoupil od paní Rossiniové pozůstalou mši po Ros-\nsinirn za 50.000 fr. (20.000 zl. r. č.) pro Itálii. Engažovav\nk tomu cíli nejvýtečnější síly pěvecké bude ji po celé Itálii\nza vstupné provozovali. Ve velkých městech bude vždy 100\nhudebníků a 200 choristů, v prostředních městech 60 hud.\na 60 chor.; v menších městech 30 hud. a 60 chor. úcinko-\nvati. 60 choristů jezdí stále s Ullmanem, jenž uspořádá za\nměsíc 26 představeni. Nejprv provede Ullman mši v Miláně.\n* Florentinský kvartett, jenž se skládá z pánů: Jeana\nBeckera (první housle), Enrica Masiho (druhé housle), Luigi\nChiostri-ho (viola) a Bed. Hilperta (cello) dával dne 21. ún. ko-\nmorní zábavu v Brně. Těžko rozhodovati, komu z těchto 4 virtuosů\nnáleží první místo; tvoříf právě dohromady výtečný kvartett,\nvyrveŠ-li jednoho z nich, ztrácí ihned celek. Přece však dlužno\nupozorniti hlavně na Beckera a Hilperta; slyšeli jsme více kvar-\ntettů, tak znamenitého eellistu neměl ale žádný jako ~florentins-\nký.44 Na koncertu nedělním hráli: Mozartovo kvartetto B-dur\n(Čís. 3.), pak Mendelssohnovo do A (op. 13.) a Beethovenovo\nC-dur (op. Čís). Hra byla vesměs mistrná; nelze ničeho vytý-\nkati, leda že zvláštním spůsobem přednesli některá místa. Avšak\nto jest osobním náhledem. Podivuhodný soulad nástrojů, hra\ntak jednotná v celku, že se. domníváš slyšeti jeden nástroj, a to\nhra od nejjemnějŠího piana až k mohútným tonům orkestru:\ntoť kouzlo hry florent. kvartettu. Pochvala obecenstva, jímž re-\nduta byla přeplněna byla, také velenadsená. I hmotný výsledek\nkoncertu jest, jak se dovídáme, skvělý, totiž 800 zl. a tím se\ndostane zdejším ústavům pěkného příspěvku. Hlavní zásluhu\no uspořádání koncertu tohoto má pan P all i ar di, který ni Času\nni práce nešetřil, aby se Brnu dostalo této umělecké po~\n£ J J\nchoutky;\n\nM.O."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c018", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "55", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.7.1", "titre_corps": "* České divadlo. 19. února: „Leila,\" velká romantická", "titre_sommaire": "* České divadlo. 19. února: „Leila,\" velká romantická", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.6", "debut_caractere": 4149, "fin_caractere_exclue": 7373, "texte": "* České divadlo. 19. února: „Leila,\" velká romantická\nopera ve 4 jednáních. Dle novelly Bulwerovy od. Elišky Krá-\nsnohorské. Hudbu složil Karel Bendi; 21. února'. „Pro-\ndaná nevěsta— 24. února'. „F studni\\kl operetka v jednom\njednání od Karla Sabiny. V hudbu uvedl Vilém Blodek;\n26. února: ~Jessonda,\" romantická opera ve 3 jedn.} sepsal\nE. Gehe1 přetočil J. N. Štěpánek. Hudba od L. Spohra (po-\nprvé). Měli jsme v posledním čase vítanou příležitostr\npromluviti o Smetanově „Prodané nevěstě\" a o Seborovň\n„Drahomíře\" ; těšíme se, že dnes v těchto úvahách o našich\npůvodních operách pokračovati můžeme a sice referátem o\nBendlové „Leile.u Děj této opery, chvalně známou spisovatel-\nkou Eliškou Krásnohorskou dle Bulwera dramatisovaný, jest\nvelmi zajímavý a napíná od začátku až ku konci. Dosti\nzdařilou osnovu dramatu nechceme zde probírati do podrobná;\njeden moment zdá se nám ale zvláště v našich poměrech\npovšimnutí hodným. V „Leile\" jest totiž jedna osoba do-\ncela zbytečná, jelikož vlastně ani k ději ničím nepřispívá\nani svou povahou nás nepoutá: kralevič „Juan,\" jenž mlá-\ndím a poměrem svým k Leile ovsem požaduje býti tenorem,,\na tak důležitou sílu pro nic a za nic absorbuje, již ale-\nspoň v nynějším stavu našeho personálu pak při „Mu-\nžovi\" pohřešujeme. První tenorovou úlohou měl by býti\npouze „Muza\" a „Juan\" mohl by docela odpadnouti; tím by\nse provedení opery též velice usnadnilo ovšem ohled to,\nkterý sice tvůrčí činnosti umělcově nikdy nesmí vnucovati\njakákoliv pouta, který ale přece uvážení zasluhuje, pakli\nse shoduje s Čistě uměleckými zájmy díla samého; a „Leila\"\nby vyloučením oné zbytečné osoby jen získala. Jedna z nej-\nlepŠich stránek libretta a největší zásluha naší spisovatelky\nchová bohužel v sobě již zárodek hlavní vady celé opery*\nDikce a forma jest naveskrz velmi ušlechtilá a krásná, ně-\nkdy i tak nadšeně poetická, že mnohé místo má svou více\nméně samostatnou cenu i co lyrická báseň; toto šťastné na-\ndání svedlo ale Elišku Krásnohorskou k přílišnému rozpřá-\ndání situac a tak bohatému vyvinování okamžitých citů, že na\nmnoze lyrický živel nad dramatickým vrch obdržel; nejpatrněji\nse to jeví v prvních scénách prvního jednání, vnicchžseo-\nvšem nejpůvabnější místa textu nacházejí. Z této příčiny mohlo\nby se libretto „Leily\" pro mnohého pouze dramaticky na-\ndaného skladatele státi osudným; avšak K. Bendi, jehož\npísně a sbory patří mezi nejkrásnější a nej oblíbenější plody\nmoderní naší hudby, vládne všemi lyrickými formami skladby\nhudební tak, že se úplně postaviti mohl na stanovisko, na\nněmž stojí i text. Uznáváme, že této shodě tendencí spiso-\nvatelky a skladatele děkovati musíme za mnohou krásnou\njednotlivost, v celku však stanovisko to neschvalujeme, po-\nněvadž převaha lyrického živlu nad volnou dramatickou\ndeklamací hudebnímu dramatu na ujmu býti musí. A kdyby\nbyly ony jednotlivosti sebe rozkošnější, nemohli bychom\npřece jinak, než nazvati ono dílo věncem z pouhých květů,,\njenž se nedostatkem zeleného listí stává příliš těžkým a\npádným. Důkladná theoretická i praktická zkušenost hudební\njeví se patrně v celé „Leile,\" rovněž tak v melodicko-har-\nmonické stránce partitury jako v instrumentaci; jedno z její\nnejskvělejších čísel jest bez odporu finále 1. jednání. Ale"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2505, "texte": "rozhodnou charakterističnost nenacházíme v Bendlově skladbě\nv té míře, jak bychom si přáli a jak i text netoliko dovo-\nluje, ale sám též žádá. Velmi zdařilá jest v tomto ohledu\nzajisté postava „Almamena,\" která svou originálností již v\nlibrettu zajímá; co do instrumentace jest situace šťastně vy-\nlíčená k. p. v prvních výstupech opery a mimo jiné menší\nmomenty vyniká hlavně čtvrté jednání věrnou karakteristi-\nkou a dramatickou živostí. Čeho však v hudbě té nejvíce\npostrádáme, jest principielně a důsledně provedený kontrast\nobou živlů mauřického a křesťanského, k němuž poukazuje\njiž předmluva textu jenž se ovšem sám poněkud spoluvinníkem\ntohoto nedostatku tím stává, že nám tyto živly předvádí každý\no sobe, a teprvé v posledním jednání —po katastrofě, změnivší\njiž původní ráz povahy maurické oba pospolu. Z krátká:\nnej přednější zásluha Bendlova čelí k čistě hudební stránce\n„Leily,\" jejíž nepopiratelné krásy jí čestného místa v našem re-\npertoiru pojišťují. Pan Barcal, jenž patří mezi nejpilnější síly\nnašeho personálu, zvolil si úlohu „Muzy\" pro svůj příjem a\npřečetné obecenstvo přijalo ho velmi lichotně a poctilo mno-\nhými věnci. Úloha tato zdá se nám ale převyšovati jeho\nsíly a těšíme se, že p. beneficiant to sám poněkud uznává;\nneboť v prvním jednání se co možná šetřil, aby později tím\nsnadněji mohl působiti svým, hlavně ve středních polohách\nsympathickým hlasem a krásným svým mezza voce; bohu-\nžel trpěl mnohý moment 1. jedn. tímto hovením, za to však\nse p. Barcalovi tím lépe podařily lyrické momenty 2. a4.\njednání. Sl. Pastelli-ová nemohla nás titulní úlohou svou\nprávě uspokoj iti ; již hlas její jest příliš ostrý a pichlavý a\nslečna libuje si příliš v silném a plném zpěvu, jenž onu vadu\norganu zdvojnásobňuje, než aby se mohla nazvati vzornou\nrepresentantkou něžné „Leily;\"?vůbec by se mohla tato úloha\nu nás mnohem lépe obsaditi. „Zoraida\" sl. Sákové byla velmi\nzdařilá. ~Almamen\" jest jedna z nejlepŠích úloh páně Pa-\nlečkových a působí vždy mocně; pan Lev („Boabdil\") zpíval\narii svou v 2. jednání se znamenitým úspěchem; nevděčnou\núlohu „Juana\" provedl p. Lukeš jako pravý umělec. Z men-\nších úloh jmenujeme především chvalně sl. Hanušovou („Aba-\ntyše\"), pak pány Sebestu (Král Ferdinand) ap. Doubravského\n(vyvolávac). Celé představení bylo precisní a korrektní, až\nna některé poklesky ve sboru dívek v Alhambře. Operu\nřídil p. kapelník Smetana; nepřítomný p. skladatel byl se\nsólisty volán, ve jménu jeho děkoval ale p. beneficiant.\nO Blodkově „V studni\" příště.\n\nO. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c019", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "55", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.7.2", "titre_corps": "* První koncert pražské konservatoře hudby 21. února.", "titre_sommaire": "* První koncert pražské konservatoře hudby 21. února.", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.7", "debut_caractere": 2507, "fin_caractere_exclue": 6590, "texte": "O. H.\n* První koncert pražské konservatoře hudby 21. února.\n— Program byl velkolepý a provedení naveskrz výborné, ano\nskvělé; toť krátké resumé povšechného dojmu. Passaeaglia do\nC-moll od J. S. Bacha, pro velký orkestr upravená od J. Essera,\ntvořila první číslo. Má-li instrumentování skladeb původně pro\nvarhany neb piano určených vyhověti i původní esthetické je-\ndnotě a harmonické okrouhlenosti celku, i vsem zvláštnostem\npestrého a všestranného orkestru, jesti k tomu zajisté zapotřebí\nnejjemnějŠí znalosti instrumentální techniky a nejŠťastnějŠí kom-\nbinace nástrojů různých barvitostí, aby se partitura nutným ú-\nČinkováním větších kompaktnějších skupin orkestrálních nestala\njednotvárnou a Šablonovitou; as tohoto stanoviska musíme Esse-\nrovu instrumentaci bez odporu považovati za velmi zdařilou, je-\nlikož nemůžeme nikterak požadovati jakékoliv nápodobení hlasu\nvarhan orkestrem, ano, opřeli bychom se rozhodně proti takové\numělé hříčce. Dílo Bachovo samo unáší svým geniálním vzle-\ntem a svou grandiosní velkolepostí, a smíme-li se zde dotknouti\ntéž subjektivního dojmu, přiznáváme se, že toto číslo nejmohút-\nněji na nás působilo. Velký koncert pro dvě obligátní housle\n(O. SevČík a I. Zajíc) a Čello (J. Korel) s orkestrem od Arc-\nangela Corelli-ho (1653—1715) jest důstojným zástupcem staré\nhudby italské a budí toužebnou vzpomínku na ony Časy, kde i\nskladby koncertní oživeny byly vřelým, upřímným duchem Čistě\numěleckým. V A dur-Symphonii pro malý orkestr okouzluje\nnás roztomilá musa Mozartova svou nejpůvabnější, nejpřítulnější\nstránkou, řekli bychom skoro, že trochu koketně, vsak za-\njisté roztomile koketně. Líbezná ukolébavka z „Blanche de Pro-\nvence\" od L. Cherubini-ho (sbor proveden žákyněmi pěvecká\nŠkoly a chovanci nižšího oddělení) nemusí se za to styděti, Že\nponěkud zbledla před sluncemi, jako jsou Bach, Mozart, Bee-\nthoven ; v jiné společnosti a společnost ta nemusila by věru\nbýti špatnou mohla by se sama státi sluncem. Všechna do-\nsud jmenovaná Čísla byly novinky. Důstojný závěrek koncertu\nposkytla gigantická ouvertura k „Faustu\" od L. Spohra, jenž\nnám zde na vysokém kothurnu předvádí postavu Fausta, jak ji\nas Gothe v srdci n<>sil nikoliv ale loutku, á la fran§aise vy-\nšňořenou, jak ji Gounodovi presentovala firma „J. Barbier & M.\nCarré\". Mimo tato orkestrální Čísla, jichž provedení, jak již\nnaznačeno vší pochvaly zasluhuje a též hojně obdržela,\nhrála ještě mladistvá pianistka sl. Mary Krebsová Velký kon-\ncert pro piano s orkestrem do Es-dur, op. 73 od Beethovena a\nLisztovu fantasii ~Don Juan\". Když si outlá blondinka za-\nsedla k pianu, byl zajisté mnohý posluchač napnut, zdali její\nfysické síly též dostačí k provedení tak velké úlohy; však již\nprvním mohútným úhozem brillantních passaží na začátku Bee-\nthovenova koncertu zničila tuto obavu docela a dokázala, že sla-\nvnou pověst, již si v Anglii, v Nizozemsku a v Německu zí-\nskala, v míře nejvyŠŠí zasluhuje, a že jest umělkyní v pravém\ntohoto zneužívaného slova smyslu. BIČ. Krebsova hraje s tako-\nvou úplnou jistotou, že se nám zdá skoro věcí nemožnou, aby\nnevyhovéla požadavku i nejsmělejŠímu. Technika jest pro ni\ntakořka ~přemoženým stanoviskem\", ona tudiž může všechnu\nsvou pozornost obraceti na obsah skladby samé a přednáší me-\nlodie Beethovenovy tak dojemně, tak úchvatně, že i příkrý kon-\ntrast barvitostí piana a orkestru skoro docela mizí. Již po Bee-\nthovenově koncertu (jenž trval přes tři Čtvrtě hodiny) slavila pra-\nvý triumf; rovněž tak po Lisztově fantasii, jejíž bezúhonné pro-\nvedení jen ~vyvoleným\" jest dopřáno. A Čím únavnější jsou\nobě tyto skladby i pro silnou, utuženou ruku, tím více překva-\npila nás slečna podivuhodně jemným, nižádnou umdlenost ne-\nprozrazujícím poetickým přednešením Seelingovy ~Loreley\", již\nhned po „Don Juanu\" následkem bouřlivého potlesku přidala.\nDoufáme, že co nevidět slečnu ještě uslyšíme jednou. Při\ntéto příležitosti nemůžeme jinak než litovati upřímně, žé se na\nnaši konservatoři nevyučuje též koncertantnímu pianu; jesti to\nmezera, která nejen všestrannost ústavu ruší, ale i materielnímu\njeho prospěchu snad na ujmu jest."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c020", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "56", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.7.3", "titre_corps": "* Z českého divadla. Jak se dovídáme, chystají se opery", "titre_sommaire": "* Z českého divadla. Jak se dovídáme, chystají se opery", "signature_source": "M. O", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.7", "debut_caractere": 6592, "fin_caractere_exclue": 8045, "texte": "* Z českého divadla. Jak se dovídáme, chystají se opery\na zpěvohry k provozování: Lazzaroni Neapolští, zpěvohra od\nZajíce. Pážata, zpěvohra od Dunieckého. Obě tyto zpěvohry\npřeložil p. Jind. Bohm, bez odporu jeden z nejvytecnějsch pře-\nkladatelů textů operních. Dále ~Zajatá\" zpěvohra od Hynka\nVojáčka a konečně ~Fidelio,\" opera od Beethovena.\n* Palčivá otázka stran hrdiuského tenoru bude jak se zdá\nkonečně rozřešena. Ředitelstvo českého divadla engažovalo tyto\ndní jistého p. Součka, jenž prý vyhoví vsem na hrdinského tenora\nkladeným požadavkům. Pan Bouček není prý sice mlád, avšak\nhlas jeho zvláště v hořejší poloze vyniká prý neobyčejnoa zvu-\nČností, silou a vytrvalostí. První vystoupení jeho určeno jest na,\n4. března v „Lukrecii.\" Uvidíme a uslyšíme.\n* Jednota hudebních umělců pražských bude dne 22.\nbřezna provozovati velkolepé oratorium „Israelité v Egyptě\"\nod Handla. Solové hlasy provedou z ochoty slečna Panocha,\npaní Perechon, slečna Szégal a pánové: Krejčí, Siehr a Vecko.\nDále budou ochotně spolupůsobiti slavní spolkové zpěváČtí Be-\nseda a Hlahol, mužský zpěváeký spolek německý, potom cho-\nvanci zdejšího konservatoria, páni Členové obou zemských di-\nvadel i mnozí páni ochotníci, Jak se dovídáme, bude se od\nnynějška české s německým oratoriem střídati.\n* To Den jest název slavnostného zpěvu pro mužský sbor\nod slovenského nadaného skladatele I. L> Belly, jejž nákladem\nsvým vydal zpěváeký spolek „Ohlas\" v Olomúci. Cena partitury"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5603, "texte": "15 kr., za 4 hlasy též 15 kr. Doporučujíce co sbor\ntento našim zpěv. spolkům podáme co nevidět zevrubnou úvahu\no něm, jakož o zdařilých sborech slovenských p. Belly, které\nty v žádném archivu Českoslovanských pěv. spolků chyběti ne-\nměly. Pan Bella jest, soudíme-li dle skladeb jeho, muž kraso-\nvědecky vzdělaný a v theorii hudby úplně znalý záruka to\nhodnoty skladeb jeho.\n* Nás rodák p. Jan Oertl, prof. cella na hudebním ústavu\nv Záhřebu, dochází nejen co virtuos ale i co učitel velké po-\nchvaly. Před nedávnem účinkoval p. Oertl v spolkovém kon-\ncertě přednášeje Kummerovu velkou, Četnými technickými ne-\nsnadnostmi překypující fantasii na themu z opery „NáměsíČná.\"\nPan Oertl přednesl ji, jak se Záhřebské listy zmiňují, s onou\npreeisí, jistotou a uměleckou zručností, jaké jsme uvykli u tohoto\nváženého žáka pražského konservatoře. Pan Oertl byl po před-\nnosu hlučně volán. O výtečné vyučovací methodě p. prof. Oertla\nsvědčí okolnost ta, že žák jeho Heřman Šrabec na cello se přede-\nvším vyznamenal. Tento mladý chovanec zachází už s nesnad-\nným svým nástrojem (cellem) s onou něžností a zběhlostí, která\nmu věští krásnou naději. P. Šrabec přednášel v koncertu fanta-\nsii „Slavianin\" od prof. Oertla, níž dle zpráv záhřebských listů\nveškeré obecenstvo uchvátil.\n* Dr. Aug. V. Ambros držel ve Čtvrtek dne 25. února\nv Umělecké Besedě přednášku o starých církevních tóninách,\nsvědčící o hlubokých studiích, velké učenosti a důmyslu; škoda\njen, že návštěva nebyla Četnější.\n* Paní Nor man-Nerudova Mina koncertovala dne 7. ú-\nnora v Paříži v 16. koncertě Pasdeloupově přednášejíc mistrně\nna housle fantasii appassionatu od Vieuxtempse.\n* Sleč. Dietrichova koncertovala dne 17. února v Jeně,\nkamž také Abbé Liszt zavítal. Světoznámý tento umělec před-\nvedl naši krajanku tamnějšímu obecenstvu a vyjádřil se o hře\njejí co nejchvalněji.\n* Alex. Dreyschock ochuravěv v Petrohradě odebral se\ndne 13. února odtamtud do Benátek, aby se v jižním podnebí\nzotavil.\n* Raimund Dreyschock, koncertní mistr a prof. na kon-\nservatoři v Lipsku, bratr to světoznámého virtuosa na piano\nAlexandra, zemřel po dlouhé nemoci dne 6. února v Lipsku.\nRaimund narodil se 30. srpna 1824 v Žáku u Čáslavi, absol-\nvoval r. 1840 pod prof. Mildnerem konservatorium pražské,\nvzdělav se na solidního virtuosa na housle. Na to konal se\nsvým bratrem umělecké cesty, na nichž hra jeho došla chval -\nného uznání. R. 1850 stal se v Lipsku druhým koncertním\nmistrem a professorem houslí na konservatoři. V dubnu 1855\nnavštívil Prahu, kdež přednášel v koncertě pověstnou „Ďáblovu\nsonátu\" od G. Tartiniho. R. Dreyschock nepožíval příliš velké\npřízně u Lipské kritiky, která ho při každé příležitosti, aČ mnohdy\nbezdůvodně, tepala.\n* Pan Režný, druhdy Člen opery Linecké, engažován je\nnyní u divadla Wurzburskébo.\n* General Aleksej Lvov, skladatel ruské hymny a něko-\nlika oper, zdržuje se nyní v Drážďanech.\n* Pan Ferd. Podhorský je nyní rozhodným miláčkem Ce-\nlo veckého obecenstva. Před nedávnem vystoupil co hrabČ v „Zbro-\njíři\" a byl obsypán bouřlivou pochvalou po miste „Rád dal bych\nsvůj lesk'1 (T. akt) a pak po vložce „O dej mě zírat v oko tvé.44\nY opeře Don Sebastian (18. února) byl v partii Camoense hr-\ndinou celého večera jsa hlučnou pochvalou odměněn po Lusiade\n(1. akt), po arii „Do Lisabonu\" (3. akt) a p. barcarolle za scénou\n(5. akt) a mnohokráte vyvolán.\n* Pan Vávra, operní pěvec a žák našeho J. Lukeše*\nvystoupil dne 21. února poprvé na divadle plzeňském co\nGrennaro v opeře „Lucretia Borgia\" s velmi příznivým vý-\nsledkem. Z počátku svíral ho jakýsi cit ostýchavosti a sklí-\nčenosti; avšak v průběhu opery zbavil se citu toho a zpíval\nvelmi pěkně. Jeho tenor je zvučný a lahodný a již nyní\ndobrou methodou značně vycvičen. Téhož večera vystoupil\ntéž pan Severa se stejným úspěchem.\n* Rossiniho mse na cestách. Známý humbugista 1L\nUllman zakoupil od paní Rossiniové pozůstalou mši po Ros-\nsinirn za 50.000 fr. (20.000 zl. r. č.) pro Itálii. Engažovav\nk tomu cíli nejvýtečnější síly pěvecké bude ji po celé Itálii\nza vstupné provozovali. Ve velkých městech bude vždy 100\nhudebníků a 200 choristů, v prostředních městech 60 hud.\na 60 chor.; v menších městech 30 hud. a 60 chor. úcinko-\nvati. 60 choristů jezdí stále s Ullmanem, jenž uspořádá za\nměsíc 26 představeni. Nejprv provede Ullman mši v Miláně.\n* Florentinský kvartett, jenž se skládá z pánů: Jeana\nBeckera (první housle), Enrica Masiho (druhé housle), Luigi\nChiostri-ho (viola) a Bed. Hilperta (cello) dával dne 21. ún. ko-\nmorní zábavu v Brně. Těžko rozhodovati, komu z těchto 4 virtuosů\nnáleží první místo; tvoříf právě dohromady výtečný kvartett,\nvyrveŠ-li jednoho z nich, ztrácí ihned celek. Přece však dlužno\nupozorniti hlavně na Beckera a Hilperta; slyšeli jsme více kvar-\ntettů, tak znamenitého eellistu neměl ale žádný jako ~florentins-\nký.44 Na koncertu nedělním hráli: Mozartovo kvartetto B-dur\n(Čís. 3.), pak Mendelssohnovo do A (op. 13.) a Beethovenovo\nC-dur (op. Čís). Hra byla vesměs mistrná; nelze ničeho vytý-\nkati, leda že zvláštním spůsobem přednesli některá místa. Avšak\nto jest osobním náhledem. Podivuhodný soulad nástrojů, hra\ntak jednotná v celku, že se. domníváš slyšeti jeden nástroj, a to\nhra od nejjemnějŠího piana až k mohútným tonům orkestru:\ntoť kouzlo hry florent. kvartettu. Pochvala obecenstva, jímž re-\nduta byla přeplněna byla, také velenadsená. I hmotný výsledek\nkoncertu jest, jak se dovídáme, skvělý, totiž 800 zl. a tím se\ndostane zdejším ústavům pěkného příspěvku. Hlavní zásluhu\no uspořádání koncertu tohoto má pan P all i ar di, který ni Času\nni práce nešetřil, aby se Brnu dostalo této umělecké po~\n£ J J\nchoutky;\n\nM.O."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c021", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.8", "titre_corps": "* Uprázdněná místa hudebnická. U katedrálního chrámu", "titre_sommaire": "* Uprázdněná místa hudebnická. U katedrálního chrámu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.8", "debut_caractere": 5605, "fin_caractere_exclue": 6651, "texte": "* Uprázdněná místa hudebnická. U katedrálního chrámu\nv KoŠici (Kaschau) uprázdněno jest místo varhanické s ročním\nplatem 346 zl. 50 kr. v hotovosti a svobodným bytem. Lhůta\nk zadání žádostí, které se notářství KoŠickémuzaslati mají, trvá až;\ndo 20. března. Den zkoušky ustanoven jest na 31. března.\nOboista znající též hrát na klarinet hledá se pro orkestr v Ba-\nsileji. RoČní plat 1000—1100 franků. Přihlásit dlužno se k\npředsedovi Dru. J. J. Burckliardtu v Basileji, Elisabethstrasse L\nSpolehlivý korrektor musikalií najde místo v umělecké dílně\nRodera v Lipsku. UcházeČi nechť se bud! písemně neb ústně\nk Roderovi v Lipsku obrátí. Y orkestru c. k. dvorního di-\nvadla ve Vídni je uprázdněno místo prvního fagotisty. Stálé\nslužné 744 zl. r. Č. Lhůta k písemnému přihlášení se trvá až\ndo 15. března t. r. Kancelář c. k. dvorního operního di-\nvadla. Josef Strauss, dvorní ředitel taneční hudby hledá\nsólistu na křídlovku a prvního oboistu pro letní sésonu do Pe-\ntrohradu. Trompetisty hledá ředitel hudby F. Kohler v Ka-\nmenici (Chemnitz) v Sasku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-01-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-01_01#c022", "volume": "bmtnabd_1869-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.8", "debut_caractere": 6653, "fin_caractere_exclue": 7036, "texte": "Listárna.\nA Monsieur L. B. a Varsavie. Ayez la bonte, de me comuni-\nMoravě. Podáme příležitostně úvahy o skladbách Chopinových.\nPanu H. ve Yršci. Díky za číslo časopisu; račte nám poslat vždy\nexemplář, bude-li jednat o besedě. SI. zp. sp. Komickou o-\nrettku „Pan správec v bryndě\" dostanete u Fr. Boučka v Praze\n290—1. Pan P. Bel. v Baň. B. Článek Yašnostin přijde v pří-\nštím čísle."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.1", "texte": "Dr. A. W. Ambros\no vývinu hudebního dramatu (opery)\nod povstání jeho okolo r. 1600 až na nejnovější reformu Richardem\nWagnerem.\nS pílí neúnavnou a vytrvalostí nepřekonatelnou propá-\ntral Dr. Ambros přečetné archivy a knihovny italské, aby z\nnich vážil co možná nejpřesnějších pramenů, zvláště pro dě-\njiny opery před Gluckem, a podniknutí to v skutku neminulo\nse výsledků velmi skvělých. Neboť našel tam mnohou dra-\nhocennou památku umění hudebního, která dosaváde v sta-\nletém prachu tlela a nanejvýš snad jen dle jména známa byla,\na dopídil se historických dat, nejen velezajímavých ale i dů-\nležitých pro historii hudby. A povážíme-li, že jednak sám\njsa netoliko znatelem hudby, ale i skládatelem, do předmětu\nsvého zajisté lépe vniknouti dovede, než mnohý jiný slovút-\nný theoretik, jinak ale že mu i ostatní odbory umělecké\ns nimiž zvláště opera v době renaissanční v nejužším styku\nse nalézá nikterak cizí nejsou, toť můžeme ho vším prá-\nvem nazvati autoritou v dějinách staré opery, jíž se v tomto\noboru sotva kdo z historiků hudebních po bok stavětí smí.\nResultaty svého studium podával již před 3 roky čle-\nnům „umělecké besedy\" v přednáškách českých, nyní zase\nběhem ledna a počátkem února širším kruhům v předná-\nškách německých na Žofíně. Jelikož bohatost a zajímavost\nlátky, jíž Ambros známým duchaplným a pikantním spůso-\nbem svoje posluchače zasypává, nikterak se nenechává vtě-\nsnati do jakéhosi výtahu, jenž by zároveň byl stručným a ú-\nplným, musíme se spokojiti s tímto kratičkým naznačením\nnejhlavnějších rysů, při čemž nám voditelem budiž produkce,\nkteráž 11. února co závěrek nej důležitější momenty vývinu\nopery provedením charakteristických skladeb ilustrovala.\nHlavní zásluhou Ambrosovou jest bez odporu snaha,\naby rozhodnému a veledůležitému rozdílu mezi hudbou před\nr. 1600 (předrenaissanční) a mezi hudbou po r. 1600 (naší,\nmoderní), patřičného uznání a uvážení zjednal, jelikož tato\npro důkladné poznání renaissance nevyhnutelně nutná strán-\nka všemi skoro spisovateli na tomto poli se zanedbává.\nHudba předrenaissanční vyvinula se na základě kostel-\nního zpěvu, Řehořem Velkým na konci VI. století ustáleného.\nPozději přijala umělým kontrapunktem Nizozemčanů, kteří\njako v malbě, tak iv hudbě po Vlaších byli nej slavnějšími,\ncizí živel, jejž Ambros trefně přirovnává gothickému slohu\nv umění výtvarném. Jako proti gothice, tak povstala i proti\nnizozemské skladbě mocná oposice hudby domácí, jejíž hlav-\nnimi zástupci jsou nfrotolla\" (popěvek) a „madrigal\" (půvo-\ndně píseň pastýřská). Zvláště madrigal se stal formou hu-\ndební, která v 16. století došla nejkrásnějšího výkvětu, a je-\njíž nejslavnější pěstitel, Luca Marenzio, (1550—1599) zván\n„il cigno piů suave ď Italia,\" i našemu obecenstvu znám\njest z koncertů „Umělecké besedy.\" Ostatně opanoval tuto\nhudbu madrigalistů kteráž se ovšem od nynější hudby\nvelice různí během 16. stol. z velké části záhubný zlořád\nučeného umělůstkářství, *) proti němuž konečně okolo r. 1600\nvztyčila svou hlavu reformační škola Florentinskd, již za pů-\nvodkyni nejen opery ale i celé nynější hudby považovat!\nmusíme.\nSpolečnost Platonikův v palazzo Barbi ve Florencii cho-\npila Se nadšeně slov Platonových, že při zpěvu má být slovo\nhlavní věcí, rhytmus již podřízenou, nejposlednější pak tónina\na pokusila se o znovuvzkřísení antické tragedie s hudbou.\nCo theoretik zastával tento směr hlavně Vincenzo Galilei\n(otec slavného hvězdáře), co praktičtí skladatelé Guilio Cac-\ncini a Jacopo Peru Caccini uvedl mezi jiným episodu „Ugo-\nlino\" z Dantovy božské komedie v hudbu, jakož i lamen-\ntace Jeremiášovy, jimiž účinkoval zejména na hudbu kostelní\nMnohem rozhodněji působil ale Peri, vlastní tvůrce ne sice\njak vlastně chtěl, antické tragedie, nýbrž hudebního dra-\nmatu ; již r. 1597 se ve Florencii provozovala ~Daphneu na\ntext Ottavia Rinnocini-ho složená, ar. 1600 k oslavení sňatku\nMarie z Medici s Jindřichem IY. králem francouským ~Eur-\nidice\" od téhož básníka a téhož skladatele.\nTak se může opera a tím i celá naše moderní hudba\nvykázat! křtícím listem, kdežto se počátkové skoro všech\nostatních odvětví uměleckých v mlhavé starověkosti tratí.\nPrvní číslo oné produkce byla právě scéna „z Eundicef\njemný nářek sboru o družku Orfeovu, již před okamžikem\nnáhlá smrt byla zachvátila. Hudba tato zdá se nám býti\nsice poněkud cizí, jelikož její „stylo representativoa neb\n„stylo recitativotť nezná ještě melodii v tom smyslu, jak ji\nv nové hudbě nalezáme; též naše moderní recitativy jsou\nněco jiného než zpěvy Periho, při nichž ovšem hlavní věcí\njest deklamace co možná správná, avšak dojem těchto pro-\nstých a přece tak poetických tonů jest zajisté mocný a hlu-\nboký, ba neodolatelný. (Pokr.)\n*) Uvádíme zde jedině příklad směšné netonomalby ale noto-\nmalby, tehdáž oblíbené: mluvil-li text o velkém kopci, tvořily k.\npř. noty v partituře podobu kopce; při slově „blesk\" bylo seřa-\ndění not klikaté, atd.; ano, někteří skladatelé psali noty červe-\nným inkoustem, pakli text jednal o krvežíznivém tyranu atd."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.2", "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nGlinka sám udává nám příčiny, které ho přiměly k ce-\nstě za hranice; doufalť, že tam napraví porušené své zdraví\na že se zdokonalí ve svém umění. Nedosáhl však ni jedno-\nho, ni druhého.\nJako před tím Kavkaz, jehož minerální vody byl navští-\nvil r. 1823 za stejným účelem, rovněž tak nepřineslo šťastné\npodnebí italské úlevy mukám tělesným i duševním, jimiž ho\ntéměř bez ustání skličovala hluboko zakořenělá choroba.\nVzduch Neapolský byl mu vélmi škodlivým; v Římě účinko-\nval naň záhubně sirocco čili žárný vichr; toliko v severní\nItálii, v Miláně a Benátkách bylo mu možno déle se zdržo-\nvatij; však i zde se jen velmi málo ulehčilo bolestem jeho.\nTaké druhého účele: zdokonalení se v hudbě, nedosáhl\nGlinka italskou svou cestou. Cítilť potřebu, aby rozšířil a\nzveličil své vědomosti v theorii hudby, aby vládnouti mohl\noněmi prostředky,a formami skladby, které jsou dle výroku\nznamenitého jednoho theoretika skladateli tím, čím jsou ptáku\nkřídla. Glinka míval vždy náklonnost k přísným, naučným\nformám hudby a vyhledával všech prostředků, aby šije osvo-\njil. Nenašel však učitelů, kteří by mu byli v tom vyhověli;\nbud věděli pro něho příliš málo, aneb jej odstrašovali sucho-\nparností a pedantismem. Tak Zeuner, Meier a j. ano i slo-\nvútný theoretik Fuchs, u něhož se učil v Petrohradě, prospěl\nmu velmi málo. „Přísný, némecký kontrapunkt nebývá vždy\nprospěšným ohnivé fantasii\" praví o tom ve svých zápis-\nkách. V Itálii nevedlo se mu lépe: Basili, ředitel milán-\nské konservatoře, zprotivil se mu brzy suchopárnou svou\nmethodou a se znamenitým kontrapunktistou Raimondim\nv Neapoli neseznámil se ani, znechutiv si jej pro jeho ko-\nmickou operu „Ventaglio.'c Ku konci praví Glinka: „Vůbec\nmi nebylo souzeno, abych se učil u přísných kontrapunkti-\nstů.\" Bylo to snad ve prospěch jeho. Ohnivý jeho duch\nzavrhoval suchopárný spůsob učení, nemožný pro umělce již\ndospělého, nezamítal však nauku samu, nýbrž snažil se nao-\npak osvojiti si všechny pomůcky její. Glinka je především\nsám sobě zavázán, že se naučil mistrně ovládati formy, a že\nhluboko vniknul v naučnou stránku hudby. Čemu jej nena-\nučili učitelové, toho dostihoval sám uhádčivou silou a in-\nstinktem svého talentu. Ač neposkytla Itálie Glinkovi ni\nnového zdraví ni nových vědomostí, prospěla mu přece velmi\npřírodou svou a umělostí ve zpěvu. Zde uprostřed bohaté,\nrozkošné přírody jihu, uprostřed živého, sanguinického ná-\nroda byl duch jeho jaksi osvěžen, nové síly probudily se\nv něm, nové tvůrčí schopnosti, city nových krás.\nTím, že poznal uměleckého zpěvu, prokázala mu Itálie\nveliké služby. Navštěvuje divadla slýchal tu nejslavnější zpě-\nváky a zpěvačky své doby. Obzvláště skvělá byla operní\nsaisona v Miláně r. 1830—1831; zpívaliť tu na dvou soupe-\nřících divadlech: Grisi, Pasta, Rubini, Galii, Orlandi aj.\nNejvětšího ale prospěchu dostalo se mu po vlastních jeho\nslovech tím, že se seznámil s Nozzarim a paní Fodor-Main-\nvielle-ovou, u nichž se učil Ivanov, soudruh jeho na italské\ncestě, zpěvu. - „Jim zavázán jsem nejvíce, že znám umění\npěvecké\" praví Glinka. Kromě divadla slýchal mnoho zpěvu\nve známých rodinách. Známo, že v Itálii vše pěje, od dětí\ndo starců, každý má více méně dobrý hlas a podivuhodnou\npaměť pro vše, co slyšel. Impresaři čili podnikatelové di-\nvadel nikdy se nestarají o sestavení a uspořádání sborů,\nv několika dnech do představení mohou jen zavolati a na-\nhrne se ochotníků choristů více, než třeba; každý řezník,\npekař, krejčí, obuvník jde si vydělat něco ve sboru; nečiní\nmu to žádných obtíží, zpíváť s druhými hravě, beze vší práce\na má nádavkem potěšení, že může býti přítomen představení\nté neb oné pěkné a módní opery. Ve vzdělaných kruzích\nzabývají se hudbou ještě více; málo který večer obejde se\nbez pění sola neb ensemblů, a tak tonul Glinka v celém\nmoři hudby ....\nTato stále jej obkličující hudební atmosféra probudila\nv něm jiskru skladatelskou, která v něm byla po odjezdu\nz Rusi pozasnula. „My již měli s Ivanovým v Miláně jakous\ntakous pověst na začátku r. 1831; mluvili o nás co o dvou\n\nAlexandr Verževíč Dargomyžskij\nKv.\ný.\nAlexandr Verževič Dargomyžskij, slovútný skladatel ru-\nský, o jehož úmrtí v minulých číslech zprávu jsme podali,\nnarodil se r. 1813 na statku otce svého v smolenské guber-\nnii. Hudební schopnosti jeho projevily se časně, neboť mladý\nDargomyžskij skládal již ve 12. roce svém romance a kousky\npro piano , jakožto samouk. R. 1830 byl Dargomyžskij již\nznám v Petrohradě jako výborný pianista; r. 1832 seznámil\nse a spřátelil se znamenitým M. J. Olinkou a zasloužilým\nspisovatelem a dramatikem N. V. Kukolnikem, kteří přiměli\njej, aby opravdově oddal se hudbě. R. 1839 ukončil Dargo-\nmyžskij svou první zpěvohru „Esmeraldu,\" která ale vzdor\nvšemu jeho namáhání zůstala 9 let ležet v stolku jeho a\nbyla provozována teprv r. 1847 po návratu Dargomyžského\nz ciziny, kde on seznámil se s Meyerbeerem, Auberem a Ha-\nlévym. R. 1848 Dargomyžskij pobídnut úspěchem „Esme-\nraldy\" pospíšil si s ukončením své již dávno začaté lyrické\nzpěvohry „Toržestvo Vakcha\" (Vítězství Bachovo); následkem\nsporů s řiditelstvím divadelním, které Dargomyžskému velmi\nživot ztrpčovaly, nedostala se na jeviště. Dargomyžskij na\ndlouho ochládl na to ze svého zápalu pro hudbu divadelní\na začal skládati svou „Rusalku,\" beze vší naděje na její pro-\nvozování. R. 1855 ukončil Dragomyžskij svou „Rusalku\" a\nr. 1856 byla poprvé provozována, r. 1866 byla obnovena a\nod té doby s nesmírným úspěchem udržuje se na jevišti.\nV Moskvě byla provozována jeho skladba zpěvoherní „Kozá-\nček,\" která také velmi se líbila. Krom toho byl Dargomyž-\nskij znám co skladatel četných překrásných romancí a jiných\nskladeb. Po Dargomyžském zůstala celá nová zpěvohra „Ka-\nmenyj gosťť podlé slov Á. S. Puškina; všichni, kteří ji slyšeli,\nmluví oni jako o výtvaru geniálním. Poslední dni Dargo-\nmyžského (jenž zemřel 17. ledna) náleží k nejhrdinštějším\nv dějinách umělců. Nemocen a přestav bolestnou nebezpeč-\nnou operaci, Dargomyžskij spěchal, aby ukončil svou posle-\ndní práci. ~Kamenyj gosť\" je již ukončena; kterak má býti\norkestrována to ukázal nebožtík svým nadaným učňům\nBalakirevu a Kjujovi. Dargomyžskij je pohřben v Petro-\nhradě v Něvské Lavře, kde odpočívají slavný Glinka, básník\nŽukovskij, překladatel Uliady, Gnédič a nesmrtelný bajkář\nKrylov."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.3", "texte": "„maestri russi\" z nichž jeden zpívá a druhý hraje na piano,\"\n(Zápisky) Aby si nabytou pověst tu udržel, jal se Glinka\nskládati kusy na piano. R. 1831 složil variace na motiv\nz „Anny Boleny,\" později variace na dvě thémata z baletu\n„Chao-Kang.\" Na jaře téhož roku napsal rondo na thema\nz „Montecchi a Capuletti\" Bellini-ho, serenady na themata\nze „Sonnambuly\" a „Anny Boleny,4' Impromptu en galop\nna thema z „Elisir ďamore\" a na konec Sestetto originále,\nkteréž složil pro vdanou dceru doktora svého de-Philippi-\nPoněvadž ale důvěrné jich poměry staly se terčem pomluv,\nnevěnoval jí to sextetco, nýbrž její přítelkyni, a přestal k ní\ndocházeti. V tom čase složil italskou romanci na slova\nznamenitého liberetisty Romaniho: „Ah se tu fossi meco!\"\nPozději napsal ještě dvě italské kavatiny, načež úplně se\nvzdal skládání na italské teksty.\nMimo to uvedl Glinka v hudbu dvě ruské romance „ Vi-\ntéz11 Žukovského a ~Benátská nocí{ Kozlova. První, ač s pří-\nměškem italského rázu, představuje nám úspěchy Glinkovy\nv jeho vlastním, originálním spůsobě; druhý jest pěkné, ale\nslabé echo romancí, barkarol a serenad Bellini-ho a Doni-\nzetti-ho, které se tehdy rozléhaly v uších jeho.\n(Pokračování.)\n\nStručný přehled české operní literatury.\n(Dokončení.)\nTeprv r. 1862 vystavena byla dle plánu architekta Ull-\nmanna budova českého divadla, které dne 18. listopadu 1862\notevřeno bylo. Od té doby hrálo se denně, a sice as čty-\nrykrát v týdnu dráma a as třikrát opera. Ředitelstvo di-\nvadla přenecháno bylo podnikavému, pro divadlo nadšenému\nale bohužel s českou věcí neobeznalému kupci Liegertovi,\nkterý považoval české divadlo máme-li s Schillerem mlu-\nviti za dojnou krávu, nikoliv za ústav umělecký. Liegert\nnepečoval o to, aby národní česká opera rozkvétala, nýbrž\nhleděl pohostinskými hrami znamenitých cizích zpěvaček a\nzpěváků kase své na nohy pomoci. Za jeho ředitelství sly-\nšeli jsme na českém jevišti obě sestry Marchisio, Naudina\natd., ale ani jedinou původní českou operu, leda operu „Vla-\ndimír,\" kterou Frant. Skuherský původně na německý text\n„Apostat\" složil a která se dne 27. září 1863 provozovala.\nTeprv Frant. Thomé, jemuž svěřeno bylo po Liegertovi ře-\nditelství českého divadla, porozuměl významu národní opery\nčeské a nemeškal uvésti ve scénu původní tříaktovou roman-\ntickou operu „ Templáři na Mu (text od K. Sabiny)\nod Karla Šebora, která se dne 19. října 1865 poprvé dávala.\nOpera Šeborova došla velmi rozhodného, ano skvělého vý-\nsledku při všem tom, že se vedle skutečně překrásných mo-\nV\nmentu nacházejí místa tu a tam triviální. Sebor obral si\nMeyerbeera a někde i Wagnera za vzor a utvořil na svůj\nmladistvý věk dílo nevšedních kras, které však postrádají vnitřní\nsouvislosti a důslednosti. Templářský pochod v duchu Mey-\nerbeerově složený došel všestranné obliby a jest takřka stálým\nčíslem na programu hudebních produkcí spolků zpěváckých.\nDruhý akt „Templářů,\" klášterní to scéna patří k\nnejzdařilejším pracím Šeborovým. Ještě téhož roku provedl\nBedřich Smetana operu „Bramboří v Čecháchu (text od K.\nSabiny\\ která dne 1. pros. 1865 velkého dosáhla úspěchu.\nNebudeme se pouštěti do krásovědeckého rozboru této opery,\njejížto skvělou perlou jest charakteristická, překrásná scéna\nvzbouřeného lidu, poněvadž se nám naskytne příležitost ze-\nvrubně si o ní promluviti, až se opět provozovati bude. Po\n„Bramborech\" následovala komická zpěvohra „\nvěsta\" (text od K. Sabiny), hudba od Bedř. Smetany, která\npoprvé v červnu r. 1866 provedena jest. Netřeba podotýkati,\nže je Smetanova zpěvohra „Prodaná nevěsta\" v národním i\nhudebním ohledu mistrovským dílem a poukazujeme každého,\nkdož zevrubnější úvahy o ní čisti chce, k úvaze operního\nreferenta v čís. 5. Dalibora. Rok 1867 byl zvláště plodný\nna české původní opery. Opera „Švédové v , (text\nod Pečírky a Zůngla) hudba od J. N. Škroupa, dostala se\ndne 22. dubna 1867 poprvé na české jeviště, anižby se na\ndál v repertoiru udržela při všem tom, že se některá místa\ntéto opery líbila. Brzy na to, dne 20. září 1867 viděli jsme\npoprvé novou operu „ Drahomíru\" (text dle Šíra upravil o-\nbratný Jindřich Bohm), hudba od Karla Šebora, o jejížto\npřednostech a vadách operní referent v předešlém čísle Da-\nlibora promluvil. Dále následovala dne 17. listopadu 1867\nkomická operetta „V studni',\" (text od Karla Sabiny) hudba\nod Viléma Blodka, která si dobyla přízné oeecenstva a mno-\nhokrát provozována jest. Neméně přízniv byl české opeře\nrok 1868. Dne 4. ledna téhož roku provozovala se poprvé\nromantická opera „ Leila\" (Slova od Elišky Krásnohorské.)\nhudba od Karla Bendla, která se potkala s rozhodným, skvělým\nvýsledkem. Dne 14. května 1868 vystoupil Bedř. Smetana\nse svou třetí operou „ Dalibor\" (text od VVenziga) a dne 27.\nzáří 1868 K. Šebor se svou operou „Husitská nevěsta\" (text\nod Edv. Růffera), které od obecenstva s hlučnou pochvalou\npřijaty byly. Hodlajíce o každé z těchto uvedených oper\nzevrubně u příležitosti promluviti, pomineme pomlčením\npředností děl těchto a podotkneme toliko ještě, že máme\nmimo tyto zde uvedené a už provedené opery ještě některé,\nkteré se ještě neprovozovaly a snad také provozovati nebudou.\nTo platí bezpochyby o Zvonařově opeře „Záboj\" a Kottových\nV\noperách „Žižkův dub\" a „Dalibor\".\n\nÚvahy.\n\nSrbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písně pro piano upravil)\nV. Jos. Hlaváč. Ve Vršci nákladem Webra a Hla-\nváče. Op. 26 Brodar, op. 29 fantasie. Dílo věnováno jest\nJ Světlosti Milánu ObrenoviČi 111., knížeti srbskému od\nskladatele.\nSrbské národně pesme na glasovir stavio V. J. Hlaváč (pro 4\nruce). Ve Vrsci nákladem Webra a Hlaváče. V Praze u\nJ. Scbindlera.\nProhlednuvše první sesit srbských písní pro piano uprave-\nných shledali jsme, že p. Hlaváč užil k zvýšení jich formy\nvariací. Avšak co jsou variace? Variace jsou strojivá dívka,\nkterá denně vystřídá veškerý svůj Šat, by se ním jen rozmanitě\nzdobila. Má-li ale Šat zdobiti, jest třeba, by mimo vkusný střih\nvynikal též i pěkným spracováním. Bez těchto dvou podminek na-\nbude oděv byť ize skvostné látky, přec jen dívce sluŠeti. Aby dívka\nkaždým novým přistrojením nejen zachovala dojem, jaký byla\njiž spůsobila svým prvým krásným oblekem, ale i stále zvyŠo-\nŠovala, jest nutno, by se též, dále se převlékajíc skvostnějším a\nvkusnějším rouchem přiodívala. Jelikož se nám objevuje při\ntak Častém přestrojování vždy tatáž dívčina, jest hlavní podmín-\nkou, by především ušlechtilostí a slíČností vynikala. Dívkou tou\njest ve variacích : hlavní myšlénka čili théma, střih jest faktura\nČili rámec, ce kterém se skladba nachází; látka jest všecko skla*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.4", "texte": "datelské náčiní, totiž harmonisace, modulace, figurace, rytmi-\nsace atd., spracování jest použití této látky. Z tohoto všeho\njde na jevo, že má voliti skladatel přede vším jiným již i z té\npříčiny krásnou thému, protože se opětuje ve všech variantech\na poněvadž častým opakováním každá vada její víc a více na\nsvětlo vystupuje a posluchače se nemile dotýká. Má-li skladba vku-\nsný střih totiž zajímavou formu; tím lépe jí bude slušeti šat ze skvo-\nstné melodické, harmonické, rhytmickéa modulatorické látky. Je-li\nale vše to ještě pěkně spracováno, totiž v pravý cas a na pravém místě\ntoho užito; může tato melodická, tak krásným harmonickým rou-\nchem oděná dívka jistě ocekávati, že do ní zahoří každý po-\nsluchač. Přioděje-li se tato dívka konečně v každé příští va-\nriantě též vkusnějším hudebním rouchem, může býti übezpečena,\nže si udrží až do konce lásku tu. Hledíme-li se stanoviska tohoto\nna variace páně Hlaváčovy op. 26. musíme doznati, že se snažil,\nvšem těmto podmínkám vyhověti. Skladatel obral si za thému\nsrbskou píseň „Brodar\" do As-dur, a oznámil přiměřeně dlouhou\na vkusně provedenou předehrou v As-moll velmi trefně její pří-\nchod. Neznáme sice mnoho srbských písní, ale domníváme sc,\nže si mohl skladatel přec nějakou vděčnější píseň ku svým va-\nriacím zvoliti. Některá místa v této písni, na př. takt 9. 10. a\n11. se nám zdají přec jen býti všední, a skladatel vůbec se\nmusí míti velmi na pozoru, aby ji též neharmonisoval všedně a\nnuceně; což nám pan Hlaváč sám nejlépe dosvědčí; neboř me-\nlodie, která jest přirozeně odkázána na dominantní septimu a kde\nskladatel se nucena vidí vyměňovati při harmonisováuí jen usta-\nvičné polohy tohoto akkordu, jest jednotvárná a musí se jí za\nto vkusným harmonisováním přispěti. To ale p. Hlaváč uciniti o-\npomenul a máme za to, že by snad bylo bývalo lépe místo 2.\n7.a 11. taktu\n(Pokračování.)\n\nDopisy.\n\nV. G.\nZ Petrohradu. (Kapelník Ljadov. — Hra na klavír v Rusi. — Nové\nromance.)\nDlouholetý kapelník ruské opery Konstantin Nikolajevič Lja-\ndov jest mrtvicí raněn a řeci zbaven, tak že službu svou zastávati ne-\nmůže.— Vsím právem nazývají Petrohrad městem klavírním. V kaž-\ndém příbytku nachází so piano; i nejjednodussí mestan má svůj\nklavír, ve větších rodinách mají jich několik. Zde je as 800\nučitelů a 1000 učitelek na klavír. Ve velkém mikulášském li-\nst ave je zaměstnáno 23 učitelek na piano a v ústavu tom je 90\nvelkých klavírů a 70 zcela oddělených pianin. V císařských\nústavech stojí v jedné světnici po 6 pianech, na nichž se cvičí\n6 žáků. Ze taková hojnost a rozsáhlost hudby vůbec je možná\na snesitelná, toho příčinou jsou velmi silné zdi v Rusi, kteréž\npůsobí, že soused souseda nevytrhuje. Hra na klavír byla v\nRusku ještě před nedávnem pravou náruživostí, kterou živiti znali\nskladatelé a učitelové hudby Clementi, Field, Hummel, Meyer,\nHenselt, Kontski, Vogt, LeŠetický, Rubinstein a Alex. Dreyschock.\nV Rusi považují vůbec hru na piano co podstatnou část vycho-\nvání, z čehož dá se vysvětlit, proč jen málo virtuosů na piano,\nkteří v Rusi vystoupili, docílilo skvělých výsledků. Oblíbený\nskladatel Musorskij vydal nové romance Heberejská píseň\nNa hřibech Kvas a Kozel, které vynikají melodicností, zají-\nmavými přechody a svěžestí; zvláště Heberejská píseň je velmi\nvděkuplná.\nZ Moskvy. (Sěrov. — Nové tance a národní písně.)\nVěhlasný skladatel „Judity\" a „Rognědy4* Sěrov ukončil už\nsvou novou operu „Pekelná síla\", která se připravuje na zdej-\nším divadle. Předmět opery vzat jest z dramatu Ostrovského\n„Grrěch da běda na kogo né živeť.\" Mimo to chystá se zde k\nprovozování Moniuszkova opera „Halka.\" U Jurgensena vyšly\ntance pro ctyry ruce sestavené z opery „Vojevoda\" od Cajkov-\nkovského a „Padesát ruských národních písní,\" jež pro 4 ruce na\npiano upravil Čajkovský.\nZ Qděsy. (Italská opera,)\nItalské opeře daří se zde dosti dobře a to vším právem;\nnebof provedení bývá velmi zdařile. Ze zpěvaček zasluhuje\nchvalné zmínky sig. Bianchi, která v opeře „Mackbet\" triumfy\nslavila. Velké pochvaly dostalo se jí též v Troubadouru. Y opeře\nLindě slyšeli jsme sl. Isturicovu, která došla nejskvělejšího ú-\nspechu jmenovitě v scéně blouznění, které podala s dramatickým\nvýrazem as nevyrovnatelnou bravourou. Všestranné pochvaly\ndochází buffo Ronconi.\nZe Stockholmu. (Nové opery.)\nNa zdejším divadle chystají se dvĕ nové původní opery k\nprovozování a sice: Riccarda od Heř. Berensa a Okouzlená ko-\nčka od Hallstroma.\nZ Vršce, v Banátu, dne 7. února. (Beseda.)\nDruhá, před nedávnem uspořádaná beseda vypadla, v každém\nohledu výtečně vynikajíc především rozmanitostí skladeb a velmi\nčetnou návštěvou. Mezi sbory, jež činný sbormistr pan Hlaváč\nvýborné nastudoval, byl jmenovitě Hlaváčův sbor ~Bol\" pre-\ncisně a vzletuplně proveden a musel se opětovati rovněž tak,\njako píseň sv. Sávy pro sbor smíšený. Mimo to přednesli sic.\nTeresa Radakova a pan Hlaváč Schulhoffův bravourní kvapík\nna 4 ruce. Sic. Radakova vyznačila se nejen nevšední techni-\nckou zručností; nýbrž hrála i s náležitými nuancemi. Jsouce\noba voláni, přednesli ještě druhý bravourní kvapík. Pan Hla-\nváč, sbormistr srbského zpeváckého spolku rozvinul zvláště v Men-\ndelssohnově svatebním pochodu znamenitou zručnost technickou\na eleganci v přednesu, zacež se mu bouřlivé pochvaly a vyvo-\nlání dostalo. Na všestranné přání zahrál p. Hlaváč ještě jednu\nkoncertní píseň s velkým úspěchem. Mladistvý Popovic před-\nnesl deklamaci s nevšední rozhodností.\n\nZ Bílé Církve. (Beseda dvou zpěv. spolků.)\nZdejší srbský církevní zpěv. spolek si velmi statně počíná.\nTak odbýval na př. minulou neděli besedu , která zvláště tím\nse vyznamenala, že účinkoval i církv. zpěv. spolek z blízkého\nměsta Vrsca, který je ovsem co do poctu asi 3kráte silnější nežli\nzdejší. Čísla programu byla vybraná. Sbor „Tam gaje stojí*'\nod Lisinského, zpíval zdejší sbor. „San\" (Sen) deklamace.\n„U gori\" (U hory) od V. J. Hlaváče, zpívali oba dva spol-\nky dohromady s neobyčejnou precísí a vyvolali takovou bouři,\nže se ještě jednou sbor ten musel opakovat. Tak též bylo s\nčíslem „Smesa národních pesama\" též od Čecha F. Hore,jska,\nkterou píseň s doprovázením harmonia zpíval Vršecký spolek a\nmusel přidat ještě Knitlovu „Žežulinku.\" - „Serbkyňu\" dekl.\nslec. M. Adamova, s velmi příznivým prospěchem. „U boj'-\"\nhrdinský sbor od F. Zajíce, zpíval zdejší spolek se zápalem.—\nKonečně Jenkův sbor ~Hajd na noge/' který byv od obou spol-\nků dobře a správně proveden musel být na všestranné přání\nještě jednou opakován, čímž se i beseda ukončila. Nyní násle-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.5", "texte": "doválo čtení telegramů, mezi kterými též pamětihodný od „bra-\ntrů Eomanů z TemeŠvara/' svědčící o svornosti zdejších utisko-\nvaných národností. Tak se ukončila Beseda tancem i zpěvem\nvelmi svorně a vesele. Zajisté by bylo žádoucno, by též Čeští\nzpěv. spolkové pěstovali srbské zpěvy, tak jako to Činí srbské\nzp. spolky s českými. (Doufáme, že naši spolkové tak učiní.\nPoz. redakce.)\n\n—s.—\n\nBnš.\nZ Loun. (Činnost pěveckého odboru besedy.)\nPěvecký odbor „občanské besedy\" počíná si vzdor mnohým\nobtížím, jež mu přemábati jest, velmi statně. Minulého maso-\npustu účinkoval v blízkých Lenesieích v besedě provedením pěti\npěkných sborů, z nichž zvláště Voglovi „Cikáni\" s hlučnou po-\nchvalou přijati byli. Dne 7. února upořádal tentýž sbor žerto-\nvnou zábavu co „masopustní kočičinu,\" kde opět několik sborů\nzdařile přednesl. Zvláště líbil se pohyblivý „ValČik od Vogla\"\npak „Klepny,\" a „Opera žízně,\" Tato poslední žertovná skladba\nJ. Svobody jest dosud rukopisem a majetkem sl. zpěv. sp. Ho-\nraždovického. Bylo by žádoucno, aby došla většího rozšíření,\njež pro snadnost skladby, svěžest nápěvu a pěknou harmonisací\nzasluhuje. Je osudem zvláště hudebních plodů mnohdy veliké\nceny, že práchniví v archivech a knihovnách tak dlonho, až\nse nad nimi bucf kdos smiluje, neb věcnému zapomenutí pro-\npadnou.\n\nJ. H.\nZ Nového Města na Moravě. (Oslavení 14. února 1869.)\nZpěvácký spolek „Horák\" oslavil 1000letou památku ú-\nmrtí sv. Cyrilla tím, že při službách Božích zapěl vokální mši\nod Piihrera a ku požehnání dvousborovou píseň „Svatý\" od\nKřížkovského. Na večer provedl tentýž spolek v místnostech\nspolkových následující program: Overturu Nabukodonosor od\nVerdi-ho. Svatý Cyrill a Methoděj, sbor s průvodem piana od\nKřížkovského. Orle, pestrý orle, sbor od TovaČovského.\nUkolébavka solová píseň s průvodem bručících hlasů. Ouver-\ntura: Zlatý Čert. Píseň sv. Vojtěcha od Zvonaře. Žene\nmrak se, sbor. Vše jen ku chvále sbor od Jelena. Ouver-\ntura, směs národních písní od Gungla. Čistý výnos byl věno-\nván na zakoupení školních requisit pro chudé žáky zdejší hla-\nvní Školy. Zeleti však jest, že účastenství bylo tenkráte jen\nmalé.\n\nT. B.\nZ Hostouně u Prahy. (Výroční zpráva a denník zpěv. spolku „Čech\".)\nPiše-li clovek kdy rád, jest to zajisté tenkráte, inůže-li psáti\nněco potěšitelného. V postavení takovém nachází se zprávodaj,\nkterý se zmíniti hodlá o založení zpěváckého spolku „Čech,\"\njakož i pamětihodných událostech, besedách, výletech atd. Dů-\nstojný p. farář Jan Novák, Jbývalý farář a původce i předseda\nzpěv. spolku „Boleslav\" v Šárce, muž o zvelebení jak církev-\nního tak i vlasteneckého zpěvu pečlivý a jinak i velmi horlivý\nkazatel, dobyl sobě s p. Tomášem Řečinským, ředitelem, nej-\nvětší zásluhy o rozkvět téhož spolku. Od založení svého ze dne\n1. června 1867 uspořádal zpěv. spolek náš 6 besed a 7. výletů.\nDne 10. libtopadu 1867 podal zpěv. spolek poprvé svým\nČlenům přispívajícím zábavu v Hostouni na „Kyrověu. Druhá be-\nseda byla dne 12. ledna v hostinci „na Kyrově\" r. 1868, při\nníž zapěl již precisně sbor „Na Prahu\" a „Loveckou\" od J. Škroupa.\nTřetí zábava hyla uspořádána dne 9 února 1868 v Dobrovízi.\nUpříti se nedá, že spolek tento na vytknuté dráze kráčeje, vždy\nvíce a více se povznášel, docílil Činností svou práporu, který\nstál v celku 266 zl., byv posvěcen dnel. června 1868, právě na\nden výroční památky důstojným spůsobem od p. předsedy důstoj.\np. faráře Jana Nováka. Téhož dne odbývala se Čtvrtá beseda\nv hostinci na Kyrově. Pátá beseda byla uspořádaná dne 22 listo-\npadu v nově zřízeném sále u Hraběcích. Šestá beseda se odbý-\nvala dne 24. ledna 1869 v hostinci u Hraběcích. čistý výnos z\nobou posledních besed byl určen na zakoupení kříže na hřbitov.\nNejprvnějŠí výlet podniknul zpév. spolek dne 15. května r. 1868\ndo matičky Prahy, by se súčastnil velkolepé slavnosti položení\nzákladního kamene národního divadla. Dne 11. Června na den\nBožího Těla vyšel zpěv. spolek okolo 9té hodiny ranní ze školní\nbudovy pro prapor do farního domu a ocltud veden hudbou do\nchrámu, kde zapěl při službách Božíeh vokální mši od Bob. Fuhrera.\nPo mši svaté hnul se průvod k čtyřem ollářům. Po cestě zpívala\nse píseň s hudbou doprovázená : „Zvěstuj Těla vznešeného.\" U\nkaždého oltáře zapěl apolek vokální české zastavení. Slavnost\nukončila se v chrámu Páně slavným vokálním „Tě Boha chválíme.\"\nDne 14. června zavítala deputace zp. spolku Čech do města Be-\nrouna ku slavnosti svěcení praporu „Sokola.\" Dne 21 června\ns účastnil se zpěv. spolek s dospělými družičkami v úplném počtu\nv Unhošti svěcení praporu rolnictvo okresu Únhoského. Dne 15.\nsrpna zapěl zpěv. spolek vokální mši od Eob. Fuhrera v pout-\ntnickém místě „v Hájku\" při slavných službách Božích. Dne\n29. srpna byl zp. spolek požádán do Euzíně, by účinkoval při\nsmutečních obřadech v Pánu zesnulého p. Kosiny, strojmistra\ncukrárny. Štola 50 zl. odevzdána byla do pokladnice. Poslední\nvýlet dne 4. října podniknul spolek do Čeynoviček, by účinko-\nval při svěcení krypty rodiny Kubešovy. Štola 20 zl, opět byla\nodevzdána do pokladnice. Hotové jmění spolku stále přibývá,\njak o tom svědčí zpráva účetní. Mimo uvedených besed a vý-\nletu uspořádal zp. spolek „Čech\" v celku od svého založení 13 za-\nstaveníček. Při poslední valné hromadě byli definitivně do vý-\nboru zvoleni: Za předsedu důstojný p. farář J. Nvvák za\nochrance spolku p. Jan Novotný, starosta obce, za ředitele p.\nTom. Eečinský ; za pokladníka p. Jan Brejník; za jednatele p.\nJáchim Fiebiger; p. Josef Marják, p. Josef Brejník, p. Frant.\nEečinský, p. Jan Moll, výbor.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n\nDruhá zábava Hlaholu na Žofinĕ, 20. února. Produkce\nnašich zpěváckých spolků požívají zasloužené oblíbenosti\nu obecenstva, hlavně proto, že příjemným spůsobem spojují ne-\nnucenou společenskou zábavu s pravými požitky uměleckými.\nBohužel byly tenkráte všechny místnosti tak přeplněny> že mno-\nzí nenašli ani místečka k pospolitému hovoru ; však hudební\nčást programu to zajisté nahradila. Hned první Číslo potěšilo\nnás novinkou: Bendlovu ohnivou „Pijáckou\" na slo-\nva Smilovského předneslo více než 100 zpěváků obezřelým ří-\nzením skladatelovým jako i všechny ostatní sbory velmi\nČile a precisně. Též něžně nyjící poetické „Maloruské písně\nnárodní/4 J. Černým pro sbor upravené, slyšeli jsme poprvé.\nVoglovy brillantní ~Cikání,'* v nichž p. Lukeš krásné tenorové\nsolo výtečně provedl, působili opět tak, že se opakovati museli.\nNový Slavíkův „Quodlibet z písní národních\" líbil se obecen-\nstvu taktéž a musel se zapěti da capo. Poslední dvě čísla\nbyla: „Žárlivý basař,\" známý to a zajisté velmi pěkný sbor\nZvonařův a nová skladba Měchurova (na slova Smilovského):\n„Svržená fuga.\" Tato poslední jest jako všechny práce Mě-\nchurovy výtečně spracována a krásná, však hudba její sama o\nsobě není příliš komická ; zdá se, že skladatel komiku hlavně\npřenechal mimické Činnosti kantorově, a úkolu tomu také do-\nstál trefný humor páně Mosnův. Ze solových čísel jmenujeme\npředevším pana Hřímalého, jenž Yieuxtempsův koncert pro\nhousle podal v skutku jako pravý virtuos, smyčcem svým úpl-\nně vládnoucí, což mezi jinými přednostmi jeho hryv dokazuje\nmistrovské staccato iv polohách nejvyšších. Pan Čech zpíval\nvelmi interessantní baladu od Moniuszky s takovým úspěchem,\nže musel přání obecenstva, slyšeti ji ještějednou, vyhověti. Též\nposlední sloka Pechova dvojzpěvu „Poslové/1 jež velmi effekt-\nně provedji pp. Lukeš a Čech, musela se opakovati.\n* Čtenářsko-ochotnická jednota „Thálie\" na Malé Straně\nuspořádala v neděli dne 21. února mimo představení divadelní\nv meziaktí koncert, v němž se slečna Charlotta Spannerova, žá-\nkyně Appé-a a pan Antonín Mašek virtuos na cello súčastnili.\nSleč. Spannerova zpívala dvě roztomilé, svěží rozmar dýchající\npísně Juk a Hnev od chvalně známého skladatele Frant. Kavá-\nna, při nichž ji sám skladatel ochotně na piano doprovázel.\nSlečna Spannerova je zajímavý zjev divadelní, sličného zevněj-\nšku a postavy; soprán její vyniká velkým objemem, zvučností\na silou, musí však zbaven býti mnohé drsnosti, kterou dobrá"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.6", "texte": "škola a pilné studie vyrovnají a uhladí. Přednos její svědčí o\ndobrém proniknutí ducha obou písní; neboť humor nejevil se\npouze ve zpěvu samém, nýbrž iv mimice. SIČ. Spannerova\nžbyla obsypána bouřlivou pochvalou a musela vždy jednu národ-\nní píseň přidati. Pan Antonín Masek přednášel na cello své\ndvě skladby Píseň bez slov a Caprkcio, skladby to, v nichž se\njeví patrné nadání skladatelské. Píseň bez slov vyniká ušle-\nchtilou a hluboce cítěnou melodií, jejímuž významu i laik snadno\niporozumí. V capriciu rejdí sbor dovádivých diblíků přivádějí-\ncích nám na mysl Popperovu skladbu „Les papillions.\" O před-\nnesu páně Maškovu netřeba slov šířiti; hrálť první skladbu s hlu-\nbokým citem, druhou sjnáležitým rozmarem, slovem s uměleckým\nporozuměním, a byl několikráte vyvolán. Ochotníci provozo-\nvali režií p. Pstrosse „Ženu Putifarovu\" a režií p. Terse „Ře-\nmeslnickou merendu\" s úspěchem velmi příznivým, došedše hoj-\nné pochvaly. Ochotnický orkestry jenž se skládá už ze 16 hor-\nlivých a pilných hudebníků, provedl řízením kapelníka p. C.\nVinaře Tittlovu slovanskou ouverturu a pak menší skladby sprá-\nně a precisně.\n\n—b—\n\n—l—\n* Malostranský činný Lumír zúčastnil se v sobotu dne 20.\núnora v společné zábavě od Sokola malostranského uspořádané,\npřednesl řízením obeznalého p. Draborada s náležitými nuancemi\nas nevšedním zápalem „Utonulou\" od P. Křížkovského; „U\nboj,\" hrdinský sbor od Zajíce a VaŠákovo ~Radostné cesto-\nvání,u z nichžto poslední dva na všestranné přání opetovati se\nmusely. V zábavě té přednesla slč. Ludmila Drahoradova\nvelmi nesnadný polonéz od F. Liszta a koncertní polku od\nWalace s velkou bravourou, elegancí a správností, zaČež se jí\nhlučného potlesku a vyvolání dostalo. Pan Barcál zapěl písně od\nPivody (Na výsosti atd.) a pan Paleček písně od Bendla a Procha\ns uměleckým klidem a hlubokým citem, začež bromovou pochvalou\nzahrnuti byli ; poslední umělec zapěl když se potlesk utišit ne-\nchtěl Krovovu „Husitskou.\" SIČ. M. Strachova deklamovala s\nrozmarem žertovnou deklamací a došla pochvaly. Zábava zahá-\njena jest proslovem od Urbánka, v níž řečník poukázal na vzá-\njemnost, která by se měla pěstovat mezi malostranskými spolky,\nBesedou, Lumírem, Sokolem a Thalií, s Čímž úplně souhlasíme!\n\n* Zpěv. spolek v Turnově uspořádal dne 21. února pěveckou\nzábavu v místnostech spolkových u „města Hamburku.\"\nProgram : Potpourri na piano. „ZatýkaČ\" sbor od Kiickena.\nKoncert na housle s průvodem piana od Vieuxtempsa.\n„Jen dál jen dál\" sbor od Vašáka. Píseň pro jeden hlas.\n„Ptáče na stromě\" koncertní kus na housle s průvodem pi-\nana od Miska Hausera.— „Rekův sen\" sbor od Slavíka. Reci-\ntativ a duetto z opery „Liuda di Chamounix\" od G. Donizetti-\nho. ~Zpěvácká zkouška\" sbor od Kunze.\n* V Hodslavicích, rodišti to Frant. Palackého založen jest\npřed nedávnem Čtenářsko-zpěváeký spolek, Čítající už nyní 30\nřádných údů, jejž řídí pečlivý p. Ad. PileČka.\n* Horoměřický zpěv. spolek „Horymír\" odbýval dne\n28. února valnou hromadu v místnostech u starosty pana Kett-\nnera.\n* Přičiněním Čten. a pěveckého spolku „Moravan\" v Plum-\nlově byla skvěle a okázale oslavena památka lOOOletého úmrtí\nsv. Cyrilla ; neboť zapěl dne 14. února při službách Božích.\n* Kloboucký Lev na Moravě zapěl v památný den úmrtí\nsv. Cyrila písně slavnosti té přiměřené s nápěvem od horlivého\nsbormistra Jana Fridricha.\n* Pančevský církevní zpěv. spolek uspořádal tuto sobotu\ndne 27. února besedu, jejíž program byl následující: Národně\nsrbské pesme od V. Hořejška. Srbská píseň na piano od A.\nKalouse, zpívala sic Žofie Popovicova. Předivo je přelo,\nhorvatský sbor od V. Lisinského. Přednáška p. J. Pavlovi-\nce o národnosti a kosmopolitismu. Srbský čtverozpěv od V.\nHořejška. Slovenský sbor od dra. Y. Ipavce.\n* Srbský církevní zpěv. spolek ve Vrsci odbýval dne 9.\núnora 8. zábavu s následujícím programem: Sbor odJ.\nKřest, dekl. od J. Jovanovice. U hory, sbor, slova od M*\nPopovice, složil V. J. Hlaváč. U potoka, od V.\nKavatina ze zpěvohry „Oba Foscari\" od Verdiho. zpívala sleČ-\nIda Kolasova. To je žena, deklam. U. Gavrilovič. Va-\nriace na srbské národní písně od K. Stankovice. Já jsem\nSrb, sbor na slova J. Subotiče, složil V. J. Hlaváč.\n\nZprávy.\n\n* České divadlo. 19. února: „Leila,\" velká romantická\nopera ve 4 jednáních. Dle novelly Bulwerovy od. Elišky Krá-\nsnohorské. Hudbu složil Karel Bendi; 21. února'. „Pro-\ndaná nevěsta— 24. února'. „F studni\\kl operetka v jednom\njednání od Karla Sabiny. V hudbu uvedl Vilém Blodek;\n26. února: ~Jessonda,\" romantická opera ve 3 jedn.} sepsal\nE. Gehe1 přetočil J. N. Štěpánek. Hudba od L. Spohra (po-\nprvé). Měli jsme v posledním čase vítanou příležitostr\npromluviti o Smetanově „Prodané nevěstě\" a o Seborovň\n„Drahomíře\" ; těšíme se, že dnes v těchto úvahách o našich\npůvodních operách pokračovati můžeme a sice referátem o\nBendlové „Leile.u Děj této opery, chvalně známou spisovatel-\nkou Eliškou Krásnohorskou dle Bulwera dramatisovaný, jest\nvelmi zajímavý a napíná od začátku až ku konci. Dosti\nzdařilou osnovu dramatu nechceme zde probírati do podrobná;\njeden moment zdá se nám ale zvláště v našich poměrech\npovšimnutí hodným. V „Leile\" jest totiž jedna osoba do-\ncela zbytečná, jelikož vlastně ani k ději ničím nepřispívá\nani svou povahou nás nepoutá: kralevič „Juan,\" jenž mlá-\ndím a poměrem svým k Leile ovsem požaduje býti tenorem,,\na tak důležitou sílu pro nic a za nic absorbuje, již ale-\nspoň v nynějším stavu našeho personálu pak při „Mu-\nžovi\" pohřešujeme. První tenorovou úlohou měl by býti\npouze „Muza\" a „Juan\" mohl by docela odpadnouti; tím by\nse provedení opery též velice usnadnilo ovšem ohled to,\nkterý sice tvůrčí činnosti umělcově nikdy nesmí vnucovati\njakákoliv pouta, který ale přece uvážení zasluhuje, pakli\nse shoduje s Čistě uměleckými zájmy díla samého; a „Leila\"\nby vyloučením oné zbytečné osoby jen získala. Jedna z nej-\nlepŠich stránek libretta a největší zásluha naší spisovatelky\nchová bohužel v sobě již zárodek hlavní vady celé opery*\nDikce a forma jest naveskrz velmi ušlechtilá a krásná, ně-\nkdy i tak nadšeně poetická, že mnohé místo má svou více\nméně samostatnou cenu i co lyrická báseň; toto šťastné na-\ndání svedlo ale Elišku Krásnohorskou k přílišnému rozpřá-\ndání situac a tak bohatému vyvinování okamžitých citů, že na\nmnoze lyrický živel nad dramatickým vrch obdržel; nejpatrněji\nse to jeví v prvních scénách prvního jednání, vnicchžseo-\nvšem nejpůvabnější místa textu nacházejí. Z této příčiny mohlo\nby se libretto „Leily\" pro mnohého pouze dramaticky na-\ndaného skladatele státi osudným; avšak K. Bendi, jehož\npísně a sbory patří mezi nejkrásnější a nej oblíbenější plody\nmoderní naší hudby, vládne všemi lyrickými formami skladby\nhudební tak, že se úplně postaviti mohl na stanovisko, na\nněmž stojí i text. Uznáváme, že této shodě tendencí spiso-\nvatelky a skladatele děkovati musíme za mnohou krásnou\njednotlivost, v celku však stanovisko to neschvalujeme, po-\nněvadž převaha lyrického živlu nad volnou dramatickou\ndeklamací hudebnímu dramatu na ujmu býti musí. A kdyby\nbyly ony jednotlivosti sebe rozkošnější, nemohli bychom\npřece jinak, než nazvati ono dílo věncem z pouhých květů,,\njenž se nedostatkem zeleného listí stává příliš těžkým a\npádným. Důkladná theoretická i praktická zkušenost hudební\njeví se patrně v celé „Leile,\" rovněž tak v melodicko-har-\nmonické stránce partitury jako v instrumentaci; jedno z její\nnejskvělejších čísel jest bez odporu finále 1. jednání. Ale"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.7", "texte": "rozhodnou charakterističnost nenacházíme v Bendlově skladbě\nv té míře, jak bychom si přáli a jak i text netoliko dovo-\nluje, ale sám též žádá. Velmi zdařilá jest v tomto ohledu\nzajisté postava „Almamena,\" která svou originálností již v\nlibrettu zajímá; co do instrumentace jest situace šťastně vy-\nlíčená k. p. v prvních výstupech opery a mimo jiné menší\nmomenty vyniká hlavně čtvrté jednání věrnou karakteristi-\nkou a dramatickou živostí. Čeho však v hudbě té nejvíce\npostrádáme, jest principielně a důsledně provedený kontrast\nobou živlů mauřického a křesťanského, k němuž poukazuje\njiž předmluva textu jenž se ovšem sám poněkud spoluvinníkem\ntohoto nedostatku tím stává, že nám tyto živly předvádí každý\no sobe, a teprvé v posledním jednání —po katastrofě, změnivší\njiž původní ráz povahy maurické oba pospolu. Z krátká:\nnej přednější zásluha Bendlova čelí k čistě hudební stránce\n„Leily,\" jejíž nepopiratelné krásy jí čestného místa v našem re-\npertoiru pojišťují. Pan Barcal, jenž patří mezi nejpilnější síly\nnašeho personálu, zvolil si úlohu „Muzy\" pro svůj příjem a\npřečetné obecenstvo přijalo ho velmi lichotně a poctilo mno-\nhými věnci. Úloha tato zdá se nám ale převyšovati jeho\nsíly a těšíme se, že p. beneficiant to sám poněkud uznává;\nneboť v prvním jednání se co možná šetřil, aby později tím\nsnadněji mohl působiti svým, hlavně ve středních polohách\nsympathickým hlasem a krásným svým mezza voce; bohu-\nžel trpěl mnohý moment 1. jedn. tímto hovením, za to však\nse p. Barcalovi tím lépe podařily lyrické momenty 2. a4.\njednání. Sl. Pastelli-ová nemohla nás titulní úlohou svou\nprávě uspokoj iti ; již hlas její jest příliš ostrý a pichlavý a\nslečna libuje si příliš v silném a plném zpěvu, jenž onu vadu\norganu zdvojnásobňuje, než aby se mohla nazvati vzornou\nrepresentantkou něžné „Leily;\"?vůbec by se mohla tato úloha\nu nás mnohem lépe obsaditi. „Zoraida\" sl. Sákové byla velmi\nzdařilá. ~Almamen\" jest jedna z nejlepŠích úloh páně Pa-\nlečkových a působí vždy mocně; pan Lev („Boabdil\") zpíval\narii svou v 2. jednání se znamenitým úspěchem; nevděčnou\núlohu „Juana\" provedl p. Lukeš jako pravý umělec. Z men-\nších úloh jmenujeme především chvalně sl. Hanušovou („Aba-\ntyše\"), pak pány Sebestu (Král Ferdinand) ap. Doubravského\n(vyvolávac). Celé představení bylo precisní a korrektní, až\nna některé poklesky ve sboru dívek v Alhambře. Operu\nřídil p. kapelník Smetana; nepřítomný p. skladatel byl se\nsólisty volán, ve jménu jeho děkoval ale p. beneficiant.\nO Blodkově „V studni\" příště.\n\nO. H.\n\nO. H.\n* První koncert pražské konservatoře hudby 21. února.\n— Program byl velkolepý a provedení naveskrz výborné, ano\nskvělé; toť krátké resumé povšechného dojmu. Passaeaglia do\nC-moll od J. S. Bacha, pro velký orkestr upravená od J. Essera,\ntvořila první číslo. Má-li instrumentování skladeb původně pro\nvarhany neb piano určených vyhověti i původní esthetické je-\ndnotě a harmonické okrouhlenosti celku, i vsem zvláštnostem\npestrého a všestranného orkestru, jesti k tomu zajisté zapotřebí\nnejjemnějŠí znalosti instrumentální techniky a nejŠťastnějŠí kom-\nbinace nástrojů různých barvitostí, aby se partitura nutným ú-\nČinkováním větších kompaktnějších skupin orkestrálních nestala\njednotvárnou a Šablonovitou; as tohoto stanoviska musíme Esse-\nrovu instrumentaci bez odporu považovati za velmi zdařilou, je-\nlikož nemůžeme nikterak požadovati jakékoliv nápodobení hlasu\nvarhan orkestrem, ano, opřeli bychom se rozhodně proti takové\numělé hříčce. Dílo Bachovo samo unáší svým geniálním vzle-\ntem a svou grandiosní velkolepostí, a smíme-li se zde dotknouti\ntéž subjektivního dojmu, přiznáváme se, že toto číslo nejmohút-\nněji na nás působilo. Velký koncert pro dvě obligátní housle\n(O. SevČík a I. Zajíc) a Čello (J. Korel) s orkestrem od Arc-\nangela Corelli-ho (1653—1715) jest důstojným zástupcem staré\nhudby italské a budí toužebnou vzpomínku na ony Časy, kde i\nskladby koncertní oživeny byly vřelým, upřímným duchem Čistě\numěleckým. V A dur-Symphonii pro malý orkestr okouzluje\nnás roztomilá musa Mozartova svou nejpůvabnější, nejpřítulnější\nstránkou, řekli bychom skoro, že trochu koketně, vsak za-\njisté roztomile koketně. Líbezná ukolébavka z „Blanche de Pro-\nvence\" od L. Cherubini-ho (sbor proveden žákyněmi pěvecká\nŠkoly a chovanci nižšího oddělení) nemusí se za to styděti, Že\nponěkud zbledla před sluncemi, jako jsou Bach, Mozart, Bee-\nthoven ; v jiné společnosti a společnost ta nemusila by věru\nbýti špatnou mohla by se sama státi sluncem. Všechna do-\nsud jmenovaná Čísla byly novinky. Důstojný závěrek koncertu\nposkytla gigantická ouvertura k „Faustu\" od L. Spohra, jenž\nnám zde na vysokém kothurnu předvádí postavu Fausta, jak ji\nas Gothe v srdci n<>sil nikoliv ale loutku, á la fran§aise vy-\nšňořenou, jak ji Gounodovi presentovala firma „J. Barbier & M.\nCarré\". Mimo tato orkestrální Čísla, jichž provedení, jak již\nnaznačeno vší pochvaly zasluhuje a též hojně obdržela,\nhrála ještě mladistvá pianistka sl. Mary Krebsová Velký kon-\ncert pro piano s orkestrem do Es-dur, op. 73 od Beethovena a\nLisztovu fantasii ~Don Juan\". Když si outlá blondinka za-\nsedla k pianu, byl zajisté mnohý posluchač napnut, zdali její\nfysické síly též dostačí k provedení tak velké úlohy; však již\nprvním mohútným úhozem brillantních passaží na začátku Bee-\nthovenova koncertu zničila tuto obavu docela a dokázala, že sla-\nvnou pověst, již si v Anglii, v Nizozemsku a v Německu zí-\nskala, v míře nejvyŠŠí zasluhuje, a že jest umělkyní v pravém\ntohoto zneužívaného slova smyslu. BIČ. Krebsova hraje s tako-\nvou úplnou jistotou, že se nám zdá skoro věcí nemožnou, aby\nnevyhovéla požadavku i nejsmělejŠímu. Technika jest pro ni\ntakořka ~přemoženým stanoviskem\", ona tudiž může všechnu\nsvou pozornost obraceti na obsah skladby samé a přednáší me-\nlodie Beethovenovy tak dojemně, tak úchvatně, že i příkrý kon-\ntrast barvitostí piana a orkestru skoro docela mizí. Již po Bee-\nthovenově koncertu (jenž trval přes tři Čtvrtě hodiny) slavila pra-\nvý triumf; rovněž tak po Lisztově fantasii, jejíž bezúhonné pro-\nvedení jen ~vyvoleným\" jest dopřáno. A Čím únavnější jsou\nobě tyto skladby i pro silnou, utuženou ruku, tím více překva-\npila nás slečna podivuhodně jemným, nižádnou umdlenost ne-\nprozrazujícím poetickým přednešením Seelingovy ~Loreley\", již\nhned po „Don Juanu\" následkem bouřlivého potlesku přidala.\nDoufáme, že co nevidět slečnu ještě uslyšíme jednou. Při\ntéto příležitosti nemůžeme jinak než litovati upřímně, žé se na\nnaši konservatoři nevyučuje též koncertantnímu pianu; jesti to\nmezera, která nejen všestrannost ústavu ruší, ale i materielnímu\njeho prospěchu snad na ujmu jest.\n\n* Z českého divadla. Jak se dovídáme, chystají se opery\na zpěvohry k provozování: Lazzaroni Neapolští, zpěvohra od\nZajíce. Pážata, zpěvohra od Dunieckého. Obě tyto zpěvohry\npřeložil p. Jind. Bohm, bez odporu jeden z nejvytecnějsch pře-\nkladatelů textů operních. Dále ~Zajatá\" zpěvohra od Hynka\nVojáčka a konečně ~Fidelio,\" opera od Beethovena.\n* Palčivá otázka stran hrdiuského tenoru bude jak se zdá\nkonečně rozřešena. Ředitelstvo českého divadla engažovalo tyto\ndní jistého p. Součka, jenž prý vyhoví vsem na hrdinského tenora\nkladeným požadavkům. Pan Bouček není prý sice mlád, avšak\nhlas jeho zvláště v hořejší poloze vyniká prý neobyčejnoa zvu-\nČností, silou a vytrvalostí. První vystoupení jeho určeno jest na,\n4. března v „Lukrecii.\" Uvidíme a uslyšíme.\n* Jednota hudebních umělců pražských bude dne 22.\nbřezna provozovati velkolepé oratorium „Israelité v Egyptě\"\nod Handla. Solové hlasy provedou z ochoty slečna Panocha,\npaní Perechon, slečna Szégal a pánové: Krejčí, Siehr a Vecko.\nDále budou ochotně spolupůsobiti slavní spolkové zpěváČtí Be-\nseda a Hlahol, mužský zpěváeký spolek německý, potom cho-\nvanci zdejšího konservatoria, páni Členové obou zemských di-\nvadel i mnozí páni ochotníci, Jak se dovídáme, bude se od\nnynějška české s německým oratoriem střídati.\n* To Den jest název slavnostného zpěvu pro mužský sbor\nod slovenského nadaného skladatele I. L> Belly, jejž nákladem\nsvým vydal zpěváeký spolek „Ohlas\" v Olomúci. Cena partitury"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690301-01.1.8", "texte": "15 kr., za 4 hlasy též 15 kr. Doporučujíce co sbor\ntento našim zpěv. spolkům podáme co nevidět zevrubnou úvahu\no něm, jakož o zdařilých sborech slovenských p. Belly, které\nty v žádném archivu Českoslovanských pěv. spolků chyběti ne-\nměly. Pan Bella jest, soudíme-li dle skladeb jeho, muž kraso-\nvědecky vzdělaný a v theorii hudby úplně znalý záruka to\nhodnoty skladeb jeho.\n* Nás rodák p. Jan Oertl, prof. cella na hudebním ústavu\nv Záhřebu, dochází nejen co virtuos ale i co učitel velké po-\nchvaly. Před nedávnem účinkoval p. Oertl v spolkovém kon-\ncertě přednášeje Kummerovu velkou, Četnými technickými ne-\nsnadnostmi překypující fantasii na themu z opery „NáměsíČná.\"\nPan Oertl přednesl ji, jak se Záhřebské listy zmiňují, s onou\npreeisí, jistotou a uměleckou zručností, jaké jsme uvykli u tohoto\nváženého žáka pražského konservatoře. Pan Oertl byl po před-\nnosu hlučně volán. O výtečné vyučovací methodě p. prof. Oertla\nsvědčí okolnost ta, že žák jeho Heřman Šrabec na cello se přede-\nvším vyznamenal. Tento mladý chovanec zachází už s nesnad-\nným svým nástrojem (cellem) s onou něžností a zběhlostí, která\nmu věští krásnou naději. P. Šrabec přednášel v koncertu fanta-\nsii „Slavianin\" od prof. Oertla, níž dle zpráv záhřebských listů\nveškeré obecenstvo uchvátil.\n* Dr. Aug. V. Ambros držel ve Čtvrtek dne 25. února\nv Umělecké Besedě přednášku o starých církevních tóninách,\nsvědčící o hlubokých studiích, velké učenosti a důmyslu; škoda\njen, že návštěva nebyla Četnější.\n* Paní Nor man-Nerudova Mina koncertovala dne 7. ú-\nnora v Paříži v 16. koncertě Pasdeloupově přednášejíc mistrně\nna housle fantasii appassionatu od Vieuxtempse.\n* Sleč. Dietrichova koncertovala dne 17. února v Jeně,\nkamž také Abbé Liszt zavítal. Světoznámý tento umělec před-\nvedl naši krajanku tamnějšímu obecenstvu a vyjádřil se o hře\njejí co nejchvalněji.\n* Alex. Dreyschock ochuravěv v Petrohradě odebral se\ndne 13. února odtamtud do Benátek, aby se v jižním podnebí\nzotavil.\n* Raimund Dreyschock, koncertní mistr a prof. na kon-\nservatoři v Lipsku, bratr to světoznámého virtuosa na piano\nAlexandra, zemřel po dlouhé nemoci dne 6. února v Lipsku.\nRaimund narodil se 30. srpna 1824 v Žáku u Čáslavi, absol-\nvoval r. 1840 pod prof. Mildnerem konservatorium pražské,\nvzdělav se na solidního virtuosa na housle. Na to konal se\nsvým bratrem umělecké cesty, na nichž hra jeho došla chval -\nného uznání. R. 1850 stal se v Lipsku druhým koncertním\nmistrem a professorem houslí na konservatoři. V dubnu 1855\nnavštívil Prahu, kdež přednášel v koncertě pověstnou „Ďáblovu\nsonátu\" od G. Tartiniho. R. Dreyschock nepožíval příliš velké\npřízně u Lipské kritiky, která ho při každé příležitosti, aČ mnohdy\nbezdůvodně, tepala.\n* Pan Režný, druhdy Člen opery Linecké, engažován je\nnyní u divadla Wurzburskébo.\n* General Aleksej Lvov, skladatel ruské hymny a něko-\nlika oper, zdržuje se nyní v Drážďanech.\n* Pan Ferd. Podhorský je nyní rozhodným miláčkem Ce-\nlo veckého obecenstva. Před nedávnem vystoupil co hrabČ v „Zbro-\njíři\" a byl obsypán bouřlivou pochvalou po miste „Rád dal bych\nsvůj lesk'1 (T. akt) a pak po vložce „O dej mě zírat v oko tvé.44\nY opeře Don Sebastian (18. února) byl v partii Camoense hr-\ndinou celého večera jsa hlučnou pochvalou odměněn po Lusiade\n(1. akt), po arii „Do Lisabonu\" (3. akt) a p. barcarolle za scénou\n(5. akt) a mnohokráte vyvolán.\n* Pan Vávra, operní pěvec a žák našeho J. Lukeše*\nvystoupil dne 21. února poprvé na divadle plzeňském co\nGrennaro v opeře „Lucretia Borgia\" s velmi příznivým vý-\nsledkem. Z počátku svíral ho jakýsi cit ostýchavosti a sklí-\nčenosti; avšak v průběhu opery zbavil se citu toho a zpíval\nvelmi pěkně. Jeho tenor je zvučný a lahodný a již nyní\ndobrou methodou značně vycvičen. Téhož večera vystoupil\ntéž pan Severa se stejným úspěchem.\n* Rossiniho mse na cestách. Známý humbugista 1L\nUllman zakoupil od paní Rossiniové pozůstalou mši po Ros-\nsinirn za 50.000 fr. (20.000 zl. r. č.) pro Itálii. Engažovav\nk tomu cíli nejvýtečnější síly pěvecké bude ji po celé Itálii\nza vstupné provozovali. Ve velkých městech bude vždy 100\nhudebníků a 200 choristů, v prostředních městech 60 hud.\na 60 chor.; v menších městech 30 hud. a 60 chor. úcinko-\nvati. 60 choristů jezdí stále s Ullmanem, jenž uspořádá za\nměsíc 26 představeni. Nejprv provede Ullman mši v Miláně.\n* Florentinský kvartett, jenž se skládá z pánů: Jeana\nBeckera (první housle), Enrica Masiho (druhé housle), Luigi\nChiostri-ho (viola) a Bed. Hilperta (cello) dával dne 21. ún. ko-\nmorní zábavu v Brně. Těžko rozhodovati, komu z těchto 4 virtuosů\nnáleží první místo; tvoříf právě dohromady výtečný kvartett,\nvyrveŠ-li jednoho z nich, ztrácí ihned celek. Přece však dlužno\nupozorniti hlavně na Beckera a Hilperta; slyšeli jsme více kvar-\ntettů, tak znamenitého eellistu neměl ale žádný jako ~florentins-\nký.44 Na koncertu nedělním hráli: Mozartovo kvartetto B-dur\n(Čís. 3.), pak Mendelssohnovo do A (op. 13.) a Beethovenovo\nC-dur (op. Čís). Hra byla vesměs mistrná; nelze ničeho vytý-\nkati, leda že zvláštním spůsobem přednesli některá místa. Avšak\nto jest osobním náhledem. Podivuhodný soulad nástrojů, hra\ntak jednotná v celku, že se. domníváš slyšeti jeden nástroj, a to\nhra od nejjemnějŠího piana až k mohútným tonům orkestru:\ntoť kouzlo hry florent. kvartettu. Pochvala obecenstva, jímž re-\nduta byla přeplněna byla, také velenadsená. I hmotný výsledek\nkoncertu jest, jak se dovídáme, skvělý, totiž 800 zl. a tím se\ndostane zdejším ústavům pěkného příspěvku. Hlavní zásluhu\no uspořádání koncertu tohoto má pan P all i ar di, který ni Času\nni práce nešetřil, aby se Brnu dostalo této umělecké po~\n£ J J\nchoutky;\n\nM.O.\n\n* Uprázdněná místa hudebnická. U katedrálního chrámu\nv KoŠici (Kaschau) uprázdněno jest místo varhanické s ročním\nplatem 346 zl. 50 kr. v hotovosti a svobodným bytem. Lhůta\nk zadání žádostí, které se notářství KoŠickémuzaslati mají, trvá až;\ndo 20. března. Den zkoušky ustanoven jest na 31. března.\nOboista znající též hrát na klarinet hledá se pro orkestr v Ba-\nsileji. RoČní plat 1000—1100 franků. Přihlásit dlužno se k\npředsedovi Dru. J. J. Burckliardtu v Basileji, Elisabethstrasse L\nSpolehlivý korrektor musikalií najde místo v umělecké dílně\nRodera v Lipsku. UcházeČi nechť se bud! písemně neb ústně\nk Roderovi v Lipsku obrátí. Y orkestru c. k. dvorního di-\nvadla ve Vídni je uprázdněno místo prvního fagotisty. Stálé\nslužné 744 zl. r. Č. Lhůta k písemnému přihlášení se trvá až\ndo 15. března t. r. Kancelář c. k. dvorního operního di-\nvadla. Josef Strauss, dvorní ředitel taneční hudby hledá\nsólistu na křídlovku a prvního oboistu pro letní sésonu do Pe-\ntrohradu. Trompetisty hledá ředitel hudby F. Kohler v Ka-\nmenici (Chemnitz) v Sasku.\n\nListárna.\nA Monsieur L. B. a Varsavie. Ayez la bonte, de me comuni-\nMoravě. Podáme příležitostně úvahy o skladbách Chopinových.\nPanu H. ve Yršci. Díky za číslo časopisu; račte nám poslat vždy\nexemplář, bude-li jednat o besedě. SI. zp. sp. Komickou o-\nrettku „Pan správec v bryndě\" dostanete u Fr. Boučka v Praze\n290—1. Pan P. Bel. v Baň. B. Článek Yašnostin přijde v pří-\nštím čísle."}]}