{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_sha256": "7c74cfdef535b626859953b42264aa2dbcbf1af40677b21f68ac106e00ac25f3", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/03/10_01/bmtnabd_1869-03-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "58", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.1", "titre_corps": "Slovanská hudba a spev slovenský.", "titre_sommaire": "Slovanská hudba a spev slovenský.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5008, "texte": "Slovanská hudba a spev slovenský.\nSpev slovenský! Koíké poklady poesie a hudby ukrývá\ntoto jediné slovo! Slovák rozpriava v bájach svojich voždy\n0 popolváriku, ktorý zavše vyslobodiť ide dospělejších bra-\ntova odkliať tušený a celou dušou zatúžený predmet.\nMne sa všetko zdá, že aspoň svojím spevom skutočne\nje on zaznaný popolvárik brati svojej, ostatnieho Slovanstva.\nTej skutočne karakteristično slovansko-národnej hudby ne-\nvyvinul žiadon slovanský kmen, sám ani nemohol; ani Rus,\nani Poliak, ani Juhoslovan, no ani len Čech, tento uznajte\nlen ešte dosial medzi Slovani najhladkejší kosmopolit\nv hudbě. Každá vetev Slovanstva utvára úsilné národniu\nhudbu, i daří sa všade viac menej. Avšak takáto čisté kme-\nnová hudba zostáva pridomácou, priosobnou či individuálnou,\nnež by vládala vydržať protivu tak gigantských zjavov, jaký-\nmi sú hudba románská i germánská. Tamtá púvabnosťou\nmelodie okuzluje smyselnost, táto umeleckosťou vnútorného\nústrojů zaníma um, a to je všeobecne uznanou karakteristi-\nkou i tej i tej to, jako i rázom samých tých velkmenov. Že\nduch I'udský jako vo všetkom tak i tu dychtivé čaká dosial'\nvo žiadnych sférách pravdy ani krásy nedosiaženého zacelenia,\ntoho si je každý povědomý. My Slovania zvláště cítime a vidíme\nonu bolestnú rozervanosť, ktorú nutné doviedol v človečenstve\nurputný vývin obojeho směru, a cítime sa byť povolanými:\nhojiť, pojiť a celiť, v človečenstve vyvinúť člověka a Vnd-\nskost Ked i zo Slovanov podajední vrhli se zcela za jedným\nalebo druhým smerom, to je len dočasné, súc prirodzeným\npriechodom z oboch do završujúceho tretiěho, všeslovanského,\nsvětového. Tak zostanú tie přívěsky romanstva a germanstva\n1 v hudbě slovanskej jako nějaký kosmopolitický nátěr, nímž\nzachová ráz evropský, světový, sama ale vyvinie sa na spo-\nlečných základoch národnej domácej hudby slovanských kme-\nnov jako hudba karakterističná tretieho íudského velkmenu,\nktorá protivu romanskej a germanskej nie len že vydrží, ale\nnechá pod sebou.\nNeznám náhlady českých umelcov o tomto predmete;\ndosial nebolo mi dopriano obcovat s nimi. Ale že nemóžu\nmat v samom národe takého rukojemstva za hudebnú úlohu\nvšeslovanstva a jej prevedenie, jaké poskytuje slovenský spev,\no tom som úplné presvedčený. Už polohou svejou dalo sa\nČesko západním vzděláním objat, v mnohom ohíade zcela\npresiaknuť, a nehovořím vo smýšíaní, lež vo svojich poeti-\nckých a uměleckých výtvoroch nie asnad odnárodnit, avšak\npreca vzdialiť od rýdzých žil a prúdov Slovanstva. Nie tak\nSlovensko. Tu mnoho zostalo asnaď zcela tak v duši a v citer\njako to bolo v dobe velkomoravskej. A nájmá ten spev*\ntento najvrúcmejší výraz duše a citu, veď Vám u ludu mestám\na civilizácii vzdialeného podržal čistý ráz staroslověnský, ja-\nkým prenikal istotne už za časov Cyrillo-Methodovej boho-\nslužby srdcia našich otcov. Toto hía učinit móže Slovensko\ntým odklínajúcim popolvárikom aspoň západného Slovanstva,\njestli nájde samo v sebe sil, alebo aspoň privábi k pokla-\ndom svojím drahú dospelejšiu, mocnejšiu brat\nMá-li Slovanstvo skutočne iv hudbě ono zacelujúce a\nzavršujúce povolanie, no nemóže stát v odpore s prvými zá-\nrodky hudby vóbec. V plnosti dokonáleho rozvinu zjavia sa\nzárodky oslávené, ojasnené. Zajisté nemóže cudzý živel byť\nspojivom v duševnej říši, lež jedine ktorý má spoločný póvod\nstými, čo rozišly sa na ceste vývinu a ním spolu svedené\nbyť majů. Avšak ani púho súrodý živel toho nedovedie;\nnutno aby jeho súrodosť napomáhaly věrnější obraz, vyrytejší\nráz a rozsiahlejší výcin prvotného póvodu; lebo len toto\ntroje označí ho vyníkajúcou vlastnosťou, ktorá sama neodo-\nlatelné vábi k sebe sťa ožiarujúcemu, obživujúcemu středisku\nrozídené súrody.\nHudebná sústava, jako sa nám v dnešnom romansko-\ngermanskom vzdělaní představuje, je dcérou systému chorál-\nneho, ktorý strojily prvé stoletia křesťanské a pápež sv.\nGregor Velký konečne ustálenou theoriou završil. Jako zná-\nme z dejopisu hudebného umenia pojemy a samoprvé zásady\nhudebné už v istú sústavu uvedené převzalo křesťanstvo od\nGrékov, týchto Slovanov staropokanského světa. Vplyv ži-\ndovstva a inopohanských hudebných pojemov netýkal sa sa-\nmej sústavy, tak že skutočne grécky systém našiel svoje\nvlastně, neskór pravda samostatné umelecké rozvinutie v kre-\nsťanstve, ktoré i jednotlivé názvy premenilo. A preca\nmoderný systém tak daleko vzdialil sa od svojho póvodu, že\nvýjmá sedem diatonických stupňov, ai tých len v jednom\njedinom stupničnom slede C— C zhola nič s ním spoločného\nnezachoval. Sústava grécko-cirkevná je zcela zvláštnou, sa-\nmostatnou hudebnou ríšou, ktorej moderná hudba nepodobá\nsa v ničom. No jako dial sa tu hudebný vývin?\nTvrdit nemožno, žeby moderná sústava bludným behoni\nbola došla svojho vývinu. Ačkolvek skutočne v mnohom\nohíade ukazuje neprirodzený formalismus, ktorý bezpochyby\nz nejednoho nadaného skladatela učinil púheho copistu, preca\ni historičné i vnútorné dóvody presvedčujú o prirodzenom\nsamorastlom vývine modernej sústavy. Stává sa to vo vset-\nkých oboroch pravdy a krásy, že dostavujú sa najprv badaniu"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3415, "texte": "a tušeniu zcela protivné resultáty, ktoré ihned započnú oběhy\nnového vývinu a v ňom sa konečne vysilia. Medzitým ale\nzrno veci pomali rastie, čo mu prospeje, přijímá i od sebe\nprotivných zrastov, nabýva sil, až konečne samo to ustanie\ntamtých roztvorí mu volný vstup na úslnie úplného rozvinu.\nModerná hudba vyšla z gréckej sústavy a utvořila si prirod-\nzene sice, avšak zcela netušený princip, zcela neočakávanú\nformu pre svoje útvary. Na novom základe vznikly oba\nohromné zjavy hudby románsko-germanskej, a zdá že i vy-\nsílily sa už. Oba predstavujú dve rozdielné stránky ludskej\nbytnosti, ktoré v každom ohíade u oboch evropských vel'-\nkmenov presiahly už medze potřebného rozvinutia, a teraz\ntoto ešte rafineriou stupnujú, alebo vidiac presilenie, čerpá-\nním zdravej krve zo žil nezkaženého l'udu obnovujú, Čo že\nje lepším dókazom toho v obore umenia, než usilovné stu-\ndium národnieho života, sbieranie a rozberanie národnej poesie,\nnárodních hier a spevov? A toto je ešte jedinou vďačnou\núlohou romansťva i germanstva, udržať sa totiž na výšine\nrozvinu svojho živou reflexiou a všemožnou regeneráciou.\nZajisté v pomere ku týmto dvom zrastom zostalo v du-\nševnom ohíade Slovanstvo oným zrnom, čo pomali sa klulo,\nod oboch bez ostíchania potrebnej potravy vpíjalo, a teraz\nked tamtým nedochodí dalších sil, vystupovat započína 11a\núslnie pravdy a krásy. Či stanů sa Slovania iv hudbě oným\ntřetím živlom, ktorý doplní, sjednotí, zacelí evropské vzde-\nlanie, a jako to prevedú, závisí od slovanskej budúcnosti,\nnájmá však od sposobu, jakým přejde úloha táto už v mno-\nhých oboroch zkumania vyslovená do živého upovedomenia.\nMedzitým prevedenie a spósob týka sa budúceho pokolenia;\nnám nutno najprv kliesnit cestu, aby slialy saprúdy slovan-\nskej hudby zo všetkých kmenov do jednoho riečišta a zjavil\nsa pravý punkt i prísne theoretického i vóbec filozofického\nrozhladu pre slovanských umelcov.\nSlovanstvo si stvoří vlastnú slovanská hudbu. Připojit\nsak hudbě talianskej anebo nemeckej nemá už teraz u Slo-\nvanov ani příčiny, ani významu, no tým menej osohu. Pri-\npojenie bolo potřebné k rozšíreniu umenia po vlastach slo-\nvanských, a nakolko ešte jestvuje, slúž jedine tomuto účelu.\nNárodnie povedomie však už na tolko preníklo všetky vrstvy\na vetve veřejného i duševného života, že nemožno sa prie-\nčit jeho věrnému vysloveniu vo veřejnosti iv umění. Celý\nsvet napnuté očakáva věrné vyslovenie slovanskej myšlienky.\nKto jedine přiučí nás věrnému výrazu?\nv\nJe to sám lud! Co on tušil, o čom sa mu vpovesťach\njeho snívalo, čo on v hrách svojich predobrazoval, čo on\nbájil, spieval a húdol, v tom všetkom jedine leží dosial\nešte jako v tajnej knihe zavřená slovanská myšlienka. Je\nv tom všelijaká miešanina. Predbežne nastáva převážná úloha,\nvybrat z toho všetko, čo opravdive je slovanským. Všetky\nhudebné a spevácke spolky po celom Slovanstve maly by sa\nnajprv kroz vynikajúce hlavy usrozumeť a zaviazať o úplné\n•vydanie čisté a karakteristične národních spevov. Krítičný\nrozbor takýchto čo najrozsiahlejších a najvernejších vydaní\nvyznačil by potom tie spevy, ktoré najdokonálejšie vyjádrujú\nsmýšlanie, letoru a cit svojich kmenov. Z týchto konečne\nkritikou vyznačených učinilo by sa vydanie spoločné, všeslo-\nwanské, z ktorého by nový prísny rozbor podal Slovanom tie\nvnútorné spojivá, známky a spósoby, jejichž rozvin stvořil\nby hudbu slovanská, od romanskej i od germanskej pod-\nstatné rozdielnu.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "59", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.2", "titre_corps": "Michal Ivanovič Glinka.", "titre_sommaire": "Michal Ivanovič Glinka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.2", "debut_caractere": 3417, "fin_caractere_exclue": 6295, "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nPoslední skladbou Glinkovou v Itálii bylo trio pro piano,\nMarinet a fagot, napsané v nejtrapnějším stadiu jeho nemoci.\nTrudnomyslnost, v jakou ho byla pohřížila ustavičná muka\ntělesná, obráží se tak silně v této skladbě, že přítel jeho\nCantu, doprovázev ho na fagot, zvolal po skončení finále\nv úžasu: „Ma questo ě disperazione!\" (Tot zoufalosť!) Však\nneobyčejné toto podráždění nervové jeho soustavy vyvodilo\ni blahodárného účinku: jeho nejistý a sípavý hlas proměnil\nse pojednou v silný, jasný, vysoký tenor, kterýmž okouzlo-\nval na to po patnácte let posluchače.\nNa konci pobytu svého v Itálii poznal, jak se zdá, Glin-\nka poprvé své síly a pravé pole svého talentu. „Všechny\nkusy,\" praví, „které jsem byl napsal v tom čase pro oby-\nvatele Milána, přesvědčily mne jen o tom, že jsem nešel\nsvou vlastní cestou, a že nemohu býti Italianem. Touha po\notčině přivedla mne poznenáhla na myšlénku, psáti rusky ...\nS tíží vpravoval jsem se v italské sentimento briliante, jak\nnazývají pocit blahosti, který jest následkem šťastné letory,\npod vlivem blahočinného jižního slunce. My, obyvatelé se-\nveru, cítíme jinak; dojmy se nás buď ani nedotýkají, buď\nzapadají hluboko v duši naši; u nás bud nemírná radost,\nneb hořké slzy.\"\nV červenci r. 1834 opustil Glinka Itálii. Na cestě se\npozastavil ve Vídni, kde slyšel orkestry Straussovy a Lan-\nnerovy, odtud pak odejel do Berlína. Zde se učil měsíců\ntheorii hudby u professora Dehna, slovútného tehdáž v Evropě\ntheoretika a bibliotekáře hudebního oddělení berlínské krá-\nlovské knihovny. Glinka, chvále velmi methodu jeho, praví,\nže je mu největšími díky zavázán mezi všemi svými maestry;\nDehn uvedl v pořádek netoliko theoretické jeho vědomosti,\nnýbrž i idey o umění vůbec. V Berlíně složil Glinka dve\nromance: „ Doubrava šumí11 na slova Žukovského, a „ ,\nZf> láska zahyne\" na slova Delviga; pak variaci pro piano\nna „ Slavíka\"Alabjeva. Myšlénka o národní hudbě nabývala\nv něm větší jasnosti; napsal v ten čas „ mát übiliu (po-\nzději píseň sirotka v „Životě za cáre\"). Uprostřed všech\ntěchto zaměstnání zastihla ho zpráva o smrti otce, a přiměla\njej k návratu do vlasti (v dubnu r. 1835). Pozdržev se do\nčervence na vsi, odejel pak do Moskvy návštěvou k příteli\nsvému M—. Zde složiv hudbu na slova Pavlova „Ach! ne-\nnazývej ji nebeskou\" hrával i zpívával tu ve vznešených spo-\nlečnostech své skladby, obklopen davem nadšených ctitelů.\nGlinka měl pevný úmysl, vrátiti se do Berlína, kam ho vá-\nbily dvě krásné oči, as úmyslem tím přijel do Petrohradu;\nale zde dřívější láska ochladla a její místo zaujala nová,\nmnohem vroucnější. Prodléval s odjezdem; nastoupila zima\na on ostal v Petrohradě. Zajisté ve svůj prospěch: jemu\nbylo nutno ruské okolí a ruské obecenstvo; musel míti okolo\nsebe kruh přátel, příbuzných mu vychováním, vkusem, sna-\nhami. Zbaven takového kruhu svěsil křídla a přestal praco-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1846, "texte": "vat . . . Glinka sám píše: „Kdybych se byl vrátil do Ber-\nlína, byl bych neodvratně zahynul.\"\nY tom čase napsal dvě romance: „ (slova Pu-\nškina) a „ Jedva poznal jsem tebe11, ve kterých obou se jeví\nvšechen zápal a rozsah, nabytý jeho talentem. Seznámil se\ntenkráte též s nadaným skladatelem\nTenkráte jím také mocně zavládla myšlénka, uivořiti ruskou\nnárodní operu. Když se s myšlénkou tou svěřil Zukovské-\nmu, schválil ji tento vřelým souhlasem a podal mu hned\nlátku: Ivana Susanina. Chtěl mu sám napsati libretto ana\nzkoušku složil pověstné verše: „Ach ne mně bědnému, větru\nbujnému\" (z tria se sborem v epilogu). Jiné práce však mu\ntoho nedovolovaly, a proto odporučil Glinkovi k tomu dílu\nbarona Rosena, obratného spisovatele. Ale fantasie sklada-\ntelova předstihla pilného librettistu: plán celé opery, my-\nšlénka postaviti proti ruské hudbě polskou, mnohé motivy\nano i podrobnosti zpracování vše rázem zrodilo se v hlavě\njeho jakoby udeřením kouzelného prutu. Rosenovi nezbývalo\nčasto, než podkládati slova pod hotové již nápěvy; avšak\nV\n„on byl v toni chlapík,\" praví Glinka, „Žákovský i druzí\nříkali žertem, že má Eosen po kapsách rozdány již napřed\nvypracované verše, a že mohu toliko oznámit, kolik veršů\npotřebuju a jakého druhu, to jest rozměru, a již vynímá Eo-\nsen tolik od každého druhu, kolik zapotřebí, každou sortu\nze zvláštní kapsy ...\" V březnu a dubnu r. 1835 zhotovil\ntak Eosen tekst I.a 2. jednání.\n26. dubna téhož roku oženil se Glinka a vyplnění to-\nhoto dávného přání mělo nejblahodárnější vliv na jeho činnost.\nPíšeť o tom své matce : „Nyní mé srdce znovu oživlo, cítím,\nmohu se modlit, radovat se, plakat, hudba má slaví vzkří-\nšení ...\"\nV polovici května odejel Glinka ve své rodiště. Na cestě\nkdesi za Novgorodem, v kočáře, složil pojednou sbor: „Roze-\nhrála se, rozesmála se ta jarní voda po luzích.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "60", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.3", "titre_corps": "Dr. A. W. Ambros o vývinu hudebního dramatu (opery) od povstání jeho okolo r. 1600 až na nejnovéjší reformu Richardem Wagnerem.", "titre_sommaire": "Dr. A. W. Ambros o vývinu hudebního dramatu (opery) od povstání jeho okolo r. 1600 až na nejnovéjší reformu Richardem Wagnerem.", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.3", "debut_caractere": 1848, "fin_caractere_exclue": 6253, "texte": "Dr. A. W. Ambros\no vývinu hudebního dramatu (opery)\nod povstání jeho okolo r. 1600 až na nejnovéjší reformu Richardem\nWagnerem.\n\n(Pokračování a dokončení.)\nNa tomto základě, jejž Rinuccini a Peri položili, vyvi-\nnula se jak jsme již podotknuli celá naše nynější\nhudba; „narodila se na jevišti\", a tento svůj světský ne-\nchceme-li říci světácký původ nezapírá ani tenkráte, když\nse co moderní „musica sacra\" opět do kostela vrací. Perioda\nvývinu opery požaduje tudiž pro svou důležitost zvláštní péči\na bedlivost a Dr. Ambros počínal si proto docela pragma-\nticky u vylíčení jejím. Poukazoval především k to inu, jak\nvšechny důležitější momenty (formy čistě hudební, istrumen-\ntaci, osnovu textu, theatrální efekty atd.) stopovati lze od\nnejskromnějších zárodků a počátků, již v nejprvnějších do-\nbách povstání opery se jevících, celým dalším nepřetržitým\nvývinem, až konečně před námi stojí opera, jak ji za našich\ndob slýcháme a vídáme. Postup ten není ovšem tak příliš\nhladký a pravidelný; neboť vedle dobrých vyvinují se též\nzlé stránky opery neméně bohatě a bujně, činíce takto čas\npo čase vždy radikální reformaci nutnou. Tak to bylo za dob\nGluckových, tak to bylo a jest i nyní, kde R. Wagner pů-\nsobí, a aby se úplně porozumělo reformačním snahám těchto\nmužů, kladl Dr. Ambros vším právem též na historický vý-\nvin všech vad a zpozdilostí v opeře velkou váhu.\nNež vraťme se opět k oné zajímavé produkci. Mladší\nsoučasník Peri-ho, Claudio Monteverde zastoupen byl dvěma\nčísly programu. Žalozpěv opuštěné Ariadny z opery téhož\njména, která se r. 1608 na oslavení sňatku Františka Gon-\nzagy, vévody Mantuanského, s Markétou Savoyskou v Man-\ntově provozovala, byl původně spojen se sborem, jehožto text,\nnikoliv ale nápěv se zachoval; proto podložena původním slo-\nvům sboru hudba z jiné současné skladby téhož mistra. Zde\nnabývá onen volný „stylo representativo\" již poněkud pevněj-\nších rysů, aniž by však melodií v našem smyslu zván býti\nmohl. Velezajímavá byla ale druhá skladba Claudia Monte-\nverde, již jsme uslyšeli: tanec a sbor z baletní opery „il ballo\ndelle ingratepři jejíž provozování r. 1608 se i nejvzneše-\nnější dámy Mantuanské súčastnily v baletu. Skladba tato\nnaznačuje již velmi karakteristicky lokální ráz podsvětí, jak\nrhytmem, tak především interessantní harmonisací, neboť ve\nsboru tom objevuje se poprvé zmenšený septimový akord,\nMonteverdem vynalezený. Taneční hudba sama jest plna\nděsné živosti a může považována býti za vzdálené předobra-\nzení podobných situac u Glucka.\nv/-\nČísla 4., 5.a 6. předvedla nám nového mistra: Fran-\ncesco Galetti Bruni, zván Cavalli (1610—1674) byl první,\njenž skládal melodie a recitativy již v moderním duchu; též\nforma arie počíná se u něho již krystalisovati. První z těchto\ntří skladeb, úvodní scéna - duetto Phryny Praxitela -\nz opery „Alcibiade\", r. 1667 v Benátkách provedené, zajímá\npředevším tím, že zde nalezáme první počátek ouvertury\nv krátké, samostatné předehře, a pak rozmarným líčením\npovahy Phryny, nejdříve vesele, ba rozpustile laškující, ku\nkonci však dosti jemnocitnými myšlénkami proniknuté.\nMimochodem zmiňujeme se o komických anachronismech v\ntextu: Praxiteles a Phryne mluví již o Americe a o -\nzlatých dámských hodinkách. Dvojzpěv z opery „Elena rapita\ndi Paride11 (1659) připravuje již konvencionelní formu všech\nitalských duett a první scéna zpěvohry „(1656)\npřináší nám v recitativu árii připravujícím velkolepou pathe-\ntickou skladbu již docela ve slohu Gluckově psanou.\nTak bylo vše přichystáno: melodie a recitativ byly vy-\nvinuty, technika jak zpěvní, tak instrumentální dosti doko-\nnalá, hudba dovedla již býti i významnou a výraznou, tu\nvyskytnul se muž, jenž to, co rozliční předchůdcové dokázali,\nv jedno spojil a zároveň i jakousi pevnou typickou formu\noperní ustálil, a tento muž byl Neapolitan Alessandro\nlatti (1649—1725), jeden z nejgenialnějších a nejplodnějších\nskládatelů všech časů, rovněž tak znamenitý v hudbě operní,\njako v hudbě církevní. Scarlatti ustálil hlavně typickou\nformu arie: první věta, druhá věta, první věta dacapo; zdo-\nkonalil a obohatil doprovázení zpěvů, které dosaváde namnoze\nbylo ještě velmi primitivní; neboť v operách Peri-ho použita\npro orchestr skoro jen cifrovaného (generálního) basu, pro-\nvedení podrobné přenecháno libosti jednotlivých hráčů; Monte-\nverde počínal vedení průvodních hlasů již více méně nazna-\nčovati, Cavalli v tom pokračoval a nechal již zde onde samo-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1209, "texte": "statné melodické motivy orkestru zasahovati do zpěvu, ale\nteprvé Scarlatti psal úplné, kontrapunkticky do podrobná\npropracované partitury. Též instrumentaci valně zlepšil; on\nvyhostil mnohý zastaralý nástroj (k. p. theorby, loutny a j.),\nzjednodušil tím orkestr a učinil z něho organický celek. Tak\njest Scarlatti tvůrcem a zároveň nejvýtečnějším representan-\ntem tak zvané „předgluckovské\" opery vlašské. Zastoupen\nbyl v programu krásnou altovou arit z opery „Carolo Magno\"\n(1713) s dvěma obligátními celly.\nPoslední číslo produkce bylo opět velmi zajímavé: sbor\nfúrií z „Ifigenie\" od Tommasa Traetty, ponejprv r. 1760 ve\nVídni provedené. Porovnávání se sbory fúrií a Glucka jest\nzde velmi přirozené a zavdalo již mnoho látky hudebním spi-\nsovatelům; avšak při vší výtečnosti Tratteovy skladby zdá\nse nám předce jen Gluck vítězem, což i Dr. Ambros naproti\njiným theoretikům dotvrdil.\nSolové zpěvy provedly žákyně konservatoře slečny L.\nRubínová, G. Voigtová, Fr. Popelová aM. Spottová a pan\nLukeš, orkestrální část chovanci konservatoře a doprovázení\nna pianě (jímž k. p. theorby a loutny se nahradily) p. prof.\nVogl, vesměs velmi precisně a zdařile, a sice řízením\nředitele konservatoře, p. Krejčího.\n\nO. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.4", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.4", "debut_caractere": 1211, "fin_caractere_exclue": 3716, "texte": "Úvahy.\n\nSrbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano\nupravil) V. Jos. Hlaváč.\nSrbské národně pesme na glasovir, stavio V. J. Hlaváč (pro\n4 ruce).\n(Pokračování.)\nNebudeme dál theoreticky dokazovati, zdaliž vypadá naše\nharmonisaee vkusněji; ponecháváme to též úsudku paně sklada-\ntelově, upozorňujeme ale přec na jeho 7. takt, který se nedá\ntkeorií omluviti. A ac dobře víme, že je klavír jediným hu-\ndebním nástrojem, který dovoluje vzhledem k disonancím ajieh\nchodu Čili rozvedení velikých svobod, dlužno přec upozorniti\npana skladatele na takovou nekorrektnost.\nDissonance mohou dle okolností zůstat stát na svém místě,\njít aneb zaskočit sobě bud! na horu neb dolů na nějakou krátkou\ndobu; ale vždy musejí přijíti opět na své vykázané místo, což\nse zde nestalo. Kdyby byl skladatel dal nastoupiti na třetí\nčtvrti současné ostatní hlasy s melodií, byl by dosáhl toho, po\nČem toužil, totiž malého septimového akkordu, a byl by se vy-\nhnul v melodii noně, kterou nepravidelně rozvedl. Ale sklada-\ntel dal se k vůli většímu pohybu doprovázejících hlasů svésti.\nPřihlížejíce ku variantám samým, musíme doznati, že skladatel\ndoprovodil thému v každé jednotlivé variantě vkusně a rozma-\nnitě uspořádav vse tak uměle, že bychom nic více namítati ne-\nmohli, kdyby nebyl připojil mezi druhou a třetí variantou, jak\nse nám zdá, zbytečnou z druhého dílu písně sestávající, do As-\nmoll přenesenou mezihru. Ze jsme nenalezli mezi ostatními\nvariantami žádné mezihry, vysvětlovali jsme si pouze tím, že je\nuž Šestnáctitaktová théma dosti dlouhá a tak určitě zakončena,\nže nevyžaduje žádného přídavku. Jelikož ale užil skladatel mezi-\nhry uprostřed variant (totiž mezi druhou a třetí), nemůžeme si\njinak vykládati, než jen že se obával monotonie ve Čtyřech po\nsobě následujících variantách; čehož zapotřebí neměl, protože\nje každá jeho pozdější varianta vkusněji zpracována a tedy po-\nsluchače vždy víc a víc napínajíc, ani unaviti nemůže. Touto\nmezihrou ale rusí se tok skladby a napnutost posluchače, což\nhy se nebylo tím více stalo, poněvadž skladatel ukončil skladbu\nposlední variantou a její dohrou velmi pomposně, a tedy zapo-\ntřebí nemel takových prostředků k zvýšení krásy své skladby.\nZ celé komposice této vysvítá, že pan Hlaváč je už routinovaný\nskladatel a že mu nebylo třeba, dopouštěli se ani těchto ma-\nlých nedopatření, kdyby byl věc samu hlouběji proskoumal.\nVariace tyto, plynně přednášené, neminou se nikdy skvělého\nvýsledku a vyžadují v technice již velmi zběhlého pianisty.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.4.1", "titre_corps": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano", "titre_sommaire": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.4", "debut_caractere": 1219, "fin_caractere_exclue": 3716, "texte": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano\nupravil) V. Jos. Hlaváč.\nSrbské národně pesme na glasovir, stavio V. J. Hlaváč (pro\n4 ruce).\n(Pokračování.)\nNebudeme dál theoreticky dokazovati, zdaliž vypadá naše\nharmonisaee vkusněji; ponecháváme to též úsudku paně sklada-\ntelově, upozorňujeme ale přec na jeho 7. takt, který se nedá\ntkeorií omluviti. A ac dobře víme, že je klavír jediným hu-\ndebním nástrojem, který dovoluje vzhledem k disonancím ajieh\nchodu Čili rozvedení velikých svobod, dlužno přec upozorniti\npana skladatele na takovou nekorrektnost.\nDissonance mohou dle okolností zůstat stát na svém místě,\njít aneb zaskočit sobě bud! na horu neb dolů na nějakou krátkou\ndobu; ale vždy musejí přijíti opět na své vykázané místo, což\nse zde nestalo. Kdyby byl skladatel dal nastoupiti na třetí\nčtvrti současné ostatní hlasy s melodií, byl by dosáhl toho, po\nČem toužil, totiž malého septimového akkordu, a byl by se vy-\nhnul v melodii noně, kterou nepravidelně rozvedl. Ale sklada-\ntel dal se k vůli většímu pohybu doprovázejících hlasů svésti.\nPřihlížejíce ku variantám samým, musíme doznati, že skladatel\ndoprovodil thému v každé jednotlivé variantě vkusně a rozma-\nnitě uspořádav vse tak uměle, že bychom nic více namítati ne-\nmohli, kdyby nebyl připojil mezi druhou a třetí variantou, jak\nse nám zdá, zbytečnou z druhého dílu písně sestávající, do As-\nmoll přenesenou mezihru. Ze jsme nenalezli mezi ostatními\nvariantami žádné mezihry, vysvětlovali jsme si pouze tím, že je\nuž Šestnáctitaktová théma dosti dlouhá a tak určitě zakončena,\nže nevyžaduje žádného přídavku. Jelikož ale užil skladatel mezi-\nhry uprostřed variant (totiž mezi druhou a třetí), nemůžeme si\njinak vykládati, než jen že se obával monotonie ve Čtyřech po\nsobě následujících variantách; čehož zapotřebí neměl, protože\nje každá jeho pozdější varianta vkusněji zpracována a tedy po-\nsluchače vždy víc a víc napínajíc, ani unaviti nemůže. Touto\nmezihrou ale rusí se tok skladby a napnutost posluchače, což\nhy se nebylo tím více stalo, poněvadž skladatel ukončil skladbu\nposlední variantou a její dohrou velmi pomposně, a tedy zapo-\ntřebí nemel takových prostředků k zvýšení krásy své skladby.\nZ celé komposice této vysvítá, že pan Hlaváč je už routinovaný\nskladatel a že mu nebylo třeba, dopouštěli se ani těchto ma-\nlých nedopatření, kdyby byl věc samu hlouběji proskoumal.\nVariace tyto, plynně přednášené, neminou se nikdy skvělého\nvýsledku a vyžadují v technice již velmi zběhlého pianisty.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "62", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.5", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.4", "debut_caractere": 3718, "fin_caractere_exclue": 7391, "texte": "Dopisy.\n\nF. B.\nZ Rotterdamu. (Opera. — L. Saar. — Češi v orkestru divadelním.)\nPřibyv dne 29. srpna 1861 do Rotterdamu, shledal jsem,\nže 12 Cechů ve zdejším operním orkestru spoluuČinkuje. V cele\norkestru stál náš vysoce ctěný a nezapomenutelný kapelník F.\nSkroup, jenž všemožně se snažil, aby vykořenil všechen Šlen-\ndrián, jenž se byl tu umístil. Když se náš mistr F. Skroup\ndne 7. února 1862 na věcnost odebral, přisel sem na jeho místo\nHerman Levi, žák W. Lachnera a od něho sem odporučený,\nkterý zde 2 roky setrval. Po něm sem přišel náš krajan Louis\nSaar, žák A. Dreyschocka, jenž až po tu chvíli zde působí.\nSkončením sésony 1. května 1868 odstoupilo naše divadelní\nkomité (mezi ním též velmi zasloužilý advokát J. Burger co\npřednosta). Příčinou toho byly věčné divadelní pletichy. Sedm\nplných let snášel trpělivě Burger, jenž je už dráhně při letech,\nve své advokátní kanceláři všechny nepříjemnosti, jsa denně\nněkolikráte v pracích svých vytrhován ; avšak předešlého roku\nopustila ho trpělivost, Následkem toho učiněn byl návrh, aby\nzvolen byl řádný řiditel divadelní, a tak, jak vám již známo,\nobdržel L. Saar bez velkých obtíží řiditel ství a vedení divadla.\nPan L. Saar má to své vlídnosti co děkovati, že obdržel tuto\nvěc hned na tři leta; ostatně podporují ho zde vřele jeho pří-\nznivci, mezi nimiž již jmenovaný p. Burger první místo zaujímá.\nPan ředitel Saar engažoval za režiséra pana Svobodu, maje za\nto, že v něm najde dobrou podporu, avšak sklamal se, neboť\np. Svoboda jest jak při zkouškách tak i při provozování opery\naž příliš pohodlný. Pan Saar přivezl sebou z Rakouska nej-\nvětší část personálu (sólistů), s kterými zde tak dalece až na\nAneg-a (tenoristu) dobře pochodil. Tento hrdinský tenor, malé\nsuché postavy, pozbyl v Čtvrtém měsíci svého zde pobytu již\nsvého hlasu a vystoupil zde naposled v „Hugenottech\" dne 13.\nledna co Raoul. (Valentinu zpívala naše krajanka paní Kainz-\nPrause-ova od dvorního divadla z Drážďan co host). Nyní zde\nzpívá pohostinsku za něho p. Grimminger. Zlatá perioda hlasu\nGrimmingrova je ovšem ta tam*, avšak proto pro vše požívá zde\ntento umělec mnoho, mnoho přízně, tak že Saar doufá s ním\ntuto sésonu dodržet. Sbor zde byl vždy a jest posud pravou\nozdobou opery, tak že pospolné kusy si zde poslechnout, jest\npravou hudební pochoutkou. Zdejší orkestr (6 slabáČků vyjí-\nmaje) jest dobrý. Harfa nám též neschází; na ni hraje zde\nv orkestru výtečná harfenistka slečna Anna Dubcova (Dubez).\nKoncertním mistrem jest zde náš krajan E. Wirth. Mimo něho\núčinkují sebou v orkestru 4 CeŠi: A. Vítovský, A. Trolda, A.\nSchoch a F. Blumentritt.\n\nZ Paříže. (Výroba hudebních nástrojů. — Obraz Bossiniho od G. Doré.\n— Pozůstalá mše Bossiniho. — Nová opera.)\nVe Francii vyrábí se ročně za 11,380.850 franků (í1\nmillionů zl. r. c.) pian, pianin, klavírů; za 5,407.500 fr. (více\nnež 2 mil. zl. r. Č.) varhan; za 320.900 fr. smyčcových ná-\nstrojů; za 688.200 franků dřevěných dechových nástrojů; za\n3,189.620 fr. dechových žestových nástrojů; za 1,284.703 fr.\nkolovrátků, kterýchžto posledních se vetší část do ciziny vy-\nváží. — Gustav Doré, jeden z nejgeniálnějších malířů francouz-\nských, dokončuje právě velký obraz „Bossini na řimrtním loži\".\nNad poduškou spočívá genius harmonie; hlava Bossiniova je\nobklopena jakousi božskou září; ucho jeho naslouchá, jak se\nzdá, pozemské hudbě, co zatím slysí hlasy nebeské. Dojem,\njenž působí obraz ten, je úchvatný. — Dne 28. února provozo-\nvala se v divadle italském poprvé pozůstalá mse od J. Bossi-\nniho. Výsledek byl skvělý; neboť příjem obnášel 20.000 franků\n(8000 zl. r. c.) Dílo Bossiniho není sice jednotné, církevní in-\ndiferentism bije příliš do oci; avšak některé cástě mse, jako"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7887, "texte": "Kyrie, Gloria a několik míst z Agnus Dei jsou velkolepé. Kyrie\nje pro 4 hlasy s průvodem orkestru a varhan; věta qui tollis\npeccata mundi pro 2 ženské hlasy dýchá hlubokou melancholii\na celek ukončen je překrásnou fugou. Credo svědčí o nejkrás-\nnějsí a nejposvátnějsí inspirací Rossiniho. Sic. Krausova učinila\nv „Cruciíixus\" pravé furore a Čásť ta se musela opakovat.\nV Strassburgu dávala se nová opera „Le roi des Aulnes\" (Král\nduchů), \"hudba od Strassburčana Webra, která došla příznivého\nvýsledku.\nZ Petrohradu 28. února. (Žádný hudební časopis. Nová ruská opera.\nBeseda na počest sv. Cyrila. ltalská opera. Ant. Ru-\nbinstein. Konservatoř. 6. koncert hud. jeednoty. Paní\nAlexandrova.)\nNa Rusi nevychází ted žádný časopis hudební z příčin vel-\nmi jasných. Hudebníci poněkud vážní, nejsou Rusové; nýbrž\nNěmci, Francouzi a Vlachové. Ruští ale hudební spisovatelé se\npřidržují zásad novoněmecké Školy; proto nemají žádných pro-\nroků zapotřebí! Sěrov jest Wagner; Kyj jest Schumann, Ba-\nlakirev jest nihilist; KaŠperov jest Verdi. Co bude z mladé\nkonservatorské Školy (Cajkovský, Rýbasov, Laroche, Siecke a\nt. d.) ještě se neví. Glinka má sice mnoho napodobitelů,\nale schází všem jeho veliký genius, jako na př. nebožtíku Dar-\ngomyžskému. Zajisté ale nebude to dlouho trvat a budeme mít\nČasopis. Ještě ale nevíme, odkud sé objeví Člověk schopný, a\nnakladatel odvážný ? Sěrov pokusil se před 2. roky; ale\non stojí příliš o samotě; nešlo to! Mínění všech novin a je-\ndnotlivých posuzovatelů o Nápravníkově opeře „Nižegorodci\"\nsoustřeďuje se v tom: Škola dobrá, ale nic nového, unášejícího,\njak by to zasloužil předmět sám. Effektní velmi však jest je-\ndna scéna s kostelním zpěvem. Němci ji všichni chválí, Ruso-\nvé vsickni ji nechválejí tuze, výminky jsou malé. Tyto dny\ndávali první operu Kuiovu Ratklijf\\ která se málo komu líbila,\njestli novinám a vrstevníkům Nápravníko-Sěrovským věřit. Kui\njest rodem z Litvy Polák Rus, recensent „Petěr. Věd.\" a anta-\ngonista Sěrova, Schumanna, veliký nepřítel Rubinsteina a zavr-\nhovatel \"přísného slohu. Cajkovského opera v Moskvě Vojevoda\nse líbila velice. Cajkovský je žák zdejšího konservatoria (v skladbě)\na nyní prof. skladby v Moskevské konservatoři. Ve čtvrtek\n25. února byla zde velká beseda hudební na památku sv. Ky-\nrilla. Hráli 7. Synfonii Beethovena, 3 ouvertury : Madridskou,\nGlinkovu a Vojáčkovu ouverturu k Zajaté, pak mnoho samozpěvů\na sborů. Mezi jinými: Husitskou, Složno, Kde domov můj,\nNaprej. Sál byl přeplněn. Výtěžek ve prospěch slovanského\nkomitétu. Na druhý den z rána v metropol, chrámě sv. I-\nzáka byla velkolepá mše svatá s kázáním. Toto bylo arciť něco,\nČeho jsem zde ještě oeviděl! Představte si Jzácký chrám, v\nněm tři metropolity, tři arcibiskupy, pak ještě asi 30 jiných\nkněží různých stupňů, hromada generálů a důstojníků, vše-\nchno v parádných uniformách, v zlatě a stříbře, celé hejnopro-\nfessorů a spisovatelů a pak dam ve skvostách v chrámě, osta-\ntek národa aČ okolo chrámu na tisíce. Pak na amvoně\n(před stála korouhev sv. Kyrilla, vedle ní slepec se-\ndlák Sirjajev, který ji dal shotovit. Kázání držel rektor theol.\nakademie p. Janyšev. Přiznávám se, že jsem slyšel poprvé něco\npodobného v chrámě. Škoda Že nemohu řeč tu sdělit. O 2\nhodinách sebrali jsme se v dvoraně naší Sixtinské kapelly, by-\nchom poslechli tento mohútný sbor cársky. A co jsme slyšeli ?\nZpíváno bylo s nejjemnější důkladností 7 církevních sborů a\nsice: Po rozpévu řeckému, srbskému, bulharskému, kyjevskému\na tak zvaném prostému. Ku konci zapěly slávoslovie (na 2\nsbory) od Bortňanského, což také učinilo nej vyŠŠí dojem na vy-\nbrané a v přehojném počtu shromážděné obecenstvo obou po-\nhlaví. To bylo něco pro hudebníka zvláštního ! Kdo se chce\nseznámit s církevní hudbou předešlých století, nech si koupí\nknihu „Církevní písně\" Razumovského, prof. konservatoře Mo-\nskevské. Na večer bylo sezení slovanského komitétu. O ve-\nlezajímavém tomto sezení budou psát jiné noviny, kterých se to\ntýče, pročež mějte mne omluvena, že na těmto setrvám. Tedy\nopět krok ku předu! Vlaská opera ještě dva týdny zde zů-\nstane, zpívá Skrát za týden při přeplněném domě. Lístek za\nžádnou cenu nechce nikdo odstoupit! Onehdy při benefici Cal~\nzolariho prodávala se lože I. patra za 100 rublů a křeslo za\n50! Patti všechny zblázní !—Za to byl Balakirevův koncert\n(6. Synf. Beethovena a Tedeum Berlioza) v pravém smyslu\nslova prázdný. Slavnost sv. Kyrila byla skutečně nesmírně o-\nkázalá. Antonín Rubinstein uspořádal zde před nedávnem dva\nkoncerty, jejichž Čistý výnos obnášel 6400 rublů. Nuže není-li\nPetrohrad Mekkou pravých virtuosů? J* Maj. car Alexander 11.\nznamenitý mecenáš umění, povolil zdejšímu konservatoriu 15000\nrublů roční subvence. V 6. koncertu hud. jednoty (dne 13. ú-\nnora) provozovala se 4. synfonie od Rob. Schumanna. Kon-\ncert pro housle od M. Brucha. 2 episody z ~Fausta\" od F.\nLiszta a ouvertura k České opeře „Prodaná nevěsta\" od Bedř.\nSmetany, která se velice líbila. V ruské opeře vystoupila\ndne 14. února pí. Aleksandrova, člen opery Moskevské, co Lud-\nmil a v Ruslanu a došla velmi příznivého úspěchu.\n\nH. V.\n\nZ Moskvy. (Sokolovskij.)\nPřed nedávnem vrátil se sem slovútný kytarista K. D.\nSokolovskij ze své umělecké cesty po Evropě a vystoupil zde\nv koncertu šlechtického klubu. Přednášel allegro ze zpěvohry\n„Puritáni\" „Dumku\" ruský to nápěv a karneval benát-\nský od Ernsta.\nZ Lipska. (Dr. Fr. Liszt. Brožurka Rich. Wagnera.)\nPřed nedávnem prodlíval zde Fr. Liszt, jemuž se nabízí\nředitelství zdejšího konservatoře, aby se s pány professory do-\nmluvil. Fr. Lisztovi jedná se o to, aby konservatoř zdejší do\nVýmaru přeložeua byla a za tou příčinou vyjednával s těmi\nkterými professory. Právě se tu vydává nejnovějŠí brožurka\nRich. Wagnera pod názvem „Židovstvo v hudbé\", jež psáno jest\nve formě listu k jisté dámě. Richard Wagner hájí vní své\nzásady.\n\nPlz. Nov.\nZ Plzně. (První vystoupení p. Vávry a p. Severy.)\nV neděli trhovou dávala se „Lukrecie\" s pohostinným vy-\nstoupením pp. Vávry v úloze Genara a Severy v úloze vévody.\nMladistvý tenorista pan Vávra byl nejvíce podroben úzkosti\nprvního vystoupení, zmužil se vsak v druhém a třetím jednání\nku podivu a podporován nevšedním hlasem a důkladnou zna-\nlostí své úlohy vyznamenal se v mnohém okamžení a zejména\nterzetto v druhém jednání nabylo jeho spolupůsobením nového\nlesku. Daleko ustálenějším zjevem je p. Severa. Zpěvem i hrou\nvládne více rozum i úmysl, lícit do podrobnosti. Je-li nepatrné\ndistonování následkem křehkosti hlasu, anebo je-li oboje zároveň\nspůsobeno nevyhnutelnou trémou prvního vystoupení, o tom nás\npoučí teprv k platnému úsudku vystoupení příští. Ve čtvrtek\ndne 25. m. m. opakován „Faust a Markétka\". Pan Vávra co\nFaust jevil v ohledu neohroženosti vystoupení na jevišti zname-\nnitý pokrok. Ovsem tím objevily se teprv velké výhody a\npřednosti jeho hlasu a právě uměleckého zacházení s ním. Se-\nznali jsme tu pěkné mezza voce, zvučný s prsním rejstříkem\nsprávně pojený falsett, úcinlivé crescendo a mnohé znaky dobré\nškoly a schopného učně. Ze mu v rozvinování těchto uměle-\nckých prostředků překáželo často nepřiměřeně silné doprovázení,\ntím ať nedá se svést k neprospěsnému, ano ve věku tak mla-\ndistvém i pro hlas i pro ústroj dýchací přímo záhuhný; raději\npromineme mu, když hlas jeho ještě nedosti zmužnělý, jemností\nsvou někdy nevynikne nad průvod bud už skladatelem přeplně-\nný, nebo vinou herců silný a drsný. V arii v 3. aktu a v po-\nslední žalářní scéně vzletným a vroucím svým zpěvem přímo\nuchvátil obecenstvo k bouřlivému projevení pochvaly, jež mu i\njinak, zvlášť z poéátku k povzbuzení a z přesvědčení, že do-\nčkáme se na p. Vávrovi umělce vynikajícího, hojně udílena\nbyla.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n\nKarlínský „Slavoj\" uspořádál dne 28. února v sále u\nČervené hvězdy koncert, jenž se potkal s velmi příznivým vý-\nsledkem, vynikaje rozmanitostí a dobrou volbou skladeb. Spolek\nten má výdatné síly a znalého, obezřelého ředitele p. BedK"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4173, "texte": "Kirchnera a tu se nelze diviti, že veškeré sbory byly velmi\nsprávně a precisně ano i nuancovane provedeny. To jmenovitě\nplatí o Javůrkově sboru „Na Moravu\" a „Láska a réva\" od\nMendelssohna. Pán Jandovský přednesl s ehvalnou péčí fanta-\nsii „Othello\" od Ernsta a ochotnický orkestr synfonii od Mo-\nzarta. Na koncertu měli však sIČ. Charlotta Spannerova a p.\nředitel Bedř, Kirchner lví podíl. SIČ. Spannerova, kterou jsme\nv koncerte Malostranské Thálie a v Umělecké besedě slyšeli,\nzpívala, jsouc hned při vstoupení bouřlivým potleskem uvítána\nkrásnou modlitbu z opery „Drahomíra\" od K. Sebora s náleži-\ntým výrazem, s něžností a vroucí oddaností, zaČež hojným po-\ntleskem odměněna byla. Pan řed. Kirchner, znám co skromný\numělec, přednesl na harmonium fantasii na motivy „Afrikánky\"\nse skvělým výsledkem osvědčiv, že zná veškeré tajiny tohoto\nchoulostivého nástroje. Mimo to přednesl s p. L. ftcheinerem\nfantasii na motivy z „Hngenottů\" s uměleckým klidem a zápa-\nlem. Že se p, Kirchneru bouřlivé pochvaly dostalo, netřeba po-\ndotýkati. Pan Barcal, jenž měl zpívati, byl téhož dne a touž\nhodinu v divadle zaneprázdněn, čacký „Slavoj\" může si gra-\ntulovat k tak obratnému řediteli, jako je pan Bedřich Kirchner.\n\n—j.—\n\nF. K.\n* Smíchovský zpĕv. spolek „Lukes\" odbýval v pondělí\ndne 1. března odpoledne valnou schůzi, již zahájil a řídil sta-\nrosta p. Arnošt Želízko. Po přečtení a schválení protokolu mi-\nnulé schůze sdělena jednatelská zpráva, z kteréž vyjímáme; V\npravě minulém správním roce odbýval výbor mimo porady 16\nschůzí a spolek uspořádal 14 veřejných produkcí. Z darů, jež\ndostalo se spolku, dlužno připomenouti: Od dam smíchovských\nprapor spolkový v ceně 500 zl., od p. Lukeše 50 zl., od smí-\nchovské záložny 50 zl. Pan Zubatý daroval sbory, paní Ko-\nhoutová pentli na prápor v ceně 38 zl. a p. Benke lýru na prá-\npor. Spolek provozoval v celku 30 sborů, mezi nimiž nový\nsbor od ředitele svého p. Bergmanna „Pijanovo dědictví.\" Jednota\nČítá 78 Členů a sice 25 výkonných, 58 přispívajících a 4 za-\nkládající. Příjem obnášel v minulém roce 559 zl. 40 kr., vy-\ndání pak 570 zl. 14 kr. Spolek má 20 skladeb církevních\na 98 rozličných, z nichž každé Číslo obsahuje 4 až 5 sborů.\nR. 1868 přibylo 48 Čísel. Revisory účtů zvoleni pp. Votru-\nba a Kubík. Starostou zvolen p. Badotínský, ředitelem p. Berg-\nman, místoředitelem p. Karel Kučera. Pan Kučera děkoval\nse sice z hodnosti té, nicméně valná hromada resignaci jeho ne-\npřijala, vyslovivši se v ten smysl, že jednohlasným zvolením po-\ndán mu byl důkaz, že Členové dovedou oceniti velké zásluhy\njeho o spolek. Do výboru zvoleni pp. Jindřich Blažka, Frant.\nStreit, Ferd. Drůbek, Rudolf Přibil, Václav Novopacký aA. Zu-\nbatý. PraporeČníky zvoleni pp. Leopold Stropnický a Kubík.\nPo té provoláno dobrovolně odstoupivšímu p. Arnoštu Zelízkovi,\nkterýž byl po tři nej trudnější roky úřad ten s nevšední obeta-\nvoscí zastával, třikrát bouřlivé „Sláva\" a uzavřeno, aby příští\nneděli dne 7. března dávána byla za vstupné operetka „Kvas\nkrále Vondry.\" Po té schůze skončena. Dlužno ještě připo-\nmenouti, že před zahájením valné hromady zaslán byl Česko-\nslovanskému spolku „Vlastimilu\" v Drážďanech, jenž slavil právě\npětileté trvání své, následující telegram: „Bratři! Siřte slávu\nvlasti i za hranicemi. Dílů vašemu sláva! \"\n* Horomeřický zjpev, spolek „Horymír\" odbýval dne 28,\núnora b. r. u přítomnosti zástupce vládního komisaře c. k. Čet-\nníka a 26 výkonných clenu valnou schůzi. Zpráva jednatelská\npoukazuje, že mladistvý spolek tento zdárně zkvétá, čítaje nyní\n42 výkonných, 4 zakládající a 16 přispívajících údů. Do vý-\nboru jednohlasně byli zvoleni pp. Julius Bunzel za předsedu,\nAlex. Kotler za místopředsedu, důstojný P. Frant. Matoušek\nfarář v Ouněticícli za ochrance, Jan Strebl za ředitele. Za je-\ndnatele zvolen Frant. Krotil, za listovního a obřadníka p. Kar.\nZettl, za účetního pv Jindř. Erben. Členové výboru jsou pp.\nEm. Steiner a Jan Štoček. Za revisory úctů zvoleni pp. Jos.\nKrál a Frant. Kettner, za praporecníky pp. Jos. Černoch a Jos.\nTůma. Všichni pánové hodnost tu přijali. Návrh p. Ant. Čac-\nkého, aby se zakoupilo sborové cvičení od Jos. Drahorada pro\n7 %/ XT\nkaždého výkon. Člena, přijat jednohlasně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Rotterdamu. (Opera. — L. Saar. — Češi v orkestru divadelním.)", "titre_sommaire": "Z Rotterdamu. (Opera. — L. Saar. — Češi v orkestru divadelním.)", "signature_source": "F. B", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.4", "debut_caractere": 3727, "fin_caractere_exclue": 6307, "texte": "F. B.\nZ Rotterdamu. (Opera. — L. Saar. — Češi v orkestru divadelním.)\nPřibyv dne 29. srpna 1861 do Rotterdamu, shledal jsem,\nže 12 Cechů ve zdejším operním orkestru spoluuČinkuje. V cele\norkestru stál náš vysoce ctěný a nezapomenutelný kapelník F.\nSkroup, jenž všemožně se snažil, aby vykořenil všechen Šlen-\ndrián, jenž se byl tu umístil. Když se náš mistr F. Skroup\ndne 7. února 1862 na věcnost odebral, přisel sem na jeho místo\nHerman Levi, žák W. Lachnera a od něho sem odporučený,\nkterý zde 2 roky setrval. Po něm sem přišel náš krajan Louis\nSaar, žák A. Dreyschocka, jenž až po tu chvíli zde působí.\nSkončením sésony 1. května 1868 odstoupilo naše divadelní\nkomité (mezi ním též velmi zasloužilý advokát J. Burger co\npřednosta). Příčinou toho byly věčné divadelní pletichy. Sedm\nplných let snášel trpělivě Burger, jenž je už dráhně při letech,\nve své advokátní kanceláři všechny nepříjemnosti, jsa denně\nněkolikráte v pracích svých vytrhován ; avšak předešlého roku\nopustila ho trpělivost, Následkem toho učiněn byl návrh, aby\nzvolen byl řádný řiditel divadelní, a tak, jak vám již známo,\nobdržel L. Saar bez velkých obtíží řiditel ství a vedení divadla.\nPan L. Saar má to své vlídnosti co děkovati, že obdržel tuto\nvěc hned na tři leta; ostatně podporují ho zde vřele jeho pří-\nznivci, mezi nimiž již jmenovaný p. Burger první místo zaujímá.\nPan ředitel Saar engažoval za režiséra pana Svobodu, maje za\nto, že v něm najde dobrou podporu, avšak sklamal se, neboť\np. Svoboda jest jak při zkouškách tak i při provozování opery\naž příliš pohodlný. Pan Saar přivezl sebou z Rakouska nej-\nvětší část personálu (sólistů), s kterými zde tak dalece až na\nAneg-a (tenoristu) dobře pochodil. Tento hrdinský tenor, malé\nsuché postavy, pozbyl v Čtvrtém měsíci svého zde pobytu již\nsvého hlasu a vystoupil zde naposled v „Hugenottech\" dne 13.\nledna co Raoul. (Valentinu zpívala naše krajanka paní Kainz-\nPrause-ova od dvorního divadla z Drážďan co host). Nyní zde\nzpívá pohostinsku za něho p. Grimminger. Zlatá perioda hlasu\nGrimmingrova je ovšem ta tam*, avšak proto pro vše požívá zde\ntento umělec mnoho, mnoho přízně, tak že Saar doufá s ním\ntuto sésonu dodržet. Sbor zde byl vždy a jest posud pravou\nozdobou opery, tak že pospolné kusy si zde poslechnout, jest\npravou hudební pochoutkou. Zdejší orkestr (6 slabáČků vyjí-\nmaje) jest dobrý. Harfa nám též neschází; na ni hraje zde\nv orkestru výtečná harfenistka slečna Anna Dubcova (Dubez).\nKoncertním mistrem jest zde náš krajan E. Wirth. Mimo něho\núčinkují sebou v orkestru 4 CeŠi: A. Vítovský, A. Trolda, A.\nSchoch a F. Blumentritt."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "61", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Paříže. (Výroba hudebních nástrojů. — Obraz Bossiniho od G. Doré.", "titre_sommaire": "Z Paříže. (Výroba hudebních nástrojů. — Obraz Bossiniho od G. Doré.", "signature_source": "H. V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.4", "debut_caractere": 6309, "fin_caractere_exclue": 7391, "texte": "Z Paříže. (Výroba hudebních nástrojů. — Obraz Bossiniho od G. Doré.\n— Pozůstalá mše Bossiniho. — Nová opera.)\nVe Francii vyrábí se ročně za 11,380.850 franků (í1\nmillionů zl. r. c.) pian, pianin, klavírů; za 5,407.500 fr. (více\nnež 2 mil. zl. r. Č.) varhan; za 320.900 fr. smyčcových ná-\nstrojů; za 688.200 franků dřevěných dechových nástrojů; za\n3,189.620 fr. dechových žestových nástrojů; za 1,284.703 fr.\nkolovrátků, kterýchžto posledních se vetší část do ciziny vy-\nváží. — Gustav Doré, jeden z nejgeniálnějších malířů francouz-\nských, dokončuje právě velký obraz „Bossini na řimrtním loži\".\nNad poduškou spočívá genius harmonie; hlava Bossiniova je\nobklopena jakousi božskou září; ucho jeho naslouchá, jak se\nzdá, pozemské hudbě, co zatím slysí hlasy nebeské. Dojem,\njenž působí obraz ten, je úchvatný. — Dne 28. února provozo-\nvala se v divadle italském poprvé pozůstalá mse od J. Bossi-\nniho. Výsledek byl skvělý; neboť příjem obnášel 20.000 franků\n(8000 zl. r. c.) Dílo Bossiniho není sice jednotné, církevní in-\ndiferentism bije příliš do oci; avšak některé cástě mse, jako"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5067, "texte": "Kyrie, Gloria a několik míst z Agnus Dei jsou velkolepé. Kyrie\nje pro 4 hlasy s průvodem orkestru a varhan; věta qui tollis\npeccata mundi pro 2 ženské hlasy dýchá hlubokou melancholii\na celek ukončen je překrásnou fugou. Credo svědčí o nejkrás-\nnějsí a nejposvátnějsí inspirací Rossiniho. Sic. Krausova učinila\nv „Cruciíixus\" pravé furore a Čásť ta se musela opakovat.\nV Strassburgu dávala se nová opera „Le roi des Aulnes\" (Král\nduchů), \"hudba od Strassburčana Webra, která došla příznivého\nvýsledku.\nZ Petrohradu 28. února. (Žádný hudební časopis. Nová ruská opera.\nBeseda na počest sv. Cyrila. ltalská opera. Ant. Ru-\nbinstein. Konservatoř. 6. koncert hud. jeednoty. Paní\nAlexandrova.)\nNa Rusi nevychází ted žádný časopis hudební z příčin vel-\nmi jasných. Hudebníci poněkud vážní, nejsou Rusové; nýbrž\nNěmci, Francouzi a Vlachové. Ruští ale hudební spisovatelé se\npřidržují zásad novoněmecké Školy; proto nemají žádných pro-\nroků zapotřebí! Sěrov jest Wagner; Kyj jest Schumann, Ba-\nlakirev jest nihilist; KaŠperov jest Verdi. Co bude z mladé\nkonservatorské Školy (Cajkovský, Rýbasov, Laroche, Siecke a\nt. d.) ještě se neví. Glinka má sice mnoho napodobitelů,\nale schází všem jeho veliký genius, jako na př. nebožtíku Dar-\ngomyžskému. Zajisté ale nebude to dlouho trvat a budeme mít\nČasopis. Ještě ale nevíme, odkud sé objeví Člověk schopný, a\nnakladatel odvážný ? Sěrov pokusil se před 2. roky; ale\non stojí příliš o samotě; nešlo to! Mínění všech novin a je-\ndnotlivých posuzovatelů o Nápravníkově opeře „Nižegorodci\"\nsoustřeďuje se v tom: Škola dobrá, ale nic nového, unášejícího,\njak by to zasloužil předmět sám. Effektní velmi však jest je-\ndna scéna s kostelním zpěvem. Němci ji všichni chválí, Ruso-\nvé vsickni ji nechválejí tuze, výminky jsou malé. Tyto dny\ndávali první operu Kuiovu Ratklijf\\ která se málo komu líbila,\njestli novinám a vrstevníkům Nápravníko-Sěrovským věřit. Kui\njest rodem z Litvy Polák Rus, recensent „Petěr. Věd.\" a anta-\ngonista Sěrova, Schumanna, veliký nepřítel Rubinsteina a zavr-\nhovatel \"přísného slohu. Cajkovského opera v Moskvě Vojevoda\nse líbila velice. Cajkovský je žák zdejšího konservatoria (v skladbě)\na nyní prof. skladby v Moskevské konservatoři. Ve čtvrtek\n25. února byla zde velká beseda hudební na památku sv. Ky-\nrilla. Hráli 7. Synfonii Beethovena, 3 ouvertury : Madridskou,\nGlinkovu a Vojáčkovu ouverturu k Zajaté, pak mnoho samozpěvů\na sborů. Mezi jinými: Husitskou, Složno, Kde domov můj,\nNaprej. Sál byl přeplněn. Výtěžek ve prospěch slovanského\nkomitétu. Na druhý den z rána v metropol, chrámě sv. I-\nzáka byla velkolepá mše svatá s kázáním. Toto bylo arciť něco,\nČeho jsem zde ještě oeviděl! Představte si Jzácký chrám, v\nněm tři metropolity, tři arcibiskupy, pak ještě asi 30 jiných\nkněží různých stupňů, hromada generálů a důstojníků, vše-\nchno v parádných uniformách, v zlatě a stříbře, celé hejnopro-\nfessorů a spisovatelů a pak dam ve skvostách v chrámě, osta-\ntek národa aČ okolo chrámu na tisíce. Pak na amvoně\n(před stála korouhev sv. Kyrilla, vedle ní slepec se-\ndlák Sirjajev, který ji dal shotovit. Kázání držel rektor theol.\nakademie p. Janyšev. Přiznávám se, že jsem slyšel poprvé něco\npodobného v chrámě. Škoda Že nemohu řeč tu sdělit. O 2\nhodinách sebrali jsme se v dvoraně naší Sixtinské kapelly, by-\nchom poslechli tento mohútný sbor cársky. A co jsme slyšeli ?\nZpíváno bylo s nejjemnější důkladností 7 církevních sborů a\nsice: Po rozpévu řeckému, srbskému, bulharskému, kyjevskému\na tak zvaném prostému. Ku konci zapěly slávoslovie (na 2\nsbory) od Bortňanského, což také učinilo nej vyŠŠí dojem na vy-\nbrané a v přehojném počtu shromážděné obecenstvo obou po-\nhlaví. To bylo něco pro hudebníka zvláštního ! Kdo se chce\nseznámit s církevní hudbou předešlých století, nech si koupí\nknihu „Církevní písně\" Razumovského, prof. konservatoře Mo-\nskevské. Na večer bylo sezení slovanského komitétu. O ve-\nlezajímavém tomto sezení budou psát jiné noviny, kterých se to\ntýče, pročež mějte mne omluvena, že na těmto setrvám. Tedy\nopět krok ku předu! Vlaská opera ještě dva týdny zde zů-\nstane, zpívá Skrát za týden při přeplněném domě. Lístek za\nžádnou cenu nechce nikdo odstoupit! Onehdy při benefici Cal~\nzolariho prodávala se lože I. patra za 100 rublů a křeslo za\n50! Patti všechny zblázní !—Za to byl Balakirevův koncert\n(6. Synf. Beethovena a Tedeum Berlioza) v pravém smyslu\nslova prázdný. Slavnost sv. Kyrila byla skutečně nesmírně o-\nkázalá. Antonín Rubinstein uspořádal zde před nedávnem dva\nkoncerty, jejichž Čistý výnos obnášel 6400 rublů. Nuže není-li\nPetrohrad Mekkou pravých virtuosů? J* Maj. car Alexander 11.\nznamenitý mecenáš umění, povolil zdejšímu konservatoriu 15000\nrublů roční subvence. V 6. koncertu hud. jednoty (dne 13. ú-\nnora) provozovala se 4. synfonie od Rob. Schumanna. Kon-\ncert pro housle od M. Brucha. 2 episody z ~Fausta\" od F.\nLiszta a ouvertura k České opeře „Prodaná nevěsta\" od Bedř.\nSmetany, která se velice líbila. V ruské opeře vystoupila\ndne 14. února pí. Aleksandrova, člen opery Moskevské, co Lud-\nmil a v Ruslanu a došla velmi příznivého úspěchu.\n\nH. V."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61", "page_fin": "61", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Moskvy. (Sokolovskij.)", "titre_sommaire": "Z Moskvy. (Sokolovskij.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.5", "debut_caractere": 5069, "fin_caractere_exclue": 5809, "texte": "Z Moskvy. (Sokolovskij.)\nPřed nedávnem vrátil se sem slovútný kytarista K. D.\nSokolovskij ze své umělecké cesty po Evropě a vystoupil zde\nv koncertu šlechtického klubu. Přednášel allegro ze zpěvohry\n„Puritáni\" „Dumku\" ruský to nápěv a karneval benát-\nský od Ernsta.\nZ Lipska. (Dr. Fr. Liszt. Brožurka Rich. Wagnera.)\nPřed nedávnem prodlíval zde Fr. Liszt, jemuž se nabízí\nředitelství zdejšího konservatoře, aby se s pány professory do-\nmluvil. Fr. Lisztovi jedná se o to, aby konservatoř zdejší do\nVýmaru přeložeua byla a za tou příčinou vyjednával s těmi\nkterými professory. Právě se tu vydává nejnovějŠí brožurka\nRich. Wagnera pod názvem „Židovstvo v hudbé\", jež psáno jest\nve formě listu k jisté dámě. Richard Wagner hájí vní své\nzásady."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61", "page_fin": "61", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.5.4", "titre_corps": "Z Plzně. (První vystoupení p. Vávry a p. Severy.)", "titre_sommaire": "Z Plzně. (První vystoupení p. Vávry a p. Severy.)", "signature_source": "Plz. Nov", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.5", "debut_caractere": 5811, "fin_caractere_exclue": 7623, "texte": "Plz. Nov.\nZ Plzně. (První vystoupení p. Vávry a p. Severy.)\nV neděli trhovou dávala se „Lukrecie\" s pohostinným vy-\nstoupením pp. Vávry v úloze Genara a Severy v úloze vévody.\nMladistvý tenorista pan Vávra byl nejvíce podroben úzkosti\nprvního vystoupení, zmužil se vsak v druhém a třetím jednání\nku podivu a podporován nevšedním hlasem a důkladnou zna-\nlostí své úlohy vyznamenal se v mnohém okamžení a zejména\nterzetto v druhém jednání nabylo jeho spolupůsobením nového\nlesku. Daleko ustálenějším zjevem je p. Severa. Zpěvem i hrou\nvládne více rozum i úmysl, lícit do podrobnosti. Je-li nepatrné\ndistonování následkem křehkosti hlasu, anebo je-li oboje zároveň\nspůsobeno nevyhnutelnou trémou prvního vystoupení, o tom nás\npoučí teprv k platnému úsudku vystoupení příští. Ve čtvrtek\ndne 25. m. m. opakován „Faust a Markétka\". Pan Vávra co\nFaust jevil v ohledu neohroženosti vystoupení na jevišti zname-\nnitý pokrok. Ovsem tím objevily se teprv velké výhody a\npřednosti jeho hlasu a právě uměleckého zacházení s ním. Se-\nznali jsme tu pěkné mezza voce, zvučný s prsním rejstříkem\nsprávně pojený falsett, úcinlivé crescendo a mnohé znaky dobré\nškoly a schopného učně. Ze mu v rozvinování těchto uměle-\nckých prostředků překáželo často nepřiměřeně silné doprovázení,\ntím ať nedá se svést k neprospěsnému, ano ve věku tak mla-\ndistvém i pro hlas i pro ústroj dýchací přímo záhuhný; raději\npromineme mu, když hlas jeho ještě nedosti zmužnělý, jemností\nsvou někdy nevynikne nad průvod bud už skladatelem přeplně-\nný, nebo vinou herců silný a drsný. V arii v 3. aktu a v po-\nslední žalářní scéně vzletným a vroucím svým zpěvem přímo\nuchvátil obecenstvo k bouřlivému projevení pochvaly, jež mu i\njinak, zvlášť z poéátku k povzbuzení a z přesvědčení, že do-\nčkáme se na p. Vávrovi umělce vynikajícího, hojně udílena\nbyla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61", "page_fin": "62", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.5.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "—j. —", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.5", "debut_caractere": 7625, "fin_caractere_exclue": 7887, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\n\nKarlínský „Slavoj\" uspořádál dne 28. února v sále u\nČervené hvězdy koncert, jenž se potkal s velmi příznivým vý-\nsledkem, vynikaje rozmanitostí a dobrou volbou skladeb. Spolek\nten má výdatné síly a znalého, obezřelého ředitele p. BedK"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1215, "texte": "Kirchnera a tu se nelze diviti, že veškeré sbory byly velmi\nsprávně a precisně ano i nuancovane provedeny. To jmenovitě\nplatí o Javůrkově sboru „Na Moravu\" a „Láska a réva\" od\nMendelssohna. Pán Jandovský přednesl s ehvalnou péčí fanta-\nsii „Othello\" od Ernsta a ochotnický orkestr synfonii od Mo-\nzarta. Na koncertu měli však sIČ. Charlotta Spannerova a p.\nředitel Bedř, Kirchner lví podíl. SIČ. Spannerova, kterou jsme\nv koncerte Malostranské Thálie a v Umělecké besedě slyšeli,\nzpívala, jsouc hned při vstoupení bouřlivým potleskem uvítána\nkrásnou modlitbu z opery „Drahomíra\" od K. Sebora s náleži-\ntým výrazem, s něžností a vroucí oddaností, zaČež hojným po-\ntleskem odměněna byla. Pan řed. Kirchner, znám co skromný\numělec, přednesl na harmonium fantasii na motivy „Afrikánky\"\nse skvělým výsledkem osvědčiv, že zná veškeré tajiny tohoto\nchoulostivého nástroje. Mimo to přednesl s p. L. ftcheinerem\nfantasii na motivy z „Hngenottů\" s uměleckým klidem a zápa-\nlem. Že se p, Kirchneru bouřlivé pochvaly dostalo, netřeba po-\ndotýkati. Pan Barcal, jenž měl zpívati, byl téhož dne a touž\nhodinu v divadle zaneprázdněn, čacký „Slavoj\" může si gra-\ntulovat k tak obratnému řediteli, jako je pan Bedřich Kirchner.\n\n—j.—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "62", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.5.6", "titre_corps": "* Smíchovský zpĕv. spolek „Lukes\" odbýval v pondělí", "titre_sommaire": "* Smíchovský zpĕv. spolek „Lukes\" odbýval v pondělí", "signature_source": "F. K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.6", "debut_caractere": 1217, "fin_caractere_exclue": 4173, "texte": "F. K.\n* Smíchovský zpĕv. spolek „Lukes\" odbýval v pondělí\ndne 1. března odpoledne valnou schůzi, již zahájil a řídil sta-\nrosta p. Arnošt Želízko. Po přečtení a schválení protokolu mi-\nnulé schůze sdělena jednatelská zpráva, z kteréž vyjímáme; V\npravě minulém správním roce odbýval výbor mimo porady 16\nschůzí a spolek uspořádal 14 veřejných produkcí. Z darů, jež\ndostalo se spolku, dlužno připomenouti: Od dam smíchovských\nprapor spolkový v ceně 500 zl., od p. Lukeše 50 zl., od smí-\nchovské záložny 50 zl. Pan Zubatý daroval sbory, paní Ko-\nhoutová pentli na prápor v ceně 38 zl. a p. Benke lýru na prá-\npor. Spolek provozoval v celku 30 sborů, mezi nimiž nový\nsbor od ředitele svého p. Bergmanna „Pijanovo dědictví.\" Jednota\nČítá 78 Členů a sice 25 výkonných, 58 přispívajících a 4 za-\nkládající. Příjem obnášel v minulém roce 559 zl. 40 kr., vy-\ndání pak 570 zl. 14 kr. Spolek má 20 skladeb církevních\na 98 rozličných, z nichž každé Číslo obsahuje 4 až 5 sborů.\nR. 1868 přibylo 48 Čísel. Revisory účtů zvoleni pp. Votru-\nba a Kubík. Starostou zvolen p. Badotínský, ředitelem p. Berg-\nman, místoředitelem p. Karel Kučera. Pan Kučera děkoval\nse sice z hodnosti té, nicméně valná hromada resignaci jeho ne-\npřijala, vyslovivši se v ten smysl, že jednohlasným zvolením po-\ndán mu byl důkaz, že Členové dovedou oceniti velké zásluhy\njeho o spolek. Do výboru zvoleni pp. Jindřich Blažka, Frant.\nStreit, Ferd. Drůbek, Rudolf Přibil, Václav Novopacký aA. Zu-\nbatý. PraporeČníky zvoleni pp. Leopold Stropnický a Kubík.\nPo té provoláno dobrovolně odstoupivšímu p. Arnoštu Zelízkovi,\nkterýž byl po tři nej trudnější roky úřad ten s nevšední obeta-\nvoscí zastával, třikrát bouřlivé „Sláva\" a uzavřeno, aby příští\nneděli dne 7. března dávána byla za vstupné operetka „Kvas\nkrále Vondry.\" Po té schůze skončena. Dlužno ještě připo-\nmenouti, že před zahájením valné hromady zaslán byl Česko-\nslovanskému spolku „Vlastimilu\" v Drážďanech, jenž slavil právě\npětileté trvání své, následující telegram: „Bratři! Siřte slávu\nvlasti i za hranicemi. Dílů vašemu sláva! \"\n* Horomeřický zjpev, spolek „Horymír\" odbýval dne 28,\núnora b. r. u přítomnosti zástupce vládního komisaře c. k. Čet-\nníka a 26 výkonných clenu valnou schůzi. Zpráva jednatelská\npoukazuje, že mladistvý spolek tento zdárně zkvétá, čítaje nyní\n42 výkonných, 4 zakládající a 16 přispívajících údů. Do vý-\nboru jednohlasně byli zvoleni pp. Julius Bunzel za předsedu,\nAlex. Kotler za místopředsedu, důstojný P. Frant. Matoušek\nfarář v Ouněticícli za ochrance, Jan Strebl za ředitele. Za je-\ndnatele zvolen Frant. Krotil, za listovního a obřadníka p. Kar.\nZettl, za účetního pv Jindř. Erben. Členové výboru jsou pp.\nEm. Steiner a Jan Štoček. Za revisory úctů zvoleni pp. Jos.\nKrál a Frant. Kettner, za praporecníky pp. Jos. Černoch a Jos.\nTůma. Všichni pánové hodnost tu přijali. Návrh p. Ant. Čac-\nkého, aby se zakoupilo sborové cvičení od Jos. Drahorada pro\n7 %/ XT\nkaždého výkon. Člena, přijat jednohlasně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "64", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.6", "debut_caractere": 4175, "fin_caractere_exclue": 8007, "texte": "Zprávy.\n\nČeské divadlo. 28. února: „Jessonda;\" — 2. března:\n„Faust a Markéta;\" — 4 března: „Lucrezia BorgiaLL Velká\nopera ve dvou jednáních s předehrou, hudba od Donizettiho\n{nové studována); 7. března: „Lucrezia Borgia.\" — Byl\nv skutku již svrchovaný Čas, abychom se rázně chopili\ngenru u nás tak úplně zanedbaného, a přece velmi důleži-\ntého: totiž komické operetky. Česká zpěvohra vyšinula se\nza krátkou dobu nad svou německou soky ni, měli jsme již\nněkolik velkých původních oper — vsak dlouho nebyla\nnám možno, vykázati se třeba jen jedinou domácí operetkou\nneb fraškou se zpěvy, která by se obecenstvu místo Offen-\nbachovských a jiných slátanin byla podati mohla. Zásluhu,\nprvního kroku na této zajisté vděčné dráze vydobyl si F»\nBlodek komponováním Sabinova textu: „F studni,\" a nežá-\ndáme-li na tomto díle více než právem na jednoduché lehké\noperetce žádati smíme, musíme tento první krok nazvati\nrozhodně šťastným. Rozmarný obrázek z naivního života\nvenkovského illustruje zde hudba naveskrz příjemná a za-\njímavá, při tom solidní a svědomitá, nezřídka (zvláště v ko-\nmických partiích) velmi karakteristická, ačkoliv někdy ne\npříliš originální. Neboť vlivy nejrůznějsích směrů a vzorů\nprozrazují se v přemnohých motivech tak patrně, že jimi\njen theoreticky vzdělaný a obratný skladatel jako Blodek\ndocíliti mohl jakéhosi jednotného dojmu. Ouvertura jest\nvelmi melodická a velmi krásně instrumentovaná — vůbec\nspočívá jedna z nejpřednějších zásluh této operetky v in-\nstrumentaci — avšak její rozměr zdá se nám pro malou\njednoaktovou operetku příliš velkolepým. Ze se Blodek\nsnažil, podati nám „V studni\" beze vší prosy, jest nejen\núplné, nepodmíněné chvály, ale i co možná nejhojnějšího\nnásledování hodno; neboť i při nej duchaplnějších přecho-\ndech nelze úplně vyhladili nemilou dvojatost prosté řeči a\nzpěvu, illusi více méně rušící. Úloha, vymísiti z malé ko-\nmické operetky všechnu prosu, není snadná; neboť jest se\nzde co sťřežiti příliš rozvláčných a těžkých recitativů ne\nméně než příliš nahromaděných kantilen. V celku dovedl\nse skladatel velmi šťastně vystříci obou těchto nesnází; jen\nna začátku, hlavně v druhém výstupu, zdá se nám, že utí-\nkaje před Scyllou — recitativem obětí se stal Charybdy —\nkantileny; zde mohla se totiž podati exposice děje, která\nbudiž raději kratší než delší, docela dobře jedním recitati-\nvem a jedním duettem, nebylo k tomu zapotřebí celé řady\nkrátkých duettů a áriet (o sobě třeba na mnoze velmi pě-\nkných), tak že pouhá exposice zaujímá více než třetinu celé\noperetky. Nesmíme ovšem tajiti, že část této viny spadá\ni na text — ostatně šťastně sestavený — jenž by právě tyto\nscény neměl tak rozpřádati. Národní ráz jest v některých\nmomentech, zvláště ve velké části ouvertury nepopiratelný,\nv celku ale s ním patrně zápasí mnohý jiný, cizí živel. Než\npři všech těchto větších menších vadách, jež jsme zde přímě\nvytknuli, zůstane „V studni\" přece operetkou, ku které si\nsměle gratulovati můžeme; jest rozhodně mnohem lepší, nežli\nskoro všechny podobné cizí plody našemu jevišti a obecen-\nstvu vnucené a zasloužená její oblíbenost přispěje bohdá\nk Čilejšímu ruchu též v tomto oboru našeho umění. Obsa-\nzení a provedení jest dostatečně známo. — Nenechá se\nupříti, že náš repertoir měl až do posledních dnů velkou\nmezeru; vlašská a francouzská hudba těší se velké přízni\nu našeho obecenstva, Donizetti, Verdi, Bellini, Rossini, Au-\nber, Meyerbeer, Halevy, Gounod a j. jsou vítaní hosté, též\nMozart jest u nás zastoupen několika operami, Grluck dvěma,\n— však německá škola, Beethovenem a Weebrem počína-\njící zanedbávala se skoro systematicky. Weebrův „Střelec\nkouzelník\" dává se za dlouhý čas sotva jednou, Flotova do\ntéto specificky německé školy nepočítáme, co jsme ještě\nsnad měli (jako neblahou ovšem „Cikánku\" Balfe-ho) zmi-\nzelo, a representace celé „německé školy\" obmezuje se —-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8113, "texte": "několika zřídka dávanými komickými zpěvohrami. Pova-\nžujeme tudiž první provozování Spohrovy „Jessondy\" za\nvelkou zásluhu o nutnou všestrannost a nepředpojatost vkusu\nnašeho obecenstva, dosavád příliš na italskou a francouzskou\nhudbu přivyklého, a to tím více, jelikož „Jessonda\" sama,\nvynikajíc svou uměleckou cenou daleko nad mnohé dílo,\nvelmi příznivě přijaté (jako ku př. „Maškarní ples\"), i z\nohledu Čistě esthetického repertoire náš rozhodně obohacuje.\nNeboť Irudba Spohrova má za hlavní své přednosti zajisté\nušlechtilost a eleganci melodií a přísnou, vzornou skladbu;\npři tom líčí na mnoze celou atmosféru situace překvapně\nvěrně a kde toho zapotřebí, dovede i živostí dramatickou a\npathetickým důrazem vyniknouti. Všechny tyto vlastnosti\nse nejskvěleji jeví v přerozkošném 2. jedn., v němž i hlavní\nvada tohoto díla, jakási sdřevěnělá manýra ve formální\nČásti partitury, nejméně překáží. „Jessonda\" dávala se po-\nprvé 26. února ve prospěch pana Lva s rozhodným úspě-\nchem. Obsazení jest věru skvělé a tudiž provedení vý-\ntečné; nejznamenitější síly naše: p. Ress-Blažková (Jessonda),\np. Benevic-Mikova (Amazili), pánové Paleček (Dandau), Lu-\nkeš (Nadori) a Lev (Tristan) přispívají k harmonickému pro-\nvedení celku vzorným spůsobem. Potlesk, jímž p. benefi-\nciant byl přijat, trval několik minut a opakoval se opět\nbouřlivě po první jeho arii, již zpíval vskutku s velkou bra-\nvurou, což tím většího uvážení zasluhuje, jelikož hudba\n(zvláště koloratura) houslisty Spohra se velmi nesnadně\nzpívá. I ostatní svou úlohu provedl p. Lev co do zpěvu\nvýtečně; litujeme jen, že Šablonovitá jeho hra si vydobyla\njakéhosi historického práva, jehož se nijak odřeknouti ne-\nchce: upozorníme zde jen na první jeho arii, jíž svému pří-\nteli Pedro Lopezovi (p. Sebesta) jsa od něho tázán, sděluje\nsvůj osud; není to tedy žádný monolog, jenž by se měl\nzpívati obecenstvu mezi tím, co se Pedro po jevišti pro\nchází, nýbrž část dialogu mezi oběma. Jako p. Lev, vydo-\nbyli si i všichni ostatní spoluúČinkující hlučného uznání;\nnejvíce se líbil půvabný duett s růžemi v 2. jedn. Celé\npředstavení bylo velmi precisní, úprava slušná, a jsme pře-\nsvědčeni, že i personál i obecenstvo se brzo se Spohrovou\nhudbou tak spřátelí, že se stane „Jessonda\" oblíbeným re-\npertoirním kusem. Pan kapelník Smetana řídil operu.\nVším právem oblíbená sl. Růckaufova se s obecenstvem roz-\nloučila co „Markétka\" v Gounodově opeře. Pochybujeme\načkoliv bychom si toho přáli že se podaří, nahraditi\nslečnu úplně ve všech jejích úlohách, a právě proto litu-\njeme, že poslední dojem nebyl tak příznivý, jak býti měl a\n.mohl. Markéta jest úlohou pro první dramatickou sílu, zá-\nroveň i znamenitou koloraturou vládnoucí, a proto nemů-\nžeme s volbou tohoto posledního vystoupení nikterak sou-\nhlasiti; sl. Růckaufova umí mnohou jinou úlohu výborně\nprovésti, kdežto její „Markéta\" přece úplně uspokojiti ne-\nmůže; připomínáme zde jen na arii před zrcadlem v za-\nhradní scéně. V celku bylo představení velmi precisní,\nsouhra výtečná, zvláště p. Paleček měl velmi šťastný den,\ntak že jeho „Mefisto\" iv opeře samé nejzdařilejší úloha\nsi palmu zasloužil. Též p. Lukeš byl zvláště z počátku\ndisponován, jako zřídka. Ostatně jest všechno dostatečně\npovědomé, Valentina zpíval p. Sebesta. Co do úpravy zmi-\nňujeme se jen o osudném měsíci, jenž by se v zahradní\nscéně lépe za kulisy schovati měl, aby nebylo viděti ta-\njemnou ruku prosaickou lampou manipulující. 4. března\nvystoupil konečně toužebně očekávaný nový tenorista, p.\nSouček co Gennaro v „Lukrezii Borgii.\" Hlas jeho jest velmi\npěkný ačkoliv z nedostatku Školy jím ještě neumí nále-\nžitě nakládati a vyznamenává se stránkou pro tenoristu\nnejdůležitější: totiž vzácnou výškou, zároveň silnou, snadnou\na příjemnou; p. Souček zpíval hned po prvé dosti korektně\na osvědčil již v druhém představení „Lucrezie\" v neděli\njakýsi pokrok i ve zpěvu i ve hře, jenž ovšem na polo\npřiČísti sluší rozhodně příznivému ano nadšenému -\nprvnímu přijetí se strany obecenstva, divadlo věru více než\npřeplňujícího, na polo však zajisté i jeho vlastní spůsobi\nlosti. Můžeme tudiž pana Součka uvítati co dobrou akvisicír\na přejeme si jen, aby mezi tím, co se bude ještě uciti\n(hlavně tvoření tonu plným prsním hlasem mu schází) nebyl\nmaltretován laciným paradováním v italských operách, kte-\nrýmžto oblíbeným zvykem se již mnohý tenorista docela\nzkazil; pro získání divadelní rutiny postačí prozatím úplně\nmenší úlohy, které mu neubírají času k nutným jeho stu-\ndiím. Celé představení této nově studované opery bylo\nvelmi zdařilé, p. Ress-Blažková a p. Lev provedli své úlohy\njako vždy velmi efektně, sl. Hanušova zpívala „Orsino\" a\npřičinila se snažně, sec jsou její síly, pro tak nesnadnou\núlohu dosaváde ovšem ještě nevystačující. Zpěvohru řídil\nkapelník p. Cech. O. H.\n* O mnohoslibném tomto tenoru podáváme zde i hlasy\njiných novin. Referent časopisu „Correspondenz\" píše o Sou-\nČkovi: První vystoupení nadějného umělce vypadlo všestranně\nskvěle. Hlas zněl vzdor velké rozpacitosti, která sprovází pr-\nvní divadelní vystoupení, plně, jasně, jevíc značný objem, sna-\ndnou utěšenou výšku, a pěknou vyrovnalost. Jelikož i jeho ze-\nvnějšek a chování svědčilo o přirozeném divadelním] nadání,\nmůže se as bouřlivá pochvala, která se dostala pauu Juliu Sou-\nckovi, vykládati za příznivou dobrozvěst k jeho nové dráze.\nReferent Našich listů píse\\ Z kritického stanoviska je nám\narciť prozatím jen hleděti k neobyčejnému hlasu, upomína-\njícímu zvláště ve vysoké poloze aa hlasßeichlův, když byl tento\nv nejkrasŠí své periodě, poněkud také na Stégrův. Je to skvo-\nstný material, jehožto zkapitalisování arci teprv závisí na dal-\nším směru, jakým se bude bráti p. Souček k zdokonalení\nsvému. Jakkoliv hlas plnozvucnosti, dostatečné lahody a ne-\nmalého objemu již přírodou v sobě chová, nastává nyní teprv\npotřeba, aby byl Školou avšak Šetrnou a povážnou k ideálním\núčelům umění upraven a zušlechtěn. Intonace je čistá a kor-\nrektní, což ukazuje na dostatečné a jinak nevyhnutelné\nžné vzdělání hudební, taktéž je vokalisace jasná a srozumitelná,*,\ndeklamace však často ještě naivní atd. Red.\n* Operní repertoir českého divadla. 11. března: Opera\n„Maškarní ples\". 13. března: nová zpěvohra „Zajatá\" (po-\nprvé) od našeho rodáka, p. Hynka Vojáčka v Petrohradě, skla-\ndatele o český sborový zpěv velmi zasloužilého. 14. března;\nopera „Norma\". 16. března: opera „Troubadour\" (první vy-\nstoupení tenoristy p. Gerbice). 19. zpěvohra „Zajatá\" od H.\nVojáčka. 21. března: opera „Husitská nevěsta\" od K. Se-\nbora. „Žádný muž a tolik děvčat\" s novým programem. (Be-\nnef. p. báká.)\nKoncerty: 24. února: Akademie spisovatele K. PetroviČe;\n27. února druhý koncert sl. Pauliny Fichtnerooé, pianistky\nz Vídně; 2B. února: koncert ve prospěch nadace Skuher-\nského\\ 6. března: koncert ve prospěch Krombholzova nadání\npro nemocné studující. První z těchto produkcí nebyla hu-\ndební svou částí vlastně ničím jiným, než obyčejnou salonní\nzábavou; jedině druhý koncert pro housle od Mollique-a\npanem Rappoldim se známou bravurou a elegancí přednesený\npovznesl se na výši úplně koncertní. SI. Lauterbachovd} sí.\nBrennerovd a p. Eckhardt zpívali (mimo známou arii z „Fi-\ngarovy svadby,\" již sl. Lauterbachová velmi korrektně pro-\nvedla) jen písně a sice se značným úspěchem; p. Eckhardt\nneměl by ale zapomínati, že se v malém sále konviktském\nnesmí tak silně zpívati jako ve velkém divadle. —• Pianistka\nsl. Pollakovd přispěla dvěmi zdařile podanými salonními\nskladbami (od Henselta a Chopina). I druhým svým kon-\ncertem osvědčila se sl. Fichtnerovd co výborná komorní pia-\nnistka, jejíž vytříbený umělecký vkus se již v programu\njeví. Es dur-quintet, hudební povahu Schumanovu co možná\nnejvšestranněji znázorňující a nejrůznějŠí její stránky od\nsvěží pružnosti elegantních myšlének až k romanticky pů-\nvabnému snění a dumání přece v jeden lahodný celek\nspojující, zahájil koncert velmi Šťastně. A volbou tou zavdě-\nčila se koncertistka tím více, jelikož hlavně pro obě housle\ndovedla získati dvě z nejprvnějších sil: pp. prof. Benevice\na kapelníka Rappoldí-ho\\ koncertní mistr pan Brandt hrál\nviolu, p. prof. Hegenbart violoncell, koncertistka sama piano."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7397, "texte": "Provedení bylo výtečné a setkalo se s velmi animovaným po-\ntleskem ne sice přečetného ale vybraného obecenstva. Melo-\ndický tok Beethovenovy sonáty do D-dur (op. 10. č. 3) není\nnaveskrz tak nepřetržitý, aby bez důkladného prostudování\nskladby a bez jaksi živé fantasie podati se mohla docela\njednotně a harmonicky; tuto obtíž překonala si. Fichtnerová\nv skutku z největší části, a jen zde onde mohlo býti ně-\nkteré místo jasnější a určitější. Vůbec zdá se nám, že jest\nslečně hudba Schumannova příbuznější než Beethovenova. I\ntechnikou i jemným přednesem vynikla koncertistka ještě\nv posledních číslech programu: v 2. čísle Schumanových\n, „Davidsbiindlertánze,\" v Schubertové As-dur*lmpromptu a v\nChopinově velkém As-dur polonézu. P. Rappoldi hrál An-\ndante (A-dur) od Spohra a preludium a fugu do C-dur od\nJ. S. Bacha, oboje výtečně. Konečně poznali jsme velmi na-\ndějnou zpěvačku, jejíž první z počátku ovšem poněkud\nnesmělé vystoupení prozrazuje krásný hlas a dobrou\nškolu; byla to sl. Paroubková, jejíž jedna česká píseň a dvě\nněmecké hlučného pochválení došly. Není pochybnosti, že\nnadějné této pěvkyni při pilných studiích a výtečné me-\nthodě pěvecké kyne velmi pěkná budoucnost jmenovitě\nna jevišti, pro něž její příjemný zevnějšek výborně se\nhodí. Celý tento koncert mohl se vším právem nazvati\numěleckým požitkem. Následující dvě velké produkce\npatří do oné nešťastné kategorie „dobročinných koncertů,\"\npři nichž hlavní věcí jest a býti musí peněžitý\nvýtěžek, tak že hlediště Čistě umělecké obyčejně místa\nsvého nalézá teprvé „post numm®s.ť' Koncert ve prospěch\nnadace Skuherskěho má hlavní svou zásluhu v tom, že nám\npřece jednou zase předvedl velkou skladbu orchestrální:\nBeethovenovu Čtvrtou symfonii (B-dur), svým idyllickým ná-\ndechem při vší velkoleposti neodolatelně vábící, již\norkestr českého divadla ku podivu rychle nastudoval a ří-\nzením pana kapelníka Smetany skvěle provedl. Posledním\nČíslem programu byla roztomilá ouvertura k „Prodané ne-\nvěstě\" od Smetany; skladbu tu ocenili jsme již na jiném\nmístě, zde podotýkáme pouze, že v sále Žoíinském sice moc-\nněji působí, než v těsném prozatimném divadélku, že by\nale ještě více působila, kdyby se orkestr více sesílil. P. Pa-\nleček získal si Rafaelovým recitativem a arií ze „Stvoření\nsvěta\" neméně jednohlasné zasloužené chvály než „Hlaholu\nSmetanovou krásnou „Rolnickou.\" Vyjme-li se česká dekla-\nmace slečny Zeiske-ově (rozhodně lepší než německá), tvoří\nostatní čísla programu více méně patrné decrescendo co do\nsvé umělecké ceny. Slečna Jiřikovská přednesla slušně\ndvě skladby Seelingovy („Loreley\" a „Allegro\"), pan Jan-\ndovský, mladý to a dosti cvičený houslista, Ernstovu fan-\ntasii „Othello,\" jejíž obtíže však síly jeho převyšovali se\nzdají. O jistých písních nezmíníme se raději. Žofínský sál\nbyl přeplněn. V koncertu pro nadání Krombholzovo sly-\nšeli jsme též tři orkestrální skladby, z nichž se ovsem žá-\ndná s Beethovenovou symfonií porovnávati nenechá; byly\nto známé ouvertury ku Spohrově „Jessondě\" a Mendels-\nsohnovým „Hebridám\" a první oddělení vojenského kon-\ncertu od Lipinského, v němž p. Rappoldi houslové solo bril-\nlantně zahrál. Ostatní program Čítal neméně než sedm zpěvů\ns průvodem piana, z nichž ovšem jeden odpadnouti musel\nnásledkem odřeknutí paní Perechonové. Pan Paleček zpíval\nsám píseň „Já pomním krásné okamžení\" as paní Marthou\nProcházkovou, která svým sympathickým hlasem přednesla\nPivodovu „Na výsosti hvězdy svítí\" a Schumannovu „Er,\nder Herlichste von allen,\" dvojzpěv pro soprán a bass „Ve-\nčerní ticho,\" a sice s nemalým úspěchem. Sl. Amanová\nnemohla nás zpěvem svým nikterak povznésti; jednodušší\npíseň Schubertova „meine Ruh? ist hin\" podařila se jí lépe\nnež arie z „Roberta.\" Hra slečny Pollakove jest sice velmi\nkorrektní, nemá ale dosti ohně k dokonalému předneŠení\nLisztovy fantasie z „Proroka,\" která mimoto iv technickém\nohledu všeliké překážky chová, s nimiž slečně ještě zápasití\njest. Paní Sklenářová'Malá dojala obecenstvo něžným před-\nnesením Erbenovy „Vrby,\" p. Kilhns deklamoval velmi živě\nLowensteinovu báseň „Elfenwirthschaft.\" Přičítáme to hlavně\njednotvárnosti programu, že obecenstvo nebylo příliš animo-\nvané; návštěva nebyla tak velká, jak toho úěel zasluhoval.\n\nO. H.\n\n* O divadelním představení, jež bude uspořádáno dne\n14. dubna ve prospěch jednoty svatovítské, provedena bude je-\ndna činohra Lessingova* a první jednání Smetanovy zpěvohry\n„Prodaná nevěsta\". Mimo to provedeno bude pět živých obra-\nzů, jež uspořádají malíři p. Lhota, Wachsmann a Barvitius. Vý-\nbor pozval už mnoho Šlechtičen a dam z měšťanských rodin\npražských k spoluúcinkování. Ěízení hudební části svěřeno jest\np. Bedř. Smetanovi a Ferd. Hellerovi. V ponděli dne 1. břez*\nodbývala se prvuí zkouška k provedení „Prodané nevěsty.'1,\n* Zdejší německá opera ztratí okrasu svou výtečnou\nzpěvačku paní Huttary-Polákovou, anto její manžel pan Polák\nvelkostatek v jižních Cechách zakoupil, aji déle u divadla po-\nnechati nechce.\n* Konccrtisté neb sólisté ve zpěvu, kteří vystoupí ti hodlají\nv koncertech oratorní jednoty v Augspurku, nechť se písemně\npřihlásí ke kapelníku H. M. Scliletterer-ovi a udají svůj reper-\ntoir a výminky, pod jakými by vystoupiti chtěli.\n* Sic. Mary Krebsová, duchaplná pianistka, uspořádá\ndnes (10. března) samostatný svůj koncert, v němž její m-atinka,\ndvorní pěvkyně saská, paní Krebs-Michalesi, rodilá to Pražanka,\na pan Benevic budou.\n* Slě. Vilemínci Čermáková dává dnes (10. března) ve\nVídni v malém sále redutním první svůj koncert. Doufáme, že\nroztomilá ta umělkyně od slovanského obecenstva vlídně při-\njata bude.\n* Sic. Matílda Zavrtalova, výtečná primadonna opery\nPadovské, engažována jest nyní u divadla v Cosenze.\n* Slě. Vizjákova, Horvátka a primadonna opery v Bu-\nkareŠti, povolána jest od slavnostního komité do Záhřebu, aby\ntam účinkovala zpěvem za přítomnosti J. M. císaře Frant. Josefa.\nSic. Vizjákova obrala si k svému příjmu dne 10. února Meyer-\nbeerovy „Hugenotty\" a byla od Bukareštskébo obecenstva jme-\nnovitě po duettu s Marcellem a duettu s Raoulem (4. dějství)\nmnohokráte volána a pochvalou obsypána. Sic. Vizjákova ob-\ndržela téhož večera dva věnce, více kytic, mnohé jiné draho-\ncenné dary, mezi jinými jeden od knížete Karla, vladaře Ru-\nmunského.\n* Sic. Berta Grossmannova, žákyně Appéova ve zpěvu,\nzemřela před nedávnem ve svém rodišti Sobotce. Sic. Gross-\nmannova byla naposled engažována v Gdánsku (Danzig).\n* Pan Frant. Holub, býv. dvorní virtuos a velmi oblí-\nbený kapelník v Rusi, pak učitelové pp. Chlum, Potůček, Streit\na Drůbek, uspořádali 24. února v Smíchovské besedě hudební\nzábavu, v níž provedeny byly precisně některé ouvertury pro\nsmyčcové nástroje.\n* Pan Alfred Griinfeld, Pražan a žák klavírního ústavu\nKullákova v Berlíně, mel před nedávnem příležitost, hráti ve\nVýmaru u přítomnosti Dra. Fr. Liszta. Přednos páně Griinfel-\ndův překvapil nemálo Liszta, jenž políbiv ho, velmi lichotivě\nse o jeho hře vyslovil a mu věštil skvělou budoucnost.\nUprázdněná místa hudebnická. Při děkanském chrámě\nv Táboře uprázdnilo se místo varhaníka, s nímž jest spojeno\nroční služné 250 zl. Žádosti kolkované a opatřené vysvědčení-\nmi o theoretickém hudebním vzdělání a praktickém účinkování\nv hudbě vůbec, buďtež podány u městské rady v Táboře nej-\ndéle do 31. března 1869. Místo druhého cellisty uprázdněno\njest u Cuřišského orkestru „Tonhalle\". Uchazeči nechť se obrátí\npísemně k řediteli orkestru p. Fr. Hegar-ovi v Curichu (Zůrich)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "64", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.6.1", "titre_corps": "České divadlo. 28. února: „Jessonda;\" — 2. března:", "titre_sommaire": "České divadlo. 28. února: „Jessonda;\" — 2. března:", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.6", "debut_caractere": 4184, "fin_caractere_exclue": 8007, "texte": "České divadlo. 28. února: „Jessonda;\" — 2. března:\n„Faust a Markéta;\" — 4 března: „Lucrezia BorgiaLL Velká\nopera ve dvou jednáních s předehrou, hudba od Donizettiho\n{nové studována); 7. března: „Lucrezia Borgia.\" — Byl\nv skutku již svrchovaný Čas, abychom se rázně chopili\ngenru u nás tak úplně zanedbaného, a přece velmi důleži-\ntého: totiž komické operetky. Česká zpěvohra vyšinula se\nza krátkou dobu nad svou německou soky ni, měli jsme již\nněkolik velkých původních oper — vsak dlouho nebyla\nnám možno, vykázati se třeba jen jedinou domácí operetkou\nneb fraškou se zpěvy, která by se obecenstvu místo Offen-\nbachovských a jiných slátanin byla podati mohla. Zásluhu,\nprvního kroku na této zajisté vděčné dráze vydobyl si F»\nBlodek komponováním Sabinova textu: „F studni,\" a nežá-\ndáme-li na tomto díle více než právem na jednoduché lehké\noperetce žádati smíme, musíme tento první krok nazvati\nrozhodně šťastným. Rozmarný obrázek z naivního života\nvenkovského illustruje zde hudba naveskrz příjemná a za-\njímavá, při tom solidní a svědomitá, nezřídka (zvláště v ko-\nmických partiích) velmi karakteristická, ačkoliv někdy ne\npříliš originální. Neboť vlivy nejrůznějsích směrů a vzorů\nprozrazují se v přemnohých motivech tak patrně, že jimi\njen theoreticky vzdělaný a obratný skladatel jako Blodek\ndocíliti mohl jakéhosi jednotného dojmu. Ouvertura jest\nvelmi melodická a velmi krásně instrumentovaná — vůbec\nspočívá jedna z nejpřednějších zásluh této operetky v in-\nstrumentaci — avšak její rozměr zdá se nám pro malou\njednoaktovou operetku příliš velkolepým. Ze se Blodek\nsnažil, podati nám „V studni\" beze vší prosy, jest nejen\núplné, nepodmíněné chvály, ale i co možná nejhojnějšího\nnásledování hodno; neboť i při nej duchaplnějších přecho-\ndech nelze úplně vyhladili nemilou dvojatost prosté řeči a\nzpěvu, illusi více méně rušící. Úloha, vymísiti z malé ko-\nmické operetky všechnu prosu, není snadná; neboť jest se\nzde co sťřežiti příliš rozvláčných a těžkých recitativů ne\nméně než příliš nahromaděných kantilen. V celku dovedl\nse skladatel velmi šťastně vystříci obou těchto nesnází; jen\nna začátku, hlavně v druhém výstupu, zdá se nám, že utí-\nkaje před Scyllou — recitativem obětí se stal Charybdy —\nkantileny; zde mohla se totiž podati exposice děje, která\nbudiž raději kratší než delší, docela dobře jedním recitati-\nvem a jedním duettem, nebylo k tomu zapotřebí celé řady\nkrátkých duettů a áriet (o sobě třeba na mnoze velmi pě-\nkných), tak že pouhá exposice zaujímá více než třetinu celé\noperetky. Nesmíme ovšem tajiti, že část této viny spadá\ni na text — ostatně šťastně sestavený — jenž by právě tyto\nscény neměl tak rozpřádati. Národní ráz jest v některých\nmomentech, zvláště ve velké části ouvertury nepopiratelný,\nv celku ale s ním patrně zápasí mnohý jiný, cizí živel. Než\npři všech těchto větších menších vadách, jež jsme zde přímě\nvytknuli, zůstane „V studni\" přece operetkou, ku které si\nsměle gratulovati můžeme; jest rozhodně mnohem lepší, nežli\nskoro všechny podobné cizí plody našemu jevišti a obecen-\nstvu vnucené a zasloužená její oblíbenost přispěje bohdá\nk Čilejšímu ruchu též v tomto oboru našeho umění. Obsa-\nzení a provedení jest dostatečně známo. — Nenechá se\nupříti, že náš repertoir měl až do posledních dnů velkou\nmezeru; vlašská a francouzská hudba těší se velké přízni\nu našeho obecenstva, Donizetti, Verdi, Bellini, Rossini, Au-\nber, Meyerbeer, Halevy, Gounod a j. jsou vítaní hosté, též\nMozart jest u nás zastoupen několika operami, Grluck dvěma,\n— však německá škola, Beethovenem a Weebrem počína-\njící zanedbávala se skoro systematicky. Weebrův „Střelec\nkouzelník\" dává se za dlouhý čas sotva jednou, Flotova do\ntéto specificky německé školy nepočítáme, co jsme ještě\nsnad měli (jako neblahou ovšem „Cikánku\" Balfe-ho) zmi-\nzelo, a representace celé „německé školy\" obmezuje se —-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8113, "texte": "několika zřídka dávanými komickými zpěvohrami. Pova-\nžujeme tudiž první provozování Spohrovy „Jessondy\" za\nvelkou zásluhu o nutnou všestrannost a nepředpojatost vkusu\nnašeho obecenstva, dosavád příliš na italskou a francouzskou\nhudbu přivyklého, a to tím více, jelikož „Jessonda\" sama,\nvynikajíc svou uměleckou cenou daleko nad mnohé dílo,\nvelmi příznivě přijaté (jako ku př. „Maškarní ples\"), i z\nohledu Čistě esthetického repertoire náš rozhodně obohacuje.\nNeboť Irudba Spohrova má za hlavní své přednosti zajisté\nušlechtilost a eleganci melodií a přísnou, vzornou skladbu;\npři tom líčí na mnoze celou atmosféru situace překvapně\nvěrně a kde toho zapotřebí, dovede i živostí dramatickou a\npathetickým důrazem vyniknouti. Všechny tyto vlastnosti\nse nejskvěleji jeví v přerozkošném 2. jedn., v němž i hlavní\nvada tohoto díla, jakási sdřevěnělá manýra ve formální\nČásti partitury, nejméně překáží. „Jessonda\" dávala se po-\nprvé 26. února ve prospěch pana Lva s rozhodným úspě-\nchem. Obsazení jest věru skvělé a tudiž provedení vý-\ntečné; nejznamenitější síly naše: p. Ress-Blažková (Jessonda),\np. Benevic-Mikova (Amazili), pánové Paleček (Dandau), Lu-\nkeš (Nadori) a Lev (Tristan) přispívají k harmonickému pro-\nvedení celku vzorným spůsobem. Potlesk, jímž p. benefi-\nciant byl přijat, trval několik minut a opakoval se opět\nbouřlivě po první jeho arii, již zpíval vskutku s velkou bra-\nvurou, což tím většího uvážení zasluhuje, jelikož hudba\n(zvláště koloratura) houslisty Spohra se velmi nesnadně\nzpívá. I ostatní svou úlohu provedl p. Lev co do zpěvu\nvýtečně; litujeme jen, že Šablonovitá jeho hra si vydobyla\njakéhosi historického práva, jehož se nijak odřeknouti ne-\nchce: upozorníme zde jen na první jeho arii, jíž svému pří-\nteli Pedro Lopezovi (p. Sebesta) jsa od něho tázán, sděluje\nsvůj osud; není to tedy žádný monolog, jenž by se měl\nzpívati obecenstvu mezi tím, co se Pedro po jevišti pro\nchází, nýbrž část dialogu mezi oběma. Jako p. Lev, vydo-\nbyli si i všichni ostatní spoluúČinkující hlučného uznání;\nnejvíce se líbil půvabný duett s růžemi v 2. jedn. Celé\npředstavení bylo velmi precisní, úprava slušná, a jsme pře-\nsvědčeni, že i personál i obecenstvo se brzo se Spohrovou\nhudbou tak spřátelí, že se stane „Jessonda\" oblíbeným re-\npertoirním kusem. Pan kapelník Smetana řídil operu.\nVším právem oblíbená sl. Růckaufova se s obecenstvem roz-\nloučila co „Markétka\" v Gounodově opeře. Pochybujeme\načkoliv bychom si toho přáli že se podaří, nahraditi\nslečnu úplně ve všech jejích úlohách, a právě proto litu-\njeme, že poslední dojem nebyl tak příznivý, jak býti měl a\n.mohl. Markéta jest úlohou pro první dramatickou sílu, zá-\nroveň i znamenitou koloraturou vládnoucí, a proto nemů-\nžeme s volbou tohoto posledního vystoupení nikterak sou-\nhlasiti; sl. Růckaufova umí mnohou jinou úlohu výborně\nprovésti, kdežto její „Markéta\" přece úplně uspokojiti ne-\nmůže; připomínáme zde jen na arii před zrcadlem v za-\nhradní scéně. V celku bylo představení velmi precisní,\nsouhra výtečná, zvláště p. Paleček měl velmi šťastný den,\ntak že jeho „Mefisto\" iv opeře samé nejzdařilejší úloha\nsi palmu zasloužil. Též p. Lukeš byl zvláště z počátku\ndisponován, jako zřídka. Ostatně jest všechno dostatečně\npovědomé, Valentina zpíval p. Sebesta. Co do úpravy zmi-\nňujeme se jen o osudném měsíci, jenž by se v zahradní\nscéně lépe za kulisy schovati měl, aby nebylo viděti ta-\njemnou ruku prosaickou lampou manipulující. 4. března\nvystoupil konečně toužebně očekávaný nový tenorista, p.\nSouček co Gennaro v „Lukrezii Borgii.\" Hlas jeho jest velmi\npěkný ačkoliv z nedostatku Školy jím ještě neumí nále-\nžitě nakládati a vyznamenává se stránkou pro tenoristu\nnejdůležitější: totiž vzácnou výškou, zároveň silnou, snadnou\na příjemnou; p. Souček zpíval hned po prvé dosti korektně\na osvědčil již v druhém představení „Lucrezie\" v neděli\njakýsi pokrok i ve zpěvu i ve hře, jenž ovšem na polo\npřiČísti sluší rozhodně příznivému ano nadšenému -\nprvnímu přijetí se strany obecenstva, divadlo věru více než\npřeplňujícího, na polo však zajisté i jeho vlastní spůsobi\nlosti. Můžeme tudiž pana Součka uvítati co dobrou akvisicír\na přejeme si jen, aby mezi tím, co se bude ještě uciti\n(hlavně tvoření tonu plným prsním hlasem mu schází) nebyl\nmaltretován laciným paradováním v italských operách, kte-\nrýmžto oblíbeným zvykem se již mnohý tenorista docela\nzkazil; pro získání divadelní rutiny postačí prozatím úplně\nmenší úlohy, které mu neubírají času k nutným jeho stu-\ndiím. Celé představení této nově studované opery bylo\nvelmi zdařilé, p. Ress-Blažková a p. Lev provedli své úlohy\njako vždy velmi efektně, sl. Hanušova zpívala „Orsino\" a\npřičinila se snažně, sec jsou její síly, pro tak nesnadnou\núlohu dosaváde ovšem ještě nevystačující. Zpěvohru řídil\nkapelník p. Cech. O. H.\n* O mnohoslibném tomto tenoru podáváme zde i hlasy\njiných novin. Referent časopisu „Correspondenz\" píše o Sou-\nČkovi: První vystoupení nadějného umělce vypadlo všestranně\nskvěle. Hlas zněl vzdor velké rozpacitosti, která sprovází pr-\nvní divadelní vystoupení, plně, jasně, jevíc značný objem, sna-\ndnou utěšenou výšku, a pěknou vyrovnalost. Jelikož i jeho ze-\nvnějšek a chování svědčilo o přirozeném divadelním] nadání,\nmůže se as bouřlivá pochvala, která se dostala pauu Juliu Sou-\nckovi, vykládati za příznivou dobrozvěst k jeho nové dráze.\nReferent Našich listů píse\\ Z kritického stanoviska je nám\narciť prozatím jen hleděti k neobyčejnému hlasu, upomína-\njícímu zvláště ve vysoké poloze aa hlasßeichlův, když byl tento\nv nejkrasŠí své periodě, poněkud také na Stégrův. Je to skvo-\nstný material, jehožto zkapitalisování arci teprv závisí na dal-\nším směru, jakým se bude bráti p. Souček k zdokonalení\nsvému. Jakkoliv hlas plnozvucnosti, dostatečné lahody a ne-\nmalého objemu již přírodou v sobě chová, nastává nyní teprv\npotřeba, aby byl Školou avšak Šetrnou a povážnou k ideálním\núčelům umění upraven a zušlechtěn. Intonace je čistá a kor-\nrektní, což ukazuje na dostatečné a jinak nevyhnutelné\nžné vzdělání hudební, taktéž je vokalisace jasná a srozumitelná,*,\ndeklamace však často ještě naivní atd. Red.\n* Operní repertoir českého divadla. 11. března: Opera\n„Maškarní ples\". 13. března: nová zpěvohra „Zajatá\" (po-\nprvé) od našeho rodáka, p. Hynka Vojáčka v Petrohradě, skla-\ndatele o český sborový zpěv velmi zasloužilého. 14. března;\nopera „Norma\". 16. března: opera „Troubadour\" (první vy-\nstoupení tenoristy p. Gerbice). 19. zpěvohra „Zajatá\" od H.\nVojáčka. 21. března: opera „Husitská nevěsta\" od K. Se-\nbora. „Žádný muž a tolik děvčat\" s novým programem. (Be-\nnef. p. báká.)\nKoncerty: 24. února: Akademie spisovatele K. PetroviČe;\n27. února druhý koncert sl. Pauliny Fichtnerooé, pianistky\nz Vídně; 2B. února: koncert ve prospěch nadace Skuher-\nského\\ 6. března: koncert ve prospěch Krombholzova nadání\npro nemocné studující. První z těchto produkcí nebyla hu-\ndební svou částí vlastně ničím jiným, než obyčejnou salonní\nzábavou; jedině druhý koncert pro housle od Mollique-a\npanem Rappoldim se známou bravurou a elegancí přednesený\npovznesl se na výši úplně koncertní. SI. Lauterbachovd} sí.\nBrennerovd a p. Eckhardt zpívali (mimo známou arii z „Fi-\ngarovy svadby,\" již sl. Lauterbachová velmi korrektně pro-\nvedla) jen písně a sice se značným úspěchem; p. Eckhardt\nneměl by ale zapomínati, že se v malém sále konviktském\nnesmí tak silně zpívati jako ve velkém divadle. —• Pianistka\nsl. Pollakovd přispěla dvěmi zdařile podanými salonními\nskladbami (od Henselta a Chopina). I druhým svým kon-\ncertem osvědčila se sl. Fichtnerovd co výborná komorní pia-\nnistka, jejíž vytříbený umělecký vkus se již v programu\njeví. Es dur-quintet, hudební povahu Schumanovu co možná\nnejvšestranněji znázorňující a nejrůznějŠí její stránky od\nsvěží pružnosti elegantních myšlének až k romanticky pů-\nvabnému snění a dumání přece v jeden lahodný celek\nspojující, zahájil koncert velmi Šťastně. A volbou tou zavdě-\nčila se koncertistka tím více, jelikož hlavně pro obě housle\ndovedla získati dvě z nejprvnějších sil: pp. prof. Benevice\na kapelníka Rappoldí-ho\\ koncertní mistr pan Brandt hrál\nviolu, p. prof. Hegenbart violoncell, koncertistka sama piano."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4203, "texte": "Provedení bylo výtečné a setkalo se s velmi animovaným po-\ntleskem ne sice přečetného ale vybraného obecenstva. Melo-\ndický tok Beethovenovy sonáty do D-dur (op. 10. č. 3) není\nnaveskrz tak nepřetržitý, aby bez důkladného prostudování\nskladby a bez jaksi živé fantasie podati se mohla docela\njednotně a harmonicky; tuto obtíž překonala si. Fichtnerová\nv skutku z největší části, a jen zde onde mohlo býti ně-\nkteré místo jasnější a určitější. Vůbec zdá se nám, že jest\nslečně hudba Schumannova příbuznější než Beethovenova. I\ntechnikou i jemným přednesem vynikla koncertistka ještě\nv posledních číslech programu: v 2. čísle Schumanových\n, „Davidsbiindlertánze,\" v Schubertové As-dur*lmpromptu a v\nChopinově velkém As-dur polonézu. P. Rappoldi hrál An-\ndante (A-dur) od Spohra a preludium a fugu do C-dur od\nJ. S. Bacha, oboje výtečně. Konečně poznali jsme velmi na-\ndějnou zpěvačku, jejíž první z počátku ovšem poněkud\nnesmělé vystoupení prozrazuje krásný hlas a dobrou\nškolu; byla to sl. Paroubková, jejíž jedna česká píseň a dvě\nněmecké hlučného pochválení došly. Není pochybnosti, že\nnadějné této pěvkyni při pilných studiích a výtečné me-\nthodě pěvecké kyne velmi pěkná budoucnost jmenovitě\nna jevišti, pro něž její příjemný zevnějšek výborně se\nhodí. Celý tento koncert mohl se vším právem nazvati\numěleckým požitkem. Následující dvě velké produkce\npatří do oné nešťastné kategorie „dobročinných koncertů,\"\npři nichž hlavní věcí jest a býti musí peněžitý\nvýtěžek, tak že hlediště Čistě umělecké obyčejně místa\nsvého nalézá teprvé „post numm®s.ť' Koncert ve prospěch\nnadace Skuherskěho má hlavní svou zásluhu v tom, že nám\npřece jednou zase předvedl velkou skladbu orchestrální:\nBeethovenovu Čtvrtou symfonii (B-dur), svým idyllickým ná-\ndechem při vší velkoleposti neodolatelně vábící, již\norkestr českého divadla ku podivu rychle nastudoval a ří-\nzením pana kapelníka Smetany skvěle provedl. Posledním\nČíslem programu byla roztomilá ouvertura k „Prodané ne-\nvěstě\" od Smetany; skladbu tu ocenili jsme již na jiném\nmístě, zde podotýkáme pouze, že v sále Žoíinském sice moc-\nněji působí, než v těsném prozatimném divadélku, že by\nale ještě více působila, kdyby se orkestr více sesílil. P. Pa-\nleček získal si Rafaelovým recitativem a arií ze „Stvoření\nsvěta\" neméně jednohlasné zasloužené chvály než „Hlaholu\nSmetanovou krásnou „Rolnickou.\" Vyjme-li se česká dekla-\nmace slečny Zeiske-ově (rozhodně lepší než německá), tvoří\nostatní čísla programu více méně patrné decrescendo co do\nsvé umělecké ceny. Slečna Jiřikovská přednesla slušně\ndvě skladby Seelingovy („Loreley\" a „Allegro\"), pan Jan-\ndovský, mladý to a dosti cvičený houslista, Ernstovu fan-\ntasii „Othello,\" jejíž obtíže však síly jeho převyšovali se\nzdají. O jistých písních nezmíníme se raději. Žofínský sál\nbyl přeplněn. V koncertu pro nadání Krombholzovo sly-\nšeli jsme též tři orkestrální skladby, z nichž se ovsem žá-\ndná s Beethovenovou symfonií porovnávati nenechá; byly\nto známé ouvertury ku Spohrově „Jessondě\" a Mendels-\nsohnovým „Hebridám\" a první oddělení vojenského kon-\ncertu od Lipinského, v němž p. Rappoldi houslové solo bril-\nlantně zahrál. Ostatní program Čítal neméně než sedm zpěvů\ns průvodem piana, z nichž ovšem jeden odpadnouti musel\nnásledkem odřeknutí paní Perechonové. Pan Paleček zpíval\nsám píseň „Já pomním krásné okamžení\" as paní Marthou\nProcházkovou, která svým sympathickým hlasem přednesla\nPivodovu „Na výsosti hvězdy svítí\" a Schumannovu „Er,\nder Herlichste von allen,\" dvojzpěv pro soprán a bass „Ve-\nčerní ticho,\" a sice s nemalým úspěchem. Sl. Amanová\nnemohla nás zpěvem svým nikterak povznésti; jednodušší\npíseň Schubertova „meine Ruh? ist hin\" podařila se jí lépe\nnež arie z „Roberta.\" Hra slečny Pollakove jest sice velmi\nkorrektní, nemá ale dosti ohně k dokonalému předneŠení\nLisztovy fantasie z „Proroka,\" která mimoto iv technickém\nohledu všeliké překážky chová, s nimiž slečně ještě zápasití\njest. Paní Sklenářová'Malá dojala obecenstvo něžným před-\nnesením Erbenovy „Vrby,\" p. Kilhns deklamoval velmi živě\nLowensteinovu báseň „Elfenwirthschaft.\" Přičítáme to hlavně\njednotvárnosti programu, že obecenstvo nebylo příliš animo-\nvané; návštěva nebyla tak velká, jak toho úěel zasluhoval.\n\nO. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.6.2", "titre_corps": "* O divadelním představení, jež bude uspořádáno dne", "titre_sommaire": "* O divadelním představení, jež bude uspořádáno dne", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.8", "debut_caractere": 4205, "fin_caractere_exclue": 7397, "texte": "* O divadelním představení, jež bude uspořádáno dne\n14. dubna ve prospěch jednoty svatovítské, provedena bude je-\ndna činohra Lessingova* a první jednání Smetanovy zpěvohry\n„Prodaná nevěsta\". Mimo to provedeno bude pět živých obra-\nzů, jež uspořádají malíři p. Lhota, Wachsmann a Barvitius. Vý-\nbor pozval už mnoho Šlechtičen a dam z měšťanských rodin\npražských k spoluúcinkování. Ěízení hudební části svěřeno jest\np. Bedř. Smetanovi a Ferd. Hellerovi. V ponděli dne 1. břez*\nodbývala se prvuí zkouška k provedení „Prodané nevěsty.'1,\n* Zdejší německá opera ztratí okrasu svou výtečnou\nzpěvačku paní Huttary-Polákovou, anto její manžel pan Polák\nvelkostatek v jižních Cechách zakoupil, aji déle u divadla po-\nnechati nechce.\n* Konccrtisté neb sólisté ve zpěvu, kteří vystoupí ti hodlají\nv koncertech oratorní jednoty v Augspurku, nechť se písemně\npřihlásí ke kapelníku H. M. Scliletterer-ovi a udají svůj reper-\ntoir a výminky, pod jakými by vystoupiti chtěli.\n* Sic. Mary Krebsová, duchaplná pianistka, uspořádá\ndnes (10. března) samostatný svůj koncert, v němž její m-atinka,\ndvorní pěvkyně saská, paní Krebs-Michalesi, rodilá to Pražanka,\na pan Benevic budou.\n* Slě. Vilemínci Čermáková dává dnes (10. března) ve\nVídni v malém sále redutním první svůj koncert. Doufáme, že\nroztomilá ta umělkyně od slovanského obecenstva vlídně při-\njata bude.\n* Sic. Matílda Zavrtalova, výtečná primadonna opery\nPadovské, engažována jest nyní u divadla v Cosenze.\n* Slě. Vizjákova, Horvátka a primadonna opery v Bu-\nkareŠti, povolána jest od slavnostního komité do Záhřebu, aby\ntam účinkovala zpěvem za přítomnosti J. M. císaře Frant. Josefa.\nSic. Vizjákova obrala si k svému příjmu dne 10. února Meyer-\nbeerovy „Hugenotty\" a byla od Bukareštskébo obecenstva jme-\nnovitě po duettu s Marcellem a duettu s Raoulem (4. dějství)\nmnohokráte volána a pochvalou obsypána. Sic. Vizjákova ob-\ndržela téhož večera dva věnce, více kytic, mnohé jiné draho-\ncenné dary, mezi jinými jeden od knížete Karla, vladaře Ru-\nmunského.\n* Sic. Berta Grossmannova, žákyně Appéova ve zpěvu,\nzemřela před nedávnem ve svém rodišti Sobotce. Sic. Gross-\nmannova byla naposled engažována v Gdánsku (Danzig).\n* Pan Frant. Holub, býv. dvorní virtuos a velmi oblí-\nbený kapelník v Rusi, pak učitelové pp. Chlum, Potůček, Streit\na Drůbek, uspořádali 24. února v Smíchovské besedě hudební\nzábavu, v níž provedeny byly precisně některé ouvertury pro\nsmyčcové nástroje.\n* Pan Alfred Griinfeld, Pražan a žák klavírního ústavu\nKullákova v Berlíně, mel před nedávnem příležitost, hráti ve\nVýmaru u přítomnosti Dra. Fr. Liszta. Přednos páně Griinfel-\ndův překvapil nemálo Liszta, jenž políbiv ho, velmi lichotivě\nse o jeho hře vyslovil a mu věštil skvělou budoucnost.\nUprázdněná místa hudebnická. Při děkanském chrámě\nv Táboře uprázdnilo se místo varhaníka, s nímž jest spojeno\nroční služné 250 zl. Žádosti kolkované a opatřené vysvědčení-\nmi o theoretickém hudebním vzdělání a praktickém účinkování\nv hudbě vůbec, buďtež podány u městské rady v Táboře nej-\ndéle do 31. března 1869. Místo druhého cellisty uprázdněno\njest u Cuřišského orkestru „Tonhalle\". Uchazeči nechť se obrátí\npísemně k řediteli orkestru p. Fr. Hegar-ovi v Curichu (Zůrich)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1869-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.8", "debut_caractere": 7399, "fin_caractere_exclue": 7487, "texte": "Listárna.\ncelý rok předplacen.\nPanu A. H. v S....: Přijde ještě 1 zl. 20 kr. a budete na"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.1", "texte": "Slovanská hudba a spev slovenský.\nSpev slovenský! Koíké poklady poesie a hudby ukrývá\ntoto jediné slovo! Slovák rozpriava v bájach svojich voždy\n0 popolváriku, ktorý zavše vyslobodiť ide dospělejších bra-\ntova odkliať tušený a celou dušou zatúžený predmet.\nMne sa všetko zdá, že aspoň svojím spevom skutočne\nje on zaznaný popolvárik brati svojej, ostatnieho Slovanstva.\nTej skutočne karakteristično slovansko-národnej hudby ne-\nvyvinul žiadon slovanský kmen, sám ani nemohol; ani Rus,\nani Poliak, ani Juhoslovan, no ani len Čech, tento uznajte\nlen ešte dosial medzi Slovani najhladkejší kosmopolit\nv hudbě. Každá vetev Slovanstva utvára úsilné národniu\nhudbu, i daří sa všade viac menej. Avšak takáto čisté kme-\nnová hudba zostáva pridomácou, priosobnou či individuálnou,\nnež by vládala vydržať protivu tak gigantských zjavov, jaký-\nmi sú hudba románská i germánská. Tamtá púvabnosťou\nmelodie okuzluje smyselnost, táto umeleckosťou vnútorného\nústrojů zaníma um, a to je všeobecne uznanou karakteristi-\nkou i tej i tej to, jako i rázom samých tých velkmenov. Že\nduch I'udský jako vo všetkom tak i tu dychtivé čaká dosial'\nvo žiadnych sférách pravdy ani krásy nedosiaženého zacelenia,\ntoho si je každý povědomý. My Slovania zvláště cítime a vidíme\nonu bolestnú rozervanosť, ktorú nutné doviedol v človečenstve\nurputný vývin obojeho směru, a cítime sa byť povolanými:\nhojiť, pojiť a celiť, v človečenstve vyvinúť člověka a Vnd-\nskost Ked i zo Slovanov podajední vrhli se zcela za jedným\nalebo druhým smerom, to je len dočasné, súc prirodzeným\npriechodom z oboch do završujúceho tretiěho, všeslovanského,\nsvětového. Tak zostanú tie přívěsky romanstva a germanstva\n1 v hudbě slovanskej jako nějaký kosmopolitický nátěr, nímž\nzachová ráz evropský, světový, sama ale vyvinie sa na spo-\nlečných základoch národnej domácej hudby slovanských kme-\nnov jako hudba karakterističná tretieho íudského velkmenu,\nktorá protivu romanskej a germanskej nie len že vydrží, ale\nnechá pod sebou.\nNeznám náhlady českých umelcov o tomto predmete;\ndosial nebolo mi dopriano obcovat s nimi. Ale že nemóžu\nmat v samom národe takého rukojemstva za hudebnú úlohu\nvšeslovanstva a jej prevedenie, jaké poskytuje slovenský spev,\no tom som úplné presvedčený. Už polohou svejou dalo sa\nČesko západním vzděláním objat, v mnohom ohíade zcela\npresiaknuť, a nehovořím vo smýšíaní, lež vo svojich poeti-\nckých a uměleckých výtvoroch nie asnad odnárodnit, avšak\npreca vzdialiť od rýdzých žil a prúdov Slovanstva. Nie tak\nSlovensko. Tu mnoho zostalo asnaď zcela tak v duši a v citer\njako to bolo v dobe velkomoravskej. A nájmá ten spev*\ntento najvrúcmejší výraz duše a citu, veď Vám u ludu mestám\na civilizácii vzdialeného podržal čistý ráz staroslověnský, ja-\nkým prenikal istotne už za časov Cyrillo-Methodovej boho-\nslužby srdcia našich otcov. Toto hía učinit móže Slovensko\ntým odklínajúcim popolvárikom aspoň západného Slovanstva,\njestli nájde samo v sebe sil, alebo aspoň privábi k pokla-\ndom svojím drahú dospelejšiu, mocnejšiu brat\nMá-li Slovanstvo skutočne iv hudbě ono zacelujúce a\nzavršujúce povolanie, no nemóže stát v odpore s prvými zá-\nrodky hudby vóbec. V plnosti dokonáleho rozvinu zjavia sa\nzárodky oslávené, ojasnené. Zajisté nemóže cudzý živel byť\nspojivom v duševnej říši, lež jedine ktorý má spoločný póvod\nstými, čo rozišly sa na ceste vývinu a ním spolu svedené\nbyť majů. Avšak ani púho súrodý živel toho nedovedie;\nnutno aby jeho súrodosť napomáhaly věrnější obraz, vyrytejší\nráz a rozsiahlejší výcin prvotného póvodu; lebo len toto\ntroje označí ho vyníkajúcou vlastnosťou, ktorá sama neodo-\nlatelné vábi k sebe sťa ožiarujúcemu, obživujúcemu středisku\nrozídené súrody.\nHudebná sústava, jako sa nám v dnešnom romansko-\ngermanskom vzdělaní představuje, je dcérou systému chorál-\nneho, ktorý strojily prvé stoletia křesťanské a pápež sv.\nGregor Velký konečne ustálenou theoriou završil. Jako zná-\nme z dejopisu hudebného umenia pojemy a samoprvé zásady\nhudebné už v istú sústavu uvedené převzalo křesťanstvo od\nGrékov, týchto Slovanov staropokanského světa. Vplyv ži-\ndovstva a inopohanských hudebných pojemov netýkal sa sa-\nmej sústavy, tak že skutočne grécky systém našiel svoje\nvlastně, neskór pravda samostatné umelecké rozvinutie v kre-\nsťanstve, ktoré i jednotlivé názvy premenilo. A preca\nmoderný systém tak daleko vzdialil sa od svojho póvodu, že\nvýjmá sedem diatonických stupňov, ai tých len v jednom\njedinom stupničnom slede C— C zhola nič s ním spoločného\nnezachoval. Sústava grécko-cirkevná je zcela zvláštnou, sa-\nmostatnou hudebnou ríšou, ktorej moderná hudba nepodobá\nsa v ničom. No jako dial sa tu hudebný vývin?\nTvrdit nemožno, žeby moderná sústava bludným behoni\nbola došla svojho vývinu. Ačkolvek skutočne v mnohom\nohíade ukazuje neprirodzený formalismus, ktorý bezpochyby\nz nejednoho nadaného skladatela učinil púheho copistu, preca\ni historičné i vnútorné dóvody presvedčujú o prirodzenom\nsamorastlom vývine modernej sústavy. Stává sa to vo vset-\nkých oboroch pravdy a krásy, že dostavujú sa najprv badaniu"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.2", "texte": "a tušeniu zcela protivné resultáty, ktoré ihned započnú oběhy\nnového vývinu a v ňom sa konečne vysilia. Medzitým ale\nzrno veci pomali rastie, čo mu prospeje, přijímá i od sebe\nprotivných zrastov, nabýva sil, až konečne samo to ustanie\ntamtých roztvorí mu volný vstup na úslnie úplného rozvinu.\nModerná hudba vyšla z gréckej sústavy a utvořila si prirod-\nzene sice, avšak zcela netušený princip, zcela neočakávanú\nformu pre svoje útvary. Na novom základe vznikly oba\nohromné zjavy hudby románsko-germanskej, a zdá že i vy-\nsílily sa už. Oba predstavujú dve rozdielné stránky ludskej\nbytnosti, ktoré v každom ohíade u oboch evropských vel'-\nkmenov presiahly už medze potřebného rozvinutia, a teraz\ntoto ešte rafineriou stupnujú, alebo vidiac presilenie, čerpá-\nním zdravej krve zo žil nezkaženého l'udu obnovujú, Čo že\nje lepším dókazom toho v obore umenia, než usilovné stu-\ndium národnieho života, sbieranie a rozberanie národnej poesie,\nnárodních hier a spevov? A toto je ešte jedinou vďačnou\núlohou romansťva i germanstva, udržať sa totiž na výšine\nrozvinu svojho živou reflexiou a všemožnou regeneráciou.\nZajisté v pomere ku týmto dvom zrastom zostalo v du-\nševnom ohíade Slovanstvo oným zrnom, čo pomali sa klulo,\nod oboch bez ostíchania potrebnej potravy vpíjalo, a teraz\nked tamtým nedochodí dalších sil, vystupovat započína 11a\núslnie pravdy a krásy. Či stanů sa Slovania iv hudbě oným\ntřetím živlom, ktorý doplní, sjednotí, zacelí evropské vzde-\nlanie, a jako to prevedú, závisí od slovanskej budúcnosti,\nnájmá však od sposobu, jakým přejde úloha táto už v mno-\nhých oboroch zkumania vyslovená do živého upovedomenia.\nMedzitým prevedenie a spósob týka sa budúceho pokolenia;\nnám nutno najprv kliesnit cestu, aby slialy saprúdy slovan-\nskej hudby zo všetkých kmenov do jednoho riečišta a zjavil\nsa pravý punkt i prísne theoretického i vóbec filozofického\nrozhladu pre slovanských umelcov.\nSlovanstvo si stvoří vlastnú slovanská hudbu. Připojit\nsak hudbě talianskej anebo nemeckej nemá už teraz u Slo-\nvanov ani příčiny, ani významu, no tým menej osohu. Pri-\npojenie bolo potřebné k rozšíreniu umenia po vlastach slo-\nvanských, a nakolko ešte jestvuje, slúž jedine tomuto účelu.\nNárodnie povedomie však už na tolko preníklo všetky vrstvy\na vetve veřejného i duševného života, že nemožno sa prie-\nčit jeho věrnému vysloveniu vo veřejnosti iv umění. Celý\nsvet napnuté očakáva věrné vyslovenie slovanskej myšlienky.\nKto jedine přiučí nás věrnému výrazu?\nv\nJe to sám lud! Co on tušil, o čom sa mu vpovesťach\njeho snívalo, čo on v hrách svojich predobrazoval, čo on\nbájil, spieval a húdol, v tom všetkom jedine leží dosial\nešte jako v tajnej knihe zavřená slovanská myšlienka. Je\nv tom všelijaká miešanina. Predbežne nastáva převážná úloha,\nvybrat z toho všetko, čo opravdive je slovanským. Všetky\nhudebné a spevácke spolky po celom Slovanstve maly by sa\nnajprv kroz vynikajúce hlavy usrozumeť a zaviazať o úplné\n•vydanie čisté a karakteristične národních spevov. Krítičný\nrozbor takýchto čo najrozsiahlejších a najvernejších vydaní\nvyznačil by potom tie spevy, ktoré najdokonálejšie vyjádrujú\nsmýšlanie, letoru a cit svojich kmenov. Z týchto konečne\nkritikou vyznačených učinilo by sa vydanie spoločné, všeslo-\nwanské, z ktorého by nový prísny rozbor podal Slovanom tie\nvnútorné spojivá, známky a spósoby, jejichž rozvin stvořil\nby hudbu slovanská, od romanskej i od germanskej pod-\nstatné rozdielnu.\n(Dokončení.)\n\nMichal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nPoslední skladbou Glinkovou v Itálii bylo trio pro piano,\nMarinet a fagot, napsané v nejtrapnějším stadiu jeho nemoci.\nTrudnomyslnost, v jakou ho byla pohřížila ustavičná muka\ntělesná, obráží se tak silně v této skladbě, že přítel jeho\nCantu, doprovázev ho na fagot, zvolal po skončení finále\nv úžasu: „Ma questo ě disperazione!\" (Tot zoufalosť!) Však\nneobyčejné toto podráždění nervové jeho soustavy vyvodilo\ni blahodárného účinku: jeho nejistý a sípavý hlas proměnil\nse pojednou v silný, jasný, vysoký tenor, kterýmž okouzlo-\nval na to po patnácte let posluchače.\nNa konci pobytu svého v Itálii poznal, jak se zdá, Glin-\nka poprvé své síly a pravé pole svého talentu. „Všechny\nkusy,\" praví, „které jsem byl napsal v tom čase pro oby-\nvatele Milána, přesvědčily mne jen o tom, že jsem nešel\nsvou vlastní cestou, a že nemohu býti Italianem. Touha po\notčině přivedla mne poznenáhla na myšlénku, psáti rusky ...\nS tíží vpravoval jsem se v italské sentimento briliante, jak\nnazývají pocit blahosti, který jest následkem šťastné letory,\npod vlivem blahočinného jižního slunce. My, obyvatelé se-\nveru, cítíme jinak; dojmy se nás buď ani nedotýkají, buď\nzapadají hluboko v duši naši; u nás bud nemírná radost,\nneb hořké slzy.\"\nV červenci r. 1834 opustil Glinka Itálii. Na cestě se\npozastavil ve Vídni, kde slyšel orkestry Straussovy a Lan-\nnerovy, odtud pak odejel do Berlína. Zde se učil měsíců\ntheorii hudby u professora Dehna, slovútného tehdáž v Evropě\ntheoretika a bibliotekáře hudebního oddělení berlínské krá-\nlovské knihovny. Glinka, chvále velmi methodu jeho, praví,\nže je mu největšími díky zavázán mezi všemi svými maestry;\nDehn uvedl v pořádek netoliko theoretické jeho vědomosti,\nnýbrž i idey o umění vůbec. V Berlíně složil Glinka dve\nromance: „ Doubrava šumí11 na slova Žukovského, a „ ,\nZf> láska zahyne\" na slova Delviga; pak variaci pro piano\nna „ Slavíka\"Alabjeva. Myšlénka o národní hudbě nabývala\nv něm větší jasnosti; napsal v ten čas „ mát übiliu (po-\nzději píseň sirotka v „Životě za cáre\"). Uprostřed všech\ntěchto zaměstnání zastihla ho zpráva o smrti otce, a přiměla\njej k návratu do vlasti (v dubnu r. 1835). Pozdržev se do\nčervence na vsi, odejel pak do Moskvy návštěvou k příteli\nsvému M—. Zde složiv hudbu na slova Pavlova „Ach! ne-\nnazývej ji nebeskou\" hrával i zpívával tu ve vznešených spo-\nlečnostech své skladby, obklopen davem nadšených ctitelů.\nGlinka měl pevný úmysl, vrátiti se do Berlína, kam ho vá-\nbily dvě krásné oči, as úmyslem tím přijel do Petrohradu;\nale zde dřívější láska ochladla a její místo zaujala nová,\nmnohem vroucnější. Prodléval s odjezdem; nastoupila zima\na on ostal v Petrohradě. Zajisté ve svůj prospěch: jemu\nbylo nutno ruské okolí a ruské obecenstvo; musel míti okolo\nsebe kruh přátel, příbuzných mu vychováním, vkusem, sna-\nhami. Zbaven takového kruhu svěsil křídla a přestal praco-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.3", "texte": "vat . . . Glinka sám píše: „Kdybych se byl vrátil do Ber-\nlína, byl bych neodvratně zahynul.\"\nY tom čase napsal dvě romance: „ (slova Pu-\nškina) a „ Jedva poznal jsem tebe11, ve kterých obou se jeví\nvšechen zápal a rozsah, nabytý jeho talentem. Seznámil se\ntenkráte též s nadaným skladatelem\nTenkráte jím také mocně zavládla myšlénka, uivořiti ruskou\nnárodní operu. Když se s myšlénkou tou svěřil Zukovské-\nmu, schválil ji tento vřelým souhlasem a podal mu hned\nlátku: Ivana Susanina. Chtěl mu sám napsati libretto ana\nzkoušku složil pověstné verše: „Ach ne mně bědnému, větru\nbujnému\" (z tria se sborem v epilogu). Jiné práce však mu\ntoho nedovolovaly, a proto odporučil Glinkovi k tomu dílu\nbarona Rosena, obratného spisovatele. Ale fantasie sklada-\ntelova předstihla pilného librettistu: plán celé opery, my-\nšlénka postaviti proti ruské hudbě polskou, mnohé motivy\nano i podrobnosti zpracování vše rázem zrodilo se v hlavě\njeho jakoby udeřením kouzelného prutu. Rosenovi nezbývalo\nčasto, než podkládati slova pod hotové již nápěvy; avšak\nV\n„on byl v toni chlapík,\" praví Glinka, „Žákovský i druzí\nříkali žertem, že má Eosen po kapsách rozdány již napřed\nvypracované verše, a že mohu toliko oznámit, kolik veršů\npotřebuju a jakého druhu, to jest rozměru, a již vynímá Eo-\nsen tolik od každého druhu, kolik zapotřebí, každou sortu\nze zvláštní kapsy ...\" V březnu a dubnu r. 1835 zhotovil\ntak Eosen tekst I.a 2. jednání.\n26. dubna téhož roku oženil se Glinka a vyplnění to-\nhoto dávného přání mělo nejblahodárnější vliv na jeho činnost.\nPíšeť o tom své matce : „Nyní mé srdce znovu oživlo, cítím,\nmohu se modlit, radovat se, plakat, hudba má slaví vzkří-\nšení ...\"\nV polovici května odejel Glinka ve své rodiště. Na cestě\nkdesi za Novgorodem, v kočáře, složil pojednou sbor: „Roze-\nhrála se, rozesmála se ta jarní voda po luzích.\"\n(Pokračování.)\n\nDr. A. W. Ambros\no vývinu hudebního dramatu (opery)\nod povstání jeho okolo r. 1600 až na nejnovéjší reformu Richardem\nWagnerem.\n\n(Pokračování a dokončení.)\nNa tomto základě, jejž Rinuccini a Peri položili, vyvi-\nnula se jak jsme již podotknuli celá naše nynější\nhudba; „narodila se na jevišti\", a tento svůj světský ne-\nchceme-li říci světácký původ nezapírá ani tenkráte, když\nse co moderní „musica sacra\" opět do kostela vrací. Perioda\nvývinu opery požaduje tudiž pro svou důležitost zvláštní péči\na bedlivost a Dr. Ambros počínal si proto docela pragma-\nticky u vylíčení jejím. Poukazoval především k to inu, jak\nvšechny důležitější momenty (formy čistě hudební, istrumen-\ntaci, osnovu textu, theatrální efekty atd.) stopovati lze od\nnejskromnějších zárodků a počátků, již v nejprvnějších do-\nbách povstání opery se jevících, celým dalším nepřetržitým\nvývinem, až konečně před námi stojí opera, jak ji za našich\ndob slýcháme a vídáme. Postup ten není ovšem tak příliš\nhladký a pravidelný; neboť vedle dobrých vyvinují se též\nzlé stránky opery neméně bohatě a bujně, činíce takto čas\npo čase vždy radikální reformaci nutnou. Tak to bylo za dob\nGluckových, tak to bylo a jest i nyní, kde R. Wagner pů-\nsobí, a aby se úplně porozumělo reformačním snahám těchto\nmužů, kladl Dr. Ambros vším právem též na historický vý-\nvin všech vad a zpozdilostí v opeře velkou váhu.\nNež vraťme se opět k oné zajímavé produkci. Mladší\nsoučasník Peri-ho, Claudio Monteverde zastoupen byl dvěma\nčísly programu. Žalozpěv opuštěné Ariadny z opery téhož\njména, která se r. 1608 na oslavení sňatku Františka Gon-\nzagy, vévody Mantuanského, s Markétou Savoyskou v Man-\ntově provozovala, byl původně spojen se sborem, jehožto text,\nnikoliv ale nápěv se zachoval; proto podložena původním slo-\nvům sboru hudba z jiné současné skladby téhož mistra. Zde\nnabývá onen volný „stylo representativo\" již poněkud pevněj-\nších rysů, aniž by však melodií v našem smyslu zván býti\nmohl. Velezajímavá byla ale druhá skladba Claudia Monte-\nverde, již jsme uslyšeli: tanec a sbor z baletní opery „il ballo\ndelle ingratepři jejíž provozování r. 1608 se i nejvzneše-\nnější dámy Mantuanské súčastnily v baletu. Skladba tato\nnaznačuje již velmi karakteristicky lokální ráz podsvětí, jak\nrhytmem, tak především interessantní harmonisací, neboť ve\nsboru tom objevuje se poprvé zmenšený septimový akord,\nMonteverdem vynalezený. Taneční hudba sama jest plna\nděsné živosti a může považována býti za vzdálené předobra-\nzení podobných situac u Glucka.\nv/-\nČísla 4., 5.a 6. předvedla nám nového mistra: Fran-\ncesco Galetti Bruni, zván Cavalli (1610—1674) byl první,\njenž skládal melodie a recitativy již v moderním duchu; též\nforma arie počíná se u něho již krystalisovati. První z těchto\ntří skladeb, úvodní scéna - duetto Phryny Praxitela -\nz opery „Alcibiade\", r. 1667 v Benátkách provedené, zajímá\npředevším tím, že zde nalezáme první počátek ouvertury\nv krátké, samostatné předehře, a pak rozmarným líčením\npovahy Phryny, nejdříve vesele, ba rozpustile laškující, ku\nkonci však dosti jemnocitnými myšlénkami proniknuté.\nMimochodem zmiňujeme se o komických anachronismech v\ntextu: Praxiteles a Phryne mluví již o Americe a o -\nzlatých dámských hodinkách. Dvojzpěv z opery „Elena rapita\ndi Paride11 (1659) připravuje již konvencionelní formu všech\nitalských duett a první scéna zpěvohry „(1656)\npřináší nám v recitativu árii připravujícím velkolepou pathe-\ntickou skladbu již docela ve slohu Gluckově psanou.\nTak bylo vše přichystáno: melodie a recitativ byly vy-\nvinuty, technika jak zpěvní, tak instrumentální dosti doko-\nnalá, hudba dovedla již býti i významnou a výraznou, tu\nvyskytnul se muž, jenž to, co rozliční předchůdcové dokázali,\nv jedno spojil a zároveň i jakousi pevnou typickou formu\noperní ustálil, a tento muž byl Neapolitan Alessandro\nlatti (1649—1725), jeden z nejgenialnějších a nejplodnějších\nskládatelů všech časů, rovněž tak znamenitý v hudbě operní,\njako v hudbě církevní. Scarlatti ustálil hlavně typickou\nformu arie: první věta, druhá věta, první věta dacapo; zdo-\nkonalil a obohatil doprovázení zpěvů, které dosaváde namnoze\nbylo ještě velmi primitivní; neboť v operách Peri-ho použita\npro orchestr skoro jen cifrovaného (generálního) basu, pro-\nvedení podrobné přenecháno libosti jednotlivých hráčů; Monte-\nverde počínal vedení průvodních hlasů již více méně nazna-\nčovati, Cavalli v tom pokračoval a nechal již zde onde samo-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.4", "texte": "statné melodické motivy orkestru zasahovati do zpěvu, ale\nteprvé Scarlatti psal úplné, kontrapunkticky do podrobná\npropracované partitury. Též instrumentaci valně zlepšil; on\nvyhostil mnohý zastaralý nástroj (k. p. theorby, loutny a j.),\nzjednodušil tím orkestr a učinil z něho organický celek. Tak\njest Scarlatti tvůrcem a zároveň nejvýtečnějším representan-\ntem tak zvané „předgluckovské\" opery vlašské. Zastoupen\nbyl v programu krásnou altovou arit z opery „Carolo Magno\"\n(1713) s dvěma obligátními celly.\nPoslední číslo produkce bylo opět velmi zajímavé: sbor\nfúrií z „Ifigenie\" od Tommasa Traetty, ponejprv r. 1760 ve\nVídni provedené. Porovnávání se sbory fúrií a Glucka jest\nzde velmi přirozené a zavdalo již mnoho látky hudebním spi-\nsovatelům; avšak při vší výtečnosti Tratteovy skladby zdá\nse nám předce jen Gluck vítězem, což i Dr. Ambros naproti\njiným theoretikům dotvrdil.\nSolové zpěvy provedly žákyně konservatoře slečny L.\nRubínová, G. Voigtová, Fr. Popelová aM. Spottová a pan\nLukeš, orkestrální část chovanci konservatoře a doprovázení\nna pianě (jímž k. p. theorby a loutny se nahradily) p. prof.\nVogl, vesměs velmi precisně a zdařile, a sice řízením\nředitele konservatoře, p. Krejčího.\n\nO. H.\n\nÚvahy.\n\nSrbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano\nupravil) V. Jos. Hlaváč.\nSrbské národně pesme na glasovir, stavio V. J. Hlaváč (pro\n4 ruce).\n(Pokračování.)\nNebudeme dál theoreticky dokazovati, zdaliž vypadá naše\nharmonisaee vkusněji; ponecháváme to též úsudku paně sklada-\ntelově, upozorňujeme ale přec na jeho 7. takt, který se nedá\ntkeorií omluviti. A ac dobře víme, že je klavír jediným hu-\ndebním nástrojem, který dovoluje vzhledem k disonancím ajieh\nchodu Čili rozvedení velikých svobod, dlužno přec upozorniti\npana skladatele na takovou nekorrektnost.\nDissonance mohou dle okolností zůstat stát na svém místě,\njít aneb zaskočit sobě bud! na horu neb dolů na nějakou krátkou\ndobu; ale vždy musejí přijíti opět na své vykázané místo, což\nse zde nestalo. Kdyby byl skladatel dal nastoupiti na třetí\nčtvrti současné ostatní hlasy s melodií, byl by dosáhl toho, po\nČem toužil, totiž malého septimového akkordu, a byl by se vy-\nhnul v melodii noně, kterou nepravidelně rozvedl. Ale sklada-\ntel dal se k vůli většímu pohybu doprovázejících hlasů svésti.\nPřihlížejíce ku variantám samým, musíme doznati, že skladatel\ndoprovodil thému v každé jednotlivé variantě vkusně a rozma-\nnitě uspořádav vse tak uměle, že bychom nic více namítati ne-\nmohli, kdyby nebyl připojil mezi druhou a třetí variantou, jak\nse nám zdá, zbytečnou z druhého dílu písně sestávající, do As-\nmoll přenesenou mezihru. Ze jsme nenalezli mezi ostatními\nvariantami žádné mezihry, vysvětlovali jsme si pouze tím, že je\nuž Šestnáctitaktová théma dosti dlouhá a tak určitě zakončena,\nže nevyžaduje žádného přídavku. Jelikož ale užil skladatel mezi-\nhry uprostřed variant (totiž mezi druhou a třetí), nemůžeme si\njinak vykládati, než jen že se obával monotonie ve Čtyřech po\nsobě následujících variantách; čehož zapotřebí neměl, protože\nje každá jeho pozdější varianta vkusněji zpracována a tedy po-\nsluchače vždy víc a víc napínajíc, ani unaviti nemůže. Touto\nmezihrou ale rusí se tok skladby a napnutost posluchače, což\nhy se nebylo tím více stalo, poněvadž skladatel ukončil skladbu\nposlední variantou a její dohrou velmi pomposně, a tedy zapo-\ntřebí nemel takových prostředků k zvýšení krásy své skladby.\nZ celé komposice této vysvítá, že pan Hlaváč je už routinovaný\nskladatel a že mu nebylo třeba, dopouštěli se ani těchto ma-\nlých nedopatření, kdyby byl věc samu hlouběji proskoumal.\nVariace tyto, plynně přednášené, neminou se nikdy skvělého\nvýsledku a vyžadují v technice již velmi zběhlého pianisty.\n(Pokračování.)\n\nDopisy.\n\nF. B.\nZ Rotterdamu. (Opera. — L. Saar. — Češi v orkestru divadelním.)\nPřibyv dne 29. srpna 1861 do Rotterdamu, shledal jsem,\nže 12 Cechů ve zdejším operním orkestru spoluuČinkuje. V cele\norkestru stál náš vysoce ctěný a nezapomenutelný kapelník F.\nSkroup, jenž všemožně se snažil, aby vykořenil všechen Šlen-\ndrián, jenž se byl tu umístil. Když se náš mistr F. Skroup\ndne 7. února 1862 na věcnost odebral, přisel sem na jeho místo\nHerman Levi, žák W. Lachnera a od něho sem odporučený,\nkterý zde 2 roky setrval. Po něm sem přišel náš krajan Louis\nSaar, žák A. Dreyschocka, jenž až po tu chvíli zde působí.\nSkončením sésony 1. května 1868 odstoupilo naše divadelní\nkomité (mezi ním též velmi zasloužilý advokát J. Burger co\npřednosta). Příčinou toho byly věčné divadelní pletichy. Sedm\nplných let snášel trpělivě Burger, jenž je už dráhně při letech,\nve své advokátní kanceláři všechny nepříjemnosti, jsa denně\nněkolikráte v pracích svých vytrhován ; avšak předešlého roku\nopustila ho trpělivost, Následkem toho učiněn byl návrh, aby\nzvolen byl řádný řiditel divadelní, a tak, jak vám již známo,\nobdržel L. Saar bez velkých obtíží řiditel ství a vedení divadla.\nPan L. Saar má to své vlídnosti co děkovati, že obdržel tuto\nvěc hned na tři leta; ostatně podporují ho zde vřele jeho pří-\nznivci, mezi nimiž již jmenovaný p. Burger první místo zaujímá.\nPan ředitel Saar engažoval za režiséra pana Svobodu, maje za\nto, že v něm najde dobrou podporu, avšak sklamal se, neboť\np. Svoboda jest jak při zkouškách tak i při provozování opery\naž příliš pohodlný. Pan Saar přivezl sebou z Rakouska nej-\nvětší část personálu (sólistů), s kterými zde tak dalece až na\nAneg-a (tenoristu) dobře pochodil. Tento hrdinský tenor, malé\nsuché postavy, pozbyl v Čtvrtém měsíci svého zde pobytu již\nsvého hlasu a vystoupil zde naposled v „Hugenottech\" dne 13.\nledna co Raoul. (Valentinu zpívala naše krajanka paní Kainz-\nPrause-ova od dvorního divadla z Drážďan co host). Nyní zde\nzpívá pohostinsku za něho p. Grimminger. Zlatá perioda hlasu\nGrimmingrova je ovšem ta tam*, avšak proto pro vše požívá zde\ntento umělec mnoho, mnoho přízně, tak že Saar doufá s ním\ntuto sésonu dodržet. Sbor zde byl vždy a jest posud pravou\nozdobou opery, tak že pospolné kusy si zde poslechnout, jest\npravou hudební pochoutkou. Zdejší orkestr (6 slabáČků vyjí-\nmaje) jest dobrý. Harfa nám též neschází; na ni hraje zde\nv orkestru výtečná harfenistka slečna Anna Dubcova (Dubez).\nKoncertním mistrem jest zde náš krajan E. Wirth. Mimo něho\núčinkují sebou v orkestru 4 CeŠi: A. Vítovský, A. Trolda, A.\nSchoch a F. Blumentritt.\n\nZ Paříže. (Výroba hudebních nástrojů. — Obraz Bossiniho od G. Doré.\n— Pozůstalá mše Bossiniho. — Nová opera.)\nVe Francii vyrábí se ročně za 11,380.850 franků (í1\nmillionů zl. r. c.) pian, pianin, klavírů; za 5,407.500 fr. (více\nnež 2 mil. zl. r. Č.) varhan; za 320.900 fr. smyčcových ná-\nstrojů; za 688.200 franků dřevěných dechových nástrojů; za\n3,189.620 fr. dechových žestových nástrojů; za 1,284.703 fr.\nkolovrátků, kterýchžto posledních se vetší část do ciziny vy-\nváží. — Gustav Doré, jeden z nejgeniálnějších malířů francouz-\nských, dokončuje právě velký obraz „Bossini na řimrtním loži\".\nNad poduškou spočívá genius harmonie; hlava Bossiniova je\nobklopena jakousi božskou září; ucho jeho naslouchá, jak se\nzdá, pozemské hudbě, co zatím slysí hlasy nebeské. Dojem,\njenž působí obraz ten, je úchvatný. — Dne 28. února provozo-\nvala se v divadle italském poprvé pozůstalá mse od J. Bossi-\nniho. Výsledek byl skvělý; neboť příjem obnášel 20.000 franků\n(8000 zl. r. c.) Dílo Bossiniho není sice jednotné, církevní in-\ndiferentism bije příliš do oci; avšak některé cástě mse, jako"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.5", "texte": "Kyrie, Gloria a několik míst z Agnus Dei jsou velkolepé. Kyrie\nje pro 4 hlasy s průvodem orkestru a varhan; věta qui tollis\npeccata mundi pro 2 ženské hlasy dýchá hlubokou melancholii\na celek ukončen je překrásnou fugou. Credo svědčí o nejkrás-\nnějsí a nejposvátnějsí inspirací Rossiniho. Sic. Krausova učinila\nv „Cruciíixus\" pravé furore a Čásť ta se musela opakovat.\nV Strassburgu dávala se nová opera „Le roi des Aulnes\" (Král\nduchů), \"hudba od Strassburčana Webra, která došla příznivého\nvýsledku.\nZ Petrohradu 28. února. (Žádný hudební časopis. Nová ruská opera.\nBeseda na počest sv. Cyrila. ltalská opera. Ant. Ru-\nbinstein. Konservatoř. 6. koncert hud. jeednoty. Paní\nAlexandrova.)\nNa Rusi nevychází ted žádný časopis hudební z příčin vel-\nmi jasných. Hudebníci poněkud vážní, nejsou Rusové; nýbrž\nNěmci, Francouzi a Vlachové. Ruští ale hudební spisovatelé se\npřidržují zásad novoněmecké Školy; proto nemají žádných pro-\nroků zapotřebí! Sěrov jest Wagner; Kyj jest Schumann, Ba-\nlakirev jest nihilist; KaŠperov jest Verdi. Co bude z mladé\nkonservatorské Školy (Cajkovský, Rýbasov, Laroche, Siecke a\nt. d.) ještě se neví. Glinka má sice mnoho napodobitelů,\nale schází všem jeho veliký genius, jako na př. nebožtíku Dar-\ngomyžskému. Zajisté ale nebude to dlouho trvat a budeme mít\nČasopis. Ještě ale nevíme, odkud sé objeví Člověk schopný, a\nnakladatel odvážný ? Sěrov pokusil se před 2. roky; ale\non stojí příliš o samotě; nešlo to! Mínění všech novin a je-\ndnotlivých posuzovatelů o Nápravníkově opeře „Nižegorodci\"\nsoustřeďuje se v tom: Škola dobrá, ale nic nového, unášejícího,\njak by to zasloužil předmět sám. Effektní velmi však jest je-\ndna scéna s kostelním zpěvem. Němci ji všichni chválí, Ruso-\nvé vsickni ji nechválejí tuze, výminky jsou malé. Tyto dny\ndávali první operu Kuiovu Ratklijf\\ která se málo komu líbila,\njestli novinám a vrstevníkům Nápravníko-Sěrovským věřit. Kui\njest rodem z Litvy Polák Rus, recensent „Petěr. Věd.\" a anta-\ngonista Sěrova, Schumanna, veliký nepřítel Rubinsteina a zavr-\nhovatel \"přísného slohu. Cajkovského opera v Moskvě Vojevoda\nse líbila velice. Cajkovský je žák zdejšího konservatoria (v skladbě)\na nyní prof. skladby v Moskevské konservatoři. Ve čtvrtek\n25. února byla zde velká beseda hudební na památku sv. Ky-\nrilla. Hráli 7. Synfonii Beethovena, 3 ouvertury : Madridskou,\nGlinkovu a Vojáčkovu ouverturu k Zajaté, pak mnoho samozpěvů\na sborů. Mezi jinými: Husitskou, Složno, Kde domov můj,\nNaprej. Sál byl přeplněn. Výtěžek ve prospěch slovanského\nkomitétu. Na druhý den z rána v metropol, chrámě sv. I-\nzáka byla velkolepá mše svatá s kázáním. Toto bylo arciť něco,\nČeho jsem zde ještě oeviděl! Představte si Jzácký chrám, v\nněm tři metropolity, tři arcibiskupy, pak ještě asi 30 jiných\nkněží různých stupňů, hromada generálů a důstojníků, vše-\nchno v parádných uniformách, v zlatě a stříbře, celé hejnopro-\nfessorů a spisovatelů a pak dam ve skvostách v chrámě, osta-\ntek národa aČ okolo chrámu na tisíce. Pak na amvoně\n(před stála korouhev sv. Kyrilla, vedle ní slepec se-\ndlák Sirjajev, který ji dal shotovit. Kázání držel rektor theol.\nakademie p. Janyšev. Přiznávám se, že jsem slyšel poprvé něco\npodobného v chrámě. Škoda Že nemohu řeč tu sdělit. O 2\nhodinách sebrali jsme se v dvoraně naší Sixtinské kapelly, by-\nchom poslechli tento mohútný sbor cársky. A co jsme slyšeli ?\nZpíváno bylo s nejjemnější důkladností 7 církevních sborů a\nsice: Po rozpévu řeckému, srbskému, bulharskému, kyjevskému\na tak zvaném prostému. Ku konci zapěly slávoslovie (na 2\nsbory) od Bortňanského, což také učinilo nej vyŠŠí dojem na vy-\nbrané a v přehojném počtu shromážděné obecenstvo obou po-\nhlaví. To bylo něco pro hudebníka zvláštního ! Kdo se chce\nseznámit s církevní hudbou předešlých století, nech si koupí\nknihu „Církevní písně\" Razumovského, prof. konservatoře Mo-\nskevské. Na večer bylo sezení slovanského komitétu. O ve-\nlezajímavém tomto sezení budou psát jiné noviny, kterých se to\ntýče, pročež mějte mne omluvena, že na těmto setrvám. Tedy\nopět krok ku předu! Vlaská opera ještě dva týdny zde zů-\nstane, zpívá Skrát za týden při přeplněném domě. Lístek za\nžádnou cenu nechce nikdo odstoupit! Onehdy při benefici Cal~\nzolariho prodávala se lože I. patra za 100 rublů a křeslo za\n50! Patti všechny zblázní !—Za to byl Balakirevův koncert\n(6. Synf. Beethovena a Tedeum Berlioza) v pravém smyslu\nslova prázdný. Slavnost sv. Kyrila byla skutečně nesmírně o-\nkázalá. Antonín Rubinstein uspořádal zde před nedávnem dva\nkoncerty, jejichž Čistý výnos obnášel 6400 rublů. Nuže není-li\nPetrohrad Mekkou pravých virtuosů? J* Maj. car Alexander 11.\nznamenitý mecenáš umění, povolil zdejšímu konservatoriu 15000\nrublů roční subvence. V 6. koncertu hud. jednoty (dne 13. ú-\nnora) provozovala se 4. synfonie od Rob. Schumanna. Kon-\ncert pro housle od M. Brucha. 2 episody z ~Fausta\" od F.\nLiszta a ouvertura k České opeře „Prodaná nevěsta\" od Bedř.\nSmetany, která se velice líbila. V ruské opeře vystoupila\ndne 14. února pí. Aleksandrova, člen opery Moskevské, co Lud-\nmil a v Ruslanu a došla velmi příznivého úspěchu.\n\nH. V.\n\nZ Moskvy. (Sokolovskij.)\nPřed nedávnem vrátil se sem slovútný kytarista K. D.\nSokolovskij ze své umělecké cesty po Evropě a vystoupil zde\nv koncertu šlechtického klubu. Přednášel allegro ze zpěvohry\n„Puritáni\" „Dumku\" ruský to nápěv a karneval benát-\nský od Ernsta.\nZ Lipska. (Dr. Fr. Liszt. Brožurka Rich. Wagnera.)\nPřed nedávnem prodlíval zde Fr. Liszt, jemuž se nabízí\nředitelství zdejšího konservatoře, aby se s pány professory do-\nmluvil. Fr. Lisztovi jedná se o to, aby konservatoř zdejší do\nVýmaru přeložeua byla a za tou příčinou vyjednával s těmi\nkterými professory. Právě se tu vydává nejnovějŠí brožurka\nRich. Wagnera pod názvem „Židovstvo v hudbé\", jež psáno jest\nve formě listu k jisté dámě. Richard Wagner hájí vní své\nzásady.\n\nPlz. Nov.\nZ Plzně. (První vystoupení p. Vávry a p. Severy.)\nV neděli trhovou dávala se „Lukrecie\" s pohostinným vy-\nstoupením pp. Vávry v úloze Genara a Severy v úloze vévody.\nMladistvý tenorista pan Vávra byl nejvíce podroben úzkosti\nprvního vystoupení, zmužil se vsak v druhém a třetím jednání\nku podivu a podporován nevšedním hlasem a důkladnou zna-\nlostí své úlohy vyznamenal se v mnohém okamžení a zejména\nterzetto v druhém jednání nabylo jeho spolupůsobením nového\nlesku. Daleko ustálenějším zjevem je p. Severa. Zpěvem i hrou\nvládne více rozum i úmysl, lícit do podrobnosti. Je-li nepatrné\ndistonování následkem křehkosti hlasu, anebo je-li oboje zároveň\nspůsobeno nevyhnutelnou trémou prvního vystoupení, o tom nás\npoučí teprv k platnému úsudku vystoupení příští. Ve čtvrtek\ndne 25. m. m. opakován „Faust a Markétka\". Pan Vávra co\nFaust jevil v ohledu neohroženosti vystoupení na jevišti zname-\nnitý pokrok. Ovsem tím objevily se teprv velké výhody a\npřednosti jeho hlasu a právě uměleckého zacházení s ním. Se-\nznali jsme tu pěkné mezza voce, zvučný s prsním rejstříkem\nsprávně pojený falsett, úcinlivé crescendo a mnohé znaky dobré\nškoly a schopného učně. Ze mu v rozvinování těchto uměle-\nckých prostředků překáželo často nepřiměřeně silné doprovázení,\ntím ať nedá se svést k neprospěsnému, ano ve věku tak mla-\ndistvém i pro hlas i pro ústroj dýchací přímo záhuhný; raději\npromineme mu, když hlas jeho ještě nedosti zmužnělý, jemností\nsvou někdy nevynikne nad průvod bud už skladatelem přeplně-\nný, nebo vinou herců silný a drsný. V arii v 3. aktu a v po-\nslední žalářní scéně vzletným a vroucím svým zpěvem přímo\nuchvátil obecenstvo k bouřlivému projevení pochvaly, jež mu i\njinak, zvlášť z poéátku k povzbuzení a z přesvědčení, že do-\nčkáme se na p. Vávrovi umělce vynikajícího, hojně udílena\nbyla.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n\nKarlínský „Slavoj\" uspořádál dne 28. února v sále u\nČervené hvězdy koncert, jenž se potkal s velmi příznivým vý-\nsledkem, vynikaje rozmanitostí a dobrou volbou skladeb. Spolek\nten má výdatné síly a znalého, obezřelého ředitele p. BedK"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.6", "texte": "Kirchnera a tu se nelze diviti, že veškeré sbory byly velmi\nsprávně a precisně ano i nuancovane provedeny. To jmenovitě\nplatí o Javůrkově sboru „Na Moravu\" a „Láska a réva\" od\nMendelssohna. Pán Jandovský přednesl s ehvalnou péčí fanta-\nsii „Othello\" od Ernsta a ochotnický orkestr synfonii od Mo-\nzarta. Na koncertu měli však sIČ. Charlotta Spannerova a p.\nředitel Bedř, Kirchner lví podíl. SIČ. Spannerova, kterou jsme\nv koncerte Malostranské Thálie a v Umělecké besedě slyšeli,\nzpívala, jsouc hned při vstoupení bouřlivým potleskem uvítána\nkrásnou modlitbu z opery „Drahomíra\" od K. Sebora s náleži-\ntým výrazem, s něžností a vroucí oddaností, zaČež hojným po-\ntleskem odměněna byla. Pan řed. Kirchner, znám co skromný\numělec, přednesl na harmonium fantasii na motivy „Afrikánky\"\nse skvělým výsledkem osvědčiv, že zná veškeré tajiny tohoto\nchoulostivého nástroje. Mimo to přednesl s p. L. ftcheinerem\nfantasii na motivy z „Hngenottů\" s uměleckým klidem a zápa-\nlem. Že se p, Kirchneru bouřlivé pochvaly dostalo, netřeba po-\ndotýkati. Pan Barcal, jenž měl zpívati, byl téhož dne a touž\nhodinu v divadle zaneprázdněn, čacký „Slavoj\" může si gra-\ntulovat k tak obratnému řediteli, jako je pan Bedřich Kirchner.\n\n—j.—\n\nF. K.\n* Smíchovský zpĕv. spolek „Lukes\" odbýval v pondělí\ndne 1. března odpoledne valnou schůzi, již zahájil a řídil sta-\nrosta p. Arnošt Želízko. Po přečtení a schválení protokolu mi-\nnulé schůze sdělena jednatelská zpráva, z kteréž vyjímáme; V\npravě minulém správním roce odbýval výbor mimo porady 16\nschůzí a spolek uspořádal 14 veřejných produkcí. Z darů, jež\ndostalo se spolku, dlužno připomenouti: Od dam smíchovských\nprapor spolkový v ceně 500 zl., od p. Lukeše 50 zl., od smí-\nchovské záložny 50 zl. Pan Zubatý daroval sbory, paní Ko-\nhoutová pentli na prápor v ceně 38 zl. a p. Benke lýru na prá-\npor. Spolek provozoval v celku 30 sborů, mezi nimiž nový\nsbor od ředitele svého p. Bergmanna „Pijanovo dědictví.\" Jednota\nČítá 78 Členů a sice 25 výkonných, 58 přispívajících a 4 za-\nkládající. Příjem obnášel v minulém roce 559 zl. 40 kr., vy-\ndání pak 570 zl. 14 kr. Spolek má 20 skladeb církevních\na 98 rozličných, z nichž každé Číslo obsahuje 4 až 5 sborů.\nR. 1868 přibylo 48 Čísel. Revisory účtů zvoleni pp. Votru-\nba a Kubík. Starostou zvolen p. Badotínský, ředitelem p. Berg-\nman, místoředitelem p. Karel Kučera. Pan Kučera děkoval\nse sice z hodnosti té, nicméně valná hromada resignaci jeho ne-\npřijala, vyslovivši se v ten smysl, že jednohlasným zvolením po-\ndán mu byl důkaz, že Členové dovedou oceniti velké zásluhy\njeho o spolek. Do výboru zvoleni pp. Jindřich Blažka, Frant.\nStreit, Ferd. Drůbek, Rudolf Přibil, Václav Novopacký aA. Zu-\nbatý. PraporeČníky zvoleni pp. Leopold Stropnický a Kubík.\nPo té provoláno dobrovolně odstoupivšímu p. Arnoštu Zelízkovi,\nkterýž byl po tři nej trudnější roky úřad ten s nevšední obeta-\nvoscí zastával, třikrát bouřlivé „Sláva\" a uzavřeno, aby příští\nneděli dne 7. března dávána byla za vstupné operetka „Kvas\nkrále Vondry.\" Po té schůze skončena. Dlužno ještě připo-\nmenouti, že před zahájením valné hromady zaslán byl Česko-\nslovanskému spolku „Vlastimilu\" v Drážďanech, jenž slavil právě\npětileté trvání své, následující telegram: „Bratři! Siřte slávu\nvlasti i za hranicemi. Dílů vašemu sláva! \"\n* Horomeřický zjpev, spolek „Horymír\" odbýval dne 28,\núnora b. r. u přítomnosti zástupce vládního komisaře c. k. Čet-\nníka a 26 výkonných clenu valnou schůzi. Zpráva jednatelská\npoukazuje, že mladistvý spolek tento zdárně zkvétá, čítaje nyní\n42 výkonných, 4 zakládající a 16 přispívajících údů. Do vý-\nboru jednohlasně byli zvoleni pp. Julius Bunzel za předsedu,\nAlex. Kotler za místopředsedu, důstojný P. Frant. Matoušek\nfarář v Ouněticícli za ochrance, Jan Strebl za ředitele. Za je-\ndnatele zvolen Frant. Krotil, za listovního a obřadníka p. Kar.\nZettl, za účetního pv Jindř. Erben. Členové výboru jsou pp.\nEm. Steiner a Jan Štoček. Za revisory úctů zvoleni pp. Jos.\nKrál a Frant. Kettner, za praporecníky pp. Jos. Černoch a Jos.\nTůma. Všichni pánové hodnost tu přijali. Návrh p. Ant. Čac-\nkého, aby se zakoupilo sborové cvičení od Jos. Drahorada pro\n7 %/ XT\nkaždého výkon. Člena, přijat jednohlasně.\n\nZprávy.\n\nČeské divadlo. 28. února: „Jessonda;\" — 2. března:\n„Faust a Markéta;\" — 4 března: „Lucrezia BorgiaLL Velká\nopera ve dvou jednáních s předehrou, hudba od Donizettiho\n{nové studována); 7. března: „Lucrezia Borgia.\" — Byl\nv skutku již svrchovaný Čas, abychom se rázně chopili\ngenru u nás tak úplně zanedbaného, a přece velmi důleži-\ntého: totiž komické operetky. Česká zpěvohra vyšinula se\nza krátkou dobu nad svou německou soky ni, měli jsme již\nněkolik velkých původních oper — vsak dlouho nebyla\nnám možno, vykázati se třeba jen jedinou domácí operetkou\nneb fraškou se zpěvy, která by se obecenstvu místo Offen-\nbachovských a jiných slátanin byla podati mohla. Zásluhu,\nprvního kroku na této zajisté vděčné dráze vydobyl si F»\nBlodek komponováním Sabinova textu: „F studni,\" a nežá-\ndáme-li na tomto díle více než právem na jednoduché lehké\noperetce žádati smíme, musíme tento první krok nazvati\nrozhodně šťastným. Rozmarný obrázek z naivního života\nvenkovského illustruje zde hudba naveskrz příjemná a za-\njímavá, při tom solidní a svědomitá, nezřídka (zvláště v ko-\nmických partiích) velmi karakteristická, ačkoliv někdy ne\npříliš originální. Neboť vlivy nejrůznějsích směrů a vzorů\nprozrazují se v přemnohých motivech tak patrně, že jimi\njen theoreticky vzdělaný a obratný skladatel jako Blodek\ndocíliti mohl jakéhosi jednotného dojmu. Ouvertura jest\nvelmi melodická a velmi krásně instrumentovaná — vůbec\nspočívá jedna z nejpřednějších zásluh této operetky v in-\nstrumentaci — avšak její rozměr zdá se nám pro malou\njednoaktovou operetku příliš velkolepým. Ze se Blodek\nsnažil, podati nám „V studni\" beze vší prosy, jest nejen\núplné, nepodmíněné chvály, ale i co možná nejhojnějšího\nnásledování hodno; neboť i při nej duchaplnějších přecho-\ndech nelze úplně vyhladili nemilou dvojatost prosté řeči a\nzpěvu, illusi více méně rušící. Úloha, vymísiti z malé ko-\nmické operetky všechnu prosu, není snadná; neboť jest se\nzde co sťřežiti příliš rozvláčných a těžkých recitativů ne\nméně než příliš nahromaděných kantilen. V celku dovedl\nse skladatel velmi šťastně vystříci obou těchto nesnází; jen\nna začátku, hlavně v druhém výstupu, zdá se nám, že utí-\nkaje před Scyllou — recitativem obětí se stal Charybdy —\nkantileny; zde mohla se totiž podati exposice děje, která\nbudiž raději kratší než delší, docela dobře jedním recitati-\nvem a jedním duettem, nebylo k tomu zapotřebí celé řady\nkrátkých duettů a áriet (o sobě třeba na mnoze velmi pě-\nkných), tak že pouhá exposice zaujímá více než třetinu celé\noperetky. Nesmíme ovšem tajiti, že část této viny spadá\ni na text — ostatně šťastně sestavený — jenž by právě tyto\nscény neměl tak rozpřádati. Národní ráz jest v některých\nmomentech, zvláště ve velké části ouvertury nepopiratelný,\nv celku ale s ním patrně zápasí mnohý jiný, cizí živel. Než\npři všech těchto větších menších vadách, jež jsme zde přímě\nvytknuli, zůstane „V studni\" přece operetkou, ku které si\nsměle gratulovati můžeme; jest rozhodně mnohem lepší, nežli\nskoro všechny podobné cizí plody našemu jevišti a obecen-\nstvu vnucené a zasloužená její oblíbenost přispěje bohdá\nk Čilejšímu ruchu též v tomto oboru našeho umění. Obsa-\nzení a provedení jest dostatečně známo. — Nenechá se\nupříti, že náš repertoir měl až do posledních dnů velkou\nmezeru; vlašská a francouzská hudba těší se velké přízni\nu našeho obecenstva, Donizetti, Verdi, Bellini, Rossini, Au-\nber, Meyerbeer, Halevy, Gounod a j. jsou vítaní hosté, též\nMozart jest u nás zastoupen několika operami, Grluck dvěma,\n— však německá škola, Beethovenem a Weebrem počína-\njící zanedbávala se skoro systematicky. Weebrův „Střelec\nkouzelník\" dává se za dlouhý čas sotva jednou, Flotova do\ntéto specificky německé školy nepočítáme, co jsme ještě\nsnad měli (jako neblahou ovšem „Cikánku\" Balfe-ho) zmi-\nzelo, a representace celé „německé školy\" obmezuje se —-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.7", "texte": "několika zřídka dávanými komickými zpěvohrami. Pova-\nžujeme tudiž první provozování Spohrovy „Jessondy\" za\nvelkou zásluhu o nutnou všestrannost a nepředpojatost vkusu\nnašeho obecenstva, dosavád příliš na italskou a francouzskou\nhudbu přivyklého, a to tím více, jelikož „Jessonda\" sama,\nvynikajíc svou uměleckou cenou daleko nad mnohé dílo,\nvelmi příznivě přijaté (jako ku př. „Maškarní ples\"), i z\nohledu Čistě esthetického repertoire náš rozhodně obohacuje.\nNeboť Irudba Spohrova má za hlavní své přednosti zajisté\nušlechtilost a eleganci melodií a přísnou, vzornou skladbu;\npři tom líčí na mnoze celou atmosféru situace překvapně\nvěrně a kde toho zapotřebí, dovede i živostí dramatickou a\npathetickým důrazem vyniknouti. Všechny tyto vlastnosti\nse nejskvěleji jeví v přerozkošném 2. jedn., v němž i hlavní\nvada tohoto díla, jakási sdřevěnělá manýra ve formální\nČásti partitury, nejméně překáží. „Jessonda\" dávala se po-\nprvé 26. února ve prospěch pana Lva s rozhodným úspě-\nchem. Obsazení jest věru skvělé a tudiž provedení vý-\ntečné; nejznamenitější síly naše: p. Ress-Blažková (Jessonda),\np. Benevic-Mikova (Amazili), pánové Paleček (Dandau), Lu-\nkeš (Nadori) a Lev (Tristan) přispívají k harmonickému pro-\nvedení celku vzorným spůsobem. Potlesk, jímž p. benefi-\nciant byl přijat, trval několik minut a opakoval se opět\nbouřlivě po první jeho arii, již zpíval vskutku s velkou bra-\nvurou, což tím většího uvážení zasluhuje, jelikož hudba\n(zvláště koloratura) houslisty Spohra se velmi nesnadně\nzpívá. I ostatní svou úlohu provedl p. Lev co do zpěvu\nvýtečně; litujeme jen, že Šablonovitá jeho hra si vydobyla\njakéhosi historického práva, jehož se nijak odřeknouti ne-\nchce: upozorníme zde jen na první jeho arii, jíž svému pří-\nteli Pedro Lopezovi (p. Sebesta) jsa od něho tázán, sděluje\nsvůj osud; není to tedy žádný monolog, jenž by se měl\nzpívati obecenstvu mezi tím, co se Pedro po jevišti pro\nchází, nýbrž část dialogu mezi oběma. Jako p. Lev, vydo-\nbyli si i všichni ostatní spoluúČinkující hlučného uznání;\nnejvíce se líbil půvabný duett s růžemi v 2. jedn. Celé\npředstavení bylo velmi precisní, úprava slušná, a jsme pře-\nsvědčeni, že i personál i obecenstvo se brzo se Spohrovou\nhudbou tak spřátelí, že se stane „Jessonda\" oblíbeným re-\npertoirním kusem. Pan kapelník Smetana řídil operu.\nVším právem oblíbená sl. Růckaufova se s obecenstvem roz-\nloučila co „Markétka\" v Gounodově opeře. Pochybujeme\načkoliv bychom si toho přáli že se podaří, nahraditi\nslečnu úplně ve všech jejích úlohách, a právě proto litu-\njeme, že poslední dojem nebyl tak příznivý, jak býti měl a\n.mohl. Markéta jest úlohou pro první dramatickou sílu, zá-\nroveň i znamenitou koloraturou vládnoucí, a proto nemů-\nžeme s volbou tohoto posledního vystoupení nikterak sou-\nhlasiti; sl. Růckaufova umí mnohou jinou úlohu výborně\nprovésti, kdežto její „Markéta\" přece úplně uspokojiti ne-\nmůže; připomínáme zde jen na arii před zrcadlem v za-\nhradní scéně. V celku bylo představení velmi precisní,\nsouhra výtečná, zvláště p. Paleček měl velmi šťastný den,\ntak že jeho „Mefisto\" iv opeře samé nejzdařilejší úloha\nsi palmu zasloužil. Též p. Lukeš byl zvláště z počátku\ndisponován, jako zřídka. Ostatně jest všechno dostatečně\npovědomé, Valentina zpíval p. Sebesta. Co do úpravy zmi-\nňujeme se jen o osudném měsíci, jenž by se v zahradní\nscéně lépe za kulisy schovati měl, aby nebylo viděti ta-\njemnou ruku prosaickou lampou manipulující. 4. března\nvystoupil konečně toužebně očekávaný nový tenorista, p.\nSouček co Gennaro v „Lukrezii Borgii.\" Hlas jeho jest velmi\npěkný ačkoliv z nedostatku Školy jím ještě neumí nále-\nžitě nakládati a vyznamenává se stránkou pro tenoristu\nnejdůležitější: totiž vzácnou výškou, zároveň silnou, snadnou\na příjemnou; p. Souček zpíval hned po prvé dosti korektně\na osvědčil již v druhém představení „Lucrezie\" v neděli\njakýsi pokrok i ve zpěvu i ve hře, jenž ovšem na polo\npřiČísti sluší rozhodně příznivému ano nadšenému -\nprvnímu přijetí se strany obecenstva, divadlo věru více než\npřeplňujícího, na polo však zajisté i jeho vlastní spůsobi\nlosti. Můžeme tudiž pana Součka uvítati co dobrou akvisicír\na přejeme si jen, aby mezi tím, co se bude ještě uciti\n(hlavně tvoření tonu plným prsním hlasem mu schází) nebyl\nmaltretován laciným paradováním v italských operách, kte-\nrýmžto oblíbeným zvykem se již mnohý tenorista docela\nzkazil; pro získání divadelní rutiny postačí prozatím úplně\nmenší úlohy, které mu neubírají času k nutným jeho stu-\ndiím. Celé představení této nově studované opery bylo\nvelmi zdařilé, p. Ress-Blažková a p. Lev provedli své úlohy\njako vždy velmi efektně, sl. Hanušova zpívala „Orsino\" a\npřičinila se snažně, sec jsou její síly, pro tak nesnadnou\núlohu dosaváde ovšem ještě nevystačující. Zpěvohru řídil\nkapelník p. Cech. O. H.\n* O mnohoslibném tomto tenoru podáváme zde i hlasy\njiných novin. Referent časopisu „Correspondenz\" píše o Sou-\nČkovi: První vystoupení nadějného umělce vypadlo všestranně\nskvěle. Hlas zněl vzdor velké rozpacitosti, která sprovází pr-\nvní divadelní vystoupení, plně, jasně, jevíc značný objem, sna-\ndnou utěšenou výšku, a pěknou vyrovnalost. Jelikož i jeho ze-\nvnějšek a chování svědčilo o přirozeném divadelním] nadání,\nmůže se as bouřlivá pochvala, která se dostala pauu Juliu Sou-\nckovi, vykládati za příznivou dobrozvěst k jeho nové dráze.\nReferent Našich listů píse\\ Z kritického stanoviska je nám\narciť prozatím jen hleděti k neobyčejnému hlasu, upomína-\njícímu zvláště ve vysoké poloze aa hlasßeichlův, když byl tento\nv nejkrasŠí své periodě, poněkud také na Stégrův. Je to skvo-\nstný material, jehožto zkapitalisování arci teprv závisí na dal-\nším směru, jakým se bude bráti p. Souček k zdokonalení\nsvému. Jakkoliv hlas plnozvucnosti, dostatečné lahody a ne-\nmalého objemu již přírodou v sobě chová, nastává nyní teprv\npotřeba, aby byl Školou avšak Šetrnou a povážnou k ideálním\núčelům umění upraven a zušlechtěn. Intonace je čistá a kor-\nrektní, což ukazuje na dostatečné a jinak nevyhnutelné\nžné vzdělání hudební, taktéž je vokalisace jasná a srozumitelná,*,\ndeklamace však často ještě naivní atd. Red.\n* Operní repertoir českého divadla. 11. března: Opera\n„Maškarní ples\". 13. března: nová zpěvohra „Zajatá\" (po-\nprvé) od našeho rodáka, p. Hynka Vojáčka v Petrohradě, skla-\ndatele o český sborový zpěv velmi zasloužilého. 14. března;\nopera „Norma\". 16. března: opera „Troubadour\" (první vy-\nstoupení tenoristy p. Gerbice). 19. zpěvohra „Zajatá\" od H.\nVojáčka. 21. března: opera „Husitská nevěsta\" od K. Se-\nbora. „Žádný muž a tolik děvčat\" s novým programem. (Be-\nnef. p. báká.)\nKoncerty: 24. února: Akademie spisovatele K. PetroviČe;\n27. února druhý koncert sl. Pauliny Fichtnerooé, pianistky\nz Vídně; 2B. února: koncert ve prospěch nadace Skuher-\nského\\ 6. března: koncert ve prospěch Krombholzova nadání\npro nemocné studující. První z těchto produkcí nebyla hu-\ndební svou částí vlastně ničím jiným, než obyčejnou salonní\nzábavou; jedině druhý koncert pro housle od Mollique-a\npanem Rappoldim se známou bravurou a elegancí přednesený\npovznesl se na výši úplně koncertní. SI. Lauterbachovd} sí.\nBrennerovd a p. Eckhardt zpívali (mimo známou arii z „Fi-\ngarovy svadby,\" již sl. Lauterbachová velmi korrektně pro-\nvedla) jen písně a sice se značným úspěchem; p. Eckhardt\nneměl by ale zapomínati, že se v malém sále konviktském\nnesmí tak silně zpívati jako ve velkém divadle. —• Pianistka\nsl. Pollakovd přispěla dvěmi zdařile podanými salonními\nskladbami (od Henselta a Chopina). I druhým svým kon-\ncertem osvědčila se sl. Fichtnerovd co výborná komorní pia-\nnistka, jejíž vytříbený umělecký vkus se již v programu\njeví. Es dur-quintet, hudební povahu Schumanovu co možná\nnejvšestranněji znázorňující a nejrůznějŠí její stránky od\nsvěží pružnosti elegantních myšlének až k romanticky pů-\nvabnému snění a dumání přece v jeden lahodný celek\nspojující, zahájil koncert velmi Šťastně. A volbou tou zavdě-\nčila se koncertistka tím více, jelikož hlavně pro obě housle\ndovedla získati dvě z nejprvnějších sil: pp. prof. Benevice\na kapelníka Rappoldí-ho\\ koncertní mistr pan Brandt hrál\nviolu, p. prof. Hegenbart violoncell, koncertistka sama piano."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690310-01.1.8", "texte": "Provedení bylo výtečné a setkalo se s velmi animovaným po-\ntleskem ne sice přečetného ale vybraného obecenstva. Melo-\ndický tok Beethovenovy sonáty do D-dur (op. 10. č. 3) není\nnaveskrz tak nepřetržitý, aby bez důkladného prostudování\nskladby a bez jaksi živé fantasie podati se mohla docela\njednotně a harmonicky; tuto obtíž překonala si. Fichtnerová\nv skutku z největší části, a jen zde onde mohlo býti ně-\nkteré místo jasnější a určitější. Vůbec zdá se nám, že jest\nslečně hudba Schumannova příbuznější než Beethovenova. I\ntechnikou i jemným přednesem vynikla koncertistka ještě\nv posledních číslech programu: v 2. čísle Schumanových\n, „Davidsbiindlertánze,\" v Schubertové As-dur*lmpromptu a v\nChopinově velkém As-dur polonézu. P. Rappoldi hrál An-\ndante (A-dur) od Spohra a preludium a fugu do C-dur od\nJ. S. Bacha, oboje výtečně. Konečně poznali jsme velmi na-\ndějnou zpěvačku, jejíž první z počátku ovšem poněkud\nnesmělé vystoupení prozrazuje krásný hlas a dobrou\nškolu; byla to sl. Paroubková, jejíž jedna česká píseň a dvě\nněmecké hlučného pochválení došly. Není pochybnosti, že\nnadějné této pěvkyni při pilných studiích a výtečné me-\nthodě pěvecké kyne velmi pěkná budoucnost jmenovitě\nna jevišti, pro něž její příjemný zevnějšek výborně se\nhodí. Celý tento koncert mohl se vším právem nazvati\numěleckým požitkem. Následující dvě velké produkce\npatří do oné nešťastné kategorie „dobročinných koncertů,\"\npři nichž hlavní věcí jest a býti musí peněžitý\nvýtěžek, tak že hlediště Čistě umělecké obyčejně místa\nsvého nalézá teprvé „post numm®s.ť' Koncert ve prospěch\nnadace Skuherskěho má hlavní svou zásluhu v tom, že nám\npřece jednou zase předvedl velkou skladbu orchestrální:\nBeethovenovu Čtvrtou symfonii (B-dur), svým idyllickým ná-\ndechem při vší velkoleposti neodolatelně vábící, již\norkestr českého divadla ku podivu rychle nastudoval a ří-\nzením pana kapelníka Smetany skvěle provedl. Posledním\nČíslem programu byla roztomilá ouvertura k „Prodané ne-\nvěstě\" od Smetany; skladbu tu ocenili jsme již na jiném\nmístě, zde podotýkáme pouze, že v sále Žoíinském sice moc-\nněji působí, než v těsném prozatimném divadélku, že by\nale ještě více působila, kdyby se orkestr více sesílil. P. Pa-\nleček získal si Rafaelovým recitativem a arií ze „Stvoření\nsvěta\" neméně jednohlasné zasloužené chvály než „Hlaholu\nSmetanovou krásnou „Rolnickou.\" Vyjme-li se česká dekla-\nmace slečny Zeiske-ově (rozhodně lepší než německá), tvoří\nostatní čísla programu více méně patrné decrescendo co do\nsvé umělecké ceny. Slečna Jiřikovská přednesla slušně\ndvě skladby Seelingovy („Loreley\" a „Allegro\"), pan Jan-\ndovský, mladý to a dosti cvičený houslista, Ernstovu fan-\ntasii „Othello,\" jejíž obtíže však síly jeho převyšovali se\nzdají. O jistých písních nezmíníme se raději. Žofínský sál\nbyl přeplněn. V koncertu pro nadání Krombholzovo sly-\nšeli jsme též tři orkestrální skladby, z nichž se ovsem žá-\ndná s Beethovenovou symfonií porovnávati nenechá; byly\nto známé ouvertury ku Spohrově „Jessondě\" a Mendels-\nsohnovým „Hebridám\" a první oddělení vojenského kon-\ncertu od Lipinského, v němž p. Rappoldi houslové solo bril-\nlantně zahrál. Ostatní program Čítal neméně než sedm zpěvů\ns průvodem piana, z nichž ovšem jeden odpadnouti musel\nnásledkem odřeknutí paní Perechonové. Pan Paleček zpíval\nsám píseň „Já pomním krásné okamžení\" as paní Marthou\nProcházkovou, která svým sympathickým hlasem přednesla\nPivodovu „Na výsosti hvězdy svítí\" a Schumannovu „Er,\nder Herlichste von allen,\" dvojzpěv pro soprán a bass „Ve-\nčerní ticho,\" a sice s nemalým úspěchem. Sl. Amanová\nnemohla nás zpěvem svým nikterak povznésti; jednodušší\npíseň Schubertova „meine Ruh? ist hin\" podařila se jí lépe\nnež arie z „Roberta.\" Hra slečny Pollakove jest sice velmi\nkorrektní, nemá ale dosti ohně k dokonalému předneŠení\nLisztovy fantasie z „Proroka,\" která mimoto iv technickém\nohledu všeliké překážky chová, s nimiž slečně ještě zápasití\njest. Paní Sklenářová'Malá dojala obecenstvo něžným před-\nnesením Erbenovy „Vrby,\" p. Kilhns deklamoval velmi živě\nLowensteinovu báseň „Elfenwirthschaft.\" Přičítáme to hlavně\njednotvárnosti programu, že obecenstvo nebylo příliš animo-\nvané; návštěva nebyla tak velká, jak toho úěel zasluhoval.\n\nO. H.\n\n* O divadelním představení, jež bude uspořádáno dne\n14. dubna ve prospěch jednoty svatovítské, provedena bude je-\ndna činohra Lessingova* a první jednání Smetanovy zpěvohry\n„Prodaná nevěsta\". Mimo to provedeno bude pět živých obra-\nzů, jež uspořádají malíři p. Lhota, Wachsmann a Barvitius. Vý-\nbor pozval už mnoho Šlechtičen a dam z měšťanských rodin\npražských k spoluúcinkování. Ěízení hudební části svěřeno jest\np. Bedř. Smetanovi a Ferd. Hellerovi. V ponděli dne 1. břez*\nodbývala se prvuí zkouška k provedení „Prodané nevěsty.'1,\n* Zdejší německá opera ztratí okrasu svou výtečnou\nzpěvačku paní Huttary-Polákovou, anto její manžel pan Polák\nvelkostatek v jižních Cechách zakoupil, aji déle u divadla po-\nnechati nechce.\n* Konccrtisté neb sólisté ve zpěvu, kteří vystoupí ti hodlají\nv koncertech oratorní jednoty v Augspurku, nechť se písemně\npřihlásí ke kapelníku H. M. Scliletterer-ovi a udají svůj reper-\ntoir a výminky, pod jakými by vystoupiti chtěli.\n* Sic. Mary Krebsová, duchaplná pianistka, uspořádá\ndnes (10. března) samostatný svůj koncert, v němž její m-atinka,\ndvorní pěvkyně saská, paní Krebs-Michalesi, rodilá to Pražanka,\na pan Benevic budou.\n* Slě. Vilemínci Čermáková dává dnes (10. března) ve\nVídni v malém sále redutním první svůj koncert. Doufáme, že\nroztomilá ta umělkyně od slovanského obecenstva vlídně při-\njata bude.\n* Sic. Matílda Zavrtalova, výtečná primadonna opery\nPadovské, engažována jest nyní u divadla v Cosenze.\n* Slě. Vizjákova, Horvátka a primadonna opery v Bu-\nkareŠti, povolána jest od slavnostního komité do Záhřebu, aby\ntam účinkovala zpěvem za přítomnosti J. M. císaře Frant. Josefa.\nSic. Vizjákova obrala si k svému příjmu dne 10. února Meyer-\nbeerovy „Hugenotty\" a byla od Bukareštskébo obecenstva jme-\nnovitě po duettu s Marcellem a duettu s Raoulem (4. dějství)\nmnohokráte volána a pochvalou obsypána. Sic. Vizjákova ob-\ndržela téhož večera dva věnce, více kytic, mnohé jiné draho-\ncenné dary, mezi jinými jeden od knížete Karla, vladaře Ru-\nmunského.\n* Sic. Berta Grossmannova, žákyně Appéova ve zpěvu,\nzemřela před nedávnem ve svém rodišti Sobotce. Sic. Gross-\nmannova byla naposled engažována v Gdánsku (Danzig).\n* Pan Frant. Holub, býv. dvorní virtuos a velmi oblí-\nbený kapelník v Rusi, pak učitelové pp. Chlum, Potůček, Streit\na Drůbek, uspořádali 24. února v Smíchovské besedě hudební\nzábavu, v níž provedeny byly precisně některé ouvertury pro\nsmyčcové nástroje.\n* Pan Alfred Griinfeld, Pražan a žák klavírního ústavu\nKullákova v Berlíně, mel před nedávnem příležitost, hráti ve\nVýmaru u přítomnosti Dra. Fr. Liszta. Přednos páně Griinfel-\ndův překvapil nemálo Liszta, jenž políbiv ho, velmi lichotivě\nse o jeho hře vyslovil a mu věštil skvělou budoucnost.\nUprázdněná místa hudebnická. Při děkanském chrámě\nv Táboře uprázdnilo se místo varhaníka, s nímž jest spojeno\nroční služné 250 zl. Žádosti kolkované a opatřené vysvědčení-\nmi o theoretickém hudebním vzdělání a praktickém účinkování\nv hudbě vůbec, buďtež podány u městské rady v Táboře nej-\ndéle do 31. března 1869. Místo druhého cellisty uprázdněno\njest u Cuřišského orkestru „Tonhalle\". Uchazeči nechť se obrátí\npísemně k řediteli orkestru p. Fr. Hegar-ovi v Curichu (Zůrich).\n\nListárna.\ncelý rok předplacen.\nPanu A. H. v S....: Přijde ještě 1 zl. 20 kr. a budete na"}]}