{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_sha256": "73a66f5b952057ba6c40291ae85ba780052f8fff10c5c2e2ca81d93db41031b1", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/03/20_01/bmtnabd_1869-03-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "65", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.1", "titre_corps": "Tímto Číslem ukončeno jest první čtvrtletí", "titre_sommaire": "Tímto Číslem ukončeno jest první čtvrtletí", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 400, "texte": "Tímto Číslem ukončeno jest první čtvrtletí\n„Dalibora11. Žádáme všechny, jimž jde o zdar a roz-\nkvet časopisu našeho, by své došlé předplacení obnovili\na Daliboru nové odběratele získali; nebot jen při hoj-\nném účastenství bude nám možná, statně dálepokračo-\nvati. Slavní zpěv. spolkové, kteří se nebyli\naž dosud předplatili a jimž administrace Da-\nlibora zasílá, račte vbrzku své předplacení\nzaslati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "66", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.2", "titre_corps": "Slovanská hudba a spev slovenský.", "titre_sommaire": "Slovanská hudba a spev slovenský.", "signature_source": "Ján Levoslav Bella", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.1", "debut_caractere": 402, "fin_caractere_exclue": 4742, "texte": "Slovanská hudba a spev slovenský.\n\n(Dokončení.)\nModerna hudba bere za zaklad svojich utvarov akord\\\ngrecko-cirkevna melodiu. Tamta nema len dva rozdielne, za-\nkladne postupy tonov: dura moll • tato ale yladze vatsfm\npoctom, ktory zapricinuje nesciselne stupnovanie melodicne-\nho znenia a dojemu. Karakter modernych skladieb naveky\nostava dur alebo moll) malokedy dovedie energia skladate-\nlova vysvihnut sa z put svojho dvoj-schematu. Rozmanitost\ngreckych stupmc vozdy ine svetlo vylieva po melodiach na\nnfch slozenych; to vyjma jednej spolocnej ktora sro-\nvnava sa v stupuovom pomere s modernou dur, nepodoba sa\nani modernemu dur ani moll, a premeriava svojfm ucinkom\nvsetky stupne l'udskeho citu. Je to neodolatelne dusu pre-\nnikajuca melancholia, ktoru v tak svatej velebe zjavuju grec-\nko-cirkevne chorale v rimskej liturgii uzivane. Nezneje tu\nani rozpustilost v radosti, ani ztifalost vo ziali; obe protivy\ntieto a vsetke stupne medzi nimi zmiernuje objektivne poja-\ntie, ktorym najviac vynika letora melancholicka. Komu tu ne-\nnapada raz slovansky ?\nA skutocne patria rydze, hlboko narodnie spevydogrec-\nkeho systemu. S prvym kresfanskym vzdelanim doniesli mu\nho slovanskf apostoli, a zajiste celemu dokladne vyucili ale-\nbo vyucit dali knazov a spravcov bohosluzby staroslovanskej.\nTym prirodzenejsie a lahsie sa to dialo, ponevac jako slo-\nvensky dejozpytec prof. Sasinek znamenite proti Jitiskim/i do-\nkazuje,*) Slovania skutocne na cisarskom dvore v Carihrade\nzastavali urady hudcov, a tak uz iste od davna panovala pri-\ntazliva pribuznost medzi hudebnymi pochopy a sposobyGre-\nkov a Staroslovanov. Kdekol'vek moderna hudba neucinko-\nvala na l'ud, tam vsade ozyva sa ten dojnnavy grecko-staro-\nslovansky spev.\nČi nedalo by sa ztadiaíto vynájsť stanovisko pro do-\nkladné studie o utvoření novej slovanskej hudby ? Nebolo\nby to snad možno oba systémy, ktoré vo svojom úplnom vý-\nvine a završení pred nami ležia, slúčiť v jedon národní slo-\nvanský ?\nNemóžem dalej o tom písať; mojemu úmyslu postačuje\npoukázat na veliký problém, od jehož rozluštenia význam a\nvelikost slovanskej hudby závisí. JakokolVek ale vyvinie sa\nona, snad i mnou zcela netušenou dráhou, grécky systém za-\njisté dojde v nej velkých ohladov a upotrebenia. Len tým\nprevýši romansko-germanskú hudbu; len tým dój de zvláštně j\nmágičnej sily a len tým aspoň v melodii svojho I'ud-\nského, světového významu. A či nepokazujena to už to všeo-\nbecné tušenie, že Slovan smerí svet so sebou as cirkvou,\nsmyselnosť s křesťanským rozumom, vedu a umenie so zja-\nvením ? Hía v hudbě slovanskej splynuly by oba systémy,\nktoré doteraz nepriatelsky sa vylučujú, grécko-cirkevníamo-\nderný v jedon, jako v slovanskej osvete pravda křesťanská\ns modernou civilísáciou, a tak zjavily by sa počiatky všetké-\nho myslenia, zárodky všetkého umenia, a zanechané věčné\nzásady v uskutočnovani troj-idey pravdy, dobra a krásy v\noslavě završuj úceho slovansko-I'udského vývinu! Tu zapo-\nčaly by hnúť svetom súzvuky slovanské, lebo tie neboly by\nlen národnie, domáce, individuálně, ale objektívnosťou svoj-\nho smeritelského, doplnujúceho, zacelujúceho významu staly\nby sa hudbou evropy, světa, celého člověka a člověčenstva,\nktorá došla by poslednieho zavřšenia už len preliatim sa do\nvěčných harmoníj nebeských.\nVývin zvláštnej, akejkobvek slovanskej hudby, bárs mo-\njím myšlienkam szela cudzej, nemóže sa diať bez vplyvu slo-\nvenského spevu. Tento medzi horami a v zdialenejších doli-\nnách tak čisté udržal sa vo svojom púvodnom ráze, že podá\nneocenitelné poklady hudebnému umeniu Slovanov. Ano, čo\nspieva si žnička na poli, pastier po holiach, to všetko plynie\ngréckymi stupnicami. Slovenský spev je vo svojom všeobec-\nnom tahu melancholický. Len zvláštno pohnutie vytrhuje ho\nniekedy k výbuchom náruživým, lež preca nevystreduje ni-\nkdy. Bohužial už teraz celým Slovenskom neletí ten jeho\nvlastný, milo-dumný spev, a škoda preškoda, že niet súcich\nl'udí, čo by zachovat vedeli ešte mnohý do zabudnutia hynúci po-\nklad. Krásné národnie spevy, ktoré prenikly zpol'a azo\nsalašov do vzdelanej spoločnosti, utrpěly tým náramnej ztráty\nna svojej slovanskej cene, že nebránila ani dosial' nebráni\njich žiadna hudebná auktorita pred nešťastné fušerským ino-\ndernisovaním, ktoré jích pchá násilné pod nepřirozený pres\n\n*) Sám přesvědčil som sa o tom v žriedlach povodních od prof.\nSasinlca udaných."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3250, "texte": "modernej škály a akordu. Náš chrámový spev temer zcela\nzahynul pre neslýchaná nevědomost uhorských organistov, a\ntak tratí sa i národní pre nedostatok potřebného vzdelania\nv hudbě u Slovákova jemu sodpovedajúceho prirodzeného\npestovania.\nPripojujem k potvrdeniu svojho všeobecného rozboru je-\ndon z najrýdzejších, najdojímavejších slovenských spevov. Je\nto po celom Slovensku známa a běžná labutia pieseň bačo-\nva: „Ja som bača velmi starý.\" Jak nesčíselnej variácii sa\nchudiatko pesničká táto starodávna už podrobit musela, to\nnajlepšie dokazuje, jak náramné právě vzdělanější Slováci\n(nie bez výminky) ignorujú vlastnosti rýdzeho slovenského\nspevu.\nOna Vám vóbec v žiadnych národních zábavách nechy-\nbí ; počul som ju sto a stokrát spíevať, verte mi len od\njedinkého speváka v púvodnom starodávnom znění, od spe-\nvavého špaňo-dolinského farára p. Klucha. Obyčajne juzvle-\nčú do odporné jajkavého moll. Dal som si mnoho záležat\nna púvodnej formě tieto piesni; neodškriepne je táto:\nSpievajte si to do moderného moll, a porovnajte s mojím no-\ntováním, jaknesmierný to rozdieí! Veď neni to asnaď nářek\nzoženštileho člověka, sentimentálneho zbabelca, lež je pohnu-\ntlivé sice, avšak jubilejně „s Bohom!\" ktoré dáva starý bača\nsvojím horám a dolinám. Použil tých krás dost a v tom slově\n„velmi starý\" vyjadřuje temer hrdost, že bohumilým životom\nzachoval sak zaslúženým, čestným šedinám. Tu nesvedči\nfňukavé motl. Jediná melancholia gréckych stupnic je v sta-\nve vyslovit city bačové; ved ešte ráz kochá sa vřelým zra-\nkom po svojich zelených pastviskách a všecky tie tiché scény i-\ndyličného života ešte ráz na samom javišti milou rozpomien-\nkou přežívá. No načo tu moll ? Je to zajisté čistý, ani je-\ndným tónom nepokalený modus quintus, lýdskym alebo u sa-\nmých Grékov hypolýdskym nazvaný. Refrain započíná s b,\nponevač predchodi /, a jako známo stará hudba nikdy ne-\nsniesla medzinu f—h, tak zvaný tritonusy ktorému zavše od-\npomáhalo b. I toto dokazuje, jak hlboko na hudebnom cite za-\nkládá sa zákaz prehnatej quarty a falošnej quinty, proti ně-\nmuž jako i proti jiným pravidlám prirodzeným melodičnej\nstruktury moderná hudba často sa prehrešuje. Podívajte sa\nešte i na súmerný rytmický pohyb v trojaktových sebe do-\nkonále sodpovedajúcich větách! Zajisté takýchto v každom\nohlade do- a zajímavých spevov slovenský íudpočituje mno-\nztvo. O len delníkov na tomto poli.\nU nás ešte o dókladnejšom pokuse sbierky národních\nspevov dosial ani řeči. Ja nebýval som nikdy medzi ludom\ni postavením svojím vzdialený som od neho, a preto ani po-\ntřebné sbierky si sostaviť, ani sverenej mi od SI. Redakcie\núlohe vyhovět nemóžem. Mne aspoň pre nedostatok potře-\nbného materiálu kritický rozbor spevu slovenského je ešte\nnemožný. Sbierky nektoré diletantské sú tak řečeno vóbec\nnespolehlivé. Slovenský národnie spev svědomitě notám svě-\nřit dovedú jedine znalci gréckeho systému, a kým sa alebo\nhudebné vzdelanie viac v národe nerozšíri, alebo kým nedó-\njdú na pomoc ostatní milovníci národnieho spevu v Slovan-\nstve, dotiaí nám lepšie čakať na věrné sbierky, než moder-\nnisovanými nápevmi napomáhat zahynutie púvodného sloven-\nského spevu.\n\nJán Levoslav Bella\n\n*) K výslovné žádosti p. spisovatele podali jsme článek tento v pů-\nvodním nářečí slovenském. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "66", "page_fin": "67", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.3", "titre_corps": "Pobyt H. Berlioze v Praze. Vypravuje Dr. Aug. V. Ambros.", "titre_sommaire": "Pobyt H. Berlioze v Praze. Vypravuje Dr. Aug. V. Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.2", "debut_caractere": 3252, "fin_caractere_exclue": 5246, "texte": "Pobyt H. Berlioze v Praze.\nVypravuje Dr. Aug. V. Ambros.\nTrávili jsme, jsouce ve věcech hudebních takřka na ka-\nJiánku, ještě nějaký čas od své dobyté dobré pověsti. A-\nvšak co se naší pověsti „v cizině\" dotýče, vrhal důkladně už\nodstraněný cop svůj děsný stín ještě hluboko do čtyřiceti let\na byl by nás málem připravil o návštěvu H. Berlioze. Jak\nmi on sám vypravoval, varovali ho důtklivě tehdáž v Drá-\nžďanech, aby nenavštívil města tuhého hudebního konserva-\ntismu: on n'y aime et on n'y veut, que du Mozart. (Oni nemilují a\nnechtí jiného než Mozarta). To nebylo ovšem pravda. Že zástup-\ncové onoho konservatismu milovali Mozarta, to nebylo jejich\nvadou; neboť i my jsme sdíleli s nimi jejich víru; avšak je-\njich chyba byla, že jedině a výhradně Mozarta milovali. Ber-\nlioz procestoval r. 1843 Německo, provozoval v Lipsku, Brun-\nšviku atd. svá synfonická díla opáčné úsudky o jeho\nskladbách jen se sypaly. Co zatím W. R. Griepenkerl sta-\nvěl francouzského skladatele hned vedle Beethovena ba skoro\nnad něho (viz brožurku: „Ritter Berlioz in Braunschweig\"),\npovažovali ho jiní za to, co Italiani pazzo da catene , Češi\nbláznem nazývají.\nVšecko, co jsme slyšeli o muži tom, sloužilo jen k tomu,\nže isme se pron nanejvýš zajímali. O něm, totiž z jeho hu-\ndby neslyšeli jsme po tu dobu ničeho. Lisztova transkripce\nBerliozovy skladby „Episode de la vie ďun artisté\" takzva-\nné fantastické synfonie nás jen notně pomátla nepodavši nám\npražádného obrazu. Lámali jsme si tím veškerých svých\ndeset prstů a nevěděli jsme přece nic více, nežli před tím.\nR. 1844 konal jistý můj hudební přítel cestu do Lipska\na slyšel tam v koncertu hudební jednoty Euterpe ouverturu\nk Learu od H. Berlioze. Dante navrátiv se z pekelných ob-\nvodů a ze sedmi teras předpeklí zcela zdráv do Florence,\nnebyl zajisté s větší napnutostí od svých přátel uvítán, jako\non ode mne.\n„Nuže, jaká jest ta ouvertura k Learu? Co slyšíš oBer-\nliozu?\" tázal jsem se já velmi zvědavě.\n„Ten člověk není žádný blázen,\" zněla odpověd."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.3", "debut_caractere": 4091, "fin_caractere_exclue": 6113, "texte": "„A což líčí; maluje ta ouvertura?\"\n„Šílenství.\"\nTu stál jsem a věděl jsem tolik, co dříve : Ten člověk\nnení blázen a jeho ouvertura líčí šílenství.\nVěděl jsem ostatně, že nebyl také Shakespeare, jenž ve\nsvém Learu líčí výtečně šílenství, naprosto žádným bláznem,\načkoliv jej pan Voltaire někde „sauvage ivre\" (divým opil-\ncem) nazývá. Má zvědavost se zmahala vůčihledě. Brzy na\nto potkal mne zesnulý Jan Bedř. Kittl.\n„Dám v příštím konservatorním koncertě provozovat\nouverturu ku „Learu,\" pravil ke mně a já zajásal.\nHudebníci mladší strany shromáždili se ke zkoušce v\ncvičebním sále konservatorním.\nKontrabasy hřímaly svůj recitativnatý úvod, čarovná me-\nlodie se vynořila z oboe, allegro burácelo, rozkošná místa\nstřídala se s jinýma, při nichž bych si byl raději uši zacpal,\nakkordy s parallelními oktávami v zevnějších hlasech! Po-\nhlížel jsem ustavičně na podobiznu Diviše Webra na stěně\nv\nvisící, zdaž se nesřítí, jako obraz zbožného Kuna v „Caro-\nstřelci.\" Avšak Weber usmíval se velmi dobrosrdečně.\nOuvertura byla v koncertu výtečně provedena a nyní\nzapočali jsme my dělati hluk. Naše ucho přivyklo se ostat-\nně při opětovaném slyšení mnohým z těch harmonických o-\nhav a nekáraností. Nebloudí Lear v šílenství po stepi? A\nnelíčil-li pak před sto a padesáti lety starý Kachenau šílen -\nství krále Saula kvintovými parallelami? Proč by měli být\nkvintové parallely officielnými pro šílenství a proč ne oktá-\nvové parallely jako u Berlioze?\nMůj přítel měl pravdu. Krásná a skutečně ušlechtilá\nmísta, zvláště melodie, kterou jsme nazývali „motivem Cor-\ndeliiným\" zářily nám dvojnásobně. Nedali jsme setímplésti,\nže jiní, zvláště starší hudebníci, vyjížděli proti ouvertuře\ncelou zbrojnicí nadávek. Též přítel Veit vrtěl povážlivě\nale jemně hlavou. Jemu, nejcudnějšímu ze všech hudební-\nků, jenž mi napsal o mých, jak se domnívám zcela odůvod-\nněných kvintových parallelách v mém triu D-dur že se\nto rovná malé vraždě aneb jinakému zločinu; jemu ovšem\npřipadal as Berlioz co sauvage ivre čili divý opilec.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "67", "page_fin": "68", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.4", "titre_corps": "Hector Berlioz.", "titre_sommaire": "Hector Berlioz.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4089, "texte": "Hector Berlioz.\nNa hudebním obzoru shasla tyto dni skvělá hvězda,\nMerá při svém objevení co meteor zářila a vlastní svou drá-\nhou kráčela.\nHvězdou tou jest Hector Berlioz, věhlasný skladatel\nfrancouzský, jenž dne 9. března 1869 v Paříži zemřel.\nBerlioz Hector slovútný fr. skladatel narodil se dne 11.\npros. 1803 v La-Cote-St.-André v departementu Iserském.\nDle vůle otcovy měl se státi lékařem; studovav k tomu cíli\n2 roky medicínu v Paříži, opustil nastoupenou dráhu a zvo-\nlil si hudbu za své životní zaměstnání. Že jednal proti vůli\notcově, odepřel mu otec veškeré podpory. Za tou příčinou\nvstoupil Hector co chorista do sboru při Theátre des Nou-\nveautés a o několik měsíců později dobýval si co učitel hu-\ndby vezdejšího chleba pracovav zároveň na úplném svém vy-\ncvičení v Pařížské konservatoři za Čecha Rejchy aLesneura.\nIrčanka Smithsonova, herečka při anglickém divadle v Pa-\nříži dojala ho svou Ofelií nad míru; zahořev k níláskou, do-\nmníval se po třech letech, že je od ní oklamán, což ho při-\nvedlo až na pokraj zoufalství.\nV tomto duševním stavu složil pověstnou synfonii fan-\ntastickou. Brzo na to napsal kantatu Sardanapal, za kte-\nrouž r. 1830 tak zvanou velkou cenu obdržel. Odebrav se\ndo Itálie vedl tam fantastický, v uměleckém ohledu nepra-\nvidelný, ovšem ale bohatý vnitřní život. Odtamtud se na-\nvrátil r. 1832. Za jeho pobytu v Itálii povstaly: Synfonie\nméloloque, ouvertury král Lear a Rob Roy. Roku 1833 vzbu-\ndila jeho synfonie Harold velkého povyku a rozmíšek mezi\nznalci a umělci.\nOpera Benvenuto Cellini & známá synfonie „Romeo & Ju-\nlietta\" (1839) smířily poněkud odporné strany a všeobecný\núsudek o Berliozovi byl příznivý. Kromě těchto uvedených\nskladeb složil Berlioz ještě ouverturu F/rancs Juges, kantatu\nLe cinquiéme Mai (5. Máj). Sara la baigneuse na slova\nod Viktora Hugona. Rekviem (1837) ksmutezní slavnosti ge-\nv\nnerála Damremonta; ouverturu Cameval romain (Římský kar-\nneval) a Hymme ala France (írancouzskou hymnu) pro ve-\nděnou dne 1. srpna 1844 téměř od 1000 hudebníků, pak Da-\nmnation de Faust (1846). Roku 1854 složil trilogii: „Uték\nsv. rodiny do Egypta\" a druhou operu mimo jiné menší sklad-\nby. R. 1843 cestoval Berlioz po Belgii a Německu provozuje\nv koncertech své skladby. Jeho řízením slyšeli jsme v Pra-\nze mimo jiné skladby části z fantastické synfonie a zesyn-\nfonie Romeo a Julie; kavatinu z opery Benvenuto Cellini. Ber-\nlioz byl svého času zvláštním zjevem.\nObdařen neobyčejnou fantasií a pevností vůle, neostý-\nchal se Beethovenem nalomená pouta dosavádní theorie hu-\ndební zcela zlomiti a odhoditi. Úzké mu byly meze v nichž\nse bylo pohybovati každému skladateli, jakož i předměty?\njež si obírali obyčejně hudebníci k líčení, mu nepostačovaly.\nPravda jest ovšem, že Berlioz více od hudby žádal, nežli\nsnad v mezech možnosti leželo; pravda jest ale taktéž, že\notevřel skladatelům nové dráhy, ukázav zároveň, že není\nBeethovenem ještě všecko vyčerpáno, neřku-li dokončeno.\nHudba Berliozova činí při prvním poslechnutí na poslu-\nchače dojem poněkud matný, nezřetelný, unavující; nepodá-\nvá posluchači míst, v nichž by si pooddechnouti mohl; nýbrž\nudržuje ho v stálém napnutí a v jakési nejistotě; avš k při\nvšem tom dovede sí hudba jeho příznivce získati.\nKonečně netřeba podotýkati, že je Berlioz tvůrcem nové\ninstrummtace a předchůdce nynějších representatův tak zva-\nné novoněmecké čili hudby budoucnosti Wagnera a Liszta.\nBerlioz je spolu duchaplný theoretik a příkrý, důmyslný a\nduchaplný hudební kritik a sepsal Voyage musicale en Alle-\nmande et Itálie. (Hudební cesta po Německu a Itálii.)\nEtudes sur Beethoven, Gluck et Weber (studie o Beethove-\nnovi atd), a důkladné dílo: Traité ďinstrumentation et ďor-\nchestration moderne. (Nauka o instrumentací a orkestrací),\nkteré 1844 v Paříži vyšlo. Berlioz je bibliotekářem konser-\nvatoře a od r. 1856 členem akademie.\nO pohřbu Berlioze dovídáme se z Paříže následující: V\nchrámu provedl orkestr skladbu „ Lacrimosa\" od Mozarta a\npochod z Gluckovy „Alceste,\" kteréžto poslední skladbě se ze-\nsnulý tak často obdivoval.\nLittolf řídil hudbu a první pěvci účinkovali, tak že aspoň"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 664, "texte": "zesnulý Berlioz našel pěvce, kteří o živém ani slyšeti ne-\nchtěli. Veškeří umělci a přátelé umění z Paříže, mezi nimi\nAuber, Felicien David, mad. Ernst, Barbier, Pasdeloup, St.\nHeller, bar. Taylor aj. byli v chrámě přítomni. Nesčíslné\nmnožství doprovázelo průvod pohřební. U hrobu držáno jest\ntré řečí: Guillaum mluvil jménem akademie krásných věd,\nGounod jménem konservatoře, B. Thomas jménem spolku\nspisovatelů. Při prohledávání síně, v nížto Berlioz skonal,\nnalezen jest pod poduškou klíč k psacímu stolku, v němž se\nnalézalo množství rukopisů. Mezi těmito nalézaly se úryvky\nopery: „Krvácející jeptiška,\" a na listu titulním slova: „Po\nmé smrti ihned spáliti.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "68", "page_fin": "69", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.5", "titre_corps": "Michal Ivanovič Glinka.", "titre_sommaire": "Michal Ivanovič Glinka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.4", "debut_caractere": 666, "fin_caractere_exclue": 6167, "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nNa venkově pracoval Glinka velmi pilně. Každého jitra\nsedával ve velkém a veselém pokoji, kde se obyčejně celá\nrodina shromažďovala, a čím hlasitěji se hovor a smích okolo\nněho rozléhaly, tím rychleji pracoval. Vůbec složil Glinka\nmnohé pěkné věci v šumotu a hluku, jako ku př. se\nsborem: „Ach ne mně bědnému,\" které byl složil v Petro-\nhradě o hostině uprostřed patnácti hřmotně se veselících\npřátel.\nNavrátiv se v srpnu do Petrohradu, pokračoval horlivě\nve své opeře. „Scénu Susanina v lese s Poláky,\" píše „sklá-\ndal jsem v zimě; prvé nežli jsem komponovati počal, pro-\nčetl jsem celý ten výstup nahlas, vmyslil a vcítil jsem se tak\nživě v postavení svého hrdiny, že se mně samému hrůzou\nježily vlasy na hlavě a mráz po těle mi pobíhal.\"\nOpera byla hotova. Počaly zkoušky. Tyto šly velmi\ndobře. Glinka byl spokojen jak se zpěváky, tak s orkestrem.\nZkouškám těm bývali přátelé jeho přítomni a mnozí z nich\nudíleli mu velmi prospěšné rady. Glinka o tom píše: „Hr.\nV. posloužil mi velmi ve dvou věcech. V introdukci nebylo\ncody, po jeho radě jsem ji přidělal. Ve scéně Susanina, je-\njížto hlavní motiv jsem vzal z ruské písně, kterou jsem byl\nnedaleko Lugy slyšel, nebyl stfor na jevišti nýbrž za kulisa-\nmi. Hr. V. mi poradil, abych přidělal sbor na jevišti cre-\nscendo a ukončil ho fortissimo, čímž nabylo vystoupení ženicha\nmnohem slavnostnějšího rázu. Mimo to získali si zásluhy o\nněkteré opravy kn. O— a Karel Mayer.\nKonečně 27. listopadu 1836 ohlášeno bylo představení\nTjŽivot za cářu,\" kterýmžto názvem byl Glinka původní „I-\nvan Susanin\" zaměnil, dosáhnuv povolení věnovati operu svou\nsamému caři. Prvé jednání bylo přijato s uspokojením ; zná-\nmé trio vyvolalo bouřného potlesku. Ve výstupu Poláků ale\npanovalo hluboké ticho; Glinka rozhořčen mlčením obe-\ncenstva, šel na scénu; tu ale zavzněla píseň sirotka a vše-\ncky pochybnosti Glinkovy o úspěchu se rozptýlily; ostatní\nr\nčásti opery přijaty byly s nadšením. Úspěch byl ohromný.\nPo skončení opery pozván byl Glinkn v prostranní cár-\nskou lóži, kde mu cář díky své vyslovil, podobně čárová,\nyelkoknížata a velkokněžna Maria Nikolajevna. Po-\nzději obdržel ještě od care darem prsten v ceně asi 4000\nrublů.\nGlinka píše o úspěchu své opery v listu k matce: „Ny-\nní po šestém představení mohu určitě říci, že převýšil úspěch\ndaleko mé očekávání a že nalézá opera má vždy více a více\nobliby u obecenstva.\"\nBrzy po prvém představení objevil se ve tří číslech Se-\nverní Včely článek o „Životu za cáre\" a po dlouhý, dlouhý\nčas ostal tento článek jediným kritickým pojednáním o díle\nstavícím epochu v dějinách ruské hudby, neboť dva články\nza krátko po prvém představení „Života za čáře\" v Moskvi-\nťaninu uveřejněné nelze vřaditi mezi kritické hudební roz-\nbory. Teprvé r. 1852 pojednáno bylo opět tiskem o našío-\npeře, a sice v Moskviťaninu a v Severní Včele. V prvním\npojednání nazývá se Glinka Kolumbem ruské hudby a vzorem\npro všechny národní skladatele. Než i tento článek nelze v\npřísném slova smyslu kritikou nazvati a proto stává jediné-\nko toliko kritického rozboru „Života za čáře\" v Severní\nv '\nVčele. Čteme tam mimo jiné: „Zasvěcen ve veškeré tajiny\nitalského zpěvu i německé harmonie. vnikl skladatel hluboko\nv povahu ruské melodie; nadán bohatým talentem, první do-\nkázal pokusem přeskvělým, že ruská melodie mutná i\nveselá a dovádivá povznešena býti může k slohu drama-\ntickému.\"\nNedlouho po prvém představení „Života za čáře\" bylo\nnapsáno přítelem Glinkovým M— ještě jedno pojednání o\nvýznamu této opery, které ale pro různé okolnosti nikdy ti-\nskem nevyšlo. Poněvadž je ale v něm obsaženo nejlepší o-\ncenění a karakteristika Glinky a hudebního jeho směru, po-\ndám zde úryvky z něho: „Karakter hudební školy nestanoví\nse pouze národní melodií, jako se školy malířské neliší pou-\nze národností fysiognomie. V hudbě jsou základní živly:\nmelodie a harmonie (a rythmus, slušno připojiti), jak v ma-\nlířství kresba a kolorit. Těmito živly ohraničují se školy.\"\n„Glinka pojal jinak význam slova ruskáhuclba, ruská opera\nnež jeho předchůdci. Neobmezilť se pouhým nápodobováním\nnárodního nápěvu, nýbrž vnikl hluboko v soustavu ruských\npísní, v jich podávání samým národem, v ty vzkřiky, ty ná-\nhlé přechody od vážného k živému, od hřmotného k tiché-\nmu, ty světlo-stíny, překvapení všeho druhu; konečně\nzvláštní na žádných přijatých pravidlech nezaloženou har-\nmonii.\"\nPozoruhoduo jest, že se v cizině mnohem více psalo o\nGlinkovi a že jej v německých a francouzských listech o\nmnoho výše stavili, nežli na Rusi. Y čísle zahraničných po-\njednání, která nejlépe ocenila zásluhy Glinkovy o hudbu, pře-\ndevším dlužno uvésti: „Une année en Russie, lettres écrites\nde Moscou\" en 1840 v Revue de Paris, kde Merimé praví:\nV\n„Život za čáře jest opera neobyčejně původní. Jet v o-\nhledu literárním i hudebním věrným obrazem všeho toho\nco Rus vytrpěla i pěla; ona zde najde označeny své anti-\npathie i své náklonnosti, své slzy i své radosti, hlubokou\nsvou noc i jasný zabřesk svého jitra. Z počátku slyšíme\nbolestný nářek, však na to rozléhá se hrdá vítězná hymna\nvykoupení a vše to s takovou věrností, že by i poslední se-\ndlák, kdyby mohl býti přenešen ze své jizby do divadla, ro-\nzechvěn býti musel až do hlubiny srdce . . . Toto dílo jest\nvíc než opera jest to národní epopaea, lyrické drama,\nnavrátivši se ku svým počátkům v ty doby, kdy nebylo ještě\nkratochvilnou zábavou, nýbrž národní a náboženskou slavno-\nstí. Ač cizozemec, nikdy jsem nemohl poslouchati tu operu\nbez živého citu sympatie a pohnutí.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1401, "texte": "Naproti tomu mnozí rodáci Glinkovi neuznávali důleži-\ntost a význam nové opery; někteří mu upírali dostatečných\nsil k opeře, druzí vytýkali mu, že nepojal dobře ruského\nducha; jedna částka ruského obecenstva pohlížela docela s\njakýmsi vysokopanským opovržením na novou operu, mluvíc\no ní v salonní své řeči, že je to „de la musique des\neochets*. . . \"\nBuď jak bud, veliké dílo bylo hotovo a mělo znamenitý\núspěch. Obdivovati se musíme tomu, jak mladý skladatel,\njenž musel všude začínati, všude novou si raziti dráhu, tak\npevně se přidržel své úlohy, v žádnou stranu se od ní ne-\nodchýliv, úplně se übrániv vlivu obou vkusů, tenkráte v o-\nperní hudbě panujících: novější italské opeře Bellini-ho a\nDonizettiho a novější francouzské, jež nám představuje Fe-\nnella, Robert atd. Uchrániv se všech současných vlivů, je-\ndinému toliko vlivu přístupu k sobě nezamezil, vlivu oper Che-\nrubiniho a Beethovenova „Fidelio.\"\nS jeho povahou shodovala se vážnost, hlubokost jich\nsměru, předměty těch oper byly pro něho velmi sympatičny,\na on si zvo lil pro svou operu podobný předmět, předmět\nblíže stojící oratoriu než opeře, takový, kde hlavním obsa-\nhem není láska, vášeň, intriga, ale projevení a vítězství ve-\nlikého mravního citu. V tom se velmi klonil ke Gluckovi\nale Glinka v tom čase ještě Glucka neznal; on poznal a\nzamiloval si tuto tak příbuznou jemu povahu teprvé na ko-\nnec Svého Žití. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69", "page_fin": "69", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.6", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.5", "debut_caractere": 1403, "fin_caractere_exclue": 4634, "texte": "Úvahy.\n\nSrbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano\nupravil) V. Jos. Hlaváč. Cis. 3.\nSrbské národně pesme na glasovir, stavio V. J. Hlaváč (pro\n4 ruce).\n(Pokračování.)\nJe-li fantasie skladba, která se tak dlouho z určitých vy-\nvinovala forem, až konečně vymanivši se z jejich poddanství,\nzcela neodvislou se stala; která při své velké svobodomyslnosti\npřec jen nepohrdá vychloubati se cizím peřím, ac se liberální\nbýti tváří, častokráte bývá nejvetsí zpátecnicí; tuť ovsem ne-\nmůžeme panu Hlaváčovi vytýkati, že nazval seřadení srbských\npísní fantasií. Mohl je rovněž tak quodlibetem, jako fantasií\npojmenovati. To tedy nebudiž skladateli na ujmu. Vždyť byl\ni sám Beethoven na rozpacích, pod jakou firmou by mel uve-\nřejniti své sonáty: Es-dur a Cis-moll, vzdáliv se trochu od\njejich formy, a propůjčil jim tedy ještě predikát: Quasi una\nfantasia. Na tom by nám tedy tak mnoho nezáleželo; nám jen\njde o to, jaký materiál zvolil skladatel ku své fantasii, a jak\nho užil. Musíme doznati, že nás tentokráte obojím uspokojil.\nPísně, vynikajíce pěknými melodiemi, mají do sebe mimo mo-\ndulátoři ckých a melodických zvláštností ještě tu, že zakončují\nkaždý svůj úryvek dominantou, tak že v nich nacházíme tolik\nzakončení, kolik polovicných závěrek, což zasluhuje našeho po-\nvšimnutí tím více, protože jsou to zpěvy našich slovanských\nbratří, které se rozcházejí s našimi národními písněmi právě na\ntomto rozcestí. Druhou zvláštnost jejich nacházíme v melodii.\nPotkáváme se totiž ve fantasii této s písní do Fis-moll, při níž\nbychom museli, chtíce ji odůvodniti tbeorií, si utvořiti též zvlá-\nštní mollstupnici, jíž postrádáme až dosud v naší hudební sou-\nstavě. Tím spůsobem musela by se pak Fis-mollstupnice jme-\nnovat!: Fis, Gis, A, His, Cis, D, Eis, v níž se dvě zvětšené\nsekundy A-His a D-Eis nalézají. K vůli vzácnosti písně této\nuvádíme aspoň první díl její, jenž zní:\nMy bycliom ovsem (dle svého) zpívali v prvním taktu mí-\nsto His raději H, a v druhém taktu místo His raději Cis; ale\nproto pro všecko bude tato píseň přístupna vzdělanému uchu,\na jsouc vkusně harmonisována, bude nás velmi zajímati. Oko\nvidí ovsem zvětšenou sekundu; ale ucho přec jen slyší malou\ntercii A-C a národové, počínajíce pěti, dbali ještě málo o to,\nbude-li Dr. Liszt psáti chromaticko-enharmonický kvapík, čili\nnic. Pohlížejíce •se stanoviska svého na tuto píseií, krerá ná&\nzajímá mimo melodii i svou formou, soudíme, že se vní jeví\nveliká měkkost, bol a žal, následkem dvou malých tercií Fis-A\na A-His (proměníme-li poslední v A-C), které se nalézají v pěti-\ntonovém objemu této písně. Nechceme sice úsměsně dokazovati,\nže je všecka theorie, jak přísloví praví, plesnivá; to vsak mů-\nžeme říci, že má theorie ještě mnoho na práci, a že ještě uply-\nne mnoho vody do té doby, až nebude muset za prakcí pokul-\nhávati; ano, že jí snad ani dopřáno nebude, vniknouti do všech\ntajností své starší sestry. Za tou příčinou mám za to, že kdo-\nby dovedl dokázati, zpívalo-li se dříve do moll aneb do dur,\nby také musel umět dokázati, byla-li dříve slepice nebo vejce.\nPokusivše se se stanoviska theoretického píseň tuto posouditi a\nna zvláštnost některých srbských písní poukázati, zmíníme se\nještě stručně o zpracováni písní těchto.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69", "page_fin": "69", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.6.1", "titre_corps": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano", "titre_sommaire": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.5", "debut_caractere": 1411, "fin_caractere_exclue": 4634, "texte": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano\nupravil) V. Jos. Hlaváč. Cis. 3.\nSrbské národně pesme na glasovir, stavio V. J. Hlaváč (pro\n4 ruce).\n(Pokračování.)\nJe-li fantasie skladba, která se tak dlouho z určitých vy-\nvinovala forem, až konečně vymanivši se z jejich poddanství,\nzcela neodvislou se stala; která při své velké svobodomyslnosti\npřec jen nepohrdá vychloubati se cizím peřím, ac se liberální\nbýti tváří, častokráte bývá nejvetsí zpátecnicí; tuť ovsem ne-\nmůžeme panu Hlaváčovi vytýkati, že nazval seřadení srbských\npísní fantasií. Mohl je rovněž tak quodlibetem, jako fantasií\npojmenovati. To tedy nebudiž skladateli na ujmu. Vždyť byl\ni sám Beethoven na rozpacích, pod jakou firmou by mel uve-\nřejniti své sonáty: Es-dur a Cis-moll, vzdáliv se trochu od\njejich formy, a propůjčil jim tedy ještě predikát: Quasi una\nfantasia. Na tom by nám tedy tak mnoho nezáleželo; nám jen\njde o to, jaký materiál zvolil skladatel ku své fantasii, a jak\nho užil. Musíme doznati, že nás tentokráte obojím uspokojil.\nPísně, vynikajíce pěknými melodiemi, mají do sebe mimo mo-\ndulátoři ckých a melodických zvláštností ještě tu, že zakončují\nkaždý svůj úryvek dominantou, tak že v nich nacházíme tolik\nzakončení, kolik polovicných závěrek, což zasluhuje našeho po-\nvšimnutí tím více, protože jsou to zpěvy našich slovanských\nbratří, které se rozcházejí s našimi národními písněmi právě na\ntomto rozcestí. Druhou zvláštnost jejich nacházíme v melodii.\nPotkáváme se totiž ve fantasii této s písní do Fis-moll, při níž\nbychom museli, chtíce ji odůvodniti tbeorií, si utvořiti též zvlá-\nštní mollstupnici, jíž postrádáme až dosud v naší hudební sou-\nstavě. Tím spůsobem musela by se pak Fis-mollstupnice jme-\nnovat!: Fis, Gis, A, His, Cis, D, Eis, v níž se dvě zvětšené\nsekundy A-His a D-Eis nalézají. K vůli vzácnosti písně této\nuvádíme aspoň první díl její, jenž zní:\nMy bycliom ovsem (dle svého) zpívali v prvním taktu mí-\nsto His raději H, a v druhém taktu místo His raději Cis; ale\nproto pro všecko bude tato píseň přístupna vzdělanému uchu,\na jsouc vkusně harmonisována, bude nás velmi zajímati. Oko\nvidí ovsem zvětšenou sekundu; ale ucho přec jen slyší malou\ntercii A-C a národové, počínajíce pěti, dbali ještě málo o to,\nbude-li Dr. Liszt psáti chromaticko-enharmonický kvapík, čili\nnic. Pohlížejíce •se stanoviska svého na tuto píseií, krerá ná&\nzajímá mimo melodii i svou formou, soudíme, že se vní jeví\nveliká měkkost, bol a žal, následkem dvou malých tercií Fis-A\na A-His (proměníme-li poslední v A-C), které se nalézají v pěti-\ntonovém objemu této písně. Nechceme sice úsměsně dokazovati,\nže je všecka theorie, jak přísloví praví, plesnivá; to vsak mů-\nžeme říci, že má theorie ještě mnoho na práci, a že ještě uply-\nne mnoho vody do té doby, až nebude muset za prakcí pokul-\nhávati; ano, že jí snad ani dopřáno nebude, vniknouti do všech\ntajností své starší sestry. Za tou příčinou mám za to, že kdo-\nby dovedl dokázati, zpívalo-li se dříve do moll aneb do dur,\nby také musel umět dokázati, byla-li dříve slepice nebo vejce.\nPokusivše se se stanoviska theoretického píseň tuto posouditi a\nna zvláštnost některých srbských písní poukázati, zmíníme se\nještě stručně o zpracováni písní těchto.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69", "page_fin": "71", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.7", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.5", "debut_caractere": 4636, "fin_caractere_exclue": 7337, "texte": "Dopisy.\n\nZ Milána, dne 10. března. (Slč. Ter. Stolzova co Leonora ve Verdiové\nopeře „La forza del destino.\" Nejzdařilejší kusy této opery.—\nNové opery Graziella lldegonda Yaleria. Gustav Wasa\nI tutoři ele pupille. —Ulema, la Schiava.)\nSic. Stolzova slavila v zdejším ohromném divadle della\nScala opět nový triumf mistrným provedením Leonory ve Verdi-\nově opeře „Forza del destino44 (Moc osudu), která se dne 28.\núnora poprvé provozovala. Veškeré noviny překypují chvaloře-\ncemi o vaší krajance. Tak píše Pungnlo: Sic. Stolzova vdechla\nveškerou váŠen, již chová její podivuhodný hlas, v tuto operu.\nV modlitbě (2. akt) a varii posledního aktu byl výkon sl. Stol-\nzovy roven výtvoru Verdiho a když vypustila její zoufalá duse\nv poslední arii ona chvějící slova „Fatalitá, Fatalitá\" podala je\ntakovým výrazem, že mráz přejel veškeré obecenstvo, které hlu-\nboce bylo pohnuto a opanováno. Lombardia píše: Sic. Stol-\nzova je jako v Don Carlos nepřekonatelnou pěvkyní co do svě-\nžesti hlasu a co do dramatického výrazu. Gazetta di Mila-\nno: V modlitbě druhého dějství objevila se sic. Stolzova onou\nbožskou pěvkyní a onou velkou hereckou, kterou vŠechni známe\nv partii Alžběty opery Don Carlos. Ve velkém duettu mezi ní\na bassem Juncou byli oba vyrušováni ustavičnými potlesky.\nV některých frásích zbudila Stolzova nadšeného volání.\nFama: Potlesk zdvojnásobil se při modlitbě Leonory, v níž sl.\nStolzova objevila nové poklady umění oným zázračným výrazem\nsvého hlasu, jenž slzí a zpívá. Cosmorama: Sic. Stolzova\nje jako v Don Carlosu nepřekonatelnou co do železné síly její\nplic, co do elektrisovacího výrazu, co do mohútného hlasu v mí-\nstech jemných a konečně co do provedení živého a náruživostí\npřekypujícího, Co se týce Verdiovy opery: „Forza del de-\nstino\" dlužno podotknout!, že je psána pro císařské divadlo pe-\ntrohradské a že se tam poprvé dne 10. listopadu 1862 provozo-\nvala. Po několika měsících dávala se v Madridě, pak v Římě\na teprv dne 28 února 1869 v Miláne. Nebudu se rozpisovali\no ceně této opery; postačí, řeknu-li, že není tak výtečná jako\nDon Carlos. NejlepŠí kusy, které zbudily velkého nadšení, jsou\nony: v 2 aktu: sbor poutníků vynikající podivuhodnými vokál-\nními effekty romance Don Alvara rataplan, který se žá-\ndal k opakování píseň „E bella la guerra\" —patetická arie\nLeonory sbor duchovních - v 3 aktu rondo výjev v\ntáboru. Y posledním aktu: dnetto modlitba Leonory, vý-\ntečný kus, psán s duchaplností as velkým nadšením terzetto.\nProvedení opery bylo výborné a Yerdi byl téhož večera 26krát\nvyvolán. Z pěveckých sil vyznačily se mimo sl. Stolzové sig.\nTiberini (Don Alvaro), barytonista Rota (Fra Melitone), bassista\nJunca (Padre Guaidiano), sig. Benza (Preziosilla). V pátek"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7950, "texte": "cíne 5. března provozovala se v divadle Janovském (Genua)\nnová opera „Graziella\" od Docia Montiho. Libretto je jedno-\nduché, až příliš jednoduché; hudba nevyniká velkou původností.\nNej lepší akt je druhý, jenž obsahuje mnohé pěkné věci (terzet-\nto, duetto, romance pro tenor, po níž skladatel dvakrát volán\njest, svěží duetto mezi Stefanem a Graziellou). V celku se opera\nta líbila. Rovněž tak došla nová opora „lldegondau od Mo-\nralesa ve Florenci příznivého úspěchu. Nejvíce líbily se dva\nkusy: préludium a romance pro tenor, která se žádala k opa-\nkování. V opeře té nacházejí se mnohé zcela nové myšlenky a\ninstrumentace je velmi obratně držena. Skladatel Morales byl\n12krát vyvolán. První představení nové opery „ Valena\"\nod Ed. Very má se dne 13. března v Bologni odbývati.\nMaestro Apolloni, skladatel opery ~Ebreou (Žid), pracuje nyní\no nové opere: Gustav Wasa. Nová opera maestre Dechampse,\nkterá se bude dávati na divadle Pergola ve Florenci, má název:\n~I tutoři ele pupille'*. V příštím karnevalu bude se na di-\nvadle Fenice v Benátkách dávati nová opera „ Ulema la Sc/ria-\nvau (Ulema, otrokyne) od maestra Pedrotti-ho.\nZ Neapole. (Petrellova nejnovější opera „Giovanna 11. di Napoli.\")\nV sobotu dne 27. února provozována zde poprvé Pe-\ntrellova nejnovější opera „Giovanna 11. di Napoliu, o\nniž jste se v Daliboru (č. 5.) zmínili, se skvělým výsledkem.\nDva kusy (barcarola a bolero) musely se opakovati a skladatel\nbyl 18kráte volán. Při druhém provozování opětovány byly\ntytéž úryvky a skladatel byl 25krát volán. Co se mne týce,\nmohu Vás ujistit, že je Giovanna 11. mistrovským dílem Petre-\nlovým. Skladatel obmyslil hlavně finále, která vynikají dobrou\nfakturou. Petrellovi poštěstilo se vynalezti krásné melodie, i ještě\nvíce, rozvinouti je mistrně a dodati jim nové formy. Časopis\nOmnibus praví o hudbě Petrellovy opery: ~Hudba je snadná,\nskvělá (briliante), není zdlouhavá, ani nudná. Kdyby libretto\nbylo lepší, byla by opera ta mistrovským dílem Petrellovým;\navšak pro to pro vše proběhne zajisté celý hudební K\ntomu dodávám, že stojí ~Giovanna II.\" výše, než Petrellova\n„Joneí;. Co se výkonných umělců týce, všichni zpívali se zá-\npalem uměleckým. Sign. Lotti vynikla v duettu s tenorem (1.\nakt) v 1. finali, přednesem bolera, notturina a modlitby; sign.\nFavi-Galli byla po každém kusu potleskem odměněna; taktéž\nZaccometti, Quintili-Leoni a Rossi-Galli.\nZ Petrohradu. (Nová ruská opera „Ratklyfř\" od Kuje.)\nPaní Leonova obrala si k svému příjmu novou 3aktovou operu\nWilliam Patklyff od Kuje, která se dne 26. února poprvé\nv divadle Mariánském provozovala. Libretto opery té je od\nPleševa do ruštiny přeneseno dle Heinovy dramatisované balla-\ndy. Kuj není nováčkem na poli operním; složilť a zadal divadlu\nza Času ředitele Saburova partituru své opery „Kavkazka\",\nkterá však pro velký náklad nebyla provedena. Co do libretta\nje Ratklyfř slabý otisk Scbillerových loupežníků, jinosská práce\nHeinova, v níž chtěl básník zjednati platnost komunistickým\nideám, které naplňovaly tehdáž celé Německo. Opera Kujova\nmá své těžiště v orkestru, jehožto efřekty jsou příliš kompaktní;\njednotlivé kusy jsou obratně zosnovány, avšak melodická a jme-\nnovitě dramatická nit vázne ustavičně. Pan Edv. Nápravník,\nvýtečný kapelník ruské opery, nastudoval toto ohromnými ob-\ntížemi překypující dílo s velkou obezřelostí a vytrvalostí. Nej-\nzdařilejší scéna jest v hudebním ohledu v 2. aktu, kde loupež-\nníci a jejich družky hodují; mimo to malý ženský sbor v 1. aktu,\njenž se opakovati musel. V opeře té nacházíme reminiscence\nna Wagnera, Flotowa a Verdi-ho; avšak při všem tom dlužno\nse vyznati, že má Kuj nevšední hudební vlohy, které by ovšem\nv hudbě instrumentální značné plody vytvořily. Silné plechové\nnástroje, jakož i harfa účinkují v každém čísle; vyšší umělecké\nformy, věčší propracované pospolné kusy, jako terzetto, kvar-\ntetto atd., které přispívají k lícení karakterů v dramatické bar-\nvě, chybí tu úplně. Opera byla takto obsazena: Mac Gregora\npředstavoval Vasiljev, Marii, jeho dceru pí. Platonova,\nMarkétu pí. Leonova, hraběte Douglase Nikolshij, Willi-\nam Ratklyfřa Melnikov, Lesleye Baladnoi\\ Torna a Ro-\nbina tiobolev a Sariotti, Bessy sic. Subininova. Sklada-\ntel byl po I.a 3. aktu vícekrát bouřlivě volán a objevil se ve\nsvé důstojnické uniformě v ředitelské loži.\nZ Mnichova. (Nová opera Rheingold od Rich. Wagnera.)\nNová opera Rheingold bude se poprvé dne 25. srpna ve vel-\nkém divadle v den narozenin králových provozovati. Za tou\npříčinou nebude se ve velkém divadle, které se za tím účelem\npřestavěti musí, od 28. Června do 11. srpna liráti.\n\n—g—\n\nZ Domažlic. (Kostelní hudba.)\nNastávající svatý pašijový týhoden a sice na velký pátek\nbude se zde provozovati v děkanském chrámu Páně okolo 7-\nhodiny večer při Božím hrobě Veliké Haydnovo oratorium Sedm\nposledních slov Kristových. V sobotu po obřadech v 9 hodin\nmše pro bílou sobotu od Roberta Fúhrera a večer při vzkříšení\nPáně slavné Regina Coeli do C od Dittersdorfa a velké slavné\nTedeum do D od Albina Maška. Na slavný Boží hod velko-\nlepá slavná mše do CodA. V. Mozarta; vložky:\nSurrexit Alleluja B-dur od J. Haydna, offertorium B-dur od\nLablera, tenor a violoncello solo Vidi aquam C-dur od Tauxe,\nzesnulého ředitele Mozartea v Solnohradě. Prostřední svátek\nmše D-moil od ředitele kůru Severina Blátterbaura, vložky t\ngraduale F-dur, duetto tenor a bass, houslové solo od AnL\nDiabelli, offertorium C-dur od Vine. Maska.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n\nPěvecký spolek „Lumír\" na Malé straně uspořádá v míst -\nnostech spolkových dne 21. března 1869 o 6 hodin večer zá-\nbavu, jejíž program jest následující: „Ten ptáček\", sbor od Berg-\nmanna. „Adagio\" od Kummra pro Violoncello s průvodem\npiana, přednese pan Mašek. „Píseň\", zpívá slečna Riikauf-\nova. „Sbor bojovníků, od Fr. Škroupa. (Poprvé.) »Be-\nklamace\", přednese pan Vacata. „Píseň\", zpívá slečnaßíick-\naufova. „Kadrilla z ruských písní,\" sbor od Nápravníka.\n„Velká fantasie\" od Servaise, přednese pan Masek. „Dekla-\nmace\", přednese pan Vacata. „Lovecká\", sbor na slova K.\nH. Máchy od Jos Drahorada. (Poprvé.)\n* Zpěv. spolek pražských typografů súčastnil se dne 17.\nbřezna v zábavě, již typ. beseda na počest jmenin předsedy p.\nDr. Edv. Grégra v místnostech spolkových uspořádala a zapěl:\n„Zastaveníčko,\" sbor od Vašáka. „Vlasti\", sbor od Forcht-\ngotta. „Hlasy z domova\", smíšené kvartetto od Vogla\n~Bože můj, otče můj !u, píseň staroslovanská, pro sbor upravil\nK. Bendi, „ProČ nemohl dál,\" žertovný sbor od V. Vorla-\n* Zpěváčky spolek „ OuP v Praze, Čítající nyní 50 Členů,\nprospívá řízením p. Ferd. Koubka, jenž vyučuje zpěvu, velmi\nzdárně. O výroční slavnosti založení Oulu vystoupí týž spolek\npoprvé a provede v chrámu vokální mši od L. Zvonaře a bude\núČinkovati ve večerní zábavě.\n* Smíchovský „LukesLi uspořádal řízením chvalně známé-\nho p. ředitele Bergmanna dne 7. března v místnostech měšL\nbesedy hudební zábavu, v níž provedena byla ouvertura na 4\nruce, pak sbor: Ženský klep, od Č. Vinaře, polka pro mer-\nlotiny od J. Pauknera a konečně komická operetta ~Kvas krále\nVondry*' od Dr. Illnera. Z Čísel těch líbila se nejvíce Pauk-\nnerova polka, která se opětovat! musela, a Illnerova operetta,\nkterá hlučného smíchu vyvolala. Návštěva byla Četná a vybraná.\n* Šárecký spolek zpěvácký „Boleslav,\" jenž rozvinuje\nznačnou Činnost, zúčastnil se v neděli dne 28. února v divadel-\nním představením, jež uspořádali na Žežulce ochotníci Šárečtí\na provedl v mezijednání následující sbory: „Cikáni\" sbor odJ-\nVogla. 2. „Utonulá,\" sbor od P. Křižkovského. 3. „Lovecká,\"\nsbor od Škroupa. 4. „Společná'1 od K. Bendla. Mimo to pro-\nvedena byla Pyatova činohra „Muka chudé ženy.\"\n* Ženský zpěv. spolek „Ludmila\" v Pardubicích uspořá-\ndal pro své P. T. přispívající Členy v hudově reálné Školy dne\n7. března 1869 koncert. Program : „Pozdravy\" sbor pro dva\nženské hlasy od Ferd. Gumberta. „Žona panovnice\" dekla-\nmace od V. Crhy, přednese sIČ. Ter. Melišova, člen spolku.\n„Znecká\" Čtverhlasý sbor ženhký od K. Bendla. Směs zná-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1793, "texte": "vodních písní od Zvonaře pro piano, přednese sic. Marie Kopfmah-\nlerova, clen spolkn. „O Tobě\" duo pro ženské hlasy od\nGuroberta, přednesou sic. Matiaskova a sic. Leop. Janurova,\nčlenové spolku. „Píseň\" sbor pro dva ženské hlasy odMen-\ndelssohna-Bartholdy. „Transeripce z Trovatore\" pro piano od\nPachera, přednese slc„ M. Kopfmahlerova, clen spolku. —Směs\nz národních písní, sbor pro tři ženské hlasy od pí. Bož. Jahno-\nvé, starostky spolku. „Bolení zubů\" tragikomieké duetto od\nR Genee-ho, přednesou z ochoty p. t. členové „Pernstýna\"\npánové J. Tomsu a Ferd. Schlemmer. Dívčí zpěv. spolek\ndržel se velmi statně zapěv s náležitým výrazem „Pozdravy44\ndvouhlasový sbor od Gumberta, Píseň od Mendelssohna a Čtver-\nhlasý ženský sbor ~Zreckou'4 od K. Bendla. Provedení posled-\nní skladby bylo v každém ohledu neúhonné a zdařilé, rovněž\ntak zdařile proveden byl trojhlasový sbor „Směs z národních\npLní44 od pí. Boženy Jahnové, horlivé starostky „Ludmily44 a\nbyl opětován. Mimo to zapěli sic. Leopoldina Janusova a Marie\nMatiaskova duetto Gumbertovo ~0 tobě44 velmi pěkně a došly\nvelké pochvaly. Sic. Kopfmahlerova přednesla na piano Pache-\nrovu transkripci z Trovatore a Babického směs z Českých písní\ns velkou zručností a sic. Teresa Mel i sova s přiměřeným výra-\nzem a rozmarem Crhovu deklamaci „Zena panovnice\". K zá-\nvěrce pobavili pp. Tomsu a Schlemmer žertovným přednesem\ntragikomického duetta „Bolení zubů'4 od Geneé-a přečetné obe-\ncenstvo nejlepsích vrstev. Ze skvělého výsledku koncertu toho\njde na jevo, že ředitel spolku p. Strebský, jakož i starostka pí.\nJahnová vynakládají všemožnou píli a snahu, aby spolek „Lud-\nmila44 utěšeně zkvétal a prospíval, zacež jim srdečné „Nazdar!44\nvoláme. Jak se dovídáme, hodlá jednota vypsati cenu za nejlepší\nvícehlasou skladbu pro ženské hlasy.\n\n—b."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69", "page_fin": "70", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Milána, dne 10. března. (Slč. Ter. Stolzova co Leonora ve Verdiové", "titre_sommaire": "Z Milána, dne 10. března. (Slč. Ter. Stolzova co Leonora ve Verdiové", "signature_source": "—g—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.5", "debut_caractere": 4645, "fin_caractere_exclue": 7337, "texte": "Z Milána, dne 10. března. (Slč. Ter. Stolzova co Leonora ve Verdiové\nopeře „La forza del destino.\" Nejzdařilejší kusy této opery.—\nNové opery Graziella lldegonda Yaleria. Gustav Wasa\nI tutoři ele pupille. —Ulema, la Schiava.)\nSic. Stolzova slavila v zdejším ohromném divadle della\nScala opět nový triumf mistrným provedením Leonory ve Verdi-\nově opeře „Forza del destino44 (Moc osudu), která se dne 28.\núnora poprvé provozovala. Veškeré noviny překypují chvaloře-\ncemi o vaší krajance. Tak píše Pungnlo: Sic. Stolzova vdechla\nveškerou váŠen, již chová její podivuhodný hlas, v tuto operu.\nV modlitbě (2. akt) a varii posledního aktu byl výkon sl. Stol-\nzovy roven výtvoru Verdiho a když vypustila její zoufalá duse\nv poslední arii ona chvějící slova „Fatalitá, Fatalitá\" podala je\ntakovým výrazem, že mráz přejel veškeré obecenstvo, které hlu-\nboce bylo pohnuto a opanováno. Lombardia píše: Sic. Stol-\nzova je jako v Don Carlos nepřekonatelnou pěvkyní co do svě-\nžesti hlasu a co do dramatického výrazu. Gazetta di Mila-\nno: V modlitbě druhého dějství objevila se sic. Stolzova onou\nbožskou pěvkyní a onou velkou hereckou, kterou vŠechni známe\nv partii Alžběty opery Don Carlos. Ve velkém duettu mezi ní\na bassem Juncou byli oba vyrušováni ustavičnými potlesky.\nV některých frásích zbudila Stolzova nadšeného volání.\nFama: Potlesk zdvojnásobil se při modlitbě Leonory, v níž sl.\nStolzova objevila nové poklady umění oným zázračným výrazem\nsvého hlasu, jenž slzí a zpívá. Cosmorama: Sic. Stolzova\nje jako v Don Carlosu nepřekonatelnou co do železné síly její\nplic, co do elektrisovacího výrazu, co do mohútného hlasu v mí-\nstech jemných a konečně co do provedení živého a náruživostí\npřekypujícího, Co se týce Verdiovy opery: „Forza del de-\nstino\" dlužno podotknout!, že je psána pro císařské divadlo pe-\ntrohradské a že se tam poprvé dne 10. listopadu 1862 provozo-\nvala. Po několika měsících dávala se v Madridě, pak v Římě\na teprv dne 28 února 1869 v Miláne. Nebudu se rozpisovali\no ceně této opery; postačí, řeknu-li, že není tak výtečná jako\nDon Carlos. NejlepŠí kusy, které zbudily velkého nadšení, jsou\nony: v 2 aktu: sbor poutníků vynikající podivuhodnými vokál-\nními effekty romance Don Alvara rataplan, který se žá-\ndal k opakování píseň „E bella la guerra\" —patetická arie\nLeonory sbor duchovních - v 3 aktu rondo výjev v\ntáboru. Y posledním aktu: dnetto modlitba Leonory, vý-\ntečný kus, psán s duchaplností as velkým nadšením terzetto.\nProvedení opery bylo výborné a Yerdi byl téhož večera 26krát\nvyvolán. Z pěveckých sil vyznačily se mimo sl. Stolzové sig.\nTiberini (Don Alvaro), barytonista Rota (Fra Melitone), bassista\nJunca (Padre Guaidiano), sig. Benza (Preziosilla). V pátek"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4573, "texte": "cíne 5. března provozovala se v divadle Janovském (Genua)\nnová opera „Graziella\" od Docia Montiho. Libretto je jedno-\nduché, až příliš jednoduché; hudba nevyniká velkou původností.\nNej lepší akt je druhý, jenž obsahuje mnohé pěkné věci (terzet-\nto, duetto, romance pro tenor, po níž skladatel dvakrát volán\njest, svěží duetto mezi Stefanem a Graziellou). V celku se opera\nta líbila. Rovněž tak došla nová opora „lldegondau od Mo-\nralesa ve Florenci příznivého úspěchu. Nejvíce líbily se dva\nkusy: préludium a romance pro tenor, která se žádala k opa-\nkování. V opeře té nacházejí se mnohé zcela nové myšlenky a\ninstrumentace je velmi obratně držena. Skladatel Morales byl\n12krát vyvolán. První představení nové opery „ Valena\"\nod Ed. Very má se dne 13. března v Bologni odbývati.\nMaestro Apolloni, skladatel opery ~Ebreou (Žid), pracuje nyní\no nové opere: Gustav Wasa. Nová opera maestre Dechampse,\nkterá se bude dávati na divadle Pergola ve Florenci, má název:\n~I tutoři ele pupille'*. V příštím karnevalu bude se na di-\nvadle Fenice v Benátkách dávati nová opera „ Ulema la Sc/ria-\nvau (Ulema, otrokyne) od maestra Pedrotti-ho.\nZ Neapole. (Petrellova nejnovější opera „Giovanna 11. di Napoli.\")\nV sobotu dne 27. února provozována zde poprvé Pe-\ntrellova nejnovější opera „Giovanna 11. di Napoliu, o\nniž jste se v Daliboru (č. 5.) zmínili, se skvělým výsledkem.\nDva kusy (barcarola a bolero) musely se opakovati a skladatel\nbyl 18kráte volán. Při druhém provozování opětovány byly\ntytéž úryvky a skladatel byl 25krát volán. Co se mne týce,\nmohu Vás ujistit, že je Giovanna 11. mistrovským dílem Petre-\nlovým. Skladatel obmyslil hlavně finále, která vynikají dobrou\nfakturou. Petrellovi poštěstilo se vynalezti krásné melodie, i ještě\nvíce, rozvinouti je mistrně a dodati jim nové formy. Časopis\nOmnibus praví o hudbě Petrellovy opery: ~Hudba je snadná,\nskvělá (briliante), není zdlouhavá, ani nudná. Kdyby libretto\nbylo lepší, byla by opera ta mistrovským dílem Petrellovým;\navšak pro to pro vše proběhne zajisté celý hudební K\ntomu dodávám, že stojí ~Giovanna II.\" výše, než Petrellova\n„Joneí;. Co se výkonných umělců týce, všichni zpívali se zá-\npalem uměleckým. Sign. Lotti vynikla v duettu s tenorem (1.\nakt) v 1. finali, přednesem bolera, notturina a modlitby; sign.\nFavi-Galli byla po každém kusu potleskem odměněna; taktéž\nZaccometti, Quintili-Leoni a Rossi-Galli.\nZ Petrohradu. (Nová ruská opera „Ratklyfř\" od Kuje.)\nPaní Leonova obrala si k svému příjmu novou 3aktovou operu\nWilliam Patklyff od Kuje, která se dne 26. února poprvé\nv divadle Mariánském provozovala. Libretto opery té je od\nPleševa do ruštiny přeneseno dle Heinovy dramatisované balla-\ndy. Kuj není nováčkem na poli operním; složilť a zadal divadlu\nza Času ředitele Saburova partituru své opery „Kavkazka\",\nkterá však pro velký náklad nebyla provedena. Co do libretta\nje Ratklyfř slabý otisk Scbillerových loupežníků, jinosská práce\nHeinova, v níž chtěl básník zjednati platnost komunistickým\nideám, které naplňovaly tehdáž celé Německo. Opera Kujova\nmá své těžiště v orkestru, jehožto efřekty jsou příliš kompaktní;\njednotlivé kusy jsou obratně zosnovány, avšak melodická a jme-\nnovitě dramatická nit vázne ustavičně. Pan Edv. Nápravník,\nvýtečný kapelník ruské opery, nastudoval toto ohromnými ob-\ntížemi překypující dílo s velkou obezřelostí a vytrvalostí. Nej-\nzdařilejší scéna jest v hudebním ohledu v 2. aktu, kde loupež-\nníci a jejich družky hodují; mimo to malý ženský sbor v 1. aktu,\njenž se opakovati musel. V opeře té nacházíme reminiscence\nna Wagnera, Flotowa a Verdi-ho; avšak při všem tom dlužno\nse vyznati, že má Kuj nevšední hudební vlohy, které by ovšem\nv hudbě instrumentální značné plody vytvořily. Silné plechové\nnástroje, jakož i harfa účinkují v každém čísle; vyšší umělecké\nformy, věčší propracované pospolné kusy, jako terzetto, kvar-\ntetto atd., které přispívají k lícení karakterů v dramatické bar-\nvě, chybí tu úplně. Opera byla takto obsazena: Mac Gregora\npředstavoval Vasiljev, Marii, jeho dceru pí. Platonova,\nMarkétu pí. Leonova, hraběte Douglase Nikolshij, Willi-\nam Ratklyfřa Melnikov, Lesleye Baladnoi\\ Torna a Ro-\nbina tiobolev a Sariotti, Bessy sic. Subininova. Sklada-\ntel byl po I.a 3. aktu vícekrát bouřlivě volán a objevil se ve\nsvé důstojnické uniformě v ředitelské loži.\nZ Mnichova. (Nová opera Rheingold od Rich. Wagnera.)\nNová opera Rheingold bude se poprvé dne 25. srpna ve vel-\nkém divadle v den narozenin králových provozovati. Za tou\npříčinou nebude se ve velkém divadle, které se za tím účelem\npřestavěti musí, od 28. Června do 11. srpna liráti.\n\n—g—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "70", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.7.2", "titre_corps": "Z Domažlic. (Kostelní hudba.)", "titre_sommaire": "Z Domažlic. (Kostelní hudba.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.6", "debut_caractere": 4575, "fin_caractere_exclue": 5402, "texte": "Z Domažlic. (Kostelní hudba.)\nNastávající svatý pašijový týhoden a sice na velký pátek\nbude se zde provozovati v děkanském chrámu Páně okolo 7-\nhodiny večer při Božím hrobě Veliké Haydnovo oratorium Sedm\nposledních slov Kristových. V sobotu po obřadech v 9 hodin\nmše pro bílou sobotu od Roberta Fúhrera a večer při vzkříšení\nPáně slavné Regina Coeli do C od Dittersdorfa a velké slavné\nTedeum do D od Albina Maška. Na slavný Boží hod velko-\nlepá slavná mše do CodA. V. Mozarta; vložky:\nSurrexit Alleluja B-dur od J. Haydna, offertorium B-dur od\nLablera, tenor a violoncello solo Vidi aquam C-dur od Tauxe,\nzesnulého ředitele Mozartea v Solnohradě. Prostřední svátek\nmše D-moil od ředitele kůru Severina Blátterbaura, vložky t\ngraduale F-dur, duetto tenor a bass, houslové solo od AnL\nDiabelli, offertorium C-dur od Vine. Maska."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "71", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.7.3", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "—b", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.6", "debut_caractere": 5404, "fin_caractere_exclue": 7950, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\n\nPěvecký spolek „Lumír\" na Malé straně uspořádá v míst -\nnostech spolkových dne 21. března 1869 o 6 hodin večer zá-\nbavu, jejíž program jest následující: „Ten ptáček\", sbor od Berg-\nmanna. „Adagio\" od Kummra pro Violoncello s průvodem\npiana, přednese pan Mašek. „Píseň\", zpívá slečna Riikauf-\nova. „Sbor bojovníků, od Fr. Škroupa. (Poprvé.) »Be-\nklamace\", přednese pan Vacata. „Píseň\", zpívá slečnaßíick-\naufova. „Kadrilla z ruských písní,\" sbor od Nápravníka.\n„Velká fantasie\" od Servaise, přednese pan Masek. „Dekla-\nmace\", přednese pan Vacata. „Lovecká\", sbor na slova K.\nH. Máchy od Jos Drahorada. (Poprvé.)\n* Zpěv. spolek pražských typografů súčastnil se dne 17.\nbřezna v zábavě, již typ. beseda na počest jmenin předsedy p.\nDr. Edv. Grégra v místnostech spolkových uspořádala a zapěl:\n„Zastaveníčko,\" sbor od Vašáka. „Vlasti\", sbor od Forcht-\ngotta. „Hlasy z domova\", smíšené kvartetto od Vogla\n~Bože můj, otče můj !u, píseň staroslovanská, pro sbor upravil\nK. Bendi, „ProČ nemohl dál,\" žertovný sbor od V. Vorla-\n* Zpěváčky spolek „ OuP v Praze, Čítající nyní 50 Členů,\nprospívá řízením p. Ferd. Koubka, jenž vyučuje zpěvu, velmi\nzdárně. O výroční slavnosti založení Oulu vystoupí týž spolek\npoprvé a provede v chrámu vokální mši od L. Zvonaře a bude\núČinkovati ve večerní zábavě.\n* Smíchovský „LukesLi uspořádal řízením chvalně známé-\nho p. ředitele Bergmanna dne 7. března v místnostech měšL\nbesedy hudební zábavu, v níž provedena byla ouvertura na 4\nruce, pak sbor: Ženský klep, od Č. Vinaře, polka pro mer-\nlotiny od J. Pauknera a konečně komická operetta ~Kvas krále\nVondry*' od Dr. Illnera. Z Čísel těch líbila se nejvíce Pauk-\nnerova polka, která se opětovat! musela, a Illnerova operetta,\nkterá hlučného smíchu vyvolala. Návštěva byla Četná a vybraná.\n* Šárecký spolek zpěvácký „Boleslav,\" jenž rozvinuje\nznačnou Činnost, zúčastnil se v neděli dne 28. února v divadel-\nním představením, jež uspořádali na Žežulce ochotníci Šárečtí\na provedl v mezijednání následující sbory: „Cikáni\" sbor odJ-\nVogla. 2. „Utonulá,\" sbor od P. Křižkovského. 3. „Lovecká,\"\nsbor od Škroupa. 4. „Společná'1 od K. Bendla. Mimo to pro-\nvedena byla Pyatova činohra „Muka chudé ženy.\"\n* Ženský zpěv. spolek „Ludmila\" v Pardubicích uspořá-\ndal pro své P. T. přispívající Členy v hudově reálné Školy dne\n7. března 1869 koncert. Program : „Pozdravy\" sbor pro dva\nženské hlasy od Ferd. Gumberta. „Žona panovnice\" dekla-\nmace od V. Crhy, přednese sIČ. Ter. Melišova, člen spolku.\n„Znecká\" Čtverhlasý sbor ženhký od K. Bendla. Směs zná-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1793, "texte": "vodních písní od Zvonaře pro piano, přednese sic. Marie Kopfmah-\nlerova, clen spolkn. „O Tobě\" duo pro ženské hlasy od\nGuroberta, přednesou sic. Matiaskova a sic. Leop. Janurova,\nčlenové spolku. „Píseň\" sbor pro dva ženské hlasy odMen-\ndelssohna-Bartholdy. „Transeripce z Trovatore\" pro piano od\nPachera, přednese slc„ M. Kopfmahlerova, clen spolku. —Směs\nz národních písní, sbor pro tři ženské hlasy od pí. Bož. Jahno-\nvé, starostky spolku. „Bolení zubů\" tragikomieké duetto od\nR Genee-ho, přednesou z ochoty p. t. členové „Pernstýna\"\npánové J. Tomsu a Ferd. Schlemmer. Dívčí zpěv. spolek\ndržel se velmi statně zapěv s náležitým výrazem „Pozdravy44\ndvouhlasový sbor od Gumberta, Píseň od Mendelssohna a Čtver-\nhlasý ženský sbor ~Zreckou'4 od K. Bendla. Provedení posled-\nní skladby bylo v každém ohledu neúhonné a zdařilé, rovněž\ntak zdařile proveden byl trojhlasový sbor „Směs z národních\npLní44 od pí. Boženy Jahnové, horlivé starostky „Ludmily44 a\nbyl opětován. Mimo to zapěli sic. Leopoldina Janusova a Marie\nMatiaskova duetto Gumbertovo ~0 tobě44 velmi pěkně a došly\nvelké pochvaly. Sic. Kopfmahlerova přednesla na piano Pache-\nrovu transkripci z Trovatore a Babického směs z Českých písní\ns velkou zručností a sic. Teresa Mel i sova s přiměřeným výra-\nzem a rozmarem Crhovu deklamaci „Zena panovnice\". K zá-\nvěrce pobavili pp. Tomsu a Schlemmer žertovným přednesem\ntragikomického duetta „Bolení zubů'4 od Geneé-a přečetné obe-\ncenstvo nejlepsích vrstev. Ze skvělého výsledku koncertu toho\njde na jevo, že ředitel spolku p. Strebský, jakož i starostka pí.\nJahnová vynakládají všemožnou píli a snahu, aby spolek „Lud-\nmila44 utěšeně zkvétal a prospíval, zacež jim srdečné „Nazdar!44\nvoláme. Jak se dovídáme, hodlá jednota vypsati cenu za nejlepší\nvícehlasou skladbu pro ženské hlasy.\n\n—b."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "73", "image_debut": 7, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.8", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.7", "debut_caractere": 1795, "fin_caractere_exclue": 7986, "texte": "Zprávy.\n\nČeské divadlo.\nO. H.\n9. března: „Alessandro Stradella;\" —\n11,břez,: „Jessonda;\" — 12,břez.: „Zajatá,u opera v jednom\njednání. Slova E Ratského přeložil prof. Kolář, Hudba od\nHynka Vojáčka {poprvé); —- 13, břez, „Norma\" opera ve 2\njednáních; hudba od Belliního; — 16. břez,: „Rigoletto,\"\nopera ve 4 jednáních, hudba od J. Verdi-ho; — 19, března:\n„Lucrezia Borgia,\" — S neobyčejným napnutím očekávaná\nopera Vojáčkován „Zajatá,\" objevila se konečně na našem\njevišti a sice ku příjmu regisseura p. Sáka\\ litujeme však,\nže dojem tohoto prvního dramatického díla našeho rodáka\npříliš příznivým nazvati nemůžeme. Všeho vyššího vzletu\nprostá prosa textu i hudby škodí této skladbě, ostatně na\nmnoze uměle — někdy snad příliš umele pracované nejvíce.\nDěj Ratským dramatisovaný jest stručně as následující:\nAnastasja (si. Kupkova), dcera bohatého statkáře Gavrila\nAthanasjeviče (p. Cech ml.) miluje, aniž by otec o tom vě-\nděl, mladého souseda Dimitra Lvoviče (p. Barcal); na útěku\npřed nepřátelským vojskem dostane se v hlubokém lese do\nzajetí Švédského důstojníka Karstroma (p. Sebesta), jenž\nihned láskou k mladému děvčeti zahoří. Dimitrij se na\nštěstí dostaví, potýká se s Karstromem, jemuž z ruky vy-\nrazí meč a osvobodí tak Anastasji, za kterýžto hrdinský\nskutek obdrží konečně ruku své milenky. Též dvě vedlejší\nosoby: Vasiljevna, pěstounka „zajaté\" (si. Hanušova) a Pe-\ntruša (p. Paleček) se Šťastně „dostanou*\" Pozadí tohoto děje\njest historické: koná se to v čas bitvy uPultavy; o níž se\nostatně stále jen vypravuje. Textu tomuto scházejí dvě\nhlavní podmínky dramatické básně: rozhodný dramatický —\nt. j. vnitřní, psychologický konflikt a básnické pojmutí a\nprovedení látky ; zda-li všední a prosaická dikce jest ná-\nsledkem věrného či volného překladu, nelze nám rozho-\ndnouti. Vojáčkova hudba nenapravila úhlavní tyto vady\ntextu, ba naopak sama trpí citelným nedostatkem poetické\nfantasie a dramatické věrnosti i živosti, tak že na žádném\nmístě jakousi původní myšlénkou neuchvacuje. Skladba\njest ovšem naveskrz pilná, svědomitá, avšak ne zřídka i\npříliš učená—jako v ouvertuře, kteráž se ostatně na pěkném\nfugovaném maloruském motivu národním (ač nikoliv novém)\nzakládá. Chvalná snaha, podati dílo rázu národně slovan-\nského, jest všude vůbec patrná; vsak vedle ruských a če-\nských motivů (tak jest ku př. upotřebena melodie „Jájsem\nz Kutné hory\" úplně v arii Petrušově, která se též s vel-\nkým potleskem setkala) vyskytují se Často místa upomína-\njící bezděky na italsko-francouzskou hudbu operní, a melo-\ndie národní jsou více plody pouhé reflexe než živé obrazo-\ntvornosti, lpíce na některých zevnějších zvláštnostech for-\nmálních, jako ku př. používání míchaného taktu (3/4 a 4/4),\njejž v písních polských a maloruských zde onde nalezáme.\nLitujeme, že v „Zajaté\" není žádných sborů; látka posky-\ntovala by zajisté příležitosti dost a dost — ovšem v jiném\nponěkud spracování, a sbory byly by se Vojáčkovi zajisté\nmnohem lépe zdařily, než mnohý solový zpěv. Mezera tato\npůsobí však i velmi nemile, jelikož jest v opeře několik si-\ntuací, v nichž očekáváme sbory s jistotou tím větší, ana nás\nvelmi hlučná hudba (mimochodem řečeno, pro prostornější\ndivadlo, než naše jest, instrumentovaná) takořka co ritornell\nna divoký válečný zpěv vojska švédského nebo ruského pří-\npravo vati se zdá. A že přec v celé opeře sboru není, jest\nnám dvojnásobně nápadno proto, že se tím velké historické\npozadí stává úplně zbytečným; neboť jak jsme „Zajatou\" po-\nznali, mohl by býti „Karstrom\" docela dobře i obyčejným\nloupežníkem — aniž by organismus opery i co do hudby i\nco do textu v nejmenším dotknouti se musel. Jak jsme již\npravili, záleží nejprvnejší zásluha „Zajaté\" v důkladném\ntechnickém spracování; zásluha ta jest ale příliš abstraktní,\nnež aby na laika bezprostředně působila, a též znalec, je-\nmuž opera především dramatem jest, nemůže jinak než ne-\nklásti na ni hlavní váhu. Obecenstvo nebylo příliš nadšeno,\npotlesk (na začátku hlavně po zpěvu Petrušově a ku konci\nopery) platil zajisté především zpěvákům, kteří naveskrz\nsvé úlohy, řízením kapelníka p. Čecha, pilně a svědomitě\nV ' X JT / L\nprovedli.\n\nKoncerty : 7. března : druhý koncert konservatoře hudby;\n— 10, března: koncert král, saské komorní virtuosky sl. Mary\nKrebsovy} — 14. března: koncert mladistvého houslisty Josefa\nWebra a jeho otce Jana Webra; — 17. března: koncert na\nrozloučenou sl. Mary Krebsovy. — Pdtd symfonie (C-raol)\npatří k oněm několika nebetyČným balvánům, jež genius\nBeethovenův na nejvyšším vrcholi hudebního parnasu byl\nvztýčil, aby se nám široširým, dalekým — skoro závratným\n— rozhledem otevřel svět zcela nový, netušeně čarovný, v\nobraze velkolepém zároveň a půvabném. A dílo to zasahuje\ntak mocně do nejtajnějŠích hlubin útroby tvůrce svého, že\nji — vedle „deváté\" považovati lze za nejvěrnější zjevení\nse celého ducha Beethovenova. Známý základní motiv první\nvěty, (o němž jak vůbec známo, sám skladatel pravil: „tak\ntluče osud na veřeje\") sáhá totiž původem svým (dle dů-\nkladného badání Nohlova v berlínském archivu) již do r.\n1795 neb 1796, tudiž do doby, v níž první symptomy hlu-\nchoty v skutku jako pádné udeření kruté ruky osudu celou\nosobností Beethovenovou otřásly. Když konečně onen motiv,\ndlouhá léta v srdci uschovaný, tak mohutně byl vzrostl, že\nmříže svého žaláře prolomil a vyřknut býti musel, učinil to\nBeethoven ve své páté symfonii, jejíž finalem oslavil vlastní\nsvé vítězství nad oným osudem po nestejném, však šťastném\nzápase. Takové historické a psychologické momenty nezvy-\nšují ovšem nikdy čistě hudební cenu skladby samé, zde\nvšak dosvědčují zajímavým spůsobem, že se v „páté\" se-\ntkáváme s celým Beethovenem tudiž i s celou jeho hudební\npovahou. A proto uvítali jsme v programu druhého koncertu\nkonservatoře radostně tuto synfonii, jejíž skvělému provedení\nse bouřlivým potleskem velmi četného obecenstva dostala\nnadšená ozvěna. Divertimento (Es dur) pro 2 oboe (R. Pe-\nters a F. Ludvig), 2 fagoty (J. Vaněk a F. Kratochvil) a 2\nkorný (J. Aubrecht a F. Karbus) od Mozarta, ponejprv pro-\nvozované, jest roztomilá skladba kabinetní, hlavně pro korný\ndosti nesnadná, pročež precisní její přednesení zajisté upří-\nmnou chválu zasluhuje. Sloh koncertní ouvertury od dra JV"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7846, "texte": "Rietze, již jsme ku konci též poprvé uslyšeli, jest rozhodně\nkoncertní a velmi efektní, spracování skladby samé důmy-\nslné a elegantní, ačkoliv mnoho zvláštních, původních my-\nšlének v ní nenalezáme. Arioso z „Dettingského Te Deum\"\npro altový solový hlas (sl. M. Spottova) a orkestr od J. B.\nHandla a „Ave Maria\" z nedokončené opery „Loreley\" pro\nsopránové solo (sl. G. Voigtová) a ženský sbor od F. Men-\ndelssohna Barťholdy-ho (obojenovinky— Handlovo „Arioso\"\naspoň s Mendelssohnovou instrumentací poprvé) tesily se\nsice provedení velmi zdařilého a zvláště v solových partiích\njemného postačují však pro svůj skrovný objem pouze\nk posouzení pěkného hlasu obou dám. Doufáme, že v tře-\ntím koncertu konservatoře bude zpěv bohatěji zastoupen,\nnež v obou prvních. Ostatní čísla programu předvedla nám\nopět pianistku slečnu Mary Krebsovu, jejíž hra si tak rychle\nzískala nejvřelejŠí sympathie pražského obecenstva; bouřlivý\npotlesk, věnce a kytky přivítaly ji hned při vystoupení a\nkaždé číslo jí provedené melo nejlichotnějŠí ovací v zápětí.\nHrála velký E-moll koncert pro piano s orkestrem od F.\nChopina, v němž hlavně pikantní scherzo obecenstvo elektri-\nsovalo, pak preludium a fugu do Cis-dur od J. S. Bacha,\n„Warum ?\" od R. Schumanna, a „perpetuum mobile\" od K\nM.z Wehrů a ku konci mimo program nokturno Chopinovo,\nvše to s onou virtuositou, které jsme se již v prvním kon-\ncertu konservatoře obdivovali, již slečna Krebsova ne méně\nskvěle osvědčila i ve vlastním koncertu uspořádaném v sále\nkonviktském, za spolupůsobení paní Aloisie Krebs-Micha-\nlesi-ové a p. prof. Benevice. Program této produkce jejíž\nnávštěva byla tak silná, že obecenstvo i větší část podia\nzaujalo předváděl pianní skladby od Scarlatti-ho a Ba-\ncha až na Rubinsteina, jejichž výtečné provedení dokazuje\nnevšední zajisté všestrannost koncertistky. Prvním kusem\nbyla Beethovenova takzvaná „Kreutzerova Sonata\" pro piano a\nhousle, přednešená sl. Krebsovou a p. Benevicem; překy-\npující bohatost překrásných myšlének, jimiž toto dílo oplývá,\nmohla by se sotva dokonaleji a lahodněji posluchači podati,\nnež se to stalo právě zde a jak se rozumí s výsledkem\nrozhodným. P. prof. Bennevic hrál ještě „Barcarolu\" od\nSpohra (doprovázen koncertistkou) a Vieuxtemps-ovu „Taran-\ntellu,\" v nichž i sebe výstřednějším požadavkům vyhovětí\na sebe úžasnější obtíže vítězně překonati dovedl. V „prelu-\ndio e fuge á la Tarantelle\" od J. S. Bacha vyznamenala se\nkoncertistka především onou brillantní jasností a plynností\npřednesu, již Bachovy skladby nevyhnutelně vyžadují, ma-\njí-li na moderní obecenstvo působiti a úspěch byl takový\nže musela slečna ještě přidati „kočičí fugu\" od Scarlatiho.\nOstatní čísla uvádíme tolik© titulem a podotýkáme, že je-\njich provedení bylo na téže výši virtuosity jako provedení\noněch prvních dvou skladeb; jsou to Beethovenův polonéz\nop. 89., Seelingova „Loreley,\" Schumanova novelletta do\nD-dur a „Warum?\" konečně pak Rubinsteinova „barcarola\"\na pro pianistu v skutku infernální „Etudě infernale\" s ne-\npravým úhozem. Paní Krebs-Michalesiová zpívala dopro-\nvázena svou neúnavnou dcerou „Pocestného\" od Schu-\nberta, „Waldesgespráche\" a „Er, der Herlichste von allen\"\nod Schumanna, „Mein Hochland\" a „Des Wanderburschen\"\nod K. Krebse; hlas její nehonosí se sice již mladistvým zvuč-\nným pelem, ale má značný objem a výtečnou školu, kteréž-\nto přednosti zároveň s cituplnym přednesem se nejskvěleji\njevily v „Pocestném\" a v druhé písni Schumannově. Že\nobecenstvo koncertistku nadšeně přijalo a všem Číslům pro-\ngramu hlučnou pochvalu udílelo, nemusíme ani konstanto-\nvati. Též letos vystoupil mladistvý nadaný houslista Jo-\nsef Weber ve zvláště aranžovaném koncertu v konviktském\nsále a osvědčil předneŠením první věty třetího koncertu od\nCh. Beriota, op. 44, Variací do G-dur od svého otce Jana\nWebray s nímž společně hrál též Introdukci a Rondo od\nKalivody (op. 109) znamenitou pro tak útlý věk mecha-\nnickou zručnost a vytrvalost, a pakli na této své dráze vy-\ntrvale pokračovali bude, přemůže dospělejší stáří zajisté vše-\nchny dosaváde ještě docela neodstraněné vady a naučí ha\nhlouběji vniknouti do ducha skladby a následkem toho i\ndojímavěji přednáŠeti, což ovšem nyní jen ve skromné míře\nod něho požadovali smíme. Prvním číslem programu byla\nkoncertní ouvertura od Jana Webra, již orkestr českého divadla\nřízením skladatelovým zdařile provedl; skladba sama postrádá\nvšak přílišně všeho vyššího vzletu a všeho původního životaT\nnež aby jakýsi rozhodný účinek míti mohla. Sl. Alizarova na-\nstoupila ochotně místo sl. z Ehrenbergů a p. Barcala a před-\nnesla krásným svým altovým hlasem tři písně, které se ve-\nlice líbily, a sl. Adéla Mullerova hrála dvě skladby na piano,\njednu od Chopina, jednu od skladatele nám neznámého, však\nv komposici ne právě nad míru šťastného, velmi precisně a\nobratně. Minulou středu rozloučila se slečna Mary Kreb-\nsova svým koncertem na Žofíne s pražským obecenstvem.\nCo jsme chvalného o této zajímavé pianistce již řekli, platí\nv plné míře i vzhledem k tomuto bohužel poslednímu\njejímu koncertu, o němž zde ještě krátkou zprávu přinášíme.\nNejskvělejší Čísla byla tenkráte velká sonata od Beethovena\nop. 53, C-dur (zvláště poslední dvě věty Rondo a prestissimo),.\nČtvrtá Rhapsodie (Es-dur) od F. Liszta a zajímavý „Carne-\nval\" od Schumanna\\ mimo to hrála ještě rozličné skladby\nod Seelinga (Allegro de concert), Chopina (A-mol valčík a\npolonéz do As-dur) a Schumanna („Fantasiestúcku a opět\n„Warum?), všechno to, jako vůbec při všech předešlých\nkoncertech, z paměti. I tento poslední koncert byl nepře-\ntržitým triumfem mladistvé umělkyně, jejíž pobyt v Praze\nzajisté na vždy patřiti bude k nejkrásnějším upomín-\nkám ve zdejších kruzích hudebních; neboť tak virtuosní\ntechnika, tak jasný, jistý a cituplný přednos jen zřídka spo-\njen bývá s tak rozsáhlým a všestranným programem as\ntakovou neunavností jako u sl. Mary Krebsové. Paní Aloi-\nsie Krebs-Michalesiová zpívala „Vater unser\" od E. z Urachů\n(s průvodem harmonia), „Die Neugierige\" od F. Schuberta,\n„ValeneiVs Rose\" od svého chotě, a pijáckou píseň z „Lu-\ncrezie Borgiezvláště poslední tyto dva zpěvy působily\nvýtečným přednešením tak, že zpěvačka Krebsovu píseň o-\npakovati musela, a po ještě Schumanovo „Wal-\ndesgesprách\" přidala. Pan prof. Benevic hral „Etudě de\nconcert\" od svého předchůdce Mildnera s bravurou, jakou\nMildnerova skladba požaduje a p. Benevic v plné míře do-\nkázati umí. Všechny místnosti Žofínského sálu byly napl-\nněny velmi uznalým a vděčným obecenstvem. O. H.\n* První zábava zpěváckého spolku „Besedaa dne 13.\nbřezna na Žofíne odbývaná, měla program zajímavý, rozma-\nnitý a z veliké části v pravém smyslu koncertní. Sborů bylo\npět: „Maloruské písně\" Ferd. Hellerem pro sbor upravené,\n„Nevěsta předoucíLí od Ad. Průchy, člena spolku, Zoellnerův\n„Pochod noční,\" „Lilie\" od Rubinsteina a Bendlova „Spole-\nčná;\" provedení řízením p. Hellera bylo naveskrz velmi pre-\ncisně a dobře nuancované, došlo tudiž i náležité, štědré po-\nchvaly. Slečna Alizarova zpívala „Touhu\" od Vogla a „Po-\nletuje holubice\" od A. Forstra, úc. Riickaufova\\hťú z „Figarovy\nsvatby\" a píseň „Šepce kvítí,\" za kteréžto velmi zdařilé úko-\nny se obecenstvo slečnám odměňovalo hlučným potleskem.\nZpěvní část produkce vykazovala se ještě dvěma čtverozpěvy,\nz nichž se zvláště smíšené kvarteto „Lesní písně\" (sl. Růck-\naufova a Alizarova, pp. Peták a Bláha) rozhodně líbilo. Dále\nprovedli pp. Slavkovský, Michálek a Hřímaly též tři čísla in-\nstrumentální. První z těchto pánů, pianista našemu obecen-\nstvu již chvalně známý, přednesl Thalbergovu fantasii z „Don\nJuana\" velmi jasně a brilantně a přidal ještě elegantní val-\nčík od Wollenhaupta; p. Michálek hrál krásnou „Romanci\"\npro cello od Goltermanna netoliko v technickém ohledu bez-\núhonně a dokonale, nýbrž i s něžným citem a jakýmsi poe-\ntickým nádechem, tak že potlesk se neskončil, dokud p. cel-\n\nPokračování v příloze."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6867, "texte": "Příloha k 9. čís. Dalibora.\n\nlišta nezahrál ještě Servaisovo „S'ouvenir de Spaaa sice\nne méně štastně. Pan ředitel Hřímaly, jenž p. Michálka při\n„Romanci\" vkusně na pianě doprovázel, provedl pak s ním\nspolečně effektní skladbu Yieuxtempsovu „Les arpéges\" pro\nhousle a cello věru virtuosně. Rozhodně animované obecen-\nstvo bylo velmi četné, aniž by však sál nemile byl přeplněn\n/ v\nbýval.\n\nO. H.\n\n—ř—\nHudební zábavy v ústavu p. Petra Maydla. Klavírní\nústav p. ředitele Petra Maydla jest vedle ústavů p. Prokše\na Jiránka, kterýž poslední na slabounké nitce všeobecné\ndůvěry visí, —- jeďen z nejstarších a požívá velmi\ndobré pověsti. Z ústavu páně May dl o va vyšla už značná\nČást zdatných pianistů a pianistek, kteří veřejně působí.\nPředevším jmenujem tu p. Edvarda Nápravníka, prvního\nkapelníka ruské opery v Petrohradě, který má toliko p. ře-\nditeli Maydlovi za své hudební vzdělání co děkovati, nabyv\nv ústavě tom co mnoholetý žák znamenité sběhlosti ve hře\nklavírní a později co učitel téhož ustavu náležitou prakci\npro život. Žáky téhož ústavu jsou též obratný učitel hu-\ndební p. Karel Prusa, pak ředitelka pi. Luisa Čahounova,\nroz. Eosenfeldova, a sic. Anna Horova, ředitelka pianního\nústavu a hudební jednoty „Euterpe\" v Praze a mnoho ji-\nných. Slovem ústav páně Maydlův může se vykázati mno-\nhými hudebními silami, které tam svého vzdělání nabyly.\nPředeslavše tyto okolnosti, máme za svou povinnost, podati\ni nyní zevrubnější zprávu o činnosti a výsledcích chvalně\nznámého toho ústavu, kterýž na vytknuté dráze statně po-\nkračuje. Jak se samo sebou rozumí, neklademe na výkony\nžáku ústavu klavírního takového měřítka, jako hotových umelou.\nPostavivše se více na stanovisko paedogické přihlíželi jsme\nvíce ke korrektnosti a slušnému přednosu, než k nějakému\nsamostatnému pojmutí, jehož se u žáků ještě žádati nemůže.\nPředevším musíme konstatovati, že byl výsledek všech 3\nhudebních zábav (28. února, 7. a 14. března) velmi skvělý\na že dělá nejen žákům, ale i horlivému p. řediteli všechnu\nčest. Veškeří žáci a žákyně provedli své úlohy velmi\nzdařile a některé z nich s překvapující v skutku uhlazeno-\nstí, elegancí a bravurou. To platí jmenovitě o slě. Marii\nPodhajské, která se vyznačila významným přednosem kon-\ncertního kusu „La cascade\" od C. Pauera; rovněž tak vy-\nnikly sic. Antonie Tichá a M. Podhajská precisním prove-\ndením korunovacího dua pro dvě piana od H. Herze. Sic.\nAnna Ledecká osvědčila výtečným přednosem nesnadných\nHenseltových variací op. 1., že už dostoupila značné výše\nv technické sběhlosti. V pospolných kusech osvědčily žá-\nkyně páně Maydlovy, že se umí podřídit, kde toho třeba,\nže nevybočují z mezí taktu a že hledí všemožně hráti je-\ndnomyslně. To dokázala především sic. Matilda Růžičkova,\nkterá s koncertním mistrem Brandem (housle) a p. Wilfer-\ntem (cello) přednášela druhé trio od Reissigra s úspěchem\nchvalitebným, vyznačivši se správným přednosem. Sic. Anna\nPalmeova přednesla s p. prof. Jul. Pišařovicém brillantní\nfantasii pro piano a klarinet od Berra a Fessyho velmi o-\nbratně a došla pochvaly rovněž tak, jako sl. Eugenie Vý-\nšinová, která uhlazeně provedla s pány Brandem (housle),\nJ. Bauerem (viola) a Wilfertem quatuor od Louis prince\nFerdinanda pruského. Z mužských chovanců dlužno jme-\nnovati p. Karla Skálu, který se vyznamenal zdařilým pro-\nvedením Goriova finále z Lucrecie Borgia, pak p. Aug. Wahl,\njenž s příznivým úspěchem zahrál koncertní fantasii na mo -\ntivy z Belisára od Goriy. Pan Frant. Hlaváček osvědčil\npřednosem kapřice „La polca de la Reine\" značnou tech-\nnickou zručnost a eleganci v přednesu. Sloupce tohoto li-\nstu nestačily by, abychom se o všech zdařilých výkonech\nžáků páně Maydlových zmínili; doufáme, že jsme zadost\nučinili referentské povinnosti, jmenujíce nejnadanější žáky\na žákyně téhož ústavu. Konečně musíme ještě podotknout!,\nze se produkcemi těmi skvěle osvědčila vyučovací methoda\npáně Maydlova, která se zakládá na dlouholetých zkušeno-\nstech a ustálených pravidlech paedagogických.\n\nZkušební produkce chovanců hudebního ústavu Jana Vaňouse\ndne 1213. a 14. března na Žofíne. — Některé z na-\nšich hudebních ústavů pořádají své produkce místo léta\nnyní v postě, což bez odporu v mnohém ohledu praktičtěj-\nším nazvati lze. O všeobecném uznání, kterého ústav páně\nVaňousův za nedlouhou dobu svého trvání si již vším prá-\nvem vydobyl, podávaly četná náŠtěva oněch produkcí, značný\npočet chovanců a i výkony těchto zřetelné důkazy. Ne-\nsmíme ovšem žáka pianního ústavu, který nemá a míti ne-\nmůže za účel pěstovati na veskrz virtuosy, měřiti tímtéž\nměřítkem jako umělce povoláním; však relativním a spra-\nvedlivým nárokům vyhovuje methoda páně Vaňousova za-\njisté, jak poznati bylo z obratností a precísnosti provedení\núloh tak mnohých chovanců, kteří snadj s dojmem prvního\nveřejného vystoupení zápasiti museli. Ze ostatně nepanuje\nv tomto ústavě jakási mělká povrchnost co do vkusu hu-\ndebního, osvědčil nejlépe program oněch tři produkcí, v němž\nzastoupeni byli i nejprvnější kiassikové, jako: Haydn (trio\npro piano, housle a cello), Mozart (symfonie a trio pro piano,\nklarinet a violu) a Beethoven (velká sonata A-dur, op. 69),\ndále pak též Hummel, Chopin, Schulhoff, Beriot, Gounod,\nDurand a. j. Klarinet hrál p. prof. Pisařovic, housle a violu\np. rtů. Hřímaly, cello p. Neruda se známou virtuositou a —\nochotou. P. Yaňous sám měl co skladatel quodlibetu z če-\nských písní pro čtyry piana tak rozhodný úspěch, že se toto\nČíslo opakovati muselo. Jednotlivosti nemůžeme zde uvá-\nděti, postačuje zajisté povšechné poukázání na tento ústav,\nv němž se mimo piano i hře na harmonium a hudební the-\norii vyučuje a sice methodou, jejíž výsledky, jak jsme již\npodotknuli, vší chválu zasluhují, samy se odporučují. —\nZ nadaných žáků, kteří své úlohy zdařile provedli, slušno\njmenovat! p. Jana Bayera, slČ. Julii a Jindřišku Mikovou,\nslč. Anna Meislovu, slč. Otilie z Portheimů, p. Karla Hůbseh-\nmanna, Rudolf Skarnitzla, slč. Annu Sedláčkovu, slč. Marii\nKavalírovu, A. Kriescheovu, J. Šindelářovu, M. Wiesnerovu,\nA. a Marie Vondráčkovu. P. Karel Stránský, Pavel Kavalír,\nslč. Vil. Koti ar o va, Leontina Dvorská, pak F. Bayer, O.\nBondy, J. Boubela, Fr. Hofhansel, VI Kavalír hráli pěkně.\n* Slč. Gabriela Hofrichterova, výtečná koloraturní pěv-\nkyne, která svá pěvecká studia v Miláně u Lampertiho a pak\nv Paříži konala, engažována je prý místo slč. Brennerovy u\nzdejší německé opery. Sic. Hofrichterova je dcera váženeho\nzdejšího lékaře. .\n* Pan Karel Šebor, nadaný skladatel operní, poctěn jest\nod zpěváckéhp spolku, který se právě zřídil v Novém Knínu a\nuž došel úřadního schválení, tím, že spolek ten přijal jméno\n„Sebor\", a v prvé své valné hromadě, která se odbývala v ne-\nděli dne 7. března, jmenován jest p. Šebor Čestným Členem té-\nhož spolku.\n* Prodloužení lhůty. Zpěvácký spolek Branislav uvádí\nv známost, že lhůta na vypsanou cenu 2 dukátů za nejlepší sbor\ntrvá do 31. března 1869-"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "71", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.8.1", "titre_corps": "České divadlo.", "titre_sommaire": "České divadlo.", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.7", "debut_caractere": 1804, "fin_caractere_exclue": 5908, "texte": "České divadlo.\nO. H.\n9. března: „Alessandro Stradella;\" —\n11,břez,: „Jessonda;\" — 12,břez.: „Zajatá,u opera v jednom\njednání. Slova E Ratského přeložil prof. Kolář, Hudba od\nHynka Vojáčka {poprvé); —- 13, břez, „Norma\" opera ve 2\njednáních; hudba od Belliního; — 16. břez,: „Rigoletto,\"\nopera ve 4 jednáních, hudba od J. Verdi-ho; — 19, března:\n„Lucrezia Borgia,\" — S neobyčejným napnutím očekávaná\nopera Vojáčkován „Zajatá,\" objevila se konečně na našem\njevišti a sice ku příjmu regisseura p. Sáka\\ litujeme však,\nže dojem tohoto prvního dramatického díla našeho rodáka\npříliš příznivým nazvati nemůžeme. Všeho vyššího vzletu\nprostá prosa textu i hudby škodí této skladbě, ostatně na\nmnoze uměle — někdy snad příliš umele pracované nejvíce.\nDěj Ratským dramatisovaný jest stručně as následující:\nAnastasja (si. Kupkova), dcera bohatého statkáře Gavrila\nAthanasjeviče (p. Cech ml.) miluje, aniž by otec o tom vě-\nděl, mladého souseda Dimitra Lvoviče (p. Barcal); na útěku\npřed nepřátelským vojskem dostane se v hlubokém lese do\nzajetí Švédského důstojníka Karstroma (p. Sebesta), jenž\nihned láskou k mladému děvčeti zahoří. Dimitrij se na\nštěstí dostaví, potýká se s Karstromem, jemuž z ruky vy-\nrazí meč a osvobodí tak Anastasji, za kterýžto hrdinský\nskutek obdrží konečně ruku své milenky. Též dvě vedlejší\nosoby: Vasiljevna, pěstounka „zajaté\" (si. Hanušova) a Pe-\ntruša (p. Paleček) se Šťastně „dostanou*\" Pozadí tohoto děje\njest historické: koná se to v čas bitvy uPultavy; o níž se\nostatně stále jen vypravuje. Textu tomuto scházejí dvě\nhlavní podmínky dramatické básně: rozhodný dramatický —\nt. j. vnitřní, psychologický konflikt a básnické pojmutí a\nprovedení látky ; zda-li všední a prosaická dikce jest ná-\nsledkem věrného či volného překladu, nelze nám rozho-\ndnouti. Vojáčkova hudba nenapravila úhlavní tyto vady\ntextu, ba naopak sama trpí citelným nedostatkem poetické\nfantasie a dramatické věrnosti i živosti, tak že na žádném\nmístě jakousi původní myšlénkou neuchvacuje. Skladba\njest ovšem naveskrz pilná, svědomitá, avšak ne zřídka i\npříliš učená—jako v ouvertuře, kteráž se ostatně na pěkném\nfugovaném maloruském motivu národním (ač nikoliv novém)\nzakládá. Chvalná snaha, podati dílo rázu národně slovan-\nského, jest všude vůbec patrná; vsak vedle ruských a če-\nských motivů (tak jest ku př. upotřebena melodie „Jájsem\nz Kutné hory\" úplně v arii Petrušově, která se též s vel-\nkým potleskem setkala) vyskytují se Často místa upomína-\njící bezděky na italsko-francouzskou hudbu operní, a melo-\ndie národní jsou více plody pouhé reflexe než živé obrazo-\ntvornosti, lpíce na některých zevnějších zvláštnostech for-\nmálních, jako ku př. používání míchaného taktu (3/4 a 4/4),\njejž v písních polských a maloruských zde onde nalezáme.\nLitujeme, že v „Zajaté\" není žádných sborů; látka posky-\ntovala by zajisté příležitosti dost a dost — ovšem v jiném\nponěkud spracování, a sbory byly by se Vojáčkovi zajisté\nmnohem lépe zdařily, než mnohý solový zpěv. Mezera tato\npůsobí však i velmi nemile, jelikož jest v opeře několik si-\ntuací, v nichž očekáváme sbory s jistotou tím větší, ana nás\nvelmi hlučná hudba (mimochodem řečeno, pro prostornější\ndivadlo, než naše jest, instrumentovaná) takořka co ritornell\nna divoký válečný zpěv vojska švédského nebo ruského pří-\npravo vati se zdá. A že přec v celé opeře sboru není, jest\nnám dvojnásobně nápadno proto, že se tím velké historické\npozadí stává úplně zbytečným; neboť jak jsme „Zajatou\" po-\nznali, mohl by býti „Karstrom\" docela dobře i obyčejným\nloupežníkem — aniž by organismus opery i co do hudby i\nco do textu v nejmenším dotknouti se musel. Jak jsme již\npravili, záleží nejprvnejší zásluha „Zajaté\" v důkladném\ntechnickém spracování; zásluha ta jest ale příliš abstraktní,\nnež aby na laika bezprostředně působila, a též znalec, je-\nmuž opera především dramatem jest, nemůže jinak než ne-\nklásti na ni hlavní váhu. Obecenstvo nebylo příliš nadšeno,\npotlesk (na začátku hlavně po zpěvu Petrušově a ku konci\nopery) platil zajisté především zpěvákům, kteří naveskrz\nsvé úlohy, řízením kapelníka p. Čecha, pilně a svědomitě\nV ' X JT / L\nprovedli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "73", "image_debut": 7, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.8.2", "titre_corps": "Koncerty : 7. března : druhý koncert konservatoře hudby;", "titre_sommaire": "Koncerty : 7. března : druhý koncert konservatoře hudby;", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.7", "debut_caractere": 5910, "fin_caractere_exclue": 7986, "texte": "Koncerty : 7. března : druhý koncert konservatoře hudby;\n— 10, března: koncert král, saské komorní virtuosky sl. Mary\nKrebsovy} — 14. března: koncert mladistvého houslisty Josefa\nWebra a jeho otce Jana Webra; — 17. března: koncert na\nrozloučenou sl. Mary Krebsovy. — Pdtd symfonie (C-raol)\npatří k oněm několika nebetyČným balvánům, jež genius\nBeethovenův na nejvyšším vrcholi hudebního parnasu byl\nvztýčil, aby se nám široširým, dalekým — skoro závratným\n— rozhledem otevřel svět zcela nový, netušeně čarovný, v\nobraze velkolepém zároveň a půvabném. A dílo to zasahuje\ntak mocně do nejtajnějŠích hlubin útroby tvůrce svého, že\nji — vedle „deváté\" považovati lze za nejvěrnější zjevení\nse celého ducha Beethovenova. Známý základní motiv první\nvěty, (o němž jak vůbec známo, sám skladatel pravil: „tak\ntluče osud na veřeje\") sáhá totiž původem svým (dle dů-\nkladného badání Nohlova v berlínském archivu) již do r.\n1795 neb 1796, tudiž do doby, v níž první symptomy hlu-\nchoty v skutku jako pádné udeření kruté ruky osudu celou\nosobností Beethovenovou otřásly. Když konečně onen motiv,\ndlouhá léta v srdci uschovaný, tak mohutně byl vzrostl, že\nmříže svého žaláře prolomil a vyřknut býti musel, učinil to\nBeethoven ve své páté symfonii, jejíž finalem oslavil vlastní\nsvé vítězství nad oným osudem po nestejném, však šťastném\nzápase. Takové historické a psychologické momenty nezvy-\nšují ovšem nikdy čistě hudební cenu skladby samé, zde\nvšak dosvědčují zajímavým spůsobem, že se v „páté\" se-\ntkáváme s celým Beethovenem tudiž i s celou jeho hudební\npovahou. A proto uvítali jsme v programu druhého koncertu\nkonservatoře radostně tuto synfonii, jejíž skvělému provedení\nse bouřlivým potleskem velmi četného obecenstva dostala\nnadšená ozvěna. Divertimento (Es dur) pro 2 oboe (R. Pe-\nters a F. Ludvig), 2 fagoty (J. Vaněk a F. Kratochvil) a 2\nkorný (J. Aubrecht a F. Karbus) od Mozarta, ponejprv pro-\nvozované, jest roztomilá skladba kabinetní, hlavně pro korný\ndosti nesnadná, pročež precisní její přednesení zajisté upří-\nmnou chválu zasluhuje. Sloh koncertní ouvertury od dra JV"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7846, "texte": "Rietze, již jsme ku konci též poprvé uslyšeli, jest rozhodně\nkoncertní a velmi efektní, spracování skladby samé důmy-\nslné a elegantní, ačkoliv mnoho zvláštních, původních my-\nšlének v ní nenalezáme. Arioso z „Dettingského Te Deum\"\npro altový solový hlas (sl. M. Spottova) a orkestr od J. B.\nHandla a „Ave Maria\" z nedokončené opery „Loreley\" pro\nsopránové solo (sl. G. Voigtová) a ženský sbor od F. Men-\ndelssohna Barťholdy-ho (obojenovinky— Handlovo „Arioso\"\naspoň s Mendelssohnovou instrumentací poprvé) tesily se\nsice provedení velmi zdařilého a zvláště v solových partiích\njemného postačují však pro svůj skrovný objem pouze\nk posouzení pěkného hlasu obou dám. Doufáme, že v tře-\ntím koncertu konservatoře bude zpěv bohatěji zastoupen,\nnež v obou prvních. Ostatní čísla programu předvedla nám\nopět pianistku slečnu Mary Krebsovu, jejíž hra si tak rychle\nzískala nejvřelejŠí sympathie pražského obecenstva; bouřlivý\npotlesk, věnce a kytky přivítaly ji hned při vystoupení a\nkaždé číslo jí provedené melo nejlichotnějŠí ovací v zápětí.\nHrála velký E-moll koncert pro piano s orkestrem od F.\nChopina, v němž hlavně pikantní scherzo obecenstvo elektri-\nsovalo, pak preludium a fugu do Cis-dur od J. S. Bacha,\n„Warum ?\" od R. Schumanna, a „perpetuum mobile\" od K\nM.z Wehrů a ku konci mimo program nokturno Chopinovo,\nvše to s onou virtuositou, které jsme se již v prvním kon-\ncertu konservatoře obdivovali, již slečna Krebsova ne méně\nskvěle osvědčila i ve vlastním koncertu uspořádaném v sále\nkonviktském, za spolupůsobení paní Aloisie Krebs-Micha-\nlesi-ové a p. prof. Benevice. Program této produkce jejíž\nnávštěva byla tak silná, že obecenstvo i větší část podia\nzaujalo předváděl pianní skladby od Scarlatti-ho a Ba-\ncha až na Rubinsteina, jejichž výtečné provedení dokazuje\nnevšední zajisté všestrannost koncertistky. Prvním kusem\nbyla Beethovenova takzvaná „Kreutzerova Sonata\" pro piano a\nhousle, přednešená sl. Krebsovou a p. Benevicem; překy-\npující bohatost překrásných myšlének, jimiž toto dílo oplývá,\nmohla by se sotva dokonaleji a lahodněji posluchači podati,\nnež se to stalo právě zde a jak se rozumí s výsledkem\nrozhodným. P. prof. Bennevic hrál ještě „Barcarolu\" od\nSpohra (doprovázen koncertistkou) a Vieuxtemps-ovu „Taran-\ntellu,\" v nichž i sebe výstřednějším požadavkům vyhovětí\na sebe úžasnější obtíže vítězně překonati dovedl. V „prelu-\ndio e fuge á la Tarantelle\" od J. S. Bacha vyznamenala se\nkoncertistka především onou brillantní jasností a plynností\npřednesu, již Bachovy skladby nevyhnutelně vyžadují, ma-\njí-li na moderní obecenstvo působiti a úspěch byl takový\nže musela slečna ještě přidati „kočičí fugu\" od Scarlatiho.\nOstatní čísla uvádíme tolik© titulem a podotýkáme, že je-\njich provedení bylo na téže výši virtuosity jako provedení\noněch prvních dvou skladeb; jsou to Beethovenův polonéz\nop. 89., Seelingova „Loreley,\" Schumanova novelletta do\nD-dur a „Warum?\" konečně pak Rubinsteinova „barcarola\"\na pro pianistu v skutku infernální „Etudě infernale\" s ne-\npravým úhozem. Paní Krebs-Michalesiová zpívala dopro-\nvázena svou neúnavnou dcerou „Pocestného\" od Schu-\nberta, „Waldesgespráche\" a „Er, der Herlichste von allen\"\nod Schumanna, „Mein Hochland\" a „Des Wanderburschen\"\nod K. Krebse; hlas její nehonosí se sice již mladistvým zvuč-\nným pelem, ale má značný objem a výtečnou školu, kteréž-\nto přednosti zároveň s cituplnym přednesem se nejskvěleji\njevily v „Pocestném\" a v druhé písni Schumannově. Že\nobecenstvo koncertistku nadšeně přijalo a všem Číslům pro-\ngramu hlučnou pochvalu udílelo, nemusíme ani konstanto-\nvati. Též letos vystoupil mladistvý nadaný houslista Jo-\nsef Weber ve zvláště aranžovaném koncertu v konviktském\nsále a osvědčil předneŠením první věty třetího koncertu od\nCh. Beriota, op. 44, Variací do G-dur od svého otce Jana\nWebray s nímž společně hrál též Introdukci a Rondo od\nKalivody (op. 109) znamenitou pro tak útlý věk mecha-\nnickou zručnost a vytrvalost, a pakli na této své dráze vy-\ntrvale pokračovali bude, přemůže dospělejší stáří zajisté vše-\nchny dosaváde ještě docela neodstraněné vady a naučí ha\nhlouběji vniknouti do ducha skladby a následkem toho i\ndojímavěji přednáŠeti, což ovšem nyní jen ve skromné míře\nod něho požadovali smíme. Prvním číslem programu byla\nkoncertní ouvertura od Jana Webra, již orkestr českého divadla\nřízením skladatelovým zdařile provedl; skladba sama postrádá\nvšak přílišně všeho vyššího vzletu a všeho původního životaT\nnež aby jakýsi rozhodný účinek míti mohla. Sl. Alizarova na-\nstoupila ochotně místo sl. z Ehrenbergů a p. Barcala a před-\nnesla krásným svým altovým hlasem tři písně, které se ve-\nlice líbily, a sl. Adéla Mullerova hrála dvě skladby na piano,\njednu od Chopina, jednu od skladatele nám neznámého, však\nv komposici ne právě nad míru šťastného, velmi precisně a\nobratně. Minulou středu rozloučila se slečna Mary Kreb-\nsova svým koncertem na Žofíne s pražským obecenstvem.\nCo jsme chvalného o této zajímavé pianistce již řekli, platí\nv plné míře i vzhledem k tomuto bohužel poslednímu\njejímu koncertu, o němž zde ještě krátkou zprávu přinášíme.\nNejskvělejší Čísla byla tenkráte velká sonata od Beethovena\nop. 53, C-dur (zvláště poslední dvě věty Rondo a prestissimo),.\nČtvrtá Rhapsodie (Es-dur) od F. Liszta a zajímavý „Carne-\nval\" od Schumanna\\ mimo to hrála ještě rozličné skladby\nod Seelinga (Allegro de concert), Chopina (A-mol valčík a\npolonéz do As-dur) a Schumanna („Fantasiestúcku a opět\n„Warum?), všechno to, jako vůbec při všech předešlých\nkoncertech, z paměti. I tento poslední koncert byl nepře-\ntržitým triumfem mladistvé umělkyně, jejíž pobyt v Praze\nzajisté na vždy patřiti bude k nejkrásnějším upomín-\nkám ve zdejších kruzích hudebních; neboť tak virtuosní\ntechnika, tak jasný, jistý a cituplný přednos jen zřídka spo-\njen bývá s tak rozsáhlým a všestranným programem as\ntakovou neunavností jako u sl. Mary Krebsové. Paní Aloi-\nsie Krebs-Michalesiová zpívala „Vater unser\" od E. z Urachů\n(s průvodem harmonia), „Die Neugierige\" od F. Schuberta,\n„ValeneiVs Rose\" od svého chotě, a pijáckou píseň z „Lu-\ncrezie Borgiezvláště poslední tyto dva zpěvy působily\nvýtečným přednešením tak, že zpěvačka Krebsovu píseň o-\npakovati musela, a po ještě Schumanovo „Wal-\ndesgesprách\" přidala. Pan prof. Benevic hral „Etudě de\nconcert\" od svého předchůdce Mildnera s bravurou, jakou\nMildnerova skladba požaduje a p. Benevic v plné míře do-\nkázati umí. Všechny místnosti Žofínského sálu byly napl-\nněny velmi uznalým a vděčným obecenstvem. O. H.\n* První zábava zpěváckého spolku „Besedaa dne 13.\nbřezna na Žofíne odbývaná, měla program zajímavý, rozma-\nnitý a z veliké části v pravém smyslu koncertní. Sborů bylo\npět: „Maloruské písně\" Ferd. Hellerem pro sbor upravené,\n„Nevěsta předoucíLí od Ad. Průchy, člena spolku, Zoellnerův\n„Pochod noční,\" „Lilie\" od Rubinsteina a Bendlova „Spole-\nčná;\" provedení řízením p. Hellera bylo naveskrz velmi pre-\ncisně a dobře nuancované, došlo tudiž i náležité, štědré po-\nchvaly. Slečna Alizarova zpívala „Touhu\" od Vogla a „Po-\nletuje holubice\" od A. Forstra, úc. Riickaufova\\hťú z „Figarovy\nsvatby\" a píseň „Šepce kvítí,\" za kteréžto velmi zdařilé úko-\nny se obecenstvo slečnám odměňovalo hlučným potleskem.\nZpěvní část produkce vykazovala se ještě dvěma čtverozpěvy,\nz nichž se zvláště smíšené kvarteto „Lesní písně\" (sl. Růck-\naufova a Alizarova, pp. Peták a Bláha) rozhodně líbilo. Dále\nprovedli pp. Slavkovský, Michálek a Hřímaly též tři čísla in-\nstrumentální. První z těchto pánů, pianista našemu obecen-\nstvu již chvalně známý, přednesl Thalbergovu fantasii z „Don\nJuana\" velmi jasně a brilantně a přidal ještě elegantní val-\nčík od Wollenhaupta; p. Michálek hrál krásnou „Romanci\"\npro cello od Goltermanna netoliko v technickém ohledu bez-\núhonně a dokonale, nýbrž i s něžným citem a jakýmsi poe-\ntickým nádechem, tak že potlesk se neskončil, dokud p. cel-\n\nPokračování v příloze."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 394, "texte": "Příloha k 9. čís. Dalibora.\n\nlišta nezahrál ještě Servaisovo „S'ouvenir de Spaaa sice\nne méně štastně. Pan ředitel Hřímaly, jenž p. Michálka při\n„Romanci\" vkusně na pianě doprovázel, provedl pak s ním\nspolečně effektní skladbu Yieuxtempsovu „Les arpéges\" pro\nhousle a cello věru virtuosně. Rozhodně animované obecen-\nstvo bylo velmi četné, aniž by však sál nemile byl přeplněn\n/ v\nbýval.\n\nO. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "73", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.8.3", "titre_corps": "Hudební zábavy v ústavu p. Petra Maydla. Klavírní", "titre_sommaire": "Hudební zábavy v ústavu p. Petra Maydla. Klavírní", "signature_source": "—ř—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.9", "debut_caractere": 396, "fin_caractere_exclue": 3968, "texte": "—ř—\nHudební zábavy v ústavu p. Petra Maydla. Klavírní\nústav p. ředitele Petra Maydla jest vedle ústavů p. Prokše\na Jiránka, kterýž poslední na slabounké nitce všeobecné\ndůvěry visí, —- jeďen z nejstarších a požívá velmi\ndobré pověsti. Z ústavu páně May dl o va vyšla už značná\nČást zdatných pianistů a pianistek, kteří veřejně působí.\nPředevším jmenujem tu p. Edvarda Nápravníka, prvního\nkapelníka ruské opery v Petrohradě, který má toliko p. ře-\nditeli Maydlovi za své hudební vzdělání co děkovati, nabyv\nv ústavě tom co mnoholetý žák znamenité sběhlosti ve hře\nklavírní a později co učitel téhož ustavu náležitou prakci\npro život. Žáky téhož ústavu jsou též obratný učitel hu-\ndební p. Karel Prusa, pak ředitelka pi. Luisa Čahounova,\nroz. Eosenfeldova, a sic. Anna Horova, ředitelka pianního\nústavu a hudební jednoty „Euterpe\" v Praze a mnoho ji-\nných. Slovem ústav páně Maydlův může se vykázati mno-\nhými hudebními silami, které tam svého vzdělání nabyly.\nPředeslavše tyto okolnosti, máme za svou povinnost, podati\ni nyní zevrubnější zprávu o činnosti a výsledcích chvalně\nznámého toho ústavu, kterýž na vytknuté dráze statně po-\nkračuje. Jak se samo sebou rozumí, neklademe na výkony\nžáku ústavu klavírního takového měřítka, jako hotových umelou.\nPostavivše se více na stanovisko paedogické přihlíželi jsme\nvíce ke korrektnosti a slušnému přednosu, než k nějakému\nsamostatnému pojmutí, jehož se u žáků ještě žádati nemůže.\nPředevším musíme konstatovati, že byl výsledek všech 3\nhudebních zábav (28. února, 7. a 14. března) velmi skvělý\na že dělá nejen žákům, ale i horlivému p. řediteli všechnu\nčest. Veškeří žáci a žákyně provedli své úlohy velmi\nzdařile a některé z nich s překvapující v skutku uhlazeno-\nstí, elegancí a bravurou. To platí jmenovitě o slě. Marii\nPodhajské, která se vyznačila významným přednosem kon-\ncertního kusu „La cascade\" od C. Pauera; rovněž tak vy-\nnikly sic. Antonie Tichá a M. Podhajská precisním prove-\ndením korunovacího dua pro dvě piana od H. Herze. Sic.\nAnna Ledecká osvědčila výtečným přednosem nesnadných\nHenseltových variací op. 1., že už dostoupila značné výše\nv technické sběhlosti. V pospolných kusech osvědčily žá-\nkyně páně Maydlovy, že se umí podřídit, kde toho třeba,\nže nevybočují z mezí taktu a že hledí všemožně hráti je-\ndnomyslně. To dokázala především sic. Matilda Růžičkova,\nkterá s koncertním mistrem Brandem (housle) a p. Wilfer-\ntem (cello) přednášela druhé trio od Reissigra s úspěchem\nchvalitebným, vyznačivši se správným přednosem. Sic. Anna\nPalmeova přednesla s p. prof. Jul. Pišařovicém brillantní\nfantasii pro piano a klarinet od Berra a Fessyho velmi o-\nbratně a došla pochvaly rovněž tak, jako sl. Eugenie Vý-\nšinová, která uhlazeně provedla s pány Brandem (housle),\nJ. Bauerem (viola) a Wilfertem quatuor od Louis prince\nFerdinanda pruského. Z mužských chovanců dlužno jme-\nnovati p. Karla Skálu, který se vyznamenal zdařilým pro-\nvedením Goriova finále z Lucrecie Borgia, pak p. Aug. Wahl,\njenž s příznivým úspěchem zahrál koncertní fantasii na mo -\ntivy z Belisára od Goriy. Pan Frant. Hlaváček osvědčil\npřednosem kapřice „La polca de la Reine\" značnou tech-\nnickou zručnost a eleganci v přednesu. Sloupce tohoto li-\nstu nestačily by, abychom se o všech zdařilých výkonech\nžáků páně Maydlových zmínili; doufáme, že jsme zadost\nučinili referentské povinnosti, jmenujíce nejnadanější žáky\na žákyně téhož ústavu. Konečně musíme ještě podotknout!,\nze se produkcemi těmi skvěle osvědčila vyučovací methoda\npáně Maydlova, která se zakládá na dlouholetých zkušeno-\nstech a ustálených pravidlech paedagogických."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c018", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "73", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.8.4", "titre_corps": "Zkušební produkce chovanců hudebního ústavu Jana Vaňouse", "titre_sommaire": "Zkušební produkce chovanců hudebního ústavu Jana Vaňouse", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.9", "debut_caractere": 3970, "fin_caractere_exclue": 6867, "texte": "Zkušební produkce chovanců hudebního ústavu Jana Vaňouse\ndne 1213. a 14. března na Žofíne. — Některé z na-\nšich hudebních ústavů pořádají své produkce místo léta\nnyní v postě, což bez odporu v mnohém ohledu praktičtěj-\nším nazvati lze. O všeobecném uznání, kterého ústav páně\nVaňousův za nedlouhou dobu svého trvání si již vším prá-\nvem vydobyl, podávaly četná náŠtěva oněch produkcí, značný\npočet chovanců a i výkony těchto zřetelné důkazy. Ne-\nsmíme ovšem žáka pianního ústavu, který nemá a míti ne-\nmůže za účel pěstovati na veskrz virtuosy, měřiti tímtéž\nměřítkem jako umělce povoláním; však relativním a spra-\nvedlivým nárokům vyhovuje methoda páně Vaňousova za-\njisté, jak poznati bylo z obratností a precísnosti provedení\núloh tak mnohých chovanců, kteří snadj s dojmem prvního\nveřejného vystoupení zápasiti museli. Ze ostatně nepanuje\nv tomto ústavě jakási mělká povrchnost co do vkusu hu-\ndebního, osvědčil nejlépe program oněch tři produkcí, v němž\nzastoupeni byli i nejprvnější kiassikové, jako: Haydn (trio\npro piano, housle a cello), Mozart (symfonie a trio pro piano,\nklarinet a violu) a Beethoven (velká sonata A-dur, op. 69),\ndále pak též Hummel, Chopin, Schulhoff, Beriot, Gounod,\nDurand a. j. Klarinet hrál p. prof. Pisařovic, housle a violu\np. rtů. Hřímaly, cello p. Neruda se známou virtuositou a —\nochotou. P. Yaňous sám měl co skladatel quodlibetu z če-\nských písní pro čtyry piana tak rozhodný úspěch, že se toto\nČíslo opakovati muselo. Jednotlivosti nemůžeme zde uvá-\nděti, postačuje zajisté povšechné poukázání na tento ústav,\nv němž se mimo piano i hře na harmonium a hudební the-\norii vyučuje a sice methodou, jejíž výsledky, jak jsme již\npodotknuli, vší chválu zasluhují, samy se odporučují. —\nZ nadaných žáků, kteří své úlohy zdařile provedli, slušno\njmenovat! p. Jana Bayera, slČ. Julii a Jindřišku Mikovou,\nslč. Anna Meislovu, slč. Otilie z Portheimů, p. Karla Hůbseh-\nmanna, Rudolf Skarnitzla, slč. Annu Sedláčkovu, slč. Marii\nKavalírovu, A. Kriescheovu, J. Šindelářovu, M. Wiesnerovu,\nA. a Marie Vondráčkovu. P. Karel Stránský, Pavel Kavalír,\nslč. Vil. Koti ar o va, Leontina Dvorská, pak F. Bayer, O.\nBondy, J. Boubela, Fr. Hofhansel, VI Kavalír hráli pěkně.\n* Slč. Gabriela Hofrichterova, výtečná koloraturní pěv-\nkyne, která svá pěvecká studia v Miláně u Lampertiho a pak\nv Paříži konala, engažována je prý místo slč. Brennerovy u\nzdejší německé opery. Sic. Hofrichterova je dcera váženeho\nzdejšího lékaře. .\n* Pan Karel Šebor, nadaný skladatel operní, poctěn jest\nod zpěváckéhp spolku, který se právě zřídil v Novém Knínu a\nuž došel úřadního schválení, tím, že spolek ten přijal jméno\n„Sebor\", a v prvé své valné hromadě, která se odbývala v ne-\nděli dne 7. března, jmenován jest p. Šebor Čestným Členem té-\nhož spolku.\n* Prodloužení lhůty. Zpěvácký spolek Branislav uvádí\nv známost, že lhůta na vypsanou cenu 2 dukátů za nejlepší sbor\ntrvá do 31. března 1869-"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c019", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "73", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.9", "titre_corps": "Uprázdnĕná místa hudebnická. Orkestr c. k. dvorního", "titre_sommaire": "Uprázdnĕná místa hudebnická. Orkestr c. k. dvorního", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.9", "debut_caractere": 6869, "fin_caractere_exclue": 7132, "texte": "Uprázdnĕná místa hudebnická. Orkestr c. k. dvorního\noperního divadla ve Vídni bude rozmnožen o 5 prvních, 5 dru-\nhých houslistů, 5 violistů, 3 cellisty a 3 kontrabassy. Uchazeči\nnechť se přihlásí písemně do 1. dubna v kanceláři ředitelském\n(v novém operním dome)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c020", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "73", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.10", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.9", "debut_caractere": 7134, "fin_caractere_exclue": 7692, "texte": "Listárna.\nSI. zenskemu zpev. spolku v J.: Tistenych ceskych sboru pro\nzenske zpev. spolky nenl mnoho; avsak netistene obdrzite u rr.\nBoucka v Praze 290—1. a sice: „Slovan,\"v„Noci,w a „Pri luny zari\nhrave,\" od Holuba; „Matce vlasti\" a „Zenam ceskym,\" odVac.\nPro sky; „Zpev vlastenky\" od Ot. Smollka. SI. zp. sp. v K.\n„Pan spravce\" je operetta s prfivodem plana, nlz zplva baryton,\nbass, dva tenorove a sbor. Zaroven doporouclme Vam dvojzpev\n(tenor a bass) ze zpevohry „Prodana nevesta\", obdrzite vse u ko-\npisty Fr. Boucka. Dosle nas dopisy uverejnlme prlste."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-03-20-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-03-20_01#c021", "volume": "bmtnabd_1869-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[74]", "page_fin": "[74]", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.2.11", "titre_corps": "Večeiný zvon.", "titre_sommaire": "Večeiný zvon.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "[74]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 227, "texte": "Večeiný zvon.\n•)\n*) Sbor ten vyňali jsme z 2. sešitu slovenských čtvéro-\nzpěvů od J. L. Belly, které vyšly tiskem u Fr. Glogla ve\nYídni, abychom odběratele své seznámili se skladbami nada-\nného slovenského skladatele. Poz. red."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.1", "texte": "Tímto Číslem ukončeno jest první čtvrtletí\n„Dalibora11. Žádáme všechny, jimž jde o zdar a roz-\nkvet časopisu našeho, by své došlé předplacení obnovili\na Daliboru nové odběratele získali; nebot jen při hoj-\nném účastenství bude nám možná, statně dálepokračo-\nvati. Slavní zpěv. spolkové, kteří se nebyli\naž dosud předplatili a jimž administrace Da-\nlibora zasílá, račte vbrzku své předplacení\nzaslati.\n\nSlovanská hudba a spev slovenský.\n\n(Dokončení.)\nModerna hudba bere za zaklad svojich utvarov akord\\\ngrecko-cirkevna melodiu. Tamta nema len dva rozdielne, za-\nkladne postupy tonov: dura moll • tato ale yladze vatsfm\npoctom, ktory zapricinuje nesciselne stupnovanie melodicne-\nho znenia a dojemu. Karakter modernych skladieb naveky\nostava dur alebo moll) malokedy dovedie energia skladate-\nlova vysvihnut sa z put svojho dvoj-schematu. Rozmanitost\ngreckych stupmc vozdy ine svetlo vylieva po melodiach na\nnfch slozenych; to vyjma jednej spolocnej ktora sro-\nvnava sa v stupuovom pomere s modernou dur, nepodoba sa\nani modernemu dur ani moll, a premeriava svojfm ucinkom\nvsetky stupne l'udskeho citu. Je to neodolatelne dusu pre-\nnikajuca melancholia, ktoru v tak svatej velebe zjavuju grec-\nko-cirkevne chorale v rimskej liturgii uzivane. Nezneje tu\nani rozpustilost v radosti, ani ztifalost vo ziali; obe protivy\ntieto a vsetke stupne medzi nimi zmiernuje objektivne poja-\ntie, ktorym najviac vynika letora melancholicka. Komu tu ne-\nnapada raz slovansky ?\nA skutocne patria rydze, hlboko narodnie spevydogrec-\nkeho systemu. S prvym kresfanskym vzdelanim doniesli mu\nho slovanskf apostoli, a zajiste celemu dokladne vyucili ale-\nbo vyucit dali knazov a spravcov bohosluzby staroslovanskej.\nTym prirodzenejsie a lahsie sa to dialo, ponevac jako slo-\nvensky dejozpytec prof. Sasinek znamenite proti Jitiskim/i do-\nkazuje,*) Slovania skutocne na cisarskom dvore v Carihrade\nzastavali urady hudcov, a tak uz iste od davna panovala pri-\ntazliva pribuznost medzi hudebnymi pochopy a sposobyGre-\nkov a Staroslovanov. Kdekol'vek moderna hudba neucinko-\nvala na l'ud, tam vsade ozyva sa ten dojnnavy grecko-staro-\nslovansky spev.\nČi nedalo by sa ztadiaíto vynájsť stanovisko pro do-\nkladné studie o utvoření novej slovanskej hudby ? Nebolo\nby to snad možno oba systémy, ktoré vo svojom úplnom vý-\nvine a završení pred nami ležia, slúčiť v jedon národní slo-\nvanský ?\nNemóžem dalej o tom písať; mojemu úmyslu postačuje\npoukázat na veliký problém, od jehož rozluštenia význam a\nvelikost slovanskej hudby závisí. JakokolVek ale vyvinie sa\nona, snad i mnou zcela netušenou dráhou, grécky systém za-\njisté dojde v nej velkých ohladov a upotrebenia. Len tým\nprevýši romansko-germanskú hudbu; len tým dój de zvláštně j\nmágičnej sily a len tým aspoň v melodii svojho I'ud-\nského, světového významu. A či nepokazujena to už to všeo-\nbecné tušenie, že Slovan smerí svet so sebou as cirkvou,\nsmyselnosť s křesťanským rozumom, vedu a umenie so zja-\nvením ? Hía v hudbě slovanskej splynuly by oba systémy,\nktoré doteraz nepriatelsky sa vylučujú, grécko-cirkevníamo-\nderný v jedon, jako v slovanskej osvete pravda křesťanská\ns modernou civilísáciou, a tak zjavily by sa počiatky všetké-\nho myslenia, zárodky všetkého umenia, a zanechané věčné\nzásady v uskutočnovani troj-idey pravdy, dobra a krásy v\noslavě završuj úceho slovansko-I'udského vývinu! Tu zapo-\nčaly by hnúť svetom súzvuky slovanské, lebo tie neboly by\nlen národnie, domáce, individuálně, ale objektívnosťou svoj-\nho smeritelského, doplnujúceho, zacelujúceho významu staly\nby sa hudbou evropy, světa, celého člověka a člověčenstva,\nktorá došla by poslednieho zavřšenia už len preliatim sa do\nvěčných harmoníj nebeských.\nVývin zvláštnej, akejkobvek slovanskej hudby, bárs mo-\njím myšlienkam szela cudzej, nemóže sa diať bez vplyvu slo-\nvenského spevu. Tento medzi horami a v zdialenejších doli-\nnách tak čisté udržal sa vo svojom púvodnom ráze, že podá\nneocenitelné poklady hudebnému umeniu Slovanov. Ano, čo\nspieva si žnička na poli, pastier po holiach, to všetko plynie\ngréckymi stupnicami. Slovenský spev je vo svojom všeobec-\nnom tahu melancholický. Len zvláštno pohnutie vytrhuje ho\nniekedy k výbuchom náruživým, lež preca nevystreduje ni-\nkdy. Bohužial už teraz celým Slovenskom neletí ten jeho\nvlastný, milo-dumný spev, a škoda preškoda, že niet súcich\nl'udí, čo by zachovat vedeli ešte mnohý do zabudnutia hynúci po-\nklad. Krásné národnie spevy, ktoré prenikly zpol'a azo\nsalašov do vzdelanej spoločnosti, utrpěly tým náramnej ztráty\nna svojej slovanskej cene, že nebránila ani dosial' nebráni\njich žiadna hudebná auktorita pred nešťastné fušerským ino-\ndernisovaním, ktoré jích pchá násilné pod nepřirozený pres\n\n*) Sám přesvědčil som sa o tom v žriedlach povodních od prof.\nSasinlca udaných."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.2", "texte": "modernej škály a akordu. Náš chrámový spev temer zcela\nzahynul pre neslýchaná nevědomost uhorských organistov, a\ntak tratí sa i národní pre nedostatok potřebného vzdelania\nv hudbě u Slovákova jemu sodpovedajúceho prirodzeného\npestovania.\nPripojujem k potvrdeniu svojho všeobecného rozboru je-\ndon z najrýdzejších, najdojímavejších slovenských spevov. Je\nto po celom Slovensku známa a běžná labutia pieseň bačo-\nva: „Ja som bača velmi starý.\" Jak nesčíselnej variácii sa\nchudiatko pesničká táto starodávna už podrobit musela, to\nnajlepšie dokazuje, jak náramné právě vzdělanější Slováci\n(nie bez výminky) ignorujú vlastnosti rýdzeho slovenského\nspevu.\nOna Vám vóbec v žiadnych národních zábavách nechy-\nbí ; počul som ju sto a stokrát spíevať, verte mi len od\njedinkého speváka v púvodnom starodávnom znění, od spe-\nvavého špaňo-dolinského farára p. Klucha. Obyčajne juzvle-\nčú do odporné jajkavého moll. Dal som si mnoho záležat\nna púvodnej formě tieto piesni; neodškriepne je táto:\nSpievajte si to do moderného moll, a porovnajte s mojím no-\ntováním, jaknesmierný to rozdieí! Veď neni to asnaď nářek\nzoženštileho člověka, sentimentálneho zbabelca, lež je pohnu-\ntlivé sice, avšak jubilejně „s Bohom!\" ktoré dáva starý bača\nsvojím horám a dolinám. Použil tých krás dost a v tom slově\n„velmi starý\" vyjadřuje temer hrdost, že bohumilým životom\nzachoval sak zaslúženým, čestným šedinám. Tu nesvedči\nfňukavé motl. Jediná melancholia gréckych stupnic je v sta-\nve vyslovit city bačové; ved ešte ráz kochá sa vřelým zra-\nkom po svojich zelených pastviskách a všecky tie tiché scény i-\ndyličného života ešte ráz na samom javišti milou rozpomien-\nkou přežívá. No načo tu moll ? Je to zajisté čistý, ani je-\ndným tónom nepokalený modus quintus, lýdskym alebo u sa-\nmých Grékov hypolýdskym nazvaný. Refrain započíná s b,\nponevač predchodi /, a jako známo stará hudba nikdy ne-\nsniesla medzinu f—h, tak zvaný tritonusy ktorému zavše od-\npomáhalo b. I toto dokazuje, jak hlboko na hudebnom cite za-\nkládá sa zákaz prehnatej quarty a falošnej quinty, proti ně-\nmuž jako i proti jiným pravidlám prirodzeným melodičnej\nstruktury moderná hudba často sa prehrešuje. Podívajte sa\nešte i na súmerný rytmický pohyb v trojaktových sebe do-\nkonále sodpovedajúcich větách! Zajisté takýchto v každom\nohlade do- a zajímavých spevov slovenský íudpočituje mno-\nztvo. O len delníkov na tomto poli.\nU nás ešte o dókladnejšom pokuse sbierky národních\nspevov dosial ani řeči. Ja nebýval som nikdy medzi ludom\ni postavením svojím vzdialený som od neho, a preto ani po-\ntřebné sbierky si sostaviť, ani sverenej mi od SI. Redakcie\núlohe vyhovět nemóžem. Mne aspoň pre nedostatok potře-\nbného materiálu kritický rozbor spevu slovenského je ešte\nnemožný. Sbierky nektoré diletantské sú tak řečeno vóbec\nnespolehlivé. Slovenský národnie spev svědomitě notám svě-\nřit dovedú jedine znalci gréckeho systému, a kým sa alebo\nhudebné vzdelanie viac v národe nerozšíri, alebo kým nedó-\njdú na pomoc ostatní milovníci národnieho spevu v Slovan-\nstve, dotiaí nám lepšie čakať na věrné sbierky, než moder-\nnisovanými nápevmi napomáhat zahynutie púvodného sloven-\nského spevu.\n\nJán Levoslav Bella\n\n*) K výslovné žádosti p. spisovatele podali jsme článek tento v pů-\nvodním nářečí slovenském. Red.\n\nPobyt H. Berlioze v Praze.\nVypravuje Dr. Aug. V. Ambros.\nTrávili jsme, jsouce ve věcech hudebních takřka na ka-\nJiánku, ještě nějaký čas od své dobyté dobré pověsti. A-\nvšak co se naší pověsti „v cizině\" dotýče, vrhal důkladně už\nodstraněný cop svůj děsný stín ještě hluboko do čtyřiceti let\na byl by nás málem připravil o návštěvu H. Berlioze. Jak\nmi on sám vypravoval, varovali ho důtklivě tehdáž v Drá-\nžďanech, aby nenavštívil města tuhého hudebního konserva-\ntismu: on n'y aime et on n'y veut, que du Mozart. (Oni nemilují a\nnechtí jiného než Mozarta). To nebylo ovšem pravda. Že zástup-\ncové onoho konservatismu milovali Mozarta, to nebylo jejich\nvadou; neboť i my jsme sdíleli s nimi jejich víru; avšak je-\njich chyba byla, že jedině a výhradně Mozarta milovali. Ber-\nlioz procestoval r. 1843 Německo, provozoval v Lipsku, Brun-\nšviku atd. svá synfonická díla opáčné úsudky o jeho\nskladbách jen se sypaly. Co zatím W. R. Griepenkerl sta-\nvěl francouzského skladatele hned vedle Beethovena ba skoro\nnad něho (viz brožurku: „Ritter Berlioz in Braunschweig\"),\npovažovali ho jiní za to, co Italiani pazzo da catene , Češi\nbláznem nazývají.\nVšecko, co jsme slyšeli o muži tom, sloužilo jen k tomu,\nže isme se pron nanejvýš zajímali. O něm, totiž z jeho hu-\ndby neslyšeli jsme po tu dobu ničeho. Lisztova transkripce\nBerliozovy skladby „Episode de la vie ďun artisté\" takzva-\nné fantastické synfonie nás jen notně pomátla nepodavši nám\npražádného obrazu. Lámali jsme si tím veškerých svých\ndeset prstů a nevěděli jsme přece nic více, nežli před tím.\nR. 1844 konal jistý můj hudební přítel cestu do Lipska\na slyšel tam v koncertu hudební jednoty Euterpe ouverturu\nk Learu od H. Berlioze. Dante navrátiv se z pekelných ob-\nvodů a ze sedmi teras předpeklí zcela zdráv do Florence,\nnebyl zajisté s větší napnutostí od svých přátel uvítán, jako\non ode mne.\n„Nuže, jaká jest ta ouvertura k Learu? Co slyšíš oBer-\nliozu?\" tázal jsem se já velmi zvědavě.\n„Ten člověk není žádný blázen,\" zněla odpověd."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.3", "texte": "Hector Berlioz.\nNa hudebním obzoru shasla tyto dni skvělá hvězda,\nMerá při svém objevení co meteor zářila a vlastní svou drá-\nhou kráčela.\nHvězdou tou jest Hector Berlioz, věhlasný skladatel\nfrancouzský, jenž dne 9. března 1869 v Paříži zemřel.\nBerlioz Hector slovútný fr. skladatel narodil se dne 11.\npros. 1803 v La-Cote-St.-André v departementu Iserském.\nDle vůle otcovy měl se státi lékařem; studovav k tomu cíli\n2 roky medicínu v Paříži, opustil nastoupenou dráhu a zvo-\nlil si hudbu za své životní zaměstnání. Že jednal proti vůli\notcově, odepřel mu otec veškeré podpory. Za tou příčinou\nvstoupil Hector co chorista do sboru při Theátre des Nou-\nveautés a o několik měsíců později dobýval si co učitel hu-\ndby vezdejšího chleba pracovav zároveň na úplném svém vy-\ncvičení v Pařížské konservatoři za Čecha Rejchy aLesneura.\nIrčanka Smithsonova, herečka při anglickém divadle v Pa-\nříži dojala ho svou Ofelií nad míru; zahořev k níláskou, do-\nmníval se po třech letech, že je od ní oklamán, což ho při-\nvedlo až na pokraj zoufalství.\nV tomto duševním stavu složil pověstnou synfonii fan-\ntastickou. Brzo na to napsal kantatu Sardanapal, za kte-\nrouž r. 1830 tak zvanou velkou cenu obdržel. Odebrav se\ndo Itálie vedl tam fantastický, v uměleckém ohledu nepra-\nvidelný, ovšem ale bohatý vnitřní život. Odtamtud se na-\nvrátil r. 1832. Za jeho pobytu v Itálii povstaly: Synfonie\nméloloque, ouvertury král Lear a Rob Roy. Roku 1833 vzbu-\ndila jeho synfonie Harold velkého povyku a rozmíšek mezi\nznalci a umělci.\nOpera Benvenuto Cellini & známá synfonie „Romeo & Ju-\nlietta\" (1839) smířily poněkud odporné strany a všeobecný\núsudek o Berliozovi byl příznivý. Kromě těchto uvedených\nskladeb složil Berlioz ještě ouverturu F/rancs Juges, kantatu\nLe cinquiéme Mai (5. Máj). Sara la baigneuse na slova\nod Viktora Hugona. Rekviem (1837) ksmutezní slavnosti ge-\nv\nnerála Damremonta; ouverturu Cameval romain (Římský kar-\nneval) a Hymme ala France (írancouzskou hymnu) pro ve-\nděnou dne 1. srpna 1844 téměř od 1000 hudebníků, pak Da-\nmnation de Faust (1846). Roku 1854 složil trilogii: „Uték\nsv. rodiny do Egypta\" a druhou operu mimo jiné menší sklad-\nby. R. 1843 cestoval Berlioz po Belgii a Německu provozuje\nv koncertech své skladby. Jeho řízením slyšeli jsme v Pra-\nze mimo jiné skladby části z fantastické synfonie a zesyn-\nfonie Romeo a Julie; kavatinu z opery Benvenuto Cellini. Ber-\nlioz byl svého času zvláštním zjevem.\nObdařen neobyčejnou fantasií a pevností vůle, neostý-\nchal se Beethovenem nalomená pouta dosavádní theorie hu-\ndební zcela zlomiti a odhoditi. Úzké mu byly meze v nichž\nse bylo pohybovati každému skladateli, jakož i předměty?\njež si obírali obyčejně hudebníci k líčení, mu nepostačovaly.\nPravda jest ovšem, že Berlioz více od hudby žádal, nežli\nsnad v mezech možnosti leželo; pravda jest ale taktéž, že\notevřel skladatelům nové dráhy, ukázav zároveň, že není\nBeethovenem ještě všecko vyčerpáno, neřku-li dokončeno.\nHudba Berliozova činí při prvním poslechnutí na poslu-\nchače dojem poněkud matný, nezřetelný, unavující; nepodá-\nvá posluchači míst, v nichž by si pooddechnouti mohl; nýbrž\nudržuje ho v stálém napnutí a v jakési nejistotě; avš k při\nvšem tom dovede sí hudba jeho příznivce získati.\nKonečně netřeba podotýkati, že je Berlioz tvůrcem nové\ninstrummtace a předchůdce nynějších representatův tak zva-\nné novoněmecké čili hudby budoucnosti Wagnera a Liszta.\nBerlioz je spolu duchaplný theoretik a příkrý, důmyslný a\nduchaplný hudební kritik a sepsal Voyage musicale en Alle-\nmande et Itálie. (Hudební cesta po Německu a Itálii.)\nEtudes sur Beethoven, Gluck et Weber (studie o Beethove-\nnovi atd), a důkladné dílo: Traité ďinstrumentation et ďor-\nchestration moderne. (Nauka o instrumentací a orkestrací),\nkteré 1844 v Paříži vyšlo. Berlioz je bibliotekářem konser-\nvatoře a od r. 1856 členem akademie.\nO pohřbu Berlioze dovídáme se z Paříže následující: V\nchrámu provedl orkestr skladbu „ Lacrimosa\" od Mozarta a\npochod z Gluckovy „Alceste,\" kteréžto poslední skladbě se ze-\nsnulý tak často obdivoval.\nLittolf řídil hudbu a první pěvci účinkovali, tak že aspoň\n\n„A což líčí; maluje ta ouvertura?\"\n„Šílenství.\"\nTu stál jsem a věděl jsem tolik, co dříve : Ten člověk\nnení blázen a jeho ouvertura líčí šílenství.\nVěděl jsem ostatně, že nebyl také Shakespeare, jenž ve\nsvém Learu líčí výtečně šílenství, naprosto žádným bláznem,\načkoliv jej pan Voltaire někde „sauvage ivre\" (divým opil-\ncem) nazývá. Má zvědavost se zmahala vůčihledě. Brzy na\nto potkal mne zesnulý Jan Bedř. Kittl.\n„Dám v příštím konservatorním koncertě provozovat\nouverturu ku „Learu,\" pravil ke mně a já zajásal.\nHudebníci mladší strany shromáždili se ke zkoušce v\ncvičebním sále konservatorním.\nKontrabasy hřímaly svůj recitativnatý úvod, čarovná me-\nlodie se vynořila z oboe, allegro burácelo, rozkošná místa\nstřídala se s jinýma, při nichž bych si byl raději uši zacpal,\nakkordy s parallelními oktávami v zevnějších hlasech! Po-\nhlížel jsem ustavičně na podobiznu Diviše Webra na stěně\nv\nvisící, zdaž se nesřítí, jako obraz zbožného Kuna v „Caro-\nstřelci.\" Avšak Weber usmíval se velmi dobrosrdečně.\nOuvertura byla v koncertu výtečně provedena a nyní\nzapočali jsme my dělati hluk. Naše ucho přivyklo se ostat-\nně při opětovaném slyšení mnohým z těch harmonických o-\nhav a nekáraností. Nebloudí Lear v šílenství po stepi? A\nnelíčil-li pak před sto a padesáti lety starý Kachenau šílen -\nství krále Saula kvintovými parallelami? Proč by měli být\nkvintové parallely officielnými pro šílenství a proč ne oktá-\nvové parallely jako u Berlioze?\nMůj přítel měl pravdu. Krásná a skutečně ušlechtilá\nmísta, zvláště melodie, kterou jsme nazývali „motivem Cor-\ndeliiným\" zářily nám dvojnásobně. Nedali jsme setímplésti,\nže jiní, zvláště starší hudebníci, vyjížděli proti ouvertuře\ncelou zbrojnicí nadávek. Též přítel Veit vrtěl povážlivě\nale jemně hlavou. Jemu, nejcudnějšímu ze všech hudební-\nků, jenž mi napsal o mých, jak se domnívám zcela odůvod-\nněných kvintových parallelách v mém triu D-dur že se\nto rovná malé vraždě aneb jinakému zločinu; jemu ovšem\npřipadal as Berlioz co sauvage ivre čili divý opilec.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.4", "texte": "zesnulý Berlioz našel pěvce, kteří o živém ani slyšeti ne-\nchtěli. Veškeří umělci a přátelé umění z Paříže, mezi nimi\nAuber, Felicien David, mad. Ernst, Barbier, Pasdeloup, St.\nHeller, bar. Taylor aj. byli v chrámě přítomni. Nesčíslné\nmnožství doprovázelo průvod pohřební. U hrobu držáno jest\ntré řečí: Guillaum mluvil jménem akademie krásných věd,\nGounod jménem konservatoře, B. Thomas jménem spolku\nspisovatelů. Při prohledávání síně, v nížto Berlioz skonal,\nnalezen jest pod poduškou klíč k psacímu stolku, v němž se\nnalézalo množství rukopisů. Mezi těmito nalézaly se úryvky\nopery: „Krvácející jeptiška,\" a na listu titulním slova: „Po\nmé smrti ihned spáliti.\"\n\nMichal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nNa venkově pracoval Glinka velmi pilně. Každého jitra\nsedával ve velkém a veselém pokoji, kde se obyčejně celá\nrodina shromažďovala, a čím hlasitěji se hovor a smích okolo\nněho rozléhaly, tím rychleji pracoval. Vůbec složil Glinka\nmnohé pěkné věci v šumotu a hluku, jako ku př. se\nsborem: „Ach ne mně bědnému,\" které byl složil v Petro-\nhradě o hostině uprostřed patnácti hřmotně se veselících\npřátel.\nNavrátiv se v srpnu do Petrohradu, pokračoval horlivě\nve své opeře. „Scénu Susanina v lese s Poláky,\" píše „sklá-\ndal jsem v zimě; prvé nežli jsem komponovati počal, pro-\nčetl jsem celý ten výstup nahlas, vmyslil a vcítil jsem se tak\nživě v postavení svého hrdiny, že se mně samému hrůzou\nježily vlasy na hlavě a mráz po těle mi pobíhal.\"\nOpera byla hotova. Počaly zkoušky. Tyto šly velmi\ndobře. Glinka byl spokojen jak se zpěváky, tak s orkestrem.\nZkouškám těm bývali přátelé jeho přítomni a mnozí z nich\nudíleli mu velmi prospěšné rady. Glinka o tom píše: „Hr.\nV. posloužil mi velmi ve dvou věcech. V introdukci nebylo\ncody, po jeho radě jsem ji přidělal. Ve scéně Susanina, je-\njížto hlavní motiv jsem vzal z ruské písně, kterou jsem byl\nnedaleko Lugy slyšel, nebyl stfor na jevišti nýbrž za kulisa-\nmi. Hr. V. mi poradil, abych přidělal sbor na jevišti cre-\nscendo a ukončil ho fortissimo, čímž nabylo vystoupení ženicha\nmnohem slavnostnějšího rázu. Mimo to získali si zásluhy o\nněkteré opravy kn. O— a Karel Mayer.\nKonečně 27. listopadu 1836 ohlášeno bylo představení\nTjŽivot za cářu,\" kterýmžto názvem byl Glinka původní „I-\nvan Susanin\" zaměnil, dosáhnuv povolení věnovati operu svou\nsamému caři. Prvé jednání bylo přijato s uspokojením ; zná-\nmé trio vyvolalo bouřného potlesku. Ve výstupu Poláků ale\npanovalo hluboké ticho; Glinka rozhořčen mlčením obe-\ncenstva, šel na scénu; tu ale zavzněla píseň sirotka a vše-\ncky pochybnosti Glinkovy o úspěchu se rozptýlily; ostatní\nr\nčásti opery přijaty byly s nadšením. Úspěch byl ohromný.\nPo skončení opery pozván byl Glinkn v prostranní cár-\nskou lóži, kde mu cář díky své vyslovil, podobně čárová,\nyelkoknížata a velkokněžna Maria Nikolajevna. Po-\nzději obdržel ještě od care darem prsten v ceně asi 4000\nrublů.\nGlinka píše o úspěchu své opery v listu k matce: „Ny-\nní po šestém představení mohu určitě říci, že převýšil úspěch\ndaleko mé očekávání a že nalézá opera má vždy více a více\nobliby u obecenstva.\"\nBrzy po prvém představení objevil se ve tří číslech Se-\nverní Včely článek o „Životu za cáre\" a po dlouhý, dlouhý\nčas ostal tento článek jediným kritickým pojednáním o díle\nstavícím epochu v dějinách ruské hudby, neboť dva články\nza krátko po prvém představení „Života za čáře\" v Moskvi-\nťaninu uveřejněné nelze vřaditi mezi kritické hudební roz-\nbory. Teprvé r. 1852 pojednáno bylo opět tiskem o našío-\npeře, a sice v Moskviťaninu a v Severní Včele. V prvním\npojednání nazývá se Glinka Kolumbem ruské hudby a vzorem\npro všechny národní skladatele. Než i tento článek nelze v\npřísném slova smyslu kritikou nazvati a proto stává jediné-\nko toliko kritického rozboru „Života za čáře\" v Severní\nv '\nVčele. Čteme tam mimo jiné: „Zasvěcen ve veškeré tajiny\nitalského zpěvu i německé harmonie. vnikl skladatel hluboko\nv povahu ruské melodie; nadán bohatým talentem, první do-\nkázal pokusem přeskvělým, že ruská melodie mutná i\nveselá a dovádivá povznešena býti může k slohu drama-\ntickému.\"\nNedlouho po prvém představení „Života za čáře\" bylo\nnapsáno přítelem Glinkovým M— ještě jedno pojednání o\nvýznamu této opery, které ale pro různé okolnosti nikdy ti-\nskem nevyšlo. Poněvadž je ale v něm obsaženo nejlepší o-\ncenění a karakteristika Glinky a hudebního jeho směru, po-\ndám zde úryvky z něho: „Karakter hudební školy nestanoví\nse pouze národní melodií, jako se školy malířské neliší pou-\nze národností fysiognomie. V hudbě jsou základní živly:\nmelodie a harmonie (a rythmus, slušno připojiti), jak v ma-\nlířství kresba a kolorit. Těmito živly ohraničují se školy.\"\n„Glinka pojal jinak význam slova ruskáhuclba, ruská opera\nnež jeho předchůdci. Neobmezilť se pouhým nápodobováním\nnárodního nápěvu, nýbrž vnikl hluboko v soustavu ruských\npísní, v jich podávání samým národem, v ty vzkřiky, ty ná-\nhlé přechody od vážného k živému, od hřmotného k tiché-\nmu, ty světlo-stíny, překvapení všeho druhu; konečně\nzvláštní na žádných přijatých pravidlech nezaloženou har-\nmonii.\"\nPozoruhoduo jest, že se v cizině mnohem více psalo o\nGlinkovi a že jej v německých a francouzských listech o\nmnoho výše stavili, nežli na Rusi. Y čísle zahraničných po-\njednání, která nejlépe ocenila zásluhy Glinkovy o hudbu, pře-\ndevším dlužno uvésti: „Une année en Russie, lettres écrites\nde Moscou\" en 1840 v Revue de Paris, kde Merimé praví:\nV\n„Život za čáře jest opera neobyčejně původní. Jet v o-\nhledu literárním i hudebním věrným obrazem všeho toho\nco Rus vytrpěla i pěla; ona zde najde označeny své anti-\npathie i své náklonnosti, své slzy i své radosti, hlubokou\nsvou noc i jasný zabřesk svého jitra. Z počátku slyšíme\nbolestný nářek, však na to rozléhá se hrdá vítězná hymna\nvykoupení a vše to s takovou věrností, že by i poslední se-\ndlák, kdyby mohl býti přenešen ze své jizby do divadla, ro-\nzechvěn býti musel až do hlubiny srdce . . . Toto dílo jest\nvíc než opera jest to národní epopaea, lyrické drama,\nnavrátivši se ku svým počátkům v ty doby, kdy nebylo ještě\nkratochvilnou zábavou, nýbrž národní a náboženskou slavno-\nstí. Ač cizozemec, nikdy jsem nemohl poslouchati tu operu\nbez živého citu sympatie a pohnutí.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.5", "texte": "Naproti tomu mnozí rodáci Glinkovi neuznávali důleži-\ntost a význam nové opery; někteří mu upírali dostatečných\nsil k opeře, druzí vytýkali mu, že nepojal dobře ruského\nducha; jedna částka ruského obecenstva pohlížela docela s\njakýmsi vysokopanským opovržením na novou operu, mluvíc\no ní v salonní své řeči, že je to „de la musique des\neochets*. . . \"\nBuď jak bud, veliké dílo bylo hotovo a mělo znamenitý\núspěch. Obdivovati se musíme tomu, jak mladý skladatel,\njenž musel všude začínati, všude novou si raziti dráhu, tak\npevně se přidržel své úlohy, v žádnou stranu se od ní ne-\nodchýliv, úplně se übrániv vlivu obou vkusů, tenkráte v o-\nperní hudbě panujících: novější italské opeře Bellini-ho a\nDonizettiho a novější francouzské, jež nám představuje Fe-\nnella, Robert atd. Uchrániv se všech současných vlivů, je-\ndinému toliko vlivu přístupu k sobě nezamezil, vlivu oper Che-\nrubiniho a Beethovenova „Fidelio.\"\nS jeho povahou shodovala se vážnost, hlubokost jich\nsměru, předměty těch oper byly pro něho velmi sympatičny,\na on si zvo lil pro svou operu podobný předmět, předmět\nblíže stojící oratoriu než opeře, takový, kde hlavním obsa-\nhem není láska, vášeň, intriga, ale projevení a vítězství ve-\nlikého mravního citu. V tom se velmi klonil ke Gluckovi\nale Glinka v tom čase ještě Glucka neznal; on poznal a\nzamiloval si tuto tak příbuznou jemu povahu teprvé na ko-\nnec Svého Žití. (Pokračování.)\n\nÚvahy.\n\nSrbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano\nupravil) V. Jos. Hlaváč. Cis. 3.\nSrbské národně pesme na glasovir, stavio V. J. Hlaváč (pro\n4 ruce).\n(Pokračování.)\nJe-li fantasie skladba, která se tak dlouho z určitých vy-\nvinovala forem, až konečně vymanivši se z jejich poddanství,\nzcela neodvislou se stala; která při své velké svobodomyslnosti\npřec jen nepohrdá vychloubati se cizím peřím, ac se liberální\nbýti tváří, častokráte bývá nejvetsí zpátecnicí; tuť ovsem ne-\nmůžeme panu Hlaváčovi vytýkati, že nazval seřadení srbských\npísní fantasií. Mohl je rovněž tak quodlibetem, jako fantasií\npojmenovati. To tedy nebudiž skladateli na ujmu. Vždyť byl\ni sám Beethoven na rozpacích, pod jakou firmou by mel uve-\nřejniti své sonáty: Es-dur a Cis-moll, vzdáliv se trochu od\njejich formy, a propůjčil jim tedy ještě predikát: Quasi una\nfantasia. Na tom by nám tedy tak mnoho nezáleželo; nám jen\njde o to, jaký materiál zvolil skladatel ku své fantasii, a jak\nho užil. Musíme doznati, že nás tentokráte obojím uspokojil.\nPísně, vynikajíce pěknými melodiemi, mají do sebe mimo mo-\ndulátoři ckých a melodických zvláštností ještě tu, že zakončují\nkaždý svůj úryvek dominantou, tak že v nich nacházíme tolik\nzakončení, kolik polovicných závěrek, což zasluhuje našeho po-\nvšimnutí tím více, protože jsou to zpěvy našich slovanských\nbratří, které se rozcházejí s našimi národními písněmi právě na\ntomto rozcestí. Druhou zvláštnost jejich nacházíme v melodii.\nPotkáváme se totiž ve fantasii této s písní do Fis-moll, při níž\nbychom museli, chtíce ji odůvodniti tbeorií, si utvořiti též zvlá-\nštní mollstupnici, jíž postrádáme až dosud v naší hudební sou-\nstavě. Tím spůsobem musela by se pak Fis-mollstupnice jme-\nnovat!: Fis, Gis, A, His, Cis, D, Eis, v níž se dvě zvětšené\nsekundy A-His a D-Eis nalézají. K vůli vzácnosti písně této\nuvádíme aspoň první díl její, jenž zní:\nMy bycliom ovsem (dle svého) zpívali v prvním taktu mí-\nsto His raději H, a v druhém taktu místo His raději Cis; ale\nproto pro všecko bude tato píseň přístupna vzdělanému uchu,\na jsouc vkusně harmonisována, bude nás velmi zajímati. Oko\nvidí ovsem zvětšenou sekundu; ale ucho přec jen slyší malou\ntercii A-C a národové, počínajíce pěti, dbali ještě málo o to,\nbude-li Dr. Liszt psáti chromaticko-enharmonický kvapík, čili\nnic. Pohlížejíce •se stanoviska svého na tuto píseií, krerá ná&\nzajímá mimo melodii i svou formou, soudíme, že se vní jeví\nveliká měkkost, bol a žal, následkem dvou malých tercií Fis-A\na A-His (proměníme-li poslední v A-C), které se nalézají v pěti-\ntonovém objemu této písně. Nechceme sice úsměsně dokazovati,\nže je všecka theorie, jak přísloví praví, plesnivá; to vsak mů-\nžeme říci, že má theorie ještě mnoho na práci, a že ještě uply-\nne mnoho vody do té doby, až nebude muset za prakcí pokul-\nhávati; ano, že jí snad ani dopřáno nebude, vniknouti do všech\ntajností své starší sestry. Za tou příčinou mám za to, že kdo-\nby dovedl dokázati, zpívalo-li se dříve do moll aneb do dur,\nby také musel umět dokázati, byla-li dříve slepice nebo vejce.\nPokusivše se se stanoviska theoretického píseň tuto posouditi a\nna zvláštnost některých srbských písní poukázati, zmíníme se\nještě stručně o zpracováni písní těchto.\n(Pokračování.)\n\nDopisy.\n\nZ Milána, dne 10. března. (Slč. Ter. Stolzova co Leonora ve Verdiové\nopeře „La forza del destino.\" Nejzdařilejší kusy této opery.—\nNové opery Graziella lldegonda Yaleria. Gustav Wasa\nI tutoři ele pupille. —Ulema, la Schiava.)\nSic. Stolzova slavila v zdejším ohromném divadle della\nScala opět nový triumf mistrným provedením Leonory ve Verdi-\nově opeře „Forza del destino44 (Moc osudu), která se dne 28.\núnora poprvé provozovala. Veškeré noviny překypují chvaloře-\ncemi o vaší krajance. Tak píše Pungnlo: Sic. Stolzova vdechla\nveškerou váŠen, již chová její podivuhodný hlas, v tuto operu.\nV modlitbě (2. akt) a varii posledního aktu byl výkon sl. Stol-\nzovy roven výtvoru Verdiho a když vypustila její zoufalá duse\nv poslední arii ona chvějící slova „Fatalitá, Fatalitá\" podala je\ntakovým výrazem, že mráz přejel veškeré obecenstvo, které hlu-\nboce bylo pohnuto a opanováno. Lombardia píše: Sic. Stol-\nzova je jako v Don Carlos nepřekonatelnou pěvkyní co do svě-\nžesti hlasu a co do dramatického výrazu. Gazetta di Mila-\nno: V modlitbě druhého dějství objevila se sic. Stolzova onou\nbožskou pěvkyní a onou velkou hereckou, kterou vŠechni známe\nv partii Alžběty opery Don Carlos. Ve velkém duettu mezi ní\na bassem Juncou byli oba vyrušováni ustavičnými potlesky.\nV některých frásích zbudila Stolzova nadšeného volání.\nFama: Potlesk zdvojnásobil se při modlitbě Leonory, v níž sl.\nStolzova objevila nové poklady umění oným zázračným výrazem\nsvého hlasu, jenž slzí a zpívá. Cosmorama: Sic. Stolzova\nje jako v Don Carlosu nepřekonatelnou co do železné síly její\nplic, co do elektrisovacího výrazu, co do mohútného hlasu v mí-\nstech jemných a konečně co do provedení živého a náruživostí\npřekypujícího, Co se týce Verdiovy opery: „Forza del de-\nstino\" dlužno podotknout!, že je psána pro císařské divadlo pe-\ntrohradské a že se tam poprvé dne 10. listopadu 1862 provozo-\nvala. Po několika měsících dávala se v Madridě, pak v Římě\na teprv dne 28 února 1869 v Miláne. Nebudu se rozpisovali\no ceně této opery; postačí, řeknu-li, že není tak výtečná jako\nDon Carlos. NejlepŠí kusy, které zbudily velkého nadšení, jsou\nony: v 2 aktu: sbor poutníků vynikající podivuhodnými vokál-\nními effekty romance Don Alvara rataplan, který se žá-\ndal k opakování píseň „E bella la guerra\" —patetická arie\nLeonory sbor duchovních - v 3 aktu rondo výjev v\ntáboru. Y posledním aktu: dnetto modlitba Leonory, vý-\ntečný kus, psán s duchaplností as velkým nadšením terzetto.\nProvedení opery bylo výborné a Yerdi byl téhož večera 26krát\nvyvolán. Z pěveckých sil vyznačily se mimo sl. Stolzové sig.\nTiberini (Don Alvaro), barytonista Rota (Fra Melitone), bassista\nJunca (Padre Guaidiano), sig. Benza (Preziosilla). V pátek"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.6", "texte": "cíne 5. března provozovala se v divadle Janovském (Genua)\nnová opera „Graziella\" od Docia Montiho. Libretto je jedno-\nduché, až příliš jednoduché; hudba nevyniká velkou původností.\nNej lepší akt je druhý, jenž obsahuje mnohé pěkné věci (terzet-\nto, duetto, romance pro tenor, po níž skladatel dvakrát volán\njest, svěží duetto mezi Stefanem a Graziellou). V celku se opera\nta líbila. Rovněž tak došla nová opora „lldegondau od Mo-\nralesa ve Florenci příznivého úspěchu. Nejvíce líbily se dva\nkusy: préludium a romance pro tenor, která se žádala k opa-\nkování. V opeře té nacházejí se mnohé zcela nové myšlenky a\ninstrumentace je velmi obratně držena. Skladatel Morales byl\n12krát vyvolán. První představení nové opery „ Valena\"\nod Ed. Very má se dne 13. března v Bologni odbývati.\nMaestro Apolloni, skladatel opery ~Ebreou (Žid), pracuje nyní\no nové opere: Gustav Wasa. Nová opera maestre Dechampse,\nkterá se bude dávati na divadle Pergola ve Florenci, má název:\n~I tutoři ele pupille'*. V příštím karnevalu bude se na di-\nvadle Fenice v Benátkách dávati nová opera „ Ulema la Sc/ria-\nvau (Ulema, otrokyne) od maestra Pedrotti-ho.\nZ Neapole. (Petrellova nejnovější opera „Giovanna 11. di Napoli.\")\nV sobotu dne 27. února provozována zde poprvé Pe-\ntrellova nejnovější opera „Giovanna 11. di Napoliu, o\nniž jste se v Daliboru (č. 5.) zmínili, se skvělým výsledkem.\nDva kusy (barcarola a bolero) musely se opakovati a skladatel\nbyl 18kráte volán. Při druhém provozování opětovány byly\ntytéž úryvky a skladatel byl 25krát volán. Co se mne týce,\nmohu Vás ujistit, že je Giovanna 11. mistrovským dílem Petre-\nlovým. Skladatel obmyslil hlavně finále, která vynikají dobrou\nfakturou. Petrellovi poštěstilo se vynalezti krásné melodie, i ještě\nvíce, rozvinouti je mistrně a dodati jim nové formy. Časopis\nOmnibus praví o hudbě Petrellovy opery: ~Hudba je snadná,\nskvělá (briliante), není zdlouhavá, ani nudná. Kdyby libretto\nbylo lepší, byla by opera ta mistrovským dílem Petrellovým;\navšak pro to pro vše proběhne zajisté celý hudební K\ntomu dodávám, že stojí ~Giovanna II.\" výše, než Petrellova\n„Joneí;. Co se výkonných umělců týce, všichni zpívali se zá-\npalem uměleckým. Sign. Lotti vynikla v duettu s tenorem (1.\nakt) v 1. finali, přednesem bolera, notturina a modlitby; sign.\nFavi-Galli byla po každém kusu potleskem odměněna; taktéž\nZaccometti, Quintili-Leoni a Rossi-Galli.\nZ Petrohradu. (Nová ruská opera „Ratklyfř\" od Kuje.)\nPaní Leonova obrala si k svému příjmu novou 3aktovou operu\nWilliam Patklyff od Kuje, která se dne 26. února poprvé\nv divadle Mariánském provozovala. Libretto opery té je od\nPleševa do ruštiny přeneseno dle Heinovy dramatisované balla-\ndy. Kuj není nováčkem na poli operním; složilť a zadal divadlu\nza Času ředitele Saburova partituru své opery „Kavkazka\",\nkterá však pro velký náklad nebyla provedena. Co do libretta\nje Ratklyfř slabý otisk Scbillerových loupežníků, jinosská práce\nHeinova, v níž chtěl básník zjednati platnost komunistickým\nideám, které naplňovaly tehdáž celé Německo. Opera Kujova\nmá své těžiště v orkestru, jehožto efřekty jsou příliš kompaktní;\njednotlivé kusy jsou obratně zosnovány, avšak melodická a jme-\nnovitě dramatická nit vázne ustavičně. Pan Edv. Nápravník,\nvýtečný kapelník ruské opery, nastudoval toto ohromnými ob-\ntížemi překypující dílo s velkou obezřelostí a vytrvalostí. Nej-\nzdařilejší scéna jest v hudebním ohledu v 2. aktu, kde loupež-\nníci a jejich družky hodují; mimo to malý ženský sbor v 1. aktu,\njenž se opakovati musel. V opeře té nacházíme reminiscence\nna Wagnera, Flotowa a Verdi-ho; avšak při všem tom dlužno\nse vyznati, že má Kuj nevšední hudební vlohy, které by ovšem\nv hudbě instrumentální značné plody vytvořily. Silné plechové\nnástroje, jakož i harfa účinkují v každém čísle; vyšší umělecké\nformy, věčší propracované pospolné kusy, jako terzetto, kvar-\ntetto atd., které přispívají k lícení karakterů v dramatické bar-\nvě, chybí tu úplně. Opera byla takto obsazena: Mac Gregora\npředstavoval Vasiljev, Marii, jeho dceru pí. Platonova,\nMarkétu pí. Leonova, hraběte Douglase Nikolshij, Willi-\nam Ratklyfřa Melnikov, Lesleye Baladnoi\\ Torna a Ro-\nbina tiobolev a Sariotti, Bessy sic. Subininova. Sklada-\ntel byl po I.a 3. aktu vícekrát bouřlivě volán a objevil se ve\nsvé důstojnické uniformě v ředitelské loži.\nZ Mnichova. (Nová opera Rheingold od Rich. Wagnera.)\nNová opera Rheingold bude se poprvé dne 25. srpna ve vel-\nkém divadle v den narozenin králových provozovati. Za tou\npříčinou nebude se ve velkém divadle, které se za tím účelem\npřestavěti musí, od 28. Června do 11. srpna liráti.\n\n—g—\n\nZ Domažlic. (Kostelní hudba.)\nNastávající svatý pašijový týhoden a sice na velký pátek\nbude se zde provozovati v děkanském chrámu Páně okolo 7-\nhodiny večer při Božím hrobě Veliké Haydnovo oratorium Sedm\nposledních slov Kristových. V sobotu po obřadech v 9 hodin\nmše pro bílou sobotu od Roberta Fúhrera a večer při vzkříšení\nPáně slavné Regina Coeli do C od Dittersdorfa a velké slavné\nTedeum do D od Albina Maška. Na slavný Boží hod velko-\nlepá slavná mše do CodA. V. Mozarta; vložky:\nSurrexit Alleluja B-dur od J. Haydna, offertorium B-dur od\nLablera, tenor a violoncello solo Vidi aquam C-dur od Tauxe,\nzesnulého ředitele Mozartea v Solnohradě. Prostřední svátek\nmše D-moil od ředitele kůru Severina Blátterbaura, vložky t\ngraduale F-dur, duetto tenor a bass, houslové solo od AnL\nDiabelli, offertorium C-dur od Vine. Maska.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n\nPěvecký spolek „Lumír\" na Malé straně uspořádá v míst -\nnostech spolkových dne 21. března 1869 o 6 hodin večer zá-\nbavu, jejíž program jest následující: „Ten ptáček\", sbor od Berg-\nmanna. „Adagio\" od Kummra pro Violoncello s průvodem\npiana, přednese pan Mašek. „Píseň\", zpívá slečna Riikauf-\nova. „Sbor bojovníků, od Fr. Škroupa. (Poprvé.) »Be-\nklamace\", přednese pan Vacata. „Píseň\", zpívá slečnaßíick-\naufova. „Kadrilla z ruských písní,\" sbor od Nápravníka.\n„Velká fantasie\" od Servaise, přednese pan Masek. „Dekla-\nmace\", přednese pan Vacata. „Lovecká\", sbor na slova K.\nH. Máchy od Jos Drahorada. (Poprvé.)\n* Zpěv. spolek pražských typografů súčastnil se dne 17.\nbřezna v zábavě, již typ. beseda na počest jmenin předsedy p.\nDr. Edv. Grégra v místnostech spolkových uspořádala a zapěl:\n„Zastaveníčko,\" sbor od Vašáka. „Vlasti\", sbor od Forcht-\ngotta. „Hlasy z domova\", smíšené kvartetto od Vogla\n~Bože můj, otče můj !u, píseň staroslovanská, pro sbor upravil\nK. Bendi, „ProČ nemohl dál,\" žertovný sbor od V. Vorla-\n* Zpěváčky spolek „ OuP v Praze, Čítající nyní 50 Členů,\nprospívá řízením p. Ferd. Koubka, jenž vyučuje zpěvu, velmi\nzdárně. O výroční slavnosti založení Oulu vystoupí týž spolek\npoprvé a provede v chrámu vokální mši od L. Zvonaře a bude\núČinkovati ve večerní zábavě.\n* Smíchovský „LukesLi uspořádal řízením chvalně známé-\nho p. ředitele Bergmanna dne 7. března v místnostech měšL\nbesedy hudební zábavu, v níž provedena byla ouvertura na 4\nruce, pak sbor: Ženský klep, od Č. Vinaře, polka pro mer-\nlotiny od J. Pauknera a konečně komická operetta ~Kvas krále\nVondry*' od Dr. Illnera. Z Čísel těch líbila se nejvíce Pauk-\nnerova polka, která se opětovat! musela, a Illnerova operetta,\nkterá hlučného smíchu vyvolala. Návštěva byla Četná a vybraná.\n* Šárecký spolek zpěvácký „Boleslav,\" jenž rozvinuje\nznačnou Činnost, zúčastnil se v neděli dne 28. února v divadel-\nním představením, jež uspořádali na Žežulce ochotníci Šárečtí\na provedl v mezijednání následující sbory: „Cikáni\" sbor odJ-\nVogla. 2. „Utonulá,\" sbor od P. Křižkovského. 3. „Lovecká,\"\nsbor od Škroupa. 4. „Společná'1 od K. Bendla. Mimo to pro-\nvedena byla Pyatova činohra „Muka chudé ženy.\"\n* Ženský zpěv. spolek „Ludmila\" v Pardubicích uspořá-\ndal pro své P. T. přispívající Členy v hudově reálné Školy dne\n7. března 1869 koncert. Program : „Pozdravy\" sbor pro dva\nženské hlasy od Ferd. Gumberta. „Žona panovnice\" dekla-\nmace od V. Crhy, přednese sIČ. Ter. Melišova, člen spolku.\n„Znecká\" Čtverhlasý sbor ženhký od K. Bendla. Směs zná-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.7", "texte": "vodních písní od Zvonaře pro piano, přednese sic. Marie Kopfmah-\nlerova, clen spolkn. „O Tobě\" duo pro ženské hlasy od\nGuroberta, přednesou sic. Matiaskova a sic. Leop. Janurova,\nčlenové spolku. „Píseň\" sbor pro dva ženské hlasy odMen-\ndelssohna-Bartholdy. „Transeripce z Trovatore\" pro piano od\nPachera, přednese slc„ M. Kopfmahlerova, clen spolku. —Směs\nz národních písní, sbor pro tři ženské hlasy od pí. Bož. Jahno-\nvé, starostky spolku. „Bolení zubů\" tragikomieké duetto od\nR Genee-ho, přednesou z ochoty p. t. členové „Pernstýna\"\npánové J. Tomsu a Ferd. Schlemmer. Dívčí zpěv. spolek\ndržel se velmi statně zapěv s náležitým výrazem „Pozdravy44\ndvouhlasový sbor od Gumberta, Píseň od Mendelssohna a Čtver-\nhlasý ženský sbor ~Zreckou'4 od K. Bendla. Provedení posled-\nní skladby bylo v každém ohledu neúhonné a zdařilé, rovněž\ntak zdařile proveden byl trojhlasový sbor „Směs z národních\npLní44 od pí. Boženy Jahnové, horlivé starostky „Ludmily44 a\nbyl opětován. Mimo to zapěli sic. Leopoldina Janusova a Marie\nMatiaskova duetto Gumbertovo ~0 tobě44 velmi pěkně a došly\nvelké pochvaly. Sic. Kopfmahlerova přednesla na piano Pache-\nrovu transkripci z Trovatore a Babického směs z Českých písní\ns velkou zručností a sic. Teresa Mel i sova s přiměřeným výra-\nzem a rozmarem Crhovu deklamaci „Zena panovnice\". K zá-\nvěrce pobavili pp. Tomsu a Schlemmer žertovným přednesem\ntragikomického duetta „Bolení zubů'4 od Geneé-a přečetné obe-\ncenstvo nejlepsích vrstev. Ze skvělého výsledku koncertu toho\njde na jevo, že ředitel spolku p. Strebský, jakož i starostka pí.\nJahnová vynakládají všemožnou píli a snahu, aby spolek „Lud-\nmila44 utěšeně zkvétal a prospíval, zacež jim srdečné „Nazdar!44\nvoláme. Jak se dovídáme, hodlá jednota vypsati cenu za nejlepší\nvícehlasou skladbu pro ženské hlasy.\n\n—b.\n\nZprávy.\n\nČeské divadlo.\nO. H.\n9. března: „Alessandro Stradella;\" —\n11,břez,: „Jessonda;\" — 12,břez.: „Zajatá,u opera v jednom\njednání. Slova E Ratského přeložil prof. Kolář, Hudba od\nHynka Vojáčka {poprvé); —- 13, břez, „Norma\" opera ve 2\njednáních; hudba od Belliního; — 16. břez,: „Rigoletto,\"\nopera ve 4 jednáních, hudba od J. Verdi-ho; — 19, března:\n„Lucrezia Borgia,\" — S neobyčejným napnutím očekávaná\nopera Vojáčkován „Zajatá,\" objevila se konečně na našem\njevišti a sice ku příjmu regisseura p. Sáka\\ litujeme však,\nže dojem tohoto prvního dramatického díla našeho rodáka\npříliš příznivým nazvati nemůžeme. Všeho vyššího vzletu\nprostá prosa textu i hudby škodí této skladbě, ostatně na\nmnoze uměle — někdy snad příliš umele pracované nejvíce.\nDěj Ratským dramatisovaný jest stručně as následující:\nAnastasja (si. Kupkova), dcera bohatého statkáře Gavrila\nAthanasjeviče (p. Cech ml.) miluje, aniž by otec o tom vě-\nděl, mladého souseda Dimitra Lvoviče (p. Barcal); na útěku\npřed nepřátelským vojskem dostane se v hlubokém lese do\nzajetí Švédského důstojníka Karstroma (p. Sebesta), jenž\nihned láskou k mladému děvčeti zahoří. Dimitrij se na\nštěstí dostaví, potýká se s Karstromem, jemuž z ruky vy-\nrazí meč a osvobodí tak Anastasji, za kterýžto hrdinský\nskutek obdrží konečně ruku své milenky. Též dvě vedlejší\nosoby: Vasiljevna, pěstounka „zajaté\" (si. Hanušova) a Pe-\ntruša (p. Paleček) se Šťastně „dostanou*\" Pozadí tohoto děje\njest historické: koná se to v čas bitvy uPultavy; o níž se\nostatně stále jen vypravuje. Textu tomuto scházejí dvě\nhlavní podmínky dramatické básně: rozhodný dramatický —\nt. j. vnitřní, psychologický konflikt a básnické pojmutí a\nprovedení látky ; zda-li všední a prosaická dikce jest ná-\nsledkem věrného či volného překladu, nelze nám rozho-\ndnouti. Vojáčkova hudba nenapravila úhlavní tyto vady\ntextu, ba naopak sama trpí citelným nedostatkem poetické\nfantasie a dramatické věrnosti i živosti, tak že na žádném\nmístě jakousi původní myšlénkou neuchvacuje. Skladba\njest ovšem naveskrz pilná, svědomitá, avšak ne zřídka i\npříliš učená—jako v ouvertuře, kteráž se ostatně na pěkném\nfugovaném maloruském motivu národním (ač nikoliv novém)\nzakládá. Chvalná snaha, podati dílo rázu národně slovan-\nského, jest všude vůbec patrná; vsak vedle ruských a če-\nských motivů (tak jest ku př. upotřebena melodie „Jájsem\nz Kutné hory\" úplně v arii Petrušově, která se též s vel-\nkým potleskem setkala) vyskytují se Často místa upomína-\njící bezděky na italsko-francouzskou hudbu operní, a melo-\ndie národní jsou více plody pouhé reflexe než živé obrazo-\ntvornosti, lpíce na některých zevnějších zvláštnostech for-\nmálních, jako ku př. používání míchaného taktu (3/4 a 4/4),\njejž v písních polských a maloruských zde onde nalezáme.\nLitujeme, že v „Zajaté\" není žádných sborů; látka posky-\ntovala by zajisté příležitosti dost a dost — ovšem v jiném\nponěkud spracování, a sbory byly by se Vojáčkovi zajisté\nmnohem lépe zdařily, než mnohý solový zpěv. Mezera tato\npůsobí však i velmi nemile, jelikož jest v opeře několik si-\ntuací, v nichž očekáváme sbory s jistotou tím větší, ana nás\nvelmi hlučná hudba (mimochodem řečeno, pro prostornější\ndivadlo, než naše jest, instrumentovaná) takořka co ritornell\nna divoký válečný zpěv vojska švédského nebo ruského pří-\npravo vati se zdá. A že přec v celé opeře sboru není, jest\nnám dvojnásobně nápadno proto, že se tím velké historické\npozadí stává úplně zbytečným; neboť jak jsme „Zajatou\" po-\nznali, mohl by býti „Karstrom\" docela dobře i obyčejným\nloupežníkem — aniž by organismus opery i co do hudby i\nco do textu v nejmenším dotknouti se musel. Jak jsme již\npravili, záleží nejprvnejší zásluha „Zajaté\" v důkladném\ntechnickém spracování; zásluha ta jest ale příliš abstraktní,\nnež aby na laika bezprostředně působila, a též znalec, je-\nmuž opera především dramatem jest, nemůže jinak než ne-\nklásti na ni hlavní váhu. Obecenstvo nebylo příliš nadšeno,\npotlesk (na začátku hlavně po zpěvu Petrušově a ku konci\nopery) platil zajisté především zpěvákům, kteří naveskrz\nsvé úlohy, řízením kapelníka p. Čecha, pilně a svědomitě\nV ' X JT / L\nprovedli.\n\nKoncerty : 7. března : druhý koncert konservatoře hudby;\n— 10, března: koncert král, saské komorní virtuosky sl. Mary\nKrebsovy} — 14. března: koncert mladistvého houslisty Josefa\nWebra a jeho otce Jana Webra; — 17. března: koncert na\nrozloučenou sl. Mary Krebsovy. — Pdtd symfonie (C-raol)\npatří k oněm několika nebetyČným balvánům, jež genius\nBeethovenův na nejvyšším vrcholi hudebního parnasu byl\nvztýčil, aby se nám široširým, dalekým — skoro závratným\n— rozhledem otevřel svět zcela nový, netušeně čarovný, v\nobraze velkolepém zároveň a půvabném. A dílo to zasahuje\ntak mocně do nejtajnějŠích hlubin útroby tvůrce svého, že\nji — vedle „deváté\" považovati lze za nejvěrnější zjevení\nse celého ducha Beethovenova. Známý základní motiv první\nvěty, (o němž jak vůbec známo, sám skladatel pravil: „tak\ntluče osud na veřeje\") sáhá totiž původem svým (dle dů-\nkladného badání Nohlova v berlínském archivu) již do r.\n1795 neb 1796, tudiž do doby, v níž první symptomy hlu-\nchoty v skutku jako pádné udeření kruté ruky osudu celou\nosobností Beethovenovou otřásly. Když konečně onen motiv,\ndlouhá léta v srdci uschovaný, tak mohutně byl vzrostl, že\nmříže svého žaláře prolomil a vyřknut býti musel, učinil to\nBeethoven ve své páté symfonii, jejíž finalem oslavil vlastní\nsvé vítězství nad oným osudem po nestejném, však šťastném\nzápase. Takové historické a psychologické momenty nezvy-\nšují ovšem nikdy čistě hudební cenu skladby samé, zde\nvšak dosvědčují zajímavým spůsobem, že se v „páté\" se-\ntkáváme s celým Beethovenem tudiž i s celou jeho hudební\npovahou. A proto uvítali jsme v programu druhého koncertu\nkonservatoře radostně tuto synfonii, jejíž skvělému provedení\nse bouřlivým potleskem velmi četného obecenstva dostala\nnadšená ozvěna. Divertimento (Es dur) pro 2 oboe (R. Pe-\nters a F. Ludvig), 2 fagoty (J. Vaněk a F. Kratochvil) a 2\nkorný (J. Aubrecht a F. Karbus) od Mozarta, ponejprv pro-\nvozované, jest roztomilá skladba kabinetní, hlavně pro korný\ndosti nesnadná, pročež precisní její přednesení zajisté upří-\nmnou chválu zasluhuje. Sloh koncertní ouvertury od dra JV"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.8", "texte": "Rietze, již jsme ku konci též poprvé uslyšeli, jest rozhodně\nkoncertní a velmi efektní, spracování skladby samé důmy-\nslné a elegantní, ačkoliv mnoho zvláštních, původních my-\nšlének v ní nenalezáme. Arioso z „Dettingského Te Deum\"\npro altový solový hlas (sl. M. Spottova) a orkestr od J. B.\nHandla a „Ave Maria\" z nedokončené opery „Loreley\" pro\nsopránové solo (sl. G. Voigtová) a ženský sbor od F. Men-\ndelssohna Barťholdy-ho (obojenovinky— Handlovo „Arioso\"\naspoň s Mendelssohnovou instrumentací poprvé) tesily se\nsice provedení velmi zdařilého a zvláště v solových partiích\njemného postačují však pro svůj skrovný objem pouze\nk posouzení pěkného hlasu obou dám. Doufáme, že v tře-\ntím koncertu konservatoře bude zpěv bohatěji zastoupen,\nnež v obou prvních. Ostatní čísla programu předvedla nám\nopět pianistku slečnu Mary Krebsovu, jejíž hra si tak rychle\nzískala nejvřelejŠí sympathie pražského obecenstva; bouřlivý\npotlesk, věnce a kytky přivítaly ji hned při vystoupení a\nkaždé číslo jí provedené melo nejlichotnějŠí ovací v zápětí.\nHrála velký E-moll koncert pro piano s orkestrem od F.\nChopina, v němž hlavně pikantní scherzo obecenstvo elektri-\nsovalo, pak preludium a fugu do Cis-dur od J. S. Bacha,\n„Warum ?\" od R. Schumanna, a „perpetuum mobile\" od K\nM.z Wehrů a ku konci mimo program nokturno Chopinovo,\nvše to s onou virtuositou, které jsme se již v prvním kon-\ncertu konservatoře obdivovali, již slečna Krebsova ne méně\nskvěle osvědčila i ve vlastním koncertu uspořádaném v sále\nkonviktském, za spolupůsobení paní Aloisie Krebs-Micha-\nlesi-ové a p. prof. Benevice. Program této produkce jejíž\nnávštěva byla tak silná, že obecenstvo i větší část podia\nzaujalo předváděl pianní skladby od Scarlatti-ho a Ba-\ncha až na Rubinsteina, jejichž výtečné provedení dokazuje\nnevšední zajisté všestrannost koncertistky. Prvním kusem\nbyla Beethovenova takzvaná „Kreutzerova Sonata\" pro piano a\nhousle, přednešená sl. Krebsovou a p. Benevicem; překy-\npující bohatost překrásných myšlének, jimiž toto dílo oplývá,\nmohla by se sotva dokonaleji a lahodněji posluchači podati,\nnež se to stalo právě zde a jak se rozumí s výsledkem\nrozhodným. P. prof. Bennevic hrál ještě „Barcarolu\" od\nSpohra (doprovázen koncertistkou) a Vieuxtemps-ovu „Taran-\ntellu,\" v nichž i sebe výstřednějším požadavkům vyhovětí\na sebe úžasnější obtíže vítězně překonati dovedl. V „prelu-\ndio e fuge á la Tarantelle\" od J. S. Bacha vyznamenala se\nkoncertistka především onou brillantní jasností a plynností\npřednesu, již Bachovy skladby nevyhnutelně vyžadují, ma-\njí-li na moderní obecenstvo působiti a úspěch byl takový\nže musela slečna ještě přidati „kočičí fugu\" od Scarlatiho.\nOstatní čísla uvádíme tolik© titulem a podotýkáme, že je-\njich provedení bylo na téže výši virtuosity jako provedení\noněch prvních dvou skladeb; jsou to Beethovenův polonéz\nop. 89., Seelingova „Loreley,\" Schumanova novelletta do\nD-dur a „Warum?\" konečně pak Rubinsteinova „barcarola\"\na pro pianistu v skutku infernální „Etudě infernale\" s ne-\npravým úhozem. Paní Krebs-Michalesiová zpívala dopro-\nvázena svou neúnavnou dcerou „Pocestného\" od Schu-\nberta, „Waldesgespráche\" a „Er, der Herlichste von allen\"\nod Schumanna, „Mein Hochland\" a „Des Wanderburschen\"\nod K. Krebse; hlas její nehonosí se sice již mladistvým zvuč-\nným pelem, ale má značný objem a výtečnou školu, kteréž-\nto přednosti zároveň s cituplnym přednesem se nejskvěleji\njevily v „Pocestném\" a v druhé písni Schumannově. Že\nobecenstvo koncertistku nadšeně přijalo a všem Číslům pro-\ngramu hlučnou pochvalu udílelo, nemusíme ani konstanto-\nvati. Též letos vystoupil mladistvý nadaný houslista Jo-\nsef Weber ve zvláště aranžovaném koncertu v konviktském\nsále a osvědčil předneŠením první věty třetího koncertu od\nCh. Beriota, op. 44, Variací do G-dur od svého otce Jana\nWebray s nímž společně hrál též Introdukci a Rondo od\nKalivody (op. 109) znamenitou pro tak útlý věk mecha-\nnickou zručnost a vytrvalost, a pakli na této své dráze vy-\ntrvale pokračovali bude, přemůže dospělejší stáří zajisté vše-\nchny dosaváde ještě docela neodstraněné vady a naučí ha\nhlouběji vniknouti do ducha skladby a následkem toho i\ndojímavěji přednáŠeti, což ovšem nyní jen ve skromné míře\nod něho požadovali smíme. Prvním číslem programu byla\nkoncertní ouvertura od Jana Webra, již orkestr českého divadla\nřízením skladatelovým zdařile provedl; skladba sama postrádá\nvšak přílišně všeho vyššího vzletu a všeho původního životaT\nnež aby jakýsi rozhodný účinek míti mohla. Sl. Alizarova na-\nstoupila ochotně místo sl. z Ehrenbergů a p. Barcala a před-\nnesla krásným svým altovým hlasem tři písně, které se ve-\nlice líbily, a sl. Adéla Mullerova hrála dvě skladby na piano,\njednu od Chopina, jednu od skladatele nám neznámého, však\nv komposici ne právě nad míru šťastného, velmi precisně a\nobratně. Minulou středu rozloučila se slečna Mary Kreb-\nsova svým koncertem na Žofíne s pražským obecenstvem.\nCo jsme chvalného o této zajímavé pianistce již řekli, platí\nv plné míře i vzhledem k tomuto bohužel poslednímu\njejímu koncertu, o němž zde ještě krátkou zprávu přinášíme.\nNejskvělejší Čísla byla tenkráte velká sonata od Beethovena\nop. 53, C-dur (zvláště poslední dvě věty Rondo a prestissimo),.\nČtvrtá Rhapsodie (Es-dur) od F. Liszta a zajímavý „Carne-\nval\" od Schumanna\\ mimo to hrála ještě rozličné skladby\nod Seelinga (Allegro de concert), Chopina (A-mol valčík a\npolonéz do As-dur) a Schumanna („Fantasiestúcku a opět\n„Warum?), všechno to, jako vůbec při všech předešlých\nkoncertech, z paměti. I tento poslední koncert byl nepře-\ntržitým triumfem mladistvé umělkyně, jejíž pobyt v Praze\nzajisté na vždy patřiti bude k nejkrásnějším upomín-\nkám ve zdejších kruzích hudebních; neboť tak virtuosní\ntechnika, tak jasný, jistý a cituplný přednos jen zřídka spo-\njen bývá s tak rozsáhlým a všestranným programem as\ntakovou neunavností jako u sl. Mary Krebsové. Paní Aloi-\nsie Krebs-Michalesiová zpívala „Vater unser\" od E. z Urachů\n(s průvodem harmonia), „Die Neugierige\" od F. Schuberta,\n„ValeneiVs Rose\" od svého chotě, a pijáckou píseň z „Lu-\ncrezie Borgiezvláště poslední tyto dva zpěvy působily\nvýtečným přednešením tak, že zpěvačka Krebsovu píseň o-\npakovati musela, a po ještě Schumanovo „Wal-\ndesgesprách\" přidala. Pan prof. Benevic hral „Etudě de\nconcert\" od svého předchůdce Mildnera s bravurou, jakou\nMildnerova skladba požaduje a p. Benevic v plné míře do-\nkázati umí. Všechny místnosti Žofínského sálu byly napl-\nněny velmi uznalým a vděčným obecenstvem. O. H.\n* První zábava zpěváckého spolku „Besedaa dne 13.\nbřezna na Žofíne odbývaná, měla program zajímavý, rozma-\nnitý a z veliké části v pravém smyslu koncertní. Sborů bylo\npět: „Maloruské písně\" Ferd. Hellerem pro sbor upravené,\n„Nevěsta předoucíLí od Ad. Průchy, člena spolku, Zoellnerův\n„Pochod noční,\" „Lilie\" od Rubinsteina a Bendlova „Spole-\nčná;\" provedení řízením p. Hellera bylo naveskrz velmi pre-\ncisně a dobře nuancované, došlo tudiž i náležité, štědré po-\nchvaly. Slečna Alizarova zpívala „Touhu\" od Vogla a „Po-\nletuje holubice\" od A. Forstra, úc. Riickaufova\\hťú z „Figarovy\nsvatby\" a píseň „Šepce kvítí,\" za kteréžto velmi zdařilé úko-\nny se obecenstvo slečnám odměňovalo hlučným potleskem.\nZpěvní část produkce vykazovala se ještě dvěma čtverozpěvy,\nz nichž se zvláště smíšené kvarteto „Lesní písně\" (sl. Růck-\naufova a Alizarova, pp. Peták a Bláha) rozhodně líbilo. Dále\nprovedli pp. Slavkovský, Michálek a Hřímaly též tři čísla in-\nstrumentální. První z těchto pánů, pianista našemu obecen-\nstvu již chvalně známý, přednesl Thalbergovu fantasii z „Don\nJuana\" velmi jasně a brilantně a přidal ještě elegantní val-\nčík od Wollenhaupta; p. Michálek hrál krásnou „Romanci\"\npro cello od Goltermanna netoliko v technickém ohledu bez-\núhonně a dokonale, nýbrž i s něžným citem a jakýmsi poe-\ntickým nádechem, tak že potlesk se neskončil, dokud p. cel-\n\nPokračování v příloze."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.9", "texte": "Příloha k 9. čís. Dalibora.\n\nlišta nezahrál ještě Servaisovo „S'ouvenir de Spaaa sice\nne méně štastně. Pan ředitel Hřímaly, jenž p. Michálka při\n„Romanci\" vkusně na pianě doprovázel, provedl pak s ním\nspolečně effektní skladbu Yieuxtempsovu „Les arpéges\" pro\nhousle a cello věru virtuosně. Rozhodně animované obecen-\nstvo bylo velmi četné, aniž by však sál nemile byl přeplněn\n/ v\nbýval.\n\nO. H.\n\n—ř—\nHudební zábavy v ústavu p. Petra Maydla. Klavírní\nústav p. ředitele Petra Maydla jest vedle ústavů p. Prokše\na Jiránka, kterýž poslední na slabounké nitce všeobecné\ndůvěry visí, —- jeďen z nejstarších a požívá velmi\ndobré pověsti. Z ústavu páně May dl o va vyšla už značná\nČást zdatných pianistů a pianistek, kteří veřejně působí.\nPředevším jmenujem tu p. Edvarda Nápravníka, prvního\nkapelníka ruské opery v Petrohradě, který má toliko p. ře-\nditeli Maydlovi za své hudební vzdělání co děkovati, nabyv\nv ústavě tom co mnoholetý žák znamenité sběhlosti ve hře\nklavírní a později co učitel téhož ustavu náležitou prakci\npro život. Žáky téhož ústavu jsou též obratný učitel hu-\ndební p. Karel Prusa, pak ředitelka pi. Luisa Čahounova,\nroz. Eosenfeldova, a sic. Anna Horova, ředitelka pianního\nústavu a hudební jednoty „Euterpe\" v Praze a mnoho ji-\nných. Slovem ústav páně Maydlův může se vykázati mno-\nhými hudebními silami, které tam svého vzdělání nabyly.\nPředeslavše tyto okolnosti, máme za svou povinnost, podati\ni nyní zevrubnější zprávu o činnosti a výsledcích chvalně\nznámého toho ústavu, kterýž na vytknuté dráze statně po-\nkračuje. Jak se samo sebou rozumí, neklademe na výkony\nžáku ústavu klavírního takového měřítka, jako hotových umelou.\nPostavivše se více na stanovisko paedogické přihlíželi jsme\nvíce ke korrektnosti a slušnému přednosu, než k nějakému\nsamostatnému pojmutí, jehož se u žáků ještě žádati nemůže.\nPředevším musíme konstatovati, že byl výsledek všech 3\nhudebních zábav (28. února, 7. a 14. března) velmi skvělý\na že dělá nejen žákům, ale i horlivému p. řediteli všechnu\nčest. Veškeří žáci a žákyně provedli své úlohy velmi\nzdařile a některé z nich s překvapující v skutku uhlazeno-\nstí, elegancí a bravurou. To platí jmenovitě o slě. Marii\nPodhajské, která se vyznačila významným přednosem kon-\ncertního kusu „La cascade\" od C. Pauera; rovněž tak vy-\nnikly sic. Antonie Tichá a M. Podhajská precisním prove-\ndením korunovacího dua pro dvě piana od H. Herze. Sic.\nAnna Ledecká osvědčila výtečným přednosem nesnadných\nHenseltových variací op. 1., že už dostoupila značné výše\nv technické sběhlosti. V pospolných kusech osvědčily žá-\nkyně páně Maydlovy, že se umí podřídit, kde toho třeba,\nže nevybočují z mezí taktu a že hledí všemožně hráti je-\ndnomyslně. To dokázala především sic. Matilda Růžičkova,\nkterá s koncertním mistrem Brandem (housle) a p. Wilfer-\ntem (cello) přednášela druhé trio od Reissigra s úspěchem\nchvalitebným, vyznačivši se správným přednosem. Sic. Anna\nPalmeova přednesla s p. prof. Jul. Pišařovicém brillantní\nfantasii pro piano a klarinet od Berra a Fessyho velmi o-\nbratně a došla pochvaly rovněž tak, jako sl. Eugenie Vý-\nšinová, která uhlazeně provedla s pány Brandem (housle),\nJ. Bauerem (viola) a Wilfertem quatuor od Louis prince\nFerdinanda pruského. Z mužských chovanců dlužno jme-\nnovati p. Karla Skálu, který se vyznamenal zdařilým pro-\nvedením Goriova finále z Lucrecie Borgia, pak p. Aug. Wahl,\njenž s příznivým úspěchem zahrál koncertní fantasii na mo -\ntivy z Belisára od Goriy. Pan Frant. Hlaváček osvědčil\npřednosem kapřice „La polca de la Reine\" značnou tech-\nnickou zručnost a eleganci v přednesu. Sloupce tohoto li-\nstu nestačily by, abychom se o všech zdařilých výkonech\nžáků páně Maydlových zmínili; doufáme, že jsme zadost\nučinili referentské povinnosti, jmenujíce nejnadanější žáky\na žákyně téhož ústavu. Konečně musíme ještě podotknout!,\nze se produkcemi těmi skvěle osvědčila vyučovací methoda\npáně Maydlova, která se zakládá na dlouholetých zkušeno-\nstech a ustálených pravidlech paedagogických.\n\nZkušební produkce chovanců hudebního ústavu Jana Vaňouse\ndne 1213. a 14. března na Žofíne. — Některé z na-\nšich hudebních ústavů pořádají své produkce místo léta\nnyní v postě, což bez odporu v mnohém ohledu praktičtěj-\nším nazvati lze. O všeobecném uznání, kterého ústav páně\nVaňousův za nedlouhou dobu svého trvání si již vším prá-\nvem vydobyl, podávaly četná náŠtěva oněch produkcí, značný\npočet chovanců a i výkony těchto zřetelné důkazy. Ne-\nsmíme ovšem žáka pianního ústavu, který nemá a míti ne-\nmůže za účel pěstovati na veskrz virtuosy, měřiti tímtéž\nměřítkem jako umělce povoláním; však relativním a spra-\nvedlivým nárokům vyhovuje methoda páně Vaňousova za-\njisté, jak poznati bylo z obratností a precísnosti provedení\núloh tak mnohých chovanců, kteří snadj s dojmem prvního\nveřejného vystoupení zápasiti museli. Ze ostatně nepanuje\nv tomto ústavě jakási mělká povrchnost co do vkusu hu-\ndebního, osvědčil nejlépe program oněch tři produkcí, v němž\nzastoupeni byli i nejprvnější kiassikové, jako: Haydn (trio\npro piano, housle a cello), Mozart (symfonie a trio pro piano,\nklarinet a violu) a Beethoven (velká sonata A-dur, op. 69),\ndále pak též Hummel, Chopin, Schulhoff, Beriot, Gounod,\nDurand a. j. Klarinet hrál p. prof. Pisařovic, housle a violu\np. rtů. Hřímaly, cello p. Neruda se známou virtuositou a —\nochotou. P. Yaňous sám měl co skladatel quodlibetu z če-\nských písní pro čtyry piana tak rozhodný úspěch, že se toto\nČíslo opakovati muselo. Jednotlivosti nemůžeme zde uvá-\nděti, postačuje zajisté povšechné poukázání na tento ústav,\nv němž se mimo piano i hře na harmonium a hudební the-\norii vyučuje a sice methodou, jejíž výsledky, jak jsme již\npodotknuli, vší chválu zasluhují, samy se odporučují. —\nZ nadaných žáků, kteří své úlohy zdařile provedli, slušno\njmenovat! p. Jana Bayera, slČ. Julii a Jindřišku Mikovou,\nslč. Anna Meislovu, slč. Otilie z Portheimů, p. Karla Hůbseh-\nmanna, Rudolf Skarnitzla, slč. Annu Sedláčkovu, slč. Marii\nKavalírovu, A. Kriescheovu, J. Šindelářovu, M. Wiesnerovu,\nA. a Marie Vondráčkovu. P. Karel Stránský, Pavel Kavalír,\nslč. Vil. Koti ar o va, Leontina Dvorská, pak F. Bayer, O.\nBondy, J. Boubela, Fr. Hofhansel, VI Kavalír hráli pěkně.\n* Slč. Gabriela Hofrichterova, výtečná koloraturní pěv-\nkyne, která svá pěvecká studia v Miláně u Lampertiho a pak\nv Paříži konala, engažována je prý místo slč. Brennerovy u\nzdejší německé opery. Sic. Hofrichterova je dcera váženeho\nzdejšího lékaře. .\n* Pan Karel Šebor, nadaný skladatel operní, poctěn jest\nod zpěváckéhp spolku, který se právě zřídil v Novém Knínu a\nuž došel úřadního schválení, tím, že spolek ten přijal jméno\n„Sebor\", a v prvé své valné hromadě, která se odbývala v ne-\nděli dne 7. března, jmenován jest p. Šebor Čestným Členem té-\nhož spolku.\n* Prodloužení lhůty. Zpěvácký spolek Branislav uvádí\nv známost, že lhůta na vypsanou cenu 2 dukátů za nejlepší sbor\ntrvá do 31. března 1869-\n\nUprázdnĕná místa hudebnická. Orkestr c. k. dvorního\noperního divadla ve Vídni bude rozmnožen o 5 prvních, 5 dru-\nhých houslistů, 5 violistů, 3 cellisty a 3 kontrabassy. Uchazeči\nnechť se přihlásí písemně do 1. dubna v kanceláři ředitelském\n(v novém operním dome).\n\nListárna.\nSI. zenskemu zpev. spolku v J.: Tistenych ceskych sboru pro\nzenske zpev. spolky nenl mnoho; avsak netistene obdrzite u rr.\nBoucka v Praze 290—1. a sice: „Slovan,\"v„Noci,w a „Pri luny zari\nhrave,\" od Holuba; „Matce vlasti\" a „Zenam ceskym,\" odVac.\nPro sky; „Zpev vlastenky\" od Ot. Smollka. SI. zp. sp. v K.\n„Pan spravce\" je operetta s prfivodem plana, nlz zplva baryton,\nbass, dva tenorove a sbor. Zaroven doporouclme Vam dvojzpev\n(tenor a bass) ze zpevohry „Prodana nevesta\", obdrzite vse u ko-\npisty Fr. Boucka. Dosle nas dopisy uverejnlme prlste."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "[74]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690320-01.1.10", "texte": "Večeiný zvon.\n•)\n*) Sbor ten vyňali jsme z 2. sešitu slovenských čtvéro-\nzpěvů od J. L. Belly, které vyšly tiskem u Fr. Glogla ve\nYídni, abychom odběratele své seznámili se skladbami nada-\nného slovenského skladatele. Poz. red."}]}