{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_sha256": "83623fb2546a357aba0fb3d17d039a291356c571e8a5e4ef23ebe874b48da03e", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/04/01_01/bmtnabd_1869-04-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "75", "page_fin": "76", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.1", "titre_corps": "Michal Ivanovič Glinka.", "titre_sommaire": "Michal Ivanovič Glinka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4855, "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nObdivovati se musíme neobyčejné mistroosti, jaká se\njeví v každé podrobnosti té skladby, v uspořádání částí,\nve volbě a zpracování forem, v instrumentaci, ve zvláštnosti\nrhytmů a harmonisace, v úplné původnosti recitativů, konečně\nve všem tom, čeho obyčejně skladatelé dosahují po mnohých\npokusech. U Glinky se vše to objevilo, jakoby rázem.\nPři vší výtečnosti opery své shledal Glinka, že ještě\nnedosáhl cíle všech svých záměrů. Brzy po prvém předsta-\nvení „Života za čáře11 počal se zabývati novou operou; ale\ndokončení její protáhlo se až do r. 1842, tedy plných šest\nlet. Příčinou toho byly jisté domácí poměry, které mu pů-\nsobily přemnohé hořké chvíle odnímajíce mu spokojenou mysl\npo dlouhý čas; dílem četné práce různého druhu a pohyblivý\nživot, který mu v této době jen řídkého popřával útulku ku\nklidnému tvoření.\nMěsíc po představní „Života za čáře\" jmenován byl\nGlinka kapelníkem při dvorním zpěváčkem sboru}- mimo to\nsvěřeno mu bylo vyučování zpěvu v divadelním učilišti. R.\n1838 poslán byl do Maloruska aby vyhledal nových sopránů\na altů. Kromě úředních povinností vyplňovaly jeho čas usta-\nvičné návštěvy a produkce ve známých petrohradských do-\nmech, jejichžto počet se po provozování „Života za čáře\"\nvelmi rozšířil, a kde všude velevítaným ba nevyhnutelným\nbýval hostem. Uprostřed všech těchto zaměstnání byla přece\nmysl jeho hlavně obrácena k nové opeře. První myšlénku\no „Ruslanu a Ludmile\" podal mu kníže Šachovský. Glinka\nchopil se tohoto předmětu s velikou horlivostí a dokončil r.\n1838 prvý akt. K tomu napsal téhož roku „ choru a\n„ pochod Černomora\";obě čísla byla velmi dobře provedena\ndomácím orkestrem bohatého maloruského statkáře Tarnov-\nského, když se u něho Glinka na své cestě zdržoval, hodla-\nje získati mladé zpěváky. Zde složil též balladu k nížto\nmu přítel jeho N. A. M. text poupravil. Po svém návratu\ndo Petrohradu napsal kavatinu Gorislavy „ přerozkošná\nhvězdaíl a Ludmily „ Smutno mně, rodiči\nJednou hrál se zápalem úryvky nové opery v kruhu zná-\nmých, tu se jeden z nich nabídl, že učiní rozvrh celého kusu.\nSedl hned k práci, za čtvrt hodiny byl hotov a skutečně\nbyla opera zpracována podle tohoto plánu. Libretto psal S.\nUvedené části jsou vše, co byl Glinka napsal ve dvou\nletech z opery své, a to ještě v úryvkách. Zdraví jeho, po\nzahraniční cestě poněkud sesílivši zhoršilo se opět; mnoho\nčasu odnímalo mu vydání album, které podnikl k zlepšení pe-\nněžitých svých poměru; k tomu se řadily jiné ještě domácí\nnepříjemnosti, kteréžto vše okolnosti spůsobily, že v r. 18h7\na 1838 velmi málo o své opeře pracoval ar. 1839 a na za-\nčátku r. 1840 docela ji zanechal.\nKromě opery skládal Glinka v tom čase menší kusy :\ntak r. 1836 fantasii „Noěnoj smotr\", r. 1837 dvě romance\nna slova Puškina: „Kde naše růže\" a „Noční zefír\". R. 1838\npřipsal jedné z žákyň svých na divadelní škole romanci „Po-\nchybnost\" na slova Kukolníka (kterážto tenkrát i později zna-\nmenitý měla úspěch) a na cestě do Maloruska složil druhou\nromanci na slova: „Tys vezdy, všude družkou mi\", jíž později\nslova Puškinova: „O, v krvi oheň touhy pálá\" podložil. R.\n1839 zabýval se s orkestrem Smolného monastýru, pro tento\norkestr, který jím byl poněkud v pořádek uveden, napsal\nvalčík (G-Dur). V tomž roce počal také již hledati výkon-\nných sil pro budoucí svou operu a našel bassa Artemovského\n(bylť si ho již na své cestě v Malorusku vyhlídl) a tenora\nMichajlova, jež oba sám vyučil a pak do Itálie poslal, od-\nkud se navrátili právě ku představení „Ruslana a Ludmily.\"\nHudební práce Glinkovy z roku 1839 a 1840 majíce spo-\nlečný jeden ráz tvoří takořka poslední stupeň před složením\n„Ruslana a Ludmily\", jsou jakoby úvodem k velikému tomuto\ndílu, či, lépe řečeno, jako náběhy k novým zvukům a formám.\nV r. 1839 složil pro jednu svou známou romanci na\nslova Kolcova „S tebou-li setkám se\" a Valše Fantaisie, při\nrozloučení se sestrou svou napsal nokturnu „La separation\"\na romanci „Nežádej písně na pěvci.\"\nRozličné trudné poměry domácí přinutily Glinku ktomu,\nže vystoupiv ze služby v prosinci r. 1839 opustil ten hlučný\nspůsob života, v jehožto víru byl pohřbil od r. 1836 tak\nmnoho času nadarmo. O tehdějšich svých strastech píše\nmatce: „Tento rok byl nejžalostnější, nejtrudnější mého ži-\nvota; osud i posud nepřestává hluboké rány zasazovati srdci\nmému. V krátké té době poznal jsem život více, než za vše-\nchen ostatní čas ...\"\nJiž v roku 1836 neb 1837 utvořil se mezi několika umělci\na spisovateli veselý družný spolek, mezi jehožto nejnadanější\nčleny patřil Glinka. Scházeli se k večerním zábavám, kde\nse přednášelo, zpívalo, hrálo, hovořilo - vedli spolu život\nveselý a bezstarostný, podobný životu umělců v Římě, plný\nrozmaru a smíchu . . . Této „bratiji\" (tak jmenovali spolek)\nzavázán jest Glinka mnohou blaženou chvílí, mnohou krůpějí\nútěchy v rozervanou duši, kdy sklíčily ho doby neštěstí a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1206, "texte": "péče. Tak i nyní, rozhořčen trudnými poměry domácími, na-\ncházel v bratrském tom kruhu potěchy a naladění k novým\nkrásným zvukům. Na konci roku 1839 napsal romanci nZpo-\nminám chvíle čarovné\", která s druhou „O, v krvi oheň touhy\npálá\" náleží mezi nejlepší jeho práce. Brzy na to složil v\nkratičké době šesti neděl celou řadu romancí, které později\npohromadě pod názvem „Loučení s Petrohradem\" vydány byly\na hlavní oporu slávy jeho tvoří.\nNázev této sbírky povstal tím, že Glinka právě v ten čas\n(v půlisrpna 1840) s hořem v duši, s porušeným zdravím Petro-\nhrad opouštěl, aby se zotavil na venkově u milované matky.\nTito romance (je jich dvanácte: Romance Davida Riccio, Židov-\nská píseň z tragedie Cholmský, bollero, kavatina „Dávno-li tys\nrozkošno rňzí kvetla\", ukolíbacka, pocestní píseň, barkarola\n„ Usnuli holoubci\", romance „ Nežádej písně na pěvci\", Skřivánek,\nRytířská romance, mauritanská romance, Loučení barda vše-\nchny na slova N. Y. Kukolníka), ač jsou napsány v tak krátké\ndobě, jsou přece každá zcela jiného koloritu a rázu a při\ntom zavírá v sobě každá celý zvláštní svět umění, krásy, grá-\ncie i síly, upotřebení nových forem neb nejšťastnějšího oživení\na obnovení starých.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "77", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.2", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.2", "debut_caractere": 1208, "fin_caractere_exclue": 4269, "texte": "Úvahy.\n\nSrbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano\nupravil) V. Jos. Hlaváč. Cis. 3.\nSrbské národně pesme na glasovir, stavio V, J. Hlaváč (pro\n4 ruce),\n(Pokračování.)\nSkladatel složil z vyňatého motivu první písně (chorálu)\nvkusnou a pěkně zaokrouhlenou předehru, aby už ní upozornil na\npíseň samu. Napotom uvedl písně, které obmysliv buďto jednou\naneb dvěma pěknými varianty spojil vkusnými mezihrami a u-\nkonČil bravurní dohrou, k níž opět užil toho kterého motivu.\nVše jest tedy pěkně uspořádáno a slito v jediný celek, tak že\nbychom ničeho namítati nemohli, kdyby se byl uchopil skla-\ndatel ještě během sestavení těchto zvarírováných písní sem a tam\nbuďto nějakého motivu z íigurace vzniklého, aneb z písně samé\nvyňatého, kdyby jej byl dále rozpřádal, a rozpřádaje ho do ji-\nných tónin byl zabočil, třeba se i zase k prvotní myšlénce jen\nna krátkou dobu navrátil a si i trochu fantasticky počínal. Toho\nale skladatel uciniti opomenul, a tím se také dle našeho náhle-\ndu stalo, že fantasie tato, ač v sobě chová mnoho krásného,\npřec jen postonává trochu na jakési jednotvárnosti, protože jev\nní málo frapantního, překvapujícího živlu; nebo Stojí-li písně se\nsvými variantami hezky klidně vedle sebe, jsouce třeba vkusně\nmezihrami spojeny, unavují již svým velkým pořádkem, tak že\nbychom skoro říci mohli: zná-li posluchač jen A, —B sobě již\nsnadno domyslí.\nPronesli jsme risudek svůj dle svého osobního náhledu;\njest nám se jen ještě zmíniti o písních op. 27 pro Čtyry ruce\nuspořádaných. Písně ty hodíce se nejlíp pro začátečníky v kla-\nvírní hře směřují hlavně k upevnění taktického a rhytmické-\nho citu. Za tou příčinou vyhledal skladatel jen takových písní,\nkteré nepřesahují objem pěti tonů. Mohli bychom je tedy též\nnazvati : Melodická cvičení v objemu pěti tonův, jaktobylDia-\nbelli učinil. Již pro poznání zvláštností některých národních\nsrbských písní by měli slovanští učitelové piana se s těmito pí-\nsněmi tak jako i s písněmi ostatních Slovanův seznámiti, aby\npoznali též zpěvy svých vzdálených bratří a se i na poli hu-\ndebním vzájemně podporovali a sbližovali.\nKonečně musíme konstatovat, že se nám při posuzování\ntěchto písní ta která píseň ve Fis moll objevila k našemu ne-\nmalému překvapení ještě jednou ; ale již se změnou v A moll.\nZde nám ji p. Hlaváč rovněž tak předvádí, jak jsme byli pra-\nvili, že my bychom ji (dle svého) totiž bez His (v A moll tedy\nbez Dis) zpívali. Tážeme se p. Hlaváče, an v Srbsku žije,\nkterá z nich jest původní? Zpívá lid snad obojím nápěvem?\nO tom ovšem velice pochybujeme; anebo dal se skladatel Če-\nským uchem ku změně této svésti? Nám, jenž z povzdálí věc\nposuzujeme, není ovšem možná do ní dopodrobna vniknouti, ale\nzdá se nám, že jest píseň ve fantasii uvedená originální. Je-li\nnaše důmínka pravdivá, radili bychom panu skladateli, aby příště se\ntakové vadě vyhnul, sic by nebylo jiným možná, poznati a po-\nsuzovati písně srbské s pravého stanoviska. Máme za to, že\nbylo též v intenci pana Hlaváče, písně srbské více rozŠířiti a v\nsalon uvésti; což jest, — pokud tím hudební umění netrpí, —"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 399, "texte": "velmi chvalitebné, protože skladatel jednou ranou dvě mouchy\nzabije, totiž: poslouží národu i umění.\nBylo by tedy jen žádoucno, aby hudební umělci srbští a\nvůbec slovansí národní písně sbírali a jich duchu přiměřeně\nharmonisovali, tak jak to byl nás slovútný Erben a Martinovský\nučinili, aby se Slované, jak jsme již pravili, též i se stanovi-\nska hudebního lépe poznali a vzájemně podporovali. v—v."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "77", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.2.1", "titre_corps": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano", "titre_sommaire": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.2", "debut_caractere": 1216, "fin_caractere_exclue": 4269, "texte": "Srbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano\nupravil) V. Jos. Hlaváč. Cis. 3.\nSrbské národně pesme na glasovir, stavio V, J. Hlaváč (pro\n4 ruce),\n(Pokračování.)\nSkladatel složil z vyňatého motivu první písně (chorálu)\nvkusnou a pěkně zaokrouhlenou předehru, aby už ní upozornil na\npíseň samu. Napotom uvedl písně, které obmysliv buďto jednou\naneb dvěma pěknými varianty spojil vkusnými mezihrami a u-\nkonČil bravurní dohrou, k níž opět užil toho kterého motivu.\nVše jest tedy pěkně uspořádáno a slito v jediný celek, tak že\nbychom ničeho namítati nemohli, kdyby se byl uchopil skla-\ndatel ještě během sestavení těchto zvarírováných písní sem a tam\nbuďto nějakého motivu z íigurace vzniklého, aneb z písně samé\nvyňatého, kdyby jej byl dále rozpřádal, a rozpřádaje ho do ji-\nných tónin byl zabočil, třeba se i zase k prvotní myšlénce jen\nna krátkou dobu navrátil a si i trochu fantasticky počínal. Toho\nale skladatel uciniti opomenul, a tím se také dle našeho náhle-\ndu stalo, že fantasie tato, ač v sobě chová mnoho krásného,\npřec jen postonává trochu na jakési jednotvárnosti, protože jev\nní málo frapantního, překvapujícího živlu; nebo Stojí-li písně se\nsvými variantami hezky klidně vedle sebe, jsouce třeba vkusně\nmezihrami spojeny, unavují již svým velkým pořádkem, tak že\nbychom skoro říci mohli: zná-li posluchač jen A, —B sobě již\nsnadno domyslí.\nPronesli jsme risudek svůj dle svého osobního náhledu;\njest nám se jen ještě zmíniti o písních op. 27 pro Čtyry ruce\nuspořádaných. Písně ty hodíce se nejlíp pro začátečníky v kla-\nvírní hře směřují hlavně k upevnění taktického a rhytmické-\nho citu. Za tou příčinou vyhledal skladatel jen takových písní,\nkteré nepřesahují objem pěti tonů. Mohli bychom je tedy též\nnazvati : Melodická cvičení v objemu pěti tonův, jaktobylDia-\nbelli učinil. Již pro poznání zvláštností některých národních\nsrbských písní by měli slovanští učitelové piana se s těmito pí-\nsněmi tak jako i s písněmi ostatních Slovanův seznámiti, aby\npoznali též zpěvy svých vzdálených bratří a se i na poli hu-\ndebním vzájemně podporovali a sbližovali.\nKonečně musíme konstatovat, že se nám při posuzování\ntěchto písní ta která píseň ve Fis moll objevila k našemu ne-\nmalému překvapení ještě jednou ; ale již se změnou v A moll.\nZde nám ji p. Hlaváč rovněž tak předvádí, jak jsme byli pra-\nvili, že my bychom ji (dle svého) totiž bez His (v A moll tedy\nbez Dis) zpívali. Tážeme se p. Hlaváče, an v Srbsku žije,\nkterá z nich jest původní? Zpívá lid snad obojím nápěvem?\nO tom ovšem velice pochybujeme; anebo dal se skladatel Če-\nským uchem ku změně této svésti? Nám, jenž z povzdálí věc\nposuzujeme, není ovšem možná do ní dopodrobna vniknouti, ale\nzdá se nám, že jest píseň ve fantasii uvedená originální. Je-li\nnaše důmínka pravdivá, radili bychom panu skladateli, aby příště se\ntakové vadě vyhnul, sic by nebylo jiným možná, poznati a po-\nsuzovati písně srbské s pravého stanoviska. Máme za to, že\nbylo též v intenci pana Hlaváče, písně srbské více rozŠířiti a v\nsalon uvésti; což jest, — pokud tím hudební umění netrpí, —"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 399, "texte": "velmi chvalitebné, protože skladatel jednou ranou dvě mouchy\nzabije, totiž: poslouží národu i umění.\nBylo by tedy jen žádoucno, aby hudební umělci srbští a\nvůbec slovansí národní písně sbírali a jich duchu přiměřeně\nharmonisovali, tak jak to byl nás slovútný Erben a Martinovský\nučinili, aby se Slované, jak jsme již pravili, též i se stanovi-\nska hudebního lépe poznali a vzájemně podporovali. v—v."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "77", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.3", "titre_corps": "Pobyt H. Berlioze v Praze. Vypravuje Dr. Aug. V. Ambros.", "titre_sommaire": "Pobyt H. Berlioze v Praze. Vypravuje Dr. Aug. V. Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.2", "debut_caractere": 4271, "fin_caractere_exclue": 6610, "texte": "Pobyt H. Berlioze v Praze.\nVypravuje Dr. Aug. V. Ambros.\n(Pokračování.)\nHoffmann, obchodník v musikáliích, měl tehdáž ve svém\nkrámu poprsí císaře Caracally, onu jak se Burckhard ve\nsvém Cicerone vyjádřuje strašnou hlavu, která byla ne-\npřítelem Boha a lidí a při jejíž bezbožnosti a nepravé geni-\nalnosti musela vzniknou J myšlénka, že je satanášem. Hoff-\nmann udělal si neškodný žert, že vydával tento sprostý ty-\ngří obličej navštěvovatelům za podobiznu skladatele Berlioze.\nArchaeologie nebyla právě tehdáž mou silnou stránkou\na také já, jenž jsem od té doby vídával originál onoho po-\nprsí Caracallova v komnatách Vatikanu, také já nechal jsem\nsi na nos pověsit bulíka, jímž přítel Hoffmann celý svět za\nblázna držel. Nemohl jsem ovšem nikterak pochopiti, jak by\nčlověk mohl takto vypadat, aniž by nebyl okamžitě dán pod\npolicejní dohlídku. Parallelní oktávu byl bych sice přičítal\ntomu obličeji; avšak Cordeliina melodie nezírala z něho.\nMezitím pravilo se, že Berlioz navštíví Vídeň. Přibyl\ntam v saisoně 1845—1846 a hned rozdělilo se sídelní město\nna dva tábory. Nebetýčný dvouhřebetý parnas, v němž se\nvrcholil tehdejší „duševní\" život vídenský: Báuerlovo to „The-\naterzeitung\" a Saphirův „Humorist\" jevily dosti křiklavě tuto\nprotivu. Saphir prohlásil se pro Berlioze; Báuerlova Thea-\nterzeitung, kde měl ve věcech hudebních jedině slovo Jin-\ndřich Adami a jistý „Leone\" (Vídenští hudebníci nazývali\njej nezdvořilým vtipem Asinus in pelle leonis Osel ve lví\nkůži —). Theaterzeitung dala patrně svou nevoli a rozmr-\nzelost nad skladbami Berliozovými na jevo. Tehdáž zavítal\ndo Vídně Félicien David se svou „Pouští\" synfonickým\nto dílem, které byvši tenkráte přes příliš vychvalováno nyní\npřišlo v zapomenutí a strčen byl jaksi taksi svému krajanu\nBerliozovi nepohodně do cesty. Ve Vídni kolovala průpo-\nvídka: Berlioz je genius bez talentu, David talent bez genia.\nGrillparzer, jemuž lidé výrok ten kladli do úst, prohlá-\nsil veřejně, že to neřekl. Avšak je přece něco na té věci.\nRozumíme-li pod talentem snadné, rychlé a šťastné dílo\nobratnost, pohodlně a bezpracně vytvořiti skladby, které se\ndají pohodlně a bezpracně požívati; tu nebyla to neshoda,\npravil-li někdo: Berlioz je genius bez talentu. Jeho každá\nskladba rovná se sopečnému výbuchu, jenž rozpolťuje svými\nplameny úsilně vrstvy popele a stuhlé lávy, dříve než vstýčí"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.3", "debut_caractere": 4715, "fin_caractere_exclue": 7039, "texte": "k nebesům sloup plamenný. Konečně zvítězili Berliozovci a\nVídenští hudebníci poctili hosta tím, že mu slavnostně vě-\nnovali drahocennou taktovku. Nám v Praze tepalo srdce při\nmyšlénce, že je nám ten věhlasný muž tak na blízce.\nJednoho dne obdržel Jan B. Kittl a já od francouzského\nmistra list, v němž nám oznamuje svou návštěvu. Očekávali\njsme jej toho kterého dne na nádraží. Tu zahučel vlak, dav\npocestných vyrojil se z vagonů a pospíchal k dlouhým tabu-\nlím výpravny zavazadel. V tom jsem zaslechl dámu, ana\nvolala: „A Monsieur Berlioz!\"\nBěžím tam a najdu místo Caracally jemného, štíhle rost-\nlého muže skoro prostřední velikosti s ušlechtilou, duchapl-\nnou hlavou, jejíž obličej se půvabným úsméchem ozářil, když\njsme se vespolek pozdravili. To tedy byl Berlioz. Přede-\nTŠím bily mi do očí jeho modré oči, něžné co oči dívčiny\na ostrozraké co oči sokolí; nenalezl jsem hned tak podob-\nných. Každý se musel do něho zamilovati, kdo mu do nich\npohledl.\nA jaká to byla duchaplná a vděkuplně oživená rozmluva!\nProti plynné a elegantní řeči Francouze vyjímala se má mei-\ndingrovská frančina velmi školácky. Mezi tím přivlékli no-\nsiči vedle rozličných kufrů a škatul též ohromné balíky mu-\nsikalií, pravé to multorum camelorum onus. Fiakr naložil\nty centnové tíže a my doprovodili hosta „k modré hvězdě.\"\nHned druhého dne na to byla zkouška v sále na Žofíně.\nByl skoro posluchači přeplněn. Duchaplný aneb lépe ge-\nniální spůsob, jak Berlioz svou nesnadnou tehdáž ještě neslý-\nchanou hudbu studoval s orkestrem; jak v jednotlivých ne-\nsnadnostech se jednotlivci cvičiti museli, dříve než celý or-\nkestr započal; jeho velitelské pokřiky (jež prof. Mildner hned\npřetlumočil), které znamenaly brzy dvornou poklonu, brzy\nimposantní ~quos ego\" a jež časem co velení vůdce v bitvě\nzavznívaly nad hudoucí a foukací armádou: vše to činilo ve-\nliký dojem na nás. Zpoměli jsme si při tom na onen starý\nvýrok o pěvci Garatovi: „On že není hudebníkem?! on jest\nvtělenou hudbou \\t( a užívali jsme ho u Berlioze. Vedle Mild-\nnera stál u pulpitu prvních houslí malinký bledý, slabounký\nhošík, jenž nadšeně hrál na housle, ale vždy se na špičky\npostaviti musel, chtěl-li obrátit noty svému učiteli a mi-\nstru. Berlioz díval se s podivením na toho miniaturního\nhouslistu, jehož tón celý orkestr pronikal. Byl to Ferdi-\nnand Laub.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "81", "image_debut": 3, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.4", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.3", "debut_caractere": 401, "fin_caractere_exclue": 4713, "texte": "Dopisy.\n\nZ Milána. (Nové opery. — Ullmann a mše Rossiniho. — Nový hudební\nčasopis. — Slč. Matilda Zavrtalova. — Koncert — Elisa\nPiave).\nJak jsem už oznámil ve svém předešlém listu, měla se v\nměstském divadle v Bologni v sobotu dne 13. března dávati nová\nopera „ Valeria\" od Edvarda Very, avšak pro neočekávanou\nindisposici tenoristy Vincentelliho musela se na středu dne 16.\nodložiti. Jakmile obdržím o výsledku jejím bližší zprávy, neo-\npomenu Vás o tom zpraviti. Mluvě o nové dramatické té práci\nmusím se zmíniti též o nové opeře „Gulnara\" od mladistvého\nřímského skladatele Libaniho, která se bude provozovati v pa-\nláci Pamphili v Římě. Dále se dovídám, že dokončil maestro\nRoberto Amadei novou operu: Luahino Visconti. Ullmann,\npověstný podnikatel Pattiiných koncertů, nimiž mnoho tisíc zla-\ntých vytěžil, rozkmotřiv se bez pochyby se slečnou Patti, pod-\nnikne uměleckou pouť po Itálii na svůj vrub a bude jak Vám\nuž známo v značnějších městech provozovati za vstupné pozůsta-\nlou msi Rossiniho- Zde ji uslyšíme v prvních dnech měsíce\ndubna. Budou v ní zpívati Vaše znamenitá krajanka slč. Te-\nreza Stolzova, signora Vercolini, pánové Tiberini a Junca. Dne\n21. března provozovala se v Bologni a dne 27. března v krá-\nlovském divadle v Turině. K četným hudebním Časopisům ital-\nským, o nichž jsem Vám už jednou psal, přidružil se nový hu-\ndební Časopis „Melodia,\" který dvakrát za měsíc v Padově\nvychází. O Šťastná Itálie! V Cechách udrží se sotva je-\nden. Právě jsem obdržel potěšitelnou zprávu o Vaší\nkrajance sIČ. Matildě Zavrtalové. Vystoupilať na divadle\nv Cosenze v Troubadouru co Leonora a došla nesmírného iispě-\nchu. Nevýslovné nadšení obecenstva sprovázelo každý její kus\na připraveno jí mnoho ovací. Velmi dobrý byl baryton Cec-\nchi, a sIČ. Bruna (Azucena). Dne 19. března odbýval se tu\nkoncert ve prospěch dobročinný, v němž provedena byla vojen-\nská fantasie (fantasia militare) pro 4 piana od Adolfa Fumagalli-lio,\nkterá jest věnována generálu Garibaldimu. Fumagalli náleží k\nnejlepsím pianistům italským. Vdova po nešťastném básníku\nPiave, jehož povídky ido češtiny přeloženy jsou, navrátí se\nopět k opeře, aby uživila svou rodinu. Elisa Piave je mezzo-\nsopranistkou, a líbila se druhdy velice.\nZ Paříže. (Slč. Vitali. — Gounod. — Offenbacbovy operetty. — Florentinské\nkvartetto. — Ještě něco o H. Berliozu).\nZnamenitá pěvkyně Giuseppina Vitali, tenorista Bonzi, ba-\nry ton Giardini jsou engažováni k několika představením v Di-\njonu. Budou zpívati ve Verdiových operách „Rigoletto\" a „Tra-\nviata.\" Na let© odebeře se sic. Vitali opět do Prahy, kde bez-\npochyby na českém jevišti pohostinsku vystoupí; nebo se jí v\nv Praze velice líbí. Slavný Gounod, Šťastný skladatel opery\n„Faust\" „Romeo a Giulietta\" zanáší se nyní komponováním\nnového oratoria „Sv. Genovefa.\" Offenbaehova nová operetta\n„ Vert Vertu, která se poprvé dne 10. března v místnostech\n„Opera comique\" provozovala, došla velmi příznivého výsledku.\nLibretto je velmi svěží a zajímavé, jsouc vzděláno dle stejno-\njmeného vaudevillu, které už r. 1832 bylo provedeno. Nejno-\nvější opera veleplodného Jakuba Offenbaeha „La Diva\" už se\nstuduje. Kvartettní společnost Florentinská uspořádala zde\nněkolik zábav pro komorní hudbu a byla od četného obecen-\nstva a kritiky nadšeně přijata. „Jsouť čtyři\" praví kritik časo-\npisu „Presse musicale\" ~a tvoří toliko jednoho. Je to jeden a\ntýž smyčec, jedno a též srdce, jeden a týž zápal.u Veškeré\nzdejší listy uveřejnily bud! stručné neb rozsáhlé životopisy vě-\nhlasného Berlioze. Illustrované časopisy „L'lllustration\" a „Mond\nillustré\" přinesly zdařilé podobizny slavného nebožtíka, o němž\nCherubíni pravil, ze jeho hudba upomíná na znamenitý obraz\n„ Poslední soudu od Michala Angela. Duchaplný básník Jin-\ndřich Heine vyslovil se o Berliozově hudbě, jak následuje:\n„Hudba Berliozova má pro mne čosi primitivního, neřku-h\npředpotopního. Zdá se mi při ní} ze vidím ony obrovské dru-\nhy potvor vyhynulých, mamuty, báječné říše a mnohé jiné vto\nzahrnuté nemožnosti; tyto magické zvuky upomínají mne na\nBabylon, na visící zahrady královny Semiramidy, na zázra-\nky města Ninivey ua odvážné stavby Nezraima, jez spatřujeme\nna malbách Angličana Martyna.\" Aco soudil H. Berlioz o\nsvém spůsobu komponování? Vyjádřil se o tom, jak následuje:\nVyhledávám především náruživého výrazu, vnitřního zápalu, ú-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7939, "texte": "chvatu rhytmického, a všeho, co překvapuje. Pravím-li výrazu\nnáruživého, znamená to tolik, co vnořiti se úplně v předmět a\npojmouti jej tak, aby znázornil vnitřní přesvědčení, byt by i\npředmět ten byl protivou vášně, a byt by se i jednalo o to, vy-\njádřiti city jemné, sladké a nejhlúbŠího klidu. Je to onen druh\nvýrazu, o němž se domnívali, že spočívá vmé skladbě „Dětství\nKristovo'' zvláště v scéně o nebi, jakož iv „Odsouzení Fausta\"\naneb v Sanktus v mých rekviích.\"\nZ Petrohradu. (Ještě slovo o „Nižegorodcích\" od Edv. Nápravníka.)\nO opeře Nižegorodci Ed. Naprávníka bylo již několikráte\nzvláště v těchto hudebních listech mluveno ; nic vsak méně do-\nvolte mi ještě jednou se pozastavit u této důkladné skladby i\nto z příčin velmi vážných. Za první shledávám, že všeliké po\nrůzných německých i ruských listech roztroušené zprávy nesou\nna sobě pečeť náhlých úsudků, ne-li nedbalého rozumování, a\npak za druhé mnohý čtenář krátké zprávy z mého péra (v 8.\nčísle Dalibora od 10. března 1869), která bez mého vědomí\noctnula se v tisku, pro nějž určena nebyla — mohl by stru-\nčnost této zprávy vzít za nemístný lakonism, jak se to i stalo.\nKonečně se i mně podařilo operu slyšet, i neváhám podati o ní\nsvůj úsudek. Předmět opery vzat z ruské historie 1612. roku,\nkdyž Nižněliradský masař Čili řezník u vlasteneckém nadšení\npobuřoval a podněcoval národ toho kraje, by táhl na pomoc\nMoskvě, od Poláků súžené. Vyskytují se i druhé historické o-\nsoby, jako kníže Požarský i jiní; avšak librettu jest na újmu\nleckterá vada. Hlavní osoby Minin a Požarský ne vynikají svým\npůsobením v dramatn a více vyniká sbor jich obkličující. Tak\nv 1., 3. i 4. jednání; v posledním vsak vítězí figura Minina\ntím, že sedí na koni! Intrika ženská jest příliš dělána a tůze\nvadí vývinu dramatu. Zasnoubení Borovského se sběhlou dce-\nrou Kuratova v nahodilém kostelíčku s nahodilým knězem i\nzpěváky působí scénicky, odvracuje ale pozornost od hlavního\npředmětu. Některé scény jsou přílišné nápodobení dle „Život za\ncárau na příklad táboření Poláků, ochraňujících Kreml Mo-\nskevský. Směšné jest podivání, jak 8 až 10 Poláků brání zá-\nmek! Ku konci vjezd koňmo do Kremlu; toto poslední je něco\npro diváka! Spracování látky jest prabídné, za to neopome-\nnuto, co by mohlo sloužit za podívanou, jako: Nové dekorace,\npředstavující Novohrad tehdejší, vnitřek bojarského domu (ho-\nstinná), vnitřek starého Kremlu Moskevského; ruské národní o-\nděvy; skomorochové a kejklíři po tehdejší módě, koně, i t. p.—\nSkladatel měl zajisté obtížnou práci, utvořit z toho všeho něja-\nký organický celek. A nebyla-li koncepce nesnadná, tu ještě\nvíce nesnází mu spůsobila volba slohu operního. Jak známo,\nmáme zde kromě obecně v Evropě známých sloliův ještě ná-\nrodně, ruský Glinkův, pak Wagnerovský Sérová, a Schumann-\nský Kuia. Tu jest výběr těžký! Nápravník volil sijuste mi-\nlieu se silným náklonem ku Glinkovi, a také po mém náhledu\nnejlépe volil. Vyhnul se obecné formě arie, a umírnil recitativ\nveskrz ho sprovázeje; stalo se mu ale, že celou operou vane\nlyrism, jakoby písně byly zpívány a ne drama. Sbory jsou le-\npší, řeklbych úplně zdařilé, kromě některých délek. Opět vadí\ni zde lyrism, což pokládám za mnohem větší vadu, než někte-\nré upomínky na Glinku, neb onen vlaský ořech v duettě posle-\ndního jednání! Vedle překrásných sborů bychom si přáli, by\nby\\ dán Mininu větší úkol dramatický ; také škoda, že Nápra-\nvník neposoudil lépe ne tak hlasový fond svých výkonných sil,\njako jich uměleckou nevyČerpatelnost. Toto bylo na újmu mno-\nhým, tak zvaným kadenčním efektům ! Předvedením ruského\nkostelního zpěvu v 3. jednání, Nápravník neměl sice velké ob-\ntíže u vynalezení, tím větší ale u provedení. Tu se osvědčil\nKolumbem. Máť tu zásluhu, že jest prvním, jenž uvedl na je-\nviště kostelní spůsoby zpěvu v Rusích. Jakým spůsobem se mu\nto podařilo, nepatří sem. Scéna dojímá nad míru svým hude-\nbním efektem! Poklad svůj ale uložil skladatel v orkestru, a\nkdyby byl trochu mírněji zacházel s troubami a trochu oddechu\npopřál kornám, bylo by ono zajímavé vedení akkordových hla-\nsů (u. p. kořen) vystouplo ještě mocněji a jasněji. Více mlu-\nvit, o orkestru bez partitury, to nejde, a také bez notových pří-\nkladů, bylo by to plané. Nápravník zažil velikého štěstí, že mu\nJ. V, velkokniže Konstantin Nikolajevič svou vysokou protekci\npomohl operu uvést do scény bez všelikých překážek. Tak\nhojné návštěvy dočkala se málo která opera rnská jako jeho.\nDoufám, že komponista bude spokojen i s hmotnou výhodou.\nPo takovém začátku máme právo očekávati od ného budoucnČ\ntím více a nepochybujeme, že se toho také dočkáme. Na zdar!\n\nH. V.\n\nZ Vršce. (Beseda. — Slč. Ida Kotasova.)\nBeseda stíhá besedu, a věru je to nemalou zásluhou zdej-\nšího zpěv. spolku, že tak v brzkém Čase nastudoval nové sklad-\nby a uspořádal zajímavou hudební zábavu, v níž tak výtečně\na vzletuplne proveden byl sbor od J. Knittla, že se na vše-\nstranné přání opakovati musel. Významně as náležitými nu-\nancemi přednešena byla krásná něco zadumČivá píseň od sbor-\nmistra Hlaváče. Ze sólových kusů slyšeli jsme srbské národ-\nní písně od StankoviČe, a Kolo pro piano, které paní Dogová s\nchvalným úspěchem přednesla. Malá BoskoviČova deklamovala\nvelmi pěkně a pan Gavrilovič držel žertovnou přednášku ~Co\nje žena,\" která se potkala s pochvalou. Největší sensaeí zbu-\ndila sIČ. Kotasova svým výtečným zpěvem. Její hlas je pří-\njemný a nabyl delším cvičením velmi mnoho vděků a zvuČno-\nsti a jest ve všech polohách pěkně vyrovnalý. Netřeba podo-\ntýkati, že pochvala, která se dostala sl. Kotasové po srbské písní\n„U potoka\" od Hořejška a kavatině od Verdiho, byla nesmír-\nná a že sIČ. mnohokrát vyvolána a kyticemi odměněna byla.\nPan Hlaváč doprovázel slečnu Idu Kotasovu velmi vkusně na\npiano.\nZ Vídně. (Oratorium sv. Alžběta.)\nDne 26. března přibyl sem Dr. Frant. Liszt, bude se tu\ndne 4. dubna provozovat jeho oratorium „Sv. Alžběta,\" které\nse též v Praze dávalo.\n\nZ Heřmanově Městce, 8. břez. (Výroční zpráva.)\nSpolek náš nacházel počátkem roku 1868 v trudném\nstavu. Úmrtím ředitele p. Šafránka nastala mu doba úplného\nklidu, a teprv po delším Čase procitnuv ze sna, navrátil se opět\n„Vlastislav\" k dřívější své ušlechtilé činnosti. Dne 9. února\n1868 vykonal volbu nového výboru. Za ředitele zvolen chvalně\nznámý ředitel pardubického zpěv. spolku p. Janda. Naděje,\nže se zpěv. spolek náš touto volbou opět povznese a povinno-\nsti své si vědom tím úsilovněji a bedlivěji kráčeti bude na dráze\njiž dávno Šťastně nastoupené, nás nezklamala, jak z následujícího\nkrátce sestaveného přehledu seznati lze. „Vlastislav\" zúča-\nstnil se mimo jiné ve velepamátné slavnosti položení základního\nkamene k národnímu divadlu v Praze 16 údy s práporem, u-\nspořádav po té dne 1. června na slávu a ve prospěch národ-\nního divadla se zdejšími ochotníky velkou akademii. Při prů-\nvodu k soše sv. Jana Nepom. zpíval též církevní chorály. V den\nBožího Těla přítomen byl spolek s práporem průvodu a zapěl\nu 4 oltářů přiměřené sbory od Zvonaře, taktéž v nedeli pri\nprocesí na malém náměstí. Spolek podnikl 2 vylety: dne 14.\nČervna odpoledne do obecního lesa a dne 19. cervence s „Ce-\ncilií\" do Pardubic, kdež „Sokolem\" a ženským spolkem „Lud-\nmilou\" v bratrské vzájemnosti srdečně byl uvítán. Dne 8. zán\nodbýval „Vlastislav\" spolupůsobením „Cecilie\" ve prospěch\nzdejší hlavní školy velkolepý koncert, kteryz přivábil cetne o-\nbecenstvo z místa i vůkolí, a při kteremz výtečná pianistka pí.\nJahnová s houslistou p. Šrůtkem z Pardubic laskavě účinkovala.\nZ Čistého výnosu zakoupen pro školu globus od Felkla a velká\nmapa Čech od Erbena. Den sv. Václava oslavil spolek vokální\nmší v chrámu Páně a zapěl odpoledne u sochy sv. patrona toho\nvelebný chorál „Sv. Václave\". K poctě matky práporu J. J.\nkněžny Marie Kinské uspořádal spolek v salonu knížecím kon-\ncertní soirée, v kteréž mimo sborů „Vlastislavem\" a „Cecilií\"\npřednesených opět paní Jahnová a tenorista p. Strebsky z Par-\ndubic ochotně účinkovali. Na den sv. Cecilie přednesl spolek"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8000, "texte": "msi od Fiihrera a uchystal večer ku poctě ženského\nspolku „Cecilieu skvělou domácí hudební a taneční zábavu.\nMezi jiným též sic. Grimmova ze Zlonic zapěla dvě písně. Dne\n31. ledna t. r. aranžoval spolek skvělý ples v sále u „Pivničků\",\nna kterýž zajisté každý plesu přítomný s pravou utěŠeností po-\nmní. Mezi tanci přednesl spolek 2 sbory. Mimo to působili\núdové spolku po celý rok v chrámu Páně na kůru, jednotlivci\npak zpívali při pohřbech a sňatcích spoluúdů a jiných příleži-\ntostech. Výbor odbýval za tento rok v zájmech spolku 15 po-\nTad. Pravidelné cvičení ve zpěvu bylo v pondělí a v pátek.\nVýbor: Předseda Perd. Emanuel, místopředseda Plavec Josef,\nředitel Janda Frant., pokladník Hertík Fr., práporecník Dysmas\nFrant., Kabeláč Frant., Klaus Karel, Stamm Josef, Miřejovský\nJos. Příjem obnášel 247 zl. 18 kr., vydání 228 zl. 90 kr.\nArchiv spolkový čítal v tomto ročníku 130 skladeb rozmanitého\nobsahu. Během roku přibylo 12 nových sborů. Na žádost vý-\nboru zpěv. spolku ~Hlaholua v New-Yorku, by mu spolek nás\nopatřil nějaké vlastenecké sbory nové, vyhověl ihned „Vlastislav1'\npřání tomu, zaslav milým bratrům za dalekým oceánem 17 těch\nnej lepších.\nZ Kolína. (Hudební zábava „Dobroslava.\")\nDne 7. března uspořádal „Dobroslav\" svým údům bezplat-\nnou zábavu v místnostech spolkových, jejíž program dosti zají-\nmavý byl. Sestávalť z čísel následujících: Dožij! dopij! sbor od\nBergmanna, přednesen se zápalem od Dobroslava. Eegisseur,\ndeklamace od Stankovského, dramaticky provedl za všeobecné\npochvaly p. Hoblík. Cvrček, milostný to Čtverozpěv od Horáka\nvzorné přednesli pp. Morstadt, Winter, Veselý a Šefránek.\nQuodlibet z národních písní na citeře přednesl p. Lariscb.\nPtáče, sbor od Bergmanna, přijat od obecenstva pochvalné.\nLehký a něžný sbor ten příjemně uchu lahodí a proto i zaslou-\nženého rozšíření dochází. Vnedeli před divadelní kasou, de-\nklamace od Stankovského, k všeobecnému rozveselení provedl\nroutinovaný herec p. Hofmeister. Sen lásky od Umlaufa na\nciteru přednesl p. Larisch. Na hlučný potlesk přidal ještě dvě\npísně. —Bože moji slovenská] se všemi nuan-\ncemi pp. Morstadt, Winter, Veselý a Šefránek. Činžovní po-\nliček, žert od Justa provedli slušně pp. Veverka, Hofmeister a\nBárta. Kytičky, sbor s tenorovým sólem od Heysse líbil se\nvelice. Solo přednesl nás výtečný tenorista p. Morstadt. Mezí\njednotlivými Čísly hrálo sextetto operní a národní nápěvy. Při\nzpěvu písní národních trvala zábava přes půl noc. Naše obe-\ncenstvo jest, jak se zdá, už mužským zpěvem jaksi přesyceno,\nprotož s radostí znamenali jsme, že se zdárná vlastenka slečna\nBaruška Formánkova o zařízení ženkého zpěváckého spolku za-\nsazuje. Přejeme ušlechtilému tomuto podniknutí všeho zdaru;\navšak spanilé děvy musely by odložiti všech předsudků, jež jsou\nspolČování vůbec na úkor. V příštím posvátném týdnu usly-\nšíme opět nějaké oratorium, kteréž po každý rok horlivý řiditel\nkůru p.^Polák v hl. chrámu na zelený Čtvrtek odpoledne provo-\nzuje. Zel Bohu že někdy v prázdném chrámu. Kolín\nchová v sobě velmi málo mecenášů hudby. Kdo zná řízení\nkůru na venkově, kde se provozuje hudba vůbec s neplacenými\naneb velmi hubeně placenými hudebníky, vezme pak zcela mírné\nměřítko kritické. K chvále slouží p. Polákovi, že seč síly jeho\no rozkvět kostelní hudby se stará a každé novější dílo si opa-\ntřit hledí. Na jeho úsilovnou žádost předělán neforemný kůr,\nkde hudebníci po všech koutech rozstrkáni byli, a tak těžko\nprecísného provedení docíliti bylo možno. Zároveň předělány i\nvarhany varbanářem z Hory Kutné. Nyní jest vadě té zúplna\nvyhověno. (-j-j-)\n2 Brandýsa nad Labem. (Náš spolek a náš záměr.)\nKdyž se shromáždili roku právě minulého po pamětihodné\nnám slavnosti svatojanské zástupcové zpěv. spolků v místnostech\nměšťanské besedy pražské, aby se usnesli o ceskoslovanské pě-\nvěcké jednotě, tu ozvali se první hlasové, aby se uložilo jednotě\nza povinnost vydávání hudebního listu, jakož toho zájmy a po-\ntřeba zpěv. spolků zvláště kázaly. Jednota tato však pro známé\nnám poměry nase posud do života vejiti nemohla; hudebního\nčasopisu vsak jsme se domohli, a těšíme se tomu, i za to máme,\nže nebude v Cechách ni na Moravě zpěv. spolku, kdež by po-\ntřebný ten Časopis hudební nepěstovali a nepodporovali. Majíť\ntoho naši zpěv. spolkové potřebu, by byli v jakémsi duševném\nspojení mezi sebou; Takovéto spojení udržuje se zvláště Časo-\npisem. Tu zrcadlí se Činnost jakož i vlažnost a neteČnost toho\nkterého spolku, z Čehož ostatní spolkové příklad k následování\nneb k varování sobě berou. Tak na př. zpěv. spolek „Bojanu\nv Brandýse proklestil cestu myšlénce ředitele spolku, aby totiž\nvlastenečtí spolkové v Brandýse „Bojan\", „Sokol\" a divadelní\nochotníci spojili se v úmyslu, hledíce všemožnými prostředky\ndomoci se vlastní a samostatné budovy spolkové. Myšlénka\ntato na první pohled vyvodila úsměšek; avšak nepadla přec na\nskálu, nýbrž v krátce poskytla látky k úvahám, a ejhle! majít\ndotčené tři spolky jakýs peněžný základ Čistý výnos totiž\nze spolkového plesu ku provedení jejímu. OČekávati lze\ntoliko příznivější doby; nebo rok letošní jest podobným podni-\nkům nepříznivý. Jak z posledního Čísla Dalibora se dovídáme,\nzanáší se již také zpěv. spolek „Kolo4 v Záhřebě stejnou my-\nšlénkou. A snad za nedlouho uslyšíme i více takovýchto ná-\nsledování hodných úmyslů. Takovým spůsobera dalo by se o-\nvšem nejlépe zabezpeČiti trvání a rozvoj našich spolků vlaste-\nneckých. Nesmíme se však dáti obtížemi odstraŠiti. Heslem\nbudiž nám: „Vůle železná a vytrvalost.4 Na zdar!\n\nx—x\n\nT. H.\nZ Hostouně u Prahy. (Náš zpěváčky spolek a naše přání.)\nZpěváčky spolek „Cech\" pokračuje ve své činnosti dále,\ntěše se z úspěchu svého, zvláště, může-li k zvýšení pobožnosti\nchrámové zpěvem napomáhati. Naskytla se mu v minulém\npostním Čase krásná příležitost, zapěti každou neděli nový sbor\nmezi službami Božími. Náš spolek prostudoval od pocáfku svého\npůsobení 42 sborů. Na žádost výboru podniknul p. ředitel přede-\nšlého měsíce cestu do Prahy, by nové sbory zakoupil. Na\nochotnou radu p. Lukeše zakoupil p. ředitel značnou cásf do-\nbrých a snadných sborů. Spolek náš Čítá nyní celkem 61 sbo-\nrů, z nichžto nově nakoupené velké obliby nacházejí. Jsou\nto sbory skladatelův pp. K. Bendla, J. Drahorada, Knahla a\nBlodka. Co se časopisu vDalibora\" týce, bylo by ve prospěch\nvzájemnosti žádoucno, by každý zpěv. spolek alespoň 1 exem-\nplár odebíral a se postaral o jeho rozšíření. Co je plátno míti\nvkusně shotovený prápor, stříbrné odznaky atd., když neznáme\nliteratury hudební, když nevíme, co se ve světě hudebním děje,\na pokroky v hudbě nestopujeme? Vůbec dlužno k tomu při-\nhlížeti, by páni jednatelé uveřejňovali Činnost a znamenitější\nudálosti pěveckých spolků v Časopisu „Dalibor.\"\n\nZ Libně u Prahy. (Výroční slavnost. — Měsíční valná hromada.)\nDne 28. února t. r, oslavil zdejší zpěv. spolek „Věnceslav\"\nvýroční den svého založení a pětiletého trvání spůsobem důstoj-\nným. O 9. hodině ranní konána byla místním farářem p. P.\nV. Haenslem v kapli zámecké mse sv., při níž výkonní ůdové\nspolku Fuhrerovu skladbu s vložkami od Palestriniho a Zvonaře\nřízením horlivého ředitele svého p. E. Čapka správně přednesli.\nDne 2. března na to odbývána byla za předsednictví váženého\nstarosty p. M. Stejskala měsíční valná hromada, kde po pře-\nčtení protokolu ze schůze minulé velecinným jednatelem p. A*\nJiroutkem přikročeno ihned, jelikož protokol bez debaty byl\nschválen, ku zprávě jednatelské. Ze zprávy této vyjímáme, že\n„Venceslav\" Čítá nyní 31 výkonných, 22 přispívajících, 4 za-\nkládající a 1 Čestného, celkem tedy 58 Členů. Jmění na hoto-\nvosti obnáší 26 zl. 21 kr. — K rozmnožení archivu, kde se\n72 skladeb rozličného obsahu nachází, přispěl v poslední době\nuČ. p. Studnička, darovav spolku msi od Diabelliho a Šestero\njiných ještě skladeb. Po zprávě jednatelské Čten byl přípia\ndosavádního ředitele p. E. Čapka, kde tento z ohledů osobních\na jiných sociálních příčin ředitelství se vzdává *). Uznávaje\n\n*) Doufáme, že horlivý p. Čapek, má-li jedině na zřeteli prospěch\nspolku, přijme opět na se ředitelství. Poz. red."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7535, "texte": "spolek velkých zásluh p. Č., jichž si o zaražení a řízení jeho\nbyl získal, neopomenul mu za jeho obětavost srdečných díků\nvzdáti. Konečně ustanoveno, aby „Věnceslav\" , zvoliv si zatím\ncvicitele, s volbou jiného ředitele na nějaký cas posečkal, jakož\ni aby příští z mrtvých vstání Páně důstojným spůsobem spolkem\nbylo oslaveno. Na zdar!\n\nF. A. Z.\n\nKronika zpěváckých spolků.\nE. E.\n* Členové Lumíru Malostranského uspořádali k jmeni-\nnám ředitele a nově zvoleného čestného úda Josefa Draliorada\npři lampionech zastavenícko, i podali mu po vroucím oslovení\nozdobně vyvedené písemné přání a skvostnou těžkou taktovku\ns lyrou z ebenu a stříbra v pěkném pouzdru s nadpisem : Své-\nmu milému řediteli ke dni 19/s 1869 věnuje „Lumír Malo-\nstranský.\"\njj. Zpěváčky spolek „Hlasovía v Nové Pace uspořádal na\noslavu 1201etých narozenin Fr. Faustýna Procházky dne 29.\nbřezna 1869 v divadle ochotnickém slavnostní produkci. Pro-\ngram : Oddělení I. Ouvertura k „Figarově svadbě\" od Mozarta,\npřednese kvintetto. Proslov od P. Jos. Berana. „Odve-\ndeného prosba,\" sbor od Křížkovského, předn. „Hlasoň.\"\n„Septuor\" od L.v Beethoveua, c. I. až do adagia předn. kvin-\ntetto. Deklamace. „Septuor\" cis. 11., adagio a menuet,\npřednese kvintetto. „Žabí kantáta,\" sbor, přednese „Hlasoň.\"\nOddělení 11. Ouvertura ku „Cosi fan tutte,\" od Mozarta, před-\nnese kvintetto. Na konec provozovati se bude: Jen samá poe-\nsie ! Fraška v 1 jednání, dle J. Zschokkeova zpracování Moliéro-\nvy frašky volně přeložil B. Pelikán. Čistý výnos určen ve pro-\nspěch studijní nadace Procházkovy. K témuž účelu přijímatise\nbudou u slavnostního výboru veškeré dárky pro bazar, jenž v\nletě se zařídí.\n* Zábava Hlaholu Plzeňského, kteráž se dne 2. března\nv sále „u císaře rakouského\" odbývala, těšila se četnému úča-\nstenství. Zábava byla nenucena, srdečná a trvala až přes půl\nnoci. V prvním oddělení líbil se zvláště dvojzpěv ze zpěvohry\n„Prodaná nevěsta\" od B. Smetany. Přednesli jej s úspěchem\nchvalným pp. Leba a Slezák, zacež je animované obecenstvo\nbouřlivě vyvolalo, dokážíc tím, jak velmi si váží národních skla-\ndeb našich, pravých to perel. SI. D. Reifova žapěla s ob-\nvyklou precisností dvě písně a sice „Róže,\" z ruk. králodvor-\nského, k níž složil hudbu V. Tomášek a „Pisen milostnou\" na\nstova bar. Villani lio složil J. Pech. I veškerá čísla, jež smí-\nšený sbor přednesl, těšila se z chvalného výsledku. Druhé od-\ndělení zaujala komická opereta „Kvas krále Vondry XXVI.\"\nod Dr. Illnera, kterouž díky Hlaholu již jednou jsme slyšeli,\nnicméně obecenstvo bouřlivým potleskem ji opět přijalo. Vůbec\nmůžeme s uspokojením o celé zábavě se zmíniti. Pl. Nov.\n* Spolek zpévdcký „Tyl\" uspořádal dne 21. března 1869\nza spoluúcinkování ctěných dam „Vesny\" a divadelních pp. o-\nochotníků v ochotnickém divadle v Hoře Kutné velkou akade-\nmii. Programm. Oddělení I. Ouvertura „Oberou,\" přednese\nsesílená kapela c. k. sboru ostrostřeleckého. „Pijanovo dě-\ndictví,\" velký sbor se soly s průvodem piana od Bergmanna. Sola\nzpívají pp. Boh. BauŠe a Prok. Slavík. První výjev z opery\n„Prodaná nevěsta\" od B. Smetany. Smíšený sbor s průvodem\npiana. „Sám neví co chce,\" dramatický žert via l/8 je-\ndnání dle DrobiŠovy novelly od Caltheraca, přeložila Eliška Pe-\nšková. Oddělení 11. Pomsta, kom. operetka v 1 jednání. Slova\nod L.z Hory. Hudba od F. Kavána.\n* Pěvecká jednota „ Záboj Kralodvorský\" uspořádá v\nponděli dne 29. března 1869 spolupůsobením národního\nsextetu v sále Hankově hudební zábavu. Program. I. Oddělení.\nOuvertura k zpěvohře „Tell,\" od Rossini-ho. - „Na vlast,\"\nsbor od Tomáška. „Muž bez slzí,\" slova od Antonie Meli-\nŠové, sólová píseň od K. Záhorského. Valčík od Strausse.\n„Směs z národních písní,\" sbor od K. Slavíka. 11. Od-\ndělení. Ouvertura k zpěvohře „Cikánka\" od Balféa. —\nhorách ticho,\" sbor od Bendla. — „Na výsosti hvězdy svítí,\"\nsólová píseň od Fr. Pivody. — „Dar nejněžnější,\" sólová pí-\nseň pro tenor a bass od Fr. Pivody. — „Ted mocný vane svě-\ntem duch,\" sbor od H. Vojáčka.\n* Boskovický čten. zpěv. spolek „Velen\" zařídil dne 7.\núnora b. r. besedu. Program této besedy byl následující: Ou-\nvertura k „Němé z Portici.\" — Zpěv mlatců, sbor od Nováč-\nka. — Polka, sbor. — Kytičky, sbor. — Žabí kantáta s prů-\nvodem piana od Henningra a Berchtesgadenské zvuky pro hou-\nsle, piano, papagenovu píšťalku, G, H a D trouby, trojhran a\nžežulku a malý buben od Dursta. Celý program byl velmi\nzdařile proveden. Poslední číslo muselo se na všeobecnou žá-\ndost obecenstva, které se v čas nepříznivého poěasí v tak velikém\npoctu sešlo, že místnosti spolkové přeplněny byly, opakovati.\nMůžeme tento kus směle všem zpěv. spolkům odporuciti, neb\nvšude pochvaly dojde.\n* Stanovy zpěv. spolku „Sebor\" v Novém Kníně došly\njak již v „Daliboru14 oznámeno bylo, místodržitelského schvá-\nlení. Dne 7. p. m. odbývala se valná hromada a volen skutečný\nvýbor. Za ochrance spolku byl jednohlasně zvolen všestranná\nmilovaný duchovní pastýř veled. p. P. Josef do výboru\npak pánové: Antonín Holoubek, sládek, co předseda. — Jan\nTobiáš, kupec, místopředseda. — Čeněk Kinský, učitel, ředitel.\n— Kašpar Pečený, učitel, místoředitel. — Emanuel Eska, ml.\nučitel, iednatel. — Umění milovný p. farář daroval spolku 1 z\\.r\naby se na Dalibor předplatil.\n\n* Zpěv. spolek „Branislav\" v Jilemnici uspořádal dne\n14. března 1869 spoluúČinkováním dívčího sboru Besedu, jejíž\nčistý výnos určen jest na zakoupení piana. Program: Ouver-\ntura k opeře „La Violette\" od Carafa. Tatry, sb., složil T.\nBrodský, přednesl zpev. sp. Branislav. Modlitba dívek, dívčí\nsbor solový z opery: „Braniboři v Cechách\" od B. Smetany..\nUmlklo stromů šumění, duetto pro mužské hlasy od K.\nBendla, přednesou pánové S. Bradler a J. Čížek. Upomínka,\nsmíšený sbor od Mendelssohna, předn. zpěv. spv a dívčí sbor.\nQuartetto pro smytecní nástroje, předn. pp. F. Šimák, Dr. Bareš,\nF. Buďárek a K. Pošepný. Deklamace. Ouvertura k o-\npeře „Robert ďábel\" od Gr. Meyerbeera , pro piano na 4 ruce,\npřednesou pp. F. Šimák a Dr. Bareš. Skřivánek, žertovný\nsbor, slož. Dr. A. Javůrek, předn. zpěv. sp. Branislav. Noc-\nturno z motivů opery „Mina\", pro housle s průvodem piana od\nPanofky, předn. pan K. PoŠepný. „Má hvězdička,\" solová\npíseň od K. Slavíka, předn. slč. M. Mousova. Valše infer-\nnale, od Liszta, pro piano na 4 ruce, předn. pp. F. Simák a\nDr. BareŠ. Ženský klep, žertovný sbor od C. Vinaře, před.\nzpěv. spol. Branislav.\n* Kardašořečický zpěváčky spolek „Jablonský\" uspořádal\nv ponděli dne 29. března 1869 v sále u modré hvězdy zpěvní\na hudební akademii. Program. I. Oddělení: Ouvertura k o-\npeře „Nabucco.\" Quodlibet z českých písní národních od\nK. Slavíka (poprvé.) Koncert na flétnu od Fr. Vodrážky,\núda spolku, přednese skladatel. nTV>ť lásky hlas.\" Solo\npro tenor od J. Knahla (ponejprv). 11. oddělení : Solo na\nharmonium. Myslivecká, sbor od L. Procházky (ponejprv).\nFantasie na flétnu od Fr. Vodrážky, přednese skladatel.\nStaročeský zpěv válečný, sbor od J. Pecha (ponejprv).\n* V Klinkovicích V Slezsku zařízen jest dne 20. února.\nctenářsko-pěvecký spolek, jenž přijal jméno „Pokrok.\"\n* Srbský církevní zpěv. spolek ve Vršci uspořádal dne\n14. března druhou velkou besedu s následujícím programem:\nSbor, od Jenka. Kavatina na housle, od Leonara, předn. p.\nM. Nováček. Scherzo a kavatina ze srbských písní. „Vo-\njevodina\" od A. Maksimovice. Hymna na housle, harmoni-\num a piano od Nováčka. Hajdmo, od Jenka.\n* Srbský cirk. zpěv. spolek v Zemuni uspořádal dne 13.\nbřezna svou první besedu. Z programu vynímáme následující\nčástky: Pochod z ceských národních písní, od K. Bendla.\nČernohorstvo, deklamace. Ouvertura z Česk. nár. písní od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 749, "texte": "Titla pro piano. - Večer na Sávě, sbor od Zajíce. Čtve-\na-ylka na srbské nár. nápěvy od Lžičaře. Synfonie na dětské\nnástroje od Romberga.\n* Bělehradský zpěv, spolek uspořádal dne 13. března be-\nsedu s následujícím programem: Ouvertura ku zpěvohře „Nabu-\nkodonosor\" od Verdiho. Polská píseň, pro veliký sbor.\nDeklamace. Svorný duch, česká píseň od Tovačovského.\nČeské nápěvy pro piano. Mne žal trápí, ruská píseň sólová.\n* V* Plaňanech vzkříšen je na novo přičiněním horlivého\npana Zapotila, tamějšího cukrmistra, zesnulý zpěvácký spolek,\njenž nyní přyal jméno „Beseda.\" Za předsedu zvolen p. Za-\npotil, za místopředsedu p. Matoušek, za ředitele spolku p. Pa-\nzderský, za učitele zpěvu p. Špička, do výboru pp. Hořel, Váňa,\nKáše, Pechold, B^tbenicht."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "78", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.4.1", "titre_corps": "Z Milána. (Nové opery. — Ullmann a mše Rossiniho. — Nový hudební", "titre_sommaire": "Z Milána. (Nové opery. — Ullmann a mše Rossiniho. — Nový hudební", "signature_source": "H. V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.3", "debut_caractere": 410, "fin_caractere_exclue": 4713, "texte": "Z Milána. (Nové opery. — Ullmann a mše Rossiniho. — Nový hudební\nčasopis. — Slč. Matilda Zavrtalova. — Koncert — Elisa\nPiave).\nJak jsem už oznámil ve svém předešlém listu, měla se v\nměstském divadle v Bologni v sobotu dne 13. března dávati nová\nopera „ Valeria\" od Edvarda Very, avšak pro neočekávanou\nindisposici tenoristy Vincentelliho musela se na středu dne 16.\nodložiti. Jakmile obdržím o výsledku jejím bližší zprávy, neo-\npomenu Vás o tom zpraviti. Mluvě o nové dramatické té práci\nmusím se zmíniti též o nové opeře „Gulnara\" od mladistvého\nřímského skladatele Libaniho, která se bude provozovati v pa-\nláci Pamphili v Římě. Dále se dovídám, že dokončil maestro\nRoberto Amadei novou operu: Luahino Visconti. Ullmann,\npověstný podnikatel Pattiiných koncertů, nimiž mnoho tisíc zla-\ntých vytěžil, rozkmotřiv se bez pochyby se slečnou Patti, pod-\nnikne uměleckou pouť po Itálii na svůj vrub a bude jak Vám\nuž známo v značnějších městech provozovati za vstupné pozůsta-\nlou msi Rossiniho- Zde ji uslyšíme v prvních dnech měsíce\ndubna. Budou v ní zpívati Vaše znamenitá krajanka slč. Te-\nreza Stolzova, signora Vercolini, pánové Tiberini a Junca. Dne\n21. března provozovala se v Bologni a dne 27. března v krá-\nlovském divadle v Turině. K četným hudebním Časopisům ital-\nským, o nichž jsem Vám už jednou psal, přidružil se nový hu-\ndební Časopis „Melodia,\" který dvakrát za měsíc v Padově\nvychází. O Šťastná Itálie! V Cechách udrží se sotva je-\nden. Právě jsem obdržel potěšitelnou zprávu o Vaší\nkrajance sIČ. Matildě Zavrtalové. Vystoupilať na divadle\nv Cosenze v Troubadouru co Leonora a došla nesmírného iispě-\nchu. Nevýslovné nadšení obecenstva sprovázelo každý její kus\na připraveno jí mnoho ovací. Velmi dobrý byl baryton Cec-\nchi, a sIČ. Bruna (Azucena). Dne 19. března odbýval se tu\nkoncert ve prospěch dobročinný, v němž provedena byla vojen-\nská fantasie (fantasia militare) pro 4 piana od Adolfa Fumagalli-lio,\nkterá jest věnována generálu Garibaldimu. Fumagalli náleží k\nnejlepsím pianistům italským. Vdova po nešťastném básníku\nPiave, jehož povídky ido češtiny přeloženy jsou, navrátí se\nopět k opeře, aby uživila svou rodinu. Elisa Piave je mezzo-\nsopranistkou, a líbila se druhdy velice.\nZ Paříže. (Slč. Vitali. — Gounod. — Offenbacbovy operetty. — Florentinské\nkvartetto. — Ještě něco o H. Berliozu).\nZnamenitá pěvkyně Giuseppina Vitali, tenorista Bonzi, ba-\nry ton Giardini jsou engažováni k několika představením v Di-\njonu. Budou zpívati ve Verdiových operách „Rigoletto\" a „Tra-\nviata.\" Na let© odebeře se sic. Vitali opět do Prahy, kde bez-\npochyby na českém jevišti pohostinsku vystoupí; nebo se jí v\nv Praze velice líbí. Slavný Gounod, Šťastný skladatel opery\n„Faust\" „Romeo a Giulietta\" zanáší se nyní komponováním\nnového oratoria „Sv. Genovefa.\" Offenbaehova nová operetta\n„ Vert Vertu, která se poprvé dne 10. března v místnostech\n„Opera comique\" provozovala, došla velmi příznivého výsledku.\nLibretto je velmi svěží a zajímavé, jsouc vzděláno dle stejno-\njmeného vaudevillu, které už r. 1832 bylo provedeno. Nejno-\nvější opera veleplodného Jakuba Offenbaeha „La Diva\" už se\nstuduje. Kvartettní společnost Florentinská uspořádala zde\nněkolik zábav pro komorní hudbu a byla od četného obecen-\nstva a kritiky nadšeně přijata. „Jsouť čtyři\" praví kritik časo-\npisu „Presse musicale\" ~a tvoří toliko jednoho. Je to jeden a\ntýž smyčec, jedno a též srdce, jeden a týž zápal.u Veškeré\nzdejší listy uveřejnily bud! stručné neb rozsáhlé životopisy vě-\nhlasného Berlioze. Illustrované časopisy „L'lllustration\" a „Mond\nillustré\" přinesly zdařilé podobizny slavného nebožtíka, o němž\nCherubíni pravil, ze jeho hudba upomíná na znamenitý obraz\n„ Poslední soudu od Michala Angela. Duchaplný básník Jin-\ndřich Heine vyslovil se o Berliozově hudbě, jak následuje:\n„Hudba Berliozova má pro mne čosi primitivního, neřku-h\npředpotopního. Zdá se mi při ní} ze vidím ony obrovské dru-\nhy potvor vyhynulých, mamuty, báječné říše a mnohé jiné vto\nzahrnuté nemožnosti; tyto magické zvuky upomínají mne na\nBabylon, na visící zahrady královny Semiramidy, na zázra-\nky města Ninivey ua odvážné stavby Nezraima, jez spatřujeme\nna malbách Angličana Martyna.\" Aco soudil H. Berlioz o\nsvém spůsobu komponování? Vyjádřil se o tom, jak následuje:\nVyhledávám především náruživého výrazu, vnitřního zápalu, ú-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4592, "texte": "chvatu rhytmického, a všeho, co překvapuje. Pravím-li výrazu\nnáruživého, znamená to tolik, co vnořiti se úplně v předmět a\npojmouti jej tak, aby znázornil vnitřní přesvědčení, byt by i\npředmět ten byl protivou vášně, a byt by se i jednalo o to, vy-\njádřiti city jemné, sladké a nejhlúbŠího klidu. Je to onen druh\nvýrazu, o němž se domnívali, že spočívá vmé skladbě „Dětství\nKristovo'' zvláště v scéně o nebi, jakož iv „Odsouzení Fausta\"\naneb v Sanktus v mých rekviích.\"\nZ Petrohradu. (Ještě slovo o „Nižegorodcích\" od Edv. Nápravníka.)\nO opeře Nižegorodci Ed. Naprávníka bylo již několikráte\nzvláště v těchto hudebních listech mluveno ; nic vsak méně do-\nvolte mi ještě jednou se pozastavit u této důkladné skladby i\nto z příčin velmi vážných. Za první shledávám, že všeliké po\nrůzných německých i ruských listech roztroušené zprávy nesou\nna sobě pečeť náhlých úsudků, ne-li nedbalého rozumování, a\npak za druhé mnohý čtenář krátké zprávy z mého péra (v 8.\nčísle Dalibora od 10. března 1869), která bez mého vědomí\noctnula se v tisku, pro nějž určena nebyla — mohl by stru-\nčnost této zprávy vzít za nemístný lakonism, jak se to i stalo.\nKonečně se i mně podařilo operu slyšet, i neváhám podati o ní\nsvůj úsudek. Předmět opery vzat z ruské historie 1612. roku,\nkdyž Nižněliradský masař Čili řezník u vlasteneckém nadšení\npobuřoval a podněcoval národ toho kraje, by táhl na pomoc\nMoskvě, od Poláků súžené. Vyskytují se i druhé historické o-\nsoby, jako kníže Požarský i jiní; avšak librettu jest na újmu\nleckterá vada. Hlavní osoby Minin a Požarský ne vynikají svým\npůsobením v dramatn a více vyniká sbor jich obkličující. Tak\nv 1., 3. i 4. jednání; v posledním vsak vítězí figura Minina\ntím, že sedí na koni! Intrika ženská jest příliš dělána a tůze\nvadí vývinu dramatu. Zasnoubení Borovského se sběhlou dce-\nrou Kuratova v nahodilém kostelíčku s nahodilým knězem i\nzpěváky působí scénicky, odvracuje ale pozornost od hlavního\npředmětu. Některé scény jsou přílišné nápodobení dle „Život za\ncárau na příklad táboření Poláků, ochraňujících Kreml Mo-\nskevský. Směšné jest podivání, jak 8 až 10 Poláků brání zá-\nmek! Ku konci vjezd koňmo do Kremlu; toto poslední je něco\npro diváka! Spracování látky jest prabídné, za to neopome-\nnuto, co by mohlo sloužit za podívanou, jako: Nové dekorace,\npředstavující Novohrad tehdejší, vnitřek bojarského domu (ho-\nstinná), vnitřek starého Kremlu Moskevského; ruské národní o-\nděvy; skomorochové a kejklíři po tehdejší módě, koně, i t. p.—\nSkladatel měl zajisté obtížnou práci, utvořit z toho všeho něja-\nký organický celek. A nebyla-li koncepce nesnadná, tu ještě\nvíce nesnází mu spůsobila volba slohu operního. Jak známo,\nmáme zde kromě obecně v Evropě známých sloliův ještě ná-\nrodně, ruský Glinkův, pak Wagnerovský Sérová, a Schumann-\nský Kuia. Tu jest výběr těžký! Nápravník volil sijuste mi-\nlieu se silným náklonem ku Glinkovi, a také po mém náhledu\nnejlépe volil. Vyhnul se obecné formě arie, a umírnil recitativ\nveskrz ho sprovázeje; stalo se mu ale, že celou operou vane\nlyrism, jakoby písně byly zpívány a ne drama. Sbory jsou le-\npší, řeklbych úplně zdařilé, kromě některých délek. Opět vadí\ni zde lyrism, což pokládám za mnohem větší vadu, než někte-\nré upomínky na Glinku, neb onen vlaský ořech v duettě posle-\ndního jednání! Vedle překrásných sborů bychom si přáli, by\nby\\ dán Mininu větší úkol dramatický ; také škoda, že Nápra-\nvník neposoudil lépe ne tak hlasový fond svých výkonných sil,\njako jich uměleckou nevyČerpatelnost. Toto bylo na újmu mno-\nhým, tak zvaným kadenčním efektům ! Předvedením ruského\nkostelního zpěvu v 3. jednání, Nápravník neměl sice velké ob-\ntíže u vynalezení, tím větší ale u provedení. Tu se osvědčil\nKolumbem. Máť tu zásluhu, že jest prvním, jenž uvedl na je-\nviště kostelní spůsoby zpěvu v Rusích. Jakým spůsobem se mu\nto podařilo, nepatří sem. Scéna dojímá nad míru svým hude-\nbním efektem! Poklad svůj ale uložil skladatel v orkestru, a\nkdyby byl trochu mírněji zacházel s troubami a trochu oddechu\npopřál kornám, bylo by ono zajímavé vedení akkordových hla-\nsů (u. p. kořen) vystouplo ještě mocněji a jasněji. Více mlu-\nvit, o orkestru bez partitury, to nejde, a také bez notových pří-\nkladů, bylo by to plané. Nápravník zažil velikého štěstí, že mu\nJ. V, velkokniže Konstantin Nikolajevič svou vysokou protekci\npomohl operu uvést do scény bez všelikých překážek. Tak\nhojné návštěvy dočkala se málo která opera rnská jako jeho.\nDoufám, že komponista bude spokojen i s hmotnou výhodou.\nPo takovém začátku máme právo očekávati od ného budoucnČ\ntím více a nepochybujeme, že se toho také dočkáme. Na zdar!\n\nH. V."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "78", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.4.2", "titre_corps": "Z Vršce. (Beseda. — Slč. Ida Kotasova.)", "titre_sommaire": "Z Vršce. (Beseda. — Slč. Ida Kotasova.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.4", "debut_caractere": 4594, "fin_caractere_exclue": 5889, "texte": "Z Vršce. (Beseda. — Slč. Ida Kotasova.)\nBeseda stíhá besedu, a věru je to nemalou zásluhou zdej-\nšího zpěv. spolku, že tak v brzkém Čase nastudoval nové sklad-\nby a uspořádal zajímavou hudební zábavu, v níž tak výtečně\na vzletuplne proveden byl sbor od J. Knittla, že se na vše-\nstranné přání opakovati musel. Významně as náležitými nu-\nancemi přednešena byla krásná něco zadumČivá píseň od sbor-\nmistra Hlaváče. Ze sólových kusů slyšeli jsme srbské národ-\nní písně od StankoviČe, a Kolo pro piano, které paní Dogová s\nchvalným úspěchem přednesla. Malá BoskoviČova deklamovala\nvelmi pěkně a pan Gavrilovič držel žertovnou přednášku ~Co\nje žena,\" která se potkala s pochvalou. Největší sensaeí zbu-\ndila sIČ. Kotasova svým výtečným zpěvem. Její hlas je pří-\njemný a nabyl delším cvičením velmi mnoho vděků a zvuČno-\nsti a jest ve všech polohách pěkně vyrovnalý. Netřeba podo-\ntýkati, že pochvala, která se dostala sl. Kotasové po srbské písní\n„U potoka\" od Hořejška a kavatině od Verdiho, byla nesmír-\nná a že sIČ. mnohokrát vyvolána a kyticemi odměněna byla.\nPan Hlaváč doprovázel slečnu Idu Kotasovu velmi vkusně na\npiano.\nZ Vídně. (Oratorium sv. Alžběta.)\nDne 26. března přibyl sem Dr. Frant. Liszt, bude se tu\ndne 4. dubna provozovat jeho oratorium „Sv. Alžběta,\" které\nse též v Praze dávalo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "79", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.4.3", "titre_corps": "Z Heřmanově Městce, 8. břez. (Výroční zpráva.)", "titre_sommaire": "Z Heřmanově Městce, 8. břez. (Výroční zpráva.)", "signature_source": "x—x", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.4", "debut_caractere": 5891, "fin_caractere_exclue": 7939, "texte": "Z Heřmanově Městce, 8. břez. (Výroční zpráva.)\nSpolek náš nacházel počátkem roku 1868 v trudném\nstavu. Úmrtím ředitele p. Šafránka nastala mu doba úplného\nklidu, a teprv po delším Čase procitnuv ze sna, navrátil se opět\n„Vlastislav\" k dřívější své ušlechtilé činnosti. Dne 9. února\n1868 vykonal volbu nového výboru. Za ředitele zvolen chvalně\nznámý ředitel pardubického zpěv. spolku p. Janda. Naděje,\nže se zpěv. spolek náš touto volbou opět povznese a povinno-\nsti své si vědom tím úsilovněji a bedlivěji kráčeti bude na dráze\njiž dávno Šťastně nastoupené, nás nezklamala, jak z následujícího\nkrátce sestaveného přehledu seznati lze. „Vlastislav\" zúča-\nstnil se mimo jiné ve velepamátné slavnosti položení základního\nkamene k národnímu divadlu v Praze 16 údy s práporem, u-\nspořádav po té dne 1. června na slávu a ve prospěch národ-\nního divadla se zdejšími ochotníky velkou akademii. Při prů-\nvodu k soše sv. Jana Nepom. zpíval též církevní chorály. V den\nBožího Těla přítomen byl spolek s práporem průvodu a zapěl\nu 4 oltářů přiměřené sbory od Zvonaře, taktéž v nedeli pri\nprocesí na malém náměstí. Spolek podnikl 2 vylety: dne 14.\nČervna odpoledne do obecního lesa a dne 19. cervence s „Ce-\ncilií\" do Pardubic, kdež „Sokolem\" a ženským spolkem „Lud-\nmilou\" v bratrské vzájemnosti srdečně byl uvítán. Dne 8. zán\nodbýval „Vlastislav\" spolupůsobením „Cecilie\" ve prospěch\nzdejší hlavní školy velkolepý koncert, kteryz přivábil cetne o-\nbecenstvo z místa i vůkolí, a při kteremz výtečná pianistka pí.\nJahnová s houslistou p. Šrůtkem z Pardubic laskavě účinkovala.\nZ Čistého výnosu zakoupen pro školu globus od Felkla a velká\nmapa Čech od Erbena. Den sv. Václava oslavil spolek vokální\nmší v chrámu Páně a zapěl odpoledne u sochy sv. patrona toho\nvelebný chorál „Sv. Václave\". K poctě matky práporu J. J.\nkněžny Marie Kinské uspořádal spolek v salonu knížecím kon-\ncertní soirée, v kteréž mimo sborů „Vlastislavem\" a „Cecilií\"\npřednesených opět paní Jahnová a tenorista p. Strebsky z Par-\ndubic ochotně účinkovali. Na den sv. Cecilie přednesl spolek"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5473, "texte": "msi od Fiihrera a uchystal večer ku poctě ženského\nspolku „Cecilieu skvělou domácí hudební a taneční zábavu.\nMezi jiným též sic. Grimmova ze Zlonic zapěla dvě písně. Dne\n31. ledna t. r. aranžoval spolek skvělý ples v sále u „Pivničků\",\nna kterýž zajisté každý plesu přítomný s pravou utěŠeností po-\nmní. Mezi tanci přednesl spolek 2 sbory. Mimo to působili\núdové spolku po celý rok v chrámu Páně na kůru, jednotlivci\npak zpívali při pohřbech a sňatcích spoluúdů a jiných příleži-\ntostech. Výbor odbýval za tento rok v zájmech spolku 15 po-\nTad. Pravidelné cvičení ve zpěvu bylo v pondělí a v pátek.\nVýbor: Předseda Perd. Emanuel, místopředseda Plavec Josef,\nředitel Janda Frant., pokladník Hertík Fr., práporecník Dysmas\nFrant., Kabeláč Frant., Klaus Karel, Stamm Josef, Miřejovský\nJos. Příjem obnášel 247 zl. 18 kr., vydání 228 zl. 90 kr.\nArchiv spolkový čítal v tomto ročníku 130 skladeb rozmanitého\nobsahu. Během roku přibylo 12 nových sborů. Na žádost vý-\nboru zpěv. spolku ~Hlaholua v New-Yorku, by mu spolek nás\nopatřil nějaké vlastenecké sbory nové, vyhověl ihned „Vlastislav1'\npřání tomu, zaslav milým bratrům za dalekým oceánem 17 těch\nnej lepších.\nZ Kolína. (Hudební zábava „Dobroslava.\")\nDne 7. března uspořádal „Dobroslav\" svým údům bezplat-\nnou zábavu v místnostech spolkových, jejíž program dosti zají-\nmavý byl. Sestávalť z čísel následujících: Dožij! dopij! sbor od\nBergmanna, přednesen se zápalem od Dobroslava. Eegisseur,\ndeklamace od Stankovského, dramaticky provedl za všeobecné\npochvaly p. Hoblík. Cvrček, milostný to Čtverozpěv od Horáka\nvzorné přednesli pp. Morstadt, Winter, Veselý a Šefránek.\nQuodlibet z národních písní na citeře přednesl p. Lariscb.\nPtáče, sbor od Bergmanna, přijat od obecenstva pochvalné.\nLehký a něžný sbor ten příjemně uchu lahodí a proto i zaslou-\nženého rozšíření dochází. Vnedeli před divadelní kasou, de-\nklamace od Stankovského, k všeobecnému rozveselení provedl\nroutinovaný herec p. Hofmeister. Sen lásky od Umlaufa na\nciteru přednesl p. Larisch. Na hlučný potlesk přidal ještě dvě\npísně. —Bože moji slovenská] se všemi nuan-\ncemi pp. Morstadt, Winter, Veselý a Šefránek. Činžovní po-\nliček, žert od Justa provedli slušně pp. Veverka, Hofmeister a\nBárta. Kytičky, sbor s tenorovým sólem od Heysse líbil se\nvelice. Solo přednesl nás výtečný tenorista p. Morstadt. Mezí\njednotlivými Čísly hrálo sextetto operní a národní nápěvy. Při\nzpěvu písní národních trvala zábava přes půl noc. Naše obe-\ncenstvo jest, jak se zdá, už mužským zpěvem jaksi přesyceno,\nprotož s radostí znamenali jsme, že se zdárná vlastenka slečna\nBaruška Formánkova o zařízení ženkého zpěváckého spolku za-\nsazuje. Přejeme ušlechtilému tomuto podniknutí všeho zdaru;\navšak spanilé děvy musely by odložiti všech předsudků, jež jsou\nspolČování vůbec na úkor. V příštím posvátném týdnu usly-\nšíme opět nějaké oratorium, kteréž po každý rok horlivý řiditel\nkůru p.^Polák v hl. chrámu na zelený Čtvrtek odpoledne provo-\nzuje. Zel Bohu že někdy v prázdném chrámu. Kolín\nchová v sobě velmi málo mecenášů hudby. Kdo zná řízení\nkůru na venkově, kde se provozuje hudba vůbec s neplacenými\naneb velmi hubeně placenými hudebníky, vezme pak zcela mírné\nměřítko kritické. K chvále slouží p. Polákovi, že seč síly jeho\no rozkvět kostelní hudby se stará a každé novější dílo si opa-\ntřit hledí. Na jeho úsilovnou žádost předělán neforemný kůr,\nkde hudebníci po všech koutech rozstrkáni byli, a tak těžko\nprecísného provedení docíliti bylo možno. Zároveň předělány i\nvarhany varbanářem z Hory Kutné. Nyní jest vadě té zúplna\nvyhověno. (-j-j-)\n2 Brandýsa nad Labem. (Náš spolek a náš záměr.)\nKdyž se shromáždili roku právě minulého po pamětihodné\nnám slavnosti svatojanské zástupcové zpěv. spolků v místnostech\nměšťanské besedy pražské, aby se usnesli o ceskoslovanské pě-\nvěcké jednotě, tu ozvali se první hlasové, aby se uložilo jednotě\nza povinnost vydávání hudebního listu, jakož toho zájmy a po-\ntřeba zpěv. spolků zvláště kázaly. Jednota tato však pro známé\nnám poměry nase posud do života vejiti nemohla; hudebního\nčasopisu vsak jsme se domohli, a těšíme se tomu, i za to máme,\nže nebude v Cechách ni na Moravě zpěv. spolku, kdež by po-\ntřebný ten Časopis hudební nepěstovali a nepodporovali. Majíť\ntoho naši zpěv. spolkové potřebu, by byli v jakémsi duševném\nspojení mezi sebou; Takovéto spojení udržuje se zvláště Časo-\npisem. Tu zrcadlí se Činnost jakož i vlažnost a neteČnost toho\nkterého spolku, z Čehož ostatní spolkové příklad k následování\nneb k varování sobě berou. Tak na př. zpěv. spolek „Bojanu\nv Brandýse proklestil cestu myšlénce ředitele spolku, aby totiž\nvlastenečtí spolkové v Brandýse „Bojan\", „Sokol\" a divadelní\nochotníci spojili se v úmyslu, hledíce všemožnými prostředky\ndomoci se vlastní a samostatné budovy spolkové. Myšlénka\ntato na první pohled vyvodila úsměšek; avšak nepadla přec na\nskálu, nýbrž v krátce poskytla látky k úvahám, a ejhle! majít\ndotčené tři spolky jakýs peněžný základ Čistý výnos totiž\nze spolkového plesu ku provedení jejímu. OČekávati lze\ntoliko příznivější doby; nebo rok letošní jest podobným podni-\nkům nepříznivý. Jak z posledního Čísla Dalibora se dovídáme,\nzanáší se již také zpěv. spolek „Kolo4 v Záhřebě stejnou my-\nšlénkou. A snad za nedlouho uslyšíme i více takovýchto ná-\nsledování hodných úmyslů. Takovým spůsobera dalo by se o-\nvšem nejlépe zabezpeČiti trvání a rozvoj našich spolků vlaste-\nneckých. Nesmíme se však dáti obtížemi odstraŠiti. Heslem\nbudiž nám: „Vůle železná a vytrvalost.4 Na zdar!\n\nx—x"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "79", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.4.4", "titre_corps": "Z Hostouně u Prahy. (Náš zpěváčky spolek a naše přání.)", "titre_sommaire": "Z Hostouně u Prahy. (Náš zpěváčky spolek a naše přání.)", "signature_source": "T. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.5", "debut_caractere": 5475, "fin_caractere_exclue": 6666, "texte": "T. H.\nZ Hostouně u Prahy. (Náš zpěváčky spolek a naše přání.)\nZpěváčky spolek „Cech\" pokračuje ve své činnosti dále,\ntěše se z úspěchu svého, zvláště, může-li k zvýšení pobožnosti\nchrámové zpěvem napomáhati. Naskytla se mu v minulém\npostním Čase krásná příležitost, zapěti každou neděli nový sbor\nmezi službami Božími. Náš spolek prostudoval od pocáfku svého\npůsobení 42 sborů. Na žádost výboru podniknul p. ředitel přede-\nšlého měsíce cestu do Prahy, by nové sbory zakoupil. Na\nochotnou radu p. Lukeše zakoupil p. ředitel značnou cásf do-\nbrých a snadných sborů. Spolek náš Čítá nyní celkem 61 sbo-\nrů, z nichžto nově nakoupené velké obliby nacházejí. Jsou\nto sbory skladatelův pp. K. Bendla, J. Drahorada, Knahla a\nBlodka. Co se časopisu vDalibora\" týce, bylo by ve prospěch\nvzájemnosti žádoucno, by každý zpěv. spolek alespoň 1 exem-\nplár odebíral a se postaral o jeho rozšíření. Co je plátno míti\nvkusně shotovený prápor, stříbrné odznaky atd., když neznáme\nliteratury hudební, když nevíme, co se ve světě hudebním děje,\na pokroky v hudbě nestopujeme? Vůbec dlužno k tomu při-\nhlížeti, by páni jednatelé uveřejňovali Činnost a znamenitější\nudálosti pěveckých spolků v Časopisu „Dalibor.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "80", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.4.5", "titre_corps": "Z Libně u Prahy. (Výroční slavnost. — Měsíční valná hromada.)", "titre_sommaire": "Z Libně u Prahy. (Výroční slavnost. — Měsíční valná hromada.)", "signature_source": "F. A. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.5", "debut_caractere": 6668, "fin_caractere_exclue": 8000, "texte": "Z Libně u Prahy. (Výroční slavnost. — Měsíční valná hromada.)\nDne 28. února t. r, oslavil zdejší zpěv. spolek „Věnceslav\"\nvýroční den svého založení a pětiletého trvání spůsobem důstoj-\nným. O 9. hodině ranní konána byla místním farářem p. P.\nV. Haenslem v kapli zámecké mse sv., při níž výkonní ůdové\nspolku Fuhrerovu skladbu s vložkami od Palestriniho a Zvonaře\nřízením horlivého ředitele svého p. E. Čapka správně přednesli.\nDne 2. března na to odbývána byla za předsednictví váženého\nstarosty p. M. Stejskala měsíční valná hromada, kde po pře-\nčtení protokolu ze schůze minulé velecinným jednatelem p. A*\nJiroutkem přikročeno ihned, jelikož protokol bez debaty byl\nschválen, ku zprávě jednatelské. Ze zprávy této vyjímáme, že\n„Venceslav\" Čítá nyní 31 výkonných, 22 přispívajících, 4 za-\nkládající a 1 Čestného, celkem tedy 58 Členů. Jmění na hoto-\nvosti obnáší 26 zl. 21 kr. — K rozmnožení archivu, kde se\n72 skladeb rozličného obsahu nachází, přispěl v poslední době\nuČ. p. Studnička, darovav spolku msi od Diabelliho a Šestero\njiných ještě skladeb. Po zprávě jednatelské Čten byl přípia\ndosavádního ředitele p. E. Čapka, kde tento z ohledů osobních\na jiných sociálních příčin ředitelství se vzdává *). Uznávaje\n\n*) Doufáme, že horlivý p. Čapek, má-li jedině na zřeteli prospěch\nspolku, přijme opět na se ředitelství. Poz. red."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 345, "texte": "spolek velkých zásluh p. Č., jichž si o zaražení a řízení jeho\nbyl získal, neopomenul mu za jeho obětavost srdečných díků\nvzdáti. Konečně ustanoveno, aby „Věnceslav\" , zvoliv si zatím\ncvicitele, s volbou jiného ředitele na nějaký cas posečkal, jakož\ni aby příští z mrtvých vstání Páně důstojným spůsobem spolkem\nbylo oslaveno. Na zdar!\n\nF. A. Z."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.4.6", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "E. E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.6", "debut_caractere": 347, "fin_caractere_exclue": 5184, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\nE. E.\n* Členové Lumíru Malostranského uspořádali k jmeni-\nnám ředitele a nově zvoleného čestného úda Josefa Draliorada\npři lampionech zastavenícko, i podali mu po vroucím oslovení\nozdobně vyvedené písemné přání a skvostnou těžkou taktovku\ns lyrou z ebenu a stříbra v pěkném pouzdru s nadpisem : Své-\nmu milému řediteli ke dni 19/s 1869 věnuje „Lumír Malo-\nstranský.\"\njj. Zpěváčky spolek „Hlasovía v Nové Pace uspořádal na\noslavu 1201etých narozenin Fr. Faustýna Procházky dne 29.\nbřezna 1869 v divadle ochotnickém slavnostní produkci. Pro-\ngram : Oddělení I. Ouvertura k „Figarově svadbě\" od Mozarta,\npřednese kvintetto. Proslov od P. Jos. Berana. „Odve-\ndeného prosba,\" sbor od Křížkovského, předn. „Hlasoň.\"\n„Septuor\" od L.v Beethoveua, c. I. až do adagia předn. kvin-\ntetto. Deklamace. „Septuor\" cis. 11., adagio a menuet,\npřednese kvintetto. „Žabí kantáta,\" sbor, přednese „Hlasoň.\"\nOddělení 11. Ouvertura ku „Cosi fan tutte,\" od Mozarta, před-\nnese kvintetto. Na konec provozovati se bude: Jen samá poe-\nsie ! Fraška v 1 jednání, dle J. Zschokkeova zpracování Moliéro-\nvy frašky volně přeložil B. Pelikán. Čistý výnos určen ve pro-\nspěch studijní nadace Procházkovy. K témuž účelu přijímatise\nbudou u slavnostního výboru veškeré dárky pro bazar, jenž v\nletě se zařídí.\n* Zábava Hlaholu Plzeňského, kteráž se dne 2. března\nv sále „u císaře rakouského\" odbývala, těšila se četnému úča-\nstenství. Zábava byla nenucena, srdečná a trvala až přes půl\nnoci. V prvním oddělení líbil se zvláště dvojzpěv ze zpěvohry\n„Prodaná nevěsta\" od B. Smetany. Přednesli jej s úspěchem\nchvalným pp. Leba a Slezák, zacež je animované obecenstvo\nbouřlivě vyvolalo, dokážíc tím, jak velmi si váží národních skla-\ndeb našich, pravých to perel. SI. D. Reifova žapěla s ob-\nvyklou precisností dvě písně a sice „Róže,\" z ruk. králodvor-\nského, k níž složil hudbu V. Tomášek a „Pisen milostnou\" na\nstova bar. Villani lio složil J. Pech. I veškerá čísla, jež smí-\nšený sbor přednesl, těšila se z chvalného výsledku. Druhé od-\ndělení zaujala komická opereta „Kvas krále Vondry XXVI.\"\nod Dr. Illnera, kterouž díky Hlaholu již jednou jsme slyšeli,\nnicméně obecenstvo bouřlivým potleskem ji opět přijalo. Vůbec\nmůžeme s uspokojením o celé zábavě se zmíniti. Pl. Nov.\n* Spolek zpévdcký „Tyl\" uspořádal dne 21. března 1869\nza spoluúcinkování ctěných dam „Vesny\" a divadelních pp. o-\nochotníků v ochotnickém divadle v Hoře Kutné velkou akade-\nmii. Programm. Oddělení I. Ouvertura „Oberou,\" přednese\nsesílená kapela c. k. sboru ostrostřeleckého. „Pijanovo dě-\ndictví,\" velký sbor se soly s průvodem piana od Bergmanna. Sola\nzpívají pp. Boh. BauŠe a Prok. Slavík. První výjev z opery\n„Prodaná nevěsta\" od B. Smetany. Smíšený sbor s průvodem\npiana. „Sám neví co chce,\" dramatický žert via l/8 je-\ndnání dle DrobiŠovy novelly od Caltheraca, přeložila Eliška Pe-\nšková. Oddělení 11. Pomsta, kom. operetka v 1 jednání. Slova\nod L.z Hory. Hudba od F. Kavána.\n* Pěvecká jednota „ Záboj Kralodvorský\" uspořádá v\nponděli dne 29. března 1869 spolupůsobením národního\nsextetu v sále Hankově hudební zábavu. Program. I. Oddělení.\nOuvertura k zpěvohře „Tell,\" od Rossini-ho. - „Na vlast,\"\nsbor od Tomáška. „Muž bez slzí,\" slova od Antonie Meli-\nŠové, sólová píseň od K. Záhorského. Valčík od Strausse.\n„Směs z národních písní,\" sbor od K. Slavíka. 11. Od-\ndělení. Ouvertura k zpěvohře „Cikánka\" od Balféa. —\nhorách ticho,\" sbor od Bendla. — „Na výsosti hvězdy svítí,\"\nsólová píseň od Fr. Pivody. — „Dar nejněžnější,\" sólová pí-\nseň pro tenor a bass od Fr. Pivody. — „Ted mocný vane svě-\ntem duch,\" sbor od H. Vojáčka.\n* Boskovický čten. zpěv. spolek „Velen\" zařídil dne 7.\núnora b. r. besedu. Program této besedy byl následující: Ou-\nvertura k „Němé z Portici.\" — Zpěv mlatců, sbor od Nováč-\nka. — Polka, sbor. — Kytičky, sbor. — Žabí kantáta s prů-\nvodem piana od Henningra a Berchtesgadenské zvuky pro hou-\nsle, piano, papagenovu píšťalku, G, H a D trouby, trojhran a\nžežulku a malý buben od Dursta. Celý program byl velmi\nzdařile proveden. Poslední číslo muselo se na všeobecnou žá-\ndost obecenstva, které se v čas nepříznivého poěasí v tak velikém\npoctu sešlo, že místnosti spolkové přeplněny byly, opakovati.\nMůžeme tento kus směle všem zpěv. spolkům odporuciti, neb\nvšude pochvaly dojde.\n* Stanovy zpěv. spolku „Sebor\" v Novém Kníně došly\njak již v „Daliboru14 oznámeno bylo, místodržitelského schvá-\nlení. Dne 7. p. m. odbývala se valná hromada a volen skutečný\nvýbor. Za ochrance spolku byl jednohlasně zvolen všestranná\nmilovaný duchovní pastýř veled. p. P. Josef do výboru\npak pánové: Antonín Holoubek, sládek, co předseda. — Jan\nTobiáš, kupec, místopředseda. — Čeněk Kinský, učitel, ředitel.\n— Kašpar Pečený, učitel, místoředitel. — Emanuel Eska, ml.\nučitel, iednatel. — Umění milovný p. farář daroval spolku 1 z\\.r\naby se na Dalibor předplatil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "81", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.4.7", "titre_corps": "* Zpěv. spolek „Branislav\" v Jilemnici uspořádal dne", "titre_sommaire": "* Zpěv. spolek „Branislav\" v Jilemnici uspořádal dne", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.6", "debut_caractere": 5186, "fin_caractere_exclue": 7535, "texte": "* Zpěv. spolek „Branislav\" v Jilemnici uspořádal dne\n14. března 1869 spoluúČinkováním dívčího sboru Besedu, jejíž\nčistý výnos určen jest na zakoupení piana. Program: Ouver-\ntura k opeře „La Violette\" od Carafa. Tatry, sb., složil T.\nBrodský, přednesl zpev. sp. Branislav. Modlitba dívek, dívčí\nsbor solový z opery: „Braniboři v Cechách\" od B. Smetany..\nUmlklo stromů šumění, duetto pro mužské hlasy od K.\nBendla, přednesou pánové S. Bradler a J. Čížek. Upomínka,\nsmíšený sbor od Mendelssohna, předn. zpěv. spv a dívčí sbor.\nQuartetto pro smytecní nástroje, předn. pp. F. Šimák, Dr. Bareš,\nF. Buďárek a K. Pošepný. Deklamace. Ouvertura k o-\npeře „Robert ďábel\" od Gr. Meyerbeera , pro piano na 4 ruce,\npřednesou pp. F. Šimák a Dr. Bareš. Skřivánek, žertovný\nsbor, slož. Dr. A. Javůrek, předn. zpěv. sp. Branislav. Noc-\nturno z motivů opery „Mina\", pro housle s průvodem piana od\nPanofky, předn. pan K. PoŠepný. „Má hvězdička,\" solová\npíseň od K. Slavíka, předn. slč. M. Mousova. Valše infer-\nnale, od Liszta, pro piano na 4 ruce, předn. pp. F. Simák a\nDr. BareŠ. Ženský klep, žertovný sbor od C. Vinaře, před.\nzpěv. spol. Branislav.\n* Kardašořečický zpěváčky spolek „Jablonský\" uspořádal\nv ponděli dne 29. března 1869 v sále u modré hvězdy zpěvní\na hudební akademii. Program. I. Oddělení: Ouvertura k o-\npeře „Nabucco.\" Quodlibet z českých písní národních od\nK. Slavíka (poprvé.) Koncert na flétnu od Fr. Vodrážky,\núda spolku, přednese skladatel. nTV>ť lásky hlas.\" Solo\npro tenor od J. Knahla (ponejprv). 11. oddělení : Solo na\nharmonium. Myslivecká, sbor od L. Procházky (ponejprv).\nFantasie na flétnu od Fr. Vodrážky, přednese skladatel.\nStaročeský zpěv válečný, sbor od J. Pecha (ponejprv).\n* V Klinkovicích V Slezsku zařízen jest dne 20. února.\nctenářsko-pěvecký spolek, jenž přijal jméno „Pokrok.\"\n* Srbský církevní zpěv. spolek ve Vršci uspořádal dne\n14. března druhou velkou besedu s následujícím programem:\nSbor, od Jenka. Kavatina na housle, od Leonara, předn. p.\nM. Nováček. Scherzo a kavatina ze srbských písní. „Vo-\njevodina\" od A. Maksimovice. Hymna na housle, harmoni-\num a piano od Nováčka. Hajdmo, od Jenka.\n* Srbský cirk. zpěv. spolek v Zemuni uspořádal dne 13.\nbřezna svou první besedu. Z programu vynímáme následující\nčástky: Pochod z ceských národních písní, od K. Bendla.\nČernohorstvo, deklamace. Ouvertura z Česk. nár. písní od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 749, "texte": "Titla pro piano. - Večer na Sávě, sbor od Zajíce. Čtve-\na-ylka na srbské nár. nápěvy od Lžičaře. Synfonie na dětské\nnástroje od Romberga.\n* Bělehradský zpěv, spolek uspořádal dne 13. března be-\nsedu s následujícím programem: Ouvertura ku zpěvohře „Nabu-\nkodonosor\" od Verdiho. Polská píseň, pro veliký sbor.\nDeklamace. Svorný duch, česká píseň od Tovačovského.\nČeské nápěvy pro piano. Mne žal trápí, ruská píseň sólová.\n* V* Plaňanech vzkříšen je na novo přičiněním horlivého\npana Zapotila, tamějšího cukrmistra, zesnulý zpěvácký spolek,\njenž nyní přyal jméno „Beseda.\" Za předsedu zvolen p. Za-\npotil, za místopředsedu p. Matoušek, za ředitele spolku p. Pa-\nzderský, za učitele zpěvu p. Špička, do výboru pp. Hořel, Váňa,\nKáše, Pechold, B^tbenicht."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81", "page_fin": "82", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.7", "debut_caractere": 751, "fin_caractere_exclue": 7206, "texte": "Zprávy.\n\nO. H.\n* České divadlo. 21. března: „Lucrezia Borgia\". — 23.\nbřezna: „Orfeus\" (1. jedn.), „Alessandro Stradel!au (2, a 3.\njedn.), 29. března: „Nevěsta husitská41, velká romantická\ns baletem v 5 jedn. od Edvarda Riijfera, hudba od\nKarla Sebora. Poslední představení před velikonočními\nsvátky stíhaly zvláštní nehody. 23. bř. byl ohlášen Gluckův\nOrfeus a sice za příčinou ochuravění pana kapelníka Sme-\ntany řízením pana kap. Čecha st. Během tohoto dne roz-\nnemohla se však též pí. Ress-Blažková a ochotně převzala\nsl. z Ehrenbergův na rychlo úlohu Euridiky. Představení\nvšak nedospělo ani k druhému jednání; nebof když na\nkonci prvního aktu již se opona spouštěla, upadla pí. Bene-\nvic-Miková (Orfeus) následkem neblahého kroku na stupně\nu hrobky tak nešťastně, že si nohu vymknula, čímž se o-\nvšem pokračování v této opeře stalo nemožným. S pří-\nkladnou rychlostí a obezřelostí připravila tudiž regie po\npřestávce as tří čtvrtí hodin novou operu, k níž mimo sl.\nz Ehrenbergův (Leonora) nikdo v Orfeu zaměstnaný neú-\nčinkuje, totiž poslední dvě jednání „Alessandro Stradella44;\npředstavení ostatně dosti známé bylo vůči takové-\nho shonu v skutku překvapně precisní. Doufáme ostatně,\nže bude paní Benevic-Miková za krátký čas opět moci vy-\nstoupit!. Letní saisonu zahájila Seborova „Nevěsta husit-\nskáa. Edvard Ruffeř vyvolil si pro svůj text zajisté je-\nden z nejlepších našemi skladateli použitých látku velmi\nzajímavou a vděčnou, a spracoval ji bez odporu dosti do-\nvedně a efektně. Děj sám, jehož činitelé jsou pouze Ra-\ndimský, Růžena a Jaroslav, nesouvisí sice příliš těsně a or-\nganicky s bohatým historickým pozadím (posledních bojů\nhusitských); celé druhé jednání jest k. p. jen zbytečně in-\nterpolovaná episoda, poslední, jen Částečně vlastní dramati-\ncké myšlénce sloužící, podobá se skoro přivěšené kantátě,\na připomíná celou svou situací přespříliš na poslední jednání\n44; též podivné zakončení opery, kde se nám\nRadimský z čistá jasna presentuje co ne sice „Saulus\ninter prophetas,\" nýbrž spíše „propheta inter Saulos\"\nnekrášlí celek a vynechávalo se jindy vším právem. Přes\nto přese všechno bychom však proti tomuto historickému\npozadí tak dalece ničehož nenamítali, kdyby bylo jen lépe\n- totiž věrněji vylíčeno. Y táboře husitském nemělo\nby víno, ženitba a balet! míti tak velkou úlohu, jako\nzde) jesti to poněkud nehusitské a alespoň v české opeře\npřekvapující; Němcům, Francouzům a j. zdají se býti\novšem Husité nejbližŠími příbuznými cikánův. A v skutku\njest hudba 2. jednání tak divoká, aniž by prozrazovala ja-\nkési fanatické, náboženské nadšení, a instrumentace tak\nbaroční, že by se spíše hodila do ležení myslíme to do-\ncela vážně a beze všeho žertu cikánského nežli do\nkalisnického, není zde tudiž na svém pravém místě.\nProti „Drahomíře\" pozorujeme v ~Husitské nevěstě4*\nmnohý patrný pokrok, arci vedle ne méně značných vad\ndosud neodstraněných. Komposice jest mnohem kompakt-\nnější, není již tak rozkouskovaná a pestrá, tvoří v mnohých\nscénách větší, harmoničtější celky a nabývá tím větší klid-\nnosti a důstojnosti; ano, některé původní motivy (mimo hu-\nsitský nápěv „kdož jste boží bojovníci44) táhnou se celkem,\načkoliv ne dosti pregnantně. Tím získal zajisté povšechný,\narchitektonický ráz skladby i jednotlivostmi na mnoze nad\npředešlá díla Seborova vynikající. Jiná velmi důležitá zá-\nsluha nejeví se sice příliš často, za to ale tím intensivněji,\ntotiž věrné a dojímavé líčení citů a dramatických situací\nvůbec. Jednotlivá menší místa solová a jednotlivé živé,\nzdařilé momenty v ensemblech nebudeme zde citovati, uvá-\ndíme jen co příklady roztomilou píseň Růženínu za jevištěm\n(1. jedn.) a partie z dvojzpěvu na začátku 3. jednání; Nej-\nskvělejší v tomto ohledu jsou ale první tři výstupy Čtvrtého\njednání, jichž dojem zajisté hlubokým a mocným nazvati\nlze; též jiné momenty, k. p. závěreční scéna tohoto bez od-\nporu nejlepšího aktu, jsou dosti zdařilé. Deklamace jest\nna mnoze trochu nedbalá, oktávové skoky v recitativech\npůsobí velmi nemile, a někdy nalezáme i hudbu v povážli-\nvém sporu s textem, jako k. p. při Jaroslavových slovech:\n„Slyším jen lásky vnadný hlas, jenž neklame . . . atd.tt\n(4. jedn.); zde totiž leží ohnisko celého konfliktu, pravá ka-\ntastrofa déje ve vítězství „lásky vnadného hlasu\" než jak\nhlučně a banálně se zde ozývá hudba á la Verdi! Ve dvou\nještě věcech nepozorujeme žádný pokrok: bažení po zevněj-\nším effektu jest totéž, jako dříve, a partitura není skoro\no nic bedlivěji pracována než v „Drahomíře\"; ve velkých\nscénách, kde bychom očekávali kontrapunktické spracování\nrůzných pro jednotlivé povahy významných melodií, zpívá\nz cela pohodlně všechno, sbor i sólisté unisono, a to ne\nsnad jednou, nýbrž dosti Často. Konečně nesmíme zamlčeti,\nže sbory v „Husitské nevěstě\" jsou mnohem méně původní,\nnež v ostatních operách Šeborových; nalezáme v nich pře-\ndevším patrnějších stop pilného studium „Hugenottův\" a\nj. nežli bychom si sami přáli, nikoliv ale jakýsi samostatný\nneb docela národní ráz. V celku znamená tudiž „Husitská\nnevěsta\" rozhodný sice, však přece jenom nevelký krok na\np. Seborově cestě k ideálu dramatické hudby. Paní Ress-\nBlažková (Růženka), sl. Saková (Cikánka), Lukeš\n(Jaroslav), Paleček (Radimský) a Lev (Dalibor) a Cech ml.\n(Vojín) jakož i sbor přispěli každý ve svém oboru a zná-\nmým již spůsobem k výbornému provedení Seborovy oblí-\nbené opery, již skladatel sám řídil. Slečna Hentzeova tan-\nčila v2. jednání velmi pěkně, též sl. Krausova se líbila,\nsbor baletní se opět „vyznamenal.\"\n\n* Koncerty. 19. března: koncert k opatření bezplatných\nobědů žákům tří c. k. gymnasií v Praze; 20. března: Třetí\nkoncert konservatoře hudby. V prvním z těchto koncertů\nprovedl orkestr německého divadla řízením pana Tauwitze\nsedmou synfonii Beethovenovu (A-dur) korrektně sice, však\nne právě příliš nadšeně; poslední Číslo programu, ouverturu\nk Webrovu „střelci kouzelníku\", přednesl již mnohem živěji.\nVelká arie z Heroldovy opery „Souboj\" nevyniká ničím\njiným než značnou bravurou, a té vyhověla paní Valentová-\nFisařovicová zajisté úplně. Kiickenova píseň „Slza nebe po-\nhnula\" (na slova Růckertova) jest sama o sobě již dosti\nlarmoyantní, stává se však obligátním klarinetem skoro\nnesnesitelně plačtivou, tak že nám jen výtečné její prove-\ndení paní Valentovou-Pisařovicovou a panem prof. Pisařo-\nvicem jakéhosi zadostučinění poskytnouti mohlo. Panu Wil-\nfertovi podala Schubertova fantasie na „Sehnsuchtswalzer44\npro cello hojné příležitosti vyznamenati se svou chvalně"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6484, "texte": "známou exaktní technikou. Sal nebyl přeplněn. Max\nBruch, kapelník v Sondershausenu, patří bez odporu mezi\nnejnadanější nynější skladatele německé, a dokázal to i\nsvou velkou synfonií do Es dur (op. 28), již četné obecen-\nstvo třetího koncertu konservatoře {jako vždy v něm. divadle\nodbývaném) velmi lichotně přijalo. Skladatel jeví se zde\nco pravý virtuos na orkestr, a jest svou orkestrací v\nskutku originelním, ba i geniálním; původnost motivů me-\nlodických i harmonických jest ovšem mnohem menší, rhyt-\nmika ale pikantní. Nejzdařilejší v každém ohledu jest za-\njisté druhá věta (scherzo), která tak mocně působila, že se\nmusela opakovati. První věta má za hlavní vadu přílišné\nrozptylování kontrastů pozbývajících tím své působivosti,\ntřetí jest elegické adagio, finále pak naproti tomu velice\nživé a pestré řekli bychom scéna lidu. Nesnadné věru\nprovedení bylo brillantní, úspěch tudiž rozhodný. Skladatel\nnebyl přítomen. Velmi precisním přednešením Mozartova\npreludia a fugy vyznamenal se smyčcový sbor konservatoře\nne méně než celá instrumentální škola Hornemannorou ou-\nverturou „Aladdin\". Poslední tato skladba (jako vůbec vše-\nchny v tomto koncertu poprvé provozovaná) zakládá se na\nněkolika nepopiratelně krásných, poetických motivech (zvlá-\nště zajímavá jest duchaplná instrumentace), zdá se ale dru-\nhou svou polovicí prozrazovati, že jest bohužel pouze k vůli\ntěmto několika motivům složená. Zpěv byl tentokráte za-\nstoupen rozsáhlejším číslem, totiž finalem ze Schubertovy\noperety „Der háusliche Krieg\", nemohl nás ale nikoliv v\ntakové míře uspokojiti a potěšiti, jako všechny letošní vý-\nkony instrumentální školy. Již volbu skladby nelze nazvati\nšťastnou. Roztomilá komická zpěvohra Schubertova působí\nna jeviště velmi pěkně zvláště toto finále má zajímavě\npointovanou situaci, co číslo koncertního programu ztrácí\nale dvojnásobně, když se tak nedramaticky a tak serio-\nsně-pobožně, jako nějaká kantata, pojme a přednese, kor-\nrektnosti a precisnosti neupíráme tomuto provedení nikterak.\nSolové hlasy (v celku ovšem nikde příliš samostatně nevy-\nnikající) zpívaly slečny: L. Rubínová, A. Eixnerová, G. Voig-\ntová, F. Popplová a M. Spottová, ap. Fr. Ban. í v tomto\nkoncertu naučili jsme se znáti proslulého hosta a sice p.\nCharles-a Oberthura, prvního professora harfy na hudební\nakademii Londýnské. Hra tohoto na slovo vzatého umělce\npoutá především svou podivuhodnou technikou, nižádnou\nz hojných při harfě obtíží neznající, a pak zřejmou tenden-\ncí, dodati tonu tohoto nástroje co možná nejbohatších a nej-\nrůznějších odstínů barvitosti. S tohoto individuálního sta-\nnoviště musíme též posuzovati vlastní efektní skladby p.\nOberthůrovy: „Concertino\" pro harfu s orkestrem (ve 3\nvětách), „Méditation\", „Cascade\" a ještě jednu menší sa-\nlonní komposici, které se naveskrz bouřlivým animovaným\npotleskem setkaly. Též v Hornemannově ouvertuře provedl\np. Oberthur harfové solo.\n\nO. H.\n\n* Pan J. Schmidt, kapelník civilního orkestru v Praze,\nbyl jmenován vojenským kapelníkem při pěším pluku podmar-\nšálka svob. p. Filipoviče v Českých Budějovicích. Pan Schmidt\nuspořádá před svým odjezdem koncert, záležející z větší Části z\nČeských skladeb.\n* Slč. Ruckaufova, oblíbená pěvkyně českého divadla,\nengažována jest v De víně (Magdeburg).\n* Pan Václav Červený, věhlasný továrník dechových ná-\nstrojů žesťových obdržel od francouzské národní akademie pro\norbu, průmysl a obchod v Paříži čestnou medailii první třídy\nza své výrobky. Při této příležitosti dlužno podo-\ntknouti, že pan Červený vydal za příčinou pařížské světové vý-\nstavy od r. 1867 pamětní spis o rakouských a francouzských\nžesťových nástrojích, o němž se příště blíže zmíníme.\n* Pan Cantarelli (vlastně Trousil), tenorista opery v St.\nGallen (ve Švýcarsku) dával dne 17. února ve prospěch svůj\n„Hugenotty\" a dobyl si výtečnou hrou svou a významným před-\nnosem všestrannou, bouřlivou pochvalu. P. Cantarelli, jenž zpí-\nval nyní pohostinsku na jevištích v Kemptenu, Schaffhausenu\natd. engažován jest nyní u opery v Kannstadtu.\n* Alexander Dreyschock ochuravěv na smrt v Benátkách,\npovolal k sobě telegrafem svého nejstarsího syna Alexandra.\n* Sic. Vilemína Čermáková byla pozvána k Jeho Excl.\nbaronu Sinoví ve Vídni, aby v jeho večerní zábavě několik piéc\npřednesla. Výtečná naše umělkyně uspořádala ve Vídni koncert\ns nejskvělejším výsledkem. Příště podáme bližší úvahu o ele-\ngantní hře její.\n* Pan Jakub Hosslij Cech a kapelník polské opery ve\nLvově zaslal ředitelství českého divadla svou polskou národní\noperettu „Svatojánské mušky\", která se ve Lvově velice líbí.\n* Pan Theodor Tomášek, na slovo vzatý virtuos na housle,\nzvolen jest od městské rady Františkových lázní ředitelem hu-\ndby lázeňské kapelly. Pan Tomášek engažoval už pro svůj\norkestr virtuosa na harfu, p. Schubertha z Teplic, jenž dosel\nvelké pochvaly v dvorním koncertě u arcivévodky iě Gisely.\n* Pan Ferd. Podhorský, clen opery Celovecké (Klagen-\nfurt), stal se rozhodným miláčkem tamějšího obecenstva. Dne\n10. března vystoupil v „Ernani,u jenž se tam poprvé dávala,\ns výsledkem nejskvělejším, byv po každé své scéně bouřlivou\npochvalou odměněn a mnohokráte vyvolán. K svému příjmu o-\nbral si náš nadaný rodák operu „Carostřelec\", která se tam\nstuduje s pílí nej větší.\n* Slavný tenorista Ticháček, kr. dvorní pěvec saský, vy-\nstoupil pohostinsku ve Vratislavi s nejskvělejším výsledkem jsa\nrozhodnou pochvalou obecenstva i kritiky obsypán. Jeho Eleazar\n(16. února), Robert (20. února), Tannháuser (26. února) jsou\nvýkony mistrovské, vzorné, jak v pěveckém, tak hereckém\nohledu.\n* Slč. Kroppova, Pražanka, zpívá nyní pohostinsku na\ndvorním jevišti v Karlsruhe.\n* Nápravníkova opera „Nizegorodci,\" která se nemohla\nza příčinou oehuravění některých pěvců v Petrohradě dávati,\nprovozovala se tam až dosud pětkrát při vyprodaných sedadlech..\n* Nové musikalie. Nákladem J. Schindlera v Praze,\njenž rozvinuje slušnou činnost nakladatelskou, vyšla před ne-\ndávnem „Upomínka na Prahu,\" polka od kapelníka Jos. Stříbr-\nného, která byvši na velké besedě provedena, velké došla ob-\nliby a pochvaly. Polka ta věnována jest Národní besedě.\nDále vyšla tamtéž salonní polka „Kanárek\" od Tysovského.\n* Slč. Johanka Peklova1 rodilá Pražanka, vystoupila před\nnedávnem na německém divadle ve Lvove co Valentina v „Hu-\ngenottech\" s příznivým výsledkem. „Sic. Peklova,\" píše do-\npisovatel do Vídenského „Osten\", „má silný, školou dobře vy-\ntříbený hlas utěšené barvitosti, škoda jen, že objem jejího hlasu\nvýška je stísněna se nerovná jejímu sličnému zevnějšku.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81", "page_fin": "81", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.5.1", "titre_corps": "* České divadlo. 21. března: „Lucrezia Borgia\". — 23.", "titre_sommaire": "* České divadlo. 21. března: „Lucrezia Borgia\". — 23.", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.7", "debut_caractere": 760, "fin_caractere_exclue": 6231, "texte": "O. H.\n* České divadlo. 21. března: „Lucrezia Borgia\". — 23.\nbřezna: „Orfeus\" (1. jedn.), „Alessandro Stradel!au (2, a 3.\njedn.), 29. března: „Nevěsta husitská41, velká romantická\ns baletem v 5 jedn. od Edvarda Riijfera, hudba od\nKarla Sebora. Poslední představení před velikonočními\nsvátky stíhaly zvláštní nehody. 23. bř. byl ohlášen Gluckův\nOrfeus a sice za příčinou ochuravění pana kapelníka Sme-\ntany řízením pana kap. Čecha st. Během tohoto dne roz-\nnemohla se však též pí. Ress-Blažková a ochotně převzala\nsl. z Ehrenbergův na rychlo úlohu Euridiky. Představení\nvšak nedospělo ani k druhému jednání; nebof když na\nkonci prvního aktu již se opona spouštěla, upadla pí. Bene-\nvic-Miková (Orfeus) následkem neblahého kroku na stupně\nu hrobky tak nešťastně, že si nohu vymknula, čímž se o-\nvšem pokračování v této opeře stalo nemožným. S pří-\nkladnou rychlostí a obezřelostí připravila tudiž regie po\npřestávce as tří čtvrtí hodin novou operu, k níž mimo sl.\nz Ehrenbergův (Leonora) nikdo v Orfeu zaměstnaný neú-\nčinkuje, totiž poslední dvě jednání „Alessandro Stradella44;\npředstavení ostatně dosti známé bylo vůči takové-\nho shonu v skutku překvapně precisní. Doufáme ostatně,\nže bude paní Benevic-Miková za krátký čas opět moci vy-\nstoupit!. Letní saisonu zahájila Seborova „Nevěsta husit-\nskáa. Edvard Ruffeř vyvolil si pro svůj text zajisté je-\nden z nejlepších našemi skladateli použitých látku velmi\nzajímavou a vděčnou, a spracoval ji bez odporu dosti do-\nvedně a efektně. Děj sám, jehož činitelé jsou pouze Ra-\ndimský, Růžena a Jaroslav, nesouvisí sice příliš těsně a or-\nganicky s bohatým historickým pozadím (posledních bojů\nhusitských); celé druhé jednání jest k. p. jen zbytečně in-\nterpolovaná episoda, poslední, jen Částečně vlastní dramati-\ncké myšlénce sloužící, podobá se skoro přivěšené kantátě,\na připomíná celou svou situací přespříliš na poslední jednání\n44; též podivné zakončení opery, kde se nám\nRadimský z čistá jasna presentuje co ne sice „Saulus\ninter prophetas,\" nýbrž spíše „propheta inter Saulos\"\nnekrášlí celek a vynechávalo se jindy vším právem. Přes\nto přese všechno bychom však proti tomuto historickému\npozadí tak dalece ničehož nenamítali, kdyby bylo jen lépe\n- totiž věrněji vylíčeno. Y táboře husitském nemělo\nby víno, ženitba a balet! míti tak velkou úlohu, jako\nzde) jesti to poněkud nehusitské a alespoň v české opeře\npřekvapující; Němcům, Francouzům a j. zdají se býti\novšem Husité nejbližŠími příbuznými cikánův. A v skutku\njest hudba 2. jednání tak divoká, aniž by prozrazovala ja-\nkési fanatické, náboženské nadšení, a instrumentace tak\nbaroční, že by se spíše hodila do ležení myslíme to do-\ncela vážně a beze všeho žertu cikánského nežli do\nkalisnického, není zde tudiž na svém pravém místě.\nProti „Drahomíře\" pozorujeme v ~Husitské nevěstě4*\nmnohý patrný pokrok, arci vedle ne méně značných vad\ndosud neodstraněných. Komposice jest mnohem kompakt-\nnější, není již tak rozkouskovaná a pestrá, tvoří v mnohých\nscénách větší, harmoničtější celky a nabývá tím větší klid-\nnosti a důstojnosti; ano, některé původní motivy (mimo hu-\nsitský nápěv „kdož jste boží bojovníci44) táhnou se celkem,\načkoliv ne dosti pregnantně. Tím získal zajisté povšechný,\narchitektonický ráz skladby i jednotlivostmi na mnoze nad\npředešlá díla Seborova vynikající. Jiná velmi důležitá zá-\nsluha nejeví se sice příliš často, za to ale tím intensivněji,\ntotiž věrné a dojímavé líčení citů a dramatických situací\nvůbec. Jednotlivá menší místa solová a jednotlivé živé,\nzdařilé momenty v ensemblech nebudeme zde citovati, uvá-\ndíme jen co příklady roztomilou píseň Růženínu za jevištěm\n(1. jedn.) a partie z dvojzpěvu na začátku 3. jednání; Nej-\nskvělejší v tomto ohledu jsou ale první tři výstupy Čtvrtého\njednání, jichž dojem zajisté hlubokým a mocným nazvati\nlze; též jiné momenty, k. p. závěreční scéna tohoto bez od-\nporu nejlepšího aktu, jsou dosti zdařilé. Deklamace jest\nna mnoze trochu nedbalá, oktávové skoky v recitativech\npůsobí velmi nemile, a někdy nalezáme i hudbu v povážli-\nvém sporu s textem, jako k. p. při Jaroslavových slovech:\n„Slyším jen lásky vnadný hlas, jenž neklame . . . atd.tt\n(4. jedn.); zde totiž leží ohnisko celého konfliktu, pravá ka-\ntastrofa déje ve vítězství „lásky vnadného hlasu\" než jak\nhlučně a banálně se zde ozývá hudba á la Verdi! Ve dvou\nještě věcech nepozorujeme žádný pokrok: bažení po zevněj-\nším effektu jest totéž, jako dříve, a partitura není skoro\no nic bedlivěji pracována než v „Drahomíře\"; ve velkých\nscénách, kde bychom očekávali kontrapunktické spracování\nrůzných pro jednotlivé povahy významných melodií, zpívá\nz cela pohodlně všechno, sbor i sólisté unisono, a to ne\nsnad jednou, nýbrž dosti Často. Konečně nesmíme zamlčeti,\nže sbory v „Husitské nevěstě\" jsou mnohem méně původní,\nnež v ostatních operách Šeborových; nalezáme v nich pře-\ndevším patrnějších stop pilného studium „Hugenottův\" a\nj. nežli bychom si sami přáli, nikoliv ale jakýsi samostatný\nneb docela národní ráz. V celku znamená tudiž „Husitská\nnevěsta\" rozhodný sice, však přece jenom nevelký krok na\np. Seborově cestě k ideálu dramatické hudby. Paní Ress-\nBlažková (Růženka), sl. Saková (Cikánka), Lukeš\n(Jaroslav), Paleček (Radimský) a Lev (Dalibor) a Cech ml.\n(Vojín) jakož i sbor přispěli každý ve svém oboru a zná-\nmým již spůsobem k výbornému provedení Seborovy oblí-\nbené opery, již skladatel sám řídil. Slečna Hentzeova tan-\nčila v2. jednání velmi pěkně, též sl. Krausova se líbila,\nsbor baletní se opět „vyznamenal.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81", "page_fin": "82", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.5.2", "titre_corps": "* Koncerty. 19. března: koncert k opatření bezplatných", "titre_sommaire": "* Koncerty. 19. března: koncert k opatření bezplatných", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.7", "debut_caractere": 6233, "fin_caractere_exclue": 7206, "texte": "* Koncerty. 19. března: koncert k opatření bezplatných\nobědů žákům tří c. k. gymnasií v Praze; 20. března: Třetí\nkoncert konservatoře hudby. V prvním z těchto koncertů\nprovedl orkestr německého divadla řízením pana Tauwitze\nsedmou synfonii Beethovenovu (A-dur) korrektně sice, však\nne právě příliš nadšeně; poslední Číslo programu, ouverturu\nk Webrovu „střelci kouzelníku\", přednesl již mnohem živěji.\nVelká arie z Heroldovy opery „Souboj\" nevyniká ničím\njiným než značnou bravurou, a té vyhověla paní Valentová-\nFisařovicová zajisté úplně. Kiickenova píseň „Slza nebe po-\nhnula\" (na slova Růckertova) jest sama o sobě již dosti\nlarmoyantní, stává se však obligátním klarinetem skoro\nnesnesitelně plačtivou, tak že nám jen výtečné její prove-\ndení paní Valentovou-Pisařovicovou a panem prof. Pisařo-\nvicem jakéhosi zadostučinění poskytnouti mohlo. Panu Wil-\nfertovi podala Schubertova fantasie na „Sehnsuchtswalzer44\npro cello hojné příležitosti vyznamenati se svou chvalně"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2897, "texte": "známou exaktní technikou. Sal nebyl přeplněn. Max\nBruch, kapelník v Sondershausenu, patří bez odporu mezi\nnejnadanější nynější skladatele německé, a dokázal to i\nsvou velkou synfonií do Es dur (op. 28), již četné obecen-\nstvo třetího koncertu konservatoře {jako vždy v něm. divadle\nodbývaném) velmi lichotně přijalo. Skladatel jeví se zde\nco pravý virtuos na orkestr, a jest svou orkestrací v\nskutku originelním, ba i geniálním; původnost motivů me-\nlodických i harmonických jest ovšem mnohem menší, rhyt-\nmika ale pikantní. Nejzdařilejší v každém ohledu jest za-\njisté druhá věta (scherzo), která tak mocně působila, že se\nmusela opakovati. První věta má za hlavní vadu přílišné\nrozptylování kontrastů pozbývajících tím své působivosti,\ntřetí jest elegické adagio, finále pak naproti tomu velice\nživé a pestré řekli bychom scéna lidu. Nesnadné věru\nprovedení bylo brillantní, úspěch tudiž rozhodný. Skladatel\nnebyl přítomen. Velmi precisním přednešením Mozartova\npreludia a fugy vyznamenal se smyčcový sbor konservatoře\nne méně než celá instrumentální škola Hornemannorou ou-\nverturou „Aladdin\". Poslední tato skladba (jako vůbec vše-\nchny v tomto koncertu poprvé provozovaná) zakládá se na\nněkolika nepopiratelně krásných, poetických motivech (zvlá-\nště zajímavá jest duchaplná instrumentace), zdá se ale dru-\nhou svou polovicí prozrazovati, že jest bohužel pouze k vůli\ntěmto několika motivům složená. Zpěv byl tentokráte za-\nstoupen rozsáhlejším číslem, totiž finalem ze Schubertovy\noperety „Der háusliche Krieg\", nemohl nás ale nikoliv v\ntakové míře uspokojiti a potěšiti, jako všechny letošní vý-\nkony instrumentální školy. Již volbu skladby nelze nazvati\nšťastnou. Roztomilá komická zpěvohra Schubertova působí\nna jeviště velmi pěkně zvláště toto finále má zajímavě\npointovanou situaci, co číslo koncertního programu ztrácí\nale dvojnásobně, když se tak nedramaticky a tak serio-\nsně-pobožně, jako nějaká kantata, pojme a přednese, kor-\nrektnosti a precisnosti neupíráme tomuto provedení nikterak.\nSolové hlasy (v celku ovšem nikde příliš samostatně nevy-\nnikající) zpívaly slečny: L. Rubínová, A. Eixnerová, G. Voig-\ntová, F. Popplová a M. Spottová, ap. Fr. Ban. í v tomto\nkoncertu naučili jsme se znáti proslulého hosta a sice p.\nCharles-a Oberthura, prvního professora harfy na hudební\nakademii Londýnské. Hra tohoto na slovo vzatého umělce\npoutá především svou podivuhodnou technikou, nižádnou\nz hojných při harfě obtíží neznající, a pak zřejmou tenden-\ncí, dodati tonu tohoto nástroje co možná nejbohatších a nej-\nrůznějších odstínů barvitosti. S tohoto individuálního sta-\nnoviště musíme též posuzovati vlastní efektní skladby p.\nOberthůrovy: „Concertino\" pro harfu s orkestrem (ve 3\nvětách), „Méditation\", „Cascade\" a ještě jednu menší sa-\nlonní komposici, které se naveskrz bouřlivým animovaným\npotleskem setkaly. Též v Hornemannově ouvertuře provedl\np. Oberthur harfové solo.\n\nO. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "82", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.5.3", "titre_corps": "* Pan J. Schmidt, kapelník civilního orkestru v Praze,", "titre_sommaire": "* Pan J. Schmidt, kapelník civilního orkestru v Praze,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.8", "debut_caractere": 2899, "fin_caractere_exclue": 6484, "texte": "* Pan J. Schmidt, kapelník civilního orkestru v Praze,\nbyl jmenován vojenským kapelníkem při pěším pluku podmar-\nšálka svob. p. Filipoviče v Českých Budějovicích. Pan Schmidt\nuspořádá před svým odjezdem koncert, záležející z větší Části z\nČeských skladeb.\n* Slč. Ruckaufova, oblíbená pěvkyně českého divadla,\nengažována jest v De víně (Magdeburg).\n* Pan Václav Červený, věhlasný továrník dechových ná-\nstrojů žesťových obdržel od francouzské národní akademie pro\norbu, průmysl a obchod v Paříži čestnou medailii první třídy\nza své výrobky. Při této příležitosti dlužno podo-\ntknouti, že pan Červený vydal za příčinou pařížské světové vý-\nstavy od r. 1867 pamětní spis o rakouských a francouzských\nžesťových nástrojích, o němž se příště blíže zmíníme.\n* Pan Cantarelli (vlastně Trousil), tenorista opery v St.\nGallen (ve Švýcarsku) dával dne 17. února ve prospěch svůj\n„Hugenotty\" a dobyl si výtečnou hrou svou a významným před-\nnosem všestrannou, bouřlivou pochvalu. P. Cantarelli, jenž zpí-\nval nyní pohostinsku na jevištích v Kemptenu, Schaffhausenu\natd. engažován jest nyní u opery v Kannstadtu.\n* Alexander Dreyschock ochuravěv na smrt v Benátkách,\npovolal k sobě telegrafem svého nejstarsího syna Alexandra.\n* Sic. Vilemína Čermáková byla pozvána k Jeho Excl.\nbaronu Sinoví ve Vídni, aby v jeho večerní zábavě několik piéc\npřednesla. Výtečná naše umělkyně uspořádala ve Vídni koncert\ns nejskvělejším výsledkem. Příště podáme bližší úvahu o ele-\ngantní hře její.\n* Pan Jakub Hosslij Cech a kapelník polské opery ve\nLvově zaslal ředitelství českého divadla svou polskou národní\noperettu „Svatojánské mušky\", která se ve Lvově velice líbí.\n* Pan Theodor Tomášek, na slovo vzatý virtuos na housle,\nzvolen jest od městské rady Františkových lázní ředitelem hu-\ndby lázeňské kapelly. Pan Tomášek engažoval už pro svůj\norkestr virtuosa na harfu, p. Schubertha z Teplic, jenž dosel\nvelké pochvaly v dvorním koncertě u arcivévodky iě Gisely.\n* Pan Ferd. Podhorský, clen opery Celovecké (Klagen-\nfurt), stal se rozhodným miláčkem tamějšího obecenstva. Dne\n10. března vystoupil v „Ernani,u jenž se tam poprvé dávala,\ns výsledkem nejskvělejším, byv po každé své scéně bouřlivou\npochvalou odměněn a mnohokráte vyvolán. K svému příjmu o-\nbral si náš nadaný rodák operu „Carostřelec\", která se tam\nstuduje s pílí nej větší.\n* Slavný tenorista Ticháček, kr. dvorní pěvec saský, vy-\nstoupil pohostinsku ve Vratislavi s nejskvělejším výsledkem jsa\nrozhodnou pochvalou obecenstva i kritiky obsypán. Jeho Eleazar\n(16. února), Robert (20. února), Tannháuser (26. února) jsou\nvýkony mistrovské, vzorné, jak v pěveckém, tak hereckém\nohledu.\n* Slč. Kroppova, Pražanka, zpívá nyní pohostinsku na\ndvorním jevišti v Karlsruhe.\n* Nápravníkova opera „Nizegorodci,\" která se nemohla\nza příčinou oehuravění některých pěvců v Petrohradě dávati,\nprovozovala se tam až dosud pětkrát při vyprodaných sedadlech..\n* Nové musikalie. Nákladem J. Schindlera v Praze,\njenž rozvinuje slušnou činnost nakladatelskou, vyšla před ne-\ndávnem „Upomínka na Prahu,\" polka od kapelníka Jos. Stříbr-\nného, která byvši na velké besedě provedena, velké došla ob-\nliby a pochvaly. Polka ta věnována jest Národní besedě.\nDále vyšla tamtéž salonní polka „Kanárek\" od Tysovského.\n* Slč. Johanka Peklova1 rodilá Pražanka, vystoupila před\nnedávnem na německém divadle ve Lvove co Valentina v „Hu-\ngenottech\" s příznivým výsledkem. „Sic. Peklova,\" píše do-\npisovatel do Vídenského „Osten\", „má silný, školou dobře vy-\ntříbený hlas utěšené barvitosti, škoda jen, že objem jejího hlasu\nvýška je stísněna se nerovná jejímu sličnému zevnějšku.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "82", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.8", "debut_caractere": 6486, "fin_caractere_exclue": 6799, "texte": "Listárna.\nPanu 111 . . . ve V Racte vzdy psani frankovat.\nMladym nadejnym koncertistum na rozlicne nastroje, opernim pev«\nkynlm a pevcum, kteri by vPraze verejne chteli vystoupit, poskyt-\nne redakce Dalibora prllezitost, ze se mohou dat verejne slyseti.\nSI. zp. sp. v Nove Pace a Kopidlne: Predplacem nas nedoslo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-01-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-01_01#c018", "volume": "bmtnabd_1869-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "82", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.2.7", "titre_corps": "Timto čislem počiná druhé čtvrtleti", "titre_sommaire": "Timto čislem počiná druhé čtvrtleti", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.8", "debut_caractere": 6801, "fin_caractere_exclue": 7170, "texte": "Timto čislem počiná druhé čtvrtleti\n„Daliborau. Zddame vsechny,jde o zdar a\nkvet casopisu naseho, by sve dosle predplacem obnovili\na Daliboru nove odberatele nebot jen hoj-\nnem ucastenstvi bude nam moznd, statue dalepokraco-1\nvati. Slavni zpev. spolkove, kteW se nebyli\naz dosnd pi*edplatili a jimz administrate Da-\nlibora zasila. raite v brzku sve predplaceni\nzaslati."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.1", "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nObdivovati se musíme neobyčejné mistroosti, jaká se\njeví v každé podrobnosti té skladby, v uspořádání částí,\nve volbě a zpracování forem, v instrumentaci, ve zvláštnosti\nrhytmů a harmonisace, v úplné původnosti recitativů, konečně\nve všem tom, čeho obyčejně skladatelé dosahují po mnohých\npokusech. U Glinky se vše to objevilo, jakoby rázem.\nPři vší výtečnosti opery své shledal Glinka, že ještě\nnedosáhl cíle všech svých záměrů. Brzy po prvém předsta-\nvení „Života za čáře11 počal se zabývati novou operou; ale\ndokončení její protáhlo se až do r. 1842, tedy plných šest\nlet. Příčinou toho byly jisté domácí poměry, které mu pů-\nsobily přemnohé hořké chvíle odnímajíce mu spokojenou mysl\npo dlouhý čas; dílem četné práce různého druhu a pohyblivý\nživot, který mu v této době jen řídkého popřával útulku ku\nklidnému tvoření.\nMěsíc po představní „Života za čáře\" jmenován byl\nGlinka kapelníkem při dvorním zpěváčkem sboru}- mimo to\nsvěřeno mu bylo vyučování zpěvu v divadelním učilišti. R.\n1838 poslán byl do Maloruska aby vyhledal nových sopránů\na altů. Kromě úředních povinností vyplňovaly jeho čas usta-\nvičné návštěvy a produkce ve známých petrohradských do-\nmech, jejichžto počet se po provozování „Života za čáře\"\nvelmi rozšířil, a kde všude velevítaným ba nevyhnutelným\nbýval hostem. Uprostřed všech těchto zaměstnání byla přece\nmysl jeho hlavně obrácena k nové opeře. První myšlénku\no „Ruslanu a Ludmile\" podal mu kníže Šachovský. Glinka\nchopil se tohoto předmětu s velikou horlivostí a dokončil r.\n1838 prvý akt. K tomu napsal téhož roku „ choru a\n„ pochod Černomora\";obě čísla byla velmi dobře provedena\ndomácím orkestrem bohatého maloruského statkáře Tarnov-\nského, když se u něho Glinka na své cestě zdržoval, hodla-\nje získati mladé zpěváky. Zde složil též balladu k nížto\nmu přítel jeho N. A. M. text poupravil. Po svém návratu\ndo Petrohradu napsal kavatinu Gorislavy „ přerozkošná\nhvězdaíl a Ludmily „ Smutno mně, rodiči\nJednou hrál se zápalem úryvky nové opery v kruhu zná-\nmých, tu se jeden z nich nabídl, že učiní rozvrh celého kusu.\nSedl hned k práci, za čtvrt hodiny byl hotov a skutečně\nbyla opera zpracována podle tohoto plánu. Libretto psal S.\nUvedené části jsou vše, co byl Glinka napsal ve dvou\nletech z opery své, a to ještě v úryvkách. Zdraví jeho, po\nzahraniční cestě poněkud sesílivši zhoršilo se opět; mnoho\nčasu odnímalo mu vydání album, které podnikl k zlepšení pe-\nněžitých svých poměru; k tomu se řadily jiné ještě domácí\nnepříjemnosti, kteréžto vše okolnosti spůsobily, že v r. 18h7\na 1838 velmi málo o své opeře pracoval ar. 1839 a na za-\nčátku r. 1840 docela ji zanechal.\nKromě opery skládal Glinka v tom čase menší kusy :\ntak r. 1836 fantasii „Noěnoj smotr\", r. 1837 dvě romance\nna slova Puškina: „Kde naše růže\" a „Noční zefír\". R. 1838\npřipsal jedné z žákyň svých na divadelní škole romanci „Po-\nchybnost\" na slova Kukolníka (kterážto tenkrát i později zna-\nmenitý měla úspěch) a na cestě do Maloruska složil druhou\nromanci na slova: „Tys vezdy, všude družkou mi\", jíž později\nslova Puškinova: „O, v krvi oheň touhy pálá\" podložil. R.\n1839 zabýval se s orkestrem Smolného monastýru, pro tento\norkestr, který jím byl poněkud v pořádek uveden, napsal\nvalčík (G-Dur). V tomž roce počal také již hledati výkon-\nných sil pro budoucí svou operu a našel bassa Artemovského\n(bylť si ho již na své cestě v Malorusku vyhlídl) a tenora\nMichajlova, jež oba sám vyučil a pak do Itálie poslal, od-\nkud se navrátili právě ku představení „Ruslana a Ludmily.\"\nHudební práce Glinkovy z roku 1839 a 1840 majíce spo-\nlečný jeden ráz tvoří takořka poslední stupeň před složením\n„Ruslana a Ludmily\", jsou jakoby úvodem k velikému tomuto\ndílu, či, lépe řečeno, jako náběhy k novým zvukům a formám.\nV r. 1839 složil pro jednu svou známou romanci na\nslova Kolcova „S tebou-li setkám se\" a Valše Fantaisie, při\nrozloučení se sestrou svou napsal nokturnu „La separation\"\na romanci „Nežádej písně na pěvci.\"\nRozličné trudné poměry domácí přinutily Glinku ktomu,\nže vystoupiv ze služby v prosinci r. 1839 opustil ten hlučný\nspůsob života, v jehožto víru byl pohřbil od r. 1836 tak\nmnoho času nadarmo. O tehdějšich svých strastech píše\nmatce: „Tento rok byl nejžalostnější, nejtrudnější mého ži-\nvota; osud i posud nepřestává hluboké rány zasazovati srdci\nmému. V krátké té době poznal jsem život více, než za vše-\nchen ostatní čas ...\"\nJiž v roku 1836 neb 1837 utvořil se mezi několika umělci\na spisovateli veselý družný spolek, mezi jehožto nejnadanější\nčleny patřil Glinka. Scházeli se k večerním zábavám, kde\nse přednášelo, zpívalo, hrálo, hovořilo - vedli spolu život\nveselý a bezstarostný, podobný životu umělců v Římě, plný\nrozmaru a smíchu . . . Této „bratiji\" (tak jmenovali spolek)\nzavázán jest Glinka mnohou blaženou chvílí, mnohou krůpějí\nútěchy v rozervanou duši, kdy sklíčily ho doby neštěstí a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.2", "texte": "péče. Tak i nyní, rozhořčen trudnými poměry domácími, na-\ncházel v bratrském tom kruhu potěchy a naladění k novým\nkrásným zvukům. Na konci roku 1839 napsal romanci nZpo-\nminám chvíle čarovné\", která s druhou „O, v krvi oheň touhy\npálá\" náleží mezi nejlepší jeho práce. Brzy na to složil v\nkratičké době šesti neděl celou řadu romancí, které později\npohromadě pod názvem „Loučení s Petrohradem\" vydány byly\na hlavní oporu slávy jeho tvoří.\nNázev této sbírky povstal tím, že Glinka právě v ten čas\n(v půlisrpna 1840) s hořem v duši, s porušeným zdravím Petro-\nhrad opouštěl, aby se zotavil na venkově u milované matky.\nTito romance (je jich dvanácte: Romance Davida Riccio, Židov-\nská píseň z tragedie Cholmský, bollero, kavatina „Dávno-li tys\nrozkošno rňzí kvetla\", ukolíbacka, pocestní píseň, barkarola\n„ Usnuli holoubci\", romance „ Nežádej písně na pěvci\", Skřivánek,\nRytířská romance, mauritanská romance, Loučení barda vše-\nchny na slova N. Y. Kukolníka), ač jsou napsány v tak krátké\ndobě, jsou přece každá zcela jiného koloritu a rázu a při\ntom zavírá v sobě každá celý zvláštní svět umění, krásy, grá-\ncie i síly, upotřebení nových forem neb nejšťastnějšího oživení\na obnovení starých.\n(Pokračování.)\n\nÚvahy.\n\nSrbské pesme za glasovir, stavio (Srbské písné pro piano\nupravil) V. Jos. Hlaváč. Cis. 3.\nSrbské národně pesme na glasovir, stavio V, J. Hlaváč (pro\n4 ruce),\n(Pokračování.)\nSkladatel složil z vyňatého motivu první písně (chorálu)\nvkusnou a pěkně zaokrouhlenou předehru, aby už ní upozornil na\npíseň samu. Napotom uvedl písně, které obmysliv buďto jednou\naneb dvěma pěknými varianty spojil vkusnými mezihrami a u-\nkonČil bravurní dohrou, k níž opět užil toho kterého motivu.\nVše jest tedy pěkně uspořádáno a slito v jediný celek, tak že\nbychom ničeho namítati nemohli, kdyby se byl uchopil skla-\ndatel ještě během sestavení těchto zvarírováných písní sem a tam\nbuďto nějakého motivu z íigurace vzniklého, aneb z písně samé\nvyňatého, kdyby jej byl dále rozpřádal, a rozpřádaje ho do ji-\nných tónin byl zabočil, třeba se i zase k prvotní myšlénce jen\nna krátkou dobu navrátil a si i trochu fantasticky počínal. Toho\nale skladatel uciniti opomenul, a tím se také dle našeho náhle-\ndu stalo, že fantasie tato, ač v sobě chová mnoho krásného,\npřec jen postonává trochu na jakési jednotvárnosti, protože jev\nní málo frapantního, překvapujícího živlu; nebo Stojí-li písně se\nsvými variantami hezky klidně vedle sebe, jsouce třeba vkusně\nmezihrami spojeny, unavují již svým velkým pořádkem, tak že\nbychom skoro říci mohli: zná-li posluchač jen A, —B sobě již\nsnadno domyslí.\nPronesli jsme risudek svůj dle svého osobního náhledu;\njest nám se jen ještě zmíniti o písních op. 27 pro Čtyry ruce\nuspořádaných. Písně ty hodíce se nejlíp pro začátečníky v kla-\nvírní hře směřují hlavně k upevnění taktického a rhytmické-\nho citu. Za tou příčinou vyhledal skladatel jen takových písní,\nkteré nepřesahují objem pěti tonů. Mohli bychom je tedy též\nnazvati : Melodická cvičení v objemu pěti tonův, jaktobylDia-\nbelli učinil. Již pro poznání zvláštností některých národních\nsrbských písní by měli slovanští učitelové piana se s těmito pí-\nsněmi tak jako i s písněmi ostatních Slovanův seznámiti, aby\npoznali též zpěvy svých vzdálených bratří a se i na poli hu-\ndebním vzájemně podporovali a sbližovali.\nKonečně musíme konstatovat, že se nám při posuzování\ntěchto písní ta která píseň ve Fis moll objevila k našemu ne-\nmalému překvapení ještě jednou ; ale již se změnou v A moll.\nZde nám ji p. Hlaváč rovněž tak předvádí, jak jsme byli pra-\nvili, že my bychom ji (dle svého) totiž bez His (v A moll tedy\nbez Dis) zpívali. Tážeme se p. Hlaváče, an v Srbsku žije,\nkterá z nich jest původní? Zpívá lid snad obojím nápěvem?\nO tom ovšem velice pochybujeme; anebo dal se skladatel Če-\nským uchem ku změně této svésti? Nám, jenž z povzdálí věc\nposuzujeme, není ovšem možná do ní dopodrobna vniknouti, ale\nzdá se nám, že jest píseň ve fantasii uvedená originální. Je-li\nnaše důmínka pravdivá, radili bychom panu skladateli, aby příště se\ntakové vadě vyhnul, sic by nebylo jiným možná, poznati a po-\nsuzovati písně srbské s pravého stanoviska. Máme za to, že\nbylo též v intenci pana Hlaváče, písně srbské více rozŠířiti a v\nsalon uvésti; což jest, — pokud tím hudební umění netrpí, —\n\nPobyt H. Berlioze v Praze.\nVypravuje Dr. Aug. V. Ambros.\n(Pokračování.)\nHoffmann, obchodník v musikáliích, měl tehdáž ve svém\nkrámu poprsí císaře Caracally, onu jak se Burckhard ve\nsvém Cicerone vyjádřuje strašnou hlavu, která byla ne-\npřítelem Boha a lidí a při jejíž bezbožnosti a nepravé geni-\nalnosti musela vzniknou J myšlénka, že je satanášem. Hoff-\nmann udělal si neškodný žert, že vydával tento sprostý ty-\ngří obličej navštěvovatelům za podobiznu skladatele Berlioze.\nArchaeologie nebyla právě tehdáž mou silnou stránkou\na také já, jenž jsem od té doby vídával originál onoho po-\nprsí Caracallova v komnatách Vatikanu, také já nechal jsem\nsi na nos pověsit bulíka, jímž přítel Hoffmann celý svět za\nblázna držel. Nemohl jsem ovšem nikterak pochopiti, jak by\nčlověk mohl takto vypadat, aniž by nebyl okamžitě dán pod\npolicejní dohlídku. Parallelní oktávu byl bych sice přičítal\ntomu obličeji; avšak Cordeliina melodie nezírala z něho.\nMezitím pravilo se, že Berlioz navštíví Vídeň. Přibyl\ntam v saisoně 1845—1846 a hned rozdělilo se sídelní město\nna dva tábory. Nebetýčný dvouhřebetý parnas, v němž se\nvrcholil tehdejší „duševní\" život vídenský: Báuerlovo to „The-\naterzeitung\" a Saphirův „Humorist\" jevily dosti křiklavě tuto\nprotivu. Saphir prohlásil se pro Berlioze; Báuerlova Thea-\nterzeitung, kde měl ve věcech hudebních jedině slovo Jin-\ndřich Adami a jistý „Leone\" (Vídenští hudebníci nazývali\njej nezdvořilým vtipem Asinus in pelle leonis Osel ve lví\nkůži —). Theaterzeitung dala patrně svou nevoli a rozmr-\nzelost nad skladbami Berliozovými na jevo. Tehdáž zavítal\ndo Vídně Félicien David se svou „Pouští\" synfonickým\nto dílem, které byvši tenkráte přes příliš vychvalováno nyní\npřišlo v zapomenutí a strčen byl jaksi taksi svému krajanu\nBerliozovi nepohodně do cesty. Ve Vídni kolovala průpo-\nvídka: Berlioz je genius bez talentu, David talent bez genia.\nGrillparzer, jemuž lidé výrok ten kladli do úst, prohlá-\nsil veřejně, že to neřekl. Avšak je přece něco na té věci.\nRozumíme-li pod talentem snadné, rychlé a šťastné dílo\nobratnost, pohodlně a bezpracně vytvořiti skladby, které se\ndají pohodlně a bezpracně požívati; tu nebyla to neshoda,\npravil-li někdo: Berlioz je genius bez talentu. Jeho každá\nskladba rovná se sopečnému výbuchu, jenž rozpolťuje svými\nplameny úsilně vrstvy popele a stuhlé lávy, dříve než vstýčí"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.3", "texte": "velmi chvalitebné, protože skladatel jednou ranou dvě mouchy\nzabije, totiž: poslouží národu i umění.\nBylo by tedy jen žádoucno, aby hudební umělci srbští a\nvůbec slovansí národní písně sbírali a jich duchu přiměřeně\nharmonisovali, tak jak to byl nás slovútný Erben a Martinovský\nučinili, aby se Slované, jak jsme již pravili, též i se stanovi-\nska hudebního lépe poznali a vzájemně podporovali. v—v.\n\nDopisy.\n\nZ Milána. (Nové opery. — Ullmann a mše Rossiniho. — Nový hudební\nčasopis. — Slč. Matilda Zavrtalova. — Koncert — Elisa\nPiave).\nJak jsem už oznámil ve svém předešlém listu, měla se v\nměstském divadle v Bologni v sobotu dne 13. března dávati nová\nopera „ Valeria\" od Edvarda Very, avšak pro neočekávanou\nindisposici tenoristy Vincentelliho musela se na středu dne 16.\nodložiti. Jakmile obdržím o výsledku jejím bližší zprávy, neo-\npomenu Vás o tom zpraviti. Mluvě o nové dramatické té práci\nmusím se zmíniti též o nové opeře „Gulnara\" od mladistvého\nřímského skladatele Libaniho, která se bude provozovati v pa-\nláci Pamphili v Římě. Dále se dovídám, že dokončil maestro\nRoberto Amadei novou operu: Luahino Visconti. Ullmann,\npověstný podnikatel Pattiiných koncertů, nimiž mnoho tisíc zla-\ntých vytěžil, rozkmotřiv se bez pochyby se slečnou Patti, pod-\nnikne uměleckou pouť po Itálii na svůj vrub a bude jak Vám\nuž známo v značnějších městech provozovati za vstupné pozůsta-\nlou msi Rossiniho- Zde ji uslyšíme v prvních dnech měsíce\ndubna. Budou v ní zpívati Vaše znamenitá krajanka slč. Te-\nreza Stolzova, signora Vercolini, pánové Tiberini a Junca. Dne\n21. března provozovala se v Bologni a dne 27. března v krá-\nlovském divadle v Turině. K četným hudebním Časopisům ital-\nským, o nichž jsem Vám už jednou psal, přidružil se nový hu-\ndební Časopis „Melodia,\" který dvakrát za měsíc v Padově\nvychází. O Šťastná Itálie! V Cechách udrží se sotva je-\nden. Právě jsem obdržel potěšitelnou zprávu o Vaší\nkrajance sIČ. Matildě Zavrtalové. Vystoupilať na divadle\nv Cosenze v Troubadouru co Leonora a došla nesmírného iispě-\nchu. Nevýslovné nadšení obecenstva sprovázelo každý její kus\na připraveno jí mnoho ovací. Velmi dobrý byl baryton Cec-\nchi, a sIČ. Bruna (Azucena). Dne 19. března odbýval se tu\nkoncert ve prospěch dobročinný, v němž provedena byla vojen-\nská fantasie (fantasia militare) pro 4 piana od Adolfa Fumagalli-lio,\nkterá jest věnována generálu Garibaldimu. Fumagalli náleží k\nnejlepsím pianistům italským. Vdova po nešťastném básníku\nPiave, jehož povídky ido češtiny přeloženy jsou, navrátí se\nopět k opeře, aby uživila svou rodinu. Elisa Piave je mezzo-\nsopranistkou, a líbila se druhdy velice.\nZ Paříže. (Slč. Vitali. — Gounod. — Offenbacbovy operetty. — Florentinské\nkvartetto. — Ještě něco o H. Berliozu).\nZnamenitá pěvkyně Giuseppina Vitali, tenorista Bonzi, ba-\nry ton Giardini jsou engažováni k několika představením v Di-\njonu. Budou zpívati ve Verdiových operách „Rigoletto\" a „Tra-\nviata.\" Na let© odebeře se sic. Vitali opět do Prahy, kde bez-\npochyby na českém jevišti pohostinsku vystoupí; nebo se jí v\nv Praze velice líbí. Slavný Gounod, Šťastný skladatel opery\n„Faust\" „Romeo a Giulietta\" zanáší se nyní komponováním\nnového oratoria „Sv. Genovefa.\" Offenbaehova nová operetta\n„ Vert Vertu, která se poprvé dne 10. března v místnostech\n„Opera comique\" provozovala, došla velmi příznivého výsledku.\nLibretto je velmi svěží a zajímavé, jsouc vzděláno dle stejno-\njmeného vaudevillu, které už r. 1832 bylo provedeno. Nejno-\nvější opera veleplodného Jakuba Offenbaeha „La Diva\" už se\nstuduje. Kvartettní společnost Florentinská uspořádala zde\nněkolik zábav pro komorní hudbu a byla od četného obecen-\nstva a kritiky nadšeně přijata. „Jsouť čtyři\" praví kritik časo-\npisu „Presse musicale\" ~a tvoří toliko jednoho. Je to jeden a\ntýž smyčec, jedno a též srdce, jeden a týž zápal.u Veškeré\nzdejší listy uveřejnily bud! stručné neb rozsáhlé životopisy vě-\nhlasného Berlioze. Illustrované časopisy „L'lllustration\" a „Mond\nillustré\" přinesly zdařilé podobizny slavného nebožtíka, o němž\nCherubíni pravil, ze jeho hudba upomíná na znamenitý obraz\n„ Poslední soudu od Michala Angela. Duchaplný básník Jin-\ndřich Heine vyslovil se o Berliozově hudbě, jak následuje:\n„Hudba Berliozova má pro mne čosi primitivního, neřku-h\npředpotopního. Zdá se mi při ní} ze vidím ony obrovské dru-\nhy potvor vyhynulých, mamuty, báječné říše a mnohé jiné vto\nzahrnuté nemožnosti; tyto magické zvuky upomínají mne na\nBabylon, na visící zahrady královny Semiramidy, na zázra-\nky města Ninivey ua odvážné stavby Nezraima, jez spatřujeme\nna malbách Angličana Martyna.\" Aco soudil H. Berlioz o\nsvém spůsobu komponování? Vyjádřil se o tom, jak následuje:\nVyhledávám především náruživého výrazu, vnitřního zápalu, ú-\n\nk nebesům sloup plamenný. Konečně zvítězili Berliozovci a\nVídenští hudebníci poctili hosta tím, že mu slavnostně vě-\nnovali drahocennou taktovku. Nám v Praze tepalo srdce při\nmyšlénce, že je nám ten věhlasný muž tak na blízce.\nJednoho dne obdržel Jan B. Kittl a já od francouzského\nmistra list, v němž nám oznamuje svou návštěvu. Očekávali\njsme jej toho kterého dne na nádraží. Tu zahučel vlak, dav\npocestných vyrojil se z vagonů a pospíchal k dlouhým tabu-\nlím výpravny zavazadel. V tom jsem zaslechl dámu, ana\nvolala: „A Monsieur Berlioz!\"\nBěžím tam a najdu místo Caracally jemného, štíhle rost-\nlého muže skoro prostřední velikosti s ušlechtilou, duchapl-\nnou hlavou, jejíž obličej se půvabným úsméchem ozářil, když\njsme se vespolek pozdravili. To tedy byl Berlioz. Přede-\nTŠím bily mi do očí jeho modré oči, něžné co oči dívčiny\na ostrozraké co oči sokolí; nenalezl jsem hned tak podob-\nných. Každý se musel do něho zamilovati, kdo mu do nich\npohledl.\nA jaká to byla duchaplná a vděkuplně oživená rozmluva!\nProti plynné a elegantní řeči Francouze vyjímala se má mei-\ndingrovská frančina velmi školácky. Mezi tím přivlékli no-\nsiči vedle rozličných kufrů a škatul též ohromné balíky mu-\nsikalií, pravé to multorum camelorum onus. Fiakr naložil\nty centnové tíže a my doprovodili hosta „k modré hvězdě.\"\nHned druhého dne na to byla zkouška v sále na Žofíně.\nByl skoro posluchači přeplněn. Duchaplný aneb lépe ge-\nniální spůsob, jak Berlioz svou nesnadnou tehdáž ještě neslý-\nchanou hudbu studoval s orkestrem; jak v jednotlivých ne-\nsnadnostech se jednotlivci cvičiti museli, dříve než celý or-\nkestr započal; jeho velitelské pokřiky (jež prof. Mildner hned\npřetlumočil), které znamenaly brzy dvornou poklonu, brzy\nimposantní ~quos ego\" a jež časem co velení vůdce v bitvě\nzavznívaly nad hudoucí a foukací armádou: vše to činilo ve-\nliký dojem na nás. Zpoměli jsme si při tom na onen starý\nvýrok o pěvci Garatovi: „On že není hudebníkem?! on jest\nvtělenou hudbou \\t( a užívali jsme ho u Berlioze. Vedle Mild-\nnera stál u pulpitu prvních houslí malinký bledý, slabounký\nhošík, jenž nadšeně hrál na housle, ale vždy se na špičky\npostaviti musel, chtěl-li obrátit noty svému učiteli a mi-\nstru. Berlioz díval se s podivením na toho miniaturního\nhouslistu, jehož tón celý orkestr pronikal. Byl to Ferdi-\nnand Laub.\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.4", "texte": "chvatu rhytmického, a všeho, co překvapuje. Pravím-li výrazu\nnáruživého, znamená to tolik, co vnořiti se úplně v předmět a\npojmouti jej tak, aby znázornil vnitřní přesvědčení, byt by i\npředmět ten byl protivou vášně, a byt by se i jednalo o to, vy-\njádřiti city jemné, sladké a nejhlúbŠího klidu. Je to onen druh\nvýrazu, o němž se domnívali, že spočívá vmé skladbě „Dětství\nKristovo'' zvláště v scéně o nebi, jakož iv „Odsouzení Fausta\"\naneb v Sanktus v mých rekviích.\"\nZ Petrohradu. (Ještě slovo o „Nižegorodcích\" od Edv. Nápravníka.)\nO opeře Nižegorodci Ed. Naprávníka bylo již několikráte\nzvláště v těchto hudebních listech mluveno ; nic vsak méně do-\nvolte mi ještě jednou se pozastavit u této důkladné skladby i\nto z příčin velmi vážných. Za první shledávám, že všeliké po\nrůzných německých i ruských listech roztroušené zprávy nesou\nna sobě pečeť náhlých úsudků, ne-li nedbalého rozumování, a\npak za druhé mnohý čtenář krátké zprávy z mého péra (v 8.\nčísle Dalibora od 10. března 1869), která bez mého vědomí\noctnula se v tisku, pro nějž určena nebyla — mohl by stru-\nčnost této zprávy vzít za nemístný lakonism, jak se to i stalo.\nKonečně se i mně podařilo operu slyšet, i neváhám podati o ní\nsvůj úsudek. Předmět opery vzat z ruské historie 1612. roku,\nkdyž Nižněliradský masař Čili řezník u vlasteneckém nadšení\npobuřoval a podněcoval národ toho kraje, by táhl na pomoc\nMoskvě, od Poláků súžené. Vyskytují se i druhé historické o-\nsoby, jako kníže Požarský i jiní; avšak librettu jest na újmu\nleckterá vada. Hlavní osoby Minin a Požarský ne vynikají svým\npůsobením v dramatn a více vyniká sbor jich obkličující. Tak\nv 1., 3. i 4. jednání; v posledním vsak vítězí figura Minina\ntím, že sedí na koni! Intrika ženská jest příliš dělána a tůze\nvadí vývinu dramatu. Zasnoubení Borovského se sběhlou dce-\nrou Kuratova v nahodilém kostelíčku s nahodilým knězem i\nzpěváky působí scénicky, odvracuje ale pozornost od hlavního\npředmětu. Některé scény jsou přílišné nápodobení dle „Život za\ncárau na příklad táboření Poláků, ochraňujících Kreml Mo-\nskevský. Směšné jest podivání, jak 8 až 10 Poláků brání zá-\nmek! Ku konci vjezd koňmo do Kremlu; toto poslední je něco\npro diváka! Spracování látky jest prabídné, za to neopome-\nnuto, co by mohlo sloužit za podívanou, jako: Nové dekorace,\npředstavující Novohrad tehdejší, vnitřek bojarského domu (ho-\nstinná), vnitřek starého Kremlu Moskevského; ruské národní o-\nděvy; skomorochové a kejklíři po tehdejší módě, koně, i t. p.—\nSkladatel měl zajisté obtížnou práci, utvořit z toho všeho něja-\nký organický celek. A nebyla-li koncepce nesnadná, tu ještě\nvíce nesnází mu spůsobila volba slohu operního. Jak známo,\nmáme zde kromě obecně v Evropě známých sloliův ještě ná-\nrodně, ruský Glinkův, pak Wagnerovský Sérová, a Schumann-\nský Kuia. Tu jest výběr těžký! Nápravník volil sijuste mi-\nlieu se silným náklonem ku Glinkovi, a také po mém náhledu\nnejlépe volil. Vyhnul se obecné formě arie, a umírnil recitativ\nveskrz ho sprovázeje; stalo se mu ale, že celou operou vane\nlyrism, jakoby písně byly zpívány a ne drama. Sbory jsou le-\npší, řeklbych úplně zdařilé, kromě některých délek. Opět vadí\ni zde lyrism, což pokládám za mnohem větší vadu, než někte-\nré upomínky na Glinku, neb onen vlaský ořech v duettě posle-\ndního jednání! Vedle překrásných sborů bychom si přáli, by\nby\\ dán Mininu větší úkol dramatický ; také škoda, že Nápra-\nvník neposoudil lépe ne tak hlasový fond svých výkonných sil,\njako jich uměleckou nevyČerpatelnost. Toto bylo na újmu mno-\nhým, tak zvaným kadenčním efektům ! Předvedením ruského\nkostelního zpěvu v 3. jednání, Nápravník neměl sice velké ob-\ntíže u vynalezení, tím větší ale u provedení. Tu se osvědčil\nKolumbem. Máť tu zásluhu, že jest prvním, jenž uvedl na je-\nviště kostelní spůsoby zpěvu v Rusích. Jakým spůsobem se mu\nto podařilo, nepatří sem. Scéna dojímá nad míru svým hude-\nbním efektem! Poklad svůj ale uložil skladatel v orkestru, a\nkdyby byl trochu mírněji zacházel s troubami a trochu oddechu\npopřál kornám, bylo by ono zajímavé vedení akkordových hla-\nsů (u. p. kořen) vystouplo ještě mocněji a jasněji. Více mlu-\nvit, o orkestru bez partitury, to nejde, a také bez notových pří-\nkladů, bylo by to plané. Nápravník zažil velikého štěstí, že mu\nJ. V, velkokniže Konstantin Nikolajevič svou vysokou protekci\npomohl operu uvést do scény bez všelikých překážek. Tak\nhojné návštěvy dočkala se málo která opera rnská jako jeho.\nDoufám, že komponista bude spokojen i s hmotnou výhodou.\nPo takovém začátku máme právo očekávati od ného budoucnČ\ntím více a nepochybujeme, že se toho také dočkáme. Na zdar!\n\nH. V.\n\nZ Vršce. (Beseda. — Slč. Ida Kotasova.)\nBeseda stíhá besedu, a věru je to nemalou zásluhou zdej-\nšího zpěv. spolku, že tak v brzkém Čase nastudoval nové sklad-\nby a uspořádal zajímavou hudební zábavu, v níž tak výtečně\na vzletuplne proveden byl sbor od J. Knittla, že se na vše-\nstranné přání opakovati musel. Významně as náležitými nu-\nancemi přednešena byla krásná něco zadumČivá píseň od sbor-\nmistra Hlaváče. Ze sólových kusů slyšeli jsme srbské národ-\nní písně od StankoviČe, a Kolo pro piano, které paní Dogová s\nchvalným úspěchem přednesla. Malá BoskoviČova deklamovala\nvelmi pěkně a pan Gavrilovič držel žertovnou přednášku ~Co\nje žena,\" která se potkala s pochvalou. Největší sensaeí zbu-\ndila sIČ. Kotasova svým výtečným zpěvem. Její hlas je pří-\njemný a nabyl delším cvičením velmi mnoho vděků a zvuČno-\nsti a jest ve všech polohách pěkně vyrovnalý. Netřeba podo-\ntýkati, že pochvala, která se dostala sl. Kotasové po srbské písní\n„U potoka\" od Hořejška a kavatině od Verdiho, byla nesmír-\nná a že sIČ. mnohokrát vyvolána a kyticemi odměněna byla.\nPan Hlaváč doprovázel slečnu Idu Kotasovu velmi vkusně na\npiano.\nZ Vídně. (Oratorium sv. Alžběta.)\nDne 26. března přibyl sem Dr. Frant. Liszt, bude se tu\ndne 4. dubna provozovat jeho oratorium „Sv. Alžběta,\" které\nse též v Praze dávalo.\n\nZ Heřmanově Městce, 8. břez. (Výroční zpráva.)\nSpolek náš nacházel počátkem roku 1868 v trudném\nstavu. Úmrtím ředitele p. Šafránka nastala mu doba úplného\nklidu, a teprv po delším Čase procitnuv ze sna, navrátil se opět\n„Vlastislav\" k dřívější své ušlechtilé činnosti. Dne 9. února\n1868 vykonal volbu nového výboru. Za ředitele zvolen chvalně\nznámý ředitel pardubického zpěv. spolku p. Janda. Naděje,\nže se zpěv. spolek náš touto volbou opět povznese a povinno-\nsti své si vědom tím úsilovněji a bedlivěji kráčeti bude na dráze\njiž dávno Šťastně nastoupené, nás nezklamala, jak z následujícího\nkrátce sestaveného přehledu seznati lze. „Vlastislav\" zúča-\nstnil se mimo jiné ve velepamátné slavnosti položení základního\nkamene k národnímu divadlu v Praze 16 údy s práporem, u-\nspořádav po té dne 1. června na slávu a ve prospěch národ-\nního divadla se zdejšími ochotníky velkou akademii. Při prů-\nvodu k soše sv. Jana Nepom. zpíval též církevní chorály. V den\nBožího Těla přítomen byl spolek s práporem průvodu a zapěl\nu 4 oltářů přiměřené sbory od Zvonaře, taktéž v nedeli pri\nprocesí na malém náměstí. Spolek podnikl 2 vylety: dne 14.\nČervna odpoledne do obecního lesa a dne 19. cervence s „Ce-\ncilií\" do Pardubic, kdež „Sokolem\" a ženským spolkem „Lud-\nmilou\" v bratrské vzájemnosti srdečně byl uvítán. Dne 8. zán\nodbýval „Vlastislav\" spolupůsobením „Cecilie\" ve prospěch\nzdejší hlavní školy velkolepý koncert, kteryz přivábil cetne o-\nbecenstvo z místa i vůkolí, a při kteremz výtečná pianistka pí.\nJahnová s houslistou p. Šrůtkem z Pardubic laskavě účinkovala.\nZ Čistého výnosu zakoupen pro školu globus od Felkla a velká\nmapa Čech od Erbena. Den sv. Václava oslavil spolek vokální\nmší v chrámu Páně a zapěl odpoledne u sochy sv. patrona toho\nvelebný chorál „Sv. Václave\". K poctě matky práporu J. J.\nkněžny Marie Kinské uspořádal spolek v salonu knížecím kon-\ncertní soirée, v kteréž mimo sborů „Vlastislavem\" a „Cecilií\"\npřednesených opět paní Jahnová a tenorista p. Strebsky z Par-\ndubic ochotně účinkovali. Na den sv. Cecilie přednesl spolek"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.5", "texte": "msi od Fiihrera a uchystal večer ku poctě ženského\nspolku „Cecilieu skvělou domácí hudební a taneční zábavu.\nMezi jiným též sic. Grimmova ze Zlonic zapěla dvě písně. Dne\n31. ledna t. r. aranžoval spolek skvělý ples v sále u „Pivničků\",\nna kterýž zajisté každý plesu přítomný s pravou utěŠeností po-\nmní. Mezi tanci přednesl spolek 2 sbory. Mimo to působili\núdové spolku po celý rok v chrámu Páně na kůru, jednotlivci\npak zpívali při pohřbech a sňatcích spoluúdů a jiných příleži-\ntostech. Výbor odbýval za tento rok v zájmech spolku 15 po-\nTad. Pravidelné cvičení ve zpěvu bylo v pondělí a v pátek.\nVýbor: Předseda Perd. Emanuel, místopředseda Plavec Josef,\nředitel Janda Frant., pokladník Hertík Fr., práporecník Dysmas\nFrant., Kabeláč Frant., Klaus Karel, Stamm Josef, Miřejovský\nJos. Příjem obnášel 247 zl. 18 kr., vydání 228 zl. 90 kr.\nArchiv spolkový čítal v tomto ročníku 130 skladeb rozmanitého\nobsahu. Během roku přibylo 12 nových sborů. Na žádost vý-\nboru zpěv. spolku ~Hlaholua v New-Yorku, by mu spolek nás\nopatřil nějaké vlastenecké sbory nové, vyhověl ihned „Vlastislav1'\npřání tomu, zaslav milým bratrům za dalekým oceánem 17 těch\nnej lepších.\nZ Kolína. (Hudební zábava „Dobroslava.\")\nDne 7. března uspořádal „Dobroslav\" svým údům bezplat-\nnou zábavu v místnostech spolkových, jejíž program dosti zají-\nmavý byl. Sestávalť z čísel následujících: Dožij! dopij! sbor od\nBergmanna, přednesen se zápalem od Dobroslava. Eegisseur,\ndeklamace od Stankovského, dramaticky provedl za všeobecné\npochvaly p. Hoblík. Cvrček, milostný to Čtverozpěv od Horáka\nvzorné přednesli pp. Morstadt, Winter, Veselý a Šefránek.\nQuodlibet z národních písní na citeře přednesl p. Lariscb.\nPtáče, sbor od Bergmanna, přijat od obecenstva pochvalné.\nLehký a něžný sbor ten příjemně uchu lahodí a proto i zaslou-\nženého rozšíření dochází. Vnedeli před divadelní kasou, de-\nklamace od Stankovského, k všeobecnému rozveselení provedl\nroutinovaný herec p. Hofmeister. Sen lásky od Umlaufa na\nciteru přednesl p. Larisch. Na hlučný potlesk přidal ještě dvě\npísně. —Bože moji slovenská] se všemi nuan-\ncemi pp. Morstadt, Winter, Veselý a Šefránek. Činžovní po-\nliček, žert od Justa provedli slušně pp. Veverka, Hofmeister a\nBárta. Kytičky, sbor s tenorovým sólem od Heysse líbil se\nvelice. Solo přednesl nás výtečný tenorista p. Morstadt. Mezí\njednotlivými Čísly hrálo sextetto operní a národní nápěvy. Při\nzpěvu písní národních trvala zábava přes půl noc. Naše obe-\ncenstvo jest, jak se zdá, už mužským zpěvem jaksi přesyceno,\nprotož s radostí znamenali jsme, že se zdárná vlastenka slečna\nBaruška Formánkova o zařízení ženkého zpěváckého spolku za-\nsazuje. Přejeme ušlechtilému tomuto podniknutí všeho zdaru;\navšak spanilé děvy musely by odložiti všech předsudků, jež jsou\nspolČování vůbec na úkor. V příštím posvátném týdnu usly-\nšíme opět nějaké oratorium, kteréž po každý rok horlivý řiditel\nkůru p.^Polák v hl. chrámu na zelený Čtvrtek odpoledne provo-\nzuje. Zel Bohu že někdy v prázdném chrámu. Kolín\nchová v sobě velmi málo mecenášů hudby. Kdo zná řízení\nkůru na venkově, kde se provozuje hudba vůbec s neplacenými\naneb velmi hubeně placenými hudebníky, vezme pak zcela mírné\nměřítko kritické. K chvále slouží p. Polákovi, že seč síly jeho\no rozkvět kostelní hudby se stará a každé novější dílo si opa-\ntřit hledí. Na jeho úsilovnou žádost předělán neforemný kůr,\nkde hudebníci po všech koutech rozstrkáni byli, a tak těžko\nprecísného provedení docíliti bylo možno. Zároveň předělány i\nvarhany varbanářem z Hory Kutné. Nyní jest vadě té zúplna\nvyhověno. (-j-j-)\n2 Brandýsa nad Labem. (Náš spolek a náš záměr.)\nKdyž se shromáždili roku právě minulého po pamětihodné\nnám slavnosti svatojanské zástupcové zpěv. spolků v místnostech\nměšťanské besedy pražské, aby se usnesli o ceskoslovanské pě-\nvěcké jednotě, tu ozvali se první hlasové, aby se uložilo jednotě\nza povinnost vydávání hudebního listu, jakož toho zájmy a po-\ntřeba zpěv. spolků zvláště kázaly. Jednota tato však pro známé\nnám poměry nase posud do života vejiti nemohla; hudebního\nčasopisu vsak jsme se domohli, a těšíme se tomu, i za to máme,\nže nebude v Cechách ni na Moravě zpěv. spolku, kdež by po-\ntřebný ten Časopis hudební nepěstovali a nepodporovali. Majíť\ntoho naši zpěv. spolkové potřebu, by byli v jakémsi duševném\nspojení mezi sebou; Takovéto spojení udržuje se zvláště Časo-\npisem. Tu zrcadlí se Činnost jakož i vlažnost a neteČnost toho\nkterého spolku, z Čehož ostatní spolkové příklad k následování\nneb k varování sobě berou. Tak na př. zpěv. spolek „Bojanu\nv Brandýse proklestil cestu myšlénce ředitele spolku, aby totiž\nvlastenečtí spolkové v Brandýse „Bojan\", „Sokol\" a divadelní\nochotníci spojili se v úmyslu, hledíce všemožnými prostředky\ndomoci se vlastní a samostatné budovy spolkové. Myšlénka\ntato na první pohled vyvodila úsměšek; avšak nepadla přec na\nskálu, nýbrž v krátce poskytla látky k úvahám, a ejhle! majít\ndotčené tři spolky jakýs peněžný základ Čistý výnos totiž\nze spolkového plesu ku provedení jejímu. OČekávati lze\ntoliko příznivější doby; nebo rok letošní jest podobným podni-\nkům nepříznivý. Jak z posledního Čísla Dalibora se dovídáme,\nzanáší se již také zpěv. spolek „Kolo4 v Záhřebě stejnou my-\nšlénkou. A snad za nedlouho uslyšíme i více takovýchto ná-\nsledování hodných úmyslů. Takovým spůsobera dalo by se o-\nvšem nejlépe zabezpeČiti trvání a rozvoj našich spolků vlaste-\nneckých. Nesmíme se však dáti obtížemi odstraŠiti. Heslem\nbudiž nám: „Vůle železná a vytrvalost.4 Na zdar!\n\nx—x\n\nT. H.\nZ Hostouně u Prahy. (Náš zpěváčky spolek a naše přání.)\nZpěváčky spolek „Cech\" pokračuje ve své činnosti dále,\ntěše se z úspěchu svého, zvláště, může-li k zvýšení pobožnosti\nchrámové zpěvem napomáhati. Naskytla se mu v minulém\npostním Čase krásná příležitost, zapěti každou neděli nový sbor\nmezi službami Božími. Náš spolek prostudoval od pocáfku svého\npůsobení 42 sborů. Na žádost výboru podniknul p. ředitel přede-\nšlého měsíce cestu do Prahy, by nové sbory zakoupil. Na\nochotnou radu p. Lukeše zakoupil p. ředitel značnou cásf do-\nbrých a snadných sborů. Spolek náš Čítá nyní celkem 61 sbo-\nrů, z nichžto nově nakoupené velké obliby nacházejí. Jsou\nto sbory skladatelův pp. K. Bendla, J. Drahorada, Knahla a\nBlodka. Co se časopisu vDalibora\" týce, bylo by ve prospěch\nvzájemnosti žádoucno, by každý zpěv. spolek alespoň 1 exem-\nplár odebíral a se postaral o jeho rozšíření. Co je plátno míti\nvkusně shotovený prápor, stříbrné odznaky atd., když neznáme\nliteratury hudební, když nevíme, co se ve světě hudebním děje,\na pokroky v hudbě nestopujeme? Vůbec dlužno k tomu při-\nhlížeti, by páni jednatelé uveřejňovali Činnost a znamenitější\nudálosti pěveckých spolků v Časopisu „Dalibor.\"\n\nZ Libně u Prahy. (Výroční slavnost. — Měsíční valná hromada.)\nDne 28. února t. r, oslavil zdejší zpěv. spolek „Věnceslav\"\nvýroční den svého založení a pětiletého trvání spůsobem důstoj-\nným. O 9. hodině ranní konána byla místním farářem p. P.\nV. Haenslem v kapli zámecké mse sv., při níž výkonní ůdové\nspolku Fuhrerovu skladbu s vložkami od Palestriniho a Zvonaře\nřízením horlivého ředitele svého p. E. Čapka správně přednesli.\nDne 2. března na to odbývána byla za předsednictví váženého\nstarosty p. M. Stejskala měsíční valná hromada, kde po pře-\nčtení protokolu ze schůze minulé velecinným jednatelem p. A*\nJiroutkem přikročeno ihned, jelikož protokol bez debaty byl\nschválen, ku zprávě jednatelské. Ze zprávy této vyjímáme, že\n„Venceslav\" Čítá nyní 31 výkonných, 22 přispívajících, 4 za-\nkládající a 1 Čestného, celkem tedy 58 Členů. Jmění na hoto-\nvosti obnáší 26 zl. 21 kr. — K rozmnožení archivu, kde se\n72 skladeb rozličného obsahu nachází, přispěl v poslední době\nuČ. p. Studnička, darovav spolku msi od Diabelliho a Šestero\njiných ještě skladeb. Po zprávě jednatelské Čten byl přípia\ndosavádního ředitele p. E. Čapka, kde tento z ohledů osobních\na jiných sociálních příčin ředitelství se vzdává *). Uznávaje\n\n*) Doufáme, že horlivý p. Čapek, má-li jedině na zřeteli prospěch\nspolku, přijme opět na se ředitelství. Poz. red."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.6", "texte": "spolek velkých zásluh p. Č., jichž si o zaražení a řízení jeho\nbyl získal, neopomenul mu za jeho obětavost srdečných díků\nvzdáti. Konečně ustanoveno, aby „Věnceslav\" , zvoliv si zatím\ncvicitele, s volbou jiného ředitele na nějaký cas posečkal, jakož\ni aby příští z mrtvých vstání Páně důstojným spůsobem spolkem\nbylo oslaveno. Na zdar!\n\nF. A. Z.\n\nKronika zpěváckých spolků.\nE. E.\n* Členové Lumíru Malostranského uspořádali k jmeni-\nnám ředitele a nově zvoleného čestného úda Josefa Draliorada\npři lampionech zastavenícko, i podali mu po vroucím oslovení\nozdobně vyvedené písemné přání a skvostnou těžkou taktovku\ns lyrou z ebenu a stříbra v pěkném pouzdru s nadpisem : Své-\nmu milému řediteli ke dni 19/s 1869 věnuje „Lumír Malo-\nstranský.\"\njj. Zpěváčky spolek „Hlasovía v Nové Pace uspořádal na\noslavu 1201etých narozenin Fr. Faustýna Procházky dne 29.\nbřezna 1869 v divadle ochotnickém slavnostní produkci. Pro-\ngram : Oddělení I. Ouvertura k „Figarově svadbě\" od Mozarta,\npřednese kvintetto. Proslov od P. Jos. Berana. „Odve-\ndeného prosba,\" sbor od Křížkovského, předn. „Hlasoň.\"\n„Septuor\" od L.v Beethoveua, c. I. až do adagia předn. kvin-\ntetto. Deklamace. „Septuor\" cis. 11., adagio a menuet,\npřednese kvintetto. „Žabí kantáta,\" sbor, přednese „Hlasoň.\"\nOddělení 11. Ouvertura ku „Cosi fan tutte,\" od Mozarta, před-\nnese kvintetto. Na konec provozovati se bude: Jen samá poe-\nsie ! Fraška v 1 jednání, dle J. Zschokkeova zpracování Moliéro-\nvy frašky volně přeložil B. Pelikán. Čistý výnos určen ve pro-\nspěch studijní nadace Procházkovy. K témuž účelu přijímatise\nbudou u slavnostního výboru veškeré dárky pro bazar, jenž v\nletě se zařídí.\n* Zábava Hlaholu Plzeňského, kteráž se dne 2. března\nv sále „u císaře rakouského\" odbývala, těšila se četnému úča-\nstenství. Zábava byla nenucena, srdečná a trvala až přes půl\nnoci. V prvním oddělení líbil se zvláště dvojzpěv ze zpěvohry\n„Prodaná nevěsta\" od B. Smetany. Přednesli jej s úspěchem\nchvalným pp. Leba a Slezák, zacež je animované obecenstvo\nbouřlivě vyvolalo, dokážíc tím, jak velmi si váží národních skla-\ndeb našich, pravých to perel. SI. D. Reifova žapěla s ob-\nvyklou precisností dvě písně a sice „Róže,\" z ruk. králodvor-\nského, k níž složil hudbu V. Tomášek a „Pisen milostnou\" na\nstova bar. Villani lio složil J. Pech. I veškerá čísla, jež smí-\nšený sbor přednesl, těšila se z chvalného výsledku. Druhé od-\ndělení zaujala komická opereta „Kvas krále Vondry XXVI.\"\nod Dr. Illnera, kterouž díky Hlaholu již jednou jsme slyšeli,\nnicméně obecenstvo bouřlivým potleskem ji opět přijalo. Vůbec\nmůžeme s uspokojením o celé zábavě se zmíniti. Pl. Nov.\n* Spolek zpévdcký „Tyl\" uspořádal dne 21. března 1869\nza spoluúcinkování ctěných dam „Vesny\" a divadelních pp. o-\nochotníků v ochotnickém divadle v Hoře Kutné velkou akade-\nmii. Programm. Oddělení I. Ouvertura „Oberou,\" přednese\nsesílená kapela c. k. sboru ostrostřeleckého. „Pijanovo dě-\ndictví,\" velký sbor se soly s průvodem piana od Bergmanna. Sola\nzpívají pp. Boh. BauŠe a Prok. Slavík. První výjev z opery\n„Prodaná nevěsta\" od B. Smetany. Smíšený sbor s průvodem\npiana. „Sám neví co chce,\" dramatický žert via l/8 je-\ndnání dle DrobiŠovy novelly od Caltheraca, přeložila Eliška Pe-\nšková. Oddělení 11. Pomsta, kom. operetka v 1 jednání. Slova\nod L.z Hory. Hudba od F. Kavána.\n* Pěvecká jednota „ Záboj Kralodvorský\" uspořádá v\nponděli dne 29. března 1869 spolupůsobením národního\nsextetu v sále Hankově hudební zábavu. Program. I. Oddělení.\nOuvertura k zpěvohře „Tell,\" od Rossini-ho. - „Na vlast,\"\nsbor od Tomáška. „Muž bez slzí,\" slova od Antonie Meli-\nŠové, sólová píseň od K. Záhorského. Valčík od Strausse.\n„Směs z národních písní,\" sbor od K. Slavíka. 11. Od-\ndělení. Ouvertura k zpěvohře „Cikánka\" od Balféa. —\nhorách ticho,\" sbor od Bendla. — „Na výsosti hvězdy svítí,\"\nsólová píseň od Fr. Pivody. — „Dar nejněžnější,\" sólová pí-\nseň pro tenor a bass od Fr. Pivody. — „Ted mocný vane svě-\ntem duch,\" sbor od H. Vojáčka.\n* Boskovický čten. zpěv. spolek „Velen\" zařídil dne 7.\núnora b. r. besedu. Program této besedy byl následující: Ou-\nvertura k „Němé z Portici.\" — Zpěv mlatců, sbor od Nováč-\nka. — Polka, sbor. — Kytičky, sbor. — Žabí kantáta s prů-\nvodem piana od Henningra a Berchtesgadenské zvuky pro hou-\nsle, piano, papagenovu píšťalku, G, H a D trouby, trojhran a\nžežulku a malý buben od Dursta. Celý program byl velmi\nzdařile proveden. Poslední číslo muselo se na všeobecnou žá-\ndost obecenstva, které se v čas nepříznivého poěasí v tak velikém\npoctu sešlo, že místnosti spolkové přeplněny byly, opakovati.\nMůžeme tento kus směle všem zpěv. spolkům odporuciti, neb\nvšude pochvaly dojde.\n* Stanovy zpěv. spolku „Sebor\" v Novém Kníně došly\njak již v „Daliboru14 oznámeno bylo, místodržitelského schvá-\nlení. Dne 7. p. m. odbývala se valná hromada a volen skutečný\nvýbor. Za ochrance spolku byl jednohlasně zvolen všestranná\nmilovaný duchovní pastýř veled. p. P. Josef do výboru\npak pánové: Antonín Holoubek, sládek, co předseda. — Jan\nTobiáš, kupec, místopředseda. — Čeněk Kinský, učitel, ředitel.\n— Kašpar Pečený, učitel, místoředitel. — Emanuel Eska, ml.\nučitel, iednatel. — Umění milovný p. farář daroval spolku 1 z\\.r\naby se na Dalibor předplatil.\n\n* Zpěv. spolek „Branislav\" v Jilemnici uspořádal dne\n14. března 1869 spoluúČinkováním dívčího sboru Besedu, jejíž\nčistý výnos určen jest na zakoupení piana. Program: Ouver-\ntura k opeře „La Violette\" od Carafa. Tatry, sb., složil T.\nBrodský, přednesl zpev. sp. Branislav. Modlitba dívek, dívčí\nsbor solový z opery: „Braniboři v Cechách\" od B. Smetany..\nUmlklo stromů šumění, duetto pro mužské hlasy od K.\nBendla, přednesou pánové S. Bradler a J. Čížek. Upomínka,\nsmíšený sbor od Mendelssohna, předn. zpěv. spv a dívčí sbor.\nQuartetto pro smytecní nástroje, předn. pp. F. Šimák, Dr. Bareš,\nF. Buďárek a K. Pošepný. Deklamace. Ouvertura k o-\npeře „Robert ďábel\" od Gr. Meyerbeera , pro piano na 4 ruce,\npřednesou pp. F. Šimák a Dr. Bareš. Skřivánek, žertovný\nsbor, slož. Dr. A. Javůrek, předn. zpěv. sp. Branislav. Noc-\nturno z motivů opery „Mina\", pro housle s průvodem piana od\nPanofky, předn. pan K. PoŠepný. „Má hvězdička,\" solová\npíseň od K. Slavíka, předn. slč. M. Mousova. Valše infer-\nnale, od Liszta, pro piano na 4 ruce, předn. pp. F. Simák a\nDr. BareŠ. Ženský klep, žertovný sbor od C. Vinaře, před.\nzpěv. spol. Branislav.\n* Kardašořečický zpěváčky spolek „Jablonský\" uspořádal\nv ponděli dne 29. března 1869 v sále u modré hvězdy zpěvní\na hudební akademii. Program. I. Oddělení: Ouvertura k o-\npeře „Nabucco.\" Quodlibet z českých písní národních od\nK. Slavíka (poprvé.) Koncert na flétnu od Fr. Vodrážky,\núda spolku, přednese skladatel. nTV>ť lásky hlas.\" Solo\npro tenor od J. Knahla (ponejprv). 11. oddělení : Solo na\nharmonium. Myslivecká, sbor od L. Procházky (ponejprv).\nFantasie na flétnu od Fr. Vodrážky, přednese skladatel.\nStaročeský zpěv válečný, sbor od J. Pecha (ponejprv).\n* V Klinkovicích V Slezsku zařízen jest dne 20. února.\nctenářsko-pěvecký spolek, jenž přijal jméno „Pokrok.\"\n* Srbský církevní zpěv. spolek ve Vršci uspořádal dne\n14. března druhou velkou besedu s následujícím programem:\nSbor, od Jenka. Kavatina na housle, od Leonara, předn. p.\nM. Nováček. Scherzo a kavatina ze srbských písní. „Vo-\njevodina\" od A. Maksimovice. Hymna na housle, harmoni-\num a piano od Nováčka. Hajdmo, od Jenka.\n* Srbský cirk. zpěv. spolek v Zemuni uspořádal dne 13.\nbřezna svou první besedu. Z programu vynímáme následující\nčástky: Pochod z ceských národních písní, od K. Bendla.\nČernohorstvo, deklamace. Ouvertura z Česk. nár. písní od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.7", "texte": "Titla pro piano. - Večer na Sávě, sbor od Zajíce. Čtve-\na-ylka na srbské nár. nápěvy od Lžičaře. Synfonie na dětské\nnástroje od Romberga.\n* Bělehradský zpěv, spolek uspořádal dne 13. března be-\nsedu s následujícím programem: Ouvertura ku zpěvohře „Nabu-\nkodonosor\" od Verdiho. Polská píseň, pro veliký sbor.\nDeklamace. Svorný duch, česká píseň od Tovačovského.\nČeské nápěvy pro piano. Mne žal trápí, ruská píseň sólová.\n* V* Plaňanech vzkříšen je na novo přičiněním horlivého\npana Zapotila, tamějšího cukrmistra, zesnulý zpěvácký spolek,\njenž nyní přyal jméno „Beseda.\" Za předsedu zvolen p. Za-\npotil, za místopředsedu p. Matoušek, za ředitele spolku p. Pa-\nzderský, za učitele zpěvu p. Špička, do výboru pp. Hořel, Váňa,\nKáše, Pechold, B^tbenicht.\n\nZprávy.\n\nO. H.\n* České divadlo. 21. března: „Lucrezia Borgia\". — 23.\nbřezna: „Orfeus\" (1. jedn.), „Alessandro Stradel!au (2, a 3.\njedn.), 29. března: „Nevěsta husitská41, velká romantická\ns baletem v 5 jedn. od Edvarda Riijfera, hudba od\nKarla Sebora. Poslední představení před velikonočními\nsvátky stíhaly zvláštní nehody. 23. bř. byl ohlášen Gluckův\nOrfeus a sice za příčinou ochuravění pana kapelníka Sme-\ntany řízením pana kap. Čecha st. Během tohoto dne roz-\nnemohla se však též pí. Ress-Blažková a ochotně převzala\nsl. z Ehrenbergův na rychlo úlohu Euridiky. Představení\nvšak nedospělo ani k druhému jednání; nebof když na\nkonci prvního aktu již se opona spouštěla, upadla pí. Bene-\nvic-Miková (Orfeus) následkem neblahého kroku na stupně\nu hrobky tak nešťastně, že si nohu vymknula, čímž se o-\nvšem pokračování v této opeře stalo nemožným. S pří-\nkladnou rychlostí a obezřelostí připravila tudiž regie po\npřestávce as tří čtvrtí hodin novou operu, k níž mimo sl.\nz Ehrenbergův (Leonora) nikdo v Orfeu zaměstnaný neú-\nčinkuje, totiž poslední dvě jednání „Alessandro Stradella44;\npředstavení ostatně dosti známé bylo vůči takové-\nho shonu v skutku překvapně precisní. Doufáme ostatně,\nže bude paní Benevic-Miková za krátký čas opět moci vy-\nstoupit!. Letní saisonu zahájila Seborova „Nevěsta husit-\nskáa. Edvard Ruffeř vyvolil si pro svůj text zajisté je-\nden z nejlepších našemi skladateli použitých látku velmi\nzajímavou a vděčnou, a spracoval ji bez odporu dosti do-\nvedně a efektně. Děj sám, jehož činitelé jsou pouze Ra-\ndimský, Růžena a Jaroslav, nesouvisí sice příliš těsně a or-\nganicky s bohatým historickým pozadím (posledních bojů\nhusitských); celé druhé jednání jest k. p. jen zbytečně in-\nterpolovaná episoda, poslední, jen Částečně vlastní dramati-\ncké myšlénce sloužící, podobá se skoro přivěšené kantátě,\na připomíná celou svou situací přespříliš na poslední jednání\n44; též podivné zakončení opery, kde se nám\nRadimský z čistá jasna presentuje co ne sice „Saulus\ninter prophetas,\" nýbrž spíše „propheta inter Saulos\"\nnekrášlí celek a vynechávalo se jindy vším právem. Přes\nto přese všechno bychom však proti tomuto historickému\npozadí tak dalece ničehož nenamítali, kdyby bylo jen lépe\n- totiž věrněji vylíčeno. Y táboře husitském nemělo\nby víno, ženitba a balet! míti tak velkou úlohu, jako\nzde) jesti to poněkud nehusitské a alespoň v české opeře\npřekvapující; Němcům, Francouzům a j. zdají se býti\novšem Husité nejbližŠími příbuznými cikánův. A v skutku\njest hudba 2. jednání tak divoká, aniž by prozrazovala ja-\nkési fanatické, náboženské nadšení, a instrumentace tak\nbaroční, že by se spíše hodila do ležení myslíme to do-\ncela vážně a beze všeho žertu cikánského nežli do\nkalisnického, není zde tudiž na svém pravém místě.\nProti „Drahomíře\" pozorujeme v ~Husitské nevěstě4*\nmnohý patrný pokrok, arci vedle ne méně značných vad\ndosud neodstraněných. Komposice jest mnohem kompakt-\nnější, není již tak rozkouskovaná a pestrá, tvoří v mnohých\nscénách větší, harmoničtější celky a nabývá tím větší klid-\nnosti a důstojnosti; ano, některé původní motivy (mimo hu-\nsitský nápěv „kdož jste boží bojovníci44) táhnou se celkem,\načkoliv ne dosti pregnantně. Tím získal zajisté povšechný,\narchitektonický ráz skladby i jednotlivostmi na mnoze nad\npředešlá díla Seborova vynikající. Jiná velmi důležitá zá-\nsluha nejeví se sice příliš často, za to ale tím intensivněji,\ntotiž věrné a dojímavé líčení citů a dramatických situací\nvůbec. Jednotlivá menší místa solová a jednotlivé živé,\nzdařilé momenty v ensemblech nebudeme zde citovati, uvá-\ndíme jen co příklady roztomilou píseň Růženínu za jevištěm\n(1. jedn.) a partie z dvojzpěvu na začátku 3. jednání; Nej-\nskvělejší v tomto ohledu jsou ale první tři výstupy Čtvrtého\njednání, jichž dojem zajisté hlubokým a mocným nazvati\nlze; též jiné momenty, k. p. závěreční scéna tohoto bez od-\nporu nejlepšího aktu, jsou dosti zdařilé. Deklamace jest\nna mnoze trochu nedbalá, oktávové skoky v recitativech\npůsobí velmi nemile, a někdy nalezáme i hudbu v povážli-\nvém sporu s textem, jako k. p. při Jaroslavových slovech:\n„Slyším jen lásky vnadný hlas, jenž neklame . . . atd.tt\n(4. jedn.); zde totiž leží ohnisko celého konfliktu, pravá ka-\ntastrofa déje ve vítězství „lásky vnadného hlasu\" než jak\nhlučně a banálně se zde ozývá hudba á la Verdi! Ve dvou\nještě věcech nepozorujeme žádný pokrok: bažení po zevněj-\nším effektu jest totéž, jako dříve, a partitura není skoro\no nic bedlivěji pracována než v „Drahomíře\"; ve velkých\nscénách, kde bychom očekávali kontrapunktické spracování\nrůzných pro jednotlivé povahy významných melodií, zpívá\nz cela pohodlně všechno, sbor i sólisté unisono, a to ne\nsnad jednou, nýbrž dosti Často. Konečně nesmíme zamlčeti,\nže sbory v „Husitské nevěstě\" jsou mnohem méně původní,\nnež v ostatních operách Šeborových; nalezáme v nich pře-\ndevším patrnějších stop pilného studium „Hugenottův\" a\nj. nežli bychom si sami přáli, nikoliv ale jakýsi samostatný\nneb docela národní ráz. V celku znamená tudiž „Husitská\nnevěsta\" rozhodný sice, však přece jenom nevelký krok na\np. Seborově cestě k ideálu dramatické hudby. Paní Ress-\nBlažková (Růženka), sl. Saková (Cikánka), Lukeš\n(Jaroslav), Paleček (Radimský) a Lev (Dalibor) a Cech ml.\n(Vojín) jakož i sbor přispěli každý ve svém oboru a zná-\nmým již spůsobem k výbornému provedení Seborovy oblí-\nbené opery, již skladatel sám řídil. Slečna Hentzeova tan-\nčila v2. jednání velmi pěkně, též sl. Krausova se líbila,\nsbor baletní se opět „vyznamenal.\"\n\n* Koncerty. 19. března: koncert k opatření bezplatných\nobědů žákům tří c. k. gymnasií v Praze; 20. března: Třetí\nkoncert konservatoře hudby. V prvním z těchto koncertů\nprovedl orkestr německého divadla řízením pana Tauwitze\nsedmou synfonii Beethovenovu (A-dur) korrektně sice, však\nne právě příliš nadšeně; poslední Číslo programu, ouverturu\nk Webrovu „střelci kouzelníku\", přednesl již mnohem živěji.\nVelká arie z Heroldovy opery „Souboj\" nevyniká ničím\njiným než značnou bravurou, a té vyhověla paní Valentová-\nFisařovicová zajisté úplně. Kiickenova píseň „Slza nebe po-\nhnula\" (na slova Růckertova) jest sama o sobě již dosti\nlarmoyantní, stává se však obligátním klarinetem skoro\nnesnesitelně plačtivou, tak že nám jen výtečné její prove-\ndení paní Valentovou-Pisařovicovou a panem prof. Pisařo-\nvicem jakéhosi zadostučinění poskytnouti mohlo. Panu Wil-\nfertovi podala Schubertova fantasie na „Sehnsuchtswalzer44\npro cello hojné příležitosti vyznamenati se svou chvalně"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690401-01.1.8", "texte": "známou exaktní technikou. Sal nebyl přeplněn. Max\nBruch, kapelník v Sondershausenu, patří bez odporu mezi\nnejnadanější nynější skladatele německé, a dokázal to i\nsvou velkou synfonií do Es dur (op. 28), již četné obecen-\nstvo třetího koncertu konservatoře {jako vždy v něm. divadle\nodbývaném) velmi lichotně přijalo. Skladatel jeví se zde\nco pravý virtuos na orkestr, a jest svou orkestrací v\nskutku originelním, ba i geniálním; původnost motivů me-\nlodických i harmonických jest ovšem mnohem menší, rhyt-\nmika ale pikantní. Nejzdařilejší v každém ohledu jest za-\njisté druhá věta (scherzo), která tak mocně působila, že se\nmusela opakovati. První věta má za hlavní vadu přílišné\nrozptylování kontrastů pozbývajících tím své působivosti,\ntřetí jest elegické adagio, finále pak naproti tomu velice\nživé a pestré řekli bychom scéna lidu. Nesnadné věru\nprovedení bylo brillantní, úspěch tudiž rozhodný. Skladatel\nnebyl přítomen. Velmi precisním přednešením Mozartova\npreludia a fugy vyznamenal se smyčcový sbor konservatoře\nne méně než celá instrumentální škola Hornemannorou ou-\nverturou „Aladdin\". Poslední tato skladba (jako vůbec vše-\nchny v tomto koncertu poprvé provozovaná) zakládá se na\nněkolika nepopiratelně krásných, poetických motivech (zvlá-\nště zajímavá jest duchaplná instrumentace), zdá se ale dru-\nhou svou polovicí prozrazovati, že jest bohužel pouze k vůli\ntěmto několika motivům složená. Zpěv byl tentokráte za-\nstoupen rozsáhlejším číslem, totiž finalem ze Schubertovy\noperety „Der háusliche Krieg\", nemohl nás ale nikoliv v\ntakové míře uspokojiti a potěšiti, jako všechny letošní vý-\nkony instrumentální školy. Již volbu skladby nelze nazvati\nšťastnou. Roztomilá komická zpěvohra Schubertova působí\nna jeviště velmi pěkně zvláště toto finále má zajímavě\npointovanou situaci, co číslo koncertního programu ztrácí\nale dvojnásobně, když se tak nedramaticky a tak serio-\nsně-pobožně, jako nějaká kantata, pojme a přednese, kor-\nrektnosti a precisnosti neupíráme tomuto provedení nikterak.\nSolové hlasy (v celku ovšem nikde příliš samostatně nevy-\nnikající) zpívaly slečny: L. Rubínová, A. Eixnerová, G. Voig-\ntová, F. Popplová a M. Spottová, ap. Fr. Ban. í v tomto\nkoncertu naučili jsme se znáti proslulého hosta a sice p.\nCharles-a Oberthura, prvního professora harfy na hudební\nakademii Londýnské. Hra tohoto na slovo vzatého umělce\npoutá především svou podivuhodnou technikou, nižádnou\nz hojných při harfě obtíží neznající, a pak zřejmou tenden-\ncí, dodati tonu tohoto nástroje co možná nejbohatších a nej-\nrůznějších odstínů barvitosti. S tohoto individuálního sta-\nnoviště musíme též posuzovati vlastní efektní skladby p.\nOberthůrovy: „Concertino\" pro harfu s orkestrem (ve 3\nvětách), „Méditation\", „Cascade\" a ještě jednu menší sa-\nlonní komposici, které se naveskrz bouřlivým animovaným\npotleskem setkaly. Též v Hornemannově ouvertuře provedl\np. Oberthur harfové solo.\n\nO. H.\n\n* Pan J. Schmidt, kapelník civilního orkestru v Praze,\nbyl jmenován vojenským kapelníkem při pěším pluku podmar-\nšálka svob. p. Filipoviče v Českých Budějovicích. Pan Schmidt\nuspořádá před svým odjezdem koncert, záležející z větší Části z\nČeských skladeb.\n* Slč. Ruckaufova, oblíbená pěvkyně českého divadla,\nengažována jest v De víně (Magdeburg).\n* Pan Václav Červený, věhlasný továrník dechových ná-\nstrojů žesťových obdržel od francouzské národní akademie pro\norbu, průmysl a obchod v Paříži čestnou medailii první třídy\nza své výrobky. Při této příležitosti dlužno podo-\ntknouti, že pan Červený vydal za příčinou pařížské světové vý-\nstavy od r. 1867 pamětní spis o rakouských a francouzských\nžesťových nástrojích, o němž se příště blíže zmíníme.\n* Pan Cantarelli (vlastně Trousil), tenorista opery v St.\nGallen (ve Švýcarsku) dával dne 17. února ve prospěch svůj\n„Hugenotty\" a dobyl si výtečnou hrou svou a významným před-\nnosem všestrannou, bouřlivou pochvalu. P. Cantarelli, jenž zpí-\nval nyní pohostinsku na jevištích v Kemptenu, Schaffhausenu\natd. engažován jest nyní u opery v Kannstadtu.\n* Alexander Dreyschock ochuravěv na smrt v Benátkách,\npovolal k sobě telegrafem svého nejstarsího syna Alexandra.\n* Sic. Vilemína Čermáková byla pozvána k Jeho Excl.\nbaronu Sinoví ve Vídni, aby v jeho večerní zábavě několik piéc\npřednesla. Výtečná naše umělkyně uspořádala ve Vídni koncert\ns nejskvělejším výsledkem. Příště podáme bližší úvahu o ele-\ngantní hře její.\n* Pan Jakub Hosslij Cech a kapelník polské opery ve\nLvově zaslal ředitelství českého divadla svou polskou národní\noperettu „Svatojánské mušky\", která se ve Lvově velice líbí.\n* Pan Theodor Tomášek, na slovo vzatý virtuos na housle,\nzvolen jest od městské rady Františkových lázní ředitelem hu-\ndby lázeňské kapelly. Pan Tomášek engažoval už pro svůj\norkestr virtuosa na harfu, p. Schubertha z Teplic, jenž dosel\nvelké pochvaly v dvorním koncertě u arcivévodky iě Gisely.\n* Pan Ferd. Podhorský, clen opery Celovecké (Klagen-\nfurt), stal se rozhodným miláčkem tamějšího obecenstva. Dne\n10. března vystoupil v „Ernani,u jenž se tam poprvé dávala,\ns výsledkem nejskvělejším, byv po každé své scéně bouřlivou\npochvalou odměněn a mnohokráte vyvolán. K svému příjmu o-\nbral si náš nadaný rodák operu „Carostřelec\", která se tam\nstuduje s pílí nej větší.\n* Slavný tenorista Ticháček, kr. dvorní pěvec saský, vy-\nstoupil pohostinsku ve Vratislavi s nejskvělejším výsledkem jsa\nrozhodnou pochvalou obecenstva i kritiky obsypán. Jeho Eleazar\n(16. února), Robert (20. února), Tannháuser (26. února) jsou\nvýkony mistrovské, vzorné, jak v pěveckém, tak hereckém\nohledu.\n* Slč. Kroppova, Pražanka, zpívá nyní pohostinsku na\ndvorním jevišti v Karlsruhe.\n* Nápravníkova opera „Nizegorodci,\" která se nemohla\nza příčinou oehuravění některých pěvců v Petrohradě dávati,\nprovozovala se tam až dosud pětkrát při vyprodaných sedadlech..\n* Nové musikalie. Nákladem J. Schindlera v Praze,\njenž rozvinuje slušnou činnost nakladatelskou, vyšla před ne-\ndávnem „Upomínka na Prahu,\" polka od kapelníka Jos. Stříbr-\nného, která byvši na velké besedě provedena, velké došla ob-\nliby a pochvaly. Polka ta věnována jest Národní besedě.\nDále vyšla tamtéž salonní polka „Kanárek\" od Tysovského.\n* Slč. Johanka Peklova1 rodilá Pražanka, vystoupila před\nnedávnem na německém divadle ve Lvove co Valentina v „Hu-\ngenottech\" s příznivým výsledkem. „Sic. Peklova,\" píše do-\npisovatel do Vídenského „Osten\", „má silný, školou dobře vy-\ntříbený hlas utěšené barvitosti, škoda jen, že objem jejího hlasu\nvýška je stísněna se nerovná jejímu sličnému zevnějšku.\"\n\nListárna.\nPanu 111 . . . ve V Racte vzdy psani frankovat.\nMladym nadejnym koncertistum na rozlicne nastroje, opernim pev«\nkynlm a pevcum, kteri by vPraze verejne chteli vystoupit, poskyt-\nne redakce Dalibora prllezitost, ze se mohou dat verejne slyseti.\nSI. zp. sp. v Nove Pace a Kopidlne: Predplacem nas nedoslo.\n\nTimto čislem počiná druhé čtvrtleti\n„Daliborau. Zddame vsechny,jde o zdar a\nkvet casopisu naseho, by sve dosle predplacem obnovili\na Daliboru nove odberatele nebot jen hoj-\nnem ucastenstvi bude nam moznd, statue dalepokraco-1\nvati. Slavni zpev. spolkove, kteW se nebyli\naz dosnd pi*edplatili a jimz administrate Da-\nlibora zasila. raite v brzku sve predplaceni\nzaslati."}]}