{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_sha256": "4179ad3c404f2f03ec794868acea7cac6393081c3d104564ef0a22e2c048a241", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/04/10_01/bmtnabd_1869-04-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "83", "page_fin": "83", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.1", "titre_corps": "Pamětní spis o rakouských a francouzských žestových dechových nástrojích. Sepsal Václav Cervený.", "titre_sommaire": "Pamětní spis o rakouských a francouzských žestových dechových nástrojích. Sepsal Václav Cervený.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3608, "texte": "Pamětní spis\no rakouských a francouzských žestových dechových\nnástrojích.\nSepsal Václav Cervený.\nJak snad mnohému z čtenářů známo, obdržel pařížský\ntovárník hudebních nástrojů Ad. Sax protekcí jurorů (posu-\nzovatelů) na výstavě Pařížské r. 1867 první cenu, aniž by ji\nbyl dost málo zasloužil. Žatou příčinou cítil se p.Václav Čer-\nvený pohnuta napsati pamětní spis, v němž uvedl cenu sku-\ntečných a domnělých vynálezů a oprav Saxových na pravou\nmíru a patřičné ocenil rakouské žestové nástroje, čímž si za-\njisté nemalých zásluh o hájení domácího průmyslu dobyl.\nSpisek ten vyniká neobyčejnou znalostí věcí, důkladností a\njasností, podávaje zároveň vděčný material k dějinám vynále-\nzů v oboru plechových nástrojů a nástin průmyslnické vyna-\nv\nlezavosti a činnosti V. Cerveneho.\nDoufáme se zavděčiti odběratelům svým, podáme-li stru-\nčný výtah tohoto zajímavého spisu.\nHorlivé pěstování hudby na žestové nástroje v Rakousku\nmělo za následek, že se na mnohých místech počaly vyrá-\nběti s velkou pílí dechové plechové nástroje. Všech vyná-\nlezů a oprav v tomto odvětví, které byli učinili domácí ta-\nlentové, chopili se rychle jiní a zdokonalovali je dle možno-\nsti, aby zjednali lesku hudební produkcí, jehož ona vyžado-\nvala od žestových nástrojů, které si poznenáhla vydobývaly\npráva k solovým výstupům. Na doklad toho, jak dalece se\nzde vyhovovalo tomuto požadavku, podotknu toliko, že se\nskoro současně objevily mašinové modifikace, z nichž čtyry\nVídni a dvě Praze přičísti dlužno.\nTak se stalo, že se již více než před 30 lety mohla\nPraha, Vídeň a jiná města vykázati firmami, které s\núplnou důvěrou konkurovaly se závody střední Evropy, pakli\nže je co do novoty a jakosti výrobků nepřestihly. Vždyť to\ntaké vyžadovala známá a stoupající výše, na níž rakouská\nvojenská hudba stála, aby domácí výroba stejným krokem\npostupovala. Toho se také docílilo zdokonalením karakteru\ntonu, jenž se stal historickým, větší příručností nástrojů, u-\nvedením nových barvitostí a rozšířením tónového objemu, a\nve formálním ohledu elegantními formami.\nNenacházela-li se rakouská výroba žesťových dechových\nnástrojů najednou na svrchu udaném stanovisku; zaujímala\npřec už za času první londýnské výstavy r. 1851 vedle an-\nglických a francouzských výrobků takové místo, které po-\nskytovalo as dosti novotin, že jí mohla jury přiřknouti větší\nvyznamenání než čestnou zmínku (Honorable Mention), níž se\nspokojiti musely první firmy vídeňské a pražské, co zatím\nAdolf Sax, jehožto vynález Saxofonu své páté narození sla-\nvil, vyznamenán byl nejvyšší cenou, Council - Medaille. Ne-\nchci rozhodovati o tom, zdaž naši továrníci nedovedli tehdáž\ndle francouzského spůsobu pro sebe dělati reklamy, aneb\nzdaž tyto firmy skutečně nic zvláště vynikajícího nepředvedly,\navšak tolik je jisto, že V, Červený konkuroval při výstavě\nsvými kornami, svým contrabassem, svým fonikonem a jinými\npředměty, které, jak se později ukázalo, nemohly být umlče-\nny a že výsledek této výstavy byl Červenému mocným po-\npudem, aby zjednal rakouským žestovým dechovým nástro-\njům při výstavách a v cizině vůbec ustavičným zlepšováním\na vynálezy náležitou platnost, jakkoliv město bez průmysl-\nnické pověsti, jako Králové Hradec, kdež se r. 1842 usídlil,\nupřímné vůli jeho napomahati nemohlo.\nAle už r. 1853 obdržel Červený na Novoyorkské výsta-\nvě za svůj fonikon, barytonový to nástroj pro uzavřené mí-\nstnosti a za svou mašinu na střídání tonů v plkem 'pamětní min-\nci a jeho výtečná dle vlastních zásad stavěná křídlovka\nnou a zvláštní zmínku (Honorable and speciál Mention), ač-\nkoliv se Francie a Anglie živě na výstavě té zúčastnila.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "83", "page_fin": "85", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.2", "titre_corps": "Michal Ivanovlč Glinka.", "titre_sommaire": "Michal Ivanovlč Glinka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.1", "debut_caractere": 3610, "fin_caractere_exclue": 4588, "texte": "Michal Ivanovlč Glinka.\n(Pokračování.)\nV této sbírce romancí jeví se nám nový směr Glinkův\nblízek svého vrchole. Zprostilť se v nich úplně oné senti-\nmentalnosti, falešné romantičnosti a plačtivostí, které byly\nvtiskly pečet svou na romance první doby a z části i na\nŽizň za carja (Život za cára). Glinka pokládal vždy za to,\nže hlavní ráz ruské národní hudby značí převládání mollové\ntóniny, ustavičná tesklivost a zasmušilost. Však náhled tento\nvyvrátil skvěle vlastními svými skladbami; instinktem svého\ngenia uhodil na pravou cestu a kráčel po ní nevědomky snad,\nnavzdor náhledům, jakými ho v té věci proniklo jeho vzdě-\nlání, společnost aneb jiné okolnosti. Čím vyššího stupně\ndokonalosti výtvory jeho dostupovaly, tím více se v nich ztrá-\ncel živel stesku a unylosti. Nemohouce rozbírati každou je-\ndnotlivou romanci této sbírky, obmezíme se toliko „Židov-\nskou písní\" a „Písní na rozloučenou\" (Loučení barda). V\nprvé z nich chtěl Glinka podati příklad harmonisace východ-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4262, "texte": "ní. Ríkávalť často, že mu nevyhovuje více stávající hudební\nsoustava, že hudba nutně obnoviti a osvěžiti se musí nový-\nmi živly, a za tím účelem že uvede ve skladbu svou\nhudbu východní. Zajisté, on vnesl v hudbu živly nové, a-\nvšak tím, co nazýval soustavou východní, smělým vstoupil\nkročejem v říši středověkých tónů, a dokázal, jako někdy\nBeethoven ve skladbách své poslední, nejdokonalejší periody\nmožnost i spůsob upotřebení harmonie středověké ve spoje-\nní s harmonií, utvořivší se v Evropě během posledních tří\nstoletí.\nNejkrásnější z těchto romancí jest bez odporu poslední:\n„Píseň na rozloučenou.\" Yní se slily, jakoby v plamenném\nstředu zvuky, barvy i city všech jeho dřívějších písní, roz-\nhořevše se neobyčejnou silou v tomto zpěvu, kde v čas těž-\nkého loučení s druhy a v nejtrapnějších okolnostech svého\nživota, celou svou minulost zobrazil v ohnivých zvucích. Po\nsíle své a kráse rovná se píseň tato nejmohútnějším lyrickým\nvýlevům Byronovým, zavírajíc v sobě tytéž zvuky mračného,\nbezútěšeného zoufání, zkamenělé beznadějnosti, atytéžúchvaty\nněžnosti, výlevy horoucího srdce, jako Loučení Byronovo a\nposlední jeho verše. Tou písní chtěl se Glinka rozloučit\nnejen s přátely svými, nýbrž i s hudbou svou a ve vší opra-\nvdivosti zapěl poslední její slova :\nYám lýry mé zvuk poslední,\nA zlaté struny strhám s ní!\nNa štěstí se ale mračné to rozpoložení ducha brzy roz-\nptýlilo. Na návštěvě u své matky ve Smolensku složil\nza tři neděle introdukci Ruslana. (Zde sluší uvésti jednu\npodrobnost z r. 1839: „Z povinnosti své služby\" praví Glin-\nka, „byl jsem přítomen zasnoubení velkokněžny Marie Niko-\nkolajevny. Po čas hostiny hrála hudba, pěl tenor Poggi a\ndvorní zpěváci, tu mi zvuk nožů, vidliček a talířů v hudbu\nse mísící vnukl myšlénku, abych jej napodobil v introdukci\nRuslana při knížecích hodech, již jsem také později dle mo-\nžnosti provedl.\") Na zpáteční cestě do Petrohradu složil v\nnoci s 14. na 15. září finále opery.\nTak byly dvě znej geniálnějších čísel opery, intro-\ndukce a finále složeny téměř jednou dobou. Z toho\nplyne ona souvislost, ona karakteristická příbuznost obou\ntěchto čísel, která představují jakoby historický rámec objí-\nmající ty fantastické, báječné scény a obrazy, jimiž naplně-\nna celá střední část opery.\nIntrodukce Ruslana jest nejvelkolepější skladbou Glinky\n(spolu se závěrečným sborem „Života za čáře\"); finále pak\nnásleduje pro širokost svých forem a mohútný vzlet bezpro-\nstředně po těchto dvou číslech.\nPo návratu svém do Petrohradu vzdaloval se Glinka\ndřívějšího obšírného kruhu známých, a obmezil se nečetnou\nspolečností upřímných svých přátel; často navštěvoval „do-\nbrou bratiji,\" však nejvíce sedával doma a pracoval. Jak\nmnoho mu zapotřebí bylo věrných duší, aby v obcování s\nnimi rány své zacelil, a jak málo jich tehda nalézal, vidíme\nz toho, že se v r. 1840 a 1841 dopisy jeho k matce stávají\nvždy hustšími; v nich jí sdílí všechny své stezky, svouzou-\nfalost a hořkost, v nich ji také prosí o dovolení k cestě za\nhranice, „která prospěje nejen zdraví mému, nýbrž i duševnímu\nrozpoložení.\" Však šťastná hvězda jeho učinila mu cestu\ntu nemožnou, která by mu byla nejen žádoucího prospěchu\nnepřinesla, nýbrž i dokončení opery jeho snad docela pře-\nkazila.\nRoku 1840 napsal Glinka ouverturu, čtyry meziakty, pí-\nseň Uinišny a romanci Sen Rachely k dramatu N. Kukolni-\nka „kníže Cholmský.\" Prvý meziakt jest s některými pro-\nměnami píseň Rachely, kterou byl již Glinka v řadě dvanácti\nromancí vydal. Několika genialnými črtami znázornil tu\ncelou židovskou národnost. Druhý meziakt jest dvojzpěv\nlásky. Kníže Cholmský vyznává tu svou lásku chytré ko-\nketce baronesce Adelheid, nevěda, jak zrádně jej odpovědmi\nsvými klame. Třetí meziakt jest pochod, mnoho připomína-\njící pochod v meziaktech Egmonta. Představuje nám scénu\nna pskovském sněmě, kde Cholmský ruským vojům zvěstuje\númysl svůj opustiti otčinu a založiti novou, samostatnou říši; dru-\nžina tu v úžasu a nevoli opouští svého vůdce a odchází ze sněmu při\nzmírajících zvucích zvonu sněmovního, jehožtohromným udeře-\nv\nním meziakt počíná. Čtvrtý konečně meziakt představuje nám\nsklamání a zoufalost Cholmského, kterážto však dissonance\nse na konci smiřuje jakousi apotheosou. Píseň Ilinišny\njest skladba komického druhu. V tomto spůsobu složil Glin-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3330, "texte": "ka toliko pět věcí: 1. Píseň pocestní, 2. píseň Ilinišny, 3. scé-\nnu Farlafa s Nainou (v Ruslanu), 4. Komarinskou a 5. va-\nriaci pro čtyry ruce na „začáteční polku.\"\nSen Rachely a Píseň Ilinišny posloužily mu za hlavní\ndvě themata k ouvertuře „knížete Cholmského,\" a obdivu\nhodna jest mistrnost Glinkova, jaká se jeví v sloučení těchto\ndvou nesourodých živlů v jednu masu jakož i ve zpracová-\nní každého z nich. Ouvertura tato ničeho nezadá ouvertuře\nRuslana a Ludmily.\nPozdraviv se z horečky v listopadu 1840 počal Glinka\nznovu pracovati na Ruslanu a Ludmile, a napsal též v tom\nčase Tarantellu pro orkestr, se zpěvy a tanci.\nNa začátku r. 1841 složil Glinka sbor pro děvy (E-Dur);\nsbor tento, ač nenáleží do počtu nejlepších prací Glinkových,\nlíbil se přece velmi a vynesl mu drahocenný prsten se sma-\nragdem, dar to cárovny.\nIv rok 1841 vešel Glinka se sklíčeným duchem. Obý-\nval tehda pokoj jednoho ze svých známých S—, celý počmá-\nraný karrikaturami. „Když někdy v noci,\" praví, „povoz ně-\njaký svítilnami svými přeletavě komnatu mou osvětloval tu\nmihaly se podivné postavy jedna za druhou i zdálo se mi\njakoby se lebka, na kamnech stojící, zlovolně posmívala hoři\nmému . . . . \"\nV dubnu r. 1841 psal Glinka své matce: „ abych\n(operu) dokončiti mohl, zapotřebí mi tichého a těšivého ú-\ntulku.\" A takový „tichý útulek\" dostal se mu ku konci léta\nujeho sestry, k níž se přestěhoval. Klidný a blažený život,\njaký zde vedl, působil tak blahodárně na tvořivost jeho, že\nbyla v krátkém čase opera hotova. V dubnu r. 1842 ode-\nvzdal ji řediteli divadel, A. M. Gedeonovu.\nKrátko před tím uveden v ony petrohrohradské kruhy,\njichž se byl od listopadu 1839 vzdaloval, a sice Lisztem,\nkterý v únoru 1842 Petrohrad navštívil. „Téměř všemi za-\npomenutý skladatel ruský, objevil se znovu v salónech naší\nstolice odporučením slavného cizího umělce . , . \" praví\nGlinka. Liszt hrál á livre ouvert několik čísel Ruslana ze\nskladatelovy vlastní, posud neuveřejněné partitury a prosíval\ntéž Glinku často, aby mu romance své zpíval. Nejvíce se\nmu líbila: „O v krvi oheň touhy pálá.\"\nJesení počaly zkoušky; jimi ale počaly též nehody skla-\ndatelovy. Mnozí z přátel jeho byvše zkouškám přítomni, dá-\nvali mu rady, jak by to i ono změniti a co by vynechati měl\na Glinka byl dosti slabým, pokynutí těch poslechnouti. Tím\ndostaly se v operu změny některé, které jí toliko na újmu\nbyly a několik dobrých míst vynecháno bylo docela. Zvlášt-\nním mistrem v tomto zkracování byl hr. V., škrtal napořád.\nJednou vyslechnuv prvou polovici pátého jednání obrátil se\nku Glinkovi se slovy: „Milý příteli! to je špatné!\" „„Ten\nvýrok odvolejte, pane hrabě,\"\" odvětil Glinka „„možno, že\nto není effektní, však špatnou není hudba má nikdy.\"\" Nic-\nméně podroboval se Glinka jeho radám.\nNedlouho před prvním představením opery objevily se\nv několika časopisech články, které obecenstvo na ni jaksi\npřipraviti měly. Jeden z nich v „Severní Včele\" obsahoval\npo některých pochvalách Glinky pochybnosti o úspěchu nové\nopery a rozhořčil velmi zpěváky a hudebníky, v kuse účin-\nkující, protože vytýkal Glinkovi, že nerozvážil nedostatečnost\npetrohradských operních sil k tak serioznímu dílu. Tito do-\nmnívajíce se, že Článek onen pochází bud od Glinky samé-\nho neb od jeho přítele, dle slov jeho, hráli při posledních\nzkouškách naschvál s velikou nedbalostí.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "85", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.3", "titre_corps": "Pobyt H. Berlioze v Praze. Vypravuje Dr. Aug. V. Ambros.", "titre_sommaire": "Pobyt H. Berlioze v Praze. Vypravuje Dr. Aug. V. Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.2", "debut_caractere": 4264, "fin_caractere_exclue": 6092, "texte": "Pobyt H. Berlioze v Praze.\nVypravuje Dr. Aug. V. Ambros.\n(Dokončení.)\nv\nKoncert, jenž započal ouverturou k „Římskému karnevalu\"'\na, se končil fantastickou synfonií, u níž se vynechalo finále\ndivoká slavnost čarodějnic koncert ten došel neobyčejné-\nho výsledku. Na to následovala řada skvělých koncertů, v\nnichž se mimo jiné provozovala synfonie „Romeo a Ju-\nlietta.\"\nDivadelní orkestr spojen jsa s orkestrem konservatoře\npřestihl sám sebe. Obecenstvo porozumělo Berliozovi úplně\na kritika mluvila o skladbách jeho s nejvyšší úctou a ani jeden\nnelibý hlas se neozval ; ano sám Václav Tomášek uspo-\nřádal na počest H. Berlioze ve svém obydlí hudební zábavu\na výtečný starý Karel Píč pokusil se hájiti jistá podezřelá místa\nv skladbách Berliozových.\nBerlioz byl v zanícení; nemohl zapomenouti až ku kon-\nci svého života na Prahu a mluvil o ní ještě v posledních\nletech s onou tesklivostí, kterou věnujeme uprchlým krásným\ndobám.\nKdo chce Berlioze seznati, jakým byl v osobném obco-\nvání, přečti si jeho spis „Soirées ďorchestre\" ale ve fran-\nčině, nikoliv v německém nehezkém překladu R.Pohla. Nedá\nse tak snadno větší protivy myslet, než Berlioz co skladatel,\npři jehož hudbě se hory viklaly a hvězdy s nebes padaly, a\nmezi Berliozem co společníkem, jehož hovory by byly tvo-\nřily pikantní, lehké, vděku- a duchaplné feuilletony, kdyby\nje byl stenograf hned zaznamenal.\nBerlioz byl u čájového stolku neodolatelně roztomilý, jsa\nnevyčerpatelný v líčení povah znamenitých i neznamenitých\nmužů; a nepřekonatelný ve vypravování anekdot, příhod\na náčrtků. V hovoru svém zdržíval se velmi úsudků o umě-\nní, toliko u Glucka a Beethovena, které oba zbožňoval, či-\nnil výminku. Pokud se pamatuji vypravoval, jak tloukl co\nmladík na třírožku v orkestru při tanci skytickám v „Ifige-\ngenii Tauridské\" a jak na jistém místě bil „un petit cre-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.3", "debut_caractere": 3983, "fin_caractere_exclue": 5974, "texte": "scendo;\" jindy mluvil o pravém přednesu první ariie Ifige-\nnie v tomto díle, kterou ihned zpíval trochu šušňavým sla-\nbým hlasem; ale při všem tom s úchvatným výrazem tápaje\npři tom na klavíru po průvodu jako dítě, které si melodii\nvyhledává na klávesnici.\nSlavný mistr orkestrace, jenž zevrubně znal každý ná-\nstroj až do poslední klapky a jenž dovedl vytvořiti dříve ne-\ntušené, čarodějné orkestrální effekty; slavný ten mistr uměl\nodpočtem-li třírožku jen tak tak hrát na kytáru, na onen\nnástroj, jejž ve svém díle „Conrs v posměch\nuvedl.\nVšichni byli jsme velmi okouzleni roztomilostí mistro-\nvou a démonickým životem, jenž koloval řízením jeho v sklad-\nbách jeho, ano, my blouznili v čele Dr. Hanslík, Alfred\nMeissner a má maličkost a pozdravovali se na ulici, zpíva-\njíce si potajmu některou Berliozovou melodii.\nAvšak i pražští hudebníci in corpore byli neobyčejně\nrozehřátí. Na počest hosta uspořádána byla slavnostní ho-\nstina, při níž doručen mu byl stříbrný pohár s vyrytým tím\nkterým nápisem. Pohár ten odevzdal mu slavný, tehdáž v\nPraze meškající pianista Liszt, jenž při tom improvisoval\nskvělý toast, který uchvátil i ostatní hosty, kteří se neznali\nve frančině a jen jaksi melodií toastu (nadšenou výmluvnost\nLisztovu) zaslechli, aniž by slovům rozuměli.\nKonečně musím podotknouti, že dal Kittl hostu přede-\nhřátí v konservatoři ouverturu k Learu a že ji Kittl sám\nřídil. Jak sám Berlioz pravil, bylo to poprvé, že on své\nvlastní skladby uslyšel, aniž by musel říditi osobně. Mohlť\ntedy co posluchač pásti se na skladbě své a byl ní velmi\ndojat. Tak se Berliozu řadil v Praze den ke dnu v nesku-\nleném lesku, ale za hranicemi spínali ruce nad mozar-\ntovskou Prahou a její hudební výtržností. „Vy jste ztratili\nhlavu!\" pravil Robert Schumann jednou později v hovoru k\nDr. Hanslíkovi.\nPo několikatýdním pobytu rozloučil se konečně Berlioz\ns Prahou. Nepřišel tam už nikdy více a to bylo snad vel-\nmi dobře, neboť s tíží byly by mu všechny šťastné hvězdy\ntak zářily, jako poprvé."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "85", "page_fin": "86", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.4", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.3", "debut_caractere": 3332, "fin_caractere_exclue": 3981, "texte": "Úvahy.\n\nLe carneval de Prague pour le violin par Maurice Mildner.\nChez Christoph et Kuhe a Prague.\nKarneval pražský\" sluje skladba pro housle z pozůstalo-\nsti p. M. Mildnera, prof. na konservatoři pražské, která, byvši\npřed lety od p. prof. Mildnera mistrně přednesena, došla nad-\nšené pochvaly obecenstva pražského. Nebožtík Mildner obral\nsi za vzor k své skladbě karneval benátský pro housle od Ernsta,\na následoval ho formálně úplně. Rozumíme-li pod karnevalem\nskladbu, v níž se má jevit bud jakási zvláštní záliba pro tu\nneb onu masopustní píseň, aneb v níž se má zrcadlit rozpoložení\nmysli aneb rozmar obecenstva v době masopustní, musí sklada-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1480, "texte": "tel volit k svému dílu takové motivy, které karakterisují alespoň\nponěkud dobu tu. Mildner užil k vylíčení masopustního roz-\npoložení mysli v Praze dvou velmi oblíbených Českých písní:\nváznou „Kde domov můj\", a žertovné-dovádivou „Pepíku\",\nkteré bezpochyby v době, kdy Mildner karneval svůj skládal,\npřevládaly. Karneval pražský (Gr-dur) hodí se pro houslisty,\nkteří se skvíti chtějí svou technickou zručností Čili virtuositou,\nk čemuž hned desítitaktová pékná předehra poskytuje příležitost.\nNásledující pak andante „Kde domov můj\" opakuje se varian-\ndo s přiměřeným průvodem klavíru v tétéž tónině ve vyšší oktávě\na končíc na dominantě ? vpadá do toniky žertovného nápěvu\n„Pepíku\", v němž se jeví veškerá rozpustilost a hýřivost v době\nmasopustní. Na to nastoupí théma, pak 24 variací a desíti-\ntaktová coda, v níž se mohl skladatel snadno v 5., 6. aB. taktu\nvyhnouti oktávám. Variace nemají jako v Ernstově karnevalu\nžádných meziher a průvod na klavír, jsa zde úplně věcí mimotní,\npohybuje se pouze na tónice, subdominantě a dominantě, aby\ntím více vynikly umělé variace, které, jsouce bud! v dvojtónech,\narpedžiích, flageoletu neb v decimách, oktávách atd., poskytují\nvirtuosu příležitost, aby objevil veškeré tajnosti koncertantní\nhry na housle. Ze se skladba ta, o jejíž vnitřní ceně rozhodo-\nvati nechceme, při výtečném provedení nemine se skvělým ze-\nvnějším výsledkem, jsme úplně přesvědčeni a můžeme ji také\nvirtuosům na housle co masopustní kapřici doporuČiti.\n\nd ——— d"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "85", "page_fin": "86", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.4.1", "titre_corps": "Le carneval de Prague pour le violin par Maurice Mildner.", "titre_sommaire": "Le carneval de Prague pour le violin par Maurice Mildner.", "signature_source": "d ——— d", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.3", "debut_caractere": 3340, "fin_caractere_exclue": 3981, "texte": "Le carneval de Prague pour le violin par Maurice Mildner.\nChez Christoph et Kuhe a Prague.\nKarneval pražský\" sluje skladba pro housle z pozůstalo-\nsti p. M. Mildnera, prof. na konservatoři pražské, která, byvši\npřed lety od p. prof. Mildnera mistrně přednesena, došla nad-\nšené pochvaly obecenstva pražského. Nebožtík Mildner obral\nsi za vzor k své skladbě karneval benátský pro housle od Ernsta,\na následoval ho formálně úplně. Rozumíme-li pod karnevalem\nskladbu, v níž se má jevit bud jakási zvláštní záliba pro tu\nneb onu masopustní píseň, aneb v níž se má zrcadlit rozpoložení\nmysli aneb rozmar obecenstva v době masopustní, musí sklada-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1480, "texte": "tel volit k svému dílu takové motivy, které karakterisují alespoň\nponěkud dobu tu. Mildner užil k vylíčení masopustního roz-\npoložení mysli v Praze dvou velmi oblíbených Českých písní:\nváznou „Kde domov můj\", a žertovné-dovádivou „Pepíku\",\nkteré bezpochyby v době, kdy Mildner karneval svůj skládal,\npřevládaly. Karneval pražský (Gr-dur) hodí se pro houslisty,\nkteří se skvíti chtějí svou technickou zručností Čili virtuositou,\nk čemuž hned desítitaktová pékná předehra poskytuje příležitost.\nNásledující pak andante „Kde domov můj\" opakuje se varian-\ndo s přiměřeným průvodem klavíru v tétéž tónině ve vyšší oktávě\na končíc na dominantě ? vpadá do toniky žertovného nápěvu\n„Pepíku\", v němž se jeví veškerá rozpustilost a hýřivost v době\nmasopustní. Na to nastoupí théma, pak 24 variací a desíti-\ntaktová coda, v níž se mohl skladatel snadno v 5., 6. aB. taktu\nvyhnouti oktávám. Variace nemají jako v Ernstově karnevalu\nžádných meziher a průvod na klavír, jsa zde úplně věcí mimotní,\npohybuje se pouze na tónice, subdominantě a dominantě, aby\ntím více vynikly umělé variace, které, jsouce bud! v dvojtónech,\narpedžiích, flageoletu neb v decimách, oktávách atd., poskytují\nvirtuosu příležitost, aby objevil veškeré tajnosti koncertantní\nhry na housle. Ze se skladba ta, o jejíž vnitřní ceně rozhodo-\nvati nechceme, při výtečném provedení nemine se skvělým ze-\nvnějším výsledkem, jsme úplně přesvědčeni a můžeme ji také\nvirtuosům na housle co masopustní kapřici doporuČiti.\n\nd ——— d"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "88", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.5", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.4", "debut_caractere": 1482, "fin_caractere_exclue": 5507, "texte": "Dopisy.\n\nx.\nZ Petrohradu. (Jaké dary obdržela pěvkyně A. Patti při své benefici.)\nZnamenitá pěvkyně tato obdrželak své benefici dar, jehož\ncena přesahuje 150.000 franků (60.000 zl. r. c.) Dar ten\nskládal se z 3 předmětů. Byla to zlatá stužka na krk ob-\nsahující briliant v ceně 30.000 franků, jejž obklopují nád-\nherné rubiny neobyčejné velikosti, pak náušnice a jehlice.\nDruhého dne po představení obdržela Patti list od hraběte\nAdelberga, ministra císařského domu, ve jménu caře Ale-\nksandra, k němuž připojeny byly briliantové náušnice a\nbriliantová jehlice v ceně 27.364 franků (as 10.000 zl.).\nZ Paříže. (Offenbachová opera „La Diva.\") — (Šeborův templářský\npochod. — Moritz Hauptmann o Berliozovi.)\nOffenbachova nejnovější opera „La Diva\", která se dne\n22. března v místnostech „Bouffes parisiennes\" provozovala, pro-\npadla na dobro. Jak se dovídáme, bude se v jednom z pří-\nštích Pasdeloupových koncertů „populares\" velkolepý templářský\nv m\npochod z české opery „Templáři\" od K. Sebora provozovati.\nMusím se též zmíniti o výroku německého kritika Morice Haupt-\nmanna, jejž pronesl as před 30. lety o hudbě Berliozové. Hudba\nBerliozova, praví, „zdržuje se ráda na nejzaŠŠích mezích krásy,\nBerlioz nechá nás zřídka kdy spatřiti sluneční paprslek; za to\nvšak otvírá pekelné brány do kořán. Beethoven uvádí nás\ntaké k tak mnohým děsným hloubkám ; avšak jak krásný, utě-\nšený ráj nechá nás opět viděti; a je-li to ztracený ráj, cit proň\nzůstal přec cudný. V Berliozových hudebníeh obrazech karak-\nternich není ani jediné zdravé skvrny; píseň i láska jsou otrá-\nveny. I kde lalioda chce vyniknout, kde se vynoří melodie a\nchce se rozprostři ti; tu ihned na ni doráží harmonickými a\nrhytmickými mukami tak , až se ze samé zoufalosti sama opět\nuvrhne do pekelného močálu, jehož žhavé vlny nad její hlavou\nse sřítí k věcnému trápení. Má-li skladba obsahovati živel ne-\npřátelský ; tu vyniká Berliozovo lícení frappantní pravdivostí.\nProti sobotě čarodějnic v Berliozově fantastické synfonii je We-\nberova hladomorna v Čarostřelci pravou ukolébavkou. Zde musí\noku předvedeny býti šklebící se kukle, divadelní potvory a pe-\nkelná zvířata všeho druhu, které v Berliozově skladbě při sly-\nšení vidět se domníváme. Milenka v melodii sní identifikovaná\nobjevuje se zde mezi ohavami v couravé podobě čarodějnic a\nhází vychrtlými údy v odporných skokách a po šunkách semo\ntamo. YŠe to a celý ten strašný pekelný rejd je lícen nejži-\nvějšími barvami; avšak zde se objevuje též nebezpečné skalisko.\nDopouŠtí-li se někdo v líčení strašidel a děsných věcí přemrŠtě-\nnosti a výstřednosti, může se lícení to snadno stát komickým a\nsice právc tam, kde to umělci nejméně je vhod.\"\nZ Vídně. (Lisztovo oratorium sv. Alžběta).\nLisztovo oratorium „Sv. Alžběta,\" které se tu dne 4.\ndubna u přítomnosti skladatele provozovalo, bylo přijato s\nnejvětší pochvalou, ano s takým nadšením, že se na po-\ndobný úspěch nepamatujeme. Oratorium to bude se co ne-\nvidět opětovati.\nZ Brunšviku. (Dr. Methsessel.)\nDne 23. března zemřel zde známý skladatel a kapelník\nDr. Methsessel.\nZ Kasselu. (Opera „Rosztrappe.\")\nZáci zdejšího konservatoře budou provozovati novou\nnárodní německou operu „Rosztrappe\" od svého ředitele A.\nH. Schultze.\nZ Káhiry (Kairo). (Pianista Antonín Katski)\n4\nVyhlášený polský pianista pan Antonín Katski (Kontský)\ndával zde dne 9. března velmi skvělý koncert, obdržev od mí-\nstokrále bezplatně nově vystavené divadlo k disposici. Lože\nk tomuto koncertu stála 75 franků (30 zl. r. cis.), parterre 15\nfranků (6 zl. r. Č.). Ze všech skladeb, které Katski s nevsedni\nbravourou přednesl, líbila se pieca „Reveil de Lion\", kterou\ndvakráte opakovati musel. Na to hrál Katski u místokrále a\nobdržel od něho 100 lib. sterlingů.\n\nZ Milána. (Opera „Valeria\" od Very. — Nové opery: La contessa di\nMerina; La Martire od Perelliho; Catarina Howard; Le due ami-\nche, Maria di Cipro od Cirilla — Alba ďoro od Battisty — Adri-\nana Lecouvreur, — Mše a pozůstalé věci po Rossinim, — Verdi,\n— Marchisio.\nKonečně provozovala se nová opera „ Valeriau od maestra"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6719, "texte": "Ed. Very v městském divadle v Bologni, a došla rozhodného vý-\nsledku. Maestro Yera osvědčil se už svou operou „Adriana Le-\nčo uvreur o va\" co nadaný skladatel; avšak nejnovnějŠí prací pře-\nkonal takřka sám sebe. O díle tom píše nestranný kritik San-\ngiorgi v časopise „Arpa\" jak následuje: „Jsem zanícen a mám\nza to, že to byli všichni, kteří byli přítomni prvnímu předsta-\nvení opery „Valeria\". Yera vytvořil dílo, jež se stane integru-\njící částí italského operního repertoiru a jež rozmnoží jeho slávu.\nHudba „Yalerie\" je melodiosní, jasná a plynná, instrumentace\nvelmi effektní a vedení hlasů výtečné, jak to také jinak být ne-\nmůže ; neboť Yera je jeden z nejvýbornějších učitelů zpěvu.u\nAvšak i ostatní noviny Boloňské překypují chválou o této opeřě\nvynášejíce některé kusy do nebe, na př. velkolepé finále, píseň\n„VlaŠťovíČko,\" duetto, terzetto, poslední scénu. Nedávno dá-\nvala se v Sassari nová opera ~Za Contessa di Marina''' s úspě-\nchem málo příznivým. Dobře že se žádný skladatel k ní ne-\nhlásil ! Tím věcŠího úspěchu měla v divadle Pergola ve Flo-\nrenci nová opera ~La Martire(l od mladistvého skladatele Edv.\nPerellibo, v níž nadaný komponista! 14krát vyvolán byl. Na\ndivadle v Catania bude se co nevidět provozovat nová opera\n„Catarina Howardu od maestro Yezzasiho, jenž je rodem z Ca-\ntanie. —Tutéž látku obral si k opeře skladatel Lillo a Petrella.\nNuže tedy budeme mít tři opery: Caterina Howard. Ostatně\nkdo ví, zdaž nepíše čtvrtou maestro Dali' Argine. V příští\nv\nsésoně bude provedena v místnostech ~Teatro Argentino\" v Římě\nnová opera „Ze due Amiche (Dvě přítelkyně)\" jež složila žen-\nská signora Teresa Seneke. Maestro Vincenzo Cirello v Nea-\npoli dokončil novou operu ~Maria di Cipro— V Neapoli stu-\nduje se nová operu vAlba ďorou od maestro Battisty, v níž vy-\nstoupí signora Favi-Galli, Zaccometti a Aldighieri. O Petrel-\nlovi dovídá se časopis Palcoscenico, že je Petrella vyzván, aby\nsložil pro Paříž novou operu na text Dumase a Petrucelliho,\njenž má název „Adriana Locouvreurova. Pochybuju, že bude\nněco na této zprávě. Nyní se v Itálii nemluví, než o slavnostní\npozůstalé mši Rossiniho. Nejprvé dávala se mše ta v městském\ndivadle v Bologni (23. břez.). Zpívaly v ní dámy sig. Vera-\nLorini, Spitzerova, Himelova, pánové Vincentelli, baryton Valle\na bassista Costa. Pippo Pippi; feuilletonista zdejšího casop.\nPerseveranza a Dr. Veritá z časopisu Pungulo odjeli tam, by\nv\nsi ji poslechli. Řízení tétéž mše na královském divadle v Tu-\nríně svěřeno jest skladateli sig. Pedrottimu. Jak se z časopisu\nDosmorama dovídám, došla tam mše Rossiniho příznivého avšak\nnikoliv nadšeného výsledku. Provedení bylo výtečné a jmeno-\nvitě vyznamenali se signora Pozzi Branzanty, signora Gai-\nbato Capponi atd. Agnus Dei se opětovalo a příjem obná-\nšel 12000 lire. Ullmann, známý podnikatel s touto mší enga-\nžoval k tomu úceli signora Vercolini, tenora Malvezziho a bassistu\nCapponiho. U zdejšího hudebního nakladatele Tita Ricordiho\nvyšla tiskem slavnostní tato mše Rossiniho v nádherném a ele-\ngantním vydání. Y cele nachází se fotografická podobizna Ros-\nsiniho. Mluvě o Rossinim musím připojiti, že se dražbou na\numělecké předměty, které Rossinimu náležely, vytěžilo 100000\nfranků (40000 zl.). Za 150 rukopisů skladeb to pro piano\na zpěv, žádá paní Rossiniová pouhou maličkost 200000 franků\n(80000 zl. r. cis.). Koneěně něco o Verdim, Majitel divadla-\n„Pagliano\" ve Florenci žádal Yerdiho, aby směl divadlo své po-\nkřtíti jmenem ~Yerdiíl, což mu skladatel Troubadouru odepřel.\nSestry Marchisiovy jsou nyní v Seville.\n\n—l—\n\nM. M.\nZ Dobříše. (Hudba chrámová.)\nNemá-li se minouti hudba chrámová s cílem žádoucím, nesmí\npostrádati vážnosti, velebnosti, důstojnosti a vznešenosti..\nKaždý tón má povznášet mysl naši k Bohu, tvůrci vŠehomíra,\naby pobádal ducha k pobožnosti, bychom tak řekli, aby udržo-\nzal nás v stálém spojení s Bohem. Většina těchto podmínek\nbohužel nedostává se chrámové naší hudbě na Dobříši z těch\npříčin, že nehledí se k tomu, by jednotlivé mše byly nastudo-\nvány, by účinkující osoby obeznámily se s duchem té které\nmše. Toho nezdá se býti řediteli kůru potřebno a nutno, by od-\nbýval zkoušky k mším, kteréž vyvolil sobě za obět. Pravím za\nobět, an zajisté mnohá mše, kteráž by zdařilým provedením ho\nudržela v pobožnosti, uvádí jej svým nezdařením se do hří-\nchu. K tomu patří neznalosti hudební, když nesnadné mše beze\nvšech zkoušek se provozují a divíme se tomu, že velebné du-\nchovenstvo naše podobným nesvárům neučiní přítrž, an jsme jisti\na přesvědčeni, že vzbudí toto Šumaření mezi nábožnými osad-\nníky pohoršení. Žádáme snažně, by na příště uváděny byly do\nchrámu našeho jedině mše nacvičené, jejichž pak zdařilým pro-\nved ením posloužilo by se Bohu , naši sv. církvi a veškerému\nkřesťanstvu.\nZ Domažlic, dne 6. dubna. (Koncert.)\nZpěvácký spolek „Břetislav\" uspořádal dne 29. března b*\nr. v sále reálné budovy druhý veřejný koncert, jenž dosel zda-\nřilého výsledku, ačkoliv návštěva byla přebídná. Program byl:\nOuvertura slovanská, od Tittla. — Touha, sbor od J. Knahla.\n—. Prosím, deklamovanka od J. J. Stankovského. — Kytičky,\nsbor s tenorovým sólem od E. V. Heisse. — Koncert na mer-\nlotiny od K. Bendla. — Aj píseň normandská od Lud.\nProcházky. — Básník, solový žert, od Stankovského. — 2. Od-\ndělení: Ouvertura z opery „Kouzelná flétna\" od V. Mozarta.\n— Kadrylla na ruské nápěvy, sbor od Nápravníka. — O lásce\nk vlasti, z básní E. Ziingla. — Vlastenecká, ženský sbor od\nP. Smolíka, slova od A. Melišové. — Koncertní polka na housle\nod K. Winingra. Bůh a víra, sbor od kapelního mistra Aloise\nAngra. Deficit obnášel 17 zl. 44 kr. Je to věru nezod-\npovědná liknavost se strany obecenstva, že takové vlažné úča-\nstenství v tak ušlechtilé zábavě duševní na jevo dává. Dne 8.\ndubna b. r. konalo se sl. requiem za zesnulého národního pěvce\na básníka Fr. Jar. Vacka-Kamenického, děkana Blovického,\nuspořádané zpěváckým spolkem Břetislavem a měšťanskou be-\n—šedou.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Beseda čtenářsko-ochotnické jednoty „ Thalieu na Malé\nStraně, která se odbývala dne 29. března, započala pěknou, v\nMozartově ducha a slohu složenou ouverturou „Slovan\" od Alojse\nHniličky, kapelníka v Chrudimi, v níž théma ze známého kvar-\ntettu „Já jsem Slovan\" uměle a důmyslně zpracována jest. Ochot-\nnický orkestr snažil se všemožně, dostáti úloze té, což se mu\nnamnoze podařilo. Slečna Ch. Spannerova, o níž jsme se již\nněkolikrát s velkou pochvalou zmínili, zapěla arii z opery\nGounodovy „Faust\", a byla za významný přednos mnohokráte\nhlucne vyvolána. Se slec. Spannerovou závodila nadaná mezzo-\nsopranistka slě. Alizarova, která zpívala zvučným a objemným\nhlasem velmi cituplne Pivodovu píseň a se sic. Spannerovou\nduetto „Dívca a Šohaj\", které se na opětované přání opětovat*"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5366, "texte": "muselo. Pan Kaplan přednesl na housle adagio od Vieuxtempse\ns chvalným úspěchem, jenž by býval mnohem věČší, kdyby byl\nmel p. Kaplan dokonalejší nástroj po ruce. Podotkneme-li ko-\nnečně, že pan TerŠ výtečným přednosem komického výstupu\n„Žvanil\" zbudil homerického smíchu, že „Zvířecí kvartetto11\nobecenstvo v rozmarném rozpoložení udrželo, nemusíme se již o\nničem jiném zmíniti, než o zdařilém provedení Pflegrovy veselo-\nhry „Telegram'1, která se velice líbila. Po hudební zábavě na-\nstal tanec, jenž trval až do rána. —r—\n* Zpěv. spolek pražských typografů uspořádal dne 4.\ndubna na střeleckém ostrově pěveckou, deklamatorní a hudební\nzábavu, při níž též spoluúČinkovali členové českého divadla sl.\nČermákova a p. Mošna. Téhož dne provedl týž spolek 09. hod.\nranní v chrámu Páně O. O. Milosrdných bratří vokální msi od\nJ. L. Zvonaře s vložkou od K. Bendla. Ze sborů byly nejlépe\nprovedeny „Kytičky\" od C. K. Heisse, se musel opětovati,\n„Ruská kadryla\" od Ed. Nápravníka, a „Šťastné manželství\"\nod K. Bendla, které došly velké pochvaly. Velmi zdatně pro-\nveden byl smísený sbor „Slzičky a vzdychání\" od zdatného\nskladatele Strebla.\nv\n* Cilý Karlínský zpěv. spolek „Slavoj\" účinkuje dnes\nV dělnické besedě v Karlíne a provede sbory: Vlasti, od To-\nvacovského, a Láska a réva, od Mendelssohna-Bartholdy-ho.\n* Malostranský jarý zpěvácký spolek „Lumír\" rozvinul hor-\nlivým a obratným řízením p. Jos. Drahorada v poslední době\ntakovou rozsáhlou činnost, že může sloužiti směle vsem jiným\nža vzor co do ochotného spoluúcinkování a vzájemnosti spol-\nkové. Účinková v dvakrát v zábavě Malostranského „Sokola\",\nkdež se mu velké pochvaly dostalo, zapěl v druhé besedě Ma-\nlostranské „Thálie\" dne 29. března výtečně Slavíkův „Rekův\nsen\" a musel na všestranné přání Zajícův „Üboj\" přidati.\nMimo to spolupůsobil v koncerte4 na ŽofinŠ, jejž bratrstvo Smí-\nchovské uspořádalo, třemi sbory se skvělým úspěchem a zapěl dne\n4. dubna při cvičení Malostranského „Sokola\" v sále na Žofíně\nsbory: Loveckou od Drahorada a ruskon kadrylu od Ed. Na-\npravníka, kteréžto obě skladby velkého došly potlesku. Pě-\nvecká zábava „Lumíra\", která se dne 21. března odbývala, vy-\ndařila se jak náleží. Slyšeli jsme Čtyry sbory : Sbor bojovníků\nod Skroupa Ten ptáček, sbor od Bergmanna Lovecká od\nJos. Drahorada a Kadrylu z ruských písní od Ed. Nápravníka,\nz nichž se poslední tři velice líbily. Provedení bylo pečlivým\nřízením p. ředitele Drahorada velmi zdařile. V zábavě té účin-\nkovali sIČ. Rliekaufova přednosem několika písní a p. Antonín\nMašek, jenž se vyznačil cituplným a hluboce promýšleným pro-\nvedením adagia pro cello od Kummra. Pan Vacata deklamoval\ns přiměřeným výrazem. Bylo by žádoucno, aby všichni zpě-\nváČtí spolkové tak pilně studovali a zpívali, jako „Lumír Ma-\nlostranský,\"\n* Pěvecká jednota ~PernŠtýn\" uspořádá v neděli dne 11.\ndubna v „Odeonu\" na Veselce v Pardubicích za laskavého spolu-\npůsobení členů dívčího zpěv. spolku Ludmily slečen M. Kopf-\nraahlerové, F. Vaňkové, A; Skoupé a L. Budíuské koncert.\nProgram. Vlasti, sbor od Tovacovského, přednese „PernŠtýn.\nLes trois Clochettes od J. P. Pixise pro piano s doprovázením\nkvartetta, předn. sic. M. Kopfmahlerova a Čtyři Členové Pern-\nštýna. Výprask, pro tenor se sborem a průvodem piana od\nP. Křižko vskéhó, předn. Pernštýnem. Ten boží svět tak da-\nleký, smíšený čtverozpěv od K. Bendla, zapějou slečny F. Vaň-\nková, A. Skoupá a dva Členové PernŠtýna, Kdo má pravdu?\nŽertovný výjev od K. Adamce, proveden sl. L. Budínskou a\njedním členem zpěváckého spolku. Zpěv rybářů se sólem a\nprůvodem piana ze zpěvohry „Němá z Portici4', zapěje Pern-\nŠtýn. Paraphrase de Concert z opery „Mojžíš\" od Jung-\nmanna, předn. sIČ. M. Kopfmahlerova. Klepny. Komická\nscéna pro tři mužské hlasy s průvodem piana od Dk. Javůrka,\nslova od Illnera , provedou tři členové pěvecké jednoty. Čistý\nvýnos věnován bude na upravení sochy Mariánské na náměstí.\n* Horlivý učitel p. J. Baxa v Sedlčanech hodlá tam\nzařídí ti ženský pěvecký spolek, v němž mu zajisté spanilomyslné\ndámy nápomocny budou.\nŽebrácký zpěv. spolek uspořádá v neděli dne 11. dub.\nbesedu, v níž provedeny budou: Píseň o zvonu. Křižáci na\nmoři, skladba od Fr. Bažina. Deklamace. ZastaveníČko,\ns tenorovým sólem od Storcha. Písně s průvodem piana.\nMladí muzikanti, mužský sbor od Kůckena. Jak z programu\ntoho vysvítá, nezdá se znáti zpěvácký spolek skladby české,\nneboť provozuje samé komposice od německých a francouzských\nskladatelů.\n* Lulecský zpěv spolek „LibuŠa\" uspořádá dne 11. dubna\nbesedu, jejížto program jest následující: Ouvertura k „Němé\"\nod Aubera. Země má, sb. od Oskavského (poprvé). Pieca\npro cello. Deklamace Máj, smíšený sbor od Fr. Pivody.\nTichá noc, solový zpěv pro baryton. Deklamace. Ten\nptáček, sbor od E. Bergmanna.\n* Zpěvácký spolek soběslavský „Petr Voku uspořádal dne\n3. dubna v sále ~u zlatého slunce\" pěveckou a hudební besedu,\njejíž program jest následující: 1. Hudba: „Poslední myšlenka\nVebrova\", variace pro housle složil a přednese p. Hynek Vacek.\n2. Zpěv: „Žárlivý holoubek.\" 3. Hudba: „Mlýn na skále\",\nouvertura od Reissigera. 4. Zpěv: „Cikáni\" od Vogla. Mezi\ntím budou soběslavští P. T. páni studující z laskavé ochoty krátí\ndivadlo : „Pan Franc ze zámku.\" Zpěvohra ve dvou jednáních\nod Matěje Kopeckého. Ku konci „Herkules.\" Ucel: zakoupení\nhudebních nástrojů.\n* V Citově na Moravě zařizuje se čtenářsko-zpěvácký spo-\nlek, jemuž dáno jméno „Cyril.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "86", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Petrohradu. (Jaké dary obdržela pěvkyně A. Patti při své benefici.)", "titre_sommaire": "Z Petrohradu. (Jaké dary obdržela pěvkyně A. Patti při své benefici.)", "signature_source": "x", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.4", "debut_caractere": 1491, "fin_caractere_exclue": 5186, "texte": "x.\nZ Petrohradu. (Jaké dary obdržela pěvkyně A. Patti při své benefici.)\nZnamenitá pěvkyně tato obdrželak své benefici dar, jehož\ncena přesahuje 150.000 franků (60.000 zl. r. c.) Dar ten\nskládal se z 3 předmětů. Byla to zlatá stužka na krk ob-\nsahující briliant v ceně 30.000 franků, jejž obklopují nád-\nherné rubiny neobyčejné velikosti, pak náušnice a jehlice.\nDruhého dne po představení obdržela Patti list od hraběte\nAdelberga, ministra císařského domu, ve jménu caře Ale-\nksandra, k němuž připojeny byly briliantové náušnice a\nbriliantová jehlice v ceně 27.364 franků (as 10.000 zl.).\nZ Paříže. (Offenbachová opera „La Diva.\") — (Šeborův templářský\npochod. — Moritz Hauptmann o Berliozovi.)\nOffenbachova nejnovější opera „La Diva\", která se dne\n22. března v místnostech „Bouffes parisiennes\" provozovala, pro-\npadla na dobro. Jak se dovídáme, bude se v jednom z pří-\nštích Pasdeloupových koncertů „populares\" velkolepý templářský\nv m\npochod z české opery „Templáři\" od K. Sebora provozovati.\nMusím se též zmíniti o výroku německého kritika Morice Haupt-\nmanna, jejž pronesl as před 30. lety o hudbě Berliozové. Hudba\nBerliozova, praví, „zdržuje se ráda na nejzaŠŠích mezích krásy,\nBerlioz nechá nás zřídka kdy spatřiti sluneční paprslek; za to\nvšak otvírá pekelné brány do kořán. Beethoven uvádí nás\ntaké k tak mnohým děsným hloubkám ; avšak jak krásný, utě-\nšený ráj nechá nás opět viděti; a je-li to ztracený ráj, cit proň\nzůstal přec cudný. V Berliozových hudebníeh obrazech karak-\nternich není ani jediné zdravé skvrny; píseň i láska jsou otrá-\nveny. I kde lalioda chce vyniknout, kde se vynoří melodie a\nchce se rozprostři ti; tu ihned na ni doráží harmonickými a\nrhytmickými mukami tak , až se ze samé zoufalosti sama opět\nuvrhne do pekelného močálu, jehož žhavé vlny nad její hlavou\nse sřítí k věcnému trápení. Má-li skladba obsahovati živel ne-\npřátelský ; tu vyniká Berliozovo lícení frappantní pravdivostí.\nProti sobotě čarodějnic v Berliozově fantastické synfonii je We-\nberova hladomorna v Čarostřelci pravou ukolébavkou. Zde musí\noku předvedeny býti šklebící se kukle, divadelní potvory a pe-\nkelná zvířata všeho druhu, které v Berliozově skladbě při sly-\nšení vidět se domníváme. Milenka v melodii sní identifikovaná\nobjevuje se zde mezi ohavami v couravé podobě čarodějnic a\nhází vychrtlými údy v odporných skokách a po šunkách semo\ntamo. YŠe to a celý ten strašný pekelný rejd je lícen nejži-\nvějšími barvami; avšak zde se objevuje též nebezpečné skalisko.\nDopouŠtí-li se někdo v líčení strašidel a děsných věcí přemrŠtě-\nnosti a výstřednosti, může se lícení to snadno stát komickým a\nsice právc tam, kde to umělci nejméně je vhod.\"\nZ Vídně. (Lisztovo oratorium sv. Alžběta).\nLisztovo oratorium „Sv. Alžběta,\" které se tu dne 4.\ndubna u přítomnosti skladatele provozovalo, bylo přijato s\nnejvětší pochvalou, ano s takým nadšením, že se na po-\ndobný úspěch nepamatujeme. Oratorium to bude se co ne-\nvidět opětovati.\nZ Brunšviku. (Dr. Methsessel.)\nDne 23. března zemřel zde známý skladatel a kapelník\nDr. Methsessel.\nZ Kasselu. (Opera „Rosztrappe.\")\nZáci zdejšího konservatoře budou provozovati novou\nnárodní německou operu „Rosztrappe\" od svého ředitele A.\nH. Schultze.\nZ Káhiry (Kairo). (Pianista Antonín Katski)\n4\nVyhlášený polský pianista pan Antonín Katski (Kontský)\ndával zde dne 9. března velmi skvělý koncert, obdržev od mí-\nstokrále bezplatně nově vystavené divadlo k disposici. Lože\nk tomuto koncertu stála 75 franků (30 zl. r. cis.), parterre 15\nfranků (6 zl. r. Č.). Ze všech skladeb, které Katski s nevsedni\nbravourou přednesl, líbila se pieca „Reveil de Lion\", kterou\ndvakráte opakovati musel. Na to hrál Katski u místokrále a\nobdržel od něho 100 lib. sterlingů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "87", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Milána. (Opera „Valeria\" od Very. — Nové opery: La contessa di", "titre_sommaire": "Z Milána. (Opera „Valeria\" od Very. — Nové opery: La contessa di", "signature_source": "—l—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.4", "debut_caractere": 5188, "fin_caractere_exclue": 5507, "texte": "Z Milána. (Opera „Valeria\" od Very. — Nové opery: La contessa di\nMerina; La Martire od Perelliho; Catarina Howard; Le due ami-\nche, Maria di Cipro od Cirilla — Alba ďoro od Battisty — Adri-\nana Lecouvreur, — Mše a pozůstalé věci po Rossinim, — Verdi,\n— Marchisio.\nKonečně provozovala se nová opera „ Valeriau od maestra"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3540, "texte": "Ed. Very v městském divadle v Bologni, a došla rozhodného vý-\nsledku. Maestro Yera osvědčil se už svou operou „Adriana Le-\nčo uvreur o va\" co nadaný skladatel; avšak nejnovnějŠí prací pře-\nkonal takřka sám sebe. O díle tom píše nestranný kritik San-\ngiorgi v časopise „Arpa\" jak následuje: „Jsem zanícen a mám\nza to, že to byli všichni, kteří byli přítomni prvnímu předsta-\nvení opery „Valeria\". Yera vytvořil dílo, jež se stane integru-\njící částí italského operního repertoiru a jež rozmnoží jeho slávu.\nHudba „Yalerie\" je melodiosní, jasná a plynná, instrumentace\nvelmi effektní a vedení hlasů výtečné, jak to také jinak být ne-\nmůže ; neboť Yera je jeden z nejvýbornějších učitelů zpěvu.u\nAvšak i ostatní noviny Boloňské překypují chválou o této opeřě\nvynášejíce některé kusy do nebe, na př. velkolepé finále, píseň\n„VlaŠťovíČko,\" duetto, terzetto, poslední scénu. Nedávno dá-\nvala se v Sassari nová opera ~Za Contessa di Marina''' s úspě-\nchem málo příznivým. Dobře že se žádný skladatel k ní ne-\nhlásil ! Tím věcŠího úspěchu měla v divadle Pergola ve Flo-\nrenci nová opera ~La Martire(l od mladistvého skladatele Edv.\nPerellibo, v níž nadaný komponista! 14krát vyvolán byl. Na\ndivadle v Catania bude se co nevidět provozovat nová opera\n„Catarina Howardu od maestro Yezzasiho, jenž je rodem z Ca-\ntanie. —Tutéž látku obral si k opeře skladatel Lillo a Petrella.\nNuže tedy budeme mít tři opery: Caterina Howard. Ostatně\nkdo ví, zdaž nepíše čtvrtou maestro Dali' Argine. V příští\nv\nsésoně bude provedena v místnostech ~Teatro Argentino\" v Římě\nnová opera „Ze due Amiche (Dvě přítelkyně)\" jež složila žen-\nská signora Teresa Seneke. Maestro Vincenzo Cirello v Nea-\npoli dokončil novou operu ~Maria di Cipro— V Neapoli stu-\nduje se nová operu vAlba ďorou od maestro Battisty, v níž vy-\nstoupí signora Favi-Galli, Zaccometti a Aldighieri. O Petrel-\nlovi dovídá se časopis Palcoscenico, že je Petrella vyzván, aby\nsložil pro Paříž novou operu na text Dumase a Petrucelliho,\njenž má název „Adriana Locouvreurova. Pochybuju, že bude\nněco na této zprávě. Nyní se v Itálii nemluví, než o slavnostní\npozůstalé mši Rossiniho. Nejprvé dávala se mše ta v městském\ndivadle v Bologni (23. břez.). Zpívaly v ní dámy sig. Vera-\nLorini, Spitzerova, Himelova, pánové Vincentelli, baryton Valle\na bassista Costa. Pippo Pippi; feuilletonista zdejšího casop.\nPerseveranza a Dr. Veritá z časopisu Pungulo odjeli tam, by\nv\nsi ji poslechli. Řízení tétéž mše na královském divadle v Tu-\nríně svěřeno jest skladateli sig. Pedrottimu. Jak se z časopisu\nDosmorama dovídám, došla tam mše Rossiniho příznivého avšak\nnikoliv nadšeného výsledku. Provedení bylo výtečné a jmeno-\nvitě vyznamenali se signora Pozzi Branzanty, signora Gai-\nbato Capponi atd. Agnus Dei se opětovalo a příjem obná-\nšel 12000 lire. Ullmann, známý podnikatel s touto mší enga-\nžoval k tomu úceli signora Vercolini, tenora Malvezziho a bassistu\nCapponiho. U zdejšího hudebního nakladatele Tita Ricordiho\nvyšla tiskem slavnostní tato mše Rossiniho v nádherném a ele-\ngantním vydání. Y cele nachází se fotografická podobizna Ros-\nsiniho. Mluvě o Rossinim musím připojiti, že se dražbou na\numělecké předměty, které Rossinimu náležely, vytěžilo 100000\nfranků (40000 zl.). Za 150 rukopisů skladeb to pro piano\na zpěv, žádá paní Rossiniová pouhou maličkost 200000 franků\n(80000 zl. r. cis.). Koneěně něco o Verdim, Majitel divadla-\n„Pagliano\" ve Florenci žádal Yerdiho, aby směl divadlo své po-\nkřtíti jmenem ~Yerdiíl, což mu skladatel Troubadouru odepřel.\nSestry Marchisiovy jsou nyní v Seville.\n\n—l—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "87", "page_fin": "87", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Dobříše. (Hudba chrámová.)", "titre_sommaire": "Z Dobříše. (Hudba chrámová.)", "signature_source": "M. M", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.5", "debut_caractere": 3542, "fin_caractere_exclue": 5906, "texte": "M. M.\nZ Dobříše. (Hudba chrámová.)\nNemá-li se minouti hudba chrámová s cílem žádoucím, nesmí\npostrádati vážnosti, velebnosti, důstojnosti a vznešenosti..\nKaždý tón má povznášet mysl naši k Bohu, tvůrci vŠehomíra,\naby pobádal ducha k pobožnosti, bychom tak řekli, aby udržo-\nzal nás v stálém spojení s Bohem. Většina těchto podmínek\nbohužel nedostává se chrámové naší hudbě na Dobříši z těch\npříčin, že nehledí se k tomu, by jednotlivé mše byly nastudo-\nvány, by účinkující osoby obeznámily se s duchem té které\nmše. Toho nezdá se býti řediteli kůru potřebno a nutno, by od-\nbýval zkoušky k mším, kteréž vyvolil sobě za obět. Pravím za\nobět, an zajisté mnohá mše, kteráž by zdařilým provedením ho\nudržela v pobožnosti, uvádí jej svým nezdařením se do hří-\nchu. K tomu patří neznalosti hudební, když nesnadné mše beze\nvšech zkoušek se provozují a divíme se tomu, že velebné du-\nchovenstvo naše podobným nesvárům neučiní přítrž, an jsme jisti\na přesvědčeni, že vzbudí toto Šumaření mezi nábožnými osad-\nníky pohoršení. Žádáme snažně, by na příště uváděny byly do\nchrámu našeho jedině mše nacvičené, jejichž pak zdařilým pro-\nved ením posloužilo by se Bohu , naši sv. církvi a veškerému\nkřesťanstvu.\nZ Domažlic, dne 6. dubna. (Koncert.)\nZpěvácký spolek „Břetislav\" uspořádal dne 29. března b*\nr. v sále reálné budovy druhý veřejný koncert, jenž dosel zda-\nřilého výsledku, ačkoliv návštěva byla přebídná. Program byl:\nOuvertura slovanská, od Tittla. — Touha, sbor od J. Knahla.\n—. Prosím, deklamovanka od J. J. Stankovského. — Kytičky,\nsbor s tenorovým sólem od E. V. Heisse. — Koncert na mer-\nlotiny od K. Bendla. — Aj píseň normandská od Lud.\nProcházky. — Básník, solový žert, od Stankovského. — 2. Od-\ndělení: Ouvertura z opery „Kouzelná flétna\" od V. Mozarta.\n— Kadrylla na ruské nápěvy, sbor od Nápravníka. — O lásce\nk vlasti, z básní E. Ziingla. — Vlastenecká, ženský sbor od\nP. Smolíka, slova od A. Melišové. — Koncertní polka na housle\nod K. Winingra. Bůh a víra, sbor od kapelního mistra Aloise\nAngra. Deficit obnášel 17 zl. 44 kr. Je to věru nezod-\npovědná liknavost se strany obecenstva, že takové vlažné úča-\nstenství v tak ušlechtilé zábavě duševní na jevo dává. Dne 8.\ndubna b. r. konalo se sl. requiem za zesnulého národního pěvce\na básníka Fr. Jar. Vacka-Kamenického, děkana Blovického,\nuspořádané zpěváckým spolkem Břetislavem a měšťanskou be-\n—šedou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "87", "page_fin": "88", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.5.4", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.5", "debut_caractere": 5908, "fin_caractere_exclue": 6719, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\n* Beseda čtenářsko-ochotnické jednoty „ Thalieu na Malé\nStraně, která se odbývala dne 29. března, započala pěknou, v\nMozartově ducha a slohu složenou ouverturou „Slovan\" od Alojse\nHniličky, kapelníka v Chrudimi, v níž théma ze známého kvar-\ntettu „Já jsem Slovan\" uměle a důmyslně zpracována jest. Ochot-\nnický orkestr snažil se všemožně, dostáti úloze té, což se mu\nnamnoze podařilo. Slečna Ch. Spannerova, o níž jsme se již\nněkolikrát s velkou pochvalou zmínili, zapěla arii z opery\nGounodovy „Faust\", a byla za významný přednos mnohokráte\nhlucne vyvolána. Se slec. Spannerovou závodila nadaná mezzo-\nsopranistka slě. Alizarova, která zpívala zvučným a objemným\nhlasem velmi cituplne Pivodovu píseň a se sic. Spannerovou\nduetto „Dívca a Šohaj\", které se na opětované přání opětovat*"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5366, "texte": "muselo. Pan Kaplan přednesl na housle adagio od Vieuxtempse\ns chvalným úspěchem, jenž by býval mnohem věČší, kdyby byl\nmel p. Kaplan dokonalejší nástroj po ruce. Podotkneme-li ko-\nnečně, že pan TerŠ výtečným přednosem komického výstupu\n„Žvanil\" zbudil homerického smíchu, že „Zvířecí kvartetto11\nobecenstvo v rozmarném rozpoložení udrželo, nemusíme se již o\nničem jiném zmíniti, než o zdařilém provedení Pflegrovy veselo-\nhry „Telegram'1, která se velice líbila. Po hudební zábavě na-\nstal tanec, jenž trval až do rána. —r—\n* Zpěv. spolek pražských typografů uspořádal dne 4.\ndubna na střeleckém ostrově pěveckou, deklamatorní a hudební\nzábavu, při níž též spoluúČinkovali členové českého divadla sl.\nČermákova a p. Mošna. Téhož dne provedl týž spolek 09. hod.\nranní v chrámu Páně O. O. Milosrdných bratří vokální msi od\nJ. L. Zvonaře s vložkou od K. Bendla. Ze sborů byly nejlépe\nprovedeny „Kytičky\" od C. K. Heisse, se musel opětovati,\n„Ruská kadryla\" od Ed. Nápravníka, a „Šťastné manželství\"\nod K. Bendla, které došly velké pochvaly. Velmi zdatně pro-\nveden byl smísený sbor „Slzičky a vzdychání\" od zdatného\nskladatele Strebla.\nv\n* Cilý Karlínský zpěv. spolek „Slavoj\" účinkuje dnes\nV dělnické besedě v Karlíne a provede sbory: Vlasti, od To-\nvacovského, a Láska a réva, od Mendelssohna-Bartholdy-ho.\n* Malostranský jarý zpěvácký spolek „Lumír\" rozvinul hor-\nlivým a obratným řízením p. Jos. Drahorada v poslední době\ntakovou rozsáhlou činnost, že může sloužiti směle vsem jiným\nža vzor co do ochotného spoluúcinkování a vzájemnosti spol-\nkové. Účinková v dvakrát v zábavě Malostranského „Sokola\",\nkdež se mu velké pochvaly dostalo, zapěl v druhé besedě Ma-\nlostranské „Thálie\" dne 29. března výtečně Slavíkův „Rekův\nsen\" a musel na všestranné přání Zajícův „Üboj\" přidati.\nMimo to spolupůsobil v koncerte4 na ŽofinŠ, jejž bratrstvo Smí-\nchovské uspořádalo, třemi sbory se skvělým úspěchem a zapěl dne\n4. dubna při cvičení Malostranského „Sokola\" v sále na Žofíně\nsbory: Loveckou od Drahorada a ruskon kadrylu od Ed. Na-\npravníka, kteréžto obě skladby velkého došly potlesku. Pě-\nvecká zábava „Lumíra\", která se dne 21. března odbývala, vy-\ndařila se jak náleží. Slyšeli jsme Čtyry sbory : Sbor bojovníků\nod Skroupa Ten ptáček, sbor od Bergmanna Lovecká od\nJos. Drahorada a Kadrylu z ruských písní od Ed. Nápravníka,\nz nichž se poslední tři velice líbily. Provedení bylo pečlivým\nřízením p. ředitele Drahorada velmi zdařile. V zábavě té účin-\nkovali sIČ. Rliekaufova přednosem několika písní a p. Antonín\nMašek, jenž se vyznačil cituplným a hluboce promýšleným pro-\nvedením adagia pro cello od Kummra. Pan Vacata deklamoval\ns přiměřeným výrazem. Bylo by žádoucno, aby všichni zpě-\nváČtí spolkové tak pilně studovali a zpívali, jako „Lumír Ma-\nlostranský,\"\n* Pěvecká jednota ~PernŠtýn\" uspořádá v neděli dne 11.\ndubna v „Odeonu\" na Veselce v Pardubicích za laskavého spolu-\npůsobení členů dívčího zpěv. spolku Ludmily slečen M. Kopf-\nraahlerové, F. Vaňkové, A; Skoupé a L. Budíuské koncert.\nProgram. Vlasti, sbor od Tovacovského, přednese „PernŠtýn.\nLes trois Clochettes od J. P. Pixise pro piano s doprovázením\nkvartetta, předn. sic. M. Kopfmahlerova a Čtyři Členové Pern-\nštýna. Výprask, pro tenor se sborem a průvodem piana od\nP. Křižko vskéhó, předn. Pernštýnem. Ten boží svět tak da-\nleký, smíšený čtverozpěv od K. Bendla, zapějou slečny F. Vaň-\nková, A. Skoupá a dva Členové PernŠtýna, Kdo má pravdu?\nŽertovný výjev od K. Adamce, proveden sl. L. Budínskou a\njedním členem zpěváckého spolku. Zpěv rybářů se sólem a\nprůvodem piana ze zpěvohry „Němá z Portici4', zapěje Pern-\nŠtýn. Paraphrase de Concert z opery „Mojžíš\" od Jung-\nmanna, předn. sIČ. M. Kopfmahlerova. Klepny. Komická\nscéna pro tři mužské hlasy s průvodem piana od Dk. Javůrka,\nslova od Illnera , provedou tři členové pěvecké jednoty. Čistý\nvýnos věnován bude na upravení sochy Mariánské na náměstí.\n* Horlivý učitel p. J. Baxa v Sedlčanech hodlá tam\nzařídí ti ženský pěvecký spolek, v němž mu zajisté spanilomyslné\ndámy nápomocny budou.\nŽebrácký zpěv. spolek uspořádá v neděli dne 11. dub.\nbesedu, v níž provedeny budou: Píseň o zvonu. Křižáci na\nmoři, skladba od Fr. Bažina. Deklamace. ZastaveníČko,\ns tenorovým sólem od Storcha. Písně s průvodem piana.\nMladí muzikanti, mužský sbor od Kůckena. Jak z programu\ntoho vysvítá, nezdá se znáti zpěvácký spolek skladby české,\nneboť provozuje samé komposice od německých a francouzských\nskladatelů.\n* Lulecský zpěv spolek „LibuŠa\" uspořádá dne 11. dubna\nbesedu, jejížto program jest následující: Ouvertura k „Němé\"\nod Aubera. Země má, sb. od Oskavského (poprvé). Pieca\npro cello. Deklamace Máj, smíšený sbor od Fr. Pivody.\nTichá noc, solový zpěv pro baryton. Deklamace. Ten\nptáček, sbor od E. Bergmanna.\n* Zpěvácký spolek soběslavský „Petr Voku uspořádal dne\n3. dubna v sále ~u zlatého slunce\" pěveckou a hudební besedu,\njejíž program jest následující: 1. Hudba: „Poslední myšlenka\nVebrova\", variace pro housle složil a přednese p. Hynek Vacek.\n2. Zpěv: „Žárlivý holoubek.\" 3. Hudba: „Mlýn na skále\",\nouvertura od Reissigera. 4. Zpěv: „Cikáni\" od Vogla. Mezi\ntím budou soběslavští P. T. páni studující z laskavé ochoty krátí\ndivadlo : „Pan Franc ze zámku.\" Zpěvohra ve dvou jednáních\nod Matěje Kopeckého. Ku konci „Herkules.\" Ucel: zakoupení\nhudebních nástrojů.\n* V Citově na Moravě zařizuje se čtenářsko-zpěvácký spo-\nlek, jemuž dáno jméno „Cyril.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "90", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.6", "debut_caractere": 5368, "fin_caractere_exclue": 7499, "texte": "Zprávy.\n\n* České divadlo. 31. března: „Zajatá.\" — 2. dubna:\n„Linda ze Chamounix\" ; 3. dubna: „V studni4. dubna:\n~Maškarní ples krále Gustava III.; 6. dubna: Unos ze\nseraůuf velká komická zpěvohra ve 3 jed. ; Český přeMad\nod J. Jungmanna. Hudba od Mozarta (poprvé); —B. dubna:\n„Nabuchodonosorveliká opera ve 4 jedu. od T. Solery,zce-\nstil B. Peská. Hudba od Jos. Verdi-ho.\nPoslední představení „Lindy\", jemuž jakož i3. du-\nbna provozované operetě „v studni\" přítomen byl pe-\ntrohradský purkmistr p. Bykov, můžeme nazvati velmi zda-\nřilým, ano, co do hudební části vzorným. Především sluší\novšem jmenovati výtečně provedené úlohy slě. z Ehrenbergů\n(Linda), a pánů Lea (Antonio) a Palečka (Boisfleury); než\ni slč. Hanušova (Pierotto) překvapila nás tenkráte svým zpě-\nvem hlavně v 1. jednání, kdež určitá, čistá intonace a klid-\nná, srovnalá kantilena zajisté patrný pokrok naši snažné al-\ntistky osvědčila. P. Barcal (Arthur) nebyl sice příliš dobře\ndisponován, zpíval ale, jako vždy, docela korrektně a de-\nlikátně. Jelikož sic, Sákova, která zajisté ve prospěch cel-\nku převzala „Martu\" a p. Cech ml. (rektor) své úlohy vel-\nmi dobře provedli ai souhra výborná byla, se\npředstavení hlučné pochvaly. Zpěvohru řídil p. kap. Čech...\nNěkolik minut trvající potlesk, množství věnců (mezi\nnimi skvostný stříbrný, pozlacený, jest darem velkokněžny\nOldenburské) a kytic, jímž přečetné obecenstvo slč. z Ehren-\nbengův co beneficiantku v prvním představení Mozartova\n„Únosu ze serailu\" přijalo, dokazovalo zajisté spravedlivé\nuznání a ocenění velkých zásluh, jež si slč. o naši operu\nzískala, a jímž novou připojila uvedením tohoto genialného\nplodu na české jeviště. „CJnos\" vězí sice z velké části v\nstarém aparatu operním, vyniká však ovšem mimo la-\nhodnost melodických forem, která se u Mozarta sama sebou\nrozumí hlavně výtečným podáním komické postavy Os-\nmina a pak dramatickou komposicí finále 2. jednání s roz-\nkošnými dvojnásobnými duetty, ne méně než „Figarova svad-\nba.\" Provedení bylo v celku výborné; slč. z Ehrenbergův\nslavila co „Konstance44 tudíž v jedné z nejt잊ích kolo-\nraturníeh partií pravý a zasloužený triumf, p. Lukeš"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8140, "texte": "(Belmonte) dovedl vyhověti všem spravedlivým nárokům v\nplné míře, a p. Paleček měl co „Osmin\" příležitosti dost a\ndost úcinkovati nejen zuslechtilým zpěvem svým ale i hu-\nmoristickou svou hrou. Sic. Kupkova zpívala ~Bloudu,\" p.\nBarcal „Pedrilla\" správně a svědomitě; úlohy ty ale poža-\ndují mnohem větší zručnost hereckou než oběma umělcům\ndosaváde dopřána jest. Celá komparserie jakož i sbory\nbyly velmi precisní, řízením p. kapelníka Smetany. P.\nSamberk převzal nevděčnou úlohu Selima basy. Obecenstvo\nbylo nad míru animováno a přijalo tuto novinku věru nad-\nšeně; pijácký dvojzpěv v 2. jednání (Osmin aPedrillo; „Vi-\nvat Bachus\") musel se opakovati. Při této příležitosti musí-\nme se zmíniti o věci, která mnohem větší pozornosti zaslu-\nhuje, než se jí u nás věnuje, míníme překládání operních\ntextů. Překlad „Únosu\" jest totiž jako většina ceských pře-\nkladů velmi slabý a zasluhuje tím rozhodnějšího pokárání,\njelikož se zde jedná o zpěvohru klassickou, k níž by se i\npřekladatel s větší pietou zachovati měl. Jako mnozí dra-\nmatu spisovatelé to bohužel za degradaci považují, žádá-li\nse od nich sepsání operního textu, tak zdá se obyčejně i\npřekladatelům na librettu méně záležeti než na recitovaném\ndramatu a výsledky bývají této zásadě přiměřeny, zvlá-\nště když jsou pracemi spisovatelů, kteří nejsou hudebníky,\na sice vzdělanými hudebníky, neboť jen tenkráte mohou se\nstáti záživnými. Na to se béře u nás velmi malý ohled a\ndopouští se do nebe volajících hříchů na rhytmice našeho\njazyku jakoby to muselo být. Není zde místa, abychom\nrozkládali důvody pro a contra časomíru nebo pro a contra\npřízvuk, postačí zajisté když konstatujeme, že se neustále\nv našich překladech dávají slabiky i časomírou i přízvukem\nx u\nkrátké jako k. p. koncovky (bez posice) „tiše\", „tonm\"\nUUUJL U X ouox uuxu\n„námořníkem,\" „s bohem,u „bojovaU'\"atd., nebo „zhano&eno,\"\no o o i\n„vyvěšeno a j. v. —na noty nejen akcentuované ale i dlouhél\nNeb jak často musíme slyŠeti totéž slovo k. p. vlastní jméno Ku-\nridika bezprostředné po sobě v dvojím rhytmu o oxo a uxo—.\nA takovýmto nesmyslům, jež v překladech německých\nostatně o málo lepších přece jen velmi zřídka nalézáme,\nmuselo se naše obecenstvo takořka již úplně přivyknouti;\nneboť slýchá je skoro denně. Jedna z hlavních příčin to-\nhoto smutného úkazu jest, že naši překladatelé nepoužívají\nve svůj prospěch malých dovolených změn, k. p. v rhytmice\nrecitativů, jimiž by se hudební deklamace stala češtině pří-\nhodnější. Když stojí překlad co do básnické ceny sebe níže,\ntak, že v nejpoetičtějších situacích musíme poslouchati nej-\nvšednější prosaické fráze mohli bycbom snad ještě po-\nmlčeti; však když se známé a zřejmé tonomalbě podkiádá\ntext docela jiného obsahu, když do konce musíme zažívati\nnejhorší germanismy („ať žijou vysoko!\" = „sie leben hoch!\"\nv „Únosu\"), to zdá se nám přece překročovati všechny meze.\nŽe překlad „Únosu\" tím méně vyhovuje jakýmsi zvláštním\npožadavkům, k. p. odstranění nesnesitelného někdy opako-\nvání bohatším textem atd., samo sebou se rozumí;* a přec\nbylo by takovéto podniknutí nesnadné sice ale zajisté\nvděčné a Mozartovy hudby hodné. „Nabuchodonosor\",\njeden z nejdřívějších výrobků operní veldílny J. Verdi-ho,\nnemá ani to jedno oko, které by ho oprávnělo, královati\nnad slepými; jesti to hudební nesmysl nejvyšší potence, a\nstojí již jednou nohou v oboru burleskní parodie, že\nzpívá nejvyšší kněz Zachariáš, neb král „Nabueco\" nebo\njiná vznešená osoba v nejpatetičtější scéně veselou polku,\nkvapík nebo valčík není ve vlašské opeře a zvláště u\n„mistra Verdiho\" nic nového; vrcholem genialnosti jest ale\nonen triviální „marš\", provedený sul palco v chrámě Jeru-\nsalemském nejnovějšími klapkovými nástroji] Musíme\nse přiznati, že nás ne méně než „Abigail\" znepokojuje tuhý\nživot Nabuchodonosorův, přáli bychom si, aby byl jednou\nkonečně pochován v divadelním archivu. Provedení jest\nv celku výtečné; jen p. Sebesta měl by v titulní úloze své\nhře tutéž píli věnovati, jakou věnovati se zdá svému zpěvu,,\novsem ještě z naturalismu docela nevyváznuvšímu; též p.\nCech došel by svým výborným Zachariášem ještě rozhod-\nnějšího úspěchu, kdyby i ve hře lépe naznačil vysoké stáří\na důstojnost nejvyššího kněze. Sbory a celý ensemble jest\nprecisní, úprava — ne sice velmi věrná ale slušná, a ve\nkostůmech i skvostná. Operu řídil p. kap. , jenž „Na-\nbucco svým příjmem na náš repertoire uvedl.\n\nO. H.\n\n* Chrámová hudba v Praze a její péstovatelé. Konečně urovnala\ntedy jednota k zvelebení hudebního umění v Čechách služné\np. profesorů na konservatoři udělivši každému ročního platu 600 zl.\nČin tento je zajisté chvály hoden, neboť pp. profesoři nebudou se\nmuset pachtit po mimořádných výdělkách; budou alespoň moci\nbezstarostné vyučování se věnovati. Bylo by žádoucno, aby vý-\ntečný tento přiklad následovala i jednota k zvelebení chrámové\nhudby v Čechách a patronát pražský, aby se pestovatelům cír-\nkevní hudby slusnejsího platu dostalo, než jaký nyní mají.\nNechci ponkazovati ani se stanoviska církevního k důležitosti\nchrámové hudby ; upozorňuji jen na to, ze jediné hudba chrá-\nmová je rovnéz tak chudému jak boháči přístupna a že svým\nduchem a slohem v srdce lidské blahodárně působí, a k zbož-\nnosti vyzyva. Tuto pravdu pochopila katolická církev a zavedla\ndo chrámu mimo chorální i figurální hudbu a velebné duchoven-\nstvo nápomahajíc rozkvětu chrámové hudby, podporovalo a pě-\nstovalo ji všemožně. Za nejnovější doby , kde kráčí světská\nhudba Čerstvým krokem ku předu, pokulhává bohužel za ní hudba\nchrámová. Co je toho příčinou ? Kde vadu tu hledati? Na vzdě-\nlaných a obětavých ředitelích kůru a zdatných hudebnících u nás\nv Praze přec neschází! Jediná příčina klesání kostelní hudby\nspociva v nedostatku materielních prostředků. I máme za svou\nsvatou povinnost, upozorniti nasi slavnou městskou radu, která\nzavedla takřka v každém oboru Času přiměřených oprav, na\nbídné materieiní postavení ředitelů hudby chrámové a zvláště\nna neurovnalý rozvrh platů na hudbu církevní. Plat ten va-\nriruje mezi 150 zl. a 220 zl. stř., z kteréžto části musí řiditel\nkůru skoro 80 figurálních funkcí hudebníkům zaplatit, sobe\nvšecky potřebné musikalie opatřit, struny kupovat at. d.a t. d.\nSlužné ředitele při hlavních chrámích obnášejíc 400 zl., na ma-\nlých 300 zl. stř., v kteréžto Části zahrnuta jest nejen Štola ale\ni příbytné Čili Činže za byt, jest však provisorně a to už od\nr. 1856, tedy úplných dvanáct let. Od té doby domahali se\nnadarmo ředitelové kůru definitivního urovnání bídných jejich\npoměrů, a až dosud Čeká tato důležitá otázka na své rozřešení.\nStopujíce od r. 1858, co list náš vychází, stále chrámovou hudbu\nv Praze, shledáváme, že je v celku církevní hudba v Praze v\nporovnání k těmto trudným poměrům velmi slušná, a jmenovitě\nuvádíme zde kostely, v nichž se provozuje hudba nejen stále\ndobrá. ale i Častokráte výtečná, což lze jen zvláštní lásce k\numění a obětavosti ředitelů kůru přičítati. Jsou to zejmena\nchrámy u Františkánů, u sv. Štěpána, v Týne, u sv. Trojíce\nna spálené ulice, u sv. Vojtěcha, kamž docházíme, ačkoliv iv\nostatních chrámích slušná hudba se provozuje. (Dokonc.)\n* Alexander Dreyschock, jeden znej slavnějších vir-\ntuosů tohoto století, rodák náš, zemřel dne 1. dubna v Benát-\nkách v Itálii. Mrtvola jeho byla v sobotu (10. dubna) do Prahy\npřivezena.— Dreyschock narodil se dne 15. října 1818 v Žáku\nblíž Čáslavi a konal svá hudební studia u Václ. Tomáška v\nPraze. R. 1838 cestoval Německem, kdež byl chválou obsy-\npán, pak odebral se do Francie, r. 1848 a 1849 do Anglie a\nHolandska, kdež slavil svou znamenitou hrou triumfy. R. 1855\ncestoval do Dánska, kdež u dvora dne 20. ledna vystoupil. Mi-\nstrovskou hrou okouzlil všechny tak, že J. M. král vzav s prsou\npobočníka svého Bergena řád Danebrogajej Dreyschockovi za-\nvěsil a za rytíře pasoval. R. 1846 koncertoval Dreyschock ve\nŠvédsku. I zde roznítil celý dvůr svým nedostižným předne-\nsem, že jej král rytířem řádu Gustava Vasy jmenoval. Před\nněkolika lety povolán byl do Petrohradu co profesor piana na\nkonservatoři, kdež velmi blahodárně působil. Zevrubnější živo-\ntopis jeho nachází se v jednom z minulých ročníků Dalibora.\n* Jednota pro zvelebení hudebního uméní v Čechách odbý-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6898, "texte": "Vala dne 31. března v paláci hr. Alberta Nostice valnou schůzi,\nku kteréž Členové jednoty v četném počtu byli se sešli. Z je-\ndnatelské zprávy, přednešené panem rytířem Bohušem vyjímáme:\nÚstav učební (konservatoř) čítala v právě minulém roce 120 žá-\nkův zpěvácká škola 10 žáků a 2 žačky. Jednota Čítala ku\nkonci roku 1867 čestných členů 11, činných 9 a přispívajících\n75. V minulém roce zvoleni byli čestnými Členy pp. Ferdinand\nHiller a Karel Reineke a kjednotě přistouplo 9 nových přispí-\nvajících členů. Ku konci roku 1868 obnášelo jmění spolkové\núhrnem 21.772 zl. Příjem Činil úhrnem 40.573 zl. 36 kr., vy-\ndání 18.423 zl. 29t/2 kr., na hotovosti zbylo 22.150 zl. 6T/2 kr.\nPensijní fond obnáší nyní 12.344 zl., fond pro podporování chu-\ndých žáků 463 zl. Zprávy jednatelská a účetní schváleny bez\ndebaty, načež k návrhu ředitelstva vzdány díky panu dru V.\nA. Ambrosovi za přednášky o historii hudby a esthetice, pak\nřediteli panu Krejčímu za vzorné řízení ústavu a České spoři-\ntelně, kteráž jednotě k účelům spolkovým darovala 1000 zl.\nDále byly zvýšeny platy učitelům na ústavě, kteří dostávat! bu-\ndou 540 zl. ročně a příspěvek 60 zl. na byt. Čestnými členy\njednoty zvoleni byli k návrhu ředitelstva: slečna Mary Kreb-\nsova, Karel Oberthur, profesor na hudební akademii v Londýně\na kapelní mistr a skladatel M. Bruch. Ku konci vykonána do-\nplňovací volba dvou Členů ředitelstva a zvoleni byli opět vylo-\nsovaní pánové Jan starohrabě Salm a svobodny pan Zessner.\n* Pan Fr. Bendel, na slovo vzatý pianista, koncertoval\ndne 15. března s nejskvělejším výsledkem v Drážďanech. Re-\nferent z žurnálu „Deutsche A. Ztg.\" píše o jeho hře, jak ná-\nsleduje: „Jeho technická sběhlost vycházejíc ze Školy Lisztovy\nje rovněž tak velkolepá, jako ji nacházíme u Ant. Rubinsteina\na Taussiga, jen že je mnohem neomylnější, než Rubinsteinova.\nTón je okrouhlý, zvnčný, vedení melodie výtečné, slovem ve-\nškerá hra ušlechtilá. Až se přidruží k jeho přednosu více ka-\nrakteristické samostatnosti, bude jeho hra dokonalá. Nejlepší\nvýkony v koncertě jeho byl přednos jeho fantasie na motivy\nz Thomasovy opery „Hamlet\", velmi to efíektní a v slohu vir-\ntuosním zpracované dílo, a konečně přednos uherské rhapsodie\nod Fr. Liszta čís. 2.\n* O koncerte sl. Viléminy Čermákovy, jejž ve Vídni uspo-\nřádala, píše Wiener Abendpost doslovně: V Bosendorferově sa-\nloně koncertovala přede vČírem pianistka sIČ. Čermákova a do-\ncílila velmi pochlebného výsledku. Výkony umělkyně té svědčí\no neobyčejném nadání, o bravouře a síle. Přednosem Chopinova\nnocturna postavila výtečná pianistka svůj klidně pějící úhoz, svůj\njemný a vázaný spůsob hry do nejpříznivějšího světla. V kon-\ncertě tom účinkovaly slč. Marietta Marzelli-ova co zpěvkyně, a\nsIČ. Stefani co deklamatorka. Koncert těšil se Četné a vybrané\nnávštěvě; mezi jinými byli tam přítomni J. Jasn. kníže Hohen-\nlohe, c. k. nej vyšší pří dvoří J. M. císaře Františka Josefa, Jeh©\nJasn. kníže z Fiirstenbergů atd.\n* Slečna Dráždilova, naše krajanka z Budějovic, meška-\njící již tři leta v Anglicku, vystupuje od nějakého času s vel-\nkým úspěchem před obecenstvem v Londýně a v nejhlavnějších\nměstech provinciálních. Zpěv její došel uznání všady , kdekoli\naž dosud s anglickými neb cizozemskými umělkyněmi jako s paní\nRudersdorffovou účastenství brala při koncertech. Nedávno vy-\nstoupila též ve velkém koncertě, uspořádaném v Birminghamu\nve prospěch spolku pio podporování birminghamských listonošů\nvýborem skládajícím se z lidumilů, kteří v Birminghamu a v okolí\nvelkého vlivu mají. Při tomto posledním vystoupení byla slečna\nvyznamenána. Anglický Časopis „The Western Times\" píše v re-\nferátě o koncertě tom mezi jiným o slečně Dráždilově takto:\n„Četné a skvělé obecenstvo shromáždilo se večer, kdy stál na\nprogramu kus „The Robin in Weeping\", v kterém měla zpívati\nslečna Dráždilova. Zvláště líbila se „Ukolébavka\", při které\nsIČ. Dráždilova odměněna byla hřímavou pochvalou. Potlesk\nopakoval se na konci každé sloky. Když píseň se skončila,\nnebylo oka ženského, které by se nebylo zarosilo slzou. Píseň\nmusila býti opakována a volání „Výborně!\" nemělo konce. SIČ.\nDráždilova byla primadonnou koncertu.\" Bez pochyby za-\nvítá slečna Dráždilova letos do vlasti, při které příležitosti za-\nmyslí vystoupiti v Praze a v rodišti svém.\n* Charles Oherťhur, slovútný virtuos na harfu, koncertoval\ndne 1. dub. v soukromé zábavě u J. Vys. velkokněžny Olden-\nburské, a tyto dni dostalo se mu čestného pozvání, aby J. M„\ncísaři Ferdinandu ve středu 7. dubna několik piec na harfu\npřednesl.\n* Pan Kaplan, býv. žák varhanické školy a zdatný hou-\nslista, zvolen jest od výboru Malostranské „Thálie\" za kapelní-\nka ochotnického orkestru místo p. C. Vinaře, který si nynř\nvelký civilní orkestr zařídí.\n* Slč. Emilie Bubeníčkova, chvalně známá pěvkyně, ob-\ndržela od J. M. císařovny Marie Anny z ohledu, že účinkovala\nzpěvem při službách Božích v cis. k. dvorní kapli, zlatý nára-\nmek darem.\n* Pan F. Zd. Skuherský, ředitel varhanické školy, je-\nhožto podobiznu přineslo nejnovější číslo „Světozoru\", pracuje\nnyní o dvou Českých operách : ~Smrt krále Václava\" a ~Jaroslav\nze Šternberků.\"\n* Pan Jos. Paleček, vyhověv skvělému nabídnutí, odebral\nse v úterý dne 6. dubna v noci do Moskvy, kdež s krajankou\nnaší sIČ. Gabrielou Roubalovou uspořádá 3 koncerty, v nichž\npřednáŠeti bude úryvky z oper Českých a některé České národní\npísně. Celkem pozdrží se p. Paleček v Moskvě 14 dní. V\nneděli obdržel p. Paleček od barona Háringa v Brně, kdež jak\nznámo, před několika dny zpíval za všeobecné pochvaly, skvo-\nstný zlatý prsten.\n* Pan V. I. Červený vydal nákladem vlastním autogra-\nficky velmi zdařilý ~Třasák\" od V. Ludviga, jejž skladatel vě-\nnoval jednotám sokolským. Pan Ludvík složil třasák ten k ote-\nvření prvního plesu Sokola Královéhradeckého (dne 4. ledna).\nTřasák ten, jsa obratně zosnován z písní: Kde domov můj, Aj\nSokolíci mužně v před, a ~Moravo,\" došel následkem výtecnelio\nprovedení od kapelly páně Ludvíkovy tak bouřlivé pochvaly,\nže na tom plesu osmkrát opakován býti musel. Uplny\nvýnos určil pan červený na českou průmyslovou jednotu ve\nVídni. Zároveň s tímto třasákem rozesílá p. V. F. červený od\nněho z národních písní sestavené Čtyry pochody pro Čtyry so~\nkolovky na veškeré jednoty sokolské Českoslovanské. —l—\n* Jednota k zvelebení církevní hudby v Čechách odbývá\ndne 15. dubna svou valnou hromadu.\n* Pan Alois Strebl, ředitel hudby v Kutné Hoře, jenž\nsložil už tak mnohou zdařilou skladbu pro mužské hlasy, uvedl\nněkolik písní do hudby a sice pro sbor smíšený (ženský a muž-\nský), z nichž zvláště vyniká sbor „Slzy a vzdychání\" pro smí-\nšené1 hlasy „Měsíčku\" pro sbor smíšený „Klučina\" pro\nsbor smíšený „Má otčina\" pro hlasy ženské. Doporučujeme\ntyto zdařilé skladby všem zpěváckým spolkům, jimž pohotově\njest sbor ženský. Jelikož nyní pražští nakladatelově musikalií\ntakřka ničeho nevydávají, lze sbory ty pouze v opisu v admini-\nstrací Dalibora v Praze (508—III) dostati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "89", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.6.1", "titre_corps": "* České divadlo. 31. března: „Zajatá.\" — 2. dubna:", "titre_sommaire": "* České divadlo. 31. března: „Zajatá.\" — 2. dubna:", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.6", "debut_caractere": 5377, "fin_caractere_exclue": 7499, "texte": "* České divadlo. 31. března: „Zajatá.\" — 2. dubna:\n„Linda ze Chamounix\" ; 3. dubna: „V studni4. dubna:\n~Maškarní ples krále Gustava III.; 6. dubna: Unos ze\nseraůuf velká komická zpěvohra ve 3 jed. ; Český přeMad\nod J. Jungmanna. Hudba od Mozarta (poprvé); —B. dubna:\n„Nabuchodonosorveliká opera ve 4 jedu. od T. Solery,zce-\nstil B. Peská. Hudba od Jos. Verdi-ho.\nPoslední představení „Lindy\", jemuž jakož i3. du-\nbna provozované operetě „v studni\" přítomen byl pe-\ntrohradský purkmistr p. Bykov, můžeme nazvati velmi zda-\nřilým, ano, co do hudební části vzorným. Především sluší\novšem jmenovati výtečně provedené úlohy slě. z Ehrenbergů\n(Linda), a pánů Lea (Antonio) a Palečka (Boisfleury); než\ni slč. Hanušova (Pierotto) překvapila nás tenkráte svým zpě-\nvem hlavně v 1. jednání, kdež určitá, čistá intonace a klid-\nná, srovnalá kantilena zajisté patrný pokrok naši snažné al-\ntistky osvědčila. P. Barcal (Arthur) nebyl sice příliš dobře\ndisponován, zpíval ale, jako vždy, docela korrektně a de-\nlikátně. Jelikož sic, Sákova, která zajisté ve prospěch cel-\nku převzala „Martu\" a p. Cech ml. (rektor) své úlohy vel-\nmi dobře provedli ai souhra výborná byla, se\npředstavení hlučné pochvaly. Zpěvohru řídil p. kap. Čech...\nNěkolik minut trvající potlesk, množství věnců (mezi\nnimi skvostný stříbrný, pozlacený, jest darem velkokněžny\nOldenburské) a kytic, jímž přečetné obecenstvo slč. z Ehren-\nbengův co beneficiantku v prvním představení Mozartova\n„Únosu ze serailu\" přijalo, dokazovalo zajisté spravedlivé\nuznání a ocenění velkých zásluh, jež si slč. o naši operu\nzískala, a jímž novou připojila uvedením tohoto genialného\nplodu na české jeviště. „CJnos\" vězí sice z velké části v\nstarém aparatu operním, vyniká však ovšem mimo la-\nhodnost melodických forem, která se u Mozarta sama sebou\nrozumí hlavně výtečným podáním komické postavy Os-\nmina a pak dramatickou komposicí finále 2. jednání s roz-\nkošnými dvojnásobnými duetty, ne méně než „Figarova svad-\nba.\" Provedení bylo v celku výborné; slč. z Ehrenbergův\nslavila co „Konstance44 tudíž v jedné z nejt잊ích kolo-\nraturníeh partií pravý a zasloužený triumf, p. Lukeš"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4363, "texte": "(Belmonte) dovedl vyhověti všem spravedlivým nárokům v\nplné míře, a p. Paleček měl co „Osmin\" příležitosti dost a\ndost úcinkovati nejen zuslechtilým zpěvem svým ale i hu-\nmoristickou svou hrou. Sic. Kupkova zpívala ~Bloudu,\" p.\nBarcal „Pedrilla\" správně a svědomitě; úlohy ty ale poža-\ndují mnohem větší zručnost hereckou než oběma umělcům\ndosaváde dopřána jest. Celá komparserie jakož i sbory\nbyly velmi precisní, řízením p. kapelníka Smetany. P.\nSamberk převzal nevděčnou úlohu Selima basy. Obecenstvo\nbylo nad míru animováno a přijalo tuto novinku věru nad-\nšeně; pijácký dvojzpěv v 2. jednání (Osmin aPedrillo; „Vi-\nvat Bachus\") musel se opakovati. Při této příležitosti musí-\nme se zmíniti o věci, která mnohem větší pozornosti zaslu-\nhuje, než se jí u nás věnuje, míníme překládání operních\ntextů. Překlad „Únosu\" jest totiž jako většina ceských pře-\nkladů velmi slabý a zasluhuje tím rozhodnějšího pokárání,\njelikož se zde jedná o zpěvohru klassickou, k níž by se i\npřekladatel s větší pietou zachovati měl. Jako mnozí dra-\nmatu spisovatelé to bohužel za degradaci považují, žádá-li\nse od nich sepsání operního textu, tak zdá se obyčejně i\npřekladatelům na librettu méně záležeti než na recitovaném\ndramatu a výsledky bývají této zásadě přiměřeny, zvlá-\nště když jsou pracemi spisovatelů, kteří nejsou hudebníky,\na sice vzdělanými hudebníky, neboť jen tenkráte mohou se\nstáti záživnými. Na to se béře u nás velmi malý ohled a\ndopouští se do nebe volajících hříchů na rhytmice našeho\njazyku jakoby to muselo být. Není zde místa, abychom\nrozkládali důvody pro a contra časomíru nebo pro a contra\npřízvuk, postačí zajisté když konstatujeme, že se neustále\nv našich překladech dávají slabiky i časomírou i přízvukem\nx u\nkrátké jako k. p. koncovky (bez posice) „tiše\", „tonm\"\nUUUJL U X ouox uuxu\n„námořníkem,\" „s bohem,u „bojovaU'\"atd., nebo „zhano&eno,\"\no o o i\n„vyvěšeno a j. v. —na noty nejen akcentuované ale i dlouhél\nNeb jak často musíme slyŠeti totéž slovo k. p. vlastní jméno Ku-\nridika bezprostředné po sobě v dvojím rhytmu o oxo a uxo—.\nA takovýmto nesmyslům, jež v překladech německých\nostatně o málo lepších přece jen velmi zřídka nalézáme,\nmuselo se naše obecenstvo takořka již úplně přivyknouti;\nneboť slýchá je skoro denně. Jedna z hlavních příčin to-\nhoto smutného úkazu jest, že naši překladatelé nepoužívají\nve svůj prospěch malých dovolených změn, k. p. v rhytmice\nrecitativů, jimiž by se hudební deklamace stala češtině pří-\nhodnější. Když stojí překlad co do básnické ceny sebe níže,\ntak, že v nejpoetičtějších situacích musíme poslouchati nej-\nvšednější prosaické fráze mohli bycbom snad ještě po-\nmlčeti; však když se známé a zřejmé tonomalbě podkiádá\ntext docela jiného obsahu, když do konce musíme zažívati\nnejhorší germanismy („ať žijou vysoko!\" = „sie leben hoch!\"\nv „Únosu\"), to zdá se nám přece překročovati všechny meze.\nŽe překlad „Únosu\" tím méně vyhovuje jakýmsi zvláštním\npožadavkům, k. p. odstranění nesnesitelného někdy opako-\nvání bohatším textem atd., samo sebou se rozumí;* a přec\nbylo by takovéto podniknutí nesnadné sice ale zajisté\nvděčné a Mozartovy hudby hodné. „Nabuchodonosor\",\njeden z nejdřívějších výrobků operní veldílny J. Verdi-ho,\nnemá ani to jedno oko, které by ho oprávnělo, královati\nnad slepými; jesti to hudební nesmysl nejvyšší potence, a\nstojí již jednou nohou v oboru burleskní parodie, že\nzpívá nejvyšší kněz Zachariáš, neb král „Nabueco\" nebo\njiná vznešená osoba v nejpatetičtější scéně veselou polku,\nkvapík nebo valčík není ve vlašské opeře a zvláště u\n„mistra Verdiho\" nic nového; vrcholem genialnosti jest ale\nonen triviální „marš\", provedený sul palco v chrámě Jeru-\nsalemském nejnovějšími klapkovými nástroji] Musíme\nse přiznati, že nás ne méně než „Abigail\" znepokojuje tuhý\nživot Nabuchodonosorův, přáli bychom si, aby byl jednou\nkonečně pochován v divadelním archivu. Provedení jest\nv celku výtečné; jen p. Sebesta měl by v titulní úloze své\nhře tutéž píli věnovati, jakou věnovati se zdá svému zpěvu,,\novsem ještě z naturalismu docela nevyváznuvšímu; též p.\nCech došel by svým výborným Zachariášem ještě rozhod-\nnějšího úspěchu, kdyby i ve hře lépe naznačil vysoké stáří\na důstojnost nejvyššího kněze. Sbory a celý ensemble jest\nprecisní, úprava — ne sice velmi věrná ale slušná, a ve\nkostůmech i skvostná. Operu řídil p. kap. , jenž „Na-\nbucco svým příjmem na náš repertoire uvedl.\n\nO. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "90", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.6.2", "titre_corps": "* Chrámová hudba v Praze a její péstovatelé. Konečně urovnala", "titre_sommaire": "* Chrámová hudba v Praze a její péstovatelé. Konečně urovnala", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.7", "debut_caractere": 4365, "fin_caractere_exclue": 8140, "texte": "* Chrámová hudba v Praze a její péstovatelé. Konečně urovnala\ntedy jednota k zvelebení hudebního umění v Čechách služné\np. profesorů na konservatoři udělivši každému ročního platu 600 zl.\nČin tento je zajisté chvály hoden, neboť pp. profesoři nebudou se\nmuset pachtit po mimořádných výdělkách; budou alespoň moci\nbezstarostné vyučování se věnovati. Bylo by žádoucno, aby vý-\ntečný tento přiklad následovala i jednota k zvelebení chrámové\nhudby v Čechách a patronát pražský, aby se pestovatelům cír-\nkevní hudby slusnejsího platu dostalo, než jaký nyní mají.\nNechci ponkazovati ani se stanoviska církevního k důležitosti\nchrámové hudby ; upozorňuji jen na to, ze jediné hudba chrá-\nmová je rovnéz tak chudému jak boháči přístupna a že svým\nduchem a slohem v srdce lidské blahodárně působí, a k zbož-\nnosti vyzyva. Tuto pravdu pochopila katolická církev a zavedla\ndo chrámu mimo chorální i figurální hudbu a velebné duchoven-\nstvo nápomahajíc rozkvětu chrámové hudby, podporovalo a pě-\nstovalo ji všemožně. Za nejnovější doby , kde kráčí světská\nhudba Čerstvým krokem ku předu, pokulhává bohužel za ní hudba\nchrámová. Co je toho příčinou ? Kde vadu tu hledati? Na vzdě-\nlaných a obětavých ředitelích kůru a zdatných hudebnících u nás\nv Praze přec neschází! Jediná příčina klesání kostelní hudby\nspociva v nedostatku materielních prostředků. I máme za svou\nsvatou povinnost, upozorniti nasi slavnou městskou radu, která\nzavedla takřka v každém oboru Času přiměřených oprav, na\nbídné materieiní postavení ředitelů hudby chrámové a zvláště\nna neurovnalý rozvrh platů na hudbu církevní. Plat ten va-\nriruje mezi 150 zl. a 220 zl. stř., z kteréžto části musí řiditel\nkůru skoro 80 figurálních funkcí hudebníkům zaplatit, sobe\nvšecky potřebné musikalie opatřit, struny kupovat at. d.a t. d.\nSlužné ředitele při hlavních chrámích obnášejíc 400 zl., na ma-\nlých 300 zl. stř., v kteréžto Části zahrnuta jest nejen Štola ale\ni příbytné Čili Činže za byt, jest však provisorně a to už od\nr. 1856, tedy úplných dvanáct let. Od té doby domahali se\nnadarmo ředitelové kůru definitivního urovnání bídných jejich\npoměrů, a až dosud Čeká tato důležitá otázka na své rozřešení.\nStopujíce od r. 1858, co list náš vychází, stále chrámovou hudbu\nv Praze, shledáváme, že je v celku církevní hudba v Praze v\nporovnání k těmto trudným poměrům velmi slušná, a jmenovitě\nuvádíme zde kostely, v nichž se provozuje hudba nejen stále\ndobrá. ale i Častokráte výtečná, což lze jen zvláštní lásce k\numění a obětavosti ředitelů kůru přičítati. Jsou to zejmena\nchrámy u Františkánů, u sv. Štěpána, v Týne, u sv. Trojíce\nna spálené ulice, u sv. Vojtěcha, kamž docházíme, ačkoliv iv\nostatních chrámích slušná hudba se provozuje. (Dokonc.)\n* Alexander Dreyschock, jeden znej slavnějších vir-\ntuosů tohoto století, rodák náš, zemřel dne 1. dubna v Benát-\nkách v Itálii. Mrtvola jeho byla v sobotu (10. dubna) do Prahy\npřivezena.— Dreyschock narodil se dne 15. října 1818 v Žáku\nblíž Čáslavi a konal svá hudební studia u Václ. Tomáška v\nPraze. R. 1838 cestoval Německem, kdež byl chválou obsy-\npán, pak odebral se do Francie, r. 1848 a 1849 do Anglie a\nHolandska, kdež slavil svou znamenitou hrou triumfy. R. 1855\ncestoval do Dánska, kdež u dvora dne 20. ledna vystoupil. Mi-\nstrovskou hrou okouzlil všechny tak, že J. M. král vzav s prsou\npobočníka svého Bergena řád Danebrogajej Dreyschockovi za-\nvěsil a za rytíře pasoval. R. 1846 koncertoval Dreyschock ve\nŠvédsku. I zde roznítil celý dvůr svým nedostižným předne-\nsem, že jej král rytířem řádu Gustava Vasy jmenoval. Před\nněkolika lety povolán byl do Petrohradu co profesor piana na\nkonservatoři, kdež velmi blahodárně působil. Zevrubnější živo-\ntopis jeho nachází se v jednom z minulých ročníků Dalibora.\n* Jednota pro zvelebení hudebního uméní v Čechách odbý-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6898, "texte": "Vala dne 31. března v paláci hr. Alberta Nostice valnou schůzi,\nku kteréž Členové jednoty v četném počtu byli se sešli. Z je-\ndnatelské zprávy, přednešené panem rytířem Bohušem vyjímáme:\nÚstav učební (konservatoř) čítala v právě minulém roce 120 žá-\nkův zpěvácká škola 10 žáků a 2 žačky. Jednota Čítala ku\nkonci roku 1867 čestných členů 11, činných 9 a přispívajících\n75. V minulém roce zvoleni byli čestnými Členy pp. Ferdinand\nHiller a Karel Reineke a kjednotě přistouplo 9 nových přispí-\nvajících členů. Ku konci roku 1868 obnášelo jmění spolkové\núhrnem 21.772 zl. Příjem Činil úhrnem 40.573 zl. 36 kr., vy-\ndání 18.423 zl. 29t/2 kr., na hotovosti zbylo 22.150 zl. 6T/2 kr.\nPensijní fond obnáší nyní 12.344 zl., fond pro podporování chu-\ndých žáků 463 zl. Zprávy jednatelská a účetní schváleny bez\ndebaty, načež k návrhu ředitelstva vzdány díky panu dru V.\nA. Ambrosovi za přednášky o historii hudby a esthetice, pak\nřediteli panu Krejčímu za vzorné řízení ústavu a České spoři-\ntelně, kteráž jednotě k účelům spolkovým darovala 1000 zl.\nDále byly zvýšeny platy učitelům na ústavě, kteří dostávat! bu-\ndou 540 zl. ročně a příspěvek 60 zl. na byt. Čestnými členy\njednoty zvoleni byli k návrhu ředitelstva: slečna Mary Kreb-\nsova, Karel Oberthur, profesor na hudební akademii v Londýně\na kapelní mistr a skladatel M. Bruch. Ku konci vykonána do-\nplňovací volba dvou Členů ředitelstva a zvoleni byli opět vylo-\nsovaní pánové Jan starohrabě Salm a svobodny pan Zessner.\n* Pan Fr. Bendel, na slovo vzatý pianista, koncertoval\ndne 15. března s nejskvělejším výsledkem v Drážďanech. Re-\nferent z žurnálu „Deutsche A. Ztg.\" píše o jeho hře, jak ná-\nsleduje: „Jeho technická sběhlost vycházejíc ze Školy Lisztovy\nje rovněž tak velkolepá, jako ji nacházíme u Ant. Rubinsteina\na Taussiga, jen že je mnohem neomylnější, než Rubinsteinova.\nTón je okrouhlý, zvnčný, vedení melodie výtečné, slovem ve-\nškerá hra ušlechtilá. Až se přidruží k jeho přednosu více ka-\nrakteristické samostatnosti, bude jeho hra dokonalá. Nejlepší\nvýkony v koncertě jeho byl přednos jeho fantasie na motivy\nz Thomasovy opery „Hamlet\", velmi to efíektní a v slohu vir-\ntuosním zpracované dílo, a konečně přednos uherské rhapsodie\nod Fr. Liszta čís. 2.\n* O koncerte sl. Viléminy Čermákovy, jejž ve Vídni uspo-\nřádala, píše Wiener Abendpost doslovně: V Bosendorferově sa-\nloně koncertovala přede vČírem pianistka sIČ. Čermákova a do-\ncílila velmi pochlebného výsledku. Výkony umělkyně té svědčí\no neobyčejném nadání, o bravouře a síle. Přednosem Chopinova\nnocturna postavila výtečná pianistka svůj klidně pějící úhoz, svůj\njemný a vázaný spůsob hry do nejpříznivějšího světla. V kon-\ncertě tom účinkovaly slč. Marietta Marzelli-ova co zpěvkyně, a\nsIČ. Stefani co deklamatorka. Koncert těšil se Četné a vybrané\nnávštěvě; mezi jinými byli tam přítomni J. Jasn. kníže Hohen-\nlohe, c. k. nej vyšší pří dvoří J. M. císaře Františka Josefa, Jeh©\nJasn. kníže z Fiirstenbergů atd.\n* Slečna Dráždilova, naše krajanka z Budějovic, meška-\njící již tři leta v Anglicku, vystupuje od nějakého času s vel-\nkým úspěchem před obecenstvem v Londýně a v nejhlavnějších\nměstech provinciálních. Zpěv její došel uznání všady , kdekoli\naž dosud s anglickými neb cizozemskými umělkyněmi jako s paní\nRudersdorffovou účastenství brala při koncertech. Nedávno vy-\nstoupila též ve velkém koncertě, uspořádaném v Birminghamu\nve prospěch spolku pio podporování birminghamských listonošů\nvýborem skládajícím se z lidumilů, kteří v Birminghamu a v okolí\nvelkého vlivu mají. Při tomto posledním vystoupení byla slečna\nvyznamenána. Anglický Časopis „The Western Times\" píše v re-\nferátě o koncertě tom mezi jiným o slečně Dráždilově takto:\n„Četné a skvělé obecenstvo shromáždilo se večer, kdy stál na\nprogramu kus „The Robin in Weeping\", v kterém měla zpívati\nslečna Dráždilova. Zvláště líbila se „Ukolébavka\", při které\nsIČ. Dráždilova odměněna byla hřímavou pochvalou. Potlesk\nopakoval se na konci každé sloky. Když píseň se skončila,\nnebylo oka ženského, které by se nebylo zarosilo slzou. Píseň\nmusila býti opakována a volání „Výborně!\" nemělo konce. SIČ.\nDráždilova byla primadonnou koncertu.\" Bez pochyby za-\nvítá slečna Dráždilova letos do vlasti, při které příležitosti za-\nmyslí vystoupiti v Praze a v rodišti svém.\n* Charles Oherťhur, slovútný virtuos na harfu, koncertoval\ndne 1. dub. v soukromé zábavě u J. Vys. velkokněžny Olden-\nburské, a tyto dni dostalo se mu čestného pozvání, aby J. M„\ncísaři Ferdinandu ve středu 7. dubna několik piec na harfu\npřednesl.\n* Pan Kaplan, býv. žák varhanické školy a zdatný hou-\nslista, zvolen jest od výboru Malostranské „Thálie\" za kapelní-\nka ochotnického orkestru místo p. C. Vinaře, který si nynř\nvelký civilní orkestr zařídí.\n* Slč. Emilie Bubeníčkova, chvalně známá pěvkyně, ob-\ndržela od J. M. císařovny Marie Anny z ohledu, že účinkovala\nzpěvem při službách Božích v cis. k. dvorní kapli, zlatý nára-\nmek darem.\n* Pan F. Zd. Skuherský, ředitel varhanické školy, je-\nhožto podobiznu přineslo nejnovější číslo „Světozoru\", pracuje\nnyní o dvou Českých operách : ~Smrt krále Václava\" a ~Jaroslav\nze Šternberků.\"\n* Pan Jos. Paleček, vyhověv skvělému nabídnutí, odebral\nse v úterý dne 6. dubna v noci do Moskvy, kdež s krajankou\nnaší sIČ. Gabrielou Roubalovou uspořádá 3 koncerty, v nichž\npřednáŠeti bude úryvky z oper Českých a některé České národní\npísně. Celkem pozdrží se p. Paleček v Moskvě 14 dní. V\nneděli obdržel p. Paleček od barona Háringa v Brně, kdež jak\nznámo, před několika dny zpíval za všeobecné pochvaly, skvo-\nstný zlatý prsten.\n* Pan V. I. Červený vydal nákladem vlastním autogra-\nficky velmi zdařilý ~Třasák\" od V. Ludviga, jejž skladatel vě-\nnoval jednotám sokolským. Pan Ludvík složil třasák ten k ote-\nvření prvního plesu Sokola Královéhradeckého (dne 4. ledna).\nTřasák ten, jsa obratně zosnován z písní: Kde domov můj, Aj\nSokolíci mužně v před, a ~Moravo,\" došel následkem výtecnelio\nprovedení od kapelly páně Ludvíkovy tak bouřlivé pochvaly,\nže na tom plesu osmkrát opakován býti musel. Uplny\nvýnos určil pan červený na českou průmyslovou jednotu ve\nVídni. Zároveň s tímto třasákem rozesílá p. V. F. červený od\nněho z národních písní sestavené Čtyry pochody pro Čtyry so~\nkolovky na veškeré jednoty sokolské Českoslovanské. —l—\n* Jednota k zvelebení církevní hudby v Čechách odbývá\ndne 15. dubna svou valnou hromadu.\n* Pan Alois Strebl, ředitel hudby v Kutné Hoře, jenž\nsložil už tak mnohou zdařilou skladbu pro mužské hlasy, uvedl\nněkolik písní do hudby a sice pro sbor smíšený (ženský a muž-\nský), z nichž zvláště vyniká sbor „Slzy a vzdychání\" pro smí-\nšené1 hlasy „Měsíčku\" pro sbor smíšený „Klučina\" pro\nsbor smíšený „Má otčina\" pro hlasy ženské. Doporučujeme\ntyto zdařilé skladby všem zpěváckým spolkům, jimž pohotově\njest sbor ženský. Jelikož nyní pražští nakladatelově musikalií\ntakřka ničeho nevydávají, lze sbory ty pouze v opisu v admini-\nstrací Dalibora v Praze (508—III) dostati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "90", "page_fin": "90", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.7", "titre_corps": "* Uprázdněná místa hudebnická. V léčebním místě Rožnově", "titre_sommaire": "* Uprázdněná místa hudebnická. V léčebním místě Rožnově", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.8", "debut_caractere": 6900, "fin_caractere_exclue": 7398, "texte": "* Uprázdněná místa hudebnická. V léčebním místě Rožnově\nna Moravě přijme se hudební kapella skládající se z 10\nČlenů, spůsobilá hráti po čas léčební doby na venku iv salo-\nnech. Ohled vezme se především na kapellu, vykázavší se svě-\ndectvím některé z hudebních autorit o své spůsobilosti. Přihlá-\nsivším se kapellám zašlou se výminky cestou soukromou. Doba\nléčební počne dne 15. května a končí se dnem 15. září 1809—\nKapelly obraťte se k městské radě v Rožnově, k rukoum sta-\nrosty p. Čeňka Janíka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "90", "page_fin": "90", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.8", "debut_caractere": 7400, "fin_caractere_exclue": 7669, "texte": "Listárna.\nSi. zpev. sp. v S . . . Polku pro merlotiny od Jos.Pauknera,.\nm \"I V 1 f .It' . _ 1 1 am X T-v 1/> rv Vk d ««Xi «m\nktera v besede Snrichovsk6 velke pochvaly dosahla, obdrzite u\nFr. Boucka v Praze. Panu A. Loru. Odpovlm Yam na otazky\nYase soukromne co nevidet."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.1", "texte": "Pamětní spis\no rakouských a francouzských žestových dechových\nnástrojích.\nSepsal Václav Cervený.\nJak snad mnohému z čtenářů známo, obdržel pařížský\ntovárník hudebních nástrojů Ad. Sax protekcí jurorů (posu-\nzovatelů) na výstavě Pařížské r. 1867 první cenu, aniž by ji\nbyl dost málo zasloužil. Žatou příčinou cítil se p.Václav Čer-\nvený pohnuta napsati pamětní spis, v němž uvedl cenu sku-\ntečných a domnělých vynálezů a oprav Saxových na pravou\nmíru a patřičné ocenil rakouské žestové nástroje, čímž si za-\njisté nemalých zásluh o hájení domácího průmyslu dobyl.\nSpisek ten vyniká neobyčejnou znalostí věcí, důkladností a\njasností, podávaje zároveň vděčný material k dějinám vynále-\nzů v oboru plechových nástrojů a nástin průmyslnické vyna-\nv\nlezavosti a činnosti V. Cerveneho.\nDoufáme se zavděčiti odběratelům svým, podáme-li stru-\nčný výtah tohoto zajímavého spisu.\nHorlivé pěstování hudby na žestové nástroje v Rakousku\nmělo za následek, že se na mnohých místech počaly vyrá-\nběti s velkou pílí dechové plechové nástroje. Všech vyná-\nlezů a oprav v tomto odvětví, které byli učinili domácí ta-\nlentové, chopili se rychle jiní a zdokonalovali je dle možno-\nsti, aby zjednali lesku hudební produkcí, jehož ona vyžado-\nvala od žestových nástrojů, které si poznenáhla vydobývaly\npráva k solovým výstupům. Na doklad toho, jak dalece se\nzde vyhovovalo tomuto požadavku, podotknu toliko, že se\nskoro současně objevily mašinové modifikace, z nichž čtyry\nVídni a dvě Praze přičísti dlužno.\nTak se stalo, že se již více než před 30 lety mohla\nPraha, Vídeň a jiná města vykázati firmami, které s\núplnou důvěrou konkurovaly se závody střední Evropy, pakli\nže je co do novoty a jakosti výrobků nepřestihly. Vždyť to\ntaké vyžadovala známá a stoupající výše, na níž rakouská\nvojenská hudba stála, aby domácí výroba stejným krokem\npostupovala. Toho se také docílilo zdokonalením karakteru\ntonu, jenž se stal historickým, větší příručností nástrojů, u-\nvedením nových barvitostí a rozšířením tónového objemu, a\nve formálním ohledu elegantními formami.\nNenacházela-li se rakouská výroba žesťových dechových\nnástrojů najednou na svrchu udaném stanovisku; zaujímala\npřec už za času první londýnské výstavy r. 1851 vedle an-\nglických a francouzských výrobků takové místo, které po-\nskytovalo as dosti novotin, že jí mohla jury přiřknouti větší\nvyznamenání než čestnou zmínku (Honorable Mention), níž se\nspokojiti musely první firmy vídeňské a pražské, co zatím\nAdolf Sax, jehožto vynález Saxofonu své páté narození sla-\nvil, vyznamenán byl nejvyšší cenou, Council - Medaille. Ne-\nchci rozhodovati o tom, zdaž naši továrníci nedovedli tehdáž\ndle francouzského spůsobu pro sebe dělati reklamy, aneb\nzdaž tyto firmy skutečně nic zvláště vynikajícího nepředvedly,\navšak tolik je jisto, že V, Červený konkuroval při výstavě\nsvými kornami, svým contrabassem, svým fonikonem a jinými\npředměty, které, jak se později ukázalo, nemohly být umlče-\nny a že výsledek této výstavy byl Červenému mocným po-\npudem, aby zjednal rakouským žestovým dechovým nástro-\njům při výstavách a v cizině vůbec ustavičným zlepšováním\na vynálezy náležitou platnost, jakkoliv město bez průmysl-\nnické pověsti, jako Králové Hradec, kdež se r. 1842 usídlil,\nupřímné vůli jeho napomahati nemohlo.\nAle už r. 1853 obdržel Červený na Novoyorkské výsta-\nvě za svůj fonikon, barytonový to nástroj pro uzavřené mí-\nstnosti a za svou mašinu na střídání tonů v plkem 'pamětní min-\nci a jeho výtečná dle vlastních zásad stavěná křídlovka\nnou a zvláštní zmínku (Honorable and speciál Mention), ač-\nkoliv se Francie a Anglie živě na výstavě té zúčastnila.\n(Pokračování.)\n\nMichal Ivanovlč Glinka.\n(Pokračování.)\nV této sbírce romancí jeví se nám nový směr Glinkův\nblízek svého vrchole. Zprostilť se v nich úplně oné senti-\nmentalnosti, falešné romantičnosti a plačtivostí, které byly\nvtiskly pečet svou na romance první doby a z části i na\nŽizň za carja (Život za cára). Glinka pokládal vždy za to,\nže hlavní ráz ruské národní hudby značí převládání mollové\ntóniny, ustavičná tesklivost a zasmušilost. Však náhled tento\nvyvrátil skvěle vlastními svými skladbami; instinktem svého\ngenia uhodil na pravou cestu a kráčel po ní nevědomky snad,\nnavzdor náhledům, jakými ho v té věci proniklo jeho vzdě-\nlání, společnost aneb jiné okolnosti. Čím vyššího stupně\ndokonalosti výtvory jeho dostupovaly, tím více se v nich ztrá-\ncel živel stesku a unylosti. Nemohouce rozbírati každou je-\ndnotlivou romanci této sbírky, obmezíme se toliko „Židov-\nskou písní\" a „Písní na rozloučenou\" (Loučení barda). V\nprvé z nich chtěl Glinka podati příklad harmonisace východ-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.2", "texte": "ní. Ríkávalť často, že mu nevyhovuje více stávající hudební\nsoustava, že hudba nutně obnoviti a osvěžiti se musí nový-\nmi živly, a za tím účelem že uvede ve skladbu svou\nhudbu východní. Zajisté, on vnesl v hudbu živly nové, a-\nvšak tím, co nazýval soustavou východní, smělým vstoupil\nkročejem v říši středověkých tónů, a dokázal, jako někdy\nBeethoven ve skladbách své poslední, nejdokonalejší periody\nmožnost i spůsob upotřebení harmonie středověké ve spoje-\nní s harmonií, utvořivší se v Evropě během posledních tří\nstoletí.\nNejkrásnější z těchto romancí jest bez odporu poslední:\n„Píseň na rozloučenou.\" Yní se slily, jakoby v plamenném\nstředu zvuky, barvy i city všech jeho dřívějších písní, roz-\nhořevše se neobyčejnou silou v tomto zpěvu, kde v čas těž-\nkého loučení s druhy a v nejtrapnějších okolnostech svého\nživota, celou svou minulost zobrazil v ohnivých zvucích. Po\nsíle své a kráse rovná se píseň tato nejmohútnějším lyrickým\nvýlevům Byronovým, zavírajíc v sobě tytéž zvuky mračného,\nbezútěšeného zoufání, zkamenělé beznadějnosti, atytéžúchvaty\nněžnosti, výlevy horoucího srdce, jako Loučení Byronovo a\nposlední jeho verše. Tou písní chtěl se Glinka rozloučit\nnejen s přátely svými, nýbrž i s hudbou svou a ve vší opra-\nvdivosti zapěl poslední její slova :\nYám lýry mé zvuk poslední,\nA zlaté struny strhám s ní!\nNa štěstí se ale mračné to rozpoložení ducha brzy roz-\nptýlilo. Na návštěvě u své matky ve Smolensku složil\nza tři neděle introdukci Ruslana. (Zde sluší uvésti jednu\npodrobnost z r. 1839: „Z povinnosti své služby\" praví Glin-\nka, „byl jsem přítomen zasnoubení velkokněžny Marie Niko-\nkolajevny. Po čas hostiny hrála hudba, pěl tenor Poggi a\ndvorní zpěváci, tu mi zvuk nožů, vidliček a talířů v hudbu\nse mísící vnukl myšlénku, abych jej napodobil v introdukci\nRuslana při knížecích hodech, již jsem také později dle mo-\nžnosti provedl.\") Na zpáteční cestě do Petrohradu složil v\nnoci s 14. na 15. září finále opery.\nTak byly dvě znej geniálnějších čísel opery, intro-\ndukce a finále složeny téměř jednou dobou. Z toho\nplyne ona souvislost, ona karakteristická příbuznost obou\ntěchto čísel, která představují jakoby historický rámec objí-\nmající ty fantastické, báječné scény a obrazy, jimiž naplně-\nna celá střední část opery.\nIntrodukce Ruslana jest nejvelkolepější skladbou Glinky\n(spolu se závěrečným sborem „Života za čáře\"); finále pak\nnásleduje pro širokost svých forem a mohútný vzlet bezpro-\nstředně po těchto dvou číslech.\nPo návratu svém do Petrohradu vzdaloval se Glinka\ndřívějšího obšírného kruhu známých, a obmezil se nečetnou\nspolečností upřímných svých přátel; často navštěvoval „do-\nbrou bratiji,\" však nejvíce sedával doma a pracoval. Jak\nmnoho mu zapotřebí bylo věrných duší, aby v obcování s\nnimi rány své zacelil, a jak málo jich tehda nalézal, vidíme\nz toho, že se v r. 1840 a 1841 dopisy jeho k matce stávají\nvždy hustšími; v nich jí sdílí všechny své stezky, svouzou-\nfalost a hořkost, v nich ji také prosí o dovolení k cestě za\nhranice, „která prospěje nejen zdraví mému, nýbrž i duševnímu\nrozpoložení.\" Však šťastná hvězda jeho učinila mu cestu\ntu nemožnou, která by mu byla nejen žádoucího prospěchu\nnepřinesla, nýbrž i dokončení opery jeho snad docela pře-\nkazila.\nRoku 1840 napsal Glinka ouverturu, čtyry meziakty, pí-\nseň Uinišny a romanci Sen Rachely k dramatu N. Kukolni-\nka „kníže Cholmský.\" Prvý meziakt jest s některými pro-\nměnami píseň Rachely, kterou byl již Glinka v řadě dvanácti\nromancí vydal. Několika genialnými črtami znázornil tu\ncelou židovskou národnost. Druhý meziakt jest dvojzpěv\nlásky. Kníže Cholmský vyznává tu svou lásku chytré ko-\nketce baronesce Adelheid, nevěda, jak zrádně jej odpovědmi\nsvými klame. Třetí meziakt jest pochod, mnoho připomína-\njící pochod v meziaktech Egmonta. Představuje nám scénu\nna pskovském sněmě, kde Cholmský ruským vojům zvěstuje\númysl svůj opustiti otčinu a založiti novou, samostatnou říši; dru-\nžina tu v úžasu a nevoli opouští svého vůdce a odchází ze sněmu při\nzmírajících zvucích zvonu sněmovního, jehožtohromným udeře-\nv\nním meziakt počíná. Čtvrtý konečně meziakt představuje nám\nsklamání a zoufalost Cholmského, kterážto však dissonance\nse na konci smiřuje jakousi apotheosou. Píseň Ilinišny\njest skladba komického druhu. V tomto spůsobu složil Glin-\n\nPobyt H. Berlioze v Praze.\nVypravuje Dr. Aug. V. Ambros.\n(Dokončení.)\nv\nKoncert, jenž započal ouverturou k „Římskému karnevalu\"'\na, se končil fantastickou synfonií, u níž se vynechalo finále\ndivoká slavnost čarodějnic koncert ten došel neobyčejné-\nho výsledku. Na to následovala řada skvělých koncertů, v\nnichž se mimo jiné provozovala synfonie „Romeo a Ju-\nlietta.\"\nDivadelní orkestr spojen jsa s orkestrem konservatoře\npřestihl sám sebe. Obecenstvo porozumělo Berliozovi úplně\na kritika mluvila o skladbách jeho s nejvyšší úctou a ani jeden\nnelibý hlas se neozval ; ano sám Václav Tomášek uspo-\nřádal na počest H. Berlioze ve svém obydlí hudební zábavu\na výtečný starý Karel Píč pokusil se hájiti jistá podezřelá místa\nv skladbách Berliozových.\nBerlioz byl v zanícení; nemohl zapomenouti až ku kon-\nci svého života na Prahu a mluvil o ní ještě v posledních\nletech s onou tesklivostí, kterou věnujeme uprchlým krásným\ndobám.\nKdo chce Berlioze seznati, jakým byl v osobném obco-\nvání, přečti si jeho spis „Soirées ďorchestre\" ale ve fran-\nčině, nikoliv v německém nehezkém překladu R.Pohla. Nedá\nse tak snadno větší protivy myslet, než Berlioz co skladatel,\npři jehož hudbě se hory viklaly a hvězdy s nebes padaly, a\nmezi Berliozem co společníkem, jehož hovory by byly tvo-\nřily pikantní, lehké, vděku- a duchaplné feuilletony, kdyby\nje byl stenograf hned zaznamenal.\nBerlioz byl u čájového stolku neodolatelně roztomilý, jsa\nnevyčerpatelný v líčení povah znamenitých i neznamenitých\nmužů; a nepřekonatelný ve vypravování anekdot, příhod\na náčrtků. V hovoru svém zdržíval se velmi úsudků o umě-\nní, toliko u Glucka a Beethovena, které oba zbožňoval, či-\nnil výminku. Pokud se pamatuji vypravoval, jak tloukl co\nmladík na třírožku v orkestru při tanci skytickám v „Ifige-\ngenii Tauridské\" a jak na jistém místě bil „un petit cre-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.3", "texte": "ka toliko pět věcí: 1. Píseň pocestní, 2. píseň Ilinišny, 3. scé-\nnu Farlafa s Nainou (v Ruslanu), 4. Komarinskou a 5. va-\nriaci pro čtyry ruce na „začáteční polku.\"\nSen Rachely a Píseň Ilinišny posloužily mu za hlavní\ndvě themata k ouvertuře „knížete Cholmského,\" a obdivu\nhodna jest mistrnost Glinkova, jaká se jeví v sloučení těchto\ndvou nesourodých živlů v jednu masu jakož i ve zpracová-\nní každého z nich. Ouvertura tato ničeho nezadá ouvertuře\nRuslana a Ludmily.\nPozdraviv se z horečky v listopadu 1840 počal Glinka\nznovu pracovati na Ruslanu a Ludmile, a napsal též v tom\nčase Tarantellu pro orkestr, se zpěvy a tanci.\nNa začátku r. 1841 složil Glinka sbor pro děvy (E-Dur);\nsbor tento, ač nenáleží do počtu nejlepších prací Glinkových,\nlíbil se přece velmi a vynesl mu drahocenný prsten se sma-\nragdem, dar to cárovny.\nIv rok 1841 vešel Glinka se sklíčeným duchem. Obý-\nval tehda pokoj jednoho ze svých známých S—, celý počmá-\nraný karrikaturami. „Když někdy v noci,\" praví, „povoz ně-\njaký svítilnami svými přeletavě komnatu mou osvětloval tu\nmihaly se podivné postavy jedna za druhou i zdálo se mi\njakoby se lebka, na kamnech stojící, zlovolně posmívala hoři\nmému . . . . \"\nV dubnu r. 1841 psal Glinka své matce: „ abych\n(operu) dokončiti mohl, zapotřebí mi tichého a těšivého ú-\ntulku.\" A takový „tichý útulek\" dostal se mu ku konci léta\nujeho sestry, k níž se přestěhoval. Klidný a blažený život,\njaký zde vedl, působil tak blahodárně na tvořivost jeho, že\nbyla v krátkém čase opera hotova. V dubnu r. 1842 ode-\nvzdal ji řediteli divadel, A. M. Gedeonovu.\nKrátko před tím uveden v ony petrohrohradské kruhy,\njichž se byl od listopadu 1839 vzdaloval, a sice Lisztem,\nkterý v únoru 1842 Petrohrad navštívil. „Téměř všemi za-\npomenutý skladatel ruský, objevil se znovu v salónech naší\nstolice odporučením slavného cizího umělce . , . \" praví\nGlinka. Liszt hrál á livre ouvert několik čísel Ruslana ze\nskladatelovy vlastní, posud neuveřejněné partitury a prosíval\ntéž Glinku často, aby mu romance své zpíval. Nejvíce se\nmu líbila: „O v krvi oheň touhy pálá.\"\nJesení počaly zkoušky; jimi ale počaly též nehody skla-\ndatelovy. Mnozí z přátel jeho byvše zkouškám přítomni, dá-\nvali mu rady, jak by to i ono změniti a co by vynechati měl\na Glinka byl dosti slabým, pokynutí těch poslechnouti. Tím\ndostaly se v operu změny některé, které jí toliko na újmu\nbyly a několik dobrých míst vynecháno bylo docela. Zvlášt-\nním mistrem v tomto zkracování byl hr. V., škrtal napořád.\nJednou vyslechnuv prvou polovici pátého jednání obrátil se\nku Glinkovi se slovy: „Milý příteli! to je špatné!\" „„Ten\nvýrok odvolejte, pane hrabě,\"\" odvětil Glinka „„možno, že\nto není effektní, však špatnou není hudba má nikdy.\"\" Nic-\nméně podroboval se Glinka jeho radám.\nNedlouho před prvním představením opery objevily se\nv několika časopisech články, které obecenstvo na ni jaksi\npřipraviti měly. Jeden z nich v „Severní Včele\" obsahoval\npo některých pochvalách Glinky pochybnosti o úspěchu nové\nopery a rozhořčil velmi zpěváky a hudebníky, v kuse účin-\nkující, protože vytýkal Glinkovi, že nerozvážil nedostatečnost\npetrohradských operních sil k tak serioznímu dílu. Tito do-\nmnívajíce se, že Článek onen pochází bud od Glinky samé-\nho neb od jeho přítele, dle slov jeho, hráli při posledních\nzkouškách naschvál s velikou nedbalostí.\n(Pokračování.)\n\nÚvahy.\n\nLe carneval de Prague pour le violin par Maurice Mildner.\nChez Christoph et Kuhe a Prague.\nKarneval pražský\" sluje skladba pro housle z pozůstalo-\nsti p. M. Mildnera, prof. na konservatoři pražské, která, byvši\npřed lety od p. prof. Mildnera mistrně přednesena, došla nad-\nšené pochvaly obecenstva pražského. Nebožtík Mildner obral\nsi za vzor k své skladbě karneval benátský pro housle od Ernsta,\na následoval ho formálně úplně. Rozumíme-li pod karnevalem\nskladbu, v níž se má jevit bud jakási zvláštní záliba pro tu\nneb onu masopustní píseň, aneb v níž se má zrcadlit rozpoložení\nmysli aneb rozmar obecenstva v době masopustní, musí sklada-\n\nscendo;\" jindy mluvil o pravém přednesu první ariie Ifige-\nnie v tomto díle, kterou ihned zpíval trochu šušňavým sla-\nbým hlasem; ale při všem tom s úchvatným výrazem tápaje\npři tom na klavíru po průvodu jako dítě, které si melodii\nvyhledává na klávesnici.\nSlavný mistr orkestrace, jenž zevrubně znal každý ná-\nstroj až do poslední klapky a jenž dovedl vytvořiti dříve ne-\ntušené, čarodějné orkestrální effekty; slavný ten mistr uměl\nodpočtem-li třírožku jen tak tak hrát na kytáru, na onen\nnástroj, jejž ve svém díle „Conrs v posměch\nuvedl.\nVšichni byli jsme velmi okouzleni roztomilostí mistro-\nvou a démonickým životem, jenž koloval řízením jeho v sklad-\nbách jeho, ano, my blouznili v čele Dr. Hanslík, Alfred\nMeissner a má maličkost a pozdravovali se na ulici, zpíva-\njíce si potajmu některou Berliozovou melodii.\nAvšak i pražští hudebníci in corpore byli neobyčejně\nrozehřátí. Na počest hosta uspořádána byla slavnostní ho-\nstina, při níž doručen mu byl stříbrný pohár s vyrytým tím\nkterým nápisem. Pohár ten odevzdal mu slavný, tehdáž v\nPraze meškající pianista Liszt, jenž při tom improvisoval\nskvělý toast, který uchvátil i ostatní hosty, kteří se neznali\nve frančině a jen jaksi melodií toastu (nadšenou výmluvnost\nLisztovu) zaslechli, aniž by slovům rozuměli.\nKonečně musím podotknouti, že dal Kittl hostu přede-\nhřátí v konservatoři ouverturu k Learu a že ji Kittl sám\nřídil. Jak sám Berlioz pravil, bylo to poprvé, že on své\nvlastní skladby uslyšel, aniž by musel říditi osobně. Mohlť\ntedy co posluchač pásti se na skladbě své a byl ní velmi\ndojat. Tak se Berliozu řadil v Praze den ke dnu v nesku-\nleném lesku, ale za hranicemi spínali ruce nad mozar-\ntovskou Prahou a její hudební výtržností. „Vy jste ztratili\nhlavu!\" pravil Robert Schumann jednou později v hovoru k\nDr. Hanslíkovi.\nPo několikatýdním pobytu rozloučil se konečně Berlioz\ns Prahou. Nepřišel tam už nikdy více a to bylo snad vel-\nmi dobře, neboť s tíží byly by mu všechny šťastné hvězdy\ntak zářily, jako poprvé."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.4", "texte": "tel volit k svému dílu takové motivy, které karakterisují alespoň\nponěkud dobu tu. Mildner užil k vylíčení masopustního roz-\npoložení mysli v Praze dvou velmi oblíbených Českých písní:\nváznou „Kde domov můj\", a žertovné-dovádivou „Pepíku\",\nkteré bezpochyby v době, kdy Mildner karneval svůj skládal,\npřevládaly. Karneval pražský (Gr-dur) hodí se pro houslisty,\nkteří se skvíti chtějí svou technickou zručností Čili virtuositou,\nk čemuž hned desítitaktová pékná předehra poskytuje příležitost.\nNásledující pak andante „Kde domov můj\" opakuje se varian-\ndo s přiměřeným průvodem klavíru v tétéž tónině ve vyšší oktávě\na končíc na dominantě ? vpadá do toniky žertovného nápěvu\n„Pepíku\", v němž se jeví veškerá rozpustilost a hýřivost v době\nmasopustní. Na to nastoupí théma, pak 24 variací a desíti-\ntaktová coda, v níž se mohl skladatel snadno v 5., 6. aB. taktu\nvyhnouti oktávám. Variace nemají jako v Ernstově karnevalu\nžádných meziher a průvod na klavír, jsa zde úplně věcí mimotní,\npohybuje se pouze na tónice, subdominantě a dominantě, aby\ntím více vynikly umělé variace, které, jsouce bud! v dvojtónech,\narpedžiích, flageoletu neb v decimách, oktávách atd., poskytují\nvirtuosu příležitost, aby objevil veškeré tajnosti koncertantní\nhry na housle. Ze se skladba ta, o jejíž vnitřní ceně rozhodo-\nvati nechceme, při výtečném provedení nemine se skvělým ze-\nvnějším výsledkem, jsme úplně přesvědčeni a můžeme ji také\nvirtuosům na housle co masopustní kapřici doporuČiti.\n\nd ——— d\n\nDopisy.\n\nx.\nZ Petrohradu. (Jaké dary obdržela pěvkyně A. Patti při své benefici.)\nZnamenitá pěvkyně tato obdrželak své benefici dar, jehož\ncena přesahuje 150.000 franků (60.000 zl. r. c.) Dar ten\nskládal se z 3 předmětů. Byla to zlatá stužka na krk ob-\nsahující briliant v ceně 30.000 franků, jejž obklopují nád-\nherné rubiny neobyčejné velikosti, pak náušnice a jehlice.\nDruhého dne po představení obdržela Patti list od hraběte\nAdelberga, ministra císařského domu, ve jménu caře Ale-\nksandra, k němuž připojeny byly briliantové náušnice a\nbriliantová jehlice v ceně 27.364 franků (as 10.000 zl.).\nZ Paříže. (Offenbachová opera „La Diva.\") — (Šeborův templářský\npochod. — Moritz Hauptmann o Berliozovi.)\nOffenbachova nejnovější opera „La Diva\", která se dne\n22. března v místnostech „Bouffes parisiennes\" provozovala, pro-\npadla na dobro. Jak se dovídáme, bude se v jednom z pří-\nštích Pasdeloupových koncertů „populares\" velkolepý templářský\nv m\npochod z české opery „Templáři\" od K. Sebora provozovati.\nMusím se též zmíniti o výroku německého kritika Morice Haupt-\nmanna, jejž pronesl as před 30. lety o hudbě Berliozové. Hudba\nBerliozova, praví, „zdržuje se ráda na nejzaŠŠích mezích krásy,\nBerlioz nechá nás zřídka kdy spatřiti sluneční paprslek; za to\nvšak otvírá pekelné brány do kořán. Beethoven uvádí nás\ntaké k tak mnohým děsným hloubkám ; avšak jak krásný, utě-\nšený ráj nechá nás opět viděti; a je-li to ztracený ráj, cit proň\nzůstal přec cudný. V Berliozových hudebníeh obrazech karak-\nternich není ani jediné zdravé skvrny; píseň i láska jsou otrá-\nveny. I kde lalioda chce vyniknout, kde se vynoří melodie a\nchce se rozprostři ti; tu ihned na ni doráží harmonickými a\nrhytmickými mukami tak , až se ze samé zoufalosti sama opět\nuvrhne do pekelného močálu, jehož žhavé vlny nad její hlavou\nse sřítí k věcnému trápení. Má-li skladba obsahovati živel ne-\npřátelský ; tu vyniká Berliozovo lícení frappantní pravdivostí.\nProti sobotě čarodějnic v Berliozově fantastické synfonii je We-\nberova hladomorna v Čarostřelci pravou ukolébavkou. Zde musí\noku předvedeny býti šklebící se kukle, divadelní potvory a pe-\nkelná zvířata všeho druhu, které v Berliozově skladbě při sly-\nšení vidět se domníváme. Milenka v melodii sní identifikovaná\nobjevuje se zde mezi ohavami v couravé podobě čarodějnic a\nhází vychrtlými údy v odporných skokách a po šunkách semo\ntamo. YŠe to a celý ten strašný pekelný rejd je lícen nejži-\nvějšími barvami; avšak zde se objevuje též nebezpečné skalisko.\nDopouŠtí-li se někdo v líčení strašidel a děsných věcí přemrŠtě-\nnosti a výstřednosti, může se lícení to snadno stát komickým a\nsice právc tam, kde to umělci nejméně je vhod.\"\nZ Vídně. (Lisztovo oratorium sv. Alžběta).\nLisztovo oratorium „Sv. Alžběta,\" které se tu dne 4.\ndubna u přítomnosti skladatele provozovalo, bylo přijato s\nnejvětší pochvalou, ano s takým nadšením, že se na po-\ndobný úspěch nepamatujeme. Oratorium to bude se co ne-\nvidět opětovati.\nZ Brunšviku. (Dr. Methsessel.)\nDne 23. března zemřel zde známý skladatel a kapelník\nDr. Methsessel.\nZ Kasselu. (Opera „Rosztrappe.\")\nZáci zdejšího konservatoře budou provozovati novou\nnárodní německou operu „Rosztrappe\" od svého ředitele A.\nH. Schultze.\nZ Káhiry (Kairo). (Pianista Antonín Katski)\n4\nVyhlášený polský pianista pan Antonín Katski (Kontský)\ndával zde dne 9. března velmi skvělý koncert, obdržev od mí-\nstokrále bezplatně nově vystavené divadlo k disposici. Lože\nk tomuto koncertu stála 75 franků (30 zl. r. cis.), parterre 15\nfranků (6 zl. r. Č.). Ze všech skladeb, které Katski s nevsedni\nbravourou přednesl, líbila se pieca „Reveil de Lion\", kterou\ndvakráte opakovati musel. Na to hrál Katski u místokrále a\nobdržel od něho 100 lib. sterlingů.\n\nZ Milána. (Opera „Valeria\" od Very. — Nové opery: La contessa di\nMerina; La Martire od Perelliho; Catarina Howard; Le due ami-\nche, Maria di Cipro od Cirilla — Alba ďoro od Battisty — Adri-\nana Lecouvreur, — Mše a pozůstalé věci po Rossinim, — Verdi,\n— Marchisio.\nKonečně provozovala se nová opera „ Valeriau od maestra"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.5", "texte": "Ed. Very v městském divadle v Bologni, a došla rozhodného vý-\nsledku. Maestro Yera osvědčil se už svou operou „Adriana Le-\nčo uvreur o va\" co nadaný skladatel; avšak nejnovnějŠí prací pře-\nkonal takřka sám sebe. O díle tom píše nestranný kritik San-\ngiorgi v časopise „Arpa\" jak následuje: „Jsem zanícen a mám\nza to, že to byli všichni, kteří byli přítomni prvnímu předsta-\nvení opery „Valeria\". Yera vytvořil dílo, jež se stane integru-\njící částí italského operního repertoiru a jež rozmnoží jeho slávu.\nHudba „Yalerie\" je melodiosní, jasná a plynná, instrumentace\nvelmi effektní a vedení hlasů výtečné, jak to také jinak být ne-\nmůže ; neboť Yera je jeden z nejvýbornějších učitelů zpěvu.u\nAvšak i ostatní noviny Boloňské překypují chválou o této opeřě\nvynášejíce některé kusy do nebe, na př. velkolepé finále, píseň\n„VlaŠťovíČko,\" duetto, terzetto, poslední scénu. Nedávno dá-\nvala se v Sassari nová opera ~Za Contessa di Marina''' s úspě-\nchem málo příznivým. Dobře že se žádný skladatel k ní ne-\nhlásil ! Tím věcŠího úspěchu měla v divadle Pergola ve Flo-\nrenci nová opera ~La Martire(l od mladistvého skladatele Edv.\nPerellibo, v níž nadaný komponista! 14krát vyvolán byl. Na\ndivadle v Catania bude se co nevidět provozovat nová opera\n„Catarina Howardu od maestro Yezzasiho, jenž je rodem z Ca-\ntanie. —Tutéž látku obral si k opeře skladatel Lillo a Petrella.\nNuže tedy budeme mít tři opery: Caterina Howard. Ostatně\nkdo ví, zdaž nepíše čtvrtou maestro Dali' Argine. V příští\nv\nsésoně bude provedena v místnostech ~Teatro Argentino\" v Římě\nnová opera „Ze due Amiche (Dvě přítelkyně)\" jež složila žen-\nská signora Teresa Seneke. Maestro Vincenzo Cirello v Nea-\npoli dokončil novou operu ~Maria di Cipro— V Neapoli stu-\nduje se nová operu vAlba ďorou od maestro Battisty, v níž vy-\nstoupí signora Favi-Galli, Zaccometti a Aldighieri. O Petrel-\nlovi dovídá se časopis Palcoscenico, že je Petrella vyzván, aby\nsložil pro Paříž novou operu na text Dumase a Petrucelliho,\njenž má název „Adriana Locouvreurova. Pochybuju, že bude\nněco na této zprávě. Nyní se v Itálii nemluví, než o slavnostní\npozůstalé mši Rossiniho. Nejprvé dávala se mše ta v městském\ndivadle v Bologni (23. břez.). Zpívaly v ní dámy sig. Vera-\nLorini, Spitzerova, Himelova, pánové Vincentelli, baryton Valle\na bassista Costa. Pippo Pippi; feuilletonista zdejšího casop.\nPerseveranza a Dr. Veritá z časopisu Pungulo odjeli tam, by\nv\nsi ji poslechli. Řízení tétéž mše na královském divadle v Tu-\nríně svěřeno jest skladateli sig. Pedrottimu. Jak se z časopisu\nDosmorama dovídám, došla tam mše Rossiniho příznivého avšak\nnikoliv nadšeného výsledku. Provedení bylo výtečné a jmeno-\nvitě vyznamenali se signora Pozzi Branzanty, signora Gai-\nbato Capponi atd. Agnus Dei se opětovalo a příjem obná-\nšel 12000 lire. Ullmann, známý podnikatel s touto mší enga-\nžoval k tomu úceli signora Vercolini, tenora Malvezziho a bassistu\nCapponiho. U zdejšího hudebního nakladatele Tita Ricordiho\nvyšla tiskem slavnostní tato mše Rossiniho v nádherném a ele-\ngantním vydání. Y cele nachází se fotografická podobizna Ros-\nsiniho. Mluvě o Rossinim musím připojiti, že se dražbou na\numělecké předměty, které Rossinimu náležely, vytěžilo 100000\nfranků (40000 zl.). Za 150 rukopisů skladeb to pro piano\na zpěv, žádá paní Rossiniová pouhou maličkost 200000 franků\n(80000 zl. r. cis.). Koneěně něco o Verdim, Majitel divadla-\n„Pagliano\" ve Florenci žádal Yerdiho, aby směl divadlo své po-\nkřtíti jmenem ~Yerdiíl, což mu skladatel Troubadouru odepřel.\nSestry Marchisiovy jsou nyní v Seville.\n\n—l—\n\nM. M.\nZ Dobříše. (Hudba chrámová.)\nNemá-li se minouti hudba chrámová s cílem žádoucím, nesmí\npostrádati vážnosti, velebnosti, důstojnosti a vznešenosti..\nKaždý tón má povznášet mysl naši k Bohu, tvůrci vŠehomíra,\naby pobádal ducha k pobožnosti, bychom tak řekli, aby udržo-\nzal nás v stálém spojení s Bohem. Většina těchto podmínek\nbohužel nedostává se chrámové naší hudbě na Dobříši z těch\npříčin, že nehledí se k tomu, by jednotlivé mše byly nastudo-\nvány, by účinkující osoby obeznámily se s duchem té které\nmše. Toho nezdá se býti řediteli kůru potřebno a nutno, by od-\nbýval zkoušky k mším, kteréž vyvolil sobě za obět. Pravím za\nobět, an zajisté mnohá mše, kteráž by zdařilým provedením ho\nudržela v pobožnosti, uvádí jej svým nezdařením se do hří-\nchu. K tomu patří neznalosti hudební, když nesnadné mše beze\nvšech zkoušek se provozují a divíme se tomu, že velebné du-\nchovenstvo naše podobným nesvárům neučiní přítrž, an jsme jisti\na přesvědčeni, že vzbudí toto Šumaření mezi nábožnými osad-\nníky pohoršení. Žádáme snažně, by na příště uváděny byly do\nchrámu našeho jedině mše nacvičené, jejichž pak zdařilým pro-\nved ením posloužilo by se Bohu , naši sv. církvi a veškerému\nkřesťanstvu.\nZ Domažlic, dne 6. dubna. (Koncert.)\nZpěvácký spolek „Břetislav\" uspořádal dne 29. března b*\nr. v sále reálné budovy druhý veřejný koncert, jenž dosel zda-\nřilého výsledku, ačkoliv návštěva byla přebídná. Program byl:\nOuvertura slovanská, od Tittla. — Touha, sbor od J. Knahla.\n—. Prosím, deklamovanka od J. J. Stankovského. — Kytičky,\nsbor s tenorovým sólem od E. V. Heisse. — Koncert na mer-\nlotiny od K. Bendla. — Aj píseň normandská od Lud.\nProcházky. — Básník, solový žert, od Stankovského. — 2. Od-\ndělení: Ouvertura z opery „Kouzelná flétna\" od V. Mozarta.\n— Kadrylla na ruské nápěvy, sbor od Nápravníka. — O lásce\nk vlasti, z básní E. Ziingla. — Vlastenecká, ženský sbor od\nP. Smolíka, slova od A. Melišové. — Koncertní polka na housle\nod K. Winingra. Bůh a víra, sbor od kapelního mistra Aloise\nAngra. Deficit obnášel 17 zl. 44 kr. Je to věru nezod-\npovědná liknavost se strany obecenstva, že takové vlažné úča-\nstenství v tak ušlechtilé zábavě duševní na jevo dává. Dne 8.\ndubna b. r. konalo se sl. requiem za zesnulého národního pěvce\na básníka Fr. Jar. Vacka-Kamenického, děkana Blovického,\nuspořádané zpěváckým spolkem Břetislavem a měšťanskou be-\n—šedou.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Beseda čtenářsko-ochotnické jednoty „ Thalieu na Malé\nStraně, která se odbývala dne 29. března, započala pěknou, v\nMozartově ducha a slohu složenou ouverturou „Slovan\" od Alojse\nHniličky, kapelníka v Chrudimi, v níž théma ze známého kvar-\ntettu „Já jsem Slovan\" uměle a důmyslně zpracována jest. Ochot-\nnický orkestr snažil se všemožně, dostáti úloze té, což se mu\nnamnoze podařilo. Slečna Ch. Spannerova, o níž jsme se již\nněkolikrát s velkou pochvalou zmínili, zapěla arii z opery\nGounodovy „Faust\", a byla za významný přednos mnohokráte\nhlucne vyvolána. Se slec. Spannerovou závodila nadaná mezzo-\nsopranistka slě. Alizarova, která zpívala zvučným a objemným\nhlasem velmi cituplne Pivodovu píseň a se sic. Spannerovou\nduetto „Dívca a Šohaj\", které se na opětované přání opětovat*"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.6", "texte": "muselo. Pan Kaplan přednesl na housle adagio od Vieuxtempse\ns chvalným úspěchem, jenž by býval mnohem věČší, kdyby byl\nmel p. Kaplan dokonalejší nástroj po ruce. Podotkneme-li ko-\nnečně, že pan TerŠ výtečným přednosem komického výstupu\n„Žvanil\" zbudil homerického smíchu, že „Zvířecí kvartetto11\nobecenstvo v rozmarném rozpoložení udrželo, nemusíme se již o\nničem jiném zmíniti, než o zdařilém provedení Pflegrovy veselo-\nhry „Telegram'1, která se velice líbila. Po hudební zábavě na-\nstal tanec, jenž trval až do rána. —r—\n* Zpěv. spolek pražských typografů uspořádal dne 4.\ndubna na střeleckém ostrově pěveckou, deklamatorní a hudební\nzábavu, při níž též spoluúČinkovali členové českého divadla sl.\nČermákova a p. Mošna. Téhož dne provedl týž spolek 09. hod.\nranní v chrámu Páně O. O. Milosrdných bratří vokální msi od\nJ. L. Zvonaře s vložkou od K. Bendla. Ze sborů byly nejlépe\nprovedeny „Kytičky\" od C. K. Heisse, se musel opětovati,\n„Ruská kadryla\" od Ed. Nápravníka, a „Šťastné manželství\"\nod K. Bendla, které došly velké pochvaly. Velmi zdatně pro-\nveden byl smísený sbor „Slzičky a vzdychání\" od zdatného\nskladatele Strebla.\nv\n* Cilý Karlínský zpěv. spolek „Slavoj\" účinkuje dnes\nV dělnické besedě v Karlíne a provede sbory: Vlasti, od To-\nvacovského, a Láska a réva, od Mendelssohna-Bartholdy-ho.\n* Malostranský jarý zpěvácký spolek „Lumír\" rozvinul hor-\nlivým a obratným řízením p. Jos. Drahorada v poslední době\ntakovou rozsáhlou činnost, že může sloužiti směle vsem jiným\nža vzor co do ochotného spoluúcinkování a vzájemnosti spol-\nkové. Účinková v dvakrát v zábavě Malostranského „Sokola\",\nkdež se mu velké pochvaly dostalo, zapěl v druhé besedě Ma-\nlostranské „Thálie\" dne 29. března výtečně Slavíkův „Rekův\nsen\" a musel na všestranné přání Zajícův „Üboj\" přidati.\nMimo to spolupůsobil v koncerte4 na ŽofinŠ, jejž bratrstvo Smí-\nchovské uspořádalo, třemi sbory se skvělým úspěchem a zapěl dne\n4. dubna při cvičení Malostranského „Sokola\" v sále na Žofíně\nsbory: Loveckou od Drahorada a ruskon kadrylu od Ed. Na-\npravníka, kteréžto obě skladby velkého došly potlesku. Pě-\nvecká zábava „Lumíra\", která se dne 21. března odbývala, vy-\ndařila se jak náleží. Slyšeli jsme Čtyry sbory : Sbor bojovníků\nod Skroupa Ten ptáček, sbor od Bergmanna Lovecká od\nJos. Drahorada a Kadrylu z ruských písní od Ed. Nápravníka,\nz nichž se poslední tři velice líbily. Provedení bylo pečlivým\nřízením p. ředitele Drahorada velmi zdařile. V zábavě té účin-\nkovali sIČ. Rliekaufova přednosem několika písní a p. Antonín\nMašek, jenž se vyznačil cituplným a hluboce promýšleným pro-\nvedením adagia pro cello od Kummra. Pan Vacata deklamoval\ns přiměřeným výrazem. Bylo by žádoucno, aby všichni zpě-\nváČtí spolkové tak pilně studovali a zpívali, jako „Lumír Ma-\nlostranský,\"\n* Pěvecká jednota ~PernŠtýn\" uspořádá v neděli dne 11.\ndubna v „Odeonu\" na Veselce v Pardubicích za laskavého spolu-\npůsobení členů dívčího zpěv. spolku Ludmily slečen M. Kopf-\nraahlerové, F. Vaňkové, A; Skoupé a L. Budíuské koncert.\nProgram. Vlasti, sbor od Tovacovského, přednese „PernŠtýn.\nLes trois Clochettes od J. P. Pixise pro piano s doprovázením\nkvartetta, předn. sic. M. Kopfmahlerova a Čtyři Členové Pern-\nštýna. Výprask, pro tenor se sborem a průvodem piana od\nP. Křižko vskéhó, předn. Pernštýnem. Ten boží svět tak da-\nleký, smíšený čtverozpěv od K. Bendla, zapějou slečny F. Vaň-\nková, A. Skoupá a dva Členové PernŠtýna, Kdo má pravdu?\nŽertovný výjev od K. Adamce, proveden sl. L. Budínskou a\njedním členem zpěváckého spolku. Zpěv rybářů se sólem a\nprůvodem piana ze zpěvohry „Němá z Portici4', zapěje Pern-\nŠtýn. Paraphrase de Concert z opery „Mojžíš\" od Jung-\nmanna, předn. sIČ. M. Kopfmahlerova. Klepny. Komická\nscéna pro tři mužské hlasy s průvodem piana od Dk. Javůrka,\nslova od Illnera , provedou tři členové pěvecké jednoty. Čistý\nvýnos věnován bude na upravení sochy Mariánské na náměstí.\n* Horlivý učitel p. J. Baxa v Sedlčanech hodlá tam\nzařídí ti ženský pěvecký spolek, v němž mu zajisté spanilomyslné\ndámy nápomocny budou.\nŽebrácký zpěv. spolek uspořádá v neděli dne 11. dub.\nbesedu, v níž provedeny budou: Píseň o zvonu. Křižáci na\nmoři, skladba od Fr. Bažina. Deklamace. ZastaveníČko,\ns tenorovým sólem od Storcha. Písně s průvodem piana.\nMladí muzikanti, mužský sbor od Kůckena. Jak z programu\ntoho vysvítá, nezdá se znáti zpěvácký spolek skladby české,\nneboť provozuje samé komposice od německých a francouzských\nskladatelů.\n* Lulecský zpěv spolek „LibuŠa\" uspořádá dne 11. dubna\nbesedu, jejížto program jest následující: Ouvertura k „Němé\"\nod Aubera. Země má, sb. od Oskavského (poprvé). Pieca\npro cello. Deklamace Máj, smíšený sbor od Fr. Pivody.\nTichá noc, solový zpěv pro baryton. Deklamace. Ten\nptáček, sbor od E. Bergmanna.\n* Zpěvácký spolek soběslavský „Petr Voku uspořádal dne\n3. dubna v sále ~u zlatého slunce\" pěveckou a hudební besedu,\njejíž program jest následující: 1. Hudba: „Poslední myšlenka\nVebrova\", variace pro housle složil a přednese p. Hynek Vacek.\n2. Zpěv: „Žárlivý holoubek.\" 3. Hudba: „Mlýn na skále\",\nouvertura od Reissigera. 4. Zpěv: „Cikáni\" od Vogla. Mezi\ntím budou soběslavští P. T. páni studující z laskavé ochoty krátí\ndivadlo : „Pan Franc ze zámku.\" Zpěvohra ve dvou jednáních\nod Matěje Kopeckého. Ku konci „Herkules.\" Ucel: zakoupení\nhudebních nástrojů.\n* V Citově na Moravě zařizuje se čtenářsko-zpěvácký spo-\nlek, jemuž dáno jméno „Cyril.\"\n\nZprávy.\n\n* České divadlo. 31. března: „Zajatá.\" — 2. dubna:\n„Linda ze Chamounix\" ; 3. dubna: „V studni4. dubna:\n~Maškarní ples krále Gustava III.; 6. dubna: Unos ze\nseraůuf velká komická zpěvohra ve 3 jed. ; Český přeMad\nod J. Jungmanna. Hudba od Mozarta (poprvé); —B. dubna:\n„Nabuchodonosorveliká opera ve 4 jedu. od T. Solery,zce-\nstil B. Peská. Hudba od Jos. Verdi-ho.\nPoslední představení „Lindy\", jemuž jakož i3. du-\nbna provozované operetě „v studni\" přítomen byl pe-\ntrohradský purkmistr p. Bykov, můžeme nazvati velmi zda-\nřilým, ano, co do hudební části vzorným. Především sluší\novšem jmenovati výtečně provedené úlohy slě. z Ehrenbergů\n(Linda), a pánů Lea (Antonio) a Palečka (Boisfleury); než\ni slč. Hanušova (Pierotto) překvapila nás tenkráte svým zpě-\nvem hlavně v 1. jednání, kdež určitá, čistá intonace a klid-\nná, srovnalá kantilena zajisté patrný pokrok naši snažné al-\ntistky osvědčila. P. Barcal (Arthur) nebyl sice příliš dobře\ndisponován, zpíval ale, jako vždy, docela korrektně a de-\nlikátně. Jelikož sic, Sákova, která zajisté ve prospěch cel-\nku převzala „Martu\" a p. Cech ml. (rektor) své úlohy vel-\nmi dobře provedli ai souhra výborná byla, se\npředstavení hlučné pochvaly. Zpěvohru řídil p. kap. Čech...\nNěkolik minut trvající potlesk, množství věnců (mezi\nnimi skvostný stříbrný, pozlacený, jest darem velkokněžny\nOldenburské) a kytic, jímž přečetné obecenstvo slč. z Ehren-\nbengův co beneficiantku v prvním představení Mozartova\n„Únosu ze serailu\" přijalo, dokazovalo zajisté spravedlivé\nuznání a ocenění velkých zásluh, jež si slč. o naši operu\nzískala, a jímž novou připojila uvedením tohoto genialného\nplodu na české jeviště. „CJnos\" vězí sice z velké části v\nstarém aparatu operním, vyniká však ovšem mimo la-\nhodnost melodických forem, která se u Mozarta sama sebou\nrozumí hlavně výtečným podáním komické postavy Os-\nmina a pak dramatickou komposicí finále 2. jednání s roz-\nkošnými dvojnásobnými duetty, ne méně než „Figarova svad-\nba.\" Provedení bylo v celku výborné; slč. z Ehrenbergův\nslavila co „Konstance44 tudíž v jedné z nejt잊ích kolo-\nraturníeh partií pravý a zasloužený triumf, p. Lukeš"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.7", "texte": "(Belmonte) dovedl vyhověti všem spravedlivým nárokům v\nplné míře, a p. Paleček měl co „Osmin\" příležitosti dost a\ndost úcinkovati nejen zuslechtilým zpěvem svým ale i hu-\nmoristickou svou hrou. Sic. Kupkova zpívala ~Bloudu,\" p.\nBarcal „Pedrilla\" správně a svědomitě; úlohy ty ale poža-\ndují mnohem větší zručnost hereckou než oběma umělcům\ndosaváde dopřána jest. Celá komparserie jakož i sbory\nbyly velmi precisní, řízením p. kapelníka Smetany. P.\nSamberk převzal nevděčnou úlohu Selima basy. Obecenstvo\nbylo nad míru animováno a přijalo tuto novinku věru nad-\nšeně; pijácký dvojzpěv v 2. jednání (Osmin aPedrillo; „Vi-\nvat Bachus\") musel se opakovati. Při této příležitosti musí-\nme se zmíniti o věci, která mnohem větší pozornosti zaslu-\nhuje, než se jí u nás věnuje, míníme překládání operních\ntextů. Překlad „Únosu\" jest totiž jako většina ceských pře-\nkladů velmi slabý a zasluhuje tím rozhodnějšího pokárání,\njelikož se zde jedná o zpěvohru klassickou, k níž by se i\npřekladatel s větší pietou zachovati měl. Jako mnozí dra-\nmatu spisovatelé to bohužel za degradaci považují, žádá-li\nse od nich sepsání operního textu, tak zdá se obyčejně i\npřekladatelům na librettu méně záležeti než na recitovaném\ndramatu a výsledky bývají této zásadě přiměřeny, zvlá-\nště když jsou pracemi spisovatelů, kteří nejsou hudebníky,\na sice vzdělanými hudebníky, neboť jen tenkráte mohou se\nstáti záživnými. Na to se béře u nás velmi malý ohled a\ndopouští se do nebe volajících hříchů na rhytmice našeho\njazyku jakoby to muselo být. Není zde místa, abychom\nrozkládali důvody pro a contra časomíru nebo pro a contra\npřízvuk, postačí zajisté když konstatujeme, že se neustále\nv našich překladech dávají slabiky i časomírou i přízvukem\nx u\nkrátké jako k. p. koncovky (bez posice) „tiše\", „tonm\"\nUUUJL U X ouox uuxu\n„námořníkem,\" „s bohem,u „bojovaU'\"atd., nebo „zhano&eno,\"\no o o i\n„vyvěšeno a j. v. —na noty nejen akcentuované ale i dlouhél\nNeb jak často musíme slyŠeti totéž slovo k. p. vlastní jméno Ku-\nridika bezprostředné po sobě v dvojím rhytmu o oxo a uxo—.\nA takovýmto nesmyslům, jež v překladech německých\nostatně o málo lepších přece jen velmi zřídka nalézáme,\nmuselo se naše obecenstvo takořka již úplně přivyknouti;\nneboť slýchá je skoro denně. Jedna z hlavních příčin to-\nhoto smutného úkazu jest, že naši překladatelé nepoužívají\nve svůj prospěch malých dovolených změn, k. p. v rhytmice\nrecitativů, jimiž by se hudební deklamace stala češtině pří-\nhodnější. Když stojí překlad co do básnické ceny sebe níže,\ntak, že v nejpoetičtějších situacích musíme poslouchati nej-\nvšednější prosaické fráze mohli bycbom snad ještě po-\nmlčeti; však když se známé a zřejmé tonomalbě podkiádá\ntext docela jiného obsahu, když do konce musíme zažívati\nnejhorší germanismy („ať žijou vysoko!\" = „sie leben hoch!\"\nv „Únosu\"), to zdá se nám přece překročovati všechny meze.\nŽe překlad „Únosu\" tím méně vyhovuje jakýmsi zvláštním\npožadavkům, k. p. odstranění nesnesitelného někdy opako-\nvání bohatším textem atd., samo sebou se rozumí;* a přec\nbylo by takovéto podniknutí nesnadné sice ale zajisté\nvděčné a Mozartovy hudby hodné. „Nabuchodonosor\",\njeden z nejdřívějších výrobků operní veldílny J. Verdi-ho,\nnemá ani to jedno oko, které by ho oprávnělo, královati\nnad slepými; jesti to hudební nesmysl nejvyšší potence, a\nstojí již jednou nohou v oboru burleskní parodie, že\nzpívá nejvyšší kněz Zachariáš, neb král „Nabueco\" nebo\njiná vznešená osoba v nejpatetičtější scéně veselou polku,\nkvapík nebo valčík není ve vlašské opeře a zvláště u\n„mistra Verdiho\" nic nového; vrcholem genialnosti jest ale\nonen triviální „marš\", provedený sul palco v chrámě Jeru-\nsalemském nejnovějšími klapkovými nástroji] Musíme\nse přiznati, že nás ne méně než „Abigail\" znepokojuje tuhý\nživot Nabuchodonosorův, přáli bychom si, aby byl jednou\nkonečně pochován v divadelním archivu. Provedení jest\nv celku výtečné; jen p. Sebesta měl by v titulní úloze své\nhře tutéž píli věnovati, jakou věnovati se zdá svému zpěvu,,\novsem ještě z naturalismu docela nevyváznuvšímu; též p.\nCech došel by svým výborným Zachariášem ještě rozhod-\nnějšího úspěchu, kdyby i ve hře lépe naznačil vysoké stáří\na důstojnost nejvyššího kněze. Sbory a celý ensemble jest\nprecisní, úprava — ne sice velmi věrná ale slušná, a ve\nkostůmech i skvostná. Operu řídil p. kap. , jenž „Na-\nbucco svým příjmem na náš repertoire uvedl.\n\nO. H.\n\n* Chrámová hudba v Praze a její péstovatelé. Konečně urovnala\ntedy jednota k zvelebení hudebního umění v Čechách služné\np. profesorů na konservatoři udělivši každému ročního platu 600 zl.\nČin tento je zajisté chvály hoden, neboť pp. profesoři nebudou se\nmuset pachtit po mimořádných výdělkách; budou alespoň moci\nbezstarostné vyučování se věnovati. Bylo by žádoucno, aby vý-\ntečný tento přiklad následovala i jednota k zvelebení chrámové\nhudby v Čechách a patronát pražský, aby se pestovatelům cír-\nkevní hudby slusnejsího platu dostalo, než jaký nyní mají.\nNechci ponkazovati ani se stanoviska církevního k důležitosti\nchrámové hudby ; upozorňuji jen na to, ze jediné hudba chrá-\nmová je rovnéz tak chudému jak boháči přístupna a že svým\nduchem a slohem v srdce lidské blahodárně působí, a k zbož-\nnosti vyzyva. Tuto pravdu pochopila katolická církev a zavedla\ndo chrámu mimo chorální i figurální hudbu a velebné duchoven-\nstvo nápomahajíc rozkvětu chrámové hudby, podporovalo a pě-\nstovalo ji všemožně. Za nejnovější doby , kde kráčí světská\nhudba Čerstvým krokem ku předu, pokulhává bohužel za ní hudba\nchrámová. Co je toho příčinou ? Kde vadu tu hledati? Na vzdě-\nlaných a obětavých ředitelích kůru a zdatných hudebnících u nás\nv Praze přec neschází! Jediná příčina klesání kostelní hudby\nspociva v nedostatku materielních prostředků. I máme za svou\nsvatou povinnost, upozorniti nasi slavnou městskou radu, která\nzavedla takřka v každém oboru Času přiměřených oprav, na\nbídné materieiní postavení ředitelů hudby chrámové a zvláště\nna neurovnalý rozvrh platů na hudbu církevní. Plat ten va-\nriruje mezi 150 zl. a 220 zl. stř., z kteréžto části musí řiditel\nkůru skoro 80 figurálních funkcí hudebníkům zaplatit, sobe\nvšecky potřebné musikalie opatřit, struny kupovat at. d.a t. d.\nSlužné ředitele při hlavních chrámích obnášejíc 400 zl., na ma-\nlých 300 zl. stř., v kteréžto Části zahrnuta jest nejen Štola ale\ni příbytné Čili Činže za byt, jest však provisorně a to už od\nr. 1856, tedy úplných dvanáct let. Od té doby domahali se\nnadarmo ředitelové kůru definitivního urovnání bídných jejich\npoměrů, a až dosud Čeká tato důležitá otázka na své rozřešení.\nStopujíce od r. 1858, co list náš vychází, stále chrámovou hudbu\nv Praze, shledáváme, že je v celku církevní hudba v Praze v\nporovnání k těmto trudným poměrům velmi slušná, a jmenovitě\nuvádíme zde kostely, v nichž se provozuje hudba nejen stále\ndobrá. ale i Častokráte výtečná, což lze jen zvláštní lásce k\numění a obětavosti ředitelů kůru přičítati. Jsou to zejmena\nchrámy u Františkánů, u sv. Štěpána, v Týne, u sv. Trojíce\nna spálené ulice, u sv. Vojtěcha, kamž docházíme, ačkoliv iv\nostatních chrámích slušná hudba se provozuje. (Dokonc.)\n* Alexander Dreyschock, jeden znej slavnějších vir-\ntuosů tohoto století, rodák náš, zemřel dne 1. dubna v Benát-\nkách v Itálii. Mrtvola jeho byla v sobotu (10. dubna) do Prahy\npřivezena.— Dreyschock narodil se dne 15. října 1818 v Žáku\nblíž Čáslavi a konal svá hudební studia u Václ. Tomáška v\nPraze. R. 1838 cestoval Německem, kdež byl chválou obsy-\npán, pak odebral se do Francie, r. 1848 a 1849 do Anglie a\nHolandska, kdež slavil svou znamenitou hrou triumfy. R. 1855\ncestoval do Dánska, kdež u dvora dne 20. ledna vystoupil. Mi-\nstrovskou hrou okouzlil všechny tak, že J. M. král vzav s prsou\npobočníka svého Bergena řád Danebrogajej Dreyschockovi za-\nvěsil a za rytíře pasoval. R. 1846 koncertoval Dreyschock ve\nŠvédsku. I zde roznítil celý dvůr svým nedostižným předne-\nsem, že jej král rytířem řádu Gustava Vasy jmenoval. Před\nněkolika lety povolán byl do Petrohradu co profesor piana na\nkonservatoři, kdež velmi blahodárně působil. Zevrubnější živo-\ntopis jeho nachází se v jednom z minulých ročníků Dalibora.\n* Jednota pro zvelebení hudebního uméní v Čechách odbý-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690410-01.1.8", "texte": "Vala dne 31. března v paláci hr. Alberta Nostice valnou schůzi,\nku kteréž Členové jednoty v četném počtu byli se sešli. Z je-\ndnatelské zprávy, přednešené panem rytířem Bohušem vyjímáme:\nÚstav učební (konservatoř) čítala v právě minulém roce 120 žá-\nkův zpěvácká škola 10 žáků a 2 žačky. Jednota Čítala ku\nkonci roku 1867 čestných členů 11, činných 9 a přispívajících\n75. V minulém roce zvoleni byli čestnými Členy pp. Ferdinand\nHiller a Karel Reineke a kjednotě přistouplo 9 nových přispí-\nvajících členů. Ku konci roku 1868 obnášelo jmění spolkové\núhrnem 21.772 zl. Příjem Činil úhrnem 40.573 zl. 36 kr., vy-\ndání 18.423 zl. 29t/2 kr., na hotovosti zbylo 22.150 zl. 6T/2 kr.\nPensijní fond obnáší nyní 12.344 zl., fond pro podporování chu-\ndých žáků 463 zl. Zprávy jednatelská a účetní schváleny bez\ndebaty, načež k návrhu ředitelstva vzdány díky panu dru V.\nA. Ambrosovi za přednášky o historii hudby a esthetice, pak\nřediteli panu Krejčímu za vzorné řízení ústavu a České spoři-\ntelně, kteráž jednotě k účelům spolkovým darovala 1000 zl.\nDále byly zvýšeny platy učitelům na ústavě, kteří dostávat! bu-\ndou 540 zl. ročně a příspěvek 60 zl. na byt. Čestnými členy\njednoty zvoleni byli k návrhu ředitelstva: slečna Mary Kreb-\nsova, Karel Oberthur, profesor na hudební akademii v Londýně\na kapelní mistr a skladatel M. Bruch. Ku konci vykonána do-\nplňovací volba dvou Členů ředitelstva a zvoleni byli opět vylo-\nsovaní pánové Jan starohrabě Salm a svobodny pan Zessner.\n* Pan Fr. Bendel, na slovo vzatý pianista, koncertoval\ndne 15. března s nejskvělejším výsledkem v Drážďanech. Re-\nferent z žurnálu „Deutsche A. Ztg.\" píše o jeho hře, jak ná-\nsleduje: „Jeho technická sběhlost vycházejíc ze Školy Lisztovy\nje rovněž tak velkolepá, jako ji nacházíme u Ant. Rubinsteina\na Taussiga, jen že je mnohem neomylnější, než Rubinsteinova.\nTón je okrouhlý, zvnčný, vedení melodie výtečné, slovem ve-\nškerá hra ušlechtilá. Až se přidruží k jeho přednosu více ka-\nrakteristické samostatnosti, bude jeho hra dokonalá. Nejlepší\nvýkony v koncertě jeho byl přednos jeho fantasie na motivy\nz Thomasovy opery „Hamlet\", velmi to efíektní a v slohu vir-\ntuosním zpracované dílo, a konečně přednos uherské rhapsodie\nod Fr. Liszta čís. 2.\n* O koncerte sl. Viléminy Čermákovy, jejž ve Vídni uspo-\nřádala, píše Wiener Abendpost doslovně: V Bosendorferově sa-\nloně koncertovala přede vČírem pianistka sIČ. Čermákova a do-\ncílila velmi pochlebného výsledku. Výkony umělkyně té svědčí\no neobyčejném nadání, o bravouře a síle. Přednosem Chopinova\nnocturna postavila výtečná pianistka svůj klidně pějící úhoz, svůj\njemný a vázaný spůsob hry do nejpříznivějšího světla. V kon-\ncertě tom účinkovaly slč. Marietta Marzelli-ova co zpěvkyně, a\nsIČ. Stefani co deklamatorka. Koncert těšil se Četné a vybrané\nnávštěvě; mezi jinými byli tam přítomni J. Jasn. kníže Hohen-\nlohe, c. k. nej vyšší pří dvoří J. M. císaře Františka Josefa, Jeh©\nJasn. kníže z Fiirstenbergů atd.\n* Slečna Dráždilova, naše krajanka z Budějovic, meška-\njící již tři leta v Anglicku, vystupuje od nějakého času s vel-\nkým úspěchem před obecenstvem v Londýně a v nejhlavnějších\nměstech provinciálních. Zpěv její došel uznání všady , kdekoli\naž dosud s anglickými neb cizozemskými umělkyněmi jako s paní\nRudersdorffovou účastenství brala při koncertech. Nedávno vy-\nstoupila též ve velkém koncertě, uspořádaném v Birminghamu\nve prospěch spolku pio podporování birminghamských listonošů\nvýborem skládajícím se z lidumilů, kteří v Birminghamu a v okolí\nvelkého vlivu mají. Při tomto posledním vystoupení byla slečna\nvyznamenána. Anglický Časopis „The Western Times\" píše v re-\nferátě o koncertě tom mezi jiným o slečně Dráždilově takto:\n„Četné a skvělé obecenstvo shromáždilo se večer, kdy stál na\nprogramu kus „The Robin in Weeping\", v kterém měla zpívati\nslečna Dráždilova. Zvláště líbila se „Ukolébavka\", při které\nsIČ. Dráždilova odměněna byla hřímavou pochvalou. Potlesk\nopakoval se na konci každé sloky. Když píseň se skončila,\nnebylo oka ženského, které by se nebylo zarosilo slzou. Píseň\nmusila býti opakována a volání „Výborně!\" nemělo konce. SIČ.\nDráždilova byla primadonnou koncertu.\" Bez pochyby za-\nvítá slečna Dráždilova letos do vlasti, při které příležitosti za-\nmyslí vystoupiti v Praze a v rodišti svém.\n* Charles Oherťhur, slovútný virtuos na harfu, koncertoval\ndne 1. dub. v soukromé zábavě u J. Vys. velkokněžny Olden-\nburské, a tyto dni dostalo se mu čestného pozvání, aby J. M„\ncísaři Ferdinandu ve středu 7. dubna několik piec na harfu\npřednesl.\n* Pan Kaplan, býv. žák varhanické školy a zdatný hou-\nslista, zvolen jest od výboru Malostranské „Thálie\" za kapelní-\nka ochotnického orkestru místo p. C. Vinaře, který si nynř\nvelký civilní orkestr zařídí.\n* Slč. Emilie Bubeníčkova, chvalně známá pěvkyně, ob-\ndržela od J. M. císařovny Marie Anny z ohledu, že účinkovala\nzpěvem při službách Božích v cis. k. dvorní kapli, zlatý nára-\nmek darem.\n* Pan F. Zd. Skuherský, ředitel varhanické školy, je-\nhožto podobiznu přineslo nejnovější číslo „Světozoru\", pracuje\nnyní o dvou Českých operách : ~Smrt krále Václava\" a ~Jaroslav\nze Šternberků.\"\n* Pan Jos. Paleček, vyhověv skvělému nabídnutí, odebral\nse v úterý dne 6. dubna v noci do Moskvy, kdež s krajankou\nnaší sIČ. Gabrielou Roubalovou uspořádá 3 koncerty, v nichž\npřednáŠeti bude úryvky z oper Českých a některé České národní\npísně. Celkem pozdrží se p. Paleček v Moskvě 14 dní. V\nneděli obdržel p. Paleček od barona Háringa v Brně, kdež jak\nznámo, před několika dny zpíval za všeobecné pochvaly, skvo-\nstný zlatý prsten.\n* Pan V. I. Červený vydal nákladem vlastním autogra-\nficky velmi zdařilý ~Třasák\" od V. Ludviga, jejž skladatel vě-\nnoval jednotám sokolským. Pan Ludvík složil třasák ten k ote-\nvření prvního plesu Sokola Královéhradeckého (dne 4. ledna).\nTřasák ten, jsa obratně zosnován z písní: Kde domov můj, Aj\nSokolíci mužně v před, a ~Moravo,\" došel následkem výtecnelio\nprovedení od kapelly páně Ludvíkovy tak bouřlivé pochvaly,\nže na tom plesu osmkrát opakován býti musel. Uplny\nvýnos určil pan červený na českou průmyslovou jednotu ve\nVídni. Zároveň s tímto třasákem rozesílá p. V. F. červený od\nněho z národních písní sestavené Čtyry pochody pro Čtyry so~\nkolovky na veškeré jednoty sokolské Českoslovanské. —l—\n* Jednota k zvelebení církevní hudby v Čechách odbývá\ndne 15. dubna svou valnou hromadu.\n* Pan Alois Strebl, ředitel hudby v Kutné Hoře, jenž\nsložil už tak mnohou zdařilou skladbu pro mužské hlasy, uvedl\nněkolik písní do hudby a sice pro sbor smíšený (ženský a muž-\nský), z nichž zvláště vyniká sbor „Slzy a vzdychání\" pro smí-\nšené1 hlasy „Měsíčku\" pro sbor smíšený „Klučina\" pro\nsbor smíšený „Má otčina\" pro hlasy ženské. Doporučujeme\ntyto zdařilé skladby všem zpěváckým spolkům, jimž pohotově\njest sbor ženský. Jelikož nyní pražští nakladatelově musikalií\ntakřka ničeho nevydávají, lze sbory ty pouze v opisu v admini-\nstrací Dalibora v Praze (508—III) dostati.\n\n* Uprázdněná místa hudebnická. V léčebním místě Rožnově\nna Moravě přijme se hudební kapella skládající se z 10\nČlenů, spůsobilá hráti po čas léčební doby na venku iv salo-\nnech. Ohled vezme se především na kapellu, vykázavší se svě-\ndectvím některé z hudebních autorit o své spůsobilosti. Přihlá-\nsivším se kapellám zašlou se výminky cestou soukromou. Doba\nléčební počne dne 15. května a končí se dnem 15. září 1809—\nKapelly obraťte se k městské radě v Rožnově, k rukoum sta-\nrosty p. Čeňka Janíka.\n\nListárna.\nSi. zpev. sp. v S . . . Polku pro merlotiny od Jos.Pauknera,.\nm \"I V 1 f .It' . _ 1 1 am X T-v 1/> rv Vk d ««Xi «m\nktera v besede Snrichovsk6 velke pochvaly dosahla, obdrzite u\nFr. Boucka v Praze. Panu A. Loru. Odpovlm Yam na otazky\nYase soukromne co nevidet."}]}