{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_sha256": "c698de810dd7887c02d8f9ae05be2dfffc15efb656bfa08e0bdf3b3a3d327de4", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/04/20_01/bmtnabd_1869-04-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "91", "page_fin": "92", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.1", "titre_corps": "Pamětní spis o rakouských a francouzských žestových dechových nástrojích. Sepsal Václav Cervený.", "titre_sommaire": "Pamětní spis o rakouských a francouzských žestových dechových nástrojích. Sepsal Václav Cervený.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4598, "texte": "Pamětní spis\no rakouských a francouzských žestových dechových\nnástrojích.\nSepsal Václav Cervený.\n(Pokračování.)\nDůležitá role, připadší onoho času již naprosto žesto-\nvým nástrojům a rozličnost zásad, dle nichž po starodávném\nzvyku stavěny byly roury nástrojů, přiměly Y. Červeného k\ntomu, že ppdržel co možná kónus, že dodal jednotlivým ku-\nsům poměrně souhlasného rozměru (mensury) a vyvodil bassů,\nkteré snadno se ozývajíce vynikají silou a při čemž se lid-\nské plíce nenamahají. Z toho následovala stejnoměrná okrou-\nhlost tónu ensemblů a mohútný bass, jenž dobyl přízně a\nv\nobliby bombardonům a kontrabasům p, Červeného jako do-\nma tak iv cizině.\nVýstavu Mnichovskou r. 1854 obeslal Červený četnými\ntakto stavěnými nástroji a tu byly zvláště poprvé větším kru-\nhům znalců předvedeny jeho lesnice s rozšířeným rozměrem\na od něho vynalezený baroxyton, barytonový to nástroj pro\nsilnější sólové partie a zároveň základní bass, jenž při vší\nsvé krátké rouře vydává 34 stop hluboké Es. Za tyto ná-\nstroje obdržel taktéž velkou pamětní minci a sice mezi 30\nvystavovateli svého oboru toliko on pro zavedení pronikavé\nsoustavy v továrním odvětví zestových nástrojů, které dříve\nempiricky pěstováno bylo, pak pro velkolepou výrobu a pro\nstavení nástrojů samých v neobyčejné míře dokonalých.\nProf. Dr. Schafháutl věnoval veškerou pozornost všem\nvystaveným výrobkům a zvláště baroxytonu V. Červe-\nného v úřední zprávě o výstavě té, ku kteréžto důkladné\npráci i pozdější zprávodajci vždy ještě poukazují.\nRoku 1855 odbývala se Pařížská výstava a malá tato me-\nzera poskytla V. Červenému sotva času, aby provedl u po-\nzounků větší dimense, podržev vlastní barvitost tónu, aby do-\nplnil tu a tam předměty k výstavě určené, a aby svou sle-\ndovanou soustavu předběžně ukončil.\nPan Gautrot v Paříži, v jehož továrně se vyrábí laciné\nzboží ve velkolepém rozměru, neměl mezi tím časem ničeho\nna práci, než aby si vzalnazvukovodku (Tonwechselmaschine)\nV. Červeného patent pro Francii, co na svůj vlastní výnalez\na tím dostalo se Červenému radosti, že se v městě nad\nSekvanou sešel se svým starým známým zvukovodkou.\nv\nJuroři přiřkli tu Červenému stříbrnou medailii pro Ra-\nkousko, Ad. Saxovi přiřkli však zlatou medailii, při všem\ntom, že Gerard ředitel hudby císařské akademie a 11 pro-\nfessorů pařížské konservatoře a pět znamenitých hudebních\nznalců proti nástrojům Saxovým a jeho soustavě protesto-\nvali, vyhlašujíce veřejně, že jsou hudebnímu umění na\nújmu.\nKapitán Cl. Raynaud vyslovil se ve spisu v „Travail\nuniverselu o rakouských nástrojích jak následuje: „Rakou-\nské nástroje vynikají krásou kovuy čistotou a plností tónu.\nVojenské kapelly Německa předčí nejlepsí francouzské or-\nkestry.u\nNejsa zvyklý bojovati bez náležitého ozbrojení, zásobil\nV. Červený svůj sklad pro výstavu Londýnskou 1862 od o-\nktavinu až ke kontrabassu novými předměty svého vynálezu\na zlepšeni, totiž obligátní altovou kornou, tritonikonem (kon-\ntrafagotem) z alpaky, které jsouce mnohem kratšeji stavěny\nmají novou zakružkovou mašinu s kuželem směřujícím shora\ndolů. Červenému dostalo se za to co vyznamenání první cenné\nmedailie pro Rakousku a ve zprávě pro celní jednotu dí se\no vystavených předmětech Červeného : „Nástroje, které od\njurorů (soudců) největší pochvaly došly, byly zvláště krásné a\njemné kornony, libozvučná altova koma do Es, zvučný bary-\nton, velmi pečlivě pracovaná sólová kornay baroxyton splným\nzvukem a naskrz všechny bassy, které co do plnosti a mohut-\nnosti zvuku daleko zastínily francouzské a anglické ná-\nstroje.''''\nTedy tytéž kornony, tentýž zvučný baryton (fonikon)\ntěšily se vedle jiných zvláštní pozornosti jurorů a to právě\nv Londýně, kdež při první výstavě pvvšimnutí nedošly. Na\njiném místě této zprávy učiněna chvalná zmínka o kovovém\nfagotu, co zatím rakouský zpravodajce vynáší mimo to zvu-\nkovodku (o níž na prvé výstavě pomlčíno) a nazývá Saxovy\nnástroje kusy na podívanou, totiž ty mnohonásobně zavinuté\nklapkami pokryté netvory armstrongovými děly hudebního u-\nmění, které vyžadují kornistu z Nibelungů, aby vyvodil tóny\nz této kovové propasti.\nTýž zpravodajce chválí ovšem výtečnost Saxových ná-\nstrojů, smělost u vynalézání nových forem, velkolepost to-\nvární výroby vůbec, avšak hned dále píše, že se Sax drží\nu vynalézání dechových nástrojů časem trochu zevnějšku,\nmaje na zřeteli nejprv novou formu a pak účel nástroje.\nToť ovšem velká protiváha té které chvály a to tím více,\nponěvadž ostatní od Saxa vystavené nástroje neposkytly zprá-\nvodajci příčiny, aby se o nich zmínil jediným slovem, vyjma\nsaxofon, který je bezpochyby nevyčerpatelným pramenem této\nfirmy pro ceny výstav."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 159, "texte": "Zbudil-li nově zlepšený tritonikon a zvukovodka Červe-\nného pozornost obou svrchu udaných zprávodajců, došly\ntaké mimo výstavn chvalného uznání.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "93", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.2", "titre_corps": "Michal Ivanovič Glinka.", "titre_sommaire": "Michal Ivanovič Glinka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.2", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 6334, "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nDne 27. listopadu (právě 6 let po prvém představení\n„Života za čáře\") ohlášeno bylo prvé představení „Ruslana a\nLudmily.\" Na neštěstí byla výtečná Petrova churava a mí-\nsto ní musela úlohu Ratmíra převzíti jiná zpěvačka, nadaná\nsice, však ještě slabá a ne dosti vycvičená.\nPrvé jednání přijato bylo s pochvalou, však čím dále\ntím chladnější se stávalo obecenstvo a po spuštění opony o-\nzvaly se jen tu i onde nesmělé hlasy pochvaly. „Cest un\nopera manquéC (Je to kus nepodařený!) prohodil jeden\nznámý Glinkův a vyjádřil tím dobře mínění obecenstva.\nDruhé představení neprošlo lépe prvého. Na třetím před-\nstavení objevila se starší Petrova v úloze Ratmíra a prove-\ndla scénu třetího jednání tak úchvatně, že obecenstvo v nad-\nšenou pochvalu vypuklo a napřed Glinku a pak ji vyvolalo.\nBěhem zimy vydržela pak opera 32 představení . . .\nOhlas tehdejšího obecného mínění o nové opeře nachá-\nzíme ve článcích roztroušených po Petrohradských časopisech\nté doby. Všude chválí se velkolepá úprava kusu, dekorace\na oděvy, o hudbě mluví se zprvu ostýchavě a kolísavě, brzy\nale vytýkají se jí zřejmě mnohé chyby. Již volba předmětu\nzdá se některým nešťastnou, odsuzují libretto, kárají rozkou-\nskovanost, nesouvislost opery, vytýkají nedostatek duet a\nensemblů, rozvláčnost a nudnost některých míst atd. Ne-\nschází arci také chvály, (vždyť byl Glinka již všeobecně u-\nznán za prvního ruského skladatele!) ale květným věncovím\nobligátních pochval nadarmo snaží se zakrýti vlastní úsudek,\nže to přece jen opera pochybená. Jediný článek, který zna-\nmenité to dílo náležitě ocenil, pochází od jednoho z přátel\nGlinkových a umístěn byl v prosincovém sešitu „\ndlja čtenija.\" On poukázal nejprvé na velikou krásu moti-\nvů a instrumentace i postavil novou operu po bok „Kou-\nzelné flétně\" a „Oberonu.\" Však i tento kritik souhlasil s\njinými v tom, že v nové opeře potřebí mnohé věci zkrátiti\nneb docela vypustiti, nežli se stane „přístupnou a příjemnou\"\nobecenstvu. Glinka rady té uposlechl a přenechal jednomu\nze svých druhů, aby operu zkrátil a přistřihl dle svého vku-\nsu ... . Ale toto vymyfování a zkracování neučinilo operu\npřístupnější obecenstvu; ztratilať pouze některé z nejgenial-\nnějších a nejdokonalejších svých částí a obecenstvo pojí-\nmalo ji právě tak málo, jako prvé, leda že snad se po ně-\njakém čase ochotněji s ní smířilo k vůli přeskvělé úpravě a\nněkoliku málo koncertných arií: všechna ostatní opera byla\njako přídavek, byla trpěna. Líbila se právě ona čísla, kde\nse stal Glinka nevěrným svému talentu, kde vpadl v někte-\nrý koncertní neb obyčejný operní ráz, na příklad: obě arie\nLudmily a konec arie Ratmíra, nejslabší to věci v celé opeře.\nArie Gorislavy líbila se již o mnoho méně; balládě Fina,\njedné z nejgenialuějších hudebních skladeb, vytýkali délku a\nnudnost; překrásná romance Ratmíra, počátek arie Ratmíra\na Ruslana ostaly téměř nepovšimnuty. O recitativech a sbo-\nrech, tvořících věnec celého díla a nesmrtelnou čási talentu\nGlinkova, mluvili jen tak mimochodem, k instrumentaci pak\nnehleděli docela . . .\nMezi chybami, které tehdejší kritikové Glinkovi vytý-\nkají, nacházíme již volbu báječné látky. Však téměř vši-\nchni velicí umělci toho času zabírají se v poslední periodě\nsvého tvoření do říše bájí a legend, kde nalézají možnosti,\nvtěliti v tajemných hlubinách zvuku poetické obrazy, které by\nse vtěsnati nedaly v žádné drama, v žádný přísně historický,\npřísně reální rámec, kde upotřebiti mohou forem i barev\nvšech ostatních druhů komiky i vyššího pathosu, národnosti,\ncírkevního slohu, idealnosti i živého výrazu skutečnosti.\nTak Mozart, Weber, Sehumann, Mendelsohn aj. V kouzel-\nné opeře nelze vyhledávati oněch podmínek, jež přináleží\nostatním druhům opery; tu nespočívá úloha v samém před-\nmětu, v zauzlení a rozuzlení děje, v rozvinutí psychologicky\nvěrných povah, nýbrž ve vtělení poetických myšlének samé-\nho skladatele, vše zde záleží v podrobnostech, v dechu poe-\nsie provívajícím všechno.\nPoukazuje se na četné vady libretta „Ruslana a Lud-\nmily.\" Avšak které z librett nejslavnějších oper, jako Glu-\nkových, Mozartových, Weberových a j. vyhovuje všem poža-\ndavkům přísné kritiky ? A zda to vadí, abychom nazvali\nopery ony výtvory velikými, abychom se kochali v rozkoš-\nných jejich krásách ? Libretto Ruslana a Ludmily jest právě\ntakové, jakého hylo Glinkovi potřebí: ono se utvořilo zpo-\nnenáhla z rozličných kusů, nesouvislých téměř a toliko se-\nřaděných jako perly na jednu zlatou nit. Ale všechen talent\nGlinky směřoval právě ku tvoření různých kusů a ne celých\nvětších mass. Jemu, jako každému lyriku přirozená byla\nforma monologu, arie, romance a sboru, co massy přijaté za\njediný kus, cizá však mu byla forma ensemblů (dvojzpěvu,\ntrojzpěvu, čtverozpěvu). Celý život jeho prošel skládáním\ntěch malých lyrických piec pro jeden hlas, které nazval ro-\nmancemi a písněmi, a týž lyrický ráz obdržely obě jeho o-\npery, zvláště druhá, toto nejplnější vtěleni všech stránek jeho\ngenia.\nZ této lyrické povahy Glinkovy vyvrátiti lze i ostatní\nnámitky, jako: že obětoval hlavní osobu opery Ruslana do-\ncela Ratmíru, že se Fin jeví tenorem, kdežto by měl býti\nbassem a j. Glinka soudil, že Ruslan, co starověký ruský\nbohatýr, musí býti basem; s tímto hlasem pak úplně nesym-\npatisoval, ba kromě opery neskládal nikdy ničeho pro bas.\nMimo to byla mu i povaha Ruslana cizá. Tak složil pro sa-\nmého Ruslana jediné toliko číslo, arii: „O pole, pole, pole\nkrvavé!\" První její část jest výrazem lyrické, zádumčivó\nmyšlénky, Ruslanu málo přiměřené, však sympatické Glinko-\nvi a proto jím překrásně podané; za to jest druhá část sla-\nbá, ana představuje Ruslana co hrdého reka, cizého povaze\nGlinky. Málo zajímavým byl mu též charakter Světozara,\nnicméně dal mu dosti vynikající místo ve své opeře, zvláště\nvyjádřením otcovského zoufání a hoře po únosu Ludmily.\nVylíčiv jej tak celého v jediné scéně, nevrací se k němu\nvíce. Rovněž tak má se to s Farlafem. Je to spůsob všech\ntéměř lyriků.\nTím bližší byly mu úlohy tenorové, jak registrem a pro-\nstředky hlasu, jímž sám vládl a v němž krásně vyličoval\nvšechny úchvaty ohnivé své lyriky, tak i pro povahy, jež\npředstavují. Ohnivý Ratmír poskytoval mu možnost k pro-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2195, "texte": "jevení všech živlů, z nichž sestávala vlastní jeho povaha.\nProto dostal se Ratmíru v opeře nejvíce vypuklý ráz; jest on\nnejvěrnějším zobrazením samého Glinky. Finu dána je jen je-\ndiná, samostatná scéna, však balláda tato sama o sobě mu-\nsela by zvěčniti skladatele svého, jak hloubkou i vášnivostí\nsvou, tak i nesčíslnými technickými podrobnostmi skladby 'i\norkestrace. Povaha Ludmily podává lyrice Glinky málo mí-\nsta; za tou příčinou ostala úloha ta nepatrnou, nevypuklou!\nza to tím ostřeji ohraničena vystupuje v popředí úloha Go-\nrislavy.\nY arii její jako v baládě Fina překrásný nalézá výraz\nláska, tam láska nešťastná, však posud doufající, zde ztrace-\nná navždy, nenávratná.\nGlinka obral si za předmět rozmarnou báji Puškinovu\nza tou příčinou, že v ní obsaženo množství nejrůznorodějších\nživlů, nejrozličnějšíoh národností, momentů tragických i ko-\nmických, půvab báječnosti, slití západu i východu, severu i\njihu, že tam nesměsněn ničím, na širokém prostoru letěti\nmohl od jedné myšlénky k druhé, měniti je ustavičně, sta-\nvětí naproti sobě nejrůznější živly. Na počátku a na konci\nopery stojí dva historické obrazy, jakoby velikolepé brány,\nvedoucí v tu skladbu. Projevení síly a velikosti neleželo\npřirozeně ve tvořivosti Glinky, ale co zde podal (sbory ná-\nrodů a chův kněžny nevěsty na začátku a pláč národa před\nvystoupením Ruslana s kouzelným prstenem a veselí jeho po\nvzkříšení Ludmily) činí výminku a řadí se důstojně k nej-\nkolossalnějším, nejvelkolepějším výtvorům hudebním. Mezi\ntěmito historickými branami vlní se, v čarovné fantasii, celý\nsvět lyriky. Zde střídají se ustavičně místa i časy a nasky-\ntují se Glinkovi mnohé motivy k popisům přírody, kterou\ntak miloval a kterou se snažil vylíčiti téměř v každé své\nromanci.\nJiž před Glinkou zkusili někteří upotřebiti východních\na středověkých forem v kouzelných operách; tak v „Únosu\nze serailu\" a v „Kouzelné flétně.\" Ale všechno to ostalo\nna stupni prvého pokusu v porovnání s tím, co učinil v tom\nGlinka. U něho si podaly stará i nová hudba ruce, stará i\nnová hudba změnily u něho své formy, linie a barvy. Melo-\ndie a harmonie východní jdou zde v jedné řadě s melodií\ni harmonií novější, aneb se směňují.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "93", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.3", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.3", "debut_caractere": 2197, "fin_caractere_exclue": 5672, "texte": "Úvahy.\n\n—a\nBone Deus pro una voce cum organo aut physharmonica;\ncomposuit Ant. Nedvěd, op. 18. Lubaci (v Lublani) 1869.\nHledíme-li na novou tuto církevní skladbu pro jeden hlas\ns průvodem varhan neb fysharmoniky se stanoviska hudebního\nochotníka, musíme doznati, že melodie její docela uspokojí po-\nvšechné obecenstvo, přednese-li ji pěvec s pěkným zvučným\nhlasem cituplně; neboť je co do zpěvnosti intervalů a rhytmiso-\nvání not velmi zpěvná a plynná; avšak položíme-li na ni ině-\nřitko přísné umělecké, bude as hudební cena její záhadna. Krá-\nsná melodie má hrome plynnosti a zpěvnosti vynikati vlast-\nností tou, aby cit posluchače napínala a napínavsi jej pozne-\nnáhla v napínání ochabovala a konečně cit uspokojila. Má\nto být abychom tak řekli ustavicaý přítok a odtok, je-\nhož vystupováním a sestupováním intervallů docílíme. Pan skla-\ndatel užívá ale ve své melodii takořka samého odtoku; neboť\njejí intervaly sestupují až na nepatrnou výminku vždy jen se\nshora dolů a tím se stává melodie také jednotvárnou a unavu-\njící. Dále vyžaduje se od krásné melodie, aby se nevracela\nke svým předešlým intervalům. To se sice nedá vytýkati me-\nlodii té; avšak ona se za to vrací ustavičně k předešlým rhyt-\nmům, opakujíc je Šmahem na techtýž aneb na jiných stupních,\ntak že se melodie komposice té skládá jen ze samých sekvencí.\nNejsme naprosto prosi sekvencím (jako mnozí, kteří jich sice\nzatracují, aie sami jich přece užívají), dokavad slouží k zvý-\nšeni výrazu a neměří se na lokte, ano osmělujem se tvrditi, že\nbychom si jich museli utvořiti, kdyby jich nestávalo, poněvadž\nslouží, jak už praveno, k sesílení a zvýšení výrazu a zvláště\ntenkráte nejlíp, položíme-li každé opakování přijatého motivu do\njiné tóniny. Nepřijde tedy na to, smíme-li sekvencí užívati, čili nic;\nnýbrž na to, kdy, kde a kolikrát jich užíváme. Domníval-li by\nse někdo, že jsou sekvence jen k vůli tomu zde, by se nimi\njen skladba prodloužiti dala, když nás byla fantasie opustila;\nten je ovšem na velkém omylu. Hlavní vada melodie v „Bone\nDeus\" jest její eurhytmická stavba; pohybujef se totiž veskrz\nve dvoutaktových a čtvrtovou pomlkou od sebe oddělených\nrhytmech, jichž následuje v prvním dílu skladby deset po sobe,\na z nichž každý druhý v sestupu je takto rhytmisován:\naž konečně jsou při kadencí díla toho zakončeny jediným 4takt o -\nvým rhytmem. Takto se to děje iv druhém dílu skladby té a nebylo\nby tedy divu, kdyby skladba ta posluchače unavila. Známoťtéž,\nže určují častokráte slova při vokálních skladbách rhytmus a\nbezpochyby zavdala slova „Deus meus\" skladateli příčinu k\ndvoutaktovému rhytmu, jak to také byl i Lickl učinil ve svém\n„Deus meusu; ale zároveň je také známo, že může tomu skla-\ndatel vyhověti budto prodloužením slabik, opakováním jednoho\nneb více slov, aneb stažením dvou dvoutaktových rhytmů v jeden\nctyrtaktový. Tak na př. může se snadno na slova ~Bone Deus,\namor meusa utvořit jeden ctyrtaktový rhytmus místo dvou dvou-\ntaktových.\nPoukázavše na některé stinné stránky komposice páně\nNedvědovy, zmíníme se stručně také o světlých stránkách sklad-\nby. Především dlužno uznati, že p. Nedvěd vyniká pěkným\nzdrojem melodickým aže jsou jeho melodie v této\nskladbě slovům úplně přiměřeny. Průvod varhan je korrektní\na vkusný a zahalí tak mnohý nedostatek rhytmický, který by\njinak nemálo vadil, slovem skladba páně Nedvědova, hodíc se\ndobře za graduale, neb offertorium, nemine se u povšechného\nobecenstva s žádoucím výsledkem. Skladbu tu lze dostat uJ.\nSchindlera v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "93", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.3.1", "titre_corps": "Bone Deus pro una voce cum organo aut physharmonica;", "titre_sommaire": "Bone Deus pro una voce cum organo aut physharmonica;", "signature_source": "—a", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.3", "debut_caractere": 2205, "fin_caractere_exclue": 5672, "texte": "—a\nBone Deus pro una voce cum organo aut physharmonica;\ncomposuit Ant. Nedvěd, op. 18. Lubaci (v Lublani) 1869.\nHledíme-li na novou tuto církevní skladbu pro jeden hlas\ns průvodem varhan neb fysharmoniky se stanoviska hudebního\nochotníka, musíme doznati, že melodie její docela uspokojí po-\nvšechné obecenstvo, přednese-li ji pěvec s pěkným zvučným\nhlasem cituplně; neboť je co do zpěvnosti intervalů a rhytmiso-\nvání not velmi zpěvná a plynná; avšak položíme-li na ni ině-\nřitko přísné umělecké, bude as hudební cena její záhadna. Krá-\nsná melodie má hrome plynnosti a zpěvnosti vynikati vlast-\nností tou, aby cit posluchače napínala a napínavsi jej pozne-\nnáhla v napínání ochabovala a konečně cit uspokojila. Má\nto být abychom tak řekli ustavicaý přítok a odtok, je-\nhož vystupováním a sestupováním intervallů docílíme. Pan skla-\ndatel užívá ale ve své melodii takořka samého odtoku; neboť\njejí intervaly sestupují až na nepatrnou výminku vždy jen se\nshora dolů a tím se stává melodie také jednotvárnou a unavu-\njící. Dále vyžaduje se od krásné melodie, aby se nevracela\nke svým předešlým intervalům. To se sice nedá vytýkati me-\nlodii té; avšak ona se za to vrací ustavičně k předešlým rhyt-\nmům, opakujíc je Šmahem na techtýž aneb na jiných stupních,\ntak že se melodie komposice té skládá jen ze samých sekvencí.\nNejsme naprosto prosi sekvencím (jako mnozí, kteří jich sice\nzatracují, aie sami jich přece užívají), dokavad slouží k zvý-\nšeni výrazu a neměří se na lokte, ano osmělujem se tvrditi, že\nbychom si jich museli utvořiti, kdyby jich nestávalo, poněvadž\nslouží, jak už praveno, k sesílení a zvýšení výrazu a zvláště\ntenkráte nejlíp, položíme-li každé opakování přijatého motivu do\njiné tóniny. Nepřijde tedy na to, smíme-li sekvencí užívati, čili nic;\nnýbrž na to, kdy, kde a kolikrát jich užíváme. Domníval-li by\nse někdo, že jsou sekvence jen k vůli tomu zde, by se nimi\njen skladba prodloužiti dala, když nás byla fantasie opustila;\nten je ovšem na velkém omylu. Hlavní vada melodie v „Bone\nDeus\" jest její eurhytmická stavba; pohybujef se totiž veskrz\nve dvoutaktových a čtvrtovou pomlkou od sebe oddělených\nrhytmech, jichž následuje v prvním dílu skladby deset po sobe,\na z nichž každý druhý v sestupu je takto rhytmisován:\naž konečně jsou při kadencí díla toho zakončeny jediným 4takt o -\nvým rhytmem. Takto se to děje iv druhém dílu skladby té a nebylo\nby tedy divu, kdyby skladba ta posluchače unavila. Známoťtéž,\nže určují častokráte slova při vokálních skladbách rhytmus a\nbezpochyby zavdala slova „Deus meus\" skladateli příčinu k\ndvoutaktovému rhytmu, jak to také byl i Lickl učinil ve svém\n„Deus meusu; ale zároveň je také známo, že může tomu skla-\ndatel vyhověti budto prodloužením slabik, opakováním jednoho\nneb více slov, aneb stažením dvou dvoutaktových rhytmů v jeden\nctyrtaktový. Tak na př. může se snadno na slova ~Bone Deus,\namor meusa utvořit jeden ctyrtaktový rhytmus místo dvou dvou-\ntaktových.\nPoukázavše na některé stinné stránky komposice páně\nNedvědovy, zmíníme se stručně také o světlých stránkách sklad-\nby. Především dlužno uznati, že p. Nedvěd vyniká pěkným\nzdrojem melodickým aže jsou jeho melodie v této\nskladbě slovům úplně přiměřeny. Průvod varhan je korrektní\na vkusný a zahalí tak mnohý nedostatek rhytmický, který by\njinak nemálo vadil, slovem skladba páně Nedvědova, hodíc se\ndobře za graduale, neb offertorium, nemine se u povšechného\nobecenstva s žádoucím výsledkem. Skladbu tu lze dostat uJ.\nSchindlera v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "95", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.4", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.3", "debut_caractere": 5674, "fin_caractere_exclue": 6849, "texte": "Dopisy.\n\nZ Milána, 16. dubna. (Nová opera „Ruy Blas\". — Vypsání ceny. — Co\nvytěží Adelina Patti za 1 rok?)\n„Ruy Blas\" jest název nové opery od maestra Filippa\nMarchettiho, která se dne 3. dubna na zdejším divadle „Alla\nScala\" dávala. Opera ta je velmi dobrá, neboť převládají vní\nvýtečná Čísla nad prostředními. Je to práce nadějného mistra,\nvynikajícího horlivostí, nadáním a zápalem uměleckým; práce to\numělce, který myslí a něco umí. Hudba opery „Ruy Blasu\nnáleží k druhu sentimentálních a romantických, dialog je ele-\ngán tni a jednoduchý. Maestro Marehetti neutekl se k triviálním\nprostředkům, aby dosáhl úspěchu, v jeho hudbě není konventio-\nnalism, ani zvukových efektů, ani přemrštěných stínův a světelr\nani klamných kadencí, nic podobného ! Skladatel hleděl si všude pra-\nvdivosti, jeho opera kráčí stejným krokem s poesií, dialog je vždy je-\ndnoduchý, slovem: Marehetti obětoval effekt pravdivosti. Při všem\ntom, že libretto je jednotvárné, neposkytujíc ani kontrastů, ani\npůsobných situací, líbila se přec hudba Marchettiho; jmenovitě\nČtvrtý akt, jenž obecenstvo v pravém smyslu slova uchvátil. Prvního\nvečera byl Marehetti 19krát vyvolán, jednou po ouvertuře, je-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7422, "texte": "dnou po romanci Dona Salustia, jednou po bollero Casildy,\ndvakrát po arii královny, dvakrát po kvintettu, třikrát po du-\nettu mezi královnou a Ruy Blasem, které se opakovati muselo;\ndvakrát po ukončení 3. aktu, dvakrát po duettu mezi Casildou\na Don Salustiem a pětkrát po ukončení opery. Z účinkujících\nvynikli hlavně signora Benza, Tiberini a Rota. Úprava nezaslu-\nhuje žádné pochvaly, ani kostumy, ani dekorace nestály za nic,\nPan Luigi Erba vypsal před nedávnem ceny za nejlepŠí\nkvintetto pro piano, 2 housle, violu a cello; a sice 300 lir co\nprvní cenu a 200 lir co druhou cenu. Časopis „Gazetta de\nTeatri\" vypočítal, co vytěží slavná pěvkyně Adelina Patti za\nrok, a sice od října 1868 až do září 1869. V Paříži vytěžila\nza měsíce říjen, listopad, prosinec 100.000 franků (40.000 zl. r.\nČ. v stříbře). Za 2 představení v Brusselu a dvě v Lugduni\n32.000 fr. (12.800 zl. r. Č.) V Petrohradě za 3 měsíce 180.000\nfr. (72.000 zl. r. Č.) Za dvě představení v Bruselu na své\nzpáteční cestě z Rus 20.000 fr. (8000 zl. i\\ Č.). Za tři měsíce\n(květen, Červen a lipeň) v Londýně 150.000 fr. (60.000 zl. r, Č.).\nZa 14 představení v lázeňském místě Homburku v letě\n70.000 fr. (28.000 zl. r. Č.) Za jiná představení, která může\ndáti až do konce září 50.000 fr. (20.000 zl. r. Č.). V Petro-\nhradě v darech 200.000 fr. (80.000 zl. r. Č.); dělá dohromady\n842.000 fr. aneb 336.800 zl. r. Č. v stříbře mimo jiné dary,\nkteré jinde dostala.\nZ Moskvy. (Kníže Odojevský).\nDne 11. března zemřel zde známý přítel umění, kníže Vladimír\nOdojevský, jsa 68 let stár. Odojevský byl poslední po-\ntomek z kmene Ruríkova a slynul jmenovitě tím, že všemožně\npodporoval mladé talenty. Mimo to psal Články o hudbě au-\nmění vůbec, napomabaje vývinu operní a církevní hudby. Velmi\nzajímavé jsou jeho povídky ze života umělců.\nZ Řezná. (Nova opera „Ruy Blas\").\nDne 7. dubna provozovala se tu poprvé nová opera „Ruy\nBlas\" od Maxe Zengra, a došla rozhodně příznivého výsledku.\nSkladatel byl pětkrát hlučně volán.\nZ Lipska. (Brožurky proti Rich. Wagneru.)\nJak známo, vydal zde Richard Wagner, skladatel oper:\nTannháuser, Lohengrin, Meistersánger von Nůrnberg, brožurku\nproti židům pod názvem „Židovstvo v hudbě,iL která se potkala\nv kruzích, proti nimž Čelí, s náramným odporem. Tak vydal\nEdm. Friedemann u W. Adolfa v Berlíně proti R. Wagneru\nbrožurku: Židovstvo a Rich. Wagner. Dále vyšlo: Pan Rich.\nWagner a jeho nejnovější spis: Židovstvo v hudbě, od Dr. B.\nVe Vratislavi u Heidenfelda. Otevřené Billet-Doux pověst-\nnému křiklounu „Hep, hep,\" a židožroutu, p. Rich. Wagnerovi\nod Em. M. Oettingra. V Drážďanech u Wolfa. Nemusikální\nnoty k Wagnerové „Židovstvu v hudbě\" od Dr. C. V Mni-\nchově u Neuburgera. Rich* Wagner, židožrout. Odpověď na\nWagnerův spis „Židovstvo v hudbě\". V Drážďanech u Weiske.\nZdejší konservatoř požívá v cizině velké pověsti, neboť té-\nměř ze všech zemí a dílů světa nacházíme tu žáky, mezi ji-\nnými také jednoho z Patrasu (v Řecku), jenž se nazývá žá-\ndný to žert Eusebius Dvořák, a výtečně prospívá na housle,\npřednášeje na zkoušce koncert od Lipinského pro housle. Z\nRusů, kteří se tu hudbě učí, vynikl jmenovitě Jiří Hodorovský\nz Pultavy, jenž krásně provedl Moschelesův koncert pro piano\ndo G-moll a cenu obdržel. Vedle něho zasluhuje chvalné zmín-\nky Mikuláš Lisenko z Kieva, jenž se vyznačil dobrým přednosem\nBeethovenova koncertu pro piano do G-moll.\n\nb—b\nZ Jindřichova Hradce dne 17. dubn. (Produkce zpěv. spolku Černína.)\nZdejší zpěváčky spolek Černín odbýval dne 10. dubna 1869\nkoncert, jehož program byl následující: Vlasti, sbor od Tova-\nČovského. — Barkarola, dvojzpěv pro tenor a bas s průvodem\npiana od Kuckena. — Slavnostní ouvertura od Fr. Vacka* —\nTři jezdci, sbor se soly od Procházky. Deklamace. Na\nPrahu, sbor od Jind. Veita. Pastýř a poutníci, sbor s prů-\nvodem piana od Křížkovského. Veškeré piecy byly s velkou\nprecisností provedeny, což obecenstvo hlučným potleskem\nodměnilo. Právě zde meškající velectěný osvícený protektor na-\nšeho spolku, pan hrabě Černín poctil ten který koncert svou\npřítomností, a vyslovil se též s největší spokojeností o činnosti\nspolkové. Ze spolek nás z tak utěšeného se těší vývinu, děko-\nvati slušno jednotlivým vytrvalým údům, pak chvalitebné čin-\nnosti výboru, a konečně pilnosti a obratnosti ředitele p. Fr.\nVacka,\n\n—t.\nZ Chrudimi. (Valná hromada „Slavoje.\")\nDne 3. dubna odbývala se zde valná hromada „Slavoje\",\na těšila se valné návštěvě se strany členů spolkových. Schůzi\ntéto přítomen byl též zeměpanský komisař. Jelikož starosta\nspolku pro překážky do schůze přijíti nemohl, zahájil hromadu\nněkolika slovy řiditel spolku pan Josef Klimeš, načež úcty spol-\nkové k revisi odevzdány a zpráva jednatelova o činnosti spolku\nza rok minulý přednešena. Na to provedeny jsou volby hodno-\nstářů jednoty a sice vesměs aklamací. Zvoleni jsou: za sta-\nrostu p. Emanuel Pippich, zemský advokát; za řiditele p. Jos.\nKlimeš, obecní starosta; za jednatele pan Alois Gallat, konci-\npient při městské radě; za cleny výboru: pp. Severín Čejka,\nměšťan, Jan Štěpánek, městský berní, Jan Zlesák, učitel, Jan\nChlumecký, tajemník; za náhradníky: pp. Alois Thuma, učitel,\nPudolf JlilŠer, knihovník; za pokladníka pan Antonín Schůtz,\nměšťan, za archiváře pan František Matyáš, učitel. Mezi jiný-\nmi usneŠeními obnoveno též uzavření důkladného vedení knihy\npamátní, což uloženo za povinnost jednateli. Nejbližší koncert\njednoty ustanoven na 18. dubna; ze sborů vyvoleny jsou: „0-\nsvobození Europy\" v průvodu harmonia od zdejšího kapelníka\np. Aloise Hniličky, a „Vlasti\" od Forchtgotta. „Slavoj\" Čítá\nnyní 51 výkonných Členů, na mnoze pěvců osvědčených.\n\nZ Libně. (Dějiny zpěv. spolku „Věnceslav.\")\nNa písemné pozvání vydané pp. Čapkem a Frant. Ze-\nmanem sešli se v neděli dne 28. února 1864 veškeří pozva-\nní občané do školy, kdež se mělo rokovat! o založení zpěv.\nspolku. Shromáždění tomu byli přítomni pp. Adamec Vojt.,\nČapek Em., Dostal Karel, Drahotský Vilém, Dunnebier Jan,\nHausmann Ant., Herzog Václav, Husák Jan, Chlostík Josef,\nJelínek Jan, Kalous Karel, Němeček Frant, Písek Václav,\nPulchart Josef, Pulchart Rudolf, Rech Václav, Rulf Ant.,\nSlavíček Frant., Smitka Hynek, Šebek Ant., Šebek Tom.,\nVoctář Jos., Zelinger Václ. a Zeman Frant.\nPřítomné oslovil p. Fr. Zeman poučnou a ráznou řečí,\nkterá nezůstala bez účinku. Po krátkém rokování uzavřeno\nzvoliti prozatímní výbor a cvičením ve zpěvu soukromí\ndvakráte v týdnu ihned pravidelně započíti. První výbor\ntento sestával z pp. Em. Čapka, J. Dúnnebiera, V. Píská,\nJ. Voctáře a Fr. Zemana. Za cvičitele zvolen p. Čapek,\na p. Zemanovi uloženo vypracovati žádost o povolení spolku,\njakož i návrh přiměřených stanov. Skvostně vázaná památ-\nní kniha „Věnceslava\" byla spolku p. Eman. Čapkem, míst-\nním ml. učitelem věnována. Pergamenový titulní list ozdo-\nbil důmyslně p. Em. Hercík, učitel v Praze, kreslič výtečný.\nNachází se tu mužná postava „Záboje\" na skále stojícího, na\njedné straně stříbrem vyvedený znak Čech, na druhé zlatem\nznak královské naší Prahy. Nad obrazem sv. Václava čisti\nlze nápis: „Památní kniha zpěváckého spolku Věnceslava v\nLibni\" a dole heslo: „Zpěvem k srdci, srdcem k Bohu a\nvlasti!\" a „Kde zpíval, dosud pěje Čech [a Na druhém\nlistu nachází se významný proslov od V. Šmilovského počí-\nnající slovy :\n„Komu Bůh dal k zpěvu sílu\"\na na 5. počínají vlastní dějiny slovy Kollarovými:\nZřiďte obec jedním jmenem zvanou,\npevnou, at ji cizí holomci,\nsvornou, ať ji vlastní lakomci\nnezbourají novou zase ranou. (Pokračování.)"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3645, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\nS.\n* Zpěváčky spolek „Dalibor\" v Slaném uspořádal v ne-\nděli dne 11. dubna v sále hostince „u černého orla\" pro své\núdy spoluúČinkovaním paní Terezie Steehové a slečny Josefy\nHájkové pěveckou a hudební zábavu. Na programu byly: Ou-\nvertura k opeře „Titus\" od W. A. Mozarta. Staročeský zpěv\nválečný, sbor od Jind. Pecha. Dvojzpěv pro soprán a bass\nz opery „Belizar\" od G. Donizetti-ho. ■— Ouvertura k opeře\n„Stradella\" od Flotowa. Zdrávas Maria, sbor od K. Abta.—\nTroj zpěv z opery „Střelec kouzelník\" od K. M. Webra.\nBalada o nešťastné žábě, sbor od L. E. Měchury. Ouvertura\nk opeře „Cosi fan tutte\" od W. A. Mozarta. Ptáček, sbor\nod J. A. Bergmanna. Směs z národních písní pro orkestr\nod Babického. Hudbu provedli výkonní údové ve spojení s ně-\nkolika ochotníky. Všechna čísla byla od četného obecenstva\npřijata bouřlivým a nekonečným potleskem. >\n* Pěvecká jednota „Slavoj\" v Chrudimi uspořádala v ne-\nděli dne 18. dubna v místnostech měšťanské besedy pěveckou\ni hudební zábavu. Program: „Vlasti\", sbor od Forchgotta-To-\nvaČovského. Quartetto pro dvoje housle, violu a violoncello,\nod H. Veita. Píseň pro soprán od Thruna. Drnhá sada\nz Mendelssohnova koncertu pro housle. Romance pro soprán\nze zpěvohry „Marie, dcera pluku\" od Donizetti-ho. Scéna a\narie z Gounodova „Fausta\" pro tenor s průvodem harmonia.\n„Osvobození Evropy r. 1241,\" první cenou poctěný sbor s prů-\nvodem harmonia, na slova Jablonského od Aloise Hniličky.\n* Blatenský „Uslavan\" dával dne 29. března Illnerovu\noperettu „Kvas krále Vondry\" s velmi příznivým výsledkem,\njenž z velké části náleží činnému p. Frant. Bohmovi, řediteli\nspolku. Provedení bylo velmi pěkné a všichni účinkující při-\nčinili se, dostáti svým úlohám. Z mnohých stran projeveno\nbylo přání, aby se operetta ta opětovala a vstupné snížilo, Če-\nmuž zajisté „Úslavan\" vyhoví. —s\n* Semilský „ Jizeran\" uspořádal dne 18. dubna v sále\nhostince „Ráje\" besedu, jejíž Čistý výnos určen na zakoupení\npiana. Na programu byly skladby od Bendla, Beriota, Prumea,\nRossiniho, Vasáka, Vebra, Zvonaře. Na to následovala taneční\nzábava.\n* Zpěvácký spolek v Turnově uspořádal dne 18. dubna\npěveckou zábavu. Program: „Potpourri\" na piano „Lucia de\nLammermoor\" od Donizetti-ho. Válečná, sbor od K. Bendla.\nKoncert na housle s průvodem piana od Ch. Beriota, předn.\np. Ar. Krejzc. Láska, dvoj sbor od Zollnera. Sen, balada\nod Romualda Zientarskiego. Desť, sbor od Reisigra. U-\nherské písně na housle s průvodem piana od H. Ernsta, předn.\npan Arn. Krejzc. Reformátoři, sbor od A. Zollnera.\n* Zpěv. spolek v lábore uspořádal v neděli dne 18. dubna\npro své Členy pěveckou a hudební zábavu. Na programu byly\nskladby od Vogla, Preislera, Mozarta, Javůrka a Suppéa.\nV Senomatech založen jest zpěv. spolek „Vlastislav,\"\njehož stanovy právě byly c. k. místodržitelstvím schváleny.\n* „Neptalim\" Holický uspořádal dne 18. dubna o 7. hod.\nvečer v hostinci „u koníčka\" v Holicích zábavu, jejíž program\nbyl následující: I. Oddělení. Pěvcovo pozdravení, sbor od V. J.\nVeita. - Deklamace, předn. sl. Červinkova. Air slavě, pro\nhousle složil X. Vieuxtemps, předn. pan Tobiásek, ředitel spolku.\nPřilítlo jaro z daleka, dvojzpěv od K. Bendla, přednesou\nsl. Holubova, slečny Krauseovy, sl. Krugova a sl. NeČasova.\nŠumí Labe, sbor od J. L. Zvonaře. 11. Oddělení: Jarní,\nsmíšený sbor od Dr. L. Procházky. Polka du Salon, pro\npiano od B. Smetany, předn. p. Dr. HruŠ. a) Píseň od H.\nMorávka, b) Píseň od Fr. Pivody, zazpívá sl. P. Krause-ova.\nVlasti, sbor od F. TovaČovského. Zevrubnější zprávu\npodáme příště; prozatím vsak podotýkáme, že pan Dr. HruŠ\nrozhodně působí zde k rozkvětu hudby, zaČež mu srčíeČné „Na\nzdar\" voláme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "94", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.4.1", "titre_corps": "Z Milána, 16. dubna. (Nová opera „Ruy Blas\". — Vypsání ceny. — Co", "titre_sommaire": "Z Milána, 16. dubna. (Nová opera „Ruy Blas\". — Vypsání ceny. — Co", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.3", "debut_caractere": 5683, "fin_caractere_exclue": 6849, "texte": "Z Milána, 16. dubna. (Nová opera „Ruy Blas\". — Vypsání ceny. — Co\nvytěží Adelina Patti za 1 rok?)\n„Ruy Blas\" jest název nové opery od maestra Filippa\nMarchettiho, která se dne 3. dubna na zdejším divadle „Alla\nScala\" dávala. Opera ta je velmi dobrá, neboť převládají vní\nvýtečná Čísla nad prostředními. Je to práce nadějného mistra,\nvynikajícího horlivostí, nadáním a zápalem uměleckým; práce to\numělce, který myslí a něco umí. Hudba opery „Ruy Blasu\nnáleží k druhu sentimentálních a romantických, dialog je ele-\ngán tni a jednoduchý. Maestro Marehetti neutekl se k triviálním\nprostředkům, aby dosáhl úspěchu, v jeho hudbě není konventio-\nnalism, ani zvukových efektů, ani přemrštěných stínův a světelr\nani klamných kadencí, nic podobného ! Skladatel hleděl si všude pra-\nvdivosti, jeho opera kráčí stejným krokem s poesií, dialog je vždy je-\ndnoduchý, slovem: Marehetti obětoval effekt pravdivosti. Při všem\ntom, že libretto je jednotvárné, neposkytujíc ani kontrastů, ani\npůsobných situací, líbila se přec hudba Marchettiho; jmenovitě\nČtvrtý akt, jenž obecenstvo v pravém smyslu slova uchvátil. Prvního\nvečera byl Marehetti 19krát vyvolán, jednou po ouvertuře, je-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3346, "texte": "dnou po romanci Dona Salustia, jednou po bollero Casildy,\ndvakrát po arii královny, dvakrát po kvintettu, třikrát po du-\nettu mezi královnou a Ruy Blasem, které se opakovati muselo;\ndvakrát po ukončení 3. aktu, dvakrát po duettu mezi Casildou\na Don Salustiem a pětkrát po ukončení opery. Z účinkujících\nvynikli hlavně signora Benza, Tiberini a Rota. Úprava nezaslu-\nhuje žádné pochvaly, ani kostumy, ani dekorace nestály za nic,\nPan Luigi Erba vypsal před nedávnem ceny za nejlepŠí\nkvintetto pro piano, 2 housle, violu a cello; a sice 300 lir co\nprvní cenu a 200 lir co druhou cenu. Časopis „Gazetta de\nTeatri\" vypočítal, co vytěží slavná pěvkyně Adelina Patti za\nrok, a sice od října 1868 až do září 1869. V Paříži vytěžila\nza měsíce říjen, listopad, prosinec 100.000 franků (40.000 zl. r.\nČ. v stříbře). Za 2 představení v Brusselu a dvě v Lugduni\n32.000 fr. (12.800 zl. r. Č.) V Petrohradě za 3 měsíce 180.000\nfr. (72.000 zl. r. Č.) Za dvě představení v Bruselu na své\nzpáteční cestě z Rus 20.000 fr. (8000 zl. i\\ Č.). Za tři měsíce\n(květen, Červen a lipeň) v Londýně 150.000 fr. (60.000 zl. r, Č.).\nZa 14 představení v lázeňském místě Homburku v letě\n70.000 fr. (28.000 zl. r. Č.) Za jiná představení, která může\ndáti až do konce září 50.000 fr. (20.000 zl. r. Č.). V Petro-\nhradě v darech 200.000 fr. (80.000 zl. r. Č.); dělá dohromady\n842.000 fr. aneb 336.800 zl. r. Č. v stříbře mimo jiné dary,\nkteré jinde dostala.\nZ Moskvy. (Kníže Odojevský).\nDne 11. března zemřel zde známý přítel umění, kníže Vladimír\nOdojevský, jsa 68 let stár. Odojevský byl poslední po-\ntomek z kmene Ruríkova a slynul jmenovitě tím, že všemožně\npodporoval mladé talenty. Mimo to psal Články o hudbě au-\nmění vůbec, napomabaje vývinu operní a církevní hudby. Velmi\nzajímavé jsou jeho povídky ze života umělců.\nZ Řezná. (Nova opera „Ruy Blas\").\nDne 7. dubna provozovala se tu poprvé nová opera „Ruy\nBlas\" od Maxe Zengra, a došla rozhodně příznivého výsledku.\nSkladatel byl pětkrát hlučně volán.\nZ Lipska. (Brožurky proti Rich. Wagneru.)\nJak známo, vydal zde Richard Wagner, skladatel oper:\nTannháuser, Lohengrin, Meistersánger von Nůrnberg, brožurku\nproti židům pod názvem „Židovstvo v hudbě,iL která se potkala\nv kruzích, proti nimž Čelí, s náramným odporem. Tak vydal\nEdm. Friedemann u W. Adolfa v Berlíně proti R. Wagneru\nbrožurku: Židovstvo a Rich. Wagner. Dále vyšlo: Pan Rich.\nWagner a jeho nejnovější spis: Židovstvo v hudbě, od Dr. B.\nVe Vratislavi u Heidenfelda. Otevřené Billet-Doux pověst-\nnému křiklounu „Hep, hep,\" a židožroutu, p. Rich. Wagnerovi\nod Em. M. Oettingra. V Drážďanech u Wolfa. Nemusikální\nnoty k Wagnerové „Židovstvu v hudbě\" od Dr. C. V Mni-\nchově u Neuburgera. Rich* Wagner, židožrout. Odpověď na\nWagnerův spis „Židovstvo v hudbě\". V Drážďanech u Weiske.\nZdejší konservatoř požívá v cizině velké pověsti, neboť té-\nměř ze všech zemí a dílů světa nacházíme tu žáky, mezi ji-\nnými také jednoho z Patrasu (v Řecku), jenž se nazývá žá-\ndný to žert Eusebius Dvořák, a výtečně prospívá na housle,\npřednášeje na zkoušce koncert od Lipinského pro housle. Z\nRusů, kteří se tu hudbě učí, vynikl jmenovitě Jiří Hodorovský\nz Pultavy, jenž krásně provedl Moschelesův koncert pro piano\ndo G-moll a cenu obdržel. Vedle něho zasluhuje chvalné zmín-\nky Mikuláš Lisenko z Kieva, jenž se vyznačil dobrým přednosem\nBeethovenova koncertu pro piano do G-moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "94", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.4.2", "titre_corps": "Z Jindřichova Hradce dne 17. dubn. (Produkce zpěv. spolku Černína.)", "titre_sommaire": "Z Jindřichova Hradce dne 17. dubn. (Produkce zpěv. spolku Černína.)", "signature_source": "b—b", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.4", "debut_caractere": 3348, "fin_caractere_exclue": 4260, "texte": "b—b\nZ Jindřichova Hradce dne 17. dubn. (Produkce zpěv. spolku Černína.)\nZdejší zpěváčky spolek Černín odbýval dne 10. dubna 1869\nkoncert, jehož program byl následující: Vlasti, sbor od Tova-\nČovského. — Barkarola, dvojzpěv pro tenor a bas s průvodem\npiana od Kuckena. — Slavnostní ouvertura od Fr. Vacka* —\nTři jezdci, sbor se soly od Procházky. Deklamace. Na\nPrahu, sbor od Jind. Veita. Pastýř a poutníci, sbor s prů-\nvodem piana od Křížkovského. Veškeré piecy byly s velkou\nprecisností provedeny, což obecenstvo hlučným potleskem\nodměnilo. Právě zde meškající velectěný osvícený protektor na-\nšeho spolku, pan hrabě Černín poctil ten který koncert svou\npřítomností, a vyslovil se též s největší spokojeností o činnosti\nspolkové. Ze spolek nás z tak utěšeného se těší vývinu, děko-\nvati slušno jednotlivým vytrvalým údům, pak chvalitebné čin-\nnosti výboru, a konečně pilnosti a obratnosti ředitele p. Fr.\nVacka,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "94", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.4.3", "titre_corps": "Z Chrudimi. (Valná hromada „Slavoje.\")", "titre_sommaire": "Z Chrudimi. (Valná hromada „Slavoje.\")", "signature_source": "—t", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.4", "debut_caractere": 4262, "fin_caractere_exclue": 5575, "texte": "—t.\nZ Chrudimi. (Valná hromada „Slavoje.\")\nDne 3. dubna odbývala se zde valná hromada „Slavoje\",\na těšila se valné návštěvě se strany členů spolkových. Schůzi\ntéto přítomen byl též zeměpanský komisař. Jelikož starosta\nspolku pro překážky do schůze přijíti nemohl, zahájil hromadu\nněkolika slovy řiditel spolku pan Josef Klimeš, načež úcty spol-\nkové k revisi odevzdány a zpráva jednatelova o činnosti spolku\nza rok minulý přednešena. Na to provedeny jsou volby hodno-\nstářů jednoty a sice vesměs aklamací. Zvoleni jsou: za sta-\nrostu p. Emanuel Pippich, zemský advokát; za řiditele p. Jos.\nKlimeš, obecní starosta; za jednatele pan Alois Gallat, konci-\npient při městské radě; za cleny výboru: pp. Severín Čejka,\nměšťan, Jan Štěpánek, městský berní, Jan Zlesák, učitel, Jan\nChlumecký, tajemník; za náhradníky: pp. Alois Thuma, učitel,\nPudolf JlilŠer, knihovník; za pokladníka pan Antonín Schůtz,\nměšťan, za archiváře pan František Matyáš, učitel. Mezi jiný-\nmi usneŠeními obnoveno též uzavření důkladného vedení knihy\npamátní, což uloženo za povinnost jednateli. Nejbližší koncert\njednoty ustanoven na 18. dubna; ze sborů vyvoleny jsou: „0-\nsvobození Europy\" v průvodu harmonia od zdejšího kapelníka\np. Aloise Hniličky, a „Vlasti\" od Forchtgotta. „Slavoj\" Čítá\nnyní 51 výkonných Členů, na mnoze pěvců osvědčených."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "94", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.4.4", "titre_corps": "Z Libně. (Dějiny zpěv. spolku „Věnceslav.\")", "titre_sommaire": "Z Libně. (Dějiny zpěv. spolku „Věnceslav.\")", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.4", "debut_caractere": 5577, "fin_caractere_exclue": 7422, "texte": "Z Libně. (Dějiny zpěv. spolku „Věnceslav.\")\nNa písemné pozvání vydané pp. Čapkem a Frant. Ze-\nmanem sešli se v neděli dne 28. února 1864 veškeří pozva-\nní občané do školy, kdež se mělo rokovat! o založení zpěv.\nspolku. Shromáždění tomu byli přítomni pp. Adamec Vojt.,\nČapek Em., Dostal Karel, Drahotský Vilém, Dunnebier Jan,\nHausmann Ant., Herzog Václav, Husák Jan, Chlostík Josef,\nJelínek Jan, Kalous Karel, Němeček Frant, Písek Václav,\nPulchart Josef, Pulchart Rudolf, Rech Václav, Rulf Ant.,\nSlavíček Frant., Smitka Hynek, Šebek Ant., Šebek Tom.,\nVoctář Jos., Zelinger Václ. a Zeman Frant.\nPřítomné oslovil p. Fr. Zeman poučnou a ráznou řečí,\nkterá nezůstala bez účinku. Po krátkém rokování uzavřeno\nzvoliti prozatímní výbor a cvičením ve zpěvu soukromí\ndvakráte v týdnu ihned pravidelně započíti. První výbor\ntento sestával z pp. Em. Čapka, J. Dúnnebiera, V. Píská,\nJ. Voctáře a Fr. Zemana. Za cvičitele zvolen p. Čapek,\na p. Zemanovi uloženo vypracovati žádost o povolení spolku,\njakož i návrh přiměřených stanov. Skvostně vázaná památ-\nní kniha „Věnceslava\" byla spolku p. Eman. Čapkem, míst-\nním ml. učitelem věnována. Pergamenový titulní list ozdo-\nbil důmyslně p. Em. Hercík, učitel v Praze, kreslič výtečný.\nNachází se tu mužná postava „Záboje\" na skále stojícího, na\njedné straně stříbrem vyvedený znak Čech, na druhé zlatem\nznak královské naší Prahy. Nad obrazem sv. Václava čisti\nlze nápis: „Památní kniha zpěváckého spolku Věnceslava v\nLibni\" a dole heslo: „Zpěvem k srdci, srdcem k Bohu a\nvlasti!\" a „Kde zpíval, dosud pěje Čech [a Na druhém\nlistu nachází se významný proslov od V. Šmilovského počí-\nnající slovy :\n„Komu Bůh dal k zpěvu sílu\"\na na 5. počínají vlastní dějiny slovy Kollarovými:\nZřiďte obec jedním jmenem zvanou,\npevnou, at ji cizí holomci,\nsvornou, ať ji vlastní lakomci\nnezbourají novou zase ranou. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "95", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.4.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3645, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\nS.\n* Zpěváčky spolek „Dalibor\" v Slaném uspořádal v ne-\nděli dne 11. dubna v sále hostince „u černého orla\" pro své\núdy spoluúČinkovaním paní Terezie Steehové a slečny Josefy\nHájkové pěveckou a hudební zábavu. Na programu byly: Ou-\nvertura k opeře „Titus\" od W. A. Mozarta. Staročeský zpěv\nválečný, sbor od Jind. Pecha. Dvojzpěv pro soprán a bass\nz opery „Belizar\" od G. Donizetti-ho. ■— Ouvertura k opeře\n„Stradella\" od Flotowa. Zdrávas Maria, sbor od K. Abta.—\nTroj zpěv z opery „Střelec kouzelník\" od K. M. Webra.\nBalada o nešťastné žábě, sbor od L. E. Měchury. Ouvertura\nk opeře „Cosi fan tutte\" od W. A. Mozarta. Ptáček, sbor\nod J. A. Bergmanna. Směs z národních písní pro orkestr\nod Babického. Hudbu provedli výkonní údové ve spojení s ně-\nkolika ochotníky. Všechna čísla byla od četného obecenstva\npřijata bouřlivým a nekonečným potleskem. >\n* Pěvecká jednota „Slavoj\" v Chrudimi uspořádala v ne-\nděli dne 18. dubna v místnostech měšťanské besedy pěveckou\ni hudební zábavu. Program: „Vlasti\", sbor od Forchgotta-To-\nvaČovského. Quartetto pro dvoje housle, violu a violoncello,\nod H. Veita. Píseň pro soprán od Thruna. Drnhá sada\nz Mendelssohnova koncertu pro housle. Romance pro soprán\nze zpěvohry „Marie, dcera pluku\" od Donizetti-ho. Scéna a\narie z Gounodova „Fausta\" pro tenor s průvodem harmonia.\n„Osvobození Evropy r. 1241,\" první cenou poctěný sbor s prů-\nvodem harmonia, na slova Jablonského od Aloise Hniličky.\n* Blatenský „Uslavan\" dával dne 29. března Illnerovu\noperettu „Kvas krále Vondry\" s velmi příznivým výsledkem,\njenž z velké části náleží činnému p. Frant. Bohmovi, řediteli\nspolku. Provedení bylo velmi pěkné a všichni účinkující při-\nčinili se, dostáti svým úlohám. Z mnohých stran projeveno\nbylo přání, aby se operetta ta opětovala a vstupné snížilo, Če-\nmuž zajisté „Úslavan\" vyhoví. —s\n* Semilský „ Jizeran\" uspořádal dne 18. dubna v sále\nhostince „Ráje\" besedu, jejíž Čistý výnos určen na zakoupení\npiana. Na programu byly skladby od Bendla, Beriota, Prumea,\nRossiniho, Vasáka, Vebra, Zvonaře. Na to následovala taneční\nzábava.\n* Zpěvácký spolek v Turnově uspořádal dne 18. dubna\npěveckou zábavu. Program: „Potpourri\" na piano „Lucia de\nLammermoor\" od Donizetti-ho. Válečná, sbor od K. Bendla.\nKoncert na housle s průvodem piana od Ch. Beriota, předn.\np. Ar. Krejzc. Láska, dvoj sbor od Zollnera. Sen, balada\nod Romualda Zientarskiego. Desť, sbor od Reisigra. U-\nherské písně na housle s průvodem piana od H. Ernsta, předn.\npan Arn. Krejzc. Reformátoři, sbor od A. Zollnera.\n* Zpěv. spolek v lábore uspořádal v neděli dne 18. dubna\npro své Členy pěveckou a hudební zábavu. Na programu byly\nskladby od Vogla, Preislera, Mozarta, Javůrka a Suppéa.\nV Senomatech založen jest zpěv. spolek „Vlastislav,\"\njehož stanovy právě byly c. k. místodržitelstvím schváleny.\n* „Neptalim\" Holický uspořádal dne 18. dubna o 7. hod.\nvečer v hostinci „u koníčka\" v Holicích zábavu, jejíž program\nbyl následující: I. Oddělení. Pěvcovo pozdravení, sbor od V. J.\nVeita. - Deklamace, předn. sl. Červinkova. Air slavě, pro\nhousle složil X. Vieuxtemps, předn. pan Tobiásek, ředitel spolku.\nPřilítlo jaro z daleka, dvojzpěv od K. Bendla, přednesou\nsl. Holubova, slečny Krauseovy, sl. Krugova a sl. NeČasova.\nŠumí Labe, sbor od J. L. Zvonaře. 11. Oddělení: Jarní,\nsmíšený sbor od Dr. L. Procházky. Polka du Salon, pro\npiano od B. Smetany, předn. p. Dr. HruŠ. a) Píseň od H.\nMorávka, b) Píseň od Fr. Pivody, zazpívá sl. P. Krause-ova.\nVlasti, sbor od F. TovaČovského. Zevrubnější zprávu\npodáme příště; prozatím vsak podotýkáme, že pan Dr. HruŠ\nrozhodně působí zde k rozkvětu hudby, zaČež mu srčíeČné „Na\nzdar\" voláme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "97", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.5", "debut_caractere": 3647, "fin_caractere_exclue": 7511, "texte": "Zprávy.\n\nČeské divadlo. 11. dubna: „Troubadour;\" — 14. dubna:\n„Norma; 16. dubna: „Vilém Telí.\" Velká heroicko-romantická\nopera ve 4 jednáních. Dle Jony a Bis volně přeložil J. Bohm.\nHudba od G. Rossiniho. Nyní vládne naším operním re-\npertoirem zase úplně vlašská opera; většina představení v\nměsících březnu a dubnu až dosud náležela Vlachům. Na\nštěstí však poutají v posledním čase zejména při těchto ope-\nrách osobnosti personálu, totiž Částečně docela nové síly,\nčástečně nové obsazení známými jinak umělci; a v skutku\njen tímto napnutím a z větší Části dosti uspokojivým vý-\nsledkem dostává se nám jakéhosi nahražení za přetrpení\nnesnesitelné skoro tropické atmosféry v malém divadle pro-\nzatímním. V „Troubadouru\" vystoupil poprvé pan tíerbic\n(chovanec zdejší konservatoře) co „Maurico,\" a osvědčil se\nco hudebně vzdělaný zpěvák, jenž v technickém ohledu,\nzvláště přednášením kantileny pěkných úspěchů došel. Jeho\nhlas ale učinil na nás dojem, jakoby již na skvělou - mi-\nnulost poukazoval, ačkoliv p. Gerbič ještě mladým jest; ne-\nboť vyšší polohy jsou mu jen velkým namáháním přístupny,\nčímž tony ovšem bezprostřední své jarosti a plnosti poněkud\npozbývají; z té příčiny tvořilo příliš slabé —-jemně podané\npianissimo páně Gerbičovo někdy (jako na začátku dvoj-\nzpěvu v 3. jedn.) nesmířený kontrast s vyššími, nejplnějším\nhlasem zpívanými tony; střední poloha jest dosti příjemná.\nObecenstvo přijalo ho velmi příznivě a vyvolalo ho několi-\nkráte. Jak dalece dle „Maurica\" zajisté nepříznivé to\núlohy pro první debut tenora, jehož výská není právě snad-\nnou, souditi můžeme, bude pan Gerbič dobrým represen-\ntantem méně namáhavých úloh, zvláště až si též nějakou\nroutinu hereckou získá. Slečna Hanušova zpívala poprvé\nAzucenu, a sice s výsledkem slušným, zvláštně v klidnějších\nmomentech, v nichž slečna počíná nyní ovládati i nej vyšší\npolohy svého hlasu. „Leonora\" sl. z Ehrenbergúv a „Luna\"\npana Lva jsou co výtečné partie dostatečně známy. Též\n„Fernando\" zpíval pan Cech velmi zdařile. V Belliniho\n„Normě\" seznámili jsme se s novou sopranistkou, slečnou\nMokřizovou, která si pro první vystoupení vyvolila „Adal-\ngisu,\" ačkoliv tato úloha ve zpěvní své části vyžaduje mno-\nhem více, nežli sl. debutantka poskytnouti může. Hlas její\nneni sice nesympathieký, ale také ne příliš zvučný, přede-\nvším pak není ještě dost vyrovnalý; technika někdy ani\nne vynikla nad primitivnost, intervally jsou příliš nečisté a\nnejisté; silné distonování má částečně arci i dojem prvního\nvystoupení za příčinu. Též hra slečnina nebyla lepší, než\njejí zpěv; nejpříznivěji působila „Adalgisa\" krásným svým\nzevnějškem. Obecenstvo chovalo se docela passivně; každým\nspůsobem jest toto vystoupení pouhým pokusem, prozatím\nbeze všech dalších výsledků. Velmi šťastný den měla paní\nRess-Blazková co „Norma,\" bylať výborně disponována;\nškoda, že „Adalgisa\" v ensemblů s „Normou\" dojem více\nrušila, nežli této co kontrastující folie prospívala. Pan Bar-\ncal zpíval „Severa,\" musel však, jako přečasto, obětovat!\nponěkud první scény, aby později vyniknouti mohl; ostatně\nzpíval velmi slušně, hrál ale trochu affektovaně; míníme\nhlavně komické skoro rozběhnutí se až k lampám před ně-\njakou „bravurní\" frásí. „Orovist\" jest jedna znej krásnějších\npartií pana Čecha ml., a došla též hlučné pochvaly, jako\nvůbec celá precisně provedená opera, již p. kapelník Cech\nřídil. Po delší přestávce objevil se opět Rossiniho oblí-\nbený „Vilém Tell\" na jevišti, z velké části nově obsazen,\na sice ve prospěch sl. Sákovy, která svou úlohu co „Gemmy\"\nvelmi zdařile provedla. Slečna z Ehrenbergúv zpívala „Ma-\nthildu\" tak virtuosně, jak si toho jen přáti můžeme; sl. Ha-\nnušova byla co „Hedvika\" zvláště v terzettu posledního je-\ndnání na svém místě. „Tell\" páně Lvův jest výborný, ač-\nkoliv leží poněkud hluboko pro tohoto umělce; jen v třetím\njednání měl by ve tklivějších okamžicích, jako k. p. při"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8363, "texte": "požehnání svého syna mnohem více mezza voce zpívati, čímž\nby se dojem situace zajisté nemálo zvýšil. Předmětem nej-\nnapnutějšího očekávání byl ale pan Souček co „Arnold\"; i\n\"tenkráte byl to hlavně skvělý material, jímž vynikal, totiž\nkrásná a silná jeho výška zvláště v písni „ó Mathildo\" v\nprvním a v terzettu v druhém jednání. Pokrok od prvního\nvystoupení nemůže býti ovšem příliš velkým, než pozoro-\nvali jsme přece jakousi větší uhlazenost především střední\npolohy, a doufáme že další cvik brzo odstraní i ostrost za-\nsazování hlasu, aniž by tím určitost a energie jeho utrpěla; též\nčistá a jasná výřečnost páně Součková ručí nám za to, že bude\nvelmi dobře deklamovati, až se recitativ jeho více ušlechtí. Pan\nVeger zpíval „rybáka\" svým sympathickým ač nesilným\nhlasem korektně až na nešťastný falset. Panu Barcalovi\ndovolila krátká a nevysoká úloha „Leutholda,\" soustřediti\nvšechnu svoji sílu na scénu, čímž pěkného výsledku\ndošel. Novým byl též p. Cech ml. co „Walter Fůrst,\" kte-\nroužto úlohu provedl velmi solidně. Pánové Sebesta („Gess-\nler\") a Doubravský („Melchthal\") zpívali své úlohy svědo-\nmitě a zdařile, a jelikož i souhru, na vzdor tak velkým\nzměnám v obsazení, precisní nazvati smíme a též sbory\njako v „Tellu\" vždy v skutku brillantně exekutovány\nbyly, neušla všem spoluúČinkujícím hojná pochvala, kteráž\ncelou operu, již kapelník p. Smetana řídil, od ouvertury až\nku konci provázela. V témže představení vystoupila nově\nzískaná balerína si. Záleská, jejíž zevnějšek jest velmi pří-\njemný ; o tanci jejím nelze nic rozhodného říci, dokud ne-\nprovede nějakou větší solovou úlohu. SI. Hentzova byla\nvelice graciesní; slečně Krausové zdají se překážeti ruce;\ntéž ve sboru baletním pozorovali jsme novou akvisici.\n\nO. H.\n\nO. H.\n* Ochotnické hry, 12. a 13. dubna na Žofíně ve prospěch\nsv.-Vítské jednoty odbývané, měly výsledek velmi\nskvělý. To platí zvláště o hudební části, totiž o provede-\nných scénách ze Smetanovy „Prodané nevěsty;\" slečna Em.\nBubeníčkova byla v každém ohledu dokonalá „Mařenka,\"\np. Vávra osvědčil se co nadějný mladistvý tenorista s krá-\nsným sympathickým a již nyní pěkně cvičeným hlasem,\ntéž paní Pilz-Bergauerová (Ludmila), pp. Ševčík (Krušina)\na Petronin (Kecal) provedli svoje úlohy velmi Šťastně. Vel-\nkolepé byly v skutku sbory, jež provedlo přes 60 zvučných\nhlasů spoluúČinkujíeíeh dám a pánů s největší precisností.\nInstrumentální Část provedl orkestr Českého divadla řízením\np. Smetany, jenž též hudbu k živým obrazům „Rybák\" a\n„Libušin soud\" složil, před nimiž hraběnka B. Kounicová\ndotyčné básně (poslední dle původního textu zelenohorského\nrukopisu) duchaplně deklamovala. První obraz „Nalezení\nMojžíše\" doprovázel kníže Fůrstenberg na harmonium. Mimo\n„Prodanou nevěstu\" dávala se též veselohra „der ungefáhr-\nliche Diplomat\" od Henriona. Režisérem byl kníže Lobko-\nvic. Hrubý výnos obou představení páčí se asv na 10.000 z!.\n* Církevní koncert „Umělecké besedy\" na Žofíne dne 18.\ndubna. V celé minulé koncertní saisoně postrádali jsme vetší\nprodukce „Umělecké besedy\", která přece nyní mimo výtečný\nsmíšený sbor též vlastní svůj orkestr má; tím citlivější byla\ntato mezera v postě a zvláště v týdnu velikonočním, jelikož se\nv tento tradicionelní a zajisté velmi vhodný cas ani oratorium,\nani jakási jiná církevní hudba neodbývala. Teď jest ovšem pro\ntakový koncert poněkud pozdě, a toto zanedbání příznivé doby\núčinkovalo též na návštěvu, klerá nebyla sice příliš slabá, přece\nale ne tak Četná, jak by produkce byla zasluhovala. Program\nriaveskrz staroklassická musica sacra byl velmi zajímavý,\na byli bychom sobe přáli, aby pro usnadnění porovnávání skla-\ndeb byl se přísněji zachoval pořádek chronologický. Provedení\nsborů bylo řízením p. Dra. L. Procházky tak precisní a uhla-\nzené, jak jsme tomu „besedou uměleckou\" již dávno uvykli; jen\nzde onde zdálo se nám, že by přibrání ještě nějakého altu ne-\nbylo zbytečným. NejstarŠí skladbou programu byl Čtyrhlasý sbor\n„Virgo non est tibi similis\" od Gaspara van Weerbeke (nar.\nokolo r. 1440), jenž svou jemnou přísností Činí dojem zcela\nzvláštní, jako pravý „hlahol posvátný\". Šestým žalmem „Do-\nmine ne in furore tuo\", krásnou a umelou to již skladbou, za-\nstoupen byl jiný NizozemČan, slavný Josquin de Pres (f 1521),\nkterý svoje místo Čestně zaujímá i vedle mistrů o dvě století\npozdějších. Vlachové Andrea Gabrieli (1510 —1586), Giacomo\nCarissimi (1604—1674) a Ercole Bernabei (1620—1690) ve-\ndou nás svými sbory, Čtyrhlasým dojímavým „Maria Magdalena\",\nzávěrečním pětihlasým z „Historia Jephte\" a něžným „Salvě\nregina\" krok za krokemblíže k modernějšímu již poněkud slohu\ntří geniů Benedetta Marcella (1686 —1739) a Leonarda Leo\n(1694—1746), Vlachů a Němce J. Handla (1685—1750), z\nnichž Leonardo Leo zastoupen byl Čtyrhlasým „Judica me deus\",\noba ostatní pak zpěvy solovými, pravými to perlami celé pro-\ndukce. Paní Marta Procházková zpívala Handlovo solo : ~Dig-\nnare o domine\" nad míru půvabně, s panem Cechem pak ne\nméně jvýteČně Marcellův žalm „Avvicinatevi a sua presenza\",\npan Cech konečně sám téhož skladatele žalm „Conde cotanto\nfremito\", jenž jeho krásný hlas opět v nejpříznivějsím světle\nobjevil. Doprovázení solových partií na harmonium, jakož i\npředehry před jednotlivými čísly provedl pan Forster velmi de-\nlikátně. Jako již při posledním koncertu „Um. bes.\" byl celý\nsál upraven pro obecenstvo, které podél sálu ve dvou kolonách\nproti sobě postavených sedělo; zpěváci byli na galerii a poslu-\nchaČstvu zakryti.\n\n* Chrámová hudba v Praze a její pĕstovatelé. Za naší\ndoby, kde i méně zámožné obecenstvo přesyceno jest výtečnou\nhudbou světskou, a jmenovitě umělým zpěvem z divadel, kon-\ncertů, z veřejných domácích zábav hudebních; za naší doby\nnení se co diviti, že obecenstvo neznajíc poměrův, v nichž se\nchorregent nalézá, a hledíc na církevní hudbu ze svého stano-\nviska, požaduje od ní skvělejších výsledků. Je-li takřka holou\nnemožností, aby ředitel kůru vyšel s určeným platem pro hu-\ndebníky a zpěváky, nemůže také naprosto provozovati se Čtyř-\nmi vokalisty (2 soprani, 2 alti) a ve velkých chrámech s\nšesti dobrou a času přiměřenou hudbu. A kdy as potká ředi-\ntele kůru ta Šťastná náhoda, že může 4 dobré a obratné voka-\nlisty přijmouti? Směle můžem tvrditi, nikdy; a dejme tomu,\nže by se to řiditeli kůru poštěstilo; nuže co vyvede se zpe-\nváckým sborem o čtyr tenounkých dětských hláskách v našich\nvelkých kostelích ? Všichni skoro vokalisté se rekrutují jen z\nhochů venkovských, a mezi těmi je sotva jeden ze sta, jenž by\nmohl hned bez dalšího vyučování účinkovati na kůru. K to-\nmu bývá zapotřebí nejméně úplného roku, než dovede řiditel\nkůru z přijatých vokalistů vycviČiti si kloudných zpěváků a tu\nještě nemohou jinak, než v „tutti\" zpívati. Setrvá-li ale ně-\nkterý z nich přec několik let při zpěvu, a vzdělá-li se, maje\npěkný hlas a schopnosti vedením řiditele kůru na sólistu, tu\nzas se Často přihodí, že naučiv se co nejlíp zpívati v přechodu\nz chlapeckého do jinosského věku hlas ztrácívá. A jak velký\nmůž' být as dorůstek ze 4 vokalistů, když jeden nebo dokonce\ndva zpívati přestanou? Zbydou zase jen dva, a řiditel kůru\nmusí příštím rokem dva nové přijmouti a je od začátku opět\nzpěvu vyuČovati. Netřeba ani podotknouti, že nováčkové ti ři-\nditeli alespoň půl roku neprospějí, neboť každý, kdo se poněkud\nvyučováním zpěvu zanášel, ví velmi dobře, co to stojí za na-\nmáhání, než se chlapec ve zpěvu tak dalece vycvičí, aby mohl\nalespoň poněkud mši zpívati. Vyskytne-li se ale zde neb onde\nnějaký spůsobilý vokalista, hledí všemožně, aby se dostal ra-\nději za vokalistů do klášterů, poněvadž se mu tam dostane ve-\nškerého zaopatření, bytu, stravy, tepla, světla a t. d., což mu\npři nejlepší vůli dáti nemohou ani ti řiditelé, kteří mají svůj\nnaturální byt; tím méně oni, kteří ho nemají, a jichž je vetší\nČást; neboť co může řiditel vokalistů při nynější drahotě po-\nskytnouti za pakatel 5 zl., který měsíčně naň dostává? Ani o-\nběd. Za tou příčinou jsou ředitelové nuceni držeti vokalisty\nmimo dům, jim dílem platiti, je neb jejich příbuzné od začátku\njak zpěvu, tak i jiným hudebním nástrojům vyuČovati, a tako-\nřka pro kůr hudební Školu zříditi, aby mu dorůstali poznenáhla\nlepší zpěváci, což nejen mnoho Času i velkého namahání vyža-\nduje a řediteli kůru přec mnoho starostí působí, poněvadž se\nvždy obávati musí, že se mu ten neb onen k funkci nedostaví.\nUváží-li se všecky tyto okolnosti, s nimiž zápasiti musí řidite-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6593, "texte": "lové kůru a uváží-li se, že si opatřují řiditelové kůru, chtějí-li\nčasovým poměrům alespoň částečně vyhověti a o velkých svát-\ncích a slavnostech klassická díla s velkým orkestrem provozo-\nvati , výtečné zpěvačky; musí každý nepředpojatý doznati, že\nxiditelové přinášejí hudebnímu umění největší obětě; neboť ne-\njsou to materiální prostředky, jimiž příznivých výsledků dosahují;\nnýbrž pouze a jedině láska k chrámové hudbě. (Dokonc.)\n* Valná hromada jednoty přátel hudby církevní odbý-\nvala se 15. dubna u přítomnosti 17 členů za předsednictví Dr.\nTragy. Z jednatelské zprávy dovídáme se, že jednota obracela\nhlavní zřetel a péci svou ke škole varhanické, která vedením\nředitele Skuher ského, a jak my dodáváme při výtečné vyučo-\nvací metliodě p. Fr. Blažka, prof. harmonie , zdárně prospívá.\nRoku 1867 měla Škola tato v 1. půlletí 68, v 2. půlletí 37\nžáků, celkem 105 žáků. Roku 1868 přihlásilo se do ní v 1.\npůlletí 59, v 2. půlletí 32, celkem 91 žáků. Školní plat usta-\nnoven na 5 zl. půlletně. Jednota zřídila opět jedny nové var-\nhany, tak že varhanická škola má nyní Čtverý varhany. Též\narchiv byl zvětšen a učiněn nový inventář. Zvláštní díky za-\nsluhuje paní Marie Čermáková darovavší jednotě díla Šeb. Ba-\ncha. Jmění jednoty vzrostlo od roku 1867 o 214 zl. 71T/2kr.\nMinisterstvo vnitra zvýšilo příspěvek z fondu náboženského ze\n200 na 300 zl. Roku 1868 obdržela jednota odkazem P. Schmi-\ndingra 84 zl., pak příspěvky jednotlivých vikariatu. Celkem\ntedy rozmnoženo jmění o 381 zl. 37 T/2 kr. Jednota ztratila\nroku 1867 úmrtím 7 členů, vystoupilo pak 10 členů; r. 1868\numřelo 5 členů, mezi nimiž čestní členové Fr. Kittl, Sig. Ho-\nlešovský a AI. Dreyschock. Příjmy obnášely 12.239 zl. 62 kr.,\nvydání 3020 zl. 32 kr.; obnáší tedy jmění jednoty 9219 zl.\n30 kr. Dr. Šebek navrhuje, aby v budoucí zprávě účetní činil\nse rezdíl mezi jměním základním a mezi příjmy, aby výboru\nbylo ponecháno rozhodnouti, zdali posavadní jmění se má po-\nvažovati za jmění základní cili nic. Návrh přijat Z výboru\nodstoupili losem pp. Dr. Helminger, P. Barn. Weiss a Alois\nRenner, všichni tři byli opět zvoleni a mimo to Dr. Rilke. Za\npřehlížitele úctů zvolen Dr. Schobl.\n* SIČ. Anna Dráždilova, výtečná pěvkyně, která se v\nAnglicku velice líbí, jest rozená z Blatné a nejmenuje se Drá-\nždilova, nýbrž Dráždíkova. Prvního svého hudebního vzdělání\ndosáhla v Blatné, anto ji pan učitel Josef Martinovský zpěvu\nvyučoval. Později zdokonalila se v Praze. Její hlas je zvučný,\nobjemný a vytříbený alt. Před svým odjezdem do Hamburku,\nkde trávila před nějakým časem, nežli se odebrala do Anglicka,\nzpívala v rodišti svém Blatně v chrámu Páně a zbudila vše-\nstrannou pozornost. Jak se dovídáme, zavítá sic. A. Dráždí-\nkova letos do Blatna, kde má četné příbuzenstvo, ačkoliv rodiče\njejí se zdržují v Budějovicích.\n* Pan Chlumecký, clen opery v Ulmu, vystoupil nedávno\nv „Troubadouru\" se skvělým úspěchem. Jeho zvučný, velký\nklas líbil se všestranně. Na tomtéž jevišti účinkuje tenorista\np. Polák. Ředitelem divadla je p. Scháde.\n* Pan Pebíček, koncertní mistr ve Wiesbadenu, dochází\npři každém vystoupení hlučné pochvaly za výtečnou hru na\nhousle.\n* tr. Steger (Stazic) slavný chorvátský tenor, slaví neko-\nnečné triumfy v Barceloně a před nedávnem vystoupiv v „Trou-\nbadouru,\" byl jedenáctkrát hlučně vyvolán. Žurnál „Gaceta\nuniversal\" nemůže se dosti vynachváliti jeho znamenitý zpěv\na zápal umělecký.\n* Paní Normannová, roz. Nerudová koncertuje nyní s\nnejskvělejším výsledkem v Bordeauxu ve Francii.\n* Pan Dr. V. A. Ambros bude jak se dovídáme jme-\nnován professorem hudebních věd na universitě pražské. Bylo\nby věru na čase, aby se také hudebním vědám poskytl útulek\nna universitě pražské; neboť na jiných universitách jsou před-\nnášky o hudbě už dávno zavedeny. Že k úřadu tomu jest ducha-\nplný Dr. Ambros nejspůsobilejsí, leží na bíledni.\n* Pan Jos. Paleček vystoupil v tito dni v Moskvě se sic,.\nGabrielou Roubalovou (Boemou) as Perd. Laubem v koncertu,\na došel skvělého výsledku. Časopis „Mosk. Vědomosti\" slibuje\nmu evropejskou slávu a obdivuje se neobyčejně vzácnému hlasu\ni uměleckému spůsobu jeho zpěvu.\n* Průvodce hudební. Redaktor těchto listů hodlá v mě-\nsíci květnu vydati druhý ročník „Hudebního průvodce,\" a vy-\nzývá za tou příčinou všechny česko slovanské zpěv. spolky,\nby mu k tomu účelu zaslaly do 5, května následující dáta: Kdy\nbyl zpěv. spolek založen? Kdo jest nyní starostou, ředitelem\nat. d. Kolik členů výkonných Čítá? Má-li prápor Čili nic?\nSlovem všechna důležitější dáta spolků se týkající. Hudební\nprůvodce bude obsahovat jména všech hudebníků, pěvců, pěvkyií\na hudebních spolků pražských, všech ohchodů hudebních, ob-\nchodníků v nástrojích, jakož i zpěv. spolků ceskoslovanských.\nPrůvodce ten bude státi 26 kr. a v lepší úpravě 40 kr.\n* Haendlovo oratorium Israelíté v Egyptě, které se mělo\ndávati o svátcích velkonocních, bude se provozovati ve čtvrtek\ndne 22. dubna v sále na Žofíně.\n* Pohřeb Alex. Dreischocka, jehož mrtvola dne 12. dub-\nna z Benátek do Prahy přivezena byla, nebyl tak slavný a\nvelkolepý, jak se vůbec očekávalo. Hlavní příčinou toho byla\nokolnost, že nebyl na pohřeb pozván ani jediný hudební a zpě-\nváčky spolek pražský neb okolní a pohřební průvod Šel z chrá-\nmu sv. Jindřicha, kdež mrtvola zemřelého spočívala, svato-\nváclavským, senovážným náměstím k nové bráně. V chrámě\nbyla mrtvola od kanovníka p. Dra. Terše při četné assistencí\nvykropena, při které příležitosti německý Mánnergesangsverein\nněkolik smutečných sborů bídně odzpíval; ano tak bídné, ze\nnebyl ani jediný akkord čistým a Že se zajisté zesnulý při tom\nv rakvi obrátil. Což nemohla pí Dreyschocková požádat ně-\nkteré zdejší výtečné pěvce, aby zesnulému slušně zapěli. Jak\ndoslýcháme, neměl tamnějsí ředitel kůru p. Studený v tomto\nbídném zpěvu Žádného účastenství,* nýbrž vše padá na vrub\nMánnergesangsvereinu. Pohřební vůz ozdoben četnými věnci,\nmezi nimi prý též věncem zdejšího akademického spolku a ně-\nkolika řády zesnulého. Kolem rakve nesli žáci konservatoře\na přátelé Dreyschokovi hořící pochodně ; za rakvi kráčeli nej-\nbližŠí příbuzní zesnulého, členové jednoty k zvelebení hudeb-\nního umění v Cechách, jejíž čestným členem Dreyschock byl,\nv cele majíce předsedu Jeho Exc. hraběte Alberta Nostice, pro-\nfessoři konservatoře, měšťanosta Klaudy, chovanci hudebního\nústavu sic. Anny Horové, jehožto protektorem byl zesnulý, ja-\nkož i jiní hudební notability. Závěrek dlouhého průvodu tvořil\nvelký počet ekvipaží a vozů. Mezi přítomné rozdávala se smu-\nteční báseň od Klemense rytíře z Weirotherů. U brány vykro-\npil kanovník TerŠ podruhé mrtvolu, načež na Volsanský hřbitov\nodvezena jest."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "96", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.5.1", "titre_corps": "České divadlo. 11. dubna: „Troubadour;\" — 14. dubna:", "titre_sommaire": "České divadlo. 11. dubna: „Troubadour;\" — 14. dubna:", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.5", "debut_caractere": 3656, "fin_caractere_exclue": 7511, "texte": "České divadlo. 11. dubna: „Troubadour;\" — 14. dubna:\n„Norma; 16. dubna: „Vilém Telí.\" Velká heroicko-romantická\nopera ve 4 jednáních. Dle Jony a Bis volně přeložil J. Bohm.\nHudba od G. Rossiniho. Nyní vládne naším operním re-\npertoirem zase úplně vlašská opera; většina představení v\nměsících březnu a dubnu až dosud náležela Vlachům. Na\nštěstí však poutají v posledním čase zejména při těchto ope-\nrách osobnosti personálu, totiž Částečně docela nové síly,\nčástečně nové obsazení známými jinak umělci; a v skutku\njen tímto napnutím a z větší Části dosti uspokojivým vý-\nsledkem dostává se nám jakéhosi nahražení za přetrpení\nnesnesitelné skoro tropické atmosféry v malém divadle pro-\nzatímním. V „Troubadouru\" vystoupil poprvé pan tíerbic\n(chovanec zdejší konservatoře) co „Maurico,\" a osvědčil se\nco hudebně vzdělaný zpěvák, jenž v technickém ohledu,\nzvláště přednášením kantileny pěkných úspěchů došel. Jeho\nhlas ale učinil na nás dojem, jakoby již na skvělou - mi-\nnulost poukazoval, ačkoliv p. Gerbič ještě mladým jest; ne-\nboť vyšší polohy jsou mu jen velkým namáháním přístupny,\nčímž tony ovšem bezprostřední své jarosti a plnosti poněkud\npozbývají; z té příčiny tvořilo příliš slabé —-jemně podané\npianissimo páně Gerbičovo někdy (jako na začátku dvoj-\nzpěvu v 3. jedn.) nesmířený kontrast s vyššími, nejplnějším\nhlasem zpívanými tony; střední poloha jest dosti příjemná.\nObecenstvo přijalo ho velmi příznivě a vyvolalo ho několi-\nkráte. Jak dalece dle „Maurica\" zajisté nepříznivé to\núlohy pro první debut tenora, jehož výská není právě snad-\nnou, souditi můžeme, bude pan Gerbič dobrým represen-\ntantem méně namáhavých úloh, zvláště až si též nějakou\nroutinu hereckou získá. Slečna Hanušova zpívala poprvé\nAzucenu, a sice s výsledkem slušným, zvláštně v klidnějších\nmomentech, v nichž slečna počíná nyní ovládati i nej vyšší\npolohy svého hlasu. „Leonora\" sl. z Ehrenbergúv a „Luna\"\npana Lva jsou co výtečné partie dostatečně známy. Též\n„Fernando\" zpíval pan Cech velmi zdařile. V Belliniho\n„Normě\" seznámili jsme se s novou sopranistkou, slečnou\nMokřizovou, která si pro první vystoupení vyvolila „Adal-\ngisu,\" ačkoliv tato úloha ve zpěvní své části vyžaduje mno-\nhem více, nežli sl. debutantka poskytnouti může. Hlas její\nneni sice nesympathieký, ale také ne příliš zvučný, přede-\nvším pak není ještě dost vyrovnalý; technika někdy ani\nne vynikla nad primitivnost, intervally jsou příliš nečisté a\nnejisté; silné distonování má částečně arci i dojem prvního\nvystoupení za příčinu. Též hra slečnina nebyla lepší, než\njejí zpěv; nejpříznivěji působila „Adalgisa\" krásným svým\nzevnějškem. Obecenstvo chovalo se docela passivně; každým\nspůsobem jest toto vystoupení pouhým pokusem, prozatím\nbeze všech dalších výsledků. Velmi šťastný den měla paní\nRess-Blazková co „Norma,\" bylať výborně disponována;\nškoda, že „Adalgisa\" v ensemblů s „Normou\" dojem více\nrušila, nežli této co kontrastující folie prospívala. Pan Bar-\ncal zpíval „Severa,\" musel však, jako přečasto, obětovat!\nponěkud první scény, aby později vyniknouti mohl; ostatně\nzpíval velmi slušně, hrál ale trochu affektovaně; míníme\nhlavně komické skoro rozběhnutí se až k lampám před ně-\njakou „bravurní\" frásí. „Orovist\" jest jedna znej krásnějších\npartií pana Čecha ml., a došla též hlučné pochvaly, jako\nvůbec celá precisně provedená opera, již p. kapelník Cech\nřídil. Po delší přestávce objevil se opět Rossiniho oblí-\nbený „Vilém Tell\" na jevišti, z velké části nově obsazen,\na sice ve prospěch sl. Sákovy, která svou úlohu co „Gemmy\"\nvelmi zdařile provedla. Slečna z Ehrenbergúv zpívala „Ma-\nthildu\" tak virtuosně, jak si toho jen přáti můžeme; sl. Ha-\nnušova byla co „Hedvika\" zvláště v terzettu posledního je-\ndnání na svém místě. „Tell\" páně Lvův jest výborný, ač-\nkoliv leží poněkud hluboko pro tohoto umělce; jen v třetím\njednání měl by ve tklivějších okamžicích, jako k. p. při"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1735, "texte": "požehnání svého syna mnohem více mezza voce zpívati, čímž\nby se dojem situace zajisté nemálo zvýšil. Předmětem nej-\nnapnutějšího očekávání byl ale pan Souček co „Arnold\"; i\n\"tenkráte byl to hlavně skvělý material, jímž vynikal, totiž\nkrásná a silná jeho výška zvláště v písni „ó Mathildo\" v\nprvním a v terzettu v druhém jednání. Pokrok od prvního\nvystoupení nemůže býti ovšem příliš velkým, než pozoro-\nvali jsme přece jakousi větší uhlazenost především střední\npolohy, a doufáme že další cvik brzo odstraní i ostrost za-\nsazování hlasu, aniž by tím určitost a energie jeho utrpěla; též\nčistá a jasná výřečnost páně Součková ručí nám za to, že bude\nvelmi dobře deklamovati, až se recitativ jeho více ušlechtí. Pan\nVeger zpíval „rybáka\" svým sympathickým ač nesilným\nhlasem korektně až na nešťastný falset. Panu Barcalovi\ndovolila krátká a nevysoká úloha „Leutholda,\" soustřediti\nvšechnu svoji sílu na scénu, čímž pěkného výsledku\ndošel. Novým byl též p. Cech ml. co „Walter Fůrst,\" kte-\nroužto úlohu provedl velmi solidně. Pánové Sebesta („Gess-\nler\") a Doubravský („Melchthal\") zpívali své úlohy svědo-\nmitě a zdařile, a jelikož i souhru, na vzdor tak velkým\nzměnám v obsazení, precisní nazvati smíme a též sbory\njako v „Tellu\" vždy v skutku brillantně exekutovány\nbyly, neušla všem spoluúČinkujícím hojná pochvala, kteráž\ncelou operu, již kapelník p. Smetana řídil, od ouvertury až\nku konci provázela. V témže představení vystoupila nově\nzískaná balerína si. Záleská, jejíž zevnějšek jest velmi pří-\njemný ; o tanci jejím nelze nic rozhodného říci, dokud ne-\nprovede nějakou větší solovou úlohu. SI. Hentzova byla\nvelice graciesní; slečně Krausové zdají se překážeti ruce;\ntéž ve sboru baletním pozorovali jsme novou akvisici.\n\nO. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.5.2", "titre_corps": "* Ochotnické hry, 12. a 13. dubna na Žofíně ve prospěch", "titre_sommaire": "* Ochotnické hry, 12. a 13. dubna na Žofíně ve prospěch", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.6", "debut_caractere": 1737, "fin_caractere_exclue": 5431, "texte": "O. H.\n* Ochotnické hry, 12. a 13. dubna na Žofíně ve prospěch\nsv.-Vítské jednoty odbývané, měly výsledek velmi\nskvělý. To platí zvláště o hudební části, totiž o provede-\nných scénách ze Smetanovy „Prodané nevěsty;\" slečna Em.\nBubeníčkova byla v každém ohledu dokonalá „Mařenka,\"\np. Vávra osvědčil se co nadějný mladistvý tenorista s krá-\nsným sympathickým a již nyní pěkně cvičeným hlasem,\ntéž paní Pilz-Bergauerová (Ludmila), pp. Ševčík (Krušina)\na Petronin (Kecal) provedli svoje úlohy velmi Šťastně. Vel-\nkolepé byly v skutku sbory, jež provedlo přes 60 zvučných\nhlasů spoluúČinkujíeíeh dám a pánů s největší precisností.\nInstrumentální Část provedl orkestr Českého divadla řízením\np. Smetany, jenž též hudbu k živým obrazům „Rybák\" a\n„Libušin soud\" složil, před nimiž hraběnka B. Kounicová\ndotyčné básně (poslední dle původního textu zelenohorského\nrukopisu) duchaplně deklamovala. První obraz „Nalezení\nMojžíše\" doprovázel kníže Fůrstenberg na harmonium. Mimo\n„Prodanou nevěstu\" dávala se též veselohra „der ungefáhr-\nliche Diplomat\" od Henriona. Režisérem byl kníže Lobko-\nvic. Hrubý výnos obou představení páčí se asv na 10.000 z!.\n* Církevní koncert „Umělecké besedy\" na Žofíne dne 18.\ndubna. V celé minulé koncertní saisoně postrádali jsme vetší\nprodukce „Umělecké besedy\", která přece nyní mimo výtečný\nsmíšený sbor též vlastní svůj orkestr má; tím citlivější byla\ntato mezera v postě a zvláště v týdnu velikonočním, jelikož se\nv tento tradicionelní a zajisté velmi vhodný cas ani oratorium,\nani jakási jiná církevní hudba neodbývala. Teď jest ovšem pro\ntakový koncert poněkud pozdě, a toto zanedbání příznivé doby\núčinkovalo též na návštěvu, klerá nebyla sice příliš slabá, přece\nale ne tak Četná, jak by produkce byla zasluhovala. Program\nriaveskrz staroklassická musica sacra byl velmi zajímavý,\na byli bychom sobe přáli, aby pro usnadnění porovnávání skla-\ndeb byl se přísněji zachoval pořádek chronologický. Provedení\nsborů bylo řízením p. Dra. L. Procházky tak precisní a uhla-\nzené, jak jsme tomu „besedou uměleckou\" již dávno uvykli; jen\nzde onde zdálo se nám, že by přibrání ještě nějakého altu ne-\nbylo zbytečným. NejstarŠí skladbou programu byl Čtyrhlasý sbor\n„Virgo non est tibi similis\" od Gaspara van Weerbeke (nar.\nokolo r. 1440), jenž svou jemnou přísností Činí dojem zcela\nzvláštní, jako pravý „hlahol posvátný\". Šestým žalmem „Do-\nmine ne in furore tuo\", krásnou a umelou to již skladbou, za-\nstoupen byl jiný NizozemČan, slavný Josquin de Pres (f 1521),\nkterý svoje místo Čestně zaujímá i vedle mistrů o dvě století\npozdějších. Vlachové Andrea Gabrieli (1510 —1586), Giacomo\nCarissimi (1604—1674) a Ercole Bernabei (1620—1690) ve-\ndou nás svými sbory, Čtyrhlasým dojímavým „Maria Magdalena\",\nzávěrečním pětihlasým z „Historia Jephte\" a něžným „Salvě\nregina\" krok za krokemblíže k modernějšímu již poněkud slohu\ntří geniů Benedetta Marcella (1686 —1739) a Leonarda Leo\n(1694—1746), Vlachů a Němce J. Handla (1685—1750), z\nnichž Leonardo Leo zastoupen byl Čtyrhlasým „Judica me deus\",\noba ostatní pak zpěvy solovými, pravými to perlami celé pro-\ndukce. Paní Marta Procházková zpívala Handlovo solo : ~Dig-\nnare o domine\" nad míru půvabně, s panem Cechem pak ne\nméně jvýteČně Marcellův žalm „Avvicinatevi a sua presenza\",\npan Cech konečně sám téhož skladatele žalm „Conde cotanto\nfremito\", jenž jeho krásný hlas opět v nejpříznivějsím světle\nobjevil. Doprovázení solových partií na harmonium, jakož i\npředehry před jednotlivými čísly provedl pan Forster velmi de-\nlikátně. Jako již při posledním koncertu „Um. bes.\" byl celý\nsál upraven pro obecenstvo, které podél sálu ve dvou kolonách\nproti sobě postavených sedělo; zpěváci byli na galerii a poslu-\nchaČstvu zakryti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "97", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.5.3", "titre_corps": "* Chrámová hudba v Praze a její pĕstovatelé. Za naší", "titre_sommaire": "* Chrámová hudba v Praze a její pĕstovatelé. Za naší", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.6", "debut_caractere": 5433, "fin_caractere_exclue": 8363, "texte": "* Chrámová hudba v Praze a její pĕstovatelé. Za naší\ndoby, kde i méně zámožné obecenstvo přesyceno jest výtečnou\nhudbou světskou, a jmenovitě umělým zpěvem z divadel, kon-\ncertů, z veřejných domácích zábav hudebních; za naší doby\nnení se co diviti, že obecenstvo neznajíc poměrův, v nichž se\nchorregent nalézá, a hledíc na církevní hudbu ze svého stano-\nviska, požaduje od ní skvělejších výsledků. Je-li takřka holou\nnemožností, aby ředitel kůru vyšel s určeným platem pro hu-\ndebníky a zpěváky, nemůže také naprosto provozovati se Čtyř-\nmi vokalisty (2 soprani, 2 alti) a ve velkých chrámech s\nšesti dobrou a času přiměřenou hudbu. A kdy as potká ředi-\ntele kůru ta Šťastná náhoda, že může 4 dobré a obratné voka-\nlisty přijmouti? Směle můžem tvrditi, nikdy; a dejme tomu,\nže by se to řiditeli kůru poštěstilo; nuže co vyvede se zpe-\nváckým sborem o čtyr tenounkých dětských hláskách v našich\nvelkých kostelích ? Všichni skoro vokalisté se rekrutují jen z\nhochů venkovských, a mezi těmi je sotva jeden ze sta, jenž by\nmohl hned bez dalšího vyučování účinkovati na kůru. K to-\nmu bývá zapotřebí nejméně úplného roku, než dovede řiditel\nkůru z přijatých vokalistů vycviČiti si kloudných zpěváků a tu\nještě nemohou jinak, než v „tutti\" zpívati. Setrvá-li ale ně-\nkterý z nich přec několik let při zpěvu, a vzdělá-li se, maje\npěkný hlas a schopnosti vedením řiditele kůru na sólistu, tu\nzas se Často přihodí, že naučiv se co nejlíp zpívati v přechodu\nz chlapeckého do jinosského věku hlas ztrácívá. A jak velký\nmůž' být as dorůstek ze 4 vokalistů, když jeden nebo dokonce\ndva zpívati přestanou? Zbydou zase jen dva, a řiditel kůru\nmusí příštím rokem dva nové přijmouti a je od začátku opět\nzpěvu vyuČovati. Netřeba ani podotknouti, že nováčkové ti ři-\nditeli alespoň půl roku neprospějí, neboť každý, kdo se poněkud\nvyučováním zpěvu zanášel, ví velmi dobře, co to stojí za na-\nmáhání, než se chlapec ve zpěvu tak dalece vycvičí, aby mohl\nalespoň poněkud mši zpívati. Vyskytne-li se ale zde neb onde\nnějaký spůsobilý vokalista, hledí všemožně, aby se dostal ra-\nději za vokalistů do klášterů, poněvadž se mu tam dostane ve-\nškerého zaopatření, bytu, stravy, tepla, světla a t. d., což mu\npři nejlepší vůli dáti nemohou ani ti řiditelé, kteří mají svůj\nnaturální byt; tím méně oni, kteří ho nemají, a jichž je vetší\nČást; neboť co může řiditel vokalistů při nynější drahotě po-\nskytnouti za pakatel 5 zl., který měsíčně naň dostává? Ani o-\nběd. Za tou příčinou jsou ředitelové nuceni držeti vokalisty\nmimo dům, jim dílem platiti, je neb jejich příbuzné od začátku\njak zpěvu, tak i jiným hudebním nástrojům vyuČovati, a tako-\nřka pro kůr hudební Školu zříditi, aby mu dorůstali poznenáhla\nlepší zpěváci, což nejen mnoho Času i velkého namahání vyža-\nduje a řediteli kůru přec mnoho starostí působí, poněvadž se\nvždy obávati musí, že se mu ten neb onen k funkci nedostaví.\nUváží-li se všecky tyto okolnosti, s nimiž zápasiti musí řidite-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6593, "texte": "lové kůru a uváží-li se, že si opatřují řiditelové kůru, chtějí-li\nčasovým poměrům alespoň částečně vyhověti a o velkých svát-\ncích a slavnostech klassická díla s velkým orkestrem provozo-\nvati , výtečné zpěvačky; musí každý nepředpojatý doznati, že\nxiditelové přinášejí hudebnímu umění největší obětě; neboť ne-\njsou to materiální prostředky, jimiž příznivých výsledků dosahují;\nnýbrž pouze a jedině láska k chrámové hudbě. (Dokonc.)\n* Valná hromada jednoty přátel hudby církevní odbý-\nvala se 15. dubna u přítomnosti 17 členů za předsednictví Dr.\nTragy. Z jednatelské zprávy dovídáme se, že jednota obracela\nhlavní zřetel a péci svou ke škole varhanické, která vedením\nředitele Skuher ského, a jak my dodáváme při výtečné vyučo-\nvací metliodě p. Fr. Blažka, prof. harmonie , zdárně prospívá.\nRoku 1867 měla Škola tato v 1. půlletí 68, v 2. půlletí 37\nžáků, celkem 105 žáků. Roku 1868 přihlásilo se do ní v 1.\npůlletí 59, v 2. půlletí 32, celkem 91 žáků. Školní plat usta-\nnoven na 5 zl. půlletně. Jednota zřídila opět jedny nové var-\nhany, tak že varhanická škola má nyní Čtverý varhany. Též\narchiv byl zvětšen a učiněn nový inventář. Zvláštní díky za-\nsluhuje paní Marie Čermáková darovavší jednotě díla Šeb. Ba-\ncha. Jmění jednoty vzrostlo od roku 1867 o 214 zl. 71T/2kr.\nMinisterstvo vnitra zvýšilo příspěvek z fondu náboženského ze\n200 na 300 zl. Roku 1868 obdržela jednota odkazem P. Schmi-\ndingra 84 zl., pak příspěvky jednotlivých vikariatu. Celkem\ntedy rozmnoženo jmění o 381 zl. 37 T/2 kr. Jednota ztratila\nroku 1867 úmrtím 7 členů, vystoupilo pak 10 členů; r. 1868\numřelo 5 členů, mezi nimiž čestní členové Fr. Kittl, Sig. Ho-\nlešovský a AI. Dreyschock. Příjmy obnášely 12.239 zl. 62 kr.,\nvydání 3020 zl. 32 kr.; obnáší tedy jmění jednoty 9219 zl.\n30 kr. Dr. Šebek navrhuje, aby v budoucí zprávě účetní činil\nse rezdíl mezi jměním základním a mezi příjmy, aby výboru\nbylo ponecháno rozhodnouti, zdali posavadní jmění se má po-\nvažovati za jmění základní cili nic. Návrh přijat Z výboru\nodstoupili losem pp. Dr. Helminger, P. Barn. Weiss a Alois\nRenner, všichni tři byli opět zvoleni a mimo to Dr. Rilke. Za\npřehlížitele úctů zvolen Dr. Schobl.\n* SIČ. Anna Dráždilova, výtečná pěvkyně, která se v\nAnglicku velice líbí, jest rozená z Blatné a nejmenuje se Drá-\nždilova, nýbrž Dráždíkova. Prvního svého hudebního vzdělání\ndosáhla v Blatné, anto ji pan učitel Josef Martinovský zpěvu\nvyučoval. Později zdokonalila se v Praze. Její hlas je zvučný,\nobjemný a vytříbený alt. Před svým odjezdem do Hamburku,\nkde trávila před nějakým časem, nežli se odebrala do Anglicka,\nzpívala v rodišti svém Blatně v chrámu Páně a zbudila vše-\nstrannou pozornost. Jak se dovídáme, zavítá sic. A. Dráždí-\nkova letos do Blatna, kde má četné příbuzenstvo, ačkoliv rodiče\njejí se zdržují v Budějovicích.\n* Pan Chlumecký, clen opery v Ulmu, vystoupil nedávno\nv „Troubadouru\" se skvělým úspěchem. Jeho zvučný, velký\nklas líbil se všestranně. Na tomtéž jevišti účinkuje tenorista\np. Polák. Ředitelem divadla je p. Scháde.\n* Pan Pebíček, koncertní mistr ve Wiesbadenu, dochází\npři každém vystoupení hlučné pochvaly za výtečnou hru na\nhousle.\n* tr. Steger (Stazic) slavný chorvátský tenor, slaví neko-\nnečné triumfy v Barceloně a před nedávnem vystoupiv v „Trou-\nbadouru,\" byl jedenáctkrát hlučně vyvolán. Žurnál „Gaceta\nuniversal\" nemůže se dosti vynachváliti jeho znamenitý zpěv\na zápal umělecký.\n* Paní Normannová, roz. Nerudová koncertuje nyní s\nnejskvělejším výsledkem v Bordeauxu ve Francii.\n* Pan Dr. V. A. Ambros bude jak se dovídáme jme-\nnován professorem hudebních věd na universitě pražské. Bylo\nby věru na čase, aby se také hudebním vědám poskytl útulek\nna universitě pražské; neboť na jiných universitách jsou před-\nnášky o hudbě už dávno zavedeny. Že k úřadu tomu jest ducha-\nplný Dr. Ambros nejspůsobilejsí, leží na bíledni.\n* Pan Jos. Paleček vystoupil v tito dni v Moskvě se sic,.\nGabrielou Roubalovou (Boemou) as Perd. Laubem v koncertu,\na došel skvělého výsledku. Časopis „Mosk. Vědomosti\" slibuje\nmu evropejskou slávu a obdivuje se neobyčejně vzácnému hlasu\ni uměleckému spůsobu jeho zpěvu.\n* Průvodce hudební. Redaktor těchto listů hodlá v mě-\nsíci květnu vydati druhý ročník „Hudebního průvodce,\" a vy-\nzývá za tou příčinou všechny česko slovanské zpěv. spolky,\nby mu k tomu účelu zaslaly do 5, května následující dáta: Kdy\nbyl zpěv. spolek založen? Kdo jest nyní starostou, ředitelem\nat. d. Kolik členů výkonných Čítá? Má-li prápor Čili nic?\nSlovem všechna důležitější dáta spolků se týkající. Hudební\nprůvodce bude obsahovat jména všech hudebníků, pěvců, pěvkyií\na hudebních spolků pražských, všech ohchodů hudebních, ob-\nchodníků v nástrojích, jakož i zpěv. spolků ceskoslovanských.\nPrůvodce ten bude státi 26 kr. a v lepší úpravě 40 kr.\n* Haendlovo oratorium Israelíté v Egyptě, které se mělo\ndávati o svátcích velkonocních, bude se provozovati ve čtvrtek\ndne 22. dubna v sále na Žofíně.\n* Pohřeb Alex. Dreischocka, jehož mrtvola dne 12. dub-\nna z Benátek do Prahy přivezena byla, nebyl tak slavný a\nvelkolepý, jak se vůbec očekávalo. Hlavní příčinou toho byla\nokolnost, že nebyl na pohřeb pozván ani jediný hudební a zpě-\nváčky spolek pražský neb okolní a pohřební průvod Šel z chrá-\nmu sv. Jindřicha, kdež mrtvola zemřelého spočívala, svato-\nváclavským, senovážným náměstím k nové bráně. V chrámě\nbyla mrtvola od kanovníka p. Dra. Terše při četné assistencí\nvykropena, při které příležitosti německý Mánnergesangsverein\nněkolik smutečných sborů bídně odzpíval; ano tak bídné, ze\nnebyl ani jediný akkord čistým a Že se zajisté zesnulý při tom\nv rakvi obrátil. Což nemohla pí Dreyschocková požádat ně-\nkteré zdejší výtečné pěvce, aby zesnulému slušně zapěli. Jak\ndoslýcháme, neměl tamnějsí ředitel kůru p. Studený v tomto\nbídném zpěvu Žádného účastenství,* nýbrž vše padá na vrub\nMánnergesangsvereinu. Pohřební vůz ozdoben četnými věnci,\nmezi nimi prý též věncem zdejšího akademického spolku a ně-\nkolika řády zesnulého. Kolem rakve nesli žáci konservatoře\na přátelé Dreyschokovi hořící pochodně ; za rakvi kráčeli nej-\nbližŠí příbuzní zesnulého, členové jednoty k zvelebení hudeb-\nního umění v Cechách, jejíž čestným členem Dreyschock byl,\nv cele majíce předsedu Jeho Exc. hraběte Alberta Nostice, pro-\nfessoři konservatoře, měšťanosta Klaudy, chovanci hudebního\nústavu sic. Anny Horové, jehožto protektorem byl zesnulý, ja-\nkož i jiní hudební notability. Závěrek dlouhého průvodu tvořil\nvelký počet ekvipaží a vozů. Mezi přítomné rozdávala se smu-\nteční báseň od Klemense rytíře z Weirotherů. U brány vykro-\npil kanovník TerŠ podruhé mrtvolu, načež na Volsanský hřbitov\nodvezena jest."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "97", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.6", "titre_corps": "* Uprázdněná místa. Místo prvního braccisty uprázdněno", "titre_sommaire": "* Uprázdněná místa. Místo prvního braccisty uprázdněno", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.7", "debut_caractere": 6595, "fin_caractere_exclue": 7113, "texte": "* Uprázdněná místa. Místo prvního braccisty uprázdněno\njest u městské kapelly v Cáchách (Aachen). Roční služné ob-\nnáší 325 tol. Ucházeci nechť se hlásí písemně přiloživše svá\nvysvědčení u městského úřadu v Cáchách. (Oberbiirgermeister-\namt in Aachen.) Výbor pro národní divadlo v srbském Bě-\nlehradě hledá pro to které divadlo 12 sběhlých a obratných\nhudebníků, kteří vsak musí býti Cechové. Kdož by se chtěli\no místa ona hlásiti, nechť se obrátí v záležitosti té ke „komité\npro národní divadlo v Bělehradě\" v Srbsku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "97", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.7", "debut_caractere": 7115, "fin_caractere_exclue": 7555, "texte": "Listárna.\nPanu Ch. v Kutné hoře. Vaše předplacení zní na celý rok od\n1, ledna až do 20. pros. 1869; neboť dříve jsme žádného\npředplacení neobdrželi. Panu V. J. Hlě. ... ve VrŠ. . . .\nProvolání přijmu a též Váš sbor, avšak račte podložit srb-\nský text latinkou; neboť tiskárna nemá žádných srb. liter.\nSeznam zpěv. spolků ceskoslovanských najdete v „Hudeb-\nním průvodci,\" jenž brzy tiskem výjde. Panu Lž. .. »\nv P. Bylo to malé nedorozumění."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-04-20-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-04-20_01#c018", "volume": "bmtnabd_1869-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "98", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.2.8", "titre_corps": "Gajdoš. Slovácká národní — pro mužské hlasy upravil Jos. A. Bergmann.", "titre_sommaire": "Gajdoš. Slovácká národní — pro mužské hlasy upravil Jos. A. Bergmann.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 69, "texte": "Gajdoš.\nSlovácká národní — pro mužské hlasy upravil Jos. A. Bergmann."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.1", "texte": "Pamětní spis\no rakouských a francouzských žestových dechových\nnástrojích.\nSepsal Václav Cervený.\n(Pokračování.)\nDůležitá role, připadší onoho času již naprosto žesto-\nvým nástrojům a rozličnost zásad, dle nichž po starodávném\nzvyku stavěny byly roury nástrojů, přiměly Y. Červeného k\ntomu, že ppdržel co možná kónus, že dodal jednotlivým ku-\nsům poměrně souhlasného rozměru (mensury) a vyvodil bassů,\nkteré snadno se ozývajíce vynikají silou a při čemž se lid-\nské plíce nenamahají. Z toho následovala stejnoměrná okrou-\nhlost tónu ensemblů a mohútný bass, jenž dobyl přízně a\nv\nobliby bombardonům a kontrabasům p, Červeného jako do-\nma tak iv cizině.\nVýstavu Mnichovskou r. 1854 obeslal Červený četnými\ntakto stavěnými nástroji a tu byly zvláště poprvé větším kru-\nhům znalců předvedeny jeho lesnice s rozšířeným rozměrem\na od něho vynalezený baroxyton, barytonový to nástroj pro\nsilnější sólové partie a zároveň základní bass, jenž při vší\nsvé krátké rouře vydává 34 stop hluboké Es. Za tyto ná-\nstroje obdržel taktéž velkou pamětní minci a sice mezi 30\nvystavovateli svého oboru toliko on pro zavedení pronikavé\nsoustavy v továrním odvětví zestových nástrojů, které dříve\nempiricky pěstováno bylo, pak pro velkolepou výrobu a pro\nstavení nástrojů samých v neobyčejné míře dokonalých.\nProf. Dr. Schafháutl věnoval veškerou pozornost všem\nvystaveným výrobkům a zvláště baroxytonu V. Červe-\nného v úřední zprávě o výstavě té, ku kteréžto důkladné\npráci i pozdější zprávodajci vždy ještě poukazují.\nRoku 1855 odbývala se Pařížská výstava a malá tato me-\nzera poskytla V. Červenému sotva času, aby provedl u po-\nzounků větší dimense, podržev vlastní barvitost tónu, aby do-\nplnil tu a tam předměty k výstavě určené, a aby svou sle-\ndovanou soustavu předběžně ukončil.\nPan Gautrot v Paříži, v jehož továrně se vyrábí laciné\nzboží ve velkolepém rozměru, neměl mezi tím časem ničeho\nna práci, než aby si vzalnazvukovodku (Tonwechselmaschine)\nV. Červeného patent pro Francii, co na svůj vlastní výnalez\na tím dostalo se Červenému radosti, že se v městě nad\nSekvanou sešel se svým starým známým zvukovodkou.\nv\nJuroři přiřkli tu Červenému stříbrnou medailii pro Ra-\nkousko, Ad. Saxovi přiřkli však zlatou medailii, při všem\ntom, že Gerard ředitel hudby císařské akademie a 11 pro-\nfessorů pařížské konservatoře a pět znamenitých hudebních\nznalců proti nástrojům Saxovým a jeho soustavě protesto-\nvali, vyhlašujíce veřejně, že jsou hudebnímu umění na\nújmu.\nKapitán Cl. Raynaud vyslovil se ve spisu v „Travail\nuniverselu o rakouských nástrojích jak následuje: „Rakou-\nské nástroje vynikají krásou kovuy čistotou a plností tónu.\nVojenské kapelly Německa předčí nejlepsí francouzské or-\nkestry.u\nNejsa zvyklý bojovati bez náležitého ozbrojení, zásobil\nV. Červený svůj sklad pro výstavu Londýnskou 1862 od o-\nktavinu až ke kontrabassu novými předměty svého vynálezu\na zlepšeni, totiž obligátní altovou kornou, tritonikonem (kon-\ntrafagotem) z alpaky, které jsouce mnohem kratšeji stavěny\nmají novou zakružkovou mašinu s kuželem směřujícím shora\ndolů. Červenému dostalo se za to co vyznamenání první cenné\nmedailie pro Rakousku a ve zprávě pro celní jednotu dí se\no vystavených předmětech Červeného : „Nástroje, které od\njurorů (soudců) největší pochvaly došly, byly zvláště krásné a\njemné kornony, libozvučná altova koma do Es, zvučný bary-\nton, velmi pečlivě pracovaná sólová kornay baroxyton splným\nzvukem a naskrz všechny bassy, které co do plnosti a mohut-\nnosti zvuku daleko zastínily francouzské a anglické ná-\nstroje.''''\nTedy tytéž kornony, tentýž zvučný baryton (fonikon)\ntěšily se vedle jiných zvláštní pozornosti jurorů a to právě\nv Londýně, kdež při první výstavě pvvšimnutí nedošly. Na\njiném místě této zprávy učiněna chvalná zmínka o kovovém\nfagotu, co zatím rakouský zpravodajce vynáší mimo to zvu-\nkovodku (o níž na prvé výstavě pomlčíno) a nazývá Saxovy\nnástroje kusy na podívanou, totiž ty mnohonásobně zavinuté\nklapkami pokryté netvory armstrongovými děly hudebního u-\nmění, které vyžadují kornistu z Nibelungů, aby vyvodil tóny\nz této kovové propasti.\nTýž zpravodajce chválí ovšem výtečnost Saxových ná-\nstrojů, smělost u vynalézání nových forem, velkolepost to-\nvární výroby vůbec, avšak hned dále píše, že se Sax drží\nu vynalézání dechových nástrojů časem trochu zevnějšku,\nmaje na zřeteli nejprv novou formu a pak účel nástroje.\nToť ovšem velká protiváha té které chvály a to tím více,\nponěvadž ostatní od Saxa vystavené nástroje neposkytly zprá-\nvodajci příčiny, aby se o nich zmínil jediným slovem, vyjma\nsaxofon, který je bezpochyby nevyčerpatelným pramenem této\nfirmy pro ceny výstav."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.2", "texte": "Zbudil-li nově zlepšený tritonikon a zvukovodka Červe-\nného pozornost obou svrchu udaných zprávodajců, došly\ntaké mimo výstavn chvalného uznání.\n(Pokračování.)\n\nMichal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nDne 27. listopadu (právě 6 let po prvém představení\n„Života za čáře\") ohlášeno bylo prvé představení „Ruslana a\nLudmily.\" Na neštěstí byla výtečná Petrova churava a mí-\nsto ní musela úlohu Ratmíra převzíti jiná zpěvačka, nadaná\nsice, však ještě slabá a ne dosti vycvičená.\nPrvé jednání přijato bylo s pochvalou, však čím dále\ntím chladnější se stávalo obecenstvo a po spuštění opony o-\nzvaly se jen tu i onde nesmělé hlasy pochvaly. „Cest un\nopera manquéC (Je to kus nepodařený!) prohodil jeden\nznámý Glinkův a vyjádřil tím dobře mínění obecenstva.\nDruhé představení neprošlo lépe prvého. Na třetím před-\nstavení objevila se starší Petrova v úloze Ratmíra a prove-\ndla scénu třetího jednání tak úchvatně, že obecenstvo v nad-\nšenou pochvalu vypuklo a napřed Glinku a pak ji vyvolalo.\nBěhem zimy vydržela pak opera 32 představení . . .\nOhlas tehdejšího obecného mínění o nové opeře nachá-\nzíme ve článcích roztroušených po Petrohradských časopisech\nté doby. Všude chválí se velkolepá úprava kusu, dekorace\na oděvy, o hudbě mluví se zprvu ostýchavě a kolísavě, brzy\nale vytýkají se jí zřejmě mnohé chyby. Již volba předmětu\nzdá se některým nešťastnou, odsuzují libretto, kárají rozkou-\nskovanost, nesouvislost opery, vytýkají nedostatek duet a\nensemblů, rozvláčnost a nudnost některých míst atd. Ne-\nschází arci také chvály, (vždyť byl Glinka již všeobecně u-\nznán za prvního ruského skladatele!) ale květným věncovím\nobligátních pochval nadarmo snaží se zakrýti vlastní úsudek,\nže to přece jen opera pochybená. Jediný článek, který zna-\nmenité to dílo náležitě ocenil, pochází od jednoho z přátel\nGlinkových a umístěn byl v prosincovém sešitu „\ndlja čtenija.\" On poukázal nejprvé na velikou krásu moti-\nvů a instrumentace i postavil novou operu po bok „Kou-\nzelné flétně\" a „Oberonu.\" Však i tento kritik souhlasil s\njinými v tom, že v nové opeře potřebí mnohé věci zkrátiti\nneb docela vypustiti, nežli se stane „přístupnou a příjemnou\"\nobecenstvu. Glinka rady té uposlechl a přenechal jednomu\nze svých druhů, aby operu zkrátil a přistřihl dle svého vku-\nsu ... . Ale toto vymyfování a zkracování neučinilo operu\npřístupnější obecenstvu; ztratilať pouze některé z nejgenial-\nnějších a nejdokonalejších svých částí a obecenstvo pojí-\nmalo ji právě tak málo, jako prvé, leda že snad se po ně-\njakém čase ochotněji s ní smířilo k vůli přeskvělé úpravě a\nněkoliku málo koncertných arií: všechna ostatní opera byla\njako přídavek, byla trpěna. Líbila se právě ona čísla, kde\nse stal Glinka nevěrným svému talentu, kde vpadl v někte-\nrý koncertní neb obyčejný operní ráz, na příklad: obě arie\nLudmily a konec arie Ratmíra, nejslabší to věci v celé opeře.\nArie Gorislavy líbila se již o mnoho méně; balládě Fina,\njedné z nejgenialuějších hudebních skladeb, vytýkali délku a\nnudnost; překrásná romance Ratmíra, počátek arie Ratmíra\na Ruslana ostaly téměř nepovšimnuty. O recitativech a sbo-\nrech, tvořících věnec celého díla a nesmrtelnou čási talentu\nGlinkova, mluvili jen tak mimochodem, k instrumentaci pak\nnehleděli docela . . .\nMezi chybami, které tehdejší kritikové Glinkovi vytý-\nkají, nacházíme již volbu báječné látky. Však téměř vši-\nchni velicí umělci toho času zabírají se v poslední periodě\nsvého tvoření do říše bájí a legend, kde nalézají možnosti,\nvtěliti v tajemných hlubinách zvuku poetické obrazy, které by\nse vtěsnati nedaly v žádné drama, v žádný přísně historický,\npřísně reální rámec, kde upotřebiti mohou forem i barev\nvšech ostatních druhů komiky i vyššího pathosu, národnosti,\ncírkevního slohu, idealnosti i živého výrazu skutečnosti.\nTak Mozart, Weber, Sehumann, Mendelsohn aj. V kouzel-\nné opeře nelze vyhledávati oněch podmínek, jež přináleží\nostatním druhům opery; tu nespočívá úloha v samém před-\nmětu, v zauzlení a rozuzlení děje, v rozvinutí psychologicky\nvěrných povah, nýbrž ve vtělení poetických myšlének samé-\nho skladatele, vše zde záleží v podrobnostech, v dechu poe-\nsie provívajícím všechno.\nPoukazuje se na četné vady libretta „Ruslana a Lud-\nmily.\" Avšak které z librett nejslavnějších oper, jako Glu-\nkových, Mozartových, Weberových a j. vyhovuje všem poža-\ndavkům přísné kritiky ? A zda to vadí, abychom nazvali\nopery ony výtvory velikými, abychom se kochali v rozkoš-\nných jejich krásách ? Libretto Ruslana a Ludmily jest právě\ntakové, jakého hylo Glinkovi potřebí: ono se utvořilo zpo-\nnenáhla z rozličných kusů, nesouvislých téměř a toliko se-\nřaděných jako perly na jednu zlatou nit. Ale všechen talent\nGlinky směřoval právě ku tvoření různých kusů a ne celých\nvětších mass. Jemu, jako každému lyriku přirozená byla\nforma monologu, arie, romance a sboru, co massy přijaté za\njediný kus, cizá však mu byla forma ensemblů (dvojzpěvu,\ntrojzpěvu, čtverozpěvu). Celý život jeho prošel skládáním\ntěch malých lyrických piec pro jeden hlas, které nazval ro-\nmancemi a písněmi, a týž lyrický ráz obdržely obě jeho o-\npery, zvláště druhá, toto nejplnější vtěleni všech stránek jeho\ngenia.\nZ této lyrické povahy Glinkovy vyvrátiti lze i ostatní\nnámitky, jako: že obětoval hlavní osobu opery Ruslana do-\ncela Ratmíru, že se Fin jeví tenorem, kdežto by měl býti\nbassem a j. Glinka soudil, že Ruslan, co starověký ruský\nbohatýr, musí býti basem; s tímto hlasem pak úplně nesym-\npatisoval, ba kromě opery neskládal nikdy ničeho pro bas.\nMimo to byla mu i povaha Ruslana cizá. Tak složil pro sa-\nmého Ruslana jediné toliko číslo, arii: „O pole, pole, pole\nkrvavé!\" První její část jest výrazem lyrické, zádumčivó\nmyšlénky, Ruslanu málo přiměřené, však sympatické Glinko-\nvi a proto jím překrásně podané; za to jest druhá část sla-\nbá, ana představuje Ruslana co hrdého reka, cizého povaze\nGlinky. Málo zajímavým byl mu též charakter Světozara,\nnicméně dal mu dosti vynikající místo ve své opeře, zvláště\nvyjádřením otcovského zoufání a hoře po únosu Ludmily.\nVylíčiv jej tak celého v jediné scéně, nevrací se k němu\nvíce. Rovněž tak má se to s Farlafem. Je to spůsob všech\ntéměř lyriků.\nTím bližší byly mu úlohy tenorové, jak registrem a pro-\nstředky hlasu, jímž sám vládl a v němž krásně vyličoval\nvšechny úchvaty ohnivé své lyriky, tak i pro povahy, jež\npředstavují. Ohnivý Ratmír poskytoval mu možnost k pro-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.3", "texte": "jevení všech živlů, z nichž sestávala vlastní jeho povaha.\nProto dostal se Ratmíru v opeře nejvíce vypuklý ráz; jest on\nnejvěrnějším zobrazením samého Glinky. Finu dána je jen je-\ndiná, samostatná scéna, však balláda tato sama o sobě mu-\nsela by zvěčniti skladatele svého, jak hloubkou i vášnivostí\nsvou, tak i nesčíslnými technickými podrobnostmi skladby 'i\norkestrace. Povaha Ludmily podává lyrice Glinky málo mí-\nsta; za tou příčinou ostala úloha ta nepatrnou, nevypuklou!\nza to tím ostřeji ohraničena vystupuje v popředí úloha Go-\nrislavy.\nY arii její jako v baládě Fina překrásný nalézá výraz\nláska, tam láska nešťastná, však posud doufající, zde ztrace-\nná navždy, nenávratná.\nGlinka obral si za předmět rozmarnou báji Puškinovu\nza tou příčinou, že v ní obsaženo množství nejrůznorodějších\nživlů, nejrozličnějšíoh národností, momentů tragických i ko-\nmických, půvab báječnosti, slití západu i východu, severu i\njihu, že tam nesměsněn ničím, na širokém prostoru letěti\nmohl od jedné myšlénky k druhé, měniti je ustavičně, sta-\nvětí naproti sobě nejrůznější živly. Na počátku a na konci\nopery stojí dva historické obrazy, jakoby velikolepé brány,\nvedoucí v tu skladbu. Projevení síly a velikosti neleželo\npřirozeně ve tvořivosti Glinky, ale co zde podal (sbory ná-\nrodů a chův kněžny nevěsty na začátku a pláč národa před\nvystoupením Ruslana s kouzelným prstenem a veselí jeho po\nvzkříšení Ludmily) činí výminku a řadí se důstojně k nej-\nkolossalnějším, nejvelkolepějším výtvorům hudebním. Mezi\ntěmito historickými branami vlní se, v čarovné fantasii, celý\nsvět lyriky. Zde střídají se ustavičně místa i časy a nasky-\ntují se Glinkovi mnohé motivy k popisům přírody, kterou\ntak miloval a kterou se snažil vylíčiti téměř v každé své\nromanci.\nJiž před Glinkou zkusili někteří upotřebiti východních\na středověkých forem v kouzelných operách; tak v „Únosu\nze serailu\" a v „Kouzelné flétně.\" Ale všechno to ostalo\nna stupni prvého pokusu v porovnání s tím, co učinil v tom\nGlinka. U něho si podaly stará i nová hudba ruce, stará i\nnová hudba změnily u něho své formy, linie a barvy. Melo-\ndie a harmonie východní jdou zde v jedné řadě s melodií\ni harmonií novější, aneb se směňují.\n(Pokračování.)\n\nÚvahy.\n\n—a\nBone Deus pro una voce cum organo aut physharmonica;\ncomposuit Ant. Nedvěd, op. 18. Lubaci (v Lublani) 1869.\nHledíme-li na novou tuto církevní skladbu pro jeden hlas\ns průvodem varhan neb fysharmoniky se stanoviska hudebního\nochotníka, musíme doznati, že melodie její docela uspokojí po-\nvšechné obecenstvo, přednese-li ji pěvec s pěkným zvučným\nhlasem cituplně; neboť je co do zpěvnosti intervalů a rhytmiso-\nvání not velmi zpěvná a plynná; avšak položíme-li na ni ině-\nřitko přísné umělecké, bude as hudební cena její záhadna. Krá-\nsná melodie má hrome plynnosti a zpěvnosti vynikati vlast-\nností tou, aby cit posluchače napínala a napínavsi jej pozne-\nnáhla v napínání ochabovala a konečně cit uspokojila. Má\nto být abychom tak řekli ustavicaý přítok a odtok, je-\nhož vystupováním a sestupováním intervallů docílíme. Pan skla-\ndatel užívá ale ve své melodii takořka samého odtoku; neboť\njejí intervaly sestupují až na nepatrnou výminku vždy jen se\nshora dolů a tím se stává melodie také jednotvárnou a unavu-\njící. Dále vyžaduje se od krásné melodie, aby se nevracela\nke svým předešlým intervalům. To se sice nedá vytýkati me-\nlodii té; avšak ona se za to vrací ustavičně k předešlým rhyt-\nmům, opakujíc je Šmahem na techtýž aneb na jiných stupních,\ntak že se melodie komposice té skládá jen ze samých sekvencí.\nNejsme naprosto prosi sekvencím (jako mnozí, kteří jich sice\nzatracují, aie sami jich přece užívají), dokavad slouží k zvý-\nšeni výrazu a neměří se na lokte, ano osmělujem se tvrditi, že\nbychom si jich museli utvořiti, kdyby jich nestávalo, poněvadž\nslouží, jak už praveno, k sesílení a zvýšení výrazu a zvláště\ntenkráte nejlíp, položíme-li každé opakování přijatého motivu do\njiné tóniny. Nepřijde tedy na to, smíme-li sekvencí užívati, čili nic;\nnýbrž na to, kdy, kde a kolikrát jich užíváme. Domníval-li by\nse někdo, že jsou sekvence jen k vůli tomu zde, by se nimi\njen skladba prodloužiti dala, když nás byla fantasie opustila;\nten je ovšem na velkém omylu. Hlavní vada melodie v „Bone\nDeus\" jest její eurhytmická stavba; pohybujef se totiž veskrz\nve dvoutaktových a čtvrtovou pomlkou od sebe oddělených\nrhytmech, jichž následuje v prvním dílu skladby deset po sobe,\na z nichž každý druhý v sestupu je takto rhytmisován:\naž konečně jsou při kadencí díla toho zakončeny jediným 4takt o -\nvým rhytmem. Takto se to děje iv druhém dílu skladby té a nebylo\nby tedy divu, kdyby skladba ta posluchače unavila. Známoťtéž,\nže určují častokráte slova při vokálních skladbách rhytmus a\nbezpochyby zavdala slova „Deus meus\" skladateli příčinu k\ndvoutaktovému rhytmu, jak to také byl i Lickl učinil ve svém\n„Deus meusu; ale zároveň je také známo, že může tomu skla-\ndatel vyhověti budto prodloužením slabik, opakováním jednoho\nneb více slov, aneb stažením dvou dvoutaktových rhytmů v jeden\nctyrtaktový. Tak na př. může se snadno na slova ~Bone Deus,\namor meusa utvořit jeden ctyrtaktový rhytmus místo dvou dvou-\ntaktových.\nPoukázavše na některé stinné stránky komposice páně\nNedvědovy, zmíníme se stručně také o světlých stránkách sklad-\nby. Především dlužno uznati, že p. Nedvěd vyniká pěkným\nzdrojem melodickým aže jsou jeho melodie v této\nskladbě slovům úplně přiměřeny. Průvod varhan je korrektní\na vkusný a zahalí tak mnohý nedostatek rhytmický, který by\njinak nemálo vadil, slovem skladba páně Nedvědova, hodíc se\ndobře za graduale, neb offertorium, nemine se u povšechného\nobecenstva s žádoucím výsledkem. Skladbu tu lze dostat uJ.\nSchindlera v Praze.\n\nDopisy.\n\nZ Milána, 16. dubna. (Nová opera „Ruy Blas\". — Vypsání ceny. — Co\nvytěží Adelina Patti za 1 rok?)\n„Ruy Blas\" jest název nové opery od maestra Filippa\nMarchettiho, která se dne 3. dubna na zdejším divadle „Alla\nScala\" dávala. Opera ta je velmi dobrá, neboť převládají vní\nvýtečná Čísla nad prostředními. Je to práce nadějného mistra,\nvynikajícího horlivostí, nadáním a zápalem uměleckým; práce to\numělce, který myslí a něco umí. Hudba opery „Ruy Blasu\nnáleží k druhu sentimentálních a romantických, dialog je ele-\ngán tni a jednoduchý. Maestro Marehetti neutekl se k triviálním\nprostředkům, aby dosáhl úspěchu, v jeho hudbě není konventio-\nnalism, ani zvukových efektů, ani přemrštěných stínův a světelr\nani klamných kadencí, nic podobného ! Skladatel hleděl si všude pra-\nvdivosti, jeho opera kráčí stejným krokem s poesií, dialog je vždy je-\ndnoduchý, slovem: Marehetti obětoval effekt pravdivosti. Při všem\ntom, že libretto je jednotvárné, neposkytujíc ani kontrastů, ani\npůsobných situací, líbila se přec hudba Marchettiho; jmenovitě\nČtvrtý akt, jenž obecenstvo v pravém smyslu slova uchvátil. Prvního\nvečera byl Marehetti 19krát vyvolán, jednou po ouvertuře, je-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.4", "texte": "dnou po romanci Dona Salustia, jednou po bollero Casildy,\ndvakrát po arii královny, dvakrát po kvintettu, třikrát po du-\nettu mezi královnou a Ruy Blasem, které se opakovati muselo;\ndvakrát po ukončení 3. aktu, dvakrát po duettu mezi Casildou\na Don Salustiem a pětkrát po ukončení opery. Z účinkujících\nvynikli hlavně signora Benza, Tiberini a Rota. Úprava nezaslu-\nhuje žádné pochvaly, ani kostumy, ani dekorace nestály za nic,\nPan Luigi Erba vypsal před nedávnem ceny za nejlepŠí\nkvintetto pro piano, 2 housle, violu a cello; a sice 300 lir co\nprvní cenu a 200 lir co druhou cenu. Časopis „Gazetta de\nTeatri\" vypočítal, co vytěží slavná pěvkyně Adelina Patti za\nrok, a sice od října 1868 až do září 1869. V Paříži vytěžila\nza měsíce říjen, listopad, prosinec 100.000 franků (40.000 zl. r.\nČ. v stříbře). Za 2 představení v Brusselu a dvě v Lugduni\n32.000 fr. (12.800 zl. r. Č.) V Petrohradě za 3 měsíce 180.000\nfr. (72.000 zl. r. Č.) Za dvě představení v Bruselu na své\nzpáteční cestě z Rus 20.000 fr. (8000 zl. i\\ Č.). Za tři měsíce\n(květen, Červen a lipeň) v Londýně 150.000 fr. (60.000 zl. r, Č.).\nZa 14 představení v lázeňském místě Homburku v letě\n70.000 fr. (28.000 zl. r. Č.) Za jiná představení, která může\ndáti až do konce září 50.000 fr. (20.000 zl. r. Č.). V Petro-\nhradě v darech 200.000 fr. (80.000 zl. r. Č.); dělá dohromady\n842.000 fr. aneb 336.800 zl. r. Č. v stříbře mimo jiné dary,\nkteré jinde dostala.\nZ Moskvy. (Kníže Odojevský).\nDne 11. března zemřel zde známý přítel umění, kníže Vladimír\nOdojevský, jsa 68 let stár. Odojevský byl poslední po-\ntomek z kmene Ruríkova a slynul jmenovitě tím, že všemožně\npodporoval mladé talenty. Mimo to psal Články o hudbě au-\nmění vůbec, napomabaje vývinu operní a církevní hudby. Velmi\nzajímavé jsou jeho povídky ze života umělců.\nZ Řezná. (Nova opera „Ruy Blas\").\nDne 7. dubna provozovala se tu poprvé nová opera „Ruy\nBlas\" od Maxe Zengra, a došla rozhodně příznivého výsledku.\nSkladatel byl pětkrát hlučně volán.\nZ Lipska. (Brožurky proti Rich. Wagneru.)\nJak známo, vydal zde Richard Wagner, skladatel oper:\nTannháuser, Lohengrin, Meistersánger von Nůrnberg, brožurku\nproti židům pod názvem „Židovstvo v hudbě,iL která se potkala\nv kruzích, proti nimž Čelí, s náramným odporem. Tak vydal\nEdm. Friedemann u W. Adolfa v Berlíně proti R. Wagneru\nbrožurku: Židovstvo a Rich. Wagner. Dále vyšlo: Pan Rich.\nWagner a jeho nejnovější spis: Židovstvo v hudbě, od Dr. B.\nVe Vratislavi u Heidenfelda. Otevřené Billet-Doux pověst-\nnému křiklounu „Hep, hep,\" a židožroutu, p. Rich. Wagnerovi\nod Em. M. Oettingra. V Drážďanech u Wolfa. Nemusikální\nnoty k Wagnerové „Židovstvu v hudbě\" od Dr. C. V Mni-\nchově u Neuburgera. Rich* Wagner, židožrout. Odpověď na\nWagnerův spis „Židovstvo v hudbě\". V Drážďanech u Weiske.\nZdejší konservatoř požívá v cizině velké pověsti, neboť té-\nměř ze všech zemí a dílů světa nacházíme tu žáky, mezi ji-\nnými také jednoho z Patrasu (v Řecku), jenž se nazývá žá-\ndný to žert Eusebius Dvořák, a výtečně prospívá na housle,\npřednášeje na zkoušce koncert od Lipinského pro housle. Z\nRusů, kteří se tu hudbě učí, vynikl jmenovitě Jiří Hodorovský\nz Pultavy, jenž krásně provedl Moschelesův koncert pro piano\ndo G-moll a cenu obdržel. Vedle něho zasluhuje chvalné zmín-\nky Mikuláš Lisenko z Kieva, jenž se vyznačil dobrým přednosem\nBeethovenova koncertu pro piano do G-moll.\n\nb—b\nZ Jindřichova Hradce dne 17. dubn. (Produkce zpěv. spolku Černína.)\nZdejší zpěváčky spolek Černín odbýval dne 10. dubna 1869\nkoncert, jehož program byl následující: Vlasti, sbor od Tova-\nČovského. — Barkarola, dvojzpěv pro tenor a bas s průvodem\npiana od Kuckena. — Slavnostní ouvertura od Fr. Vacka* —\nTři jezdci, sbor se soly od Procházky. Deklamace. Na\nPrahu, sbor od Jind. Veita. Pastýř a poutníci, sbor s prů-\nvodem piana od Křížkovského. Veškeré piecy byly s velkou\nprecisností provedeny, což obecenstvo hlučným potleskem\nodměnilo. Právě zde meškající velectěný osvícený protektor na-\nšeho spolku, pan hrabě Černín poctil ten který koncert svou\npřítomností, a vyslovil se též s největší spokojeností o činnosti\nspolkové. Ze spolek nás z tak utěšeného se těší vývinu, děko-\nvati slušno jednotlivým vytrvalým údům, pak chvalitebné čin-\nnosti výboru, a konečně pilnosti a obratnosti ředitele p. Fr.\nVacka,\n\n—t.\nZ Chrudimi. (Valná hromada „Slavoje.\")\nDne 3. dubna odbývala se zde valná hromada „Slavoje\",\na těšila se valné návštěvě se strany členů spolkových. Schůzi\ntéto přítomen byl též zeměpanský komisař. Jelikož starosta\nspolku pro překážky do schůze přijíti nemohl, zahájil hromadu\nněkolika slovy řiditel spolku pan Josef Klimeš, načež úcty spol-\nkové k revisi odevzdány a zpráva jednatelova o činnosti spolku\nza rok minulý přednešena. Na to provedeny jsou volby hodno-\nstářů jednoty a sice vesměs aklamací. Zvoleni jsou: za sta-\nrostu p. Emanuel Pippich, zemský advokát; za řiditele p. Jos.\nKlimeš, obecní starosta; za jednatele pan Alois Gallat, konci-\npient při městské radě; za cleny výboru: pp. Severín Čejka,\nměšťan, Jan Štěpánek, městský berní, Jan Zlesák, učitel, Jan\nChlumecký, tajemník; za náhradníky: pp. Alois Thuma, učitel,\nPudolf JlilŠer, knihovník; za pokladníka pan Antonín Schůtz,\nměšťan, za archiváře pan František Matyáš, učitel. Mezi jiný-\nmi usneŠeními obnoveno též uzavření důkladného vedení knihy\npamátní, což uloženo za povinnost jednateli. Nejbližší koncert\njednoty ustanoven na 18. dubna; ze sborů vyvoleny jsou: „0-\nsvobození Europy\" v průvodu harmonia od zdejšího kapelníka\np. Aloise Hniličky, a „Vlasti\" od Forchtgotta. „Slavoj\" Čítá\nnyní 51 výkonných Členů, na mnoze pěvců osvědčených.\n\nZ Libně. (Dějiny zpěv. spolku „Věnceslav.\")\nNa písemné pozvání vydané pp. Čapkem a Frant. Ze-\nmanem sešli se v neděli dne 28. února 1864 veškeří pozva-\nní občané do školy, kdež se mělo rokovat! o založení zpěv.\nspolku. Shromáždění tomu byli přítomni pp. Adamec Vojt.,\nČapek Em., Dostal Karel, Drahotský Vilém, Dunnebier Jan,\nHausmann Ant., Herzog Václav, Husák Jan, Chlostík Josef,\nJelínek Jan, Kalous Karel, Němeček Frant, Písek Václav,\nPulchart Josef, Pulchart Rudolf, Rech Václav, Rulf Ant.,\nSlavíček Frant., Smitka Hynek, Šebek Ant., Šebek Tom.,\nVoctář Jos., Zelinger Václ. a Zeman Frant.\nPřítomné oslovil p. Fr. Zeman poučnou a ráznou řečí,\nkterá nezůstala bez účinku. Po krátkém rokování uzavřeno\nzvoliti prozatímní výbor a cvičením ve zpěvu soukromí\ndvakráte v týdnu ihned pravidelně započíti. První výbor\ntento sestával z pp. Em. Čapka, J. Dúnnebiera, V. Píská,\nJ. Voctáře a Fr. Zemana. Za cvičitele zvolen p. Čapek,\na p. Zemanovi uloženo vypracovati žádost o povolení spolku,\njakož i návrh přiměřených stanov. Skvostně vázaná památ-\nní kniha „Věnceslava\" byla spolku p. Eman. Čapkem, míst-\nním ml. učitelem věnována. Pergamenový titulní list ozdo-\nbil důmyslně p. Em. Hercík, učitel v Praze, kreslič výtečný.\nNachází se tu mužná postava „Záboje\" na skále stojícího, na\njedné straně stříbrem vyvedený znak Čech, na druhé zlatem\nznak královské naší Prahy. Nad obrazem sv. Václava čisti\nlze nápis: „Památní kniha zpěváckého spolku Věnceslava v\nLibni\" a dole heslo: „Zpěvem k srdci, srdcem k Bohu a\nvlasti!\" a „Kde zpíval, dosud pěje Čech [a Na druhém\nlistu nachází se významný proslov od V. Šmilovského počí-\nnající slovy :\n„Komu Bůh dal k zpěvu sílu\"\na na 5. počínají vlastní dějiny slovy Kollarovými:\nZřiďte obec jedním jmenem zvanou,\npevnou, at ji cizí holomci,\nsvornou, ať ji vlastní lakomci\nnezbourají novou zase ranou. (Pokračování.)"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.5", "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\nS.\n* Zpěváčky spolek „Dalibor\" v Slaném uspořádal v ne-\nděli dne 11. dubna v sále hostince „u černého orla\" pro své\núdy spoluúČinkovaním paní Terezie Steehové a slečny Josefy\nHájkové pěveckou a hudební zábavu. Na programu byly: Ou-\nvertura k opeře „Titus\" od W. A. Mozarta. Staročeský zpěv\nválečný, sbor od Jind. Pecha. Dvojzpěv pro soprán a bass\nz opery „Belizar\" od G. Donizetti-ho. ■— Ouvertura k opeře\n„Stradella\" od Flotowa. Zdrávas Maria, sbor od K. Abta.—\nTroj zpěv z opery „Střelec kouzelník\" od K. M. Webra.\nBalada o nešťastné žábě, sbor od L. E. Měchury. Ouvertura\nk opeře „Cosi fan tutte\" od W. A. Mozarta. Ptáček, sbor\nod J. A. Bergmanna. Směs z národních písní pro orkestr\nod Babického. Hudbu provedli výkonní údové ve spojení s ně-\nkolika ochotníky. Všechna čísla byla od četného obecenstva\npřijata bouřlivým a nekonečným potleskem. >\n* Pěvecká jednota „Slavoj\" v Chrudimi uspořádala v ne-\nděli dne 18. dubna v místnostech měšťanské besedy pěveckou\ni hudební zábavu. Program: „Vlasti\", sbor od Forchgotta-To-\nvaČovského. Quartetto pro dvoje housle, violu a violoncello,\nod H. Veita. Píseň pro soprán od Thruna. Drnhá sada\nz Mendelssohnova koncertu pro housle. Romance pro soprán\nze zpěvohry „Marie, dcera pluku\" od Donizetti-ho. Scéna a\narie z Gounodova „Fausta\" pro tenor s průvodem harmonia.\n„Osvobození Evropy r. 1241,\" první cenou poctěný sbor s prů-\nvodem harmonia, na slova Jablonského od Aloise Hniličky.\n* Blatenský „Uslavan\" dával dne 29. března Illnerovu\noperettu „Kvas krále Vondry\" s velmi příznivým výsledkem,\njenž z velké části náleží činnému p. Frant. Bohmovi, řediteli\nspolku. Provedení bylo velmi pěkné a všichni účinkující při-\nčinili se, dostáti svým úlohám. Z mnohých stran projeveno\nbylo přání, aby se operetta ta opětovala a vstupné snížilo, Če-\nmuž zajisté „Úslavan\" vyhoví. —s\n* Semilský „ Jizeran\" uspořádal dne 18. dubna v sále\nhostince „Ráje\" besedu, jejíž Čistý výnos určen na zakoupení\npiana. Na programu byly skladby od Bendla, Beriota, Prumea,\nRossiniho, Vasáka, Vebra, Zvonaře. Na to následovala taneční\nzábava.\n* Zpěvácký spolek v Turnově uspořádal dne 18. dubna\npěveckou zábavu. Program: „Potpourri\" na piano „Lucia de\nLammermoor\" od Donizetti-ho. Válečná, sbor od K. Bendla.\nKoncert na housle s průvodem piana od Ch. Beriota, předn.\np. Ar. Krejzc. Láska, dvoj sbor od Zollnera. Sen, balada\nod Romualda Zientarskiego. Desť, sbor od Reisigra. U-\nherské písně na housle s průvodem piana od H. Ernsta, předn.\npan Arn. Krejzc. Reformátoři, sbor od A. Zollnera.\n* Zpěv. spolek v lábore uspořádal v neděli dne 18. dubna\npro své Členy pěveckou a hudební zábavu. Na programu byly\nskladby od Vogla, Preislera, Mozarta, Javůrka a Suppéa.\nV Senomatech založen jest zpěv. spolek „Vlastislav,\"\njehož stanovy právě byly c. k. místodržitelstvím schváleny.\n* „Neptalim\" Holický uspořádal dne 18. dubna o 7. hod.\nvečer v hostinci „u koníčka\" v Holicích zábavu, jejíž program\nbyl následující: I. Oddělení. Pěvcovo pozdravení, sbor od V. J.\nVeita. - Deklamace, předn. sl. Červinkova. Air slavě, pro\nhousle složil X. Vieuxtemps, předn. pan Tobiásek, ředitel spolku.\nPřilítlo jaro z daleka, dvojzpěv od K. Bendla, přednesou\nsl. Holubova, slečny Krauseovy, sl. Krugova a sl. NeČasova.\nŠumí Labe, sbor od J. L. Zvonaře. 11. Oddělení: Jarní,\nsmíšený sbor od Dr. L. Procházky. Polka du Salon, pro\npiano od B. Smetany, předn. p. Dr. HruŠ. a) Píseň od H.\nMorávka, b) Píseň od Fr. Pivody, zazpívá sl. P. Krause-ova.\nVlasti, sbor od F. TovaČovského. Zevrubnější zprávu\npodáme příště; prozatím vsak podotýkáme, že pan Dr. HruŠ\nrozhodně působí zde k rozkvětu hudby, zaČež mu srčíeČné „Na\nzdar\" voláme.\n\nZprávy.\n\nČeské divadlo. 11. dubna: „Troubadour;\" — 14. dubna:\n„Norma; 16. dubna: „Vilém Telí.\" Velká heroicko-romantická\nopera ve 4 jednáních. Dle Jony a Bis volně přeložil J. Bohm.\nHudba od G. Rossiniho. Nyní vládne naším operním re-\npertoirem zase úplně vlašská opera; většina představení v\nměsících březnu a dubnu až dosud náležela Vlachům. Na\nštěstí však poutají v posledním čase zejména při těchto ope-\nrách osobnosti personálu, totiž Částečně docela nové síly,\nčástečně nové obsazení známými jinak umělci; a v skutku\njen tímto napnutím a z větší Části dosti uspokojivým vý-\nsledkem dostává se nám jakéhosi nahražení za přetrpení\nnesnesitelné skoro tropické atmosféry v malém divadle pro-\nzatímním. V „Troubadouru\" vystoupil poprvé pan tíerbic\n(chovanec zdejší konservatoře) co „Maurico,\" a osvědčil se\nco hudebně vzdělaný zpěvák, jenž v technickém ohledu,\nzvláště přednášením kantileny pěkných úspěchů došel. Jeho\nhlas ale učinil na nás dojem, jakoby již na skvělou - mi-\nnulost poukazoval, ačkoliv p. Gerbič ještě mladým jest; ne-\nboť vyšší polohy jsou mu jen velkým namáháním přístupny,\nčímž tony ovšem bezprostřední své jarosti a plnosti poněkud\npozbývají; z té příčiny tvořilo příliš slabé —-jemně podané\npianissimo páně Gerbičovo někdy (jako na začátku dvoj-\nzpěvu v 3. jedn.) nesmířený kontrast s vyššími, nejplnějším\nhlasem zpívanými tony; střední poloha jest dosti příjemná.\nObecenstvo přijalo ho velmi příznivě a vyvolalo ho několi-\nkráte. Jak dalece dle „Maurica\" zajisté nepříznivé to\núlohy pro první debut tenora, jehož výská není právě snad-\nnou, souditi můžeme, bude pan Gerbič dobrým represen-\ntantem méně namáhavých úloh, zvláště až si též nějakou\nroutinu hereckou získá. Slečna Hanušova zpívala poprvé\nAzucenu, a sice s výsledkem slušným, zvláštně v klidnějších\nmomentech, v nichž slečna počíná nyní ovládati i nej vyšší\npolohy svého hlasu. „Leonora\" sl. z Ehrenbergúv a „Luna\"\npana Lva jsou co výtečné partie dostatečně známy. Též\n„Fernando\" zpíval pan Cech velmi zdařile. V Belliniho\n„Normě\" seznámili jsme se s novou sopranistkou, slečnou\nMokřizovou, která si pro první vystoupení vyvolila „Adal-\ngisu,\" ačkoliv tato úloha ve zpěvní své části vyžaduje mno-\nhem více, nežli sl. debutantka poskytnouti může. Hlas její\nneni sice nesympathieký, ale také ne příliš zvučný, přede-\nvším pak není ještě dost vyrovnalý; technika někdy ani\nne vynikla nad primitivnost, intervally jsou příliš nečisté a\nnejisté; silné distonování má částečně arci i dojem prvního\nvystoupení za příčinu. Též hra slečnina nebyla lepší, než\njejí zpěv; nejpříznivěji působila „Adalgisa\" krásným svým\nzevnějškem. Obecenstvo chovalo se docela passivně; každým\nspůsobem jest toto vystoupení pouhým pokusem, prozatím\nbeze všech dalších výsledků. Velmi šťastný den měla paní\nRess-Blazková co „Norma,\" bylať výborně disponována;\nškoda, že „Adalgisa\" v ensemblů s „Normou\" dojem více\nrušila, nežli této co kontrastující folie prospívala. Pan Bar-\ncal zpíval „Severa,\" musel však, jako přečasto, obětovat!\nponěkud první scény, aby později vyniknouti mohl; ostatně\nzpíval velmi slušně, hrál ale trochu affektovaně; míníme\nhlavně komické skoro rozběhnutí se až k lampám před ně-\njakou „bravurní\" frásí. „Orovist\" jest jedna znej krásnějších\npartií pana Čecha ml., a došla též hlučné pochvaly, jako\nvůbec celá precisně provedená opera, již p. kapelník Cech\nřídil. Po delší přestávce objevil se opět Rossiniho oblí-\nbený „Vilém Tell\" na jevišti, z velké části nově obsazen,\na sice ve prospěch sl. Sákovy, která svou úlohu co „Gemmy\"\nvelmi zdařile provedla. Slečna z Ehrenbergúv zpívala „Ma-\nthildu\" tak virtuosně, jak si toho jen přáti můžeme; sl. Ha-\nnušova byla co „Hedvika\" zvláště v terzettu posledního je-\ndnání na svém místě. „Tell\" páně Lvův jest výborný, ač-\nkoliv leží poněkud hluboko pro tohoto umělce; jen v třetím\njednání měl by ve tklivějších okamžicích, jako k. p. při"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.6", "texte": "požehnání svého syna mnohem více mezza voce zpívati, čímž\nby se dojem situace zajisté nemálo zvýšil. Předmětem nej-\nnapnutějšího očekávání byl ale pan Souček co „Arnold\"; i\n\"tenkráte byl to hlavně skvělý material, jímž vynikal, totiž\nkrásná a silná jeho výška zvláště v písni „ó Mathildo\" v\nprvním a v terzettu v druhém jednání. Pokrok od prvního\nvystoupení nemůže býti ovšem příliš velkým, než pozoro-\nvali jsme přece jakousi větší uhlazenost především střední\npolohy, a doufáme že další cvik brzo odstraní i ostrost za-\nsazování hlasu, aniž by tím určitost a energie jeho utrpěla; též\nčistá a jasná výřečnost páně Součková ručí nám za to, že bude\nvelmi dobře deklamovati, až se recitativ jeho více ušlechtí. Pan\nVeger zpíval „rybáka\" svým sympathickým ač nesilným\nhlasem korektně až na nešťastný falset. Panu Barcalovi\ndovolila krátká a nevysoká úloha „Leutholda,\" soustřediti\nvšechnu svoji sílu na scénu, čímž pěkného výsledku\ndošel. Novým byl též p. Cech ml. co „Walter Fůrst,\" kte-\nroužto úlohu provedl velmi solidně. Pánové Sebesta („Gess-\nler\") a Doubravský („Melchthal\") zpívali své úlohy svědo-\nmitě a zdařile, a jelikož i souhru, na vzdor tak velkým\nzměnám v obsazení, precisní nazvati smíme a též sbory\njako v „Tellu\" vždy v skutku brillantně exekutovány\nbyly, neušla všem spoluúČinkujícím hojná pochvala, kteráž\ncelou operu, již kapelník p. Smetana řídil, od ouvertury až\nku konci provázela. V témže představení vystoupila nově\nzískaná balerína si. Záleská, jejíž zevnějšek jest velmi pří-\njemný ; o tanci jejím nelze nic rozhodného říci, dokud ne-\nprovede nějakou větší solovou úlohu. SI. Hentzova byla\nvelice graciesní; slečně Krausové zdají se překážeti ruce;\ntéž ve sboru baletním pozorovali jsme novou akvisici.\n\nO. H.\n\nO. H.\n* Ochotnické hry, 12. a 13. dubna na Žofíně ve prospěch\nsv.-Vítské jednoty odbývané, měly výsledek velmi\nskvělý. To platí zvláště o hudební části, totiž o provede-\nných scénách ze Smetanovy „Prodané nevěsty;\" slečna Em.\nBubeníčkova byla v každém ohledu dokonalá „Mařenka,\"\np. Vávra osvědčil se co nadějný mladistvý tenorista s krá-\nsným sympathickým a již nyní pěkně cvičeným hlasem,\ntéž paní Pilz-Bergauerová (Ludmila), pp. Ševčík (Krušina)\na Petronin (Kecal) provedli svoje úlohy velmi Šťastně. Vel-\nkolepé byly v skutku sbory, jež provedlo přes 60 zvučných\nhlasů spoluúČinkujíeíeh dám a pánů s největší precisností.\nInstrumentální Část provedl orkestr Českého divadla řízením\np. Smetany, jenž též hudbu k živým obrazům „Rybák\" a\n„Libušin soud\" složil, před nimiž hraběnka B. Kounicová\ndotyčné básně (poslední dle původního textu zelenohorského\nrukopisu) duchaplně deklamovala. První obraz „Nalezení\nMojžíše\" doprovázel kníže Fůrstenberg na harmonium. Mimo\n„Prodanou nevěstu\" dávala se též veselohra „der ungefáhr-\nliche Diplomat\" od Henriona. Režisérem byl kníže Lobko-\nvic. Hrubý výnos obou představení páčí se asv na 10.000 z!.\n* Církevní koncert „Umělecké besedy\" na Žofíne dne 18.\ndubna. V celé minulé koncertní saisoně postrádali jsme vetší\nprodukce „Umělecké besedy\", která přece nyní mimo výtečný\nsmíšený sbor též vlastní svůj orkestr má; tím citlivější byla\ntato mezera v postě a zvláště v týdnu velikonočním, jelikož se\nv tento tradicionelní a zajisté velmi vhodný cas ani oratorium,\nani jakási jiná církevní hudba neodbývala. Teď jest ovšem pro\ntakový koncert poněkud pozdě, a toto zanedbání příznivé doby\núčinkovalo též na návštěvu, klerá nebyla sice příliš slabá, přece\nale ne tak Četná, jak by produkce byla zasluhovala. Program\nriaveskrz staroklassická musica sacra byl velmi zajímavý,\na byli bychom sobe přáli, aby pro usnadnění porovnávání skla-\ndeb byl se přísněji zachoval pořádek chronologický. Provedení\nsborů bylo řízením p. Dra. L. Procházky tak precisní a uhla-\nzené, jak jsme tomu „besedou uměleckou\" již dávno uvykli; jen\nzde onde zdálo se nám, že by přibrání ještě nějakého altu ne-\nbylo zbytečným. NejstarŠí skladbou programu byl Čtyrhlasý sbor\n„Virgo non est tibi similis\" od Gaspara van Weerbeke (nar.\nokolo r. 1440), jenž svou jemnou přísností Činí dojem zcela\nzvláštní, jako pravý „hlahol posvátný\". Šestým žalmem „Do-\nmine ne in furore tuo\", krásnou a umelou to již skladbou, za-\nstoupen byl jiný NizozemČan, slavný Josquin de Pres (f 1521),\nkterý svoje místo Čestně zaujímá i vedle mistrů o dvě století\npozdějších. Vlachové Andrea Gabrieli (1510 —1586), Giacomo\nCarissimi (1604—1674) a Ercole Bernabei (1620—1690) ve-\ndou nás svými sbory, Čtyrhlasým dojímavým „Maria Magdalena\",\nzávěrečním pětihlasým z „Historia Jephte\" a něžným „Salvě\nregina\" krok za krokemblíže k modernějšímu již poněkud slohu\ntří geniů Benedetta Marcella (1686 —1739) a Leonarda Leo\n(1694—1746), Vlachů a Němce J. Handla (1685—1750), z\nnichž Leonardo Leo zastoupen byl Čtyrhlasým „Judica me deus\",\noba ostatní pak zpěvy solovými, pravými to perlami celé pro-\ndukce. Paní Marta Procházková zpívala Handlovo solo : ~Dig-\nnare o domine\" nad míru půvabně, s panem Cechem pak ne\nméně jvýteČně Marcellův žalm „Avvicinatevi a sua presenza\",\npan Cech konečně sám téhož skladatele žalm „Conde cotanto\nfremito\", jenž jeho krásný hlas opět v nejpříznivějsím světle\nobjevil. Doprovázení solových partií na harmonium, jakož i\npředehry před jednotlivými čísly provedl pan Forster velmi de-\nlikátně. Jako již při posledním koncertu „Um. bes.\" byl celý\nsál upraven pro obecenstvo, které podél sálu ve dvou kolonách\nproti sobě postavených sedělo; zpěváci byli na galerii a poslu-\nchaČstvu zakryti.\n\n* Chrámová hudba v Praze a její pĕstovatelé. Za naší\ndoby, kde i méně zámožné obecenstvo přesyceno jest výtečnou\nhudbou světskou, a jmenovitě umělým zpěvem z divadel, kon-\ncertů, z veřejných domácích zábav hudebních; za naší doby\nnení se co diviti, že obecenstvo neznajíc poměrův, v nichž se\nchorregent nalézá, a hledíc na církevní hudbu ze svého stano-\nviska, požaduje od ní skvělejších výsledků. Je-li takřka holou\nnemožností, aby ředitel kůru vyšel s určeným platem pro hu-\ndebníky a zpěváky, nemůže také naprosto provozovati se Čtyř-\nmi vokalisty (2 soprani, 2 alti) a ve velkých chrámech s\nšesti dobrou a času přiměřenou hudbu. A kdy as potká ředi-\ntele kůru ta Šťastná náhoda, že může 4 dobré a obratné voka-\nlisty přijmouti? Směle můžem tvrditi, nikdy; a dejme tomu,\nže by se to řiditeli kůru poštěstilo; nuže co vyvede se zpe-\nváckým sborem o čtyr tenounkých dětských hláskách v našich\nvelkých kostelích ? Všichni skoro vokalisté se rekrutují jen z\nhochů venkovských, a mezi těmi je sotva jeden ze sta, jenž by\nmohl hned bez dalšího vyučování účinkovati na kůru. K to-\nmu bývá zapotřebí nejméně úplného roku, než dovede řiditel\nkůru z přijatých vokalistů vycviČiti si kloudných zpěváků a tu\nještě nemohou jinak, než v „tutti\" zpívati. Setrvá-li ale ně-\nkterý z nich přec několik let při zpěvu, a vzdělá-li se, maje\npěkný hlas a schopnosti vedením řiditele kůru na sólistu, tu\nzas se Často přihodí, že naučiv se co nejlíp zpívati v přechodu\nz chlapeckého do jinosského věku hlas ztrácívá. A jak velký\nmůž' být as dorůstek ze 4 vokalistů, když jeden nebo dokonce\ndva zpívati přestanou? Zbydou zase jen dva, a řiditel kůru\nmusí příštím rokem dva nové přijmouti a je od začátku opět\nzpěvu vyuČovati. Netřeba ani podotknouti, že nováčkové ti ři-\nditeli alespoň půl roku neprospějí, neboť každý, kdo se poněkud\nvyučováním zpěvu zanášel, ví velmi dobře, co to stojí za na-\nmáhání, než se chlapec ve zpěvu tak dalece vycvičí, aby mohl\nalespoň poněkud mši zpívati. Vyskytne-li se ale zde neb onde\nnějaký spůsobilý vokalista, hledí všemožně, aby se dostal ra-\nději za vokalistů do klášterů, poněvadž se mu tam dostane ve-\nškerého zaopatření, bytu, stravy, tepla, světla a t. d., což mu\npři nejlepší vůli dáti nemohou ani ti řiditelé, kteří mají svůj\nnaturální byt; tím méně oni, kteří ho nemají, a jichž je vetší\nČást; neboť co může řiditel vokalistů při nynější drahotě po-\nskytnouti za pakatel 5 zl., který měsíčně naň dostává? Ani o-\nběd. Za tou příčinou jsou ředitelové nuceni držeti vokalisty\nmimo dům, jim dílem platiti, je neb jejich příbuzné od začátku\njak zpěvu, tak i jiným hudebním nástrojům vyuČovati, a tako-\nřka pro kůr hudební Školu zříditi, aby mu dorůstali poznenáhla\nlepší zpěváci, což nejen mnoho Času i velkého namahání vyža-\nduje a řediteli kůru přec mnoho starostí působí, poněvadž se\nvždy obávati musí, že se mu ten neb onen k funkci nedostaví.\nUváží-li se všecky tyto okolnosti, s nimiž zápasiti musí řidite-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.7", "texte": "lové kůru a uváží-li se, že si opatřují řiditelové kůru, chtějí-li\nčasovým poměrům alespoň částečně vyhověti a o velkých svát-\ncích a slavnostech klassická díla s velkým orkestrem provozo-\nvati , výtečné zpěvačky; musí každý nepředpojatý doznati, že\nxiditelové přinášejí hudebnímu umění největší obětě; neboť ne-\njsou to materiální prostředky, jimiž příznivých výsledků dosahují;\nnýbrž pouze a jedině láska k chrámové hudbě. (Dokonc.)\n* Valná hromada jednoty přátel hudby církevní odbý-\nvala se 15. dubna u přítomnosti 17 členů za předsednictví Dr.\nTragy. Z jednatelské zprávy dovídáme se, že jednota obracela\nhlavní zřetel a péci svou ke škole varhanické, která vedením\nředitele Skuher ského, a jak my dodáváme při výtečné vyučo-\nvací metliodě p. Fr. Blažka, prof. harmonie , zdárně prospívá.\nRoku 1867 měla Škola tato v 1. půlletí 68, v 2. půlletí 37\nžáků, celkem 105 žáků. Roku 1868 přihlásilo se do ní v 1.\npůlletí 59, v 2. půlletí 32, celkem 91 žáků. Školní plat usta-\nnoven na 5 zl. půlletně. Jednota zřídila opět jedny nové var-\nhany, tak že varhanická škola má nyní Čtverý varhany. Též\narchiv byl zvětšen a učiněn nový inventář. Zvláštní díky za-\nsluhuje paní Marie Čermáková darovavší jednotě díla Šeb. Ba-\ncha. Jmění jednoty vzrostlo od roku 1867 o 214 zl. 71T/2kr.\nMinisterstvo vnitra zvýšilo příspěvek z fondu náboženského ze\n200 na 300 zl. Roku 1868 obdržela jednota odkazem P. Schmi-\ndingra 84 zl., pak příspěvky jednotlivých vikariatu. Celkem\ntedy rozmnoženo jmění o 381 zl. 37 T/2 kr. Jednota ztratila\nroku 1867 úmrtím 7 členů, vystoupilo pak 10 členů; r. 1868\numřelo 5 členů, mezi nimiž čestní členové Fr. Kittl, Sig. Ho-\nlešovský a AI. Dreyschock. Příjmy obnášely 12.239 zl. 62 kr.,\nvydání 3020 zl. 32 kr.; obnáší tedy jmění jednoty 9219 zl.\n30 kr. Dr. Šebek navrhuje, aby v budoucí zprávě účetní činil\nse rezdíl mezi jměním základním a mezi příjmy, aby výboru\nbylo ponecháno rozhodnouti, zdali posavadní jmění se má po-\nvažovati za jmění základní cili nic. Návrh přijat Z výboru\nodstoupili losem pp. Dr. Helminger, P. Barn. Weiss a Alois\nRenner, všichni tři byli opět zvoleni a mimo to Dr. Rilke. Za\npřehlížitele úctů zvolen Dr. Schobl.\n* SIČ. Anna Dráždilova, výtečná pěvkyně, která se v\nAnglicku velice líbí, jest rozená z Blatné a nejmenuje se Drá-\nždilova, nýbrž Dráždíkova. Prvního svého hudebního vzdělání\ndosáhla v Blatné, anto ji pan učitel Josef Martinovský zpěvu\nvyučoval. Později zdokonalila se v Praze. Její hlas je zvučný,\nobjemný a vytříbený alt. Před svým odjezdem do Hamburku,\nkde trávila před nějakým časem, nežli se odebrala do Anglicka,\nzpívala v rodišti svém Blatně v chrámu Páně a zbudila vše-\nstrannou pozornost. Jak se dovídáme, zavítá sic. A. Dráždí-\nkova letos do Blatna, kde má četné příbuzenstvo, ačkoliv rodiče\njejí se zdržují v Budějovicích.\n* Pan Chlumecký, clen opery v Ulmu, vystoupil nedávno\nv „Troubadouru\" se skvělým úspěchem. Jeho zvučný, velký\nklas líbil se všestranně. Na tomtéž jevišti účinkuje tenorista\np. Polák. Ředitelem divadla je p. Scháde.\n* Pan Pebíček, koncertní mistr ve Wiesbadenu, dochází\npři každém vystoupení hlučné pochvaly za výtečnou hru na\nhousle.\n* tr. Steger (Stazic) slavný chorvátský tenor, slaví neko-\nnečné triumfy v Barceloně a před nedávnem vystoupiv v „Trou-\nbadouru,\" byl jedenáctkrát hlučně vyvolán. Žurnál „Gaceta\nuniversal\" nemůže se dosti vynachváliti jeho znamenitý zpěv\na zápal umělecký.\n* Paní Normannová, roz. Nerudová koncertuje nyní s\nnejskvělejším výsledkem v Bordeauxu ve Francii.\n* Pan Dr. V. A. Ambros bude jak se dovídáme jme-\nnován professorem hudebních věd na universitě pražské. Bylo\nby věru na čase, aby se také hudebním vědám poskytl útulek\nna universitě pražské; neboť na jiných universitách jsou před-\nnášky o hudbě už dávno zavedeny. Že k úřadu tomu jest ducha-\nplný Dr. Ambros nejspůsobilejsí, leží na bíledni.\n* Pan Jos. Paleček vystoupil v tito dni v Moskvě se sic,.\nGabrielou Roubalovou (Boemou) as Perd. Laubem v koncertu,\na došel skvělého výsledku. Časopis „Mosk. Vědomosti\" slibuje\nmu evropejskou slávu a obdivuje se neobyčejně vzácnému hlasu\ni uměleckému spůsobu jeho zpěvu.\n* Průvodce hudební. Redaktor těchto listů hodlá v mě-\nsíci květnu vydati druhý ročník „Hudebního průvodce,\" a vy-\nzývá za tou příčinou všechny česko slovanské zpěv. spolky,\nby mu k tomu účelu zaslaly do 5, května následující dáta: Kdy\nbyl zpěv. spolek založen? Kdo jest nyní starostou, ředitelem\nat. d. Kolik členů výkonných Čítá? Má-li prápor Čili nic?\nSlovem všechna důležitější dáta spolků se týkající. Hudební\nprůvodce bude obsahovat jména všech hudebníků, pěvců, pěvkyií\na hudebních spolků pražských, všech ohchodů hudebních, ob-\nchodníků v nástrojích, jakož i zpěv. spolků ceskoslovanských.\nPrůvodce ten bude státi 26 kr. a v lepší úpravě 40 kr.\n* Haendlovo oratorium Israelíté v Egyptě, které se mělo\ndávati o svátcích velkonocních, bude se provozovati ve čtvrtek\ndne 22. dubna v sále na Žofíně.\n* Pohřeb Alex. Dreischocka, jehož mrtvola dne 12. dub-\nna z Benátek do Prahy přivezena byla, nebyl tak slavný a\nvelkolepý, jak se vůbec očekávalo. Hlavní příčinou toho byla\nokolnost, že nebyl na pohřeb pozván ani jediný hudební a zpě-\nváčky spolek pražský neb okolní a pohřební průvod Šel z chrá-\nmu sv. Jindřicha, kdež mrtvola zemřelého spočívala, svato-\nváclavským, senovážným náměstím k nové bráně. V chrámě\nbyla mrtvola od kanovníka p. Dra. Terše při četné assistencí\nvykropena, při které příležitosti německý Mánnergesangsverein\nněkolik smutečných sborů bídně odzpíval; ano tak bídné, ze\nnebyl ani jediný akkord čistým a Že se zajisté zesnulý při tom\nv rakvi obrátil. Což nemohla pí Dreyschocková požádat ně-\nkteré zdejší výtečné pěvce, aby zesnulému slušně zapěli. Jak\ndoslýcháme, neměl tamnějsí ředitel kůru p. Studený v tomto\nbídném zpěvu Žádného účastenství,* nýbrž vše padá na vrub\nMánnergesangsvereinu. Pohřební vůz ozdoben četnými věnci,\nmezi nimi prý též věncem zdejšího akademického spolku a ně-\nkolika řády zesnulého. Kolem rakve nesli žáci konservatoře\na přátelé Dreyschokovi hořící pochodně ; za rakvi kráčeli nej-\nbližŠí příbuzní zesnulého, členové jednoty k zvelebení hudeb-\nního umění v Cechách, jejíž čestným členem Dreyschock byl,\nv cele majíce předsedu Jeho Exc. hraběte Alberta Nostice, pro-\nfessoři konservatoře, měšťanosta Klaudy, chovanci hudebního\nústavu sic. Anny Horové, jehožto protektorem byl zesnulý, ja-\nkož i jiní hudební notability. Závěrek dlouhého průvodu tvořil\nvelký počet ekvipaží a vozů. Mezi přítomné rozdávala se smu-\nteční báseň od Klemense rytíře z Weirotherů. U brány vykro-\npil kanovník TerŠ podruhé mrtvolu, načež na Volsanský hřbitov\nodvezena jest.\n\n* Uprázdněná místa. Místo prvního braccisty uprázdněno\njest u městské kapelly v Cáchách (Aachen). Roční služné ob-\nnáší 325 tol. Ucházeci nechť se hlásí písemně přiloživše svá\nvysvědčení u městského úřadu v Cáchách. (Oberbiirgermeister-\namt in Aachen.) Výbor pro národní divadlo v srbském Bě-\nlehradě hledá pro to které divadlo 12 sběhlých a obratných\nhudebníků, kteří vsak musí býti Cechové. Kdož by se chtěli\no místa ona hlásiti, nechť se obrátí v záležitosti té ke „komité\npro národní divadlo v Bělehradě\" v Srbsku.\n\nListárna.\nPanu Ch. v Kutné hoře. Vaše předplacení zní na celý rok od\n1, ledna až do 20. pros. 1869; neboť dříve jsme žádného\npředplacení neobdrželi. Panu V. J. Hlě. ... ve VrŠ. . . .\nProvolání přijmu a též Váš sbor, avšak račte podložit srb-\nský text latinkou; neboť tiskárna nemá žádných srb. liter.\nSeznam zpěv. spolků ceskoslovanských najdete v „Hudeb-\nním průvodci,\" jenž brzy tiskem výjde. Panu Lž. .. »\nv P. Bylo to malé nedorozumění."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690420-01.1.8", "texte": "Gajdoš.\nSlovácká národní — pro mužské hlasy upravil Jos. A. Bergmann."}]}