{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_sha256": "a4ead9570c01a1e577f183f1cf5cdb810a7fdd86bdd332f28572a3b0b3395196", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/05/01_01/bmtnabd_1869-05-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99", "page_fin": "100", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.1", "titre_corps": "Pamětní spis o rakouských a francouzských žestových dechových nástrojích. Sepsal Václav Cervený.", "titre_sommaire": "Pamětní spis o rakouských a francouzských žestových dechových nástrojích. Sepsal Václav Cervený.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4476, "texte": "Pamětní spis\no rakouských a francouzských žestových dechových\nnástrojích.\nSepsal Václav Cervený.\n(Pokračování.)\nProf. Arnošt Pauer stanovil u příležitosti Londýnské vý-\nstavy rozdíl mezi rakouskými a francouzskými žestovými de-\nchovými nástroji.\nU francouzské soustavy jsou roury méně konické, ano\npři větším počtu na prosto válcovité; proto také vydávají ja-\nsnější, ostřejší tón, jenž je také u vyšších nástrojů, jako u\npolnic krátký. Tato krátkost tónu vyplývá částečně z toho,\nže je postavena mašina v prostředku. Jelikož válcovité roury\nvydávají bez toho už kratšího tónu, přeruší se vibrace ná-\ntrubkové roury mašinou v středu nástroje postavenou a její\npokračování nemůže se díti u jedné části nástroje. Násled-\nkem válcovitých rour musí mašiny u nástrojů s vyššími tóny,\njako Cornet á pistons míti širokou mensuru a z té příčiny\nse ve výšce nesnadně na ně troubí, kterážto vada se odstra-\nní pouze malým nátrubkem. Francouzské dechové nástroje\nmají slabé mašiny a leží-li také u nich mašina blížeji nátrub-\nku, jsou přece roury jejich v poměru k celé vlně hlaholu\na hlavním rourám příliš ouzké, tak že nelze snadno proud\nvzduchový prohnat a za tou příčinou slaběji zníti musí, což se\ndokázalo při zkoušení francouzských a anglických nástrojů\nu porovnání s rakouskými. Francouzské nástroje jsou mimo\nto stavěny ze silnějšího kovu, který sice připouští většího u-\nžívání mašin k vytvoření rour, ale také vyžaduje většího na-\nmáhání plic k vy vodění potřebné vibrace. Kromě toho je\npozoruhodno u francouzských nástrojů, že sopránové, altové,\ntenorové, barytonové a bassové nástroje mají skoro tutéž\nbarvitost.\nSoustava rakouských nástrojů skládá se však a) z ku-\nželovitých rour s plným, jemným a delším tónem a b) z\nválcovitých rour s drčecím, pronikavým a svěžím tónem.\nSpočíváť dále na zásadě, že se mašina co možná blízko ná-\ntrubku nachází, aby se tím docílilo více vibračních rour pod\nmašinou a snadnějšího se ozvání a silnějšího, delšího tónu.\nPoněvadž se ještě v Rakousku neužívá parních strojů při vy-\nrábění žestových nástrojů, jako ve Francii toho užívá Gau-\ntrot, nýbrž vše se rukou dělá; může se také užiti slabšího\nkovu, který přirozeným spůsobem lépe svědčí vibraci. Spo-\njení nástrojů s kuželovitými a válcovitými rourami poskytuje\nvětší množství rozličných barvitostí a nedá se upříti, že sly-\nšíme rakouskou vojenskou hudbu pro její zvučnost z větší\nvzdálenosti, než francouzskou a anglickou.\nV. Červený zůstal svému předsevzetí, že obešle nejen\nvšechny větší výstavy, nýbrž že se k nim i osobně dostaví,\ntaké věren r. 1*65 zúčastniv se ve výstavě v Štětině a 0-\nportu. Na první obdržel opět cennou medailii, v poslední\nzápolil s prvními pařížskými firmami Ad. Saxe a Gautrota\nainé na neutrální a všem cizí půdě a obdržel zlatou medai-\nlii ďhonra zároveň sice s Ad. Saxem; byl ale mezi všemi\nvystavovateli hudebních nástrojů z Francie, Anglicka, Ně-\nmecka, Španělska, Portugalska a Brasilie jediný, jehož J.M.\nkrál Don Louis zvláště vyznamenal, uděliv mu vojenský ry-\ntířský kříž řádu Kristova.\nVálka sama a její pro průmyslnické podniky velmi ne-\npříznivé následky nebyly s to, Červeného příměti k tomu,\naby neobeslal Pařížskou výstavu r. 1867 spůsobem, který by\nbyl Kakouska a jeho dosavádních výsledků důstojný. Kromě 27\nrozličných nástrojů nejlepší jakosti byl representován jeho sklad\nčtyřmi nejnovejsímivynálezy takové výborné hudební ceny, že se\nV. Červený osměliti mohl věnovati předmět prvního vynálezu své-\nho J. V. císaři Františku Josefu, druhý J. Výs. arcivévodovi\nAlbrechtu, vrchnímu veliteli armády.\nDedikace byly nejen blahosklonně přijaty, alebrž i Čer-\nvenému dovoleno, že může dedikační nástroje ozdobiti dedi-\nkačními etiketami.\nTyto nové vynalezené předměty jsou:\narmádní pozoun z alpaky, dedikační nástroj pro J. M.\ncísaře Františka Josefa;\nlesní roh z alpaky, dedikační nástroj pro J. Výs. arci-\nvévodu Albrechta.\nSubkontrafagot, taktéž z alpaky a\nsokolovka pro sbory sokolské.\nLesní roh s mašinou ve formě mysliveckého emblemu\njest výtečný altový solový nástroj s novou barvitostí; je-li\ntáhlý a bez mašiny, hodí se výtečně pro polní službu my-\nsliveckých setnin ; neboť předčí daleko signálové rohy našich\npěšáků.\nPři této výstavě připadla V. Červenému stříbrná medai-\nlie,, co zatím jeho soupeř Ad. Sax v Paříži obdržel velkou\ncenu, jež stojí o dva stupně výše.\nNad tímto neočekávaným odstrčením musel se Červený\ntím více pozastaviti, poněvadž dovedl nejen výkony svých\nodborních soudruhů správně a bez předsudků posouditi; ný-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 118, "texte": "brž i znal co do nástrojů Saxových přesvědčení znamenitých\nmužů, kteří docela nesdíleli náhledy jurorů.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "100", "page_fin": "101", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.2", "titre_corps": "Michal Ivanovič Glinka.", "titre_sommaire": "Michal Ivanovič Glinka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.2", "debut_caractere": 120, "fin_caractere_exclue": 3615, "texte": "Michal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nV poslední opeře Glinkově jeví se nejvíce příbuznost\njeho s Beethovenem, Chopinem a Schumannem, obzvláště u-\npomíná co do forem Ruslan často na Beethovenův velkolepý\nspůsob skladby poslední doby. Nicméně zachovává tu Glin-\nka vždy originálnost svou, jak v melodii a harmonii své, tak\niv rhytmech a především ve svém orkestru. V „Životě za\ncářeu proslýcháš tu i tam ještě vlivy italské a německé v\n„Ruslanua Ludmile\" vymanil se z nich již úplně. Chladné\npřijetí, jakého se dostalo nejlepšímu jeho dílu u obecenstva,\nnepojímajícího přednosti jeho, zasadilo hlubokou ránu Glin-\nkově citlivé, ženské povaze; po této ráně nezpamatoval se\njiž nikdy úplně, čehož hojné důkazy nalezáme v jeho auto-\nbiografii a ve psaních jeho posledního času.\nZimu 1842 a prvou polovici 1843 prožil Glinka ponej-\nvíce v dřívějším kruhu umělců a přátel bezstarostně a vese-\nle. Šťastné rozpoložení ducha, v jakém se nalézal té doby,\nvyrostilo několik nových, krásných plodů jeho genia: milou,\noriginální romanci „Milujittyěy milá růzeu a druhou „K níu\nna slova Mickievičova, přeložená kn. Goliciným, náležející krá-\nsou svou i hloubkou citu k nejlepším jeho pracím. Mimo\nto napsal „Tarantellu\" pro piano.\nRůzné nepříjemnosti v uměleckém a domácím životě, k\ntomu horšící se zdraví uvrhly ho v druhé polovici r. 1843\nv předešlou sklíčenost duševní a vzbudily v něm touhu po\ncestě za hranice. Tak odebral se v letě 1844 přes Berlín,\nkde okázal partitury svých oper bývalému učiteli svému Deh-\nnu, přímo do Paříže. Z počátku líbilo se mu zde všechno:\npovětrnost, obyvatelé, procházky v krásném okolí, veselý ži-\nvot v městě, čilý ruch umělecký; zvláště okouzlila jej ta-\nmější vlašská opera. Brzy ale počala ho z Paříže vábiti tou-\nha do Spaněl, této zamilované zemi mladických jeho snů.\nK tomu přidružilo se pochmurné, chladne počasí, jake na-\nstávající zima nad Paříží vznesla; Jestli někteří nazývají nebe\npetrohradské plstěným,\" píše Glinka matce, „tož nesnadno\nnajiti jména pro mlhavé, bezbarvé nebe Paříže v zimě.\" Mimo\nto znechutily se mu též záhy nevolné salóny pařížské, ja-\nkož i nadutosť umělců, u nichž chladného toliko přijetí na-\nlézal. Jediným z posledních, který s ním laskavě a přátel\"\nsky obcoval, byl Hector Berlioz. Tento ocenil jej úplně\na předvedl ve svých koncertech některé z jeho skladeb obe-\ncenstvu pařížskému. Glinka sám uspořádal jeden koncert a\ndodělal se jím značného úspěchu. Ačkoli podal jen několik\núryvků svých prací, ozvalo se tehdy více pochvalných hlasů o\nněm v rozličných časopisech pařížských, než v Petrohradě\nnapsáno bylo o všech jeho skladbách dohromady. Nejlepší\núsudek o Glinkovi podal H. Berlioz v „Journal des Débats.\"\nPiše tam mezi jiným: „Glinka vládne znamenitou původno-\nstí melodie: dar tento jest velmi vzácný; vládne-li ale sklada-\ntel kromě toho znamenitou harmonií a překrásnou instrumen-\ntací, smělou i barvitou, má právo zaujmouti místo v řadě\nnejlepších skladatelů své doby. A takovým je skladatel Ru-\nslana.\" Mezi tím psali mu též přátelé jeho z Petrohra-\ndu o triumfech, které tam slaví jeho hudba ve vlašské o-\npeře; že tam vlaští zpěváci na každém téměř koncertě zpí-\nvají trio „Ně tomiyvodimý,\" že arie\"z Ruslana: „Ratmiremůj\"\nna jednom koncertě u přítomnosti cárovny a dvoru nesmír-\nné nadšení vzbudila a opakována býti musila, že dva kupci\ndvojnásobnou cenu za vstupenku podávali, prosíce, aby je\npustili do sálu, by slyšeli zamilovanou svou písničku z Ru-\nslana a j.\nPro všechny úspěchy v Paříži nezapomněl však Glinka"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3813, "texte": "na své Španělsko, a jakmile dovolení k tomu od matky ob-\ndržel (strachovalat se dříve tehdejších nepokojů ve Španělsku),\nvypravil se tam na cestu. Zde prožil Glinka 2 leta, od po-\nlovice 1845 do 1847, a jak ze psaní jeho k matce vysvítá,\npokládal tato dvě leta za nejpříjemnější svého života, „Jemi\nve Španělích tak dobře,\" píše, „že se mi zdá, jako bych se tu\nbyl narodil.\" Připojuje k tomu, že se mu zdají míti Špa-\nnělé a Španělsko mnoho společného a příbuzného z Rusy a\nRusí. Hlavní snaha Glinkova po čas dvouletého pobytu v\nté zemi obrácena byla k tomu, aby vnikl v ducha národní\nšpanělské hudby. Nepodařilo se mu to bez obtíží; pokro-\nčilá civilisace byla již i zde se starodávnými národními mra-\nvy též národní ráz z hudby setřela. Sbíral melodie národ-\nní z úst lidu venkovského (obvzláště v jihu, kde původní\njich ráz více se zachovával), naslouchal zpěvům cikánů, do-\nprovázeným tancem, vyhledával proslulých zpěváků národních\npísní.\nV tom ohledu mu nejvíce prospěla mladá jedna Anda-\nlusanka jmenem Lola, od níž se učil španělskému zpěvu a\njeden sprostý zapal (mezkář), který mu zpíval rozličné písně\nnárodní, z nichž se mu nejvíce zalíbily dvě seguidilly z\nManchy (seguidillas Manchegas) poslouživši mu později při\ndruhé španělské ouvertuře. Učil se také národním tancům,\nprotože jsou ve Španělsku hudba a tanec nerozlučný.\nVlastní dílo vytvořil ve Španělsku jen jedno : „Arragón-\nskou Jotu\" (španělský národní tanec) čili „Capriccio brilian-\nte,\" jak ji též jmenoval. Tu vyrostl z nápěvu tanečního celý\nvelkolepý fantastický strom, v jehož divných tvarech i půvab\nšpanělské národnosti i všechna krása Glinkovy fantasie\nspolu se zobrazily. Zamýšlel se skladbou tou před španěl-\nským obecenstvem vystoupiti: však nedošlo k tomu. Toli-\nko trio „Nětomi rodimý\" zpíváno na dvorním koncertě v\nMadridu.\nR. 1847 v červenci vrátil se Glinka na Rus za přáním\nsvé chřadnoucí matky, která ho ještě před smrtí svou uvi-\nděti chtěla. Doprovázel ho mladý Španěl, don Pedro Fer-\nnandes, který se byl stal důvěrným jeho přítelem.\nPřebývaje s matkou svou ve Smolensku složil několik\nznamenitých kusů : „ Souvenir\" a „\njež obě později pod jménem „ P otčim'1 zahrnul, va-\nriaci na Skotký nápěv, romanci: „Miločka\" a „Ty záhy na\nmne zapomeneš.\" R. 1847 odejel se sestrou svou Ludmilou,\nkterá mu byla velmi příchylná, do Varšavy. Zde složil směs\nze čtyr španělských melodií, pod názvem „Recuerdos de Ca-\nstilla\" (Zpomínky na Kastilii) pro orkestr knížete Varšav-\nského, který byl v pořádek uvedl. Za krátko na to objevila\nse ve Varšavě cholera; z ostražitosti zdržoval se Glinka nej-\nvíce doma a pracoval. Z té doby pochází několik výtečných\nskladeb: „Zaslechnu-li tvůj hlas\" (slova Lermontova), „Cíše\nna zdraví\" Puškina, „Markétka\" z Goethova Fausta, přelo-\nženého Huberem, a přede vším slavná náro-\ndní to scherzo, v němžto genialnost, obleknuvši se v přístup-\nné všem národní formy, uchvátila neodolatelnou silou každou\nduši ruskou.\nTyto práce možno nazvati výsledkem španělské pouti;\npo ní pro něho opět nastoupila doba světlého, umělecky plod-\nného rozpoložení ducha. Nelze pochybovati, že v Glinkovi\nuzrávaly síly k vytvoření třetího velikého díla, které by snad\nbylo ještě o tolik bývalo dokonalejším, oč romance Markét-\nky: Ty záhy na mne zapomeneš, K ní, Zaslechnu-li tvůj hlas\nstojí výše nejlepších romancí předruslanské doby. A přece\nnesložil to veliké dílo, jehož prvé akkordy bral v romancích\nsvých posledních: nikdy více nevznesl křídla svá k dřívějšímu letu.\nToho vinu nesly dílem nemoc a leta, která počínala více a\nvíce tížiti bedra jeho, dílem společnost, v níž se pohyboval:\nstaří jeho druhové a ctitelé poznenáhla vymřeli a mladé po-\nkolení nemohlo mu je nahraditi. Nejvíce však působila hlu-\nboko raněná jeho hrdost, z dob, kdy nejlepší jeho dílo „Ru-\nslan\" tak nedůstojně bylo přijato.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "100", "page_fin": "101", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.3", "titre_corps": "Marseillaisa. Dějepisný náčrtek.", "titre_sommaire": "Marseillaisa. Dějepisný náčrtek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.2", "debut_caractere": 3617, "fin_caractere_exclue": 5812, "texte": "Marseillaisa.\nDějepisný náčrtek.\nZnáte Marsellaisu, vlasteneckou hymnu Francouzů?\nNuže povím vám, jak povstala. Marsellaisa aneb L'offrand\nala liberté zní jako vítězný zpěv a jako pohřební píseň;\nslavně jak první a zádumčivě jak druhá.\nMladý důstojník sboru stavitelského ležel vStrassburku\nposádkou. Jmenoval se Josef Rouget de Lisle a narodil se\ndne 10. května r. 1760 v Lons le Soulnier v horách\njurských.\nTento mladý muž miloval co vojín válku, co myslitel\nrevoluci a básněním a hudbou zapuzoval dlouhou chvíli ži-\nvota. Jsa oblíben pro svůj podvojný talent co hudebník a\nbásník navštěvoval častěji dům barona z Dietrichů, spanilo-\nmyslného Elsasa, jenž drže se stranou konstituční, byl pří-\ntelem Lafayettovým a měšťanostou Strassburským. Manžel-\nka barona z Dietrichů a její mladé přítelkyně sdílely vlaste-\nnecké a revoluční nadšení s muži. Milovaly mladého dů-\nstojníka a rozněcovaly jeho srdce k hudbě a básnictví.\nBylo to v zimě r. 1792.\nV Strassburku panoval hlad. Dům barona Dietricha\nna počátku revoluce tak zámožný, později ale vyčerpán nut-\nnými obětmi času, zchudl úplně. Avšak pro to pro vše stála\njeho pohostinská tabule vždy ještě k službám Rougeta de\nLisle.\nJednoho dne když už v domě baronově ničeho nezbylo než ko-\nmisní chleb a několik řízků šunky, pohledl Dietrich s kor-\nmutlivou veselostí na Rougeta.\n„Zásoby nám docházejí,44 pravil, „ale nic nedělá! Mám\nještě poslední láhev Rýnského ve sklepě. Přineste ji a pij-\nme na zdar svobody a vlasti. Strassburk bude slavit brzy\nvlasteneckeu slavnost; nuže čerpejte z těchto posledních ka-\npek nějakou vlasteneckou píseň, která by duši lidu opo-\njila.\" -\nMladé dámy sprovázely slova ta potleskem, přinesly víno\na naplnily sklenice barona Dietricha i mladého důstojníka,\naž láhev úplně vyprázdnily. Bylo už pozdě a noc studená.\nRouget de Lisle stal se snivým, srdce jeho tepalo, v hlavě\njeho to vířilo. I navrátil se vrávoraje do svého osamělého\npokoje. Zde skládal tápaje po klávesnici brzy melodie dříve\nnež slova, brzy slova dříve než melodie a spojil je tak vřele\nve své paměti, že nevěděl, co dříve povstalo, zdaž melodie\naneb slova. Zpívalť vše, ale nenapsal ničeho.\nPřekonán jsa touto velebnou inspirací usnul maje hlavu"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.3", "debut_caractere": 3815, "fin_caractere_exclue": 5683, "texte": "o nástrej opřenou a probudil se teprv ráno. Co byl v noci\nzpíval, na to se mohl jen jako ve snu upamatovati. Sepsav\nslova a podloživ je pod noty donesl to k baronu Die-\ntrichu.\nManželka vlasteneckého měšťanosty nebyla ještě vzhůru.\nDietrich vzbudiv ji pozval k sobě několik přátel, kteří jako\non pro hudbu blouznili a byli s to skladbu Rougetovu provésti.\nJedna z mladých dívek je doprovázela.\nRouget zpíval:\nPři první sloce zbledli posluchači, při druhé slzeli.\nPři posledních slokách propuklo nadšení a zanícení.\nTak povstala píseň vlastenecká, a ach brzy měla být písní\nhrůzy.\nNešťastný Dietrich skonal několik měsíců na to na po-\npravišti při těchtýž tónech, které vypučely ze srdce jeho přítele a\njež byla manželka jeho zpívala.\nNová píseň, která byla několik dní na to v Strassbur-\nku veřejně provedena, rozšířila se bleskurychle. Marseill-\nští íoederalisté rozšířili ji r. 1792 v Paříži a pak ve Francii\nzpívajíce ji na svém pochodu. A proto také jmenuje se\nMarseillaisa.\nStará matka Rougetova, royalistka, zhrozila se zvuku\nsyna svého a psala mu mimo jiné: „Co je to za revoluční\npíseň, kterou zpívá tlupa loupežníků na svém pochodu skrze Fran-\ncii, a v níž mísí se jméno naše\nRouget sám slyšel ji, byv co federalista proskribován,\ns hrůzou, jakožto hrozbu smrti, když utíkal roklemi jur-\nskými.\n„Jak se jmenuje tato píseň?\" tazal se svého průvod-\nčího.\n„Marseillaisa\" odvětil rolník.\nTak se dozvěděl jména svého vlastního díla. Bylť pro-\nnásledován tímtéž nadšením, jež byl sám zasel. Jen s tíží\nuklouzl smrti.\nÚčinek tohoto válečného zpěvu byl v obou velkých\nfrancouzských revolucích tak ohromný, že Klopstock mluvě\nv Hamburku se skladatelem pravil: „\n50000 statných Němců o život.\"\nRouget de Lisle složil mimo to znamenitou píseň „Chant\nde Vengeances,\" která se r. 1798 ve velkém operním diva-\ndle v Paříži provozovala a zášť proti Angličanům vzbuditi\nměla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.4", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2197, "texte": "Úvahy.\n\nX.\nSlovenské Štvorspevy pre mužský sbor, usporiadal a vydal J.\nL. Bella.\nSbory ty jsou dílem původní skladby pp. Belly, Kada-\nvého a Krčmeryho a dílem národní písně pro 4 hlasy uspo-\nřádané, a jak z krátké předmluvy skladatele vysvítá, bylo p.\nBellovi možno čtverozpěvy ty jen velkodušnou podporou ka-\ntolického duchovenstva vydati a zároveň slovenským i slo-\nvanským zpěváckým spolkům předvésti. O sborech těchto,\njichž se ve dvou sešitech 25 nachází, nelze nám se do po-\ndrobná zmíniti; podotýkáme ale, že posoudivše je ze všech\nmožných stránek jsme shledali, že jsou velmi pěkné a roz-\nmanité.\nMelodie jejich jest jednoduchá, krásná a naskrz slovan-\nskému duchu svědčící, harmonie vkusná a nenucená; slovem\njest vidno, že skladatel s melodií již zároveň harmonii po-\nciťoval.\nVedení hlasů je tak korektní, že vyslovuje každý jedno-\ntlivý hlas něco srozumitelného, přestupování hlasů jeví se\nvždy jen tam, kde toho nutnost vyžadovala; rozložení jejich\nje velmi souměrné a není při tom zapomenuto na akustický\nzákon, tak že budou tyto čtverozpěvy nejen pěkně, ale i vel-\nmi zřetelně se vyjímati, čehož tak častokráte při mužských\nsborech postrádáme. Ze všeho viděti, že vyniká pan Bella\nnejen vytříbeným vkusem co skladatel, ale i uvědomělostí a\nzběhlostí co harmonisator a že jest sám i dobrý autokritik.\nNěkteré z písní těchto nás zajímaly velice svou rhytmickou\nzvláštností, kterou ve vokální hudbě tak snadno nenachá-\nzíme, jako jest začátek písně:\nZde se skladatel nemohl již trefněji volaje se tázati,\naneb se tázaje zvolati, než jak to učinil. Že ku zvýšení vý-\nrazu zde mimo vystupování melodie hlavně rhytmus příčinu\nzavdal, leží na bíledni. Ponechme v prvním taktu zatím tento\nrhytmus J J řJ j a shledáme hned, jak by lyricky\na nedramaticky toto zvolání vypadalo. Touto rhytmisací a\ndodatkem rhytmickým, jako jest: j j při zakon-\nčování liší se písně tyto od českých národních.\nPodavše ze sbírky té na ukázku „Zvon\" od Lev. Belly\ndodáváme konečně, že i ostatní sbory jsou velmi snadné a\nkrátké, hodící se výborně našim zpěváckým spolkům, jimžje\ni za tou příčinou doporučujeme, že v nich naleznou někte-\nré zvláštnosti a provozováním jejich vzájemnost slovanskou\nv skutek uvedou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.4.1", "titre_corps": "Slovenské Štvorspevy pre mužský sbor, usporiadal a vydal J.", "titre_sommaire": "Slovenské Štvorspevy pre mužský sbor, usporiadal a vydal J.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.4", "debut_caractere": 8, "fin_caractere_exclue": 2197, "texte": "X.\nSlovenské Štvorspevy pre mužský sbor, usporiadal a vydal J.\nL. Bella.\nSbory ty jsou dílem původní skladby pp. Belly, Kada-\nvého a Krčmeryho a dílem národní písně pro 4 hlasy uspo-\nřádané, a jak z krátké předmluvy skladatele vysvítá, bylo p.\nBellovi možno čtverozpěvy ty jen velkodušnou podporou ka-\ntolického duchovenstva vydati a zároveň slovenským i slo-\nvanským zpěváckým spolkům předvésti. O sborech těchto,\njichž se ve dvou sešitech 25 nachází, nelze nám se do po-\ndrobná zmíniti; podotýkáme ale, že posoudivše je ze všech\nmožných stránek jsme shledali, že jsou velmi pěkné a roz-\nmanité.\nMelodie jejich jest jednoduchá, krásná a naskrz slovan-\nskému duchu svědčící, harmonie vkusná a nenucená; slovem\njest vidno, že skladatel s melodií již zároveň harmonii po-\nciťoval.\nVedení hlasů je tak korektní, že vyslovuje každý jedno-\ntlivý hlas něco srozumitelného, přestupování hlasů jeví se\nvždy jen tam, kde toho nutnost vyžadovala; rozložení jejich\nje velmi souměrné a není při tom zapomenuto na akustický\nzákon, tak že budou tyto čtverozpěvy nejen pěkně, ale i vel-\nmi zřetelně se vyjímati, čehož tak častokráte při mužských\nsborech postrádáme. Ze všeho viděti, že vyniká pan Bella\nnejen vytříbeným vkusem co skladatel, ale i uvědomělostí a\nzběhlostí co harmonisator a že jest sám i dobrý autokritik.\nNěkteré z písní těchto nás zajímaly velice svou rhytmickou\nzvláštností, kterou ve vokální hudbě tak snadno nenachá-\nzíme, jako jest začátek písně:\nZde se skladatel nemohl již trefněji volaje se tázati,\naneb se tázaje zvolati, než jak to učinil. Že ku zvýšení vý-\nrazu zde mimo vystupování melodie hlavně rhytmus příčinu\nzavdal, leží na bíledni. Ponechme v prvním taktu zatím tento\nrhytmus J J řJ j a shledáme hned, jak by lyricky\na nedramaticky toto zvolání vypadalo. Touto rhytmisací a\ndodatkem rhytmickým, jako jest: j j při zakon-\nčování liší se písně tyto od českých národních.\nPodavše ze sbírky té na ukázku „Zvon\" od Lev. Belly\ndodáváme konečně, že i ostatní sbory jsou velmi snadné a\nkrátké, hodící se výborně našim zpěváckým spolkům, jimžje\ni za tou příčinou doporučujeme, že v nich naleznou někte-\nré zvláštnosti a provozováním jejich vzájemnost slovanskou\nv skutek uvedou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "104", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.5", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.4", "debut_caractere": 2199, "fin_caractere_exclue": 6906, "texte": "Dopisy.\n\n—e.\nZ Milána. (Nové opery. — Mše od Rossiniho. — Divadlo Bellini a Cherubíni\n— Primadonna Žižka. — Časopis Rossini zašel. — Sestry\nMarchisio. — Tamberlík.)\nNová opera „Cciterina Howard\" od maes. Vezzosiho, která\nse tyto dny v Catanii provozovala, potkala se s příznivým vý-\nsledkem ; avšak skladatel musel při druhém představení operu\nsvou značně zkrátit, aby nebyla dlouhochvilnou. Největší po-\nchvalu obdržely sic. D'Este, Patierno a Cottone. NejlepŠí čísla\nopery té jsou dvě duetta v 2. aktu a romance; tenorová arie\n& duetto v 3 aktu ; arie, modlitba, duetto a terzetto v 3 aktu.\nTy které skladby vynikají značnou cenou; avšak jsou pro pěvce\nnesnadné unavujíce jej. Opera ta vyžaduje velkých sborů a\nvelkého orkestru. —- Dne 12. dubna započaly na Neapolském\ndivadle San Carlo orkestrální zkoušky k nové opeře: Alba\nďoro od maestra Battisty, která se dne 22. dubna poprvé pro-\nvozovala. Maestro Melesio Morales má prý pohotově dvě\nnové opery a sice: Carlo Magno a Gino Corsini. Tak alespoň\nvypravuje jistý pařížský Časopis ; avšak to jisto je, že týž skla-\ndatel pracuje o nové opeře „Cristoforo Colombo.\" Dále se\npraví, že maestro Petrello, Gomez a Marchetti požádali básníka\nD'Ormeville, aby každému z nich napsal nové libretto k opeře.\nFilippo stal se svou nejnovějŠí operou „Ruy Blasu\nvelmi oblíbený; Časopis „Mondo aristicio\" přinesl nedávno po-\ndobiznu tohoto skladatele, jenž si už svou operou: „Romeo a\nGiulietta\" dobyl krásné pověsti. Jak se dovídám propustil im-\npressario Ulmann pěveckou společnost, která mela v Itálii pro-\nvozovati pověstnou slavnostní mši od Rossiniho. Není-li pak to\nslavnostné fiasko. Zde v Miláně byla provedena dne 23.\ndubna za spolupůsobení sIČ. Benzy. V Římě, kde se mše ta\ntaké provozovala, nesměla se dávati pod názvem „Mše\", nýbrž\n„Poslední pozůstalé posvátné dílo Gioachma Rossiniho.\" A Čá-\nstě Kyrie, Domine Deus, Qui tollis, Crucifixus nesměly být\ntěmito názvy oznámeny, nýbrž jmenem sbor, duetto, terzetto\natd. Co nevidět bude se t$ která mše také v Madridu v diva-\ndle národním provozovati. Hlavní pěvci, kteří se v ní zúčastní,\njsou signora Lagrua, Tamberlík, Gassier atd. Taktéž v Petro-\nhradě dávaly se v jistém koncertě některé Částě této mše. Jak\nVám bezpochyby z politických novin bude už známo, lehlo\ndivadlo „Bellini\" v Neapoli dne 17. dubna popelem; zůstaly\ntoliko postranné zdi. Budova byla pojištěna na 66.000 lir. u\npojišťovací společnosti v Benátkách. Mluvě o divadle, musím se\ntéž zmíniti, že divadlo „Pagliano\" ve Florenci je opět vystave-\nno; avšak nyní se nejmenuje „Pagliano\" nýbrž divadlo „Che-\nrubíni.\" Majitel divadla chtěl honejprv pokřtít jmenem „Verdi\"\navšak skladatel „Trovatore\" toho nedovolil. Z Florence se do-\nvídám, že tam dávala koncert primadonna, která se honosí slav-\nným jménem Žižka. Že to as nebude ítaliánka nemusím ani\ndoložiti. Boloňský hudební a divadelní Časopis „II Gioachmo\nRossini\" přestal vycházeti. Sestry Marchisiovy, které nyní v\nSeville (v Spanělích) slaví triumfy, nemohou letos přijeti k po-\nhostinským hrám na Českém jevišti v Praze, poněvadž už jsou\nzadány. Největší sensaci zbudily obě sestry v opeře „Saffo,\"\nkdež přednosem duetta (v 2 aktu) takého nadšení zbudily, že\nje musely na všestranné přání opakovati. Rovněž takého nad-\nšení zbuzuje Dalmatinec Tamberlík ve Valladolidu (ve Spaně-\nlích) jmenovitě co Trovatore.\n\nZ Petrohradu. (Promberger.)\nDne 11. dubna dával zde Němec Promberger koncert,\nkterý koncil zvláštním spůsobem. Jedno číslo, které se vy-\nnechalo, nahrazeno bylo německou deklamací, proti niž vsak\nobecenstvo ruské bouřlivě demonstrovalo. Sykot trval tak dlouho, že\nse už více koncert odbývati nemohl.\nZ Moskvy. (Kníže Odojevský.)\nK stručnému životopisnému náčrtku Odojevského, jenž v\nminulém čísle byl podán, dlužno dodati, že jeho novelly „Ru-\nské noci\" náležejí k nejlepsím toho druhu v ruské literatuře.\nOn zastupuje živel fantastický v novelle. Odojevský byl též\nčlenem komise pro zavedení stejnoměrného církevního zpěvu v\nnárodních školách a pracoval též o harmonisování melodie k\nliturgii Jana Zlatoústého, která zpívána byla r. 1864 v chráme\nsv. Jiřího pak také na sjezdu slovanském. On uveřejnil rozlič-\nné spisy o hudbě a pozůstavil po sobě krásnou 11a hudební ru-\nkopisy bohatou knihovnu. Odojevský narodil se r. 1803 a po-\njal za manželku Olgu Stěpanovnu, dceru tajného rady Lán-\nského. Podobizna jeho vyšla v 111. Ztg. v Lipsku.\nZe Lvova. (Nová polská operetta.)\nPan J. T. Gruniewicz, známý skladatel polský, složil novou\noperettu pod názvem „Ďábel v Karpatech,4ť která se chystá k\nprovozování na zdejším divadle. Hudba její zakládá se na o-\nsnove národních písní ruských.\nZ Olomúce. (Bellův „Tu es Petrus.\")\n„Tu es Petrus\" jest název nejnovější komposice známého"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8396, "texte": "skladatele důst. p. Lev. Belly, ku oslavě kněžských druTiotin\nsv. Otce Pia IX. složené a bohosloveckému zpěv. spolku Olom.\n,7Ohlasu ' věnované. Yelezdařilý dvojsbor tento, o nemžto se\nvelmi cli valně vyslovil redaktor hudebného časopisu „Caecilia\"\na proslulý skladatel v Lucemburku p. Jindřich Oberhoffer, byl\npříležite jubilejně slavnosti, k níž složen jest, dvakráte provo-\nzován. Y předvečer slavnosti zapěli jej bohoslovci v seminár-\nně kapli ; u každého sboru stálo asi 20 zpěváků. Přednáška\nbyla vesměs dobrá. Po druhé byl tentýž zpěv přednesen v den\nslavnosti samé v metrop. chrámu Páně při slavné mši sv., již\nsloužil sám nejdůst. kníže arcibiskup. Ku každému sboru cho-\nralistů přidalo se 8 bohoslovců, tak že asi 30 samých cvičených\nzpěváků za řízení kapelníka Fr. Trousila z dvojitého kůru za-\nhřímalo ve dvojsboru: „Tu es Petrus\" ! Účinek byl dle\nvýroku znalců uchvacující. „Tu es Petrus\" vyjde co ne-\nvidět nákladem „Ohlasu.\" Upozorňujeme naše slav. zpěv. spol-\nky na tuto novou skladbu jakož i na dřívější skladbu „To\nden\" od tohotéž skladatele nákladem „Ohlasu,\" vydanou o kte-\nréžto poslední toužebně kritiku „Daliborem\" připověděnou co\nden očekáváme.\nZe Solnohradu. (Jelínek a Sitt.)\nZdej Ší hudební jednota „Mozarteum\" uspořádala letošního\nxoku ve spolek s jednotou „Dommusikverein\" večerní zábavy\npro komorní hudbu, v níž se zúčastnili následující umělci\nCaspar, Deisbock, Hartmann, Jahn, Kepler, Kuběna, Dr. Stie-\ngler a Walter a vaši krajané p. Jelínek a Sitt kteří jsouce\nzde koncertními mistry velmi blahodárně působí a výtečnou\nhrou a promýšleným přednosem vynikají. O tom jsem se pře-\nsvědčil v sonettu od Spohra, v němž oba působili. Y koncertě\njejž svrchujmenované jednoty dne 20. dubna uspořádaly, pro-\nvedena byla poprvé velmi zajímavá koncertantní synfonie\n(trojnásobný koncert) od W. Amad. Mozarta. První sadu této\nsynfonie pro housle, violu a cello s orkestrem, kterou Dr. Otto\nBach dle rukopisného Mozartova náčrtku provedl, instrumento-\nval a trojhlasou kadencí opatřil, přednesli koncertní mistři\nSitty Blan a Caspar, učitel na Mozarteum jakož i spolková ka-\npella s náležitým výrazem a nuancemi. Jak doslýchám odebere\nse koncertní mistr Sitt na prázdniny do svého rodiště Prahy.\nZ Vršce v Banátě dne 23. dubna (Beseda;.\nPoslední beseda byla zvláště proto velmi zajímavá, že v\nní účinkoval p. Martin Nováceky ředitel kůru v Bílé Církvi, a\np. Brunert. O dokonalé hře na housle p. Nováčka můžeme se\nvelmi stručně vyjádřit, hrálť výborně vyznačiv se svým citupl-\nným a hluboce promýšleným přednosem. Pan Brunert osvě dcil\nse obratnou hrou na piano co salonní pianista a přednášel mi-\nmo piecu od Chopina též s p. Hlaváčem Webrovo elektrisující\n„Vybídnutí k tanci\" pro dvě piana se skvělým výsledkem. Vel-\nké obliby došlo provedení hymny k sv. Cecilii od Gounoda,\nkterým se p. Nováček (housle), Brunert (piano) a Hlaváč (har-\nmonium) vyznamenali. Všichni tři došli velké pochvaly a byli\nhlučně voláni. Bělocírkevský zpěv. spolek přednesl sbor „Voj-\nvodina\" od MaksimoviČe a byl hlučnou pochvalou odměněn.\nZdejší spolek zapěl sbor od Jenka as bělocírkevským srbské\npísně, zaČež se mu bouřlivé pochvaly dostalo. ==\n\nZ Libně. (Dějiny zpěv. spol. „Věnceslav.\") (Pokračování.)\nDne 1. března započato se cvičením. Shromážděných uví-\ntal p. Čapek vzletnou řečí, načež vznesený účel spolku nazna-\nčiv, Členů vytrvalé pilnosti a horlivosti vybízel. Spůsob\ncvičení p. C. byl zajímavý, snadno pochopitelný a úspěchy tak\nznačné, že soukr. spolek nás již dne 26. t. m. byl s to při\nslav. z mrtvých vstání Páně v průvodu Činně se zúČastniti. Je-\nlikož zpěv a hudba kostelní v těch dobách u nás velice sklesly;\nuznal spolek za důstojné k oslavení všech větších slavností dle\nmožnosti přispívati, což také skutečně učinil dne 5., 22. a 29.\nkvětna t, r. — Dne 12. června v předvečer jmenovin obec.\nstarosty p. Ant. Kubeše uspořádán mu ku poctě slavnostní\nprůvod s lampiony a zastaveníČko. Mezi jinými sbory zpívána\nbyla u příležitosti této i skladba p. Čapkova na slova p. Z.\nsložena a oslavenci věnována. Dne 12. července dostalo se\nspolku vys. povolení a dne 3. srpna na návrh p. Zemana ob-\ndržel jméno „Yěnceslav\" a darem dvanáctreo sborů od p. Tom.\nRonka tehdáž učitele ve YrŠovicích. Ku konci měsíce září u-\nsneŠeno odbývati vždy slavnostním spůsobem ukončení správního\nroku. Za tím účelem konána v Libni dne 28. září o 10. hod.\nmše sv., při kteréž „Yěnceslav\" Horákovu vokální mši přednesl;\nnačež veškeří členové sešli se do Školy, kdež po schválení do-\nsavádní zprávy spolku dle stanov předsevzata a vykonána byla\nvolba výboru pro r. 1865. Za starostu zvolen p. M. Stejskaly\njeho náměstkem stal se p. Jos. Pulchart, ředitelem p. Em. Ča-\npek, jednatelem p. F. A. Zeman, pokladníkem p. Jos. Voctář,\nlistovním p. V. Písek a obřadníkem p. K. Kalous. - Výkon-\nných údů bylo 25. Yěren zásadě účinkoval „Yěnceslav\" iv\nspráv, roce 1865 při církevních slavnostech a sice: dne 17\nříjna, 16. listopadu, 25. prosince, 12. února (1866), 15.a 16.\ndubna, 4., 15.a 18. června a 24. září, kterýžto den konána\nbyla v Libni slavnost svěcení praporu živnostenského spolku\nspojených obcí: Libeň, Vysočany, Prosek, Ďáblice, Chabry,\nČimice, Kobylis. Mimo to uspořádány byly průvody s lampiony\na zastavenícka: Ku poctě starosty spolku pana M. Stejskala v\npředvečer jeho jmenovin (dne 10 list.), opětně zvolenému obec.\nstarostovi panu A. Kubešovi dne 16. list. a v předvečer jeho\njmenovin (dne 12. června) a choti starosty Yěnceslava pí. M.\nStejskalové (dne 9. září), při kteréž příležitosti spanilomyslná\npaní tato na prapor spolkový štědrým darem (50 zl.) přispěti\nslíbila. Dne 12. list. uspořádán spolkem první „Věneček\" v\nhostinci p. F. Vyšohlída, kterážto zábava za přítomnosti téměř\nveškerých Členů obec. zastupitelstva a četného obecenstva od-\nbývána, utěšeně se zdařila. Dne 25. prosince v den jmenovin\nředitele svého p. Em. Čapka podány mu za jeho zásluhy, jichž\nsi svou obětavostí a horlivostí o spolek byl získal, zvláštní de-\nputací : stříbrem kovaná taktovka a blahopřání veškerých Členů\nYěnceslava. Dne 10. ledna (1865) byly spol. stanovy velesl.\nc. k. náměstnictvím stvrzeny, načež dne 21. února odbývána\nprvní pěvecká, hudební a deklamatorní beseda, při níž všecka\nčísla programu domácími silami u přítomnosti mnoha hostí\nsprávně provedena, milé zábavy poskytovala. Dne 20. srpna\nzastoupen byl „Yěnceslav\" při velkolepé národní slavnosti,\nkteráž za příčinou svěcení praporu zpěv. spol. „Moravan\" v\nKroměříži se odbývala, třemi Členy; byliť to pp. E. Čapek,\nR. Pulchart a M. Stejskal. Správní r. 1865 ukončen byl dne\n24. září pěveckou, hudební a deklamatorní „Besedou\" v hostinci\np. F. Deutsche, kteréž se valné množství obecenstva zúčastnilo.\nSbory (mezi nimiž i jedna pěkná skladba p. Čapkova), byly\nspolkem dobře nastudovány a správně předneseny, k skvělému\nvýsledku hudební Části přispěli pp. Em. Čapek, hudebník vý-\ntečných schopností Fr. Deutsch, J. Dunnebier a slč. F. Stej-\nskalova. Pěknými deklamacemi rozveselili přítomných A. Adam-\ncova a F. Veselá. V témž roce zakoupena i skříň na ar-\nchiv spolkový za 12 zl. a dvě pečetě za 5 zl. Výkonných\nČlenů bylo 26, přispívajících 6 a zakládající 2. Volba výboru\npro rok 1866 1 října; zvoleni byli pp. M. Stej-\nskal, Jos. Voctář, Em. Čapek, Frant. Zeman, Ant. Hausmann,\nK. Kalous a J. Chlostík. Od této doby až do dne 1. července\n(kde pro nastalé poměry válečné spolek v Činnosti ustál) zpí-\nval Věnceslav při církevních slavnostech dne 16. a 20. října,\n25. prosince (nešpory), 4.a 31. března, 20. května a při po-\nhřbu f Ant. Kubeše, obecního starosty a zakládajícího úda\nsvého dne 15. Června. Předvečer udělení cis. diplomu (dne 19.\nříjna), kde všecka skoro Čelnější okna v obci zdejší byla slav-\nnosíně osvětlena a mnohé domy významnými transparenty o-\nzdobeny, oslavil i zpěv. spolek slav. průvodem s lampiony as\nhudbou a zapěním několika vlastenských sborů. Dne 31. října\nusnesl se spolek na tom, přesídliti do příhodné místnosti, již\nmu byl p. Frt. Deutsch v hostinci svém laskavě propůjčil. Sta-\nrostovi svému ku jmeninám neopomenul Yěnceslav dne 10. list.\nopět slavnostní průvod a zastaveníČko uspořádati. Při zvaní\nku zábavě na den 22. listopadu ustanovené, podniknuta i sbírka\nna zřízení spolkového praporu, kteráž zhruba 189 zl. vynesla;\nzábava tato ve vkusně dekorované místnosti p. Vyšohlída od-\nbývaná, zdařila se výtečně. Jelikož se vzdal dosavádní ředitel\np. Em. čapek v měsíci tomto Činnosti ve spolku, zvolen v mi-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7667, "texte": "\"mořádné schůzi dne 19. pros. za ředitele místní učitel p. J.\nDunnebier, a „Věnceslav\" přestěhoval se opět do školy.\nDne 14. ledna obdržel spolek ocelový kadlub na odznaky a\n30 již hotových, majících podobu věnečku z lípového listí, v\njehož středu V. se nachází, stříbrných odznaků za 32 zl. „Be-\nseda\" dne 7. února v host. p. Vysohlída uspořádaná zdařila se\nopět zvláště za přispění některých sil z Prahy nad vše očeká-\nvání. Dne 4. října zvolen za obec. starostu p, M. Stejskal, je-\nmuž ku poctě velkolepý průvod zpěváckým spolkem byl uspo-\nřádán. Dne 7. října po slav* mši sv. sešli se členové Věncesla-\nva do Školy, kdež po schválení jednatelské zprávy volba výboru\npro r. 1867 byla předsevzata. Výsledek volby byl tentýž jako\nv roce minulém, jen místo ředitele bylo p. J. Důnnebierovi i\nna dále svěřeno. Výkonných údů bylo 26, přispívajících 22,\nzakládající 2.\n(Dokončení.)\n\nF. A. Zeman.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Rychnovský zpevácký spolek přijal jméno „Ko-\nlovrat\", jméno to nejušlechtilejšílio Šlechtice a mecenáše\nčeského, Hanuše hrabete z Kolovrat-Krakovských v Bře-\nznicích.\n* Zpevácký spolek „Beseda\" odbýval dne 22. dubna v\nmístnostech měšťanské besedy valnou hromadu za hojného ú-\nČastenství Členů a předsednictví p. Dra. Klaudyho. V nepří-\ntomnosti zároveň vystupujícího tajemníka přednesl stručně sám\np. sťarosta jednatelovu zprávu o potěšitelné Činnosti jednoty a\njmění spolkovém. Aby se vyhovělo všem nastalým potřebám\nspolku již proto, že Beseda v lůně umělecké Prahy hodlá za-\nříditi co do samostatnosti postrádaný sbor smíšených hlasu po\nboku svém, zvolena byla komise 3 Členů (p. dr. Kučery, řed.\nFerd. Hellera a Nováka) pro uspořádání a změnu stanov\nspolkových. Spolek se ustanovil na tom , že požádá p.\nhraběte ze Schonbornů ml. , aby přijal volbu protektora\njednoty. Výsledek volby nového výboru je následující : Za\nstarostu zvolen opět dr. Klaudy za náměstka dr. Kučera\nza ředitele Ferd. Heller za místoředitele Průcha tajem-\nníka Jind. Bohm pokladníka Wiedemann pořadatele Li-\nška archiváře SevČík - revisory účtů Possner a Mastný\nostatní Členy výboru: Novák, Uggé, Bláha.\n* Zpevácký spolek ~Lumír\" na Malé Straně uspořádal dne\n22. dubna t. r. svému předsedovi panu Vojtěchu Kreslovi za-\nstaveníČko s lampiony, při Čemž zapěl řízením svého ředitele\npana Josefa Drahorada dvě zastaveníČka a kadrylu z ruských\npísní od Nápravníka. Po druhém sboru měl jeden Člen spolku\nk panu předsedovi velmi dojemnou řeč, při níž mu provolal\ntřikrát „Na zdar!\" Pan předseda poděkovav se slíbil, že spo-\nlek bude seč jeho síly podporovati.\n* Smíchovský jarý zpév. spolek „Lukeš\" odbýval ve středu\n2B. dubna v místnostech m슝. besedy koncert, jehož vý-\nsledek vším právem se skvělým nazývati může; neboť veškera\nČísla byla obezřelým řízením p. J. Bergmanna nejen zdařile\nale i s takým zápalem provedena, že se téměř všechna (vyjma\nsbor Jarní od J. Krejčího a na Moravě od Dra Javůrka) opě-\ntovati musela. V koncertě účinkovaly 4 mladistvé a nadějné\nsíly pěvecké a sice sIČ. Char. Spannerova, Kat. Staudingrova,\np. Vávra ja p. Ant. Mašek. SIČ. Spannerova přednesla árii An-\nninky z Carostřelce a přidala byvši bouřlivým potleskem od-\nměněna roztomilou Kavánovou píseň „Juk\", která se velice lí-\nbila. SIČ. Staudingrova, altistka to se zvučným a příjemným hla-\nsem, vyznačila se pěkným přednosem písně „Touha\" od A. Win-\ntra tak, že hlučný potlesk nepřestal, dokud nezapěla ještě je-\ndnu skladbu; byla to arie Azuceny z Troubadouru. Rovněž\ntak jako tyto pěvkyně líbil se p. Vávra, jenž zapěl Abtovu\npíseň „Dobrou noc\" a na všestranné přání ještě národní píseň\n„Otče, otče nás\" přidal. Pan Vávra, žák p. J. Lukeše má tenor\nvelmi sympatétieký, barvitosti Veckova hlasu, jenž je už nyní\nznačné vystříben a jemuž pěknou budoucnost věstíme. Pan\nMasek, chvalne známý cellista přednesl velmi cituplně romanci\nod J. Veita a s velkou bravourou fantasii na motivy z Normy*\nJsa bouřlivě volán přidal jeste Ave Maria od Schuberta pro\ncello a dokázal, že se nemusí co do přednostu kantileny báti\nžádného soupeře. Dva něžné a půvabné Čtverozpěvy od K. Bendla\npro soprán, alt, tenor, bass, které sl. Spannerova, Staudingrova,\np. Vávra a Kučera precisně zapěli, došly velké pochvaly. Pan\nJan L. Lnkes, Čestný Člen spolku zúčastnil se ochotně ve sboru,\nČímž provedení nabyla ještě větší vřelosti. Jan Bergmann zí-\nskal si nejen obratným řízením sborů, ale i vkusným doprová-\nzením p. Maska na piano nemalou zásluhu. Pan Paukner do-\nprovázel obě pěvkyně a p. Vávru na pianu velmi dobře.\nv\n* Zpevácký spolek „Sebor6i v Novém Kníné byl založen\ndne 3. května 1868. Prozatímní výbor byl tento: Čeněk Kin-\nský, učitel co proz. předseda; Josef Seifert, účetní ; Anto-\nnín Holoubek, sládek; Emanuel Eska, ml. učitel; Jan\nLoh, hodinář. Dnem 20. prosince 1868 učiněn počátek sbírky\nna prapor a lze nám doufati, že sbírka tato brzo vzroste. Dne\n17. tmora byly stanovy potvrzeny, a dne 7. března odbývána\nprvní valná kromada. Za ochrance spolku jednohlasně zvolen\nveledůst. p. farář P. Josef Cerha, pan Karel Sebor Čestným Čle-\nnem, Antonín Holoubek, předseda. Jan TobiaŠ, místopředseda a\npokladník, Čeněk Kinský, ředitel. Kašpar Pečený, místoředitel,,\nEmanuel EŠka, jednatel. Spolek Čítá údů: Čestných 1, přispí-\nvajících 20, výkonných 19, úhrnem 40. Dne 18. března 1869\npřinesl spolek svému ochránci zastaveníČko ze 4 sborů a hodlá\ndne 6. Června 1869 věneček pro své údy uspořádati. Program,\na celou zprávu později podám.\n* Sadský zpevácký spolek „Ohlas\" zúčastnil se dne 23. du-\nbna 1. r. velmi Četně pohřebních obřadů zesnulé pí. J. Hever-\ntové, choti prvního učitele tamnejší hl. školy p. Em. Heverta,.\na osvědčil pravý bratrský soucit, který příkladu hodným mno-\nhému spolku býti může. Při vyklopení mrtvoly zapěl nadzmí-\nněný spolek řízením p. ředitele P. Waltera dojemnou pohřební\npíseň od Horáka a při průvodu „miserere\", jakož i druhého dne\nLablerovo requiem s chvalnou precisností provedl. „Sláva\"\njemu!\n* „Vlastislav\" v Heřmanové Městci uspořádal ochotným spo-\nluúČinkováním sl. Marie Horálkové, p. Horálka z Chrudimi a\nženské pěvecké jednoty „Cecilie\" v Heřmanově Městci v neděli\ndne 25. dubna 1869 v sále „u bílého beránka\" koncert. Pro-\ngram: „Vlasti,\" slova od J. Vlka, velký mužský sbor od A.\nB. TovaČovského; před. zpěv. sp. „Vlastislav.\" Ouvertura\nk opeře „Vilém Tell\" od Rossiniho; předn. na piano p. Korá-\nlek. „Ženský sbor\" od J. Srůtka; předn. pev. jednota „Ce~\ncilie.\" „Dobrou noc,\" píseň pro soprán od Kuekena; zpívá\nsl. Marie Horálkova. Solový sbor od Hynka Vojáčka; před*\nČlenové výboru „Vlastislava.\" >,Aj, Čo by bola drobná jate-\nlinka,\" píseň pro soprán od Pivody; zpívá sl. Horálkova.\n„Žabí kantáta/' žertovný mužský sbor od Henniga; k vícestran-\nné žádosti provede zpěv. spolek „Vlastislav.\" Arie z opery\n„Nocleh v Granadě\" od Kreutzra; zpívá sl. Horálkova. Po\nkoncertě následovala taneční zábava, při níž nově zřízený orke-\nstr kapelníka p. Karla KejklíČka účinkoval.\n* Přestický zpév. spolek „Skála\" uspořádal v neděli dne\n25. t. m.v místnostech u „císaře rakouského\" řádnou produkci,\njejížto program byl následující: 1. Proslov. 2. VŠe jen ku chvál\nsbor od Jelena. 3. Arie ze zpěvohry: Nocleh v'Granadě, od\nKreutzer-a. 4. Potpourri z Nabuchodonozora, čtveroruČní sklad-\nba pro piano. 5. Husitská, sbor od Liszta. 6. Deklamace:\nObrana krásného pohlaví, od Rubeše. 7. Duetto z opery: Li-\nbušin sňatek, od Škroupa. 8. Láska, dvojsbor od Zollnera*.\n9. Valčíkové rondo, pro jeden hlas s pianem od Gumberta*\n10. Deklamace: Kdo s koho. 11. ZastaveníČko od Bradského,\npíseň solová. 12. Čtverylka, ČtveroruČní skladba pro piano od\nLabického. 13. Cestování, sbor od Vašáka.\n* Stanovy pév. spolku „Košíř\" v Čechách, městečku to*\nna Moravě, došly vys. potvrzení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Milána. (Nové opery. — Mše od Rossiniho. — Divadlo Bellini a Cherubíni", "titre_sommaire": "Z Milána. (Nové opery. — Mše od Rossiniho. — Divadlo Bellini a Cherubíni", "signature_source": "—e", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.4", "debut_caractere": 2208, "fin_caractere_exclue": 5530, "texte": "—e.\nZ Milána. (Nové opery. — Mše od Rossiniho. — Divadlo Bellini a Cherubíni\n— Primadonna Žižka. — Časopis Rossini zašel. — Sestry\nMarchisio. — Tamberlík.)\nNová opera „Cciterina Howard\" od maes. Vezzosiho, která\nse tyto dny v Catanii provozovala, potkala se s příznivým vý-\nsledkem ; avšak skladatel musel při druhém představení operu\nsvou značně zkrátit, aby nebyla dlouhochvilnou. Největší po-\nchvalu obdržely sic. D'Este, Patierno a Cottone. NejlepŠí čísla\nopery té jsou dvě duetta v 2. aktu a romance; tenorová arie\n& duetto v 3 aktu ; arie, modlitba, duetto a terzetto v 3 aktu.\nTy které skladby vynikají značnou cenou; avšak jsou pro pěvce\nnesnadné unavujíce jej. Opera ta vyžaduje velkých sborů a\nvelkého orkestru. —- Dne 12. dubna započaly na Neapolském\ndivadle San Carlo orkestrální zkoušky k nové opeře: Alba\nďoro od maestra Battisty, která se dne 22. dubna poprvé pro-\nvozovala. Maestro Melesio Morales má prý pohotově dvě\nnové opery a sice: Carlo Magno a Gino Corsini. Tak alespoň\nvypravuje jistý pařížský Časopis ; avšak to jisto je, že týž skla-\ndatel pracuje o nové opeře „Cristoforo Colombo.\" Dále se\npraví, že maestro Petrello, Gomez a Marchetti požádali básníka\nD'Ormeville, aby každému z nich napsal nové libretto k opeře.\nFilippo stal se svou nejnovějŠí operou „Ruy Blasu\nvelmi oblíbený; Časopis „Mondo aristicio\" přinesl nedávno po-\ndobiznu tohoto skladatele, jenž si už svou operou: „Romeo a\nGiulietta\" dobyl krásné pověsti. Jak se dovídám propustil im-\npressario Ulmann pěveckou společnost, která mela v Itálii pro-\nvozovati pověstnou slavnostní mši od Rossiniho. Není-li pak to\nslavnostné fiasko. Zde v Miláně byla provedena dne 23.\ndubna za spolupůsobení sIČ. Benzy. V Římě, kde se mše ta\ntaké provozovala, nesměla se dávati pod názvem „Mše\", nýbrž\n„Poslední pozůstalé posvátné dílo Gioachma Rossiniho.\" A Čá-\nstě Kyrie, Domine Deus, Qui tollis, Crucifixus nesměly být\ntěmito názvy oznámeny, nýbrž jmenem sbor, duetto, terzetto\natd. Co nevidět bude se t$ která mše také v Madridu v diva-\ndle národním provozovati. Hlavní pěvci, kteří se v ní zúčastní,\njsou signora Lagrua, Tamberlík, Gassier atd. Taktéž v Petro-\nhradě dávaly se v jistém koncertě některé Částě této mše. Jak\nVám bezpochyby z politických novin bude už známo, lehlo\ndivadlo „Bellini\" v Neapoli dne 17. dubna popelem; zůstaly\ntoliko postranné zdi. Budova byla pojištěna na 66.000 lir. u\npojišťovací společnosti v Benátkách. Mluvě o divadle, musím se\ntéž zmíniti, že divadlo „Pagliano\" ve Florenci je opět vystave-\nno; avšak nyní se nejmenuje „Pagliano\" nýbrž divadlo „Che-\nrubíni.\" Majitel divadla chtěl honejprv pokřtít jmenem „Verdi\"\navšak skladatel „Trovatore\" toho nedovolil. Z Florence se do-\nvídám, že tam dávala koncert primadonna, která se honosí slav-\nným jménem Žižka. Že to as nebude ítaliánka nemusím ani\ndoložiti. Boloňský hudební a divadelní Časopis „II Gioachmo\nRossini\" přestal vycházeti. Sestry Marchisiovy, které nyní v\nSeville (v Spanělích) slaví triumfy, nemohou letos přijeti k po-\nhostinským hrám na Českém jevišti v Praze, poněvadž už jsou\nzadány. Největší sensaci zbudily obě sestry v opeře „Saffo,\"\nkdež přednosem duetta (v 2 aktu) takého nadšení zbudily, že\nje musely na všestranné přání opakovati. Rovněž takého nad-\nšení zbuzuje Dalmatinec Tamberlík ve Valladolidu (ve Spaně-\nlích) jmenovitě co Trovatore."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "103", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Petrohradu. (Promberger.)", "titre_sommaire": "Z Petrohradu. (Promberger.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.4", "debut_caractere": 5532, "fin_caractere_exclue": 6906, "texte": "Z Petrohradu. (Promberger.)\nDne 11. dubna dával zde Němec Promberger koncert,\nkterý koncil zvláštním spůsobem. Jedno číslo, které se vy-\nnechalo, nahrazeno bylo německou deklamací, proti niž vsak\nobecenstvo ruské bouřlivě demonstrovalo. Sykot trval tak dlouho, že\nse už více koncert odbývati nemohl.\nZ Moskvy. (Kníže Odojevský.)\nK stručnému životopisnému náčrtku Odojevského, jenž v\nminulém čísle byl podán, dlužno dodati, že jeho novelly „Ru-\nské noci\" náležejí k nejlepsím toho druhu v ruské literatuře.\nOn zastupuje živel fantastický v novelle. Odojevský byl též\nčlenem komise pro zavedení stejnoměrného církevního zpěvu v\nnárodních školách a pracoval též o harmonisování melodie k\nliturgii Jana Zlatoústého, která zpívána byla r. 1864 v chráme\nsv. Jiřího pak také na sjezdu slovanském. On uveřejnil rozlič-\nné spisy o hudbě a pozůstavil po sobě krásnou 11a hudební ru-\nkopisy bohatou knihovnu. Odojevský narodil se r. 1803 a po-\njal za manželku Olgu Stěpanovnu, dceru tajného rady Lán-\nského. Podobizna jeho vyšla v 111. Ztg. v Lipsku.\nZe Lvova. (Nová polská operetta.)\nPan J. T. Gruniewicz, známý skladatel polský, složil novou\noperettu pod názvem „Ďábel v Karpatech,4ť která se chystá k\nprovozování na zdejším divadle. Hudba její zakládá se na o-\nsnove národních písní ruských.\nZ Olomúce. (Bellův „Tu es Petrus.\")\n„Tu es Petrus\" jest název nejnovější komposice známého"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3143, "texte": "skladatele důst. p. Lev. Belly, ku oslavě kněžských druTiotin\nsv. Otce Pia IX. složené a bohosloveckému zpěv. spolku Olom.\n,7Ohlasu ' věnované. Yelezdařilý dvojsbor tento, o nemžto se\nvelmi cli valně vyslovil redaktor hudebného časopisu „Caecilia\"\na proslulý skladatel v Lucemburku p. Jindřich Oberhoffer, byl\npříležite jubilejně slavnosti, k níž složen jest, dvakráte provo-\nzován. Y předvečer slavnosti zapěli jej bohoslovci v seminár-\nně kapli ; u každého sboru stálo asi 20 zpěváků. Přednáška\nbyla vesměs dobrá. Po druhé byl tentýž zpěv přednesen v den\nslavnosti samé v metrop. chrámu Páně při slavné mši sv., již\nsloužil sám nejdůst. kníže arcibiskup. Ku každému sboru cho-\nralistů přidalo se 8 bohoslovců, tak že asi 30 samých cvičených\nzpěváků za řízení kapelníka Fr. Trousila z dvojitého kůru za-\nhřímalo ve dvojsboru: „Tu es Petrus\" ! Účinek byl dle\nvýroku znalců uchvacující. „Tu es Petrus\" vyjde co ne-\nvidět nákladem „Ohlasu.\" Upozorňujeme naše slav. zpěv. spol-\nky na tuto novou skladbu jakož i na dřívější skladbu „To\nden\" od tohotéž skladatele nákladem „Ohlasu,\" vydanou o kte-\nréžto poslední toužebně kritiku „Daliborem\" připověděnou co\nden očekáváme.\nZe Solnohradu. (Jelínek a Sitt.)\nZdej Ší hudební jednota „Mozarteum\" uspořádala letošního\nxoku ve spolek s jednotou „Dommusikverein\" večerní zábavy\npro komorní hudbu, v níž se zúčastnili následující umělci\nCaspar, Deisbock, Hartmann, Jahn, Kepler, Kuběna, Dr. Stie-\ngler a Walter a vaši krajané p. Jelínek a Sitt kteří jsouce\nzde koncertními mistry velmi blahodárně působí a výtečnou\nhrou a promýšleným přednosem vynikají. O tom jsem se pře-\nsvědčil v sonettu od Spohra, v němž oba působili. Y koncertě\njejž svrchujmenované jednoty dne 20. dubna uspořádaly, pro-\nvedena byla poprvé velmi zajímavá koncertantní synfonie\n(trojnásobný koncert) od W. Amad. Mozarta. První sadu této\nsynfonie pro housle, violu a cello s orkestrem, kterou Dr. Otto\nBach dle rukopisného Mozartova náčrtku provedl, instrumento-\nval a trojhlasou kadencí opatřil, přednesli koncertní mistři\nSitty Blan a Caspar, učitel na Mozarteum jakož i spolková ka-\npella s náležitým výrazem a nuancemi. Jak doslýchám odebere\nse koncertní mistr Sitt na prázdniny do svého rodiště Prahy.\nZ Vršce v Banátě dne 23. dubna (Beseda;.\nPoslední beseda byla zvláště proto velmi zajímavá, že v\nní účinkoval p. Martin Nováceky ředitel kůru v Bílé Církvi, a\np. Brunert. O dokonalé hře na housle p. Nováčka můžeme se\nvelmi stručně vyjádřit, hrálť výborně vyznačiv se svým citupl-\nným a hluboce promýšleným přednosem. Pan Brunert osvě dcil\nse obratnou hrou na piano co salonní pianista a přednášel mi-\nmo piecu od Chopina též s p. Hlaváčem Webrovo elektrisující\n„Vybídnutí k tanci\" pro dvě piana se skvělým výsledkem. Vel-\nké obliby došlo provedení hymny k sv. Cecilii od Gounoda,\nkterým se p. Nováček (housle), Brunert (piano) a Hlaváč (har-\nmonium) vyznamenali. Všichni tři došli velké pochvaly a byli\nhlučně voláni. Bělocírkevský zpěv. spolek přednesl sbor „Voj-\nvodina\" od MaksimoviČe a byl hlučnou pochvalou odměněn.\nZdejší spolek zapěl sbor od Jenka as bělocírkevským srbské\npísně, zaČež se mu bouřlivé pochvaly dostalo. =="}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103", "page_fin": "104", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Libně. (Dějiny zpěv. spol. „Věnceslav.\") (Pokračování.)", "titre_sommaire": "Z Libně. (Dějiny zpěv. spol. „Věnceslav.\") (Pokračování.)", "signature_source": "F. A. Zeman", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.5", "debut_caractere": 3145, "fin_caractere_exclue": 8396, "texte": "Z Libně. (Dějiny zpěv. spol. „Věnceslav.\") (Pokračování.)\nDne 1. března započato se cvičením. Shromážděných uví-\ntal p. Čapek vzletnou řečí, načež vznesený účel spolku nazna-\nčiv, Členů vytrvalé pilnosti a horlivosti vybízel. Spůsob\ncvičení p. C. byl zajímavý, snadno pochopitelný a úspěchy tak\nznačné, že soukr. spolek nás již dne 26. t. m. byl s to při\nslav. z mrtvých vstání Páně v průvodu Činně se zúČastniti. Je-\nlikož zpěv a hudba kostelní v těch dobách u nás velice sklesly;\nuznal spolek za důstojné k oslavení všech větších slavností dle\nmožnosti přispívati, což také skutečně učinil dne 5., 22. a 29.\nkvětna t, r. — Dne 12. června v předvečer jmenovin obec.\nstarosty p. Ant. Kubeše uspořádán mu ku poctě slavnostní\nprůvod s lampiony a zastaveníČko. Mezi jinými sbory zpívána\nbyla u příležitosti této i skladba p. Čapkova na slova p. Z.\nsložena a oslavenci věnována. Dne 12. července dostalo se\nspolku vys. povolení a dne 3. srpna na návrh p. Zemana ob-\ndržel jméno „Yěnceslav\" a darem dvanáctreo sborů od p. Tom.\nRonka tehdáž učitele ve YrŠovicích. Ku konci měsíce září u-\nsneŠeno odbývati vždy slavnostním spůsobem ukončení správního\nroku. Za tím účelem konána v Libni dne 28. září o 10. hod.\nmše sv., při kteréž „Yěnceslav\" Horákovu vokální mši přednesl;\nnačež veškeří členové sešli se do Školy, kdež po schválení do-\nsavádní zprávy spolku dle stanov předsevzata a vykonána byla\nvolba výboru pro r. 1865. Za starostu zvolen p. M. Stejskaly\njeho náměstkem stal se p. Jos. Pulchart, ředitelem p. Em. Ča-\npek, jednatelem p. F. A. Zeman, pokladníkem p. Jos. Voctář,\nlistovním p. V. Písek a obřadníkem p. K. Kalous. - Výkon-\nných údů bylo 25. Yěren zásadě účinkoval „Yěnceslav\" iv\nspráv, roce 1865 při církevních slavnostech a sice: dne 17\nříjna, 16. listopadu, 25. prosince, 12. února (1866), 15.a 16.\ndubna, 4., 15.a 18. června a 24. září, kterýžto den konána\nbyla v Libni slavnost svěcení praporu živnostenského spolku\nspojených obcí: Libeň, Vysočany, Prosek, Ďáblice, Chabry,\nČimice, Kobylis. Mimo to uspořádány byly průvody s lampiony\na zastavenícka: Ku poctě starosty spolku pana M. Stejskala v\npředvečer jeho jmenovin (dne 10 list.), opětně zvolenému obec.\nstarostovi panu A. Kubešovi dne 16. list. a v předvečer jeho\njmenovin (dne 12. června) a choti starosty Yěnceslava pí. M.\nStejskalové (dne 9. září), při kteréž příležitosti spanilomyslná\npaní tato na prapor spolkový štědrým darem (50 zl.) přispěti\nslíbila. Dne 12. list. uspořádán spolkem první „Věneček\" v\nhostinci p. F. Vyšohlída, kterážto zábava za přítomnosti téměř\nveškerých Členů obec. zastupitelstva a četného obecenstva od-\nbývána, utěšeně se zdařila. Dne 25. prosince v den jmenovin\nředitele svého p. Em. Čapka podány mu za jeho zásluhy, jichž\nsi svou obětavostí a horlivostí o spolek byl získal, zvláštní de-\nputací : stříbrem kovaná taktovka a blahopřání veškerých Členů\nYěnceslava. Dne 10. ledna (1865) byly spol. stanovy velesl.\nc. k. náměstnictvím stvrzeny, načež dne 21. února odbývána\nprvní pěvecká, hudební a deklamatorní beseda, při níž všecka\nčísla programu domácími silami u přítomnosti mnoha hostí\nsprávně provedena, milé zábavy poskytovala. Dne 20. srpna\nzastoupen byl „Yěnceslav\" při velkolepé národní slavnosti,\nkteráž za příčinou svěcení praporu zpěv. spol. „Moravan\" v\nKroměříži se odbývala, třemi Členy; byliť to pp. E. Čapek,\nR. Pulchart a M. Stejskal. Správní r. 1865 ukončen byl dne\n24. září pěveckou, hudební a deklamatorní „Besedou\" v hostinci\np. F. Deutsche, kteréž se valné množství obecenstva zúčastnilo.\nSbory (mezi nimiž i jedna pěkná skladba p. Čapkova), byly\nspolkem dobře nastudovány a správně předneseny, k skvělému\nvýsledku hudební Části přispěli pp. Em. Čapek, hudebník vý-\ntečných schopností Fr. Deutsch, J. Dunnebier a slč. F. Stej-\nskalova. Pěknými deklamacemi rozveselili přítomných A. Adam-\ncova a F. Veselá. V témž roce zakoupena i skříň na ar-\nchiv spolkový za 12 zl. a dvě pečetě za 5 zl. Výkonných\nČlenů bylo 26, přispívajících 6 a zakládající 2. Volba výboru\npro rok 1866 1 října; zvoleni byli pp. M. Stej-\nskal, Jos. Voctář, Em. Čapek, Frant. Zeman, Ant. Hausmann,\nK. Kalous a J. Chlostík. Od této doby až do dne 1. července\n(kde pro nastalé poměry válečné spolek v Činnosti ustál) zpí-\nval Věnceslav při církevních slavnostech dne 16. a 20. října,\n25. prosince (nešpory), 4.a 31. března, 20. května a při po-\nhřbu f Ant. Kubeše, obecního starosty a zakládajícího úda\nsvého dne 15. Června. Předvečer udělení cis. diplomu (dne 19.\nříjna), kde všecka skoro Čelnější okna v obci zdejší byla slav-\nnosíně osvětlena a mnohé domy významnými transparenty o-\nzdobeny, oslavil i zpěv. spolek slav. průvodem s lampiony as\nhudbou a zapěním několika vlastenských sborů. Dne 31. října\nusnesl se spolek na tom, přesídliti do příhodné místnosti, již\nmu byl p. Frt. Deutsch v hostinci svém laskavě propůjčil. Sta-\nrostovi svému ku jmeninám neopomenul Yěnceslav dne 10. list.\nopět slavnostní průvod a zastaveníČko uspořádati. Při zvaní\nku zábavě na den 22. listopadu ustanovené, podniknuta i sbírka\nna zřízení spolkového praporu, kteráž zhruba 189 zl. vynesla;\nzábava tato ve vkusně dekorované místnosti p. Vyšohlída od-\nbývaná, zdařila se výtečně. Jelikož se vzdal dosavádní ředitel\np. Em. čapek v měsíci tomto Činnosti ve spolku, zvolen v mi-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 892, "texte": "\"mořádné schůzi dne 19. pros. za ředitele místní učitel p. J.\nDunnebier, a „Věnceslav\" přestěhoval se opět do školy.\nDne 14. ledna obdržel spolek ocelový kadlub na odznaky a\n30 již hotových, majících podobu věnečku z lípového listí, v\njehož středu V. se nachází, stříbrných odznaků za 32 zl. „Be-\nseda\" dne 7. února v host. p. Vysohlída uspořádaná zdařila se\nopět zvláště za přispění některých sil z Prahy nad vše očeká-\nvání. Dne 4. října zvolen za obec. starostu p, M. Stejskal, je-\nmuž ku poctě velkolepý průvod zpěváckým spolkem byl uspo-\nřádán. Dne 7. října po slav* mši sv. sešli se členové Věncesla-\nva do Školy, kdež po schválení jednatelské zprávy volba výboru\npro r. 1867 byla předsevzata. Výsledek volby byl tentýž jako\nv roce minulém, jen místo ředitele bylo p. J. Důnnebierovi i\nna dále svěřeno. Výkonných údů bylo 26, přispívajících 22,\nzakládající 2.\n(Dokončení.)\n\nF. A. Zeman."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.5.4", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.6", "debut_caractere": 894, "fin_caractere_exclue": 7667, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\n* Rychnovský zpevácký spolek přijal jméno „Ko-\nlovrat\", jméno to nejušlechtilejšílio Šlechtice a mecenáše\nčeského, Hanuše hrabete z Kolovrat-Krakovských v Bře-\nznicích.\n* Zpevácký spolek „Beseda\" odbýval dne 22. dubna v\nmístnostech měšťanské besedy valnou hromadu za hojného ú-\nČastenství Členů a předsednictví p. Dra. Klaudyho. V nepří-\ntomnosti zároveň vystupujícího tajemníka přednesl stručně sám\np. sťarosta jednatelovu zprávu o potěšitelné Činnosti jednoty a\njmění spolkovém. Aby se vyhovělo všem nastalým potřebám\nspolku již proto, že Beseda v lůně umělecké Prahy hodlá za-\nříditi co do samostatnosti postrádaný sbor smíšených hlasu po\nboku svém, zvolena byla komise 3 Členů (p. dr. Kučery, řed.\nFerd. Hellera a Nováka) pro uspořádání a změnu stanov\nspolkových. Spolek se ustanovil na tom , že požádá p.\nhraběte ze Schonbornů ml. , aby přijal volbu protektora\njednoty. Výsledek volby nového výboru je následující : Za\nstarostu zvolen opět dr. Klaudy za náměstka dr. Kučera\nza ředitele Ferd. Heller za místoředitele Průcha tajem-\nníka Jind. Bohm pokladníka Wiedemann pořadatele Li-\nška archiváře SevČík - revisory účtů Possner a Mastný\nostatní Členy výboru: Novák, Uggé, Bláha.\n* Zpevácký spolek ~Lumír\" na Malé Straně uspořádal dne\n22. dubna t. r. svému předsedovi panu Vojtěchu Kreslovi za-\nstaveníČko s lampiony, při Čemž zapěl řízením svého ředitele\npana Josefa Drahorada dvě zastaveníČka a kadrylu z ruských\npísní od Nápravníka. Po druhém sboru měl jeden Člen spolku\nk panu předsedovi velmi dojemnou řeč, při níž mu provolal\ntřikrát „Na zdar!\" Pan předseda poděkovav se slíbil, že spo-\nlek bude seč jeho síly podporovati.\n* Smíchovský jarý zpév. spolek „Lukeš\" odbýval ve středu\n2B. dubna v místnostech m슝. besedy koncert, jehož vý-\nsledek vším právem se skvělým nazývati může; neboť veškera\nČísla byla obezřelým řízením p. J. Bergmanna nejen zdařile\nale i s takým zápalem provedena, že se téměř všechna (vyjma\nsbor Jarní od J. Krejčího a na Moravě od Dra Javůrka) opě-\ntovati musela. V koncertě účinkovaly 4 mladistvé a nadějné\nsíly pěvecké a sice sIČ. Char. Spannerova, Kat. Staudingrova,\np. Vávra ja p. Ant. Mašek. SIČ. Spannerova přednesla árii An-\nninky z Carostřelce a přidala byvši bouřlivým potleskem od-\nměněna roztomilou Kavánovou píseň „Juk\", která se velice lí-\nbila. SIČ. Staudingrova, altistka to se zvučným a příjemným hla-\nsem, vyznačila se pěkným přednosem písně „Touha\" od A. Win-\ntra tak, že hlučný potlesk nepřestal, dokud nezapěla ještě je-\ndnu skladbu; byla to arie Azuceny z Troubadouru. Rovněž\ntak jako tyto pěvkyně líbil se p. Vávra, jenž zapěl Abtovu\npíseň „Dobrou noc\" a na všestranné přání ještě národní píseň\n„Otče, otče nás\" přidal. Pan Vávra, žák p. J. Lukeše má tenor\nvelmi sympatétieký, barvitosti Veckova hlasu, jenž je už nyní\nznačné vystříben a jemuž pěknou budoucnost věstíme. Pan\nMasek, chvalne známý cellista přednesl velmi cituplně romanci\nod J. Veita a s velkou bravourou fantasii na motivy z Normy*\nJsa bouřlivě volán přidal jeste Ave Maria od Schuberta pro\ncello a dokázal, že se nemusí co do přednostu kantileny báti\nžádného soupeře. Dva něžné a půvabné Čtverozpěvy od K. Bendla\npro soprán, alt, tenor, bass, které sl. Spannerova, Staudingrova,\np. Vávra a Kučera precisně zapěli, došly velké pochvaly. Pan\nJan L. Lnkes, Čestný Člen spolku zúčastnil se ochotně ve sboru,\nČímž provedení nabyla ještě větší vřelosti. Jan Bergmann zí-\nskal si nejen obratným řízením sborů, ale i vkusným doprová-\nzením p. Maska na piano nemalou zásluhu. Pan Paukner do-\nprovázel obě pěvkyně a p. Vávru na pianu velmi dobře.\nv\n* Zpevácký spolek „Sebor6i v Novém Kníné byl založen\ndne 3. května 1868. Prozatímní výbor byl tento: Čeněk Kin-\nský, učitel co proz. předseda; Josef Seifert, účetní ; Anto-\nnín Holoubek, sládek; Emanuel Eska, ml. učitel; Jan\nLoh, hodinář. Dnem 20. prosince 1868 učiněn počátek sbírky\nna prapor a lze nám doufati, že sbírka tato brzo vzroste. Dne\n17. tmora byly stanovy potvrzeny, a dne 7. března odbývána\nprvní valná kromada. Za ochrance spolku jednohlasně zvolen\nveledůst. p. farář P. Josef Cerha, pan Karel Sebor Čestným Čle-\nnem, Antonín Holoubek, předseda. Jan TobiaŠ, místopředseda a\npokladník, Čeněk Kinský, ředitel. Kašpar Pečený, místoředitel,,\nEmanuel EŠka, jednatel. Spolek Čítá údů: Čestných 1, přispí-\nvajících 20, výkonných 19, úhrnem 40. Dne 18. března 1869\npřinesl spolek svému ochránci zastaveníČko ze 4 sborů a hodlá\ndne 6. Června 1869 věneček pro své údy uspořádati. Program,\na celou zprávu později podám.\n* Sadský zpevácký spolek „Ohlas\" zúčastnil se dne 23. du-\nbna 1. r. velmi Četně pohřebních obřadů zesnulé pí. J. Hever-\ntové, choti prvního učitele tamnejší hl. školy p. Em. Heverta,.\na osvědčil pravý bratrský soucit, který příkladu hodným mno-\nhému spolku býti může. Při vyklopení mrtvoly zapěl nadzmí-\nněný spolek řízením p. ředitele P. Waltera dojemnou pohřební\npíseň od Horáka a při průvodu „miserere\", jakož i druhého dne\nLablerovo requiem s chvalnou precisností provedl. „Sláva\"\njemu!\n* „Vlastislav\" v Heřmanové Městci uspořádal ochotným spo-\nluúČinkováním sl. Marie Horálkové, p. Horálka z Chrudimi a\nženské pěvecké jednoty „Cecilie\" v Heřmanově Městci v neděli\ndne 25. dubna 1869 v sále „u bílého beránka\" koncert. Pro-\ngram: „Vlasti,\" slova od J. Vlka, velký mužský sbor od A.\nB. TovaČovského; před. zpěv. sp. „Vlastislav.\" Ouvertura\nk opeře „Vilém Tell\" od Rossiniho; předn. na piano p. Korá-\nlek. „Ženský sbor\" od J. Srůtka; předn. pev. jednota „Ce~\ncilie.\" „Dobrou noc,\" píseň pro soprán od Kuekena; zpívá\nsl. Marie Horálkova. Solový sbor od Hynka Vojáčka; před*\nČlenové výboru „Vlastislava.\" >,Aj, Čo by bola drobná jate-\nlinka,\" píseň pro soprán od Pivody; zpívá sl. Horálkova.\n„Žabí kantáta/' žertovný mužský sbor od Henniga; k vícestran-\nné žádosti provede zpěv. spolek „Vlastislav.\" Arie z opery\n„Nocleh v Granadě\" od Kreutzra; zpívá sl. Horálkova. Po\nkoncertě následovala taneční zábava, při níž nově zřízený orke-\nstr kapelníka p. Karla KejklíČka účinkoval.\n* Přestický zpév. spolek „Skála\" uspořádal v neděli dne\n25. t. m.v místnostech u „císaře rakouského\" řádnou produkci,\njejížto program byl následující: 1. Proslov. 2. VŠe jen ku chvál\nsbor od Jelena. 3. Arie ze zpěvohry: Nocleh v'Granadě, od\nKreutzer-a. 4. Potpourri z Nabuchodonozora, čtveroruČní sklad-\nba pro piano. 5. Husitská, sbor od Liszta. 6. Deklamace:\nObrana krásného pohlaví, od Rubeše. 7. Duetto z opery: Li-\nbušin sňatek, od Škroupa. 8. Láska, dvojsbor od Zollnera*.\n9. Valčíkové rondo, pro jeden hlas s pianem od Gumberta*\n10. Deklamace: Kdo s koho. 11. ZastaveníČko od Bradského,\npíseň solová. 12. Čtverylka, ČtveroruČní skladba pro piano od\nLabického. 13. Cestování, sbor od Vašáka.\n* Stanovy pév. spolku „Košíř\" v Čechách, městečku to*\nna Moravě, došly vys. potvrzení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "106", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7515, "texte": "Zprávy.\n\n* České divadlo. 18. dubna: „Vilém Tell\"; — „Lazzaroní\nNeapolští\", komická operetka v jednom jednání od M.\nMaxe, překladem■ J. Bohma. Hudba od Jana Zajíce (po-\nprvé) ; 22. dubna: „ Car a tesař\", komická zpěvohra ve 3\njednáních, přeložená od J. Pečírky. Hudba od Lortzínga\n(nové studováno) ; 25. dubna ~Car a tesař\"; 27. dubna\n~Pigoletto.a Zajícovi „Lazzaroni Neapolstíu nejsou podlé\ntoho, aby nás se směrem Offenbachovým třeba jen poněkud\nsmířili; i tenkráte, když se postavíme na stanovisko po-\nvěstného Pařížana a nade vším pravým dramatickým umě-\nním velký kříž uděláme, i tenkráte nás nebudou moci ji-\nnak, než Částečně a relativně uspokojiti. Maxův text jest\nvelmi povrchní a velmi nedokonalá prače, v níž se episodní\nživly příliš do popředí derou a tak vlastní děj utiskují.\nZajícova hudba jest sice o něco ale ne o mnoho lepší;\nvětšina čísel trpí ale frázovitou bezvýznamností a šablono-\nvitostí, melodie jsou ostatně plynné a příjemné, však nepů-\nvodní a nesamostatné, nosíce znaky svých pravých původ-\nců zejmena Offenbacha a Vlachův zřejmě na čele.\nNejzdařilejší komposice jsou pijácký sbor, baletní hudba\n# parodující doprovázení „Pazzinových\" pantomim. Instru-\nmentace a technické spracování jsou v celé operetě Šťastné.\nProvedení uspokojilo nás ensemblem více než jednotlivými\núlohami; z dám byla slečna Hanusová („Cecco\") nejlepší,\njelikož netoliko své zpěvy svědomitě provedla, ale iv próze\na ve hře se patrně přičinila. Úloha „Rosiny \" nehodí se dle\nnašeho náhledu úplně pro slečnu Sákovou, která ostatně\nkorektně zpívala, pro sl. Ledererovu se ale „Pusetta\" do-\ncela nehodí, vyžadujeť rozhodně zpěvačku, která se dovede\ns úspěchem povznésti i nad kuplet. P. Vegr (Carletto) zpí-\nval a hrál svou nevděčnou úlohu trochu mdle , za to byl\nale pan Mošna co „Faloppa\" výtečným. Velmi smutný do-\njem učinil na nás „Pazzino\" páně Samberkův, jenž nám do-\nkázal nyní iv opeře, co z činohry dávno již víme: že totiž\nnáš ci-devant tragický milovník a salonní hrdina konečně\nna své herecké stupnici dostoupil výše, na které se mu\nmeze slušnosti a neslušnosti zdají býti docela neznámými;\nneboť jeho chování se v posledních scénách považujeme za\nskutečnou urážku obecenstva. Důležité místo zaujímá v\nbalet, o jehož vkusné aranžování si slečna\nHentzová bez odporu velkých zásluh získala; též provedení\n„Harlequiniady\" as 30 osobami bylo velmi dobré. Skvělá\núprava kostumů požadovala zajisté velkých obětí, a bylaby\ntaké úplně chvalitebná, kdyby alespoň klasická část reper-\ntoiru hlavně tragedie byla vším nutným již dosta-\ntečně zaopatřena. Páně Sebestův příjem uvedLJLortzin-\ngovu zpěvohru „Car a tesař\" nově studovanou a skoro na-\nveskrz nově obsazenou opět na naše jeviště. Pan benefi-\nciant (car Petr) upotřebil svého krásného hlasu sice k pěk-\nnému přednešení lyrických částí své úlohy především\nznámé písně v 3. jedn. ničil ale na mnoze tento úspěeh\nsvou hrou; mezi jiným přáli bychom si též věrnějšího za-\nchování všeobecně žnámé a typické téměř masky Petra Ve-\nlikého. Z ostatních spoluúčinkujících zajímal nejvíce pan\nKoubek (van Bett) nový náš basso buffo; hlas jeho jest\npěkný, zvučný, ačkoliv ne příliš hluboký, při tom dosti\ncvičený, hra jeho vzhledem k prvnímu vystoupení velmi\nroutinovaná, rozhodně humoristická a při tom volná, tak že\np.Koubek zajisté slušně vyplní mezeru v našem personálu,\nkterá se den ode dne stává citlivější. Ostatně doufáme, že\nbude později též méně extemporovati, a jak již Hamlet\npraví, „neříkati, co v úloze nestojí\"; nedařit se to vždy a\nkaždému. Sl. Kupková (Marie) a p. Barcal („Petr Ivanov\")\nprovedli dle svých sil tyto úlohy dosti zdařile; pan Végr\n4„Marquis de Chateauneuf\") ale potvrdil to, co jsme již při\nprvním jeho vystoupení řekli: že totiž síla jeho hlasu ani\npro menší lyrické úlohy nevystačí, jelikož v ensemblů ne-\nbude moci proniknouti; někdy bylo pouze viděti', že zpívá\na solová jeho čísla musela se na minimum seškrtati již při\nprvním provozování; při reprisi ochuravěl p. Végr náhle,\nčímž druhé jednání nemálo trpělo, hlavně pak vokální sex-\ntett, jenž při prvním představení pány Sebestou, Barcalem*\nVegrem, Cechem („Lord Syndham\"), Doubravským (Lefort)\na Koubkem tak výtečně byl proveden, že opakovati\nmusel. Vůbec byla celá zpěvohra, již řídil p. Cech při re-\nprisi méně precisní, než při příjmu páně Šebestové. O. H\\\n* „ Concert spirituel\" Jednoty hudebních umělců, dne 22.\ndubna na Žofíne. Handlovo oratorium „Israel v Egypte\"\njež bychom ostatně správněji nazvali velkou kantatou, ačkoliv\nprvní díl textu jest epickým, patří mezi ony skladby, jichž\njednotlivé Části, zvláště sbory, navždy zůstanou nepřestižitel-\nnými vzory hudební techniky, aniž by však celek Šťastné byl\nzaložen. Jednotvárné vypravování o ranách egyptských (I. díl)\na rozvláčný reflex, lyrické to horování, které mimo závěrečný\nchvalozpěv žádného hlavního stupňování nezná, zajisté nejsou\npříliš příznivou látkou pro oratorium; a jelikož celek ten iv\nhudbě jest přes příliš rozsáhlý a velmi nerozmanitý, stává se\npovšechné jeho pojmutí věru nesnadným a únavným. Proto\nmusí se i při provozování klásti na jednotlivá Čísla největší\nváha, a jen výtečné jich podání jest s to, uČiniti na moderní\nobecenstvo dojem, jaký by Handlova genia byl hoden. V kon-\ncertu „Jednoty hudebních umělců\", jenž se letos o celý mě-\nsíc opozdil, mohli jsme alespoň co do ensemblů, s orkestrem a\nse sbory až na některé nesprávnosti v zasazování posledních\na na poněkud nečisté ladění některých nástrojů v orkestru\nbýti docela spokojeni, neboť počínali si řízením p. kapelníka\nSkroupa velmi statné, zacež i na mnoze hlučnou pochvalu ob-\ndrželi. Méně nás potěšily v celku výkony solové; pan Vecko\nbyl ovsem výborným, ale ostatní nepodali to, co bychom vsím\nprávem žádati směli, a nalézáme jakéhosi zadostiučinění jen ve\nvědomí, že v Praze máme i jiné síly, které by úloze své lépe\ndostály. Z dám byla paní Perechonovd rozhodně lepší než sl.\nSzegalová, ačkoliv zpívala trochu apathicky a nejasně vokali-\nsovala. P. Krejčí vyniknul nad p. Eckhardta nenueenějŠím u-\npotřebením hlasu svého. Návštěva byla velmi četná.\nVarhaníci na pražském patronátu zadali před nedá-\nvnem k sl. městské radě stížnost stran substituce chorregentské-\nho místa u sv. HaŠtala, které nyní zastává kapelník p. Cech\n(Tausik). Varhaníci poukazují k tomu, že toliko varhaníkům\nna patronátě pražském přislusí substituce chorregentského místa\na nikoliv hudebníku, jenž si nedobyl až dosud žádných zásluh\no chrámovou hudbu na patronátě pražském. Netřeba ani podo-\ntknouti, že stížnost ta je úplné podstatná a spravedlivá, a jsme\ntaké jisti, ze sl. městská rada substitucí toho kterého chorregentské-\nho místa některému z varhaníků pražských udélí.\n* Slč. Johanka Peklova dochází ve Lvove Čím dále\ntím více obliby obecenstva. Před nedávnem vystoupila ve\n„Faustu\" co Markéta a byla několikrát hlučně volána. Též pan\nHynek, druhdy clen českého divadla, líbil se co Meíistofeles\nvelice.\n* SIČ. Poměrová, koloraturní pěvkyně a druhdy clen če-\nské opery, engažována jest nyní u opery v Štýrském Hradci.\n* Slč. Charlotta Jelínkova, koloraturní zpěvačka a pan\nlerd. Podhorský, clen opery Celovecké přibyli tyto dni do\nPrahy.\n* Slč. lereza Stolzova, naše slavná krajanka, je jak se\nFrance musicale dovídá, engažována od ředitele Perrina pro vel-\nkou operu v Paříži místo vsi. Sašovy.\n* SIČ. Eleonora z Ehrenbergů, výtečná naše koloraturní\npevkyne, jsouc pozvána v sobotu dne 24. dubna od J. Výs.\nvelkokněžny Oldenburské k hudební zábavě, zapěla několik pí-\nsní se skvělým výsledkem a obdržela od princezny\nametisty vykládaný náramek."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6856, "texte": "* SIČ. Rouhalova ap. Paleček n Moskvě. Oba tito čeští\numělci účinkovali v slovansko-italských koncertech, které byly\nuspořádány italskou společností a provozovány ve velkém di-\nvadle. Koncerty odbývaly se při zvýšených cenách, což bylo\nhojné návštěvě poněkud na ujmu. ~SIČ. Gabriela Roubalo vau\npraví Moskovskija Vědomostija, předeslavši stručný životopisný\nnástin Gabrielin, „je opravdu dramatická pěvkyně s výtečnou\nŠkolou, vynikajíc ušlechtilým a vytříbeným vkusem. Ona zpí-\nvala s velkým úspěchem duetto Marcella a Valentiny, arii z o-\npery „Luisa Miiller\" a několik Českých a ruských písní. Pů-\nvabný zevnějšek přispívá k scénickému výsledku sIČ. Roubalo vě.\nPan J. Paleček, první bass českého národního divadla je\nnadán od přírody vzácným, neobyčejným orgánem, jenž došel\npečlivého a dokonalého vzdělání. Pan Paleček je jeste mlád a\npři všech uměleckých vlastnostech, kterých bylo Moskevské o-\nbecenstvo svědkem, lze mu předpovídati skvělou budoucnost a\nevropskou pověst. Všechny své partie v pospolných kusech\ni solu zapěl Velmi krásně a musel solo na všestrannou bouř-\nlivou pochvalu opakovat. Ferd. Laub provedl s Mikulášem Ru-\nbinsteinem duetto z „Oberona\" od Wolfa a Vieuxíempse, pak\nsvůj polonéz a Vieuxtempsovou fantasii na ruské nápěvy s ob-\nvyklou dokonalostí. V 2. koncertu byla sIČ. Roubalova\nvelkolepá zvláště varii z Gounodova „Fausta.\" V těchto dnech\nuspořádán bude ještě jeden slovansko-italský koncert.\n* Pan Arnošt Grund, druhdy Člen České opery, přibyl\ntyto dny do Prahy. S jeho pohostinské hry na dvor. divadle\nve Vídni sešlo prý úplně; z jakých příčin není nám známo.\n* Stipendia pro básníky, hudebníky, malíře} sochaře atd.,\nkteré ministerstvo každoročně domácím umělcům udílí, jsou nyní\nopět uprázdněna. Mladí umělci, kteří ve svém oboru něco zna-\nčného byli dokázali, nechť se hlásí o ně. Částka na všecka\nstipendia určená obnáší 16.000 zl. r. Č.\n* Sic. Vítali, slavná italská pěvkyne, která v loni na\nčeském jevišti pohostinsku zpívala, přibyla před nedávnem do\nPrahy a vystoupí opět na Českém divadle. Při její pohostinských\nhrách uslyšíme as dvě zde méně známé opery, mezi jiným\n„Crispino e Ja comare\" (Krišpín a kmotra) od L. Ricciho. SIČ.\nVitali engažována jest pro příští saisonu do Káhiry (Kairo) s\nvelmi skvělým honorárem.\nChrámová hudba v Praze a její pestovatele. (Dok.) Obe-\nzřelí a sběhlí ředitelové kůru dovedou dělati tehdáž dobrou hud-\nbu, mají-li k ruce zdatné hudebníky a zpěváky a je-li tedy za-\npotřebí k zdařilému provedení nějaké skladby vůbec obratných\na zdatných hudebníků a zpěváků, tím více jich vyžaduje hudba\nkostelní, poněvadž ředitelové kůru nemohou se svými orkestry\nkromě vokalistů z ohledů finančních odbývati zkoušky.\nHudebníci musí tedy vše jen prima vista t. j. z Čistá jasna\nhráti, což se neděje u stálých dobře placených orkestrů (n. p.\ndivadelních), které provozují světskou hudbu. Dobré hudební\nšily dělají zase větší hmotné požadavky, jimž ředitelové kůru\npři nynějších poměrech i při nezištné lásce k umění a oběta-\nvosti přec jen vyhověti nemohou. Získá-li si ale ředitelové\npřec nějaké dobré síly, tu se zhusta opět stává, že se mu k\nfunkci nedostaví, poněvadž jim nezáleží ničeho na takovémto\npostavení. A co má to pak za následek? Ředitel kůru chtěje\nprovozovati nějakou vetší mši\\ musí Častokrát svůj hudební pro-\ngram teprv až na kůru změniti a místo té které větší a krá-\nsnější mše předložiti menší a slabší. Drží-li ředitel po jednom\nstálém tenoristu a bassistu, musí se vždy obávati, že nedosta-\nví-li se jeden neb druhý k funkci, nebude možná skladbu řá-\ndné provésti a drží-li ze zvláštní obětavosti po dvou tenoristech\na bassistech, tu se Častěji zase přihodí, že spoléhaje se jeden\nna druhého, žádný se konečně k funkci nedostaví. Co má zde\nředitel činiti? Obratných mužských kostelních pěvců a jmeno-\nvitě tenoristů nachází se pořídku a je někdy věcí velmi nesna-\ndnou si je opatřit! již i také za tou příčinou, poněvadž se služby\nBoží v chrámích pražských, kdož porůznu účinkují, větším dí-\nlem v stejnou hodinu (o 9 hod.) odbývají. Též padá jeste ta\nokolnost na váhu, že i někteří ze zpěváků těch ve dvou ano i\nve třech chrámích za sebou zpívají a za tou příčinou z jednolio\ndo druhého pozdě přicházívají. Takých a podobných nehod má\nředitel kůru bezpočtu a tu se nelze diviti, že jde vždy jen a\njakýmsi strachem ku každé funkci na kůr, poněvadž nemůže\nnikdy s jistotou na svůj orkestr a zpěváky pocítati. Ze všeho\ntoho vysvítá jasně a patrně, jak nesnndné a obtížné je posta-\nvení ředitelů kůru a to tím více, poněvadž oni při těchto ne-\nblahých poměrech přev zodpovědní jsou svému duchovnímu a\nsvětskému představenstvu; Vyzaduje-li tedy postavení ředitelů\nkůru jiz samo, aby byli a) praktičtí varhaníci, b) dobří učite-\nlové zpěvu, c) obezřelí dirigenti, d) praktičtí znalci alespoň ně-\njakého hudebního nástroje aneb alespoň praktičtí znalci techniky\ntěchto nástrojů; vůbec v každém odvětví hudebním prakticky\nvzdělaní hudebníci: nuze tu také dlužno pestitele chrámové\nhudby materielné lépe obmysliti, nez jak az dosud se to jdeje.\n* SI. Ch. z Tiefensee, koncertní pěvkyně a rodilá CeŠka\nkoncertovala tyto dni u král. dvora v Stuttgarte a zanítila výte-\nčným přednosem ruských národních písní veškeré posluchače.\n* Pan Edvard Horák, rodák nás a ředitel klavírního\nústavu ve Vídni uspořádal před nedávnem s chovanci svými\nkoncertní zábavu, která nejen u obecenstva, nýbrž i u kritiky\ns velkou pochvalou se potkala. Mezi jinými kusy přednesen\nbyl od žáků p. Horákových též Schubertňv pochod na pěta-\ndvacíti pianech pro 100 rukou velmi precisně a správně a u-\ncinil na posluchače velkolepý účinek. P. E. Horák je rodilý\nz Přelouče a žák klavírního xistavu p. Prokše. Piana na něž\nžáci hráli, pocházely z dílny našeho krajana dvorního dodavatele\npian p. Hej cmanna.\n* Pan Jos. ChrSj kapelník orkestru měšťanských granát-\nníků převzal tyto dni salonní kapellu p. Schmída.\n* Pan Dr. A. V. Ambros obdržel od vděčných poslu-\nchačů jeho přednášek velmi krásné JBosendorfské piano darem.\nDárcové objednali u Bosendorfa ve Vídni sice jen jednoduché\npiano, avšak uměnímilovný továrník, chtěje také osvědčit úctu\nk slovútnému našemu dějepisci hudebnímu, poslal Ambrosovi vel-\nmi ozdobné piano.\n* Sic. Sittova, jedna z výtečných žákyň p. Pivodových\nengažována bude jak doslýcháme od ředitelstva ěeského divadla\npro české jeviště.\n* Pan A. Hromada, rodák nás a k. dvorní pěvec v\nStuttgartu, jest rozhodným miláčkem tamějšího obecenstva. Před\nnedávnem vystoupil týž umělec co Valentin v Gounodove\n„Faustu\" a provedl tak výtečně svou úlohu, že po úmrtní scé-\nně hlučně vyvolán byl. Tyto dny zpíval p. Hromada, jenž je\nžákem chvalně známého Fr. Pivody, v Ulmu pohostinsky ca\nPizaro v Beethovenově „Fidelio\" a došel všestranné pochvaly\njak od obecenstva, tak od kritiků, a není se také co divit,\nneboť pan Hromada vyniká krásným, zvučným barytonem a\nhlubokým cituplným přednosem.\n\n—n."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "106", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.6.1", "titre_corps": "* České divadlo. 18. dubna: „Vilém Tell\"; — „Lazzaroní", "titre_sommaire": "* České divadlo. 18. dubna: „Vilém Tell\"; — „Lazzaroní", "signature_source": "—n", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.7", "debut_caractere": 9, "fin_caractere_exclue": 7515, "texte": "* České divadlo. 18. dubna: „Vilém Tell\"; — „Lazzaroní\nNeapolští\", komická operetka v jednom jednání od M.\nMaxe, překladem■ J. Bohma. Hudba od Jana Zajíce (po-\nprvé) ; 22. dubna: „ Car a tesař\", komická zpěvohra ve 3\njednáních, přeložená od J. Pečírky. Hudba od Lortzínga\n(nové studováno) ; 25. dubna ~Car a tesař\"; 27. dubna\n~Pigoletto.a Zajícovi „Lazzaroni Neapolstíu nejsou podlé\ntoho, aby nás se směrem Offenbachovým třeba jen poněkud\nsmířili; i tenkráte, když se postavíme na stanovisko po-\nvěstného Pařížana a nade vším pravým dramatickým umě-\nním velký kříž uděláme, i tenkráte nás nebudou moci ji-\nnak, než Částečně a relativně uspokojiti. Maxův text jest\nvelmi povrchní a velmi nedokonalá prače, v níž se episodní\nživly příliš do popředí derou a tak vlastní děj utiskují.\nZajícova hudba jest sice o něco ale ne o mnoho lepší;\nvětšina čísel trpí ale frázovitou bezvýznamností a šablono-\nvitostí, melodie jsou ostatně plynné a příjemné, však nepů-\nvodní a nesamostatné, nosíce znaky svých pravých původ-\nců zejmena Offenbacha a Vlachův zřejmě na čele.\nNejzdařilejší komposice jsou pijácký sbor, baletní hudba\n# parodující doprovázení „Pazzinových\" pantomim. Instru-\nmentace a technické spracování jsou v celé operetě Šťastné.\nProvedení uspokojilo nás ensemblem více než jednotlivými\núlohami; z dám byla slečna Hanusová („Cecco\") nejlepší,\njelikož netoliko své zpěvy svědomitě provedla, ale iv próze\na ve hře se patrně přičinila. Úloha „Rosiny \" nehodí se dle\nnašeho náhledu úplně pro slečnu Sákovou, která ostatně\nkorektně zpívala, pro sl. Ledererovu se ale „Pusetta\" do-\ncela nehodí, vyžadujeť rozhodně zpěvačku, která se dovede\ns úspěchem povznésti i nad kuplet. P. Vegr (Carletto) zpí-\nval a hrál svou nevděčnou úlohu trochu mdle , za to byl\nale pan Mošna co „Faloppa\" výtečným. Velmi smutný do-\njem učinil na nás „Pazzino\" páně Samberkův, jenž nám do-\nkázal nyní iv opeře, co z činohry dávno již víme: že totiž\nnáš ci-devant tragický milovník a salonní hrdina konečně\nna své herecké stupnici dostoupil výše, na které se mu\nmeze slušnosti a neslušnosti zdají býti docela neznámými;\nneboť jeho chování se v posledních scénách považujeme za\nskutečnou urážku obecenstva. Důležité místo zaujímá v\nbalet, o jehož vkusné aranžování si slečna\nHentzová bez odporu velkých zásluh získala; též provedení\n„Harlequiniady\" as 30 osobami bylo velmi dobré. Skvělá\núprava kostumů požadovala zajisté velkých obětí, a bylaby\ntaké úplně chvalitebná, kdyby alespoň klasická část reper-\ntoiru hlavně tragedie byla vším nutným již dosta-\ntečně zaopatřena. Páně Sebestův příjem uvedLJLortzin-\ngovu zpěvohru „Car a tesař\" nově studovanou a skoro na-\nveskrz nově obsazenou opět na naše jeviště. Pan benefi-\nciant (car Petr) upotřebil svého krásného hlasu sice k pěk-\nnému přednešení lyrických částí své úlohy především\nznámé písně v 3. jedn. ničil ale na mnoze tento úspěeh\nsvou hrou; mezi jiným přáli bychom si též věrnějšího za-\nchování všeobecně žnámé a typické téměř masky Petra Ve-\nlikého. Z ostatních spoluúčinkujících zajímal nejvíce pan\nKoubek (van Bett) nový náš basso buffo; hlas jeho jest\npěkný, zvučný, ačkoliv ne příliš hluboký, při tom dosti\ncvičený, hra jeho vzhledem k prvnímu vystoupení velmi\nroutinovaná, rozhodně humoristická a při tom volná, tak že\np.Koubek zajisté slušně vyplní mezeru v našem personálu,\nkterá se den ode dne stává citlivější. Ostatně doufáme, že\nbude později též méně extemporovati, a jak již Hamlet\npraví, „neříkati, co v úloze nestojí\"; nedařit se to vždy a\nkaždému. Sl. Kupková (Marie) a p. Barcal („Petr Ivanov\")\nprovedli dle svých sil tyto úlohy dosti zdařile; pan Végr\n4„Marquis de Chateauneuf\") ale potvrdil to, co jsme již při\nprvním jeho vystoupení řekli: že totiž síla jeho hlasu ani\npro menší lyrické úlohy nevystačí, jelikož v ensemblů ne-\nbude moci proniknouti; někdy bylo pouze viděti', že zpívá\na solová jeho čísla musela se na minimum seškrtati již při\nprvním provozování; při reprisi ochuravěl p. Végr náhle,\nčímž druhé jednání nemálo trpělo, hlavně pak vokální sex-\ntett, jenž při prvním představení pány Sebestou, Barcalem*\nVegrem, Cechem („Lord Syndham\"), Doubravským (Lefort)\na Koubkem tak výtečně byl proveden, že opakovati\nmusel. Vůbec byla celá zpěvohra, již řídil p. Cech při re-\nprisi méně precisní, než při příjmu páně Šebestové. O. H\\\n* „ Concert spirituel\" Jednoty hudebních umělců, dne 22.\ndubna na Žofíne. Handlovo oratorium „Israel v Egypte\"\njež bychom ostatně správněji nazvali velkou kantatou, ačkoliv\nprvní díl textu jest epickým, patří mezi ony skladby, jichž\njednotlivé Části, zvláště sbory, navždy zůstanou nepřestižitel-\nnými vzory hudební techniky, aniž by však celek Šťastné byl\nzaložen. Jednotvárné vypravování o ranách egyptských (I. díl)\na rozvláčný reflex, lyrické to horování, které mimo závěrečný\nchvalozpěv žádného hlavního stupňování nezná, zajisté nejsou\npříliš příznivou látkou pro oratorium; a jelikož celek ten iv\nhudbě jest přes příliš rozsáhlý a velmi nerozmanitý, stává se\npovšechné jeho pojmutí věru nesnadným a únavným. Proto\nmusí se i při provozování klásti na jednotlivá Čísla největší\nváha, a jen výtečné jich podání jest s to, uČiniti na moderní\nobecenstvo dojem, jaký by Handlova genia byl hoden. V kon-\ncertu „Jednoty hudebních umělců\", jenž se letos o celý mě-\nsíc opozdil, mohli jsme alespoň co do ensemblů, s orkestrem a\nse sbory až na některé nesprávnosti v zasazování posledních\na na poněkud nečisté ladění některých nástrojů v orkestru\nbýti docela spokojeni, neboť počínali si řízením p. kapelníka\nSkroupa velmi statné, zacež i na mnoze hlučnou pochvalu ob-\ndrželi. Méně nás potěšily v celku výkony solové; pan Vecko\nbyl ovsem výborným, ale ostatní nepodali to, co bychom vsím\nprávem žádati směli, a nalézáme jakéhosi zadostiučinění jen ve\nvědomí, že v Praze máme i jiné síly, které by úloze své lépe\ndostály. Z dám byla paní Perechonovd rozhodně lepší než sl.\nSzegalová, ačkoliv zpívala trochu apathicky a nejasně vokali-\nsovala. P. Krejčí vyniknul nad p. Eckhardta nenueenějŠím u-\npotřebením hlasu svého. Návštěva byla velmi četná.\nVarhaníci na pražském patronátu zadali před nedá-\nvnem k sl. městské radě stížnost stran substituce chorregentské-\nho místa u sv. HaŠtala, které nyní zastává kapelník p. Cech\n(Tausik). Varhaníci poukazují k tomu, že toliko varhaníkům\nna patronátě pražském přislusí substituce chorregentského místa\na nikoliv hudebníku, jenž si nedobyl až dosud žádných zásluh\no chrámovou hudbu na patronátě pražském. Netřeba ani podo-\ntknouti, že stížnost ta je úplné podstatná a spravedlivá, a jsme\ntaké jisti, ze sl. městská rada substitucí toho kterého chorregentské-\nho místa některému z varhaníků pražských udélí.\n* Slč. Johanka Peklova dochází ve Lvove Čím dále\ntím více obliby obecenstva. Před nedávnem vystoupila ve\n„Faustu\" co Markéta a byla několikrát hlučně volána. Též pan\nHynek, druhdy clen českého divadla, líbil se co Meíistofeles\nvelice.\n* SIČ. Poměrová, koloraturní pěvkyně a druhdy clen če-\nské opery, engažována jest nyní u opery v Štýrském Hradci.\n* Slč. Charlotta Jelínkova, koloraturní zpěvačka a pan\nlerd. Podhorský, clen opery Celovecké přibyli tyto dni do\nPrahy.\n* Slč. lereza Stolzova, naše slavná krajanka, je jak se\nFrance musicale dovídá, engažována od ředitele Perrina pro vel-\nkou operu v Paříži místo vsi. Sašovy.\n* SIČ. Eleonora z Ehrenbergů, výtečná naše koloraturní\npevkyne, jsouc pozvána v sobotu dne 24. dubna od J. Výs.\nvelkokněžny Oldenburské k hudební zábavě, zapěla několik pí-\nsní se skvělým výsledkem a obdržela od princezny\nametisty vykládaný náramek."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6856, "texte": "* SIČ. Rouhalova ap. Paleček n Moskvě. Oba tito čeští\numělci účinkovali v slovansko-italských koncertech, které byly\nuspořádány italskou společností a provozovány ve velkém di-\nvadle. Koncerty odbývaly se při zvýšených cenách, což bylo\nhojné návštěvě poněkud na ujmu. ~SIČ. Gabriela Roubalo vau\npraví Moskovskija Vědomostija, předeslavši stručný životopisný\nnástin Gabrielin, „je opravdu dramatická pěvkyně s výtečnou\nŠkolou, vynikajíc ušlechtilým a vytříbeným vkusem. Ona zpí-\nvala s velkým úspěchem duetto Marcella a Valentiny, arii z o-\npery „Luisa Miiller\" a několik Českých a ruských písní. Pů-\nvabný zevnějšek přispívá k scénickému výsledku sIČ. Roubalo vě.\nPan J. Paleček, první bass českého národního divadla je\nnadán od přírody vzácným, neobyčejným orgánem, jenž došel\npečlivého a dokonalého vzdělání. Pan Paleček je jeste mlád a\npři všech uměleckých vlastnostech, kterých bylo Moskevské o-\nbecenstvo svědkem, lze mu předpovídati skvělou budoucnost a\nevropskou pověst. Všechny své partie v pospolných kusech\ni solu zapěl Velmi krásně a musel solo na všestrannou bouř-\nlivou pochvalu opakovat. Ferd. Laub provedl s Mikulášem Ru-\nbinsteinem duetto z „Oberona\" od Wolfa a Vieuxíempse, pak\nsvůj polonéz a Vieuxtempsovou fantasii na ruské nápěvy s ob-\nvyklou dokonalostí. V 2. koncertu byla sIČ. Roubalova\nvelkolepá zvláště varii z Gounodova „Fausta.\" V těchto dnech\nuspořádán bude ještě jeden slovansko-italský koncert.\n* Pan Arnošt Grund, druhdy Člen České opery, přibyl\ntyto dny do Prahy. S jeho pohostinské hry na dvor. divadle\nve Vídni sešlo prý úplně; z jakých příčin není nám známo.\n* Stipendia pro básníky, hudebníky, malíře} sochaře atd.,\nkteré ministerstvo každoročně domácím umělcům udílí, jsou nyní\nopět uprázdněna. Mladí umělci, kteří ve svém oboru něco zna-\nčného byli dokázali, nechť se hlásí o ně. Částka na všecka\nstipendia určená obnáší 16.000 zl. r. Č.\n* Sic. Vítali, slavná italská pěvkyne, která v loni na\nčeském jevišti pohostinsku zpívala, přibyla před nedávnem do\nPrahy a vystoupí opět na Českém divadle. Při její pohostinských\nhrách uslyšíme as dvě zde méně známé opery, mezi jiným\n„Crispino e Ja comare\" (Krišpín a kmotra) od L. Ricciho. SIČ.\nVitali engažována jest pro příští saisonu do Káhiry (Kairo) s\nvelmi skvělým honorárem.\nChrámová hudba v Praze a její pestovatele. (Dok.) Obe-\nzřelí a sběhlí ředitelové kůru dovedou dělati tehdáž dobrou hud-\nbu, mají-li k ruce zdatné hudebníky a zpěváky a je-li tedy za-\npotřebí k zdařilému provedení nějaké skladby vůbec obratných\na zdatných hudebníků a zpěváků, tím více jich vyžaduje hudba\nkostelní, poněvadž ředitelové kůru nemohou se svými orkestry\nkromě vokalistů z ohledů finančních odbývati zkoušky.\nHudebníci musí tedy vše jen prima vista t. j. z Čistá jasna\nhráti, což se neděje u stálých dobře placených orkestrů (n. p.\ndivadelních), které provozují světskou hudbu. Dobré hudební\nšily dělají zase větší hmotné požadavky, jimž ředitelové kůru\npři nynějších poměrech i při nezištné lásce k umění a oběta-\nvosti přec jen vyhověti nemohou. Získá-li si ale ředitelové\npřec nějaké dobré síly, tu se zhusta opět stává, že se mu k\nfunkci nedostaví, poněvadž jim nezáleží ničeho na takovémto\npostavení. A co má to pak za následek? Ředitel kůru chtěje\nprovozovati nějakou vetší mši\\ musí Častokrát svůj hudební pro-\ngram teprv až na kůru změniti a místo té které větší a krá-\nsnější mše předložiti menší a slabší. Drží-li ředitel po jednom\nstálém tenoristu a bassistu, musí se vždy obávati, že nedosta-\nví-li se jeden neb druhý k funkci, nebude možná skladbu řá-\ndné provésti a drží-li ze zvláštní obětavosti po dvou tenoristech\na bassistech, tu se Častěji zase přihodí, že spoléhaje se jeden\nna druhého, žádný se konečně k funkci nedostaví. Co má zde\nředitel činiti? Obratných mužských kostelních pěvců a jmeno-\nvitě tenoristů nachází se pořídku a je někdy věcí velmi nesna-\ndnou si je opatřit! již i také za tou příčinou, poněvadž se služby\nBoží v chrámích pražských, kdož porůznu účinkují, větším dí-\nlem v stejnou hodinu (o 9 hod.) odbývají. Též padá jeste ta\nokolnost na váhu, že i někteří ze zpěváků těch ve dvou ano i\nve třech chrámích za sebou zpívají a za tou příčinou z jednolio\ndo druhého pozdě přicházívají. Takých a podobných nehod má\nředitel kůru bezpočtu a tu se nelze diviti, že jde vždy jen a\njakýmsi strachem ku každé funkci na kůr, poněvadž nemůže\nnikdy s jistotou na svůj orkestr a zpěváky pocítati. Ze všeho\ntoho vysvítá jasně a patrně, jak nesnndné a obtížné je posta-\nvení ředitelů kůru a to tím více, poněvadž oni při těchto ne-\nblahých poměrech přev zodpovědní jsou svému duchovnímu a\nsvětskému představenstvu; Vyzaduje-li tedy postavení ředitelů\nkůru jiz samo, aby byli a) praktičtí varhaníci, b) dobří učite-\nlové zpěvu, c) obezřelí dirigenti, d) praktičtí znalci alespoň ně-\njakého hudebního nástroje aneb alespoň praktičtí znalci techniky\ntěchto nástrojů; vůbec v každém odvětví hudebním prakticky\nvzdělaní hudebníci: nuze tu také dlužno pestitele chrámové\nhudby materielné lépe obmysliti, nez jak az dosud se to jdeje.\n* SI. Ch. z Tiefensee, koncertní pěvkyně a rodilá CeŠka\nkoncertovala tyto dni u král. dvora v Stuttgarte a zanítila výte-\nčným přednosem ruských národních písní veškeré posluchače.\n* Pan Edvard Horák, rodák nás a ředitel klavírního\nústavu ve Vídni uspořádal před nedávnem s chovanci svými\nkoncertní zábavu, která nejen u obecenstva, nýbrž i u kritiky\ns velkou pochvalou se potkala. Mezi jinými kusy přednesen\nbyl od žáků p. Horákových též Schubertňv pochod na pěta-\ndvacíti pianech pro 100 rukou velmi precisně a správně a u-\ncinil na posluchače velkolepý účinek. P. E. Horák je rodilý\nz Přelouče a žák klavírního xistavu p. Prokše. Piana na něž\nžáci hráli, pocházely z dílny našeho krajana dvorního dodavatele\npian p. Hej cmanna.\n* Pan Jos. ChrSj kapelník orkestru měšťanských granát-\nníků převzal tyto dni salonní kapellu p. Schmída.\n* Pan Dr. A. V. Ambros obdržel od vděčných poslu-\nchačů jeho přednášek velmi krásné JBosendorfské piano darem.\nDárcové objednali u Bosendorfa ve Vídni sice jen jednoduché\npiano, avšak uměnímilovný továrník, chtěje také osvědčit úctu\nk slovútnému našemu dějepisci hudebnímu, poslal Ambrosovi vel-\nmi ozdobné piano.\n* Sic. Sittova, jedna z výtečných žákyň p. Pivodových\nengažována bude jak doslýcháme od ředitelstva ěeského divadla\npro české jeviště.\n* Pan A. Hromada, rodák nás a k. dvorní pěvec v\nStuttgartu, jest rozhodným miláčkem tamějšího obecenstva. Před\nnedávnem vystoupil týž umělec co Valentin v Gounodove\n„Faustu\" a provedl tak výtečně svou úlohu, že po úmrtní scé-\nně hlučně vyvolán byl. Tyto dny zpíval p. Hromada, jenž je\nžákem chvalně známého Fr. Pivody, v Ulmu pohostinsky ca\nPizaro v Beethovenově „Fidelio\" a došel všestranné pochvaly\njak od obecenstva, tak od kritiků, a není se také co divit,\nneboť pan Hromada vyniká krásným, zvučným barytonem a\nhlubokým cituplným přednosem.\n\n—n."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "106", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.7", "titre_corps": "* Uprázdněná místa hudebnická. V městě bavorském Neustadt", "titre_sommaire": "* Uprázdněná místa hudebnická. V městě bavorském Neustadt", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.8", "debut_caractere": 6858, "fin_caractere_exclue": 7658, "texte": "* Uprázdněná místa hudebnická. V městě bavorském Neustadt\na. Hardt uprázdněno jest místo ředitele hudby u jednoty\n„Ceciliea s ročním platem 500 zl., při čemž se podotýká, že\nobdrží gratifikaci 200 zl. osvědcí-li se pilným a horlivým. U-\nchazeci nechť se vykážou vysvědčením, že umí hrát housle a\nklavír a umí vyučovat zpěvu. Lhůta trvá až do 15. května.\nŽádosti n-echť se zašlou pod adresou H. Klipfel, Vorstand des\nCaecilienvereines in Neustadt a Haardt (Rhein-Baiern). •—U dvor-\nního orkestru v Carlsruhe uprázdněno jest místo druhého hou-\nslisty a místa dvou prvních tenoristů ve sboru. Dlužno se o-\nbrátit v záležitosti té k dvorní intendancí v Carlsruhe. — Pro\nlázeňské místo Konigsdorf — Ixterzeml v horním Slezsku hledá\nse hudební kapella. Dlužno se obrátit k dozorstvu lázní\n(Badeinspektion)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-05-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-05-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1869-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "106", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.8", "debut_caractere": 7660, "fin_caractere_exclue": 7754, "texte": "Listárna.\nPanu Š. v B.: K tomu účeli doporučuju Vám výtečnou „Nauku\no harmonii\" od Fr. Blažka."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.1", "texte": "Pamětní spis\no rakouských a francouzských žestových dechových\nnástrojích.\nSepsal Václav Cervený.\n(Pokračování.)\nProf. Arnošt Pauer stanovil u příležitosti Londýnské vý-\nstavy rozdíl mezi rakouskými a francouzskými žestovými de-\nchovými nástroji.\nU francouzské soustavy jsou roury méně konické, ano\npři větším počtu na prosto válcovité; proto také vydávají ja-\nsnější, ostřejší tón, jenž je také u vyšších nástrojů, jako u\npolnic krátký. Tato krátkost tónu vyplývá částečně z toho,\nže je postavena mašina v prostředku. Jelikož válcovité roury\nvydávají bez toho už kratšího tónu, přeruší se vibrace ná-\ntrubkové roury mašinou v středu nástroje postavenou a její\npokračování nemůže se díti u jedné části nástroje. Násled-\nkem válcovitých rour musí mašiny u nástrojů s vyššími tóny,\njako Cornet á pistons míti širokou mensuru a z té příčiny\nse ve výšce nesnadně na ně troubí, kterážto vada se odstra-\nní pouze malým nátrubkem. Francouzské dechové nástroje\nmají slabé mašiny a leží-li také u nich mašina blížeji nátrub-\nku, jsou přece roury jejich v poměru k celé vlně hlaholu\na hlavním rourám příliš ouzké, tak že nelze snadno proud\nvzduchový prohnat a za tou příčinou slaběji zníti musí, což se\ndokázalo při zkoušení francouzských a anglických nástrojů\nu porovnání s rakouskými. Francouzské nástroje jsou mimo\nto stavěny ze silnějšího kovu, který sice připouští většího u-\nžívání mašin k vytvoření rour, ale také vyžaduje většího na-\nmáhání plic k vy vodění potřebné vibrace. Kromě toho je\npozoruhodno u francouzských nástrojů, že sopránové, altové,\ntenorové, barytonové a bassové nástroje mají skoro tutéž\nbarvitost.\nSoustava rakouských nástrojů skládá se však a) z ku-\nželovitých rour s plným, jemným a delším tónem a b) z\nválcovitých rour s drčecím, pronikavým a svěžím tónem.\nSpočíváť dále na zásadě, že se mašina co možná blízko ná-\ntrubku nachází, aby se tím docílilo více vibračních rour pod\nmašinou a snadnějšího se ozvání a silnějšího, delšího tónu.\nPoněvadž se ještě v Rakousku neužívá parních strojů při vy-\nrábění žestových nástrojů, jako ve Francii toho užívá Gau-\ntrot, nýbrž vše se rukou dělá; může se také užiti slabšího\nkovu, který přirozeným spůsobem lépe svědčí vibraci. Spo-\njení nástrojů s kuželovitými a válcovitými rourami poskytuje\nvětší množství rozličných barvitostí a nedá se upříti, že sly-\nšíme rakouskou vojenskou hudbu pro její zvučnost z větší\nvzdálenosti, než francouzskou a anglickou.\nV. Červený zůstal svému předsevzetí, že obešle nejen\nvšechny větší výstavy, nýbrž že se k nim i osobně dostaví,\ntaké věren r. 1*65 zúčastniv se ve výstavě v Štětině a 0-\nportu. Na první obdržel opět cennou medailii, v poslední\nzápolil s prvními pařížskými firmami Ad. Saxe a Gautrota\nainé na neutrální a všem cizí půdě a obdržel zlatou medai-\nlii ďhonra zároveň sice s Ad. Saxem; byl ale mezi všemi\nvystavovateli hudebních nástrojů z Francie, Anglicka, Ně-\nmecka, Španělska, Portugalska a Brasilie jediný, jehož J.M.\nkrál Don Louis zvláště vyznamenal, uděliv mu vojenský ry-\ntířský kříž řádu Kristova.\nVálka sama a její pro průmyslnické podniky velmi ne-\npříznivé následky nebyly s to, Červeného příměti k tomu,\naby neobeslal Pařížskou výstavu r. 1867 spůsobem, který by\nbyl Kakouska a jeho dosavádních výsledků důstojný. Kromě 27\nrozličných nástrojů nejlepší jakosti byl representován jeho sklad\nčtyřmi nejnovejsímivynálezy takové výborné hudební ceny, že se\nV. Červený osměliti mohl věnovati předmět prvního vynálezu své-\nho J. V. císaři Františku Josefu, druhý J. Výs. arcivévodovi\nAlbrechtu, vrchnímu veliteli armády.\nDedikace byly nejen blahosklonně přijaty, alebrž i Čer-\nvenému dovoleno, že může dedikační nástroje ozdobiti dedi-\nkačními etiketami.\nTyto nové vynalezené předměty jsou:\narmádní pozoun z alpaky, dedikační nástroj pro J. M.\ncísaře Františka Josefa;\nlesní roh z alpaky, dedikační nástroj pro J. Výs. arci-\nvévodu Albrechta.\nSubkontrafagot, taktéž z alpaky a\nsokolovka pro sbory sokolské.\nLesní roh s mašinou ve formě mysliveckého emblemu\njest výtečný altový solový nástroj s novou barvitostí; je-li\ntáhlý a bez mašiny, hodí se výtečně pro polní službu my-\nsliveckých setnin ; neboť předčí daleko signálové rohy našich\npěšáků.\nPři této výstavě připadla V. Červenému stříbrná medai-\nlie,, co zatím jeho soupeř Ad. Sax v Paříži obdržel velkou\ncenu, jež stojí o dva stupně výše.\nNad tímto neočekávaným odstrčením musel se Červený\ntím více pozastaviti, poněvadž dovedl nejen výkony svých\nodborních soudruhů správně a bez předsudků posouditi; ný-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.2", "texte": "brž i znal co do nástrojů Saxových přesvědčení znamenitých\nmužů, kteří docela nesdíleli náhledy jurorů.\n(Pokračování.)\n\nMichal Ivanovič Glinka.\n(Pokračování.)\nV poslední opeře Glinkově jeví se nejvíce příbuznost\njeho s Beethovenem, Chopinem a Schumannem, obzvláště u-\npomíná co do forem Ruslan často na Beethovenův velkolepý\nspůsob skladby poslední doby. Nicméně zachovává tu Glin-\nka vždy originálnost svou, jak v melodii a harmonii své, tak\niv rhytmech a především ve svém orkestru. V „Životě za\ncářeu proslýcháš tu i tam ještě vlivy italské a německé v\n„Ruslanua Ludmile\" vymanil se z nich již úplně. Chladné\npřijetí, jakého se dostalo nejlepšímu jeho dílu u obecenstva,\nnepojímajícího přednosti jeho, zasadilo hlubokou ránu Glin-\nkově citlivé, ženské povaze; po této ráně nezpamatoval se\njiž nikdy úplně, čehož hojné důkazy nalezáme v jeho auto-\nbiografii a ve psaních jeho posledního času.\nZimu 1842 a prvou polovici 1843 prožil Glinka ponej-\nvíce v dřívějším kruhu umělců a přátel bezstarostně a vese-\nle. Šťastné rozpoložení ducha, v jakém se nalézal té doby,\nvyrostilo několik nových, krásných plodů jeho genia: milou,\noriginální romanci „Milujittyěy milá růzeu a druhou „K níu\nna slova Mickievičova, přeložená kn. Goliciným, náležející krá-\nsou svou i hloubkou citu k nejlepším jeho pracím. Mimo\nto napsal „Tarantellu\" pro piano.\nRůzné nepříjemnosti v uměleckém a domácím životě, k\ntomu horšící se zdraví uvrhly ho v druhé polovici r. 1843\nv předešlou sklíčenost duševní a vzbudily v něm touhu po\ncestě za hranice. Tak odebral se v letě 1844 přes Berlín,\nkde okázal partitury svých oper bývalému učiteli svému Deh-\nnu, přímo do Paříže. Z počátku líbilo se mu zde všechno:\npovětrnost, obyvatelé, procházky v krásném okolí, veselý ži-\nvot v městě, čilý ruch umělecký; zvláště okouzlila jej ta-\nmější vlašská opera. Brzy ale počala ho z Paříže vábiti tou-\nha do Spaněl, této zamilované zemi mladických jeho snů.\nK tomu přidružilo se pochmurné, chladne počasí, jake na-\nstávající zima nad Paříží vznesla; Jestli někteří nazývají nebe\npetrohradské plstěným,\" píše Glinka matce, „tož nesnadno\nnajiti jména pro mlhavé, bezbarvé nebe Paříže v zimě.\" Mimo\nto znechutily se mu též záhy nevolné salóny pařížské, ja-\nkož i nadutosť umělců, u nichž chladného toliko přijetí na-\nlézal. Jediným z posledních, který s ním laskavě a přátel\"\nsky obcoval, byl Hector Berlioz. Tento ocenil jej úplně\na předvedl ve svých koncertech některé z jeho skladeb obe-\ncenstvu pařížskému. Glinka sám uspořádal jeden koncert a\ndodělal se jím značného úspěchu. Ačkoli podal jen několik\núryvků svých prací, ozvalo se tehdy více pochvalných hlasů o\nněm v rozličných časopisech pařížských, než v Petrohradě\nnapsáno bylo o všech jeho skladbách dohromady. Nejlepší\núsudek o Glinkovi podal H. Berlioz v „Journal des Débats.\"\nPiše tam mezi jiným: „Glinka vládne znamenitou původno-\nstí melodie: dar tento jest velmi vzácný; vládne-li ale sklada-\ntel kromě toho znamenitou harmonií a překrásnou instrumen-\ntací, smělou i barvitou, má právo zaujmouti místo v řadě\nnejlepších skladatelů své doby. A takovým je skladatel Ru-\nslana.\" Mezi tím psali mu též přátelé jeho z Petrohra-\ndu o triumfech, které tam slaví jeho hudba ve vlašské o-\npeře; že tam vlaští zpěváci na každém téměř koncertě zpí-\nvají trio „Ně tomiyvodimý,\" že arie\"z Ruslana: „Ratmiremůj\"\nna jednom koncertě u přítomnosti cárovny a dvoru nesmír-\nné nadšení vzbudila a opakována býti musila, že dva kupci\ndvojnásobnou cenu za vstupenku podávali, prosíce, aby je\npustili do sálu, by slyšeli zamilovanou svou písničku z Ru-\nslana a j.\nPro všechny úspěchy v Paříži nezapomněl však Glinka\n\nMarseillaisa.\nDějepisný náčrtek.\nZnáte Marsellaisu, vlasteneckou hymnu Francouzů?\nNuže povím vám, jak povstala. Marsellaisa aneb L'offrand\nala liberté zní jako vítězný zpěv a jako pohřební píseň;\nslavně jak první a zádumčivě jak druhá.\nMladý důstojník sboru stavitelského ležel vStrassburku\nposádkou. Jmenoval se Josef Rouget de Lisle a narodil se\ndne 10. května r. 1760 v Lons le Soulnier v horách\njurských.\nTento mladý muž miloval co vojín válku, co myslitel\nrevoluci a básněním a hudbou zapuzoval dlouhou chvíli ži-\nvota. Jsa oblíben pro svůj podvojný talent co hudebník a\nbásník navštěvoval častěji dům barona z Dietrichů, spanilo-\nmyslného Elsasa, jenž drže se stranou konstituční, byl pří-\ntelem Lafayettovým a měšťanostou Strassburským. Manžel-\nka barona z Dietrichů a její mladé přítelkyně sdílely vlaste-\nnecké a revoluční nadšení s muži. Milovaly mladého dů-\nstojníka a rozněcovaly jeho srdce k hudbě a básnictví.\nBylo to v zimě r. 1792.\nV Strassburku panoval hlad. Dům barona Dietricha\nna počátku revoluce tak zámožný, později ale vyčerpán nut-\nnými obětmi času, zchudl úplně. Avšak pro to pro vše stála\njeho pohostinská tabule vždy ještě k službám Rougeta de\nLisle.\nJednoho dne když už v domě baronově ničeho nezbylo než ko-\nmisní chleb a několik řízků šunky, pohledl Dietrich s kor-\nmutlivou veselostí na Rougeta.\n„Zásoby nám docházejí,44 pravil, „ale nic nedělá! Mám\nještě poslední láhev Rýnského ve sklepě. Přineste ji a pij-\nme na zdar svobody a vlasti. Strassburk bude slavit brzy\nvlasteneckeu slavnost; nuže čerpejte z těchto posledních ka-\npek nějakou vlasteneckou píseň, která by duši lidu opo-\njila.\" -\nMladé dámy sprovázely slova ta potleskem, přinesly víno\na naplnily sklenice barona Dietricha i mladého důstojníka,\naž láhev úplně vyprázdnily. Bylo už pozdě a noc studená.\nRouget de Lisle stal se snivým, srdce jeho tepalo, v hlavě\njeho to vířilo. I navrátil se vrávoraje do svého osamělého\npokoje. Zde skládal tápaje po klávesnici brzy melodie dříve\nnež slova, brzy slova dříve než melodie a spojil je tak vřele\nve své paměti, že nevěděl, co dříve povstalo, zdaž melodie\naneb slova. Zpívalť vše, ale nenapsal ničeho.\nPřekonán jsa touto velebnou inspirací usnul maje hlavu"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.3", "texte": "na své Španělsko, a jakmile dovolení k tomu od matky ob-\ndržel (strachovalat se dříve tehdejších nepokojů ve Španělsku),\nvypravil se tam na cestu. Zde prožil Glinka 2 leta, od po-\nlovice 1845 do 1847, a jak ze psaní jeho k matce vysvítá,\npokládal tato dvě leta za nejpříjemnější svého života, „Jemi\nve Španělích tak dobře,\" píše, „že se mi zdá, jako bych se tu\nbyl narodil.\" Připojuje k tomu, že se mu zdají míti Špa-\nnělé a Španělsko mnoho společného a příbuzného z Rusy a\nRusí. Hlavní snaha Glinkova po čas dvouletého pobytu v\nté zemi obrácena byla k tomu, aby vnikl v ducha národní\nšpanělské hudby. Nepodařilo se mu to bez obtíží; pokro-\nčilá civilisace byla již i zde se starodávnými národními mra-\nvy též národní ráz z hudby setřela. Sbíral melodie národ-\nní z úst lidu venkovského (obvzláště v jihu, kde původní\njich ráz více se zachovával), naslouchal zpěvům cikánů, do-\nprovázeným tancem, vyhledával proslulých zpěváků národních\npísní.\nV tom ohledu mu nejvíce prospěla mladá jedna Anda-\nlusanka jmenem Lola, od níž se učil španělskému zpěvu a\njeden sprostý zapal (mezkář), který mu zpíval rozličné písně\nnárodní, z nichž se mu nejvíce zalíbily dvě seguidilly z\nManchy (seguidillas Manchegas) poslouživši mu později při\ndruhé španělské ouvertuře. Učil se také národním tancům,\nprotože jsou ve Španělsku hudba a tanec nerozlučný.\nVlastní dílo vytvořil ve Španělsku jen jedno : „Arragón-\nskou Jotu\" (španělský národní tanec) čili „Capriccio brilian-\nte,\" jak ji též jmenoval. Tu vyrostl z nápěvu tanečního celý\nvelkolepý fantastický strom, v jehož divných tvarech i půvab\nšpanělské národnosti i všechna krása Glinkovy fantasie\nspolu se zobrazily. Zamýšlel se skladbou tou před španěl-\nským obecenstvem vystoupiti: však nedošlo k tomu. Toli-\nko trio „Nětomi rodimý\" zpíváno na dvorním koncertě v\nMadridu.\nR. 1847 v červenci vrátil se Glinka na Rus za přáním\nsvé chřadnoucí matky, která ho ještě před smrtí svou uvi-\nděti chtěla. Doprovázel ho mladý Španěl, don Pedro Fer-\nnandes, který se byl stal důvěrným jeho přítelem.\nPřebývaje s matkou svou ve Smolensku složil několik\nznamenitých kusů : „ Souvenir\" a „\njež obě později pod jménem „ P otčim'1 zahrnul, va-\nriaci na Skotký nápěv, romanci: „Miločka\" a „Ty záhy na\nmne zapomeneš.\" R. 1847 odejel se sestrou svou Ludmilou,\nkterá mu byla velmi příchylná, do Varšavy. Zde složil směs\nze čtyr španělských melodií, pod názvem „Recuerdos de Ca-\nstilla\" (Zpomínky na Kastilii) pro orkestr knížete Varšav-\nského, který byl v pořádek uvedl. Za krátko na to objevila\nse ve Varšavě cholera; z ostražitosti zdržoval se Glinka nej-\nvíce doma a pracoval. Z té doby pochází několik výtečných\nskladeb: „Zaslechnu-li tvůj hlas\" (slova Lermontova), „Cíše\nna zdraví\" Puškina, „Markétka\" z Goethova Fausta, přelo-\nženého Huberem, a přede vším slavná náro-\ndní to scherzo, v němžto genialnost, obleknuvši se v přístup-\nné všem národní formy, uchvátila neodolatelnou silou každou\nduši ruskou.\nTyto práce možno nazvati výsledkem španělské pouti;\npo ní pro něho opět nastoupila doba světlého, umělecky plod-\nného rozpoložení ducha. Nelze pochybovati, že v Glinkovi\nuzrávaly síly k vytvoření třetího velikého díla, které by snad\nbylo ještě o tolik bývalo dokonalejším, oč romance Markét-\nky: Ty záhy na mne zapomeneš, K ní, Zaslechnu-li tvůj hlas\nstojí výše nejlepších romancí předruslanské doby. A přece\nnesložil to veliké dílo, jehož prvé akkordy bral v romancích\nsvých posledních: nikdy více nevznesl křídla svá k dřívějšímu letu.\nToho vinu nesly dílem nemoc a leta, která počínala více a\nvíce tížiti bedra jeho, dílem společnost, v níž se pohyboval:\nstaří jeho druhové a ctitelé poznenáhla vymřeli a mladé po-\nkolení nemohlo mu je nahraditi. Nejvíce však působila hlu-\nboko raněná jeho hrdost, z dob, kdy nejlepší jeho dílo „Ru-\nslan\" tak nedůstojně bylo přijato.\n(Pokračování.)\n\no nástrej opřenou a probudil se teprv ráno. Co byl v noci\nzpíval, na to se mohl jen jako ve snu upamatovati. Sepsav\nslova a podloživ je pod noty donesl to k baronu Die-\ntrichu.\nManželka vlasteneckého měšťanosty nebyla ještě vzhůru.\nDietrich vzbudiv ji pozval k sobě několik přátel, kteří jako\non pro hudbu blouznili a byli s to skladbu Rougetovu provésti.\nJedna z mladých dívek je doprovázela.\nRouget zpíval:\nPři první sloce zbledli posluchači, při druhé slzeli.\nPři posledních slokách propuklo nadšení a zanícení.\nTak povstala píseň vlastenecká, a ach brzy měla být písní\nhrůzy.\nNešťastný Dietrich skonal několik měsíců na to na po-\npravišti při těchtýž tónech, které vypučely ze srdce jeho přítele a\njež byla manželka jeho zpívala.\nNová píseň, která byla několik dní na to v Strassbur-\nku veřejně provedena, rozšířila se bleskurychle. Marseill-\nští íoederalisté rozšířili ji r. 1792 v Paříži a pak ve Francii\nzpívajíce ji na svém pochodu. A proto také jmenuje se\nMarseillaisa.\nStará matka Rougetova, royalistka, zhrozila se zvuku\nsyna svého a psala mu mimo jiné: „Co je to za revoluční\npíseň, kterou zpívá tlupa loupežníků na svém pochodu skrze Fran-\ncii, a v níž mísí se jméno naše\nRouget sám slyšel ji, byv co federalista proskribován,\ns hrůzou, jakožto hrozbu smrti, když utíkal roklemi jur-\nskými.\n„Jak se jmenuje tato píseň?\" tazal se svého průvod-\nčího.\n„Marseillaisa\" odvětil rolník.\nTak se dozvěděl jména svého vlastního díla. Bylť pro-\nnásledován tímtéž nadšením, jež byl sám zasel. Jen s tíží\nuklouzl smrti.\nÚčinek tohoto válečného zpěvu byl v obou velkých\nfrancouzských revolucích tak ohromný, že Klopstock mluvě\nv Hamburku se skladatelem pravil: „\n50000 statných Němců o život.\"\nRouget de Lisle složil mimo to znamenitou píseň „Chant\nde Vengeances,\" která se r. 1798 ve velkém operním diva-\ndle v Paříži provozovala a zášť proti Angličanům vzbuditi\nměla."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.4", "texte": "Úvahy.\n\nX.\nSlovenské Štvorspevy pre mužský sbor, usporiadal a vydal J.\nL. Bella.\nSbory ty jsou dílem původní skladby pp. Belly, Kada-\nvého a Krčmeryho a dílem národní písně pro 4 hlasy uspo-\nřádané, a jak z krátké předmluvy skladatele vysvítá, bylo p.\nBellovi možno čtverozpěvy ty jen velkodušnou podporou ka-\ntolického duchovenstva vydati a zároveň slovenským i slo-\nvanským zpěváckým spolkům předvésti. O sborech těchto,\njichž se ve dvou sešitech 25 nachází, nelze nám se do po-\ndrobná zmíniti; podotýkáme ale, že posoudivše je ze všech\nmožných stránek jsme shledali, že jsou velmi pěkné a roz-\nmanité.\nMelodie jejich jest jednoduchá, krásná a naskrz slovan-\nskému duchu svědčící, harmonie vkusná a nenucená; slovem\njest vidno, že skladatel s melodií již zároveň harmonii po-\nciťoval.\nVedení hlasů je tak korektní, že vyslovuje každý jedno-\ntlivý hlas něco srozumitelného, přestupování hlasů jeví se\nvždy jen tam, kde toho nutnost vyžadovala; rozložení jejich\nje velmi souměrné a není při tom zapomenuto na akustický\nzákon, tak že budou tyto čtverozpěvy nejen pěkně, ale i vel-\nmi zřetelně se vyjímati, čehož tak častokráte při mužských\nsborech postrádáme. Ze všeho viděti, že vyniká pan Bella\nnejen vytříbeným vkusem co skladatel, ale i uvědomělostí a\nzběhlostí co harmonisator a že jest sám i dobrý autokritik.\nNěkteré z písní těchto nás zajímaly velice svou rhytmickou\nzvláštností, kterou ve vokální hudbě tak snadno nenachá-\nzíme, jako jest začátek písně:\nZde se skladatel nemohl již trefněji volaje se tázati,\naneb se tázaje zvolati, než jak to učinil. Že ku zvýšení vý-\nrazu zde mimo vystupování melodie hlavně rhytmus příčinu\nzavdal, leží na bíledni. Ponechme v prvním taktu zatím tento\nrhytmus J J řJ j a shledáme hned, jak by lyricky\na nedramaticky toto zvolání vypadalo. Touto rhytmisací a\ndodatkem rhytmickým, jako jest: j j při zakon-\nčování liší se písně tyto od českých národních.\nPodavše ze sbírky té na ukázku „Zvon\" od Lev. Belly\ndodáváme konečně, že i ostatní sbory jsou velmi snadné a\nkrátké, hodící se výborně našim zpěváckým spolkům, jimžje\ni za tou příčinou doporučujeme, že v nich naleznou někte-\nré zvláštnosti a provozováním jejich vzájemnost slovanskou\nv skutek uvedou.\n\nDopisy.\n\n—e.\nZ Milána. (Nové opery. — Mše od Rossiniho. — Divadlo Bellini a Cherubíni\n— Primadonna Žižka. — Časopis Rossini zašel. — Sestry\nMarchisio. — Tamberlík.)\nNová opera „Cciterina Howard\" od maes. Vezzosiho, která\nse tyto dny v Catanii provozovala, potkala se s příznivým vý-\nsledkem ; avšak skladatel musel při druhém představení operu\nsvou značně zkrátit, aby nebyla dlouhochvilnou. Největší po-\nchvalu obdržely sic. D'Este, Patierno a Cottone. NejlepŠí čísla\nopery té jsou dvě duetta v 2. aktu a romance; tenorová arie\n& duetto v 3 aktu ; arie, modlitba, duetto a terzetto v 3 aktu.\nTy které skladby vynikají značnou cenou; avšak jsou pro pěvce\nnesnadné unavujíce jej. Opera ta vyžaduje velkých sborů a\nvelkého orkestru. —- Dne 12. dubna započaly na Neapolském\ndivadle San Carlo orkestrální zkoušky k nové opeře: Alba\nďoro od maestra Battisty, která se dne 22. dubna poprvé pro-\nvozovala. Maestro Melesio Morales má prý pohotově dvě\nnové opery a sice: Carlo Magno a Gino Corsini. Tak alespoň\nvypravuje jistý pařížský Časopis ; avšak to jisto je, že týž skla-\ndatel pracuje o nové opeře „Cristoforo Colombo.\" Dále se\npraví, že maestro Petrello, Gomez a Marchetti požádali básníka\nD'Ormeville, aby každému z nich napsal nové libretto k opeře.\nFilippo stal se svou nejnovějŠí operou „Ruy Blasu\nvelmi oblíbený; Časopis „Mondo aristicio\" přinesl nedávno po-\ndobiznu tohoto skladatele, jenž si už svou operou: „Romeo a\nGiulietta\" dobyl krásné pověsti. Jak se dovídám propustil im-\npressario Ulmann pěveckou společnost, která mela v Itálii pro-\nvozovati pověstnou slavnostní mši od Rossiniho. Není-li pak to\nslavnostné fiasko. Zde v Miláně byla provedena dne 23.\ndubna za spolupůsobení sIČ. Benzy. V Římě, kde se mše ta\ntaké provozovala, nesměla se dávati pod názvem „Mše\", nýbrž\n„Poslední pozůstalé posvátné dílo Gioachma Rossiniho.\" A Čá-\nstě Kyrie, Domine Deus, Qui tollis, Crucifixus nesměly být\ntěmito názvy oznámeny, nýbrž jmenem sbor, duetto, terzetto\natd. Co nevidět bude se t$ která mše také v Madridu v diva-\ndle národním provozovati. Hlavní pěvci, kteří se v ní zúčastní,\njsou signora Lagrua, Tamberlík, Gassier atd. Taktéž v Petro-\nhradě dávaly se v jistém koncertě některé Částě této mše. Jak\nVám bezpochyby z politických novin bude už známo, lehlo\ndivadlo „Bellini\" v Neapoli dne 17. dubna popelem; zůstaly\ntoliko postranné zdi. Budova byla pojištěna na 66.000 lir. u\npojišťovací společnosti v Benátkách. Mluvě o divadle, musím se\ntéž zmíniti, že divadlo „Pagliano\" ve Florenci je opět vystave-\nno; avšak nyní se nejmenuje „Pagliano\" nýbrž divadlo „Che-\nrubíni.\" Majitel divadla chtěl honejprv pokřtít jmenem „Verdi\"\navšak skladatel „Trovatore\" toho nedovolil. Z Florence se do-\nvídám, že tam dávala koncert primadonna, která se honosí slav-\nným jménem Žižka. Že to as nebude ítaliánka nemusím ani\ndoložiti. Boloňský hudební a divadelní Časopis „II Gioachmo\nRossini\" přestal vycházeti. Sestry Marchisiovy, které nyní v\nSeville (v Spanělích) slaví triumfy, nemohou letos přijeti k po-\nhostinským hrám na Českém jevišti v Praze, poněvadž už jsou\nzadány. Největší sensaci zbudily obě sestry v opeře „Saffo,\"\nkdež přednosem duetta (v 2 aktu) takého nadšení zbudily, že\nje musely na všestranné přání opakovati. Rovněž takého nad-\nšení zbuzuje Dalmatinec Tamberlík ve Valladolidu (ve Spaně-\nlích) jmenovitě co Trovatore.\n\nZ Petrohradu. (Promberger.)\nDne 11. dubna dával zde Němec Promberger koncert,\nkterý koncil zvláštním spůsobem. Jedno číslo, které se vy-\nnechalo, nahrazeno bylo německou deklamací, proti niž vsak\nobecenstvo ruské bouřlivě demonstrovalo. Sykot trval tak dlouho, že\nse už více koncert odbývati nemohl.\nZ Moskvy. (Kníže Odojevský.)\nK stručnému životopisnému náčrtku Odojevského, jenž v\nminulém čísle byl podán, dlužno dodati, že jeho novelly „Ru-\nské noci\" náležejí k nejlepsím toho druhu v ruské literatuře.\nOn zastupuje živel fantastický v novelle. Odojevský byl též\nčlenem komise pro zavedení stejnoměrného církevního zpěvu v\nnárodních školách a pracoval též o harmonisování melodie k\nliturgii Jana Zlatoústého, která zpívána byla r. 1864 v chráme\nsv. Jiřího pak také na sjezdu slovanském. On uveřejnil rozlič-\nné spisy o hudbě a pozůstavil po sobě krásnou 11a hudební ru-\nkopisy bohatou knihovnu. Odojevský narodil se r. 1803 a po-\njal za manželku Olgu Stěpanovnu, dceru tajného rady Lán-\nského. Podobizna jeho vyšla v 111. Ztg. v Lipsku.\nZe Lvova. (Nová polská operetta.)\nPan J. T. Gruniewicz, známý skladatel polský, složil novou\noperettu pod názvem „Ďábel v Karpatech,4ť která se chystá k\nprovozování na zdejším divadle. Hudba její zakládá se na o-\nsnove národních písní ruských.\nZ Olomúce. (Bellův „Tu es Petrus.\")\n„Tu es Petrus\" jest název nejnovější komposice známého"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.5", "texte": "skladatele důst. p. Lev. Belly, ku oslavě kněžských druTiotin\nsv. Otce Pia IX. složené a bohosloveckému zpěv. spolku Olom.\n,7Ohlasu ' věnované. Yelezdařilý dvojsbor tento, o nemžto se\nvelmi cli valně vyslovil redaktor hudebného časopisu „Caecilia\"\na proslulý skladatel v Lucemburku p. Jindřich Oberhoffer, byl\npříležite jubilejně slavnosti, k níž složen jest, dvakráte provo-\nzován. Y předvečer slavnosti zapěli jej bohoslovci v seminár-\nně kapli ; u každého sboru stálo asi 20 zpěváků. Přednáška\nbyla vesměs dobrá. Po druhé byl tentýž zpěv přednesen v den\nslavnosti samé v metrop. chrámu Páně při slavné mši sv., již\nsloužil sám nejdůst. kníže arcibiskup. Ku každému sboru cho-\nralistů přidalo se 8 bohoslovců, tak že asi 30 samých cvičených\nzpěváků za řízení kapelníka Fr. Trousila z dvojitého kůru za-\nhřímalo ve dvojsboru: „Tu es Petrus\" ! Účinek byl dle\nvýroku znalců uchvacující. „Tu es Petrus\" vyjde co ne-\nvidět nákladem „Ohlasu.\" Upozorňujeme naše slav. zpěv. spol-\nky na tuto novou skladbu jakož i na dřívější skladbu „To\nden\" od tohotéž skladatele nákladem „Ohlasu,\" vydanou o kte-\nréžto poslední toužebně kritiku „Daliborem\" připověděnou co\nden očekáváme.\nZe Solnohradu. (Jelínek a Sitt.)\nZdej Ší hudební jednota „Mozarteum\" uspořádala letošního\nxoku ve spolek s jednotou „Dommusikverein\" večerní zábavy\npro komorní hudbu, v níž se zúčastnili následující umělci\nCaspar, Deisbock, Hartmann, Jahn, Kepler, Kuběna, Dr. Stie-\ngler a Walter a vaši krajané p. Jelínek a Sitt kteří jsouce\nzde koncertními mistry velmi blahodárně působí a výtečnou\nhrou a promýšleným přednosem vynikají. O tom jsem se pře-\nsvědčil v sonettu od Spohra, v němž oba působili. Y koncertě\njejž svrchujmenované jednoty dne 20. dubna uspořádaly, pro-\nvedena byla poprvé velmi zajímavá koncertantní synfonie\n(trojnásobný koncert) od W. Amad. Mozarta. První sadu této\nsynfonie pro housle, violu a cello s orkestrem, kterou Dr. Otto\nBach dle rukopisného Mozartova náčrtku provedl, instrumento-\nval a trojhlasou kadencí opatřil, přednesli koncertní mistři\nSitty Blan a Caspar, učitel na Mozarteum jakož i spolková ka-\npella s náležitým výrazem a nuancemi. Jak doslýchám odebere\nse koncertní mistr Sitt na prázdniny do svého rodiště Prahy.\nZ Vršce v Banátě dne 23. dubna (Beseda;.\nPoslední beseda byla zvláště proto velmi zajímavá, že v\nní účinkoval p. Martin Nováceky ředitel kůru v Bílé Církvi, a\np. Brunert. O dokonalé hře na housle p. Nováčka můžeme se\nvelmi stručně vyjádřit, hrálť výborně vyznačiv se svým citupl-\nným a hluboce promýšleným přednosem. Pan Brunert osvě dcil\nse obratnou hrou na piano co salonní pianista a přednášel mi-\nmo piecu od Chopina též s p. Hlaváčem Webrovo elektrisující\n„Vybídnutí k tanci\" pro dvě piana se skvělým výsledkem. Vel-\nké obliby došlo provedení hymny k sv. Cecilii od Gounoda,\nkterým se p. Nováček (housle), Brunert (piano) a Hlaváč (har-\nmonium) vyznamenali. Všichni tři došli velké pochvaly a byli\nhlučně voláni. Bělocírkevský zpěv. spolek přednesl sbor „Voj-\nvodina\" od MaksimoviČe a byl hlučnou pochvalou odměněn.\nZdejší spolek zapěl sbor od Jenka as bělocírkevským srbské\npísně, zaČež se mu bouřlivé pochvaly dostalo. ==\n\nZ Libně. (Dějiny zpěv. spol. „Věnceslav.\") (Pokračování.)\nDne 1. března započato se cvičením. Shromážděných uví-\ntal p. Čapek vzletnou řečí, načež vznesený účel spolku nazna-\nčiv, Členů vytrvalé pilnosti a horlivosti vybízel. Spůsob\ncvičení p. C. byl zajímavý, snadno pochopitelný a úspěchy tak\nznačné, že soukr. spolek nás již dne 26. t. m. byl s to při\nslav. z mrtvých vstání Páně v průvodu Činně se zúČastniti. Je-\nlikož zpěv a hudba kostelní v těch dobách u nás velice sklesly;\nuznal spolek za důstojné k oslavení všech větších slavností dle\nmožnosti přispívati, což také skutečně učinil dne 5., 22. a 29.\nkvětna t, r. — Dne 12. června v předvečer jmenovin obec.\nstarosty p. Ant. Kubeše uspořádán mu ku poctě slavnostní\nprůvod s lampiony a zastaveníČko. Mezi jinými sbory zpívána\nbyla u příležitosti této i skladba p. Čapkova na slova p. Z.\nsložena a oslavenci věnována. Dne 12. července dostalo se\nspolku vys. povolení a dne 3. srpna na návrh p. Zemana ob-\ndržel jméno „Yěnceslav\" a darem dvanáctreo sborů od p. Tom.\nRonka tehdáž učitele ve YrŠovicích. Ku konci měsíce září u-\nsneŠeno odbývati vždy slavnostním spůsobem ukončení správního\nroku. Za tím účelem konána v Libni dne 28. září o 10. hod.\nmše sv., při kteréž „Yěnceslav\" Horákovu vokální mši přednesl;\nnačež veškeří členové sešli se do Školy, kdež po schválení do-\nsavádní zprávy spolku dle stanov předsevzata a vykonána byla\nvolba výboru pro r. 1865. Za starostu zvolen p. M. Stejskaly\njeho náměstkem stal se p. Jos. Pulchart, ředitelem p. Em. Ča-\npek, jednatelem p. F. A. Zeman, pokladníkem p. Jos. Voctář,\nlistovním p. V. Písek a obřadníkem p. K. Kalous. - Výkon-\nných údů bylo 25. Yěren zásadě účinkoval „Yěnceslav\" iv\nspráv, roce 1865 při církevních slavnostech a sice: dne 17\nříjna, 16. listopadu, 25. prosince, 12. února (1866), 15.a 16.\ndubna, 4., 15.a 18. června a 24. září, kterýžto den konána\nbyla v Libni slavnost svěcení praporu živnostenského spolku\nspojených obcí: Libeň, Vysočany, Prosek, Ďáblice, Chabry,\nČimice, Kobylis. Mimo to uspořádány byly průvody s lampiony\na zastavenícka: Ku poctě starosty spolku pana M. Stejskala v\npředvečer jeho jmenovin (dne 10 list.), opětně zvolenému obec.\nstarostovi panu A. Kubešovi dne 16. list. a v předvečer jeho\njmenovin (dne 12. června) a choti starosty Yěnceslava pí. M.\nStejskalové (dne 9. září), při kteréž příležitosti spanilomyslná\npaní tato na prapor spolkový štědrým darem (50 zl.) přispěti\nslíbila. Dne 12. list. uspořádán spolkem první „Věneček\" v\nhostinci p. F. Vyšohlída, kterážto zábava za přítomnosti téměř\nveškerých Členů obec. zastupitelstva a četného obecenstva od-\nbývána, utěšeně se zdařila. Dne 25. prosince v den jmenovin\nředitele svého p. Em. Čapka podány mu za jeho zásluhy, jichž\nsi svou obětavostí a horlivostí o spolek byl získal, zvláštní de-\nputací : stříbrem kovaná taktovka a blahopřání veškerých Členů\nYěnceslava. Dne 10. ledna (1865) byly spol. stanovy velesl.\nc. k. náměstnictvím stvrzeny, načež dne 21. února odbývána\nprvní pěvecká, hudební a deklamatorní beseda, při níž všecka\nčísla programu domácími silami u přítomnosti mnoha hostí\nsprávně provedena, milé zábavy poskytovala. Dne 20. srpna\nzastoupen byl „Yěnceslav\" při velkolepé národní slavnosti,\nkteráž za příčinou svěcení praporu zpěv. spol. „Moravan\" v\nKroměříži se odbývala, třemi Členy; byliť to pp. E. Čapek,\nR. Pulchart a M. Stejskal. Správní r. 1865 ukončen byl dne\n24. září pěveckou, hudební a deklamatorní „Besedou\" v hostinci\np. F. Deutsche, kteréž se valné množství obecenstva zúčastnilo.\nSbory (mezi nimiž i jedna pěkná skladba p. Čapkova), byly\nspolkem dobře nastudovány a správně předneseny, k skvělému\nvýsledku hudební Části přispěli pp. Em. Čapek, hudebník vý-\ntečných schopností Fr. Deutsch, J. Dunnebier a slč. F. Stej-\nskalova. Pěknými deklamacemi rozveselili přítomných A. Adam-\ncova a F. Veselá. V témž roce zakoupena i skříň na ar-\nchiv spolkový za 12 zl. a dvě pečetě za 5 zl. Výkonných\nČlenů bylo 26, přispívajících 6 a zakládající 2. Volba výboru\npro rok 1866 1 října; zvoleni byli pp. M. Stej-\nskal, Jos. Voctář, Em. Čapek, Frant. Zeman, Ant. Hausmann,\nK. Kalous a J. Chlostík. Od této doby až do dne 1. července\n(kde pro nastalé poměry válečné spolek v Činnosti ustál) zpí-\nval Věnceslav při církevních slavnostech dne 16. a 20. října,\n25. prosince (nešpory), 4.a 31. března, 20. května a při po-\nhřbu f Ant. Kubeše, obecního starosty a zakládajícího úda\nsvého dne 15. Června. Předvečer udělení cis. diplomu (dne 19.\nříjna), kde všecka skoro Čelnější okna v obci zdejší byla slav-\nnosíně osvětlena a mnohé domy významnými transparenty o-\nzdobeny, oslavil i zpěv. spolek slav. průvodem s lampiony as\nhudbou a zapěním několika vlastenských sborů. Dne 31. října\nusnesl se spolek na tom, přesídliti do příhodné místnosti, již\nmu byl p. Frt. Deutsch v hostinci svém laskavě propůjčil. Sta-\nrostovi svému ku jmeninám neopomenul Yěnceslav dne 10. list.\nopět slavnostní průvod a zastaveníČko uspořádati. Při zvaní\nku zábavě na den 22. listopadu ustanovené, podniknuta i sbírka\nna zřízení spolkového praporu, kteráž zhruba 189 zl. vynesla;\nzábava tato ve vkusně dekorované místnosti p. Vyšohlída od-\nbývaná, zdařila se výtečně. Jelikož se vzdal dosavádní ředitel\np. Em. čapek v měsíci tomto Činnosti ve spolku, zvolen v mi-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.6", "texte": "\"mořádné schůzi dne 19. pros. za ředitele místní učitel p. J.\nDunnebier, a „Věnceslav\" přestěhoval se opět do školy.\nDne 14. ledna obdržel spolek ocelový kadlub na odznaky a\n30 již hotových, majících podobu věnečku z lípového listí, v\njehož středu V. se nachází, stříbrných odznaků za 32 zl. „Be-\nseda\" dne 7. února v host. p. Vysohlída uspořádaná zdařila se\nopět zvláště za přispění některých sil z Prahy nad vše očeká-\nvání. Dne 4. října zvolen za obec. starostu p, M. Stejskal, je-\nmuž ku poctě velkolepý průvod zpěváckým spolkem byl uspo-\nřádán. Dne 7. října po slav* mši sv. sešli se členové Věncesla-\nva do Školy, kdež po schválení jednatelské zprávy volba výboru\npro r. 1867 byla předsevzata. Výsledek volby byl tentýž jako\nv roce minulém, jen místo ředitele bylo p. J. Důnnebierovi i\nna dále svěřeno. Výkonných údů bylo 26, přispívajících 22,\nzakládající 2.\n(Dokončení.)\n\nF. A. Zeman.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Rychnovský zpevácký spolek přijal jméno „Ko-\nlovrat\", jméno to nejušlechtilejšílio Šlechtice a mecenáše\nčeského, Hanuše hrabete z Kolovrat-Krakovských v Bře-\nznicích.\n* Zpevácký spolek „Beseda\" odbýval dne 22. dubna v\nmístnostech měšťanské besedy valnou hromadu za hojného ú-\nČastenství Členů a předsednictví p. Dra. Klaudyho. V nepří-\ntomnosti zároveň vystupujícího tajemníka přednesl stručně sám\np. sťarosta jednatelovu zprávu o potěšitelné Činnosti jednoty a\njmění spolkovém. Aby se vyhovělo všem nastalým potřebám\nspolku již proto, že Beseda v lůně umělecké Prahy hodlá za-\nříditi co do samostatnosti postrádaný sbor smíšených hlasu po\nboku svém, zvolena byla komise 3 Členů (p. dr. Kučery, řed.\nFerd. Hellera a Nováka) pro uspořádání a změnu stanov\nspolkových. Spolek se ustanovil na tom , že požádá p.\nhraběte ze Schonbornů ml. , aby přijal volbu protektora\njednoty. Výsledek volby nového výboru je následující : Za\nstarostu zvolen opět dr. Klaudy za náměstka dr. Kučera\nza ředitele Ferd. Heller za místoředitele Průcha tajem-\nníka Jind. Bohm pokladníka Wiedemann pořadatele Li-\nška archiváře SevČík - revisory účtů Possner a Mastný\nostatní Členy výboru: Novák, Uggé, Bláha.\n* Zpevácký spolek ~Lumír\" na Malé Straně uspořádal dne\n22. dubna t. r. svému předsedovi panu Vojtěchu Kreslovi za-\nstaveníČko s lampiony, při Čemž zapěl řízením svého ředitele\npana Josefa Drahorada dvě zastaveníČka a kadrylu z ruských\npísní od Nápravníka. Po druhém sboru měl jeden Člen spolku\nk panu předsedovi velmi dojemnou řeč, při níž mu provolal\ntřikrát „Na zdar!\" Pan předseda poděkovav se slíbil, že spo-\nlek bude seč jeho síly podporovati.\n* Smíchovský jarý zpév. spolek „Lukeš\" odbýval ve středu\n2B. dubna v místnostech m슝. besedy koncert, jehož vý-\nsledek vším právem se skvělým nazývati může; neboť veškera\nČísla byla obezřelým řízením p. J. Bergmanna nejen zdařile\nale i s takým zápalem provedena, že se téměř všechna (vyjma\nsbor Jarní od J. Krejčího a na Moravě od Dra Javůrka) opě-\ntovati musela. V koncertě účinkovaly 4 mladistvé a nadějné\nsíly pěvecké a sice sIČ. Char. Spannerova, Kat. Staudingrova,\np. Vávra ja p. Ant. Mašek. SIČ. Spannerova přednesla árii An-\nninky z Carostřelce a přidala byvši bouřlivým potleskem od-\nměněna roztomilou Kavánovou píseň „Juk\", která se velice lí-\nbila. SIČ. Staudingrova, altistka to se zvučným a příjemným hla-\nsem, vyznačila se pěkným přednosem písně „Touha\" od A. Win-\ntra tak, že hlučný potlesk nepřestal, dokud nezapěla ještě je-\ndnu skladbu; byla to arie Azuceny z Troubadouru. Rovněž\ntak jako tyto pěvkyně líbil se p. Vávra, jenž zapěl Abtovu\npíseň „Dobrou noc\" a na všestranné přání ještě národní píseň\n„Otče, otče nás\" přidal. Pan Vávra, žák p. J. Lukeše má tenor\nvelmi sympatétieký, barvitosti Veckova hlasu, jenž je už nyní\nznačné vystříben a jemuž pěknou budoucnost věstíme. Pan\nMasek, chvalne známý cellista přednesl velmi cituplně romanci\nod J. Veita a s velkou bravourou fantasii na motivy z Normy*\nJsa bouřlivě volán přidal jeste Ave Maria od Schuberta pro\ncello a dokázal, že se nemusí co do přednostu kantileny báti\nžádného soupeře. Dva něžné a půvabné Čtverozpěvy od K. Bendla\npro soprán, alt, tenor, bass, které sl. Spannerova, Staudingrova,\np. Vávra a Kučera precisně zapěli, došly velké pochvaly. Pan\nJan L. Lnkes, Čestný Člen spolku zúčastnil se ochotně ve sboru,\nČímž provedení nabyla ještě větší vřelosti. Jan Bergmann zí-\nskal si nejen obratným řízením sborů, ale i vkusným doprová-\nzením p. Maska na piano nemalou zásluhu. Pan Paukner do-\nprovázel obě pěvkyně a p. Vávru na pianu velmi dobře.\nv\n* Zpevácký spolek „Sebor6i v Novém Kníné byl založen\ndne 3. května 1868. Prozatímní výbor byl tento: Čeněk Kin-\nský, učitel co proz. předseda; Josef Seifert, účetní ; Anto-\nnín Holoubek, sládek; Emanuel Eska, ml. učitel; Jan\nLoh, hodinář. Dnem 20. prosince 1868 učiněn počátek sbírky\nna prapor a lze nám doufati, že sbírka tato brzo vzroste. Dne\n17. tmora byly stanovy potvrzeny, a dne 7. března odbývána\nprvní valná kromada. Za ochrance spolku jednohlasně zvolen\nveledůst. p. farář P. Josef Cerha, pan Karel Sebor Čestným Čle-\nnem, Antonín Holoubek, předseda. Jan TobiaŠ, místopředseda a\npokladník, Čeněk Kinský, ředitel. Kašpar Pečený, místoředitel,,\nEmanuel EŠka, jednatel. Spolek Čítá údů: Čestných 1, přispí-\nvajících 20, výkonných 19, úhrnem 40. Dne 18. března 1869\npřinesl spolek svému ochránci zastaveníČko ze 4 sborů a hodlá\ndne 6. Června 1869 věneček pro své údy uspořádati. Program,\na celou zprávu později podám.\n* Sadský zpevácký spolek „Ohlas\" zúčastnil se dne 23. du-\nbna 1. r. velmi Četně pohřebních obřadů zesnulé pí. J. Hever-\ntové, choti prvního učitele tamnejší hl. školy p. Em. Heverta,.\na osvědčil pravý bratrský soucit, který příkladu hodným mno-\nhému spolku býti může. Při vyklopení mrtvoly zapěl nadzmí-\nněný spolek řízením p. ředitele P. Waltera dojemnou pohřební\npíseň od Horáka a při průvodu „miserere\", jakož i druhého dne\nLablerovo requiem s chvalnou precisností provedl. „Sláva\"\njemu!\n* „Vlastislav\" v Heřmanové Městci uspořádal ochotným spo-\nluúČinkováním sl. Marie Horálkové, p. Horálka z Chrudimi a\nženské pěvecké jednoty „Cecilie\" v Heřmanově Městci v neděli\ndne 25. dubna 1869 v sále „u bílého beránka\" koncert. Pro-\ngram: „Vlasti,\" slova od J. Vlka, velký mužský sbor od A.\nB. TovaČovského; před. zpěv. sp. „Vlastislav.\" Ouvertura\nk opeře „Vilém Tell\" od Rossiniho; předn. na piano p. Korá-\nlek. „Ženský sbor\" od J. Srůtka; předn. pev. jednota „Ce~\ncilie.\" „Dobrou noc,\" píseň pro soprán od Kuekena; zpívá\nsl. Marie Horálkova. Solový sbor od Hynka Vojáčka; před*\nČlenové výboru „Vlastislava.\" >,Aj, Čo by bola drobná jate-\nlinka,\" píseň pro soprán od Pivody; zpívá sl. Horálkova.\n„Žabí kantáta/' žertovný mužský sbor od Henniga; k vícestran-\nné žádosti provede zpěv. spolek „Vlastislav.\" Arie z opery\n„Nocleh v Granadě\" od Kreutzra; zpívá sl. Horálkova. Po\nkoncertě následovala taneční zábava, při níž nově zřízený orke-\nstr kapelníka p. Karla KejklíČka účinkoval.\n* Přestický zpév. spolek „Skála\" uspořádal v neděli dne\n25. t. m.v místnostech u „císaře rakouského\" řádnou produkci,\njejížto program byl následující: 1. Proslov. 2. VŠe jen ku chvál\nsbor od Jelena. 3. Arie ze zpěvohry: Nocleh v'Granadě, od\nKreutzer-a. 4. Potpourri z Nabuchodonozora, čtveroruČní sklad-\nba pro piano. 5. Husitská, sbor od Liszta. 6. Deklamace:\nObrana krásného pohlaví, od Rubeše. 7. Duetto z opery: Li-\nbušin sňatek, od Škroupa. 8. Láska, dvojsbor od Zollnera*.\n9. Valčíkové rondo, pro jeden hlas s pianem od Gumberta*\n10. Deklamace: Kdo s koho. 11. ZastaveníČko od Bradského,\npíseň solová. 12. Čtverylka, ČtveroruČní skladba pro piano od\nLabického. 13. Cestování, sbor od Vašáka.\n* Stanovy pév. spolku „Košíř\" v Čechách, městečku to*\nna Moravě, došly vys. potvrzení."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.7", "texte": "Zprávy.\n\n* České divadlo. 18. dubna: „Vilém Tell\"; — „Lazzaroní\nNeapolští\", komická operetka v jednom jednání od M.\nMaxe, překladem■ J. Bohma. Hudba od Jana Zajíce (po-\nprvé) ; 22. dubna: „ Car a tesař\", komická zpěvohra ve 3\njednáních, přeložená od J. Pečírky. Hudba od Lortzínga\n(nové studováno) ; 25. dubna ~Car a tesař\"; 27. dubna\n~Pigoletto.a Zajícovi „Lazzaroni Neapolstíu nejsou podlé\ntoho, aby nás se směrem Offenbachovým třeba jen poněkud\nsmířili; i tenkráte, když se postavíme na stanovisko po-\nvěstného Pařížana a nade vším pravým dramatickým umě-\nním velký kříž uděláme, i tenkráte nás nebudou moci ji-\nnak, než Částečně a relativně uspokojiti. Maxův text jest\nvelmi povrchní a velmi nedokonalá prače, v níž se episodní\nživly příliš do popředí derou a tak vlastní děj utiskují.\nZajícova hudba jest sice o něco ale ne o mnoho lepší;\nvětšina čísel trpí ale frázovitou bezvýznamností a šablono-\nvitostí, melodie jsou ostatně plynné a příjemné, však nepů-\nvodní a nesamostatné, nosíce znaky svých pravých původ-\nců zejmena Offenbacha a Vlachův zřejmě na čele.\nNejzdařilejší komposice jsou pijácký sbor, baletní hudba\n# parodující doprovázení „Pazzinových\" pantomim. Instru-\nmentace a technické spracování jsou v celé operetě Šťastné.\nProvedení uspokojilo nás ensemblem více než jednotlivými\núlohami; z dám byla slečna Hanusová („Cecco\") nejlepší,\njelikož netoliko své zpěvy svědomitě provedla, ale iv próze\na ve hře se patrně přičinila. Úloha „Rosiny \" nehodí se dle\nnašeho náhledu úplně pro slečnu Sákovou, která ostatně\nkorektně zpívala, pro sl. Ledererovu se ale „Pusetta\" do-\ncela nehodí, vyžadujeť rozhodně zpěvačku, která se dovede\ns úspěchem povznésti i nad kuplet. P. Vegr (Carletto) zpí-\nval a hrál svou nevděčnou úlohu trochu mdle , za to byl\nale pan Mošna co „Faloppa\" výtečným. Velmi smutný do-\njem učinil na nás „Pazzino\" páně Samberkův, jenž nám do-\nkázal nyní iv opeře, co z činohry dávno již víme: že totiž\nnáš ci-devant tragický milovník a salonní hrdina konečně\nna své herecké stupnici dostoupil výše, na které se mu\nmeze slušnosti a neslušnosti zdají býti docela neznámými;\nneboť jeho chování se v posledních scénách považujeme za\nskutečnou urážku obecenstva. Důležité místo zaujímá v\nbalet, o jehož vkusné aranžování si slečna\nHentzová bez odporu velkých zásluh získala; též provedení\n„Harlequiniady\" as 30 osobami bylo velmi dobré. Skvělá\núprava kostumů požadovala zajisté velkých obětí, a bylaby\ntaké úplně chvalitebná, kdyby alespoň klasická část reper-\ntoiru hlavně tragedie byla vším nutným již dosta-\ntečně zaopatřena. Páně Sebestův příjem uvedLJLortzin-\ngovu zpěvohru „Car a tesař\" nově studovanou a skoro na-\nveskrz nově obsazenou opět na naše jeviště. Pan benefi-\nciant (car Petr) upotřebil svého krásného hlasu sice k pěk-\nnému přednešení lyrických částí své úlohy především\nznámé písně v 3. jedn. ničil ale na mnoze tento úspěeh\nsvou hrou; mezi jiným přáli bychom si též věrnějšího za-\nchování všeobecně žnámé a typické téměř masky Petra Ve-\nlikého. Z ostatních spoluúčinkujících zajímal nejvíce pan\nKoubek (van Bett) nový náš basso buffo; hlas jeho jest\npěkný, zvučný, ačkoliv ne příliš hluboký, při tom dosti\ncvičený, hra jeho vzhledem k prvnímu vystoupení velmi\nroutinovaná, rozhodně humoristická a při tom volná, tak že\np.Koubek zajisté slušně vyplní mezeru v našem personálu,\nkterá se den ode dne stává citlivější. Ostatně doufáme, že\nbude později též méně extemporovati, a jak již Hamlet\npraví, „neříkati, co v úloze nestojí\"; nedařit se to vždy a\nkaždému. Sl. Kupková (Marie) a p. Barcal („Petr Ivanov\")\nprovedli dle svých sil tyto úlohy dosti zdařile; pan Végr\n4„Marquis de Chateauneuf\") ale potvrdil to, co jsme již při\nprvním jeho vystoupení řekli: že totiž síla jeho hlasu ani\npro menší lyrické úlohy nevystačí, jelikož v ensemblů ne-\nbude moci proniknouti; někdy bylo pouze viděti', že zpívá\na solová jeho čísla musela se na minimum seškrtati již při\nprvním provozování; při reprisi ochuravěl p. Végr náhle,\nčímž druhé jednání nemálo trpělo, hlavně pak vokální sex-\ntett, jenž při prvním představení pány Sebestou, Barcalem*\nVegrem, Cechem („Lord Syndham\"), Doubravským (Lefort)\na Koubkem tak výtečně byl proveden, že opakovati\nmusel. Vůbec byla celá zpěvohra, již řídil p. Cech při re-\nprisi méně precisní, než při příjmu páně Šebestové. O. H\\\n* „ Concert spirituel\" Jednoty hudebních umělců, dne 22.\ndubna na Žofíne. Handlovo oratorium „Israel v Egypte\"\njež bychom ostatně správněji nazvali velkou kantatou, ačkoliv\nprvní díl textu jest epickým, patří mezi ony skladby, jichž\njednotlivé Části, zvláště sbory, navždy zůstanou nepřestižitel-\nnými vzory hudební techniky, aniž by však celek Šťastné byl\nzaložen. Jednotvárné vypravování o ranách egyptských (I. díl)\na rozvláčný reflex, lyrické to horování, které mimo závěrečný\nchvalozpěv žádného hlavního stupňování nezná, zajisté nejsou\npříliš příznivou látkou pro oratorium; a jelikož celek ten iv\nhudbě jest přes příliš rozsáhlý a velmi nerozmanitý, stává se\npovšechné jeho pojmutí věru nesnadným a únavným. Proto\nmusí se i při provozování klásti na jednotlivá Čísla největší\nváha, a jen výtečné jich podání jest s to, uČiniti na moderní\nobecenstvo dojem, jaký by Handlova genia byl hoden. V kon-\ncertu „Jednoty hudebních umělců\", jenž se letos o celý mě-\nsíc opozdil, mohli jsme alespoň co do ensemblů, s orkestrem a\nse sbory až na některé nesprávnosti v zasazování posledních\na na poněkud nečisté ladění některých nástrojů v orkestru\nbýti docela spokojeni, neboť počínali si řízením p. kapelníka\nSkroupa velmi statné, zacež i na mnoze hlučnou pochvalu ob-\ndrželi. Méně nás potěšily v celku výkony solové; pan Vecko\nbyl ovsem výborným, ale ostatní nepodali to, co bychom vsím\nprávem žádati směli, a nalézáme jakéhosi zadostiučinění jen ve\nvědomí, že v Praze máme i jiné síly, které by úloze své lépe\ndostály. Z dám byla paní Perechonovd rozhodně lepší než sl.\nSzegalová, ačkoliv zpívala trochu apathicky a nejasně vokali-\nsovala. P. Krejčí vyniknul nad p. Eckhardta nenueenějŠím u-\npotřebením hlasu svého. Návštěva byla velmi četná.\nVarhaníci na pražském patronátu zadali před nedá-\nvnem k sl. městské radě stížnost stran substituce chorregentské-\nho místa u sv. HaŠtala, které nyní zastává kapelník p. Cech\n(Tausik). Varhaníci poukazují k tomu, že toliko varhaníkům\nna patronátě pražském přislusí substituce chorregentského místa\na nikoliv hudebníku, jenž si nedobyl až dosud žádných zásluh\no chrámovou hudbu na patronátě pražském. Netřeba ani podo-\ntknouti, že stížnost ta je úplné podstatná a spravedlivá, a jsme\ntaké jisti, ze sl. městská rada substitucí toho kterého chorregentské-\nho místa některému z varhaníků pražských udélí.\n* Slč. Johanka Peklova dochází ve Lvove Čím dále\ntím více obliby obecenstva. Před nedávnem vystoupila ve\n„Faustu\" co Markéta a byla několikrát hlučně volána. Též pan\nHynek, druhdy clen českého divadla, líbil se co Meíistofeles\nvelice.\n* SIČ. Poměrová, koloraturní pěvkyně a druhdy clen če-\nské opery, engažována jest nyní u opery v Štýrském Hradci.\n* Slč. Charlotta Jelínkova, koloraturní zpěvačka a pan\nlerd. Podhorský, clen opery Celovecké přibyli tyto dni do\nPrahy.\n* Slč. lereza Stolzova, naše slavná krajanka, je jak se\nFrance musicale dovídá, engažována od ředitele Perrina pro vel-\nkou operu v Paříži místo vsi. Sašovy.\n* SIČ. Eleonora z Ehrenbergů, výtečná naše koloraturní\npevkyne, jsouc pozvána v sobotu dne 24. dubna od J. Výs.\nvelkokněžny Oldenburské k hudební zábavě, zapěla několik pí-\nsní se skvělým výsledkem a obdržela od princezny\nametisty vykládaný náramek."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690501-01.1.8", "texte": "* SIČ. Rouhalova ap. Paleček n Moskvě. Oba tito čeští\numělci účinkovali v slovansko-italských koncertech, které byly\nuspořádány italskou společností a provozovány ve velkém di-\nvadle. Koncerty odbývaly se při zvýšených cenách, což bylo\nhojné návštěvě poněkud na ujmu. ~SIČ. Gabriela Roubalo vau\npraví Moskovskija Vědomostija, předeslavši stručný životopisný\nnástin Gabrielin, „je opravdu dramatická pěvkyně s výtečnou\nŠkolou, vynikajíc ušlechtilým a vytříbeným vkusem. Ona zpí-\nvala s velkým úspěchem duetto Marcella a Valentiny, arii z o-\npery „Luisa Miiller\" a několik Českých a ruských písní. Pů-\nvabný zevnějšek přispívá k scénickému výsledku sIČ. Roubalo vě.\nPan J. Paleček, první bass českého národního divadla je\nnadán od přírody vzácným, neobyčejným orgánem, jenž došel\npečlivého a dokonalého vzdělání. Pan Paleček je jeste mlád a\npři všech uměleckých vlastnostech, kterých bylo Moskevské o-\nbecenstvo svědkem, lze mu předpovídati skvělou budoucnost a\nevropskou pověst. Všechny své partie v pospolných kusech\ni solu zapěl Velmi krásně a musel solo na všestrannou bouř-\nlivou pochvalu opakovat. Ferd. Laub provedl s Mikulášem Ru-\nbinsteinem duetto z „Oberona\" od Wolfa a Vieuxíempse, pak\nsvůj polonéz a Vieuxtempsovou fantasii na ruské nápěvy s ob-\nvyklou dokonalostí. V 2. koncertu byla sIČ. Roubalova\nvelkolepá zvláště varii z Gounodova „Fausta.\" V těchto dnech\nuspořádán bude ještě jeden slovansko-italský koncert.\n* Pan Arnošt Grund, druhdy Člen České opery, přibyl\ntyto dny do Prahy. S jeho pohostinské hry na dvor. divadle\nve Vídni sešlo prý úplně; z jakých příčin není nám známo.\n* Stipendia pro básníky, hudebníky, malíře} sochaře atd.,\nkteré ministerstvo každoročně domácím umělcům udílí, jsou nyní\nopět uprázdněna. Mladí umělci, kteří ve svém oboru něco zna-\nčného byli dokázali, nechť se hlásí o ně. Částka na všecka\nstipendia určená obnáší 16.000 zl. r. Č.\n* Sic. Vítali, slavná italská pěvkyne, která v loni na\nčeském jevišti pohostinsku zpívala, přibyla před nedávnem do\nPrahy a vystoupí opět na Českém divadle. Při její pohostinských\nhrách uslyšíme as dvě zde méně známé opery, mezi jiným\n„Crispino e Ja comare\" (Krišpín a kmotra) od L. Ricciho. SIČ.\nVitali engažována jest pro příští saisonu do Káhiry (Kairo) s\nvelmi skvělým honorárem.\nChrámová hudba v Praze a její pestovatele. (Dok.) Obe-\nzřelí a sběhlí ředitelové kůru dovedou dělati tehdáž dobrou hud-\nbu, mají-li k ruce zdatné hudebníky a zpěváky a je-li tedy za-\npotřebí k zdařilému provedení nějaké skladby vůbec obratných\na zdatných hudebníků a zpěváků, tím více jich vyžaduje hudba\nkostelní, poněvadž ředitelové kůru nemohou se svými orkestry\nkromě vokalistů z ohledů finančních odbývati zkoušky.\nHudebníci musí tedy vše jen prima vista t. j. z Čistá jasna\nhráti, což se neděje u stálých dobře placených orkestrů (n. p.\ndivadelních), které provozují světskou hudbu. Dobré hudební\nšily dělají zase větší hmotné požadavky, jimž ředitelové kůru\npři nynějších poměrech i při nezištné lásce k umění a oběta-\nvosti přec jen vyhověti nemohou. Získá-li si ale ředitelové\npřec nějaké dobré síly, tu se zhusta opět stává, že se mu k\nfunkci nedostaví, poněvadž jim nezáleží ničeho na takovémto\npostavení. A co má to pak za následek? Ředitel kůru chtěje\nprovozovati nějakou vetší mši\\ musí Častokrát svůj hudební pro-\ngram teprv až na kůru změniti a místo té které větší a krá-\nsnější mše předložiti menší a slabší. Drží-li ředitel po jednom\nstálém tenoristu a bassistu, musí se vždy obávati, že nedosta-\nví-li se jeden neb druhý k funkci, nebude možná skladbu řá-\ndné provésti a drží-li ze zvláštní obětavosti po dvou tenoristech\na bassistech, tu se Častěji zase přihodí, že spoléhaje se jeden\nna druhého, žádný se konečně k funkci nedostaví. Co má zde\nředitel činiti? Obratných mužských kostelních pěvců a jmeno-\nvitě tenoristů nachází se pořídku a je někdy věcí velmi nesna-\ndnou si je opatřit! již i také za tou příčinou, poněvadž se služby\nBoží v chrámích pražských, kdož porůznu účinkují, větším dí-\nlem v stejnou hodinu (o 9 hod.) odbývají. Též padá jeste ta\nokolnost na váhu, že i někteří ze zpěváků těch ve dvou ano i\nve třech chrámích za sebou zpívají a za tou příčinou z jednolio\ndo druhého pozdě přicházívají. Takých a podobných nehod má\nředitel kůru bezpočtu a tu se nelze diviti, že jde vždy jen a\njakýmsi strachem ku každé funkci na kůr, poněvadž nemůže\nnikdy s jistotou na svůj orkestr a zpěváky pocítati. Ze všeho\ntoho vysvítá jasně a patrně, jak nesnndné a obtížné je posta-\nvení ředitelů kůru a to tím více, poněvadž oni při těchto ne-\nblahých poměrech přev zodpovědní jsou svému duchovnímu a\nsvětskému představenstvu; Vyzaduje-li tedy postavení ředitelů\nkůru jiz samo, aby byli a) praktičtí varhaníci, b) dobří učite-\nlové zpěvu, c) obezřelí dirigenti, d) praktičtí znalci alespoň ně-\njakého hudebního nástroje aneb alespoň praktičtí znalci techniky\ntěchto nástrojů; vůbec v každém odvětví hudebním prakticky\nvzdělaní hudebníci: nuze tu také dlužno pestitele chrámové\nhudby materielné lépe obmysliti, nez jak az dosud se to jdeje.\n* SI. Ch. z Tiefensee, koncertní pěvkyně a rodilá CeŠka\nkoncertovala tyto dni u král. dvora v Stuttgarte a zanítila výte-\nčným přednosem ruských národních písní veškeré posluchače.\n* Pan Edvard Horák, rodák nás a ředitel klavírního\nústavu ve Vídni uspořádal před nedávnem s chovanci svými\nkoncertní zábavu, která nejen u obecenstva, nýbrž i u kritiky\ns velkou pochvalou se potkala. Mezi jinými kusy přednesen\nbyl od žáků p. Horákových též Schubertňv pochod na pěta-\ndvacíti pianech pro 100 rukou velmi precisně a správně a u-\ncinil na posluchače velkolepý účinek. P. E. Horák je rodilý\nz Přelouče a žák klavírního xistavu p. Prokše. Piana na něž\nžáci hráli, pocházely z dílny našeho krajana dvorního dodavatele\npian p. Hej cmanna.\n* Pan Jos. ChrSj kapelník orkestru měšťanských granát-\nníků převzal tyto dni salonní kapellu p. Schmída.\n* Pan Dr. A. V. Ambros obdržel od vděčných poslu-\nchačů jeho přednášek velmi krásné JBosendorfské piano darem.\nDárcové objednali u Bosendorfa ve Vídni sice jen jednoduché\npiano, avšak uměnímilovný továrník, chtěje také osvědčit úctu\nk slovútnému našemu dějepisci hudebnímu, poslal Ambrosovi vel-\nmi ozdobné piano.\n* Sic. Sittova, jedna z výtečných žákyň p. Pivodových\nengažována bude jak doslýcháme od ředitelstva ěeského divadla\npro české jeviště.\n* Pan A. Hromada, rodák nás a k. dvorní pěvec v\nStuttgartu, jest rozhodným miláčkem tamějšího obecenstva. Před\nnedávnem vystoupil týž umělec co Valentin v Gounodove\n„Faustu\" a provedl tak výtečně svou úlohu, že po úmrtní scé-\nně hlučně vyvolán byl. Tyto dny zpíval p. Hromada, jenž je\nžákem chvalně známého Fr. Pivody, v Ulmu pohostinsky ca\nPizaro v Beethovenově „Fidelio\" a došel všestranné pochvaly\njak od obecenstva, tak od kritiků, a není se také co divit,\nneboť pan Hromada vyniká krásným, zvučným barytonem a\nhlubokým cituplným přednosem.\n\n—n.\n\n* Uprázdněná místa hudebnická. V městě bavorském Neustadt\na. Hardt uprázdněno jest místo ředitele hudby u jednoty\n„Ceciliea s ročním platem 500 zl., při čemž se podotýká, že\nobdrží gratifikaci 200 zl. osvědcí-li se pilným a horlivým. U-\nchazeci nechť se vykážou vysvědčením, že umí hrát housle a\nklavír a umí vyučovat zpěvu. Lhůta trvá až do 15. května.\nŽádosti n-echť se zašlou pod adresou H. Klipfel, Vorstand des\nCaecilienvereines in Neustadt a Haardt (Rhein-Baiern). •—U dvor-\nního orkestru v Carlsruhe uprázdněno jest místo druhého hou-\nslisty a místa dvou prvních tenoristů ve sboru. Dlužno se o-\nbrátit v záležitosti té k dvorní intendancí v Carlsruhe. — Pro\nlázeňské místo Konigsdorf — Ixterzeml v horním Slezsku hledá\nse hudební kapella. Dlužno se obrátit k dozorstvu lázní\n(Badeinspektion).\n\nListárna.\nPanu Š. v B.: K tomu účeli doporučuju Vám výtečnou „Nauku\no harmonii\" od Fr. Blažka."}]}